VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra sociální práce
ZÁKLADNÍ POJMY V SOCIÁLNÍ PRÁCI STUDIJNÍ OPORA PRO DENNÍ STUDIUM
Jana Novotná
2016
Obsah:
1
Úvod ..................................................................................................................... 4
2
Obecné pojmy sociální práce ............................................................................... 7
3
Sociální práce s rodinou a dítětem ..................................................................... 20
4
Zdraví a nemoc ................................................................................................... 28
5
Sociální služby a organizace .............................................................................. 46
6
Člověk a společnost............................................................................................ 59
7
Sociálně patologické jevy .................................................................................. 71
8
Závislosti ............................................................................................................ 78
9
Slovník slangu drogové scény............................................................................ 98
10
Klíč ke cvičením ........................................................................................... 112 Úvod....................................................................................................... 112
10.2
Obecné pojmy ........................................................................................ 112
10.3
Sociální práce s rodinou a dítětem ......................................................... 112
10.4
Zdraví a nemoc ...................................................................................... 113
10.5
Sociální služby a organizace .................................................................. 114
10.6
Člověk a společnost ............................................................................... 115
10.7
Sociálně patologické jevy ...................................................................... 115
10.8
Závislosti ................................................................................................ 115
10.9
Drogový žargon ..................................................................................... 116
11
10.1
Seznam pojmů ............................................................................................... 120
2
Předmluva Tento studijní text je určen pro obor Zdravotně sociální pracovník na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě. Hlavním účelem tohoto textu je usnadnit studentům studium odborných předmětů zaměřených na obor sociální práce. Text je rozdělen do devíti hlavních kapitol, z nichž se každá věnuje některé z významných oblastí sociální práce.Text je primárně zaměřen na vysvětlení základních pojmů s nimiž se student setkává nejen v rámci svého studia, ale rovněž i v rámci absolvování různých stáží. Znalost základního pojmového aparátu je zcela zásadní pro orientaci v oboru sociální práce, který je oborem velmi širokým a obsahuje mnoho rozmanitých oblastí.
Přeji všem mnoho úspěchů při studiu PhDr. Jana Novotná, Ph.D.
3
1 ÚVOD Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základním vymezením sociální práce. Toto vymezení je zásadní pro možnost pochopení hlubších kontextů sociální práce.
Klíčová slova: Sociální práce, definice, základní metody
Průvodce studiem: Tato kapitola neklade velké nároky na studium, jedná se o základní vymezení sociální práce, na které je možné stavět další poznání tohoto oboru.
Sociální práce je společenskovědní disciplína a současně i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmiňování a řešení sociálních problémů. Sociální práce se opírá jednak o rámec společenské solidarity, jednak o ideál naplňování individuálního lidského potenciálu. Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout způsobilosti k sociálnímu uplatnění nebo ji získat zpět. Kromě toho pomáhají vytvářet pro jejich uplatnění příznivé společenské podmínky. U klientů, kteří se již společensky uplatnit nemohou, podporuje sociální práce co nejdůstojnější způsob života. Sociální práce v širším pojetí zahrnuje též sociálně technická opatření (poskytnutí služeb a dávek sociální péče) a jejich organizaci, odborné a účelné použití nálezů, posudků i rozhodnutí z jiných oblastí a spolupráci s dalšími odborníky v oblasti péče o člověka. Týká se rovněž administrativně-správních postupů vytvořených sociálními a zdravotnickými institucemi, které péči poskytují. Je nutno upozornit i na to, že v širší veřejnosti u nás i v zahraničí se často setkáváme s použitím pojmu sociální práce k označení různých forem dobrovolné pomoci, poskytované z dobré vůle člověkem, který je veden pouze humánním či náboženským cítěním bez odborné kvalifikace.
4
Základní metody sociální práce Metody sociální práce je možné rozdělit na tři základní – metody individuální sociální práce, skupinové sociální práce a komunitní sociální práce. Nejznámější a nejrozšířenější je individuální sociální práce, později nastoupila sociální práce se skupinou a ve třicátých létech přibyla sociální práce s komunitou. V průběhu vývoje došlo k vydělení další metody sociální práce, a to sociální práce s rodinou.
METODY SOCIÁLNÍ PRÁCE DLE OBJEKTU Individuální sociální práce, Případová sociální práce
Jednotlivec
Sociální práce s jednotlivcem Skupina
Sociální práce se skupinou
Komunita (společenství, obec, územní
Sociální práce s komunitou, obcí,
Celek)
územním celkem
Cíle sociální práce - Podpořit schopnost klienta řešit problém, adaptovat se na nároky prostředí, - zprostředkovat kontakt se službami, - napomáhat tomu, aby systémy podpory klientů pracovaly humánně a efektivně, - rozvíjet a zlepšovat sociální politiku. Cílové skupiny sociální práce -
práce s bezdomovci, práce s oběťmi katastrof, práce s uprchlíky, práce s prostituujícími osobami, práce s rodinou, práce se seniory a chronicky nemocnými, práce s nezaměstnanými, práce s dětmi, práce s menšinami, práce sduševně nemocnými, práce s osobami se zdravotním nebo mentálním postižením, práce s rizikovou mládeží, práce s narkomany, práce s oběťmi obchodování s bílým masem, práce s vězni, 5
-
práce s osobami po výkonu trestu, práce s členy sekt, práce s oběťmi šikany apod.
Shrnutí
Σ
Sociální práce je oborem, jehož cílem je pomáhat řešit sociální problémy různých cílových skupin. Mezi základní metody sociální práce patří sociální práce s jednotlitvcem, sociální práce se skupinou a komunitou.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Odpovězte na následující otázky. 1. 2. 3. 4. 5.
Definujte sociální práci. Jaké základní metody sociální práce znáte? Uveďte pět příkladů cílových skupin sociální práce. Jaký je rozdíl mezi skupinovou a komunitní sociální prací? Jaký je rozdíl mezi psychologií a sociální prací?
Doporučená literatura 1. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 2. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 379 s. ISBN 80-717-8548-2. 3. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0.
6
2 OBECNÉ POJMY SOCIÁLNÍ PRÁCE Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními obecnými pojmy používanými v rámci sociální práce. Tyto pojmy jsou běžně využívané při výuce všech základních předmětů v oblasti sociální práce.
Klíčová slova: Sociální práce, pojmy, sociální problémy, metody
Průvodce studiem: Tato kapitola neklade velké nároky na studium, jedná se o základní vymezení obecné pojmologické základny oboru sociální práce.
Sociální práce je oborem, který sumarizuje informace z různých oborů. Mezi ty nejbližší patří psychologie, sociologie, medicína. Širší okruh oboru pak tvoří další obory, jako je právo, etika a pedagogika (viz obrázk č. 1).
Obrázek č. 1: Sociální práce jako multidisciplinární obor
7
Z důvodu této oborové blízkosti je třeba, aby sociální pracovník obsáhl základní pojmologii i z těchto přidružených oborů, neboť se s ní následně při své práci setkává.
DEPISTÁŽ Depistáž je aktivní vyhledávání určitého znaku v populaci, screening.
DEPRIVACE Deprivace je stav, kdy některá z objektivně významných potřeb, biologických či psychických, není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu.
EMOČNÍ ZRALOST Emoční zralost je obvykle dosažený stupeň emocionálního vývoje odpovídající aktuálnímu věku. Potřeba adekvátnosti je hlavní motivační silou a dovoluje nejvyšší možný stupeň uspokojení potřeb a účinné zvládání nároků vlastním chováním. K emoční zralosti v dospělosti patří pozitivní obraz o sobě, přijetí sebe i druhých a dobré přizpůsobení s uvolněnou otevřeností životu.
EMPATIE Empatie je schopnost vcítění se do prožívání druhého člověka, do jeho pocitů a postojů.
ETICKÝ KODEX Soubor etických norem či standardů pro výkon určitého povolání nebo odborné práce obecně. Etické kodexy má většina tzv. „pomáhajících profesí“, například lékaři, zdravotní sestry, psychologové, psychoterapeuti, sociální pracovníci, manželští a rodinní poradci. Tam, kde se ve službách pro určitou cílovou populaci vytvářejí interdisciplinární týmy, mají obvykle potřebu sdílet a respektovat společné etické standardy, které překlenují stavovské hranice. Ve většině etických kodexů lze nalézt tyto požadavky: -
odborné nasazení a rozvoj ve prospěch klienta, kultivace vlastní osobnosti, prevence vyhoření, nepoškozování klienta, nezneužívání klientů, zdrženlivost od mimopracovních vztahů s klienty, důvěrnost osobních údajů o klientovi, respektování práv pacienta či klienta. 8
FRUSTRACE Frustraci je možné definovat jako zmaření motivované činnosti či vznik překážky v dosahování stanoveného cíle. Popisuje se řada způsobů, jakými na frustraci může člověk reagovat: emoční vzrušení, únik, ustrnutí, přizpůsobení překážce, útok. Frustrace může mít vliv na sebepojetí zejména v těch případech, kdy zmařená činnost či potřeba byla obzvláště silná a člověk vynaložil všechny své síly, aby dosáhl svého uspokojení.
INTEGRITA Integrita je celistvost, neporušenost všech struktur a funkcí osobnosti či bezúhonnost hlavně v morálně etickém smyslu.
INTERPERSONÁLNÍ DOVEDNOSTI Interpersonální dovednosti dovolují jedinci uspokojovat své potřeby v souladu s druhými.
INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY Interpersonální vztahy jsou založeny na schopnosti člověka najít, budovat a udržet, případně ukončit vztah adekvátně dle jeho potřeby.
INTERVENCE Intervence je zásah, zákrok v něčí prospěch, přímluva, vměšování, zprostředkování nebo vzájemné působení dvou nebo více činitelů.
KAZUISTIKA Kazuistika je popis konkrétního případu určitého případu, který má často zajímavý a poučný charakter.
KLIENT Klient neboli uživatel sociální služby. Je to osoba, nebo skupina osob, které jsou poskytovány sociální služby poskytovatelem sociální služby. Klientem může být jedinec, pár, rodina, skupina, organizace, komunita apod.
9
KOMPETENCE Rozsah působnosti nebo činnosti, souhrn oprávnění a povinností svěřených právní normou určitému orgánu nebo organizaci, příslušnost po odborné nebo věcné stránce, funkční nebo služební pravomoc. Jedná se o souhrn svěřených pravomocí a povinností určitého orgánu.
KOMUNITA Obec, v širším významu společenství lidí, spojených např. bydlením na určitém místě a sounáležitostí s ním (místní komunita), vírou (křesťanská komunita), profesionálním zaměřením a zájmem (odborná komunita), stylem života (umělecká komunita, drogová komunita). V 60. letech se pojem „komunita“ používal pro společný život skupiny dospělých osob s dětmi, pokládaný za alternativu rodiny. Komunita si vytváří specifický soubor sociálních norem a hodnotový systém, což většinou doplňuje a obohacuje celospolečenské normy a hodnoty, může však s nimi také být ve větším či menším rozporu. Hovoří se pak o „sociálně deviantním“ společenství či komunitě, což se obvykle chápe negativně (v tomto smyslu jsou známé např. sociálně deviantní komunity v sídlištních ghetech, na drogové scéně apod.), může však být i pozitivní smysl.
KOMUNITNÍ PÉČE Péče probíhající v souvislosti s místním společenstvím, odpovídající jeho potřebám, využívající jeho podpůrných faktorů a usilující o začlenění klientů do života v normálních podmínkách. Je protikladem péče v uzavřených institucích (institucionální péče). V okruhu drogových závislostí patří do komunitní péče například terénní práce, výměnné programy, nízkoprahová kontaktní centra, denní stacionáře, různé formy následné ambulantní péče včetně chráněného bydlení apod.
KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ Komunitní plánování je otevřený proces zjišťování potřeb a zdrojů a hledání nejlepších řešení v oblasti sociálních služeb. Cílem komunitního plánování je vytvořit prostor pro komunikaci občanů se zastupiteli a institucemi veřejné správy a zvýšit jejich podíl na rozhodování místní a regionální samosprávy tak, aby výsledná rozhodnutí byla odrazem potřeb a přání občanů a tudíž jimi byla kladně přijímána. Dalším cílem této metody je vytvoření komunitního plánu sociálních služeb tak, aby odpovídal možnostem, potřebám a zdrojům v konkrétní lokalitě. Výsledkem je zejména systém sociálních služeb na místní úrovni, který odpovídá zjištěným 10
místním potřebám, reaguje na lokální odlišnosti a zajišťuje, že finanční prostředky na služby vynakládané jsou efektivně využívány. Zásady komunitního plánování vycházejí z principů a trendů přímé demokracie, jimiž jsou subsidiarita, decentralizace a participace, a z požadavku spravedlnosti a solidarity inkluzivní sociální politiky. Do České republiky bylo komunitní plánování přeneseno z Velké Británie. Přípravy komunitního plánu se účastní: - zadavatel (ten, kdo je odpovědný za zajištění sociálních služeb, které odpovídají místním potřebám; nejčastěji obec nebo kraj), - poskytovatel (tím může být fyzická osoba, nestátní nezisková organizace, organizace zřízená obcí, organizace zřízená krajem či organizace zřízená státem), - uživatel (osoba, která se nachází nebo se potenciálně může nacházet v nepříznivé sociální situaci, a které jsou služby určeny).
KRIZE V psychosociální oblasti je krize definována jako důsledek životní události, kterou není jedinec schopen zvládnout vlastními silami, vlastními vyrovnávacími strategiemi, eventuálně pouze za pomoci jemu blízkých lidí, v přijatelném čase a navyklým způsobem. K charakteristikám krize patří: -
obvykle dojde k opouzdření a řešení během 1 – 6 týdnů, jedinec signalizuje během krize potřebu pomoci, ale nemusí tak vždy činit přiměřeným způsobem, jedinec v krizi hledá nové zdroje opory a vzorce chování a může tak být mnohem přístupnější pomoci zvenčí, východiskem z krize je aktivita jedince a intervence druhých.
V první fázi krize jedinec vnímá určité ohrožení, nepatrně se zvyšuje tenze a jedinec reaguje obvyklými adaptačními vzorci. Je-li ohrožení příliš velké, přestávají ve druhé fázi obvyklé mechanismy fungovat, napětí vzrůstá a již je vnímáno jako nepohoda a úzkost, jedinec v této fázi často podniká vědomé pokusy, jak problém vyřešit. Ve třetí fázi se jedinec snaží mobilizovat zcela nové vzorce adaptačního chování, které mohou být účinné. V této fázi je jedinec nejpřístupnější pomoci. Ve čtvrté fázi je již napětí tak vysoké, že hrozí dezorganizace, dekompenzace, kognitivní a emocionální změny. V této chvíli již může být nezbytná krizová intervence nebo i rozsáhlejší terapie.
KRIZOVÁ INTERVENCE Cíle krizové intervence jsou jednak aktuální – uklidnit klienta, stabilizovat jeho stav, snížit nebezpečí, že se krize bude nadále prohlubovat, jednak perspektivní –
11
propracovat s klientem blízkou budoucnost, hledat v případě nutnosti další možnosti řešení. V průběhu krizové intervence nabízí pracovník klientovi pomoc s cílem: -
usnadnit komunikaci (jak mezi klientem a pracovníkem, tak ale převážně mezi klientem a jeho okolím), umožnit klientovi správný odhad problému a jeho účelné řešení, pomoci klientovi při vyjadřování emocí, pomoci klientovi opět získat sebedůvěru, zmapovat možnosti podpory v okolí klienta (jak laické, tak profesionální).
Má-li být krizová intervence účinná, je nutné využít intervalu zvýšené otevřenosti pro vnější pomoc a možnost změn. Jakmile akutní krize odezní, motivace a připravenost ke změnám se zmenšuje.
KRIZOVÁ POMOC Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami. Na základě rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí nebo zákazu vstupu do něj vydaného podle zvláštního právního předpisu, je osobě ohrožené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc do 48 hodin od doručení opisu tohoto rozhodnutí. V tomto případě je součástí služby koordinace pomoci poskytované orgány veřejné správy a dalšími právnickými a fyzickými osobami osobě ohrožené útokem.
MOTIVACE Motivace je psychický proces vedoucí k energetizaci organismu. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Motivy jsou osobní příčiny určitého chování. Jsou to pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb.
PREVENCE Prevence (z lat. praevenire, předcházet) znamená soustavu opatření, která mají předcházet nějakému nežádoucímu jevu, například nemocem, drogovým závislostem, zločinům a podobně. Prevence se rozlišuje na: Primární prevence, která zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak jim předcházet, bývá zaměřena na veškeré obyvatelstvo.
12
Sekundární prevence se snaží příslušné jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování, šíření a podobně. Zaměřuje se na zvláště ohrožené skupiny, například mládež, menšiny nebo sociálně slabé. Terciární prevence se snaží zabránit opakování, například trestných činů, onemocnění, drogové závislosti a podobně. Je zaměřena na osoby právě vyléčené, propouštěné z výkonu trestu a podobně.
REHABILITACE Proces, ve kterém se jedinec po prodělaném onemocnění, úrazu či jinak zdravotně postižený snaží dosáhnout optimálního zdravotního a psychického stavu, obnovy nebo náhrady ztracených či omezených schopností a dovedností a dobrého sociálního fungování.
REKVALIFIKACE Rekvalifikace je označení pro získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. Je součástí aktivní politiky zaměstnanosti státu.
RELAXACE Uvolnění svalového a duševního napětí. Je nutná zvlášť tam, kde k napětí dochází v důsledku psychického onemocnění. Při relaxaci se snižuje tepová i dechová frekvence, látková výměna, svalové napětí. Dále odstraňuje únavu a úzkost, je ideální v kombinaci s tělesným cvičením. Je prevencí mnoha psychických a tělesných nemocí, využívá se při nespavosti a astmatu, kožních onemocněních a bolestivých stavech (např. autogenní trénink).
REPRESE Potlačování trestné činnosti orgány k tomu určenými zákonem (např. policie, justice). Jeden z pilířů protidrogové politiky, zaměřuje se na snižování nabídky drog na nezákonném trhu (produkce, výroba, doprava, obchod, šíření a držení drog). Represe je tím účinnější, čím vyšší stupně organizovaného zločinu postihuje: málo účinná je tudíž represe zaměřená na drobné pouliční dealery a ještě méně represe soustřeďující se na uživatele drog. Obojí je však vyžadováno z politických důvodů.
13
RESOCIALIZACE Proces znovuzačlenění jedince do společnosti. Například v institucionalizované podobě má resocializace osob závislých na drogách řadu forem – od pracovní terapie po chráněné dílny, od sociálního poradenství po socioterapeutické kluby, od výuky sociálních dovedností po rekvalifikační programy apod.
SEBEDETERMINACE Sebedeterminace je sebeurčení, což je svobodnou volbou vlastního jednání bez vnějšího donucení, je považováno za právo každého člověka na svobodné jednání a rozhodování.
SOCIÁLNÍ DOVEDNOSTI Soubor řady společensky i kulturně podmíněných dovedností, které si člověk v průběhu vývoje osvojuje. Sociální dovednosti jsou např. dovednosti potřebné k přijetí člověka do sociálních skupin, navázání a udržení kontaktu, komunikační dovednosti: sebevyjádření a naslouchání druhým, porozumění mezilidským vztahům apod. Určité sociální role vyžadují příslušné sociální dovednosti (role otce, poradce, šéfa apod.). Sociální dovednosti získáváme nápodobou, identifikací a různými formami sociálního učení, stejně jako vzděláváním ve specializovaných kurzech (např. pro manažery, nezaměstnané) nebo terapeutických programech. Podrobně rozpracované postupy učení sociálním dovednostem mají kognitivně-behaviorální programy.
SOCIÁLNÍ INTERAKCE Sociální interakce je působení a ovlivňování lidí mezi sebou navzájem – chování jednoho se stává podnětem pro druhého, ten na něj reaguje chováním nebo jen prožitkem. Odehrává se v sociální situaci, ve které se nacházíme, když jsou její součástí další lidé.
SOCIÁLNÍ NORMY Implicitní nebo explicitní pravidla a očekávání, která usměrňují sociální chování v určité komunitě nebo sociální skupině, případně v celé společnosti. Některé důležité celospolečenské normy jsou formalizovány a tvoří obsah zákonů, jiné zůstávají neformální nebo jsou formalizovány částečně (např. používání mobilních telefonů). Ve svém sociálním vývoji si jednotlivec nejdříve osvojuje pravidla významná v jeho rodině, pak ve skupině vrstevníků. Teprve jejich prostřednictvím dospívá k poznání celospolečenských norem, k jejich přijetí nebo ke konfrontaci s nimi. Normy určité uzavřené komunity nebo skupiny (náboženská sekta, sídlištní 14
ghetto, skupiny na drogové s celospolečenskými normami.
scéně)
mohou
být
v
příkrém
rozporu
SOCIÁLNÍ PRÁCE Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám nebo komunitám ve zlepšení nebo obnovení jejich schopnosti sociálního fungování a tvorby společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Předmětem intervence sociálního pracovníka je interakce mezi způsobilostí klienta zvládat a tím, co od něj prostředí očekává. Jeho cílem je podporovat sociální fungování klienta tím, že mu pomáhá obnovit nebo udržovat rovnováhu mezi více či méně dostatečnou kapacitou zvládání a této kapacitě více či méně přiměřenými požadavky prostředí. K typickým rolím, které sociální pracovníci pomáhají svým klientům zvládat efektivněji, je například role rodiče, dítěte, partnera, zaměstnance, souseda, občana. V souvislosti s životním cyklem člověka dochází k proměnám rolí, které jsou od něj očekávány. Právě v situacích, kdy dochází ke změně rolí, bývá pomoc sociálního pracovníka potřebná. Častým úkolem sociálního pracovníka v této situaci je pomoci klientovi porozumět požadavkům nové role, akceptovat ji a aktivně ji začít naplňovat. V širším pojetí se za sociální práci považují sociálně technická opatření a jejich organizace, např. sociální dávky, sociální služby a další. Sociální práce by měla mimo jiné usnadňovat klientům přístup k této sociální síti.
SOCIÁLNÍ REHABILITACE Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.
SOCIÁLNÍ ROLE Vyjadřuje způsob chování, který se vztahuje k určité společenské pozici. Ve svém životě na sebe člověk bere sociální role, které mu předepisují, jak se má chovat. Každá osoba hraje více rolí, a to jak nezávisle, tak souběžně. V některých situacích dochází ke konfliktu rolí, kdy jsou očekávání spojená s jednou z rolí jedince v rozporu s očekáváními, která se vážou k roli jiné. 15
SOCIÁLNÍ SÍŤ Sociální síť je množina jednotlivců a osobních vazeb mezi nimi přesahující hranice formálních i neformálních skupin. Záchranná sociální síť je pojem, kterým se označuje systémové uspořádání minimálních dávek sociálního pojištění, státních sociálních podpor a sociální pomoci takovým způsobem, aby občan nebyl existenčně ohrožen v době ekonomických reforem, tj. aby neklesl pod hranici existenčního nebo životního minima. Tento pojem vznikl jako produkt představy, že sociální ochrana má zajistit důstojnou minimální hranici životních potřeb a ponechat na iniciativě občana, aby si zajistil více.
STREETWORK Streetwork je specifická metoda sociální a sociálně pedagogické práce. Aktivní kontaktní a doprovodná sociální práce uskutečňovaná přímo v reálných životních podmínkách a situacích, doplňovaná nízkoprahovou nabídkou sociální pomoci. Tato metoda se uplatňuje zejména u dětí a mládeže ohrožených sociálně patologickými jevy, u uživatelů drog, osob bez domova a pouliční prostituce.
STREETWORKER Streetworker je terénní sociální pracovník, specializovaný pracovník poskytující různé formy sociální pomoci a psychosociální podpory přímo v terénu v přirozených podmínkách.
SOCIÁLNÍ ZRALOST Sociální zralost můžeme definovat jako společenskými normami vyžadovanou míru začlenění se do společnosti a schopnost adekvátně zvládat různé sociální role. Sociální zralost není pouze pasivním přizpůsobením určitému sociálnímu kontextu, ale aktivním jednáním v něm. Může být charakterizována např. úspěšným naplňováním sociálních rolí, akceptováním a dodržováním sociálních norem, sdílením a předáváním hodnot dané společnosti a kultury, a v neposlední řadě přiměřeným souborem sociálních dovedností a znalostí (komunikačních, pracovních apod.). K sociální zralosti patří i schopnost spolupráce, pomoci a oběti.
16
STANDARDY Soubor kritérií směrodatných pro kvalitu péče a její hodnocení. Rozlišujeme: -
-
-
standardy vzdělávání, definované obsahem žádoucích znalostí a dovedností nebo absolvováním určitých škol a vzdělávacích programů, standardy metod - popisují přesně, co má obsahovat určitý léčebný postup, např. metadonová substituce, standardy založené na případu či diagnóze - definují soubor intervencí a služeb, které mají být poskytnuty pacientovi či klientovi s určitou nemocí, poruchou či problémem, mohou být i právním nárokem, standardy služeb, programů a zařízení – definují podmínky poskytování péče ve službách určitého typu a často tudíž představují i typové definice, např. standard nízkoprahového kontaktního centra, terapeutické komunity, chráněného bydlení atd., etické standardy – viz etický kodex.
SUPERVIZE Supervize je odborná činnost, při níž supervizor podporuje, vede a posiluje jednotlivce, skupiny nebo týmy v pomáhající profesi k tomu, aby dosáhli určitých organizačních, profesionálních a osobních cílů. Obecnými cíli jsou zlepšení kvality práce a podpora profesionálního růstu. Konkrétní cíle jsou ovlivněny celkovým společenským a odborným kontextem a požadavky organizace a jsou předmětem kontraktu mezi supervizorem, zadavatelem supervize, zaměstnavatelem a pracovníky. Hlavním nástrojem supervize je vytvoření prostoru pro reflexi pracovní činnosti a pracovního kontextu v bezpečném prostředí supervizního vztahu a podpora procesu učení a změny.
TERÉNNÍ SOCIÁLNÍ PRÁCE Terénní sociální práce (TSP) je specifická forma sociální práce odlišená mimo jiné působením terénního sociálního pracovníka přímo v přirozeném prostředí klientů. TSP je založena na dlouhodobém a intenzivním působení, které v porovnání s klasickou sociální prací umožňuje dosáhnout znatelně vyšší efektivity při řešení některých typů problémů. Základním předpokladem je dobrá znalost prostředí a navození důvěry mezi pracovníkem a jeho klienty. Filozofií TSP je individuální přístup ke všem klientům, popř. klientským rodinám. V českém prostředí, v němž je stále poměrně novým přístupem, se TSP zatím uplatňuje především v sociálně vyloučených lokalitách (ghettech) a je realizována jednak státem (v rámci vládního programu Terénní sociální práce ve vyloučených romských komunitách), jednak řadou neziskových organizací, romských i neromských.
17
Mezi základní metody práce terénního sociálního pracovníka patří: rozhovor s klientem, pomoc s listinami, vyjednávání a kontakt s dalšími institucemi a organizacemi.
TRAUMA Psychické trauma lze definovat jako náhle vzniklou situaci, která má pro jedince významně negativní význam, vede k určitému poškození nebo ztrátě.
Σ
Shrnutí V této kapitole jsou shrnuty pojmy nejčastěji používané v sociální práci. Jsou zde uvedeny pojmy, které rámují sociální práci jako obor, ale také pojmy, jež mají svůj původ především v oboru psychologie, např. pojmy spojené s lidským prožíváním.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Celistvost, neporušenost všech struktur a funkcí osobnosti, bezúhonnost hlavně v morálně etickém smyslu. 2. Terénní sociální pracovník, specializovaný pracovník poskytující různé formy sociální pomoci a psychosociální podpory přímo v terénu v přirozených podmínkách. 3. Jedná se o soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Poskytuje se formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou pobytových služeb. 4. Jiný pojem pro sebeurčení, což je svobodnou volbou vlastního jednání bez vnějšího donucení, je považováno za právo každého člověka na svobodné jednání a rozhodování. 5. Jedná se o péči probíhající v souvislosti s místním společenstvím, odpovídající jeho potřebám, využívající jeho podpůrných faktorů a usilující o začlenění klientů do života v normálních podmínkách. Je protikladem péče v uzavřených institucích (institucionální péče).
18
Instrukce: Zodpovězte následující otázky k procvičení. 1. 2. 3. 4. 5.
Jaký je rozdíl mezi primární a sekundární prevencí? V případě jakého problému by klient mohl vyhledat krizovou intervenci? Uveďte tři příklady sociálních dovedností: Jaký je rozdíl mezi frustrací a krizí? Vysvětlete pojem rekvalifikace:
Doporučená literatura 1. ATKINSON, Rita. L. Psychologie. 2. vyd., Překlad: Erik Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2003, 751 s. ISBN 80-717-8640-3. 2. HARTL, Pavel. HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. 3. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2011, 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4. 4. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 5. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 6. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 379 s. ISBN 80-717-8548-2. 7. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0. 8. TRACHTOVÁ, Eva. et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005, 185 s. ISBN 80-7013-324-4.
19
3 SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU A DÍTĚTEM Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními pojmy používanými v rámci sociální práce s rodinou a dítětem, což je jednou z významných oblastí výkonu praxe sociálního pracovníka.
Klíčová slova: Sociální práce, rodina, dítě, náhradní rodinná péče
Průvodce studiem: Tato kapitola klade střední nároky na studium, jedná se o základní vymezení pojmologické základny v oblasti sociální práce s rodinou a dětmi.
Rodina je základem státu a jako taková má právo na ochranu. Sociální práce s rodinou a dětmi tedy zastává v oboru sociální práce neopomenutelné místo. Jde o pomoc rodinám s dětmi, které se ocitají v krizové či dlouhodobě nepříznivé situaci. Sociální práce může být zaměřena buď jen na dítě samotné, nebo i na jeho rodinu. Je poskytována za účelem zamezení vlivu v případě negativního působení na děti a zejména na obnovení narušených funkcí rodiny. Konkrétní formy pomoci těmto dětem a jejich rodinám by měly být voleny citlivě po vyhodnocení aktuální situace v rodině. Sociální pracovník se se sociální prací s rodinou může setkat při své činnosti. Ve státní správě např. orgán sociálně-právní ochrany dítěte, ve zdravotnictví např. Na pediatrických oddělení, v jeslích, dětských centrech apod. Dále velkou oblast péče o rodinu zastává také nestátní neziskový sektor, kam je možné zařadit různé poradny, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež apod.
ADOPCE Adopce je pro dítě z právního hlediska nejvýhodnější typ náhradní rodinné péče. Jde o akt, kdy dospělý přijme cizí dítě za vlastní. Osvojenec se tak dostává do rodinně právního vztahu s osvojitelem a jeho příbuznými, získává stejné právní postavení jako vlastní dítě osvojitele.
20
AKCEPTACE Akceptace je bezvýhradné přijetí klienta. Je považována za první základní podmínku k vytvoření vztahu s klientem.
BABYBOX Babybox je označení pro místo, kam mohou matky anonymně odložit své zpravidla novorozené dítě. Jde o speciálně vybavenou schránku většinou v blízkosti zdravotnického zařízení. O dítě se bezprostředně postará zdravotnický personál a pokud se o něj rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci. Historicky první babyboxy nechal zřídit roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů na území Papežského státu. Odkládání dítěte, které matka nedokázala uživit, například na fortně kláštera, bylo obvyklé i v některých obdobích a místech ve středověku. Novodobá vlna zřizování babyboxů nastala ve světě kolem roku 2000.
CAN SYNDROM (CHILD ABUSE AND NEGLECT) Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte je soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech zdravotního stavu a vývoje dítěte i jeho postavení ve společnosti, především v rodině. Je výsledkem zejména úmyslného ubližování dítěti, způsobeného nebo působeného nejčastěji jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte považujeme jakékoli nenáhodné, preventabilní, vědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, případně způsobuje jeho smrt. Obecně lze říci, že jde o takový projev chování rodičů či jiných osob, které dítě psychicky, emocionálně či tělesně poškozuje.
DĚTI ULICE Děti ulice jsou děti bez domova, které žijí dlouhodobě na ulicích, přespávají v opuštěných domech, živí se žebráním, krádežemi v obchodech, pouličními službami a prodejem zboží, někdy i prostitucí. Nechodí do školy a kontakt s rodinou buď nemají vůbec nebo jen sporadicky.
21
DĚTSKÝ DOMOV Dětský domov je druh školského zařízení pro výkon ústavní výchovy. Do dětského domova se umisťuje mládež obojího pohlaví ve věku od tří do osmnácti let, popřípadě do ukončení přípravy na povolání. Patří sem mládež, kterou je třeba okamžitě umístit do náhradní výchovy nahrazující výchovu rodičů na dobu, než rozhodne soud.
DĚTSKÝ DOMOV SE ŠKOLOU Dětský domov se školou je zařízení, které zajišťuje péči o děti: -
-
s nařízenou ústavní výchovou (mají-li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči), s uloženou ochrannou výchovou, jsou-li nezletilými matkami a jejich děti nemohou být vzdělávány ve škole, jež není součástí dětského domova se školou.
DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV Diagnostický ústav je zařízení, které plní úkoly diagnostické, výchovně vzdělávací, terapeutické, organizační, metodické a koncepční. Ministerstvem má určenou oblast působení – územní obvod, rozmísťuje svěřence do odpovídajících dětských domovů nebo výchovných ústavů na základě výsledků komplexního speciálně pedagogického, psychologického a sociálního vyšetření, s přihlédnutím k jejich zdravotnímu stavu. Základní organizační jednotkou je výchovná skupina. Diagnostické ústavy se člení podle věku dětí: dětský diagnostický ústav (děti s neukončenou povinnou školní docházkou), diagnostický ústav pro mládež (děti s ukončenou PŠD), diagnostický ústav (děti s neukončenou i ukončenou PŠD).
DOMÁCÍ NÁSILÍ Domácí násilí je násilné chování mezi dospělými členy existující domácnosti. Je motivováno buď vynucováním něčeho jinak nedosažitelného nebo může být odplatou a to i na někom jiném, než byl ten, kdo způsobil křivdu. V obou případech je důsledkem frustrace některé potřeby násilníka.
PĚSTOUNSKÁ PÉČE Formou náhradní rodinné péče je svěření dítěte do pěstounské péče, do které se svěřují děti, jejichž výchova není u rodičů zajištěna a zájem dítěte takové svěření vyžaduje. Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželů. 22
PĚSTOUNSKÁ PÉČE NA PŘECHODNOU DOBU Soud může také na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí svěřit dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu osobám, které jsou podle zákona o sociálněprávní ochraně dětí zařazeny do evidence osob vhodných k výkonu pěstounské péče po přechodnou dobu, a to na: -
dobu, po kterou nemůže rodič ze závažných důvodů dítě vychovávat, dobu, po jejímž uplynutí lze dát souhlas rodiče s osvojením, nebo dobu do pravomocného rozhodnutí soudu o tom, že tu není třeba souhlasu rodičů k osvojení.
V těchto případech je soud povinen nejméně jednou za tři měsíce přezkoumat, zda trvají důvody pro svěření dítěte do pěstounské péče a za tím účelem si vyžaduje také zprávy od příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí (obecní úřady obce s rozšířenou působností). Soud rozhodne o výchově dítěte vždy, odpadnou-li důvody, pro které bylo dítě do pěstounské péče na přechodnou dobu svěřeno. Pěstounská péče na přechodnou dobu může trvat nejdéle jeden rok. To neplatí, pokud jsou do pěstounské péče téhož pěstouna svěřeni sourozenci dítěte, kteří byli do této péče svěřeni později, ne však na dobu delší, než jeden rok od svěření posledního ze sourozenců.
OPATROVNICTVÍ Opatrovník je zástupce, který hájí u soudního řízení zájmy jiné osoby, která nemá možnost se hájit sama. Soud ustanovuje opatrovníka rozhodnutím (usnesením).
ORGÁN SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) je opatrovníkem dítěte v řízeních, jako je rozhodování o péči o děti, o výživném apod. OSPOD vyhledává ohrožené děti, je zodpovědný za preventivní opatření v rodinách, zprostředkovává náhradní rodinnou péči a vypracovává pro soud posudky a doporučení.
OSVOJENÍ Osvojením vznikají mezi osvojitelem a osvojencem vztahy jako mezi rodiči a dětmi a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vztahy příbuzenské. Osvojitelé mají při výchově dítěte v plném rozsahu rodičovskou zodpovědnost. Do knihy narození matriky se namísto rodiče na základě pravomocného rozhodnutí soudu o osvojení zapíše osvojitel, popřípadě osvojitelé. Dítě získává osvojením příjmení osvojitele a vztahy k původní rodině, na rozdíl od pěstounské péče, zanikají. Mezi osvojencem a osvojitelem musí být přiměřený věkový rozdíl, přičemž osvojit lze jen dítě nezletilé. 23
PORUČENSTVÍ Situace, kdy: -
oba rodiče nezletilého dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu,
řeší zákon o rodině ustanovením poručníka, který bude nezletilé dítě vychovávat, zastupovat a spravovat jeho majetek místo rodičů. Pokud soudem ustanovený poručník bude o dítě osobně pečovat a naplňovat všechny složky rodičovské zodpovědnosti, nastupuje namísto rodičů téměř v celém rozsahu. Pak je možné řadit poručenství do forem náhradní výchovy, a to do forem náhradní rodinné péče. V případě osobní péče o dítě jsou poručník i dítě (poručenec) zabezpečeni dávkami pěstounské péče za stejných podmínek jako pěstoun a dítě svěřené do pěstounské péče. Jestliže to není v rozporu se zájmy dítěte, ustanoví soud poručníkem především toho, koho doporučili rodiče a pokud nebyl takto nikdo doporučen, má soud ustanovit poručníkem někoho z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině, popřípadě jinou fyzickou osobu. Poručníkem mohou být ustanoveni i manželé. Nemůže-li být poručníkem ustanovena fyzická osoba, ustanoví soud poručníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí.
POZITIVNÍ RODIČOVSTVÍ Pozitivní rodičovství znamená, že rodiče dětem poskytují bezpodmínečnou lásku, bezpečí a podporu, tráví s nimi dostatek času a naslouchají jim. Zároveň stanovují jasné hranice a na špatné chování dítěte reagují vysvětlováním, resp. pokud je to nevyhnutelné, nenásilnou vhodnou formou trestu. Předcházejí tak psychickým či fyzickým trestům, které se snadno mění v týrání s poškozujícími následky.
RIZIKOVÁ MLÁDEŽ Riziková mládež je mládež se zvýšeným rizikem sociálního selhání, tj. disponovaná k delikventnímu chování, drogové závislosti, alkoholismu, patologickému hráčství, k členství v extremistických skupinách a v náboženských sektách apod.
RODINA Malé společenství osob spojených pokrevními a dalšími příbuzenskými vztahy, kde každý má svou roli. Základní charakteristiky fungující rodiny jsou: vzájemné uspokojování psychických potřeb dětí a jejich rodičů, trvalost a hloubka citových vztahů a společná budoucnost. Pro rodinu je rovněž příznačné, že princip soužití 24
a sdílení je povýšen na výchovný styl. Rodina je systém, ve kterém nejsou osoby samy o sobě, nýbrž lidé ve vzájemných vztazích a interakcích. Systém má zpravidla své subsystémy, které jsou v rodině dány nejčastěji generační příslušností, postavením v mocenské hierarchii, pohlavím nebo osobnostními charakteristikami. Změna v jednom subsystému se nutně projeví ve funkci celku. Rodina je rovněž zapojena do širšího společenského systému. Rodina se vyvíjí v charakteristických životních cyklech (sňatek, narození dítěte, stěhování, syndrom opuštěného hnízda atd.). Je možné rozlišit rodinu úplnou, která je v základní podobě tvořena oběma rodiči a jejich dítětem nebo dětmi, rodinu neúplnou, kde s dítětem zůstává jen jeden z rodičů, rodinu smíšenou, v níž jsou děti vychovávány nevlastními rodiči a rodinu institucionální, v níž se skupiny dospělých starají o skupiny dětí. Velké množství rodin s jedincem užívajícím návykové látky vykazuje patologické charakteristiky ostatních členů i jejich vzájemných vztahů.
SANACE RODINY Sanace rodiny jsou postupy, které podporují fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, případně kvůli tomu, že je sám z rodiny ohrožen.
Shrnutí Oblast sociální práce s dětmi a rodinou je velmi citlivou součástí sociální práce. Především v sektoru náhradní rodinné péče je nuné proniknout do této oblasti a postupovat velmi citlivě, aby byly minimalizovány vzniklé škody na dítěti i jeho rodině.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy.
1. Násilné chování mezi dospělými členy existující domácnosti. Je motivováno buď vynucováním něčeho jinak nedosažitelného, nebo může být odplatou, a to i na někom jiném, než byl ten, kdo způsobil křivdu. V obou případech je důsledkem frustrace některé potřeby násilníka. 2. Jedná se o zástupce, který hájí u soudního řízení zájmy jiné osoby, která nemá možnost se hájit sama. Soud jej ustanovuje rozhodnutím (usnesením). 3. Jaký se používá název pro děti bez domova, které žijí dlouhodobě na ulicích, přespávají v opuštěných domech, živící se žebráním, krádežemi v obchodech, pouličními službami a prodejem zboží, někdy i prostitucí. Nechodí do školy a kontakt s rodinou buď nemají vůbec, nebo jen sporadicky. 25
Σ
4. Postupy, které podporují fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, případně kvůli tomu, že je sám z rodiny ohrožen. 5. Jiným slovem bezvýhradné přijetí klienta. Je považována za první základní podmínku k vytvoření vztahu s klientem.
Cvičení: CAN syndom Instrukce: Uvedené pojmy správně zařaďte do uvedených kategorií. Pojmy: 1. Znásilnění 2. Nedostatek podnětů 3. Kopání 4. Exhibice (obnažování se před dítětem) 5. Vyhladovění 6. Ignorace 7. Nadávky 8. Neodostatek zdravotní péče 9. Osahávání 10. Šikana 11. Bití 12. Nedostatek ošacení 13. Dušení 14. Incest 15. Citová deprivace 16. Sledování pornografie 17. Ponižování 18. Sledování sexu dospělých osob
Sexuální násilí
Fyzické týrání
Aktivní
26
Psychické týrání
Pasivní
Doporučená literatura 1. ATKINSON, Rita. L. Psychologie. 2. vyd., Překlad: Erik Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2003, 751 s. ISBN 80-717-8640-3. 2. LANGMEIER, Josef. BALCAR, Karel. ŠPITZ, Jan. Dětská psychoterapie. 3. vyd. Praha: Portál, 2010. 431 s. ISBN 978-807-3677-107. 3. LEVICKÁ, Jana. Základy sociálnej práce. 1. vyd. Trnava: Spoločnosť pre podporu vedy a vzdelávania na FZaSP TU, 2004. 170 s. ISBN 80-968952-30. 4. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 5. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 6. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 379 s. ISBN 80-717-8548-2. 7. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0. 8. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Slon, 1994. ISBN 80-85850-00-1. 9. ŠRAJER, Jindřich. MUSIL, Libor. et al. Etické kontexty sociální práce s rodinou. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2008, 107 s. ISBN 80-72043-09-9.
27
4 ZDRAVÍ A NEMOC Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními pojmy používanými primárně v rámci práce ve zdravotnických zařízeních (nemocnice a psychiatrické nemocnice, hospic apod.). S nimiž se sociální pracovník může setkávat i při práci v nestátním neziskovém sektoru s vybranými cílovými skupinami.
Klíčová slova: Zdraví, nemoc, psychiatrie, postižení
Průvodce studiem: Tato kapitola klade stření nároky na studium, jedná se o základní vymezení pojmologické základny v oblasti psychologie a zdravotnických pojmů především z oboru psychiatrie.
Zdravotněsociální pracovník se musí dostatečně orientovat jak v pojmologii sociální tak také zdravotnické. S těmito oblastmi se setkává v různých typech zdravotnických zařízeních (nemocnice, hospice, psychiatrické nemocnice apod.), zařízeních následné péče, dětských centrech nebo nestátních neziskových organizacích, které se věnují péči o klienty s onemocněním nebo zdravtním problémem (např. Apla, Fokus apod.) Zdraví je stav úplné tělesné psychické a sociální pohody a zároveň nepřítomnost onemocnění. Jedná se o stav, který na jedné straně umožňuje lidem poznat vlastní cíle a uspokojovat potřeby, na druhé straně reagovat na změny a vyrovnávat se se svým prostředím. Naopak nemoc je patologický stav těla nebo mysli, který je projevem změny funkcí buněk a v důsledku i morfologickým poškozením těchto buněk, tkání a orgánů. Podle normativní definice zdraví a nemoci je nemocí pouze takový stav, který nemocnému jedinci způsobuje subjektivní potíže, tato definice ale z lékařského hlediska nepokrývá všechny nemoci – příkladem je vysoký krevní tlak nebo některá nádorová onemocnění. Tato definice je tedy vhodná jen pro rozvinutá stadia nemoci. Funkcionalistická definice zdraví a nemoci definuje některé funkce organismu jako správné a jiné už jako patologické, bez ohledu na to, jestli ty patologické způsobují nějaké subjektivní potíže. Problémem tohoto přístupu je ale stanovení „normálnosti“ funkcí, protože u většiny nemocí je přesun od fyziologických hodnot k patologickým plynulý. 28
AIDS Je zkratkou pro smrtelné onemocnění známé jako syndrom získaného selhání imunity (Acquired Immuno-Defficiency Syndrome), ve kterém je imunitní systém oslaben a neschopen bojovat proti infekcím a nádorovému bujení. Onemocnění je způsobeno virem zvaným HIV (Human Immuno-Defficiency Virus).
ALZHEIMEROVA CHOROBA Alzheimerova choroba je degenerativní choroba popsaná v roce 1907 německým neurologem Aloisem Alzheimerem. Projevuje se progresivním rozpadem kognitivních funkcí, zejména myšlení a paměti, narušeným vnímáním prostoru a času, prudkými změnami nálady a inkontinencí.
AUTISMUS Autismus je psychické onemocnění způsobené abnormálním vývojem centrální nervové soustavy. Projevuje se neschopností vytvářet sociální vazby, komunikovat a dotvářet komunikaci mimikou, omezenými, stereotypními zájmy a neadekvátní reakcí na senzorické stimuly. Diagnóza autismu bývá nejčastěji stanovena ve věku 3 let.
BAZÁLNÍ STIMULACE Bazální stimulaci lze definovat jako stimulaci vnímání a alternativní způsob komunikace s klienty, kteří mají porušené vědomí. Bazální stimulace je určena hlavně pro pacienty v komatózních stavech, ale také pro klienty neklidné, dezorientované, v intenzivní péči nebo pro geriatrické pacienty. Hlavním cílem bazální stimulace je zlepšit vnímání postižených pacientů. Pomáhá rozvíjet vlastní identitu, umožňuje navázání komunikace se svým okolím, zvládnutí orientace v prostoru a čase, a tím zlepšuje funkce organizmu. Stimulující prvky pro pacienta jsou vybírány na základě autobiografické anamnézy. Pod tímto názvem se skrývá velmi podrobný popis dosavadních zvyků, oblíbených činností, jídel, nápojů, písní, hraček, kazet nebo filmů. Ta obsahuje údaje o způsobu oblékání, o zvycích týkajících se spánku nebo jiných rutinních činnostech.
BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA (MANIODEPRESIVNÍ PSYCHÓZA) Jedná se o psychickou poruchu, která se projevuje nadměrnými celkovými změnami nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i omezuje schopnost „přirozeného“ fungování. Onemocnění se projevuje střídáním manických a depresivních epizod. Dalšími projevy poruchy může být i rychlé cyklování nálad (více než 4 fáze 29
v jednom roce) či ultrarapidní cyklování (fáze se mnohokrát střídají během dne). Fáze smíšená, kdy pacient zažívá symptomy obou protipólů (mánie i deprese). Manickým syndromem se rozumí stav, kdy je nemocný nadměrně podnikavý (většinou ovšem neproduktivní), veselý, nic pro něho není problém, má sníženou potřebu spánku, v sexuální oblasti je často promiskuitní, navazuje stále nové vztahy. Může být i naopak podrážděný. Při těžké formě mluví nesrozumitelně (tzv. slovní salát), kdy myslí tak rychle, že nestačí dokončit větu. Veškeré pochody v jeho těle jsou zrychlené. Mohou mít velikášské bludy. Protikladem manickému syndromu je syndrom depresivní, při němž je nálada pokleslá. Člověk není schopen prožívat radost, trpí beznadějí, poruchami spánku, nechutenstvím, nezájmem o sex a celkově je vyčerpán. Objevují se sebeobviňovací bludy a bludy o vlastní bezvýznamnosti, bezcennosti.
DEMENCE Demence je duševní onemocnění, které se projevuje oslabením rozumových schopností v důsledku degenerativních přeměn v mozkové tkáni.
DEPRESE Deprese je charakterizována jako patologická změna nálady, která doprovází afektivní poruchy, které mohou být uni- nebo bipolární. Vyskytuje se zhruba u 10 % populace alespoň jednou za život. V depresi se klient ocitá ve stavu zoufalství, beznaděje, propadá pocitům méněcennosti a mnoha podobným symptomům. Opačným stavem je manický stav. Deprese je spojena se smutkem, zoufalstvím, pesimismem a se ztrátou motivace.
DISOCIÁLNÍ PORUCHA Sklony k protispolečenskému a kriminálnímu chování, k opakované trestné činnosti u lidí extrémně egoistických a nezdrženlivých, neschopných pocitů viny, empatie a soucitu.
DOWNŮV SYNDROM Downův syndrom patří mezi nejznámější a nejtypičtější syndromy způsobené chromozomální aberací. V klasické formě jde o nejčastější syndrom způsobený trizomií chromozomu (konkrétně trizomií 21) a nejčastější vrozenou příčinou mentální retardace. Dalšími charakteristickými znaky jsou vrozené vady srdce a typický vzhled. Díky moderním metodám prenatální diagnostiky lze tento syndrom v drtivé většině případů diagnostikovat již v průběhu těhotenství.
30
EXITUS Exitus je úmrtí člověka.
EUTANAZIE Eutanazie je obvykle definována jako usmrcení na žádost nebo smrt z milosrdenství. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, stejně jako asistovaná sebevražda, jsou z hlediska českého trestního práva nedovolené a jsou posuzovány jako vražda.
FOBIE Fobie patří mezi úzkostné poruchy, jedná se o chorobný strach z určitých podnětů, situací, např. zvířat, výšek, výtahů atp. Silné strachy, které jsou nepřiměřené podnětu, anebo nejsou podložené nějakým pochopitelným důvodem.
HANDICAP Handicap je odchylka od normy, která je tak velká, že se stává nepřijatelnou, a přináší proto znevýhodnění (nevýhoda). Představuje různé druhy znevýhodnění, ke kterým dochází v důsledku snížených schopností, potencí a výkonů. Dle Mezinárodní klasifikace nemocí – 10 se od používání tohoto pojmu se v současné době ustupuje a používá se zastřešujícího pojmu disabilita. Pojem disabilita slouží jako vyjádření pro poruchy, snížení aktivity nebo restrikce participace.
HEPATITIDA A, B, C Hepatitida je infekční onemocnění jater vyvolané hepatotropními viry. Vzhledem k významu jater se jedná o onemocnění velmi vážná. Jejich výskyt podléhá povinnému hlášení. Z epidemiologického hlediska je nejvýznamnější typ A, který díky fekálně-orálnímu mechanismu přenosu se dobře přenáší napříč rizikovými skupinami a v uzavřených kolektivech. Průběh mívá spíše lehký a nepřechází do chronicity. Typy B a C se vyznačují parenterálním mechanismem přenosu a jsou časté u nitrožilních uživatelů drog. Žloutenka typu B mívá vážnější akutní průběh, někdy přechází do chronicity. Proti typům A a B je možné ohrožené jedince očkovat. Žloutenka typu C mívá průběh spíše mírný, častěji než typ B však přechází do chronického průběhu, který může pacienta invalidizovat a později usmrtit. Perspektivní metodou léčby chronických hepatitid je léčba interferony.
31
HRANIČNÍ OSOBNOST Hluboká porucha osobnosti zapříčiněná nedostatečně vytvořenou hranicí mezi jedincem a ostatními, na začátku života mezi jím a pečující osobou, nejčastěji matkou. Tito lidé jsou schopni pouze extrémních intenzit vztahů. Mohou prožívat úplné splynutí s druhým a čekají od něj, že bude rozpoznávat a sytit jejich potřeby bez vlastního vkladu a přičinění. Ostatní považují za pouhé objekty. Jejich vztahy jsou velmi nespolehlivé a proměnlivé v krátkém čase, často se v jejich vztazích objevuje tzv. splitting (členění zážitků na kladné a záporné). Jejich neostré hranice zvyšují křehkost a nekonzistenci, jedinci často trpí poruchou identity a chovají se pak spíše dle nějakých svých představ o roli, kterou mají nyní plnit, ale z které lehce vypadávají. Pak reagují impulzivně, často se vztekem a může se objevit značná agrese i vůči sobě v podobě sebevražedných hrozeb, které používají hlavně k manipulaci partnera, aby si ho udrželi. Bojí se opuštění, protože cítí vnitřní prázdnotu a mají pocit, že nemají co druhému nabídnout. Nedostatek uvědomění na sebe často dostává podobu disociativní poruchy, kdy se jedinec cítí ve svých citech a myšlenkách rozpolcený. Afektivně je takový jedinec nestabilní, nálada se může měnit v několika vteřinách ve vztahu k okolí i k sobě samému. Ve vztazích se často vyskytuje idealizace, která může velmi lehce přecházet v devalvaci a zase naopak. V terapii sledujeme ošetření separační úzkosti a zranitelnosti a podpůrnou kombinovanou terapií vytváříme bezpečné prostředí pro zážitek intimity (intra- i interpersonální). Terapie hraničních osobností klade vysoké nároky na osobnost terapeuta a jeho zralost kvůli invazi intenzivních emocionálních obsahů, manipulaci a nestabilitě klientových vztahů. U hraničních poruch osobnosti se často vyskytují depresivní syndromy, drogová závislost nebo poruchy příjmu potravy.
HYPERKINETICKÉ PORUCHY = ADHD ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorders – hyperaktivita s poruchou pozornosti) patří mezi neurovývojové poruchy, které charakterizuje především porucha pozornosti (nesoustředěnost, nepozornost), impulzivita a hyperaktivita. Tyto poruchy se projevují již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihují 5 – 7 % dětí, převážně chlapců. V 50 % přetrvávají do dospělosti.
HOSPITALISMUS Hospitalismus je souhrn duševních příznaků, které se zejména u dítěte objevují následkem dlouhodobého pobytu ve zdravotnickém zařízení. Dítě trpí nedostatkem pevných citových vazeb, mění se jeho chování, je v porovnání se svými vrstevníky opožděno. Skupina příznaků, které se vyvíjejí vlivem dlouhého pobytu ve zdravotnickém zařízení nebo podobném zařízení kvůli odloučení od rodiny. Mezi symptomy patří 32
apatie, nemožnost potěšit se, nechutenství, poruchy spánku, celková povadlost, nezájem, smutný výraz apod. Co nejdříve je třeba navázat kontakt s mateřskou osobou, pak je hospitalismus reverzibilní (napravitelný).
IATROGENNÍ Způsobený lékařským zásahem. Iatrogenní poškození či onemocnění je způsobeno nějakou lékařskou intervencí, ať už chybným předepsáním léku, nebo nežádoucími účinky léku správně ordinovaného, chybným chirurgickým nebo jiným výkonem.
INCIDENCE Míra nového výskytu nějakého stavu nebo onemocnění, většinou udávaná v počtu případů na 10 000 obyvatel za rok.
KAPAVKA Kapavka je pohlavní nemoc, způsobená bakterií Neisseria gonorrhoea (gonokok).Gonokok infikuje sliznici močopohlavního ústrojí člověka (močová trubice u obou pohlaví, u žen čípek), dále sliznici nosohltanu, konečníku a oční spojivku (extragenitální kapavka). Vzácně může postihnout i klouby (tzv. metastatická kapavka). U neléčené nebo nedostatečně laicky léčené kapavky pak může být průběh onemocnění komplikován postižením dalších orgánů s možnými trvalými následky (např. poruchy plodnosti apod.). Klinické příznaky se liší u obou pohlaví, proto mluvíme o mužské a ženské kapavce. U mužů vyvolává gonokok na sliznici prudký akutní zánět s výraznými potížemi. U žen naopak může být infekce zcela bez příznaků (asymptomatická). Akutní kapavka, není-li řádně vyléčena, přejde do vleklého – chronického stadia s minimálními příznaky, avšak s postupným šířením na další orgány močopohlavního systému. U mužů je možnou komplikací neléčení kapavčité infekce zánět prostaty a semenných váčků, zánět nadvarlete. U žen gynekologické záněty.
KVALITA ŽIVOTA Kvalita života se obvykle popisuje v pojmech jako je soběstačnost, autonomie, důstojnost, seberealizace, spokojenost v rodinných, partnerských a dalších mezilidských vztazích, sociální a kulturní integrovanost, tvořivost apod., jindy jako “schopnost milovat, pracovat a žít v souladu s danou kulturou” (Sigmund Freud). Kvalita života ve vztahu ke zdraví je definována souborem kritérií používaných k hodnocení výsledků léčby. V léčbě závislostí je kvalita života pokládána za dlouhodobý terapeutický cíl, pro který je abstinence podmínkou nutnou, nikoliv 33
však postačující – léčba se proto nemá zaměřit pouze na změnu návykového chování, ale i na změnu (zralost) osobnosti a celkového životního stylu.
MANICKÝ SYNDROM Manický syndrom patří mezi afektivní poruchy, představuje protipól depresivního syndromu. Jedná se o patologicky elevovanou náladu spojenou s urychlením psychomotorického tempa. Nemocný obyčejně pociťuje velké množství energie, mizí nebo se výrazně snižuje potřeba spánku. Manický syndrom se vyskytuje buď jako jedna fáze bipolární afektivní poruchy (maniodepresivní syndrom) nebo samostatně. Může být vyvolán užitím látky s psychostimulačním účinkem.
MENTÁLNÍ ANOREXIE Mentální anorexie je poměrně časté psychiatrické onemocnění týkající se zejména dospívajících dívek, vyskytnout se nicméně může i u chlapců. Mentální anorexie má na dospívající organismus devastující účinky a může vést k závažnému narušení tělesného i psychického vývoje. Ve svém důsledku může extrémní vyhladovění vést až k smrti postižené a smrt jako důsledek anorexie není nijak výjimečná.
MENTÁLNÍ BULIMIE Mentální bulimie je porucha příjmu potravy, podobně jako mentální anorexie. Její podstatou je záchvatovité přejídání a snaha tomuto čelit – úmyslným vyvoláním zvracení potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek ve věku 13 – 18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie.
MENTÁLNÍ RETARDACE Stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje‚ který je charakterizován zvláště porušením dovedností‚ projevujícím se během vývojového období‚ postihujícím všechny složky inteligence‚ to je poznávací‚ řečové‚ motorické a sociální schopnosti. Retardace se může vyskytnout bez‚ nebo současně s jinými somatickými nebo duševními poruchami. Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými testy inteligence. Může to být ovšem nahrazeno škálami‚ které určují stupeň sociální adaptace v určitém prostředí. Taková měření škálami určují jen přibližně stupeň mentální retardace. Diagnóza bude též záviset na všeobecných intelektových funkcích‚ jak je určí školený diagnostik.
34
NEURÓZA Funkční duševní porucha. Obtíže, kterými trpí neurotik, mohou být subjektivně vnímané jako velmi nepříjemné, není však závažněji postižena schopnost správně vnímat a interpretovat realitu. Současná klasifikace duševních chorob užívá termín neurotická porucha jako nadřazený pro větší skupinu chorob, pro které jsou charakteristické symptomy jako úzkost, fobie, obsese a kompulze, poruchy spánku, obavy z budoucnosti, psychická únava, podrážděnost, deprese. Hojně se vyskytují i tělesné obtíže: pocity horka a chladu, bušení srdce, bolesti hlavy, kolapsy, třesy atd. Z hlediska závislostí je významné, že neurotici často zneužívají léky ze skupiny anxiolytik, mnohdy s vědomím lékaře.
OBSEDANTNÍ PORUCHY Poruchy myšlení, kdy hlavním steskem nemocných jsou myšlenky, které se jim vnucují do mysli proti jejich vůli a nedají se potlačit. Pacient si je vědom, že vznikají v jeho mysli a pokouší se je neúspěšně ignorovat a neutralizovat. Celý proces doprovází úzkost, která zesiluje, když se pacient pokouší myšlenky zapudit. Porucha patří do okruhu neurotických obtíží.
PARANOIDNÍ SYNDROM Jeho základní charakteristikou je vztahovačnost. Postižený si interpretuje realitu způsobem, který vede k pocitu ohrožení a křivdy. Časté jsou pocity pronásledování. Syndrom je málo specifický, je součástí klinického obrazu mnoha chorob, častý je při abusu psychostimulancií (kokain, amfetamin, pervitin). Porucha je významná zvláště tehdy, má-li psychotickou hloubku, kdy pocit ohrožení může vést k agresivnímu chování a útokům vůči okolí. Ve slangu uživatelů drog se často používá termín „stíha“.
PORUCHY CHOVÁNÍ Můžeme je rozdělit podle věku na 2 hlavní kategorie. Mohou se vyskytovat jednak v dětství, kam patří zvláště poruchy chování a pozornosti, v užším slova smyslu se jedná o hyperkinetickou poruchu. Je charakterizovaná raným začátkem, obyčejně v prvních 5 letech života. Hlavními symptomem je neschopnost vytrvat u jedné činnosti, děti přecházejí od jedné činnosti k druhé, ztrácejí pozornost v jednom úkolu a jejich pozornost se obrací na úkol jiný. Porucha vede obyčejně ke značným problémům v průběhu výukového procesu, lékem volby jsou psychostimulancia, která děti paradoxně zklidní a umožní jim se soustředit na jeden úkol. Riziko vzniku závislosti je malé. V dospělosti se poruchy chování projevují jednak jako poruchy osobnosti kdy se jedná o hluboce zakořeněné vzorce chování, které se objevují jako stereotypní odpověď na široký rozsah osobních a sociálních situací a jsou výrazně 35
odchylné od způsobů běžných v dané kultuře. Mohou se objevovat jako vývojové stavy, nebo získané poruchy jako následek těžkých stresových událostí, nebo následek psychiatrických poruch. Ve starších učebnicích jsou poruchy osobnosti shrnuty pod pojmem psychopatie. Mezi poruchy chování v širším smyslu řadíme i poruchy příjmu potravy a jiné impulsivní poruchy jako patologické hráčství nebo dipsománii – recidivující impulsivní opíjení se bez přítomnosti závislosti. Abusus psychotropních látek může vyvolat zvýšení nebo snížení tempa chování, podle toho, zda jde o stimulující nebo tlumivé látky.
PORUCHY OSOBNOSTI Porucha osobnosti je vážné narušení psychického vývoje v rámci sociálních zkušeností jedince. Poruchy osobností zahrnují hluboce zakořeněné a přetrvávající vzorce chování projevující se jako neměnné odpovědi na široký rozsah osobních a sociálních situací. Představují extrémní nebo významné odchylky od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a zvláště utváří vztahy k druhým. Takové vzorce chování mají tendencí být stabilní a zahrnovat různé oblasti chování a psychologických projevů. Poruchy osobnosti se liší od změny osobnosti dobou a způsobem jejich vzniku. Jsou to vývojové stavy, které se objevují v dětství nebo dospívání a pokračují do dospělosti. MKN 10 rozlišuje následující poruchy osobnosti (F60.0-9): paranoidní, schizodní, dissociální, emočně nestabilní s podtypy impulzivní a hraniční, histriónská, anankastická, anxiózní (vyhýbavá), závislá, specifické poruchy (narcistická a další) a poruchy osobnosti nespecifikované. DSM IV rozděluje poruchy osobnosti do 3 základních skupin: podivíni a lidé excentričtí (porucha paranoidní, schizoidní a schizotypální), lidé dramatičtí, emoční a proměnliví (poruchy antisociální, hraniční, histrionské a narcistní) a lidé úzkostní a ustrašení (poruchy vyhýbavé, závislé a trpící obsedantně-kompulzivní poruchou). Poruchy osobnosti se také dělí podle hloubky poškození a věku, ve kterém vznikly. Mezi symptomy poruch osobnosti patří: afektivní labilita, úzkostnost, agresivita, iritabilita, nutkavost, kognitivní poruchy, poruchy chování, sebepoškozování, omezené (sebe)vyjadřování, sociální inhibice, podezíravost, potíže s vlastní identitou a intimitou. U drogově závislých se nejčastěji vyskytují hlubší typy osobnostních poruch – hraniční a narcistická, což znamená, že v individuálním psychickém vývoji těchto jedinců došlo k vážnému narušení v nejranějších fázích. Pokud má být léčba závislých s poruchami osobnosti efektivní, je třeba se věnovat také léčbě této poruchy formou dlouhodobé intenzivní individuální psychoterapie.
PORUCHY SEXUÁLNÍ PREFERENCE (PARAFILIE) Parafílie (též sexuální deviace, perverze, aberace, varianty) jsou stavy kvalitativně změněné sexuální motivace osob. Mezi parafilie je možné zařadit fetišismus, fetišistický transvestitismus, exhibicionismus, voyeurismus, pedofilii, 36
sadomasochismus, mnohočetné poruchy sexuální preference a jiné poruchy sexuální preference (frotérství, nekrofilie). Fetišismus, je pokud erotický zájem subjektu je zaměřen pouze na určitý symbol sexuálního partnera, na jinou část těla a její specifickou kvalitu, na součást oděvu (prádlo, boty). Jindy je fetiš zcela bez vztahu k případnému erotickému objektu (kožešiny, guma apod.). Mezi fetišistické fixace lze řadit také případy pohlavních styků se zvířaty (zoofilie), kdy mají zvířata pro parafilika specifickou erotickou hodnotu. Vzácně se pozoruje fetišistická fixace na věci nevábné, kupř. na stolici, moč, páchnoucí odpadky (exkrementofilie, urofilie, mysofilie). K raritním případům patří fetišistická fixace na oheň (pyrofilie) a na mrtvá těla (nekrofilie). Fetišismus má silnou kompulzivní složku. Fetišistický transvestitismus se vyznačuje oblékáním do ženského prádla ve stavu značného erotického vzrušení. Ukájejí se přitom různými autoerotickými praktikami. Typický fetišistický transvestita má většinou heterosexuální orientaci a nepomýšlí na změnu pohlaví. Exhibicionismus, subjekt se vzrušuje a ukájí tím, že před apetovaným objektem obnažuje svůj genitál. V typických případech exhibicionista atakuje dospělé ženy a nesnaží se při svém počínání o sblížení s objektem. Exhibicionismus je jedna z nejrozšířenějších poruch sexuální preference. Typický exhibicionista nemá tendence agresivní a neatakuje dětské objekty. Zcela nesexuální je expozice genitálu u některých psychotiků a dementních jedinců. Při voyerismu se postižený ukájí a vzrušuje tím, že potají sleduje apetovaný objekt při intimních aktivitách erotických (mazlení, koitus) i neerotických (převlékání, koupání, močení i defekace). Slídičství patří k sexuálním projevům, které se mohou vyskytnout i v průběhu zcela konvenční sexuální socializace. V případě parafilního projevu je zaměřeno na anonymní objekt, se kterým postižený nemá žádnou tendenci komunikovat a navazovat vztah. Pedofilie je sexuální orientace na předpubertální, tedy dětské objekty. Má povahu celoživotního zaměření, setrvalé vlastnosti. Pedofilní zaměření má povahu heterosexuální, homosexuální nebo bisexuální. Se svými pedofilními tendencemi se subjekt vyrovnává různě, mohou být zcela popřeny a potlačeny. Jindy se pedofilnímu jedinci nepodaří potlačit tyto tendence a pokusí se je realizovat. Pokud není přístup pedofila k objektu agresivní, zůstává případný sexuální kontakt s dítětem někdy velmi dlouho utajen. Pedofilové se dovedně vtírají do světa dítěte. Intimní kontakty mohou mít podobu hry nebo instruktáže, ke svému ukojení dospěje pedofil nejčastěji masturbací. Genitální spojení je u pedofilních kontaktů poměrně vzácné, specifické jsou koity interfemorální. Typický neagresivní pedofil je nápadný vysokou příchylností k dětem. Sadomasochismus je v současné klasifikaci řazen jako jedna diagnostická jednotka. Pro účely textu je však lepší pojednat o jeho obou složkách zvlášť. 37
U sadismu je předmětem erotického zájmu agrese a hostilita k sexuálnímu objektu. Sexuální násilí má pestrou fenomenologii, jde o pestrou škálu sexuálně deviantních tendencí a aktivit, od fetišistických sadistických partnerských projevů až po útočný sadismus a sadistickou vraždu. Masochismus spočívá v erotické fascinaci agresivitou směrovanou proti jeho osobě. Sexuálně se vzruší, je-li plísněn, tupen, ponižován, šikanován nebo dokonce trýzněn. Masochisté přemlouvají nebo uplácejí své sexuální objekty, aby jim toto poskytly. Mnohý masochista nehledá partnera a orientuje se autoeroticky. Takoví masochisté si někdy způsobují vážná zranění pomocí mučících přístrojů vlastní konstrukce. Jiné poruchy sexuální preference, pod tento název současná klasifikace řadí tušérství, frotérství a telefonní skatologii. V pojetí české sexuologické školy jsou tyto odchylky řazeny mezi patologickou sexuální agresivitu. U tušérů a frotérů se sexuální vzrušení a ukojení potencuje, když se tisknou na ženy v situacích zcela neosobních, případně ženy v takových situacích osahávají. Ukájení se třením o objekt (frotéři), nebo osaháváním objektů (tušéři) a dotykový kontakt je tím, o co maximálně usilují. Většinou nemají tendenci s objektem komunikovat a často se jakékoliv komunikaci aktivně vyhýbají. Parafilici trpící telefonní skatologií se vyžívají v telefonických hovorech s obscénní tématikou, při které se pohlavně ukájejí.
PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Do tohoto okruhu patří především mentální anorexie (chorobné nechutenství a hubnutí) a bulimie (chorobná hltavost, spojená s návykovým zvracením zhltnuté potravy a s hubnutím stejně jako při anorexii). Obě poruchy se vyskytují především u dívek a mladých žen, ale mužské případy jsou rovněž známy. Na obě poruchy lze i zemřít, pokud je zhubnutí extrémní a doprovázené celkovým zchátráním, snížením imunity a metabolickým rozvratem. U obou poruch nepochybně hraje roli též úloha jídla jako tzv. intermediárního objektu v rodinných vztazích a s tím související protest v dospívání, pocity viny a sebepoškozující tendence. Poruchy příjmu potravy patří k syndromům, které jsou typické pro hraniční poruchu osobnosti. Často se vyskytují mezi drogově závislými jako duální diagnóza, přičemž porucha se obvykle objevuje až poté, co závislost sama během léčby ustupuje do pozadí. Závažnější případy vyžadují specifickou léčbu.
POSTTRAUMATICKÁ STRESOVÁ PORUCHA Posttraumatická stresová porucha je duševní porucha, která vzniká po náhlých, život či osobní integritu ohrožujících událostech. Otřesnou událost může zažít přímo pacient sám nebo jeho blízký člověk nebo jako svědek. Posttraumatická stresová porucha vzniká nejčastěji jako opožděná reakce na mimořádně silnou stresovou událost. Po takovéto události se může rozvinout nejprve akutní reakce na stres, 38
charakterizovaná ustrnutím, dezorientací, omezením pozornosti, v pozdějším stádiu pak apatií nebo naopak hyperaktivitou. Tuto reakci lze často snadno během několika dnů překonat. Poté se u části lidí vystavených stresoru (asi 20 – 40 % obětí) projeví posttraumatická stresová porucha. Projevuje se znovuprožíváním události v myšlenkách, fantaziích nebo snech. Klient se často vyhýbá místu nebo situaci připomínající nehodu. Nevzpomíná si na některé podrobnosti či dokonce na celé období, má obtíže s usínání a spánkem, bývá podrážděný, mívá návaly hněvu, potíže s koncentrací a trpí nadměrnou úlekovou reaktivitou. K rozvoji těchto příznaků dochází nejpozději do 6 měsíců po události a symptomy trvají nejméně jeden měsíc.
PSYCHÓZA Psychóza je závažný duševní stav, který lze definovat jako neschopnost chovat se a jednat v souladu s okolnostmi. Je to vlastně disociace mezi vnímáním, chováním a prožíváním. Mění se stav nemocného k realitě. Rozdíl mezi psychózou a neurózou je, že psychóza je závažné onemocnění s organickými poruchami mozku, viditelná i na neurologickém vyšetření, kdežto neuróza je stav neohrožující náš život, pouze ho ztěžuje (bez organických poruch mozku).
REMISE Vymizení symptomů poruchy nebo nemoci. Obvykle se nepoužívá ve smyslu vyléčení či úplné úzdravy, ale předpokládá se, že porucha nebo nemoc jsou stále přítomny bez zjevných symptomů. Spontánní remise znamená vymizení symptomů, aniž by došlo ke specifické léčbě.
SCHIZOFRENIE Schizofrenie je závažné duševní onemocnění projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, postupujícím rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují halucinace, bludné představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení pohybové koordinace. Prvotní příznaky se rozvíjejí nejčastěji v pozdní adolescenci a rané dospělosti, přičemž diagnostikovaný výskyt v populaci je asi 0,4 %.
SOCIÁLNÍ FOBIE Sociální fobie je neurotická porucha, charakteristická strachem z určitého sociálního, mezilidského kontaktu, což je doprovázeno úzkostí, pramenící z vědomých a nevědomých negativních očekávání vlastního selhání v této osobní rovině.
39
STRES Je možné definovat jako souhrn fyzických a duševních reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními. Podle této definice je stres odpověď, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž, fyzickou nebo psychickou. Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.
SVRAB Svrab je časté infekční kožní onemocnění, přenosné z člověka (vzácněji zvířete) na člověka, které patří do skupiny chorob přenosných pohlavním stykem (STD). Původcem je mikroskopický roztoč Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová). Roztoč žije celý život v kůži člověka. Mimo hostitele samička přežívá maximálně 2 – 3 dny. Dospělá samička zákožky má velikost 0,3 – 0,4 mm, sameček je poloviční. Oplodněná samička se zavrtává do škáry kůže a vytváří chodbičku, kde během svého30denního života denně klade 2 – 3 vajíčka. Larvy se líhnou za 3 – 4 dny, kompletní vývoj trvá 10 – 14 dní. Pouze 10 % vajíček přežívá do dospělosti. Průměrný počet dospělých samiček na kůži nakaženého pacienta je asi 11. Klinický obraz a diagnostika infekce: Intenzivní až kruté noční svědění po zahřátí pod pokrývkou. Vyrážka na charakteristických místech kůže – zejména tam, kde je malá tloušťka kůže – genitál, třísla, podbřišek, kolem pupku, podpaží, prsní bradavky, mezi prsty ruky, u malých dětí na dlaních. Zpravidla současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů. Charakteristické jsou dvojice drobných pupínků spojených náznakem malé chodbičky. Vlivem škrábání je typický obraz u neléčeného svrabu časem zkreslen druhotnou infekcí s hnisáním, ekzematizací a šířením kožních projevů na další místa. Postupně může být postižen celý kožní povrch, kromě obličeje a kštice.
SYFILIS Syfilis (lues, příjice) je chronické infekční, celkové onemocnění, které probíhá ve třech stadiích, kdy se střídá období klinické manifestace a období bezpříznakové, latentní. Celkem vyčleňujeme 3 fáze, které jsou charakteristické svými příznaky. Příjice se projevuje pestrou škálou příznaků, schopností napodobit celou řadu nemocí. Může postihnout kterýkoliv orgán nebo tkáň. Neléčená nebo nedostatečně léčená může být v pozdním stadiu příčinou úmrtí či invalidity pacienta (postižení srdečně - cévního aparátu, centrálního nervového systému, kůže, kostí apod.).
40
SYNDROM VYHOŘENÍ (BURN-OUT SYNDROM) Ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí. Nejčastěji se spojuje se ztrátou činorodosti a smyslu práce, projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti, postižený ztrácí zájem o svou práci, spokojuje se s každodenním stereotypem a rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní růst, snaží se pouze přežít a nemít problémy. Ve vývoji lze definovat několik stadií:
jedinec by chtěl pracovat co nejlépe, touží po úspěchu, ale ten nepřichází, nic nestíhá, je stále v časové nouzi, jeho práce začíná ztrácet systém, výskyt běžných symptomů neurózy, provázený pocitem, že něco musí pořád dělat, výsledkem je chaos, pocit „musím“ se ztrácí a obrací ve vzdor: „nemusím nic.“
Nakonec kolegové obtěžují už jen svou přítomností, pryč jsou zbytky zájmu, nadšení, zůstala jen únava a zklamání. Obranou proti vyhoření je víra ve smysl poslání a v možnosti dalšího rozvoje, vědomí potřebnosti a umění vždy nalézat něco, na co se lze těšit. Pomáhá též supervize, duševní hygiena a relaxace.
SYNDROM NÁHLÉHO ÚMRTÍ KOJENCE Syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS) je definován jako náhlá a vzhledem k předchozímu stavu neočekávaná smrt kojence, u které se nepodaří ani při pitvě nalézt příčinu smrti. Incidence SIDS je 0,22 na 1 000 živě narozených dětí. V České republice tedy postihuje kolem 25 dětí ročně, mírně častěji jsou postiženi chlapci. Příčina smrti není známá.
ÚMRTNOST Úmrtnost neboli mortalita je demografický ukazatel, udávající podíl zemřelých z určité skupiny za určité časové období.
ÚSTAVNÍ LÉČBA Léčba v lůžkovém zařízení obecně (jako protiklad léčby ambulantní) nebo v užším smyslu léčba na specializovaném oddělení nemocnice nebo psychiatrické nemocnice. Podmínkou je vždy lékařské vedení a strukturovaný program. Podle délky může jít o léčbu krátkodobou nebo střednědobou. Dlouhodobá léčba obvykle probíhá jako pobyt v terapeutické komunitě a hovoříme spíše než o ústavní o rezidenční léčbě. Pro ústavní léčbu v nemocnici či léčebně jsou indikováni klienti s vysokým potenciálem pro relaps, rizikovým sociálním okolím a psychickými či somatickými komplikacemi.
41
ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ Zdravotní postižení je určitá odchylka ve zdravotním stavu člověka, která jej omezuje v určité činnosti (pohyb, kvalita života, uplatnění ve společnosti). Podle druhu postižení lze zdravotní postižení dělit na tělesné postižení, mentální postižení, kombinované postižení a duševní nemoci.
Σ
Shrnutí Oblast pojmologické základny sournně nazvané zdraví a nemoc, přináší přehled často používaných zdravotních problémů a aspektů s nimiž se zdravotněsociální pracovník může ve své praxi setkat. Tento výčet je pouze základní a pro orientaci v oblasti zdravotnictví je třeba hlubší studium.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Jedná se o syndrom, který patří mezi nejznámější a nejtypičtější syndromy způsobené chromozomální aberací. V klasické formě jde o nejčastější syndrom způsobený trizomií chromozomu (konkrétně trizomií 21) a nejčastější vrozenou příčinou mentální retardace. Dalšími charakteristickými znaky jsou vrozené vady srdce a typický vzhled. 2. Způsobený lékařským zásahem. Toto poškození či onemocnění je způsobeno nějakou lékařskou intervencí, ať už chybným předepsáním léku, nebo nežádoucími účinky léku správně ordinovaného, chybným chirurgickým nebo jiným výkonem. 3. Jedná se o poruchu příjmu potravy. Její podstatou je záchvatovité přejídání a snaha tomuto čelit – úmyslným vyvoláním zvracení potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek ve věku 13 – 18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Léčí se pomocí psychoterapie. 4. Jedná se o duševní poruchu, která vzniká po náhlých, život či osobní integritu ohrožujících událostech. Otřesnou událost může zažít přímo pacient sám nebo jeho blízký člověk nebo jako svědek. Tato porucha vzniká nejčastěji jako opožděná reakce na mimořádně silnou stresovou událost. Po takovéto události se může rozvinout nejprve akutní reakce na stres, charakterizovaná ustrnutím, dezorientací, omezením pozornosti, v pozdějším stádiu pak apatií nebo naopak hyperaktivitou. Tuto reakci lze často snadno během několika dnů překonat. Poté se u části lidí vystavených stresoru (asi 20 – 40 % obětí) projeví tato porucha. Projevuje se znovuprožíváním události v myšlenkách, fantaziích 42
nebo snech. Klient se často vyhýbá místu nebo situaci připomínající nehodu. Nevzpomíná si na některé podrobnosti či dokonce na celé období, má obtíže s usínání a spánkem, bývá podrážděný, mívá návaly hněvu, potíže s koncentrací a trpí nadměrnou úlekovou reaktivitou. K rozvoji těchto příznaků dochází nejpozději do 6 měsíců po události a symptomy trvají nejméně jeden měsíc. 5. Jedná se o vymizení symptomů poruchy nebo nemoci. Obvykle se nepoužívá ve smyslu vyléčení či úplné úzdravy, ale předpokládá se, že porucha nebo nemoc jsou stále přítomny bez zjevných symptomů.
Instrukce: Zodpovězte na otázky uvedené pod kazuistikami: Kazuistika č. 1 Pan Petr asi čtrnáct dní trpěl intenivními bolesmi břicha. Jeho stav se zhoršoval a i když se mu moc nechtělo, tak se nakonec rozhodl vyhledat lékaře. Jeho ošetřující lékař jej okamžitě poslal do zdravotnického zařízení. Pan Petr byl okamžitě přijat k chirurgickému výkonu pro náhlou příhodu břišní. Při operačním výkonu lékař nedopatřením zapomněl v operační ráně roušku. V pooperčním období se u pana Petra začala oběvovat horečka a bolesti způsobené zánětem v souvislosti s cizím tělesem v dutině břišní.
O jaký druh poškození se v tomto případě jedná?
Kazuistika č. 2 Slečna Marie byla se svou kamarádkou šla se pobavit do jedné z největších pražských diskoték. Večer probíhal naprosto běžně, dívky popíjely, tančily a bavily se. Asi o půlnoci uprostřed zábavy se najednou po místnosti začal šířit dým. Marie vůbec nevěděla, co dělat. Na diskotéce se rozpoutala panika, všichni se snažili co nejrychleji dostat ven z budovy. Všude byl dým, Marie utíkala ke vchodu, po cestě však upadla a ostaní se začali valit přes ni. Dívka upadla do bezvědomí a probudila se až druhý den ve zdravotnickém zařízení. Měla mnohočená zranění, a tak byla hospitalizována po dobu 3 týdnů. Když byla propuštěna ze zdravotnického zařízení, začala se vyhýbat místům, kde se nachází větší počet lidí, jako jsou obchody, kulturní akce, trhy apod. Její obavy byly tak velké, že se nedokázala natvrátit ani do svého zaměstní, kde působila jako pracovnice pošty na přepážce. Slečna Marie se nyní straní čím dál více lidí, zůstává doma a vychází jen minimálně.
Jaký stav se u slečny Marie začal projevovat?
43
Kazuistika č. 3 Nela nastoupila jako sociální pracovnice do K-centra. Vždy toužila pomáhat lidem, proto byla velmi ráda, že se jí naskytla možnost jít pracovat s drogově závislými. Naplno se vrhla do práce, každý den zůstávala v práci i po pracovní době a svým klientům často pomáhala i ve svém volném čase. Veškerou svou energii investovala do své práce. Silně prožívala příběhy svých klientů, každé jejich selhání pro ni bylo velmi zraňující. Asi po půl roce se Nela začala cítit velmi vyčerpaná, postupně ztratila motivaci pro další práci. Postupně začala pociťovat, že její práce nemá žádný smysl.
Jak se nazývá stav v němž se Nela nyní nachází?
Jaké znáte možnosti prevence tohoto stavu?
Kazuistika č. 4 Paní Nikola ve svých 35 letech poprvé otěhotněla. Se svým přítelem dítě neplánovali, ale když k tomu došlo, měli radost. Celé těhotenství probíhalo zcela normálně. Porod byl protrahovaný, ale nakonec vše bylo v pořádku. Po týdnu si paní Nikola mohla odvést svého malého synka Tomáše domů. Období po návratu ze zdravotnického zařízení probíhalo naprosto běžným způsobem. Když byly Tomáškovi 3 měsíce, našla jej maminka v postýlce bez známek životních funkcí. Okamžitě přivolala zdravotnickou záchrannou službu a zahájila kardiopulmonální resuscitaci. Při převozu do zdravotnického zařízení dítě zemřelo. V rámci provedené pitvy nebyla zjištěna žádná zjevná příčina smrti tohoto dítěte.
Jak se nazývá stav o který se v tomto případě s největší pravděpodobností jednalo?
Kazuistika č. 5 Emičce je 8 let, před třemi týdny jela s rodiči vozem na dovolenou. Krátce poté co se rodina vydala na cestu, došlo k dopravní nehodě, při níž byla Ema vážně zraněna. V kritickém stavu byla letecky transportována do fakultní nemocnice Motol. Po operačním výkonu byla přeložena na aneziologicko-resuscitační oddělení, kde zůstala po dobu jednoho týdne, následně byla transferována na jednotku intenzivní péče kde je nyní již druhý týden. Rodiče Emu navštěvují asi 1x týdně, neboť bydlí 70 km od Prahy. Její zdravotní stav je stabilizovaný. Ema je však intenzivně plačtivá, apatická, je jí velmi smutno po mamince. Odmítá přijímat jídlo a trpí poruchami spánku.
Jak se nazývá stav, v němž se Ema nachází? Jak by bylo možné tento stav změnit?
44
Doporučená literatura 1. ATKINSON, Rita. L. Psychologie. 2. vyd., Překlad: Erik Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2003, 751 s. ISBN 80-717-8640-3. 2. BOUČEK, Jaroslav. Obecná psychiatrie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, 216 s. ISBN 80-244-0240-8. 3. HARTL, Pavel. HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. 4. KELNAROVÁ, Jarmila. MATĚJKOVÁ, Eva. Psychologie: pro studenty zdravotnických oborů. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 162 s. ISBN 978-8024732-701. 5. MAHROVÁ, Gabriela. VENGLÁŘOVÁ, Martina. et al. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vyd. Praha: Grada. 2008, 168 s. ISBN 80-247-2138-4. 6. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 7. ONDRUŠOVÁ, Zlata. et al. Základy sociálnej práce. 1. vyd. Brno: MSD Brno, 2009. 139 s. ISBN 978-80-7392-109-5. 8. TRACHTOVÁ, Eva. et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005, 185 s. ISBN 80-7013-324-4. 9. VENGLÁŘOVÁ, Martina. MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2005. 144 s. ISBN 978-80-247-1262-8. 10. VYMĚTAL, Jan. et al. Obecná psychoterapie. 2., rozš. vyd. Praha: Grada. 2004, 340 s. ISBN 978-802-4707-235.
45
5 SOCIÁLNÍ SLUŽBY A ORGANIZACE Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními pojmy vztahujícími se k nejvýznamějším typům sociálních služeb a organizací.
Klíčová slova: Sociální služby, nestátní neziskové organizace, zařízení
Průvodce studiem: Tato kapitola neklade velké nároky na studium, jedná se o seznam základních typů služeb a organizací s bazálním popisem jejich činnosti.
V rámci sosiální práce je možné se setkat s širokým spekterem služeb a organizací. Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psychoterapie a socioterapie, pomoc při prosazování práv a zájmů apod. Cílem služeb bývá mimo jiné: -
-
podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele, jeho návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního životního stylu, rozvíjet schopnosti uživatelů služeb a umožnit jim, pokud toho mohou být schopni, vést samostatný život, snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života uživatelů.
Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Nestátní neziskové organizace jsou charakterizovány jako takové organizace, které nevytvářejí zisk k přerozdělení mezi své vlastníky, správce nebo zakladatele. Zisk
46
sice mohou vytvořit, ale musí ho zase vložit zpět do rozvoje organizace a plnění jejího poslání. Právě v nestátních neziskových oraganizacích působí velký podíl sociálních pracovníků působících na území České republiky. Neziskové organizace se specializují na širokou paletu cílových skupin.
APLA ČR APLA ČR sdružuje a zastřešuje veřejně prospěšné organizace, které uplatňují postupy a metody při práci s osobami s poruchou autistického spektra uznávané odbornou veřejností a ve své činnosti se ubírají směrem hlavního (mainstreamového) terapeutického proudu a nikoliv alternativních metod.
AZYLOVÉ DOMY Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení.
CENTRA DENNÍCH SLUŽEB Centra denních služeb poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.
DIAKONIE ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ Diakonie Českobratrské církve evangelické je zařízení církevní služby Českobratrské církve evangelické, které poskytuje a zajišťuje sociální, zdravotní a pastorační pomoc či péči osobám, které se vlivem svého zdravotního postižení, věku, nemoci nebo osamocení dostali do obtížné životní situace.
DENNÍ STACIONÁŘE Denní stacionáře poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
47
DOMY „NA PŮL CESTY“ Domy na půl cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
DOMOVY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Domovy pro osoby se zdravotním postižením poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
DOMOVY PRO SENIORY Domovy pro seniory poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.
DOMOVY SE ZVLÁŠTNÍM REŽIMEM Domovy se zvláštním režimem poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob.
DOMÁCÍ PÉČE Domácí péče je odborná zdravotní péče poskytovaná pacientům na základě doporučení registrujícího praktického lékaře, registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo ošetřujícího lékaře při hospitalizaci v jejich vlastním sociálním prostředí. Je zaměřena zejména na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčitelně nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Jejím cílem je zajistit maximální rozsah, dostupnost, kvalitu a efektivitu zdravotní péče pacientům v jejich vlastním sociálním prostředí.
48
DROP-IN DROP-IN působí v Praze a zaměřuje se tradičně především na vysoce problémovou drogovou komunitu velkoměsta. Služby DROP-IN tvoří v současnosti ambulantní a kontaktní centrum, terénní program s výměnou injekčního náčiní, program metadonové substituce a psychoterapeuticky zaměřené středisko následné péče.
FOKUS Sdružení pro péči o duševní zdraví. Provozuje komunitní centra, chráněné dílny, chráněné bydlení, kluby atd. Vedle FOKUS Praha působí samostatné regionální organizace FOKUS po celé ČR. Někde se zabývají též službami pro problémové uživatele drog nebo s nimi spolupracují.
HOSPIC Hospic je denní stacionář i hospitalizační instituce pro nevyléčitelně nemocné.
HOSPICOVÁ PÉČE Hospicová péče je taková péče, která nabízí těžce nemocným a jejich blízkým účinnou pomoc, kdy už jsou prostředky klasické medicíny, síly a schopnosti nejbližšího okolí pečovat o nemocného nedostačující. Hospicová péče je určena většinou pro pacienty s onkologickým onemocněním, přijímáni jsou ale i pacienti s jinými druhy nevyléčitelných onemocnění, většinou v terminálním stadiu onemocnění. Hospicová péče se poskytuje jak v lůžkových hospicových zařízeních, tak i doma ve spolupráci s rodinou nemocného.
CHARITA Charita (z latinského výrazu caritas = slitování, smilování) obvykle označuje dobrovolné dobročinné akce na pomoc trpícím lidem, dětem, starým lidem, sociálně slabým, nemocným a podobně. V praxi může nabývat různých forem, peněžitými i věcnými dary počínaje až po práci vykonávanou zdarma pro nějakou dobročinnou, humanitární či charitativní organizaci. Charita Česká republika je nezisková humanitární organizace. Charita ČR je největším nestátním poskytovatelem sociálně zdravotních služeb v České republice s více než stoletou historií. Hlavní činností Charity ČR je pomoc potřebným na území ČR. Stále větší měrou se podílí také na humanitární a zejména rozvojové pomoci do zahraničí.
49
CHRÁNĚNÁ DÍLNA Sociální služba, která je součástí komplexu sociálních a zdravotních služeb. Poskytování práce v chráněných dílnách (ChD) je vázáno na kontakt s pracovištěm poskytujícím léčebné (doléčovací) a resocializační služby. Cílem ChD je znovuobnovení (vytvoření) běžných pracovních návyků, získání pracovních dovedností a finanční příjem. Na práci v ChD je uzavřena řádná pracovní smlouva a klienti pracují za mzdu. Práce v chráněné dílně zpravidla koresponduje s dobou terapeutického programu: obvykle od 4 měsíců do jednoho roku. ChD je vedena minimálně středoškolsky vzdělaným člověkem s praxí v oboru a zkušeností práce s lidmi. Vytvořit chráněný pracovní program, který splňuje požadavky výuky, výchovy i finanční efekt, je obtížné. Zpravidla jsou tyto programy dotovány. Úřady v rámci aktivní politiky zaměstnanosti mohou přispívat na mzdy takto zaměstnaných osob. Chráněná dílna na rozdíl od pracovní terapie, která bývá součástí krátkodobé, střednědobé či dlouhodobé léčby, musí respektovat požadavky na následnou zaměstnatelnost a situaci na trhu práce. Příklady dobré praxe: čajovna, vývařovna, truhlářská dílna. Osvědčila se spolupráce ChD se středními školami, učilišti a agenturami poskytujícími v daném oboru rekvalifikace. V tomto případě může ChD klientovi nabídnout kromě praktických zkušeností i vyšší vzdělanostní statut.
CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.
KLOKÁNEK Klokánek je projekt Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je nabídnout dětem namísto ústavní výchovy přechodnou rodinnou péči na dobu, dokud se nemohou vrátit zpět do své rodiny, nebo dokud pro ně není nalezena trvalá náhradní rodinná péče (osvojení, pěstounská péče, svěření do výchovy třetí osoby).
NÍZKOPRAHOVÁ DENNÍ CENTRA Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší.
NÍZKOPRAHOVÁ ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI A MLÁDEŽ Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. 50
Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně.
NÍZKOPRAHOVOST Nízkoprahovost je nabízení služeb klientům takovým způsobem, který klade důraz na možnou anonymitu, bezplatnost a snadnou dostupnost (jak časovou, tak prostorovou blízkost kontaktního centra místům, kde se obvykle klienti vyskytují).
NOCLEHÁRNY Noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování.
ODLEHČOVACÍ SLUŽBY Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.
OSOBNÍ ASISTENCE Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.
PEČOVATELSKÁ SLUŽBA Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb.
51
PEER PROGRAM Metoda primární prevence, založená na využívání osob stejného věku (při peer programech v ČR obvykle o několik let starší vrstevníci), případně stejného zázemí ke vzdělávání či jinému ovlivnění cílové skupiny. Např. výběr člena vrstevnické skupiny ve škole, který je vyškolen, aby předával protidrogové informace svým kamarádům nebo využívání aktivních uživatelů drog k vzdělávání ostatních uživatelů v tom, jak omezit nebo snížit užívání drog, příp. jak je užívat bezpečněji. K výběru těchto „peerů“ se používají různé metody, většinou ale výběr odpovídá mínění všech členů příslušné „peer“ skupiny. „Peeři“ pracují tak, že posilují „zdravé“ normy, mínění a chování uvnitř vlastní vrstevnické skupiny a odmítají ty „nezdravé“.
PORADENSTVÍ Činnost zaměřená na řešení problémů klienta a zároveň zaměřená na zvýšení kompetence klienta tyto problémy řešit. Realizuje se hlavně formou poskytování informací a vedení klienta k tomu, aby dokázal zhodnotit vlastní situaci a dosáhl vlastního rozhodnutí. Poradenství se může týkat řady oblastí, např. pracovní, sociální, právní, rodinné, partnerské, pedagogicko-psychologické. V oblasti léčby drogových závislostí jde zejména o zprostředkování informací o léčbě a léčebných zařízeních, servis pro osoby blízké (rodinní příslušníci, partneři), pro pedagogy atd. Poradenství je nezbytnou součástí všech ambulantních a rezidenčních typů léčby.
POSKYTOVATEL SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytovatel sociální služby je fyzická či právnická osoba, která má oprávnění sociální službu poskytovat a je vedená v Registru poskytovatelů sociálních služeb.
PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA ČR Probační a mediační služba ČR usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Probační a mediační služba ČR představuje novou instituci na poli trestní politiky, vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva, zejména trestního. Dohled nad její činností provádí Ministerstvo spravedlnosti. Hlavní cíle činnosti PMS: Integrace pachatele – Probační a mediační služba usiluje o začlenění obviněného resp. pachatele do života společnosti bez dalšího porušování zákonů. Integrace je proces, který směřuje k obnovení respektu obviněného k právnímu stavu společnosti, jeho uplatnění a seberealizaci. 52
Participace poškozeného – Probační a mediační služba se snaží o zapojení poškozeného do „procesu“ vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost. Ochrana společnosti – Probační a mediační služba přispívá k ochraně společnosti účinným řešením konfliktních a rizikových stavů spojených s trestním řízením a efektivním zajištěním realizace uložených alternativních trestů a opatření.
RANÁ PÉČE Raná péče je terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.
RESPITNÍ PÉČE Respitní péče je krátkodobá úlevová péče pro rodinné příslušníky a opatrovníky, kteří trvale pečují o vážně duševně nebo tělesně postiženou osobu.
SLUŽBY NÁSLEDNÉ PÉČE Služby následné péče jsou terénní služby poskytované osobám s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují.
SLUŽBY SOCIÁLNÍ PREVENCE Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.
SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY Sociálně aktivizační služby jsou ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením.
53
SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY PRO RODINY S DĚTMI Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokážou sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje.
SOCIÁLNĚ TERAPEUTICKÉ DÍLNY Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie.
SOCIÁLNÍ ASISTENCE Sociální asistence je poskytována především rodinám či jednotlivcům pocházejícím z dlouhodobě znevýhodňujícího prostředí. Jejím cílem je snížit u klientů rizika prohlubování jejich sociálních problémů. Často bývá prováděna formou intenzivní dlouhodobé sociální práce v terénu. Sociální asistence: -
-
-
-
Vytváří podmínky pro navázání pomáhajícího vztahu s rodinami, které dlouhodobě žijí v nepříznivé sociální situaci (v sociálním vyloučení), ale nevyhledávají institucionální pomoc. Napomáhá prevenci a včasnému odhalení domácího násilí a ohrožených dětí (izolovaných, týraných, zanedbávaných), včetně prevence jejich zařazení do institucionální péče. Zvyšuje kvalitu života všech členů rodiny prostřednictvím pomoci, podpory a provázení, posilování vnitřních i vnějších zdrojů, poradenství a pomoci při prosazování jejich práv a zájmů. Podporuje možnosti uplatnění mladistvých s nedostatečnou kvalifikací na trhu práce, a to především prostřednictvím sociálně-pedagogických aktivit, pomoci při hledání smysluplného využití volného času a podpory pracovních návyků již v rámci školní přípravy.
SOCIÁLNÍ PORADENSTVÍ Sociální poradenství zahrnuje základní a odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v různých poradnách (manželských, pro seniory apod.). 54
TELEFONICKÁ KRIZOVÁ POMOC Telefonická krizová pomoc je terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami.
TERÉNNÍ PROGRAMY Terénní programy jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně.
TLUMOČNICKÉ SLUŽBY Tlumočnické služby jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby (soudní, pro neslyšící osoby apod.).
TÍSŇOVÁ PÉČE Tísňová péče je terénní služba, kterou se poskytuje nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností.
VOLNOČASOVÉ AKTIVITY Složky strukturovaného programu, které vedou klienty k aktivnímu odpočinku a zdravějším či hodnotnějším způsobům trávení volného času. Patří sem sport, kultura, hry, zábavné a poučné klubové aktivity. Volnočasové aktivity mají dále význam v tom, že poskytují klientům jinou úroveň meziosobních vztahů než např. skupinová terapie a rozšiřují podněty pro sebepoznání, vzájemné poznání členů skupiny, pro sociální učení během léčby či resocializace a pro získávání nových sociálních dovedností. Konflikty nebo pozitivní zážitky z volnočasových aktivit nabízejí témata pro skupinovou práci. Podnětné a vhodně koncipované volnočasové aktivity jsou důležitou složkou léčebně-resocializačních programů a nelze je podceňovat, má-li být program efektivní.
55
ŽIVOT 90 Posláním organizace ŽIVOT 90 je umožnit seniorům, zdravotně postiženým dětem a dospělým žít v jejich přirozeném prostředí, podporovat je v aktivním a smysluplném zapojení se do společnosti.
Σ
Shrnutí Oblast nestátních neziskových organizací a poskytovaných služeb poskytuje široké spektrum možností v nichž by se měl zdravotněsociální pracovník obratně orientovat, aby mohl poskytovat svým klientům relevantní informace.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Jedná se o terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně. 2. Jedná se o terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. 3. Jedná se o terénní, popřípadě ambulantní službu poskytovanou dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. 4. Jedná se o pobytové služby, které jsou zpravidla poskytovány osobám do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. 5. Jedná se o ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. 56
Instrukce: Najděte v uvedeném textu chyby. Slečna Zdena úspěšně dokončila studia na vysoké škole, když si vybírala kam půjde pracovat, rozhodla se pro Probační a mediátorskou službu ČR. Tato služba se zabývá především řešením konfliktů spojených s trestnou činností, prevencí závislostí, ochranou komunity a zájmů poškozených. To vše byly oblasti, které Zdenu velmi zajímaly. Protože je tato organizace v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR doba zaškolení pracovníků může trvat různě dlouho. V případě Zdeny se jednalo o dva měsíce. Nyní ji čekal její první samostatný případ pan Karel, 18letý pachatel drobné kriminality, který dostal nařízeny obecně prospěšné práce v rozsahu 100 hodin. Na jejich první společné schůzce Karel Zdeně vylíčil svůj příběh. Zdena zvážila jeho situaci a nabídla mu možnost obecně prospěšné práce vykonávat v organizacích jako je Charita nebo Fokus. Karel nabízené možnosti zvažoval. O Fokusu však nikdy neslyšel, „pro koho ten Fokus je určený?“ zeptal se váhavě. Fokus je organizace, která pomáhá osobám se zdravotním postižením, upřesnila Zdena. Karel tedy souhlasil, že by v této organizaci mohl pomáhat. Ještě se však zajímal, jak postupovat, když dojde k nějakým problémům. „V případě vzniku jakýchkoli problémů hned zavolejte na krizovou linku, tam Vám hned operátorka poradí, jak postupovat.“ „No, taky mívám často problémy se vstáváním a stává se mi, že zaspím, myslíte, že to bude problém?“ zeptal se Karel. „Určitě ne“ odvětila Zdena jako zkušená pracovnice, „od toho máme ranou péči, tady je číslo, ti Vám s tímto problémem ochotně pomohou.“ S pocitem dobře odvedené práce se Zdena s Karlem rozloučila a provedla o schůzce podrobný záznam.
1) ………………………………………………………………………………..……
2) ………………………………………………………………………………………
3) ………………………………………………………………………………………
4) ………………………………………………………………………………………
5) ………………………………………………………………………………………
6) ………………………………………………………………………………………
57
Doporučená literatura 1. LEVICKÁ, Jana. Základy sociálnej práce. 1. vyd. Trnava: Spoločnosť pre podporu vedy a vzdelávania na FZaSP TU, 2004. 170 s. ISBN 80-968952-30. 2. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 4. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 379 s. ISBN 80-717-8548-2. 5. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0. 6. ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Slon, 2007. 128 s. ISBN 978-80-86429-36-6. 7. VENGLÁŘOVÁ, Martina. MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2005. 144 s. ISBN 978-80-247-1262-8. 8. Velký sociologický slovník: II. svazek. P-Ž. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1996, s. 749-1627. ISBN 80-718-4310-5. b) 9. VYMĚTAL, Jan. et al. Obecná psychoterapie. 2., rozš. vyd. Praha: Grada. 2004, 340 s. ISBN 978-802-4707-235. 10. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2. rozš. vyd. Praha: Grada, 2008, 404 s. ISBN 978-802-4714-288. 11. ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257–1289. ISSN 1211-1244.
58
6 ČLOVĚK A SPOLEČNOST Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními pojmy používanými v oblasti sociologického a psychologického pohledu na člověka a společnost.
Klíčová slova: Jedinec, společnost, klutura, chování
Průvodce studiem: Tato kapitola klade střední nároky na studium, jedná se o základní vymezení pojmologické základny zaměřené na oblast společnosti a člověka.
Společnost je skupina jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a může mít i svou vlastní kulturu a instituce. Členové společnosti mohou pocházet z různých etnických skupin, mohou ale mít i různý věk, pohlaví, státní příslušnost a náboženské vyznání. Společnost je označení pro zájmová seskupení typu řádů (například církevních atd.), profesních skupin, odborných organizací, ale i jiná sdružení či setkání. Jako zájmová skupina je dnes společnost spíše podporou. Společnost a její aspekty přináší různé aspekty s nimiž se v sociální práci následně setkáváme. V sociální práci se prolínají jak pohledy společnosti na jedince, tak i pohledy jedince na společnost Všechny tyto faktory ovlivňují práci sociálního pracovníka a jeho klienta.
AGRESIVITA Agresivita je v psychologicko-sociologickém pojetí chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese může být fyzická či verbální. Jedná se o sklon k útočnému jednání, které se transformuje do různých podob.
59
ANARCHISMUS Anarchismus je politická ideologie usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem. Anarchisté proto odmítají hierarchii, zejména v její společenské podobě, tj. státní moc. Cílem anarchismu je společnost bez vlády.
ASIMILACE Asimilace je proces, při kterém se specifika minoritní sociokulturní skupiny rozpouštějí v kultuře majoritní. Členové minorit se mohou účastnit všech aspektů života majority za cenu, že se vzdávají znaků své kultury a přejímají modely chování, hodnoty, způsoby myšlení majoritní skupiny.
DEMOKRACIE Demokracie je forma vlády, případně státu, ve které je zdrojem moci lid.
DISKRIMINACE V nejširším slova smyslu diskriminovat znamená „rozlišovat, dělat rozdíl, rozdílně zacházet“. Pro nás významný smysl je ten nejlépe známý: porušení zásady spravedlnosti a rovnosti ve vymezených sociálních vztazích. Tento pojem je zároveň ukotven v českém i mezinárodním právu. Klíčovým atributem diskriminace je, že k ní dochází na základě subjektivního a iracionálního rozlišování mezi lidmi na základě takových charakteristik, příslušností nebo statusů, jako je pohlaví, věk, sociální původ, „rasa“, etnicita, vyznání, politické nebo jiné přesvědčení, sexuální orientace, rod a podobně.
DOBROVOLNICTVÍ Dobrovolnictví je svobodně zvolená činnost, kterou jedinec koná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu. Mezi formy dobrovolnictví se řadí dárcovství, dobrovolná občanská výpomoc, dobrovolnictví vzájemně prospěšné (dobrovolní hasiči…), obrovolnictví veřejně prospěšné (nestátní neziskové organizace) a dobrovolná služba.
EXKLUZE Exkluze je vyloučení z hlavního proudu intaktní společnosti.
60
ENKULTURACE Enkulturace je proces, jímž člověk coby člen určité společnosti osvojuje kulturu této společnosti.
ETNIKUM (ETNICKÁ SKUPINA) Pojem etnikum se užívá k členění lidstva na skupiny pomocí kulturně vyjádřených totožností a odlišností jejích členů. „Etnikum“ či etnická skupina od 70. let 20. století nahrazuje termín „kmen“. Etnicitu lze určovat podle zjevných komponentů (jazyk, rasa, kultura, sociální struktura) a komponentů subjektivních (etnická identita).
FAŠISMUS Fašismus je typ politické ideologie. Typickými rysy fašistických ideologií jsou mimo jiné vypjatý nacionalismus, autoritativní a charismatické vůdcovství, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu.
FEMINISMUS Feminismus je název pro komplex filosofií, sociálních teorií, politických hnutí a ideologií, jejichž cílem je výzkum a potírání jevů, které lze považovat za projevy a součást utlačování ženského pohlaví.
GENOCIDA Genocida je extrémní případ vztahů mezi odlišnými skupinami. Majorita upírá členům minority (většinou pojímané etnicky) právo na život a usiluje o jejich fyzickou likvidaci.
GHETTA (CHUDINSKÉ ENKLÁVY) Pojem ghetto referuje k prostorově vymezitelným částem urbanistických celků, kde jsou koncentrováni lidé jednoho etnika, rasy, sociálního postavení nebo kulturní či náboženské příslušnosti. Původně se vztahoval k separovaným židovským čtvrtím v evropských městech. Pojem ghetto úzce souvisí s konceptem segregace, která je všeobecně chápána jako sociální proces vykazování „odlišných“ skupin do prostorově ohraničených enkláv, většinou doprovázený znemožněním účasti na sociální interakci se zbytkem společnosti. Obyvatelé ghetta však nemusí být rekrutovaní jen na základě etnicity nebo kulturní příslušnosti, ale i svého nízkého socioekonomického postavení, které také může vzniknout jako sekundární výsledek segregace. V chudinských enklávách dochází k nárůstu sociálně patologických jevů.
61
GLOBALIZACE Globalizace je abstraktní fenomén, zahrnující různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni. Globalizaci lze chápat jako nerovný proces, v jehož důsledku se některé části světa relativně přibližují, zatímco jiné relativně oddalují, to vše bez ohledu na geografickou vzdálenost. Tyto nové vzdálenosti jsou určeny rychlostí přenosu informací a jsou přímým důsledkem úrovně zapojení míst do systému globální ekonomiky.
HOMICIDIUM Homicidium vražda člověka, zabití.
CHUDOBA V současných sociálních vědách neexistuje konsenzus o závazné podobě definice chudoby, ten ani není žádoucí, protože pro různé druhy výzkumu jsou vhodná odlišná pojetí. V zásadě odlišujeme dva hlavní typy přístupu k chudobě. 1. Objektivní přístup se snaží definovat univerzální potřeby (primární potřeby) lidských bytostí, jejichž neuspokojení se rovná stavu chudoby. 2. Relativní přístup upozorňuje na silné podmínění významu chudoby historickým a sociokulturním kontextem, a předpokládá tedy pro jednotlivé státy v různých historických údobích odlišné hranice chudoby. Mimo tuto dichotomii stojí koncept subjektivní chudoby, užívaný v některých výzkumech, v nichž jsou lidé požádáni, aby sami sebe definovali jako chudé, nebo bohaté. Indikátorem materiální chudoby může být výše příjmu, míra spotřeby, poměr výše příjmu k mediánu výše příjmu v dané krajině atd.
INKLUZE Inkluze je splývání s hlavním proudem intaktní společnosti.
INTEGRACE Integrace je stav nebo proces, při němž si minority plně zachovávají svoje kulturní specifika, aniž by jim tato specifika bránila či znesnadňovala účastnit se všech aspektů života společnosti. Společnost tvoří různé, ale naprosto rovnoprávné subjekty.
62
INTERKULTURNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Cílená a záměrná příprava na život v multikulturní realitě, příprava na sociální, politické i ekonomické aspekty interakce mezi lidmi s odlišným sociokulturním zázemím.
INTOLERANCE Intolerance je nesnášenlivost, nedostatek úcty k jiným způsobům chování a jednání, nedostatek respektu k jinému přesvědčení či víře než je naše. Projevuje se zákazem odlišných způsobů chování či názorů než jsou naše vlastní. Může také znamenat, že se s některými lidmi nezachází odpovídajícím způsobem (např. kvůli sexuální orientaci).
KAPITALISMUS Kapitalismus je ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a provozovány za účelem dosažení zisku. Ekonomické parametry (např. ceny) jsou určovány prostřednictvím volného trhu (nabídkou a poptávkou), a to i ceny práce, nikoli řízeny pouze zásahy státu.
MIGRACE Migrací je označován proces prostorového přemisťování osob přes hranice, spojený se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo. Podle směru migrace se rozeznává emigrace (vystěhovávání) a imigrace (přistěhovávání). Každý individuální pohyb nabývá ovšem obou těchto forem – z jedné oblasti se emigruje, a do druhé se imigruje, pokud je nám parametrem stěhující se člověk. Ve vztahu ke konkrétní oblasti (zdrojové či cílové) se jedná o dva toky pohybu. Statisticky se migrace podchycuje dvěma způsoby: 1. Zkoumáním migrace obyvatelstva vybraného územního celku, 2. Zkoumáním migračních toků mezi dvěma oblastmi. Je nutné rozlišovat mezi migrací a ostatními formami prostorového pohybu, které vedou pouze k dočasné změně bydliště - dojížďka, vyjížďka, cestování. Pro všechny formy prostorových pohybů obyvatelstva se používá souhrnný pojem mobilita (hybnost). Migrací vnitřní označujeme pohyby uvnitř hranic vymezené oblasti – vnitrostátní migrace. Migrací vnější rozumíme trvalý, dlouhodobý či krátkodobý proces přesunu jednotlivců či skupin lidí v prostoru přes hranice země – mezinárodní migrace. Migrant je každý člověk, který překročí mezinárodně uznávané hranice a zůstává v jiné zemi déle než rok. 63
MULTIKULTURALISMUS Multikulturalismus je pojem, který se obecně týká alespoň jedné z následujících problematik: problematiky rasy, socioekonomické třídy, rodové příslušnosti, jazyka, kultury sexuální preference či tělesné nebo duševní handicapovanosti.
RASISMUS Přesvědčení, že některé trasy jsou ze své podstaty nadřazené a jiné podřazené. Určité fyzické vlastnosti člověka vypovídají o vlastnostech skupiny, do které je jedinec zařazován. Na základě biologických charakteristik je lidem přisuzováno vyšší nebo nižší postavení a dále jsou s těmito znaky spojovány morální, intelektuální a jiné charakteristiky, které nemají s fyzickou stavbou těla žádnou opodstatněnou souvislost.
ROMOVÉ Romové jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie. Romská diaspora je nejpočetnější v Evropě a to zejména ve střední a východní Evropě. Méně početná je romská populace v Americe a ještě menší na jiných kontinentech. Studiem Romů se zabývá romistika.
SOCIALIZACE Socializace je schopnost jedince zapojit se do společnosti, formovat k ní pozitivní vztahy, vztahy ke vzdělání, k práci. Formy socializace (míra zapojení) znevýhodněných osob: integrace, adaptace apod.
SOCIÁLNÍ DARWINISMUS Sociální darwinismus je teorie, která se snaží aplikovat Darwinovy úvahy o přírodním výběru a „přežití nejschopnějších“ na lidskou společnost, její vrstvy a jednotlivce. Tak jako v přírodě i ve společnosti lidé soutěží o přežití, lépe adaptovaní jedinci vítězí a ti hůře adaptovaní mají být ponecháni svému osudu. Termín užívali spíše Darwinovi kritici, Darwin sám důsledky této úvahy výslovně odmítl. Lidská solidarita totiž podle něho dopady přírodního výběru do značné míry omezuje. Sociální darwinisté například tvrdí (tvrdili), že altruismus a milosrdenství jsou proti přírodě, nebo že podle evoluční teorie mají silní právo potírat slabé, jinak dojde k postupné degeneraci lidstva.
64
SOCIÁLNÍ EXKLUZE (VYLOUČENÍ) Koncept sociálního vyloučení má své kořeny v 70. letech ve Francii, kdy byl poprvé použit pro specifickou situaci určitých skupin obyvatel žijících na okraji společnosti, kteří byli odříznuti od pracovních příležitostí a zároveň od záchranné sítě státní sociální pomoci. Existují tři možné pohledy na sociální vyloučení: 1) redistribuční – zdůrazňuje sociální vlivy, které tuto situaci způsobují (mezi ně řadí například existující nerovnost ve společnosti) a zaměřuje se na osoby žijící v chudobě. 2) etický – zdůrazňuje kriminální chování a morální úpadek celých sociálních skupin či obyvatel městských čtvrtí, které se ocitly v sociálním vyloučení. 3) Integrační – sociální vyloučení je zde chápáno jako totožné s vyloučením z trhu práce. Sociální vyloučení tedy můžeme definovat jako proces, kterým jsou jednotlivci i celé skupiny osob zbavováni přístupu ke zdrojům nezbytným pro zapojení se do sociálních, ekonomických a politických aktivit společnosti jako celku. Proces sociálního vyloučení je primárně důsledkem chudoby a nízkých příjmů, přispívají k němu však také další faktory, jako je diskriminace, nízké vzdělání či špatné životní podmínky. Sociálně vyloučení jsou odříznuti od institucí a služeb, sociálních sítí a vzdělávacích příležitostí. Projevem sociálního vyloučení je tedy například dlouhodobá nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách, život v prostorově vyloučených částech obcí (ghettech), nízká kvalifikace, špatný zdravotní stav, rozpad rodin či ztráta sebeúcty. Jako adaptace na podmínky sociálního vyloučení se často vytváří specifické hodnoty a normy, mezi něž patří například důraz na přítomnost, neschopnost plánovat do budoucna, pocity beznaděje a bezmocnosti či přesvědčení, že člověk nemůže ovlivnit vlastní sociální situaci.
SOCIÁLNÍ PROPAD Pod pojmem sociální propad rozumíme jistý typ negativní vertikální mobility, pohyb směrem dolů ve stratifikačním systému společnosti. Vyznačuje se relativně současnou a vzájemně provázanou ztrátou vícerých sociálních pozic. Ztrátou zaměstnání, z níž vyplývá snížení výše příjmu a úrovně bydlení, což zase způsobí ztrátu sociálního statusu. Sociální propad může postihnout jak jedince, tak sociální skupinu nebo sociální kategorii. V druhém případě můžeme usuzovat na strukturální příčiny. Kupříkladu k výraznému sociálnímu propadu Romů v Československu došlo v raných 90. letech (mimo jiné) v souvislosti s rychle probíhající restrukturalizací ekonomiky a úpadkem odvětví, ve kterých byli tradičně ve zvýšené míře zaměstnáváni.
65
SOCIÁLNÍ STRATIFIKACE Sociální vědy používají pro popisování skutečnosti rozdílného a nerovného společenského postavení jedinců nebo skupin ve společnosti termín sociální stratifikace. Jedná se o hierarchickou, strukturovanou nerovnost mezi různými skupinami lidí, která je vlastní veškerým lidským společnostem. Společenští vědci definují čtyři základní systémy sociální stratifikace – otrokářství, stavy, kasty a třídy. Pro poznání současné společenské stratifikace západní společnosti je nejlépe vhodný koncept tříd, kterým se ve svých dílech jako první zabývali Karel Marx a Max Weber. Zatímco pro prvního z nich je určujícím momentem v určení příslušnosti ke třídě vztah k výrobním prostředkům (stručně řečeno zaměstnavatelé x zaměstnanci), druhý tento přístup rozšiřuje ještě o význam faktorů, bezprostředně nesouvisejících s majetkem (vzdělání, kvalifikace…). Weber navíc k teorii třídy přidal ještě termíny status a strana (zdůrazňoval význam příslušnosti k politickým stranám v souvislosti s třídním rozvrstvením). Současné společenské třídy v západní společnosti lze rozdělit především podle majetku a příjmů na třídu vyšší, střední (s více podskupinami), dělnickou a „underclass“. Třídy jsou, na rozdíl od např. systému indických kast, vzájemně prostupné, v průběhu jedincova života tedy může dojít jak ke společenskému vzestupu, tak i propadu. Tento posun je v odborné literatuře nazýván termínem sociální mobilita.
SOCIOKULTURNĚ ZNEVÝHODNĚNÉ PROSTŘEDÍ Rozumí se pod ním prostředí, do kterého je dítě socializováno a enkulturováno a které ovlivňuje jeho psychický, především kognitivní vývoj negativním způsobem. Definice tohoto prostředí se může odvíjet od definice sociální skupiny nebo kategorie, v jejímž rámci je situováno. Většinou jde o rodiny s nižšími příjmy, nižší úrovní vzdělání a kvalifikací jejích členů, více ohrožené nezaměstnaností a sociálněpatologickými jevy, s nižším sociálním statusem a nižší kvalitou života. K tomu může přistupovat kulturní nebo subkulturní příslušnost odlišná od majoritní, která dále znevýhodňuje děti při integraci do monokulturně orientovaného školského systému (faktory: horší znalost vyučovacího jazyka, odlišné aspirace ve vztahu ke vzdělávání, odlišné vzory chování, odlišný hodnotový a normativní systém atd.). Děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí bývají z rozmanitých důvodů ve významně nižší míře vystavovány smyslovým a jiným podnětům stimulujícím jejich celkový vývoj. Při komparaci se „standardními“ dětmi jejich věku bývá u nich m. j. pozorován nižší stupeň rozvoje jemné motoriky, slabší koordinace vizuálního vnímání, kvantitativně omezenější a kvalitativně jinak orientovaná slovní zásoba, horší vyjadřovací schopnosti, menší počet zvládnutých abstraktních konceptů a nižší stupeň rozvoje vyšších i nižších kognitivních kompetencí. Bohužel, až donedávna docházelo v ČR při určování školní zralosti dítěte, na základě kterého bylo, nebo nebylo doporučeno jeho zařazení do speciální školy, k záměnám sociokulturního znevýhodnění s organickým poškozením. Týkalo se to hlavně romských dětí. Příčinou je nízká kulturní senzitivita testů používaných pro tuto diagnostiku. 66
SOCIOKULTURNÍ SKUPINA Sociokulturní skupinou se rozumí taková skupina lidí, kterou lze definovat na základě: rasy, barvy pleti, příslušnosti k socioekonomické vrstvě, rodové příslušnosti, jazyka, národní identity, sexuální orientace, tělesné nebo duševní handicapovanosti nebo subkulturní příslušnosti.
SPOLEČNOST Společnost je skupina jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a může mít i svou vlastní kulturu a instituce. Členové společnosti mohou pocházet z různých etnických skupin, mohou ale mít i různý věk, pohlaví, státní příslušnost a náboženské vyznání.
STEREOTYP Pojem vychází z řeckých slov stereos – pevný, strnulý a typos – označení, značka. V používaném kontextu jej poprvé použil americký novinář Walter Lippmann v roce 1922, který jím v knize Public Opinion označil zafixovaný obraz v hlavě, jehož prostřednictvím vnímáme chování či vlastnosti členů společenských skupin v hlavních rysech jednotné, neměnné, dané. Ve společenských vědách rozlišujeme kategorie autostereotypů, tedy představ o nás samých nebo o naší skupině a heterostereotypů, tedy představ o jiných skupinách. Tvorba stereotypů je ovlivňována mnoha faktory: skupinovými normami, výchovou, změnami ve společnosti, vlivem médií, osobní nebo zprostředkovanou zkušeností atd. V chování jsou nejčastějšími projevy stereotypizace ve směru k druhým diskriminace a předsudky, tedy odlišné chování k členům jiných skupin, založené pouze na faktu jejich příslušnosti k určité skupině. Někteří autoři chápou předsudek a stereotyp jako synonyma, jiní definují předsudek jako negativní stereotyp. Zatímco stereotyp může mít i pozitivní náplň (např. Němci jsou důmyslní organizátoři a nositelé technického pokroku), předsudek obsahuje záporné hodnocení, odsouzení (je projevem negativního vztahu).
SUBKULTURA Subkultura je pododdělení národní kultury, složené z kombinace sociálně situačních složek, jako je třídní status, etnický původ, městské nebo venkovní osídlení a náboženská příslušnost, které tvoří svou kombinací fungující jednotu, jež integračně upevňuje na ni se podílející jedince.
67
XENOFOBIE Etymologicky pochází termín xenofobie z řečtiny - xenos označuje všechno cizí, týkající se cizince či hosta, fobos potom znamená bázeň, strach, úzkost. Xenofobie tedy označuje odpor, nepřátelství, nedůvěru ke všemu cizímu, strach před ním. V mnoha ohledech lze xenofobii považovat za zastřešující pojem pro všechny druhy etnocentrismu, eurocentrismu, rasismu a další koncepty, jejichž základ spočívá v dělení lidstva na my-oni, přičemž za měřítko toho, co je dobré, správné a přijatelné jsou apriorně považovány hodnoty, normy a ideje vlastní (tedy „ty naše“). Musíme však zdůraznit, že se jedná o konstitutivní prvek všech lidských společenství, který zakládá možnost ustavení nejrůznějších typů lidských skupin vůbec, a bez něhož by jejich soudržnost a trvání byly ohroženy či znemožněny. Základem této soudržnosti je totiž primární vymezení vlastní skupiny vůči skupinám jiným a právě tento rys je základním stavebním kamenem identity členů skupiny.
Σ
Shrnutí Společnost a jedinec jsou významné okruhy s nimiž sociální pracovník při své praci pracuje a musí na ně a jejich změny pružně reagovat, aby docílil co možná nejefektivnější pomoci svým klientům.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Jedná se o politickou ideologii usilující o vytvoření společnosti bez sociální, ekonomické a politické hierarchie a jiných forem nadvlády člověka nad člověkem. Zastánci této ideologie proto odmítají hierarchii, zejména v její společenské podobě, tj. státní moc. Cílem této ideologie je společnost bez vlády.
2. Odborný název pro vraždu člověka, zabití.
3. Přesvědčení, že některé trasy jsou ze své podstaty nadřazené a jiné podřazené. Určité fyzické vlastnosti člověka vypovídají o vlastnostech skupiny, do které je jedinec zařazován. Na základě biologických charakteristik je lidem přisuzováno vyšší nebo nižší postavení a dále jsou s těmito znaky spojovány morální, intelektuální a jiné charakteristiky, které nemají s fyzickou stavbou těla žádnou opodstatněnou souvislost.
4. Tento pojem označuje odpor, nepřátelství, nedůvěru ke všemu cizímu, strach před ním. V mnoha ohledech lze tento pojem považovat za zastřešující pro 68
všechny druhy etnocentrismu, eurocentrismu, rasismu a další koncepty, jejichž základ spočívá v dělení lidstva na my-oni, přičemž za měřítko toho, co je dobré, správné a přijatelné jsou apriorně považovány hodnoty, normy a ideje vlastní (tedy „ty naše“). Musíme však zdůraznit, že se jedná o konstitutivní prvek všech lidských společenství, který zakládá možnost ustavení nejrůznějších typů lidských skupin vůbec, a bez něhož by jejich soudržnost a trvání byly ohroženy či znemožněny. Základem této soudržnosti je totiž primární vymezení vlastní skupiny vůči skupinám jiným a právě tento rys je základním stavebním kamenem identity členů skupiny.
5. Jedná se o schopnost jedince zapojit se do společnosti, formovat k ní pozitivní vztahy, vztahy ke vzdělání, k práci. Mezi hlavní formy patří začlenění znevýhodněných osob: integrace, adaptace apod.
Instrukce: Odpovězte na níže uvedené otázky a odpovědi zapište do křížovky.
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Otázky ke křížovce: 1 Jaké etnikum má kořeny v Indii? 2 Jak se nazývá skupina jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a může mít i svou vlastní kulturu a instituce? 3 Indikátorem jakého jevu může být výše příjmu, míra spotřeby, poměr výše příjmu k mediánu výše příjmu v dané krajině? 4 Jak se nazývá proces prostorového přemisťování osob přes hranice, spojený se změnou místa bydliště na dobu kratší či delší, případně natrvalo? 5 Jak se nazývá stav při němž majorita upírá členům minority (většinou pojímané etnicky) právo na život a usiluje o jejich fyzickou likvidaci? 69
6
Politická ideologie s rysy vypjatý nacionalismus, autoritativní a charismatické vůdcovství, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu?
Doporučená literatura 1. HARTL, Pavel. HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. 2. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 4. MAŘÍKOVÁ, Hana. PETRUSEK, Miroslav. VODÁKOVÁ, Alena. et al. Velký sociologický slovník: I. svazek. A-O. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1996, 747 s. ISBN 80-718-4164-1. a) 5. PRŮCHA, Jan. VETEŠKA, Jaroslav. Andragogický slovník. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 294 s. ISBN 978-802-4739-601. 6. Velký sociologický slovník: II. svazek. P-Ž. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1996, s. 749-1627. ISBN 80-718-4310-5. b)
70
7 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základními pojmy používanými v oblasti sociálně patologických jevů.
Klíčová slova: Sociálně patologické jevy, rizikové chování, problém
Průvodce studiem: Tato kapitola neklade velké nároky na studium, jedná se o základní vymezení pojmologické základny z oblasti sociálně patologických jevů.
Sociální patologie je souhrnné označení pro nezdravé, abnormální a obecně nežádoucí společenské jevy, tzn. společensky nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního chování, které není v souladu s morálními, sociálními či právními normami společnosti. Sociální patologii lze chápat jako označení jednoho z předmětů studia sociologie. Zabývá se rozborem příčin a faktorů, které vedou ke vzniku sociálně patologických jevů, a v některých případech dokonce stanovuje preventivní a korektivní postupy. Zabývá se tedy zákonitostmi takových projevů chování, jež společnost hodnotí jako nežádoucí a snaží se o jejich eliminaci. Sociální pracovník se velkou měrou podílí na řešení sociálně patologických jevů. V rámci své práce se může setkat s velmi širokým spektrem těchto jevů. V následujím textu jsou uvedeny především ty základní.
BEZDOMOVECTVÍ Bezdomovectví je možné chápat jako způsob a styl života bez přijatelného bydlení, člověka, který ztratil nebo nikdy neměl dostatečné schopnosti k tomu, aby zvládl požadavky a povinnosti, jež jsou na něj kladeny. Tím došlo ke společenskému neúspěchu. Bezdomovectví je problémem především velkých měst. Mezi objektivní, nebo strukturální příčiny bezdomovectví řadíme nezaměstnanost, nebo nezaměstnatelnost, nekonkurenceschopnost na trhu práce, absence finančně dostupného bydlení. Subjektivními, vnitřními příčinami mohou být např. domácí násilí, psychiatrická diagnóza (často alkoholismus, toxikomanie, maniodepresivita, schizofrenie), nebo porucha chování (emoční labilita). Často jsou tyto dvě skupiny 71
příčin propojené a v důsledku bezdomovectví se k nim přidávají další příčiny, které bezdomovcům brání se vrátit k obyčejnému životu. Typy bezdomovectví Zjevné – mezi zjevné bezdomovce řadíme osoby, které okázale žijí mimo standardní hranice sociálních norem a návyků, jsou to lidé z nádraží a parků. Skryté – mezi skryté bezdomovce řadíme lidi, kteří jako bezdomovci žijí, ale nejsme schopni to rozlišit „na první pohled“, to je valná většina lidí bez domova. Potencionální – potencionální bezdomovci, jsou lidé, kterým bezdomovectví hrozí.
DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST Dlouhodobá nezaměstnanost je definována Mezinárodní organizací práce jako nezaměstnanost delší než 12 měsíců. U dlouhodobě nezaměstnané osoby může dojít k psychickým změnám, někdy i nevratným. Po opakovaném neúspěchu při hledání práce narůstá vědomí nemožnosti ovlivňovat svoji osobní situaci, dochází ke vzniku silné frustrace a eventuálně k postupnému propadu do stavu beznaděje a rezignace. Obecně se snižuje aktivita, narušuje se vnímání času a nezaměstnaný upadá do apatie. Kromě toho se dostavují i značné poruchy sebeřízení, volního jednání, pasivita a defekty osobnosti, které znemožňují nezaměstnanému najít si na pracovním trhu novou pracovní příležitost. Často jsou tyto problémy zaměňovány za lenost a neochotu pracovat. Silně také stoupá nemocnost a psychosomatické problémy.
INSOLVENCE Insolvence je neschopnost dlužníka splácet své dluhy a tak dostát svým závazkům i přes snahu dlužníka splácet svůj dluh věřiteli.
KRIMINALITA MLÁDEŽE Jedním z nejzávažnějších problémů v boji s kriminalitou je trestná činnost mládeže. Mladí pachatelé rozšiřují okruh osob, potenciálních nositelů nebezpečí páchání trestné činnosti i v budoucnosti. Kriminalita mládeže, jako součást kriminality vůbec, je negativní sociální jev charakterizovaný porušováním právního řádu, jehož subjekty jsou mladí lidé. Motivy, pohnutky a příčiny, které vedou mládež k takovéto činnosti, protispolečenskému chování, jsou různorodé. Základem boje s trestnou činností mládeže je výchova v rodině. Zejména zde se vytvářejí počátky poznání a chápání složitých vztahových otázek jak v samotné rodině, tak i ve společnosti. Odtud pramení a utvářejí se názory a morální kvality každého jedince. 72
PROSTITUCE Prostituce je poskytování pohlavního styku za finanční odměnu, kupčení s vlastním přesvědčením nebo prodejnost.
RINGELŮV PRESUICIDÁLNÍ SYMPTOM Ringelův presuicidální symptom, který vyjadřuje pocit zúžení a omezení dalšího života. Případně by bylo možné říci, že jde o pocit omezení vlastních pozitivních životních možností. S tím souvisí změna v oblasti sebehodnocení, ve vztahu k sobě samému jako jednajícímu subjektu i objektu vlastního jednání. Člověk se necítí být natolik kompetentní, aby se domníval, že svou situaci dokáže zvládnout jinak. Sebevražda může být pojímána jako ochrana vlastní identity před jejím dalším znehodnocením, ale i jako výraz nízkého sebehodnocení člověka, který má pocit, že už mu stejně nic jiného nezbývá. Hodnocení bezprostřední motivace k sebevraždě, resp. typických duševních projevů, které s ní jsou spojeny, bývá obtížné. Psychický stav člověka před sebevraždou (jak se projeví např. v dopise na rozloučenou) ovlivňují ve značné míře emoce, a proto dochází k určitému zkreslení situace. Po nezdařeném sebevražedném pokusu, často pod vlivem somatických prožitků, které z něho vyplývají (tělesná bolest, doznívání účinku otravy léky apod.), se obyčejně mění postoj k vlastnímu jednání. Emoce mají podstatně menší intenzitu a jinou kvalitu. Lidé bývají spíše apatičtí, mohou se cítit zahanbeni apod. Teprve postupně je člověk schopen posoudit situaci racionálně.
SEBEPOŠKOZOVÁNÍ Sebepoškozování (neboli automutilace) je záměrné a opakované ubližování si ve snaze vypořádat se s nepříjemnými duševními stavy. Projevuje se zraňováním vlastního těla a je signálem vážného psychického problému, jenž postižený nedokáže zvládnout jiným způsobem. Sebepoškozování může být i přechodné, respektive jednorázové, ale to nemusí být nutně spojeno s psychickým stavem úzkosti a neschopností zvládat problémy. Jde o účelovou záležitost, která má jedinci přinést nějakou výhodu ve společnosti. Důvody mohou být například: Iniciační obřad – pokud chce být někdo přijat do sekty (či gangu) musí se poranit, pak je však přijat a k dalšímu sebepoškození nedochází Snaha získat výhody nebo se něčemu vyhnout – zranění může odvrátit nástup k výkonu trestu nebo povinné vojenské služby, popřípadě dostat vojáka na ošetřovnu, kde se vyhne šikaně vrstevníků a podobně.
73
SEKTY (NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ) Sekta je skupina s totalitárními nároky vůči svým členům vyznávajícím určitou ideologii. Sekty jsou náboženské skupiny vyznávající náboženskou ideologii, kterou příslušníci určité větší náboženské skupiny s delší tradicí (vyznavači tzv. mateřské víry) považují za odpadlickou, případně kacířskou. Běžné je dělení sekt podle toho, zda jejich učení vychází z tradic křesťanských, východních nebo okultních. Sekty bývají ovládané autoritářskou osobností, která má uvnitř sekty absolutní moc. Klasifikace hlavních směrů sekt: Sekty s křesťanským základem – v jejich učení se nějakým způsobem objevuje postava Krista (např. svědci Jehovovi, mormoni neboli Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů, moonisté neboli Církev sjednocení), Sekty s východním základem – kterým je především modifikace buddhismu a hinduismu (např. hnutí Hare Kršna), Sekty s „okultním“ základem – mají velké množství proudů a hnutí (např. proudy satanismu), Sekty s „psychoterapeutickým“ základem – scientologie (dianetika).
SEXUÁLNĚ RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ Sexuálně rizikové chování je soubor projevů chování, které doprovázejí sexuální aktivity a současně vykazují rizika v oblasti zdravotní, sociální a dalších oblastech. Takové chování může být přitom ve společnosti relativně častým jevem (např. nechráněný pohlavní styk při náhodné známosti, promiskuitní chování nebo rizikové sexuální praktiky). Do této oblasti zařazujeme také kombinaci více typů rizikového chování (např. kombinaci užívání návykových látek a rizikového sexu) a také nové trendy zvyšující riziko především v oblasti sociální (např. zveřejnění intimních fotografií na internetu, jejich zasílání mobilním telefonem, či nahrávání na video). Takové aktivity totiž přinášejí vysoké riziko zneužití takového materiálu.
SUICIDIUM Suicidium neboli sebevražda znamená dobrovolné, vědomé a cílené ukončení života, které nesleduje žádný jiný vědomý cíl, pouze smrt. Jde o vyvrcholení suicidálního vývoje. Kdybychom chtěli analyzovat motivy sebevražedného jednání, přišli bychom na to, že neexistuje pouze jeden motiv, ale že jde o propojení více navzájem souvisejících pohnutek, které mají komplexní povahu. V praxi lze rozlišovat tři základní alternativy sebevražedného jednání: 1. Bilanční sebevraždy jsou výsledkem dlouhodobého působení subjektivně závažných motivů, vyplývají z převážně rozumové úvahy. Člověk si skutečně přeje zemřít a prostředky k dosažení tohoto cíle si obvykle pečlivě promyslí a připraví. 74
Tyto sebevraždy bývají častěji dokonané. Příkladem je sebevražda člověka trpícího nevyléčitelnou chorobou, starého a nemocného, který žije osamocen a od života nic pozitivního nečeká. V. Frankl upozorňuje na souvislost smyslu života a bilanční sebevraždy. Člověk se pro ni rozhoduje tehdy, má-li pocit, že jeho život už žádný smysl nemá. 2. Impulzivní sebevražedné jednání je stimulováno afektivně, náhlým rozhodnutím. Obyčejně nejde o vážný úmysl zemřít. Člověk jedná pod vlivem okamžitého impulzu, neuvažuje ani o prostředcích, volí cokoli, co je dosažitelné. Rovněž příčiny jeho jednání bývají odlišné. Často lze takový sebevražedný pokus interpretovat jako "volání o pomoc", jako krajní prostředek k dosažení osobně významného cíle. Motivem jsou např. problémy v mezilidských vztazích, jejichž řešení by mohl ovlivnit i jiný člověk. V případě intrapersonálních zátěží, např. nemoci, by "volání o pomoc" nemělo smysl. Rovněž upozorňuje předstírat úmysl k sebevraždě za účelem citového vydírání a manipulace. (Do této kategorie by patřily výhrůžky typu "Jestliže se se mnou rozejdeš, tak se zabiju") 3. Specifickou variantu představují skupinové sebevraždy, tzn. Sebevražedné jednání více lidí. V tomto případě je důležité odlišení člověka, který byl iniciátorem, a ostatních lidí, kteří byli primárně pasivními (i když takové rozhodnutí mohli nakonec dobrovolně akceptovat). Iniciátor sebevraždy si tímto způsobem může potvrzovat vlastní hodnotu či moc nad druhým člověkem. Na současné sociokulturní úrovni jsou snad nejčastějším příkladem skupinové sebevraždy členů různých sekt, kteří se společně pod vlivem svého vůdce rozhodnou ukončit život. Motivem bývá snaha získat něco lepšího a hodnotnějšího, než je současná existence, např. trvalé spasení. Zcela odlišným příkladem jsou sebevraždy lidí v bezvýchodné situaci. Například parašutisté, kteří spáchali atentát na Heydricha, se zabili bezprostředně před dobytím krypty kostela, kde se skrývali.
ŠIKANA Šikana je pojem, který znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům ze strany úředníků. Opakované ubližování, trýzněná osoba trpí často celé měsíce, nebo dokonce celá léta, když však jde o zvlášť kruté ublížení, označíme za šikanu i jednotlivou událost, která se zatím neopakovala. Zásadně mluvíme o šikaně pouze tehdy, když je oběť z nějakého důvodu bezbranná, buď pro svoji fyzickou slabost či neobratnost, pro svou izolovanost v kolektivu, pro své psychické zvláštnosti nebo proto, že agresoři útočí ve skupině, jde tedy o asymetrickou agresi.
75
VIKTIMIZACE Viktimizace je proces, kdy se z jedince stává oběť trestného činu. Viktimizaci lze rozdělit na primární, sekundární a terciární. Primární viktimizace je souběh skutečností, které si většina veřejnosti představí pod pojmem „újma způsobená trestným činem“. Jde totiž o poškození, které je přímo závislé na pachateli. Tedy to, co způsobil pachatel oběti při útoku. Sekundární viktimizace má výlučně psychologický charakter. Tato viktimizace je způsobena nejčastěji nešetrným přístupem orgánů činných v trestním řízení, opakovanými výslechy, vyšetřeními apod. Terciární viktimizace, začíná zpravidla až v době, kdy je již řízení ukončeno, došlo k nápravě, případně i odškodnění oběti. Ta však není schopná vyrovnat se s prožitou zkušeností a zásadně se mění její osobnost, pohled na svět, hodnoty. Prakticky spočívá v neschopnosti navázat na svůj původní život, mění životní styl, nevrátí se do svého původního zaměstnání nebo přeruší kontakty s dřívějšími přáteli.
ZÁŠKOLÁCTVÍ Záškoláctví je úmyslné zameškávání školního vyučování. Žák se z vlastní vůle, bez vědomí rodičů vyhýbá pobytu ve škole. Často má souvislost se školní neúspěšností žáka a tento jev má tendenci se prohlubovat. Záškoláctví má dvě základní formy – je buď impulsivní (dítě neplánuje, že nepůjde do školy), nebo je plánované (žák plánuje odchod ze školy pod různými záminkami). Záškoláctví je projevem asociálního chování, jedná se tedy o poruchu chování únikového typu vyvolanou třemi základními příčinami: -
-
-
negativním vztahem ke škole – mohou být vysoké požadavky školních povinností, menší rozumové nadání, ale naopak i mimořádné vědomosti a schopnosti, takže se dítě ve škole nudí, nebo silná a neopodstatněná neurotizace dítěte, jejímž důvodem je strach z nějakého vyučovacího předmětu a z jeho zkoušení, nespravedlivého hodnocení nebo z osobnosti učitele, či tresty za nesplnění očekávaného výkonu učitelem i rodiči, často i strach ze spolužáků v případě výskytu šikanování žáka ústící až do psychické poruchy školní fobie. vlivem rodinného prostředí – příčinou jsou dysfunkční vztahy uvnitř rodiny, nezájem rodičů o dítě a jeho prospěch, ale i přehnaná péče a příliš vysoké nároky, nejednotnost rodičovské výchovy, přemrštěná přísnost, shovívavost, ale i lhostejnost. trávením volného času – mezi příčiny záškoláctví často patří nevhodný a nekonstruktivní způsob trávení volného času způsobený negativním vlivem vrstevníků v partě, závislostním chováním projevujícím se zneužíváním drog a sháněním peněz na ně, ale i chudoba dítěte nebo rodiny způsobující obstarávání peněz nelegálním způsobem. 76
Shrnutí Znalost oblasti sociálně patologických jevů hraje významnou roli pro možnost praktické aplikace poznatků studenta v praxi. Tyto jevy jsou velmi často středem zájmu sociálních pracovníků, kteří se snaží jedincům s těmito problémy pomoci a zajistit tak co možná nevyšší kvalitu jejich dalšího života.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Poskytování pohlavního styku za finanční odměnu, kupčení s vlastním přesvědčením nebo prodejnost.
2. Jak se nazývá typ bezdomovectví, kdy jsou osoby bezprostředně ohroženy bezdomovectvím?
3. Jak se nazývá neschopnost dlužníka splácet své dluhy a tak dostát svým závazkům i přes snahu dlužníka splácet svůj dluh věřiteli.
4. Jak se nazývá diagnostický nástroj používaný u sebevražedného chování?
5. Jak se nazývá jev, který je způsoben souběhem skutečností, které si většina veřejnosti představí pod pojmem „újma způsobená trestným činem“? Tedy to, co způsobil pachatel oběti při útoku. Doporučená literatura 1. ATKINSON, Rita. L. Psychologie. 2. vyd., Překlad: Erik Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2003, 751 s. ISBN 80-717-8640-3. 2. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0.
77
Σ
8 ZÁVISLOSTI Cíl: Cílem této kapitoly je prohloubit znalosti související s tématikou závislostí a pevněji utvotvit pojmy již známé.
Klíčová slova: Závislosti, drogy, adiktologie, návykové látky
Průvodce studiem: Tato kapitola klade střední nároky na studium, jedná se o základní vymezení pojmologické základny v oblasti závislostí.
Závislost je stav, kdy je někdo podmíněn nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje ke své existenci. Živé organismy jsou závislé na dostatku kvalitní potravy, vody, vzduchu atd. Závislostí na osobě se rozumí obvykle závislost na její péči, lásce nebo přítomnosti. Velice často je závislost způsobena tím, že člověku něco nahrazuje (např. přejídáním je velice často potlačována samota, smutek, sebelítost). Závislost jako taková pak přináší únik (např. při požití alkoholu nemyslí dotyčný člověk na věci, které ho sužují). Craving (bažení) je silná touha nebo puzení k předmětu své závislosti. Jde o jeden z hlavních znaků závislosti. Bažení zhoršuje sebeovládání, oslabuje paměť, zhoršuje soustředění. Také zhoršuje schopnost správně se rozhodnout v dané situaci, a tím zvyšuje riziko relapsu (porušení abstinence). Typy závislosti lze rozdělit na fyzickou a psychickou. Fyzická závislost nutí uživatele dodržovat mezi jednotlivými užitími drogy určitý časový odstup, aby nedošlo k rozvoji odvykacího stavu. Při odvykání nastává nepříjemný stav, který může ohrozit i život postiženého, ale odeznívá během několika dní. Důležité je dodržet doporučený postup. Komplikace, alespoň u těch nelegálních drog, nebývají časté. Velmi vážný tělesný stav při odvykání paradoxně vyvolávají látky legální – některé léky (benzodiazepiny, barbituráty) a alkohol. Tam dochází k vážným komplikacím mnohem častěji a rozvinutý odvykací stav není prakticky možné zvládnout bez hospitalizace. Psychická závislost je mnohem hůře ovlivnitelná. Nelze ji zvládnout jen pevnou vůlí. Právě psychická závislost je příčinou recidiv i po několikaleté abstinenci. Její zvládnutí může trvat mnoho měsíců či let a často vyžaduje zásadní změnu myšlení, vztahů, prostředí a životního stylu vůbec. 78
S tématem závislostí se sociální pracovník setkává jak při práci v nízkoprahových zařízeních pro uživatele drog nebo rizikovou mládež, tak při práci v rámci psychiatrických nemocnic, terapeutických komunit, doléčovacích zařízeních nebo při práci s multiproblémovými osobami.
ABSTINENCE Jednání, které vede ke zdržení se užívání alkoholu nebo jiné drogy z důvodů zdravotních, osobních, sociálních, náboženských, morálních, právních či jiných. Kdokoliv v současné době abstinuje, může být nazýván „abstinent.“ Termín „současný abstinent“ je někdy používán pro výzkumné účely a definován jako osoba, která neužívá žádnou látku po určité období, např. 3, 6 nebo 12 měsíců. V některých studiích je klasifikována jako abstinent osoba, která pije nebo užívá jiné drogy pouze jednou nebo 2x za rok.
ABUSUS (ZNEUŽÍVÁNÍ) Termín široce používaný v různém významu. V Úmluvách OSN se „abusus“ týká jakékoliv spotřeby kontrolované látky bez ohledu na řídkost jejího užití. V Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-IV) je abusus psychoaktivních látek definován jako „maladaptivní vzorec užívání látky vedoucí ke klinicky významnému poškození nebo psychické úzkosti, projevených jednou (či vícekrát) v následujících 12. měsících: 1. Opakující se užití látky vedoucí k neplnění zásadních povinností v práci, škole nebo doma. 2. Opakující se užití látky v situacích, kdy je to fyzicky nebezpečné. 3. Opakující se právní problémy spojené s užíváním látky. 4. Pokračující užívání i přes trvalé nebo opakující se sociální či mezilidské problémy způsobené nebo obnovené efektem dané látky.“ Termín „abusus“ občas označuje jakékoliv užití vůbec, zejména nezákonných drog.
AMFETAMIN Látka z velké skupiny syntetických drog se silným stimulačním účinkem na centrální nervový systém. Tato skupina obsahuje mnoho látek prodávaných výlučně v nezákonném obchodě a také velký počet látek užívaných v lékařství. Nejčastěji zneužívanou skupinou drog této skupiny je amfetamin a metamfetamin (pervitin).
ADIKTOLOGIE Obor či odborná disciplina zabývající se zneužíváním drog, drogovými závislostmi a odbornou pomocí osobám a skupinám, které jsou drogami ohroženy. Může mít 79
čistě medicínský nebo mezioborový charakter. V ČR vychází od r. 2001 odborný časopis Adiktologie.
ALKOHOLISMUS Závislost vzniká zejména dlouhodobým, pravidelných užíváním alkoholu, u dospělých lidí je to většinou otázka dvou a více let, u dětí přibližně kolem 15 let věku se jedná ale pouze o několik měsíců. Čím je tedy jedinec mladší, tím dříve a rychleji závislost vzniká. Počátek alkoholismu můžeme velmi často spojovat se situacemi, kdy člověk hledá v alkoholu zdroj jakési euforie – příjemnou změnu nálady, obveselení, úlevu, odstranění potíží a duševního napětí, zapomnění, snahu dodat si odvahy apod. Velmi často těmto situacím předcházejí různé osobní problémy v životě člověka, problémy ve vztahu s partnerem, finanční problémy, pocit nezvládání svých denních povinností, pocit nespolehlivosti. Alkohol v těchto chvílích především ulevuje člověku od bolesti, trápení a starostí. Alkohol v rukou mladých lidí se v poslední době stává jakýmsi módním trendem. Z různých výzkumů se prokázal fakt, že zákonná věková hranice 18 let pro povolení požívat alkohol, není pro mladistvé žádnou závažnou překážkou a pro děti nad 15 let je v mnohých případech možnost opít se vítaným prostředkem, jak si zpestřit jinak nudný život. Mnoho současných mladých dětí nepovažuje za outsidera toho, kdo pravidelně pije alkohol, ale naopak toho, kdo je abstinentem.
ANONYMNÍ ALKOHOLICI (AA) Svépomocná organizace pro osoby, které mají problémy s alkoholem a chtějí je překonat. Vznikla 1935 v USA. Působí v mnoha zemích světa. Po vzoru Anonymních alkoholiků vznikly organizace pracující na podobných principech, např. Anonymní narkomani a Anonymní hazardní hráči. V současnosti jev USA běžné, že se účast ve svépomocné organizaci typu AA kombinuje s profesionální léčbou (např. podpora účasti klienta).
AT ORDINACE „Ordinace pro alkoholismus a (jiné) toxikomanie“ – v socialistickém zdravotnictví v ČR byla tato pracoviště povinnou součástí psychiatrického oddělení polikliniky a tvořila celostátní síť, která se v první polovině 90. letech postupně rozpadala. Některé tyto ordinace se privatizovaly, některé zanikly a většina dosud existujících ať soukromých nebo v zařízeních zřizovaných státem či obcemi, se zabývá především alkoholismem. Nová zařízení pro problémové uživatele drog a závislé na (nealkoholových) drogách nestačí zatím pokrýt všechny mezery v dřívější síti OAT a vzrůstající poptávku po ambulantní léčbě.
80
BARBITURÁTY Skupina látek se silně tlumivými účinky na CNS, např. amobarbital, pentobarbital. Jsou užívány jako antiepileptika, anestetika, sedativa, hypnotika a méně obvykle jako anxiolytika (léky proti úzkosti). Akutní a chronické užívání má podobné účinky jako užívání alkoholu. U barbiturátů se vyskytuje riziko smrtelného předávkování, protože jejich hladina v krvi u toxické dávky není o mnoho vyšší než u dávek podávaných pro léčebné účely. Mají tedy nízké bezpečné rozpětí. Bezpečnější benzodiazepiny později nahradily barbituráty ve většině indikací, jako sedativa/hypnotika nebo anxiolytika. Tolerance na barbituráty se vyvíjí rychle, škodlivé účinky a riziko závislosti jsou vysoké. U pacientů, kteří užívají tyto látky po dlouhý čas, se často rozvíjí fyzická a psychická závislost, a stejné riziko je při překračování předepisovaných dávek. Kombinace barbiturátů s jinými látkami, které mají tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu, jako je například ethanol nebo antihistamika, může způsobit vážný útlum a smrt.
BAŽENÍ (CRAVING) Silná touha po psychoaktivní látce (droze) nebo pocit puzení tuto drogu užít. Craving je jedním ze základních kritérií pro diagnózu závislosti. „Silná touha po droze“ je také příznakem některých odvykacích stavů. K subjektivním příznakům cravingu patří: -
vzpomínky na pocity pod vlivem návykové látky nebo fantazie na toto téma, často nutkavého charakteru, svírání na hrudi, bušení srdce, svírání žaludku, sucho v ústech, třesy, bolesti hlavy a v různých částech těla, pocení, silná touha po návykové látce, úzkost, stísněnost, únava, slabost, zhoršené vnímání okolí, neklid, vzrušení, podrážděnost.
Rozlišování cravingu na tělesný (vznikající při odeznívání účinku návykové látky nebo bezprostředně po něm) a psychický (objevuje se i po delší abstinenci) je oprávněné i s ohledem na výsledky moderních výzkumů, které se zaměřovaly na aktivitu jednotlivých části mozku při bažení. Bažení, nebo fenomén mu blízký, je také součástí definice patologického hráčství a lze se s ním setkat i při léčbě jiných návykových poruch.
BENZODIAZEPINY Skupina látek používaných hlavně jako sedativa, hypnotika, uvolňovače svalů, antiepileptika a anxiolytika. Podporují účinek kyseliny gamma-aminomáselné, která je hlavním inhibitorem přenašečů nervových vzruchů. Nejčastěji v medicíně užívané jsou diazepam, nitrazepam, medazepam a chlordiazepoxid. Zneužívání benzodiazepinů je dosti rozšířené (často iatrogenní nebo při zvládání odvykacích 81
příznaků u uživatelů opioidů). Předávkování benzodiazepiny je tím nebezpečnější, jsou-li užity současně s alkoholem nebo jinými látkami s tlumivým účinkem na CNS, jako je heroin. Benzodiazepiny mají nepříznivý účinek na řízení vozidel nebo na jiné psychomotorické funkce, protože prodlužují reakční čas. Mohou způsobit též zmatenost, slabost, bolest hlavy, rozmazané vidění, zvracení a průjem. Při dlouhodobém užívání nebo při překračování předepsaných dávek se rozvíjí syndrom závislosti. Vysazování se musí dít postupně, při náhlém vysazení hrozí epileptický záchvat nebo psychotická reakce.
BODOVACÍ SYSTÉM (TOKEN SYSTEM) Způsob permanentního hodnocení pacienta či klienta v léčbě, založený na zásadě klasické behaviorální terapie – tzv. tvarování chování prostřednictvím vnějších podnětů. Záporné body se udělují za chování, které je v léčbě pokládáno za nežádoucí, včetně režimových přestupků, nedochvilnosti, nedostatečného úklidu nebo neplnění jiných povinností. Sankcí je např.zákaz vycházky nebo dovolenky na víkend, při určitém počtu záporných bodů někde automaticky následuje vyloučení z léčby, aniž by pacient porušil pravidlo abstinence. Kladné body by měly odměňovat žádoucí chování a přinášet výhody, tento posilující rozměr se však uplatňuje méně. V této formě se bodovací systém používá především v ústavní léčbě osob závislých na návykových látkách a má své obhájce i kritiky. Je znám též z léčby jiných diagnostických okruhů, např. poruch příjmu potravy nebo psychóz, kde je ovšem kladen větší důraz na „odměňující“ dimenzi bodování.
BRAUN Tradiční český opiát na bázi kodeinu. Domácí výroba braunu byla v Čechách rozvinuta již před r. 1989, kdy představoval hlavní a prakticky jediný užívaný opiát. Od roku 1993 je vytlačován dovezeným heroinem, dnes braun užívají prakticky jen staří uživatelé drog se začátkem drogové kariéry před rokem 1990.
CANNABIS Všeobecný termín užívaný k označení jednotlivých psychoaktivních složek rostliny marihuany, Cannabis sativa, která zahrnuje listí marihuany, hašiš (získaný z pryskyřice vrchních květu rostliny) a hašišový olej.
DETOXIFIKACE Léčebná metoda, jejímž smyslem je zastavit užívání drogy u závislé osoby a při níž jsou minimalizovány symptomy odvykacího syndromu a riziko poškození. Vhodné zařízení, ve kterém se tato procedura provádí, je obvykle nazýváno detoxifikačním centrem či jednotkou. Tradiční detoxifikace se prováděla ve speciálním léčebném 82
zařízení nebo na lůžku všeobecného nebo psychiatrického zdravotnického zařízení. Klient je přijat ještě intoxikovaný nebo již s odvykacími příznaky. Pokud se používá medikace, předepisuje se obvykle látka, jež má zkříženou toleranci a zkříženou závislost k látce, kterou užívá pacient (u závislosti na heroinu – metadon nebo buprenorfin). Dávkování počítá s ulehčením odvykacích příznaků bez způsobení intoxikace a postupně se snižuje. Pobyt na detoxifikační jednotce se ukončí až několik dní po té, co odvykací příznaky bezpečně odezní a léky jsou vysazeny, jinak je vysoké riziko relapsu a pokud si propuštěný klient vezme dávku drogy, na niž byl předtím nastavený, může dojít k vážným až smrtelným komplikacím z předávkování. Důležitým doprovodem detoxifikace je psychoterapie, zejména individuální, zaměřená na podporu a motivaci k další péči. V současnosti narůstá trend uskutečňovat detoxifikaci v neformálním prostředí, včetně klientova vlastního domova. Detoxifikace uskutečňovaná v domácí péči zahrnuje návštěvy lékařského personálu a rodině nebo přátelům je poskytována neformální podpora.
DROGA Termín má mnoho významů. V Úmluvách OSN a v „Deklaraci snižování poptávky po drogách“ označuje látky podřízené mezinárodní kontrole. V medicíně odkazuje na některá léčiva užívaná pro předejití nebo vyléčení nemoci nebo pro zvýšení fyzické či psychické kondice. Ve farmakologii se termín vztahuje na některé chemické činitele, které upravují biochemické nebo fyziologické procesy ve tkáni nebo organismu. Často se pojmem „droga“ rozumí psychoaktivní látka a ještě častěji jde o synonymum pro drogy nezákonné. Kofein, tabák, alkohol a další látky, které jsou běžně užívány bez lékařského předpisu, jsou v jistém slova smyslu také drogy, protože jsou užívány primárně pro svůj psychoaktivní efekt.
DROGOVÁ SCÉNA Místo či místa, kde se shromažďují uživatelé nezákonných drog a kde obvykle probíhá konečný článek obchodu a distribuce (dealing). Rozlišuje se drogová scéna otevřená (veřejné či veřejně dostupné prostory jako parky, ulice, náměstí, nádraží, průchody), polootevřená (restaurace, kluby a jiné zábavní místnosti) a uzavřená (byty, soukromé kluby a akce).
DUÁLNÍ DIAGNÓZY Nositelem „duální diagnózy“ je osoba, která má diagnostikovaný problém zneužívání alkoholu nebo drog a kromě něj nějakou další diagnosu, obvykle psychiatrickou, např. poruchy nálad, schizofrenii, poruchu osobnosti. Tvoření rozdílných diagnóz je často komplikované překrýváním znaků a symptomů závislosti a diagnostických jevů, např. úzkost je prominentním, významným rysem abstinenčních příznaků. Další komplikace je se souběžnými nebo vzájemně se podmiňujícími procesy, např. mírné 83
onemocnění depresí vede k užívání nějaké drogy, které eventuelně vede k prohloubení depresivní poruchy, tím k většímu užívání, závislosti a ještě hlubší depresi.
EFEDRIN Alkaloid byl původně objeven v roce 1887 a v roce 1920 byl poprvé získán synteticky. Efedrin byl uveden do západní medicíny během 30. let a brzo jej následoval pseudoefedrin a norpseudofedrin, dva věrně podobné alkaloidy. Od té doby jsou mezi široce dostupnými léky v celém světě. Efedrin je sympatomimetická droga s účinkem na rozšíření bronchů a zúžení cév prostřednictvím CNS. Používá se na bronchiální astma, k ulehčení nosního překrvení, při alergiích a senné rýmě. Efedrin, pseudoefedrin a norpseudoefedrin jsou obvyklé součásti mnoha léků na předpis ve formě nosních kapek, tabletách a kapslích. Nelékařské užití a zneužívání efedrinu a příbuzných alkaloidů jako stimulujících drog je známé z mnoha zemí. Efedrin i pseudoefedrin jsou mezi prekursory na listině v Úmluvě OSN proti nezákonnému obchodování s narkotickými látkami a psychotropními substancemi z roku 1988. Pseudoefedrin se svými farmakologickými vlastnostmi podobá efedrinu, ale má také výrazný stimulační efekt na CNS. Má tedy nižší riziko zneužívání než efedrin a je mnohem častěji používán k léčbě nachlazení.
EXPERIMENTOVÁNÍ, EXPERIMENTÁTOR Experimentování znamená provádění pokusů. Experimentátor je osoba, která pokusy provádí. Ve slangu se tak ovšem často označují lidé, kteří drogy takzvaně „zkoušejí“. Jedná se o výraz nepřesně definovaný a neohraničený (např. i závislý na heroinu může „experimentovat“ s halucinogeny), nehledě k tomu, že se nejedná o pokusy ve vědeckém slova smyslu. V odborné mluvě se používá označení „experimentátor“ pro osobu, která občasně a nepravidelně užívá různé drogy a typy drog a může, ale nemusí mít přitom problémy v jiných oblastech.
EX-USER Bývalý uživatel drog, abstinující spontánně či po léčbě podstatnou dobu v řádu měsíců či let. Doba, kdy určitého člověka můžeme pokládat za „bývalého uživatele“ a nikoliv za „uživatele v přítomnosti abstinujícího“ (aktuální abstinent) není přesně stanovena, stejně tak se liší odborné i neodborné názory na to, po jak dlouhé době můžeme člověka přestat označovat za ex-usera. Podle některých medicínských a epidemiologických kritérií je to označení celoživotní, jiná hlediska spíše zdůrazňují možnost zbavit se této nálepky při změně životního stylu a vývojovém překonání období, kdy člověk drogy užíval. Nejednotný je rovněž postoj k úloze ex-userů v programech primární, sekundární a terciární 84
prevence. Některé názorové proudy s nimi zásadně počítají („pouze ex-user může uživateli drog porozumět a pomoci“), jiné přistupují selektivně, opět jiné účast ex-userů vylučují. Důležité je rovněž to, zda a do jaké míry se bývalý uživatel v daném programu skutečně prezentuje jako ex-user. V ČR v současné době převládá stanovisko, že (1) účast ex-userů v primární prevenci většinou není vhodná, (2) není vhodné využívat ex-usery nedlouho abstinující jako dobrovolníky v terénních programech nebo nízkoprahových zařízeních, protože je to vystavuje zvýšenému riziku, (3) nejvýznamnější je úloha exuserů v doléčování a resocializačních programech, například ve svépomocných a klubových aktivitách, (4) pro zaměstnávání ex-userů v poradenských, léčebných a resocializačních zařízeních musí existovat jasná pravidla. Například akreditační standardy MZ doporučují 2 roky od skončení léčby, předcházející pracovní adaptaci v jiném zaměstnání a zaměření na další vzdělávání a získání kvalifikace, aby pracovník nebyl v roli ex-usera v zaměstnání fixován („ex-user není profese“).
EXTÁZE (MDMA) Methylen-dioxy-methamfetamin, MDMA, také označovaný jako „Extáze“, je syntetický derivát amfetaminu. Poprvé byl syntetizován v r. 1914 jako látka, která by mohla být užívána pro potlačení chuti k jídlu, nikdy však nezískal statut registrovaného léku. Byla užívána experimentálně v psychoterapii. Oblibu si získala jako rekreační droga, nejdříve v USA, později v Evropě a dnes zvyšující se měrou i jinde ve světě. Je na mezinárodním seznamu kontrolovaných látek. Vyrábí se v tajných laboratořích, zejména ve formě prášku nebo tablet různých barev a s různými motivy, méně často ve formě kapslí. Běžná dávka je 75 –150 mg.
ENCOUNTER Z angl. ”setkání” – speciální techniky skupinové psychoterapie zaměřené na odstraňování psychických bariér a obranných mechanismů. Při interpersonální interakci se podporuje otevřenost, ochota řešit problémy, volí se přístup “zde a nyní”. Cílem těchto technik je pomoci lidem růst, prožívat radost, otevřenost a spontaneitu. Příkladem technik zaměřených na odstranění zábran je dotýkání, křik, společný pláč. Terapeut při encounteru podporuje projevování emocí naplno a upřímně. V současné době je užití této metody pro léčbu někdy pokládáno za kontroverzní, protože klienti intenzivní zážitky obtížně integrují.
FLASHBACK Flashback je zpětný náraz, zpravidla se jím rozumí stav příbuzný požití drogy, aniž byla droga aplikována (může nastat až po několika dnech, týdnech dokonce i rocích po poslední dávce marihuany, pervitinu i LSD), vracející se vzpomínka na traumatický zážitek, typické pro posttraumatickou stresovou poruchu. 85
GAMBLING Gambling neboli hazardní hraní je neodborný, ale běžně užívaný ekvivalent diagnostické jednotky patologické hráčství. Jde o zúžení zájmu a činnosti na hazardní hru, při kterém je poškozován samotný jedinec nebo jiní lidé, nejčastěji jeho blízcí. Jedinec není schopen odolat myšlenkám a touze (craving) hrát. Prochází periodami výher, proher a zoufalství. Když je mu hraní znemožněno, je neklidný, podrážděný až agresivní a je schopen se dopouštět lhaní, podvodů, krádeží a jiného kriminálního chování, čehož ve chvílích náhledu lituje. Při výhře není schopen často přestat hrát, pokračuje, až když vše prohraje a po prohře se vrací s dalšími penězi, aby získal ztracené peníze ze hry zpět. Cítí, že mu hraní samotné umožňuje útěk do problémů a úpravu jeho psychických stavů. Dostává se často do dluhů a v nich spoléhá na své bližní. Svým chováním ohrožuje ztrátu přátel, vzdělání, pracovní kariéry či práce samotné. Léčba gamblingu probíhá podobně jako u závislosti na alkoholu či drogách ambulantně či ústavně. Při léčbě je třeba znemožnit gamblerovi dále hrát, zvyšovat průběžně jeho motivaci k zásadní změně v tomto směru, tj. k úplnému odvrácení se od světa hry a vytváření dovedností potřebných ke změně životního stylu (zájmy, aktivity, profese) i dovedností týkajících se mezilidských vztahů a kontaktů (relaxace, zvládání stresu a úprava dalších psychických stavů, asertivita, komunikace, úroveň partnerství). Prioritou léčby je opětné učení se zacházet odpovědně s financemi. Často je třeba, aby spravování financí bylo dočasně předáno důvěryhodné blízké osobě, která rovněž splácí klientovy dluhy dle splátkového kalendáře. Těžištěm léčby je prevence relapsu. Alternativním léčebným postupem je koncepce GA (Gamblers Anonymous).
HARM REDUCTION Jako „Harm Reduction“ (HR) se označují přístupy snižování či minimalizace poškození drogami u osob, kteří v současnosti drogy užívají a nejsou motivováni k tomu, aby užívání zanechali. HR se snaží minimalizovat, omezit či zmírnit riziko život a zdraví ohrožujících infekce, které se šíří sdílením injekčního náčiní při nitrožilní aplikaci drog a nechráněným pohlavním stykem, jako je AIDS a hepatitidy B a C, riziko dalších tělesných komplikací, dlouhodobého působení vysokých dávek, předávkování, sociálního debaklu a ztráty lidské důstojnosti. Mezi nejznámější postupy používané v HR patří výměna použitého injekčního náčiní za sterilní, poskytování informací, kontaktní poradenství a edukace o rizicích. Důležité je i zaměření na bezpečný sex včetně distribuce kondomů. V širším pohledu můžete také pod HR zahrnout i substituční léčbu. Do oblasti HR patří také aplikační místnosti – tzv. šlehárny. Poradenství a edukace v rámci HR nezbytně zahrnuje i rady, návody a vysvětlení, jak drogu bezpečně aplikovat, jak používat a dezinfikovat náčiní a podobné čistě technické informace. Tištěné materiály, které tyto informace obsahují, jsou zcela specifické a jejich distribuce musí být omezena 86
na okruh klientů, kterým jsou určeny. Dostanou-li se mimo tento okruh, např. do škol, vyvolávají senzaci, pobouření a obviňování, že se touto cestou mládež navádí k braní drog. HR se provádí buď přímo v terénu (terénní programy, streetwork) nebo v nízkoprahových kontaktních centrech. Edukace zaměřená na snížení zdravotních rizik z užívání drog je rovněž pevnou součástí léčebných programů.
INTOXIKACE Intoxikace neboli otrava je chorobný stav vyvolaný přítomností jedu v organismu. Jako na otravu lze též pohlížet na chorobu, jejíž hlavní negativní účinek pochází z jedů produkovaných patogeny. Z pohledu drogových závislostí se jedná o stav nastávající po aplikaci dostatečného množství psychoaktivní látky, jehož následkem jsou poruchy úrovně vědomí, rozpoznávacích schopností (kognitivních funkcí), vnímání, schopnosti úsudku, emocí, chovaní a dalších psychických funkcí a reakcí. Poruchy souvisejí s okamžitým farmakologickým účinkem látky a naučenými reakcemi na ni, a po určitém čase zcela odeznívají s výjimkou tkáňových poškození nebo jiných vyskytnuvších se komplikací. Průběh intoxikace je výrazně závislý na typu a dávce drogy, je ovlivňován individuální hladinou tolerance a dalšími faktory. Většinou je droga užívána pro dosažení určité hladiny (míry) intoxikace. Chování, projevované při určité hladině (míře) intoxikace, je výrazně závislé na kulturních a osobních očekáváních spojených s účinkem té které drogy. Komplikace mohou zahrnovat poranění, vdechnutí zvratků, delirium, kóma a křečové stavy, v závislosti na užité látce a způsobu její aplikace. Může nastat i smrt, většinou jako následek udušení nebo centrálního útlumu dýchání.
INTRAVENÓZNÍ APLIKACE, I.V. Zkratka pro injekční nitrožilní cestu aplikace, tedy injekci látky do žíly kdekoliv na těle. Pravidelní i.v. uživatelé drog si mohou postupně poškodit žíly na pažích a uchýlit se k aplikaci do žil na jiných místech těla (např. na hřbetě a mezi prsty ruky a nohy, ve tříslech, po stranách hrudníku a v podpaždí, na krku), případně mohou od začátku používat tato méně viditelná a méně známá místa kvůli utajení.
JOINT Marihuanová cigareta, může být vyrobena i ze směsi tabáku a marihuany. Typicky má kónický tvar se zúžením u filtru, který je nejčastěji vyroben z tvrdého papíru. Kouření jointů je nejtypičtější způsob užívání marihuany.
87
KODEIN Opiát, jeden z nejvýznamnějších alkaloidů opia. V organismu se demetyluje na morfin. Jeho účinek je proto podobný morfinu, ale je mnohem slabší. Vzhledem k tomu, že jeho závislostní potenciál je mnohem nižší, nepodléhá tak přísným předpisům jako morfin. V lékařství se používá jako antitusikum (lék proti kašli) a slabší analgetikum-anodynum (léky proti bolesti). Bývá součástí nejrůznějších analgetických směsí, obsahuje jej například v 80 letech hojně zneužívaný ALNAGON. Jeho zneužívání je ale méně časté, používá se spíše jako výchozí látka pro přípravu jiných účinnějších drog, např. Braunu (dihydrocodein).
KOFEIN Mírný stimulant centrálního nervového systému, s účinkem vasodilatačním (rozšiřuje cévy) a diuretickým. Kofein se nachází v kávě, čaji, čokoládě, Coca-Cole a v některých jiných nealkoholických nápojích. Akutní a chronické nadužívání (tj. denní příjem 500 mg nebo více) s výslednou toxicitou je označováno jako „kofeinismus“. Symptomy zahrnují nepokoj, nespavost, zrudnutí tváře, svalové záškuby, tachykardii, zažívací poruchy zahrnující bolest břicha, problémy s řečí nebo neuspořádané myšlení i řeč. Občas se vyskytuje podráždění, předcházející úzkosti nebo panickým stavům, depresi nebo schizofrenii. Výzkumy důkazů naznačují existenci odvykacího syndromu u kofeinistů.
KOKAIN Alkaloid získaný z kokových listů nebo jinak syntetizován z chemické směsi (ecgonin) nebo jeho derivátů. Kokain hydrochlorid byl obvykle používán jako lokální anestetikum v zubním lékařství, očním a ušním, v nosní a krční chirurgii protože jeho působení zužování cév pomáhá omezovat místní krvácení. Kokain je silný stimulant centrálního nervového systému a mimo lékařství užívaný kvůli vytváření euforie či pocitům bdělosti. Opakované užívání vytváří závislost. Kokain nebo „koks“ je často prodáván jako bílé, průhledné krystalické vločky nebo prášek („sníh“). Často je falšován různými cukry nebo lokálními anestetiky. Prášek je “šňupán“ a vytváří efekt v délce od 1-3 minut do 30 minut. Kokain může být užíván orálně, často spolu s alkoholem. Pokud je kombinován s heroinem, je užíván obvykle injekčně.
KONTAKTNÍ CENTRUM Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených se zneužíváním návykových látek.
88
LAPS Jednorázové, izolované užití („uklouznutí“).
alkoholu
nebo
drog po
období
abstinence
LEGALIZACE Zrušení zákazu dříve nelegální aktivity, např. nelékařského prodeje a konzumace psychoaktivních látek. Neznamená to nezbytně zrušení všech kontrolních mechanismů týkajících se dané aktivity, např. omezení prodeje mladistvým.
LSD, LYSERGID LSD je semi-syntetická droga odvozená od kys. lysergové, která je jedním z alkaloidů námelu. Látka byla objevena Albertem Hoffmanem v r. 1943, její silné halucinogenní účinky byly zpozorovány při práci s ní náhodou a následně potvrzeny. Krátkou dobu bylo LSD užíváno v psychiatrii jako registrovaný léčebný přípravek, bylo však brzy staženo pro množství škodlivých vedlejších účinků. Začátkem 60. let se rozvinul rychle rostoucí obchod s LSD jak v Evropě, tak v Severní Americe, který vyvrcholil v době hnutí hippies. LSD se na ilegálním trhu vyskytuje ve třech hlavních formách: jako napuštěné papírky (savý papír, známky), nejčastěji potištěné různými obrázky, v malých želatinových kuličkách nebo plátcích, v minitabletách (mikrotrip), pilulích a kapslích, někdy ale také jako tekutina (acidin).
METADON Syntetická droga opiátového typu používána v udržovací terapii osob závislých na opioidech. Má dlouhý poločas účinku a při léčebném použití bývá obvykle podávána perorálně, jednou denně, pod dohledem. Jde o látku nejvíce používanou ve vyspělých zemích při substituční léčbě opiátové závislosti. Pokud je metadon podán jedincům závislým na opioidech v odpovídající dávce, je schopný snížit potřebu užívání heroinu a jiných opiátů, odstraňuje příznaky z odnětí a blokuje euforický účinek jiných opioidních látek. Zatímco osoba závislá na heroinu může během 24 hodin absolvovat čtyři i více cyklů užití drogy, intoxikace a počínajících abstinenčních příznaků, metadon díky svému dlouhému poločasu účinku poskytuje mnohem vyrovnanější opioidní efekt. Další výhodou metadonu je jeho farmaceutická kvalita – je hygienicky výroben, podáván perorálně a ve známé síle. Perorální podávání udržovacích dávek metadonu bylo zavedeno jako substituční léčba opiátové závislosti v 60. letech v USA. V 70. letech se přesunulo těžiště metadonové léčby v USA i jinde směrem k nízkodávkovým, na abstinenci zaměřeným programům. Vyznačovaly se vysokou mírou vypadnutí z programu u klientů, kteří se nevyrovnali s náročnými pravidly programu. S nástupem HIV 89
infekce v 80. letech došlo v mnoha zemích k posunu od programů orientovaných na abstinenci, ve snaze zachytit a udržet uživatele opioidů v metadonových udržovacích programech, jejichž primárním cílem bylo omezit, případně eliminovat sdílení injekčního náčiní. Výsledky kontrolních pokusů a observačních studií ukazují, že metadonová udržovací léčba snižuje užívání heroinu, kriminalitu, rizikové chování spojené s injekčním užíváním a předčasná úmrtí u osob závislých na opioidech. Podávání metadonu je účinnější v dávkách vyšších než 50 mg, jeho cílem je spíše než abstinence udržení v substitučním programu. Metadonová léčba může mít tyto formy: metadonová udržovací léčba, krátkodobá metadonová detoxifikace a dlouhodobá metadonová detoxifikace. Metadonová udržovací léčba dává uživatelům heroinu možnost zlepšit fungování v sociální oblasti a oslabit vazby s uživatelskou subkulturou.
MODELY ZÁVISLOSTI Modely závislostí slouží ke koncepční představě etiologie vzniku závislosti s adekvátní intervencí na ni. K nejstarším patří model deficitní, který má představu o nemožné napravitelnosti poruchy a jejím podrobnějším pochopení a snaží se pouze o sociální řešení na komunitní úrovni. Taktéž starý medicínský model vychází z představy o vrozené vadě, jejíž ošetření spočívá spíše v symptomatické či krizové péči. Nový medicínský model se opírá o „zatím nevyzkoumanou poruchu“, kde abstinence pomáhá zapouzdření poruchy, a zaměřuje se na psychoterapeutické vedení při přechodu jedince na abstinentní životní styl. Psychodynamický směr vychází z představy, že závislost souvisí s dosud neprokázanou psychickou poruchou na intrapersonální či interpersonální úrovni a že její terapie odstraní i ji. Adekvátní intervencí se zde jeví individuální, případně partnerská psychoterapie. Humanistický přístup se snaží k psychodynamickému směru přidat důraz na respektování svobody rozhodnutí jedince žít svůj život i s drogou a někdy se v tomto modelu setkáváme až s představou stále běžnějšího moderního životního stylu, kde bychom neměli aplikovat psychoterapii, jestliže jedinec žádnou změnu nechce. Dle modelu rodinného je závislost symptomem špatného fungování rodinného systému a vychází z představy častého výskytu při změnách rodinného systému, jako např. při odchodu dospívajících z domova. Adekvátní intervencí je rodinná terapie, všichni členové by se jí měli účastnit, popř. se snažit i o úpravu svých intrapsychických problémů, které do rodinného systému mohou zasahovat a tím jej narušovat. Behaviorální modely naopak vycházejí z teorie naučeného špatného chování a snaží se v terapii toto chování přeučit. Sociální modely považují závislost za projev sociální či komunitní poruchy a snaží se řešit problém sociálními intervencemi; velmi pak záleží na samotném postoji společnosti k droze. Morální model považuje závislého za „hříšníka“, který by se měl „napravit“ v nápravném zařízení. Bio-psycho-sociální model závislosti integruje faktory individuální (somatické i psychické), sociální a specifické faktory potencující závislost. 90
NARKOMANIE Starší termín pro zneužívání narkotik, omamných látek. Ekvivalentním výrazem je toxikománie.
NÁVYK, NÁVYKOVÉ UŽÍVÁNÍ Návykem na drogu nebo alkohol se rozumí opakované užívání psychoaktivní látky nebo látek v takovém množství, že uživatel se periodicky nebo chronicky intoxikuje, pociťuje nutkání k opakovanému užívání, má velké obtíže při snaze o přerušení užívání nebo o jeho ovlivnění (např. snížení dávek, prodloužení časových intervalů) a projevuje snahu získat psychoaktivní látku téměř jakýmkoliv způsobem. Typicky se vyskytuje tolerance a často i odvykací stav. Termín “návyk” může označovat dlouhodobé pravidelné i nepravidelné užívání. Poukazuje též na škodlivý vliv užívání dané látky pro jedince i společnost.
NIKOTIN Alkaloid, který je hlavní psychoaktivní látkou tabáku. Má jak stimulační, tak subjektivně uvolňující účinek. U některých osob zvyšuje bdělost a kapacitu zaměření pozornosti. U jiných snižuje úzkost a pohotovost k podráždění (irritabilitu), také snižuje chuť k jídlu. Dlouhodobé užívání nikotinu se stává kompulzivní. Odvykací syndrom se projevuje úzkostí, rozmrzelostí, depresemi, nespavostí, bušením srdce, podrážděností, zhoršením koncentrace.
NIKOTINISMUS Nikotinismus je závislost na nikotinu. Tabák je také velmi často označován za dětskou drogu číslo 1, je tedy zřejmě nejčastějším prohřeškem mladistvých. Jedná se o drogu s nejmenším rizikem, ale pouze z krátkodobého hlediska. V konečném důsledku jde o látku, která způsobuje daleko větší osobní i společenské škody než tzv. „tvrdé drogy“. Významným faktorem, který silně ovlivňuje to, zda se jedinec stane kuřákem či nikoliv, je vlastní psychická stránka tohoto jedince. Jedná se především o to, že děti ve školním věku jsou velmi lehce ovlivnitelné názory druhých lidí, zejména svých vrstevníků a rodičů. Děti v tomto věku jsou nezralé a i případné pocity méněcennosti, nízkého sebevědomí či touha vyrovnat se starším nebo vrstevníkům mohou být vhodnými „předpoklady“ ke vzniku jakékoliv závislosti. Nikotinismus přitom není výjimkou. Kouření, a zvláště kouření mladých lidí, je součástí obecného syndromu problémového chování a je podle mnohých odborníků návykovou formou chování, která se dá podle všech zjištění mnohem obtížněji zvrátit než například alkoholismus či drogová závislost.
91
NEUROADAPTACE, NEUROADAPTAČNÍ MECHANISMY Adaptace centrálního nervového systému na opakovanou aplikaci psychoaktivní látky (drogy) vedoucí ke zvýšení tolerance a někdy také k odvykacímu syndromu, který nastává po přerušení užívání látky. Neuroadaptace může dosahovat různého stupně, určovaného především četností užívání a množstvím užívané látky, ale také individuálními rozdíly v metabolizaci konkrétní drogy. Účinky neuroadaptace mohou být silně ovlivněny tím, jak osoba o svém stavu uvažuje (kognitivními procesy), a podmíněnými reakcemi na narážky související s užíváním drog. Termín byl použit v Memorandu WHO (Edvards a kol., 1982) pro jeden z hlavních procesů tvořících základ syndromu závislosti na droze.
ODVYKACÍ SYNDROM, ODVYKACÍ STAV Soubor různě závažných a různě kombinovaných příznaků, které se objevují po vysazení nebo snížení dávek psychoaktivní látky (drogy), která byla užívána opakovaně, dlouhodobě nebo ve vysokých dávkách. Příznaky odvykacího stavu nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nebo jinou duševní poruchou. Přítomnost odvykacího syndromu je jedním z kritérií pro diagnózu závislosti. Odvykací syndrom se u různých látek liší, velmi zjednodušeně lze ale říci, že řada příznaků má opačný charakter než účinek dané látky. Např. o opioidech je známo, že působí protikřečově (při odvykacích obtížích jsou přítomny křeče), že mírní bolesti (odvykací stav je spojen s bolestivými příznaky), že působí tlumivě (při odvykacím stavu dochází k nespavosti a podrážděnosti), že vyvolávají euforii (v odvykacím stavu trpí postižení rozladami) atd. Toto pravidlo ovšem neplatí absolutně a řadu příznaků není možné si odvodit.
OCHRANNÁ LÉČBA Ochranná léčba je v českém trestním systému jedním z institutů ochranného opatření. Je možné ji uložit vedle trestu nebo při upuštění od potrestání. Ochranné léčení, může být uloženo formou ambulantní nebo ústavní a dodatečně může být změněno, a to jak z ambulantního na ústavní, tak i naopak. Ústavní ochrannou protitoxikomanickou léčbu je možné vykonávat i během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale pouze v několika věznicích. Mimo vězeňská zařízení existují při nástupu na ústavní ochrannou léčbu velmi dlouhé čekací doby (není výjimkou i několik let). Ambulantní ochranná protitoxikomanická léčba může být vykonávána de facto ve všech zařízeních, které poskytují ambulantní léčbu. Největší příčinnou velmi malé efektivnosti ochranného léčení mimo již zmíněných čekacích dob je malá motivace klientů a to, že s klienty ochrannou léčbu nikdo nepředjedná a nepřipravuje je na její nástup.
92
OMAMNÁ LÁTKA, NARKOTIKUM Chemická látka navozující útlum, poruchu vědomí a necitlivost k bolesti (analgesii). Tento termín se většinou požívá pro opiáty a opioidy. V běžné řeči a v právní terminologii některých zemí je často nepřesně používán a označují se jím všechny ilegální drogy, bez ohledu na jejich farmakologické vlastnosti.
OPIÁT Generický název užívaný pro alkaloidy z rostlin máku se schopností navodit analgesii, euforii a ve větších dávkách sopor až kóma a respirační depresi. Termín opiát nezahrnuje syntetické opioidy, jakými jsou heroin nebo metadon.
PCP – FENYLCYKLIDIN, "ANDĚLSKÝ PRACH" Psychoaktivní látka s účinky na centrální nervový systém, s budivými, bolest tlumícími a halucinogenními účinky. Tato látka byla zavedena do klinické medicíny jako disociativní anestetikum, ale její užívání bylo zakázáno kvůli častému výskytu syndromu sestávajícího se ze ztráty orientace, neklidu a zmatenosti. PCP lze relativně levně a jednoduše vyrobit a od sedmdesátých let se užívá jako nepovolená droga. Při nepovoleném užívání se PCP bere orálně, intravenózně, nebo se šňupe, nejčastěji se však kouří. Obvyklá dávka je 5 – 15 mg. Účinky se začnou projevovat přibližně 5 minut po užití a vrcholí po 30 minutách. Na začátku nastupuje euforie, pocit tepla, brnění, vznášení se a „klidné izolace, odloučení“. Mohou se vyskytnout sluchové a vizuální halucinace, nebo změněné vnímání těla, zkreslené vnímání času a prostoru, „klam, blud“ a rozpad myšlení. Přidružené neurologické a fyziologické reakce souvisí s dávkováním a zahrnují zvýšení krevního tlaku, grimasování, zvýšení potivosti, hypotermie, kóma, rozšířené nereagující zřítelnice, snížená citlivost vnímání bolesti, svalová ztuhlost atd. Účinky PCP trvají zpravidla 4 – 6 hodin, ale někdy trvá i několik dní a déle, než některé z nich zcela vymizí. Během „dojezdu“ se může vyskytnout sebedestrukční nebo násilné jednání. Byly zaznamenány poruchy vnímání, delirium a poruchy nálad, způsobené PCP. Stejně jako v případě halucinogenů není prokázáno, zda jsou takové poruchy způsobeny účinkem drogy, nebo zda jde o pre-existující zranitelnost či dispozici.
PERVITIN, METAMFETAMIN N-methyl amfetamin, látka ze skupiny amfetaminů. U nás nejrozšířenější, nejvíce užívaná stimulační droga, označovaná běžně jako pervitin (slangově piko, peří, perník, péčko). Téměř vždy také u nás vyrobená domácími „vařiči“ z léků (většinou volně prodejných, proti nachlazení) obsahujících pseudoefedrin (např. NurofenStopgrip, Modafen, Disophrol, Rinopront, dříve Solutan), nebo ve velkém z efedrinu. Prodává se ve formě bílého prášku, někdy mírně dohněda nebo růžova 93
zbarveného příměsí jódu použitého při výrobě. V ČR je obvykle distribuován v podobě „psaníček“ – prášek je zabalen do obdélníčku poskládaného papíru. Obvyklá dávka je 100 mg. V poslední době je metamfetamin hojně vyráběn a užíván i v jiných zemích, např. v USA jako „Ice“ nebo Holandsku pod obecným označením „Speed“.
PŘEDÁVKOVÁNÍ Užití jakékoli drogy v takovém množství, které vyvolá akutní fyzické nebo psychické nežádoucí účinky. Záměrné předávkování je běžným způsobem sebevraždy nebo sebevražedných pokusů. Je častěji spojeno s předepsanými léky. Předávkování může mít přechodné nebo trvalé následky, nebo může způsobit smrt. Smrtelná dávka konkrétní drogy se liší individuálně a v závislosti na okolnostech.
RELAPS Návrat k pití nebo k užívání jiných drog po období abstinence, často doprovázený návratem příznaků závislosti. Rychlost, se kterou se příznaky závislosti vrátí, se považuje za klíčový indikátor posuzování stupně závislosti. Relaps bývá doprovázen souborem příznaků označovaných jako „syndrom porušení abstinence“ (deprese, rezignace, pocity viny, hněv), které prohloubí a upevní obnovené užívání drogy a mohou vést k dalšímu kolu drogové kariéry.
SEDATIVUM Látka působící tlumivě na CNS. Uleví od úzkosti, navodí uklidnění a spánek. Některé z těchto látek mohou přivodit amnézii (ztráta paměti), ochabnutí svalstva a mají protikřečové účinky. Většina třídění zahrnuje mezi sedativa alkohol, barbituráty a chloralhydrát.
SPOUŠTĚČE Obvykle se tím míní podněty, které vyvolávají craving (bažení) anebo zhoršují u závislých sebekontrolu a ohrožují je relapsem. U závislých na návykových látkách mohou být spouštěči např. známí, kteří berou drogy, hudba, kterou měl klient s braním drog spojenou, riziková prostředí, pohled na návykové látky nebo pomůcky k jejich užívání, filmy nebo vyprávění o drogách apod. Nejsilnějším spouštěčem zpravidla bývá aplikace látky, na které je klient závislý nebo i jiné návykové látky. Při léčení návykových nemocí se doporučuje přizpůsobit životní styl, aby se snížil počet spouštěčů, s nimiž se klient setkává. Na setkání se spouštěči je také možná klienta připravit. Vhodnou technikou, která se k tomu používá, je např. „Semafor“ Červené světlo znamená zastavit automatické jednání, žluté světlo uvědomit si možnosti, které se v dané situaci nabízejí, domyslet jejich následky a vybrat 94
nejvhodnější, zelené světlo pak znamená nejvýhodnější možnost uskutečnit a vyhodnotit výsledek.
STIMULANCIA Látky ovlivňující centrální nervovou soustavu tak, že ji aktivují, povzbuzují nebo zvyšují nervovou činnost (též „psychostimulancia“). Patří sem amfetaminy, kokain, kofein, nikotin a některé syntetické látky, které snižují chuť k jídlu. Některé drogy mají stimulační účinky, které nepatří mezi jejich primární účinky, ale které se mohou projevit při užívání vysokých dávek nebo při chronickém užívání. Do této skupiny např. patří antidepresiva a anticholinergika.
SUBSTITUCE Substituce je způsob léčby, kdy je užívání původní drogy nahrazeno, téměř vždy lékařsky předepsaným, užíváním látky s podobnými účinky a vlastnostmi, avšak s výrazně menšími riziky, než původní droga. (např. heroin je nahrazen metadonem). Dále může jít o substituci škodlivého způsobu užití (cigarety nahrazeny nikotinovými náplastmi nebo žvýkačkami), případně kombinace obou způsobů (injekční aplikování heroinu je nahrazeno orálně podávaným metadonem). Cílem substituce je eliminování nebo snížení užívání určité drogy, zvláště pokud je ilegální, nebo snížení škodlivé formy a metody podávání, provázející techniky nebezpečné zdraví (např.: sdílení jehel) a snižování sociálních následků. Substituční léčba má být doprovázena psychoterapií, poradenstvím nebo socioterapií. Může trvat od několika týdnů k mnoha letům, někdy neohraničeně.
TĚKAVÉ LÁTKY Substance, které se odpařují při běžných pokojových teplotách. Těkavé látky se inhalují pro své psychoaktivní účinky (také bývají nazývány inhalanty, inhalancia). Do této skupiny patří organická rozpouštědla (nitrobenzeny – toluen), lepidla, aerosoly, barvy, ředidla, rozpouštědla, benzín a nafta, čistící prostředky a droga amylnitrát. Některé látky jsou toxické pro játra, ledviny nebo srdce, některé poškozují mozek a periferní nervovou soustavu. Nejčastěji najdeme uživatele těchto látek mezi mladými adolescenty a dětmi ulice.
TERAPEUTICKÉ KOMUNITY Terapeutické komunity poskytují pobytové služby i na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění do běžného života.
95
TOXICKÁ PSYCHÓZA Psychotická porucha vyvolaná zneužíváním psychotropních látek. Vyskytuje se typicky po psychostimulanciích (nejčastěji jde o paranoidní syndrom) a halucinogenech. Obraz toxické psychózy je velmi podobný schizofrenii, odlišení je možné obyčejně jen na základě anamnestických údajů a průběhu. Při závažnějším průběhu toxické psychózy může být jedinec nebezpečný sobě i ostatním. V tomto případě bývá nezbytné jeho odeslání na specializované psychiatrické pracoviště. Toxická psychóza odeznívá většinou spontánně, bez potřeby medikace, je však potřebná psychoterapeutická nebo poradenská podpora. Ve slangu uživatelů drog se různé formy toxické psychózy označují jako „bad trip“, někdy i „stíha“.
WORKOHOLISMUS Workoholismus je závislost na práci.
ZNEUŽÍVÁNÍ DROG Současné mezinárodní smlouvy o kontrole drog pokládají za zneužívání drog užívání každé látky ze seznamu kontrolovaných látek pro účely jiné než lékařské a vědecké. V tomto případě lze hovořit i o nezákonném užívání. Pojem zneužívání se vztahuje i na užívání léků bez medicínských důvodů, včetně užívání předepsaných léčiv v nadměrných dávkách nebo nadměrně často.
Σ
Shrnutí Oblast závislostí je problematikou s níž se sociální pracovník setkává při své práci na různých místech. Závislosti se stávají v současné době čím dál více palčivým tématem v různých věkových vrstvách, u dětí se řeší závislosti na počítačích, u mládeže závislost na nikotinu a u dospělých např. na alkoholu či práci apod. Z tohoto důvodu by měl zdravotněsociální pracovník mít dostatečný přehled o této problematice.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Jak se nazývá stav zvaný zpětný náraz, kterým se rozumí stav příbuzný požití drogy, aniž byla droga aplikována (může nastat až po několika dnech, týdnech dokonce i rocích po poslední dávce marihuany, pervitinu i LSD), vracející se vzpomínka na traumatický zážitek, typické pro posttraumatickou stresovou poruchu.
96
2. Jak se nazývá bývalý uživatel drog, abstinující spontánně či po léčbě podstatnou dobu v řádu měsíců či let?
3. Jak se nazývá jednorázové, izolované užití alkoholu nebo drog po období abstinence (uklouznutí)?
4. Jak se jinak nazývá závislost na práci?
5. Jak se jinak nazývá semi-syntetická droga odvozená od kys. lysergové, která je jedním z alkaloidů námelu? Látka byla objevena Albertem Hoffmanem v r. 1943, její silné halucinogenní účinky byly zpozorovány při práci s ní náhodou a následně potvrzeny. Tato látka se na ilegálním trhu vyskytuje ve třech hlavních formách: jako napuštěné papírky (savý papír, známky), nejčastěji potištěné různými obrázky, v malých želatinových kuličkách nebo plátcích, v minitabletách, pilulích a kapslích, někdy ale také jako tekutina (acidin).
Doporučená literatura 1. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, 343 s. ISBN 80-867-3405-6. 2. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 3. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0.
97
9 SLOVNÍK SLANGU DROGOVÉ SCÉNY Cíl: Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základy žargonu drogově závislých osob. S tímto žargonem se sociální pracovník může setkat v nizkoprahových zařízeních, v poradnách pro závislosti, v zařízeních zaměřených na léčbu drogových závislostí nebo všude tam, kde sociální pracovník přichází do kontaktu s marginálními skupinami jako je subkultura vězňů, prostitujících osob, rizikové mládeže či delikventů.
Klíčová slova: Slang, drogová scéna, uživatelé, závislosti
Průvodce studiem: Tato kapitola klade střední nároky na studium, jedná se o seznámení se základmíni pojmy drogového žargonu.
Tento slang shrnuje výrazy spojené s užíváním nelegálních drog. Rozsáhlost drogového slangu ukazuje nepřímo na význam problému výskytu drogové závislosti mezi naší mládeží. Slang uživatelů drog opět zahrnuje řadu podslangů, a to slang uživatelů marihuany, slang spojený s halucinogeny (LSD, houbičky aj.) a slang uživatelů tvrdých drog. Co do počtu výrazů je na prvním místě slang spojený s marihuanou, resp. s konopím a jeho deriváty, což je jistě dáno relativně velkým počtem osob, které marihuanu kouří. Specifický podslang vznikl v souvislosti s domácím pěstováním marihuany ve skříních, řada výrazů zde však nemá charakter slangu, nýbrž technických výrazů. Na okraj je třeba uvést, že ve starém argotu i v obecné mluvě existuje velký počet synonym spojených také s legálními drogami, tedy s alkoholem a cigaretami, což platí i pro německý argot či hovorovou němčinu. Sociální pracovník může využít znalosti slengu drogové scény pro snazší pochopení informací od uživatelů návykových látech nebo jejich subkultury a také u osob spojených s kriminálním prostředím. Znalost těchto pojmů může vést také ke snazšímu navázání vztahu důvěry při práci s těmito sociálními skupinami.
98
ABSŤÁK Abstinenční syndrom je stav, který nastává po přerušení užívání drog u závislých osob. Má složku psychickou a tělesnou, může být i smrtelný, zvláště po alkoholu, benzodiazepinech a barbiturátech.
ACID, KYSELINA, TRIP LSD – halucinogenní látka, nejčastěji užívaná ve formě malého papírku [trip, papír, papírek, paper], miniaturního krystalku [mikráč] napuštěného účinnou látkou.
ÁČKO 1) Alnagon, lék s obsahem codeinu a phenobarbitalu. 2) Hepatitida typu A (žloutenka).
APAČ Apaurin, roztok diazepamu pro injekční použití.
ALKÁČ – alkohol, resp. alkoholik
ALOBAL Alobal je hliníková fólie, používaná ke kouření heroinu (tzv. chytání dračích ocásků).
BAD TRIP, HOROR TRIP [z angličtiny špatný výlet] stav, kdy droga místo očekávaných účinků vyvolala nepříjemné pocity [strach, úzkost, nepříjemné halucinace, paranoia], charakteristický u halucinogenů.
BAFKA – Ganža – marihuana
99
BAHNO – hašiš
BÉČKO – hepatitida typu B (žloutenka)
BENGA, ŠVESTKY – policisté
BÍLEJ, HNĚDEJ – heroin podle čistoty [bílej – čistej], [hnědej – špinavej]
BLECHA Stopa po injekci.
BOUCHNOUT SI – šlehnout si, nastřelit se, dát si, plesknout si – injekčně si aplikovat drogu
BRAUN – béčko, "český heroin" Braun je látka pokoutně vyráběná nejčastěji z kodeinu, patří do skupiny opioidů. Aplikuje se nitrožilně a poměrně rychle vyvolává závislost. V posledních letech byl v tuzemsku vyráběný "braun" do jisté míry zatlačen do pozadí importovaným heroinem.
BUDÍKY Budivé látky, stimulancia.
BUCHNA – braunka, pumpa, nástřelka, pichna, práskačka, včelka – injekční stříkačka 100
CÉČKO 1) hepatitida typu C (žloutenka) 2) kodein
COLD TURKEY Slangový termín pro proces náhlého odvykacího stavu při závislosti na opioidech. Název vzniknul z „husí kůže“ při piloerekci (zježení chloupků na těle). „Cold Turkey“ probíhá buď při spontánním pokusu o abstinenci mimo odborné zařízení, nebo v odborném zařízení bez podpory farmak, která snižují odvykací příznaky.
ČISTÝ Čistý ve spojení "být čistý" – tedy nebrat drogy, ve spojení "máš čistý?“ – máš čisté injekční stříkačky?
ČÓRKA, VOBLOŽ Krádež, u závislých většinou motivovaná snahou opatřit si prostředky na drogu.
CUKR – kokain [z ANG white sugar]
ČTVRTKA – čtvrtina tablety Subutexu na černém trhu
DEALER, ZDROJ – v prostředí drogové scény obchodník s drogami
DĚLAT PENÍZE Znamená opatřovat si peníze na drogy, většinou nelegálně (krádeže, poděly).
DEPKA, DÉČKO – deprese
101
DIÁK – Diazepam (lék ze skupiny benzodiazepinů).
DOJEZD Dojezd je stav při odeznívání účinků drogy (většinou u pervitinu).
DVOJKOVÝ, DVOJKA – označení substitučního přípravku Subutex 2 mg
EFKO, ÉČKO, EFO – efedrin, výchozí látka pro výrobu pervitinu
ESO, ESKO, SUBÁČ – Subutex – lék pro substituční terapii na bázi opioidů, často užívaný ilegálně
EMKO – morfin
EXTOŠKA – xtc, tableta, pilule, éčko, kolčo, kolečko, koule – droga MDMA ve formě tablet
FAKE, PADĚL Falešné tablety extáze, obsahující jiné látky než MDMA, případně i nebezpečné substance.
FETOVAT – smažit, frčet,solit, fárat [ostravský slang] Fetovat být pod vlivem drogy, „fárat“ – také specifický výraz pro přehrabování popelnic v důsledku intoxikace pervitinem.
102
FETKY – smažky, vysmaženci, toxíci, feťáci – uživatelé drog
FETOVAT, SMAŽIT – brát drogy
FLASHBACK V překladu záblesk paměti. Jedná se o návrat stavu prožitého při intoxikaci s určitým časovým odstupem, obyčejně literatura uvádí 1 rok, může to však být i déle.
GAMBLER – patologický hráč
GÉČKO – gram drogy
GRIP – gripáč, narkos, narkosák Plastikový pytlík s uzavíratelným sytémem, užívaný k přechovávání a prodeji drog.
HALUŠKY – haluze, haldy [ostravský slang] – halucinace
HAŠIŠ, HAŠ – shit, čokoláda, čaras – zformovaná sušená pryskyřice z rostlin konopí
HERÁK – héro, háčko, ejč, eič, kedra, kedr, kálo – heroin 103
HOUBIČKY – houby, lysny – lysohlávky
CHEMKY Chemky jsou suroviny pro výrobu drog, nejčastěji pervitinu.
JEŽÍŠEK Osoba, která poskytuje drogy zdarma.
JOINT – špek, brko – marihuanová cigareta
KÁČKO 1) kodein 2) kontaktní centrum
KÁČKAŘI – pracovníci kontaktního centra, často i terénní pracovníci
KANÁL – žíla
KLEPKY – zob, zobání Léky s psychotropním účinkem, často užívané na "dojezd" nebo na zesílení stavu jiné drogy.
KOKS – kokos, káčko, sníh, cukr, kokeš – kokain 104
LOVEC LEBEK – směs marihuany a hašiše
MEŤÁK Metadon, opioid užívaný v substituční terapii.
MATERIÁL – matroš, smah, fet – droga
NÁDOBÍČKO – vercajk, nádobí, příslušenství Pomůcka k aplikaci drogy (injekční stříkačky, jehhly, lžička, voda, vata apod.).
NÁJEZD Nástup účinku drogy.
NÁŠLEH – nástřel, nápal Dávka drogy k injekčnímu podání.
NÁŠŇUP – nášup Aplikace drogy šňupnutím (inhalací).
PAPÍREK, PAPÍR – LSD
PERNÍK – peří, piko, péčko, pergo, pedro, párno – pervitin (methamfetamin) 105
PERNÍKÁŘ – pikař, péčkař, vysmaženec – uživatel pervitinu
PICHNA – injekční jehla
PŘEŠLEH – přestřel, překop, přebouchnutí, přeplesk – předávkování
PSANÍČKO – psáňo, psaní Malá obálka s drogou připomínající velmi miniaturní dopis nebo obal na žiletku. Typický způsob, jak se dávky drogy (pervitin, heroin) distribuují.
PLASTIK – hašiš nedrolivé, plastické konzistence
ROHÁČ – erko – rohypnol (lék ze skupiny benzodiazepinů – v ČR se již nepředepisuje)
RIVÁČ Rivotril, lék ze skupiny benzodiazepinů, užíváný při léčbě úzkosti, často zneužívaný nelegálně, vyvolává závislost.
ROZDĚLAT Rozmíchat drogu před injekční aplikací.
ŘEZAT Ředit drogu přidáváním neúčinných a často i zdraví ohrožujících látek. 106
SJET SE – aplikovat si drogu
SJET LAJNU, VYJET LAJNU – šňupnutí drogy
SKANK – ganja, hulení, zelí – marihuana (sušené samičí květenstvý konopí)
SMAŽBA – jízda, fofry – stav po užití pervitinu
SPEED Drogy se stimulačním účinkem (amfetaminy, pervitin, atd.).
SPEEDBALL [spídból] Heroin užitý společně s kokainem nebo s pervitinem.
STÍHA, SCHÍZA Iracionální pocity pronásledování a ohrožení, příznak toxické psychózy nebo součást prožitku během intoxikace, např. pervitinem.
SUBÁČ Subutex – lék pro substituční terapii na bázi opioidů, často užívaný ilegálně.
ŠMÉ – šméčko, levárna 1) podraz, podfuk, nečestné jednání 2) nekvalitní droga
107
ŠUTR – kámen, kedr, kedra Heroin prodávaný ne jako prášek, ale ve formě malé hrudky.
TÉČKO, TECHO – toluen, organické rozpouštědlo
TERÉŇÁCI, STREETI Pracovníci terénních programů, kteří působí přímo na ulici.
TRIP – být na tripu, výlet, jízda Stav po užití halucinogenů (nejčastěji ve spojení s užitím LSD).
TOBOLKA Prázdná želatinová kapsle používaná při orální aplikaci drogy např. pervitinu – pervitin se nasype do kapsle a spolkne, případně užívaná jako obal na drogu při jejím prodeji (prášek s MDMA nebo jinou drogou je prodáván v kapsli, místo aby byl ve formě tablety).
VAR Proces pokoutní výroby drogy, často pervitin.
VAŘIČ, KUCHAŘ Člověk pokoutně vyrábějící drogy (pervitin).
VENKOVKA Marihuana pěstovaná ve venkovních podmínkách, tzv. Outdoor.
VOBLOŽ – vobložit, podělat Okrást někoho o peníze nebo materiál (drogu). 108
VIŠŇÁK Višněvského balzám, používá se k léčbě zanětlivých ložisek, které se často objevují při injekčním užívání drog – abscesů.
VYHULENEC, ZHULENEC Člověk užívající ve větší míře marihuanu nebo hašiš.
VYKROUCENEC Člověk pod vlivem pervitinu se specifickými "vykroucenými" pohyby.
VYSTÍHOVANÝ Paranoidní chování způsobeném užitím stimulačních nebo halucinogenních drog, "toxická" psychóza, psychotický stav vyvolaný užitím návykových látek.
VYTUHNOUT Usnout nebo být v "nepoužitelném" stavu po užití drogy nebo alkoholu.
ZÁSEK – zaseknout se, úlet, ulítnout na něčem Stav, kdy pod vlivem drogy [nejčastěji stimulantů nebo halucinogenů] člověk delší dobu něco stereotypně dělá, např. prohrabává popelnice, rovná peněženku, češe se, hledí na nějakou budovu apod.
ZMAŠTĚNÝ, ZMAŠTĚNEJ – intoxikovaný, pod vlivem marihuany
ZMAŠŤOVAT SE, ZMASTIT SE – intoxikovat se marihuanou
ZLATÁ – dávka, rána Dávka, kterou si závislý aplikuje k záměrnému předávkování a ukončení života.
109
ZOB – tablety (blíže nespecifikované)
Σ
Shrnutí Znalost drogového žargonu využije sociální pracovník všude tam, kde se setkává s uživateli návykových látek nebo osobami s kriminální zkušeností. Znalost tohoto žargonu pracovníkovi umožní snazší pochopení informací získaných od klienta, ale také může být nástrojem vhodným pro navázání vztahu důvěry.
Otázky a úkoly k procvičení Instrukce: Pečlivě si přečtěte příběh uživatele drog a následně nahraďte slengové výrazy těmi správnými.
Příběh uživatele drog Včera měl Johny absťák (1), tak vyrazil na Václavák a hledal zdroj (2). Už kromě Ganži (3) neměl fakt nic, tak chtěl sehnat nějakej matroš (4). Byl na tom už hodně blbě, bral by cokoli bahno (5), cukr (6), peří (7), eso (8) nebo aspoň éčko (9). Ale jako naschvál nikde nikdo. Prachy udělal na včerejší čórce (10), ale nikde žádnej dealer. Dneska hold člověk v Praze narazí spíš na benga (11) než na pořádnej zdroj. Už z toho pomalu dostával déčko (12), ale dole u metra nakonec uviděl vařiče (13), kterej měl u sebe 5 géček pika (14). Johny si vzal 1 géčko, dvě buchny (15) a šel si šlehnout (16) do parku.
Uveď správně slengové pojmy z příběhu: 1. ……………………………………………………………… 2. ……………………………………………………………… 3. ……………………………………………………………… 4. ……………………………………………………………… 5. ……………………………………………………………… 6. ……………………………………………………………… 7. ……………………………………………………………… 110
8. ……………………………………………………………… 9. ……………………………………………………………… 10. ……………………………………………………………… 11. ……………………………………………………………… 12. ……………………………………………………………… 13. ……………………………………………………………… 14. ……………………………………………………………… 15. ……………………………………………………………… 16. ………………………………………………………………
Doporučená literatura 1. HUGO, Jan. Slovník nespisovné češtiny, Argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost. vyd. 3. Praha: Maxdorf, 2009. 501 s. ISBN: 978-80-7345-198-1.
111
10 KLÍČ KE CVIČENÍM 10.1 ÚVOD viz text kapitoly 10.2 OBECNÉ POJMY Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy: 1. Integrita 2. Streetworker 3. Sociální rehabilitace 4. Sebedeterminace 5. Komunitní péče Instrukce: Zodpovězte následující otázky k procvičení. viz text kapitoly
10.3 SOCIÁLNÍ PRÁCE S RODINOU A DÍTĚTEM Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy: 1. Domácí násilí 2. Opatrovník 3. Děti ulice 4. Sanace rodiny 5. Akceptace Cvičení: CAN syndom Instrukce: Uvedené pojmy správně zařaďte do uvedených kategorií.
Aktivní
Pasivní
Sexuální násilí
Fyzické týrání
Psychické týrání
Znásilnění
Bití
Nadávky
Osahávání
Kopání
Ponižování
Incest
Dušení
Šikana
Exhibice
Vyhladovění
Citová deprivace
Sledování pornografie
Nedostatek ošacení
Nedostatek podnětů
Sledování sexu dospělých
Neodostatk zdravotní péče
Ignorace
112
10.4 ZDRAVÍ A NEMOC Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Downův syndrom 2. Iatrogenní poškození 3. Mentální bulimie 4. Posttraumatická stresová porucha 5. Remise Instrukce: Zodpovězte na otázky uvedené pod kazuistikami: 1. Kazuistika O jaký druh poškození se v tomto případě jedná? – Iatrogenní 2. Kazuistika Jaký stav se u slečny Marie začal projevovat? – Sociální fobie 3. Kazuistika Jak se nazývá stav, v němž se Nela nyní nachází? – Syndrom vyhoření Jaké znáte možnosti prevence tohoto stavu? – Koníčky, supervize, změna pozice, duševní hygiena a relaxace apod. 4. Kazuistika Jak se nazývá stav o který se v tomto případě s největší pravděpodobností jednalo? – Syndom náhlého úmrtí kojence 5. Kazuistika Jak se nazývá stav, v němž se Ema nachází? – Hospitalismus Jak by bylo možné tento stav změnit? – Přítomností rodičů (matky) s dítětem po dobu hospitalizace
113
10.5 SOCIÁLNÍ SLUŽBY A ORGANIZACE Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Terénní programy 2. Tlumočnické služby 3. Raná péče 4. Domy na půl cesty 5. Noclehárny Instrukce: Najděte v uvedeném textu chyby. Stečna Zdena úspěšně dokončila studia na vysoké škole, když si vybírala kam půjde pracovat, rozhodla se pro 1) Probační a mediátorskou službu ČR. Tato služba se zabývá především řešením konfliktů spojených s trestnou činností, 2) prevencí závislostí, ochranou komunity a zájmů poškozených. To vše byly oblasti, které Zdenu velmi zajímaly. Protože je tato organizace v gesci 3) Ministerstva práce a sociálních věcí ČR , doba zaškolení pracovníků může trvat různě dlouho. V případě Zdeny se jednalo o dva měsíce. Nyní ji čekal její první samostatný případ pan Karel, 18letý pachatel drobné kriminality, který dostal nařízeny obecně prospěšné práce v rozsahu 100 hodin. Na jejich první společné schůzce Karel Zdeně vylíčil svůj příběh. Zdena zvážila jeho situaci a nabídla mu možnost obecně prospěšné práce vykonávat v organizacích jako je Charita nebo Fokus. Karel nabízené možnosti zvažoval. O Fokusu však nikdy neslyšel, „pro koho ten Fokus je určený?“ zeptal se váhavě. Fokus je organizace, která pomáhá osobám se 4) zdravotním postižením, upřesnila Zdena. Karel tedy souhlasil, že by v této organizaci mohl pomáhat. Ještě se však zajímal jak postupovat, když dojde k nějakým problémům. „V případě vzniku jakýchkoli problémů hned zavolejte na 5) krizovou linku, tam Vám hned operátorka poradí, jak postupovat.“ „No, taky mívám často problémy se vstáním a stává se mi, že zaspím, myslíte, že to bude problém zeptal se Karel.“ „Určitě, ne“ odvětila Zdena jako zkušená pracovnice, „od toho máme 6) ranou péči, tady je číslo, ti Vám s tímto problémem ochotně pomohou.“ S pocitem dobře odvedené práce se Zdena s Karlem rozloučila a provedla o schůzce podrobný záznam.
NAJDĚTE CHYBY V TEXTU Chyba 1. Probační a mediátorská služba ČR 2. prevencí závislostí 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR 4. zdravotním postižením 5. krizová linka 6. raná péče 114
Správně Probační a mediační služba ČR Ministerstvo spravedlnosti ČR Duševně nemocné Určena osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci Určena dětem do 7 let věku se zdravotním postižením
10.6 ČLOVĚK A SPOLEČNOST Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. 2. 3. 4. 5.
Anarchismus Homicidium Rasismus Xenofobie Socializace
Instrukce: Odpovězte na níže uvedené otázky a odpovědi zapište do křížovky. 1
R
O
M
O
V
É
N
O
2
S
P
O
L
E
Č
3
CH
U
D
O
B
A
M
I
G
R
A
C
E
E
N
O
C
I
D
A
F
A
Š
I
S
M
U
4 5 6
G
10.7 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Prostituce 2. Potencionální bezdomovectví 3. Insolvence 4. Ringelův presuicidální symptom 5. Primární viktimizace
10.8 ZÁVISLOSTI Instrukce: Doplňte k uvedeným definicím správné pojmy. 1. Flashback 2. Ex-user 3. Laps 4. Workoholismus 5. LSD
115
S
S
T
10.9 DROGOVÝ ŽARGON Instrukce: Pečlivě si přečtěte příběh uživatele drog a následně nahraďte slengové výrazy těmi správnými. 1. Abstinenční syndrom 2. Dealer 3. Marihuana 4. Drogy 5. Hašiš 6. Kokain 7. Pervitin 8. Subutex 9. Extáze 10. Krádež 11. Policisté 12. Deprese 13. Výrobce pervitinu 14. 5 gramů pervitinu 15. Stříkačky 16. Aplikovat drogu
116
POUŽITÁ LITERATURA 1. APLA ČR. [online]. 2015. [cit. 2015-12-23]. Dostupné z: http://www.apla.cz 2. ATKINSON, Rita. L. Psychologie. 2. vyd., Překlad: Erik Herman, Miroslav Petržela, Dagmar Brejlová. Praha: Portál, 2003, 751 s. ISBN 80-717-8640-3. 3. BEŇO, Pavol, TARCSIOVÁ, Darina. CAPÍKOVÁ, Silvia. Komunikácia so sluchovo postihnutými v zdravotníctve a sociálnej práci. Trnavská univerzita v Trnave, vyd. VEDA, Slovenská akadémia vied, 2014. 182 s. ISBN 978-808082-510-2. 4. BOUČEK, Jaroslav. Obecná psychiatrie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, 216 s. ISBN 80-244-0240-8. 5. DRAPELA, Victor. J. Přehled teorií osobnosti. 3. vyd. Překlad Karel Balcar. Praha: Portál, 2001, 175 s. ISBN 80-717-8606-3. 6. GULOVÁ, Lenka. Sociální práce: pro pedagogické obory. vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 208 s. ISBN 978-802-4733-791. 7. HUGO, Jan. Slovník nespisovné češtiny, Argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost. vyd. 3. Praha: Maxdorf, 2009. 501 s. ISBN: 978-80-7345-198-1. 8. HARTL, Pavel. HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 774 s. ISBN 80-717-8303-X. 9. HUBLOVÁ, Pavlína. Metodický portál RVP.CZ [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2012-07-31]. Dostupné z: http://rvp.cz 10. CHARITA ČR. Charita ČR [online]. 2012. vyd. 2012 [cit. 2012-07-31]. Dostupné z: http://www.charita.cz 11. CHRENKOVÁ, Monika. SOBKOVÁ, Hana. VAJĎÁKOVÁ, Zuzana. Metody sociální práce a sociální služby, standardy kvality v sociálních službách. In: JANOUŠKOVÁ, Klára. Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách: sborník studijních textů pro metodiky sociální prevence a sociální kurátory pověřené koordinační činností. Ostrava: Ostravská univerzita Ostrava, 2007, s. 11-38. ISBN 978-80-7368-229-3. 12. INFODROGY. Drogový slang. [online]. 2015. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://www.infodrogy.estranky.cz 13. JABOK. Metody sociální práce s rodinou. [online]. 2015. [cit. 2015-12-23]. Dostupné z: http://1url.cz/gyRk 14. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, 343 s. ISBN 80-867-3405 15. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup 2. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003, 344 s. ISBN 80-867-3405 16. KEBZA, Vladimír. ŠOLCOVÁ, Iva. Komunikace a stres. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2004. 24 s. ISBN 80-7071-246-5. 17. KOPŘIVA, Karel. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál, 2011, 147 s. ISBN 978-80-7367-922-4. 18. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Konflikty mezi lidmi. vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 189 s. ISBN 978-807-3674-076. 117
19. LANGMEIER, Josef. BALCAR, Karel. ŠPITZ, Jan. Dětská psychoterapie. 3. vyd. Praha: Portál, 2010. 431 s. ISBN 978-807-3677-107. 20. LÉKAŘSKÉ SLOVNÍKY. [online]. 2015. [cit. 2015-12-23]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz 21. MAHROVÁ, Gabriela. VENGLÁŘOVÁ, Martina. et al. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vyd. Praha: Grada. 2008, 168 s. ISBN 80-247-2138-4. 22. MATOUŠEK, Oldřich. et al. Encyklopedie sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2013, 570 s. ISBN 978-802-6203-667. 23. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. vyd. 1. Praha: Portál, 2003. 379 s. ISBN 80-717-8548-2. 24. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-368-0. 25. MATOUŠEK, Oldřich. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 351 s. ISBN 80-736-7002X. 26. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, 309 s. ISBN 978-80-262-0211-0. 27. MAŘÍKOVÁ, Hana. PETRUSEK, Miroslav. VODÁKOVÁ, Alena. et al. Velký sociologický slovník: I. svazek. A-O. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1996, 747 s. ISBN 80-718-4164-1. a) 28. NOVOTNÁ, Jana. Teorie sociální práce: skripta. 1. vyd. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2014, 127 s. ISBN 978-80-87035-96-2. 29. MIKŠÍK, Oldřich. Psychologická charakteristika osobnosti. vyd. 2. Praha: Karolinum, 2001, 273 s. ISBN 978-802-4613-048. 30. MIKULÁŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 361 s. ISBN 80-247-0650-4. 31. MPSV. Informace. [online]. 2015. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz 32. MÜHLPACHR, Pavel. Sociální práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. 100 s. ISBN 80-210-3323-1. 33. NAVRÁTIL, Pavel. Teorie a metody sociální práce. 1. vyd. Brno: Marek Zeman, 2001. ISBN 80-903070-0-0. 34. ONDRUŠOVÁ, Zlata. et al. Základy sociálnej práce. 1. vyd. Brno: MSD Brno, 2009. 139 s. ISBN 978-80-7392-109-5. 35. PAULÍK, Karel. Psychologické základy lidské komunikace. [online]. 2007 [cit. 10.9.2014]. 95 s. Dostupný z: . 36. POLICIE ČR. Národní protidrogová centrála SKPV PČR. [online]. 2015. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://1url.cz/LyRs 37. POLIS. Podpora sociálně-integračních politik a služeb. [online]. 2008. vyd. 2008 [cit. 2012-06-31]. Dostupné z: http://epolis.cz
118
38. PRAŽSKÉ CENTRUM PRIMÁRNÍ PREVENCE. Primární prevence. [online]. 2015. [cit. 2015-11-21]. Dostupné z: http://www.prevence-praha.cz 39. PRŮCHA, Jan. VETEŠKA, Jaroslav. Andragogický slovník. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 294 s. ISBN 978-802-4739-601. 40. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 184 s. ISBN 978-80-247-3006-6. 41. RYDLO, Josef. Etopedický slovník. Zlín, 2009. 42. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce. 1. vyd. Praha: Slon, 1994. ISBN 80-85850-00-1. 43. SMUTEK, Martin. KAPPL, Miroslav. Proměny klienta služeb sociální práce. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006, s. 410 - 416. ISBN 80-7041-7161. 44. TRACHTOVÁ, Eva. et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2005, 185 s. ISBN 80-7013-324-4. 45. ÚLEHLA, Ivan. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Slon, 2007. 128 s. ISBN 978-80-86429-36-6. 46. VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. Vyd. 4., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2008, 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4. 47. VENGLÁŘOVÁ, Martina. MAHROVÁ, Gabriela. Komunikace pro zdravotní sestry. Praha: Grada, 2005. 144 s. ISBN 978-80-247-1262-8. 48. Velký sociologický slovník: II. svazek. P-Ž. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1996, s. 749-1627. ISBN 80-718-4310-5. b) 49. VYMĚTAL, Jan. et al. Obecná psychoterapie. 2., rozš. vyd. Praha: Grada. 2004, 340 s. ISBN 978-802-4707-235. 50. VÝROST, Jozef. Sociální psychologie. 2. rozš. vyd. Praha: Grada, 2008, 404 s. ISBN 978-802-4714-288. 51. WIKI.KNIHOVNA. Pojmy. [online]. 2015. [cit. 2015-12-23]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz 52. WIKIPEDIA. Wikipedia [online]. 2015. [cit. 2015-07-31]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org 53. ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. In: Sbírka zákonů České republiky. 2006, částka 37, s. 1257–1289. ISSN 1211-1244. 54. ŽIVOT 90.[online]. 2015. [cit. 2015-12-23]. Dostupné z: http://1url.cz/cyRj APLA ČR. [online]. 2015. [cit. 2015-12-23]. Dostupné z: http://www.apla.cz
119
11 SEZNAM POJMŮ 3. Sociální práce s rodinou a dítětem Adopce Akceptace Babybox Can syndrom (child abuse and neglect) Děti ulice Dětský domov Dětský domov se školou Diagnostický ústav Domácí násilí Pěstounská péče Pěstounská péče na přechodnou dobu Opatrovnictví Orgán sociálně-právní ochrany dětí Osvojení Poručenství Pozitivní rodičovství Riziková mládež Rodina Sanace rodiny
1. Úvod 2. Obecné pojmy sociální práce Depistáž Deprivace Emoční zralost Empatie Etický kodex Frustrace Integrita Interpersonální dovednosti Interpersonální vztahy Intervence Kazuistika Klient Kompetence Komunita Komunitní péče Komunitní plánování Krize Krizová intervence Krizová pomoc Motivace Prevence Rehabilitace Rekvalifikace Relaxace Represe Resocializace Sebedeterminace Sociální dovednosti Sociální interakce Sociální normy Sociální práce Sociální rehabilitace Sociální role Sociální síť Streetwork Streetworker Sociální zralost Standardy Supervize Terénní sociální práce Trauma
120
5. Sociální služby a organizace APLA ČR Azylové domy Centra denních služeb Diakonie českobratrské církve evangelické Denní stacionáře Domy „na půl cesty“ Domovy pro osoby se zdravotním postižením Domovy pro seniory Domovy se zvláštním režimem Domácí péče Drop-in Fokus Hospic Hospicová péče Charita Chráněná dílna Chráněné bydlení Klokánek Nízkoprahová denní centra Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Nízkoprahovost Noclehárny Odlehčovací služby Osobní asistence Pečovatelská služba Peer program Poradenství Poskytovatel sociální služby Probační a mediační služba čr Raná péče Respitní péče Služby následné péče Služby sociální prevence Sociálně aktivizační služby Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně terapeutické dílny Sociální asistence Sociální poradenství Telefonická krizová pomoc Terénní programy Tlumočnické služby Tísňová péče Volnočasové aktivity ŽIVOT 90
4. Zdraví a nemoc AIDS Alzheimerova choroba Autismus Bazální stimulace Bipolární afektivní porucha Demence Deprese Disociální porucha Downův syndrom Exitus Eutanazie Fobie Handicap Hepatitida A, B, C Hraniční osobnost Hyperkinetické poruchy = ADHD Hospitalismus Iatrogenní Incidence Kapavka Kvalita života Manický syndrom Mentální anorexie Mentální bulimie Mentální retardace Neuróza Obsedantní poruchy Paranoidní syndrom Poruchy chování Poruchy osobnosti Poruchy sexuální preference (parafilie) Poruchy příjmu potravy Posttraumatická stresová porucha Psychóza Remise Schizofrenie Sociální fobie Stres Svrab Syfilis Syndrom vyhoření (burn-out syndrom) Syndrom náhlého úmrtí kojence Úmrtnost Ústavní léčba Zdravotní postižení
121
6. Člověk a společnost Agresivita Anarchismus Asimilace Demokracie Diskriminace Dobrovolnictví Exkluze Enkulturace Etnikum (etnická skupina) Fašismus Feminismus Genocida Ghetta (chudinské enklávy) Globalizace Homicidium Chudoba Inkluze Integrace Interkulturní vzdělávání Intolerance Kapitalismus Migrace Multikulturalismus Rasismus Romové Socializace Sociální darwinismus Sociální exkluze (vyloučení) Sociální propad Sociální stratifikace Sociokulturně znevýhodněné prostředí Sociokulturní skupina Společnost Stereotyp Subkultura Xenofobie
7. Sociálně patologické jevy Bezdomovectví Dlouhodobá nezaměstnanost Insolvence Kriminalita mládeže Prostituce Ringelův presuicidální symptom Sebepoškozování Sekty (nová náboženská hnutí) Sexuálně rizikové chování Suicidium Šikana Viktimizace Záškoláctví
122
8. Závislosti Relaps Abstinence Sedativum Abusus (zneužívání) Spouštěče Amfetamin Stimulancia Adiktologie Substituce Alkoholismus Těkavé látky Anonymní alkoholici (aa) Terapeutické komunity At ordinace Toxická psychóza Barbituráty Workoholismus Bažení (craving) Zneužívání drog Benzodiazepiny Bodovací systém (token system) Braun Cannabis Detoxifikace Droga Drogová scéna Duální diagnózy Efedrin Experimentování, experimentátor Ex-user Extáze (mdma) Encounter Flashback Gambling Harm reduction Intoxikace Intravenózní aplikace, i.v. Joint Kodein Kofein Kokain Kontaktní centrum Laps Legalizace Lsd, lysergid Metadon Modely závislosti Narkomanie Návyk, návykové užívání Nikotin Nikotinismus Neuroadaptace, neuroadaptační mechanismy Odvykací syndrom, odvykací stav Ochranná léčba Omamná látka, narkotikum Opiát Pcp - fenylcyklidin, "andělský prach" Pervitin, metamfetamin Předávkování 123
9. Slovník žargonu drogové scény Absťák Acid, kyselina, trip Áčko Apač Alkáč Alobal Bad trip, horor trip Bafka Bahno Béčko Benga, švestky Bílej, hnědej Blecha Bouchnout si Braun Budíky Buchna Céčko Cold turkey Čistý Čórka, voblož Cukr Čtvrtka Dealer, zdroj Dělat peníze Depka, déčko Diák Dojezd Dvojkový, dvojka Efko, éčko, efo Eso, esko, subáč Emko Extoška Fake, paděl Fetovat Fetky Fetovat, smažit Flashback Gambler Géčko Grip Halušky Hašiš, haš Herák Houbičky Chemky Ježíšek Joint Káčko
Káčkaři Kanál Klepky Koks Lovec lebek Meťák Materiál Nádobíčko Nájezd Nášleh Nášňup Papírek, papír Perník Perníkář Pichna Přešleh Psaníčko Plastik Roháč Riváč Rozdělat Řezat Sjet se Sjet lajnu, vyjet lajnu Skank Smažba Speed Speedball Stíha, schíza Subáč Šmé Šutr Téčko, techo Teréňáci, streeti Trip Tobolka Var Vařič, kuchař Venkovka Voblož Višňák Vyhulenec, zhulenec Vykroucenec Vystíhovaný Vytuhnout Zásek Zmaštěný, zmaštěnej Zmašťovat se, zmastit se Zlatá Zob 124
Vysvětlivky k používaným symbolům
Cíle Na začátku kapitol naleznete formulované cíle. Jejich prostřednictvím získáte přehled o tom, co budete po nastudování příslušného tématu umět, znát, co budete schopni používat. Průvodce studiem Prostřednictvím průvodce vás autor provází textem, předkládá důležité informace ke studiu a vložený průvodce vás informuje o časovém prostoru vhodném k efektivnímu studiu. Část pro zájemce Upozorňuje na rozšířené učivo nad základní a informuje o možnosti jeho prohloubení.
Shrnutí kapitoly Klíčové body pro opakování a signalizace k opakovanému studiu částí, kterým nerozumíte.
Testy a otázky Prověřte, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a pojmy. Je to informace, zda jste splnili v úvodu kapitol stanovené cíle. Věnujte jim maximální pozornost! Pojmy k zapamatování Klíčové pojmy, které umíte vysvětlit, aplikovat, odborné termíny, které bezpečně znáte a používáte. Vracejte se k nim po prostudování následujících kapitol, jen opakováním je fixujete v paměti. Úkoly k zamyšlení Prostor pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci, aktivitu a tvořivost. Často bývá součástí zkoušky.
125
Příklad Konkretizace problematiky v praxi, v realitě. Je inspirací pro rozvedení poznatků na dalších praktických aplikacích.
Literatura Použitá literatura ve studijním materiálu, typy pro doplnění a rozšíření základních poznatků nabytých studiem opory.
126
PhDr. Jan a Novotná, Ph.D. ZÁKLADNÍ POJMY V SOCIÁLNÍ PRÁCI 1. vydání ISBN 978-80-88064-19-0 Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2016 Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá autor. Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou. © Jana Novotná, 2016
127
