ZABEZPEČENÍ ŽEN V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Martina Mateová

ZABEZPEČENÍ ŽEN V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Věra Štangová, CSc. Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Datum vypracování: únor 2013

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne: podpis

Poděkování Děkuji vedoucí mé diplomové práce paní Doc. JUDr. Věře Štangové, CSc. za její cenné připomínky a pomoc při zpracování práce.

OBSAH Obsah Úvod ............................................................................................................................1 1

Historický vývoj sociálního zabezpečení na našem území, zejména zabezpečení

žen v těhotenství a mateřství.........................................................................................4 1.1

Počátky sociálního zabezpečení ....................................................................4

1.2

Moderní formy sociálního zabezpečení .........................................................5

1.3

Sociální zabezpečení na našem území v první polovině 20. století.................6

1.4

Změny v sociálním zabezpečení po II. světové válce a v období socialismu ..7

1.4.1 1.5 2

Zabezpečení žen a rodin v období socialismu ........................................8

Sociální zabezpečení po roce 1989.............................................................. 10

Ochrana těhotných žen a matek na mezinárodní úrovni....................................... 12 2.1

Organizace spojených národů...................................................................... 12

2.2

Mezinárodní organizace práce..................................................................... 12

2.3

Rada Evropy ............................................................................................... 14

3

Ochrana žen v těhotenství a mateřství v rámci Evropské unie ............................. 15

4

Dávky poskytované ze systému nemocenského pojištění .................................... 18 4.1

Systém nemocenského pojištění .................................................................. 18

4.2

Peněžitá pomoc v mateřství......................................................................... 19

4.2.1

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství................................................ 20

4.2.2

Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství ...................................... 22

4.2.3

Přerušení výplaty peněžité pomoci v mateřství .................................... 24

4.2.4

Výše peněžité pomoci v mateřství ....................................................... 26

4.2.5

Vzdání se nároku na výplatu dávky a souběh nároků na výplatu dávky 26

4.3

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství......................................... 27

4.3.1

Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství................... 28

4.3.2

Podpůrčí doba u vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství.... 30

4.3.3

Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství ..................... 30

4.4

Nemocenské ............................................................................................... 31

4.4.1

Nárok a podpůrčí doba u nemocenského v souvislosti s těhotenstvím a

porodem 31

4.5

Ošetřovné.................................................................................................... 32

4.5.1 4.6 5

Podpůrčí doba a výše ošetřovného ....................................................... 34

Koordinace výplaty dávek v mateřství v Evropské unii ............................... 34

Dávky poskytované ze systému státní sociální podpory ...................................... 36 5.1

Systém státní sociální podpory .................................................................... 36

5.2

Rodičovský příspěvek ................................................................................. 37

5.2.1

Nárok na rodičovský příspěvek ........................................................... 37

5.2.2

Výše rodičovského příspěvku .............................................................. 38

5.2.3

Více nároků na rodičovský příspěvek v rodině .................................... 39

5.2.4

Osobní celodenní řádná péče o dítě ..................................................... 40

5.2.5

Osobní celodenní řádné péče o dítě při jeho navštěvování předškolního

zařízení či péči jiné osoby................................................................................... 42 5.2.6 5.3

Souběh peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku ........... 43

Porodné ...................................................................................................... 44

5.3.1

Nárok na porodné................................................................................ 44

5.3.2

Výše porodného .................................................................................. 46

5.4

Přídavek na dítě .......................................................................................... 46

5.4.1

Nárok a výše přídavku na dítě ............................................................. 47

5.4.2

Výplata přídavku na dítě ..................................................................... 47

5.5

Výplata dávek státní sociální podpory prostřednictvím karty sociálních

systémů .................................................................................................................. 48 6

Ochrana

těhotných

žen,

matek

a

zaměstnanců

pečujících

o

děti

v pracovněprávních vztazích ...................................................................................... 49 6.1

Pracovní podmínky zaměstnankyň - matek.................................................. 50

6.2

Pracovní podmínky zaměstnanců pečujících o děti...................................... 51

6.2.1

Pracovní cesta a přeložení ................................................................... 51

6.2.2

Úprava pracovní doby ......................................................................... 52

6.3

Přestávky ke kojení ..................................................................................... 53

6.4

Mateřská a rodičovská dovolená ................................................................. 54

6.4.1

Mateřská dovolená .............................................................................. 54

6.4.2

Rodičovská dovolená .......................................................................... 55

6.4.3

Převzetí dítěte do péče a volno s tím související .................................. 55

6.4.4

Dovolená po skončení mateřské a rodičovské dovolené....................... 56

6.4.5

Přerušení a předčasné skončení mateřské a rodičovské dovolené ......... 57

6.5

Další překážky v práci v souvislosti s těhotenstvím a rodičovstvím ............. 57

6.6

Ochrana pracovního poměru zaměstnankyň v těhotenství a mateřství.......... 58

Závěr.......................................................................................................................... 61 Seznam literatury: ...................................................................................................... 67 Resumé ...................................................................................................................... 69 Summary.................................................................................................................... 70

ÚVOD Tématem této práce je zabezpečení žen v těhotenství a mateřství v právu sociálního zabezpečení. Jedná se o aktuální téma, a to z pohledu jednotlivce i z pohledu společnosti a státu. Založení rodiny je jedním z největších kroků v životě člověka. Předchází mu řada otázek, rozhodování, a je provázeno mnoha změnami v osobním i pracovním životě. Zvláště žena při ní prochází značnou proměnou fyzickou, psychickou a sociální. Narození dítěte je sociální událostí, která zasáhne rodinu významně i po finanční stránce. Příchod nového člena do rodiny znamená zvýšené výdaje v souvislosti s pořízením nezbytné výbavy, a následně s výživou a výchovou dítěte. Zároveň ale dochází ke snížení příjmu rodiny, jelikož je matka nucena dočasně přerušit svou výdělečnou činnost z důvodu těhotenství a porodu, a následně buď ona, nebo druhý rodič obvykle přeruší či omezí své zaměstnání kvůli péči o dítě. Z pohledu státu je důležitá porodnost. Její pokles a stárnutí populace s sebou nese řadu problémů v sociální oblasti. Zájmem státu je tedy podpora rodin s dětmi, žen na mateřské a rodičovské dovolené, podpora sladění pracovního a rodinného života a celková motivace mladých lidí k založení rodiny. K tomuto cíli mají vést i dávky poskytované státem za účelem kompenzace zhoršené finanční situace rodiny v souvislosti s narozením dítěte. Neméně důležité jsou ale i ostatní formy podpory rodin s dětmi v dalších oblastech. Lze zmínit například daňové zvýhodnění, poskytování sociálních služeb, zřizování zařízení předškolní péče nebo pomoc při sladění rodičovství a pracovního života formou podpory vzniku dětských skupin či školek zřizovaných zaměstnavateli. Zároveň je nezbytné informovat veřejnost o možnostech, které jsou rodičům nabízeny, aby se neomezovali pouze na pasivní příjem sociálních dávek, ale využívali možností, díky kterým se budou moci věnovat jak péči o dítě a jeho výchově, tak i seberealizaci v pracovním životě a aktivnímu zlepšování finanční situace rodiny. Vyčerpat téma podpory žen v rodičovství a mateřství v komplexní podobě není v práci tohoto rozsahu možné, proto jsem se zaměřila pouze na základní a nejčastěji využívané instituty práva sociálního zabezpečení. S nimi ovšem úzce souvisí ochrana matek a zaměstnanců pečujících o děti i z hlediska pracovního práva. Z tohoto 1

důvodu je pro zachycení tématu nezbytné věnovat samostatnou kapitolu i otázce pracovněprávní. Cílem této práce je popsat a analyzovat v současnosti využívané způsoby zabezpečení žen v době těhotenství a po porodu, a také možnosti rodičů, kteří pečují o malé děti. Práce se snaží poukázat na pozitiva a negativa současné právní úpravy a zachytit její využití v praxi včetně důsledků, které se odrážejí ve fungování rodiny. Analýza vychází z historického vývoje i z aspektů, které s sebou nese členství České republiky v mezinárodních organizacích a Evropské unii. V názvu práce jsou zmíněny pouze ženy, avšak právní úprava směřuje k rovnosti a v praxi postupně dochází k tomu, že se řada institutů týká také mužů - otců, kteří pečují o dítě. Proto je v diplomové práci často užíváno pojmu rodič, namísto matka, pokud se nejedná o zabezpečení či ochranu zaměřenou výlučně na ženy v těhotenství, době po porodu, či v období kojení. Diplomová práce je členěna do šesti kapitol, které se skládají z podkapitol. Kapitola první nabízí pohled na historii sociálního zabezpečení na našem území, zejména s důrazem na vývoj zabezpečení žen v těhotenství a mateřství, a to od dob prvobytně pospolné společnosti až po současnost. Pozornost je věnována především vývoji zabezpečení žen v těhotenství a mateřství v 60. a 70. letech 20. století. Je tomu tak zejména proto, že současná právní úprava vychází z historické tradice, která zakotvila standardy fungování sociálního zabezpečení žen v těhotenství a mateřství i když došlo k důležitému dalšímu vývoji. Druhá kapitola pojednává o ochraně matek a rodičů pečujících o děti z hlediska nejvýznamnějších mezinárodních organizací zabývajících se mimo jiné touto problematikou. Z členství v nich vyplývají České republice závazky, které se promítají do právní úpravy jednotlivých institutů. Těmito organizacemi jsou Organizace spojených národů, Mezinárodní organizace práce a Rada Evropy. Kapitola třetí dává do souvislosti českou právní úpravu s principy ochrany a zabezpečení těhotných žen a rodičů, které mají původ v právu Evropské unie, jejíž je Česká republika součástí. Tyto principy tvoří základ pro národní právní úpravy jednotlivých států, a stejně tak je tomu v případě České republiky Další dvě kapitoly tvoří jádro práce. Kapitola třetí je jednou ze stěžejních částí a podrobně rozebírá dávky, které jsou poskytovány v souvislosti s těhotenstvím a 2

mateřstvím ze systému nemocenského pojištění. Nejprve je nastíněn princip fungování tohoto systému, dále následují podkapitoly věnované jednotlivým dávkám. Jedná se o dávky vyplácené většině žen (peněžitá pomoc v mateřství) nebo o dávky které jsou využívány jen okrajově (vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství). Zmíněny jsou však i ty dávky, které nejsou primárně určeny k zabezpečení žen v těhotenství a mateřství, přesto jsou k tomuto účelu v určitých situacích využívány (nemocenské, ošetřovné). V závěru kapitoly se nachází i stručná zmínka o koordinaci vyplácení dávek v Evropské unii. Kapitola pátá je věnována systému státní sociální podpory, konkrétně dávkám, jejichž cílem je zabezpečení rodin s malými dětmi. Po obecném seznámení se systémem státní sociální podpory následuje analýza dávek poskytovaných bez ohledu na příjem rodiny (rodičovský příspěvek) a dávek poskytovaných v závislosti na výši příjmu rodiny (porodné, přídavek na dítě). Poslední podkapitola objasňuje aktuální otázku – poskytování dávek státní sociální podpory prostřednictvím karty sociálních systémů. Šestá kapitola je věnována souvisejícím prvkům ochrany žen v těhotenství a mateřství v pracovněprávních vztazích. Jejich výčet a stručný popis doplňují předcházející kapitoly, aby bylo možné pochopit systém ochrany a podpory těhotných žen a rodičů komplexně. Důvodem je, že z pohledu historického vývoje a mezinárodního kontextu je právo sociálního zabezpečení s pracovním právem úzce spjato, a teprve při vzájemném doplnění obou oborů tvoří téma, které je obsahem této práce, celek. Diplomová práce vychází z právní úpravy účinné ke dni 1. února 2013.

3

1 HISTORICKÝ VÝVOJ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ NA NAŠEM ÚZEMÍ, ZEJMÉNA ZABEZPEČENÍ ŽEN V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ 1.1 Počátky sociálního zabezpečení Od počátku fungování lidské společnosti existovaly určité formy zabezpečení osob, které si samy nebyly schopny obstarat obživu. Starost o takové osoby nesla na svých bedrech zejména rodina, která nemohoucím členům obstarávala obživu a chránila je. Postupně se v této oblasti začala angažovat církev, následně obec, a teprve později stát. Prvotní formy sociálního zabezpečení fungovaly na principu solidarity bohatých s chudými a poskytování almužny. Na jakoukoli sociální pomoc nebyl žádný právní nárok. Zabezpečení žen v těhotenství a mateřství bylo především záležitostí rodiny, zejména muže, živitele. Stát jako takový se touto problematikou nezabýval. Ve středověku byla významným institutem zabezpečení hornická bratrstva, která byla zřizována s cílem zabezpečit horníky v době, kdy nemohli pracovat, a také pozůstalé po těchto zaměstnancích. V rámci hornických bratrstev vznikaly podpůrné pokladny, do kterých přispívali sami horníci, ale i jejich zaměstnavatelé. Povinné zřizování bratrských hornických pokladen bylo uzákoněno teprve v roce 1854. Ve středověku docházelo ke zřizování svépomocných podpůrných spolků také v rámci cechů. Měly za cíl pečovat o osoby, které nejsou samy schopny práce, ať už z důvodu stáří, či fyzické nezpůsobilosti. Chudina se snažila zajistit si obživu žebráním, což bylo v českých zemích dlouhodobým problémem. Roku 1661 bylo patentem uzákoněno právo žebrat pouze chudině práce neschopné. Od konce osmnáctého století se o péči o chudé a nemocné začala církev dělit se státem. Bylo tomu tak od roku 1785, kdy došlo k vydání nařízení pro Království české, které uložilo vrchnosti povinnost podílet se na péči o chudé a nemocné. Církev ale nadále vytvářela chudinské ústavy, a to až do devatenáctého století, kdy se péče o chudé stala povinností obce. Od roku 1868 byla chudinská péče poskytována pouze těm

4

potřebným, kteří měli na území obce domovské právo. Obec poskytovala chudým stravu a ubytování v chudobincích a obecních pastouškách. Po nástupu Marie Terezie bylo v souvislosti s reformou státní správy nutné upravit postavení úředníků, kterými nově nebyli jmenováni šlechtici, nýbrž odborníci bez šlechtického titulu, kteří byli nazýváni laiky. Na rozdíl od šlechticů, kteří tyto úřady zastávali dříve, nebyli laici ve stáří a nemoci zabezpečeni svým majetkem, proto bylo třeba zavést penzijní normály. Roku 1771 pro vdovy a sirotky po zaměstnancích, kteří věrně sloužili, a roku 1781 pro zaměstnance, kteří se po alespoň deseti letech uspokojivé služby stali neschopnými práce.1

1.2 Moderní formy sociálního zabezpečení Moderní

formy

sociálního

zabezpečení

jsou

charakterizovány

zejména

přenesením odpovědnosti na stát. Počátky moderních forem sociálního zabezpečení se datují do devatenáctého století, což má souvislost především se zrušením nevolnictví, ke kterému došlo roku 1781. Venkovské obyvatelstvo začalo migrovat do měst, rozvíjet se začala průmyslová výroba a s tím souvisel i nárůst zaměstnávání dělníků. Ukázalo se jako nutné začít zabezpečovat tyto zaměstnance pro případ mimořádné události, která má za následek zhoršení ekonomické situace. Jelikož dělníky v továrnách často postihovaly pracovní úrazy, jednalo se především o úpravu zabezpečení v případě úrazu či nemoci. Začaly vznikat spolkové nemocenské pokladny, nejprve ve formě dobročinných spolků, později byl nad nimi zaveden státní dohled. Jejich cílem bylo zabezpečit dělníky v nemoci a byly upraveny několika zákony. Zodpovědnost samotných dělníků se ukázala jako nedostatečná, proto bylo třeba nastavit pravidla a zavést pojištění povinné. Důraz byl tedy kladen především na nemoc a úraz, zatímco zabezpečení žen v těhotenství a mateřství bylo opomíjeno. Co se týče zabezpečení žen a dětí, upraveno bylo pouze pro vdovy a sirotky po vojenských vysloužilcích. Právní kroky v této oblasti byly na našem území ovlivněny vývojem v zahraničí. Významným krokem bylo zavedení povinného sociálního pojištění v RakouskuUhersku, které bylo inspirováno Bismarckovou reformou v Německu. Zákon o nemocenském pojištění dělníků byl přijat v roce 1888, společně se zákonem o 1

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 97880-7400-322-6., str. 26 - 28

5

úrazovém pojištění dělníků, účinnosti nabyl 1. 8. 1889. Pro zabezpečení žen v těhotenství a mateřství měl značný význam zákon o nemocenském pojištění dělníků č. 33/1888 ř. z., který zavedl pojištění obligatorní. Nárok čerpat z něj peněžní a věcné dávky měli pouze pojištěnci, jejich rodinní příslušníci nikoli. Ženám, které byly pojištěny, vyplýval nárok na bezplatnou pomoc porodní asistentky, či lékaře při porodu, a dále na léky a léčebné pomůcky. Pojištěné ženy měly ode dne porodu nárok na pomoc ve formě peněžité podpory ve výši nemocenského po dobu čtyř týdnů. Posledním ze tří významných zákonů pak byl zákon o bratrských pokladnách č. 127/1889 ř.z.. Pojistné na povinné veřejnoprávní pojištění vyplývající z těchto zákonů platili jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé. Roku 1909 nabyl účinnosti zákon č. 1/1907 ř.z. o penzijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných.2

1.3 Sociální zabezpečení na našem území v první polovině 20. století Po vzniku Československa došlo k převzetí rakousko-uherské právní úpravy, a postupně ke vzniku nových právních předpisů. Péči o chudé sice nadále vykonávala církev a obce, jak tomu bylo dříve, stát ovšem začal významněji upravovat sociální situaci zaměstnanců, a to jak soukromých, tak státních. Nutno ale zmínit, že zde byla značná diferencovanost mezi oběma skupinami, přičemž zaměstnanci státní měli výhodnější postavení. Zákon č. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří nabyl účinnosti dne 1. července 1926. Podle tohoto zákona byli pojištěni všichni zaměstnanci, kromě těch, kteří z něj byli výslovně vyloučeni. Vztahoval se především na dělníky. Dávkami nemocenského pojištění bylo nemocenské, které se poskytovalo maximálně po dobu jednoho roku, dále věcné dávky v podobě lékařské pomoci a léčiv, a v neposlední řadě nemocenské ošetřování. Z nemocenského pojištění dále plynulo pohřebné a pomoc v mateřství.3 Zaměstnávání žen se stalo rozšířenější skutečností, než tomu bylo v dřívějších dobách, a proto jejich situace vyžadovala právní úpravu. Pojištěné zaměstnankyně a manželky pojištěných zaměstnanců měly dle §95 tohoto zákona nárok na dávky 2

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 97880-7400-322-6., str. 28 - 30 3 TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 97880-7400-322-6., str. 30 - 31

6

v mateřství, které byly poskytovány po dobu šesti týdnů před porodem a šesti týdnů po porodu, a to ve výši nemocenského, jehož výše byla diferencována dle deseti mzdových tříd. Ženy měly dále při porodu nárok na bezplatnou pomoc porodní asistentky či lékaře. Zároveň měly zaměstnankyně nárok na jednorázový příspěvek při slehnutí a při obtížích v těhotenství. Až do doby dvanácti měsíců po porodu měly ženy nárok na příspěvek za kojení.4 Přestože se počty zaměstnankyň zvyšovaly, bylo jich v poměru k manželkám stále minimum. Zároveň došlo k zastřešení nemocenského pojištění nemocenskou pojišťovnou, a pojištění invalidního a starobního Ústřední sociální pojišťovnou. Na placení důchodového a sociálního pojištění se rovným dílem podíleli zaměstnanci a zaměstnavatelé, pojištěnci byli rozděleni do čtyř tříd, a měli nárok na starobní a invalidní důchod, vyrovnávací příplatky k důchodům, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod a odbytné. Veřejní zaměstnanci, jejichž postavení nebylo upraveno zákonem č. 221/1924 Sb. se roku 1925 dočkali zákona č. 221/1925 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců. Pojištění bylo prováděno prostřednictvím Léčebného fondu veřejných zaměstnanců. V roce 1929 došlo k zavedení státní starobní podpory zákonem č. 43/1929 Sb. z. a n. Zákon se týkal zaměstnanců, ale také samostatně výdělečně činných občanů, v případě že splňovali zákonné podmínky.5

1.4 Změny v sociálním zabezpečení po II. světové válce a v období socialismu Po skončení druhé světové války nedošlo k žádným výrazným změnám v zákonodárství, které bylo převzato z 1. republiky. Jediným významným právním předpisem, který byl v této době přijat, je zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění. Jednalo se o velmi moderní a pokrokový předpis, který zlepšil sociální situaci pojištěnců tím, že zvýšil dávky a postaral se i o jejich zrovnoprávnění. Zároveň byla vytvořena jednotná soustava národního pojištění, která vycházela z Beveridgeova modelu. 4

KOLDINSKÁ, Kristina. Gender a sociální právo: rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xv, 240 s. ISBN 978-80-7400-343-1. str. 150 5 TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 97880-7400-322-6., str. 31 - 32

7

Zásadní změny postihly právo sociálního zabezpečení až po roce 1948. Stát převzal sociální péči o občana do svých rukou a došlo tak k upuštění od systému pojišťovacího. Dělo se tak pod vlivem ideologie Sovětského svazu. Zdravotnictví bylo roku 1950 znárodněno a nemocenské pojištění spravovalo Revoluční odborové hnutí. Roku 1956 byly přijaty dva významné zákony: zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení. Šlo o první významnou reformu v oblasti práva sociálního zabezpečení, které měla vyhovovat nové situaci ve státě. Druhá reforma poté proběhla v šedesátých letech, kdy byl přijat zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 103/1964., o sociálním zabezpečení družstevních rolníků. 6

1.4.1 Zabezpečení žen a rodin v období socialismu Po druhé světové válce nastaly značné změny v postavení žen ve společnosti. Ženy ve velkém nastupovaly do práce, jelikož byl nedostatek pracovních sil. Tomu se musely přizpůsobit právní předpisy. Zákon č. 99 z roku 1948 však vycházel ještě z předválečné tradice, že byla žena v domácnosti. I z tohoto důvodu v něm nalezneme ustanovení §31, které upravuje výpomoc v domácnosti pro ženy, které pečují o domácnost a alespoň jedno dítě, ale jsou z důvodu těhotenství či nemoci hospitalizovány, nebo upoutány na lůžko. Tento zákon dále rozšířil pomoc v mateřství tak, že ženě náležela z pojištění i dětská výbava jakožto věcná dávka. Zavedena byla jednorázová dávka porodného, a to i v případě družky pojištěného muže. Na základě tohoto zákona náležela ženě peněžitá pomoc v mateřství po dobu 18 týdnů. Podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců ženám náležela peněžitá pomoc v mateřství v délce 18 týdnů. Pokud žena pracovala před vznikem sociální události déle než pět let v témže podniku, náležela jí ve výši až 90% mzdy. Nadále existovala jednorázová dávka podpory při narození dítěte. Souvislost s péčí o dítě měla i dávka při ošetřování člena rodiny. Ústava z roku 1960 deklarovala ochranu státu nad mateřstvím a rodinou, což se konkrétně projevilo v zakotvení zapojení žen do pracovního procesu s ohledem na 6

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 97880-7400-322-6., str. 32 – 34

8

jejich fyziologické odlišnosti a také jejich mateřskou funkci. Ústava přímo zakotvila zvláštní pracovní podmínky žen, péči v těhotenství a mateřství a rozvoj zařízení pro děti, které by ženám umožnily věnovat se práci. V šedesátých a sedmdesátých letech zaznamenalo zabezpečení rodin s dětmi značný rozvoj v souvislosti s propopulační politikou státu. Cílem bylo zvýšení populace v Československu, proto bylo nutné učinit takové změny, které budou motivovat mladé lidi k uzavření manželství a založení rodiny. Kromě rozvoje bydlení pro mladé rodiny, systému předškolních zařízení, došlo také k finanční podpoře matek a rodin s dětmi vůbec. V socialistické společnosti byl kladen důraz na takzvaná dvoukariérová manželství, a bylo tedy nutné zajistit ženám příhodné pracovní podmínky, dávky sociálního zabezpečení a jiné benefity. Zaměstnání žen bylo běžnou věcí, a tomu bylo potřeba přizpůsobit celkové zabezpečení žen. V tomto období tedy vznikla celá řada zákonů upravujících tuto problematiku. Významný byl zákon č. 58/1964 Sb., o zvýšení péče o těhotné ženy a matky, kterým byla prodloužena mateřská dovolená na 22 týdnů. Byla také zavedena neplacená mateřská dovolená do jednoho roku věku dítěte. Zákon č. 67/1965 Sb., o některých

změnách

v nemocenském

pojištění

zavedl

vyrovnávací

příspěvek

v těhotenství a mateřství. Mateřská dovolená byla zákonem č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a přídavcích na děti z nemocenského pojištění, prodloužena na 26 týdnů. V roce 1969 byl zaveden mateřský příspěvek, který náležel ženě až do jednoho roku věku dítěte v případě, že toto dítě neumístila do zařízení péče o děti. Mateřský příspěvek byl později upraven zákonem č. 107/1971 Sb. o mateřském příspěvku.7 Další významné změny nastaly v roce 1975. Došlo ke zlepšení podmínek pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství při opakovaném porodu. Významným právním předpisem té doby byl zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, který zahrnoval i sociální péči o matky a rodiny. V následující dekádě pak došlo k dalšímu zvýšení peněžité pomoci v mateřství v roce 1982, dále k zdokonalení jeho poskytování zákonem z roku 1984, a důležitý byl 7

KOLDINSKÁ, Kristina. Gender a sociální právo: rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xv, 240 s. ISBN 978-80-7400-343-1. str. 151 – 155 ŠTANGOVÁ, Věra. Postavení těhotných žen a matek v pracovním právu a právu sociálního zabezpečení. Vyd. 1. Praha: Universita Karlova, 1987, 100 s. 21 - 23

9

také zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, který setrval v platnosti až do poloviny devadesátých let.8 Žena měla možnost zůstat s dítětem doma až do tří let jeho věku. Nejprve čerpala mateřskou dovolenou a v období od jednoho roku do dvou let věku dítěte měla nárok na další mateřskou dovolenou. Celou tuto dobu pobírala mateřský příspěvek, a zároveň nemohl zaměstnavatel až do tří let věku dítěte zrušit s touto ženou pracovní poměr. Tím byly položeny základy úpravě, která platí dodnes. 9 Co se týče pracovněprávní ochrany těhotných žen a matek, věnoval se jí zákoník práce z roku 1965. Nalezneme v něm výčet prací, které byly zakázány všem ženám, jelikož by mohly být škodlivé pro jejich zdraví, nebo mateřské poslání. Tyto zakázané práce bylo možno dále rozšířit pro ženy v těhotenství a v době devíti měsíců po porodu. S tím souvisela i úprava dočasného převedení těhotné ženy na jinou práci. Rovněž byla podrobně upravena práce přesčas, pracovní cesty, přeložení, úprava pracovní doby a zákaz nočních prací. Ty byly absolutně zakázány těhotným ženám a matkám do jednoho roku věku dítěte. Matkám byla poskytována mateřská dovolená, nejprve době trvání 22 týdnů, ale později byla prodlužována. Kojící ženy měly nárok na přestávky ke kojení. V době socialismu byly položeny základy i ochraně pracovního poměru těhotných žen a matek (i osamělých otců).10

1.5 Sociální zabezpečení po roce 1989 Po roce 1989 se změnila nejen politická situace v zemi, ale i možnosti jednotlivců a pohled společnosti na rodinu. Mladí lidé získali možnost volby zda budou studovat, cestovat či budovat kariéru a došlo tak k oddalování uzavírání sňatků, zvyšoval se věk prvorodiček a klesala porodnost. Toto bylo jedním z důvodů, pro které přestala být dosavadní úprava sociálního zabezpečení vyhovující. V nových podmínkách, které byly

8

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 97880-7400-322-6., str 32 – 34 ŠTANGOVÁ, Věra. Postavení těhotných žen a matek v pracovním právu a právu sociálního zabezpečení. Vyd. 1. Praha: Universita Karlova, 1987, 100 s. str. 23 9 ŠTANGOVÁ, Věra. Postavení těhotných žen a matek v pracovním právu a právu sociálního zabezpečení. Vyd. 1. Praha: Universita Karlova, 1987, 100 s. str. 75 - 79 10 KOLDINSKÁ, Kristina. Gender a sociální právo: rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xv, 240 s. ISBN 978-80-7400-343-1. str. 155 – 156 ŠTANGOVÁ, Věra. Postavení těhotných žen a matek v pracovním právu a právu sociálního zabezpečení. Vyd. 1. Praha: Universita Karlova, 1987, 100 s., str. 58 - 70

10

způsobeny změnami ve společnosti, se jevila jako příliš těžkopádná a nedostatečně flexibilní. Politický, ekonomický a společenský vývoj směřoval k tomu, aby byla zodpovědnost za zabezpečení při nepříznivé sociální události přenesena ze státu na jedince samotného. K tomuto cíli měla směřovat i nová právní úprava sociálního zabezpečení. Jako nutnost se ukázalo provést společně s ekonomickou reformou i reformu sociální a přechod od sociálního zabezpečení k sociálnímu pojištění. Nemocenské a důchodové pojištění bylo nově zastřešeno pod Českou správou sociálního zabezpečení. Sociální reforma proběhla ve třech etapách, kdy došlo nejprve k vytvoření záchranné sociální sítě, pak k vyloučení pojistného z daňového systému a nakonec k přijetí dvou významných zákonů v roce 1995. Jednalo se o zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Tento zákon upravoval zabezpečení rodin s dětmi, a jeho cílem bylo sjednotit do té doby poněkud roztříštěnou úpravu. Zavedeny byly dávky závislé na přijmu i nezávislé, pro které se běžně užívá označení testované a netestované. V roce 1997 byl přijat zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Po roce 2000 se vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji odehrávaly změny zejména na poli důchodového pojištění, které měly za cíl reformovat stávající stav. Zvyšoval se věk odchodu do důchodu a potřebná doba pojištění. Změny se odehrály i v důchodech invalidních - zrušen byl invalidní důchod částečný a úplný, a nově užívá tří stupňů invalidního důchodu. Výrazné změny zaznamenalo také pojištění nemocenské a úrazové, které se osamostatnilo. I v oblasti sociální péče došlo ke vzniku nových právních předpisů.11

11

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str 34 - 36

11

2 OCHRANA TĚHOTNÝCH ŽEN A MATEK NA MEZINÁRODNÍ ÚROVNI Ochrana žen v těhotenství a mateřství je upravena nejen vnitrostátním právem, ale existuje řada dokumentů mezinárodních organizací, které se této problematice ve větší či menší míře věnují, a zakotvují základní principy ochrany těchto osob na mezinárodní úrovni.

2.1 Organizace spojených národů Na půdě OSN došlo roku 1948 k přijetí Všeobecné deklarace lidských práv, která měla za cíl deklarovat právo každého člověka na dodržování základních lidských práv a právo na sociální zabezpečení. Zmíněno je zde i právo na ochranu mateřství a dětství, bez ohledu na manželský původ. Roku 1966 došlo k přijetí dvou významných dokumentů - Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Z hlediska zabezpečení těhotných žen a matek je důležitý druhý z nich, jenž uvádí, že ženám v průběhu těhotenství, matkám po porodu a rodině vůbec má být poskytnuta největší možná ochrana.12 Tím je v článku 10 odst. 2 myšlena placená mateřská dovolená, a požitky ze sociálního zabezpečení. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 se zabývá ochranou žen před diskriminací politickou a kulturní, ale i v sociální oblasti.13

2.2 Mezinárodní organizace práce Důležitou roli hraje také Mezinárodní organizace práce, která je specializovanou agenturou OSN. Svými úmluvami, které jsou pro členské státy závazné, upravila například minimální standarty sociálního zabezpečení, tedy i dávky v mateřství a dávky

12

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 49 - 50 13 CHVÁTALOVÁ, Iva a Kristina KOLDINSKÁ. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 290 s. ISBN 978-80-7380-374-2. str. 59

12

poskytované rodinám. Stalo se tak Úmluvou o minimálních normách sociálního zabezpečení z roku 1952.14 V rámci Mezinárodní organizace práce byly přijaty úmluvy, které mají přímou souvislost s ochranou žen v těhotenství a mateřství. Úmluva o ochraně mateřství č. 103 z roku 1952 zakotvila povinnost zaměstnavatele poskytnout ženě mateřskou dovolenou v délce dvanácti týdnů (šesti týdnů před porodem a v šestinedělí), dávky v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím v takové výši, aby zajistily zdravý vývoj ženy a dítěte, bezplatnou lékařskou péči, a ochranu jejího pracovního poměru, včetně přestávky na kojení v délce 30 minut. Toto rozšířila Úmluva o ochraně mateřství č. 183 z roku 2000 o ochranu ženy před diskriminací z důvodu těhotenství a mateřství. Dále pak byla přijata Úmluva č. 175 z roku 1994 o práci na částečný úvazek. Přestože se vztahuje na všechny zaměstnance, v praxi se týká převážně žen, jelikož jsou to právě ženy, které většinou pečují o děti, a částečný úvazek jim má pomoci zkoordinovat pracovní a rodinný život. Důležitým dokumentem pro ochranu mateřství a rodičovství je Úmluva č. 156 o rovných příležitostech a rovném zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi s rodinnými odpovědnostmi. Cílem je umožnit mužům a ženám sladit zaměstnání a péči o rodinu. Mezinárodní organizace práce rovněž vydává doporučení, z nichž některá souvisí s ochranou žen v těhotenství a mateřství. Jedná se o doporučení č. 123 z roku 1965, které se týká zaměstnávání žen, které mají povinnost k rodině. Stejně jako jiné dokumenty, i tento klade důraz na sladění pracovních a rodinných povinností. Umožnit by to měla zařízení pro děti a možnost žen vrátit se po delší mateřské pauze do práce. Dalším dokumentem je doporučení č. 150 z roku 1975 o rozvoji lidských zdrojů. Je v něm zmíněna podpora žen – matek v zaměstnání, ať už zajištěním denní péče o děti, tak vstřícností zaměstnavatelů při požadavku žen na práci na částečný úvazek, a návratu do zaměstnání po pauze v souvislosti s mateřstvím.15

14

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 50 - 53 15 KOLDINSKÁ, Kristina. Gender a sociální právo: rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xv, 240 s. ISBN 978-80-7400-343-1. str. 28 – 30 TOMEŠ, Igor a KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, xvi, 267 s. ISBN 80-7179-831-2. str. 189

13

2.3 Rada Evropy Rada Evropy se zabývá mimo jiné oblastí sociálního zabezpečení, která je svěřena Výboru pro sociální zabezpečení. Důležitá je Evropská úmluva o ochraně lidských práv, přijatá v roce 1950, která se ale oblasti sociálního zabezpečení konkrétně nevěnuje, a Evropská sociální charta. Zabezpečení těhotných že a matek se týkají především její následující články. Článek 8 zaručuje ženě právo na volno v souvislosti s porodem, a také zvláštní pracovní podmínky žen v těhotenství a období kojení. Článek 16 upravuje právo rodiny na sociální, právní a hospodářskou ochranu, aby se mohla plně rozvíjet. Článek 17 upravuje právo matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu, a to bez ohledu na manželský stav.16 Text úmluvy byl roku 1996 revidován a rozšířen o další články. Článek 27 se zabývá právy pracovníků, kteří mají povinnosti k rodině. Upravuje jejich rovnost, příležitost nastoupit po rodičovské přestávce opět do zaměstnání, možnost upravit si pracovní podmínky a ochranu jejich pracovního poměru. Dále také upravuje sociální zabezpečení pracovníků a zařízení péče o děti, která mají rodičům umožnit věnovat se plnohodnotně pracovnímu životu i rodinným povinnostem.17 Poslední významným dokumentem Rady Evropy v oblasti sociálního zabezpečení je Evropský zákoník sociálního zabezpečení z roku 1964. Upravuje sociální události a okruh osob, kterým náleží ochrana. Upravuje také dobu poskytování dávek a výpočet jejich výše.

16

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 53 - 55 17 KOLDINSKÁ, Kristina. Gender a sociální právo: rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xv, 240 s. ISBN 978-80-7400-343-1. str. 60 - 61

14

3 OCHRANA ŽEN V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ V RÁMCI EVROPSKÉ UNIE Evropská unie je společenstvím států, které mezi sebou spolupracují v mnoha oblastech. Zároveň se občané členských států v Evropské unii volně pohybují, a to i za účelem práce nebo studia. Proto se Evropská unie ve svém sociálním zákonodárství zabývá především volným pohybem občanů, jejich rovností a koordinací sociálního zabezpečení jednotlivých států. Ta má umožnit volný pohyb osob po Evropské unii, aniž by zanikly již získané nároky v oblasti sociálního zabezpečení. Evropská unie klade důraz na rodinný život člověka a jeho sladění s pracovními povinnostmi. Sociální zabezpečení je v Evropské unii upraveno jak primárním, tak sekundárním právem. Primárním právem jsou zakládací smlouvy, sekundárním právem nařízení, směrnice a rozhodnutí. Základní princip ochrany těhotných žen, matek a rodiny vůbec nalezneme v článku 33 Listiny základních práv EU. Je zde zakotveno, že rodina požívá ochrany právní, hospodářské a sociální. Tím je myšleno právo na mateřskou a rodičovskou dovolenou a ochrana před propuštěním z důvodu rodičovství. Listina základních práv EU vznikla jako Charta základních práv EU v rámci Niceské smlouvy, a zakotvila kromě politických práv i práva sociální. Ta vycházela ze společných tradic všech států. Dne 1. 12. 2009 se stala v souvislosti s Lisabonskou smlouvou součástí primárního práva, a tedy právně závaznou. Ochranu těhotných žen a matek můžeme v konkrétní podobě nalézt v sekundárním právu EU. Jedná se o rozpracování myšlenek uvedených v Listině základních práv EU, tedy zejména o ochranu při práci. Za zmínku stojí následující směrnice:  Směrnice Rady č. 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986, o provádění zásady rovného zacházení mezi muži a ženami v samostatné výdělečné činnosti, včetně zemědělství a o ochraně samostatně výdělečně činných žen v těhotenství a mateřství

15

 Směrnice Rady č. 92/85/ES ze dne19. října 1992, o zavedení opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic a pracovnic, které jsou krátce po porodu, nebo kojí dítě18 Směrnice č. 92/85/ES vychází z rámcové směrnice 89/391/EHS o provádění opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Upravuje pracovní podmínky žen před porodem a po něm, mateřskou dovolenou a ochranu jejich pracovního poměru. Zde je kladen důraz především na ochranu před chemickými, biologickými a fyzikálními vlivy, které mohou negativně působit na těhotnou zaměstnankyni, nebo zaměstnankyni krátce po porodu během výkonu práce. Ochrany žen v zaměstnání po dobu jejich těhotenství a mateřství se týká také judikatura ESD. V rozhodnutích můžeme nalézt odpovědi na otázky týkající se ochrany pracovního poměru, pracovní neschopnosti v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřské dovolené. Sekundární právo upravuje mimo ochrany těhotných žen a matek v zaměstnání také sladění pracovního a rodinného života. Dva významné dokumenty v této oblasti jsou Dohoda o sociální politice z roku 1992 a Charta základních sociálních práv pracovníků z roku 1989. Rovněž existují směrnice, které se zabývají rodičovstvím. Směrnice Rady 96/36/EC ze dne 3. června 1996 o rámcové smlouvě uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a ETUC o rodičovské dovolené stanovila, že rodiče mají právo na rodičovskou dovolenou v souvislosti s narozením či adopcí dítěte. Toto volno jim má umožnit sladit pracovní povinnosti s výchovou dítěte, a má trvat minimálně tři měsíce. Po jeho skončení mají mít právo na návrat na své původní pracovní místo. Tato směrnice byla později nahrazena směrnicí Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010. Nově byla minimální doba rodičovské dovolené rozšířena na čtyři měsíce a k usnadnění návratu do práce má sloužit právo na žádost o pružnou pracovní dobu. Další významnou směrnicí je směrnice Rady 97/81/ES týkající se Rámcové dohody o práci na částečný úvazek uzavřené organizacemi UNICE, CEEP a ETUC. I tato směrnice má

18

TOMEŠ, Igor a KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, xvi, 267 s. ISBN 80-7179-831-2. str. 190 - 191

16

pomoci rodinám usnadnit sladění pracovního a rodinného života. Také v této oblasti existuje bohatá judikatura ESD.19

19

KOLDINSKÁ, Kristina. Gender a sociální právo: rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xv, 240 s. ISBN 978-80-7400-343-1., str. 119 - 127

17

4 DÁVKY POSKYTOVANÉ ZE SYSTÉMU NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ Dávky ženám v těhotenství a mateřství jsou poskytovány ze systému nemocenského pojištění a ze systému státní sociální podpory. Tato kapitola pojednává o prvním z nich.

4.1 Systém nemocenského pojištění Nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a má za cíl zabezpečit občany, kteří jsou ekonomicky činní, v případě takové sociální události, která jejich příjmy na určitou dobu zastaví či omezí. Z nemocenského pojištění jsou vypláceny dávky v případě dočasné pracovní neschopnosti způsobené nemocí, úrazem nebo karanténou (nemocenské), dále dávky při ošetřování člena domácnosti (ošetřovné), a nakonec dávky zabezpečující ženu v období těhotenství a mateřství (vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství). Jedná se o pojištění, na které po splnění zákonem daných podmínek vzniká nárok a peněžité dávky jsou obligatorní.20 Podmínkou pro dávky je účast fyzické osoby na nemocenském pojištění. Na nemocenském pojištění jsou účastni zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné. Okruh osob, jež jsou pro tyto účely považovány za zaměstnance je uveden v ustanovení §5 písm. a zákona o nemocenském pojištění. Osoba samostatně výdělečně činná nemá povinnou účast na tomto pojištění, ale dobrovolně se pojistit může. Aby zaměstnanec spadal do okruhu pojištěných osob, může svou práci vykonávat nejen v České republice, ale za určitých podmínek i v cizině. Další podmínky jsou pak uvedeny v ustanovení §6 zákona o nemocenském pojištění. Nemocenské pojištění je vázáno na pracovní činnost a vzniká dnem nástupu zaměstnance do práce. U osob samostatně výdělečně činných je to dnem, který taková osoba uvede v přihlášce k účasti na nemocenském pojištění, nebo dnem, kdy byla tato přihláška podána. 21

20

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 149 - 150 21 TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 156 - 160

18

Na dávky má osoba nárok v případě, že byly podmínky splněny v době kdy byla pojištěna, nebo v takzvané ochranné lhůtě. Ochranná lhůta v případě nemocenského trvá sedm dní od skončení pojištění. Pokud pojištění trvalo kratší dobu, pak je počet dní ochranné lhůty roven počtu dní, po které trvalo zaměstnání. U peněžité pomoci v mateřství činí ochranná lhůta 180 dní, jestliže pojištění skončilo v době těhotenství. Nárok na výplatu dávek vzniká po splnění podmínek nároku na dávky, uplatněním nároku na výplatu dávek. Výše dávek nemocenského pojištění se odvíjí od denního vyměřovacího základu, který je upraven v hlavě II třetí části zákona o nemocenském pojištění. Denní vyměřovací základ se vypočte tak, že se započitatelný příjem vydělí počtem kalendářních dnů, jejichž počet se sníží o vyloučené dny. Rozhodné období je období dvanácti měsíců před měsícem, v němž došlo ke vzniku sociální události.22

4.2 Peněžitá pomoc v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství je dávkou nemocenského pojištění, která má za cíl zabezpečit ženu v době, kdy z důvodu vysokého stupně těhotenství není schopna práce, nebo, kdy by pracovní činnost mohla negativně ovlivnit zdravotní stav její nebo dítěte. Má ženu zabezpečit také v období, kdy se nemůže věnovat práci z důvodu svého zdravotního stavu po porodu a následné péče o narozené dítě. Jedná se o jednu z nejstarších forem zabezpečení žen v těhotenství a mateřství, jejíž počátek sahá až do druhé poloviny 19. století. Již od roku 1889 měly pojištěné ženy nárok na dávky po dobu čtyř týdnů po porodu. Je v zájmu společnosti, aby ženám, pro které je období narození dítěte už tak značně fyzicky a psychicky náročným obdobím, zajistila odpovídající podmínky, které jim umožní věnovat se plně jejich nové roli, a vzdát se na nějaký čas svého zaměstnání bez obavy o finanční zajištění jejich a dítěte. Jde o dávku peněžitou, obligatorní a opakující se. Jelikož dítě vyžaduje celodenní péči, je žena ve většině případů nucena nahradit péčí o ně svou pracovní činnost a tím se výrazně sníží její příjem. To bývá často jedním z důvodů k úvahám žen nad tím, zda a kdy se stát matkou, jelikož jsou si vědomy faktu, že se tím změní jejich finanční situace k horšímu, a dočasně se sníží 22

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 160 - 165

19

jejich možnost získání vlastního příjmu. Dochází tak ke snižování porodnosti a odkládání rodičovství do pozdějšího věku. Peněžitá pomoc v mateřství má dočasně jejich příjmy nahradit, ale to není možné v plné výši. Navíc dochází k tomu, že narození dítěte s sebou nese nejen sníženou výdělečnou schopnost, ale také zvýšené náklady, související s péčí o dítě a obstaráním jeho potřeb. Zvláště pak osamělé ženy, které jsou odkázány na peněžitou pomoc v mateřství se dostávají do obtížné situace. Mimo to má peněžitá pomoc v mateřství význam i v situaci, kdy dojde k převzetí dítěte do péče jinou osobou. I tehdy to pro takovou osobu znamená velkou životní změnu v souvislosti s péčí o dítě na úkor vlastní ekonomické aktivity. Méně často je peněžitá pomoc v mateřství vyplácena mužům, a to za zákonem stanovených podmínek. Peněžitá pomoc v mateřství je upravena ustanoveními § 32 až 37 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

4.2.1 Nárok na peněžitou pomoc v mateřství Nárok na peněžitou pomoc v mateřství vzniká osobě (nejen ženě, ale i muži) po splnění několika zákonem stanovených podmínek. První je narození dítěte, či jeho převzetí do péče a druhou potřebná doba pojištění. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má především pojištěná žena, která porodila dítě. Musí se jednat o porod, nikoli o potrat a dítě musí být zapsáno do matriky. Žena má nárok na tuto dávku už v době těhotenství, a to nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu, který určí lékař. Toto je nejčastější případ, kdy je peněžitá pomoc v mateřství vyplácena. Žena je zabezpečena v období krátce před porodem a po něm, kdy z důvodu svého těhotenství již nemůže pracovat a opouští své zaměstnání nástupem na mateřskou dovolenou. Pojištěná žena, či muž mají nárok na dávku v případě, kdy převzali dítě do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu (soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí dle § 38 zák. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění) nebo v případě, že matka dítěte zemřela. Takové dítě nesmí ke dni převzetí dosáhnout 7 let, dávky se pak poskytují nejdéle do dosažení věku 7 let a 31 týdnů. Ustanovení má za cíl zabezpečit osobu, která dítě sice neporodila, ale začala se o ně starat. Toto má v praxi téměř stejné důsledky jako narození dítěte, a sice že se osoba musí vzdát své ekonomické aktivity kvůli péči o dítě. Tato dávka má její příjem dočasně nahradit. 20

Rozhodnutí příslušného orgánu, která se týkají převzetí dítěte do péče, jsou uvedena v ustanovení § 38 zákona o nemocenském pojištění a jsou to následující: - rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče - rozhodnutí soudu o osvojení dítěte - rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele - rozhodnutí soudu o ustanovení fyzické osoby poručníkem v případě, že poručník o dítě osobně pečuje - rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče - rozhodnutí orgánu sociálně právní ochrany dětí o svěření dítěte do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem - rozhodnutí soudu o předběžném opatření o péči o dítě - podání návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení fyzické osoby poručníkem dítěte, pokud tato osoba o dítě osobně pečuje a nemá k němu vyživovací povinnost Ve všech těchto případech je rozhodováno na základě zákona o rodině. Na peněžitou pomoc v mateřství má dále nárok pojištěnec – muž, v případě, že uzavřel s matkou dítěte písemně dohodu o tom, že bude o dítě pečovat. Muž, který je manželem matky, či otcem dítěte, může dítě převzít do péče až od sedmého týdne po narození dítěte, a také teprve od této doby mu náleží dávky peněžité pomoci v mateřství. Oba rodiče se tak mohou střídat v péči o dítě, přičemž není omezeno, kolikrát se mohou vystřídat. Určen je pouze minimální počet dnů, po které se muž zavazuje o dítě pečovat, a to sedm. Pokud je to méně než sedm, není takovému pojištěnci peněžitá pomoc v mateřství vyplácena. V dohodě musí být uveden den, od kterého muž přebírá péči o dítě. Dohoda musí být buď podepsána před příslušným orgánem nemocenského pojištění, nebo musí být podpis notářsky ověřen. Dohodu lze zrušit i jednostranně, jak ze strany matky, tak otce dítěte, přičemž náležitosti podpisu musí být zachovány. Ustanovení umožňuje oběma rodičům vystřídat se v péči o totéž dítě na základě jejich dohody a věnovat se mu způsobem, který jejich situaci nejlépe vyhovuje. Otec dítěte nebo manžel matky má také nárok na dávku v situaci, kdy přebírá péči o dítě, protože žena nemůže či nesmí o dítě pečovat ze závažných zdravotních důvodů 21

trvajících déle než měsíc, je uznána práce neschopnou a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství. Cílem je umožnit otci dítěte, aby pečoval o dítě v případě, že toho matka dítěte není schopna, a částečně nahradit jeho příjem.23 Další podmínkou pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství je doba, po kterou byla pojištěnka účastna nemocenského pojištění. Zákon stanoví, že v době posledních dvou let musí účast činit minimálně 270 kalendářních dnů. Doba pojištění přitom nemusí být souvislá. Jestliže chce žena uplatnit nárok z více pojištění, musí splnit podmínku v každém z nich. Toto se týká zaměstnankyň. U osob samostatně výdělečně činných k výše uvedené minimální době pojištění přistupuje další podmínka, a sice nutnost pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné v posledním roce minimálně po dobu 180 dnů. Obdobná podmínka platí i pro zahraničního zaměstnance. Minimální doba pojištění by mohla znevýhodňovat mladé ženy, které se rozhodnou pro založení rodiny krátce po ukončení studia. Proto je zákonem stanoveno, že se za dobu účasti na pojištění považuje i doba, po kterou se žena soustavně připravovala na budoucí povolání studiem (na střední škole, vyšší odborné škole, vysoké škole a konzervatoři), v případě, že toto studium úspěšně ukončila. Toto ustanovení se vztahuje na studium, které je považováno za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění. Také doba, kdy žena pobírá invalidní důchod třetího stupně se započítává jako doba pojištění, pokud byl odňat a následovala pojištěná činnost.24

4.2.2 Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství Zákon přesně stanoví dobu, po kterou je peněžitá pomoc v mateřství vyplácena. Není jednotná, ale liší se v závislosti na různých faktorech. Dříve byly zvýhodněny osamělé ženy, tedy ženy neprovdané, ovdovělé a takové, které nežijí ve společné domácnosti s druhem. Dnes je délka podpůrčí doby delší pouze u žen, které porodily více dětí. U pojištěnců, kteří převzali dítě do péče je podpůrčí doba zkrácena o šest týdnů, které žena vyčerpá v těhotenství.

23

§ 32 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, PŘIB, Jan. Zákon o nemocenském pojištění: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, XV, 303 s. ISBN 978-80-7357-448-2, str. 90 - 92 24 § 32 odst. 2 – 4 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

22

Žena, která porodila jedno dítě má nárok na dávky po dobu 28 týdnů. V případě vícečetného porodu je délka 37 týdnů, pokud žena po uplynutí 28 týdnů dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí, které porodila. V případě převzetí jednoho dítěte do péče pojištěncem za okolností, kdy nahrazuje rodinnou péči, matka dítěte zemřela, matka není z důvodu svého zdravotního stavu schopna o dítě pečovat, nebo uzavřel s matkou dítěte dohodu, náleží peněžitá pomoc v mateřství po dobu 22 týdnů. Pokud pojištěnec takto převezme do péče dvě a více dětí, pak podpůrčí doba činí 31 týdnů, pokud po uplynutí 22 týdnů dále pečuje alespoň o dvě děti. Doba vyplácení peněžité pomoci v mateřství ale může být i kratší, a to v případě, že dítě dosáhne věku určeného v §32 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění.25 Podpůrčí doba vzniká několika způsoby v závislosti na tom, jestli má souvislost s narozením dítěte, nebo s jeho převzetím do péče. Žena si určí termín nástupu na peněžitou pomoc v mateřství sama, a to v období od počátku osmého týdne do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, který učí lékař. V případě, že tak žena neučiní, začíná podpůrčí doba šestým týdnem. To má sice ve většině případů souvislost s nástupem na mateřskou dovolenou, ovšem nemusí tomu tak být vždy. Ženě začne plynout podpůrčí doba nejpozději šestým týdnem přede dnem porodu, ovšem může dále pracovat, a dávky jí nejsou vypláceny. Pokud k porodu dojde dříve, než pojištěnka nastoupí na peněžitou pomoc v mateřství, pak podpůrčí doba počne dnem porodu. Pokud dojde k tomu, že není vyčerpáno šest týdnů před porodem z důvodu, že porod nastal dříve, pak se podpůrčí doba nezkracuje a trvá 28 týdnů. Pokud k tomu však došlo z jiného důvodu, pak je podpůrčí doba zkrácena na 22 týdnů ode dne porodu.26 Při převzetí dítěte do péče se den nástupu nevolí, ale je pevně dán. Podpůrčí doba začíná vždy dnem převzetí dítěte do péče. V případě opakovaného převzetí je to dnem prvního převzetí dítěte do péče. Podpůrčí doba skončí uplynutím zákonem uvedené doby, nebo dosažením věku dítěte. U pojištěnce, který do své péče převzal dítě kvůli zdravotní nezpůsobilosti matky či na základě dohody, se započítává i doba, kdy peněžitou pomoc v mateřství pobírala matka dítěte, kromě doby šestinedělí. Pokud poté

25

§ 33 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 170 26

23

začne peněžitou pomoc v mateřství pobírat opět matka, pak se jí do podpůrčí doby započítává i doba, kdy byly dávky vypláceny pojištěnci, který místo ní pečoval o dítě. Pokud by nastala situace, že by jednomu pojištěnci vznikl nárok na další výplatu peněžité pomoci v mateřství z téhož pojištění v době, kdy už mu je jedna vyplácena, nemůže dojít k souběhu výplaty obou dávek. Peněžitá pomoc v mateřství, na níž vznikl nárok později se nevyplácí po dobu, kdy trvá nárok na výplatu první. Tato další peněžitá pomoc v mateřství se začne vyplácet až po jejím skončení, ale podpůrčí doba se stanoví ode dne nástupu. Taková situace by mohla nastat třeba tehdy, když by pojištěnka převzala do své péče dítě, a v době pobírání peněžité pomoci v mateřství by porodila své vlastní dítě. Pak by výplata peněžité pomoci v mateřství vztahující se k jejímu těhotenství, porodu a mateřství následovala až po vyčerpání peněžité pomoci v mateřství z důvodu péče o převzaté dítě.27 Ať už se jedná o jakýkoli z výše uvedených případů, vždy musí být zachována podpůrčí doba v minimální délce ženě, která porodila dítě. Podpůrčí doba nesmí být v žádném případě kratší než 14 týdnů, a musí trvat minimálně po dobu šesti týdnů po porodu. Má to souvislost především se změněným zdravotním stavem a pracovní schopností rodičky, a platí to i tehdy, když žena o dítě nepečuje. To ale neznamená, že jí musejí být po celou dobu vypláceny dávky peněžité pomoci v mateřství, pokud například není ze zdravotních důvodů schopná o dítě pečovat. Pokud dítě zemře v průběhu podpůrčí doby, končí tato dva týdny ode dne úmrtí dítěte, pokud by jinak neskončila dříve, buď z důvodu uplynutí zákonem stanovené délky podpůrčí doby, nebo dosažením věku dítěte. Ale i v takovém případě musí být zachována podpůrčí doba v délce 14 týdnů, včetně šesti týdnů po porodu.28

4.2.3 Přerušení výplaty peněžité pomoci v mateřství Je nutné odlišovat podpůrčí dobu u peněžité pomoci v mateřství a samotnou výplatu dávek peněžité pomoci v mateřství. Mohou totiž nastat situace, kdy podpůrčí doba sice trvá, ale dávky se vyplácí někomu jinému. Pokud nejsou v dané době dávky vypláceny nikomu, je přerušena podpůrčí doba. Po dobu prvních 14 týdnů podpůrčí 27

§ 34 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, § 35 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ŽENÍŠKOVÁ, Marta. a PŘIB, Jan. Zákon o nemocenském pojištění od 1.1. 2013 s komentářem a příklady. 6. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 279 s. ISBN 978-80-7263-799-7., str. 110 28

24

doby, ani 6 týdnů po porodu musí být vypláceny dávky i matce, která dítě porodila, ale odmítla o ně pečovat, a to i po dobu, kdy je dítě svěřeno do péče někomu jinému. Opět se jedná o souvislost s dočasnou změnou pracovní schopnosti ženy v důsledku porodu, nikoli s péčí o narozené dítě.29 Matce dítěte se peněžitá pomoc v mateřství nevyplácí v době, kdy o dítě pečuje pojištěnec na základě dohody, kterou s ním uzavřela. Tehdy má na výplatu dávky nárok muž, který o dítě pečuje. Pokud bylo dítě ze zdravotních důvodů převzato do zdravotnického zařízení lůžkové péče, a pojištěnec, který má o ně jinak pečovat v této době vykonává práci, nebo samostatnou výdělečnou činnost z níž mu peněžitá pomoc v mateřství náleží, pak mu v této době není vyplácena. Pokud je dítě umístěno v tomto zařízení, ale pojištěnec nevykonává práci, má i nadále nárok na výplatu dávky. Jinými slovy: pokud je dítě hospitalizováno a rodič po tuto dobu pracuje, nevyplácí se mu dávka. Pokud po skončení hospitalizace práci skončí a opět o dítě pečuje, dávka se zase vyplácí. V případě kdy je dítě převzato do péče jiné fyzické osoby nebo zařízení, protože pojištěnec nemůže nebo nesmí o dítě pečovat z důvodu závažného dlouhodobého onemocnění, pro které je uznán dočasně práce neschopným, není mu vyplácena peněžitá pomoc v mateřství. Dále nejsou vypláceny dávky pojištěnce, která o dítě nepečuje, a to je z tohoto důvodu umístěno do péče nahrazující péči rodičů, nebo do lůžkové péče u poskytovatele zdravotních služeb nebo zařízení poskytujícího nepřetržitou péči o tyto děti. Pojištěnci není vyplácena peněžitá pomoc v mateřství v době, kdy je dítě umístěno v zařízení poskytujícím nepřetržitou péči o tyto děti z důvodu jiného, než zdravotního ať už na straně pojištěnce, nebo dítěte.30 Peněžitá pomoc v mateřství se začne opět vyplácet, pokud pominou důvody, pro které byla výplata přerušena. V některých případech platí, že se podpůrčí doba prodlouží o dobu, po kterou byla přerušena. Je tomu tak v případě, kdy bylo dítě umístěno do zdravotnického zařízení lůžkové péče, a pojištěnec, který o toto dítě jinak pečuje v té době vykonával v pojištěné činnosti, ze které mu plyne nárok na peněžitou pomoc v mateřství, práci nebo samostatnou výdělečnou činnost. Podpůrčí doba se prodlouží i v situaci, kdy pojištěnec nemohl o dítě pečovat ze závažných zdravotních

29

ŽENÍŠKOVÁ, Marta. a PŘIB, Jan. Zákon o nemocenském pojištění od 1.1. 2013 s komentářem a příklady. 6. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 279 s. ISBN 978-80-7263-799-7., str. 112 30 §36 odst. 1 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

25

důvodů a dítě bylo v péči jiné osoby. V ostatních případech se doba, po kterou se pojištěnci dávky nevyplácely, započítává do jeho podpůrčí doby.31

4.2.4 Výše peněžité pomoci v mateřství Zákon o nemocenském pojištění v § 38 stanoví, že výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí 70% denního vyměřovacího základu. Tento vyměřovací základ je vyšší než u nemocenského a neredukuje se 90%. Sazba je stejná od prvního dne, po celou dobu pobírání peněžité pomoci v mateřství32. Denní vyměřovací základ je upraven v části III. hlavě II zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ v rozhodném období vydělí počtem kalendářních dnů (bez vyloučených dnů) v tomto období. Rozhodným obdobím je dvanáct měsíců, které předcházejí sociální události, tedy nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. V tomto období ale musí být u osoby započitatelný příjem a započitatelné dny. Pokud není, pak se posuzuje další předchozí rok. U osob zaměstnaných je vyměřovacím základem úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění a u osob samostatně výdělečně činných je to úhrn měsíčních základů, z nichž zaplatila pojistné. Rozhodné období se stanoví ke dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. V případě pojištěnce, který převzal dítě do své péče na základě dohody s matkou, nebo z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, posuzuje se rozhodné období ke dni, kdy převzal dítě do péče poprvé. Pokud pojištěné zaměstnankyni vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství v době, kdy předchozí dítě nedosáhlo čtyř let, a vypočtená výše by byla nižší než denní vyměřovací základ u předchozí peněžité pomoci v mateřství, použije se tato předchozí.33

4.2.5 Vzdání se nároku na výplatu dávky a souběh nároků na výplatu dávky Pojištěnka se může vzdát nároku na výplatu dávky peněžité pomoci v mateřství, pokud sama chce. Může tak učinit na základě písemného prohlášení, ve kterém je 31

§36 odst. 2 – 3 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ŽENÍŠKOVÁ, Marta. a PŘIB, Jan. Zákon o nemocenském pojištění od 1.1. 2013 s komentářem a příklady. 6. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 279 s. ISBN 978-80-7263-799-7., str. 113 33 § 18 – 22 zák č. 187ú2006 Sb., o nemocenském pojištění 32

26

uveden den, od kterého se výplaty vzdává. Vzdát se práva na výplatu peněžité pomoci v mateřství však lze až po šesti týdnech po porodu a 14 týdnech podpůrčí doby celkem. Takovým prohlášením pak zanikne nárok na výplatu dávek až do konce podpůrčí doby. Nelze se vzdát nároku na výplatu dávky, která už vyplacena byla.34 Pokud dojde k situaci, že pojištěnce náleží výplata několika dávek z téhož pojištění, postupuje se tak, že výplata peněžité pomoci v mateřství má vždy přednost před výplatou ostatních dávek. 35

4.3 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Těhotné ženy a matky v určité době po porodu a v době kojení nemohou vykonávat některé práce z důvodu své vyšší zranitelnosti. Tyto práce by mohly ohrozit zdraví ženy, či dítěte, proto jsou jim zakázány. Takové práce jsou buď zakázány přímo vyhláškou ministerstva zdravotnictví, nebo jsou škodlivé pro konkrétní ženu na základě posudku lékaře. Pokud žena z důvodu svého těhotenství nebo mateřství nesmí určitou práci vykonávat, je zaměstnavatel povinen převést ji na jinou práci. S tím ale souvisí možnost, že se jí takovým krokem sníží příjem. Jednalo by se tak o diskriminaci z důvodu pohlaví, která je nepřípustná.36 Proto je státem vyplácen vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, který slouží k tomu, aby vyrovnal rozdíl mezi příjmem, kterého žena v době těhotenství po převedení na jinou práci dosahuje, a příjmu, který by jí náležel, kdyby vykonávala dále svou předchozí práci. Stejně jako peněžitá pomoc v mateřství, náleží i tato dávka ze systému nemocenského pojištění. Jedná se o opakující se peněžitou dávku, která ale v praxi není vyplácena příliš často. V situaci, kdy žena nemůže vykonávat svou dosavadní práci je ve většině případů uznána práce neschopnou a je jí vypláceno nemocenské. Ženě se tím zhorší finanční situace a je na delší dobu vyřazena z oboru, ve kterém pracuje, což může komplikovat její návrat do práce po mateřské nebo rodičovské dovolené. Zároveň je několikaměsíční výplata nemocenského ženám, které pracovat mohou, zátěží pro státní rozpočet. Větší využívání možnosti převedení na jinou práci a s tím spojeného vyrovnávacího

34

§ 47 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění § 48 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 36 KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. Vyd 1. Praha: Beck, 2007, XV, 176 s. ISBN 978-80-7179620-6. str. 68 - 70 35

27

příspěvku by znamenalo menší zátěž pro státní rozpočet a také lepší finanční situaci ženy, která je schopna vykonávat práci, jen už ne takovou, kterou vykonávala dříve. Vyrovnávací příspěvek v mateřství je upraven v ustanoveních § 42 až 44 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

4.3.1 Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Ženě náleží vyrovnávací příspěvek v mateřství v několika situacích, kdy dojde převedením na jinou práci nebo na jiné služební místo ke snížení příjmu bez jejího zavinění. Musí dojít ke snížení jejího příjmu oproti tomu, který dosahovala před převedením. Vztahuje se to ale pouze k převedení na jinou práci či ustavení na jiné služební místo, nikoli na snížení příjmu z důvodu kratší pracovní doby. Nárok má pouze zaměstnankyně, nikoli osoba samostatně výdělečně činná. Nárok má žena v období těhotenství, kdy je jí určitý druh práce zakázán právním předpisem, nebo když koná práci, která sice zakázána není, ale na základě rozhodnutí jejího lékaře by mohla ohrozit ji nebo očekávané dítě. Těhotná žena není schopna vykonávat některé například fyzicky náročné práce, nebo práce které sice jinak náročné nejsou, ale v konkrétním případě by mohly mít na její těhotenství špatný vliv. Dalším případem je zaměstnankyně – matka, která stejně jako v prvním případě nesmí konat práci zakázanou právním přepisem, nebo rozhodnutím lékaře, a to až do konce devátého měsíce po porodu, jelikož by mohla ohrozit její zdraví nebo mateřství. Tímto ustanovením je chráněn změněný zdravotní stav ženy po porodu, kdy její tělo ještě není natolik odolné, aby mohlo být vystaveno náročným či nebezpečným pracovním podmínkám. Posledním případem je zaměstnankyně kojící, které je práce zakázána právním předpisem, nebo na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře z důvodu, že by tato práce mohla ohrozit její zdraví nebo schopnost kojení. Doba od porodu přitom není stanovena. Toto ustanovení hledí zejména na zájem dítěte, které má být kojeno. Výše uvedené případy se vztahují i na příslušnice ve služebním poměru, které práci nemohou vykonávat z důvodu těhotenství, do konce devátého měsíce po porodu a v době kojení, jelikož je dbáno o jejich bezpečnost a ochranu zdraví. Tyto příslušnice

28

jsou odvolány ze svého služebního místa a ustanoveny na takové, které jejich bezpečnost neohrožuje.37 Zákon ovšem pamatuje i na ženy činné v uměleckém oboru, které z důvodu svého těhotenství už nemohou dále veřejně vystupovat, a proto jsou převedeny na jinou práci či jiné služební místo. Takové zaměstnankyni nebo příslušnici také náleží vyrovnávací příspěvek v mateřství. Toto ustanovení se týká především povolání jako herečka, tanečnice a podobně, kde je těhotenství na překážku jednak uměleckému výkonu, a jednak zdraví ženy.38 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nemusí náležet pouze při převedení na jinou práci. Týká se i několika dalších situací, které upravují pracovní podmínky zaměstnankyň nebo příslušnic a které jsou za převedení na jinou práci považovány. Prvním z nich je opatření, kdy je těhotné ženě, ženě do konce devátého měsíce po porodu a ženě kojící sníženo množství požadované práce a pracovního tempa, nebo je zproštěna výkonu takové práce, která by ji mohla ohrožovat. Tímto je dosaženo stavu, kdy její práce nespadá do kategorie prací zakázaných právním předpisem, nebo rozhodnutím lékaře. Může ji tak sice dále vykonávat, ale zároveň se tím může snížit její započitatelný příjem. Žena může být z důvodu svého těhotenství, kojení, nebo do konce devátého měsíce po porodu přeložena na práci do jiného místa, nebo na jiné pracoviště, jelikož práce na předchozím pracovišti je jí zakázána. Ke snížení započitatelného příjmu může dojít i po zproštění noční práce, či noční služby.39 Zákon o nemocenském pojištění v § 42 odstavci 4 stanoví, kdy zaměstnankyně nárok na příspěvek v těhotenství a mateřství nemá. Je tomu tak v případě, kdy žena pracuje na základě dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Dále pokud se jedná o odsouzenou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazenou do práce, nebo do práce při výkonu zabezpečovací detence. Nárok na dávku nemá také žena, která vykonává zaměstnání malého rozsahu, ze kterého je pojištěna, a žena která je dobrovolnou pracovnicí pečovatelské služby. Dále také žákyně nebo studentka, která

37

§42 odst. 1 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. §42 odst. 2 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 39 § 42 odst. 3 zák č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění 38

29

práci vykonává pouze v období prázdnin, zahraniční zaměstnankyně a členka kolektivních orgánů právnické osoby.

4.3.2 Podpůrčí doba u vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství Podpůrčí doba u vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství není pevně daná, ale liší se u každé jednotlivé zaměstnankyně podle toho, jak dlouho trvá její převedení na jinou práci. Počíná dnem, kdy byla žena převedena na jinou práci nebo ustavena na jiné služební místo, a končí nejpozději počátkem šestého týdne před porodem. Tedy momentem, kdy žena přestává pracovat a nastupuje na peněžitou pomoc v mateřství, nebo nemocenské v souvislosti s porodem. Vyplácí se za kalendářní dny, v nichž žena vykonávala tuto jinou práci, a kdy se tím snížil její započitatelný příjem. Dávka se však nevyplácí za dny uvedené v zákoně. Je tomu tak tehdy, když byla žena v pracovní neschopnosti nebo karanténě, pobírala ošetřovné z důvodu péče o dítě do deseti let, nebo jiného člena domácnosti. Také když měla pracovní volno bez náhrady příjmu, nebo měla neomluvenou nepřítomnost na pracovišti. Dále pak v případě kdy se účastnila stávky, nebo byla na mateřské nebo rodičovské dovolené. Důvodem je, že v tyto dny ženě nenáleží plat, tudíž nemůže dojít k jeho snížení z důvodu převedení na jinou práci. V některých případech má žena v uvedených dnech nárok na jiné dávky.40

4.3.3 Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství Ani výše vyrovnávacího příspěvku není pevně daná, ale vypočítá se na základě rozdílu mezi příjmem, který žena dosahovala před převedením na jinou práci či ustavením na jiné služební místo, a příjmem, který dosahuje po něm. Stanoví se jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem ke dni převedení a průměrem jejích započitatelných příjmů za jeden kalendářní den v měsících po převedení na jinou práci. Průměr se získá tak, že se příjem, kterého žena dosahuje za měsíc vydělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci, kromě dnů za které nenáleží

40

§ 43 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

30

vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství uvedených v § 44 odst. 2 zák. č. 187/2006 Sb. Stejně se postupuje i v případě, že se nejedná o celý kalendářní měsíc.41

4.4 Nemocenské Přestože nemocenské není primárně určeno k zabezpečení žen v těhotenství a mateřství, je k tomuto cíli poměrně hojně využíváno. Proto považuji za vhodné zmínit jej i v této práci. Nemocenské je upraveno v ustanoveních § 23 až 31 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a je to dávka peněžitá obligatorní a opakující se. Situace, kdy dávky nemocenského slouží k zabezpečení žen v těhotenství a mateřství jsou v zásadě dvě. První z nich nastává tehdy, když se žena z důvodu svého těhotenství, nebo jeho nestandardního vývoje, stane práce neschopnou, a musí zůstat doma, nebo je hospitalizována. Její zdravotní stav jí neumožňuje vykonávat žádnou práci. Mnohdy se tímto v praxi řeší i skutečnost, že žena vykonává práci, kterou vykonávat nesmí, ať už na základě právního předpisu, nebo rozhodnutí lékaře, a kdy by měla být převedena na jinou práci. Druhou situací je ta, že žena nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z důvodu, že nesplnila potřebnou dobu pojištění. Takové ženě pak náleží od počátku šestého týdne před porodem dávka nemocenského. Je tímto chráněna žena, která je zaměstnána, ale protože nesplnila podmínku pro poskytnutí peněžité pomoci v mateřství, není touto dávkou zabezpečena. Zároveň však v době před a po porodu nemůže práci vykonávat a je nutné ji v takové situaci zabezpečit jinak.

4.4.1 Nárok a podpůrčí doba u nemocenského v souvislosti s těhotenstvím a porodem Podmínkou je, že žena musí být uznána práce neschopnou, a to minimálně po dobu 21 dnů, a zároveň musí být účastna nemocenského pojištění nebo v ochranné lhůtě. Může se jednat jak o zaměstnankyni, tak i osobu samostatně výdělečně činnou. Tato ale musí být pojištěná jako osoba samostatně výdělečně činná alespoň po dobu tří měsíců před vznikem dočasné pracovní neschopnosti.42 41 42

§ 44 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění § 23 – 23 zák č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

31

Podpůrčí doba vzniká 22. dnem pracovní neschopnosti, nebo počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu, pokud žena nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství. V tomto případě rozhodne o vzniku pracovní neschopnosti její lékař, kterému pojištěná žena předloží potvrzení, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství.43 Podpůrčí doba končí nástupem na peněžitou pomoc v mateřství počátkem šestého týdne před očekávaným porodem, nebo uplynutím šestého týdne po porodu v případě že žena nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství a není dále práce neschopnou.44 Nemocenské se vyplácí za kalendářní dny po které trvala dočasná pracovní neschopnost. Žena, která z důvodu svého těhotenství či mateřství pobírá nemocenské je povinna dodržovat veškeré povinnosti dočasně práce neschopného zaměstnance, především dodržovat léčebný režim včetně vycházek a podrobit se kontrole jeho dodržování. Toto může být pro těhotnou ženu a ženu krátce po porodu komplikací. Pro takovou ženu může být příznivý pobyt na čerstvém vzduchu, nebo pokud tomu nebrání její zdravotní stav, může pečovat o domácnost a dítě, včetně běžných pochůzek. Toto pak může žena řešit se svým ošetřujícím lékařem, který ji umožní vycházky v takovém rozsahu, který jí bude vyhovovat, a zároveň neohrozí zdraví její, nebo dítěte.

4.5 Ošetřovné Také ošetřovné nemá přímo za cíl zabezpečit ženu v těhotenství a mateřství, přesto má úzkou souvislost s tématem této práce a je tedy vhodné jej stručně zmínit. Ošetřovné je upraveno v ustanoveních § 39 až 41 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Ošetřovné slouží k zabezpečení zaměstnance, který nemůže pracovat, protože ošetřuje člena domácnosti, ať už dítě, nebo dospělou osobu anebo pečuje o dítě mladší deseti let. V souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím má hned několik významů. Jedná se buď o ošetřování nebo péči o dítě zaměstnance, nebo ošetřování ženy. Za prvé je nárok na ošetřovné v situaci, kdy rodič ošetřuje nemocné dítě nebo dítě po úrazu do věku 10 let. Toto je v praxi rodiči malých dětí poměrně často využívaná dávka, jelikož zejména v nižším věku bývají děti nemocné. Jejich rodičům je tak 43 44

§ 26 odst. 1 ve spojení s § 57 odst. 1 písm. f zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění § 59 odst. 1 písm. f a h zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

32

umožněno dítě doma ošetřovat, a zároveň nahradit příjem ze zaměstnání. Dále nárok zakládá situace, kdy zaměstnanec pečuje o dítě, zatímco je matka dítěte po porodu, nebo je matka, či jiná osoba, která o dítě pečuje nemocná, po úrazu či v karanténě a nemůže tedy o dítě pečovat nebo se o něj nemůže starat z jiného zákonem stanoveného důvodu. V takovém případě nehraje roli, zda taková osoba, která o dítě jinak pečuje, pobírá peněžitou pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek. Jako příklad může posloužit situace, kdy je matka pobírající peněžitou pomoc v mateřství hospitalizována, a tím pádem se nemůže starat o dítě. Otec - zaměstnanec pak může po tuto dobu o dítě pečovat a pobírat tak ošetřovné. Dalším případem je situace, kdy muž ošetřuje ženu, která je po porodu a její zdravotní stav ošetřování nezbytně vyžaduje. V tomto případě jde o ošetřování rodičky, nikoli narozeného dítěte. Zákon stanoví, že zaměstnanec má nárok na ošetřovné při ošetřování člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nezbytně vyžaduje péči jiné osoby. Pod tento případ můžeme zahrnout i situaci, kdy zdravotní stav ženy v těhotenství je natolik negativně změněný oproti běžnému stavu, že jej ošetřující lékař označí jako nemoc. Pokud taková žena není hospitalizována a nezbytně vyžaduje ošetřování jinou osobou, je osoba ošetřující takovou ženu zabezpečena dávkou ošetřovného. Mimo to má zaměstnanec nárok na ošetřovné v případě péče o dítě do deseti let tehdy, když je zařízení, či škola, které dítě navštěvuje ze zákonem uvedených důvodů uzavřena nebo je dítěti nařízena karanténa, a z toho důvodu nemůže navštěvovat školu nebo zařízení pro děti. Toto ustanovení je velmi praktické pro zaměstnané rodiče, jejichž dítě jinak navštěvuje jesle, mateřskou či základní školu, a to náhle není ze zákonem uvedených důvodů možné a o dítě se nemá kdo postarat. Rodiče tak mohou využít právě tuto dávku k vyřešení nastalé situace. Důležitým faktem pro posuzování nároku na ošetřovné je, zda osoba ošetřovaná žije se zaměstnancem ve společné domácnosti. Toto se ale netýká péče o dítě nebo jeho ošetřování rodičem. Dítě může žít v domácnosti s jedním rodičem a i druhý bude mít nárok na ošetřovné. V ošetřování osoby nebo péči o dítě je možné se vystřídat. V § 39 odst. 5 zák. č. 187/2006 Sb. je uveden výčet osob, které nemají nárok na ošetřovné. Platí, že nárok na ošetřovné nemá zaměstnanec po dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti.

33

4.5.1 Podpůrčí doba a výše ošetřovného Zákon stanoví maximální dobu poskytování ošetřovného, která je rozdílná u zaměstnance, a zaměstnance osamělého. Podpůrčí doba může být nejdéle 9 kalendářních dnů, nebo v případě osamělého zaměstnance, který pečuje alespoň o jedno školou povinné dítě do věku šestnácti let, 16 dnů. Dle zákona je osamělý zaměstnanec takový, který je svobodný, rozvedený či ovdovělý, nežije s druhem nebo družkou, ani v registrovaném partnerství. Za osamělého zaměstnance se považuje i takový, jehož manželství sice trvá, ale jeho manžel je ve výkonu trestu odnětí svobody minimálně po dobu jednoho roku, ve výkonu zabezpečovací detence, nebo je nezvěstný a bylo zahájeno řízení o prohlášení za mrtvého, pokud zaměstnanec nežije s druhem nebo družkou. Ošetřovné se vyplácí za kalendářní dny a to od prvního dne potřeby ošetřování nebo péče. Nevyplácí se za dny pracovního klidu (pokud není pro zaměstnance alespoň jeden z nich pracovní) a za dny ve kterých mělo trvat pracovní volno bez náhrady mzdy, nebo kdy byla stávka. Nemůže dojít k souběhu vyplácení dvojího ošetřovného jedné osobě při ošetřování nebo péči o dvě osoby. Uvedená situace se řeší tak, že dávka z pozdějšího nároku se začne vyplácet až po skončení prvního. Běh podpůrčí doby se staví tehdy, když je ošetřovaná osoba hospitalizována. Výše ošetřovného činí za kalendářní den 60% denního vyměřovacího základu.45

4.6 Koordinace výplaty dávek v mateřství v Evropské unii Vzhledem k tomu, že je Česká republika členským státem Evropské unie, je běžné že se její občané volně pohybují, pracují a žijí v dalších členských státech. Týká se to samozřejmě i těhotných žen a matek, a proto existují pravidla, která koordinují výplatu dávek v mateřství právě v těchto případech. Podmínky se liší podle toho, zda žena v jiném členském státě pobývá, nebo bydlí. Pokud žena pobývá na území jiného členského státu, má nárok pouze na věcné dávky. Těmi se rozumí zejména lékařské ošetření a nezbytná péče v době těhotenství, v souvislosti s porodem a po něm, včetně péče o dítě. Ovšem za předpokladu, že lékařská péče není prvotním cílem pobytu v členském státě. Uplatňuje se zde princip

45

§ 39 - 41 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

34

rovného zacházení, což znamená, že péče musí být v členském státě poskytnuta ženě, která má na ni nárok i ve své zemi, ve stejném rozsahu, kvalitě a za stejnou cenu, jako ženě pojištěné v daném státě. Pokud má žena na území členského státu bydliště, má nárok na veškerou péči, stejně jako místní pojištěnky. Na peněžité dávky má nárok ze svého domovského státu, přímo od instituce, u které je pojištěná ve svém domovském státu. Jejich výše i délka je upravena předpisy státu pojištění.46

46

KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xx, 229 s. ISBN 978-80-7400-439-1., str. 84 - 122

35

5 DÁVKY POSKYTOVANÉ ZE SYSTÉMU STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY Druhým systémem, ze kterého jsou zabezpečeny ženy v těhotenství a mateřství, je státní sociální podpora.

5.1 Systém státní sociální podpory Státní sociální podpora je upravena zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Systém státní sociální podpory se zaměřuje především na zabezpečení rodin s dětmi. Pojem „rodina“ je v této oblasti klíčový. Státní sociální podpora funguje na principu solidarity. Jedná se o solidaritu rodin bezdětných a rodin s dětmi, rodin s vyššími příjmy a rodin s nižšími příjmy. Dochází tak k přerozdělování finančních prostředků. Náklady jsou hrazeny státem. Dávky státní sociální podpory mají ulehčit finanční situaci rodin, které to potřebují, nikoli nahradit jejich příjmy. Některé dávky jsou poskytovány v závislosti na výši příjmu rodiny. Takovými dávkami jsou: přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné. U ostatních dávek není finanční situace rodiny rozhodná. Jedná se o rodičovský příspěvek a pohřebné.47 Fakt, že státní sociální podpora zabezpečuje především rodiny s dětmi, se odráží ve významu pojmu „rodina“. Tou je míněna osoba, která uplatňuje nárok na dávku a další osoby s touto osobou společně posuzované. Pokud takové osoby nejsou, považuje se za rodinu i jednotlivec, jak je uvedeno v ustanovení § 7 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Takovými společně posuzovanými osobami jsou nezletilé i zletilé děti, manželé, partneři, druh a družka, v případě, že spolu trvale žijí a společně s oprávněnou osobou uhrazují náklady. Nárok na dávky státní sociální podpory má osoba, která má na území České republiky trvalý pobyt a bydliště. Pokud tomu tak není, může mít osoba přesto v některých případech na státní sociální podporu nárok. Okruh těchto osob je uveden v ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Podmínku trvalého pobytu může Ministerstvo práce a sociálních věcí v závažných případech prominout. 47

TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6., str. 253 - 254

36

5.2 Rodičovský příspěvek Rodičovský příspěvek slouží k zabezpečení rodiče, který pečuje o dítě, a nemůže se tak v plném rozsahu věnovat ekonomické aktivitě. Jedná se o dávku státní sociální podpory, která má usnadnit rodinám s malými dětmi péči o ně a zároveň zajistit, aby se výrazně nezhoršila jejich finanční situace. Tato dávka je hojně využívána hned z několika důvodů. Děti jsou v prvních letech svého života fixovány na jednu osobu, většinou matku a mnohdy těžko snášejí, když má být o ně pečováno jinou osobou, nebo v kolektivním zařízení. Rodinné prostředí a kontakt s rodičem je pro ně v tomto věku důležitý a příznivý pro rozvoj jejich osobnosti. Zároveň matky rády využívají možnosti věnovat se svému dítěti v maximální míře a vzdát se tak na určitou dobu své práce nebo ji omezit. Svůj vliv má i problematika zaměstnávání žen, které pečují o malé děti, z hlediska zaměstnavatelů. Aby mohla rodina, která je v tomto období odkázána jen na příjem jednoho rodiče fungovat, je nutné zabezpečit druhého rodiče, který o dítě pečuje na úkor své vlastní ekonomické aktivity. Zároveň v tom můžeme vidět i jakési odměnění tohoto rodiče ze strany státu za péči o dítě, které se celodenně věnuje. Rodičovský příspěvek je dávkou peněžitou obligatorní a opakující se, a je upraven v ustanoveních § 30 až 31 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

5.2.1 Nárok na rodičovský příspěvek Podmínek pro nárok na rodičovský příspěvek je několik. Je to celodenní řádná péče o dítě, dále věk dítěte do čtyř let, fakt že se jedná o nejmladší dítě v rodině, a nakonec celková částka 220 000 Kč. Všechny tyto podmínky musí být splněny zároveň. Rodič (matka nebo otec) tedy musí celý kalendářní měsíc celodenně a řádně pečovat o dítě, které je nejmladším v rodině, není starší čtyř let, a celková částka, která se vyplatí na toto jedno dítě je 220 000 Kč za celou dobu, kdy rodič o dítě pečuje.48 Co se týče podmínky trvalého pobytu a bydliště na území České republiky, musí ji splňovat jen oprávněná osoba a dítě. Na poměry druhého rodiče se nehledí. Rodičem se rozumí nejen biologický rodič dítěte, ale také osoba, která trvale převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů. Převzaté dítě je takové, které bylo

48

§ 30 odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

37

osvojeno, které bylo převzato do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě jehož rodič zemřel, a dítě manžela nebo partnera. Pokud je rodič nezletilý, pak má nárok na rodičovský příspěvek jen tehdy, pokud je starší šestnácti let a byla mu soudem přiznána rodičovská zodpovědnost. Právo jednat v řízení o rodičovském příspěvku má dle § 47 odst. 4 zák. o státní sociální podpoře také od šestnácti let, ale zde není podmínka rodičovské zodpovědnosti.49

5.2.2 Výše rodičovského příspěvku Výše rodičovského příspěvku není jednotná. Platí však, že celková vyplacená částka nemůže být vyšší než 220 000 Kč. Výše rodičovského příspěvku se stanoví na základě denního vyměřovacího základu, který se použije při stanovení peněžité pomoci v mateřství, nebo nemocenského v souvislosti s porodem. Rodiči je někdy výše dávky pevně stanovena, a někdy si ji, a tím i délku pobírání rodičovského příspěvku, může zvolit. Je tomu tak tehdy, když lze jemu, nebo druhému rodiči ke dni narození dítěte, které je nejmladší v rodině, stanovit 70% třicetinásobku denního vyměřovacího základu. Pokud je 70% třicetinásobku denního vyměřovacího základu vyšší než 7 600 Kč, může být maximální výše rodičovského příspěvku 11 500 Kč měsíčně. Zvolená výše rodičovského příspěvku ale nesmí být vyšší než 70% třicetinásobku denního vyměřovacího základu. Vychází se přitom z toho, který z rodičů má vyšší denní vyměřovací základ.50 Rodič může dále zvolit výši rodičovského příspěvku v případě, že je 70% třicetinásobku denního vyměřovacího základu alespoň jednoho z rodičů maximálně 7 600 Kč. Stejně jako v předchozím případě se posuzuje u toho rodiče, jehož denní vyměřovací základ je vyšší. V takovém případě bude výše rodičovského příspěvku činit maximálně 7 600 Kč. Stejně je tomu tehdy, když ke dni narození nejmladšího dítěte nelze stanovit rodiči denní vyměřovací základ z důvodu, že byl pobírán rodičovský příspěvek na dítě předchozí, a během této doby uplynula podpůrčí doba pro peněžitou pomoc v mateřství a nárok na rodičovský příspěvek v souvislosti s péčí o mladší dítě vzniká bezprostředně po nároku na tutéž dávku pro starší dítě.51

49

§ 31 odst. 1, 2 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře § 30 odst. 3 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 51 § 30 odst. 4 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 50

38

Výše rodičovského příspěvku je pevně daná, pokud není možné stanovit ani jednomu rodiči denní vyměřovací základ, jako v předchozích situacích. Jedná se zejména o takové situace, kdy matka ani otec dítěte nejsou nemocensky pojištěni. V takovém případě je výše rodičovského příspěvku do konce devátého měsíce věku dítěte 7 600 Kč, a následně do čtyř let věku dítěte 3 800 Kč.52 Může dojít k tomu, že v průběhu pobírání rodičovského příspěvku nastane změna osob, které jsou považovány za rodiče. S touto změnou může souviset, že se změní výše vyměřovacího základu tak, že se zvýší, a tím pádem vznikne nárok na volbu vyššího rodičovského příspěvku. V takovém případě se výše rodičovského příspěvku znovu vyměří a jeho výplata počne měsícem následujícím po tom, ve kterém ke změně došlo.53 Co se týče volby výše rodičovského příspěvku, provede ji ten rodič, který na něj uplatnil nárok, a to i v případě, že se vyměřuje na základě denního vyměřovacího základu druhého z rodičů. Učiní tak formou písemné žádosti u krajské pobočky Úřadu práce. Výšku rodičovského příspěvku je možné po celou dobu pobírání měnit, ovšem nejdříve po uplynutí doby tří měsíců po sobě jdoucích, po které je rodičovský příspěvek vyplácen. A to i tehdy, když došlo ke změnám v situaci rodiny. Výše rodičovského příspěvku ovlivňuje délku jeho pobírání a je možné ji tímto způsobem ovlivňovat v závislosti na potřebách rodiny.54 Pokud končí pobírání rodičovského příspěvku a rozdíl mezi celkovou vyplacenou částkou a částkou 220 000 Kč je nižší než částka, která byla vyplacena jako rodičovský příspěvek naposledy, vyplatí se tento rozdíl v posledním kalendářním měsíci společně s poslední dávkou rodičovského příspěvku.55

5.2.3 Více nároků na rodičovský příspěvek v rodině Zákon pamatuje i na situace, kdy je v rodině více dětí, které by mohly zakládat nárok na rodičovský příspěvek, nebo kdy by oba rodiče mohli mít na jeho výplatu

52

§ 30 odst. 5 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře § 30 odst. 6 zák. č. 111/1995 Sb., o státní sociální podpoře 54 § 30 odst. 7 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Státní sociální podpora s komentářem a příklady: [2012]. 14. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 223 s. ISBN 978-80-7263-739-3. str. 106 55 § 30 odst. 8 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 53

39

nárok. V zásadě ale platí, že příspěvek je vyplácen pouze na nejmladší dítě v rodině a pouze jednomu z rodičů. Pokud je v rodině více dětí, které zakládají nárok na rodičovský příspěvek, rodičovský příspěvek je vyplácen pouze na základě péče o nejmladší dítě v rodině. Nárok na dávku za starší dítě zaniká posledním dnem měsíce a dávka se vyplatí naposledy za měsíc, který předchází měsíci, ve kterém založí nárok na rodičovský příspěvek dítě mladší. Je tomu tak i když nebyla vyplacena celková částka. Tedy v měsíci, kdy se jiné dítě stalo nejmladším v rodině a založilo tak nárok na rodičovský příspěvek, je rodiči po skončení předchozího vyplacen již tento, a to ve výši, kterou zakládá péče právě o toto nejmladší dítě v rodině. Nárok na výplatu rodičovského příspěvku má v kalendářním měsíci pouze jeden z rodičů, i kdyby oba splňovali v daném měsíci podmínku, třeba každý po jeho část. Dávka se vyplatí tomu rodiči, který je uveden v dohodě rodičů. Pokud taková dohoda není, určí krajská pobočka Úřadu práce, komu bude rodičovský příspěvek vyplacen.56

5.2.4 Osobní celodenní řádná péče o dítě Podmínka celodenní péče o dítě byla dříve poměrně přísná a prakticky neumožňovala rodičům v době pobírání rodičovského příspěvku žádnou vlastní ekonomickou činnost. V dnešní době se podmínky uvolnily. Je to v souladu s pojetím státní sociální podpory jako podpůrného prostředku pro rodiny v určitých sociálních situacích, nikoli jako náhrady jejich příjmů. Bylo tedy rodičům umožněno, aby jejich dítě ve větším rozsahu navštěvovalo předškolní zařízení či o ně pečovala jiná dospělá osoba. Rodič má možnost se během této doby věnovat ekonomické aktivitě, přivydělávat si a zlepšovat tím finanční situaci v rodině, která může být v souvislosti s dětmi a jejich potřebami napjatá. Taková rodina pak bude méně využívat různých jiných sociálních dávek. I pro dítě samotné je jistě přínosem, že se může adaptovat v kolektivu, díky čemuž se mu později usnadní nástup do mateřské školy, aniž by bylo ochuzeno o čas strávený s rodičem, který o něj pečuje většinu času. Podmínka osobní celodenní řádné péče o dítě musí být splněna v každém měsíci, aby rodiči vznikl nárok na rodičovský příspěvek. V zákonem uvedených případech je

56

§ 30a zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

40

však tato podmínka splněna i tehdy, když se nejednalo o celý měsíc. Je to za prvé v měsíci, kdy se dítě narodilo, ať už to bylo na jeho začátku či konci. Dále tehdy, když byla rodiči po určitou část měsíce poskytována peněžitá pomoc v mateřství, či nemocenské v souvislosti s porodem. Také tehdy, když na základě rozhodnutí příslušného orgánu došlo k převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů. Co se rozumí tímto rozhodnutím, je uvedeno v ustanovení § 7 odst. 10 a 11 zákona o státní sociální podpoře: jedná se o rozhodnutí soudu nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Dále je celodenní řádná péče o dítě splněna v měsíci, ve kterém dítě dosáhlo věku čtyř let. Dosažením čtyř let věku dítěte nárok na rodičovský příspěvek zaniká. Dalším případem, kdy je podmínka zachována, je situace kdy rodič nebo dítě zemřeli. Poslední případem je takový, kdy rodič převzal vlastní dítě do péče ze zařízení, kde bylo předtím umístěno. A to buď na základě rozhodnutí příslušného orgánu v ústavu či v péči jiné osoby nebo u poskytovatele zdravotnických služeb po dobu delší než 3 měsíce.57 Pokud je dítě ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče po dobu delší než tři měsíce, pak počátkem čtvrtého měsíce hospitalizace dítěte nenáleží rodiči výplata rodičovského příspěvku. I tehdy ale může provést volbu výše rodičovského příspěvku na dobu, kdy už dítě ve zdravotnickém zařízení nebude, a rodič tak bude mít opět nárok na výplatu dávek. Když je o dítě dlouhodobě celodenně pečováno v zařízení lůžkové péče a nepečuje tak o ně rodič, není splněna jedna z podmínek pro nárok na rodičovský příspěvek. Po propuštění dítěte ze zdravotnického zařízení ale už nic nebrání tomu, aby byla podmínka splněna a nárok obnoven. V některých případech je možné, že rodič o dítě osobně celodenně řádně pečuje i ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče. Pak je podmínka i nadále splněna a rodiči tak vyplývá nárok na rodičovský příspěvek. Jedná se o případy vážně nemocných dětí dlouhodobě umístěných ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Pro takové děti je přítomnost a péče rodiče v zařízení žádoucí.58 Podle zvláštního právního předpisu (§ 67 zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, § 28a zák. č. 293/ 1993 Sb., o výkonu vazby ve znění zák. č. 52/2004 Sb.) je možné, aby žena na základě povolení měla u sebe dítě a pečovala o něj po dobu výkonu trestu odnětí svobody, nebo ve 57 58

§ 30b odst. 1 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře § 30b odst. 2 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

41

výkonu vazby ve věznici. V takovém případě jí rovněž vzniká nárok na výplatu rodičovského příspěvku.59

5.2.5 Osobní celodenní řádné péče o dítě při jeho navštěvování předškolního zařízení či péči jiné osoby Jak je již výše uvedeno, zákon umožňuje, aby byla splněna podmínka osobní celodenní řádné péče o dítě pro nárok na rodičovský příspěvek i v situacích, kdy dítě navštěvuje předškolní zařízení, nebo o něj pečuje jiná dospělá osoba. Zároveň není omezen rozsah výdělečné činnosti rodiče ani výše jeho příjmů. Pro nárok na rodičovský příspěvek musí být zachována osobní celodenní řádná péče o dítě, a to buď tak, že o ně rodič pečuje sám, nebo i jinou formou, která však nepřekračuje omezení daná zákonem. Zákon omezuje pobyt dítěte v zařízení pro děti předškolního věku pouze u dětí mladších dvou let. Zejména jsou upraveny podmínky pro návštěvu takových zařízení z důvodů, které zakládá zdravotní stav dítěte. U dětí starších není rozsah jejich docházky do předškolních zařízení omezován ani sledován. Do dvou let věku dítěte je podmínka splněna, když dítě navštěvuje jesle, mateřskou

školu,

nebo

jiné

zařízení

maximálně

v rozsahu

46

hodin

v

jednom kalendářním měsíci. Toto není omezeno maximálním počtem hodin za den. Pro rodiče je toto v praxi velmi užitečné, jelikož si během této doby mohou obstarat své záležitosti, nebo se věnovat výdělečné činnosti. I pro dítě může být pobyt v kolektivu příznivý. Podmínka je také splněna když dítě pravidelně navštěvuje léčebné rehabilitační zařízení, nebo třídu či mateřskou školu, pro zdravotně postižené děti, nebo jesle se zaměřením na vady zraku, sluchu, řeči a na děti mentálně retardované v rozsahu maximálně 4 hodiny denně. Je tomu tak proto, že tato zařízení mají za cíl odborně pracovat s postiženými dětmi, případně odstraňovat jejich vady, což je z léčebného hlediska pro děti přínosné, a je nutné taková zařízení navštěvovat určitém rozsahu a pravidelnosti, aby měla terapie poskytnutá v těchto zařízeních efekt. Dalším případem je z obdobného důvodu navštěvování jeslí, školky nebo jiného zařízení zdravotně postiženým dítětem v rozsahu nepřevyšujícím 6 hodin denně.

59

§ 54 odst. 4 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

42

Podmínka je splněna i v případě, kdy důvod nezakládá zdravotní stav dítěte, ale rodiče. Toto ustanovení má ulehčit zdravotně postiženému rodiči péči o dítě. Je to tehdy, když jsou oběma rodiči nebo osamělým rodičem dítěte osoba v kategorii těžké nebo úplné závislosti dle zákona o sociálních službách a dítě navštěvuje jesle, mateřskou školu, nebo jiné předškolní zařízení maximálně 4 hodiny denně. Docházka do uvedených zařízení u dětí starších dvou let se nesleduje, a je tedy na rodiči jakým způsobem se bude péči o dítě věnovat, protože dítě může navštěvovat předškolní zařízení neomezeně. Když je rodič výdělečně činný, nebo se soustavně připravuje na své budoucí povolání studiem, může o dítě pečovat jiná zletilá osoba. Toto rodiči umožní věnovat se studiu či práci a dítěti zajistit péči v neomezeném rozsahu. Neplatí to, jedná-li se o studium za doby trvání služebního poměru u příslušníků ozbrojených sil. 60

5.2.6 Souběh peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku Zákon v ustanovení § 30b odst. 3 pamatuje i na situaci, kdy je matka dítěte pobírá peněžitá pomoc v mateřství (nebo nemocenské v souvislosti s porodem, pokud nemá na peněžitou pomoc v mateřství nárok), zatímco otci dítěte vznikne v této době nárok na rodičovský příspěvek. Takový souběh není možný, jelikož je nepřípustné poskytovat jedné rodině více dávek, které mají stejný účel. Je zde pravidlo, podle kterého mají přednost dávky nemocenského pojištění před dávkami státní sociální podpory. Zejména z toho důvodu, že dávky nemocenského pojištění jsou poskytovány na základě pojištění osoby, zatímco státní sociální podpora je dávkou kterou poskytuje stát na základě principu solidarity. Přednost tedy bude mít výplata peněžité pomoci v mateřství, nebo nemocenského v souvislosti s porodem. Tato dávka bude vyplácena sama, pokud bude vyšší než rodičovský příspěvek. Pokud by byla nižší, pak bude vyplácen současně i rodičovský příspěvek, ale jen ve výši rozdílu mezi ním a dávkami nemocenského pojištění.61

60

§ 31 zák. č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře Státní sociální podpora s komentářem a příklady: [2012]. 14. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 223 s. ISBN 978-80-7263-739-3. str. 113 - 114 61

43

5.3 Porodné Porodné je jednorázová peněžitá dávka sloužící k úhradě potřeb dítěte při jeho narození. Narození dítěte je sociální událost, která s sebou nese mnoho změn. Vzdání se či omezení výdělečné činnosti na určitý čas, mnoho nových povinností souvisejících s péčí o dítě, změna celého systému fungování rodiny, snížení výše příjmů v rodině a v neposlední řadě zvýšené náklady v souvislosti s pořízením výbavy a uhrazováním potřeb nutných k péči o dítě. Tedy i po finanční stránce se jedná o radikální životní krok. Přestože existují dávky jako peněžitá pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek, nemohou pokrýt veškeré náklady, které s sebou narození dítěte nese. Zejména pořízení kompletní dětské výbavy je značně finančně náročné. Toto by měla pokrýt dávka porodného. Porodné bylo dříve poskytováno plošně, od 1. 1. 2011 je to již ovšem dávka testovaná, poskytovaná v závislosti na příjmu rodiny a pouze na první dítě v rodině. Příchod nového dítěte do rodiny s sebou ale vždy nese značné finanční náklady, které je obtížné pokrýt i s přispěním porodného. Stejné náklady jako při narození dítěte, vznikají i při jeho převzetí do péče nahrazující péči rodičů. Proto je porodné poskytováno i v této situaci. Platí přitom obdobné podmínky jako při narození dítěte. Porodné je upraveno v ustanoveních § 44 až 46 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

5.3.1 Nárok na porodné Nárok na porodné vzniká ze dvou důvodů. Buď ho zakládá narození dítěte, nebo převzetí dítěte do péče. V prvním případě má na porodné nárok žena, která porodila živé dítě. Musí jít o první živě narozené dítě, nebo dítě či děti současně s tímto dítětem narozené. Nárok na porodné tedy zakládá první dítě, nebo první děti (z vícečetného porodu), které se ženě narodí. Jelikož se jedná o dávku závislou na příjmu rodiny, je zde podmínka, že rozhodný příjem v rodině nesmí převyšovat součin částky životního minima a koeficientu 2,40. Zároveň musí být splněna podmínka, že ženě nevznikl před porodem nárok na porodné z důvodu převzetí dítěte do péče.

44

Pokud žena, která splňovala výše uvedené podmínky zemřela, náleží porodné otci dítěte (dětí), pokud již porodné nebylo vyplaceno jí, nebo jiné osobě. Nárok na porodné vzniká dnem narození dítěte, pokud nejde o případ převzetí dítěte do péče.62 Při převzetí dítěte do trvalé péče nahrazující péči rodičů, má na porodné nárok osoba, která takové dítě převzala. Dítě musí být mladší jednoho roku a musí být prvním dítětem této osoby, na které vznikl nárok na porodné z důvodu převzetí do péče. Zároveň osobě, která dítě převzala do péče, nevznikl nárok na porodné z důvodu porodu vlastního dítěte. Totéž platí, pokud došlo k trvalému převzetí do péče dvou a více dětí, které byly současně narozené. Stejně jako v případě porodného vyplývajícího z porodu, i zde platí podmínka výše rozhodného příjmu v rodině, který nepřevyšuje součin částky životního minima a koeficientu 2,40. Dítě je trvale převzato do péče na základě rozhodnutí, kterým se rozumí dle ustanovení § 7 odst. 10 písm. a) zákona o státní sociální podpoře rozhodnutí soudu o svěření dítěte do výchovy jiného občana, než rodiče, dle ustanovení § 45b odst. 2 zákona o rodině. Osobě, která dítě převzala, náleží porodné i tehdy, pokud před převzetím náleželo i některému z rodičů dítěte při jeho narození. Toto má souvislost s faktem, že rodině, která dítě převzala, vznikly tímto krokem náklady bez ohledu na to, zda biologickému rodiči dávka náleží, či nikoli. Pokud do péče přebírají dítě manželé, náleží porodné pouze jednomu z nich. Manželé se dohodnou, komu z nich bude porodné vyplaceno. Pokud tak neučiní, rozhodne o tom orgán, který o porodném rozhoduje.63 Přestože je cílem porodného částečně uhradit náklady vzniklé v souvislosti s příchodem dítěte do rodiny, není použití prostředků na tyto účely podmínkou nároku. Může tak dojít k tomu, že porodné může být vyplaceno i matce dítěte, která o své dítě nepečuje a dala souhlas s osvojením. Co se týče podmínky trvalého pobytu, je sledována u oprávněné osoby, u dítěte nikoli. 64

62 63

§ 44 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře § 45 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

45

5.3.2 Výše porodného Porodné je vypláceno jednorázově a jeho výše je pevně stanovena zákonem. Liší se podle toho, zda nárok zakládá jedno dítě, nebo více dětí narozených z vícečetného porodu. V případě jednoho dítěte činí výše porodného 13 000, v případě vícečetného porodu je to 19 500 Kč.65 Porodné se vyplatí nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo porodné přiznáno.66

5.4 Přídavek na dítě Další dávkou státní sociální podpory, která má souvislost s mateřstvím a rodičovstvím, je přídavek na dítě. Tato opakující se dávka se od výše uvedených liší tím, že nárok na ni má dítě samo, nikoli rodič. Přídavek na dítě je dávka, která náleží přímo jemu a slouží k úhradě nákladů spojených s jeho výživou a výchovou. Jeho výše ale opět nemůže pokrýt veškeré potřeby dítěte, ale jeho funkcí je na ně přispět. Vzhledem k tomu, jak finančně náročné jsou potřeby dítěte, ať už jeho výživa, školní či předškolní docházka, nebo volnočasové aktivity, je to příspěvek spíše symbolický. Dítěti staršímu osmnácti let je vyplácena přímo. U dětí mladších je vyplácena rodiči, nebo jiné osobě, která dítě přímo zaopatřuje. Jedná se o dávku testovanou, tedy závislou na příjmu v rodině. Pro matky a obecně rodiče malých dětí, kteří pobírají peněžitou pomoc v mateřství či rodičovský příspěvek, se jedná o další dávku, která jim pomáhá v období, kdy je jejich ekonomická aktivita omezena z důvodu péče o dítě, a tím jsou sníženy celkové příjmy v rodině. Přídavek na dítě je dávkou obligatorní opakující se, a je upraven v ustanoveních § 17 až 19 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

64

Státní sociální podpora s komentářem a příklady: [2012]. 14. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 223 s. ISBN 978-80-7263-739-3. str 130 - 131 65 § 46 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře 66 § 57 odst. 2 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve spojení s § 2 písm. a bod 3 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

46

5.4.1 Nárok a výše přídavku na dítě Nárok na dávku má nezaopatřené dítě, a to tehdy, pokud rozhodný příjem v rodině není vyšší než součin životního minima rodiny a koeficientu 2,40. Tímto se má zajistit, aby dávky nepobíraly osoby s vyššími příjmy, které ji nepotřebují. Není rozhodné, zda se jedná o dítě zletilé či nezletilé, rozhodná je jeho nezaopatřenost dle ustanovení § 11 zákona o státní sociální podpoře. Jeho výše je pevně stanovena v zákoně a liší se v závislosti na věku dítěte. Se zvyšujícím se věkem dítěte rostou i jeho potřeby a náklady na ně. Proto se v závislosti na věku zvyšuje i přídavek na dítě. Kategorie jsou stanoveny na základě věku, který odpovídá změnám ve školní docházce. Částka se zvyšuje v 6 letech (obvykle nástup do základní školy) a 15 letech (nástup na střední školu). Ve věku dítěte do 6 let činí přídavek na dítě 500 Kč, od 6 do 15 let 610 Kč, a od 15 do 26 let 700 Kč.67

5.4.2 Výplata přídavku na dítě V případě zletilého nezaopatřeného dítěte je dávka vyplácena přímo jemu, pokud není stanoveno v zákoně jinak. Je tomu tak proto, že dítě je již zletilé a na dávku má nárok samo. Dávka se mu vyplácí od měsíce následujícího po měsíci, v němž dosáhlo zletilosti. V případě nezletilého dítěte se dávka vyplácí osobě, která má toto dítě v přímém zaopatření, a to až do toho měsíce, ve kterém dítě dosáhne zletilosti. Pokud má dítě v přímém zaopatření více osob, uzavřou dohodu, které z nich bude dávka vyplácena. Pokud taková dohoda neexistuje, rozhodne o tom krajská pobočka Úřadu práce. Pokud je dítě v plném zaopatření ústavu nebo zařízení pro péči o děti a mládež, je dávka vyplácena tomuto zařízení. Pokud je pobyt dítěte v takovém zařízení přerušen na dobu celého kalendářního měsíce a po tuto dobu bylo v péči jiné osoby, bude za tento měsíc vyplacen přídavek na dítě této osobě.68

67 68

§ 17 – 18 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře § 19 zák. č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

47

5.5 Výplata dávek státní sociální podpory prostřednictvím karty sociálních systémů V současné době byla nově zavedena výplata nepojistných dávek formou karty sociálních systémů, takzvané sKarty. Nový systém s sebou přinesl řadu novinek a výhod, ale zároveň se setkal i s mnoha negativními názory, zejména z řad běžných příjemců dávek. Tito občané poukazují především na obtížnou dostupnost bankomatů a výplatních míst pro osoby handicapované, seniory či matky s malými dětmi a dále na náklady, které byť v omezené míře příjemcům dávek vzniknou. Karta sociálních systémů funguje jako platební karta, jejíž formou dochází k výplatě dávek a také jako identifikační průkaz pro příjemce těchto dávek. Jedná se o veřejnou listinu a funguje jako identifikační doklad pro Jednotný informační systém práce a sociálních věcí. Vydává ji krajská pobočka Úřadu práce. Jejím cílem je zavedení určité kontroly nad nakládáním s dávkami v případech, kdy jsou zneužívány, ale také zjednodušení a sjednocení výplaty dávek. Každému příjemci dávek je Úřadem práce zdarma vydána sKarta s účtem, na který jsou mu zasílány dávky. Příjemce si je následně může vybrat v bankomatu, při platbě formou Cash Back nebo s kartou platit přímo při nákupu v obchodě. Může si také zřídit trvalý příkaz a prostředky z účtu na sKartě si nechat přeposílat na svůj běžný účet. Přesto však sKartu musí vlastnit všichni příjemci dávek. Poplatky spojené s užíváním sKarty jsou regulovány, zejména proto, aby co nejméně zatížily příjemce dávek, kteří se ve většině případů nacházejí v nepříliš příznivé finanční situaci. Při jejím běžném užívání se však poplatkům nelze zcela vyhnout, což se stalo terčem kritiky. Dávky na technickém účtu sKarty však nebude možné exekuovat. Veškeré dávky poskytované ze systému státní sociální podpory, včetně těch dávek, které mají souvislost se zabezpečením žen v mateřství, jsou nyní vypláceny právě prostřednictvím karty sociálních systémů.69

69

Státní sociální podpora s komentářem a příklady: [2012]. 14. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 223 s. ISBN 978-80-7263-739-3. str. 148 – 149 § 58 odst. 3 zák.č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/3

48

6 OCHRANA TĚHOTNÝCH ŽEN, MATEK A ZAMĚSTNANCŮ PEČUJÍCÍCH O DĚTI V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH Právo sociálního zabezpečení a pracovní právo spolu úzce souvisí. A stejně tak je propojeno zabezpečení žen v těhotenství a mateřství z hlediska sociálního zabezpečení a jejich ochrana v pracovněprávních vztazích. Proto se domnívám, že je na místě věnovat kapitolu zvláštním pracovním podmínkám těhotných žen, matek a obecně zaměstnancům, kteří pečují o děti. Ač v dnešní době funguje ve vyspělých zemích kulturní, právní a ekonomická rovnoprávnost, stále jsou tu důvody, pro které musí být ženám v pracovněprávních vztazích věnována zvláštní ochrana. Ženy tvoří v České republice přibližně 44% všech zaměstnanců, a tato situace trvá již od poloviny dvacátého století. Důvodem je jednak zvyšující se kvalifikace žen, snaha o profesní seberealizaci, ale také potřeba ekonomicky zabezpečit sebe a rodinu. Ať už jsou to ženy samoživitelky (jejichž počet se zvyšuje v souvislosti se značnou rozvodovostí), na jejichž bedrech je prakticky celé finanční zabezpečení rodiny, tak i ženy žijící ve společné domácnosti s manželem či druhem, které se musejí nebo chtějí podílet na příjmu rodiny. Přesto jsou to ale stále převážně ženy, které kromě pracovních povinností vedou domácnost a pečují o děti. Proto pro ně bývá mnohdy obtížné skloubit zaměstnání s domácími povinnostmi. Zároveň je zde fyziologická a biologická odlišnost ženy, a její nenahraditelná mateřská funkce. Ta je hlavním faktorem, který zakládá důvody pro vytvoření specifických pracovních podmínek žen, ať už těhotných, žen krátce po porodu, kojících, ale i všech ostatních. Tyto zvláštní pracovní podmínky se týkají prací, které jsou pro ženy příliš fyzicky náročné nebo je mohou ohrožovat jinak, například vysokou prašností, hlučností.70 Ochrana těhotných žen, matek a rodičů pečujících o děti je upravena především v zákoníku práce.

70

BĚLINA, Miroslav aj. Pracovní právo.5., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 599 s. ISBN 978-80-7400-405-6-(váz.) str. 388 - 389

49

6.1 Pracovní podmínky zaměstnankyň - matek Naplněním ochranné funkce pracovního práva je ochrana některých skupin zaměstnanců, kterou nalezneme v ustanoveních § 231 až 247 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Chráněni jsou zaměstnanci se zdravotním postižením, zaměstnankyně, zaměstnanci pečující o dítě či jiné fyzické osoby, zaměstnankyně – matky a mladiství. Je zakázáno zaměstnávat ženy takovými pracemi, které by mohly ohrozit jejich mateřství. To se týká nejen zaměstnankyň těhotných, nebo po porodu, ale všech žen. U těch by mohly dané práce ohrozit jejich potencionální mateřství, vzhledem k biologickým odlišnostem žen a jejich nenahraditelnému mateřskému poslání. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce, které jsou zakázány těhotným a kojícím zaměstnankyním a zaměstnankyním do konce devátého měsíce po porodu. Jsou to práce, které by mohly přímo ohrozit mateřství ženy v době těhotenství, kojení a v době po porodu, kdy je organismus ženy stále ještě změněn následkem těhotenství a porodu. Zaměstnavatel

rovněž

nesmí

zaměstnávat

těhotnou

zaměstnankyni,

zaměstnankyni, která kojí, a zaměstnankyni do konce devátého měsíce po porodu pracemi, které by mohly ohrozit právě ji v tomto konkrétním případě, přestože jiným takovým ženám žádné potíže nečiní, nijak je neohrožují a mohou je nadále vykonávat. Zaměstnavateli vznikne tento zákaz na základě lékařského posudku o tom, že žena není pro danou práci zdravotně způsobilá. Důvody pro tuto ochranu jsou stejné, jako v předchozím případě.71 Pokud těhotná zaměstnankyně koná práci, která je těhotným ženám zakázána, nebo ji ohrožuje na základě posudku ošetřujícího lékaře, zaměstnavatel musí tuto ženu dočasně převést na jinou práci, která ji ohrožovat nebude a bude pro ni vhodná. Tato práce by měla být v souladu s její kvalifikací. Zaměstnavatel může ženu převést i na jiný druh práce, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i tehdy, pokud by s tím zaměstnankyně nesouhlasila. Při výkonu takové práce by měla dosahovat stejného výdělku jako před převedením. Pokud dosahuje bez svého zavinění výdělku nižšího, náleží ženě vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, jak již bylo uvedeno dříve. Pokud zaměstnavatel nemůže ženě nabídnout pro ni vhodnou práci, jedná se o překážku 71

§ 238 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

50

na straně zaměstnavatele, a ten je povinen ženě vyplácet náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Pokud těhotná zaměstnankyně, která pracuje v noci, požádá zaměstnavatele o zařazení na denní práci, zaměstnavatel je povinen této žádosti vyhovět. I toto ustanovení má souvislost se změněným stavem ženského organismu, vyšší únavou a potřebou dodržování pravidelného denního režimu. Toto platí obdobně i v případě žen, které jsou po porodu, a to do konce devátého měsíce a žen, které kojí. V případě kojící ženy není podstatné, jak dlouhá doba uplynula od porodu ani jak staré je dítě. Jelikož se jedná o převedení dočasné, tak po skončení důvodů pro které byla žena převedena na jinou práci, zaměstnavatel ženu převede zpět na její původní pracovní místo, jak je uvedeno v § 44 zákoníku práce. 72

6.2 Pracovní podmínky zaměstnanců pečujících o děti Pracovní podmínky zaměstnanců pečujících o děti se netýkají pouze žen, ale i mužů. Tato ustanovení se snaží upravit pracovní podmínky zaměstnanců tak, aby jim bylo umožněno skloubit pracovní povinnosti s péčí o děti a rodinným životem. Ochrana těchto zaměstnanců má souvislost s rodičovstvím, závisí na věku dítěte a případné osamělosti rodiče. Jedná se především o vysílání na pracovní cesty, přeložení a úpravu pracovní doby.

6.2.1 Pracovní cesta a přeložení Zaměstnavatel může na pracovní cestu vyslat těhotnou zaměstnankyni nebo zaměstnance (muže či ženu), kteří pečují o dítě do věku 8 let mimo obvod jeho pracoviště nebo bydliště jen s jejich souhlasem. Chráněni tímto ustanovením jsou oba rodiče dítěte současně. Podmínkou však není rodičovství jako takové, ale péče o dítě do stanovené věkové hranice. Přeložit takové zaměstnance na jiné místo výkonu práce je možné jen na základě jejich žádosti. V případě osamělého zaměstnance je to až do 15 let věku dítěte, pokud o toto dítě pečuje. 72

§ 239 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xviii, 1616 s. ISBN 97880-7179-251-2.str. 897 Povinnost převést zaměstnankyni na jinou práci a vyhovět její žádosti o převedení z noční práce na denní je zaměstnavateli uložena také v ustanoveních § 41 odst. 1 písm. c, g, zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

51

Toto ustanovení se týká i zaměstnanců, kteří nepečují o dítě, ale o jinou osobu, která je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost).73 Zde je jasně patrná ochrana nejen zaměstnance, ale především osob na něm závislých, tedy nezletilých dětí, nebo dalších osob, odkázaných na jeho péči. Vyslání takového zaměstnance na pracovní cestu do vzdálenějšího místa by značně zkomplikovalo jeho možnost péče o závislou osobu. Stejně tak by tomu bylo i v případě přeložení na jiné pracoviště. Věková hranice u dětí má za cíl limitovat omezení zaměstnanců, ale zároveň zohlednit vyspělost dítěte a jeho schopnost zvládnout nepřítomnost rodiče. Hranice 15 let pro dítě osamělého zaměstnance pak znamená zvýšenou ochranu tohoto rodiče a jeho dítěte tehdy, kdy se nepředpokládá možnost péče druhého z rodičů po dobu pracovní cesty zaměstnance.

6.2.2 Úprava pracovní doby Zákon ukládá zaměstnavateli povinnost přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn k potřebám zaměstnanců, kteří pečují o děti. Ustanovení je poměrně obecné a dává prostor ke vzájemné dohodě a úpravě na základě konkrétní situace a potřeb rodiny. Pokud zaměstnanec požádá o kratší pracovní dobu, nebo úpravu své týdenní pracovní doby, zaměstnavatel je povinen takové žádosti vyhovět, pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody. Toto právo se týká těhotných zaměstnankyň a zaměstnanců, kteří pečují o dítě mladší 15 let, nebo o jinou osobu, která je na jejich péči závislá v jednom z výše uvedených stupňů. Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné ženy prací přesčas. Nařídit práci přesčas nesmí těm zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší jednoho roku. Oni sami se však pro práci přesčas rozhodnout mohou. Těhotné ženy nikoliv, těm je práce přesčas zcela zakázána.74 Toto ustanovení je v souladu se základními myšlenkami sociálního zákonodárství Evropské unie, která dlouhodobě klade důraz na pracovněprávní ochranu těhotných žen 73

§ 240 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xviii, 1616 s. ISBN 97880-7179-251-2.str. 899 74 § 241 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

52

a matek a na podporu rodičů při návratu do zaměstnání a výkonu jejich povolání. Možnosti zde uvedené mají usnadnit rodičům skloubení pracovní doby s péčí o děti (případně jiné závislé osoby). Otázkou je, nakolik jsou tyto možnosti v praxi využívány, jelikož v mnoha zaměstnáních není z provozních důvodů možná úprava pracovní doby.

6.3 Přestávky ke kojení Zákon konkrétně upravuje pracovní podmínky žen, které kojí. Kromě výše uvedené ochrany v podobě zakázaných prací nalezneme v ustanovení § 242 zákoníku práce úpravu přestávek ke kojení. Kojící zaměstnankyně má nárok na zvláštní přestávky na kojení mimo běžných přestávek v práci. Zákon v následujícím odstavci vymezuje délku a počet takových přestávek. Pokud zaměstnankyně pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, na každé její dítě do jednoho roku věku přísluší ženě dvě půlhodinové přestávky. Po dosažení 1 roku věku dítěte má na přestávky nárok ještě po další tři měsíce a to v rozsahu jedné půlhodinové přestávky za směnu. Pokud žena pracuje po kratší pracovní dobu, alespoň polovinu týdenní pracovní doby, má nárok na každé dítě do jednoho roku na jednu půlhodinovou přestávku. Tyto přestávky se započítávají do pracovní doby a náleží za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. 75 Tedy ne vždy a ne každá kojící zaměstnankyně má právo na přestávky ke kojení. Musí kojit své dítě, které je mladší jednoho roku a tří měsíců. Pokud kojí i nadále, nárok na přestávky nemá. Zároveň musí její pracovní doba být alespoň polovinou týdenní pracovní doby. Pokud je kratší, nárok na přestávky opět nevznikne. V praxi ale nejsou přestávky ke kojení příliš využívány, jelikož ve většině případů žena o dítě pečuje na mateřské či rodičovské dovolené. Své opodstatnění může mít tato úprava v případě, kdy otec na rodičovské dovolené pečuje o dítě, zatímco matka pracuje.76

75

§ 242 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xviii, 1616 s. ISBN 978-80-7179-251-2.str. 904 76

53

V tomto ustanovení můžeme spatřovat ochranu dítěte zaměstnankyně, které je kojeno. Pokud by úprava přestávek ke kojení neexistovala, dítě by v případě nástupu matky do zaměstnání bylo připraveno o možnost této základní formy výživy.

6.4 Mateřská a rodičovská dovolená Mateřská a rodičovská dovolená jsou laickou veřejností často zaměňované pojmy. Oba mají totožný účel, a to poskytnout rodiči volno v zaměstnání, aby mohl pečovat o své dítě. S mateřskou a rodičovskou dovolenou také úzce souvisí peněžité dávky poskytované rodičům: peněžitá pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek. Úpravu mateřské a rodičovské dovolené nalezneme v ustanoveních § 195 až 198 zákoníku práce.

6.4.1 Mateřská dovolená Mateřská dovolená je důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance a zaměstnavatel je povinen v takovém případě poskytnou zaměstnanci volno bez náhrady mzdy, jak je uvedeno v § 191 zákoníku práce. Náleží ženě, které porodila dítě a trvá 28 týdnů. Pokud žena porodila dvě a více dětí, délka mateřské dovolené činí 37 týdnů. Den nástupu na mateřskou dovolenou žena zvolí sama a to mezi osmým a šestým týden před očekávaným dnem porodu, který určí její ošetřující lékař. Pokud porod nastal dříve a žena tak vyčerpala z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, pak tato mateřská dovolená trvá ode dne nástupu 28, respektive 37 týdnů. Pokud ale vyčerpala před porodem méně než šest týdnů z jiného důvodu, pak délka mateřské dovolené činí 22 týdnů ode dne porodu, v případě vícečetného porodu pak 31 týdnů. Pokud se dítě narodilo mrtvé, náleží mateřská dovolená jen po dobu 14 týdnů ode dne porodu. Mateřská dovolená nikdy nesmí trvat kratší dobu než 14 týdnů s tím, že nesmí skončit ani být přerušena před uplynutím šesti týdnů po porodu.77 Vzhledem k tomu, že za toto volno nenáleží náhrada mzdy, je žena zabezpečena ze systému nemocenského pojištění peněžitou pomocí v mateřství.Toto volno je ženě před porodem poskytováno v souvislosti s vysokým stupněm těhotenství, kdy už je pro ni obtížné a mnohdy i nebezpečné vykonávat práci. Dále v době porodu a po něm, kdy je organismus ženy po náročné zátěži v podobě porodu stižen mnoha změnami, které se 77

§ 195 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

54

s prací neslučují. Nakonec je poskytováno v souvislosti s péčí o narozené dítě. V případě mrtvě narozeného dítěte má toto volno za cíl jednak umožnit ženě vyrovnat se s náročným obdobím po psychické stránce, ale také poskytnout čas na regeneraci organismu po porodu. S regenerací po porodu souvisí i limit šesti týdnů, před nimiž nelze mateřskou dovolenou ukončit ani přerušit. V době čerpání mateřské dovolené matkou může současně s ní čerpat rodičovskou dovolenou otec dítěte. Peněžité dávky sociálního zabezpečení může ovšem čerpat pouze jeden z nich, proto tato možnost nebývá často využívána.

6.4.2 Rodičovská dovolená Rovněž rodičovská dovolená je důležitou osobní překážkou v práci na straně zaměstnance, pro kterou je mu zaměstnavatel povinen poskytnout pracovní volno. Zákon uvádí, že slouží k „prohloubení péče o dítě“. Matka má nárok na rodičovskou dovolenou po skončení mateřské dovolené. Otci dítěte náleží rodičovská dovolená od narození dítěte. Délku rodičovské dovolené si zaměstnanec může zvolit. Nejvýše však do tří let věku dítěte.78 Jedná se opět o volno bez náhrady mzdy, proto je zaměstnanec, který čerpá rodičovskou dovolenou zabezpečen rodičovským příspěvkem ze systému státní sociální podpory. Rodičovskou dovolenou jsou oprávněni čerpat oba rodiče současně, ale v takovém případě je rodičovský příspěvek vyplácen pouze jednomu z nich. Rodičovská dovolená má umožnit rodiči prohloubit péči o dítě, tedy věnovat se jeho výchově i po uplynutí mateřské dovolené až do věku tří let. Rodičovská dovolená je velmi rozšířená a je často využívána v maximální délce. S rozšiřováním možností využít nejrůznější formy zkrácené pracovní doby, či jiných úprav pro rodiče malých dětí se však čím dál častěji využívá kratší doba trvání rodičovské dovolené a dřívější návrat do zaměstnání.

6.4.3 Převzetí dítěte do péče a volno s tím související Na mateřskou a rodičovskou dovolenou má zaměstnanec nárok nejen při narození dítěte, ale i v případě převzetí dítěte do péče. Rozumí se tím totéž převzetí do péče jako

78

§ 196 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

55

pro účely státní sociální podpory. Je jím převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí orgánu, nebo v případě, že matka dítěte zemřela. Mateřská dovolená náleží zaměstnankyni ode dne kdy dítě převzala, po dobu 22 týdnů. Pokud převzala dvě a více dětí, pak má nárok na mateřskou dovolenou v délce 31 týdnů. Rodičovskou dovolenou může zaměstnanec čerpat ode dne převzetí dítěte do péče do dosažení tří let věku dítěte. Pokud předtím zaměstnankyně čerpala mateřskou dovolenou v souvislosti s převzetím dítěte, na rodičovskou dovolenou nastupuje po skončení mateřské. Na dítě, které bylo převzato do péče mezi třetím a sedmým rokem, náleží rodičovská dovolená v délce 22 týdnů. Pokud je dítě převzato před třetím rokem, ale tak, že by 22 týdnů mateřské dovolené uplynulo až po dosažení tří let, pak je nárok na rodičovskou dovolenou po dobu 22 týdnů od převzetí dítěte.79 Mateřská a rodičovská dovolená při převzetí dítěte je upravena z toho důvodu, že situace osob, které převzaly dítě do péče je obdobná jako situace rodičů, kterým se dítě narodilo. Takové osoby mají jednak povinnost o dítě pečovat, což je poměrně časově náročné v případě malých dětí, a jednak je zde potřeba adaptace rodičů a dítěte na novou situaci. Z tohoto důvodu existuje nárok na rodičovskou dovolenou při převzetí dítěte až do věku sedmi let. Jinak je časové ohraničení shodné s mateřskou a rodičovskou dovolenou biologických rodičů, pouze s tím rozdílem, že mateřská dovolená je kratší o dobu, kterou žena jinak vyčerpá před porodem. I v tomto případě rodičům náleží dávky sociálního zabezpečení, jak bylo uvedeno výše.

6.4.4 Dovolená po skončení mateřské a rodičovské dovolené V části zákoníku práce, která se věnuje dovolené, nalezneme ustanovení, které má souvislost s čerpáním mateřské a rodičovské dovolené. Ustanovení § 217 odst. 5 uvádí, že zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené a zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené mají nárok na dovolenou, která na mateřskou a rodičovskou dovolenou bezprostředně navazuje. Pokud zaměstnanec požádá zaměstnavatele o poskytnutí této dovolené, je zaměstnavatel povinen takové žádosti vyhovět.

79

§ 197 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

56

6.4.5 Přerušení a předčasné skončení mateřské a rodičovské dovolené Mateřská a rodičovská dovolená je poskytována za účelem péče o dítě. Pokud však rodič o dítě nepečuje, dojde k přerušení mateřské a rodičovské dovolené. I zde můžeme spatřovat úzkou souvislost s poskytováním peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku. Pokud bylo dítě převzato ze zdravotních důvodů do péče léčebného ústavu a během této doby rodič nastoupil do práce, dojde k přerušení mateřské nebo rodičovské dovolené. Když po návratu dítěte z ústavu rodič opět převezme péči o ně, nevyčerpaná část mateřské a rodičovské dovolené náleží od tohoto dne. Zde je důležitý fakt nástupu rodiče do práce. Pokud by do práce nenastoupil, mateřská a rodičovská dovolená by nadále trvala. Pokud zaměstnankyně nebo zaměstnanec nepečuje o dítě a to je z tohoto důvodu umístěno do rodinné nebo ústavní péče nebo je v dočasné péči ústavu z jiného než zdravotního důvodu, pak nemá zaměstnanec nárok na mateřskou a rodičovskou dovolenou po tuto dobu, kdy o dítě nepečuje. V případě že dítě zemře v době trvání mateřské či rodičovské dovolené, má zaměstnanec nárok na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou ještě v době dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, nejdéle však do doby, kdy by dítě dosáhlo jednoho roku věku.80 Je nutné podotknout, že ve výše uvedených případech je třeba brát ohled na ustanovení §195 odst. 5, podle kterého nesmí mateřská dovolená skončit dříve než 6 týdnů po porodu.

6.5 Další překážky v práci v souvislosti s těhotenstvím a rodičovstvím V souvislosti s těhotenstvím a rodičovstvím existují i další překážky v práci na straně zaměstnance, pro které je zaměstnavatel povinen zaměstnance omluvit. Překážky v práci na straně zaměstnance, které nalezneme v § 191 zákoníku práce mají souvislost ze zákonem o nemocenském pojištění. Překážkami souvisejícími s těhotenstvím a rodičovstvím jsou tyto: - mateřská a rodičovská dovolená

80

§ 198 odst. 2 – 4 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

57

- ošetřování dítěte mladšího 10 let, nebo jiného člena domácnosti, kdy má zaměstnanec nárok na ošetřovné podle § 39 zákona o nemocenském pojištění - péče o dítě mladší 10 let podle § 39 zákona o nemocenském pojištění, nebo tehdy, kdy o něj pečuje jiná osoba, která se ale podrobila vyšetření nebo ošetření a nemohla proto o dítě pečovat - dočasná pracovní neschopnost Mimo těchto překážek je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci volno i v dalších případech, jak stanoví ustanovení § 199 zákoníku práce. Jiné důležité překážky, které toto ustanovení zmiňuje, nalezneme v příloze nařízení vlády č. 590/2006 Sb. V souvislosti s těhotenstvím a rodičovstvím jsou to následující: - vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, kdy zaměstnavatel poskytne zaměstnanci volno na nezbytnou dobu s náhradou mzdy - narození dítěte, kdy poskytne zaměstnavatel zaměstnanci volno s náhradou mzdy k převozu ženy do nemocnice a zpět, a volno bez náhrady mzdy k účasti u porodu - doprovod

rodinného

příslušníka

k vyšetření

nebo

ošetření

do

zdravotnického zařízení je-li to nezbytně nutné, doprovod zdravotně postiženého dítěte do zařízení sociálních služeb, nebo do speciálního školského zařízení, doprovod dítěte do školského poradenského zařízení ke zjištění speciálních vzdělávacích potřeb dítěte Zaměstnankyně má tedy nárok na pracovní volno s náhradou mzdy po dobu pravidelných vyšetření u lékaře, která jsou v době těhotenství častější. Zaměstnanec má nárok na volno k převozu manželky či družky do nemocnice v souvislosti s narozením dítěte a také volno k účasti u porodu. Zaměstnanci - rodiče mohou dále využít nároku na volno za účelem doprovodu dítěte do výše uvedených zařízení.

6.6 Ochrana pracovního poměru zaměstnankyň v těhotenství a mateřství S ochrannou funkcí pracovního práva souvisí i ustanovení týkající se ochrany pracovního poměru zaměstnanců, kteří jsou bez vlastní viny v oslabené pozici. V té se nacházejí těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně na mateřské dovolené a zaměstnanci 58

na rodičovské dovolené. Tito zaměstnanci by se po jednostranném rozvázání pracovního poměru ocitli v obtížné situaci a hledání nového zaměstnání by pro ně bylo náročnější. Proto existuje úprava zákazu výpovědi dané zaměstnavatelem v ustanovení § 53 zákoníku práce. Zaměstnavateli je zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, a tou se rozumí mimo jiné dle ustanovení § 53 odst. 1 písm. d doba, kdy je zaměstnankyně těhotná, nebo kdy čerpá mateřskou dovolenou a kdy zaměstnanec (žena i muž) čerpá rodičovskou dovolenou. Pokud byla dána výpověď ještě před počátkem ochranné doby, ale tak, že by výpovědní doba uplynula v ochranné době, pak se výpovědní doba do ochranné doby nezapočítává a uplyne až po skončení ochranné doby. Těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně na mateřské a zaměstnanec na rodičovské dovolené, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou jsou chráněni i před výpovědí z důvodu organizačních změn, kdy se přemísťuje zaměstnavatel nebo jeho část. Zaměstnankyně na mateřské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené po dobu, po kterou zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou jsou dále chráněni před výpovědí z důvodů, pro které může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud byla výpověď dána před nástupem na mateřskou či rodičovskou dovolenou tak, že by výpovědní doba uplynula v době této mateřské či rodičovské dovolené. Výpovědní doba pak skončí se skončením mateřské či rodičovské dovolené. Těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně čerpající mateřskou či rodičovskou dovolenou a zaměstnanec čerpající rodičovskou dovolenou jsou chránění před výpovědí pro porušení povinností dle ustanovení § 52 písm. g a h.81 V ustanovení § 55 nalezneme ochranu před okamžitým zrušením pracovního poměru. Odstavec druhý zakazuje zaměstnavateli okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní na rodičovské dovolené. Ochranná doba z důvodu těhotenství trvá i v době, kdy nebylo těhotenství ještě zjištěno a zaměstnankyně o něm nevěděla. Výpověď v době těhotenství tedy bude neplatná, i když ke zjištění těhotenství dojde později. 82

81

§ 54 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce

59

Ochrana pracovního poměru má přispět k jistotě zaměstnanců v oslabené pozici. Ženy, které se rozhodnou založit rodinu a zaměstnanci, kteří pečují o děti na rodičovské dovolené tak mají jistotu návratu do svého dřívějšího zaměstnání a mohou se plně věnovat péči o dítě. Faktem ale zůstává že dočasné odloučení od oboru a profese zaměstnance po dobu několika měsíců či let s sebou nese negativní důsledky jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Řešením situace by byl větší rozvoj možnosti pracovat v oboru částečně i po dobu mateřské či rodičovské dovolené.

82

BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xviii, 1616 s. ISBN 978-80-7179-251-2.str. 343

60

ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo popsat a analyzovat současné formy sociálního zabezpečení žen v těhotenství a mateřství, případně mužů v obdobné situaci. Poukázat na výhody a nedostatky právní úpravy, zhodnotit její přínos v praxi, a dopad na život člověka a rodiny. V úvodní části práce se ohlížím za historickým vývojem sociálního zabezpečení na našem území, s důrazem na zabezpečení žen v těhotenství a mateřství v jednotlivých etapách. Ve dvacátém století zaznamenal tento obor značný rozvoj v souvislosti s měnícími se společenskými podmínkami. Zejména v jeho druhé polovině došlo k položení základních kamenů současné právní úpravy. Jelikož je Česká republika členem mnoha mezinárodních organizací a Evropské unie, pojednává další část práce o vlivu tohoto členství na národní právní řád. Mezinárodní organizace deklarují základní principy, které jsou pro Českou republiku závazné, a které se promítají do její právní úpravy. Tyto principy se týkají zejména ochrany a zabezpečení těhotných žen a matek v období bezprostředně před porodem a po něm, a to z hlediska sociálního zabezpečení a pracovního práva. Evropská unie klade ve svém právu důraz na koordinaci dávek v rámci volného pohybu pracovníků, a především na sladění rodičovství a pracovního života. V kapitole o nemocenském pojištění je nastíněn způsob fungování tohoto subsystému a způsob koordinace vyplácení dávek v Evropské unii. Jádro kapitoly tvoří analýza jednotlivých dávek. Peněžitá pomoc v mateřství je hojně využívanou dávkou, která má oporu jak v principech mezinárodních organizací, tak v historické tradici. Zabezpečuje ženu v době, kdy nemůže pracovat z důvodu vysokého stupně těhotenství, době po porodu a období péče o dítě. Její délka je této situaci adekvátní. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má pouze žena, která splňuje potřebné podmínky nemocenského pojištění. Po jejím skončení se může rozhodnout zda prohloubí péči o dítě formou rodičovské dovolené za pobírání rodičovského příspěvku, nebo se vrátí ke svému povolání. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství slouží ke kompenzaci příjmu těhotné ženy, ženy po porodu a v době kojení v situaci, kdy z těchto důvodů nemůže vykonávat svou práci a je dočasně převedena na práci jinou. Dávka je vyplácena 61

pouze zřídka, jelikož obvykle je daná situace řešena pracovní neschopností ženy a pobíráním nemocenského. Tato situace není příznivá ani pro stát, kterému se zvyšují náklady, ani pro ženu, která ztrácí kontakt se svým zaměstnáním na dobu delší, než by bylo nezbytně nutné, a zároveň se snižuje její finanční situace. Mělo by být lépe rozlišováno, kdy žena z důvodu svého zdravotního stavu v těhotenství a mateřství nemůže konat žádnou práci (a pobírat tedy nemocenské) a kdy postačí převedení na jinou vhodnou práci při zachování její vlastní ekonomické aktivity společně s případným vyplácením vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, pokud by se tímto její příjem snížil. Nemocenské, ač není jeho cílem zabezpečit přímo ženu v těhotenství a mateřství, je poměrně často využíváno. Je tomu tak jednak ve výše uvedeném případě, ale i v dalších situacích. První z nich je stav, kdy žena skutečně není schopna práce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu v těhotenství, a jakákoli práce by moha ohrozit ji nebo dítě. Nemocenské je pojištěné ženě vypláceno i tehdy, kdy jí nevzniknul nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Období před porodem a po něm je kryto pracovní neschopností a žena je finančně zabezpečena právě prostřednictvím nemocenského. Úprava vhodně doplňuje ustanovení o nároku na peněžitou pomoc v mateřství a zajišťuje, že žena, která sice pracuje, ale nesplnila podmínky pro peněžitou pomoc v mateřství, je chráněna a zabezpečena jiným způsobem. Faktem při pobírání nemocenského ale zůstává nutnost dodržování léčebného režimu, a tedy i vycházek určených lékařem. Toto může být v některých případech nepřiměřeně omezujícím faktorem pro ženu, která sice nemůže pracovat, ale jiným způsobem ve svém běžném životě omezená není. Ošetřovné je další z dávek, která neslouží výhradně k zabezpečení žen v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, ale přesto s ním souvisí. Význam má v případech, kdy zaměstnanec ošetřuje nemocné dítě, nebo o dítě pečuje v době, kdy to nelze ze závažných důvodů zajistit jinak. Toto využití bývá poměrně časté zvláště u rodičů malých dětí. Dalším, méně častým případem je situace, kdy muž pečuje o ženu v době těhotenství či po porodu, jelikož to její zdravotní stav nezbytně vyžaduje. V této kapitole se stručně zabývám i koordinací dávek v mateřství v Evropské unii. Hlavním kritériem pro nárok na věcné a peněžité dávky je skutečnost, zda žena 62

v členském státě pobývá či bydlí. V souvislosti s volným pohybem osob a pracovníků v Evropské unii je otázka koordinace dávek v praxi čím dát tím častější. Další část práce se věnuje systému státní sociální podpory. Nejprve je nastíněno fungování systému, a v dalších podkapitolách je pojednáno o konkrétních dávkách. Rodičovský příspěvek slouží k prohloubení péče o dítě a je poskytován maximálně do čtyř let věku dítěte. Jeho výši a délku si mohou po splnění určitých podmínek rodiče zvolit, jinak je pevně stanovena. Jedná se o dávku, která je vyplácena velmi často. Je koncipována jako příspěvek a její funkcí tedy je ulehčit rodině její finanční situaci. I proto zde od dvou let věku dítěte není sledován způsob řádné celodenní péče o dítě a to může v neomezené míře navštěvovat předškolní zařízení nebo být hlídáno jinou osobou. Rodiči tak vzniká prostor pro jeho vlastní ekonomickou aktivitu, kterou zvýší příjem rodiny. V praxi ale dochází k tomu, že se rodičovský příspěvek stává jediným příjmem jednoho z rodičů. Otázkou zůstává, zda je příčinou tohoto stavu chybějící motivace na straně rodiče, nebo nedostatek pracovních příležitostí. Délka podpůrčí doby u rodičovského příspěvku je ve srovnání s ostatními státy nadstandardní. Vychází to z úpravy, která měla za cíl zvýšení porodnosti v druhé polovině dvacátého století a má tedy v naší zemi silnou tradici. V souvislosti se společenskými změnami po roce 1989, ale stojí za úvahu, zda je stále ještě vyhovující. Možnost volby délky rodičovské dovolené a pobírání rodičovského příspěvku je krok správným směrem, avšak v praxi často naráží na problematiku neochoty zaměstnavatelů zaměstnávat rodiče (zvláště matky) malých dětí, případně jim vyjít vstříc při tvorbě kratších pracovních úvazků či jiných úpravách pracovní doby. Pro zlepšení tohoto stavu by vhodné zvýšit motivaci zaměstnavatelů k těmto krokům. Další dávkou, které je věnována podkapitola, je porodné. V současnosti se jedná o dávku, která je závislá na výši příjmu rodiny a je poskytována pouze na první dítě. Tradičně však byla dávkou poskytovanou plošně. Jejím cílem je přispět na zvýšené životní náklady rodiny, do níž se dítě narodilo. Pro sociálně slabší rodiny je to dávka významná. Své opodstatnění má omezení jejího poskytování pouze na první dítě. Dá očekávat, že pořízená výbava může být použita i později a díky tomu náklady, které rodině vznikají s narozením každého dalšího dítěte, nejsou již tak 63

vysoké. Faktem ale zůstává, že narození každého dítěte v každé rodině s sebou nese zvýšené náklady, a proto je otázkou, zda by se porodné nemělo poskytovat plošně, i když ve výši odstupňované podle příjmu rodiny. Přídavek na dítě sice není dávkou, která by zabezpečovala ženy v době mateřství, přesto je v praxi finančním příspěvkem státu, který je právě v této době poskytován. Na rozdíl od ostatních dávek, o kterých pojednává tato práce, vzniká nárok na přídavek přímo dítěti, nikoli jeho rodičům. Do osmnácti let věku dítěte je ovšem vyplácen jim. Jeho cílem je přispět na úhradu potřeb dítěte v rodinách s nižším příjmem. V očích veřejnosti je tento příspěvek spíše symbolický, jelikož potřeby dítěte jsou finančně několikanásobně vyšší, a tento přídavek je schopen pokrýt jen jejich zlomek. Je tedy otázkou, do jaké míry dávka plní svůj účel. Na konci kapitoly je zmínka o aktuální otázce výplaty dávek státní sociální podpory prostřednictvím karty sociálních systémů. Jedná se o moderní koncepci, motivovanou snahou zjednodušit způsob výplaty dávek a zabránit jejich zneužívání. V praxi se ale sKarta setkala s nepříliš příznivým přijetím veřejnosti, jelikož se ukázala řada problémů, které výplatu dávek určitým skupinám občanů spíše komplikují, či dokonce znemožňují, než zjednodušují. Zároveň se nepodařilo naplnit jeden z hlavních cílů, a to kontrolu nad zneužíváním dávek. Je nutné zmínit základní rozdíly mezi systémem nemocenského pojištění a systémem státní sociální podpory a jejich význam při zabezpečení žen v těhotenství a mateřství. Dávky vyplácené z nemocenského pojištění jsou podmíněny odváděním pojistného, a teprve po splnění těchto podmínek vznikne nárok na jejich výplatu. Mají za cíl nahradit či kompenzovat příjem ženy v těhotenství a mateřství v době, kdy sama nemůže výdělečnou činnost vykonávat. Zatímco státní sociální podpora funguje na principu solidarity a dávky jsou ve většině případů podmíněny zhoršenou sociální situací rodiny. Jejich cílem není příjem rodiny nahradit, ale přispět ke zlepšení sociální situace rodiny za předpokladu, že sami její členové se o to budou snažit ekonomickou aktivitou. Proto při hodnocení jednotlivých dávek může být výše dávek poskytovaných ze systému státní sociální podpory vnímána jako nedostačující. Jak již bylo řečeno, je třeba příjemce dávek státní sociální podpory informovat a motivovat k vlastní ekonomické aktivitě namísto spoléhání na pomoc státu. Zároveň je ale nezbytné podporovat zaměstnavatele ke krokům, které umožní příjemcům 64

těchto dávek zapojit se do pracovního života způsobem, který bude oběma stranám vyhovovat. V poslední části diplomové práce je pozornost věnována pracovněprávní ochraně těhotných žen, matek a zaměstnanců pečujících o děti. Pracovní právo je s právem sociálního zabezpečení úzce spjato, a zvláště v problematice zabezpečení žen v těhotenství a mateřství je nedílně provázáno. Kapitola se zabývá ochrannou funkcí pracovního práva ve vztahu k výše uvedeným skupinám zaměstnanců z hlediska pracovních podmínek, mateřské a rodičovské dovolené, překážek v práci v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím, a ochranou pracovního poměru. Spojení se zabezpečením žen v těhotenství a mateřství nalezneme v úpravě povinnosti zaměstnavatele převést ženu na jinou práci. Této ženě pak náleží vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, pokud po převedení dosahuje nižšího výdělku. Další souvislost nalezneme v propojení mateřské a rodičovské dovolené s peněžitou pomocí v mateřství a rodičovským příspěvkem, kterými je matka (rodič) v tomto období zabezpečena. Závěrem lze konstatovat, že zabezpečení žen v těhotenství a mateřství je v České republice na vysoké úrovni a mnohdy i v nadstandardním rozsahu, což je ovlivněno vývojem podpory rodin ve druhé polovině dvacátého století. Jednotlivé instituty jsou ve většině případů hojně využívány a plní svůj účel. Pokrývají různé situace v období, kdy se žena nemůže věnovat svému zaměstnání z důvodu těhotenství, porodu a mateřství. Právní úprava nabízí několik alternativ a žena má tedy na výběr po jak dlouhou dobu se bude věnovat výlučně péči o dítě, zda bude současně pracovat a dítě bude navštěvovat předškolní zařízení, o dítě bude pečovat otec, nebo se budou oba rodiče střídat či o ně pečovat současně. Problémem je skutečnost, že někteří rodiče vnímají dávky státní sociální podpory jako náhradu svého příjmu, zatímco mají sloužit k podpoře zlepšení finanční situace rodiny. Zároveň můžeme spatřovat problém v poměrně dlouhé době, kdy rodič ztrácí kontakt se svým zaměstnáním po dobu, kdy pečuje o dítě. S tím je spojeno zhoršení možnosti uplatnění po skončení rodičovské dovolené. Ač právní úprava umožňuje rodiči současně pobírat rodičovský příspěvek a pracovat, v praxi se zatím nejedná o příliš častý jev. Toto by pomohla vyřešit větší motivace zaměstnavatelů přijímat do zaměstnání rodiče malých dětí, a vyjít jim vstříc při 65

tvorbě kratších pracovních úvazků či úpravě pracovní doby. Důležitá je ale také podpora rozvoje předškolních zařízení, dětských skupin či školek zřizovaných zaměstnavateli, s jejichž nedostatkem se rodiče potýkají.

66

SEZNAM LITERATURY: BĚLINA, Miroslav aj. Pracovní právo.5., dopl. a přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2012. 599 s. ISBN 978-80-7400-405-6-(váz.) BĚLINA, Miroslav. Zákoník práce: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xviii, 1616 s. ISBN 978-80-7179-251-2. BŘESKÁ, Naděžda, Státní sociální podpora s komentářem a příklady: [2012]. 14. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2012, 223 s. ISBN 978-80-7263-739-3. FRYJAUFOVÁ, Eva. Mateřská a rodičovská dovolená v otázkách a odpovědích. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2007. 111 s. ISBN 978-80-251-1454-4. HŮRKA, Petr, ŠTANGOVÁ, Věra a VYSOKAJOVÁ, Margerita. Pracovní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011, 559 s. ISBN 978-807380-316-2. CHVÁTALOVÁ, Iva a KOLDINSKÁ, Kristina. Právo sociálního zabezpečení v České republice a Evropské unii. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 290 s. ISBN 978-80-7380-374-2. KOLDINSKÁ, Kristina. Gender a sociální právo: rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvislostech. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2010, xv, 240 s. ISBN 978-80-7400-343-1. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo. Vyd 1. Praha: Beck, 2007, XV, 176 s. ISBN 978-80-7179-620-6. KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální zabezpečení osob migrujících mezi státy EU. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012, xx, 229 s. ISBN 978-80-7400-439-1. PŘIB, Jan. Zákon o nemocenském pojištění: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, XV, 303 s. ISBN 978-80-7357-448-2 SCHMIED, Zdeněk. Zákoník práce 2013: stručný komentář s důrazem na poslední změny, převodní můstek k "velké" novele zákoníku práce z roku 2012, shrnutí změn v roce 2012 a k 1. lednu 2013. 9. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 165 s. ISBN 978-80-7263-790-4. TOMEŠ, Igor a KOLDINSKÁ, Kristina. Sociální právo Evropské unie. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2003, xvi, 267 s. ISBN 80-7179-831-2. TRŐSTER, Petr aj. Právo sociálního zabezpečení. 5. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 379 s. ISBN 978-80-7400-322-6.

67

ŽENÍŠKOVÁ, Marta a PŘIB, Jan. Zákon o nemocenském pojištění od 1.1. 2013 s komentářem a příklady. 6. aktualiz. vyd. Olomouc: ANAG, 2013, 279 s. ISBN 97880-7263-799-7. Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. http://www.mpsv.cz http://www.mpsv.cz/cs/4 http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/3

68

RESUMÉ Zabezpečení žen v těhotenství a mateřství Diplomová práce analyzuje současné možnosti zabezpečení žen v těhotenství a mateřství v právu sociálního zabezpečení. Skládá se z úvodu, jádra práce a závěru. Jádro práce je členěno do šesti kapitol. První kapitola popisuje historický vývoj sociálního zabezpečení na našem území s důrazem na zabezpečení žen v těhotenství a mateřství. Druhá a třetí kapitola pojednávají o zabezpečení těhotných žen a rodičů pečujících o děti z hlediska mezinárodních organizací, jejichž je Česká republika členem, a Evropské unie. Čtvrtá kapitola je věnována dávkám poskytovaným ze systému nemocenského pojištění, které slouží k zabezpečení žen v těhotenství a mateřství (peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, nemocenské, ošetřovné). Pátá kapitola analyzuje dávky v těhotenství a mateřství poskytované ze systému státní sociální podpory (rodičovský příspěvek, porodné, přídavek na dítě). Poslední – šestá kapitola doplňuje téma pojednáním o ochraně těhotných žen a rodičů pečujících o děti v pracovním právu. V závěru je konstatováno, že systém zabezpečení žen v těhotenství a mateřství je v České republice na velmi vysoké úrovni a dobře fungující. V některých směrech je právní úprava až nadstandardní. Nedostatky lze spatřovat v ne vždy správném chápání účelu jednotlivých dávek některými rodiči, a v omezených možnostech rodičů skloubit péči o dítě a zaměstnání. Klíčová slova: zabezpečení těhotných žen, zabezpečení rodičů malých dětí

69

SUMMARY Social security of women during pregnancy and maternity The purpose of thesis is to analyse social security of women during pregnancy and maternity in the current legislation. The thesis is composed of introduction, main part and conclusion. The main part is divided into six chapters. Chapter one describes historical development of social security of women during pregnancy and maternity in the Czech republic. Folowing two chapters focuse on social security of pregnat women and parents of small children in connection with membership of the Czech republic in international organisations and the European union. Chapter four characterises system of sickness insurance and benefits that are provided in case of maternity (maternity benefits, pregnancy and maternity compensation benefits, sick pay, care benefits). Chapter five analyzes system of state social support with benefits provided to pregnant women and parents (parental allowance, birth grant, child allowance). Last – sixth chapter complements the subject of the thesis with protection of pregnant women and parents with small children in labour-law. Conclusion summs up social security of women during pregnancy and maternity. Social benefits are above standarts and system is functional. Drawback is seen in wrong understanding of system by some parents and insufficient work opportinities for parents with small children . Key words: social security of pregnant women, social security of parents with small children.

70