FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU UNIVERSITY KARLOVY
Zdravá výživa dětí mladšího školního věku Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Marcela Polášková
Michaela Kopalová Roudnice nad Labem, 2011
Touto cestou bych chtěla poděkovat Ing. Marcele Poláškové za odborné vedení práce, cenné rady, připomínky a trpělivost při zpracování bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala nutriční terapeutce paní Bc. Jitce Ruskové, DiS., za odbornou konzultaci a rady, kterými mi usnadnila zpracování tématu bakalářské práce. 2
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu citací. …………………………… Michaela Kopalová 3
Svoluji k zapůjčení své bakalářské práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení: Číslo občanského průkazu: Datum vypůjčení: Poznámka:
4
Abstrakt Název: Zdravá výživa dětí mladšího školního věku.
Cíl: Cílem práce je vytvořit přehled současných obecných odborných výživových doporučení pro děti mladšího školního věku.
Metodika práce: Jedná se o rešeršní práci, ve které nejprve obsahově zanalyzujeme názory odborníků na zdravou výživu dětí mladšího školního věku. Přehled současných obecných nutričních doporučení pro děti mladšího školního věku vytváříme syntézou a porovnáním vybraných odborných názorů.
Výsledky: Optimální denní energetický příjem je doporučován v mladším školním věku u dívek 1000-2000 kcal a u chlapců 1100–2300 kcal. Strava dětí mladšího školního věku by měla být pestrá, během dne rozdělena do 5 menších porcí. Velikost jednotkové porce je v textu pro jednotlivé skupiny potravin definována. Doporučený příjem sacharidů by měl být 55-65 % z celkového energetického příjmu. Děti by se měly vyhnout konzumaci jednoduchých sacharidů. Obiloviny by se v dětském jídelníčku měly objevovat v 6 porcích za den. Optimální počet porcí zeleniny jsou 3 porce, u ovoce jsou to 2-3 porce za den. Příjem tuků by se měl pohybovat mezi 30-35 % z celkového energetického příjmu. Mléko a mléčné výrobky by děti měly konzumovat 2-3 porce za den. Přednost dáváme plnotučným výrobkům. Doporučená dávka bílkovin je 0,9 g/kg/den. Děti by měly konzumovat 2 porce libového masa denně. Minimálně 1x týdně by měly být na jídelníčku ryby. Nedoporučuje se konzumace uzenin. Pokrmy by se dětem neměly výrazně solit ani kořenit.
5
Správný pitný režim odpovídá 1600-2150 ml nápojů za den. Nevhodné jsou kofeinové a alkoholické nápoje. Dále je nevhodné stravování v restauracích rychlého občerstvení.
Klíčová slova: Výživová doporučení, stravovací návyky, mladší školní věk, zdraví.
6
Abstract Title: Healthy nutrition for children of young school.
Objective: The objective of this thesis is to create a clear summary of current general expert/professional dietary recommendations for children of young school age.
Methodology of thesis: This is a search paper in which I firstly analyse expert opinions on healthy nutrition and right eating habits of children of young school age. General overview of current nutritional recommendations for children of young school age are created by synthesis and comparison of selected expert opinions.
Outcomes: Diet of children at pre-school age should be varied and divided into five smaller portions per day. Size of a single portion for the individual groups has been defined in the text. Recommended share of sugars should comprise 55-65% of the overall energetic in-take. However, children should avoid consumption of monosaccharides. Cereals should be represented in six portions per day in children‘s diet. Ideally, three portions of vegetables and two to three portions of fruit per day should be consumed. Fat should consist between 30 and 35% of the overall energetic intake. Children should take in two to three portions of milk and dairy products per day, while consumption of full-fat products is preferable. Recommended dosage of proteins is 0,9 g per kilo per day. Also, children should eat two portions of lean meat every day. Fish should be present at least once a week in their diet. Smoked-meat products should be eliminated from children’s diet entirely. Excessive amount of salt and pepper is also to be avoided in children’s diet. Suitable drinking regime includes about 1600-2500ml of liquids per day. Caffeine and alcoholic drinks should not be consumed by children at all. Further, meals served in fast-food restaurants are to be avoided as well. 7
Key words: Nutrition recommendations, eating habits, young school age, health.
8
Seznam zkratek: AMK
aminokyselina
ATP
adenozintrifosfát
BMI
index tělesné hmotnosti
DACH
referenční dávky společnosti pro výživu středoevropských zemí Německa, Rakouska a Švýcarska
DHEAS
hormon dehydroandrosteronu a dehydroandrosteronsulfátu
DNA
kyselina deoxyribonukleová
GI
glykemický index
NAD
nikotinamiddinukleotid
NADP
nikotinamiddinukleotidfosfát
RNA
kyselina ribonukleová
USDA
americká výživová pyramida pro děti
WHO
světová zdravotnická organizace
9
Obsah: 1
Úvod........................................................................................................................ 12
2
Cíl a úkoly............................................................................................................... 13
3
2.1
Cíl.................................................................................................................... 13
2.2
Úkoly .............................................................................................................. 13
Metodika práce ....................................................................................................... 14 3.1
4
Metodologie rešeršní práce ............................................................................. 14
Současný stav problematiky ................................................................................... 15 4.1 Charakteristika populační skupiny mladší školní věk .................................... 15 4.1.1 Tělesné znaky a jejich vývoj ....................................................................... 15 4.1.2 Motorika...................................................................................................... 16 4.1.3 Percepce ...................................................................................................... 17 4.1.4 Kognitivní vývoj ......................................................................................... 18 4.1.5 Komunikace a socializace ........................................................................... 19 4.2 Zdravá výživa ................................................................................................. 19 4.2.1 Obecná charakteristika pojmu „zdravá výživa“.......................................... 19 4.2.2 Složky výživy ............................................................................................. 20 4.2.2.1 Makronutrienty ................................................................................... 20 Sacharidy ................................................................................................ 20 Tuky ........................................................................................................ 21 Bílkoviny ................................................................................................ 22 4.2.2.2 Mikronutrienty .................................................................................... 22 Vitaminy ................................................................................................. 23 Minerály .................................................................................................. 26 4.2.2.3 Voda .................................................................................................... 28 4.3 Výživová pyramida ......................................................................................... 29 4.3.1 Výživová pyramida pro děti ....................................................................... 30 4.3.2 Důležité skupiny potravin ve výživě dětí mladšího školního věku ............ 32 4.3.2.1 Maso, uzeniny a vejce ......................................................................... 32 4.3.2.2 Mléko a mléčné výrobky .................................................................... 33 4.3.2.3 Oleje a tuky ......................................................................................... 34 4.3.2.4 Obiloviny ............................................................................................ 35 4.3.2.5 Zelenina a luštěniny ............................................................................ 37 4.3.2.6 Ovoce .................................................................................................. 38 4.3.2.7 Cukr a sladkosti .................................................................................. 38 4.3.2.8 Sůl a koření ......................................................................................... 39 4.3.2.9 Nápoje ................................................................................................. 40 4.3.3 Chyby ve složení výživy dětí mladšího školního věku............................... 41 4.3.4 Zdravotní problémy související s výživou dětí ........................................... 41 4.3.4.1 Nadváha a obezita ............................................................................... 41 4.3.4.2 Podvýživa............................................................................................ 46 10
4.3.5
Pitný režim dětí mladšího školního věku .................................................... 47
4.4 Možnosti ovlivnění stravovacích zvyklostí u dětí .......................................... 49 4.4.1 Charakteristika stravovacích návyků dětí mladšího školního věku ............ 49 4.4.2 Výchova dětí ke správné výživě ................................................................. 50 4.4.3 Školní stravování ........................................................................................ 52 4.4.4 Rizikové stravování .................................................................................... 53 4.4.5 Stravování v rodině ..................................................................................... 53 4.4.6 Pohybová aktivita ....................................................................................... 55 5
Interpretace výsledků a závěr ................................................................................. 56
6
Přehled použitých informačních zdrojů .................................................................. 59
11
1 Úvod
Při studiu specializace aktivit podporujících zdraví jsem dlouho uvažovala o tématu své bakalářské práce. Výživa, jako jeden z prvků ovlivňující zdraví různých populačních skupin, mě zajímala po celou dobu studia. Konkrétní výběr tématu mi usnadnilo narození dvou sester a podíl na péči o ně. Téma zdravé výživy dětí mladšího školního věku dostalo v naší rodině konkrétní podobu a já tím objevila téma bakalářské práce. Domnívám se, že zpracováním souhrnu současných odborných názorů na výživu a vhodné stravovací návyky pro děti mladšího školního věku pomohou k lepší orientaci v otázkách zdravé výživy v rodinách s dětmi této věkové kategorie. Problematika vhodné výživy již od útlého dětství patří dnes mezi velmi aktuální téma. Přibývá dětí, které jsou častěji oslabené či nemocné. Zároveň v dětské populaci stoupá výskyt nadváhy a obezity. Jedním z důvodů mohou být špatné stravovací návyky a nevhodné složení stravy. Myslím si, že je dobré upozornit na tento problém, pomoci rodičům přehledným návodem, jak správně své děti stravovat a jaké návyky u nich od útlého věku pěstovat, aby si uchovaly zdraví po celý život. Přehledný souhrn odborných výživových doporučení pro děti mladšího školního věku, který je cílem mé bakalářské práce by měl současně sloužit jako teoretický základ pro moji budoucí diplomovou práci, ve které bych chtěla experimentálně sledovat a vyhodnotit stravovací zvyklosti a výživový stav vybrané skupiny dětí mladšího školního věku. Abych mohla sestavit souhrn současných aktuálních výživových doporučení, musela jsem prostudovat literaturu, i další informační zdroje, které pojednávají o problematice výživy obecně, dále konkrétně o výživě dětí, o jejich vývoji a specifikách mladšího školního věku. Při tvorbě práce jsem využila i informace z nejnovějších výživových doporučení DACH sestavených na základě rozsáhlých studií odborníky v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
12
2 Cíl a úkoly 2.1 Cíl Cílem práce je vytvořit přehled současných obecných odborných výživových doporučení pro děti mladšího školního věku.
2.2 Úkoly • Analýza odborných literárních a internetových zdrojů k danému tématu práce. • Výběr vhodných výživových doporučení a stravovacích návyků. • Vytvoření přehledu výživových doporučení pro děti mladšího školního věku.
13
3 Metodika práce 3.1 Metodologie rešeršní práce Rešeršní práce je sekundární dokument obsahující rejstřík záznamů dokumentů, vybraných podle věcných a formálních hledisek odpovídajících rešeršnímu dotazu. Rešerše textu je soupis subjektivně nejdůležitějších bodů a myšlenek. Tvoří se tak osnova textu, která slouží k rychlému pochopení a orientaci v tématu. Jedná se o práci vytvořenou z citací a parafrází, u kterých se musí dbát na zachování významu rešerše v porovnání s výchozím textem (Pičman, 2004). Literární rešerši můžeme označit jako obsahovou analýzu, kterou Hendl (2008) považuje za čistě kvantitativní metodu. Podle Hendla (2008) je obsahová analýza „analýza dokumentů a textů s cílem rozkrýt jejich vlastnosti s ohledem na položenou otázkou. V kvantitativní analýze jde o zjištění četnosti výskytu předem daných kategorií, případně vztahy mezi výskyty jednotlivých kategorií v jednotkách textu.“ Vhodná doporučení pro zdravou výživu dětí mladšího školního věku byla sestavena na základě obsahové analýzy odborných názorů a také porovnáním s doporučenými referenčními dávkami živin, vydanými v roce 2011 společností pro výživu po konzultacích s českými předními nutričními odborníky. V české odborné i laické veřejnosti chyběly nové referenční hodnoty příjmu energie a živin, které by byly postaveny na důkladných vědeckých základech. Referenční dávky DACH byly pro Českou republiku vybrány a převzaty s ohledem na kulturní blízkost, středoevropský kontext a preciznost provedení (Erbersdobler a kol., 2011).
14
4 Současný stav problematiky 4.1 Charakteristika populační skupiny mladší školní věk 4.1.1 Tělesné znaky a jejich vývoj Věkové rozpětí mladšího školního věku se v odborné literatuře nepatrně liší. Dle Periče (2008) je za mladší školní věk považován věk od 6 do 11 let. Svačina (2008) uvádí, že mladší školní věk je období mezi 6. – 10. rokem. Krejčířová a Langmeier (2006) označují mladší školní věk za období od 6 až 7 let, kdy dítě vstupuje do školy, do 11 až 12 let, kdy začínají prvé známky pohlavního dospívání i s průvodními psychickými projevy. V této fázi je tělesný vývoj charakterizován rovnoměrným růstem výšky a hmotnosti. Rychlost růstu je cca 6-8 cm/rok (Bogin, 1999). Přidalová, Riegerová a Ulrichová (2006) uvádějí, že růstová rychlost v dětství činí v průměru 5 cm/rok. Ustaluje se zakřivení páteře a dochází k formování pánve, ramen, lebky a rozvoji svalstva. Dochází také ke změnám tvaru těla, mezi trupem a končetinami vznikají příznivější pákové poměry končetin, které vytvářejí pozitivní předpoklady pro vývoj různých pohybových forem (Perič, 2008). Stejně jako v jiném věkovém období, dochází i v mladším školním věku ke zvyšování výkonnosti orgánů a orgánových soustav, což se projevuje snížením srdeční frekvence, mírným zvýšením krevního tlaku a nárůstem počtu erytrocytů. Bogin (1999) uvádí, že srdeční frekvence dítěte mladšího školního věku je v 7 letech 85-90 tepů/min a v 10 letech 78-85 tepů/min. Krvetvorba se přesouvá do žeber, obratlů a plochých kostí. Rozšíření hrudníku a jeho oploštění má za následek růst vitální kapacity plic. Postupně probíhá výměna mléčného chrupu za chrup definitivní. Výměna chrupu však může pokračovat i v dalších věkových stádiích. Chrupavky se zpevňují a ustaluje se konečný tvar nosu a uší. Mozek se dále rozvíjí a vyzrává imunitní systém. Za důležitý mezník v tomto období můžeme považovat začínající tvorbu sekrece steroidních hormonů dehydroandrosteronu a dehydroandrosteronsulfátu (DHEAS) z nadledviny. Hormon DHEAS urychluje somatický růst a vývoj a má vliv na celou řadu fyziologických systémů, mimo jiné i nervového a imunního. Je pravděpodobné, že hormon DHEAS má hlavní roli v dozrávání kůry mozkové a usnadňování orientace v sociálních vztazích. Dále také působí na chování, zvyšuje kapacitu kognitivních 15
funkcí a snižuje bázlivost, což má za následek že je dítě schopno odpoutat se od rodičů a navazovat sociální kontakty s ostatními lidmi (Bogin, 1999). Mimo jiné ovlivňuje růst a imunitu. Díky hormonu DHEAS dochází ke zformování prvních pohlavních rozdílů. U obou pohlaví, ale zvláště u ženského pohlaví se zvyšuje množství podkožního tuku. U chlapců sice není nárůst podkožního tuku tak patrný, ale zase dochází ke změnám distribuce podkožního tuku z centrifugální na centripetální (Přidalová, Riegerová, Ulrichová, 2006).
4.1.2 Motorika Z hlediska motorického vývoje je toto období charakterizováno vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. Nové pohybové dovednosti jsou zvládány lehce a rychle, avšak při méně častém opakování bývají rychle zapomenuty (Perič, 2008). Věk od 6 do 11 let bývá obdobím, kdy se děti velmi dobře učí nové pohybové dovednosti. Dochází k rozvoji pohyblivosti, rychlostních a koordinačních schopností. (Dovalil, 2005). Charakteristické rysy dětské motoriky jsou v tom, že postrádají úspornost pohybu, která se projevuje u dospělých. Dynamika nervových procesů se neustále rozvíjí, převažují však ještě procesy podráždění nad procesy útlumu. Tím je možné vysvětlit, že v počátku období mladšího školního věku převládá živost a neposednost. Velké rozdíly v rozvoji motoriky můžeme vidět např. u osmiletých a dvanáctiletých dětí. Především období mezi osmi až deseti lety je v kontrastu s obdobím mezi deseti až dvanácti lety, které můžeme označit jako etapu s dobrou charakteristikou kvality pohybů. Za nejpříznivější období, co se týče motorického vývoje, je považováno období od deseti až dvanácti let. Toto období je často označováno „zlatým věkem motoriky“ a je charakteristické právě rychlým učením nových pohybů. Dítěti stačí ukázka a po té je schopno udělat prováděný pohyb napoprvé popř. po několika málo pokusech. Při pohybu se zvyšuje jistota provedení a v průběhu nácviku můžeme pozorovat všechny kvalitativní znaky dobře provedeného pohybu. Problémy z hlediska koordinace složitějších pohybů, které jsou zřejmé v počátku období mladšího školního věku, poměrně rychle mizí. Na konci tohoto období jsou děti schopny provádět pohyby, které jsou koordinačně náročnější (Perič, 2008). 16
4.1.3 Percepce Okolo 6. roku života dítěte dochází v oblasti percepce k vývojovým změnám, které jsou považovány za jednu ze složek školní zralosti. V tomto věku dosahuje zraková a sluchová percepce takové úrovně, která je potřebná pro zvládnutí výuky v 1. třídě. Začíná se měnit způsob, jakým dítě vnímá různé podněty a jak je interpretuje. Vnímání začíná být diferenciovanější a integrovanější. Strategie vnímání se spolu s vývojem rozumových schopností rozvíjí v interakci. V období mladšího školního věku se rozvíjí vidění na blízko a tudíž i snadnější percepce detailů. Během vývoje se mění schopnost ovládat akomodaci oční čočky, která ovlivňuje přesnost vidění na dálku. Potřeba měnit akomodaci čočky je spojená s větším zatížením pozornosti, což způsobuje to, že vidění drobných obrázků či textu je namáhavější. Proto malé dítě u této činnosti příliš dlouho nevydrží a pro svou relativní náročnost mu může být tato činnost i nepříjemná. Mezi 5. a 7. rokem života se rozvíjí konstantnost vnímání, tj. schopnost rozlišit a identifikovat určitý tvar bez ohledu na jeho polohu či pozadí. Zraková percepce spolu se strategií vnímání způsobuje to, že dítě dovede lépe rozlišovat podobné obrázky, písmena a číslice, různé detaily nebo jejich počet. Děti v tomto věku jsou také schopni systematické explorace, tj. postupné prohlížení, které má nějaký řád. Školsky zralé děti začínají vnímat celek jako soubor detailů, mezi kterými jsou nějaké vztahy. Detaily chápou jako součást celku, což znamená, že jsou schopné vizuální analýzy a syntézy. Velice důležitá je také úroveň sekvenční percepce, tj. schopnost správně vnímat pořadí např. písmen nebo číslic. Na začátku období mladšího školního věku se rozvíjí schopnost senzomotorické koordinace, především pohybů ruky a oka. Vnímání tak poskytuje zpětnou vazbu o přesnosti pohybové aktivity a podporuje tak rozvoj různých dovedností. Okolo 6. roku rovněž dozrává sluchová percepce. Především se rozvíjí fonetický sluch. Ten je podporován každodenní zkušeností tzn., že převážná většina dětí denně slyší mluvenou řeč a věnují ji patřičnou pozornost, protože potřebují rozumět ostatním lidem. Pro rozvoj jazyka u dětí mladšího školního věku je však důležité, aby se spolu s fonetickým sluchem rozvíjelo i fonetické vědomí, tj. pochopení skutečnosti, že slova se skládají z různě znějících hlásek. Tuto skutečnost si totiž mnohé děti ještě plně
17
neuvědomují. Řeč totiž vnímají globálně a analyzovat zvukovou podobu řečového projevu se musí teprve naučit (Vágnerová, 2005).
4.1.4 Kognitivní vývoj Vývoj myšlení u dětí mladšího školního věku se projeví používáním takové strategie uvažování, která se řídí základními zákony logiky a respektuje vlastnosti poznávané reality. To znamená, že dítě opustí prelogické myšlení, ovládané aktuálními pocity a potřebami, egocentrismem a fantazií. Proměna dětského uvažování má postupný charakter. Na začátku školní docházky se neprojevuje za všech okolností a oblastí stejným způsobem. Logické myšlení není ještě tak zafixováno, aby mohl fungovat v jiných než známých a srozumitelných situací tzn., že když má dítě řešit určitý problém, o kterém mnoho neví a nemá s ním potřebnou zkušenost, použije spíše vývojově nižší, primitivnější strategii uvažování. Stejné řešení použije i v zátěžové situaci. V mladším školním věku je zcela běžné, že dochází k výkyvům uvažování. Pokud se tedy dítěti zdá úkol obtížný, může k jeho vyřešení použít i prelogické, intuitivní způsoby myšlení (dítě nebude schopno využít všechny dostupné informace a bude si problém zjednodušovat). Myšlení dítěte mladšího školního věku je vázáno na realitu, je schopno uvažovat o něčem určitém, co samo zná, i když není objekt jeho úvah aktuálně přítomen. Dítě je také zaměřeno na poznání skutečného světa, chce vědět jaký je, podle jakých pravidel funguje nebo jak jej lze ovládat. V tomto období dítě ve svých úvahách nejraději vychází z vlastní zkušenosti. Znamená to, že dává přednost takovému způsobu poznávání, kdy se může sám přesvědčit o pravdivosti nějakého tvrzení. Konkrétní logické myšlení se projeví rozvojem schopnosti klasifikace, tedy chápáním různých souvislostí a vztahů. Změna ve způsobu uvažování, k níž dochází v tomto věku, je velice důležitá pro další rozvoj poznávacích procesů. Dětské poznání se tak stává objektivnější a přesnější. Teprve dítě, které dosáhne takové vývojové úrovně, může profitovat ze školní výuky, protože se pro něj stane srozumitelná a tím i atraktivnější (Vágnerová, 2005).
18
4.1.5 Komunikace a socializace Obecně se v tomto věku komunikace zlepšuje, ale dospělé úrovně ještě úplně nedosahuje. Okolo 9. roku dítě rozumí složité větné stavbě a chápe význam některých abstraktních pojmů (Krejčířová, Langmeier, 2006). Vágnerová (2005) uvádí, že v období, kdy dítě nastupuje do školy, má obvykle dostatečnou slovní zásobu a potřebné jazykové dovednosti, které umí využívat. Dítě je schopno vyjádřit se o běžných věcech a rozumí verbálnímu sdělení jiné osoby. Takováto úroveň jazykových schopností je nezbytným předpokladem školní úspěšnosti. Mezi 6. - 11. rokem se jazykové schopnosti dále rozvíjejí, i když jejich rozvoj už není tak výrazný, jako byl dřív. Příchod do školy je velice důležitou událostí, jelikož se dítě začleňuje do společnosti. Díky tomu, že dítě ve škole komunikuje s dětmi, které jsou ve stejné věkové skupině, zlepšuje se jeho schopnost sociálního porozumění a seberegulace (Krejčířová, Langmeier, 2006). Vstup do školy také představuje odklon od výlučného vlivu rodiny a podřízení instituci, jež představuje hodnoty a normy. Škola děti rozvíjí specifickým způsobem, který nemusí být shodný se směřováním rodiny, tak jak společnost považuje za žádoucí. Školní věk je tedy další fází přípravy na život ve společnosti, respektive variantou, která může být ze sociálního hlediska rozhodující. Ve škole se dítě připravuje na svou pozdější roli a už v tomto období průběžně potvrzuje své předpoklady pro její získání. Pozdější společenské zařazení je z určité části ovlivněno úspěšností uplatněnou ve škole. Pod vlivem školy se rozvíjejí vlastnosti a kompetence, které mohou v tomto směru velice užitečné. Na jednu stranu jde o uspokojivou orientaci v novém prostředí a na druhou o osvojení žádoucích způsobů chování (Vágnerová, 2005).
4.2 Zdravá výživa 4.2.1 Obecná charakteristika pojmu „zdravá výživa“ Zdravá výživa je taková, která tělu dodává dostatečný a pravidelný přísun energie a vyvážený poměr všech živin, které jsou důležité pro správný růst a vývoj
19
jedince. Zdravá strava by měla být pestrá, pravidelná a zároveň připravená dle hygienických zásad a pravidel (Mužík, 2007). Hauser (2006) uvádí, že „zdravá výživa“ je taková, která obsahuje všechny potřebné výživné látky ve správném poměru a množství.
4.2.2 Složky výživy Složky výživy se nazývají živiny neboli nutrienty. Ty se dále dělí na makronutrienty a mikronutrienty. Makronutrienty jsou nositeli energie a stavebních látek. Patří mezi ně sacharidy, tuky a bílkoviny. Mikronutrienty rozdělujeme na vitaminy a minerální látky a plní většinou v organismu funkci biokatalyzátorů (Svačina, 2008). Dále do základních složek výživy řadíme vodu.
4.2.2.1 Makronutrienty • Sacharidy Sacharidy jsou důležitou součástí potravy, které poskytují organismu energii. Pro lidský organismus jsou nejlepším okamžitým zdrojem energie. Přebytky se ukládají v játrech jako glykogen, který se v případě potřeby uvolní a dodává energii pro metabolické pochody a činnost svalů (Dvořáková-Janů, Fraňková, 2003). Jejich zdroji ve stravě jsou potraviny rostlinného původu a mléko. Jsou levné a relativně dostupné (Müllerová, 2003). Dle Erbersdoblera a kolektivu (2011) je normativ u dospělých osob 50 % z celkového energetického příjmu. U dětí mladšího školního věku je energetická potřeba sacharidů 55-65 % z celkového denního příjmu.
20
Tabulka č. 1: Klasifikace a potravinové zdroje sacharidů (Müllerová, 2003) jednoduché sacharidy monosacharidy
zástupci potravinové zdroje
disacharidy
glukóza, fruktóza, maltóza galaktóza, …
sacharóza
med, ovoce, džus, klíčky obilovin a vína sladu
řepný cukr, javorový sirup
glukóza, fruktóza, glukóza produkty štěpení galaktóza v te nkém střevě
glukóza, fruktóza
polysacharidy (PS) ne stravitelné PS stravite lné PS (vláknina potravy) laktóza škrobové PS s neškrobové PS, vyjimkou rezistentní škroby rezistentních mléko obiloviny, zelenina, ovoce, luštěniny, luštěniny brambory glukóza, galaktóza glukóza acetát (v tl. střevě), propionát, butyrát
• Tuky Tuky jsou součástí potravin živočišného původu, nacházejí se však v různé koncentraci i v rostlinných potravinách. Jsou velice důležitým zdrojem energie. Tvoří energetickou rezervu, jejich metabolity se ukládají v tukové tkáni, ze které se mohou v případě potřeby uvolňovat. Navíc jsou součástí hormonů, které jsou nezbytné pro výstavbu různých orgánů (Dvořáková-Janů, Fraňková, 2003). Dále zvyšují chutnost potravy ovlivněním její konzistence a udržováním vůně a ve střevě usnadňují vstřebání vitaminů rozpustných v tucích (Müllerová, 2003). Nejvýznamnější složkou tuků v potravě jsou mastné kyseliny, které se dělí na nasycené, mononenasycené a polynenasycené. Nasycené mastné kyseliny jsou z převážné většiny dodávané potravou, mohou se ale tvořit i v těle lipogenezí z glukózy. Mono- a polynenasycené mastné kyseliny mohou být obsaženy v potravě, nebo se syntetizují z nasycených mastných kyselin (Erbersdobler a kol., 2011). Mezi hlavní potravinové zdroje tuků patří živočišný tuk, svalovina libového masa, ryby, kravské mléko a mléčný tuk, vejce, olejnatá semena, zelená listová zelenina (Müllerová, 2003). Erbersdobler a kolektiv (2011) uvádí, že normativ pro příjem tuků pro děti školního věku je 30-35 % z celkového energetického příjmu. U dospělých by měl být příjem tuků maximálně 30 % z celkového energetického příjmu.
21
• Bílkoviny Bílkoviny jsou důležité pro zajištění životních funkcí a poskytují stavební materiál v období růstu a pro obnovu buněk a tkání po celou dobu života. Slouží jako zdroj energie a mají význam pro činnost imunitního systému, působí například jako enzymy nebo hormony. V případě nedostatku sacharidů a tuků organismus využívá bílkoviny pro krytí energetických potřeb. Při vyčerpání energetických rezerv začne organismus postupně odbourávat bílkoviny ze svalů a dalších tkání (Dvořáková-Janů, Fraňková, 2003). Z hlediska příjmu potravy dělíme bílkoviny na živočišné a rostlinné, kdy živočišné mají vyšší obsah a zároveň také většinou zastoupení esenciálních aminokyselin a jsou lépe vstřebatelné, na rozdíl od bílkovin rostlinného původu. Mezi hlavní zdroje bílkovin v ekonomicky vyspělých zemích patří: maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, luštěniny, obiloviny, zelenina včetně brambor (Svačina, 2008). Erbersdobler a kolektiv (2011) uvádí, že doporučený příjem bílkovin pro děti mladšího školního věku 0,9 g/kg/den. Dle Müllerové (2003) je hodnota potřeby bílkovin u dětí 1,0 g/kg/den. Erbersdobler a kolektiv (2011) i Müllerová (2003) shodně uvádějí, že průměrná hodnota doporučeného příjmu bílkovin u dospělé populace je 0,8 g/kg/den.
4.2.2.2 Mikronutrienty Vitaminy a minerální látky jsou biologicky aktivní látky, které v organismu plní řadu důležitých funkcí. Chrání organismus před nejrůznějšími nepříznivými činiteli, zapojují se do metabolických procesů, aktivity enzymů a převodů vzruchů v nervovém systému. Jsou velice důležité pro výstavbu organismu, udržují konstantní strukturu i obnovu buněk a tkání. Jejich nedostatek i nadbytek může ohrozit vývoj i činnost organismu (Dvořáková-Janů, Fraňková, 2003).
22
• Vitaminy Vitaminy se rozdělují dle rozpustnosti do dvou hlavních skupin. Do první skupiny se řadí vitaminy rozpustné ve vodě – vitaminy skupiny B a vitamin C, do druhé skupiny vitaminy rozpustné v tucích – vitaminy A, D, E a K (Dvořáková-Janů, Fraňková, 2003). • Vitaminy rozpustné ve vodě Vitamin B1 (thiamin) Tento vitamin je důležitý pro metabolismus sacharidů. Hlavním zdrojem jsou kvasnice, povrchové vrstvy obilovin, luštěniny. Méně je obsažen v mléce, mase a zelenině (Svačina, 2008). Vitamin B2 (riboflavin) Vitamin B2 se podílí na oxidačně – redukčních reakcích. Hlavní zdroje jsou kvasnice, játra, povrchová vrstva obilovin, mléko a maso (Svačina, 2008). Niacin Amid kyseliny nikotinové je součástí enzymů NAD a NADP, které jsou důležité pro oxidativní fosforylaci (dýchací řetězec) a přenos protonu při metabolismu základních živin. Potravinovými zdroji jsou kvasnice, otruby, tmavý chléb a maso (Svačina, 2008). Vitamin B6 (Pyrodoxin) Tento vitamin tvoří prosteickou skupinu enzymů katalyzujících transaminace, racemizace a dekarboxylace AMK. Hlavními zdroji jsou kvasnice, pšeničné klíčky, sója, játra, vnitřnosti a maso (Müllerová, 2003). Kyselina pantotenová Kyselina je nepostradatelná pro intermediární metabolismus všech základních živin. Mezi hlavní zdroje patří játra, kvasnice, žloutek, maso, sója a mouka (Svačina, 2008). 23
Biotin (vitamin H) Je důležitý pro metabolismus všech základních živin. Hlavní potravinové zdroje jsou mateří kašička, kvasnice, čokoláda, květák, hrášek, houby, játra, maso, vnitřnosti, ryby, žloutek a tuky (Svačina, 2008). Kyselina listová Kyselina listová důležitá pro dělící se buňky. Hlavní zdroje jsou listová zelenina, ořechy, luštěniny, obiloviny, játra, vnitřnosti, žloutek a mléko (Svačina, 2008). Vitamin B12 Je potřebný pro syntézu hemu, AMK, nukleových kyselin a pro metabolismus MK. Dále také slouží k recyklaci folátových koenzymů. Mezi hlavní zdroje patří potraviny živočišného původu zejména játra (Müllerová, 2003). Vitamin C Vitamin C se účastní jako kofaktor hydroxylačních reakcí na syntéze katecholaminů, kolagenu, karnitinu a dalších biologicky aktivních látek, na detoxikaci cizorodých látek a přeměně cholesterolu na žlučové kyseliny. Dále zvyšuje resorpci železa z trávicího traktu, inhibuje tvorbu karcinogenních nitrozaminů, má antioxidační vlastnosti a ovlivňuje permeabilitu buněčných membrán. Hlavní potravinové zdroje jsou ovoce (jahody, citrusy, černý rybíz) a zelenina zejména zelené části rostlin, brambory a játra (Svačina, 2008). Tabulka č. 2: Doporučené denní množství vitaminů rozpustných ve vodě pro děti a dospělé (Erbersdobler a kol., 2011)
věk 4-6 let 7-9 let 10-12 let dospělí věk 4-6 let 7-9 let 10-12 let dospělí
vitamin B₁₁ mg/den muži ženy 0,8 0,8 1 1 1,2 1 1-1,3 1 Niacin mg/den muži ženy 10 10 12 12 15 13 13-17 13
vitamin B₂₂ mg/den muži ženy 0,9 0,9 1,1 1,1 1,4 1,2 1,2-1,5 1,2 vitamin B₆₆ mg/den muži ženy 0,5 0,5 0,7 0,7 1 1 1,4-1,6 1,2
Kyselina listová µg/den muži ženy 300 300 300 300 400 400 400 400 Biotin µg/den muži ženy 10-15 10-15 15-20 15-20 20-30 20-30 30-60 30-60
Kyselina pantotenová mg/den muži ženy 4 4 5 5 5 5 6 6 vitamin B₁₂ ₁₂ µg/den muži ženy 1,5 1,5 1,8 1,8 2 2 3 3
vitamin C mg/den muži ženy 70 70 80 80 90 90 100 100
24
• Vitaminy rozpustné v tucích Vitamin A Tento vitamin má velký význam pro růst a funkci imunitního systému, pro vývoj buněk a různých druhů tkání. Jeho metabolit kyselina retinová reguluje stavbu, růst a funkce kůže a sliznic. Retinal aldehyd vitaminu A, je nezbytný pro zrak. Retinol alkohol vitaminu A se pravděpodobně podílí na spermatogenezi (Erbersdobler a kol., 2011). Mezi hlavní zdroje patří potraviny živočišného původu: játra, žloutek, máslo a mléko, vejce a také ovoce a zelenina (Svačina, 2008). Vitamin D Vitamin D není typický vitamin. První část příjmu vitaminu D je člověk syntetizovat v kůži vlivem UV záření z přítomného provitaminu. Druhou část příjmu tvoří vitamin D obsažený ve stravě. Zmíněný vitamin zasahuje do metabolismu vápníku a fosforu, stimuluje činnost osteoblastů a osifikuje části kostí. Působí na dělení a diferenciaci buněk včetně imunitního systému. Hlavní zdroje jsou rybí tuk, játra, mořské ryby, žloutek a máslo (Svačina, 2008). Vitamin E Obsahuje hlavní lipofilní antioxidační látky, které chrání buněčné membrány před oxidačním poškozením a snižují aterogenní agresivitu. Spolu s vitaminem C blokuje endogenní vznik nitrosaminů (Müllerová, 2003). Hlavními potravinovými zdroji jsou obilné klíčky, rostlinné oleje, vnitřnosti, vejce a mléko (Svačina, 2008). Vitamin K Vitamin K se podílí jako kafaktor karboxylačních reakcí. Je důležitý pro tvorbu hemokoagulačních faktorů. Podílí se také na kalcifikaci kostí a oxidativní fosforylaci. Vitamin K je syntetizován střevní mikroflórou. Dalšími zdroji jsou zelená listová zelenina, játra, méně pak mléko, maso, vejce, obiloviny, ovoce a zelenina (Müllerová, 2003).
25
Tabulka č. 3: Doporučené denní množství vitaminů rozpustných v tucích pro děti a dospělé (Erbersdobler a kol., 2011)
věk 4-6 let 7-9 let 10-12 let dospělí
vitamin A mg/den muži ženy 0,7 0,7 0,8 0,8 0,9 0,9 1-1,1 0,8-0,9
vitamin D µg/den muži ženy 5 5 5 5 5 5 5-10 5-10
vitamin E mg/den muži ženy 8 8 10 9 13 11 12-15 11-12
vitamin K µg/den muži ženy 20 20 30 30 40 40 70-80 60-65
• Minerály Minerální látky jsou anorganické látky, které plní v organismu mnoho důležitých funkcí. Jsou součástí kostí a zubů, udržují nervosvalovou dráždivost, osmolalitu a jsou součástí hormonů a enzymů (Hrnčířová, Mandelová, 2007). Podle
Dvořákové-Janů
a
Fraňkové
(2003)
dělíme
minerální
látky
na makroelementy, mikroelementy a stopové prvky. Mezi hlavní makroelementy patří vápník, fosfor a hořčík, dále pak sodík, draslík a chlorid. Mezi hlavní mikroelementy a stopové prvky řadíme železo, jód, fluór, zinek, dále pak selen, měď, mangan, chrom, molybden, kobalt a nikl. Minerální látky nejsou v těle produkovány. Metabolismus se účastní jako katalyzátory a jsou vylučovány potem, močí a stolicí. Proto je nutné pravidelně doplňovat minerální látky potravou (Hrnčířová, Mandelová, 2007).
•
Nejdůležitější makroelementy
Vápník Je součástí kostí a zubů, ovlivňuje krevní srážlivost a přenos nervových impulzů (Hrnčířová, Mandelová, 2007). Hlavní zdroje jsou mléko a mléčné výrobky, obiloviny, luštěniny, listová zelená zelenina, sardinky (Müllerová, 2003).
26
Fosfor Je součástí zubů a kostí, DNA a RNA, ATP a fosfolipidů. Hlavními potravinovými zdroji jsou maso a všechny potraviny s obsahem bílkovin (Müllerová, 2003). Hořčík Hořčík se v lidském těle účastní jako kofaktor enzymů. Je důležitý pro činnost srdce a krevního oběhu (Hrnčířová, Mandelová, 2007). Hlavní potravinové zdroje jsou nezpracované potraviny: ořechy, luštěniny, nemleté obilí, zelenina a brambory. Málo se pak vyskytuje v mase, rybách, mléce a ovoci (Müllerová, 2003).
•
Nejdůležitější mikroelementy a stopové prvky
Železo Železo je důležité pro přenos kyslíku a transport elektronů v dýchacím řetězci. Je součástí hemoglobinu, myoglobinu a enzymů (Hrnčířová, Mandelová, 2007). Hlavní potravinové zdroje jsou játra, maso a mastné výrobky s obsahem krve, žloutky, zelenina a ovoce (Müllerová, 2003). Fluór Jeho hlavní funkcí je mineralizace kostí a zubů. Hlavní potravinové zdroje jsou mořské ryby a fluorizovaná voda (Müllerová, 2003). Jód Je součástí hormonů štítné žlázy, ovlivňuje růst a vývoj plodu (Hrnčířová, Mandelová, 2007). Mezi hlavní zdroje patří mořské ryby a produkty, vejce, mléko a jododidovaná sůl (Müllerová, 2003). Zinek Zinek je součástí mnoha enzymů a podílí se na hojení (Hrnčířová, Mandelová, 2007). Hlavními zdroji jsou maso, sýry, vejce, obiloviny a luštěniny (Müllerová, 2003).
27
Tabulka č. 4: Doporučené množství minerálních látek pro děti a dospělé (Erbersdobler a kol., 2011)
věk 4-6 let 7-9 let 10-12 let dospělí věk 4-6 let 7-9 let 10-12 let dospělí
vápník fosfor mg/den mg/den muži ženy muži ženy 700 700 600 600 900 900 800 800 1100 1100 1250 1250 1000-1200 1000-1200 700-1250 700-1250 hořčík železo mg/den mg/den muži ženy muži ženy 120 120 8 8 170 170 8 8 230 250 10 10 350-400 300-350 10-12 10-15
jód µg/den muži ženy 90 90 120 120 120 120 150 150 zinek mg/den muži ženy 5 5 7 7 9 7 10 7
fluór mg/den muži ženy 1,1 1,1 1,1 1,1 2 2 3,2-3,8 2,9-3,1
4.2.2.3 Voda Voda tvoří největší část lidského těla 45-70 %. Celkem je jí v organismu 42-45 litrů, z toho 28 l nitrobuněčně a zbytek je voda mimobuněčná. Z té je v krevní plazmě 3,5 l a v tkáňovém moku 10,5 l vody. S věkem množství vody v těle klesá, obecně mají muži v těle vody o něco víc než ženy (Marádová, Středa, Zima, 2010). Nedostatek vody v organismu vede rychle k závažnému poškození zdraví. Během 2-4 dnů už není organismus schopen vyloučit látky, které se eliminují močí. Posléze dochází k zahuštění krve a k selhání krevního oběhu. Potřeba vody je zvýšená při vysokém energetickém výdeji, v horku, v suchém a chladném prostředí, po použití většího množství kuchyňské soli, při vysokém příjmu bílkovin a při patologických stavech jako je horečka a průjem (Erbersdobler a kol., 2011). Vodu přijímáme formou nápojů nebo potravou. Výdej vody z těla je hlavně močí, dýcháním, kůží a stolicí (Marádová, Středa, Zima, 2010).
28
Tabulka č. 5: Normativy pro příjem vody u dětí a dospělých (Erbersdobler a kol., 2011) voda věk příjem vody nápoje 940 970 1170 1230-1530
4-6 let 7-9 let 10-12 let dospělí
ml/den příjem vody oxidační voda pevná strava 480 180 600 230 710 270 680-920 260-350
celkový příjem vody 1600 1800 2150 2250-2800
4.3 Výživová pyramida
Doporučený příjem základních živin, minerálů i vitaminů je pro laickou veřejnost složité sledovat. Protože se tyto živiny, minerály a vitaminy objevují v různých potravinách,
jeví
se
jednodušší
orientovat
se
podle
potravinových
skupin
a doporučených velikostí porcí. Pro tyto účely byla vytvořená výživová pyramida, jako grafická forma schématu správného složení výživy. Laické veřejnosti usnadňuje orientaci v nutričních doporučeních. Jednu z definic výživové pyramidy cituji dle Fořta (2004): „Jde o přehledné, snadno pochopitelné grafické schéma vysvětlující, jakým způsobem by měly být konzumovány různé potraviny určitého druhu.“ Dle Svačiny (2008) potravinová pyramida graficky vyjadřuje žádoucí podíl jednotlivých skupin potravin s tím, že vrchol pyramidy tvoří maximálně přístupný podíl. Kunová (2004) uvádí, že výživová pyramida by měla být vodítkem k sestavení zdravé stravy.
29
Obr. č. 1: Česká výživová pyramida (Březková, 2011)
Pravidlem ve schématu je, že základnu pyramidy tvoří potraviny, které by se měly v jídelníčku vyskytovat nejčastěji. Čím výše jsou pak potraviny umístěny, tím méně jsou pro zdravou výživu vhodné. Obecně také platí, že vhodnější potraviny jsou v pyramidě umístěny na levé straně. Vrchol pyramidy je pak složen z potravin, které by děti měly konzumovat jen výjimečně, v nejlepším případě vůbec.
4.3.1 Výživová pyramida pro děti Někteří odborníci soudí, že jednotná pyramida dětské výživy pro české děti oficiálně neexistuje, protože by jich muselo být hned několik, například podle věku dětí. Přesto byly výživové pyramidy pro zdravé stravování dětí v různých zemích vytvořeny. Mezi nejzdařilejší patří americká výživová pyramida pro děti (USDA). Protože má jinou grafickou podobu než česká, je třeba při práci s ní dostatečného slovního doplnění, aby byla správně pochopena.
30
Obr. č. 2: Dětská americká pyramida (Kolišová, 2010)
Pro správnou orientaci v nutričních dávkách podle pyramidy je třeba znát denní počty porcí vhodných skupin potravin a také znát velikost jednotkové porce. Následující tabulka uvádí tyto počty porcí vhodné pro děti mladšího školního věku ve srovnání s počtem porcí pro dospělé. Dále jsou přehlednou tabulkou zobrazeny velikosti jednotlivých porcí. Tabulka č. 6: Výživa dětí mladšího školního věku a dospělých podle modelu potravinové pyramidy (Müllerová, 2003)
31
potravinová skupina obiloviny ovoce, zelenina
ekvivalenty jedné porce velikost porce - děti 1 krajíc chleba (60g), 1 rohlík, 100-120g rýže, těstovin, knedlíků 1 kus (60-90g), sklenice ředěné ovocné šťávy (150ml)
mléko a mléčné výrobky
150ml mléka, 100ml jogurtu, 30g sýra
maso, ryby, luštěniny, vejce volné tuky
50-70g, ekvivalent 1/2 hrnku luštěnin, 1 vejce, ořechy a semena 1/2 hrnku 10g
velikost porce - dospělí 1 krajíc chleba (50g), 1 rohlík či houska, 125g rýže, těstovin 1 středně velký kus (100g), 1/2 talíře brambor, miska drobného ovoce, sklenice 100% šťávy 1 sklenice mléka (250ml), 1 jogurt (200ml), tvaroh (40g), sýr (55g) 80-100g masa, 2 vařené bílky, miska luštěnin, porce sojového masa 10-20g
4.3.2 Důležité skupiny potravin ve výživě dětí mladšího školního věku 4.3.2.1 Maso, uzeniny a vejce Maso Maso je ve stravě nejlepším zdrojem železa, kromě toho tělu poskytuje bílkoviny a vitamin B12. Dětem není doporučována přílišná konzumace jater, maximálně jednou za 14 dní, protože v játrech a jiných vnitřnostech se shromažďují zbytky škodlivin z potravin. Důležitými v dětské stravě jsou ryby, které by se v jídelníčku měly objevit alespoň jednou týdně. Ryby jsou dobře stravitelné, obsahují bílkoviny, rybí oleje a vitamin D, který se jinak tvoří v kůži za pomoci slunečního záření. Mořské ryby jsou navíc nejdůležitějším zdrojem jódu (Hanreich, 2001). Maso by se mělo zařazovat do stravy dětí každý den, nejlépe čerstvé a s nižším obsahem tuku. Při úpravě masa je třeba se vyvarovat smažení, doporučeno je dušení, vaření nebo pečení. Strava by taky měla být rozmanitá, proto je nutné recepty a druhy mas obměňovat, nejlepší je střídat libové vepřové maso, hovězí maso, drůbeží a králičí (Gregora, 2004). Uzeniny Uzeniny nejsou pro děti doporučovány, jelikož obsahují velké množství tuku a soli. Mezi nejméně tučné druhy uzenin patří šunka, šunkový, drůbeží a krůtí salám. Jen občas by dětem měly být dávány uzeniny jako párky, klobásy a jitrnice. Ty obsahují 32
20-30 % tuku. A jen výjimečně by děti měly konzumovat trvanlivé salámy a hotové pomazánky. Tyto výrobky jsou totiž složeny až z 50 % tuku (Hanreich, 2001). Vejce Vejce se řádí k potravinám, které jsou bohaté na bílkoviny. Kromě toho obsahuje velké množství minerálních látek a vitaminů A, D, E, K rozpustných v tucích. Žloutek obsahuje větší množství cholesterolu, důležitý pro stavbu buněčných stěn v období růstu. U některých dětí to však může znamenat vyšší hodnotu tuku v krvi. Proto je důležité si uvědomit, že vejce je obsaženo i v jiných potravinách jako jsou těstoviny, sušenky, knedlíky aj. Z toho důvodu je nutné konzumovat vejce v omezeném množství. Doporučený počet je podle Hanreicha (2001), 2-4 vejce týdně.
4.3.2.2 Mléko a mléčné výrobky Mléko Cituji Hanreicha (2001): „Mléko a mléčné výrobky řadíme z důvodů vysokého obsahu výživných látek k potravinám.“ Tyto produkty jsou bohaté na mléčný cukr, kvalitní živočišnou bílkovinu a lehce stravitelný mléčný tuk dále vitaminy a minerální látky. Ve větším množství obsahují hlavně vápník, hořčík a fosfor, tyto látky jsou potřebné pro růst dítěte, především pro stavbu kostí a zubů. Proto jsou mléčné výrobky v dětském vývoji tak důležité. Kromě toho také obsahují vitamin D, B1, B12, jod, zinek. Děti mají podle Hanreicha (2001) o něco větší potřebu tuku, než dospělí. Proto bychom jim měli podávat mléčné produkty s normálním obsahem tuku: plnotučné mléko, 45 % tvrdé sýry, tvaroh s 20 % tuku v sušině. Pro děti je doporučena konzumace plnotučného před nízkotučným, protože odstředěné mléko má méně vitaminů a minerálních látek (Hanreich, 2001). Kysané mléčné výrobky Mezi kysané mléčné výrobky patří jogurt, kefír, acidofilní mléko, podmáslí, jogurtové mléko nebo kysaná smetana. Typickou chuť těchto produktů vyvolávají různé bakterie mléčného kvašení, které přeměňují mléčný cukr na kyselinu mléčnou aromatické látky a oxid uhličitý. Některé z těchto bakterií se také vyskytují v lidském těle, konkrétně ve střevech. Jsou-li obsaženy v dostatečném množství, kyselina mléčná, 33
kterou produkují, brání v přemnožení jiných nevhodných bakterií, které způsobují např. hnilobné procesy ve střevě. Pro děti jsou nejvhodnější výrobky přírodní, plnotučné, bez přidaných sladidel, škrobu a aromat (Gregora, 2004). Tavné sýry Tavené sýry nejsou pro děti příliš vhodné, jelikož obsahují velké množství fosfátových solí a tuku. Proto je lepší se v dětské výživě těmto sýrům raději vyhnout (Hanreich, 2001). Sýry Přírodní sýry jsou ve výživě vhodnější než sýry tavené. Jsou zdrojem přírodního vápníku. Stravitelnost záleží hlavně na tvrdosti a obsahu tuku. Tvrdé a tučné sýry jsou podle Hanreicha (2001) hůře stravitelné.
4.3.2.3 Oleje a tuky
Tuky jsou neodmyslitelnou součásti naší stravy. Plní mnoho funkcí např. dodávají pokrmům chuť a vůni, jsou nezbytné pro vstřebávání vitaminů A, D, E, K rozpustných v tucích, představují zásobárnu energie a jsou důležité pro regulaci tělesné teploty atd. Tuky jsou ve srovnání s bílkovinami a sacharidy nejvíce bohaté na energii. Tuky se dělí na rostlinné (oleje) a živočišné (máslo, sádlo). Pro děti, ale i dospělé je doporučeno regulovat konzumaci tuků a při výběru dávat přednost rostlinným tukům před tuky živočišnými. Tuky jsou totiž ve stravě ve formě tzv. zjevné (např. tuk určený na mazání na pečivo, olej atd.) ale i skryté (např. tuk obsažený v potravinách - v mase, sýrech, pečivu nebo mléčných výrobcích). Skrytý tuk je nebezpečný tím, že si jeho konzumaci často neuvědomujeme a celkový podíl tuků ve stravě pak stoupá nad doporučených 30-35 % (Tomešová, 2011). Rostlinné tuky Tyto tuky jsou získávány z rostlin, které ve svých plodech, semenech nebo jiných částech, tuky obsahují např. dužnina a jádra palmy olejné, kokos, olejniny, jako jsou řepka, sója, slunečnice, sezam, podzemnice nebo olivy (www.vyzivadeti.cz).
34
Rostlinné tuky obsahují speciální složky tuků důležité pro stavbu tělesných buněk a transportních látek v látkové výměně (Hanreich, 2001). Neobsahují cholesterol a mají více nenasycených mastných kyselin, z nichž jsou některé esenciální. Esenciální mastné kyseliny si tělo nedokáže vytvořit a proto je nutné je dodávat stravou. Tyto esenciální mastné kyseliny jsou nezbytnou složkou výživy dětí v období růstu (Tomešová, 2011). Celkový denní příjem tuků by měl být ze 2/3 rostlinného původu (Hanreich, 2001). Živočišné tuky Z živočišných tuků, se nejčastěji používá máslo, které by se na jídelníčku dětí a ani dospělých nemělo objevovat příliš často, jelikož obsahuje vysoký podíl nasycených mastných kyselin. Navíc není doporučováno ani k tepelné přípravě pokrmů, např. smažení protože máselný tuk je tepelně málo odolný a při vyšších teplotách se štěpí a znehodnocuje. Dalším často používaným živočišným tukem je vepřové sádlo, které se vyrábí zpracováním tukové tkáně vepřů (popřípadě sádlo jiných zvířat – husí, kachní nebo slepičí sádlo). Obsah tohoto živočišného tuku je také doporučováno ve výživě dětí regulovat, protože stejně jako máslo obsahuje velké množství nasycených mastných kyselin. Na nebezpečnost obsahu cholesterolu v živočišných tucích a míru rizika s jeho konzumací
v těchto
tucích
spojenou,
je
mezi
odborníky
rozdílný
názor
(www.vyzivadeti.cz).
4.3.2.4 Obiloviny
Obiloviny jsou hlavní složkou lidské stravy, protože představují dobrý zdroj energie a snadno využitelných sacharidů (www.vyzivadeti.cz). Mezi obiloviny patří těstoviny, rýže, pečivo, kroupy, müsli nebo ovesné vločky. Pečivo a cereálie jsou kromě sacharidů a energie také zdrojem vitaminů, minerálních látek a vlákniny. Jejich množství záleží na tom, zda se jedná o pečivo z bílé nebo celozrnné mouky, zda je rýže přírodní nebo loupaná. Nutriční hodnoty pečiva a obilovin posuzujeme podle tzv. glykemického indexu (podobně jako jiné potraviny např. zelenina, brambory, sladkosti atd.). 35
Glykemický index vyjadřuje, účinek přijmu určité potraviny na zvýšení glykemie. GI je definován jako v procentech vyjádřený poměr plochy pod vzestupnou částí glykemické křivky po příjmu testované potraviny k ploše po příjmu potraviny standartní. Jako standartní potravina se používá bílý chléb s obsahem 50 g sacharidů. Čím vyšší bude nárůst glykemie po požití testované potraviny, tím vyšší je hodnota glykemického indexu. Sacharidy potravin s nízkým GI se vstřebávají pomaleji (Holeček, 2006). Pečivo Z výživového hlediska je doporučena konzumace celozrnného pečiva, avšak u dětí toto pravidlo zcela neplatí. Celozrnné pečivo by mělo být do dětského jídelníčku zařazeno až od 10. roku života. Je to především proto, že celozrnné pečivo obsahuje velké
množství
vlákniny,
se
kterou
si
dětský
organismus
neumí
poradit
(www.vyzivadeti.cz). Rýže Rýže je bohatým zdrojem komplexních sacharidů, bílkovin a vlákniny. Obsahuje téměř 0 % tuků a důležité minerální látky jako železo, hořčík a zinek. Pro komplexní výživu dětí je doporučena konzumace bílé rýže před hnědou, protože hnědá rýže obsahuje větší množství vlákniny, kterou dětský organismus neumí strávit (Winkler, 2010). Těstoviny Těstoviny jsou bohaté na bílkoviny a minerální látky. Pro děti jsou doporučovány, protože jsou lehce stravitelné (Hanreich, 2001). Müsli, cereálie a cornflakes Cereálie jsou bohaté na vlákninu, vitamin B a některé i na železo. Avšak při výběru bychom měli být pečlivý, protože tyto potraviny obsahují velké množství cukru. Pro děti je potřeba vybírat cereálie s nižším obsahem cukru, tuku a soli (Clarková, 2000).
36
Ovesné vločky Jsou pro děti více než vhodné, obsahují vysoké množství vitaminů, bílkovin a minerálních látek (Hanreich, 2001). Obilné klíčky Jsou velkým zdrojem minerálních látek, vitaminů a cenných mastných kyselin (Hanreich, 2001).
4.3.2.5 Zelenina a luštěniny
Zelenina Zelenina je všeobecně považována za zdravou potravinu, je to především proto, že má nízký GI, je bohatá na vlákninu a je velice dobře stravitelná. Zelenina je také bohatá na vitamin C, minerální látky a beta-karoten, který je dobrý pro oči. Vitamin C zase posiluje obranyschopnost. V zelenině jsou obsaženy vitaminy rozpustné v tucích A, D, E, K, proto by se při konzumaci syrové zeleniny nebo zeleninových salátů měly používat kvalitní rostlinné tuky, aby byly vitaminy plně využity. Děti by měly jíst zeleninu po malých porcích v průběhu celého dne a alespoň polovina doporučeného množství by měla být v syrové podobě (www.vyzivadeti.cz). Luštěniny Luštěniny, jako například hrách, fazole, čočka, cizrna atd., obsahují kvalitní rostlinné bílkoviny, vitaminy, minerální látky a vlákninu. Do zdravého jídelníčku dětí bychom je proto měly zařadit alespoň 2x týdně. Je také možné luštěninami občas nahradit maso (60 g masa = 5 polévkových lžic vařených luštěnin). Velmi cennou složkou luštěnin je vláknina, se kterou může mít dětský organismus problémy, proto je doporučováno dětem podávat menší porce luštěnin a s přibývajícím věkem porce zvětšovat (www.vyzivadeti.cz).
37
4.3.2.6 Ovoce Ovoce obsahuje asi 80 % vody, ovocný a hroznový cukr, velké množství minerálů a minerálních látek, které si tělo samo neumí vyrobit. Tyto látky jsou důležité pro látkovou výměnu. Ovoce lidskému tělu poskytuje antioxidanty, vitamin C a beta-karoten. Tyto antioxidanty chrání důležité části tělesných buněk před nežádoucím působením kyslíku a před škodlivým vlivem životního prostředí. Nejvíce vitaminů a prospěšných látek je obsaženo ve slupkách ovoce, bohužel se ale také zde nachází největší množství škodlivin. Jedná se o postřikové látky k hubení škůdců a hmyzu a těžké kovy z výfukových plynů. Dítě by mělo denně sníst minimálně jeden velký kus ovoce. Hodí se především ke svačině nebo jako náhrada sladkých moučníků. Ovoce by se mělo konzumovat čerstvé, je doporučeno vyhnout se kompotů, které jsou bohaté na přídavné cukry a ochuzené o vitaminy. Dítě, které má sklon k nadváze by se mělo vyvarovat větší konzumace ovoce než je doporučené množství. Je to především proto, že ovoce průměrně obsahuje 15 % ovocného a hroznového cukru, u banánů je to dokonce přes 20 % (Hanreich, 2001).
4.3.2.7 Cukr a sladkosti
Bílý cukr je pro lidské tělo pouze zdrojem energie a jednoduchých sacharidů. Jelikož ale člověk z vyvážené stravy získává dostatek energie a sacharidů, může cukr, jakožto jedinou potravinu z jídelníčku vyloučit. Navíc nadměrné množství cukru ve stravě přispívá ke vzniku zubního kazu, zvyšování tělesné hmotnosti a hladiny krevních tuků. Hnědý cukr a fruktóza sice obsahují část původních přírodních látek (vitaminy, minerální látky, enzymy), ale pořád mají stejnou energetickou hodnotu jako cukr bílý. Proto je pro lidské tělo stejně „nezdravý“ jako sacharóza. Pro prevenci zdravotních potíží je nejlepší, když si děti na sladkou chuť příliš nezvyknou. Je proto doporučeno co nejvíc omezit slazení a příjem sladkostí, a to i těch, které jsou slazeny náhradními sladidly. Je důležité dětem sladkosti vybírat a sledovat 38
množství, které snědí. Přednostně bychom měli dávat kvalitním čokoládám s vysokým podílem kakaa, oříšků a ovoce, müsli tyčinkám bez polevy, sušenému ovoci, ořechům a dortům s ovocem a želé. Sladkosti se řadí mezi potraviny s vysokým glykemickým indexem (GI). Proto vyvolají pocit hladu velice rychle. Tyto potraviny navíc nejsou jen zdrojem cukru, ale také nevhodných tuků s nasycenými mastnými kyselinami, které se na zdraví dětí podepisují negativně (www.vyzivadeti.cz).
4.3.2.8 Sůl a koření
Sůl Sůl je nezbytnou složkou lidské stravy, protože obsahuje důležité látky jako sodík a chlor, které jsou potřebné pro náš organismus. Sodík v lidském těle zabraňuje nežádoucím ztrátám vody a udržuje v pozoru nervosvalovou dráždivost, chlor je zase součástí žaludeční šťávy a udržuje rovnovážný stav mezi kyselým a zásaditým prostředím. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je pro dospělého člověka doporučená denní dávka soli 3-5 gramů, což odpovídá 1 čajové lžičce. Pro děti je doporučené množství ještě nižší, zhruba 3 g soli denně, s postupem věku se může množství soli zvyšovat. Obecně se však nedoporučuje jídla dětem výrazně solit. Dítě si totiž na slanou chuť zvykne, sůl bude vyhledávat a později si začne pokrmy samo přisolovat. Nadměrný přísun soli může znamenat zvýšené riziko vysokého krevního tlaku, zadržování vody v těle nebo potíže s ledvinami. Pokud rodič chce dítě před těmito potížemi ochránit, měl by mu dávat potraviny a pokrmy, které jsou pouze přirozeně slané a vyvarovat se potravinám, které jsou na sůl bohaté jako uzeniny, chipsy, hranolky, solené oříšky, instantní pokrmy atd. Tyto potraviny by se v dětském jídelníčku měly objevovat zcela výjimečně (www.vyzivadeti.cz). Koření Chuť se v dětském věku vyvíjí rozdílně, proto neexistuje přesně dané pravidlo pro to, jak moc jídla kořenit. Přesto je doporučeno kořenit spíše méně. Avšak čerstvou pažitku, petržel, oregano nebo bazalku je možno použít i ve větším množství. 39
Podle možnosti bychom měli dát přednost čerstvým a hluboce mrazeným bylinkám před sušenými. Obsahují totiž více vitaminu C a minerálních látek (Hanreich, 2001).
4.3.2.9 Nápoje
Pitný režim dětí by se měl skládat hlavně z minerální vody, ovocných nebo zeleninových šťáv ředěných vodou a neslazených čajů (Hanreich, 2001). Minerální voda Minerální vody obsahují nejrůznější stopové prvky a minerální látky jako vápník a hořčík, které jsou důležité pro správný vývoj kostí a zubů. Děti by měly pít minerální vody, které obsahují menší množství sodíku a dusíku. Minerální vody by se měly střídat, abychom dosáhli větší vyváženosti minerálních látek. Obecně je vhodnější podávat dětem vodu neperlivou (Hanreich, 2001).
Čaj Nejvhodnější jsou neslazené čaje bylinkové a ovocné, jak teplé tak i studené. Čaje bychom měli dětem podávat často, jelikož velmi dobře hasí žízeň. Při výběru bychom se měli vyvarovat čajům, které jsou uměle aromatizovány. Pro dětský organismus není takový čaj příliš vhodný (Hanreich, 2001). Ovocná šťáva Ovocné šťávy jsou velmi oblíbeným nápojem, ale jelikož obsahují velké množství cukru, neměli bychom je dětem podávat příliš často. Proto je doporučeno ovocné šťávy ředit minerální vodou nebo slabým čajem. Děti by měly konzumovat výhradně stoprocentní ovocné džusy, které neobsahují umělá barviva, konzervační látky nebo jiné přísady (Hanreich, 2001). Zeleninová šťáva Zeleninové šťávy jsou pro dětský organismus velice vhodné, jelikož neobsahují téměř žádný cukr a dodávají tělu mnoho důležitých vitaminů a minerálních látek (Hanreich, 2001).
40
Pro děti jsou méně vhodné limonády, šumivé nápoje v prášku, kokakolové nápoje, káva nebo černý čaj, energetické nápoje, které obsahují velké množství cukru nebo kofein a nápoje obsahující alkohol (Hanreich, 2001).
4.3.3 Chyby ve složení výživy dětí mladšího školního věku Dle Dlouhé (1998) mají výživové zvyklosti původ již v dětství a ve většině případů se udrží až do dospělosti. Chyby ve výživě mladšího školního věku mají svůj původ již ve věku předškolním, kdy si děti osvojují celoživotní stravovací návyky. Kolektiv autorů z (www.vyzivadeti.cz) se shoduje v názorech na hlavní nedostatky, které se ve výživě dětí školního věku vyskytují: • nízká konzumace ovoce a zeleniny během dne • nízká konzumace rybího masa • malý podíl rostlinných tuků a olejů • častá konzumace slaných pochutin • častá konzumace sladkých pokrmů • časté stravování ve fast-foodech
4.3.4 Zdravotní problémy související s výživou dětí 4.3.4.1 Nadváha a obezita Současné vědecké publikace odkazují na skutečnost, že většina případů dětské obezity je způsobena dlouhodobým nadměrným příjmem energie (Fořt, 2004). Hanreich (2001) uvádí, že na začátku období mladšího školního věku by měl být energetický denní přísun 1800 kcal, tj. 7500 kJ. Dle Erbersdoblera a kolektivu (2011) se energetická denní potřeba v tomto období u dívek pohybuje od 1000-2000 kcal a u chlapců od 1100-2300 kcal. Dle Fořta (2004) je pouze několik málo procent případů zapříčiněno metabolickým onemocněním, genetickými dispozicemi nebo jinými onemocněními. Příčiny nadváhy 41
a obezity proto můžeme rozdělit na dvě skupiny nesouvisející se zdravotním stavem a související se zdravotním stavem na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Fořt (2004) je rozdělil na: Příčiny nesouvisející se zdravotním stavem
•
nepravidelná fyzická aktivita a sedavý styl života (škola, počítač, televize)
•
sociálně ekonomické podmínky (nedostatek peněz v rodině)
•
nesprávné výživové zvyklosti (přejídání, „mlsání“)
•
působení okolí (reklamy na nezdravé potraviny, nevhodné stravovací návyky rodičů, životní styl, společenské zvyklosti, vliv přátel) Příčiny související se zdravotním stavem
A. Ovlivnitelné příčiny vzniku obezity •
hypofunkce štítné žlázy
•
nadbytek kortizolu
•
nedostačující tvorba růstového hormonu
•
poškození činnosti mozku
•
užívání psychofarmak
B. Neovlivnitelné příčiny vzniku obezity •
genetické dispozice
•
genová porucha MC-4 R (patologická žravost)
Pravděpodobnost výskytu dětské obezity dle Fořta (2004) hrozí u dítěte, které splňuje následující faktory:
•
obezita u rodičů nebo prarodičů
•
onemocnění diabetes II. stupně, vysoký krevní tlak, vysoký LDL cholesterol, oběhová onemocnění u rodičů nebo prarodičů
•
sedavý způsob života rodičů
•
porodní váha u dítěte přesahující 4 kg 42
•
matka přibrala v období těhotenství na váze více jak 12 kg
•
při narození mělo dítě malou hlavu a krátké silnější tělíčko
•
dítě nebylo kojeno nebo bylo kojeno jen velice krátkou dobu
•
fyzická a psychická neaktivnost dítěte Měření nadváhy a obezity U dospělých i dětí se k posouzení hmotnosti ve vztahu ke zdravotním rizikům
používá index tělesné hmotnosti (body mass index- BMI) BMI= tělesná hmotnost (kg)/ výška (m)2 (Hainer, 2011). Marádová, Středa a Zima (2010) definují obezitu jako nadměrné množství tělesné tukové tkáně. Dle Fořta (2001) je nadváha stádium před obezitou, kdy má člověk zvýšenou hmotnost, výsledek výpočtu BMI je větší než 24 kg.m-2. Bouchard (2000) usuzuje za nadváhu, pokud hodnoty BMI jsou v rozmezí 25 kg.m-2 – 29,9 kg.m-2 a obezitu pokud je BMI vetší než 30 kg.m-2. Tabulka č. 7: Klasifikace obezity pro děti i dospělé (Hainer, 2011)
klasifikace podváha normální hmotnost zvýšená hmotnost nadváha obezita I. stupně obezita II. stupně obezita III. stupně
klasifikace obezity BMI riziko komplikací obezity <18,5 nízké (riziko jiných chorob) 18,5-24,9 průměrné ≥25 zvýšené 25-29,9 mírně zvýšené 30-34,9 středně zvýšené 35-39,9 velmi zvýšené ≥40 vysoké
Bunc (2010) uvádí, že za dítě s nadváhou lze považovat to, které má v období mladšího školního věku hodnotu BMI v rozmezí 22,0 kg.m-2 až 26,9 kg.m-2. Obézní jedinci mají v tomto věkovém období hodnotu BMI ≥ 27,0 kg.m-2. Dle Hainera (2011) a Gregory (2004) se hodnocení BMI u dětí provádí dle věkových percentilových grafů BMI a za nadváhu je považováno BMI nad 90. percentil a za obezitu BMI nad 97. percentil. 43
Fořt
(2004)
uvádí,
že
pokud
hodnota
BMI
dosáhne
85
percentil,
jedná se o zvýšené riziko obezity, v případě, že dosáhne 95. percentily, konstatuje se zásadní riziko obezity. Obr. č. 3: Percentilový graf závislosti hmotnosti na výšce pro dívky 3-14,5 roku (www.vyzivapacientu.cz)
Obr. č. 4: Percentilový graf závislosti hmotnosti na výšce pro chlapce 3-15,5 roku (www.vyzivapacientu.cz)
44
Tabulka č. 8: Průměrná doporučená normální tělesná hmotnost a odpovídající hodnota BMI dle Fořta (2004) Tělesná hmotnost Věk Chlapci Dívky 6 21,5 21 7 24 24 8 27 27 9 30,5 30 10 34 34 11 37 38 12 42 43
BMI Chlapci Dívky 14,5-16,6 14,4-16,6 14,6-16,9 14,5-17,0 14,9-17,4 14,8-17,5 15,2-18,0 15,2-18,1 15,6-18,6 15,5-18,7 16,0-19,2 16,0-19,4 16,5-19,9 16,6-20,2
Komplikací ve využití hmotnostního indexu u dětí je, že v růstu není tento parametr příliš vhodný (děti mají vyšší podíl tuku). Pravděpodobně jediné objektivní měření je změření obsahu tělesného tuku a posouzení celkového tělesného složení (Fořt, 2004). Hainer (2011) uvádí, že BMI je u dospělých i dětí považován za základní ukazatel složení těla, který je dostatečně přesný z hlediska epidemiologických studií, avšak může vést k chybné diagnóze ve smyslu falešné pozitivní diagnózy nadváhy nebo obezity u osob s vysoce vyvinutou svalovou hmotou a naopak falešné negativní diagnózy nadváhy nebo obezity u osob s relativně vysokým zastoupením tukové tkáně. Prevence dětské obezity Prevence by měla být základním způsobem řešení. Zásadní význam má v situaci, kdy se podařilo tělesnou hmotnost dítěte výrazně snížit, jelikož právě u něj je zvýšené riziko opakování problému, před kterým ho může ochránit jen celoživotní prevence (Fořt, 2004). Prevence nadváhy a obezity bývá mnohdy podceňována, i když představuje velice závažný problém. Právě podcenění prevence může vést k jejich vzniku, a tím podstatně změnit kvalitu života. Je proto důležité preventivně působit na děti a mladistvé (Hardman, Stensel, 2009). Hlavní problém rozvoje nadváhy a obezity dětí mladšího školního věku je v neznalosti problematiky zásad správné výživy na straně rodičů a nevhodné školní stravování. Způsob stravování a celkové stravovací zvyklosti rodiny jsou velice důležité
45
při utváření celoživotních modelů. Je nutné, aby se rodiče zajímali o to, jaké pokrmy a nápoje konzumuje jejich dítě mimo školu a zajistili mu kvalitní a pravidelnou stravu. S prevencí nadváhy dítěte by se mělo začít už v těhotenství, protože je vědecky dokázané, že plod ženy si dokáže vytvořit návyk na stravu, kterou matka přijímá, především u specifických potravin, jako jsou alkohol, kofein, ale také sladkosti a tuky. Těhotné ženy by neměly konzumovat chemicky konzervované jídla a koření. Gravidním ženám je doporučováno, aby v období těhotenství konzumovaly stejné množství stravy a příjem potravy tak nezvedaly. Důležité taky je, aby si v průběhu těhotenství udržovaly přiměřený vzestup tělesné váhy. Základ prevence obezity je dlouhodobé kojení. Organismus kojeného dítěte totiž není přetěžován nevhodnými typy tuků, jednoduchými cukry, není živen kravským mlékem, které je bohaté na nevhodné bílkoviny, a tak játra fungují normálně a nehromadí tuky. Nekojené děti, závislé na umělé výživě mají větší sklon k rozvoji nadváhy. Součástí prevence by mělo být zahájení stimulace k pohybové aktivitě již v útlém věku. Samozřejmě, že každé dítě je jiné a ne vždy se ho podaří přimět k větší pohybové činnosti. Záleží to především na povaze a somatotypu, zvykům v rodině a celkové sociální situaci. Dalším
důležitým
faktorem
prevence
obezity
je
správně
stravování
tzv. racionální výživa. Jde především o skladbu stravy a kvalitu požívaných potravin než o výši energetického příjmu (Fořt, 2004).
4.3.4.2 Podvýživa
S pojmem podvýživa nebo malnutrice se setkáváme nadmíru často. Zdálo se, že se v civilizačních zemích, považovaných za vyspělé nevyskytuje, protože podvýživa byla vždycky spíše spojována se zeměmi třetího světa. Podvýživa však neexistuje jen u nás, ale i ve státech, které jsou považovány za bohatší (Grofová, 2007). Dle Grofové (2007) podvýživa vzniká hladověním a nedostatečným přijímáním množství energie a substrátů. Dlouhá (1998) uvádí, že podvýživa je definována jako množství patologických stavů, jejichž původ je v současném nedostatku bílkovin či energie a které se projevují zejména v počátečních stádiích života a jsou často spojeny s infekčním onemocněním. 46
Podle Svačiny (2008) lze podvýživu definovat jako abnormální složení těla spojené s poruchou funkce různých orgánů z důvodu akutní nebo chronické poruchy příjmu energie a živin. Hainer (2011) i Grofová (2007) považují za podvyživeného člověka s BMI pod 18,5 kg.m-2. Dle Svačiny (2008) má podvýživa dva důvody:
•
Nedostatečný přívod energie – hladovění Tento typ podvýživy je způsoben nedostatečným přívodem energie a bílkovin.
Adaptační
mechanismy
organismu
jsou
zachovány,
zpomaluje
se
však
metabolismus a spotřebovává se tuková zásoba.
•
Kwashiorkový typ podvýživy - proteinová malnutrice
Tato malnutrice je způsobena stresovým hladověním s výrazným katabolismem nebo nedostatečným přívodem hodnotných bílkovin. Příčinou je, že tělo není schopno efektivně využívat sacharidy a lipidy. Tuková zásoba zůstává nezmenšena a nemocný působí dojmem dobře živeného jedince.
4.3.5 Pitný režim dětí mladšího školního věku
Lidské tělo je složeno z velkého množství vody. U dospělého jedince je to více než z jedné poloviny, u dítěte jsou to více jak dvě třetiny. Voda je pro život nezbytně důležitá, je hlavní složkou krve, umožňuje transport stavebních látek a energie k buňkám. Pokud má lidské tělo nedostatek tekutin, ledviny se snaží vodou šetřit, následkem je, že ledviny nevykonávají dostatečnou funkci. Čištění krve od škodlivých látek pak nepracuje optimálně a ledviny jsou přetěžovány, to v pozdějším věku může vést k bolestivým onemocněním ledvin. Děti většinou pijí nápoje instinktivně. Pokud množství vody v těle klesne pod optimální hladinu, začne se tělo dítěte bránit tomuto nedostatku pocitem žízně. U dětí se na to však nemůžeme vždycky spolehnout. Velice často se stává, že jsou plně soustředěné na určitou aktivitu a pocit žízně si uvědomí teprve při pohledu na nápoj. Proto bychom dítě v pití nikdy neměli omezovat (Hanreich, 2001)!
47
Naopak existuje u dětí i opačný problém zvaný „převodnění“ neboli hyperhydratace, ke kterému může dojít, pokud dítě v relativně krátké době vypije 3 litry vody, což může způsobit svalové křeče a otok mozku. Doporučený příjem tekutin není přesně daný, jelikož musíme zohlednit řadu faktorů – věk, prostředí, fyzickou aktivitu, pohlaví, tělesnou váhu a způsob stravování, protože jde také o vodu, která je obsažena v potravinách. Obecně platí, že na každý 1000 kcal (4100 kJ) energetického příjmu přísluší 1 litr vody, ale děti školního věku by měly vypít až o polovinu víc (Hanreich, 2001). Děti by měly, podle Fořta (2000) vypít víc tekutin než dospělí protože mají větší povrch těla v poměru k tělesné váze, a tím větší ztráty v odpařování, dále se mnohem více pohybují, a tedy více potí. Při pohybu a mluvení se velká část tekutin vytrácí formou vodní páry a ve školách je suchý vzduch, a tím se zvyšují ztráty tekutin. Pro dítě je dále, dle Fořta (2000), důležité správné rozložení pitného režimu v průběhu dne. První nápoj musí být podán, ihned po tom co dítě vstane, další část v průběhu snídaně. Ráno by se dítěti měli podávat bylinkové nebo ovocné čaje, v létě 100 % ovocné džusy ředěné vodou. Není doporučováno podávat mléko nebo kakao, jelikož nejsou brány jako nápoje, ale jako „tekutá výživa“. V průběhu dopoledne by dítě mělo pít z lahve s nápojem, předem připravený od rodičů. Před obědem může dítě vypít max. 2 dcl tekutin, v průběhu jídla by nemělo pít nebo jen malý objem tekutin. V průběhu odpoledne bývá fyzická aktivita vyšší, proto by mělo mít dítě příjem tekutin vyšší než dopoledne. Při večeři je situace s pitím stejná, jako při obědě. Těsně před spaním lze nabídnout nápoj, který by však neměl přesáhnout 2 dcl. Fořt (2008) uvádí souhrn základních pravidel pitného režimu dětí:
•
rodiče by měli dítěti dávat výhradně kvalitní balenou stolní vodu, preferovat ty, které jsou označeny jako „vhodná pro kojence“ to, že dítě už není kojenec, není důležité
•
rodiče by měli vybírat minerální vody, které mají součet „kationtů“ do 500 mg, vyvarovat se užívání minerálek s vysokým obsahem sodíku., pro děti jsou absolutně nevhodné minerální „léčivé“ vody
•
v místech, kde je kvalita pitné vody nízká, vařit ze stolní vody nebo k úpravě pitné vody z kohoutku používat filtry, které musí odpovídat k předem zvolenému účelu 48
•
dětem nedávat limonády, uměle slazené minerální vody, ochucené minerálky, ovocné „nektary“, obarvené minerálky, nápoje označené „light“ a ani nápoje v prášku
•
ideálním nápojem pro dítě je čerstvě vylisovaná šťáva z kvalitního zralého ovoce
•
sportujícímu dítěti nabízet tekutiny, protože jakákoliv fyzická zátěž je zdrojem ztráty tekutin
•
nedovolit dětem pít kofeinové nápoje, jelikož i malé množství kofeinu může vyvolat návyk
4.4 Možnosti ovlivnění stravovacích zvyklostí u dětí 4.4.1 Charakteristika stravovacích návyků dětí mladšího školního věku Stravovací návyky dětí lze charakterizovat jednak složením a kvalitou stravy a dále stravovacím režimem. Tento režim je u dítěte mladšího školního věku ovlivněn hlavně změnami, které jsou dány novým denním rozvrhem povinností. Na stravování a jeho pravidelnost má vliv především nástup do školy, kamarádi, zájmové kroužky atd. V tomto období by rodiče měli pečlivě sledovat zdravotní stav dítěte, psychickou a fyzickou kondici a reagovat na již malé změny hmotnosti. Při nástupu dítěte do školy, často dochází k tomu, že děti z přemíry nových povinností nedodržují pravidelnost ve stravovacím režimu. To může způsobit zvyšování tělesné hmotnosti. Proto je důležité, aby bylo jídlo během dne rozděleno do 4-5 menších porcí (Piťha, 2009). Prvním jídlem by měla být snídaně, která by měla pokrýt 20-25 % z celkového denního příjmu energie. Snídaně dítěti dodává energii pro začátek dne a proto je jedním z nejdůležitějších jídel. Ve stravování dětí hrají důležitou roli svačiny. Svačiny by měly každodenně připravovat rodiče a měly by odpovídat zásadám zdravé výživy. Pokud nemají děti svačinu připravenou z domova a kupují si ji samy, vybírají většinou nezdravé potraviny. Výběr svačiny je při tom velice důležitý, jelikož pokrývá 10-15 % z celkové denní energie.
49
Většina dětí v tomto věku navštěvuje školní jídelnu, kde jsou jídla sestavována dle tzv. potravinového koše. Pokud si však rodič myslí, že strava není úplně ideální, doporučuje se doplnit chybějící složky stravy formou večeře (Piťha, 2009). Maradová, Středa a Zima (2010) uvádí, že nevhodné stravovací zvyklosti vytvářejí základ pro vznik závažných onemocnění. Na vzniku patologických změn se může podílet stravování v zařízeních rychlého občerstvení, nepravidelné stravování, vynechání snídaní nebo příjem stravy jen ve dvou vydatných jídlech.
4.4.2 Výchova dětí ke správné výživě
Gregora (2004) uvádí, že správná výživa je taková, která je dostatečně pestrá, obsahuje poměr živin optimální pro rostoucí organismus, s dostatečným množstvím mléka jako zdrojem vápníku, s přiměřeným množstvím masa jako zdrojem železa a s přísunem ovoce a zeleniny jako zdrojem vlákniny a vitaminů. Jednou z hlavních podmínek správného působení na dítě je výchovné sjednocení rodičů. Je důležité, aby se oba rodiče dohodli na stejném cíli a metodách, které budou používat. Protože dítě napodobuje chování svých rodičů, a tak se jejich slova nesmí rozcházet s činy. Rodiče by neměli lpět na zavedených rodinných stravovacích návycích, protože ne vždy jsou tyto návyky optimální a zdravé. Měli by se seznámit s aktuálními výživovými doporučeními a snažit se o racionální stravování celé rodiny. Je důležité, aby si rodiče uvědomili, že nezáleží jen na tom co dítě jí a kolik toho sní, ale za jakých podmínek dítě jídlo konzumuje, naučit ho jak má k jídlu přistupovat a chovat se při něm a vést dítě k dodržování denního časového rozvrhu. Dítě by se mělo naučit ovládat své chutě, mělo by pro něj být automatické, že si před jídlem umyje ruce, že ovoce a zeleninu si před konzumací musí omýt, že se nekouše z cizího krajíce atd. Dítě by mělo považovat jídlo za samozřejmost, do které ho nikdo nenutí a nikdo mu nic neslibuje za to, že sní svou porci. Dítě by nemělo mít pocit, že rodičům záleží na tom, co právě snědlo. Lepším řešením je odnést nedojedenou porci a jiné jídlo už nepodat. Jak už bylo řečeno, jídlo by mělo mít svou pravidelnost a přiměřený čas, po který se mu věnujeme. Ranní spěch celé rodiny často vede k tomu, že se dítě nenasnídá nebo se v rychlosti nasnídá málo. A přitom správná snídaně je správný vstup do nového dne. U dítěte, které nesnídá, se zvyšuje riziko výskytu obezity, protože tělo 50
si další jídlo, kterým je často až oběd, ukládá do zásob. Dalším problémem je, že dítě, které se nenasnídá, bývá během dopoledne unavené, ztrácí výkonnost a špatně se soustředí (Gregora, 2004). Kolektiv
autorů
z
(www.vyzivadeti.cz)
doporučuje
dodržovat
několik
jednoduchých zásad, které pomohou rodičům naučit děti lépe jíst: 1. Nechat dítě, aby „přišlo jídlu na chuť“. Některé potraviny dítěti zachutnají hned, některé potřebují ochutnat několikrát a některá jim nezachutnají nikdy. Pokud chce rodič dítě naučit jíst něco nového, je třeba dítě nechat potravinu několikrát vyzkoušet. Je důležité vědět, že stačí jen málo, když dítě bude vědět, že není nuceno sníst hned velké množství, nebude se bát zkoušet dále ochutnávat. Je podstatné, aby rodiče dítěti nenutili něco, co mu opravdu nechutná, tím se akorát zvýší odpor k dané potravině a může se stát, že dítě danou potravinu už nikdy nepozře. 2. Jít dítěti příkladem. Pokud rodiče chtějí naučit dítě zdravým stravovacím návykům, měli by je dodržovat a jít dítěti příkladem např. rodiče by si měli u společného jídla nabrat velkou porci zeleninového salátu. 3. Dítě by mělo mít možnost si vybírat. Stačí, když se rodič zeptá, zda si dítě dá k hlavnímu jídlu jako oblohu raději rajče nebo okurku nebo jestli chce na pití jablečný nebo pomerančový džus. Tímto se dítě učí rozhodovat a uvědomí si, že na jeho názoru záleží. 4. Ovoce a zelenina, by měla být na místě, kde je dítě uvidí. Rodiče by ovoce a zeleninu měli dávat na místa, které mají děti neustále na dohled a na dosah a tím si ke svačině vybíralo zdravější potraviny než např. sladkosti. 5. Syrové ovoce i zelenina Děti mají rády křupavé potraviny. K tomu je vhodná syrová zelenina nebo zelenina nakrájená na malé kousky. 6. Dítě chce pomáhat. Dítě bychom měli nechat podílet se na přípravě a vymýšlení jídel. Tím si dítě vytvoří pozitivní vztah k jídlu a vaření. 7. Ovoce a zeleninu přidávejte do všech dětských jídel. Účinné řešení, jak dítě přimět sníst více zeleniny a ovoce.
51
4.4.3 Školní stravování Školní stravování je považováno za důležitý okamžik v rámci péče o děti a mládež (Kotulán a kol, 2005). Školní jídelny by měly být místem, kde je možné dítěti poskytnout nutričně vyvážený oběd a zároveň velkou měrou přispět k vytvoření správných stravovacích návyků. Školní stravování by mělo být zárukou zdravého způsobu výživy a přispívat k prevenci rozvoje obezity. Dítě, které navštěvuje školní jídelnu, má zajištěnou pravidelnost stravování. Nemusí proto vyhledávat náhradní stravu, dle vlastního uvážení, která často neodpovídá nutričně a energeticky vyváženému pokrmu (www.vyzivadeti.cz). Kotulána a kol. (2005) uvádí funkce školního stravování:
•
zabezpečení stravování co největšího počtu dětí
•
zabezpečení stravy tak, aby byla co nejvíce v souladu se současnými trendy, tzn. užívat více rostlinné tuky a oleje, zařadit celozrnné výrobky, ovocné saláty a atd. seznámit děti s novými trendy, zařadit netradiční jídla např. kombinaci masa s masem sójovým apod.
•
zabezpečení pitného režimu
•
zajištění zdravé výživy dětí a mládeže
•
výchova dětí a mládeže ke zdravému způsobu stravování
•
výchova dětí a mládeže k hygienickému, kultivovanému a společenskému chování při jídle
Kejvalová (2010) uvádí, že všechny školní jídelny, by měly postupovat podle určitých stanovených norem racionální výživy, které doporučují jídelníčky pro děti předškolního věku, mladšího školního věku a pro děti starší a dorostence. I tyto normy stanovují energetické složení a skladby jídelníčku. Dle Packové (2011) je hlavním úkolem školních jídelen dodržovat energetickou a biologickou hodnotu stravy.
52
4.4.4 Rizikové stravování
Mezi rizikové stravování patří především stravování v restauracích rychlého občerstvení tzv. fast foody (www.vyzivadeti.cz). Dle Kejvalové (2010) jsou restaurace rychlého občerstvení jedním z aspektů, kterým se řadí Česká republika nárůstem dětské obezity na jedno z prvních míst. Dále Kejvalová (2010) uvádí, že restaurace rychlého občerstvení spojují snad všechna rizika nezdravého stravování. Mezi hlavní negativa restaurací s rychlým občerstvením patří: • vysoký přísun tuků, hlavně nasycených a trans mastných kyselin • vysoký podíl soli • nadměrný přísun potravin s vysokým glykemickým indexem • minimální podíl vlákniny, ovoce a zeleniny
4.4.5 Stravování v rodině
Nejdůležitější vliv na výživu dětí a tím i jejich zdraví má stravování v rodině. Rodina zajišťuje převážnou část výživy a učí děti správným stravovacím návykům. Proto je velice důležité, aby rodiče šli svým dětem příkladem, dodržovali zásady správné výživy, zajímali se o to co dítě jí a připravovali pokrmy doma. Snídaně by měla pokrývat 15-20 %, dopolední svačina 10-15 %, oběd 30-35 %, odpolední svačina 10-15 % a večeře 15-20 % z celkového denního energetického příjmu (Horan, Momčilová, 2001). Školní děti, většinou obědvají ve školních jídelnách. Rodiče by proto měli být informováni o skladbě obědů a popřípadě by měli zajistit a doplnit ty složky potravy, které školní stravování nemůže zajistit (Baumetlová, Krejčí, 2001). Snídaně Začátkem nového dne by měla být vydatná snídaně. Přes noc se sice dítě aktivně nehýbe, ale i ve spánku potřebuje energii na funkci vnitřních orgánů, na udržení tělesné teploty, dechu, srdeční frekvence atd. Proto je potřeba dodat energii ihned ráno. Rodiče 53
by rozhodně neměli dítě do jídla nutit, spíše by ho měli naučit jíst více menších porcí. Je také důležité, aby dítě ihned po probuzení, mělo přísun tekutin. Dopolední svačina V poslední době jsou školní svačiny velice diskutovaným tématem. Je dokázáno, že až 23 % dětí, které navštěvují základní školu, nesvačí, nebo svačí uzeniny a sladkosti, které pro ně nejsou vůbec vhodné. Proto je důležité, aby rodiče svačiny připravovali dítěti doma a zajistili mu tak kvalitní a zdravou stravu (Kejvalová, 2010). Oběd Většina dětí se stravuje ve školních jídelnách, kde jsou obědy sestavovány dle spotřebního koše a dle doporučených dávek potravin, které by měly odpovídat zásadám zdravé výživy. Děti tak mají k dispozici zdravý a kvalitní oběd. Pokud se dítě stravuje doma, rodiče by se při přípravě pokrmů měli řídit zásadami zdravé výživy (www.vyzivadeti.cz). Odpolední svačina Velikost odpolední svačiny záleží hlavně na pohybové aktivitě dítěte. Obecně by rodič měl dítěti k odpolední svačině dávat zeleninu nebo méně sladké ovoce. Pokud má však dítě nějakou sportovní aktivitu, je možné zařadit k ovoci či zelenině pečivo, jogurt nebo müsli tyčinku (Kejvalová, 2010). Večeře Večeře by měla být stejně jako odpolední svačina málo energeticky vydatná, ale přesto dostatečně objemná. Není pravidlem, že by večeře musela být teplá (Kejvalová, 2010). Pokud nastane situace, že dítě nemá teplý oběd, je důležité vycházet z toho, co dítě přes den snědlo a večeři potom doplnit o to, co ve stravě přes den chybělo. Druhá večeře Pokud má dítě celkově větší výdej energie, je možno, aby mu rodič cca 3 hodiny před spánkem podal 2. večeři, která bude dobře stravitelná a málo energeticky vydatná. Druhá večeře se doporučuje také dětem, které mají nízkou hmotnost (Kejvalová, 2010).
54
4.4.6 Pohybová aktivita Aktivní životní styl, zejména u dětí a mládeže je hlavním prostředkem pro ovlivnění nadváhy nebo obezity (Bunc, 2010). Kejvalová (2010) uvádí, že základním problémem u obezity dětí je kromě nesprávného jídelníčku, nedostatek pohybu. Hálková (2009) uvádí, že děti v období mladšího školního věku potřebují pro zdravý vývoj dostatečné množství pohybové aktivity. Podle Mužíka (2007) je pohybová činnost důležitá pro správný vývoj a funkci lidských orgánů. Dle Suchánka (2010) je u mladších školních dětí vysoká potřeba pohybu. Tvrdí, že děti v tomto věku by měly pohybem trávit tolik času, kolik jej prosedí ve školní lavici. Pohybové aktivity by měly být zaměřeny především na hry, které rozvíjejí koordinaci pohybů a spolupráci v kolektivu. Dále je možné začít s pravidelným sportovním tréninkem a rozvíjet mrštnost, obratnost a posilovat svalstvo vlastní vahou. Dle Říčana (2004) převažují na začátku období mladšího školního věku skupinové hry např. jednoduché honičky a hry na schovávanou. Od těchto her se přechází ke sportu, který má většinou závodivý charakter a jasná pravidla. Hálková (2009) a Stackeová (2009) shodně uvádějí, že pohybová aktivita by měla trvat min. 60 minut střední až vysokou intenzitou a aktivity vysoké intenzity by pak měly být do týdenního plánu zařazeny min. 3x týdně. Podle Syslové (2005) je optimální, pokud je pohybová aktivita u dětí mladšího školního věku prováděna denně, nebo alespoň 3-5x týdně v délce 40-60 minut.
55
5 Interpretace výsledků a závěr
Většina citovaných autorů se shoduje na tom, že strava pro děti mladšího školního věku by měla být pestrá a obsahovat živiny v poměru 55-65 % sacharidů, 30-35 % tuků a 17 % bílkovin. Optimální denní energetický příjem je doporučován v mladším školním věku u dívek 1000-2000 kcal a u chlapců 1100–2300 kcal. Podle míry pohybové aktivity je třeba tento příjem následně přizpůsobit. Denní strava by měla být během rozdělena do 5 menších porcí. Pokud má však dítě dostatečnou pohybovou aktivitu, můžeme přidat o jednu porci více, druhou večeři. Snídaně by měla pokrývat 15-20 %, dopolední svačina 10-15 %, oběd 30-35 %, odpolední svačina 10-15 % a večeře 15-20 % z celkového denního energetického příjmu. Pro správné stravovací návyky a výživové zvyklosti dítěte je podstatný vliv rodiny. Příjem sacharidů by měl být v dětské stravě 55-65 %. Je poněkud vyšší než pro dospělé, kterým je doporučován normativ 50 %. Odborníci v souvislosti se sacharidy poukazují na to, že z vyvážené stravy organismus získá dostatek sacharidů. Proto jednoduché cukry můžeme ze stravy vyloučit či jejich množství významně omezit. Obiloviny by se v dětském jídelníčku měly objevovat v 6 porcích za den. Porce představuje 1 krajíc chleba (60 g), rohlík, 100-120 g rýže, těstovin nebo knedlíků. Celozrnné pečivo je u dětí vhodné konzumovat až od 10 let. Při výběru rýže je vhodné podávat bílou rýži, cereálie vybírat s nižším obsahem cukru a tuku. S konzumací sacharidů je spojena i konzumace ovoce a zeleniny. Nejedná se jen o zdroj sacharidů, ale i o významný zdroj vlákniny, vitaminů a minerálů. Je důležité, aby dítě mělo každodenní přísun ovoce a zeleniny a alespoň polovina příjmu by měla být v syrovém stavu. Vhodné množství ovoce pro děti této věkové kategorie je 2-3 porce za den. Velikost jedné porce je 1 kus ovoce 60-90 g nebo sklenice ředěné šťávy (150 ml). Zeleniny by děti měly zkonzumovat 3 porce denně, za jednu porci považujeme 1 kus zeleniny o hmotnosti 60-90 g. Příjem tuků by se měl ve stravě dětí mladšího školního věku pohybovat mezi 30-35 % a minimálně 2/3 by měly být rostlinného původu. Tento podíl je poněkud vyšší, než je tomu v doporučeních pro dospělé. Také při konzumaci mléčných výrobků 56
a sýrů se dětem, na rozdíl od dospělých, doporučují výrobky plnotučné, neboť obsahují plnohodnotná množství vitaminů a minerálů. Mléko a mléčné výrobky by děti měly konzumovat ve 2-3 porcích za den. Za jednu porci se považuje 150 ml mléka, 100 ml jogurtu nebo 30 g sýra. Odborníci stejně jako u dospělých varují před zvýšeným množstvím tzv. „skrytých tuků“, jejichž konzumaci si neuvědomujeme a celkový podíl tuku ve stravě tak stoupá. Doporučená dávka bílkovin je 0,9 g/kg/den. Mezi vhodné zdroje bílkovin patří maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, luštěniny, obiloviny a zelenina včetně brambor. Doporučená konzumace vajec je 2-4 vejce za týden. Maso je dětem doporučováno konzumovat denně, ve 2 porcích o hmotnosti 60-70 g. Mělo by být čerstvé, s nižším obsahem tuku. Autoři upozorňují na to, že je zapomínáno na pravidelný přísun ryb, alespoň 1x týdně. Jídla je doporučeno solit jen mírně, aby si dítě na slanou chuť příliš nezvyklo. V dětském věku se chuť rozvíjí rozdílně, proto nejsou dána přesná pravidla. Obecně však platí, že by se mělo i méně kořenit. Autoři
uvádí,
že
doporučený
pitný
režim
v tomto
období
odpovídá
1600-2150 ml/den. Pro děti jsou doporučovány neperlivé minerální vody, ovocné a zeleninové šťávy ředěné vodou a neslazené čaje. U dětí je důležité sledovat jak hyperhydrataci tak opačný problém, dehydrataci. Děti by se v tomto období měly vyhnout kofeinovým nápojům a alkoholu. Všichni autoři upozorňují na problém nevhodného stravování v restauracích rychlého občerstvení. Také shodně doporučují omezit konzumaci jednoduchých cukrů v podobě „sladkostí“ a uzenin. Pro zdravý vývoj dětí je doporučována dostatečná pohybová aktivita. Její nedostatek je podle většiny autorů hlavním důvodem vzniku dětské obezity. Odborníci se shodují na tom, že na výživu dětí a jejich zdravé návyky má nejdůležitější vliv rodina. Ta zajišťuje převážnou část výživy a učí děti správným stravovacím návykům. Proto je důležité, aby rodiče šli svým dětem příkladem, dodržovali správné zásady, zajímali se o to, co jejich dítě jí a naučili ho vhodnému složení stravy. Jejich snažení by mělo být doplňováno dodržováním zásad správného stravování i ve školních jídelnách. V závěru své práce bych chtěla upozornit, že poznatky o vhodném způsobu stravování, ideálním složení výživy a zásadách pro jednotlivé populační skupiny jsou
57
předmětem neustálého vědeckého zkoumání. Stále se vyvíjejí a mění, takže se může zdát, že soubor poznatků je chaotický a že si autoři odporují. Obecné zásady správného složení výživy jsou pro jakoukoli populační skupinu vždy právě jen obecným doporučením, ze kterého mohou existovat vyjímky. Má-li být doporučení přesné, musí mu předcházet určení vyživového stavu jedince a veškerá doporučení musí být cílena na tohoto konkrétního jedince. I přes tyto skutečnosti si myslím, že je správné znát obecné výživové zásady a doporučení pro děti mladšího školního věku tak, jak jsem se je snažila zpracovat v bakalářské práci. Domnívám se, že svou prací umožním mnohým rodičům orientaci v množství informací ohledně výživy předškolních dětí. Dále si myslím, že tato rešeršní práce je pro mě dobrým teoretickým základem budoucí diplomové práce, ve které bych chtěla experimentálně sledovat a vyhodnotit stravovací zvyklosti a výživový stav vybrané skupiny dětí mladšího školního věku.
58
6 Přehled použitých informačních zdrojů 1. BAUMELTOVÁ, M., KREJČÍ, M. Týdny zdraví ve škole. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 2001. ISBN 80-7040-507-4. 2. BOGIN, B. Patterns of human growth. Cambridge University Press, 1999. ISBN 0521564387. 3. BOUCHARD, C. Physical aktivity and obesity. Champaign: Human Kinetics, 2000. ISBN 0-88011-909-8. 4. BŘEZKOVÁ, V., Potravinová pyramida. [online]. [cit. 20111-07-03]. Dostupný na www: http://vyzivaspol.cz/poradna/potravinova-pyramida.html. 5. BUNC, V. Aktivní životní styl jako prostředek ovlivnění nadváhy a obezity dětí – chlapců. Česká kinantropologie. 2010. 14, č. 3, str. 11-19. 6. CLARKOVÁ, N. Sportovní výživa Praha: Grada Publishing, 2000, ISBN 80247-9047-5. 7. Cukr a sladkosti. [online]. [cit. 2010-05-11]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/potraviny/cukr-asladkosti.html. 8. DLOUHÁ, R. Výživa – přehled základní problematiky. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-757-7. 9. DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2005. ISBN 80-7033928-4. 10. DVOŘÁKOVÁ-JANŮ, V., FRAŇKOVÁ, S. Psychologie výživy a sociální aspekty jídla. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0548-1. 11. ERLESDOBLER, H. a kol. Referenční hodnoty pro příjem živin. Praha: výživaservis, 2011. ISBN 978-80-254-6987-3. 12. FOŘT, P. Aby dětem chutnalo. Praha: Ikar, 2008, ISBN 978-80-249-1047-5. 13. FOŘT, P. Co ještě nevíte o výživě (i ve sportu). Pardubice: Svět kulturistiky, 2001, ISBN 80-86462-21-1. 14. FOŘT, P. Moderní výživa pro děti. Praha: METRAMEDIA, 2000, ISBN 80238-5498-4. 15. FOŘT, P. Stop dětské obezitě. Praha: Ikar, 2004. ISBN 80-249-0418-7. 16. GREGORA, M. Výživa malých dětí. Praha: Grada Publishing, 2004, ISBN 80247-9022-X. 59
17. GROFOVÁ, Z. Nutriční podpora. Praha: Grada publishing, 2007. ISBN 978-80247-1868-2. 18. HAINER, V. a kol. Základy klinické obezitologie. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-3252-7. 19. HÁLKOVÁ, J. Zdravotní tělesná výchova. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2009. ISBN 80-86586-15-4. 20. HANREICH, I. Jídlo a pití malých dětí. Praha: Grada Publishing, 2001, ISBN 80-247-0100-6. 21. HARDMAN, A. E., STENSEL, D. J. Psychical aktivity and health. London, New York: Routledge, 2009. 22. HAUSER, P. Domácí lékař. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-09341. 23. HENDL, J. Kvalitativní výzkum – základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál. 2008. ISBN 978-80-7367-485-4. 24. HOLEČEK, M. Regulace metabolizmu cukrů, tuků, bílkovin a aminokyselin. Praha: Grada Publishing. 2006. ISBN 80-247-1562-7. 25. HORAN, P., MOMČILOVÁ, P. Vaříme dětem chutně a zdravě. Jihlava: Medica publishing, 2001. ISBN 80-85936-08-9. 26. HRNČIŘÍKOVÁ, I., MANDELOVÁ, L. Základy výživy ve sportu. Brno: Tiska Tribun EU, 2007. ISBN 978-80-210-4281-0. 27. Chyby ve výživě dětí. [online]. [cit. 2010-04-21]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/chyby-ve-vyzivedeti.html. 28. Jak naučit dětí lépe jíst. [online]. [cit. 2010-04-16]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/pro-rodice/tipy-a-triky/jak-naucit-deti-lepe-jist/. 29. KEJVALOVÁ, L. Výživa dětí od A do Z. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-807021-993-5. 30. KOLIŠOVÁ, K. Dětská americká pyramida. [online]. [cit. 2010-04-17]. Dostupný na www: http://fitactiv.cz/index.php?stranka=clanek&sekce=o_vyzive&id=100&od=8. 31. KOTULÁN, J a kol. Zdravotní nauky pro pedagogy. Brno: Masarykova Univerzita, 2005. ISBN 80-210-3844-6. 32. KREJČÍŘOVÁ, D., LANGMEIER, J. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1284-9. 60
33. KUNOVÁ, V. Zdravá výživa. Praha: Grada Publishing. 2004. ISBN 80-2470736-5. 34. MARÁDOVÁ, E., STŘEDA, L., ZIMA, T. Vybrané kapitoly o zdraví. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2010. ISBN 978-80-7290480-8. 35. MÜLLEROVÁ, D. Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. Praha: Triton, 2003. ISBN 80-7254-421-7. 36.
Může fast food nahradit školní kuchyni. [online]. [cit. 2010-05-16]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/tiskove-centrum/zajimave-clanky-o-vyzivedeti/muze-fast-food-nahradit-skolni-kuchyni.html.
37. MUŽÍK, V. Výživa a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na ZŠ. Příručka pro učitele. Brno: Paido, 2007, ISBN 978-80-7315-156-0. 38. PACKOVÁ, A. Nutriční a gastronomické zásady sestavování jídelních lístků. [online]. [cit. 2011-07-25]. Dostupný na www: http://vyzivaspol.cz/clankycasopis/nutricni-a-gastronomicke-zasady-sestavovani-jidelnich-listku.html. 39. Pečivo a obiloviny. [online]. [cit. 2010-05-02]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/potraviny/pecivo-aobiloviny.html. 40. Percentilové grafy – děti. [online]. [cit. 2011-08-24]. Dostupný na www: http://vyzivapacientu.cz/cz/laicka-verejnost/zhodnot-svuj-nutricnistav/vvv/percentilove-grafy-deti/. 41. PERIČ, T. Sportovní příprava dětí. Praha: Grada Publishing, 2008, ISBN 97880-247-2643-4. 42. PIČMAN, D. Patentové a známkové informace a rešerše. Praha: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, 2004. ISBN 80-86855-03-1. 43. PIŤHA, J. Zdravá výživa pro každý den. Praha: Grada Publishing, 2009, ISBN 978-80-247-2488-1. 44. PŘIDALOVÁ, M., RIEGEROVÁ, J., ULBRICHOVÁ, M. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc: Henex, 2006. ISBN-10: 8085783-52-5. 45. ŘÍČAN, P. Cesta životem. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-829-5. 46. STACKEOVÁ, D. Doporučení pohybové aktivnosti pro děti a dospívající. Tělesná výchova a sport mládeže. 2009. 75, č. 2, str. 2-6. ISSN 1210-7689. 47. Stravování dětí doma. [online]. [cit. 2010-05-18]. Dostupný na www: 61
http://vychovakezdravi.cz./clanky/vyziva/edukacni-materialy.htm. 48. SUCHÁNEK, P. Děti „hejbejte“ se. [online]. [cit. 2010-05-16]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/data/sharedfiles/tiskove_materialy/TM_Deti hejbejte se.doc. 49. Sůl a slanosti. [online]. [cit. 2010-05-13]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/potraviny/sul-aslanosti.html. 50. SVAČINA, Š. a kol. Klinická dietologie. Praha : Grada Publishing, 2008, ISBN 978-80-247-2256-6. 51. SYSLOVÁ, V. Zdravotní tělesná výchova II. Praha: česká asociace Sport pro všechny, 2005. ISBN: 80-86586-15-4. 52. TOMEŠOVÁ, J. Tuky v dětském jídelníčku. [online]. [cit. 20111-07-04]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/tiskove-centrum/tiskove-zpravy/tuky-vdetske-vyzive/. 53. Tuky. [online]. [cit. 2010-05-02]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/tema-mesice/tema-mesicekvetna-tuky.html. 54. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie I – Dětství, dospívání. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0956-8. 55. WINKLER, M. Rýže. [online]. [cit. 2010-05-03]. Dostupný na: http://viviente.cz/ryze/. 56. Zelenina a luštěniny. [online]. [cit. 2010-05-03]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/potraviny/zeleninalusteniny.htm. 57. 5x denně aneb zdravá jídla pro děti. [online]. [cit. 2010-05-21]. Dostupný na www: http://vyzivadeti.cz/zdrava-vyziva/zdrava-vyziva-deti/5x-denne-anebzdrava-jidla-pro-deti.html.
62