Zamýšleli jsme se nad činností Pražského sdružení JČP

Zamýšleli jsme se nad činností Pražského sdružení JČP Dne 11. března 2008 se uskutečnila na právnické fakultě výroční členská schůze Pražského sdružení JČP, která hodnotila činnost v uplynulém roce 2007 a projednávala i náměty a zaměření činností Pražského sdružení v dalším období. ( Úplné znění výroční zprávy je uvedeno dále) Na pořadu jednání této výroční schůze byla i volba nového výboru a kontrolní komise. Výroční schůze zvolila nové orgány Pražského sdružení v tomto složení :

Členové výboru:

Členové kontrolní komise

JUDr. Eva Barešová JUDr. Ladislav Jouza JUDr. Antonín Mokrý JUDr. Daniela Sezemská JUDr. Pavel Blanický JUDr. Pavlína Vondráčková: JUDr. Ilona Mouchová JUDr.Dominik Brůha JUDr. Ludmila Suchá JUDr.Marek Bukva JUDr. Zdeňka Třešňáková JUDr. Božena Burdychová JUDr. Pavel Tuma JUDr. Jan Kotous JUDr. Karel Wawerka 1

Výroční zpráva Pražského sdružení JČP za rok 2007 přednesená předsedou JUDr. Antonínem Mokrým na výroční členské schůzi dne 11.března 2008

Dovolte mi, abych se pokusil v této zprávě rekapitulovat činnost Pražského sdružení JČP za minulý rok 2007 a nastínit v hrubých rysech program na letošní rok 2008. Kdybych měl tuto rekapitulaci vyjádřit velmi stručně, řekl bych, že se sice podařilo silami nečetných dosáhnout mnohého, ale s vynakládáním stále většího úsilí a při stále vyšších nákladech. Snad si pamatujete, že problémy se zabezpečením financí sice existují již řadu let, ale právě vloni jsme byli nuceni přikročit k určitým výdajovým omezením, ale přestože např. nyní musíme na nájemném a službách v novém sídle platit podstatně více než dříve, na významnějším omezení našich aktivit se to zatím neprojevilo. Vše závisí na tom, jak se nám bude v budoucnu dařit rozvíjet hlavní zdroj našich příjmů, tj. pořádání placených seminářů. Z pouhých příspěvků bychom toho mnoho nepořídili. Začnu tedy naší vzdělávací a popularizační činností. V uplynulém roce jsme uspořádali celkem 11 seminářů, z toho jich bylo v prvním pololetí 6 a zbytek v pololetí druhém. Výběr témat byl zřejmě atraktivní, protože až na výjimky zájem posluchačů byl vysoký. Máme výhodu, že je můžeme pořádat za pro nás velmi výhodných finančních podmínek v prostorách Justiční akademie. Rostou ovšem náklady na lektory a obtíže při jejich náboru. Konkurence soukromých podnikatelů v tomto oboru sílí a roste. Přesto jsme udrželi na dosavadní výši vložné 950 Kč pro nečleny a 500 Kč pro členy JČP.

2

K jednotlivým seminářům: Úvodní se týkal nového zákona o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. účinného od 1.1.2007. jeho nových prováděcích předpisů jako vyhl.č. 503/2006 Sb. a vyhl.č. 526/2006 Sb., jakož i na zákon navazujících právních předpisů jako vyvlastňovacího zákona č. 184/2006 Sb. a změnového zákona č. 186/2006 Sb., kterým byly provedeny změny dalších jedenapadesáti zákonů. Vzhledem k obsáhlosti změn se lektoři ing.Tomáš Sklenář a JUDr.Zdeňka Vobrátilová soustředili jen na zásadní změny. Další semináře se z podnětů a návrhů členů zaměřily převážně na oblast občanskoprávní. Lektorkou tématu o náhradě škody byla JUDr. Marta Škárová, předsedkyně senátu Nejvyššího soudu, prof. JUDr. Josef Fiala CSc. vedl dva semináře týkající se vypořádání společného jmění manželů a převodů a přechodů vlastnictví k nemovitostem. Jeho přednášky vhodně skloubily otázky teorie a praxe. Notář JUDr. Karel Wawerka, člen našeho výboru sdružení se ujal semináře na téma bytových družstev a společenství vlastníků bytových jednotek, kde případně reagoval i na problémy praxe. JUDr. Ladislav Muzikář, předseda senátu Městského soudu v Praze vedl seminář týkající se jak hmotněprávních, tak i procesněprávních otázek platného dědického práva a JUDr. Martina Kasíková, předsedkyně okresního soudu Prahavýchod, naše osvědčená lektorka, uskutečnila seminář o soudních exekucích a jejich odlišnostech ve vztahu k soudnímu vykonávacímu řízení. V oblasti obchodního práva byly uspořádány dva odborné semináře, z nichž první se týkal obchodního práva po vstupu ČR do EU a přednesl jej JUDr.Petr Čech, LL.M. z Právnické fakulty UK v Praze, druhý byl věnován použití směnky k zajištění závazků a jeho přednášejícím byl JUDr. Zdeněk Kovařík, předseda senátu Vrchního soudu v Praze. Nejdiskutovanějším problémům nového zákoníka práce a jeho poslední tzv. technické novely byl věnován poslední seminář v roce 2007, který přednesl JUDr.Ladislav Jouza, lektor MPSV a člen naší revizní komise, který se také účastnil legislativních prací na uvedených zákonech.

3

Navíc jsme v loňském roce již tradičně uspořádali v listopadu pro členy zcela zdarma jeden prestižní seminář na téma „Praktické problémy medicínského práva“. Seminář měl vysokou odbornou úroveň, týkal se velmi aktuální problematiky trestněprávní a civilní odpovědnosti za škody na zdraví způsobené ve zdravotnických zařízeních a s tím souvisejících otázek právních i medicínských. Byl souborem čtyř přednášek, jež pronesli JUDr. Jaromír Jirsa, prezident Soudcovské unie ČR, advokát JUDr. Jan Mach, advokátní koncipient MUDr. Mgr. Mario Švehelka a člen našeho výboru advokát JUDr. Dominik Brůha., jemuž děkujeme i za jeho aktivní přínos k uspořádání semináře, který měl velmi příznivý ohlas.. Běžné semináře se odbývají ve zdařilé režii doktorek Suché, Burdychové a Mouchové. Ač se i nadále naše podvečerní diskusní setkání s právními odborníky nesetkávají s vyšší návštěvností a mají spíše jen omezený okruh určitých členů, snažíme se je udržet. Mají dlouholetou tradici, jsou bezplatné, neformální a je tu možno bez problémů konsultovat aktuální otázky s vybranými specialisty různých právních oborů. Diskusních setkání bylo vloni osm. Dvakrát k problematice zákoníku práce (Dr. Jouza), po jednom k odpovědnosti za vady v obchodním právu ( doc. Plíva), ke katastru nemovitostí (Dr. Barešová), k odpovědnosti za přestupky a jiné správní delikty ( Dr. Prášková), ke smírčímu řízení (Mgr. Kraus), k dědickému právu (Dr.Mikeš) a k předmanželským smlouvám ( Dr. Květ). Vítáme, že nám zasíláte četné návrhy a podněty k naší vzdělávací činnosti a prosíme Vás, abyste v tom pokračovali. Sami můžeme jen ztěží plně vystihnout poptávku po vhodných tématech. Říká se právem, že nejen chlebem živ je člověk. Ke spolkové činnosti neodlučně patří i rozvíjení a upevňování společenských vztahů členů. Myslím si snad právem, že vloni jsme nezaháleli ani v tomto ohledu. Tradičně jsme spolu s ústředím JČP uspořádali v Karolinu již tradiční udílení Randových medailí, které tentokrát překročilo obvyklý rámec tím, že byla po prvé v historii této pocty udělena medaile v nejvyšším stupni, tedy zlatá, a to předsedovi JČP

4

JUDr. Otakaru Motejlovi, který dosáhl významného životního jubilea. Stříbrnou medaili obdržela jako doklad vysokého uznání dlouholeté obětavé práce pro Jednotu členka výboru PS JČP JUDr. Ludmila Suchá, která již od r. 1993 byla nositelkou bronzové medaile. Další stříbrná medaile byla udělena prof. JUDr. Pavlu Šámalovi, PhD., soudci Nejvyššího soudu ČR a inspirátorovi několika významných novel trestněprávních předpisů, jakož i jejich připravované rekodifikace. Bronzové medaile tentokrát připadly soudci Nejvyššího soudu ČR JUDr.Ludvíku Davidovi, Csc. a JUDr.Věře Kličkové za jejich práci pro brněnské sdružení JČP. Podrobně je tato akce vylíčena ve Zpravodaji č. 1/2008. Navázali jsme spolupráci se společností E-právo, která je organizátorkou každoročního udílení ocenění „Právník roku“, jež má velkou publicitu, na níž se takto budeme moci podílet. V květnu jsme uspořádali pro členy v krásných prostorách vyšehradské kapituly májový koncert vážné hudby spojený s pohoštěním, prohlídkou historické budovy a vylíčením její slavné minulosti, což vše zajistil a provedl člen našeho výboru a kancléř kapituly JUDr. Jan Kotous. Začátkem června jsme uskutečnili spolu se žďárskými kolegy zájezd po stopách výtvarných umělců Vysočiny se současnou návštěvou hradu Pernštejna a v listopadu jsme zakoupili pro členy 150 vstupenek do divadla „Komorní Fidlovačka“ na veseloherní představení hry Motýli. Obě akce byly zdařilé a měly velmi příznivý ohlas. V oblasti publikační a ediční činnosti jsme oproti předchozím létům rozhodně nezaostali. Zpravodaj v rámci úsporných opatření sice vyšel jen třikrát, ale za to byl obsáhlejší a redaktorce Dr. Suché se podařilo jej zase dále obsahově obohatit, a to nejen o další rubriky ze života Jednoty, ale i pokud se týče odborných článků. Lze právem konstatovat, že Zpravodaj se stává hodnotným periodikem odborného právnického zaměření. Uvítali bychom více příspěvků z našich mimopražských sdružení Jednoty. Zejména Brno jako justiční centrum

5

státu by zajisté mělo pro to všechny předpoklady a po rozšíření publikační činnosti na našich konferencích volalo. Nemusím snad rozvádět, že náklady s časopisem spojené neustále rostou, a to zejména pokud jde poštovné. Mohli bychom se sice spokojit jen s jeho elektronickým šířením na našich webových stránkách, ale zatím nechceme tradiční papírovou formu opustit, a to i s ohledem na ty členy, kteří zatím na elektronické formy komunikace nepřešli. Se sponzorskou pomocí profesních právnických komor se nám zdařilo v minulém roce z iniciativy a s pomocí našeho člena JUDr. Trapla vydat tištěný Glosář výrazů a zkratek rozhodčího řízení a ADR, který může být dobrým pomocníkem všem právníkům, kteří se zabývají obchodním právem, zejména pak advokátům. Rozeslali jsme jej zdarma všem členům. Bohužel dokončení již několik let chystaného a z valné části napsaného sborníku, věnovaného některým zajímavým stránkám života prof. Antonína Randy, vázne na zatím nepřekonané překážce jednoho ze spoluautorů. Webové stránky JČP existují již od dubna 2006. Uveřejňujeme tam celý Zpravodaj, jakož i všechny ostatní podstatné akce sdružení, takže k nim má přístup i širší veřejnost. V současné době se o ně stará Dr. Bukva a zajímaly by nás vaše podněty k jejich případnému zdokonalení nebo doplnění. Rádi bychom např. informovali i o odborných publikacích našich členů, které vycházejí mimo naší ediční produkty, ale potřebujeme se o nich od vás dozvědět. Pokud jde o činnost výboru našeho PS JČP, můžeme s povděkem konstatovat, že několik mladších členů se práce účastní čím dál tím aktivněji. Jde zejména o Dr. Bukvu a Dr. Brůhu. První z nich se stará o webové stránky JČP, pravidelně výbor navštěvuje, pořizuje z něj zápisy a zařizuje za výbor i četné další dílčí činnosti. Nejmladší člen výboru Dr. Brůha nás v minulém roce potěšil zorganizováním podzimního prestižního semináře o medicínském právu, kde sám též přednesl hodnotný referát. Musíme být také vděčni Práv.fakultě UK v Praze, že pro nás do revizní komise po smrti jejího dosavadního předsedy Dr.Borovičky vyslala jako jeho nástupkyni Dr. Pavlínu Vondráčkovou. Vedení PS JČP bohužel během roku ztratilo dva své členy. Šlo o

6

zesnulého kolegu Dr. Borovičku a dále resignovala Dr. Kovářová, která je zaneprázdněna, ale bude nám i dále v AK ČR pomáhat jinak. Soustavně se výbor věnuje získávání dalších mladých členů. Není to jednoduché, protože pracovní zatížení mladých právníků je obecně vysoké. Hledíme i k tomu, aby v čele sdružení byly tradičně pokud možno významné osobnosti, protože těm se pochopitelně lépe daří prosazovat ve veřejném životě zájmy Jednoty. Dbáme z těchže důvodů také, abychom mezi sebou vždy měli ve vedení členy významných právnických institucí, s nimiž spolupracujeme, např. PF UK, soudů, advokátů apod. Chod kanceláře je díky naší pracovnici paní Haně Hůlové bez jakýchkoliv problémů, naše nové umístění v budově soudu na Ovocném trhu je výborné, byť nepoměrně dražší než tomu bylo dříve. Neustále jednáme o dosažení alespoň částečných úlev s ohledem na nižší frekvenci a intensitu našeho využívání najatých prostor. Rozhodli jsme se napříště nekandidovat do výboru členy, kteří jej sice svým významem ozdobovali, ale neměli časové možnosti v něm pracovat. Získáváme jiné, kteří projevili zájem a doufáme, že to přinese oživení a prohloubení činnosti. I tak je dvanáctičlenný výbor na velikost našeho sdružení zdánlivě vysoký, ale máme za to, že více hlav více ví a více rukou více stihne, v což doufáme. Např. se velmi osvědčilo doplnění revizní komise o Dr. Jouzu a Dr. Vondráčkovou, kteří se zpravidla i s další členkou Dr. Sezemskou navíc zúčastňují i schůzí výboru. Ten zasedal pravidelně každý měsíc a při nahromaděni problémů se konaly i některé dílčí porady. Činnost sdružení a jeho výboru není nárazová, ale probíhá podle zavedeného ustáleného rytmu daného sledem jednotlivých akcí po celý rok. Jak už bylo naznačeno, řada právnických institucí je nám nakloněna a spolupráce s nimi probíhá podle našich představ a možností. Tradičně úzké vztahy máme s PF UK, jejíž současný děkan i jednotliví proděkani, tajemník fakulty a další její členové nám vycházejí vstříc a mají pro nás pochopení. Podobné je to i pokud jde o rektorát University Karlovy, nynější rektor rád přijímá pozvání na některé naše významné akce, např. udělování Randových medailí, pro něž nám přenechává prostory Vlasteneckého sálu. Jsme v neustálém prospěšném kontaktu s představiteli celostátních profesních komor

7

advokátní, notářské a soudních exekutorů, nacházíme pochopení i u představitelů všech stupňů soudů, Soudcovské unie ČR a často i Ústavního soudu. Navázali jsme spolupráci s Unií podnikových právníků a Společností E-právo, která každoročně pořádá spolu s komorou advokátů prestižní ocenění významných právníků. Byli jsme velmi potěšeni, když se na nás začátkem letošního roku obrátil ministr spravedlnosti Dr. Pospíšil se žádostí o naše vyjádření ke koncepci reformy justice v letech 2008 a 2009 a pozval nás na setkání významných právníků u kulatého stolu na toto téma. Jednota tedy nezůstává mimo pozornost českého právnického světa, ale podle svých možností v něm zastává nikoliv bezvýznamné místo. Jsme přesvědčeni, že i její vzdělávací a ediční činnost je pro náš stav přínosná a má svůj hluboký smysl. Pokud jde o náměty pro činnost sdružení v r. 2008, chceme přirozeně pokračovat v organizování vzdělávací činnosti formou seminářů a diskusních setkání. Program na první pololetí byl již rozeslán spolu se Zpravodajem. Také ve II. pololetí doufáme ve 3 až 4 semináře, konkurence ziskových společností na tomto poli neustále přituhuje. Naší jedinou zbraní je „dumping“ spočívající v prezentaci kvalitních lektorů a vstřícnost Justiční akademie, pokud jde o místnosti pro přednášky. V květnu bychom chtěli uspořádat společný výlet do nějakého zajímavého bližšího okolí Prahy a uspořádat též na Vyšehradě jarní koncert. Zakládáme tím určitou kulturní tradici Jednoty. Ve druhém pololetí uvažujeme o divadelním představení. Rádi bychom se vrátili do Violy, která má nenahraditelnou intimitu a zázemí pro bližší přátelské posezení. Chceme se podílet na akci „Právník roku“, ke které jsme byli přizváni. V ediční činnosti, jak jsem již naznačil, plánujeme spolu s fakultou v edici Memorabilia iuridica publikaci Kuklíkovy biografie o významném předválečném profesorovi PF UK Krčmářovi, která by vhodně navázala na předchozí cenné životopisy jiných významných právnických pedagogů. Vážené kolegyně a vážení kolegové, děkuji Vám za pozornost a těším se na Vaši následující diskusi a na další spolupráci s Vámi v letošním roce.

8

Zpravodaj představuje Rozhovor s prof. JUDr. Václavem Pavlíčkem, CSc. Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. je předním českým ústavním právníkem, profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, autorem četných vědeckých i populárně-vědeckých prací, komentářů a učebnic a nevyhýbá se ani působení ve veřejném životě. Je dlouholetým členem JČP a v roce 2004 byl vyznamenán stříbrnou medailí Antonína Randy. Vážíme si toho, že pan profesor je i přispěvatelem našeho Zpravodaje. 1. Pane profesore, jste již řadu let předsedou Nadání J., M., Z. Hlávkových. V čem je letošní rok pro tuto historickou instituci významný? V letošním roce uplynulo 100 let od úmrtí významného architekta, stavitele, největšího českého mecenáše a prvního předsedy České akademie pro vědu, slovesnost a umění Josefa Hlávky. Z podnětu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, jehož Hlávka pověřil, aby spravovalo veškerý jeho majetek určený pro kulturní povznesení českého národa a Akademie věd České republiky se uskutečňuje řada vzpomínkových akcí k jeho poctě. Světová organizace OSN pro kulturu UNESCO z podnětu Nadání rozhodlo, aby toto výročí osobnosti Josefa Hlávky se stalo v letošním roce světovým kulturním výročím. Prezident republiky převzal nad uskutečňovanými akcemi k poctě Josefa Hlávky svou záštitu. Výbor, který vzpomínkové akce organizuje je složen z předních vědeckých a kulturních činitelů. Již počátkem ledna byly tyto akce zahájeny koncertem České filharmonie v Rudolfinu a Josef Hlávka byl vzpomenut v projevech prof.Václava Pačese, předsedy AV ČR a prof. Václava Riedelbaucha, generálního ředitele ČF. V lednu uspořádalo Nadání spolu s Grantovou agenturou ČR konferenci o financování vědy a o úloze nadací a jiných neziskových organizací v této oblasti. V hlavní budově AV ČR byla uspořádána při této příležitosti výstava o Josefu Hlávkovi. Městská knihovna ve spolupráci

9

s Nadáním uspořádala v únoru cyklus přednášek o Josefu Hlávkovi. Všechny vzpomínkové akce v prvém čtvrtletí vyvrcholily v Praze dne 10. března 2008 v Pantheonu Národního muzea odhalením busty Josefa Hlávky, kterou Nadání muzeu darovalo a prezentací stříbrné pamětní mince v nominální hodnotě 200,- Kč, věnované Josefu Hlávkovi. Večer byla v Lobkovickém paláci otevřena výstava o Josefu Hlávkovi, která potrvá do 27. 7. 2008. Ve výroční den Hlávkova úmrtí 11. března 2008 byla v přeštickém chrámu, který je dílem vynikajícího architekta Dienzenhofera sloužena vzpomínková mše tamním děkanem ThDr. Plavcem. Podle sdělení plzeňského biskupa Radkovského i on vzpomněl v ranních hodinách v Plzni Josefa Hlávky. U hrobky Josefa Hlávky na přeštickém hřbitově, která byla Nadáním na podzim loňského roku restaurována, účastníci shromáždění vzpomněli Josefa Hlávku a představitelé samospráv a Nadání položili k jeho hrobce květiny. V průběhu celého dne byl lužanský zámek otevřen pro zvané hosty i další návštěvníky. V odpoledních hodinách byla v Přešticích na rodném domě Josefa Hlávky odhalena pamětní deska a v kulturním zařízení města se uskutečnilo vzpomínkové odpoledne, kde mimo jiné spisovatelka prof. MUDr. Valja Stýblová podepisovala knihy, které vydala o Josefu Hlávkovi. Ve večerních hodinách v Plzni ve výstavních prostorách Masných krámů byla prezentována vzpomínková dopisnice na Josefa Hlávku, vydaná Českou poštou za přítomnosti představitelů Plzeňského kraje, poslanců, senátorů. ministra JUDr. Pospíšila a katolického biskupa ThDr. Radkovského. V plzeňském chrámu sv. Bartoloměje se poté uskutečnil koncert Plzeňské filharmonie a vídeňského pěveckého sboru Schola Cantorum. Řada dalších akcí bude probíhat i v dalších měsících v České republice i v zahraničí. Významná vědecká konference proběhne např. v květnu v Černovicích na Ukrajině i v Praze. 2. Jaký význam mělo životní dílo Josefa Hlávky pro českou společnost druhé poloviny 19. a začátek 20. století? Josef Hlávka zasáhl do mnoha oblastí veřejného a kulturního života české společnosti. Nejprve vynikal jako stavitel a architekt a projektoval a vytvořil významné stavby ve Vídni, na jiných místech

10

Rakouska, v Praze i v Bukovině (v Černovcích), a to světského i církevního učení. Ve Vídni je nejznámější stavba Vídeňské opery, v Praze projekt a stavba Zemské porodnice, v Černovcích majestátní komplex církevního areálu. Díky své podnikatelské činnosti velmi zbohatl. Zřejmě z vyčerpanosti posléze ochrnul a na delší dobu musel zanechat jakékoliv činnosti. Po uzdravení se věnoval expertní a organizátorské činnosti, zejména v Čechách a rozvinul své nezapomenutelné mecenášské aktivity v oblasti podpory vzdělávání. Mecenášství zahájil založením Nadání pro českou Karlovu Univerzitu a Českou techniku. Zasloužil se o postátnění malířské akademie, do které získal jako profesory významné české umělce působící zejména ve Francii. Dosáhl založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění, do jejíhož čela byl posléze zvolen. (Protikandidátem byl prof. Randa). S Hlávkovým jménem je spojeno otevření nové budovy Národního muzea a postavení sochy sv. Václava před touto budovou, oprava Karlova mostu postiženého katastrofální povodní a restaurace řady dalších kulturních památek. Pro české studenty založil studentské koleje a podporoval jejich cesty do ciziny. Jeho byty v Praze a na zámku v Lužanech se staly centrem českého kulturního života. Ve své poslední vůli z roku 1904 odkázal veškerý svůj obrovský majetek ke kulturnímu povznesení českého národa a určil, aby jím založené Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových zabezpečovalo uskutečnění tohoto cíle, a to v souladu se statutem, který vypracoval. Ačkoliv byl výrazným konzervativním činitelem, podporoval kulturní osobnosti bez rozdílu jejich politického zaměření, ale odmítal poskytnout podporu jakýmkoliv politickým aktivitám, i když ho o to jeho političtí přátelé žádali. 3. V čem spatřujete hlavní poslání Nadání J., M. a Z. Hlávkových v dnešní době? Nadání Hlávkových působí nepřetržitě s výjimkou doby války. Díky ústavnímu dekretu prezidenta republiky o obnově právního pořádku, byla obnovena jeho kontinuita i po válce. Majetková podstata Nadání byla ovšem v průběhu doby hospodářskými otřesy značně ztenčena. Zůstaly jen nadační domy v Praze a zámek se zámeckým

11

areálem v Lužanech. Některé části svého majetku, o které Nadání přišlo po roce 1948, si mohlo po roce 1989 odkoupit zpět. Učinilo tak, pokud jde o budovy bezprostředně navazující na zámecký areál. Restituční předpisy se na nadace nevztahovaly, což pocítily i jiné nadace, které usilovaly o svou obnovu – např. nadace založená jiným staročeským politikem, podnikatelem a významným mecenášem Aloisem Olivou. V limitech těchto možností určených zbylým majetkem Hlávkovo Nadání pokračuje v činnosti určené svým zakladatelem Josefem Hlávkou. Podporujeme studenty (zejména doktorského studia) poskytováním stipendií k ubytování na Hlávkově koleji, udělujeme cestovní stipendia a podle Hlávkova odkazu oceňujeme Hlávkovou cenou nejlepší studenty pražských vysokých škol a brněnské techniky. Dále se podílíme spolu s Literárním fondem na Hlávkových literárních cenách za nejlepší vědeckou práci. Hlávkovou medailí oceňujeme zakladatelské osobnosti české vědy a vysokých škol, atd. Prostřednictvím Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, který jsme obnovili, podporujeme vědeckou činnosti v oblasti českých národních zájmů. Pokud jde o uvedené grantové a soutěžní oceňování, využíváme i prostředků z druhé a třetí etapy výnosu z Nadačního investičního fondu, jinak ostatní aktivity financujeme z výnosů nájemních domů v Praze. Od roku 1990 do roku 2007 věnovalo Nadání na realizaci odkazu Josefa Hlávky téměř 60 milionů korun. Nadání muselo ovšem přistoupit i k obnově Hlávkova majetku, který v průběhu doby značně zchátral. Objekty v Lužanech byly rovněž postiženy velkou povodní v roce 2002. V posledních letech jsme tedy opravili i některé objekty v zámeckém areálu v Lužanech a koncem loňského roku se podařilo zrestaurovat Hlávkovu hrobku v Přešticích (s malbami rakouského malíře Jobsta), kterou jsme nedávno získali zpět do svého vlastnictví. 4. Jaké byly osobní vztahy a veřejná spolupráce Josefa Hlávky a spoluzakladatele Právnické jednoty Antonína rytíře Randy? Josef Hlávka a Antonín Randa byli krajané a přátelé. Spojovaly je i obdobné politické názory. Profesor Randa býval hostem na Hlávkově zámku v Lužanech, kde je ostatně vystavena i jeho busta a portrét.

12

Blízký vztah profesora Randy k Josefu Hlávkovy vyjadřuje i jeho účast na Hlávkových mecenášských aktivitách. Hlávka s ním konzultoval základní dokumenty svého mecenášského odkazu, které se zejména vztahovaly k založení České akademie pro vědu, slovesnost a umění, ke statutu Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových nebo k Hlávkově poslední vůli. Na dochovaných fotografiích nacházíme Randu po boku Josefa Hlávky při návštěvě císaře v Praze před Hlávkovou kolejí nebo při jiných příležitostech. Jako Hlávkovu nástupci ve funkci předsedy Akademie a Nadání mu připadl úkol uskutečnit jeho odkaz v oblasti ideové i materiální. Byl to úkol nemalý. V nedávné době jsem tyto Randovy zásluhy popsal ve stati „Prof. JUDr. Antonín Randa a odkaz Josefa Hlávky“, která byla publikována v poctě k 60 narozeninám prof. J. Pánka. Svůj přátelský vztah k Josefu Hlávkovi vyjádřil prof. Randa i při posledním rozloučení v Pantheonu Národního muzea. Uvedl tam: „Co v jiných zemích ke kulturním účelům poskytuje stát nebo země, to pro národ český vykonal skoro sám jediný, z lidu vyšlý bohatýr ducha a práce, Josef Hlávka! Až do posledního dechu pracoval pro svůj národ, jemuž bezmeznou láskou oddán byl…. Kéž krásný a velkolepý příklad Tvůj vzbudí a nadchne všechny kruhy českého národa v následování, plodné a svorné práci, v které jedině spočívá naše síla, naše spása, naše budoucnost!“ O ideovém odkazu obou těchto osobností velmi působivě hovořil na vědecké konferenci i potomek A. Randy, dr. J. Krulis-Randa, při příležitosti stého výročí od Hlávkovy poslední vůle v roce 2004. 5. Existuje dnes nějaký prostor pro spolupráci Nadání a Jednoty českých právníků? Nadání bylo vytvořeno k podpoře vzdělanosti českého národa a jeho zakladatel mu určil způsoby, jak k tomu má přispívat. Stoletá existence Nadání a jeho osudy vedou k tomu, aby přispívalo i k udržování historické paměti českého národa. Na historické tradice kladl důraz Josef Hlávka a v tomto odkazu rovněž pokračujeme. K vědeckým prioritám Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky patří i zpracování osudů představitelů Nadání. Patří k nim i profesor Antonín Randa, dřívější významný představitel Jednoty právníků a ve

13

své době i český mecenáš, jehož odkaz připomíná i Nadace, která nese jeho jméno. V minulosti se řada českých právníků podílela na uskutečňování odkazu Josefa Hlávky ve prospěch českého národa a jeho kulturního povznesení. Řada právníků se účastnila v institucích zřízených Josefem Hlávkou, např. za 1. republiky jiní podporovali hmotně odkaz Josefa Hlávky. V tomto směru se vzpomíná např. podpora advokáta JUDr. Leopolda Katze, jehož fond pro podporu výtvarných umělců obnášel v roce 1938 více jak 1,5 milionu korun. V publikacích z doby 1. republiky vzpomínají na takové mecenáše studenti na Hlávkově koleji a uvádění příklady těch, bez nichž by se nemohl Hlávkův odkaz bez překážky uskutečňovat. Myslím, že i návštěva Hlávkova zámku v Lužanech, který bude v průběhu prázdnin pro veřejnost otevřen, může přinést řadu inspirativních podnětů k uskutečnění Hlávkova odkazu a ke vzájemné spolupráci. 6. Domníváte se, že doba velkých mecenášů vědy a umění již definitivně pominula a že již jich není zapotřebí, nebo se jich zase někdy v budoucnu dočkáme? Nadační činnost nezačala Josefem Hlávkou a také neskončila jeho úmrtím. Má bohatou historii a zejména vzdělávací (školní) nadání byla spojena často s osobnostmi z řad české inteligence. I Hlávka se inspiroval příkladem svých předchůdců, např. svým dobrodincem, českým vlastencem a stavitelem ve Vídni, Františkem Šebkem, který Hlávkovi věnoval svou stavební firmu a sám byl zakladatelem dvou školních nadací. V současnosti někteří právníci, zejména advokáti, působí v orgánech různých nadací a nadačních fondů. I ze současného prostředí se zrodily některé osobnosti, které učinily mnoho pro cíle, o nichž hovořili Hlávka a Randa. Je ovšem pravda, že po Josefu Hlávkovy nebyla žádná osobnost, která by učinila tolik pro povznesení vzdělanosti českého národa, jako byl on. V tomto směru je pozoruhodná zpráva v roce 1931 uveřejněná v časopise Právník, který byl tehdy vydáván Jednotou českých právníků, jež byla věnována shromáždění v Pantheonu Národního muzea k 100 výročí narození Josefa Hlávky. Na tomto shromáždění 14.

14

února 1931, jehož organizátory byly Akademie pro vědu slovesnost a umění, Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových a další instituce, vzniklé díky Hlávkovi, vzpomínal na setkání s Hlávkou a na uskutečňování jeho odkazu ve slavnostním projevu architekt Jiří Stíbral. Autor zprávy v časopise Právník si povzdechl, že sice po převratu v roce 1918 se zrodilo mnoho milionářů, ale již žádný Hlávka. V letošním roce při vzpomínkových akcích na Josefa Hlávku zazněly i hlasy, že ani 1. republika nebyla jeho odkazu nakloněna pro jeho prorakouské smýšlení. Není to pravda. Svědčí o tom vzpomínky tehdejších studentů Hlávkovy koleje, řada osobností, které přispívaly k pokračování v Hlávkově odkazu a konečně i průběh zmíněného shromáždění v Pantheonu Národního muzea. I do současného hodnocení oceňování Hlávkova odkazu se promítá obecnější jev. Minulost často hodnotí ti, kteří ji posuzují jakoby nová etapa v dějinách nastala tehdy, když oni začali společenské dění vnímat a hodnotit. Československá republika si Hlávkova odkazu vážila a z projevů i publikací v tehdejší době to nepochybně vyplývá, právě tak jako z materiální podpory české vzdělanosti ze strany svobodného československého státu. Vedle svobodné soukromé iniciativy se podstatně zvýšila pomoc státu. Velmi přesvědčivě o tom hovořil T.G. Masaryk při 10 výročí vzniku Československa. Hlávkovo jméno ostatně zcela nezmizelo z veřejného vnímání ani v minulém režimu, i když byl zcela potlačen jeho odkaz soukromé iniciativy ve prospěch vzdělanosti českého národa a Nadání bylo připraveno o naprostou většinu své majetkové základny. O Hlávkovi vycházely publikace (např. monografie A. Lodra), k jeho výročí byla vydána pamětní známka, apod. Činnost Nadání byla ovšem spíše jen trpěna, obdobně jako byly trpěny jiné nesocialistické organizace, např. církve. Proto zdůrazňujeme význam obnovení nadační činnosti ve prospěch hodnot důležitých pro český národ a jeho státnost i obnovení historické paměti, z které by neměly být již vytěsňováni ti, kteří neodpovídají právě vládnoucí ideologii, jako tomu bylo v minulosti. Proto se vracíme i k odkazu vynikajících českých právníků, z nichž někteří se výrazně na prosazování odkazu Josefa Hlávky podíleli. Rozmlouval JUDr. Antonín Mokrý

15

DĚDICTVÍ A DLUHY ( část I.) Dluhy přestaly být v současné době výjimečným jevem. Podléhání reklamám, které se předhánějí v nabídkách „výhodných“ úvěrů, neúspěchy v podnikání, ale někdy i nutné řešení základních potřeb, spojené s náklady, které nelze hradit z průměrných příjmů (např. vlastnické bydlení), jsou jen některé z příčin vzniku dluhů. Ze stejných důvodů přibývá zadlužených nebo dokonce předlužených dědictví, dojde-li k úmrtí dlužníka. Dědici a věřitelé jsou někdy takovou situací zaskočeni a nemají přesnou představu, jak lze tento stav řešit. Nedostatek informací může vést i ke zbytečným omylům, které pro ně mají nepříznivé důsledky. Tento článek chce na některé takové omyly upozornit a zároveň naznačit, jaké možnosti mají dle platné právní úpravy v podobných případech dědici a věřitelé. Přechod dluhů na dědice Úmrtím dlužníka jeho dluhy nezanikají, nejde-li o závazky, jejichž obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (§ 579 odst. 1 o.z.). Dědic odpovídá za dluhy zůstavitele (zemřelého dlužníka), které na něj přešly smrtí zůstavitele a za přiměřené náklady jeho pohřbu do výše ceny nabytého dědictví (§ 470 odst. 1 obč. zák.). Je-li dědiců několik, odpovídají za tyto dluhy a náklady pohřbu poměrně, a to v poměru, který je dán poměrem ceny toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví (§ 470 odst. 2 obč. zák.). Povinnost dědiců plnit dluhy zůstavitele je tedy omezena hodnotou nabytého dědictví. Povinnost dědiců platit dluhy zůstavitele vyplývá z práva hmotného. Věřitel, který nebyl účastníkem dědického řízení (účastníkem dědického řízení je věřitel spíše výjimečně, jak bude ještě uvedeno) se může svého práva domáhat v řízení sporném, bez ohledu na výsledek řízení o dědictví (§ 175y odst. 2 o.s.ř.).

16

Vzhledem k vazbě odpovědnosti za dluhy na cenu majetku náležejícího do dědictví může úmrtím dlužníka nastat z hlediska dopadu na úhradu jeho dluhů některá z dále uvedených situací: I. Dlužník nezanechal žádný majetek. II. Dlužník zanechal majetek nepatrné hodnoty. III. Dlužník zanechal majetek, který nabude jeden či několik dědiců nebo který připadne státu dle § 462 o.z.. IV. Dlužník zanechal majetek, který bude buď přímo nebo nepřímo použit k uspokojení pohledávek věřitelů. I. Dlužník nezanechal žádný majetek: Nezanechal-li zemřelý majetek, soud zastaví dědické řízení (§ 175h odst. 1 o.s.ř.). V takovém případě není žádný dědic, který by platil zůstavitelovy dluhy a není ani majetek, ze kterého by bylo možné tyto dluhy uspokojit. Žádné z pohledávek věřitelů nebudou proto uspokojovány. II. Dlužník zanechal majetek nepatrné hodnoty: Zanechal-li zemřelý dlužník majetek jen nepatrné hodnoty, může soud tento majetek vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb a dědické řízení zastavit (§ 175h odst. 2 o.s.ř.). Tento postup představuje určitou formu uspokojení pohledávky na nákladech pohřbu, která je i v jiných souvislostech považována za pohledávku přednostní (např. při rozvrhu výtěžku likvidace dědictví). V jistém smyslu jde o obdobu přenechání předluženého dědictví věřitelům (viz dále pod IV.), s tím rozdílem, že se přenechává pouze nepatrný majetek, přenechává se jen vypraviteli pohřbu (tj. věřiteli z přednostní pohledávky), a není mu přenecháván dohodou s dědici, ale vydán soudem. Vypravitel pohřbu musí s vydáním souhlasit, jinak by tento postup nebyl možný a muselo by se i při nepatrném majetku postupovat způsobem uvedeným v bodě III. nebo IV. Při tomto postupu nejde o přesnou ekvivalenci mezi výší nákladů pohřbu a hodnotou nepatrného majetku. Vypraviteli pohřbu může být

17

vydán i majetek, jehož cena převyšuje pohledávku na nákladech pohřbu, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Přesná hranice, při které lze majetek považovat za nepatrný, není stanovena, závisí na úvaze soudu a konkrétních okolnostech případu a je ovlivňována zejména obvyklými náklady přiměřeného pohřbu v daném místě a čase. Ani v tomto případě zde není žádný dědic, který by platil zůstavitelovy dluhy, ani majetek, ze kterého by bylo možné jiné dluhy uspokojit. Vypravitel pohřbu nenabývá nepatrný majetek jako dědic, a to ani v tom případě, kdyby jinak jako dědic přicházel v úvahu. Pohledávky jiných věřitelů nebudou v tomto případě uspokojovány. Pokud by se dodatečně objevil další majetek a došlo k uspokojování pohledávek věřitelů způsobem uvedeným v bodě III. nebo IV., bylo by nezbytné vzít v úvahu, že pohledávka na nákladech pohřbu již byla zcela nebo zčásti uspokojena nepatrným majetkem; vypravitel pohřbu by pak mohl požadovat úhradu jen té části pohledávky, která přesahuje hodnotu nepatrného majetku, který mu byl vydán. III. Dlužník zanechal majetek, který nabude jeden či několik dědiců nebo který připadne státu: Nejběžnějším postupem v dědickém řízení je projednání dědictví, které nabude jeden či několik dědiců nebo které připadne státu podle § 462 o.z. Tento postup je obvyklý i u zadluženého dědictví a není předem vyloučen ani u dědictví předluženého, mají-li dědici (stát) o takové dědictví zájem a nebyl podán návrh na likvidaci dědictví. V těchto případech odpovídají za dluhy dědictví dědici zůstavitele, případně stát, a to svým vlastním majetkem, i když jen do výše ceny nabytého dědictví (pro viribus hereditatis). Určitá výjimka platí pro stát, který má možnost za stanovených podmínek použít k úhradě dluhů věcí z dědictví a odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí na úhradu dluhu, navrhnout likvidaci dědictví (§ 472 odst. 2 o.z.); musel by to však provést ještě před pravomocným ukončením dědického řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2143/2000, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 13/2003). Tam by však šlo již o postup uvedený pod bodem IV., nikoli o případ, který zde

18

máme na mysli, kdy dědictví připadlo státu podle § 462 o.z., tj. kdy dědické řízení bylo ukončeno pravomocným usnesením, kterým soud potvrdil podle § 175q odst. 1 písm. b) o.s.ř., že dědictví připadlo státu. Pak má totiž stát z hlediska odpovědnosti za dluhy zůstavitele stejné postavení jako dědic (§ 472 odst. 1 o.z.). I když odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele je podle § 470 odst. 1 o.z. omezena cenou nabytého majetku, je nezbytné, aby v případě předluženého dědictví (nedojde-li k některému z postupů uvedených v bodě IV.), dodrželi při úhradě dluhů pravidla platná pro uspokojování věřitelů při likvidaci dědictví, tj. pravidla (pořadí a poměr uspokojování pohledávek) uvedená v § 175v odst. 2 a 3 o.s.ř.; k těmto pravidlům viz blíže v části IV. Pokud by nabyvatelé dědictví tato pravidla porušili a uspokojili věřitele, který „nebyl na řadě“ nebo uspokojili některého věřitele ve větším rozsahu než mu náleží, trvala by jejich povinnost řádně uspokojit i věřitele, kterým neplnili, ačkoli podle uvedených pravidel jim plnit měli. Pro tuto povinnost by pak nebylo rozhodující, že uspokojením pohledávek jiných věřitelů již cenu nabytého dědictví vyčerpali. Tento problém vystupuje do popředí zejména proto, že odpovědnost dědiců za dluhy zůstavitele vyplývá z práva hmotného a není tak zásadně závislá na tom, zda v dědickém řízení byly všechny dluhy zůstavitele zjištěny. Pokud nedošlo k likvidaci dědictví (viz bod IV.), mohou věřitelé uplatňovat pohledávky vůči dědicům i po skončení dědického řízení a dědici za ně odpovídají podle hmotného práva (§ 470, § 471 o.z.). Předluženost dědictví proto může vyjít najevo i po skončení dědického řízení a v důsledku nově objevených dluhů se pak způsob, jakým dědici uhradili známé dluhy, může ukázat jako nesprávný. Prostředkem, který těmto důsledkům může zabránit, je tzv. konvokace (svolání) věřitelů. Konvokace věřitelů Na návrh dědiců může soud vydat usnesení, kterým vyzve zůstavitelovy věřitele, aby mu oznámili své pohledávky ve lhůtě, kterou v usnesení stanoví. V usnesení poučí věřitele o tom, že dědici

19

neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky včas neoznámili, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů vyčerpána cena dědictví, kterého dědici nabyli. Usnesení se uveřejňuje vyvěšením na úřední desce soudu. Obsah úřední desky je v současné době zveřejňován i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Tento postup (§ 175n o.s.ř.), který má pro dědice a věřitele shora uvedené hmotněprávními důsledky (viz § 471 odst. 2 druhá věta o.z.), není zatím v praxi příliš využíván. Pramení to nejspíše z toho, že je podmíněn návrhem dědiců, kteří si zpravidla význam účinků konvokace neuvědomují a proto ji nenavrhují. Účel konvokace je dvojí: a) zjistit zůstavitelovy dluhy, b) zabránit tomu, aby od dědiců byla dodatečně a úspěšně požadována úhrada dluhů, o kterých nevěděli, bude-li cena jimi nabytého dědictví vyčerpána úhradou dluhů známých; jsou-li známé (přihlášené) dluhy dědictví vyšší než cena nabytého dědictví, získají dědici potřebné informace, které jim umožní určit pořadí a rozsah, v jakém mají uspokojit jednotlivé věřitele. Byla-li provedena konvokace a dodrží-li dědici při plnění dluhů pořadí a poměr, podle kterého se věřitelé uspokojují při likvidaci dědictví, nehrozí jim, že by při nabytí předluženého dědictví (nebo i při nabytí dědictví nepředluženého, které se v důsledku později uplatněných dluhů dodatečně ukáže z hlediska hmotného práva jako předlužené) museli hradit dluhy přesahující cenu nabytého dědictví. To může mít pro dědice značný význam. Obava z nabytí předluženého dědictví a z následné povinnosti platit dluhy značného rozsahu (tj. obava, že se dědic úhradou dluhů dostane do minusu a bude muset věřitelům zaplatit více než je cena nabytého majetku) je často důvodem odmítání dědictví, snahy o přenechání dědictví věřitelům nebo důvodem návrhů na likvidaci dědictví, a to i v případech, kdy v aktivech dědictví je majetek, o který by jinak dědici měli značný zájem (např. nemovitosti, které dědici užívali již za života zůstavitele; věci, ke kterým mají úzký osobní vztah apod.). Odmítnou-li dědictví, přenechají-li dědictví věřitelům nebo dojde-li k likvidaci dědictví, skončí tento majetek v rukou jiných osob.

20

Konvokace věřitelů zabrání tomu, aby se při úhradě dluhů dědici dostali „do minusu“. Může se nanejvýš stát, že cenu dědictví budou muset „zaplatit“ úhradou dluhů ve výši odpovídající celkové obvyklé ceně aktiv. Pro ilustraci lze uvést následující příklad: Do aktiv dědictví náleží majetek v obvyklé ceně 500.000,- Kč. Do pasiv dědictví byly zařazeny náklady pohřbu ve výši 20.000,-Kč a dluh z úvěru u banky ve výši 450.000,- Kč. Dědici zaplatí oba tyto dluhy celkem ve výši 470.000,- Kč. Dodatečně vyjde najevo, že zůstavitel ještě dlužil 40.000,- Kč na výživném a 80.000,- Kč na dani z příjmů. V důsledku dodatečně objevených dluhů je dědictví předluženo. Dědici měli plnit dluhy podle ustanovení § 175b o.s.ř. o předluženém dědictví, tj. plnit náklady pohřbu 20.000,- Kč (písm. b)), dlužné výživné 40.000,- Kč (písm. d)), dluh na dani ve výši 80.000,- Kč (písm. e)) a až pak ostatní pohledávky, tj. dluh vůči bance. Důsledky pro dědice jsou různé podle toho, zda byla nebo nebyla provedena konvokace: I. – konvokace nebyla provedena: Dědici musí uhradit v plné výši i dodatečně přihlášené dluhy na výživném (40.000,- Kč) a na dani (80.000,- Kč), a to v plné výši, neboť při dodržení pravidel platných pro likvidaci dědictví by oba dluhy měly přednost před dluhem u banky, který patří mezi ostatní pohledávky (§ 175v písm. f) o.s.ř.). II. - konvokace byla provedena a dluhy na výživném a na dani nebyly ve lhůtě přihlášeny: Dědici tyto dluhy uhradí podle pravidel platných pro likvidaci dědictví jen v tom rozsahu, v jakém není vyčerpána cena jimi nabytého dědictví. Úhradou známých dluhů byla z celkové ceny dědictví 500.000,- Kč vyčerpána cena dědictví do výše 470.000,- Kč, tzn. že další dluhy lze hradit jen do 30.000,- Kč. Protože dluh na výživném (skupina d)) má přednost před dluhem na dani (skupina e)), bude dluh

21

na výživném uhrazen do výše 30.000,- Kč. Tím bude vyčerpána cena nabytého dědictví. Za zbytek dluhu na výživném (10.000,- Kč) a za dluh na dani (80.000,- Kč) již dědici neodpovídají, neboť byla provedena konvokace, dluhy na výživném a na dani nebyly ve lhůtě přihlášeny a úhradou známých dluhů a částečnou úhradou dluhu na výživném (30.000,- Kč) je cena dědictví vyčerpána. Pokud by byla konvokace provedena a dluhy na výživném a na dani přihlášeny ve lhůtě a v dědickém řízení zařazeny do pasiv dědictví, činila by aktiva dědictví 500.000,- Kč a pasiva dědictví 590.000,- Kč. Konvokace by v takovém případě dědicům zajistila spolehlivý podklad pro správnou úhradu dluhů. Ve smyslu pravidel platných pro likvidaci dědictví by uhradili 20.000,- Kč na nákladech pohřbu, 40.000,- Kč na dlužném výživném, 80.000,- Kč dlužnou daň a zbytek do 500.000,- Kč, tj. 360.000,- Kč bance. Tím by byla cena nabytého dědictví vyčerpána a za jiné dluhy by již neodpovídali. IV. Dlužník zanechal majetek, který bude buď přímo či nepřímo použit k uspokojení pohledávek věřitelů: V úvahu přicházejí dva způsoby: a) přenechání předluženého dědictví věřitelům k úhradě dluhů (pohledávky věřitelů se uspokojují či částečně uspokojují přímo majetkem zůstavitele), nebo b) likvidace dědictví (pohledávky věřitelů se uspokojují z výtěžku získaného zpeněžením zůstavitelova majetku). Předpokladem kteréhokoli z těchto postupů je zásadně předluženost dědictví. Dědictví je předluženo, jsou-li zůstavitelem zanechané dluhy vyšší než je cena jím zanechaného majetku. Aby soud mohl k některému z těchto způsobů přistoupit, musí být předtím předluženost v řízení zjištěna a po formální stránce vyjádřena v pravomocném usnesení podle § 175o odst. 1 o.s.ř., kterým soud určil obvyklou cenu majetku, výši dluhů a výši předlužení dědictví.

22

Výjimka platí jen pro případy uvedené v § 472 odst. 2 o.z. a zmíněné v bodě III.: Navrhl-li stát před ukončením dědického řízení likvidaci dědictví proto, že peněžitý dluh nelze uhradit penězi z dědictví a věřitel odmítl převzít na úhradu své pohledávky věci z dědictví, které svojí hodnotou odpovídají výši dluhu, soud nařídí i likvidaci dědictví, které není předluženo. Ani při předluženém dědictví není vyloučeno, aby namísto těchto zvláštních postupů proběhlo dědické řízení běžným způsobem, při kterém dědictví nabudou dědici a za dluhy odpovídají svým majetkem. Dojde-li k postupu podle a) nebo b), zbaví se dědici přímé odpovědnosti za dluhy zůstavitele vlastním majetkem (pro viribus hereditatis) a tuto odpovědnost nahradí uspokojení pohledávek zůstavitelových věřitelů cum viribus hereditatis, tj. buď z majetku zůstavitele (v případě a)) nebo z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (v případě b)). Zároveň však dědici pozbudou možnosti nabýt něco z majetku zůstavitele, což může v některých případech znamenat drastický zásah do kontinuity vlastnictví „rodinného“ majetku. a) Přenechání předluženého dědictví věřitelům na úhradu dluhů Tento postup předpokládá shodnou vůli dědiců a věřitelů (tj. věřitelů, jejichž pohledávky byly dědici akceptovány a zařazeny do pasiv dědictví). Okruh dědiců vyplývá z ustanovení zákona či závěti, okruh věřitelů je dán skutkovými okolnostmi a postojem nabyvatelů dědictví k uplatňovaným pohledávkám. Zpochybňují-li dědici existenci některých dluhů, které vyšly v dědickém řízení najevo, nebude zpravidla možné takové dluhy do pasiv dědictví zařadit. K zařazení dluhu do pasiv dědictví proti vůli dědiců by mohlo dojít jen zcela výjimečně (např. jde-li o dluh, jehož zaplacení bylo před úmrtím uloženo zůstaviteli pravomocným rozsudkem a který nebyl za života zůstavitele uhrazen). I kdyby se tak stalo, nelze očekávat, že dědic, který pohledávku věřitele neuznává, bude ochoten mu přenechat dědictví dohodou. Jde-li o dluh, který je mezi dědici skutkově sporný, omezí se soud na zjištění jeho spornosti a

23

při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, resp. výše předlužení dědictví (tj. v usnesení dle § 175o o.s.ř.) k takovému spornému dluhu nepřihlíží. Účastníky dohody o přenechání předluženého dědictví věřitelům budou dědici a z věřitelů ti, jejichž pohledávky byly zařazeny do pasiv dědictví jako dluhy zůstavitele. Za přípustnou by bylo možno považovat i dohodu, kterou by uzavřeli dědici jen s některými z věřitelů, jejichž pohledávky byly zařazeny do pasiv dědictví, a která by se netýkala ostatních věřitelů. Při uzavírání takové dohody by však bylo nezbytné dodržet při uspokojování věřitelů pravidla, tj. pořadí a rozsah uspokojení věřitelů, jak platí při likvidaci dědictví. Ostatní věřitelé, kteří by dohodu neuzavírali nebo neuzavřeli, jsou však účastníky řízení (viz § 175b o.s.ř.) a muselo by jim být doručeno usnesení o schválení nebo neschválení této dohody, proti kterému by měli právo podat odvolání. Umožnění tohoto postupu může mít praktický význam v těch případech, kdy uzavření dohody brání pouze věřitelé, na které by se ani při likvidaci dědictví nedostalo. Věřitelům musí být přenecháno celé předlužené dědictví, tzn. že není možné, aby podle takové dohody nabývali majetek z dědictví kromě věřitelů také dědici. Výjimkou bude dědic, který je zároveň věřitelem, např. proto, že vypravil pohřeb zůstavitele. Dohoda musí být dostatečně určitá, musí z ní tedy být zcela jasné, jaké konkrétní věci či jaký podíl na dědictví jako celku jednotliví věřitelé nabývají. Vyloučena není ani dohoda, kterou bude uzavírat na každé straně jen jedna osoba, tj. jeden dědic a jeden věřitel. Je-li věřitelů několik, bude přípustné, aby věřitel, který převezme z dědictví majetek v ceně vyšší než odpovídá jeho pohledávce, se zavázal vyplatit peněžité částky ostatním věřitelům na uspokojení nebo částečné uspokojení jejich pohledávek. Dohoda podléhá schválení soudu, který dohodu schválí, jestliže neodporuje zákonu. Neschválí-li dohodu, pokračuje v řízení po právní moci rozhodnutí o neschválení dohody (§ 175p odst. 1 o.s.ř.). V tomto dalším řízení může např. vzhledem k předluženosti dědictví nařídit i bez návrhu likvidaci dědictví nebo postupovat běžným způsobem, jako u dědictví nepředluženého, kdy dědictví nabývají dědici nebo připadá státu.

24

Důvodem pro neschválení dohody o vypořádání dědictví by mohlo být nejčastěji to, že některý z věřitelů nabývá (bez povinnosti výplaty jinému věřiteli) majetek v ceně přesahující výši jeho pohledávky. Naproti tomu nebude důvodem pro neschválení dohody, když se souhlasem všech zúčastněných bude pohledávka některého z věřitelů uspokojena v plné výši nebo sice zčásti, ale ve větším rozsahu než pohledávky ostatních věřitelů: k tomu by bylo nutno přihlédnout v případě nově objeveného majetku, kdy z nově zjištěného dědictví by zcela uspokojený věřitel již při novém postupu dle § 175p o.s.ř. nemohl nabýt nic a věřitel uspokojený ve větším rozsahu než ostatní by již mohl nabýt nejvýše majetek v ceně odpovídající neuspokojenému zbytku jeho pohledávky. Půjde-li o dohodu, kterou uzavřeli dědici pouze s některými z věřitelů, kteří jsou účastníky řízení (viz shora), lze takovou dohodu schválit jen v tom případě, že nepoškozuje věřitele, kteří dohodu neuzavřeli, tj. že nezkracuje jejich právo na uspokojení jejich pohledávek v rozsahu, který by jim náležel při likvidaci dědictví. V opačném případě nelze takovou dohodu schválit. I tito další věřitelé jsou však účastníky řízení a musí jim být doručeno usnesení, kterým byla dohoda schválena, aby proti němu mohli případně podat odvolání a zpochybňovat závěry soudu o pořadí a rozsahu uspokojování věřitelů.

JUDr. Ladislav Muzikář Městský soud Praha Dokončení článku, které bude pojednávat o druhé formě uspokojování věřitelů z majetku zůstavitele, tj. likvidaci dědictví, o postavení věřitelů v dědickém řízení a o promlčení pohledávek vůči zemřelému dlužníku, bude uveřejněno v příštím čísle Zpravodaje.

25

PODNIKÁNÍ A MAJETEK MANŽELŮ Zákonná úprava i judikatura týkající se podnikání manželů a jejich majetku dostála v posledních deseti letech významných změn. Od 1.8.1998 patří do společného jmění manželů na základě novely občanského zákoníku č.91/1998 Sb.i věci sloužící výkonu povolání, tj. i podnikání jednoho z manželů. Judikatura Nejvyššího soudu ČR dospěla k závěru, že předmětem majetkového společenství manželů může být podnik jako věc hromadná. Dále byla vyřešena otázka, zda obchodní podíl v obchodní společnosti, jejímž společníkem se stal pouze jeden z manželů za trvání manželství, patří do společného jmění manželů či nikoliv. Jeden z manželů či oba manželé mohou podnikat jako a) fyzická osoba či fyzické osoby, b) společník či společníci obchodní společnosti – společnosti s ručením omezeným, veřejné či komanditní společnosti. PODNIK Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2004, sp. zn. 22 Cdo 684/2004, byl pojem podniku až do novely obchodního zákoníku provedené zákonem č. 370/2000 Sb., vymezen v § 5 tak, že podnikem se rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Zákonem č. 370/2000 Sb. byl doplněn v § 5 odstavec 2), v němž je uvedeno, že podnik je věc hromadná. Věcí hromadnou definuje právní teorie, např. Učebnice občanského práva hmotného, díl I, vydaná nakladatelstvím ASPI Publishing, s. r. o. v roce 2002, str. 227, jako „ soubor věcí, které tvoři

26

jediný předmět právních vztahů, neboť je s nimi nakládáno jako s jedním celkem, a to podle okolností hospodářsky nedílným nebo dělitelným.“ Podnik, byť je výslovně uváděn jako věc hromadná teprve novelou zákonem č. 370/2000 Sb., již i podle původního vymezení v § 5 odst. l ObčZ, jako soubor nejen hmotných, ale také i osobních a nehmotných složek, k němuž náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, věcí hromadnou byl. Podnik byl i v době před účinností novely ObchZ provedené zákonem č. 370/2000 Sb. předmětem převodu, když již např. § 476 ObchZ upravoval smlouvu o prodeji podniku, podnik byl i předmětem dědění (§ 11 odst. l ObchZ). Není tedy žádný důvod k tomu, aby nemohl být i předmětem BSM, tj. majetkového společenství manželů, upraveného občanským zákoníkem ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. To však jen za předpokladu, že šlo o podnik náležející oběma manželům jako podnikatelům. Pokud však podnikatelem byl jen jeden z manželů a šlo o věc sloužící výkonu jen jeho povolání, náleží podnik do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela a nemohl se stát předmětem BSM. Při aplikaci § 150 ObčZ však v případě podnikajícího manžela, který za trvání manželství nabyl podnik do svého vlastnictví, nelze odhlédnout od § 148a ObčZ ve znění novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. Ten stanovil, že k použití majetku z bezpodílového spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje. Zákonem č. 91/1998 Sb. byl občanský zákoník novelizován tak, že s účinností od 1.8.1998 majetkovým společenstvím manželů je společné jmění manželů, přičemž v § 143 obč. zák. již nejsou věci sloužící výkonu povolání jen jednoho z manželů ze společného jmění manželů vyloučeny. Podle – přechodných ustanovení - čl. VIII bodu 2 zákona č. 91/1998 Sb. věci, které ke dni 1.srpna 1998 tvořily bezpodílového spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Podnik náležející do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela se tak k 1.8.1998, kdy zákon č. 91/1998 Sb.

27

nabyl účinnosti, předmětem společného jmění manželů nestal – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.4.2007, sp. zn. 22 Cdo 684/2004. Z hlediska manželů podnikajících na základě živnostenského listu jako fyzické osoby je mezi institutem bezpodílového spoluvlastnictví manželů a institutem společného jmění manželů podstatný rozdíl. Z bezpodílového spoluvlastnictví manželů totiž byly vyloučeny věci sloužící výkonu povolání jednoho z manželů, tedy i věci sloužící k podnikání jednoho z manželů.Takovéto věci, nabyté manželem – podnikatelem do 31.7.1998, jsou tedy výlučným majetkem tohoto manžela. Od účinnosti novely zákona č. 91/1998 Sb. občanského zákoníku, tj. ode dne 1.8.1998, tato výjimka již neplatí a i tyto věci nabývá manžel – podnikatel - do společného jmění manželů. Vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví manželů podnikajícího manžela a vypořádáním leasingu při ukončení bezpodílového spoluvlastnictví manželů se podrobně zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24.2.2005, sp. zn. 22 Cdo 2545/2003: Podle § 148a odst. 3 ObčZ (který byl zrušen od 1.8.1998 – nyní § 146 občanského zákoníku) k použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. Tento souhlas mohl být i konkludentní, tj. mlčky daný a týkal se jen prvního povolení použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů). K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje. PODNIKÁNÍ Podnikání je definované v § 2 odst. l zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jako „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“ a je jedním z možných způsobů ekonomického zajištění manželů.

28

V porovnání se zaměstnaneckým poměrem je podnikání výdělečným způsobem rizikovějším, a to už jen proto, že podnikatel musí vedle své práce vynaložit i materiální a jiné náklady. Podle § 147 ObčZ (zrušen od 1.8.1998) pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Proto také § 148a odst. l ObčZ vyžaduje souhlas druhého manžela k prvnímu použití společného majetku podnikatelem k podnikání. Výnos z podnikání stejně jako mzda z pracovního poměru náležející jednomu z manželů je nejčastějším zdrojem BSM (resp. SJM), z něhož je pak pořizován společný majetek manželů. Ze žádného ustanovení občanského zákoníku nevyplývá, že společným majetkem by měl být jen zisk, chápaný jako rozdíl mezi výnosem z podnikání a náklady na podnikání v souvislosti s ním vynaložené. Není tedy žádného zákonného důvodu, aby jakýkoliv výnos z podnikání manžela byl vylučován z režimu bezpodílového spoluvlastnictví (resp. SJM). Ostatně podle standardní judikatury (R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek str. 243) i výnosy z odděleného majetku jednoho z manželů patří do BSM (nyní SJM). Pokud jsou však z výnosu podnikání pořízeny věci sloužící podnikání, stávají se výlučným vlastnictvím podnikajícího manžela, neboť tak stanoví zákon v § 143 ObčZ. Podnikání je tedy nutno chápat jako činnost, z níž výnosy náleží oběma manželům a která obvykle slouží i k získávání hodnot náležejících do BSM. Potom ovšem nelze opomenout ani výdaje a závazky podnikajícího manžela, které mu vznikly v souvislosti s jeho podnikáním, neboť je nelze oddělovat od podnikání, z něhož má prospěch i druhý manžel. Z výše učiněných závěrů pak vyplývá značná obtížnost vyčíslení toho, co by měl podnikající manžel nahradit ve prospěch BSM ve smyslu § 150 věty druhé ObčZ. Ze sporu o vypořádání BSM nelze však činit vyúčtovací spor, v němž by se dohledávaly jednotlivé výnosy a výdaje s jejich účelovým určením zpravidla bez možnosti

29

dospět ke spolehlivým závěrům. Proto se dovolací soud přiklání k řešení, kdy by podnikající manžel byl povinen nahradit do BSM takovou částku, jež by se rovnala pozitivnímu (kladnému) rozdílu mezi aktivy a pasivy jeho podnikání ke dni zániku BSM, což zpravidla bude představovat cenu podniku (pokud nebyl vytvořen i vynaložením oddělených prostředků podnikajícího manžela). V případě, že by výsledná hodnota byla záporná (např. v důsledku zadlužení), není co do BSM nahrazovat a také není žádné opodstatnění k takové ztrátě v rámci řízení o vypořádání BSM přihlížet jinak, než v rámci eventuálních úvah o disparitě podílů (s ohledem např. na to, jak se podnikající manžel zasloužil o nabytí a udržení společných věcí - § 150 věta třetí ObčZ). Zjištění takové částky, která by měla být vrácena (nahrazena) do BSM, se jistě neobejde bez odborného znaleckého posudku znalce působícího v oboru ekonomiky, odvětví ceny a odhady, oceňování podniků. Závěrem lze k řešení prvé ze dvou právních otázek zásadního významu zdůraznit, že k použití majetku z BSM poskytl nepodnikající manžel souhlas, podnikání bylo zdrojem příjmů plynoucích do BSM a za těchto okolností nelze akceptovat, aby v rámci vypořádání měl nepodnikající manžel prospěch jen z aktiv podnikání. Řešení, k němuž dospěl dovolací soud lze považovat za správné i proto, že výsledek sporu by byl shodný jako v případě, že by šlo o vypořádání SJM s týmž majetkem. O povinnosti podnikajícího manžela zaplatit druhému manželovi finanční částku na vyrovnání podílů podle § 150 ObčZ, lze však uvažovat jen za předpokladu shora již uvedeného, a to když aktiva podniku manžela převažují nad pasivy.“ OBCHODNÍ PODÍL VE SPOLEČNOSTI S. R. O. Rozporuplný výklad otázky, zda obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, jejímž společníkem se stal pouze jeden z manželů za trvání manželství, patří do společného jmění manželů či nikoliv, zapříčinilo ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ, které bylo doplněno novelou zákona o rodině č. 91/1998 Sb., účinnou od 1. 8.

30

1998 v tomto znění: „Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev“. Problematickou situaci, kdy v praxi docházelo k rozdílným názorům v řadě případů i na miliónové hodnoty, vyřešil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20. 7. 2004: „Dovolací soud při značně rozporné a početné odborné literatuře ke sporné právní problematice vlastnictví obchodního podílu manžely sdílí názor prezentovaný autory S.R. a M.Z. v publikaci Kurs občanského práva – Instituty rodinného práva. Nakladatelství C.H. Beck, Praha 1999, s.48, Miroslavou Bartošíkovou a Ivanou Štenglovou v publikaci Společnost s ručením omezeným. Praha 2003, nakladatelství C.H. Beck, s. 86, a Janem Dvořákem v publikaci Majetkové společenství manželů. Praha. ASPI Publishing, 2004, s. 179. Nejvyšší soud tak k věci zaujímá následující názor: S obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů. Jestliže i jen jeden z manželů nabyde za trvání manželství a z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů, neboť to přímo vyplývá z výše citovaného kogentního ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ. Gramatický ani logický výklad navazujícího ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ takový závěr nevylučuje. Nestanoví-li eventuální dohoda manželů o zúžení jejich společného jmění, uzavřená v souladu s ustanovením § 143a ObčZ, něco jiného, nelze (s ohledem na přecházející vymezení předmětu společného jmění manželů) posledně citované ustanovení zákona vykládat jinak, než že jím není dotčena skutečnost, že následkem vynaložení prostředků patřících do společného jmění, aniž by se současně stali „kolektivními“ společníky ve společnosti s ručením omezeným, se obchodní podíl nabytý jedním z manželů stává součástí společného jmění obou manželů. Důsledkem

31

ustanovení § 143 odst. 2 ObčZ je toliko oddělení či odlišení právního postavení společníka – manžela, jenž se stal společníkem obchodní společnosti, od právního postavení druhého manžela, který se společníkem nestal. Jen manžel – společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě. Je však oddělen od majetkové hodnoty obchodního podílu, která zůstává manželům společná. Proto je také omezen v nakládání s obchodním podílem, pokud nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 ObčZ, neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi. K argumentaci výše citovaným ustanovením § 114 odst. 3 ObchZ dovolací soud poznamenává, že podle jeho názoru v případě, kdy vlastníky jedné věci je více osob, musí jít vždy o spoluvlastnictví, a to i v případě, kdy věc náleží do společného jmění manželů z důvodu uvedeného v § 143 odst. 1 písm. a) ObčZ. Jsou-li oba manželé vlastníky celé věci a nelze-li hovořit o existenci podílu každého z nich na takové věci, nelze něž dospět k závěru, že přes určitou transformaci institutu bezpodílového spoluvlastnictví do společného jmění manželů jde stále o pokračující bezpodílové spoluvlastnictví. Individuální vlastnictví dvou osob k téže věci je logický nesmysl. Zvláštnost společného jmění manželů jako formy spoluvlastnictví pak spočívá v tom, že jeho předmětem může být i majetek nehmotné povahy a závazky, které nejsou věcmi ve smyslu § 119 ObčZ. Proto jsou ustanovení občanského zákoníku upravující společné jmění manželů - § 143 až § 151 – také ustanoveními upravujícími spoluvlastnictví.“ V dalším svém rozhodnutí, čj. Cdo 1781/2004, ze dne 30. 5. 2005 Nejvyšší soud ČR odkázal na své dřívější, výše citované rozhodnutí a současně výslovně uvedl, že v tomto případě „… odvolací soud, pokud zahrnul do společného jmění účastníků a přikázal žalovanému jen hodnotu obchodního podílu a nikoliv obchodní podíl jako takový, rozhodl v rozporu s hmotným právem.“ Dále se touto problematikou zabývaly rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp zn. 22 Cdo 1781/2004 ze dne 30.5.2005, sp. zn. 22 Cdo

32

1804/2004 ze dne 30.5.2005, sp. zn. 22 Cdo 103/2005 ze dne 31.1.2006 a sp. zn. 22 Cdo 73/2006 ze dne 25.5.2006. Dle rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 lze přikázat obchodní podíl jen společníku. DOKLADY PŘI ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI S. R. O. Již při založení společnosti s ručením omezeným vyžaduje obchodní rejstřík doklad o souhlasu druhého manžela s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikání podle zvláštního právního předpisu, stejnopis notářského zápisu o smlouvě a změně rozsahu společného jmění, nebo výhradě jeho vzniku podle zvláštního právního předpisu, byla-li taková smlouva uzavřena, nebo rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění, popřípadě smlouvu o rozdělení příjmů z podnikání podle zvláštního právního předpisu, v případě rozvodu musí být uložena dohoda o vypořádání společného jmění podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí soudu, popřípadě prohlášení podnikatele, že k dohodě ani rozhodnutí soudu nedošlo, které poté obsahuje sbírka listin (ust. § 38i odst. 1 písm. k), účinné od 1. 7. 2005 na základě novely obchodního zákoníku č. 216/2005b. (do té doby ustanovení § 27a ObchZ). Výše uvedenému ustanovení obchodního zákoníku odpovídá ustanovení § 146 ObčZ, podle kterého může jeden z manželů majetek ve společném jmění manželů nebo jeho část použít k podnikání se souhlasem druhého manžela a tento souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba. Pokud manžel, který není společníkem, podepíše prohlášení, že společník nabyl svůj obchodní podíl ze svých výlučných finančních prostředků, nestane se tento podíl součástí společného jmění manželů. PŘEVOD OBCHODNÍHO PODÍLU Ustanovení § 115 obchodního zákoníku stanoví, že se souhlasem valné hromady může společník smlouvou převést svůj obchodní podíl

33

na jiného společníka, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Připouští-li to společenská smlouva, může společník převést svůj obchodní podíl na jinou osobu, společenská smlouva může podmínit převod obchodního podílu na jinou osobu i souhlasem valné hromady. Účinky převodu obchodního podílu nastávají vůči společnosti dnem doručení účinné smlouvy o převodu. Zápis v obchodním rejstříku je tak již pouze deklaratorní. RELATIVNÍ NEPLATNOST SMLOUVY O PŘEVODU PODÍLU V S. R. O. V případě převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným podle ust. § 115 ObchZ, který je ve společném jmění manželů, je tedy potřeba souhlas druhého manžela, byť tento není společníkem ve společnosti, jinak je smlouva o převodu obchodního podílu relativně neplatná a druhý manžel má právo dovolat se této neplatnosti ve tříleté promlčecí době. Může tak dojít k případům, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o převodu obchodního podílu ve společnosti s.r.o., kterou schválila valná hromada a nabyvatel obchodního podílu je zapsán jako nový společník v obchodním rejstříku příslušného soudu, přesto se druhý manžel, který nebyl společníkem, odůvodněně dovolá relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, pokud byl tento podíl ve společném jmění manželů. V zájmu jistoty právních vztahů je proto třeba brát tyto skutečnosti v úvahu a předcházet tak značným problémům. JUDr.Jana Dvořáková-Závodská, advokátka

34

Zákoník práce po nálezu Ústavního soudu V listopadu 2006 podala skupina poslanců Poslanecké sněmovny ČR stížnost k Ústavnímu soudu (dále ÚS) k některým ustanovením zákoníku práce, která byla podle jejich názoru protiústavní. Týkala se zejména postavení odborů v pracovněprávních vztazích, vytváření nerovnosti mezi účastníky pracovněprávního vztahu a důvodům platnosti a neplatnosti právních úkonů. Stížnost směřovala k více jak 30 ustanovením ZP. ÚS se stížností zabýval a dne 12. března 2008 vyhlásil nález, který se týká 13 ustanovení ZP. V této části stížnosti vyhověl a v ostatním byla zamítnuta. Působnost odborů Nález ÚS se dotýká zejména kontrolní činnosti odborových organizací v oblasti bezpečnosti práce. Podle dřívějšího ustanovení (před nálezem ÚS) § 321 odstavec 2 ZP měly odborové organizace právo vykonávat u zaměstnavatelů kontrolu nad dodržováním ZP, zákona o zaměstnanosti, právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a ostatních pracovněprávních předpisů. Toto oprávnění odborů bylo nálezem ÚS zrušeno . Pro odbory zůstala pouze možnost, aby dbaly na dodržování zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů. Zaměstnavatelé již nebudou muset umožňovat odborovým organizacím vstup na svá pracoviště, předávat jim potřebné informace a podklady, včetně potřebné součinnosti a podávat jim zprávy o tom, jaká opatření byla přijata k odstranění závad zjištěných kontrolou, neboť § 321 odstavec 2, 3 a 4 ZP byl zrušen. Zaměstnavatelé byli mnohdy vázáni i nadměrnou ochranou zaměstnanců, neboť při kontrole jejich osobních údajů, které byly předmětem ochrany podle zvláštního zákona, mohli údaje poskytnout jen s předchozím souhlasem zaměstnanců. V průběhu přípravy nového ZP byla zejména podnikatelskými subjekty kritizována působnost odborů v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Týkala se jejich možnosti zakázat práci přesčas a práci v noci,

35

jestliže by ohrožovala bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. Odbory rovněž mohly požadovat závazným pokynem na zaměstnavateli odstranění závad v provozu na strojích a zařízeních, při pracovních postupech a v případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců zakázat další práci. Požádal–li zaměstnavatel inspekci práce o přezkoumání rozhodnutí odborové organizace, platilo až do rozhodnutí o „odvolání“ firmy odborové opatření. Toto „svazující„ ustanovení bylo ÚS zrušeno. Kolektivní smlouvy Mezi významná práva odborů patří uzavírání kolektivních smluv. Po dohodě s vedením firmy v ní mohou být sjednány práva a nároky zaměstnanců, které se promítají zejména do mzdové oblasti a do tzv. benefit. Nález ÚS vyřešil dlouho kritizovanou situaci týkající se tzv. plurality odborů na pracovišti při uzavírání kolektivních smluv. Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, musí zaměstnavatel jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi a mělo by dojít ke shodě. Jestliže se tyto odborové organizace nedohodly na postupu, byl zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi, které mají největší počet členů u zaměstnavatele. Tato právní situace vytvářela nerovnost mezi odborovými organizacemi, které na pracovišti působily a neoprávněně favorizovala jednu z nich. Proto tato „výhoda“ (druhá věta v § 24 odstavec 2 ZP) byla nálezem ÚS zrušena. Odborové organizace působící na pracovišti by měly při jednání o uzavření kolektivní smlouvy vystupovat a jednat s právními důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou –li se mezi sebou a zaměstnavatelem jinak. V tomto smyslu také vyzněl nález ÚS. Rady zaměstnanců Radu zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bylo možné zvolit jen u zaměstnavatele, u něhož nepůsobila odborová organizace. Tím bylo založeno nerovné postavení

36

i mezi zástupci zaměstnanců (§ 281 odstavec 1 ZP). Právní úprava nepřipouštěla, aby vedle sebe u jednoho zaměstnavatele působily rady zaměstnanců a odborové organizace. Ze srovnání s jinými státy EU však vyplývá, že současná existence rady zaměstnanců a odborové organizace v rámci jednoho zaměstnavatele je nejen možná, ale navíc v jiných státech obvyklá. ÚS proto možnost zvolit radu zaměstnanců u zaměstnavatele jen tehdy, nepůsobí-li u něj odborová organizace, zrušil. Tito dva zástupci zaměstnanců mohou tak na pracovišti působit vedle sebe. Mzdové nároky ve vnitřním předpise Firmy mohou stanovovat práva zaměstnanců ve vnitřním předpise. " Pravidla hry" jsou určena zákoníkem práce v § 305. Za vnitřní předpis se považuje pouze předpis, kterým zaměstnavatel stanoví mzdová a ostatní práva zaměstnanců. Vnitřní předpis nesmí ukládat povinnosti zaměstnancům. K tomu účelu je pracovní řád. Zaměstnavatel může vydat vnitřní předpis i tehdy působí-li u něj odborová organizace. V tomto případě mohla však být ve vnitřním předpise upravena mzdová a ostatní práva zaměstnanců jen v případě, že to na něj bylo kolektivní smlouvou přeneseno. Nález ÚS tento zásah do vlastnických práv zaměstnavatele zrušil. Umožňuje, aby vnitřní předpis upravoval mzdová a platová práva zaměstnanců a mohl ho vydat i zaměstnavatel, kde působí odborová organizace a je sjednána kolektivní smlouva. Rozšíření smluvní volnosti Smluvní volnost účastníků pracovněprávního vztahu rozšířil nález ÚS. Podle dřívější úpravy nebylo možné se odchýlit od úpravy v ZP také v případech, kdy ZP - vymezoval účastníky tohoto vztahu (zpravidla zaměstnavatel a zaměstnanec), - odkazoval na použití občanského zákoníku, - upravoval náhradu škody (není –li v ZP stanoveno jinak), - stanovil povinnosti, kromě případů, kdy bylo odchýlení ve prospěch zaměstnance,

37

-

v § 363 odstavec 2 taxativně uváděl ustanovení, která byla závazná a jiná úprava nebyla možná. Všechny uvedené výjimky z možné odchylné úpravy účastníků ÚS v § 2 odstavec 1 ZP zrušil. Ponechal „zákaz“ pro sjednání odlišné úpravy (není možné se odchýlit od ZP) jen pro případy, kdy ZP - odlišnou úpravu výslovně zakazuje nebo - z povahy ustanovení ZP vyplývá, že se od něj není možné odchýlit, - zakazuje odchýlení se v ustanoveních, která zapracovávají směrnice EU ( § 363 odstavec 1 ZP). To však neplatí, jestliže jde o odchýlení ve prospěch zaměstnance. V personální praxi to např. znamená, že si zaměstnavatel a zaměstnanec mohou sjednat jiný okruh účastníků pracovněprávních vztahů (např. výpomoc rodinného příslušníka v dohodě o pracovní činnosti nebo při práci z domova), mohou použít občanský zákoník i v případech, kdy to ZP výslovně neuvádí (nedeleguje), mohou jiným způsobem upravovat práva a povinnosti v oblasti náhrady škody. V tomto případě ovšem jen tehdy, jestliže to ZP výslovně nestanoví (nemohou např. jiným způsobem si dohodnout výši náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti, neboť ZP stanoví maximální částku rovnající se čtyřapůlnásobku průměrného výdělku). Při sjednávání práv odchylných od ZP, musí však zaměstnavatel i zaměstnanec nadále respektovat např. povahu příslušného ustanovení ZP a úpravu, která vychází ze směrnic EU. Příklad: Při sjednávání delší dovolené např. v pracovní nebo kolektivní smlouvě je nutno vyjít z povahy ustanovení ZP o dovolené: zajistit zaměstnancům regeneraci pracovní síly. Tento účel by byl splněn u zaměstnanců, kteří s ohledem na fyzický stav k této obnově potřebují delší dobu, na rozdíl od zaměstnanců, kde se větší úbytek fyzických sil v obdobném měřítku nepředpokládá . Proto by bylo v souladu s povahou ustanovení ZP o dovolené ( § 211 a násl. ZP), kdyby byla v tzv. podnikatelských subjektech prodloužena zaměstnancům vyššího věku. Přitom by např. délka zaměstnání u stejného zaměstnavatele nemusela být rozhodující. Obdobný postup by bylo nutné dodržet při sjednávání nebo stanovení odstupného podle § 67 ZP nad zákonnou výměru trojnásobku průměrného výdělku. Z povahy § 67 o odstupném vyplývá,

38

že finanční částkou mají být zabezpečeni zaměstnanci, s nimiž byl skončen pracovní poměr z objektivních důvodů, které nezavinili (organizační změny). Odstupné je tedy určeno k překlenutí situace, kdy jsou zaměstnanci bez zaměstnáni nebo práci jen obtížně shánějí. Jeho účelem není zabezpečovat zaměstnance s ohledem na jejich sociální, zdravotní a finanční poměry. Při sjednávání práv, které nejsou ZP v § 2 odstavec 1 vyloučena, musí oba účastníci – zaměstnavatel i zaměstnanec – brát v úvahu zákaz diskriminace a dodržení zásady rovnosti v pracovněprávních vztazích. Zaměstnavatel nemůže např. sjednat se zaměstnancem příplatek za přesčasovou práci ve výši 50 % a s jiným zaměstnancem ve výši 80 %, nemůže rozdílně poskytovat náhradu mzdy při důležitých osobních překážkách v práci nebo sjednávat výpovědní dobu se zaměstnancem např. na 5 měsíců a přitom si ponechat výpovědní dobu v délce dvou měsíců apod. Smlouvy a dohody podle občanského zákoníku Nález ÚS umožňuje, aby v pracovněprávních vztazích byly použity i jiné smlouvy a dohody podle OZ. Jedná se např. o dohodu mezi zaměstnavatelem a zařízením zdravotní péče (případně lékařem v soukromé praxi) o provádění pracovně – lékařské péče pro zaměstnance, o dohody o odvolatelnosti nebo vzdání se vedoucího pracovního místa zaměstnancem, o tom, že zrušení pracovního poměru bude provedeno v určitém předstihu, o sjednání odchodného při skončení pracovního poměru vedle odstupného apod. Pro pracovněprávní vztahy se jedná o situace, pro něž nelze předem určovat konkrétní obsah dohody nebo smlouvy. Proto také nejsou v ZP taxativně uváděny. Platí však významná zásada, kterou ÚS svým nálezem zdůraznil. Zaměstnavatel a zaměstnanec si je mohou sjednávat a upravovat v nich práva a nároky za předpokladu, že dohoda nebo smlouva není upravena přímo v ZP. JUDr. Ladislav Jouza Ministerstvo práce a socialních věcí ČR

39

Nevymahatelnost výher ze sázek a her Podle ust. § 845 občanského zákoníku platí, že výhry ze sázek a her nelze vymáhat a nelze vymáhat ani pohledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně zajistit. Los se posuzuje jako sázka nebo hra. Ustanovení § 845 ovšem neplatí, jde-li o výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl úředně povolen. Práva a povinnosti ze sázek a her je třeba posuzovat jako právní vztahy závazkové. Při hře a sázce je existence nebo rozsah závazku jedné strany závislý na náhodě nebo předem neznámé okolnosti nebo události uvedené provozovatelem hry nebo sázky v předem stanovených herních podmínkách. Každá ze stran má naději na výhru stejně jako na ztrátu, a proto se tradičně sázka a hra řadí ke smlouvám odvážným. Provozování peněžní nebo jiné podobné hry nebo sázky, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, je trestným činem. 1) Občanský zákoník stojí na zákonném zákazu vymahatelnosti výher ze sázek a her. Smysl tohoto příkazu je zřejmý. Zákonodárce zde brání nelegálním aktivitám spjatým s provozováním sázek a her, a tímto také limituje rozvoj zábavního průmyslu. Kromě toho je zjevné, že připuštění vymahatelnosti výher (jakož i půjček ze sázek a her) by bylo v rozporu s dobrými mravy, a to v tom smyslu, že by se tím vlastně podporovalo nehospodárné a spekulativní nakládání s vlastním majetkem. Ostatně i platná ústavněprávní konstrukce stojí na principu, že vlastník, resp. majitel nemůže se svým 1)

§ 250c trestního zákona (1) Kdo provozuje peněžní nebo jinou podobnou hru nebo sázku, jejíž pravidla nezaručují rovné možnosti výhry všem účastníkům, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným odstavci 1 značný prospěch.

40

vlastnictvím zacházet zcela libovolně, což se projevuje v dikci prvé věty čl. 11 odst. 3 Listiny práv a svobod, podle níž "Vlastnictví zavazuje", což (mimo jiné) znamená, že s majetkem nebude nakládáno zjevně lehkomyslně. Pregnantně to vyjádřil již starorakouský Nejvyšší soudní a kasační dvůr, jenž judikoval, že pohledávky ze sázek a her postrádají z důvodu veřejného zájmu každé ochrany právní. Je zřejmé, že je ve veřejném zájmu ochrana společnosti před všemi negativními jevy, které se vážou na provozování, resp. účast na sázkách a hrách; výjimkou jsou zde pouze sázky a hry provozované legálně, na základě úředního povolení.2) Sázka může být jednostranná i dvoustranná. Jednostranná sázka je smlouva, při které jedna strana slibuje plnit druhé straně v tom případě, jestliže se z protichůdných tvrzení stran ukáže, že tvrzení slibující strany je nepravdivé. Dvoustranná sázka je smlouva, při které obě ze stran si navzájem slibují plnění pro případ, že se její tvrzení ukáže nepravdivým. Z toho vyplývá, že pojmovým znakem sázky jsou protichůdná tvrzení stran o tom, zda určitá skutečnost existovala, existuje, nebo zda nastane. Spornost této otázky musí mít základ v nevědomosti stran o této skutečnosti. Hra může být také jednostranná nebo dvoustranná. Při jednostranné hře slibuje jedna strana druhé straně plnění závislé na výsledku hry, která se hraje podle určitých pravidel. U dvoustranné hry jde v podstatě o totéž, ale hry se účastní aktivně více než jedna strana. Na rozdíl od sázky předpokládá hra určitou činnost stran (fyzickou nebo duševní, typicky sport). Podmínkou platnosti hry je zachování stanovených nebo dohodnutých pravidel. Podle míry ovlivnitelnosti výsledku se rozlišují především hazardní hry. Jiný druh her představují tzv. spotřebitelské hry. 3)

2)

blíže viz Dvořák Tomáš, In Právník č. 1/2001, str. 60.

3)

Fiala, J. a kol.: Občanské právo, vydala MU v Brně, druhé upravené a doplněné vydání, str. 243

41

Podle § 846 občanského zákoníku ustanovení o nevymahatelnosti výher neplatí, jde-li o výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl úředně povolen. Tyto výhry lze s úspěchem vymáhat u soudu. Podmínky pro úřední povolení her a sázek jsou obsaženy v zákoně č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 1 zákona o loteriích se loterií nebo jinou podobnou hrou rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách (dále jen "herní plán"). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení. Okolnost, jež určuje výhru (výsledek slosování, sportovního utkání, dostihů, závodů a jiné budoucí události), nesmí být nikomu předem známa a musí být takového druhu, aby nemohla být provozovatelem nebo sázejícím ovlivněna. Za loterii nebo jinou podobnou hru se považují soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž se provozovatel zavazuje vyplatit účastníkům určeným slosováním nebo jiným náhodným výběrem peněžní ceny, vkladní knížky, cenné papíry, pojištění apod. a nemovitosti, a při kterých je podmínkou účasti zakoupení určitého zboží, služby nebo jiného produktu a doložení tohoto nákupu provozovateli nebo uzavření smluvního vztahu s poskytovatelem zboží, služby nebo jiného produktu nebo účast na propagační či reklamní akci poskytovatele anebo provozovatele, a to i nepřímo prostřednictvím jiné (další) osoby. Tyto loterie jsou označovány jako tzv. spotřebitelské. Za spotřebitelskou loterii se považují také soutěže, ankety a jiné akce o ceny, při nichž se provozovatel za výše uvedených podmínek zavazuje poskytnout účastníkům nepeněžité plnění, služby nebo ceny ve zboží a produktech apod., jestliže souhrn všech nepeněžitých výher za všechny provozovatelem provozované hry v peněžním vyjádření přesáhne za jeden kalendářní rok částku 200 000 Kč a hodnota jednotlivé výhry přesáhne částku 20 000 Kč. Provozování spotřebitelských loterií je zakázáno. Loterie nebo jiné podobné hry, které nezaručují všem účastníkům hry rovné podmínky včetně možnosti výhry, jsou zakázány.

42

Provozovatelem loterie nebo jiné podobné hry může být jen právnická osoba se sídlem na území České republiky, které oprávněný orgán vydal povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry. Účastníkem loterie nebo jiné podobné hry může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku a která v souladu s herním plánem uhradí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně. Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných podobných hrách zakázána. Zákon o loteriích dále stanoví, že lhůta pro uplatnění práva na výhru u provozovatele loterie nesmí být kratší než 30 dnů a delší než 90 dnů ode dne následujícího po slosování. Nebudeli právo na výhru v této lhůtě u provozovatele uplatněno, zaniká. Občanský zákoník stanoví nevymahatelnost výher ze sázek a her, jakož i pohledávek z půjček poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Plnění těchto výher stejně jako plnění pohledávek z těchto půjček nelze navíc ani platně zajistit. Jde tedy o tzv. naturální závazky, a to od okamžiku jejich vzniku. Naturální závazek (naturální obligace) je závazek, který není soudě vynutitelný, neboť právu chybí nárok. Subjektivní právo věřitele však existuje a proto splnil-li dlužník věřiteli závazek dobrovolně, nejedná se o bezdůvodné obohacení, což je výslovně uvedeno v ust. § 455 občanského zákoníku.4)5)Žalovatelnost pohledávek z her a sázek nezakládá ani písemné uznání závazku. Z výše uvedeného důvodu není možné provést u pohledávek z her a sázek ani jednostranné započtení, občanský zákoník však umožňuje 4)

)§ 455 odst. 2 občanského zákoníku: Rovněž se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí plnění ze hry nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených; u soudu se však těchto plnění nelze domáhat. 5)

naproti tomu je bezdůvodným obohacením, pokud někdo plnil proto, že se domníval, že prohrál. V tomto případě je možné domáhat se vrácení plnění podle předpisů občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Rovněž dochází k bezdůvodnému obohacení příjemce plnění, pokud bylo plněno podle smlouvy o sázce nebo hře neplatné pro rozpor se zákonem nebo dobrými mravy.

43

započtení dohodou6). Dále pak tyto závazky nemohou být ani postoupeny s ohledem na to, že nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí. 7) Zákaz vymáhání pohledávek z půjček, poskytnutých do sázky nebo hry, omezuje zákon na ty případy, kdy tyto půjčky byly poskytnuty vědomě, tj. se znalostí skutečnosti, že jich bude použito do sázky nebo hry. Pokud tato vědomost věřitelem není dána, jednalo by se o smlouvu o půjčce podle § 657, která by již podléhala obecnému právnímu režimu. Důkazní břemeno ohledně vědomosti věřitele o tom, že poskytnuté částky jsou určeny do sázky nebo hry, zatěžuje dlužníka. Podepíše-li dlužník na částky zapůjčené do hry nebo sázky věřiteli směnku, vyloučí tím právní důsledky podle § 845.

JUDr. Romana Lužná advokátka

6)

)§ 581 občanského zákoníku (1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí. (2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná. (3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2. (4) Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině. 7)

§ 525 odst. 1 občanského zákoníku: Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.

44

Výpověď z nájmu bytu pro neužívání bytu a dva byty Růstem životní úrovně a migrací obyvatelstva, jakož i změnou judikatury týkající se pojmu vlastní byt, je stále častějším výpovědním důvodem neužívání bytu bez vážných důvodů anebo bez vážných důvodů jen občas ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.d) obč. zákoníku a skutečnost, že nájemce má dva a více bytů, vyjma případů, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč. zákoníku. 1. Neužívání bytu bez vážných důvodů anebo jen občas V soudní praxi vyvstala otázka platnosti výpovědi z nájmu bytu pro jeho neužívání anebo jen občas nájemcem, byl-li byt v souladu se smlouvou o nájmu dán do podnájmu další osobě či je v souladu s nájemní smlouvou částečně užíván jako kancelář. Podnájem bytu ve smyslu ustanovení § 719 obč. zákoníku uzavřený v souladu se smlouvou o nájmu bytu s písemným souhlasem pronajímatele vylučuje platnou výpověď pronajímatele bytu ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku pro hrubé porušení povinností nájemce, jakož i ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zákoníku pro neužívání bytu bez vážných důvodů anebo bez vážných důvodů jen občas, neboť nájemce byt „neužívá“ po právu, resp. jej se souhlasem pronajímatele za nájemce po určitou dobu užívá podnájemce. Podnájem bytu uzavřený v rozporu s ustanovením § 719 obč. zákoníku bez písemného souhlasu pronajímatele na základě zákonné domněnky zakládá jen výpovědní důvod ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.b) obč. zákoníku, čímž je vyloučen souběžný výpovědní důvod pro neužívání bytu bez vážného důvodu anebo jen občas ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.d) obč. zákoníku.

45

Platný právní vztah podnájmu bytu vylučuje hrubé porušení povinností nájemce ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.b) obč. zákoníku, neboť platí: „co je po právu, nemůže být současně protiprávní“. Užívá-li byt na základě ustanovení § 719 obč. podnájemce, nemůže jej ze 711 odst. 1 písm. d) obč. nájemce.

smlouvy o podnájmu uzavřené ve smyslu zákoníku se souhlasem pronajímatele vážných důvodů ve smyslu ustanovení § zákoníku po tuto dobu užívat samotný

Obdobně je-li v souladu se smlouvou o nájmu bytu užíván byt částečně k nebytovým účelům, například jako kancelář, nemůže se jednat o hrubé porušení povinností nájemce ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.b) obč. zákoníku a byt nemůže být ze vážných důvodů užíván v tomto rozsahu k bydlení ve smyslu ustanovení § 711 odst.1 písm.d) obč. zákoníku.1) Platnosti výpovědi z nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 711 odst.1 písm.b) či d) obč. zákoníku brání výslovné písemné ujednání smlouvy o nájmu bytu o tom, že byt může být po celou dobu nájmu dán do podnájmu třetí osobě, tj. může být užíván jinou osobou než samotným 1)

rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.2.2005, sp.zn. 26 Cdo 909/2004: „Z ustanovení § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. však vyplývá, že výpovědní důvod podle citovaného ustanovení není naplněn, nelze-li na nájemci „spravedlivě požadovat“, aby užíval pouze jeden ze dvou či více bytů, které má. Soudní praxe – a to i s přihlédnutím ke znění § 711 odst. 1 písm. g/ obč. zák. – se ustálila v názoru, že musí jít o stav, kdy nájemce „užívá“ dva či více bytů k účelu, k němuž je byt určen, tj. k bydlení (zásadně zde nelze zahrnout např. případy, kdy nájemce užívá jeden ze dvou bytů k uskladnění nábytku, k podnikání či zanechá-li byt prázdný – srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2000, sp. zn. 26 Cdo 2471/99, uveřejněného pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2000, sp. zn. 26 Cdo 209/2000), a přitom na něm – z objektivního hlediska – nelze spravedlivě požadovat, aby svou potřebu bydlení uspokojoval užíváním pouze jednoho bytu.“

46

nájemcem nebo že může být po celou dobu částečně užíván jako kancelář. Písemné ujednání pronajímatele a nájemce obsažené ve smlouvě o nájmu bytu opravňující nájemce po celou dobu nájmu dát byt do podnájmu třetí osobě nebo že po celou dobu nájmu může být byt částečně užíván jako kancelář, má přednost před ustanovením § 711 odst.1 písm.b), d) obč. zákoníku jako zvláštní smluvní ujednání vylučující pro tento důvod a v tomto rozsahu platnou výpověď z nájmu bytu, resp.je závažným (smluvním) důvodem neužívání bytu samotným nájemcem ve smyslu cit.ustanovení.

2. Dva nebo více bytů, vyjma případů, že nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt Ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč. zákoníku stanoví jako hmotně právní podmínku výpovědi užívání bytu, které nemusí často spadat pod pojem mít více vlastních bytů, nýbrž je akcentováno užívání dvou či více bytů nájemcem. Za důvod, kdy na nájemci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm. c) obč. zákoníku, je i situace, kdy má nájemce jako vlastník domu, ve kterém se nachází další byt (byty), který je ke dni doručení výpovědi na základě smlouvy o nájmu bytu právně obsazený nájemcem (nájemci) s regulovaným nájemným na dobu neurčitou, jakož i situace, kdy stav domu, ve kterém se další byt nachází, je v havarijním stavu, který vyžaduje bezprostřední zásadní rekonstrukci, případně demolici domu. Za další byt ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč. zákoníku nelze považovat ani stavebně dokončený rozestavěný rodinný domek, který po vydání stavebního povolení dosud nebyl v souladu se zákonem č. 50/1976 Sb. kolaudován, neboť bytem se v souladu s konstantní judikaturou rozumí prostory kolaudované k bydlení a nikoli např. nezkolaudované byty a rodinné domky.

47

Z důvodu změny celospolečenských podmínek po roce 1990, kdy je v podstatné míře preferováno bydlení na okrajích obcí jako kvalitnější způsob bydlení, např. v dosahu veřejné dopravy, namísto bydlení ve vlastní obci, je nutno vlastním bydlením, druhým bytem, považovat i vlastnictví budovy mimo intraviál obce v dostupné vzdálenosti pro každodenní dojíždění do zaměstnání, která je ze stavebně technického uspořádání způsobilá pro trvalé bydlení (bytový objekt, počet a velikost místností, rozsah příslušenství, způsob vytápění) a nejen byt ve vlastní obci. V případě, že nájemce není objektivně vázán na místo svého bydliště (například místem výkonu svého povolání z důvodu starobního důchodu či závažné choroby vyžadující dostupnost odborné zdravotní péče), lze - při zohlednění institutu dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zákoníku - považovat za platnou i výpověď z nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 písm.c) obč. zákoníku, má-li nájemce druhý byt (například rodinný domek užívaný doposud k rekreačním účelům) na území České republiky; při rozhodnutí o platnosti výpovědi je zapotřebí i skutkové zjištění o majetkových poměrech nájemce, tj. zda příjmy nájemce dovolují platit tržní nájemné v daném místě a čase. Má-li nájemce, který je dle svých majetkových poměrů schopen platit tržní nájemné, druhý byt (dům) na území ČR, která užívá občas nebo k rekreačním účelům, a není-li objektivně vázán na místo svého bydliště z pracovních či vážných zdravotních důvodů, nemůže dlouhodobě k tíži pronajímatele požívat zvláštní zákonné ochrany včetně tzv. regulovaného nájemného.

JUDr. Luboš Chalupa advokát

48

Výběr soudní judikatury Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 773/2006 Rozhodnutí soudu bez nařízení jednání Poučení účastníka řízení Podle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř. Z ustanovení § 115a o. s. ř. vyplývá, že soud prvního stupně může věc samu projednat a rozhodnout o ní bez nařízení jednání v případě, kdy se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali, nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (a že se nejedná o věc vyjmenovanou v ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř.) a současně za předpokladu, že lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, které předložil soudu některý z účastníků řízení. Bez nařízení jednání může soud prvního stupně věc projednat a rozhodnout jen tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin, neboť jimi byly prokázány všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci. Uvádí-li totiž ustanovení § 115a o. s. ř. jako

49

předpoklad pro projednání a rozhodnutí věci bez nařízení jednání, aby ve věci bylo možné \"rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů\", vyjadřuje tím nejen požadavek, aby soud při zjišťování skutkového stavu věci nevycházel - kromě shodných tvrzení účastníků řízení (§ 120 odst. 4 o. s. ř.) - z jiného důkazu než z listin předložených účastníky řízení, ale i podmínku, že všechny rozhodné skutečnosti budou shodnými tvrzeními účastníků a jimi předloženými listinami náležitě prokázány a že tedy soud prvního stupně nebude rozhodovat na podkladě nesplněné povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene. Ukáže-li se však, že účastník řízení dosud nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně nebo nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, které jsou pro právní posouzení věci významné, musí soud prvního stupně - i kdyby účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili - vždy nařídit jednání (§ 115 odst.1 o. s. ř.), neboť účastníku řízení je třeba poskytnout poučení podle ustanovení § 118a odst.1 o. s. ř. nebo podle § 118a odst. 2 o. s. ř. anebo podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Bez nařízení jednání nemůže totiž soud tuto svou poučovací povinnost splnit. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo k porušení ustanovení § 118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně - vzhledem k úpravě obsažené v § 213 odst. 3 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s § 205a o. s. ř. nebo § 211a o. s. ř. Zamítne-li tedy soud žalobu proto, že účastník neunesl za řízení břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by mu poskytl řádné poučení podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

50

Usnesení Nejvyššího soudu 25 Cdo 283/2006 Tiché společenství Vznik škody tichému společníkovi Povinnost obchodní společnosti plnit své závazky vůči tichému společníkovi je založena závazkem ve smlouvě a vzniká z jejich vzájemného vztahu založeného smluvním ujednáním. Splnění povinností z uzavřené smlouvy o tichém společenství vůči druhé smluvní straně se tichý společník může domáhat na obchodní společnosti jako právnické osobě. Ve vztahu žalobce k jiným subjektům (včetně fyzických osob, předsedy či členů představenstva společnosti) lze jejich mimozávazkovou odpovědnost za nevrácení peněžních prostředků, smluvně společnosti svěřených, uplatňovat až poté, co tato újma ze závazkového právního vztahu mezi společností a jejím společníkem vznikla. Náhrady za plnění, k němuž je zavázán přímý dlužník (obchodní společnost), se totiž jeho věřitel (žalobce) nemůže úspěšně domáhat na dalších subjektech z titulu jejich odpovědnosti za škodu dříve, než mu vůbec majetková újma vznikla. Samotné tvrzení o finančních potížích společnosti či o trestné činnosti jejího představitele za trvání existence společnosti neznamená faktickou ztrátu finančních prostředků, jež žalobce do společnosti vložil, a rovněž není rozhodující, zda došlo k prodlení s výplatou peněžních vkladů, neboť příčinou vzniku škody, jejíž náhrada je na žalovaném požadována, není samotné prodlení s tímto plněním. Škoda, spočívající v tom, že nárok tichého společníka na vyplacení zhodnoceného vkladu nebyl plně uspokojen, nevzniká tedy již v okamžiku, kdy obchodní společnost či její představitelé poruší své povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu, nýbrž až okamžikem, kdy je zřejmé, že jeho právo na výplatu vkladu není uspokojeno a že je již nelze na povinném subjektu vymáhat.

51

Rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 930/2007 Vyloučení spoluvlastnického podílu z veřejné dobrovolné dražby Zákonné předkupní právo Předmětem veřejné dobrovolné dražby mohou být věc, podnik nebo jeho organizační složka, převoditelná majetková práva s výjimkou práv z duševního vlastnictví a soubor práv nebo soubor věcí a práv, bylo-li navrženo jejich vydražení a splňují-li podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách (§ 17 odst.3 zákona o veřejných dražbách); dražit však nelze mimo jiné věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníků (srov. § 17 odst.5 zákona o veřejných dražbách). Z veřejné dobrovolné dražby je vyloučen spoluvlastnický podíl, k němuž má jiný spoluvlastník téže věci zákonné předkupní právo podle ustanovení § 140 občanského zákoníku; to však platí jen tehdy, bylo-li předkupní právo porušeno, tedy jestliže oprávněnému spoluvlastníku nebyl v době před převodem na jiného dražený podíl nabídnut ke koupi ve lhůtách uvedených v ustanovení § 605 občanského zákoníku nebo jestliže učiněná nabídka neodpovídala požadavkům ustanovení § 606 občanského zákoníku. V případě, že spoluvlastnický podíl byl převeden na jiného příklepem licitátora při veřejné dobrovolné dražbě a že došlo k porušení zákonného předkupního práva jiného spoluvlastníka, nastal tu takový právní stav, že sice byl vydražen z dražby vyloučený předmět dražby, že avšak dotčený spoluvlastník se nemůže domáhat zjednání nápravy prostřednictvím určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, neboť mu zákon vůbec neposkytuje věcnou legitimaci domáhat se u soudu žalobou takového určení. Výčet osob oprávněných domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je totiž v ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách taxativní; dotčeného spoluvlastníka nelze považovat za \"opomenutého navrhovatele dražby\", neboť ani analogicky nelze dovodit, že by šlo o osobu, která by - jak se při vymezení pojmu \"navrhovatel\" uvádí ve ustanovení § 2 písm.b) zákona o veřejných dražbách - \"za podmínek stanovených zákonem o veřejných dražbách navrhla provedení dražby\".

52

Vzhledem k tomu, že otázku neplatnosti veřejné dobrovolné dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou, a že dotčený spoluvlastník není věcně legitimován k žalobě o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka nemá za následek neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl na téže věci. Uvedený závěr odpovídá též tomu, že, ačkoliv jedním z následků porušení předkupního práva je neplatnost právního úkonu podle ustanovení § 40a občanského zákoníku, neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se nelze dovolávat už proto, že vlastnictví při ní - jak uvedeno již výše - nepřechází na základě právního úkonu (smlouvy), ale podle jiné právní skutečnosti (příklepu licitátora). Z uvedeného současně nelze dovozovat, že by zákonné předkupní právo podle ustanovení § 140 občanského zákoníku porušené přechodem vlastnictví ve veřejné dobrovolné dražbě nepožívalo žádnou právní ochranu. I když dotčený spoluvlastník není oprávněn požadovat vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, zůstává mu zachováno právo podle ustanovení § 603 odst.3 občanského zákoníku, tedy buď po nabyvateli (vydražiteli) požadovat, aby mu převedený spoluvlastnický podíl nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.

Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 2644/2006 Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti Ztráta nároku po odchodu do starobního důchodu Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě podle § 447 odst. 1 obč. zák. je jedním z dílčích nároků na náhradu škody na zdraví. K odškodnitelné ztrátě na výdělku dochází z důvodu, že v důsledku poškození zdraví se pracovní schopnost poškozeného snížila, popřípadě zanikla, a poškozený právě pro zdravotní postižení, způsobené újmou na zdraví, již nemůže

53

dosahovat výdělku jako před poškozením. Je-li účelem náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti či při uznání invalidity reparovat újmu, odvíjející se od ztráty pracovní způsobilosti poškozeného, náleží odškodnění pouze po dobu, po kterou ztráta pracovní způsobilosti brání poškozenému, aby si příjmy k úhradě svých potřeb opatřoval vlastní prací. Předpokladem pro další vyplácení renty je kromě následků úrazu zjištění, že poškozený by v dané době byl nejen schopen ale i ochoten pracovat, a že by byl v určité profesi též skutečně zaměstnán. Občanský zákoník totiž nelimituje existenci nároku věkem poškozeného. Jestliže však poškozený odejde do starobního důchodu, dalším zdrojem jeho příjmů již není výdělek ani částky či dávky, které jej nahrazují, a nemá proto ani nárok na další výplatu náhrady za ztrátu na výdělku. Náhrada za ztrátu na výdělku náleží proto jen tehdy, lze-li podle okolností důvodně předpokládat, že poškozený – nebýt úrazu - by nadále i po dovršení věku pro odchod do starobního důchodu byl zaměstnán. K závěru, že ke ztrátě výdělku došlo, nestačí obecně jen možnost určité výdělečné činnosti, nýbrž skutkově podložený závěr, že právě jen z důvodu následků úrazu nemohl poškozený výdělečnou činnost vykonávat. Rozsudek Nejvyššího soudu 25 Cdo 2142/2005 Závady ve schůdnosti místních komunikací Odpovědnost za škodu Podle § 9a odst. 3 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění zákona č. 27/1984 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 213/1993 Sb. a zákona č. 134/1994 Sb. správci místních komunikací odpovídají za škody, jejichž příčinou byly závady ve schůdnosti na přechodech pro chodce na místních komunikacích a průjezdních úsecích silnic městy a obcemi, místních komunikací určených výhradně pro chodce a na chodnících, ledaže prokáží, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit.

54

Předpoklady odpovědnosti ve smyslu § 9a odst. 3 silničního zákona jsou závady ve schůdnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi, a to bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost) správce komunikace či jeho zaměstnanců. Pokud jednu z hlavních příčin vzniku škody lze podřadit pod pojem „závada ve schůdnosti“ ve smyslu § 12 odst. 5 vyhlášky č. 136/1961 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, je objektivní odpovědnost správce komunikace založena a je na něm, zda prokáže, že nebylo v mezích možností tyto závady odstranit ani na ně předepsaným způsobem upozornit. Rozhodnutí o odpovědnosti správce komunikace podle silničního zákona závisí tedy především na zjištění stavu komunikace (chodníku) v době a v místě nehody a na posouzení charakteru závad, které nehodu zapříčinily. Zásadně je třeba vycházet z toho, že objektivní odpovědnost správce komunikace za škody způsobené závadou ve schůdnosti podle silničního zákona je spojována s takovým stavem chodníku, který tvoří závadu ve schůdnosti ve smyslu § 9 odst. 3 citovaného zákona. Silniční zákon, upravující odpovědnost správce komunikace za škodu, je ve vztahu k ustanovení § 420 obč. zák. speciálním předpisem. To však neznamená, že by tím, že není dána objektivní odpovědnost žalovaného města jako správce komunikace za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti podle silničního zákona, byla vyloučena jeho obecná odpovědnost za konkrétní porušení právní povinnosti. Silniční zákon upravuje totiž jen objektivní odpovědnost správce komunikace za škody, jejichž příčinou byly závady ve sjízdnosti či ve schůdnosti, nikoliv obecnou odpovědnost subjektu za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s porušením konkrétní právní povinnosti. Obecnou odpovědnost založenou na principu zavinění upravuje občanský zákoník, přičemž předpoklady objektivní odpovědnosti (za výsledek) a předpoklady odpovědnosti obecné (za zavinění) nejsou totožné a totožné nejsou ani podmínky, za nichž se lze odpovědnosti zprostit. Ve všech uvedených případech odpovědnosti za škodu přichází ovšem v úvahu i spoluzavinění či výlučné zavinění poškozeného ve smyslu § 441 obč. zák. JUDr. Ilona Mouchová

55

Žďárští právníci hodnotili a plánovali Dne 27.3.2008 se uskutečnila výroční členská schůze Okresního sdružení Jednoty českých právníků ve Žďáře nad Sázavou, která schválila zprávu o činnosti a hospodaření za rok 2007, zprávu kontrolní komise, plán činnosti na rok 2008, návrh rozpočtu, zvolila nový výbor a novou kontrolní komisi. Konala se v salonku klubu Laguna ve Žďáře nad Sázavou. Aby se nám lépe jednalo, dali jsme si nejprve přípitek na setkání a chutnou večeři v sousední vyhlášené restauraci „Na pavlači“. Zprávu o činnosti v minulém roce podala předsedkyně JUDr. Hana Kantorová. Výčet uskutečněných akcí byl dlouhý, protože rok 2007 byl plný událostí. Společnými odbornými i společenskými akcemi ždárští právníci vzdali hold třicátému výročí založení jejich organizace. Z odborných seminářů lze zmínit témata daňových zákonů, změny právní úpravy pracovních vztahů v novém zákoníku práce, nový zákon o úpadku. Ze společenských akcí se setkaly s největším úspěchem návštěva koncertu legendární skupiny Slade, která zavítala do Žďáru nad Sázavou, již tradiční výroční letní posezení s rožněním selete a turnajem v petanque, poprázdninové setkání členů, tentokráte s turnajem v hodu šipkami a s chutným občerstvením. Dále členové jednoty změřili své síly v turnaji v bowlingu a společně vyrazili na zájezd do předvánoční Vídně. Nezapomínali jsme ani na významná jubilea členů JČP. Společně s členy Městského sdružení JČP v Brně jsme popřáli našemu předsedovi, což dokládá následující foto:

56

I přes velký počet pořádaných akcí a aktivitu „zdravého jádra“ sdružení, se nepodařilo udržet počet členů. Z počátečního stavu 72 členů na počátku roku 2007 došlo v průběhu roku k úbytku členů, přičemž po odchodu tří členů na vlastní žádost a zrušení členství dvou členů pro neplacení příspěvků se v závěru roku 2007 počet členů snížil na 67. Noví zájemci o členství se zatím nevyskytli. A jak dopadly volby? Ve výboru došlo k obměně, neboť pan JUDr. Václav Čípek, dlouholetý místopředseda sdružení již do dalšího období nekandidoval a to vzhledem ke svým aktivitám na poli myslivosti. Příležitost dostal Mgr. Vít Tomanec, mladý právník Okresní správy sociálního zabezpečení ve Žďáře nad Sázavou. Nové složení výboru je tedy následující: JUDr. Hana Kantorová - předsedkyně JUDr. Taťána Marethová - místopředsedkyně Mgr. Jitka Hugová - hospodářka Mgr. Vít Tomanec, Bc. Josef Chlubna - členové Složení kontrolní komise zůstalo beze změny. Tj.: JUDr. Iva Zlochová - předsedkyně komise JUDr. Roman Švaňhal, Ph.D., Mgr. Milan Kadlec - členové

57

I rok 2008 bude neméně akční. Na nejbližší období jsou naplánovány tyto akce: 25.4.2008 v 15:00 hod. seminář na téma „Novela exekučního řádu a vše, co chcete vědět o exekucích“, přednáší JUDr. Zbyněk Poledna z Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou. Místo konání: Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou. 13.5.2008 ve 14:00 hod. návštěva Státního archivu ve Žďáře nad Sázavou a beseda o archiváliích. 13.6.2008 zájezd do Jihlavy u příležitosti zahájení činnosti pobočky krajského soudu v tomto městě - návštěva soudu a beseda se soudci, exkurze do jihlavských katakomb, případně návštěva aquaparku.. 20.6.2008 ve 13:00 hod. právnický seminář „SJM a podnikání“. Přednáší JUDr. Jana Dvořáková - Závodská, advokátka z Prahy, autorka publikace „Rozvody, rozchody a zánik partnerství.“ Místo konání: Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou. 27.6.2008 od 18:00 hod.letní posezení pro členy a jejich rodinné příslušníky v letní zahrádce „U Pohanky“ ve Žďáře nad Sázavou. Opět je plánováno petanque a rožněné sele. 12.9.2008 od 17:00 hod. poprázdninové setkání členů na zahrádce hotelu „H“ ve Žďáře nad Sázavou spojené s turnajem v šipkách a grilováním kuřat. K hojné účasti na tyto akce zve všechny členy nový výbor Okresního sdružení JČP ve Žďáře nad Sázavou. Přivítáme rádi i kolegy z jiných sdružení JČP. Za výbor JUDr. Hana Kantorová, předsedkyně. Kontakt: [email protected] telefon: 566621243

58

Přehled akcí Pražského sdružení JČP Datum

Přehled diskusních setkání a dalších akcí

Místo konání

Duben 8.dubna 2008 úterý 17,00 hod. 29.dubna 2008 úterý 17,00 hod.

Diskusní setkání na téma:

Živnostenské právo po euronovele Úvod přednese : Doc.JUDr.Eva Hrozinková,Ph.D Policejní akademie ČR

Diskusní setkání na téma: Poplatky a daně při převodech nemovitostí v roce 2008 Úvod přednesou : JUDr.Daniela Kovářová JUDr.Jan Luňan

Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38

Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38

Květen 13. května 2008 úterý 17.00 hod.

20. května 2008 úterý 16.30 hod. 27. května 2008 úterý 17.00 hod.

Diskusní setkání na téma: Zamyšlení nad připravovanými novelami trestních kodexů Úvod přednese : JUDr. Zdeněk Sovák Vrchní soud Praha

Koncert komorní hudby na Vyšehradě

Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38

Nové děkanství Vyšehradské kapituly

Diskusní setkání na téma: Předběžné opatření jako speciální právní institut Úvod přednese : JUDr. Aleš Bartoš Městský soud, Praha

Právnická fakulta UK Praha přízemí, č.dv. 38

Na uvedené akce zve výbor PS JČP všechny naše členy, kteří mají o tuto problematiku zájem. Diskusní setkání jsou bezplatná. 59

Informace – zajímavosti - upozornění Galavečer soutěže Právník roku 2007 v Brně Metropole Moravy potvrdila 25. ledna 2008 svoji pověst hlavního města české justice. V hotelovém komplexu BOBYCENTRUM se na slavnostním vyhlášení výsledků 3. ročníku celojustiční soutěže Právník roku 2007, organizované Českou advokátní komorou a společností EPRAVO.CZ, sešlo na dva tisíce špičkových právníků z celé republiky – advokátů, soudců, státních zástupců, notářů, exekutorů, podnikových právníků. Stejně jako vloni slavnostní večer otevřelo vystoupení ženského smyčcového kvarteta Vítězslavy Kaprálové přednesem skladby Borise Urbánka na motivy klavírního koncertu Jana Nepomuka Kaňky mladšího, nestora české advokacie, skladatele a autora advokátské hymny. Jakuba Železného ale při moderování letos vystřídal Marek Eben. Na akci, kterou si již podruhé nenechal ujít ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil, bylo možné potkat představitele téměř všech vrcholných brněnských justičních institucí – počínajíc předsedkyní Nejvyššího soudu JUDr. Ivou Brožovou, přes předsedu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxu, nejvyšší státní zástupkyni JUDr. Renatu Veseckou až k ombudsmanu JUDr. Otakaru Motejlovi a členům Ústavního soudu. Důležité úlohy při předávání jednotlivých cen se se ctí hostili představitelé všech profesních komor a právnických stavovských organizací – předseda České advokátní komory JUDr. Jaromír Jiroušek, prezident Notářské komory ČR JUDr. Martin Foukal,

60

prezident Exekutorské komory ČR JUDr. Juraj Podkonický, prezidentka Unie podnikových právníků ČR JUDr. Marie Brejchová či prezident Unie státních zástupců JUDr. Petr Cigánek. Pouze prezidenta Soudcovské unie JUDr. Jaromíra Jirsu, kterého zradil cestou Brna na 140. kilometru dálnice D1 jeho vůz, pohotově zastoupil čestný prezident SU JUDr. Jan Vyklický. Skleněnou plastiku svatého Yva, patrona právníků, letos v průběhu galavečera obdrželo jedenáct oceněných, pět žen a šest mužů, a to v těchto kategoriích: Občanské právo JUDr. Martina Kasíková, předsedkyně Okresního soudu Praha – východ a poradkyně ministra spravedlnosti pro oblast justice Obchodní právo JUDr. Martin Šolc, advokát z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík sdružení advokátů Rodinné právo JUDr. Marie Cilínková, samostatná advokátka z Prahy Pracovní právo JUDr. Nataša Randlová, advokátka z advokátní kanceláře Procházka/Randl/Kubr

61

Trestní právo Prof. JUDr. Dagmar Císařová, DrSc., vysokoškolská pedagožka Právnické fakulty University Karlovy v Praze Právo duševního vlastnictví Prof Dr.h.c. JUDr. Jan Kříž, CSc., advokát z advokátní kanceláře Kříž a Bělina Občanská a lidská práva a právo ústavní JUDr. Aleš Pejchal, advokát z advokátní kanceláře Pejchal, Nespala a spol. Finanční a bankovní právo JUDr. Jaroslav Havel, advokát z advokátní kanceláře Havel & Holásek s.r.o. Talent roku Mgr. Petr Opluštil, advokátní koncipient z advokátní kanceláře Havel & Holásek s.r.o. Právník roku volený laickou veřejností JUDr. Tomáš Sokol, advokát z advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák Právnická síň slávy JUDr. Dagmar Burešová, advokátka, první porevoluční ministryně spravedlnosti a bývalá předsedkyně ČNR

62

Cenu svatého Yva předávala JUDr. Dagmar Burešové dcera loňského loňského laureáta in memoriam JUDr. Zdeňka Kesslera, ústavní soudkyně JUDr. Dagmar Lastovecká. Osobním dopisem laureátce gratuloval exprezident Václav Havel. Galavečer Právníka roku 2007 znamenal radost nejen pro nové majitele skleněných plastik svatého Yva. Dva sponzorské dary, každý ve výši sto tisíc korun, na pódiu převzali představitelé dvou charitativních organizací – Denního a celoročního stacionáře s chráněnou dílnou v Brně-Kohoutovicích a Bílého kruhu bezpečí, občanského sdružení, které pomáhá obětem trestných činů. Součástí galavečera byl i křest nového časopisu Česká judikatura. Slavnostní, vtipné i dojemné předávání cen svatého Yva ale bylo jen začátkem dlouhého večera plného příjemných setkání, dobrého pití a jídla, zpěvu a tance až do pozdních ranních hodin. V „nabídce“ byl jazz, funk i soul v podání orchestru B. Urbánka se zpěvákem Petrem Němcem, skvělá brněnská cimbálovka Ponava i koncert známého zpěváka a vystudovaného právníka Janka Ledeckého, který znovu zaplnil Laser Show Hall, největší sál BOBYCENTRA. Videozáznam celého galavečera je možné shlédnout na www.cak.cz či www.epravo.cz. Další, již čtvrtý ročník soutěže – Právník roku 2008 – bude zahájen v květnu na webové stránce www. pravnikroku.cz. Informace najdete též na též webových stránkách ČAK a v Bulletinu advokacie. Ti, kteří litují, že letos nevyrazili do Brna, si mohou již dnes vyznačit do diáře datum 23. 1. 2009, kdy v Praze proběhne galavečer Právníka roku 2008. PhDr. Ivana Cihlářová, redaktorka Bulletinu advokacie

63

Pozvání na semináře, které se uskuteční ještě v prvním pololetí 2008 14.dubna 2008

NOVÉ INSOLVENČNÍ PRÁVO zejména z hlediska věřitele Přednášející : JUDr. Bohumil Havel, Ph.D. Právnická fakulta Plzeň

17.června 2008

PRAKTICKÉ PROBLÉMY OBCHODNÍCH ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ Přednášející : Prof.JUDr. Jan Dědič Uvedené semináře se konají od 9,00 – 14,00 hodin v přednáškovém sále Justiční akademie v Praze l, Hybernská 18. Veškeré další informace o seminářích získáte u koordinátorů : JUDr. Božena Burdychová tel. 266 070 249 nebo 604 245 079 JUDr. Ludmila Suchá: tel.272 76 60 26 nebo 721 902 444 Přihlášky je též možno poslat faxem na č. 222 717 719 Nebo e-mailem : [email protected]

64

Výzva ! Vážené kolegyně, vážení kolegové, na výroční členské schůzi Pražského sdružení, kde se m.j. projednávalo i finanční hospodaření našeho sdružení, bylo poukázáno na stále se zvyšující náklady spojené s vydáváním Zpravodaje (tisk, poštovné). V této souvislosti navrhovali někteří členové možnost zasílání Zpravodaje elektronicky.I když to nebyl názor většinový, rádi bychom znali Váš názor, zda byste měli zájem o tuto formu zasílání Zpravodaje. Současně připomínáme, že celý text Zpravodaje najdete i na našich webových stránkách www.jednotaceskychpravniku.cz V případě, že máte zájem o zasílání Zpravodaje pouze elektronicky, sdělte nám, laskavě svou e-mailovou adresu. Naše adresa je : [email protected]

Výbor PS JČP

Upozorňujeme na nové publikace našich členů Na knižní trh právnické literatury přichází nová publikace „Rozvody, rozchody a zánik partnerství“ autorek JUDr. Marie Francové a JUDr. Jany Dvořákové –Závodské.. Publikace pojednává o soužití muže a ženy, o rozvodech, rozchodech nesezdaných párů a zmiňuje se i o právních vztazích registrovaných partnerů. Seznamuje čtenáře s řešením souvisejících právních problémů. Autorky jsou advokátky s dlouholetou praxí. JUDr. Marie Francová pracovala v advokacii od roku 1969 do roku 2007, JUDr. Jana

65

Dvořáková – Závodská pravidelně seznamuje s danou problematikou diváky v pořadu „Sama doma“ v České televizi. Publikace vychází v nakladatelství ASPI.

Pozvánka k návštěvě zajímavých míst na Příbramsku Vážené kolegyně, vážení kolegové, zveme Vás na jednodenní zájezd do míst spojených s životem a tvorbou Karla Čapka a Antonína Dvořáka, který pro Vás připravil výbor PS JČP. Zájezd se uskuteční v sobotu, dne 7.června 2008 Navštívíme Památník Karla Čapka ve Strži u Dobříše,kde spisovatel pobýval v posledních letech svého života. Památník je věnován nejen osobnosti Karla Čapka, ale i jeho manželky, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové. Samostatnou exposici zde má i novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka, dlouholetý přítel Karla Čapka. Shlédneme i krátký dokumentární film o Karlu Čapkovi a prohlédneme si okolí památníku, které vyniká přírodními krásami. Po obědě, který bude zajištěn v restauraci v Dobříši, zajedeme do Vysoké u Příbrami, kde se nachází Památník Antonína Dvořáka. Je umístěn v romantickém zámečku na kraji lesa s rozsáhlým parkem, Rusalčiným jezírkem a vilou Rusalka, které se staly spolu s nádhernou okolní krajinou místem inspirace Antonína Dvořáka po dobu více než 20 let jeho tvůrčího života. Pokud bude dostatek času, můžeme na zpáteční cestě si prohlédnout i půvabnou zahradu u zámku v Dobříši, která je vzácnou

66

ukázkou rokokové architektury připomínající atmosféru Vídeňského Schönbrunu. Odjezd z Prahy se předpokládá v sobotu 7.června 2008 v 8,00 hodin a návrat do Prahy téhož dne večer. Náklady spojené s dopravou autobusem pro členy PS JČP a jejich rodinné příslušníky a rovněž jeden společný vstup uhradí Pražské sdružení. Další vstupné do navštívených objektů a stravování si uhradí účastníci sami. Budete-li mít zájem zúčastnit se tohoto zájezdu, pošlete přihlášku nejpozději do 15.května 2008 na adresu Pražské sdružení JČP, Ovocný trh 14, Praha 1, nebo faxem na číslo 222 717 719, příp. E-mailem na adresu : [email protected] -----------------------------------------------------------------------------------

Přihláška Mám zájem zúčastnit se zájezdu na Příbramsko Jméno a příjmení……………………………………………………. Spolu se mnou pojede též…………………………………………….. Adresa bydliště………………………………………………………… Číslo telefonu, příp.e-mail ………………………………………… ….. Podpis …………………………………..

67

Kulturní okénko výstava: Josef

Hlávka

V Lobkovickém paláci na Pražském hradě, Praha 1, Jiřská 3 se od 11. března 2008 koná výstava, která nás seznámí s význačnou osobností české vědy, vzdělanosti a umění Josefem Hlávkou. Připravilo ji Národní muzeum v Praze spolu s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových ke stému výročí úmrtí tohoto velkého českého vlastence a mecenáše. Navštívit je jí možné až do 27. července 2008. Otevřena je denně mimo pondělí od 10,30 do 18 hodin. Josef Hlávka se narodil 15. února 1831 v Přešticích u Plzně. Proslavil se jako vynikající architekt, stavitel, podnikatel, zakladatel nadací, sběratel i politik. Zasloužil se zejména o vznik České akademie Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění i o dlouhodobou podporu českých studentů, umělců, literátů a vědců. Má také velkou zásluhu o vybudování současné budovy Národního muzea, kterému věnoval řadu vzácných sbírkových předmětů. Dohlížel rovněž na dostavbu katedrály Sv. Víta, řídil restaurátorské práce v Kutné Hoře ve Vlašském dvoře a Svaté Barboře, působil při rekonstrukci Karlova mostu, který byl značně poškozen při povodni v roce l891. Projektoval Zemskou porodnici v Praze na Albertově a dohlížel na přestavbu Karlštejna.

68

Jeho prosperující vídeňská stavitelská firma postavila areál rezidence řecko-pravoslavného biskupa v Černovicích na Bukovině, činžovní domy, paláce a kostely. Celkem šlo o 142 staveb. Josef Hlávka inicioval v roce l904 zřízení studentských kolejí a v roce l906 založení Národohospodářského ústavu při Akademii věd. Ustanovil též Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které se stalo po jeho smrti v roce l908 jeho univerzálním dědicem. Zajišťovalo a zajišťuje tak i do budoucnosti činnost Hlávkou založených institucí a podporuje nadané studenty. V roce l866 koupil Hlávka od barona Ringhoffera zámek v Lužanech.Ten kompletně přestavěl a vybudoval kolem i krásný zámecký park.Na zámku v Lužanech pobýval velice často a rád. Zemřel v Praze dne 11. března roku l908. Výstava nám umožňuje lépe poznat tohoto mimořádného člověka a ryzího vlastence i jeho obdivuhodné dílo.

Upozornění – tip na výlet Vzhledem k jubilejnímu roku 2008 bude zámek v Lužanech u Přeštic v průběhu letních měsíců mimořádně otevřen pro veřejnost. Naskýtá se tak možnost seznámit se s životním dílem Josefa Hlávky, ale i s ozvěnou pobytů slavných českých básníků a mnoha dalších významných osobností – Jaroslava Vrchlického, J.V.Sládka, Julia Zeyera, Jaroslava Kvapila. Julius Zeyer napsal v Lužanech dramatickou pohádku „Radúz a Mahulena“ a „Pod jabloní“. Antonín Dvořák zde komponoval slavnou Lučanskou mši, Julius Mařák zde zachytil dobový zhled krajiny. Chvíle oddechu i tvůrčí práce zde trávilo i České kvarteto. Na pozvání Josefa Hlávky přijížděli sem sochař J.V.Myslbek, malíři V.Jobst, Jakub Obrovský, hudebníci J.B.Foerster, J.Klička, Jindřich Jindřich a mnoho dalších vynikajících vědců a umělců, které připomínají dnes výstavní síně. Návštěva Národního památníku – Kulturně historického muzea na zámku Lužany se zámeckým parkem a vzácným stromovím bude krásným a výjimečným zážitkem.

69

výstava: Baroko

v Čechách

Od 28.března 2008 je v nově rekonstruovaném Schwarzemberském paláci na Pražském hradě, Hradčanské náměstí 2 instalována nová stálá expozice "Baroko v Čechách." Otevřena je denně, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin. Ve třech podlažích je k vidění 160 sochařských exponátů a 260 obrazů pozdně renesančního barokního malířství, vytvořených od konce 16. století do konce l8. století v zemích Koruny české. Můžeme tak spatřit kamenné sochy Matyáše Bernarda Brauna, Ferdinanda Maxmiliána Brokofa aj.. Dále obrazy Petra Brandla, Karla Škréty, Václava Vavřince Reinera a dalších barokních malířů.Také ukázku barokních obrazáren z doby přelomu 17. a 18. století.V prostorách grafického kabinetu nalezneme obsáhlou sbírku grafiky a kreseb z období středověku do současnosti., například světovou sbírku prací Václava Hollara ze 17. století, kresby Karla Škréty a dalších českých i světových umělců.

70

výstava: Zápasy

Františka Vláčila

Od 15.února 2008 je v Císařské konírně na Pražském hradě otevřena výstava o významném českém režisérovi Františku Vláčilovi. Můžeme ji navštívit denně do 31. května 2008 od 10 do 18 hodin . Seznámíme se s dosud nezveřejněnými snímky ze soukromého života tohoto velkého filmového básníka a ukázkami z jeho slavných historických dramat: Markéty Lazarové a Údolí včel. Monumentální historická freska Markéta Lazarová byla natočena v roce l967 podle knihy Vladislava Vančury. Ukazuje období středověku na statku loupeživého zemana a těžký život lidí v době, kdy se museli bránit královu vojsku.V titulní roli se proslavila Magda Vašáryová. Historický film Údolí včel byl natočen na námět spisovatele Vladimíra Körnera. Vypráví příběh z druhé poloviny 13. století, ve kterém byl na postavách dvou řádových rytířů zobrazen svár náboženského fanatismu s touhou po prostém lidském životě. Role rytířů vytvořili herci Jan Kačer a Petr Čepek. JUDr.Marie Štěpánková

71

Myšlenky moudrých Řekli o penězích : Na penězích je asi nějaká divná kletba : nikdy jich není dost, ať jich máš víc, nebo míň. Karel Čapek

Peníze mají veškerou vládu nad všemi Publilius Syrus

Koupit si psa je jediný způsob, jak za peníze získat lásku. G.B.Shaw

To, v čem žijeme nyní, jsou časy skutečně zlaté : za zlato největší čest, za zlato přátelství máš. Ovidius

Žádná pevnost není tak silná, aby ji nedobyly peníze. Cicero 72

K čemu jsou zákony tam, kde jedině peníze vládnou ? Petronius Gaius

Nejlepší kvalitou peněz je jejich kvantita. Spinoza

Všichni nenávidí peníze - pokud nejsou jejich. Židovské přísloví

S penězi je to zvláštní. Když už jich má člověk dostatek, tak je nepotřebuje. Ch.S.Chaplin

(L.S.)

73

Životní jubilea členů Pražského sdružení JČP ve II. pololetí 2008 90 let

JUDr. Lydie Štantejská

JUDr. Josef Kočí

JUDr. Pavel Tuma JUDr. Věra Votrubová

85 let JUDr. Václav Dušek, CSc 55 let JUDr. Václav TůmaJUDr. Jana Brothánková JUDr. Stanislava Bukáčková 80 let JUDr. Martin Foukal JUDr. Josef Gröger JUDr. Miroslav Havrda JUDr. Antonín Mokrý JUDr. Pavel Hofman JUDr. Josef Patejdl JUDr. Lenka Imlaufová Mgr. Marie Jandová 70 let JUDr. Drahomíra Kůrková JUDr. Jiří Křivka JUDr. Věra Lédlová JUDr. Brigita Poláčková JUDr. Marie Liehmanová JUDr. Zdeněk Mysliveček 65 let JUDr. Karel Novotný JUDr. Stanislav Klimeš Mgr. Věra Popelková Mgr. Věra Skřivánková JUDr. Zuzana Šafránková JUDr. Jindřiška Kubíková JUDr. Jan Molík 50 let JUDr. Pavel Rychetský JUDr. Jaroslav Dolejší JUDr. Jitka Hlaváčková 60 let Mgr. Alena Kinclová JUDr. Dana Bohuslavová JUDr. Zuzana Sopoušková JUDr. Stanislav Červenec JUDr. Petr Stoklásek 74

JUDr. Irena Fleischmanová JUDr. Tatiana Janatová JUDr. Vladislav Kalvoda JUDr. Jiří Klíma JUDr. Jan Kotous Mgr. Vlasta Rejchová

„Tajemství úspěchu v životě není dělat to, co se nám líbí, ale nalézat zalíbení v tom, co děláme.“ T.A.Edison

Blahopřejeme!

75

Náš fejeton

Zlomyslnosti o zákonodárství Jedna z afrických legend vypráví o tom, jak Bůh stvořil krokodýla. Jakmile ho dokončil, zahleděl se na něj a zachmuřeně pravil: „Něco takového jsem zrovna neměl na mysli. Už tu ale je, tak ať si žije“. Cosi takového si může pomyslet autor nad každým tvůrčím výkonem, včetně díla zákonodárného. Po nějakém čase se může ukázat, že onen výtvor není tak špatný, jak se nám zprvu zdálo a že je na nás, abychom z něj dostali to lepší, řídili se oním anglickým „to make the best of it“.

♠ Občas měníme zákony, neboť nám to připadá jednodušší, než měnit lidské chování.

♠ M. Twain zjišťoval, že rozdíl mezi zcela přiléhavým slovem a přibližně přiléhavým slovem je jako rozdíl mezi bleskem a světluškou. Nepříliš ostrá „slova – světlušky“ umožňují jev, kterému se říká „expanze právní normy“. Právní pravidlo mívá pak schopnost pojmout do svého obsahu i ty nové situace, na které nikdo ani nepomyslel, když normu připravoval. Je to zejména slovo „zejména“, které nám v řeči práva umožňuje, abychom byli takto předvídavými.

♠ Mnohdy bychom si přáli, aby právo zakazovalo druhým to, co bychom sami rádi dělali, kdybychom to uměli nebo k tomu nalezli dostatek odvahy.

♠ Voltaire se pozastavil nad tím, že zákony šachové hry jsou všude jasné, neporušitelné a také se dodržují. I položil si otázku, proč Inda, který stanovil pravidla šachu, všude dobrovolně respektují. Odpověď

76

nemusí být vůbec jednoznačná. Důvod bych hledal v tom, že onen Ind byl při tvorbě šachových pravidel veden hravostí a nikoliv hmotnými zájmy. A nikdo u něj neloboval.

♠ Právo není sice všemocné, ale není ani bezmocné. Snad nejlépe to postihla Agatha Christie, když se jí ptali, odkud bere vzory pro postavy zločinců ve svých románech. Odpověděla: „To je prosté. Portrétuji své přátele a představuji si, jací by byli, kdyby neexistovaly zákony.“

♠ Mnozí z našich bližních by byli ohromně odvážní, pokud by jim právní předpis přesně stanovil, kdy, kde a za jakých podmínek mohou být odvážní. To by pak už ovšem nebyla odvaha.

♠ Návrhy zákonů by měly být opatřeny čestným prohlášením jejich tvůrců o tom, že oni sami rozumějí textu, který předkládají do parlamentu k projednání.

♠ O některých zákonech by se dalo prohlásit, že byly spáchány.

♠ Jsou i takoví právní odborníci, kteří jako experti pro ústřední úřad důrazně prosazují určité znění zákona, aby ho později – jako členové některé z řady legislativních komisí vlády – stejně důrazně odmítali. Těžko říct, zda jde o druh duchovního masochismu, zapomnětlivost či snad Jiráskem inspirovaný sklon být vždy „proti všem“ (i proti sobě samému).

77

♠ Tvůrci zákonů se alespoň v jednom podobají básníkům – také se počnou ošívat, když se jich zeptáte, co svými formulacemi hodlali sdělit světu.

♠ Sociologové učí, že nefungují ty instrukce pro lidské chování, které mají příliš obecný charakter. Jiřina Šiklová vypráví, že tento poznatek využila ve svém disidentském období, když pracovala jako uklizečka v jedné akademické instituci. Na toaletách nahradila obvyklou výzvu „Udržujte čistotu“ pokynem konkrétnějším a prý také mnohem účinnějším: „Po usednutí optimalizujte úhel dopadu.“ Obávám se ovšem, že takové řešení by nefungovalo v zařízeních, kde používají méně sofistikované vyjadřovací způsoby. Hle, jak to má složité normotvůrce, když se obrací na nejrůznější adresáty právních norem a musí pro ně nalézt společnou řeč.

Prof. Petr Hajn

78

Informace o připravovaných akcích v I. pololetí 2008 (jsou vítáni i nečleni MS JČP v Brně) Měsíc, den, hodina

Akce

Místo konání

Duben 10. dubna 2008

Téma: „Nový insolvenční zákon“

Justiční palác

čtvrtek 16.00 hodin

Hostem bude : JUDr. Zdeněk Krčmář, soudce Nejvyššího soudu ČR

24. dubna 2008 čtvrtek 16.00 hodin

Téma: „Legislativní změny ve veřejné správě a zkušenosti s novým správním řádem a stavebním zákonem.“ Hostem bude : JUDr. Radek Ondruš

Justiční palác

16. května 2008 pátek odjezd 7.30 hod.

Zájezd do Vyškova a okolí - Návštěva okresního soudu - Městské muzeum - Zámek ve Slavkově - Mohyla míru (Program bude upřesněn dle zájmu)

Odjezd od restaurace Bohéma na Rooseveltově ul

29. května 200

Téma. : „ K rozsahu pravomoci soudu ve věcech spolků a církví.“

Justiční palác

Květen

čtvrtek

79

přihlášky u předsedy nebo jednatelky měsíc předem)

16.00 hodin

Téma uvede : JUDr. Ludvík David, soudce Nejvyššího soudu ČR, člen MS JČP v Brně Červen 12. června 2008 čtvrtek 16.00 hod.

Téma: „Zajímavosti z rozhodování Ústavního soudu.“

Justiční palác

Hostem bude: prof.. JUDr. Pavel Holländer, DrSc. , místopředseda Ústavního soudu

Akce se konají se souhlasem předsedy Krajského soudu v přízemí budovy v prostorách kantýny, přístupné z ulice Rooseveltovy Za výbor Městského sdružení JČP v Brně

JUDr. Antonín Draštík v.r. JUDr. Drahomíra Pálenská, CSc. v.r. Předseda Jednatelka

80