Zasláno od Miky dne 23.1.2009 22:40:00 (155 otevření) Další články tohoto autora
Na 4. střediskovém sněmu jsme si zvolili nový název střediska „DOBRáček“. S tímto názvem mě napadla možnost zvolit si také patrona střediska. Přišlo mi na mysl jedno konkrétní jméno, osobnost vztahující se k názvu„DOBRáček“ , shodující se se skautskými myšlenkami a vztahem k městu Hostinné , a to František z Assisi. Všem zůčastněným jsem přislíbila zpracovat Františkův životopis, a pak jsem jim odeslala tuto zprávu: Milé sestry a drazí bratři skauti, nadešel čas, abych vám představila život Františka, jak jsem slíbila na volebním sněmu v červnu tohoto roku. Zpracovala jsem jeho životopis a všechny souvislosti, které mi přišly na mysl. Volba patrona střediska chce čas a především, aby to většina z nás opravdově vnitřně cítila, že patrona chce. Pak má reálnou šanci hledat tu správnou osobnost a také si ji zvolit. Proto vám posílám tento dokument, abyste se v klidu začetli, popřemýšleli a dozráli k rozhodnutí. Pokojné podzimní dny Vám všem přeje duchovní rádce Miky Patronem se rozumí v obecné řeči osoba, která určitým způsobem chrání či podporuje jiného člověka nebo skupinu osob. Patronem bývá také světec, jemuž se přisuzuje přímluva nebo ochrana buď na určitém území, nad určitými osobami nebo v některé lidské činnosti. Své patrony mají např. země, jednotlivá města, řemesla anebo povolání. Odkaz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Patron#Sv.C4.9Btci_jako_patroni Význam Františka z Assisi František z Assisi patří mezi jedny z nejvýznamnějších postav středověku a také mezi nejvýznamnější a nejoblíbenější svaté. Nejdůležitějšími prvky jeho života byla chudoba pro druhé, víra v Boží pomoc a vedení a láska ke Kristu. Svým upřímným životem se zasadil o upevnění těchto hodnot, které ve středověku prožívaly krizi. Na dlouhá staletí se stal vzorem pokorné, radostné a přitom rozhodné služby bližnímu. Ze života Františka je prosté a přitom velmi oslovující, že ač byl bohatým synem měšťana, pro Krista všechno bohatství opustil a stal se nejchudším z chudých, zprvu odmítaný, ale svou opravdovostí a vírou přesvědčivý, a to pro všechny společenské vrstvy. Vzdal se bohatství, požitků a moci, aby se mohl stát poustevníkem v zapadlém italském kraji. Brzo však z tohoto místa dokázal ovlivnit „kolos“ středověké církve a moudří té doby, i králové, se k němu utíkali o radu. Je zakladatelem františkánské řehole a Klarisek(spolu se sv. Klárou), obdařený stigmaty, milující lidi i zvířata... František a skauti František z Assisi je patronem ekologie, ochrany životního prostředí a také vlčat. Jeho svátek se slaví 4. října. l
Miloval zvířata, přírodu, promlouval k nim jako ke svým bratřím, sestrám. Také miloval lidi, staral se o nemocné, pomáhal jim.
l
Vzor pro skauty v naplňování služby nejvyšší Pravdě a Lásce (1.bod skautského slibu) a skautského zákona. Myšlenky bratra Františka přesahují dobu středověku i náboženství.
l
Svým vztahem k přírodě a všem jejím živým tvorům je dobrým vzorem pro naši do sebe zahleděnou civilizaci
Naše středisko na tom již pracuje- spolupráce s Václavem Lokvencem – naučná stezka. Dříve spolupráce s ochránci přírody. Vztah k lidem – charitativní sbírky, návštěvy LDN a Domova, postižených dětí, práce v sociální oblasti. První schůzky skautů (zatím neregistrovaných) na začátku října 1995, kdy má František svátek- příležitost k střediskové slavnosti otevřených dveří, poděkování... František a „DOBRáček“ František středověký svět neoslnil silou meče, argumentů, ani silou svého hlasu, ale silou svého příkladu. Říkali mu prosťáček, ekvivalent dobráček. Dobráček- člověk dobrý, hodný, konající dobré skutky, se stává člověkem velikým - v duchovním rozměru obrem, a to přesně platí o Františkovi.
Františkáni v Hostinném a pouť Porciunkule V roce 1651 majitel panství Hostinné, zchudlý holandský šlechtic Vilém Lamboy z Dezeneru, měl v úmyslu pozvat do Hostinného některý z církevních řádů. Po neúspěšném pokusu s Jezuity padla volba na řád Františkánů. Františkáni přicházejí do Hostinného v r. 1666. Po pokusu se stavbou kostela ve městě (stavba hrozila zřícením), dostali náhradou malý hřbitovní kostelík z roku 1598 za dolní městskou branou a r. 1677 zasvětili Blahoslavené Panně Marii Neposkvrněného početí. Kostelík rozšířili a k němu přistavěli vlastní klášter. Pro značné množství poutníků bylo rozhodnuto o jeho dalším rozšíření a roce 1743 byla přistavěna druhá chrámová loď. Členové řádu každoročně připomínali posvěcení kostelíku Porciunkule vždy 2.srpna a později i 1.srpna. V tyto dny se také ke kostelíku konala pouť ( putování věřících). Tato zpočátku zcela interní událost řádu se během doby změnila ve slavnou pouť, která se dodnes udržuje na celém světě ve všech františkánských kostelích. V Hostinném se první františkánská pouť „ Porciunkule “ konala v roce dostavby františkánského kláštera, to je v roce 1684. Roku 1949 museli řádoví bratři z Hostinného odejít, klášter byl zrušen a kostel odsvěcen, přesto se slaví tato pouť v Hostinném dodnes. (byť dnes převzala poněkud jiný význam :-) Historie kláštera - odkaz: http://hostinne.info/index.php?p=172 Kulturní památky města Hostinné - odkaz: http://hostinne.info/index.php?p=9 O vzniku poutě Porcinkule http://hostinne.info/index.php?p=160 Kulturně historické souvislosti s městem Hostinné Do doby 50. let 20. století působil v Hostinném františkánský řád, který zde šířil a uskutečňoval myšlenky a život bratra Františka. Zlikvidován komunistickým režimem – křivdy minulosti. Navázání spolupráce s městem Bensheim - napravuje křivdy minulosti – odsun Němců po 2. světové válce. Cítím souvislost mezi těmito dvěma skutečnostmi, že my skauti máme pomoci budovat a sami se stát mostem k usmíření ran minulosti v Hostinném a okolí.
Život Františka
Dětství a dospívání František se narodil někdy mezi léty 1181 a 1182 v italském městě Assisi. Při křtu dostal jméno Giovanni (Jan), Františkův otec, Pietro Bernardone, byl bohatý obchodník s látkami. Jeho rodina vedla čilé obchodní styky zejména s Francií. Matka Dominika z rodu Piků pocházela z Francie, patrně z Provence. Jméno František (italsky Francesco) je vlastně jeho „přezdívkou“ (další skautská souvislost , protože díky matce uměl dobře francouzsky, jeho vrstevníci ho nazývali francouzskem – francescem. Po otci se měl stát kupcem. O obchodování však neprojevoval žádný zájem. Kromě znalosti latiny nedosáhl ani jiného zvláštního vzdělání. Od otce dostával peníze, a tak si mohl dovolit vést rozmařilý život. Byl veselý a podnikal různá dobrodružství. V mládí se František nijak nevymykal ze společnosti bohatých mladíků, kterým bychom dnes říkali zlatá mládež. Stal se jejich vůdcem. Stejně jako ostatní miloval truvérské písně a hodlal se stát udatným rytířem. Aby svou touhu uskutečnil, zúčastnil se František v roce 1201 výpravy proti Perugii, což byla vlastně válka mezi měšťany a šlechtici. Assisi však bylo poraženo a František strávil celý rok v zajetí, než byl dojednán mír a zajatci propuštěni. Proměna životních hodnot V zajetí trpěl vážnou chorobou, která mu také zabránila, aby se v roce 1205 zúčastnil tažení proti císaři Filipu Švábskému, ale také změnila styl jeho života. V nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých byl upozorněn na pomíjivost všeho, oč se doposud snažil. Bůh mu sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. Zamýšlel se nad tím, co doposud prožil, a minulost se pro něj stala marnivostí. Když se uzdravil, uchýlil se k duchovnímu životu. V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do Říma. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem a žebral u vchodu do baziliky. Po této příhodě putoval po kraji, pomáhal chudým, rozdával svůj majetek, až otci došla trpělivost a vydědil ho. Jednou při modlitbě před obrazem Ukřižovaného v napolo rozbořeném kostelíku sv. Damiana, uslyšel Kristův hlas: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá.“ František okamžitě započal s opravou. Později se mu podařilo opravit i nedaleko Assisi stojící prastarý kostelík Panny Marie s Anděly, který s malým pozemkem náležel k benediktinskému klášteru. Vyžebrával si na živobytí a věnoval se obnově chátrajících kostelů i církevního života v okolí Assisi. U něho založil poustevnu, oblékl si nejchudší šat a žil zde jako poustevník. Ačkoliv ještě nebyl knězem, kázal lidu absolutní chudobu a úplné odevzdání do vůle Boží. Je pochopitelné, že hlásání absolutní chudoby nebylo ani v té době nikterak populární a lidé se zrovna na jeho kázání nehrnuli. Odtud pochází známá legenda, že když nenalezl posluchače mezi lidmi odešel do lesa a kázal lesní zvěři, která mu pozorně naslouchala. Františkovi následovníci a řeholní řády Nicméně postupně jeho příznivců a následovníků přibývalo. V té době se okolo Františka shromáždili první žáci. Když bylo bratří dvanáct, putoval František spolu s nimi do Říma, aby požádal papeže o schválení své první řehole. Byla to stručná pravidla společenství, složena převážně z evangelních citátů. V roce 1209 Inocenc III. (v té době nejbohatší a nejmocnější muž známého světa) zprvu jejich schválení odmítl, ale posléze je přece schválil a tak umožnil vznik Řádu menších bratří. Rychle získával další bratry a v roce 1210 založil řeholi o 23 kapitolách. Jejich hlavním bodem byla naprostá chudoba. František sám byl první, kdo rozdal veškerý svůj majetek chudým lidem. Až později se nazývali „ františkáni “. Definitivní znění Františkovy řehole pro Menší bratry bylo schváleno 29. listopadu 1223 papežem Honoriem III.
Roku 1212 se k evangelnímu způsobu života svatého Františka připojila první žena, Klára také z Assisi, která pocházela ze šlechtické rodiny Favaronů. Po několika dnech ji následovaly další dívky a vzniklo tak sesterské společenství Chudých paní, které tvoří takzvaný Druhý františkánský řád- Řád svaté Kláry, u nás známé jako Klarisky nebo Řád chudých paní. V roce 1218 pak založil tak zvaný třetí řád pro věřící, kteří by ho chtěli následovat, ale nemohou nebo nechtějí se vzdát světského života (terciáři). Tak vznikl Třetí řád, dnes nazývaný Sekulární františkánský řád. O vzniku pouti Porciunkule Bratrstvo se rozrostlo a malá poustevna na Rivotortu přestala vyhovovat. Po jednáních František získal pro řeholi jako dar malý kostelík Panny Marie s Anděly a sousední dům. Pojmenoval jej Porciunkule. Jméno je původně vytvořeno z latinského slova portio, které ve zdrobnělině zní „Porciunkule “. Postupem času název zlidověl jako „ Porcinkule“. Slovo Porciunkule vyjadřuje nejmenší částečku. To nejnutnější, co františkáni ke svému životu v naprosté chudobě potřebovali. Kostel Panny Marie s Anděly se stal mateřským klášterem františkánů. Byl vysvěcen 2.srpna 1223. Toto místo ještě dodnes přitahuje zástupy poutníků z celého světa. Svatým Františkem založená řehole se rychle rozšířila po celém světě. Členové řádu každoročně připomínali posvěcení kostelíku Porciunkule vždy 2.srpna a později i 1.srpna. V tyto dny se také ke kostelíku konala pouť ( putování věřících ). První pouť se konala právě v den vysvěcení, tj. 2.srpna 1223. Tato zpočátku zcela interní událost se během doby změnila ve slavnou pouť, která se dodnes udržuje na celém světě ve všech františkánských kostelích. O vzniku poutě Porcinkule http://hostinne.info/index.php?p=160 Františkova misijní činnost František toužil hlásat slovo boží po celém světě a nabádal k tomu i své následovníky. Stal se tak vlastně zakladatelem organizované misijní činnosti. Toužil prý i po mučednické smrti a cílevědomě vyhledával nebezpečí. Roku 1219 se František spolu s dalšími bratry vydal znovu na cestu do Orientu. Při obléhání Damietty křižáky se mu podařilo proniknout pokojnou cestou přes bojovou linii až k egyptskému sultánovi a hlásal mu evangelium. Ten byl Františkem tak zaujat, že ho navzdory všem zvyklostem nenechal ani mučit ani popravit, ale v pokoji ho propustil. Jedním z plodů této cesty byla možnost trvalého usídlení Menších bratří ve Svaté zemi. Františkova zbožnost a stigmata Veliká byla také Františkova úcta k Eucharistii, neboť v ní viděl Krista přítomného na tomto světě stejně, jako když pobýval se svými apoštoly. Zvláště ho však přitahovalo tajemství kříže. Toužil milovat i trpět jako Ježíš, když za nás umíral na kříži. V tom mu Pán vyhověl zázračným způsobem – 14. září 1224, když František dlel na modlitbách na hoře zvané La Verna. Zjevil se mu v podobě ukřižovaného serafa a František obdržel stigmata – rány Kristovy, tj. rány na rukou a boku, identické s těmi, které utrpěl Ježíš na kříži, které mu zůstaly vtištěně až do smrti. V posledních letech svého života byl téměř slepý a velmi vážně nemocný. Probouzel však i nadále ve svých bratrech a v ostatních lidech lásku k Bohu a ochotu k vzájemnému smíření (viz Píseň Tvorstva-Píseň bratra Slunce). Dílo Františka
Literární dílo Františka s Assisi je relativně rozsáhlé. Spolehlivě je autorství prokázáno u třech verzí řehole Řádu menších bratří, řehole klarisek a básně Píseň tvorstva. Nejslavnějším Františkovým dílem je báseň Píseň tvorstva. Píseň byla napsána postupně, na sklonku Františkova života. Jedná se o zcela zásadní text v literární historii Itálie, neboť je jednou z nejstarších dochovaných básní psaných v italském dialektu, ale i první básní s nespornými uměleckými kvalitami. Píseň tvorstva http://www.ofm.cz/modlitby/2-obecne/45-chvalozpev-stvoreni Dědictví Františka - živý betlém Dědictvím po svatém Františkovi je vánoční zvyk stavění betlémů. Nejvýraznějším rysem Františkovy spirituality byla láska ke Kristu spojená s tajemstvím jeho vtělení a lidství. 25. prosince 1223 slavil v Grecciu slavnost narození Páně na způsob „živých jesliček“ s živými zvířaty v přírodní jeskyni, upravené podle vyprávění evangelia jako betlémská stáj. Lidé tak mohli na vlastní oči vidět, prožít a hlouběji pochopit lásku a pokoru Božího Syna v tajemství jeho vtělení. Zemřel v blízkosti kostelíka Panny Marie Andělské večer 3. října 1226. Papež Řehoř IX. jej prohlásil za svatého již 16. července 1228.
Život a dílo Františka z Assisi http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_z_Assisi Životopis sv. Františka http://www.ofm.cz/dokumenty/1-obecne/17-zivotopis-sv-frantiska
Volba patrona proběhla na 55. střediskové radě 19.12.2008.
Patronem našeho střediska byl zvolen bratr František z Assisi. (9:1)
Zasláno od Miky dne 8.6.2008 # 16:20:00 (210 otevření) Další články tohoto autora Středisko Jak jsme dospěli k názvu střediska Naše středisko za pětiletou dobu své historie mělo název Hostinné 525 04. Všichni jsme se shodovali na tom, že do budoucna budeme o jménu střediska přemýšlet. Trvalo to dlouho, ale hledání a vymýšlení stálo za to. Myslím si, že většina z nás chtěla mít v názvu dominantu Hostinného – dva obry podpírající radnici a zároveň skautský motiv. Rozhodující zlom přinesl 4.mimořádný volební sněm střediska v pátek 6.6.2008. Ještě těsně předtím jsme všichni usilovně přemýšleli, zda jsme konečně nenalezli to správné jméno. Mezi mnoha návrhy Pod Obry, středisko Pana Obra, Obr, Labáček, sv. Jiří zazněl i návrh Hanky Jiřičkové DOBRÁČEK. Již sám Robin, který před sněmem rozproudil diskuzi na toto téma, prohlásil: „ Celkem skvělý
návrh má Hanka, a to sice středisko DOBRÁČEK. Řeší to jak obry, tak i to, o co nám jde. Je příjemné pro děti a mně se celkově líbí...“ Před diskuzí na toto téma Hanka vysvětlila, jakou symboliku vidí v tomto na první dojem zdrobnělému názvu. •
První nápad se zrodil z pracovního názvu skautského občasníku v Hostinném, neboť přináší dětem i rodičům dobré zprávy.
•
Dobráček, jak nazýváme uzel dobrého skutku, je u našich dětí dost často používaným uzlem, neboť právě nenacházíme zatoulaný turbánek.
•
Tento uzel nám připomíná denní příkaz pro každého skauta: Vykonat alespoň jeden dobrý skutek!
•
Sami si přejeme jít cestou dobra.
•
Dobráček spojuje dva cípy skautského šátku, jako středisko spojuje oddíly v jeden celek skautským duchem a přátelstvím.
•
Uzel má tvar čtyřlístku, možná pro štěstí, v našem středisku je však i symbolem spojení skautů ze čtyř míst, kde působíme: v Hostinném, ve Vrchlabí, v Dolní Kalné a v Dolním Lánově v pevný svazek.
Slovo DOBRÁČEK obsahuje slovo obr, jsou tak v názvu i hostinští obři, kteří k městu Hostinné neodmyslitelně patří. To vše pro nás bylo natolik inspirativní, že většina z nás tento návrh přijala za vlastní, a tak si ho zvolila. Od této chvíle jmenujeme středisko DOBRÁČEK.
Zasláno od Miky dne 23.5.2008 20:20:00 (413 otevření) Další články tohoto autora Návštěva skautů z Bensheimu - Jak to všechno začalo
V Hostinném 7.září 2007 probíhala naše 42. středisková rada a nezdála se o nic výjimečnější než kterékoli jiné porady. Jen Rony – (vůdce střediska) nám tak trochu potutelně oznámil, že později přijde návštěva – pan Karel Klíma. To začalo v mnohých z nás stoupat očekávání, s čím že to za námi pan starosta přijde. Později někdo zaťukal, to byl on. Rony ho mezi námi uvítal a později mu předal slovo. Pan Klíma za námi přišel s návrhem – zda máme zájem navázat kontakt se skauty z partnerského města Bensheimu , které leží v Hesensku v Německu a má 40 028 obyvatel. On jako starosta Hostinného často do partnerského města jezdí a má možnost získat pro nás kontakt na místní skauty. To byla pro nás všechny úžasná zpráva, byli jsme všichni z této myšlenky velmi nadšeni. Rony se nabídl, že je ochotný zprostředkovávat písemné kontakty s Bensheimem a jeho dcera Zuzana Klimentová je ochotná dělat překladatelku. Pak nás pan Klíma opustil a my jsme souhlasili s návrhem připojit k prvnímu kontaktnímu dopisu osobní zdravice. Dále jsme se dohodli, že je nejprve pozveme k nám do Hostinného, nejlépe někdy v zimě. Tak slovo dalo slovo, Rony dostal kontakt na vůdce bensheimských skautů – Jakoba a začala čilá korespondence. Po vzájemné dohodě se rozhodli, že
od nich přijedou čtyři zástupci jejich kmene- Jakob, Robin, Inga a Lisa v době jejich vánočních prázdnin od 3.ledna do 9.ledna 2008. Pro nás to byl konkrétní úkol – představit nás, naše děti, seznámit je s městem Hostinné a okolím, navázat s nimi přátelství, připravit soubor návrhů k vzájemné spolupráci. To byly naše priority. Výchovní zpravodajové- Robin se Šmudlou se ujali koordinace návštěvy, rozdělením jednotlivých dnů garantům, kteří pro návštěvu připravili zajímavý program. Zajištěním stravování návštěvy byly pověřeny Ája a Zuzka. Dále pokračuje vyprávění tím, jak návštěvní dny probíhaly.
Den příletu naší vzácné návštěvy 3. leden 2008 - čtvrtek Uvítání návštěvy, ubytování, krátká prohlídka noční Prahy. Garantem dne Robin a další průvodci Čmelda, Dingo.
Praha – den první Zápis Robina Ten den byl vůbec plný očekávání, možná i obav, jak to všechno zvládneme. Odpoledne jsme se sešli s Dingem v centru Prahy, nakoupili nějaké jídlo, abychom jako hostitelé nezklamali a vydali se převzít klubovnu, ve které jsme měli mít první 2 dny v Praze zázemí. Světluška, od kterého jsme klubovnu převzali, se netvářil moc přívětivě, škoda... Vyrazili jsme na letiště. Před příletem hostů jsme se stačili zorientovat a sejít se se Čmeldou. Pak ještě dlouhé čekání na odbavení a už jsou tu. Obavy z nás rázem spadly, když se v zástupu lidí s kufříky objevili 4 skauti v kroji a s batohem na zádech - Jakob, Lisa, Inga a Robin. Hned mezi námi bylo cítit přátelství na první pohled. Po ubytování jsme vyrazili do víru velkoměsta. Vychutnali jsme si pizzu ve stylové pizzerii na Starém městě, z nábřeží jsme pozorovali noční panorama Hradčan a večer jsme zakončili vyhlídkou z Žižkovské věže, z které jsme byli neskrývaně nadšeni. Na klubovnu jsme dorazili před půlnocí, Robin a Čmelda se rozloučili, zatímco Dingo s hosty zůstal přes noc. Zápis Dinga Po příjezdu do Prahy jsem se setkal s Robinem, společně jsme vyrazili na krátkou prohlídku města a nákup, protože zbývalo dost času do převzetí místní fary, kde se nocovalo.V danou nám Světluška – místní farář – předal klíče a ukázal klubovny oddílu Scarabeus.Poté jsme se pomocí metra a autobusů snažili dostat na Ruzyňské letiště. Vzhledem k nepříjemné zácpě na silnici jsme usoudili, že vyrazit s předstihem se vyplácí. Na letiště jsme dorazili i přesto včas a trochu se zde porozhlédli, než přišel Čmelda. Takto ve třech jsme čekali na daném místě než naši hosté konečně prošli celní prohlídkou. Vzájemně jsme se představili a ukázali hostům terminál, ze kterého měli odlétat. Poté jsme se opět přes MHD vydali k faře. Pak, co jsme se všichni ubytovali, mohlo se vyrazit do města. Nejdříve nás Čmelda zavedl do pizzerie s trošku zvláštní hudbou, ale skvělým jídlem. Naše šťastně navečeřená „skautisch gruppe“ vyrazila přes Staromák k Žižkovskému vysílači. Zde jsme museli trošku přemlouvat obsluhu, která se chystala 15minut před ukončením pracovní doby zavřít. Vcelku rychlý výtah, ze kterého jsem měl mírný pocit nevolnosti(4m/s není žádná sranda), nás zavezl do prostor, kde se nám naskytl úžasný pohled na město. I přesto, že výškové budovy – natožpak pohled z nich – nemusím, bylo úžasné pozorovat noční Prahu.Z vysílače se naše skupinka vrátila do farních prostor. Zde jsem s hosty zůstal pouze já, poněvadž Robin a Čmelda se vraceli zpět na kolej. Nutno podotknout, že pro mě to byl zlomový okamžik, protože do té doby udržovali hovor jen moji dva přátelé – s mojí jazykovou zásobou jsem konverzaci považoval za nemožnou. Naštěstí jsme se opět spletl. Jakž takž jsem se s hosty domluvil, uvařil čaj a nabídnul něco málo k jídlu, zákon „Skaut je hospodárný“ však zřejmě znají i v Německu, protože vše bylo ponecháno na snídani.Odcházet se mělo v 7:30 a vstávat v 7:00, když jsem to vysvětlil našim přátelům, měli docela strhané výrazy – možná to bylo tím, že jsem jim to oznamoval v 1:00.Poté, co jsem naučil naše přátele říkat po našem „děkuji“ a „dobrou noc“, vyrazili jsme do hajan.
Praha – den druhý 4. leden –pátek
Prohlídka Prahy,cesta do Hostinného, středisková rada-uvítání návštěvy v rámci střediska, společný večer s návštěvou. Garantem dne Robin, Čmelda, Dingo. Zápis Dinga Po zazvonění budíku na mém telefonním telefonu jsem se rozhodl (se značně protivným výrazem)vstát a dát vařit vodu na rychlovarné konvici, která snad pojem rychlost znala před 15lety.Hosté vstali s „gut morgen“ na rtech a začala snídaně. Tento oblíbený rituál požívání jídla po probuzení se mírně protáhl – asi o čtvrt hodiny, ale prozatím jsme tíhu času nepocítili. Když se ukázal Čmelda, odešli jsme do ulic Pražských. Naše výprava prošla přes Vyšehrad, Václavské náměstí a Národní muzeum – zde jsme se zdrželi snad nejdéle, expozice, které zde byly, nás zabavily – z muzea jsme se vydali na Hrad.Sídlo „pana prezidenta Václava“ bych popsal jako město ve městě. Prohlédli jsme si ceny ve Zlaté uličce, které by odradily strýčka Skrblíka od jakékoliv další návštěvy Prahy i ČR. Pak jsme došli k gotickým stavbám a chrámu. Poté, co jsme se nasytili atmosférou středověku i renesance, prošla naše skupinka branou a stala se svědky rituálu střídání stráží, který měl na můj vkus docela dlouhý průběh. V těchto místech nás již začala tlačit tíha času – muselo se mírně přidat do kroku.Prošli jsme Strahov a svezli se dolů lanovkou – podle mně docela svérázný způsob MHD.Na oběd jsme zašli do studentské Menzy, kde si každý vybral, co žaludek žádal. Jídlo bylo výborné. Pak jsme se sešli s Robinem a vyrazili na nádraží. Čmelda nám pomohl zabrat kupéčko a poté se s naší skupinou rozloučil – studentské povinnosti ho v hlavním městě zdržely.Celou cestu až do Chlumce, kde jsme přestupovali, naši hosté prospali a já debatil s Robinem.Po probuzení v Chlumci nad Cidlinou se začal mírně ozývat pan hlad a byl zjištěn ukázkový příklad toho, že nikdo není dokonalý – ani skaut ne – neměli jsme nůž, takže nebylo čím namazat chleba. Naši hosté zahnali hlad pro změnu spánkem. Do vlaku přistoupila i skupinka skautek, se kterými se Robin znal a které také směřovaly do Hostinného. I jejich vedoucí měli hlad, takže od nás získali něco málo z našeho proviantu.Cesta vlakem byla docela dlouhá, v krátké pauze ve Staré Pace jsem se vydal na záchranou misi mého žaludku a v trafice koupil balení sušenek Mila 4+1 a 0,5 l Sprite. Mila nakonec bodla i Robinovi, hosté spali. Na zastávce Hostinné – město Robin a přátelé z Bensheimu vystupovali, já pokračoval na „hlavní nádraží“ vyřídit si své rodinné povinnosti. Zápis Robina Pátek byl v režii Čmeldy. Po časné snídani následovala prohlídka Vyšehradu, Národního muzea, Hradčan a Petřína. Následoval oběd v menze ČVUT na Strahově a projížďka pražskou lanovkou. V rychlosti jsme uklidili klubovnu, zatímco ze školy dorazil Robin. Vyšli jsme směr hlavní nádraží. Poslední chvíle v Praze, loučení se Čmeldou a nabíráme směr Hostinné. Ještě dotaz, jak dlouho pojedeme a pak rychle dospat předešlou noc... Přijíždíme do Hostinného už za tmy. Před klubovnami nás vítá Rony, následuje prohlídka kluboven a večeře. Společně s návštěvou zahajujeme střediskovou radu, tentokrát ve slavnostnější atmosféře. Od hostů dostáváme dárečky v podobně znaku jejich kmene a propagačních materiálů. Po organizační části s hosty zpíváme, diskutujeme ... nu, právě jsme položili základy skautského přátelství, které sahá daleko za hranice.
5. leden – sobota Tříkrálová sbírka, přesun do Vrchlabí a pak na Špindlerův Mlýn-výprava na běžkách. Garanty dne Tarzan a Sokol. Sobotní den začal v Hostinném Tříkrálovou sbírkou. Naši přátelé se na část sbírky připojili. Příspěvek Hanky Chodila s námi Inga a získala si obdiv všech kluků, hlavně proto, že tam, kde nám nestačily ruce, abychom napsali K+M+B na dveře, pomohla Inga originálním způsobem - viz.fotečka Zápis Tarzana Hezky pěšky? Kdepak - běžky! Sobotní den byl pro naši bensheimskou návštěvu naplánován výlet na běžkách. Dopoledne jsme se Sokolem a jeho dvěma rádci Jelenem a Žlutým tesákem vyzvedli Jakoba a
spol. v Hostinném. Zde se ráno účastnili zahájení Tříkrálové sbírky v ulicích města. Ve Vrchlabí jsme pak zamířili nejdřív do půjčovny pro apartní běžecké vybavení, pak pro něco jídla a nakonec jsme na chvíli spočinuli na faře. Po zaplnění žaludků nastal čas na autobus směr Špindl. Tak jsme nastoupili a jeli.Ve Špindlerově Mlýně nás uvítalo sněžení a vítr. Po zvážení finančné nevýhodnosti lanovky na Medvědín jsme zamířili po vodovodní cestě na Mísečky (to bylo fyzicky výhodnější . Nahoře jsme konečně nasadili běžky a přes drobné problémy při seznamování našich německých spolubratří se sněhem, vybavením a lyžařskou stopou vyrazili směr Janova hora a Rovinka. Nahoru a dolu, trochu s hledáním s jednou zlomenou hůlkou a postupně i docela v obstojném tempu jsme se postupně přiblížili k Rovince. Jak jsem očekával, už se pořádně smrákalo. Aby byla ještě větší tma, šli jsme se na hodinku občerstvit na zdejší chalupy. S užitečným zatížením žaludku a za tmy nás čekalo největší převýšení - nejprve na Jánský vrch a pak na Žalý. Za nějakou tu hodinku jsme byli nahoře a nastal čas pro dobrodružnější část výpravy - noční sjezd ze Žalého. Na úzké cestě jsme se rozdělili na tři skupiny, se Sokolem jsme nasadili čelovky a pomalu a opatrně vyrazili. Jo, šlo to. Až do Verchlábe na faru, kam jsme přišli před devátou večerní. Podle Jákoba i Inge na tuhle akci budou ještě dlouho vzpomínat.
6.leden – neděle Výprava do Jičína za geocashingovou hrou a na horolezeckou stěnu. Garantem dne Rosnička. Zápis Rosničky V brzké zasněžené nedělní ráno jsme se vydali s našimi německými přáteli na celodenní výlet do Jičína. Protože nás bylo mnoho a Jičín daleko, půjčili jsme si od občanského sdružení Sportem proti bariérámČeský ráj velký modrý transportér. Do tohoto vozidla se naskládali: garant akce Rosnička, řidič Honza Pelikán, průvodce Lišák a němečtí přátelé: Inga, Lisa, Jakob a Robin. V Jičíně nás čekala velká geocashingová hra s tématem pamětních desek. Chvílemi to vypadalo, že budeme pro hledaný poklad muset i plavat, ale nakonec jsme si cestu našli. Po famózním úspěchu jsme si zašli ohřát ruce, nohy a zmrzlé nosy do příjemného prostředí hospůdky Dělová koule a posilněni teplým čajem jsme vyrazili zdolávat horolezeckou stěnu. Pro někoho to bylo úplně poprvé a někdo měl jisté zkušenosti, takže mohl morálně podpořit ostatní. Výzvu přijal každý a spokojenost byla na všech stranách. Ve večerních hodinách jsme se rozloučili v útulných hostinských klubovnách a jako památku jsme si navzájem darovali typické národní moky. Takže v Čechách zůstalo výborné bensheimské bílé víno a k francouzským hranicím zamířil Krakonoš J.
7.leden – pondělí Setkání se správcem Lesů ČR panem Lokvencem, projížďka na koni, prohlídka tábořiště K2, návrat do Hostinného a výprava do Čermné. Garanty dne Skřítek a Tygr. Zápis Tygra a Skřítka Hned ráno vyrazili němečtí skauti spolu s Ronym a Milanem za panem Lokvencem do Nemojova. Ten zajistil projížďku na koni a následně na saních,což se všem velice líbilo. Po prohlídce jeho stavení výprava vyrazila na tábořiště K2. Zde se seznámili s panem Karlem. Provedl všechny tábořištěm, svezl je přes řeku na lanovce a společně s nimi si opekli buřty, které připravil pan Lokvenc. Po obědě se k výpravě připojila Lenka, následovala prohlídka zdejšího gymnázia,včetně nakouknutí do výuky. Pak už ale čekal pan starosta,který všechny přivítal na radnici. Pan Anděl potom celou skupinu provedl místním muzeem. Paní Klimentová vše pilně překládala. Po prohlídce musel Milan skupinu opustit, místo něj se připojil Kuba a pan Lokvenc. Společně se vydali malebnou zasněženou krajinou okolí Hostinného do lomu,kde už čekal Rony. ten výpravu zavedl oklikou do Čermné. Všichni byli unavení a proto je velice potěšilo přivítání a pohoštění ve staročeské chalupě, které zajistili velice milí manželé Kučerovi. Večeřel se guláš, k tomu pivo a další pochoutky. Po této velice příjemné návštěvě se celá skupina vydala noční krajinou zpět do Hostinného.
8.leden – úterý Prohlídka kulturních míst Hostinného, bojová hra, společný přátelský večer, podepsání smlouvy o vzájemné spolupráci, rozloučení. Garantem dne Dingo, Lišák.
Zápis Dinga S Lišákem, jakožto garantem dne, jsme dohodli začátek programu na 10:00. Já zde byl o hodinu dřív díky vlakovým spojům, tak jsem aspoň pomohl připravit snídani. Po snídani jsem provedl skupinu městem přes sochu Josefa II., náměstí, kapličku na Okálech elegantní elipsou až do galerie Antických uměni.Zde nás čekal výklad v angličtině, ale z důvodů některých odborných termínů se občas něco přeložit nedalo. I přesto to bylo zajímavé. Z chladné galerie jsme přeběhli silnici do vyhřáté jídelny.Po obědě následovala pauza a prohlídka okolních krás přírody, kde měla být hrána velká bojová hra. Zároveň s prohlídkou jsem rozmisťoval jednotlivé úkoly na hru, a tak se naše expedice protáhla. V klubovnách nás čekal malý, leč odhodlaný zástup dětí. Po rozdělení do skupin a vysvětlení pravidel jsme se vydali do víru boje.Hra měla motivaci na špionážní činnost v dobách komunistické vlády. O akci a honičky nebylo nouze, ale také ne o sníh a rýmu. I přesto si po návratu, který se opozdil o hodinu, nikdo nestěžoval. Nastala krátká příprava občerstvení a naše prezentace. Večer byl zakončen slavnostním podepsáním smlouvy o vzájemné spolupráci a přípitkem. Za čisté mysli a trošku namáhané paměti zapsal Žalský Pavel – Dingo
Poslední den návštěvy z Bensheimu 9. leden – středa Den odjezdu z Hostinného a odletu návštěvy. Garantem dne Rony. Zápis Ronyho Ráno okolo deváté jsem se s našimi vzácnými hosty setkal v klubovnách těsně před odjezdem na letiště již sám. Jako dárek jsme dostali láhev Behsheimského vína pro přátele-Kučerovi v Čermné a druhou pro nás vedoucí na společný přípitek , který jsme si dopřáli na další naší SR. Od nás si stejně tak pro jejich přátele odvezli značkové víno, i když zrovna nemáme své ...Hostinnské... Poslední rozloučení, poslední společnou fotku a pak již nasedají do červené octavie, kterou dalo k dispozici město a odjíždějí do Prahy na letiště. ještě ten den večer Jakob posílá e-mailovou zprávu, která je hezkou tečkou za jejich příjemnou návštěvou u nás.
Hallo Rony, > > wir sind wieder gut in Deutschland angekommen. Wir müssen uns erst wieder an den > Alltag gewöhnen. So gut und schön war die Zeit bei Euch. Dorazily jsme do Německa v pořádku. Musíme si zase zvykat na všední den. Tak moc dobře u vás bylo. > Es ist ein tolles Gefühl, zu wissen, dass das, was wir in der letzten Woche > begonnen haben, sich im Sommer fortsetzen wird. Je to báječný pocit vědět, že to, co bylo minulý týden započato, bude mít v létě pokračování. > Ich hoffe, Euch geht es allen gut. Grüße bitte auch alle anderen netten Leute, > die wir kennenlernen durften. Doufám, že se vám všem dobře daří. Pozdravuj prosím také všechny příjemné lidi, které jsme mohli poznat. > > Unsere Vorbereitungen werden schon bald beginnen. Für uns wäre es ganz gut, wenn > wir vielleicht jetzt schon einen festen Termin für Euren Besuch im Sommer bei > uns ausmachen könnten. Damit wir diesen unseren Kindern nennen können und wir > alles genau planen können. Naše přípravy začnou již brzy. Pro nás by bylo lepší, kdybychom co nejdříve věděli pevný termín vaší letní návštěvy. Budeme ho mici sdělit našim dětem a vše přesně naplánovat. > Es geht im kompletten Juli. Uns wäre am liebsten, wenn es gegen Ende Juli > klappen würde. Dann ist nämlich auch Ferienende und Euer Besuch liegt nicht in > der Mitte der Ferien. Es haben also viele Kinder dann Zeit. Je to možné během celého července, ale nám by bylo milejší, kdyby to bylo koncem měsíce. To by váš termín nebyl uprostřed našich prázdnin, ale ke konci, a to bude mít více našich dětí čas. > > > > Viele Grüße, Gut Pfad (= dobrou cestu - Pfad je lesní pěšina - od toho skauti = Pfadfinder - ti co našli cestu) und Ahoj, Jakob
Byla to důležitá návštěva, otevřela nám vzájemně dveře k našemu přátelství. Všechno někdy začíná. Pevně věřím, že toto je začátek nejen mnoha dalších společných zážitků na naší společné skautské stezce, ale i počátek mnoha osobních přátelství dětí i vedoucích, kteří se budeme navzájem setkávat... Rony
Tak jsme se stali třetí organizací v Hostinném (po hasičích a fotbalistech), kteří navázali vzájemnou spolupráci se skautskou organizací z města Bensheim. V současné chvíli chystáme Česko-německý tábor v Bensheimu v termínu: 21. - 28. července 2008. Robin - Libor Kukačka je jmenován vedoucím výpravy. Z našeho střediska jede 15 dětí+3 vedoucí. Přejeme si, aby brzo vyrostla na právě položených základech pevná stavba naší vzájemné spolupráce. Zápisy shromáždila Miky