Změna úlohy médií v přechodu do seniorského období

Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra žurnalistiky

Změna úlohy médií v přechodu do seniorského období Magisterská diplomová práce

Bc. Jakub Žídek

Vedoucí práce: Mgr. Renáta Sedláková, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem práci zpracoval samostatně a použil jen uvedených pramenů a literatury. Celkový rozsah práce je 149 001 znaků V Olomouci dne 3. prosince 2012

…………………………. Jakub Žídek

Rád bych srdečně poděkoval své vedoucí práce Mgr. Renátě Sedlákové, Ph.D.za odborné vedení a cenné podněty a popřál ji mnoho štěstí. Zároveň děkuji všem svým blízkým a přátelům, kteří mi v průběhu přípravy práce dodávali podporu. Dálepak pracovníkům Katedry žurnalistiky za jejích ochotu a trpělivost. Poslední poděkování patří respondentům.

Název: Změna úlohy médií v přechodu do seniorského období Abstrakt: Tato práce si klade za cíl zmapovat prostředí užití médií u seniorů těsně po vstupu do důchodového období. Změna každodennosti a celá řada vlivů, které toto odstoupení z dlouholetého zaběhlého rytmu přináší, může nést i specifické rysy v rámci užití médií, která jsou seniory užívána a která naplňují situaci, ve které se ocitli. Média a jejich konzumace mohou mít vliv na posilování a oslabování pocitu ontologického bezpečí jedince. Provázanost mediálních obsahů je proto důvodem k celkovému pohledu na média a jejich užití. Zjištění úlohy médií v rámci možných životních změn bude provedeno pomocí polostandardizovaných rozhovorů. V následné analýze dat k jednotlivým druhům médií a také k celkovému pohledu na ně se pokusíme objasnit způsoby a souvislosti používání médií na začátku důchodového období.

Klíčová slova: senioři - média - každodennost - ontologické bezpečí - mýtus stáří

Title: The Change of Media Role in the Transition into Senior Citizen Age Abstract: This thesis aims to explore the use of media by senior citizens after they come to the retirement age. The change of daily routines and other influences causing shift from their everyday rhythm can feature the use of media to fill in the situation they appeared in. Media and their consummation can cause the strengthening or weakening the feeling of one's ontological safety. The link of media content is therefore a reason for the broader point of view on the media and their use. Seeking the role of media in relation to the possible life changing situations will be realized by series of semi-standard interviews. Following data analysis of every media type and their objective reflection will try to clarify means and links of using media on the beginning of retirement age.

Keywords senior citizens - media - daily routine - ontological danger - myth of aging

Obsah Úvod.....................................................................................................................................................6 Teoretická východiska .........................................................................................................................8 Koncept stáří.....................................................................................................................................8 Období vstupu do důchodu.............................................................................................................10 Ekonomické aspekty vstupu do důchodu.......................................................................................11 Sociální změny související se vstupem do důchodu.......................................................................13 Psychologická dimenze vstupu do důchodu...................................................................................16 Mýtus stáří dle Haškovcové..............................................................................................................19 Média..................................................................................................................................................20 Masová média a jejich působení.....................................................................................................20 Média a nahlížení na ně......................................................................................................................23 Senioři a média...................................................................................................................................24 Média a každodennost........................................................................................................................28 Analytická část...................................................................................................................................30 Metodika práce...............................................................................................................................30 Sběr Dat..........................................................................................................................................31 Biografie komunikačních partnerů.................................................................................................33 Změna užití médií v přechodu do seniorského období.......................................................................40 Volný čas seniorů ...........................................................................................................................41 Televize...........................................................................................................................................47 Počítač a Internet............................................................................................................................53 Rádio, rozhlasová tvorba................................................................................................................56 Tištěná média..................................................................................................................................59 Postoj k médiím a změny související se vstupem do důchodu.......................................................60 Závěr...................................................................................................................................................63 Použitá literatura.................................................................................................................................65

Úvod Určit odpověď na otázku změny úloh médií je nesnadné díky jejich mnohdy centrální funkci v naší konstrukci bytí. Televize, tiskoviny, internet, rozhlas a další se často stávají středobodem, kde trávíme svůj denní čas, který díky přechodu do seniorského věku získává jiný charakter nežli během tzv. „produktivního života“. Každodenní užívání těchto médií přináší vědomí kontinuity, spolehlivosti a souvislosti věcí. Předává nám informace o okolním, nám fyzicky nedostupném světě a pomáhá nám vytvářet optiku, s níž pohlížíme na okolí a děje vněm obsažené. Zároveň má také schopnost částečně kompenzovat sociální vztahy. Toto nenásilné vniknutí do naší intimity s sebou nese mnoho otázek týkajících se pozice a úloh, které média v dnešní době mají. Problematika změny preferencí související se vstupem do důchodu a odpovědi na otázky

z oblasti

teorie

médií

související

s touto

problematikou

nám

pomohou nahlédnout na mnohdy skrytou a neoblíbenou část života. Seniorský věk se v posledních letech setkává s diskriminací ze strany okolí. Zažité předsudky související s vnímáním seniorů jsou založeny na stereotypech a mýtech kopírovaných mezi jedinci a mnohdy k tomuto nešvaru přispívají média samotná skrze své ageisticky komponované obsahy. Objasnění potřeb této specifické skupiny může napomoci větší otevřenosti

k vnímání

problematiky

stáří.

Stáří

je

přitom

jedinečnou

a

neopakovatelnou částí života, která nese své krásy a nesnáze, v nichž právě média mohou být zprostředkovatelem informací a nápomocnou rukou v různých úskalích, se kterými jedinec může potkat. Právě ono dožívání vyššího a kvalitnějšího stáří je výsledkem rozvoje a vyspělosti společnosti, která však stále málo pružně reaguje na tento fakt a nevytváří sociální podmínky k rovnocennému postavení a vnímání starších občanů. Kultura společnosti, ve které žijeme, čelí mnoha otázkám, jak se vyrovnat s tímto trendem, jak přistupovat k této skupině a kde najít vhodné prostředky k vytvoření adekvátního postavení v našem společenství. Média jsou důležitým nástrojem pro vytvoření ontologického bezpečí. Přestože je tato realita pouze virtuální a je nesnadné dohledat přesné hranice

jejího působení

v reálném světě, působení médií můžeme považovat za velmi silné. Média vytváří celou řadu rituálů, stereotypů a rutinních praktik, které se promítají do každodennosti a stávají se tak nedílným opěrným bodem v předávání informací. Stále se transformující moderní společnost se v závislosti na vlivech masových médií a informačních 6

technologiích rozvíjí a dává nahlížet světu mimo náš dosah. Tento fakt ale rovněž rozpojuje svět jako takový a dává vzniknout selektivnímu prostředí v rámci konkrétního zacílení informací. Seniorské prostředí zde není zcela doceněno a je bráno pouze okrajově. Snad je to zapříčiněno zaslepeným ekonomickým záměrem, že média přehlížejí tuto stále početnější skupinu a nedávají více prostoru v nabídce specifickým obsahům právě pro tyto uživatele. Dynamické pojetí života tak odkládá starší lidi jako vysloužilé zboží a dává jim pouze slepou kolej jdoucí k pomalému odstoupení z veřejného života. Cílem této diplomové práce je nastavit zrcadlo změně úlohy médií v přechodu do seniorského věku. Soubor zkoumaných médií je zde zvolen zcela záměrně, jelikož se vyskytuje téměř v každé současné domácnosti a zároveň je snadno dosažitelný. V rámci této práce poukážu na změny související s přechodem do důchodového období a konzumací zvoleného souboru médií. Toto období s sebou nenese pouze odstranění části každodenních povinností v podobě práce a navyklých rituálů s tímto spojených, ale obsahuje změnu v přemýšlení jedinců, ať už niterně k sobě samému, tak zároveň ke svému okolí. Toto může mít za následek případné rozdílné nároky na mediální obsahy jak po strukturní, obsahové, tak preferenční stránce. Cílovou skupinou respondentů budou senioři maximálně pět let po vstupu do důchodu. V rámci polostandardizovaných rozhovorů se seznámíme s možnou změnou úlohy médií v rámci každého dne. Změnu preferencí v oblasti médií budeme rovněž sledovat v rámci více aspektů trávení denního času předtím a nyní. Je skutečně tento čas života tak specifický, pokud se týká mediálních potřeb a preferencí?

7

Teoretická východiska Cílem těchto podkapitol je ozřejmit základy této práce a nastínit zkoumanou situaci, situaci osob a vymezit základní pojmy a teoretické koncepty týkající se seniorů, stáří a jejich vztahu k médiím. Tento teoretický základ poslouží k uchopení výzkumu samotného. Dostupná literatura nám osvětlí otázky související s koncepty stáří, se změnami probíhajícími v tomto věku a samotný vstup do důchodu. V neposlední řadě si představíme média a jejich vliv na každodennost. Hlavním tématem této práce je změna úlohy médií v přechodu do seniorského období, ale také pohled „mladých seniorů“ na média a zamyšlení se nad jejich obsahem a přínosem pro ně samotné.

Koncept stáří Stárnutí je základním biologickým procesem započatým, jak nám říkají biologové, již v okamžiku oplodnění vajíčka spermií, nejpozději okamžikem zrození.

Následný

životní čas člověka je členěn v určitých periodizačních škálách, které jedincům připisují typické biologické, sociální a psychické vlastnosti.

Podíl seniorů ve

společnosti roste. Odhady uvádějí nárůst v roce 2030 až na 23-25% podíl v naší společnosti. V rámci tématu této diplomové práce svou pozornost zaměříme na pozdější období lidského života. Podle definice Světové zdravotnické organizace je období stáří vnímáno takto: "Stařecký věk neboli senescence je obdobím života, kdy se poškození fyzických či psychických sil stává manifestní při srovnání s předešlými životními obdobími (Kalvach Z., 2004). V odborné literatuře není zcela jednotný pohled na rozdělení stáří. Nejvíce používaným hlediskem pohledu určení stáří je chronologický (kalendářní) věk. Dále můžeme rozlišit stáří sociální, psychologické a biologické. Problém věkového rozčlenění pozdního věku není zcela jednotný ani v určení počátku tohoto stáří, viz následující rozčlenění.

8

Dělení pozdního věku podle WHO (World Health Organization) 45-59 let střední věk (interevium), 60-74 let stárnutí, časné stáří (senescence), 75-89 let vlastní stáří, kmetství (senium), 90 a více let dlouhověkost (patriarchium) Vágnerová rozdělila tyto etapy na: 45-60 let období starší dospělosti, 60-70 let období raného stáří, 70 a více let je pravé stáří Rozdělení stáří dle Haškovcové je následující: 45-59 let: střední, nebo též zralý věk 60-74 let: vyšší věk, nebo rané stáří 75-89 let: stařecký věk, neboli seniorům, vlastní stáří 90 a více let: dlouhověkost Hodnocení stáří pomocí chronologického věku je nedostatečným indikátorem konkrétního stavu. Daleko významnějším hlediskem je věk subjektivní, který individuálně odráží chronologickou identifikaci. Tato identifikace má kulturně kontextuální zázemí společnosti, ve které se jedinec nachází (Haškovcová, 1991). Proces stárnutí má diskontinuitní charakter, při kterém člověk stárne v určitém období rychleji a jindy naopak pomaleji. (Atchley, 2000) při své identifikaci věkových skupin používá tří ukazatelů: funkční věk, chronologický věk a rozdělení do životních etap. V běžném životě je vnímání stáří rozdílné a za starého člověka je všeobecně považován každý člověk, který dosáhl penzijního věku. "A protože existuje odklon od osobní problematiky stáří, stává se, že se zvyšuje propast mezi mládím a stářím. Člověk moderní doby prostě nechce vidět, nechce slyšet, nechce být starý." Penzijní systémy jsou mezi státy rozdílné, ale většinou lze mluvit o věku 65 let. V české společnosti můžeme uvažovat věk 60 let. V přihlédnutí například k výzkumu "How Ageist is Britain?" (Age Concern, 2005) je možno říct, že vnímání statusu starého člověka je rozdílné napříč věkovými skupinami, kdy dochází k rozdílnému vnímání hranice mládí a stáří. Jedinci, kteří se stýkají s 9

osobami staršího věku, posouvají hranici stáří do pozdního věku. (Vidovičová, 2008) Pokud je proces stárnutí vnímán hodnotícím způsobem jako změna kvality, stává se základem pro teorii ageismu. Vidovićová v návaznosti na Chudacoffa (in Vidovičová 2008), který uvádí, že "věk se stal náhražkou, a dokonce prediktorem charakteristik, u nichž společnost očekává, že budou svázány s věkem, a k osobám s určitým věkem či patřícím k jedné věkové skupině se chováme jiným způsobem, než se chováme k osobám v jiném věku nebo v jiné věkové skupině. Vidovićová k tomu přidává, že se nezměnil pouze sociální koncept a role chronologického věku ve společnosti, ale došlo i ke změně pojetí a sociální akceptace takového věkově diferenciačního chování.

Období vstupu do důchodu Vstup do důchodu přináší celou řadu změn, na které musí jedinec pružně reagovat. Příprava k tomuto vstupu začíná s blížícím se datem plánovaného odchodu z pracovního prostředí. Stáří je přitom odrazem celého života, ve kterém se projevují dlouhodobé faktory mající vliv na psychiku člověka, zdravotní stav a vnější podmínky života jedince. Jak uvádí (Rabuši, 2002), člověk se sociálně, ale i mentálně stává starým dnem, kdy je jeho status změněn z ekonomicky aktivního jedince na důchodce. (Haškovcová, 1989) v této souvislosti zmiňuje takzvaný "životní program", který má podstatu v práci, která jedinci poskytuje hmotné a nehmotné odměny, moc a prestiž. Odchod je pak ztrátou životního programu a zároveň ztrátou sociální role aktivního a produktivně pracujícího jedince, a tím pádem ztrátou společenského uznání. (Moody, 2006) pojednává o této fázi života jako "ztrátě role", o "rolové diskontinuitě". Druhý životní program tak skýtá možnost rozvíjení a započetí koníčků, na které jednici nezbýval čas při vytížení zaměstnáním. Ať už se jedná o chalupaření, kutilství, turistiku, péči o potomky, studium atd., musí dle Haškovcové dojít ke společenskému uznání této činnosti. Pokud však tato činnost má izolovaný charakter (je dělána čistě pro svůj vlastní užitek, slouží pouze pro zábavu vykonávající osoby), mluvíme o takzvané izolované činnosti. Je těžké posoudit, která činnost je společensky přínosnější, ale za pomoci této perspektivy dojdeme k mechanismu destigmatizace/demytizace stáří (Haškovcová 1989). Hranice starobního důchodu přitom "omezuje jak ty, kteří mohou a chtějí pracovat dále, tak i ty, kteří z důvodu namáhavější práce a větší fyzické, nebo psychické vyčerpanosti nemohou opustit pracovní trh v souladu se svými potřebami" (Vidovičová, 2005). Rabušic uvádí, že: „Věk odchodu do důchodu určuje množství důchodců v populaci, a

10

tím také množství důchodů, které je třeba vyplácet.“ (Rabuši, 1997) Změna rytmu života spojená s touto změnou a radost z uvolnění pravidelné povinnosti je nahrazena zjištěním, že pokud člověk nemá vytvořeny potřebné zájmy, kterým by se mohl věnovat, nastává pak problém s využitím náhle získaného volného času. Kuchařová dále uvádí, že dopady odchodu do důchodu a jejich dopady na život vnímány u seniorů spíše pozitivně 52 %, spíše negativně 17 %, neutrálně 31 %. Dle tohoto výzkumu vstupovalo do důchodu 41 % seniorů rádo, 29 % váhalo, vynucený odchod vlivem změn zdravotního stavu byl u 9 %, ztráta zaměstnání u 17 % a nutnost starat se o rodinu u 4 % seniorů. (Kuchařové, 2002: 16-21s). Balogová (2003) v této souvislosti zmiňuje, že největší problémy s touto přechodovou fází mají jedinci, kteří svou práci v aktivním období hodnotí příliš vysoko. Se vstupem do důchodu u nich dochází k frustraci nad ztrátou tohoto postavení a k změnám v dalších sociálních a ekonomických oblastech, které mohou (zejména u mužů) vyvolat krizovou situaci a šok. Peter Gruss (2009) uvádí, že hlavní roli v tomto období sehrává plasticita, kterou dává do souvislosti s prodlužující se průměrnou délkou života, ale i tím, že období mladšího stáří je na tom mnohem tělesně a duševně lépe, než stáří lidí v předešlých generacích. Tato plasticita je v tomto případě převažující styl myšlení, který pomáhá stále aktivní reakci na okolní prostředí a situace. V porovnání s mladším věkem ubývá fluidní inteligence (ta začíná ubývat již cca před 40. rokem života), která souvisí s neurobiologickými kvalitami mozku, ale krystalická inteligence je stále silná a je schopna předčít výsledků mladších jedinců.1

Ekonomické aspekty vstupu do důchodu Změny související se vstupem do důchodu přinášejí změnu příjmů, které předtím člověk získával skrze odvedenou práci a nyní mu náleží bez nutnosti odvedené práce. S tímto obdobím jde ruku v ruce připsání sociálního statusu seniora. Pobírání starobního důchodu a také podmínky k získání nároku upravuje zákon č. 155/1995 Sb (a jeho novelizace)., o důchodovém pojištění. Tento zákon doznal v posledních době velkých změn a jeho aktuální podoba upravuje nárok na pobírání starobního důchodu takto: Pojištěnec (senior) má nárok na starobní důchod, jestliže 1 Fluidní inteligence je biologická, vrozená, abstraktní. Zajišťuje základní mechanismy přijímání a zpracování informací, vykazuje známky stárnutí již velmi brzy, naopak krystalická inteligence (kulturní, konkrétní) zahrnuje získané poznatky a zkušenosti, zůstává dlouho funkční a do jisté míry se stále rozvíjí.

11

získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku dle zákona. Nejnižší doba pojištění činí alespoň 25 let při dosáhnutí věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod před rokem 2010 a dále stoupá až po 35 let a dosáhnutí věku v roce 2018. Výše je v tomto případě stanovena na základě dvousložkové konstrukce, a to ze základní výměry, která závislá na dosahovaném výdělku a době pojištění (v současnosti je částka stanovena na 680 Kč měsíčně a druhá část – procentní výměra, která je určena podle doby pojištění a dosahované úrovně výdělku v takzvaném rozhodovém období. Mezi aspekty, které hrají významnou roli ve výši důchodu, patří pohlaví a druh důchodu a doba odchodu do důchodu. Všechny dávky jsou následně odváděny ze systému státního pojištění. V současné chvíli je nastavena dlouhodobá koncepce důchodového systému, který bude reagovat na demografický vývoj naší společnosti. Otázka okamžiku vstupu do důchodu a zanechání ekonomické aktivity je složitá a objevuje se v ní několik proměnných, jako je zdravotní stav, rodina, současný příjem a příjem po vstupu do důchodu, situace v zaměstnání a další faktory. V současném systému je uplatňována mezigenerační solidarita, která je postavena na sociální solidaritě ekonomicky aktivních obyvatelů, kteří přispívají do systému státního pojištění. Tento systém ale funguje pouze do určitého poměru mezi ekonomicky aktivními a pasivními jedinci. „Vzájemná solidarita pojištěnců s nadprůměrnými příjmy s pojištěnci s nižšími příjmy se projevuje ve způsobu stanovení výše důchodu, kdy se od určité výše základ pro výpočet důchodu redukuje, tj. nezohledňuje se plně. Nejvíce zachována je tak úroveň u pracujících s poměrnou částí mzdy průměrné. V rámci výzkumu (Kuchařová 2002: 19) názoru na vhodný moment odchodu do důchodu převládá u občanů využívání optimální zákonem dané hranice, odmítají zvyšování hranice vstupu a jsou pro zachování diferencování věku odchodu mezi pohlavími. Jak už bylo naznačeno, důchodový systém doznal v poslední době silných změn, které vzbudili silné odezvy v populaci. Nevole vůči posouvání hranice vstupu do důchodu se projevuje napříč celou EU. Otázka životní úrovně a odkázání pouze na starobní důchod může být řešena i setrváním v současném, či jiném zaměstnání na částečný úvazek, prací na živnostenský list, nebo občasným přivýdělkem. Stále menší počet seniorů avšak setrvává ve svém zaměstnání po vzniku nároku na seniorský důchod. Možnosti v případě práce v důchodu jsou dvojí, a to buď na tzv. procenta (po každých 90 dnech se 12

zvedne důchod o 1,5 %), nebo je možné pracovat souběžně s pobíráním důchodu (pracovní poměř na určitou dobu).2 V současnosti bývá ale stále častějším jevem předčasný odchod do důchodu, který může vycházet ze získání dostatečných finančních rezerv, ale také bývá spojován často s nesnadnou situací na trhu práce při zaměstnávání starších osob.. Dalším argumentem v tomto případě je opuštění pracovních povinností a věnování se zálibám a koníčkům, dokud je člověk zdravý a plný síly. Předčasný odchod

Sociální změny související se vstupem do důchodu Život každého člověka se vstupem do důchodu doznává mnoha změn a společnost by jedinci měla být v tomto směru nápomocna. Mezi nejvýznamnější změny patří jistě ztráta dosavadní sociální role, která souvisí s opuštěním zaměstnání. K tomu se váže také pokles sociální prestiže a autority. Status důchodce je v tomto směru vnímán jako méně hodnotný, s nižším přínosem pro společnost. Rovněž s tímto odchodem souvisí změna organizace času, který byl předtím orientovaný pracovně a se vstupem do důchodu si je každý jedinec nucen svůj čas organizovat sám. Mezi další významné události patří odchod potomků z domácnosti. Partneři tak musejí hledat nové způsoby komunikace mezi sebou. Tento syndrom „prázdného hnízda“3 nesou hůře zejména muži, kteří se v tomto období orientují oproti předchozí extrovertní fázi více na citové vztahy a rodinný život. Prevencí proti tomu jevu je aktivní způsob života, nebo například také narození vnoučat, které opět mohou pozvednout pocit důležitosti ve společnosti z důvodu zapojení se do pomoci výchovy dítěte. Životní styl jedince ovlivňuje změna ekonomického zajištění způsobeného odchodem z práce. Této otázce se věnuje kapitola Ekonomické aspekty vstupu do důchodu. Celkově se vstupem do důchodu roste význam sociálních vazeb a rodiny. Tyto skupiny pomáhají jedinci vytvářet systém zajištění psychické, fyzické a případné hmotné pomoci. (Vohraliková, Rabuši, 2004) Tato sociální závislost se s postupným růstem věku zvětšuje a je definována jako sociální situace, při níž již není jedinec sám 2 Dle údajů Českého statistického úřadu při posledním sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 se přihlásilo 98528 občanů nad 65 let jako ekonomicky aktivní pracující. Dostupné z www. důchodci,zaměstnavatelé,samostatně činní, nebo pomáhající. Což je 6% z celkového počtu zaměstnaných. S postupujícím věkem zaměstnanost seniorů klesá. 3 Prázdné hnízdo je prožíváno jako celková prázdnota, zejména pokud vzdálenost mezi rodiči a dětmi nebo chronické napětí ve vztazích neumožňují dostatečně časté kontakty. Obtížnější je však ve skutečnosti situace, kdy potomek stále v rodině zůstává po překročení věku vhodnému k odchodu nebo se zpět do rodiny z různých důvodů (finanční, bytové, nemoc) vrací.

13

schopen zajistit vlastními silami péči o sebe a svou domácnost. Tato závislost se dělí na dva druhy, a to na závislost fyzickou (manuální pomoc) a citovou (na svém okolí). Jak ale Kuchařová v kontrastu tohoto uvádí, senioři mají více než v minulosti zájem bydlet v soukromí mimo mladší generaci. Toto oddělení domovů ale v rámci malé české mobility dává stálou možnost být nablízku svým potomkům a snadno se případně navštěvovat. Druh bydlení je dán bydlištěm. Senioři na vesnici bydlí častěji v rodinných domech a senioři ve městě nejčastěji v činžovních bytech. Odloučení seniorů může vést až ke vzniku sociální izolace a samoty. Odloučení jedinci se uzavírají častěji do sebe, ztrácejí zájem o své okolí a jsou pasivní. (Kuchařová, 2002) S přibývajícím věkem je člověk vystaven čím dál více smrti vrstevníků ve svém okolí. Tato generační osamělost je nejtěžší při odchodu nejbližších nebo partnera. Se smrtí partnera se ve stáří setkávají spíše ženy, ale ty právě nesou smrt svého blízkého lépe, protože se o sebe dovedou postarat lépe než muži, kteří přišli o partnerku. Opouštění domova souvisí jak s nesnesitelností, tak s neudržitelností dosavadního domova. Senioři v tomto případě nejčastěji odcházejí do ústavních zařízení. Mezi základní druhy patří domov pro seniory a penzion pro seniory.4 Tato ztráta dosavadního domova je pro mnohé psychicky náročná, jelikož s tímto odchodem zanechávají svého dosavadního života a začínají nový. Často tato změna vede k menšímu soukromí, ztrátě dosavadního kontaktu s rodinou a přáteli. Výsledný pobyt v těchto zařízeních je buďto nepříjemný, nebo příjemný díky nalezení nových kontaktů a zapojení se do různých aktivit.(Vohralíková, Rabušic, 2004) Rozdíl v prožívání stárnutí mezi pohlavími se zakládá na charakteristických zvláštnostech a odráží osobní názor, postoj a pohled na sebe sama a celý svět. Muž prožívá větší problémy při vstupu do důchodu, jelikož muž hůře nese ztrátu profesního postavení a změnu sociálního statusu. S postupem času u něj začíná vznikat silnější kontakt s rodinou a vztahy s vnějším světem. Věnuje se více svým zálibám a koníčkům, které mu dovedou doplnit pocit užitečnosti.V tomto pohledu je více sebestředný, soutěživý a více racionální. Stárnutí ženy je v tomto jiné, kdy žena ztrácí jak své profesní postavení a sociální status, tak v možném dozvuku klimakteria svou 4 Domov pro seniory je určen pro seniory, jejichž zdravotní stav vyžaduje komplexní péči. Zařízení je ústavního typu, kde je poskytována pečovatelská a zdravotní péče. Penzion pro seniory je určen pro seniory, kteří splní určité podmínky. Tito senioři jsou však schopni vést samostatný život bez nutné pomoci druhých. Domov s pečovatelskou službou nabízí poskytování péče během dne. U všech těchto typů je zajištěna strava, úklid, ošetřovatelská péče v různém rozsahu. Zároveň jsou zde pro seniory zajištěny volnočasové aktivity, do kterých se mohou zapojit.

14

plodnost. Oproti mužům je stárnutí žen v tomto více skokové. Žena se více upíná k rodině a vazbám ke svému okolí. Může si takto kompenzovat ztrátu mateřských povinností skrze péči o své rodiče, potomky a vnoučata. (Vohralíková, Rabušic, 2004) Diferenciace pohlaví se s postupem věku snižuje díky společné změně rodičovství spočívající v odchodu potomstva, ale také díky biologickým změnám, které byly započaty již dříve ve středním věku. Vyrovnává se tak mužský a ženský princip díky společné ztrátě rodičovství (odchod potomků). Souběžně se začínají odbourávat osobnostní charakteristiky v důsledku biologických změn v organizmu. Tento proces začíná již ve středním věku a postupem času je více patrný. U mužů se v důsledku hormonálních změn začíná projevovat poklidnost, jsou více empatičtí a pomalu se vytrácí bojovnost a agresivita.(Říčan, 2006) Přibližují se tak ženskému vnímání. Ženy jsou více dominantní a nezávislé. Míra spokojení z manželského nebo partnerského soužití má ve stáří stoupající tendenci. Tato skutečnost je daná společnými prožitky, podobným způsobem života. Od tohoto se odvíjí možnost společných životních postojů a pohledu na svět. Zároveň se s pozdějším věkem omezuje sociální kontakt s okolím a osoba na blízku je v tomto ohledu nejbližší oporou a zároveň pomocníkem v každodennosti. Vzájemná podpora v nesnázích a porozumění mezi partnery napomáhá k harmonickému prožití důchodu. Muži, jak už bylo naznačeno, se více začínají upínat k rodině jako své jistotě. Ženy mají během svého života více sociálních kontaktů mimo práci a rodinu a jsou schopné si je udržet i po delší dobu po vstupu do důchodu. Méně často tedy oproti mužům trpí samotnou. Po vstupu do důchodu dochází u manželů ke změně ve vztahu. Mění se část obsahu jejich rolí. Ženy získávají větší dominanci v domácnosti a muži jsou více submisivní a závislí. Nárůst trávení společného času partnerů oproti předdůchodovému období může vyústit až v konfliktní situace ve vztahu. Z tohoto důvodu je nutné těmto negativním jevům předcházet a postupně se adaptovat na více intenzivní soužití než doposud. (Říčan, 2006) S postupnými zdravotními komplikacemi je podpora partnera nezbytná. Tato stresová situace je spojena s větší psychickou a fyzickou zátěží. V rámci této situace dochází k proměně rolí a nemocný získává submisivní roli a pečující dominantní. Pokud je člověk bez partnera na nemoc sám, těžko tuto situaci zvládá a tato situace se může stát

15

až neúnosnou. Smrt jednoho z partnerů je těžkým obdobím pro pozůstalého. Tato událost vede k velké změně zažitých rituálů a může vést až ke zhroucení života. Doprovodným jevem je nechuť cokoliv dělat, celková pasivita, ztráta životních hodnot. Mnohdy pozůstalý partner chce zemřít také. Zármutek nad ztrátou partnera nesou lépe ženy. Jsou více emočně otevřené a dovedou o svých pocitech hovořit s okolím. Na určitou dobu si ponechávají ve svém bydlišti upomínkové předměty na život s partnerem. Muži ztrátu partnerky nesou hůře. Okolí od nich očekává nižší mírů projevů zármutku nad ztrátou milované osoby. (Jarošová, 2006)

Psychologická dimenze vstupu do důchodu Stáří je obdobím mnoha změn a přechod do důchodového období je významným mezníkem každého osobního života. Tyto změny jsou podmíněné jak přirozenými nebo chorobnými biologickými změnami, tak psychosociálními vlivy. Změny v tomto období mají charakter jak zhoršení (snížená vitalita, sebehodnocení, kreativita), tak zlepšení (vytrvalost, analytičnost, trpělivost). Intelekt a slovní zásoba zůstávají nezměněny. Rozdíly mezi jednotlivci jsou velké a individuálnost je závislá na mnoha faktorech (zejména osobnost a její úroveň). (Vágnerová, 2007) Jednou z doprovodných komplikací stáří je psychomotorické zpomalení, které se projevuje při pohybu. Toto zpomalení je doprovázeno sníženou reaktivitou, koordinací a vede k celkovému poklesu vitality. Další negativním jevem je pokles psychické adaptability, která se projevuje nárůstem pocitů úzkosti a nejistoty v neznámém prostředí a rovněž při kontaktů s cizími lidmi.

Postoj jedince ke stáří: Příprava jedince na stáří má být součástí rozvoje osobnosti v průběhu celého jeho života.(Zavázalová, 2005) Z důvodu rostoucího počtu seniorů zřídila vláda České republiky Radu vlády pro seniory a stárnutí populace. Výsledkem těchto aktivit by mělo být ve výsledku zvýšení povědomí o potenciálu a kvalitách starších lidí v celé společnosti a dále podpora jejich rozvoje a uplatnění. Před samotným pobytem v důchodu a vstupem do důchodu u každého jedince nastává proces přípravy na stáří, který má charakter přípravy dlouhodobé, střednědobé a krátkodobé. Tyto kroky zmírňují psychické napětí, které tento vstup doprovází.

16

Dlouhodobá příprava v sobě zahrnuje celoživotní přístup jedince. Kvalita takovéto přípravy je dána výchovou jedince, mírou společenské angažovanosti, osobními vztahy, mírou tvořivosti a psychické stability. Celkově je orientována k aktivnímu chování a kvalitním vztahům a hodnotám. Zároveň v sobě obsahuje zdraví prospěšnou životosprávu a eliminaci negativních návyků. Střednědobá příprava má začínat okolo 45 let (střední až vyšší produktivní věk). Obsahuje v sobě tři problémové okruhy – psychický, biologický a sociální. Psychicky se v tomto období člověk naučí vyrovnávat se stářím a akceptovat jeho příchod. Zároveň se v tomto období doporučuje aplikace zásad duševní hygieny. Biologická rovina souvisí podobně jako u zmíněného dlouhodobého přístupu se zdravým životním stylem a eliminací škodlivin, které přijímáme. Přípravou sociální roviny se rozumí vytváření a udržování osobních vztahů a rozvoj společenského života. Zároveň je zde obsaženo zaměření na mimopracovní aktivity a rozvoj zájmů mimo vykonávanou profesi. V tomto směru hovoříme o přípravě tzv. „náhradního programu“ na dobu, kdy jedinec vstoupí do důchodu. Rozvíjení sociálních aktivit napomáhá k navazování mezigeneračních kontaktů, a tímto později zabraňuje věkové izolaci a segregaci. (Pacovský, 1999) Krátkodobá příprava na stáří má probíhat v období 3-5 let před vstupem do důchodu jako příprava na psychicky náročné období související se ztrátou sociálního role. Špatná adaptace na tyto podmínky může vyústit až v důchodovou krizi. Prevencí v tomto je získání dostatečného množství informací o vstupu do důchodu a aktivním trávení života. S přibývajícím věkem roste množství chorob a už od středního věku by měl člověk docházet na pravidelná preventivní vyšetření, která umožní stabilizování zdravotního stavu a udržení si dobré fyzické kondice.

Vstup do důchodového období a adaptace jedince Atchley (2000) ve své práci Social forces and aging: an introduction to social gerontology rozdělil vstup do důchodu na obvyklou pětici fází. Individuálnost projevů fází je daná zdravotními, sociálními a ekonomickými faktory. Souvisejícím jevem se vstupem do důchodového období je postupná ztráta hodnoty volného času z důvodu jeho nadbytku. Celkově se však subjektivní vnímání času zrychluje z důvodu zpomalení osobního tempa a vzniku životních stereotypů s malým množstvím nových událostí.

17

A, Fáze líbánek – Pro tuto fázi je typická prvotní euforie, svoboda a zvýšená aktivita. Toto bezprostřední období po odchodu z práce je přechodovou fází s ještě ne zcela vypracovaným stylem života. B, Fáze odpočinku a uvolnění – Tato fáze představuje uklidnění pro seniora. Styl života nového období je lépe prozkoumán a senior tento čas věnuje zálibám a činnostem, na které neměl předtím čas. C, Fáze rozčarování – Nenaplnění představ a plánů může vyústit až k pocitům ohroženosti, bezmocnosti a celkově k depresím. Po vstupu do důchodového období mnozí senioři cítí zármutek nad ztrátou sociálních a pracovních vazeb. Dostavuje se pocit prázdnoty, nudy. Tomuto negativnímu jevu se dá předejít vhodnou předdůchodovou přípravou (viz výše). D, Fáze reorientace – Senior se již orientuje v nové situaci, kterou mu odchod do důchodu přinesl, a je schopen racionálněji formovat svá očekávání v tomto období. E, Fáze rutiny – Životní styl se přizpůsobil nové situaci. Trávení dne má trvalejší a opakující se charakter. Zároveň došlo ke stabilizaci sociálního prostředí seniora. Individuální strategický postoj k tomuto životnímu přerodu může být různé podoby. Rheinwaldová rozděluje tyto strategie do několika skupin: 1, Konstruktivní strategie: Jedinec je stále proaktivní, ponechává si pozitivní přístup k životu. Připouští si blízkost nemoci a blížící se smrti, ale k celé situaci přistupuje s nadhledem. Přizpůsobuje se novým skutečnostem. 2, Strategie závislosti: Senior se zde uvazuje na druhé lidi, u kterých hledá pomoc. Jedná se o pasivní přístup s cílem úniku do svého soukromého světa. 3, Obranná strategie: V této strategii se jedinec snaží obtíže a negativní myšlenky na konec života překonat enormní aktivitou. 4, Strategie hostility: Tito jedinci své problémy svádějí na druhé lidi. Vymezují se vůči svému okolí svou útočností, vztekem a pochybnostmi k druhým 5, Strategie sebenenávisti: Útočnost je v tomto případě obrácena vůči sobě samému. Subjektivní hodnocení vlastního života je velmi negativní. Často se zde objevuje přání žít život znovu a jinak. Tato strategie je spojena s touhou po konci života. (Rheinwaldová, 1999)

18

Adaptace a přijetí faktu stáří je individuálního charakteru, který čerpá s celoživotního vývoje osobnosti. Změny související se vstupem do důchodu jsou velké a v jistém ohledu radikální (sociální postavení, ekonomické zázemí, životní styl, opouštění pracovního prostředí). Adaptace na změny je podle Říčana (2004) v seniorském období pomalejší. Tato involuce je charakteristická ztrátou vztahu k okolí, majetku, koníčkům, ztrátou cílů a hodnot. Zároveň také mohou posilovat vlastnosti získané v předchozích životních etapách. Jako cestu k duševní hygieně této etapy přechodu Švancarová uvádí systém pěti P perspektiva, pružnost, prozíravost, porozumění pro druhé a potěšení. Psychická involuce spojená s psychickými poruchami a neurózami jsou předmětem zájmu gerontopsychiatrie, která za pomocí psychoterapií a farmak pomáhá jedincům případné nežádoucí projevy potlačit.

Mýtus stáří dle Haškovcové Přestože má práce je zaměřena na osoby raného stáří, lze říct, že i tato skupina je jistým způsobem mytizována na základě různých pravd a polopravd šířených ve společnosti.  Mýtus falešných představ: Starý člověk si nárokuje ekonomicko-materiální zajištění. Udává tak přímou úměrnost mezi materiálním komfortem a mírou spokojenosti.  Mýtus zjednodušené demografie: Starým se člověk stává s odchodem do důchodu a zanecháním si smysluplné tvořivé části života.  Mýtus homogenity: Období po odchodu do důchodu je homogenní, a to v oblasti potřeb, zevnějšku i osobních cílů.  Mýtus neužitečného času: Kdo nepracuje, není užitečný, nic neznamená.  Mýtus ignorace: S názorem starých lidí se nepočítá a je přehlížen.  Mýtus schematismu a automatismu: Vztahuje se k zažitým profesním a životním skutečnostem a znamená jejich omezení pouze na automatičnost funkcí. 

Mýtus asexuálního stáří: Tabuizovanost sexu ve vyšším věku a nenaplněné lásky.



Mýtus o lékařích a medicinalizaci: Souvisí se vzrůstající efektivitou lékařství a

vzrůstajícího věku dožití. Dochází tak k mylné domněnce, že věda dovede vyřešit všechny zdravotní problémy. 

Mýtus o chudobě: Souvisí s nízkými nebo relativně nízkými starobními důchody, 19

ale také s nevyřešenými otázkami důchodové reformy. Konkrétní chování vůči starým lidem se tak odvíjí na základě stereotypů, které jsou tradicí umně poskládány v mýty. (Haškovcová, 1991. 47 s) Trend usilující o kvalitativní změnu postojů ke stáří a k starým lidem byl nastartován v 70. letech minulého století a v posledních letech jeho popularita ve společnosti narůstá. (Haškovcová, 1991)

Média Jako bazální médium, které je ohraničeno v prostoru a v čase, můžeme chápat interpersonální a skupinovou komunikaci vycházející z daného sociálně-společenského a kulturního kontextu, což znamená způsoby, kterými komunikujeme se svou rodinou, blízkými, přáteli, spolupracovníky. Média hrají důležitou roli v pociťování našeho ontologického bezpečí. Dovedou ho bortit, nebo naopak utvářet. Konstrukce reality skrze média je v dnešní době v jisté míře nejsnazším způsobem chápáním sebe a okolí. (Giddens, 2003) Média vnímáme po celou dobu svého života a nelze proto opomíjet i jeho vrcholnou část. Takto vytvářené prostředí je pro nás základním nositelem kulturních hodnot, které sami formujeme a zároveň jsme jimi ovlivňováni. Tento orální způsob ale s sebou nese omezení, která bylo nutno odstranit. Média historicky prodělala vývoj, který jim umožnil překlenout limity prostorové a časové. Historicky bylo nutné přejít k jiným formám, které odstraní tuto limitující časoprostorovou složku. Technologický a společensko-kulturní vývoj lidstva umožnil postupem času přenášet bezprostřední sdělení nepřeberného spektra informací do naší přímé a dostupné blízkosti.

Masová média a jejich působení Masová média jako svébytná společenská instituce mají zřejmý a významný vliv na vytváření postojů nejen u jednotlivců, ale také u celých skupin a společnosti. Nejednotnost pohledu je ovšem patrná při hodnocení toho, jak média ovlivňují a jakou povahu tento vliv má. Nesnáz uchopit tuto otázku pramení v rozdílném pohledu na mediální komunikaci a média, ale také v objasnění společenské povahy mediální komunikace, která je proměnlivým systémem v neustálém vývoji, návazným na společenské, ekonomické a technologické podmínky. Pohled na vliv médií má binární

20

podobu, kdy na jedné straně jsou pozitivní vlastnosti, kdy média přinášejí prvky jako je modernizace, mobilita a svoboda a zároveň jsou tyto prvky chápány jako předvídatelný dopad mediálního působení. Negativního pojetí se týká izolace jedince, upadávání hodnot, zranitelnost jedince a jeho odloučení. Mezi masová média jako společensky podmíněnou formu sociální komunikace můžeme zahrnout širokou škálu prostředků. Denis McQuail (2002)je popisuje jako „organizovaný prostředek komunikace, který je otevřený a dostává se v krátkém čase k mnoha lidem. Právě tato funkce má značný integrační efekt, kdy masová média umožňují spojovat jedince a skupiny z různých druhů sociálních uskupení. Masové mediální sdělení bývá distribuováno pro rozptýlené publikum, kterému nabízí sdělení s integračními funkcemi, které zároveň pomáhá publiku utvářet vlastní identitu. (McQuail, 1999). Pozitiva této role spočívají například v nastolování diskuzí nad předávanými obsahy v rodině, mezi přáteli, sousedy, v práci a na dalších místech. (Sarett, 1981 in Volek, 1998: 26 s) Tato integrace nemá pouze dopad na verbálně diskutovaná témata, ale taky dopad emoční – společné napětí při sledování, zábava, smutek atd. (Morley, 1988) Na druhou stranu však média mohou osobní mezilidský kontakt narušovat, když v rámci rostoucí ekonomické dostupnosti technologií může být domácnost vybavena více zařízeními (více počítačů, televizorů, televizor a počítač), které jsou rozmístěny v různých částech domova.

V rámci eliminace rozporu preferencí díky lišícím se

potřebám sledování určitého obsahu se mohou členové separovat, a tak zvolit vlastní obsah. Morley (1988) tuto selekci mediálního obsahu (v jeho případě sledování TV programu) pomocí ovladače, který přirovnává k žezlu, chápe jako důkaz statusu. Podle jeho práce Family Televison je nositelem této funkce muž. Lull udává vliv médií, které jsou komunikačně motivační pojmenovává relační a příbuzenskou. Souvislost s touto prací má jeho strukturální pojetí médií, kdy jedinci využívají média jako kulisu v rámci svého dne pro odstranění pocitu samoty. Zároveň zde lze zařadit i rozvrhování aktivit během dne v závislosti na periodických vlastnostech médií. Také však uvažuje média jako způsob odměňování a trestání. (Lull, 1982 in Morley, 1986) O dlouhodobém účinku médií píše Gerbner ve své teorii kultivace (Cultivation Theory, Gerbner 1973), kde popsal důležitost médií a mediálního obsahu v každodennosti skrze normotvornost chování a použití mediovaných vzorců chování v reálném životě. Médiální obsahy nepopisuje jako pohled na svět skrze média samotná, ani jako specifické zrcadlení světa, ale jako svět 21

sám o sobě. (McQuail, 2009:512). podobný efekt popisuje zároveň Klapper a jeho teorie posílení (Klapper, 1960). Všímá si, že média mají funkci stabilizačního faktoru a upevňování stávajícího stavu většinového postoje společenství. Tato teorie navazuje na Festingerovu teorii věnující se kognitivní disonanci. Tato teorie pojednává o selektivním výběru informací, které zpětně nepůsobí na změnu postojů jedince. Záměrně tak dochází k selekci, která zabraňuje nastolování rozporu uvnitř sebe sama. Vybírány jsou takové obsahy, které korespondují s vnitřním přesvědčením jedince a nijak neporušují vnitřní postojovou rovnováhu a podporují ji. (Festinger, 1957 in McQuail, 2009:530-532) Masová média můžeme nahlížet jako ustálené společenské instituce s vlastní svébytnou množinou pravidel a postupů, která je ale v celém rozsahu svých činností určována a omezována společností, v níž působí. Média jsou v tomto přímo závislá na společnosti a zvláště institucích, které vykonávají politickou a ekonomickou moc(McQuail, 2002, s.21) Charakteristickými rysy masových médiích jsou: a) (potenciálně) dostupnost pro neomezené množství adresátů a jejich vysoká využívanost b) nabízejí širokou nabídku obsahů (zábava, vzdělávání, orientace v dění) c) obsahy jsou nabízeny průběžně a pravidelně d) tyto formy komunikace jsou závislé na zájmech a potřebách uživatelů (politické, ekonomické vlivy) Vliv médií a jejich užití jsou u každého jedince jen těžko postižitelné, ať už na tuto skutečnost nahlížíme pozitivně, či negativně, a můžeme říct, že se jedná o významný činitel ovlivňování chodu společnosti. Vlivy, kterak se média na společnosti podílejí, lze shrnout takto: 1) Strukturace časového rozvrhu dne a týdne – média často distribuují své výstupy v pravidelných intervalech (vysílací časy každodenních pořadů, uvedení nových dílů seriálů, vydání magazínu v určitý den v týdnu a další) 2)

Uspořádání prostoru – určitému typu média náleží v našem prostoru určité

místo, které bývá pro jeho konzumaci typické. Například televize v obývacím pokoji poblíž pohodlného sezení, počítače u stolu se židlí, knihy umístěné v knihovně, rádio v kuchyni a jiné 3)

Ritualizace – konzumace mediálního obsahu bývá spojena s určitým rituálem 22

(káva k novinám, jídlo při sledování filmů, atd.) 4)

Ilustrace mezilidských a pracovních vztahů – Volbu obsahu médií může činit

určitý člen rodiny, nebo naopak je této funkce záměrně zbaven (hlava rodiny, která určuje selekci programu, zákazy pro zlobící děti, atd.) (McQuail, 2002)

Média a nahlížení na ně Úloha masových médií je nezastupitelná a média mají zásadní význam pro stav a vývoj společnosti. V souvislosti s médii můžeme mluvit o několika stěžejních názorech, a to že média jsou zdrojem moci, prostředím pro odehrávání se událostí, zdrojem výkladu sociální reality a představ, zdrojem slávy a v neposlední řadě přenášejí normativní postoje pro jedince ve společnosti žijící. V rámci této práce je vhodné zmínit i další úlohy, jako je prostředek zábavy, trávení volného času a celou životní organizaci a orientaci. Analýza masové komunikace vychází z mnoha vědních oblastí, jako je sociologie, psychologie, ekonomie a její úlohu můžeme zkoumat ze tří rovin analýz médií. 1) STRUKTURÁLNÍ - jde o popis cílové skupiny z hlediska její struktury; tato optika se používá do dneška, a to zejména pro výzkumy v rámci zkoumání reklamního trhu a ostatní řízené komunikace. Součástí strukturních výzkumů jsou i výzkumy toho, jak se publiku daný pořad líbil a jaké k němu zaujímá postoje. 2) BEHAVIORÁLNÍ – Sleduje spíše psychologickou linii, zkoumá účinky sdělení na individuální chování, postoje a hodnoty; tato tradice je spojena s předpokladem, že působení médií má negativní účinky. Výzkumy jsou sestaveny na bázi experimentu – kdy se sestaví testovací a kontrolní skupina v laboratorních podmínkách, která je podrobena experimentálnímu testování. Dají se zde najít moralizující linie v souvislosti se zdůrazňováním negativního vlivu mediálních obsahů. Vliv médií v rámci tohoto výzkumného paradigmatu býval často přeceňován. Výstupy mívají normativní charakter - co by mělo a co by nemělo být zobrazováno. Často jsou výzkumy spojeny s dětmi. 3) KULTURÁLNÍ – sociokulturální -

navazuje na kulturální studia, na socio-

kulturální tradici, vychází z literární kritiky, z kritiky vědy (např. birminghamská škola). Vychází i z kritického přístupu, z teorie užití a uspokojení, je kvalitativní – k mediálním obsahůmm přistupuje prostřednictvím individuí, přes mikrorovinu, pomocí etnografických metod. Prosazuje se zde téma každodennosti. Právě tato tradice 23

považuje příjemce za aktivního činitele. Člověk je při příjmu mediálních sdělení aktivní, stává se tvůrcem významu daleko spíše než zadavatel sdělení. Socio-kulturální tradice má i tradici sémiotickou, začíná o mediálním sdělení uvažovat jako o znacích. Znaky jsou polysémické, s čímž souvisí mnohost způsobů čtení. Spolu s tím přichází Hall se třemi způsoby čtení (dominantní-opoziční-vyjednávací). Tento přístup se ptá: „Co dělá publikum s médii?“ Předešlé přístupy se ptaly naopak: „Co dělají média s lidmi?“ (Poznámky Mediální studia) Jirák a Kopplová (2007)ve svém základním rozlišení médií na primárně komunikační (kódy – například jazyk) a sekundární (překonávající čas a prostor) naznačují hybnou sílu, se kterou masová media od svých počátků ve středověku pracovala, a to snahu zajistit co nejefektivnější přenos sdělení v rámci prostoru a času a v rámci dostupných a zvolených technologických možností. McLuhan (2000) rozdělil mediální období na 4 období dle převládajícího média, a to na orálně kmenovou kulturu, období psané kultury, období tištěných médií a období elektřiny. Někteří autoři nahrazují období nástupu elektřiny pojmem rozvoje „nových médií“. (Jirák a Kopplová, 2007)

Senioři a média Konzumace médií po vstupu do důchodu navazuje stejně jako další aktivity na předchozí jednání v předdůchodovém období. Změna denního rytmu ovšem přináší změny v možnostech užití médií. V rámci volnočasových aktivit Vohralíková a Rabušic (2004) uvádějí v mimopracovních aktivitách významný podíl strávený s médii u zkoumaného vzorku 65let a více. Výzkumy různých skupin konzumujících masová média jsou časté, ale většinou se věnují ekonomicky aktivním jedincům spíše než seniorům. Konzumace mediálního obsahu je u této skupiny velká, ale neprovádí se příliš často. Senioři se přes svůj rozrůstající se počet stále ještě nejsou cílem tak intenzivního zacílení komerčních výzkumných agentur, které by své výzkumy hradily z marketingových rozpočtů firem. Pácl a Filozofická fakulta Ostravské univerzity vytvořila v roce 1997 výzkum užití médií u seniorů (televize, rozhlas, denní tisk). Výzkum popisuje seniory jako nejvděčnější konzumenty hromadných sdělovacích prostředků, kteří tráví s médii daleko více času než průměrný občan.5 Televizi senioři celkově sledovali déle než 5 Průměrný občan četl půl hodiny denně denní tisk, 2 hodiny a 25 minut sledoval televizi a dvě hodiny

24

zbytek věkového složení. Rozložení sledování během dne bylo stejné oproti ostatním v čase mezi 18:00 – 22:00, ale výrazný nárůst sledování televize byl v čase poledním. Údaje o sledovanosti jednotlivých stanic zde korespondují s pozdějším výzkumem agentury Focus (2005, Senioři a média), kdy na prvním místě byla TV NOVA, následovaná ČT1. Senioři oproti zbytku také pociťovali větší zájem o ekonomická, společenská a politická témata a celkově zpravodajské a publicistické pořady - 68%, seriály a filmy 56%, soutěže 48%. U novin oproti statistikám čtenosti u mladých byl zpozorován větší zájem o tiskoviny věnující se lokálnímu dění (okres, kraj). Rovněž většina rubrik (krom sportu a inzerce) byla u seniorů více oblíbená. Televizi senioři celkově sledovali déle než zbytek věkového složení. Spektrum nabízených stanic bylo v té době menší a rovněž TV Nova ještě platila za stanici s výraznou sledovaností oproti ostatním. Zde však platila větší obliba veřejnoprávních médií oproti komerčním. Hodnocení vztahu seniora a rozhlasu bylo komplikovanější vzhledem k velkému výběru stanic a také nejmenší míře pozornosti k tomuto médiu. Funkce rozhlasu byla ale oproti neseniorům výrazná, Senioři více upřednostňovali aktuální informace a získávání nových poznatků, oproti neseniorům, kteří dávali přednost hudebnímu obsahu a rozhlasu jakožto zdroji zábavy. Tomu odpovídá i preference stanic, kdy opět vedly veřejnoprávní stanice, které nabízejí větší podíl informačně/vzdělávací složky oproti komerčním stanicím se zaměřením na hudbu a potažmo zábavu. Při určení celkového prvenství v rámci důležitosti (televize, rozhlas, tisk) byl žebříček u seniorů v pořadí (Pácl, 1998): televize, následoval tisk a na třetím místě skončil rozhlas. Studie Focus (2005) uvádí pořadí televize, rozhlas a četba. Celkově pak výsledky vedly k závěru, že: „Vyšší fyzický věk vede spíše k vyhledávání hodnot tradičních a osvědčených; naopak nižší stupeň průměrného vzdělání jim brání v požadavcích kvalitativně náročnějších.“ Nabízené spektrum médií s mnohdy rozdílným postojem, úrovní, vkusem obsahu seniory mate a raději se uchylují k pro ně známějším a lokálně bližším médiím. Zároveň senioři zde vykazovali zvýšený pocit sociální osamělosti a menší tolerantnosti a přístupnosti i k věcným argumentům během pořadů. Označení seniorů jako nejvděčnějších konzumentů médií však neznamená zároveň, že se jedná o skupinu mediálně nejspokojenější. Zvláště komerční média počítají se seniory pouze jako s jedinci, kteří jim zvyšují sledovanost, a přitom svůj obsah jim nijak nepřizpůsobují. Pořady veřejnoprávních médií pro seniory jim spíše připomínaly a 8 minut měl puštěný rozhlasový přijímač. U seniorů četba novin činila 45 minut denně, sledování televize 2 hodiny a 53 minut. Rozdílnost fyzického věku byla hlavním určujícím faktorem ve vztahu respondenta k médiu. Jen ojediněle hlavní roli sehrávalo dosažené vzdělání.

25

jejich zdravotní strádání, těžkosti či sociální izolovanost, což způsobuje u seniorů spíše rozpaky a nepomáhají jim v řešení jejich otázek. Gerbner (1993; in Šiklová, 2006), reprezentace seniorů a seniorek v médiích) mluví o masových médiích jako o všudypřítomném velkoobchodu se sociálními rolemi. Kdy masová média a především televize, formují mainstream současné kultury skrze opakující se sdělení a obrazy, které budují ageistické pohledy na seniory. Tento pohled médií vnímají oni sami velmi citlivě a bolestně, a považují za jednu z forem špatného zacházení. (Holmerová, Jurášková, Zikmundová a kol., 2009) Samotný význam stáří je sociální konstrukce, která neexistuje přirozeně jako důsledek stárnutí a vstupu do určitého životního období, ale je společnosti vymezena a naplněna významy (Šmaus 2004, in Šiklová, 2006). Média zobrazují seniory nejčastěji ve spojení s negativními tématy (násilná činnost, ekonomické, zdravotní a další problémy), které mají dopad na celou společnost, jež přebírá názory typu, že senioři zatěžují státní rozpočet, že jsou velké náklady na jejich lékařskou péči, zdůrazňována je jejich ekonomická neaktivnost a z toho plynoucí určitá zbytečnost. (Gerbner, Gross, Signorielli and Morgan, 2 001). Posun v zobrazení seniorů nastal, a tento posun má zpětně vliv na postoj médií k seniorům a seniorům k médiím. Jak si všímá například Bell (1992 in Šiklová, 2006), který poukazuje na narůstající počet zobrazovaných seniorů v seriálech. Tito senioři jsou zde zobrazováni jako silní, zdraví, cílevědomí lidé s mocí a se sex-appealem. Celkově jsou však senioři v médiích prezentováni méně, a pokud už jsou zobrazení, pak jsou to ve větší části muži. Žena seniorka se takové pozornosti netěší a je zobrazována méně než muž senior. Zobrazování seniorů v masových médiích u nás celkově nekopíruje demografické zastoupení této skupiny obyvatel a důležitost otázek ohledně postavení seniorů ve společnosti. (Šiklová, 2006) Velká část zahraničních studií, jak uvádí Šiklová, ukazuje na častý výskyt negativních stereotypů ve zobrazování seniorů. Některé studie uvádějí, že se přímo nejedná o specifické negativní obrazy, ale o kontinuální podreprezentaci seniorů a seniorek ve vztahu k celkové populaci. Tato podreprezentace se objevuje také ve zobrazování osob seniorského věku v reklamě (Tupper 1995 in Šiklová, 2006). Podle teorie agenda-setting masová média přímo neurčují pohled lidí na určitou oblast, ale snaží se ukázat témata, o kterých lidé mají přemýšlet (Kalvas 2009: 184). Lidé dokážou na tyto věci poté nahlížet kriticky, kreativně a dokážou slučovat jednotlivé informace k sobě. Tento výběr je ale zpětně limitován agendou, kterou jim média 26

nabídla. Šiklová si ve své práci také všímá dalšího negativního jevu, který se v rámci zobrazování seniorů v médiích objevuje, a to je infantilizace (dokonce i v pořadu pro seniory na ČT Barvy života) jmen, okolí a činnosti seniorů. Toto pojmenovávání ukazuje na seniory jako na skupinu lidí, kteří potřebují ochranářský způsob jednání podobný nakládání s malými dětmi. Veřejnoprávní média i ze zákona mají povinnost věnovat se tématům a vytvářet programy pro tuto skupinu osob. ČT má speciálně pro ně věnovaný pouze jeden pořad, ČRo má pro seniory věnované 2 speciální pořady, a to Rozhlasová akademie třetího věku (ČRo 2) a Senior klub (ČRo Regina). Krom těchto specializovaných pořadů, které otevírají pro seniory aktuální otázky, ale většinová sdělení zobrazují seniory negativně v tématech, jako je kriminalita (senior jako oběť násilné trestné činnosti a majetkoprávních přestupků a trestních činů), zdraví (různé nemoci a jejich prevence), zdravotnický a ekonomický systém (náklady na zdravotní péči a dopady na státní rozpočet). Vztah seniorů a médií je nesnadný. Na jedné straně můžeme sledovat, jak senioři média konzumují, nalézají obsahy pro ně potřebné, tvoří z nich náplň svého volného času, který naplňují smysluplným obsahem dle vlastních preferencí, ale na straně druhé je nutné se ujasnit, jak média samotná komunikují se seniory, jak jsou v nich senioři zobrazováni a které informace jsou jim zde nabízeny.

27

Média a každodennost Zde můžeme určit základní perspektivy nahlížení na každodennost/každodenní život a potažmo média. Volek v tomto rozdělení pokazuje na tři základní přístupy. První vychází z pojetí Marxe a jeho pojmů odcizení a reifikace. Druhý k tomuto přidává teorii běžné a populární kultury a třetí pak obsahuje objektově-relační teorie se základními paradoxy lidské kreativity. První dvě perspektivy vycházejí z různých interpretací Marxova díla. Společné reagují na kapitalistický systém a jeho pozitivní nebo negativní charakteristiky.

První,

skeptická, hovoří o snaze vytvořit poddajnou pracovní sílu, která je manipulovaná skrze kult falešné kultury každodennosti. Nelze z něj uniknout, jelikož jeho jádro odcizení je ztělesněno ve všech aktivitách a komunikaci. Druhý, vycházející z pohledu běžné nebo populární kultury, obsahuje problematiku prožitků a představu schopnosti vzdorovat tlaku, který je vytvářen moderní společností. Média a mediální komunikace jsou neodmyslitelnou součástí života společnosti. Každé lidské společenství se nějak snaží zajistit, aby v jeho rámci probíhala výměna informací a symbolických obsahů. Moc médií spočívá v tom, že se podílí na socializaci jednotlivce, na jeho včlenění do společnosti, a tím na formování jednotlivce a utváření podoby společnosti a vztahů, které v ní panují (Burton, G., Jirák, J., 2003). Informace přenášené médii se dotýkají každé oblasti lidské každodennosti. I poselstvím média je samo médium obsahující všechny technologie, které pomáhají rozšiřovat lidské smysly a tělo. Tato technologická perspektiva je velmi široká a obsahuje nepřeberné množství prvků. Společnost je více modelována skutečností samotného média, než komunikovaným obsahem. Tato vlastnost je společná všem médiím. (McLuhan, 2000). Volek v souvislosti s médii a jejich úlohou v každodennosti uvádí, že: „Domov tvoří bezpečný obal mediálních obsahů i každodenních rodinných interakcí, jež se však současně podílejí na jeho formování.“ V této rovině rozděluje zkušenosti a zážitkové roviny na tři roviny, a to osobní (privátní), sociální a fyzickou. 6 V dané souvislosti můžeme rozlišit tři zkušenostní či zážitkové roviny vztahující se k pojmu domov. Selekce obsahu médií a výzkumy na toto téma sahají do 40. let v USA, kdy probíhalo 6 VOLEK, Televize jako spolutvůrce domova a extenze rodiny - Osobní (privátní) rovina umožňuje únik před tlakem veřejného světa a může být nakonec i místem izolace a samoty. Sociální rovina je místem rodinného života, respektive interpersonálních vztahů, a rovina fyzická je pak místem odpočinku, relaxace a bezpečí. Každá z uvedených oblastí může být brána jak pozitivně, tak negativně. (Volek, 1999)

28

zkoumání tzv. „uživatelských přístupů“. Toto paradigma zkoumalo, jak lidé konzumují různé mediální produkty, respektive jaký přínos mají pro kvalitu jejich života. I tehdy se naráželo na nesnadnost uchopení tématu díky komplexní různorodosti sociálních a individuálních prvků. Tato teorie reagovala na tyto proměnné: (1) důraz na sociální a psychologický původ (2) potřeb, které generují (3) očekávání vztažená k (4) masovým médiím nebo jiným zdrojům informací, jež vedou k (5) odlišným vzorcům mediální expozice (nebo k jiným aktivitám), jejichž výsledkem je (6) uspokojení potřeb (7) a další často nezamýšlené důsledky (Katz, 1974: 20). Katz s Lazarsfeldem kladli důraz na individualitu příjemce (nosiče) informace a současně užití vzorců každodenního jednání. Pozdější výzkumy v 60. letech s rozvojem analýz médií si již nekladly otázku, jak média ovlivňují jedince. Tuto otázku nahradily otázkou, jak individua s těmito médii zacházejí, jak je užívají k uspokojení vlastních potřeb. Tento pohled přijetí publika jako aktivního prvku vychází z možnosti různých způsobů recepce mediálního sdělení.

29

Analytická část Metodika práce Při volbě způsobu realizace výzkumu padla volba vzhledem k cílům práce na kvalitativní výzkum. Kvalitativní výzkum zřetelněji popisuje sociální a sociálněpsychické jevy a jevy, které je provází. Dovolí lépe odhalit strukturu, vlastnosti, funkce a faktory, jež je ovlivňují a jež s nimi souvisejí (Surynek a kol., 2001).7 Zvolená induktivní metoda v tomto případě umožní lépe naplnit primární cíle této DP, a to je poukázat na změnu úlohy médií při přechodu do důchodového období. V rámci této oblasti budeme zkoumat několik faktorů, kterým bude věnován prostor v analýze. Zároveň díky ní bude možno poukázat na zvláštnosti dané skupiny, generovat hypotézy a dále rozvíjet teorie o daném tématu pro budoucí práce věnované vztahu médií a seniorů. Oproti kvantitativní metodě, která je více deduktivní a strukturovaná a soustředí se na popis variability předem definovaných proměnných, je tato metoda volena schválně s ohledem na široký možný okruh informací, které můžeme získat v oblasti, která není zcela obvyklým tématem prací vztahujících se k oblasti seniorů a médií. Výsledkem, který bude završovat tuto DP, bude sestavení hypotéz a teorií(Handl, 2005).Volba kvalitativního řešení výzkumu této práce má také svá úskalí, které sama tato metoda nese. Velikost vzorku týkající se počtu komunikačních partnerů a závěry, které na tento výzkum navazují, by bylo třeba ještě otestovat na větším vzorku obyvatelstva. Tento výzkum by tak mohl být prvním krokem k následnému zkoumání oblasti vztahu seniorů a médií i v dalších pozdních věkových kategoriích, které nejsou součásti tohoto výzkumu.

7 Kvalitativní výzkum je procesem dotazování směřující k porozumění. Je založený na výrazné

30

Sběr Dat V rámci výzkumu byla dána struktura výběru podle předem zvolených parametrů. Samotný výběr vzorku probíhal za pomocí metody „sněhové koule“, kdy výběr dalších respondentů probíhal na základě doporučení již zkoumaných komunikačních partnerů. Tato metoda ovšem nesla u některých rozhovorů riziko získání podobných dat v rámci některých kategorií (volný čas, koníčky), jelikož se jednalo o přátele a známé z okolí do 50 km (Opava a okolí). Z tohoto důvodu bylo osloveno několik přátel obeznámených s tématem výzkumu z jiné oblasti (Olomouc a Ostrava), zda ve svém okolí neznají seniory splňující zadání výzkumu. Díky tomuto se výzkumný vzorek rozšířil na celkem 10 komunikačních partnerů. Podmínkou zařazení do výzkumu bylo časové ohraničení doby od vstupu do seniorského důchodu, a to maximálně 5 let od jeho započetí. 8 Komunikační partneři se tedy narodili v rozmezí od 50. do 60. let 20. století. Dále se přihlíželo na genderové vyvážení, ale snadnější k získání komunikačního partnera bylo oslovit ženy, které raději chtěly hovořit k danému tématu. Dle pozdějších zjištění nebyl rozdíl pohlaví v rámci výsledků příliš zásadní. Výzkumu se zúčastnili čtyři muži a šest žen. V rámci svého života zažili podobné společenské a kulturní události. Dalším strukturačním kritériem během provádění výzkumu bylo místo bydliště, aby bylo možné poukázat na případné rozdílné konzumace médií mezi lidmi z velkého města nad 100 000 obyvatel, středního města okolo 50 000 a malého města či vesnice s cca 400 – 5000 obyvateli. U tohoto strukturačního kritéria se posléze ukázalo, že přináší takřka nulové rozdíly. Ekonomická úroveň, úroveň vzdělání a předchozí povolání a činnosti nebyly ve výběru komunikačních partnerů zohledňovány. Zdravotní stav všech zúčastněných odpovídal přiměřeně stáří. Všichni jsou samostatní a mají již dospělé potomky s vlastními rodinami, vnoučaty a pravnoučaty, se kterými až na výjimky mají vřelý vztah. Technikou zvolenou

pro dosažení potřebných dat byl rozhovor vedený na základě předem připraveného scénáře, který byl po transkripci prvních rozhovorů a lepší orientaci uvnitř tématu zredukován na návod (Hendl, 2005), který byl pro potřeby komunikace s výzkumným vzorkem efektivnější a pro obě strany příjemnější. (viz. Příloha scénář, osnova). Inspirativním zdrojem pro vedení rozhovoru byly použity části z knihy Jeana-Claude Kaufmanna (2005) Chápající rozhovor, které vedly k větší sdílnosti a uvolnění celkové 8 Vstupem do důchodu se v tomto případě rozumí začátek pobírání starobního důchodu, nebo vstup do předdůchodu.

31

nálady během celého průběhu rozhovoru.9 Pořadí okruhů v rámci rozhovoru nebylo fixní. Ve snaze nenarušovat plynulost rozhovoru a nutit respondenta ke skokovým změnám témat bylo pořadí témat přizpůsobeno dle aktuálních potřeb. Všechny rozhovory kromě jednoho byly prováděny v místě bydliště respondentů, většinou za nepřítomnosti dalších členů domácnosti (u paní Jiřiny byl poblíž v pokoji její manžel a v případě pana Ondřeje manželka). Většinou to bylo v kuchyni u jídelního stolu, v obývacím pokoji, nebo pracovně respondenta. Z oslovených respondentů ani jeden nabídku zapojit se do výzkumu neodmítl. V jednom případě nebylo možné dodržet podmínky výzkumného vzorku a rozhovor byl ukončen. Sběr dat probíhal s dlouhými přestávkami od léta 2010 po podzim 2012.

Celý průběh byl se souhlasem respondentů nahráván na diktafon a následně doslovně transkribován do textové podoby s vložením komentářů popisujících výrazné odmlky, intonační změny, smích atp. Doba rozhovoru se pohybovala mezi 25 minutami a hodinou a půl. Doslovná transkripce s komentáři byla doplněna kódováním jednotlivých stěžejních částí pro snadnější orientaci a vyhodnocování.

9 Zejména byla pro celkový průběh přínosná empatie a zaujetí nad jednotlivými částmi, které respondentům dělaly problém zodpovídat (vybavování si všedního dne a čas strávený v jednotlivých úsecích), dále pak rozdíl mezi víkendem a všedním dnem a komparace těchto skutečností s obdobím před vstupem do důchodu. Ze zkušenosti během výzkumu bylo zjištěno, že nejsnazší způsobem k odbourání barier nervozity bylo odbočkové zapojení třetích osob - vlastních rodičů a přátel, kteří jsou v podobné věkové skupině. Toto poodhalilo tazatelův původ, společné skutečnosti v jeho blízkosti a přestal být cizím, což vedlo k uvolnění nálady a lepší spolupráci respondenta.

32

Biografie komunikačních partnerů Pro zachování anonymity byla veškerá jména komunikačních partnerů pozměněna. Údaje, které by mohly vést k narušení anonymity, byly záměrně pozměněny. Celý přepis rozhovorů lze nalézt na přiloženém DVD. Následuje stručné představení komunikačních partnerů.

1) Jiřina: Je jeden rok v důchodu, vdaná, bydlí s manželem v bytě, pracuje na částečný úvazek. Vlastní televizi (obývací pokoj), 2x rádio (kuchyň, ložnice), počítač (ložnice). Pracovala jako vychovatelka v MŠ. Paní Jiřina pracuje na částečný úvazek v jídelně mateřské školy, aby vyplnila svůj čas a protože je ráda v kontaktu s lidmi. Ve volném čase vyšívá, plete, vaří a peče, stará se o vnoučata, jezdí na zahradu. Preferuje aktivní trávení volného času. Nevnímá zásadní rozdíl v trávení volného času před vstupem do důchodu, jen teď více odpočívá. Na pustém ostrově by jí nejvíc chyběl telefon, nemohla by komunikovat s rodinou. O obsahu médií si ráda povídá s manželem nebo si ráda „zanadává na politiku“ s přáteli. Občas dá na doporučení přátel a podívá se na nějaký zajímavý pořad či DVD. Televizi sleduje cca 5 hodin denně, především v odpoledních a večerních hodinách. Preferuje pořady o vaření, cestopisy, dokumenty, dobré filmy, seriály (Ulice). Stejné pořady sledovala i předtím. Sleduje především Novu a Primu, občas ČT1, TV Barrandov. DVD si kupuje nebo půjčuje od známých, vybírá spíš manžel, DVD sledovali i předtím. Rozhlas poslouchá při vaření, v autě nebo jen tak, ale ne více než 2 hodiny denně. Její oblíbené stanice jsou rádio Apollo a Čas. Z denního tisku čte MF Dnes a Blesk každý den, ale předplatné nemá. Občas si kupuje ženské časopisy - Blesk pro ženy, Chvilka pro tebe, ap. Předtím četla více především knížky, teď už moc ne. Počítač si s manželem pořídili až v důchodu, využívají jej především ke komunikaci s rodinou. Na počítači zejména chatuje a e-mailem komunikuje se známými. PC využívá více manžel. 2) Slavomír: Je čtyři roky v důchodu, ženatý, bydlí v bytě, pracuje na částečný úvazek. Vlastní 2x televizi (obývací pokoj a ložnice), 5x rádio (byt a pracovna), 2x knihovnu (ložnice, obývací pokoj) a počítač. Před vstupem do důchodu vystřídal několik profesí od sanitáře, vychovatele v domě sociálních služeb, až po údržbáře, a tak pracuje i v

33

současnosti. Pracuje na částečný úvazek a zároveň se angažuje v mnoha dobrovolnických skupinách (angažoval se již předtím). Víkendy a všední dny nerozlišuje, tráví je se svou ženou, která je také v důchodu. Jeho koníčky jsou divadlo aktivně, pěší turistika a pořádání akcí pro své kamarády v klubech důchodců. Na ostrov by si vzal knihu - Bibli. O médiích si povídá hlavně s rodinou, která mu také doporučuje, co sledovat. Předtím tyto informace získával od kolegů v práci. Televizi sleduje 3-4 hodiny denně, většinou v noci (stejně jako předtím). Má rád cestopisné pořady a starou filmovou klasiku. Občas sleduje zábavné pořady a soutěže. Sleduje hlavně ČT a Discovery Channel. Posun ve výběru pořadů nenastal. DVD si kupuje a půjčuje, ve stejné míře jako předtím. Rádio má puštěné v podkresu po celý den stejně jako v době před důchodem. Z denního tisku si náhodně kupuje Mladou frontu. Čte časopisy své ženy („babské časáky“), odebírá křížovky. Knihy čte k večeru – krátké příběhy. Předtím četl více. Počítač si pořídil až se vstupem do důchodu. Stříhá na něm filmy a používá program Skype na volání s rodinou. Předtím PC nepoužíval. Hledá na něm také informace ke své turistice a komunikuje prostřednictvím e-mailů, založil profil pro své bývalé spolužáky ze ZŠ na spoluzaci.cz. 3) Alena: Je tři roky v důchodu, vdova, žije v penzionu pro seniory, v malém dvoupokojovém bytě, má zahradu. Vlastní televizi (obývací pokoj), rádio (kuchyň). DVD vlastní, ale nepoužívá. Vše má již z doby před důchodem. Celý život pracovala jako vedoucí provozu potravinářské firmy. Má spoustu volného času, který aktivně využívá. Ráda chodí na zahradu, pěstuje květiny, plete, háčkuje, hodně vaří, „chodí na drby“, luští křížovky, čte ap. Před důchodem volný čas takřka neměla, teď si to vynahrazuje. Ráda tráví čas s rodinou. Všední dny a víkendy se neliší. Na pustý ostrov by si nemusela brát nic, bez médií a informací se obejde. Média pro ni představují příležitost k hovoru s kamarádkami. Baví se zejména o pořadu Prostřeno. Navzájem si doporučují pořady, filmy. Když pracovala, tak se s nikým o médiích nebavila, protože nebyl čas. Teď se celkově více stýká s lidmi než před vstupem do důchodu.

34

Televizi sleduje zhruba dvě hodiny denně, zejména k večeru. Předtím ji téměř nesledovala. Nyní se dívá na seriály (Ordinace v Růžové zahradě, Pojišťovna štěstí), reality show (Prostřeno), kriminálky (Las Vegas, Miami, Vraždy v Midsommeru). Sleduje zejména Primu a Nova Cinema (filmy). DVD má, ale nepoužívá, neví jak. Rádio poslouchá po celý den v podkresu, na určité programy cíleně čeká a věnuje jim zvýšenou pozornost (zprávy, horoskopy). Poslouchá pouze rádio Haná, protože je regionální. Má předplacený týdeník Překvapení (luští křížovky). Dále čte časopis Oáza o dění v penzionu. V knihovně si půjčuje krátké románky (červenou knihovnu). Předtím nečetla. Počítač nemá a nikdy neměla. 4) Monika: Byla v době rozhovoru již dva roky na penzi, je vdovou, bydlí ve vlastním bytě v kaskádovitém domě na okraji města. Vlastní 2x televizi (obývací pokoj, ložnice), 2x rádio (obývací pokoj, ložnice), počítač (pokoj), knihovnu má ve všech pokojích. Vše je ještě z doby před důchodem. Před vstupem do důchodu pracovala jako projektantka staveb. Volný čas tráví aktivně. Ráno cvičí dechové cviky, protože je astmatik, občas nakupuje nebo uklízí, baví ji nordic walking, hodně čte, poslouchá hudbu, jezdí na chatu a chodí po lese, houbaří. Ráda vaří, zejména podle pořadů o vaření, které jsou v televizi. O víkendu chodí na hudební nebo divadelní představení a také na výstavy. Po vstupu do důchodu si dala předsevzetí, že se musí více hýbat. Chodila i do tělocvičny, ale to teď ze zdravotních důvodů nemůže. Na pustý ostrov by si vzala knížku (žádnou konkrétní), tu by si četla pořád dokola, pak i zrcadlově, aby trénovala mysl. Musela by mít alespoň šroubovák, protože když je někde na novém místě, tak musí všechno předělat k obrazu svému. Rozhlas nepotřebuje, hudbu slyší v představách, televizi taky nepotřebuje. Myslí si, že média nemohou pomoci, pokud člověk nechce sám. O tom, co bylo v televizi, se baví s některými kamarádkami, zejména o vaření. Televizi sleduje večer, zejména zprávy – na všech programech, dále ČT2, většinou si spíše najde pořad a ten pak sleduje, nedívá se pravidelně každý den, seriály nesleduje vůbec, z filmů komedie, historické, osobnostní a dokumenty, pořady o vaření, zábavné, vědomostní. Nejvíce sleduje ČT, pak Primu, Novu výjimečně, ze zahraničních stanic nejvíce rakouské, které přenášejí koncerty, divadelní představení, o nichž ví často dopředu a sleduje je přes internet. DVD si pouští, ale jen na PC. Rozhlas poslouchá ráda

35

a velmi často, měla hudebně založenou rodinu, takže poslouchá i gramofonové desky nebo teď i CD, hudební pořady, když běží, nejvíce poslouchá Český rozhlas 2 Praha, případně ČRo 3 Vltava, pak také Impuls, který má naladěný v obývacím pokoji. Dříve měla rádio i v koupelně, ale teď už nemůže relaxovat, tak ho má jen v obývacím pokoji a ložnici. Když byla zaměstnaná, tak odebírala denní tisk – Lidové noviny, teď bere na víkend Lidové noviny a Právo, v týdnu občas podle přílohy (o nemovitostech a hlavně o vaření) kupuje Mladou frontu, Hospodářské noviny, časopisy o světě a cestování Koktejl, ten dříve také odebírala pravidelně. S dcerou na přeskáčku kupují společenské časopisy. Knihy čte velice ráda a často, víc než předtím, má více času, kupuje si i nové, klidně i dražší. Na PC zvládá všechno díky výuce od dcery. Pouští si DVD, CD, volá přes Skype, používá e-mail, čte si zprávy nebo novinky z oborů, které ji zajímají, aby zůstávala v obraze. Na počítač chodí hned ráno, když vstane, aby si přečetla novinky a „cestovala po světě přes google“, sledovala aktuality v oblasti financí, ekonomie, interiérů a zdraví. Když byla v práci, tak neměla žádný volný čas, který si teď užívá. 5) Jitka: Je tři roky v důchodu, žije s manželem (šest let v důchodu) v rodinném domě ve vesnici (cca 300 obyvatel) poblíž Opavy. V domě mají dvě televize (obývací pokoj, jídelna s kuchyní), rádio (kuchyně a ložnice – tam jej ale nepouštějí). DVD mají v obývacím pokoji. PC mají v ložnici. Dříve pracovala jako mzdová účetní, nyní občas zaskakuje v případě nemocí na administrativu v zemědělském družstvu jako před vstupem do důchodu. Před vstupem do důchodu aktivně sportovala a trávila více aktivního volna s rodinnou. Má přehled o současném dění ve společnosti a během rozhovoru několikrát poukázala na zhoršující se životní úroveň v ČR. Budoucnost společnosti vidí zle. Je aktivní členka místního hasičského sboru, ve kterém pomáhá pořádat různé společenské a sportovní akce. Vzhledem k tomu, že mají rodinný dům s velkou zahradou, tak tráví většinu svého času tam. Trávení volného času a zároveň konzumace médií je velmi ovlivněna roční dobou (rostliny na zahradě a dlouhý versus krátký den). Víkendy jsou prostorem pro výlety s přáteli po okolí a autem, které je zároveň koníčkem paní Jitky. Televizi přijímají digitálně a analogově polské programy, přesto sledují většinou pouze české stanice. V programu ji zajímají nejvíce detektivní seriály. V televizi by ráda sledovala „pořady, které ji vtáhnou a nutí přemýšlet“, ale to na druhou stranu nebaví manžela, a Jitka vezme tedy zavděk horší televizí a sleduje svou oblíbenou ČT1. DVD kupuje občas, především

36

pohádky pro vnuky, kteří chodí na návštěvy. Počítač používala předtím v práci, teď na něm tráví méně času. Jejím oblíbeným médiem je rozhlas a speciálně veřejnoprávní stanice, které oproti TV nabízejí rozumnější diskuze. Dále ve volném čase luští křížovky a navštěvuje se s přáteli ze své vesnice. U denního tisku zvažuje zrušení předplatného Mladé Fronty Dnes a chce přejít na lokální tisk. 6) Lenka: Vstoupila do důchodu před dvěma roky. Její manžel stále pracuje a do důchodu půjde na jaře 2012. Bydlí poblíž centra pětitisícového města v rodinném domě s malou zahradou. Před vstupem do důchodu pracovala jako pošťačka. V domě mají celkem 3 televize (obývací pokoj s DVD, kuchyň, ložnice). Dále v domácnosti nalezneme 4 rádia (obývací pokoj, kuchyň, sklep a zahrada) a počítač. Vzhledem k tomu, že manžel stále chodí do práce, snaží se během dne zajistit všechny potřebné úkoly k chodu domácnosti, aby poté mohli trávit čas spolu a věnovat ho například výletům. Celkově paní Lenka pociťuje větší klid ve svém životě po nástupu do seniorského období, protože před koncem své práce na poště pracovala na směny, které ji nedovolovaly věnovat se s klidem společné domácnosti a zálibám. Během rozhovoru projevila v rámci volného času zájem o výlety a turistiku se svým mužem, setkávání se s přáteli a sousedy. Svůj volný čas netráví tak, jak si před vstupem do důchodu plánovala, ale nevadí jí to a je vděčná za klid, který nyní má. Televizi sleduje společně s manželem. Dává přednost filmům. Pořady s mluveným slovem nemá ráda. Těsně před vstupem do jejího důchodu si s manželem pořídili počítač, který spíše používá manžel, ale sama ho umí podle slov ovládat na poměrně slušné úrovni (například zvládne vyhledat seriály online a přehrát si je). Rádio poslouchá se zaměřením na hudební obsah (Rádio Čas) a pouští si CD s hudbou. O mediích mluví se svými přáteli a bývalými spolupracovníky (hlavně politika a recepty). Všímá si sama na sobě, že po uklidnění, které přišlo cca půl roku po důchodu, začala zpomalovat svůj denní rytmus a je mnohdy až líná vyrazit mimo domov za přáteli a zábavou. 7) Božena: Paní Božena bude letos pátým rokem v důchodu, je rozvedená a žije v domě se svou dcerou a jejími dvěma dětmi na předměstí města Opavy (cca 60 000 obyvatel). Má jednu televizi (+DVD) v obývacím pokoji, kterou používá sama, dcera má svou TV ve vlastní části domu, a rádio v pokoji. PC si pořídila až rok po vstupu do důchodu a prozatím ho neumí vůbec používat.

37

Po vstupu do důchodu ještě 4 roky pracovala v prodejně s textilem. Předtím pracovala jako učitelka na učilišti v Opavě. Paní Božena byla v době rozhovoru v rozrušené náladě, zlobila se na svou dceru. Rovněž dle následujících výpovědí se špatný vztah s vlastní dcerou, jejími dětmi (8 a 2 roky) a jejím druhem, který paní Boženu šikanuje, potvrdilo. Jak jen může, tak raději tráví čas mimo domov. Před vstupem do seniorského období se domů těšila a se členy domácnosti byla zadobře, ale postupem času nastalo zhoršování vztahu její dcery a zetě, přibližně po jejím nástupu do důchodu, dala tedy přednost práci, která ji i podle jejích slov umožnila únik od rodiny. Tam ovšem začala hůře vycházet se svým nadřízeným a práci opustila. V současnosti se uchyluje do okolní přírody, kde chodí na vycházky a sbírá lesní plody, které dále zpracovává pro své známé. Přes špatné vycházení s dcerou a zetěm se o vnučku (dva roky) a vnuka (osm let) stará a chystá jim svačiny i obědy, staršího z dětí doučuje látku ze školy, čas od času vezme obě vnoučata na procházku. Pobyt doma je podle jejích slov úmorný a ubíjející. Kamarády nevyhledává, protože je všechny již zná a ničím novým by ji neobohatili. Největším odpočinkem je pro ni víkend, kdy je sama doma a nemusí se s nikým bavit, o nikoho se starat a pouze čte a spí. Po vstupu do důchodu začala více číst, a to tak, že má "přečtenou celou místní knihovnu". Čte více než čtyři hodiny denně. Na žánru jí nezáleží. Noviny a časopisy zásadně nečte. Před vstupem do důchodu četla noviny v práci, z časopisů pak odebírala 100+1 a Lidé a Země (kvůli financím zrušila). Televizi přestala sledovat úplně (ne víc než hodinu denně). Nesnáší zprávy, hloupé seriály a diskusní pořady. Dle jejích slov má ráda akorát tak seriál o právníkovi, který řeší rozvody (bohužel jsem nenašel, který), seriál Šeherezádu kvůli naivnímu obsahu, kterému se směje, a Československo má talent. DVD si pořídila až kvůli vnoučatům, aby měla kde sledovat pohádky. Předtím sledovala televizi více a bavila ji (soutěžní pořady, cestovatelské). Rádio s hudebním obsahem si pouští ke čtení. Vysmívá se často lidem, kteří v médiích vystupují, nebo například volají do rádia. Její přístup ke všem tématům výzkumu je velmi svérázný a často mluví s neskrývaným nadhledem a pohrdáním. 8) Petr: Odešel do důchodu o dva roky dříve a v současnosti jsou tomu již tři roky. Bydlí se svou manželkou ve vlastním bytě v činžovním domě, zahrádku mají v zahrádkářské kolonii. Mají v bytě 3 televize (obývací pokoj, jeho pracovna a ložnice, dále jedna na chatě a zahrádce), které má přes satelitní přijímač. Dva počítače (starší má manželka 38

doma a notebook je jeho, bere si ho i na zahrádku, kde má připojení na internet). Radia mají doma tři (obývací pokoj, kuchyň, v pracovně poslouchá na PC, ložnice, dále chata a zahrádka). Dříve byl jednatelem stavební společnosti, teď jim zdarma pomáhá s administrativou – příležitostně. Postupným doplňováním vzdělání skončil ve stavebnictví na vysoké pozici. Po jeho odchodu do důchodu začala firma upadat a v současnosti, podle jeho slov, téměř bankrotuje. Celou tuto skutečnost bere velmi těžce a není spokojen se současným vývojem ve společnosti, podnikatelském prostředí a často argumentuje názorem, jak bylo před důchodem vše hezké a dříve v minulosti ještě lepší. V současnosti se věnuje sportu, zahrádce a pomáhá na stavbě svého syna, je správcem činžovního domu, ve kterém bydlí. Jeho koníčkem je cyklistika (dříve i trénoval), které se věnuje denně v dopoledních hodinách. Je členem Cykloveterán klubu a klubu důchodců. Před vstupem do důchodu se věnoval také nejvíce sportu a rodině. Jeho oblíbené stanice jsou Prima a ČT1. Nemá rád akční filmy a celkově "americkou filmovou tvorbu". V televizi rád sleduje zprávy a historické dokumenty. Další oblíbenou stanicí je zahraniční Markíza. Slovenský jazyk mu v současnosti chybí, a proto se zprostředkovaně k němu vrací. Celkově pociťuje, že se předtím na televizi díval více, ale přesně nedovede určit z jakého důvodu. Z novin odebírá Region na předplatné a Sedmičku, Právo si kupuje občasně. Z časopisů má nejraději Zahrádkáře. Jinak si všechny informace dohledává na internetu. Nejoblíbenější rozhlasovou stanicí je Rádio Čas, které poslouchá po celý den doma, na zahradě a při cestách. 9) Ondřej: Pan Ondřej je v současnosti v důchodu teprve necelý rok. Stále pracuje na manažerské pozici u pošty a je velmi pracovně vytížený. Mají doma tři televize (obývací pokoj, druhý obývací pokoj a ložnice). Příjem mají přes O2 TV. Rádio mají pouze v kuchyni. Bydlí na předměstí Ostravy v rodinném domě spolu se svou ženou, která je již dva roky v důchodu. Vzhledem k tomu, že k pobírání důchodu stále pracuje na plný úvazek na pracovní pozici stejné jako předtím, necítí žádné změny ve změně denního rytmu. Vstup do důchodu mu 39

ale dal větší klid po psychické stránce a již se nemusí stresovat s tím, co se stane, kdyby byl případně propuštěn. S manželkou jsou velmi aktivní. Chodí spolu do divadla, hospod, na večírky, jezdí na chatu a vyhledávají společnost přátel, pro které spolupořádají různé společensko-kulturní akce. Sledují převážně TV Prima. Má předplatné MF Dnes, Deníku a Regionu. Po vstupu do důchodu jeho manželka začala kupovat více časopisy zaměřené na domácí práce, zahradu a podobně. Rádio téměř neposlouchá, protože jej již nebaví. 10) Bořek: Pan Bořek bude brzy v důchodu třetím rokem. Žije poblíž města Opavy na vesnici (cca 500 obyvatel) se svou manželkou (2 roky v důchodu) v rodinném domě se zahradou. V domácnosti mají dvě televize (v obývacím pokoji velká se skylinkem, v kuchyni malá s digitálním příjmem). Radio mají rovněž v obývacím pokoji, ale to prý neposlouchají. Další má v dílně, kde jej používá častěji. Předtím pracoval v železárnách jako skladník. Pan Bořek se do důchodu těšil. Již předtím měli s manželkou sen, který si splnili a založili ve své vesnici ihned klub důchodců, který podle jeho slov je jedním z nejlépe vedených v okrese. Vzhledem k tomu, že bydlí ve vesnici, která je velmi věkově stará, nemají nouzi o další členy. Tento koníček je tedy pro ně v současnosti hlavním a pořádají spoustu akcí pro své přátele. Všímá si na sobě, že se ale na druhou stranu začíná více soustředit i na sebe. Označuje sám sebe za hypochondra a začal lékaře navštěvovat více. Co přečte, to podle svých slov má, tak raději o nemocích nečte tak často. Co se týče médií a jejich úlohy si všímá, že začal používat internet po vstupu do důchodu. Jednak protože měl více času se naučit s počítačem pracovat, a také zrušili s manželkou předplatné periodik, protože stejné informace našel i tady. Informace tedy musel hledat zde. Používá Skype a založil si i Facebook pro sdílení fotek s kamarády (má 17-18 přátel). Televizi podle svých slov sleduje méně a také tolik nesleduje program. Předtím si nahrával i pořady, ale zjistil, že se na ně stejně dívat nikdy nebude. Na začátku rozhovoru uvedl, že rádio neposlouchá, ale později uvedl, že ho má puštěný celý den. Má rád veřejnoprávní stanice jako ČRo Olomouc a Ostrava. Více pak Ostravu, protože je lokálně blíže.

Změna užití médií v přechodu do seniorského období Jako hlavní cíl tohoto výzkumu je zaměřit se na mladé seniory a jejich vztah k médiím a

40

určit, kdy a jak je užívají po svém vstupu do důchodového období. Dále také zjistit, zda se změnily preference v užití médií po této změně a také jaké jsou jejich podněty, jak by se média měla k seniorům postavit a případně pomoct s otázkami, které v tomto období prožívají. V samotném výzkumu jsou zastoupeni jak senioři žijící na vesnicích, tak senioři žijící ve středně velkých městech.

Volný čas seniorů Tento podzim života, jak bývá seniorské období nazýváno, je specifické na aktivitu jedinců. Naši komunikační partneři jsou "nováčky" v tomto směru, ale přesto mají nejbližší možnost přímého srovnání života před vstupem do důchodu a nyní. Tato adaptace je nesnadná a existuje k ní několik možných přístupů, které se rovněž projevovaly právě během výzkumu. Atchley (2000), jak již bylo v teoretické části uvedeno, rozdělil vstup do důchodu do pěti fází. Prožívání a možnost určit aktuální fáze u zkoumaných komunikačních partnerů je nesnadné. Je zřejmé, že postupem času se přes fáze líbánek, odpočinku, rozčarování a reorientace dojde až k rutinizaci, kdy nastane přizpůsobení se aktuálním podmínkám. Adaptační teorie, které popisuje Kalvach (2004), jsou pro tento výzkum vstřícnější a snadněji určitelné. Koncept aktivního stáří, jak ho definuje Kalvach a spol. (2004), a to jako nepolevení ve své aktivitě po vstupu do důchodu, uchování si svých stávajících sociálních vazeb a koníčků s reálným pohledem na svou současnost. Tento přístup se projevuje ve spokojenosti v hodnocení svého života. Během výzkumu se projevil nejvíce u pana Ondřeje, který stále setrvává ve své pozici jako před vstupem do důchodu, ale díky klidu, který získal po vstupu do důchodu (už nebude nezaměstnaný v případě propouštění, ale bude senior), si momentální práci více užívá. Je sice v důchodu nejkratší dobu ze všech komunikačních partnerů, ale postupem času také plánuje svou funkci opouštět. Vyvazování seniora z aktivit a sociálních vazeb je teorií druhou. Jedinci zde opouštějí předchozí aktivity a omezují kontakty se svými blízkými a kamarády. Senior se stává více uzavřeným do sebe a opouští postupně okolí. Silné uzavření se do svých činností je patrné u paní Boženy, která okolí nevyhledává a sama vypověděla, že je jí nepříjemné se stýkat i se svými bývalými kamarády. U paní Boženy, která je ze všech účastníku výzkumu nejdéle v důchodu, tento jev může být také důsledkem zklamání nad situací, která ji potkala se vstupem důchodu, kdy se dříve těšila (měla jednoho vnuka a šťastně vdanou dceru). Poté nastaly problémy v manželství její dcery a problémy se

41

přenášely dále až k ní samotné. Toto rozčarování se snažila zakrývat nejdříve prací, kterou ale díky své vzpurnější povaze opustila a začala spíše chodit na vycházky do přírody, kde je sama, nebo případně vezme vnuka a vnučku. Nejčastější důvody k takovému jednání, jak uvádí Kalvach (2004), souvisejí se zhoršujícím se zdravotním stavem, který fyzicky znemožňuje konat předchozí činnosti. Zařadil bych sem i případné sociální a psychické faktory, které podobně jako ty fyzické tlačí jedince do ústraní, ale souvisejí spíše s psychickým stavem jedince (případ paní Boženy). Substituční teorie motivuje jedince k nalézání alternativních možností k činnostem, které nemůže nebo nedokáže provádět. Pokud jako omezení činnosti chápeme rovněž odchod ze zaměstnání, nalezneme substituci u komunikačních partnerů v podobě zapojení se do komunitních projektů pro své okolí. Nejčastějším případem byly kluby seniorů s různými aktivačními programy, které nejčastěji pořádají dle rozhovorů různé výlety, přednášky, koncerty, setkání, plesy atd. Osobně po těchto informacích a po nadšení, které provázelo povídání o těchto sdruženích, jsem došel k přesvědčení, že pomáhají pozitivním způsobem zlepšovat život seniorů a případně pomoci se vstupem do důchodu. V uvedených sdruženích po doptání se nejvíce aktivních komunikačních partnerů (Bořek, Ondřej, Petr, Jitka) probíhá komunikace mezi členy ve velké části elektronicky e-mailem (pozvánky, přeposílání fotek, zábavné obsahy) a senioři se díky této interakci více socializují mezi sebou. Důležitým středobodem uvědomění při pohledu na všechny tyto tři teorie je to, že ať už je výsledkem je pasivita, substituce nebo aktivita – tak stále se jedná o posun osobnosti ve vztahu sama k sobě, tak rovněž ke svému okolí. Tudíž je mytizace seniorů lichá ve všech bodech, které jsou uvedeny v kapitole Mýtus stáří d. Je nejspíše zbytečné z této pozice moralizovat a lamentovat nad touto strnulou představou a zobecňováním. Prožití aktivního stáří je vázáno na mnoho faktorů, jak již bylo nastíněno výše, počínaje fyzickou a psychickou kondicí, přes sociální faktory a konče faktory ekonomickými. Mytizace a celkový stereotypní pohled na skupinu seniorů skrze optiku ekonomicky aktivních jedinců, kteří chápou stáří jako ekonomicky neaktivní, a tedy jako přítěž, mu dávají mu nálepku s názvem „bez smyslu“ (Vidovicová, 2005). Jak už vyplynulo z provedených rozhovorů s komunikačními partnery, mladí senioři se po vstupu do důchodového období nevzdávají své aktivnosti a stále ve většině případů vyhledávají aktivně a mnohdy také velmi kreativně možnosti své seberealizace. Stále ekonomicky aktivní je například pan Ondřej, který ani po vstupu do důchodu 42

neopustil svou pracovní pozici. Pan Slavomír sice odešel ze své předchozí pozice vychovatele, ale v současnosti pracuje na částečný úvazek jako domovník v domově pro seniory, kde zároveň vede klub tohoto domu. Paní Jiřina pracuje na částečný úvazek v jídelně MŠ a paní Jitka zaskakuje v případě nemoci a dovolených za své bývalé kolegy v zemědělském družstvu. Pan Petr sice svou práci provádí bez nároku na honorář ve společnosti, kterou vybudoval, ale stále na něj spadá jistá míra zodpovědnosti v rámci firemního vedení. Paní Božena svůj částečný úvazek v důchodu opustila. Už samotný fakt, že šest z deseti komunikačních partnerů stále pracuje, naznačuje několik věcí. Hlavním důvodem u většiny uvedených pracujících je ekonomický faktor. Potřebují si stále přivydělat ke svému stávajícímu důchodu. Dalším faktorem je jistě uchování sociálních kontaktů a možnost poznávání nových. Další formou aktivity, která se během výzkumu objevovala, jsou zmíněná sdružení (svazy, spolky, společnosti, kluby a jiné). V současnosti je v České republice podle databáze ekonomických subjektů ARES přes sto různých těchto organizací a dalších menších o pár členech s nepotřebností registrace bude jistě mnoho. Například pan Slavomír nedokázal ani všechny organizace spočítat (skončil u šesté), ve kterých je v různých pozicích jako ředitel, „kulturní referent“(uvedl), pokladník, či kronikář. Manželka pana Bořka měla jako svůj sen před vstupem jednu organizaci v jejich vesnici založit, a tak se i stalo, a spolu s manželem, který šel do důchodu později než ona, jsou její zakládající členové. Pan Bořek je rovněž v několika spolcích a vede Klub cykloveteránů. Dále paní Jitka a pan Ondřej uvedli, že se aktivně zapojují do pořádání akcí pro seniory v jejich oblasti. Povídání o těchto komunitních aktivitách vždy navozovalo uvolnění v rozhovoru, kdy obsah rozhovoru často sklouzl k popisu posledních cest a různých setkání. Uvedená členství během rozhovorů se samozřejmě netýkala pouze spolků zaměřených na seniory, ale zahrnovala nepřeberné množství různých druhů aktivit. Otázka udržení si fyzické a psychické kondice je i v pozdějším věku výhodná nejen pro prevenci různých nemocí, ale i pro celkovou aktivitu jedince. S omezeným věkem sice roste omezení možností sportovních aktivit, ale přesto i s přibývajícími omezeními tyto aktivity lze nalézt. Ať už se jedná o cvičení zaměřená na rehabilitaci, udržení si kondice, či jiná cvičení. Kopečková (2005) jako úskalí užívání těchto aktivit udává, že jsou často dostupná pouze ve městech a lidé z menších měst a vesnic jsou v tomto výběru omezeni. Tento fakt dostupnosti sportovních zařízení je sice věcný k této části, ale během výzkumu se neprojevil. Senioři uváděli jednoznačně na prvním místě turistiku. Tyto pěší 43

výlety zahrnující u mnohých „nordic walking“ jsou organizovány jak individuálně s partnerem, či jimi samotnými, nebo prostřednictvím zmíněných spolků. Turistika často byla uváděna v souvislostech s možností setkání se s přáteli nebo strávení času s potomky a vnoučaty. Z dalších zálib se objevila cyklistika a plavání. Neprojevila se zde tedy přímá závislost na sportovních zařízeních, které jsou umístěny ve městech. Pravidelnou rozcvičku uvedla paní Monika, která každé ráno cvičí cviky na své astmatické problémy. Pan Petr, který byl dlouhodobý trenérem silničních cyklistů, se tomuto sportu rovněž věnuje pravidelně každý den, což potvrzuje teorii, že aktivita ve stáří je odrazem předchozího života. Sportovní aktivity nebyly během rozhovorů přímo dotazovány a byly pododdílem otázek na oblast koníčků a zájmů. Oblíbenost turistiky a aktivit s tím souvisejících naznačuje zájem o cestování. Komunikační partneři projevovali zájem o cestování jak v rámci organizovaných skupin, tak organizaci individuální například s partnerem nebo s přáteli. Cíle této turistiky byly většinou vnitrostátní s charakterem poznávacím, ozdravným, nebo pobytovým. Právě ekonomická stránka se v mnohých odpovědích vztahujících se k cestování objevovala. Zahraniční dovolené, zvláště ty u moře jsou velmi oblíbené, ale mnohdy bohužel finančně těžko dosažitelné. „Pustý ostrov? Jela bych hned. A nic bych tam nepotřebovala. Ale zase by tam nesmělo být moc horko, to mi taky nedělá dobře. Tak pěkně si někde ležet, spát a odpočívat. To bych brala. Teď jsem zrovna četla jeden cestopisný román a říkala si: ‚Hned pryč odsud.‘“ (BOŽENA) Kulturní vyžití je na menších městech a vesnicích co do pravidelnosti programu více strohé a nabídka celkově není příliš široká. Ať už se to týká výstav, koncertů, divadelních představení či programu kin. Pan Ondřej a pan Slavomír (oba s manželkami) navštěvují pravidelně divadlo na seniorské předplatné a občas dojíždějí do větších měst na muzikály. Paní Monika divadlo sleduje přes televizi a přímo na představení již nechodí kvůli tomu, že nemá s kým. Kamarádky divadlo příliš nebaví a manžel, se kterým dříve chodívala nepravidelně na představení, umřel. Návštěvy kina uváděl pan Slavomír, který kino navštěvuje, ale sám bez doprovodu manželky, kterou kino nezajímá. Nechodí však příliš často a v programu ho musí něco velmi zaujmout. Další kulturní aktivity nebyly 44

přímo součástí výzkumu. Nedílnou a hojně zmiňovanou součástí při trávení volného času je péče o zahradu a domácnost. Osm z komunikačních partnerů mezi svými zábavami a naplněním denního času uvedlo práci na zahradě. Zahrady ve většině těchto případů jsou součástí stavební parcely, na které zároveň mají i svůj dům. Dva využívají zahrádek buď vlastních, nebo společných u domu seniorů. Paní Alena využívá zahrad u domova pro seniory, ve kterém bydlí. Tuto možnost nabízejí některé domy pro seniory, kdy jejich obyvatelé se podílejí na udržování společných zahrad, kde si mohou vypěstovat zeleninu, ovoce a květiny. U všech zmiňovaných seniorů měla zahrada užitný a okrasný charakter. Plodiny slouží k vlastnímu užití a zároveň k obdarování svých známých a přátel. Péče o zahradu a dům byla u zkoumaných seniorů prováděna během dne v časech, kdy předtím chodili do zaměstnání. Rovněž se zahrada a péče o dům objevovala jako základní činnost hned po snídani (pan Bořek). „My na té zahradě jsme dlouho klidně, klidně tam jdeme hned po snídani. Podle toho, co se dělá. Snažíme se ale ráno no, abychom pak měli víc času na další věci. Občas se to protáhne, jindy je to fikfik a šmytec. Ale baví nás to. Sice toho už pěstujeme méně, bo zelenina se dá koupit i levno teď, ale tak něco tam máme, že jo, pro sebe a dceru.“ (BOŘEK) Péči o domácnost si zajišťují všichni sami a jsou v tomto směru zcela samostatní.

Zkoumaná média Obsahem tohoto výzkumu bylo zaměření se na více druhů medií, a to televizi, tisk, PC a a rozhlas. Média mají vliv na společnost, přičemž Giddens zavádí pojem ontologického bezpečí, které definuje jako fenomén, který se týká důvěry, jež má většina lidských bytostí v trvalost své vlastní identity a ve stálost sociálního a materiálního prostředí svého jednání. Důvěra a ontologické bezpečí jsou úzce svázány. Důvěra v ostatní, tedy ve vlastní sociální vztahy a důvěra v symbolické znaky a expertní systémy, kterým Giddens (2003) souhrnně říká abstraktní systémy (do této kategorie patří i média), jsou pro lidskou existenci nezbytné, poskytují pocit bezpečí a v opačném případě přichází strach a úzkost. Mají tedy spíše emocionální než kognitivní charakter, který probíhá v nevědomí. Vztah důvěry mezi sebou samým a druhými je v tomto obousměrný a vytváří podmínky oboustranné důvěry těchto subjektů. Samotný pocit důvěry je tedy elementární součástí každodennosti, kdy ontologické bezpečí umožní lépe zvládat každodenní bázně.

45

Právě důležitost médií v tomto směru lze odvodit ze zájmu u seniorů o ně, o jejich obsah a celkový čas, který s nimi tráví a z důležitosti, kterou jim přikládají. Užití pak může vycházet ze vzorců, které přijímají ze svého okolí a prostředí, nebo je naopak od samotného užití odrazují například negativní obsahy v mediálních sděleních. Tyto charakteristiky a principy fungování popsal Pierre Bourdieu (1998), který zavádí pojem habitus, jenž vytváří generativní a jednotící principy, které pomocí charakteristických vztahových prvků určitého postavení dovede vytvořit jednotný životní styl, který uvnitř napomáhá učinit kompaktnější volbu osob, statků a praktických funkcí. (Bourdieu, 1998: 16) Jedinec je ve společnosti umístěn svými vztahy k okolí a toto postavení dává najevo pomocí dispozic, které získal během jednání ve svém sociálním prostředí, které ho formovalo. Tento habitus je vázaný na množství vlastněného kapitálu, který Bourdieu (1998) rozlišuje na kapitál ekonomické povahy, na kapitál kulturní nebo symbolický a sociální. Pozorováním míst života komunikačních partnerů bylo těžké určit jednotlivé úrovně kapitálu, kteří jednotliví senioři vlastní, ale je možné usuzovat, že zde rozdíly existují. Zkoumání jeho vlivu, vázaného na užití jednotlivých zkoumaných prvků by bylo možno provést v rámci dalšího výzkumu. Samotné rozmístění médií v domě ukazuje na domestikaci jednotlivých zařízení v domácnostech zkoumaných osob. Tento pojem požívaný v kontextu ochočování a zdomácňování zvířat a rostlin původně existujících mimo vliv člověka lze použít i v oblasti médií a komunikace. Cílová skupina sice poznala všechna uvedená média již během svého života, ale vlivem rozšiřujících se technologických možností je možné vytvářet nové systémy a způsoby užití. 10 Ztrácí se tedy individualita jednotlivých technologických zařízení, ale vytváří se spojení těchto systémů dle uvážení uživatele, který dovede individuálně přizpůsobit tento systém svým zájmům. Tato variabilita prvků ovšem neznamená, že uživatel této možnosti využije. U složitých zařízení často s cizojazyčným uživatelským rozhraním a nutnosti znalostí v oblasti konektivity jednotlivých prvků je cesta pro mnohé seniory nesnadná, ba nedostupná.

10 Televize například nemusí sloužit jako samostatný prvek zobrazující obrazový a zvukový signál, ale zároveň v rámci příjmu digitálního signálu může být používána jako prostředek k pouštění čistě saudiosignálu rozhlasových stanic. Toto souvisí i s možností propojení s dalšími přídavnými zařízeními, jako je DVD, které umožňuje přehrávání audiostop, ale také obrázků a fotek. Dalšími možnostmi je propojení TV s počítačem, fotoaparátem, videokamerou a možnosti editace jejich obsahu na této obrazovce. Zároveň PC může nabízet širokou mediální základnu s možností poslechu hudby, filmů, prezentací a dalších druhů mediálního obsahu.

46

Televize Počátky televizního vysílání sahají do roku 1953, kdy začíná první veřejné pravidelné vysílání na území tehdejší Československé republiky. Televize tehdy vysílala jako Československá televize (ČST). Studia byla v Praze, Brně, Ostravě a na Slovensku v Bratislavě. Postupem od začátku narůstal počet vysílacích dní od tří až k celotýdennímu vysílání v roce 1958. Roku 1970 se začíná vysílat i na druhém programu. S postupným vývojem technologií se u nás začíná vysílat barevně v roce 1973. ČST zanikla v rámci rozdělení ČSFR dne 31. prosince 1992 a vznikly následně dva subjekty. Na našem území Česká televize a na Slovensku Slovenská televize.

Po revoluci a následném rozpadu

federace začala v roce 1994 vysílat na území ČR první celostátní soukromá televize TV NOVA. Rozrůstající se technologické možnosti umožnily přesun od analogového k digitálnímu přenosu signálu. Zároveň se využívá možnosti příjmu pomocí kabelového vysílání (pomocí optického kabelu), nebo satelitního příjmu z umělých družic. Komunikační partneři ve svých domácnostech v souvisloti s ukončením analogového vysílání přešli na příjem digitální, nebo využívají kabelový příjem. Satelitní příjem byl také zmíněn, ale nevnášel do oblasti výzkumu téměř žádné vlivy. Senioři vlastnící satelitní příjem neuváděli sledování stanic přenášených touto technologií. V případě kabelového příjmu pan Slavomír a Bořek zmiňují sledování zahraničních stanic s dokumentárním obsahem (Discovery, Spektrum, History) Sledování televize je nejčastější volnočasovou aktivitou seniorů jak podle studie agentury Focus (2005), tak podle studie Pácla - Ostravská univerzita (1997). Všichni komunikační partneři uvedli, že televizi vlastní a také sledují. Výzkum, který provedl Pavel Pácl (1997) uvádí, že právě senioři jsou největšími konzumenty televizního vysílání oproti dalším skupinám. Skoro třetina jich má televizi zapnutou delší čas než čtyři hodiny denně. Doba sledování nebyla přímo sledována v rámci výzkumu, ale v rámci vyhodnocování se uváděná doba sledování pohybovala od méně než hodiny denně až po pět hodin denně. Zároveň se vstupem do důchodu narůstá množství času, který lze společně se televizní obrazovkou trávit. Velká část komunikačních partnerů si uvědomuje, že s nástupem do důchodu začala televizi sledovat více, Jiřina k tomu říká: No sleduju ji asi i moc občas. Už dopoledne ji klidně zapnu, než jdu do práce, ale na to se moc nedívám, spíš posnídám a jdu, je tam stejně nic moc totiž, spíš až odpoledne a večer. To když přijdu z práce a odpočívám. To už pak jsou lepší seriály, filmy a soutěže. Manžel, ten u

47

toho klidně sedí pořád. No a určitě večer to mám vždy zapnuté. To se s manželem koukneme, zprávy a tak. A potom ten film, co tam je. A pak jdeme spát, ať neponocuju. Tak 4-5 hodin denně asi... To by tak sedělo. To je dlouho celkem, když se na to člověk nad tím tak zamyslí. (JIŘINA) Alena popisuje svou diváckou situaci před vstupem do důchodu následovně: „No, skoro nic. Nedívala jsem se, já jsem neměla čas. Říkám, byla jsem celý den v práci. Takže jsem neměla čas na nic.“ (ALENA) Podobnou strukturu denního sledování mají i další komunikační partneři. Začínají dopoledne, kdy televizi zapínají spíše jako kulisu, a pokračují ve sledování i v odpoledních a večerních hodinách. Do toho prokládají různé domácí práce, návštěvy doktorů, setkávání se s přáteli. Vzhledem k faktu, že většina zkoumaných seniorů stále pracuje na částečný či plný úvazek, začínají sledovat vysílání většinou až v odpoledních hodinách v rámci odpočinku a prvního setkání s partnerem po práci. U seniorů, kteří nepracují, je zaměstnání substituované starostí o domácnost, zahradu a další domácí práce, při kterých konzumují jiná média, nejčastěji rozhlas. K televizi tedy většinou usedají až po práci, kdy se můžou přímo koncentrovat pouze jen na její obsah. Pan Bořek v rámci svých rituálů, které si osvojil po vstupu do důchodu, usedá pravidelně ke kávě: „Ale to jo, občas, to víte, že si chvilku najdu. To já jak si dávám kafíčko, tak tady v kuchyni si ji klidně zapnu. To popiju, nějaká ta svačinka třeba k tomu, odpočinu si a pak zase šup něco dělat raději. Manželka by u té bedny vydržela klidně celý den.“ (BOŘEK) V této souvislosti výzkum uvádí, Kubey (1990) že když je v průběhu sledování TV programu prováděna nějaká činnost, jedná se nejčastěji o komunikaci s další osobou, která je v té době poblíž, nebo se jedná konzumaci jídla a pití. Všichni senioři uvádějí, že mají v domácnosti alespoň jednu televizi. Jednu televizi vlastní nejčastěji ženy žijící bez partnera. Televize v tomto případě byla umístěna v obývacím pokoji. Dva televizory se objevují v domácnostech párů žijících spolu. První televize, která je většinou věští úhlopříčky a novějšího typu, je umístěna v obývacím pokoji a druhý televizor, který je menší nebo starší, je umístěn nejčastěji v ložnici nebo v kuchyni. Televizor není brán pouze jako technologické zařízení umožňující sledování audiovizuálních obsahů, ale také jako součást nedílného vybavení domácnosti s vlastním umístěním většinou v centrálních pozicích. Toto rozmístění je dáno také užitím podle preferencí v rámci používání a také v závislosti na dispozičních možnostech vlastníků. Společné sledování bylo uváděno

48

právě u televizorů v obývacích pokojích, přičemž při nutném rozdělení v rámci selekce programu odchází jeden z partnerů sledovat program na jiném zařízení. Teď nevím. Ten set-top-box máme krátkou chvilku a ještě nejsme zvyklí přepínat na ČT4, ČT24. Vím, že na té ČT24 jsou různé debaty, diskuze, co by mě víc bavilo než takové tlachání do prázdna. Nejsem zvyklá. Manžel třeba se na to nerad dívá, když musí moc přemýšlet, on nemá rád takový program. Spíš aby ho program bavil, a to mě nebaví. Mě spíš baví něco, co mě vtáhne a musím nad tím přemýšlet, na co se koukám. A když je zle, tak se jdu koukat do kuchyně, no ale ta je malá. (JITKA) Vlastnění technologicky moderních přijímačů a s tím související vstupní ekonomickou zátěž je možné

interpretovat jako statusový symbol prezentující danou domácnost. Druhé

televizory, které bylo možno vidět přímo v domácnosti, byly sestaveny na CRT technologii s úhlopříčkou odhadem do 55 cm. Moderní televize na technologii LCD měly úhlopříčku odhadem okolo 70cm a více. V rámci uspořádání nábytku byla televize umístěna buď na speciálním kusu nábytku uzpůsobeném k jejímu umístění (TV stolek například s volně stojící televizí), nebo byly využity stěnové systémy, do kterých byla televize vložena. Ani v jednom případě nebyla televize ukryta například za dvířka, která by ji během času, kdy se nepoužívá, zakrývala, nebo byla zakryta kusem látky či dečky. V přímém propojení s televizorem většina komunikačních partnerů uváděla spojení s DVD, nebo VHS rekordérem. Ovládání a péči o tyto zařízení většinou obstarával muž, který zajišťoval funkčnost a ovládání těchto systémů. Tato funkce je z pohledu Morleyho (2004) podmíněna genderově. Muž jakožto hlava rodiny ovládá technologie v domácnosti podobně, jako řídí a ovládá rodinu. Výsledky tohoto výzkumu potvrzují tvrzení, že muž obstarává tato zařízení. Jedním z možných následků odchodu jednoho z partnerů je také přerušení tohoto používání (Žena v případě úmrtí partnera zanevře na technologie, s kterými si sama neví rady.): „No mám, ale mám to zavřený ve skříňce (smích). Předtím, jak žil ještě můj muž, tak jsme si to pustili. Nějaký ten film, co jsou v těch trafikách. Pouštěli jsme si, ale jak zemřel, tak si na to ani nevzpomenu a mám to tam zavřené a nikdo na to nešahá.“ (ALENA) VHS se výpovědích objevovalo pouze ve zmínkách a dá se vyvodit, že se již od těchto zařízení přechází k DVD formátu. Pan Bořek, Ondřej a Slavomír uvedli, že si i předtím pořady na VHS kazety nahrávali (používali k tomu i ShowView kódování), ale v současnosti si již pořady nenahrávají. Většinou to byly filmy, které běžely ve večerních hodinách po

49

hlavním večerním filmu, nebo seriály dopoledne, které díky práci nemohli stihnout. V obojím případě se tedy jednalo o cílené zaznamenávání preferovaných programů. Pan Bořek si tyto VHS odkládal ke zhlédnutí, až bude mít čas v důchodu, ale nakonec je odložil na půdu: „Ne. Ne. To řeknu upřimně, jsem nahrával, když jsem byl v práci, a to jsem nahrával na kazety, nebyly DVD s nahráváním. Mám 100 kazet, co jsem nahrával, a málo jsem z toho viděl. Dával jsem si to na bok, až budu mít čas v důchodu, tak se podívám, a kdepak. Stejně je to v kastlikách (pozn. krabičky, krabice) na půdě zabalené v silonu, aby se na to neprášilo. Jestli se na to bude někdo koukat, tak to nevím.“ (BOŘEK) Pokud si senioři kupovali DVD, tak většinou v rámci zlevněných titulů v PNS stáncích a dalších místech, která tyto disky nabízejí. Tyto DVD umožňují oproti danému televiznímu programu pružněji reagovat na situace, kdy televizi nesledují pouze se svým stálým partnerem nebo sami a kdy ke společnému sledování obsahů přicházejí další jedinci, kteří nejsou s nimi v tomto sledování synchronizovaní. Toto nejčastěji platí u vnoučat, pro které mají senioři na DVD připravené pohádky, aby je zabavili. “DVD jsme neměli. Až přišly děcka, tak jsem to koupila. Já jsem to nepotřebovala. Ano on si je pouští sám. Pořád dokola. A já musím sedět s ním. Král dinosaurů momentálně u nás jede. První až dvacátý pátý díl. On sám si vybírá. Máme i hrané pohádky, ale ty máme schované, až bude ta malá (vnučka), až tomu bude rozumět. Obávám se, že se nebude dívat, protože nejoblíbenější hračka je auto, má staršího bráchu.” (BOŽENA) Tendenci nechat se ovlivnit ve volbě programu televize projevilo více komunikačních partnerů. Rozdílnost ve sledování preferovaných pořadů a stanic a těch skutečně sledovaných v určitou chvíli je možné chápat jako následek ovlivňování druhými a snahy se jim přizpůsobit. Komunikační partneři uvádějí, že vliv na sledované pořady v televizi konzultují a nechávají si zároveň doporučovat od přátel a rodiny. S nimi také následně obsahy rozebírají. Nejčastěji zmiňované pořady byly zprávy, seriály, filmy a reality show. Toto koresponduje do jisté míry s výsledky studií Agentury Focus (2005), která uvádí, že nejoblíbenějšími pořady u seniorů jsou zpravodajství, publicistika, seriály a filmy. Společně žijící páry uváděly občasné rozdíly v preferencích programu. Tyto rozpory byly řešeny buď kompromisem, nebo odchodem jednoho k jinému přijímači, nebo k jinému médiu.

50

Při zaměření se na srovnání míry sdílení a diskuze nad obsahy televize se potvrdilo, že dříve senioři program diskutovali na pracovištích. Toto se projevilo ne pouze u televize, ale u všech zkoumaných médií. Paní Lenka jako jediná během rozhovoru uvedla, že si uvědomovala mezigenerační rozdílnost preferencí při komunikaci se svými předchozími spolupracovnicemi: „No, jedině tak o nějakých těch filmech nebo seriálech. To jo, to se prohodilo pár slov. Ale já jsem pak dělala, tam pak byly hodně mladé holky, to jsem byla nejstarší a ony se dívaly na jiné pořady nebo spíš chodily na diskotéky, takže ani nebylo s kým se tam bavit o tom, na co se dívám. To ne, to už jsem tam zůstala z nich nejstarší, všichni odešli do důchodu. Hlavně to je jiná generace, že, asi jako moje děcka, takže oni se bavili o něčem jiném.“ (LENKA) Muži celkově méně projevovali ochotu hovořit s někým o obsazích médií. Uváděli pouze přátele a blízké. Jejich promluva však k tomuto tématu byla oproti ženám více strohá, neprojevovali takové nadšení a emoce. Morley (2004) toto chování mužů vysvětluje obavami ze ztráty mužnosti. Průběh rozhovoru často sklouzával k osobním postojům a názorům na současné dění v okolí – současnou státní politiku, ekonomiku, a celkovou situaci ve společnosti. Mnohdy právě byly uváděny názory, které byly odpozorovány z televizních zpráv. Senioři vyjadřovali převážně pocity negativní.

Nejčastějšími negativními zprávami bylo rozkrádání státu,

důchodová reforma a paní Jitka byla nejvíce znepokojena zrychlující se společností. Často tyto promluvy doprovázelo politování dotazujícího, který byl věkově oproti nim mladší. Komentování těchto událostí je podmíněno určitou schopností porozumět právě médiím, která tyto informace šíří (Jirák, Köpplová, 2007). Zde je řeč o mediální gramotnosti, kterou komunikační partneři obecně příliš neoplývali. Tento fakt lze odvodit z jejich snahy nahlížet okolní svět výše popsaným způsobem, tedy prismatem televizního zpravodajství. Většina komunikačních partnerů neuváděla sledování pořadů v cizím jazyce. Paní Monika uvedla, že sleduje divadelní přenosy z rakouských divadel. Většina však sleduje stanice české a občas slovenské. U mužů se v případě, že vlastní kabelový či satelitní příjem, objevovaly stanice Discovery Channel, Spektrum, History. Všechny pořady zde jsou dabované v češtině nebo slovenštině. Preference tuzemských stanic je zachována stejně jako u výzkumu Agentury Focus. Nejvíce sledovanou stanicí je TV Nova, pak ČT1, TV Prima, ČT 2. Tyto první tři stanice byly s drobnými změnami uváděny u všech respondentů v závislosti na osobně preferovaných pořadech. Velmi často oproti předchozím výzkumům se zvedly preference TV Prima. Toto se

51

dá přisoudit změně struktury, kterou tato stanice v posledních letech prošla a dokázala svůj obsah více rozprostřít a na profilované stanice Prima Cool a Prima Love přesunout programy, které umožnily ulehčit programu Primy k vybudování Prima Family s programem rodinného charakteru, který je lépe hodnocený než konkurenční TV Nova. Zpravodajství TV Nova bylo populární mezi komunikačními partnery, ale spousta z nich hodnotila negativně další programovou skladbu. Největší výtka se vztahovala k přílišné akcentaci násilí a velkému zastoupení zahraničních seriálů a filmů.

„Tam byli učitelé a vychovatelé a my jsme si spolu sedli, když byl sovětský film, v něm se buď bojuje, nebo pracuje. Takže se bud bojovalo nebo pracovalo. Koupili jsme si láhev červeného vína a my jsme se u toho sovětského filmu tak pobavili, dali jsme si dvě deci předtím a pustili jsme film a komentovali jsme jej, to byla taková zábava. To ty americké a tady ta Šeherezáda ta ani nejde, to je ještě hloupější než ty sovětské filmy. To je hloupé, až neuvěřitelné.“ (BOŽENA) Veřejnoprávní média se nesetkala s většími výtkami a byla hodnocena spíše pozitivně. Specializované stanice nebyly příliš uváděny, krom TV Šlágr, která nabízí program založený primárně na hudební složce. Při srovnání konzumace televize před a po vstupu do důchodu můžeme dojít k závěru, že se vstupem do seniorského období je připisován televizi další význam. Vlivem postupného opouštění sociálních vazeb přímo na pracovištích začíná být pro jedince společníkem v každodennosti a dává jim pocit bezpečí a kontinuity. Zároveň může vyplnit prostor komunikace s dalšími lidmi a televize pak slouží rovněž jako konverzační partner, nebo dochází pouze ke komentování obsahu televize, která je sledována. Tento jev se objevuje v práci Jedličkové (Televize v užití seniorů 2009), kde uvádí, že senioři žijící o samotě často s televizí komunikují. Fanděním při sportovních zápasech počínaje a konče u přiléhavých rad hercům, jak se v dané situaci zachovat. Podobně k tomuto paní Alena uvedla, že při posledním sledování pořadu Prostřeno se neudržela a začala postavy napomínat. Podobné věci ostatní komunikační partneři neuvádějí, ale lze se domnívat, že s televizí komunikují také minimálně při zmíněných sportovních zápasech. Toto však není nic zcela unikátního mezi diváky celkově. Lze se však domnívat, že právě ona absence okolí, která by umožnila diskuzi nad probíhajícím pořadem, se promítla do přímé komunikace s televizí a s postavami uvnitř.

52

Počítač a Internet Použití počítače je v současné době silně spojeno s možnosti připojení na síť internet, a proto se výzkum zabývá tímto fenoménem komplexně a nerozděluje ho. Téměř všichni senioři až na jednoho (paní Alena nemá) vlastní počítač s přístupem na internet (paní Božena internet nemá). Můžeme se tedy hned na začátku domnívat, že se počítač a konektivita mezi nimi stala již zažitou součástí života mladých seniorů. Stejně jako práce s ním, která je chápána jako nutná pro fungování ve společnosti díky možnému propojení téměř s většinou oblastí, masově komunikujícími médii počínaje a individuálními a profesními zájmy konče. Zvolení právě informačních technologií má za cíl zmapovat informační potřeby seniorů, jejich přístup k těmto technologiím a jejich používání. S tímto užitím souvisejí pojmy informační gramotnost a počítačová gramotnost, které vypovídají o schopnostech uživatele s informačními technologiemi nakládat.11 Nerovnosti v rámci těchto dvou pojmů mezi různými skupinami ve společnosti mohou způsobovat znevýhodnění některých uživatelů, kteří s těmito technologiemi neumějí efektivně nakládat. Budování rychlých internetových informačních sítí je celosvětově na vzestupu a na našem území se rovněž neustále zlepšuje konektivita i z méně osídlených oblastí, což přispívá k zlepšení podpory online služeb pro veřejnost a zároveň vede i k postupnému snižování ekonomických nákladů souvisejících s pořízením a užíváním těchto technologií. Tento postup souvisí i s cíli vládní informační politiky České republiky.12 Tento program si klade za cíl zapojení všech občanů do procesů a vybudování systému vzdělávání, který toto umožní. Jediný pan Slavomír uvádí, že se účastnil kurzu věnovanému práci s počítačem: „Já jsem si ho koupil až do důchodu. Jak jsem měl šedesát, tak jsem říkal, že nechci žádné dary a chci PC. To jsem absolvoval i kurz na jeho používání. Takové ty základní věci, to víš, moc jsem tomu nerozuměl, protože jsem to předtím nepotřeboval, ale jak se blížila ta šedesátka, tak jsem přemýšlel co a chtěl jsem to zkusit. K tomu jsem dostal novou kameru, která už není na kazetky, a tak se to snažím stříhat a dávat tam titulky v 11 Informační gramotnost souvisí s orientací v prostředí informací, schopnost je vyhledat a roztřídit a nakládání s těmito informacemi. Počítačovou gramotností se rozumí znalost, kterou jedinec potřebuje, aby se mohl bezpečně a v rámci právní legislativy pohybovat v prostředí informačních technologií a komunikačních technologií. Toto zahrnuje v rámci prostředí internetu ovládání elektronické pošty, umění používat vyhledávací nástroje prohlížeče, použití databázových systémů k shromažďování dat a následné zpracování těchto dat, jejich analýzu a efektivní využití. 12 „Státní informační politiky ve vzdělávání“ dle usnesení vlády č. 351/2000 ze dne 10.4.2000.

53

tom.“ (SLAVOMÍR) Vzhledem k postupnému vzestupu využívání počítačů v rámci firem, ale také i v rámci domácností, které začalo ve velkém měřítku v 90. letech minulého století, se většina komunikačních partnerů s počítači již musela setkat. Zahraniční studie IFLA (1999) věnovaná vztahu informačních technologií a seniorů poukázala na ne zcela pozitivní vztah seniorů k těmto informačním technologiím, celkově u 60% respondentů starších šedesáti let. Toto se týkalo i samotného užívání počítačů. Přitom nejčastější důvod k tomuto postoji byl fakt, že nepociťují počítače za důležité. Tato studie je ale staršího data a toto odvětví je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících na světě. Komunikační partneři ani v jednom případě neprojevili náznak negativního pohledu na tuto věc a spíše o ní mluvili v pozitivním světle. „Předtím to bylo hlavně pracovní, ale nechtěl jsem s tím pracovat, jsem se tomu bránil, protože jsme všechno dělali ručně kdysi. Výkazy, faktury, to se všechno dělalo ručně. A jak nastoupily počítače, tak nejvíc v tom 1992-1993 to začalo růst. Všechno se pak dělalo podvojně – jak do knih, tak do počítače. Než se zaklínilo, že může být jen ta forma počítačová. I daňové přiznání a tak. Je to určitě dobré ty počítače. Ulehčuje to práci, když s tím člověk umí.“ (PETR) Pan Petr sebe sama prezentuje jako seniora, který po vstupu do důchodu zdvojnásobil čas trávený u počítače z původních dvou na čtyři hodiny. Zároveň jako jediný vlastní notebook, který používá na zahrádce, kde má rovněž internetové připojení. Zbytek komunikačních partnerů vlastnících a pracujících s počítačem neměla počítač přenosný, ale pouze stacionární s pevným místem v domácnosti. Většinou se počítač nacházel v pokoji, který byl koncipován jako pracovní, nebo v ložnici. Stáří a kvalita PC nebyla zkoumána, protože se nedalo očekávat, že běžný uživatel PC bude znát jeho parametry. Jednalo se však o počítače různého stáří od moderních s plochou obrazovkou a současným designem, až po starší „béžové“ s CRT obrazovkou. Můžeme se ale domnívat, že se jedná o průměrně výkonné počítače dostačující k běžným kancelářským úkolům. Pan Slavomír si však nechal sestavit výkonnější PC pro zpracovávání videa. K počítači byly připojeny také vstupní a výstupní zařízení, jako je scanner a tiskárna (schopnosti tyto zařízení používat byly dotazovány pouze částečně). Všechny počítače fungovaly na systémech společnosti Microsoft. Častým zařízením zapojovaným k PC je

54

digitální fotoaparát nebo videokamera. Tyto multimediální obsahy jsou pak méně či více sofistikovaně archivovány a také šířeny pomocí internetu, nebo DVD dále. Mezi faktory ovlivňující současné užívání se často objevovala předchozí práce na počítači v zaměstnání před vstupem do důchodu. Komunikační partneři, kteří před vstupem do důchodu pracovali pravidelně v práci s počítačem, projevili větší počítačovou gramotnost také v jeho obsluze a schopnost zvládat sofistikovanější programy a aplikace (tabulkové procesory, sestavování prezentací, základní střihové programy). Dalším faktorem byl faktor ekonomický. Finanční stránka pořízení přístroje samotného nebyla sledována, ale z výpovědí je patrné, že senioři mohou počítač získat například k narozeninám, nebo starší PC jako dar od potomků, kteří již nevyužijí přístroj starý. „Jó, počítač máme. Aby si mohl vnuk Péťa hrát ty hry (smích). Nemůžem ho dostat od něj. Dal nám ho syn, koupil si nový a tenhle nám bohatě stačí pro nás.“ (JIŘINA) Ekonomický faktor je zmiňován přímo seniory, kteří uvádějí nahrazování novin a časopisů za internetový obsah, který je dostupný zdarma. Vztah užití a zdravotní stav seniorů nebyl nijak pozorován. Komunikační partneři v případě tohoto výzkumu netrpí případnými poruchami a nemocemi, které by ovlivňovaly užití médií (problémy se zrakem, sluchem, …). Ani jeden ze seniorů užívající počítač si neztěžoval na omezení související s prací na PC a ani jeden nezmiňoval užívání nastavení, která by mu ulehčila práci (nastavení velikosti a fontu obsahu, kontrastnější pozadí, předčítání obsahu a další). Sociální faktor hrál roli spíše motivační k tomu si počítač pořídit a užívat. V této oblasti se dokonce objevovaly známky zapojení do sociálních sítí (spolužáci.cz, Facebook). Zájem o sociální sítě projevují spíše muži, kteří sami profily vytvářejí. Pan Slavomír založil profil své bývalé třídy na spolužáci.cz a dělá tam administrátora. „Protože já jsem měl e-mail a jak jsme měli slezinu tak já jsem tam napsal jako kontakt můj e-mail. A ti, co mají taky, mi začali psát: ‚Založ spolužáky, my nevíme, jak se to dělá, zkus se na to podívat.‘ Tak jsem se podíval, vidím nějaké ty, jak se to dělá a buch buch buch že naskočilo to.“ (SLAVOMÍR)

55

Pan Petr a pan Bořek si založili svůj vlastní Facebook profil, kam vkládají různé fotografie a prostřednictvím kterého komunikují s přáteli. Ani jeden však nemají mnoho facebookových přátel. Pan Petr uvádí přibližně 30 a pan Bořek

17-18. Všichni

komunikační partneři uváděli, že využívají počítač s přáteli, rodinou a svými blízkými. Nejčastěji k tomu požívali e-mailovou formu a také Skype, který se těší oblibě zejména při komunikaci s potomky, kteří vlastní také počítač. Pan Petr, který má svou dceru dlouhodobě v zahraničí, Skype a počítač používá primárně k tomu, aby s ní zůstal stále v kontaktu. Muži častěji a obeznámeněji mluvili o použití počítače. Dokázali přesněji vyjmenovat navštěvované stránky a programy, které používají. Ženy se ke svému užívání většinou vyjadřovaly v obecných termínech. Nejčastějšími vyhledávanými obsahy byly zprávy a celkově dění ve společnosti. Dále si zde senioři zjišťovali věci související s jejich koníčky a oblíbenými tématy (historie, ekonomie, architektura, turistika, zahradničení a další). Jistou překážkou v užití počítače pro seniory je cizojazyčné prostředí internetu. Tomuto se dá předcházet pomocí různých aplikací, ale všichni senioři uváděli pouze stránky v českém jazyce. Lze se proto domnívat, že jazyková bariéra omezuje užití tohoto média. Dalším limitujícím faktorem v užití počítače je strach z jeho poškození. „Jo, to jsme pracovali na počítači (v práci). Teď už je to spíš ze zvyku nebo abych z toho nevyšla. Z toho zvyku. A občas právě nevím, abych na něco třeba neklikla a nepokazila to. Vono se to zapomíná, kam klikat. Ale můžu zavolat syna a ten mi poradí.“ (JITKA) Senioři, kteří jsou součástí tohoto výzkumu, zažili rozkvět informačních technologií v 90. letech, který jim umožnil seznámit se s touto technologií a přijmout ji k sobě blíže. Využívají různé programy a aplikace podle svých preferencí. Počítač zároveň slouží jako „motor“ vzdělávání, kdy se senioři snaží naučit práci s touto technologií. Informační technologie si tedy pomalu nalézají cestu do domácností seniorů a opět boří mýty o strnulosti stáří, které není schopno pružně reagovat na přicházející změny.

Rádio, rozhlasová tvorba Rádio a rozhlasová tvorba je dle výzkumu mezi mladými seniory velmi populární médium. Všichni respondenti potvrdili, že rádio mají a že ho poslouchají. Nesnadnost

56

vyhodnocování právě tohoto média spočívá ve velké nabídce stanic a snadné dostupnosti vysílání přijímat, ale zároveň se jedná o médium, které vyžaduje od svých konzumentů nejmenší možnou pozornost. „Ráno vstanu, pustím ho, někdy ho vnímám, když je tam něco zajímavého, tak zbystřím sluch, zajímá mě to. Pokud tam nic zajímavého není, tak ho vnímám jen, že hraje.“ (JITKA) Během rozhovorů komunikační partneři uváděli, že se spíše jedná o jakousi kulisu při denních činnostech, než přímý, koncentrovaný poslech hudebního obsahu nebo konkrétních pořadů. Oproti výzkumu Pácla (1998) však senioři uváděli jiné důvody ke sledování. Upozaděné významy zdroje hudební kulisy a zdroje pobavení oproti primárnímu získání aktuálních informací byly ve výzkumu obráceny v neprospěch zpravodajské složky. Subjektivní pocit na otázku „Jaký typ zábavy z uvedených nejvíce podporuje rozhlas a televize?“ s možností více odpovědí ve variantách hudba, sport a soutěže lidé ve věku 60-70 let je hudba těsně za sportem a soutěžemi. Ve vyšší věkové skupině nad 70 let byla hudební složka silněji upřednostněna nad zabývajícím sportem a soutěžemi. Bohužel zde chybí další kategorie jako zpravodajství a výzkumná otázka je směřována na televizi a rozhlas společně, ale přesto si z toho můžeme vyvodit, že si senioři více všímají hudebního obsahu alespoň v těchto kategoriích. Všichni komunikační partneři uvedli, že rozhlas poslouchají. Jedličková ve své práci Televize v užití seniorů popisuje, že „zhruba polovina respondentů dává ve svém každodenním životě přednost poslechu rozhlasu oproti sledování televize“.(Jedličková, 2009) Jedličková si preferování rozhlasu oproti televizi vysvětluje historickým vlivem (rozhlas byl dostupnějším médiem v mládí a během života seniorů oproti televizi) a zároveň tento fakt také zdůvodňuje fyziologickými změnami u seniorů, kteří nedovedou zpracovat tolik smyslových informací, které přicházejí do oproti mládí zpomalenějšího nervového systému. Senioři tak hůře spojují fyzickou činnost (například domácí práce) s příjmem média, a tak mají problém „integrovat několik pramenů smyslových informací do jednoho celku“ [Stuart-Hamilton, 1999 in Jedličková]. V těchto souvislostech nevypovídal ani jeden ze seniorů o problémech koncentrace na rozhlasové sdělení. V současnosti na území České republiky působí dvanáct celoplošných stanic (z toho devět veřejnoprávních), deset rozhlasových sítí a multiregionální rádia a další stanice působící pouze na území určitých krajů. Užití rozhlasu zkoumanými mladými seniory vykazovalo do jisté míry sjednocený pohled na jeho úlohu a užití. Výpovědi byly k této oblasti více strohé a nenesly přílišnou známku

57

zainteresování nad tímto médiem. Otázky bylo nutno pronášet s větší frekvencí, protože komunikační partneři uváděli pouze strohá fakta bez větších souvislostí. Z tohoto postoje je možné vyvodit, že poslech rozhlasu nemá na seniory takový dopad, jako je tomu například u televize. Přesto až na pana Bořka a Ondřeje většina poslouchá rádio velmi často. Je mnohdy s nimi od prvních chvil během dne až do odpoledne či večera, kdy přichází na řadu televizní vysílání. Největšími posluchačkami jsou přitom ženy, které častěji vypověděly, že rozhlas poslouchají během úplně celého dne (paní Jitka, Alena a Lenka). Z rozmístění přístrojů je patrné, že tomu tak bude. Tyto účastnice výzkumu uváděly rozmístění po celém bydlišti i na zahradě. Opakem je pan Bořek, který má v domě pouze dvě rádia a přitom jedno nevyužívá. Pan Petr poslouchá rádio přes svůj počítač online. Obsazenost domácností velkým počtem přijímačů je rovněž dána nízkými vstupními náklady na pořízení. Rozhlas zde může plnit určitou sociální funkci společníka, který provází celým dnem. Tato sociální funkce může být dána jak vlastním užitím během dne, tak vnitřní skladbou a promluvou moderátorů, kteří oproti dalším médiím častěji komunikují s posluchači. Představují jim program, komentují události a v závěru se dotážou na vlastní názor posluchače, motivují je k zavolání a snadnému zapojení do skladby programu. Promluva moderátorů a jejich přímé oslovování posluchačů tedy může působit jako jakési pouto, které protne svět posluchače a začlení ho blíže k obsahu. Flexibilita, kterou rozhlas disponuje, je zároveň užitečná ve vztahu k posluchačům, kteří mohou ovlivňovat jeho program, a to například hraním písniček na přání, blahopřání k jubileu skrze moderátora a další. Při srovnávání užití tohoto média před a po vstupu do důchodu senioři převážně uvádějí nárůst v čase stráveném posloucháním (čas nebyl cíleně sledován), přestože většina během své pracovní doby mohla rádio poslouchat. „Jak jsem byla v práci, tak jsem tam byla dole sama, tak jsem měla taky puštěný celý den rádio, když se to vylidnilo, ale jinak jsem to ani nevnímala, co tam hraje. Ale jako opravdu třeba teď bez rádia.. teď chodím hlídat celý týden děcka, protože jsou prázdniny, a tam rádio ne, protože mají televizi, a mi to chybí to rádio. Tady furt to mám jako kulisu, to jako u nás rádio hraje furt.“ (LENKA) Nejpopulárnějšími stanicemi jsou krom veřejnoprávních stanic Českého rozhlasu komerční stanice (Haná, Apollo, Čas) Rozdělení posluchačů na posluchače veřejnoprávních a komerčních stanic bylo pouze v málo patrný prospěch stanic ČRo. Argumentem, proč neposlouchat stanice komerční, byla nízká úroveň obsahu. Proti veřejnoprávním stanicím se kritika obsahu neobjevovala. Cílené sledování pořadů nebylo příliš obvyklé. Pouze paní Monika uvedla koncerty mezi pátou a šestou hodinou na ČRo 3. Jinak si je možno všimnout pouze povědomí o existenci

58

pořadů. Například Sexy život na Frekvenci 1 (Slavomír). Jak již bylo řečeno, rádio plní úlohu kulisy v průběhu dne při práci. Ženy často zmiňovaly společnost rádia při vaření a domácích pracích. Zároveň může být také společníkem při relaxaci (paní Monika) Skutečnost, že senioři častěji inklinují k teritoriálně bližším médiím, která dovedou lépe reflektovat dění v bydlišti seniora, jež byla uváděna ve výzkumu Pácla, se potvrdila zejména u

veřejnoprávních

stanic

ČRo

Ostrava

v

případě

komunikačních

partnerů

z

Moravskoslezského kraje nebo případně ČRo Olomouc, pokud senior bydlel více na západě v tomto kraji. U seniorky Aleny z Olomouce to byla stanice komerční Rádio Haná.

Tištěná média Toto nejstarší masové médium bylo v tomto výzkumu zpracováno v rámci několika pododdílů, a to věnovaným novinám, jako je denní tisk, časopisům a knihám. Alespoň jedno tištěné médium z těchto tří bylo vždy sledováno. Dá se říci, že právě tato oblast se vstupem do důchodu zažila největší změny, ať už směrem k úplnému vynechání, nebo naopak velikému nárůstu užívání média. Komunikační partneři uváděli celou řadu titulů u novin a časopisů a také bylo možno sledovat vliv rozvoje technologií na toto médium. Úplné zrušení tisku však neproběhlo zatím ani u jednoho z komunikačních partnerů. Všichni komunikační partneři kupují, mají předplatné, nebo se jiným způsobem dostávají k tištěným titulům. Pácl (1998)ve svém výzkumu Senioři jako čtenáři, posluchači a diváci hromadných sdělovacích prostředků nazývá seniory jako čtenáře s vyšší vděčností. Výzkum toto však zcela nepotvrdil. Až na výjimku všichni senioři čtou noviny, nebo časopisy. Nejčastějším kupovaným nebo předplaceným celostátním novinovým titulem je MF Dnes a Právo, dále pak Lidové noviny. Vysokonákladový deník Blesk uvedly pouze dvě čtenářky, které zajímá jeho bulvární obsah a „solidní noviny nečtou. Právě zastání nebo opovržení byla dva protipóly, které se během výzkumu objevovaly. „To vůbec ne. To je takové špehování celebrit, co kde a jak. Já ty drby a klebety (pozn. hlouposti) nemám ráda.“ (JITKA) Jiřina a Lenka uvádějí krom denních novin Blesku i další tituly s podobným obsahem, jako je Blesk Magazín nebo Překvapení. Sami konzumující uživatelé ho hodnotí jako jednoduchou formu čtení pro zábavu. „(...) časopisy si kupuji, pokud jedu do práce vlakem do Prahy, tak si kupuji takové ty Překvapení a životy (pozn. Rytmus života), jako kdo s kým za kolik (směje se).“ (ONDŘEJ)

59

Uvedený výzkum Pácla také uvádí, že senioři preferují obsahy, které jsou jim teritoriálně blízké. Toto se potvrdilo u komunikačních partnerů tohoto výzkumu, kdy většina dotazovaných potvrzuje oblibu regionálních tiskovin (Region, Deník, Sedmička ap.) mnozí si kupují těchto titulů i více, přestože obsahují téměř totožné zprávy. V rámci čtení časopisů docházelo k selekci titulů na základě koníčků. Senioři, kteří rádi zahradničí, si kupují časopisy věnované zahrádkářům, lidé se zájmem o bydlení a architekturu preferují časopisy věnované tomuto tématu atd., což je zcela pochopitelné. Komunikační partneři v návaznosti na změny související se vstupem do důchodového období uvádějí dvě změny v konzumaci tiskovin. Jednak se mnohým omezil přísun tiskovin vlivem odchodu ze zaměstnání, kde měli k dispozici tisk, a jednak začali více řešit ekonomické otázky související s omezenějším finančním příjmem. Ani v jednom případě nenarostl počet předplacených titulů a důvodem byla uvedena ekonomická zátěž. Předplatná byla buď omezena na víkendové přílohy, které jsou dle výpovědí stále populární (Bořek, Monika), nebo byla zrušena úplně (Božena). V souvislosti s omezením a zrušením nákupu tiskovin hraje určitou roli právě dostupnost informací na internetu (Bořek, Petr). Dvě seniorky se hodnotily jako vášnivé čtenářky (Božena - cokoliv a Alena – červená knihovna), které po vstupu do důchodu začaly knihy více číst. Využívají přitom služeb místní knihovny. Více seniorů si připouštělo pocit, že čtou ve větší míře než předtím. Mnozí také očekávali, že se vstupem do důchodu budou mít na knihy více času, ale toto očekávání se nesplnilo. Další velmi populární zábavou v rámci tiskovin je luštění křížovek, rébusů a sudoku. Užívání tiskovin mezi mladými seniory se těší velké oblibě, avšak vlivem ekonomických faktorů a technologických možností pružně reagují na možnosti, které se jim nabízí. S postupem času, kdy se technologie nahrazující tiskoviny (tablety, čtečky apod.) stanou více dostupné, lze očekávat ještě větší změny v konzumaci tištěných médií.

Postoj k médiím a změny související se vstupem do důchodu. Celkový postoj k masovým médiím byl zkoumán v závěru rozhovorů záměrně. Komunikační partneři dovedli tak lépe po celém průběhu rozhovoru lépe shrnout svůj postoj a nastínit možnou změnu, jak by média mohla dopomoci ostatním mladým seniorům k snadnějšímu přechodu do této nové životní etapy. Komunikačním partnerům byla položena otázka: „Pokud byste se dostali na pustý ostrov, které médium byste si sebou vzali?“ Snahou bylo zjistit médium pro ně nejbližší. Z odpovědí

60

seniorů nelze určit zcela přesně jednu odpověď, která by převládala. Pan Slavomír a paní Monika uvedli knihu, ale každý s jiným výsledným kontextem. Pan Slavomír zatoužil po Bibli, která mu už dříve pomohla v nepříjemných chvílích života najít cestu jak dál. Monika knihu zvolila z důvodu procvičování své mysli. Nejdříve by ji četla normálně, pak zrcadlově až k zešílení. Lenka a Petr se rozhodli pro televizi a rádio bez udání jakéhokoliv důvodu. Pan Bořek zvolil počítač s internetem, protože si uvědomuje, že zde lze najít vše. Alena a Božena si odmítli brát jakákoliv média. Ostatní nevěděli. Osobní preference výběru jsou z naznačených výpovědí zřejmé, ale k hlubším souvislostem se nepodařilo dostat. Vzhledem k faktu, že komunikační partneři ve své nedávné minulosti řešili otázku vstupu do důchodu, případného opuštění předchozího zaměstnání se ztrátou sociálních kontaktů a další jevy s tímto spojené, bylo zajímavé sledovat doporučující rady od těchto nových seniorů. Byli dotázáni, zda si dovedou představit, že by masová média mohla tento přechod ulehčit. Většina potvrdila, že cítí, že by masová média tuto možnost mohla mít. Největší kreativitu s jistou dávkou poetičnosti projevil Slavomír: „Třeba v rádiu je sexy život Asterky (pozn. Jitka Asterová), to je myslím nějaká Frekvence 1. Tak to by mohlo být, tak jednou týdně nějaké relace, jak se připravit do důchodu. Nebo co s načatým večerem by se to molo jmenovat. Protože důchod je vlastně třetí třetina života. To už je vlastně ten večer. Ráno, odpoledne jsme v prácí a pak je noc a to je smrt. Takže co s načatým večerem by se to mohlo jmenovat a psychologové by tam našli určitě spoustu nápadů, jak těm lidem pomoct.“ (SLAVOMÍR) Prvek časové prázdnoty, neukotvení pevných bodů v životě, pasivita, strnulost. To byly hlavní témata tohoto přecházení, která se zde objevovala. V rámci toho, že se jedná o osoby, které tímto přechodem prošli a vrstevníci z jejich okolí také, je možné brát tyto body jako stěžejní. Možností, která se opakovala, je pozitivní příklad skrze postavy v seriálech a ve filmech. Pan Slavomír uvádí příklad postav ze seriálu Dva písaři a film Tři chlapi v chalupě. Oba tyto příklady jsou komediemi, ve kterých vystupují muži v pozdním věku, kteří stále dovedou k životu přistupovat s humorem a nadhledem. Na druhou stranu senioři uváděli znepokojení nad samotnými médii, mediálním obsahem a jejich tvůrci: „Myslím si, že media nás dobře informují, ale asi nemají tu váhu, aby na někoho zapůsobily, aby se dělo něco k lepšímu. Asi nemají tu sílu. Informace z medií jsou dobré. Síla je jejich slabá.“ (BOŘEK)

61

Objevila se i kritika prezentace seniorů v médiích, která mytizuje stáří a vytváří tak negativní vztah populace jako celku k seniorům. Média budoucím seniorům předkládají negativní statusy, které poté mohou přebírat a pociťovat ke své nové sociální pozici negativní vztah. „Myslím, že moc nepomáhají. Dneska je ta situace opačná. Že vlastně ta média bojují proti těm důchodcům. Že mladým naznačují to, že za všechno můžou důchodci, že na ně musí vydělávat, živit je.“ (PETR) Celková pozice uvědomění si sebe sama a získání sebedůvěry ve své jednání ovšem nemůže být naplněna bez osobní snahy svůj život prožít aktivně. K tomu média mohou napomoci, ale v důsledku je celá váha na jedinci.

„Já si myslím, že média nemůžou pomoct, pokud ten člověk nechce sám. Pokud to není v něm, tak média jsou na kočku. Protože aby člověk hleděl na televizi, jak má žít, to by měl v prvé řadě televizi vypnout a jít někam se projít ven a angažovat se, co se děje v okolí, to televize nevyřeší.“(MONIKA)

62

Závěr Užití masových médií u seniorů navazuje v jisté míře na užití v předdůchodovém období. Se změnami související s přechodem do seniorského období však dochází k posunu jejich užívání. Hlavním elementem, který má vliv na užití médií, je změna denního rytmu, který byl dříve vázaný na pracovní činnost v zaměstnání. Každodenní přínos spojení s médii může být spatřen v přinášení vědomí kontinuity, pomoci, spolehlivosti a souvislosti věcí. Zároveň došlo k potvrzení úlohy médií jako zdroje ontologického bezpečí. Provedená analýza se pokusila zmapovat změny v užití médií v přechodu do důchodového období. Užití médií v každodennosti podle zjištění vzešlých z provedeného výzkumu má přímý vliv na trávení volného času, komunikaci se svým okolím a ekonomický stav seniorů. Výzkumným nástrojem byly polostandardizované rozhovory s komunikačními partnery, kteří splňovali předem definované vlastnosti. Výsledky individuálních specifických užití jsou platné pouze pro vypovídající seniory a nelze z nich sestavit plně reprezentativní závěr pro všechny jedince v podobné situaci. Přesto však mají výpovědní hodnotu určitého nahlédnutí do situace, ve které se tato věková skupina nachází. Jednotlivá média byla podrobena zkoumání aktuálního užití a také komparaci se situací před vstupem do důchodu. Výsledkem bylo poukázat na změny v jejich užití a určit také případné důvody, které k těmto změnám vedly. Ze zkoumaných médií byl potvrzen status televize jakožto primárního média, přestože mnohdy čas strávený sledováním televize nebyl nejdelší oproti dalším médiím. Televize byla primárně sledována v odpoledních a večerních hodinách. S rostoucí dostupností médií a mediálních obsahů sílí nutnost s nimi umět zacházet a využívat je k svému prospěchu. Toto si ovšem žádá nutnost překračovat technologické bariéry, které mohou v užití existovat. Přesto ale výzkum ukazuje, že současní senioři, kteří prožili boom informačních technologií v závěru minulého století ještě během svého aktivního pracovního života, jsou na nároky užívání nových médií připraveni. Zároveň díky zjištěným faktům bylo prokázáno, že mytizace seniorského období je lichá a že současní senioři se aktivně zapojují do společnosti a využívají naplno svých možností. Pociťují také, že masová média by mohla být nápomocna při přechodu do seniorského období jedince, ale tuto funkci v nich nyní nenalézají. Nalézají ji spíše v

63

komunitách, které dokážou vytvářet činnosti, jež jedince zapojují do svého dění. Toto zapojení do nových sociálních skupin dle zkušenosti komunikačních partnerů působí jako účinná prevence negativních pocitů, jakými jsou samota, ztráta cílů a hodnot či pocit sebenenaplnění. Výsledky výzkumu přinášejí zjištění, že mediální potřeby jsou individuálně tvořeny již v předdůchodovém období a po vstupu do této životní etapy se v závislosti na určitém druhu média proměňují. Kromě zjištěného užití zvolených médií bylo snahou poukázat na další související skutečnost v každodennosti jednotlivce, a to na strukturaci jeho volného času a způsobu, jak je tráven. Výsledky výzkumu ukazují, že přestože média tvoří významnou část v životě seniorů, primární úlohu pro seniory má ve velké části kontakt s dalšími lidmi, ať už se jedná o rodinu či přátele. Většina komunikačních partnerů také projevovala zájem udržovat a vytvářet společenské vazby ve své blízkosti. Zároveň byly vyvráceny některé mýty o stáří, které se v poslední době ve společnosti šíří a mají negativní vliv na vnímání seniorů a v neposlední řadě na seniory samotné.

64

Použitá literatura Age Concern, [online]. 200. Dostupný z WWW: http://www.ageuk.org.uk/Documents/EN-GB/ID10180%20Snapshot%20of%20Ageism %20in%20Europe.pdf?dtrk=true. ATCHLEY, Robert C. Social forces and aging: an introduction to social gerontology., Belmont: Waldsworth Publishing Company, 2000. ISBN 978-0534533434 BALOGOVÁ, B. et al. 2003. Vybrané kapitoly zo sociálnej patológie. Prešov: PBF PU, 2003. 145 s. ISBN 80- 8068-183-X. BOURDIEU, P. Teorie jednání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-518-3. BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno : Barrister & Principal, 2003. 223, 23s ISBN 80-85947-67-6. DIESMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Třetí vydání. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-0139-7. DVORACKOVA, M. FALTÝNKOVÁ, I. FIŠAROVÁ, K. ŽÍDEK, J. Změna úlohy médií v přechodu do důchodového období, seminární práce, UPOL, 2010. FISKE, J. Television Culture. 8. vyd. London and New York: Routledge, 1997.48-108 ISBN 0-415-03934-7. FISKE, J. Komodity a kultura. Revue pro média č. 1: Média a populární kultura. 2001. FISKE, J. Understanding Popular Culture. Boston: Unwin Hyman, 1989 [online]. 2009. FOCUS. Senioři a média. Vybrané výsledky sociologického výzkumu 2005. GIDDENS, A. Důsledky modernity. 2. vyd. Praha: SLON, 2003. ISBN 80-86429-15-6. GRUSS, P., Perspektivy stárnutí z pohledu psychologie celoživotního vývoje. Portál, 2009. ISBN 8073676052. HENDL, Jan: Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Portál, Praha, 2005, ISBN 80-7367-040-2. HALL, S. Encoding/decoding, in S. Hall, D. Hobson, A. Lowe and P. Willis (eds) Culture, Media, Language (London: Hutchinson: 1980). ISBN 978-0415079068. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha, 1991, 25 – 35 s. ISBN 80-7038-158-2. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha, 1989, 25 – 35 s. ISBN 80-7038-158-2. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 45-63 s. ISBN 80-7367040-2. Hlavní změny v důchodovém pojištění schválené v roce 2008: Zákon č. 306/2008 Sb. [online]. 2009. Dostupný z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/5409.

65

IFLA : Older People and the Internet [online]. 1997 [cit. 2006-08-23]. Dostupný z WWW: http://www.ifla.org/IV/ifla63/44pt2.htm . JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. 1. vydání. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2. 41-46s JEDLIČKOVÁ, Televize v užití seniorů, 2009, UPOL. JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 97880-7367-287-4. KALVACH, Z. ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA P. a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. 47-53, 67-69 s. ISBN 80-2470548-6. KATZ, LAZARSFELD, Personal Influence. 32-42 s. ISBN 1-4128-0507-4. [online]. 2006, Dostupný z WWW: http://books.google.cz/books? id=lo4B1720B_YC&pg=PP1&dq=Personal+Influence:+The+P art+Played+by+People+in+the+Flow+of+Mass+Communications.#v=onepage&q=&f=fa lse. KOPEČKOVÁ, G. Jak tráví volný čas senioři. Diplomová práce. Masarykova univerzita. KAUFMANN J. C.. Chápající rozhovor. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). 2010 ISBN 978-80-7419-033-9. KUCHAŘOVÁ, V. Život ve stáří. Zpráva o výsledcích empirického šetření. Praha 2002. 89 s., 16-21 s. Dostupný z WWW: http://wwwwww.vupsv.cz/publikace. LANGMEIER, Jiří a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006 ISBN 80-7169-195-X. McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2002. 446 s. ISBN 80-7178-714-0. MOODY, H. Aging: Concepts and Controversies, 2006 dostupný z WWW: http://books.google.cz/books? id=OXS8XBwP0coC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0# v=onepage&q&f=false. MORLEY, D. Television and Gender. in Oliver Boyd-Barrett, Chris Newbold (eds.). Approaches to Media – A Reader London: Arnold, 2004. 518-524 s. ISBN 9780415054454. MORLEY, D., HALL, S. Family Television: Cultural Power and Domestic Leisure. Routledge, 1988. 18-39 s. ISBN 9780415039703. MORGAN, D. L. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2001. 104 s. ISBN 80-85834-77-4. McLUHAN, Marshall. 2000. Člověk, médiá a elektronická kultura. Brno : Jota, 2000. ISBN 978-80-7217-128-6. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Ministerstvo práce a

66

sociálních věcí, Praha 2008, ISBN 978- 80- 86878- 65-2. PÁCL, P. Senioři jako čtenáři, posluchači a diváci hromadných sdělovacích prostředků. Sociologický časopis, 1998, Vol. 34 (No. 3: 339-346). PACOVSKÝ, Vladimír. O stárnutí a stáří. Vyd. 1. Praha: Avicenum, 1990. 135 s. ISBN 80-201-0076-8. RABUŠIC, L. Jsou čeští senioři chudí? Sociologický časopis 34 (3): ISSN 0038288,1998,34, 3 s 303-320. RABUŠIC., L., Stárnutí populace jako pohroma nebo sociální výzva? Praha, 2002 VÚPSV. Dostupný z WWW: http://www.vupsv. RABUŠIC, L., Ĉasové dimenze vstupu do důchodu. In: RABUŠIC, L. (Ed.) Ĉeská spoleĉnost a senioři. Brno: ŠSS FF MU, 1997, s. 10-29. ISBN 80-210-1729-5. RHEINWALDOVÁ. E. , Novodobá péče o seniory. Praha: Grada, 1999 ISBN 80-7169828-8. ŘÍČAN, P. Cesta životem. 2.vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-124-7. SILVERMAN, D. Ako robiť kvalitatívny výskum. Bratislava: Ikar, 2005. 327 s. ISBN 80551-0904-4. SILVERSTONE, R. Television and everyday life. Routledge, 1994. ISBN 9780415016476. Starobní důchod [online]. 2009. Dostupný z WWW: http://www.mesec.cz/texty/starobniduchod/ Stav mediální gramotnosti v ČR [online] 2011 Dostupný z WWW: http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/medialni-gramotnost/vysledky-studie-15-plus.pdf

STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2. SURYNEK, A., a kol.: Základy sociologického výzkumu. Praha, Management Press 2001, ISBN 80-7261-038-4 27 27s. ŠIKLOVÁ, L., Reprezentace seniorù a seniorek v médiích. Praha. 2006 ISBN: 80-8652009-9. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 987-80-246-1318-5. 450 s. VIDOVIČOVÁ, L. Věková diskriminace – ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Brno, 2005. 54 s. VIDOVIČOVÁ, L. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. Brno, 2008 VÚPSV, Výzkumné centrum Brno. VOHRALÍKOVÁ, L., RABUŠIC, L. Čeští senioři včera, dnes a zítra. Brno, 2004. 90 s. VÚPSV, Výzkumné centrum Brno.

67

VOLEK, J.Televize jako spolutvůrce domova a extenze rodiny. Brno, 1999. ISSN 1212365X. VOLEK, J. Televize a konstrukce ontologického bezpečí. Sociální studia, Brno: Fakulta sociálních studií MU Brno, 1998, roč. 0, č. 3, 15–32 s. ISSN 1212-365X. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění [online]. 2009. Dostupný z WWW: http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-c-155-1995-sb-o-duchodovem-pojisteni/plnezneni/. ZAVÁZALOVÁ, H. et al. Senioři a volný čas. In Geriatria, 2005, Dostupný z WWW: http://www.geriatria.sk/geriatria/f/s2005-3.pdf

.

68