Zacházení s časem volna v historickém pohledu. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav pedagogických věd

Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd

Zacházení s časem volna v historickém pohledu

Bakalářská diplomová práce

Zpracoval: Miroslav Kožnar Vedoucí diplomové práce: PhDr. Dana Knotová, Ph.D. Brno 2006

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně, a to na základě literatury uvedené v seznamu použité literatury. Podpis:

-1-

Děkuji PhDr. Daně Knotové, Ph.D. za ochotu, s níž přistupovala k odbornému vedení práce a za cenné připomínky a podněty

-2-

Obsah Úvod A. Vymezení pojmu volný čas A.1 Volný čas definovaný vědně a historicky A.2 Historický vývoj pojmu volný čas

B. Chápání hodnoty volného času v dějinách C. Vývoj volného času jako historického, sociálně společenského fenoménu C.1 Vznik významných institucí volného času C.2 Vývoj pracovní doby C.3 Spol. faktory které ovlivnily rozvoj volného času C.4 Proměna oblastí volného času – rodina, škola, instituce volného času

D. Situace v ČR od konce II. sv. války po současnost D.1 Objem volného času tehdy a dnes D.2 Proměna chápání hodnoty volného času D.3. Činnosti ve volném čase tehdy a dnes

D. Shrnutí E. Závěr

-3-

Úvod Za vznikem mé práce stojí snaha zpřehlednit a osvětlit historický vývoj fenoménu volného času. Hlavní důraz je přitom kladen na jeho praktické využití, trávení volného času a spatřování jeho hodnoty. Tato práce se opírá o přesvědčení, že historickým sledováním a srovnáním jevu jako je volný čas, lze přispět k odhalení jeho významných vývojových etap, fází, snadněji tak proniknout do povahy tohoto jevu, a odhalit tak podstatné souvislosti a jejich příčiny. V úvodu práce bude sledován vývoj pojmosloví volného času, to jak definovala oblast volného času soudobá společnost, a to jak toto označení chápeme dnes. V dalším kroku se pozornost zaměří na vývoj oblasti volného času jako takového, v různých etapách společenských dějin. Samostatná kapitola bude věnována spatřování hodnoty volného času a to jak se toto hodnocení času volna proměňovalo v dějinách. Pozornosti neunikne ani vývoj institucí volného času, kam patří rodina, škola, volnočasové spolky a sdružení apod. Vyvrcholením práce je historické srovnání využití volného času v dějinné etapě dějin našeho státu a to v časovém období od konce 2. sv. války po současnost. Období bylo zvoleno cíleně, s přihlédnutím k faktu že až v této době existují výzkumné prameny k oblasti volnočasových aktivit a tudíž i sofistikované zdroje umožňující detailní historické srovnání. Práce chce na tomto období demonstrovat jak nesmírně důležité je zaobírat se dějinami tak podstatného společenského jevu, jakým bezesporu volný čas je. Práce tímto chce přispět v duchu narůstajícího celospolečenského významu oblasti volného času ke zpřehlednění jeho vývoje a to v tomto konkrétním případě formou historického srovnání této oblasti v našem státě, v časech nedávno minulých.

-4-

A. Vymezení pojmu „volný čas“ V kontextu práce je klíčové objasnění samotného pojmu volný čas. Při snaze o vymezení pojmu se v odborné literatuře setkáváme s různými názory, definicemi, co vlastně rozumíme pod pojmem volný čas. Většina z nich akcentuje volnost a svobodu v rozhodování. Jak uvádí Čihovský: ...“Volným časem rozumíme ten čas, který jednotlivci zůstane po splnění biologicko-psychologických potřeb (jídlo, spánek), po odečtení tzv. času vázaného (cesta do zaměstnání a zpět), času potřebného na zajištění chodu domácnosti (nákup, vaření). Rozumíme pod tímto pojmem tedy čas, kterým můžeme volně disponovat, podle vlastních úvah a možností.“¹ I další autoři (Čáp, Rotterová, Sedlář) chápou volný čas jako čas, ve kterém dominuje svobodná volba činnosti nad povinností. Další skupina autorů zdůrazňuje uspokojení potřeb a zájmů a definují volný čas jako čas, se kterým mohou jedinci disponovat podle vlastního uvážení a věnují ho souhrnu činností vykonávaných mimo pracovní či školní činnosti. Jeho primárním cílem by v tomto smyslu mělo být mimo fyzického odpočinku především uspokojování kulturních a společenských potřeb a zájmů v rámci tělesného, a duševního kultivování, stejně jako věnování se činnostem spojeným s rozvojem a směřujícím k formování společenské osobnosti.

A.1 Volný čas definovaný vědně a historicky Definovat pojem volný čas je věcí nesnadnou již samo o sobě, definicí existuje celá řada, navýše je nutné vzít v úvahu ten fakt, že chápání pojmu samotného se měnilo jak v historii, tak i v ohledu na optiku, jíž byl pojem volného času nazírán. Jiný obsah výrazu volný čas přidělí soudobý vědec a jinak by si naplnění pojmu dokázal představit středověký myslitel, který pojem sám dosud nedefinoval, přestože se s ekvivalentem toho, co mi dnes pod pojmem volný čas chápeme pravděpodobně setkával.

--------------------------------------------¹ Viz Číhovský, 1967, s.5

-5-

Věc nám zkomplikuje i skutečnost, že chceme-li pak porozumět dějinnému vývoji termínu volný čas, a jeho přikládanému významu, musíme vzít na zřetel nejrůznější východiska těch, kteří se snažily pojem vymezit. Fenoménem volného času se v první řadě zabývají sociologové. Jinak zase budou posuzovat volný čas pedagogové, psychologové, historici či ekonomové a ostatní odborníci.

A.2 Historický vývoj pojmu volný čas Kdy se tedy v historii můžeme poprvé setkat s pojmem volný čas, který by se blížil dnešnímu významu? Sociologie se o čase, který máme volně k dispozici zmiňuje jako o reakci na průmyslově pracovní období, volný čas je pro ni možný teprve industrializací. Odsud pochází názor, který v soudobém chápání obsahu pojmu volný čas převažuje, tedy že volný čas se stal aktuální pro převážnou část industrializované společnosti teprve zavedením osmihodinového pracovního dne, to znamená od konce první světové války a počínaje tímto obdobím můžeme uvažovat o pojmu volného času v dnešním slova smyslu. Přestože existenci volného času jako takového lze v historii vystopovat, jinak je tomu s verbálním označením pro tento fenomén. Nazírání na pojem se totiž v různých historických dobách různilo, stejně jako se měnil význam pojmu volný čas a jeho obsah, který mu byl v průběhu dějin přikládán. Starověk a středověk sousloví „volný čas“ neznal Ve starověku pojem v dnešním ekvivalentu neznali. Staří Řekové používali pro označení odpočinku, oddechu, prázdné chvíle, podstatné jméno „scholé“ které přešlo později prostřednictvím latiny (schola, scola) i do našeho jazyka - škola. Spojení je zde namístě, neboť byl to právě čas volna, který umožňoval ve starověku pěstovat tělo i ducha, věnovat se různým druhům umění a pod. U Aristotela tak najdeme doporučení pro chvíle prázdné, tedy vzdělávat se, kultivovat. Myšlenka seberealizace a seberozvoje později prostupuje i díla utopistů a myslitelů včetně Thomase Mora, Campanelly, Rabelaise či Bacona.

-6-

Faktem je, že teprve od středověkého 14. stol. se začalo používat spojení slova „volný“ s výrazy pro časové jednotky jako „den“ a „čas“. Spojení „volný čas“ tehdy znamenal tržní nečinnost obchodníků a navrátilců z cest. V Humanismu měl volný čas ten, kdo neobchodoval Humanistický „volný čas“ svůj význam též podobně jako středověk na zvýšené časové svobodě pro určitou, převážně obchodní oblast. Avšak verbální vazba mezi důrazem na označení „volný“ a „čas“ byla však nadále spíše uvolněná. V humanismu se poprvé začíná „volný čas“ spojovat s problémem osobní svobody, v této době je poprvé vyjádřen zvýšený nárok jedince na svobodu v pravém slova smyslu, v pojmu „volný čas“ tak humanismus definuje požadavek nezávislosti jednotlivce. 18. století je volným časem předurčeným náboženskému rozjímání Od 18. století se v osvícenském hnutí zdvihl protest s cílem uskutečnit úplnou a opravdovou svobodu člověka, která již byla naznačena ve „volném čase“ humanismu. J.J. Rousseau vyžadoval již v roce 1760 založení veškeré výchovy , tzn.v podstatě celého života, na „čase svobody a volnosti“. Paralelně k tomuto chápání volného času se v průběhu 18. stol. pod silným vlivem protestantismu rozmáhalo chápání volného času jako doby volna a rekreace, během níž se však-ve smyslu pracovní etiky měly vykonávat nutné úkony. Za součinnosti křesťansko-duchovního vlivu se tak až do 20.stol. rozvíjela představa volného času jako prostoru, určeného k uvědomování si duchovní orientace jedince a náboženskému rozjímání. Evropský čas zotavení, dualismus pracovní doby a času volna Zvláštní, charakteristicky evropský znak je chápání volného času jako doby zotavení. Z protestantismu a kalvinismu (první pol.16. stol.) zformovaný názor, chápající striktní dualismus mezi pracovním životem a soukromým. Právě díky tomuto chápání byl pojem volný čas přenesen do světa ekonomiky, soc. péče a politiky. Pracovní doba a volný čas se tak postavily proti sobě , volný čas se definoval jako její opozitum, práce ve volném čase byla odmítána.

-7-

Jak vidíme je nesmírně obtížné stanovit vznik pojmu volného času v dnešním chápání či ztotožnit se soudobým historickým pojetím fenoménu. Nejblíže dnešnímu vymezení pravděpodobně lze opravdu, jak definuje sociologie, chápat období počínající 19. stol., které krok za krokem přeměňovalo volný čas z utopické představy ve skutečnost a společensko-historický fakt. Snad to byla postupující industrializace, mechanizace práce, striktní oddělení pracovní doby od ostatního dne, vzestup pracovních mas a zkrácení pracovní doby, které učinily fenomén volného času hmatatelným a vymezily obsah pojmu času volna dneška. Současnost přináší nové pojmy, volný čas neustále nabývá na významu Pojetí volného času a příslušná terminologie prošly od minulého století po současnost značným vývojem. Někdy se pro označení stejného jevu nebo souboru jevů souběžně užívaly odlišné výrazy. Vzrůstající význam volného času vyvolal nutnost vzniku nového pojmosloví. Toto se týkalo ve zvýšené míře zejména volného času dětí a mládeže, který se v posledních letech dostal do centra pozornosti, a oblastí, s níž se volný čas nejčastěji spojoval. Tak nejdříve a to zejména v Evropě, tu bylo označení „výchova mimotřídní“ (angl. extra class, extracurricular). Toto označení zahrnovalo veškeré aktivity mimo školu, mimo povinnou školní výuku. „Výchova mimoškolní“ vedle toho pojmenovávala činnost uskutečňující se mimo školu, například ve sdruženích zařízeních volného času (angl. after school aktivity). Oba tyto pojmy v šedesátých letech minulého stol. nahrazuje mnohem širší a věcně správnější pojem „výchova mimo vyučování“. Přelomem v chápání volného času se stala devadesátá léta 20.stol. V jeho průběhu se věkové sociální a zájmové spektrum jeho účastníků rozšířilo, volný čas více a více nabýval na významu. Význam a výchovné možnosti volného času začaly být také analyzovány a využívány vznikající pedagogikou volného času. Pojem pedagogiky volného času se tak stal v současnosti stěžejním a zastřešujícím pojmem v oblasti. Svým významem v sobě nese důraz na smysluplné využití času volna, nesoucí výchovný potenciál. Též je aktuální a přesný v tom, že se upíná nejen na mladší věkové skupiny jako pojmy minulosti, ale vztahuje se na široké věkové skupiny a využívání volného času během celého životního cyklu.

-8-

B. Chápání hodnoty volného času v dějinách A stejně jako se utvářel a sebedefinoval pojem volného času v dějinách, tak se měnil i názorový přístup a chápání hodnoty fenoménu který si dnes pod pojmem volný čas představíme. Historicky vzato byl přikládán různý význam volnému času jako takovému, byla různě chápána jeho důležitost a společenská významnost. Z tohoto hlediska lze nahlížet na volný čas jako na hodnotu. Z obecné teorie hodnot připomeňme, že hodnota je to, co odpovídá našim potřebám, zájmům, zálibám a náklonnostem. Hodnotou se stává člověku to, po čem touží, co si přeje, oč usiluje. Jak je to s hodnotou volného času? Volný čas existoval v průběhu lidských dějin neustále. Ať již byl označován různými pojmy (viz scholé a pod.) či v jeho chápání a vymezení docházelo k rozdílným nuancím, na existenci chvílí volna to nic nezměnilo. Střídání činnosti a odpočinku odpovídá biologickému rytmu, vlastnímu živočišné říši, u člověka nabylo v průběhu doby podoby střídání práce a volného času. Co se však měnilo byl přístup k času volna jako k hodnotě.

Doba předindustriální – čas výsadou menšiny V předindustriální společnosti byl volný čas výsadou vrstvy lidí, kteří nebyli bezprostředně spjati s výrobní prací. Právě volný čas umožňoval elitě rozvíjet kulturně bohatý život, ať už to bylo v Antice, v rytířském a církevním středověku, v renesanci, či době moderní. Sám volný čas se stal hodnotu či spíše výsadou menšiny, neboť pracující vrstvy měly volného času nepoměrně méně.

-9-

Dělba práce přináší volný čas masám Lze se domnívat, že v době, kdy se konstituovala velká společenská dělba práce, kdy se teoretická intelektuální činnost stala výsadou nemnoha a praktická výrobní činnost údělem většiny, teoretická činnost a vzdělávání či rozvoj ducha začalo být oceňováno nejen pro svůj vlastní specifický přínos lidské společnosti, ale i jako známka vyšší lidské důstojnosti, potažmo hodnota, o níž je přirozené usilovat. Od té doby patrně existoval až do moderní doby zřejmý sklon chápat volný čas jako hodnotu, která člověku umožňuje získat a rozvíjet především důstojenství vzdělávání jakožto vědomí o poučné účasti na běhu světa. Ale nebyl to pouze jakýsi pomyslný prostor pro seberealizaci a postup k vyššímu společenskému statusu, co činilo volný čas v průběhu věků hodnotou. Jako protipól k namáhavé pracovní činnosti začal být volný čas oceňován již v dobách dávnověku, však tento kontrast se stával postupem industrializace a narůstajících mas dělnictva stéle markantnější. Zaniká totiž výsadní postavení elit, které uzurpovaly majoritní podíl volného času. Práce je faktorem ovlivňujícím populaci v celé šíři, dospělé a dokonce i tehdy pracující děti.

Nárůst volného času, stěhování do měst vede k myšlenkám na seberozvíjení Jak bylo objasněno v předchozí kapitole, v průběhu 19. a zejména 20. století se volný čas stal významnou dimenzí každého lidského života. (nejprve spíše ve vyšších vrstvách a ve městě) Tehdy nastupující industrializace s sebou přináší rozdělení dne na dobu pracovní a čas po ní, postupnou mechanizaci, která zkracuje pracovní dobu. Rozšiřuje se tu celkový objem volného času celé populace. Vlivem urbanizace se zvyšuje počet obyvatel měst, kam se populace stěhuje. Zkracování doby námezdní práce dospělých, mládeže a dětí umožnilo přeměnu významné části jejich života z času nutnosti a podřízenosti v čas volný, tedy čas vlastí volby, a dobrovolnosti. Volný čas se tak stává hodnotou svobody jedince, kdy nemusí dělat co je mu předesláno, ale zůstává mu prostor k vlastní volbě.

- 10 -

Tato touha po svobodě umožnila zrod aktivit a zařízení volného času. Tento proces byl patrný díky osvobozování se od dosavadních sociálních vazeb v anonymitě velkoměsta, a zbavování se podřízenosti v duchu sociální a politické emancipace. Místo toho vystoupil do popředí zájem o nové stránky osobnosti, jak ho signalizoval například rozvoj umělecké a tělesné výchovy, pobyt v přírodě a rukodělné činnosti, vznik hnutí nových škol i dobrovolných sdružení a to nejen dětí a mládeže. Tento přístup k volnému času jako k hodnotě, se ubíral ke kladnému přístupu ke vzdělávání ve volném čase a rovněž seberealizaci v čase volna. Toto hodnocení zčásti přetrvalo do dneška, avšak během obou světových válek byl volný čas značně deformován, zařízení volného času likvidována. Od roku 1945 se v Evropě rýsují tři fáze vývoje pojetí volného času. Fáze I. Volný čas regeneruje po namáhavé práci V první fázi, hypoteticky ohraničené rokem 1945 byla práce rozhodující morální oporou společnosti, ukázňovala lidi, uspořádávala jim život a jejich lidské vztahy. Historické okolnosti zapříčinily, že došlo k důležité kvalitativní změně pracovní doby. Z důvodu potřeby obnovy válkou zničeného hospodářství vzrostla týdenní pracovní doba. Ve spojitosti s tím převažovala orientace na zotavovací, regenerační a rekreační funkci volného času. Volný čas byl časem zotavení po vykonané práci a před prací, kterou bude třeba vykonat. Sloužil k obnovení pracovní síly, k psychofyzické „sebeúdržbě“ a „sebezáchově“ pracovní síly.

Fáze II. Volný čas sebepotvrzení a konzumu Ve druhé fázi, která v průmyslově vyspělých zemích zaujímá období let 60. a 70. přibližně do roku 1980, začala práce postupně ztrácet dominantní postavení. Zvyšujícím se množstvím aktivně činného obyvatelstva pak byla pracovní činnost chápána jako přechodné zaměstnání, nezbytné k zabezpečení živobytí. Ve volném čase se objevují zcela odlišné „ctnosti“, totiž určitá míra užívání a spotřeby. Projevy skromnosti vystřídalo vzbuzování pozornosti.

- 11 -

Nová hédonistická konzumní kultura se manifestuje takovými symboly, jako je auto a cestování, televize a disko, reklama a móda. Vztah volného času k práci zůstává v tradiční rovnovážné polaritě, avšak ekonomický výkon v práci byl prostředkem k sociálnímu sebepotvrzování se ve volném čase. Prosperita průmyslově vyspělých zemí vede téměř ke ztotožnění volného času s časem konzumním. Volný čas jako hodnota slouží k utrácení peněz. Fáze III. Síla prožitku a „užití si“ času volna V 80. letech nepřevládá již ve vyspělých západních zemích orientace na blahobytný konzum. Člověk chce dnes čas uvědoměle a intenzivně prožívat. Skutečné prožívání a stupňování zážitků stojí nyní v centru nové koncepce a hodnocení volného času. A je to právě oblast volného času, kam doléhají globální a zásadní změny společnosti posledních 25 až 30 let. Ve sféře ekonomické pokračuje automatizace a tím racionalizace práce, zanikají tradiční povolání, mění se hodnota práce, vzrůstá nezaměstnanost. Státní moc ustupuje moci hospodářské. Mění se funkce institucí jako je rodina, partnerství, škola. Ruku v ruce jde proměna hodnot, sociálních a kulturních norem. Hodnota volného času je v dnešní době však velice vysoká. Jak uvádí studie centra pro výzkum veřejného mínění ústavu AV ČR z roku 2004, v hodnotovém žebříčku naší populace se volný čas umístil na skvělém 4. místě, a to hned za hodnotami jako je rodina, přátelé či práce. 2 Tím jak vzrůstá životní úroveň, do zcela jiného světla se dostávají prožitky a zkušenosti, objevují se nové formy zážitků zábavy a komunikace, mnohostranné nabídky konzumu a masmédií, hry, sportu, šíření kultury a vzdělání. Tyto možnosti jsou překvapivě nové, jiné, nevypočitatelné. K podstatnému společenskému a potažmo hodnotovému převratu došlo i v naší republice po pádu totalitarismu a s obnovou tržního hospodářství. Místo institucí státem řízeného naplňování volného času, které byly člověku tradičně k dispozici, se objevila lákavá, nepřeberná nabídka kulturního průmyslu, provázena rafinovanou reklamou, sugestivním vlivem masových komunikačních prostředků a vzrůstala paleta možností, jak volného času užívat, a mezi nimiž musí člověk volit. --------------------------------------------2 Viz Hodnotová orientace české veřejnosti, tisková zpráva, 2005

- 12 -

To s sebou nese i řadu rizik, kdy se nabízí řada často protichůdných způsobů chování, záplava vzorů, podnětů a možností, mezi nimiž člověk volí v nejistotě, zda volí správně, či v nebezpečí, že bude jakkoli manipulován. Volný čas je tak hodnotou svobody vlastní volby, kdy ovšem jsou kladeny na jedince velké nároky, co se týče racionality a uváženosti jeho volby, v níž je ve své svobodě odkázán bohužel jen sám na sebe. Takto se dnes stává téma volného času nejen problémem sociologickým, ekonomickým a politickým, ale i jako problém výchovného působení, problém mravní a pedagogický. Totiž dnešní otázkou není jaká je úloha volného času ve společnosti, nýbrž co s ním má člověk dělat? H.W.Opaschowski se ve své studii o volném čase konstatuje vzrůstající blahobyt, finančního nasycení celé generace, nárůst volna pro osobní život, osobní zájmy a koníčky. Zdůrazňuje též vzrůstající poptávku po tomto čase. Domnívá se též, že čím méně se v práci uplatňují tvůrčí schopnosti, tím více roste přání po mimopracovním vzdělávání a osobním rozvoji. Zdůrazňuje též myšlenku, že je-li člověk ve volném čase víceméně svobodný, měl by být zvnějšku manipulován, aby jeho čas byl pozitivně využit. Člověk by měl být učen zacházet s vlastním časem života.3 V dnešní době je tedy čas hodnotou v tom smyslu, že jedinec v něm má neomezenou možnost vrátit se k sobě samému, ke svému autentickému plnému životu. Může přemýšlet o svých vlastních hodnotách, rozvíjet je a pěstovat. Avšak musí získat kompetenci, jak z nabízených možností správně a smysluplně volit.

--------------------------------------------3 Viz Opaschowsky, 1989

- 13 -

C: Vývoj volného času, jako historického, sociálně společenského fenoménu V dějinách lidské společnosti lze opakovaně vystopovat existenci volného času. Je to obtížné v ranných dobách lidských dějin, kdy se nemůžeme opřít o vědeckou literaturu k tomuto tématu, ale i zde je možné si jistý úsudek o podobě tehdejšího času volna vytvořit, a to alespoň zprostředkovaně, díky názorům a koncepcím tehdejších autorit, či významných osobností. V historii totiž vždy existovaly názory na volný čas. Kdybychom zalistovali ve starých knihách, zjistili bychom, že volným časem a jeho prožíváním se zabývalo lidstvo již velmi dávno. Právě díky těmto koncepcím nám lze usuzovat na samotnou podobu soudobého volného času, jeho využívání a chápání. Volný čas Aristotelova Starého Řecka Na základě dochovaných pramenů lze zřejmě usuzovat, že prvé hlubší vymezení volného času naší civilizaci učinil dávno před naším letopočtem řecký filozof Aristoteles (384-322).4 Charakteristickým rysem tehdejší rozkvetlé řecké společnosti, a tedy i Aristotelovy koncepce, bylo vyzdvihování intelektuální činnosti (filozofování) nad rukodělnou práci. Pro Aristotela je vrcholem nejvyšší lidské blaženosti rozjímavá činnost, která uspokojuje člověka. Toto rozjímání se realizuje ve volném čase člověka, který Aristoteles nazývá „scholé“. Staří Řekové považovali volný čas za míru lidského štěstí. Aristoteles připisuje rozjímání vysokou hodnotu, odmítá fyzickou práci, zábavu, hru, ale i politickou činnost. Volný čas chápe jako prostor na rozumování, čtení veršů, setkávání s přáteli, poslouchání hudby. Taktéž svoboda člověka tkvěla v tom, že člověk nemusel pracovat, a mohl se oddávat volnému času. Pravda, nelze se domnívat že všechen trávený antický volný čas vypadal takto, k tomu nám chybí potřebné prameny. --------------------------------------------4 Viz Spousta, 1997

- 14 -

Aristoteles se svou koncepcí snažil o zkoncipování jakéhosi stavu ideálního, přesto je nutné vzít v úvahu, že Aristotelovo učení je významným obrazem tehdejší doby a poměrů a jako takové je jeho svědectví nesmírně cenné. V antické filosofii se s pojmem volného času dále setkáváme u Platona (427-347), u nějž se již objevuje vztah práce a volného času. Zde se již rýsuje oddělení sféry volného času (zahálky) od sféry práce, výroby. Tento přístup v mnohém přetrvával celá staletí až do dnešních dob.4

Stejně tak jako o antickém, tak i o středověkém volném čase nevíme mnoho. Vznik církevních řádů středověku V období středověku má v evropské společnosti dominantní postavení církev a její ideologie, formující majoritní kulturu a hlásající odlišnou koncepci volného času, opírající se o asketický vztah k životu. Rozjímání má sice stále nejvyšší hodnotu, ale týká se jen modliteb a zbožné rozmluvy s Bohem. Velký vliv v Evropě, ale i v Čechách a na Moravě zejména v duchu katolické tradice měly činné církevní řády. Z té doby nejznámější je řád jezuitů, založený 1534 Ignácem z Loyoly, s velkým vlivem též v našich zemích a to už dávno v době předbělohorské. Řád svou koncepcí církevní obrody významně sázel na vzdělání mládeže a ovlivnil tak podstatnou měrou i koncipování jejího volného času. U jezuitského školství, které v podstatě připravovalo pro školy vysoké byli charakteristické dvě věci: síť jezuitských škol předpokládala internátní ubytování studentů, což znamenalo postarat se o celotýdenní (a celosemestrální) režim časový a výchovný. Heslem tehdejšího církevního náhledu na svět bylo: „zahálka a prázdný čas jsou sestrami hříchu“.5 Výsledkem bylo úsilí žactvo v ústavech neustále za každou cenu zaměstnávat. Toto mělo klíčový význam pro utváření volného času celých studujících generací. Potažmo jako převládající ideologie se patrně promítalo i do života řadových lidí, kteří věrni své víře chápali zahálku jako hřích a snažili se vyplnit svůj volný čas činy. --------------------------------------------5 Viz Přadka 1999

- 15 -

Za druhé šlo o činnost církevního řádu včetně předpokladu, že nejlepší studenti do tohoto řádu později vstoupí. Proto modlitby a účast na bohoslužbách, či poslech kázání byly pravidelnou a časově značně bohatou částí denního režimu. Dalšími dvěma významnými a velmi účinnými faktory jezuitského vlivu na utváření volného času byli jezuitské divadlo a hudba. Bohoslužby, slavnosti a divadlo byly základní náplní volného času. Renesance a Luther vedou lidstvo k pracovitosti Renesanční myslitelé začínají oslavovat práci duševní i fyzickou. Varují před zahálkou a leností a oslavují práci. Nicnedělání je zavrhováno, píle, pracovitost a spořivost jsou hlavními ctnostmi. Renesance vidí v práci hlavní životní dominantu. Odpočinek musí být takový, aby byl člověk schopen dále pracovat. Nový názor na práci a volný čas dotváří Luther (1483-1546) a kalvinismus tím, že rozšiřuje pracovní povinnost na každého člověka včetně duchovních a mnišstva, neboť Luther i kalvinismus potírá žebrotu a mnišství. Podle Kalvínova učení musí člověk vykonávat dobré skutky, dobře pracovat, protože to je známka vyvolení a spasení. Práci jako základní dominantu lidského života rozvíjí po stránce ekonomické anglická klasická ekonomie. Zdůrazňuje protiklad práce a zahálky. Utopičtí myslitelé ve volném čase rozvíjejí osobní svobodu a radostnou práci Utopičtí myslitelé přišly s myšlenkou radostné práce. Požadavek volného času vytyčil Thomas More (1475-1535). V jeho ideálním státě „Utopii“ člověk pracuje jen 6 hodin. Se zbylým časem může nakládat podle svého svobodného rozhodnutí. Další utopický reformátor Thomasso Campanella (1568-1635) ve „Slunečním státu“ požaduje jen 4 hodiny práce a volný čas má člověk strávit příjemným studiem, rozhovory, čtením, vyprávěním, psaním, procházkami a rozvíjením tělesných a duševních vloh radostným způsobem.

- 16 -

K objasnění problematiky volného času výrazně přispěl i Karl Marx (18181883). Volný čas chápal jako stálou součást rozvoje člověka, kdy se vzdělává. Volný čas je sférou svobody, svobodného rozhodování a svobodné činnosti. Práce je charakterizována jako říše nutnosti, volný čas jako říše svobody.

V 19. stol se volný čas stává významným společensko-historickým faktem Devatenácté století nám již větším množstvím dochovaných pramenů dovoluje dozvědět se o podobě volného času více. Je také stoletím bohatým na osobnosti, které svými názory a koncepcemi významně ovlivnily oblast volného času. 19. století je ve vývoji společnosti velmi dynamické. Evropa je po Francouzské revoluci a Napoleonských válkách a zároveň před vlnou revolucí roku 1848. Už před nimi a ještě více po nich nastává rozvoj průmyslu, stěhování chudých lidí z venkova do měst, do měst přichází chudá mládež hledat práci. Nastává tedy problém s přílivem nové populace měst, mládeže, vzrůstá problém s výchovou, a trávením volného času a byla tedy i poptávka po jeho řešení. K osvětlení těchto společenských otázek však existovaly i vynímečné osobnosti. Mezi ně patřily Pestalozzi, Giovanni Bosco i Ernst Thompson-Seton. Pestalozzi ve Švýcarsku, i G. Bosco v Itálii jsou lidé soucítící s chudou a opuštěnou mládeží, jich hlavní metodikou práce je myšlenka rodiny jako nejpřirozenější lidské skupiny. Oba dva se snaží naplňovat volný čas mládeže smysluplnou prací a tak získávat prostředky na živobytí. Američan Ernst Thompson Seton (1860-1946) připojuje k volnému času myšlenku sepjetí s přírodou, inspiruje se ze života původních obyvatel Ameriky-indiánů a z jeho učení vzejde takový ideál trávení volného času jako je táboření, soulad a inspirace přírodou, zálesáctví a tzv. „lesní moudrost“ získaná životem v souladu s přírodou. Zaměříme-li se na soudobou situaci a poměry v tehdejších Čechách, zjistíme, že situace u nás se poněkud lišila od ostatní Evropy a při podobném, ale opožďujícím se vývoji se v oblasti volného času obracela dosti dominantně k řešení národních problémů.

- 17 -

Nejvýznamnější volnočasovou organizací byl od 70.-80- let až do roku 1941 vlastně Sokol, založený v roce 1862. Teprve na přelomu století k nám přichází skauting, teprve v roce1927 první salesiáni. Druhá polovina 19. století v Čechách a na Moravě je charakteristická činností nejrůznějších kulturních spolků a sdružení, především pěveckých, čtenářských, vzdělávacích atd., vedle toho spolků charitativních. Ale velkou osobností ovlivňující významně volný čas, kromě Miroslava Tyrše v té době u nás nenacházíme.

C.1 Vznik významných institucí volného času Lze-li 19. století spatřovat významné období, které podstatnou měrou ovlivnilo oblast volného času, pak je to také díky vzniku institucí volného času, které v tomto století nalézají svůj počátek.

Anglický skauting a jeho podoba Junáka u nás Nejrozšířenějším volnočasovým hnutím pro mládež a děti v období před první světovou válkou se stal skauting založený Angličanem Sirem Robertem Badem-Powelem (1857-1941). Jako důstojník anglické armády v období vládnutí královny Viktorie, díky službě v koloniích v Indii a Africe se zabývá činností kterou konali armádní „zvědové“, čili skauti. Tato činnost ho přivádí do čela hnutí skautingu pro chlapce, které se rychle šíří. Skauting se vyznačuje prvky jako je život v přírodě, orientace v terénu, signalizování, umění pozorovat, stopovat, tábořit v přírodě, zvládnutí základů vaření, první pomoci a pěstování zdraví a tělesné zdatnosti. Do Čech zavádí skauting pražský středoškolský profesor Antonín Benjamin Svojsík (1876-1938) po roce 1910. U nás skauting přejímá podobu hnutí s názvem Junák. Po první světové válce se skauting stává vedle Sokola (s dlouhou výchovnou a vlasteneckou tradicí) druhou nejuznávanější organizací, která výrazně ovlivňovala koncipování volného času celých dospívajících mas, a jejíž přínos je spatřován především ve výchově k samostatnosti, k životu v přírodě, k ušlechtilému občanství.

- 18 -

V roce 1919 přebírá záštitu nad tímto hnutím u nás Tomáš Garrigue Masaryk. Ve 20. a 30. letech dochází ke značnému rozšíření skautingu až na venkov a současně se rozšiřuje zvláště ve velkých městech (Praha, Brno, Ostrava aj.) neorganizované tažení mládeže za město, do přírody, známé jako divoký skauting, pro něž se pak ustálil název trampové, trampské hnutí. Tzv. skautský systém je přebírán a začleňován do programu jiných organizací – u nás je to především Sokol, který obohacuje činnost svých oddílů o putování, orientaci v krajině a konečně i letní tábory. V období druhé světové války a okupace Československa je zastavena činnost mnoha veřejných institucí mimo jiné také činnost Junáka (Český skaut) i Sokola. Nikoli však hned v roce 1939. Dějiny Protektorátu Čechy a Morava měly svůj vnitřní vývoj a až do roku 1941 skauting i když v obtížných podmínkách pracoval dále. K zákazu činnosti všech těchto organizací dochází na jaře roku 1941 v době zpřísněných opatření před chystanou válkou Německa proti tehdejšímu SSSR. Činnost skautských organizací byla s velkým nadšením obnovena po osvobození v roce 1945, ale po únoru 1948 opět zakázána. Junák ještě nějaký čas pracoval v rámci jednotné mládežnické organizace, než zcela převládla organizace Pionýr. Myšlenka skautingu však rozhodně nebyla zapomenuta.

Tramping a trampské hnutí Jedná se o hnutí mládeže, zcela spontánní , jehož počátky u nás jsou umísťovány do doby ihned po první světové válce. U zrodu stáli chlapci, kteří zběhli z války, nebo před odvodem, již během první světové války. Již od roku 1911 nacházeli místa pro táboření v dosud neobjevených údolích bez lidí zvláště v malebné krajině podél Vltavy, Berounky, Sázavy. Sdružují se později podle místa v přírodě, na němž se vyskytovali nejčastěji, v osady. U nás vzal tramping podobu odporu k velkému městu, jinak řečeno jako výraz velké lásky obyčejné chudé městské mládeže k přírodě v okolí měst. Kdybychom se chtěli pokusit o zobecňující popis jakéhosi hlavního toužení oné generace 16ti-20tiletých ve 20. a 30. létech naší první republiky, pak by to bylo především-dostat se z města ven.

- 19 -

Vzory a inspirace obstarala americká a kanadská dobrodružná literatura a v poválečných letech americký film. Tramping velice působí na veřejnost, v době let třicátých se dokonce stává obecnou módou. Tramping obstarává náplň volného času a to obzvláště na konci týdne. Ona náplň byla nesmírně rozmanitá, patří sem turistika (někteří trampové byly nestálí a putovali od osady k osadě), bylo to vaření, stavění chatiček a jejich zařizování, pak to byl sport (ve větších osadách se pořádali závody a turnaje), zpěv při kytaře mandolíně či harmonice. A pak večerní sezení u ohňů, se zpěvem a předváděním výstupů.

C.2 Vývoj pracovní doby Vrátíme-li se zpět k definici volného času, a k jeho vymezení, jak ho chápeme dnes, je zřejmé, že volný čas se stal fenoménem společensky významného rozsahu postupným zkracováním pracovní doby. Podívejme se tedy detailněji na historickou proměnu těchto dvou rovin, a to pracovní doby a s tím spjatého volného času. Ve středověku se pro Evropu uvádí celoročně 2500 hodin práce. Počet pracovních dní dosahoval 215 -190 (59-25% celkového času) a to podle počtu náboženských svátků. Absolutističtí panovníci ale počet svátků postupně snižovali, takže kolem roku 1750 roční rozsah pracovní doby činil 3167 hodin. U nás nebyla situace o nic lepší. Učitelé museli dokonce obhajovat samotný čas pro školní docházku, aby děti kromě práce měli čas i chodit do školy. V první polovině 19. století průměrná denní pracovní doba činila 12-14 hodin. Postupně pak klesla až na 8 hodin denně a 48 hodin týdně, s perspektivou dalšího snižování. Druhou světovou válkou (1939-1945) byl tento vývoj v duchu obnovy v prvních poválečných letech přerušen. Další snahy o zkracování pracovní doby se objevily v 50 letech.

- 20 -

V následujících desetiletích začal postupný přechod k pětidennímu pracovnímu týdnu. V roce 1978 pracovní doby přepočtena na všechny dny v roce činila v USA 5,9 hodin denně, v Anglii 6,4 a ve Francii 7,7 hodiny. Takto se pracovní doba rozvíjela i v jednotlivých zemích. Ve Francii se mezi roky 1850-1990 zkrátila na 43% původního rozsahu. V Německu se za poslední tři století pracovní doba do poloviny padesátých let 20. století zkrátila rovněž na méně než polovinu. V České republice bylo koncem 20. století volných od práce 112 dní (tedy 31% jejich celkového ročního počtu), průměrná pracovní doby činila 8,5 hodiny v pracovních dnech.

o

6

Vývoj pracovní doby demonstruje obr.1.

o

--------------------------------------------6 Viz Hofbauer, 2004

- 21 -

C.3 Společenské faktory které ovlivnily rozvoj sféry volného času Nebyla to jen postupně se zkracující pracovní doba, existují i jiné faktory, které výrazně ovlivnily vývoj a podobu soudobého času volna. Společenský vývoj přinesl pro život člověka a jeho volný čas zásadní změny. Tak jednak se zvýšila, vlivem stále se zlepšující zdravotnické péče a úrovně života obyvatel, předpokládaná průměrná délka lidského života. Navýšení poměru práce a volného času přispěly i další faktory. Podíl času věnovaného životním potřebám se stabilizoval (tvoří kolem 40% celkového času), počet hodin práce se snížil skoro na čtvrtinu a podíl volného času naopak vzrostl. Volný čas tak dnes zaujímá ve struktuře lidského života první místo, druhé si zachovávají základní životní potřeby, zatímco sféra práce se s velkým odstupem dostává až na místo poslední. o

Dosavadní a předpokládaný vývoj času života tabulka 1. 7

Celkový čas života

dříve (kolem roku 1800)

roků 50.2 = dní 16333 = hodin 440 tisíc =% 100% z toho času v hodinách biologické 188 tisíc potřeby = 41 % práce, 150 tisíc povolání = 34% čas k 110 tisíc dispozici = 25%

včera osmdesátá léta 20.stol.)

dnes devadesátá léta 20. stol.)

zítra (kolem roku 2010)

Poměr mezi roky 1800 a 2010

69,6 25417 610 tisíc 100%

76,5 27917 670 tisíc 100%

78,8 28750 690 tisíc 100%

1,57 1,57 1,57 -

255 tisíc = 42% 75 tisíc = 12% 280 tisíc = 46%

270 tisíc = 40% 60 tisíc = 9% 340 tisíc = 51%

290 tisíc = 42% 40 tisíc = 6% 360 tisíc = 52%

1,61 1,02 0,27 0,18 3,27 2,08

Současnost je tedy daleko nadějnější i složitější než kdykoli v minulosti a na individuální, skupinové i celospolečenské řešení klade vysoké nároky. Zahrnuje perspektivní hlediska příznivá pro rozvoj člověka i společnosti, avšak také obtíže a rizika. Přináší nové problémy, na něž dnešní společnost hledá odpovědi.

--------------------------------------------7 Viz Opaschowski, 1989

- 22 -

Stěhování obyvatel do měst Na kumulaci celkového objemu volného času má dnes podstatný vliv absolutní i relativní růst počtu obyvatel žijících ve městech (tzv. urbanizace). Do měst se tak soustřeďuje rostoucí počet obyvatel i fond jejich volného času. Vytváří se tím zvláštní, specifické prostředí, neboť život ve městech různé velikosti a sociálního profilu má společné rysy. Dětem mladým lidem umožňuje neformální individuální i společenské zájmové nebo veřejně prospěšné činnosti. Při volnočasových aktivitách organizovaných institucemi a sdruženími se lze setkávat s mnoha vrstevníky i příslušníky starších generací, vytvářet četné kontakty a být zároveň chráněn před zdravotními, bezpečnostními, sociálními a výchovnými riziky. Město je však současně prostředím, v němž převažuje anonymita a odtažitost sociálních vztahů, někdy také nezávaznost a nezodpovědnost vůči sobě samému i svému okolí a projevují se sociálně patologické jevy (zdravotní a ekologické problémy, násilí, negativní závislosti, růst počtu lidí pod hranicí chudoby apod.). Počátkem 19. století ve městech žila pouze 3% světové populace, tento podíl však rychle rostl a kolem roku 1900 již dosáhl 13%, v roce 1950 bezmála 30%, ve druhé polovině devadesátých let minulého století 45%. Ve výhledu se předpokládá růst tohoto ukazatele až na více než polovinu lidstva. Exploze měst se projevila také v jednotlivých evropských zemích. Ve Francii se podíl městského obyvatelstva v letech 1846-1993 zvýšil z jedné čtvrtiny na 73%, v Německu mezi roky 1867-1995 z 35 na 86%, ve Švédsku ze 45% v roce 1920 na 87% v roce 1993. Ve Velké Británii žilo v roce 1861 ve městech nad 20 tisíc obyvatel 17% lidí, v polovině devadesátých let 20. století už 90% lidí. V České republice bylo v polovině devadesátých let 65% městského obyvatelstva. 8 Rychlý průběh kumulace volného času ve městech vytváří velké možnosti častého informálního i neformálního působení, současně také vyvolává problémy, pokud se souběžně nevytvářejí vhodné podmínky života jejich dospělých i mladých obyvatel. Městské společenství a jejich jednotlivé součásti začaly proto vytvářet nástroje komunikace a spolupráce, organizace pro volný čas (sdružení, instituce). --------------------------------------------8 Viz Hofbauer, 2004

- 23 -

Sociální nerovnosti dnes brání využití času volna K institucím volného času ale nemají přístup všichni. V globálním pohledu existuje na světě i chudoba, která nedovoluje významné části populace některých měst těchto institucí využívat. A nejedná se o žádný zanedbatelný problém. Podle údajů OSN z druhé poloviny devadesátých let žilo v neúnosných životních podmínkách (zvláště bydlení v brlozích a slumech) 34% obyvatelstva Rio de Janeira a 57% obyvatel Lagosu (Nigérie) a Bombaje (Indie). Tato situace je příčinou i důsledkem sociálního vyloučení, a nedostatečného přístupu k aktivitám volného času. Díky tomuto faktu někteří lidé svůj volný čas využívat nemohou, neboť se výrazně prohloubila sociální nerovnost. Podle analýz OSN vzrostla mezi šedesátými a devadesátými roky minulého století sociální nerovnost ve světě dvojnásobně a v některých regionech ještě více. V roce 1960 měla pětina nejbohatších obyvatel světa k dispozici 70% a o třicet let později 85% všech příjmů světa. V téže době se již tak nedostatečný podíl nejchudších zemí světa na příjmech snížil ze 2,2 na 1,7%. Počet nejchudších zemí světa se od roku 1971 do konce století zvýšil ze 25 na 43. Mezi chudé patřilo 1,5 miliardy lidí (tedy více než čtvrtina světové populace) a jejich počet každoročně vzrůstal o 25 milionů.9 Podmínky života tímto způsobené se přirozeně zrcadlily v nízké úrovni volnočasového života lidí v chudších oblastech. K tomuto se přidružuj problémy jako je práce nezletilých v rozvojových zemích, nezaměstnanost, či naopak workoholismus některých obyvatel moderního světa (nahrazení volného času prací), které zkracují prostor pro volný čas. Je dalším smutným faktem, že nejen v naší republice proměna lidské společnosti vytvořila od devadesátých let minulého století pro volnočasové aktivity nové podmínky. Konkrétně v našem státě zanikla řešení jednotná, místo nich se prosadily alternativní možnosti. Otevřely se nové možnosti trávení volného času, ze kterých se nabízí volit. --------------------------------------------9 Viz Zpráva o lidském rozvoji. New York, OSN 1998

- 24 -

Existuje zde však reálné riziko, a neustále narůstá tlak na jedince, a jeho schopnost z neustále vzrůstající nabídky správně vybírat. Neboť neumí-li jedinec na nabízené možnosti kladně reagovat, zůstává u nicnedělání a nudy, nebo v nejhorším z případů podléhá protispolečenskému jednání. Jedním z příkladů může být například sprejerství, specifická součást subkultury současné mládeže, která poprvé představená v roce 1971 na stránkách New York Times, se stala v krátké době mezinárodním jevem. Nejlepším preventivním krokem proti patologickým jevům ve volném čase by mohl být postup vytváření dostatku příležitostí a nabídek aktivit, odstraňování nezájmu a učení, jak s volným časem zacházet.

C.4 Proměny oblastí volného času – rodina, škola, instituce volného času Stejně jako společnost globální prodělala za poslední století řadu změn (soc. nerovnost, růst počtu lidí pod hranicí chudoby, industrializace, urbanizace… ), tak také doznaly změn i mnohé složky společnosti, které se výraznou měrou podílí na koncipování volného času. Primární složkou společnosti, a to dokonce takovou, která jako první v řadě ovlivňuje utváření volného času jedince, je rodina. Volný čas začínáme poprvé vnímat v rodině Současná rodina se rychle proměňuje. Prochází významnými změnami, zejména individualizací a uvolňováním vztahů mezi jejími příslušníky. Dřívější tříči čtyřgenerační rodina se přeměnila na dvougenerační, tvořenou rodiči a jejich dětmi. Snižuje se porodnost. Některé dospívající děti opouštějí rodinu předčasně, nebo její dosud tradiční model odmítají. Rodiny se zakládají v pozdějším věku než tomu bylo v minulosti. Snižuje se celkový počet narozených dětí a jejich průměrný počet v rodině. Zatímco počátkem minulého století činil počet dětí v rodinách na venkově průměrně 6 a ve městech 4-5 dětí, od sedmdesátých let 20. století se ustálil na dodnes převažujícím průměru počtu necelých dvou dětí na rodinu.

- 25 -

V letech 1992-1996 u nás klesl počet sňatků ze 74 na 54 tisíc (tedy asi o 40%). Značný byl také počet těch, kteří do manželství nehodlali vstoupit 22%. Dlouhodobě se však zvyšoval počet rozvodů. V roce 1880 bylo u nás pouze 1% rozvedených mužů a 0,5% rozvedených žen, rozvodovost však výrazně stoupala. Počátkem devadesátých let 20. století připadalo na sto sňatků 38 rozvodů a jejich počet v dalších letech dále rostl. Mezi roky 1955 a 1996 z 12 na 33 tisíc, tedy skoro třikrát. Mění se též životní úroveň rodiny a její sociální status, úroveň bydlení a vybavenost domácností včetně potřeb pro volný čas. 10 Rodina dnes ztrácí nemalou část svého vlivu, přesto to nemění nic na faktu, že rodina jako primární sociální skupina je pro rozhodující většinu dětí a mladých lidí prvotním prostředím volnočasového života.

Volnému času se po rodině věnuje také škola

Dítě vyrůstá a objevuje oblast volného času poprvé ve své rodině. Poté přichází na řadu povinná školní docházka a tím i působení školy na oblast volného času. Životu a výchově dětí a mladých lidí zprostředkují školní instituce nejen poznání, nýbrž také prožívání, sociální kontakty a možnost praktického konání. Činnost školy v této oblasti se začala do šíře rozvíjet v průběhu demokratizace základního vzdělávání v 19. století. Nejpodstatnější změny nastaly ve druhé polovině 20. století, inspirovány poznáním, že sama ani rodina, ani škola nezaručí všestranný rozvoj dítěte a mladého člověka. Veřejnost si počala uvědomovat, že důležitým prostorem pro to může být oblast volného času. V průběhu devadesátých let 20. století vzrostla u nás průměrná délka vzdělávání ze 13,9 na 15,1 roku (v Evropské unii z 15,4 na 17,3 roku) a vytvořila rozsáhlejší prostor pro souběžné volnočasové aktivity.

--------------------------------------------10 Viz Tuček, 2003

- 26 -

Při školách větších měst se zřizovaly zvláštní místnosti pro hry žáků, prostory pro jejich pobyt o přestávkách a pro zpracovávání domácích úkolů. Od druhé poloviny tohoto století rychle rostl počet školních knihoven a čítáren. Počátkem 20. století byly na 70% škol. Postupně byla budována školní hřiště, vycházely školní časopisy připravované žákovskými samosprávami a objevily se také první pokusy organizovat třídy a školy v přírodě nebo letní kolonie. V historickém pohledu výrazné rozšíření volného času dětí a mládeže znamenalo v celé Evropě zavedení pětidenního školního týdne. První kroky v tomto směru byly učiněny již koncem šedesátých let 20. století. U nás bylo od druhého pololetí školního roku 1966-1967 zavedeno deset volných sobot, později všechny sudé a nakonec všechny soboty. V každém týdnu tak vznikl souvislý dvoudenní blok vytvářející příznivější podmínky pro smysluplnou náplň volného času.

Škola ovlivňuje volný čas jednorázovými i dlouhodobějšími aktivitami

Škola se věnuje jak jednorázovým, tak také dlouhodobým akcím spojeným s náplní volného času. Zvláště v posledních desetiletích začala naše základní i střední škola rostoucí měrou uskutečňovat příležitostné, jednorázové volnočasové činnosti, které rozšiřují a prohlubují obsah vyučovacího procesu nebo mají oddechovou a kompenzační funkci. Mezi ně patří zejména návštěvy historických památek, kulturních, sportovních a dalších obdobných akcí. Dále jsou to v praxi činnosti tělovýchovné, výtvarné a hudební (působení ve folklorních souborech), zájmové kroužky vlastivědné nebo dovedných rukou, dramatického umění, v některých okresech začala být činná i zájmová činnost pro děti a rodiče. Na jednorázové aktivity školy navazují místní, regionální, celostátní a mezinárodní soutěže žáků základních a středních škol. V průběhu poválečných desetiletí se zde vytvořila a na významu nabyla soustava celostátních soutěží a olympiád, které navazují na předměty přírodovědné (matematická, fyzikální, biologická, chemická olympiáda), později také na společenskovědní (soutěží se v českém jazyce, cizích jazycích, dějepisu, zeměpisu) nebo v činnostech v různých druzích individuálního či kolektivního sportu.

- 27 -

Mimořádně významnou je zájmová činnost pravidelná (zájmové kroužky, soubory umělecké tvořivosti, sportovní družstva) vytváří totiž mnohaletou kontinuitu. V dlouhodobém vývoji (roky 1986-1998-2002) činil průměrný počet zájmových útvarů na základní škole 11,4 – 10 – 13,5, na škole střední však klesl z 11,1 na 7 a 8. Podobně se v letech 1998-2002 vyvíjel i počet jejich členů. Na základní škole vzrostl o 6%, na škole střední se snížil o 3%. Nakonec připadlo na jednu ZŠ 16,1 útvaru zájmové činnosti se 204 účastníky, zatímco na SŠ pouze 8,4 útvaru a 126 účastníků.11 V rámci školy existují navýše i specifická zařízení určená specielně pro působení ve volném čase žáků. Mají za cíl rozšířit pole působnosti školy v oblasti volného času. Zprvu plnila tato zařízení spíše funkci jakýchsi útulků, a podle toho je také jejich největší snahou funkce výchovná. Na našich základních školách v současnosti působí ve volném čase školní družiny a školní kluby. Vznikly po druhé světové válce jako zařízení výchovy a péče o děti zaměstnaných rodičů. Ve školním roce 2001-2002 bylo v 4200 školních družinách 225 tisíc žáků 1. a 5. tříd a ve 528 školních klubech49 tisíc žáků vyšších ročníků základní školy. Těžiště jejich působení spočívalo tedy mezi žáky prvního stupně, poté se volnočasové aktivity žáků přesouvaly spíše do činnosti individuální nebo institucí volného času mimo školy, tady zejména do domovů dětí a mládeže, základních uměleckých škol nebo dobrovolných sdružení. Jak již bylo řečeno, školní kluby a družiny se uplatní zejména u žáků prvního stupně.

Dále školní činnost volnočasová pokračuje v prostorách a zařízeních volného času mimo školu.

--------------------------------------------11 Viz Hofbauer, 2004

- 28 -

Zařízení volného času mimo školu Je nepsaným pravidlem, že člověk si většinou rád hledá prostory pro využití volného času ve svém okolí. Zde vstupuje na scénu příroda jako přirozené prostředí, okolí místa bydliště, města, historické a kulturní památky apod. V minulých stoletích byly místem trávení volného času nejprve prostory a zařízení šlechty jako tehdejší společenské elity: zámecké zahrady a parky vybavené sochami, umělými jezírky a jeskyněmi, pavilony letohrádky nebo replikami staveb různých národů. Později se začala této tendenci otevírat města, zpřístupňovala svoje hradby, kde vznikaly městské parky. Jejich obyvatelé volné prostory objevovali uvnitř města, v jeho nejbližším okolí a postupně také ve vzdálenějším přírodním prostředí mimo město. Zde odpočívali, bavili se a věnovali sportu, sem chodili nebo jezdili na vycházky a výlety, a takto si je osvojovali jako prostory svých volnočasových aktivit. Po nástupu průmyslového kapitalismu se posunula možnost trávení volného času obyvatel měst jiným směrem. Spontánní volnočasové aktivity dětí a mládeže nemajetných rodin se začaly rozvíjet v přirozeném, nikoli však příznivém městském prostředí, na ulicích nebo náměstích, v prolukách městské zástavby a na volných, jinak nevyužitých prostranstvích. Taková místa slouží neorganizované dospívající a dospělé mládeži dodnes. Vyhledávaným prostorem realizace volného času se natrvalo stala příroda, umožňující oddechové i poznávací příležitostné činnosti nebo dlouhodobé pobyty. Nesmírný význam v tomto ohledu má vyhlašování a zřizování chráněných přírodních území, národních parků nebo přírodních rezervací. V prostorách osídlených a kultivovaných člověkem to jsou místa přitažlivá historicky nebo umělecky, cíle jednorázových výletů nebo místa kulturních akcí: koncerty v kostelech, divadelní představení v historických areálech, šermířské souboje na hradech, zámcích nebo náměstích apod., která poznávání minulosti pomáhají spojovat se současnými zážitky. Zde lze zaznamenat vývojový posun zejména v určitém oživení, rozšiřování funkcí, obsahové specializaci a současně vytváření větších komplexů s novými možnostmi realizace volného času.

- 29 -

Organizovaná zařízení volného času Ve 20. století, zvláště pak v jeho druhé polovině, došlo k početnímu i kvalitativnímu rozvoji prostor a zařízení volného času dětí a mládeže, která jsou organizovaná a v oblasti dobře etablovaná. Patří sem Domy dětí a mládeže, různé spolky a sdružení. o

Domy dětí a mládeže Nejrozšířenějším vnitřně strukturovaným zařízením volného času dětí a

mládeže se v evropských zemích staly domy dětí mládeže. První zařízení tohoto typu u nás vzniklo v roce 1949 v Brně, síť se rychle rozšiřovala a podle školského zákony z roku 1960 se stala součástí vzdělávací soustavy. V roce 1966 bylo v České republice 145 těchto všestranně působících zařízení a 29 odborných stanic mladých přírodovědců, techniků a turistů. Ve všech těchto působilo 750 pedagogických pracovníků. Zařízení musela prodělat i těžká období, kdy procházela existenční krizí, zažila silné tendence snažící se oslabit jejich síť. Avšak v roce 1996 bylo v ČR 282 a o sedm let později dokonce 291 těchto zařízení. Necelé dvě třetiny jich byly řízeny školskými orgány, ostatní obcemi. Přestože početnost naší mladé populace klesala, pravidelná zájmová činnost středisek trvale rostla. Počet jejich útvarů pravidelné zájmové činnosti mezi roky 1996 a 2003 stoupl ze 14,7 na 18,4 tisíc a počet jejich členů ze 212,2 na 221 tisíc. Zatímco v roce 1966 střediska uspořádala 581 prázdninových táborů, odborných soustředění a expedic delších než jeden týden pro 38,7 tisíc zájemců, v roce 2003 to bylo již 2,9 tisíce táborů (tedy pětkrát více) s 88,6 tisíci účastníků. Volnočasovým aktivitám dětí a mládeže věnují u nás pozornost také další zařízení. Ze školských mají dlouhodobé tradice zvláště základní umělecké školy, rozvíjející zájmy a nadání dětí a mládeže v různých oborech umění. V období 1991-2002 se jejich počet sice snížil z 542 na 469, počet žáků však vzrostl ze 176 na 224 tisíc, tedy více než o čtvrtinu.

- 30 -

o

Spolky a sdružení Další možnost jak mládež tráví svůj volný čas je její přirozená tendence

sdružovat se a spontánně vstupovat do spolků a skupin. První na řadu většinou přichází vrstevnická skupina. Pro mnohé z dětí a mladých lidí je první a také často jedinou formou dobrovolného sdružování. Vytváří ji mladí lidé blízkého věku a obdobného zájmu, často také téhož pohlaví a blízkého sociálního statusu. Tyto skupiny v minulosti byly a dodnes jsou výrazem potřeby člověka navozovat neformální mezilidské vztahy. Příslušnost k takovéto skupině poskytuje zázemí a ochranu, pomáhá překonávat sociální izolaci a přispívá k socializaci. V druhé polovině 20. století představovali zřejmě i reakci na formalizaci způsobovanou masovým sdružováním dětí a mládeže v jejich jednotných organizacích. Skupiny jsou četné, neorganizované, mají různorodou skladbu i různou dobu trvání. K pozorování jejich vývoje existují jen stěží uchopitelné prameny. Na sdružování obecně měl vliv celospolečenský vývoj. Do první světové války zde vznikla sdružení dospělých a mladých lidí, zabývající se zejména tělovýchovou, sociálními potřebami a požadavky, i skauting jako organizace výslovně zaměřená na děti a mládež. Po vzniku samostatného Československa se některá sdružení uplatnila jako součást mezinárodních struktur (skauting, YMCA). Všechna zanikla v letech nacistické okupace (1939-1945), avšak některá z nich ve velmi omezené míře pokračovala v ilegální a odbojové činnosti. Mezníkem se stalo osvobození země roku 1945, kdy byly jednak obnoveny struktury zaniklé za okupace, jednak vznikla sdružení nová – národní svazy mládeže, především Svaz české mládeže. Únor 1948 znamenal přechod od modelu pluralitního k monopolnímu, kdy nadvládu na dlouho převzala jednotná organizace. Pražské jaro 1968 vyjadřovalo svou snahu o to, aby se začaly více respektovat potřeby a zájmy členů organizace, respektovala se soukromá volba jednotlivce. Kromě toho se částečně obnovovala tradiční sdružení dětí a mládeže, nebo nově vznikaly jejich další typy. Období tzv. normalizace však tento vývoj od konce šedesátých let 20. století nadlouho přerušilo. Rok 1989 se pak stal počátkem obnovy pluralitního uspořádání sdružení dospělých, dětí a mládeže.

- 31 -

V roce 1990 bylo v naší zemi registrováno přes 3.8 tisíce a v roce 1999 již 38.1 tisíce (tedy desetkrát více) občanských sdružení. Organizovanost v nich byla nad celoevropským průměrem – ve sportovních klubech a organizacích 22,8%, v ekologické činnosti 6,6%, v pomoci hendikepovaným a starým lidem 6,5%. Podobná situace byla ve sdruženích dětí a mládeže na počátku nového století., kdy u nás existovalo na pět set sdružení dětí a mládeže různé velikosti a významu. Za pět let od roku 1997 do roku 2002 klesl počet jejich členů u dospívající mládeže (15-19 let) ze 16 na 9% a u mládeže dospělé (19-25) let ze 24 na 11%. Ze sdružení celostátních byl nejrozšířenější obnovený Junák a transformující se Pionýr. Ani jim se však v průběhu devadesátých let 20. století nevyhnul pokles počtu členů. Historii těchto sdružení tedy provází společná historie a vývoj, kdy byla v druhé polovině 20. století zakázána či omezena na úkor organizací jednotných, poté nastala doba jakéhosi entusiasmu, znovu obnovování těchto sdružení v letech porevolučních a pozvolný pokles členské základny let devadesátých. Oslabení členstva a vlivu sdružení mělo vícero příčin. Jednak jejich rozvoj byl reakcí na předchozí masovost jednotných organizací a dále se významně rozšířili i nové možnosti volnočasových aktivit, kam patří například masmédia či využívání osobních počítačů. Soustředíme-li se detailněji na nejvýraznější z nich, nemůžeme si nepovšimnout dvou sdružení, které mají u nás nejdelší tradici a početnou řádku svých členů. Nejpočetnějším je v současnosti Junák, součást světového skautského hnutí, které vzniklo v roce 1907. U nás toto hnutí před první světovou válkou založil Antonín Benjamin Svojsík (1887-1938). Jeho posláním je působit mezi dětmi, mladými lidmi i dospělými a vést je k duchovní, mravní a tělesné zdatnosti a připravenosti plnit svoje povinnosti k bližnímu, společnosti, vlasti. Velký důraz klade na pobyt v přírodě, na výchovu praktických dovedností, družnost a sebekázeň. Junák prošel složitým vývojem, přerušovaným častými zásadními společenskými změnami, kdy musel svou činnost ukončit. Bylo to v letech 1939-1945, 1949-1968 a 1970-1989.

- 32 -

V roce 1938 měl 67 tisíc členů a v prvních letech po druhé světové válce 178 tisíc členů. V devadesátých letech 20. století se jeho členská základna vyvíjela takto: v roce 1990 90 tisíc, v roce 1996 – 70 tisíc a v roce 1999-55 tisíc členů ( z toho 21 tisíce chlapců, 18 tisíc děvčat a 16 tisíc dospělých), v roce 2001 53 tisíc členů. Počet členů mladších 15 let se např. během let 1997-2003 snížil z 38 tisíc na 28 tisíc. Druhým největším sdružením dětí a mládeže je Pionýr. Pionýrská organizace ČSM (později SSM) vznikla po druhé světové válce podle vzoru tehdejší organizace sovětských dětí. Mezi její hlavní rysy patřila masovost a jednotnost, jež byla v průběhu vývoje (zejména v šedesátých letech) podrobována kritické analýze, aby se více snažila přiblížit zájmům dětí, nikoli politickým. Současný Pionýr vznikl po zániku jednotné organizace dětí a mládeže počátkem roku 1990 a navázal na svoje tradice let šedesátých. V roce 1995 měl 40 tisíc a v roce 2000 24 tisíc členů (včetně 5 tisíc dospělých), počet jeho členů do 15 let za období 1997-2003 klesl ze 17 tisíc na 12 tisíc. Ke sdružením dětí a mládeže se též přidružují sdružení zájmová, která se opírají o zájem člověka o aktivity, které mu připadají významné. Zájem se projevuje vzhledem k různým oblastem lidských aktivit ve volném čase. Nečastěji jsou zájmová sdružení spjata s tělovýchovou a sporty, s různými způsoby poznávání a ochrany přírody, s uměleckou tvořivostí, s technikou a moderními přístroji jako je např. výpočetní technika, s osvojováním cizích jazyků a tak dále. Nejdelší tradici má a nejširší členskou základnu vytvořila od druhé poloviny 19. století tělovýchovná sdružení dospělých jako například Sokol. Počet mladých členů tělovýchovných sdružení vzrostl u nás mezi roky 1913 a 1978 celkem více než desetkrát. V roce 2001 bylo v českém svazu tělesné výchovy 85 řádných a přidružených členských organizací s více než 8 tisíci tělovýchovných jednot a sportovních klubů s celkovým počtem 1,3 milionu členů.

- 33 -

Další sdružení jsou spjata s pobytem v přírodě a zálesáckou činností. Tyto vznikají od třicátých let a rozvíjí se zejména po roce 1945. Patří sem Česká tábornická unie, sdružující dnes tábornické kluby a trampské osady. Dále Asociace turistických oddílů mládeže ČR – ATOM, která má přes 6 tisíc členů. Zálesák 5,3 tisíce a Liga lesní moudrosti 1,6 tisíce členů. Mezi sdružení poznávání a ochrany přírody a ekologických aktivit patří například Duha se 6 tisíci členů, 130 kolektivy a kluby. Také sdružení vytvářená z podnětu církví a náboženských společností rozvíjí od 19. století svoji činnost. Mezi nejstarší a nejrozšířenější sdružení tohoto zaměření v současnosti patří YMCA. U nás působí od roku 1920, v roce 2003 měla 2,7 tisíce členů. Zájmovou činnost spojují s nábožensky motivovaným výchovným působením. Velkou pozornost věnují práci mezi rodiči včetně jejich společných aktivit s dětmi. Souhrnně co se historie těchto sdružení týče lze říci, že se v průběhu jejich vývoje rozšířil a dále se rozšiřuje počet oblastí, v nichž se zájmové aktivity dále diferencují. Zahrnují nové disciplíny sportů již existujících (pěší turistika, cyklistiky, motorismus) nebo se zavádějí nové obory (adrenalinové sporty). Svůj dosah rozšiřují také na nové cílové skupiny obou pohlaví (maratón a další atletické disciplíny žen) a nižšího, a to již předškolního věku.

- 34 -

D. Situace v ČR od konce II. sv. války po současnost V následující kapitole se práce detailněji soustředí na oblast volného času a to v České republice, v období druhé poloviny dvacátého století, tedy zhruba od konce druhé světové války až po současnost. Metodou historicko-srovnávací se pokusím o nastínění historického vývoje a vývojového posunu v oblasti volného času. Pozornost bude zaměřena v prvé řadě na náplň volného času, způsob jeho trávení a využívání. Bude zkoumáno také chápání hodnoty a významu času volna. Metodologický základ tvoří práce s provedenými výzkumy v oblasti volného času, metodou je historické srovnání.

Metoda historicko srovnávací

Popišme si nejdříve metodu historicko-srovnávací, tak jak ji popisuje kupříkladu Skalková (1985). Obecně řečeno se tato metoda soustředí na sledování vývoje určitého jevu. Srovnávání je velice obecný poznávací prostředek, který vede ke stanovení shody nebo rozdílů mezi předměty a jevy. Umožňuje zjistit, v čem se sledované jevy liší a v čem se podobají.12 Podstatné je zdůraznit, že srovnávání je důležité pro objasňování jevů, i když není jejich vysvětlením. Tato metoda má několik nesporných výhod. Tím, že daný jev poznává v jeho vývoji, umožňuje takto rozlišovat určité vývojové úrovně, fáze, snaží se identifikovat kritické momenty, a tím jak zkoumá jak se jev vyvíjí umožňuje určovat podstatné souvislosti a příčiny. Požití této metody vyžaduje detailní popis znaků a vlastností, které budou srovnávány. To pak umožňuje stanovit shody či rozdíly a dospět k systematickému závěru ze srovnávání. Pojďme si tedy vyčlenit oblast kterou podrobíme srovnání. --------------------------------------------12 Viz Skalková, 1985

- 35 -

Každé srovnání, a neméně pak historické vyžaduje přesně stanovené kategorie, které hodláme srovnávat. Jak již bylo popsáno výše, předmětem srovnání bude oblast volného času v ČR v období od konce II. světové války po současnost. nejzávažnějším metodologickým problémem ale zůstává stanovení základních kategorií srovnání, tedy oblastí, které budeme sledovat a zahrnovat do srovnání. Budou sledovány názory na volný čas a primárně pak činnosti prováděné ve volném čase. Jak tedy tak složitý jev, jako jsou činnosti ve volném čase třídit? Pro svou práci jsem stanovil následující paletu kategorií činností ve volném čase:

1. činnosti fyzické (sportovní činnosti, cestování a turistika) 2. činnosti manuální, praktické 3. činnosti kulturně-duchovní spotřeby, jež má podobu společenských zábav (návštěva kina, sportovní zápasy, divadla, koncerty) 4. činnosti kulturně-duchovní spotřeby, které mají individuální charakter (četba knih, novin, sledování televize) 5. individuální nebo skupinové koníčky 6. pasivní odpočinek 7. časová ztráta, nečinnost, spotřeba času někdy až antikulturního rázu (opilství)

Dá se říci, že do tohoto schématu lze přehledně roztřídit veškeré činnosti realizované ve volném čase a toto dělení nám usnadní srovnání jakou měrou byly tyto činnosti provozovány v minulosti, a jak nyní. Zajímat nás bude také význam, přikládaný těmto činnostem, a obecné mínění o volném času jako takovém. Co se zdrojů týče, poznatky budu čerpat se soudobých výzkumů, provedených v oblasti volného času. Zde je nutno podotknout, že volba srovnávaného období je namístě, neboť z doby dřívější prakticky neexistují výzkumné prameny pro oblast volného času v našem státě. Příčinou by mohla být dosud nízká významnost, jakou veřejnost přikládala času volna, či dějinný sled událostí po konci války, čas obnovy a nového společenského uspořádání, které vytlačily vědecký a výzkumný zájem o oblast volného času do pozadí.

- 36 -

První výzkumy a průzkumy se začaly publikovat až počátkem 60. let. A byť byly převážně lokálního charakteru, tedy zaměřené na konkrétní lokalitu („Volný čas–Ostrava“, „Volný čas Pražanů“) přinesly tyto výzkumy jedny z prvních významných poznatků o oblasti volného času obyvatel tehdejší ČSR. Jeden z nejrozsáhlejších, celostátních výzkumů proběhl pod záštitou Ústavu pro výzkum kultury začátkem roku 1973. V mé práci bude jedním ze stěžejních pramenů. Výzkum konkrétně proběhl ve dnech 6.3.-21.3. 1973 a technikou řízeného rozhovoru bylo do výzkumu zahrnuto v reprezentativním vzorku 1.200 členů výběrového souboru. Cílem bylo zjištění základních dat o názorech obyvatelstva ČSR na hodnotu, funkci a náplň volného času. Podstatným faktem, který je nutno u tohoto výzkumu vzít v potaz je to, že bylo použito metody zkoumání veřejného mínění. Úskalím by se mohlo zdát, že veřejné mínění přeci nepostihuje komplexně reálný stav ve využívání volného času, a pouze sleduje, jek se tato oblast odráží ve vědomí obyvatelstva. Na druhou stranu se domnívám, že veřejné mínění vždy, ve všech případech tak či onak odráží skutečnost, a jak lépe změřit náplň volného času u tak rozsáhlého vzorku dotazovaných. Dalším zdrojem mi budou současné výzkumy a výzkumná zjištění z nedávné doby, provedené mimo jiné Sociologickým ústavem Akademie věd ČR a dalšími, ve většině případů taktéž formou výzkumu veřejného mínění. Jako první nás bude zajímat obecně objem volného času, tedy kolik měli času volna naši předkové, a kolik ho stojí k dispozici průměrnému člověku dnes.

D.1. Objem volného času tehdy a dnes Výzkumná zpráva z roku 1973 ukázala, že nadpoloviční většina dotazovaných vyjádřila nespokojenost s množstvím svého volného času. Na otázku kolik mají volného času odpověděli dotazovaní (v%) dostatek 22 % spíše dostatek 19 % spíše nedostatek 37 % nedostatek 22 % --------------------------------------13 Viz Cejp, 1973

- 37 -

13

41 % 59 %

Skutečnost, že většina lidí bude spíše nespokojena s množstvím volného času se dá předpokládat. Musíme si však být vědomi toho, že názor „mám nedostatek volného času“ může na jedné straně vyjadřovat holou pravdu, na straně druhé může být hluchou frází, výrazem více méně obecně přijímané normy. Současný stav zaznamenal jistý dílčí postup, kdy jak již bylo v práci zmíněno, došlo jednak ke zvýšení průměrné délky života populace, a ke zkrácení pracovní doby. To zákonitě dalo větší prostor času volna, máme ho dnes více.

D.2 Proměna chápaní hodnoty volného času

Podstatné je položit si na tomto místě otázku jak je to s vnímáním hodnoty času volna. V minulosti ho měli méně, znamená to, že si ho i více vážili? Dobové prameny říkají následující. Obecně platí a v tehdejší době obzvláště, že pro názor jednotlivce je mnohdy určující názor globální společnosti. Ten byl tehdy reprezentován tezí, že volný čas má především funkci regeneraci pracovní síly. Soudobá společnost byla názoru, že volný čas by jako jednu ze svých primárních funkcí měl mít vedle zábavy a odpočinku především funkci výrobní, tedy sloužit jako element dalšího rozvoje výrobních sil společnosti. V praxi to znamenalo, že ve volném čase měl člověk zregenerovat své síly pro čas trávený prací. Jak už víme, došlo v tomto směru ve vývoji do současnosti k jisté změně, kdy se důraz na pracovní nasazení dostal do pozadí, společnost prošla fází konzumu vrcholícího léty 90. a současnost ovládla snaha si volného času maximálně užít. Lze tedy říci, že význam volného času v tomto ohledu nabyl na síle, neboť se tento z funkce regenerace pracovních sil posunul do polohy volného času zážitků. Dokumentuje to i současný výzkum, kdy jak vidíme v tabulce, zaujímá volná čas krásné čtvrté místo za takovými hodnotami, jako je rodina, přátelé a práce. Na výzkumu se podílel Výzkumný ústav akademie věd České republiky, výzkum proběhl v listopadu roku 2004 se vzorkem více jak tisíce respondentů. Za zmínku stojí i to, že oblast volného času stavěli v průměru výše mladí ve věku 15 až 19 let (3,15), respektive studenti (3,21), a relativně vyšší význam volnému času oproti jiným skupinám přisuzují i nekvalifikovaní dělníci (3,52) a nezaměstnaní (3,47).

- 38 -

Umístění životních oblastí podle významu pro respondenta rodina

1,38

přátelé a známí

2,77

práce

2,79

volný čas

3,73

veřejná činnost, angažovanost, politika náboženský život

5,27

14

4,98

Oproti tomu v minulosti lze konstatovat se v tomto ohledu mnoho nezměnilo. Větší význam volnému času i tehdy přikládali lidé mladšího věku, co se týče kvalifikace a vzdělání, tam se v minulosti velký rozdíl v chápání významu volného času neprojevil. Významnější pro spatřování hodnoty volného času byla spíše spokojenost v práci, neboť člověk který byl na svém pracovišti nespokojen, více vnímal nedostatek volného času. Dokládá to následující tabulka. 15

Skupina obyvatelstva

Procento dotazovaných, kteří uvedli že mají volného času nedostatek

Muži

55

Ženy

63

18 – 24 let

52

25 – 39 let

70

40 – 59 let

73

60 a více let

34

Základní vzdělání – nevyučen

56

Základní vzdělání – vyučen

53

Střední vzdělání

67

Středoškolské vzdělání s maturitou

69

Vysokoškolské vzdělání

67

Dělník

65

Rolník

77

Zaměstnanec

76

Žena v domácnosti

42

Důchodce

26

Ostatní zaměstnanci

51

-----------------------------------------------------------14 Viz Hodnotová orientace české veřejnosti, 2005 15 Viz Cejp, 1974

- 39 -

D.3 Činnosti ve volném čase včera a dnes Jak se proměnila náplň volného času za posledních 60 let? Soustřeďme se v prvé řadě na volná čas let 60. a 70. minulého století. Zde interpretuji-li tehdejší výzkumná zjištění, v tabulce nejoblíbenějších činností čteme následující: 16 Pořadí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Kategorie činnosti Chvilky s rodinou, s dětmi Sledování televize Chvíle s milými přáteli Kutilství, údržba auta, zahrádkářství, apod. koníčky Poslech rozhlasu Procházky, vyjížďky do přírody, stanování, rybaření Četba Návštěva kina Návštěva divadla Sport a turistika, výlety pěšky, na kole…

Index oblíbenosti * 410 385 381 356 325 316 304 291 269 252

* Index oblíbenosti byl použit ve výzkumu, sám o sobě nemá reálnou výpovědní hodnotu, jeho velikost demonstruje pouze kolikrát respondenti danou formu volného času upřednostnily a jaký význam jí přidělili.

Jak vidíme do popředí se výrazně dostávají činnosti kulturně duchovní spotřeby, a to většinou skupinového, sociálního rázu. Demonstruje to nejoblíbenější činnost, tedy chvilka s rodinou, přáteli, s dětmi. Většina lidí si tedy před padesáti lety libovala ve skupinovém trávení volného času, nejlépe v okruhu svých blízkých a rodiny. Na to navazují koníčky kulturně duševní spotřeby jednotlivce, jako je sledování televize, či poslech rozhlasu. Lze se ale snadno domnívat že toto opět probíhá v rodinném kruhu nejbližších, tedy přece jen má jistý skupinový charakter. V těsném závěsu co do oblíbenosti následují volnočasové činnosti které lze zařadit pod koníčky, činnosti manuální a praktické, kutilství a praktickou, manuální činnost. Člověk let 60. a 70. minulého století rád jezdí chatařit, muži rybaří, ženy se s oblibou věnují ručním pracem. Spousta lidí zahrádkaří a vůbec provozuje své oblíbené manuální koníčky.

----------------------------16 Viz Cejp, 1974

- 40 -

Je to pozoruhodné, ale podívejme se detailněji třeba kupříkladu na takový fenomén chataření a chalupaření v Československu let minulých. Samo o sobě je jakýmsi výhradně českým unikátem, kdy srovnatelného rozmach druhého bydlení můžeme být svědky snad jen v některých skandinávských zemích či v Rakousku. V letech zhruba mezi roky 1955-1989 se jednalo o masovou formu rodinné rekreace, kdy na úkor výjezdů do zahraničí, které „nebylo obvyklé“ celé rodiny trávily volný čas výjezdy na svá víkendová obydlí, chaty a chalupy, a v těchto letech tuto formu využívalo 0,5 mil. ze zhruba 1,4 mil. obyvatel. 17 Až po roce 1990 tuto tradiční českou kratochvíli omezily právě zahraniční zájezdy, navýšení cen dopravy, výstavby a v dnešní době je tedy chalupaření spíše raritou. Léta 60. a 70. minulého století též nebývale přála kulturním zážitkům preferovaným ve volném čase. Leckdo si rád dopřál divadelního představení, či filmového promítání v biografu. Tato volnočasová aktivita kupodivu předstihla i činnosti sportovní a tělovýchovné, které stojí jako další v pořadí. Naopak překvapivě nízké zastoupení v oblíbenosti volnočasových aktivit vykazuje činnost samostatné kulturně-umělecké produkce, kam patří kupříkladu hra na hudební nástroj, malování, zpěv, psaní povídek a básní. Přestože je má tabulka oblíbenosti neuvádí, prameny hovoří o indexu oblíbenosti těchto činností zhruba kolem 60-70 bodů, což je ve srovnání například s ochotou volnočasové návštěvy kina nesrovnatelně méně. Obecně lze říci, že téměř u všech skupin obyvatelstva výzkum zjistil, že činnosti spojené s rozvojem osobnosti se vyskytují na spodnějších stupních v hierarchii obliby. Činnosti tohoto charakteru, tedy seberozvoje a sebevzdělání byly v tomto ohledu v tehdejší době značně opomíjeny. Jako nejpodstatnější překážky v plnohodnotném užívání volného času jsou uváděny druh pracovního zatížení, u žen je to pak péče o děti do 15 let a obecně pak rodinné povinnosti. Veřejnost vykazuje vysokou spokojenost s podmínkami pro sport, rekreaci a kulturně-společenský život. Nejlépe je to s hodnocením podmínek pro trávení volného času ve větších městech, nejhůře pak jsou na tom velkoměsta.

----------------------------17 Viz Bičík, 2001

- 41 -

Shrnuto lze říci, že léta minulá měla co se způsobu trávení volného času týče velice skupinový charakter, kdy oblíbeným činnostem vévodilo trávení volného času v okruhu svých blízkých a rodiny. Oblíbenými kratochvílemi byl poslech médií, koníčky praktického rázu a kulturní požitky převážně společenského rázu. Značně podhodnoceny byly volnočasové činnosti seberozvoje a snad i vlivem tehdejší celospolečenské doktríny se těšily i nízké oblibě u obyvatel. Celkově vzato však vládla spokojenost s dostupností aktivit volného času, obecným přesvědčením bylo, že „rekreace kultura v socialistickém Československu jsou finančně i celkově dostupné.“ Jak je toto tvrzení odrazem dobové ideologie či skutečného stavu je obtížné z tehdejších pramenů zjistit, lze pouze konstatovat, že co do dostupnosti, vládla s touto veřejná spokojenost.

Jak je to se způsobem trávení volného času v dnešní době? Které činnosti stojí v popředí zájmu dnes a které naopak vlivem času ustoupily do pozadí? Pokusme se nyní zaměřit svou pozornost právě na soudobou podobu trávení času volna, kdy bude naším cílem podrobit obě etapy dějinného vývoje v naší republice detailnímu srovnání. Volný čas dneška

K volnočasovým aktivitám z dnešní doby nalezneme již podstatně více pramenů než jak je tomu v případě volnočasových činností let minulých. Co se aktivit mládeže do 15 let týče, myslím si že jednu z nejpřehlednějších studii zveřejnil v Brně působící PhDr. Tomáš Čech. Výzkum prováděl roku 2002 ve 3. 4. a 5. třídách brněnských škol, výběrový soubor tvořilo 863 žáků z 10 škol. Průměrný věk respondentů byl 9,6 let. Ve svém výzkumu zabývajícím se volným časem školáků v Brně dospěl mimo jiné k následujícímu. Jeho zjištění přehledně reprezentuje následující tabulka. 18

----------------------------18 Viz Čech, 2002

- 42 -

Ostatní

Spánek

Pobyt v přírodě

Domácí zvíře

celkem %

Četba knih

dívky %

Umělecké činnosti

Televize

Hra

Počítač, videohry

Pobyt venku

40 30 20 10 0

Sport, pohyb

chlapci %

Zde vidíme, že mezi nejoblíbenější činnosti ve volném čase dětí mladšího školního věku patří pobyt venku s kamarády, který za svou oblíbenou činnost označilo 25 % respondentů. Tato činnost je vyhledávanější především u dívek (32%), u chlapců dominuje až na třetím místě. Chlapci nejvíce preferují sport a pohybové aktivity (29%), následuje práce na počítači a videohry (22%). Výrazné je zastoupení hry, která je nejoblíbenější činností u 13% dětí. Sledování televize figuruje na 5. místě (7%). Stojí tu za povšimnutí i umělecké činnosti a četba knih, které lze v našem přehledu zařadit do činnosti seberozvíjejících a zde je patrná větší obliba u dívek. Tyto jí dávají dokonce větší přednost před sledováním televize. Co se organizovaného volného času týče, výzkum prokázal, že téměř polovina brněnských dětí využívá nabídek volnočasových a zájmových organizací (center volného času, domů dětí a mládeže, sportovních oddílů, mládežnických organizací, zájmových útvarů při školách apod.).Demonstruje to tato tabulka.19 chlapci počet Děti využívající nabídek volnočasových organizací224 Děti, které nevyužívají možnosti org. volného času244 n=468

----------------------------19 Viz Čech, 2002

- 43 -

dívky % počet 47,9 209 52,1 186 100,0 n=395

celkem % počet % 53,5 433 50,2 46,5 430 49,2 100,0 863 100,0

Jak je však možné toto zjištění generalizovat je otázkou. Dostupnost těchto

služeb

je

ve

velkoměstě

brněnského

formátu

jistě

dalece

nad

celorepublikovým průměrem. Pro porovnání například Hofbauer uvádí, že v ČR využívá organizovaného volného času 15% dětí a mládeže do 26 let. 20 Shrnuto lze říci, že nejoblíbenější aktivitou ve volném čase je u chlapců sport, následován prací na počítači a videohrami. Na třetím místě figuruje pobyt venku s kamarády. U dívek je nejoblíbenější pobyt venku, následuje hra a umělecké činnosti (tanec, hra na hudební nástroj, působení ve sboru, výtvarné činnosti apod.) Jak je to s volným časem dospělých a potažmo pak celé populace? Na tuto otázku lze nalézt odpověď v současných výzkumech provedených Sociologickým ústavem AV České republiky roku 2004. Respondenty byli obyvatelé ČR ve věku od 15 let. Vzorek čítal 1056 dotazovaných. Výsledky se budu snažit přehledně interpretovat v následující tabulce.

Na otázku jak často… odpovídali respondenti v %

aspoň jednou za čtete časopisy posloucháte nahrávky např. na kazetě, CD se scházíte s přáteli, známými, sousedy čtete knížky cvičíte, sportujete si zvyšujete své odborné a jazykové znalosti chodíte na výlety do přírody, pěstujete turistiku chodíte do kina navštěvujete vinárny, kavárny, restaurace chodíte na koncerty populární hudby navštěvujete galerie, výstavy výtvarného umění

------------------------------------------------------20 Viz Hofbauer, 2004 21 Viz Co děláme ve svém volném čase, 2005

- 44 -

21

týden

měsíc

1/4 roku

rok

70 49 45 43 34 27 23 6 21 2 1

22 19 41 25 20 14 41 15 32 8 4

4 8 8 15 9 8 18 23 20 14 13

1 4 3 8 5 8 7 19 9 21 26

Z výsledků šetření zachycených v tabulce 1 vyplývá, že mezi zkoumanými formami trávení volného času je nejfrekventovanější četba časopisů, které se pravidelně aspoň jednou týdně věnuje 70 % české populace starší 15 let. Četbou knih se lidé ve svém volném čase zabývají rovněž často, i když celkově méně, než četbou časopisů. Poměrně oblíbenou aktivitou ve volném čase je i poslech nahrávek na kazetách, CD či jiných záznamových nosičích, kterému se pravidelně aspoň jednou týdně věnuje asi polovina (49 %) české populace. Vlastní pohybové aktivitě (sportu či cvičení) se pravidelně jednou za týden nebo častěji věnuje třetina (34 %) respondentů šetření. Více než čtvrtina (27 %) respondentů se podle vlastního vyjádření minimálně jednou týdně vzdělává v některém z cizím jazyce či odborném předmětu, dalších 30 % tak činí alespoň občas. Poměrně často lidé u nás tráví svůj volný čas ve společnosti svých přátel, známých či sousedů – 45 % minimálně jednou za týden, dalších 41 % alespoň jednou za měsíc. Více než polovina (53 %) českých občanů přitom nejméně jednou za měsíc zajde do restaurace, vinárny nebo kavárny, z toho 21 % zde tráví svůj volný čas jednou týdně či častěji. Další výzkumný výstup ze stejné sady výzkumných šetření se týkal konkrétně činností prováděných ve volném čase. Zjištění nám zpřehlední tato tabulka. 22 Znění otázky: Zkuste jednoduše říci, jakým způsobem nejčastěji trávíte volný čas. Aktivita % ze všech případů televize 37,2 sport aktivně 32,8 čtení (literatura, knihy, noviny, časopisy) 26,7 rodina 24,4 zahrádka 17,3 s přáteli, kamarády, známými 15,6 domácí práce, péče o domácnost 13,5 procházky 11,9 kino, divadlo, výstavy apod. 7,1 studium, učení 7,1 odpočinek, relaxace, spánek 6,7 kutilství, drobné opravy v domácnosti 6,4 počítač (programování, počítačové hry) 6,3 zájezdy, výlety, cestování, dovolená 6,2 chata, chalupa 4,4

---------------------------------------------------22 Viz Trávení volného času, 2005

- 45 -

Tabulka tedy demonstruje tu skutečnost, že nejoblíbenějším činnostem ve volném čase opět vévodí média. V tomto případě je to sledování televize, kterou upřednostňuje největší procento dotazovaných. Ve srovnání se situací před šedesáti lety lze zaznamenat drobný posun v oblibě trávení volných chvil s rodinou. Zatímco v minulosti to byla činnost dominantní, v dnešní době ustoupila na místo čtvrté, hned za aktivitami jako je sport, již výše jmenovaná televize a dokonce i překvapivě čtení časopisů , knih a novin. Může snad za to větší svoboda slova, širší nabídka tiskovin a větší otevřenost tisku? Každopádně dle četnosti, s jakou se česká veřejnost čtení novin a časopisů věnuje lze usuzovat, že se tato činnost stala pro veřejnost podstatně přitažlivější, než tomu bylo v minulosti. O tom svědčí onen obrovský posun v oblíbenosti. Dalším podstatným vývojem prošla i obliba sportu a pohybových aktivit ve volném čase, která vzrostla a dostala se co do oblíbenosti na druhé místo. A to dokonce i u dětí a mládeže. Dáme-li si to do souvislosti s rozvojem hřišť, sportovních klubů, spolků, vzrůstem aktivity škol a domů dětí a mládeže v tomto směru, je tento nárůst obliby sportovního volnočasového vyžití namístě. Stálou oblibu si udržují chvíle s přáteli a blízkými, které tradičně zabírají přední místa co do preferovaných volnočasových zábav. Naopak klesla obliba manuálních koníčků, kutilství, rybaření a domácích prací obecně. Dramatický je propad obliby chyt a chalup, který jsem ve své práci již jednou zmiňoval. Obrovské pozornosti si zasluhuje naopak vzrůst obliby činností seberozvoje. Studium a učení poráží dokonce v minulosti tolik preferované koníčky kutilství a chalupaření. Ve volném čase se objevuje nově nový fenomén, který přišel ruku v ruce s rozvojem informačních technologií. Je to patrně již u volnočasových aktivit mládeže. Práce s počítačem tu zaujímá stále výraznější postavení. Potěšující je i jistý nárůst samostatné kulturně-umělecké činnosti oproti minulosti, jež je nám patrný právě u dívek mladšího školního věku.

- 46 -

Aplikováno na kategorie volnočasových aktivit stanovených v práci, dojdeme k tomu, že zatímco v minulosti převládali činnosti duchovně-kulturní spotřeby společenského charakteru, lidé trávily nejraději volný čas v okruhu svých blízkých, v dnešní době došlo k podstatnému posunu. Dnešní doba se všeobecně prokázala být poslem nových alternativ, nabídek a možností trávení volného času. To se zákonitě promítlo i do preferovaných volnočasových aktivit. V dětském věku se počala do popředí dostávat činnost podněcující větší aktivitu jedince, nejoblíbenější jsou nově činnosti fyzické, chlapci rádi sportují a využívají nových nabídek vzniklých novou společenskou nabídkou. I u dospělých se těší sport a pohybové aktivity větší oblibě. Dále se přesouvá zájem veřejnosti na činnosti kulturně-duchovní spotřeby, které mají individuální charakter (četba knih, novin, sledování televize) a to na úkor obliby činností manuálních a kutilských koníčků. S trochou nadsázky by se dalo říci, že člověk minulosti trávil víkendy s rodinou a svými koníčky na chalupě, člověk dneška má více možností jak volný čas trávit, a proto se baví individuálně, rozmanitěji a všestranně aktivněji. Potěšující je, že dnešní volný čas myslí i na rozvoj osobnosti jedince, děti se již v mladším věku více kulturně projevují, ve věku dalším se člověk v čase volna i aktivně vzdělává. Čas přinesl i nové koníčky a zájmy, kam lze zařadit i narůstající zájem o osobní počítače. V jistém směru to může být přínosné, pokud se již od ranného věku jedinec snaží pomocí této techniky vzdělávat. Toto srovnání bych rád ukončil zamyšlením, co znamená pro společnost tento posun v aktivitách volného času. Zda se spolu s preferovanými činnostmi ve volném čase neposunuly i lidské hodnoty a pokud přece, pak jakým směrem? Trávíme-li dnes volný čas více výběrem z rozšiřující se nabídky, více aktivně ale také více individuálně, kdy každý dle své libosti volí aktivitu sobě blízkou z širokého spektra, nedochází tu k zastření výsadního práva rodiny a blízkých, kteří v minulosti byli dominantním prvkem volného času? V minulosti bylo ideálem trávit volný čas s rodinou a blízkými, dnes je časem prožitků a široké nabídky pro každého jedince. Znamená to i posun hodnot? Snad by tato otázka mohla být tématem pro nějakou další práci…

- 47 -

E. Shrnutí Úkolem tohoto shrnutí je zrekapitulovat stručně zjištění, ke kterým práce dospěla a vyzdvihnout znovu nejdůležitější body, kterým se text věnoval. V prvé řadě práce zkoumala jak se vyvíjel samotný pojem volného času. Potvrdil se fakt, že volný čas existoval ve společnosti již od nepaměti, pouze vlivem spatřováním jeho významu a proměny chápání jeho hodnoty se fenoménu volného času, tak jako ho chápeme dnes, přidělovala mnohdy odlišná označení. Práce dospěla k názoru, že i přesto že čas volna ( tedy prostor mimo činnost nutného zaměstnání) je přirozeným společenským fenoménem provázejícím lidstvo již od starověku, jeho označení „volný čas“ však nabyl pravou podstatu své definice až počátkem dělby práce spojené s nástupem industrializace. Až od této chvíle lze spatřovat počátek volného času jako společensko-historického fenoménu. Dále nás práce prováděla dějinami ve snaze odhalit soudobé chápání hodnoty času volna. Byli jsme svědky volného času jako výsady menšiny starověku, odhalili jsme vznik myšlenky seberozvoje v čase volna. Přes utopické teze středověkých myslitelů jsme se přehoupli k hodnotě volného času jakožto svobody jedince. Léta padesátá a šedesátá minulého století nám odhalila regenerační hodnotu volného času jakožto protikladu k namáhavé pracovní činnosti. A přes konzumní chápání volného času jsme se dostali až k dnešní tezi - snaze užít si volný čas a k hodnotě času volna coby prostoru pro hodnotné zážitky. Vývoj volného času jako společenského fenoménu zpřehlednil dějiny času volna od dob nejstarších až po současnost. Chybí-li nám k nejstarším dobám dochovaná prameny, tak jedním možným zdrojem jsou díla významných myslitelů a teoretiků, ze kterých je nám možno usuzovat na (i když v řadě případů idealizovanou) podobu tehdejšího času volna. Ke zmínce v této kapitole došly společenské změny ovlivňující oblast volného času, významné historické události, stejně jako vznik významných institucí a organizací volného času jako je kupříkladu skauting, tramping apod. Byl odhalen i jistý historický posun, co se rozsahu pracovní doby týče, kdy můžeme říci, že vlivem jejího zkracování, vzrůstající délky života a dalších faktorů čas volna neustále narůstá.

- 48 -

Práce identifikovala i problémové oblasti volného času, které se nástupem nových dějinných událostí dostali na scénu. Patří sem světová chudoba, která podstatné části světové populace omezuje příležitost, volného času náležitě využít. Také vzrůstající počet městské populace nutí k hledání nových strategií jak nakládat s prostorem pro volný čas, orientovat se v nepřeberném množství nových nabídek a alternativ trávení volného času a jak zamezit vzniku patologických jevů v tomto čase. Do historického přehledu byly zahrnuty v práci i vývojové etapy institucí zabývajících se volným časem které spadají do oblasti školství. Bylo zmíněno volnočasové působení školy, největší přínos škol lze v tomto směru spatřovat zejména v působení na děti prvého stupně v podobě školních družin. V pozdějším školním věku se těžiště volného času mládeže přesouvá spíše do mimoškolních aktivit trávení volného času. Práce odhalila nárůst volnočasových institucí mimo školu. Vzrůstající zájem o domy dětí a mládeže, stejně tak jako o spolky a sdružení působící v této oblasti. Tyto se po době totalitního útlumu dokázali přes toto složité období přenést a v současnosti se značně na trhu nabídek volnočasových činností etablovat. Ve své poslední části se práce metou historicko-srovnávací pokusila o detailní srovnání v oblasti volného času a to za posledních zhruba 50-60 let v našem státě. Závěr ke kterému dospěla bylo zjištění, že zhruba před padesáti až šedesáti lety stáli v popředí volnočasové aktivity společenského rázu. Ideálem trávení volného času byly chvíle s rodinou a blízkými. Oblíbenými kratochvílemi byl poslech médií, koníčky praktického rázu a kulturní požitky převážně společenského rázu. V kontrastu k tomu stojí volný čas dneška, kdy největší proměnou prošla paleta nabídek, institucí a alternativ trávení volného času. Vlivem toho se stal volný čas paletou možností z nichž volí především jedinec sám. Dnešní čas volna preferuje široké spektrum činností, z nichž nejvíce vyniká fyzická aktivita, kulturně-duchovní spotřeba individuálního charakteru, nově i individuální tvůrčí činnost a práce s informačními technologiemi. Volný čas se individualizoval, zpestřil svou nabídku alternativ, rozšířil se a stal se prostorem pro sbírání hodnotných zážitků.

- 49 -

F. Závěr Práce se svou povahou snažila především o zpřehlednění dějiny volného času, o historický pohled na zacházení s volným časem. Pod pojmem zacházení lze najít chápání hodnoty volného času, význam a náplň slova volný čas, tak jak ho tomuto pojmu soudobá společnost přisuzovala. Práce se zabývala tímto zacházením s časem volna jednak v dějinách společnosti, jednak poté také v detailním pohledu na konkrétním případě našeho státu v daném historickém období. Přínos práce spatřuji zejména v tom, že díky sledování historického vývoje tak podstatného jevu jakým je oblast volného času, práce dospěla k odhalení mnoha podstatných aspektů sféry volného času. Práce se tak sama o sobě připojila ke stále vzrůstající snaze o zpřehlednění a vědecké uchopení společenského jevu kterým je volný čas. A který jak tato práce odhalila, i přes svou relativně nedlouhou historii, kdy do společenského povědomí se dostala oblast volného času relativně nedávno, se svou povahou a významností stále více dostává do popředí společenských zájmů. Práce pro mě osobně měla obrovský přínos v tom, že na historickém pohledu na volný čas jsem dokázal zaznamenat hodnotný posun v této sféře za poslední půl století, a vlivem nových poznatků jsem dokázal více spatřovat hodnotu volného času, ke kterému on sám dospěl svým historickým vývojem. Kéž by se právě díky poznatkům z historie a historického vývoje jevů jako je volný čas dokázalo vytěžit maximum informací a díky tomu přispívat ke stále kvalitnějšímu a hodnotnějšímu trávení volných chvil. Kéž k je k tomu i má práce vítaným a hodnotným informačním pramenem poznání.

- 50 -

Seznam použitých zdrojů BIČÍK, Ivan. et. al. Druhé bydlení v Česku. Praha : UK Přírod.fakulta, 2001. 168 s. ISBN: 80-238-7002-5 CEJP, Martin. Postoje české veřejnosti k hodnotě, funkci a náplni volného času. Praha : Ústav pro výzkum kultury, 1974. 248 s. CO DĚLÁME VE SVÉM VOLNÉM ČASE? Tisková zpráva Soc.ústavu AV ČR, [online]. Praha: Soc.ústav AV ČR, 2005. 4 s. [použito 2006-03-26]. Dostupný z < http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100351s_oz40426.pdf>.

ČECH, Tomáš. Volný čas a způsob jeho trávení školáky v Brně, [online]. Brno: Katedra soc. pedagogiky Pedagogické fakulty MU v Brně, 2002. 6 s. [použito 2006-03-26]. Dostupný z . ČÍHOVSKÝ, Jaroslav. Příspěvek k poznání volného času dne studentů ped. fakulty Olomouc.Olomouc : Ped. F. UP, 1967. 146 s. HODNOTOVÁ ORIENTACE ČESKÉ VEŘEJNOSTI Tisková zpráva Soc.ústavu AV ČR, [online]. Praha: Soc.ústav AV ČR, 2005. 1 s. [použito 2006-03-26]. Dostupný z < http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100433s_ov50107.pdf>. HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Praha : Portál, 2004. 176 s. ISBN: 80-7178-927-5 MASARIK, Pavol, MASARIKOVÁ, Anna. Vybrané kapitoly z pedagogiky volného času. Nitra : Univerzita Konštantína Filozofa, 2002. 204 s. ISBN: 80-968735-0 OPASCHOWSKI, H.W., Freizeitpädagogik. Hamburg : Rowohlt-König, 1989. PÁVKOVÁ, Jiřina. et al. Pedagogika volného času. Teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. Praha : Portál, 2001. 231 s. ISBN: 80-7178-711-6 PŘADKA, Milan. Kapitoly z dějin pedagogiky volného času. Brno : Ped.fak. MU, 1999. 95 s. ISBN: 80-210-2033-4

- 51 -

SKALKOVÁ, Jarmila. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 209 s. ISBN: 80-

SOCIALIA 2000 „Mládež a volný čas“ , Sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Hradci Králové 10. a 11. října 2000, Ústav Soc. studií Ped.fak. UHK v H. Králové, H.Králové : Gaudeamus, 2001. 429 s. ISBN: 80-7041-7041-760-9 SPOUSTA, Vladimír. et al. Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno : MU, 1997. 183 s. ISBN: 80-2101-007-X TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU Tisková zpráva Soc.ústavu AV ČR, [online]. Praha: Soc.ústav AV ČR, 2005. 2 s. [použito 2006-03-26]. Dostupný z < http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100351s_oz405263.pdf>.

TUČEK, Milan.. a kol. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha : SLON, 2003. 223 s. ISBN: 80-85850-88-5 VÁŽANSKÝ, Mojmír. Základy pedagogiky volného času. Brno : Print-Typia, 2001. 179 s. ISBN: 80-86384-00

- 52 -