ZP RAVO DAJ Z ZÁ ÁŘŘÍÍ –– ŘŘÍÍJJE EN N 22001100
eliska.houzimova@ seznam.cz
www.obecmalenice.cz
MALENICKÝ
PRO OBČANY OBCE MALENICE A PŘILEHLÝCH OBLASTÍ ZDARMA
CO BY ČTENÁŘŮM NEMĚLO UJÍT:
Jak jistě mnozí z Vás ví, divadlo má v Malenicích dlouholetou tradici. Nebo alespoň mělo. Po mnoholeté odmlce bychom rády obnovily zdejší
OCHOTNICKÉ DIVADLO.
Kdo (si) rád hraje, má rád kostýmy a prostředí dýchající téměř „uměleckou“ atmosférou je vřele vítán. Samozřejmě že není vyžadována žádná předchozí zkušenost. Zkrátka a dobře, chcete-li pobavit sebe, a posléze i druhé (určitě budeme začínat nějakým veselým kusem), přijďte mezi nás. První setkání bude upřesněno na plakátech a uskuteční se někdy během měsíce října. Pokud máte zájem, budeme rády, když se nám ozvete na telefon: 723/567479 nebo na e-mail:
[email protected] (abychom věděly přibližný počet zájemců kvůli obsazení atd.) Pro bližší informace se zastavte u Houzimů, Nad Sady 226, rády Vás uvidíme ☺
Blahopřejeme všem těm, kteří v měsících září a říjnu oslaví významné životní jubileum. Hodně zdravíčka a životního optimismu přejeme paní Miladě Neužilové Neužilové a panu Václavu Havrdovi. ***
CO KDE V MZ NAJDETE:
Co se dělo v Malenicích str. 2 Charita Malenice str. 2-3 Koutek her nejen pro děti str. 3 Maleničtí Broučci str. 4 Fotbal str. 4 Co se dělo v Malenicích podruhé str. 5 Knihovna str. 6 Moudrosti str. 6 Pro chytré hlavičky str. 6 Písanka str. 7 Malenice čtou dětem str. 8-9 Velká noční hra - pozvánka str. 9 Od Vás pro Vás str. 10-11 Naši mazlíčci str. 12 Co se dělo v Malenicích potřetí str. 12 Staročeská Konopická str. 13-14
1
Milí čtenáři, opravdu mne mrzí, že to musím říct, ale léto je nenávratně pryč a na Vás i na nás už se nemilosrdně sápe zima. Než tedy vytáhnete teplé svetry a zatopíte si Malenickým zpravodajem, ušetřete pro tuto chvíli ještě toto číslo a přečtěte si články všech, kteří do něj přispěli. Třeba Vás některé z našich článků rozesmějí, některé Vás naopak možná rozpláčou, jiné Vás potěší a další urazí ☺ Každopádně Vás nenechají chladnými... alespoň ve fázi hoření určitě ne...
☺ Na shledanou v dalším, tentokráte vánočním čísle. Eliška Houzimová a redakce
CO SE DĚLO V MALENICÍCH:
PŘIJEL K NÁM CIRKUS rozbité kousky skla. Žonglér nás napínal, jestli roztočené talíře spadnou, nebo je všechny stihne zpátky pochytat. Dva cvičení pejskové poslouchali svoji cvičitelku na slovo, nebo spíše na pokyn. A co by to bylo za cirkus, kdyby v něm chyběl klaun. Dokonce si ke svým kouskům přizval i jednoho pána a jednu dámu z publika. A mezi námi - jistě litoval, že oni pak nepojedou s cirkusem dál, jak byli šikovní. A to ještě nebylo všechno. Po přestávce, když jsme se všichni občerstvili, nám předvedla své umění artistka na laně u stropu šapitó, žonglér vystřídal talíře za krabičky a kužely, se kterými provozoval mistrné kousky. Pak si pozval partnerku, na kterou nahazoval další a další obruče. Ona je všechny na své tělo chytila, a pak s nimi předváděla úžasné Hula - hula. A znovu přišla cvičitelka se zvířátky. Tentokrát předvedla neuvěřitelnou podívanou s holoubky, o kterých jsme si mysleli, že nemohou létat, protože by určitě dávno uletěli, a ne poslušně předváděli různé cviky, a to i na drobné hrazdě, kruhu apod. Jaké bylo ale naše překvapení, když se pak na závěr ke cvičitelce všichni slétli na ošatku se zrním! A znovu, tentokrát na kole, přijel klaun a ve veselé atmosféře jsme se s umělci rozloučili. Ti nám slíbili, že příští rok přijedou zase. Kdo jste je nemohl vidět tentokrát, máte se na co těšit! Jana Mindlová
Teď si možná někteří z čtenářů myslí, že jsem chtěla vzpomínat na starší film „Přijela k nám pouť“. Jenže já chci všechny, kteří tady v létě nebyli, informovat o tom, že OPRAVDU letos přijel po pouti 28. července do Malenic cirkus, a to Cirkus Eduardo. Jeho členové jsou příbuzní slavných Janečkových, artistů, kteří již v polovině minulého století překvapovali svým uměním. Protože v úterý večer nebylo na farské louce ještě po stanu – tedy šapitó, jak znalci knihy E. Basse Cirkus Humberto vědí – ani památky, trochu jsme si mysleli, že to celé bude ve stylu Prodané nevěsty, a že nazítří začne principál s Esmeraldou shánět po vsi VaVaVaška, jestli by jim v medvědím kožichu nedělal medvěda. Ale protože umělci, artisté, drží při sobě a my umělci jsme a milujeme cirkus celý život, přece jen jsme se v podvečer druhého dne vypravili na farskou louku plni očekávání. A představte si: stan Cirkusu Eduardo tam stál v celé kráse! Do menšího místa samozřejmě patří i menší cirkus. Ale program byl veliký a artisté i zvířata se překonávali. V úvodu, kdy plně obsazená místa dospělými, ale hlavně dětmi, vřela nedočkavostí, zahájil program artista cviky na židlích, které si jednu po druhé přidával, až jsme museli zaklánět hlavy. Polykač ohně překvapil i svou tělesnou odolností, kdy se položil na bodce, nebo na
CHARITA MALENICE:
Obec Malenice zve ve spolupráci se složkami obce všechny občany
Sběr použitého šatstva (charitní šatník),
v úterý 28.9.2010 na Svatováclavskou pouť na Hůrce
kam můžete ošacení přinést, ale i si potřebné vybrat, se opět uskuteční na podzim, pravděpodobně až v listopadu (dle možností odvozu Diakonie Broumov). Přesný termín bude upřesněn plakáty v obci.
Od 11.00 hodin se koná Mše svatá Občerstvení a pohoštění zajištěno K poslechu hraje Malenička Dovoz a odvoz seniorů zajišťuje Charita Malenice 2
CHARITA POMÁHÁ POSTIŽENÝM POVODNĚMI Na konci června 2009 postihly naši obec Malenice povodně. Postižení povodněmi byli vděčni za každou pomoc. Charita ČR prostřednictvím Diecézní charity v Českých Budějovicích poskytla celkem 644 459 Kč. Finanční prostředky byly z povodňového konta Charity ČR a z finanční pomoci Německé charity. V prvním kole pomoci se jednalo o částku 208 000 Kč, která byla určena jako pomoc na likvidaci povodňových škod pro jednotlivé občany. Ve druhém kole šlo o částku 426 459 Kč. Tyto finanční prostředky měly občanům, postiženým
povodněmi, pomoci při likvidaci škod z povodní a dále jim pomoci zabezpečit svá obydlí proti vodě. Občané zabezpečili své domy novými plastovými dveřmi a k nim protipovodňovými zábranami, dále pak zpětnými klapkami na kanalizační potrubí a protipovodňovými zábranami na okna. Ráda bych touto cestou poděkovala všem malenickým občanům, kteří nezůstali lhostejní k letošním povodním na Moravě a nějakým způsobem přispěli. A to buď prostřednictvím SMS zpráv, finančním příspěvkem na účet Charity ČR a nebo prostřednictvím Charity Malenice - bylo vybráno 2 900 Kč a odesláno na povodňové konto Charity ČR.
Dále bych chtěla informovat občany, kteří soucítí s lidmi postiženými povodněmi na severu Čech, že jim mohou přispět: 1) formou SMS zprávy ve tvaru DMS POVODNE2010 na číslo 87777 2) na účet sbírkového konta 5015003434/5500, VS 444 V obou případech jdou finanční prostředky na účet Diecézní charity ostravsko-opavské, která je pak dále rozděluje potřebným (stejně jako tomu bylo po povodních u nás v Malenicích). Za Charitu Malenice: Jana Slepičková
KOUTEK HER NEJEN PRO DĚTI:
ČESKO, OTÁZKY A ODPOVĚDI Cílem je nicméně získat bod za správně zodpovězenou otázku z KAŽDÉHO odvětví. Pakliže již máte nasbíraných všech šest bodů, můžete mířit do středu hracího plánu, kde je cíl. Velkým plusem hry je fakt, že obsahuje celkem 2400 otázek, takže to bude nějakou chvíli trvat, než zodpovíte úplně na všechny, a hra se jen tak nestane ohranou a nudnou. Navíc je vysoce komunikativní a co víc – dozvíte se při ní mnoho nového. Pokud byste se nechtěli omezovat pouze na Česko, existuje i varianta Evropa a pokud Vám nestačí ani to, pak je tu právě pro Vás zbrusu nová varianta SVĚT, kde najdete otázky vážící se ke každému světadílu. Přeji hezké chvíle strávené přemýšlením, které, věřím, nejsou u nikoho z Vás vzácnými ☺ Eliška Houzimová
Milí fanoušci moderních deskových her, je více než pravděpodobné, že jste o této hře již někdy slyšeli, přesto si nemohu vzít na svědomí Vaše obrovské ochuzení, pokud by tomu tak nebylo, a raději Vás s touto hrou seznámím. Jedná se o hru pro děti od 12 let a samozřejmě pro všechny dospělé, kteří se nebojí procvičit si mozkové závity a potrápit hlavinky znalostními otázkami. Ty si hráč tahá vždy, když na něj přijde řada. Barva, na které zrovna stojí, rozhodne o tom, z jakého okruhu otázka bude – ve hře jich je celkem šest – 1. PŘÍRODA / VĚDA / TECHNIKA, 2. KULTURA, 3. HISTORIE, 4. GEOGRAFIE, 5. SPORT A 6. RŮZNÉ. NEMUSÍTE SE BÁT, NIKOMU NEJDE VŠECHNO A NAOPAK – KAŽDÝ SI NAJDE TEN „SVŮJ“ OKRUH, VE KTERÉM SE BUDE CÍTIT JAKO RYBA VE VODĚ.
3
OBČANSKÉ SDRUŽENÍ MALENIČTÍ BROUČCI
PROGRAM NA MĚSÍC ZÁŘÍ A ŘÍJEN 7. září Hrajeme si u maminky První setkání ve školním roce. Seznámení s programem. Čekají na vás nové písničky a říkanky. 14. září Hrajeme si u maminky a užijeme si masáže Setkání s Barborou Šejvarovou - seznámení s masáží dětí, ukázka shiatsu masáže. 21. září Hrajeme si u maminky s nafukovacími balónky Broučci se sejdou v Archivářovně, v případě hezkého počasí na louce. Pravidelná setkání každé úterý od 9.30 v Archivářovně , není-li uvedeno jinak. Další program: Broučkování bez Broučků - batikování – čtvrtek 23. září od 20 hod Zveme maminky bez dětí na společné tvoření. Vyzkoušíme různé techniky batiky. Co budete batikovat, necháme na vás. Přinést si můžete trička, tašky, ubrusy... Materiál zajistíme. Sejdeme se opět v Archivářovně. 5. říjen Jdeme s maminkou na výlet Dopolední výlet vláčkem. Bližší info do konce září. 12. říjen Hrajeme si u maminky a kouzlíme s tiskátky Vyrobíme si bramborová tiskátka a pak už se fantazii meze nekladou. Hrajeme si u maminky 19.říjen Pravidelné setkání se známými písničkami a básničkami. 26.říjen Hrajeme si u maminky s mašlí Přineste si dlouhou stuhu. Budeme si hrát, zpívat a tancovat. Na setkání v novém školním roce se moc těšíme JHDJ změna programu vyhrazena
Veškeré informace o našem občanském sdružení a plánovaných kroužcích najdete na www.broucci.net; kontaktní telefon : 607137168 FOTBAL
NĚCO O MALÝCH SPORTOVCÍCH Malí fotbalisti - minipřípravka (ročník narození 2001 a mladší) a přípravka (rok narození 1999-2001) -, kteří jsou registrováni v Sokolu Malenice, ale hrají za SK Čkyně, mají za sebou úspěšnou sezónu 2009-2010. Minipřípravka skončila v okresní soutěži na 1.místě (s fantastickým skóre 324:23) a přípravka na 2.místě. Mimo jiné minipřípravka vyhrála turnaj v sálové kopané a získala pohár za 1.místo ve Vimperku a ve Strakonicích, kde byli přihlášeni jako Sokol Malenice. Minipřípravka má za sebou také první mezinárodní zkušenost – vyhráli přátelský zápas v Německu. Ročníky narození 2000 a mladší se dále zúčastnili turnaje E-ON cup v Prachaticích, kde z 12 mužstev získali bronzové medaile za 3. místo. Tuto úspěšnou sezónu zakončili všechny ročníky narození společným soustředěním zde v Malenicích ve dnech 25.6.-27.6.2010. Ubytováni byli ve škole v tělocvičně. Za tuto možnost a ochotu velmi děkujeme panu řediteli Vorlovi. Také bychom chtěli poděkovat výboru Sokola Malenice za zapůjčení hřiště a zázemí. A velké poděkování patří také panu Luboši Šrámkovi za poskytnutí oběda v jídelně jeho restaurace. Program soustředění byl velmi rozmanitý. Každé ráno začínali rozcvičkou před školou a během. Kluci měli pravidelné tréninky na hřišti a zahráli si zápasy mezi sebou. Trenéři z SK Čkyně, na kterých je vidět, že práce s dětmi je baví a dělají ji rádi, pro ně měli připraveny různé hry a soutěže (tenis, běh v pytlích, střelba ze vzduchovky, nohejbal apod.) a za vše pochopitelně i sladké odměny. Kluci soutěžili s nesmírným nadšením, elánem a chutí. Večery jsme pak trávili při grilování na ostrově v Hamru. Za toto pozvání a obsluhu všem z Hamru také děkujeme. Letos nám na soustředění vyšlo i pěkné počasí. Všem malým fotbalistům se celé soustředění moc líbilo a určitě i utužilo jejich sportovní kolektiv. Spokojeni byli snad i zúčastnění rodiče. Prostě - malí maleničtí fotbalisti, které mám na starosti, mi dělají velkou radost a věřím, že to tak bude i dál! Začala již nová sezóna, tak doufáme, že bude opět úspěšná. Držte nám palce ! Slovák Jaroslav – „Ježek“ 4
CO SE DĚLO V MALENICÍCH PODRUHÉ
OHLÉDNUTÍ ZA MALENICKÝMI PRÁZDNINAMI Do Malenic na prázdniny, ráno tam a večer zpět každý den je trochu jiný, kdo chce, může závidět. Tento pokřik možná někteří z vás zaslechli z oken Archivářovny. Jeden týden v červenci a jeden týden v srpnu, kdy měla školka a škola prázdniny, měly děti z Malenic a okolí možnost zúčastnit se prvního „přivesničkového tábora“ Malenice 2010. A snad právě tento pokřik o mnohém vypovídá :-) Zájem nás moc potěšil. V červenci se sešlo okolo dvaceti dětí ve věku od 3 let až po ty větší školou povinné. Každý den ráno, než se všichni sešli, se malovalo, omalovávalo a byla možnost si hrát, s čím kdo chtěl. Vždy v devět hodin jsme se sešli na společném ranním kruhu a povídali si, co nás ten den čeká. Taky jsme v kruhu vyprávěli a zpívali. Největším hitem byla asi písnička : Hlava, ramena, kolena, palce, která se s každým opakováním zrychlovala, takže největší rychlosti daly zabrat i nám dospělým. Děti byly rozdělené na menší a větší, ale stejně většinu aktivit dělali všichni společně. Pochvala patří velkým za pomoc malým a malým patří pochvala, jak spoustu věcí zvládali úplně sami. Starší děti třeba sbíraly bylinky, ze kterých si dělaly čaj, všichni si vyzkoušeli domácí modelínu nebo si vyrobili hudební nástroj. Malovali jsme také na kameny. Počasí v červenci bylo nádherné, takže jsme hodně času také trávili u vody. U vody jsme si také hráli s padákem. Okolo poledne jsme se šli vždy najíst do domečku a po obědě byla pohádka, při které někdy únavou klimbali i ti starší. Každý den byl trochu jiný, jak se říká v našem pokřiku. Červencový program byl zaměřen tak trošku na ekologii a pro malé na barvy. Vyzkoušeli jsme si výrobky z plastových lahví. Týden zakončila olympiáda. Všichni táboroví sportovci byli šikovní, a tak si odnesli na památku diplom i malou odměnu. Ale to nebylo všechno, co si děti odnesly. Na samém konci jsme totiž dětem udělali „okýnka“ a do nich měly namalovat, co se jim na táboře nejvíce líbilo. To aby měly doma lehčí práci, když se jich rodiče zeptali. Třeba si ta okýnka někdo schoval a připomenou mu zážitky z tábora. Potěšilo nás, že mezi nás přišly i děti „přespolní“ ze Strakonic a Černětic. Za pár hodin byste
nepoznali, kdo se teprve seznámil a kdo už se zná dlouho. V srpnu bylo dětí méně, ale některé přišly znovu. Takže nebylo možné program opakovat. Na táborníky v srpnu čekal opět „každý den trochu jiný“. Jeden den byl třeba rybičkový, kdy jsme ryby malovali i vyráběli, zkusili jsme si rybí stopovanou nebo jsme ryby hledali. Úspěch měl také den bramborový, kdy jsme brambory nejen hledali, ale také jsme vyráběli tiskátka a dokonce jsme vyrobili bramborovou loutku. Pro ty velké jsme si také chvíli o bramborách vyprávěli. Šiškový den se také povedl, na šišky jsme si došli do lesa a pak z nich vyráběli, házeli na dálku i na cíl. Jeden den, kdy nám i přálo počasí, jsme jeli vláčkem do Lčovic a pak se vydali směrem na Věnec hledat pohádkovou houbu. A našli jsme nejen ji, ale i spoustu barevných zvířátek. Nevěříte? Také poslední den byl olympijský, ale tentokrát se zúčastnila jen jedna země, kterou děti pojmenovaly samy „Modrá koule“ a tudíž tato země vyhrála a poražených nebylo. Mezi disciplínami si každý našel to, co se mu dařilo. Modrá koule byla moc prima země, protože si v ní všichni pomáhali a navzájem se povzbuzovali. A tak tomu bylo vlastně po celý průběh. Již na samém začátku si děti vymyslely a odhlasovaly pravidla a všechny děti je dodržovaly. Za to jim patří velká pochvala. Snad si děti odnesly i s velkou kupou výrobků i prima zážitky, možná nová přátelství, nové zkušenosti. My si odnášíme milý pocit, radost z důvěry, se kterou nám rodiče děti svěřili, a také pocit, že vynaložené úsilí, příprava a náš čas pro děti nebyl vynaložený zbytečně a že snad příští rok...Na našich stránkách malenice.broucci.net najdete podrobný popis jednotlivých dní a spoustu a spoustu fotografií. Děkuji Ditě a Hance S., bez kterých by zase jeden nápad... nedopadl :-)
Jana Pelechová
5
OBECNÍ KNIHOVNA MALENICE:
POZVÁNKA DO KNIHOVNY Zvu všechny malé i velké do malenické knihovny. Během října dojde opět k další výměně knih ze Strakonic. Ještě v září budou přivezeny knížky pro děti. Informace o knížkách, které jsou k zapůjčení, najdete na stránkách knihovny. Zde také budou doplňovány fotografie a aktuality dění v knihovně. Od září se mohou děti těšit na čítárny. Již dvě máme za sebou a budeme pokračovat. 23. září Tajemství encyklopedie Hledání, čtení, bádání a taky trochu soutěžení s encyklopediemi. Vstupné : Alespoň jedna encyklopedie, kterou můžete do konce října postrádat doma. Encyklopedie budou vystavené a přístupné k prohlížení v knihovně pro potřeby dětí a po domluvě s vedením školy a dále v době otevření knihovny. 21. října Praštěné pohádky Čtení z knihy a malování tak trochu praštěných pohádek. Vstupné : Jedno vymyšlené praštěné slovo :-) Na milé stálé čtenáře a na nově příchozí se těší knížky a Jana Plechová MOUDROSTI ANEB TAK PRAVILA PANÍ...
BOŽENA NĚMCOVÁ
☼ Usmívej se na toho, kdo ti nejvíc ublížil, aby neviděl, jak moc tě to bolí. ☼ Upřímný přítel je ten, kdo Tě napomene, kdo Ti řekne pravdu do očí; toho si važ! ☼ Dobrota srdce okrašluje tvář. ☼ Musí ženská ostati jen tou milkou aneb tím domácím domácím skřítkem? Nemůže se vyrovnat muži? Zdali sukni přilepen jest takový rozdíl ducha a statečnosti? ☼ Moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá. ☼ Manželství musí být rovnost smýšlení a citu, stejná vzdělanost, obapolná důvěra a neomezená svoboda. ☼ S láskou ubývá čas, s časem ubývá lásky. ☼ Proti větru plovat a zpívat je sice hezké, ale trochu namáhavé. ☼ Kde tě rádi vidí, tam choď zřídka, a kde neradi, tam nikdy. ☼ Nevědomost ženy je bič, jejž muž sám na sebe pletl. PRO CHYTRÉ HLAVIČKY Řešení z minulého čísla aneb TŘI ŽÁROVKY: Zapnu první vypínač, počkám několik minut, vypnu ho, zapnu druhý vypínač a rychle jdu do vedlejší místnosti. Svítící žárovka patří k druhému vypínači, teplá žárovka k prvnímu vypínači a ta poslední k třetímu vypínači.
Tatínkův těžký den Maminka je dnes o 21 let starší než její dítě. Za 6 let bude dítě 5x mladší než maminka. Co dnes dělá tatínek? (věřte, nevěřte, řešení opravdu existuje) ☺ 6
PÍSANKA:
ČLOVĚČE, NEZLOB SE Minule jsem si půjčila název knihy, dnes je zbytečné „zapůjčení“ nadpisu připomínat. Snad jen malou zmínku, jak mne to napadlo. Před několika dny přivezla moje teta našemu malému velké látkové Člověče, nezlob se. Už když mi ho předávala, říkala, no, pro Ondráška to ještě není, ale Ty si s tím do té doby určitě nějak poradíš. Asi mi koukalo z očí, že už jsem plánovala, jak půjčím hru dětem do Archivářovny, až se sejdeme třeba při malování. Z dárku jsem se tedy radovala zatím já. Uběhlo pár dní a přijela moje kamarádka s dvojčaty, která jdou po prázdninách do třetí třídy. Jeden večer se zeptali, jestli bychom si mohli zahrát „člobrdo“. Vzpomněli si, že jsme ho při jejich poslední návštěvě hráli. Moje kamarádka jen poznamenala, že to nechápe, že doma hrát nechtějí a asi tak nějak mají naši chaloupku spojenou s touto hrou. Na návrh dvojčat jsem kývla a ukázala, jestli nechtějí hrát s velikým a novým. Neváhala ani chvilku. Bylo pro ně asi trochu zklamáním, že jsem řekla, že hrát nebudu, že stejně na mne figurky nezbudou, ale že se budu koukat a fandit. Tak jsem se koukala, fandila a přemýšlela. V tu chvíli mne napadlo napsat tento článek. Článek o mém postřehu. Článek o hře Člověče, nezlob se. Ne, návod nečekejte, i když možná... Hráči pohybují figurkami po vyznačeném herním plánu. Rychlost cesty je daná náhodou v počtu puntíků, který padne na kostce. Našli by se určitě matematici, kteří by dokázali spočítat pravděpodobnosti „padnutí“ jednotlivých čísel. Nejlepší je šestka, ta posouvá rychle dopředu a dovoluje hrát ještě jednou, také je nutnou podmínkou, abyste na cestu vůbec mohli vyrazit. Cesta ale není jednoduchá. Vaše figurka potkává jiné figurky a občas se minou, občas se střetnou vedle sebe a občas jedna figurka „vyhodí“ třeba tu vaši. Následovat by mělo ono: Člověče, nezlob se. Vám nezbývá, než figurku vrátit na začátek a čekat na onu šťastnou šestku. Pokud máte ale štěstí na kolemjdoucí figurky i na čísla hozená na kostce, tak postupujete rychle až do domečku. Vyhráno je až tehdy, když máte figurky všechny zase pohromadě ve svém domečku. Slibovala jsem, že návod psát nebudu, ale možná i někoho z vás napadlo, že... I každý z nás v životě měl na začátku šťastnou šestku, naše narození určitě bylo šťastné a my jsme byli postaveni na začátek naší cesty. Náš herní plán je do jisté míry daný a do mnohem větší míry hodně ovlivnitelný, ale ani při hře neplatí, že každý postupuje stejnou rychlostí, se stejnými úspěchy a neúspěchy. Naši cestu matematici odhadnout nedokáží, zde pravděpodobnost selhává. Na naší cestě přicházejí šestky. Nasazení další figurky je
připojení dalšího človíčka na naši cestu a na každém je, jestli jsou to rodiče, kamarádi nebo naše rodiny. Jdou s námi po cestě. Figurky jedné barvy se neohrožují, nepřekáží si, mají stejný směr. V našich životech tomu bohužel občas nebývá, tam jsme „mimo pravidla“. Potkáváme další figurky, které nám snad náhoda postavila do cesty. Někdy se míjíme, někdy jdeme spolu jen krátký kus cesty. Někdy ale dojde ke střetu a jedna figurka musí zpět. Jsme-li to my, máme možná vztek. Vždyť už jsme byli tak daleko. Odcházíme poraženi. Porazila nás náhoda, za kterou nemůžeme. Figurka, která zůstává, nám na rozloučenou řekne : Člověče, nezlob se. A klidně si jde dál. Vztek překonáme, ale záhy se přistihneme při chuti se pomstít. Někdy se stane, že doženeme našeho útočníka nebo jinou jeho figurku. Jinou figurku, která nám neublížila a nevyřadila nás dočasně ze hry. A stejně se jí pomstíme. Náhodou. Nejde to naplánovat. Vyhodíme, vrátíme a opětujeme „Člověče, nezlob se“. Náš cíl je dojít co nejdřív do domečku a také tam dostat všechny naše figurky. Pokud jsme zůstali v domečku sami, není nám to nic platné, nevyhráváme. Pokud se ale podaří, sejdeme se. Když jsem pátrala po kořenech této hry, zjistila jsem, že má svůj původ v prastaré indické hře Pačísí, která byla známá už v 7. století. Přes Srí Lanku, Persii a Palestinu se dostala až do Španělska, ale její známost se výrazně nezvyšovala. Až Angličané ji v 19. století přivezli přímo z Indie. Od roku 1896 byla patentována a na trh se dostala s pravidly v podstatě podobnými dnešním pod názvem Ludo. Jejímu věhlasu v Evropě a posléze i ve Spojených státech amerických ale pomohl jistý německý obchodník. Ten ji krátce po první světové válce vydal pod dnes známým názvem. Z dlouhé historie je tedy víc než zřejmé, že její obliba trvá hodně dlouho. Proč? Každého napadne nějaký důvod a asi budou všechny správné. Je napínavá, stejně jako naše životy jsou napínavé. Je o náhodě a štěstí. I náš život je o náhodě a štěstí. Je o úspěchu a porážce. V našich životech tomu není jinak. Je o pocitu vítězství i prohry. Jak často se tyto pocity na našich cestách střídají. Je o více našich figurkách. Ani nám v životě není samotným moc dobře. Je o barvách. Jak moc a někdy až nenávistně přijímáme „figurky jiných barev“. Je o touze dojít do cíle. Vyřazuje figurky a i naše figurky mizí z herního plánu. Hra je krásná v tom, že figurky mají další a další šance. My ne. My nejsme figurky. Ale i přesto bychom na ono Člověče, nezlob se, neměli na našich cestách zapomínat. Přeji Vám krásné září a říjen a spoustu šťastných náhod. Jana Pelechová
7
MALENICE ČTOU DĚTEM:
ZDENĚK SVĚRÁK – TATÍNKU, TA SE TI POVEDLA Obrázek z: http://www.abcknihy.sk/Autor/zdenek-sverak-1361.aspx
Kniha je svým rozsahem poměrně krátká, je tištěná velkými písmeny a téměř každá stránka je doplněna ilustrací, což naznačuje, že se bude jednat o knihu určenou pro nejmenší čtenáře, a také tomu tak je. Text je rozdělen do několika kapitolek, které jsou vždy nazvány titulkem naznačujícím jejich obsah, např. „Jak vypadá tatínek Šíma“, „Druhá porada“, „O hasicím přístroji“ atd. Na začátku je tedy popis pana Šímy, jak vypadá, co dělá doma i v práci. Kniha nepostrádá humor, pro pana Svěráka tak typický. „Když se dozví něco pěkného, řekne: ‚No z toho mám radost.‘ Když se dozví něco špatného, řekne: ‚No z toho nemám radost.‘“ Přelom v tatínkově klidném a poměrně stereotypním životě přichází ve chvíli, kdy ho maminka poprosí, aby vyprávěl večer dětem pohádky. Výčet věcí, které dělá maminka krom toho, že chodí do práce stejně jako tatínek, vydá asi na polovinu jedné stránky, a tak tatínek musí převzít alespoň tohle. Tatínek očekává, že to bude jednoduché, ale děti všechny ty pohádky, které chce vyprávět, znají (viz. Perníková chaloupka, Šípková Růženka atd.) Chtějí slyšet pohádku
„z hlavy“. Jenže tu tatínek neumí, a tak se osou celé knihy stává tatínkovo pátrání po tom, jak vyprávět pohádku. Jde se poradit s maminkou a ta mu řekne, že jim má přečíst nějakou netradiční pohádku. Vybere tedy „O mlsném chobotu“, ale když dočte, děti nejsou moc nadšené. „Lepší je, když se nečte. Lepší je, když se povídá.“ Tak se vlastně děti samy, aniž by cokoli o teorii vzniku pohádek věděly, dobírají k prapočátkům pohádek, které byly samozřejmě přenášeny ústní tradicí. A opravdu to tak bylo nejlepší! Následuje druhá porada s maminkou. Tatínek Šíma je uražen, že se namáhal a děti nebyly spokojené. Myslí si, že děti pohádky nepotřebují, ovšem maminka se po této větě mimořádně rozčílí. Je zde tedy kladem velký důraz na důležitost pohádek v dětském životě, na to, že každá pohádka obsahuje jisté archetypy využitelné i v běžném světě současnosti. „Šímo, víš, co je to pohádka? To je vláha pro dětskou duši. To bys měl jako rodič vědět.“ A tak tatínek večer nemůže spát a vymýšlí pohádku O peřině a polštáři, jenže sám nakonec uzná, že se mu nepovedla. Jeho závěr totiž je, že není důležitá ani peřina, ani polštář, protože se jde v praktickém životě obejít bez obojího. V noci se mu pak ve spánku peřina s polštářem vysmívají, že maminka by dokázala tu pohádku mnohem lépe a že se mu děti vysmějí a budou smutné. „Bude jim líto, že mají tak hloupého tatínka.“ Tatínkův bezfantazijní přístup je znát i na jeho okřikování vlastního snu: „Už toho mám skutečně dost, takové drzé sny si prostě nepřeju a hotovo!“ Druhého dne večer následuje třetí porada. Tatínek 8
tvrdí, že má již vyprávěcí plán, ale jsou v něm ještě mezery, a tak musí vyprávět maminka a on zatím umyje nádobí. (Rozdělení rolí v rodině by mělo být rovné). „Mezi námi, hlavní tatínkova mezera byla mezi dveřmi.“ Zde je krásná hra s jazykem – mezera „ve vzdělání či ve vyprávění“ a mezera „mezi dveřmi“. A tak dveře zůstanou pootevřené a tatínek tajně poslouchá maminčinu Hotelovou pohádku. V maminčiných vyprávěních ožívá všechno možné – nejsou to klasické pohádky, ale pohádky zvláštní. V této jsou personifikována ramínka, která visí v hotelu ve skříni. Občas, když přijede nový host, dozví se od jeho ramínka, které si pověsí do skříně, co se kde ve světě děje. Děti do vyprávění vstupují a ptají se, proč je tohle tak a něco jiného jinak, a maminka jim trpělivě odpovídá. To tatínek si v duchu říká, že už by jim za to skákání do řeči nafackoval. Jednou přijede do hotelu slavná paní, která má strašně nafoukané nafukovací ramínko. To se s ostatními baví s opovržením, až ho propíchne špendlík Jarda, který byl zapomenut v nových šatech té paní. Poučením celé pohádky je, že stará dobrá dřevěná ramínka jsou lepší než lecjaké novoty. Petřík se okamžitě ztotožní se špendlíkem Jardou a maminka mu slíbí, že mu ho druhý den dá, že ho mají v krabičce. Tatínek Šíma si pak vytvoří teorii, že maminka pochází z pohádkového kraje Českého ráje, a proto má vyprávění pohádek vrozené, kdežto on pochází ze zaprášených Vršovic, a nikdy tedy nebude umět pohádky vyprávět. Vydá se ale do Českého ráje, po cestě se seznámí s panem Sobotkou a ten ho tam provede – všímáte si, jakou
námahu tatínek vynakládá, aby se naučil pohádky opravdu vyprávět? Pan Sobotka poradí, tatínkovi, aby si do kapsy vzal polodrahokam a odvezl si tak kus pohádkového Českého ráje s sebou. On to udělá a večer se rozhodne vyprávět dětem o čem budou chtít. Petřík si vybere, že „O hasicím přístroji.“ Tatínek to zprvu bere jako naschvál, že ho chtějí nachytat, protože o hasicím přístroji se přece nedá vymyslet pohádka, ale nakonec to zkusí. Vymyslí krásnou pohádku o hasicím přístroji, který jen rezne na stěně a kočka Micka a pes Brok se mu posmívají. Když ale začne hořet, protože si synek Honzík hraje potají ve stodole se sirkami, zachrání hasicí přístroj celé stavení, Brokovu novou boudu i Micčina koťátka, která byla ve stodole. Nakonec jsou mu všichni vděční. Z pohádky plyne mnoho ponaučení – že trpělivost hasicího přístroje, který čekal na stráži, nakonec přinesla růže a že hrát si se zápalkami je velmi nebezpečné. Rozhovor mezi tatínkem a dětmi
před usnutím pak naznačuje, že vztah mezi nimi se velmi vylepšil díky tomu, že se pohádka povedla. „A dostal Honzík jenom ten pohlavek ve dveřích? Nebo ho potom ještě hospodář zmydlil, aby si to pamatoval?“ „Dobrou noc,“ řekl tatínek. „Zmydlil, viď?“ mrknul na něj Petřík.“ Z této ukázky je vidět, že tatínek ještě nemá na všechno odpověď jako maminka, ale že i přesto ho děti teď „berou“. Největší pochvalu pak tatínek sklidil od maminky: Tatínku, ta se ti povedla. Závěrem textu je pohlednice, kterou poslal pan Šíma panu Sobotkovi do Českého ráje. Děkuje zde za radu a sděluje, že kámen funguje. V podstatě tatínkovo vypravěčství pohádek nezpůsobil kámen, ale to, že i sám tatínek přistoupil na existenci světa fikce a pohádkářství, když uvěřil, že kámen v jeho kapse je kouzelný. Při vyprávění pohádek jako by se každý opět stával dítětem, a tak tomu muselo být i u dospělého tatínka.
Na závěr ještě zmínka o ilustracích Adolfa Borna. Ty buďto pouze dokreslují to, co je řečeno v textu (obrázek ramínka píchlého špendlíkem Jardou), nebo si pohrávají s jazykovou komikou a doplňují tak text sám o další humornou složku, například „Pohádka je vláha pro dětskou duši“ k tomu je přiřazen obrázek vykreslující holčičku, které létající trpaslíček lije na hlavu vodu z malé konvičky. Většina obrázků je doplněna i psaným textem – jsou na nich popsána jména osob či věcí (ramínka Josef Berka, Provazníček a Chuděra) či jména míst. Kniha je psána jednoduchým jazykem, srozumitelným i nejmenším čtenářům. Lze ji proto všem vřele doporučit. Myslím, že by se u ní nenudili ani čtenáři starší, protože je to v podstatě jakási cesta po stopách kvalitního vypravěčství pohádek, a možná by si ji měli přečíst i mnozí rodičové ☺ Eliška Houzimová
Zveme všechny děti i dospěláky, co se ještě nepovažují za dospěláky (a koneckonců koneckonců i děti, které se již nepovažují za děti) na poslední poprázdninovou NOČNÍ hru připravenou kulturní komisí v tomto složení. Tentokráte se přeneseme do světa J.R.R. Tolkiena, Tolkiena, a i když třeba tohoto pána neznáte, jistě se rádi dozvíte, kdo je to vlastně vlastně
PÁN PRSTENŮ a s nadšením se spřátelíte s hobitem Bilbem a čarodějem Gandalfem. A kdo ví, co Vás na cestě ještě čeká... Pokud jste zvědaví a ještě jste nikdy neviděli žádného nenasytného hobita ani moudrého elfa, přijďte
v pátek 24. září 2010 k můstku na na cestu za kostelem. S sebou si vezměte hlavně pořádný kus odvahy a kdo chce, může přijít vybaven vhodným kostýmem. Zbraně nejsou třeba ☺
9
OD VÁS PRO VÁS
PUTOVÁNÍ OD ČESKÝCH KALNÝCH VOD KE SMARAGDOVÝM ŘEKÁM V BOSNĚ A ČERNÉ HOŘE 23.5. – 31.5.2009
dPo více než dvouletém plánování výletu na řeku Taru v Černé
našich průvodcích vyžadovány již zmíněné licence. K základní skupině se pak přidal Standa, Háček, Honza, Láďa a ještě jeden Jarda. Posledně jmenovaný byl také nejstarším členem naší výpravy a pro svůj věk ( lehce nad 60 let ) si zaslouží můj velký obdiv. Byl platným členem naší skupiny a v žádném případě nezkazil žádnou srandu. Mohlo by nás být ještě o jednoho více, ale nakonec nás jelo 9 na raftech a já na kajaku společně s dalšími 2 průvodci. Ti tvořili případný záchranný tým. Jako osvědčený řidič na přejezdy v divočině s námi jel řidič Jarda.
Hoře, se konečně zadařilo a objevil se dostatečný počet zájemců raftařů, kteří utvořili základ budoucí skupiny. Snad je to náhoda, ale všichni tvořící tzv. zdravé jádro bydlí v Malenicích. Jmenovitě to byli Vojta, Jarda, Tonda a Radek. I oni, stejně jako já, využívali každého příznivě vysokého vodního stavu řeky Volyňky a každoročně raftovali. Malý rozdíl mezi námi přeci jenom byl, já jezdil většinou na kajaku. Rafting na říčce Volyňce se jim ale zalíbil natolik, že loni se mnou byli raftovat na řece Soči ve Slovinsku.
Pak už zbýval jen malý krůček k tomu, abychom se společně zabývali myšlenkou raftingu na Balkáně. Já byl na řece Taře skoro před 20 lety, ale vzpomínky na nádhernou řeku dosud nevymizely z paměti. Krása a čistota balkánských řek je natolik úchvatná, že určitě stojí za to zřeknout se pohodlí a vydat se na cestu dlouhou asi 3 tisíce kilometrů. Měl jsem v úmyslu nejen ukázat nádhernou řeku kamarádům, ale sjet peřeje řeky Tary na kajaku. Její obtížnost je totiž maximálně WWW III+ a to je přesně obtížnost divoké vody odpovídající mým vodáckým schopnostem. Počátkem roku, přibližně v době, kdy se dá již trénovat na kajaku na horní Otavě, jsem oslovil několik cestovních kanceláří, zda by nám nepřipravili „na míru“ zájezd do Černé Hory. Ne, že bych si netroufnul na raft se skupinou kamarádů, ale přeci jenom nemám dostatečné zkušenosti s řekami v zahraničí a netroufnu si na kormidlovat více raftů než právě ten jeden, na kterém sedím a hlavně nevlastním doposud mezinárodní raftařskou licenci. Později se ukázalo, že tento postup byl správný, neboť 2x byly po
Bylo nás nakonec tolik, že jsme museli vzít k mikrobusu ještě jeden malý osobák. Vyrážíme v pátek na noc. Po nezbytné úpravě hladiny alkoholu v krvi, v malenické hospodě, vyražíme na Balkán. Nejdříve ale musíme naložit kromě 12 kartonů plechovkového piva ještě několik kilogramů domácí uzené slaniny z Nuzína, která tvoří základ většiny vynikajících jídel. Kromě tohoto ještě kamarádi berou několik „uzených kompotů“. Hromada to byla převeliká, ale vše se do auta pohodlně vešlo. Po velkém loučení kolem 22 hodin vyrážíme. Sraz s průvodci z Bratislavy máme až v sobotu večer. Můj soukromý konkurs vyhráli rafteři ze Soči, kteří dělají komerční rafting i v ostatních částech Evropy. Měli bychom se s nimi setkat v bosenském městě Banja Luka. Poslední zastávka na benzince na Houžné před Strážným, odkud po nezbytné kávě definitivně vyrážíme. Ještě před německým Pasovem zapínám navigaci a uléhám dozadu na postel. Za
10
volantem mne střídá Jarda. Usínám téměř okamžitě. Zapadám tak do party našich kamarádů, kteří také již začínají pochrupovat. Vzbudil jsem se až při kodrcání městem Graz, kam Jarda omylem zajel. Ujímám se tedy řízení a překračuji další hranice do Slovinska. Cesta touto zemí je od loňského roku komplikovanější, neboť i zde již platí povinnost koupě dálniční známky. Zatím se ale dá objet jediný asi desetikilometrový úsek po vedlejší silnici. Brzo ráno jsme na chorvatské hranici a do cíle naší cesty zbývá už jen 250 kilometrů. V každém případě budeme v městě Banja Luka dříve než jsme předpokládali. Nejedeme tedy nejrychlejší cestou po dálnici, ale přes hory po místních komunikacích. To jsme si dali. Je hrozné vedro a tak se osvěžujeme koupelí v pohraniční řece Una. Teprve pak se vydáváme podle navigace na další cestu. To jsme si dali. Jsme na Balkáně a tak nás navigace vede i po prašných cestách, které ještě před nedávnem neexistovaly. Opravdu pěkně „kufrujeme“. Nakonec se pokorně vracíme na hlavní silnici k řece a
sem proudí další a další. Trať nevypadá shora ze silnice jako těžká, ale rozhodující je průjezd brankami. Ani nečekám na zahájení závodu a jen domlouvám se všemi sraz na sedmou hodinu večerní. Sešli jsme se stejně až asi po půl hodině čekání. Čeká nás cesta na prapodivné tábořiště na druhé straně řeky, ke kterému vede ale velmi strmá cesta. Mám strach, že bych po ní nevyjel zpět. Nakonec táboříme nedaleko velkého jeviště, kde se koná přesně o půlnoci vyhlášení výsledků celého závodu. Já z toho všeho neslyšel nic. Spal jsem po včerejší probdělé noci jako špalek. V neděli ráno se probouzíme trochu ztuha. Není stejně ale žádný spěch. Údajně by měli začít pouštět vodu z přehrady na trať až kolem poledne. Nezdá se mi to a kupodivu hladina řeky se začíná zvedat kolem 10 hodiny ranní. Vyjíždíme nahoru k přehradě, kde nafukujeme rafty a oblékáme se do „gumy“. Já se také oblékám a sundavám si kajak. Voda pod výpustí z elektrárny hrozivě hučí a tak raději nasedáme na klidnější vodě dále od hráze. K první peřeji, kde je také slalomová trať to je necelý kilometr. Raději pádluji
pak už bez problémů přijíždíme do města Banja Luka. Zde čeká další komplikace. Na řece Vrbas, kde poplujeme i my, se koná druhá část mistrovství světa v raftingu a to sice „slalom“. Průjezd k místu setkání je uzavřen. Musíme to složitě objíždět a dbát pokynů poněkud zmatené policie. Inu, co člověk může čekat na Balkáně. Přes všechny možné zhovadilosti vymyšlené místní policií jsme se nakonec přeci jenom dostali až k raftovému centru, kde máme sraz s našimi instruktory. Stále je vedro na padnutí a tak chvilku klimbám v autě. Pak se jdu podívat na slalomovou trať, kde proběhne od 18 hodin hlavní závod ve slalomu raftů. Nejdříve ze všeho se musím zchladit ve vodě. Pak půjdu dále. Ke slalomové trati je to cca 30 minut chůze. Už teď jsou u tratě stovky lidí a stále
napřed s tím, že si tu „lahůdku“ prohlédnu shora. Je o trochu méně vody než včera. To byl ideální průjezd úplně vlevo jazykem, ale teď je vody o pár čísel méně a tak je opravdu nejvýhodnější průjezd prostředkem přes malý váleček a pak prostředním jazykem. Nejprve jel Mišo na kajaku. Projel bezvadně a ještě mi ukázal perfektní cestu. Taky jsem jí hned využil. Už jsem pospíchal dolů ke kajaku, když jsem ještě zahlédl, jak najíždí do peřeje raft se šestičlennou posádkou. Měli nepřesvědčivého kormidelníka a ten je nedokázal donutit k pádlování. Proud je tudíž snesl do bočního válce a tam byla posádka potrestána za liknavost. Cvakli se ! (pokračování příště)
11
NAŠI MAZLÍČCI
BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES Mám ráda psy s dobrou povahou, a proto jsem při výběru psa do aktuálního čísla sáhla po plemeni, které je velmi klidné a mírné – jmenuje se bernský salašnický pes (neboli „berňák“). Plemeno pochází ze Švýcarska, kde byl tento pes používán k tahání lehkých dvoukolových vozíků. Dále byl pak často chován jako pes honácký, pastevecký a hlídací. V současné době se s ním stále častěji setkáváme jako se psem společenským. Výška dospělého jedince dosahuje 58 až 70 cm, váha 40 až 44 kg. Základní barva srsti je černá, s hnědými a bílými znaky. Bílá barva se vyskytuje na hlavě ve formě lysinky, na hrudi v podobě kříže a na špičce ocasu. Hnědou barvu mívá „berňák“ nad očima, na tvářích, končetinách a hrudi. Oči jsou tmavohnědé a srst podlouhlá, rovná nebo mírně zvlněná, s hustou podsadou. Proto se musí alespoň jednou týdně vyčesat obzvláště místa, kde se často mohou tvořit slepené chuchvalce srsti. V období línání je pak častější česání nutností. Přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách se vystříhávají. Dále by chovatel neměl zapomínat na drápy, které se udržují krátké. Povahu má tento „medvídek“ klidnou, velmi vyrovnanou, je veselý a přátelský.
Na rozdíl od některých jiných plemen, štěká pouze v případě, když se opravdu něco děje☺. Velice pozorně však přesto sleduje dění ve svém okolí. Ke svému pánovi a členům rodiny oplývá věrností, díky své inteligenci cítí zodpovědnost a celou rodinu bere pod svou ochranu. Zajímavostí je, že toto plemeno nemá potřebu lovit, takže další domácí zvířata včetně koček mohou být v naprostém klidu. Díky tomu, že se „berňák“ velmi dobře učí a citlivě reaguje na intonaci hlasu, měla by výchova probíhat v klidu a pohodě. Psi mají silně vyvinutý smysl pro hranice svého teritoria a netoulají se, takže zvládají ve volné přírodě i procházky bez vodítka. Pravidelné venčení a příležitost proběhnout se a vydovádět se, jsou pak nutnými předpoklady pro všestranný rozvoj těchto psů. Dospívající a mladí jedinci by se však neměli přepínat, musí mít zajištěn dostatek odpočinku a spánku, aby se mohly dobře vytvářet silné kosti a svaly. Máte-li rádi velká plemena, hledáte-li přítele, hlídače, dobrého a věrného kamaráda, pak je bernský salašnický pes to pravé plemeno právě pro vás. Soňa Piklová
CO SE DĚLO V MALENICÍCH POTŘETÍ
MALENICE MAJÍ KNÍŽKU (NEJEN) OD DĚTÍ Mám radost. Mám radost, že spousta lidí má radost. Světlo světa spatřila kniha, kterou nekoupíte v žádném knihkupectví a nepůjčí vám ji žádná knihovna. Tedy, naše knihovna ano:-) Knihu může napsat jeden člověk. Pak má radost jeden člověk a další lidičky, kteří si knihu koupí. Naše kniha má přes dvacet autorů. Žádný z nich nedostal honorář, ale každý z nich se podílel na společném díle, které se podařilo. Vše začalo nápadem při organizování výtvarných dílniček pro děti. V Malenicích jsou moc šikovné děti. Děti přijaly pozvání na procházku a vydaly se napříč Malenicemi fotit, co se jim tu líbí. Pak si z fotografií, které jsme vytiskli, děti vybraly, které chtějí malovat. Děti měly ještě jeden úkol – přemluvit rodiče, aby i oni se do malování zapojili. „Víte, jak dlouho jsem nemalovala a nevěřila bych, že mne k tomu někdo přemluví“, zaslechla jsem od jedné maminky. A při tom se usmívala. Takže tentokrát jen maminky, ale třeba příští rok se přidají i tatínkové, babičky, dědečkové... Někteří z vás se byli podívat na vernisáži pod širým nebem, která se konala před koncertem Kühnova sboru. Pak se výstava přesunula na obecní úřad a odtud putovaly obrázky do skeneru a pak do tiskárny a pak do knihy. Vše se stihlo a plán pokřtít knihu při zahájení školního roku vyšel. Slavnostnímu křtu byl přítomen pan starosta, pan ředitel, paní učitelky a spousta dětí a rodičů. Děti si pochutnaly na dortu, který pro tuto příležitost pro ně schovala milá paní M.Frnochová. Děkujeme všem malým i velkým, že do toho s námi šli. Děkujeme všem, kteří knihu byli s námi pokřtít, děkuji Hance Svítivé a Ditě Havlové, že jsme byly skvělý tým při přípravě celé akce. Děkuji panu starostovi a zastupitelstvu za podporu, že taková akce měla smysl. Děkuji také svému manželovi, který pomohl fotky připravit, upravit pro tisk a celou dobu nám moc pomáhal. Knihu jsem ukázala i jednomu „puberťákovi“ a když řekl, že „je to fakt bomba“, tak jsem si řekla, že snad i tato generace si jednou knížku ráda prohlédne. Přeji knížce, aby nezůstala sama a našly se penízky, aby jich mohlo být víc. Přeji všem, kteří se ke knížce dostanou, aby jim bylo hezky. Tak hezky, jak v Malenicích je. A to očima „nejen“ dětí. Jana Plechová 12
CO SE DĚLO V MALENICÍCH POČTVRTÉ
STAROČESKÁ KONOPICKÁ 2010 jen naprosto nepatrných úprav, přibyla nová rýmovačka a byla nastavena hlavní osnova dialogů mezi postavami. Začátkem července byla svolána první zkouška, na kterou přišlo všech dvacet osm pozvaných účinkujících. Zkoušky potom probíhaly téměř každý pátek večer ve školní tělocvičně, nacvičovaly se zpěvy, probíraly se organizační záležitosti, rozdělovaly úkoly. A nebylo jich málo. Mimo tyto zkoušky bylo třeba zajistit spoustu dalších věcí – stany, přípravu boudy na Trávníku, radnice, vikýře u Jiřičků, Přílepků dvoreček, máječek, vstupenky ve tvaru srdíček, plakáty, ozvučení, muziku, svatební tabuli, napečení neskutečného množství koláčů, cukroví a svatebních dortů (díky, úžasné malenické ženy!) a další a další podrobnosti, které se v průběhu přípravy takové akce vyskytnou. Paní Marie oslovila řadu lidí a organizací, dětmi a učitelkami ve škole a školce, obecním s velmi úřadem ochotnou paní Magdou Přílepkovou, Baráčníky, Dobrovolnými hasiči, panem Šrámkem, profesionálně zajišťujícím občerstvení začínaje a naší Maleničkou Company, která velmi ochotně nahradila dlouholetou kapelu pana Jírovce, konče. Všem zúčastněným Marie poděkuje ve vlastním příspěvku. No a konečně k akci samotné. Lze i přes nepříznivé počasí, které se k večeru naštěstí vylepšilo, slovy závěrečné písně říci: „Svatba se nám vydařila, radost všichni musí mít. Do bílého rána budem tančit, zpívat, pít.“ Na závěr oficiální části paní Marie vzpomněla na představitele Kecala Jardu Mráze, který nás vloni opustil a přestěhoval se „tam nahoru“. Místo obvyklé minuty ticha jsme mu zazpívali jeho oblíbenou „V neděli odpoledne“, při níž nejen ženám tekly slzy. Potom mu
Tak opět po pěti letech, 28. srpna, se Malenice obarvily krojovanými ženami, ozdobenými máječky, vozíky s fanglemi, pečlivě připravenou svatební tabulí u parketu na Zámostí, slaměnou boudou na trávníku u Volyňky, radnicí a rozezněly se zpěvem staročeské lidové „operetky“. Po dvacetileté přestávce, kdy pořádali Konopickou režisér Zdeněk Podskalský a akademický malíř Jaroslav Pešek, se v roce 1995 dali dohromady Baráčníci a vlastními silami a z vlastních prostředků vybudovali parket na Zámostí. A při té radostné společenské aktivitě se rozhodli, že obnoví tradici této lidové hry se zpěvy, jednoduchým dějem, jednoduchými veršíky a melodiemi. Zorganizovat takovou akci vyžaduje velké úsilí, spoustu času a energie a nebylo by to možné bez vůdčí osobnosti, která má talent, organizační přirozenou autoritu, tvůrčí myšlení, fantazii a hlavně ochotu a chuť se tomu věnovat. To všechno nesporně splňuje paní Marie Frnochová, kterou účinkující láskyplně titulují „rejžo“ a která svojí aktivitou a energií úspěšně zorganizovala od roku čtvrtou 1995 už Konopickou. Její nadšení a elán dokáže dát dohromady neskutečnou spoustu lidí. V letošní akci to bylo cca 60 aktérů, kteří se podíleli na akci. A nejenže je dokáže všechny kočírovat, předat jim svou vizi a zorganizovat každý detail, ale hlavně je dokáže všechny nadchnout. Scénář je historicky daný, ale každá skupina si ho nepatrně upravuje, přizpůsobuje místním a dobovým podmínkám. Paní Marie začala s jeho přípravou již v březnu. Přidala nové postavy – matku Konopičky, oddávající starostku a místní „volečky“ a obměnila představitele hlavních postav. Klasický text doznal 13
účinkující položili na hrob kytici. A úplným koncem jedné patnáctileté éry této lidové hry v Malenicích bylo předání scénáře a tím zajištění dalšího pokračování této tradice do rukou paní Marcely Rolníkové, kterou paní Marie vybrala jako další organizátorku a režisérku. Poté následovalo poděkování paní Marii od pana starosty, který jí předal kytici a dar, a poděkování od účinkujících, za něž jí předal kytici a dárek Kecal Karel Dolanský. Že i v dnešní době, která se všeobecně projevuje určitým odlidštěním, je možné prožívat
takovou ochotu zúčastnit se na společné věci, bavit se, radovat, ale také věnovat svůj volný čas, energii a i výtěžek z akce, je velmi povzbuzující. Z vybraného vstupného se po zaplacení všech výdajů rovnocennými částkami podělí škola, školka, Malenička, hasiči a Baráčníci. Myslím, že za všechny, kteří se zúčastnili, ať už jako účinkující, organizátoři, nebo diváci, mohu poděkovat všem, hlavně pak paní Marii Frnochové. Díky, naše „rejžo“! Lenka Behenská
PODĚKOVÁNÍ Čas uběhl jako voda a už je tu po pětileté přestávce opět naše Konopická. Koncem června se scházíme v tělocvičně ZŠ a začínáme s přípravou. Já opět jako hlavní organizátorka. Všichni do toho jdeme s chutí a velkým nadšením. Proto chci těmito řádky všem vyjádřit upřímný a srdečný dík. Děkuji naší malenické kapele, hasičům, dětem ze ZŠ, Magdě Přílepkové z obecního úřadu, panu starostovi, Lubošovi Šrámkovi, panu Tomanovi od Jiřičků, panu Ludvíkovi Šleisovi, sponzorům a všem účinkujícím. Byla to úžasná spolupráce. I přes nepříznivé počasí si myslím, že se nám konopická vydařila. Ještě jednou děkuji všem, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli. Marie Frnochová
Malenický zpravodaj vydává nákladem 300 výtisků obec Malenice. Za obsah odpovídají autoři jednotlivých příspěvků. Tisk: Tiskárna Strakonice. Příspěvky přijímá kancelář OÚ Malenice nebo je zasílejte na email:
[email protected]
14