Základy ekonomie Monetární a fiskální politika
Monetární politika - cíle a nástroje Monetární politika = působení na hospodářství z pozice centrální banky Cíl: jako podpora a doplněk k fiskální politice → ↑SM → ↓i → ↑I → ↑AD → ↑Y → ↓UNE (keynesiánský přístup) řídit peněžní zásobu s cílem cenové stability →↑M = ↑Y* (monetaristický přístup)
Funkce centrální banky emise hotovosti provádění monetární politiky banka státu banka bank bankovní regulace a dohled reprezentace bankovní soustavy v zahraničí
nástroje MP Přímé – administrativní – netržní: pravidla likvidity povinné vklady úvěrové kontingenty dohody, výzvy, doporučení
Nepřímé – tržní: operace na volném trhu PMR devizové intervence úrokové sazby reeskont směnek, atd.
účinnost MP krátké vs. dlouhé období krátkodobě působí MP na ekonomický výkon dlouhodobě pak pouze na cenovou hladinu
keynesiánské vs. monetaristické pojetí
Účinnost v krátkém období krátkodobě působí MP na produkt a zaměstnanost: měnová expanze = růst nabídky peněz: ↑SM → ↓i → ↑I → ↑AD → ↑Y → ↓UNE
měnová restrikce = pokles peněžní nabídky: stejný sled událostí, ale v opačném směru
Účinnost v dlouhém období dlouhodobě MP působí pouze na cenovou hladinu: M.V = P.Y nebo v přírůstkovém tvaru: m+v = π + y dochází-li k růstu nabídky peněz, který je větší než růst reálné produkce, pak dochází k růstu cenové hladiny
Vývoj měnové politiky v ČR po r. 1989 – vznik dvoustupňové bankovní soustavy – SBČS pouze funkce CB 1993 – rozdělení SBČS na ČNB a NBS 1. pol. 90. let – cílem MP „krotit“ inflaci zpočátku především nástroje administrativní, poté přechod k nástrojům tržním desinflační politika skrze fixní kurzový režim a řízení peněžní zásoby (v souladu s monetaristickým doporučením)
Vývoj měnové politiky v ČR problém: řízení peněžní zásoby a udržování fixního kurzu jsou protichůdné cíle navíc – reálné posilování koruny měnová krize v r. 1997 – zlom v měnové politice přechod k řízenému floatingu opuštění cílování peněžní zásoby a přechod k cílování inflace (od 1998 jádrová, od 2001 celková)
Fiskální politika – cíle a nástroje Cíl FP – stabilizace ekonomiky ve smyslu vyhlazení hospodářského cyklu, a to z pozice vlády (státu, veřejného sektoru) Nástroje: výdaje na vládní spotřebu výdaje na transferové platby daně – autonomní, důchodové cla
účinnost fiskální politiky závisí na časovém hledisku – krátkodobé vs. dlouhodobé účinky závisí na způsobu financování expanzivní fiskální politiky – emisní vs. dluhové financování klasické+monetaristické pojetí vs. keynesiánské pojetí fiskální politiky
účinnost FP – monetaristický přístup, emisní vs. dluhové financování při financování fiskální expanze pomocí emise peněz, má FP stejné dopady jako měnová expanze se všemi krátkodobými i dlouhodobými důsledky při dluhovém financování (emise dluhopisů) dojde pouze ke změně struktury celkových výdajů v ekonomice bez dopadů na důchod a cenovou hladinu – vzroste pouze úroková míra
Státní rozpočet Státní rozpočet (BS) – nejvýznamnější nástroj fiskální politiky Saldo BS = příjmy – výdaje přebytek, deficit, vyrovnaný BS saldo BS: strukturální, cyklické, primární celkové strukturální – saldo při výstupu eko. na úrovni svého potenciálu – saldo vyvolané vládou cyklické – vzniká v důsledku výkyvu výstupu kolem potenciálu primární = běžné příjmy – běžné výdaje celkové = primární + výdaje na dluhovou službu
Saldo BS a jeho funkce
BS = (t.Y+TA) – (G+TR) BS* = (t.Y*+TA) – (G+TR) BScykl = BS – BS*
BS
sklon fce BS je dán mírou důchodového zdanění – čím větší zdanění, tím strmější fce BS a naopak (tY+TA)-(G+TR)
strukturální přebytek cyklický deficit
změna G, TR a TA vyvolá posun celé funkce BS – zvýšení G,TR a snížení TA vyvolá posun fce BS dolů a naopak
O TA-(TR+G) skutečný deficit
Y0
Y*
Y
Vývoj fiskální politiky v ČR poč. 90. let – cílem FP tlumit AD a inflační tlaky – v souladu s MP poté již standardní nástroj stabilizační politiky problém: růst podílu mandatorních a kvazimandatorních výdajů (dnes až 80 % celkových výdajů státního rozpočtu) saldo veřejných rozpočtů – stav poměrně uspokojivý, alarmující je tempo růstu zadlužovaní – především „díky“ rozpočtu centrální vlády
Vývoj fiskální politiky v ČR Saldo státního rozpočtu v ČR v letech 1993-2005 (v mld. Kč levá osa, v % HDP - pravá osa) 20
2
0
0 -2
-40
-4
-60
-6
-80
-8
-100
-10
-120
-12 Saldo SR v mld. CZK
Zdroj: OECD, MF ČR, vlastní výpočty
Saldo SR v % HDP
% HDP
mld. Kč
-20
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
Vývoj fiskální politiky v ČR Vývoj salda státního rozpočtu ČR a odhad strukturální a cyklické složky (saldo SR v mld. Kč - levá osa, tempo růstu HDP - pravá osa) 200
7
6,1 6
5,4
150
5
4,3
100
2,9
2,2
50
3,6 2,5
4,2
4 3 2
1,9
1 0
0,1 1993
1994
1995
1996
-50
1997-0,8 1998
1999-0,4 2000
-1,2
2001
2002
2003
2004
2005
0 -1 -2
-100
-3 -4
-150
-5 Saldo SR v mld. CZK
tempo růstu HDP
Zdroj: OECD, MF ČR, vlastní výpočty
Logaritmický (tempo růstu HDP)
Vývoj fiskální politiky v ČR Vývoj vládní spotřeby ČR v mld. Kč roku 2000 - levá osa, meziroční změny vládní spotřeby - pravá osa 600,0
40,0
expanze
500,0
30,0
300,0
20,0
200,0 10,0
%
mld. CZK roku 2000
400,0
100,0 0,0 -100,0
0,0 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 -10,0
-200,0 -300,0
Vládní spotřeba v mld. CZK roku 2000
Zdroj: OECD, vlastní výpočty
restrikce -20,0
Fiskální impuls - meziroční změna vládní spotřeby v %
Vývoj fiskální politiky v ČR
v mld. CZK
Zdroj: MF ČR
Vývoj fiskální politiky v ČR
v mld. CZK – veřejný sektor Zdroj: MF ČR
Vývoj dluhu centrální vlády (státního dluhu) v ČR Prime minister/time period
State debt (bn.CZK)
Klaus
Spidla/Gross/Paroubek
1993
1997
1998
2002
2003
2006
158,8
172,2
193,6
395,9
493,2
827,7
Change of state debt (bn. CZK) State debt/GDP (%)
Zeman
13,4
15,6
10,3
223,7
10,5
17,4
334,5
21,6
28,9
Zdroj: Centrum pro ekonomiku a politiku (2003), Patria Finance (2007)
