ZÁKLADNÍ POJMY A PŘÍSTUPY V UTILITARISMU
Bakalářská práce
Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání
7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Vedoucí práce:
Liberec 2014
Markéta Prošvicová Mgr. Ing. Martin Brabec, Ph.D.
Poděkování Ráda bych zde poděkovala vedoucímu bakalářské práce Mgr. Ing. Martinu Brabcovi, Ph.D. za jeho cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování bakalářské práce.
Anotace Tématem bakalářské práce jsou základní pojmy a přístupy ve filozofickém směru s názvem utilitarismus. V první části se bakalářská práce zabývá jeho třemi hlavními představiteli, kterými jsou Jeremy Bentham, John Stuart Mill a Henry Sidgwick. U kaţdého z nich seznamuje s ţivotem, hlavními myšlenkami a klíčovými teoriemi pojícími se s utilitarismem. V druhé části rozebírá proudy utilitaristického myšlení. Dělí utilitarismus podle dvou hledisek: z hlediska principu jednání a hlediska uţitečnosti. Tím zároveň představuje hédonistický utilitarismus, preferenční utilitarismus a utilitarismus činu a pravidla. Přibliţuje jejich teorie nejenom na základě definic, ale i na příkladech z praxe. Dále se zabývá kritikou utilitarismu. Definuje pět hlavních námitek a vysvětluje obhajobu utilitaristů vůči těmto námitkám. Na závěr shrnuje klady a zápory tohoto přístupu jako celku, ale také jednotlivých teorií a myšlenek hlavních představitelů.
Klíčová slova Utilitarismus, uţitek, poţitek, bolest, štěstí, měřítko, princip největšího dobra, princip uţitečnosti, Bentham, Mill, Sidgwick, konsekvencialismus, hedonismus, preference, čin, pravidlo.
Abstract This thesis deals with the basic concepts and approaches in the philosophical direction called utilitarianism. The first part introduces the three main leaders of utilitarianism that are Jeremy Bentham, John Stuart Mill and Henry Sidgwick. The thesis informs us about their lives, main ideas and key theories which are connected with utilitarianism. The second part analyzes the currents of this philosophical direction. It divides the utilitarianism according to two aspects: the principle of action and aspect of usefulness. These two aspects represent preference utilitarianism, hedonistic utilitarianism, act utilitarianism and rule utilitarianism. The thesis explains their theories not only on the basis of the definitions, but also on the basis of examples. It also defines five main objections and explains utilitarian defense against these objections. The conclusion summarizes the pros and cons of this approach as a whole, of individual theories and ideas of the main protagonists.
Key words Utilitarianism, utility, pleasure, pain, happiness, measure, the greatest happiness principle, the principle of utility, Bentham, Mill, Sidgwick, consequentialism, hedonism, preference, act, rule.
Obsah ÚVOD..................................................................................................................... 10 1
2
UTILITARISMUS JAKO FILOZOFICKÝ SMĚR......................................................... 11 1.1
VZNIK UTILITARISMU .............................................................................................. 11
1.2
DVA PILÍŘE UTILITARISMU ........................................................................................ 12
1.3
QUEEN VS. DUDLEY AND STEPHENS........................................................................... 13
PŘEDSTAVITELÉ UTILITARISMU A JEJICH MYŠLENKY ......................................... 15 2.1
JEREMY BENTHAM ................................................................................................. 16
2.1.1 Život a základní myšlenky ............................................................................. 17 2.1.2 Požitek a bolest ............................................................................................. 20 2.1.3 Měřítko ......................................................................................................... 20 2.1.4 Princip největšího dobra pro co největší počet ............................................. 22 2.2
JOHN STUART MILL ................................................................................................ 24
2.2.1 Jeho život a základní myšlenky ..................................................................... 25 2.2.2 Princip užitečnosti ......................................................................................... 26 2.2.3 Dělení požitků ............................................................................................... 27 2.2.4 Princip štěstí .................................................................................................. 28 2.3
HENRY SIDGWICK .................................................................................................. 31
2.3.1 Život a hlavní myšlenky................................................................................. 32 2.3.2 Rozdělení etiky .............................................................................................. 33 2.3.3 Sidgwickův dualismus ................................................................................... 34 3
PROUDY V UTILITARISTICKÉM MYŠLENÍ ........................................................... 36 3.1
DĚLENÍ UTILITARISMU Z HLEDISKA UŽITEČNOSTI............................................................ 36
3.1.1 Hédonistický utilitarismus............................................................................. 36 3.1.2 Utilitarismus založený na uspokojení preferencí .......................................... 39 3.2
DĚLENÍ UTILITARISMU Z HLEDISKA PRINCIPU JEDNÁNÍ .................................................... 44
3.2.1 Utilitarismus činu a utilitarismus pravidla .................................................... 44 4
KRITIKA UTILITARISMU .....................................................................................47 4.1
MŮŽE BÝT UTILITARISMUS POUŽITELNÝ?..................................................................... 47 7
4.2
OHROŽUJE UTILITARISMUS BLÍZKÉ VZTAHY A PŘÁTELSTVÍ? ............................................... 48
4.3
JE UTILITARISMUS PŘÍLIŠ NÁROČNÝ? .......................................................................... 48
4.4
JE UTILITARISMUS PŘÍLIŠ SHOVÍVAVÝ?......................................................................... 50
4.5
UTILITARISMUS A ROVNOST ..................................................................................... 50
5
ZÁVĚR ............................................................................................................. 53
6
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................... 55
7
SEZNAM POUŽITÝCH OBRÁZKŮ........................................................................ 58
8
Seznam ilustrací Obrázek 1: Novinový článek ......................................................................................... 14 Obrázek 2: J. Bentham - portrét .................................................................................... 16 Obrázek 3: J. Bentham - hlava figuríny ........................................................................ 18 Obrázek 4: J. Bentham – figurína.................................................................................. 19 Obrázek 5: Princip největšího dobra - vlak ................................................................... 23 Obrázek 6: J. S. Mill - portrét........................................................................................ 24 Obrázek 7: H. Sidgwick - portrét .................................................................................. 31
9
Úvod Utilitarismus je etická teorie, zabývající se pojmy jako je poţitek, bolest a štěstí. Právě pocit štěstí je v dnešní společnosti stav, který povaţujeme za důleţitý a kterého všichni chceme dosáhnout, ale většinou nevíme jak. Je to pojem, který se jen těţko definuje, protoţe si pod ním kaţdý představí něco jiného. Utilitarismus se nezajímá jenom o teorie pojící se štěstím, ale nabízí i jiné, týkající se kaţdého z nás. Já ho povaţuji za velice zajímavou a důleţitou teorii, o které by kaţdý člověk měl mít alespoň základní povědomí, především kvůli tomu, ţe v řadě obtíţně řešitelných situací nám můţe usnadnit naše rozhodování. Toto jsou hlavní důvody, proč jsem si za téma své bakalářské práce vybrala právě utilitarismus. Cílem mé práce je vymezit základní myšlenky hlavních představitelů utilitarismu, definovat klíčové pojmy pojící se s tímto směrem a také různé proudy v utilitaristickém myšlení. Svoji práci dělím do čtyř kapitol, ve kterých se zabývám nejen samotnými představiteli utilitarismu, ale i hlavními koncepcemi. V první kapitole se věnuji hlavním zakladatelům utilitarismu, kterými jsou Jeremy Bentham, John Stuart Mill a v neposlední řadě i Henry Sidgwick. U kaţdého z nich zmiňuji jeho hlavní koncepce. Kapitola druhá obsahuje různé proudy v utilitaristickém myšlení, hédonistický a preferenční utilitarismus, a také se zabývám utilitarismem činu a utilitarismem pravidla. V další části se věnuji kritice, se kterou se utilitarismus setkával. Vymezuji pouze pár základních námitek pro lepší pochopení celé této filozofické teorie. V závěru práce se pokouším definovat klady a zápory utilitarismu tak, jak je vidím já. Informace čerpám především od Michaela Sandela, Törbjörna Tännsjä, Gordona Grahama, Tima Mulgana a Willa Kymlicky. Téma se snaţím zpracovat jak z knih zaměřených na etiku, tak z knih zabývajících se přímo utilitarismem nebo jedním z jeho představitelů.
10
1 Utilitarismus jako filozofický směr V této kapitole se budu nejprve zabývat vznikem utilitarismu. Zmíním pár definic a také vysvětlím, proč je pro člověka tak přitaţlivý. Na závěr ukáţu jeho hlavní myšlenku na skutečném příběhu z 19. století, který nám pomůţe lépe pochopit, v čem utilitarismus spočívá.
1.1 Vznik utilitarismu Termín utilitarismus pochází z latinského slova utile, utilis, coţ v překladu znamená užitečný.1 Kdyby se měl celý utilitarismus vyjádřit jedním slovem, bylo by to právě slovo uţitečnost, které vystihuje celou jeho podstatu. Utilitarismus pojmenoval, i kdyţ nezaloţil, jeden z jeho hlavních představitelů John Stuart Mill. Definice utilitarismu „Utilitarismus je jednou z nejrozšířenějších a nejvlivnějších teorií etiky. Ve své nejjednodušší podobě vychází z „principu užitečnosti“, tj. v každé situaci, která vyžaduje mravní rozhodování, by měl člověk udělat to, co povede k největšímu blahu co největšího počtu lidí.“2 „Utilitaristická morální teorie, nabádající nás se vždy chovat tak, aby se maximalizoval blahobyt všech lidí, kterých se týká naše jednání (...).“ 3 „Název etické teorie, která přímo či nepřímo hodnotí správnost činů, přístupů, rozhodnutí a volby podle toho, jak přispívají ke spokojenosti těch, kdo jsou jimi ovlivněny.“4
1 Utilitarismus. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Utilitarismus. 2 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2004, s. 93. ISBN 80-7178-806-6. 3 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory. 2. vyd. Edinburgh: Edinburgh University Press, 2008, s. 17. ISBN 978 0 7486 3690 7. “The utilitarian moral theory, urging us always to act so as to maximise the sum total of welfare among everyone affected by what we do, was stated in the eighteenth century by the English philosopher Jeremy Bentham.” 4 MILLER, David. Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Brno: Barrister & Principal, 2003, s. 267. ISBN 80-85947-56-0.
11
1.2 Dva pilíře utilitarismu Utilitarismus je velice oblíbená a známá morální teorie hlavně díky tomu, ţe stojí na dvou velice lákavých pilířích: ▪ není založen na existenci Boha, duše ani na jiné metafyzické entitě Některé morální teorie tvrdí, ţe nejvíce záleţí na naší duši. Jiné zas, ţe bychom měli ţít podle boţské vůle, anebo ţe na nás teprve čeká nekonečný spokojený ţivot v jiné oblasti bytí. Mnoho lidí si myslí, ţe bez těchto představ spojených s bohem by byla morálka nesrozumitelná, protoţe pokud bychom popřeli existenci boha, zůstal by nám akorát bezúčelný soubor pravidel chování. Dobrý člověk by se měl chovat tím způsobem, aby zajistil blahobyt a štěstí nejenom sobě, ale i lidem které miluje. Toto je jeden z poţadavků utilitarismu, který se staví ke všem lidem stejně, všichni tedy mají stejné právo na blahobyt a štěstí. Tudíţ nezáleţí na tom, jak moc nebo jestli vůbec věříme v boha, protoţe nemůţeme popřít, ţe štěstí je v našem ţebříčku hodnot na jedné z nejvyšších pozic.5 ▪ je teorií konsekvencialistickou Konsekvencialismus je teorie, která tvrdí, ţe hodnotit jednání můţeme pouze podle jeho důsledků (konsekvencí). Díky tomu zjistíme, jestli jsou naše činy dobré, či nikoli. Kaţdý z nás se uţ určitě setkal s člověkem, který něco tvrdil, ale svůj názor si nedokázal obhájit. Uvedu jednoduchý příklad. Mnoho lidí tvrdí, ţe homosexualita je špatná. Kdyţ se jich ale zeptáte, jaké negativní důsledky homosexualita přináší, nejsou schopni odpovědět. Konsekvencialismus zakazuje takové svévolné morální názory a vyţaduje od kaţdého, kdo posoudí něco jako morálně špatné, aby posléze podal patřičný důkaz potvrzující jeho negativní hodnocení. Platí to i naopak. Morální pravidla by tedy měla být podrobena určitému testu. Utilitarismus tudíţ není jenom další sbírka pravidel, ale poskytuje i návod k posouzení správnosti našich činů.6 Pro lepší představu toho, co znamená posuzování našich činů z hlediska utilitarismu, uvedu známý příběh o neštěstí na moři, který v jedné ze svých přednášek zmiňu-
5 KYMLICKA, Will. Contemporary political philosophy, s. 11. 6 Tamtéž, s. 11.
12
je i současný americký filozof Michael Sandel. Jedná se o skutečný britský soudní proces z 19. století s názvem Queen vs. Dudley and Stephens.7
1.3 Queen vs. Dudley and Stephens Titul dobového novinového článku zní takto: „Nikdy nebyl vyprávěn smutnější příběh o neštěstí na moři, než je ten o přeživších z jachty Mignonette.“ Loď se zmítala ve vlnách jižního Atlantiku daleko od pobřeží. Posádku tvořili čtyři muži: kapitán Dudley, námořník Brooks, první důstojník Stephens a plavčík Parker. Sedmnáctiletý plavčík byl sirotek, neměl žádnou rodinu a od své první cesty na moři očekával, že z něho udělá muže. Na loď ale udeřila silná vlna a loď se potopila. Posádka naštěstí stihla uniknout na člunu, ale neměla žádnou vodu a jídlo, až na dvě plechovky tuřínů. První tři dny nejedli nic. Čtvrtý den otevřeli jednu plechovku a snědli ji. Další den ulovili želvu, která jim s poslední plechovkou umožnila existovat dalších pár dní. Po osm dalších dní nejedli vůbec nic. V momentě, kdy se plavčík zmítal v bolestech a vypadalo to, že umírá, protože se i přes varování napil slané vody, napadlo kapitána losovat o to, kdo se bude muset obětovat pro záchranu ostatních. Brooks odmítl, tak se losování nakonec nekonalo. Další den byli stále zoufalejší a po lodi ani památky. Kapitán proto řekl námořníkovi, který nesouhlasil s losováním, aby odvrátil zrak a naznačil Stephensovi, že by plavčík měl být zabit ve prospěch ostatních. Pomodlili se a podřízli plavčíkovi krční tepnu. I Brooks si vzal svůj podíl. Další čtyři dny přežili díky vraždě plavčíka. Ráno, 24. dne se konečně objevila loď. Poté co byli zachráněni, napsal kapitán do svého lodního deníku: „Ráno 24. dne, zatímco jsme snídali, se konečně objevila loď.”8
V Anglii byli zatčeni a souzeni. Tvrdili, ţe jednali z nutnosti, ţe bylo pro ně lepší, aby zemřel jeden a oni tři tak mohli dál ţít. Ţalobce tento argument nepřijal, podle jeho názoru vraţda je vraţda a tento případ byl předloţen před soud. Je moţné tento čin nějak morálně obhájit? Představte si sami sebe v této situaci. Co byste udělali? 9 Někteří mohou tvrdit, ţe posádka nemusela být při smyslech, díky dlouhému strádání. Změnila by se nějak situace, kdyby jim dal Parker souhlas k vlastní smrti? By7 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Www.sandel.cz [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-1/. 8 Tamtéž. 9 Tamtéž.
13
la by jeho vraţda morálně obhajitelná, kdyby všichni souhlasili s hlasováním? Změnily by něco výčitky svědomí, kdyby je posádka měla? Posádka byla přeci motivována k přeţití svými rodinami, zatímco Parker nikoho neměl. Nebo vraţda je nejhorším hříchem za jakékoliv situace? Dudley a Stephens byli nakonec soudem odsouzeni k trestu smrti. Královna ale vyuţila svého práva a udělila jim milost. Pokud byste Dudleyho a Stephense ospravedlnili s argumentem, ţe tři ţiví lidé jsou lepší neţ jeden, přikláníte se na stranu J. Benthama, a tudíţ i utilitarismu. Na tomto příběhu jsem se snaţila jednoduše vysvětlit, čeho se utilitarismus týká. V dalších kapitolách se budu věnovat jeho základním teoriím a představitelům.
Obrázek 1: Novinový článek
14
2 Představitelé utilitarismu a jejich myšlenky Základy utilitarismu můţeme najít uţ u Aristippose a Aristotela, kteří hodnotili člověka na základě jeho činů. Epikúros jako první identifikoval spravedlnost a uţitečnost. I ve filozofii Thomase Hobbse, Davida Huma, C. A. Helvétia, F. Hutchesona a J. B. Pristleyho se nachází určité prvky typické pro tuto filozofickou teorii, ale první systematické základy poloţil aţ Jeremy Bentham. Jeho následovník John Stuart Mill na něho navázal a snaţil se utilitarismus obhájit, i kdyţ jeho představa štěstí se od Benthamovy značně lišila. Po Millovi následovali poklasičtí utilitaristé Henry Sidgwick a G. E. Moore. Do řad současných utilitaristů patří např. Peter Singer, John Jamieson Carswell Smart, D. Regan, nebo D. Holbrook. Utilitarismus zaţil několik slavných i ne moc slavných období.10 Na začátku 20. století se na něho strhla vlna kritiky, o které se budu zmiňovat později, ale zároveň se také objevily snahy o jeho znovuobnovení. Dnes se povaţuje za nejrozšířenější etickou teorii. V následujících kapitolách se budu konkrétněji zabývat ţivoty, teoriemi a hlavními myšlenkami nejdůleţitějších představitelů utilitarismu. Začnu Jeremym Benthamem a budu pokračovat Johnem Stuartem Millem a následně také Henrym Sidgwickem.
10 Utilitarismus. Filozofická fakulta MU [online]. http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/e4.html.
2009
[cit.
2013-10-18+.
Dostupné
z:
15
2.1 Jeremy Bentham Jeremy Bentham byl britský právní teoretik, osvícenský filozof a radikální společenský reformátor, zakladatel utilitarismu a kritik lidských práv.11 V první podkapitole shrnu jeho ţivot a hlavní klíčové myšlenky. Následující podkapitola se bude zabývat hlavní zásadou utilitarismu, kterou budu dále podrobněji rozebírat a aplikovat na dané situace. Poslední a nejdůleţitější část se týká Benthamova principu největšího dobra pro co největší počet lidí.
Obrázek 2: J. Bentham - portrét
11 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-12+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham.
16
2.1.1 Život a základní myšlenky Jeremy Bentham se narodil 15. února 1748 v Londýně v Houndsditch. Jeho rodiče, matka Alica Whitehorn a otec Jeremiah Betham, měli sedm dětí, z nichţ byl Jeremy nejstarší. Byl povaţován za mimořádně nadané dítě, jelikoţ uţ v dětství mluvil latinsky a francouzsky. Vyrůstal v konzervativní rodině pod vedením svého otce, úspěšného advokáta. V roce 1755 nastoupil do Westminsterské školy. Kdyţ mu bylo deset let, zemřela mu matka. Proto se nejdůleţitějšími osobami v jeho ţivotě staly babičky, které ho výrazně ovlivnily.12 V tomto velice sloţitém období mu nejvíce pomohl bratranec jeho matky, John Mulford, který v něm objevil a podporoval zájem o botaniku, chemii a medicínu. Uţ ve dvanácti letech byl Jeremy zapsán na univerzitu v Oxfordu. Nikdy tam nebyl spokojený, protoţe ho trápily noční můry a strach z duchů, který ho nadále provázel celý ţivot. V devatenácti letech dostal povolení vystupovat u soudu.13 V roce 1763 získal titul bakaláře a později i magistra (1766). K ukončení školy musel přísahat na třicet devět článků anglikánské církve, které pojednávaly o víře a disciplíně, ale Jeremy nechtěl, neboť se s články neztotoţňoval. Na druhou stranu si také moc dobře uvědomoval, ţe kdyby nepřísahal, vedlo by to ke zničení vztahu s otcem, který předpokládal, ţe se jeho syn stane právníkem. Nakonec Jeremy přísahal, ale litoval toho. V roce 1762 se celá rodina přestěhovala do nového domu. Následující rok byl Jeremy přijat do Lincoln´s Inn, přičemţ zároveň studoval práva na Oxfordu.14 Jeremy neměl rád poezii, tvrdil, ţe básnici jsou neupřímní, kdyţ píšou něco, o čem vědí, ţe není pravda. Měl velmi rád hudbu a byl dokonce výborným hráčem na klávesové nástroje. Po vzoru otce Jeremy nějaký čas pracoval jako advokát, i kdyţ nebyl tak úspěšný. Zabýval se spíše právní vědou a morální filozofií.15 Na svých cestách se setkal s celou řadou významných lidí, jako například s J. B. Sayem nebo s d´Alembertem. Stihl procestovat Evropu od Francie aţ po Rusko. V roce 1792 byl dokonce jmenován čestným občanem Francie. V témţe roce jeho otec zemřel a Jeremy zdědil veškerý jeho 12 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham. 13 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/. 14 SCHOFIELD, Philip. Bentham: A Guide For The Perplexed, s. 2-3. 15 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.
17
majetek. Rozhodl se usadit ve Wesminsteru, kde se skoro 40 let věnoval psaní reforem týkajících se práva a společnosti. Jeho pokus vykonávat aktivně právo byl neúspěšný a trval jenom krátce. Rok 1769 povaţuje za ten, kdy našel smysl ţivota. Po vzoru spousty tehdejších myslitelů jako např. Voltaire, David Hume, Joseph Priestley a dalších, sestavil vlastní verzi principu utility.16 Napsal velké mnoţství rukopisů, např. nejznámější trestní právo An Introduction to the Principles of Morals and Legislation. Většina jeho děl však vyšla aţ po jeho smrti.17 Bentham byl první myslitel, který zastával volební právo pro vzdělané ţeny. Chtěl, aby se některé činy právně netrestaly, protoţe nenacházel důvod, proč by měl být člověk potrestán za něco, co neškodí jemu ani nikomu jinému (např. homosexualita nebo právo na rozvod). Na druhou stranu byl pro zvýšení trestů pro zločince a vrahy. Kaţdá z jeho reforem vedla ve své podstatě pouze k jedinému cíli a tím bylo omezovat lidem utrpení a působit jim co nejvíce štěstí. Na této myšlence pak zaloţil filozofický směr, který později jeho student a nástupce John Stuart Mill nazval utilitarismem. V roce 1823 Bentham spoluzaloţil časopis s názvem Wesminster Review, který se zabýval především názory filozofických radikálů. Prostřednictvím tohoto časopisu a některých svých vlivných přátel, měl Bentham dosti značný vliv na politické a i právní myšlení dané doby.18
Obrázek 3: J. Bentham - hlava figuríny
16 SCHOFIELD, Philip. Bentham: A Guide For The Perplexed, s.3. 17 Tamtéž, s.4. 18 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham.
18
Obrázek 4: J. Bentham – figurína
Co se týče ekonomie, zastával myšlenky jako: minimální mzda pro kaţdého, povinné zdravotní pojištění, státní podpora hospodářství a růstu populace nebo volných úrokových sazeb.19 Během svého ţivota se potkal se spisovatelem a filozofem Jamesem Millem, který se stal jeho dlouholetým přítelem. Bentham si přál, aby aţ zemře, byla jeho mrtvola vypreparována a vystavena na univerzitě v Londýně – University College London, kterou pomáhal zaloţit. Chtěl totiţ, aby byl uţitečný i po smrti a zároveň si také přál inspirovat další generace myslitelů. Kdyţ zemřel jako starý mládenec 6. června 1832 v Londýně, stalo se skutečně tak, jak si přál. Při návštěvě univerzity dodnes najdeme jeho vystavené vypreparované tělo. Originální není pouze jeho hlava, protoţe její preparace se údajně nezdařila.20 Benthama přinášejí na kaţdé zasedání univerzitní rady a záznamy ho evidují jako přítomného, leč nehlasujícího.21
19 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham. 20 Tamtéž. 21 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.
19
Jeho největší myšlenky a ideje převzalo a dále šířilo mnoho dalších advokátů a filozofů jako John Stuart Mill, John Augustin nebo Herbert Spencer. Dodnes zůstává Bentham jedním z nejvlivnějších teoretiků práva.22
2.1.2 Požitek a bolest Benthamova základní teze, na které postavil celý utilitarismus, zní, ţe kaţdý z nás je ovládán dvěma tzv. svrchovanými vládci – požitkem (pleasure) a bolestí (pain).23 Tito dva vládci jsou základem morálky a ovlivňují kaţdého člověka. Nejenom ţe ho ovlivňují, ale řídí i to, co člověk dělá, říká a jak myslí. Kaţdá naše reakce tedy pramení z momentálního vnímání štěstí nebo bolesti.24 V situaci, kdy kamarád po nás chce laskavost, se zachováme jinak, kdyţ jsme naštvaní nebo šťastní. Z toho Bentham vychází, kdyţ vysvětluje hlavní zásadu jeho utilitarismu – princip užitku (principle of utility), který spočívá v myšlence, ţe lidé by měli co nejvíce maximalizovat štěstí a zároveň se tím zbavit bolesti.
2.1.3 Měřítko Jak se má tedy obyčejný člověk nebo zákonodárce chovat, aby maximalizoval štěstí? Na tuto otázku má Bentham jasnou odpověď, pouţít princip uţitku jako standard správného jednání. Ten měří a sčítá jednotlivé skutky podle toho, kolik způsobují slasti a bolesti. Následný výsledek ukazuje tendenci daného skutku, která je spíše ke slasti, nebo k bolesti. Logicky by měly být schváleny pouze ty, které podporují štěstí a radost a naopak odsouzeny ty skutky, které působí bolest a utrpení. Bentham je dělí na vyšší a nižší. Za hodnotnější vyšší povaţuje takové, které poskytnou silnější a déletrvající radost.
22 Jeremy Bentham. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham. 23 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Www.sandel.cz [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-1/. 24 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/.
20
Benthamovo měřítko
1. intenzita – jak je silný poţitek/bolest
2. trvání – jak dlouho daný poţitek/bolest trvá
3. jistota/nejistota – co bude pravděpodobně výsledkem akce
4. blízkost/rozlehlost – za jak dlouho od vykonané akce se dostaví pocit
5. plodnost – jestli to pravděpodobně povede k dalším poţitkům
6. ryzost – v jaké míře jsou přítomny další pocity
7. míra – kolik osob je spojeno s danou akcí 25
Po sečtení a odečtení všech bodů na měřítku získáme výsledek a zjistíme tak, jestli naše jednání přináší štěstí či bolest. Míra potěšení by měla převýšit míru bolesti. Uvedu jednoduchý příklad pro lepší pochopení. Představme si situaci: kapsář nám ukradne peněženku, kde máme sto korun, které zrovna nutně potřebujeme. Hodnota je stejná jak pro nás, tak pro kapsáře. Oba si za sto korun koupíme stejně. Krádeží nám ale kapsář způsobil bolest a problém, naopak on je šťastný že si o trochu přilepšil. Jsou v tomto případě naše bolest a jeho potěšení stejné? Bentham tvrdí, ţe ne. Naše bolest ze ztráty v konečné fázi převáţí kapsářovu radost ze zisku. Situace můţe být ale i jiná. Kapsář nám opět ukradne peněženku se sto korunami. Tentokrát, máme v kabelce ještě obálku se spoustou peněz, které jsme právě vyhráli v loterii. Hodnota stokoruny se opět nemění ani pro nás ani pro kapsáře, ale nyní je kapsář ve velmi tíživé životní situaci a každá koruna mu velice pomůže. V této situaci si možná ani nevšimneme, že nám schází stokoruna, ale kapsář z ní má ohromnou radost. Nyní kapsářova radost převáţí naší bolest nad ztrátou a výsledek je opačný neţ v první situaci. Tento příklad nám ukazuje to, ţe vţdy bude existovat střet mezi zájmy
25 The History of Utilitarianism. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2009 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/utilitarianism-history/.
21
jedné nebo druhé osoby.26 Bentham byl přesvědčen, ţe tak, jak se dá princip uţitku aplikovat na jednotlivce, tak lze uplatnit i na celou společnost v podobě principu co největšího dobra pro co největší počet lidí.
2.1.4 Princip největšího dobra pro co největší počet Všichni lidé jsou vedeni stejným principem uţitku a rozhodují tak, aby byli co nejvíce šťastní. Součet všech těchto zájmů tvoří společnost, která se snaţí dosáhnout všeobecného štěstí. K tomu je potřeba, aby byly stát a právo organizovány tím způsobem, ţe tento princip bude ve společnosti zajištěn. Je tudíţ nutné aplikovat princip největšího dobra pro co největší počet. Tím Bentham myslí, ţe zájmy většího počtu méně mocných lidí by měly být vyzdviţeny nad zájmy menšího počtu mocnějších lidí, ale také to, ţe pokud nějaká určitá výhoda nemůţe být poskytnuta všem, pak by měla být poskytnuta co největšímu počtu lidí.27 „Jeho tvrzení mají kvantitativní povahu a vycházejí z konkrétních činů. Zda je daný čin v souladu s pravidlem či zákonem, představuje druhotnou otázku – prvořadé je dosažené štěstí.“28 Jedním z příkladů můţe být situace, kterou uvádí v jedné ze svých přednášek současný americký filozof, působící na Hardvardské univerzitě, Michael Sandel. Zkuste si představit následující situaci: „Předpokládejte, že jste strojvedoucí a váš vlak se právě řítí po kolejích rychlostí 60 km/hod. Na trati pracuje pět dělníků. Chcete zastavit, ale nemůžete, protože máte rozbité brzdy. Cítíte se zoufale, protože víte, že když vlak nezastavíte, tak jistě zemřou. Ale všimnete si, že po pravé straně je odbočka a vy tedy můžete s vlakem odbočit na druhou kolej. Zjistíte ale, že na konci této koleje pracuje jeden dělník. Řízení vlaku je v pořádku takže můžete, pokud budete chtít, odbočit na vedlejší kolej. Zabijete jednoho, zachráníte pět. Na rozhodnutí máte pouhých pár sekund.”29
26 27 28 29
Tamtéž. MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s. 9. THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2004, s. 94. ISBN 80-7178-806-6. Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-1/.
22
Obrázek 5: Princip největšího dobra - vlak
Co je v této chvíli správné udělat? Co byste udělali? Naprostá většina lidí by odbočila na vedlejší kolej a zabila jednoho člověka. Proč? Důvod je jednoduchý. Je lepší, kdyţ zemře pouze jeden člověk neţ pět lidí. Právě tento argument je klíčový a podporuje princip největšího dobra pro co největší počet lidí. Zmíněný princip největšího dobra nám tedy říká, ţe určitý čin je dobrý, pokud maximalizuje štěstí. To znamená, pokud uspokojí tolik preferencí, kolik je moţné. Nabízí se zde otázka, čí zájmy jsou důležitější? Will Kymlicka se ve své knize Utilitarismus zabývá tímto problémem. Má na něj jednoduchou odpověď. Ničí zájmy nejsou důleţitější. Všechny mají stejnou hodnotu, ať jsou číkoli a jakékoli. Pokud budou uspokojeny ty, které má většina lidí, aby se naplnil princip nejvyššího dobra, tak to logicky znamená, ţe ne všechny preference budou uspokojeny. Někteří lidé mají “smůlu”, pokud se jejich preference neshodují s většinou. Je zde vidět, ţe více neţ na největší počet je kladen důraz na největší dobro.30 Bentham zasvětil utilitarismu celý svůj ţivot. Jeho nástupce John Stuart Mill na něho navázal a velice se jím inspiroval. Většinu času se jeho teorie snaţil obhájit proti různým kritikám, ale zároveň také „zdokonalit”, protoţe on sám v řadě věcí s Benthamem nesouhlasil. Millem a jeho utilitaristickými myšlenkami se budu zabývat v následující kapitole.
30 KYMLICKA, Will. Contemporary political philosophy, s.21.
23
2.2 John Stuart Mill John Stuart Mill byl anglický filozof, empirik, politický ekonom, liberální politik a ţák Jeremyho Benthama.31 Ţivotu a základním myšlenkám J. S. Milla se budu věnovat v první podkapitole. Druhá podkapitola se bude týkat principu nejvyššího poţitku a bude přecházet do následující podkapitoly, která se týká jejich sčítání. Poslední podkapitola se zabývá pojmem štěstí a jeho interpretací z hlediska Johna Stuarta Milla.
Obrázek 6: J. S. Mill - portrét
31 John Stuart Mill. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-12+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill.
24
2.2.1 Jeho život a základní myšlenky John Stuart Mill je všeobecně povaţován za nejvýznamnějšího anglického filozofa a myslitele 19. století. Narodil se 20. května 1806 v Londýně, kde také strávil většinu svého ţivota. Pocházel z velice vzdělané rodiny. O veškerou jeho výuku se staral jeho otec James a také filozof a přítel J. Benthama.32 James byl původem Skot, který se přistěhoval do Londýna a stal se významnou osobností mezi radikálními filozofy. Uţ od tří let Johna učil logice, politické ekonomii, trestnímu právu a psychologii. V předškolním věku malý John uměl řecky a učil se latinsky, proto pro něho nebyl ţádný problém si uţ ve čtrnácti letech přečíst většinu klasiků v řečtině a latině a v jedenácti napsat historii Římského práva. Asi největší vliv na jeho dílo mělo studium Benthamových fragmentů právních důkazů, které ho nejenom inspirovaly, ale zároveň upevnily ve snaze reformovat svět v zájmu lidského poţitku. Jiţ ve dvaceti letech trpěl těţkými depresemi, které neustávaly po dobu pěti let. Z nich ho dostalo aţ čtení Wordsworthovy poezie a seznámení s jeho budoucí ţenou Harriet Taylorovou.33 Stejně jako jeho otec pracoval pro Východoindickou společnost. V roce 1851 se oţenil s nedávno ovdovělou Harriet, která ho ve všem podporovala. Na krátký čas byl dokonce členem parlamentu. Působil jako liberální poslanec dolní komory britského parlamentu, ale jen do té doby neţ uvedl svou řeč ve prospěch volebního práva ţen. Stať On Subjection of Women (O poddanství žen) nebyla úspěšná. Z toho důvodu jiţ dále nebyl zvolen. 34 Známým se stal díky svým dvěma dílům: Systému logiky (1843), který přinesl okamţitý a veliký úspěch a Zásadám politické ekonomie (1848), ve kterých se zabývá rozdíly mezi hospodářskými zájmy společnosti a zájmy skutečnými (př. ochrana ţivotního prostředí). 35
32 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.20. 33 John Stuart Mill. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2007 [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/mill/. 34 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.20. 35 John Stuart Mill. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2007 [cit. 2013-02-09+. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/mill/.
25
V roce 1859 napsal knihu O svobodě, jejímţ hlavním tématem je obrana práv jednotlivce a menšin.36 O dva roky později se stal autorem díla Utilitarismus, které obhajuje tezi, nabádající k úsilí o maximalizaci potěšení pro všechny bytosti. Toto dílo můţeme povaţovat za obhajobu Benthamovy práce. Dále Mill působil i jako lektor univerzity v Edingburgu.37 Jeho ţena na něho měla větší vliv neţ by se mohlo zdát. Byla to ona, kdo ho přivedl na myšlenku zlidštění celé dosavadní koncepce utilitarismu. Milla velice zasáhla Harrietina smrt během jejich výletu do Evropy. Ta byla pochována v Avignonu, kde Mill zůstal, aby tak mohl být na blízku její památce. V jeho pozdní práci mu značně pomohla Helen, dcera jeho ţeny. Ta mu byla na blízku i na sklonku ţivota a po jeho smrti vydala jeho nejdůleţitější díla, Tři eseje o náboženství (Three Essays on Religion). Mill zemřel ve Francii v Avignonu ve věku 67 let a je pochován vedle své milované manţelky.
2.2.2 Princip užitečnosti Millův utilitarismus, stejně jako Benthamův, je zaloţen na požitku. Obyčejný člověk si pod slovem poţitek představí něco, co si můţe dopřát jednou za čas a zaţívá u toho velice příjemný pocit. Ale Mill poţitkem nemyslí „hýřivé“ naloţení se svým ţivotem. Tvrdí, ţe je nutné myslet dopředu na důsledky toho, co právě děláme, protoţe podle nich bychom měli hodnotit naše jednání.38 Z toho vychází princip užitečnosti, podle kterého se jednání posuzuje jako správné díky tomu, jak moc se snaţí přinést co největší štěstí co nejvíce lidem. Člověk by se měl tedy chovat takovým způsobem, aby udělal radost co největšímu počtu lidí. Problém se nachází v tom, ţe kaţdému člověku udělá radost něco jiného. Někdo je šťastný z nového jízdního kola, jiný ţe dokončil studium. Existuje nesčetné mnoţství poţitků, proto je zde na místě otázka, zda mají všechny stejnou hodnotu. Pro co byste se raději rozhodli? Pro dobrou zprávu, kterou očekáváte uţ dlouho nebo raději pro koupel v horké vaně se spoustou pěny po těţkém dni? Kaţdý by moţná odpověděl jinak. Člověk si na základě svých vlastních zkušeností zvolí, jaká hodnota či poţitek je 36 Spravedlnost s Michaelem Sandelem. Sandel [online]. 2012 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/. 37 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 13-14. 38 BENN, Piers. Ethics, s. 62.
26
pro něho lepší. Poţitky bychom proto neměli redukovat na jednu stupnici, jak to udělal Bentham, ale měli bychom je podle Milla ještě dále dělit.39
2.2.3 Dělení požitků „S principem užitečnosti je zcela slučitelné uznávat, že některé druhy potěšení jsou více žádoucí a hodnotnější než jiné. Bylo by absurdní si myslet - zatímco při hodnocení všech ostatních věcí se uvažuje kvalita stejně jako kvantita – že by hodnocení potěšení mělo závist pouze na kvantitě.“40 Zatímco Bentham chápe člověka kvantitativně, Mill počítá ještě s kvalitou. Jeho dělení poţitků je následovné: vyšší (intelektuální a morální radovánky) a nižší (fyzické formy potěšení). Jak uţ z názvu vyplývá, Mill povaţoval za hodnotnější poţitky ty vyšší. Můţe však on sám rozhodnout co je vyšší, hodnotnější, cennější poţitek oproti niţšímu a bezcennému poţitku? Rozhodně nemůţe. Zastává takový názor, ţe nikdo nemá právo rozhodovat za celé lidstvo co je lepší a co horší. I názor menšiny můţe být správný. Nejlépe by si měl člověk vyzkoušet oba poţitky. Kaţdá svobodná a vzdělaná osoba pak přirozeně preferuje jeden nad druhým. Ty poţitky, které preferuje většina lidí, Mill řadí do kategorie vyšších.41 „Jestliže jednomu ze dvou potěšení dávají přednost všichni nebo skoro všichni, kteří mají zkušenost s oběma, a to bez ohledu na pocit, že mu mají dát přednost z mravních důvodů, pak je to potěšení více žádoucí.“42 Podle Milla můţe dojít i k takové situaci „(...), že mnozí lidé, kteří jsou schopni vyšších potěšení, občas pod vlivem pokušení dávají před nimi přednost nižším. To však je zcela slučitelné s plným udáváním nadřazenosti vyšších potěšení. Lidé často ze slabosti charakteru volí bližší dobro, i když vědí, že je méně hodnotné; a to neméně, když
39 BENN, Piers. Ethics, s.63. 40 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 45. ISBN 978-80-7429-140-1. 41 John Stuart Mill. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013 [cit. 2013-10-18+. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/John_Stuart_Mill#Utilitarianism. 42 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 45-46. ISBN 978-80-7429-140-1.
27
volí mezi dvěma tělesnými slastmi, než když volí mezi potěšením tělesným a duchovním.“ 43 Můţeme si to ukázat na jednoduchém příkladu. Představme si situaci, při které přijdete domů unavení po celodenní namáhavé práci. Máte dvě moţnosti. Buď se rozvalit na gauč a pustit si oblíbený seriál, nebo se společensky obléknout a jít na operu. I kdyţ si dobře uvědomujete, ţe operu řadíte do vyšších poţitků, tak si přeci jenom moţná radši vyberete moţnost se seriálem, kvůli momentální únavě. Lidé tudíţ mohou často preferovat niţší poţitek nad vyšším, i kdyţ vědí, ţe vyšší poţitek je morálně hodnotnější. „Je lepší být nespokojený člověk než spokojený vepř; je lepší být nespokojený Sokrates než spokojený blázen. A jsou-li blázen nebo vepř jiného názoru, pak proto, že znají jen svou vlastní stránku věci.“44 Vyšší poţitek není vyšší proto, ţe jsme si ho vybrali, ale proto, ţe ho za vyšší povaţujeme. Návštěvu opery jsme zhodnotili jako vyšší poţitek, ale ne kvůli tomu, ţe by se nám více líbila, ale kvůli tomu, ţe v nás rozvíjí schopnosti svobodného a vzdělaného člověka.
2.2.4 Princip štěstí Jak uţ jsem několikrát zmínila, za cíl lidského jednání povaţuje Mill štěstí. Mnoho jiných filozofů vyslovuje proti této myšlence celou řadu námitek. Pár jich teď vysvětlím. Jedna z hlavních námitek zní: štěstí je nedosažitelné. Na ni Mill odpovídá, ţe jestliţe budeme chápat štěstí jako nepřetrţité vysoce příjemné vzrušení, pak ho opravdu nemůţeme dosáhnout. Štěstí totiţ není nepřetrţitý stav, je to zcela výjimečný stav, kterého bychom si měli váţit.45 „Stav intenzivního potěšení trvá jen okamžiky nebo v některých případech – s přerušením – několik hodin nebo dní a je jen občasným zábleskem radosti, nikoli jejím trvalým a stálým plamenem.“46 Mill tedy chápe štěstí 43 44 45 46
MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 48-49. ISBN 978-80-7429-140-1. MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vydání. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 48. ISBN 978-80-7429-140-1. MILL, John Stuart. Utilitarismus, str. 54. MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 54. ISBN 978-80-7429-140-1.
28
jako příjemný okamţik, který časem přechází do bolesti. Tyto dva stavy se neustále střídají. Šťastný by měl člověk být, pokud stav štěstí je častější, neţ stav bolesti. Neměl by od ţivota očekávat více, neţ můţe poskytnout. To by mělo být základním postojem kaţdého. Pokud si to uvědomíme, jsme na lepší cestě za štěstím. Jestliţe nejsme omezováni špatnými zákony nebo se nám nedostává svobody, tak jediná překáţka, která se nám můţe postavit do cesty je např. situace, kdy předčasně ztratíme někoho milovaného. Chudoba a nemoc jsou další překáţky, které jsou velice nepříjemné, a musíme se jim postavit čelem. Dnes, s pokrokem doby a také díky moderní medicíně se s nimi dokáţeme vypořádat daleko lépe, neţ tomu bylo dřív.47 Mill tvrdí, ţe všechny zdroje lidského utrpení lze za kratší či delší dobu odstranit, ať uţ se má jednat o roky či celé generace. Jednou by měla společnost dosáhnout takového stavu, ţe v ní ţádné utrpení nebude. Další námitka zní: člověk, považující za cíl svého života štěstí, si nemůže vystačit pouze s několika šťastnými chvílemi. Podle Milla jsou hlavní sloţky lidského ţivota dvě: klid a vzrušení. V klidném období se člověk spokojí i s velice malým potěšením, v té chvíli po ničem víc netouţí. Kdyţ toto období trvá nějaký čas, člověk začne přirozeně touţit po vzrušení, při kterém se dokáţe smířit i se značným mnoţstvím bolesti. „Trvání jednoho je přípravou pro druhé a druhé vyvolává touhu po prvním.“ Člověk si tedy vystačí i s nepatrným mnoţstvím štěstí.48 Lidé mohou žít bez štěstí. Na tuto námitku Millova odpověď je taková, ţe lidé skutečně mohou ţít bez štěstí. Někteří to dělají dokonce dobrovolně. Odříkají si různé věci a své utrpení povaţují za ctnostné. Je ale ušlechtilé a chvályhodné se vzdát vlastního štěstí? Toto sebeobětování musí mít přeci nějaký cíl. Člověk si můţe myslet, ţe sebeobětováním přinese více štěstí ostatním lidem. Můţe to tak být, ale i nemusí. Co kdyţ lidé budou sdílet jeho osud a i oni se vzdají svého štěstí? Tu oběť, která nevede k růstu štěstí, povaţuje utilitarismus za marnou.49 „Utilitaristická mravnost uznává v člověku schopnost obětovat své největší dobro pro dobro druhých. Odmítá pouze uznat, že tato oběť je sama dobrem.“50 Pouze ti lidé, jejichţ skutky mají vliv na celou společnost,
47 48 49 50
MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 55. Tamtéž, s. 56-60. Tamtéž, s. 60-63. MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 62. ISBN 978-80-7429-140-1.
29
by měli zaměřit své jednání k blahu světa. Většina dobrých skutků je zaměřena na blaho jednotlivců, z něhoţ se následně skládá celkové blaho pro lidstvo. Kaţdý člověk si za cíl vytyčuje své štěstí. Ostatní věci jako je např. zdraví, peníze nebo potěšení z hudby se pokládá jako prostředek ke štěstí a má se po nich touţit z tohoto důvodu.51 „Utilitarismus říká, že štěstí je žádoucí, a že je to jediná věc žádoucí jako cíl, zatímco všechny ostatní věci jsou žádoucí pouze jako prostředek k tomuto cíli.“52
John Stuart Mill vychází z principů Jeremyho Benthama. Oba se shodují v tom, ţe lidé přirozeně tíhnou ke slasti a chtějí se vyhnout bolesti. Mill nadále Benthamovu teorii upravuje a to hlavně tím, ţe odmítá jeho měřítko činů, které je zaloţeno pouze na kvantitě. On tvrdí, ţe důleţitější je především kvalita daného činu. Mill se zaslouţil také o definování a vysvětlení pojmu štěstí. Chápe ho jako dosaţitelný a výjimečný stav, kterého bychom si měli váţit. Dalším, velice důleţitým filozofem, zabývajícím se teorií utilitarismu, je Henry Sidgwick, kterému věnuji další kapitolu.
51 MILL, John Stuart. Utilitarismus, s. 105. 52 MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 98. ISBN 978-80-7429-140-1.
30
2.3 Henry Sidgwick Henry Sidgwick byl anglický utilitaristický filozof, ekonom, básník a sociolog.53 V následujících podkapitolách se budu zabývat jeho ţivotem a tím, jak dělil etiku. Také vysvětlím, co znamená Sidgwickův dualismus.
Obrázek 7: H. Sidgwick - portrét
53 Henry Sidgwick. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-15+. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Sidgwick.
31
2.3.1 Život a hlavní myšlenky Henry Sidgwick, ţijící za vlády královny Viktorie, byl posledním z velkých klasických utilitaristů, ale zároveň také první moderní morální filozof.54 Narodil se 31. května 1838 ve Skiptonu v Yorkshite. Jeho otec byl ředitel místního gymnázia a zemřel, kdyţ Sidgwickovi byly pouhé tři roky. Ve svých čtrnácti letech začal Sidgwick navštěvovat školu rugby a poté šel na Trinity College, kde se mu výborně dařilo a dokonce získal několik stipendií. Po studiích zde začal vyučovat. Podporoval vzdělání ţen, a proto se zaslouţil o zaloţení Newham College, jedné z prvních Oxbridgeských akademií otevřených výhradně pro ţeny.55 V roce 1862 se rozhodl studovat náboţenskou historii. Po několik let se učil arabsky a hebrejsky, ale nakonec se stejně vrátil k filozofii, protoţe došel k názoru, ţe nedokáţe vyřešit základní problém, kterým je věrohodnost náboţenských doktrín.56 V roce 1869 začal přednášet svoji oblíbenou morální filozofii. Ve stejném roce ale rezignoval na své členství na Trinity College, protoţe se jiţ dál neztotoţňoval se třiceti devíti články Anglikánské církve. Tato povinnost byla zrušena v roce 1871, z části i díky Sidgwickově příkladu.57 O pár let později vydal dílo The Methods of Etics, které ho proslavilo mimo univerzitu. Sidgwick se v tomto díle snaţil systematicky analyzovat problémy Millovy filozofie a dosáhnout tím lepší verze klasického utilitarismu.58John Rawls se o něm zmiňuje takto: „První opravdově akademická práce v oblasti morální teorie, moderní jak ve způsobu tak i pojetí.“ V roce 1876 se Sidgwick oţenil s Eleanor Mildred Balfour, se kterou strávil zbytek svého ţivota. O rok později byl jmenován jako lektor morální a politické filozofie a v roce 1883 byl zvolen Knightbidgským profesorem filozofie, také díky právě publikovanému dílu Principles of Pilitical Economy.59 Velice ho zajímala morální teorie, metafyzika, politika a ekonomie.60 Aktivně se účast-
54 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33. 55 Tamtéž, s.33. 56 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick. 57 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33. 58 Henry Sidgwick. Utilitarian Philosophy [online]. 2010 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z: http://utilitarianphilosophy.com/henrysidgwick.en.html. 59 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick. 60 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33.
32
nil univerzitního podnikání a v mnoha formách sociálního a filantropického výzkumu. V politice, stejně jako Bentham a Mill, nebyl nikdy aktivní.61 V roce 1900 byl donucen kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu odstoupit ze své učitelské profese a o několik měsíců později zemřel. V bibliografii Barta Schultze o Sidgwickovi se dozvídáme, ţe se po celý svůj ţivot potýkal s pokrytectvím a uzavřeností ve spojení s jeho vlastními zapomenutými touhami.62 Po shrnutí Sidgwickova ţivota se nyní budu zabývat jeho utilitaristickými myšlenkami.
2.3.2 Rozdělení etiky Ve svém díle The Methods of Etics Sidgwick vyčleňuje tři metody etiky: utilitarismus, intuitivismus a egoismus.63 Vysvětluje, do jaké míry jsou tyto tři metody kompatibilní, popisuje ideál etického chování u kaţdé z nich a také ukazuje, jak kaţdá zvlášť interpretuje morální povinnost.64 Z těchto tří metod se Sidgwick doporučuje řídit utilitarismem, protoţe právě utilitarismus pokládá za největší dobro všech lidí štěstí. Podle utilitaristických principů můţeme snadněji posoudit, kterými našimi činy dosáhneme co nejvíce štěstí. Naproti tomu intuitivismus zastává názor, ţe ideálnější neţ štěstí je mravní ctnost. Mravní ctnosti dosáhneme jen tak, ţe budeme konat takové činy, které nepodporují štěstí. Poslední ze Sidgwickových metod etiky se nazývá egoismus. Ten povaţuje za největší dobro kaţdého člověka jeho individuální štěstí, a tudíţ ospravedlňuje činy z hlediska toho, kolik štěstí přinášejí pro daného jedince.65 Můţeme ale všechny tyto metody povaţovat za rovnocenné? Tím se budu zabývat v další podkapitole. Nyní jsem ve zkratce vysvětlila, co je jádrem kaţdé z nich a nyní bych ráda přiblíţila i to, jaké jsou jejich vzájemné vztahy.
61 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.33. 62 Henry Sidgwick. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-15+. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Sidgwick. 63 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.34. 64 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick . 65 Tamtéž.
33
Nadřazenost utilitarismu nad intuitivismem Sidgwick ve svém díle nejprve vysvětluje ten fakt, ţe utilitarismus je nadřazen intuitivismu. Co ho k tomu vede? Argumentuje tímto způsobem - tvrdí, ţe intuitivismus nemá přesné principy na to, aby nás mohl navést ke správnému jednání. Kaţdý člověk prý má určitý morální cit, který mu říká, co je morálně správné a co nikoliv. Tento cit je jistotou při našem konání, a proto budeme vţdycky vědět, co máme dělat. Můţe ale nastat situace, ţe si nebudeme přesně jistí, co máme v danou chvíli podniknout. V této chvíli intuitivismus selhává. Na intuitivistickou metodu se spolehnout nemůţeme, protoţe nám nijak nepomůţe v krizové situaci. Pouze utilitarismus, díky svým principům, nám můţe dát přesné vodítko k správnosti našeho jednání. Nejenom ţe nám řekne jak, ale také proč jsou naše činy správné či nikoliv.66
2.3.3 Sidgwickův dualismus Jako další srovnává Sidgwick utilitarismus s egoismem. Zde nachází pro něj nevyřešitelný dualismus, kterým se budu nyní zabývat. Utilitarismus říká, abychom maximalizovali obecné štěstí a naopak egoismus, abychom dali přednost svému vlastnímu štěstí. Jak tyto dvě protikladné teorie mohou fungovat v praxi? Nabízí se zde otázka, co se stane v tom případě, kdy má člověk upřednostnit štěstí ostatních před svým vlastním? Představte si, ţe máte sto korun. Můţete maximalizovat své vlastní štěstí a koupit si lístek do kina, ale pokud chcete maximalizovat celkové štěstí, pravděpodobně najdete pro ty peníze lepší vyuţití. V tomto bodě Sidgwick našel nevyřešitelný dualismus, díky kterému můţeme být utilitarismus povaţován za příliš sloţitý. Sidgwick se ale nesnaţí ukázat to, ţe naše osobní zájmy jsou v rozporu s obecným dobrem, ţe je utilitarismus velmi náročný a ani to, ţe můţe být psychologicky nemoţné vyhovět nárokům utilitarismu. Místo toho říká, ţe pokud člověk preferuje své vlastní zájmy, tak to je psychologicky nepřirozené, ale naprosto racionální a neškodné. Tudíţ ţádný člověk, který se chová sobecky, nemůţe být odsouzen za jakoukoli racionální chybu.67 Rozpor v racionalitě je takový, ţe dobro jednotlivého člověka se vţdy přesně střetává s celkovým dobrem.
66 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.35. 67 Tamtéž, s.36.
34
Sidgwickův dualismus stojí na čtyřech bodech:68
jsou tu dvě racionální metody k rozhodnutí o správnosti našeho činu: utilitarismus a egoismus
tyto dvě metody jsou neslučitelné
ţádná není nadřazená nad tou druhou
jestliţe rozluštíme tento dualismus, etika se stane nesrozumitelnou
Řešení Sidgwickova dualismu by mohlo odstranit hlavní námitky vůči utilitarismu a pravděpodobně i odstranit všechny morální problémy. Sidgwick ale odmítá všechny návrhy na jeho řešení.69 Přesto byl Sidgwick byl jeden z nejvlivnějších etických filozofů Viktoriánské doby. Jeho dílo inspirovalo mnoho dalších filozofů, mezi kterými byli i D. E. Moore, Bertrand Russell a Peter Singer.70
V této kapitole jsem se snaţila vysvětlit základní teorie utilitarismu třech jeho hlavních představitelů: Jeremyho Benthama, Johna Stuarta Milla a nakonec i Henryho Sidgwicka. Na těchto teoriích stojí celé utilitaristické myšlení, a proto se k nim budu vracet i v následující kapitole, ve které se budu zabývat specifickými proudy v utilitarismu.
68 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s.44. 69 Tamtéž, s.37. 70 Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02+. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick
35
3 Proudy v utilitaristickém myšlení Utilitarismus není omezený pouze na názory jeho zakladatelů, je zde mnoho proudů a zaměření, které ho více specifikují, a pár z nich nyní zmíním. Patří sem hédonistický utilitarismus, který se inspiruje základní myšlenkou hédonismu, kterou reprezentoval hlavně Epikuros. Další je utilitarismus zaloţený na uspokojení preferencí, jehoţ hlavním současným představitelem je Peter Singer. A v neposlední řadě i utilitarismus činu a utilitarismus pravidla. Dají se rozdělit podle dvou hledisek: důsledků jednání a užitečnosti. Všemi se budu podrobněji zabývat v následujících podkapitolách.
3.1 Dělení utilitarismu z hlediska užitečnosti 3.1.1 Hédonistický utilitarismus Samotný hedonismus (z řec. hédoné =potěšení, slast) můţeme definovat takto: „Hedonismus je každá koncepce, která spojuje nejvyšší dobro se slastí,“ anebo tímto způsobem: „Hedonismus je filosofické učení o slasti jako hlavním motivu lidského jednání, které může mít dvě formy.“71 Hedonismus tedy můţeme rozdělit na psychologický a etický. Podle psychologického, lidské jednání směřuje pouze k vyhledávání slasti a vyhýbání se strasti. Etický hedonismus povaţuje za jediné dobro pouze poţitek a za jediné zlo strast.72 S hédonismem se setkáváme i v utilitarismu a to především u Benthama a Milla. Podle Benthama je nejvyšší dobro poţitek a štěstí. Tyto dva pojmy povaţuje za synonyma. Mill se od Benthama odlišuje tím, ţe poţitky dělí na vyšší a niţší a zároveň tvrdí, ţe máme brát v úvahu i kvalitu daných poţitků, nejenom kvantitu.
73
I přesto je Millova
teorie stále hédonistická, protoţe jako konečnou hodnotu vidí zmiňované štěstí (poţitek).74 Jaký je tedy rozdíl mezi utilitarismem a hédonismem?
71 DUROZOI, Gérard a André ROUSSEL. Filozofický slovník. 1. vyd. Praha: EWA Edition, 1994, s. 96. ISBN 80-85764-07-5. 72 Hédonismus. In: Wikipedia: the free encyclopedia *online+. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-28+. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9donismus . 73 Hedonistic Utilitarianism. Utilitarianism [online]. 2010 [cit. 2013-04-28+. Dostupné z: http://www.utilitarianism.com/hedutil.htm . 74 BENN, Pierce. Ethics, s. 62.
36
Hedonismus je teorie zabývající se blahobytem, zatímco utilitarismus je teorie morální. Hedonismus tvrdí, ţe poţitek je to, co dělá náš ţivot lepší a naopak bolest a utrpení ho dělají horším. Neříká ale, co je morálně dobré a co špatné. Tím se zabývá utilitarismus, podle kterého je morálně dobré, kdyţ je maximalizován poţitek a minimalizovaná bolest.75 Konečně se dostávám k samotnému hédonistickému utilitarismu, který je sloučením zmíněné teorie hédonismu s utilitarismem. Hédonistický utilitarismus zastává názor, ţe správný čin je takový, který produkuje co nejvíce štěstí pro všechny zúčastněné. Bere v úvahu štěstí všech a dává mu stejnou váhu. I přesto, ţe bere ohled na všechny, je vnímán jako problémový, protoţe nepřiděluje ţádnou vnitřní morální hodnotu spravedlnosti, přátelství, pravdě a dalším hodnotám, které jsou povaţovány za nesmírně cenné. Hédonistický utilitarista by byl morálně povinen veřejně popravit svého nevinného kamaráda, pokud by to byl jediný způsob, jak podpořit štěstí co nejvíce lidí. Vysvětlím to na krátkém příkladu. Představte si následující situaci: V malém městečku se spoustou přistěhovalců byl zabit chlapeček z přistěhovalecké rodiny. Policie má nedostatek podezřelých. Nabízí se pouze šerifův dobrý kamarád, který je sice známý výtržník, ale nikdy by nevztáhl ruku na dítě. Pokud ale nebude někdo rychle potrestán, hrozí propuknutí rozsáhlého etnické násilí a šerif si to dobře uvědomuje. Z pohledu hédonistického utilitarismu by měl šerif veřejně popravit svého nevinného kamaráda, aby utišil davy vzbouřenců a předešel dalším obětem na ţivotech. Podle některých filozofů je tento čin naprosto nemorální právě proto, ţe ignoruje vnitřní hodnoty jako je spravedlnost, přátelství a pravdu.76 V hédonismu i utilitarismu se stále mluví o štěstí a poţitku. Jak uţ jsem dříve zmínila, Bentham a Mill povaţovali tyto dva pojmy za zaměnitelné, proto nyní uvedu námitky britského filozofa Pierse Benna proti této zaměnitelnosti.
75 What is the difference between hedonism and utilitarianism? Also other related questions. Reddit: philosophy [online]. 2013 [cit. 2013-11-10+. Dostupné z: http://www.reddit.com/r/philosophy/comments/17ns6s/what_is_the_difference_between_hedonis m_and/. 76 Hedonism. Internet Encyclopedia of Philosophy [online]. 2011 [cit. 2013-11-10+. Dostupné z: http://www.iep.utm.edu/hedonism/#SH1f.
37
Piers Benn se ve své Etice zabývá rozlišením mezi pojmy štěstí a požitek. Podle Benna tyto dva pojmy zaměnitelné rozhodně nejsou. On tvrdí, ţe je moţné zaţít potěšení bez toho, abychom byli šťastní, a obráceně. Například člověk, který je právě v těţké depresi a snaţí se jí řešit alkoholem, zaţívá momentální potěšení, ale určitě není šťastný. Naopak se můţeme cítit šťastně bez toho, abychom právě zaţívali nějaké potěšení. Pojmu potěšení Benn rozumí tak, ţe je vázán více na konkrétní aktivity, např. potěšení z muziky, jídla, rozhovoru, sportu a dobrých zpráv. Štěstí je v tomto směru mnohem obecnější, nepojí se s momentálními a konkrétními pocity.77 Bennovo rozlišení štěstí a poţitku nemusí utilitarismus přijmout. Můţe souhlasit s částí této teorie, ale nadále bude tvrdit, ţe to, co dělá něco dobrým (ať uţ je to pocit, činnost nebo vnímání) je kvalita. Můţe přijmout, ţe je zde mnoho různých zdrojů a druhů potěšení, ale pořád je bude řadit podle míry potěšení, které poskytují.78 Snad nejznámější námitkou proti hedonismu je Nozickův zážitkový stroj, který popisuje ve své knize Anarchy, State and Utopia. K vysvětlení této teorie nás nabádá Nozick k tomu, abychom si představili následující situaci. Máme předpokládat, ţe jsme připojeni ke stroji, díky kterému nejlepší neuropsychologové mohou stimulovat náš mozek tak, ţe si myslíme, ţe doopravdy píšeme úţasnou novelu, setkáváme se s skvělými přáteli nebo čteme zajímavou kníţku. Přesto jsme celou dobu v plovoucí nádrţi s elektrodami připojenými k našemu mozku. Vybrali bychom si takový ţivot? Nechali bychom se připojit k záţitkovému stroji do konce svého ţivota? Nozickova odpověď je jasné ne.79 Má Nozick pravdu, ţe by si nikdo nevybral moţnost ţít prostřednictvím záţitkového stroje? Ţe všichni chtějí ţít aktivní ţivot v kontaktu s realitou? Pravděpodobně ne tak docela. Vţdyť spousta lidí se za účelem povzbuzení jejich nálady uchyluje k různým druhům drog, které mu k tomu alespoň dočasně dopomohou. Navíc, pokud má Nozick pravdu v tom, ţe bychom si přístroj nevybrali, ukazuje to zároveň, ţe pro nás není dobrý? Je moţné, ţe ţivot v kontaktu s opravdovou realitou je pro lidi v něm ţijící lepší,
77 BENN, Pierce. Ethics, s. 63. 78 Tamtéž, s. 63. 79 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 23.
38
a to i v případě, ţe můţe být méně šťastný neţ ten, který bychom proţili prostřednictvím záţitkového stroje.80
3.1.2 Utilitarismus založený na uspokojení preferencí Teorie preferenčního utilitarismu je jednoduchá. Říká nám, ţe bychom měli naše činy hodnotit podle toho, jak moc se shodují s racionálními preferencemi většiny lidí. Zvyšování lidského poţitku tudíţ znamená uspokojování našich preferencí, ať jsou jakékoli. Podle utilitarismu bychom je měli uspokojovat všechny stejně.81 Čím většímu počtu lidí se splní jejich preference, tím bude svět lepší. S myšlenkou preferenčního utilitarismu, tedy toho, ţe bychom měli maximalizovat šanci k tomu, aby všichni lidé uspokojili své preference, přišel jako první R. M. Hare (1919-2002). Podle něho bychom měli brát v potaz jak naše preference, tak i preference ostatních. Můţe se ale stát, ţe se naše preference střetnou s preferencemi někoho jiného, v tom případě se máme snaţit být nestranní. Všechny preference, týkající se čehokoliv, mají stejnou hodnotu.
Hodnota preferencí Preferenční utilitarismus se zaměřuje na uspokojování takových preferencí, které jsou zaloţené na kompletní informaci a správných úsudcích, tzv. preferencí s kompletní informací. Dává přednost takovým věcem, které mají lidé dobrý důvod preferovat, které opravdu zlepší jejich ţivot.82 Myslíme si, ţe víme, které naše preference jsou hodnotnější, ale co kdyţ máme srovnat preferenci kariérního úspěchu vůči lásce? Dají se vůbec srovnat? Odpověď zní, ţe nedají, jsou nesrovnatelné.83 Není vţdy jednoduché říci, jakou mají určité preference hodnotu, a tudíţ se můţeme snadno splést. Chceme si třeba podle našich aktuálních preferencí pořídit nové kolo, ale pak si uvědomíme, ţe ho vlastně nepotřebujeme, protoţe brzy bude zima a nevyuţijeme ho. Často děláme tyto druhy chyb. V rozhodnutích jako např. jaké jídlo objednat nebo jaký druh ţivota vést. Najde se i takový případ, kdy student, který roky plánoval být právníkem a tvrdě dřel, aby zvládl přijímací zkoušku na svoji vysněnou vyso80 81 82 83
TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 24. KYMLICKA, Will. Contemporary political philosophy, s. 14. Tamtéž, s. 16. Tamtéž, s. 17.
39
kou školu, si to nakonec rozmyslel. Uvědomil si, ţe udělal chybu. Měl moţná jinou představu o tom, co právnické povolání obnáší a uvědomil si to aţ v té chvíli, kdy s tím přišel do styku. Pak takový člověk bude velice litovat roků strávených přípravou na danou ţivotní cestu, která se neuskuteční. Kaţdý z nás se chce věnovat pouze takovým věcem, které mu za to stojí, i kdyţ můţou být odlišné od toho, čím by se člověk měl doopravdy zabývat. Z toho nám vyplývá, ţe kdyţ je něco povaţováno za hodnotné jen tím, ţe po tom touţí hodně lidí, neznamená to, ţe je to dobré. Kdyţ člověk má určitou preferenci, neznamená to hned, ţe je hodnotná. Mělo by to být naopak. To, co se stává opravdu hodnotným, to bychom měli začít preferovat.84
Přizpůsobivé preference (Adaptive preferences) Tvorba adaptivní preference se dá definovat jako nevědomé pozměňování určité preference, s ohledem na moţnosti, které máme právě k dispozici. Velice často se stává, ţe člověk nemůţe své preference uspokojit a postupně ztrácí v jejich uspokojení víru, proto si je nevědomě upraví tak, aby to pro něho byly lépe dosaţitelné. Tuto situaci můţeme najít v Ezopově bajce O lišce, která si po opakovaném a neúspěšném pokoušení dosáhnout na trs hroznů řekla, ţe je uţ nechce. Odůvodnila si to tak, ţe jsou pravděpodobně kyselé. Tato situace je nazývána „metodou kyselých hroznů“. Pro člověka je velice těţké ţít se zklamáním a uţ vůbec se zklamáním z neuspokojené touhy dosáhnout určitého cíle. Jedna cesta, jak se s tímto zklamáním vypořádat je ta, ţe si člověk stanoví, ţe pro něj je tento cíl nedosaţitelný a vlastně nikdy nebyl tak potřebný nebo si ho přizpůsobí tak, aby jeho dosaţení bylo moţné.85 Extrémním příkladem toho fenoménu je případ „spokojeného otroka“, který si zvykl na zotročení tím, ţe si namluvil, ţe vůbec nepotřebuje svobodu. Pokud lidé přizpůsobí své cíle tomu, čeho mohou realisticky dosáhnout, tak dokonce i represivní společnost, která učí lidi od narození netouţit po určitých věcech, můţe být úspěšná v uspokojování lidských preferencí. Pak je paradoxně moţné, ţe lidé ţijící v represivní společnosti jsou spokojenější neţ lidé, kteří ţijí v moderní, svobodné společnosti.86
84 KYMLICKA, Will. Contemporary political philosophy, s. 15. 85 Tamtéž, s. 15. 86 Tamtéž, s. 16.
40
Rozlišení preferencí V preferenčním utilitarismu je mnoho nevyřešených problémů s představou jak maximalizovat spokojenost lidí s jejich preferencemi. Některé lidské tuţby trvají krátký čas, například: chci si koupit nové auto a jiné zase mohou trvat klidně celý ţivot, třeba: chci znovu chodit. Preferenční utilitarismus hovoří o maximalizování spokojenosti lidských preferencí pro věci jak blízké tak vzdálené, tudíţ tento problém se vůbec nepokouší řešit. Filozof Richard Brandt na tento problém vznáší námitku. Lidské tuţby se mění v čase. Je to naprosto přirozené a logické. Nejdříve touţíme po nové kuchyni, ale za pár let se rozhodneme spíše pro nový bazén. Dokonce se často stává i to, ţe věci, o kterých si myslíme, ţe je budeme preferovat např. za dvacet let, tak za těch dvacet let se pro nás stanou nedůleţitými a vystřídají je preference jiné.87 Je velice obtíţné definovat to, jak maximalizovat preference jednoho člověka a proto uţ skoro nemoţné je říci, jak maximalizovat preference určitého počtu lidí, navíc, kdyţ se jejich preference střetávají. Podle Brandta by se měli utilitaristé spíše vrátit ke svému klasickému pojetí, které se věnuje štěstí, neţ se zaobírat touhou a preferencemi jako určitým cílem činu.88
Peter Singer Současný australský filosof Peter Singer, který se velice inspiroval jiţ zmíněným zakladatelem preferenčního utilitarismu R. M. Harem tvrdí, ţe bychom neměli posuzovat činy podle jejich výsledné míry poţitku a bolesti jak tomu bylo u Benthama, ale podle toho, jak ovlivňují preference všech zúčastněných. Bere v potaz i menšiny a jednotlivce.89 Mezi jeho dvě nejznámější díla patří kniha Animal Liberation (1975), kde se zabývá diskriminací zvířat a tvrdí, ţe zvířata mají stejná práva jako lidi, protoţe také zaţívají bolest. Druhým dílem je Practical Ethics (1979), kde se zabývá spojením preferenčního utilitarismu s potraty a eutanázií. Singer se ve své filozofii zaměřuje spíše na minimalizování bolesti neţ na maximalizování poţitku, jak jsme zvyklí od Benthama 87 SCARRE, Geoffrey. Utilitarianism, s. 135. 88 Tamtéž, s. 135. 89 Preference utilitarianism. In: The Tablet [online]. 2013 [cit. 2013-11-04+. Dostupné z: http://www.thetablet.co.uk/util-preference .
41
a Milla.90 „Singerova myšlenka je vlastně velmi jednoduchá a nebezpečně svůdná: každá lidská bytost má nějaké preference, ať již vědomé (studovat, jít do kina, žít poklidný život) či nevědomé (všichni tíhneme ke slasti a vyhýbáme se bolesti). Smyslem morálky není poskytovat abstraktní a v praxi nepoužitelná pravidla a neotřesitelné zákony, nýbrž zajišťovat, aby co největší počet jedinců mohl naplňovat co nejvíce svých preferencí.“91 Zmínila jsem, ţe podle Singera máme naše činy posuzovat podle toho, jak ovlivňují preference všech zúčastněných. Koho si ale Singer představuje pod zmíněnými „zúčastněnými“? Zdá se to být jasné, přece lidi. Proč ne zvířata? Z pohledu křesťanství jsou lidé nadřazeni zvířatům, to je nezměnitelný fakt. Singer je jiného názoru. Proč by měli být lidé ceněni více neţ zvířata? Lidé nemají přirozené právo na lepší zacházení. Delfín nebo šimpanz můţe být více racionální a můţe být schopen snášet více bolesti neţ novorozené dítě. Bytosti, které racionálně přemýšlí a jsou schopné cítit bolest, by si měli být rovné a jejich zájmy by měly mít logicky stejnou hodnotu. Uvedu konkrétní příklad, abych lépe ukázala, co Singer preferenčním utilitarismem myslí v praxi. Představte si, ţe se máte rozhodnout, zdali testování jaderných zbraní je správné či nikoliv. Přitom víte, ţe toto testování lidstvo odrazuje od válek a také víte, ţe ţádná lidská bytost nebude zraněna. Díky těmto argumentům, bude většina lidí s testováním souhlasit. Pomysleli jste ale na to, jaký to bude mít dopad na okolní přírodu a ţivočichy? Singerova teorie nás přivádí k zamyšlení nad důsledky jaderných testů z nelidské perspektivy. Co se stane s těmi zvířaty a přírodou po odpálení jaderné zbraně? Kdybychom byli zvířata, chtěli bychom, aby v naší blízkosti byly prováděny takové pokusy? Pokud naše odpověď zní ne, pak podle preferenčního utilitarismu je odpálení takové zbraně morálně špatné.92 Uvedu další příklad. Co třeba preference zvířat, která jsou určena k testování nových kosmetických přípravků. V této situaci „ ... musíme zvážit i preference druhé strany, někdy to vyjde v jejich prospěch, jindy zase ne. Je neetické provádět kruté testy kosmetických přípravků na králicích, protože jejich preferenci netrpět nemůže převážet preference lidí používat stále nové parfémy. Pokud však kruté po90 Utilitarianism (Part 2): Singer, developments and critiques. That Religious Studies Website [online].1999[cit.2013-11-04+.Dostupnéz: http://www.thatreligiousstudieswebsite.com/Ethics/Moral_Theory/Utilitarianism/utilitarianism2_int ro.php . 91 ČERNÝ, David. Máme právo své dítě nechat zemřít?. Lidové noviny: Orientace. 2013, s. 21-22. 92 Utilitarianism (Part 2): Singer, developments and critiques. That Religious Studies Website [online].1999[cit.2013-11-04+.Dostupnéz: http://www.thatreligiousstudieswebsite.com/Ethics/Moral_Theory/Utilitarianism/utilitarianism2_int ro.ph.p
42
kusy na králicích přinesou prospěch dostatečně velké skupině lidí (protože povedou k objevu nového léku na rakovinu), potom je toto testování eticky oprávněné.“93 Singer jde ve své teorii ještě dál, srovnává lidskou bytost se zvířetem. Pokud byste měli rozhodnout, jestli zachráníte dospělého šimpanze nebo novorozené dítě, koho byste zachránili? Pravděpodobně spíše dítě. A proč? Je to z toho důvodu, ţe si myslíme a jsme tak vychovaní, ţe dítě je „vyšší“ bytost. Přitom dospělý šimpanz můţe vykazovat větší sebevědomí a větší osobnost, neţ novorozené dítě. Singer by rozhodně zachránil šimpanze. Jak ale určíme, kdy je dítě pouze vnímající bytost a kdy uţ se z něj stává sebevědomá osoba? Jako odpověď Singer navrhl 28 denní poporodní období, kdy je dítě povaţováno pouze za vnímající bytost. Podle Singera tedy nelze srovnávat smrt dítěte se smrtí samostatně vědomé lidské bytosti, a co se týče preferencí, tak bychom měli brát v potaz i preference zvířat.94
Morálka Jak je patrné, preferenční utilitaristé obvykle ve svých teoriích nepřikládají ţádný důraz na morální jednání. Není tady nic, co by člověku říkalo, ţe to, co právě chce udělat je v nesouladu s morálními pravidly, tudíţ je to špatné a daný člověk to udělat nesmí. Ţádný preferenční filozof by tedy člověku nezakázal brát drogy, protoţe ctí jeho zájmy a preference a na morálku nebere ohled. Kaţdý člověk by měl ctít preference druhého člověka, ať uţ jsou jakékoli.95
93 ČERNÝ, David. Máme právo své dítě nechat zemřít? Lidové noviny: Orientace. 2013, s. 21-22. 94 Preference utilitarianism. In: The Tablet [online]. 2013 [cit. 2013-11-04+. Dostupné z: http://www.thetablet.co.uk/util-preference. 95 SCARRE, Geoffrey. Utilitarianism, s. 134.
43
3.2 Dělení utilitarismu z hlediska principu jednání 3.2.1 Utilitarismus činu a utilitarismus pravidla Abych lépe vysvětlila teorii utilitarismu činu a utilitarismu pravidla, začnu tuto kapitolu následujícím příběhem. Příběh, i kdyţ smyšlený, mi pomůţe ukázat, ţe striktním dodrţováním principu největšího uţitku se můţeme lehce dostat do rozporu s obecnými pravidly jednání. Představte si následující situaci: John je zdravý dospělý muž, který miluje cestování a nikdy dlouho nesetrvá na jednom místě. Jelikož je stále na cestách, tak nemá moc přátel a také nijak nepřispívá k celkovému dobru. Dále je tu i talentovaný muzikant, který nutně potřebuje transplantaci srdce, excelentní vědec, který potřebuje nová játra a teenager, kterému život zkazila špatná ledvina. Pokud budeme na tuto situaci nahlížet principem největšího užitku, pak podle výpočtu největšího štěstí, by měl být cestovatel zabit a jeho orgány by měly být darovány třem nemocným lidem. Štěstí třech lidí převáţí bolest jednoho, ale nemá snad kaţdý právo na ţivot? Zavraţdit cestovatele by znamenalo zavraţdit nevinného člověka. Z toho vyplývá, ţe za určitých okolností utilitarismus nejen tento čin omlouvá, ale také morálně vyţaduje úmyslné porušení práva na ţivot.96 Tuto situaci můţeme rozdílně vysvětlit podle utilitarismu činu a utilitarismu pravidla. Nejprve představím kaţdý z nich a vysvětlím jeho základní myšlenky. Poté se vrátím zpět k tomuto příběhu a pokusím se situaci vyřešit z hlediska kaţdého proudu utilitarismu zvlášť.
Utilitarismus činu Nejjednodušší formou utilitarismu je utilitarismus činu, který nám říká, ţe správný čin je takový, který přináší co nejvíce dobra (nebo co nejmenší množství bolesti) s tím, ţe se musíme zaměřit na kaţdý jednotlivý čin zvlášť.97 Podle R. Freye (1941-2012) „lze utilitarismus činu charakterizovat jako názor, že jednání (čin) je
96 GRAHAM, Gordon. Eight Theories of Ethics, s. 135. 97 MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism, s. 115.
44
správné, jestliže jsou jeho důsledky alespoň tak dobré, jako důsledky nějakého jiného možného jednání za dané situace.“98 Budu-li utilitarismus činu aplikovat na zmíněnou situaci s cestovatelem, tak dojdu k závěru, ţe utilitarismus činu povaţuje toto jednání za správné, pokud by se zde nenaskytla lepší alternativa s lepšími důsledky. Zde se utilitarismus činu dostává do rozporu s naší morální intuicí či morálkou zdravého rozumu. Můţe nastat situace, kdy utilitaristé činu zhodnotí jednání, které je běţně povaţované za odporné a nepřijatelné, v dané situaci za správné, protoţe přispěje více k obecnému štěstí. To i za předpokladu, ţe je v rozporu s pravidlem, které samo o sobě přispívá k největšímu štěstí. Utilitarismus činu je hodně kritizován. Nejčastější výtkou je rozpor se zdravým rozumem a naší morální intuicí, která se staví proti zabíjení, mučení, otročení a v neposlední řadě i proti bezohlednému jednání, při kterém jsou lidé vyuţíváni s cílem zvýšit něčí uţitek. Toto všechno utilitarismus činu schvaluje svým konsekvencialismem, a proto se často setkává s nařčením, ţe je nemorální, nespravedlivý a bezdůvodně náročný.99 Zatímco utilitarismus činu se zabývá hodnocením kaţdého jednotlivého činu zvlášť s cílem přinést co nejvíce dobra, utilitarismus pravidla porovnává daný čin s obecnými pravidly jednání.
Utilitarismus pravidla R. F. Harrod se ve svém díle Utilitarianism revised pokusil obnovit spravedlivější pohled na utilitarismus. Harrod byl Oxfordský ekonom, který věřil, ţe hlavní vada utilitarismu je jeho neschopnost uznat fakt, ţe určité druhy jednání jsou naší povinností. Většina lidí totiţ věří, ţe je jejich povinnost mluvit pravdu, i kdyţ vědí, ţe v daném momentě způsobí více bolesti neţ uţitku. Harrold proto navrhuje, aby utilitarismus hodnotil činy jako správné či špatné, nikoli na základě jejich momentálního individuálního důsledku, ale s ohledem na obecná pravidla jednání. Tvrdí, ţe jedna nevinná leţ nemůţe nijak zvlášť ohrozit zvyk pravdomluvnosti, zato rozšířené lhaní by mohlo mít
98 R. G. Frey – Utilitarismus činu. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity: Katedra filozofie [online]. 2009 [cit. 2013-11-14+. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/utilitycinu.html. 99 R. G. FREY - UTILITARISMUS ČINU. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity: Katedra filozofie [online]. 2009 [cit. 2013-11-14+. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/utilitycinu.html.
45
katastrofální důsledky. Lhaní tedy, i z toho důvodu ţe za ním v daném momentě vidíme dobro, porušuje naši povinnost pravdomluvnosti a je nepřijatelné. Neboť obecná prolhanost by byla nesnesitelná.100 Tato teorie je nazývána utilitarismem pravidla, který se dá jednoduše definovat takto: posuzování jednotlivého jednání je závislé na shodě s obecnými pravidly jednání. Například je špatné porušit slib, je špatné lhát, je špatné někoho zabít apod. Jednání povaţujeme za správné, pokud odpovídá obecnému pravidlu jednání.101 Pokud se tedy na zabití zmiňovaného cestovatele budeme dívat z tohoto pohledu, pak je taková vraţda absolutně nepřípustná, protoţe je v rozporu s obecným pravidlem jednání.
100 SCARRE Geoffrey. Utilitarisnism, The Problems of Philosophy, s. 123. 101 Utilitarismus v pohledu metaetiky. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity: Katedra filozofie [online]. 2009 [cit. 2013-11-14+. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/e5.html.
46
4 Kritika utilitarismu Utilitarismus se můţe zdát jako jednoduchá filozofická a etická teorie. Kdo můţe něco namítat proti tomu, ţe bychom měli maximalizovat blahobyt? Přesto i v této zdánlivě jednoduché teorii najdeme mnoho nesrovnalostí, které potřebují vysvětlit. V průběhu práce jsem jiţ zmínila několik námitek proti utilitaristickým teoriím, nyní vysvětlím pouze pět základních, se kterými se utilitarismus musí potýkat, a také ukáţu, jak na ně utilitaristé reagují.
5 základních námitek proti utilitarismu: 1 - utilitarismus je nepoužitelný 2 - utilitarismus je hrozbou pro vztahy a přátelství 3 - utilitarismus je příliš náročný 4 - utilitarismus je příliš shovívavý 5 - utilitarismus nebere otázky rovnosti seriozně102 V následujících podkapitolách se budu více zabývat kaţdou námitkou zvlášť, kterou více rozvedu a vysvětlím. Začnu námitkou o nepouţitelnosti utilitarismu a skončím otázkou rovnosti.
4.1 Může být utilitarismus použitelný? Podle teorie utilitarismu bychom měli maximalizovat blahobyt a při tom vzít v úvahu všechny bytosti, kterých se to týká. Je to vůbec moţné? Je moţné se vţdycky zachovat správně? Podle utilitaristů více záleţí na tom, abychom se zachovali tím způsobem, ţe naše rozhodnutí povede k těm nejlepším moţným důsledkům. Tudíţ nezáleţí tak moc na tom, abychom se vţdycky zachovali správně, ale i přes to bychom měli pečlivě zvaţovat kaţdé naše rozhodnutí, protoţe můţe na dlouho dobu ovlivnit mnoho lidí. Cestou k tomuto cíli by mohla být rozhodovací metoda, která nám při nejmenším umoţní udělat to, co je v našich silách.
102 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 25.
47
Rozhodovací metoda by měla vypadat následovně: 1/ Vezměte v úvahu nejdůležitější alternativy vašeho rozhodnutí. 2/ Zhodnoťte, jaké jsou jejich možné následky. 3/ Zkuste posoudit, jak pravděpodobné tyto následky jsou, za předpokladu, že vykonáte každou z nich. 4/ Po těchto výpočtech se zaměřte na znalosti, které máte a předpokládejte, že to, o čem nic nevíte a ani se o tom nemůžete nic dozvědět, alespoň ne v čase když se musíte rozhodnout, nemá žádný význam při vašem rozhodování.
Pokud se budeme řídit podle zmíněné metody, budeme se nepochybně stejně často rozhodovat jak správně, tak špatně. Tím ale, podle utilitaristů, přispějeme k maximalizování blahobytu více, neţ s jakýmkoli jiným rozhodovacím postupem.103
4.2 Ohrožuje utilitarismus blízké vztahy a přátelství? Co se stane, kdyţ metodu rozhodování o správnosti našeho činu pouţijeme pro kaţdé naše rozhodování? Neznamená to, ţe se stáváme ohavnými stvořeními, bezcitně vypočítávajícími výsledky našich činů a tím pádem i neschopnými navázat vztah či přátelství? Není tedy tato metoda kontraproduktivní? Na tuto námitku radikálně odpověděl jiţ zmiňovaný Henry Singer a to tak, ţe pokud si myslíme, ţe utilitarismus má na nás špatný vliv a ţe to, co jsme se o něm dozvěděli, nás špatně ovlivňuje, tak bychom na něj měli raději zapomenout. Všechno, co jsme se o něm dozvěděli, se máme snaţit vymazat z naší paměti. Jestliţe to není moţné, tak alespoň bychom o něm neměli říkat svým dětem. Mnoho lidí povaţuje jeho odpověď za nevyhovující.104
4.3 Je utilitarismus příliš náročný? Jak jiţ víme, utilitarismus nepatří mezi jednu z jednodušších teorií. Jeho teorie se můţe zdát jasná a jednoduchá, ale můţou nastat situace, kdy tomu bude přesně nao103 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 28. 104 Tamtéž, s. 30.
48
pak. Utilitarismus nám říká, abychom maximalizovali celkové štěstí. Pokud se setkáme se strádáním a utrpením, měli bychom se ho snaţit zmírnit. To by tedy mohlo znamenat vzdát se všeho, co máme ve prospěch trpících lidí. Můţe se to zdát absurdní, ale uvědomme si, ţe právě tento čin je jádrem utilitarismu. Mnoho filozofů se zaměřilo na tento fakt a díky němu utilitarismus povaţují za absurdní.105 Lze to samé říci o velmi přísných poţadavcích utilitarismu? Proč jsou jeho nároky nerozumně nepřiměřené? Není přeci fér obětovat vše, co máme pro dobro ostatních. Někteří utilitaristé naprosto odmítají tuto námitku s tvrzením, ţe kaţdý člověk má předepsané své vlastní povinnosti vůči ostatním. Tännsjův názor je ten, ţe poţadavky na nás kladené jsou opravdu velmi přísné, ale také naprosto rozumné.106 Britský filozof Bernard Williams (1929-2002) tvrdil, ţe utilitarismus nás „odcizuje” od nás samých a našich ţivotních plánů. T. Tännsjö s jeho námitkou nesouhlasí. Podle Tännsjä můţe být pravda, ţe ţivotní plány řady lidí jsou v rozporu s utilitarismem, ale to ještě neznamená, ţe by se díky utilitarismu nemohly změnit. Jiný britský filozof, John Mackie (1917-1982) nazval utilitarismus jako „etiku fantazie”. Povaţoval ji za tak náročnou teorii, ţe se nutně musí ukázat její kontraproduktivnost. Pokud se budeme řídit jejími poţadavky, tak hrozí, ţe bychom se mohli brzy vzdát morálky jako takové. Podle Mackieho by bylo rozumné drţet se jiné morálky, která nemá tak přísné poţadavky. Utilitaristé na jeho námitku odpovídají následovně. Tvrdí, ţe většina z nás nesměřuje své ţivotní cíle ke zmírnění utrpení ve světě. Stáváme se slepými k tomuto utrpení, tolerujeme skutečnost, ţe lidé, kteří se dají zachránit, umírají. Jíme maso, které bylo vyrobeno v rámci krutého chovu zvířat, a nepřemýšlíme, odkud pochází. Věnujeme velmi malou pozornost důsledkům našich činů v rámci ţivotního prostředí. Necháváme naše děti, aby v budoucnu řešily problémy spojené s globálním oteplováním. Pokud víme, ţe tak konáme a ţe je to špatné, stává se tím náš čin ještě horším.107 Utilitaristé by samozřejmě mohli popřít, ţe se v jejich teorii nachází problém a místo toho tvrdit, ţe jsou na ni kladeny příliš velké nároky. Jeví se totiţ jako naprosto kompatibilní s nekonfliktním ţivotem. Kdyby ve světě neexistovaly války a nespravedl-
105 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 32. 106 Tamtéž, s. 34. 107 Tamtéž, s. 33.
49
nost, pak by jako filozofická a etická teorie byl naprosto ideální, ale díky tomu, ţe války jsou a nespravedlnost ve světě převaţuje, je třeba brát tuto námitku váţně.
4.4 Je utilitarismus příliš shovívavý? Ve své podstatě nám utilitarismus říká, ţe účel světí prostředky. Ospravedlňuje špatné činy za předpokladu, ţe vedou k většímu dobru. Schvaluje vraţdu jednoho nevinného člověka za předpokladu, ţe dalších pět lidí tento čin udělá šťastnější. To je postoj utilitarismu, na který se vztahuje námitka, ţe je takové jednání naprosto absurdní a špatné. Utilitarismus na tuto námitku reaguje tak, ţe vraţda by měla být obecně a striktně zakázána a veškeré zločiny proti lidskosti by měly být potrestány. Důvodem těchto zákazů je fakt, ţe takové činy jsou obecně špatné. I kdyby snad v některých případech vedly k maximalizaci obecného štěstí (např. zavraţdění diktátora nebo shození tlustého muţe z mostu s tím, ţe zachráníme ţivot pěti lidí), měly by být potrestány. Pokud totiţ nedojde k potrestání všech zakázaných činů a to i těch, které maximalizují dobro, pak se vţdycky budeme cítit v nebezpečí. Nechceme přeci ţít ve světě, kde je moţné, ţe se soused připravuje na naši vraţdu s myšlenkou, ţe tím zlepší svět.108 Podle utilitarismu by tedy nějaké strašné činy, jako je např. úmyslné zabití nevinného člověka, mohly být správné (pokud ušetří více ţivotů neţ je obětí), ale i přes to by měly být potrestány podle trestního práva.109
4.5 Utilitarismus a rovnost Jak jiţ jsem mnohokrát zmínila, podle utilitarismu bychom měli maximalizovat celkové mnoţství blahobytu. Bylo by ale přijatelné, kdyby díky jednání se záměrem maximalizovat celkový blahobyt trpěl člověk, který je na tom sociálně velmi špatně a naopak člověk s dobrým postavením ve společnosti na tom ještě více vydělal?110 Podle utilitarismu ano. Argumentuje tím, ţe obecně nemůţeme maximalizovat mnoţství celkového blahobytu pouze zvýhodňováním těch, kteří se mají nejlépe. Nao108 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 36. 109 Tamtéž, s. 36. 110 Tamtéž, s. 36.
50
pak ti, kteří jsou na tom nejhůře, mají největší uţitek z toho, kdyţ se jim dostane nějaké výhody jako je prestiţ, peníze nebo jiné materiální věci. Ekonomové to nazývají zákonem klesajícího mezního uţitku. Z toho důvodu utilitarismus bere ohled na ty, co jsou na tom nejhůře. Zákon klesajícího mezního uţitku ale není vţdy pouţitelný. Funguje, pokud se zabýváme materiálními statky, ale ne v případě, kdy nám jde např. o zdraví. Čím zvýšíme mnoţství blahobytu? Kdyţ omezíme zdravotnické zdroje člověku, který má blahobytu dostatek a trpí lehko vyléčitelnými nemocemi nebo omezením stejného počtu zdravotnických zdrojů člověku, který má velice málo blahobytu a trpí nevyléčitelnou nemocí, tudíţ léky přispějí pouze k zmírnění nemoci? Podle utilitarismu by zdravotnické zdroje měl dostat člověk, který si jiţ nyní uţívá blahobytu. Je to fér? Většina lidí si myslí, ţe rozhodně není.111 Někteří tvrdí, ţe pokud budeme rozdělovat zdroje, máme myslet na vyrovnání rozdílů. Jiní argumentují tak, ţe při rozdělování by ti znevýhodněni měli mít zvláštní nárok. Toto hledisko se nazývá “prioritní hledisko” a má mnoho verzí. Nejvíce radikální verze říká, ţe pokud máme moţnost zlepšit situaci toho, kdo je na tom hůře, měli bychom to udělat bez ohledu na cenu, kterou ostatní budou muset zaplatit. Tuto myšlenku obhajoval Harvardský filozof John Rawls. Jeho „princip rozdílnosti” (difference principle) nám říká, abychom se soustředili výhradně na ty, kteří jsou na tom nejhůře, tím zvýšíme mnoţství blahobytu ve světě. Tännsjö se domnívá, ţe jen málo lidí by přijalo prioritní hledisko v jeho nejsilnější verzi. Za určitých okolností by to mohlo směřovat k situaci, kdy bychom se museli všichni vzdát našich radostí v ţivotě, aby se zlepšilo postavení jedné osoby. Nicméně, jsou tu i méně radikální verze, které se mezi lidmi těší větších sympatií. Tyto verze říkají, ţe bychom se měli více zabývat těmi, kteří jsou na tom nejhůře a méně těmi, kteří jsou na tom lépe.112
Na základě toho, co jsem uvedla ohledně námitek vůči utilitarismu, si můţeme všimnout, ţe ne všechny jsou na místě. Pokud je první námitka správná a utilitarismus je nepouţitelný, pak i další námitky musí být chybné, protoţe pokud jsou uskutečněny, tak vedou ke špatným morálním závěrům. Pokud je námitka, ţe utilitarismus ohroţuje blízké vztahy a přátelství brána váţně, pak se budeme muset uchýlit k morálce zaměře-
111 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 37. 112 Tamtéž, s. 37.
51
né spíše na charakterové vlastnosti, neţ na kritéria správného jednání a pokud zjistíme, ţe na nás utilitarismus klade příliš velké nároky, pak bychom měli preferovat etický egoismus. Pokud věříme, ţe utilitarismus je příliš shovívavý k špatným činům, pak bychom se měli zabývat spíše etikou práv.113 Utilitarismus je tedy filozofická teorie, která se zdá být jednoduchá a nenapadnutelná, ale není tomu tak. Zmíněné námitky dokazují, ţe v dnešním světě není tak dokonalá jak se můţe zdát.
113 TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory, s. 38.
52
5 Závěr Cílem mé bakalářské bylo shrnout a vysvětlit základní pojmy a přístupy v utilitarismu. Nejprve jsem se zabývala samotným vznikem této filozofické teorie a představila ji na příběhu o námořnících. Dále jsem shrnula a vysvětlila základní myšlenky třech hlavních představitelů, kterými byli Jeremy Bentham, John Stuart Mill a Henry Sidgwick. Tím jsem i definovala základní pojmy, jako jsou např. poţitek, štěstí, princip největšího uţitku, Benthamovo měřítko morálních rozhodnutí, princip největšího dobra pro největší počet, Sidgwickův dualismus, hedonismus, preference a spousty dalších. V následující kapitole jsem se věnovala různým proudům utilitarismu (preferenční, hédonistický, utilitarismus činu a pravidla) a vysvětlila jejich teorie. Ačkoliv jsem se v průběhu práce jiţ několikrát zastavila u kritiky, kladů a záporů utilitaristických teorií, nyní se je pokusím shrnout. Hlavní klad povaţuji v samotném základu utilitarismu. Tedy v tom, ţe bere ohled na důsledky všech našich činů a také zastává názor, ţe je lepší přispět k celkovému štěstí neţ k utrpení. Lidé tudíţ mají tendenci se chovat tím způsobem, aby svým jednáním způsobovali štěstí. Utilitarismus nám navíc nabízí postup, podle kterého jednoduše zjistíme, zda je naše jednání špatné či dobré. Tento postup je jedním z jeho velkých lákadel. Co se týče otázek rovnosti, všechny lidi hodnotí podle stejného měřítka, nikomu nedává ţádná privilegia vůči ostatním. S J. Benthamem souhlasím v tom, ţe kaţdý z nás je ovládán poţitkem a bolestí. Ovlivňují nás moţná víc, neţ si myslíme. Naše reakce a činy často závisí na tom, jaký z nich právě převaţuje. Neúplné se mi zdá jeho dělení skutků na ty, které podporují štěstí a ty, které podporují spíše bolest. V tomto případě se přikláním k Millově stupnici štěstí, do které ke kvantitě přidal také kvalitu, díky níţ je rozdělení daleko přesnější. Podle mě je princip největšího dobra pro co největší počet lidí v jádru dobrá teorie, ale tvrdě se střetává s teorií egoismu, na kterou upozorňuje Sidgwick. Rodí se zde dosud nevyřešená otázka, čí zájmy jsou důleţitější, jestli většiny nebo jednotlivce. Nikdy nemůţeme uspokojit všechny. Musíme se smířit s myšlenkou, ţe vţdycky bude někdo nespokojený a pokud je to skutečně tak, utilitarismus se snaţí o to, aby spokojených lidí bylo co nejvíce.
53
Naprosto souhlasím s Millem v jeho pojetí štěstí. Mill chápe štěstí jako příjemný okamţik, který časem přechází do bolesti. Bez bolesti, utrpení a překáţek by dosaţení stavu štěstí nebylo moţné. Kdybychom ţili klidný ţivot bez problémů a překáţek, nemohli bychom být šťastní. Podle mého názoru by člověk snad existoval, ale neţil. Stav štěstí a bolesti se v našem ţivotě střídají a důleţité je, aby stavy štěstí byly dlouhodobější. Za veliký zápor utilitarismu povaţuji to, ţe mu záleţí pouze na štěstí, povaţuje ho za to nejvyšší a nejdůleţitější a také za cíl lidského jednání. Jak hédonistický, tak utilitarismus činu myslí především na celkové štěstí, ale často se dostávají do rozporu s morálkou a zdravým rozumem. S myšlenkou nejvyššího blaha ospravedlňují vraţdy a mučení nevinných lidí. To se mi nezdá omluvitelné. Nadále mi připadá, ţe utilitarismus zachází s lidmi pouze jako s prostředky k dosaţení jeho cíle. Mají se chovat tak, aby maximalizovali celkové štěstí, tedy není vůbec bráno v potaz štěstí jednotlivce. Co se týče preferenčního utilitarismu, souhlasím s myšlenkou, ţe bychom měli brát v potaz jak naše vlastní preference, tak i preference ostatních, ale nesouhlasím s tím, ţe všechny mají stejnou hodnotu. Nemůţeme přeci tvrdit, ţe preference uzdravení se z váţné nemoci je stejná jako preference koupit si novou kabelku. Naopak podporuji teorii utilitarismu pravidla, kde by se činy měly hodnotit s ohledem na obecná pravidla jednání. Utilitarismus nám nabízí návod k vytvoření šťastné společnosti. I kdyţ je zde mnoho námitek a nesrovnalostí, podstata je jednoduchá. Je na kaţdém z nás, zda se podle něho budeme řídit, anebo se nad jeho teoriemi pouze zamyslíme. V dnešním světě je utilitaristická teorie rozšířena především v anglicky mluvících zemích a já doufám, ţe se její zastánci najdou nejenom v dalších státech, ale i u nás.
54
6 Seznam použitých zdrojů
Monografie [1] BENN, Piers. Ethics. 2. vydání. London: Taylor & Francis e-Library, 2001. ISBN 0-203-00329-2. [2] DUROZOI, Gérard a André ROUSSEL. Filozofický slovník. 1. vyd. Praha: EWA Edition, 1994, s. 96. ISBN 80-85764-07-5. [3] GRAHAM, Gordon. Eight Theories of Ethics. 1. vydání. London: Taylor & Francse Library, 2004. ISBN 0-203-57334-X.
[4] KYMLICKA, Will. Contemporary Political Philosophy: An Introduction. 2. vydání. New York: Oxford University Press, 2002. ISBN 0-19-878274-8. [5] MILL, John Stuart. Utilitarismus. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-140-1. [6] MILLER, David. Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Brno: Barrister & Principal, 2003. ISBN 80-85947-56-0. [7] MULGAN, Tim. Understanding Utilitarianism. 1. vydání. Stocksfield: Acumen, 2007. ISBN 978-1-84465-089-7. [8] SCARRE, Geoffrey. Utilitarianism. 1. vydání. London: Taylor & Francis e-Library, 2002. ISBN 0-415-12197-3. [9] SCHOFIELD, Philip. Bentham: A Giude fot the Perplexed. 1. vydání. London: Continuum, 2009. ISBN 978-0-8264-9590-7. [10] TÄNNSJÖ, Torbjörn. Understanding Ethics: An Introduction to Moral Theory. 2. vydání. Edinburgh: Edinburgh University Press Ltd, 2008. ISBN 978 0 7486 3689 7. 55
[11] THOMPSON, Mel. Přehled etiky. 1. vydání. Praha: Portál, s.r.o., 2004. ISBN 80-7178-806-6.
Internetové zdroje [12] Hedonism. Internet Encyclopedia of Philosophy [online]. 2011 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.iep.utm.edu/hedonism/#SH1f
[13] Hedonistic Utilitarianism. Utilitarianism [online]. 2010 [cit. 2013-04-28]. Dostupné z: http://www.utilitarianism.com/hedutil.htm
[14] Henry Sidgwick. New World Encyclopedia [online]. 2011 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Henry_Sidgwick
[15] John Stuart Mill. Standford Encyclopedia of Philosophy [online]. 2007 [cit. 201302-09]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/entries/mill/ [16] Preference utilitarianism. In: The Tablet [online]. 2013 [cit. 2013-11-04]. Dostupné z: http://www.thetablet.co.uk/util-preference
[17] R. G. Frey – Utilitarismus činu. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity: Katedra filozofie [online]. 2009 [cit. 2013-11-14]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/utilitycinu.html
[18] Spravedlnost: epizoda 2. Spravedlnost s Michaelem Sandelem [online]. 2012 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.sandel.cz/spravedlnost-epizoda-2/
[19] Utilitarismus. Filozofická fakulta MU [online]. 2009 [cit. 2013-10-18]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/e4.html
56
[20] Utilitarianism (Part 2): Singer, developments and critiques. That Religious Studies Website [online].1999[cit.2013-11-04].Dostupnéz: http://www.thatreligiousstudieswebsite.com/Ethics/Moral_Theory/Utilitarianism/utilitar ianism2_intro.php [21] Utilitarismus v pohledu metaetiky. Filozofická fakulta MU [online]. 2009 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/etika/texty/e5.html
[22] What is the difference between hedonism and utilitarianism? Also other related questions. Reddit: philosophy [online]. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: http://www.reddit.com/r/philosophy/comments/17ns6s/what_is_the_difference_between _hedonism_and/
Články [23] ČERNÝ, David. Máme právo své dítě nechat zemřít? Lidové noviny: Orientace. 2013, s. 21-22.
57
7 Seznam použitých obrázků [1] Obrázek 1: Justiceharvard.org. In: The Queen vs Dudley and Stephens (1884) (The Lifeboat Case) [online]. 2011 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.justiceharvard.org/resources/the-queen-vs-dudley-and-stephens-1884-thelifeboat-case/
[2] Obrázek 2: En.wikipedia.org. In: Jeremy Bentham [online]. 2014 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Jeremy_Bentham [3] Obrázek 3: Ofcoursevegan.com. In: Jeremy Bentham on animal rights, morality [online]. 2013 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://ofcoursevegan.com/2013/04/15/jeremy-bentham-on-animal-rights-morality/ [4] Obrázek 4: Blogs.ucl.ac.uk. In: Jeremy Bentham [online]. 2011 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://blogs.ucl.ac.uk/transcribe-bentham/jeremy-bentham/ [5] Obrázek 5: Wired.com. In: The Cloudy Ethics of Utilitarianism [online]. 2008 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://www.wired.com/wiredscience/2008/10/the-dilemma-of/ [6] Obrázek 6: Thefamouspeople.com. In: John Stuart Mill [online]. 2014 [cit. 201403-24]. Dostupné z: http://www.thefamouspeople.com/profiles/john-stuart-mill-150.php [7] Obrázek 7: Philosophiadeus.blogspot.cz. In: Henry Sidgwick's Proof for Utilitarianism [online]. 2013 [cit. 2014-03-24]. Dostupné z: http://philosophiadeus.blogspot.cz/2012/01/henry-sidgwicks-proof-for.html
58
