Září Říjen Číslo: 5 Ročník: 3

Září – Říjen 2010 Číslo: 5 Ročník: 3

Vážení čtenáři, v jednom z našich podzimních čísel Vás opět musím vyzvat k tomu, abyste po přečtení tohoto čísla našeho pobočkového časopisu nazuli pohorky a vydali se ven - do krásně barevné podzimní přírody. Nic není přece hezčího, než se s kamarády vydat na malou či větší výpravu, ne? Tak začtěte se do našich povídek, tipů a článků a pak ... rychle do lesa :) Za redakci Bobr

OBSAH ČÍSLA Úvod ............................................................................................ 2 Kam u nás v regionu? .................................................................. 3 Příběh na pokračování................................................................. 5 Poslední záběr pádlem ................................................................ 7 Karavana snů ............................................................................... 10 Rozhovor s Drobkem ................................................................... 11 350. KBS Mladé Stromy ............................................................... 13 Z deníku čtenáře.......................................................................... 15 Vražedný víkend .......................................................................... 16 Ze starších akcí pobočky.............................................................. 17 Z kroniky Modrého Mauritia ....................................................... 19 SEM-TAM: Časopis Severomoravské pobočky SPJF. Číslo: 5, Ročník: 3, dáno do tisku: 10. 9. 2010. Šéfredaktoři: Martin Vérteši – Sova, Dominik Macek– Bobr. Spoluvytváří: Josef Ptáček – Pepix, Marek Skýpala – Winoga. Kresby: Stanislav Čaban – Wapi. Tisk: SPJF. Web: www.smp.spjf.cz, [email protected]

Mnoha unikáty se může pochlubit Severní Morava! Jedním z nich je také železniční úzkorozchodná trať z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy!

Tato železniční trať není žádnou obyčejnou tratí, ale jedná se úzkorozchodnou trať vedoucí z Třemešné ve Slezsku na trati Krnov - Šumperk do Osoblahy s číslem 298. Jednou ze zajímavostí je, že je poslední úzkorozchodnou tratí, na které provozují pravidelnou osobní přepravu České dráhy. Je dlouhá 20, 218 km a vlaky se zde mohou pohybovat maximální rychlostí 40 km/h (do roku 1991 byla maximální rychlost od 10 km/h menší). A jak to vlastně začalo? S výstavbou úzkorozchodné železnice o rozchodu 760 mm se začalo na jaře 1898. Na naléhání fulštejnského starosty se započalo v polovině devadesátých let 19. století s výstavbou železnice Třemešná - Osoblaha. Již v říšské radě schválená stavba normálně-rozchodné dráhy byla odsunuta a musela ustoupit úzkorozchodné dráze. Úzkokolejka se přesto osvědčila a stala se požehnáním pro úrodný a hospodářsky vysoce rozvinutý kraj. Již 12. prosince 1898 byla trať zkolaudována a 14. prosince došlo k zahájení pravidelné veřejné dopravy. Zpočátku jezdily na trati tři páry smíšených vlaků. K usnadnění překládky se již od zahájení dopravy na trati začaly používat k přepravě normálně rozchodných vozů podvalníky.

20. prosince se trať stala majetkem ČSD. Poměrně dlouhé jízdní doby vlaků se podařilo krátit až s příchodem nových motorových vozů v roce 1928. Druhou světovou válku přežila trať bez větších poškození. V poválečném období se třikrát velmi vážně jednalo o zrušení dráhy, koncem 50. let, v 70. letech a naposledy v roce 1985, její poslední oprava toto zrušení zatím odložila na neurčito. Provoz se omezil jen na osobní dopravu, nákladní doprava byla omezena v r. 1997 jen na přepravu uhlí, ale nyní je i ta zrušena. Posledním velkým zásahem do života úzkorozchodky byla rekonstrukce trati, provedená v letech 1985 až 1988. Zajímavé je taky trasování naší trati, klikatí se i v relativně rovných úsecích a má celkem 102 oblouků. Jako důvod se uvádí to, že je uměle prodloužena. Od roku 2002 se pravidelně každý rok pořádá "Den dráhy Třemešná ve Slezsku - Osoblaha", akce zapsaná do seznamu akcí na úzkorozchodných tratích v Maďarsku, Slovensku a Česku. Pojeďte na výlet vlakem! Nejbližší zastávka: Třemešná ve Slezsku - žel. st. (0.00 km) Článek o osoblažské úzkorozchodce připravil Bobr

Příběh na pokračování, část desátá, píše Sova „Zřejmě jsi ještě nepochopil podstatu všeho kolem, že? Abys to tedy pochopil – Jarda našel vstup do světa, který si může každý, kdo do něj vstoupí, upravit podle svých snů a představ. Proto i když jste oba prošli stejným vstupem, každý se objevil ve svém světě. Tys’ měl zřejmě mírumilovnější představy o mimozemském světě než Jarda, takže ti stačilo jen pomyslet na to, že chceš najít Jardu, a dostal ses sem. Je to tak?“ Jirka poslouchal a i když nemohl ničemu z toho, co mu pan Hícha právě řekl, uvěřit, musel souhlasit. Vše se skutečně takto stalo. „No a tímto už by ti to trochu mohlo být jasné. Jarda si vybájil svět robotů, kteří spolu nějak válčí, tedy, dodnes jsem

moc nepochopil co přesně stálo na počátku tohoto světa, a později se mu to vymykalo z rukou. Postupem času Jarda vytvořil i náš štáb – tedy všechny lidi v této budově a vlastně i tuto budovu.“ Petr Hícha se na chvíli Jirka vstřebával odmlčel. informace a snažil se najít nějaké racionální vysvětlení. Aby si mohl složit celou skládanku dohromady, začal se doptávat: „A proč tady vlastně ten váš štáb je? Chci říct, co vlastně děláte?“ „Ach, ano.“ řekl pan Hícha a usadil se na židli trochu pohodlněji. „To je právě ono. Jak jsem už řekl, Jardovi se to vše nějak začalo vymykat z rukou a roboti, které stvořil, začali pronikat do dalších sfér tohoto světa. To znamená, že by

se rázem mohli objevit v mírumilovném vysněném světě někoho jiného a zcela jej zničit. Jarda si naštěstí později uvědomil co se děje a my teď bojujeme proti robotům.“ Jirky se začalo zmocňovat zděšení. Proboha, dostal se někam do války. „Takže vy s nimi vedete válku, je to tak?“ vyjádřil nahlas své

obavy. „No, to není to správné slovo. My se spíše snažíme vymyslet, jak je s pomocí Jardovy hlavy zastavit. by samozřejmě Normálně stačilo, kdyby si Jarda přál jejich zmizení a bylo by po všem. Ale v této situaci už to nejde.“

Petr Hícha vypadal vyčerpaně. Jirkovi už konečně začalo svítat. Bohužel ale z této situace rovněž neviděl východisko. „A tuhle schopnost splnit si každé přání má tady každý?“ zeptal se Jirka. „Jistě. Každý, kdo sem přijde zvenčí. V tuto chvíli tedy ty a Jarda.“ odpověděl pan Hícha. „Takže i já by jsem měl být schopen to zarazit, ne?“ „Musím říct, že mě to v první chvíli také napadlo. Jistě nic nedáme za to, když to vyzkoušíme, ale upřímně se mi začíná zdát, že ani ty na to sám stačit nebudeš. Ostatně, proč to nezkusit hned.“ Jirka znejistěl. Jak to vlastně měl udělat? Stačilo si skutečně jen přát, aby Jarda vyvázl ze svých problémů? Dobrá, přál si to. Skutečně si přál, aby už byl s Jardou zpět doma.

Jak jsem slíbil v minulém čísle Sem-Tamu, vydáme se dnes na poslední plavbu. Za cíl jsem vybral říčku Olešnou a to hned z několika důvodů. Je to říčka hezká, dlouhá a pro všechny vodáky zcela neznámá. Dalším důvodem je, že se na ni sice náš vodácký klub Černý Delfín vydal, leč ji nesjel (jak bude popsáno níže) a posledním důvodem je, že se jedná o říčku, po které jsem se nikdy neplavil.

Zůstává tedy výzvou nejen pro mne, ale vlastně pro všechny vodáky. Pokud tedy má něco končit, pak by to mělo končit novými výzvami, prostě budoucností a nikoli plakáním nad minulostí. Olešná pramení v místě zvaném Dragunky, na svahu Ondřejníku v nadmořské výšce 565 metrů. Celý tok poté směřuje severním směrem. V horním úseku míjí vesnice Lhotka a

Metylovice, následně je však osou Palkovic. Před Místkem zabrzdí její tok údolní nádrž Olešná. Ta byla vybudována v letech 1960-1964 a má vodou zásobovat průmyslové podniky v kraji. Dnes je však spíše známá jako místo rekreace a akvapark. Za Místkem je do Olešné přiveden náhon od jezu na Ostravici, kterému se říká Hodoňovický. Za Staříčem z jezu na Olešné odbo-

čuje druhý náhon, který však tentokráte přivádí při vyšším vodním stavu vodu do Ostravice. Na konci Paskova Olešná ústí zleva do Ostravice v nadmořské výšce 249 metrů. Říčka je tedy dlouhá 21 km, odvodňuje 59 km2 a u ústí má průměrný průtok 0,88 kubíků za vteřinu. Někdy se však umí mimořádně rozvodnit. Naposledy se tak stalo v letošním létě, kdy přepad nádrže úpěl pod množstvím proudící vody. Olešná je unikátní jinde nevídanou možností – vodák při optimálním vodním stavu může plout po Ostravici, poté odbočit do Hodoňovického náhonu, plout po Olešné a nakonec se odlehčovacím ramenem vrátit zpátky do Ostravice. Moc pěkné. :-) Již jsem napsal výše, že já sám jsem nikdy do Olešné pádlo neponořil, ale že Černý Delfín již v těchto vodách plul. Je tomu skutečně tak. Před

několika lety se na Olešnou vypravili dva mí kamarádi. Nafoukali si loď pod hrází přehrady a vypluli. Zanedlouho však dopluli k místu, kde do Olešné ústí Hodoňovický kanál. Voda byla tak klidná, že se nemohli rozhodnout, v kterém korytě dále pokračovat.

vání leží před každým z vás. Zdaleka jsem nevyčerpal možnosti vodstva Moravskoslezského kraje. Je tady řada říček a potoků, které Winoga nikdy nesjel a tady mohou začínat zápisky vaše. Jen pro ilustraci načrtnu některé možnosti – Husí potok,

Nakonec zvolili rameno pravé a to je dovedlo až téměř k Ostravici (viz fotografie). Byli hodně překvapení, ale nakonec se již nevraceli a pokračovali v plavbě po Ostravici. Provedli tak nikoliv prvosjezd Olešné, nýbrž provosjezd Hodoňovického náhonu! Tak tady končí mé vodácké zápisky a jejich pokračo-

který ústí do Odry je téměř stejně velký jako Olešná; Ondřejnice je ještě větší a párkrát do roka bývá sjízdná; ještě větší je Jíčinka a Petrůvka. Z beskydských řek vám k prvosjezdu doporučuji Tyru, Jestřábí potok a Nytrovou. Takže na vodách našeho kraje AHOJ!

Foto: Vojta Text: Sova

Když jsem na Lesní škole BS poprvé slyšel o projektu Karavana snů, doslova mě nadchl, i když jsem jen napůl věřil, že by se něco takového skutečně mohlo podařit. Nicméně jsem se přidal a projekt byl odeslán. Poté nastalo na nějakou dobu ticho. A teď se konečně začíná něco dít! O co jde? Projektový tým koupí (koupil) karavan, který bude následně přestavěn na vzorovou klubovnu a s tímto karavanem bude objíždět vesnice na severní a střední Moravě. V každé vesnici budou mít děti možnost si vyzkoušet jaké to je mít klub, zahrát si hry apod. „První jízda je plánovaná na říjen, přesto již nyní probíhají přípravy. Kromě vydání herního sešitu, pracovně nazvaného Kudy z nudy 2 to byla zejména středeční (11.8.) koupě karavanu, který v září čeká rekonstrukce a přestavba na vzorovou klubovnu na kolech.“ napsal jeden z hlavních organizátorů projektu - Jiří Kalina - Čáp. Co může být lepšího než splnit si své nejúžasnější sny?! Zájemci o spolupráci pište na: [email protected]

Kateřina Sloupová – Drobek 1. Představ se nám. Jmenuji se Kateřina Sloupová a hodně lidí mi říká Drobek, bydlím v Javorníku ve Slezsku a čekají mě ještě tři roky gymnázia v Jeseníku. Mám ráda svoje kamarády, hudbu, knihy, akce SPJF,… Užívám si svůj poslední rok před plnoletostí :) 2. Dříve jsi také byla klubařkou. Můžeš zavzpomínat a něco nám o klubu říci? S Puli a Hu Hu jsme založily 306. KBS (III) Stříbrná letka a můžu určitě za nás všechny říct, že jsme díky klubu poznaly dobré kamarády a zažily spoustu dobrodružství a legrace – hry v naší krásné klubovničce a venku, pátrání ve starých domech, továrnách a ve Stínadlech, různé akce a hlavně tábory Bobří stopy. Zážitků je to mnoho, třeba čajový maraton nebo učení Hu Hu hrát na kytaru :)

Přidalo se k nám i pár nováčků, ale teď už jdeme každý svou cestou. Avšak každému nám klub změnil život k lepšímu. 3. Před nedávnem jsi stála u zrodu nové pobočky SPJF. Jaké s ní máte plány? Především chceme povzbudit děti a mládež z našeho regionu k nějaké aktivitě a nejlépe i k zakládání klubů, pro které bychom pak

pořádali akce v jejich okolí (mladším klubařům většinou rodiče nepovolují jezdit daleko). Nejen za tímto účelem vznikl projekt Karavana snů podpořený NROS (v rámci programu Připoj se), na němž se podílíme spolu s dalšími příznivci ze SPJF. S karavanem, přebudovaným na pojízdnou klubovnu, budeme tento podzim (osvědčí-li se nám jízdy, budeme další rok pokračovat) objíždět menší obce a nabízet holkám a klukům zajímavý program. Jako pobočka plánujeme také pořádání dalších akcí pro veřejnost, propagaci díla Jaroslava Foglara a sdružo-

vání lidí s podobnými zájmy. 4. Máš v rámci Sdružení nějaký cíl nebo sen, kterého bys chtěla dosáhnout? Třeba se stát předsedkyní? :) Na předsedkyni mně chybí hodně dobrých vlastností, třeba pleš :) Chci, aby se klubovní hnutí mohlo dál vyvíjet i v dnešní době a aby přinášelo dalším lidem zážitky a dobré kamarády jako nám. Mým cílem je tedy pomáhat klubům ke vzniku a k činnosti, které je bude bavit a bude mít smysl. 5. Jakým směrem se podle tebe bude Sdružení ubírat? To záleží na nás, kteří ho tvoříme – a věřím, že to bude úspěšný směr. Že neustrneme a budeme mít co nabídnout i dnešním mladým lidem. Zdravím všechny čtenáře Sem – Tamu a přeju vám co nejlepší nový klubovní rok - takový, jaký si ho uděláte :) Děkuji za rozhovor.

Setkání ve Sluneční zátoce, 18. - 20. června 2010 Hned po obědě se Martys a Pepix vypravili do Sluneční zátoky nedaleko Ledče nad Sázavou na sraz foglarovců a oslavit tak 20. výročí založení SPJF. Vzali si krosny a vyrazili vlakem z Rudy nad Moravou. Ze Světlé nad Sázavou jsme dojeli osobákem

až do malé vesničky Vilémovice poblíž zátoky. Tam už nás vyhlížel Jouza a Kawi, ačkoli už přicházela tma, tak si hledali místo ke spaní. Společně jsme šli za

ostatními do restaurace U čerta, kde jsme se setkali s Rikitanem, Zpravodajem, Elmariachim, Topikem, Pacem a Romanem Liščákem. Tam pro nás už předem Rikitan objednal obrovský stůl. Společně jsme se tam najedli. Až jsme se pořádně najedli, popovídali a vyjedli je, tak jsme vyrazili do zátoky. Dorazili jsme zpět k vlakové zastávce, odkud jsme už šli kousek podél řeky Sázavy až do zátoky. Ačkoli už bylo kolem jedenácté, tak jsme si začali hledat nocleh. Jouza s Pacem si nakonec postavili chýš z celty v lese, Kawi šla spát na zastávku a ostatní jsme spali ve srubu. Topik si šel ještě zaplavat do vody a potom jsme už zalehli. Další den byl už hlavní program a dorazila spousta dalších foglarovců, skautů a jiných příznivců Jaroslava Foglara. Taky byla možnost si koupit plno věcí z fo-

glarovského obchodu, jako třeba pohledy, knížky, kalendáře, bobří stopy a jiné. Zájemci mohli dostat zdarma gingo. Pepix koupil do klubu kalendář s Rychlými šípy na rok 2011, knihu tábor ve Sluneční zátoce a pro každého člena klubu pohled. Také jsme se mohli setkat se členy klubu Pražské dvojky a se dvěma malíři obrázků z knihy Hoši od bobří

řeky Milanem Teslevičem a Jiřím Petráčkem, kteří nám nakreslili Rychlé šípy do cancáků. Dále bylo vyhodnocení dlouhodobé hry Tokelau. Za 1. místo Modrý Mauritius, za 2. místo Tygří dráp, za 3. místo Mladé Stromy,.. Modrý Mauritius mohl jet zdarma na tábor BS Tokelau a ostatní dostali deskové hry a jiné. Následoval křest turistic-

kých známek, tak, že se slili různé vody z řek, kde Foglar tábořil. Pepix byl vyslán pro vodu k Sázavě, ostatní vody z řek už byly přivezeny předem. Šmoula a Renča z Jihomoravské pobočky získali granátového bobříka za nejvíce darované krve. Také pro děcka byly připraveny různé hry s lanem, které vedl Šmoula a Renča. Odpoledne ještě bylo společné focení. Posledním bodem programu bylo vysázení stromu ginga v zátoce, které bylo taktéž zalito vodami z různých řek, kde Foglar tábořil. Topik, Kawi, Jouza a Paco jeli projíždět nové vlakové tratě a podívat se do malé a velké Ameriky a Sova, Šmoula a Renča jeli ještě do Brna. Po hlavním programu jsme ještě se zbytkem kamarádů obešli zátoku a k večeru jsme ještě obepluli zátoku na kánoích tam a zpátky. Večer již byl slavnostní oheň a povídky s kamarády až do rána ve srubu. Ráno už všichni odjížděli domů. My také. Rozloučili jsme se a jeli vlakem zpátky z Vilémovic. Domů jsme přijeli ještě za světla. Budeme se těšit zase příští rok! Text: Pepix

V tomto vydání si můžete přečíst o deníkovém záznamu z jednoho z prvních táborů pod vedením J. Foglara - Jestřába, a to jeho

Každý tábor Dvojky pod Jestřábovým vedením měl své jméno a ten z roku 1927 dostal tajuplný název Tábor Svazu třinácti. Na každém táboře se psala táborová kronika, ale jen z této jediné vypsal Jestřáb samostatný deník, jako dárek pro člena Moju. Dvojkaři a jejich příběhy se později promítali jak do Foglarových románů. tak do povídek. Zde také dozrála myšlenka napsat první knihu - Hochy od Bobří řeky. Úhledně psaný sešit nebyl ve vydavatelství přepisován, aby vynikl Jestřábův rukopis, který je navíc doplněn množstvím jeho perokresbiček. Dále tato publikace obsahuje jak autentické fotografie, tak několik přehledů a doslov odhalující epizodu dvacetiletého junáckého vůdce. Tato brožovaná knížečka, která má pouhých 58 stran byla vydána dosud pouze jednou, a to v nákladu pouhých 3500 výtisků jako součást číslované knižní edice Skautské deníky. Jaroslav Foglar: Tábor Svazu Třinácti; vydalo TDC Junáka r.1999 ilustroval Jaroslav Foglar Knihu “Tábor Svazu Třinácti” Vám představil Bobr

Náhled do historie pobočky V této nové rubrice se vrátíme k některým starším akcím naší pobočky prostřednictvím reportáží z archivu. Autorům reportáží děkujeme a dnes představujeme první dvě akce z roku 2006. ZÁPIS ZE SCHŮZE POBOČKY, 4. 2. 2006 Autor: Kokosek Schůzi vedl: předseda SMP - Ivan Jung - Mexičan Přítomni: zástupce předsedy Jarda Šimon, Maťo, Rolf, Mamut a Mária. Témata: - Navrhujeme diskuzi na stránkách SPJF o Stínadlech. Jedná se o četnost, kvalitu, počty účastníků,... Stínadla by se konala jen 1x ročně střídavě v Brně, Frýdku-Místku, Vyškově a Adamově. Bude vytvořen samostatný článek na zóně SMP, kde se můžete zapojit do diskuze. - Dále jsme projednávali akce Severomoravské pobočky; tj.: - Kuličkiáda (1.dubna 2006) - Brigáda na tábořišti v Želechovicích (5. - 8.5.2006) - VII. ročník Po stopách tajemství Uctívačů ginga - Ztracená depeše Velkého Vonta (28. - 29.4.2006) - Boj o Zlatodoly + Boj o Totem (23. - 25.6.2006) - Bambiriáda 2006 (26. - 28.5.2006) VÍKEND NA BARNOŠCE, 27. – 29. 2. 2006 Autor: Tanid Skautská chata Barnoška ukrytá na svazích Travného se ve dnech 27. - 29. 2. 2006 stala dočasným útočištěm některých členů SMP a psa.

Do příjemně vytopené dřevěné chaty jsme se probrodili téměř dvěma metry sněhu na základě velmi podivných instrukcí. Nicméně jsme se po náročném výstupu na Barnošku dostali a po 3 hodinách dokonce rozmrzli. Naštěstí jsme dorazili k hořícímu krbu, neboť členové výpravy dorazivší už v pátek nám jistě chtěli připravit příjemné prostředí. Po jakéms takéms rozmrznutí jsme se zařídili podle hesla „Bez práce nejsou koláče“, a tak zatímco se mužské osazenstvo zabývalo doplněním dřeva v chatě, my – Almara jsme se pustily do vaření oběda – večeře. Ve zbytku víkendu jsme debatovali mimo jiné i na již dříve uveřejněná témata. (Tyto myšlenky se budou dále rozvíjet na poradách pobočky.) Za zmínku jistě stojí i několik zajímavých partií oblíbené hry BANG!, v nichž se vyskytl nový nepředvídatelný prvek...:-) Před odchodem na autobus do Krásné jsme ještě opět doplnili zásoby dřeva. Pak jsme se jen rozloučili s Máslem, který zůstával na Barnošce až do pondělka a vyrazili jsme dolů do nížin. To bylo však naposledy, co jsme Másla viděli...:-)

aneb co zajímavého podnikl 354. KBS (I) Modrý Mauritius 9. KLUBOVNÍ VÍKEND NEBOLI UKONČENÍ KLUBOVNÍHO ROKU 2. – 3. 7. 2010 9. kl. víkend započal 15:30. Se zpožděním (ne vlastní chybou ani rodičů) jsem dorazil já se svou sestrou. Okamžitě jsem ji představil personálu klubu. Tento klubovní víkend nebyl přeplněn hrami či kl. činností jak bylo patrné hned po vstupu do klubovny. Klubovnou se táhla čerstvá vůně nastávajícího léta prokládaná občasnou plísní na stěnách klubovny. Pro necvičený nos to byl celkem obyčejný pach, ovšem já z něj poznal, že program bude odpočinkový. Bylo to důstojné rozloučení s klubem a klubovnou na prahu nastávajících letních prázdnin. Započali jsme konzumací zmrzlinového dortu zakoupeného na Sovovy náklady. Poté následovaly hry na zahradě: vybíjená a frisbee. Ve

vybíjené se dala pozorovat agrese hráčů, zejména Sovy, poté co zjistil, že Adamovi nestačí. Do klubovny jsme se vrátili kolem páté. Moje sestra měla velkou chuť na zmrzlinu a tak jsem vzal sestru i kluky na zmrzlinu do Tesca. Koupil jsem hrací karty. Jejich koupě se zúročila hned v klubovně, kde jsme karbanili hodinu. Během večera jsme si rovněž promítli vybrané díly seriálu „My z Kačerova“ a celovečerní napínavý film „Harry Potter a princ dvojí krve“. Kolem dvanácté jsme se uchýlili na lože. Ráno jsem ještě vyřídil formality týkající se financí. A tak skončil 9. kl. víkend. Zapsal Romain

TÁBOR BOBŘÍ STOPY TOKELAU 11. – 25. 7. 2010 Již podruhé jsme zvítězili v dlouhodobé hře, a tudíž jsme nemohli chybět ani na navazujícím táboře. Ten se konal opět na okraji vesničky Hrbov na Vysočině a zavedl nás do vod

Tichého oceánu. Byla by ale škoda odbýt celý tábor jen několika řádky, proto zájemce, s dovolením, odkáži na web www.taborbs.wz.cz, kde najdete všechno o tomto táboře.

Text: Sova, Foto: Stopař PRÁZDNINOVÉ – PRACOVNÍ – MINISETKÁNÍ 27. 7. 2010 Hned po táboře jsme se já a Romain sešli v klubovně. Důvod byl docela jasný: dát ji alespoň trochu do pořádku. Díky proděravělému okapu nám při každém dešti nateče do klubovny voda. Samozřejmě že ona zatížená stěna to dlouho nevydržela a postupně stekla barva a nakonec popadala i omítka. I tak jsme měli práce dost, ale ještě k tomu se o slovo přihlásila plíseň. Nezbylo nám nic jiného než utratit poslední klubovní peníze za Savo a zachraňovat co se dá. Bohužel

do té doby než bude okap opraven se nedá skoro nic dělat. V pochmurné náladě jsme byli nuceni klubovnu pro zápach ze Sava opustit. Text a foto: Sova