Základní pojmy (opakování) Pozemní komunikace -
je stavba určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti - výjimečně může být po ní vedena i kolejová doprava Kategorie pozemních komunikací: - Dálnice rychlostní komunikace D, R - Silnice S - Místní komunikace MK - Účelové komunikace SILNIČNÍ A DÁLNIČNÍ SÍŤ ČR k 1.1.2009 Délka komunikací [km]
dálnice
rychlostní silnice
I. třída
II. třída
III. třída
CELKEM
690,532
359,690
5 850,041
14 592,260
34 161,103
55 653,626
Dálnice a rychlostní komunikace -
-
pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezinárodní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví platná pravidla provozu na pozemních komunikacích
Silnice - veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení se rozdělují do těchto tříd: - silnice I. třídy (určené zejména pro dálkovou a mezistátní dopravu), - silnice II. třídy (určené pro dopravu mezi městy a významnými oblastmi uvnitř krajů), - silnice III. třídy (určené k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace).
Místní komunikace - veřejně přístupná pozemní komunikace sloužící převážně místní dopravě na území obce. Podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení se rozdělují do těchto tříd: - místní komunikace I. třídy, kterou je zejména rychlostní místní komunikace. Je určena pro rychlou dopravu a přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví platná pravidla provozu na pozemních komunikacích, - místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, - místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, - místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo ne které je umožněn smíšený provoz. Podle své urbanisticko-dopravní funkce se místní komunikace dělí na funkční skupiny: - A – rychlostní, s funkcí dopravní, - B – sběrné, s funkcí dopravně-obslužnou, - C – obslužné, s funkcí obslužnou, - D – komunikace se smíšeným provozem a komunikace s vyloučením motorového provozu Komunikace funkční skupiny D se dále dělí na podskupiny D1 a D2: - D1 – komunikace se smíšeným provozem, - D2 – komunikace nepřístupné provozu silničních motorových vozidel.
Účelová komunikace -
pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských lesních pozemků.
1
Dopravní Inženýrství (připomenutí a doplnění) Vznik silničního a dopravního inženýrství jako samostatného vědního oboru bezprostředně souvisí s rozvojem a nárůstem silniční dopravy. V USA 30. léta 20. st., Západní Evropa 40. léta v Československu od konce 50. let. Oblast dopravního inženýrství je značně rozsáhlá a členitá. Dopravní inženýrství přímo či nepřímo ovlivňuje spoustu dalších oborů, jak ukazuje následující schéma.
Dopravní inženýrství – vědní obor zabývající se studiem, průzkumem, rozborem a prognózou jevů a zákonitostí v dopravě a návrhem opatření pro uspokojení dopravní poptávky v příslušném časovém období. Dopravní směr – směr pohybu vozidel po silniční komunikaci. Jedna pozemní komunikace může mít jeden nebo dva dopravní směry. Jízdní směr – směr pohybu vozidel na úsecích pozemní komunikace mezi křižovatkami. V prostoru křižovatky jsou zpravidla možné tři jízdní směry přímý, odbočení vlevo, odbočení vpravo. Dopravní proud – sled všech vozidel nebo chodců pohybujících se v pruhu za sebou nebo v pruzích vedle sebe týmž dopravním směrem. Může se skládat z několika jízdních nebo pěších proudů. Lze dělit na dopravní proud chodců, dopravní proud vozidel, apod. Jízdní proud – sled všech vozidel/chodců pohybujících se za sebou v téže stopě. Jednotkové vozidlo – srovnávací početní jednotka vyjadřující vliv různých druhů vozidel v dopravním proudu. Většinou je reprezentováno průměrným osobním vozidlem, na jehož jízdní vlastnosti a rozměry se ostatní vozidla přepočítávají pomocí součinitelů. Označuje se jv. Stupeň motorizace/automobilizace – počet motorových vozidel/osobních automobilů připadajících na 1000 obyvatel nebo počet obyvatel připadajících na 1 motorové vozidlo/osobní automobil. Návrhová rychlost – rychlost, ze které se určují minimální (případně maximální) hodnoty návrhových prvků pozemní komunikace (poloměr oblouků, podélný sklon). (Aneb průměrně špatný řidič, s průměrně špatným vozidlem s průměrně špatnými schopnostmi za průměrně špatných podmínek musí bezpečně projet komunikací.) Směrodatná rychlost – očekávaná rychlost osobních automobilů umožněná dopravnětechnickým stavem určitého úseku pozemní komunikace, kterou nepřekračuje 85% jinak neomezovaných řidičů na mokré vozovce. Intenzita dopravního proudu – počet silničních vozidel, který projede určitým příčným řezem komunikace nebo její částí za zvolené časové období v jednom dopravním směru. 2
Padesátirázová intenzita – intenzita dopravy motorových vozidel ne pozemní komunikace, dosahovaná nebo překračovaná po 50 hodin v roce. Kongesce – seskupení vozidel pohybujících se v jízdním pruhu bez možnosti předjetí. Kolona – seskupení vozidel pohybujících se v jízdním pruhu bez možnosti předjetí, ovlivněné prvním vozidlem. Modelování dopravy – popis dopravních dějů pomocí matematických modelů. Dopravní prognóza – stanovení dopravních nároků, které lze očekávat ve vymezeném území a čase v závislosti na předpokládaném rozvoji různých funkcí zastoupených v tomto území. Doba výhledu závisí většinou na předpokládané životnosti stavby, u běžných konstrukcí se uvažuje 25-letá životnost. Dopravní nabídka – možnost vykonání určitého počtu jízd vozidel, daná výkonností komunikací na určitém území a v daném období. Regulace dopravy – cílevědomé usměrňování vývoje dopravy ve vymezeném území souborem přímých a nepřímých prostředků a opatření. Organizace dopravy – řešení dopravy na stávajících pozemních komunikacích ve vymezeném území za účelem jejich lepšího a bezpečnějšího využití. Řízení dopravy – usměrňování provozu vozidel a chodců na pozemních komunikacích světelnými, případně doprovodnými akustickými signály nebo pokyny policisty nebo osob oprávněných k řízení provozu. Zklidňování dopravy – zvláštní opatření na ochranu životních podmínek zejména v obcích a jejich zájmovém území; u automobilové dopravy se jedná především o snížení rychlosti jízdy a/nebo organizací dopravy a usměrňování dopravy. Dopravně inženýrské opatření – organizační, případně drobné stavební úpravy na úseku pozemní komunikace, jejichž cílem je odstranit zjištěné dopravní závady a zlepšit dopravní poměry, případně dočasně organizovat dopravu během stavby pozemní komunikace nebo objektů v jejím bezprostředním okolí. Celostátní sčítání dopravy - je prováděno pod garancí Ředitelství silnic a dálnic na území České Republiky, a to v tzv. okrouhlých letech tedy 1985, 1990, 1995, 2000, 2005, 2010 … Sledovány jsou všechny významné silnice a dálnice. Zpracované výsledky poté vycházejí ve Zprávě o výsledcích sčítání dopravy na dálniční a silniční síti v roce … Tím jsou k dispozici na vybrané silniční síti údaje o intenzitách a skladbách dopravního proudu ve stanovených příčných profilech silničních komunikací, a to se zpětnou mnohaletou vazbou v intervalech pěti roků. Lze tedy určit i nárůsty dopravy a změny ve skladbách dopravních proudů, díky tomu lze pravděpodobněji předpokládat budoucí vývoj na období 10-20 let.
3
Teorie dopravního proudu Na dopravní proud působí celá řada faktorů (povětrnostní, klimatické, vedení trasy, apod.). Mezi nejpodstatnější vlivy ale řadíme: - samotný dopravní proud (jeho intenzita, skladba, rychlost), - faktor řidiče (fyzický a psychický stav, pohotovost, zkušenost) a - v neposlední řadě hraje velkou roli i vozidlo (rozměry, hmotnost, výkon a technický stav). V dopravním proudu můžeme posuzovat buď samotné vozidlo, nebo jako kolonu ovlivňujících se vozidel. U vozidla rozlišujeme tři pohybová hlediska: Statický pohyb – jedná se v podstatě o klidový stav vozidla Kinematika pohybu – geometrie pohybu a ovlivnění možných trajektorii pohybu Dynamika pohybu – síly umožňující pohyb a změny pohybu vozidla Hlavní charakteristiky dopravního proudu: • Intenzita … I [voz/h; voz/s; voz/24h] – počet dopravních jednotek, které projedou určitým příčným profilem komunikace v jednom směru za zvolené časové období. • Hustota ... H [voz/km; voz/m] – počet dopravních jednotek, které se v určitém okamžiku nachází v jednom směru na zvolené délce komunikace. • Rychlost … V [km/h; m/s] – průměrná rychlost všech vozidel v dopravním proudu. Vztahy mezi hlavními charakteristikami D. P.: Popisuje tzv. rovnice kontinuity dopravního proudu. Je důležité dát si pozor na shodu jednotek.
I (H ) = H ⋅ V (H )
I – střední hodnota intenzity H – střední hodnota hustoty V – střední hodnota rychlosti
4
Vedlejší charakteristiky: • Délkový odstup vozidel (délková mezera) [m] – vzdálenost čel za sebou jedoucích dopravních jednotek, tzv. dynamický obrys vozidla. • Časový odstup vozidel (časová mezera) [s] – doba, která uplyne mezi průjezdy čel dvou po sobě jedoucích dopravních jednotek stanoveným profilem komunikace.
Odvozené charakteristiky: • Průměrný délkový odstup vozidel – 1/H • Průměrný časový odstup vozidel – 1/I Doplňující charakteristiky: • Časový průběh intenzit • Složení dopravního proudu • Rozložení intenzit na komunikační síti • Zdržení dopravního proudu Kapacitní posouzení komunikace: Provádí se dle typu a místa komunikace podle přílohy A norem ČSN 73 6101 a ČSN 73 6102, dále podle technických předpisů č.188 - Posuzování kapacity neřízených úrovňových křižovatek a č. 189 - Stanovení intenzit dopravy na PK. Orientačně maximální kapacita se pohybuje kolem 2000 voz/h na jeden jízdní pruh.
5
Dopravní průzkumy Souhrn činností, kterými zjišťujeme podklady o silniční dopravě pro následné dopravní řešení. Mohou přispět k lepšímu využití dopravního prostoru, modernizace existujících dopravních sítí a jednotlivých druhů dopravy, efektivnější využití dopravních prostředků (MHD). Dále přispívají k rozvoji dopravního systému. Dopravní průzkumy jsou prováděny na vymezeném území – pro velký územní celek, sídelní útvar, zónu nebo zájmové území. Dělení dopravy: Podle druhu: - individuální automobilovou (IAD), - nákladní, městskou hromadnou (MHD), vnější hromadnou (železniční nebo autobusovou), - cyklistickou pěší, statickou (parkování, aj.). Podle vztahu k řešenému území:
Podle polohy k centru sledovaného území:
Průzkum se provádí ve vhodnou dobu a v určitém časovém intervalu, tak aby byl průkazný. Nejvhodnější - měsíce jsou - duben, květen, červen, září, říjen (v případě dobrých klimatických podmínek se dá využít i měsíce března, u června a září je potřeba zohlednit začátek, respektive konec prázdnin). - dny - nespolehlivěji vycházejí údaje z běžného pracovního dne – úterý, středa nebo čtvrtek, pokud jsou pracovními dny a pokud jim předchází i po nich následuje pracovní den. Chceme-li konkrétně sledovat hodnoty intenzit rekreační dopravy pro ty je vhodné páteční, sobotní a nedělní odpoledne. - doba měření hodnot bývá zřídka kdy celých 24 hodin, většinou se měří 16 h, nebo 12 h podle podmínek. V případě nutnosti dat z celého dne se většinou přes noční dobu využívá kamerového sčítání. Druhy průzkumů: Podle pravidelnosti provádění: generální, ověřovací, účelový. Podle počtu a rozdělení sčítacích stanovišť: bodový, trasový, kordónový, plošný. Způsoby provádění průzkumu: - přímé metody (přímý záznam, automatický záznam, ústní dotaz) - nepřímé metody (písemný dotaz, anketa, apod.).
6
