SROVNÁNÍ DVOU ČESKÝCH PŘEKLADŮ NOVELY CIZINEC PŘICHÁZÍ OD MIKY WALTARIHO

MASARYKOVA UNIVERZITA ___________________________________________________________________________

Filosofická fakulta

SROVNÁNÍ DVOU ČESKÝCH PŘEKLADŮ NOVELY CIZINEC PŘICHÁZÍ OD MIKY WALTARIHO ____________________________________________

Bakalářská práce

Autor: Petra Kailová (učo 110458) Vedoucí práce: Mgr. Michal Kovář ___________________________________________________________________________

Brno 2006

1

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Michalu Kovářovi za připomínky a za čas, který mé práci věnoval.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala sama s využitím níže uvedené literatury.

Brno, dne 26.12.2006 _____________________ podpis

2

Obsah Obsah.......................................................................................................................................... 3 Úvod ........................................................................................................................................... 6 2. Mika Waltari .......................................................................................................................... 8 2.1. Abecední seznam českých překladů Miky Waltariho .................................................. 10 2.2. Cizinec přichází............................................................................................................. 12 3. Překladatelé .......................................................................................................................... 14 3.1. Vladimír Skalička.......................................................................................................... 14 3.2. Jan Petr Velkoborský .................................................................................................... 16 4. Obecné srovnání překladů.................................................................................................... 17 4.1. Styl překladu ................................................................................................................. 17 - 4.1.1. Přidávání informací.................................................................................................. 18 - 4.1.2. Vypouštění informací............................................................................................... 22 5. Stručný přehled nominálních konstrukcí ............................................................................. 24 5.1. Přehled participií ........................................................................................................... 24 5.2. Přehled infinitivů........................................................................................................... 25 5.3. Partisiippirakenne (participiální konstrukce objektová/subjektová) ............................. 26 - 5.3.1. participiální konstrukce objektová:.......................................................................... 26 - 5.3.2. participiální konstrukce subjektová: ........................................................................ 26 5.4. Temporaalirakenne (konstrukce časová)....................................................................... 26 5.5. Finaalirakenne (konstrukce účelová) ............................................................................ 27 5.6. Další nominální konstrukce........................................................................................... 27 - 5.6.1. kvasi konstrukce: ..................................................................................................... 27 - 5.6.2. proximativní konstrukce: ......................................................................................... 27 - 5.6.3. konstrukce s pasivním participiem přítomného času v inessivu plurálu:................. 28 6. Srovnání překladů nominálních konstrukcí.......................................................................... 29 6.1. Překlady participiálních konstrukcí objektových/subjektových ................................... 29 6.2. Překlady konstrukcí časových....................................................................................... 32 6.3. Překlady finálních konstrukcí........................................................................................ 37 6.4. Překlady kvasi konstrukcí ............................................................................................. 39 6.5. Překlady dalších gramatických jevů.............................................................................. 43

3

- 6.5.1. Překlady II. infinitivu v instruktivu.......................................................................... 43 - 6.5.2. Překlady III. infinitivu ............................................................................................. 45 7. Zajímavé rozdíly v překladech............................................................................................. 47 7.1. Drobné rozdíly............................................................................................................... 47 7.2. Inspirace dřívějším překladem ...................................................................................... 48 7.3. Protikladné překlady ..................................................................................................... 49 7.4. Volné překlady .............................................................................................................. 53 8. Závěr..................................................................................................................................... 61 9. Resumé ................................................................................................................................. 63 10. Literatura ............................................................................................................................ 64 Příloha ...................................................................................................................................... 66

4

"Jarní den se klonil k večeru, když cizinec vstoupil do domu... Z této první věty, kterou jsem jednoho letního rána roku 1937 naklepal na stroji na papír, získalo celé dílo styl, rytmus i zápletku… Forma i obsah byly obsaženy již v té první větě, byl to symbol, semeno, z něhož pak celé dílo organicky rostlo: v tom jarním dni, klonícím se k večeru, bylo drama trojúhelníku i probuzení přírody, lásky a plodnosti, třebaže mládí již bylo pryč a někde v dálce číhala hrozba podzimu, tma, katastrofa, smrt..." Mika Waltari

5

Úvod Literatura je výborný prostředek k poznávání jiné kultury. Odhaluje nám odlišný způsob života, jiný pohled na svět. Ne každý však ovládá všechny jazyky, aby mohl čerpat z cizojazyčných děl. Proto jsou překladatelé tak významní. Jsou pro nás čtenáře zprostředkovateli jiné skutečnosti, něčeho nového a zajímavého, co bychom jinak nepoznali. Překladatelská práce však není jednoduchá. Pro kvalitní překladatelský výkon musí překladatel samozřejmě perfektně ovládat jazyk, ze kterého překládá, jazyk, do kterého překládá (samozřejmě po stránce lexikální i gramatické) a věcný obsah překládaného textu jako například dobové a místní reálie. 1 Hlavním tématem této práce bude porovnání dvou překladů novely od světoznámého finského spisovatele Miky Waltariho. Toto dílo bylo přeloženo do češtiny roku 1941 Vladimírem Skaličkou. Tento překlad vyšel jako jeden z prvních vůbec. V roce 2005 vyšel nový překlad od Jana Petra Velkoborského.

Literární překlad stárne rychleji než původní dílo, stárnoucí jazyk literárního díla se toleruje a respektuje, stárnoucí jazyk překladu však obvykle nikoli. Literární překlad stárne v důsledku jazykových změn, změn ideově estetických norem a dobového povědomí i v důsledku změn komunikační situace. Proto když se za zastaralý překlad pořizuje překlad nový, bývá celkem nesporné, že nový překlad je lepší a čtivější už jen tím, že používá moderní jazykový repertoár. Ten je však důsledkem objektivního vývoje češtiny, nikoli plodem překladatelovy vynalézavosti. Vedle toho ovšem existuje mnoho nových překladů, které přinášejí novou interpretaci i nová překladová řešení.2 Tak je tomu i v tomto případě. Ať už ve stylu překladu nebo v tom, že Velkoborský využívá širší škálu možných způsobů překladu nominálních tvarů a konstrukcí než Skalička.

Na začátku svého výkladu pohovořím o všech důležitých okolnostech, se kterými má práce souvisí. A to o životě a díle samotného autora, o jeho novele Cizinec přichází, o obou překladatelích a také o rozebíraných gramatických tvarech. Samotné srovnávání poté proběhne ve dvou fázích. Nejdříve se budu věnovat obecnému srovnání základních rozdílů, které jsem při práci analyzovala, a to od nejobecnějších rozdílů. Poté se zaměřím na

1 2

viz. [7] str. 15 viz. [9] str. 178

6

jazykovědnou stránku děl, na nominální konstrukce a jejich překlad do češtiny. Nominální tvary sloves a z nich tvořené konstrukce jsou nejdříve rozděleny v přehledu a poté jsou ve stejném pořadí jako v přehledu srovnávány překlady konkrétních konstrukcí z finského originálu Vieras mies tuli taloon. Překlad těchto jevů zajisté není jednoduchý a už vůbec ne jednoznačný, protože odpovídající konstrukce se v našem rodném jazyce nevyskytují. Překladatelé si tudíž museli vystačit s jazykovými prostředky, kterými čeština disponuje, a já se budu snažit analyzovat a demonstrovat rozdíly ve výsledcích jejich snažení. Jazykové prostředky těchto dvou jazyků totiž nejsou ekvivalentní, proto se text nedá převádět mechanicky. Každý překladatel si vždy musí vybrat způsob, který se mu pro překlad každé určité věty nejvíce zamlouvá, podle nejlepšího vědomí a svědomí. V těchto případech, kdy se překládají tvary a konstrukce, které čeština nemá k dispozici, se nejčastěji uplatňují vztažné věty jako nejpohodlnější a nejobecnější prostředek. 3 U překladů z finštiny můžeme používat také adjektiva odvozená od participií a další druhy vedlejších vět, například finální, objektové a další.

Je zřejmé, že mezi oběma překlady již uplynulo přibližně 65 let a tudíž nemůžeme očekávat, že se obě díla nebudou lišit. Liší se jak v užití výrazových prostředků, tak ve stylu překladu a ve způsobu překladu jednotlivých konstrukcí finské gramatiky. Tato práce se pokusí tyto rozdíly shrnout v přehledu. Pochopitelně se budu zabývat pouze rozdíly v obou překladech a nebudu tedy rozebírat všechny jednotlivé konstrukce a tvary, které oba autoři přeložili stejně nebo velmi podobně. Těch by byl nespočet, protože Mika Waltari je proslulý velmi častým užitím nominálních konstrukcí ve své tvorbě, a to vše bohužel tato práce vzhledem ke svému rozsahu nemůže obsáhnout.

Práce si neklade za cíl porovnat překlady a zhodnotit, který je lepší. Ani není jejím cílem rozebírat všechny konstrukce, které se v textu objevily. Jak jsem již zmínila výše, v práci se budu zabývat především analýzou překladů z hlediska jazykového, rozeberu překlady níže zmíněných gramatických konstrukcí, a to pouze těch, u kterých se překladatelé neshodli na překladu, a porovnám, který je gramaticky blíže překládanému jevu. V práci se rovněž zmíním o základních poznatcích, které z uvedeného srovnání vyplývají.

3

viz. [7] str. 75

7

2. Mika Waltari

(19. září 1908 - 26. srpna 1979)

- pseudonymy Leo Arne, Kristian Korppi, Nauticus, Leo Rainio, M. Ritvala

Mika Toimi Waltari se narodil v Helsinkách. Jeho otec byl luteránský farář a zemřel, když bylo Mikovi pět let. Od té doby vyrůstal sám s matkou a dvěma bratry. Pod vlivem rodinné tradice šel studovat teologii na Helsinskou univerzitu, ale po roce přešel na filozofickou fakultu, kde studoval mj. historii náboženství. Víra v Boha a zájem o různá náboženství Waltariho provází celý život a hraje velkou roli v jeho historických románech. Promoval v roce 1929. Během studií přispíval do několika časopisů, psal poezii a hororové příběhy inspirované Edgarem Allanem Poem. Waltari psal od dětství, ale do literatury vstoupil ve dvacátých letech jako básník a člen literární skupiny Tulenkantajat (Nositelé ohně), jíž se stal jednou z vůdčích osobností. Tato skupina se v jistém ohledu postavila proti dřívějšímu finskému tradicionalismu a propagovala orientaci na moderní evropské proudy. Waltari tvoří jako básník okouzlený dálkami, exotikou, svobodou. Exotika, která ustoupila ve třicátých letech do pozadí (Waltari tehdy psal především díla ze současného Finska), se k Waltarimu znovu vrací v jeho historických románech. Waltari vydal svou první knihu Jumalaa paossa roku 1925. V roce 1927 odcestoval do Paříže, kde napsal svůj první román Velká iluze (Suuri illusioni). Roku 1929 se vydal do Istanbulu a o této cestě zanechal svědectví v knize Vlak osamělého muže (Yksinäisen miehen juna). Roku 1931 se oženil s Marjattou Luukkonen a o rok později se jim narodila dcera Satu, která se také stala spisovatelkou. V roce 1937 napsal svůj první velmi úspěšný román Cizinec přichází (Vieras mies tuli taloon), psychologický román z vesnického prostředí. Kniha byla již několikrát zfilmována a často se považuje za Waltariho vrcholné dílo.

8

Jeho první divadelní hra Achnaton, ze slunce zrozený (Akhnaton, auringosta syntynyt) byla uvedena roku 1938 ve Finském národním divadle. V roce 1939 napsal svou první detektivku Kdo zavraždil paní Skrofovou? (Kuka murhasi rouva Skrofin?), s níž vyhrál severskou detektivkovou soutěž. Během zimní a pokračovací války působil jako novinář a pracoval i pro finskou rozvědku. Pod vlivem událostí napsal knihy Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta) a Ve stínu Sovětské špionáže (Neuvostovakoilun varjossa). Tyto knihy byly po uzavření míru se Sovětským svazem odstraněny z finských knihoven. Během války napsal i dva historické romány: příběh o švédské královně Karina Månsdotter (Kaarina Maununtytär) a příběh z Ruska Tanec nad hroby (Tanssi yli hautojen). Po válce se věnoval zejména historickým románům, odvrací se od neradostné současnosti a obrací se k tajemným dálkám a dávným příběhům, které ho lákaly v mládí. V roce 1945 píše své nejslavnější dílo Egypťan Sinuhet (Sinuhe, egyptiläinen)4. Waltari však Egypt nikdy nenavštívil. Roku 1947 se podruhé vydal na cestu do Istanbulu, ze které vznikl cestopis Cesta do Istanbulu (Lähdin Istanbuliin). Znalostí z prostředí, kde se stýká evropská civilizace s blízkovýchodní, využil ve svých románech Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka,1948) a Šťastná hvězda (Mikael Hakim,1949). Do Istanbulu umístil další historický román Temný anděl (Nuori Johannes,1951), který však vyšel až roku 1980. Na něj navazuje román Pád Cařihradu (Johannes Angelos), který napsal a vydal o rok později. Další známější historický román Tajemný Etrusk (Turms kuolematon) napsal roku 1955. V jeho pozdějších románech, např. Šťastný Felix (Feliks Onnellinen,1958) a Jeho království (Valtakunnan salaisuus,1959) se věnoval náboženským tématům. Kromě těchto románů ve stejné době psal detektivky, básně, pohádky a divadelní hry. Zejména jeho novely patří ke špičkovým. Některé z nich byly nejprve odmítány pro svoji údajnou obscénnost a on je musel vydávat sám. V roce 1970 obdržel čestný doktorát na Turkuské univerzitě.

Mika Waltari byl jedním z nejplodnějších finských autorů. Napsal nejméně 29 románů, 15 novel, 6 sbírek pohádek, 6 sbírek poezie a 26 dramat. Podílel se také na tvorbě scénářů pro film a rádio, psal literaturu faktu, překládal a napsal stovky přehledů a článků. Ve světě je nejznámějším finským autorem a jeho díla byla přeložena do více než třiceti jazyků.

4

Příběh lékaře faraóna Achnatona je zasazen do doby vlády 18. dynastie okolo roku 1300 př.n.l.. Odráží ale deziluzi a rezignaci na poválečný stav Finska. Román byl roku 1945 zfilmován v Hollywoodu.

9

2.1. Abecední seznam českých překladů Miky Waltariho 5 3x komisař Palmu (obsahuje i Hvězdy to řeknou - Tähdet kertovat, komisario Palmu, Omyl komisaře Palmua - Komisario Palmun erehdys, Kdo zavraždil paní Skrofovou? - Kuka murhasi rouva Skrofin?; Odeon, Praha 1989; Knižní klub, Praha 2003) - přel. Jan Petr Velkoborský

Bílý slon a jiné pohádky (Knižní klub, Praha 2004) – přel. Jan Petr Velkoborský

Cesta do Istanbulu (Lähdin Istanbuliin; Hejkal, Havlíčkův Brod 2003) – přel. Markéta Hejkalová

Cizinec přichází (Vieras mies tuli taloon; Světový literární klub, Praha 1941) – přel. Vladimír Skalička; (Knižní klub, Praha 2005) – přel. Jan Petr Velkoborský

Čarodějka (Noita palaa elämään; Dilia, Praha 1976) - přel. Marta Hellmuthová

Čínská kočka a jiné pohádky (Kiinalainen kissa ja muita satuja; Knižní klub, Praha 2002)

Čtyři západy slunce (Neljä päivänlaskua; Vyšehrad, Praha 1976) - přel. Marta Hellmuthová

Dveře do tmy (Ovi pimeään; Dilia, Praha 1983) - přel. Marta Hellmuthová

Egypťan Sinuhet (Sinuhe egyptiläinen; Lidová demokracie, Praha 1965 (2 díly); Vyšehrad, Praha 1969, 1971, 1978, 1984 a 1985; Odeon, Praha 1989; Šimon & Šimon, Praha 1993 a 1997; Nakladatelství Josefa Šimona, Praha 1996, 2000, 2001 a 2003; Český klub, Praha 2002 a 2004) - přel. Marta Hellmuthová

Hvězdy to řeknou (Tähdet kertovat, komisario Palmu; Melantrich, Praha 1975; Knižní klub, Praha 2003) - přel. Jan Petr Velkoborský

5

zpracováno na základě údajů na: www.obecprekladatelu.cz/ZZPREKLADY/totalfinstina.htm; www.mzk.cz; www.kjm.cz

10

Jeho království (Valtakunnan salaisuus; Vyšehrad, Praha 1974 a 1991; Český klub, Praha 2001 a 2005) - přel. Marta Hellmuthová

Kdo zavraždil paní Krollovou? (Jan Papík, Praha 1946) - přel. Milada Krausová-Lesná

Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka; Hejkal, Havlíčkův Brod 2002) – přel. Markéta Hejkalová

Nepřátelé lidstva (Ihmiskunnan viholliset; Český Klub, Praha 1999 a 2004) - přel. Marek E. Světlík

Pařížská kravata (Pariisilaissolmio, obsahuje i Živá voda věčnosti - Ihmisen vapaus, Fine van Brooklyn - Fine van Brooklyn; Vyšehrad, Praha 1981) - přel. Marta Hellmuthová

Pád Cařihradu (Johannes Angelos; Práce, Praha 1975; Knižní klub, Praha 1995; Šimon a Šimon, Praha 1997; Český klub, Praha 2003 a 2005) - přel. Marek E. Světlík

Plavovláska (Kultakutri; obsahuje i Už nikdy nebude zítra - Ei koskaan huomispäivää; Nakl. Hejkal, Havlíčkův Brod 1995 a 2003) - přel. Markéta Hejkalová a Viola Čapková

Šťastná hvězda (Mikael Hakim; Nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2002) – přel. Markéta Hejkalová

Tajemný Etrusk (Turms, kuolematon; Práce, Praha 1972; Šimon & Šimon, Praha 1996; Český klub, Praha 1995 a 2004) - přel. Marta Hellmuthová

Temný anděl (Nuori Johannes; Nakladatelství Hejkal, Havlíčkův Brod 2000) - přel. Markéta Hejkalová

Vlastní pramen (Elämän rikkaus; Dilia, Praha 1976) - přel. Marta Hellmuthová

Záhada Rygsecků (Plzákovo nakladatelství, Praha 1946) - přel. Milada Krausová-Lesná

11

2.2. Cizinec přichází V roce 1937 se Waltari zúčastnil anonymní literární soutěže vypsané dodnes největším finským nakladatelstvím WSOY. Porotu velmi překvapilo, když pak byl identifikován jako autor vítězného díla, protože venkovská novela Cizinec přichází (Vieras mies tuli taloon) byla pro Waltariho tématem zcela netypická. Do té doby byl znám jako „městský“ autor. Navíc jsou zde venkov a město postaveny do ostrého kontrastu a z tohoto souboje vítězně vychází venkov:

„Kaupunki on paha. Kaupunki on väärä. Se tekee ihmisen tyhjäksi ja levottomaksi, se tekee ihmisen vääräksi.“ „Město je zlé. Město je falešné. Činí člověka prázdným a neklidným, činí člověka falešným.“ „Město je zlé. Město je falešné. Vyprazdňuje člověka, bere mu klid a dělá z něj lháře.“ 6

Námět prý Waltari čerpal z černé kroniky, příběh situoval do okolí Pornainenu, odkud pocházela jeho matka, a celou novelu dokončil za tři týdny. Dnes je toto dílo považováno za vrchol Waltariho předválečné tvorby.

Waltariho novela nás zavádí na syrový, přesto však okouzlující finský venkov, do míst, kde ovlivňuje a určuje přírodní dění lidské životy. Tento příběh lásky a nenávisti vypráví o lidech, kteří neměli právě lehký život a na osamělý statek prchají před svou minulostí. Láska k půdě, společná práce a snaha o záchranu statku postupně sblíží hospodyni, jejíž neschopný manžel je alkoholik a slaboch, s cizincem, který symbolizuje poctivost, pracovitost a uzavřenost, tedy vlastnosti považované už od Kalevaly za typicky finské. Čtvrtá postava, starý hospodář Herman, představuje moudrost věků, tradici, ale také blížící se smrt. 6

viz. [1] str. 56; [2] str. 69; [3] str. 66

12

Jak tvrdil sám Waltari, celé dílo získalo svůj styl, rytmus i zápletku hned z úvodní věty: „Jarní den se klonil k večeru, když cizinec vstoupil do domu.“ A právě pro jazykovou úspornost a čistotu i propracovanou psychologii postav je tato novela ceněna jako mistrovské dílo, v němž každé slovo má své nezastupitelné místo7. V pečlivě rytmizovaných větách a ve hře symbolů se stává z prostého příběhu o manželském trojúhelníku velkolepé vyprávění o slabosti a síle, o schopnosti vzepřít se osudu.

Novela byla přeložena již do 16 jazyků, byla dokonce už dvakrát zfilmována, v roce 1938 se režie ujal Wilho Ilmari a novější verzi z roku 1957 režíroval Hannu Leminen, a ve Finsku je stále populární. Nesnadného překladatelského úkolu se po Vladimíru Skaličkovi, jehož překlad vyšel jako jeden z prvních již v roce 1941, v roce 2005 velmi dobře zhostil Jan Petr Velkoborský.

7

viz. www.severskélisty.cz/knihy/knih0105.htm či [3] přebal knihy

13

3. Překladatelé Český literární překlad měl zpravidla vysokou úroveň a významnou měrou přispíval jak k rozvoji národní kultury, tak k obohacování českého literárního jazyka. Většina adeptů literárního překládání se rekrutuje z řad univerzitních absolventů filologických oborů. Během svého studia si jednak rozšířili a prohloubili znalost toho kterého cizího jazyka a získali i potřebný všestranný rozhled o zemi či zemích, kde se tímto jazykem mluví a píše. A je jasné, že bez toho prakticky nelze úspěšně překládat. Nejinak tomu bylo i u Vladimíra Skaličky a Jana Petra Velkoborského, kteří oba absolvovali Filosofickou fakultu Karlovy univerzity.

3.1. Vladimír Skalička

(* 19. 8. 1909 Praha, † 17. 1. 1991 Praha)

-

český

jazykovědec

(zakladatel

novodobé typologie jazyků)

Vladimír Skalička byl synem lékaře-psychiatra a malířky, vnuk Josefa Mánesa. Vystudoval školu v Kosmonosech, pak klasické reálné gymnázium v Mladé Boleslavi a maturoval na akademickém gymnáziu v Praze, kam se rodina znovu nastěhovala. Poté studoval češtinu a latinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v 5. semestru začal studovat ještě maďarštinu. V letech 1931-1932 studoval finštinu v Helsinkách. Habilitoval se na základě monografie Zur ungarischen Grammatik, vydané roku 1935, ve které se zabýval rozborem finštiny, maďarštiny a turečtiny.

Po zavření českých škol v roce 1939 byl nucen živit se překlady beletrie, přičemž využil svých znalostí zejména finštiny, ale i maďarštiny (v letech 1941-1943 vydal sedm titulů z finské a dva z maďarské literatury).

14

V roce 1946 se stal na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy prvním profesorem obecného jazykozpytu a zakladatelem oboru ugrofinských jazyků. Zabýval se však i bohemistikou (mj. Typ češtiny, 1951), slavistikou, ale i dalšími jazyky včetně orientálních. Pro Skaličku byla co nejhlubší znalost co největšího počtu jazyků východiskem jeho lingvistické práce. Dokázal se orientovat v neuvěřitelných 1200 jazycích a dialektech. Těchto dispozic využil nejen k řadě srovnávacích studií z obecné jazykovědy, ale především k vytvoření nové moderní koncepce jazykové typologie, které se dostalo celosvětového uznání. V jejím rámci rozlišil pět základních jazykových typů: flexivní, introflexivní, aglutinační, izolační a polysyntetické. Své názory shrnul v práci Vývoj jazyka (1960). Věnoval se také fonologii, morfologii, syntaxi, vztahu morfologie a syntaxe, teorii promluvy, dějinám jazykovědy, zajímal se mj. o vztah jazyka a společnosti a je autorem prací z obecné jazykovědy. Byl členem Pražského lingvistického kroužku, vědeckého kolegia jazykovědy Československé akademie věd, členem Societas Linguistica Europaea. K jeho význačným kolegům patřil Pavel Trost (specialista na baltské jazyky) a k žákům patří mimo jiné i význačný matematický lingvista Petr Sgall. Do jazykovědy významně zasáhla i Skaličkova manželka Alena (pro změnu pochází z rodiny Bedřicha Smetany), která je pokračovatelkou skvělé úrovně české fonetiky. Vedle fonetiky korejštiny se věnovala především angličtině (Fonetika současné angličtiny, 1982).

Vladimír Skalička napsal za svůj život nespočet děl. Převážná většina z nich byla nashromážděna jeho žákem a posléze kolegou Františkem Čermákem a jeho spolupracovníky a vydána v třídílném Souborném díle (první a druhý díl v roce 2004, třetí díl v roce 2006).

15

3.2. Jan Petr Velkoborský (*11. 7. 1934 Banská Bystrica) - nakladatelský redaktor, překladatel z finštiny

Dlouholetý překladatel a propagátor finské literatury.

Syn básníka a překladatele Fráni Velkoborského. Po maturitě na Tylově gymnáziu v Hradci Králové v roce 1952 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a historii, absolvoval v roce 1959 s titulem PhDr.. V letech 1965-92 pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros v Praze. Současně působil v letech 1966-94 jako lektor finské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Podílel se na encyklopedii Universum.

Překládá z finštiny klasickou i moderní prózu a poezii, nevyhýbá se ani dobrodružnému žánru a knihám pro děti. Okrajově překládá rovněž z angličtiny, dobrodružnou literaturu a zejména odbornou a populárně naučnou literaturu. Do češtiny (i slovenštiny) přeložil mnoho významných děl finské literatury 20.století od celé řady známých i méně známých finských autorů. Jmenuji alespoň některé z nich: Antti Hyry (Popis cesty vlakem), Daniel Katz (Když dědeček lyžoval do Finska), Aleksis Kivi (Ševci z Nummi), Väinö Linna (trilogie Pod Severkou), Veijo Meri (Lovec lebek, Manilský provaz, Šofér pana plukovníka), Timo K. Mukka (Země je hříšná píseň, Píseň o dětech Sipirje), Mika Waltari (Hvězdy to řeknou, Kdo zavraždil paní Skrofovou?, Omyl komisaře Palmua, Cizinec přichází), Arto Paasilinna (Zajícův rok). V roce 1984 se stal držitelem Finnish Government Prize for Translation of Finnish Literature. Byl nominován na ocenění Zlatá stuha v roce 2004 v kategorii Hodnotný překlad významných děl pro děti a mládež za knihu od Miky Waltariho Bílý slon a jiné pohádky.

16

4. Obecné srovnání překladů Mistrovská díla (mezi něž tato novela právem patří), ve kterých žádné slovo není bez příčiny (Waltari totiž zastával názor, že dobrá kniha má být krátká a výstižná), je velmi těžké překládat. Nejde tam už jen o jazyk, ale překladatelova práce je také o pocitech a souvislostech.

Jak již bylo řečeno v úvodu, je jasné, že mezi oběma překlady již uplynulo téměř 65 let a tudíž nemůžeme očekávat, že se obě díla nebudou lišit, co se týče výrazových prostředků. Rozdíly však nejsou velké. Vladimír Skalička používá některé výrazy působící dnes zastarale a také více využívá při překladu zastaralejší gramatické tvary, jako například přechodníky. Ale to je vzhledem k časovému odstupu pochopitelné.

Zřejmý rozdíl je také ve způsobu překladu. Přestože se Skalička více vžívá do atmosféry příběhu a často se stává, že si přidává do děje celé věty a podílí se tak na vlastní obohacené verzi příběhu (což je důležité v případě, kdy se vysvětluje nějaká reálie neznámá čtenáři v jazyce překladu, to ovšem není tento případ), na druhou stranu se snaží překládat text co možná nejdoslovněji. Velkoborského překlad je naopak volnější. Velmi zajímavé je také porovnávat styl překladu jednotlivých konstrukcí finské gramatiky. Určité finské konstrukce se v češtině nevyskytují, a proto je jejich překlad složitější, někdy téměř zapeklitý, ale oba dva překladatelé se s ním vypořádali s bravurou. Jak již bylo uvedeno, Skalička více používá přechodníky, kterými se snaží suplovat co nejdoslovnějším způsobem tyto tvary, Velkoborský raději překládá pomocí vedlejších vět.

4.1. Styl překladu Jak bylo již zmíněno na začátku kapitoly čtvrté, Vladimír Skalička používá více zastaralejších výrazů a slovních spojení (např. „cizinec se neulekl“, „přišel z míry“, „obrátil zraky k“, „musil“, apod.). Používá také infinitiv zakončený na „–ti“, který je již dnes považován za knižní. Stejně tak se zde vyskytuje přívlastek neshodný, který také působí knižně (např. „na tváři cizincově“). Také co se týče užití přechodníků, u Skaličky jsou běžným jevem (nalezla jsem jich v textu přes dvě stě), Velkoborský jich však užívá zřídka (kolem dvaceti). Současnému čtenáři

17

se sice mohou zdát jako rušivý element, jsou však tvarem, který se dá považovat za nejvíce odpovídající tvarům finských infinitivů. Pokud se však na věc podíváme z pohledu finštiny, přestože v hovorové řeči jsou nominální konstrukce nahrazovány vedlejšími větami, nejsou vnímány jako archaický prvek jako je tomu u českých přechodníků.

Velký rozdíl je také v přístupu k překládanému textu. Skalička se snaží překládat dílo co nejdoslovněji, Velkoborský dává přednost volnému překladu. Názorným příkladem může být tabulka 4.5.18. nebo tato věta: Waltari

„…kiipesi ylisille katsomaan, olivatko kanat munineet sinne. Kanat kulkivat vapaina pihassa ja piilottivat usein pesänsä.“

Skalička

„…spěchala se podívat ke hřadům, snesly-li sem slepice vejce. Slepice chodily volně po dvoře a často ukryly hnízdo.“

Velkoborský „…vyšplhala na půdu podívat se, zda tam slepice nezanášejí. Mohly si volně chodit po dvoře a často snášely vejce, kam je napadlo.“ 8 Tab. 4.2.1

V další části srovnávání se však budu zabývat především výrazovou explicitností obou autorů a rozdíly v rozsahu jejich překladů vůči originálu. Vedle rozsahových rozdílů daných systémem konkrétního jazyka totiž můžeme v textech spojených překladovou korelací konstatovat i rozdíly textové, ve kterých se rozsah informací nekryje, v textu jsou dodávány či redukovány některé informace. 9 - 4.1.1. Přidávání informací

Skalička velmi často vkládá do překladu vlastní věty (či alespoň části vět), snad pro dokreslení atmosféry, kterou z Waltariho řádků vycítil. (Je ovšem také možné, že jsem pracovala s vydáním, které se lišilo od toho, které měl k dispozici Skalička pro svou práci. Je možné, že sám Waltari novelu pro další vydání upravoval.) Ukázkovým příkladem toho je odstavec, který zní v originále takto:

8 9

viz. [1] str. 68; [2] str. 84-5; [3] str. 80 viz. [9] str. 57

18

„Kylmän tyynenä ympäröi keväinen yö hänet. Maa vastasi jäätävänä paljaiden jalkojen askeliin. Etäällä kylässä haukkui koira, kuun sirppi nosti kuoleman otaa yli kallioiden ja mustan lammen. Näin oli hyvä. Nainen kyyristyi kylmään maahan ja painoi kasvonsa armahtavan pimeyden peittoon. Pitkän, pitkän tuokion kuluttua äänettömät nyyhkäykset vavahtelivat keväisen yön tyyneen ilmaan.“ 10

A který přeložil J. P. Velkoborský téměř doslovně takto:

„Jarní noc ji obklopila studeným tichem a země chladně odpovídala na kroky bosých nohou. V dálce ve vsi štěkal pes, nad skalami a černým jezerem se jako osten smrti zdvíhal srpek měsíce. A tak to bylo dobře. Žena klesla na chladnou zem a skryla tvář v klínu milosrdné tmy. A až po dlouhé, dlouhé chvíli rozechvěl klidný vzduch jarní noci tichý vzlyk.“ 11 V. Skalička si ho však podstatně obohatil: 12

„Studeně tichá obklopovala ji jarní noc. Země chladně odpovídala na kroky bosých nohou. Dále ve vesnici zaštěkal pes, bledý měsíc zdvíhal kosu smrti nad skalami a černým jezerem. Tak to bylo dobře. Vše ztrativši, bez naděje v budoucnost, beze všeho, co by mohla nazývat svým, žena klesla na zem a přitiskla tváře do klína laskavé tmy. Po dlouhé, dlouhé chvíli se rozevřely všechny trpké prameny zklamání a tiché, nehlučné vzdechy se třásly v klidném vzduchu jarní noci. I nenávist byla malá, každý lidský cit byl malý vedle těch strašných, bezhlučných vzlyků, které jarní noc a chladná zem skryly do svého klína.“ 13

Takovýchto příkladů je však u V. Skaličky mnoho. Uvádím další případy tohoto jevu s paginacemi: „Bylo tu jen mrtvé světlo nezakryté lampy a chladný, modrý pohled ženy uprostřed světnice.“ 14

„V posledních slovech byl tvrdý a trpký tón.“ 15 „… (řekla) spíše hrubě než přátelsky.“ 16 10

viz. [1] str. 50 viz. [3] str. 59 12 To však může být způsobeno tím, že jsem neměla k dispozici vydání, se kterým pracoval Skalička. Je možné, že Waltari novelu upravoval pro další vydání. 13 viz. [2] str. 61 14 viz. [2] str. 15 15 viz. [2] str. 18 11

19

„Větve bříz růžově svítí v záři vycházejícího slunce.“ 17 „Být sám, chudý a poslouchat každého, kdo zpozoruje u vás sen o nedosažitelné svobodě.“ 18 „… (aby pracoval) rukama, pracoval obratnýma, silnýma rukama,…“ 19 „… (řekl Áltonen,) třebaže si to nemyslil.“ 20 „…(podivnou přísnost) v níž stejně jako v nahotě tváře, bylo něco nemilosrdného.“ 21 „ Zdálo se mu, že vidí, jak za letního večera chladná mlha vystupuje mezi skalami a lesem a uléhá po nejnižší části polí.“ 22 „Tušil, že i duše tohoto muže je jako rozměklá houba.“ 23 „Zdálo se, že schválně zapomněl sekyru v ruce. Bylo to příjemné tisknout v ruce něco tvrdého a známého, když se mysl bouřila.“ 24 „Její tělo poslouchalo každý pohyb, její štíhlá lýtka byla živoucí ve špinavých botách do chléva. Její tělo bylo chladné a živé pod drsným šatem.“ 25 „…, aby viděla v jeho rysech stejnou temnotu chabosti a lež a strašnou žádostivost.“ 26 „Sklesl na lůžko jako na dno hrobu, do drahého klína země, a usnul hned, nevěda sám o tom.“ 27 „…(existuje) pod vysokou klenbou nebes.“ 28 „…a něco v ní se rozvinulo do světla a jasu léta po dlouhé zimě života.“ 29 „…cítě v hlavě podivný, omamný pocit.“ 30 „To mu přinášelo chabý požitek sebetryznitele.“ 31 „(Dlouho tak seděl s blaženým) chvěním v mysli…“ 32 „…a dotykem ji prohlásiti za svou.“ 33 „…(ptala se) a chvění jejího hlasu prozrazovalo šťastné kouzlo, které jí přinášela mužova blízkost.“ 34 16

viz. [2] str. 18 viz. [2] str. 21 18 viz. [2] str. 22 19 viz. [2] str. 22 20 viz. [2] str. 24 21 viz. [2] str. 25 22 viz. [2] str. 25 23 viz. [2] str. 30 24 viz. [2] str. 44 25 viz. [2] str. 56 26 viz. [2] str. 62 27 viz. [2] str. 64 28 viz. [2] str. 80 29 viz. [2] str. 83 30 viz. [2] str. 86 31 viz. [2] str. 86 32 viz. [2] str. 90 33 viz. [2] str. 91 17

20

„Hluboké pohnutí a teplý jas zaplavily ženinu duši. Nemohla se již zdržeti.“ 35 „…jen aby něco dělala…“ 36 „Štěstí, nikdy dřív nezakušené a netušené, proudilo jeho bytostí v nekonečných vlnách.“ 37 „…majíc kolem sebe jen tichou, klidnou zem.“ 38 „Jí, hynoucí žízní, byla podána číše křišťálového nápoje, ale ona z něho pila bojíc se, aby jí nebyl vytržen z rukou.“ 39 „Ani nyní mu sen nedal pokoje.“ 40 „Byla to neučená, ztvrdlá ruka prostého rolníka, ale bylo tak příjemné navečer se k ní přitisknouti tváří, nechávajíc za sebou vše minulé, zbavena klamavých světel města, jeho dráždidel a spěchu, zbavena marných slov lživých knih a všeho toho, co se má jako plevy hodit do ohně. Smích žil v jejím dozrálém těle, její tělo byla dobrá země, kam muž zasel semeno, a které nyní dozrávalo, aby přineslo živé ovoce.“ 41 „…jediné, co bylo živé kolem ní – byla vlastní hrdost a pýcha.“ 42 „…dávno myslil, že jeho žena je neerotická, chladná žena, a právě proto její pokoření a potupení působilo takovou rozkoš jeho choré mysli.“ 43 „Konečně mohl uspokojiti chorobnou touhu po uplatnění.“ 44 „…- teď se třásl požitkem velkého citu -…“ 45 „…dávaje údům sílu. Příjemno bylo člověku jíti po své práci po širé zemi pod světlemodrou klenbou nebes.“ 46 „…a v její mysli nebylo nejmenší myšlenky na neštěstí nebo zánik.“ 47 „…s těžkými, tvrdými myšlenkami.“ 48

Naopak v překladu J. P. Velkoborského se toto objevilo jen v několika málo případech.

34

viz. [2] str. 92 viz. [2] str. 92 36 viz. [2] str. 100 37 viz. [2] str. 110 38 viz. [2] str. 111 39 viz. [2] str. 114 40 viz. [2] str. 124 41 viz. [2] str. 126-127 42 viz. [2] str. 127 43 viz. [2] str. 132 44 viz. [2] str. 133 45 viz. [2] str. 134 46 viz. [2] str. 136 47 viz. [2] str. 136 48 viz. [2] str. 143 35

21

- 4.1.2. Vypouštění informací

V překladu Velkoborského se naopak stává, že je často nějaká věta či alespoň její část vypuštěna. Chybí v něm například tyto věty, které předvedu na Skaličkově překladu (v závorce příslušná věta z originálu): „K tomu řezanka a oves.“ („Lisänä silppua ja kaurajauhoja.“)49

„A zároveň si to řekl sám k sobě, bylo to více než odpověď na otázku.“ („Ja samalla hän sanoi tuon myös itselleen, se oli enemmän kuin vain vastaus kysymykseen.“)50 „Byla prostovlasá.“ (Hän oli paljain päin.“)51

„Naposledy ji měla v rukou, když byl u nich řezník.“ („Se oli viimeksi ollut esillä teurastajan käydessä talossa.“)52

„Jako stroj vyčistila kravám žlaby a nasypala jim řezanky, netrpíc už chudobou a nedostatkem všeho, vždyť v tom nebylo nic zlého.“ („Konemaisesti hän korjasi lehmien alukset, pudotti silppua niiden eteen kärsimättä enää köyhyydestä ja puutteesta, sillä niissä ei ollut mitään pahaa.“) 53 „…brambory musily být již v zemi.“ („…perunat oli saatava maahan.“) 54

„Ona viděla také ulice a ostré čáry kamenných domů proti nebi.“ („Myös hän oli katsonut katuja ja kivitalojen jyrkkiä viivoja taivasta vasten.“)55

„Druhou ruku držel u úst a mnul si bradu.“ („Toista kättä hän piteli suun kohdalla rystysiään järsien.“) 56 49

viz. [1] str. 20; [2] str. 23 viz. [1] str. 22; [2] str. 25 51 viz. [1] str. 36-37; [2] str. 43 52 viz. [1] str. 37; [2] str. 44 53 viz. [1] str. 48; [2] str. 58 54 viz. [1] str. 52; [2] str. 67 55 viz. [1] str. 66; [2] str. 82 50

22

„…a v mysli se stalo vše prázdným a tichým.“ („…ja kaikki valahti mielessä tyhjäksi ja hiljaiseksi.“) 57

Také u Skaličky se tento jev několikrát vyskytl (předvedu na překladu Velkoborského):

„…co však tady bylo platné vzdorovat, nakonec se vždy uklidnil a pokořil.“ („…mutta mikäpä hän oli kapinoimaan, hän tyytyi ja alistui.“) 58 „…tváře žloutly a propadaly se…“ („…kasvot painuivat luisen kellertäviksi…“) 59

Velkoborský přeložil jen půlku: „…paže, na nichž si vyhrnula rukávy…“ („Hän oli käärinyt hihansa ja avannut puseronsa ylimmät napit.“) 60

„…sice stínem zlověstným a tíživým, jinak ale bezvýznamným.“ („…tosin ilkeä ja vastenmielisesti painostava varjo, mutta merkityksetön.“) 61

Zajímavé také je, že Skalička úplně vypustil několik závěrečných vět desáté kapitoly, které Velkoborský přeložil následovně:

„Uslyšela praskot lebky, přesto když muž padl tváří na zem, pro jistotu ho udeřila do spánku, na kterém se ještě modrala podlitina po ráně polenem. Věděla, že do smrti bude litovat, že ho ráno ve světnici nepraštila tím polenem silněji. Znovu padla na zem, zvedla do klína tu milovanou, zmrzačenou hlavu, líbala rozbitá ústa a něžně hladila neoholené tváře.“ 62

56

viz. [1] str. 69; [2] str. 85 viz. [1] str. 80; [2] str. 100 58 viz. [1] str. 63; [3] str. 75 59 viz. [1] str. 65; [3] str. 77 60 viz. [1] str. 86; [3] str. 103 61 viz. [1] str. 95; [2] str. 112 62 viz. [1] str. 112; [3] str. 133 57

23

5. Stručný přehled nominálních konstrukcí 63 Než se začnu věnovat samotnému porovnávání překladů jednotlivých nominálních konstrukcí, bylo by na místě pohovořit stručně o těchto konstrukcích samotných. Jak vlastně vypadají, jak se tvoří a podle čeho je poznáme. Tyto konstrukce se však používají převážně ve spisovném jazyce. V mluveném jazyce jsou nahrazovány vedlejšími větami s příslušnými spojkami. Základem pro každou nominální konstrukci je nominální tvar slovesa, buď participium nebo infinitiv. Přitom výčet těchto jevů je ve finštině odlišný od systému, který známe z češtiny. Rozdíl mezi participii a infinitivy je ten, že participia mají obecně pasivní tvary, pasivní tvar infinitivu je jen u II. infinitivu (e-infinitivu).

5.1. Přehled participií Participia se velmi často používají k tvoření složených slovesných časů a způsobů a také jako adjektiva, nebo se jimi vyjadřuje to, k čemu čeština potřebuje vedlejší větu. Vyjadřují čas (podle časové posloupnosti usuzujeme, zda jde o předčasnost, současnost nebo následnost dějů), rod a skloňují se.

Participií máme ve finštině pět druhů, většinou se do češtiny překládají vedlejší větou.

Participia se znakem –vA: - aktivní prézentní participium (kirjaa lukeva nainen – žena čtoucí knihu) – vyjadřuje současnost děje v atributu i predikátu. Odpovídá vedlejší větě objektové po slovesech vnímání či myšlení (viz. 5.3.1. a 6.1.). V essivu plurálu s posesivním sufixem vyjadřuje předstírání (viz. 5.6.1. a 6.4.). Mnohá participia jsou už vnímána jako adjektiva. - pasivní prézentní participium (luettava kirja – kniha, která se má přečíst) – má význam nutnosti, naléhavost činnosti, která má být udělána (zvláště po slovese olla). Může mít také pouze význam pasivního děje. Nahrazuje větu vztažnou. Odpovídá často českým adjektivům na „–telný“, „-hodný“, „-lý“ apod. V translativu, popř. essivu označuje účel nebo záměr, náhrada vedlejší věty účelové. V inessivu plurálu se slovesem „olla“ vyjadřuje děj, který je (či není) možný (viz. 5.6.3.). Nahrazuje se jím i vedlejší věta objektová. 63

čerpáno z [4, 5, 6]

24

Participia se znakem –nUt: - aktivní perfektní participium (lukenut kirja – přečtená kniha) – používá se k tvoření aktivního perfekta (indikativu, kondicionálu i potenciálu), plusquamperfekta, i v záporu. Lze užít v atributu k označení předchozího a obvykle ukončeného děje, a zkracuje tak vedlejší větu vztažnou. Po slovesech vnímání a myšlení odpovídá vedlejší větě objektové (viz. 5.3.1. a 6.1.). V translativu po slovese „tulla“ vyjadřuje děj náhodný. - pasivní perfektní participium = -t(t)U participium (luettu kirja – kniha, která byla čtena) – používá se při tvoření pasivního perfekta (v indikativu, kondicionálu i v potenciálu) a plusquamperfekta v kladu i záporu. V atributu vyjadřuje uplynulý děj, jehož objekt se stává řídícím členem tohoto atributu (syöty leipä). V predikátu v partitivu vyjadřuje předčasnost a nahrazuje tak vedlejší větu časovou (viz. 5.4. a 6.2.). Nahrazuje se jím vedlejší věta objektová (viz. 5.3.1. a 6.1.).

- agentní participium (lukema kirja – přečtená kniha) – vyjadřuje jmenovitého původce (agenta) uplynulého (ukončeného) děje, používá se k náhradě pasiva. Může mít posesivní sufix (lukemani kirja). Stojí obvykle v atributu, popř.v predikátu, původce děje je v genitivu. Zkracuje i větu vztažnou.

5.2. Přehled infinitivů Infinitivní tvary sloves neboli nominální tvary se používají jako slovesa i jako jména, často nahrazují vedlejší větu. K infinitivům jsou připojovány typické pádové koncovky, těmto tvarům však chybí znaky způsobu i času, tedy znaky finitních tvarů sloves. Osoba se projevuje u infinitivů stejně jako u substantiv posesivními sufixy.

I. infinitiv (A-infinitiv): - krátký: slovníkový tvar, základní tvar slovesa: Vkm + znak –A: sanoa - dlouhý: vyjadřuje účel: I. infinitiv + translativní koncovka –kse + posesivní sufix: sanoakseni (viz. 5.5.)

II. infinitiv (e-infinitiv): Vkm silný + znak –e- + pádová koncovka instruktivu nebo inessivu: sanoen, sanoessa. V instruktivu vyjadřuje způsob děje, v inessivu současnost dvou dějů. (viz. 6.5.1.)

25

III. infinitiv (mA-infinitiv): silný Vkm + znak –mA- + pádová koncovka: sanomassa, sanomaan atd. (viz. 6.5.2.)

IV. infinitiv: silný Vkm + znak -minen: sanominen, sanomista. Je užíván zřídka, jen v nominativu a partitivu.

tzv. V. infinitiv: silný Vkm + znak či spíše odvozovací sufix –mAinen (–mAis-i-) + adessivní koncovka + posesivní sufix.: sanomaisillaan (viz. 5.6.2.)

5.3. Partisiippirakenne (participiální konstrukce objektová/subjektová) Základem participiální konstrukce je pochopitelně participium neboli příčestí, které je nominálním tvarem slovesa. Zkracují se vedlejší věty se spojkou „että“ (že). - 5.3.1. participiální konstrukce objektová: - participium slovesa je vždy v genitivu – např. lukevan, lukeneen - odpovídá vedlejší větě předmětné se spojkou „että“ - užívá se se slovesy vnímání, např. nähdä, kuulla, uskoa, sanoa, huomata, apod. - Näen lapsen itkevän. (Näen, että lapsi itkee. = Vidím, že dítě pláče.) - 5.3.2. participiální konstrukce subjektová: - participium má opět genitivní koncovku - odpovídá vedlejší větě podmětné se spojkou „että“ - pojí se se slovesy kuulua, näkyä, näyttää, tuntua - Näyttää tulevan sade. (Näyttää, että tulee sade. = Zdá se, že přichází déšť.)

5.4. Temporaalirakenne (konstrukce časová) Zkracuje se vedlejší věta časová se spojkou „kun“ (když). V případě, kdy jsou děje v obou větách současné, se užívá konstrukce s II.infinitivem v inessivu:

26

Auringon paistaessa linnut laulavat. (Kun aurinko paistaa, linnut laulavat. = Když svítí slunce, ptáci zpívají.)

Pokud jeden děj následuje po druhém, užívá se konstrukce s pasivním perfektním participiem v partitivu: Syötyään lapsi lähti ulos. (Kun lapsi oli syönyt, hän lähti ulos. = Když se dítě najedlo, šlo ven.)

5.5. Finaalirakenne (konstrukce účelová) Vedlejší věta účelová se spojkou „jotta“ (aby) se ve finštině nahrazuje konstrukcí s I. infinitivem dlouhým: Tulin Suomeen oppiakseni suomea. (Tulin Suomeen, jotta oppisin suomea. = Přijel jsem do Finska, abych se naučil finsky.)

5.6. Další nominální konstrukce - 5.6.1. kvasi konstrukce: Vyjadřuje předstírání, dělání něčeho jen naoko. Celá konstrukce se skládá z finitního tvaru slovesa „olla“ a aktivního prézentního participia v essivu plurálu: - tvar participia: akt. part. příčestí – pl. – essiv – poses. sufix nukkuv

- i - na

-

an

- 5.6.2. proximativní konstrukce: Znamená začínající nebo chystaný děj, který se překládá pomocí výrazů „málem“, „zrovna“ apod. Skládá se z určitého tvaru slovesa „olla“ a tzv. V. infinitivu. - tvar V. infinitivu: silný Vkm – znak V.inf. – adessiv – poses. sufix teke

-

mäisi

27

-

llä

-

än

Waltari

„…hänellä oli tunne, ikään kuin hän olisi juuri varastamaisillaan jotakin.“

Skalička

„…měl pocit, jako by chtěl právě něco ukrást.“

Velkoborský „…měl pocit, jako by právě chtěl něco ukrást.“ 64 Tab. 5.6.2.1.

- 5.6.3. konstrukce s pasivním participiem přítomného času v inessivu plurálu: Odpovídá větě s predikátem v pasivu a pomocné sloveso „olla“ je ve větě bez subjektu a při objektu v plurálu ve tvaru 3. osoby singuláru. - tvar participia: plurální essiv pasivního participia přítomného času palautettav – i - ssa

Waltari

„…eikä ollut kenenkään määrättävissä, miten tämän jälkeen oli käyvä.“

Skalička

„…a nikdo nedovedl určit, co se má teď státi.“

Velkoborský „…a nikdo nedokázal určit, co se má pak stát.“ 65 Tab. 5.6.3.1.

Poslední dva typy nominálních konstrukcí se objevují v textu zřídka a bývají přeloženy stejně, proto jim nebudu věnovat samostatné kapitoly při porovnávání.

64 65

viz. [1] str. 87; [2] str. 109; [3] str. 103 viz. [1] str. 91; [2] str. 113-114; [3] str. 108

28

6. Srovnání překladů nominálních konstrukcí 6.1. Překlady participiálních konstrukcí objektových/subjektových Konstrukce bývají standardně překládány vedlejší větou se spojkou „že“. Přeložit se však dají i dalšími způsoby, které se budu snažit také předvést v této kapitole. Těmito způsoby může být vedlejší věta vztažná, vedlejší věta se spojkou „jak“ či adjektivum.

Waltari

„Vaikka tämän vieraan asian nainen arveli tietävänsä.“

Skalička

„Ovšem, žena hádala, že ví, co sem cizince přivádí.“

Velkoborský „Žena tušila, proč ten muž přišel.“ 66 Tab. 6.1.1.

Skalička se přidržel nejobvyklejšího způsobu překladu této konstrukce pomocí vedlejší věty se spojkou „že“. Velkoborský tvar slovesa „tietää“ ponechal nepřeložený.

Waltari

„Isäntämies kuului pidättelevän muita riihessä,…“

Skalička

„Bylo slyšet, že hospodář zdržuje ostatní v sušárně.“

Velkoborský „Bylo slyšet, jak hospodář nařizuje ostatním, aby zůstali uvnitř,…“ 67 Tab. 6.1.2.

Sloveso „pidättää“ (ve tvaru pasivního prézentního participia) sice znamená „zdržet, zadržet“, proto je přesnější Skaličkův překlad, ale volnější a jinými spojkami uvozený Velkoborského překlad je také odpovídající originálu.

Waltari

„…hän kuuli kapeaan vuoteeseensa Aaltosen kiertävän valon tuvassa sammuksiin ja laskeutuvan perävuoteeseen“

Skalička

„…slyšela, že Áltonen zhasíná světlo a uléhá…“

Velkoborský „…slyšela, jak Aaltonen ve světnici zhasl světlo,…“ 68 Tab. 6.1.3.

Oba překladatelé si tuto na překlad složitou větu značně zkrátili. Doslovně by se dala přeložit tímto způsobem: „…slyšela na svém úzkém lůžku, jak Aaltonen zhasíná světlo ve světnici a 66

viz. [1] str. 11; [2] str. 12; [3] str. 12 viz. [1] str. 41; [2] str. 48; [3] str. 47 68 viz. [1] str. 48; [2] str. 58; [3] str. 56 67

29

klesá na svou postel“. Překlad věty je tedy v obou případech řešen vedlejší větou se spojkou, liší se pouze tou spojkou. Navíc Velkoborský úplně vypustil druhou část věty s participiem „laskeutuva“. Waltari

„Mutta hämmentymättä hän kohtasi naisen sinisen, miettivän katseen ja sanoi hiljaisesti:…“

Skalička

„Ale bez rozpaků pohlédl do modrého, přemýšlejícího zraku hospodyně a řekl tiše:“

Velkoborský „Upřený pohled ženiných modrých očí ho však nezmátl a on tiše odpověděl“ 69 Tab. 6.1.4.

Vhodnější český ekvivalent finského III. infinitivu v abessivu „hämmentymättä“ nalezl Skalička, přestože Velkoborský se podržel stejného slovního druhu, tedy slovesa. Participiální konstrukci přesněji vystihl Skalička formulací „pohlédl do přemýšlejícího zraku“, ve které dodržel i pád tohoto spojení. Waltari

„Kenties hän vaistosi jo oman heikkoutensa, tunsi ajan jättävän hänet hiven hiveneltä ja siksi antoi muistojensa kiertää elämän alkuun päin.“

Skalička

„Nebo snad cítil již svou vlastní slabost, cítil, že čas ubírá z něho kus po kuse, a proto dal svým vzpomínkám točit se k začátku života.“

Velkoborský „Nebo snad cítil, že už mu nezbývá mnoho času, cítil, že chřadne, a proto se ve vzpomínkách vracel až daleko dozadu.“ 70 Tab. 6.1.5.

Věta by se dala přeložit také: „Snad už cítil svou slabost, cítil, že čas ho opouští kousek po kousku, a proto své myšlenky obracel k začátku života.“ Tvar překladu participiální konstrukce je u obou překladatelů stejný, tedy „cítil, že“. Waltari

„…tämän armaan sunnuntaipäivän paisteessa hän tunsi olevansa kuin nuori tyttö…“

Skalička

„…v záři tohoto krásného nedělního dne se cítila, že je jako mladá dívka…“

Velkoborský „… v záři toho nedělního dne se cítila jako mladá dívka…“ 71 Tab. 6.1.6.

69


30

Skalička větu přeložil s pomocí vedlejší věty uvozené spojkou „že“, Velkoborský se této konstrukci elegantně vyhnul a spojil věty beze spojky.

Waltari

„Hän näki Aaltosen istuvan aitan portaalla hioen halkokirvestä kovasimella vesiastia vieressään.“

Skalička

„Viděla Áltonena u kůlny, jak stojí před brusem a nádobou s vodou a brousí sekyru.“

Velkoborský „Aaltonen seděl na zápraží sýpky a brousil sekyru brouskem, který občas ponořil do nádoby s vodou.“ 72 Tab. 6.1.7.

Velkoborský ve svém překladu úplně vypustil vazbu participia se slovesem vnímání. V originálu není řeč ani o tom, že by stál Aaltonen před brusem (jak tvrdí Skalička), ani o tom, že by ponořoval sekyru do nádoby s vodou (jak tvrdí Velkoborský). Toto souvětí by se dalo přeložit jako: „Viděla Aaltonena, jak sedí na schodech kůlny a brousí sekyru vedle nádoby s vodou.“ Rozdíl je také v překladu slovesa „istua“, které znamená „sedět“.

Waltari

„Nainen pysähtyi pihaan katsomaan kirves olalla metsään menevän miehen jälkeen.“

Skalička

„Žena se zastavila na dvoře, aby pohlédla za mužem, jdoucím do lesa se sekyrou na rameni.“

Velkoborský „Žena vyšla na dvůr a dívala se za mužem, který se sekyrou na rameni mířil do lesa.“ 73 Tab. 6.1.8.

Při komentáři této věty bych začala rozdílným překladem III. infinitivu v illativu „katsomaan“. Skalička ji přeložil pomocí vedlejší věty účelové, Velkoborský použil větu souřadnou. Pro převodu samotné participiální konstrukce do češtiny použil Skalička adjektivum a Velkoborský vedlejší větu vztažnou.

72 73

viz. [1] str. 83; [2] str. 104; [3] str. 98 viz. [1] str. 108; [2] str. 136; [3] str. 128

31

Jako plynulý přechod mezi srovnáváním participiálních a časových konstrukcí uvedu dvě rozdílně přeložené věty, ve kterých se objevují obě tyto konstrukce najednou:

Waltari

„Sen sanottuaan hän katsoi pöydän ääressä istuvaan mieheen…“

Skalička

„Když to řekla, pohlédla na muže sedícího za stolem…“

Velkoborský „Pak pohlédla na muže u stolu,…“ 74 Tab. 6.1.9.

V této větě se kromě participiální konstrukce objevila ještě konstrukce časová ve tvaru „sanottuaan“. Velkoborský obě konstrukce ponechal nepřeložené. Časovou konstrukci nahradil slovem „pak“, které navazuje na předcházející přímou řeč, a participium, které by se dalo přeložit také vedlejší větou vztažnou („na muže, který seděl u stolu“), vynechal úplně.

Waltari

„…uunin luona puuhaillessaan olisi tarkasti suunnitellut sanottavansa:“

Skalička

„…jako by si dala při práci u kamen myšlenky co nejlépe dohromady“

Velkoborský „…jako by si při práci u kamen promyslela, co přesně řekne:“ 75 Tab. 6.1.10.

Doslovný překlad věty by mohl vypadat následovně: „Když pracovala u kamen, jako by si přesně naplánovala, co řekne.“ Opět je zde k vidění jak konstrukce časová, tak také konstrukce participiální. Výjimečně můžeme pozorovat volnější překlad v podání Vladimíra Skaličky, který nepřeložil tvar participia. Velkoborský ho přeložil pomocí věty vztažné. Při překladu časové konstrukce se oba vyhnuli použití vedlejší věty a použili vazbu předložky se substantivem.

6.2. Překlady konstrukcí časových Temporaalirakenne tvoří největší část nominálních konstrukcí ve Waltariho textu. Překládá se různě. Z následujícího přehledu vyplývá, že nejčastěji jsou tyto konstrukce překládány vedlejší větou časovou (převážně se spojkou „když“) či přechodníkem minulým. Je však možné je přeložit také vazbou předložky se substantivem či vedlejší větou vztažnou.

74 75

tamtéž viz. [1] str. 14; [2] str. 16; [3] str. 15

32

Waltari

„Vaistomaisesti hänen täytyi ravistaa päätään tätä kaikkea katsoessaan.“

Skalička

„Musí potřásti hlavou, když to všechno vidí.“

Velkoborský „Jak se na to všechno díval, musel kroutit hlavou.“ 76 Tab. 6.2.1.

Zřejmý rozdíl je v časech obou překladů. Jde sice o časy souřadné, ovšem v originálu je sloveso „täyttyä“ v préteritu, tudíž celá výpověď by měla být v minulém čase. Kromě toho se překlady liší též spojovacím výrazem ve vedlejší větě časové a slovosledem.

Waltari

„Miehen vaietessa ja itsekseen kärsimättömästi kirotessa ryhtyessään laskemaan sotkuista numerosarjaa yhteen Aaltonen sanoi hiljaisesti:“

Skalička

„Když se muž odmlčel a s četnými kletbami počítal popletené řády čísel, Áltonen tiše řekl:“

Velkoborský „A když se pak muž odmlčel a jen pro sebe si tiše klel, jak pracně sčítal narychlo načmáraná čísla, řekl tiše:“ 77 Tab. 6.2.2.

V této větě najdeme tři II. infinitivy v inessivu. První přeložili oba autoři stejně. Druhý a třetí (s posesivním sufixem) se snažili zakomponovat do věty každý podle svého, přičemž infinitiv od slovesa „ryhtyä“ (dát se do, pustit se do) zůstal nepřeložen. Skalička se snažil zjednodušit souvětí tím, že sloveso „kirota“, které znamená v češtině „klít“, nahradil substantivem „kletby“ ve vazbě s příslušnou předložkou. Velkoborský dal infinitiv do určitého tvaru v minulém čase a navázal vedlejší větou časovou.

Waltari

„…kunnes se taas joskus kuu paistaessa kamarin ikkunasta nukkujan kasvoihin puhkesi hirvittävän huutoon…“

Skalička

„…dokud zase jednou při svitu měsíce nepropuknou tváře spícího v děsivý křik…“

Velkoborský „…dokud zase jednou, až oknem bude svítit do jeho spící tváře měsíc, muž nepropukne v děsivý křik…“ 78 Tab. 6.2.3.

Stejně jako v předcházejícím případě se Skalička přiklonil k překladu substantivem s příslušnou předložkou, Velkoborský vedlejší větou časovou. Za zmínku ještě stojí, že

76


33

Velkoborský přesněji přeložil druhou část věty, vzhledem k tomu, že v originálu „měsíc svítí do tváře“ a nejsou to tváře, které „propuknou v děsivý křik“, nýbrž spící muž.

Waltari

„Hetkestä hetkeen paisuva riemu täytti Aaltosen mielen hänen kyntäessään vakoa,…“

Skalička

„Radost, co chvíli vzrůstající, naplňovala Áltonenovu mysl, když vyorával brázdu,…“

Velkoborský „Pocit radosti, jakou dávno nepoznal, sílil s každou brázdou, kterou Aaltonen vyoral…“ 79 Tab. 6.2.4.

Tato věta by se dala přeložit také: „Každým okamžikem rostoucí radost naplňovala Aaltonenovu mysl, když oral brázdu.“ Shodla bych se tedy v překladu spíše s verzí Skaličkovou, která dodržuje klasický překlad tohoto infinitivu vedlejší větou časovou. Velkoborský pojal překlad volněji a použil zde vedlejší větu vztažnou.

Waltari

„…sanoi Aaltonen illalla nähdessään, miten vaikeasti vanha mies pääsi astumaan ruokapöydän ääreen.“

Skalička

„…řekl Áltonen večer vida, co dá starému muži práce usednouti za stůl.“

Velkoborský „…řekl mu Aaltonen toho večera, když viděl, kolik práce dá starému muži usednout za stůl.“ 80 Tab. 6.2.5.

Hlavní rozdíl tkví v překladu infinitivního tvaru ve Skaličkově případě přechodníkem, u Velkoborského vedlejší větou časovou se spojkou „když“. Toto je typický rozdíl, kterých se v textech objevilo nejvíce.

Waltari

„Tupaan astuessaan Aaltonen näki, että…“

Skalička

„Vstupuje do světnice Áltonen viděl, že…“

Velkoborský „Když Aaltonen vešel do světnice, viděl, že…“ 81 Tab. 6.2.6.

Obdobné jako v předcházející tabulce 6.2.5.

79

viz. [1] str. 53; [2] str. 65; [3] str. 63 tamtéž 81 viz. [1] str. 72; [2] str. 89; [3] str. 85 80

34

Waltari

„Keinuessaan lammen rajalla allaan pohjaton muta nainen ei ollut mitään velvollinen kenellekään ihmisille tämän taivaan alla, ja keinuen pettävän sammalen varassa väijyvän pimeän yllä hän oli vapaa.“

Skalička

„Kolébajíc se na břehu jezera nad bezedným bahnem žena nebyla nikomu povinna ničím pod tímto nebem a kolébajíc se na klamavém mechu nad číhavou temnotou byla svobodna.“

Velkoborský „Za to, že sestoupila až na samotný okraj bezedného jezera, nemusela žena nikomu pod tímto nebem skládat účty, mohla se svobodně pohybovat po zrádném mechu nad číhavou temnotou.“ 82 Tab. 6.2.7.

Skalička přeložil tvary II. infinitivu v inessivu a II. infinitivu v instruktivu stejně přechodníkem přítomným. Velkoborský pojal překlad volněji a nepřejal ani význam slovesa „keinua“, které znamená „houpat se“.

Waltari

„Jonakin yönä hän hätkähti hereille matalan naurun kantautuessa hänen pimeyden herkistämiin korviinsa…“

Skalička

„Jednoho dne jej probudil tichý smích, proniknuvší k jeho uším, zbystřený tmou…“

Velkoborský „Jedné noci jej probudil tichý smích, který se donesl k jeho uším, zbystřeným tmou…“ 83 Tab. 6.2.8.

Odhlédnu-li od nepřesnosti, která se objevila ve Skaličkově větě při překladu spojení „jonakin yönä“, což znamená „jedné noci“, liší se překlady použitím verbálního adjektiva odvozeného od přechodníku ve Skaličkově a vedlejší věty vztažné ve Velkoborského verzi.

82 83


35

Waltari

„Päästessään ulos hänen oli pakko mennä katsomaan unessa näkemäänsä paikkaa.“

Skalička

„Když zase vyšel ven, běžel rychle na místo, o kterém se mu zdálo.“

Velkoborský „A tak jakmile se zase dostal ven, spěchal na místo, o kterém se mu zdálo.“ 84 Tab. 6.2.9.

II. infinitiv v inessivu je zde přeložen oběma autory vedlejší větou časovou, liší se spojovacím výrazem. Sloveso „päästä“ znamená „dostat se (někam)“, proto je i vzhledem k okolnostem výstižnější Velkoborského překlad.

Waltari

„Syrjätielle ehdittyä…“

Skalička

„Když přišli na boční stezku…“

Velkoborský „Když dorazili k místu, kde měli odbočit ze silnice na cestu…“ 85 Tab. 6.2.10.

Tvar pasivního perfektního participia v partitivu je přeložen u obou vedlejší větou časovou se spojkou „když“, Velkoborský zbytek věty rozvinul do vedlejší věty. Skalička přeložil originál nejjednodušším možným způsobem.

Waltari

„…aamulla herätessään hän muisti sen ja kysyi tupaan mentyään lypsyltä palaavalta naiselta:“

Skalička

„…když se ráno probudil, vzpomněl si naň a zastihnuv ráno ve světnici ženu, vracející se od dojení, ptal se jí pátravě:“

Velkoborský „Když se ráno probudil, vzpomněl si na ten ženin noční smích, a jakmile se žena vrátila z chléva do světnice, zeptal se jí:“ 86 Tab. 6.2.11.

V tomto případě se ve větě objevily oba dva tvary typické pro časové konstrukce, oba dva s posesivním sufixem. II. infinitiv je přeložen v obou případech stejně, tedy vedlejší větou časovou se spojkou „když“. Pro překlad participia použil Skalička přechodníku minulého. Velkoborský tento tvar nepřeložil a navíc vztáhl tvar „tupaan“ k vracející se ženě, nikoli k muži, který vešel do světnice.

84

viz. [1] str. 99; [2] str. 124; [3] str. 117 viz. [1] str. 44; [2] str. 52; [3] str. 50 86 viz. [1] str. 97; [2] str. 120-121; [3] str. 114 85

36

6.3. Překlady finálních konstrukcí Finální konstrukce se v převážné většině případů překládají vedlejší větou účelovou se spojkou „aby“. Kromě tohoto způsobu překladu zde zkusím nastínit i jiné možné varianty, které při svém snažení použili překladatelé „Cizince“. Dá se použít například přechodník přítomný či vedlejší věta vztažná.

Waltari

„…mutta vain matalalla äänellä ollakseen herättämättä muuta väkeä.“

Skalička

„…ale nepříliš nahlas, nechtěje probudit ostatní.“

Velkoborský „… ne však příliš nahlas, aby nevzbudil ostatní.“ 87 Tab. 6.3.1.

Pro překlad spojení I. dlouhého infinitivu s posesivním sufixem „ollakseen“ a III. infinitivu v abessivu použil Skalička vazbu přechodníku modálního slovesa s infinitivem. Velkoborský využil při překladu schéma se spojkou „aby“. Waltari

„...ja hän lähti hiljalleen kävelemään kujaa mennäkseen kaupunkiin.“

Skalička

„…a on se vydal pomalu po pěšině, aby došel do města.“

Velkoborský „…a Herman se zvolna vydal po pěšině dolů k silnici, kde byla zastávka autobusu.“ 88 Tab. 6.3.2.

Skaličkův překlad je přesným převodem této finské věty do češtiny pomocí vedlejší věty účelové. Velkoborský tvar I. dlouhého infinitivu nepřeložil, naopak zde hovoří o zastávce autobusu, o které není v originálu ani zmínka. Waltari

„Istahti myös seurailemaan katseellaan Aaltosen puuhailua sanoakseen silloin tällöin jonkin sanan ja saadakseen vastauksen, voidakseen tuntea, että…“

Skalička

„Zastavil se někdy také, aby pohleděl na Áltonenovu práci, řekl nějaké bezvýznamné slovo a dostal na ně odpověď, aby pocítil, že…“

Velkoborský „Jindy se posadil, aby sledoval při práci Aaltonena, prohodil sem tam nějaké slovo a dostal na ně odpověď, aby měl pocit, že…“ 89 Tab. 6.3.3.

87

tamtéž viz. [1] str. 54; [2] str. 66; [3] str. 64 89 viz. [1] str. 63; [2] str. 79; [3] str. 75 88

37

Tuto tabulku uvádím spíše pro zajímavost, abych demonstrovala, jak je použití konstrukcí ve Waltariho díle častým jevem. Mezi překlady jsou pouze drobné odchylky, ale to, co je pro nás v této kapitole podstatné, tedy finální konstrukce, je přeloženo stejným způsobem, a to tím nejobvyklejším pomocí vedlejších vět účelových, které jsou spojeny souřadně spojovacím výrazem „a“.

Waltari

„…jota iso tyttö on tullut kiusoittelemaan saattaakseen hänet hämilleen.“

Skalička

„…kterého velká dívka přišla dráždit, aby ho přivedla do rozpaků a ukázala mu svou moc.“

Velkoborský „…kterého chce velká dívka přivést do rozpaků.“ 90 Tab. 6.3.4.

Skaličkova věta je doslovným překladem s pomocí vedlejší věty účelové, za niž přidal z vlastní iniciativy spojení slov „a ukázala mu svou moc“. Velkoborského překlad je velmi stručný. Vynechal tvar třetího infinitivu a pro překlad I. dlouhého infinitivu použil vazbu modálního slovesa s infinitivem.

Waltari

„Jospa hän edes saisi salaa viinapuolikkaan huoneeseensa juodakseen sen yöllä…“

Skalička

„Kdyby si aspoň mohl do komory přinést tajně lahvičku kořalky, aby ji v noci vypil…“

Velkoborský „Kdyby měl aspoň na malou lahvičku kořalky, kterou by si v noci tajně vypil…“ 91 Tab. 6.3.5.

Skalička použil opět vedlejší větu účelovou, Velkoborský vedlejší větu vztažnou. Za povšimnutí stojí také umístění slova „sala“ („tajný“) v překladech.

90 91


38

Waltari

„Tähän asti hän oli tehnyt työtä hukuttaakseen työhön ja samanlaisten päiväin yksitoikkoiseen kiertoon pettymyksensä, katkeruutensa ja murheensa.“

Skalička

„Až dosud se vrhala do práce ze msty a z pýchy, aby se utopila v práci a aby oklamala jednotvárný běh stejných dnů, jejich trpkost a smutek.“

Velkoborský „Dosud se do ní vrhala, aby v práci a jednotvárném běhu stejných dnů utopila své zklamání, svou hořkost a žal.“ 92 Tab. 6.3.6.

Zde je přeložena konstrukce stejně vedlejší větou účelovou, rozdíl je ve slovosledu a v typu slovesa použitého pro překlad finského slovesa „hukuttaa“ („potopit, zatopit“). Skalička použil zvratné sloveso „utopit se v čem“, Velkoborský naopak použil tranzitivní „utopit co“.

Waltari

„Aaltonen piti päänsä kumarassa voidakseen olla katsomatta vihollista…“

Skalička

„Áltonen měl hlavu skloněnou, aby mohl nehleděti na svého nepřítele…“

Velkoborský „Aaltonen dál skláněl hlavu, aby se nesetkal s pohledem toho odporného člověka…“ 93 Tab. 6.3.7.

Oba překladatelé využili pro překlad této konstrukce vedlejší větu se spojkou „aby“, přičemž Velkoborský nepřeložil sloveso „voida“, ale jen tvar III. infinitivu v abessivu od slovesa „katsoa“. Skalička přeložil III. infinitiv nejjednodušším možným způsobem, který však zní v tomto případě neobratně.

6.4. Překlady kvasi konstrukcí V těchto tvarech se objevují převážně stále stejná slovesa (olla, tietää, kuulla, lukea, huomata) a překladatelé při překladu využívají formulace jako „dělá, jako by…“, „dělá, že…“, „předstírá, že…“, „tváří se, že…“, „zdá se, že“ (v tomto případě se udává jediná změna, a to, že původce děje je neživotný) apod. Uvedu zde několik příkladů (řazeno do skupin podle sloves, komentáře pouze u těch kvasi konstrukcí, které byly přeloženy jinak, než je popsáno výše):

92 93


39

Waltari

„Mies pöydän ääressä oli yhä lukevinaan lehteä…“

Skalička

„Muž u stolu dělal, jako by dále četl noviny…“

Velkoborský „Muž v čele stolu předstíral, že dál čte noviny,…“ 94 Tab. 6.4.1.

Waltari

„…eikä ollut tietävinään tulijasta.“

Skalička

„…a zdálo se, že nepozoruje příchozího.“

Velkoborský „…a tvářil se, že si mužova příchodu nevšiml.“ 95 Tab. 6.4.2.

Waltari

„Hermanni-isännän hän tunsi kyllä, mutta ei ollut tietävinään.“

Skalička

„Hospodáře Hermana ovšem znal, ale dělal, že ho nezná.“

Velkoborský „Starého Hermana samozřejmě znal, ale nedal to najevo.“ 96 Tab. 6.4.3.

V tomto případě je zajímavě řešen novější překlad, ve kterém se Velkoborský vyhnul použití obvyklé konstrukce a vložil místo ní formulaci, pomocí níž se vyhnul opakování slovesa „znát“ v záporu.

Waltari

„Kukaan ei ollut tietävinään hänestä…“

Skalička

„Zdálo se, že nikdo nebere na vědomí, že přišel.“

Velkoborský „Jako by si ale jeho příchodu nikdo ani nevšiml…“ 97 Tab. 6.4.4.

Velkoborský tentokrát nepoužil vedlejší větu. Místo kvasi vazby s ”jakoby” zde však chybně použil ”jako + kondicionál”.

Waltari

„…sanoi vanhaisäntä ollen tunnustelevinaan isoimman hauen kupeita.“

Skalička

„…řekl starý, dělaje, že si prohlíží největší štiku.“

Velkoborský „…prohlásil starý hospodář a přitom dělal, že si prohlíží největší štiku.“ 98 Tab. 6.4.5.

94

viz. [1] str. 10; [2] str. 11; [3] str. 10 viz. [1] str. 30; [2] str. 34; [3] str. 34 96 viz. [1] str. 41; [2] str. 49; [3] str. 48 97 tamtéž 98 viz. [1] str. 32; [2] str. 37; [3] str. 37 95

40

V tomto případě jde o drobný rozdíl v překladech. Skalička použil pro překlad II. infinitivu v instruktivu „ollen“ spojeného s kvasi konstrukcí přechodník, Velkoborský spojil věty spojkou „a“ do souvětí souřadného. Jinak je však použita stejná formulace „dělat, že…“. Waltari

„…ja Aaltonen oli huomaavinaan hänen äänessään melkeinpä tahallista ärsyttämishalua.“

Skalička

„…a Áltonen mohl pozorovat v jeho hlase zrovna úmyslné dráždění.“

Velkoborský „…a Aaltonen jako by teď v jeho hlase postřehl chuť ty uvnitř úmyslně dráždit.“ 99 Tab. 6.4.6.

Ani jeden z autorů se nepřiklonil k překladu této konstrukce vedlejší větou. Skalička se přiklonil k překladu s pomocí modálního slovesa, které však nevyjadřuje zdání, jak bývá u této konstrukce zvykem. Waltari

„Joskus tuo, ettei kukaan ollut häntä huomaavinaan, nosti hänen mieleensä kaamean tunteen, ikään kuin häntä tosiaan ei enää olisi ollut olemassa.“

Skalička

„Někdy také to, že nikdo jej, jak se zdálo, neviděl, působilo v jeho mysli strašný pocit pochybnosti o tom, zda vůbec ještě existuje.“

Velkoborský „Někdy v něm to, že jej jako by nikdo neviděl, vyvolalo děsivou představu: snad opravdu už neexistuje.“ 100 Tab. 6.4.7.

Waltari

„Nainen ei ollut huomaavinaan miestä…“

Skalička

„Žena jej, jak se zdálo, nepozorovala…“

Velkoborský „Žena se tvářila, že ho nevidí…“ 101 Tab. 6.4.8.

Waltari

„Nainen ei vastannut, ei ollut kuulevinaan…“

Skalička

„Žena neodpověděla, zdálo se, že neslyší…“

Velkoborský „Žena neodpověděla, dělala, že neslyší…“ 102 Tab. 6.4.9.

99

viz. [1] str. 40; [2] str. 48; [3] str. 47 viz. [1] str. 95; [2] str. 119; [3] str. 113 101 viz. [1] str. 104; [2] str. 131; [3] str. 123 102 viz. [1] str. 97; [2] str. 121; [3] str. 114 100

41

Hlavní rozdíl tkví v tom, že Skalička přeložil následující konstrukci s neživotným původcem děje, Velkoborský však zachoval životného, a to hospodyni.

Waltari

„Kukaan ei ollut kuulevinaan.“

Skalička

„Nikdo ho neposlouchal.“

Velkoborský „Dělali, že ho neslyší…“ 103 Tab. 6.4.10.

Opět jako v Tab. 6.4.6. jde ve Skaličkově překladu o konstatování skutečnosti, že „nikdo neposlouchal“, nikoliv o předstírání.

Waltari

„Milloin oli olevinaan talolla kokous, milloin näytettiin elokuvia,…“

Skalička

„Brzy byla schůze, brzy filmové představení,…“

Velkoborský „Jednou to byla nějaká schůze, pak promítali nový film,…“ 104 Tab. 6.4.11.

Toto je zajímavý případ, ve kterém nezůstaly v překladech žádné stopy po původní kvasi konstrukci. V duchu konstrukce by se dala tato věta přeložit také následovně: „Někdy dělala, že je v domě schůze, potom se zase promítal film…“.

Waltari

„Milloin hän oli olevinaan hyvä lapselle…“

Skalička

„Někdy se zdála k dítěti dobrá…“

Velkoborský „Starala se o ně, jak ji napadlo.“ 105 Tab. 6.4.12.

Velkoborský přeložil konstrukci velmi volně, nezabýval se tedy tím, jak přeložit tento tvar slovesa „olla“. Skaličkův překlad by se dal považovat za doslovný.

103


42

6.5. Překlady dalších gramatických jevů Často se podstatně liší také překlady II. infinitivu v instruktivu a III. infinitivu. Proto bych poslední kapitolu chtěla věnovat příkladům těch nejzajímavějších rozdílů v jejich překladech. - 6.5.1. Překlady II. infinitivu v instruktivu Druhý infinitiv se používá jednak v inessivu (často ještě s osobní koncovkou), jak je popsáno a rozebráno v kapitolách 5.4. a 6.2., jednak v instruktivu. Předvedu zde několik instruktivních tvarů, které mají zpravidla význam způsobu. Skalička překládá tyto tvary v naprosté většině případů pomocí přechodníku přítomného a Velkoborský se uchyluje k vedlejším větám souřadným (jak je vidět již v Tab. 6.4.5.). Uvádím několik příkladů tohoto jevu:

Waltari

„Vain osaksi kuunnellen…“

Skalička

„Jenom částečně naslouchaje…“

Velkoborský „Poslouchal jen napůl…a…“ 106 Tab. 6.5.1.1.

Waltari

„Nainen jäi pihalle seisomaan puristaen käsiään tiukasti yhteen.“

Skalička

„Žena zůstala na dvoře křečovitě tisknouc ruce.“

Velkoborský „Žena zůstala stát na dvoře a jen si křečovitě tiskla dlaně.“ 107 Tab. 6.5.1.2.

Waltari

„…hän sanoi kasvot hymyyn herahtaen.“

Skalička

„…řekl, stahuje do úsměvu tváře nemocného muže.“

Velkoborský „…řekl a trochu se přitom usmál.“ 108 Tab. 6.5.1.3.

Waltari

„… mies tuli riiheltä päin selkä paljaana kantaen valjaita olallaan.“

Skalička

„…muž přicházel od kůlny s nahými zády, nesa na ramenou koňské postroje.“

Velkoborský „…muž šel od stáje a na nahých zádech nesl koňský postroj.“ 109 Tab. 6.5.1.4.

106


43

Waltari

„…suoristi selkänsä kääntyen mieheen päin.“

Skalička

„…narovnala se obracejíc se k muži.“

Velkoborský „…napřímila se a otočila.“ 110 Tab. 6.5.1.5.

Waltari

„…sekaantuen asiaan, mikä ei rengille kuulunut.“

Skalička

„…míchaje se do věci, která čeledínovi nepřísluší.“

Velkoborský „…a pletl se do věcí, které čeledínovi nepřísluší.“ 111 Tab. 6.5.1.6.

Další možná řešení překladu II. infinitivu: Waltari

„…perävuoteesta varoen sen jokaista narahdusta.“

Skalička

„…varuje se každého zvuku.“

Velkoborský „Dával pozor, aby nezpůsobil žádný hluk.“ 112 Tab. 6.5.1.7.

Skalička překládá tuto větu opět pomocí přechodníku přítomného, Velkoborský naopak využil konstrukce s vedlejší větou účelovou. Waltari

„Ja katsoen tiukasti taivaalle, kuin ilmaan puhuen, hän jatkoi:…“

Skalička

„A hledíc upřeně k nebi, jako by mluvila do vzduchu, pokračovala:…“

Velkoborský „A s pohledem stále upřeným k nebi pokračovala, jako by mluvila do vzduchu:…“ 113 Tab. 6.5.1.8.

Skalička vyžil opět přechodníku, Velkoborský vazby předložky se substantivem. Druhý infinitiv „puhuen“ je přeložen oběma autory stejným způsobem. Waltari

„kädellä yhä silmiään peittäen“

Skalička

„rukou si přikrývajíc oči“

Velkoborský „s rukou stále na očích“ 114 Tab. 6.5.1.9.

Skalička opět překládá pomocí přechodníku, Velkoborský opisem bez použití slovesa. 110

viz. [1] str. 69; [2] str. 86; [3] str. 81 viz. [1] str. 95; [2] str. 118; [3] str. 112 112 viz. [1] str. 52; [2] str. 63; [3] str. 60 113 viz. [1] str. 56; [2] str. 69; [3] str. 66 114 viz. [1] str. 57; [2] str. 70; [3] str. 67 111

44

Waltari

„Tätä helpotustaan hän purki sanoiksi tavanomaisen vaiteliaisuutensa unohtaen.“

Skalička

„A toto ulehčení vešlo dokonce ve slova, lámajíc jeho starou nemluvnost.“

Velkoborský „Proto se taky tak rozpovídal, zapomněl na málomluvnost.“ 115 Tab. 6.5.1.10.

Skalička se v tomto případě držel opět přechodníku přítomného, avšak tvar „unohtaen“ by byl doslova přeložen jako „zapomínajíc“. Velkoborský přeložil větu volně pomocí věty souřadné v důsledkovém poměru.

Objevují se však i další způsoby překladu, například jmenná vazba, spojení substantiva s příslušným adjektivem s podobným významem jaký má slovesný tvar, jako je tomu v následujícím případě: Waltari

„Hitaasti kävellen…“

Skalička

„Šel pomalu…“

Velkoborský „Volným krokem…“ 116 Tab. 6.5.1.11.

- 6.5.2. Překlady III. infinitivu Třetí infinitiv se vyskytuje velmi často. Některé tyto infinitivy jsou již uvedeny v průběhu srovnávání jednotlivých konstrukcí v předcházejících kapitolách, např. v tabulkách 6.1.4., 6.1.8., 6.2.2., 6.2.5., 6.2.9., 6.3.2., 6.3.3., 6.3.4., 6.3.7., 6.5.1.2, 7.1.2., 7.2.3., 7.3.5., 7.3.15.. Velká část z nich je přeložena pomocí vedlejší věty se spojkou „aby“, pomocí věty souřadné se spojkou „a“, některé jsou přeložené pomocí prostého infinitivu, transgresivu či adjektiva apod. Níže uvádím několik příkladů způsobů překladu tohoto jevu:

Waltari

„Nainen kääntyi uudelleen katsomaan perävuoteessa nukkuvaa miestä.“

Skalička

„Žena se obrátila, aby se podívala na muže, spícího v rohu.“

Velkoborský „Žena se obrátila a opět pohlédla na spícího muže.“117 Tab. 6.5.2.1.

Skalička použil pro překlad III. infinitivu v illativu vedlejší větu účelovou, Velkoborský vedlejší větu souřadnou. 115

viz. [1] str. 59; [2] str. 73; [3] str. 71 viz. [1] str. 22; [2] str. 26; [3] str. 25 117 viz. [1] str. 19; [2] str. ; [3] str. 116

45

Waltari

„Ja vastausta odottamatta hän nousi…“

Skalička

„A nečekajíc na odpověď vstala…“

Velkoborský „Nečekala, co muž odpoví, vstala…“ 118 Tab. 6.5.2.2.

III. infinitiv má zde koncovku abessivu. Skalička pro jeho překlad použil přechodník přítomný, Velkoborský naopak vedlejší větu předmětnou. Věta by se dala stejně tak přeložit tímto stylem: „Aniž by čekala, co muž odpoví, vstala…“

118

viz. [1] str. 84; [2] str. 105; [3] str. 100

46

7. Zajímavé rozdíly v překladech 7.1. Drobné rozdíly V poslední kapitole věnované srovnávání (kterou uvádím spíše pro zajímavost) bych začala drobnými a pro děj nepodstatnými rozdíly v překladech. Vladimír Skalička píše hlavního hrdinu jako „Áltonen“, naopak Jan Petr Velkoborský jeho jméno píše stejně jako ve finštině „Aaltonen“. To je pochopitelné, protože dříve převládal trend „počešťovat“ cizí jména, aby byla srozumitelnější českému čtenáři, dnes už se odpor k neznámým osobním jménům vytratil. Ve Skaličkově překladu Áltonen tyká starému hospodáři Hermanovi, u Velkoborského Aaltonen Hermanovi stále vyká. Tykání ze strany Aaltonena však u Skaličky přichází až v páté kapitole (starý hospodář Herman začal tykat Aaltonenovi již ve třetí kapitole) bez podnětu, který by vycházel z Waltariho originálu: Waltari

„Hyvinkö löysitte lääkärin?“

Skalička

„A našel jsi snadno lékaře?“

Velkoborský „A doktora jste našel snadno?“ 119 Tab. 7.1.1.

V desáté kapitole však ve Skaličkově překladu opět Áltonen vyká starému hospodáři (viz. Tab. 4.3.4.).

Často se liší překlady také ve slovosledu. Příkladů by se dalo najít mnoho (viz. např. Tab. 6.2.1.)., pro ukázku uvádím následující: Waltari

„Näkyvämpi, tehoisampi täytyi hänen tekonsa olla, kun hän vihdoin nousi kostamaan koko solvatun ja tuhotun elämänsä kovalle, riettaalle vaimolleen.“

Skalička

„Jeho čin musí být dramatičtější, působivější, až povstane, aby se pomstil za pokažený a zničený život zlé a nevěrné manželce.“

Velkoborský „Až se konečně vzchopí, aby se pomstil zlé a nevěrné manželce za svůj zneuctěný a zničený život, musí to být čin mnohem okázalejší a působivější.“ 120 Tab. 7.1.2.

119 120


47

Překlady obou autorů se liší také v pojmosloví. Skalička užívá slova jako například „lázeň“ či „kůlna“, jejichž ekvivalenty jsou ve Velkoborského překladu „sauna“ a „sýpka“.

7.2. Inspirace dřívějším překladem Ve výjimečných případech se zdá, že se Velkoborský nechal inspirovat Skaličkovým překladem. V originále tedy věta není (alespoň ve verzi, s níž jsem pracovala – je možné, že vydání, s nimiž pracoval Skalička a Velkoborský, tuto větu obsahovala), Skalička si ji možná přidal pro obohacení či doplnění a Velkoborský ji převzal a použil i ve svém překladu.

To můžeme pozorovat například v těchto větách:

Waltari

„Tällaista ei ollut ennen tapahtunut.“

Skalička

„Něco takového se dříve nestalo, zlá předtucha mu tiskla hruď.“

Velkoborský „To bylo poprvé, co za ním takhle nečekaně přišla, a Aaltonena se zmocnila neblahá předtucha.“ 121 Tab. 7.2.1.

Waltari

„…ja hän hymyili hämärässä itsekseen punastunein kasvoin ruumis pehmenneenä.“

Skalička

„…a ona se usmívala pro sebe v temnotě, s červenými tvářemi, s tělem změklým a plným slabosti, která byla sladká po tvrdé pýše a umírání dlouhých let.“

Velkoborský „…a tak se jen sama pro sebe usmívala se zčervenalými tvářemi a s tělem změklým a plným slabosti, která byla tak sladká po všech těch letech tvrdé pýchy a odříkání.“ 122 Tab. 7.2.2.

121 122


48

Nebo se objevuje zdvojení, které v originálu není, ale oba překladatelé si ho doplnili pro větší sugestivitu výpovědi: Waltari

„Kammottava oli kuun julman sirpin alla se näkymätön, joka sai rujonkin eläimen jatkamaan sukuaan…“

Skalička

„Hrozné, hrozné bylo to neviditelné, co nutilo i šeredné zvíře, aby dalo pokračovat svému kmeni…“

Velkoborský „Hrozné, děsivé bylo pod krutým srpem měsíce to neviditelné, co nutilo i nedochůdné zvíře, aby dalo pokračování svému rodu…“ 123 Tab. 7.2.3.

Zajímavým se mi zdá překlad zájmena „minä“ („já“) v akuzativu a nominativu v tomto případě: Waltari

„Minulla on merkillinen tunne, että te paremminkin minut saatatte hautaan kuin minä teidät.“

Skalička

„Mám podivný pocit, že vy spíše nás uložíte do hrobu, než my vás.“

Velkoborský „Mám takový zvláštní pocit, že spíš vy doprovodíte do hrobu nás, než my vás.“124 Tab. 7.2.4.

V originálu mluví Aaltonen o sobě, překladatelé však oba stejně přeložili větu se zájmenem „my“ a převedli ji tím do plurálu.

7.3. Protikladné překlady V několika případech se v textech objevily věty či slova přeložené každým z autorů tak, že si výsledné překlady protiřečily. Paní Kufnerová nazývá tyto „chyby“ v překladech kvalitativními rozdíly mezi východiskovým jazykem a češtinou. 125 V následujících příkladech to vypadá tak, že se Velkoborský snažil ve svém překladu eliminoval drobné odchylky Skaličkova překladu.

123

viz. [1] str. 51; [2] str. 62; [3] str. 59 viz. [1] str. 108; [2] str. 136; [3] str. 128 125 viz. [9] str. 47 124

49

To můžeme pozorovat například v následujících větách (7.3.1. – 7.3.10.): Waltari

„…tähän olen piirtänyt aluksi viisi lavaa…“

Skalička

„…tady jsem už nakreslil pro začátek čtyři záhony…“

Velkoborský „Tady jsem pro začátek nakreslil pět pařeništních záhonů…“ 126 Tab. 7.3.1.

Waltari

„Nyt hän oli kuuro ja kylmä…“

Skalička

„Teď byla němá a chladná…“

Velkoborský „Teď byla hluchá a chladná…“ 127 Tab. 7.3.2.

Waltari

„Tuvassa liikahti makaava vuoteessaan, tuvan tyyntä ilmaa ei täyttänytkään nukkuvan tasainen, hiljainen hengitys.“

Skalička

„Ve světnici bylo slyšeti spícího na lůžku, jeho tiché a rovnoměrné dýchání.“

Velkoborský „Pohlédla do rohu místnosti, odkud se neozývalo tiché, rovnoměrné dýchání…“ 128 Tab. 7.3.3.

Waltari

„…taluttaen kädestä lasta…“

Skalička

„…vedouc za ruku dvě děti…“

Velkoborský „…a za ruku vedla dítě…“ 129 Tab. 7.3.4.

Waltari

„Vanhan miehen hahmossa istuskeli kuolema hänen rinnallaan tyynenä, tuttavallisena, pelkoa herättämättä.“

Skalička

„V postavě starého muže sedala vedle něho smrt, tichá, přátelská, vzbuzující strach.“

Velkoborský „V tom starém muži jako by vedle něho seděla smrt, smrt tichá, přátelská, nevzbuzující strach.“ 130 Tab. 7.3.5. 126


50

Z celé této věty a z atmosféry výpovědi vyplývá, že smrt v podobě Hermana nevzbuzovala strach. Podle Skaličkova překladu by něco přátelského vzbuzovalo strach, což si pochopitelně odporuje. Podobný případ jako v tabulce 7.3.3.

Waltari

„…ja ihossa koivunlehtien tuntu.“

Skalička

„… a kůže ještě cítila šlehy suchého vrbového proutí.“

Velkoborský „…a na kůži ještě cítit šlehy březových metliček.“ (bylo příjemné cítit) 131 Tab. 7.3.6.

Odporujících si překladů slova „koivu“ („bříza“) je v knihách více.

Waltari

„…ja sitten supistiin hiljaa ja kuiskuteltiin ja vuode närisi.“

Skalička

„…a pak se ztišili a šeptali a podlaha praskala.“

Velkoborský „…a pak se ztišili a bylo slyšet jen šepot a vrzání postele.“ 132 Tab. 7.3.7.

Waltari

„…kun lähdin työhön.“

Skalička

„…když jsem přišel z práce.“

Velkoborský „…před odchodem do práce…“ 133 Tab. 7.3.8.

Vzhledem k tomu, že „práce“ je v illativu, který určuje směr „do“ (tedy odpovídá na otázku „kam?“), nemůže být Skaličkův překlad správný. Nehledě na to, že sloveso „lähteä“ znamená „odejít“, nikoliv „přijít“.

Waltari

„Naisen outo puku…“

Skalička

„Ženin podivný pohled…“

Velkoborský „Ženin nezvyklý oblek…“ 134 Tab. 7.3.9.

131


51

Waltari

„…auringon ja kuun salamyhkäiset säteet…“

Skalička

„…tajemné paprsky slunce a země…“

Velkoborský „…tajemné paprsky slunce a měsíce…“ 135 Tab. 7.3.10.

Následují další příklady sporných překladů:

Waltari

„Ja siksi oli paha, että hän oli tullut tähän taloon.“

Skalička

„A proto bylo zlé, že přišel do tohoto domu.“

Velkoborský „A tak bylo dobře, že přišel do tohoto domu.“ 136 Tab. 7.3.11.

Skalička přeložil větu doslova podle originálu, ale z textu vyplývá úplně opačný význam, který nám předkládá Velkoborský.

Waltari

„Hevoset ovat hyvissä hinnoissa nykyään.“

Skalička

„Koně teď mají dobrou cenu.“

Velkoborský „Pokud vím, letos se koně prodávají dost draho.“ 137 Tab. 7.3.12.

Doslova věta zní „Koně jsou nyní v dobrých cenách.“ Proto usuzuji, že větu správně přeložil Skalička, což by také více odpovídalo kontextu, ve kterém Aaltonen diskutuje s hospodyní o tom, že by se měl koupit další kůň a snaží se ji přesvědčit právě tou nízkou cenou.

Waltari

„Minua hän kärtti mukaan…“

Skalička

„Někdy mě vzala s sebou…“

Velkoborský „Taky na mě naléhala, abych šel někdy s ní…“ 138 Tab. 7.3.13.

135


52

Waltari

„…kosteus kähersi hohtaviksi vaaleat hiukset.“

Skalička

„…vlhkost uhladila světlé vlasy.“

Velkoborský „…vlhkost nakadeřila světlé vlasy.“ 139 Tab. 7.3.14.

Sloveso „uhladit“ vyvolává opačný dojem, než sloveso „nakadeřit“. Přestože je pravděpodobné, že vlhkost vlasy uhladí, sloveso „kähertää“ znamená ve finštině „kadeřit“.

Waltari

„…ehtiäkseen vielä puolelta päivin ajamaan…“

Skalička

„…aby mohl ještě v poledne přivézti…“

Velkoborský „…aby pak ještě stačil do tmy přivézt…“ 140 Tab. 7.3.15.

Vzhledem k tomu, že „puoli“ je v ablativu a podává nám tak přesný časový údaj, souhlasila bych se starším překladem. Tvar I. dlouhého infinitivu „ehtiäkseen“ však přeložil přesněji Velkoborský jako „aby stačil“.

7.4. Volné překlady Velmi často se objevují věty, které alespoň jeden z překladatelů přeložil volně, někdy dokonce oba dva a každý úplně jinak. Následuje proto stručný přehled největších rozdílů.

Waltari

„…hän tuli kaukaa, mutta hän oli oppinut sen nopeasti.“

Skalička

„…přišel z daleka, ale rychle se tomu naučil.“

Velkoborský „…přišel zdaleka, ale vycítil, jak se má chovat.“ 141 Tab. 7.4.1.

Doslovně přeložil tuto větu Skalička. Velkoborského překlad je volný.

Waltari

„Hänellä ei ollut kiirettä puhua.“

Skalička

„Neměl naspěch.“

Velkoborský „A tak dál seděl a mlčel.“ 142 Tab. 7.4.2.

139

viz. [1] str. 86; [2] str. 107; [3] str. 102 viz. [1] str. 87; [2] str. 108; [3] str. 103 141 viz. [1] str. 10; [2] str. 11; [3] str. 10 142 tamtéž 140

53

Podobné jako v předcházejícím případě v tabulce 4.5.1. s jediným drobným rozdílem, že Skalička nepřeložil větu úplně doslova, vynechal překlad slova „puhua“. Stylisticky neobratně by se dala věta přeložit takto: „Neměl naspěch / nepospíchal s mluvením.“

Waltari

„Mikä teidät tänne asti on ajanut?“

Skalička

„A co se s vámi dělo až dosud?“

Velkoborský „A co že jste přišel až sem?“ 143 Tab. 7.4.3.

Přesněji by se dala otázka přeložit takto: „A co vás dovedlo až sem?“. Slovo „tänne“ je totiž adverbium místní nikoli časové a překládá se jako „sem“.

Waltari

„Vanhoja todistuksia, mitä roskaa.“

Skalička

„Stará vysvědčení a taková špína!“

Velkoborský „Stará vysvědčení jsou mi k ničemu.“ 144 Tab. 7.4.4.

Slovo „roska“ znamená ve finštině „smítko, smetí“, přeneseně také „nesmysl“. Obě verze odpovídají smyslu věty.

Waltari

„On se sitten saatana, on se sitten helvetti.“

Skalička

„Je v tom čert, je v tom peklo!“

Velkoborský „Co je to hergot za pořádek!“ 145 Tab. 7.4.5.

Přesnější je překlad Vladimíra Skaličky, ale volný překlad Jana Petra Velkoborského je rovněž výstižný a dobře zapadá do kontextu.

Waltari

„Aaltonen ei puolestaan kaivannut hevosen ystävyyttä, vielä ainakaan.“

Skalička

„Áltonen se své strany netoužil po přátelství koně, to vůbec ne.“

Velkoborský „Ani Aaltonen netoužil po přátelství toho koně, aspoň prozatím.“ 146 Tab. 7.4.6.

Dle originálu je přesnější novější překlad, protože „vielä ainakaan“ nevyjadřuje absolutní zápor, nýbrž pouze dočasný stav. 143


54

Waltari

„Apua minä olen jo kauan kaivannut.“

Skalička

„Já už jsem dávno potřeboval pomoc.“

Velkoborský „Po někom takovém už dlouho toužím.“ 147 Tab. 7.4.7.

Doslova by se dala věta přeložit jako: „Po pomoci už dlouho toužím.“

Waltari

„…ja vaikka olen vanha, niin saa siinä olla toinenkin mies vastassa, ennen kuin nostan tallukkani taivaalle.“

Skalička

„…a třeba jsem už starý chlap, dlouho to trvá, než zdvihnu střevíce k nebi.“

Velkoborský „…a třebas jsem už starý, bradou vzhůru mě jen tak někdo nedostane.“ 148 Tab. 7.4.8.

Přesným překladem není ani jedna z verzí. Ani jeden z překladatelů totiž nepřeložil část věty „niin saa siinä olla toinenkin mies vastassa“, kterou bych do kontextu zasadila následovně: „a přestože jsem starý, tak by tu měl být místo mě ještě jiný muž, než zdvihnu střevíce k nebi“. Skalička však doslovně přeložil poslední úsek jako „než zdvihnu střevíce k nebi“, kterou Velkoborský přeložil volně.

Waltari

„…juotiin aitoon tukkilaistapaan.“

Skalička

„…pilo se podle všech pravidel.“

Velkoborský „…všichni pili, jak se na voraře slušelo.“ 149 Tab. 7.4.9.

Věta by se dala doslovně přeložit takto: „Pilo se podle správného vorařského zvyku.“. V originálu je použito pasivum, které Skalička vyjádřil trpným tvarem se zvratným zájmenem „se“.

Waltari

„Emäntäkö se niin kaipaa sängynlämmittäjää.“

Skalička

„Hospodyně se bojí sama.“

Velkoborský „Hospodyně potřebuje zahřát postýlku,co?“ 150 Tab. 7.4.10.

Skaličkův překlad je příliš volný. Věta by se dala přeložit také jako: „Hospodyně touží po někom, kdo by jí zahřál postýlku.“ 147


55

Waltari

„(Tule ottamaan ryyppy.) Se oli saatananmoinen tälli.“

Skalička

„(Pojď se napít.) Je to čertova voda!“

Velkoborský „(Pojď se napít.) Na tu tvou železnou pěst.“ 151 Tab. 7.4.11.

Dalo by se přeložit také jako: „To byla ale ďábelská rána.“ Waltari

„Hänen mielensä suli.“

Skalička

„V jeho mysli to tálo.“

Velkoborský „Až ho to dojalo.“ 152 Tab. 7.4.12.

Doslovně přeložena by tato věta zněla „Jeho mysl tála.“. Velkoborského překlad je sice volný, ale zní více „česky“, a je proto snáze pochopitelný. Přesnější je však starší překlad. Waltari

„Niin vaihtui kevät kesäksi.“

Skalička

„Tak se jaro proměnilo v nádheru léta uprostřed tiché země.“

Velkoborský „A pak jaro vystřídalo léto.“ 153 Tab. 7.4.13.

Skalička si tuto stručnou větu značně obohatil. Velkoborský přeložil větu doslova. Waltari

„ Tuota ääntä hän ei ollut vielä milloinkaan kuullut.“

Skalička

„Tento hlas ještě nikdy neslyšel.“

Velkoborský „Takovým tónem ženu mluvit ještě neslyšel.“ 154 Tab. 7.4.14.

„Ääni“ znamená ve finštině jak hlas, tak také tón hlasu, proto jsou možné oba překlady. Výstižnější je však Velkoborského překlad. Waltari

„…hän jauhoi yksitoikkoisesti itsekseen.“

Skalička

„…mlel neustále jednotvárně…“

Velkoborský „…opakoval jako kolovrátek.“ 155 Tab. 7.4.15.

Věta by se dala přeložit také jako: „mlel si monotónně sám pro sebe“. 151


56

Waltari

„Sillä maantonkijaa hänestä ei ikänä voinut tulla, se oli liian pientä hänelle.“

Skalička

„Okopávač země z něho nikdy nebude, to by bylo příliš potupné.“

Velkoborský „Jen tak okopávat zem, to bylo pro něho málo.“ 156 Tab. 7.4.16.

Doslova: „Neboť okopávač země z něho nikdy nebude, to bylo pro něho příliš málo.“

Waltari

„Vaimo oli tuhonnut hänen elämänsä, kun se juuri oli parhaassa alussaan.“

Skalička

„Žena zničila jeho život, právě když nejkrásněji začínal.“

Velkoborský „Žena mu zničila život, zrovna když začal dostávat křídla.“ 157 Tab. 7.4.17.

Dalo by se přeložit přesně podle předlohy „Žena zničila jeho život, právě když byl na nejlepším začátku.“. Skalička tedy větu přeložil téměř doslovně, Velkoborský se snažil o poetičtější a originálnější překlad a použil nadnesenou frázi.

Waltari

„Nainen ammensi kauhalla keittoa hänen lautaselleen ja hän söi. Nainen kaatoi hänelle kaljaa tuoppiin ja hän joi.“

Skalička

„Žena mu nalila na talíř polévky a on jedl. Nalila mu piva a on pil.“

Velkoborský „Pak před něj postavila talíř polévky a když dojedl, nalila mu do sklenice pivo.“ 158 Tab. 7.4.18.

Skaličkův překlad je přesnější. Na této větě je dobře vidět rozdíl ve stylu překladu obou autorů.

Waltari

„Sitten tuli hyytävä vavahdus.“

Skalička

„Pak přišel mrazivý otřes.“

Velkoborský „A pak zčistajasna uhodil blesk.“ 159 Tab. 7.4.19.

Každý z překladatelů chtěl dodat větě na dramatičnosti jinými slovy. Přesnější je Skaličkův překlad, ve kterém se objevil překlad slova „tulla“ („přijít“) a „vavahdus“ („otřes“).

156


57

Waltari

„Hän alkoi jo pelottaa minua ja koetin päästä eroon hänestä.“

Skalička

„Už jsem začal mít strach a pokoušel jsem se o rozvod.“

Velkoborský „Vyděsilo mě to, a dokonce jsem myslel na rozvod.“ 160 Tab. 7.4.20.

Mezi vazbami „pokoušet se o“ a „myslet na“ je významový rozdíl. Sloveso „koettaa“ znamená „pokoušet se“ a smysl věty tedy vystihl lépe Skalička.

Waltari

„Ensimmäisen vuoden hän pysyi aloillaan. Mutta sitten lapsi alkoi kasvaa, elämä tasaantui, tuli tottumus ja ikävä.“

Skalička

„První rok zůstala ještě pořádná. Ale pak dítě rostlo, život se upravil, nastal přílišný návyk a nuda.“

Velkoborský „První rok po porodu se ještě držela doma. Ale pak ji takový domácký život jen s dítětem začal nudit…“ 161 Tab. 7.4.21.

Doslovně přeložil větu Skalička.

Waltari

„Minut he jättivät omaan olooni.“

Skalička

„Mne nechali, abych si dělal, co chtěl.“

Velkoborský „Mě si nevšímali, jako bych tam nebyl.“ 162 Tab. 7.4.22.

Doslovně by se asi dalo přeložit jako: „Mě ponechali vlastnímu osudu/bytí.“

Waltari

„…ja jos hän mitään ajatteli yli huoran ajatusten…“

Skalička

„…a myslila kdy na něco jiného, než na sebe…“

Velkoborský „…a pokud i někdy uvažovala jinak než jako děvka…“ 163 Tab. 7.4.23.

Velkoborského překlad je přesnější. Skalička toto přeložil volně.

160


58

Waltari

„…ja hänen katseensa haki itsepintaisesti maata hänen jalkojensa juuressa.“

Skalička

„…a její pohled hledal stále zem u jejích nohou.“

Velkoborský „…marně však hledal její pohled, ten stále upírala na zem u svých nohou.“ 164 Tab. 7.4.24.

Velkoborského překlad je volný, vztáhl sloveso „hakea“ („hledat“) k Aaltonenovi, který „hledal její pohled“. Ve Waltariho větě je však toto sloveso spojeno se subjektem „její pohled“, jak je tomu v překladu Skaličky.

Waltari

„Ei se niin käy.“

Skalička

„Tak to nejde.“

Velkoborský „To nemůžeš.“ 165 Tab. 7.4.25.

Přesný je Skaličkův překlad. Odpovídající je však také Velkoborského způsob překladu.

Waltari

„Heinä oli jo seipäillä ja maa soi vain lyhyen unen sille, joka oli vastuussa sadosta.“

Skalička

„Seno bylo svezeno a země snila krátký sen o tom, co zbylo z obilí.“

Velkoborský „Seno bylo na tyčích a země dopřála jen krátký spánek tomu, kdo se staral o sklizeň.“ 166 Tab. 7.4.26.

Tentokrát je přesnější překlad Velkoborského. Doslova: „Seno bylo již na tyčích a země dopřála jen krátký sen tomu, kdo byl zodpovědný za úrodu.“

Waltari

„…kunnes heittäytyi sairaaksi, valitti päätään polttavan ja vatsaansa kivistävän ja jäi pois joukosta.“

Skalička

„…až se udělal nemocným, stěžoval si, že ho hlava pálí, žaludek bolí, a tak se z toho vyzul.“

Velkoborský „…pak ale začal dělat nemocného, stěžoval si, že ho bolí hlava a řeže v břiše, a tak nakonec zůstal doma.“ 167 Tab. 7.4.27.

164


59

Sloveso „polttaa“ sice znamená „pálit“, ale obrat „hlava pálí“ působí neobratně a nepoužívá se. „Kivistää“ znamená bolet, ale Velkoborský se vyhnul opakování tohoto slova, proto použil „řezání v břiše“. Formulace „a tak se z toho vyzul“ působí až příliš hovorově na celkový ráz Skaličkova překladu.

Waltari

„Linnunpoikaset olivat nousseet siiville pesistään…“

Skalička

„Mladí ptáčci již vyběhli na vlastních křídlech z hnízd…“

Velkoborský „Ptačí mláďata už vylétla z hnízd…“ 168 Tab. 7.4.28.

Formulace „vyběhli na vlastních křídlech“ působí neobratně. Velkoborský se obratu s křídly vyhnul zkrácením.

Waltari

„Mihinkään taloon isäntien puheille metsän läpi syrjätietä hiiviskelevä mies ei uskaltanut mennä.“

Skalička

„Muž, který chodil po zakázaných stezkách, se jistě neodvážil jíti do některého statku k hospodářství.“

Velkoborský „Muž, který se u místních hospodářů těšil nevalné pověsti, se neodvážil zaklepat na vrata nějakého statku.“ 169 Tab. 7.4.29.

Doslova by se dalo přeložit takto: „Muž, který se plížil bočními cestami přes les, se neodvážil jít do domu, kde si o něm hospodáři povídali.“

Waltari

„…ja jokainen käsi tarvittiin työhön.“

Skalička

„…a bylo třeba každé ruky.“

Velkoborský „…a všichni měli plné ruce práce.“ 170 Tab. 7.4.30.

Velkoborský přeložil tuto větu velmi volně, Skalička se držel předlohy, nepřeložil pouze slovo „työhön“ (dalo by se zakomponovat do věty takto: „a k práci bylo třeba každé ruky“).

168


60

8. Závěr Účelem této mojí práce nebylo hodnotit kvalitu či výstižnost překladů novely „Cizinec přichází“ autorů Vladimíra Skaličky a Jana Petra Velkoborského. Tato práce si kladla za cíl knihy porovnat podle překladů jednotlivých vět, ne hodnotit celkově, který je lepší. Je však pochopitelné, že se při rozsáhlosti a obtížnosti překladu této novely objevují např. v případě Skaličkova překladu některé drobné odchylky v překladech jednotlivých slov, jak je demonstrováno v kapitole 7.3. Bylo by na místě konstatovat, že rozdíly, které jsem demonstrovala v kapitolách 4.1. a 7. mohou být způsobené tím, že jsem měla k dispozici jiné vydání originálu než oba dva překladatelé. Je tedy možné, že Waltari toto dílo pro další vydání upravoval a rozdíly tedy vyplývají z tohoto. Vladimír Skalička pracoval s původním vydáním z roku 1937, Jan Petr Velkoborský pracoval s vydáním z roku 1991 a já jsem měla k dispozici vydání z roku 1978. Odlišný přístup k překládanému textu tkví v tom, že překlad Vladimíra Skaličky je doslovnější a přesnější, co se týče převodu z jednoho jazykového kódu do druhého. Jan Petr Velkoborský se nesnaží o striktní dodržení struktur používaných k překladu finských konstrukcí, pro které čeština nemá přesný ekvivalent, a jeho překlad je tedy volnější. Nejčastějším rozdílem ve srovnávání bylo to, že Skalička překládal velkou část nominálních tvarů přechodníky. Jan Petr Velkoborský naopak použil přechodník jen velmi zřídka. Místo toho rozvíjel věty do souvětí.

Na závěr se pokusím shrnout způsoby překladu jednotlivých konstrukcí. Toto shrnutí je následně demonstrováno v Příloze. Z deseti participiálních konstrukcí, které jsem rozebrala v kapitole 6.1. Skalička přeložil pět z nich pomocí vedlejší věty se spojkou „že“, tři pomocí adjektiva, jednu vedlejší větou se spojkou „jak“ a jednu ponechal nepřeloženou. Velkoborský třikrát participiální tvar slovesa nepřeložil, dvakrát použil vedlejší větu se spojkou „jak“, dvakrát vedlejší větu vztažnou a po jedné vedlejší větu se spojkou „že“, se spojkou „proč“ a adjektivum. Temporální konstrukce jsou v případě Skaličky překládány buď vedlejší větou časovou se spojkou „když“ (sedmkrát) nebo přechodníkem (pětkrát) nebo vazbou předložky se substantivem (třikrát). Velkoborského škála způsobů překladu je bohatší, pětkrát přeložil tvar pomocí vedlejší věty časové se spojkou „když“, používal však i jiné časové spojky:

61

dvakrát „jak“, dvakrát „jakmile“, jednou „až“. Dvakrát přeložil časovou konstrukci větou vztažnou, jednou použil předložkovou vazbu se substantivem, jednou nahradil konstrukci výrazem „pak“ a jednou konstrukci nepřeložil. Co se týče překladů finálních konstrukcí, u těch je situace jednodušší. Skalička přeložil osm z devíti konstrukcí pomocí vedlejší věty účelové se spojkou „aby“, Velkoborský toto učinil v šesti případech. Skalička přeložil poslední zbývající konstrukci pomocí přechodníku, Velkoborský použil k překladu jednou vedlejší větu vztažnou, jednou modální sloveso a jednou tvar nepřeložil. Pro překlad kvasi konstrukcí se dá použít mnoho různých obratů. Pokud je roztřídím podle toho, zda jde o osobní vazby (tedy „dělá, že“, „tváří se, že“ apod.), neosobní vazby (např. „zdá se, že“) či vazby s „jakoby“, statistika by vypadala následovně: Skalička používá více neosobní vazby, použil je celkem šestkrát z dvanácti rozebíraných vět, osobní vazbu použil dvakrát a „jakoby“ jednou. Velkoborský naopak neosobní vazbu nepoužil ani jednou. Překládal převážně pomocí osobních vazeb, které využil v šesti případech, a s pomocí spojení „jakoby“ (ve třech případech).

Bohužel nebylo možné, aby tato práce obsáhla všechny rozdíly, které se v překladech objevily. Dalo by se věnovat ještě mnoho dalších stran rozdílným překladům dalších jevů finské gramatiky. Vzhledem k rozsahu práce ale bylo nutné soustředit se pouze na určitou problematiku a tudíž jsem se věnovala pouze výše popsaným jevům. Jiné odlišnosti překladů by mohly tvořit základ dalšího zkoumání. Zkoumání rozdílů uvedených překladů pro mne bylo zajímavé a poučné. Poskytlo mi řadu návodů do dalšího studia jazyků.

62

9. Resumé Hlavním účelem této bakalářské práce na téma: "Srovnání dvou českých překladů novely Cizinec přichází od Miky Waltariho" je porovnání překladů Vladimíra Skaličky z roku 1941 a Jana Petra Velkoborského z roku 2005. V úvodních kapitolách naleznete informace o autorovi originálu i autorech překladů. Následně jsou v této práci popsány obecné rozdíly obou překladů, které jsou předvedeny na konkrétních příkladech z textu. Dále práce obsahuje stručný přehled finských nominálních konstrukcí, který je poté opět doložen množstvím příkladů z textu. Na závěr jsou shrnuty výsledné poznatky.

The main purpose of this bachelor thesis "The comparison of two Czech translations of nouvelle Foreigner is coming from Mika Waltari" is comparison of these translations (Vladimir Skalicka, 1941, and Jan Petr Velkoborsky, 2005). In first chapters, basic data about nouvelle-writer and translators are introduced. General differences of both translations and concrete examples are presented in the following parts of this thesis. This dissertation includes a brief summary of Finnish nominal constructions. The brief summary is supplemented by corresponding examples. Resultant knowledge are summarized in final part of this thesis.

63

10. Literatura [1] Waltari, M.: Vieras mies tuli taloon. WSOY, Juva 1978. [2] Waltari, M.: Cizinec přichází. Přeložil Vladimír Skalička. Světový literární klub, Praha 1941. [3] Waltari, M.: Cizinec přichází. Přeložil Jan Petr Velkoborský. Knižní klub, Praha 2005. [4] Lindroos, H., Čermák, F.: Stručná mluvnice finštiny. Univerzita Karlova Praha 1982. [5] Lindroos, H.: Finština nejen pro samouky. LEDA, Praha 2002. [6] Hakulinen, A. et al.: Iso suomen kielioppi. Suomen kirjallisuuden seura, Helsinki 2004. [7] Levý, J.: Umění překladu. Československý spisovatel, Praha 1963. [8] Levý, J.: Úvod do teorie překladu. SPN, Praha 1958. [9] Kufnerová, Z. et al.: Překládání a čeština. H&H, Jinočany, 2003. [10] Vladimír Skalička : Souborné dílo, I. díl, (1931-1950) / Vladimír Skalička; editoři: Čermák, F., Čermák, J., Čermák, P., Poeta, C., Karolinum, Univerzita Karlova v Praze 2004. [11] Vasiljev, I.: Vladimír Skalička: Souborné dílo, 1. díl (1931-1950). Slovo a slovesnost, roč. 66, 2005, č. 1, s. 48-52. [12] Vasiljev, I.: Vladimír Skalička: Souborné dílo, 2. díl (1951-1963). Slovo a slovesnost, roč. 66, 2005, č. 3, s. 194-199. [13] Sgall, P.: Loučíme se s Vladimírem Skaličkou. Slovo a slovesnost 52, 1991, s. 304-306. [14] Novák, P.: Nad dílem profesora Vladimíra Skaličky. Slovo a slovesnost 40, 1979, s. 345349.

64

[15] Novák, P.: Prof. Vladimír Skalička osmdesátiletý. Slovo a slovesnost 50, 1989, s. 249250. [16] Skalička, V.: Problém druhého slovesa. Český časopis filologický 1, 1942-43, s. 9-14. [17] Vrhel, František. Vladimír Skalička a lingvistická antropologie. Český lid, roč. 92, 2005, č. 1, s. 1-16.

Internetové odkazy:

Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945. Dostupné na Internetu: http://www.obecprekladatelu.cz/ZZPREKLADY/totalfinstina.htm. [cit. 2006-06-22]. Příspěvky o M.Waltarim a o překladech jeho knih do češtiny. Dostupné na Internetu: www.severskelisty.cz. [cit. 2006-06-20]. Informace o Mikovi Waltari a Janu Petru Velkoborském. Dostupné na Internetu: www.hejkal.cz/nakladatelstvi/autori.asp. [cit. 2006-06-20]. Vladimír Skalička v databázi KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století. Dostupné na Internetu:

http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=s&start=21&count=20.

[cit.

2006-06-22]. Jan Petr Velkoborský v sekci Kdo je kdo a jeho nominace na Zlatou stuhu. Dostupné na Internetu: http://www.ibby.cz/modules/multi/. [cit. 2006-06-22]. Ceny

za

překlad

finské

literatury.

Dostupné

na Internetu:

http://dbgw.finlit.fi/fili/eng/toiminta/palkinnot. [cit. 2006-06-27]. Mika Waltari. Dostupný na Internetu: http://www.kirjasto.sci.fi/mwaltari. [cit. 2006-06-27]. Prezentace Úvod do studia jazyka na stránkách FF UK. Dostupné na Internetu: http://german.ff.cuni.cz/filehandler.php?id=92351. [cit. 2006-06-27]. Databáze knihoven. Dostupné na Internetu: www.mzk.cz a www.kjm.cz. [cit. 2006-12-25].

65

Příloha Konstrukce

Způsob překladu

Skalička

Velkoborský

participiální

VV se spojkou „že“

5x

1x

VV se spojkou „jak“

1x

2x

Adjektivum

3x

1x

VV vztažná

časová

2x

Jiný

1x

4x

VV časová se spojkou „když“

7x

5x

VV časová s jinou spojkou

finální

kvasi

5x

předložková vazba

3x

Přechodník

5x

1x

VV vztažná

2x

Jiný

2x

VV účelová se spojkou „aby“

8x

Přechodník

1x

6x

VV vztažná

1x

Modální sloveso

1x

Jiný

1x

Osobní vazba (dělá/předstírá, že…)

2x

Neosobní vazba (zdá se (že)…)

6x

Jakoby

1x

3x

Jiný

3x

3x

66

6x

SROVNÁNÍ DVOU ČESKÝCH PŘEKLADŮ NOVELY CIZINEC PŘICHÁZÍ OD MIKY WALTARIHO

Recommend Documents