Vzor citace: BLAŽEJOVSKÝ, M. Drogy v dopravě. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, s

Vzor citace: BLAŽEJOVSKÝ, M. Drogy v dopravě. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015. 188 s.

Recenzovali: p lk. doc. JUDr. David Zámek, Ph.D., doc. JUDr. Mgr. Jan Brázda, Ph.D. © pplk. JUDr. Ing. Marek Blažejovský, Ph.D., 2015 ISBN 978-80-7478-903-8 (brož.) ISBN 978-80-7478-904-5 (pdf)

Obsah

Slova recenzentů Úvod 1 Drogy v České republice 1.1 Užívání drog v populaci 1.2 Vliv užívání drog v populaci na situaci v silniční dopravě 1.3 Druhy drog zneužívané v ČR 2 PŮSOBNOST POLICIE 2.1 Služba dopravní policie 2.2 Služba pořádkové policie 2.3 Služba kriminální policie a vyšetřování 3 ČINNOST POLICIE A JEJÍ PRÁVNÍ UKOTVENÍ 4 METODIKA POSTUPU POLICIE 4.1 Postup policistů při odhalování, dokumentaci a vyšetřování drog v dopravě 5 DETEKCE NÁVYKOVÝCH LÁTEK 5.1 Působení drog v organismu 5.2 Vzorek biologického materiálu vhodný k detekci 5.3 Doba účinku drogy a její detekce v lidském organismu 5.4 Metody detekce 5.5 Postup pro použití orientačně detekčního testeru 5.6 Laboratorní metody 6 VÝVOJ PROBLEMATIKY, PREDIKCE 6.1 Výzkum

3

Obsah

7 SHRNUTÍ, DOPORUČENÍ A ZÁVĚR 7.1 Doporučení 7.2 Závěrem Přílohy Resumé Summary Seznam použité a doporučené literatury O autorovi Seznam použitých zkratek Seznam obrázků Seznam použitých grafů Seznam použitých tabulek

4

Slova recenzentů

Monografie pojednává o problematice drog, respektive nelegálních návykových látek ve smyslu zákona o návykových látkách, v silniční dopravě. Autor pojal uvedenou problematiku komplexně, od charakteristiky aktuální drogové scény v tuzemsku, jejího vlivu na situaci v silniční dopravě, přes možnosti detekce návykových látek v lidském organismu, vytvoření nové moderní metodiky pro postup policie v dané oblasti až po návrh nové právní úpravy dané problematiky. Své poznatky o problematice a návrhy řešení problémů opírá též o výzkum. Analýza aktuální situace na tuzemské drogové scéně se opírá jednak o průzkumy provedené fundovanými institucemi, jakými jsou například Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, jednak o statistické výsledky o počtu dopravních nehod zaviněných řidiči pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a dále o statistiky o počtu řidičů, u kterých byla zjištěna přítomnost návykové látky v organismu při silniční kontrole, které jsou zpracovávány Policejním prezidiem ČR. Analýzou stavu, zejména v souvislosti se zvyšujícím se počtem drogových uživatelů ve společnosti, autor správně predikuje předpokládaný zvyšující se počet „zdrogovaných“ řidičů a počet dopravních nehod způsobených těmito řidiči. V této souvislosti autor apeluje na připravenost policie na aktuální vývoj v dané oblasti. Dle slov autora „je třeba reflektovat na aktuální vývoj a aktuální trendy na drogové scéně v České republice a neustále inovovat postupy policie tak, aby byla schopna jednak výskytu zdrogovaných řidičů předcházet a dále aby byla schopna tyto řidiče odhalit a následně z protiprávního jednání také usvědčit.“ V analýze situace na drogové scéně a jejího dopadu na situaci v silniční dopravě se autor dále zabývá charakteristikou jednotlivých, v tuzemsku nejčastěji zneužívaných, nelegálních návykových látek, a to zejména v kontextu s řízením motorového vozidla. Detailně pak popisuje vliv jednotlivých látek na psychické a psychomotorické vlastnosti řidiče a změněný způsob chování jednotlivce po intoxikaci konkrétního druhu návykové látky. S vědomím těchto skutečností může policista při provádění kontroly snáze identifikovat, respektive rozlišit řidiče, který je pod vlivem návykové látky. Obsahem publikace jsou též možnosti detekce přítomnosti návykových látek v lidském organismu. Autor zde vychází z poznatků vědního oboru toxikologie a uvádí možnosti orientační a laboratorní detekce návykových látek v organismu. Z uvedených poznatků vychází při návrhu nové moderní metodiky postupu policie v dané oblasti. Především v případech koncentrace návykové látky v organismu, 5

Slova recenzentů

v krvi, moči, potu a slinách v závislosti na čase a způsobu detekce. To vše autor považuje, a nutno dodat že správně, za nezbytné pro efektivní postup policie a dalších příslušných orgánů. Zejména z pohledu dokazování stavu ovlivnění návykovou látkou nebo stavu vylučujícího způsobilost, zaviněného užitím návykové látky, a to ať už v trestním řízení před soudem, nebo ve správním řízení před správním orgánem. Metodika postupu policie při odhalování nelegálních návykových látek v silniční dopravě je v publikaci rozebrána detailně. Od naplánování, načasování dopravně bezpečnostních akcí po způsob zastavování vodidla, u kterého je dáno podezření, že by jej mohla řídit osoba pod vlivem návykové látky, až po sledování chování a komunikace s řidičem pod vlivem návykové látky. Následné provedení orientační detekce a další postup až po lékařské vyšetření a odběr biologického materiálu. V neposlední řadě zde autor uvádí postup při vyšetřování dopravních nehod, u nichž je podezření, že je způsobili řidiči pod vlivem návykové látky. Co lze ale považovat za průlomové, je, že autor navrhuje nový postup v orientační detekci přítomnosti návykové látky v organismu řidiče, který by spočíval nejen v provedení orientačně detekčního vyšetření testerem (ze slin, z potu), ale i v provedení psychomotorického testu. Vyhodnocením psychomotorického testu, provedeného policistou s podezřelým řidičem na místě kontroly, získá policista v místě dopravní kontroly jistotu o skutečnosti, zda osoba, kterou takto testuje, je, nebo není pod vlivem návykové látky. Dále by výsledek takto vyhodnoceného psychomotorického vyšetření mohl sloužit jako důkaz způsobilý, ať už ve správním, nebo trestním řízení podat svědectví o situaci na místě kontroly, respektive o stavu kontrolovaného řidiče v době kontroly. V souvislosti s právní úpravou dané problematiky je v publikaci navrženo několik zásadních úprav v právních normách. Zejména se jedná o změnu skutkové podstaty trestného činu „ohrožení pod vlivem návykové látky“, kde při posuzování jednání pachatele je nutné stanovit, zda pachatel v době spáchání uvedeného trestného činu byl ve stavu vylučujícím způsobilost k vykonávání určité činnosti (zde řízení vozidla) způsobeným návykovou látkou. Autor správně poukazuje na problém složitého a nákladného dokazování onoho stavu vylučujícího způsobilost a navrhuje implementaci takových změn, které by toto dokazování výrazně zjednodušilo. Autor například navrhuje pro vznik trestní odpovědnosti kumulaci dvou znaků, a to jednak stavu ovlivnění (prokázaného stejně jako ve správním řízení překročením limitní hodnoty návykové látky v krvi) a jednání spočívajícím již v pouhém ohrožení (nikoliv porušení) zájmu chráněného zákonem. Lze konstatovat, že tato monografie je uceleným odborným textem, který je vhodný jako studijní materiál zejména pro posluchače Policejní akademie ČR v Praze, a to v předmětech zabývajících se průřezově danou problematikou. Tzn. v oboru policejních činností, kriminologie a práva. Autor uchopil problematiku návykových látek v silniční dopravě komplexně, provedl výzkum se zaměřením na zjištění situace 6

Slova recenzentů

v praxi, zejména část věnující se míře znalostí a zkušeností příslušníků Policie ČR je hodna pozornosti. Metodika postupu policie při detekci drog v dopravě se opírá jednak o poznatky z praxe, dále o poznatky z uvedeného výzkumu a dále z vědních oborů, jakými jsou toxikologie a psychiatrie. V neposlední řadě autor předkládá návrh změn v legislativní úpravě problematiky, čímž potvrzuje komplexnost předložené publikace. plk. doc. JUDr. David ZÁMEK, Ph.D. Tato publikace je koncipována jako studijní text pro studenty Policejní akademie ČR v Praze, a to zejména pro předměty „Dopravně bezpečnostní činnost, Organizace a činnost policejních služeb, Drogová kriminalita a Drogy a toxikomanie“. Svým zaměřením – drogy v dopravě – však může být i cenným studijním materiálem pro policisty v praxi, kteří se zabývají kontrolou řidičů na přítomnost návykových látek, a dále i pro policisty vyšetřující přestupky a trestné činy na daném úseku. V publikaci je uvedené téma zpracováno komplexně. Jednak je zde analyzována situace na aktuální drogové scéně v České republice, včetně odhadů prevalence drog v české populaci, a dále negativa s tím spojená v kontextu s řízením motorových i nemotorových vozidel řidiči, kteří jsou pod vlivem drog. Čtenář tak získá přehled, jaké druhy návykových látek jsou v Česku nejčastěji zneužívány, kdo jsou typičtí uživatelé těchto látek a jaké mají tyto látky účinky na lidskou psychiku, respektive jakým způsobem tyto látky ovlivňují rozpoznávací a ovládací schopnosti u řidičů. Detailně je v publikaci rozebrána metodika postupu policie pro činnost spočívající v eliminaci řidičů pod vlivem drog. Jednak jsou popsány úkoly jednotlivých součástí policie, a to nejen dopravní a pořádkové služby, ale i služby kriminální policie a vyšetřování v dané problematice, a také jsou popsány jednotlivé kroky, od načasování dopravně bezpečnostní akce přes zastavování vozidla, jednání s řidičem, provádění orientačně detekční zkoušky a další postup v případě pozitivního výsledku této zkoušky. Postup při vyšetřování jak samotného protiprávního jednání, tak dopravních nehod zaviněných zdrogovanými řidiči je uveden též. Čtenář má možnost se dozvědět o možnostech detekce návykových látek v lidském organismu a co je důležité, tj. po jak dlouhou dobu droga účinkuje a po jak dlouhou dobu lze drogu detekovat. S tím souvisí také informace o biologickém materiálu vhodném k detekci, tedy krev, moč, pot atd. Studijní materiál dále obsahuje přehled o laboratorních metodách určených k detekci drog z biologických vzorků odebraných řidičům, kdy jsou tyto informace důležité zejména pro vyšetřovatele trestných činů, aby měli představu o tom, co znalec – toxikolog – na jejich dožádání vlastně provádí a zda otázky jemu kladené jsou relevantní. Přínosné jsou též v publikaci uvedené dílčí výsledky 7

Slova recenzentů

výzkumu provedeného na Policejní akademii ČR v Praze, které poskytnou čtenáři pohled do situace v praxi. Student tak má možnosti poznat, jaká úskalí přináší aplikace některých právních norem v policejní praxi, například při dokazování určitého protiprávního jednání. I z tohoto pohledu je tak tato publikace přínosem nejen pro teoretické vzdělávání absolventů Policejní akademie ČR, ale i praktické. doc. JUDr. Mgr. Jan BRÁZDA, Ph.D.

8

Úvod

Publikace Drogy v dopravě je koncipována jako učebnice pro studenty bakalářského a magisterského studia Policejní akademie ČR v Praze a dalších vysokých škol, v jejichž studijních oborech se tato problematika vyučuje. Studijní text je určen především pro výuku předmětů „Dopravně bezpečnostní činnost, Organizace a činnost policejních služeb, Drogová kriminalita a Drogy a toxikomanie“. Tato monografie přináší ucelené informace o problematice návykových látek v dopravě, určené i pro policisty zařazené jak u služby dopravní policie, tak u služby pořádkové policie, tj. všichni ti, kteří se v rámci výkonu své služby podílejí na dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. A v rámci tohoto dohledu kontrolují řidiče motorových i nemotorových vozidel, mimo jiné zda nejsou pod vlivem návykových látek. Návykové, respektive omamné a psychotropní látky jsou známy snad tak dlouho, jak dlouho existuje lidská civilizace sama. Lidé vždy užívali látky, které ovlivňovaly jejich chování, jejich myšlení, jednání, prožívání. Skutečnost, že užívání návykových látek lidmi ve společnosti se zásadním způsobem promítá do chodu společnosti samé a promítá se tak do mnoha důležitých činností, které jsou lidmi vykonávány, nás vede k nutnosti dalšího poznání, jakým způsobem jednotlivé druhy látek ovlivňují psychiku a psychomotoriku člověka. Při vykonávání určitých činností konkrétními jedinci, při nichž může dojít k ohrožení života a zdraví lidí nebo k způsobení škody na majetku, je žádoucí, aby byl jejich vykonavatel plně koncentrovaný na jejich správné provádění (například při řízení vozidla, výkon lékařské praxe, pilotování letadla, manipulace se zbraní apod.). Vliv návykových látek na stav jednotlivce, na jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti je přítomen téměř vždy a zpravidla je tento vliv negativní. Proto může docházet k ohrožení života a zdraví či ke škodě na majetku. Tématem této učebnice je jedna z těchto činností a z hlediska četnosti jejího vykonávání ve společnosti činností zásadní: řízení vozidla na pozemní komunikaci. Řidič motorového i nemotorového vozidla musí být při vykonávání této činnosti plně koncentrován. Jednak na situaci, která se odehrává kolem něj, aby její vývoj vnímal reálně a nezkresleně, aby byl schopen na danou situaci adekvátně, pohotově a správně reagovat a aby byl také schopen ovládat motorové vozidlo tak, jak daná situace potřebuje. Tento sled činností, jimiž řidič reaguje na provoz na pozemní komunikaci, vyžaduje, aby každá z nich byla provedena správně a včas. Proto musí být psychické a psychomotorické vlastnosti řidiče oproti normálu nezměněny. Omamné 9

Úvod

a psychotropní látky však tyto psychické a psychomotorické vlastnosti negativně ovlivňují a v důsledku toho není řidič schopen situaci kolem sebe reálně vnímat, správně ji vyhodnotit a pohotově na její vývoj reagovat a také není schopen ovládat bezchybně motorové vozidlo. Učebnice tak poskytuje ucelený přehled o uvedené problematice drog v silniční dopravě. Zvýšené užívání drog v populaci v posledních dekádách se logicky promítá i do situace v silniční dopravě v podobě zvýšeného počtu řidičů řídících vozidlo pod vlivem návykové látky a taktéž ve zvýšeném počtu nehod zaviněných těmito řidiči. V publikaci je analyzována situace při řešení problému policií a dalšími odpovědnými orgány a dále jsou uvedeny komplikace s eliminací tohoto negativního celospolečenského problému. Řešení daného problému je doporučeno následovně: metodikou pro činnost policie reflektující na poznatky z praxe, na aktuální drogovou scénu a zohledňující poznatky z vědních oborů, jako je toxikologie a psychiatrie, změnou v systému vzdělávání policistů v dané problematice a změnou v právní úpravě dané problematiky, aby se zjednodušilo, zrychlilo a také zlevnilo dokazování tohoto nežádoucího protispolečenského jednání, jakým je řízení pod vlivem drog. Autor

10

1

Drogy v České republice

Pro ucelený přehled o problematice zneužívání návykových látek v dopravě se ve stručnosti budu nyní zabývat drogovou scénou v České republice. Čtenář by měl mít přehled o tom, co je drogová kriminalita, co je primární a sekundární drogová kriminalita, jaké návykové látky jsou v tuzemské populaci zneužívány, odkud se tyto návykové látky berou, jak vypadají, kdo je užívá, kolik máme uživatelů drog v populaci, jak se liší problémoví uživatelé od těch příležitostných atd. V úvodu publikace jsem zmínil, že drogová scéna v České republice má vliv na každodenní chod naší společnosti, včetně všech činností, které jsou v této zemi lidmi každodenně vykonávány. Bylo již také zmíněno, že mezi každodenní činnosti patří i řízení motorových a nemotorových vozidel, s čímž souvisí i dopravní nehodovost zapříčiněná řidiči, kteří požili před jízdou návykovou látku. Záměrně zde nezmiňuji, že v době řízení byli látkou ovlivněni, neboť termínem „ovlivnění“ se budu podrobněji zaobírat v následujících kapitolách. Je proto nutné, abych se v této práci věnoval analýze aktuální drogové scény, jejím vývojem a následnou predikcí jejího vývoje. Současný stav drogové scény nejen v České republice, ale v celém středoevropském regionu se vyznačuje rostoucí dynamikou trhu s omamnými a psychotropními látkami. Velký rozmach zaznamenává obchod se syntetickými drogami, které jsou na vzestupu popularity v jejich užívání. Situace v oblasti páchání drogové kriminality se vyvíjela v čase a radikálně se měnila. A zatímco v první polovině devadesátých let, kdy v souvislosti s uvolněním režimu a otevřením do té doby hermeticky uzavřených hranic s okolním světem, došlo k velkému nárůstu obchodování a užívání do té doby nedostupných „světových“ drog1 (jako byl heroin, kokain atp.), tak na přelomu tisíci letí vzrostla popularita především syntetických drog, jakými jsou MDMA (extáze) či metamfetamin (pervitin). Situace středoevropského regionu se v jednotlivých zemích na jejich drogové scéně mírně lišila, přesto nemálo věcí je podobných. Po rozdělení Československa se Česká republika potýkala s problematikou provážení drog přes její území, což vyplývalo z geografické polohy v srdci Evropy. Přes Českou republiku vedou trasy tzv. balkánské cesty, po které je pašován heroin z Balkánu do západní Evropy, a též 1

Drogy = nelegální návykové látky ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v návaznosti na Úmluvy Spojených národů o omamných látkách č. 47/1965 Sb. a psychotropních látkách č. 62/1989 Sb. ve znění posledních změn a doplňků. 11


ze západu na východ vedou přes oba státy trasy pro pašování kokainu a extáze na Východ. Pochopitelně část provážených drog končí na tuzemském ilegálním trhu v České republice. Tím také došlo v tuzemsku k nárůstu drogové kriminality spočívající v dovozu, vývozu a distribuci omamných a psychotropních látek. V návaznosti na to došlo také k nárůstu počtů uživatelů návykových látek, včetně těch problémových.2 Počátek nového tisíciletí znamenal i změnu v oblasti výroby nelegálních návykových látek ve střední Evropě. Zatímco například v Polsku již několik let kontinuálně probíhá ilegální chemická výroba amfetaminu a MDMA3, tak na území České republiky se v těchto letech nejprve rozmohlo pěstování konopí ve velkém, kdy z něj vyrobená marihuana byla určená především na vývoz do západní Evropy, a poté se rozmohla velkovýroba metamfetaminu v ilegálních laboratořích. Na nelegální produkci jak marihuany, tak metamfetaminu se podílejí především osoby z vietnamského etnika. Mimo tohoto etnika se na uvedené trestné činnosti podílejí i další národnosti. Především v případě nelegální výroby metamfetaminu jsou zapojeni jak Slováci, tak Češi a dále Poláci, Maďaři, Bulhaři či osoby ze zemí bývalé Jugoslávie. Jejich trestná činnost spočívá především v ilegálním dovozu prekurzoru (efedrin, pseudoefedrin), určeného k výrobě metamfetaminu a následném vývozu v Česku vyrobeného metamfetaminu (a též marihuany) do zahraničí, zejména do Německa a Rakouska. Často se jedná o mezinárodní zločinecké organizace, složené z českých, slovenských a německých státních občanů, které spolupracují s vietnamskými zločineckými strukturami. V souvislosti se zvýšenou produkcí drog v České republice se zvýšil i počet a objem záchytů těchto drog a v neposlední řadě roste, jak již bylo uvedeno, i počet uživatelů drog. Ze statistik ESSK (Evidenčně statistického systému kriminality) Policejního prezidia ČR vyplývá, že zatímco celková trestná činnost v České republice ve sledovaném období klesá, tak drogová kriminalita po prudkém nárůstu v letech 1997 až 1999 a následném poklesu v období let 2000 až 2010 se ustálila na hranici kolem 4 500 trestných činů za rok.

EMCDDA (Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti) definuje problémové užívání drog jako injekční užívání drog a/nebo dlouhodobé či pravidelné užívání opiátů a/nebo drog amfetaminového typu a/nebo kokainu. S ohledem na místní specifika se v Česku užívá definice mírně modifikovaná. Kvůli jeho stále nízké rozšířenosti česká definice nezahrnuje užívání kokainu. Z obdobných důvodů je z drog amfetaminového typu sledován jen počet uživatelů pervitinu (metamfetaminu). 3 MDMA – 3,4-methylendioximetamfetamin. 2

12


Tab. 1 – Podíl drogové trestné činnosti na celkové v období let 1997 až 2014 Rok

Celková trestná činnost v ČR

Drogová trestná činnost

Podíl v %

1997

403654

2853

0,70 %

1998

425930

5234

1,22 %

1999

426626

7720

1,80 %

2000

391469

4458

1,13 %

2001

358577

4209

1,17 %

2002

372341

4330

1,16 %

2003

357740

3760

1,05 %

2004

351629

3086

0,87 %

2005

344060

2915

0,84 %

2006

336446

2922

0,86 %

2007

357391

2865

0,80 %

2008

343799

3041

0,88 %

2009

332829

3069

0,92 %

2010

313387

3192

1,01 %

2011

317177

3842

1,21 %

2012

304528

4050

1,32 %

2013

325366

5133

1,57 %

2014

288660

5607

1,94 %

Zdroj: ESSK – vlastní zpracování

Drogovou kriminalitu, jak bylo uvedeno, dělíme na primární a sekundární. Pojem „primární drogová kriminalita“ je zde chápán v užším vymezení. Tzn. že ji představují následující trestné činy: ■ § 283 TZ – TČ nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy; ■ § 284 TZ – TČ přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu; ■ § 285 TZ – TČ nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psycho tropní látku; ■ § 286 TZ – TČ výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psycho tropní látky a jedu; ■ § 287 TZ – TČ šíření toxikomanie; ■ § 288 TZ – TČ výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem.

13


Tématem této publikace není ale primární drogová kriminalita, nýbrž sekundární drogová kriminalita, a to navíc pouze její část. Sekundární drogovou kriminalitou rozumíme tu kriminalitu, která není primární, ale s primární drogovou kriminalitou a s užíváním drog přímo souvisí. Řadíme sem například trestnou činnost spočívající v krádežích, loupežích apod., kdy motivací pachatelů k páchání této trestné činnosti je získat finance určené k nákupu drogy. Dále sem můžeme řadit trestnou činnost spojenou s prostitucí, která sice sama o sobě trestná není, ale svádění k ní, kuplířství apod. již ano. Motivací k prostituci jak žen, tak mužů bývá často drogová závislost a řešením k opatření finančních prostředků na nákup drogy je právě prostituce. Dále mezi sekundární drogovou trestnou činnost řadíme kriminalitu, která je spáchána pod vlivem drog. A mezi ni patří právě řízení vozidla pod vlivem drog. Z trestné činnosti jde o trestný čin dle ustanovení § 274 TZ „ohrožení pod vlivem návykové látky“.

1.1

Užívání drog v populaci

Drogová scéna v České republice nám ukazuje, jaké návykové látky jsou v populaci nejčastěji užívány či zneužívány, a lze se tak s nimi setkat v souvislosti s řízením motorových vozidel. Každá z návykových látek má odlišný účinek na lidskou psychiku a jinak ovlivňuje psychické a psychomotorické vlastnosti jedince. Ten se tak poté chová zcela odlišně v závislosti právě na tom, jakou látku požil. Pochopení, s jakými návykovými látkami zneužívanými českou populací se můžeme setkat, nás může nasměrovat k tomu, abychom mohli účinně nejen eliminovat výskyt řidičů ovlivněných těmito látkami, ale těmto situacím i předcházet či se na tyto situace připravit. Podle statistických údajů4 je v současnosti v České republice asi 44 000 problémových uživatelů, z nichž cca 33 000 užívá metamfetamin (pervitin) a 11 000 užívá opiáty (heroin, Subutex). (Tento odhad celkového počtu problémových uživatelů se v průběhu minulých let ustálil na zde uvedených hodnotách. Pokud se mění, tak se přesto pohybuje kolem zmíněných hodnot.) S intravenózní aplikací drog souvisí i „promořenost“ virem hepatitidy typu B a C mezi toxikomany a také virem HIV. Vedle problémových uživatelů návykových látek jsou v české populaci i příležitostní uživatelé. Odhady počtů příležitostných uživatelů návykových látek se liší v závislosti na druhu návykové látky (viz dále).

Zdroj: Statistické údaje Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti, dostupné na http://www.drogy-info.cz.

4

14


Nejvíce užívanou nelegální5 návykovou látkou v České republice je marihuana (rozuměj všechny produkty z konopí obsahující účinnou látku THC – tetrahydrocannabinol , tj. včetně hašiše), za ní druhá v pořadí z hlediska četnosti zneužívání se nachází látka MDMA (methylendyoxymetamfetamin), známa též jako extáze, a dále metamfetamin (známý též jako pervitin). Následují látky jako kokain, heroin, LSD (dyethylamid kyseliny lysergové), halucinogenní houby, těkavé látky, jiné syntetické a rostlinné drogy. Ve statistikách jsou uváděny i léky, neboť i léky mohou ovlivňovat negativně lidskou psychiku a psychomotoriku, byť se nejedná o nelegální látky ve smyslu zákona o návykových látkách. Podrobný přehled prevalence6 drog v české populaci je uvedený v následujících tabulkách č. 2, 3 a 4. Ke statistickým údajům uvedeným v těchto tabulkách je nutné uvést, že se jedná o data získaná výzkumem realizovaným Národním monitorovacím střediskem pro drogy a drogové závislosti v prosinci 2013 ve spolupráci s agenturou ppm factum research, výzkum Prevalence užívání drog v populaci České republiky. Jednalo se o šetření v obecné populaci s cílem monitorovat rozsah zkušeností respondentů starších patnácti let s vybranými nelegálními návykovými látkami. Celkem bylo ve výzkumu osloveno 1 005 osob starších patnácti let, z toho 868 osob ve věku patnáct až šedesát čtyři let. Respondenti byli vybráni kvótním výběrem tak, aby reprezentovali populaci České republiky s ohledem na věk, pohlaví, vzdělání, kraj a velikost sídla bydliště. Data byla sbírána prostřednictvím osobních rozhovorů (face-to-face interview) s využitím počítače (CAPI).

Nelegální návykovou látkou se v tomto případě rozumí látka, která je uvedena na seznamu látek uvedených v příloze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění. Pokud není dále v publikaci uvedeno jinak, rozumí se takovou látkou i pojem: droga, návyková látka, omamná látka, psychotropní látka. 6 Prevalence – jeden ze základních ukazatelů v epidemiologii, je to podíl počtu jedinců trpících danou nemocí a počtu všech jedinců ve sledované populaci. Je vztažena k určitému časovému okamžiku (momentu) a obvykle se vyjadřuje v procentech. 5

15


Tab. 2 – Rozsah užívání drog7 v obecné populaci v % (celoživotně) Muži

Ženy

Celkem

Mladí dospělí 15–34 let

Jakákoliv nelegální droga celkem

32,2

18,9

25,7

44,3

Konopné látky

29,6

15,8

22,8

40,7

Extáze

6,8

3,3

5,1

11,3

Pervitin

1,4

0,7

1,1

2,0

Kokain

0,7

0

0,4

0,7

Heroin

0,5

0,2

0,4

0,7

LSD

0,9

1,0

0,9

2,3

Halucinogenní houby

3,8

0,9

2,4

4,0

Těkavé látky

1,2

0

0,6

0,7

Jiné syntetické drogy

1,2

0

0,6

1,3

Jiné rostlinné drogy

1,9

1,4

1,7

2,7

23,3

19,8

21,5

18,4

Typ drogy celoživotní prevalence

Léky (sedativa, hypnotika, analgetika)

Zdroj: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti a ppm factum research (2014)

Tab. 3 – Rozsah užívání drog v obecné populaci v % (v posledním roce) Celkem


6,0

10,3

23,6

4,5

8,9

21,6

1,2

0,9

1,1

3,0

Pervitin

0,2

0,2

0,2

0,7

Kokain

0,2

0

0,1

0,3

Heroin

0,2

0

0,1

0,3

LSD

0,2

0,2

0,2

0,7

Typ drogy

Muži

Ženy


14,5

Konopné látky

13,2

Extáze

prevalence v posledních 12 měsících

7

Nelegální návykové látky ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v návaznosti na Úmluvy Spojených národů o omamných látkách č. 47/1965 Sb. a psychotropních látkách č. 62/1989 Sb. ve znění posledních změn a doplňků. 16


Typ drogy

Ženy


0,2

0

0,1

0,3

Těkavé látky

0,5

0

0,2

0,3


0,2

0

0,1

0,3


0,7

1,0

0,8

1,3

12,6

12,1

12,3

8,6


Celkem


Muži


Tab. 4 – Rozsah užívání drog v obecné populaci v % (v posledním měsíci) Typ drogy

Celkem


Muži

Ženy


3,6

1,0

2,3

5,8

Konopné látky

3,5

0,7

2,1

5,3

Extáze

0,2

0

0,1

0,3

Pervitin

0,2

0

0,1

0,3

Kokain

0,2

0

0,1

0,3

Heroin

0,2

0

0,1

0,3

LSD

0,2

0

0,1

0,3


0,2

0

0,1

0,3

Těkavé látky

0,2

0

0,1

0,3


0,2

0

0,1

0,3


0,2

0,2

0,2

0,7


4,2

3,8

4,0

1,7

prevalence v posledních 30 dnech


Z uvedených statistických čísel nás pro predikci vývoje situace v silniční dopravě musí zákonitě zajímat údaje vztahující se ke skupině populace „mladých dospělých“, tj. ve věku patnáct až třicet čtyři let. Z logického důvodu: jednak se jedná o generaci, která inklinuje k užívání nealkoholových návykových látek více než generace starší, a dále proto, že zejména mladí ve věku patnáct až osmnáct let zatím nevlastní řidičská 17


oprávnění (pomineme-li malé motocykly), a s tím, jak tito lidé budou dospívat a získávat oprávnění k řízení motorových vozidel, budou zvyšovat poměr řidičů zneužívajících návykové látky. Konkrétně poměr počtu řidičů řídících vozidlo pod vlivem nealkoholových návykových látek k počtu řidičů řídících pod vlivem alkoholu. Pokud generace starších řidičů řídila vozidlo pod vlivem návykové látky, tak se zpravidla jednalo o alkohol. Je to dáno souvislostí s historickým vývojem na drogové scéně v České republice. Do roku 1989 v tuzemsku nebyly nijak hojně rozšířeny nealkoholové návykové látky a ani jejich zneužívání, a tak i v té době mladá generace si „zvykla“ užívat zejména alkohol. To se také projevovalo v silniční dopravě počtem řidičů řídících pouze pod vlivem alkoholu. S tím jak tuto starší „alkoholovou“ generaci řidičů střídá mladá „drogová“ generace, která si do dospělosti bere i nešvar v podobě zneužívání nealkoholových návykových látek, logicky se mění poměr „zdrogovaných“ oproti „opilým“ řidičům. De lege je tento poměr irelevantní, neboť alkohol i drogy jsou brány jako návyková látka a řízení pod jejím vlivem je protiprávní, ale z pohledu policejní taktiky, jak odhalovat tyto řidiče a eliminovat jejich výskyt v dopravě, je tento poměr zásadní. Více v dalších kapitolách. Že současná mladá generace má k drogám, respektive k jejich užívání poměrně kladný vztah, dokazují i výsledky provedených studií. V roce 2014 se Česká republika zapojila do srovnávacího šetření zaměřeného na postoje mladých lidí k drogám, realizovaného v rámci tematického zjišťování Flash Eurobarometer pro Evropskou komisi. Cílovou skupinou byli respondenti ve věku patnáct až dvacet čtyři let. Data byla v jednotlivých evropských zemích sbírána prostřednictvím telefonického dotazníku. V České republice bylo dotázáno celkem 500 respondentů, sběr dat probíhal v červnu 2014. Zkušenost s konopnými látkami v životě uvedlo celkem 45 % respondentů v České republice, tedy spolu s Francií nejvíce v EU, na dalších místech následovaly Irsko (42 %), Slovinsko (40 %), Estonsko a Španělsko (shodně 39 %). V rámci celé EU uvedlo užití konopných látek 31 %, užití v posledních 12 měsících 17 % a v posledních 30 dnech 7 % dotázaných, v České republice v posledním roce 20 % a v posledním měsíci 5 %. Ve srovnání s výsledky obdobného šetření Eurobarometr z roku 2011 se ukázalo, že zkušenost s užitím konopných látek v populaci ve věku patnáct až dvacet čtyři let v České republice poklesla (celoživotní prevalence ze 47 % na 45 % a roční prevalence z 23 % na 20 %), zatímco průměrná zkušenost s konopím v EU naopak vzrostla (celoživotní z 26 % na 31 %). V rámci studie se také sledovalo užívání nových psychoaktivních látek, které napodobují účinky nelegálních drog (tzv. legal highs). V České republice uvedla užití těchto látek 4 % respondentů (ve srovnání s 8 % v celé EU), 2 % užila tyto látky v posledních dvanácti měsících. Mladí lidé v České republice častěji oproti svým evropským vrstevníkům podceňují rizika spojená s jednorázovým užitím nelegálních drog – jednorázový experiment s konopnými látkami je bez rizik nebo přináší jen 18


malá rizika podle 72 % mladých dospělých v České republice, experiment s extází je bez rizik podle 24 %, s kokainem podle 14 % a s novými psychoaktivními látkami podle 19 % dotázaných. V hodnocení rizik pravidelného užívání nelegálních drog mají čeští respondenti stejné postoje jako jejich vrstevníci v EU.8 Z hlediska dostupnosti jednotlivých drog v České republice kopíruje pomyslný žebříček dostupnosti jednotlivých drog ten v četnosti jejich užívání. V současnosti je nejdostupnější drogou v České republice marihuana, vedle ní je dlouhodobě vysoká i dostupnost metamfetaminu (pervitinu). V souvislosti s oběma drogami byl také tradičně zaznamenán nejvyšší počet záchytů těchto druhů drog Policií ČR a Celní správou. V posledních dvou dekádách také vzrostla domácí produkce marihuany s vyšším obsahem THC, přičemž rostliny konopí jsou pěstované v umělých podmínkách, tzv. indoor pěstírnách, a stále častěji ve velkém objemu. Množství zachycené marihuany se oproti minulým letům zvýšilo, výrazně vyšší je počet odhalených indoor pěstíren a zabavených rostlin konopí. Objem zachyceného metamfetaminu byl oproti minulým rokům nižší, nicméně opět byl odhalen velký počet laboratoří a zachyceno velké množství prekurzorů (léčiva s obsahem pseudoefedrinu) pro jeho výrobu. Od května do září 2009 byl omezen prodej léků s obsahem pseudoefedrinu v lékárnách; v této souvislosti byl zaznamenán nárůst individuálního dovozu těchto léků ze sousedních zemí, zejména Polska. Pervitin je tak nadále relativně snadno dostupnou drogou. Cena většiny drog zůstává podle dostupných údajů stabilní. Od roku 2009 do roku 2014 došlo k nárůstu průměrné kvality marihuany (z hlediska obsahu THC) a snížení průměrné čistoty kokainu. V souvislosti s užíváním drog a drogovou kriminalitou je třeba rozebrat problém již zmíněné sekundární drogové kriminality. Tu páchají především problémoví uživatelé drog, kteří si tak obstarávají finanční prostředky potřebné k nákupu omamných a psychotropních látek (dále jen OPL). Odpovědnost za tvorbu a naplňování národní protidrogové politiky nese vláda České republiky. Jejím hlavním poradním orgánem je Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky (dále jen Rada). Základním dokumentem pro realizaci vládní protidrogové politiky je „Národní strategie protidrogové politiky na období 2010 až 2018“. V první polovině roku 2009 byla Česká republika předsedající zemí v Radě EU, proto Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky projednávala řadu dokumentů týkajících se přípravy a průběhu předsednictví a její sekretariát zajišťoval vedení Horizontální pracovní skupiny pro problematiku drog Rady EU. Začátkem roku 2009 byl schválen nový trestní zákoník, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů jako zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, nabyl účinnosti dne 1. 8

Zdroj: Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2013, dostupné na http:// www.drogy-info.cz. 19


ledna 2010. Ten obsahuje významné změny v oblasti nakládání s nelegálními drogami. Nižší trestní sazbou než dříve jsou trestány osoby, které v množství větším než malém přechovávají konopné drogy. Zásadní změnu přineslo také nové ustanovení týkající se nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku – pěstování stanovených rostlin nebo hub pro vlastní potřebu je postihováno mírnější trestní sazbou a pěstování malého množství rostlin nebo hub pro vlastní potřebu není postihováno podle trestního zákona, ale podle zákona o přestupcích. Užívání nelegálních drog je provázeno snahou společnosti o regulační a ochranná opatření v této oblasti. S tím těsně souvisí rozdílné strategické přístupy k drogové problematice s jejich výhodami i problémy. Jedním extrémem je názor, který převládá například ve Spojených státech a je založen na tzv. válce proti drogám, kdy za nejúčinnější a nejpodporovanější složku protidrogové strategie je považována represe. Podobná východiska má v současné době i koncept „Světa bez drog“. Jak uvádí Kalina, „Svět bez drog je ideální představa mnoha lidí dobré vůle a objevuje se i v Politické deklaraci CND 2009 jako konečný cíl světového úsilí o zvládnutí drogových problémů. V jakých podmínkách a za jakou cenu by mohl být uskutečněný? Pravděpodobný scénář ‚svět bez drog‘ by se mohl uskutečnit v autoritářském či totalitním řádu s vysokým stupněm sociální kontroly, a pokud možno v izolovaném, vůči vnějšku uzavřeném regionu (lze si takto představit ‚pevnost Evropa‘). Drogy by se možná podařilo vymýtit, ale lidé by zřejmě přešli k jiným formám rizikového chování. Ale nejspíše by projekt ztroskotal na válce drogových gangů proti státní moci.“9 Diametrálně odlišnou protidrogovou strategii zvolilo Nizozemsko, jež s cílem omezování škodlivých důsledků zneužívání drog akcentuje přístup liberální. Současná navazující varianta jde ještě dále a jejím cílem je „legalizace“. Podle výše citovaného autora: „jiní lidé dobré vůle pokládají ‚válku proti drogám‘ za zbytečnou a neúčinnou a argumentují, že v případě legalizace by bylo možné prostředky přesunout z represe do oblasti prevence, léčby, resocializace a harm reduction. Pravděpodobný scénář: došlo by k přechodnému zvýšení spotřeby drog a rizik s nimi spojených, ale časem by drogy vyšly z módy a jejich místo by zaujaly jiné formy rizikového a případně zakázaného chování. Projekt by ale opět nejspíš ztroskotal na válce drogových gangů proti státní moci. Případně by se organizovaný zločin výrazně přeorientoval na jiné komodity (energie, voda, lidé, biologický materiál pro reprodukci a transplantaci, atd.). Přesun výdajů na ‚drogovou‘ represi do prevence a léčby by se neuskutečnil, protože prosazování zákona by asi stálo ještě daleko víc než dnes.“10 Jsou zde tedy uvedeny dva zcela odlišné pohledy na problematiku vnímání drog, jejich uživatelů a projevů jejich užívání ve společnosti a dva rozdílné přístupy 9

Cit.: KALINA, Kamil. Drogy, mýty a politika (o sexu nemluvě). Adiktologie. 2009, roč. 9, s. 44. Cit.: KALINA, Kamil. Drogy, mýty a politika (o sexu nemluvě). Adiktologie. 2009, roč. 9, s. 44.

10

20


k řešení této problematiky. Česká republika se svým přístupem pohybuje někde mezi těmito pohledy. Užívání drog není v naší zemi protiprávní, ale jiné nakládání spočívající například ve výrobě nebo distribuci ano. Stejně tak je protiprávní jejich držení a v neposlední řadě vykonávání určitých činností pod jejich vlivem, v našem případě touto činností rozumíme řízení vozidla.

1.2

Vliv užívání drog v populaci na situaci v silniční dopravě

Rostoucí obliba v užívání nealkoholových návykových látek zejména u mladé generace má, jak bylo již uvedeno, vliv na situaci v silniční dopravě v tom smyslu, že se zvyšuje i počet řidičů řídících pod vlivem těchto látek. V předchozí kapitole jsem v souvislosti s rozdíly v oblibě alkoholu a nealkoholových návykových látek mezi jednotlivými generacemi uvedl, že se v návaznosti na to mění poměr řidičů ovlivněných alkoholem k řidičům ovlivněným nealkoholovými návykovými látkami. V této kapitole se proto budu věnovat vlivu užívání drog v populaci na situaci v silniční dopravě detailně. Při hodnocení tohoto vlivu můžeme vycházet mimo jiné ze statistik dopravní nehodovosti Policie ČR. Policie ve statistikách vede údaje nejen o celkovém počtu dopravních nehod, které se staly v České republice v konkrétním kalendářním roce, ale zaznamenává údaje také o konkrétním měsíci (zima – léto), době (den – noc), stavu vozovky a povětrnostních podmínek a zejména pak údaje o příčinách dopravních nehod. A tak vedle příčin jakými jsou: řidič se plně nevěnoval řízení vozidla, nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem, nesprávné otáčení nebo couvání, jiný druh nesprávného způsobu jízdy, nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky, nepřizpůsobení rychlosti dopravně technickému stavu vozovky, nezvládnutí řízení vozidla, nedání přednosti proti příkazu11 a dalších, jsou sledovány i údaje o ovlivnění řidiče alkoholem nebo jinou návykovou látkou.

Viz statistické údaje o dopravní nehodovosti, zdroj: Policie ČR.

11

21


Tab. 5 – Počet dopravních nehod a počet ovlivněných řidičů Rok

Celkový počet dopravních nehod

Alkohol

Drogy + léky

1996

201697

8519

53

1997

198431

8670

49

1998

210138

8359

51

1999

225690

8126

56

2000

211516

7895

45

2001

185664

8297

44

2002

190718

8566

40

2003

195851

8187

37

2004

196484

7721

44

2005

199262

7487

51

2006

187965

6118

55

2007

182736

6802

70

2008

160376

6602

109

2009

74815

4992

129

2010

75522

4336

176

2011

75137

4504

166

2012

81404

4175

181

2013

84398

4686

244

2014

85859

4597

260

Zdroj: Policie ČR

Data ve statistikách dopravních nehod Policie ČR bohužel podle odborných odhadů představují v případě ovlivnění řidiče nebo chodce léky nebo narkotiky v době dopravní nehody pouze pomyslnou špičku ledovce a pokrývají jen relativně malou část řidičů nebo chodců, kteří byli v době dopravní nehody pod vlivem nelegálních substancí. I přes tuto skutečnost je zarážející, že počet řidičů-viníků dopravní nehody, kteří byli prokazatelně v době dopravní nehody pod vlivem léků nebo narkotik, narostl z třiceti sedmi zjištěných případů v roce 2003 na dvě stě šedesát zjištěných případů v roce 2014.12 U výše zmíněných statistických čísel, uvádějících počty dopravních nehod, ke kterým došlo na území České republiky, je třeba zmínit zásadní skutečnost: s legislativní úpravou zákona o silničním provozu v roce 2009 došlo i ke Zdroj: Policie ČR.

12

22

Drogy100 v České republice až až od od výše výše způsobené způsobené škody škody nad nad 100 000 000 Kč. Kč. V V té té souvislosti souvislosti došlo došlo k k prudkému prudkému změně, kdy povinnost ohlásit dopravní nehodu Policii ČR byla stanovena až od poklesu počtu nehod registrovaných policií. Lze se jen dohadovat, kolik asi těchto poklesu počtu nehod registrovaných policií. Lze se jen dohadovat, kolik asi z zvýše těchto

způsobené škody nad 100 000 Kč. V té souvislosti došlo k prudkému poklesu počtu

neohlášených nehod zavinit řidiči pod vlivem či alkoholu. neohlášených nehod mohli mohli zavinit vlivem drog drog alkoholu. nehod registrovaných policií. Lzeřidiči se jenpod dohadovat, kolikčiasi z těchto neohlášených

nehod mohli zavinit řidiči pod vlivem drog či alkoholu.

– počtu dopravních nehod zaviněných řidiči pod vlivem alkoholu GrafGraf 1 – 11vývoj počtu dopravních nehod zaviněných Graf – vývoj vývoj počtu dopravních nehod zaviněnýchřidiči řidičipod podvlivem vlivemalkoholu alkoholu

ovlivnění ovlivnění alkoholem alkoholem 10000 10000 8000 8000

8670 8566 8519 8519 8670 8359 8126 7895 8297 8359 8126 8297 8566 8187 8187 7721 7895 7721 7487 7487 6118 6118

6000 6000

6802 6802 6602 6602 4992 4992

4000 4000

4686 4504 4686 4597 4336 4597 4336 4504 4175 4175

2000 2000 0 0

1996 1996 1997 1997 1998 1998 1999 1999 2000 2000 2001 2001 2002 2002 2003 2003 2004 2004 2005 2005 2006 2006 2007 2007 2008 2008 2009 2009 2010 2010 2011 2011 2012 2012 2013 2013 2014 2014

Zdroj: Zdroj: Vlastní Vlastní zpracování zpracování

Zdroj: Vlastní zpracování

GrafGraf 2 – 22vývoj počtu dopravních nehod zaviněných – počtu dopravních nehod zaviněných řidiči pod vlivem drog léků Graf – vývoj vývoj počtu dopravních nehod zaviněnýchřidiči řidičipod podvlivem vlivemdrog drog++ + léků léků ovlivnění ovlivnění drogy drogy ++ léky léky 300 300 244 244

250 250 176 176

200 200 150 150 100 100 50 50 0 0

109 109 53 53

49 49

51 51

56 56

45 45

44 44

40 40

37 37

44 44

51 51

55 55

166 166

260 260

181 181

129 129

70 70

1996 1996 1997 1997 1998 1998 1999 1999 2000 2000 2001 2001 2002 2002 2003 2003 2004 2004 2005 2005 2006 2006 2007 2007 2008 2008 2009 2009 2010 2010 2011 2011 2012 2012 2013 2013 2014 2014

Zdroj: Vlastní zpracování Zdroj: Vlastní zpracování Zdroj: Vlastní zpracování

Vzhledem k tomu, že se policie o těchto nehodách nedozvěděla, nemohla tak ani zjistit, zda tomu, byl řidič ovlivněn v době zavinění nehody některou z návykových látek. Vzhledem Vzhledem k k tomu, že že se se policie policie o o těchto těchto nehodách nehodách nedozvěděla, nedozvěděla, nemohla nemohla tak tak ani ani zjistit, zda byl řidič ovlivněn v době zavinění nehody některou z výše uvedených zjistit, zda byl řidič ovlivněn v době zavinění nehody některou z výše uvedených látek. látek. řidičů řidičů

23

II přesto přesto že že došlo došlo kk této této statistické statistické odchylce, odchylce, je je patrný patrný trend trend zvyšování zvyšování podílu podílu pod vlivem drog na dopravní nehodovost. U nehod zaviněných řidičem pod vlivem drog na dopravní nehodovost. U nehod zaviněných řidičem pod pod

vlivem alkoholu počet naopak stagnuje.


Přestože došlo k této statistické odchylce, je patrný trend zvyšování podílu řidičů pod vlivem drog na dopravní nehodovost. U nehod zaviněných řidičem pod vlivem alkoholu počet naopak stagnuje. Kromě statistik, které vypovídají o počtech dopravních nehod zaviněných řidiči, kteří byli pod vlivem omamných nebo psychotropních látek či alkoholu, vypovídá o výskytu řidičů údaj o činnosti služby dopravní policie za kalendářní rok. Služba dopravní policie zpracovává statistické údaje nejen o činnosti policistů, ale i o řidičích, kteří se dopustili nějakého nedovoleného jednání v silničním provozu. Dále služba dopravní policie eviduje údaje o počtu jednotlivých trestných činů a přestupků, které byly v konkrétním kalendářním roce spáchány v souvislosti s porušením pravidel silničního provozu. Tab. 6 – Počet kontrolovaných řidičů ovlivněných návykovou látkou Rok

Alkohol

Drogy

2010

13268

1450

2011

12777

1717

2012

11037

2195

2013

9729

2785

2014

10146

3303

Zdroj: Policie ČR

Z výše uvedených statistických ukazatelů lze dovodit, že počet řidičů ovlivněných alkoholem, kteří buď zavinili dopravní nehodu, nebo byli kontrolováni policejní hlídkou, bude stagnovat, ale počet řidičů ovlivněných jinou návykovou látkou než alkohol bude růst. Předpoklad zvyšování počtu zdrogovaných řidičů potvrzují i zahraniční studie,13 které například uvádějí, že ve Francii v roce 2011 bylo 8,8 % řidičů ve věku pod třicet let, kteří zavinili dopravní nehodu se smrtelnými následky pod vlivem marihuany, ve Velké Británii stejná skupina řidičů v roce 2012 zavinila smrtelnou dopravní nehodu pod vlivem marihuany v 17 % případů. Studie uvádí, že obecně je zaviněno každoročně v Evropě 2,5 % nehod pod vlivem marihuany, 3 % pod vlivem kokainu a 3,1 % nehod pod vlivem amfetaminů. Že ovlivnění narkotiky není záležitostí jenom neprofesionálních řidičů, svědčí i fakt, kdy při kontrole řidičů dálkových autobusů provedené v rámci aktivit Mezinárodní organizace dopravních policií (TISPOL) v 16 Viz Young drivers: the road to safety. Paris: European Conference of Ministers of Transport, c2006, 260 p. ISBN 92-821-1334-5. s. 51.

13

24


evropských zemích v roce 2010, kdy bylo zkontrolováno 40 000 řidičů dálkových autobusů, bylo zjištěno 105 řidičů (0,26 %) pod vlivem narkotik.14 O tom, že řízení pod vlivem léků nebo narkotik je závažným problémem, svědčí i skutečnost, že tato problematika je řešena i v základním dokumentu Evropské unie týkajícího se problematiky řidičských průkazů a získání řidičských oprávnění, a to ve směrnici Rady číslo 91/439/EHS15, o řidičských průkazech.16 Vzhledem k uvedeným skutečnostem, které svědčí o měnící se situaci, je nutné na vývojový trend v oblasti zneužívání návykových látek v silniční dopravě reagovat odpovídajícím způsobem. K účinné prevenci a také represi v této oblasti ze strany odpovědných orgánů, a priori policie, by bylo záhodno, aby především policisté měli dobrý přehled nejen o aktuálním vývoji na domácí drogové scéně. Tj. mít přehled o počtech uživatelů drog v populaci (jak těch příležitostných, tak problémových), dále přehled o nejčastěji zneužívaných drogách v populaci a jejich účincích na lidskou psychiku a psychomotoriku a možnostech jejich detekce v lidském organismu (viz další kapitoly) a také přehled o tom, jak jednotlivé látky vypadají, jak se na tuzemské ilegální scéně objevily a jací jsou jejich typičtí uživatelé.

1.3

Druhy drog zneužívané v ČR

Druhy omamných a psychotropních látek (zjednodušeně drog), které jsou v České republice zneužívány, v podstatě s částečnými odchylkami kopírují druhy drog zneužívaných v Evropě. Existují pochopitelně některé rozdíly mezi oblíbeností jednotlivých drog v české populaci na rozdíl od jiných zemí, kdy tyto rozdíly jsou dány především historickým vývojem v jednotlivých zemích. V první polovině 20. století se v Evropě těšily oblibě přírodní drogy, jakými byl kokain a heroin. Slovo „přírodní“ v tomto smyslu je užito pro původ uvedených látek, neboť heroin je chemicky „vyráběn“ ze surového opia a to je získáváno z opiového máku. Kokain je též „vyráběn“ chemickou cestou, úpravou kokové pasty získávané z listů keře koka. Zde onen „přírodní“ původ látek. Zatímco v minulosti se v Evropě užívaly především návykové látky, které měly přírodní původ (již zmíněný heroin a kokain, ale také marihuana a houby – lysohlávky a další rostliny), v druhé polovině minulého století Evropa zažila nástup nových, převážně syntetických látek (LSD, extáze, amfetamin) a tento trend v „syntetickém“ Viz Enforcement Monitor 06/2012, ETSC, duben 2013, s. 10, www.etsc.be. EHS – Evropské hospodářské společenství. 16 Směrnice Rady číslo 91/439/EHS ze dne 29. července 1991 o řidičských průkazech, Official Journal (OJ) L 237, 1991 (24/08). 14 15

25


drogovém trhu pokračuje i v novém tisíciletí. Nastupují nové syntetické sloučeniny, známé jako „designer drugs“ či „legal highs“, což jsou například syntetické kanabinoidy, syntetické opiáty (mefedron, fentanyl). Těmto a jim podobným látkám také nejspíše bude patřit budoucnost. Je třeba si uvědomit, že nelegální obchod s návykovými látkami se dynamicky mění v závislosti na mnoha faktorech, jakými jsou poptávka, ceny, účinná represe státních aparátů včetně policejních složek, ztížené podmínky k pašování, moderní technika k vyhledávání, nové právní normy a v neposlední řadě i klimatické podmínky, mající vliv například na celoroční produkci surového opia. To vše nutí nelegální obchodníky s návykovými látkami na to reagovat a vymýšlet nové látky, nové substance či deriváty těch stávajících, nové způsoby, jak „zákazníkům“ nabídnout to, co poptávají. Problematika nelegálních návykových látek17 v České republice a okolních státech, zejména na Slovensku (a dále v Polsku, Maďarsku, Rakousku a Německu), byla do roku 1989 zcela rozdílná, obzvláště v návaznosti na politické systémy, které řídily chod společnosti v tehdejším východním bloku. Díky hermeticky uzavřeným hranicím společnými se státy „západní kapitalistické společnosti“ došlo k zamezení přílivu omamných a psychotropních látek, které byly ve světě hojně zneužívané, především heroin a kokain, ale i LSD (dyethylamid kyseliny lysergové) či drogy amfetaminového typu. Tuzemští (českoslovenští) konzumenti drog, pokud se chtěli intoxikovat jinou látkou než z (už i tehdy dostupné) marihuany, získané z tajně pěstovaného konopí, extrahovali účinné látky z volně dostupných léčiv nebo z léčiv dostupných z omezeného prodeje, například vázaných na lékařský předpis. Extrahovali tak především kodein, který si dále synteticky upravovali na tzv. Braun18, a dále pak si chemicky upravovali efedrin nebo pseudoefedrin, získávaný buď přímo z úniků z chemicko-farmaceutických továren, nebo extrakcí z tehdy běžně dostupných léků.19 Z extrahovaného efedrinu/pseudoefedrinu byl vyráběn metamfetamin (pervitin) jako droga stimulačního charakteru. Z hlediska historického kontextu se tato droga vrátila na scénu po několikaleté odmlce, a to na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy její popularita prudce vzrostla a s menšími výkyvy de facto trvá dodnes. V současnosti ve střední Evropě, a zejména v České republice v návaznosti na její drogovou scénu v sousedících státech, se na vrchol popularity dostal právě met amfetamin (pervitin). Ze zdravotního hlediska velmi nebezpečná droga, z hlediska nelegálního byznysu velmi lukrativní droga. I v souvislosti s řízením vozidel je užívání této drogy velmi nebezpečné, a ačkoliv se ještě větší oblibě v České republice Nelegální návykové látky ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v návaznosti na Úmluvy Spojených národů o omamných látkách č. 47/1965 Sb. a psychotropních látkách č. 62/1989 Sb. ve znění posledních změn a doplňků. 18 BRAUN (z angl. hnědý) pojmenovaný podle vzhledu substance, droga opiátového charakteru. 19 Například Solutan – lék určený k tlumení kašle. 17

26


těší marihuana (viz předešlé kapitoly), přehled zneužívaných drog v Česku začíná právě metamfetaminem.

1.3.1 Metamfetamin Historie metamfetaminu je poněkud delší, počátek spadá až do přelomu devatenáctého a dvacátého století. Metamfetamin poprvé syntetizoval z efedrinu v krystalické formě v roce 1919 Akira Ogata v Japonsku. Sám efedrin byl několik let předtím poprvé izolován z rostliny Ephedra Vulgaris20 jiným japonským chemikem, Nagayoshi Nagaim. Lék byl patentován v roce 1920 a uveden na trh ve formě hydrochloridu společností Burroughs Wellcome pod obchodním jménem „Methedrine“. Ve dvacátých a třicátých letech minulého století v Evropě (i všeobecně na západě) lékařské a léčitelské užití metamfetaminu a také amfetaminu (Benzedrin, Dexedrin) rostlo. Například ve Velké Británii se amfetamin předepisoval na deprese a jiné poruchy nálad a pro jeho stimulační účinky jej vyhledávali i studenti. Již na konci třicátých let byly zaznamenány problematické vedlejší účinky dlouhodobého užívání bez lékařského dohledu, zahrnující hypertenzi, depresi, závislost a duševní potíže. Během druhé světové války se pervitin hojně podával německým vojákům pro zlepšení výkonu a koncentrace a například v Německu se tak stal známým jako „čokoláda pilotů“ či „sůl pilotů“. Droga si v té době také získala popularitu i mezi německými civilisty. V Japonsku se metamfetamin začal průmyslově vyrábět v roce 1941. Od roku 1942 se rozdával japonským vojákům – z nich hlavně pilotům – a dále pracovníkům v hlavních válečných průmyslových odvětvích pod jménem „Philopon“. Poté se jeho užívání rozšířilo i mezi japonským obyvatelstvem, které ho přejmenovalo na „shabu“. Tento název se dodnes používá pro nelegální metamfetaminové tablety v některých částech jihovýchodní Asie. Po konci druhé světové války se situace nejen v Evropě, ale i ve světě změnila. V padesátých letech se změnila v Japonsku a v šedesátých letech v Severní Americe a v Evropě. Postupně se začaly objevovat ilegální zdroje, příčinou byla pravdě podobně rostoucí omezení lékařského využívání těchto látek. Zdroje měly údajně tři podoby – první byla nelegální distribuce a zneužití podomácku vyrobených farmaceutických výrobků, druhou se stal nelegální dovoz výrobků vyrobených v zahraničí a třetí nezákonná domácí produkce. V některých případech tyto zdroje zásobovaly samy farmaceutické společnosti, v jiných případech se na trhu začaly angažovat zločinecké organizace, jako například v padesátých letech japonští gangsteři a americké motorkářské gangy v letech šedesátých. 20

Čínští léčitelé používali „Ma Huang“ (Ephedra Vulgaris, chvojník) již v prvním století našeho letopočtu, a to hlavně k léčení astmatických onemocněni. 27


V Evropě zaznamenala rostoucí zneužívání syntetických amfetaminových látek především Velká Británie. V padesátých letech se amfetamin předepisovaný na legální lékařský předpis začal objevovat i na nelegálním trhu. V šedesátých letech nabyl v některých městech tento trend epidemických rozměrů. V roce 1968 se předepisovaný metamfetamin, obsažený v kapslích „Methedrinu“, které se legálně používaly při léčbě závislosti na kokainu, dostal na černý trh a způsobil místní epidemii nitrožilního užívání. Časem byly metamfetamin a amfetamin pocházející z legálních terapeutických zdrojů nahrazeny ilegálně vyrobeným sulfátem amfetaminu, a metamfetamin tak na začátku osmdesátých let prakticky zmizel z britského černého trhu s drogami. Tento posun nastal ve většině evropských zemí, kde je amfetamin spolu s později nastoupivší MDMA21 již dlouho hlavní látkou skupiny budivých aminů. Výjimku tvoří Česká republika, kde od sedmdesátých let tvoří nelegální výroba a užívání metamfetaminu zásadní část drogového problému. V té době byl – pravděpodobně v Praze – znovu objeven jednoduchý návod na přípravu metamfetaminu, známého v České republice pod jménem pervitin. Rychle se rozšířil po české, avšak nikoliv slovenské části československé federace. Obvykle ho vyráběly malé skupiny, jejichž členové vyrobený pervitin zároveň užívali; těmto skupinám situaci usnadňovala existence továrny VUAB22, důležitého výrobce efedrinu pro celosvětový legální trh. Jiné léky obsahující efedrin nebo pseudoefedrin, jako „Solutan“ (později „Modafen“ a „Paralen plus“ atd.), byly v ČR běžně k dostání a bývaly používány k výrobě metamfetaminu tzv. redukční metodou za pomoci dalších volně dostupných chemikálií. Přestože továrna VUAB ukončila výrobu v roce 2003, výroba metamfetaminu v České republice nadále pokračovala.23 Díky metamfetaminu je Česká republika nechvalně známá v celé Evropě. Met amfetamin, který se zde vyrábí již od osmdesátých let minulého století, je velmi populární v sousedních zemích, kupříkladu v Německu a Rakousku. Občané těchto států provozují „příhraniční drogovou turistiku“, kdy vycestují na naše území, zakoupí drogu a buď se vracejí zpět, nebo si ji aplikují ještě na našem území. To také kombinují se sexuální turistikou. V České republice je tato droga doménou především mladé generace. Chlapci začínají metamfetamin užívat zpravidla pod vlivem svých „kamarádů“ v partě, zatímco dívky uvádějí nezřídka jako důvod začátek užívání drogy snahu zhubnout (pervitin snižuje chuť k jídlu – člověk nemá potřebu jíst, a přesto je plný energie), nebo jako absurdní důvod, proč zkusily pervitin, uvádějí MDMA – 3,4-methylendioximetamfetamin. VUAB Pharma, a. s., byla česká farmaceutická společnost sídlící v Roztokách u Prahy. Její historie sahá až do roku 1949, kdy zde byla – jako první ve střední Evropě – zahájena výroba penicilinu. 23 Zdroj: VANĚČEK, Miloš. Historie metamfetaminu – pervitinu. Bulletin Národní protidrogové centrály. 2012, (3). s. 28. ISSN 1211-8834. 21

22

28

ně dostupných chemikálií. Přestože továrna VUAB ukončila výrobu v roce 20

oba metamfetaminu v České republice nadále pokračovala.23 Drogy v České republice snahu dostat svého přítele z drogové závislosti, kdy cílem pro ně je začít abstinovat společně. Obr. 1 – metamfetamin (pervitin) Obr. 1 – metamfetamin (pervitin)

Zdroj: Policie ČR Zdroj: Policie ČR

V Česku je v současnosti metamfetamin vyráběn téměř z 95 % z pseudoefedrinu, který se extrahuje z volně prodejných léčiv (například Modafen, Nurofen, dále zahraniční léčiva Cyrus, Zyrtec-D).republika Sporadicky byly zaznamenány případy výroby ky metamfetaminu je Česká nechvalně známá v celé Evro z efedrinu. V kontextu se změnami provedenými v oblasti prodeje volně dostupných etamfetamin, který sepseudoefedrinu zde vyrábív České již od republice osmdesátých let minulého století, je ve léků s obsahem v květnu 2009, kdy došlo ke snížení prodávaného množství tablet na šedesát kusů na jednoho obyvatele za měsíc pulární v(s tím sousedních zemích,kupujících kupříkladu v Německu a Rakousku. těc souvisela i evidence z důvodu omezení opakovaného prodejeObčané téže osobě),„příhraniční byl zaznamenán nárůst dovozu potřebných České republiky tů provozují drogovou turistiku“, kdyfarmaceutik vycestujídona naše území, zako ze Spolkové republiky Německo, z Polska, Bulharska i Turecka. Výrobci metamfeogu a buď se vracejí ji aplikují ještě na našem To také kombin taminu nakupujízpět, léčiva nebo v zahraničí ve velkých objemech mimo území. jiné také z důvodu efektivity takové výjezdní cesty. Zajímavostí je, že poté, co Úřad pro ochranu osobsexuálníních turistikou. České republice je tato drogarestrikce doménou především mla údajů systémVsběru dat (prováděný v rámci již zmíněné distribuce léčiv označil za nezákonný, došlo v říjnu 2009 k opětovnému nerace. s obsahem Chlapcipseudoefedrinu) začínají metamfetamin užívat zpravidla pod vlivem svý uvolnění prodeje těchto léčiv v podstatě bez omezení a výrobci metamfetaminu se

amarádů“ v partě, zatímco dívky uvádějí nezřídka jako důvod začátek užív

29 ogy snahu zhubnout (pervitin snižuje chuť k jídlu – člověk nemá potřebu jíst

VUAB Pharma, a. s., byla česká farmaceutická společnost sídlící v Roztokách u Prahy.


opět zaměřili na domácí lékárny a svou poptávku po prekurzoru pro výrobu pervitinu uspokojovali na domácím trhu. V důsledku toho opětovně narostl počet prodaných léčiv obsahujících pseudoefedrin. Tímto byla potvrzena skutečnost, že většina léčiv prodaných v České republice a obsahujících pseudoefedrin byla zneužívána k výrobě metamfetaminu. Výrobci pervitinu však upřednostnili zahraniční zdroje, kdy v některých případech pokračují v nákupech léčiv obsahujících pseudoefedrin,24 a to hned z několika důvodů: jednak jsou tato léčiva v zahraničí často prodávána nejen v lékárnách, ale i v drogeriích či na benzinových čerpacích stanicích (v případě Polska), také jsou levnější než v Česku, vyplatí se jezdit pro velké množství najednou, obsah pseudoefedrinu v tabletách se pohybuje v množství nejen 30, ale i 60, a někdy až 120 mg. (V ČR je povolené maximum 30 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě.) Jak jsem již uvedl dříve, metamfetamin, respektive jeho užívání, se veze na vlně popularity a lze předpokládat, že počet jeho uživatelů (jak těch příležitostných, tak problémových) nebude stagnovat, ale růst.

Typičtí uživatelé metamfetaminu a projevy intoxikace u řidičů Vzhledem ke stimulačním účinkům je droga oblíbená především u mladé generace, a to v souvislosti s kulturními akcemi (při hudebních produkcích, house party, techno festivaly apod.). Pod vlivem metamfetaminu se stimulovaný uživatel může při tanci a poslechu hudby dostat i do stavu transu, což je také jedním z cílů uživatelů. Zde jsou zmíněny případy především příležitostných uživatelů. Pravidelní a hlavně problematičtí uživatelé se intoxikují metamfetaminem i několikrát denně. Vzhledem k jejich závislosti a vysoké toleranci organismu na tuto drogu si ji potřebují aplikovat již pro pouhé „udržení“ stavu, ve kterém se dá existovat.25 Stimulační účinky metamfetaminu jsou mladou generací vyhledávány také v souvislosti s adrenalinovými zážitky. Zvýšený pocit sebevědomí po intoxikaci metamfetaminem posouvá hranice pudu sebezáchovy, čehož uživatelé využívají, aby si troufli vykonávat činnost, které by za normálních okolností nebyli schopni. Tak často například pod vlivem metamfetaminu řídí motorová vozidla, závodí v nočních hodinách ulicemi měst, a jsou tak velmi nebezpeční svému okolí. Pokud jsou v této situaci stavěni hlídkou policie, tak zpravidla ujíždějí. Drogou ovlivněné a enormně zvýšené sebevědomí jim dává jistotu a přesvědčení, že jsou schopni pronásledujícím policejním hlídkám ujet. Přecenění svých schopností, zkreslené vnímání reality a agresivita zpravidla vždy v takové situaci vedou k nezvládnutí vozidla a k dopravní nehodě, mnohdy s tragickými následky. Metamfetamin si pro jeho stimulační účinky oblíbili Například Sudafed, Acatar, Disophrol, Zyrtec-D. Myšlen tím psychický i fyzický stav, při kterém se neprojevují abstinenční příznaky (nevolnost, horečka, bolesti, zvracení, pocení, strach a úzkost).

24 25

30


také řidiči kamionů. Ti jsou často na cestě dlouhou dobu, a to enormně zatěžuje jejich organismus. I když dodržují pravidelné a zákonem dané přestávky, je celková únava organismu zřejmá a má vzestupnou tendenci. Logicky tak hrozí riziko mikrospánku (usnutí za volantem). Intoxikace metamfetaminu „zaručuje“, že řidič pod jeho vlivem rozhodně neusne. Byť by se výše zmíněný příklad užívání metamfetaminu zdánlivě jevil jako pozitivní, není tomu tak, neboť i řidič kamionu má po intoxikaci zhoršené vnímání reality a zvýšené sebevědomí hraničící s agresivitou, což ve svém důsledku je stejně nebezpečné jako usnutí za volantem. Vzhledem k výše uvedenému lze předpokládat, že s řidičem ovlivněným touto drogou se lze setkat každodenně a v kteroukoliv denní dobu. Metamfetamin (pervitin) patří do skupiny stimulačních návykových látek. Jedná se o skupinu psychoanaleptik, které mají stimulující účinek na centrální nervový systém (CNS). Do této skupiny látek mimo metamfetaminu patří také další budivé aminy, efedrin, fentermin, fenmetrazin, deriváty amfetaminu a metamfetaminu (MDMA, MDEA, MDA, MBDB aj.). Dále sem patří i legální látky (kofein či nikotin) a také anabolické steroidy. Ovšem účinky těchto látek jsou různé, respektive různě silné. Některé substance jsou součástí léků s různými terapeutickými indikacemi (například broncholytika, antitusika, anorektika aj.). V těchto případech lze ovšem legální lékovou terapii vysvětlit a doložit. Tzn. pokud by prováděl policista orientační detekční test na přítomnost návykové látky u takto léčeného řidiče, může tester vykázat pozitivní výsledek. Pochopitelně v případě léčby výše uvedenými přípravky by řidič byl nepostihnutelný. Projevy intoxikace a akutního účinku na CNS jsou stimulace, mydriáza26 (opakem je mióza27, která se projevuje například při intoxikaci opiáty), zvýšený krevní tlak, zvýšená výkonnost a zvýšené sebevědomí, ale také snížená soudnost, trysk myšlenek na úkor přesnosti a zapamatování. Intoxikace se může projevit také podrážděností, psychickou labilitou, agresivitou či anorexií. Stimulační účinek trvá obvykle dvě až čtyři hodiny. Při předávkování se objevuje neklid, neschopnost koncentrace, halucinace, svalové křeče a kardiovaskulární poruchy. Chronický abúzus vede ke ztrátě tělesné hmotnosti, k depresím a psychotickým stavům (stihomamy). Vyvíjí se psychická závislost a tolerance na drogu, přičemž je nutné zvyšovat dávky, aby bylo dosaženo očekávaného efektu po aplikaci tak jako dříve, na začátku drogové kariéry. Po intoxikaci se jedinec projevuje, jak je výše uvedeno, zvýšeným sebevědomím hraničícím až s agresivitou. Ta se projevuje hazardní a rychlou jízdou s nedostatečnou pozorností. Řidiči pod vlivem pervitinu přeceňují své schopnosti k řízení motorového vozidla, stoupá jim sebevědomí, dopouštějí se chyb v různých dopravních situacích Mydriáza – znamená rozšíření zornice lidského oka. Mióza – znamená zúžení zornice lidského oka.

26 27

31


a ztrácejí smysl pro realitu. Vlivem mydriázy mají řidiči pod vlivem metamfetaminu

mióza. Policista této změnymožnost ve velikosti očních zornic u zhoršenou reakcitak na může světlo,sledováním takže je dána zvýšená oslnění protijedoucím

vozidlem. Přiosoby kontrole řidiče, zdazávěry není pod vlivem je kontrolované podpořit své získané na některé základě z návykových více ukazatelůlátek, o tom,

jedním z příznaků intoxikace drogou právě mydriáza nebo mióza. Policista tak může sledováním této změny ve velikosti očních zornic u kontrolované osoby podpořit reagují oční získané zornice na světlo, avíce to tak, že se zornice zmenšují reakci na své závěry na základě ukazatelů o tom, zvětšují zda je, čia není osobav ovlivněna drogou. U zdravého, neintoxikovaného jedincekapesní reagují oční zornice na světlo, a to přibližované a oddalované světlo (například svítilny). Světlo z kapesní tak, že se zornice zvětšují a zmenšují v reakci na přibližované a oddalované světlo svítilny nesmí policista zamířit přímo do oka, ale ze strany. Tento a další postupy (například kapesní svítilny). Světlo z kapesní svítilny nesmí policista zamířit přímo budou dále v kapitole zabývající metodikou kontroly OPL v dopravě. do oka, alerozvedeny ze strany. Tento a další postupyse budou dále rozvedeny v kapitole zabývající se metodikou kontroly OPL v dopravě. zda je, či není osoba ovlivněna drogou. U zdravého, neintoxikovaného jedince

Obr. 2 – rozdíl ve2 velikosti zornic (mydriáza a mióza) Obr. – rozdíl veočních velikosti očních zornic (mydriáza a mióza)

Zdroj: http://ans.arim.cz/multimedia/vysetreni-zornic/

Zdroj: http://ans.arim.cz/multimedia/vysetreni-zornic/

Ve srovnání například s marihuanou je uživatel pervitinu nebezpečnější. Ve fázi akutní intoxikace, kdy droga stimuluje psychické procesy a jedinec je pak nabuzen

Ve srovnání například s marihuanou je uživatel pervitinu nebezpečnější. Ve fázi akutní intoxikace, kdy droga stimuluje psychické procesy a jedinec je pak nabuzen

energií, necítí bolest, má pocit, že vše dokáže, jeho psychické procesy jedou na plné 32 otáčky, spíše kvantitativně než kvalitativně, může být takový jedinec dost nepředvídatelný. Je třeba mít se na pozoru, s ohledem na vlastní bezpečnost, chce to trpělivost a někdy použít metodu tzv. gramofonové desky a vysílat informaci tak


energií, necítí bolest, má pocit, že vše dokáže, jeho psychické procesy jedou na plné otáčky, spíše kvantitativně než kvalitativně, navíc může být takový jedinec dost nepředvídatelný. Je třeba mít se na pozoru, s ohledem na vlastní bezpečnost, být trpělivý a někdy použít metodu tzv. gramofonové desky a vysílat informaci tak dlouho, než ji druhá strana zachytí. Akutně intoxikovaný uživatel pervitinu má problémy s pozorností, to je způsobeno třeba tím, že ho „nebaví“ naše dlouhé a pro něj pomalé věty. U uživatelů pervitinu se můžeme také setkat s rozjezdem tzv. toxické psychózy. Takoví jedinci pak mívají halucinace, trpí bludy a mohou být velmi nebezpeční, pokud se neléčí (například mohou mít paranoidní blud, že je sleduje policie, a když se na ulici setkají s policistou v uniformě, mohou si myslet, že ho na ně poslali).

1.3.2 Marihuana Kanabinoidy jsou látky získané z rostliny konopí, která je jednou z nejstarších pěstovaných rostlin a byla známa již u dávných kultur. Marihuana má i dlouhou historii v užívání jako lék proti bolesti, kdy se aplikovala již v šestnáctém století před naším letopočtem v Egyptě. Používali ji v minulosti Číňané a užívání marihuany pokračovalo v Asii, Africe, Arábii, Jižní a Střední Americe bez přerušení až do dnešních dnů. V Evropě donedávna byl „nejproslulejším“ místem, kde je marihuana snadno dostupná, holandský Amsterdam. V Amsterdamu je výroba, prodej a vlastnictví marihuany do 28 g úřady tolerováno a není trestným činem. Marihuanu různé kvality (z hlediska obsahu THC) bylo možné zakoupit v „cofee-shopech“28. Nicméně aktuální drogová politika v Holandsku se mění, a to od liberálního pojetí k represivnějšímu. V uvedených cofee-shopech tak v současnosti mohou marihuanu zakoupit pouze místní obyvatelé, turistům je tato možnost již zapovězena. V České republice se konopí také pěstuje, a to tzv. technické, kdy se jedná o odrůdu s mizivým obsahem účinné látky THC. Toto konopí se využívá v průmyslu, zejména v textilním, ale také ve stavebnictví (jako tepelný izolant). Nelegální konopí, tzn. s obsahem THC nad 0,3 %, se zde také pěstuje – dvěma způsoby. Za první, relativně společensky méně škodlivý, lze považovat ten, kdy samotní konzumenti marihuany si konopí pěstují v domácích podmínkách (v květináčích, na zahrádce, ve skleníku, v indoor stanu). Produkt z takto vypěstovaného konopí má však zpravidla nízký obsah THC a celková produkce pěstitelů není nijak vysoká, uspokojují tak především vlastní spotřebu. „Coffe shop“ (angl.) doslova v překladu „prodejna kávy“, nicméně v Holandsku se jedná o slangový výraz pro obchody, kavárny, kde se prodávají i produkty s obsahem THC (marihuana, hašiš).

28

33


Obr. 3 – marihuana (joint, sušina)

Obr. 3 – marihuana (joint, sušina)

Zdroj: shutterstock.com Zdroj: shutterstock.com

Pokračuje však trend indoor velkopěstíren rostliny Cannabis sativa (Konopí seté). Pěstitelé konopí využívají ke své činnosti různorodé objekty. Pronajímají si k tomuto účelu jednak rodinné domky a vily, skladovací prostory, zemědělské objekty a další průmyslové objekty a výrobní haly, skleníky, ale i panelákové okračuje(haly, všakstodoly, trendbývalé indoor velkopěstíren rostliny Cannabis Sativa (Konopí set byty). Objekt určený k pěstování konopí přizpůsobí stavebními úpravami, které jsou ěstitelé konopí využívají ke své činnosti různorodé objekty. mnohdy radikální a nenávratně objekt znehodnotí. Úpravy spočívajíPronajímají například v ná-si k tomu sobení tepla sálajícího z několikasetwattových zářivek, kdy jsou stěny místností počelu jednak rodinné domky a vily, skladovací prostory, zemědělské objekty a da bity aluminiovou fólií. V takových místnostech se může nacházet až několik set kusů rostlin bývalé konopí. Každá rostlina jeobjekty v samostatném květináči zavlažována aly, stodoly, průmyslové a výrobní haly, skleníky,systémem, ale i paneláko kterým se kromě vody k rostlinám dostávají i živné roztoky. Rostlinám se záměrně yty). Objekt určený k pěstování konopí přizpůsobí stavebními úpravami, rozsvěcuje a zhasíná světlo v určitých časových periodách tak, že rostliny konopí do- které js zrají do stadia květenství (nejvhodnější stadium pro sklizeň kvůli vysokému obsahu nohdy radikální a nenávratně objekt znehodnotí. Úpravy spočívají například THC v květech) za třikrát kratší dobu než v běžných venkovních podmínkách. Obsah vypěstovaných rostlinách může dosahovat až 25 %.kdy jsou stěny místno ásobení THC teplav takto sálajícího z několikasetwattových zářivek, Náklady na vybudování indoor pěstírny (stavební práce, světelné zdroje, zavlažoobity aluminiovou V takových se může nacházet až několik s vací systémy,fólií. sazenice, hnojivo atd.)místnostech jsou pokryty ziskem z prodeje již první „sklizně“. Výnosy z dalších sklizní konopí a z něj vyrobené marihuany jdou již pěstitelům.

usů rostlin konopí. Každá rostlina je v samostatném květináči zavlažová

ystémem, kterým se kromě vody k rostlinám dostávají i živné roztoky. Rostlinám 34

áměrně rozsvěcuje a zhasíná světlo v určitých časových periodách tak, že rostli

onopí dozrají do stadia květenství (nejvhodnější stadium pro sklizeň kvůli vysokém


Zisky z prodeje takto vypěstovaného konopí (marihuany) jsou velmi vysoké. V tuzemsku se 1 kg marihuany/sušiny prodává v ceně kolem 75 000 Kč a v zahraničí je to až 4 000 €/1 kg. Z uvedených informací je zřejmé, že marihuana je v České republice v současnosti nejdostupnější (z hlediska ceny i přístupu) nelegální drogou, kterou lze sehnat.29

Typičtí uživatelé marihuany a projevy intoxikace u řidičů Na začátku předešlé kapitoly bylo uvedeno, že marihuana se těší velké oblibě zejména u mladé generace, a to mezi mládeží ve věku patnácti až osmnácti let. Alarmující je skutečnost, že v současné době není výjimkou, že marihuanu užívají i nezletilé děti školou povinné! Vnímavý člověk, který ví, jak zavání kouř z hořící cigarety marihuany (joint), si může všimnout, že dnes na ulici kouří marihuanu i desetileté děti! Dále je marihuana velmi oblíbenou drogou nejen u generace mezi osmnácti až třiceti lety (tedy zpravidla již vlastníků řidičského oprávnění), ale také u odrostlejší generace třicátníků až čtyřicátníků, kteří navykli užívat marihuanu v devadesátých letech minulého století, kdy jim bylo kolem dvaceti let a marihuana tehdy získávala na popularitě. Z výše uvedeného je zřejmé, že marihuana se těší velké oblibě jak současných, tak budoucích řidičů. Riziko, že budou řídit vozidlo pod vlivem této drogy, je tomu přímo úměrné. Zároveň lze predikovat, že v případě marihuany bude toto riziko gradovat, neboť tak, jak bude současná generace náctiletých dospívat a získávat řidičská oprávnění, ponesou si tento „nešvar“ i do své řidičské praxe. S marihuanou, respektive s řidiči ovlivněnými marihuanou, se můžeme v běžném silničním provozu setkat v jakýkoli den v týdnu, v jakoukoli hodinu. Pravidelní uživatelé marihuany její konzumaci berou jako běžnou součást každo denního života, tak jako jiní například konzumují denně kávu či kouří cigarety. Je proto pro ně celkem běžné, že například hned ráno se intoxikují a pak jedou vozem do zaměstnání či do školy. Pravidelný uživatel marihuany si tak ani nepřipouští, že by účinky marihuany mohly nějak negativně jeho řízení vozidla ovlivnit. Vedle pravidelných uživatelů jsou i příležitostní konzumenti marihuany. Ti požívají marihuanu většinou o víkendech, ve večerních hodinách, zpravidla v souvislosti s nějakou kulturní akcí (hudební koncert, party, festival apod.). Jak pravidelní, tak příležitostní uživatelé spoléhají na skutečnost, že policie při namátkových kontrolách provádí orientační detekci pouze na přítomnost alkoholu, a proto alkohol nekonzumují s tím, že přítomnost marihuany při takovéto kontrole detekována nebude. Zdroj: Výroční zprávy Národní protidrogové centrály 2008 až 2014, [online]. [cit. 7. 7. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz.

29

35


Kanabinoidy vyvolávají psychotické stavy i u zdravých osob a ovlivňují jejich vnímání reality.30 Nejvýznamnější účinnou látkou ze skupiny kanabinoidů je Δ9 – tetrahydrokanabinol (THC). Běžná cigareta marihuany neboli joint obsahuje obvykle 2–10 % THC, kvalitnější a pochopitelně dražší marihuana (z konopí vypěstovaného za uměle zlepšených podmínek) může obsahovat až 25 % THC. Hašiš neboli konopná pryskyřice obsahuje 25–40 % THC a hašišový olej, kterým se zpravidla napouštějí běžné tabákové cigarety, obsahuje až 60 % THC. Mírné dávky THC zvyšují tepovou frekvenci a krevní tlak, dále pak vyvolávají pocit sucha v ústech. Po intoxikaci THC se dostavují euforické stavy, které jsou spojeny s pocity veselosti, družnosti a bezstarostnosti. Člověk je schopen spontánně a bez jakéhokoliv podnětu prožívat záchvaty smíchu. Po odeznění euforie se dostavuje silná touha po jídle. Mohou nastat ale i nepříznivé stavy, jakými jsou například dezorientace v čase a prostoru, halucinace, úzkost, deprese, psychózy, apatie, závratě, zvracení. Po odeznění intoxikační euforie se jedinec projevuje celkovým útlumem. Řidič působí ospalým dojmem, reaguje zpomaleně, je nepozorný, přehlíží dopravní značky, nerespektuje chodce na přechodech, mění neodůvodněně rychlost vozidla. Může být nápadný překrvením spojivek. Hrozí mu nebezpečí oslnění protijedoucím vozidlem, protože mívá mydriázu (rozšířené zornice). Po intoxikaci THC se také mění u jednotlivce úsudek v odhadu vzdálenosti a času, tím pádem je dáno velké nebezpečí ve vztahu k řízení motorového vozidla. Marihuana ovlivňuje významně zvláště psychický stav osoby, její náladu. Není pravdou, že vždy pozitivně. Obvykle je reakcí na užití marihuany veselá nálada, euforie, uvolnění, „pohodička“. Někdy se ale může stát, že se člověk dostane do stavu úzkosti a podezíravosti. Na marihuaně vzniká silná psychická závislost, pokud drogu jedinec nemá, může se u něj projevit psychický abstinenční syndrom, podrážděnost, náladovost, neklid, skleslost, panika, až agrese. O marihuaně se také často uvádí, že má vliv na paměťové schopnosti (obzvlášť na krátkodobou paměť), může se stát, že uživatel nebude vědět, o čem jste před chvílí mluvili. Proto je možná někdy vhodné poskytnout dotyčnému informace v písemné podobě. Radostná nálada, kdy se člověk směje, je v euforii, která nastává po požití drogy, může být pro druhou stranu při komunikaci velmi rozčilující. V takové chvíli si situace vyžaduje nenechat se rozčílit povznesenou náladou uživatele.

30

Srov. BALÍKOVÁ, Marie. Forenzní a klinická toxikologie: laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2004, 140 s. ISBN 80-7262-284-6. 36


1.3.3 Kokain Kokain je účinný alkaloid obsažený v listech rostliny Erythroxylon Coca, která má svůj původ v Jižní Americe. Roste v Peru, Bolívii a v krajích sousedních států na východním úbočí hor And, kde se také hojně pěstuje. Keř dosahuje výšky tří až pěti metrů, má kůru světle červenohnědou, listy špinavě zelené; květy jsou malé, barvy žlutobílé. Listy se trhají a suší, jihoamerickým domorodcům je tato rostlina a její účinky známy již velmi dlouho. Ti tyto listy žvýkají. Čistý kokain (chemický vzorec C17H21NO4) byl poprvé izolován německým chemikem Albertem Niemannem v roce 1860. Je to bílý prášek, krystalický, bez zápachu. Distribuován je na ilegálním trhu obyčejně jako chlorid kokainu (cocainum hydrochloricum). V prvním desetiletí dvacátého století byl dokonce používán v lékařství, kdy byl velmi cennou pomůckou v chirurgii a také v očním, krčním a zubním lékařství. Ve dvacátých letech minulého století se začal hojně zneužívat, a to v Severní Americe i pak v Evropě, zejména mezi společností umělců a movitých podnikatelů. I v tehdejším Československu se užíval kokain, hlavně mezi uměleckou elitou. Není žádným tajemstvím, že například herec Hugo Haas byl tzv. kokainista. V současnosti se kokain stále produkuje pouze ve státech Jižní Ameriky, odtud putuje největší část do Severní Ameriky a dále do Evropy, kam se dostává zejména po moři (i ve formě důmyslných skrytých zásilek)31 do velkých evropských přístavů (Španělsko, Francie, Holandsko) či letecky na mezinárodní letiště. Jsou zaznamenány i nové trasy pašování kokainu do Evropy, a to z Jižní Ameriky, přes východní Afriku a Balkánské země (Srbsko, Rumunsko, Bulharsko). Čistota kokainu distribuovaného „na ulici“ je rozličná, často přímo souvisí s trasou, po které putuje. V zemi původu obsahuje směs prodávaného kokainu až kolem 90 % čistého kokainu, v Holandsku 50 % a v České republice na ulici se může čistota pohybovat kolem 10 % i níže. Kokain se často ředí například fenacetinem (derivát paracetamolu – léčiva) či levamisolem (prostředek veterinární léčby užívaný k odčervení hospodářských zvířat).

31

Byly zaznamenány případy, kdy se kokain lisoval do polotovarů zdánlivě připomínajících plastické hmoty nebo byl kokain rozpuštěn a vsáknut do textilií a na místě určení pak znovu z textilií extrahován, známý v Česku je též případ zásilky kokainu ukrytého v banánech nalezených v prodejně jednoho obchodního řetězce atd. 37

ířat). Drogy v České republice

Obr. 4 – kokain

Obr. 4 – kokain

Zdroj: http://www.habertadi.com/ Zdroj: http://www.habertadi.com/

Tato droga zaznamenává v posledních několika letech boom na domácí scéně. Čím dál více se kokain těší větší oblibě mezi uživateli drog. Kokain se již neužívá pouzevv Praze, jak tomu bylo v předchozím desetiletí, rozšířil se to drogaa nedistribuuje zaznamenává posledních několika letech boom naale domácí scéně. Čí i do ostatních měst v České republice. Cena kokainu se rapidně snížila (z 3 000 Kč/ l více se kokain větší oblibě drog.proKokain sepoten již neužívá gram až na 1těší 000 Kč/gram). Kokainmezi se takuživateli stal dostupnější širší okruh ciálních uživatelů. Do té doby byl kokain doménou především „high society“ (movití distribuuje pouze v Praze, jak tomu bylo v předchozím desetiletí, ale rozšířil se i d podnikatelé, „zlatá“ mládež, umělci). Pouliční distribucí kokainu v Česku se zabývají především Nigerijci a i jiní občané ze zemí západní kteřísnížila jsou lokalizováni tatních měst v České republice. Cena kokainu seAfriky, rapidně (z 3 000 Kč/gra především v centru Prahy a v pražských nočních klubech. Dále se pak pouličním na 1 000 Kč/gram). se takČeské stal republiky. dostupnější pro širší okruh potenciálníc prodejem kokainuKokain zabývají občané

Typičtí uživatelé kokainu a projevy ) Byly zaznamenány případy, kdy se kokainintoxikace lisoval dou řidičů polotovarů zdánlivě připomínajících plastic hmoty nebo byl kokain a vsáknut do textilií a na klesla místě a ten určení znovu z tex Bylo zmíněno, že rozpuštěn cena kokainu na ilegálním trhu rapidně se pak stal tak extrahován, známýširokému v Českuspektru je téžpotenciálních případ zásilky kokainuDříve, ukrytého banánech nalezených dostupným uživatelů. když vbyla jeho cena prodejněvysoká, jednoho obchodního řetězce atd. dalo se předpokládat, že i počet řidičů ovlivněných kokainem bude velmi nízký. Zpravidla se jednalo o movitější jedince řídící vozidla, jejichž hodnota značně převyšuje částku milion korun. Policie se tak v případě odhalení řidičů pod vlivem této drogy mohla zaměřit pouze na úzkoprofilovou skupinu. 38


V současnosti, kdy je kokain dostupný i méně solventním uživatelům, se lze s řidiči ovlivněnými kokainem setkat prakticky ve všech příjmových skupinách. Nic méně kokain je i nadále především příležitostní drogou, která je užívána v souvislosti s „vhodnými“ událostmi, jako jsou například soukromé party, akce spojené s veřejnou produkcí hudby určitého žánru (house, techno, dance apod.), kulturní akce atd. S řidiči ovlivněnými kokainem se tak policisté mohou setkat především ve dnech pracovního volna (tj. o víkendech), a to ve večerních, v nočních a brzkých ranních hodinách. Byť má kokain podobné stimulující účinky jako metamfetamin, nebývá zneužíván řidiči kamionů. Kokain se aplikuje ve formě soli (hydrochlorid kokainu) většinou vstřebáváním nosní sliznicí či aplikací roztoku intravenózně. Tyto formy aplikací vyvolávají rychlý nástup účinku, kdy je droga prakticky okamžitě dostupná v krevním oběhu. Po intoxikaci kokain působí stimulačně na CNS, dostavuje se pocit zvýšené výkonnosti, hyperaktivita, někdy též agresivita. Zpočátku je patrné zlepšení nálady, zvýšení sebedůvěry, až pocit nadřazenosti. Jsou popisovány též stavy sexuálního vzrušení. Euforický účinek trvá přibližně jednu až dvě hodiny. Potom následují pocity podráždění a deprese. Chroničtí uživatelé kokainu trpí psychózami, paranoiou (stihomamy) a též halucinacemi. Projevuje se i nechutenství, v důsledku něhož dochází k úbytku tělesné hmotnosti. Tkáně v místech aplikace jsou poškozené. Po intoxikaci se jedinec projevuje podobně jako při intoxikaci pervitinem. Zvýšené sebevědomí se projevuje razantní a agresivní jízdou, jedinec velmi často překračuje povolenou rychlost. Vzhledem k sníženému úsudku na realitu okolního prostředí nevnímá řidič pod vlivem kokainu relativní nebezpečí v okolí a podceňuje situaci v silničním provozu a zároveň přeceňuje sebe, respektive vzhledem ke svému zvýšenému sebevědomí a pocitu neohroženosti a nadřazenosti myslí si takovýto řidič, že zvládne všechny situace v provozu bez problémů.

1.3.4 Heroin V současnosti v České republice stagnuje počet uživatelů heroinu. Může tomu tak být hned z několika důvodů. Podílí se na tom částečně primární prevence jednotlivých subjektů, které se prevencí drogových závislostí zabývají (škola, kontaktní centra, lékaři, policie), dále to může být pestrou škálou drog nabízených na ilegálním trhu s návykovými látkami v České republice, kdy jsou tyto drogy dostupnější, levnější, ale hlavně se nemusejí aplikovat injekční jehlou. Dalším a asi nejzásadnějším důvodem, proč se současná mladá generace heroinu vyhýbá, je odstrašující případ v podobě přeživších toxikomanů dlouhodobě závislých na heroinu. 39


Heroin je na území České republiky dovážen v zásilkách o váze maximálně do 10 kg. Česká republika je nejen cílovou, ale především tranzitní zemí. Heroin se přes naše území dopravuje po „balkánské cestě“ do západní Evropy. V České republice organizují dovoz a distribuci heroinu především albánsky hovořící zločinecké skupiny, v nižších úrovních distribuce se jí zabývají i romské a vietnamské skupiny. Jako kurýři jsou využíváni zejména občané Rumunska, Bulharska, Maďarska, Slovenska a také České republiky. Heroin,32 nejčastěji původem z Turecka,33 putuje v čistotě až 90 % přes území Bulharska, Rumunska, Maďarska, Slovenska a Česka do Německa, Holandska, Velké Británie atd. Tím, jak jej prodávají jednotlivé zločinecké skupiny mezi sebou, dochází zároveň k jeho ředění, a snižuje se tak jeho kvalita. Ve výsledku se čistota heroinu distribuovaného v Česku v pouličním prodeji pohybuje zpravidla v rozmezí 5–10 %. Nejčastěji je heroin ředěn směsí paracetamolu a kofeinu, se kterou dealeři na nelegálním trhu také obchodují. Cena 1 kg této „ředící směsi“ se pohybuje okolo 15 000 Kč. Další látky, kterými se heroin ředí, jsou například anestetika (prokain nebo mesocain). V poslední době se „na ulici“ objevuje velmi naředěný a nekvalitní heroin, či dokonce jeho falzum, které je za něj při prodeji vydáváno. Nekvalitní heroin prodávají někteří samotní uživatelé této látky, kteří si zajišťují finanční prostředky pro nákup drogy k uspokojení vlastní potřeby.

Typičtí uživatelé heroinu a projevy intoxikace u řidičů Heroin užívají především problémoví uživatelé (jen zřídka je heroin užíván jako příležitostná droga). Tito problémoví uživatelé si velmi rychle vytvoří na heroinu jak psychickou, tak fyzickou závislost. Vzhledem k tomu, že každodenní život problémového uživatele se točí kolem této drogy a veškeré finanční prostředky „investuje“ pouze do pořízení potřebné drogy, málokdy je vlastníkem motorového vozidla. Přesto když už uživatel heroinu řídí, tak zpravidla vozidlo, které vzhledem ke svému nezpůsobilému technickému stavu by na pozemní komunikaci být ani nemělo. Řidič, uživatel heroinu, tak často na sebe doslova upozorňuje špatným technickým stavem vozidla, které řídí. Je nutné zde zmínit též substituující uživatele heroinu, tzn. ti, kteří abstinují pomocí substitučních přípravků (Subutex, Metadon). Vliv těchto přípravků na psychické a psychomotorické vlastnosti je obdobný jako u ostatních opiátů. Člověk, který Heroin – (diacetylmorfin) je polosyntetický opioid, derivát alkaloidu morfinu, z něhož se připravuje acetylací. Bílá krystalická forma je většinou jeho sůl s kyselinou chlorovodíkovou, diacetylmorfin hydrochlorid. 33 Opium – zdrojová surovina pro výrobu heroinu vyskytujícího se na území České republiky, pochází výhradně z Afghánistánu. 32

40


zahájil substituční léčbu a užívá substituční látky, především buprenorfin, by neměl řídit motorové vozidlo. Buprenorfin nelze detekovat orientačním detekčním testerem. Obr. 5 – heroin

Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/ Zdroj: http://www.telegraph.co.uk/

Intoxikace heroinem se projevuje především respirační depresí, miózou, silným pocitem euforie a také se někdy mohou vyskytnout halucinace. Vedle hlavních účinků heroinu a opiátů obecně je třeba zmínit rychlý vznik fyzické závislosti. Chronické oxikace užívání heroinem seprovázeno projevuje především respirační miózou, silný opiátů je ještě vedlejšími periferními efekty. depresí, Jsou jimi například snížení funkce střev,se vedoucí k zácpě, hypertonie močovéhohalucinace. měchýře a zadržování citem euforie a také někdy mohou vyskytnout Vedle hlavní moče. Při akutní intoxikaci je v popředí zklidnění a příjemná euforie. Opiáty také mohou vyvolat rozladění, hlavně je u žen, které zmínit bývá spojeno s nevolností, inků heroinu a opiátů obecně třeba rychlý vznik zvracením fyzické závislos a neschopností koncentrace. hronické užívání provázeno vedlejšími periferními efekty. Prvnímiopiátů příznakyjeakutní intoxikaceještě jsou nevolnost, hučení v uších, pocit tepla Jsou ji v obličeji, svědění – intoxikovaný se poškrabuje po celém těle, dýchání je povrchní, příklad snížení funkce střev vedoucí k zácpě,34hypertonie močového měchýře zúžení zornic (mióza) přechází v konečném stadiu v rozšíření zornic (mydriáza). heroin,intoxikaci mají vysoký prozklidnění vznik závislostí. Závislosteuforie, se držováníOpiáty, moče.zejména Při akutní je potenciál v popředí a příjemná kte může rozvíjet již po několika týdnech užívání. Psychická složka se vyznačuje ztrátou

e než jiné účinky podléhá toleranci. Opiáty také mohou vyvolat rozladění, hlavně 34

Stadium intoxikace, které bezprostředně předchází úmrtí; příčinou bývá mělké dýchání a nedo-

n, které bývá spojeno nevolností, zvracením a neschopností koncentrace. statečné okysličenískrve.

vními příznaky akutní intoxikace jsou41 nevolnost, hučení v uších, pocit tep

obličeji, svědění – intoxikovaný se poškrabuje po celém těle, dýchání je povrch 34


kontroly nad užíváním a neovladatelným dychtěním po droze, součástí je vzestup tolerance a tím i potřeba stále vyšších dávek. Důležitý je fakt, že při abstinenci od opiátů rychle klesá tolerance a dávka, která před odvyknutím byla běžná, se stává smrtelnou. Po intoxikaci se jedinec dále projevuje tím, že u něj dochází k centrálnímu útlumu se snížením duševní aktivity, zpomalením motoriky a prodloužením reakčního času. Nebezpečná je i apatie, ospalost a již zmíněné extrémní zúžení zornic (mióza), které zhoršuje vidění za šera. Řidič s dlouhodobým užíváním, který užil svou dávku, může budit dojem klidného a vyrovnaného člověka do doby, než se začnou objevovat známky syndromu z odnětí, kdy je obvykle zřejmé, že je zcela neschopen řízení motorového vozidla. V případě dlouhodobější heroinové závislosti dochází k paradoxní situaci. Jedinec, který je pod vlivem heroinu, respektive má v organismu potřebnou denní dávku, je fyzicky a psychicky v „lepším“ stavu než ten na heroinu závislý jedinec, který ve svém organismu drogu právě nemá a má příznaky abstinenčního syndromu. Prakticky, i když by se orientační detekcí či rozborem krve prokázala nepřítomnost opiátu v organismu, byl by jedinec závislý na nich pro silniční provoz daleko větším nebezpečím než ten uživatel heroinu, který si svoji denní potřebnou dávku aplikoval, a tudíž její přítomnost by byla detekovatelná. De lege by však první toxikoman byl nepostihnutelný, druhý ano. Hlavní příznaky odvykacího stavu jsou zrcadlové k účinku opiátů. V lehčích případech se projevují poruchami trávicího traktu – bolesti břicha, průjmy, neklid a nespavost. V těžších případech je reakce bouřlivá – pocení, zvýšená teplota, slzení, mydriáza, pokles krevního tlaku, úporná nespavost, poruchy řeči, třesy, nechutenství a dehydratace. Může dojít i ke kolapsu a úmrtí. U heroinu je asi nejnebezpečnější komunikace s uživatelem, který zrovna prožívá abstinenční příznaky. Na tuto drogu vzniká silná fyzická závislost, a pokud drogu uživatel nemá, trpí silnými bolestmi, je mu špatně od žaludku atd. V takovou chvíli by udělal člověk vše možné, aby se útrap zbavil. Pokud je uživatel akutně intoxikován, pak má velmi ztlumené psychické procesy, nedokončuje věty, má zhoršenou pozornost, apatii, otupělost. Je nutné hovořit nahlas, jasně, stručně, opakovat. Pro úplnost je třeba zde zmínit i fentanyl (někdy nazýván syntetický heroin). Tato látka se do těla může vstřebat mnoha cestami – přes kůži náplastmi (velmi pomalý nástup účinku), přes ústní sliznici lízátky a tabletami. Volné vstřebání látky v ústech se používá i u papírků napuštěných fentanylem a konečně podobně jako heroin se fentanyl aplikuje nitrožilně a také se šňupe. Účinek je několikanásobně silnější než u heroinu!

42


1.3.5 Amfetaminy (extáze) Extáze, respektive amfetamin (tablety obsahující zpravidla látku MDMA – 3,4-methylendioxymetamfetamin nebo některý jiný z derivátů) se na území České republiky nevyrábí a ani v posledních pěti letech nebyla zaznamenána informace, že by se tato droga měla v tuzemsku vyrábět. Do České republiky se dováží, a to především z Holandska, dále z Polska a také Slovenska (kam však extáze byla nejprve dovezena právě z Polska nebo Holandska). Dovoz a distribuce je zpravidla záležitostí individuální, kdy jednotlivci často využívají prostředky hromadné dopravy (vlak, autobus, letadlo) a dovážejí tablety extáze v počtech desítek i set kusů do Česka. Zde je rozprodávají dále, většinou na hudebních akcích. Nejsou ojedinělé případy, kdy je v případě extáze prodáváno falzum. Dealeři za extázi vydávají slisované tablety, které neobsahují účinnou látku MDMA ani žádnou podobnou. Do substance smíchají většinou běžně dostupné látky a léčiva (paracetamol, diazepam, kofein, ibuprofen), slisují do tvaru tablet a prodají jako extázi. Někdy tyto „slepé“ tablety dovezou již ze zahraničí a (i nevědomě) prodávají jako extázi. V minulém období se rozšířil prodej tablet extáze s účinnou látkou piperazin35 (někdy nazývané vzhledem ke svému barevnému vzhledu jako „duhovky“). Piperazin, který se na seznam zakázaných látek v příloze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, dostal až na jaře 2011, má podobné účinky na lidskou psychiku jako MDMA. Dá se konstatovat, že počet extází (mCPP) distribuovaných v Česku pomalu vyrovnává počet „klasických“ extází (MDMA).

Typičtí uživatelé amfetaminů (extáze) a projevy intoxikace u řidičů Amfetaminové drogy, jakými je například extáze, se na našem území zneužívají především v souvislosti s taneční scénou, respektive s hudební produkcí. S užíváním těchto drog se můžeme setkat na open air festivalech, v hudebních klubech, na koncertech a produkcích taneční hudby. Typickými uživateli těchto drog jsou tak mladí lidé převážně ve věku kolem dvaceti let, kteří k poslouchání této hudby inklinují. Hudební produkce, kde se užívá tato droga, se konají také často na odlehlých místech, na polích či loukách, nebo velkých prostranstvích (například letištní plocha mimo provoz). Někdy jsou hudební produkce pořádány na cizích pozemcích i ilegálně. Z hudebních žánrů typických pro tyto akce lze uvést hned několik (například: trance, epic trance, progressive psy, hands up, jungle, drum´n bass, drumstep, trap, liquid dubstep apod.). Intoxikace extází zintenzivňuje prožitky spojené s hudbou. Pořadatelé s účastníky se zpravidla domlouvají na sociálních sítích. Vzhledem k tomu, že se jedná často o odlehlá místa, kde jsou produkce pořádány, dojíždějí tam 35

Piperazin (zkratka) – chemicky 1-3-chlorophenyl piperazin (zkratka: mCPP). 43


účastníci vozidly. Akce trvají několik dní a účastníci často přejíždějí z místa těchto akcí do měst a vesnic, ať už pro zakoupení zásob potravin, alkoholu či jen tak pro rozptýlení. Přitom jsou permanentně pod vlivem uvedených návykových látek a jako řidiči jsou nebezpeční svému okolí. Je totiž pravděpodobné, že tito účastníci a zároveň uživatelé budou řídit vozidla pod vlivem návykových látek. A to buď uvedené extáze (amfetaminu), nebo i jiných (marihuana, metamfetamin), či jejich kombinací, anebo v kombinaci s alkoholem. Ze zkušeností z praxe mohu konstatovat, že se nejedná o nic neobvyklého. Z těchto důvodů je nutné, aby policisté sledovali dění ve svém regionu i se zaměřením na možné pořádání takovýchto akcí a aby dokázali včas a adekvátně reagovat. Provést taková bezpečnostní opatření, aby se na silnicích nezvýšil výskyt zdrogovaných řidičů odjíždějících z těchto akcí. (Blíže k tomu další kapitoly.) Problém budivých aminů z pohledu silniční dopravy je skutečnost, že tato droga „neprodukuje“ typické problémové uživatele. Nelze tak na první pohled rozpoznat, že řidič – uživatel drog – je toxikoman. Uvedl jsem, že k těmto drogám inklinuje především mladá generace lidí ve věku dvacet až třicet let. Jsou to především ti lidé, kteří se rádi baví kulturou, zejména spojenou s hudební produkcí. Na hudebních akcích často látky užívají, jak bylo výše uvedeno, zejména pro zintenzivnění svých prožitků. Bohužel účinek drog je mnohdy delší než samotná délka kulturní akce. Neaplikují si drogy intravenózně a nepáchají sekundární drogovou kriminalitu. Finanční prostředky na nákup drog získávají většinou legálně (zaměstnání, brigády, kapesné). Obr. 6 – tablety extáze

Zdroj: http://amtsavisen.dk/

Zdroj: http://amtsavisen.dk/

Tyto látky (amfetaminy) mají povzbuzující účinek a také ovlivňují vnímání reality, tzn. 44 že vedle stimulačních účinků na CNS mají účinky i psychedelické. Navozují snadnou komunikaci mezi lidmi a navozují příjemné empatické pocity. Dostavují se též halucinogenní efekty. Tyto látky jsou často konzumovány, jak jsem uvedl výše,


Tyto látky (amfetaminy) mají povzbuzující účinek a také ovlivňují vnímání reality, tzn. že vedle stimulačních účinků na CNS mají účinky i psychedelické. Navozují snadnou komunikaci mezi lidmi a navozují příjemné empatické pocity. Dostavují se též halucinogenní efekty. Tyto látky jsou často konzumovány, jak jsem uvedl, nejčastěji ve formě tablet. Tablety mají různá loga a také různý obsah účinné látky, který se může pohybovat v rozmezí 50 až 200 miligramů. Konzumace uvedených drog je vždy riziková. Očekávaný účinek se nemusí dostavit, naopak se mohou dostavit různé nepříjemné i život ohrožující projevy. I uživatelem známý a již vyzkoušený typ drogy může po určité době užívání vyvolat neočekávané reakce organismu a způsobit zdravotní problémy. MDMA a jiné podobné látky působí na CNS a vyvolaná reakce se projevuje hyperaktivitou, mydriázou a pocením. Po intoxikaci se jedinec může v menší míře projevovat podobně jako při intoxikaci metamfetaminem, tzn. zvýšeným sebevědomím, razantní a agresivní jízdou. Vlivem psychedelických účinků extáze dochází až k úplné ztrátě pozornosti, k poruchám koordinace, mohou se dostavit sluchové i zrakové halucinace. Vzhledem k sníženému úsudku na realitu okolního prostředí nevnímá řidič pod vlivem extáze relativní nebezpečí v okolí a podceňuje situaci v silničním provozu. Tab. 7 – Deriváty amfetaminů Zkratka

Chemický název

MDMA

3,4-methylendioxymethamfetamin

MDA

3,4-methylendioxyamfetamin

MDEA

3,4-methylendioxyethylamfetamin

MBDB

2methylamino-1-(3,4-methylenedioxyphenyl) butan

PMA

4-methoxyamfetamin

TMA

3,4,5-trimethoxyamfetamin

DOB

4-bromo-2,5-dimethoxyamfetamin

2 – CB

4-bromo-2,5-dimethoxyphenylethylamin

1.3.6 Halucinogeny Asi nejznámější ze syntetických halucinogenů je LSD neboli dyethylamid kyseliny lysergové, která je součástí struktury všech alkaloidů obsažených v námelu. Sama o sobě je kyselina farmakologicky neúčinná. Mimořádně silný halucinogen dyethyl amid kyseliny lysergové (LSD) se připravuje z námelu polysynteticky. Tato syntéza byla objevena při syntéze nikethamidu v roce 1943 Albertem Hofmannem. 45


Na drogovém trhu se LSD nejčastěji vyskytuje ve formě malých čtvercových papírků s potiskem, které jsou napuštěny roztokem s obsahem této účinné látky. Zřídka se objevuje LSD ve formě granulí či krystalků. LSD se užívá perorálně, sublingválně. Tzn. že papírky si uživatel strčí do dutiny ústní pod jazyk a nechá rozpustit slinami. Dochází pak ke vstřebání látky v dutině ústní a intoxikaci. LSD není jako halucinogenní látka příliš rozšířená na české drogové scéně. Doba popularity této drogy byla na vrcholu v šedesátých letech minulého století. Z přírodních halucinogenních drog, které jsou na území České republiky zneužívány, je asi nejvíce známa houba Lysohlávka kopinatá. Účinné látky lysohlávek jsou psilocybin a psilocin (méně stálá forma psilocybinu, na kterou se v těle metabolizuje) a v menší míře několik příbuzných alkaloidů. Účinky lysohlávek jsou lidské civilizaci pravděpodobně známé tisíce let, západní křesťanská kultura je znovuobjevila v padesátých letech dvacátého století. U nás se užívají asi od konce šedesátých let a představují nejrozšířenější přírodní halucinogenní drogu u nás. Zkušenost s ní mělo podle údajů dostupných v roce 2013 podle regionu 5–9 % středoškoláků. Zatímco černý trh s jinými drogami má relativně ustálený charakter, nedá se totéž říci o lysohlávkách. Pokud se houby prodávají, tak většinou sušené, klobouky anebo celé plodnice. Jejich cena je velmi kolísavá a z větší části se jedná spíše o darování či výměnu nežli prodej. Účinky lysohlávek nastupují zhruba dvacet až šedesát minut po požití a po půl hodině dosahují vrcholu, který trvá okolo dvou hodin. Potom účinky několik hodin slábnou. Mezi pozorovatelné fyzické změny patří rozšíření zornic, zvýšená tělesná teplota a husí kůže. První stadium se často projevuje uvolněním svalů a nevolností, u které není jasné, zda je fyzického či psychického původu.

Typičtí uživatelé LSD (halucinogenů) a projevy intoxikace u řidičů Halucinogenních drog je celá řada. Zde jsou zmíněny dvě nejznámější a nejčastěji zneužívané. Je třeba se zastavit ještě nad pojmem halucinogen. Jedná se o látku, jejíž požití vyvolává u intoxikovaného jedince poruchy vědomí, projevující se zkresleným vnímáním okolního dění, zkresleným vnímáním optických vjemů (okolní předměty mění tvary, barvy), sluchových vjemů (jedinec slyší nereálné hlasy, zvuky), zkresleným úsudkem o času, teplotě atd. Dle základního dělení druhů drog podle účinků na lidský organismus (CNS) dělíme drogy na stimulační, opiáty, halucinogeny, kanabinoidy a těkavá rozpouštědla. Zde jsou halucinogeny uvedeny jako samostatný druh drog, nicméně i ostatní druhy drog mohou mít určité halucinogenní účinky, a tak striktní oddělení halucinogenů od ostatních druhů drog je spíše formální. Vzhledem k tomu, že LSD či lysohlávky jsou velmi silnými halucinogeny a intoxikovaný jedinec není schopen rozlišit to, co vnímá, od reality, není pravděpodobné, 46


že by byl schopen řídit vozidlo. Vzhledem ke své dezorientaci a zkreslenému vnímání času a prostoru by nebyl schopen ujet souvisle ani několik set metrů. Jízda takto intoxikovaného řidiče by byla ihned nápadná. Setkání policie s řidičem intoxikovaným LSD, lysohlávkou či jiným halucinogenem je nejpravděpodobnější při vyšetřování dopravní nehody, kterou řidič s největší pravděpodobností zavinil. Obr. 7 – LSD („tripy“)

Zdroj: http://imgarcade.com/1/acid-sheets-drug / Zdroj: http://imgarcade.com/1/acid-sheets-drug / Zdroj: http://imgarcade.com/1/acid-sheets-drug /

Obr. 8 – lysohlávka Obr. 8 – lysohlávka Obr. 8 – lysohlávka

Zdroj: http://imgarcade.com/1/acid-sheets-drug/ Zdroj: http://imgarcade.com/1/acid-sheets-drug/

Zdroj: http://imgarcade.com/1/acid-sheets-drug/

47

Halucinogeny jsou látky, které se řadí do skupiny psychodysleptik. Jsou to látky, Halucinogeny jsou látky, které se řadí do skupiny psychodysleptik. Jsou to látky, které vyvolávají psychotické vnímání reality. reality. které vyvolávají psychotickéstavy stavyi u i uzdravých zdravýchosob osob aa ovlivňují ovlivňují jejich jejich vnímání


Halucinogeny jsou látky, které se řadí do skupiny psychodysleptik. Jsou to látky, které vyvolávají psychotické stavy i u zdravých osob a ovlivňují jejich vnímání reality. Příznaky intoxikace mohou být podobné schizofrenii. Vznikají stavy odcizení anebo naopak silné empatie. Mohou se dostavit stavy hysterie a deliria. Rizika zneužívání halucinogenů jsou především neočekávané a nekontrovatelné jednání a chování uživatele, který může ohrožovat vlastní zdraví a zdraví jiných osob. Chronický abúzus vede k psychické závislosti, může se rozvinout tolerance a trvalé psychické poruchy. Po dlouhodobém užívání se mohou dostavovat stihomamy a flashback.

1.3.7 Těkavé látky Těkavé látky neboli solvencia jsou chemické látky, jejichž výpary, vznikající při sublimaci, jsou schopné působit na CNS. Tuto variantu intoxikace látkou schopnou způsobit změny ve vědomí zpravidla využívali toxikomani z důvodu nedostupnosti jiných látek. V minulosti, tzn. před rokem 1989, tak tuto alternativu využívaly osoby závislé na drogách, kterým byl znemožněn přístup k jiným v té době zneužívaným látkám (pervitin, braun, kodein, morfium). Jednalo se například o toxikomany izolované v detenčních ústavech, ve výkonu trestu odnětí svobody, na základní vojenské službě či ty, kteří ztratili kontakt k distributorovi jiné drogy, kterých bylo v té době pomálu. Těkavé látky, díky své snadné dostupnosti, se bohužel také stávaly startovací drogou pro mládež, která neměla přístup a možnosti se dostat k jiným návykovým látkám. Tento trend bohužel přetrval dodnes, kdy těkavé látky právě z důvodu jejich snadné dostupnosti jsou zneužívány i dětmi. Aplikace probíhá inhalací, zpravidla nasáknutím savého materiálu (látka, kapesník) chemickou látkou a přiložením k nosu a ústům. Někdy pro zintenzivnění inhalace si toxikomani přetáhli přes hlavu igelitový sáček – tašku. Pokud v důsledku intoxikace intenzivní inhalací došlo ke ztrátě vědomí, pak došlo někdy i k předávkování a úmrtí. Inhalují se ředidla, toluen, benzinové látky a také plyny, jakými je například „rajský plyn“ (oxid dusný). Oxid dusný má využití v lékařství, zejména zubním, jako anestetikum a pro snadný úvod do narkózy. Inhalování plynu za jiným než lékařským účelem je známo desítky let. Při takovém použití je typicky vdechován vysoce koncentrovaný plyn po krátkou dobu jednoho až čtyř vdechů. Může být vdechován z balónků, které se předtím naplní z tlakové nádoby nebo přímo z malých bombiček používaných k pohonu šlehačů. V této souvislosti došlo v minulosti i k případům předávkování a následnému úmrtí obzvláště u mládeže.

48


Typičtí uživatelé těkavých látek a projevy intoxikace u řidičů Tyto látky působí tlumivě na CNS a v závislosti na dávce podobně jako sedativa nebo alkohol. Jejich účinek má rychlý nástup a stejně rychlá je i regenerace. Menší dávky vedou k euforii, poruchám chování, vyvolávají pocit nezranitelnosti a mohou indukovat dezorientaci a halucinaci. U chronických uživatelů se vyvíjí psychická závislost. Větší dávky vedou ke křečím a kómatu, někdy i k fatálnímu následku. Smrt může nastat přímo srdeční zástavou nebo útlumem CNS, anebo v nepřímé souvislosti vdechnutím zvratků. Chronické (dlouhodobé) zneužívání například toluenu a chlorovaných uhlovodíků silně poškozuje mozek, srdce, játra a ledviny. Po intoxikaci dochází k euforii a přeceňování svých schopností, objevují se poruchy koncentrace, pozornosti, opožděné reakce, snění, ospalost. U nezávislých uživatelů mimo akutní intoxikaci nejsou výrazné známky poruchy řízení motorových vozidel. Mohou se ale někdy nečekaně objevit při psychické zátěži nebo jiných důvodech. Účinek intoxikace „rajským plynem“ je nejsilnější mezi patnácti a třiceti vteřinami po vdechnutí, „povznesený“ pocit trvá dvě až tři minuty a subjektivně zcela mizí do pěti minut. Na rozdíl od inhalace různých těkavých látek by oxid dusný neměl způsobit výraznější útlum dechu a srdeční činnosti, případně bezvědomí s rizikem udušení – což je při užití těkavých látek poměrně časté. Dlouhodobější inhalace této drogy zhoršuje psychomotorické funkce, kognitivní funkce, učení a paměť. Pokud je řidič intoxikovaný těmito látkami, projevuje se roztěkaností, neschopností souvislé komunikace, zarudnutím v obličeji. Chemické látky, především rozpouštědla, z něj doslova čpí, stejně tak je tento zápach cítit i v interiéru vozidla.

1.3.8 Nové návykové látky V poslední době se na české drogové scéně začaly objevovat nové drogy, především syntetického původu, někdy označované jako tzv. legal highs. Jedná se o biologicky aktivní látky, které byly navrženy a syntetizovány za účelem obejít legislativu upravující zacházení s OPL. Prakticky jde o pozměnění chemické struktury drog, které jsou na seznamu omamných a psychotropních látek s tím, že jsou zachovány psychoaktivní vlastnosti. Zákony regulující výrobu a distribuci omamných a psycho tropních látek obvykle vymezují tyto látky taxativně. Legislativní přístup vychází z historických kořenů a je aplikován ve většině zemí Evropské unie kromě zemí s anglosaským právním řádem. Zde se prosadil přístup tzv. generický, kde je definována celá skupina látek. V ostatních zemích EU je proto výroba a distribuce psychoaktivních látek, které nejsou explicitně uvedeny v příslušných zákonech, obtížně postižitelná. Podle směrnic Rady EU (97/396/JHA) jsou nové syntetické drogy definovány 49


jako: „látky s omezeným terapeutickým využitím, které nejsou uvedené v seznamu látek podléhajících konvenci Spojených národů z roku 1971 ‚O psychotropních látkách‘.“ Tyto látky se v anglicky psané literatuře nazývají také „Designer Drugs“ a jsou definovány jako: „Psychoaktivní látky produkované z prekurzorů v nelegálních laboratořích, které jsou navrženy jako alternativa nelegálních drog za účelem obejít stávající legislativu“. Tyto látky, které jsou vyráběny chemickou cestou, mají podobné účinky jako již známé „tradiční“ drogy, které se ve společnosti konzumují desítky let. Pocházejí většinou z Východu, vyrábějí se především v Číně. Jsou to například syntetické kanabinoidy, které mají obdobný účinek jako kanabinoidy přírodní. Jsou distribuovány jako sběratelské předměty například v „Amsterodam shopech“ a až do nedávna látky nebyly v seznamu v příloze zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Tudíž jejich distribuce nebyla ilegální. Obchodní název výše uvedených substancí byl SPICE nebo SCOPE apod. Vedle výše uvedených látek, které byly postaveny mimo zákon, se stále objevují další látky, jako například JWH 210, JWH 250, mefedron (účinky podobné metamfetaminu a extázi). Distribuovány jsou například jako „koupelová sůl“. Tyto látky, jejichž distribuce je nyní již také zakázána, mají stejné účinky na lidskou psychiku a psychomotoriku jako dosud známé návykové látky. Ve vztahu k řízení motorového vozidla je třeba jednat stejně, jako kdyby byl řidič ovlivněn jakoukoliv jinou návykovou látkou. Problém nastává v detekci přítomnosti látek v organismu, respektive prokazování stavu ovlivnění. Vzhledem k tomu, že toxikologické laboratoře stále ještě nemají všechny standardy36 a nemají vytvořenou reakční látku vázanou na bílkovinu, nejsou tedy ani vyvinuty imunologické testery pro orientační detekci zmíněných látek. Proto běžně používané orientačně detekční testery nejsou schopny tuto látku u řidiče detekovat (viz další kapitoly).

36

Laboratoře uchovávají tzv. standard každé látky, což je čistá sloučenina, se kterou pak mohou srovnávat jiné vzorky zajištěných látek. 50


Obr. 9 – „legal high“ (SPICE)

Obr. 9 – „legal highs“ (SPICE)

Zdroj: http://www.drogy-about.estranky.cz Zdroj: http://www.drogy-about.estranky.cz

Problémem u „nových“ návykových látek je jejich relativní legalita. I když se průběžně daří odpovědným orgánům a institucím37 „stavět“ legální návykové látky oblémemmimo u „nových“ návykových látek v České je jejichrepublice relativní legalita. I když se zákon. Bylo uvedeno, že situace se po nabytí účinnosti no- průběžn vely zákona č. 167/1998 Sb. (zákon č. 106/2011 z 22. 4.návykové 2011) změnila. Seznam 37 ří odpovědným orgánům a institucím „stavět“Sb. legální látky mimo záko omamných a psychotropních látek se rozšířil o třicet tři nových látek, které se v roce 2010 nejčastěji nacházely v preparátech „legal Novelaúčinnosti vedla k uzavření vět-zákona lo uvedeno, že situace v České republice sehighs“. po nabytí novely šiny kamenných obchodů a internetových stránek s prodejem sběratelských předmě7/1998 Sb. (zákon č. 106/2011 Sb. z 22. nových 4. 2011) Seznam omamných tů apod. Bohužel množství zneužitelných látekzměnila. značně přesahuje v novele přidaných třicetse tři látek, a tak o se prodejci postupně přeorientovali na novése deriváty. ychotropních látek rozšířil třicet tři nových látek, které v roce 201 Jako relativně nejschůdnější řešení se v podmínkách České republiky jeví zachování taxativního (seznamu OPL). highs“. VzhledemNovela k rychlostivedla novelizace zákona většin častěji nacházely v systému preparátech „legal k uzavření č. 167/1988 Sb. je optimálním řešením zavedení seznamu OPL ve formě nařízení mennýchvlády, obchodů a internetových stránek s zmínit, prodejem sběratelských které je výrazně flexibilnější. Dále je třeba že každému přidání látek předmě na seznam OPL předchází důkladné zhodnocení dané látky. od. Bohužel množství zneužitelných novýchnebezpečnosti látek značně přesahuje v nove

daných třicet tři látek, a tak se prodejci postupně přeorientovali na nové derivát

ko relativně nejschůdnější řešení se v podmínkách České republiky jeví zachová

ativního systému (seznamu OPL). Vzhledem k rychlosti novelizace zákona

7/1988 Sb. je optimálním řešením zavedení seznamu OPL ve formě naříze 37 V první řadě bych zde chtěl uvést pracovníky Národní protidrogové centrály SKPV, jejichž ne-

úsilí a vytrvalost vede k úctyhodným výsledkům v oblasti boje nejen proti těmto drogám. dy, které jezměrné výrazně flexibilnější. Dále je třeba zmínit, že každému přidání látek n

51 nebezpečnosti dané látky. znam OPL předchází důkladné zhodnocení


Obr. 10 – mefedron

Zdroj: http://www.legio24.pl Zdroj: http://www.legio24.pl

1.3.9 Léky a léčiva

.3.9 Léky a léčiva V souvislosti s řízením vozidla je třeba pro úplnost zmínit i skupinu léků a léčebných souvislosti s řízením je třebaovlivňují pro úplnost léků a léčebný přípravků, z nichžvozidla některé negativně lidskouzmínit psychikui skupinu a psychomotoriku.

se u některých léčiv objevuje v příbalovém letáku varování, aže psychomotori mohou řípravků,Často z nichž některédruhů negativně ovlivňují lidskou psychiku negativně ovlivňovat pozornost řidiče a nedoporučuje se při jejich užívání řídit mo-

asto se torové u některých léčiv objevuje příbalovém varování, že moh vozidlo, čidruhů je to výslovně zakázáno. vVětšinou jsou tytoletáku léky distribuovány s omezením (tzn. na lékařský předpis), kdy ošetřující lékař má povinnost pacienta

egativněupozornit ovlivňovat pozornost řidiče a nedoporučuje jejich užívání ř na možná rizika spojená s užíváním konkrétního léku,se tedypři i riziko ovliv-

psychiky důsledkem při řízení Obecně motorové nění vozidlo, či a psychomotoriky je to výslovněs negativním zakázáno. Většinou jsou vozidla. tyto léky distribuová léky a léčiva s tlumivými účinky na CNS se dělí na několik podskupin podle kon-

omezením (tzn. na lékařský krétního způsobu ovlivnění: předpis), kdy ošetřující lékař má povinnost pacie

pozornit Analgetika na možná rizika spojená s užíváním konkrétního léku, tedy i riziko ovlivn

sychiky aLátky, psychomotoriky s negativním důsledkem řízenínapříklad vozidla. Obecně lék které s dostatečnou selektivitou snižují vnímání při bolesti – ibupro-

fen. Tato analgetika používají středně silné až silné bolesti – pooperační, čiva s tlumivými účinkysena CNS k tišení se dělí na několik podskupin podle konkrétn

poúrazové, u onkologicky nemocných. V účincích se zásadně v ničem neliší od jiných opioidů, tedy ani nejčastěji zneužívaného heroinu. Nesteroidní antiflogistika působu ovlivnění:

nalgetika

52

átky, které s dostatečnou selektivitou snižují vnímání bolesti – například ibuprof


(NSA) – působí v místě bolesti, kde se vytváří zánětlivá reakce. NSA jsou určena k tišení bolesti nižší až středně silné intenzity – bolesti kloubů, svalů, nezastupitelné jsou při léčbě revmatických onemocnění.

Anxiolytika Skupina léků, které pozitivním způsobem ovlivňují náladu – například Diazepam. Anxiolytika svým působením snižují či odstraňují úzkost, psychické napětí a strach. Svým účinkem se v mnohém podobají účinkům alkoholu. Nejčastěji předepisovanou skupinou jsou benzodiazepinová anxiolytika. Ta se vyznačují vysokou účinností, relativní bezpečností při předávkování, ale i rizikem vzniku závislosti.

Hypnotika Jsou léky negativním způsobem ovlivňující vigilitu (bdělost), tedy vyvolávající ospalost a navozující spánek – například Rohypnol. Jsou velmi často předepisovanou kategorií léčiv.

Sedativa Jsou látky se všeobecně zklidňujícím účinkem. Do této skupiny medikamentů se řadí barbituráty, bromidy a některé rostlinné drogy. Nyní se tyto látky již v podstatě nepoužívají, respektive pozbyly smyslu s objevem jiných, bezpečnějších léků.

Vliv na řidiče Ovlivnění pozornosti řidiče je dáno celkovým útlumem, který léky působí. Řidič může působit ospalým dojmem, ale pokud je adaptován na svůj lék a svoji dávku, nemusí jevit žádné zřetelné známky snížené schopnosti řídit motorové vozidlo. U benzodiazepinů je popsán slabší výkon v oblasti prostorového vidění a v udržení pozornosti. Podle předpisů platných v České republice nesmí řidič usednout za volant, je-li pod vlivem léků, které by mohly jeho schopnost řízení omezit.

53

2

PŮSOBNOST POLICIE

V předchozí kapitole se čtenáři mohli seznámit s aktuální situací na tuzemské drogové scéně a jejího vlivu na situaci v silniční dopravě. Měli by mít přehled, jaké nelegální návykové látky jsou nejčastěji zneužívány českou populací, jak tyto látky vypadají, kdo jsou jejich typičtí uživatelé a jaké účinky mají látky na lidskou psychiku a psychomotoriku, zejména v souvislosti s řízením vozidla. V následujících kapitolách bude uveden postup, jak v praxi odhalovat řidiče, kteří řídí pod vlivem návykových látek, jak s těmito řidiči komunikovat, jak provádět orientační detekční testování a také, kdy a kde je ideální kontroly se zaměřením na identifikaci uvedených řidičů provádět. Pro výše uvedené je k ucelenému přehledu pro čtenáře nutné též uvést, jaké úkoly mají v této oblasti jednotlivé služby policie a jak by měly tyto služby policie kooperovat při postupu v dané problematice. Policie ČR byla zřízena zákonem č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 15. července 1991 jako ozbrojený bezpečnostní sbor s názvem Policie České republiky. Z pohledu správní teorie zabývající se organizací veřejné správy řadíme Policii ČR mezi veřejné sbory, které jsou označovány jako tzv. další součásti státní správy, a vedle vlády, ministerstev, jiných správních úřadů a hlavy státu jsou přímými vykonavateli státní správy a součástmi moci výkonné. Policie ČR (policie) je definována jako jednotný, ozbrojený, bezpečnostní sbor.38 V souladu s principem sebeomezení státní moci39 je činnost policie činností striktně zákonnou a reguluje ji celá řada právních předpisů, například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád); zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Základní legislativní úpravou, která reguluje činnost policie, je především zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Jmenovaný zákon, účinný od 1. 1. 2009, je plně v souladu s mezinárodními smlouvami a předpisy Evropské unie a vytváří odpovídající právní prostředí pro moderní pojetí 38 39

§ 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Tento princip je obsažen v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (formálně byla Listina základních práv a svobod vyhlášena usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 pod č. 2/1993 Sb., součástí ústavního pořádku České republiky) a v obdobném znění v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (Ústava České republiky, publikovaná ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 1/1993 Sb.). 54

PŮSOBNOST POLICIE

policejního sboru jako služby veřejnosti a reaguje na aktuální potřeby praxe a situaci ve společnosti. Interními normativními akty, kterými se jednotlivé služby policie, respektive u nich zařazení policisté řídí, jsou především „závazné pokyny policejního prezidenta“. Tyto závazné pokyny se týkají nejen činností na úseku silničních kontrol a orientační detekce prováděné policisty z důvodu zjištění přítomnosti návykových látek v organismu řidiče, ale také postupů při vyšetřování tohoto protiprávního jednání. Dále upravují činnost jednotlivých služeb policie při spolupráci a součinnosti na eliminaci tohoto problému. Věcná působnost policie je obecně vymezena v ust. § 2 zákona o policii: „Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.“40 Působnost policie vychází z vymezení základních zájmů a hodnot chráněných policií v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, jimiž jsou veřejný pořádek, bezpečnost osob a majetku. Policie je prioritním, avšak ne jediným a výhradním subjektem působícím na zmíněném poli společenských vztahů. Řadu úkolů zde plní i ústřední orgány státní správy, jiné bezpečnostní sbory, záchranné sbory, havarijní služby, ozbrojené síly a v neposlední řadě některé úkoly při zajišťování vnitřní bezpečnosti plní i územní samosprávné celky.41 Prioritní postavení policie vyplývá mimo jiné z tzv. principu subsidiarity (lat. subsidiární – podpůrný) vyjadřujícího obecnou povinnost policejních orgánů provést adekvátní opatření tehdy, když příslušné orgány (respektive organizace), pro které je to hlavním úkolem, na vzniklou situaci či stav nereagují (ohrožení či porušení chráněných zájmů) nebo ji nestačí zvládnout. Stejně tak platí, že není-li v určité oblasti společenských vztahů speciálně povolán k ochraně vnitřního pořádku a bezpečnosti jiný orgán veřejné moci, potom i zde působí policie.

2.1

Služba dopravní policie

V uvedené oblasti je nejdůležitější zejména činnost Služby dopravní policie PČR, která plní úkoly na úseku dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. Služba dopravní policie je řízena ředitelstvím služby dopravní policie policejního 40 41

Ust. § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Srov. FILÁK, Antonín. Zákon o Policii České republiky: s komentářem. Praha: Police History, 2009, s. 127. ISBN 978-80-86477-49-7. 55

PŮSOBNOST POLICIE

prezidia, které metodicky řídí nižší stupně dopravních inspektorátů na krajské a okresní úrovni. Ředitelství služby dopravní policie představuje vrcholný metodický, koordinační, kontrolní a reprezentativní orgán s celostátní působností. V rámci hierarchie je zařazeno pod prvního náměstka policejního prezidenta. Ředitelství služby dopravní policie spravuje informační systémy, vede statistiku dopravních nehod, kontroluje výkon dozoru nad silničním provozem, dozoruje specializované činnosti jako problematiku přepravy nebezpečných nákladů ADR, vykonávání kontroly předpisů AETR a dále provádí kontrolu a metodické vedení přestupkové agendy a dopravního inženýrství. Služba dopravní policie zejména dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu, šetří dopravní nehody a projednává přestupky v blokovém řízení a ve správním řízení v oblastech svěřených jí zákonem. V současnosti je u služby dopravní policie zařazeno cca 4 000 policistů, z toho 3 300 v přímém výkonu.42 Stěžejním interním předpisem pro službu dopravní policie je interní akt řízení, kterým je Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009 ve znění pozdějších oprav, jímž se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Tento závazný pokyn upravuje postup příslušníků Policie ČR při plnění úkolů vyplývajících z právních předpisů, při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích (dále jen „dohled na silniční provoz“), při kontrole dodržování podmínek provozování silniční dopravy a dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek, šetření dopravních nehod a činnosti úseku dopravního inženýrství. Dohled na silniční provoz kromě jiného spočívá i v organizování a provádění řízení provozu na pozemních komunikacích, kontrole dodržování povinností účastníků silničního provozu a dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích (dále jen „pravidla silničního provozu“), dohledu nad technickým stavem vozidel a jeho kontrolách přímo v silničním provozu, řízení městského provozu a dodržování právních předpisů. Základní činnost příslušníků dopravní policie spočívá tedy v již výše zmíněném dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, dále v dohledu nad silniční dopravou, dohledu na kontrolu zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek, šetření dopravních nehod a dalších činností vyplývajících z jiných právních předpisů, jako je například dopravně inženýrská činnost. Ve smyslu věcné a funkční příslušnosti lze konstatovat, že dopravní policie šetří a prověřuje trestné činy spáchané v souvislosti s porušením právních předpisů, zjišťuje a odhaluje přestupky či správní delikty v silničním provozu, provádí kontroly podmínek dodržování přepravy osob a zboží po pozemních komunikacích a šetří 42

Údaj k datu 1. 2. 2014. 56

PŮSOBNOST POLICIE

dopravní nehody. Dohled na silniční provoz lze charakterizovat jako činnost spočívající v pozorování a případně i dokumentování porušování povinností účastníků silničního provozu, tedy nejen řidičů. Způsob provádění dohledu na silniční provoz stanoví vedoucí místně příslušného pracoviště dopravní policie na základě rozboru dopravně bezpečnostní situace, zejména vývoje dopravní nehodovosti, jejích příčin a následků a jiných požadavků ve vztahu k provozu na pozemních komunikacích. Dohled na silniční provoz je realizován: ■ základní kontrolou, ■ speciální kontrolou, ■ průběžnou dlouhodobou kontrolou, ■ dopravně bezpečnostní akcí nebo opatřením. Základní kontrola43 spočívá v přímém dohledu na silniční provoz, kdy policisté kontrolují dodržování pravidel silničního provozu všemi jeho účastníky. Dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích kromě jiného spočívá i v organizování a provádění řízení provozu na pozemních komunikacích, kontrole dodržování povinností účastníků silničního provozu a dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích, dohledu nad technickým stavem vozidel a jeho kontrolách přímo v silničním provozu, řízení městského provozu a dodržování právních předpisů. Jde i o kontrolu řidičů motorových a nemotorových vozidel (cyklistů) a chodců či vozků. Policisté kontrolují u řidičů doklady potřebné k řízení a provozu vozidla, tedy zda má řidič u sebe při řízení řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla, doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zelenou kartu), doklad o zdravotní způsobilosti (věk 60, 65, 68 let a poté každé dva roky). Strážníci obecní policie kontrolují řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla. Chodci jsou kontrolováni, zda používají chodník, nepřecházejí-li komunikace na místech, kde nesmějí, jejich pohyb na dálnicích apod. Při každé základní kontrole je předmětem zkoumání i vozidlo, jeho technický stav, zejména platná technická kontrola, emise, osvětlení vozidla, stav pneumatik, zda neunikají kapaliny, výhled z vozidla atd. Pokud je přepravován náklad, je kontrolováno jeho umístění, zabezpečení, rozměry a potřebné doklady. Při kontrole sociálních předpisů v dopravě je kontrolována zejména doba řízení a povinné přestávky. Řidiči mají povinnost podrobit se kontrole dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů i jiných návykových látek. Dále policisté monitorují stav pozemních komunikací a oznamují zjištěné Viz Článek 17 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009 ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

43

57

PŮSOBNOST POLICIE

závady na pozemních komunikacích, dopravních značkách či dopravním zařízení. Při dohledu na silniční provoz policisté systematicky vyhledávají trestnou činnost, pátrají po osobách, odcizených věcech, vozidlech, zbraních, výbušninách, zjišťují pohyb zájmových osob a vozidel a samozřejmě se podílejí na dohledu nad veřejným pořádkem. K účinnému řešení porušování jednotlivých pravidel silničního provozu jsou prováděny speciální kontroly.44 Nedílnou součástí speciální kontroly je základní kontrola (uvedena výše). Speciální kontrola je plánována a organizována v rámci běžného výkonu služby tak, aby svým zaměřením účinně řešila problematiku, pro kterou je určena. Slouží tak k efektivnímu řešení porušování vybraných ustanovení pravidel silničního provozu. Její plánování a organizace podléhá účelu, tedy účinnému řešení vybraných oblastí. Těmito oblastmi, na které jsou zaměřeny speciální kontroly, jsou: ■ kontrola dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek řidiči vozidel, ■ kontrola dodržování stanovené rychlosti jízdy, ■ kontrola dodržování ustanovení pravidel silničního provozu formou skrytého dohledu na silniční provoz, ■ kontrola technického stavu vozidel, ■ kontrola dodržování vybraných ustanovení pravidel silničního provozu na určitém teritoriu nebo úseku pozemní komunikace, ■ kontrola způsobu jízdy na delší vzdálenost, ■ kontrola dodržování jiných opatření souvisejících s provozem na pozemních komunikacích, prováděná ve spolupráci s jinými služebními nebo státními orgány. Speciální kontrola zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek řidiči vozidel před jízdou nebo během ní tvoří jednu ze základních činností policistů. Realizace speciální kontroly probíhá jak při každodenních kontrolách, tak při zvláštních akcích, které reflektují na bezpečnostní situaci, například může jít o podnět samosprávy upozorňující na požívání alkoholu a drog při společenských akcích, zejména u mladších řidičů. Dále je nutné provádět kontroly požívání alkoholu a drog v určitých lokalitách s větším výskytem závadových osob, například v nočních či ranních hodinách apod. Tyto kontroly jsou specifické jak svým zaměřením, tak využíváním právních nástrojů, jako například oprávnění policisty zastavit vozidlo podle zákona o silničním provozu, možnost využít kauci podle zákona o silniční dopravě nebo o silničním provozu, oprávnění požadovat vysvětlení podle zákona o policii, Viz Článek 18 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009 ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

44

58

PŮSOBNOST POLICIE

dále povinností řidiče podrobit se jak orientační dechové zkoušce na alkohol či stěru biologického materiálu, tak případnému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, až po možné využití donucovacích prostředků anebo zbraně k násilnému zastavení vozidla. Charakteristická je i administrativní činnost policistů spočívající ve vyhotovení úředních záznamů, možnost využití oprávnění odnětí řidičského průkazu oproti potvrzení, vyzvání k provedení lékařského vyšetření až po oznámení přestupku správnímu orgánu tak, aby mohl na základě zjištěných skutečností vydat rozhodnutí. Vedle základní a speciální kontroly provádí policisté služby dopravní policie při dohledu nad silničním provozem průběžnou dlouhodobou kontrolu45 a dopravně bezpečnostní akce nebo opatření.46 Průběžná dlouhodobá kontrola je realizována stacionárními měřicími a monitorovacími zařízeními a systémy, které průběžně automaticky detekují a dokumentují porušení pravidel silničního provozu jeho účastníky. Pořízená data jsou ukládána na paměťové médium nebo dálkově přenášena na vyhodnocovací pracoviště policie. Dopravně bezpečnostní akce jsou organizovány s cílem pozitivně ovlivnit dopravně bezpečnostní situaci na určitém teritoriu při nasazení maximálního počtu sil a prostředků. Dopravně bezpečnostní akce se organizují na území v působnosti krajského ředitelství policie, útvarů zřízených v rámci krajského ředitelství policie, územního odboru krajského ředitelství policie nebo na celém území České republiky. Do těchto akcí se zařazuje co nejvyšší počet policistů služby dopravní policie a v případě potřeby i z ostatních útvarů nebo organizačních článků policie, pokud nebude narušeno plnění jejich hlavních úkolů. Dopravně bezpečnostní akce se podle zaměření dělí na: ■ dopravně bezpečnostní akce „X“ – zaměřená na všeobecný dohled na silniční provoz s využitím jednotlivých speciálních kontrol, ■ dopravně bezpečnostní akce „Y“ – zaměřená na speciální kontrolu dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek řidiči vozidel před jízdou a během ní. Před provedením konkrétní dopravně bezpečnostní akce (opatření) je zpracován plán, který zohledňuje situaci v teritoriu, kde se akce provádí, zejména aby akce (opatření) byla uskutečněna efektivně, například v souvislosti se zajištěním bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a veřejného pořádku při pořádání společenských, sportovních, kulturních a jiných akcí. Viz Článek 19 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009 ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. 46 Viz Článek 20 tamtéž. 45

59

PŮSOBNOST POLICIE

V souvislosti s dohledem na silniční provoz využívá služba dopravní policie součinnost s Leteckou službou Policie ČR. Letecký dohled47 na silniční provoz lze využít v kombinaci s dohledem na silniční provoz prováděným hlídkami přímo na pozemní komunikaci. Letecký dohled na silniční provoz se zajišťuje vrtulníky Letecké služby.

2.2

Služba pořádkové policie

Další službou, která plní také úkoly v souvislosti s dohledem nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, je Služba pořádkové policie PČR. Úkoly, které Služba pořádková policie PČR plní, nejsou přesně vymezeny v žádném zákoně, ale blíže je specifikuje Závazný pokyn policejního prezidenta č. 180/2012 o plnění základních úkolů pořádkové policie. Základními úkoly oddělení pořádkové policie jsou v souladu s principy služby veřejnosti policie48) především na úsecích: ■ dohledu nad dodržováním veřejného pořádku a předcházení jeho narušení, ■ preventivní činnosti, ■ přestupkového řízení,49 ■ spolupráce s orgány územních samosprávných celků při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku.50 Vedle základních úkolů se policisté služby pořádkové policie spolupodílí na plnění dalších úkolů policie souvisejících s: ■ s dohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu,51 ■ s trestním řízením, ■ se železniční, vodní a leteckou přepravou, ■ s pátráním po osobách a věcech, ■ s dohledem nad problematikou zbraní, střeliva a výbušnin a bezpečnostního materiálu, Pokyn ředitele ředitelství dopravní služby Policejního prezidia ČR č. 7/2010, kterým se upravuje postup při organizování dopravně bezpečnostní akce nebo opatření s využitím leteckého dohledu na silniční provoz. 48 Ust. § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. 49 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 221/2011, kterým se upravují některé postupy v řízení o přestupcích. 50 Například § 16 zákona č. 273/2008 Sb., zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii. 51 Například § 124 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákona o silničním provozu), v platném znění. 47

60

PŮSOBNOST POLICIE ■ ■

se zabezpečením ochrany transportů s jadernými materiály v silniční a železniční přepravě (dále jen „ochrana transportu“) na území České republiky, se zabezpečením doprovodů a přepravy.

Tento interní akt řízení policie řadí mezi úkoly služby pořádkové policie mimo jiné také podíl na plnění dalších úkolů policie souvisejících s dohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu, železniční, vodní a leteckou přepravou, pátráním po osobách a věcech, dohledem na problematiku zbraní, střeliva a výbušnin. Tyto úkoly plní pořádková policie v součinnosti s dalšími službami policie, případně ve spolupráci s dalšími bezpečnostními sbory a složkami integrovaného záchranného systému, Armádou České republiky apod. V neposlední řadě jde i o spolupráci s orgány místní samosprávy a obecní policií, která se řídí právními předpisy a interními akty řízení. Podstatnou výhodu má pořádková policie v tom, že je u ní zařazeno nejvíce policistů sloužících v České republice. Obvodní či Místní oddělení Policie ČR se nachází prakticky v každém městě i ve větších vesnicích. Policisté tak mají dosah do všech míst, kde by se řidiči ovlivnění návykovou látkou mohli vozidly pohybovat. Při plnění úkolů v dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu mají tito policisté z pořádkové služby nezastupitelnou roli.

2.3

Služba kriminální policie a vyšetřování

Podstata činnosti Služby kriminální policie a vyšetřování v daném úseku spočívá především ve vyšetřování trestné činnosti, a to v daném případě vyšetřování trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dle ust. § 274 trestního zákoníku,52 a to především ve kvalifikované skutkové podstatě, kdy pachatel tím, že ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, řídil vozidlo, způsobil dopravní nehodu, při níž způsobil jinému ublížení na zdraví nebo smrt či poškodil cizí majetek atd. Při vyšetřování této trestné činnosti policista vyžaduje odborná vyjádření a znalecké posudky z vědních oborů, jako jsou toxikologie či psychiatrie apod. Služba kriminální policie a vyšetřování (zejména tzv. operativa) se kromě jiného zabývá monitoringem míst, kde je zvýšený výskyt uživatelů návykových látek a kde je předpoklad, že některý z těchto uživatelů bude po intoxikaci řídit motorové vozidlo.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.

52

61

3

ČINNOST POLICIE A JEJÍ PRÁVNÍ UKOTVENÍ

Pro činnost orgánů činných v trestním řízení a zejména pro postup policie při odhalování a vyšetřování problematiky zneužívaní návykových látek při řízení vozidla je důležitá kvalitní právní úprava. Tato právní úprava by měla reflektovat na aktuální potřeby policie a dalších zmíněných orgánů na účinné a efektivní potírání zneužívání návykových látek v silniční dopravě. Od 1. ledna 2006 je účinný zákon č. 379/2005 Sb.,53 který je generální právní normou v této oblasti. Podle ust. § 2 zákona se rozumí škodlivým užíváním návykových látek způsob užívání tabákových výrobků, alkoholu nebo jiných návykových látek vedoucí k poškození tělesného nebo duševního zdraví uživatele. Škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami se rozumí škody, které zahrnují poškození zdraví, zejména závažná chronická onemocnění, úrazy, otravy, a škody způsobené dopravními nehodami, poškození plodu v těhotenství, předčasná úmrtí, sociální problémy, především ztrátu zaměstnání a rodinné problémy, včetně škod ekonomických, souvisejících s užíváním těchto látek, požáry a kriminalitu. V hlavě IV uvedeného zákona jsou uvedena opatření směřující k předcházení a mírnění škod působených kromě tabákových výrobků a alkoholu také jinými návykovými látkami. Z pohledu dopravy je důležité ust. § 16, kde je uvedeno, u koho lze provést vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v organismu. Konkrétně se jedná o osoby, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit cizí majetek, a nesmí tak požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním (zde mám na mysli řízení vozidla). Dále se ve zmíněném ustanovení uvádí povinnost osob, které se požitím těchto látek uvedly do stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, dále osoby, u kterých je důvodné podezření, že přivodily jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, podrobit se odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, v platném znění.

53

62


jiných návykových látek, včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení. Osoby zde uvedené jsou povinny podrobit se na výzvu příslušníků Policie ČR, obecní policie, Vojenské policie, Vězeňské služby České republiky, zaměstnavatele nebo jejího ošetřujícího lékaře vyšetření, zda nejsou ovlivněny alkoholem nebo jinou ná�vykovou látkou. Orientační vyšetření provádí útvar Policie ČR, obecní policie, Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky a zaměstnavatel pomocí dechové zkoušky, popřípadě odběru slin a potu. Lékařské vyšetření provádí zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé. Odmítne-li se výše uvedená osoba podrobit zde uvedenému, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Je třeba ale zmínit skutečnost, že toto ustanovení platí pouze v případě správního deliktu. V případě podezření ze spáchání trestného činu by toto ustanovení odporovalo zásadám trestního řádu (in dubio pro reo). Zákon č. 361/2000 Sb.54 v ust. § 5 odst. 2 písm. a) zakazuje řidiči užít návykovou látku během jízdy. Z tohoto ustanovení plyne absolutní zákaz užívání návykové látky v průběhu řízení vozidla. Tento striktní požadavek však další z ustanovení zákona upravujícího povinnosti řidiče již nepřevzala. Podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona řidič nesmí řídit ani v takové době po požití těchto látek, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Splnění této další povinnosti se posuzuje objektivně. Pro posouzení není významný vlastní pocit řidiče, že od požití alkoholu nebo užití návykové látky uplynula delší doba a již se necítí být pod jejich vlivem. Řidič po požití nebo užití těchto látek nesmí řídit vozidlo, dokud by návykové látky mohly ovlivnit jeho činnost při řízení vozidla. Dne 17. 08. 2013 nabyla účinnosti novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, která v § 5 odst. 2 písm. b), věta za středníkem, ve spojení s § 137 odst. 1 tohoto zákona obsahuje zmocnění k vydání nařízení vlády, jímž mají být stanoveny jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. V důsledku nedávné absence navrhovaného nařízení vlády nebylo možné ust. § 5 odst. 2 písm. b), věta za středníkem, v praxi vůbec použít a bylo tak nutné postupovat podle právního stavu platného před účinností novely, což je v rozporu s úmyslem zákonodárce. Podle zákona o silničním provozu, účinného do 16. 08. 2013, platilo, že řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Změna nastala přijetím vládního nařízení č. 41/2014 Sb. Toto nařízení stanovuje návykové látky Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění.

54

63


a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Další povinnost, kterou zákon č. 361/2000 Sb. speciálně řidičům ukládá, je obsažena v ust. § 5 odst. 1 písm. g). Jde o povinnost podrobit se na výzvu policisty odbornému lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn návykovou látkou podle zvláštního předpisu. Z citace ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. plyne, že řidič je povinen se podrobit odbornému lékařskému vyšetření vždy, když je k tomu policistou vyzván. Zákon nepředepisuje policistovi žádné restriktivní podmínky pro uplatnění předmětné výzvy vůči řidiči, jako tomu je například u kontroly alkoholu, kde je nezbytný pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Pokud však řidič neuposlechne výzvy policisty dané dle ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. a odmítne podrobit se lékařskému vyšetření ke zjištění, není-li ovlivněn jinou návykovou látkou, ačkoli toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, může policista při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší, z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, vhodné místo k odstavení vozidla a zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, nebo odtažením vozidla. K tomu ho opravňuje ust. § 118a odst. 1) zákona č. 361/2000 Sb. Stejné oprávnění má policista v případě, kdy se řidič odmítl na výzvu policisty podrobit dechové zkoušce ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem, anebo se odmítl na výzvu policisty v případě, že dechová zkouška byla pozitivní, podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem. Dalším důležitým oprávněním policisty, obsaženým v právní úpravě, je tzv. kauce. Policista je oprávněn vybrat od řidiče motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení, kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč, nejvýše však do výše hrozící peněžní sankce za spáchaný přestupek. Konkrétně to upravuje ust. § 125a odst. 1) zákona č. 361/2000 Sb. Složení kauce je tak zárukou, že se řidič uvedený v odst. 1 dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Důležité z hlediska trestněprávního je vymezení pojmu návykové látky v ust. § 130 zákona č. 40/2009 Sb.,55 kde se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

55

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. 64


Návykové látky jsou taxativně vyjmenovány v zákoně č. 167/1998 Sb.,56 a to v přílohách, kde jsou rozděleny na látky s omamným a na látky s psychotropním účinkem. Pro posouzení protiprávnosti užívání těchto látek řidičem před řízením vozidla a během však nejsou látky uvedené v těchto seznamech dogma, neboť existuje celá škála látek schopných nepříznivě ovlivnit lidskou psychiku, které v přílohách uvedeného zákona vyjmenovány nejsou.57 Trestní zákoník však obsahuje úpravu skutkové podstaty trestného činu „Ohrožení pod vlivem návykové látky“, konkrétně v ust. § 274. Zde se uvádí: „Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.“58 V kvalifikované skutkové podstatě uvedeného trestného činu jsou pak uvedeny závažnější formy zaviněného jednání, které spočívají ve způsobení závažnějšího následku (způsobení dopravní nehody, ublížení na zdraví) či spáchání trestného činu za zvláštních okolností (řízení hromadného dopravního prostředku). Na „dvojkolejnost“ právní úpravy, kdy je jedno protiprávní jednání upraveno jak v přestupkové, tak v trestněprávní rovině, upozorňuji dále.

Zákon č. 167/1998 Sb., o omamných a psychotropních látkách, v platném znění. Jedná se například o nové syntetické kanabinoidy a další syntetické substance dovážené do Evropy především z Číny apod. (látky distribuované pod názvy SPICE, SCOPE, Mefedron, Fentanyl se na seznam nelegálních látek dostaly relativně nedávno). 58 Srov. ust. § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění.

56 57

65

4

METODIKA POSTUPU POLICIE

Pro efektivní, rychlou a účinnou eliminaci problému drog v silniční dopravě je ze strany Policie ČR nutné, aby využívala vhodných metodických postupů. Tyto metodické postupy musí vést k rychlému a bezchybnému odhalení jednotlivců, kteří řídí vozidlo pod vlivem návykové látky, k nepopiratelnému prokázání rozhodné skutečnosti, že řidič je pod vlivem návykové látky a k zajištění odpovídajících důkazů, svědčících o řízení pod vlivem návykové látky. Pomocí kvalitních důkazů může pak policie řidiče obvinit ze spáchání protiprávního jednání, správně provést právní kvalifikaci tohoto protiprávního jednání a viníka lze pak na základě kvalitních a nezpochybnitelných důkazů potrestat. Regulace silničního provozu z hlediska jeho bezpečnosti není dána pouze prosazováním preventivních opatření, ale i vyváženou represí, kterou představují zvláštní zákony kodifikující přestupky a trestné činy proti bezpečnosti silničního provozu a silniční dopravě.59 V celém tomto obecně popsaném rámci právní úpravy působí Policie ČR spolu s dalšími bezpečnostními složkami. V obsahu úkolů a práce se dopravně bezpečnostní činnost Policie ČR v posledním období mění a prohlubuje v rámci nových speciálních činností, a to zejména s ohledem na vývoj evropské legislativy ve vztahu k obsahu nových směrnic Evropské unie. Jedná se například o vývoj integrovaného záchranného systému nebo integrace řízení provozu v metropoli. Nové speciální činnosti vyžadují nejen ustanovení nových zvláštních, vysoce specializovaných pracovních týmů. Přitom nelze tyto činnosti suplovat jinými bezpečnostními službami, jako jsou například Pořádková služba PČR nebo městská a obecní policie. Nové směrnice Evropské unie dále vyžadují i nové přístupy60 Policie ČR, které spočívají především v nových metodikách pro činnost policejních bezpečnostních služeb, včetně těch, které se podílejí na dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu.

Srov. HRUDKA, Josef a David ZÁMEK. Organizace a činnost policejních služeb. Praha: Police History, 2012, s. 75. 60 Viz http://ec.europa.eu/transport/road_safety/topics/behaviour/enforcement/index_cs.htm. 59

66


4.1

Postup policistů při odhalování, dokumentaci a vyšetřování drog v dopravě

Situace, kdy se mohou policisté setkat s řidičem řídícím vozidlo pod vlivem návykové látky, nastávají zejména tehdy, když provádějí činnosti v rámci dohledu nad silničním provozem. Dohledem na silniční provoz lze charakterizovat činnost spočívající v pozorování a případně i dokumentování porušování povinností účastníků silničního provozu, tedy nejen řidičů. Dohled na silniční provoz je realizován: ■ základní kontrolou, ■ speciální kontrolou, ■ průběžnou dlouhodobou kontrolou, ■ dopravně bezpečnostní akcí (DBA) nebo opatřením. Z pohledu této metodiky odhalování a detekce návykových látek v dopravě se budu z kontrol prováděných v rámci dohledu dále věnovat základní a speciální kontrole a dopravně bezpečnostní akci. Při průběžné dlouhodobé kontrole a dopravně bezpečnostním opatření policisté nemají (až na výjimky) tak častou možnost odhalit řidiče řídícího vozidlo pod vlivem návykové látky. Základní kontrola61 spočívá v přímém dohledu na silniční provoz, kdy policisté kontrolují dodržování pravidel silničního provozu všemi jeho účastníky. Dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích kromě jiného spočívá i v organizování a provádění řízení provozu na pozemních komunikacích, kontrole dodržování povinností účastníků silničního provozu a dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích, dohledu nad technickým stavem vozidel a jeho kontrolách přímo v silničním provozu, řízení městského provozu a dodržování právních předpisů. V rámci této kontroly policisté zastavují vozidla, kontrolují u řidičů doklady potřebné k řízení a provozu vozidla, zda má řidič u sebe při řízení řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla, doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zelenou kartu), doklad o zdravotní způsobilosti, dále je předmětem zkoumání i vozidlo, jeho technický stav, platná technická kontrola, emise, osvětlení vozidla, stav pneumatik, zda neunikají kapaliny, výhled z vozidla atd. V neposlední řadě zastavují i vozidla, jejichž řidiči se dopustili dopravního přestupku. V rámci základní kontroly, zejména je-li prováděna v době a místě, kdy a kde je předpoklad výskytu řidičů řídících pod vlivem alkoholu nebo drog, provede policista Viz Článek 17 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009 ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

61

67


úkony, které povedou k potvrzení nebo vyvrácení ovlivnění řidiče návykovou látkou nebo alkoholem (viz dále). Další kontroly, které policisté provádějí v rámci dohledu nad silničním provozem, jsou speciální kontroly.62 Nedílnou součástí speciální kontroly je základní kontrola (uvedena výše). Speciální kontrola je plánována a organizována v rámci běžného výkonu služby tak, aby svým zaměřením účinně řešila problematiku, pro kterou je určena. Slouží tak k efektivnímu řešení porušování vybraných ustanovení pravidel silničního provozu. Její plánování a organizace podléhá účelu, tedy účinnému řešení vybraných oblastí. Takovou oblastí, na kterou je zaměřena speciální kontrola, je mimo jiné kontrola dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek řidiči vozidel. Speciální kontrola zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek řidiči vozidel před jízdou nebo během jízdy tvoří jednu ze základních činností policistů. Realizace speciální kontroly probíhá jak při každodenních kontrolách, tak při zvláštních akcích, které reflektují na bezpečnostní situaci, například se může jednat o podnět samosprávy upozorňující na požívání alkoholu a drog při společenských akcích, zejména u mladších řidičů. Dále je nutné provádět kontroly požívání alkoholu a drog v určitých lokalitách s větším výskytem závadových osob, například v nočních či ranních hodinách apod. Dopravně bezpečnostní akce je další způsob vykonávání dohledu na silniční provoz, při kterém se policisté mohou setkat s řidiči pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Tyto akce jsou organizovány s cílem pozitivně ovlivnit dopravně bezpečnostní situaci na určitém teritoriu při nasazení maximálního počtu sil a prostředků. Do těchto akcí se zařazuje co nejvyšší počet policistů služby dopravní policie a v případě potřeby i z ostatních útvarů nebo organizačních článků policie, pokud nebude narušeno plnění jejich hlavních úkolů. Jedná se hlavně o policisty zařazené u služby pořádkové policie. Dopravně bezpečnostní akce se podle zaměření dělí na dopravně bezpečnostní akce „X” – zaměřené na všeobecný dohled na silniční provoz s využitím jednotlivých speciálních kontrol – a dopravně bezpečnostní akce „Y” – zaměřené na speciální kontrolu dodržování zákazu požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek řidiči vozidel před jízdou a během jízdy. Další a v rámci vykonávání činnosti dopravní policie velmi častou situací, kdy se policisté setkávají s řidiči ovlivněnými alkoholem nebo jinými návykovými látkami, je vyšetřování dopravních nehod. Ze statistického hlediska mají řidiči pod vlivem alkoholu nebo drog nemalý podíl na zavinění dopravních nehod. Odhalování takového Viz Článek 18 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009 ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

62

68


řidiče, který je na místě dopravní nehody, má svá specifika. Metodice postupu policie je proto dále věnována samostatná část.

4.1.1 Plánování speciální kontroly a dopravně bezpečnostní akce K tomu, aby mohli policisté efektivně odhalovat řidiče řídící motorové vozidlo, když je pod vlivem návykové látky, je nutné, aby kontrolu takových řidičů prováděli v době, kdy se tito řidiči v silničním provozu pohybují. S volbou denní či spíše noční doby, kdy je ideální dopravně bezpečnostní akci či speciální kontrolu se zaměřením na odhalování OPL načasovat, je nutné odvozovat mimo jiné na základě znalostí aktuální drogové scény v daném teritoriu. Je tím myšleno, že policisté by měli mít povědomí, jaké návykové látky jsou nejčastěji v jejich teritoriu zneužívány a kým. To znamená, jaká je věková skladba uživatelů návykových látek, jak těch problémových – chronických, tak těch příležitostných. Znalost věkové skladby pomáhá odhadnout, kolik z těchto uživatelů již může vlastnit řidičská oprávnění. Dále je třeba, aby policisté znali jednotlivé návykové látky zneužívané v jejich obvodě mimo jiné také proto, že s užíváním každé látky je spojena i odlišnost konkrétních uživatelů a časový interval, kdy tito uživatelé látky konzumují. V praxi to potom vypadá tak, že například na uživatele metamfetaminu (pervitinu) mohou policisté „narazit“ v ranních hodinách, zpravidla počínaje půlnocí až do rozbřesku. Metamfetamin má stimulační dlouhodobé účinky na lidský organismus a „stimulačně nabuzený“ řidič bude řídit vozidlo pod jeho vlivem zpravidla v této rané době. Naproti tomu s uživateli marihuany – řidiči – se mohou policisté potkat ve večerních až nočních hodinách, nikoliv však až nad ránem, kdy uživatelé již spí a je malá pravděpodobnost, vzhledem k účinkům marihuany na lidskou psychiku, že by uživatel vydržel tak dlouho vzhůru. Dále je třeba, aby policisté měli znalosti, na kterých místech a v jaké souvislosti dochází k užívání návykových látek a kde je tak logické předpokládat zvýšený výskyt řidičů ovlivněných OPL. Mám tím na mysli to, že například uživatelé tzv. taneční drogy extáze navštěvují hudební festivaly,63 house party a jiné veřejné hudební produkce, a dá se proto předpokládat, že pojedou právě z těchto akcí intoxikováni. Uživatelé marihuany zase rádi navštěvují rockové festivaly, a pokud se v teritoriu pořádá právě taková produkce, mohou policisté předvídat, že z ní tito řidiči-uživatelé pojedou pod vlivem OPL. 63

ZÁMEK, David a Marek BLAŽEJOVSKÝ. Návykové látky na hromadných akcích. Bezpečnostní teorie & praxe. 2009, (3), s. 119–124, ISSN 1801-8211. 69


Je třeba zdůraznit, že informace, kdy a kde dochází k různým kulturním akcím, kde by mohli být zneužívány návykové látky a je tak předpoklad, že uživatelé těchto látek se z akcí budou vracet a budou řídit vozidlo pod vlivem OPL, mohou mít všechny složky policie. Je nutné, aby služba dopravní policie úzce spolupracovala se službou kriminální policie a vyšetřování, zejména s odborníky na problematiku TOXI. Dále aby spolupracovala se službou pořádkové policie a dalšími součástmi Policie ČR. Je třeba si uvědomit skutečnost, že informace je majetkem instituce jako celku (Policie ČR), nikoliv pouze jednoho konkrétního policisty. Jde také o to, aby na příslušném služebním obvodu byly služebním funkcionářem nastaveny parametry a podmínky komunikace, aby nedocházelo k problémovému předávání informací mezi jednotlivými složkami policie. Nezbytnou úlohu v naplánování akce a jejím provedení má velitel, „úloha velitele je rozhodující pro úspěšné velení a řízení“.64 Další instituce, které by se měly podílet na načasování a umístění DBA, jsou orgány místní správy a samosprávy, které mají také hodnotné informace týkající se zneužívání návykových látek v silniční dopravě, obecní a městskou policii nevyjímaje. Pro načasování a umístění účinné a efektivní dopravně bezpečnostní akce je třeba nejdříve si ujasnit: ■ jaké drogy jsou na územním obvodu policejní součásti nejvíce zneužívány, ■ kolik uživatelů drog se nachází v daném teritoriu a kolik z nich řídí motorové vozidlo, ■ v jaké době bude akce provedena (s ohledem na účinky konkrétních drog), ■ na jaké drogy se screeningem zaměřit (s ohledem na načasování akce), ■ na jakém místě je předpoklad, že se řidiči ovlivnění návykovou látkou budou pohybovat, ■ druh a typ vozidla, kterým mohou tito řidiči jezdit. Pokud všechny výše uvedené informace policisté ze služby dopravní policie, zejména vedoucí, který zpracovává plán akce,65 zohlední a využijí ve svůj prospěch, pak načasování, umístění a zaměření speciální kontroly nebo dopravní bezpečnostní akce bude mít efektivní dopad. A to s využitím menšího úsilí, nasazení menšího počtu sil a prostředků a s efektivnějším dopadem.

Cit.: ZÁMEK, David. Hromadné narušení veřejného pořádku z pohledu Policie ČR. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. 197 s. ISBN 978-80-7380-429-9. s. 24. 65 Viz Článek 20 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. 64

70


4.1.2 Postup policie na místě kontroly Zastavení vozidla K zastavení vozidla je policista oprávněn dle ust. § 79 zákona č. 361/2000 Sb.66 Vozidlo se zastavuje dáváním znamení k zastavení vozidla. Osoby uvedené v § 79 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.67 dávají znamení k zastavení vozidla vztyčenou paží nebo zastavovacím terčem a za snížené viditelnosti červeným světlem, kterým pohybují v horním půlkruhu. Z jedoucího vozidla dávají toto znamení kýváním paže nahoru a dolů nebo vysunutým zastavovacím terčem. Policista, celník nebo strážník obecní policie může z jedoucího vozidla zastavovat vozidla i rozsvícením nápisu „STOP“ podle zvláštního právního předpisu68 ze směru jízdy zastavovaného vozidla, a to zepředu i zezadu. Z důvodu zajištění bezpečnosti hlídky a zastavovaného vozidla může policista použít svítící nápis předvolený na světelném zařízení.69 Ke zvýšení bezpečnosti tohoto úkonu je možné užít současně i zvláštní výstražné znamení.70 Pokud řidič bez ohledu na usměrňující pokyn policisty zastaví vozidlo na nevhodném místě, hlídka na tomto místě nezahájí kontrolu, ale usměrní pokynem řidiče na bezpečnější místo na kontrolním stanovišti. Při zastavování vozidla, ať už ze stoje, nebo z jedoucího vozidla, je třeba mít z důvodu zajištění bezpečnosti při akci nebo speciální kontrole zaměřené na řidiče pod vlivem OPL na zřeteli následující skutečnosti: ■ řidič, který je pod vlivem omamné nebo psychotropní látky, má ovlivněné ovládací a rozpoznávací schopnosti, ■ takový řidič nemusí vždy a včas rozpoznat, že je zastavován policejní hlídkou, ■ jeho reakce na znamení dávané policistou mohou být zpomalené, nebo dokonce žádné, ■ reakce na skutečnost, že je zastavován policejní hlídkou, může být nepřiměřená, nebo dokonce nelogická, ■ řidič pod vlivem OPL může dostat panický strach, že mu hrozí nebezpečí, i když není schopen toto nebezpečí definovat, Srov. ust. § 79 zákona č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. Srov. ust. § 79 zákona č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 68 Vyhláška č. 25/1998 Sb., o vnějším označení policie a prokazování příslušnosti k policii, ve znění vyhlášky č. 246/2002 Sb. 69 Srov. ust. § 18 odst. 3 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 70 Závazný pokyn policejního prezidenta č. 172/2009, kterým se stanoví zásady jednotného používání zvláštního výstražného zařízení a rozhlasového zařízení. 66 67

71

METODIKA POSTUPU POLICIE ■

■

reakce se může zvrhnout v agresi vůči policejní hlídce, může tak na zastavujícího policistu najíždět nebo, je-li zastavován jedoucím policejním vozem, přidat plyn a policistům se snažit ujet, i když řidič uposlechne a na znamení dávané policistou včas zareaguje a přiblíží se ke krajnici v úmyslu zastavit vozidlo na místě, kam jej směřuje policista, tak v důsledku ovlivnění OPL může mít špatný odhad vzdálenosti a rychlosti svého vozidla, a tak může neúmyslně policistu ohrozit tím, že na něj najede.

Všechny tyto možnosti reakce řidiče pod vlivem OPL musí policisté vzít v úvahu a přizpůsobit tomu své jednání tak, aby vždy měli dostatek času a prostoru v případě ohrožení reagovat. Pokud řidič policejní hlídce nezastaví nebo začne ujíždět, musí policejní hlídka zahájit pronásledování. V případě, že se jedná o důvodné podezření, že řidič ujíždějícího vozidla by mohl být pod vlivem návykové látky (důvodné podezření je dáno jednak vzhledem k době, kdy je kontrola prováděna, místu, způsobu chování řidiče, respektive jeho jízdy s vozidlem, páchání dopravních přestupků, kličkování, ohrožování ostatních účastníků apod.), musí takového řidiče bezpodmínečně přinutit k zastavení vozidla. Řidič by totiž svou pokračující jízdou bezprostředně ohrožoval životy a zdraví a majetek ostatních účastníků silničního provozu. Je třeba mít na paměti, že řidiči pod vlivem OPL, kteří policejní hlídce ujíždějí, jsou zpravidla pod vlivem stimulačních drog, jakými jsou metamfetamin (pervitin) nebo kokain.71 Takoví řidiči mají značně zvýšené sebevědomí, pocit neohroženosti a takřka bezmezně věří svým „schopnostem“, že mohou pronásledující policejní hlídce ujet. Nehodlají tak znamení dávané policistou podle zvláštního předpisu72 respektovat. Jediná možnost, jak řidiče k zastavení přimět, je násilná. A to pomocí donucovacích prostředků, v krajním případě i použitím zbraně. Donucovací prostředek vhodný k zastavení takového vozidla je zastavovací pás nebo zahrazení cesty vozidlem.73 Policista je oprávněn použít zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k násilnému zastavení vodidla (například speciální stavěcí síť), zejména proti osobám uvedeným v § 55 příslušného zákona,74 tj. proti řidiči, který přes výzvu75 k zastavení vozidla podle jiného právního předpisu nezastaví a může další bezohlednou jízdou vážně ohrozit život a zdraví nezúčastněných osob. Za zahrazení Blíže k účinkům těchto látek a projevům u řidiče pod jejich vlivem v kapitole 1. Viz ust. § 79 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 73 Viz ust. § 52 písm. f) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. 74 Viz ust. § 55 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. 75 Viz ust. § 79 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 71 72

72


cesty vozidlem se považuje i vytlačování služebním vozidlem za jízdy, jehož účelem je zastavení nebo zpomalení vozidla, proti němuž zákrok směřuje.76 Použít donucovacího prostředku „varovný výstřel“77 by bylo za takové situace zřejmě neúčinné. Nedá se totiž předpokládat, že by řidič při agresivní jízdě varovný výstřel uslyšel, natož aby na něj reagoval zpomalením a zastavením svého vozidla. Možnost použití zbraně k zastavení vozidla striktně upravuje zákon.78 Účelem tohoto použití je zastavení vozidla, tudíž policista musí vést střelbu na ty části vozidla, bez nichž není jeho pohyb možný (například pneumatiky). Před použitím zbraně musí policista opakovat výzvu k zastavení vozidla nebo opakovaně dát znamení k zastavení vozidla (viz výše). Řidič musí být schopen výzvu nebo znamení objektivně vidět,79 což v případě jeho ovlivnění je sporné. Dále musí být kumulativně splněna podmínka, že v danou chvíli nelze vozidlo zadržet jiným způsobem. Před použitím zbraně musí policista zvážit, zda při střelbě na vozidlo nemůže ohrozit život a zdraví nezúčastněných osob. To může být zvláště obtížné. Nejenže policista musí mít na zřeteli například pohyb osob na ulici, kde zákrok provádí, hustotu provozu na silnici, nebezpečí zasáhnutí jiného vozidla, chodce na chodnících, ale ve vozidle, které řídí řidič pod vlivem OPL, mohou být jiné osoby. Zkušenosti z praxe policistů to potvrzují, mladí řidiči, kteří řídí pod vlivem návykové látky, vezou ve vozidle své kamarády například z diskotéky, z koncertu, a když se je snaží policejní hlídka zastavit, sešlápnou plyn a ujíždějí. Mnohdy jsou v tomto jednání i povzbuzováni právě osádkou vozidla, kdy spolucestující jsou také pod vlivem OPL. Policisté pronásledující vozidlo tak mohou neúmyslně vyprovokovat řidiče a osádku vozidla k nebezpečné, rychlé jízdě, díky které nezvládne řidič vozidlo a neudrží jej na silnici. Náraz ve velké rychlosti do překážky pak mívá tragické fatální následky.

Kontrola vozidla Po zastavení vozidla přistupuje policista v zájmu své bezpečnosti ke kontrolovanému vozidlu zpravidla zezadu, přičemž sleduje chování řidiče a osádky. Další člen hlídky jej zajišťuje. Provádí-li kontrolu jednočlenná hlídka, přistupuje ke kontrolovanému vozidlu vždy se zvýšenou ostražitostí. Při provádění kontroly je policista povinen dbát zvýšené opatrnosti, zejména s ohledem na bezpečnost svoji, kontrolovaného řidiče a ostatních účastníků silničního provozu. Po zastavení vozidla hlídka kromě Srov. FILÁK Antonín a kol. Zákon o Policii České republiky s komentářem. Praha: Police History, 2009, s. 127. ISBN 978-80-86477-49-7. 77 Viz ust. § 52 písm. o) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. 78 Viz ust. § 56 písm. f) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. 79 Srov. FILÁK Antonín a kol. Zákon o Policii České republiky s komentářem. Praha: Police History, 2009, s. 136. ISBN 978-80-86477-49-7. 76

73


pozdravu vyzve řidiče, aby zastavil chod motoru a případně vystoupil z vozidla. Za snížené viditelnosti řidiče vyzve, aby rozsvítil vnitřní osvětlení kabiny vozidla.80 Hlídka provádí kontrolu vozidla tak, aby nedošlo k jeho poškození, zpravidla neotvírá ani nezavírá dveře kabiny, kapotu motoru nebo prostoru, kde je umístěn náklad apod. K otevření vyzve řidiče nebo jeho spolujezdce. V případě odmítnutí výzvy a splnění zákonných podmínek81 policista vozidlo otevře nebo jiným způsobem do něj zajistí přístup. Zajistit si jiným způsobem přístup do kontrolovaného vozidla znamená například za pomoci jiné osoby, v případě nutnosti i za použití síly (například rozbitím okna, vylomením zámku).82 Již první kontakt policisty s řidičem hodně napoví o tom, zda by mohl být řidič pod vlivem nějaké návykové látky. Zde záměrně nebudu rozebírat postup, jak odhalit řidiče ovlivněného alkoholem. Jedná se o metodiku odhalování jiných návykových látek než alkoholu. Policista by měl využít svých znalostí (pokud je vůbec má), jaké mají jednotlivé návykové látky účinky na lidskou psychiku a psychosomatické vlastnosti (podrobně popisuji v kapitole 1). Pomocí těchto elementárních znalostí může učinit policista závěr, že řidič, se kterým (dosud jen verbálně) komunikuje, vykazuje známky ovlivnění některou z návykových látek. Po výzvě k opuštění vozidla policista pozoruje u řidiče následující vizuální vlastnosti: ■ samotný výstup z vozidla (jistý, nejistý, musí se přidržovat rámu dveří, našlapávání země při vystrčení dolní končetiny z vozidla), ■ zda se řidič orientuje v prostoru, nebo je dezorientován, ■ postoj řidiče (zda zaujal řidič agresivní postoj vůči policistovi s ním jednajícím nebo je apatický s nezájmem o dění kolem něj), ■ držení těla (vzpřímené, shrbené, zhroucené, naklání se na stranu, kývá se dopředu a dozadu nebo ze strany na stranu), ■ motoriku (pohyby těla a končetin jsou vláčné, trhané, prudké), ■ gestikulaci (řidič rozhazuje agresivně rukama, třes rukou). ■ ■ ■ ■

Policista dále vnímá verbální komunikaci řidiče: zda málo pohotově reaguje na otázky kladené policistou, zda je řeč normální nebo nesouvislá, špatná artikulace, zda je řidič mnohomluvný – „trysk slov“ (typické pro užití metamfetaminu), zadrhávání, koktání, mumlání.

Viz Článek 22 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. 81 Viz ust. § 42 odst. 6 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, v platném znění. 82 Srov. FILÁK Antonín a kol. Zákon o Policii České republiky s komentářem. Praha: Police History, 2009, s. 136. ISBN 978-80-86477-49-7. 80

74


■ ■ ■ ■

■

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Dále policista u řidiče sleduje celkové chování a náladu: zda má řidič náladu depresivní, nebo naopak euforickou, zda má chování labilní, nepřiměřené dané situaci, apatické, hyperaktivní, zmatečné, unavené, nervózní, zda je zdvořilý, agresivní, neklidný, nepřiměřeně veselý, podrážděný, ustrašený, panický, pocit všemocnosti. Policista dále na řidiči pozoruje celkový vzhled, oblečení a také obličej: velikost zornic v oku s velkou jistotou odhalí, jestli je řidič pod vlivem OPL (značně rozšířené – amfetaminy, MDMA, pervitin, naproti tomu značně zúžené jsou typické pro intoxikaci opiáty, heroinem), zarudlé oči (marihuana, alkohol), zápach po spáleném listí (marihuana), zápach po chemikáliích (metamfetamin), zanedbaný vzhled, špinavé oblečení, viditelné vpichy po intravenózní aplikaci drog, sekrety vytékající z nosní dutiny, nápadně vychrtlé tělo, vředy v obličeji, vyrážka, silné akné.

Všechny výše uvedené příznaky mohou, zejména při kumulaci některých z nich, dát policistovi takové informace, díky nimž může učinit závěr, že řidič je pravděpodobně pod vlivem návykové látky. Policisté by měli mít znalosti, které znaky se vylučují a které nikoliv při rozpoznávání ovlivnění konkrétní návykovou látkou. Například problémový uživatel intoxikovaný heroinem bude vychrtlý, apatický, bude mít setřelou řeč, bude mumlat, špatně vnímat policistovy pokyny, bude mít zúžené zornice. Naproti tomu uživatel intoxikovaný metamfetaminem bude neklidný, bude rozhazovat rukama, bude mít rozšířené zornice, bude překotně mluvit, doslova nepustí policistu ke slovu, může být až agresivní.

4.1.3 Komunikace s řidičem pod vlivem drog Při bezproblémové komunikaci dochází k tomu, že obě dvě strany chtějí, aby komunikace vedla k efektivní výměně informací bez toho, aby došlo ke konfliktu. Jsou k tomu motivované a obě dvě strany se toho takto snaží docílit. Problém nastává ve chvíli, když je na druhé straně tzv. problémový jedinec. Problémovým jedincem může být právě kontrolovaný řidič, který je pod vlivem alkoholu nebo drog. Na průběh komunikace mají vliv obě dvě strany. Pokud druhá strana není nastavená na spolupráci, ještě to nutně neznamená, že dojde k nevyřešení 75


problému nebo konfliktu, že je komunikace úplně ztracená. Je nutné uvažovat, jak bychom komunikační situaci mohli ovlivnit, snažit se víc přemýšlet, kdo stojí na druhé straně, jaký ten člověk je, jak myslí, předjímat s ohledem na informace, které o něm máme nebo se je domníváme, jak by mohl reagovat, a tomu přizpůsobit naši komunikační strategii. Co se týká tzv. řeči těla u uživatelů návykových látek, lze konstatovat, že je to složité, a to jak na straně naší, tak protistrany. Na různé standardní, normální signály totiž může člověk pod vlivem OPL zareagovat zcela jinak, než jsme zvyklí, proto je třeba být zvýšeně pozorný a opatrný. Na straně jedince pod vlivem návykové látky je třeba si projevů neverbální komunikace všímat, ale také přemýšlet o tom, že je to člověk pod vlivem psychoaktivní látky čili některé projevy mohou znamenat úplně něco jiného, než jsme zvyklí. Faktorů majících vliv na komunikaci, zejména na zdárný výsledek komunikační situace, je mnoho, uvádím jich pět, podle názoru policejního psychologa83 nejdůležitějších. Komunikaci významně ovlivňuje sociální situace, tím je myšleno prostředí, kde se komunikace odehrává, a společenské role účastníků komunikace (pro příklad si představme, jak se liší komunikace mezi policistou v uniformě a problémovým uživatelem OPL v parku, jak je jiná komunikace při vyřizování přestupku na přestupkové komisi obecního úřadu mezi úřednicí a občanem, který je řešen pro drogový přestupek, a jak jiná je komunikace mezi učitelem na základní škole a rodičem žáka, u kterého je podezření na užívání drog). Pro dobrý výsledek komunikace je třeba někdy přizpůsobit způsob komunikace, tedy především volbu slov, tzv. žargon, druhé straně. Například si představme člověka z univerzitních kruhů, intelektuála, zvyklého hovořit v cizích termínech a složitých větných konstrukcích, jak se snaží domluvit s problémovým uživatelem OPL, třeba ohledně toho, jak se dostat na nádraží anebo co si myslí o účincích THC. Dále velkou roli hraje psychický stav účastníků komunikace, jedná se zde především o náladu, emoce. Není nic překvapivého, že s člověkem v dobré náladě bývá komunikace méně konfliktní a příjemnější než s člověkem v náladě špatné. Alespoň většinou, nemusí to samozřejmě platit ve všech případech. Významným faktorem je dále kognice. Sem patří kvalita paměti, myšlení, pozornosti. A snad nejdůležitější faktor ovlivňující komunikaci a tím je motivace ke komunikaci. Tzn. za jakým účelem, kvůli jakému účinku spolu lidé komunikaci vedou. Někdo, komu je zcela jedno, co si o něm druhý pomyslí, a kdo nemá zájem o sobě sdělovat další informace, například z důvodu obavy z případného postihu, ten jistě pro policistu nebude jednoduchým komunikačním partnerem.

Srov. JUNGWIRTOVÁ, Jana. Komunikace s uživatelem omamných a psychotropních látek. Bulletin NPC. 2013, (2). ISSN 1211-8834.

83

76


Psychoaktivní látky je možné dělit podle několika různých hledisek. Nepraktičtější a nejjednodušší dělení je podle jejich účinku, tedy na tlumivé látky, budivé látky a látky halucinogenní. Zjistit, zda ten, kdo s námi komunikuje, je uživatelem OPL, není vždy jednoduché. U občasných uživatelů OPL to ani, pokud nejsou akutně intoxikování, nepoznáme. U problémových uživatelů drog se tato skutečnost dá zjistit rychleji. V takové situaci bývají přítomné jasné signály, jako špatná pleť (hnisavé vpichy) nebo výrazný pach chemikálií (u uživatelů pervitinu). Je důležité vnímat nejen, co vidím, ale také, co cítím. A to doslova. Zejména uživatelé těkavých látek, jak bylo již uvedeno, doslova čpí těmito látkami, stejně tak uživatelé konopných látek čpí po spáleném listí.

Signály, které svědčí o užití drogy Při jednání s těmito jedinci hledáme odpověď na otázky: Chová se jedinec přiměřeně, nebo nepřiměřeně dané situaci? Vypadá celkově dezorientovaně? Jde spíše do aktivity (je vybuzený), nebo spíše do pasivity (je utlumený)? Je mu dobře, nebo špatně? Chová se agresivně? Z toho vychází čtyři typy situací:84 ■ Je utlumený, ale není agresivní. V takovém případě je nutné postupovat direktivně, ale pozor na možnou rychlou změnu chování na straně druhé. Lidé pod hypnotiky a opiáty mají snížený práh bolesti. Policisté při zákrocích používají různé hmaty a chvaty, často na principu páky. U jedince, který je silně utlumen, nelze očekávat reakce normálního zdravého člověka, tedy na některé pákové techniky nemusí vůbec reagovat a může dojít k nechtěnému ublížení na zdraví (například vykloubení ramene). ■ Je vybuzený a může být i agresivní. Tady platí, že jedinec může být nebezpečný a nevypočitatelný. Uživatelé pervitinu bývají hubení, zdá se, že nemohou mít skoro žádnou sílu. Tím, že jsou nabuzeni drogou, mívají ale naopak často sílu obrovskou a pro jejich zvládnutí je potřeba někdy i dvojnásobný počet lidí. ■ Je dezorientovaný. Na místě jsou otázky: Vidí, slyší něco jiného než vy? Jak je orientovaný v čase, v místě? Může to být jedinec s rozvinutou toxickou psychózou, může se jednat o člověka akutně intoxikovaného halucinogeny. V každém případě je tento člověk nevypočitatelný, může být nebezpečný sobě anebo okolí a je na místě zvážit zavolání RZS a převoz na psychiatrii. Opatrně se stísněnými a uzavřenými prostory, kde může dojít k agresi jako reakci na ohrožení. Srov. JUNGWIRTOVÁ, Jana. Komunikace s uživatelem omamných a psychotropních látek. Bulletin NPC. 2013, (2). s. 29. ISSN 1211-8834.

84

77

místě zvážit zavolání RZS a převoz na psychiatrii. Opatrně se stísněnými a uzavřenými prostory, kde může dojít k agresi jako reakci na ohrožení. 

POSTUPU POLICIE Upadá do bezvědomí. Je METODIKA možné, že se náhle probere a pak může být agresivní.

také do možné, že vůbec není pod vlivem Možná to nemocný člověk a ■ Je Upadá bezvědomí. Je možné, že se náhledrog. probere a pakje může být agresivní.

Je také možné, že vůbecV není podpřípadě vlivem je drog. Možná nemocný člověk a potřebuje první pomoc. každém třeba dbát je natovlastní bezpečnost a potřebuje první pomoc. V každém případě je třeba dbát na vlastní bezpečnost a uvažovat o zavolání RZS.

uvažovat o zavolání RZS.

Obr. 11 – rozdílvevevelikosti velikosti očních zornic po požití Obr. 11 – rozdíl očních zornic po požití drogdrog

zornice zornicezazanormálních normálníchpodmínek podmínek

zornice po požití stimulancií zornice po požití stimulancií

zornice po požití opiátů

zornice po požití opiátů

Jak jednat s intoxikovaným řidičem

Jak jednat s intoxikovaným řidičem

Pro policisty platí takticky uvažovat nejdříve, psychologicky později. Pozor na Pro policisty platí takticky uvažovat nejdříve, psychologicky později. Pozor na agresi! agresi! Útoku vždy něco předchází – neklid, nervozita, neverbální projevy. Verbální Útoku vždy něco předchází – neklid, nervozita, neverbální projevy.nezvyklé Verbální přibliagrese – agrese – nadávky. Agrese vůči předmětům. Upřený oční kontakt, žování se. Agrese Navíc přítomnost dalších Upřený lidí můžeoční agresivitu Je třeba udržovatse. nadávky. vůči předmětům. kontakt,zvýšit. nezvyklé přibližování bezpečnou vzdálenost, nejméně na natažení paže. Nechte chvíli osobu být a dejte Navíc přítomnost dalších lidí může agresivitu zvýšit. Je třeba udržovat bezpečnou si prostor na to ji pozorovat. Pohybujte se pomalu, zřetelně, avizujte, co se chystáte vzdálenost, nejméně natažení paže. Nechte osobu býtvarování. a dejte siKomuniprostor na udělat, ať není druhá na strana překvapená náhlým chvíli pohybem bez kačně je vhodné Pohybujte hovořit klidným, hlubším, tišším hlasem. hlasitý projev s ná- ať to ji pozorovat. se pomalu, zřetelně, avizujte,Příliš co se chystáte udělat, dechem agrese z naší strany není vhodný. Slovní sdělení by mělo být jednoduché, není druhá strana překvapená náhlým pohybem bez varování. Komunikačně je srozumitelné a jednoznačné. Někdy je příliš mnoho slov na škodu. Dotyčného je vhodné oslovit hovořit jménem klidným,nebo hlubším, hlasitýa znaků projev opovržení. s nádechem vhodné slušnětišším jinou hlasem. formou, Příliš bez tykání agrese z tím našímůžeme strany vyprovokovat není vhodný.agresivní Slovní sdělení by mělo být Zvýšenou jednoduché, Zbytečně reakci z druhé strany. pozornost je třeba věnovat mimoslovním projevům, neverbální komunikaci, a to je srozumitelné a jednoznačné. Někdy je příliš mnoho slov na škodu. Dotyčného jak na straně naší, tak u druhého. Pozor na prudká gesta a pohyby, vyvarovat se vhodné oslovit jménem nebo slušně jinou formou, bez tykání a znaků opovržení. agresivních gest. Zbytečně tím můžeme vyprovokovat agresivní reakci z druhé strany. Zvýšenou

pozornost je třeba věnovat mimoslovním projevům, neverbální komunikaci, a to jak na straně naší, tak u druhého. Pozor na prudká gesta a pohyby, vyvarovat se agresivních gest. 78

85


4.1.4 Provedení orientační detekce na přítomnost návykové látky Policista po obligatorním provedení základní kontroly85 a po vyhodnocení shora uvedených indicií, na jejichž základě má podezření, že řidič by mohl být pod vlivem návykové látky, vyzve86 kontrolovaného řidiče, aby se podrobil kontrole, zda je, nebo není ovlivněn návykovou látkou. Výzvě pochopitelně předchází dotaz na řidiče, který se k požití alkoholu nebo jiné návykové látky může také doznat. V takovém případě doznání je třeba, aby policista zaprotokoloval druh, množství a dobu, kdy si měl řidič návykovou látku aplikovat. Řidič je povinen87 podrobit se na výzvu policisty orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu nebo orientační zkoušce na přítomnost jiné návykové látky. ■ Orientační detekční test na přítomnost alkoholu v dechu provede policista detekčním přístrojem Dräger® (analyzátor, splňující podmínky stanovené zvláštním předpisem88). I když bude výsledek pozitivní, je třeba počítat s možností, že řidič je ovlivněn kombinací alkoholu s jinými návykovými látkami. Mohlo by se totiž stát, že v případě, kdy by byla naměřená hodnota alkoholu do 1 g/kg, by řidič byl potrestán pouze za spáchání přestupku, ačkoliv vzhledem k ovlivnění i dalšími návykovými látkami se mohl dopustit trestného činu. Je proto třeba, aby policista při komunikaci s řidičem bral v úvahu i tuto možnost a soustředil se i na projevy intoxikace jinou návykovou látkou než alkohol. ■ Pokud je výsledek i opakované orientační detekční zkoušky na alkohol negativní, provede policista, pokud to uzná za vhodné, orientační detekční vyšetření, zda je řidič ovlivněn jinou návykovou látkou. Policista tuto orientační detekci provést nemusí, je-li si jist, že je řidič zjevně pod vlivem drog, a může jej rovnou vyzvat k podrobení se lékařskému vyšetření a odběru biologického materiálu. ■ Zde ale narážím na zásadní problém, kterým je důvodné podezření, že kontrolovaný řidič je pod vlivem návykové látky. Toto podezření si policista odůvodní na základě vyhodnocení informací, které jsou uvedeny výše, tzn. na základě vizuálního vzhledu řidiče, jeho chování, postoje, řeči, očních zornic atd. Stále se však jedná o policistovo subjektivní vnímání osoby řidiče se všemi negativy jako

Viz Článek 17 v Závazném pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. 86 Viz ust. § 16 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů. 87 Viz ust. § 5 odst. 1 písm. f, g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 88 Viz vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění vyhlášky č. 65/2006 Sb. 85

79


■

■

■

■

■

zkreslení celé situace, neurčité popsání stavu řidiče, špatné vyjadřovací a popisovací schopnosti policisty atd. „Pro objektivní posouzení situace, respektive stavu řidiče, by mohl policista provést nyní psychomotorický test.“89 Tento test by spočíval v provedení několika jednoduchých cviků řidičem, odpovědi na pár základních otázek, provedení jednoduchých početních úloh. Po vyhodnocení jednoduchého psychomotorického testu by si dokázal policista i v podmínkách „na ulici“ učinit objektivní, jeho subjektivním vnímáním nezkreslený, závěr, zda je řidič ovlivněn návykovou látkou, či nikoliv. Závěr by pak byl dostatečně odůvodněn tímto testem a v neposlední řadě psychomotorický test, respektive jeho výsledky, by sloužil jako důkazní prostředek pro případné trestní nebo správní řízení. Pro orientační detekci ke zjištění přítomnosti návykové látky v organismu se v policejní praxi používají testery DrugWipe 5S, které fungují na principu jednoduchých imunologických testů. Tyto testery jsou schopny detekovat přítomnost nejčastěji zneužívaných látek na české drogové scéně. Nikoliv však veškerých! A to je třeba mít na paměti. Pokud vykazuje řidič známky intoxikace návykovou látkou a jak test na přítomnost alkoholu, tak orientační test na přítomnost drog vyšly s negativním výsledkem, neznamená to, že řidič není pod vlivem žádné návykové látky. Tester nemusí obsahovat reagenty na bílkoviny obsahující jinou skupinu metabolitů návykových látek, a tak například dyethylamid kyseliny lysergové (LSD) neodhalí. K chybám detekce také může dojít při nesprávném použití testeru, respektive při detekci v těch tělních tekutinách, kde se již metabolity nenacházejí v takové koncentraci, aby mohly být detekovány. K této situaci může dojít například u orientační detekce metabolitu THC (marihuana). Ve slinách je metabolit detekovatelný krátkou dobu, poté se lépe detekuje už jen z potu. Takže orientačně detekční testování není dogma! Jedná se pouze o podporu hodnoticího úsudku policisty, zda je řidič, s nímž jedná, pod vlivem drog a zda jej má vyzvat k lékařskému vyšetření a odběru biologického materiálu. Posloupností, kdy policista nejdříve vyloučí přítomnost alkoholu v dechu, pak provede psychomotoricky test a až nakonec provede orientačně detekční test, ušetří policii také finanční prostředky. Cena hygienického jednorázového náustku na přístroj Dräger® se pohybuje okolo 2 Kč/kus, cena provedeného psychomotorického testu je 0,15 hod. práce policisty, ale orientační detekční tester DrugWipe 5S stojí více než 500 Kč/kus.

To zatím platná právní úprava neumožňuje, probíhá však iniciativa, aby zákonodárci oprávnění policie provádět psychomotorické testy pro zjišťování ovlivnění návykovými látkami u řidičů uvedli do příslušných právních norem.

89

80

METODIKA POSTUPU POLICIE ■

■

■

Dále sepíše policista úřední záznam90 o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před jízdou anebo během ní. Tento záznam může napsat na místě kontroly, jsou-li k tomu dány vhodné podmínky (například policejní vozidlo s psacím stolkem – „minivan“, používaný při zabezpečení dopravně bezpečnostních akcí nebo při šetření dopravních nehod). Nejsou-li dány podmínky, sepíše jej policista na služebně. Tento záznam nenahrazuje záznam o provedení psychomotorického testu (který v současnosti ještě nemá oporu v zákoně), nicméně je určitým vodítkem pro vyšetřovatele a znalce z oboru lékařství, odvětví psychiatrie k tomu, aby si udělali přehled o stavu řidiče v době kontroly. Ačkoliv je řidič povinen podrobit se výzvě k provedení orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky a následně lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve a moče,91 ne vždy této výzvy uposlechne. Hledí se pak na něj, jako kdyby řídil pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.92 To však platí jen v případě postihu za přestupek.93 V případě postihu za trestný čin je toto ovlivnění, respektive stav vylučující řídit vozidlo, způsobený návykovou látkou, nutné dokázat. Při zjištění dopravního přestupku nebo trestného činu spáchaného pod vlivem alkoholu policista postupuje podle právních předpisů94 a zakáže řidiči další jízdu,95 případně v další jízdě řidiči zabrání. K zabránění odjezdu vozidla je policista oprávněn využít technické prostředky nebo odtažení vozidla.

Tiskopis Úředního záznamu je uveden jako příloha č. 2 k Závaznému pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. 91 Viz ust. § 16 odst. 2, 3 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v platném znění. 92 Viz ust. § 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v platném znění. 93 Viz § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 94 Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, v platném znění. 95 Viz ust. § 124 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 90

81


4.1.5 Lékařské vyšetření Po provedení orientační dechové zkoušky, psychomotorického testu96 a orientační detekce na přítomnost nealkoholových návykových látek převezou policisté řidiče podezřelého z ovlivnění návykovou látkou do zdravotnického zařízení, které je odborně a provozně způsobilé provést vyšetření. Poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý je povinen poskytnout potřebnou pomoc provedením odběru biologického materiálu.97 Doba, po kterou lze detekovat drogu v krvi, je omezená, a proto musí policisté, pokud chtějí, aby výsledek vyšetření a odebraný materiál byly použitelné jako důkazy usvědčující řidiče z intoxikace návykovou látkou, jednat rychle. ■ Ve zdravotnickém zařízení, kde zdravotnický personál odebere řidiči materiál vhodný k toxikologickému zkoumání (krev, moč), provede lékař také vyšetření řidiče a sepíše o tom záznam. Je nutné, aby vyšetření bylo jednak objektivní, ale hlavně přesné. K tomu, aby lékař zachytil všechny body nutné k vyšetření, slouží protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou.98 Protokol dále vyplňuje i toxikologická laboratoř, kde jsou odebrané vzorky zkoumány. ■ Stejně tak objektivní a přesné musí být hodnocení stavu řidiče policistou. Například z praxe státních zástupců vyplývá, že právě tato svědectví v podobě úředního záznamu policisty a zprávě o provedeném lékařském vyšetření mají mnohdy rozhodující úlohu v případech, kdy toxikolog nalezl ve vzorcích hraniční hodnotu koncentrace drogy v krvi a znalec v oboru lékařství odvětví psychiatrie určil míru ovlivnění touto koncentrací návykové látky v krvi jako sporné. ■ Dopravu do lékařského zařízení zajišťuje žadatel, tzn. v našem případě Policie ČR. ■ Poskytovatel zdravotních služeb je povinen sdělit výsledky vyšetření policistům na základě jejich žádosti. ■ Vyšetření biologického materiálu a dopravu do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky než alkoholu, vyšetřovaná osoba. Neprokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, náklady nese osoba, která k vyšetření vyzvala, tzn. Policie ČR. Zde jej však uvádím podmíněně za předpokladu, že oprávnění jeho provedení bude mít oporu v zákoně. 97 Viz ust. § 16 odst. 5, 6 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, v platném znění. 98 Tiskopis protokolu je uveden jako příloha č. 3 k Závaznému pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. 96

82


Výše uvedený postup také upravuje Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, ve znění změn a doplňků. Konkrétně v hlavě druhé, článek 61 až 66, kde je uvedeno: „V rámci silniční kontroly je policista oprávněn vyzvat řidiče, aby se podrobil orientačnímu vyšetření, zda neřídí vozidlo pod vlivem jiných návykových látek.99 K orientačnímu vyšetření přistoupí policista po nabytí podezření, že řidič požil jiné návykové látky. Policista provede orientační vyšetření biologického materiálu odebraného kontrolované osobě s využitím dostupných pomůcek nebo prostředků k tomuto účelu určených, přičemž postupuje dle návodu výrobce. Policista nemusí provést orientační vyšetření v případě, že z chování a vystupování kontrolované osoby jednoznačně vyplývá podezření na ovlivnění návykovou látkou a požití alkoholu bylo dechovou zkouškou vyloučeno. Podezření policista získává z chování a vystupování kontrolované osoby. Za tímto účelem se policista zaměří na chování řidiče již při vystupování z vozidla. Pozornost věnuje zejména jistotě jeho postoje nebo chůze, způsobům chování (nepřirozená veselost, rozjařenost, koordinace pohybů, zmatečnost, roztřesenost, zasněnost, neklid, agresivní chování), tělesným příznakům (pocení, pot páchnoucí po spáleném listí či trávě, zarudlé oči, barva kůže, vyrážky v okolí úst a nosu), přiměřenosti oblečení s přihlédnutím k aktuálním klimatickým podmínkám v době kontroly, stopám chemikálií na rukou či oděvu a způsobu projevu. Dále se zaměří na oči řidiče (zejména na chování jeho zornic ve vztahu na změnu světla). V rámci kontroly předložených dokladů uskutečňuje s kontrolovanou osobou nenásilný rozhovor s cílem ověřit jeho hlasový projev, například otázkami, odkud a kam jede. Na závěr provede vizuální kontrolu vnitřku vozidla. Zjistí-li policista ve vozidle přítomnost návykových látek nebo pomůcek k jejich aplikaci, postupuje podle interního aktu řízení. V případě, že výsledek orientačního vyšetření je pozitivní, nebo v případě, že z chování a vystupování kontrolované osoby jednoznačně vyplývá podezření na ovlivnění návykovou látkou a požití alkoholu bylo dechovou zkouškou vyloučeno, policista vyzve řidiče k odbornému lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu (dále jen lékařské ‚vyšetření‘). Lékařské vyšetření je prováděno ve zdravotnickém zařízení k tomu odborně a provozně způsobilém. Policista vyplní ‚Protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou (NL)‘. V rámci odborného lékařského vyšetření zajistí policista

99

Viz ust. § 124 odst. 9 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 83


odběr vzorku moče i odběr vzorku krve. Uvedený postup je důležitý k určování ovlivnění návykovou látkou. Orgán policie doručí na odborné zdravotnické zařízení odebrané biologické materiály, kde je provedeno prvotní zjištění z moče a krevní vzorek uschován pro případnou potřebu znaleckého zkoumání. S osobou, u níž byl zjištěn pozitivní výsledek orientačního vyšetření, jedná policista tak, aby nezavdal příčinu ke zbytečné fyzické nebo slovní agresi ze strany kontrolované osoby, a přitom dbá vlastní bezpečnosti. V případě, že se řidič podrobil odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologických materiálů, je součástí spisové dokumentace ‚Protokol o lékařském a toxikologickém vyšetření osoby při podezření z ovlivnění návykovou látkou (NL)‘. Přistihne-li policista řidiče, který vědomě požil jinou návykovou látku před jízdou, kterou ještě nezapočal, ačkoliv ví, že bude řídit vozidlo, postupuje obdobně podle čl. 61 až 64. V Oznámení (odevzdání) přestupku (věci) uvede okolnosti nasvědčující úmyslu započít jízdu. Policista zjišťuje a postihuje, případně oznamuje i osoby, které prodaly, podaly nebo jinak umožnily požití jiné návykové látky řidiči, o němž věděly, že bude řídit vozidlo.100 K tomu policista zjišťuje i případné svědky.“

4.1.6 Postup při vyšetřování V případě podezření ze spáchání trestného činu dle ust. § 274 trestního zákoníku je nutné, aby si policista-vyšetřovatel zajistil všechny potřebné důkazy, které by řidiče ze spáchání tohoto trestného činu usvědčovaly. Kromě znaleckého posudku z oboru toxikologie, ve kterém je stanovena hodnota návykové látky v odebraných vzorcích krve a moči, a znaleckého posudku z oboru lékařství-psychiatrie, ve kterém na základě toxikologem stanovených hodnot usoudí, zda řidič byl v době řízení pod vlivem návykových látek a zda byl ovlivněn do té míry, že se jednalo o stav vylučující způsobilost k řízení vozidla, je nutné, aby vyšetřovatel zajistil další důkazy. Jedná se o výpověď podezřelého, ve kterém vyšetřovatel pokládá základní otázky: jaké má podezřelý zkušenosti s drogami, s jakými, co užívá, jak dlouho, jak často, co a kdy užil naposledy, v jakém množství, jakým způsobem si je aplikuje (šňupáním, kouřením, injekčně, na sliznici atd.), jaké účinky se po poslední aplikaci OPL 100

Srov. ZPPP č. 160/2009 Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, ve znění změn a doplňků. 84


dostavily a za jak dlouho po aplikaci, zda látka na něj ještě působí a jak, jaké mívá stavy po odeznění účinků (abstinenční příznaky), zda se cítil v době řízení pod vlivem účinků drogy, zda i v době výslechu vnímá účinky drogy anebo abstinenční příznaky, zda se cítí být závislý na drogách, zda se léčil ze závislosti na OPL, zda a jaké má zdravotní potíže související s užíváním OPL. Dále se jej dotazuje na doplňující otázky, které souvisí s obstaráváním OPL. Tyto otázky nesouvisí přímo s trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky, ze kterého je řidič podezřelý, nicméně jsou to otázky, které mohou vést k odhalení jiné trestné činnosti, spočívající zejména ve výrobě a distribuci OPL. Jsou to otázky typu: jak a kde si drogy obstaral (od koho), jaké množství drogy koupil (váhově), za jakou částku, kolikrát a za jaké období, kdo další si drogy od stejného dodavatele kupoval (kontakty), jak se s dodavatelem poznal (zprostředkovatel – veškeré kontakty, telefony, vozidla, místa, objekty atd.), jak moc dobře se s dodavatelem zná (jména, přezdívky, věk, adresy, telefonní a jiné kontakty – Facebook, e-mail, Skype, společné zájmy, koníčky, kontaktní místa), zda zná dodavatel jeho věk (znají se z ulice, ze školy, zájmových aktivit, zda sdělil dodavateli svůj věk atd.), viděl u dodavatele nějaké drogy, v jakém množství, zda ví, odkud měl drogy dodavatel, zda ví, jestli dodavatel sám bere drogy, jaké, viděl ho drogy brát (způsob aplikace), byl s dodavatelem někde drogy nakupovat (místo, čas, četnost, osoby), další informace, které vyjdou najevo (například výrobce drog, nechť přesně popíše suroviny, dávkování a postup výroby OPL), zjištění další trestné činnosti apod. Na výše uvedené otázky je podezřelého možné se dotazovat ovšem jen v případě, že je ochoten spolupracovat a vypovídat. K takové situaci dochází v praxi zpravidla zřídka. Většinou podezřelí využívají svého práva nevypovídat. K dalším důležitým důkazům, které si vyšetřovatel musí obstarat, je výpověď svědků. Jedná se především o spolujezdce, případně svědky řidičovy aplikace drogy. Tyto svědky je třeba vyslechnout ve smyslu § 97 a § 101 trestního řádu nebo § 158 odst. 6 trestního řádu, obzvláště aby podrobně a důsledně popsali, čeho si vlastním pozorováním všimli u řidiče, jeho chování, jednání, vystupování, projevů, řidičských schopností, jeho nálady, stavu očních zornic a spojivek, reakcí, pohybů, co svědkům, odlišně od zakročujících policistů, podezřelý říkal o drogách při samotné kontrole atd. V neposlední řadě vyslechne vyšetřovatel jako svědky zakročující policisty, kdy se mohou opřít o úřední záznam101 o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové před jízdou anebo během jízdy. Tento záznam může napsat na místě kontroly. 101

Viz Příloha č. 2 k Závaznému pokynu policejního prezidenta č. 160/2009, ve znění pozdějších oprav, kterým se upravuje postup policie na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. 85


Výše uvedené výpovědi svědků, policistů, úřední záznam o kontrole řidiče spolu s protokolem o lékařském vyšetření a s biologickým materiálem zašle následně vyšetřovatel do akreditované toxikologické laboratoře, případně na Ústav soudního lékařství (toxikologie) s žádostí o zjištění přítomnosti OPL v moči. Dále doporučuji telefonicky kontaktovat znalce toxikologa za účelem konzultace vyhotovení opatření dle § 105/1 trestního řádu (znalec policistovi sdělí přítomnost konkrétní OPL, která byla zjištěna v moči, a předběžně rozsah) a podle vyjádření znalce zaslat předmětné opatření dle § 105/1 trestního řádu již jen ve vztahu ke konkrétní látce, jejíž přítomnost byla zjištěna ve vzorku moči, s těmito otázkami: ■ Uveďte, zda a jaké OPL zjištěné z laboratorního vyšetření (doplnit číslo laboratorního vyšetření), uskutečněného dne (doplnit datum vyšetření moče), se nacházejí v krevním vzorku, stanovte hodnotu těchto látek, respektive jejich množství v krvi. Na základě hodnot stanovených znalcem-toxikologem je vyšetřovatel spolu s výpověďmi svědků, policistů, úředním záznamem o kontrole řidiče a s protokolem o lékařském vyšetření zašle znalci z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, kterému položí otázky: ■ Určete, jaký vliv mělo toto množství OPL na schopnost řidiče řídit motorové vozidlo, určete míru ovlivnění řidiče v době řízení motorového vozidla, to znamená, zdali byl v danou dobu k řízení motorového vozidla způsobilý, či nikoli. Po zajištění důkazů, zejména výslechu podezřelého, svědků, zakročujících policistů, záznamu o zjištěných skutečnostech, toxikologického vyšetření, znaleckého posudku z oboru lékařství, odvětví psychiatrie a opisu RT [prověření ust. § 274 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku] a po vyhodnocení důkazní situace z hlediska hrozby trestu, konzultuje s dozorujícím státním zástupcem postup dle § 179a trestního řádu (věc stihnout vyřešit ve zkráceném přípravném řízení).

4.1.7 Dopravní nehody a jejich vyšetřování Dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.102 102

Viz ust. § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 86


Důležitou činnost služby dopravní policie představuje zjišťování, šetření, odhalování a dokumentování přestupků a trestných činů, ke kterým došlo při dopravní nehodě. Šetření dopravních nehod je činnost spočívající ve zjišťování, odhalování a dokumentování přestupků nebo trestných činů spáchaných porušením právního předpisu v souvislosti s dopravní nehodou. Šetřením dopravních nehod je pověřena výjezdová služba, která získává základní údaje o příčinách vzniku dopravní nehody, průběhu nehodového děje, následcích dopravní nehody a provádí ohledání a další prvotní, neodkladné a neopakovatelné úkony. Pro zpracování spisové dokumentace k dopravním nehodám je využíván informační systém zpracování a evidence dopravních nehod, zkráceně Lotus Notes.103 Všechny dopravní nehody šetřené policií jsou centrálně evidované, s výjimkou dopravních nehod nepodléhajících oznamovací povinnosti, při kterých policisté poučí účastníky o povinnosti sepsat záznam o dopravní nehodě (tzv. euroformulář), případně jim pomohou formulář vyplnit, zpravidla v blokovém řízení vyřeší na místě proti právní jednání některého z účastníků a na zadní stranu záznamu o dopravní nehodě vyznačí vylepením či prostřednictvím razítka způsob vyřešení přestupku. Proti takto vyřešenému přestupku se již nelze odvolat. Po příjezdu na místo dopravní nehody je zásadní dbát vlastní bezpečnosti, proto policisté musí mít vždy reflexní oděv a neméně důležitá je orientace na místě. Mezi prvotní a neodkladná opatření prováděná na místě dopravní nehody patří: ■ poskytnutí první pomoci a zajištění zdravotnického ošetření zraněným osobám, odstranění hrozícího nebezpečí, například překážek na vozovce, rozlití hořlavých látek apod., ■ předání informací operačnímu středisku, a tedy všem subjektům Integrovaného záchranného systému, ■ označení místa dopravní nehody, ■ uzavření místa spojené se zajištěním stop, důkazů před poškozením či zničením, pátrání po horké stopě v případě, že pachatel utekl či ujel, ■ spolupráce s centrálně řízeným silničním provozem, ■ zjištění totožnosti účastníků dopravní nehody, obnovení provozu, dále provedení lustrace zúčastněných vozidel, účastníků a jejich dokladů v informačních systémech PATRMV, PATROS, SIS, e-ASF, OPATŘENÍ, ■ zabezpečení nebo zajištění vozidla, nákladu nebo jiných věcí, o které se nemůže účastník dopravní nehody postarat, včetně vyhotovení seznamu těchto věcí.

103

Srov. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 192/2002, kterým se upravuje postup příslušníků Policie ČR při provozování a využívání „Informačního systému zpracování a evidence dopravních nehod“ v prostředí Lotus Notes. 87


Po provedení výše uvedených prvotních a neodkladných úkonů následuje ohledání místa dopravní nehody, spočívající ve zjištění a zajištění důkazů a skutečností rozhodných pro posouzení příčin, podmínek a okolností dopravní nehody, spojené se zjištěním porušení pravidel silničního provozu na pozemních komunikacích jeho jednotlivými účastníky. Předmětem ohledání je místo dopravní nehody, zúčastněné osoby, věci a vozidla. Za účelem řádného objasnění dopravní nehody policisté věnují pozornost zejména dopravní situaci na místě dopravní nehody, způsobu řízení provozu, povrchu, stavu a povaze vozovky, okolí místa dopravní nehody, výhledovým poměrům, umístění dopravních značek a zařízení, jejich viditelnosti, maximální povolené rychlosti atd. Pro zjištění příčin je nutné zajistit i další důležitá fakta spočívající v zajištění stop na vozovce (smykové, třecí, vrypy apod.) a okolí, na vozidlech v konečném postavení, provozních kapalinách, osobách, nákladu, předmětech, usmrcených osobách, zjištění technického stavu vozidel a v neposlední řadě i povětrnostní podmínky, viditelnost, denní, noční doba, oslnění, vítr, déšť, sněžení atd. Po předchozí výzvě104 provedou policisté na místě nehody orientační vyšetření spočívající v dechové zkoušce ke zjištění, zda účastníci dopravní nehody podezřelí z přestupku nebo trestného činu spáchaného v souvislosti s touto nehodou nejsou ovlivněni alkoholem. Orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedou analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené právním předpisem,105 odborné lékařské vyšetření se neprovádí. Dále po předchozí výzvě provedou zajištění odborného lékařského vyšetření, zejména odběru vzorků biologických materiálů,106 v případě podezření, že účastníci dopravní nehody jsou ovlivněni jinou návykovou látkou než alkoholem. V případě odmítnutí výzvy policista učiní záznam do „Protokolu o nehodě v silničním provozu“ části III. „Učiněná opatření”. Značný význam představuje i zjištění stavu účastníků dopravní nehody. Mimo výše uvedené zjišťování ovlivnění alkoholem či návykovými látkami tvoří důležitý zdroj informace o únavě, zdravotních potížích, užívání léků, zranění apod. Pokud dojde při dopravní nehodě k usmrcení, k ohledání musí být vždy přivolán lékař. Ohledání místa dopravní nehody obligatorně tvoří náčrtek, plánek, fotodokumentace a protokol o ohledání místa dopravní nehody. Mimo uvedené dopravní nehody Viz ust. § 5 odst. 1 písm. f, g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 105 Viz vyhláška č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů. 106 Viz ust. § 114 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, a ust. § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů. 104

88


šetří policisté dopravní nehody, při nichž je podezření, že vznikly v důsledku technické závady, střety vozidel se zvěří a škodní události, při nichž došlo ke vzniku hmotné škody nezaviněným jednáním účastníků silničního provozu. Moderní přístupy v práci policie by měly vést k účinné eliminaci tohoto celospolečenského problému spočívajícího ve zvýšeném výskytu řidičů jezdících pod vlivem návykových látek, zejména těch nelegálních. Zde uvedená metodika reflektuje na všechny skutečnosti a poznatky a využívá moderních postupů v systému činnosti policie, využívá aktuální poznatky na poli screeningu návykových látek, stejně tak reflektuje nejnovější poznatky z oborů toxikologie, psychiatrie a psychologie. Navržené metodické postupy pro práci policie k odhalování, dokumentaci a vyšetřování protiprávního jednání (trestný čin i přestupek) v silniční dopravě tak směřují k zefektivnění práce policie v této oblasti.

89

5

DETEKCE NÁVYKOVÝCH LÁTEK

5.1

Působení drog v organismu

Z hlediska komplexnosti této práce je nutné definovat některé základy farmakologie, anatomie a fyziologie, které do značné míry určují osud drog v lidském organismu, tj. jejich absorpce, distribuce a eliminace, vedle popisu obecných principů metabolismu, biotransformaci konkrétních drog a farmakologických aktivit konkrétních látek a jejich metabolitů. Charakter intoxikace drogou je určen farmakodynamikou (jak působí látka na organismus) a farmakokinetikou (jak působí organismus na látku). Základní procesy, které řídí transport a distribuci drog v organismu, pronikání membránami, vazbu na plazmatické proteiny, rozdělování do tkání, ovlivňují celkové chování molekul drog v organismu a mohou být rozděleny do třech fází: ■ Absorpce z místa aplikace. ■ Distribuce v organismu. ■ Metabolismus a eliminace. Počátek, trvání a intenzita působení drogy po aplikaci je dána rychlostí, s jakou droga dosáhne cílového místa akce, a koncentrací drogy na receptoru. Po nitrožilní aplikaci drogy je dosažena téměř okamžitě maximální krevní koncentrace a plazmatická koncentrace rychle klesá, protože řídící je proces distribuce. Následuje pomalejší pokles v eliminační fázi. Po perorální aplikaci se plazmatická koncentrace během absorpce postupně zvyšuje a potom klesá, když se řídícím procesem stává eliminace. Aby nastal účinek, musí se droga dostat do krevní cirkulace a k cílovému orgánu. S výjimkou nitrožilní aplikace je prvním procesem absorpce buď zažívací ústrojí, nebo z plic či povrchu kůže. Způsob aplikace významně ovlivňuje rychlost a rozsah absorpce. Například absorpce dávky ústy bývá relativně pomalá a neúplná, zatímco absorpce plícemi bývá velmi rychlá, i když také neúplná. Složitější je z hlediska toxikologického vstřebávání trávicím ústrojím. Absorpce nastává podél celého trávicího ústrojí od žaludku po rektum, ale největší podíl drog je vstřebán v horní části tenkého střeva, které má dobrou peristaltiku, velký povrch, je dobře zásobeno krví a má vhodné pH pro absorpci většiny drog. Po absorpci je droga krevní cirkulací distribuována do různých míst těla. Distribuce do jednotlivých částí těla závisí na prokrvení tkání, na polaritě a velikosti molekuly drogy, na stupni ionizace drogy při konkrétním pH plazmy, na její vazbě 90


na proteiny plazmy a tkání. Tak například alkohol proniká rovnoměrně do vody v celém těle, kdežto distribuce drog silně vázaných na bílkoviny plazmy je omezena na plazmu a extracelulární tekutinu. Droga dále ovlivňuje funkce organismu specifickým způsobem. Účinek těchto látek je způsoben vazbou či působením na určitá cílová místa v organismu, například receptory, neurotransmitery, iontové kanály. Specifičnost je vzájemná, kdy určitá skupina drog působí pouze na určité cíle a individuální cíle reagují pouze na určitou třídu drog. Receptory jsou regulační proteiny reagující na působení malých molekul, které působí buď aktivačně jako agonisté, nebo opačně jako antagonisté – blokaci, kdy se vážou na receptor (kterého blokují) bez vyvolání reakce. Mnohdy droga způsobí neočekávaný vedlejší účinek, respektive neočekávanou reakci, a může vést k závažným nepředvídaným toxickým efektům.107 Eliminace drog z organismu nastává jejich metabolismem v játrech, jejich vylučováním a vylučováním jejich metabolitů ledvinami. Metabolismus a eliminace mohou probíhat i v jiných tkáních, například v plicích, vylučování může probíhat žlučí a stolicí. Schopnost organismu eliminovat drogu je někdy vyjadřována jako clearance, která se uvádí v jednotkách objem/čas (ml/min). Účinnost orgánů eliminovat drogu závisí na jejich zdravotním stavu, respektive celkovém zdravotním stavu uživatele. Tato informace (clearance) může být celkem důležitá z pohledu vyšetřování celé události. Pokud je u řidiče, který byl kontrolován policejní hlídkou (nebo byla provedena kontrola u lékaře), zjištěna hraniční koncentrace drogy v jeho organismu, může se na základě clearance určit, či spíše odhadnout, jak silně byl řidič intoxikovaný v době řízení. Tato informace však není důkazní! Jedná se pouze o podpůrnou informaci, kdy vyšetřovatel spolu s protokoly o výpovědích svědků (policistů), jak se řidič choval atp., dále s orientačním detekčním testem a dále dle stanovených hodnot toxikologem kvalifikuje řidičovo jednání (přestupek, trestný čin, žádné protiprávní jednání).

5.2

Vzorek biologického materiálu vhodný k detekci

Informace o konzumaci drog vyšetřovanou osobou mohou být získány chemicko-toxikologickým vyšetřením odebraných biologických materiálů různého typu. Kritická je volba, jaký biologický vzorek je účelné v dané situaci zkoumat. Faktory, které ovlivňují transport a setrvání drog v metabolické formě v jednotlivých částech těla a následně možnost jejich spolehlivé detekce, jsou: 107

Zdroj: BALÍKOVÁ, Marie. Forenzní a klinická toxikologie: laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2004, 140 s. ISBN 80-7262-284-6. 91

DETEKCE NÁVYKOVÝCH LÁTEK ■ ■ ■ ■ ■

Fyzikálně-chemické vlastnosti drogy (těkavost, polarita, vazba na bílkoviny). Způsob aplikace drogy do organismu (nitrožilně, vdechnutím, polknutím). Velikost dávky, kvalita drogy (procento čistoty účinné látky). Distribuční a metabolické procesy. Doba, která uplynula mezi dávkou a odběrem vzorku.

Detekční časový interval po aplikaci, tzv. detekční okno, kdy lze drogu v jednotlivých vzorcích zachytit, se různí. Způsob aplikace a fyzikálně-chemické vlastnosti drogy určují rychlost absorpce a průchod biologickými bariérami. Distribuce do jednotlivých tkání a tekutin začíná, jakmile se droga objeví v krvi.

Krev Krev kromě okysličování organismu slouží především jako transfer pro různé látky do všech částí lidského organismu, především do mozku. Návykové látky, respektive jejich metabolity nevyjímaje. Doba, za kterou se dostanou drogy do krve, závisí na způsobu aplikace této drogy. Logicky nejrychleji se droga dostane do krevního řečiště injekční aplikací. Následuje vdechování kouře do plic a spolu s okysličováním krve v plicích se distribuují návykové látky do krve. Nejdéle se do krve dostávají návykové látky ze zažívacího traktu (než jsou látky vstřebány v žaludku a tenkém střevě) a také sublingvální108 aplikací (rozpuštění látek slinami, vyměšovanými slinnými žlázami v dutině ústní a následné vstřebání také polknutím). V krvi se návyková látka vyskytuje po celou dobu jejího aktivního účinku na lidskou psychiku.109 Pokud je tedy látka detekována v krvi (a v určité koncentraci), lze prokázat skutečnost, že osoba je pod vlivem látky. Technicky však odběr vhodného vzorku krve smí pořídit jen lékař, tudíž ve zdravotnickém zařízení. Z tohoto důvodu je krev nevhodným biologickým materiálem pro provedení orientační detekce na přítomnost návykových látek policisty v terénu. Krev je pro toxikologické zkoumání vhodný materiál, kde lze úspěšně uplatnit cílené postupy pro specifikované látky. Cílené postupy bývají citlivější, ale nejsou vhodné pro hledání neznámých látek. Pro toto zkoumání je vhodný vzorek moče, kde je koncentrace vyšší.

Sliny Sliny jsou exkretovány do dutiny ústní převážně ze tří slinných žláz, a to příušní žlázou, podčelistní a podjazykovou žlázou. Tyto sliny obsahují cca 98–99 % vody, 108 109

Rozpuštěním látky pod jazykem a následným vstřebáním. Srov. LINHART, Igor. Toxikologie: interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2012, 375 s. ISBN 978-80-7080-806-1. 92


dále elektrolyty, makropeptidy a enzymy.110 Rychlost tvorby slin stimulací ovlivňuje jejich složení, protože každá žláza je stimulována různě. Slinné žlázy jsou bohatě zásobeny krví z krčních artérií. Hladiny drog ve slinách tak odrážejí koncentraci volného podílu drog v krvi, ale korelace nemusí být vždy těsná díky vedlejším vlivům. Složení slin je méně stálé, je variabilnější v čase než složení v krvi, a to ovlivňuje přestup drog z krve. Šíře detekčního okna je podobná jako v krvi.

Moč Močí jsou z lidského organismu vylučovány škodlivé látky, toxiny a stejně tak i návykové látky a jejich metabolity. Ledviny, které odstraňují toxické látky z krevního řečiště, odstraňují i metabolity návykových látek, na které jsou biotransformací přeměněny jednotlivé návykové látky. Metabolity drog se v moči mohou vyskytovat i několik dní po intoxikaci. Problém ale nastává ve vztahu prokazování akutní intoxikace drogou. Metabolity návykových látek obsažené v moči pouze dokazují, že jedinec v nedávné minulosti drogu užil, ale nedokazují, že je ovlivněn návykovou látkou. Z pohledu důkazního prostředku proti řidiči je proto zjištění metabolitů drog v moči irelevantní. Testy na prokázání přítomnosti drog a jejich metabolitů v moči mohou být ale vhodné k tomu, aby byla prokázána drogová minulost (například při zjišťování zneužívání drog ve školách, ve věznicích či u zaměstnanců na pracovišti se zvýšeným rizikem ohrožení bezpečnosti práce). Tab. 8 – Tabulka doby detekce drog v moči DROGA

Průměrná detekční doba v moči

Alkohol (pouze pro srovnání)

3–10 hodin

Amfetamin

1–2 dny

Kokain

více než 4 dny

Heroin

1–2 dny

Metamfetamin

1–2+ dny

Extáze

1–2+ dny

Marihuana (metabolity THC) 1 joint

více než 2 týdny

1 joint 3x týdně

3–4 týdny

1 joint denně

4–6 týdnů

silný, pravidelný uživatel

více než 4 týdny

Zdroj: Policie ČR 110

Srov. Balíková, Marie. Forenzní a klinická toxikologie: laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2004, 140 s. ISBN 80-7262-284-6. 93


Pot Pot může být vhodným detekčním materiálem a vzhledem k tomu, že v potu je zjišťovaná návyková látka přítomna po celou dobu, kdy se vyskytuje v krvi, je pot vhodnější než sliny, neboť u slin dochází jejich neustálým vylučováním k naředění koncentrace návykové látky v nich, a tak nemusí být látka odhalena. Pot je také vhodný pro provedení orientační detekce policistou v terénu. Při použití vhodného savého materiálu lze zachytit potřebné množství k úspěšné detekci přítomnosti aktivních metabolitů v organismu.

Vlasy Vlasy mohou být vhodným materiálem pro důkaz užívání drog v minulosti. Vlas je komplexní tkáň vyrůstající z kůže z vlasového váčku (folikulu), ve kterém jsou tvořeny zárodky vlasových buněk. Buňky v kořenech vlasů aktivně bují, kdežto ve vlasovém vláknu je zbytkový metabolismus zanedbatelný. Ve folikulech vlasů byly zjištěny enzymy, což dokazuje možnou biotransformaci drog i v těchto strukturách.111 Okolí vlasových folikulů je bohatě prokrveno. V blízkosti folikulů se nacházejí tři typy žláz (apokrinní, mazové a potní). Je několik mechanismů inkorporace drog do vlasů, a to: pasivní difúze z krevních kapilár do vlasových váčků, vylučování na povrch vlasů z potu a kožního mazu a záchyt na povrchu vlasových vláken z vnějšího prostředí. Vázaná droga do vnitřních buněčných struktur vlasu s vlasem postupně odrůstá a rozložení drogy podél délky vlasu při přibližné rychlosti růstu odráží výskyt drog v krvi v minulém čase. Tudíž detekce užívání drog prostřednictvím vlasů je vhodná pouze jako informace o drogové historii testovaného jedince, nikoliv však již pro testování akutní intoxikace drogou. Pro provedení toxikologického vyšetření na přítomnost návykových látek u řidiče je stanoven postup, při kterém musí být dodrženy některé zásady: ■ Krev je nutno odebrat co nejdříve po vzniku podezření na intoxikaci nebo po vyšetřované události. To v praxi znamená co nejdříve po kontrole řidiče policejní hlídkou či způsobení dopravní nehody. Odběru krve a moče a vyšetření osoby před odběrem krve a moče, které se provádí ve zdravotnickém zařízení, je přítomen žadatel o vyšetření, v tomto případě policista. ■ Krevní vzorek se odebírá do dvou zkumavek o obsahu přibližně osm mililitrů nebo do odběrového setu určeného pro vyšetření etylalkoholu. ■ Odběr moče se provádí v množství cca padesát mililitrů do suchých, čistých nádob. Moč se odebírá pod dohledem zdravotnického pracovníka. 111

Srov. POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1. 94


Vzorky krve a moče je nutné neprodleně dopravit do nejbližší toxikologické laboratoře tak, aby nedošlo ke změnám jejich složení (například rozkladem dokazovaných látek, hnilobou aj.). Pokud nelze vzorky neprodleně předat, musí být uchovány v chladničce při teplotě cca 4 oC. Vedle vyšetření návykových látek v krvi se ve většině případů provádí jako podpůrné vyšetření i vyšetření návykových látek v moči. Moč je vhodná jako počáteční screeningový materiál pro prvotní orientaci ve vyšetřovaném případě (uvedeno v následujících kapitolách). Po odběru vzorků na žádost policie předá lékař (zdravotník), který provedl odběr, dobře uzavřené vzorky krve a moče, společně s vyplněným a lékařem podepsaným protokolem112. Policista převzetí vzorků potvrdí svým podpisem, vyplněným svým jménem a datem převzetí a neprodleně zajistí dopravu vzorků a protokolu do příslušné toxikologické laboratoře. Identifikační údaje vyšetřované osoby vyplňuje žadatel, tedy policie. Do toxikologické laboratoře se zasílají protokoly nejméně ve dvou vyhotoveních. Toxikologická laboratoř, která provedla požadovaná vyšetření, vydá po ukončení analýzy protokol s doplněnými výsledky vyšetření žadateli (policii). Vzorky krve a moče zůstávají v laboratoři po dobu nejméně osmi týdnů.

■

■

■

■ ■ ■

5.3

Doba účinku drogy a její detekce v lidském organismu

Metamfetamin a další budivé amfetaminy Metamfetamin v organismu metabolizuje na amfetamin, který má podobné stimulační účinky jako původní droga. Biotransformací vznikají další metabolity. V pozdější eliminační fázi se v moči zvyšuje zastoupení metabolitů metamfetaminu i amfetaminu, které jsou vylučovány částečně v konjugované formě. Toxikologický důkaz metamfetaminu a jeho metabolitu amfetaminu je v krvi možný zhruba do dvaceti čtyř hodin, v moči pak dva až tři dny po poslední aplikaci. Vylučování je ovlivněno (urychleno, nebo naopak zpomaleno) pH hodnotou individuální moče. MDMA se v organismu metabolizuje analogicky jako metamfetamin N-demethylací, kdy vzniká MDA. Dochází také ke štěpení dioxymethylenového kruhu a následné konjugaci s kyselinou glukuronovou nebo sírovou. MDA vzniká v organismu i deethylací MDEA. Původní formu MDMA a metabolit MDA lze prokázat v krvi po poslední dávce zhruba do dvaceti čtyř hodin, v moči dva až tři dny, podobně jako je tomu u metamfetaminu. Vzor protokolu je uveden v příloze č. 2.

112

95


Kanabinoidy Kanabinoidy jsou bezdusíkaté fenolické lipofilní látky a v konopných produktech je jich celá řada v různém zastoupení (tetrahydrokanabinoly, kannabinol, kanabidiol, kanabivarin, kanabichromen aj.). Nejvýznamnější farmakologicky účinná látka je Δ9 – tetrahydrokanabinol (THC). V krvi se dostaví koncentrace THC asi za pět minut po vykouření běžné marihuanové cigarety, kdežto vrchol euforie se dostaví s výrazným zpožděním za dvacet až čtyřicet minut. Euforie trvá několik hodin (cca čtyři hodiny), poté následuje výrazný útlum. THC působí specificky na vazebných kanabinoidních receptorech CB. Při hledání endogenního ligandu pro CB receptory byly jako takové identifikovány některé konjugáty s kyselinou arachidonovou (například arachidonylethanolamid).113 Biotransformací vznikají v první fázi oxidativní metabolity, které ve fázi druhé vytvářejí konjugáty (glukosiduronáty), vylučovány částečně močí a částečně stolicí. Akutní konzumace kanabinoidů a stav ovlivnění se prokáže analýzou krevního vzorku a průkazem přítomnosti aktivní komponenty THC, nikoliv průkazem inaktivních metabolitů. Přítomnost aktivního THC v krvi je indikátorem stavu ovlivnění, ovšem stav ovlivnění může trvat, i když už krevní hladina THC klesla pod hranici detekovatelnosti.114 Aktivní THC lze v krvi dokázat jen krátce po dávce, při větší dávce velmi citlivou metodou asi pod dobu šesti hodin. Odběr vzorku krve a případná analýza se tedy musí provést co nejrychleji. Po jednotlivé dávce je možné THC prokazovat v moči asi tři dny, po chronické konzumaci po poslední dávce řadu týdnů až měsíců, v závislosti na citlivosti použité analytické metody.115 Kanabinoidy se při chronickém konzumu hromadí v tucích, odkud se postupně uvolňují. Proto je u chronických uživatelů kanabinoidních látek možná detekce v moči velmi dlouho po konzumaci poslední dávky. Tato skutečnost z hlediska určení míry aktuálního ovlivnění konzumenta (řidiče) touto látkou je však irelevantní.

Kokain Kokain vytváří řadu metabolitů. Aktivní metabolit nalézaný v krvi je novokain.116 Metabolity nalézané v moči jsou benzoylekgonin a methylester ekgoninu. Kokain je Srov. BALÍKOVÁ, Marie. Forenzní a klinická toxikologie: laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2004, 140 s. ISBN 80-7262-284-6. 114 Srov. POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1. 115 Srov. HIRT, Miroslav a kol. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 151 s. ISBN 978-80-247-4308-0. 116 Srov. POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1. 113

96


poměrně labilní látkou. Hydrolýzou při zpracování vzorku vzniká benzoylekgonin a také samovolným rozpadem kokainu ve skladovaném biologickém vzorku. Kokain lze detekovat v řádech hodin, v moči i dnů.

Opiáty (heroin) Heroin ve formě soli (hydrochloridu) se aplikuje intravenózně, je také možné jej šňupat nosní přepážkou. Ve formě báze jej lze na nahřáté aluminiové folii inhalovat. Denní dávka u jednotlivců se pohybuje v širokém rozmezí (miligramy až gramy) v závislosti na míře rozvinuté tolerance na tuto drogu. Aplikovaný heroin se prakticky mění postupně na morfin (zhruba po čtyřiceti minutách). Heroin je považován za transportér morfinu, je méně polární a snáze proniká lipofilními membránami do mozku. Toxikologický důkaz intoxikace jedince heroinem se opírá o nález specifického metabolitu (tj. 6-monoacetylmorfinu), který lze ovšem prokázat v závislosti na velikosti aplikovaného množství poměrně krátce, zpravidla do dvaceti čtyř hodin.117 Později se nachází jen morfin. Ten může vzniknout i z jiných opiátů (například kodein) anebo může být aplikován jako takový (pacienti s onkologickým onemocněním). Krev je vhodným materiálem pro důkaz opiátů jen několik hodin po dávce, průkaz v moči je možný dva až tři dny, opět v závislosti na aplikovaném množství a použité analytické metodě.

Solvencia (těkavé látky) Inhalované sloučeniny rychle dosahují vrcholové koncentrace ve vitálních, dobře prokrvených orgánech, v srdci a v mozku, zatímco koncentrace v tukových orgánech jsou nižší. Většina inhalovaných těkavých látek je zpětně vylučována dechem v původní formě, jen některé se částečně metabolizují v játrech a metabolity jsou buď vydýchány, nebo vyloučeny močí. Odběr vzorků pro analýzu vyžaduje pozornost s ohledem na těkavost látek. V praxi přichází nejvíce v úvahu odběr krevního vzorku. Většina těkavých látek je v krvi stabilní. Odběr by měl být proveden do skla, plasty nejsou vhodné ze dvou důvodů. Jednak se v nich analyty ztrácejí rozpouštěním a jednak některé plasty samy kontaminují vyšetřovaný vzorek uvolňovanými monomery aj. Zkumavka by měla být naplněna až po okraj. Je-li množství vzorku limitováno, měla by být použita přiměřená nádobka – zkumavka, aby byl vzduchový prostor nad vzorkem minimální. Kontejner se vzorkem musí být uzavřen těsně a uchováván a otevírán v chladu jen pro účely

Zdroj: POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1.

117

97


analýzy. Analýza moče má smysl jen tehdy, jestliže je významný podíl těkavých látek metabolizován.

Alkohol Pro úplnost je v této kapitole uveden alkohol, respektive jeho detekce v organismu. Alkohol (chemicky etylalkohol, etanol, C2H5-OH) vzniká chemickým procesem kvašením ze sacharidů. Vyšší koncentrace se dosahuje destilací. Obsah etanolu v alkoholických nápojích je v různé výši, u 12° piva činí nejméně 15,4 g absolutního etanolu na 1/2 litru, u vína 15,8 g/200 ml, u koncentrátů o obsahu etanolu 40 % je 15,8 g/50 ml. Česká republika patří dlouhodobě v celosvětovém žebříčku mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholu, respektive alkoholických nápojů. V přepočtu na 100 % to již řadu let představuje průměrnou spotřebu téměř deseti litrů na jednoho obyvatele za rok.118 Etanol je dobře rozpustný ve vodě a v tucích, prostupuje tedy snadno membrány a rychle se dostává do krevní cirkulace. Do krevního oběhu se etanol dostává trávicím traktem. Při pití se začíná vstřebávat již v ústní dutině. Vstřebávání v žaludku je závislé na jeho naplněnosti. V prázdném žaludku nedochází k promísení s potravou a etanol přichází přímo do styku s žaludeční sliznicí, přes kterou celkem rychle prochází do krevního oběhu. Tato část etanolu se tedy vyhne průchodu játry a může velmi rychle ovlivňovat CNS. Při naplněném žaludku se alkoholický nápoj částečně promísí s žaludečním obsahem a část prochází do střeva. Promísením s potravou je vstřebávání alkoholu značně zpomaleno. Převážná část požitého etanolu (až 80 %) prochází do střeva, je vstřebáván do portálního oběhu a dostává se přímo do jater. Nápoje obsahující CO2 a teplé alkoholické nápoje se vstřebávají rychleji. Do krevního oběhu se nevstřebává veškerý vypitý etanol. Je tedy nutné vždy rozlišovat mezi množstvím etanolu požitého a množstvím etanolu vstřebaného. Tento rozdíl se nazývá vstřebávací deficit etanolu a činí u koncentrátů a vína průměrně 10 %. U piva do zkonzumovaného množství 5 piv (2,5 l) činí 10 %, 6–10 piv (3–5 l) 20 % a při požití 11 piv a více až 30 %.119

Podle údajů Českého statistického úřadu za rok 2008 činila spotřeba alkoholických nápojů na 1 obyvatele České republiky za jeden rok: 183,2 l alkoholických nápojů, 10,4 l čistého alkoholu, 8,1 l 40% lihoviny, 18,5 l vína, 156,6 l piva. 119 Srov. KVAPILOVÁ, Helena a Michal DOGOŠI. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 243 s. ISBN 978-80-7380059-8. 118

98


Tab. 9 – Hodnoty alkoholu a účinky na organismus do 0,20 g/kg

Při analýze plynovou chromatografií se tato hladina považuje za neprůkaznou, bere se na zřetel možná laboratorní chyba a tzv. bezpečnostní faktor.

0,21–0,30 g/kg

Hladina není pro silniční provoz významná.

0,31–0,49 g/kg

Jedinec požil alkoholický nápoj, ale je pitím prakticky neovlivněn, nelze říci, že je podnapilý.

0,50–0,99 g/kg

Podnapilost.

0,80 g/kg a více

Řidič není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo – světový trend.

1,00–1,49 g/kg

Mírná opilost – mírné snížení soudnosti, pozornosti, zvýšená sebedůvěra, mnohomluvnost, prodloužená reakční doba a možnost nesprávného řešení situace v silniční dopravě i mimo ni.

1,50–1,99 g/kg

Střední opilost – bývají poruchy koordinace, snížená pozornost, zpomalení tělesných výkonů.

2,00–2,99 g/kg

Těžká opilost – blábolivá řeč, psychické poruchy, negativní ovlivnění tělesných pohybů až neschopnost samostatné chůze.

3,00–3,99 g/kg

Otrava alkoholem – stupor, obluzení.

4,00 a více g/kg

Smrtelná otrava alkoholem.

Zdroj: Policie ČR

Vstřebaný etanol se odbourává především v játrech. Byť jsou v tomto procesu individuální rozdíly, bylo stanoveno jisté biologické rozmezí v rychlosti poklesu koncentrace etanolu v krvi. Prakticky není spolehlivý způsob, jak tuto rychlost podstatně nebo účinně zvýšit. Metabolismus etanolu začíná okamžitě s jeho požitím. Rychlost vstřebávání etanolu je vyšší než rychlost vylučování. Proto ve „vstřebávací“ fázi jeho koncentrace v krvi stoupá.120 Po jednorázovém napití je vzestup křivky v podstatě pravidelný. Při opakovaném pití vzhled vzestupné křivky záleží nejen na množství a koncentraci alkoholického nápoje, ale i na frekvenci konzumace jednotlivých dávek. Po skončení konzumace ještě po nějakou dobu hladina etanolu v krvi stoupá. Tato doba závisí na druhu alkoholického nápoje (pivo, víno, destiláty) a na náplni žaludku. Působení etanolu je značně individuální, stejná koncentrace etanolu může působit rozdílně na člověka uvyklého pravidelnému pití a na abstinenta. Koncentrace etanolu v krvi a ostatním biologickém materiálu se vyjadřuje v soustavě SI v gramech absolutního etanolu na 1 kg krve (g/kg), ve starší literatuře a dodnes i mnohde v praxi se používají promile (‰), která jsou svou číselnou hodnotou s g/kg totožná. I když je 120

Srov. LINHART, Igor. Toxikologie: interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky. Vyd. 1. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2012, 375 s. ISBN 978-80-7080-806-1. 99


vždy nutné posuzovat vliv etanolu v krvi na jedince individuálně, existují jistá pravidla při hodnocení této hladiny.121

5.4

Metody detekce

Vycházím-li z potřeby detekce přítomnosti návykových látek v lidském organismu pro policejní praxi, pak musím zohlednit několik důležitých požadavků. Jisté je, že v souladu s výše zmíněnou legislativou je nutné, aby pro trestní či správní řízení byla přítomnost návykových látek v organismu detekována absolutně (myšleno tím, že validita detekce je rovna 100 %). Následně určit množství návykové látky obsažené v lidském organismu a na základě toho z lékařského hlediska posoudit, nakolik zjištěné množství návykové látky je schopno ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti jedince, respektive psychické a psychomotorické vlastnosti řidiče. Zjistit takto prokazatelně množství (a pochopitelně i druhy) návykových látek je možné pouze laboratorními metodami, které lze provádět v laboratořích k tomu vybavených a na požadovaném vybavení, jakým jsou fyzikálně-chemické detekční přístroje apod. Je zřejmé, že z praktického, časového a taktického hlediska policejní činnosti je použití těchto laboratorních metod nereálné. Proto vedle laboratorních metod určených k detekci návykových látek v lidském organismu existují ještě tzv. metody orientační detekce návykových látek. V policejní praxi je nutné, aby bylo možné použít orientační detekci v místě a v čase, kdy to policista potřebuje k vyhodnocení, zda osoba, u níž zjišťuje přítomnost návykových látek v organismu (řidič motorového vozidla), je pod vlivem některé návykové látky, přesněji řečeno, zda u této osoby se v organismu některá z návykových látek vyskytuje. Při detekci je na místě využívat nejmodernějších dopravně bezpečnostních technologií. „Základní význam využívání dopravně bezpečnostních technologií spočívá především v jejich vlivu na posilování právní jistoty občanů – účastníků silničního provozu. Jednoznačnost výsledků kontrolních měření pomocí přesných měřicích přístrojů je prvním a nevyhnutelným předpokladem dalšího řešení případného porušení pravidel silničního provozu nebo podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích.“122 Vycházím-li z předpokladu, že policista se do takové situace dostane zpravidla při provádění úkonů v rámci dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, Srov. KURKA, Petr, STAŇKOVÁ, Marie a GEBAUEROVÁ, Vladimíra. Toxikologie pro studenty lékařské fakulty: studijní opora. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013, 114 s. ISBN 978-80-7464-298-2. 122 Cit.: TALLO, Anton a Roman, RAK. Dopravno-bezpečnostné technológie. Bratislava: Akadémia bezpečnostního zboru, 2012, s. 30. ISBN 978-80-8054-537-6. 121

100


je pro něj v dané chvíli důležité již pouhé zjištění samotné přítomnosti návykové látky v organismu. Koncentraci látky v organismu, z jejíž hodnoty lze posoudit vliv na psychické a psychomotorické vlastnosti, jsou schopny určit až již výše zmíněné laboratorní testy. Ty však z objektivních důvodů pochopitelně nelze provést v místě a v čase, kdy policista provádí kontrolu osoby-řidiče. Policista se tak musí „spokojit“ se zjištěním pouhé přítomnosti návykové látky v organismu kontrolované osoby a tu v případě pozitivního výsledku detekce vyzvat k odběru biologického materiálu potřebného k laboratornímu detekčnímu zkoumání. Nároky na detekční testy, které vyžadují činnosti policisty, splňují de facto pouze testy pro orientační detekci návykových látek. Tyto nároky vycházejí z požadavků policistů, kteří provádějí úkony dohledu nad plynulostí a bezpečností silničního provozu. Při provádění těchto úkonů policisté zastavují účastníky silničního provozu a mimo jiné kontrolují, zda nejsou ovlivněni návykovou látkou. Kontrola se pochopitelně zužuje na detekci pouhé přítomnosti návykové látky v těle. Použitá metoda z hlediska kvantitativní analýzy nemusí být přesná, neboť pro policistu není v dané chvíli důležité, jaká je koncentrace návykové látky v organismu kontrolované osoby (vyjma alkoholu, kdy již na místě je podle jeho koncentrace policista schopen rozhodnout, zda jde ve věci o přestupek či trestný čin). Z hlediska kvalitativní analýzy je však nutné, aby bylo možné zjistit na místě, zda se jedná o návykovou látku a o kterou. Je také nutné, aby postup takové detekce byl snadný, rychlý a snadno proveditelný v podmínkách, při kterých takovou kontrolu policista provádí. To znamená, že detekce by se měla provádět z těch tělních sekretů, které je schopen policista z těla kontrolované osoby odebrat (pot, sliny) a k jejichž odebrání má dle legislativy oprávnění (policista je například oprávněn odebírat moč, avšak již není oprávněn odebírat krev, neboť jde přitom o zásah do tělesné integrity jedince a v takovém případě smí provést odběr pouze lékař). V následujícím textu uvádím jednotlivé metody detekce, a to jak té orientační, která je pro policisty pracující v terénu stěžejní, tak té laboratorní, neboť k úplnosti této práce to považuji za nezbytné.

Orientační detekce Testování přítomnosti drogy je proces, který využívá biologickou látku odebranou od jedince pro zjištění, zda testovaná osoba užila drogu. Touto biologickou látkou může být moč, krev, vlasy nebo sliny. Drogové testování je možné rozdělit do dvou hlavních skupin. První skupina je obecně známá. Tento typ testování vyžaduje, aby testovaná osoba poskytla nějakou tělesnou tekutinu nebo vlasy pověřené osobě (policista, zaměstnavatel, doktor, kontrolor atd.). Zmíněnou tělesnou tekutinou může být vzorek moči, krve nebo slin. Po odebrání vzorku od dárce je vzorek řádně zapečetěn a odeslán do specializované 101


laboratoře na analýzu. Nevýhodou tohoto typu testování je vysoká cena123 za analýzu provedenou v toxikologické laboratoři a také to, že na výsledek je nutné čekat. Druhou skupinou testů jsou screeningové testy, které mají většinou podobu papírových proužků nebo destiček napuštěných sloučeninami, které reagují s určitou drogou. Testy slouží k rychlému zjištění zneužívání drog přímo na místě. Jejich výraznou výhodou je jednak možnost okamžitého zjištění stavu, výsledek je dostupný během několika minut, a pak také mnohonásobně nižší cena oproti předchozímu způsobu testování. Screeningové drogové testy mají přesnost 95 % až 98 % a je možné je použít vždy jen pro jedno testování. Existuje jich několik druhů, jednak to jsou testy, které jsou schopny odhalit vždy jen jeden typ drogy, ale existují také tzv. multipanely, které dokážou zjistit až deset různých druhů drog při jednom měření. Dále jsou popsány jednotlivé typy rychlých screeningových testů.

Slinné drogové testy Výhodou drogových testů založených na vzorku slin je jejich velmi obtížné falšování nebo podvedení. Další výhodou je relativně snadné odebrání vzorku. Přesnost těchto testů je srovnatelná s močovými testy. Princip detekce přítomnosti návykové látky ze slin využívá i orientační detekční sada (viz dále) typu DrugWipe, kterou využívá k orientační detekci drog Policie ČR. Obr. 12 – použití testeru typu Drugwipe (lze detekovat ze slin i z potu)

Zdroj: http://www.securetec.net/de 123

V závislosti na typu toxikologické laboratoře (státní nebo soukromé) se cena analýzy vzorku pohybujeZdroj: v rozmezí 2 000 až 5 000 Kč za jeden vzorek. http://www.securetec.net/de 102 Močové drogové testy


Potní drogové testy Mohou mít podobu speciálních náplastí, které se připevní na kůži a po určitou dobu (obvykle 10–14 dní) je odebírán pot. Potové testy se využívají například v dětských ochranných zařízeních, sociálních ústavech, drogových léčebnách a podobných zařízeních, kde je nutné kontrolovat zneužívání drog po delší období a kde použití močových testů není praktické. Náplasti mají bezpečnostní mechanismy proti nepovolenému odstranění a poté opětovnému nasazení. Pouze pověřená osoba může na konci kontrolovaného období odstranit náplast a provést test, zda během tohoto období testovaná osoba neužívala drogy. Princip detekce přítomnosti návykové látky z potu využívá také orientační detekční sada od firmy DrugWipe.

Močové drogové testy Pro provedení testu je zapotřebí vzorek moči. Testovací proužky nebo destičky jsou použity k okamžitému zjištění výsledku. Při provádění testu je vždy nutné striktně dodržovat výrobcem předepsaná pravidla, jinak by mohlo dojít k chybnému stanovení výsledku testu. Pomocí močových testů je možné zjistit například marihuanu až osmdesát dní zpětně.124 Objevily se sice určité návody nebo přípravky, které mohou pomoci projít močovým testem (obelhat ho), ale jejich účinnost je velmi sporná. Drogové testy určené k orientační detekci přítomnosti drog v organismu jsou de facto jednorázové imunologické testy, které slouží ke kvalitativní detekci konkrétního typu drogy nebo drogových metabolitů v exkretech (pot, sliny) a v lidské moči. Všechny drogové testy byly vyrobeny podle přesných pravidel a s vysokým důrazem na přesnost a kvalitu všech testů. Každý test je charakterizován limitní hodnotou koncentrace drogy v potu, slinách nebo moči, kterou je schopen detekovat. Tyto limitní hodnoty byly stanoveny na základě výzkumů mnoha mezinárodních institucí zabývajících se zneužíváním drog. Všechny orientační drogové testy jsou používány pouze pro získání viditelného orientačního výsledku. Testy by měly být používány podle pevně stanovených pravidel, která by měla být průběžně kontrolována.

124

Srov. KURKA, Petr, Marie STAŇKOVÁ a Vladimíra GEBAUEROVÁ. Toxikologie pro studenty lékařské fakulty: studijní opora. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013, 114 s. ISBN 978-80-7464-298-2. 103


Obr. 13 – orientačně detekční tester DrugWipe 5S Obr. 13 – orientačně detekční tester DrugWipe 5S

Zdroj: Zdroj:http://www.securetec.net/ http://www.securetec.net/

U orientačních drogových testů DrugWipe je přítomen tzv. zkušební proužek

(destička) obsahující drogovým membránu, která je obalená drogovýmpouze konjugátem určeným předbě Zkouška provedená testem poskytne orientační pro testování konkrétní skupiny drog. Na jedné straně membrány je umístěna ploška

analytický výsledek. Pro právní použití výsledku testu je nutné provést potvrz obsahující roztok drogové monoklonální koloidní protilátky.

že droga není v močifyzikálně-chemickou přítomna, barevné protilátky – koloidní výsledkuV případě, specifickou alternativní metodou vezlatý specializov konjugát – a sekret či moč chromatograficky vzlínají skrz membránu. Výsledný roz-

laboratoři. základě výsledkudrogově-proteinové specializované zóny laboratoře být stano tok pakNa migruje do imobilizované konjugátu,by kdeměl vytvoří

viditelnou barevnou čáru, která vznikne reakcí protilátky s drogově-proteinovým konjugátem. To znamená, že pokud se v testovací oblasti drogového testu vytvoří viditelný útvar, testovaný vzorekvýsledky moči neobsahuje testovanou drogu a výsledek testu případě, pokud byly předběžné pozitivní. je negativní. Když je droga v sekretu či moči přítomna, drogový/metabolický antigen reagujeus drogově-proteinovým konjugátem. PokudDrugWipe je koncentracejedrogy dostatečná, Například orientačních drogových testů přítomen tzv. zkuše droga se naváže na chemickou protilátku. Toto navázání předejde připojení barevné proužek (destička) obsahující membránu, která je obalenákonjugát. drogovým protilátky – koloidního zlatého konjugátu – na drogově-proteinový Proto konjugá tedy, pokud se v testovací oblasti testu neobjeví barevná čára, testovaný vzorek moči určeným pro testování konkrétní skupiny drog. Na jedné straně membrány obsahuje testovanou drogu a výsledek testu je pozitivní. drogový test od firmy drogové Chemtrue monoklonální obsahuje také kontrolní oblast, která umístěnaNapříklad ploška obsahující roztok koloidní protilátky. obsahuje odlišný antigen/protilátku a při kontaktu s močí vyvolává reakci, která je následněže viditelně signalizovaná v kontrolní oblasti. Tato signalizace udává, že– test V případě, droga není v moči přítomna, barevné protilátky koloidní z

odborný a objektivní posudek na užití drogy. Tento posudek je důležitý zejmén

konjugát – a sekret či moč chromatograficky vzlínají skrz membránu. Výsledný ro 104

pak migruje do imobilizované drogově-proteinové zóny konjugátu, kde vyt

viditelnou barevnou čáru, která vznikne reakcí protilátky s drogově-proteino


byl řádně proveden. Kontrolní čára by se měla objevit vždy bez ohledu na to, zda droga je, nebo není přítomna v moči. To znamená, že při negativním vzorku moči budou na drogovém testu zobrazeny dvě barevné čáry a v případě pozitivního vzorku moči bude zobrazena pouze jedna čára. Přítomnost barevné čáry v kontrolní oblasti také slouží jako ověření správnosti, že bylo použito dostatečné množství vzorku a že byl získán řádný výsledek. Všechny drogové testy Chemtrue jsou schopny zjistit přítomnost drogy nebo drogových metabolitů s přibližnou přesností 98 %. Testování přítomnosti drogy v těle pomocí krve, moči, slin nebo jiných metod slouží pouze pro určení, zda je v době provádění testu určitý typ drogy obsažen v těle testované osoby. Existuje velmi široké rozmezí odhadů, jak dlouho se může droga nacházet v těle. A bez ohledu na to, jaká metoda se pro testování použije, je vždy nutné počítat s tímto časovým rozptylem. Stejně jako každá droga zůstává v těle různě dlouhou dobu, tak vliv na tuto dobu mají také vlastnosti samotného jedince. Mezi hlavní parametry patří věk, pohlaví, váha, podíl tělesného tuku, rychlost metabolismu, celkové zdraví a také samozřejmě množství užité drogy a doba, během které byla tato droga požita. Proto nelze nikdy stanovit přesný čas, kdy byla droga konzumována. Tabulka č. 10 uvádí průměrné doby nejčastěji užívaných drog, kdy je možné drogu detekovat pomocí drogového testu pro orientační detekci. Z výše uvedených důvodů jsou doby velmi široké. Proto je třeba upozornit, že drogové testy neslouží pro stanovení času, kdy byla droga užita, ale pouze pro zjištění, zda je v době testu přítomna droga v těle. Zkouška provedená drogovým testem poskytne pouze orientační předběžný analytický výsledek. Pro právní použití výsledku testu je nutné provést potvrzení výsledku specifickou alternativní fyzikálně-chemickou metodou ve specializované laboratoři. Na základě výsledku specializované laboratoře by měl být stanoven odborný a objektivní posudek na užití drogy. Tento posudek je důležitý zejména v případě, pokud byly předběžné výsledky pozitivní. Policie ČR, zejména služba dopravní policie, využívá k orientační detekci drog jednorázové orientační testy DrugWipe na detekci drog ze slin nebo potu, které jsou světově patentovaným výrobkem a ve snadném způsobu testování je jejich značná výhoda. Testování drog testem DrugWipe probíhá pouhým dotykem jazyka kontrolované osoby stěrovými čtverečky testu DrugWipe. Testování z potu pomocí DrugWipe probíhá obdobně. S ohledem na svůj jedinečný způsob testování a vysokou spolehlivost používá drogové testy DrugWipe dopravní policie také v řadě států Evropské unie, Švýcarsku a jiných zemích světa. S ohledem na vysokou přesnost testů DrugWipe například australská dopravní policie nepožaduje potvrzení pozitivního výsledku odběrem a zkoumáním krevního vzorku za nutné.

105


Tab. 10 – Minimální a maximální doby detekce drog v organismu DROGA

Minimální doba

Maximální doba

6–18 hodin

Občasné užívání: až 10 dní Pravidelné užívání: 30 dní a déle

LSD

2 hodiny

1–4 dny

Psilocybin (Lysohlávky)

2 hodiny

1–3 dny

Extáze (MDMA)

1 hodina

2–3 dny

Meskalin

1–2 hodiny

2–4 dny

Heroin, Morfin, Kodein

2 hodiny

2–3 dny

Methadon

2 hodiny

2–6 dní

Barbituráty

2–4 hodiny

1–4 týdny

Benzodiazepiny

2–7 hodin

Občasné užívání: až 3 dny Pravidelné užívání: 4–6 týdnů

Rohypnol

1 hodina

až 8 hodin

Pervitin (Metamfetamin)

1–4 hodiny

2–4 dny

Kokain

1–3 hodiny

2–4 dny

Amfetaminy

2–7 hodin

2–4 dny

Kanabinoidy (THC) Halucinogeny (Psychedelika)

Opiáty

Psychofarmaka

Stimulační drogy

Zdroj: Policie ČR

■ ■ ■

Testy na drogy DrugWipe jsou dostupné ve trojím provedení: na detekci jedné drogy – drogový test DrugWipe Single, na detekci dvou drog – drogový test DrugWipe Twin (ve dvou variantách), na detekci pěti drog – drogový test DrugWipe 5 a DrugWipe 5S.

(Testy na drogy DrugWipe detekují – podle typu – následující drogy: metamfetamin – pervitin, amfetamin, opiáty, kokain, benzodiazepin, marihuanu, hašiš.)

106


Obr. 14 – orientačně detekční testery DrugWipe (všechny typy)

14

– orie detekč testery DrugW (všech typy)

Zdroj: http://www.securetec.net/

5.5

Postup pro použití orientačně detekčního testeru

V následující kapitole je krátce uveden postup pro použití orientačně detekčního testeru DrugWipe 5S, který používá pro orientační detekci návykových látek u řidičů Policie ČR. Je velmi spolehlivý, funguje na principu reakce protilátek na návykové látky. Tester je schopen detekovat několik skupin návykových látek. Jedná se o „nejčastěji“ zneužívané látky v evropské, tedy i české populaci. Konkrétně kanabinoidy, opiáty (heroin), kokain, amfetaminy (MDMA, extáze) a metamfetamin.

Zásady pro použití: ■ ■ ■ ■

zkontrolujte datum expirace (test nesmí být „prošlý“), pokud je obal poškozený nebo jsou kontrolní linky již zčervenalé, použijte jiný nezávadný test, obal otvírejte těsně před použitím testeru, doporučuje se manipulovat s testerem v jednorázových ochranných rukavicích pro zamezení kontaktu a kontaminace. 107


Postup pro použití testeru DrugWipe 5S 1. zabalený tester

2. odklopení stíracího krytu

3. stěr slin

4. zavření krytu

5. rozmáčknutí ampule ve svislé poloze

108

120

120


Negativní výsledek – žádná konzumace drog Test je platný, pokud jsou červeně zbarveny všechny kontrolní linky. Test je na drogy negativní, pokud není červeně zbarvena žádná z testovacích linek.

Pozitivní výsledek – konzumace drog Test je platný, pokud jsou červeně zbarveny všechny kontrolní linky. Test je na drogy pozitivní, pokud je červeně zbarvena některá z testovacích linek.

Neplatný výsledek Test je neplatný, pokud není jedna nebo více kontrolních linek červeně zbarvena. Test je nutné opakovat s novým testerem.

5.6

Laboratorní metody

Vedle orientační detekce na přítomnost návykových látek v organismu řidičů je pro úplnost třeba uvést i laboratorní metody, které jsou používány pro detekci návykových látek v lidském organismu. Konkrétně jsou tyto metody používány pro detekci návykových látek z lékařem odebraných materiálů (krev, moč) od řidičů během lékařského vyšetření. Pomocí níže uvedených laboratorních metod pak toxikologové určují jednak konkrétní návykovou látku, která je obsažena v kontrolním vzorku, a dále stanovují koncentraci této látky. Na základě hodnot stanovených toxikologem lze určit míru ovlivnění řidiče návykovou látkou. Míru ovlivnění u konkrétního řidiče však již neurčuje toxikolog, ale lékař-psychiatr. Ten kromě uvedených hodnot posuzuje další informace, zejména anamnézu řidiče, toleranci na návykové látky, dobu užití, množství aplikované drogy atd. Nicméně vyšetřovatel (policista) by měl mít alespoň základní přehled o metodách detekce, včetně těch laboratorních. Také proto, pokud kvalifikuje protiprávní jednání řidičů, aby měl představu, co jsou znalci-toxikologové schopni určit, a co již nikoliv.

109

120


Imunochemické metody Jedná se o laboratorní metody, které lze považovat za jednoduché, cenově dostupné. Jsou dostupné v podobě komerčních setů od různých firem. Tyto produkty jsou standardizovány a validovány výrobcem a jsou určeny pro analýzy většinou v moči nebo v séru. Screeningové kvalitativní metody mohou být patřičnými modifikacemi použity i na jiný typ materiálu, pokud není například moč k dispozici. Imunochemické metody využívají skutečnosti, že mohou být produkovány proti látky, které rozpoznají specifické chemické struktury, vážou se na ně a tvoří s nimi imunokomplex.125 Některé protilátky jsou tak specifické, že se vážou na jedinou substanci (metamfetamin). Jiné jsou méně specifické a reagují s celou skupinou látek obdobné struktury (amfetamin, efedrin). V toxikologickém záchytu jsou záměrně preferovány širokospektrální protilátky. Princip, na kterém pracují záchytové imunologické metody, je kompetice o omezeném množství protilátky mezi analytem (drogou) ve vzorku a značeným analytem v reagentu. Analyt (droga) je detekován podle své schopnosti blokovat nebo vytěsnit fixní množství značeného analytu z vazby na protilátku. Značení může být realizováno enzymem, fluorescenční látkou, radio aktivním izotopem aj. Metodou se měří buď množství vázané protilátky na značený analyt, nebo zbytkové množství volného značeného analytu ve vztahu ke koncentraci měřeného analytu ve vzorku. Z hlediska vlastního provedení jsou imunologické metody technicky nenáročné, ekonomicky výhodné pro delší série analýz a dávají rychlé orientační informace o pravděpodobném výskytu návykových látek ze zvolené skupiny v analyzovaném vzorku. Imunologické metody jsou ideální pro vstupní záchyt návykových látek v biologických vzorcích. Jelikož jsou nespecifické, vyžadují potvrzení a upřesnění jinou, více specifickou metodou založenou na jiném fyzikálně-chemickém principu.

Chromatografické metody Více specifickými metodami jsou například metody chromatografické, jejichž uplatnění v toxikologii vyžaduje obvykle více složitou úpravu biologických vzorků, nejčastěji spojenou s extrakcí návykových látek z biologického kmene. Zvolený způsob extrakce, odstranění balastních látek a čistota výsledného extraktu má dominantní dopad na konečné výsledky analýzy. Nejsou-li tyto postupy dobře zvoleny a provedeny, nepomůže ani špičková přístrojová technika. Mezi chromatografické metody řadíme následující: 125

Srov. BALÍKOVÁ, Marie. Forenzní a klinická toxikologie: laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2004, 140 s. ISBN 80-7262-284-6. 110


Chromatografie na tenké vrstvě je soubor metod, který může být základem pro velmi flexibilní a účinný systém záchytu a identifikace neznámých návykových látek, který není finančně náročný. Jako stacionární fáze se nejčastěji používá silikagel či jeho modifikace látkami o různé polaritě.126 Stacionární fáze je nanesena v tenké vrstvě na podložní desce. Mobilní fáze jsou směsi rozpouštědel o různých polaritách, často s přídavkem kyseliny nebo amoniaku. To proto, aby se potlačila ionizace analytů (drog), které mají povahu slabých kyselin nebo bází. Po extrakci analytů ze vzorku je extrakt nanesen do několika míst na chromatografické desce. Deska je vyvíjena v uzavřené chromatografické komoře ve směsi rozpouštědel, až je dosaženo rozdělení směsi. Poté, co je chromatogram vyvinut a vysušen, jsou prohlíženy případné absorbující či fluoreskující vrstvy v UV světle. Potom jsou na jednotlivé oddělené skvrny v chromatogramu systematicky aplikována různá reakční činidla a jsou pozorovány výsledné barevné odstíny. Identifikace analytů (drog) je založena na extrahovatelnosti z kyselého nebo bazického prostředí a na shodě chromatografického chování se standardy, barevných reakcí a také souboru odpovídajících si metabolitů. Plynová chromatografie je nepostradatelná technika v kvalitativních i kvantitativních analýzách v toxikologii.127 Na rozdíl od jiných uvedených metod je mobilní fází v plynové chromatografii nosný inertní plyn, nejčastěji dusík, helium a ve speciálních aplikacích také vodík. Průtok plynu je regulován s velkou přesností. Separace analytů (drog) ve směsi je v plynové chromatografii ovládaná polaritou stacionární fáze, vlastnostmi analytů, průtokovou rychlostí nosného plynu a pracovní teplotou. Plynová chromatografie je ideální analytická metoda pro těkavé látky. Plynové chromatografy v toxikologických laboratořích jsou vybaveny různými detektory a jsou tak určeny k různým typům analýz. Jeden z nejstarších a poměrně málo citlivých detektorů je detektor tepelné vodivosti, nazývaný také katarometr, pracující na principu detekce změny tepelné vodivosti vlákna při eluci (vyluhování) analytu. Dalším rozšířeným detektorem je detektor plamenový ionizační, jehož princip detekce spočívá ve spalování organických látek za vzniku plazmy nabitých částic, který vytváří proud mezi dvěma elektrodami. Změny hodnoty elektrického proudu při eluci organických spalitelných analytů se registrují a jsou úměrné koncentraci. Tento princip je využíván zejména ke zjištění koncentrace etanolu (alkoholu) v krvi. Analogií ke zmíněnému detektoru je tzv. dusíkový detektor, který selektivně detekuje látky obsahující ve své molekule dusík či fosfor. Jeho zvýšená citlivost vůči látkám s dusíkem činí detektor ideálním pro screening většiny drog a léčiv. Srov. POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1. 127 Srov. HIRT, Miroslav a kol. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 151 s. ISBN 978-80-247-4308-0. 126

111


Obr. 15 – plynový chromatograf Obr. 15 – plynový chromatograf

Zdroj: Fotogalerie Zdroj: Fotogalerie ÚSÚS MHMH AVAV ČRČR

Kapalinová chromatografie může být chápána jako analogie chromatografie na tenké vrstvě v kolonovém uspořádání.128 Vysoké účinnosti separace se dosahuje použitím stacionárních fází může o jednotné malé částice, jsou homogenně naplKapalinová chromatografie býtvelmi chápána jako které analogie chromatografie na te něny v koloně. Mobilní fáze se pohybuje pod tlakem a její průtoková rychlost může 128 Vysoké účinnosti separace se dosahuje použ vrstvě v být kolonovém uspořádání. optimalizována. Mobilní fáze jsou směsi vody a organických rozpouštědel. Separované látky se detekují nejčastěji UV spektrofotometrickým detektorem. Naměřená stacionárních fázílzeoukládat jednotné velmi kterépro jsou homogenně napln UV spektra a vytvářet tak malé vlastní částice, databáze vhodné určování analytů měření. UV detektorů se používají detektory, jako jsou může v koloně.z dalších Mobilní fázeKromě se pohybuje pod tlakemi selektivní a její průtoková rychlost fluorescenční a elektrometrický detektor. Ty jsou vhodné zejména pro kvantitativní optimalizována. fáze jsou směsi vody a organických rozpouště analýzy, pro Mobilní screeningové však již nikoliv.

Separované látky se detekují nejčastěji UV spektrofotometrickým detekto

Naměřená UV spektra lze ukládat a vytvářet tak vlastní databáze vhodné 128 Srov. HIRT, Miroslav a kol. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. Vyd.

1. Praha: Grada, 2012, 151 s. ISBN 978-80-247-4308-0. určování analytů z dalších měření. Kromě UV detektorů se používají i selek

detektory, jako jsou fluorescenční a112elektrometrický detektor. Ty jsou vho

zejména pro kvantitativní analýzy, pro screeningové však již nikoliv.


Hmotnostní spektrometrie Hmotnostní spektrometrie129 je fyzikálně-chemická metoda určování hmotnosti atomů, molekul a jejich fragmentů po převedení na kladně nebo záporně nabité ionty. Při správné interpretaci výsledků má tato metoda velmi dobrou vypovídající schopnost o struktuře analyzovaných látek. V současnosti je nepostradatelnou metodou v toxikologické analýze, především v kombinaci s plynovou nebo kapalinovou chromatografií. Základní procesy při této metodě jsou rozděleny do pěti etap: přívod vzorku a jeho případné zplynění, ionizace molekul, separace vzniklých iontů a měření jejich četnosti a registrace vzniklých spekter počítačem.130 Hmotnostní spektrometr pracuje ve vysokém vakuu, aby bylo zabráněno rekombinaci vzniklých iontů a tím se maximalizoval jejich počet, který dopadá na detektor. Vlastní analýza iontů v hmotnostním spektrometru záleží na konstrukčním řešení a je řízena odlišnými fyzikálními principy. Magnetické sektorové přístroje jsou podstatně dražší a náročnější na údržbu a obsluhu. Mají však větší rozlišení hmot a širší hmotnostní rozsah. Hmotnostní spektrum má podobu čárového grafu, ve kterém výška každé čáry představuje relativní četnost iontů příslušné efektivní hmoty. Reprodukovatelnost hmotnostních spekter dovoluje vytvářet rozsáhlé referenční databáze spekter a pomocí softwaru počítače porovnávat spektra standardů v databázi s naměřenými spektry analyzovaných látek. Základním předpokladem úspěšné analýzy je skutečnost, aby referenční databáze příslušný vzorek, respektive obraz jejího hmotnostního spektra, obsahovala.

Spektrofotometrie131 Jednou z prvních instrumentálních technik zavedených v toxikologii je spektrofotometrie v ultrafialovém a viditelném světle. V současnosti byla tato záchytová a kvantifikační metoda pro návykové látky a léčiva překonána jinými výhodnějšími technikami. Stále má však uplatnění v tandemovém uspořádání s kapalinovou chromatografií jako detekční způsob. Je také užitečná při kontrole čistoty a koncentrací roztoků čistých látek.

Srov. POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1. 130 Srov. HIRT, Miroslav a kol. Dopravní nehody v soudním lékařství a soudním inženýrství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 151 s. ISBN 978-80-247-4308-0. 131 Srov. POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1. 129

113


Jednoduché chemické testy132 V toxikologické praxi je již celá řada jednoduchých testů nahrazena modernějšími technikami. Nicméně v naléhavých akutních případech, kdy toxikologická laboratoř nedisponuje některými moderními technikami vyžadujícími drahé speciální přístroje, je možné se k jednoduchým chemickým testům vrátit z důvodu získání alespoň orien tační informace. Je zde však dáno riziko zhoršené kvality provedení testu. Některé jednoduché testy v soudobé praxi přetrvávají. Toxikologické laboratoře využívají stále tzv. tečkovací reakce, spočívající v přikápnutí reagentu ke kapce vzorku nebo k jeho extraktu na vhodné podložce a pozorování výsledného zabarvení.133 Zabarvení sice není specifické, ale je typické pro reakci organické látky s určitými skupinami v molekulární struktuře s použitým reagentem. Při vyhledávání neznámých látek se používá škála různých reagentů a podle výsledných zabarvení se zužuje podezření na přítomnost určitých struktur. Tyto testy jsou levné a rychlé a výsledky mohou být určitým vodítkem pro aplikaci dalších postupů.

Srov. BALÍKOVÁ, Marie. Forenzní a klinická toxikologie: laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2004, 140 s. ISBN 80-7262-284-6. 133 Srov. tamtéž. 132

114

6

VÝVOJ PROBLEMATIKY, PREDIKCE

Současný postup policie a dalších orgánů dle stávající právní úpravy by se dal zjednodušeně popsat takto: Příslušník Policie ČR na základě podezření, že je řidič pod vlivem jiné návykové látky, než je alkohol, řidiče vyzve k orientační zkoušce slin pomocí detekční sady DrugWipe 5S, případný pozitivní výsledek takto provedené orientační zkoušky ještě bezpečně neprokazuje přítomnost konkrétní návykové látky v organismu a neprokazuje, že řidič je návykovou látkou skutečně ovlivněn. V případě pozitivního výsledku orientační zkoušky je proto podezřelý vyzván k lékařskému vyšetření s odběrem moči a krve. Tyto lékařem zajištěné vzorky jsou poté zaslány k vyšetření do specializované soudně-toxikologické laboratoře, kde se konfirmuje a upřesňuje přítomnost či absence návykových látek nejčastěji nejprve ve vzorku moči. Následně se přistupuje k analýzám krevního vzorku pomocí specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií a k interpretaci zjištěných nálezů, které látky byly prokázány, v jakých krevních koncentracích a zda mohly tyto koncentrace ovlivnit řidičovy ovládací a rozpoznávací schopnosti, což se provádí formou znaleckého toxikologického posudku, jehož cena je závislá na složitosti analýz. Bohužel tento znalecký posudek pouze konstatuje zjištění určitého množství zakázané látky či látek, aniž by z tohoto bylo možno učinit závěr, zda řidič v době řízení vozidla byl, či nebyl pod vlivem jiné návykové látky a zda nebyl ve stavu vylučujícím způsobilost (pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu „ohrožení pod vlivem návykové látky“). K takové interpretaci je příslušný pouze znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který takto učiní opětovně formou znaleckého posudku, což obnáší další nemalé náklady. Uvedený postup pro přestupek byl úpravou příslušného ustanovení pozměněn mimo jiné proto, že byl značně časově náročný a přestupek tak mnohdy nebyl projednán ve lhůtě jednoho roku, což mělo za následek zánik odpovědnosti za přestupek, a tedy nepotrestání pachatele přestupku. Tato změna v postupu prokazování „stavu ovlivnění“ návykovou látkou proběhla novelou zákona č. 361/2000 Sb. Zákaz řízení pod vlivem alkoholu a jiných návykových látek je tak nyní obsažen v ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu: „Řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.“ 115


Toto ustanovení bylo novelizováno (zákonem č. 233/2013 Sb.) s účinností od 17. 8. 2013 tak, že pokračuje: „V případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.“ Tato novelizace vychází z nejnovějších vědeckých poznatků o odhalování nealkoholových návykových látek u řidičů, které se již promítly do právních úprav celé řady jiných států. Jde o tzv. analytický princip odhalování drog, tzn. poznatky soudních lékařů a toxikologů, že u nejběžněji zneužívaných drog lze jasně specifikovat, od kterého množství je možné na řidiče pohlížet jako na ovlivněného i při zohlednění možné odchylky měření. Prováděcím předpisem (účinným od 2. 4. 2014) je nařízení vlády č. 41/2014 Sb. ze dne 26. 2. 2014, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného touto návykovou látkou. Platí tak, že řidič motorového i nemotorového vozidla nesmí požít alkohol nebo jinou návykovou látku během jízdy ani řídit po jejich požití v době, kdy by ještě mohl být pod jejich vlivem. V souvislosti s kontrolou dodržení této povinnosti je řidič povinen podrobit se zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Odmítnutí podrobení se orientačnímu testu či následnému odběru krve či moči je samo o sobě přestupkem, jak již bylo uvedeno v předcházejících kapitolách. V případě zjištění, že řidič řídil pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, je věc řešena v přestupkovém řízení. V případě závěru, že řidič byl ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo, připadá v úvahu trestní stíhání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. Problematika vyšetřování návykových látek v krvi a moči je také upravena v metodickém pokynu pro postup při vyšetřování specifikovaných návykových látek v krvi a v moči, který byl zveřejněn ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 9, ročník 2012. V případě řízení pod vlivem alkoholu a zjištěných hodnot alkoholu v krvi se za přestupek považuje, když je zjištěn obsah alkoholu u řidiče vyšší než 0,3 promile. Od jednoho promile zjištěné hodnoty obsahu alkoholu v krvi hrozí řidiči zahájení trestního stíhání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. V případě jiných návykových látek než alkoholu, uvedených v prováděcím předpise, se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem. Tímto prováděcím předpisem je právě již výše uvedené nařízení vlády č. 41/2014 Sb. Nařízení stanovuje v tabulce uvedené jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Je to reakce na složitost prokazování ovlivnění řidiče jinou návykovou látkou, než je alkohol, kdy bylo třeba věc řešit za využití 116


poznatků z toxikologie, psychiatrie, psychologie, případně jiných oborů, ohledně jejího vlivu na chování člověka, respektive řízení vozidel. Stanovily se tak tyto jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Při stanovení hraničních hodnot se vycházelo především z praxe jiných evropských zemí, kde s tím již mají dlouholeté zkušenosti. Tab. 11 – Hodnoty cut off (vyjádřené v ng/ml vzorku), při jejichž překročení je řidič v ČR považován za ovlivněného Mezinárodní nechráněný název návykové látky v českém jazyce

Limitní hodnota návykové látky v krevním vzorku (ng/ml)

Delta-9-tetrahydrokanabinol (9-THC)

2

Methamfetamin

25

Amfetamin

25

3,4-Methylendioxymethamfetamin (MDMA)

25

3,4-Methylendioxyamfetamin (MDA)

25

Benzoylekgonin

25

Kokain

25

Morfin

10

Zdroj: Nařízení vlády č. 41/2014 Sb.

V případě zjištění ovlivnění řidičem jinou návykovou látkou, na rozdíl od alkoholu, nejsou žádným právním předpisem a soudní praxí stanoveny hodnoty, které by obecně stanovily hranici mezi přestupkem řízení pod vlivem návykové látky a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky. V případě podezření ze spáchání trestného činu se proto důkaz opírá opět o posudek znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který na základě hodnot stanovených toxikologem, anamnézy řidiče a dalších jemu známých okolností učiní závěr, zda řidič byl, nebo nebyl v době řízení ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo. Pokud ano, může policista (vyšetřovatel) zahájit trestní stíhání, pokud nikoliv, věc je zpravidla překvalifikována na přestupek a s potrestáním za něj jsou spojena negativa uvedená již výše. Již jsem uvedl, jak je složité v praxi dokazovat ovlivnění řidiče návykovou látkou. Tento důkaz vyžaduje česká legislativní úprava problematiky řízení vozidla pod vlivem jiné návykové látky, než je alkohol. Současná právní úprava (nejen v Evropě) týkající se návykových látek v dopravě v různých zemích je založena na dvou možných principech. 117


Tab. 12 – Hodnoty cut off (vyjádřené v ng/ml vzorku) některých vybraných nejčastěji zneužívaných návykových látek v evropských státech Návyková látka

THC

Metamfetamin

Amfetamin

MDMA

Kokain

Morfin

10

Stát Belgie

1

–

25

25

25

Dánsko

1

20

20

20

20

10

Finsko

1

25

25

25

10

2,5

Francie

1

20

50

50

50

20

Německo

1

25

25

25

10

10

Velká Británie

2

50

25

50

50

25

Řecko

1

25

25

25

10

10

Irsko

2

10

10

10

2

10

Lucembursko

2

50

50

50

50

20

Polsko

2

50

50

50

50

20

Portugalsko

3

5

5

5

5

5

0,3

50

20

20

10

50

Slovinsko

Zdroj: http://www.druid-project.eu/

První typ zákonů (včetně českých) vyžaduje, aby byl dokázán stav snížené způsobilosti vykonávat určitou činnost (v tomto případě řídit motorové vozidlo). Jedná se o „impairment“ zákonné normy. Hlavní nedostatek při aplikaci těchto právních norem je ono dokazování snížené způsobilosti. Vyžaduje se prostřednictvím standardizovaných a spolehlivých laboratorních metod pro měření a hodnocení psychomotorických schopností řidiče, které však celý proces dokazování komplikují, prodražují a protahují. V praxi na rozdíl od alkoholu neexistuje přehled o hladinách jednotlivých návykových látek, při nichž je vyloučena způsobilost řidiče řídit vozidlo. Aby bylo možné dokázat, že řidič nebyl způsobilý řídit vozidlo pro vliv návykové látky, je třeba disponovat znaleckým posudkem vypracovaným toxikologem, ve kterém stanoví hladinu látky v organismu. A dále je třeba znalecký posudek lékaře, ve kterém zhodnotí vliv hladiny návykové látky na řidiče. Avšak ani takovýto posudek nemůže odrážet objektivní skutečnost, neboť každý organismus reaguje na určitou drogu individuálně. Tento problém vnímají samotní lékaři, kteří zpracovávají posudek, v němž musí jednoznačně uvést závěr o míře ovlivnění návykovou látkou. Druhý typ zákona, tzv. per se, počítá se stanovením limitních koncentrací konkrétních návykových látek v krvi, podle kterých jsou řidiči klasifikování jako ovlivnění, 118


či nikoliv. Existují ještě dva poddruhy zákonů typu „per se“, kdy v prvním případě je hraniční nebo limitní hodnotou nula či kvantifikační mez laboratorní metody. Tzn. že tato norma vychází z předpokladu, že lidský organismus neobsahuje žádné cizorodé návykové látky ani jejich metabolity, a tudíž jakákoliv hodnota nad hranicí nula je považována za stav ovlivnění návykovou látkou. Tato nula nemusí být „absolutní“, záleží na citlivosti laboratorní metody použité k detekci drogy ze vzorku krve. Druhý poddruh tohoto typu zákonné normy počítá s určitou mezní hladinou koncentrace návykové látky v krvi řidiče, kdy překročení limitů znamená automaticky nezpůsobilost k vykonávání určité činnosti (řízení vozidla). Jedná se o podobný princip, jako je to v případě ustálené praxe u alkoholu, kdy hladina alkoholu v krvi nad 1 g/kg je považována za takovou hraniční hodnotu, kdy jedinec je považován za nezpůsobilého. S tím rozdílem, že v případě alkoholu v České republice se i nadále jedná o typ zákona impairment a posuzují se i ostatní okolnosti, za kterých byl trestný čin spáchán. Stejně tak se posuzuje například tělesná konstituce řidiče, závislost na návykové látce, zdravotní stav atd. V případě zákona typu „per se“ by překročená hraniční hodnota návykové látky v krvi postačovala k odsouzení řidiče za spáchaný trestný čin. Již by se dále složitě nezkoumalo, zda zjištěná koncentrace návykové látky v organismu byla způsobilá natolik ovlivnit psychické a psychomotorické vlastnosti řidiče, že by měl být považován za nezpůsobilého řídit vozidlo. Odpadlo by tak nákladné dokazování oné míry ovlivnění, respektive prokazování stavu vylučujícího způsobilost. Byla již definována detekovatelná hraniční (kvalifikační) hodnota, tzv. cut off, a tak pro standardizované toxikologické laboratoře134 je celkem snadné tyto hodnoty ve zkoumaném vzorku nalézt. Na základě toxikologického nálezu je teoreticky již možné viníka-řidiče sankcionovat. V případě stanovení mezních hodnot se vycházelo především ze zkušeností a již provedených studií v zahraničí. Konkrétně například v sousedním Německu jsou v praxi již tyto hodnoty stanovené a při překročení hodnot návykových látek v krvi je řidič považován za ovlivněného. Co se týká sankcí za tato protiprávní jednání, tak vzhledem k nebezpečnosti jednání (v duchu nového trestního zákoníku použiji spíše pojem „škodlivosti“), spočívajícího v řízení vozidla pod vlivem návykové látky, se sankce zdají poměrně nízké. Za řízení pod vlivem návykové látky hrozí řidiči ve správním řízení pokuta od 2 500 Kč do 20 000 Kč, zákaz řízení na šest měsíců až jeden rok a ztráta sedmi bodů. V případě odmítnutí podrobit se zjištění, zda řidič řídil vozidlo pod vlivem návykové látky, hrozí řidiči ve správním řízení pokuta od 25 000 do 50 000 Kč, zákaz řízení na jeden až dva roky a ztráta sedmi bodů. V případě trestního stíhání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky hrozí řidiči trest odnětí svobody až na tři roky, zákaz řízení na jeden až deset let, případně peněžitý trest. Vzhledem k tomu, že sankce, respektive 134

Seznam akreditovaných laboratoří je uveden v příloze této publikace. 119


trest, mají několik funkcí (repatriační, retribuční, satisfakční, preventivní atd.), nelze se domnívat, že nízké sankce odradí potencionální pachatele řízení vozidla pod vlivem drog od činu nebo zabrání recidivě takového jednání. Proč ale nadále zůstává problémem aplikace postupu s využitím cut off hodnot do praxe? Na vině je především platná legislativa. Obecně je zásadou v trestním řízení a analogicky i ve správním, že nedostatečně prokázaná vina je nevina. In dubio pro reo. V souvislosti s uvedenou problematikou zde vyvstává nutnost bezpečně prokázat psychický stav řidiče, a zda byl ovlivněn návykovou látkou. V trestním řízení je pro odpovědnost za spáchání trestného činu nutno prokázat stav „vylučující způsobilost“. Zde již žádná limitní hodnota vzorku nehraje roli. Posuzuje se koncentrace látky v krvi, společně s ní se ale posuzují i další skutečnosti. Anamnéza pachatele (toxikoman, příležitostný uživatel), tolerance na drogu, tělesná konstituce, dávka a kvalita látky, doba aplikace před řízením atd. Zde je tedy situace daná. Nicméně u přestupku ono překročení limitní hodnoty cut off již k prokázání viny (tzn. stavu ovlivnění) postačuje. Proč je tedy situace v praxi nadále komplikovaná a hlavně nejednotná? Zatímco na některých z územních odborů Policie ČR a příslušných úřadů se podle této normy postupuje, jinde stále neumějí novou praxi uchopit a situaci v oblasti přestupků řeší „starým“ komplikovaným postupem za využití posudků jak znalce toxikologa, tak znalce psychiatra.

6.1

Výzkum

Pro dokreslení aktuální situace v oblasti odhalování řidičů pod vlivem návykových látek jsou v následující kapitole uvedeny dílčí výsledky výzkumu. Tento výzkum byl realizován v rámci výzkumného úkolu: „Analýza a možný vývoj vybrané aktuální policejně bezpečnostní problematiky“, řešeného na katedře policejních činností Fakulty bezpečnostně právní Policejní akademie ČR v Praze a byl zaměřen na zjištění aktuální situace především v oblasti dokazování protiprávního jednání spočívajícího v řízení pod vlivem návykové látky nebo ve stavu vylučujícím způsobilost, zapříčiněným užitím návykové látky, které je nutno věrohodným způsobem řidiči prokázat, jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách. Dále byl zaměřen na zjištění, zda platné právní normy, upravující danou problematiku, reflektují aktuální stav a postačují k účinnému a efektivnímu postupu odpovědných orgánů.

Předmět, cíle a metodika výzkumu Na začátku výzkumu byla vytčena hypotéza H0: „Současná právní úprava problematiky komplikuje postup Policie ČR a dalších státních orgánů při odhalování 120


a vyšetřování zneužívání návykových látek v silniční dopravě.“ K uvedené hypotéze jsem definoval dva výzkumné předpoklady: 1. Není jasně definován stav ovlivnění návykovou látkou a stav vylučující způsobilost vlivem návykové látky, to komplikuje prokázání viny řidiče. 2. Není jasně diferencován rozdíl mezi trestným činem a přestupkem spáchaného řidičem, který řídí vozidlo pod vlivem návykové látky. Objektem zkoumání byla současná platná a účinná právní úprava dané problematiky a dále současné praktické postupy Policie ČR, státních zastupitelství a správních úřadů. V užším vymezení bylo předmětem výzkumu vymezení pojmu ovlivnění návykovou látkou v právní úpravě a dále dokazování ovlivnění řidiče drogou v praxi. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jak v dané problematice postupují policisté, kteří přicházejí jako první do styku s řidičem, který by mohl být pod vlivem návykové látky. Jaké důkazy o ovlivnění řidiče jsou schopni zajistit na místě, kde řidiče kontrolují, a jakou váhu mají jimi zajištěné důkazy v důkazním řízení v rámci trestního řízení či správního řízení. Dalším cílem výzkumu bylo zjistit aktuální praktické postupy státního zastupitelství, kdy dozorují v rámci přípravného řízení orgány policie v jejich činnosti, a dále postupy orgánů státní správy, které vedou správní řízení v problematice spáchaných přestupků v dopravě řidiči, kteří řídili vozidlo po požití návykové látky. Pro dosažení cílů tohoto výzkumu byla zvolena metoda zobecňování poznatků z praktické činnosti Policie ČR, státních zastupitelství a orgánů státní správy při řešení této problematiky. Při komunikaci se zástupci výše uvedených orgánů bylo pro získávání informací použito výzkumné metody řízeného rozhovoru. Dále bylo částečně využito metody dotazování pomocí strukturovaného dotazníku, kdy byly respondentům pokládány otázky týkající se daného problému. V rámci Policie ČR byli osloveni policisté z dopravních inspektorátů a státní zástupci zabývající se danou problematikou. Dále byli osloveni pracovníci z odboru dopravních přestupků na úřadech státní správy.

Výsledky výzkumu Policisté mají omezenou možnost danou právní úpravou jak v případě podezření řidiče přinutit, aby se podrobil orientačnímu detekčnímu testování, případně aby se podrobil lékařskému vyšetření a odběru biologického materiálu (krve, moči) vhodného ke zkoumání. Konkrétně má řidič povinnost, kterou ukládá zákon č. 361/2000 Sb.135 v ust. § 5 odst. 1 písm. g). Jde o povinnost podrobit se na výzvu policisty odbornému 135

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění novel a doplňků. 121


lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn návykovou látkou podle zvláštního předpisu136. Z citace ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. plyne, že řidič je povinen se podrobit odbornému lékařskému vyšetření vždy, když je k tomu policistou vyzván. Zákon nepředepisuje policistovi žádné restriktivní podmínky pro uplatnění předmětné výzvy vůči řidiči, jako tomu je například u kontroly alkoholu, kde je nezbytný pozitivní výsledek předchozí dechové zkoušky. Znamená to, že policista může řidiče vyzvat k lékařskému vyšetření i bez provedení orientační detekce na přítomnost návykové látky. Pokud však není provedena orientační detekce u řidiče a policista se spoléhá jen na svůj úsudek, uvede tuto skutečnost následně do úředního záznamu. Je-li zahájeno trestní řízení proti konkrétnímu pachateli-řidiči, je potom policista vyslýchán v postavení svědka dle ust. § 101 zákona č. 141/1961 Sb137. Na základě zkušeností policistů a státních zástupců je třeba zde zdůraznit, že tato svědecká výpověď, zvlášť není-li podpořena pozitivním výsledkem orientační detekce, má před soudem zpravidla nízkou důkazní hodnotu. Pokud však řidič neuposlechne výzvy policisty dané dle ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. a odmítne se podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, není-li ovlivněn jinou návykovou látkou, ačkoli toto vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, může policista při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích přikázat řidiči motorového vozidla jízdu na nejbližší místo vhodné z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích k odstavení vozidla a zabránit mu v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nebo odtažením vozidla. K tomu ho opravňuje ust. § 118a odst. 1) zákona č. 361/2000 Sb. Dalším důležitým oprávněním policisty obsaženým v právní úpravě je tzv. kauce. Policista je oprávněn vybrat od řidiče motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení, kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč, nejvýše však do výše hrozící peněžní sankce za spáchaný přestupek. Konkrétně to upravuje ust. § 125a odst. 1) zákona č. 361/2000 Sb. Složení kauce je tak zárukou, že se řidič uvedený v odst. 1 dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Ve většině případů, dle sdělení respondentů, se řidiči odmítají podrobit orientační detekci, zda nejsou pod vlivem návykové látky, i lékařskému vyšetření. Dochází totiž k paradoxní situaci, že v takovém případě je řidič postihnutelný „pouze“ za spáchání přestupku nesplnění povinnosti. Za tento přestupek mu hrozí sankce ve výši 25 000 až 50 000 Kč a zákaz řízení na dobu jeden až dva roky. Paradoxně tak dochází 136 137

Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění novel a doplňků. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění. 122


k možnosti řidiče vyhnout se trestnímu řízení, i když třeba trestný čin spáchal. Přestupkové řízení na tomto úseku řeší pracovníci Odborů dopravních přestupků na magistrátech měst v přenesené působnosti státní správy. Pokud řidič uposlechne výzvy policisty, podrobí se orientační detekci na přítomnost návykové látky a dále se podrobí lékařskému vyšetření a odběru vhodného biologického materiálu, nehrozí mu sankce za spáchání přestupku nesplnění povinnosti. Na základě výsledků z toxikologické laboratoře a posudku z oboru lékařství-psychia trie a zvážení dalších okolností rozhodne policejní orgán, zda spáchal řidič trestný čin či přestupek. Podle toho zahájí trestní stíhání nebo věc odevzdá k projednání přestupku na příslušný orgán. Zde však nastává v praxi problém v diferenciaci jednání řidiče a jeho kvalifikaci jako trestný čin nebo přestupek. Skutková podstata trestného činu dle ust. § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (ohrožení pod vlivem návykové látky) uvádí, že „kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost…“ se dopouští trestného činu. Podobné je to u přestupku, kdy přestupek na úseku dopravy je spáchán, když řidič poruší ustanovení zákona č. 361/2000 Sb138. konkrétně ust. § 5 odst. 2 písm. a), které zakazuje řidiči užít návykovou látku během jízdy, a dále podle ust. § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona řidič nesmí řídit ani v takové době po požití těchto látek, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Problém je, dle dotazovaných respondentů, že nikde v současných zákonných normách (ani podzákonných) v České republice není definován pojem ovlivnění, respektive stav vylučující způsobilost, způsobený vlivem návykové látky. Tato skutečnost pak v praxi způsobuje značné problémy, zejména v dokazování spáchání trestného činu. Nikde také není definována hranice, kdy je řidič, který je intoxikován návykovou látkou, pouze touto látkou ovlivněn, či zda už je ve stavu vylučujícím způsobilost. Existuje judikát, který upravuje tento nedostatek, konkrétně se jedná o rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 8 Tdo 449/2010: „V případě, že pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí soud zjistit, o jakou látku se jednalo a v jakém množství byla obsažena v krvi či moči pachatele. K závěru, zda pachatel naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku, je proto třeba též vycházet ze znaleckého posudku znalce v oboru toxikologie, který podle zjištěných hodnot posoudí, jaké množství předmětné omamné látky měl obviněný v době řízení motorového vozidla v krvi.“

138

Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v platném znění. 123


V odůvodnění výše citovaného rozsudku se dále uvádí, že k naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby pachatel nebyl zcela schopen vozidlo ovládat tím, že upadá do bezvědomí anebo pokud není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, kdy je vyloučena způsobilost vykovávat předmětnou činnost (řízení vozidla). Dokazování se tak neobejde bez přibrání znalce z oboru toxikologie, který by dle judikátu měl podle zjištěných hodnot posoudit, jaké množství látky měl obviněný v době řízení v těle. Na základě jeho posudku pak další znalec, tentokrát v oboru zdravotnictví-psychiatrie určí, jak dalece byl obviněný v době řízení zjištěným druhem a množstvím látky ovlivněn. Judikát také doporučuje, aby znalec vymezil, s jakým množstvím alkoholu lze předmětné množství a charakter návykové látky v těle pachatele srovnat. Mezi odbornou veřejností139 judikát zvedl nemalé pozdvižení. Jednak se znalecká obec toxikologů striktně ohradila proti tomu, že by měli určovat zpětně, jaké mohlo být množství návykové látky v organismu pachatele, a dále se lékařská obec psychia trů pozastavila nad tím, že judikát doporučuje srovnávání účinků návykových látek s účinky alkoholu. To totiž nelze už jen z toho důvodu, že každý druh návykové látky má rozličný účinek na lidský organismus a na lidskou psychiku a že na každého jednotlivce účinkuje stejné množství návykové látky odlišně. Jinak bude ovlivněn příležitostný uživatel 0.5 g metamfetaminu a jinak bude ovlivněn chronický uživatel. Není vyloučena také odlišná reakce organismu řidiče při kombinaci látek či kombinaci drog a alkoholu. Existuje tak nepřeberné množství modelů, jak mohou být řidiči ovlivněni stejným množstvím návykové látky. V oblasti nealkoholových návykových látek proto nelze postupovat jako v případě ustálené praxe v případech s alkoholem. Tam se praxe ustálila na hodnotě 1 g/kg alkoholu v krvi, kdy hodnota nad touto hranicí v organismu je považována za trestný čin. Další komplikace v souvislosti se zde zmíněným postupem vzniká v průběhu přípravného řízení, kdy je toxikologem zjištěna hraniční hodnota návykové látky v krvi řidiče a psychiatr neposoudí tuto hodnotu jako způsobilou uvést řidiče do stavu vylučujícího způsobilost. Policejní orgán, případně státní zástupce, pak věc překvalifikuje jako přestupek a odevzdá příslušnému správnímu orgánu k projednání. Veškeré náklady na toxikologické vyšetření a znalecké posudky z oboru psychiatrie jsou na vrub státu. Správní orgán je již nemůže dát k úhradě přestupci. V praxi to vypadá potom tak, že policejní orgán nevyvíjí snahu postihnout řidiče pod vlivem návykové látky jako pachatele trestného činu, ale celou věc záměrně směřuje tak, aby byla projednána ve správním řízení. Zde jsou odbornou veřejností myšleni státní zástupci, policejní vyšetřovatelé, toxikologové a psychiatři.

139

124


Státní zástupci, kteří nesou důkazní břemeno, by kromě znaleckých posudků z oborů toxikologie a psychiatrie měli mít k dispozici svědecké výpovědi policistů, kteří byli na místě, když řidiče zadrželi. Dále by měli mít k dispozici zprávu lékaře, který prováděl lékařské vyšetření a odběry krve a moči. V praxi však často dochází k tomu, že svědecké výpovědi policistů jsou neurčité, nepopisují jasně chování a jednání řidiče a jejich důkazní hodnota je prakticky nulová. Stejně tak lékaři provádějící vyšetření píší zprávu rutinně, vágně, bez invence ve vztahu objektivního zjištění, zda je řidič ovlivněn návykovou látkou, či nikoliv. Z výsledků provedeného výzkumu, kdy byly řízeným rozhovorem s respondenty zjišťovány poznatky z praktické činnosti Policie ČR, státních zastupitelství a orgánů státní správy při řešení této problematiky, byly učiněny následující závěry. Byl dán výzkumný předpoklad: „Není jasně definován stav ovlivnění návykovou látkou a stav vylučující způsobilost vlivem návykové látky, a to komplikuje prokázání viny řidiče.“ Na základě dosažených výsledků provedeným výzkumem lze dojít k závěru, který opravňuje výše uvedený výzkumný předpoklad potvrdit jako pravdivý. Dále byl dán výzkumný předpoklad: „Není jasně diferencován rozdíl mezi trestným činem a přestupkem spáchaného řidičem, který řídí vozidlo pod vlivem návykové látky.“ Na základě dosažených výsledků provedeným výzkumem lze dojít k závěru, který opravňuje výše uvedený výzkumný předpoklad potvrdit jako pravdivý. A proto podle výsledků výzkumu bylo možno uvést následující tvrzení: Hypotézu H0: „Současná právní úprava problematiky komplikuje postup Policie ČR a dalších státních orgánů při odhalování a vyšetřování zneužívání návykových látek v silniční dopravě,“ nezamítáme a potvrzujeme jako pravdivou.

125

7

SHRNUTÍ, DOPORUČENÍ A ZÁVĚR

Na začátku publikace jsem provedl analýzu současné situace v oblasti užívání návykových látek řidiči motorových i nemotorových vozidel, analýzu vlivu drogové scény na situaci v silniční dopravě, se zaměřením na vhodnost postupů policie při řešení této problematiky, a v neposlední řadě analýzu současného právního stavu (de lege lata) v souvislosti se zamezováním řízení motorového vozidla řidiči pod vlivem návykové látky. V současné době (myšleno průřezově za poslední čtyři roky) je počet lidí v české populaci, kteří mají zkušenost alespoň s jednou nelegální návykovou látkou, okolo 30 %. Přitom mezi mladými lidmi (ve věku 15–24 let) je toto procento vyšší – 43 %. Za poslední rok si aplikovalo drogu 12 % lidí a za posledních 30 dnů to bylo 5 % lidí z celé české populace.140 To se logicky promítá i do situace v silniční dopravě. V roce 2014 bylo na území České republiky způsobeno celkem 260 dopravních nehod řidiči pod vlivem nelegálních návykových látek, zatímco v roce 2010 to bylo 176. Za rok 2014 při dopravních kontrolách zjistili policisté ze služby dopravní policie a služby pořádkové policie řízení pod vlivem návykové látky celkem u 3 303 řidičů. Což je nárůst oproti roku 2010, kdy jich bylo odhaleno 1 450. Podařilo se prokázat, že zvýšené užívání nelegálních návykových látek v české populaci má nepříznivý vliv na situaci v silniční dopravě, který se projevuje zvýšeným počtem řidičů řídících vozidlo pod vlivem některé z nelegálních návykových látek, a zvýšený počet dopravních nehod zaviněných těmito řidiči. Na vzniklou situaci musí umět Policie ČR adekvátním způsobem reagovat. Na základě výsledků provedeného výzkumu mezi policisty služby dopravní policie mezi pracovníky správních úřadů byl zjištěn následující stav. Postup odhalování případného spáchání přestupku řízení pod vlivem návykové látky byl a dosud stále je následující: příslušník Policie ČR na základě podezření, že je řidič pod vlivem jiné návykové látky, řidiče vyzve k orientační zkoušce slin pomocí detekční sady DrugWipe 5S, kdy však případný pozitivní výsledek takto provedené orientační zkoušky ještě bezpečně neprokazuje přítomnost konkrétní návykové látky v organismu a neprokazuje, že řidič je návykovou látkou skutečně ovlivněn. V případě pozitivního výsledku orientační zkoušky je proto podezřelý vyzván k lékařskému vyšetření s odběrem moči a krve. Tyto lékařem zajištěné vzorky jsou 140

Zdroj: Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice, viz http://www.drogy-info.cz. 126


poté zaslány k vyšetření do specializované soudně-toxikologické laboratoře, kde se konfirmuje a upřesňuje přítomnost, či absence návykových látek nejčastěji nejprve ve vzorku moči. Následně se přistupuje k analýzám krevního vzorku pomocí specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií a k interpretaci zjištěných nálezů, které látky byly prokázány, v jakých krevních koncentracích, což se provádí formou znaleckého toxikologického posudku, jehož cena je závislá na složitosti analýz. Pokud tyto koncentrace překročí hodnoty stanovené u vybraných látek prováděcím předpisem, je řidič odpovědný za přestupek, protože tak byl prokázán „stav ovlivnění“. Nicméně pokud jsou tyto koncentrace vysoké, je na místě vyžádat si znalecký posudek z oboru lékařství-psychiatrie, zda již nebylo dosaženo „stavu vylučující způsobilost“, což by znamenalo spáchání trestného činu. Uvedený postup je také značně časově náročný. Je-li věc kvalifikována jako přestupek, tak mnohdy není projednán ve lhůtě jednoho roku, to má za následek zánik odpovědnosti za přestupek, a tedy nepotrestání pachatele přestupku. V praxi se stále neujednotil postup, kdy by se za prokázané ovlivnění návykovou látkou považovalo prosté překročení limitní hodnoty v krevním vzorku řidiče. Další úskalí spočívá ve znalostech policistů v oblasti rozpoznávání stavu ovlivnění návykovou látkou. Tyto znalosti policistů jsou nedostatečné a neodpovídající pro bezproblémové a přesné odhalení řidiče, který je pod vlivem drog. Policisté neznají dostatečně jednak jednotlivé návykové látky, které jsou zneužívány v české populaci, a neznají tak ani projevy účinku jejich intoxikace. Spoléhají pouze na vyhodnocení orientačně detekčního vyšetření pomocí testeru, které při nesprávném použití nemusí intoxikovaného řidiče vůbec odhalit. Dále bylo zjištěno, že postup policistů na místě kontroly, zejména pak jejich svědecká výpověď o skutečnostech, které se odehrály (stav a chování řidiče), mají velký význam při následném dokazování spáchání protiprávního jednání řidičem. Obzvlášť u prokazování spáchání trestného činu jsou svědecké výpovědi důležité, a to právě v těch případech, kdy toxikolog stanoví hraniční hodnotu návykové látky ve vzorku krve nebo moči a lékař-psychiatr není schopen stoprocentně určit, zda s takovým množstvím byl řidič v době kontroly (řízení vozidla) ve stavu vylučujícím způsobilost, či nebyl. Vágní, strohá či zkreslená, neobjektivní nebo přemotivovaná svědecká výpověď policisty na objasnění skutku nepřidá. Policisté nemají formulované standardy (například výsledky psychomotorického testu), pomocí kterých by objektivně vyhodnotili chování a stav řidiče v době, kdy provádějí kontrolu. Další komplikací je samotné stanovování hladiny návykové látky ve vzorcích u řidiče. Jednak není nikde v českých normách definována koncentrace návykových látek v krvi nebo krevním séru, jejíž překročení by bylo považováno za stav vylučující způsobilost, což ve výsledku celé řízení (trestní) komplikuje. Rovněž je zde dána 127


určitá „dvojkolejnost právní“ úpravy, kdy jednání řidiče jedoucího vozidlem pod vlivem návykové látky je možné kvalifikovat jako přestupek nebo jako trestný čin. Rozhodující je míra ovlivnění. To v praxi vede k nejednotným postupům, projevuje se „okresní právo“ a kvalifikace a postih za toto protiprávní jednání se v závislosti na teritoriu může lišit. Nová metodika postupu činnosti policie při odhalování řidičů pod vlivem nelegálních návykových látek je tak klíčem ke zlepšení neutěšeného stavu. Při těchto postupech se policisté kromě cíleného zaměření a správného načasování dopravně bezpečnostních akcí musí zaměřit při využití všech svých znalostí a zkušeností na projevy intoxikace návykovou látkou u řidiče a jejich odhalení. K tomu by jim mohlo zásadně přispět provedení psychomotorického testu, jehož výsledky budou sloužit i jako objektivní svědecká výpověď pro následné dokazování spáchání protiprávního jednání. Doufejme, že oprávnění k jeho provádění bude v dohledné době ukotveno v příslušné právní normě.

7.1

Doporučení

K tomu, aby se podařilo dosáhnout cíle, tzn. účinně, rychle a efektivně zamezovat užívání nelegálních návykových látek řidiči v silniční dopravě, je třeba, aby se provedlo několik systematických změn jak ve vzdělávání policistů, ale i úředníků státní správy, v metodice postupu práce policie, v právní úpravě a také v preventivních opatřeních. Zejména: ■ Zajistit systémové vzdělávání příslušníků Policie ČR podílejících se na činnostech souvisejících s odhalováním, dokumentací a vyšetřováním řízení motorového vozidla pod vlivem návykové látky, a to formou kurzů, v rámci celoživotního vzdělávání na Policejní akademii ČR v Praze, kurzů a cvičení v rámci školních policejních středisek Policie ČR. ■ Zajistit systémové vzdělávání pracovníků veřejné správy podílejících se na činnosti v souvislosti s projednáváním přestupků na úseku dopravy v souvislosti s řízením vozidla pod vlivem návykové látky (včetně seznamování s problematikou návykových látek, jejich užívání a detekce přítomnosti v organismu, seznamování s českou i zahraniční právní úpravou) formou seminářů, školení, kurzů a distribucí odborných materiálů. ■ Provést změny v právní úpravě, které povedou ke zjednodušení dokazování protiprávního jednání spočívajícího v řízení vozidla pod vlivem návykové látky. Jedná se o změny: a) Změna v ust. § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými 128


látkami a o změně souvisejících zákonů, kde bude výslovně uvedeno, že orientačním vyšetřením na přítomnost návykové látky se rozumí detekce pomocí orientačně detekčního testu, kterému předchází provedení psychomotorického testu. b) V souvislosti se změnou v ust. § 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde je jasně definováno, že v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem – nařízením vlády, o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Postupovat dle uvedeného nařízení jednotně napříč celou Českou republikou, tzn. sjednotit postup orgánů činných v trestním řízení a správních orgánů na území celé České republiky. c) V ust. § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kde bude jasně definováno, že trestného činu se dopustí ten, kdo je ovlivněn návykovou látkou (tj. ten, pokud množství v jeho krevním vzorku dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem), ohrozí něčí život nebo zdraví, nebo se dopustí závažného porušení pravidel dle jiného právního předpisu141 (závažný dopravní přestupek, způsobí dopravní nehodu atd.). d) Zpřísnit sankce za spáchání protiprávního jednání páchaného v souvislosti s užíváním návykových látek (jízda pod vlivem návykové látky, jízda ve stavu vylučujícím způsobilost, způsobeným vlivem návykové látky, odmítnutí lékařského vyšetření, odběru krve, orientačního testu atd.) ■

Provádět v periodickém intervalu preventivní činnost, spočívající například v preventivních akcích na středních školách, gymnáziích a učilištích, kde se vzdělává mládež ve věku patnáct až devatenáct let, u níž je předpoklad, že si v brzké době opatří řidičská oprávnění. Upozorňovat je v rámci přednášek a školení na úskalí spojená s řízením motorového vozidla pod vlivem návykové látky. Preventivní akce by měli provádět policisté ze základních útvarů policie (obvodní oddělení, dopravní inspektoráty) ve svých teritoriích.

141

Viz zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 129


Úvaha de lege ferenda Stálo by za zvážení, zda by nebylo vhodné změnit další, s danou problematikou související právní normy. A to tak, aby to účinně přispělo k eliminaci tohoto celospolečenského negačního jevu. Jednalo by se zejména o: ■

■

■

Získávání řidičského oprávnění tzv. s podmínkou. Mladí lidé, kteří by úspěšně složili zkoušky v autoškole, splnili veškeré podmínky pro získání řidičského oprávnění, by toto oprávnění mohli vykonávat pouze v doprovodu osoby starší a s delší řidičskou praxí, a to po dobu dvou let. Po uplynutí určené doby by mohli řídit vozidlo již bez uvedeného doprovodu starší a zkušenější osoby. Mladí lidé jsou myšleni ve věku blízkém osmnácti let a v tomto případě by mohli za daných podmínek řídit například již od sedmnácti let. Získávání řidičského oprávnění tzv. na zkoušku. Mladí lidé by nesměli po dobu prvních dvou let své „řidičské kariéry“ spáchat žádný dopravní přestupek. Pokud by tuto podmínku splnili, získali by řidičské oprávnění natrvalo. Zákaz řízení vozidla mladými řidiči v nočních hodinách (kvůli předpokladu jízdy pod vlivem návykových látek nebo alkoholu, při návratu z kulturních akcí, koncertů či diskoték).

Výše uvedené návrhy nesouvisí nijak s diskriminací mladých lidí, ale je statisticky dokázáno, že právě tito řidiči se častěji dopouští závažných chyb v řízení motorového vozidla (rychlá a nebezpečná jízda, špatný odhad svých schopností například za snížené viditelnosti, nedostatečná znalost a povědomí o chování vozidla za určitých podmínek, například při náledí, jízda pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek apod.). ■ ■ ■

Dále by se dalo uvažovat o následujících úpravách: Systém získávání řidičských oprávnění, důslednější lékařské vyšetření za účelem odhalení častého užívání návykových látek. Změna systému navrácení odebraného řidičského oprávnění jako trestu za řízení pod vlivem návykové látky. Sledování zdravotního stavu řidiče s toxikomanskou minulostí.

V návrzích na změny právní úpravy beru v potaz následující skutečnosti. Jedinec, který je pravidelným uživatelem návykových látek, je logicky náchylný k tomu, aby užívání návykových látek nevynechal ani v době, kdy bude řídit motorové vozidlo, respektive byl pod jejich vlivem. Řidičské oprávnění není přirozené právo člověka dané jeho narozením. Toto oprávnění získává jedinec na základě 130


splnění určitých podmínek a zůstává mu dodržováním těchto podmínek i v budoucnosti. Je namístě mít pochybnosti u problémového uživatele drog, že bude abstinovat i v době řízení vozidla tak, aby nebyl pod vlivem drog. Proto je vhodné se přesvědčit, prostřednictvím lékařského vyšetření, zda je osoba žadatele o řidičské oprávnění spolehlivá z hlediska predikce drogové abstinence. To platí především u jedinců, kterým bylo řidičské oprávnění odebráno, respektive vykonávání této činnosti zakázáno, pro již spáchaný delikt řízení vozidla pod vlivem návykové látky. Uznávám, že takto striktní a poněkud tvrdé pojetí podmínky řidičova „stavu“ je v současném liberálním pojetí demokracie v české společnosti poněkud diskutabilní, nicméně není od věci. Další návrhy se týkají omezení dispozičního práva k majetku: Jedná se o omezení vlastnických práv majitele motorového vozidla nebo dispozičních práv provozovatele vozidla v tom smyslu, že by vozidlo, které je v jeho vlastnictví nebo dispozici, nemohl zapůjčit (například v určité době – víkendové večerní a noční hodiny) osobě, která nedovršila například dvacátého rok věku. Jednalo by se de facto o preventivní opatření, aby například rodiče nepůjčovali bez dozoru vozidlo svým sotva dospělým dětem, které by ho chtěly využít k cestě na diskotéku a zpět, kdy je dáno vysoké riziko, že řidič (a současně i celá posádka) bude pod vlivem drog nebo alkoholu. Dále by se dalo omezit toto užívání, že by mladý řidič nesměl vozit více osob ve svém vozidle apod. I když se ve výše uvedeném návrhu na první pohled jedná o nepřiměřené zasahování do práv a svobod občanů, není tomu tak. Návrhy vycházejí ze zkušeností policistů šetřících dopravní nehody v praxi. Zpravidla typické nejtragičtější dopravní nehody, kdy ve vozidle zahyne nejednou více osob, bývají právě ty nehody, které se staly ve večerních či nočních víkendových hodinách, kdy mládež posilněná alkoholem nebo jinými návykovými látkami cestovala ze zábavy (diskotéky) přeplněným vozidlem a řidič nezvládl řízení. Náměty na některé změny právní úpravy (de lege ferenda) dané problematiky jsou jen obecným návrhem toho, jak by se mohlo ve věci dále postupovat. Detailnější a komplexnější návrhy na právní změny v dané problematice by se mohly týkat změn skutkových podstat trestného činu spočívajících v řízení vozidla pod vlivem návykové látky, a obzvláště pak v důsledku toho zjednodušení dokazování protiprávního jednání. Jak by mohl například vypadat přestupek? V kapitole, kde jsou uvedeny právní základy činnosti policie v dané problematice, je uvedeno, že dne 17. 08. 2013 nabyla účinnosti novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, která v § 5 odst. 2 písm. b), věta za středníkem, ve spojení s § 137 odst. 1 tohoto zákona obsahuje zmocnění k vydání nařízení vlády, jímž mají být stanoveny jiné 131


návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. Zákonodárce přijal novelu zákona o silničním provozu, kterou zavedl právní domněnku, že je řidič ovlivněn jinou návykovou látkou, jsou-li v jeho krevním vzorku zjištěny návykové látky v určitém nadlimitním množství, s cílem odstranit problém složitého dokazování ovlivnění návykovou látkou. S ohledem na právní aplikaci „analytického principu“ není již nadále nutná součinnost znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť závěr o (ne)ovlivnění pachatele přestupku se učiní na základě analýzou zjištěných hodnot návykových látek v krevním vzorku řidiče. Avšak v důsledku absence širšího spektra návykových látek v uvedeném nařízení vlády není možné ust. § 5 odst. 2 písm. b), věta za středníkem, v praxi použít ve všech případech ovlivnění návykovou látkou, a je tak nutné postupovat jako podle právního stavu platného před účinností novely. Do 16. 08. 2013 platilo, že „řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem“.142 V nové právní úpravě zní ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. takto: „Řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.“143 K naplnění této skutkové podstaty tedy dojde za kumulativního splnění níže uvedených předpokladů: ■ Řidič požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku. ■ Řidič řídil vozidlo nebo jel na zvířeti. ■ Bezprostřednost mezi body 1 a 2 nebo s ohledem na uplynulou dobu možnost být pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky v době řízení vozidla či jízdy na zvířeti. Tento analytický princip však nelze z vědeckého ani praktického hlediska uplatnit u všech návykových látek, lze jej však zavést u těch nejčastěji zneužívaných. Seznam těchto látek na základě zmocňovacího ustanovení stanovila vláda svým nařízením. Viz ust. § 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů do změny provedené zákonem č. 101/2013 Sb. a zákonem č. 233/2013 Sb. 143 Viz ust. § 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů po změnách provedených zákonem č. 101/2013 Sb. a zákonem č. 233/2013 Sb. 142

132


Vzniká tedy dvojí režim, kdy u návykových látek specifikovaných v nařízení vlády se uplatní analytický princip, u ostatních (sporadicky se vyskytujících nebo například u některých psychoaktivních složek léčiv) se musí postupovat dle dosavadní praxe, tedy cestou znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví-psychiatrie. S cílem odstranit tento problém přijal zákonodárce novelu zákona o silničním provozu, kterou zavedl právní domněnku, že je řidič ovlivněn jinou návykovou látkou, jsou-li v jeho krevním vzorku zjištěny návykové látky v určitém nadlimitním množství.144 S cílem aplikovat analytický princip v co největším počtu případů se stanovují v nařízení vlády všechny užívané návykové látky, jejichž přítomnost lze jednoznačně v krvi prokazovat a u nichž lze jasně specifikovat, od kterého množství je možné na řidiče pohlížet jako na ovlivněného návykovou látkou. Mezi vyjmenovanými látkami jsou uvedeny v současnosti často užívané návykové látky jiné než alkohol. Tato právní úprava se dotýká všech řidičů ve smyslu § 2 písm. d) zákona o silničním provozu, přímo pak těch, kteří užívají či užijí návykové látky. Zefektivnění přestupkového řízení a vymahatelnosti práva by mělo odradit uživatele návykových látek od řízení pod vlivem těchto látek, což přispěje ke zvýšení bezpečnosti všech účastníků silničního provozu. S ohledem na právní aplikaci „analytického principu“ není již nadále nutná součinnost znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, neboť závěr o (ne)ovlivnění pachatele přestupku se učiní na základě analýzou zjištěných hodnot návykových látek v krevním vzorku řidiče. Celé přestupkové řízení by se tak mělo výrazně urychlit i zlevnit. Navrhovaná úprava se výrazněji dotýká také znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kterým odpadne jedna z jejich agend – vypracovávání znaleckých posudků na posouzení, zda byl řidič v době řízení pod vlivem návykové látky. Pole působnosti znalců z odvětví psychiatrie je však velmi široké a tato agenda představuje pouze jeho malou část, její nevykonávání by tudíž nemělo mít výraznější ekonomický dopad na tyto subjekty. Dotčenými subjekty jsou rovněž obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které budou nařízení vlády v praxi aplikovat. Očekává se snížení jejich administrativní zátěže, jež byla spojena se zadáváním znaleckých posudků, jejich uchováváním a archivací. Z hlediska právní jistoty, přehlednosti a určitosti právních norem je žádoucí, aby byla zákonná zmocnění naplňována. Nenaplnění zákonného zmocnění s sebou přináší nejistotu nejen adresátům právních norem, ale i těm, kdo právní normy aplikují. Nepřijetí navrhované právní úpravy však není v rozporu s předpisy vyšší právní síly, nálezy Ústavního soudu ani s normami evropského a mezinárodního práva. 144

Mezní koncentrační hodnoty u jednotlivých návykových látek byly stanoveny na základě konzultací s odbornou veřejností. 133


Přijetím navrhovaného nařízení vlády došlo k tomu, že vláda určuje, dosažení jaké hodnoty návykové látky v krvi je již přestupkem, a jaké nikoliv. Špatné nastavení hodnot může vést k přílišné benevolenci, nebo naopak přísnosti při posuzování ovlivnění řidičů návykovými látkami. Aby se tato rizika eliminovala, byla do procesu stanovování hodnot zapojena odborná veřejnost, přičemž využity byly rovněž poznatky ze zahraniční právní praxe. A jak by se dalo postupovat v případě trestného činu? V případě trestného činu s ohledem na právní aplikaci výše uvedeného „analytického principu“ bude nadále nutná součinnost znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Závěr o (ne) ovlivnění a zejména určení stavu vylučujícím způsobilost u pachatele trestného činu učiní znalec jednak na základě analýzou zjištěných hodnot návykových látek v krevním vzorku řidiče a dále na základě jemu známé anamnézy pachatele, zejména jeho fyzické a psychické dispozice v době spáchání trestného činu. Komplikace v dokazování protiprávního jednání spočívá v definici stávající skutkové podstaty dotčeného trestného činu. Trestní zákoník obsahuje úpravu skutkové podstaty trestného činu „Ohrožení pod vlivem návykové látky“, konkrétně v ust. § 274. Zde se uvádí: „Kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.“145 Jádro problému spočívá v dokazování onoho stavu vylučujícího způsobilost. Znalec z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, tento stav musí dovodit z jemu známých indicií, které spočívají v následujících informacích: ■ Stanovené hodnoty hladiny návykové látky obsažené ve vzorku krve – séra – toxikologem. Zde může vycházet z navrhované právní úpravy uvedené výše, kdy bude stanovena mezní hodnota pro ovlivnění řidiče návykovou látkou. Při překročení mezní hodnoty bude řidiče možné považovat za ovlivněného návykovou látkou a při zjištěné hodnotě několikanásobně převyšující mezní hodnotu může znalec-psychiatr usoudit, že tato hodnota je schopna zapříčinit stav vylučující způsobilost. ■ Osoba pachatele podezřelého ze spáchání trestného činu. Myšlen tím například zdravotní stav v době spáchání protiprávního jednání, věk, pohlaví, tělesná konstituce, váha, zda se jedná o dlouhodobého problémového uživatele návykových látek, kdy tolerance jeho organismu na konkrétní návykovou látku je vysoká a stanovené množství návykové látky je/není schopno jej ovlivnit do té míry, aby byl ve stavu vylučujícím způsobilost, nebo se jedná o příležitostného uživatele 145

Srov. ust. § 274 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění. 134


■

■

či prvouživatele, u kterého zjištěné množství návykové látky v organismu (byť malé) je schopno způsobit onen stav vylučující způsobilost. Výpovědi případných svědků události, ze kterých by bylo patrné, jakým způsobem se pachatel choval v době spáchání činu, jak se projevovala u něj intoxikace návykovou látkou, zda měl své jednání do určité míry pod kontrolou, či zda nikoliv – znalec nemůže posuzovat všechny okolnosti činu (to přísluší policistovi-vyšetřovateli), ale musí posuzovat ty okolnosti, které svědčí o chování pachatele, zejména určující jeho stav. V neposlední řadě by znalec mohl vyhodnotit informace získané z vyhodnocení psychomotorického testu, provedeného policistou, na jejichž základě si dokáže udělat objektivní názor na situaci a stav pachatele v době, kdy byl kontrolován policejní hlídkou. Informace získané správně provedeným psychomotorickým testem by byly nezkreslené policistovým subjektivním vnímáním situace i osoby pachatele.

Na policistovi-vyšetřovateli je potom, aby vyhodnotil veškeré informace získané v průběhu přípravného řízení. Jednak se jedná o výše zmíněný posudek znalce z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, dále posudek znalce toxikologa a dále svědecké výpovědi. Ty mohou být například od spolucestujících, kteří jeli ve vozidle řízeném pachatelem (ty však mohou být tendenční směrem ke zlehčování protiprávního jednání pachatele). Svědecké výpovědi zakročujících policistů podpořené závěry z vyhodnocení provedeného psychomotorického testu. Další svědectví, například o okolnostech aplikace návykové látky (množství, druh, kvalita) apod. Nicméně stále se jedná o postup, byť z hlediska dokazování přesnější a ucelenější, při kterém se složitě, zdlouhavě a hlavně s nejistým výsledkem (z pohledu právní kvalifikace trestný čin/přestupek) musí dokazovat onen stav vylučující způsobilost k zaměstnání nebo činnosti, při kterém by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Ve svém důsledku to tak přípravné řízení protahuje a prodražuje. Nehledě na to, že jsou-li v trestním řízení orgánem činným v trestním řízení vynaloženy finanční prostředky spojené zejména s úhradou znaleckých posudků z oborů toxikologie a lékařství-psychiatrie a skutek je na základě vyhodnocení všech důkazů překvalifikován na přestupek, nelze již dát tyto náklady k úhradě pachateli (nyní již „jen“ přestupku). Tomu lze dát k úhradě náklady spojené se správním řízením, nikoliv spojené s řízením trestním. Řešení, které navrhuji, spočívá v tom, že nová právní úprava by skutkovou podstatu trestného činu charakterizovala takto: „Kdo vykonává po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo 135


jiné návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých ohrozil život nebo zdraví lidí nebo způsobil značnou škodu na majetku, bude potrestán…“ K naplnění skutkové podstaty tedy dojde za kumulativního splnění následujících předpokladů: ■ Pachatel požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku. ■ Pachatel vykonával zaměstnání nebo činnost (například řízení vozidla). ■ Ohrozil život nebo zdraví nebo způsobil značnou škodu na majetku. ■ Bezprostřednost mezi body 1 a 2 nebo s ohledem na uplynulou dobu možnost být pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky v době vykonávání zaměstnání nebo určité činnosti (například řízení vozidla). V případě dokazování užití jiné návykové látky (dokazování požití alkoholu je již vyřešeno) by se aplikoval stejný analytický princip jako u přestupku. Užití takové látky by bylo dokázáno na základě hodnot stanovených toxikologem, kdy za stav ovlivnění by bylo považováno, když naměřené hodnoty ve vzorku odebraného pachateli by překročily stanovenou mez v prováděcím předpisu (stejné nařízení vlády jako v případě přestupku). Odpadla by tak nutnost vyžádání znaleckého posudku od znalce z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, neboť by se dokazoval „pouze“ stav ovlivnění, nikoliv již stav vylučující způsobilost. Další kumulativně danou podmínkou pro trestní odpovědnost je, aby pachatel vykonával zaměstnání, určitou činnost, při kterých by již ohrozil něčí život nebo zdraví. Není zde již dáno podmíněné ohrožení, ale ohrožení skutečné. Ono ohrožení by bylo prokázáno zadokumentovaným jednáním pachatele. Například zavinění dopravní nehody, neudržení směru jízdy – kličkování, agresivní nebo rychlá jízda či spáchání vybraných přestupků proti pravidlům silničního provozu. Například jízda v křižovatce na červenou, nedání přednosti v jízdě, vysoké překročení rychlostního limitu v obci apod. Anebo způsobení značné škody (například dopravní nehodou). Máme zde tedy jednání, které na rozdíl od přestupku nespočívá pouze v řízení vozidla pod vlivem návykové látky samotném, ale v řízení vozidla pod vlivem návykové látky, kdy pachatel touto jízdou bezprostředně ohrozil například ostatní účastníky silničního provozu. V kvalifikované skutkové podstatě pak bude uvedený závažnější následek. Policista-vyšetřovatel tak bude při dokazování spáchání uvedeného skutku vycházet z následujících skutečností: ■ Stanovené hodnoty hladiny návykové látky obsažené ve vzorku krve – séra – toxikologem. Zde bude znalec toxikolog vycházet z právní úpravy uvedené výše, kdy je stanovena mezní hodnota pro ovlivnění řidiče návykovou látkou. ■ Výpovědi případných svědků události, ze kterých by bylo patrné, jakým způsobem se pachatel choval v době spáchání činu, jak se projevovala u něj intoxikace návykovou látkou, zda měl své jednání do určité míry pod kontrolou, či nikoliv. 136

SHRNUTÍ, DOPORUČENÍ A ZÁVĚR ■

■ ■ ■

■

Informace od svědků události, ze kterých je patrné jednání pachatele-řidiče ve vztahu k řízení vozidla (kličkování, jízda na červenou, agresivní jízda, najíždění na ostatní účastníky atd.) Dokumentace jednání, při kterém se pachatel dopustil ohrožení života nebo zdraví (záběry z kamer policejních vozů, bezpečnostních kamer na ulici, radaru atd.) Informace od policistů, kteří zadokumentovali pachatelovo jednání. Informace získané z vyhodnocení psychomotorického testu provedeného policistou, na jejichž základě si dokáže udělat vyšetřovatel objektivní názor na situaci a stav pachatele v době, kdy byl kontrolován policejní hlídkou. Informace získané správně provedeným psychomotorickým testem jsou nezkreslené policistovým subjektivním vnímáním situace i osoby pachatele. Vyčíslení způsobené škody pro stanovení hodnoty překračující značnou škodu.

Postup policie a dalších orgánů dle navrhované právní úpravy by se dal zjednodušeně popsat takto: Příslušník Policie ČR na základě podezření, že je řidič pod vlivem jiné návykové látky, provede po orientační dechové zkoušce na přítomnost alkoholu (s negativním výsledkem) psychomotorický test a po jeho vyhodnocení, kdy bude trvat jeho podezření, že řidič je pod vlivem návykové látky, řidiče vyzve k orientační zkoušce slin pomocí detekční sady DrugWipe 5. Případný pozitivní výsledek takto provedené orientační zkoušky (který ještě bezpečně neprokazuje přítomnost konkrétní návykové látky v organismu) a výsledky z provedeného psychomotorického testu poslouží jako důkazní prostředky v budoucím dokazování. V případě pozitivního výsledku orientační zkoušky (i negativního výsledku, ale pokud na základě výsledku psychomotorického testu policistovo podezření bude trvat) bude podezřelý vyzván k lékařskému vyšetření s odběrem moči a krve. Tyto lékařem zajištěné vzorky jsou zaslány k vyšetření do specializované soudně-toxikologické laboratoře, kde se konfirmuje a upřesňuje přítomnost, či absence návykových látek nejčastěji nejprve ve vzorku moči. Následně se přistupuje k analýzám krevního vzorku pomocí specifických chromatografických metod v kombinaci s hmotnostní spektrometrií a k interpretaci zjištěných nálezů, které látky byly prokázány, v jakých krevních koncentracích. Na základě v nařízení vlády definovaných hraničních hodnot bude možné učinit závěr, zda řidič byl, nebo nebyl pod vlivem návykové látky. Pokud ano, a jsou zde dány i důkazy o ohrožení života nebo zdraví nebo způsobení značné škody pachatelovým řízením vozidla, může policista (vyšetřovatel) zahájit trestní stíhání, pokud nikoliv, bude věc překvalifikována na přestupek a odevzdána příslušnému správnímu orgánu k projednání. Uvedená právní úprava typu „per se“ by tak dle mého názoru vedla k podstatnému zjednodušení trestního i správního řízení, jeho zrychlení a hlavně také zlevnění. 137


V konečném důsledku by to pak vedlo k účinnější eliminaci zneužívání nelegálních návykových látek v silniční dopravě. Další právní norma, kterou v souvislosti s mnou navrhovanou právní úpravou je nutné změnit, je zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Konkrétně navrhuji změnu v ust. § 16, kde by bylo nově uvedeno oprávnění příslušníka Policie ČR provést psychomotorický test u osoby, která (dle § 16 odst. 1 uvedeného zákona) vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním. Zároveň by v této části byla uvedena povinnost (osoby uvedené v ust. § 16 odst. 1 téhož zákona) této výzvy uposlechnout a provedení psychomotorického testu se podrobit pod podmínkou sankce v případě neuposlechnutí výzvy. Právně by tak byla ukotvena možnost provedení psychomotorického testu, stejně jako je ukotvena možnost provedení orientační dechové zkoušky na přítomnost alkoholu nebo možnost orientačně detekčního testu na přítomnost návykové látky. V neposlední řadě je třeba zpřísnit sankce za neuposlechnutí výzvy dané dle ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. tak, aby se odmítnutí vyšetření na přítomnost drog „nevyplácelo“.

7.2

Závěrem

Návykové látky jsou nedílnou součástí naší společnosti. Ať chceme nebo ne, jejich užívání bude zasahovat do každodenního života v celé naší společnosti i v budoucnu. Dopad užívání návykových látek ve společnosti se týká okruhu všech činností, které jedinec vykonává, řízení motorového vozidla nevyjímaje. Z výsledků této práce, respektive z provedeného výzkumu vyplývá, že počet uživatelů návykových látek v naší společnosti se zvyšuje. Týká se to především mladé generace, dětí a mládeže, která teprve dospívá. A s dosažením plnoletosti bude také získávat řidičská oprávnění a řídit motorová vozidla. Už jen skutečnost, že vozidlo řídí mladý a nezkušený řidič, který jednak nemá zkušenosti z rozličných situací v silničním provozu, nedokáže ještě včas a správně vyhodnotit kritické situace a správně se rozhodnout a reagovat na ně, jedná impulzivně, jak odpovídá jeho mladistvé povaze, nese zvýšené riziko, že způsobí dopravní nehodu. S tím, jaké návyky, včetně těch negativních v podobě užívání nelegálních návykových látek, tato generace má dnes, tedy v době neplnoletosti, lze predikovat, že si nezanedbatelná část mladých ponese zmíněné návyky i do doby dospělosti. Můžeme tedy celkem spolehlivě předpokládat, že v budoucnosti bude růst počet řidičů, příslušníků 138


zmíněné generace, kteří budou řídit vozidlo pod vlivem návykové látky, a ti budou mít nezanedbatelný podíl na dopravní nehodovosti na silnicích v České republice. Máme proto nyní jedinečnou možnost na nastalou situaci reagovat, a to i s ohledem na očekávaný vývoj. V současnosti je jedním ze základních nedostatků řešení tohoto problému nedostatečný výcvik, respektive vzdělávání policistů v dané oblasti. Policisté vykonávající dohled nad silničním provozem nejsou adekvátně odborně vzděláni a připraveni na odhalování stavu ovlivnění některou z návykových látek u řidičů. Při prvotním posuzování stavu možného ovlivnění řidiče drogou se policisté většinou nemohou spolehnout na znaky nasvědčující řidičově předchozí konzumaci alkoholu. Například alkoholické výpary z dechu, malátné a nekoordinované tělesné pohyby, zpomalená a nesrozumitelná artikulace řeči apod. Symptomy signalizující konzumaci drog jsou jiné a často nemusí být takto nápadné. Z důvodů absence typických znaků ovlivnění, respektive jejich často skrytému projevu, jsou policisté jen zřídka kdy ochotni vyzvat řidiče ke klinickému vyšetření. Do značné míry se na tom podílí časové nároky na provedení tohoto úkonu, doprava do specializovaného zdravotního zařízení, často jediného v regionu, a jeho vysoká finanční náročnost. Vázání kapacity lidských zdrojů, dopravního prostředku a samozřejmě cena za provedené odebrání a vyšetření odebraného vzorku, a to vše bez záruky pozitivního výsledku vyšetření, s nutným zásahem do práv osoby vyzvané k vyšetření. Zejména proto je postih přestupků a podobně i trestných činů spáchaných při provozu na pozemních komunikacích pod vlivem návykové látky v praxi poměrně vzácným jevem. Téma zneužívání drog v dopravě a postupu policie při řešení tohoto aktuálního celospolečenského problému nebylo doposud v České republice uceleně zpracováno. Myslím tím včetně možností detekce, metodiky postupu policie v závislosti na situaci v silničním provozu, právního rozboru. Jak je patrné z předloženého mate riálu, problematika návykových látek v silničním provozu je nesmírně obsáhlým tématem, které si zasluhuje patřičnou pozornost nejen z řad odborníků. Zasahuje do oblasti policejního managementu, práva, zdravotnictví, znalecké činnosti, vědeckého a technického výzkumu, mezinárodní spolupráce, ale zejména do každodenního života všech účastníků silničního provozu. Současný stav, v jakém se nachází efektivita zjišťování a postihování ovlivnění řidičů návykovými látkami, neodpovídá zájmům a potřebám ochrany společnosti. Na existenci tohoto negativního jevu se významně podílí také nedostatečná připravenost orgánů, kterým byla svěřena kompetence při dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a současně s tím určitá přežitost právního rámce, v němž příslušné správní orgány a orgány činné v trestním řízení taková jednání řidičů posuzují. V důsledku toho se mezi řidiči, zejména výše zmíněné mladší generace, velmi rychle rozšířil poznatek o absenci účinného postupu policie a dalších odpovědných 139


orgánů při eliminaci tohoto protiprávního jednání. A tak zvláště obliba kouření marihuany nebo konzumace pervitinu se mezi nimi traduje jako neriziková právě pro malou míru pravděpodobnosti zjištění předchozího užití této drogy při silniční kontrole, než jak tomu je po konzumaci alkoholu. Efektivní a účinný postup, zejména orgánů činných v trestním řízení a orgánů státní správy, při řešení protiprávního jednání (spočívajícího v řízení vozidla pod vlivem návykové látky) policisty již zjištěného je omezen nejasnou a zavádějící právní úpravou. Protože nejsou jasně definovány či vymezeny pojmy „stav vylučující způsobilost“ či „pod vlivem“ (kromě látek uvedených ve vládním nařízení), je dokazování tohoto stavu komplikované. V praxi je nutné přibírat znalce z oborů toxikologie, kteří pomocí sofistikovaných (a též finančně nákladných) laboratorních metod určují kvantitativní a kvalitativní analýzou hladinu návykové látky v krvi odebraného vzorku podezřelého řidiče. Následně je třeba přibrat dalšího znalce z oboru lékařství-psychiatrie, který na základě hodnot stanovených toxikologem a dále s ohledem na tělesnou konstituci řidiče, anamnézu zdravotního stavu či míry případné závislosti a tolerance na omamných nebo psychotropních látkách posoudí, zda řidič byl ovlivněn a jak hodně. Další problematikou současné právní úpravy je postih, který hrozí řidiči za to, že řídil vozidlo pod vlivem návykové látky. Dochází zde k paradoxním situacím. Řidiči se často „vyplácí“ odmítnout zkoušku na přítomnost alkoholu či screeningovou orientačně detekční zkoušku na přítomnost metabolitů návykové látky a stejně tak odmítnout podrobit se lékařskému vyšetření. Sankce, která mu hrozí za neuposlechnutí výzvy policisty podrobit se zkoušce a vyšetření, je nižší než ta, která mu hrozí v případě, když výzvy uposlechne a podrobí se detekci i lékařskému vyšetření a na základě toho je usvědčen ze svého protiprávního jednání, které spočívá ve spáchání trestného činu, za který hrozí odnětí svobody až na jeden rok. Někteří státní zástupci jsou, dle zjištění v rámci výzkumu, nezřídka překvapeni, že budou podávat k soudu obžalobu proti řidiči, který i když se dopustil protiprávního jednání, když řídil vozidlo pod vlivem návykové látky, tak se k tomuto jednání doznal a dobrovolně se podrobil testování a následně lékařskému vyšetření, přestože věděl, že postih za takto prokázané jednání může být daleko větší než v případě, kdyby toto vše odmítl a k protiprávnímu jednání se nepřiznal. Jak potvrdili státní zástupci i někteří soudci, jsou k takovému řidiči „shovívavější“, samozřejmě v mezích zákona. Máme příležitost změnit nevyhovující legislativu. V této publikaci jsou popsány úvahy de lege ferenda, jak by se mohla stávající právní úprava změnit a jak by to usnadnilo dokazování ovlivnění drogou u řidičů. Poučit se můžeme ze zahraniční praxe u států Evropy, které mají s touto problematikou dlouhodobější zkušenosti vzhledem k tomu, že drogová scéna tam byla již dříve podobná naší současné. Ta byla dlouhá léta ovlivněna represivním politickým režimem, který tu byl do roku 1989, 140


což zapříčinilo, že současná generace starších řidičů zpravidla nekonzumuje jiné návykové látky než alkohol. To proto, že v době jejich mládí jiné návykové látky nebyly dostupné, a tak si tyto návyky, na rozdíl od současné generace mladistvých, nemohli nést do věku dospělosti. I z tohoto důvodu absentují zkušenosti a schopnosti policie a dalších odpovědných orgánů nově nastalou situaci řešit. Je třeba upozornit také na to, že se na zmíněný problém je možné připravit a být schopni tuto problematiku řešit.

141

Přílohy

1. Předtisk úředního záznamu policisty o kontrole řidiče (příloha č. 2 k ZPPP č. 160/2009). 2. Protokol o lékařském vyšetření (příloha č. 3 k ZPPP č. 160/2009). 3. Foto orientačních detekčních testerů používaných v zahraničí. 4. Vyhodnocovací zařízení pro orientační detekční testery. 5. Testery na alkohol. 6. Grafy znázorňující dobu možné detekce jednotlivých drog. 7. Foto laboratorních přístrojů používaných k toxikologické analýze. 8. Seznam akreditovaných toxikologických laboratoří. 9. Formulář o provedení psychomotorického testu – překlad (Německo). 10. Tiskové zprávy.

143

Přílohy

Příloha č. 1 – předtisk úředního záznamu, 1. strana (příloha č. 2 k ZPPP č. 160/2009)


144


Přílohy

161

145

Příloha č. 2 – protokol o lékařském vyšetření, 1. strana (příloha č. 3 k ZPPP č. 160/2009) Přílohy

Příloha č. 2 – protokol o lékařském vyšetření, 1. strana (příloha č. 3 k ZPPP č. 160/2009)

146

162

Příloha č. 2 – protokol o lékařském vyšetření, 2. strana (příloha č. 3 k ZPPP č. 160/2009) Přílohy

147

163

Přílohy

Příloha č. 3 orientačních detekčních testerů používaných vv zahraničí Příloha č. č. 3 – 3– – obrázky obrázky orientačních detekčních testerů používaných zahraničí Příloha foto orientačních detekčních testerů používaných v zahraničí Obr. 16 Obr. 16 – – tester tester OPL OPL zz moči moči Obr. 16 – tester OPL z moči

Zdroj: Zdroj: http://www.drogovy-test.cz/ http://www.drogovy-test.cz/

Zdroj: http://www.drogovy-test.cz/

Obr. 17 – tester OPL ze slin– tester OPL ze slin Obr. Obr. 17 17 – tester OPL ze slin

Zdroj: Zdroj: http://www.servoprax.de http://www.servoprax.de Zdroj: http://www.servoprax.de

148

164

Příloha č. 3 – obrázky orientačních detekčních testerů používaných v zahraničí Příloha č. 3 – obrázky orientačních detekčních Přílohy testerů používaných v zahraničí Obr. 18 – tester OPL ze slin

Obr. 18 – tester OPL ze slin Obr. 18 – tester OPL ze slin

Zdroj: http://www.hamburg-hondaz.de

Zdroj: http://www.hamburg-hondaz.de Zdroj: http://www.hamburg-hondaz.de

Obr. 19 – tester OPL z moči Obr. 19 – tester OPL z moči Obr. 19 – tester OPL z moči

Zdroj: http://www.usscreeningsource.com Zdroj: http://www.usscreeningsource.com

Zdroj: http://www.usscreeningsource.com

149

165 165

Příloha č. 4 – vyhodnocovací zařízení pro orientační detekční testery Příloha č. 4 – vyhodnocovací zařízení pro orientační detekční testery Přílohy

Příloha č. 4 – vyhodnocovací zařízení pro orientační detekční testery Obr. 20 – Drugtest 5000 (digitální drogový tester ze slin) Obr. 20 – Drugtest 5000 (digitální drogový tester ze slin) Obr. 20 – Drugtest 5000 (digitální drogový tester ze slin)

Zdroj: http://www.altest.cz

Zdroj: http://www.altest.cz Zdroj: http://www.altest.cz

Obr. 215000 – Drugtest 5000 (s příslušenstvím) Obr. 21 – Drugtest (s příslušenstvím) Obr. 21 – Drugtest 5000 (s příslušenstvím)

Zdroj: http://www.altest.cz Zdroj: http://www.altest.cz

Zdroj: http://www.altest.cz

150

166

166

Příloha č. 5 – testery na alkohol Příloha č. 5 – testery na alkohol

Přílohy

Příloha č. 5 – testery na alkohol Obr. 22 – analyzátor alkoholu z dechu Dräger 22 – z dechu analyzátor alkoholu z dechu Dräger Obr. 22 – analyzátorObr. alkoholu Dräger

Zdroj: http://www.policie.cz



Obr. 23 – analyzátorObr. alkoholu Dräger (nový typ) 23 – z dechu analyzátor alkoholu z dechu Dräger Obr. 23 – analyzátor alkoholu z dechu Dräger

Zdroj: http://www.draeger.com

Zdroj: http://www.draeger.com Zdroj: http://www.draeger.com

151

167 167

Přílohy Příloha č. 6 – grafy znázorňující dobu možné detekce jednotlivých drog

Příloha č. 6 – grafy znázorňující dobu možné detekce jednotlivých drog Graf 3 – koncentrace v organismuv závislosti v závislosti na Graf 3 – koncentrace THCTHC v organismu načase čase

Zdroj: http://www.mzcr.cz

Zdroj: http://www.mzcr.cz Graf 4 – koncentrace metamfetaminu/amfetaminu vv organismu organismu v závislosti na čase Graf 4 – koncentrace metamfetaminu/amfetaminu v závislosti na čase

Zdroj: http://www.mzcr.cz Zdroj: http://www.mzcr.cz

152

168

Příloha č. 6 – grafy znázorňující dobu možné detekce jednotlivých drog Přílohy

Graf 5 – koncentrace heroinu v organismu v závislosti Graf 5 – koncentrace heroinu v organismu v závislostina načase čase



153

169

Příloha č. 7 – foto laboratorních přístrojů používaných k toxikologické analýze Příloha č. 7 – foto laboratorních přístrojůPřílohy používaných k toxikologické analýze Obr. 24 – plynový chromatograf Příloha č. 7 – foto laboratorních přístrojů používaných k toxikologické analýze Obr. 24 – plynový chromatograf Obr. 24 – plynový chromatograf

Zdroj: http://is.cuni.cz Zdroj: http://is.cuni.cz

Zdroj: http://is.cuni.cz

25 – schéma principu plynového chromatografu Obr. Obr. 25 – schéma principu plynového chromatografu Obr. 25 – schéma principu plynového chromatografu

Zdroj: http://www.wiki.org

Zdroj: http://www.wiki.org Zdroj: http://www.wiki.org

154

170 170

Obr. 26 – hmotnostní spektrometr GC/MS Polaris Q Příloha č. 7 – foto laboratorních přístrojů používaných k toxikologické analýze Přílohy

Obr. 26 –spektrometr hmotnostní spektrometr Polaris Q Obr. 26 – hmotnostní GC/MS Polaris GC/MS Q

Zdroj: http://www.upol.cz



Obr. 27 – zjednodušené schéma principu hmotnostní spektrometrie



Zdroj: http://www.mzcr.cz Zdroj: http://www.mzcr.cz


171

155

171

Příloha č. 7 – foto laboratorních přístrojů používaných k toxikologické analýze Příloha č. 7 – foto laboratorních přístrojů používaných k toxikologické analýze Přílohy Obr. 28 – kapalinový chromatograf

Obr. 28 – kapalinový chromatograf Obr. 28 – kapalinový chromatograf

Zdroj: http://www.vscht.cz Zdroj: http://www.vscht.cz

Zdroj: http://www.vscht.cz

29 – schéma principu kapalinového chromatografu Obr. Obr. 29 – schéma principu kapalinového chromatografu Obr. 29 – schéma principu kapalinového chromatografu

Zdroj: http://web.cuni.cz



172

156

172

Přílohy

Příloha č. 8 – seznam akreditovaných toxikologických laboratoří

1. Toxikologická laboratoř Vojenského ústavu soudního lék. ÚVN Praha. 2. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. VFN v Praze. 3. Úsek klinické a forenzní toxikologie Ústavu klinické biochemie a diagnostiky FN Hradec Králové. 4. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN Plzeň. 5. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN U sv. Anny v Brně. 6. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. FN Ostrava. 7. Toxikologická laboratoř Ústavu soudního lék. a medicínského práva FN Olomouc. 8. Pracoviště klinické a soudní toxikologie Nemocnice České Budějovice, a. s. 9. Toxikologická laboratoř Odd. soudního lék. Krajské zdravotní, a. s. Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem. 10. Toxikologická laboratoř odd. soudního lék. nemocnice NEMOS – Sokolov, s. r. o. 11. Oddělení klinické a soudní toxikologie Krajské nemocnice Liberec, a. s. 12. Toxikologická laboratoř pro Oddělení soudního lékařství a Oddělení klinické biochemie a diagnostiky Pardubické krajské nemocnice, a. s. Seznam laboratoří kvalifikovaných pro vyšetřování specifikovaných látek v krvi nebo moči pro právní účely je průběžně aktualizován na webových stránkách České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie.

157

Příloha č. 9 – formulář o provedení psychomotorického testu – překlad (Německo) Přílohy

Příloha č. 9 – formulář o provedení psychomotorického testu – překlad (Německo)

158

174

Příloha č. 9 – formulář o provedení psychomotorického testu – překlad (Německo) Přílohy

159 175

Přílohy

POLICEJNÍ PROTOKOL V PŘÍPADĚ PODEZŘENÍ NA SNÍŽENOU SCHOPNOST ŘÍZENÍ MOTOROVÉHO VOZIDLA Příjmení

Jméno

Datum narození

Zaměstnání

Bydliště

Adresa

Druh vozidla

SPZ

Pozorování schopnosti řízení a ovládání vozidla Řízení

bezpečné

nejisté

klikaté

Ovládání vozidla

klidný chod motoru

příliš hlučný chod motoru

špatné řazení

Další zvláštnosti

ne

ano, jaké

způsob chůze při opouštění vozidla

nenápadný

vrávoravý

chůze možná jen při přidržení se vozu

chování

klidné, ovládá se netečné, apatické

neklidné, roztěkané

nekontrolované, agresivní

chování v průběhu času reakce orientace v čase a prostoru

nezněněné nenápadná zachovaná

stále podivnější zpomalená porušená

stále normálnější nepřiměřená

řeč

nenápadná

upovídaná

nezřetelná

oči zornice reakce na světlo projev reakce oční víčka

nenápadné zúžené

červené normální

uslzené rozšířené

existující nenápadná

neexistující přivřená

tělesné známky

pocení chvění se zimou ne ne

mokrý nos

zápach alkoholu zápach konopí

injekční vpichy třes ano ano

možná příčina poškození

sedativa

stimulativa

nejistá

Pozorování řidiče

Skutečnost o případu

místo/datum policista služba

160

Přílohy

Příloha č. 10 – tiskové zprávy (namátkový výběr tiskových zpráv o případech zneužívání návykových látek v silniční dopravě „jen“ v roce 2014)

„Zdrogovaný řidič poškodil dvě auta a ujel 30. prosince 2014 Včera odpoledne způsobil řidič pod vlivem pervitinu ve Vsetíně nehodu, od které následně ujel. Zdrogovaný řidič nezvládl jízdu na zledovatělé vozovce a poškodil dvě zaparkovaná auta. Nehoda se stala včera patnáct minut před třetí hodinou odpoledne ve Vsetíně na ul. Stará cesta. Dvacetiletý řidič ve Fiatu Bravo jel od centra města a v místech u parkoviště poblíž restaurace Bonver dostal v důsledku rychlé jízdy na namrzlé vozovce smyk a narazil do zaparkované Škody Pick-up, která se nárazem posunula na další zaparkovaný automobil VW Transportér. Z místa nehody ujel, vozidlo si zaparkoval na nedalekém sídlišti a pěšky se vrátil k místu dopravní nehody. Mezitím přivolali svědci kolize policisty, kteří pak provedli u řidiče dechovou zkoušku. Ta byla negativní. Ovšem pozitivní byl test na drogy, konkrétně pak na pervitin. Policisté zadrželi řidiči řidičský průkaz. Porušil hned několik ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích, například po dopravní nehodě nezastavil, nehodu neoznámil policii a usedl za volant po požití drogy. Dopravní policisté nehodu nadále vyšetřují. Na škodovce a transportéru vznikla škoda za 25 000 korun a na fiatu za 15 000 korun.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/zdrogovany-ridic-poskodil-dve-auta-a-ujel.aspx

„Policistka, kterou srazil zdrogovaný řidič, zemřela 3. května 2014 Policie muže, který byl pod vlivem drog, pronásledovala. Ten těžce zranil policistku, která ho chtěla zastavit. Kostelec n. L. – Řidič pronásledovaný policií v pátek večer na Mělnicku srazil a těžce zranil policistku, která ho chtěla zastavit. Žena utrpěla vážná zranění, kterým v sobotu v nemocnici podlehla. Kriminalisté večer muže obvinili z násilí proti úřední osobě, za což mu hrozí osm až šestnáct let vězení. Zároveň čelí obvinění z maření výkonu úředního rozhodnutí. ‚Muž byl podle kriminalistů pod vlivem drog a měl vyslovený zákaz řízení,‘ řekla policejní mluvčí Markéta Johnová. Vůz podle ní chtěla nejdříve zastavit hlídka z obvodního oddělení v Brandýse nad Labem. Řidič ale údajně na výzvu policistů nereagoval a začal ujíždět. ‚Policisté ho pronásledovali, na pomoc byly přivolány i další hlídky. Mezi Brandýsem nad Labem a Kostelcem nad Labem vozidlo znova zastavovala hlídka policistů a řidič 161

Přílohy

do policistky najel. Utrpěla vážná zranění,‘ popsala nehodu mluvčí. Řidič byl pod vlivem pervitinu. Policisté pak posádku zadrželi – kromě řidiče v autě jeli ještě další muž a žena. Dvaadvacetiletý řidič byl podle policie pod vlivem metamfetaminu a měl vyslovený zákaz řízení. Večer byla celá posádka auta ještě stále zadržována policií. ‚Všichni tři jsou momentálně ještě zadržení a vyšetřovatelé na případu pořád pracují,‘ řekla Johnová. Petra Effenbergerová z tiskového oddělení středočeské záchranné služby uvedla, že vůz policistku srazil ve velké rychlosti. Záchranáři ji se závažným poraněním hlavy a otevřenou zlomeninou holenní kosti přepravili do traumacentra pražské vinohradské nemocnice. ‚Lékař musel pacientce zajistit dýchací cesty a připojit ji k umělé plicní ventilaci,‘ uvedla Effenbergerová. Letecká záchranná služba nemohla vzlétnout kvůli nepřízni počasí, a tak ženu do nemocnice odvezla sanitka. Podle mluvčího nemocnice Lukáše Matýska žena ležela v kritickém stavu na klinice anesteziologie a resuscitace. Dnes odpoledne zraněním podlehla.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/ridic-srazil-policistku-ta-zranenim-v-nemocnici- podlehla/r~595c6e90d2de11e38cb6002590604f2e/

„Zdrogovaný řidič se zákazem řízení převážel v autě varnu drog 27. listopad 2014 Při silniční kontrole zajistili příborští policisté 42letého muže, který je podezřelý z nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnou a psychotropní látkou. Policisté po zastavení vozidla vyzvali řidiče k provedení testu na drogy. Jeho chování nasvědčovalo tomu, že řídí pod vlivem omamných a psychotropních látek. Provedený test tuto skutečnost potvrdil. Lustrací v databázích řidičů zjistili, že má vysloven zákaz řízení. Následnou kontrolou vozidla zjistili, že převáží zařízení, chemické látky i léky k výrobě drog. Po lékařském vyšetření jej policisté zadrželi. Svým jednáním je podezřelý ze spáchání několika trestných činů, z nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými psychotropními látkami a jedy, přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí. Vyšetřující policisté nadále zjišťují další skutečnosti k jeho protiprávnímu jednání v souvislosti s nedovolenou výrobou drog.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://policejnidenik.cz/zdrogovany-ridic-se-zakazem-rizeni-prevazel-v-aute-varnu-drog

162

Přílohy

„Hlídce cizinecké policie ujížděl na Hodonínsku další zdrogovaný řidič 28. říjen 2014 Jen před pár dny hlídka cizinecké policie pronásledovala na Hodonínsku mladou řidičku, která měla co do činění s drogami a se zákazem řízení. Nebyl to však jediný případ, kdy museli zasáhnout proti ujíždějícímu řidiči. V pátek odpoledne prováděli cizinečtí policisté silniční kontrolu projíždějících vozidel v obci Silničná. Mezi jinými vozidly k nim přijíždělo také osobní vozidlo, ve kterém cestovaly dvě osoby. Když řidič auta uviděl policisty, tak v bezpečné vzdálenosti zastavil, vozidlo otočil a začal ujíždět. Policejní hlídka začala vozidlo za užití majáku a sirény pronásledovat. Žena se zákazem řízení a s drogami v autě ujížděla cizineckým policistům. Ujíždějící vozidlo velkou rychlostí a bezohlednou jízdou projelo obcí Zdravá Voda a pokračovalo po zpevněné lesní cestě za obec. U lesa vozidlo zastavilo, vyběhl z něj muž se ženou a začali utíkat. Fyzicky zdatnější policisté nejdříve dostihli utíkající ženu. Muž byl o něco odhodlanější, ale pod pohrůžkou použití zbraně policistům také zastavil a svůj útěk vzdal. Jednalo se o třicetiletého muže, který vozidlo řídil a jednadvacetiletou spolujezdkyni. Řidič policistům uvedl, že vozidlo řídil z Kyjova až k místu kontroly i přesto, že v minulosti pozbyl řidičské oprávnění. To byl také důvod, proč se chtěl vyhnout kontrole a proč ujížděl. Dalším polínkem na pomyslný ohýnek byl test na přítomnost drog provedený s řidičem. Ten vykázal přítomnost amfetaminu v jeho těle. Sám také doznal, že si předchozí den nitrožilně aplikoval pervitin. Policisté ve věci konají další úkony, které budou zásadní pro stanovení právní kvalifikace mužova jednání.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.zachranny-kruh.cz/dopravni-nehody/ hlidce-cizinecke-policie-ujizdel-na-hodoninsku-dalsi-zdrogovany.html

„Jesenicko – Opilý a zdrogovaný řidič najížděl v kradeném autě do policistů 1. července 2014 Opilý muž, který byl navíc pod vlivem pervitinu, najížděl na Jesenicku v noci z neděle na pondělí do policistů. Hlídka se ho snažila zastavit, muž však na výzvy nereagoval. Nakonec se jej podařilo zastavit ve Vápenné. Při incidentu se nikomu nic nestalo, muž je obviněn z několika trestných činů. Pětadvacetiletý muž podle policistů nejprve odcizil klíče od osobního auta v jednom z bytů panelového domu ve Vápenné a vyrazil autem na jízdu mezi obcemi Vápenná, Pomezí, Jeseník a zpět. Na cestě se jej snažila zastavit hlídka, ale na opakované výzvy nereagoval a začal ujíždět. ‚Během pronásledování se pokusil opakovaně vytlačit policejní vozidlo mimo cestu tím, že do policistů najížděl,‘ uvedl krajský policejní mluvčí Josef Bednařík. Zastavit se jej podařilo až ve Vápenné. Dechovou zkouškou u něj policisté naměřili 1,47 promile 163

Přílohy

alkoholu v dechu. Test na drogy byl pozitivní na pervitin. Muž byl zadržen a umístěn do policejní cely. Při zákroku nebyl nikdo zraněn. Podezřelý způsobil škodu na odcizeném vozidle kolem 5 000 Kč. Policejní vozy poškozeny nebyly. Muž je obviněn z neoprávněného užívání cizí věci, ohrožení pod vlivem návykové látky a z násilí proti úřední osobě. Hrozí mu až šest let vězení.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z : http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/opily-a� -zdrogovany-ridic-najizdel-v-kradenem-aute-do-policistu_311680.html#.VNNQrk9ATcs

„Patnáctiletý zdrogovaný řidič havaroval v Jeseníku 16. července 2014 Vozidlo bylo kradené. V úterý 15. července probudila část obyvatel Jeseníku policejní siréna. Po páté hodině ranní dopravní policisté pronásledovali podezřelé vozidlo, které neuniklo jejich pozornosti. Kolem zemědělského družstva v Jeseníku – Bukovice vysokou rychlostí projelo osobní vozidlo Fiat Brava bez oken u zadních dveří. ‚Řidič vůbec nereagoval na pokyn k zastavení. Rychle odbočil na jesenický objezd a hned na prašnou cestu, která vede přes louky na ulici U Kasáren,‘ uvedla tisková mluvčí jesenické policie Tereza Neubauerová. Silniční pirát vjel mezi panelové domy a ulici projel v protisměru, kdy svou jízdou ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu. Měl v úmyslu se policistům ztratit, tak zvolil nebezpečný manévr vlevo, který mu vyšel, ale další odbočení již bylo osudné. ‚Nezvládl řízení, najel na pravou krajnici a pravým obrysem vozidla narazil do reklamní tabule. Po havárii oba cestující, jak řidič, tak jeho spolujezdec, začali utíkat,‘ informovala Neubauerová. Policisté je po cca 300 metrech dostihli, zrovna ve chvíli, kdy se oba chtěli ukrýt za jedním domem v keři. ‚Jednalo se o mladíky z Bruntálska ve věku patnáct a sedmnáct let, kteří havarované vozidlo odcizili v Břidličné. Mladší – řidič vozidla – se podrobil dechové zkoušce na alkohol, která byla negativní. Test na drogy vyšel pozitivně, a to na THC,‘ dodala mluvčí. Odcizené vozidlo, na kterém při havárii vznikla škoda 20 000, policisté zajistili. Oba mladíky si poté převzali bruntálští kriminalisté.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://zpravodajstvi.sumpersko.net/Patnactilety-zdrogovany-ridic-havaroval-v-Jeseniku-6013/clanek

„Zdrogovaný řidič auta narazil v Brně do městského autobusu 2. září 2014 V úterý dopoledne se v brněnské Hostislavově ulici srazilo auto s autobusem městské hromadné dopravy. Pětadvacetiletý řidič vozu BMW ujížděl policejní hlídce a byl pod vlivem drog. Při srážce se v autobusu lehce zranila jedna žena, která 164

Přílohy

skončila v nemocnici. Muž v luxusním BMW, který byl pod vlivem drog, narazil do autobusu MHD. Nehoda se stala těsně po deváté hodině ráno. Předtím si ale podezřelého auta všimla ve Vejrostově ulici v Bystrci policejní hlídka a vydala se za ním, ovšem bez zapnutí majáku, sirény nebo blikajícího nápisu stop. Muž si ale policejního auta všiml a snažil se mu ujet. A právě při úniku se srazil s autobusem. ‚Muž řídil pod vlivem drog. Test na omamné látky prokázal amfetamin,‘ uvedl mluvčí policie Pavel Šváb. Dotyčný se nejspíš bude zpovídat z ohrožení pod vlivem návykové látky. Při způsobení dopravní nehody za něj zákon ukládá až tříleté vězení.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.centrumnews.cz/krimi/zdrogovany-ridic-auta-narazil-v-brne-do-mestskeho-autobusu-103145

„Zdrogovaný řidič v mokru sešrotoval auto o strom. Vyvázl bez zranění 2. října 2014 Až příliš hluboko sešlápl plynový pedál sedmadvacetiletý řidič, který v dešti havaroval mezi obcemi Vracov a Vlkoš na Hodonínsku. Po nárazu do břízy auto skončilo na střeše v příkopu u protější strany silnice. Zdrogovaný šofér přežil nezraněný. Mezi obcemi Vracov a Vlkoš na Hodonínsku dostal zdrogovaný šofér smyk na mokré vozovce. Narazil do stromu a skončil na střeše. Šofér Nissanu ohrožoval svou zběsilou jízdou ostatní motoristy ve středu odpoledne. Když při projíždění zatáčkou dostal ve vysoké rychlosti smyk, v protisměru naštěstí zrovna nikdo nejel. ‚Řidič narazil do stromu po pravé straně silnice, auto se od něj odrazilo a dopadlo zadní částí vpravo do příkopu. Poté se ještě přetočilo a skončilo na střeše v příkopu na opačné straně vozovky,‘ vylíčil průběh nehody mluvčí hodonínské policie Petr Zámečník. Muž jako zázrakem přežil bez újmy. Vůz, na kterém vznikla asi stotisícová škoda, hasiči převrátili zpátky na kola zcela zdemolovaný. Následný test vyloučil pití alkoholu před jízdou. Zkouška na drogy však v těle řidiče prokázala přítomnost amfetaminu a také benzodiazepinu, který má především uklidňující účinek. ‚Řidič se poté na výzvu policistů podrobil lékařskému vyšetření s odběrem krve a moči. Odebrané vzorky by měly přesně určit, zda vůbec a jakou hladinu omamných látek mohl mít v těle,‘ vysvětlil mluvčí. V případě, že se podezření na drogy potvrdí, může skončit za mřížemi až na tři roky.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/z-vazne-nehody-vyvazl-bez-zraneni-drf-/brno-zpravy.aspx?c=A141002_162309_brno-zpravy_mav

165

Přílohy

„Zdrogovaný řidič jezdil v centru Hradce Králové 6. říjen 2014 V centru Hradce Králové v sobotu 4. 10. 2014 ve večerních hodinách přímo před policisty, kteří u Koruny stáli na červenou, řidič osobního vozidla jedoucí z centra města provedl nepochopitelný manévr, když se v křižovatce náhle otočil do protisměru. Policejní hlídka se okamžitě rozjela za vozidlem a pokoušela se ho zastavit. Řidič na výzvy nereagoval, ale naopak začal ujíždět. Na světelné křižovatce u vily Anička zastavil na červenou, kde ho policista vyzval k předložení dokladů a vystoupení z vozidla. Řidič opětně nedbal pokynů a v tu chvíli, co blikla zelená, se rozjel rovně na Ulrichovo náměstí, i když stál v pravém odbočovacím pruhu. Policisté ho začali pronásledovat po Gočárově třídě, Tylově nábřeží, Náměstí Osvoboditelů a Šimkovou ulicí. Když projížděl ulicí Karla IV., byly již zmobilizovány další policejní hlídky, kterým se ho podařilo vozidly zablokovat a zastavit. Řidič opětně nereagoval na výzvy policistů k opuštění vozidla, proto policisté museli rozbít okna a použít donucovací prostředky k jeho vytažení. Než se ho však policistům podařilo z vozidla vytáhnout, zařadil zpátečku, začal couvat a narazil do policejního vozidla, které bylo odhozeno na další služební vozidlo. Naštěstí policisté zareagovali a od auta odskočili. Řidič, občan Polské republiky, byl zajištěn, převezen do Fakultní nemocnice k vyšetření a následně zadržen. Rozbor krve prokázal, že byl pod vlivem návykové látky, s největší pravděpodobností pervitinu. Kromě 20tisícové škody na služebních vozidlech se incident obešel bez zranění jak policistů, řidiče, tak i dalších účastníků silničního provozu. Vyšetřovatel zahájil úkony trestního řízení pro trestný čin násilí proti úřední osobě, ohrožování pod vlivem návykové látky a poškozování cizí věci, za což 35letému cizinci hrozí až 6letý pobyt za mřížemi.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/zdrogovany-ridic-jezdil-v-centru-hradce-kralove.aspx

„Drogy za volantem i na kole Až pětileté vězení hrozí 23letému muži, kterého policisté kontrolovali za volantem osobního vozidla v Krupce. Orientační zkouškou policisté zjistili, že má pozitivní test na přítomnost návykových látek v těle, konkrétně na cannabis, což potvrdil i muž, který přiznal, že si před jízdou vykouřil jointa marihuany. V zavazadlovém prostoru navíc převážel téměř 90 gramů sušeného konopí, o marihuanu se také bezplatně podělil s další osobou. U soudu se tak bude zodpovídat z přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Tento muž však není jediný, který řídil pod vlivem drog. Policisté v okrese Teplice od začátku letošního roku přistihli už 12 dalších osob, u kterých byla při dopravní kontrole pozitivní zkouška na 166

Přílohy

návykové látky, nejčastěji ze skupin amfetaminy/metamfetaminy nebo kanabinoidy. Nejmladšímu řidiči, kterého přistihli zdrogovaného ve vozidle, bylo 18 let, nejstaršímu pak 37 let, v jednom případě řídila pod vlivem návykových látek 36letá žena. Ve dvou případech kontrolovali policisté i cyklisty, u kterých byla pozitivní zkouška na amfetaminy/metamfetaminy, jednomu bylo 39, druhému 47 let, toho přistihli na kole pod vlivem drog dokonce dvakrát. Osobě, která v rozporu se zákonem řídí vozidlo, tedy i jízdní kolo, nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem, hrozí ve správním řízení pokuta od 2 500 do 20 000 korun. Pokud někdo řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, může mu být uložena sankce od 25 do 50 tisíc korun.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/drogy-za-volantem-i-na-kole.aspx

„Policie České republiky – KŘP Středočeského kraje Alkohol ani drogy za volant nepatří KLADENSKO – Policisté v měsíci říjnu zaznamenali čtyřicet dva neukázněných řidičů pod vlivem návykových látek. Kladenští policisté v rámci výkonu služby a při provádění kontrolní činnosti v měsíci říjnu letošního roku na území okresu Kladno zjistili při kontrolách v dopravě u čtyřiceti dvou řidičů požití návykových látek před jízdou. U třiceti dvou řidičů, kteří byli policisty zastaveni ke kontrole a následně vyzváni k podrobení dechové zkoušky, byla naměřena hodnota přes jedno promile alkoholu v dechu nebo užití drogy. Tito řidiči jsou nyní podezřelí z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, neboť usedli za volant pod vlivem užití alkoholu či drogy. Deset řidičů je v současné době prošetřováno pro přestupek v dopravě, neboť v jejich případě byla naměřená dechová zkouška pouze pod jedno promile alkoholu v dechu. Policie opět vyzývá řidiče, aby si vždy před jízdou plně uvědomili, že žádné návykové látky za volant nepatří. Každý řidič se při jízdě musí vždy věnovat řízení a dodržovat všechny dopravní přepisy. Neukáznění řidiči, kteří usednou za volant pod vlivem alkoholu nebo drogy, ohrožují svým jednáním nejen své zdraví, ale především životy a zdraví ostatních účastníků silničního provozu.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/alkohol-ani-drogy-za-volant-nepatri-305067.aspx

167

„Policie České republiky – KŘP Jihomoravského kraje Alkohol, drogy i zákaz řízení 16. ledna 2015 I přes zákaz řízení a skutečnost, že byl pod vlivem alkoholu i drog, vyjel ve středu 14. ledna večer sedmatřicetiletý výtečník do vyškovských ulic. Naštěstí jej kontrolovali policisté. Strážci zákona nebyli vzhledem k předchozím zkušenostem překvapeni pozitivním výsledkem dechové zkoušky. Již v minulosti tohoto řidiče řešili, neboť řídil pod vlivem drog nebo alkoholu. Odborný přístroj naměřil 0,5 promile alkoholu a test na drogy prokázal přítomnost metamfetaminu a amfetaminu. Navíc evidence na opakovaného hříšníka prozradily, že má vysloven zákaz řízení motorových vozidel. Policisté věc zpracovávají v tzv. zkráceném přípravném řízení. Muž je podezřelý z trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky a maření výkonu úředního rozhodnutí. Navíc policisté zajistili vozidlo pro účely trestního řízení. Další noc, 15. ledna, si všimla vyškovská policejní hlídka nedaleko Ježkovic felicie. Vozidlo se jim podařilo zastavit v obci Lipovec. Ani její řidič neměl čisté svědomí. Prokázal to pozitivní test na drogy, a to cannabis, amfetamin a metamfetamin. Teprve čtyřiadvacetiletý šofér se bude u soudu zodpovídat z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky.“ Zdroj: [online].[cit. 25. 2. 2015]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/uo-vyskov-alkohol-drogy-i-zakaz-rizeni.aspx

168

Resumé

Tato monografie pojednává o problematice nelegálních návykových látek v silniční dopravě. Autor zde uvádí, jak se promítá užívání drog v populaci do situace v silniční dopravě v podobě zvýšeného počtu řidičů řídících vozidlo pod vlivem návykové látky a zvýšeného počtu nehod zaviněných těmito řidiči. Autor analyzuje situaci při řešení problému policií a dalšími odpovědnými orgány a uvádí komplikace s eliminací tohoto negativního celospolečenského problému. Publikace je určena především studentům Policejní akademie České republiky v Praze, a to k získání přehledu o problematice pro studium předmětů: dopravně bezpečnostní činnost, organizace a činnost policejních služeb, drogová kriminalita a drogy a toxikomanie. Dále je publikace určena pro policisty, kteří se podílejí na dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu, přičemž odhalují řidiče pod vlivem návykových látek. Dále mohou publikaci využít úředníci státních orgánů zabývajících se řešením přestupků na daném úseku a v neposlední řadě ji mohou využít státní zástupci, kteří trestné činy spočívající v „ohrožení pod vlivem návykové látky“ žalují před soudem. Čtenáři této publikace by měli získat přehled jednak o aktuální drogové scéně v České republice, jaké drogy se zde konzumují, kdo je konzumuje a kdo pod jejich vlivem také usedá za volant. Dále by měl čtenář získat ucelený přehled, jaké účinky mají jednotlivé drogy na lidskou psychiku a psychomotoriku, zejména v souvislosti s řízením vozidla, jak dlouho drogy působí, jakým způsobem a po jak dlouhou dobu lze drogy detekovat v lidském organismu a v neposlední řadě přehled o právních normách upravujících danou problematiku a přehled o postupu jednotlivých orgánů v této věci.

169

Summary

This monograph focuses on the issues of illegal addictive substances in road transport. Here the author states how using drugs by the population projects into road transport resulting in an increase in numbers of drivers driving vehicles under the influence of an addictive substance and an increase in numbers of accidents, caused by these drivers. The author analysis the situation how this issue is being resolved by the police and by other relevant authorities and lists difficulties to eliminate this negative society-wide problem. The author conducted research. The research focused on identifying whether the police have sufficient and appropriate knowledge in the given area and what methodology they use in practice and focused on identifying how this issue is being currently resolved in administrative and criminal proceedings according to the current legislation. The acquired results of the research showed insufficient and inadequate knowledge of the police, lack of methodology for the police work and furthermore, problems in administrative as well as criminal proceedings caused by complicated and ambiguous legislation. The author recommends resolving the given problem as follows: by creating a new methodology for the police work which reflects findings from practice, the current drug scene, and considers findings from scientific disciplines, such as toxicology and psychiatry. The author proposes a change in the system of police education in the given area and furthermore, the author recommends an amendment to the legislation of the given issue to simplify, speed up and also reduce the cost of the process to prove the undesirable antisocial behaviour which driving under the influence of drugs is.

170

Seznam použité a doporučené literatury

AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie: [učebnice pro lékařské fakulty]. 6., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Galén, c2006, 351 s. ISBN 80-726-2433-4. BALÍKOVÁ, Marie. Forenzní a klinická toxikologie: Laboratorní toxikologická vyšetření. Praha: Galén, 2004, 135 s. ISBN 80-7262-284-6. BŘEZINA, Jiří. Přehled předpisů v silniční nákladní dopravě: příručka ke školení. Vyd. 9., přeprac. Ostrava: Repronis, 2012, 271 s. ISBN 978-80-7329-330-7. CSETE, Joanne. A balancing act: policymaking on illicit drugs in the Czech Republic. New York: Open Society Foundations, 2012, 53 s. Lessons for drug policy series. ISBN 978-1936133-65-9. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Policejní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, 309 s. ISBN 8086898-73-3. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie pro právníky. Praha: Grada Publishing, 2008, 150 s. ISBN 978-80-247-2207-8. DĚCKÝ, Jan. Doprava a systémy dopravní výchovy 1. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, 78 s. ISBN 978-80-210-6367-9. DOLEJŠ, Martin, Michal MIOVSKÝ a Vladimír ŘEHAN. Testová příručka ke škále osobnostních rysů představujících riziko z hlediska užívání návykových látek: (SURPS - substance use risk profile scale). Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012, 84 s. ISBN 978-80-87258-81-1. DRAŠTÍK, Antonín, Jan ENGELMANN a Aleš FLÍDR. Silniční doprava – trestná činnost. Český Těšín: Poradce, 2011, 264 s. ISBN 978-80-7365-327-9. DUNSELMAN, Ron. Omamné drogy a jejich působení na člověka. Praha: Asociace waldorfských škol ČR, 2013, 351 s. ISBN 978-80-905222-1-3. FRIČ, Jindřich. Silniční doprava. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2010, 157 s. ISBN 978-80-7204-728-4. GILLERNOVÁ, Ilona a Hedvika BOUKALOVÁ. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006, 280 s. ISBN 80-246-1293-3. GUGGENBÜHL-CRAIG, Adolf. Nebezpečí moci v pomáhajících profesích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 113 s. Spektrum (Portál). ISBN 978-80-7367-302-4. HAMERNÍKOVÁ, Veronika. Základy dopravní psychologie nejen pro profesionální řidiče. Vyd. 1. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2010, 116 s. ISBN 978-80-7013-517-4. HIRT, Miroslav. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011, 51 s. ISBN 978-80-210-5477-6. 171


HOWITT, Dennis. Introduction to forensic and criminal psychology. 2nd ed. New York: Pearson Longman, 2005. ISBN 978-013-0297-587. HRIB, Nikolaj. Metodika vyšetřování nehodových událostí na pozemních komunikacích. Vyd. 1. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2010, 51 s. ISBN 978-807251-325-3. HRUDKA, Josef a David ZÁMEK. Organizace a činnost policejních služeb: stav k 1.1.2012. Praha: Police history, 2012, 233 s. ISBN 978-80-86477-56-5. KALINA, Kamil a kol. Drogy a drogové závislosti 1 – mezioborový přístup. Vyd. 1. Praha: Úřad vlády ČR, 2003, 319 s. ISBN 86734-05-6. KLEIMAN, Mark A, Jonathan P CAULKINS a Angela HAWKEN. Drugs and drug policy: what everyone needs to know. New York: Oxford University Press, c2011, xxi, 234 s. ISBN 978-0-19-976450-1. KLEPRLÍK, Jaroslav. Silniční doprava. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2011, 158 s. ISBN 978-80-7395-451-2. KOCOUREK, Josef. Metodika sledování dopravních konfliktů. Vyd. 1. V Praze: Česká technika – nakladatelství ČVUT, 2011, 78 s. ISBN 978-80-01-04752-1. KOČÍ, Roman a Helena KUČEROVÁ. Silniční právo. Vyd. 1. Praha: Leges, 2009, 413 s. Praktik (Leges). ISBN 978-80-87212-10-3. KOPECKÝ, Zdeněk, Jaroslav HOŘÍN a Kamil PAVLÍČEK. Kapitoly z mezinárodního a evropského dopravního práva. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství PA ČR, 2007, 66 s. ISBN 97880-7251-265-2. KOPECKÝ, Zdeněk a Kamil PAVLÍČEK. Dopravně bezpečnostní činnost. Vyd. 1. Praha: Police History, 2006, 351 s. ISBN 80-864-7732-0. KVAPILOVÁ, Helena a Michal DOGOŠI. Soudní lékařství pro právníky a policisty. 2., rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007, 243 s. ISBN 978-80-7380059-8. KURKA, Petr, Marie STAŇKOVÁ a Vladimíra GEBAUEROVÁ. Toxikologie pro studenty lékařské fakulty: studijní opora. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013, 114 s. ISBN 978-80-7464-298-2. LEJČKOVÁ, Pavla, Viktor MRAVČÍK a Josef RADIMECKÝ. Srovnání užívání drog a jeho dopadů v krajích České republiky v roce 2002: situační analýza v širším demografickém a socioekonomickém kontextu. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, 2004, 94 s. ISBN 80-867-3414-5. LÜLLMANN, Heinz, Klaus MOHR a Martin WEHLING. Farmakologie a toxikologie. Vyd. 2. české. Praha: Grada, 2004, 725 s. ISBN 80-247-0836-1. MRAVČÍK, Viktor a kol. Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2008–2013, Praha: Úřad vlády České republiky, 2013, 145 s. ISBN 978-80-7440-077 NECHANSKÁ, Blanka, Viktor MRAVČÍK a Petr POPOV. Zneužívání psychoaktivních léků v České republice: identifikace a analýza zdrojů dat. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, c2012, 152 s. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 978-80-7440073-5. NOVOTNÝ, Oto a Josef ZAPLETAL. Kriminologie. 3., přeprac. vyd. Praha: ASPI, 2008, 527 s. ISBN 978-80-7357-377-5. 172


OCHRANA, František. Metodologie vědy: úvod do problému. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2009, 156 s. ISBN 978-80-246-1609-4. PLANT, Martin A. Drug nation: patterns, problems, panics, and policies. 1st pub. New York: Oxford University Press, 2011, viii, 241 s. ISBN 978-0-19-954479-0. POHANKA, Miroslav. Vybrané laboratorní postupy v toxikologii. Vyd. 1. Hradec Králové: Univerzita obrany, 2012, 66 s. ISBN 978-80-7231-350-1. MATOUŠKOVÁ, Ingrid a Joža SPURNÝ. Komunikačně náročné situace v policejní praxi. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005, 159 s. Vysokoškolské učebnice (Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk). ISBN 80-868-9837-7. STŘÍŽ, Pavel a Helena SEBEROVÁ. Metody statistické analýzy. Vyd. 1. Bučovice: Martin Stříž, 2011, 300 s. ISBN 978-80-87106-50-1. ŠTABLOVÁ, Renata. Drogy v silniční dopravě. Praha: Policejní akademie České republiky, 2003, 87 s. ISBN 80-725-1114-9. TALLO, Anton a Roman RAK. Dopravno-bezpečnostné technológie. Bratislava: Akadémia bezpečnostního zboru, 2012, 128 s. ISBN 978-80-8054-537-6. ZÁMEK, David. Hromadné narušení veřejného pořádku z pohledu Policie ČR. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 197 s. ISBN 978-80-7380-429-9. ZÍMA, Tomáš. a kol. Laboratorní metody, Praha: Galén, 2004, 728 s. ISBN 80-726-22-013. ZIMMER, Lynn Etta a John P MORGAN. Marihuana: mýty a fakta. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2003, 242 s. ISBN 80-720-7463-6. ZOUBEK, Vladimír. Lidská práva: globalizace – bezpečnost. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 461 s. ISBN 978-80-7380-103-8. ZOUBEK, Vladimír. Právověda a státověda – Úvod do právního a státovědného myšlení. Plzeň: Aleš Čeněk 2010, 700 s. ISBN 978-80-7380-239-4.

Odborné články: BLAŽEJOVSKÝ, Marek. Možnosti orientační detekce drog. Praha: Bezpečnostní teorie a praxe. 2001, (3). ISSN 1801-8211. BLAŽEJOVSKÝ, Marek. Drogy a doprava. Trestněprávní revue. 2013, (11–12) ISSN 12135313. ZÁMEK, David a Marek BLAŽEJOVSKÝ. Nelegální látky na hromadných akcích. Praha: Bezpečnostní teorie a praxe. 2007, (3). ISSN 1801-8211. ZÁMEK, David a Marek BLAŽEJOVSKÝ. Alkohol na hromadných akcích. Praha: Bezpečnostní teorie a praxe. 2008, (1). s. 111. ISSN 1801-8211. DVOŘÁK, Miroslav a kol. Postup při zjišťování a hodnocení stupně ovlivnění řidičů motorových vozidel návykovou látkou v SRN. Česko-slovenská patologie a soudní lékařství. 2009, (4). ISSN 1210-7875. POKORA, Jiří. Drogy a řízení motorových vozidel. Alkoholizmus a drogové závislosti. Proti alkoholní obzor. 2013, (3). s. 115. ISSN 0862-0350.

173


Zákonná úprava a interní akty řízení: Nařízení a směrnice ES: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/22/ES, o minimálních podmínkách pro provedení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85 a (EHS) č. 3821/85, o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě a o zrušení směrnice Rady 88/599/EHS. Směrnice Rady 95/50/ES, o jednotných postupech kontroly při silniční přepravě nebezpečných věcí. Nařízení Evropského parlamentu Rady (ES) č. 561/2006/ES, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85. Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85/EHS, o záznamovém zařízení v silniční dopravě.

Zákony: Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění novel a doplňků. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů. Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č. 41/2014 Sb., kterým se stanovuje v tabulce uvedené jiné návykové látky a jejich limitní hodnoty, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou. 174


Interní normativní akty: Závazný pokyn policejního prezidenta č. 83/2006, kterým se upravuje postup orgánů Policie České republiky v souvislosti s řízením o přestupcích. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 160/2009, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Závazný pokyn policejního prezidenta č. 10/2009, o zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti. Pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR č. 1/2010, kterým se upravuje postup při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR č. 2/2010, kterým se upravuje postup při organizaci výkonu služby. Pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR č. 3/2010, kterým se upravuje činnost dálničních oddělení Policie České republiky. Pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR č. 4/2010, kterým se upravuje činnost při šetření silničních dopravních nehod. Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 9, ročník 2012 (metodický pokyn pro postup při vyšetřování specifikovaných návykových látek v krvi a v moči).

175

O autorovi

pplk. JUDr. Ing. Marek Blažejovský, Ph.D., (1975) pracuje od roku 1996 u Policie ČR. Zde prošel útvary od základního až po útvar s celorepublikovou působností. Svoji kariéru tak začal na obvodním oddělení pořádkové policie, prošel si všechny stupně policejní profese, od hlídkové služby, přes okrskovou službu, zpracovatele trestných činů až po funkci zástupce vedoucího oddělení pro trestní řízení. Poté nastoupil k Národní protidrogové centrále SKPV v Praze, kde působil celkem osm let. V současné době je akademickým pracovníkem katedry kriminální policie na Fakultě bezpečnostně právní Policejní akademie ČR v Praze. Absolvoval bakalářské a magisterské studium na Policejní akademii ČR v Praze, rigorózní zkoušku složil a rigorózní práci obhájil na Akademii policajného zboru v Bratislavě, absolvoval též magisterské studium na Provozně ekonomické fakultě ČZU v Praze. V roce 2014 dokončil doktorský studijní program na PA ČR v Praze v oboru Policejní management a kriminalistika a byla mu udělena vědecká hodnost Ph.D. Je autorem a spoluautorem vysokoškolských učebnic a skript, vědeckých studií a odborných článků. Jeho vědecká profilace je zaměřená na drogovou problematiku, metodiku odhalování a objasňování drogové trestné činnosti, organizovaný zločin a dopad zneužívání návykových látek na společnost. Vykonává také posudkovou činnost v této oblasti.

176

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

BESIP

– Bezpečnost silničního provozu – oddělení na Ministerstvu dopravy ČR CNS – centrální nervový systém DBA – dopravně bezpečnostní akce DRUID – Driving under the Influence of Drugs, Alcohol and Medicines EHS – Evropské hospodářské společenství EMCDDA – European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction ESPAD – European School Survey Project on Alkohol and other Drugs EU – Evropská unie LSD – diethylamid kyseliny lysergové MCPP – meta-Chlorophenylpiperazine MDMA – 3,4-methylendioxy-N-methylamfetamin (extáze) OPL – omamné nebo psychotropní látky PPČR – Policejní prezidium České republiky RVKPP – Rada vlády ČR pro koordinaci protidrogové politiky ŘSD PPČR – Ředitelství služby dopravní policie policejního prezidia ČR THC – tetrahydrocannabinol TISPOL – the European Traffic Police Network VHB – virus hepatitidy typu B VHC – virus hepatitidy typu C

177

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: metamfetamin (pervitin) Obrázek 2: rozdíl ve velikosti očních zornic (mydriáza a mióza) Obrázek 3: marihuana (joint, sušina) Obrázek 4: kokain Obrázek 5: heroin Obrázek 6: tablety extáze Obrázek 7: LSD („tripy“) Obrázek 8: lysohlávka Obrázek 9: „legal highs“ (SPICE) Obrázek 10: mefedron Obrázek 11: rozdíl ve velikosti očních zornic po požití drog Obrázek 12: použití testeru typu Drugwipe (lze detekovat ze slin i z potu) Obrázek 13: orientačně detekční tester DrugWipe 5S Obrázek 14: orientačně detekční testery DrugWipe (všechny typy) Obrázek 15: plynový chromatograf Obrázek 16: tester OPL z moči Obrázek 17: tester OPL ze slin Obrázek 18: tester OPL ze slin Obrázek 19: tester OPL z moči Obrázek 20: Drugtest 5000 (digitální drogový tester ze slin) Obrázek 21: Drugtest 5000 (s příslušenstvím) Obrázek 22: analyzátor alkoholu z dechu Dräger Obrázek 23: analyzátor alkoholu z dechu Dräger (nový typ) Obrázek 24: plynový chromatograf Obrázek 25: schéma principu plynového chromatografu Obrázek 26: hmotnostní spektrometr GC/MS Polaris Q Obrázek 27: zjednodušené schéma principu hmotnostní spektrometrie Obrázek 28: kapalinový chromatograf Obrázek 29: schéma principu kapalinového chromatografu

178

SEZNAM POUŽITÝCH GRAFŮ

Graf 1: vývoj počtu dopravních nehod zaviněných řidiči pod vlivem alkoholu Graf 2: vývoj počtu dopravních nehod zaviněných řidiči pod vlivem drog + léků Graf 3: koncentrace THC v organismu v závislosti na čase Graf 4: koncentrace metamfetaminu/amfetaminu v organismu v závislosti na čase Graf 5: koncentrace heroinu v organismu v závislosti na čase

179

SEZNAM POUŽITÝCH TABULEK

Tabulka 1 – Podíl drogové trestné činnosti na celkové v období let 1997 až 2014 Tabulka 2 – Rozsah užívání drog v obecné populaci v % (celoživotně) Tabulka 3 – Rozsah užívání drog v obecné populaci v % (v posledním roce) Tabulka 4 – Rozsah užívání drog v obecné populaci v % (v posledním měsíci) Tabulka 5 – Počet dopravních nehod a počet ovlivněných řidičů Tabulka 6 – Počet kontrolovaných řidičů ovlivněných návykovou látkou Tabulka 7 – Deriváty amfetaminů Tabulka 8 – Tabulka doby detekce drog v moči Tabulka 9 – Hodnoty alkoholu a účinků na organismus Tabulka 10 – Minimální a maximální doby detekce drog v organismu Tabulka 11 – Hodnoty cut off (vyjádřené v ng/ml vzorku), při jejichž překročení je řidič v ČR považován za ovlivněného Tabulka 12 – Hodnoty cut off (vyjádřené v ng/ml vzorku) některých vybraných nejčastěji zneužívaných návykových látek v evropských státech

180

Vzor citace: BLAŽEJOVSKÝ, M. Drogy v dopravě. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, s

Recommend Documents