67
1
XVIII. kongres Universalis Foederatio Praesepistica
XVIII. kongres Světové betlemářské federace – Augsburg, 23.–27. 1. 2008 Ing. RADKO WEIGNER, předseda ČSPB Jak vyplývá z názvu tohoto úvodního článku našeho letošního prvního čísla časopisu dovoluji si Vás, členy Českého sdružení přátel betlémů, sdružení jež je členem Světové federace betlemářů se sídlem v Římě, ovšem i všechny, kdož nacházejí radost při tvorbě, Logo a motto kongresu zálibě ve stavění či bádání o betlémech, seznámit s dojmy, které jsem si odnesl z návštěvy Augsburgu, výstav a slavnostního shromáždění konaného na závěr kongresu. Cestu jsem podnikl ve dnech 26.–27. 1. 2008 s betlemáři ze Spolku českých betlemářů v čele s předsedou panem Doc. Ing. Milanem Zábranským, za účasti betlemářů ze Spolku příbramských betlemářů se svým starostou panem Jánem Chvalníkem. Z vedení Českého sdružení přátel betlémů se zájezdu dále zúčastnila první místopředsedkyně paní PhDr. Zita Zemanová a členové výboru pan Ing. Václav Procházka a paní MUDr. Maria Bašeová. Zájezdu se rovněž zúčastnila členka našeho sdružení paní PhDr. Hana Dvořáková, vedoucí Etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně. Do Augsburgu jsme přijeli v sobotu 26. 1. 2008 po 13. hodině a ihned po ubytování jsme obdrželi informační a kongresové prospekty a vydali jsme se na jednotlivé výstavy betlémů. V diecézním muzeu sv. Afry byly vystaveny historické betlémy jak stavěcí, tak skříňové s námětem Narození, adorací pastýřů, sv. Tří králů, ale i scény, které se v našich betlémech nevyskytují jako svatba v Káni galilejské, dvanáctiletý Ježíš v chrámu, útěk do Egypta a pod. Nejstarší exponáty byly datovány k roku 1800. Většina scén byla rozprostřena do krajiny vytvářené mechem, barveným pískem, kůrou a pařezy stromů. Architektura pak byla sestavena ze dřeva, papíru, sádry, případně i za použití plastu, styrolu, vše velmi
67 ročník 18 č. 1/2008
Z obsahu O Třebechovickém muzeu
(3)
Text k barevným obrázkům
(7)
Rumburské chrámové betlémy
(8)
Třešť – město betlémů
(10)
Výstavy Bonsai klub Praha
(12)
Rady tvůrcům betlémů
(16)
Třebechovické setkání řezbářů
(19)
Tip na jarní výlet (Bruntálsko)
(20)
Přihláška na soutěž řezbářů
(21)
Hodnocení vánočních výstav
(22)
Informace pro členy
(24)
Vydavatel: České sdružení přátel betlémů Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 20. března 2008 Ing. Ludvík Mátl
2
67
vkusně a věrohodně do detailu polychromováno. Kromě dioramat byla scéna postavena do dobově zařízených interiérů paláců nebo chrámového prostředí. Pouze mizivé množství betlémů bylo bez polychromie. V křížové chodbě Dómu navazovala výstava převážně současné tvorby, vše na způsob diorámy. Figurky mají hlavičky a odkryté části rukou a nohou provedeny ze dřeva, vosku nebo plastu. Často byly pak oblékány do dobových obleků z textilu. Třetí výstava, uprostřed historického jádra města, v překrásném prostředí sálů paláce Schwaezler, byla mezi barokními plátny obrazů výstava betlémů z vosku a papíru. Převážně se jednalo o betlémy skříňkové s Ježíškem v zavinovačce z 19. století a sérii papírových ocelorytin z roku 1730 ručně kolorovaných. Ve večerních hodinách se pak zhruba polovina účastníků zájezdu zúčastnila po náročné večerní prohlídce Augsburgu slavnostního shromáždění delegátů, které se konalo v kongresové hale města. Po slavnostním zahájení shromáždění v němčině, italštině, španělštině a angličtině přivítali i českou delegaci v češtině, což nás velmi mile překvapilo. V úvodním projevu pánové Ettore Formosa, generální sekretář UN-FOE-PRAE a pan Johann Dendorfer a první vicepresident Bavorských betlemářů vzpomenuli na XVII. kongres v Hradci Králové, na kterém bylo Světovou radou UN-FOEPRAE rozhodnuto o konání právě XVIII. kongresu v Německu. Následovalo oznámení, že další, v pořadí XIX. kongres ve čtyřletém intervalu, se uskuteční v Innsbrucku. Následovalo vyznamenání členů Světové federace, vydavatelů a organizací za propagaci betlemářské myšlenky na celém světě. Dalším bodem programu bylo poděkování a věnování darů organizátorům kongresu, které přebíral president pan Thomas Frauenlob. Za české betlemáře jsem (jako president) poděkoval organizátorům kongresu za milé přivítání a pozdravil všechny přítomné delegace (v češtině) a předal naše dary. Můj pozdrav pak tlumočila paní PhDr. Dvořáková do němčiny. Následoval
balet nazvaný „Velký sen malého oslíka“ o Narození Páně. Po ukončení této části programu byla podávána večeře a v jejím průběhu jsem za tlumočení dr. Dvořákové, dr. Zemanové a Milana Bašeho jun. měl možnost postupně navázat osobní kontakty s účastníky kongresu, počínaje generálním sekretářem UN-FOE-PRAE panem Ettore Formosou a všemi přítomnými presidenty betlemářských sdružení jednotlivých států zastoupených ve Světové federaci betlemářů UNFOE-PRAE. až po zástupce regionálních či oblastních betlemářských spolků. Musím zde projevit poděkování členům výkonného výboru sdružení, paní PhDr. Zemanové, MUDr. Bašeové, pánům Ing. Mátlovi a Ing. Procházkovi a dále paní Haldové a Milanu Baše jun. a především PhDr. Dvořákové, že jednak přípravou suvenýrů (časopisů, betlémů atd.), jednak svým diplomatickým způsobem vystupování a vedení jednání vytvářeli pohodovou atmosféru při jednáních a navazování vzájemných betlemářských kontaktů na úrovni Světové federace. Několikrát jsme byli požádáni o souhlas s přetištěním článků z našeho časopisu do němčiny, angličtiny, italštiny i španělštiny, což asi svědčí o dobré úrovni našeho časopisu. Doufám, že navázané betlemářské kontakty přispějí prostřednictvím našeho časopisu k větší informovanosti betlemářů, a to nejen našeho sdružení, o dění ve Světové federaci betlemářů včetně odborných publikací a článků, které hodláme v budoucnu zveřejňovat. V neděli dopoledne jsme pak navštívili poslední, čtvrtou výstavu betlémů v bývalém klášteře v Oberschönenfeld(u), kde byly betlémy z papírmašé a různých druhů plastů vkusně zakomponovány mezi exponáty ve skanzenu Švábského muzea lidové kultury. Děkuji všem kolegům, účastníkům tohoto zájezdu, za milé a krásné chvíle, které všichni spoluvytvářeli po celou dobu naší společné cesty nejen za betlémy, ale i za betlemáři „z celého světa“.
67
3
O betlémech v českých muzeích
Třebechovické muzeum betlémů PhDr. ZITA ZEMANOVÁ Specializované muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem je jediným zařízením svého druhu nejen v České republice, ale také na území střední a severní Evropy. Posláním muzea je oživovat a udržovat betlemářské tradice a vytvářet nové, které vždy byly, jsou a budou významnou kvalitou v životě člověka. Na zobrazení poklidné betlémské scenérie v tradičně či moderně pojatých souborech, chce muzeum návštěvníky srozumitelně seznámit s příběhem, který se odehrává u jesliček, jeho aktéry a všemi dalšími souvislostmi. Muzeum organizuje tradiční sympozia s ukázkami řezbářských dovedností na veřejnosti a vytváří nové doplňkové programy pro laiky i odborníky. V roce 1996 bylo při muzeu založeno Sdružení přátel Třebechovického muzea betlémů, které se stará o podporu nejrůznějších záměrů tohoto zařízení a též o propojení aktivit instituce se zájmy občanů města a jeho
okolí. Zásluhou sdružení byla ve městě založena tradice pravidelných setkávání amatérských a profesionálních řezbářů. Sdružení pečuje též o propagaci muzea a podporuje záměr dostavby muzejní budovy. Muzeum v Třebechovicích existuje již od počátku 20. století díky iniciativě vlastivědného nadšence Viléma Koleše (1869-1944), který pro
< Z kongresového jednání. Zleva: Ettore Formosa, generální sekretář UN-FOE-PRAE, dr. Hana Dvořáková, vedoucí Etnografického ústavu MZM v Brně, dr. Zita Zemanová, místopředsedkyně ČSPB a Ing. Radko Weigner, předseda ČSPB (foto: Milan Baše jun.)
4
67
budoucí městské muzeum, mimo řadu jiných svých aktivit, získával přírůstky do sbírek, nejčastěji z darů spoluobčanů. Ve vlastivědném sborníku Staré Třebechovice pravidelně děkoval dárcům a informoval o přírůstcích, které sbírku obohatily a často si posteskl nad tím, že město nemá muzejní budovu. Již ve třicátých letech 20. století proběhlo několik vánočních výstav tehdy ještě zapůjčených rodinných betlémů a zde již spatřujeme vliv unikátního díla řezbářů Josefa Probošta a Josefa Kapuciána na obyvatele města. Historická sbírka vlastivědného muzea sice několik drobných sakrálních řezeb obsahuje, žádná z nich však nikdy nebyla součástí betlému. Muzeum ve městě se jen obtížně prosazovalo a nepochopen zůstal také záměr získat v roce 1934 dnes již slavný Třebechovický Proboštův betlém pro obohacení muzejní sbírky. Ten se přes mnohá úskalí po mnoha letech skutečně stal základem k vytvoření sbírky betlémů. Třebechovický Proboštův betlém, který byl dne 16. června 1999 vyhlášen národní kulturní památkou je celoživotním dílem Josefa Probošta (1849 - 1926), jenž přes mnohé překážky dokázal prosadit svůj obdivuhodný záměr a po čtyřicet let svého života jej se svými spolupracovníky naplňovat. Jimi byli profesionální řezbář Josef Kapucián (1841 - 1908) a autor mechanizmu betlému - sekerník Josef Friml (1861 - 1946). Snem Josefa Probošta bylo vytvoření takového díla, jemuž se jednou pokloní i korunované hlavy. Jeho sen se splnil čtyřicet let po jeho smrti na světové výstavě EXPO 1967 v kanadském Montrealu a o tři roky později v Londýně, kde se na betlém přišla podívat i královna Alžběta. Josef Probošt společně s Josefem Kapuciánem, vytvořili pozoruhodné dílo, které doplněné pohybovým mechanizmem Josefa Frimla je dodnes díky svým uměleckým i technickým kvalitám světovým unikátem. Mechanický, 7 m dlouhý, 3 m hluboký a 2 m vysoký Třebechovický Proboštův betlém obdivu-
jí odborníci i široká laická veřejnost bez rozdílu věku, národnosti i náboženského vyznání. Betlém má více než 2000 vyřezávaných dílů, z toho 373 figur. Některé jsou statické, 120 z nich se pohybuje na pásech a 51 napodobuje pohyby lidí při práci. Přirozeným středem betlému jsou jesličky s kolébajícím sv. Josefem, Pannou Marií a klanícími se pastýři. Tříkrálový průvod a darovníci k betlému teprve přicházejí. Jedná se o betlém „pašijový“, neboť kromě jiných situací života Ježíše Krista popsaného v evangeliích, zobrazuje podrobně události pašijí – velikonočního týdne, v němž se odehrálo drama umučení, ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Toto pojetí není v české betlémářské tradici zcela běžné. Na sedmi terasách se rozvíjí děj, kde kromě výjevů převzatých z biblických příběhů je zobrazen i svět třebechovických řemeslníků a Proboštových sousedů. Betlém je až na malé výjimky (například měch u kukačky, kovové zvonky a kožené řemeny), celý ze dřeva, včetně převodových kol, hřídelí a vaček mechanizmu. Parní stroje, umístěné po obou stranách jesliček, jsou vlastně pohledy na pohybové ústrojí betlému ve zmenšeném měřítku a navíc několika nejbližšími figurkami pohybují. Postavičky a objekty v betlému jsou vytvořeny z lipového dřeva, které je pro řezbáře nejvhodnější, kostra ze smrku a jedle a mechanizmus z tvrdého buku a habru. V roce 1934, osm let po Proboštově smrti, zakoupili dva občané města, František Skřivan a Jaroslav Burdych, mechanický betlém od provdané Proboštovy dcery Anny, přesněji od manželů Moravcových. Nákup byl součástí záměru vystavět modlitebnu církve československé husitské na vrchu Oreb. Betlém cestoval po Československu a vydělával peníze na zakoupení pozemku a budoucí stavbu. Druhá světová válka překazila všechny záměry. Rok 1948 a nastupující socializmus je ukončil definitivně, betlém byl během tří let převeden do majetku státu. Třebe-
67
chovický betlém zůstal uložen v dřevěné kolně na dvoře domu Františka Skřivana a příležitostně, spíše potají, byl ukazován návštěvníkům. V roce 1965, byl betlém vybrán pro československou expozici na světovou výstavu EXPO 1967 v kanadském Montrealu, kde sklidil obrovský ohlas. Po úspěchu na světové výstavě a dalších cestách do Haagu a Londýna byl betlém v roce 1972 vystaven v rekonstruované, nyní již zděné budově na náměstí. Vedení Městského muzea mělo již od poloviny osmdesátých let záměr stát se specializovaným muzeem betlémů. Tomu podřídilo nejprve svou sběratelskou a po roce 1989 také výstavní činnost. Rostla sbírka betlémů, ale původní vlastivědná sbírka se téměř nerozšiřovala. První betlém pro nově založenou sbírku betlémů byl zakoupen v roce 1982. Díky neobyčejně
5
vysokému zájmu návštěvníků o Třebechovický Proboštův betlém a nízkým nákupním cenám, mělo muzeum dostatek finančních prostředků na nákupy betlémů do sbírek.V tomto období ředitelka muzea Marie Vaclíková společně se svým manželem PhDr. Vladimírem Vaclíkem, etnografem muzea, zahájili systematický sběr zejména lidových betlémů a tím také proměnu celé organizace. Se změnou sbírkového plánu dostala nový název celá instituce, která se od roku 1987 jmenovala Muzeum betlémů v Třebechovicích pod Orebem a od 1. dubna 1991 Třebechovické muzeum betlémů. To bylo zřízeno městem Třebechovice pod Orebem, je jeho příspěvkovou organizací a radou města bylo též pověřeno vykonávat také činnost střediska místní kultury a turistického informačního centra. Sbírky muzea tvoří předměty bývalého
Žáci Třebechovické základní školy při scénce „živého betlému“ u Proboštova betlému (foto Kamil Andres)
6
67
městského muzea a sbírka betlémů. Základem je Třebechovický Proboštův betlém, jenž je vystaven v samostatné expozici. Ostatní betlémy jsou prezentovány v dlouhodobých výstavách, které bývají obvykle zahajovány na počátku adventu, ale je možné je shlédnout během celého roku. Výstavy bývají věnovány určitému tématu, například jednotlivým tradičním betlemářským oblastem, autorům betlémů, materiálovému pojetí jednotlivých souborů či zvláštnostem ze zápůjček od jiných sběratelů. Velký úspěch měly výstavy věnované životu a dílu Josefa Probošta 150. výročí jeho narození, Betlémy a jejich tvůrci, Mechanické betlémy a řada jiných. Nelze třebechovickým upřít to, že jejich instalace betlémů návštěvníky výstav obvykle velmi zaujmou. V roce 1990 bylo tehdejším vedením muzea založeno v Třebechovicích p. O. Československé sdružení přátel betlémů, které v roce 1992 přeneslo své sídlo do Hradce Králové. Regionální hradecká pobočka ČSPB se v muzeu dodnes schází na pravidelných schůzkách. První ředitelku Muzea betlémů Marii Vaclíkovou po jejím úmrtí v r. 1991 nahradil ve vedení muzea její manžel, PhDr. Vladimír Vaclík, jehož v r. 1992 vystřídal Josef Záruba a po něm nastoupila v r. 1993 Zita Zemanová, která řídila muzeum 15 let do srpna r. 2007. Dr. Zemanovou, která odešla do Středočeského muzea v Roztokách, krátce vystřídala paní Lenka Studničková a po ní muzeum do konce r. 2007 vedla paní Šárka Marková. V prosinci 2007 byla jmenována ředitelkou TMB Mgr. Silvie Hlaváčková. V současné době má Třebechovické muzeum betlémů ve svých sbírkách více než 400 betlémů či jejich dochovaných částí, vystavovat je schopné každoročně kolem 100 souborů s tím, že vytváří tématicky zaměřené výstavy, doprovodné akce a vzdělávací pořady věnované historii i současným trendům
české betlemářské tvorby. Některé výstavní exponáty si také zapůjčuje od partnerských muzeí nebo soukromých osob. Mimo problematiku věnovanou betlemářství, muzeum pořádá jednorázové akce v prostorách muzea, na muzejní zahradě, na pěší zóně na náměstí a v jeho bezprostředním okolí. V případě vlastivědného charakteru společenských akcí a výstav nesou tyto sjednocující název „Třebechovická zastavení“ a volně na sebe navazují. Věnují se historii i současnému životu města, významným událostem a osobnostem, které zde žili nebo žijí. V první polovině osmdesátých let rostla sbírka betlémů zvolna, ovšem v roce 1987 přibyla kolekce tištěných betlémů z pozůstalosti Josefa Grubera a ta čítala čtyřicet sedm souborů. Obsahově je sbírka betlémů velmi různorodá, je možné v ní nalézt nejen staré soubory z první poloviny 19. století, ale také práce současných autorů včetně hodnotné produkce papírových betlémů tištěných. Muzejní obchod je zaměřen na betlemářskou problematiku, kterou pojímá v plné šíři, ale také na prodej tradičních dřevěných hraček, které jsou doplňkem muzejní nabídky. Muzeum má zřízen internetový obchod a je možné si přímo ze stránek www.betlem.cz objednat velmi široký sortiment papírových betlémů, publikací i některé soubory vyřezávané z lipového dřeva či zhotovené z jiných materiálů. Patří mezi ně též dárková publikace Třebechovický Proboštův betlém, ve které lze nalézt veškerou sumu poznatků o historii Proboštova celoživotního díla do roku 2002 a velmi kvalitní obrazovou dokumentaci i dalších betlémů z muzejní sbírky. Město Třebechovice pod Orebem i celý region Hradecka, díky existenci muzea, po řadu let získával jedinečný doklad vysoké úrovně české lidové a řemeslné tvorby přelomu 19. a 20. století.
67
7
TMB ve svých výstavních projektech představovalo české a slovenské betlemářské umění, které není v takovém rozsahu v žádném dalším muzeu trvale prezentováno a též atraktivní nabídku v oblasti cestovního ruchu. Dodnes je trvale druhým nejnavštěvovanějším muzeem východních Čech po muzeu Krkonošského národního parku ve Vrchlabí, věnuje se též publikační činnosti, nabízí pracovní listy pro žáky i metodické materiály pro učitele, rodinné průvodce i různé pomůcky pro orientaci v betlemářské problematice. Zejména však posiluje jistotu všech svých příznivců, potvrzovanou mnohaletou zkušeností, že v čase adventním zde naleznou neopakovatelnou vánoční atmosféru, ale návštěvníky nezklame ani v jiném ročním období. Třebechovické muzeum betlémů je otevřeno po celý rok s výjimkou měsíce listopadu, kdy se připravuje nová vánoční výstava a obyčejných pondělků, kdy je třeba provést drobnou údržbu a úklid. Od října do března od 9 do 16 hodin a od dubna do září do 17 hodin. Návštěvu muzea je třeba zahájit nejpozději 30 minut před uzavřením. Podrobné informace lze získat na telefonu č. 495592053 nebo na internetových stránkách www.betlem.cz.
Ilustrační fotografie Proboštova betlému k tomuto článku je převzata z publikace „Třebechovický betlém“ od dr. Vladimíra Vaclíka (vydalo MMT 1986)
Popisky k barevným obrázkům Titulní strana obálky: Motiv z výstavy betlémů v Augsburgu (2008) 2. strana obálky:
Nahoře: Starorožmitálský betlém, autor Ing. Jan Roda, z výstavy Bonsai servisu Praha 2007/8 Dole: Zastavení křížové cesty Uhlířský vrch u Bruntálu, autor František Nedomlel
3. strana obálky:
Nahoře: Pohlednice betlému v kapucínském kostele v Rumburku, nedatováno – počátek 20.st. Dole: Detail z Třešťského betlému stavěného pí. Marii Kameníkovou (2004)
4. strana obálky:
Jezulátko z kamenného betlému (váha 720 kg), autoři Jana Rejmanová a Bartoloměj Štěrba, z venkovní expozice výstavy Bonsai servisu Praha 2007/08
8
67
O chrámových betlémech
Dva jubilující betlémy Šluknovska JAROSLAV PŠENIČKA V pátek 7.12.2007 se sešli čeští a němečtí přátelé betlémů v hojném počtu v kostele sv. Václava ve Šluknově, aby si společně připomněli 75. výročí vzniku a pravidelného stavění zdějšího kostelního betlému. Přítomné přivítal zdejší administrátor Pater Procházka a uvítal též statrostu města Ing. M. Kořínka. Přítomna byla i autorka brožury o vzniku a stavbě tohoto kostelního betlému Dr. Eva Habel z Mnichova. Ta všem poutavě přiblížila celou historii betlému a upozornila, že výtěžek z prodeje brožury bude použit na opravu střechy kostela. Starosta města pak vyzdvihl práci stavitelů betlému, jelikož pan W. Raffelt jej staví od roku 1946. Starosta rovněž připomněl, že Šluknov byl v minulosti centrem betlémářství výběžku, a že i dnes se město snaží navázat na starou tradici. Při návštěvě města prezidentem republiky V. Klausem mu byl věnován betlém zdejších betlémářů – Jiřího Nykodýma ze Šluknova a Květoslava Stehlíka z Rumburka. Kostelní betlém byl pro kostel pořízen roku 1932 místním Spolkem přátel betlémů.
Tento spolek byl ve Šluknově založen roku 1913. Pozadí pro betlém namaloval zdejší
Klášterní betlém v Rumburku. Při svěcení nově postaveného betlému 21. 12. 2007 je zachycen P. Mgr. Jozef Kujan SDB ze salesiánské komunity, která spravuje farnost v Rumburku a okolí (foto Martin Divíšek)
67
zedník Josef Pietschmann (1894–1961). Lidské postavy velikosti cca 25 cm řezal Anton Wendler z Jiříkova (1897–1972), Georg Kümpfel z Rumburka (1894–1966), prof. Franz Xaver Schütz ze Šluknova (1907–2000) a Franz Rosche z Rožan (1885–1944). Zvířata většinou vyšla z rukou Franze Herbricha z Království (1894–1949). Krajina je stavěna z několika rozměrných segmentů a je dobarvena barevnými pilinami navazujícími na malované pozadí, bez známky přechodu. Betlém se obměňuje na Tři krále a poslední týden v lednu je obohacen o scénu Útěk do Egypta. Tato scéna je jediná v kostelních betlémech Šluknovska. Druhého jubilanta si tiše připomněli přátelé betlémů v Rumburku. Ve zdejším klášterním kostele kapucínů - sv. Vavřinci - byl v roce 1922 pořízen zdejším řádem nový betlém, financovaný z veřejné sbírky. Byl v historii kostela již třetím. Zadní část malovaného pozadí na plátně pochází z betlému předešlého a namaloval ji po roce 1896 Josef Neu-
9
mann z Horního Jindřichova (1820–1909), který pobýval nějaký čas v Palestině. Boční části pozadí domaloval roku 1922 Eduard Kindermann z Jiříkova (1867–1949), který vytvořil a namaloval rovněž stavby města. Lidské postavy o velikosti cca 20 cm řezal rumburský řezbář Anton Müller (1854–1945) a později byly doplněny dalšími figurami od Josefa Thieleho ze Studánky (1880–1958). Ovce řezal Franz Herbrich z Království (1894–1949), kozy rumburský Rudolf Weber (1884–1970), velbloudy Josef Wendler (1879–?) a Adolf Kühnel (1873–1947), oba z Rumburku. Betlém nebývá, na rozdíl od šluknovského, vystavován každoročně. Pro zdůraznění sounáležitosti s klášterem se betlémská krajina staví z pařezů pocházejících ze starých stromů bývalé klášterní zahrady a doplňuje se mechem. Stavitelé musí tedy krajinu vytvořit tak, aby navázala plynule na malované pozadí. Betlém o rozloze 6 x 4 m se staví do postranní kaple sv. Antonína Paduánského.
Náš tip na jarní výlet V sobotu 13. října 2007 byla na Uhlířském Vrchu u Bruntálu slavnostně požehnána nová křížová cesta. Je umístěna v lipové aleji na přístupové cestě k poutnímu místu kostela Panny Marie Pomocné. S myšlenkou vytvořit novou křížovou cestu přišel řezbář z Bruntálu pan František Nedomlel, syn dnes již nežijícího Josefa Nedomlela – autora Mohelnických jesliček. Patnáct zastavení nové křížové cesty je instalováno na kamenných blocích z různých druhů hornin z okolí. Dřevěné plastiky znázorňující výjevy z Kristovy cesty na Golgotu jsou vyřezány z různých druhů dřev, vyskytujících se v Nízkém Jeseníku. Patnáct zastavení vyro-
bil řezbář František Nedomlel během 4 let. Na čelních stranách kvádrů jsou umístěny mramorové desky s nápisem donátora zastavení. Uvažuje se i o osvětlení celé křížové cesty, což jistě umocní celkový dojem při návštěvě takovéto velice originální křížové cesty. Křížovou cestu požehnal opat P. Michael Josef Pojezdný, O. Praem. Při příležitosti 14. výročí posvěcení chrámu (poutního kostela) Panny Marie Pomocné se zde rovněž uskutečnila slavnostní mše svatá. Celou akci zorganizovala Římskokatolická farnost Bruntál a Česká provincie O. T. (provincie německých rytířů) Text i foto na straně 20 Pavel Nenkovský
10
67
Živá tradice lidového betlemářství
Třešť – město betlémů Ing. RADKO WEIGNER Název článku jsem si vypůjčil z mnoha různých prospektů, které pod tímto titulem nabízejí nesčetné množství barevných fotografií třešťských betlémů spolu s textem zvoucím k návštěvě tohoto města betlémů. Třešť byla založena ne přelomu 12. a 13.století na křižovatce dvou obchodních cest, Lovětínské a Humpolecké, při potoku Třeštici. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1349, kdy náležela Závišovi z Třeště. V roce 1901 byla Třešť povýšena na město. Posledním majitelem místního zámku a panství byl do roku 1945 rod Wenzel-Sternbachů. Nejstarší třešťské betlémy jsou papírové, dnes již více než 200 let staré. Betlémáři si figurky překreslovali podle vlastní představy nebo cizího malovaného či tištěného vzoru na kreslící papír. Potom je malovali práškovými barvami, které si sami třeli s řídkou arabskou gumou. Nejstarším třešťským betlémářem byl soukeník František Jabůrek (1779–1848). Dřevěné figurky se v Třešti začínají objevovat ve druhé polovině 19. století a postupně vytlačují betlémy papírové. Jedním z prvních tvůrců dřevěných figurek byl truhlář, malíř a sochař František Klaus ze Stonařova (1815–1890). Zajímavostí je, že obličeje figurek tvořil z chlebové hmoty a ke svému velkému překvapení jsem tento typ figurek objevil letos při návštěvě Třeště v betlému u p. Ladislava Štrejbara. Poměrně hodně jsou rozšířeny figurky od Aloise Boudného z Brtnice. Nepřísluší mi však pouštět se do odborného výčtu tvůrců figurek, které se nacházejí v třešťských betlémech, o způsobu stavění betlémů či typech zbořenišť Davidova hradu, stájí, skal, měst nebo architektury vůbec. Myslím, že napsat fundovaný článek o třešťských betlémech přísluší někomu ze současných třešťských betlémářů. Omezím se tedy pouze na konstatování, že v době od 26. 12. do 2. 2. (do Hromnic) je možno každoročně nav-
štívit v Třešti betlémy v jednotlivých rodinách. Doposud jsem se tohoto „chození po betlémech“ zúčastnil vždy jako člen zájezdu a tak, když jsem letos poprvé chodil sám, byl jsem z počátku trochu v rozpacích jak mne majitelé betlémů přijmou. Musím však konstatovat, že jsem byl vždy a všude (snad až na jeden případ) mile přijat a ač jsem byl sám, rádi mi betlém ukázali a podali svůj odborný výklad. O letošních vánocích bylo přístupno celkem 21 betlémů, jejichž lokaci usnadňoval plánek města s názvy ulic a adresami vlastníků přístupných betlémů. Kromě těchto betlémů je možno navštívit třešťský betlém v kostele sv. Kateřiny Sienské a celoročně přístupnou (snad kromě listopadu) výstavu Spolku přátel betlémů v Třešti v zadním traktu Schumpeterova domu na Roosveltově ulici, kde je i místní muzeum ve kterém jsou rovněž vystaveny papírové a dřevěné figurky i celé betlémy. Kromě již zmíněných figurek s obličeji z chlebové hmoty bych si dovolil upozornit, že pouze tři ze všech mnou navštívených betlémů byly bez polychromie. Téměř všechny betlémy jsou stavěny jako dioráma v níž je krajina vytvořena z pařezů, mechu a jiných přírodních materiálů. Stupňovitě se zvedá k horizontu, kde přechází v malovanou krajinu tzv. „lončoft“. Zvláštností
67
jednoho betléma byla prefabrikace bočních stěn vytvořených z kůry. Nejhezčí stáda ovcí a krav jsem snad viděl u pana Aloise Roháčka ve Vozábově ulici, velmi zajímavé historické betlémy je vidět ve více rodinách. Ze současných tvůrců vlastní snad největší betlém s převážně vlastními figurkymi pan Jan Bukvaj. V mnoha betlémech je osazeno jezírko s plujícími (i živými) rybičkami. Zajímavý je rozhodně i betlém s nejmenšími figurkami u paní Obrdlíkové i když je osazen i králickými figurkami kupovanými na trhu v Jihlavě. Paní Lochmanová např. pojala kompozici betléma jako „obrazové dioráma“. Snad nejvíce mne upoutali Tři králové v betlému Františka Nováka. Myslím si však, že všechny betlémy, které jsou zpřístupněny návštěvníkům (vchodové dveře jsou označeny emblémem Spolku), stojí za to navštívit, neboť každý v sobě skrývá něco zajímavého, něco neopakovatelného, všechny také vyzařují pozitivní energii, kterou do nich vložili jejich tvůrci i současní betlémáři. Na závěr si dovoluji upozornit ještě na pěkný umělecký betlém, který bývá vystaven ve vánočním období ve farním chrámu sv. Martina. Pochází z umělecké dílny Františka Charváta z Kutné Hory.
Pohlednice vydaná Spolkem přátel betlémů v Třešti – detail z betlému pí. Marcely Lochmanové
11
Poměrně novou tradicí je „Dřevořezání“, které přesáhlo hranice nejen města, ale i celé republiky. Každým rokem na začátku července na náměstí u slunečních hodin vyřezávají nejen třeští řezbáři figurky do společného betléma. Tento je vystaven v expozici Spolku přátel betlémů. A na opravdový závěr ještě citaci z brožury „Třešťské betlemářství“ od Jana Novotného z roku 1940: „Třešťské betlémy jsou dobrým lidovým uměním, podmaňujícím si srdce divákovo.V klidném prostředí jejich idyly, znějící tiše rozvážným hlasem horáckého kraje, uvědomujeme si nejen bohatství a životnost tvůrčích zdrojů lidových, ale také krásu života oddaného myšlenkám čistým a povznášejícím.“ Literatura: Třešťské betlémářství, autor Jan Novotný; nákladem Okresního osvětového sboru v Třešti, 1940 Třešťské betlémy, autoři Antonín Roháček, Karel Brázda, Jan Kessler; vydalo JI&JI STUDIO, Jiří Roháček, 1994 Prospekty: Třešť město betlémů, autor Karel Brožek; vydal Spolek přátel betlémů v Třešti, nedatováno Třešť město betlémů, vydalo OKT MěÚ Třešť, 2004 Třešť město betlémů, vydalo OKT MěÚ Třešť, 2006
12
67
O pražských vánočních výstavách Bonsai klubu Rozhovor o historii výstav s p. Ing. Blahoslavem Lukavcem Na vánoční výstavy Bonsai klubu se vždy velmi těším. Za předlistopadového režimu to, až na čestné výjimky (v malém rozsahu trvalé nebo výstavní expozice v regionálních muzeích), byly jediné pravidelné výstavy, kde jsme mohli shlédnout současnou betlemářskou tvorbu, navíc vždy mimořádně vkusně a nápaditě zakomponovanou do interiéru, který v nás plně evokoval vánoční náladu a obklopil nás sváteční idylou, která je právě spjata jen s vánocemi. Přiznám se, že mě pravidelně napadala i otázka, proč je právě Bonsai klub pořadatelem těchto přitažlivých i inspirujících výstav. Proto jsem se za redakci obrátil s prosbou na hlavního organizátora současných výstav, p. Ing. Blahoslava Lukavce, s prosbou o poskytnutí informací pro náš časopis. Byla mně nabídnuta možnost rozhovoru, který rádi zveřejňujeme. Ludvík Mátl
• Jaká je historie vánočních výstav? První vánoční výstavu uspořádal Bonsai klub Praha již v roce svého založení. Výstavu s názvem „Lidové vánoční ozdoby“ uspořádala v roce 1980 parta lidí kolem ing. Petra Herynka v Muzeu Hlavního města Prahy na Florenci. Výstavy se zúčastnilo 33 vystavovatelů, mezi kterými se již objevily i současné vystavovatelky Marcela Plodrová a Naďa Kotrčová (autorka plakátů na první a druhou vánoční výstavu a zároveň autorka krásného vystřihovacího Lidového betlému, který jsme vydali k naší výstavě v roce 2007). První výstavy se zúčastnila také se soustruženým betlémem Jarmila Haldová. Výstava se těšila velkému zájmu v časopisech, novinách, rozhlase i televizi. Už tato první výstava byla velice úspěšná. • Proč pěstitelé bonsají pořádali výstavy betlémů? Na to vždy krásně odpovídal Dr. Zdeněk Hrdlička, jeden z duchovních vůdců Bonsai klubu Praha, takto: „V zimě, kdy nám bonsaje budou spát pod sněhem, budeme pořádat výstavy, na kterých se pokusíme učit návštěvníky vidět krásu
v prostých věcech“. Byla to právě tato věta, která nám umožňovala dělat vánoční výstavy v době, kdy se to moc nesmělo. Navíc klub potřeboval peníze na svou činnost. Chtěli jsme vydávat časopis Bonsai, kterého pak za 11 let vyšlo celkem 44 kusů a jehož odborná úroveň je dodnes ceněna velmi vysoko. Dále jsme se chtěli zúčastňovat různých mezinárodních výstav, Flora Olomouc, Flora Bratislava, a i výstav v zahraničí (Berlín a Budapešť). Naše účast na nich bývala velice úspěšná, expozice se vracela vždy s několika medailemi – ale byla i velice nákladná. Byl to takový paradox. Vánočními výstavami, a samozřejmě i výstavami bonsají, jsme vydělávali peníze na jakousi osvětovou činnost v oblasti bonsají. V roce 1980 slovo BONSAI znala jen nepatrná hrstka specialistů. V roce 1991, kdy Bonsai klub Praha ukončil činnost, snad nebylo v této zemi člověka, který alespoň nevěděl, co to BONSAI je.
• Kde všude se vánoční výstavy konaly? Od roku 1983 se výstava zabydlela v krásných gotických výstavních síních Paláce U zlatého melounu. Byla to pro tyto výstavy v jistém slo-
67
va smyslu skvělá doba. Neplatil se žádný nájem. Bylo hodně lidí, kteří byli ochotni bezplatně přiložit ruku k dílu. Navíc tenkrát pro nás nebyl problém vzít auta, zajet do muzea v Třebechovicích a tam si od manželů Vaclíkových zapůjčit krásné betlémy na výstavu v Praze. Vánoční výstavy v Praze se uskutečnily celkem na 12 místech: Muzeum Hlavního města Prahy, Výstavní síň ČZS v Jilské ulici, Palác U zlatého melouna v Michalské ulici, Prašná věž, Betlémská kaple, podzemní prostory Betlémské kaple, Galérie U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí, Kostel Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí, barokní refektář dominikánského kláštera v Jilské ulici, výstavní síň České spořitelny v Rytířské ulici a palác pánů Hrzánů z Haarasova v Celetné ulici. Ohlas výstav býval veliký, byli jsme proto často žádáni o uspořádání výstav v zahraničí. Vzhledem k tomu, že nebylo v našich silách uspořádat dvě vánoční výstavy najednou, realizovaly se
Loutkový betlém – autoři manželé Procházkovi
13
pouze tři výstavy v zahraničí (Drážďany, Berlín, Štrasburk). Dostupnost výstavních prostorů pro naši výstavu se v Praze rok od roku z mnoha důvodů zhoršuje. Zatím se nám daří vždy někde zakotvit, ale na jak dlouho?
• Jak na vašich výstavách probíhají vernisáže? Vernisáže byly vždy velkou a slavnostní akcí, kde jsme si i v letech před rokem 1989 mohli společně, veřejně a naplno zazpívat koledy. Na vernisážích pravidelně hrála - a hraje až dodnes - Malá česká muzika Jiřího Pospíšila. Vernisáž v roce 1989 otvíral svým krásně vlídným slovem František Nepil a v roce 2007 František Novotný. • Kdo je dnes pořadatelem vánočních výstav? Činnost Bonsai klubu Praha se po roce 1989 silně utlumila, až nakonec zanikla. Na pořádání vánočních výstav nás zůstala jen hrstka nadšenců. V letech 1992–1996 jsme pořádali vánoční
14
67
výstavy opět s ing. Petrem Herynkem. Od roku 1997 jsme se zase rozdělili a každý pořádáme své vlastní vánoční výstavy. Od této doby je organizátorem těchto výstav Bonsai servis Praha, který tvoří jen naše rodina – já s manželkou a naše čtyři děti. Vzhledem k tomu, že se výstava začíná rozrůstat do velkých rozměrů (poslední výstavy se zúčastnilo 198 vystavovatelů), přebírá každý člen rodiny svůj díl práce. Syn Jakub se stará o velice důležité nasvícení výstavy, syn Petr převádí složitou evidenci kolem výstavy na počítače, dcera Hana je neocenitelnou aranžérkou, dokáže nás vždy znovu nastartovat, když ostatním dochází síly a inspirace. Manželka vede na výstavě obchůdek a hlavně na svých bedrech nese zodpovědnost za složitou administrativu s převzetím exponátů a s jejich výdejem (jen betlémů bylo letos 210 kusů). Nejstarší syn Jan se nyní intenzivně věnuje výchově synů Kryštofa a Mikuláše, aby byla časem šance komu předat štafetu. S pořádáním výstavy nám samozřejmě pomáhá i mnoho více či méně placených pomocníků. Na každou výstavu se vždy naváží desítky aut základního výstavního materiálu, který se musí do výstavního prostoru, který je většinou hluboko pod zemí, nanosit, nainstalovat a pak zase vynosit. Velmi významným pomocníkem při přípravě a aranžování výstav je Jiří Kubec, který kromě jiných činností obstarává na každou výstavu veškerou zeleň a ostatní přírodní materiály.
• Jak dlouho asi tak trvá příprava každé výstavy? Kdysi stačilo začít připravovat výstavu po prázdninách. Dnes je to již celoroční práce. Každý rok na jaře musí být jasno, kde a na jaké téma výstava bude. Napíšeme a rozešleme dnes již téměř 1000 dopisů s potřebnými informacemi. V posledních letech jsme začali také více pátrat po nových vystavovatelích, zejména betlémářích.
Začali jsme svážet exponáty i ze vzdálených míst. Naše první cesta za „pořádným betlémem“ vedla za panem Jiřím Knapovským do Ústí nad Orlicí. V následujícím roce jsme již zahájili okružní jízdy po celé republice, při kterých navštěvujeme betlémáře a i tvůrce ostatních zvykoslovných vánočních předmětů a půjčujeme si od nich exponáty. S pomocí PhDr. V. Vaclíka, ing. Jana Rody a dalších, navazujeme spojení s významnými tvůrci a výtvarná úroveň výstavy intenzivně vzrůstá. Naše cesty začínají na západě u pana Jiřího Laina v Abertamech (měli jsme též zapůjčený textilní betlém od paní Marie Smetkové z Aše) a končíme v Bratislavě u Vladimíra Morávka. Přesto se nikdy výstava nestává holou výstavou betlémů. Vždy nám v první řadě jde o to, aby na výstavě byla co nejdokonalejší atmosféra starých českých lidových vánoc, kterou vytváříme převážně pomocí nejrůznějších starých předmětů, počínaje starými, mohutnými ručně tesanými trámy a konče nejrůznějšími starými předměty a nástroji, kterými byli naši předci denně obklopeni.
• Proč má každá výstava své téma, když se jedná o výstavu vánoční? Je těžké pořádat vánoční výstavy se záměrem, aby nebyly všechny stejné, neboť na téma betlémů, vánočních stromečků a několika zvykoslovných předmětů, se nedá dlouho něco nového vymýšlet. Proto již od první výstavy bylo snahou zadat si dopředu, někdy i v předstihu několika let, téma, které bude jakýmsi vodítkem při tvorbě exponátů a i při vytváření celé expozice. Tím, že jsou naše výstavy založeny na tom, že jde o exponáty současné, některé připravené přímo pro tu danou výstavu, je možné vánoční náladu naladit ještě na další dané téma. Navíc nás tato zadaná témata nutí k tomu, abychom se hlouběji seznámili s lidovou tvorbou, se způsobem života našich předků a s nejrůznějšími obory lidské činnosti, které provázely naši historii. Například výstava s názvem „Betlémské
67
zvonění“ byla věnována zvonům, zúčastnily se jí všechny významné české zvonařské firmy. Návštěvníci měli možnost se seznámit se zajímavou výrobou zvonů a s historií zvonů. Výstava „Betlémské světlo“ zase byla věnována historii zdrojů světla. Bylo zajímavé, co všechno jsme mohli z této oblasti návštěvníkům ukázat. Na jedné výstavě jsme se pustili s šikovným truhlářem do výroby mlýnského kola. Bylo vyrobeno přesně tak, jak to dělali staří sekerníci a voda s ním na výstavě opravdu otáčela. Některá témata ze začátku nevypadají ani moc zajímavě, ale postupně se při studiu patřičných materiálů „nabaluje“ mnoho zajímavého. Například „Medové Vánoce“ nám odkryly mnoho zajímavého z historie spolupráce lidí s včelami – med, historie úlů, velice zajímavá historie perníkářství a nepřeberné množství druhů perníků a jejich zdobení.
• Co chystáte do budoucna? Pro letošní již 29. výstavu, která by se měla opět konat v podzemních prostorách Betlémské kaple, chystáme výstavu, která se bude věnovat vánočnímu muzicírování. Na toto téma mě přivedl Pavel Jurkovič. Procházeli jsme si spolu vánoční výstavu a povídali si o tom, kde se u nás bere ten úžasný fenomén českých vánoc - betlémy a koledy. Pavel Jurkovič najednou vyslovil myšlenku, s kterou jsem se nikdy nesetkal, že lidé v koledách zpívají o tom, co vidí v betlémech….. A hned bylo téma na světě. Když k tomu přidáme ještě J.J. Rybu a třeba něco z klasické výroby hudebních nástrojů, máme skvělý prostor pro vytvoření téměř dokonalé vánoční atmosféry. Dopracujeme-li se k 30. výstavě, bude se jmenovat „Vánoce s vůní dřeva“. Myslím, že ani nemusím rozvádět, co se tu vše rýsuje.
15
• Kde sháníte stále nové vystavovatele? Tím že nevystavujeme historické betlémy, to ponecháváme betlémářům a muzeím, musíme stále pátrat po nových tvůrcích. Díky tomu, že dnešní doba této tvorbě velmi přeje, daří se nám oslovovat stále nové, někdy i staronové tvůrce. Nejvíc mě baví oslovovat výtvarníky, kteří nikdy žádný betlém neudělali, nemají do toho zpočátku ani moc chuť, a nakonec, někdy i po několika letech, se do tvorby betlémů pustí. Příkladem je třeba Soňa Čermáková, která vytváří ojedinělé betlémy kresbou na kameny. Takových výtvarníků máme nyní „rozpracováno“ několik a věřím, že se zúročí naše snaha. Neboť právě zde je velká naděje, že se dočkáme neobvyklého výtvarného přístupu k betlémskému příběhu. • Za čtenáře časopisu Betlémy a betlemáři děkuji za rozhovor a zároveň Vám i všem Vašim spolupracovníkům přeji úspěšné další ročníky výstav. Za redakci Ludvík Mátl
Perníkový betlém od Evy Řezníčkové
67
16
Rady tvůrcům betlémů Poznámky ke srovnávací anatomii lidské hlavy Ing. JINDŘICH RYCHTER Dříve, než se pustíme do práce na svém prvním betlému, měla by naší snaze předcházet důkladná kresebná příprava. K tomu je nutné znát anatomické vztahy jednotlivých částí těla a hlavy lidí i zvířat, jejichž podoby chceme vytvořit. Poměrně častým problémem při tvorbě lidské figury, ať už v řezbářské práci či u kartónů, je ztvárnění charakteristických rysů lidské tváře. Počáteční problém u mých studentů je zpravidla v tom, že nedokáží ztvárnit dívčí nebo ženskou tvář Mariinu a děvčatům naopak dělá těžkosti mužská tvář Josefova. Obě skupiny pak většinou troskotají na dětské tváři Ježíška v jesličkách.
Ideální mužská hlava
Zprvu jsem svoji výuku omezoval na doporučení kánonu lidské hlavy v různých publikacích, které se zabývají základy kresby a malby. Poté jsem zjistil, že kánony lidské hlavy v odborné literatuře jsou velice složité na pochopení a tak jsem pro své studenty zavedl kánony zjednodušené, poměrně snadno zapamatovatelné, i když ne dokonale přesné, přesto však pro naše potřeby dobře použitelné. Vycházím ze čtvercové sítě 5 x 7 čtverců. Pro hlavy dospělých postav pět na šířku a sedm na výšku pro en face a 7 x 7 pro profil. U dětské hlavy je poměr en face 3 x 4 a profilu 4 x 4 čtverce.
67
17
Ideální ženská hlava
Kresbu nebo skicu tzv. ideální mužské hlavy začínáme obrysem hlavy. Studenty vedu k tomu, aby začínali od uší, které zasazujeme do 4. a 5. řádku v naší síti. Povšimneme si na obrázku, že v rovině se špičkami uší je zároveň obočí a kořen nosu. Čelist muže má výraznější dásňovou část a širší hranatou bradu. Celou oblast horních tří řádků zaujímá mozkovna. Oči doporučuji při kresebné skice lehce předimenzovat, protože při pozdějším řezbářském zpracování máme všichni tendenci oči zmenšovat. Jsou umístěny v horní části čtvrtého řádku a v druhém a čtvrtém sloupci sítě. Spodní víčko je nepatrně užší. Špička nosu téměř kopíruje čáru předělující pátý a šestý řádek. Při kolmém pohledu zepředu je špička nosu na spojnici ušních lalůčků. Sraz rtů se nachází přibližně v polovině šestého řádku na středové ose obličeje. Šířka rtů je různá podle typu obličeje a regionálních cha-
rakteristik. Platí zde pravidlo, že spodní ret je na šířku menší (kratší) a masitější, na rozdíl od horního rtu nemá přesné ohraničení. Skicu hlavy zepředu (en face) dokončíme zakreslením krku, jehož hraniční obrysové čáry směřují k úponu uší. Při skulptivní tvorbě hlavy je nutná skica alespoň ze dvou stran (en face a profil). Ideální je napojit skicu profilu vodorovně vedle čelního zobrazení. Vyhneme se tak pracnému odměřování výšek jednotlivých prvků. Celá hlava je vkreslena do sítě 7 x 7 čtverců, přičemž obličejová část v čistém (kolmém profilu) zabírá pouze první dva sloupce. Zbytek sítě zaujímá mozkovna, čelist a krk. Ucho je osazeno v pátém sloupci a čtvrtém a pátém řádku sítě. Ideální ženská hlava má stejné parametry jako mužská. Je však nutno respektovat několik charakteristických odchylek:
18
67
Ideální hlava dítěte
– uši jsou kulatější a jemnější – spodní čelist nemá výrazné dásňové svaly a je kulatější než mužská – brada je úzká a kulatá – oči větší, mandlovitého tvaru s výraznými řasami – nos užší a jemnější a při pohledu z profilu mírně prohnutý do tzv. „pršáku“ – ostřeji ohraničený horní ret, po stranách lehce překrývá ret spodní, který je mírně zasunutý dovnitř úst Kamenem úrazu většiny řezbářů je ztvárnění hlavy dítěte. Kánon dětské hlavy en face je vkreslen do sítě 3 x 4 čtverce. Mozkovna zaujímá celou horní polovinu sítě. Spodní část je vyhrazena obličeji. Nejvýraznějším prvkem obličeje dětské hlavy jsou velké a kulaté oči. Jsou mnohem dále od sebe než u dospělých. Vzdálenost očí je jeden z dalších prvků, které jsou pro dětský obličej charakteristické. Nebojme se proto opět jejich velikost pře-
dimenzovat. Nos a rty je nutno modelovat jako drobné, téměř miniaturní útvary ve srovnání se zbytkem obličeje. Je naznačeno v ilustraci. Uši rámují obličejovou část po stranách a jsou výrazně radiálně orientovány. Vypouklé tváře dodávají dětskému obličeji výraz bezstarostnosti a spokojenosti. Nebojme se všechny typické prvky nadsadit. Uvidíte, že se to vyplatí. Dětská tvář musí být skutečně dětská se všemi charakteristikami a nikoliv jen zmenšená dospělá. Doufám, že Vám těchto pár poznámek pomůže či alespoň napoví při práci. Přeji všem hodně úspěchů a radosti z tvorby a těším se na naše příští setkání na stránkách časopisu Betlémy a betlemáři, kde se chci věnovat kánonu lidské postavy. (Poznámka redakce: Autor článku p. Ing. Jindřich Rychter je učitel řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Hradci Králové.)
67
19
Betlémské řezání 2007
Ohlédnutí za akcí „Betlémské řezání 2007 – 5. setkání řezbářů v Třebechovicích pod Orebem“ PhDr. ZITA ZEMANOVÁ Ve dnech 29. 11. až 1. 12. 2007 se setkali řezbáři a přátelé muzea betlémů v Třebechovicích pod Orebem. Třebechovické muzeum betlémů se svým občanským sdružením přátel pořádá bienále setkávání řezbářů amatérů i profesionálů. „Betlémská řezání“ mají svůj pravidelný program již od roku 1999. Zahájením je vernisáž vánoční výstavy - vloni to bylo „K Ježíškovi do Betléma“. Výstava byla připravena ve spolupráci se Spolkem českých betlemářů a jejího zahájení se zúčastnila početná delegace jeho členů a výstavu společně zahájili bývalá ředitelka muzea Dr. Zita
Zemanová a doc. Milan Zábranský, předseda tohoto spolku betlemářů. Výstava zahrnuje současnou tvorbu členů SČB a některé zajímavé soubory ze soukromých sbírek. Doplněna je několika soubory ze sbírek Třebechovického muzea betlémů, zvláště zajímavým souborem je betlém Františka Kubíčka z Plasnice v Orlických horách. Rozhodně, vzhledem k tomu, že potrvá do konce měsíce října letošního roku, stojí za cestu do Třebechovic pod Orebem i v jarním či letním čase. Po vernisáži následovalo příjemné večerní posezení. V pátek účastníci obvykle vyjíždějí na exkurzi, tentokrát díky pochopení pana ředitele
Ze setkání řezbářů v Třebechovicích pod Orebem – zleva Milan Jochacy-Muglin a Ing. Jan Roda
20
67
Ladislava Zemana a vedoucího dílen pana Svobody, do moderně zrekonstruovaného Klicperova divadla v Hradci Králové. Všichni účastníci rádi využili možnost si důkladně prohlédnout divadelní zázemí a zejména dílny, kde se samozřejmě pracuje i se dřevem. Nová přestavba byla inspirací pro pracovníky Třebechovického muzea betlémů, kteří se tolik těší na rekonstrukci svého muzea, jež svému účelu slouží již z posledních sil. V odpoledních hodinách řezbáři usedli k práci a přednáškám. Tradičními a velmi oblíbenými lektory jsou pánové Mikuláš Havlík a Ing. Jindřich Rychter. Rozhodně nebylo na škodu zopakovat si zásady figurální řezby a broušení nástrojů. Třeba těch, které si řezbáři na místě zakoupili. Zájemci z řad návštěvníků měli jako obvykle volný vstup do sálu restaurace Černý kůň, ve
kterém setkání probíhá - to je vhodně umístěno v bezprostřední blízkosti muzea betlémů. V sobotu byl zájem laické i odborné veřejnosti nejsilnější, stejně jako médií, která o akci informovala v tisku, rozhlase i televizi. Řezbáře přijel pozdravit také předseda Českého sdružení přátel betlémů Ing. Radko Weigner z Brna a nastupující ředitelka TMB Mgr. Silvie Hlaváčková. Účastníci večer společně navštívili velmi pěkné a rozverné „jesličkové“ představení amatérského divadelního souboru z Úpice „Komedie o hvězdě“. Významné poděkování si zaslouží organizátoři – pracovníci Třebechovického muzea betlémů, zejména paní Šárka Marková a Kamil Andres, neboť bez jejich velkého pracovního nasazení by se loňské „řezání“ neuskutečnilo.
Řezbář František Nedomlel ve své dílně při výrobě figurek do kostelního betléma v Mohelnici
67
21
Připravuje se Závazná přihláška k III. ročníku Mezinárodní soutěže „Nožík Tomáše Krýzy“ 2008 Jméno a příjmení……………………………………………………………… Adresa………………………………………………………………………... Stát……….Telefon/Fax/E-mail…………...………………………………….… Soutěže „Nožík T. Krýzy“ se zúčastním v kategorii
amatér*
profesionál*
Stručný popis betlému(ů) přihlášeného(ých) do soutěže (rozměr, materiál, období vzniku, foto) ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… Mám zájem předvést svou práci živě před publikem v době konání výstavy ANO (účastníkům bude hrazeno cestovné a ubytování a umožněn prodej svých výrobků)
NE*
Nejvíce mi vyhovují tyto termíny: 22. 11. 2008 (vernisáž Mezinárodní výstavy betlémů) 28. 11., 29. 11., 5. 12., 6. 12., 12. 12., 13. 12., 19. 12., 20. 12. 2008 * Zájemci si mohou vybrat jeden i více termínů. Ideálním řešením především pro tvůrce ze vzdálenějších míst je skloubení vždy dvou po sobě jdoucích dnů (pátek a sobota). Mám zájem o zajištění ubytování ze dne……… ze dne……… ze dne………
na……….. na……… . na……….
V……………………………dne…………………
Podpis………………………
* vhodné zakroužkujte Vyplněnou přihlášku zašlete nejpozději do 30. září 2008 na adresu Mgr. Alexandra Zvonařová, Muzeum Jindřichohradecka, Balbínovo náměstí 19/I., 377 01 Jindřichův Hradec, ČR. Podrobné informace obdržíte u Mgr. Alexandry Zvonařové (tel. 384363661 kl. 25, fax 384361576, E-mail:
[email protected]).
22
67
O posledních výstavách betlémů Hodnocení akademického malíře Jiřího Škopka V sobotu 1. prosince 2007 jsem navštívil (kromě řezbářů v Třebechovickém muzeu) tři výstavy betlémů: V Třebechovicích, Litomyšli a Poličce. V Třebechovickém muzeu betlémů můžeme celý tento rok vidět výstavu Spolku českých betlemářů z Prahy. Jsou tu betlémy osvědčených tvůrců (např. Jarmily Haldové, ing. Jana Rody a dalších), ale co mne opravdu zaujalo, byly robustní až rustikální figury Milana Jochacyho – Muglina a jejich sympatické disproporce, zvláště pak předimenzované mozolnaté ruce sv. Josefa tolik kontrastující s drobnýma rukama sv. Marie. Postavy jen mořené a střídmě zlacené ve mně zanechaly opravdu silný dojem. V bývalém zámeckém pivovaru v Litomyšli vystavovali členové místní pobočky ČSPB. Prohlédl jsem si obdivuhodné řezby nejmladšího člena sdružení Vojtěcha Večeře, práce z kukuřičného šustí Evy Vaňkové, modernisticky redukované figury z YTONGU, ale s materiálem zvaným drůbeřka jsem se setkal poprvé. Bohumil Kubíček tu s elegancí vytvářel betlemáčky z vláčné a podajné hmoty vyrobené ze žitné mouky a to ve třech příbuzných barevných odstínech – nazval bych je slonová kost, bílá káva a čokoláda. Jak bohaté ve své jednoduchosti! Moje putování skončilo v Poličce, kde otevření výstavy betlému na děkanství předcházelo svěcení adventních věnců v kostele sv. Jakuba. Byly jich dobré dvě stovky, účastníků pak dvakrát tolik. Z vystavených betlémů jsem nejvíce obdivoval ten venkovní postavený před děkanským úřadem Alenou Sienskou. Velké figury včetně Tří králů , zvířat a dokonce i slona vyrobila ze stočených zahradnických rákosových stínovek,
hlavy pak z pytloviny. U tohoto nebarevného betlému z jednoduchých geometrických tvarů nelze nevzpomenout na počátky kubismu. Když jsem se vracel k domovu, říkal jsem si: Byl to dobrý den! Jiří Škopek. Poznámka redakce: Barevné vyobrazení Poličského betlému Aleny Sienské bylo na přebalu časopisu BaB č. 64.
Rumburská vánoční výstava betlémů V rumburském muzeu bylo v letošním roce prezentováno na tradiční vánoční výstavě více než sto betlémů. Část exponátů z muzejní sbírky bývá k vidění každoročně, avšak některé vystavené kusy, dlouhodobě uložené v depozitářích, zaujaly jak laickou, tak odbornou veřejnost. Cílem letošní výstavy bylo představit veřejnosti betlemářství v kraji jako živé. Prostor byl poskytnut všem místním současným řezbářům, nositelům betlemářské tradice. Díky zápůjčkám ze soukromých sbírek byly k vidění velmi cenné betlémové figurky a zajímavé olejomalby. Výstavu shlédlo více než 500 návštěvníků a byla zahájena II. ročníkem „Řezbaření v muzeu“ prvního prosince, kdy příchozí zastihli při řezbářské práci místní umělce: Jaroslava Blažka z Rumburka, Jaroslava Koděru z Mikulášovic, Josefa Maštrlu z Varnsdorfu, Ladislava Süsse z Varnsdorfu, Bohumila Tománka z Nového Boru, Jiřího Nykodýma ze Šluknova, Květoslava Stehlíka z Dolních Křečan a Jiřího Martínka z Panského. Rukodělnou činnost předváděla po boku svého muže Anna Koděrová. Na výstavě návštěvníci nenalezli pouze dřevořezby z lipového dřeva, jelikož tradiční stavěcí a skříňkové betlémy doplňovaly jesličky z vizovického těsta, ze šustí, betlémy odlité z cínu, ori-
67
gami poskládané z papíru, jesličky paličkované, voskové, keramické, z perníku i odlitky ze speciálních materiálů. Muzejní výstava by nevznikla bez pomoci a podpory členů regionální pobočky Českého sdružení přátel betlémů a dalších příznivců - betlémářů. Perluše Tenglerová a Karel Tikalský zhotovili pro výstavu rozsáhlý keramický autorský betlém, Kristián Richtera řezbovaný a Anděla Pšeničková paličkovaný i perníkový betlém. Pro radost dětem vyrobil naivní umělec ze Šluknova Boris Trantina početný pestrý betlém z kobercových trubek. Výstava byla různorodá. Jako každoročně byl postaven prvorepublikový zámečnický betlém Weickertových ze Šluknova od Franze Xavera Schütze a Franze Herbricha. Pozornost dětí upoutávalo torzo rumburského Kieslichova pohyblivého betlému z bývalé Radniční ulice. Obdivovatelé krásnolipského malíře Augusta Frinda měli opět možnost stanout před obrazem
Z výstavy v Rumburském muzeu (2007–2008)
23
Večer Tříkrálový, na kterém je zachycena při stavění betlému rodina křečanského řezbáře Floriana Liebsche, jehož autorské figurky z Frindovy sbírky byly vystaveny rovněž k prohlédnutí. Nejen starší generaci jistě potěšila vystavená sbírka pohlednic Marie Fischerové-Kvěchové, stejně jako plejáda novotisků papírových betlémů, ať prostorových rozkládacích, tak v provedení na překližce. Nad výstavou držely ochrannou ruku dvě patronky – velmi vzácná gotická Madona Velkošenovská a přelíbezná Birnbaumova Madona, pocházející ze zrušené krásnolipské Palmeho kapličky. Kdo by zatoužil do roka dítko povinout, mohl si zakolébat zaručeně kouzenou kolíbečkou a přání bude splněno do letošního adventu. Rumburská výstava byla prezentací tvorby skutečných mistrů, kteří žili v našem kraji a zároveň i prezentace tvorby jejich následovníků, kteří se ctí pěstují tradici svých předchůdců. Bc. Ester Sadivová
24
67
INFORMACE
pro členy Českého sdružení přátel betlémů
Dodatečně gratulujeme
ce i při realizaci tradičních výstav betlémů v našem městě. PhDr. Jiří Podařil
Rádi oznamujeme, že předseda regionální pobočky ČSPB „Královedvorští betlemáři“ pan Karel Richtera v loňském roce obdržel Ocenění rady města Dvůr Králové nad Labem za mimořádné zásluhy v oblasti kultury. Náš oceněný člen se osobně i se svými kolegy z pobočky (připomeňme alespoň ještě p. Leoše Pryšingra) dlouhodobě angažují nejen v péči o národní kulturní památku Braunův Betlém, ale i v postupné úpravě okolní krajiny tak, aby byla zachována historická kontinuita a jednota. Toto stanovisko, s podporou našeho sdružení, uplatňují i při současném názorovém sporu na způsob revitalizace a sochařské výzdoby tzv. Kalvárské hory žirečských jezuitů. (redakce)
Poděkování a gratulace V květnu letošního roku oslaví význačné životní jubileum paní Danuše Slabá, předsedkyně regionální pobočky ČSPB Betlemáři Litomyšlska. D. Slabá patří k zakládajícím členům pobočky. Má velké zásluhy na pořádání každoročních výstav betlémů v Litomyšli, podílí se na jejich koncepci i na kulturním programu, který je pravidelně doprovází. Expozice se vždy těší velkému zájmu návštěvníků nejen z Litomyšle, ale i z blízkého či vzdálenějšího okolí. Velmi oblíbené jsou u členů pobočky tématické zájezdy, které paní Slabá organizuje do míst, která jsou spjata s betlemářskou tradicí. Jménem všech členů pobočky přejeme jubilantce hodně zdraví, štěstí, dobré nálady v osobním životě, dostatek energie a optimismu pro práci v naší poboč-
Vítáme nové členy: 768 769 770 771 772 773 774 775 776 777
MUDr. Borůvková Petra, Týniště n. Orlicí Dvorský Ladislav, Nová Paka Števica Josef, Loštice Taberyová Anna, Lubná Voňka Zdeněk, Trutnov PhDr. Jiří Tydlitát, Rychnov n. Kněžnou Šalamounová Zdeňka, Únanov Plášil Jiří, Lukavec Nekola Václav, Ostrov Dolinová Ivana, Praha 7
Časopisy vrácené jako nedoručitelné: Zeman Lubomír, Hronov (členské číslo 590), Herzik Oldřich, Ostrava (726), podle sdělení pošty se oba členové odstěhovali.
Máte potíže se zaplacením členského příspěvku na rok 2008? Chybí Vám složenka nebo nevíte Vaše členské číslo (uvádí se i na adresním štítku) a je nezbytné jako variabilní symbol pro identifikaci platby. Nebojte se obrátit písemně nebo e-mailem na adresu redakce nebo předsedy sdružení. Nezapomeňte nahlásit i případnou změnu adresy. Předseda sdružení žádá na základě Stanov ČSPB předsedy regionálních poboček o předložení výstižných výročních zpráv o činnosti pobočky roce 2007 (možno zaslat na P.O. Box nebo předat na dubnovém zasedání předsednictva). Netýká se předsedů, kteří již zprávy zaslali.
Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte zatím předsedovi redakční rady na e-mail:
[email protected] nebo předsedovi sdružení:
[email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů, P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů, P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 x do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí