Zajímavé mluvení o starosti o rodiče, umírali doma, když byla možnost, když ne, tak ne. Opět nadšené a romantizující mluvení o dětství.
Starší pán - 22. 6. 2011 T: Umm, dobrý, dám to sem a já zkusím na vás trošku jinej teď postup, než jsem předtím, že zkusím, jestli byste- když si vybavíte neděli teď poslední, co byla … R: … no … T: … co jste dělal, jestli byste mohl říct co nejvíc dopodrobna. Vod rána do večera. R: Eeeej. Ráno jsem vstal, dal jsem si kafe, pak jsem si dal bílý, k snídani, (energicky) já jsem měl dovolenou, my jsme byli v Beskydych. (smích) T: Aha, hezký. A kde jste byli přesně, nebo kam jezdíte do Beskyd? R: Vyšní Lhota. T: Aha, (není rozumět - 0:29: to neznám?). My do Beskyd taky jezdíme, ale tam zrovna to neznám. R: To je Hrušovice, Dobrá- anebo Dobrá, Nošovice, Nižní Lhot- Lhota, Vyšní Lhota- no, jak je Kohůtka. T: Aha.
A vy tam máte nějakou chalupu (není rozumět - 0:45)-
R: Ne, to jsme si pronajali tak- chalupu jako. T: A s kým jste tam byl, jestli seR: Nuže, s kamarádama, s párem, jako (není rozumět -0:51). T: A s manželkou teda? R: No, jistě. T: Ajo, jojojojojo. A tam jste jeli na víkend, tam jezdíte … R: … jo … T: … jako někdy tak na víkend. R: A co jste tady dělali pak po snídani, dali jste siR: (není rozumět - 1:02: No, co je tu?) to jsme potom, jo tam byla vlastně- v nedělu tam byla pouť, tak jsme jeli na pouť. No, jeli, šlapali. T: Aha.
R: Zas, když je malá pouť, tak prej se tam dá zajet až do dvoru. T: A ten- kde bývala pouť? R: Nahoru na Prašivém. T: (uchechtnutí se) To vůbec taky neznám, to bych nevěřila, že to tak neznám, my tam jezdíme … R: … to je takovej kopec, Prašivá, jako. Jo a tam je kostel, takovej dřevěnej právě a- zrovna jsme se trefili, že tam byla ta pouť. T: Tak to je hezký, že jste měl takovej volnej víkend a dovolenou a odpočinek v těch Beskydech. R: V sobotu to bylo zase v Radhošťu, v tom jejich skanzenu- my jsme tam projížděli, my jsme tam byli vod čtvrtka. T: Jo, jojojojojo. A to jedo- to- bylo teda výjimečný docela, že máte tak dovolenou od čtvrtka, to asi si nemůžete brát každej měsíc … R: … no jistě, že ne. To je moje dovolená na celej rok. T: Aha. Že jste si ji vybral zrovna teď. Jako mimo největšíR: Právě jsme museli. Protože, my jsme potřebovali tu chatu ten- ten- to je jako dům dokonce, chalupa. A my jsme to potřebovali zase jenom takhle na ten prodlouženém víkend. Takže my jsme museli jedině před, anebo po sezóně, prže jinak to pronajímají na celé to (není rozumět - 2:13: jejich?), jo, … T: … ajó, jasně, už tomu rozumím … R: … jo, takže než jim začala sezóna, tak nám to rezervovali. T: A je to- odpovídá to tak tomu, co rád děláte, ve volným čase, že- jako jezdit na takovýhle výlety, nebo po České republice choditR: Co po tom/vo to, vono by se jezdilo, kdyby na to byl čas a peníze. T: Kam byste rád jezdil, kdybyste měl čas? R: Hlavně tady po našem, po Čechách. T: Aha. A chodi- … R: Ven nic, tam- jak se nedomluvím, tak to není vono. T: (zasmání se) A po našem spíš k vodě, nebo aji klidně v zimě na hory někam? R: Hory, tu zima to ne, .. T: … to ne …
R: … v létě. Já nésu žádnej lyžař (uchechtnutí se). T: Já taky ne. A to když říkáte, že jste tam byl s manželkou, něco, co byste tak řekl o vaší manželce, jak byste ji popsal. … Možná těžká- (není rozumět, T mluví tiše - 3:01). R: Vo čtyři roky mladší (energicky) … T: (zasmání se) R: … už je v přechodu, to je jasný (s úsměvem) … no co, hospodyňka (hlasitěji), no, dobrá holka, no. T: Jak dlouho jste spolu? R: Dneska je kolikátýho? T: Dneska je dvacátýho druhýho června. R: Dvacet dva, no tak TŘICET LET A DVACET DVA DNÍ. My jsme měli třicátého května výročí. (smích) T: Téda, to máte- A jak jste se seznámili? Jestli byste mohl říct. R: Jézus. Na zábavě. To vy si ani nepamatujete. T: Já jo, ale … R: … v té době … T: … asi to bylo jiný … R: … v té době … T: … pamatuju si, že byli- že jsme chodili někdy, no … R: … to bévali čaje a takový, no. To zas (není rozumět - 3:46) vyprávěl, vona furt, že chtěla, aby ji zahráli, tam hrávali kapele, ne, tenkrát, no- aby jí zahráli, tenkrát letěl Babylon. Aby jí to zahráli. T: Aha. R: Tak jsme šel za nima, aby jí to zahráli, byla spokojená (plácnutí rukou o stehna?) a (uchechtnutí se)T: A už to bylo hotový. R: No a tak, to byly začátky takový. No ale (není rozumět - 4:03) jsem ju znal už dřív. Prže já jsem znal už i její sestru, že ta je vlastně vo rok mladší, jak já. Jo, takže (není rozumět - 4:11) tu její sestru, jako, (není rozumět - 4:12), jo, tak ji jsem znal vlastně jak chodili spolu na zábavy a takhle, tak jako spíš od vidění. T: A předtím jste měl nějaký známosti jiný? NeboR: Jo, tak pár jich bylo, tak to víte, jasný.
T: Čím se to stalo, že s vaší manželkou to pak bylo jako ten vztahR: Klaplo to nějak. T: (smích) Dobře. Jak dlouho to bylo pak, když jste se poznali, než jste se vzali? R: Rok. T: Rok. A- (není rozumět - 4:42) R: To bylo tak nějak plus mínus (není rozumět - 4:44: jaké které?) nebo měsíc, no do měsíca jako tak rok. T: A pamatujete si to, jak to bylo to rozhodování, jako jestli se vemete teď, nebo se vemete za měsícR: Tak to bylo jednoduchý. Vono to vypadalo, že se musíme. T: Ajo. R: Jenže pak se zjistilo, že nemusíme, takže-. T: Aha. R: Měla cystu prostě, no. Však vy to spíš znáte jak já. Jaro no to vypadalo, jako že musíme, … T: … tak jste se vzali … R: … no tak, když jsme- to bylo teď jako, na jaře. Jenže původně byl plánovaný až na podzim. Jenže když se to tak vyvrbilo, tak co, tak se to udělalo ja jaře- jesi je to na jaře nebo na podzim, to už bylo jedno. T: Jo, jojojojojo. V té době vy jste bydlel sss- už jste bydlel sám, nebo u rodičů? R: Ne, u rodičů. T: To vám bylo vlastně kolik? R: Čtyryadvacet. T: Čtyřiadvacet, jo. A rodiče- á- když někdy tak slyším, někdo říká, třeba že cítí od rodičů tlak, že- aby už šel … R: … no depák, to ne, … T: … jako z domu … R: … to ne. Tak to už otec byl mrtvej, tak to už sm- asi byla jenom matka, víte, jak byla ráda, že su doma, jako, jo. T: Čili můžete- … R: (není rozumět - 5:43) pak to bylo zase, že- a teď bydlím vlastně u nich. U jejich, rodičů jako, jo. U
jejich, u jejich baráku jako, jo, pře- ve vedlejší dědiny. T: Nemáte tam přistavěný něco? Jako nebo (není rozumět -
5:54)-
R: To už jsme si ho předělali (energicky). T: Oni už nežijou a vy bydlíte v něm. R: Jó. O- děda zemřel, jako její otec, ale matka, ta ještě žije, akorát, že teda už je hotová, už je ležák takovej, takže- manželka je teď doma s ňou a stará se o ni. T: Aha, aha. R: Má tam pečovatský- to je, ona má taky částečném invalidníT: Uhm. Co dělala vaše manželka, když pracovala? R: Hm, uklízečku. No tak napřed v Tesle jako dělnica na lince a pak uklizečku. (není rozumět - 6:25) naučí. To právě když byla mladá, no tak ta její matka, to bylo takovej- kmile jako cejtila korunu, tak by honila blechu po skladišti, no tak, prostě, já tě nebudu tady živit ještě přes celý učení nebo něco (imituje hlas matky) a (není rozumět - 6:40), prostě musela hned/jet ze školy dělat. Tak šla dělat do Tesle tenkrát, do těch Brněnskejch Ivanovic- jo, napřed byla myslím na Koněvce, pak Brněnský Ivanovice. T: Jo. R: To byla Tesla, no- no. T: A vy jste se … R: … i, potom jsme se vzali, no a- uh, pak došly- došly děcka a tak už s- se tam nevrátila, tak už potom nevymýšlela, co bude dělat. To byla tak/pak pomocná síla v kuchyni, to byla chvílu jen- jako v Hustopečích ve špitále no a potom už jenom uklízečka a takhle. T: A vy jste se vyučilR: Zedník. T: Jo. … Kolik máte dětí? R: Dve. Děti. T: Prosim? R: Děti. T: Ano, děti. Dvě děti. R: Kluka a holku. T: Jo.
R: Ne kluky nebo holky. T: Jo. R: Děti. (uchechtnutí se) T: Jak to máte daleko jako po sobě, kolik- kolik je dět- dětem teď let? R: No tak kluk má devětadvacet a holka sedmadvacet v dubnu. T: A už mají svoje rodiny, nebo- Takže máte vnuky … R: No tak- Holka už je vdaná a kluk má partnerku. (není rozumět - 7:49: matoušku?). blbec.
No ale když von je-
T: Proč? R: No protože vona je o čtrnáct let starší, než von (energicky). Von by se hodil k té její dceři spíš, věkem. T: Ježišimarja (pobaveně). R: Že už má tak dvacetiletó dceru. Je rozvedená aT: Takže to jste mu nepochválili moc volbu. R: No a tak je to jeho volba. T: Takže to necháváte na něm. R: No jistě … T: … ne- nesouhlasíte s tím třeba, ale- … R: … vy- vždyť už spolu žijó pět let. T: Uhm. R: Ať si dělaj, co uměj. T: A vídáte se s nima? R: Jo, vona je vod nás z dědině, akorát že v jiným baráku. T: Jo, jo, jojojojojo. První … R: … holka, ta ne, ta se před rokem vdávala, tak ta bévá jako přes dědinu. (není rozumět - 8:27), tak tam jsou Němčice a vona je v (není rozumět - 8:29). T: Uhm. A ta nemá děti, ještě. R: M- m- zatím ne, to teprv budou zkoušet. Pre teď vysadili antikoncepci.
T: (zasmání se) To je hezký, že tak s váma o tom mluví, nebo že to víte.
R: No tak, to moja je uhání, ta už chce bejt babička. T: Jojojojo. (zasmání se) R: Ta její kámoška, ta už se vdávala dřív, navíc, vona tady byla u nás vařená pečená, to- vona bere moju matku- moju, tak jako svoju matku. T: Aha. R: (uchechtnutí se) No tak- Kubík malej, jak měli malýho Kubíka, když byl- moja byla první, teda
kterej- kerej- komu ho pučila. (zasmání se) Teď je taková adoptivní babička, vona říká. T: Jo, jojo. Vy jste měl- první dítě jste měli, když vám bylo kolik? R: No po svatbě (energicky), jakožeT: Jo vlastně, vy jste říkal, že to vypadalo, ale potomR: Hm, tak nic, no tak- … T: … potom né- aha. A plán byl, že budete mít dvě děti. Nebo jste-
R: Nó. Tak zhruba na tech dvou jsme se shodli předtím už a- vyšlo to, no. T: Takže jste o tom mluvili, to nebylo, žeR: Vyšlo to- no jistě. T: Jo, jo. Když se děti narodili, vzpomínáte na to, jestli to bylo třeba jako těžký, hodně práce, nebo spíš radostný. Těžký kvůli … R: (brumlání ve smyslu: no tak to-) T: … bydlení, nebo ně- něco, co- co se s tím pojí za vzpomínky? R: To jsou zrovna ty těžký, to když byl Martin malej, tak to jsme zrovna předělávali barák. T: To muselo být náročný … R: … takže to bylo blbý. Protože vlastně malej šel spat, tak se nesmělo bóchat. T: N- … R: … Takže než šel- něž šlo- než šel kluk spat, tak jsme museli všecko mít uklizený. Tedy to se blbě potom předělávalo, jo, že vlastně dojdu z práce, tak byl omezenej čas a ještě z něho ukrojí
teda to te-. T: A neR: To se jako tak (není rozumět - 10:15) trochu. Ale taky jsme to zvládli. T: Jasný. A to jste předělával sám, nebo s nějakou pomocí kamarádů, od rodiny, sám? R: Jo, s- s dědem tenkrát ještě, že jo. Prte von tenkrát byl vlastně v mým věku. Ani ne, tak měl/mě je padesát, no takT: Co dělají- dělali rodiče vaši an- a rodiče vaší manželky? Jestli se můžu zeptat tak, za povolání, co- co dělali. R: No tak, von děda, ten měl nedodělanou veterinu, no ale, to jako- tomu se nějak nevěnoval a to dělali (?)na (není rozumět - 10:45: jahodku?), jako v tom prasečáku, jako s děučicama od slepičárny. No, tak on tam byl jako krmič- tam babka, ta tam děla- byl- napřed dělávala tady v jednotě- teda v jednotě, to byl tenkrát ráj(RaJ), restaurace a jídelny, tak tam ve skladě kdesi- fakt jako skladnicu a potom na to jeho (není rozumět - 11:03). Taková svačinářka a uklízečka. No pak šli do důchodu. T: Když byly děti malí, bylo- tak ta starost asi jako o děti a o domácnost … R: … hlavně na ní. T: Hlavně na manželce vaší. R: No tak, vona s nima byla doma. T: Jo. R: … Tak to je jasný, že když bylo potřeba, tak- voba, jo, ale většinou teda ona. T: Pomáhala vám nějak širší rodina, jako vaši rodiče, nebo její, že by pomohli, kdyby- s hlídáním dětíR: No tak to spíš moja matka. To- no, jak jsem říkal, tady ta … na tu nebylo spolehnutí v tomto. T: Jo, jojo. R: Když jsme měli jet někam na zábavu- ne na zábavu, třena na narozeniny, jo, k jako známejm, vona, jó, já vám pohlídám, pohlídám (imituje matku). Hodinu před vodchodem, mně je špatně (opět) a bylo zle. T: Hm. R: Tak potem jsme to udělali tak, že jsme měli jít na Silvestra, domluvili jsme se s mou matkou tenkrát ještě v Němčicích, v té vedlejší dědině, domluvili jsme si to tam, té jsme nic neřekli, tady jsme děcka naložili, vodvezli do Němčic, děcka šťastný, že byly u babičky … T: … hm …
R: … a my jsme měli klid. No a tak vona říká, no, však je tady nechte třeba tehdy (imitace matky, ale asi té druhé), jo, protože ta byla šťastná, že jich vidí, že je s nima a děcka doteďka, holka, taky, říká, pro mě babička byla němčická, tady na tuto já nemám jedinou vzpomínku jako na babičku. T: Hádali jste se někdy kvůli tomu s manželkou, … R: … né. No … T: …
nebo že by to byl- jako že by ona, nebo jako v prvním, ale taky, …
R: … no tak, hádali, hádali … T: … že by se ji zastával … R: … no tak jó. T: Jó? R: Pře voni byli tak zblblí vod ní, že prostě oni to brali jako automat, jako že to tak patří. T: Jasně, jo. R: No, to já jsem nebyl. Takže já, jak se říká, dokuď to jde, tak to jde, až to nende, tak- jo, je zle. Jo a já když jsem tam došel a když jsem viděl, jak vona se chová, jo, že to vona křópala (není rozumět - 13:07: algevit/algery/…?) tenkrát jak lentilky. T: Co křoupala? R: (není rozumět - 13:11). T: Ajo. Jo jo. R: No, prášky. T: Jasný. R: No však teď má rozhozeném celej pajšl a všechno možný, jo, takže to je jedno. To už je její problém. T: Takže se nevídáte teď moc. R: Naopak, my se (není rozumět - 13:22) v baráku. T: Ajo, počkejte, to jste řekl, že bydlíte u ní a že už to je, ale … R: … akorát že vona má jako jednu,
…
T: … (není rozumět - 13:28) že se stará o ni … R: … na jedné, vona je na jedné půlce …
T: … vaše, vaše manželka, jo, už tomu rozumím. … R: … a my jsme na druhé půlce, jo, … T: … Jo, jo, jojojojojo, jo. … R: … jak máme předělaný jako na dva byty v podstatě, ten barák, akorát topení je společný. I naše elektrika, voda, všechno zvlášť. T: Uhm, uhm uhm. R: Jo, takže, já když jsem viděl co a jak, ona, já jsem unavená a toto (imitace), a moje lítala jak utrženej hadr, a furt (není rozumět - 13:50: chce jíst/cedí?) Furt nic neděláme, jo a toto, ona se vo všecko musí starat a přitom došla z práce, tak zkřópla pár (není rozumět - 13:57), lehla si a spala, ležela. No. Já když jsem to řík- když jsem něco řekl, že to asi není vono, tak já jsem byl ten špatné, protože voni byly na to zvyklí clej život. Voni si mysleli, že tak to je, že vona je chudera. T: Takže to nebyla nějaká novinka, že by ona pak až na stáří … R: … Né. Né … (není rozumět - 14:16) … T: … byla tak, že to tak bylo na celej život. R: Za celej život. (není rozumět - 14:19: no a takhle jsou bez babka.) I když, teď už se to zklidňuje, protože už si uvědomila trochu, že vona potřebuje nás a ne my ju. T: Jasný. Kolik jí je let? Teď. R: Sedmdesát- myslím pět. T: Aha, jo. R: No, myslím tak nějak, pětasedmdesát roků má už. T: … Slavíte nějak společně v širší rodině narozenin nebo Vánoce? NeboR: Noo (s rostoucí výškou hlas; rozvažující)- tak ty Vánoce většinou už jako jen, co jsme doma, pře každej už asi máme si svou rodinu, takže to takhleT: Jasný, jasný. R: A potom se to sleze, třeba na svátky nebo tak jako, druhej (není rozumět - 14:55: tejden ??)… T: … druhej den, jasně, jo jo. R: Ale když jsou narozeniny, tak jo, to se sleze zas, aT: Když - teď teda jste- bydlíte s manželkou, plus tam jako v části toho domu je její maminka, jak vypadá ta starost každodenní o domácnost, je na vaší manželce spíš, …
R: … no určitě … T: … nebo se o to dělíte nějak? R: Dyť vona je doma! Dyť (není rozumět - 15:18), ona podělaný. T: (smích) R: Když jsou v práci aji doma, no tak co? T: A má podělaný znamenáR: No jako to je, co je potřeba. T: Co je potřeba. R: No. T: Vím, že- amm, to znamená jako, že všechny ty starosti jako uklízet, prát, vařit … R: … uvaří, vypere a takový, to všecko si už stíhá. A co ještě říká, já už se doma nudím (imituje hlas). T: Aha. R: No tak vono je to blbý jo, prže to je vlastně taková, jak se říká, služba štyryadvacet hodin denně. Jo, pre když babka chce jít na záchod nebo něco, tak vona si jenom pípne a my pak musíme vstát, jít k ní, dotáhnout ju na záchod a teďka- pře jinak by si to udělala do plínky nebo tak jako, jo ale … Teď vona má Parkinsona, no a kolikrát ani neví, co dělá pomale jo, takže je to s ňou vobčas fest- je těžký, no. T: (rozvážně) A že by jste uvažovali, že by byla v ňáké jako péči někde ne doma? R: Proč? T: No nevím, některý lidi to tak dělají, tak jako jenom toR: Ne. Když už se děda dochoval, tak vona taky. T: A te- děda taky umřel doma, jestli jsemR: No … doma ne. (není rozumět - 16:34: dovez?) do nemocnici, zrovna. Prže von měl napřeď uříznutou no- nohu, tak pak dostal protézu a toto, tak to bylo dobrý. A pak- no, tak to tenkrát doktoři říkali, že do pěti let bude následovat druhá. Tak to se trefili, takže- Potom- furt se mu to nehojilo, jo a mělo to bejt tak, že už měl domluvený jako kontrolu na protetice, že si budou brát míry na tu druhou protézu a von furt, že ho bolijou záda. Mezi tím ho chyt taky to žlučník ještě, tak byl ještě na žlučník, von si ho taky pěstoval celej život, no, jenže potom se zjistilo, že to néni jako pořád, jak byl na vozéku, voni totiž mysleli, že to bolení v zádech je vod toho vozéku, jo, že neměl tu druhou nohu, tak jenom léčili záda jako vod bolesti, nic a to a nakonec zjistli, že tam má metastáze. Jo, už je měl rozlezlý až do jater a všecko. Jo, takže vlastně, pak ho potom- během měsíca vlastně byl pryč.
T: Hm. Slyšíte to tak ven- nebo co myslíte, že je obvyklý ve- ve vašem okolí, jestli je to obvyklý to, jak to děláte vy, nebo vaše manželka, že se postarají děti o svoje rodiče starší a nemocný, a nebo je dají- dávají taky … R: … no, to je těžký … T: … někam jako doR: My třeba máme tu výhodu- teda takovou trochu, jako že manželka má částečněj invalidní. Jo, takže vona si- vona má určité příjem. A teď má ještě víc, jako to pečovatelský k tomu, takže to si to může dovolit. Protože jako uklízečka si tolik nevydělá. T: Jasný. Ale rodiny třeba, kde by … R: … no, ale … T: … měla příjem větší, ta žena, tak by nemohla si dovolit zůstat doma, co myslíte? R: No zrovna ti známí jedni, ti to majou tak, že vlastně majou babku doma, jako jeho ma- matku, ale zas to pečovatelský, co je, tak to vlastně dostává ne ten pečovatel, ale ten pa- ma- pacient jako. A ten to má dat tomu pečovatelovi, jo. T: Aha. Jo. R: Takže z toho si zase platí tam sósedku, která tam odskočí zase, jo, … T: … jo, jojojojojo … R: … pže ta je doma zase, no, takže vona si tam odskočí, nakoupí, nebo donese vobědy a takový a (není rozumět - 18:58: tohle prej?) voba dělají. T: Jo. Čili to není vůbec obvyklý, že by dali, eh, rodiče do ňákýho … R: … no já neim, jsou tu takový připady, že si to nemůžó dovolit, že- že jsou doma. Vezměte si, moja matka třeba, ta zemřela na (není rozumět - 19:16: ošluškách/oš- lůžkách?), na té, na pečovatelské. Pře byla nemocná taky a nemohli jsme si dovolit zůstat doma. Děcka malý, já jsem dělal, tenkrát ty výplaty víte jaký, a když vlastně někdo zůstane doma potom, tak ten plat to nenahradilo, tech pár korun, co by se za to dostalo. T: Jasně, rozumím, jojo, takže to je … vždycky podle té situace nějaké finanční … R: … no jistě, to musí každej zvážit, jak to vyjde … T: … jasný, jojo. R: Pře v dnešní době ty výplaty nésó kdovíjaký. Vždycky říkám jenom, kdo za mě- to by mě zajímalo, kdo za mě bere ten průměrnej plat. T: Taky, když to vidím, tak jsem překvapená někdy, tak to je. Jojo. … Když eee- … nebyla ještě vaše
manželka ještě doma, pracovala, tak byl- to rozdělení prací doma třeba bylo u vás jiný, nebo vždycky to tak bylo, spíš starost manželky, že to je něco, co neníR: No né, tak to je jednoduchý, že jo, proste my- já su na dědině, na baráku jsme. No tak- kuchyň, domácnost je ženská, dvůr, vokolí je moje. (plesknutí - do stehen?) No. T: Máte auto, že byste seR: Jenom dvě. T: (smích) A vaše manželka řídí? R: No. Dyť vona má to druhý. No to jsme právě museli do toho (není rozumět - 20:40: týct?) … T: … no to je jasný, že, co byste dělal vy, dvě auta … R: … Já jsem jezdil tady do práce, tak (není rozumět - 20:44) doma to je a když to mám v práci, no tak vona by se nikam nedostala. No a vona právě potřebovala au- větší auto o něco, aby vozila toho dědy s vozékem. No, po těch vyšetřeních a tak. Tak jsme museli kópit, tak má toho Renaulta Kangoo, jo, že tam se vleze dozadu do kufru celé vozék a- prže když tady byl ten favorit, tak vona měla favorita (není rozumět - 21:04) sračky. No tak, zase vzala vozék, vždycky musela poskládat do kufru a pak to musela rozebírat a tak vlastně když potom jsme koupili to Kangoo, tak vlastně jenom děda si sedl pekně vepředu, vono je to (není rozumět - 21:21: bližší/vyšší?), takže se tam sedalo, vozék se vzal celé, šoupl do kufru a bylo to. T: Uhm, jojo, to jo, praktický. R: To jenom vytáhl, aby si děda přesedl a bylo to. T: Mě to překvapuje, jak tak často- ale je to asi obvyklý- slyším, že mají lidi dvě auta … R: … no musí … T: … manželky řídí, že, já s tím tak bojuju … R: … že to v podstatě jako musí bejt. V dnešní době. T: No tak v to- v- ve vaší situaci eště specielně třeba jo, ale vlastně někdo by řekl, proč musí, tak jeR: Tak já když mám auto celej den doma- tady v práci, tak- vona- … T: … no a však (není rozumět - 21:47: ona by/aby/kam?) potřebovala, někdo by řekl- (není rozumět - 21:49 - tam/kam/dva potřebuje) … R: … tak když jezdí s dědem nebo tak, tak- … T: … to jo, to jo, to je jasný, to je speciální situace, jako u vás to potřebuje, ale- jojoR: Jináč jako ne, to jsme měli- předtím jsme měli jedno jako.
T: Uhm uhm … Jo. R: (není rozumět - 22:02) celej den jsem musela jezdit po špitálech a všechno aT: Hm. Když se tak podíváte jako na to, jak jste- že máte dvě děti už docela velký, jste spokojenej s tím, jak směřujou ve svých životech? Jste říkal, že syn- mu nepochvalujete úplně partnerku, ale tak to je taková- základní jeho věc. R: To je- to je- je dospělej, to je jeho záležitost. T: Ale jinýR: My jsme mu svůj pr- svůj názor řekli voba dva. Jak se zachoval, to už je jeho věc. T: Jo, jo. R: Holka, ta je zatím spokojená, akorát co mě mrzí, tak že nedodělala školu. Že jeno- jenom bakalářka jako, no. Magistr už nechala. Ten poslední rok před st- v posledním roku to vynechala- vy- vypustila prostě. T: Proč? Jí to nebavilo, … R: … no … T: … nebo nějak neudělala nějakou zkouškuR: Jó, bavilo, ona právě- přihlásila se pozdě na angličtinu, na státnice a- pře tam to je- myslela si, že na to má čas, pak zjistila, že nemá a- Takže si to napřed dodělá a pak už ju přestane bavit, stejně. To je, jak jednou přestane, takT: Je to tak, no, těžký pak se do toho vrátit. R: A že pro ňu ta magistra je stejně zbytečnej (není rozumět - 23:17) titul a- No vona dělala knihovnicu jako a archivnictvíT: Aha. R: No, že to je taková- takhle jako vědecké spíš titul, vona říká, že to není jako, že by to bylo (není rozumět - 23:27: praktické?). T: Tak to asi ví k té práci, jestli by to tam ocenili, nebo ne … R: … no? … T: … a jestliže v té práci je jinak spokojená, (není rozumět - 23:34) … R: … no teď už není, protože momentálně je na pracáku. T: Aha. Hm.
R: Byla v práci a- napřed tady dělala jako personální v nějaké realistceT: Aha. R: No a potom tam se, jak byla ta krize, tak to zrušili jako a našla- našla si tam (není rozumět - 23:52: zas tak?) to byl záskok na mateřskou a ta se teď vrátila, takže teď je momentálně na pracáku. T: A co studovala za školu? R: No knihovnictví, archivnictví. T: Aha, jojojojojo. R: Tady na tom, na Masa- na univerzitě byla tady na Arna Nováka. T: … A váš syn? R: Ten se vyučil a je- vod té doby to neviděl, to řemeslo. T: A co- čemu se vyučil? R: No, moja- jejich blbost, nedali mu- no, autome-autoelektrikář. T: Její blbost, to jeR: Jeji-CH, maželky a jeho. T: (zasmání se) R: Jak furt nevěděl nevěděl co a jak a pak ř- že autoelektrikář. Já říkám, to je blbost, … T: … proč, … R: … na to nechoď … T: … proč jste si myslel … R: … kdyžtak automechanik. T: Aha. R: No protože- kde uplatní autoelektrikářa? T: Já bych ani moc nevěděla vlastně, co to je, jako, žeR: No tak rozvody elektriky v automobilech. T: Uhm. R: No. Když ať je sebevětší servis, stejně všechno dělají mechanici. Akorát, když je něco, tak jim stačí tam- sebevětším srandistům stačí tam jeden, kterej má na to papír, které to jako vopraví. A kde chce
shánět mladé kluk bez praxe potom praxi. Nějaký plný místo. Taky nezehnal nikde nic. Tak jezdí s autem, s náklaďákem. Dodělal si trojku a jezdí s náklaďákem. T: Aha. To jsem ani nevěděla, že je rozdíl, automechanik, autoelektrikář, jsem myslela, že to je to samý … R: … no ne, no tak mechanik dělá mechanický z- věci, jo, me- motory a takový, no a elektrikář dráty. T: Ale stejně se asi v té ooo- škole (není rozumět - 25:32: bych musela?) učit, tak že musí rozumět tomu, jak auto funguje mechanicky, čili by nemusel mít prá- problém sehnat práci … R: … jenže, v dnešní době, jak ten vývoj jde, tak- jak už je vyučenej a vypadl z toho, tak už teď by se (není rozumět - 25:44). Jak tam nabévá elektroniky všelijaké aT: To jo, ale zase si- kdybyR: To jak vypadne z toho, takT: Měl šanci a pracoval tam, tak to zas rychle si třeba osvojí, no (není rozumět - 25:55). R: Jenže největší sranda je, že jeho to přestávalo bavit už ke koncu potom. T: Aha, jako ta škola, … R: … no … T: … když ji dělal, že ho nebavila, jo. R: No, že ho- to je vobčas zbytečný se rozčilovat. T: (náznak smíchu) R: Já když jsem to říkal, tak mě nikdo nechcel poslechnout, no (lehké sprásknutí rukou). T: A vy jste říkal, na začátku, že má jít na něco jináho … R: … JÓ, že já bych šel na něco jinýho, já říkam, když tak na automechanika, když chceš k těm autům. Jo, jeho jezdit baví jako, jo, to ho baví, ale- řikám, ale ne eletrikářa, protože- to nejmá ne- ne- nemá takový možnosti najít flek. T: Vaší dceři jste tu volbu pcohválil. Jste byl spokojenej, co si vybrala. R: Dost. … No tak ju to bavilo, baví doteďka jako celkem, jako ty knížky a takový. To doteďka jako v pohodě. T: Jo. R: Ta je spokojená. Akorát teda, že top- ten poslední rok že zrušila a hotovo. Byly vlastně zabitý roky na škole vejšce a k ničemu. T: Tak ty nejsou zabitý úplně, když má toho bakaláře-
R: No když to nedoděláT: Něco má. R: No tak dodělala jenom toho bakaláře a tu nadstavbu jako na toho magistra už zrušila. A to jsou další roky. T: Dva, no. R: No štyry, to byly. T: Jo, tak ono se to někdy natahuje no, to je- Uhm. R: Je to její volba, její život, no. Ale za deset let třeba pozná, že udělala kravinu a že je pozdě. T: Tak jsou taky dálkový … R: … to je tak, jak s tím klukem, no. T: Jo, ale jsou dálkový studia, k tomu ještě se dá jako- ne- jak vy říkáte, že (není rozumět - 27:28) člověk vyprdne … R: … teď chcou mít malý, … T: … jo? … R: … teď chcou mít malý, pak chcou ještě zbourat ten st- majú takovej starej barák, že ho zbóřou, postaví ho nové, pak bude mít úplně jiný starosti, než dělat ještě školu. T: Tak třeba pak ještě, až budou děti větší, jako kdo ví, to se ještě může, ale je to pravda, pak se s- už to moc nevyužije, nojoR: Ta hlava už potom taky tak nebere, tak jako za mlada. T: Jo, jojojo. Když byly děti menší, co jste tak společně dělali ve volným čase, nebo do- dovolený jestli jste- asi jako jezdili určitěR: No jezdili. T: Tak kam? Tak na- jako po České republice na- k voděR: No, tak to tenkrát bévalo ještě k- všelijaký dovolený od ROH třeba, tak- jo, tak jsme jezdívali aT: Takže jste chodili na výlety s dětma, nebo spíš ležet u vody, co jsteR: Jak kdy. ... No, co, když jsme dojeli- jeli k Balatonu, tak my jsme se tam vykópali všehovšudy dvakrát za deset dní, že. T: A jinak jste dělali co?
R: No, čučeli ve stanu a chodili po fe- jak se, fe fe fe- Fonyódu? Protože nám to propršelo. T: Ajo. Hm. R: Když jsme se taky kópali první den a pak až ten poslední. T: (smích) R: Prže jak zapršelo, tak ten Balaton se zakalil a to se nehodilo. T: Jo jo. R: To tenkrát jsme chytli tak mizerný počasí, že tam jsme měli sousedy, voni byli vod Ostravy ňácí, tenkrát, a voni říkali, my sem jezdíme deset let, ale toto ještě nepamatujeme. Prže to normálně co tam jezdili, co tam byli svéma autama nebo tak, jo, tak valili a jeli dom. Jenže my jsme tam byli tenkrát jakoještě vod (není rozumět - 29:02: plynokomu?) tenkrát, mimo to ROH, a to byla- na turnusech jako a to vždycky dojel autobus, dovezl nový a starý vodvezl. Jo, na střídačku jako, na kyvadlo. A my jsme museli čekat na autobus. A už jsme taky přemýšleli že ty forinty tenkrát, že vezmem a kópíme jízdenky a pojedem, ale co s báglama a s děckama, to by se blbě cestovalo z Maďarska. T: Jo, jojojojojo. To jste měli teda smůlu. R: No. Na tak to jsme měli, prže v- u vody, no. T: (uchechtnutí se) R: Na (není rozumět - 29:28: proton?) jsme čučeli a mastili karty s děckama a blbosti, hráli člověče, nezlob se a to. T: Jo, jo. R: No zavbíva- zabíjel se čas, protože děcko ve stanu, copak vydrží? T: (zasmání se) To jo. Když byste měl porovnat svoje dětství a dětství, jak jste pak viděl, svých dětí, zdá se vám nějakej rozdíl, že je? Jak děcka tráví čas a v té době, anebo dneska třeba, v čem ten rozdíl je? R: V technice v podstatě. T: A je toR: Přže, když to (není rozumět - 29:59) za mýho, za mýho dětství, byla televiza, která hrála jeden program teda až dokonce zarealizovali druhé program, stejným konvertorem … To byla ještě vomezený vysílání vod- do, teď my jsme- jak byly prázdniny, tak bylo pěkně, trenky, (není rozumět - 30:21: pět- trectričkor?), nějaký- ké tenisky, a už mě matka neviděla třeba celé den. Jsme lítali po venku, pořád. A ne teď děcka, tak- dojde s- dom sedne k počítaču, televizi, ani se nehne. T: Ale to ještě, když vaše děti byly malý, tak to tak nemohlo být, ne? Ty neseděly celej den u počítače. R: Aha, tak to né, tak to chodili ještě ja- dobře.
T: Taky ven … R: … počítač měly až pozdějš jako, jo. T: Jo, jojojo. R: Ale televiza (není rozumět - 30:49: jim tu ladila?) teda, jo, protože televizu jsme měli, ale … to ještě si hrávali celkem, no. Ale teď už co čovek vidí, tak to je (plesknutí dlaní do stehna). Děcka nevijou, co je to pohyb. My, co my/by jsme se vypravili na výpravu třeba až sedm kilometrů do Mótnic, nebo tak, jo, pěšky, no, žádnej (není rozumět - 31:13: Harry Totter [Hery Totr]). Teď, kdyby měly děcka sedm kilometrů, tak se zbláznijou. To bylo sedm tam, sedm zpátky. My jsme se tam šli podívat jenom proto, že tam jézédáci tenkrát měli zasázený melóny. Na polu. T: To mi ně-/V KomíněR: Jo, to jsme šli- došli sedm kilometrů tam, nadlábli jsme se melónama, no šli jsme sedm kilometrů zpátky, samozřejmě s přestávkama, protože nás to prohnalo, že (smích). No a takových všelijakejch blbostí. T: No a vaše děti teda říkáte, že taky teda venku ještě běhali … R: … jo, no … T: … jakš takš. Ale nebylo to tak, jako už za vás. R: No, už to bylo horší, no, protože třeba my jsme blbli jako děcka ve stohách a to byly stohy normálních balíku jenom. A teď už jsou stohy z tady z těch velikejch. T: Aha. R: Proto jsem ju tenkrát zpéroval a to doteďka si (není rozumět - 31:58: kus?) pamatuju. Prže voni lezli po tom stohu, ale tak to vři- děcka si to nezuvědomijou. T: Hm, jasný. R: Jo, vlastně je rozdíl, když na děcko spadne tam vobyčejnej balík, které je takovejT: Aha. R: Jo, anebo ten pětimetrákovej velikej. T: Hm, hm. R: No, takže ji tenkrát zupucoval, zahnal z toho stohu a doteďka si na to pamatujou děcka. No, takže to si neuvědomí, že tam je jak tak nějak taký nebezpečí, že oniT: Jo, jojojo, jasný. R: My jsme (není rozumět - 32:23: nějak ty?) stohy měly provrtaný, jako krt-. Jsme prolízali stohama a-
říkám, my jsme ráno vypadli a horko těžko v noci vo desíti jsme se vraceli třeba dom. Kdé séš (imitace hlasu)? T: To bylo asi míň (není rozumět - 32:38: tenkrát?) strach, že jako neměli o vás teda rodiče strach, … R: … no tak … T: … že- kdežto dneska se má za to, že i nebezpečí různý číhají, stohy jsou většíR: No tak vona- tenkrát- abych pravdu řekl, jako kluk, nepamatuju, že by bylo někde klíště. U nás. T: Aha. Nebo, vidíte, no. Hm. R: A teď jestli fakt vylezete někde za- na mez a už abyste se prohlížel. No, anebo takovýhle- prostě nebylo to tak životný. No ale teď jsou děcka totiž moc rozmazlený. On se řízne nebo škrábne a už dezinfekce a všecko možný, to je přehnaný. T: Čím to je, myslíte? R: No přehnaná péče. T: Jo. Že ty rodiče to špatně- domaR: No jistě. T: Hm. R: Když vyst-/byst- hukot- naboso se běhal, tak se ukopl se palec, tak byla prašná polňačka, se to povalilo v prachu a jedem utíkal se dál. (není rozumět - 33:29) to zalepil, vono to přestalo týct a pokoj. Jo teď všecko toto, tak děcka nemajou žádnou jako imunitu. T: Jo, jojo. R: Proto tam píchne komár a už něco a (není rozumět - 33:41) snad nemocnej, tak co? To pak mě to připadne dycky jak ta pohádka Jak se budí princezny. Takovou rýmu jako já (není rozumět - 33:49: jsem/asi) ještě nikdo nemohl mít (imitace hlasu). No, tak přesně to pasuje aji na tu našu babku. T: Jojo. R: Moja, ta je, jak se říká, na záda a na vše- všechno možný taky/trpí a už- už- nemá zbytečně ten invalidní, že. T: Jasný. R: Částečnej teda. Jo a artróza a všechno možný taky, ale babka ta- vona si lehne jak pecen a vona musí zvedat, jo, ona ne že- ona jako, že jí pomůže, ona si tak pověsí ruku a jakože jí pomáhá, aby se zvedla. T: Vy se do toho nezapojujete, nijak. Jako-
R: No tak, dyť já nemůžu, když su tady a vona je doma. (plesknutí ruky do stehna) T: Na- o víkendech třeba, nebo večer, když příjdete R: No, tak to je jednoduchý. To stačí říct, aby moja jí řekla, že jak se jsem na tom pípátku, že su já, a babka začne běhat sama. Než by pípla na mě. T: (smích) R: No, tak já jsem jí čtrnáct dní po svatbě řekl, že pije pivo, který je v nejlepším slova studený, vod tý doby se se mnou nebavila. T: Že jste jí řekl co? R: (není rozumět - 34:49) pivo u zemí, nejlepší jsou studený. Sice ze srandy, ale řekl jsem jí to. A vod té doby mám od ní klid. Když vode mě něco chtěla, tak hezky to (není rozumět - 34:59). … No, protože, když jsem viděl, jak to jde, jak to- tak jsem si musel répnout, no. T: Hm. R: A já jsem ju právě vodhalil (není rozumět - 35:15) tím, že my jsme vlastně my jsme- já jsem dělal tenkrát v Brně, vona ještě taky v Brně. Ale vona dělala v tom ráju a já jsem dělal v pozemách. My jsme spolu marodili … A, viš jak, vona byla na své půlce a já na našé půlce. … A já jsem nac- kóřím jak stará fabrika, to jé jako- No já jsem seděl u nás v kuchyni jako a kóřím, nikdo v baráku, akorát my dva, Jirka, že je jinde, najednou se dívám z vokna jako z- z- kuchyně de- p- to je prostě takový účko jako, jo, tak já jsem byl na jedné straně voni- vona tam byla jako, jo, no a babka tam běhala jak čamrda. Jo, prže vona si myslela, že ležím, že to takT: Aha, aha. R: A jak jsem tam seděl, tak pozoruju, tak jsem si (odkašlává si) vodkašlal, tak najednou viděla, že asi su tam někde, jé-e (imituje projev), a už začala chodit, skuhrat, jo, tak říkám, aha, tak tak je to. A když jsem to řekl, jo, tak hned bylo nejhorší, že vlastně já jsem byl ten špatnej, prže vona byla chudák nemocná. T: Uhm, uhm. R: Ale že do té doby tam běhala- a je to, já nevim, pět šest let teprve, tak teprve uznali, že já jsem tenkrát měl pravdu. Tenkrát aji děda, aji moja, manželka. T: Hm, hm. To muselo trošku být zdrojem konfliktů, když vy jste s ní měl vztah takovej jakoby špatnej, docela jako panoval, … R: … nó a proč? T: Že- nebylo to manželce vaší nebo není jí líto? R: … Vona teď uznala, že taky, že já jsem měl vlastně pravdu. Spíš lituje toho, že vona byla tak blbá.
T: No jo, ale přece jenom, její maminka a je to těžký. R: Je to její maminka, ale jak se říká, vocuď pocuď. Takový zneužívání tohle, to je trochu divoký. T: Jo, jo. R: To spíš právě lituje, že byla tak blbá a nechávala se tak dlouho zneužívat, až už jí to vodrovnalo pomalu. T: Uhm. R: … No (velmi potichu). T: … Z jinýho trochu (není rozumět - 37:17) prakticky, když jezdíte teďka do práce sem, tak si s sebou berete nějaký jídlo, nebo chodíte tedy na- na obědy? R: Já si beru. T: Berete si. … To si chystáte sám, nebo chystá vám to manželka? R: Mamina. T: (uchechtnutí se) A co vám chystá, třeba? R: Jak kdy. T: Dneska máte třeba co? R: Dneska jsem si poručil. Ona se ptá, jestli něco chcu, nebo tak a já říkám, mě je to jedno, ale dneska jsem si poručil, mám chleba s máslem a vajíčka. T: A jindy ještě třeba máte co? R: No, (není rozumět - 37:51) salámy a paštiky aT: Aha. A vy tady máte ňákou místnost, že, dole, nebo někde, kde jíte … R: … no, tu buňku, pod vama. T: Jo, jojo. R: Když se posunu sem, to budu přímo na svým místě. T: (smích) To máte, že sedíte na ka- každejR: Každej má svý. T: Každej má svý místo. A jíte společně- teda vlastně jo, vy máte všichni … R: … no když je přestávka …
T: … přestávku stejně. A, jojo. R: My si nemůžem zas vybírat. T: Jasně, jasně, jasně, jasně. Am … chodíte někdy do hospody? R: Jo. T: TamR: U nás. T: Kde, odkuď jste, u vás. Jo, jo jo. R: (není rozumět - 38:29: musíme?) T: Pijete pivo? R: No jistě. … Vždycky řeknu, mamině, jdem, aT: Ajo, chodíte s manželkou? R: No jistě. T: Hezký. R: A tak většinou v nedělu, nebo tak jako, abych se- dostal, jak se říká, od babky bokem trochu, takže si vyrazíme jako kol- na odpoledně na chvílu, protože babka po vobědě potom, tak s- si jde lehnót, jo, a vo třech se probudí, pak už sedí u televize, dá si kafe jako, tak jí ma- manželka udělá kafe, vona si sedne ke televizi, čóhá na televizu, tak my se máme vždyky potom chvílu čas, jo, tak … si my vodskočíme trochu se projít po dědině aspoň a zalezem na pivo, vona si dá jedno, já tři a jdeme. T: (smích) R: (smích) T: Hezký. A přes týden nechodíte teda, že byste šel, až/když příjdete z práce, že byste jsteR: To nestojí za to. T: Jo. AleR: Dyť jezdím autem denně (plácnutí rukou o stehno) (není rozumět - 39:24) nebo něco, budó tam známí, a potom ráno, co kdyby náhodou, to za to nestojí. T: Jo, jojojojojojo. Vy ale vlastně- jsme tady jednou- jako v kolik tady končíte, nějak o půl čtvrté, po třetí hodině? R: Hm, přece, to se dělá do pěti.
T: já tedy vím, že jsem jednou tady šlaR: No a takT: Nějak jakoR: To je jak kdy. T: Ze školy (není rozumět - 39:46)R: To je podle toho, jak je práca. T: Jo, jojo. Ale oficiálně do pěti (není rozumět - 39:53: teda, no?). Takže byste se dostal dom tak k šesté. R: Hm, no. Před šestou. T: Jo. Jojo. To už moc pak času není. Na televizi se díváte? R: ... Tak deset minut. Já si k ní lehnu a já u toho usnu. T: (smích) R: (smích) Uvidím, že nevidím. T: A když vydržíte dýl někdy a můžete si vybrat, na co byste se díval, tak na co byste se díval? R: (není rozumět - 40:21: Aspoň?) toho moc není. T: (uchechtnutí se) … Tak jestli sport třeba, politika ne? R: Tak to mě nebere. T: Ne, vůbec vás sport nebere. Nebo jenom diR: To máme výhodu, že v tom se nehádáme, že já bych chtěl fotbal a vona něco jinýho k tomu. No a kdyžtak je jednoduchý, když vona chce vidět něco jinýho, já něco jinýho, tak- ne- jeden sedí v obýváku, druhé si sedne do kuchyně a je. T: Jo. Na co se dívá vaše manželka? Ráda, jestli se dívá na televizi. R: No tak, ju brávali ty (není rozumět - 40:52: ty pilcherty?) Taký ty … T: Jo, vim vim vim. R: … Inzulínový záležitosti, říkám. Pře to je takovej slaďák, že z toho člověk dostane cukrovku. T: (smích) R: Hm. T: To jste se- te řek, když to víte, tak jste někdy to musel vidět s ní.
R: No jo, ale- to já jsem si sedl do kuchyně a sedl- díval jsem se na něco jinýho třeba. T: Jo, jojojojojo. R: Anebo vona šla do kuchyně a já jsem si pustil nějaký dývídýčko nebo video nebo něco, jo. To jsme se dycky domluvili. T: Na jaký vide třeba se rád díváte? Na jaký filmy, jakýho typu? R: … Historický. T: Uhm. R: … Anebo všelijaký ty prehistorický, když je něco, anebo jako tak. Jak bylo to třeba to Putování s dinosaury a takový. T: Jo, jojojojojojojojojojo. R: Tam mám nějaké dývídýčka aji. T: Eště je něco takovýho, co rád děláte ve volným čase. Jako na televizi vy jste říkal, že moc se nedíváteR: Hlavně ležím. T: Ležíte. R: Neděla se nedělá. T: A čtete si u toho noviny třeba rád h- nic, jenom ležíte a spíte. R: Tak si lehnu a zdřímnu si a hotovo, protože- na to- a- no tak, nějaký noviny nebo časopis nebo něco jo, ale knížku jsem nečetl dlóho teda teď. Protože to je- nedočtu a když se k tomu dostanu příště, tak nevím, o čem to bylo. T: Jo jo, jo. R: Pak bych mohl začít znova. T: Časopis, když řikáte, že někdy se podíváte na nějakej, jakej je třeba časopis? R: Co je. T: Co se- so má- … R: … co se najde … T: … co se najde. R: To většinou bějvajó ty jejich Chvilky pro tebe a takový (pobaveně). T: Jo jo, jojojojojo.
R: Pře nic jako tak neodebíráme, akorát televizní program. T: Jo, jo jo. R: Nebo když náhodou si nekde něco kópím nebo tak. Když ne, takT: No, myslím, že už jsem to tak- … Eště poslední otázka, snad nebude moc osobní, s penězama hospodaříte společně, … R: … uhm, no … T: … že máte společný účet a společně rozhodujete vo tom, … R: … no … T: … což- že není to o tom, že vy máte … R: … jistě … T: … takhle někdeR: Né. Když mně jde véplata, taky na ten účet. T: Jo. R: Že ona má přehled, kolik beru, všechno, takže (plesknutí rukou)T: A je to tak, že třeba někdo je zodpovědnej za něco z tom- jako, že vaše manželka se stará o nákupy aR: Dokonce většinou nakupuje. T: Jo. R: Že vona má, jak se říká, hlavní karte, a já mám taky jako, ale jen t- jako na dva tisíce jsem si to vzal (není rozumět - 43:20), pře mě to stačí, já to mám nejlepší z těch tří, po- potřebuju natankovat na benzín, jo, benzín, nebo koupit něco nebo tak, abych měl co po ruce jako, nemusel shánět hotovost. T: Jo, jojo. R: Jo, napřed jsme to brali, jakože vona musel vyzvednout z konta, hotovost a teď nakoupit benzín, jo, tak (není rozumět - 43:37: mi volali?). tak jsme to udělali tak, že máme tu druhou kartu aT: Jo. R: To mě stačí tak. T: Hádáte se s manželkou někdy? R: Tak kdo se nehádá?
T: … Á … když se hádáte, tak je to takový, že to jako rychle přejde, neboR: To většinou bejvá ona proti mně neboT: Hm. … Takže to není, že byste nemluvili spolu … dny, neboR: TAK nějak chvílu. T: A spíš si to vyříkáte … R: … vona ví, že já jsem takovej splachovací, … T: … aha … R: … že já vybuchnu, ale votočím se a už zas se nic nedějeT: Jo. R: (tichý smích) Jako mlčeníT: Jo. … Tak jo, já myslím, že už jsem se tak vyptala na všechno, jste hodnej, že jste se uvolil mluvit se mnouR: Víme, kde/jak to je. T: (smích) R: (smích) T: Děkuju. R: Ták (vstává) … T: … nashledanou … R: … ták naschle.
