Změny daňové a sociální politiky od roku 2010 a jejich ekonomické důsledky

Bankovní institut vysoká škola Praha Podnikání a oceňování

Změny daňové a sociální politiky od roku 2010 a jejich ekonomické důsledky Bakalářská práce

Autor:

Tereza Flíglová Ekonomika a management malého a středního podnikání

Vedoucí práce:

Ing. Radim Zelenka, PhD.

Praha

Červen 2011

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 28. 6. 2011

Tereza Flíglová

2

Poděkování: Ráda bych zde poděkovala svému vedoucímu práce panu Ing. Radimovi Zelenkovi, PhD. za odborný dohled nad svou práce, za čas a rady, které mi věnoval. Dále bych také chtěla poděkovat paní účetní Martě Machoňové za její odborné rady v oblasti daňové politiky a své rodině za podporu.

3

Anotace Tato bakalářská práce je zaměřena na změny, které se odehrály od roku 2010 v oblasti daňové a sociální politiky. Celá práce je rozčleněna do třech hlavních kapitol, z nichţ kaţdá se věnuje samostatnému okruhu dané problematiky. První kapitola rozpracovává současný stav státního rozpočtu a jeho vývoj v posledních letech. Důleţitou součástí této kapitoly je přehled změn, které vláda schválila v souvislosti se sníţením deficitu státního rozpočtu. Zmíněna je zde téţ hospodářská krize, která ovlivnila ekonomický vývoj celé Evropy a tím i České republiky. Následující kapitola seznamuje čtenáře s daňovým systémem českého státu a s novými změnami, které vstoupily v účinnost od roku 2010. V kapitole „Sociální politika ČR“ se výklad věnuje základní pojmům, které existují v souvislosti s tímto tématem. Dále přibliţuje jednotlivé změny od roku 2010 v oblasti sociálního pojištění a státní sociální podpory. Cílem této práce je tak nejen seznámit s jednotlivými změnami, ale také ukázat, jak tyto změny poznamenaly ekonomiku státu a také celou společnost.

Annotation This thesis focuses on the changes that have occurred since 2010 in the tax and social policy. The whole work is divided into three main chapters, each dedicated to a separate circuit of the issue. The first chapter elaborates on the current state budget and its development in recent years. An important part of this chapter is an overview of the changes that the government approved in connection with reducing the budget deficit. There is also mention of the economic crisis that affected the economic development of the whole of Europe and thus the Czech Republic. The following chapter introduces the reader to the tax system of the Czech state and the new changes, which came into force in 2010. In the chapter "Social Policy of the CR" is devoted to the interpretation of basic notions that exist regarding this topic. Furthermore, it is approaching various changes since 2010 in the area of social insurance and state social support. The aim of this work is not only to introduce individual changes, but also to show how these changes affected the economy of the state and society.

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Státní rozpočet ........................................................................................................................ 8 2. Daňový systém ČR ............................................................................................................... 11 1.1. Změny zákona o dani z nemovitosti .............................................................................. 14 1.1.1. Změny platné od roku 2010 .................................................................................... 14 1.1.2. Změny platné od roku 2011 .................................................................................... 15 1.2. Změna zákona o daních z příjmu ................................................................................... 16 1.2.1. Změny platné od roku 2010 .................................................................................... 17 1.2.2. Změny platné od roku 2011 .................................................................................... 19 1.3. Změna zákona o spotřebních daních .............................................................................. 19 1.3.1. Změny platné od roku 2010 .................................................................................... 20 1.3.2. Změny platné od roku 2011 .................................................................................... 21 1.4. Změna zákona o dani z přidané hodnoty ....................................................................... 23 1.4.1. Změny platné od roku 2010 .................................................................................... 25 1.4.2. Změny platné od roku 2011 .................................................................................... 27 3. Sociální politika ČR ............................................................................................................. 31 3.1. Sociální doktrína České republiky ................................................................................. 33 3.2. Sociální pojištění............................................................................................................ 34 3.2.1. Nemocenské pojištění ............................................................................................. 36 3.2.2. Důchodové pojištění................................................................................................ 40 3.2.3. Státní sociální podpora................................................................................................ 47 3.2.3.1. Přídavek na dítě .................................................................................................... 48 3.2.3.2. Rodičovský příspěvek .......................................................................................... 48 3.2.3.3. Sociální příspěvek ................................................................................................ 50 3.2.3.4. Příspěvek na bydlení ............................................................................................ 51 5

3.2.3.5. Dávky pěstounské péče ........................................................................................ 53 3.2.3.6. Porodné ................................................................................................................ 54 3.2.3.7. Pohřebné ............................................................................................................... 55 Závěr ......................................................................................................................................... 56 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 57 Seznam tabulek ......................................................................................................................... 60 Přílohy ...................................................................................................................................... 61

6

Úvod Politika státu vţdy významně ovlivňuje ţivoty svých obyvatel. V současné době dochází na politické scéně České republiky k výrazním změnám, které se často stávají předmětem intenzivních diskusí, ale také protestů ze strany obyvatel. Tento odpor se projevuje zejména při změnách v sociálním systému a také v daňové politice. Vysvětlení pro to můţeme vidět v přímém vlivu jednotlivých rozhodnutí na obyvatele. V současné době jsme jako občané nuceni potýkat s řadou velkých změn v souvislosti s probíhajícími i připravovanými reformami, prostřednictvím nichţ se současná vláda snaţí šetřit peníze daňových poplatníků a sniţovat tak státní deficit, který se radikálně zvýšil především díky hospodářské krizi. Tato opatření jsou však v naší společnosti přijímána velice negativně a vyvolává nespokojenost zejména u niţší sociální skupiny obyvatel, kteří jsou plně či částečně závislý na dávkách ze státního rozpočtu. Je ovšem velmi problematické aţ téměř nemoţné navrhnout změny tak, aby byl jejich dopad pozitivně přijat celou společností. Změny v oblasti sociální i daňové politiky jsou však nedílnou součástí dlouhodobého procesu ke sníţení deficitu a následně i celého dluhu v České republice. Důleţité je tak provádět změny citlivě a důkladně o kaţdé změně informovat společnost. Cílem této práce je tak podrobně popsat a vysvětlit důleţité změny v daňovém systému České republiky od roku a ukázat jejich dopad na sociální skupiny ve společnosti. Jedná se tedy o ucelený přehled změn, který pomůţe představit si, jak jednotlivé změny ovlivní rozpočty rodin, ale také jak se dotýká oblasti podnikání a jiné výdělečné činnosti. Vzhledem k rozsahu práce nebylo však moţné podrobně vysvětlit všechny změny, které jsou od roku 2010 účinné.

7

1. Státní rozpočet Nedílnou součást systému financí kaţdého státu představují rozpočtové soustavy, jejichţ rozsah je ovlivněn politickým a územních uspořádáním daného státu, velikostí veřejného sektoru a také tradicemi země. Rozpočtovou soustavu definujeme jako „soustavu veřejných rozpočtů a institucí, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu toků jednotlivých okruhů finančních prostředků v rámci této soustavy.1" Struktura soustavy a velikost objemu finančních prostředků, které celou rozpočtovou soustavou prochází e také ovlivněna skutečností, do jaké míry stát zajišťuje veřejné statky a ovlivňuje celou ekonomiku. Za nejdůleţitější rozpočet soustavy veřejných rozpočtůa v české ekonomice je obecně povaţován rozpočet státní, který má zároveň nejvyšší podíl na přerozdělování státních financí. Státní rozpočet představuje důleţitý nástroj, skrze nějţ vláda uskutečňuje svou politiku, plní svá programová prohlášená a vyuţívá jej také jako nástroj fiskální politiky. „Státní rozpočet představuje2 z hlediska postavení v rozpočtové soustavě centralizovaný peněžní fond, nejdůležitější bilanci státu (v ČR byla před rokem 1989 nejdůležitější bilancí bilance národního hospodářství), závazní státní finanční plán (závaznost ukazatelů e stanovena zákonem), z legislativního hlediska právní normu, nástroj rozpočtové a fiskální politiky nástroj řízení veřejného sektoru a financování státem zajišťovaných veřejných statků.“ Pojem „rozpočet“ není v současné odborné literatuře jasně definován. Důvodem je, ţe rozpočet má stránku hospodářskou a také stránku státoprávní. Záleţí tedy, která z těchto dvou stránek je dominantní a tím se liší i jeho funkce. Státní rozpočet je i v současné době chápán jako základní finanční plán státu, který je v podobě zákona kaţdoročně schvalován a plní funkci shromaţďování finančních zdrojů celé společnosti a jejich následné nenávratné přerozdělování.

1

Hamerníková, B., Maaytová, A. a kol. Veřejné finance, 2. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 340 s. IBSN 978-80-7357-497-0 (str. 165) 2 Červenka, M., soustava veřejných rozpočtů, 1. vyd. Praha : Leges, 2009. 208 s. IBSN 978-80-87212-11-0 (str. 45)

8

Aby mohl státní rozpočet správně fungovat, je nutné do něj pravidelně přinášet finanční prostředky, se kterými následně rozpočet hospodaří. Mluvíme tedy o příjmech, výdajích státního rozpočtu a také o vazbách na rozpočty ostatní. Těmito vazbami chápeme jednak dotace, ale také návratné finanční výpomoci či naopak odvody. U příjmů zohledňujeme, zda se jedná o příjmy návratné či nenávratné, tedy zda počítáme s tím, ţe jsou to finanční zdroje na několik let a bude nutné je vrátit, či ţe tyto prostředky nebudeme muset poskytovateli v budoucnu navrátit. Pravidla pro tvorbu rozpočtu a všechny jeho náleţitosti upravuje Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), která rozpočet definují takto: „Státní rozpočet představuje finanční vztahy, které zabezpečují financování některých funkcí státu v rozpočtovém roce. K tomuto účelu státní rozpočet soustřeďuje rozpočtové příjmy vymezené tímto nebo zvláštním zákonem“3. Příjmy státního rozpočtu jsou stanoveny v zákoně o rozpočtových pravidlech, podrobně pak v rozpočtové skladbě. „Podle druhového třízení rozeznáváme zejména příjmy:4 daňové (daně a cla) nedaňové (příjmy z vlastní činnosti, mýtné, příjmy z úroků, přijaté splátky půjček, přijaté sankční platby) kapitálové (podej dlouhodobého majetku, prodej akcií), přijaté dotace“ Všechny rozpočtové příjmy státního rozpočtu jsou připsány ve prospěch státního účtu vedeného Českou národní bankou na základě tzv. cash principu. Tímto principem se míní, ţe zaúčtovány státu jsou, jen pokud byly připsány na účet nejpozději do 31. prosince běţného rozpočtového roku. Zatímco u příjmů mluvíme o očekávaných prostředcích do rozpočtu, výdajová stránka představuje okruhy potřeb, které je zapotřebí uhradit. Nejčastěji se jedná o výdaje, které opakují, např. sociální zabezpečení či správu státu. Na straně výdajů je tedy moţné určit minimum, které je nutné pro správné fungování státu. Prostřednictvím výdajů jsou nenávratně

3

Ministerstvo financí [online]. 2011 [cit. 16. 4. 2011]. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) - § 5. Dostupné z WWW: < (http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakon_o_sr_1155.html) >. 4 Červenka, M., soustava veřejných rozpočtů, 1. vyd. Praha : Leges, 2009. 208 s. IBSN 978-80-87212-11-0 (str. 47)

9

přerozdělovány finanční prostředky ze státního rozpočtu. Nejvyšší část výdajů představují běţné výdaje, a to především tzv. transfery. „Podle zákona o rozpočtových pravidlech se ze státního rozpočtu hradí zejména: činnost organizačních složek státu, výdaje na sociální dávky v širším smyslu, dotace územním samosprávním celkům, dotace státním fondům, vklady státu do akciových společností, nákup cenných papírů, příspěvky mezinárodním organizacím, výdaje na realizaci státních záruk, výdaje související s dluhovou službou, výdaje na vládní úvěry.“5 Rozdíl mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu tvoří přebytek (za předpokladu, ţe výdaje jsou niţší neţ příjmy) nebo schodek (je-li rozdíl čísel záporný). Česká republika v současné době hospodaří se schodkovým rozpočtem. Saldo

2006

2007

2008

2009

2010

SR (mld./Kč)

-97,6

-66,4

-19,4

-192,4

-156,4

SR/HDP (%)

-3,0

-1,9

-0,5

-5,3

-4,3

Tabulka 1 – Saldo státního rozpočtu, Makroekonomické údaje - http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home [cit. 16. 4. 2011]

Výše uvedená tabulka zobrazuje, jakých hodnot dosahuje schodek státního rozpočtu v letech 2006 – 2010. Nejvyšší číslo je z roku 2009, kdy se ve schodku promítly důsledky ekonomické krize, která postihla ekonomiku České republiky a s nimiţ se stále snaţí vyrovnat. Zasaţení České republiky ekonomickou krizí výrazně negativně ovlivnilo hospodářství celého státu. Budeme-li sledovat nastavení fiskální politiky v období let 2009 – 2010, je důleţité si uvědomit, ţe výdajové rámce byly plánovány jiţ v roce 2007. Odráţela se zde tehdejší optimistická očekávání. Hospodářská krize způsobila výrazné navýšení vládního deficitu a prohloubení celého dluhu vládního sektoru. Jak nám následující tabulka ukazuje, dle předběţných odhadů ČSÚ se vyšplhal vládní deficit za rok 2010 aţ na 173 mld. Kč, coţ představuje 4,7% HDP. Můţeme tedy vidět, ţe ve srovnání s rokem 2009 došlo v ekonomice 5

Červenka, M., soustava veřejných rozpočtů, 1. vyd. Praha : Leges, 2009. 208 s. IBSN 978-80-87212-11-0 (str. 49)

10

k oţivení příjmů, které po období stagnování v letech 2008 a 2009, počaly opět vzrůstat. Dluh vládního sektoru byl odhadnut ke konci roku 2011 na 41,4% hrubého domácího produktu, čímţ Česká republika stále zůstává pod hodnotou maastrichtského konvergenčního kritéria. 2006

2007

2008

2009

2010*

2011*

Vládní dluh (mld./Kč)

948

1024

1105

1282

1414

1538

Vládní dluh/HDP6 (%)

29,4

29,0

30,0

35,4

38,5

41,4

Vládní deficit (mld./Kč)

-85

-24

-100

-213

-173

-154

Vládní deficit/HDP7(%)

-2,6

-0,7

-2,7

-5,9

-4,7

-4,2

Tabulka 2 – Přehled vládního dluhu a deficitu a jeho podíl na HDP (zdroj – Predikace ministerstva financí - Duben 2011)

Z důvodů vysokého vládního deficitu vláda navrhla a Parlament v září roku 2009 schválil balíček úsporných opatřeníb, jeţ mají za cíl sníţit deficit vládního sektoru. Tato opatření vstoupila do podvědomí obyvatel jako tzv. „Janotův balíček“, který byl navrţen tehdejší ministrem financí Janotou, a vstoupila v platnost převáţně od 1. Ledna 2010. V souvislosti s dlouhodobou vnitřní situací ČR je charakteristické, ţe se jedná spíše o přechodná opatření. Nepředstavují tedy součást plánů vedoucích k udrţitelnosti veřejných financí. Tato opatření zahrnují především oblast daňové a sociální politiky, kterou se v této bakalářské práci budeme zabývat v dalších kapitolách.

2. Daňový systém ČR Daně zaujímají nejvýznamnější podíl v příjmech státního rozpočtu, prostřednictvím něhoţ stát poskytuje určité sluţby svým obyvatelům. Podle údajů ministerstva financí z celkových příjmů do státního rozpočtu, které dosáhly v roce 2010 více neţ 1000,5 mld. Kč, připadlo na daňové příjmy 507,8 mld. Kč (50,75%) a na příjmy z pojistného na sociální zabezpečení 355,9 mld. Kč (35,57%). Další příjmy státního rozpočtu pochází z nedaňových a jiných zdrojů. Daňový systém České republiky představuje souhrn všech daní, které jsou na území republiky vybírány. V této souvislosti lze jmenovat určité zásady, jeţ jsou kladeny na daně i daňový systém: 6

Představuje podíl vládního dluhu k objemu hrubého domácího produktu v běţných cenách (v %). Podle Maastrichtských kritérií by výše vládního dluhu neměla překročit 60% HDP. 7 Ukazuje podíl vládního deficitu (přebytku) k objemu hrubého domácího produktu v běţných cenách (v %). Podle Maastrichtských kritérií by výše deficitu neměla překročit 3% HDP. *hodnoty pro rok 2010 jsou pouze předběţné a pro rok 2011 se jedná o předpokládané hodnoty.

11

Daňová spravedlnost: Daň, prostřednictvím které kaţdý subjekt přispívá na sluţby poskytované státem, by měla odpovídat jednak jeho moţnostem (princip platební schopnosti), ale také prospěchu, které daný subjekt pociťuje ze spotřeby těchto sluţeb (princip prospěchu). o

Princip platební schopnosti – Zohledňuje moţnosti daňového subjektu.

Lze jej popsat tak, ţe kaţdý má na daních platit tolik, kolik je schopen dle svých moţností. o

Princip prospěchu – Vyţaduje, aby daň byla placena subjektem, který

má z dané veřejné sluţby uţitek. Např. daň silniční odvádí provozovatelé motorových vozidel. Tento princip však nelze uplatnit u všech daní. Daňová efektivnost: Uloţení daně určitému subjektu sniţuje uţitek, který je mu veřejnými sluţbami poskytován. Tento pokles bývá z pravidla vyšší, neţ představuje přínos daně do veřejných rozpočtů. Daňová efektivnost poţaduje minimalizaci rozdílu mezi ztrátou uţitku daňového subjektu a výnosem pro veřejné rozpočty. Právní perfektnost: Důleţitou zásadu představuje poţadavek přesné formulace daňových zákonů, protoţe pouze tak lze zajistit správné vybrání daně a plnění jejich další funkcí. Jednoduchost a srozumitelnost: Daňový systém musí být postaven tak, aby kaţdý subjekt dopředu znal rozsah svých daňových povinností. V tomto ohledu je důraz kladen na srozumitelnost daňových zákonů. Hlavní zdroje daňových výnosů jsou ovlivněny tradicí a daňovou politikou jednotlivých států. Vysoké daně důchodové bývají ve vyspělých zemích s dobrou daňovou morálkou. Často se tímto vyznačují také země anglosaského původu, kde existuje dlouhodobá tradice ve zdaňování důchodů, a severské země, ve kterých jsou do těchto daní integrovány i příspěvky na financování sociální zabezpečení. Nepřímé daně ze spotřeby jsou naopak vysoké v zemích s nízkými důchody nebo špatnou daňovou morálkou. Ve státech, kde daňový poplatníci nejsou příliš ochotni daně platit, vlády spoléhají na zdanění nepřímé, které je v těchto situacích účinnější. Prostřednictvím vysokých příspěvků na sociální zabezpečení vláda klade důraz na sociální zabezpečení prostřednictvím povinného pojištění. V jiných zemích můţe být

12

systém zcela odlišný (např. existuje bezplatná zdravotní péče) nebo zde vláda upřednostňuje zdroje soukromé. Existují diskuse o daňové struktuře, které se snaţí řešit problém vztahu přímých (důchodových) a nepřímých (spotřebních) daní. V polovině 80. let začal v některých zemích vznikat názor, ţe by se měl v daňovém mixu sníţit podíl daní z příjmu na úkor zvýšení daní ze spotřeby. Zastánci tohoto názoru zdůrazňují především větší obtíţnost daňových úniků a nevýhody progresivního přímého zdanění důchodů (př. pracovní demotivace poplatníků). Uvádí se téţ niţší administrativní náklady spotřebního zdanění či vyšší výnosovou pruţnost v podmínkách nízké inflace. Pro odpůrce významnějšího zdanění spotřeby v neprospěch přímých daní představuje hlavní problém regrese spotřebních daní. Daňový mix na území České republiky charakterizuje, jaký typ daní je v zemi upřednostňován a které daně jsou naopak potlačovány. Význam jednotlivých daní v daňovém mixu lze měřit podle jejich podílu na celkovém daňovém výnosu. V posledních letech se i v České republice projevuje trend poklesu podílu daní z příjmu na úkor zvyšování daní ze spotřeby. Daně

daně z příjmu

daně ze spotřeby

majetkové daně

pojistné sociálního pojištění

Obrázek 1 – přehled daní používaných v České republice8 (Vančurová, A., Láchová, L., Daňový systém ČR 2010, 10. vyd. Praha : 1. WOX, 2010. 355 s. IBSN 978-80-86324-86-9)

Výše uvedený obrázek zobrazuje daně, které jsou součástí daňového systému na území České republiky. Třídění daní ve schématu je znázorněno podle předmětu zdanění tak, aby odpovídalo členění OECD. Jak jsem se jiţ v předchozí kapitole zmínila, byly v roce 2009 schváleny určité změny, které měly za cíl společně s dalšími reformami především sníţení vládního deficitu. Jednotlivé změny, jejichţ účinnost byla stanovena pro rok 2010, jsou upraveny zákonem č. 362/2009

8

Vančurová, A., Láchová, L., Daňový systém ČR 2010, 10. vyd. Praha : 1. WOX, 2010. 355 s. IBSN 978-8086324-86-9 (str. 47)

13

Sb.9, který byl přijat v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010. Níţe uvedené změny patří mezi nejvýraznější v oblasti daňové politiky. Změna zákona o dani z nemovitosti Změna zákona o daních z příjmu Změna zákona o spotřebních daních Změna zákona o dani z přidané hodnoty Během roku 2010 byla připravena další výrazná opatření, která vstoupila v účinnost od počátku roku 2011. Těmito novými změnami stát předpokládá další sníţení ročního deficitu a to na -135 mld. Kč. Jedná se především o zvýšení daní, v jejímţ rámci byla zavedena nová tzv. povodňová daň, změny v sociálních dávkách a pravidlech pro přiznání podpory v nezaměstnanosti.

1.1. Změny zákona o dani z nemovitosti Daň z nemovitosti je svou podstatou řazena mezi daně majetkové. Výnosy z této daně tvoří významnou část příjmů rozpočtů obcí, na jejichţ katastrálním území se daná nemovitost nachází. Daň z nemovitostí je rozdělena na dvě části: daň z pozemků a daň ze staveb. Poplatníkem této daně je ve většině případů vlastník daného pozemku, stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru. Za určitých okolností, které vymezuje daňový zákon o dani z nemovitosti č. 338/1992, se stává poplatníkem daně také spoluvlastník, nájemce nebo uţivatel.

1.1.1. Změny platné od roku 2010 Daň z nemovitosti prošla v roce 2009 v rámci schválení tzv. Janotova balíčku změnou, která upravila výši sazeb u daně z pozemků i daně ze staveb. Sazba daně z pozemků se určuje rozdílně v závislosti na druhu pozemku a je dána buď pevně (základ daně je stanoven výměrou pozemku v m2) nebo relativně (základ daně je vypočten součinem výměry pozemku v m2 a stanovenou hodnotou). Základ daně ze staveb je tvořen výměrou půdorysu nadzemní části stavby v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. U bytů a samostatného nebytového prostoru je základem daně výměra podlahové plochy bytu nebo samostatného

9

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 16. 04. 2011] Zákony. Dostupné z WWW:

14

nebytového prostoru v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období, vynásobená koeficientem 1,20.10 Druh pozemku zastavěné plochy a nádvoří stavební pozemky ostatní plochy

r. 2009 0,10 Kč/m2 1,00 Kč/m2 0,10 Kč/m2

r. 2010 0,20 Kč/m2 2,00 Kč/m2 0,20 Kč/m2

Tabulka 3 – Sazby daně z pozemků v roce 2009 a 2010 (zdroj: vlastní)

Výše uvedená tabulka znázorňuje výši daňové sazby daně z pozemků, které byly platné v roce 2009, a změny těchto sazeb účinných od ledna 2010. Změny nastaly i v daních ze staveb, které zobrazuje a porovnává s rokem 2009 níţe uvedená tabulka. Zatíţení poplatníků se zvedlo v těchto oblastech o 100% a přispělo tak ke zvýšení státního rozpočtu. Druh stavby obytný dům stavy pro individuální rekreaci a rodinný dům stavby s doplňkovou funkcí oddělené garáţe samostatné nebytové prostory uţívané jako garáţe stavby pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství stavby pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zem. Výrobu ostatní stavby byty a ostatní nebytové prostory

r. 2009 1,00 Kč/m2 zp. 3,00 Kč/m2 zp. 1,00 Kč/m2 zp.

r. 2010 2,00 Kč/m2 zp. 6,00 Kč/m2 zp. 2,00 Kč/m2 zp.

4,00 Kč/m2 zp; upp. 8,00 Kč/m2 zp; upp. 1,00 Kč/m2 zp; upp. 2,00 Kč/m2 zp; upp. 5,00 Kč/m2 zp; upp. 10,00 Kč/m2 zp; upp. 3,00 Kč/m2 zp. 6,00 Kč/m2 zp. 1,00 Kč/m2 upp. 2,00 Kč/m2 upp.

Tabulka 4 - Sazby daně ze staveb v roce 2009 a 2010 (zdroj: vlastní)

1.1.2. Změny platné od roku 2011 V současné době jsou jiţ účinné změny platné od 1. ledna 2011. Od počátku roku existuje pro spoluvlastníky staveb, bytů a samostatných nebytových prostor moţnost podání daňového přiznání pouze za jejich spoluvlastnický podíl. Doposud platilo, ţe daňové přiznání podával jediný spoluvlastník stavby. Osoba, která daňové přiznání podala, se tím stala společným zástupcem všech vlastníků a zodpovídala za včasné a řádné uhrazení daně. Ostatní spoluvlastníci plnili funkci ručitelů. Nový zákon č. 280/2009 Sb. platný od 1. 1. 2011 říká: „Je-li ve lhůtě do 31. ledna zdaňovacího období podáno daňové přiznání alespoň jedním ze spoluvlastníků za jeho spoluvlastnický podíl na pozemku, nebo za spoluvlastnický podíl na stavbě, bytu nebo samostatném nebytovém prostoru, má povinnost podat daňové přiznání kaţdý spoluvlastník za svůj podíl na pozemku nebo za svůj podíl na stavbě samostatně. 10

Marková, H., Daňové zákony 2010, úplná znění k 1.1.2010, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2010. 280 s. IBSN 978-80-247-3806-0

15

V tomto případě přiznává a platí kaţdý spoluvlastník daň ve výši svého podílu na celkové dani odpovídající jeho podílu na pozemku nebo na stavbě.“ V případech, kdy tak některý ze spoluvlastníků neučiní, daň bude spoluvlastníkovi vyměřena správcem daně, a to bez předchozí výzvy k podání daňového přiznání. Pokud v přecházejícím zdaňovacím období podával daňové přiznání společný zástupce či společný zmocněnec, neuplatňují se v případě pozdního podání či vyměření daně daňovým správcem pokuty za opoţděné podání ani penále z doměřené daně.

1.2. Změna zákona o daních z příjmu Daně z příjmu neboli daně důchodové tvoří významnou část příjmu státního rozpočtu ve velké většině zemí. Jejich podíl v daňových mixech se však v průběhu let stále sniţuje, coţ platí i v České republice, kde tyto daně nebyly dominantní ani dříve. Od roku 1993, kdy zákon o daních z příjmů vstoupil v platnost, prošel daňový řád mnoha novelizacemi, coţ vedlo k problémům s aplikací tohoto zákona nejen v podnikatelské sféře, ale také u daňových správců. Daně z příjmů se dotýkají v určitém smyslu kaţdého občana České republiky a v mnoha případech také cizinců. Nevyhýbají se ani okruhu osob, které to často ani nepředpokládají, tedy např. důchodců. Především z výše uvedených důvodů se přímé daně stávají značně vyuţívaným politickým nástrojem. Na rozdíl od daní spotřebních, které jsou „schovány“ v ceně produktu, daně z příjmů jsou viditelnější a tím také poplatníky více vnímány. Zákon pro účely teoretické i praktické rozlišuje osobní důchodové daně (daň z příjmu fyzických osob) a daně ze zisku firem (daň z příjmu právnických osob). Toto členění je důleţité, neboť obě daně se od sebe značně odlišují, zejména konstrukcí při výpočtu daně a také daňovým sazbami. a) Daň z příjmu fyzických osob Osobní důchodová daň představuje důleţitou součást kaţdého moderního daňového systému. Jedná se o jednu z nejznámějších a také nejsloţitějších daní, na kterou jsou kladeny vysoké poţadavky. Úlohou této daně je mimo jiné zohlednit sociální postavení jednotlivých poplatníků a napomáhat k redistribuci důchodů mezi osobami s vyššími a niţšími příjmy. Důchodová daň, klademe-li vysoké poţadavky na její spravedlnost, by měla plnit funkci univerzální syntetické daně, která sumarizuje odlišné druhy důchodů jednotlivých osob ze všech zdrojů a svou zákonnou úpravou dopadá na tyto rozdílné formy příjmů jednotně. 16

Zdaňovacím obdobím daně z příjmu fyzických osob je vţdy kalendářní rok. V souvislosti s poplatníky této daně hovoříme o daňových rezidentech a nerezidentech. Za daňového rezidenta je povaţována osoba, jeţ má v České republice trvalé bydliště či se na jejím území obvykle zdrţuje (pobývá zde alespoň 183 dní v průběhu kalendářního roku). Daňový rezidenti mají neomezenou povinnost a daní tedy všechny své příjmy. U daňových nerezidentů podléhají dani pouze příjmy ze zdrojů na území České republiky, mají omezenou daňovou povinnost. Řada příjmů, které jsou předmětem daně, jsou od daně osvobozeny. Objemově tvoří nejvyšší podíl osvobozených příjmů sociální příjmy, čímţ se minimalizuje míra jejich přerozdělování prostřednictvím veřejných rozpočtů. Dále se sem zahrnují náhrady škody a pojistná plnění, některé příjmy z prodeje majetku, určité výhry či příjmy související se státní politikou bydlení. Při výpočtu daňové povinnosti se také uplatňují nestandartní odpočty a slevy na dani, jeţ jsou upraveny zákonem. Sazba daně z příjmu fyzické osoby zůstává i pro rok 2011 na úrovni 15% a je tedy beze změn. b) Daň z příjmu právnických osob Daně ze zisku firem existují v moderních daňových systémech poměrně krátkou dobu. Poslední desetiletí přináší teoretické diskuse o vhodnosti a nutnosti této daně. Vlastníci právnických osob jsou nakonec vţdy osoby fyzické, proto by bylo moţné daň z příjmu právnických osob zrušit a zdanění ponechat aţ na okamţik, kdy se tento příjmem stává příjmem konečné osoby fyzické. Význam daně ze zisku firem klesá také z důvodů pragmatických. Kapitál, který je zdaněn touto daní, je v současné globální ekonomice značně mobilní. Vysoká snaha o jeho zdanění nemusí vést ke zvýšení daňových výnosů a kapitál můţe být přesunut do státu s výhodnějšími podmínkami. Daň z příjmu právnických osob představuje univerzální důchodovou daň, kterou jsou povinny platit všechny právnické osoby. Sazba daně pro příjmy právnických osob podléhá častým změnám. V roce 2008 činila tato daň 21%, v roce 2009 byla sníţena na 20%. Od roku 2010 byla sazba stanovena na 19%.

1.2.1. Změny platné od roku 2010 Zákon o daních z příjmů prochází velmi často změnami, které upravují jeho určité části. V roce 2009 přinesl tzv. Janotův balíček změny i do oblasti daní z příjmů fyzických osob. Tyto změny vstoupily v platnost v lednu následujícího roku. První z výraznějších změn se týká oblasti příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků. Tato změna v § 6 odst. 9 písm. r) a písm. s) zákona č. 362/2009 Sb. měla ve svém důsledku zrušit osvobození některých druhů náhrad představitelům státní moci. Návrh byl sice schválen sněmovnou, ale je nepouţitelný, 17

protoţe zákon č. 236/1995 Sb. uvádí, ţe plat prezidenta republiky ani peněţitá plnění, která jsou náhradou podle § 5 a § 6 odst. 3 nepodléhají dani z příjmu. Z těchto důvodů toto ustanovení, ţe bude osvobozeno pouze naturální (nikoliv peněţní) plnění poskytované podle zvláštních zákonů představitelům státní moci a některých státních orgánů, poslancům evropského parlamentu či soudcům a také náhrady výdajů, ale to pouze ve výši prokázaných výdajů těchto poplatníků, které přesně stanovuje zákon, není pouţitelné. Tato otázka byla řešena i během nadcházejícího roku. Jiţ od ledna roku 2011 vstoupila v účinnost novela zákona, která definitivně ukončila daňové osvobození platu prezidenta republiky a renty exprezidenta. Danit se nově budou také poslanecké náhrady např. za dopravu nebo bydlení. Zákon také nově upravuje paušální výdaje, které uplatňují poplatníci daně z příjmu z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti. Jsou to výdaje, které byly prokazatelně vyuţity k dosaţení, zajištění a udrţení příjmu. Paušální výdaje lze rovněţ uplatnit u příjmů z pronájmu a dále u příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem. Zákonem č. 289/2009 Sb. došlo ke změnám výše těchto výdajových paušálů. Příjem § 7/1 a) § 7/1 b) ostatní ţivnosti § 7/1 c) § 7/2 a) § 7/2 b) § 7/2 c) § 7/2 d) § 9 pronájem § 10 zemědělská výroba

do r. 2004 50% 25% 25% 25% 30% 25% 25% 25% 20% 50%

r. 2005-2008 r. 2009 od r. 2010 80% 80% 80% 60% 80% 80% 50% 60% 60% 40% 60% 40% 40% 60% 40% 40% 60% 40% 40% 60% 40% 40% 60% 40% 30% 30% 30% 80% 80% 80%

Tabulka 5 – vývoj paušální výdajů (Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění k 1.1.2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2011. 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0)

Výše uvedená tabulka 3 představuje vývoj paušálních výdajů a jejich jednotlivé změny. Pozorujeme, ţe podobných změn v minulých letech jiţ několik nastalo a nejedná se o ţádný výjimečný jev. Od počátku roku 2010 vešla v platnost také změna týkající se moţnosti uplatnění daňové slevy u dítěte. Poplatník má tímto nárok na vyšší daňové zvýhodnění u vyţivovaného dítěte, které s ním sdílí domácnost. Tato částka v roce 2009 představovala 10 680 Kč ročně, ale od roku 2010 byla navýšena na 11 604 Kč ročně, coţ tvoří nárůst o 924 Kč.

18

1.2.2. Změny platné od roku 2011 Začátkem roku 2011 vstupuji v platnost nové změny v oblasti daně z příjmu fyzických osob, které mají přinést do státního rozpočtu další finanční prostředky ke sníţení státního deficitu. Nejvýraznější změnu představuje dlouze diskutované sníţení slevy na dani z příjmu, která tvořila do konce roku částku 24 840 Kč na poplatníka. Pro rok 2011 představuje tato částka 23 640 Kč. Důvodem změny je tzv. “povodňová daň,“ která činí 100 Kč za kaţdý měsíc. Finanční prostředky, které budou tímto způsobem získány, směřují do zvláštní poloţky státního rozpočtu a budou jimi financovány případná protipovodňová opatření a následné odstraňování škod po záplavách. Ministerstvo financí odhaduje, ţe niţší sleva na poplatníka přinese do rozpočtu v roce 2011 zhruba 4,6 miliardy korun. Nové změny v daňových zákonech zasáhnou také obyvatele v důchodu, kteří mají k důchodu také vedlejší příjem přesahující trojnásobek průměrné měsíční mzdy. V takovém případě je důchodce povinen zdanit svůj důchod 15% daní z příjmu. Do konce roku podléhaly zdanění pouze důchody přesahující částku 24 000 Kč měsíčně. Poslední výrazná změna proběhla k oblasti stavebního spoření. Rokem 2011 končí daňové osvobození úroků ze stavebního spoření. Tyto úroky jsou nyní daněny 15% sazbou daně. Stejně končí také osvobození úroků v druţstevních záloţnách. Podmínky se tímto srovnaly s jiţ existující daní u bankovních vkladů. V souvislosti se stavebním spořením proběhla změna také v oblasti státních podpory, podle které příspěvky poukázané stavební spořitelně po 31. prosinci 2010 podléhají sráţkové dani ve výši 50%. Silně diskutovanou změnou v oblasti daní z příjmů je otázka tzv. „solární daně.“ Novela zákona o daních z příjmů, s účinností od 1. 1. 2011, zrušila daňové osvobození pro provozovatele solárních elektráren. Společně s tímto zrušením vstupuje v platnost rozhodnutí o zavedení sráţkové daně na solární elektrárny ve výši 26%. Zdaněn bude zisk velkých solárních elektráren (výkon nad 30kW), které byly uvedeny do provozu v letech 2009 a 2010. Sráţková daň by měla podle předběţných odhadů vynést státu 4,2 miliardy korun. Některé další změny v oblasti daňové politiky příjmů jsou jiţ schváleny a předpokládá se, ţe vstoupí v platnost jiţ počátkem roku 2012.

1.3. Změna zákona o spotřebních daních Spotřební daně patří mezi historicky nejstarší daně a jiţ od svého zavedení představují významný zdroj příjmů pro státní rozpočet. Tyto daně řadíme stejně jako daň z přidané hodnoty mezi nepřímé, i kdyţ se svým pojetím značně odlišují. Naopak obě tyto daně jsou charakteristické tím, ţe zatěţují především konečného spotřebitele prostřednictvím ceny 19

produktu. Daně spotřební zatěţují prodej nebo spotřebu jen určitých výrobků. Účelem těchto daní je především omezit výrobu, pouţívání, dovoz i spotřebu určitých skupin výrobků. Ale význam těchto daní, jak jiţ byl zmíněno, je také ve vysokých přínosech do státní pokladny. Jedná se o stabilní a relativně přesně odhadnutelný zdroj finančních prostředků a to díky nízké cenové a důchodové pruţnosti poptávky u většiny produktů, které spotřební dani podléhají. Za další důvod zavedení těchto daní můţeme povaţovat zdravotní a ekologické důsledky, neboť se často jedná o výrobky, jejichţ spotřeba negativně ovlivňuje zdravotní stav obyvatel nebo nepříznivě působí na ţivotní prostředí. Vzhledem k tomu, ţe Česká republika je členem Evropské unie, vztahuje se i ni harmonizace spotřebních daní. Směrnice EU přesně stanovují, které skupiny zboţí spotřební dani podléhají a které jsou naopak od daně osvobozeny. Spotřební daně v České republice jsou upraveny Zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, do něhoţ jsou zapracovány také předpisy Evropských společenství. Platný zákon upravuje spotřebních daně z minerálních olejů, lihu, piva, vína a jeho meziproduktů a tabákových výrobků. Předmětem těchto daní jsou vybrané produkty, které byly vyrobeny nebo dovezeny na daňové území Evropského společenství.

1.3.1. Změny platné od roku 2010 Spotřební daně podléhají častým změnám a to zejména v oblasti sazby daně, prostřednictvím které stát ovlivňuje ceny pro konečné spotřebitele. Nejnovější změny nabyly účinnosti dnem 1. 1. 2010. Tyto změny ovlivnily především sazby daní určitých skupin výrobků, které těmto daním podléhají. Výraznou změnou je sazba daně z minerálních olejů, kde se zvýšila u benzínů s obsahem olova do 0,013 g/l včetně, a také u směsí, které jsou upraveny zákonem v § 45 odst. 2 písm. b), d), e), h), i) a l), z původních 11 840 Kč/1000 l na částku 12 840 Kč/1000 l. Podobné navýšení nastalo i u středních olejů a těţkých plynových olejů a směsi upravené § 45 odst. 2 písm. m), kde nová sazba činí 10 950 Kč/1000 l, coţ je o tisíc korun více oproti sazbě platné do konce roku 2009. Směs minerálních olejů určených jako palivo vznětových motorů dle § 45 odst. 2 písm. c) zvýšila svou sazbu z původních 6 866 Kč/ 1000 l nejdříve na 7 665 Kč/1000 l a dnem 1. 7. 2010 aţ na částku 9 950 Kč/1000 l. Tyto změny značně ovlivňují ceny pohonných hmot na trhu a tím i konečného spotřebitele. Změny proběhly také v oblasti zdanění lihu. Sazby daně z lihu se zvýšily počátkem roku 2010 u všech produktů o 2000 Kč/ hl etanolu (původní sazba 26 500 Kč/hl etanolu) s výjimkou lihu obsaţeného v ovocných destilátech z pěstitelského pálení, kde proběhlo navýšení o 1000 Kč/hl etanolu na platnou sazbu 14 300 Kč/h etanolu. 20

Velmi často diskutovanými jsou sazby daní u piva a tabákových výrobků. Změny v těchto dvou oblastech vyvolávají vášnivé reakce nejen na politické scéně a zejména mezi spotřebiteli těchto produktů. V současné době velmi často sledujeme snahu státu omezit spotřebu tabákových výrobků a či boj s cenami piva, které často nedosahují ani cen nealkoholických nápojů a to zejména v restauračních zařízeních. Aktuální změny zvyšují sazby daně u těchto dvou skupin produktů. Sazba daně u piva je počítána v Kč/hl za kaţdé celé procento extraktu původní mladiny. Základní sazba od roku 2010 činí 32,00 Kč, coţ představuje nárůst 8,00 Kč oproti roku předcházejícímu. Zvýšení se dotýká také sníţené sazby piva a to aţ o 7,20 Kč u pivovarů, které vyrobí nad 150 000 a maximálně do 200 000 hl ročně. U tabákových výrobků nabyla změna účinnosti ke dni 1. 2. 2010. Změna postihuje zejména pevnou část sazby u cigaret (nárůst z 1,03 Kč na 1,07 Kč za kus), tabáku ke kouření a ostatního tabáku (u obou výrobků zvýšení z 1 280,00 Kč/kg na současných 1 340,00 Kč/kg) a také zvýšení minimální sazby daně o 0,09 Kč/kus na 2,01 Kč/kus. Zvýšení sazby se ve velmi krátké době promítlo také do konečných cen obou skupin výrobků.

1.3.2. Změny platné od roku 2011 Důleţitým krokem v oblasti spotřebních daní je v roce 2011, počátek platnosti Zákona č. 59/2010 Sb. a vyhlášky č. 60/2010 Sb. Prostřednictvím tohoto zákona je do daňových zákonů zapracována směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. Prosince 2008, která obecně upravuje spotřební daně a zrušuje směrnici 92/12/EHS. Česká republika tím splnila svůj závazek. Tato směrnice je základem pro fungování systému elektronické kontroly intrakomunitární dopravy výrobků, které podléhají spotřebním daním v reţimu podmíněného osvobození od daní. Do této doby fungoval systém na principu papírových dokladů, které byly dopravovány společně se zboţím, které podléhá spotřební dani. Nový systém by měl urychlit povinné formality a zvýšit tím dohled nad dopravovanými výrobky. Vzhledem k těmto změnám bylo nutné upravit zejména ustanovení, která se týkají dopravy výrobků, v členských státech a také v rámci České republiky. Bezpečnost tohoto systému je zaručena na straně ekonomických subjektů elektronickým systémem a na straně celních orgánů prostřednictvím určitých rolí a práv. Zákon také pamatuje na případy, kdy nebude elektronický systém dostupný. V takovém případě se pouţijí papírové doklady se stejnými údaji, které obsahuje elektronický doklad. Zákon také nově přináší pojem „oprávněný odesílatel“, který je zodpovědný za dopravu vybraných produktů v reţimu podmíněného osvobození od daně z místa dovozu. Tímto místem je příslušný celní úřad, který rozhoduje, zda budou výrobky vpuštěny do reţimu volného obchodu. Oprávněný odesílatel je definován jako „fyzická nebo právnická osoba, 21

která je oprávněna dopravovat vybrané výrobky v režimu podmíněného osvobození od daně z místa dovozu na místa určení vymezená zákonem.“11 Kaţdý členský stát dovozu je oprávněn si osobu odesílatele zvolit sám. Vzhledem k této skutečnosti představuje tuto osobu na daňovém území České republiky provozovatel daňového skladu. V okamţiku, kdy výrobky opustí daňový sklad a jsou tím uvedeny do volného daňového oběhu, odpovídá za daň provozovatel daňového skladu i fyzická či právnická osoba, pod jejímţ jménem byly výrobky do oběhu uvedeny. Obě tyto strany odpovídají za daň společně a nerozdílně. V případě minerálních olejů nemusí být zajištění vyţadováno, pokud jsou dopravovány produktovodem v reţimu podmíněného osvobození od daně. Takováto doprava smí být provedena na území členského státu nebo mezi členskými státy, pokud s tím orány daných států souhlasí. V této souvislosti jsou upravena i ustanovení týkající se ztráty a znehodnocení výrobků v reţimu podmíněného osvobození od spotřební daně. Zákon rozlišuje ztráty, které byly způsobeny nepředvídatelnou a neodvratitelnou událostí, od ostatních ztrát. Nově byl také přidán § 15a, který upravuje vrácení daně ozbrojeným silám členských států NATO s výjimkou ozbrojených sil České republiky. Tento paragraf ustanovuje podmínky, za kterých mohou ozbrojené síly členských států NATO uplatňovat nárok na vrácení daně u výrobků podléhajících spotřebním daním. Zároveň jsou v § 15a ustanoveny výše, do kterých zaplacená daň vrácena. Tyto limity jsou zákonem stanoveny takto: „Zaplacená daň se vrací ozbrojeným silám vysílajícího státu maximálně do výše 500 00 Kč za kalendářní rok.“ V případě civilních zaměstnanců jsou limity upraveny následovně: „Zaplacená daň se vrací civilním zaměstnancům doprovázejícím ozbrojené síly vysílajícího státu maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok.“12Tento limit se nevztahuje na minerální oleje pro sluţební vozidla, lodě a letadla na daňovém území České republiky. V těchto případech se zaplacená daň vrací neomezeně a je pro ně pouţíván stejný reţim, který byl uplatňován doposud. Zákon také doplnil § 67 o předmětu daně z lihu, kde nově upravuje případy zneuţití výrobků, které obsahují zvláštně denaturovaný líh, dle poţadavků jiného členského státu. Zvláštně denaturovaný líh, který je ve výrobcích obsaţen, je zcela od daně ze spotřeby osvobozen. Harmonizováním daní byla přijata Směrnice 92/83/EHS, která ve svém článku 27(5) stanovuje: „Dojde-li ke zjištění, že na základě nevhodného, nedostatečného denaturačního 11

Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění platná k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2011, 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0 (str. 161) 12 Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění platná k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2011, 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0 (str. 169)

22

prostředku pro zvláštní denaturaci došlo k daňovému zneužití konečného výrobku, může členský stát odmítnout udělit osvobození takovému zvláštně denaturovanému lihu, obsaženému v konečném výrobku.“13V takovém případě členský stát oznámí své rozhodnutí Komisi, která ho do jednoho měsíce oznámí všem ostatním členským státům. Následně bude toto řešení přijato Výborem pro spotřební daně. Upravena byla i speciální část, která se týká spotřební daně z piva. Pro výrobu piva jsou v současné době stále častěji vyuţívány technologické principy, které současný zákon přesně nedefinuje. V důsledku tohoto nedostatku by mohlo docházet k odlišné aplikaci jednotlivých zákonných ustanovení o spotřební dani z piva. Tím by mohlo docházet ke špatnému vyměření spotřební daně. Před novelizací zákona se pro výpočet extraktu původní mladiny vyuţíval velký Ballingův vzorec nebo upravený vzorec. Při výpočtu podle těchto vzorců mohlo docházet k nesprávnému určení výše daně, protoţe nebylo jasné, který faktor se má k výpočtu pouţít (zda extraktu původní mladiny před vyuţitím metody HGB14 nebo toho, který odpovídá extraktu vypočteného z hotového piva). Novela jednoznačně stanovila, ţe se při výpočtu vychází z extraktu původní mladiny vypočteného z hotového piva uvedeného na trh. Není tedy, jako doposud, stanovována z extraktu původní mladiny před zakvašením. Nově je stanoveno, ţe se vypočítává ze základního Ballingova vzorce, jeţ vychází ze dvou veličin. Nově byly od daně osvobozeny také tabákové výrobky, které jsou určené pro výrobní zkoušky, zkoušky kvality výrobku a zkoušky související se zabezpečením kvality. Je ovšem podmínkou, ţe tyto výrobky musí být prokazatelně spotřebovány, znehodnoceny či zničeny, a to v mnoţství, které je technologicky odůvodnitelné. Tyto zkoušky mohu provádět pouze laboratoře, které mají akreditaci podle technické normy ČSN EN ISO/IEC 17025 pro předmět zkoušení tabák nebo tabákové výrobky. Osvobození zahrnuje také tabákové výrobky odebrané celním úřadem jako vzorek.

1.4. Změna zákona o dani z přidané hodnoty Daň z přidané hodnoty je v českém daňovém systému pouţívána jiţ od 1. 1. 1993, kdy nahradila daň z obratu. Prostřednictvím této daně je zdaněna přidaná hodnota výrobku. Na rozdíl od daně z obratu, daň z přidané hodnoty nemá duplicitní účinek, není součástí ceny u

13

Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění platná k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2011, 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0 (str. 161) 14 Metoda HGB – dořeďování piva vodou pře distribucí. Vyuţívaní velkými pivovary, aby mohly v celém procesu pracovat s menším mnoţstvím silnějšího piva, a poté jej ředí na poţadovaný stupeň (http://www.pivovar-dalesice.cz/postup-vyroby.php)

23

dalšího zpracovatele, který bude odvádět daň. Dani tedy podléhá pouze nová hodnota, která je produktu přidána. Daň z přidané hodnoty odvádějí státu zaregistrovaní plátci DPH. I přes tuto skutečnost daň nejvíce zatěţuje konečného spotřebitele, který zaplatí daň v ceně výrobku či poskytnuté sluţby. Plátce daně uplatňuje daňovou povinnost na výstupu za zdanitelná plnění, která uskutečnil. U vstupu má plátce naopak nárok na odpočet daně z ceny, kterou za polotovar zaplatil, coţ mu zaručuje, ţe odvede daň pouze za vlastní přidanou hodnotu. Porovnáním výše odpočtu a daně při výstupu vzniká plátci vlastní daňová povinnost nebo nadměrný odpočet. Nespornou výhodu DPH je její neutralita a transparentnost, protoţe se vztahuje na zboţí i sluţby a neznevýhodňuje ţádnou výrobní činnost. Vzhledem ke skutečnosti, ţe se uvaluje pouze na přidanou hodnotu vytvořenou v dané zemi, povaţujeme tuto daň za neutrální i k zahraničnímu obchodu. Nevýhodou daně z přidané hodnoty je především administrativní náročnost systému evidence, problémy při zavedení DPH a také její přímý vliv na cenovou hladinu. Daň z přidané hodnoty v České republice upravuje Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Do svého konečného znění zapracovává také příslušné předpisy vydané Evropskou Unií. V posledních letech je DPH velmi diskutované v souvislosti s deficitem státního rozpočtu a podléhá častým legislativním změnám. Jedná se o daň, která je povinná ve všech členských státech EU. Harmonizace této daně sjednocuje především předmět daně a rovněţ také sazbu.

předmět DPH

dodání zboţí převod nemovitosti pořízení zboţí z EU

poskytovýní sluţeb

dovoz zboţí z třerích zemí

Obrázek 2 – předmět dně z přidané hodnoty15 (zdroj: vlastní)

Předmět daně z přidané hodnoty musí splňovat určité podmínky. Nejdůleţitějšími podmínkami jsou, ţe místo plnění musí být v tuzemsku (Česká republika), k plnění dochází za úplatu osobou povinnou k dani v rámci ekonomické činnosti. Zákon vymezuje jednotlivé

15

Vančurová, A., Láchová, L., Daňový systém ČR 2010, 10. vyd. Praha : 1. WOX, 2010. 355 s. IBSN 978-8086324-86-9 (str. 260)

24

předměty daně, přičemţ nemusí být vţdy naplněny všechny uvedené podmínky společně. Obrázek ukazuje, které předměty daně upravuje zákon platný v na území České republiky.

1.4.1. Změny platné od roku 2010 Tak jako většina daní, prochází i daň z přidané hodnoty změnami, které souvisí především s členstvím České republiky v Evropské unii. Vstupem do EU se stát zavázal k postupné harmonizaci daňového systému se směrnicemi, které jsou společné pro všechny členské státy. V této kapitole se chci věnovat daňovým změnám, které vstupují v platnost počátkem a také během roku 2010, ale ráda bych upozornila i na změnu, která je účinná jiţ od 1. Dubna 2009. Tato změna vyplývá, tak jako jiné změny zákona o DPH, z implementování směrnice Rady 2007/74/ES a týká se „Osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím."16V souvislosti s touto změnou byly do zákona přidány § 71a aţ 71f, které nově upravují toto daňové osvobození. Změna byla jistě přivítána zejména podnikateli jako plátci DPH, protoţe umoţňuje odpočet daně u osobního automobilu slouţícího k uskutečňování ekonomické činnosti. Další změna, která je účinná uţ od 1. ledna 2010, byla přijata v souvislosti se zákonem o státním rozpočtu České republiky na rok 2010. Touto změnou je výše sazby daně z přidané hodnoty a to jak u sazby sníţené, tak i základní. Obě tyto sazby se zvýšily o jeden procentní bod, tzn. sníţená sazba činní 10% a sazba základní 20%. Další novelou zapracovala Česká republika do svého právního řádu tyto směrnice Rady17: i.

„2008/8/ES (změna směrnice 2006/112/ES), upravující místo plnění při poskytnutí služeb,

ii.

2008/9/ES (prováděcí pravidla), upravující vrácení DPH osobám z jiných členských států, a

iii.

2008/117/ES(změna směrnice 2006/112/ES), upravující souhrnné hlášení.“

V případě směrnice 2008/8/ES, která upravuje pravidla pro stanovení místa plnění při poskytování sluţeb, byly přijaty změny v § 9 a 10, přičemţ byly přidány § 10a aţ 10k. Zákon 16

Rylová, Z., Tunkrová, Z., Šulc, I., Krůček, Z., Daňové zákony 2010, v úplném znění k 1. 1. 2010, 1.vyd. Brno : Computer Press, a.s., 2010, 200 s. IBSN 978-80-251-2904-3 (str. 108) 17 Rylová, Z., Tunkrová, Z., Šulc, I., Krůček, Z., Daňové zákony 2010, v úplném znění k 1. 1. 2010, 1.vyd. Brno : Computer Press, a.s., 2010, 200 s. IBSN 978-80-251-2904-3 (str. 90)

25

nyní rozlišuje případy, kdy jsou sluţby poskytovány osobám povinným k dani a osobám nepovinným k dani. Základní pravidlo, které určuje místo plnění, pokud se jedná o osobu povinnou k dani, zní: „Místem plnění při poskytování služby osobě povinné k dani je místo, kde má tato osoba sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.“18Zákon v § 9 odst. 3 také vymezuje, kdo je v souvislosti s výše uvedeným pravidlem povaţován za osobu povinnou k dani. V případech, ţe se jedná o místo plnění, kdy je sluţby poskytována osobě nepovinné k dani, je vyuţito pravidla následujícího: „Místem plnění při poskytování služby osobě nepovinné k dani je místo, kde má osoba poskytující službu sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo nebo místo podnikání, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.“19Zákon také vymezuje výjimky z těchto dvou pravidel a jejich místa plnění upravuje v § 10, § 10a aţ 10k. Směrnice Rady 2008/9/ES byla do zákona implementována prostřednictvím § 82, 82a 82b a zahrnuje novou úpravu o vrácení DPH osobám z jiných členských států. Podle § 82 zákona o dani z přidané hodnoty má na vrácení daně na vstupu nárok plátce, jeţ má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, ale který zároveň v období vrácení daně neměl sídlo, místo podnikání ani provozovnu v jiném členském státě. Důleţitou podmínkou pro vrácené daně je zaslání ţádosti o vrácení DPH elektronickým portálem, který je spravovaný Ministerstvem financí. Plátce tak musí učinit nejpozději do 30. září roku následujícího po období, za které chce daň vrátit. Následující § 82a zákona o dani z přidané hodnoty se týká vrácení daně osobám, které jsou registrovány k dani v jiném členském státě. Nárok této osobě vzniká v případech, které tento paragraf vymezuje. Ustanovení § 82b pak doplňuje předchozí paragraf o procesní pravidla ve věci vrácení DPH osobě, která je registrovaná k dani v jiném státě EU. Správu pro tyto případy vykonává na území České republiky Finanční úřad pro Prahu 1. Poslední směrnice (2008/117/ES) ustanovuje, ţe od vstoupení tohoto zákona v platnost se budou vykazovat souhrnná hlášení i v oblasti sluţeb (výjimku tvoří sluţby osvobozené od daně, jejichţ místo plnění je dle základních pravidel stanoveno v jiném

18

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 9 odst. 1 (Marková, H., Daňové zákony 2010, úplná znění k 1.1.2010, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2010. 280 s. IBSN 978-80-247-3806-0) 19 Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, § 9 odst. 2 (Marková, H., Daňové zákony 2010, úplná znění k 1.1.2010, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2010. 280 s. IBSN 978-80-247-3806-0)

26

členském státě EU). Souhrnné hlášení bude podáváno prostřednictvím datové schránky nebo ve formě datové zprávy podepsané elektronickým podpisem.

1.4.2. Změny platné od roku 2011 Zákon o DPH byl novelizován i pro rok 2010 a to prostřednictvím zákonů č. 120/2010 Sb., č. 199/2010 Sb. a zákonem č. 47/2011, jehoţ účinnost byla odloţena aţ k 1. 4. 2011. Vzhledem k vysoké harmonizaci DPH obsahuje novela zákona k 1. 4. 2011 řadu nových ustanovení, která vycházejí z právní úpravy platné pro všechny členské státy EU. Nejdůleţitější dokumentem pro oblast DPH je v současné době směrnice Rady 77/388/EHS (Šestá směrnice). Implementací těchto směrnicí plní Česká republika svůj závazek vůči Evropské unii. Tyto směrnice se týkají především místa plnění při poskytování sluţeb, úniků v daňové sféře spojených s dováţením zboţí a určitých ustanovení směrnice 2006/112/ES, které hovoří o společném systém daně z přidané hodnoty. Změny také souvisí s platnými směrnicemi a nařízeními Rady, prostřednictvím nichţ mohou členské státy vyuţívat některých platných ustanovení a která doposud Česká republika neuplatňuje. Jedná se například o opatření proti daňovým únikům v souvislosti s přenesením daňové povinnosti na příjemce či o moţnost ručení za daň a o moţnosti opravy výše daně u pohledávek. Zbylé změny dolaďují stávající ustanovení zákona nebo zpřesňují dosavadní znění zákona o DPH v souvislosti s platnými směrnice. Poslední oblastí změn jsou úpravy, které reagují na zkušenosti správy daní a také na legislativně technické změny. 1.4.2.1 Osvobození od daně při dovozu zboží Nejdiskutovanější změnou, která nabyla účinnosti 1. 4. 2011, se týká osvobození od daně při dovozu zboţí. Tuto změnu nalezneme v § 71, v němţ došlo k významnému rozšíření druhů zboţí a podmínek, za kterých je moţné uplatnit osvobození od daně. Odstavec 2 § 71 podmiňuje toto osvobození tím, ţe dováţenému zboţí musí být přiznáno osvobození od cla podle celních přepisů. Následující odstavce 3 – 6 přiznávají osvobození od DPH i zboţí, u něhoţ se osvobození od cla nevyţaduje. V této souvislosti je stanoven limit 22 eur, který se nevztahuje na alkoholické nápoje, parfémy, toaletní vody, tabáky ani tabákové výrobky. Obyvatelé výše uvedenou změnu pocítí zejména při internetovém nákupu v zemích mimo Evropskou unii. Systém osvobození od DPH účinný k 1. 4. 2011 je pro lepší přehlednost zobrazen v následujícím schématu.

27

Obrázek 3 – Schéma osvobození dováženého zboží (zdroj: celní správa ČR, citováno 20. 4. 2011) http://www.celnisprava.cz/cz/aktuality/Stranky/od-1-dubna-2011-dochazi-k-vyznamne-zmene-v-osvobozeni-od-dphpri-dovozu-zbozi.aspx)

1.4.2.2. Režim přenesení daňové povinnosti Další výraznou změnu přináší § 92a, který upravuje reţim přenesení daňové povinnosti (reverse chargé20). V České republice je tento reţim účinný od 1. Dubna 2011 a to tuzemského zdanitelného plnění při dodání zlata (§ 92b), dodání zboţí uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu (§ 92c, jedná se především o odpad a šrot), obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (§ 92d) a poskytnutí stavebních nebo montáţních prací (§ 92e, tento paragraf nabývá účinnosti od 1. 1. 2012). Zákon jasně říká: „V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění s místem v tuzemsku uskutečněno, povinen přiznat a zaplatit daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.“21Dodavatel je v takovém případě povinen vystavit nejpozději do 15 dnů daňový doklad se všemi náleţitostmi (náleţitosti jsou upraveny v § 28 odst. 2 písm. a) aţ k)). Nezbytnou součástí je uvedení sdělení, ţe výši daně doplňuje a přiznává plátce, jemuţ je toto plnění uskutečňováno. Příjemce plnění je tedy následně povinen doplnit výši DPH. Oba tito plátci jsou také povinni 20

Reverse chargé (tzv. „obrácené zdanění) – vyuţívaný pro oblast DPH. Zboţí či sluţby jsou zdaňovány odběratelem či příjemcem, nikoli dodavatelem (resp. poskytovatelem), jak je obvyklé. Jedná se o postup uplatňovaný v mezinárodním obchodě v rámci EU i s tzv. třetími zeměmi. Jeho výhodu představuje zdanění zboţí nebo sluţby odběratelem ve svém státě, čímţ odpadá sloţité uplatňování nároku na odpočet či dokonce nutnost registrace k DPH ve státě cizím. 21

Zákon č. 235/2004Sb., o dani z přidané hodnoty, § 92a odst. 1(Marková, H., Daňové zákony 2010, úplná znění k 1.1.2010, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2010. 280 s. IBSN 978-80-247-3806-0)

28

vést za kaţdé zdaňovací období daňovou evidenci, v níţ musí uvést identifikační číslo dodavatele (resp. příjemce) daňového plnění. 1.4.2.3. Ručení za nezaplacenou daň Od ledna roku 2011 obsahuje zákon o DPH nový institut ručení za nezaplacenou daň. Tato novinka je upravena nově vzniklými ustanoveními v § 109 a 109a. Ustanovení § 109 upravuje ručení za neplacenou daň takto: „Plátce, který přijme zdanitelné plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění, ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že a) Daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, b) Plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění, se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo c) Dojde ke krácení daně nebo vylákání daňové výhody.“22 Z výše uvedeného je patrné, ţe roli ručitele za nezaplacenou daň plní příjemce daňového plnění a to za podmínek, které jsou § 109 ustanoveny. Toto ručení nastává také v případě, ţe se cena za plnění zcela evidentně odchýlí od ceny obvyklé, přičemţ se tak stane bez ekonomického odůvodnění. V okamţiku, kdy bude správce daně určovat ručitele této daně, je nutné prokázat naplnění podmínek v tomto paragrafu. Následující § 109a pak upravuje zvláštní způsob zajištění daně. Zákon ji vykládá následně: „Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí za poskytovatele zdanitelného plnění daň z takového zdanitelného plnění, aniž by byl vyzván jako ručitel, použije se tato úhrada pouze na úhradu daně poskytovatele zdanitelného plnění z tohoto zdanitelného plnění.“23V tomto případě příjemce (plátce) zcela dobrovolně platí daň za poskytovatele, před okamţikem, kdy je vyzván jako ručitel. Tato úplata se pouţije pouze k úhradě zdanitelného plnění, které bylo uskutečněno plátcem vůči poskytovateli. 1.4.2.4. Oprava základu a výše daně V obchodních vztazích mezi odběrateli a dodavateli mohou nastat situace, kdy se základ daně změní. Tato moţnost reálně hrozí např. při návratu celé nebo části dodávky, dodatečném poskytnut slevy odběrateli, reklamaci nebo naopak nedodání zboţí apod. V souvislosti se 22

Zákon č. 235/2004 sb., o dani z přidané hodnoty, § 109 odst. 1 (Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2011. 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0) 23 Zákon č. 235/2004 sb., o dani z přidané hodnoty, § 109a odst. 1 (Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2011. 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0)

29

změnou základu daně dochází i ke změně vyčíslení DPH. Takovéto případy se před novelizací řešily pomocí dobropisů a vrubopisů. V současně platném zákoně jsou tyto skutečnosti upraveny v § 42 aţ 46. První změnu představuje zavedení pojmu „opravný daňový doklad,“ který plně nahrazuje pojmy „vrubopis“ a „dobropis.“ Náleţitosti, které musí opravný daňový doklad splňovat, jsou ustanoveny v § 45 a v případech pohledávek za dluţníky insolvenčním řízení v § 46. V úpravě § 42 jsou vymezeny případy, kdy plátce opravuje základ daně a výši daně. Zákona také ukládá: „V případě opravy základu a výše daně, plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení takové opravy vystaví opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. Pokud plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro daňové účely.“24Oprava základu a výše daně se dle zákona povaţuje za uskutečněnou nejpozději poslední den zdaňovacího daného období. Následující § 43 upravuje případy, při nichţ se daň uplatňuje jiným způsobem, neţ uvádí zákon, tedy při chybě (např. chyba v určení místa, sazby či plnění daně). Tato chyba bude opravena v tzv. dodatečném daňovém přiznání. U § 43 není při vystavení opravného dokladu stanovena lhůta, protoţe se v tomto jedná o akt dobrovolný. Tzv. „rozhodným dnem“ je v této situaci den, kdy je opravný daňový dokument doručen. V § 44 je nově zavedena moţnost opravy výše daně u pohledávek za dluţníky v insolvenčním řízení. Zákon v tomto případě říká: „Plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku, z tohoto plnění doposud nezanikla, je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky.“25V paragrafu jsou dále vymezeny případy, kdy lze tento paragraf uplatnit. 1.4.2.5. Odpočet daně Uplatňování nároku na odpočet DPH povaţuji za jednu z nejčastějších situací, se kterou se podnikatelé v rámci novelizace setkávají. Odpočet daně je upraven v zákoně v § 72 aţ 79. Nejprve je v § 72 upravuje účely, pro které je pouţito přijaté zdanitelné plnění. U těchto plnění je plátce v rámci své ekonomické činnosti oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně. V souvislosti s těmito ustanoveními hovoříme o odpočtu daně na vstupu, kterou se ve znění tohoto zákona rozumí, ţe daň je uplatněna:

24

Zákon č. 235/2004 sb., o dani z přidané hodnoty, § 42 odst. 2 (Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2011. 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0) 25 Zákon č. 235/2004 sb., o dani z přidané hodnoty, § 44 odst. 1 (Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2011. 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0)

30

a) „na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nemovitost, která mu byla nebo má být převedena, anebo službu, která mu byla nebo má být poskytnuta, b) na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo dovezeno ze třetí země, nebo c) v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).“26 Následující § 73 vymezuje podmínky pro uplatnění tohoto nároku. Aby mohl nárok uplatnit, je nutné, aby při odpočtu daně měl daňový doklad. Bez tohoto dokladu nelze nárok prokázat. Existují také výjimky, kdy není drţení daňového dokladu podmínkou odpočtu daně. V takovém případě plátce prokazuje svůj nárok jiným způsobem dle platného daňového řádu. Nárok musí být uplatněn nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém mohl být nárok uplatněn. Daňový doklad, na jehoţ základě je odpočet uplatňován, musí splňovat všechny náleţitosti. Výše daňového odpočtu je maximálně stejná jako výše daně stanovená na základě tohoto zákona.

3. Sociální politika ČR Sociální politika představuje v současné době nejčastěji diskutovanou oblast celé společnosti a to zejména v souvislosti s proběhlými změnami a také připravovanými vládními reformami. Nejdramatičtěji se změny přijímají v oblasti zdravotnictví, sociálních dávek a aktuálně také negativní ohlasy přichází v souvislosti s připravovanou penzijní reformou. Česká společnost je na změny v sociální politice velice citlivá a to především její sociálně slabší vrstva. Během loňského a letošního roku se často objevují také výrazné protesty ze strany společnosti. Podíváme-li ovšem na danou problematiku blíţe a pokusíme-li nalézt souvislosti mezi jednotlivými oblastmi, shledáme, ţe současný stav nutně reformy potřebuje. V následující části bakalářské práce si představíme nejdůleţitější pojmy a základní principy v sociální politice a také změny, kterými naše společnost od počátku roku 2010 prošla. Rozhlédneme-li se okolo sebe, zjistíme, jak často se s termínem „sociální politika“ setkáváme. Je pouţívám zcela běţně, a proto se předpokládá, ţe mu kaţdý také jednoznačně rozumí. Tato skutečnost ovšem představuje velký omyl. Pojem sociální politiky není ani v odborné literatuře zcela jasně definován. Nás tento pojem bude provázet celou kapitolou, a proto si jej 26

Zákon č. 235/2004 sb., o dani z přidané hodnoty, § 72 odst. 2 (Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2011. 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0)

31

pro tyto účely definuje takto: Sociální politika je soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů ve svém zájmu udržet nebo dosáhnout změny ve fungování nebo podpořit rozvoj svého či jiného sociálního systému nebo soustavy nástrojů k realizaci své či jiné sociální politiky. Výsledkem tohoto soustavného a cíleného úsilí je činnost (fungování), rozvoj (zdokonalení) či změna (transformace) systému vlastního nebo jiného nebo soustavy nástrojů. Projevuje se rozhodováním (nebo nerozhodováním) a činností (či nečinností) sociálních subjektů.“27 Při tvorbě i následném aplikování sociální politiky je důleţité respektovat základní principy, kterými se sociální politika řídí. Tyto principy vytváří základ, ze kterého vychází, a také směr, kterým se sociální politika ubírá. Sociální spravedlnost, sociální solidarita a subsidiarita a participace jsou nejdůleţitější principy, na kterých je sociální politika postavena a prostřednictvím kterých je také posuzována. Spravedlnost představuje základ nejen sociální politiky, ale také celého právního řádu a politiky státu. Představuje ve svém významu základní mravní a náboţenskou hodnotu celé společnosti. Význam slova spravedlnost můţeme vnímat dvěma způsoby. Existuje tzv. právní spravedlnost, která zahrnuje soubor právních norem a zásad, a sociální spravedlnost, jeţ představuje jakási pravidla, na jejichţ základě jsou rozdělovány prostředky jednotlivých subjektům ve společnosti. Ovšem názory na to, co je a není spravedlivé, se ve společnosti značně liší. Často si pod tímto pojmem představujeme projevy pomoci slabším spoluobčanům a jiným potřebným jedincům. Ale lidé také vnímají spravedlnost jako vlastní úsilí a snaţení dosáhnout svých zájmů. V České republice, která zaţila dlouhodobou vládu komunismu, v níţ se silné projevoval princip sociální spravedlnosti a dominantní působení rovnostářského principu, bude nový způsob vnímání sociální spravedlnosti náročným procesem. {1} Významný pojem v sociální politice představuje také solidarita. Můţeme se na ni dívat ze dvou pohledů. Jednak jako na přirozenou a spravedlivou součást lidské společnosti, kdy se společně dělíme o náklady. Ale také jako na nespravedlivou, kdy jsou upřednostňovány některé skupiny na úkor jiných. Se solidaritou se setkáváme v kaţdodenním ţivotě v nejrůznějších úrovních společnosti, ať uţ mezi jednotlivci či skupinami nebo na úrovni celospolečenské. Přirozená lidská solidarita ve společnosti představuje jeden ze základních kamenů při vytváření rovnosti mezi všemi členy společnosti, a to v oblasti práva, svobody a

27

Tomeš, I., Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, 1. vyd. Praha : Portál, 2010. 440 s. IBSN 978-807367-680-3 (str. 29)

32

také lidské důstojnosti. Buduje občanskou sounáleţitost se skupinami obyvatel, které jsou určitým způsobem sociálně hendikepovány. Takové skupiny bývají často ohroţeny chudobou, sociálním poklesem a v některých případech i vyloučením ze společnosti. Stát by proto měl usilovat prostřednictvím své sociální politiky o zajištění důstojných ţivotních podmínek pro své občany a to v míře, která je akceptovatelná pro většinu společnosti. V České republice patří mezi nejvíce ohroţené skupiny obyvatel zejména důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně postiţení a také nezaměstnaní občané. Princip solidarity se v současnosti projevuje především redistribuční a transferovou politikou státu. {2} V rámci Evropského společenství se často setkáváme s pojmem sociální ochrany, který do sebe zahrnuje sociální bezpečnost i sociální péči a sluţby. Termínem sociální bezpečnost uvaţujeme pouze veřejnoprávní dávky a sluţby, na které má kaţdý občan zákonný nárok. Jak je jiţ výše zmíněno, evropské státy se snaţí svým občanům zajistit důstojný ţivot. Uvolňují tedy finanční prostředky do soustav sociální pomoci a sociální péče, prostřednictvím kterých poskytují potřebným občanům určité dávky k zajištění důstojného ţivotního minima. Aby měl občan na tyto dávky nárok, musí splňovat stanovené podmínky. Zda jsou tyto podmínky splněny, je kontrolováno příslušnými veřejnými orgány. Mezi hlavní nástroje sociální ochrany patří sociální pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoc.

3.1. Sociální doktrína České republiky Sociální doktrína představuje významný dokument v oblasti sociální politiky. Vyjadřuje postoje státu k sociálním potřebám svých občanů. Nejedná se o dokument sestavený určitým politickým seskupením, ale o společností všeobecně uznávanou a platnou smlouvu. Vytváří jakýsi hodnotový rámec pro tvorbu takové sociální politiky, která bude schopna garantovat svým občanům základní lidská a občanská práva. Veřejná sociální doktrína České republiky je zakotvena v ústavní Listině prav a svobod (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Základními nezadatelnými lidskými právy jsou právo na ţivot, právo na lidskou důstojnost, na rovné zacházení bez jakékoli diskriminace a právo na svobodu. Základem sociální doktríny jsou také sociální práva všech občanů, mezi které řadíme právo na práci, právo na uspokojivé pracovní podmínky, právo na důstojné ţivotní minimum, právo na rodinu, právo na sociální zabezpečení, právo na sdruţování a také právo na vzdělání. Všechny výše vyjmenovaná sociální práva jsou nedílnou součástí ústavního reţimu České republiky.

33

Dokument sociální doktríny byl sepsán v souladu s nároky, které jsou na Českou republiku kladeny ze strany Evropské unie. Jsou v něm charakterizovány cíle a také přístup, s jakým stát řeší sociální otázky. Základní funkce veřejné sociální doktríny jsou:28 a) „Orientační funkce b) Funkce budování a udržování národního konsensu c) Stabilizační funkce d) Sociálně aktivizační funkce e) Funkce garantující stálou orientaci na zmírňování sociální nespravedlnosti“ Součástí doktríny je téţ vymezení hodnot, které jsou celospolečensky uznávané. Z mého podhledu nejdůleţitější hodnotou je ve společnosti úcta k člověku jako jedinečné lidské bytosti. Tato hodnota je pilířem pro sociální politiku a její smysl zajistit důstojný a spokojený ţivot kaţdému občanovi. Prostřednictvím sociální politiky se stát snaţí ovlivnit občany a směrovat je k odpovědnosti vůči druhým, bránit jejich svobodu a prosazovat rovnost všech.

3.2. Sociální pojištění Sociální pojištění představuje v České republice důleţitý nástroj sociální politiky. Jedná se o institut, který má z ekonomického hlediska charakter daně. Není tedy moţné se rozhodnout, zda si tuto pojistnou ochranu budeme platit či ne, ale účast je povinná. Významný rozdíl představuje fakt, ţe sociální zabezpečení zahrnuje stránku příjmovou, do které jsou prostředky přiváděny prostřednictvím pojištění na sociální zabezpečení, ale také sloţitý systém dávek, které jsou vypláceny. Nejdříve se však seznámíme s pojmem sociálního pojištění tak, jak je aplikován v naší zemi. V České republice je sociální pojištění tvořeno několika subsystémy. Prvním z nich je veřejné zdravotní pojištění, jeţ se od ostatních nejvíce liší. Je určeno k tomu, aby krylo výdaje potřebné k zajištění zdravotní péče v rozsahu, který je určen zákonem. Další subsystém je nemocenské pojištění. Toto pojištění zajišťuje příjmy občanům v období, kdy nejsou schopni z důvodu nemoci či úrazu výdělečné činnosti. Jeho výše a nárok na něj jsou určeny zákonnými pravidly. Nejvýznamnějším subsystémem je důchodové pojištění. Nárok na něj májí občané v období svého ţivota, kdy dlouhodobě nejsou schopni výdělečné činnosti, která jim zajišťuje obţivu a důstojný ţivot. Takovými případy jsou invalidita či stáří. 28

Česká sociální doktrína [online], 2001 [cit. 24. 4. 2011]. Dostupné z WWW: <www.sds.cz/docs/prectete/e_kolekt/soc_dokt.htm)>

34

Nemocenské a důchodové pojištění vytváří celek, který je v zákoně označován jako sociální zabezpečení. Existují ovšem případy, kdy jsou lidé výdělečné činnosti schopni, ale nemají příleţitost. V takovém případě nejsou schopni zabezpečit své potřeby. Stát se snaţí prostřednictvím sociální politiky takové občany chránit. Činí tak nástrojem nazývaným státní politika nezaměstnanosti. Abychom celou problematiku lépe chápali a dokázali si problém představit, níţe uvedený graf nám zpřehledňuje jednotlivé vazby mezi výše uvedenými pojmy. Prostřednictvím tohoto systému stát vyplácí dávky občanům, kteří na ně mají nárok. veřejné zdravotní pojištění

Důchodové pojištění

Sociální zabezpečení

Státní politika nezaměstnanosti

Sociální pojištění

Nemocenské pojištění

Obrázek 4 – Části systému sociálního pojištění v České republice (Vančurová, A., Láchová, L., Daňový systém ČR, 10. aktual. vyd. Praha : 1. VOX, 2010. 355 s. IBSN 978-80-86324-86-9 (str. 186)

Abychom si naznačily souvislosti mezi jednotlivými dávkami a pojistným na sociální zabezpečení, uvedeme si tabulku, která nám ukáţe, odkud pochází příjmy těchto dávek a kam jdou ve formě výdajů. Subsystém:

Platbou je:

Poskytování plnění:

Veřejné zdravotní pojištění

Pojistné na veřejné zdravotní pojištění

Nemocenské pojištění

Pojistné na nemocenské pojištění

Důchodové pojištění

Pojistné na důchodové pojištění

věcné plnění plynoucí od poskytovatelů zdravotní péče pojištěncům nemocenská, podpora při ošetřování člena rodiny, peněţitá pomoc v mateřství starobní důchody, invalidní důchody, pozůstalostní důchody – vdovský, vdovecký a sirotčí

35

Státní politika zaměstnanosti

Příspěvek na státní politiku nezaměstnanosti

peněţitá podpora v nezaměstnanosti a tzv. aktivní politika zaměstnanosti (tj. podpora tvorby nových pracovních míst)

Tabulka 6 – Systém sociálního pojištění v České republice (Vančurová, A., Láchová, L., Daňový systém ČR, 10. aktual. vyd. Praha : 1. VOX, 2010. 355 s. IBSN 978-80-86324-86-9 (str. 187)

Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe do systému veřejného zdravotního pojištění vstupují finanční prostředky skrze pojistné, které občané platí. Tyto prostředky jsou příjmem jednotlivých zdravotních pojišťoven, ke kterým jsou občané hlášeni jako pojištěnci. Častým problémem v souvislosti se zdravotní péčí hrazenou pojišťovnami jsou situace, kdy pacient není u ţádné takové instituce pojištěn. I přes tento fakt je mu ale zdravotní péče poskytována. Takové výdaje jsou následně hrazeny státem a podílí se na něm všichni poplatníci. S obdobnými problémy se setkávají i další dávky. Přesto, ţe placení těchto příspěvků prostřednictvím výše uvedených pojištění, je zákonem stanoveno pro všechny občany, řada z nich si jej neplatí a i přesto je jim jistá finanční dávka vyplacena. Tento fakt často působí nespokojenost občanů, kteří pojištění řádně odvádí, a „ţiví“ tím tak obyvatele, kteří se na příjmech do systému nepodílí. Další tři subsystémy tvoří společně sociální zabezpečení. Právně upraveno je sociální zabezpečení zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který nabyl účinnosti v lednu roku 1992. Orgány provádějící v České republice sociální zabezpečení jsou především Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení, jejichţ úkolem je také poskytování odborné pomoci ve věcech sociálního zabezpečí občanům. Částečně se zde podílí také některá další ministerstva. Ovšem i sociální zabezpečení podléhá častým reformním změnám. Tyto reformy jednotlivých nástrojů sociální politiky stejně jako celých jejich soustav jsou opodstatněné, neboť tak, jak se mění společnost, její způsob ţivota, ekonomické i politické podmínky v zemi, tak se musí přizpůsobovat i sociální systém státu. Změnám v jednotlivých subsystémech sociálního zabezpečení se budeme věnovat v následujících kapitolách.

3.2.1. Nemocenské pojištění Jak jsem se jiţ výše zmínila, nemocenské pojištění, je určeno pouze osobám, které jsou výdělečně činné a pracují na území České republiky bez ohledu, zda se jedná o občana či 36

příslušníka jiného státu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe účastníky nemocenského pojištění mohou být pouze osoby pracující na území státu pro zaměstnavatele, jehoţ sídlo je rovněţ v České republice. V případech, kdy zaměstnanci pracují pro zaměstnavatele, který sídlo v ČR nemá, jsou tito zaměstnanci pojištěni, pokud se sídlo zaměstnavatele nalézá na území členského státu EU nebo ve státě, který má s Českou republikou uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení. Platba, prostřednictvím níţ se účastníci na nemocenském pojištění podílí, se nazývá pojistné na nemocenské pojištění a v české legislativě je upravena zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Placením tohoto pojistného jsou zákonem povinni všichni zaměstnanci a tzv. osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), jejichţ účast na pojištění je stále dobrovolná. Stát prostřednictvím tohoto pojištění zajišťuje finanční příjmy osobám, které nemohou krátkodobě vykonávat tuto výdělečnou činnost. Občan se v takové situaci můţe ocitnout následkem úrazu, nemoci či jinou příčinnou. Současná legislativa upravuje 4 druhy peněţitých dávek, které jsou prostřednictvím nemocenského pojištění vypláceny – nemocenské, peněţitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Všechny zmíněné formy dávek jsou vypláceny okresní správou sociálního zabezpečení z rozpočtu státu (příjmy z pojistného). Od 1. ledna 2009 upravuje nemocenské pojištění zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Jedná se o ucelený soubor, který upravuje nemocenské pojištění, zahrnuje v sobě „okruh osob účastných nemocenského pojištění (tj. zaměstnanců, příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů i osob samostatně výdělečně činných), jejich nároky z tohoto pojištění a stanovení výše poskytovaných dávek, posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, tak organizační uspořádání nemocenského pojištění, jakož i řízení v tomto pojištění.“29 V této části bakalářské práce se budeme věnovat změnám v nemocenském pojištění, které platí od roku 2010. Tento rok byl z hlediska změn dost náročný a to nejen v souvislosti se zákonem č. 362/2009 Sb., který pozměňuje zákony za účelem sníţení státního rozpočtu České republiky na rok 2010, ale také ve spojitosti s probíhajícími reformami současné vlády. Počátkem roku 2010, tedy od 1. 1. 2010, vstupují v platnost změny související s přijetím zákona č. 362/2009 Sb., o němţ jsme se jiţ dříve mnohokrát zmínily v souvislosti s návrhem

29

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Nemocenské pojištění. Dostupné z WWW:

37

zákona o státním rozpočtu, který byl předloţen pro rok 2009. Tento zákon upravuje několik zákonů, mezi nimiţ je i oblast nemocenského pojištění. V tomto směru se jedná o změny, které ovlivňují především výši vyplácených dávek. Opatření, která mají cíleně sniţovat deficit státního rozpočtu, byla závazná pouze na rok 2010. Změny související s tímto zákonem jsou následující: „Zavedení jednotné procentní sazby pro výpočet denní výše nemocenského ve výši 60%, snížení zápočtu výdělku pro stanovení denního vyměřovacího základu do první redukční hranice u peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství ze současných 100 % na 90 %, snížení procentní sazby pro výpočet peněžité pomoci v mateřství ze současných 70 % na 60 %, zavedení třídenní karenční doby u ošetřovného.“30 Výše sazby pojistného na nemocenské pojištění, které je placeno za zaměstnance zaměstnavateli zůstává stále na 2,3%. Původně plánované sníţení této sazby na 1,4% se tak odloţilo o jeden rok. Zachována zůstane také moţnost odpočtu jedné poloviny z částky, která je účtována jako náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Zaměstnavatelé tak i v roce 2010 odvádí pojistné na nemocenské pojištění, důchodové pojištění a také příspěvek ne státní politiku nezaměstnanosti ve stejné výši, která činí 25% z celkového vyměřovacího základu. Další změny, které v roce 2010 proběhly, nabyly účinnosti 1. června 2010 a to zákonem č. 166/2010 Sb., který pozměnil platný zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a současně také zákon č. 362/2009 Sb. První oblast, které se změny dotýkají, představuje výpočet peněţité pomoci v mateřství (PPM) neboli tzv. mateřské. Ta se bude od 1. června 2010 vypočítávat opět stejným způsobem jako tomu bylo v roce 2009 – plné započtení (100%) části denního vyměřovacího základu do výše první redukční hranice (do částky 791 Kč.), coţ představuje navýšení o 10%. Tato změna se týká také výpočtu vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Celková denní výše PPM tak bude činit 70%

30

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Nemocenské pojištění. Dostupné z WWW:

38

denního vyměřovacího základu (do 1. 6. 2010 výše představovala 60%). Pro zpřehlednění a celkové porovnání nám slouţí níţe uvedená tabulka. Výše peněţité pomoci v mateřství za 30 dnů (v Kč) Měsíční vyměřovací Od 1. 6. 2010 (resp. Od 1. 1. 2010 do základ (hrubá mzda) 1. 7. 2010) 31.5. 2010 15 000 10 380 8 010 20 000 13 830 10 680 25 000 17 010 13 170 30 000 19 110 14 940 35 000 21 150 16 710 40 000 22 410 17 790 23 000

15 900

12 270

Rozdíl 2 370 3 150 3 840 4 170 4 440 4 620 3 630

Tabulka 7 – přehled výše PPM před a po změně v roce 2010 (Integrovaný portál MPSV)

Jednotlivé okresní správy sociální zabezpečení (OSSZ), v Praze pak Praţská správa sociálního zabezpečení (PSSZ), budou svým klientům vyplácet tzv. mateřskou či ošetřovné ve standartních lhůtách dl nových pravidel, od července 2010. Ti, kteří nastoupili na PPM jiţ před 1. červnem 2010, mají nárok na mateřskou za červen ještě v původní výši. V dalším kalendářním měsíci jim ale jiţ bude účtována podle pravidel nových a to bez předchozího zaţádání o zvýšení, tedy automaticky. Nová výše PPM jim tedy bude vyplacena v srpnu 2010. Bez ţádosti bude také příjemcům vyplacen doplatek, který vzniká za období od 1. 1. 2010 do 31. 5. 2010. Tento doplatek je příslušným OSSZ/PSSZ vyplácen bezhotovostně na účet či v hotovosti aţ od 1. října 2010, kdy budou mít úřady k dispozici potřebné programové vybavení. Další důleţitou změnou je zrušení tzv. třídenní karenční doby pro ošetřovné. Klienti tak opět budou mít nárok na vyplacení ošetřovného i v prvních třech dnech, a to do jednoho měsíce od doručení

potřebných

dokladů

na

příslušný

úřad

OSSZ/PSSZ.

(http://www.mpsv.cz/files/clanky/8865/02062010.pdf) Změny v oblasti nemocenského pojištění, které následně přináší i probíhající rok 2011, ve zkratce přiblíţíme v následujícím odstavci. Vzhledem k aktuálnosti nebude moţné obsáhnout všechny změny, které se za tento rok v dané oblasti odehrají. Seznámíme se tedy jen se změnami, které vstoupily v účinnost od 1. ledna 2011. Změny v nemocenském pojištění v roce 2011se týkají:31

31

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Nemocenské pojištění. Dostupné z WWW:

39

„Výše nemocenského (procentní sazby) V souvislosti s úspornými opatřeními bylo zrušeno zvyšování procentní sazby pro nemocenské podle délky trvání pracovní neschopnosti. V roce 2010 byla zavedena jednotná sazba nemocenského pro celou dobu trvání pracovní neschopnosti ve výši 60%. Toto původně jednoleté opatření bude platit trvale. Výše nemocenského činí 60% redukovaného denního vyměřovacího základu. U ostatních dávek se od 1. 1. 2011 procentní sazby nemění, tedy u peněžité pomoci v mateřství bude činit procentní sazba 70% a u ošetřovného 60%. Poskytování nemocenské až od 22. kalendářního dne pracovní neschopnosti Nemocenské bude poskytováno až od 22. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti. Prodlužuje se období, po které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy podle zákoníku práce ze 14 na 21 kalendářních dnů. Toto opatření je omezeno na dobu do 31. 12. 2013. Výše dávek nemocenského pojištění v souvislosti se zvýšením redukčních hranic Pro rok 2011 činí 1. redukční hranice činí 825 Kč, 2. redukční hranice činí 1 237 Kč., 3. redukční hranice 2 474 Kč. OSSZ je povinna pojištěnci, kterému se poskytuje dávka nemocenského pojištění z doby před 1. 1. 2011, ještě alespoň za 1. 1. 2011 tu dávku sama přepočítat, pokud se při jejím výpočtu vycházelo z redukovaného denního vyměřovacího základu. U osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) a zahraničních zaměstnanců dochází ke zvýšení sazby pojistného n nemocenské pojištění z 1,4% na 2,3%.“ U pojistného na nemocenské pojištění, kdy jej za zaměstnance odvádí zaměstnavatel, zůstává sazba stále ve výši 2,3%. Zároveň také zaměstnavatel bude po celý rok 2011 odvádět za své zaměstnance pojistné na nemocenské pojištění, důchodové pojištění a také příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, coţ bude celkově představovat 25% ze svého vyměřovacího základu.

3.2.2. Důchodové pojištění Současný důchodový systém české republiky je sloţen ze dvou částí. První z nich je tzv. povinné základní důchodové pojištění. Jak jiţ název upozorňuje, jedná se o univerzální a povinný příspěvek, ze kterého stát následně zabezpečuje všechny ekonomicky aktivní osoby. 40

Po právní stránce tvoří jednotný systém pro všechny pojištěnce, bez schémat jednotlivých odvětví apod. Jedinou výjimku tvoří v rámci organizace a administrativy tzv. silové rezorty (př. záchranné sloţky, armáda). Prostřednictvím dávek ze systému důchodového pojištění zabezpečuje stát 99% obyvatel, jejichţ věk převyšuje věkovou hranici stanovenou pro nárok na starobní důchod. Druhou část důchodového systému tvoří tzv. penzijní připojištění. Toto připojištění představuje dobrovolný doplňkový, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný příspěvek na penzi. Z pohledu termínů Evropské Unie se jedná o třetí sloţku důchodového systému. Součástí tohoto pilíře jsou také produkty nabízené komerčními pojišťovnami (zejména ţivotní pojištění). V současné době se však tyto vedlejší příjmy podílejí na důchodech jen malou mírou. V rámci systému EU existují tři pilíře důchodového systému. Patří sem obě sloţky, které fungují v České republice, ale také u nás dosud neexistující tzv. zaměstnavatelské penzijní systémy. Důchodové pojištění upravuje v České republice zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to jiţ od 1. ledna 1996. Tento zákon předkládá přesná pravidla – podmínky, za nichţ má klient nárok na pobírání důchodu ze základního důchodového pojištění, určení výše důchodu a způsob jeho vyplácení pojištěnci. Klienti mají po splnění podmínek nárok na vyplácení určité dávky. V systému České republiky existují tyto druhy dávek: „starobní důchod invalidní důchod vdovský a vdovecký sirotčí“32 Všechny výše uvedené dávky, zejména pak starobní a invalidní důchody, jsou velmi diskutovaným tématem. Vzhledem k současnému věkovému sloţení populace České republiky, probíhají intenzivní debaty o finanční zajištění těchto důchodů pro budoucí generace. V rámci vysoké politiky státu se utváří reformní snahy o změnu současného důchodového systému v čele s aktuálně prosazovanou důchodovou reformou, která je velmi 32

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Důchodové pojištění. Dostupné z WWW:

41

problematicky přijímána společností i opozicí, a její prosazení je tak sloţité. Tato reforma jiţ předpokládá vyšší účast občanů na jejich budoucích důchodových dávkách, ale vzhledem k její neúplnosti a prozatímní diskuzi o jejím schválení, se jí nebudeme v této práci více věnovat. Důchodové pojištění přijalo v roce 2009 i 2010 určité změny, které si je potřeba zmínit. Mezi hlavní změny, které byly vládou přijaty v roce 2009, patří nařízení vlády č. 339/2009 Sb., jeţ nově stanovuje: „všeobecný vyměřovací základ za rok 2008 ve výši 23 280 Kč. výši přepočítávacího koeficientu pro úpravu (aktualizaci) všeobecného vyměřovacího základu za rok 2008, která činí 1,0184“33 Tyto změny v konstrukci výpočtu důchodů se uplatní při výpočtu přiznávaných důchodů spadajících do roku 2010. Novým platným nařízením vlády č. 340/2009 Sb. se zvyšuje účastníkům boje za osvobození Československa o jednorázovou částku. Zvyšuje téţ příspěvek k důchodu a) „u oprávněného uvedeného v § 5 odst. 1 písm. a) a c) zákona o 176 Kč na částku 2 676 Kč měsíčně, b) u oprávněného uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) zákona a vdovy nebo vdovce uvedených v § 5 odst. 2 zákona o 88 Kč měsíčně.“34 V roce 2010 bylo schváleno nařízení vlády č. 281/2010 Sb., které přineslo změny platné od 1. 1. 2011. Toto nařízení se týká starobního, invalidního, vdovského, vdoveckého i sirotčího důchodu, který byl přiznán před 1. lednem 2011. Vláda tak zvýšila o 60 Kč základní výměru na současných 2 230 Kč a dále také procentní výměru o 3,9% procentní výměry. Tato výměra pak závisí na dni, od kterého se procentní výměra zvyšuje. Druhé nařízení č. 283/2010 Sb., upravuje nově všeobecný vyměřovací základ za rok 2009 na 24 091 Kč. Společně s tím je upravena i výše přepočítávacího koeficientu, jeţ nově činí 1,0269. Zvyšuje téţ částky, z nichţ je vypočítávána hranice redukcí osobního vyměřovacího 33

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Důchodové pojištění. Dostupné z WWW: 34 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Důchodové pojištění. Dostupné z WWW:

42

základu), a to z původních 10 500Kč a 27 000 Kč na současně platných 11 000 Kč a 28 200 Kč. \Výše uvedené prvky výpočtu jednotlivých důchodů jsou vyuţity pro důchody, které jsou vypláceny v roce 2011. Nyní se zaměříme na změny, které vstoupily v účinnost počátkem roku 2010 v jednotlivých oblastech důchodových dávek. Vzhledem k tomu, ţe oblast pozůstalostních důchodů ţádné výrazné změny v tomto období neprodělala, nebude předmětem naší práce. 3.2.2.1. Starobní důchod jak jsme se jiţ výše zmínili, starobní důchody jsou státem vypláceny za zákonem stanovených podmínek po dosaţení určeného věku. V souvislosti se starobním důchodem povaţuji za důleţité přiblíţit si zákon č. 306/2008 Sb., který novelizoval platný zákon o důchodovém pojištění. Tato novela přinesla do systému vyplacení dávky starobního důchodů výrazné změny, které vstoupily v účinnost 1. ledna 2010. První podstatnou změnou, kterou výše uvedená zákon přinesl, je prodlouţení doby placení pojistnéhoc, která je potřebná, aby pojištěnci vznikl nárok na starobní důchod. Tato doba bude prodluţována postupně, a to z 25 let na 35 let (resp. z 15 na 20 let). Doba pojištění se bude zvyšovat o jeden rok za kaţdý rok účinnosti tohoto zákona. Postupné prodluţování se týká také období, kdy pojištěnci odchází do předčasného starobního důchodu. Moţnost odejít do starobního důchodu jiţ o tři roky dříve ale touto změnou nezaniká. Moţnosti lze vyuţít při důchodovém věku 63 let a méně. Pokud chce klient odejít do předčasného důchodu a věk 63 přesahuje, délka pro předčasný odchod do důchodu se postupně prodluţuje, aţ o 5 let u klientů, jejichţ věk dosahuje 65 let. Společně s výše uvedeným se postupně prodluţuje i délka placení pojistného, která je potřebná pro nárok na tento druh důchodu. Zákon č. 306/2008 Sb. přinesl od 1. 1. 2010 výraznou změnu v systému, kdy si občané mohou zvýšit procentní výměru svého starobního důchodu. Mohou tak činit v době, kdy vykonávají výdělečnou činnost v době, kdy mají jiţ nárok na dávky starobního důchodu. Pokud tito občané při své činnosti pobírají starobní důchod v plné výši, mohou si zvýšit svůj procentní výměr aţ o 0,4% z vypočítávaného základu, a to za kaţdých 360 kalendářních dní. V případě, ţe při své výdělečné činnosti pobírají jen poloviční dávku starobního důchodu, mohou si procentní výměr zvýšit o 1,5% z vyměřovacího základu kaţdých 180 kalendářních dní. Tyto výhody mohou uplatňovat u činnosti, kterou vykonávají po 31. prosinci 2010. 43

Ve své změně pak zákon také znevýhodňuje ty, kteří odchází do důchodu dříve. Existuje také sazba sníţení procentní výměry předčasného důchodu. V případech, ţe je předčasný důchod nárokován do 720 kalendářních dnů dříve, neţ je dosaţeno příslušného věku, sazba sníţení procentní výměry činí 0,9% za kaţdých (i započatých) 90 kalendářních dnů. Pokud však doba přesahuje těchto 720 dnů, procentní výměra se sniţuje do 721. dne za kaţdých (i započatých) 90 dnů, a to sazbou 1,5% (před vstoupením tohoto zákona v účinnost sazba činila 0,9%). 3.2.2.2. Invalidní důchod Invalidní důchod je státem vyplácená dávka občanům, kteří jsou z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu neschopni práce, či je jejich schopnost sníţena nejméně o 35%. Takoví obyvatelé mají nárok na státní dávku, která jim pomáhá zajišťovat si obţivu a vést hodnotný ţivot. Problematika posuzování nároku na invalidní důchod je velice citlivá a vyţaduje přesné zhodnocení. Z tohoto důvodu se v roce 2008 schválil zákon č. 306/2008 Sb., který s účinností od 1. ledna 2010 nově vymezuje invaliditu. Před touto novelou existovalo rozdělení na plnou a částečnou invaliditu, které je v současné době nahrazeno třemi definovanými stupni invalidity. Dávka, kterou klienti pobírají se tak jednotně nazývá tzv. invalidní důchod (dříve plný nebo částečný invalidní důchod). Pojištenci, kteří pobírali před změnou plný invalidní důchod, se od 1. 1. 2010 řádí do kategorie invalidity třetího stupně. Oproti tomu invalidita částečná, která sniţuje pracovní schopnost nejméně o 50%, se řádí do stupně druhého a ostatním případům náleţí invalidity stupně prvního. Úřady, které dávku vyplácí, byly povinni písemným oznámením informovat invalidní důchodce o jejich stupňovém zařazení nejpozději do 31. 1. 2010. Pojištěnci, kteří uplatňují nárok na dávku aţ po začátku roku 2010, jsou děleni dle stupně invalidity. „Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla: a) nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.“35 Pravidla, za kterých má klient nárok na invalidní pojištění, téţ také vymezují období, během něhoţ musí pojištěnec odvádět pojištění. Z následujícího přehledu vyplývá, ţe pojištěnci

35

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Invalidní důchod. Dostupné z WWW:

44

s rostoucím věkem roste také počet let, které musí pojištění platit, aby měl v budoucnu na invalidní důchod nárok. Doba pojištění potřebná ke vzniku nároku tak činí: a. „do 20 let méně než jeden rok, b. od 20 let do 22 let jeden rok, c. od 22 let do 24 let dva roky, d. od 24 let do 26 let tři roky, e. od 26 let do 28 let čtyři roky a f. nad 28 let pět roků.“36 Novelou zákona, která je od 1. 1. 2010 účinná se v této oblasti zavádí nová alternativa pro pojištěnce starší 38 let, u něhoţ „se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity.“37V takovým případě je doba pojištění určena na 10 let. Výpočet invalidního důchodu sestává ze dvou sloţek. První z nich je základní výměre, která od 1. 8. 2008 představuje částku 2 170 Kč. K této částce se dále připočítává procentní výměry, jejíţ výše se odvíjí podle stupně invalidity. Za kaţdý rok pojištění se tak klientovi připisuje: a) „0,5% výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, b) 0,75% výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, c) 1,5% výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.“38 Stupně invalidity se u pojištěnce mohou během jeho ţivota změnit, a to jak zvýšením, tak i sníţením stupně. V takových případech je potřeba stanovit novou výši invalidního důchodu. Nová částka, kterou bude klient pobírat, se určuje ode dne, kdy se stav změnil. Upravuje se

36

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Invalidní důchod. Dostupné z WWW: 37 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Invalidní důchod. Dostupné z WWW: 38 Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Invalidní důchod. Dostupné z WWW:

45

sloţka procentního výměru důchodu, a to tak, ţe se původní výše výměry vynásobí příslušným koeficientem. Tyto koeficienty jsou následující: „z prvního stupně na druhý 1,5 z prvního stupně na třetí 3 z druhého stupně na třetí 2 z třetího stupně na druhý 0,5 z třetího stupně na první 0,3333 z druhého stupně na první 0,6666“39 Existují i tzv. mimořádné případy, kdy je invalidní důchod vyplácen osobám, které nesplňují výše uvedené podmínky. Nárok na invalidní důchod třetího stupně smí uplatnit také osoba, jeţ dosáhla nejméně 18 let a má trvalé bydliště na území českého státu. Pokud postiţení výše uvedené osoby splňuje třetí stupeň invalidity a vzniklo před dosaţením věku 18 let, má tato osoba nárok na invalidní důchod i přesto, ţe pojistné na důchodové pojištění neplatila po potřebnou dobu. Invalidní důchod, který je ve výše uvedeném případě nárokován, činí po 31. 12. 2009 45% výpočtového základu. Při stanovení výpočtového základu je za vyměřovací základ povaţován všeobecný vyměřovací základ platný dva roky před přiznání invalidního důchodu, vynásobený příslušným koeficientem. Pojištěnci se po dosaţení věku 65 let invalidní důchod ruší a tímto dnem mu vzniká nárok na důchod starobní. Ten bude pojištěnec pobírat ve stejné výši, jako invalidní důchod tzn., neprovádí se nový výpočet starobního důchodu. Klient smí poţádat o vypočtení standardního starobního důchodu a bude mu následně vybrán a přiznán důchod vyšší. Jestli příjemcům invalidního důchodu vznikl nárok na důchod starobní jiţ před 1. 1. 2010, budou jim důchody automaticky změněny na starobní. Rozdělení invalidity do výše uvedených třech stupňů umoţňuje přesnější definování postiţení a výše pracovní neschopnosti, na jejímţ základě je invalidní důchod přiznáván. Jedná se o systém, který prosazuje efektivnější rozdělování finančních prostředků mezi zdravotně postiţené osoby. Současný systém České republiky však není schopen finančně zajistit 39

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 25. 4. 2011] Invalidní důchod. Dostupné z WWW:

46

všechny příjemce invalidního důchodu do té míry, aby bylo moţné těmito finančními prostředky pokrýt veškeré potřeby klientů a zajistit jim tak, vzhledem k okolnostem, plnohodnotný ţivot. Často se tak setkáváme s nespokojeností invalidních důchodců, kteří nemají prostředky k zajištění moderních pomůcek, které májí usnadňovat kaţdodenní činnosti, a potřebují tak asistenci osoby druhé. V současné době se Česká republika nachází ve velmi sloţité a téměř bezvýchodné situaci, kdy bez rozsáhlých reforem nebude schopna zajistit budoucím generacích vyplácení důchodů v plné výši pouze ze státních prostředků. Existuje tedy moţnost, ţe i přes skutečnost, ţe jsme dle zákona odváděli pojistné na důchodové pojištění (a také ostatní příspěvky v sociální sféře), nebude nám ve stáří zajištěn příjem ze státní pokladny z důvodu, ţe stát tyto prostředky nebude mít. Současná politika se snaţí řešit problém a prosadit důchodovou reformu, které by se předpokládala vyšší spoluúčast na penzijním systému. Vzhledem ke stárnoucí populaci je třeba řešit i problém, ţe je ohroţeno i jejich důchodové zajištění a tak je snaha směrovat politiku, tak, ţe mladší generace budou přispívat na budoucí důchod nejen sobě, ale i generaci starší, coţ si vyţádá vyšší mnoţství odvodů za strany občanů. Ohroţeny jsou všem i jiné sociální dávky, a to především z důvodu úsporných opatření ve spojitosti s vysokým dluhem státu a ročními deficity hospodářské politiky.

3.2.3. Státní sociální podpora Jak jsem se jiţ dříve zmínila, stát má za úkol zajišťovat svým občanům důstojný ţivot. Aby člověk mohl v dnešní době ţít plnohodnotným ţivotem, potřebuje příjem finančních prostředků k zajištění primárních a následně také sekundárních a vyšších ţivotních potřeb. Zajisté má většina z nás představu o sloţení dnešní společnosti z hlediska jejich hmotného zajištění. Existují mezi námi spoluobčané, kteří jsou částečně či zcela závislí na státní pomoci. Oblast, která se touto problematikou zabývá, je státní sociální podpora. Systém sociální podpory státu stanoven zákonem č. 117/1995 sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Upraveny jsou zde následující dávky, které jsou prostřednictvím podpory zajišťovány potřebným občanům: přídavek na dítě rodičovský příspěvek sociální příplatek

47

příspěvek na bydlení dávky pěstounské péče porodné pohřebné Podíváme-li se blíţe na jednotlivé poloţky ve výše uvedeném seznamu dávek, jistě si představíme, za jaké situace bychom na dávky měli nárok. Nyní si jednotlivé dávky přiblíţíme a to především z pohledu změn, které se v poslední době v souvislosti s ní objevily.

3.2.3.1. Přídavek na dítě „Přídavek na dítě je základní dlouhodobou dávkou poskytovanou rodinám s dětmi. Nárok mají rodiny s příjmem do2,4násobku životního minima. Přídavek na dítě je poskytován ve třech výších podle věku dítěte.“40 Příspěvek na dítě má za účel pomoci rodinám pokrýt náklady na dítě, které souvisí s výţivou a jeho výchovou. Zda má rodina na dávku nárok, je posuzováno z příjmu za předešlý kalendářní rok a je do něj započítán také rodičovský příspěvek (viz. Kapitola „rodičovský příspěvek“). Systém tuto dávku vyplácí ve třech moţných výších, a to podle věku nezaopatřeného dítěte. Jednotlivé dávky ukazuje následující tabulka. Věk nezaopatřeného dítěte Do 6 let 6 – 15 let 15 – 26 let

Přídavek na dítě v Kč měsíčně 500 610 700

Tabulka 8 – přehled přídavků na dítě podle věku (Integrovaný portál MPSV)

Vzhledem k tomu, ţe v oblasti přídavku na dítě neproběhly v roce 2010 a ani letos ţádné změny, nebudeme se mu jiţ déle věnovat, přestoţe se jedná o téma velice aktuální.

3.2.3.2. Rodičovský příspěvek Prostřednictvím této dávky stát přispívá v případě, ţe rodič osobně, celodenně a řádně pečuje o nejmladší dítě, a to po celý kalendářní měsíc. Tato dávka je vyplácena bez ohledu na příjmy rodiče. Je tedy moţné, aby rodič konal výdělečnou činnost a zlepšoval tak sociální situaci rodiny. V době, kdy tuto práci koná je ale povinen zajistit dítěti péči jinou zletilou osobou. Tento příspěvek lze čerpat v jedné ze čtyř pevně stanovených částek – zvýšené, základní nebo 40

Sociální poradce MPSV [online] 2011 [cit. 12. 6. 2011] Přídavek na dítě. Dostupné z WWW:

48

sníţené. Podmínkou pro vyplácení tohoto druhu příspěvku je, ţe dítě 3 let nenavštěvuje jesle ani jiné zařízení déle neţ 5 kalendářních dní v měsíci. Starší děti, předškolního věku, mohou navštěvovat školku, ale nejdéle čtyři hodiny denně nebo 5 kalendářních dnů v měsíci. Pojištěnec se rozhoduje, v jaké délce chce rodičovský příspěvek čerpat. V úvahu přichází tři různé varianty: „rychlejší čerpání (dvouletá varianta) – po peněžité pomoci v mateřství (dále jen PPM) ve zvýšené výměře (7 600 Kč) do 24 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání však může požádat pouze rodič, který má nárok na PPM ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den; Klasické čerpání (tříletá varianta) - po PPM v základní výměře (7 600 Kč) do 36 měsíců věku dítěte; o tuto formu čerpání může požádat pouze rodič, který má nárok na PPM; Pomalejší čerpání – po PPM nebo od narození dítěte (nevznikl-li nárok na PPM) v základní výměře (7 600 Kč) do 9 měsíce věku dítěte a dále ve snížené výměře (3 800 Kč) do 48 měsíců věku dítěte.“41 Současná vládní koalice diskutovala v rámci úspor návrh, kdy mělo dojít ke sjednocení částek ve variantách dvouleté a čtyř leté. Předpokladem této dohody bylo, ţe dvouletá varianta se nebude měnit. Vyšel tak konečný závěr, ţe je nutné sníţit výslednou částku u čtyřleté varianty čerpání rodičovského příspěvku. Finanční úspory tedy bude dosaţeno tak, ţe se změní délka pobírání dávky u základní a sníţené výměry této dávky. Ve výsledku tedy v případě vyplácení dávky od narození dítěte bude vypláceno 7 600 Kč (základní čerpání) po dobu 9 kalendářních měsíců a následně bude pojištěnec pobírat sníţenou dávku (3 800 Kč) po dalších 39 měsíců. Tato změna vstoupila v účinnost od 1. 1. 2011.

41

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 12. 6. 2011] Rodičovská příspěvek. Dostupné z WWW: <www.mpsv.cz/cs/2>

49

dvouletá varianta tříletá varianta čerpání čtyřletá varianta čerpání (po PPM) (po PPM) čerpání (bez PPM) výše RoP výměra počet počet v celková počet měsíců, celková celková RoP měsíců, po měsíců, po Kč/měsíc částka v po které je částka částka které je RoP které je RoP Kč RoP pobírán v Kč v Kč pobírán pobírán Zvýšená 11 400 19 216 600 0 0 0 0 235 Základní 7 600 0 0 31 9 68 400 600 Sníţená 3 800 0 0 0 0 39 148 200 235 čerpání celkem 19 216 600 31 48 216 600 600 Tabulka 9 – rodičovský příspěvek v jednotlivých variantách čerpání (zdroj: Integrovaný portál MPSV)

Uvedená tabulka 6 nám zpřehledňuje výše uvedená fakta o rodičovském příspěvku. Zachycuji zde jednotlivé varianty, mezi kterými si pojištěnec volí, a jejich souvislost s výší dávky, která mu bude vyplácena příslušným úřadem. V tabulce také vidíme počet měsíců, po které nám dávka bude vyplácena. V současné době jsou bohuţel stále aktuálnější případy, kdy jsou dávky vypláceny na dítě, které je zdravotně postiţené. I přesto, ţe péče o takto hendikepované dítě je finančně velmi náročné, státní příspěvku mu nemohou dostačovat. Rodič postiţeného dítěte má nárok zaţádat o rodičovský příspěvek a ode dne, kdy je dítě na základě lékařského posudku prohlášeno za dlouhodobě zdravotně postiţené nebo dlouhodobě těţce zdravotně postiţené, je mu tento příspěvek vyplácen, a o ve výši základní do 7 let věku dítěte.

3.2.3.3. Sociální příspěvek Sociální příspěvek je další forma dávky státní sociální odpory, která je určena rodinám s nízkými příjmy či se členem, který je zdravotně hendikepovaný. Účelem dávky je pokrýt náklady spojené se zabezpečením dětí. Nárok na dávku je podmíněn stanovenou výší příjmu, rodiny, který nesmí dosáhnout dvojnásobku ţivotní minima rodiny. Sociální příspěvek smí dostat pouze rodina, kde ţije nejméně jedno nezaopatřené dítě, které má dlouhodobý zdravotní hendikep (dlouhodobě nemocné, dlouhodobě zdravotně postiţené, dlouhodobě těţce zdravotně postiţené), nebo v případě ţe rodič dítěte je dlouhodobě těţce zdravotně postiţený.

50

Výše sociálního příplatku v Kč měsíčně podle věku dítěte v rodině s rozhodným příjmem na úrovni ţivotního minima rodiny Sociální příspěvek dle stupně zdravotního postiţení dítěte Věk nezaopatřeného Dítě dlouhodobě Dítě dlouhodobě Dítě dlouhodobě dítěte v rodině nemocné zdravotně postiţené těţce zdravotně postiţené Do 6 let 1 006 2 136 2 400 1 072 Od 6 do 15 let

1 314

2 136

2 940

Od 15 do 26 let

1 508

3 004

3 375

Tabulka 10 Sociální příplatky dle věku dítěte (zdroj: Integrovaná portál MPSV )

V roce 2010 vláda schválila zákon, který upravuje poloţku sociálního příspěvku pro roky 2011 a 2012. Stanovila tak, ţe s účinností od 1. 1. 2011 bude sociální příspěvek přiznáván pouze rodinám se zdravotně postiţeným členem. Tato úprava tak ruší nárok zaţádat o příplatek jiným rodinám. Nárok tedy májí pouze rodiny: a. „Kdy rodič pečuje o: dlouhodobě nemocné dítě dlouhodobě zdravotně postižené dítě těžce zdravotně postižené dítě b. kdy alespoň jeden z rodičů je: dlouhodobě těžce zdravotně postižený nezaopatřený dítětem, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné“42 Nárok na vyplacení sociálního příspěvku zaniká po uplynutí 3 měsíců ode dne, za nějţ ta která dávka náleţí.

3.2.3.4. Příspěvek na bydlení Tak jako většina dávek, je i příspěvek na bydlení určen nízkopříjmovým rodinám či jednotlivým občanům. Prostřednictvím této dávky stát přispívá na náklady spojené s bydlením. Podmínkou pro udělení nároku na příspěvek je, aby rodina po sečtení všech svých 42

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 12. 6. 2011] Sociální příplatek. Dostupné z WWW:

51

příjmů (náleţí sem i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek) byla povaţována stále za nízkopříjmovou. Rozhodným obdobím je předchozí kalendářní čtvrtletí, v němţ jsou zohledněny průměrné náklady placené za toto období. Tento příspěvek je přiznávám pouze majiteli či nájemci bytu v případě, ţe je ve výše uvedeném bytě hlášen k trvalému pobytu a při splnění následujících podmínek: „Jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35), a zároveň součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30 (na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35) není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.“43 Stát v souvislosti v této souvislosti kaţdoročně stanovuje tzv. normativní náklady, ve kterých jsou promítnuty průměrné náklady v závislosti na počtu členů v rodině a velikosti obce, kde rodina či jednotlivec trvale bydlí. Následující tabulky nám zobrazují výše normativních nákladů, jeţ byly stanoveny na období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011. a) Bydlení v bytech uţívaných na základě nájemní smlouvy Normativní náklady na bydlení pro nájemní byty platné od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 v Kč měsíčně Počet osob v Počet obyvatel obce rodině Praha Nad 100 tis. 50 000 aţ 99 10 000 aţ 49 Do 9 999 999 999 1 6 363 5 117 4 863 4 406 4 293 2 9 183 7 478 7 130 6 505 6 350 3 12 557 10 328 9 872 9 056 8 852 4 a více 15 744 13 055 12 506 11 521 11 276 Tabulka 11 – Normativní náklady 2011 – nájemní byty (zdroj: Integrovaný portál MPSV)

b) Bydlení v druţstevních bytech a bytech vlastníků Normativní náklady na bydlení pro družstevní byty a byty vlastníků platné od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 v Kč měsíčně Počet osob v Počet obyvatel obce rodině Praha Nad 100 tis. 50 000 aţ 99 10 000 aţ 49 Do 9 999 999 999 1 3 723 3 723 3 723 3 723 3 723 2 5 584 5 584 5 584 5 584 5 584 43

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 12. 6. 2011] Sociální příplatek. Dostupné z WWW:

52

3 4 a více

7 818 9 950

7 818 9 950

7 818 9 950

7 818 9 950

7 818 9 950

Tabulka 12 – Normativní náklady 2011 – družstevní byty, byty vlastníků (zdroj: Integrovaný portál MPSV)

Příspěvek na bydlení je tak stanoven jako rozdíl náklady na bydlení normativními, násobkem vypočítaného příjmu a daného koeficientu 0,30 (pro Prahu 0,35).

3.2.3.5. Dávky pěstounské péče Systém sociální podpory zahrnuje i dávku vyplácenou tzv. pěstounům, čímţ stát přispívá na péči o děti v pěstounské péči. Jedná se o děti, které nejsou v péči svých biologických rodičů. Ti o své potomky nemohou či nechtějí pečovat. Existuje několik druhů dávek, které jsou pro pěstounskou péči vypláceny. Jedná se o následující dávky: „Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Odměna pěstouna Příspěvek při převzetí dítěte Příspěvek na zakoupení motorového vozidla“44 Nárok na příspěvek na úhradu potřeby dítěte má dítě během i po skončení pěstounské péče, tj. do 18 let nejdéle však do 26 let věku. Částka, která takovému dítěti náleţí se rovná 3,2 násobku (pro nezaopatřené dítě) nebo 1,4 násobku ţivotního minima (u ostatních případů). Pěstoun dostává tzv. odměnu pěstouna a to ve výši, která odpovídá ţivotnímu minimu pěstouna na kaţdé dítě, které mu bylo svěřeno do péče. Má-li pěstoun v péči nejméně tři děti nebo jedno dítě, které vyţaduje fyzickou pomoc pěstouna (ve stupních II., III. Nebo IV.) náleţí pěstounovi odměna ve výši 5,5 násobku ţivotního minima a tato dávka je o kaţdé další dítě navyšována.Jednorázová dávka, která je pěstounovi přiznána při převzetí dítěte, je placena jako příspěvek na potřebné věci, jeţ bude dítě v nové rodině potřebovat. Tato dávka se odvíjí od věku dítěte. Věk nezaopatřeného dítěte

Příspěvek v Kč

Do 6 let

8 000

6 – 15

9 000

15 – 18

10 000

Tabulka 13 – výše příspěvku v závislosti na věku dítěte (zdroj: Sociální poradce MPSV) 44

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online] 2011 [cit. 12. 6. 2011] Dávky pěstounské péče. Dostupné z WWW:

53

Stát také přispívá pěstounům při koupi motorového vozidla, ale pouze v případě, ţe má takový pěstoun v péči nejméně 4 děti. Pěstoun toto vozidlo zároveň nesmí pouţívat pro výdělečnou činnost. Příspěvek je vyplácen ve výši 70% ceny vozidla (resp. opravy vozidla), ale nejvýše smí částka činit 100 000 Kč.

3.2.3.6. Porodné Tzv. porodné představuje jednorázovou dávku, kterou stát přispívá rodině na náklady spojené s narozením prvního potomka. Jako většina dávek se i porodné váţe na příjmy rodiny, je tedy určena pouze nízkopříjmovým rodinám. Hranice příjmu, která podmiňuje nárok na dávku, je stanovena na 2,4 násobek ţivotního minima rodiny (tj. 16 992 Kč). Rok 2011 přinesl změny v dávce porodného. Do tohoto roku bylo porodné vypláceno kaţdé rodině a na kaţdé dítě. V rámci úsporného opatření vlády, však bylo rozhodnuto a zákonně schváleno, ţe porodné bude nadále o 1. 1. 2011 přiznáno pouze na dítě prvorozené a bude téţ záviset na celkovém příjmu rodiny. V následující tabulce si přehledně zobrazíme jednotlivé případy a výši porodného, která je jím přiřazena.

Stanovená hranice výše příjmu rodiny vzhledem k ţivotnímu minimu Max. 2,4 násobek ţivotního minima

Sloţení rodiny

Ţivotní minimum rodiny (v Kč/měsíc)

Maximální hranice příjmu pro nárok na porodné

Porodné (v Kč)

Matka, první dítě Matka, první děti – dvojčata Rodina, první dítě Rodina, první děti – dvojčata Rodina, první děti – trojčata

2 880 + 1 600 = 4 480 2 880 + 2 x 1600 = 6 080 2 880 + 2 600 + 1 600 = 7 080 2 880 + 2 600 + 2x1 600 = 8 680 2 880 + 3 x 1 600 = 10 280

10 752

13 000

14 592

19 500

16 992

13 000

20 832

19 500

24 672

19 500

Tabulka 14 – Porodné (zdroj: Sociální poradce MPSV )

V tabulce také vidíme, ţe dávka se nemění v případech, kdy je matka s dítětem sama a kdy se dítě narodí do úplné rodiny (matka a otec), ale je odlišena výše hranicí, kterou smí rodina dosáhnout, aby nárok na dávku získala (2,4 násobek vypočítaného ţivotního příjmu rodiny). Touto změnou vláda výrazně zasáhla do rozpočtu mladých rodin, které mívají často s narozením dítěte výrazné finanční výdaje, které stěţí dokáţí pokrýt. Mladé rodiny 54

v současné době narození prvního potomka stále více odkládá vzhledem ke své finanční situaci. Je tedy potřeba naopak podpořit porodnost a to především u rodin, které nejsou řazeny mezi nízkopříjmové.

3.2.3.7. Pohřebné Stát ve své politice zahrnuje i dávku, která má za účel přispět na výdaje spojené s pohřbem osoby. Na tuto dávku má nárok osoba, která platí náklady na pohřeb nezaopatřenému dítěti či osobě, která jako rodič takovým dítětem byla. Podmínkou pro vyplacení dávky je, ţe osoba zemřelá měla v den úmrtí trvalý pobyt v České republice. Částka, která je vyplacena činí jednorázově 5 000 Kč. Prostřednictvím všech výše uvedených sociálních dávek stát podporuje nízkopříjmové rodiny v České republice. I přes svůj kladný úmysl, pomoci rodinám ve sloţité ţivotní situaci, jsou tyto dávky ve velké míře zdrojem častých diskusí a kritiky. Vyplácení dávek představuje vysoké výdaje ze státního rozpočtu, které stát není schopen pokrýt a zvyšuje tak dluh, na jehoţ splácení se následně podílí všichni daňoví poplatníci. Důleţitým rysem této podpory by mělo být především pomoci v okamţiku, kdy rodina není schopna zabezpečovat sobě a svým dětem důstojný ţivot a obţivu. Často se však tyto dávky stávají jediným příjmem rodiny a jejich vyplácení je často demotivující. V současné prochází Česká republika reformním období, kdy je vyvíjena snaha motivovat obyvatele k práci a zajistit tak vyšší příjmy a niţší výdaje státní pokladny.

55

Závěr Tato bakalářská práce ve svém výkladu přinesla přehled změn, které vstoupily v účinnost počátkem roku 2010 a také změny, které nově platí od počátku letošního roku, tedy od 1. 1. 2011. Jednotlivé kapitoly představily podstatné změny v daných oblastech a přiblíţily nám, jak se uvedená změna dotýká rozpočtů rodin (příp. jednotlivců) či podnikatelských subjektů. Seznamuje svým obsahem se základními pojmy, které se v dané problematice často objevují, aby byly následující změny lépe a správně pochopeny. Práce tak splňuje svůj primární cíl, jímţ bylo přinést přehled změn od roku 2010 v oblasti sociální a daňové politiky a vysvětlit, jak změny fungují. Vysvětlení, které nám přináší zákony ve formě jednotlivých paragrafů, bývají často pro širokou veřejnost (často i pro odborníky) vysoce nesrozumitelné, coţ brání jejich správnému vyuţívání v praxi. Díky těmto chybným výkladům zákona často vznikají nepříjemná nedorozumění či naopak dochází k tzv. obcházení zákona. V takových případech stát můţe na své nepřesně napsané zákony doplatit a přijít tak o významné finanční prostředky. Tato práce má tedy za úkol vysvětlit změny ve srozumitelné formě, která bude pochopitelná širokou veřejností. Z těchto důvodů jsou v práci omezena pouţívání paragrafů a citování přímo ze zákona, které jsou často sloţitě psány. Zároveň je však potřeba zmínit, ţe informace byly vyhledány z důvěryhodných zdrojů, aby tím nedocházelo k chybnému podání. Důleţitými zdroje se tak staly především internetové stránky ministerstev financí a vnitra, kde je problematika podrobněji vysvětlena. Vzhledem k současnému vývoji politického ţivota v České republice, lze předpokládat, ţe změny budou dále pokračovat prostřednictvím reforem, které jsou připravovány ke schválení. Přes nutnost změn můţe dojít ke zpoţdění jejich přijetí a to zejména z důvodu napjaté situace ve vládní koalici. Za další důvod k moţnému odloţení změn lze povaţovat nedávno proběhlou stávku v dopravě, prostřednictvím níţ se občané snaţili vyjádřit nesouhlas s plánovanou penzijní reformou a dalšími změnami. Aby bylo moţné zachytit všechny další změny v oblasti sociální a daňové politiky, je nutné sledovat aktuální dění a informovat se pravidelně o chystaných a schválených změnách.

56

Seznam použité literatury Bibliografie: [1]

Benda, V., Havel, T., Daň z přidané hodnoty 2010, 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 336 s. IBSN 978-80-7357-524-3

[2]

Červenka, M., Soustava veřejných rozpočtů, 1. vyd. Praha : Leges, 2009. 208 s. IBSN 978-80-87212-11-0

[3]

Hamerníková, B., Maaytová, A. a kol. Veřejné finance, 2. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. 340 s. IBSN 978-80-7357-497-0

[4]

Klabík, P., Zákon o dani z příjmu 2010 : komentář, související předpisy, pokyny Ministerstva financí, 1.vyd. Praha : Eurounion, 2010. 505 s. IBSN 978-80-7317083-7

[5]

Kubátová, K., Daňová teorie a politika, 3. vyd. Praha : ASPI, 2003. 263 s. IBSN 80-86395-84-7

[6]

Macháček, I., Daň z příjmu fyzických osob 2010 : Praktická pomůcka k daňové optimalizaci, 1. vyd. Praha : C.H.Beck, 2010. 273 s. IBSN 978-80-7400-188-8

[7]

Marková, H., Daňové zákony 2011, úplná znění k 1. 1. 2011, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2011. 264 s. IBSN 978-80-247-3800-0

[8]

Marková, H., Daňové zákony 2010, úplná znění k 1.1.2010, 19. vyd. Praha : GRADA Publishing, 2010. 280 s. IBSN 978-80-247-3806-0

[9]

Rylová, Z., Tunkrová, Z., Šulc, I., Krůček, Z., Daňové zákony 2010, v úplném znění k 1.1.2010, 1. vyd. Brno : Computer Press, 2010. 200 s. IBSN 978-80-2512904-3

[10]

Široký, J. a kol., Daňová teorie: s praktickou aplikací, 2. vyd. Praha : C.H.Beck, 2008. 301 s. IBSN 978-80-7400-005-8

[11]

Tomeš, I., Úvod do teorie a metodologie sociální politiky, 1. vyd. Praha : Portal, 2010. 440 s. IBSN 978-80-7367-680-3

57

[12]

Vančurová, A., Láchová, L., Daňový systém ČR 2010, 10. vyd. Praha : 1. WOX, 2010. 355 s. IBSN 978-80-86324-86-9

Zákony: [13]

Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)

[14]

Zákon č. 362/2009 Sb.

[15]

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních dáních, ve znění pozdějších předpisů

[16]

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

[17]

Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

[18]

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

[19]

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

[20]

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů

[21]

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní podpoře, ve znění pozdějších předpisů

[22]

Zákon č. 306/2008 Sb.

[23]

Zákon č. 281/2010 Sb.

[24]

Zákon č. 289/2009 Sb.

Internetové zdroje: [25]

Ministerstvo financí ČR [online]. 2011 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/.

[26]

Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home.

[27]

Ekonomická predikce říjen 2009 [online]. 2009 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mcfr/xsl/makro_pre.html?year=2009

58

[28]

Ministerstvo vnitra ČR [online]. 2009 [cit. 2011-04-16]. Dostupné z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu-stejnopisy-sbirky-zakonu.aspx.

[29]

Celní správa ČR [online]. 2011 [cit. 2011-04-20]. Dostupné z WWW: http://www.celnisprava.cz

[30]

Česká sociální doktrína [online]. 2001 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: http://www.sds.cz/docs/predctete/e_kolekt/soc_dokt.htm

[31]

Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz

[32]

Sociální poradce [online]. 2011 [cit. 2011-06-05]. Dostupné z WWW: http://socialniporadce.mpsv.cz

[33]

Integrovaný portál MPSV [online]. 2011 [cit. 2011-06-12]. Dostupné z WWW: http://portal.mpsv.cz

59

Seznam tabulek Tabulka 1 – Saldo státního rozpočtu ........................................................................................ 10 Tabulka 2 – Přehled vládního dluhu a deficitu a jeho podíl na HDP ....................................... 11 Obrázek 1 – přehled daní pouţívaných v České republice ....................................................... 13 Tabulka 3 – Sazby daně z pozemků v roce 2009 a 2010.......................................................... 15 Tabulka 4 - Sazby daně ze staveb v roce 2009 a 2010 ............................................................. 15 Tabulka 5 – vývoj paušální výdajů ........................................................................................... 18 Obrázek 2 – předmět dně z přidané hodnoty ............................................................................ 24 Obrázek 3 – Schéma osvobození dováţeného zboţí ................................................................ 28 Obrázek 4 – Části systému sociálního pojištění v České republice ......................................... 35 Tabulka 6 – Systém sociálního pojištění v České republice .................................................... 36 Tabulka 7 – přehled výše PPM před a po změně v roce 2010.................................................. 39 Tabulka 8 – přehled přídavků na dítě podle věku .................................................................... 48 Tabulka 9 – rodičovský příspěvek v jednotlivých variantách čerpání ..................................... 50 Tabulka 10 Sociální příplatky dle věku dítěte .......................................................................... 51 Tabulka 11 – Normativní náklady 2011 – nájemní byty .......................................................... 52 Tabulka 12 – Normativní náklady 2011 – druţstevní byty, byty vlastníků ............................. 53 Tabulka 13 – výše příspěvku v závislosti na věku dítěte ......................................................... 53 Tabulka 14 – Porodné ............................................................................................................... 54

60

Přílohy a.

cetralizované (státní rozpočet) veřejné rozpočty

měst a obcí desentralizované

Rozpočtová soustava

vyšších stupňu (země, kraje) centralizované (SFŽP) mimorozpočtové fondy decetralizované

Obrázek 1 – schematické zobrazení rozpočtové soustavy ČR (Červenka, M., soustava veřejných rozpočtů, 1. vyd. Praha : Leges, 2009. 208 s. IBSN 978-80-87212-11-0 (str. 21))

b. Příjmy a výdaje VR ESA 95 (mld. Kč) (P-V)VR PVR VVR

Opatření pro rok 2010 I. Úsporná opatření 1. Majetkové daně 2. Daň z příjmů 3. Spotřební daně 4. Daň z přidané hodnoty 5. Sociální zabezpečení a státní politika zaměstnanosti 6. Státní sociální podpora 7. Nemocenské pojištění 8. Zaměstnanost 9. Zdravotní pojištění Celkem I. II. Další opatření a dopady 1. Platy 2. Ostatní Celkem II. Celkem I.+II.

3,0 0,1 10,9 13,4 31,0 -0,6 0,0 0,0 -4,5 53,3

0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 -0,6 -2,4 -3,5 0,0 -6,5

3,0 0,1 10,9 13,4 31,0 0,0 2,4 3,5 -4,5 59,8

-2,3 -7,5 -9,8 43,5

-5,4 -17,7 -23,1 -29,6

3,1 10,2 13,3 73,1

Tabulka 3 – stabilizační opatření pro rok 2010, Ekonomická predikce říjen 2009, http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/makro_pre.html?year=2009 (cit. 16. 4. 2011)

61

c. 1. Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliţe získal dobu pojištění nejméně: a) 25 let a dosáhl důchodového věku před rokem 2010 b) 26 let a dosáhl důchodového věku v roce 2010 c) 27 let a dosáhl důchodového věku v roce 2011 d) 28 let a dosáhl důchodového věku v roce 2012 e) 29 let a dosáhl důchodového věku v roce 2013 f) 30 let a dosáhl důchodového věku v roce 2014 g) 31 let a dosáhl důchodového věku v roce 2015 h) 32 let a dosáhl důchodového věku v roce 2016 i) 33 let a dosáhl důchodového věku v roce 2017 j) 34 let a dosáhl důchodového věku v roce 2018 k) 35 let a dosáhl důchodového věku po roce 2018 2. Pojištěnec má nárok na starobní důchod, pokud nesplnil podmínky uvedené pod bodem 1., také tehdy, jestliţe získal dobu pojištění nejméně: a) 15 let a dosáhl před rokem 2010 věku alespoň 65 let b) 16 let a dosáhl v roce 2010 věku alespoň o 5 let vyššího, neţ je důchodový věk stanovený podle §32 pro muţe stejného data narození c) 17 let a dosáhl v roce 2011 věku alespoň o 5 let vyššího, neţ je důchodový věk stanovený podle §32 pro muţe stejného data narození d) 18 let a dosáhl v roce 2012 věku alespoň o 5 let vyššího, neţ je důchodový věk stanovený podle §32 pro muţe stejného data narození e) 19 let a dosáhl v roce 2013 věku alespoň o 5 let vyššího, neţ je důchodový věk stanovený podle §32 pro muţe stejného data narození f) 20 let a dosáhl po roce 2013 věku alespoň o 5 let vyššího, neţ je důchodový věk stanovený podle §32 pro muţe stejného data narození 3. Pojištěnec, který nesplňuje podmínky uvedené v bodě 1. písm. g) aţ k), má nárok na starobní důchod téţ, jestliţe dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal alespoň 30 let doby pojištění bez náhradních dob pojištění. 4. Pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v bodech 1, 2 nebo 3, má nárok na starobní důchod téţ, jestliţe dosáhl věku 65 let a splnil podmínky nároku na invalidní důchod stanovené zákonem o důchodovém pojištění. Tabulka 4 - Postupné prodlužování doby pojištění na základě zákona č. 306/2008 Sb. (http://www.mpsv.cz/cs/618)

62