Vzor citace: RUBEŠ, P. Zákon o vodovodech a kanalizacích. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 284 s.
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Rubeš, Pavel Zákon o vodovodech a kanalizacích : komentář / Pavel Rubeš. -- Praha : Wolters Kluwer, 2014. -- 284 s. -- (Komentáře Wolters Kluwer) ISBN 978-80-7478-618-1 626/628 * 351.778.3 * 628.1.033 * 351.778.31 * 628.2 * 351.777.612 * (437.3) - vodní hospodářství -- Česko - vodovody -- Česko - kanalizace -- Česko - zákony - komentáře 628 - Sanitární technika. Vodárenství. Odpadové hospodářství. Světelná technika [19]
Právní stav publikace je k 1. 10. 2014. © JUDr. Pavel Rubeš, Ph.D., 2014
ISBN 978-80-7478-618-1 (brož.) ISBN 978-80-7478-621-1 (e-pub)
3/152
Mému bratru Petrovi
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
Listina – usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky obč. zák. – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník obecní zřízení – zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) obch. zák. – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník o. s. ř. – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád katastrální zákon – zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) krajské zřízení – zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) spr. řád – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád s. ř. s. – zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní stavební zákon – zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) tr. zákoník – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Ústava – ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky vodní zákon – zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) vyhl. č. 428/2001 Sb. – vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) vyhl. č. 500/2002 Sb. – vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví zák. č. 40/1964 Sb. – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 76/2006 Sb. – zákon č. 76/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 274/ 2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony zák. č. 300/2008 Sb. – zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů zák. č. 275/2013 Sb. – zákon č. 275/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 274/ 2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů,
6/152
a zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů zák. o dani z nemovitých věcí – zákon České národní rady č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí zák. o daních z příjmů – zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zák. o DPH – zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty zák. o vodovodech a kanalizacích – zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) zák. práce – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce živnostenský zákon – zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
SEZNAM SOUVISEJÍCÍCH PŘEDPISŮ CITOVANÝCH V KOMENTÁŘI
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů usnesení České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 50/1976 Sb., o územní plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů zákon České národní rady č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
8/152
zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů
9/152
zákon č. 76/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva
nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů nařízení vlády č. 143/2012 Sb., o postupu pro určování znečištění odpadních vod, provádění odečtů množství znečištění a měření objemu vypouštěných odpadních vod do povrchových vod
vyhláška ministerstva lesního a vodního hospodářství České socialistické republiky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů
10/152
vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, ve znění pozdějších předpisů vyhláška Ministerstva vnitra č. 388/2002 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem a správních obvodů obcí s rozšířenou působností, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů vyhláška č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů
11/152
vyhláška č. 216/2011 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) vyhláška č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška)
Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 57/1970 Sb.) Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vodního hospodářství (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/1998 Sb.) Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o spolupráci na hraničních vodách (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 7/2000 Sb. m. s.) Úmluva mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky o vodním hospodářství na hraničních vodách (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 94/2009 Sb. m. s.)
směrnice Rady č. 75/33/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vodoměrů na studenou vodu směrnice Rady č. 86/278/EHS o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství směrnice Rady č. 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod směrnice Rady č. 91/692/EHS, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí směrnice Rady č. 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/22/ES o měřicích přístrojích směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/11/ES o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/105/ES o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení
12/152
směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/ 280/EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES
stanovisko Výboru regionů č. 2011/C 259/03 o úloze místních a regionálních orgánů při podpoře udržitelného hospodaření s vodními zdroji
PŘEDMLUVA
Obor vodovodů a kanalizací stojí na samém okraji zájmu právní vědy, přestože se na území tohoto oboru potkávají skoro všechny právní disciplíny práva soukromého i práva veřejného, vč. práva ústavního.
Právo na pitnou vodu Právo na vodu je na ústavní úrovni vnímáno jako základní lidské právo, přestože dosud není výslovně vyjmenováno v klasických lidskoprávních dokumentech. Není výslovně uvedeno v české Listině základních práv a svobod, v evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ani v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech či ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Právo na vodu se do rodiny základních lidských práv dostává pozvolna. První vlaštovkou byla Všeobecná deklarace lidských práv z r. 1948, která v čl. 25 upravila právo na zdraví a blahobyt počítaje v to mj. i právo na výživu. Evropská vodní charta z r. 1968, přijatá na půdě Rady Evropy, stanovila tucet základních tezí, např. že bez vody není života a že voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána, přičemž povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. Tuto chartu rozvinula Evropská charta vodních zdrojů Rady Evropy přijatá v r. 2001, která mj. prohlásila, že voda musí být spravedlivě a odpovědně užívána ve veřejném zájmu, že každý má právo na dostatečné množství vody pro své základní potřeby a že voda je zboží se sociální hodnotou. Právo na pitnou vodu bylo v mezinárodní úmluvě poprvé zakotveno v Protokolu o vodě a zdraví k Úmluvě o ochraně a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer (č. 107/2006 Sb. m. s.). Podle tohoto protokolu voda představuje hodnotu z hlediska společenského, ekonomického a z hlediska životního prostředí a musí být tedy obhospodařována tak, aby se co nejpřijatelněji a nejtrvaleji realizovala kombinace těchto hodnot, přičemž smluvní státy mají povinnost zajistit přístup k pitné vodě pro všechny a zajistit odvádění a zneškodňování odpadních vod pro všechny. Jedná se samozřejmě o právně-politickou deklaraci, nejde o tzv. hard law, které by bylo soudně vymahatelné. Právo na pitnou vodu deklaruje také rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 28. července 2010 č. A/RES/64/292, která uznává právo na nezávadnou a čistou pitnou vodu a odpovídající hygienické podmínky jako základní lidské právo, které je nezbytným předpokladem pro plnohodnotný život a naplnění všech
14/152
lidských práv (the right to safe and clean drinking water and sanitation as a human right that is essential for the full enjoyment of life and all human right). Pitná voda je novým politickým tématem i na evropské úrovni. Jak praví směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES, ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, voda není běžný obchodní produkt, ale spíše dědictví, které je třeba chránit, střežit a podle toho s ním nakládat. V letech 2012 až 2013 byla realizována evropská občanská iniciativa „Voda a hygiena jsou lidská práva! Voda je veřejné dobro, ne komodita!“, známá též pod zkratkou RIGHT2WATER, která vyzývá Evropskou komisi k vypracování „návrhu legislativy, která zavede lidské právo na vodu a hygienu tak, jak je uznáváno Organizací spojených národů, a která bude podporovat zajišťování vody a hygieny jako základní veřejné služby pro všechny“. Iniciativa požaduje, aby měly instituce a členské státy EU povinnost zajistit všem obyvatelům právo na vodu a hygienu, aby zásobování vodou a správa vodních zdrojů nespadaly do „pravidel vnitřního trhu“ a aby bylo vodohospodářství osvobozeno od liberalizace, a aby EU zvyšovala své snahy o zajištění univerzálního přístupu k vodě a hygieně“. Podobně je i mezinárodním tématem odpadní voda, neboť není nic snazšího než vypustit nevyčištěnou odpadní vodu do řeky, která nakonec doteče do sousedního státu nebo do moře. Na evropské úrovni proto byla přijata směrnice Rady č. 91/271/EHS, o čištění městských odpadních vod, která stanovuje základní požadavky, např. čištění odpadních vod ze všech lidských sídel produkujících znečištění nad dva tisíce tzv. ekvivalentních obyvatel.
Česká současnost Právo na přístup k vodě z důvodu potřeb domácnosti je v českých zemích garantováno odedávna. Výrazem tohoto práva byla možnost žádat politický úřad o nucenou služebnost k cizímu pozemku podle českého vodního zákona z r. 1870 a úkol obcí ve své působnosti pečovat o zásobování svých obyvatel vodou budováním vodovodů, které nakonec vyústilo v nynější právo na připojení k vodovodu sloužícímu veřejné potřebě podle § 8 odst. 5 komentovaného zákona. Obor vodovodů a kanalizací v posledním čtvrt století prodělal bouřlivý vývoj díky porevoluční privatizaci tehdejších státních podniků, které soustřeďovaly jak vlastnickou, tak i provozní část podnikání v oboru. Zatímco za císařství a za první republiky byly obecní vodovody vlastněny takřka výhradně obcemi, po revoluci byly předávány přímo obcím (zejm. pokud neměly „nadobecní“ význam), mnohde byly privatizovány jak do veřejnoprávních společností sdružujících členské obce typu dobrovolné svazky obcí nebo zájmové sdružení právnických osob, tak i do soukromoprávních společností typu akciové společnosti, jejichž společníky se staly obce. Provozní části bývalých státních podniků byly privatizovány jak spolu
15/152
s vlastnickou částí (zhusta vznikají místní či okresní vodárenské akciové podniky s akcionáři z řad obcí; tyto společnosti vodovody jak vlastní, tak i provozují), tak i odděleně od jejich vlastnické části, často do soukromých rukou, popř. do podílu obcí a soukromého vlastníka, pravidelně ze zahraničí. V roce 2012 na našem území bylo evidováno 5 728 vlastníků vodovodů a kanalizací, přičemž mezi deset největších patřily obce a akciové společnosti obcí a jen jeden privátní vlastník (údaje podle ročenky Ministerstva zemědělství Vodovody a kanalizace České republiky v r. 2012). Obor vodovodů a kanalizací je vděčným politickým tématem. Každého dnes zajímá, zda voda není moc drahá, kdekdo nerad slyší, že na vodě jsou realizovány zisky, které jsou odlévány do zahraničí. Levná cena pro vodné a stočné je vděčným tahákem předvolebních slibů v komunálních volbách. I na centrální politické scéně je vodárenství vděčným tématem. Díky politizaci problému bylo při poslední novelizaci zákona (zákon č. 275/2013 Sb.) z předlohy při projednávání v Poslanecké sněmovně nakonec vyřazeno ustanovení, které mělo ze zákona odstranit povinnost provozovatele k údržbě a opravám přípojek uložených v pozemcích tvořících veřejné prostranství (§ 3 odst. 7), a to na základě argumentace založené na čistě politických důvodech. Motivem prý bylo to, aby se nepřenášely náklady z provozovatelů, často vlastněných zahraničním kapitálem, na jednotlivé odběratele. Přitom jen trochu informovaná osoba ví, že provozovatel tyto činnosti nakonec nezaplatí ze svého, nýbrž že jde o náklad kalkulace vodného a stočného, tedy že tyto náklady nakonec zaplatí všichni odběratelé ve zvýšené ceně. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že motivy zahraničních osob, které mají majetkové podíly ve velkých českých provozovatelích vodovodů a kanalizací, jsou samozřejmě čistě ziskové. Na tom by nebylo nic zlého, pokud by náklady provozovatelů, které jsou následně promítány do kalkulací, ať jde o výrobní náklady, nebo o náklady spadající do kapitoly správní režie, provozovatelé často neměli snahu navyšovat nákupem předražených nebo nepotřebných externích dodávek či služeb od de iure či de facto spřízněných osob, zejm. odborné poradenství nebo licence k užívání ochranné známky apod., poskytované ze strany zahraničních společníků (akcionářů). Tímto způsobem jsou uměle zvyšovány provozovatelovy náklady čili o tyto náklady jsou také zvyšovány ceny pro odběratele, ať jím je vlastník rodinného domu, nebo továrny. Finanční a cenové kontroly, které tyto praktiky mohou postihnout, nejsou a ani nemohou být dostatečně časté a plošné, tedy šance na to, že k postihu takového konání nakonec nedojde, je relativně vysoká. Nadto je třeba vzít v potaz, že odborné zázemí municipálních vlastníků vodovodů a kanalizací je často velmi slabé, koneckonců i proto si na provozování sjednávají externího provozovatele, čemuž odpovídá i jakost vymezení vzájemných práv a povinností v provozovatelské smlouvě, např. otázky standardů plnění ze
16/152
strany provozovatele (požadavky best practice), a hlavně všelijaká dělba rizik plynoucích z provozování. Ne vždy se dá spolehnout na poradce organizující výběrové řízení, neboť ti často rozumí hlavně problematice soutěžení a mnohem méně pak samotnému provozování. Reakcí na nebezpečí cenových excesů, nekvalitní vymezení práv a povinností vlastníků a distribuci rizik se stala tzv. vzorová smluvní ujednání z dílny Operačního programu životního prostředí. Jejich hlavním pozitivem je logické upravení pravidel pro změnu jednotlivých položek kalkulace ceny pro vodné a stočné v dalších letech provozování. Vzorová smluvní ujednání jsou velmi podrobná, a zejm. pro menší obce řada takovýchto ustanovení není příliš vhodná k použití, neboť by mnohdy vytvářela papír pro papír. Z těchto důvodů nelze přehlédnout trend ze strany lokálních vlastníků přecházet na smlouvy kratšího trvání, a tím tlačit na snižování nákladů, popř. rovnou odcházet od velkých provozovatelů směrem k menším, nabízejícím nižší ceny, ba dokonce přejít k provozování vlastními silami, popř. k založení vlastní provozovatelské společnosti. Nic není černobílé, i tyto cesty mají svá úskalí, neboť krátkodobé provozování může vést k zanedbávání péče o vodovody a kanalizace a enormní tlak na nižší cenu může vést k podfinancování jejich obnovy, a tedy k jejich postupnému zastarávání a chátrání. Nadto provozování obcí či obecní provozovatelskou společností z dlouhodobého hlediska přináší riziko postupného poklesu efektivity, a to jak z důvodu nedostatku soutěže s jinými uchazeči o provozování, tak i z důvodu neuvážených politických zásahů včetně dosazování nekompetentních politických vysloužilců do manažerských pozic. Přitom společným smyslem provozování v té či oné formě je, aby si vodovody a kanalizace v dlouhodobém horizontu vydělaly samy na sebe, na svou obnovu, tím, co se vybere od jejich uživatelů. Společným zájmem všech uživatelů je, aby ekonomická soběstačnost provozování byla udržitelná trvale, a to za co možná dobrou cenu. Proto ať se vlastník vodovodů a kanalizací vydá do provozování svými silami či externí cestou, vždy je vysoce žádoucí podrobit dosahovanou cenu periodickému testu trhu, tedy soutěži ceny stávajícího modelu provozování s nabídkami jiných uchazečů o provozování. Ceny pro vodné a stočné jsou již dlouhou řadu let předmětem věcného usměrňování ze strany Ministerstva financí čili jsou stanovena pravidla, které druhy nákladů souvisí s provozováním a které nikoliv, tedy které lze promítnout do kalkulace ceny a v jaké výši a které nikoliv. Dosavadní věcné usměrňování ceny pro vodné a stočné bylo přede dvěma lety obohaceno o pravidla výpočtu přiměřeného zisku a výpočtu přiměřeného pachtovného. Do cenové regulace promlouvá též koncept tzv. sociálně únosné ceny pro vodné a stočné coby limitní ceny pro vodné
17/152
a stočné u vodovodů a kanalizací, jejichž výstavba či technické zhodnocení byly podpořeny z Operačního programu Životního prostředí. Regulace cen v českém vodárenství se možná dočká změny v podobě zavedení nezávislé regulační instituce. Tento cíl zakotvila vláda České republiky do svého Programového prohlášení ze dne 12. února 2014, po usnesení vlády České republiky ze dne 4. června 2014 č. 417 ke Koncepčnímu řešení regulace cen ve vodárenství je rozpracovávána varianta včlenění této regulace pod křídla Energetického regulačního úřadu. Uvedený koncept představuje centralizaci regulace cen v oblasti vodovodů a kanalizací. Předkladatelé si od něj slibují oddělení cenotvorby od přímého politického vlivu, jehož důsledkem může být i nedostatek finančních prostředků nutných k obnově zastaralé infrastruktury. Opatření mají přispět k zajištění dlouhodobé udržitelnosti vodohospodářské infrastruktury v České republice, čímž by měla být minimalizována potřeba dotací ze státního či unijního rozpočtu. Tolik ke žhavé přítomnosti.
Z vodárenské historie Vodárenství však bylo veřejnou věcí od pradávna, připomeňme stavbu římských akvaduktů, kašen ve středověkých městech, rozvody vody do panských a měšťanských domů atp. Zdá se, že historie se dávno již jen opakuje, jak vyplývá z pojednání Jaromíra Čelakovského Právo obce Pražské k řece Vltavě (Praha: nákladem vlastním, 1882), které rozebírá historii a současnost soukromých práv města Prahy k řece Vltavě za účelem zdárného rozřešení otázky zásobování hlavního města zdravou vodou. Ve středověku řeka Vltava byla předmětem vlastnického práva kromě vody v ní tekoucí, nicméně její přivlastňování vlastníkem bylo svobodné: „Správa obecní (…) upotřebovala hnací síly vodní k zřízení obecních mlýnů, vodáren, papíren (…)“ Dozvídáme se také, že „… o vlastnictví k tekoucí vodě může se jenom potud mluviti, pokud část její je určitě oddělena a fysické moci podrobitelná; nesrovnává se oprávněnost jednotlivce k výlučnému užívání veřejné vody více s našimi potřebami časovými a ohledy veřejnými, neboť tekoucí voda jest nevyhnutelnou životní potřebou obecenstva a její důležitost (…) vylučuje její monopolisování v rukou soukromníka“. Ve vodním zákonu (zákon č. 93/1869 ř. z., jenž se týče ustanovení o právě vodním, vyhražených zákonodárství říšskému) bylo poprvé uzákoněno obecné a zvláštní užívání veřejných vod, přičemž k zvláštnímu užívání nesměli úřadové političtí přenechávat tolik vody, aby „obcím a osadám mohlo se nedostávati vody, když vzejde oheň, nebo když jí obyvatelé potřebují v domácím hospodářství“ (§ 20).
18/152
Pražské vodárenství je záležitostí velmi prastarou, první „vyhoření věže vodné ode dna“ je zmíněno již v r. 1431. Prapředek plánovací smlouvy podle dnešního stavebního zákona vznikl dne 26. května 1629 mezi Jeho Milostí vévodou frýdlandským Albrechtem z Valdštýna a purkmistrem a raddou Menšího Města Pražského; touto smlouvou Albrecht přislíbil dát 1 800 zlatých rýnských „obci ku pomoci na postavení nového stroje ve vodárně, aby od mlejnův obecních z vodárny do domu Jeho Milosti vnově vystavěného voda stále a bez nedostatku v létě i v zimě jíti mohla“. Koncem 18. století se v celé Praze zavedla jednotná cena za dodávku vody (vodní činže čili vodné) a byly ustanoveny zvláštní poplatky za nové zavádění vody do domů s tím, že „náklad na soukromé odtrubí, pro přítok vody potřebné, jakož i správku dláždění s kladením takového potrubí spojenou musí odběratel sám arci zapraviti“. Rovněž tak spory o přístup k vodovodům jsou staletou záležitostí. Rozhodnutí vídeňského Nejvyššího soudu č. 8137 z r. 1861 stanovilo, že „obec Pražská byla ve faktickém držení práva vésti troubu vodní zahradním pozemkem žalobníkovým, a měl tedy i právo tuto troubu, která během času se porouchala, vrchním vodákem městským Františkem Kidlasem dáti opět opraviti (…) František Kidlas vyhrabanou zem dal zase zasypati a opět v předešlý stav uvésti. Poněvadž trouby vodní jsou vlastnictvím obecním, tedy jest tato obec také v držení práva užívati těchto trub za jich účelem k vedení vody…“. Zemský vodní zákon (zákon č. 71 čes. z. z. ze dne 28. srpna 1870) stanovil pravomoc vodoprávního úřadu svým rozhodnutím nahradit souhlas vlastníka pozemku k uložení vodovodu v pozemku, šlo tedy o nucenou služebnost vodovodu (zřízenou rozhodnutím, § 28). Přeložky vodovodů byly možné bez souhlasu vlastníka vodovodu (§ 49). V osnově prvorepublikového vodního zákona byla navržena pravomoc vodoprávního úřadu rozhodnout o povinnosti připojit se na vodovod a zrušit dosavadní zdroje vody s výjimkou studní se zdravotně nezávadnou vodou (§ 81). Vidíme tedy, že právo oboru vodovodů a kanalizací v dobách dávno minulých bylo vůči pozemkovému vlastnictví méně útlocitné než dnes. Vodovody a kanalizace byly též předmětem dvoustranných mezinárodních dohod. V r. 1921 byla sjednána smlouva o hranicích s Rakouskem, kde se řešila otázka práva vybudování vodojemu a přívodního vodovodního řadu pro Břeclav na rakouském území v lese hned za hranicí. Pro případ hrozící válečné zápletky měla československá branná moc právo toto lesní území preventivně obsadit. V r. 1931 byla sjednána smlouva s Polskem o užívání městských objektů města Těšín. Těšín měl zdroje vody na české straně a vodojem na polské, smlouva mj. stanovila povinnost české strany dodávat vodu do polské části a proti tomu dávala české straně právo na 2/5 vody z vodojemu.
19/152
K zákonu o vodovodech a kanalizacích Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích je specifický tím, že se jedná o směsici veřejnoprávních a soukromoprávních norem. Veřejnoprávní normy jsou z převážné většiny kogentní, tj. nelze se od nich smluvně odchýlit. Soukromoprávní normy jsou naopak typické tím, že z převážné většiny jsou normami dispozitivními, tedy smluvní modifikace zákonného režimu je v tu chvíli možná. Rozlišování mezi kogentní a dispozitivní povahou jednotlivých ustanovení zákona je nezbytné pro určení, zda je možné konkrétní právní normu smluvně změnit. Mantinelem je přitom samozřejmě ochrana slabší smluvní strany, spotřebitelské právo apod. Zákon o vodovodech a kanalizacích je dále specifický tím, že v mnohém je kvalita jeho textu ne příliš vysoká, takže namísto návodu na řešení právních problémů působí někdy spíše opačně. Typickou ukázkou je rozlišování mezi odpadními a srážkovými vodami v § 1 odst. 4 písm. b), ačkoliv další ustanovení zákona až na výjimky hovoří pouze o odpadních vodách. Tedy zákon např. rozeznává smlouvu o odvádění odpadní vody, nicméně na srážkové vody zapomněl a dohání to až tím, že v této smlouvě musí být i výpočet objemu odváděných srážkových vod (viz § 8 odst. 17 a § 19 odst. 6), nicméně tím odběrateli přesto nevzniká právo na to, aby provozovatel kanalizace od něj srážkové vody přebíral. Dále pak se nejedná o přestupek či správní delikt nedovoleného vypouštění odpadních vod, je-li měřidlo jejich objemu šizeno tím, že srážkové vody jsou do kanalizační přípojky vypouštěny až za měřidlem, neboť v tu chvíli se nic nemění na tom, jaký objem odpadních vod měřidlo měří [§ 10 odst. 2 písm. c)]. Zákon sice poslední novelizací upravil praxí tolik požadovanou možnost omezit užívání vodovodu v případě hrozícího nedostatku zdrojů vody, avšak zapomněl na hrozbu sankcí. Opatření obecné povahy vydané podle § 15 odst. 4 až 6 se tedy stane spíše morálním apelem než vymahatelným nástrojem nouzové regulace odběru vody. Jediným možným řešením je sjednání povinnosti dodržet takové opatření v odběratelské smlouvě. Principiálně je to však špatně, protože veřejnoprávní povinnost by neměla mít svou sankci v oboru soukromého práva (ne s každým uživatelem vodovodu lze uzavřít smlouvu). Takovýchto nedostatků bychom v zákoně mohli najít více. Některé je možné vyřešit pečlivější smluvní úpravou, jiné však nikoliv. Zákon se však stává v některých momentech velmi náročnou právní disciplínou, což je uživatelsky ne příliš přívětivé.
SLOVO AUTORA
V níže předkládaném komentáři jsem si vytkl za cíl podat výklad jednotlivých ustanovení zákona o vodovodech a kanalizacích v kontextu dalších právních předpisů, zejména pak nového občanského zákoníku, stavebního zákona a vodního zákona. Komentář jsem psal s přihlédnutím k obsahu nejnovější judikatury Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a dále též s reflexí výkladů Ministerstva zemědělství a několika monografií a časopiseckých článků. Předsevzal jsem si problematiku vykládat způsobem co možná objektivním a nestranným, bez zřetele k možným zájmům a přáním vlastníků, provozovatelů či odběratelů, využívaje zkušeností, které jsem v oboru dříve nabyl jako zaměstnanec vodárenské společnosti a nyní jako nezávislý analytik, konzultant a lektor. Obor práva vodovodů a kanalizací, jak konstatuji v úvodu, je oborem průřezovým napříč snad všemi disciplínami práva veřejného a práva soukromého. Kromě toho má samozřejmě četné návaznosti na technické a ekonomické obory. Doznávám obavu, že toto všechno obsáhnout, natožpak na špičkové úrovni, není v mých silách, pročež čtenáře prosím, aby komentář četl a používal s vědomím rizika nechtěných nedopatření a omylů z mé strany. Přivítám proto jakékoliv připomínky, výtky a náměty na opravy či doplnění. Rád bych touto cestou také poděkoval Ing. Pavlu Peroutkovi za podněty, kterými mne obdařoval, a také mým blízkým za trpělivost, s níž snášeli čas věnovaný psaní místo jim. V Českých Budějovicích dne 10. června 2014, Pavel Rubeš
ZÁKON č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001
O VODOVODECH A KANALIZACÍCH PRO VEŘEJNOU POTŘEBU A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ (ZÁKON O VODOVODECH A KANALIZACÍCH)
Změna: 320/2002 Sb., 274/2003 Sb., 20/2004 Sb., 127/2005 Sb., 76/2006 Sb., 222/2006 Sb., 186/2006 Sb., 281/2009 Sb., 275/2013 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ VODOVODY A KANALIZACE PRO VEŘEJNOU POTŘEBU Hlava I Obecná ustanovení §1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě (dále jen „vodovody a kanalizace“), přípojek na ně, jakož i působnost
22/152
orgánů územních samosprávných celků a správních úřadů na tomto úseku. (2) Vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu se zřizují a provozují ve veřejném zájmu. (3) Tento zákon se vztahuje na a) vodovody a kanalizace, pokud je trvale využívá alespoň 50 fyzických osob, nebo pokud průměrná denní produkce z ročního průměru pitné nebo odpadní vody za den je 10 m3 a více, b) každý vodovod nebo kanalizaci, které provozně souvisejí s vodovody a kanalizacemi podle písmene a). (4) Tento zákon se nevztahuje na a) vodovody sloužící k rozvodu jiné, než pitné vody1), b) oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod, c) vodovody a kanalizace nebo jejich části, na které není připojen alespoň 1 odběratel. (5) Vodoprávní úřad může na návrh nebo z vlastního podnětu rozhodnutím stanovit, že se tento zákon vztahuje též na kanalizace uvedené v odstavci 4 písm. b) a na vodovody, které nesplňují podmínky uvedené v odstavci 3 písm. a) nebo na vodovody uvedené v odstavci 4 písm. a), jestliže je to v zájmu ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat nebo ochrany životního prostředí a jsou-li na vodovod nebo kanalizaci připojeni alespoň 2 odběratelé. _____________________ 1)
§ 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
K odst. 1 1. Zákon je typickým resortním předpisem. Osnova zákona vznikla na půdě Ministerstva zemědělství, zásadní novelizace rovněž pochází z iniciativy Ministerstva zemědělství a hlavními autory osnov jsou zaměstnanci tohoto ministerstva. Zákon upravuje jen vztahy týkající se vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě. Pojem veřejná potřeba není zákonem definován, je však pojmem, jehož obsah je zřejmý sám o sobě. Jde o potřebu přesahující potřebu lidského jedince či jedinců. Jde o potřebu, která je společná většině, ba celé veřejnosti. 2. Zákon však nakonec svou věcnou působnost primárně nevymezuje skrze provozování ve veřejném zájmu. Vymezení věcné působnosti zákona se děje skrze definici vodovodu a kanalizace (viz § 2 odst. 1 a 2) ve spojení s kvantitativním a kvalitativním vymezením, na které vodovody a kanalizace se zákon vztahuje
23/152
(odst. 3) a nevztahuje (odst. 4), resp. vztahuje na základě rozhodnutí vodoprávního úřadu vydaného z důvodu určitého veřejného zájmu (odst. 5). Blíže k tomu v komentáři k odst. 3. Působnost správních úřadů v oblasti vodovodů a kanalizací je vymezena v § 25 až 31. 3. Zákon výstižně proklamuje, že reguluje jen některé vztahy týkající se vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu. Matérii, kterou řeší zákon, upravují také dvě evropské směrnice, a to směrnice Rady č. 75/440/EHS ze dne 16. června 1975 o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech, a směrnice Rady č. 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod. 4. Pro regulaci oboru vodovodů a kanalizací mají v širším kontextu význam i další české a evropské právní předpisy. Vztahy mezi vlastníky pozemků na jedné straně a vodovodů a kanalizací do nich ukládaných či v nich již uložených na straně druhé řeší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Rozvoj a výstavba je regulována předpisy stavebního práva. Pro provoz vodovodů a kanalizací má zásadní význam zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) – odběr povrchových a podzemních vod, vypouštění odpadních vod do vod povrchových či podzemních, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (zejm. požadavky na jakost vody dodávané vodovodem sloužícím veřejné potřebě), zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zákon č. 139/ 2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), a další předpisy. Z evropských předpisů nelze nevzpomenout evropské směrnice týkající se zadávání veřejných zakázek sektorovým zadavatelem (směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/17/ES ze dne 31. března 2004, o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb) a veřejným zadavatelem (směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES ze dne 31. března 2004, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby). Nelze také přehlédnout plejádu podzákonných předpisů a technických norem, nezapomeňme ani na cenové předpisy (viz komentář k § 20). 5. Z pravidel poskytování dotací zmiňme zejm. pravidla Operačního programu Životního prostředí, která stanovila řadu požadavků nejen na proces výběru provozovatele, nýbrž též na provozování poté, co bude podporovaná infrastruktura uvedena do provozu. Zejména jde o rozsáhlé požadavky na úpravu stávajících smluv s provozovatelem, resp. o požadavky na obsah smluv s nově vybraným provozovatelem, vycházející z tzv. vzorových smluvních ujednání, resp. tzv. check listu.
24/152
6. Na okraj zmiňme s postupem doby čím dál méně častý důsledek povahy veřejné potřeby, že závazkové právní vztahy veřejné korporace (obce, svazku obcí apod.) týkající se rozvoje, výstavby a provozu vodovodů a kanalizací, pokud vznikly před 1. lednem 2014, budou tzv. relativním obchodem, tj. závazkovým právním vztahem, který se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (§ 261 odst. 2 obch. zák. ve spojení s § 3028 odst. 3 obč. zák.). Totéž platí i v situaci, že před uvedeným dnem bylo aspoň zahájeno výběrové řízení na dodavatele podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (viz čl. LXXV zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva).
K odst. 2 7. Podobně jako není vymezen pojem veřejné potřeby, není vymezen ani pojem veřejný zájem. Veřejný zájem na rozvoji a výstavbě vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě se projeví např. v možnosti vyvlastnění pozemku, v němž má být uložena stavba vodovodu či kanalizace. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), se veřejný zájem na vyvlastnění prokazuje ve vyvlastňovacím řízení; v případě vodovodů a kanalizací by proto mělo postačit prokázat, že půjde o zařízení sloužící veřejné potřebě, čímž by měla být prokázána její veřejná prospěšnost [srov. § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona]. 8. Důsledkem veřejného zájmu na provozování je povinnost vlastníka, resp. provozovatel napojovat a připojovat ty, kdo o to požádají (§ 8 odst. 4 a 5), s napojenými uzavírat smlouvy mezi vlastníky (§ 8 odst. 3) a s připojenými uzavírat odběratelské smlouvy (§ 8 odst. 5 a § 36 odst. 1), dodávat jim pitnou vodu a odvádět od nich odpadní vodu. 9. Výrazem veřejného zájmu na provozování je též to, že provozovatel není oprávněn přerušit provozování z jiných důvodů než vyjmenovaných v § 9 odst. 5 a ve vztahu k jednotlivému odběrateli podle § 9 odst. 6. Přerušení tedy není možné, pokud vlastník provozně navazujícího vodovodu neplatí za předávku pitné vody, obdobně se vztahuje i na kanalizaci, viz též komentář k § 8 odst. 1. 10. Veřejný zájem na provozování určitého vodovodu a kanalizace se mimořádně intenzivně projeví v případě, že vlastník vodovodu a kanalizace přestane být schopen zajistit jejich provozování. V tu chvíli veřejná správa může zasáhnout a uložit povinnost veřejné služby, tj. dočasně vrchnostensky nařídit provozování jinému, k tomu způsobilému provozovateli (§ 22). 11. Vodovody a kanalizace jsou proto veřejným statkem (§ 490 obč. zák.), přičemž jde o smíšený veřejný statek, neboť produkuje omezený počet spotřebních jednotek, tedy spotřeba jedním uživatelem omezuje spotřebu jiného uživatele.
25/152
K odst. 3 12. Zákon svou věcnou působnost vymezuje zejména pomocí pozitivního kvantitativního kritéria. Činí to problémy jednak u budované infrastruktury, infrastruktury čerstvě uvedené do provozu a dále zejména u stávající infrastruktury balancující na kvantitativní hranici. 13. Zůstává nejasné, zda se zákon též vztahuje na infrastrukturu, která je teprve v plánech či ve výstavbě. Ze slovního výkladu § 1 odst. 1 (viz slova „při rozvoji, výstavbě“) je nepochybné, že se zákon vztahuje i na rozvoj a výstavbu nových vodovodů a kanalizací (resp. jejich částí), avšak do doby překročení kvantitativních kritérií o vodovod a kanalizaci sloužící veřejné potřebě nepůjde, neboť ta vyplývají až z provozování konkrétního vodovodu a kanalizace. A protože vodovod či kanalizace, které jsou teprve namalovány na papíře či jsou ve výstavbě, vlastně taková kvalitativní kritéria nemohou naplnit nikdy, tedy nikdy v tu chvíli nepůjde o vodovody a kanalizace sloužící veřejné potřebě. Z tohoto bludného kruhu je jediná možná cesta, a to novelizace zákona. De lege ferenda by bylo vhodné do zákona doplnit, že zákon se vztahuje také na plánované a nově vybudované vodovody a kanalizace, které z hlediska návrhové kapacity dosahují či překračují kvantitativní limity, a to po dobu např. pěti let od vydání kolaudačního souhlasu. Poté by došlo k novému vyhodnocení, zda se i ve skutečnosti jedná o vodovod či kanalizaci sloužící veřejné potřebě, tedy případně by předmětný vodovod či kanalizace status pro veřejnou potřebu pro budoucnost ztratil. 14. Kvalitativní vymezení je značně problematické zejména u menších vodovodů či kanalizací, které balancují okolo hranice 50 trvale užívajících obyvatel, resp. průměrného denního výkonu. Zde to může činit značné praktické obtíže. Kolísání počtu obyvatel nebo průměrného denního výkonu může vést k formalistickému výkladu zákona, že provozovatel musí při každém překročení hranice žádat o povolení k provozování (při nárůstu), resp. žádat o zrušení tohoto povolení (při poklesu). Provozovatel nemůže být odpovědný za předpověď demografického vývoje ani za vývoj sám. Není-li provozovatel současně obcí, tedy nedisponuje-li ze své činnosti informacemi o aktuálním příbytku či úbytku obyvatel v dané obci, nemusí ani tušit, že jím provozovaný vodovod či kanalizace hranici překročily. 15. Kromě toho je třeba vzít v potaz definici fyzické osoby trvale využívající vodovod (kanalizaci) v § 2 odst. 4, podle kterého je jí ten, kdo má v obci trvalý pobyt. Nezáleží tedy, zda je obyvatel přihlášen k trvalému pobytu v nemovitosti připojené na posuzovaný vodovod (kanalizaci). Status tedy bude určen ne podle toho, kolik obyvatel vodovod (kanalizaci) využívá, majíce v připojené nemovitosti též trvalý pobyt, nýbrž podle toho, kolik obyvatel je v dané obci přihlášeno k trvalému pobytu bez ohledu na to, zda dotyčné nemovitosti připojeny jsou nebo ne. Tedy každý vodovod či kanalizace nalézající se v obci (v to zahrnuje
26/152
i místní části!) o 50 a více obyvatelích bude mít automaticky status pro veřejnou potřebu, ledaže by se pro něj našla výjimka podle § 1 odst. 4. 16. Kvantitativní kritérium denního průměru 10 m3 je problematické v tom, že není jasné, za jaké období se má denní průměr posuzovat. Do r. 2013 zákon hovořil jen o průměrné denní produkci, od r. 2014 bylo doplněno, že se jedná o denní produkci v ročním průměru. V praxi se mlčky víceméně ujalo posuzování denního průměru za předešlý kalendářní rok, nicméně na to nelze slepě spoléhat bez dalšího, nelze odhlížet ani od vývoje průměrné produkce v běžném roce. Naštěstí však správní úřady tyto situace neřeší, dokud nenastane problém, např. stížnost ze strany uživatele daného vodovodu či kanalizace. Vzhledem k nekvalitě textu zákona je to jedině dobře. 17. Problém s kvantitativním vymezením však nenastává u vodovodů a kanalizací, které provozně souvisí s dosavadními vodovody a kanalizacemi, sloužícími veřejné potřebě [viz § 1 odst. 3 písm. b)], tedy v případě rozšíření stávající vodohospodářské sítě např. o tzv. základní technickou vybavenost (ZTV). To však má fatální důsledky do dosavadní zavedené praxe soukromých investorů ZTV, vycházející z nepřesně formulovaného znění zákona před účinností zákona č. 275/ 2013 Sb., využívající nejasnost právního statutu těchto ZTV k tomu, aby od zájemců o napojení vybrali finanční či jiné plnění za připojení na nově zbudovanou síť (viz komentář k § 8 odst. 5). Od 1. ledna 2014 je tedy již postaveno na jisto, že tato praxe není přípustná. Ovšem, aby nebylo nejasností málo, je nutné posoudit, zda z technického hlediska není dané ZTV jen částí vodovodu či kanalizace. V tom případě by až do doby napojení prvního odběratele dané ZTV status pro veřejnou potřebu nemělo [viz komentář k odst. 4 písm. c)]. 18. Otázce, zda u konkrétního vodovodu či kanalizace se má použít jedno či druhé kvantitativní kritérium, se věnoval výklad Ministerstva zemědělství č. 10 ze dne 7. února 2005. Při čtení výkladu nesmíme přehlédnout, že se vztahuje k původnímu znění zákona. Vykladatel dospěl k závěru, že kritérium pracující s obyvateli se má použít tam, kde jsou zásobováni jen obyvatelé, neboť prý platí rovnice 10 obyvatel = 1 m3 spotřeby, zatímco jsou-li mezi odběrateli též hotely, průmysl apod., má se užít kritérium průměrné denní produkce. Názor je nesprávný, neboť k úsudku na status pro veřejnou potřebu je potřeba vzít v potaz obě kritéria, přičemž pro kladný závěr – a v tom se shoduji s výkladem – postačí, aby bylo naplněno jen jedno z nich. Kromě toho, výklad stírá rozdíl mezi odběrem a spotřebou. Spotřeba je uvědomělý odběr, zatímco odběr zahrnuje jak spotřebu, tak i nevědomý odběr, např. únik vody z dosud neodhalené závady na vnitřním vodovodu. 19. Zda se mají sčítat obyvatelé či průměrná denní produkce v případě kanalizací ukončených volnými vyústěními do vodního toku, vyřešil výklad Ministerstva
27/152
zemědělství č. 69 ze dne 6. září 2010 tak, že nejsou-li jednotlivé části kanalizace mezi sebou provozně propojeny, pak se jedná o několik kanalizací a kvantitativní kritérium se u každé posuzuje zvlášť. Výkladové stanovisko se vztahovalo ke znění zákona před r. 2014, tedy ve své době ho lze považovat za správné. Nyní, při definici trvale využívajícího obyvatele (§ 2 odst. 4), je nutno každou jednotlivou větev kanalizace posuzovat jako kanalizaci pro veřejnou potřebu, pokud je v dané obci přihlášeno k trvalému pobytu 50 či více obyvatel. Na druhou stranu, průměrná denní produkce se i nadále posuzuje zvlášť u každé jednotlivé kanalizace. 20. Další výkladová stanoviska Ministerstva zemědělství, která se věnují otázce sčítání u vodovodů a kanalizací či jejich částí, které vlastní různé osoby, jsou rozebírána v komentáři k § 2 odst. 1, neboť jádro jejich argumentace závisí na rozboru definice vodovodu. 21. Pojem odpadních vod není zákonem definován. Přiměřeně je možné vyjít z pojmu, jak je vymezen v § 38 odst. 1 vodního zákona, avšak nelze přehlédnout, že pod pojem odpadních vod podle vodního zákona nejsou zahrnuty některé případy, které v obecném slova smyslu odpadními vodami jsou, zejm. odpadní vody vytékající z dešťových oddělovačů. Pod pojem odpadních vod bude možné zahrnout i kontaminované podzemní vody, které budou vypouštěny do kanalizace (viz výklad Ministerstva zemědělství č. 39 ze dne 21. března 2008). 22. Pro přehled o vývoji právní úpravy uveďme dřívější znění odst. 3: – Do 14. 3. 2006: Tento zákon se nevztahuje na vodovody a kanalizace, u nichž je průměrná denní produkce menší než 10 m3, nebo je-li počet fyzických osob trvale využívajících vodovod nebo kanalizaci menší než 50. – Do 31. 12. 2013: Tento zákon se nevztahuje na vodovody a kanalizace, u nichž je průměrná denní produkce nižší než 10 m3 nebo je-li počet fyzických osob trvale využívajících vodovod nebo kanalizaci nižší než 50, na vodovody sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody a na oddílné kanalizace sloužící k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod (dále jen „srážková voda“). Tento zákon se dále nevztahuje na ty vodovody a kanalizace, na které není připojen alespoň 1 odběratel.
K odst. 4 23. Zákon svou věcnou působnost vymezuje též pomocí negativního kvalitativního kritéria.
28/152
K písm. a) 24. Zákon se nevztahuje na vodovody sloužící k rozvodu jiné než pitné vody, např. na závlahové vodovody, průmyslové vody, horkovody apod. Je nutné přitom nepřehlédnout, že pitná voda není definována svou kvalitou, nýbrž účelem užívání. Teprve až od něj se následně odvíjejí požadavky na jakost vody. Pitná voda je určena k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob jejího dodávání (viz § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů).
K písm. b) 25. Zákon se nevztahuje na oddílnou srážkovou kanalizaci, zatímco na oddílnou kanalizaci odvádějící odpadní vody se vztahuje. O tom, zda se skutečně jedná o oddílnou srážkovou kanalizaci, nerozhoduje stavebnětechnické uspořádání v místě vypouštění srážkových vod do této kanalizace, nýbrž to, kam jsou z této kanalizace srážkové vody vypouštěny. Pokud by tato kanalizace byla vyústěna do kanalizace vedoucí odpadní vody, ve výsledku by se nejednalo o oddílnou dešťovou kanalizaci, nýbrž o součást kanalizace vedoucí odpadní vody. Srážkovou kanalizací tedy bude jen ta, která vede výhradně srážkové vody a která je přímo vypouští zpět do životního prostředí, nejčastěji vyústěním do vodního toku. Shodně též výklad Ministerstva zemědělství č. 52 ze dne 8. dubna 2010. 26. To, že se na oddílné srážkové kanalizace zákon nevztahuje, má nemalé praktické dopady. Náklady na provozování srážkové kanalizace se totiž nemohou uplatňovat do kalkulace ceny pro stočné. Při provozování srážkové kanalizace odběratelé nepožívají zvýšené ochrany, kterou jim zákon jinak přiznává, např. vlastníci, resp. provozovatelé nejsou povinni na tuto kanalizaci bezplatně připojovat ani uzavírat smlouvy s odběrateli. Cenová regulace zde neplatí, tedy nemusí být vytvářena žádná kalkulace ceny, odběratel na ni nemá právo (§ 20 odst. 8), ani nemusí být vyhodnocována či zasílána nějakému úřadu (§ 36 odst. 5). Neplatí ani věcné osvobození od placení srážkovného (§ 20 odst. 6), tedy lze požadovat platby i od vlastníků pozemních komunikací, drah i domácností apod. Pozitivním rysem této svobody je, že umožňuje provozovateli s vlastníkem i se svými klienty sjednat vztahy zcela svobodně, v mnohem jednodušším režimu, např. jsou možné paušální platby bez jakýchkoliv výpočtů apod. Smluvní svobodu potvrzují i výklady Ministerstva zemědělství č. 56 a č. 57, oba ze dne 7. září 2005. 27. V praxi se však takto obvykle nepostupuje a oddílné srážkové kanalizace se zhusta provozují bez vybírání úhrad, přičemž mnohé provozní náklady se
29/152
nevědomky nebo potajmu uplatňují jako náklady vzniklé při provozování oddílné kanalizace k odvádění odpadních vod, zejm. náklady údržby (např. čištění) a oprav. Je zjevné, že toto porušování zákona je racionální, neboť se tím snižuje administrativní a jiná podobná zátěž při provozování kanalizace, nadto jde o praxi takřka neodhalitelnou. De lege ferenda by proto bylo vhodné srážkové kanalizace začlenit do režimu zákona, pokud je již v tomto režimu v daném místě oddílná kanalizace k odvádění odpadních vod. 28. Co je to srážková voda? Zákon srážkovou vodu nijak blíže nedefinuje, tedy je nutné vyjít z obecného obsahu pojmu, jde o vody přirozeně spadlé z nebe v jakémkoliv skupenství (atmosférické srážky; srov. též § 5 odst. 3 vodního zákona ve vztahu ke srážkovým vodám dopadajícím na stavby). Zákon jen vymezuje, odkdy se srážková voda stává vodou odpadní (§ 2 odst. 2 věta druhá), to však pro oddílnou srážkovou kanalizaci není podstatné. Výklad Ministerstva zemědělství č. 72 ze dne 6. září 2010 správně upozorňuje na to, že vodní zákon hranici mezi srážkovými a odpadními vodami nalézá jinde než zákon o vodovodech a kanalizacích.
K písm. c) 29. Vodovod či kanalizace, které nemají vůbec žádného odběratele, se v praxi nebudou vyskytovat příliš často, půjde jen o přivaděče, dálkové vodovody apod., obdobně též na kanalizaci. Obvykle však budou mít status pro veřejnou potřebu, neboť budou napojeny na jiné vodovody či kanalizace, které tento status mají [§ 1 odst. 3 písm. b)]. Nejasné zůstává, co chtěl zákonodárce říci tím, že do celkem jasného ustanovení vložil zákonem č. 275/2013 Sb. slova „nebo jejich části“. Názor, že půjde o potrubí mezi jednotlivými odbočeními k přípojkám, je zjevně absurdní, neboť by se vodovodní řad a kanalizační stoka kouskovaly na vzájemně navazující kousky, kde zákon působí a kde zákon nepůsobí. Půjde tedy typicky o větve řadů a stok, jež jsou nově vybudované a na něž se dosud ještě nikdo nepřipojil, a to větve ve vlastnictví jiných osob, např. investorů ZTV. 30. Půjde-li o provozně související vodovod, ač by jinak měl status pro veřejnou potřebu z důvodu napojení na jiný vodovod pro veřejnou potřebu (např. na rozvodnou vodovodní síť), dočasně nebude mít status veřejné potřebnosti, dokud nezíská prvního odběratele. Aby se zákon vůbec vztahoval na vodárenské soustavy a skupinové vodovody, na něž není připojen žádný odběratel, měli bychom doplnit ještě podmínku, že se toto ustanovení bude vztahovat jen na ty provozně související vodovody, pokud z povahy věci mají nějakého odběratele mít – do doby získání prvního odběratele se na ně zákon vztahovat nebude, zatím na ty provozně související vodovody, které z povahy věci žádného odběratele mít nemají, se zákon vztahovat bude vždy. Totéž samozřejmě platí i pro kanalizaci.
30/152
31. Výklad Ministerstva zemědělství č. 54 ze dne 30. listopadu 2009 podle názoru autora správně dovozuje, že stavbu oddílné kanalizace k odvádění odpadních vod a oddílné srážkové kanalizace lze povolit týmž rozhodnutím vodoprávního úřadu, neboť se v obou případech jedná o vodní díla a o týž speciální stavební úřad.
K odst. 5 32. Je-li dán některý z uvedených veřejných zájmů, vodoprávní úřad může svým rozhodnutím (tj. postupem podle správního řádu) stanovit, že vodovod či kanalizace, které z důvodu nenaplnění kvantitativního kritéria (odst. 3) nebo nenaplnění kvalitativního kritéria dosud neslouží veřejné potřebě, jí nově sloužit budou. Jedná se o konstitutivní rozhodnutí. Dotyčný vodovod či kanalizace proto získají statut „pro veřejnou potřebu“ právní mocí takového rozhodnutí, a to na dobu jeho platnosti (obvykle natrvalo). Statut „pro veřejnou potřebu“ přitom dotyčný vodovod či kanalizace získá natrvalo bez ohledu na to, jak se bude v budoucnu vyvíjet počet uživatelů. A vzhledem k tomu, že provozně související vodovody a kanalizace status „pro veřejnou potřebu“ sdílejí [odst. 3 písm. b)], rozhodnutí bude nepřímo účinkovat i na ně, a to jak na stavby připojené teprve v budoucnu, tak i na stavby, které jsou připojeny ještě před právní mocí konstitutivního rozhodnutí vodoprávního úřadu. 33. Status „pro veřejnou potřebu“ založený rozhodnutím vodoprávního úřadu je možné zrušit jen dalším jeho konstitutivním (měnícím či rušícím) rozhodnutím. Ačkoliv v zákoně není výslovně zmíněna pravomoc vodoprávního úřadu ke změně či ke zrušení vydaného rozhodnutí, tento názor vychází z toho, že taková pravomoc je implicitně dána každé pravomoci vydávat konstitutivní rozhodnutí, nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. povolení k provozování vodovodů a kanalizací vydává krajský úřad, avšak může jej za určitých okolností zrušit též samo Ministerstvo zemědělství – viz § 6 odst. 2 a odst. 9). 34. Tímto postupem je možné pomocí rozhodnutí vodoprávního úřadu dosáhnout toho, aby se oddílná srážková kanalizace stala kanalizací sloužící veřejné potřebě. Nevýhod je řada, většinou spíše rázu administrativního (povolení k provozování, vedení majetkové a provozní evidence, tvorba kalkulace a porovnání cen atd.), kromě toho povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování (viz též výklad Ministerstva zemědělství č. 55 ze dne 26. února 2010). Naproti tomu stojí řada výhod spíše ekonomického rázu [viz komentář k § 1 odst. 4 písm. c)]. Vlastník oddílné srážkové kanalizace by proto měl vyhodnotit, zda pro něj v individuálním případě převáží výhody jednoho či druhého režimu. 35. Podobně může vodoprávní úřad rozhodnout o statusu „pro veřejnou potřebu“ také u vodovodu, který tento status nemá, protože nesplňuje
31/152
kvantitativní kritérium. Výhody a nevýhody jsou podobné jako u oddílné srážkové kanalizace. 36. Kromě toho může vodoprávní úřad též rozhodnout o statusu vodovodu sloužícího k rozvodu jiné než pitné vody, např. vodovodu sloužícího k rozvodu užitkové vody, zejména teplé vody, závlahové vody, provozní vody (např. k chlazení motorů, elektrárenských zařízení) apod. U těchto typů vodovodů je třeba vyřešit otázku, zda získáním statusu „pro veřejnou potřebu“ vznikne provozovateli tohoto vodovodu povinnost namísto užitkové vody nově dodávat vodu pitnou, tj. vodu o jakosti podle předpisů o ochraně veřejného zdraví. Pro tento důsledek hovoří ustanovení § 3 odst. 2 věty první zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, podle kterého „provozovatel vodovodu pro veřejnou potřebu je povinen zajistit, aby dodávaná pitná voda měla jakost pitné vody podle odstavce 1“. Proti tomu však stojí určení účelu dané stavby podle stavebněprávních předpisů. Účel stavby je určen již v rozhodnutí o umístění stavby. Dále se účel stavby promítá v souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru, resp. ve stavebním povolení. A konečně účel stavby se otiskuje i do stavebního „finále“: Stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu (§ 126 odst. 1 stavebního zákona). Účel užívání stavby nelze měnit jinak než na základě vůle jejího vlastníka (§ 127 stavebního zákona). Prohlášení vodovodu sloužícího k rozvodu jiné než pitné vody za vodovod sloužící veřejné potřebě nemůže mít za důsledek to, že by nově musela být tímto vodovodem dodávána pitná voda. 37. Podmínka připojení alespoň dvou odběratelů musí být splněna u všech vodovodů a kanalizací, přičemž musí být posuzována zvlášť pro vodovod a zvlášť pro kanalizaci, neboť provozování vodovodu s provozováním kanalizace bezprostředně provozně nesouvisí a odběratelé jsou na vodovody napojeni jinými přípojkami než na kanalizace. Ostatně je možné, aby v určitém sídle byl situován vodovod sloužící veřejné potřebě, ačkoliv přítomná kanalizace této potřebě neslouží, a opačně. Za odběratele je nutno považovat i provozovatele či vlastníka posuzovaného vodovodu a kanalizace, pokud nějaká jeho stavba či pozemek jsou připojeny na vodovod či kanalizaci. Za odběratele nelze považovat vlastníky provozně souvisejících vodovodů a kanalizací, neboť pak se předmětný vodovod či kanalizace budou posuzovat spolu s ostatními provozně souvisejícími jako jeden funkční celek (viz § 2 odst. 1 a 2). 38. Vodoprávní úřad ve svém rozhodnutí nesmí zapomenout uvést konkrétní skutkové zdůvodnění toho, čím je naplněn zájem ochrany veřejného zdraví, ochrany zdraví zvířat nebo ochrany životního prostředí. Pokud by se tomu nevěnoval, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a mohlo
32/152
by být úspěšně napadeno správní žalobou. Skutkové zdůvodnění může spočívat např. v tom, že předmětná srážková kanalizace se skládá též z provozně složitějších zařízení, u nichž je třeba z důvodu veřejného zájmu zajistit odborné provozování, apod. (viz též výklad Ministerstva zemědělství č. 52 ze dne 8. dubna 2010). Související ustanovení § 2 odst. 1, odst. 2, odst. 4 – vymezení základních pojmů
Související předpisy § 490, § 3028 odst. 3 obč. zák., – § 261 odst. 2 obch. zák., – § 126 odst. 1, § 127, § 170 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, – § 5 odst. 3 vodního zákona, – § 3 odst. 1, odst. 2 věta první zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, – § 4 odst. 2 zák. č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), – čl. LXXV. zák. č. 303/2013 Sb. Úmluva mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky ze dne 21. března 1958 o vodním hospodářství na hraničních vodách (č. 94/2009 Sb. m. s.), – Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou ze dne 7. prosince 1967 o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách (č. 57/1970 Sb.), – Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo ze dne 12. prosince 1995 o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vodního hospodářství (č. 66/1998 Sb.), – Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky ze dne 16. prosince 1999 o spolupráci na hraničních vodách (č. 7/2000 Sb. m. s.) směrnice Rady č. 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství, – směrnice Rady č. 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod, – směrnice Rady č. 91/692/EHS ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí, – směrnice Rady č. 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/11/ES ze dne 15. února 2006 o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/ EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES, – stanovisko Výboru regionů ze dne 30. června 2011 o úloze místních a regionálních orgánů při podpoře udržitelného hospodaření s vodními zdroji (č. 2011/C 259/03)
Z judikatury 1. Žalovaná zajišťovala pro dům ve vlastnictví žalobce vývoz jímky, dodávky tepla a teplé vody prostřednictvím kotelny ve své nemovitosti sousedící s nemovitostí žalobce. Žádnou z těchto činností však nelze podřadit pod rozsah stanovený v § 1 zákona č. 274/2001 Sb., když ani
33/152 jímku nelze považovat za kanalizaci podle § 2 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. (NS 28 Cdo 1271/2011) 2. Pojem zabezpečování veřejných potřeb použitý v § 261 odst. 2 obch. zák. je na základě konstantní judikatury Nejvyššího soudu pravidelně vykládán v širších souvislostech, tedy dosti extenzivně (jak vyplývá mimo jiné kupř. z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 1999 sp. zn. 29 Cdo 2115/98 nebo ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 33 Odo 478/2004), obdobný názor vyjadřuje i česká odborná literatura (kupř. Štenglová I., Plíva S., Tomsa M., a kol., Obchodní zákoník, Komentář, 10., podstatně rozšířené vydání, C. H. Beck, 2005, str. 986 a. n.). Pod pojem zabezpečování veřejných potřeb jsou pravidelně zahrnovány služby, na kterých je obecný zájem, a to typicky v oblasti hospodářské, zdravotnické, životního prostředí, sociální, kulturní atp. Z toho lze odvodit, že i smlouva o dílo, která zajišťovala nezbytné služby umožňující provoz nemocnice, byla skutečně uzavřena za účelem zabezpečování veřejných potřeb, protože zajištění provozování zdravotnického zařízení mezi veřejnou potřebu bezpochyby patří. (NS 32 Odo 873/2006, Rc 87/09) 3. V daném případě není sporné, že odběratel, město Dvůr Králové nad Labem, platil provozovateli částku ve výši 1.673.000 Kč měsíčně. S výší této částky stěžovatelka ani společnost WWTP DKNL jako provozovatel nesouhlasily. Jak již bylo uvedeno, otázka, kolik má cena činit, je nyní předmětem soudního sporu před civilními soudy. V každém případě není možné, a je v rozporu s veřejnými hodnotami chráněnými zákonem o vodovodech a kanalizacích, aby tento spor byl jednostranně řešen vlastníkem či provozovatelem, a to tak, že provozovatel si vynucuje určitá další plnění přerušením provozu čistírny odpadních vod. Zákon umožňuje přerušení provozu jen v situacích, kdy se odběratel dostane do prodlení s placením, nikoliv rovněž v situacích, kdy je neshoda mezi odběratelem a provozovatelem na tom, kolik ona cena vlastně činí. Tento závěr se může stěžovatelce jevit přísný. Je však nutno upozornit, že úsek vodovodů a kanalizací s ohledem na své dopady na životní prostředí a zdraví je otázkou veřejného zájmu (§ 1 odst. 2 zák. o vodovodech a kanalizacích), a jako takový je předmětem zvýšené veřejnoprávní regulace. (NSS 1 As 149/2013) Z literatury výklad Ministerstva zemědělství č. 10 ze dne 7. února 2005 výklad Ministerstva zemědělství č. 39 ze dne 21. března 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 52 ze dne 8. dubna 2010 výklad Ministerstva zemědělství č. 54 ze dne 30. listopadu 2009 výklad Ministerstva zemědělství č. 55 ze dne 26. února 2010 výklad Ministerstva zemědělství č. 56 ze dne 8. dubna 2010 výklad Ministerstva zemědělství č. 57 ze dne 8. dubna 2010 výklad Ministerstva zemědělství č. 69 ze dne 6. září 2010 výklad Ministerstva zemědělství č. 72 ze dne 6. září 2010
§2
Vymezení základních pojmů
(1) Vodovod je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující vodovodní řady a vodárenské objekty, jimiž jsou zejména
34/152
stavby pro jímání a odběr povrchové nebo podzemní vody, její úpravu a shromažďování. Vodovod je vodním dílem.2) (2) Kanalizace je provozně samostatný soubor staveb a zařízení zahrnující kanalizační stoky k odvádění odpadních vod3) a srážkových vod společně nebo odpadních vod samostatně a srážkových vod samostatně, kanalizační objekty, čistírny odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizace. Odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně, jedná se o jednotnou kanalizaci a srážkové vody se vtokem do této kanalizace přímo, nebo přípojkou stávají odpadními vodami. Odvádí-li se odpadní voda samostatně a srážková voda také samostatně, jedná se o oddílnou kanalizaci. Kanalizace je vodním dílem. (3) Provozování vodovodů nebo kanalizací je souhrn činností, kterými se zajišťuje dodávka pitné vody nebo odvádění a čištění odpadních vod. Rozumí se jím zejména dodržování technologických postupů při odběru, úpravě a dopravě pitné vody včetně manipulací, odvádění, čištění a vypouštění odpadních vod, dodržování provozních nebo manipulačních řádů3a), kanalizačního řádu, vedení provozní dokumentace, provozní a fakturační měření, dohled nad provozuschopností vodovodů a kanalizací, příprava podkladů pro výpočet ceny pro vodné a stočné a další související činnosti; není jím správa vodovodů a kanalizací ani jejich rozvoj. (4) Fyzickou osobou trvale využívající vodovod nebo kanalizaci podle § 1 odst. 3 písm. a) je fyzická osoba, která má v obci, kde se nachází vodovod nebo kanalizace trvalý pobyt30). (5) Provozovatelem vodovodu nebo kanalizace (dále jen „provozovatel“) je osoba, která provozuje vodovod nebo kanalizaci a je držitelem povolení k provozování tohoto vodovodu nebo kanalizace vydaného krajským úřadem podle § 6. (6) Odběratelem je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, není-li dále stanoveno jinak; u budov v majetku České republiky je odběratelem organizační složka státu, které přísluší hospodaření s touto budovou podle zvláštního zákona;4) u budov, u nichž spoluvlastník budovy je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru jako prostorově vymezené části budovy a zároveň podílovým spoluvlastníkem společných částí budovy,5) je odběratelem společenství vlastníků. U pozemků nebo budov předaných pro hospodaření příspěvkových organizací zřízených územními samosprávnými celky jsou odběratelem tyto osoby.
35/152
(7) Vnitřní vodovod je potrubí určené pro rozvod vody po pozemku nebo stavbě, které navazuje na konec vodovodní přípojky. Vnitřní vodovod není vodním dílem. (8) Vnitřní kanalizace je potrubí určené k odvádění odpadních vod, popřípadě i srážkových vod ze stavby, k jejímu vnějšímu líci. V případech, kdy jsou odváděny odpadní vody, popřípadě i srážkové vody ze stavby i pozemku vně stavby, je koncem vnitřní kanalizace místo posledního spojení vnějších potrubí. Tato místa jsou také začátkem kanalizační přípojky. (9) Obnovou je výměna části vodovodu, úpravny vody, kanalizace nebo čistírny odpadních vod, která je inventárně sledovanou částí majetku vlastníka nebo samostatnou položkou uvedenou ve vybraných údajích majetkové evidence, za účelem prodloužení životnosti stavby a s ní související technologie. (10) Provozně souvisejícím vodovodem nebo provozně související kanalizací je vodovod, který je propojen s vodovodem jiného vlastníka nebo kanalizace, která je propojena s kanalizací jiného vlastníka. (11) Vybrané údaje majetkové evidence jsou souborem technických a ekonomických údajů, údajů o poloze umožňujících identifikaci staveb přiváděcích řadů a rozvodné vodovodní sítě, staveb pro úpravu vody s technologií pro úpravu nebo bez ní, přiváděcích stok a stokových sítí, čistíren odpadních vod tak, že u každé položky jsou uvedeny identifikační údaje jejich vlastníka. (12) Vybrané údaje provozní evidence jsou souborem technických, ekonomických a provozních údajů umožňujících sledovat z hlediska kvantity i kvality služby poskytované prostřednictvím staveb přiváděcích řadů a rozvodné vodovodní sítě, staveb pro úpravu vody s technologií pro úpravu nebo bez ní, přiváděcích stok a stokových sítí a čistíren odpadních vod. V provozní evidenci se u každého zařízení uvedou identifikační údaje jejich provozovatele, kterým může být právnická nebo podnikající fyzická osoba. _____________________ 2)
§ 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 20/2004 Sb. § 38 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb. 3a) § 59 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. § 4 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 274/2003 Sb. 4) § 9 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. 3)
5)
36/152
Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů. 30) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
K odst. 1 1. Vodovod je věcí v právním smyslu, tedy ho lze samostatně vlastnit včetně možnosti s ním právně nakládat (převádět ho, pronajímat apod.). Vodovod není součástí pozemku, v němž je uložen (§ 509 obč. zák.), je tedy přípustné a v praxi velice časté, že pozemek je ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka vodovodu. Vztahy mezi vlastníkem vodovodu a vlastníkem pozemku mnohdy představují konkurenci protichůdných zájmů. Vodovod je nemovitou věcí, neboť je až na výjimky podzemní stavbou se samostatným účelovým určením (§ 498 obč. zák.). Nadzemní části vodovodu nebudou součástí pozemku ani tehdy, budou-li ode dne účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. od 1. 1. 2014, vlastněny vlastníkem pozemku (§ 3054 obč. zák.), neboť pro režim staveb a technických zařízení, které provozně souvisí s inženýrskými sítěmi, platí vyvratitelná domněnka, že jsou součástí inženýrské sítě, a tedy že nejsou součástí pozemku (§ 509 věta druhá obč. zák.). 2. Součástí vodovodů jsou i stavby soustředěné v jednom místě, jako jsou studny, vrty, vodojemy, úpravny vod, čerpací stanice atd. Pokud tyto objekty nebo jejich části budou naplňovat definici budovy ve smyslu § 2 písm. l) katastrálního zákona (tj. půjde-li o nadzemní stavby spojené se zemí pevným základem, které jsou prostorově soustředěny a navenek převážně uzavřeny obvodovými stěnami a střešní konstrukcí), pak se tyto objekty do katastru nemovitostí zapisují jako stavba technického vybavení, blíže viz bod 4 přílohy vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška). 3. S budovami je to od r. 2014 majetkoprávně složitější. Buďto se jedná o právní součást pozemku, nebo jde o samostatnou nemovitou věc (srov. § 506, § 3054 a § 3055 obč. zák.). Podle již zmíněného § 509 obč. zák. inženýrské sítě, zejména vodovody, kanalizace atd. nejsou součástí pozemku. Otázkou tedy je, co z toho má přednost, zda pravidlo, že budova typu vodojem apod. je (obvykle) součástí pozemku, nebo že je (s možností prokázat opak) součástí inženýrské sítě. Odpověď je nezbytná pro rozhodnutí, zda tyto budovy umísťovat na cizích pozemcích pomocí práva stavby, nebo naopak pomocí služebnosti inženýrské sítě. 4. Pro druhou alternativu svědčí více důvodů. Hlavním argumentem je, že ustanovení upravující pravidlo, že stavba je součástí inženýrské sítě, k níž patří, je
37/152
pravidlem upravujícím výjimku z pravidla, že stavba je součástí pozemku, na němž stojí. V právu platí zásada, že pravidlo speciální má přednost před pravidlem obecným (lex specialis derogat legi generali). Druhým v pořadí je argument ten, že je-li vodovod souborem věcí téhož typu, bylo by velmi zvláštní, aby se nově budovaný vodovod v liniové části a v části podzemních objektů na cizím pozemku řešil pomocí služebnosti, zatímco jeho menší součást – budova – tamtéž právem stavby. Je potřeba domyslet rozdílné důsledky dvojkolejného řešení. Zatímco liniové části a podzemní objekty vodovodu by byly v cizím pozemku uloženy s trvalým právním titulem, nadzemní objekty by byly v cizím pozemku uloženy jen na dočasnou dobu (max. 99 let s možností pozdějšího smluvního prodloužení), nota bene po jejím uplynutí by přestaly být ve vlastnictví vlastníka vodovodu a staly by se vlastnictvím vlastníka pozemku, neboť by se staly součástí pozemku. 5. Lze proto dojít k závěru, že informace z katastru nemovitostí, že na konkrétním pozemku je stavba občanské vybavenosti, v případě budov, které patří k vodovodu, znamená jen konstatování faktu, že tam ta stavba stojí. Z takové informace tedy nelze odvozovat, že by budova tohoto typu byla součástí pozemku, naopak zpravidla bude součástí vodovodu, k němuž provozně náleží. 6. Pro nově vznikající vztahy mezi vlastníky pozemku a stavebníky (často pak budoucími vlastníky stavby) právní řád stanovuje jasný požadavek smluvního řešení vzájemných vztahů, přičemž se omezuje na požadavek toho, aby mezi vlastníkem pozemku a stavebníkem byla sjednána smlouva, která stavebníka opravňuje na pozemku uskutečnit výstavbu. Smlouva je povinnou přílohou žádosti o vydání územního rozhodnutí (§ 86 odst. 2 stavebního zákona) i žádosti o stavební povolení (§ 110 odst. 2 stavebního zákona). 7. Občanský zákoník, stavební zákon ani zákon o vodovodech a kanalizacích přitom nestanoví, že se musí smluvně řešit též vztahy po skončení výstavby, tj. vztahy mezi vlastníky pozemku a stavby. Nicméně z praktických důvodů tak vlastníci obvykle činí, přičemž mají na výběr, zda spolu sjednají smlouvu s účinky věcněprávními či obligačně-právními. Smlouva o služebnosti inženýrské sítě zavazuje všechny právní nástupce vlastníka zatíženého pozemku (§ 1267 a násl. obč. zák.), avšak vlastníci spolu mohou uzavřít též jen závazkovou smlouvu, tj. smlouvu, která bude zavazovat jen smluvní strany, které ji uzavřely, např. nájemní smlouvu (§ 2201 a násl. obč. zák.) nebo smlouvu o výpůjčce (§ 2193 a násl. obč. zák.). 8. Nevýhodou závazkové smlouvy je fakt, že takto založený smluvní vztah může skončit a zpravidla také dříve či později nakonec skončí, a to často dříve, než zanikne stavba vodovodu. V tu chvíli se stavba na pozemku ocitne bez právního důvodu, neboť odpadl (jde z občanskoprávního hlediska o neoprávněnou stavbu). Vlastník pozemku má od té chvíle možnost žalovat vlastníka stavby o odstranění stavby (nikoliv žalobou o vyklizení pozemku, ta je určena pro „odstranění“
38/152
movitých věcí z pozemku). Argument, že vodovod byl přece vodoprávním úřadem povolen jako trvalá stavba, a proto má právo na trvalé uložení v daném pozemku, resp. vlastník pozemku je povinen tuto stavbu trvale v pozemku strpět, je lichý, zcela ignorující veřejnoprávní a soukromoprávní stránku problému. Stavební povolení nezakládá (a ani nikdy nezakládalo) věcné břemeno ani jiný užívací titul k pozemku. Důkazní břemeno existence práva k pozemku bylo i za minulého režimu na bedrech stavebníka v rámci řízení o vydání stavebního povolení [srov. § 58 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v původním znění]. 9. V případě vodovodů, které byly do pozemků uloženy před r. 1989, popř. ještě začátkem devadesátých let 20. století, je situace mnohem složitější. Tehdejší stavební zákon podobně jako dnes stanovoval, že stavebník musí prokázat právo k pozemku, přičemž toto právo mohlo vyplývat jak z písemné smlouvy s vlastníkem pozemku, tak i z právních předpisů či správních rozhodnutí. Potíž ovšem spočívá v tom, že tehdejší právní prostředí vlastnické právo považovalo za buržoazní přežitek, a tak např. zemědělské podniky (roz. státní statky, jednotná zemědělská družstva, společné zemědělské podniky apod.) k pozemkům, které jim byly zemědělskou správou svěřeny do zemědělského užívání (družstevníkem do společného užívání), vykonávaly práva podobná vlastnickému právu. Vlastníkovi pozemku de facto zbylo jakési holé vlastnictví, nuda proprietas. Proto praxe při povolování výstavby byla mnohem volnější než dnešní. 10. V řadě stavebních povolení se nalezne zmínka, že stavebník předložil písemný souhlas vlastníka pozemku; zákon však hovořil jasně, požadoval písemnou smlouvu, ne jednostranný souhlas, byť dost možná konkludentně přijatý. Nemluvě o tom, že řada staveb byla uskutečněna a dnes již k nim nejsou dochovány žádné doklady (třeba i proto, že nikdy nebyly, neboť šlo o černé stavby). Vlastníci takto dotčených pozemků proto často mohou mít pocit, a dokonce mnohdy i pocit oprávněný, že zásah do jejich vlastnického práva uložením vodovodu, ke kterému došlo před r. 1989, popř. v několika málo letech poté, dosud není právně vyřešen a domáhají se na vlastníkovi vodovodu peněžní náhrady, v krajním případě odstranění stavby. 11. Důležité je proto prokázat, o jaký užívací právní titul se výstavba v době před r. 1989 opírala. Šlo-li by o titul jiný než plynoucí toliko z dohody s vlastníkem, šlo by patrně o titul opravňující k trvalému zatížení pozemku stavbou. Naproti tomu písemný souhlas vlastníka pozemku je nutné považovat – z dnešního pohledu – nejvýše za výprosu pozemku. Domáhá-li se pak vlastník pozemku odstranění stavby, znamená to, že projevil vůli po skončení užívání pozemku stavbou, tedy že výprosu vypověděl. Výprosu přitom půjčitel může zrušit podle libosti (§ 2190 odst. 1 obč. zák.). Nebylo-li kdysi, původně či posléze
39/152
dohodnuto nic jiného, výpověď bude mít okamžité účinky doručením výprosníkovi. Nelze uplatnit lhůtu trvající jedno celé kalendářní čtvrtletí (§ 1999 odst. 1 obč. zák.), na možnost výpovědi nelze aplikovat ani výluku podle § 1999 odst. 2 obč. zák., neboť ta se týká jen závazku zdržet se činnosti, zatímco výprosa spočívá v závazku půjčitele strpět její užívání výprosníkem. 12. U vodovodů a kanalizací stavěných před 1. lednem 1955, kdy nabyl účinnosti zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství (skutečně, jeho účinnost předcházela dni vyhlášení!), platily zemské vodní zákony z r. 1870, které stanovily pravomoc vodoprávního úřadu svým rozhodnutím nahradit souhlas vlastníka pozemku k uložení vodovodu v pozemku, šlo tedy o nucenou služebnost vodovodu (§ 28 českého zákona č. 71/1870 čes. z. z., podobně i moravský zákon č. 65/1870 mor. z. z. a slezský zákon č. 51/1870 slez. z. z.; od srpna 1942 se platnost českého zemského zákona rozšířila i na zbylé území protektorátu). Lze proto důvodně předpokládat, že vodovody zřízené v době jejich účinnosti, jakož i vodovody je později nahrazující v téže trase byly budovány na základě smluvní nebo nucené služebnosti vodovodu. 13. Přítrž těmto (přiznejme, že mnohdy jen spekulativně-vyděračským) jednáním učinil až zákon č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, jež v části čtyřicáté šesté doplňuje vodní zákon o ustanovení § 59a. Tímto ustanovením ze zákona vzniká právní důvod k trvalému užívání pozemku vodním dílem a v souladu se zákazem vyvlastnění, resp. omezení vlastnictví bez náhrady (viz čl. 11 odst. 4 Listiny) dává vlastníkovi pozemku právo na náhradu za strpění díla a za jeho užívání. Jde tedy o typické zákonné věcné břemeno, a to služebnost inženýrské sítě (§ 1267 a 1268 obč. zák.). Pokud se vlastník pozemku s vlastníkem vodního díla na výši náhrady nedohodnou do 1. ledna 2016, na návrh kohokoliv z nich o výši náhrady rozhodne soud (viz přechodné ustanovení dané části zákona). 14. Nelze přehlédnout, že uložení vodovodu do pozemku vlastníka pozemku de facto i de iure omezuje, neboť vlastník pozemku musí strpět právo vstupu a vjezdu vlastníka a provozovatele vodovodu (§ 7), vlastník může předmětnou část pozemku užívat omezeně kvůli ochrannému pásmu (§ 23). Dostane-li se však záměr využití pozemku do neřešitelné kolize s existencí vodovodu, lze dosáhnout jeho přeložení (§ 24), ovšem na náklady toho, kdo potřebu přeložení vyvolal. 15. Ke sporům mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodovodu může dojít i proto, že výstavba vodovodu proběhne mimo původně dohodnutou trasu. Stavba se z pohledu občanského práva stává neoprávněnou a z pohledu stavebního práva nedovolenou. Vodoprávní úřad musí zahájit řízení o odstranění stavby [§ 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona] a nebude-li možné dosáhnout souhlasu vlastníka pozemku s jiným umístěním stavby, vodoprávní úřad řízení přeruší, aby
40/152
umožnil stavebníkovi, který byl při výstavbě v dobré víře, podat žalobu o určení, že výstavbou mimo trasu došlo k přestavku (§ 1087 obč. zák.), tedy že služebnost zatěžuje skutečně zastavěnou část pozemku. Pokud by šlo o stavby zřízené před r. 2014, soud by rozhodoval podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb. 16. Vodovod je zákonem definován jako soubor staveb a zařízení. Znamená to, že pod tento pojem se zahrnují jednotlivé vodovodní řady a vodárenské objekty, které dohromady tvoří jeden funkční celek. Nejedná se o hromadnou věc (universitas rerum), neboť ta vždy patří témuž vlastníkovi, spíše jde o složenou věc (universitas rerum cohaerentium), ve které si každá z původních věcí zachovává svou individualitu a je samostatným předmětem právních vztahů. To, že vodovod může být ve spoluvlastnictví, a to nejen podle ideálních podílů, nýbrž podle reálně určených podílů, vyplývá i z § 8 odst. 3, který mj. zmiňuje, že vlastníci provozně souvisejících vodovodů a kanalizací, popř. jejich částí provozně souvisejících, jsou povinni spolu uzavřít dohodu o vzájemných právech a povinnostech. Jednotlivé prvky vodovodu tedy mohou být vlastněny či provozovány různými osobami, a přesto se bude jednat neustále o týž (jeden) vodovod. 17. Posuzování vodovodu jako celku bez ohledu na vlastnické hranice mezi jeho jednotlivými prvky má nejvýznamnější důsledek v otázce statusu vodovodu, zda slouží veřejné potřebě či nikoliv, tedy zda na něj zákon dopadá či nikoliv. Status „pro veřejnou potřebu“ se proto musí posuzovat ne odděleně po jednotlivých prvcích, z nichž se vodovod skládá, nýbrž z hlediska celého vodovodu jako jednoho technického, funkčního celku. Proto nově zbudovaná část vodovodu, která patří investorovi tzv. základní technické vybavenosti, napojená na stávající obecní vodovod, který slouží veřejné potřebě, bude posuzována jako vodovod pro veřejnou potřebu (přesněji řečeno jeho část), ačkoliv sama o sobě by nedosáhla ani jednoho kvantitativního kritéria stanoveného v § 1 odst. 3. 18. Hranice mezi tím, kdy se jedná ještě o týž vodovod, složený z více součástí, a kdy se jedná již o různé vodovody, které spolu provozně souvisí, je nejasná. Nepřispívá tomu ani praxe, která v tomto dosud ne vždy rozlišuje. Rozhodující proto bude ne vlastnická hranice, avšak hranice účelová. Snadno bychom rozhodli, že dálkový vodovod a místní rozvodná vodovodní síť budou dva odlišné vodovody, neboť každý má jiný účel (přivést vodu do území vs. dodat vodu odběratelům). Vlastnické hranice zde mohou mít význam jen podružný, např. u těch částí, které jsou na vlastnické hranici a které mohou být součástí jak jedné, tak druhé soustavy. Naproti tomu rozvodná vodovodní síť a její prodloužení či rozšíření budou dohromady tvořit jeden vodovod. 19. Výčet objektů na vodovodu je konstruován jako otevřený, tedy součástí vodovodu jsou i další, nevyjmenované objekty. Vodovod je vždy vodním dílem, a proto jeho stavbu povoluje a kolauduje vodoprávní úřad coby speciální stavební
41/152
úřad. Povolování stavby se děje v režimu vodního zákona (§ 15 a násl. vodního zákona), subsidiárně v režimu stavebního zákona. Blíže k tomu v komentáři k § 7. 20. Odběr vody, ať podzemní, či povrchové, coby zdroje surové vody k úpravě na vodu pitnou (viz též § 13) je nakládáním s vodami, které podléhá povolení k odběru podle § 8 odst. 1 vodního zákona. Povolení k odběru vydává vodoprávní úřad. Jiným zdrojem může být provozně související (předcházející) vodovod; vlastníci těchto vodovodů jsou povinni mezi sebou uzavřít smlouvu o vzájemných vztazích (viz též § 8 odst. 3). 21. Otázce, zda jednotlivý řad či stoku ve vlastnictví jiné osoby posuzovat jako vodovod či kanalizaci pro veřejnou potřebu samostatně, nebo v součtu s ostatními řady či stokami, se také věnoval výklad Ministerstva zemědělství č. 22 ze dne 7. února 2005. Dospěl k závěru, že vodovod či kanalizace se musí posuzovat jako provozně samostatný soubor staveb. Vodovodní řad či kanalizační stoku prodlužující nebo zahušťující dosavadní síť nelze posuzovat jako samostatný vodovod nebo kanalizaci kvantitativním kritériem. Vlastnické vztahy nejsou v této věci rozhodující. 22. Podobné téma rozebíral také výklad Ministerstva zemědělství č. 46 ze dne 24. března 2005, který dospěl ke shodnému závěru, a to, že je-li na vodovod pro veřejnou potřebu připojen jakýkoliv vodovod, a to i jiného vlastníka, který sám o sobě nesplňuje kvantitativní kritérium, stává se vodovodem pro veřejnou potřebu, a to i v případě, že na něj nebude připojen žádný odběratel (část věty o „žádném odběrateli“ se stala obsolentní účinností zákona č. 275/2013 Sb., který výslovně stanovil opak). Podobně připojí-li se na vodovod, který není vodovodem pro veřejnou potřebu, jiný vodovod, který také sám o sobě není vodovodem pro veřejnou potřebu, a to i jiného vlastníka, stanou se vodovodem pro veřejnou potřebu, splní-li společně kvantitativní kritérium. 23. Kontakt mezi vodovodem a pozemními komunikacemi řeší § 36 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Jejich křížení nebo jiný dotyk je možné povolit, je-li na tom veřejný zájem. Vodovody mohou být umisťovány v tělese dálnic, silnic a místních komunikací a v pomocném silničním pozemku jen tehdy, není-li jej možno umístit bez neúměrných nákladů mimo silniční pozemek. Do silničního pozemku se umisťuje jako zvláštní užívání dané komunikace, jež povoluje silniční správní úřad, primárně do silničního pomocného pozemku, do středního dělicího pásu, do chodníků a do přilehlých zelených pásů průjezdního úseku silnice nebo do místní komunikace. Je-li vyloučena možnost jiného technického řešení, mohou být vodovody umístěny i ve vozovkách. Na základě povolení ke zvláštnímu užívání je vlastník dotčené pozemní komunikace ze zákona povinen s vlastníkem vodovodu uzavřít smlouvu o zřízení služebnosti inženýrské sítě za jednorázovou úhradu. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení služebnosti
42/152
a výši úhrady soud. Součástí služebnosti je i umísťování ovládacích armatur na povrchu dané komunikace, jak upozorňuje výklad Ministerstva zemědělství č. 48 ze dne 24. března 2005. Pokud by mělo dojít ke změně nivelety silničního pozemku, je stavebník povinen na svůj náklad nové úrovni přizpůsobit též i všechny součásti vodovodu (viz § 23 odst. 8 věta druhá).
K odst. 2 24. Kanalizace je vymezena podobným způsobem jako vodovod, a to jako soubor staveb a zařízení. Tedy o této problematice platí obdobné, co bylo řečeno v komentáři k § 2 odst. 1. Kanalizace slouží k odvádění odpadních a případně i srážkových vod, hovoří se pak o jednotné kanalizaci (odvádějící oba druhy vod) nebo o oddílné kanalizaci (vedoucí jen jeden či druhý druh vod). 25. Zákon užívá pojem odpadních vod, avšak nijak jej nedefinuje. Odpadní vody jsou vody znečištěné látkami, které se ve vodě v přirozeném prostředí nevyskytují, popř. vyskytují jen v menší míře; druh a míru přípustného znečištění odpadních vod blíže vymezuje kanalizační řád té které kanalizace nebo smlouva s odběratelem (§ 18 odst. 2). Odpadní vody nejsou vody srážkové [§ 1 písm. e) vyhl. č. 428/2001 Sb.]. Srážkové vody jsou povrchové vody [§ 1 odst. 4 písm. b)]. Ačkoliv se srážkové vody smícháním s odpadními vodami znečistí, a tedy se stanou odpadními vodami, zákon s nimi zachází jako se srážkovými až do doby jejich vtoku do kanalizace. Pojem odpadních vod užívaný ve vodním zákoně (viz § 38 odst. 1 a 2 vodního zákona) není shodný, neboť vodní zákon např. za odpadní vody nepovažuje vody z dešťových oddělovačů, pokud oddělovač splňuje podmínky, které stanoví vodoprávní úřad v povolení, přestože tyto vody podle zákona odpadními vodami nepochybně jsou, pokud protékají kanalizací vedoucí odpadní vody. 26. Problematika kanalizací je však o kousek složitější tím, že část kanalizace a priori neslouží veřejné potřebě, a to oddílná srážková kanalizace. Výhody, ale zejména problémy, které toto rozdělení vyvolává, jsou podrobně rozebrány v komentáři k § 1 odst. 4. Cestou, jak režim obou kanalizací sjednotit pod režim tohoto zákona, je požádat o vydání konstitutivního rozhodnutí vodoprávního úřadu podle § 1 odst. 5. 27. Pro vypouštění odpadní vody (definované v § 38 odst. 1 vodního zákona) do vod povrchových je třeba povolení k vypouštění. Povolení k vypouštění vydávají vodoprávní úřady. Pro menší zdroje znečištění povolení vydávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností a pro větší či příhraniční zdroje znečištění je příslušný krajský úřad. Povolení k vypouštění odpadní vody z kanalizace do podzemních vod nelze vydat. Jiným způsobem likvidace odpadních vod může být jejich předávání do provozně související (navazující) kanalizace; vlastníci těchto kanalizací jsou povinni mezi sebou uzavřít smlouvu (viz též § 8 odst. 3).
43/152
28. K vypouštění vod z oddílných srážkových kanalizací obvykle není třeba povolení, a to za podmínky, že tyto vody nebudou naplňovat definici odpadní vody podle 38 odst. 1 vodního zákona, tedy že se jedná o vody odtékající z obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných staveb, zařízení nebo dopravních prostředků, které nemohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Pokud by tedy srážkové vody mohly např. vymývat olejové skvrny na parkovištích a nebylo by následně užito příslušného oddělovače, jednalo by se rovněž o odpadní vodu. 29. Hranice mezi vlastnictvím kanalizace a vlastnictvím dálnice, silnice a místní komunikace řeší § 12 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Kanalizace vybudovaná v dálnici, silnici či místní komunikaci není jejich součástí, a to včetně šachty (vstupu do kanalizace) a šachtového kanalizačního poklopu (víka). Součástí těchto komunikací jsou jen dešťové vpusti a od nich vedoucí šachty a přípojky do kanalizačního řádu. Naproti tomu kanalizace sloužící výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace je její součást, tedy se na ni zákon nevztahuje. 30. Pokud se např. na silnici stane autonehoda díky uvolněnému poklopu, je nutno rozlišovat, zda šlo o poklop od šachty kanalizace sloužící výhradně k odvádění vod ze silnice či o poklop od dešťové vpusti do kanalizace pro veřejnou potřebu – pak za vzniklou škodu odpovídá vlastník pozemní komunikace, nebo zda šlo o poklop od kanalizační šachty – pak za škodu odpovídá provozovatel kanalizace.
K odst. 3 31. Pojem provozování je alfou a omegou zákona. Provozování je omezeno na technické činnosti (zajištění provozu zařízení včetně kontroly) a podpůrné technicko-administrativní činnosti (odečty vodoměrů a dalších měřidel, příprava podkladů pro vedení majetkové evidence apod.). Výčet je uveden slovem „zejména“, tedy se jedná o otevřený výčet. Další, neuvedené činnosti však musejí být obdobného rázu, navíc nesmí být zákonem uloženy vlastníkovi. 32. Provozování bude často spočívat též ve fyzických zásazích do vodovodu či kanalizace, avšak vždy přitom záleží na obsahu provozovatelské smlouvy, k čemu všemu je provozovatel povinen. Zákonné nastavení je totiž takové, že provozovatel smí činit jen ty zásahy, které mu dovoluje (rozuměj: ukládá) provozovatelská smlouva (§ 9 odst. 2), a dále zásahy, jimiž provozovatel odstraňuje příčiny havárií (§ 9 odst. 9). 33. Provozováním není správa ani rozvoj. Ani jeden z pojmů není blíže vymezen, čímž se otevírá prostor pro širokou interpretaci. Rozvoj se obecně chápe jako činnost počínající technickým zhodnocením majetku (§ 33 odst. 1 zák.
44/152
o daních z příjmů, který technické zhodnocení chápe jako výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku vždy v hodnotě nad 40 tisíc Kč, resp. – z rozhodnutí poplatníka daně z příjmů – i pod touto částkou) a končící pořízením zcela nového majetku (investicemi). 34. Do správy majetku patří zejm. evidenční a inventární činnosti, pojištění majetku, tvorba, vedení, aktualizace a vydávání údajů o poloze sítí, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby (viz též § 161 odst. 1 stavebního zákona). Kromě toho, z dílny Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR pochází pokračování tohoto příkladného výčtu, avšak zařazení některých činností do správy majetku je diskutabilní, např. revize zařízení (požární revize, revize elektrických, zdvihacích a dalších vyhrazených zařízení, technicko-bezpečnostní dohled nad důlními díly apod.), zajištění odpadového hospodářství a zajištění agendy poplatkových hlášení a placení poplatků (např. poplatky za odběr surové vody, poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových). Tyto činnosti slouží k plnění zákonných povinností provozovatele, tedy pojmově náklady na ně musejí patřit do provozování, nemůže tedy jít o správu majetku. 35. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že je možné a v praxi je navíc velmi běžné, že větší část správy majetku a někdy i rozvoje majetku je vlastníkem svěřena provozovateli. Záleží jen na tom, co si spolu dohodnou v provozovatelské smlouvě (§ 8 odst. 2). Způsob financování správních agend je možný dvojím způsobem. Buďto se náklady na tyto činnosti promítnou do výpočtu (kalkulace) ceny pro vodné a stočné čili provozovateli je zaplatí odběratelé ve vodném a stočném, nebo tyto náklady provozovatel vyúčtuje vlastníkovi předmětného vodovodu či kanalizace. Ten přitom může stanovit nájemné (nákladová položka kalkulace) takové, aby tyto náklady z něj mohl uhradit, čili opět tyto náklady nakonec zaplatí odběratelé. K problematice cenotvorby blíže viz komentář k § 20. 36. Rozvoj majetku v podobě technického zhodnocení a investic je primárně v rozhodovací působnosti vlastníka. Je samozřejmě přípustné, že se provozovatel zaváže k realizaci vlastníkova rozhodnutí, tj. že tuto stavební činnost zajistí svým jménem na svůj účet včetně financování s tím, že vynaložené náklady bude daňově odpisovat do svých nákladů (viz § 28 odst. 3 zák. o daních z příjmů). 37. K provozování je třeba získat povolení krajského úřadu (§ 6). Provozování je činností, k níž je oprávněn výhradně provozovatel, tedy držitel zmíněného povolení; provozování jinou osobou je přestupek [§ 32 odst. 1 písm. f)], resp. správní delikt [§ 33 odst. 1 písm. f)]. Kdo provozuje bez povolení, nestává se provozovatelem, tedy nevznikají mu práva a povinnosti provozovatele podle zákona, např. nemůže mu vzniknout právo na vodné a stočné atp.
45/152
K odst. 4 38. Jedná se o ustanovení, které bylo do textu komentovaného předpisu doplněno zákonem č. 275/2013 Sb. Tímto ustanovením se zákonodárce snažil blíže vysvětlit, co mínil osobami, které trvale využívají předmětný vodovod či kanalizaci, což je jedno ze dvou alternativních kvantitativních hledisek pro posouzení statusu, zda se jedná o zařízení sloužící veřejné potřebě [§ 1 odst. 3 písm. a)]. 39. Pojem „trvalý pobyt“ je vymezen v § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), který jej pojímá jako adresu zvolenou občanem zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Občan přitom musí prokázat užívací titul k nemovitosti, kde se chce přihlásit k trvalému pobytu. Nejčastěji jde o vlastnické právo, nájem, ale i užívání na základě rodinného vztahu k jiné osobě, oprávněné k užívání dané nemovitosti. 40. Trvalý pobyt cizinců řeší § 65 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Trvalý pobyt je cizincům povolován na základě jejich žádosti. S výjimkou občanů jiných členských států Evropské unie, kteří mohou využít usazovací svobody na našem území, na přiznání trvalého pobytu není právní nárok, resp. meze uvážení ministerstva vnitra jsou velmi široké. 41. Vázat status vodovodu a kanalizace na kvantitativní kritérium podle počtu osob, které v dané obci mají trvalý pobyt, je velmi nešťastné, a to hned z několika důvodů. Zaprvé není rozhodující, že daný člověk předmětný vodovod či kanalizaci skutečně využívá, ale jen to, že v dané obci má trvalý pobyt. Přitom postačí, že trvalý pobyt je hlášen třeba i v budově, která na vodovod či kanalizaci není vůbec připojena. Za druhé ani trvalý pobyt v připojené budově nic nevypovídá o skutečné míře využívání vodovodu a kanalizace. Je zcela v souladu se zákonem, aby daný člověk pracoval či studoval v jiné obci, přičemž do své „domovské“ obce se podívá jednou či dvakrát za měsíc nebo i vůbec. Naopak nelze nikoho postihovat za to, že je de facto trvale usazen v obci, aniž by tam měl přihlášen trvalý pobyt. Například na venkově má chalupu a bydlí v ní od dubna do října a přes zimu bydlí v bytě ve městě. Za třetí, provozovatel daného vodovodu či kanalizace není oprávněn od ohlašovny (tj. obecního úřadu) čekat, že by mu proaktivně sama od sebe hlásila vývoj v počtech obyvatel přihlášených v dané obci k trvalému pobytu, ledaže by si ad hoc vyžádal tento údaj podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Za čtvrté, existuje institut trvalého pobytu v místě ohlašovny, což vzniká tak, že dotyčnému je v dané obci úředně zrušen trvalý pobyt v jiné budově. Ze všech čtyř skutečností tedy zřetelně vyplývá, že spojovat trvalý pobyt v obci se statusem vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu postrádá rozumné důvody.
46/152
K odst. 5 42. Provozovatelem je osoba, která provozuje vodovod či kanalizaci (k pojmu provozování viz odst. 3) a současně která je držitelem povolení k provozování (§ 6). Pokud jedna z obou podmínek nenastane (či posléze odpadne), dotyčná osoba není provozovatelem. Provozování bez povolení je přestupkem [§ 32 odst. 1 písm. f)], resp. správním deliktem [§ 33 odst. 1 písm. f)]. Postavení provozovatele není přímo podmíněno tím, že dotyčný má živnostenské oprávnění k podnikání v příslušném oboru volné živnosti [blíže viz komentář k § 6 odst. 2 písm. a)]. 43. Provozovatel je buďto vlastníkem provozované infrastruktury, nebo ho k provozování opravňuje smlouva s vlastníkem nebo jiný právní titul, např. právo hospodaření apod. Nejčastěji, avšak ne výlučně, jsou sjednávány pachtovní smlouvy (blíže viz komentář k § 8 odst. 2). 44. Často je na provozovatele vlastníkem přeneseno právo uzavírat svým jménem odběratelské smlouvy a právo svým jménem vybírat platby vodného a stočného. V takovém případě se v praxi takový provozovatel často nazývá „dodavatel“.
K odst. 6 45. Odběratel je jedním z klíčových pojmů zákona. Jedná se o osobu, které ze zákona vyplývá celá řada práv a také (o něco kratší) řada povinností. Odběratel je speciální subjekt, s nímž je vlastník, resp. provozovatel, na něhož vlastník takové právo přenese (souhrnně „dodavatel“), povinen uzavřít smlouvu o dodávkách vody do připojené nemovitosti a o odvádění odpadních vod z ní. 46. Není tím však vyloučeno, aby dodavatel uzavřel takovou smlouvu s jinou osobou, avšak ta nebude mít status odběratele a v případě, že odběratel uplatní své právo na uzavření smlouvy, musí mu ustoupit. Vyskytují se však též názory, že smlouva uzavřená s jinou osobou než odběratelem, není platná. Autor se domnívá, že smlouva uzavřená s jinou osobou je platná, ale nejde o odběratelskou smlouvu ve smyslu § 8 odst. 6. Na platnost smlouvy lze usuzovat proto, že není naplněn žádný zákonný důvod neplatnosti smlouvy. Zákon totiž nezakazuje uzavírat smlouvy s jinými osobami než odběrateli, takže nejeví-li odběratel zájem o uzavření smlouvy, jeho právo na smlouvu tím není dotčeno protiprávně (zásada volenti non fit iniuria). Nelze také přehlédnout, že v § 20 odst. 5 se předpokládá možnost dodávek vody jiným osobám než odběratelům. Slabinou tohoto názoru však je absence analogického ustanovení pro odvádění odpadních vod od jiných osob. 47. Ve výčtu osob, kterým zákon přiznává postavení odběratele, je na prvním místě uveden vlastník připojeného pozemku či stavby (rozuměj vlastník nemovitosti připojené přípojkou, ne vlastník samotné přípojky). Vlastník
47/152
připojené nemovitosti je nejběžnější druh odběratele. Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 652/02 ze dne 15. července 2004 konstatoval, že není protiústavní, že zákon spojuje status odběratele s vlastnictvím připojené nemovitosti. Platba vodného a stočného je podmíněna vlastnictvím připojené nemovitosti a odběrem vody z vodovodu, resp. vypouštěním odpadní vody z nemovitosti do kanalizace. Ústavnost definice odběratele znovu konstatoval Ústavní soud v usnesení sp. zn. II. ÚS 2784/13 ze dne 15. dubna 2014. 48. U nemovitostí ve spoluvlastnictví jsou odběratelem všichni spoluvlastníci dohromady. Otázka, zda bude odběratelská smlouva uzavřena a jaký bude její obsah, bude věcí interního rozhodování spoluvlastníků. Sjednání odběratelské smlouvy je součástí běžné správy společné věci, a tedy pro rozhodnutí postačí nadpoloviční většina spoluvlastníků počítaná podle velikosti jejich podílů (§ 1128 odst. 1 obč. zák.). Za zjevně nesprávný v této souvislosti autor považuje výklad Ministerstva zemědělství č. 58 ze dne 30. prosince 2009, který uvádí, že na odběratelské smlouvě budou uvedeni všichni spoluvlastníci. Pokud by některý z nich smlouvu nepodepsal, smlouva by přece nevznikla (§ 1741 obč. zák.). 49. Na druhou stranu, Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 4537/2010 ze dne 20. června 2012 konstatoval, že právní úprava odběratele je ve vztahu k obecné úpravě spoluvlastnictví specifická, tedy že má přednost, a že ze smluvního vztahu je zavázán jen ten ze spoluvlastníků, který podepsal odběratelskou smlouvu. V daném případě šlo o dva spoluvlastníky, každý s polovičním podílem. 50. Možnost uzavřít odběratelskou smlouvu i bez rozhodnutí spoluvlastníků, tedy i s menšinovým spoluvlastníkem, vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 319/2004 ze dne 20. července 2005. Samozřejmě pak nastává problém, ozve-li se většinový spoluvlastník, že požaduje, aby byla smlouva namísto s menšinovým spoluvlastníkem uzavřena s ním, neboť i on má postavení odběratele, a tedy i jemu svědčí právo na uzavření smlouvy. Jeho právo na uzavření smlouvy je vyčerpáno dřívějším uzavřením smlouvy s jiným spoluvlastníkem, neboť oba spoluvlastníci jsou oprávněni k uzavření smlouvy solidárně, ne každý samostatně. Má-li většinový spoluvlastník motiv k uzavření smlouvy ten, že menšinový spoluvlastník neplní své smluvní povinnosti, např. neplatí vodné a stočné, a proto je do připojené nemovitosti přerušena dodávka vody, snadno to lze napravit tím, že většinový spoluvlastník tyto dluhy jednoduše zaplatí, popř. formálně přistoupí k těmto dluhům, dodavatel mu následně vystaví vyúčtování vodného a stočného a následně vodné a stočné tento spoluvlastník zaplatí. Do doby, než se spoluvlastníci spolu dohodnou nebo než soud prohlásí smlouvu s menšinovým spoluvlastníkem za neplatnou, nelze doporučit odběratelskou smlouvu uzavřít s později přišedším spoluvlastníkem. Koneckonců si tím dodavatel také ušetří nutnost ukončit dosavadní odběratelskou smlouvu, neboť není
48/152
přípustné mít sjednány dvě odběratelské smlouvy na jednom odběrném místě v témže čase (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 766/2005 ze dne 23. srpna 2007). 51. Vlastníkem nemovitostí patřících státu je Česká republika. Zákon však nelogicky uvádí, že v případě státních budov (proč byly opomenuty státní pozemky?) je odběratelem organizační složka státu, které přísluší hospodaření. A to ačkoliv organizační složka státu nemá právní subjektivitu (tu má jen stát, viz § 3 odst. 2 a § 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích). Organizační složka státu v právních vztazích vystupuje jménem státu, ne jménem svým. Název organizační složky je třeba uvést, aby bylo zřejmé, která organizační složka za stát jednala, např. „Česká republika – Ministerstvo zemědělství“. 52. Další skupinou odběratelů jsou osoby, které připojenou nemovitost nevlastní, nicméně ji mají svěřenu do hospodaření. Zákonodárce bohužel pomyslel jen na příspěvkové organizace krajů a obcí, což jsou právnické osoby zřízené podle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Jim je majetek zřizovatele předáván k hospodaření, vzniká jim právo hospodařit vyjmenovaným majetkem dané územní korporace. Jedná se o právo zapsané v katastru nemovitostí záznamem [§ 19 písm. g) katastrálního zákona]. 53. Zákonodárce ve výčtu odběratelů zapomněl na dobrovolné svazky obcí, jimž se majetek vkládá do hospodaření (§ 38 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů); k nim blíže v komentáři k § 6 odst. 6. 54. Dále též zákonodárce opomněl státní organizace, jako jsou např. Správa železniční dopravní cesty (viz § 19 a násl. zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku), státní podniky (viz zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku) a národní podnik Budvar (viz zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník), kterým rovněž svědčí právo hospodaření s určeným státním majetkem. I zde jde o právo zapsané v katastru nemovitostí záznamem [§ 19 písm. a) katastrálního zákona]. 55. Má-li svazek obcí či státní organizace právo s majetkem hospodařit, toto právo nepochybně zahrnuje i právo uzavírat svým jménem smlouvy o dodávkách vody a o odvádění odpadních vod. Předpisy, jimiž se řídí práva a povinnosti těchto územních, resp. státních organizací, je proto nutné vnímat jako předpisy zvláštní (leges speciales), které definici odběratele nepřímo doplňují. 56. Zákonodárce rovněž opomenul vznik institutu svěřenského fondu podle § 1448 a násl. obč. zák. Majetek, který tvoří svěřenský fond, se stává majetkem bez vlastníka (§ 1448 odst. 3 obč. zák.) s tím, že vlastnická práva vykonává svěřenský správce vlastním jménem na účet svěřenského fondu. Správce bude mít postavení
49/152
odběratele, a to rovněž z důvodu, že mu toto postavení přiznává zvláštní předpis (ačkoliv v drtivé většině situací je občanský zákoník vůči zákonu předpisem obecným). 57. Za odběratele je povoláno i společenství vlastníků v domech rozdělených na jednotky. Zákonodárce bohužel zřejmě přehlédl, že obligatorní vznik společenství jakožto právnické osoby je podmíněn tím, aby byl dům rozdělen na nejméně pět jednotek a aby je vlastnily nejméně tři různé osoby (§ 1198 obč. zák.). Zákonodárce však povolává za odběratele společenství i tam, kde nevzniklo, resp. kde je jeho vznik dobrovolný (§ 1199 obč. zák.). Tento omyl je nutné překlenout výkladem pomocí ustanovení o správě domu bez vzniku společenství (§ 1191 až 1193 obč. zák.) a smlouvu uzavřít se správcem domu. Správce však nejedná svým jménem, nýbrž jménem všech vlastníků (§ 1400 odst. 2 obč. zák.). 58. Kromě toho je třeba připomenout, že definice odběratele je doplněna ještě o další druh odběratele uvedený v § 8 odst. 7 (tzv. dohodnutý odběratel). 59. Podobně důležitou otázkou, jako kdo je odběratel, je též otázka, kdo odběratelem není. Jak z výše uvedeného výkladu vyplývá, nelze prohlásit, že každý, kdo se „nevešel“ do výčtové definice, není odběratel. Přesto však lze více méně s jistotou prohlásit, že následující kategorie osob postavení odběratele nemají, jedině v podobě dohodnutého odběratele. 60. Odběratelem není nájemce či pachtýř připojené nemovitosti, a to ani v případě nájmu či pachtu zapsaného do katastru nemovitostí (viz § 11 odst. 1 katastrálního zákona). Odběratelem se nestává správce připojené nemovitosti, ať již správce domu zmíněný o tři odstavce výše, nebo správce dědictví či správce insolvenční apod. Tyto osoby vždy jednají jménem někoho jiného, komu majetek patří, a to jako zástupci (mandatáři). Jednají tedy jménem zastoupeného na jeho účet (rozuměj nikoliv účet bankovní, nýbrž účet ve smyslu „prospěch a vrub“). Rozsah správy insolvenčního správce obvykle zahrnuje všechny nemovitosti insolvenčního dlužníka a vzhledem k vedení insolvenčního spisu v internetové aplikaci (viz portál http://isir.justice.cz) není třeba, aby insolvenční správce předkládal listiny dokazující jeho postavení. V případě správce dědictví je třeba vyžádat si usnesení soudu o ustanovení do funkce správce domu, neboť je třeba, aby v seznamu spravovaného majetku byla vyjmenována připojená nemovitost, ať konkrétně (nejlépe identifikačními znaky podle katastrálních předpisů), či aspoň obecnou zmínkou typu „všechen majetek zůstavitele xy“.
K odst. 7 61. Vnitřní vodovod je koncovou částí vodovodního potrubí, jedná se o potrubí navazující na vodovodní přípojku. Vnitřní vodovod začíná potrubím bezprostředně za vodoměrem (rozuměj vodoměrem instalovaným provozovatelem
50/152
vodovodu podle § 16 odst. 1, v slangu nazývaným „fakturační vodoměr“, popř. „hodiny“), resp. za vnitřním uzávěrem (viz § 3 odst. 1). Vnitřní vodovod je vlastně rozvod vody po budově či po pozemku (bez ohledu na to, zda je budova věcí v právním smyslu či zda je součástí pozemku, srov. § 506, § 3054 a § 3058 obč. zák.). Na rozdíl od vodovodní přípojky, je vnitřní vodovod součástí připojené nemovitosti, tedy při převodu nemovitosti není třeba, aby byl vnitřní vodovod zvláště zmiňován, leda z důvodu vyjádření jeho technického stavu, zejm. skrytých závad, napojení dalších osob apod. 62. Nalezení místa, kde (z pohledu toku vody) začíná vnitřní vodovod a kde končí kanalizační přípojka, má dvojí význam. Zaprvé vnitřní vodovod, jak již bylo řečeno, je vždy součást připojené nemovitosti, na rozdíl od přípojky – ta může být ve vlastnictví jiné osoby. Zadruhé, ačkoliv by byl vnitřní vodovod situován na veřejném prostranství, povinnost údržby či oprav nestíhá provozovatele vodovodu, nýbrž vlastníka připojené nemovitosti (blíže viz § 3 odst. 7). Je-li na vnitřním vodovodu instalován další vodoměr, nejedná se o vodoměr sloužící ke změření objemu dodané vody, a tedy stanovení vodného. K tomu blíže v § 16. Pokud je na vnitřní vodovod napojeno potrubí zásobící nemovitost dalšího vlastníka, vlastník takto napojené nemovitosti nemá status odběratele (viz výklad k § 2 odst. 6).
K odst. 8 63. Vnitřní kanalizace je potrubí sloužící k odvádění odpadní nebo srážkové vody z připojené nemovitosti do kanalizace. V případě, že na pozemku stojí stavba, z níž jsou odváděny odpadní vody, vnitřní kanalizace tvoří potrubí uvnitř budovy. Jestliže z jedné budovy (viděno půdorysně) paralelně vychází více odpadních trub, které jsou nakonec napojeny na kanalizační stoku jedním společným potrubím, k vnitřní kanalizaci patří ještě všechna potrubí vedoucí do místa, odkud ke kanalizační stoce pokračuje jediné potrubí (kanalizační přípojka). Podobně jako vnitřní vodovod i vnitřní kanalizace je součástí připojené nemovitosti. Nalezení hranice mezi přípojkou a vnitřní kanalizací má shodný smysl jako u přípojky a vnitřního vodovodu. 64. Pokud je na vnitřní kanalizaci napojeno odpadní potrubí z nemovitosti dalšího vlastníka, vlastník takto napojené nemovitosti nemá status odběratele (viz komentář k § 2 odst. 6).
K odst. 9 65. Do zákona byla definice pojmu obnova doplněna zákonem č. 275/2013 Sb. Není zřejmý smysl, proč se tak stalo, protože dosavadní stav, kdy definice chyběla, v praxi nečinil žádné zásadní problémy. Pod pojmem obnova se zřejmě skrývají opravy (obvykle v kompetenci provozovatele, viz definici provozování v § 2 odst. 3)
51/152
a technická zhodnocení (rekonstrukce, modernizace, nástavby, přístavby apod.; obvykle v kompetenci vlastníka) vodovodů a kanalizací. Ačkoliv z důvodové zprávy k zákonu č. 275/2013 Sb. vyplývá, že úmyslem předkladatele je definovat obnovu jen pro ty případy, kdy bude vyměňována stará část vodovodu či kanalizace za novou o shodných parametrech (ano, nepřipouští ani podobné parametry či lepší parametry apod.), z textu zákona však naštěstí takové omezení neplyne. Ostatně bylo by nesmyslné, aby technicky dožitá, morálně zastaralá technologie byla vyměňována za novou, shodně morálně zastaralou. Při obnově se musí usilovat o užití takové technologie, která je podle aktuálního stavu techniky tím, co je optimální z hlediska provozování (z pohledu technického a i ekonomického) a samozřejmě i z hlediska ochrany životního prostředí. 66. Definice pojmu obnova má klíčový význam pro formulování jednotlivých položek při tvorbě či aktualizaci desetiletého plánu obnovy (viz § 8 odst. 11), tj. na jaké konkrétní stavební akce smí vlastník použít peníze akumulované v rámci vytváření finanční rezervy na obnovu (§ 8 odst. 1).
K odst. 10 67. Definice provozně souvisejícího vodovodu resp. kanalizace, doplněná zákonem č. 275/2013 Sb., vyřešila jen jediný problém z řady. Je zřejmé, že provozně související není vodovod a kanalizace, které obsluhují téže území. Vlastník ani provozovatel vodovodu není povinen spolupracovat s vlastníkem ani provozovatelem kanalizace. Pokud je dodávka vody měřena vodoměrem a není jiný zdroj odpadní vody, stočné se musí účtovat podle objemu vody dodané vodovodem. Vlastník, resp. provozovatel kanalizace však nemá žádnou legální cestu, jak si tyto údaje obstarat, pokud mu je vlastník či provozovatel vodovodu a ani odběratel nebudou předávat. 68. Definice neřeší, zda propojené vodovody (kanalizace) jsou jen ty, které jsou propojeny bezprostředně, napřímo, či zda za propojené vodovody (kanalizace) je třeba považovat i ty, které jsou propojeny přes vodovod (kanalizaci) v majetku další osoby. Blíže viz § 8 odst. 3.
K odst. 11 69. Zákon č. 275/2013 Sb. zavádí definici pojmu vybrané údaje majetkové evidence. Podrobnosti jsou rozvedeny v § 6 vyhl. č. 428/2001 Sb. a v jejích přílohách 1 až 4. Vedení majetkové evidence patří pod správu majetku, a proto je vedení majetkové evidence odpovědností vlastníka (viz § 5 odst. 1). V rámci provozovatelské smlouvy (§ 8 odst. 2) však často dochází k přenosu této povinnosti na provozovatele.
52/152
K odst. 12 70. Zákon č. 275/2013 Sb. zavádí definici pojmu vybrané údaje provozní evidence. Podrobnosti jsou rozvedeny v § 7–11 vyhl. č. 428/2001 Sb. a v jejích přílohách č. 5 až 10. Vedení provozní evidence je odpovědností vlastníka (viz § 5 odst. 2), což je však nesystematické, neboť vedení provozní dokumentace je povinností provozovatele (viz definici provozování v § 2 odst. 3), a tedy k vedení vybraných údajů provozní evidence již je jen malý krůček. Nadto mezi provozní evidenci (viz § 5 odst. 2) patří i plán kontrol jakosti vod v průběhu výroby pitné vody, plán kontrol míry znečištění odpadních vod. Je zřejmé, že odborně vybavený provozovatel je pro tvorbu těchto plánů více kompetentní než vlastník. Zákon dokonce uvádí, že do provozní evidence spadá i provozní deník, avšak jeho vedení vlastníkem namísto provozovatele je zjevně nesmyslné. V praxi proto dochází k tomu, že v provozovatelské smlouvě je vedení provozní evidence povinností provozovatele.
Související ustanovení § 1 odst. 3 písm. a), § 1 odst. 4, odst. 5 – předmět úpravy, § 3 odst. 1, odst. 2, odst. 7 – přípojky, § 5 odst. 1, odst. 2 – evidence vodovodů a kanalizací, § 6, § 7, § 8 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 7, odst. 11, § 9 odst. 2, odst. 9 – provozování vodovodů a kanalizací, § 13 – požadavky na jakost vody k úpravě na vodu pitnou, § 16 – měření dodávané vody, § 20 odst. 5, odst. 9 – vodné a stočné, § 23, § 24 – ochrana vodovodních řadů a kanalizačních stok, § 32 odst. 1 písm. f) – přestupky, § 33 odst. 1 písm. f) – správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob
Související předpisy čl. 11 odst. 4 Listiny § 2, § 11 odst. 1, § 19 katastrálního zákona, – § 498, § 506, § 509, § 1087, § 1128 odst. 1, § 1191–1193, § 1198, § 1199, § 1267 a násl., § 1400 odst. 2, § 1448 a násl., § 1741, § 1999, § 2190 odst. 1, § 2193 a násl., § 2201 a násl., § 3054, § 3055, § 3058 obč. zák., – § 86 odst. 2, § 110 odst. 2, 161 odst. 1 stavebního zákona, – § 50 odst. 2 zák. č. 50/1976 Sb., stavební zákon, v původním znění, – § 15 a násl., § 38 odst. 1, § 59a vodního zákona, – § 33 odst. 1 zák. o daních z příjmů, – § 135c zák. č. 40/1964 Sb., – zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, – § 12 odst. 3, § 36 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, – zák. č. 77/1997 Sb., o státním podniku, – § 65 a násl. zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, – § 10 zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), – § 3 odst. 2, § 6 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, – § 38 odst. 2 zák. č. 250/ 2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, – § 19 a násl. zák. č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy § 6, § 7–11, přílohy č. 1–4, 5–10 vyhl. č. 428/2001 Sb., – vyhl. č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, – příloha č. 4 vyhl. č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)
53/152 směrnice Rady č. 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v zemědělství, – směrnice Rady č. 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod, – směrnice Rady č. 91/692/EHS ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí, – směrnice Rady č. 98/83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/11/ES ze dne 15. února 2006 o znečišťování některými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, – směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/105/ES ze dne 16. prosince 2008 o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky, změně a následném zrušení směrnic Rady 82/176/EHS, 83/513/EHS, 84/156/EHS, 84/491/EHS a 86/280/ EHS a změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES
Z judikatury 1. Ústavní soud rovněž konstatuje nesprávnost názoru stěžovatelky o protiústavnosti ustanovení § 2 odst. 5 zák. o vodovodech a kanalizacích. Napadené ustanovení je svou povahou definiční normou, která nezakládá jinou povinnost, než spojovat konkrétní pojem s konkrétním obsahem. Nejedná se tedy o klasickou právní normu, ale o normu mající spíše formální význam, která se dotýká interpretace daného právního předpisu. Přes tuto svou povahu sice může být i definiční právní norma předmětem ústavního přezkumu, to však pro tento případ neplatí. (ÚS II. ÚS 2784/13) 2. Oprávněná držba zpravidla spočívá na skutkovém omylu; držitel je v omylu ohledně skutkových okolností, které mají za následek vznik věcného práva (např. se domnívá, že byl učiněn určitý projev vůle, ač tomu tak nebylo), nebo naopak o určité skutečnosti, která má za následek neplatnost právního úkonu či jinak brání vzniku práva, neví. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva. Takový titul nemusí být platný, dokonce nemusí ani existovat (tzv. domnělý neboli putativní titul), držitel však musí být v dobré víře, že konkrétní titul existuje. Oprávněný držitel je tedy v omluvitelném omylu, že nastaly právní skutečnosti, mající za následek vznik věcného práva, případně že nenastaly skutečnosti tomuto vzniku bránící. Oprávněná držba práva odpovídající věcnému břemeni vychází z omluvitelného omylu ohledně existence právní skutečnosti (titulu), který má za následek vznik věcného práva, případně jeho přechod nebo převod na držitele. Taková držba se proto nemůže opírat o pouhou skutečnost, že obsah určitého práva je dlouhodobě fakticky vykonáván. V nyní projednávané věci byla dle stěžovatele domnělým právním titulem vzniku věcného břemene ústní dohoda uzavřená jeho právními předchůdci. Svou dobrou víru tedy stěžovatel odvozoval z právního omylu, zapříčiněného nízkým stupněm právního vědomí v sedmdesátých letech minulého století … právní omyl týkající se formy smlouvy oprávněnou držbu, vedoucí k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, zásadně založit nemůže. (IV. ÚS 792/12) 3. Z ustanovení § 16 odst. 2 a § 37 odst. 1 vyhlášky č. 144/1978 Sb. pak jednoznačně nevyplývá jiný závěr, než že vlastník nemovitosti (odběratel) je povinen platit dodavateli úplatu za
54/152 vodné a stočné, tzn., že plátcem vodného a stočného je vlastník nemovitosti, a to i v případě, pokud se jedná o vztah vzniklý na základě zákonné skutečnosti – odběru vody bez smlouvy s dodavatelem. Citovaná vyhláška totiž vychází z toho, že při dodávkách vody z veřejného vodovodu vstupují do právního vztahu správce (dodavatel), který dodává vodu z veřejného vodovodu, a vlastník nemovitosti, pro niž je voda odebírána. Jedná se buď o smluvní vztah vzniklý na základě smlouvy o dodávce vody, nebo o vztah, který vznikne i bez uzavření smlouvy s dodavatelem, na základě odběru vody, tj. na základě zákonné skutečnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 29 Cdo 915/2000). Lze tedy uzavřít, že platba vodného a stočného byla platbou, která byla podmíněna vlastnickým vztahem stěžovatele k nemovitosti a skutečným odběrem vody. (I. ÚS 652/02) 4. Ústavní soud uzavírá, že za tohoto právního stavu (Pozn. autora: vlastník je ze zákona odběratelem) se obecný soud právem nezabýval otázkou, kdo byl ve sporném období faktickým odběratelem vody. Nebylo tedy rozhodné, zda odběrateli byli pouze spoluvlastníci nemovitosti, či předešlí majitelé (resp. nájemci) nemovitosti nebo všechny tři dotčené subjekty. V takovém případě by se jednalo o vztah stěžovatele a uvedených subjektů, který nebyl předmětem daného soudního řízení. (I. ÚS 443/02) 5. Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení – § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Protože nároky stran na vypořádání neoprávněné stavby a práva a povinnosti z toho plynoucí vznikly již před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) [shodně Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, 1235 s.]. … Podstata neoprávněné stavby spočívá v tom, že stavebník staví na cizím pozemku, aniž by mu svědčil právní titul umožňující na cizím pozemku stavět. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné není rozhodující, zda stavebník měl či neměl stavební povolení … , a bez dalšího není rozhodné ani vydané kolaudační rozhodnutí … . Z uvedeného a contrario vyplývá, že závěr o oprávněnosti stavby je spojen výhradně s existencí občanskoprávního titulu k výstavbě a nikoliv se stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím, resp. jejich absencí. Tedy při rozhodování o neoprávněné stavbě není rozhodující, zda jde ve smyslu stavebních předpisů o stavbu povolenou či nikoli. Rozhodnutím soudu o neoprávněné stavbě nezasahuje nijak do pravomoci správních orgánů rozhodnout o povolení takové stavby, ani takové rozhodnutí o povolení stavby nenahrazuje. … rozhodnutí není v rozporu s kritérii, uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 432/2002, uveřejněném v Souboru pod pořadovým č. C 1373, ve kterém se uvádí: „Účelnost odstranění neoprávněně zřízené stavby je třeba vždy hodnotit s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze každého jednotlivého případu. V rámci této volné úvahy soud musí přihlížet také k tomu, zda by odstranění stavby nebylo v rozporu s dobrými mravy. Přihlíží se zejména k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, k tomu, zda vlastník stavby a jeho rodina ve stavbě bydlí, jaký je rozsah zastavěného pozemku, zda vlastník stavby věděl, že staví na cizím pozemku či naopak stavěl v dobré víře,
55/152 že mu pozemek patří. Soud musí v těchto případech porovnat hospodářskou a jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla, se zájmem na dalším využití stavby“. (NS 22 Cdo 2223/2013) 6. Majitel stavby (tedy např. i kanalizace nebo vodovodu) postavené na pozemcích třetí osoby bez uzavřené nájemní smlouvy či jiné dohody, se tak zásadně bezdůvodně obohacuje … . Výše bezdůvodného obohacení pak odpovídá obvyklému nájmu, které by majiteli pozemku musel uhradit, užíval-li by pozemek na základě řádně uzavřené nájemní smlouvy. … pokud zřizovatel vodního díla není zároveň vlastníkem pozemku, na kterém má být vodní dílo vybudováno, před realizací stavby buďto dotčený pozemek odkoupí, nebo s majitelem pozemku uzavře dohodu, na základě které na něm vodní dílo vybuduje. Taková dohoda bude mít zpravidla podobu smlouvy o zřízení věcného břemene a budoucí omezení vlastnického práva majitele pozemku v ní bude kompenzováno jednorázovou náhradou. (Pozn. autora: Podobně i NS 33 Odo 1405/2005 a další. Relevanci nemá ani okolnost, že dřívější státní podnik byl před svou privatizací vlastníkem jak pozemku, tak i stavby na něm ležící a že se stavba a pozemek ocitly ve vlastnictví různých osob chybou privatizačního projektu – NS 28 Cdo 443/2014.) (NS 28 Cdo 4211/2010) 7. Druhý žalovaný (Pozn. autora: podílový spoluvlastník s podílem ½), který se žalobkyní smlouvu o dodávce vody a odvodu odpadních vod neuzavřel a nestal se tak smluvní stranou s právy a povinnostmi z tohoto závazkového právního vztahu vyplývajícími, není pasivně legitimován ve sporu o úhradu vodného a stočného. Jestliže žalobkyně uzavřela smlouvu o odběru vody a odvádění odpadních vod pouze s jedním z podílových spoluvlastníků – prvním žalovaným (Pozn. autora: podílový spoluvlastník s podílem také ½), pak pouze mezi nimi vznikl závazkový vztah, na jehož základě vznikl prvnímu žalovanému závazek platit žalobkyni za odběr vody a odvod odpadních vod vodné a stočné. To platí i pro situaci, kdy v rámci smluvního vztahu došlo k porušení smlouvy, resp. neoprávněnému odběru vody a odvádění odpadní vody (tj. v době, kdy žalobkyně dodávku vody a odvod odpadních vod přerušila). (NS 33 Cdo 4537/2010) 8. Vodovod ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích představuje hromadnou věc, která se skládá z vodovodního řadu a vodárenských objektů; zákon zjevně předpokládá, že jejich vlastníky mohou být subjekty odlišné, neboť odlišuje vlastníka vodovodního řadu a vlastníka vodárenských objektů. Jestliže zákon č. 274/2001 Sb. počítá s tím, že vlastníky vodovodního řadu a vodárenských objektů mohou být odlišné subjekty, vyplývá z toho závěr, že vodovodní řad je samostatnou stavbou ve smyslu občanského práva a samostatnými stavbami jsou i vodárenské objekty. Proto samotná okolnost, že na vodovodní řad jsou připojeny vodárenské objekty, nečiní z těchto věcí věc jedinou v právním režimu hlavní věci a její součásti potud, že vodovodní řad by představoval věc hlavní a vodárenské objekty jeho součást, a to bez ohledu na funkční propojenost. (Pozn. autora: právní názor potvrzen v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 615/2013) (NS 22 Cdo 944/2007) 9. Při trvání platného smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným bylo plnění z později uzavřené smlouvy o dodávce vody do téže nemovitosti … pro žalobkyni ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. od počátku nemožné. Počáteční nemožnost předmětu plnění může být buď fyzická, nebo právní. Právní nemožnost předmětu plnění přichází v úvahu tam, kde je předmět plnění neuskutečnitelný v důsledku právní překážky existující v době učinění právního úkonu. Uzavření smlouvy o dodávce s nájemcem nemovitosti bránila existence smlouvy uzavřená předtím s vlastníkem téže nemovitosti. Tato počáteční nemožnost plnění je důvodem neplatnosti smlouvy. (NS 33 Odo 766/2005)
56/152 10. … žalovaná (Pozn. autora: většinový spoluvlastník) není v dané věci pasivně legitimována, neboť voda z veřejného vodovodu byla do předmětné nemovitosti, která je ve spoluvlastnictví žalované a dalšího subjektu (Pozn. autora: menšinový spoluvlastník), dodávána a odpadní vody veřejnou kanalizací z této nemovitosti byly odváděny na základě smlouvy uzavřené s tímto dalším subjektem. (NS 33 Odo 319/2004)
Z literatury výklad Ministerstva zemědělství č. 22 ze dne 7. února 2005 výklad Ministerstva zemědělství č. 46 ze dne 7. srpna 2006 výklad Ministerstva zemědělství č. 48 ze dne 3. listopadu 2006 výklad Ministerstva zemědělství č. 58 ze dne 30. prosince 2009 ČSN 75 5409 Vnitřní vodovody ČSN EN 806-4 Vnitřní vodovody pro rozvod vody určené k lidské spotřebě – Část 4: Montáž ČSN EN 806-5 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě – Část 5: Provoz a údržba ČSN EN 806-2 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě – Část 2: Navrhování ČSN EN 806-3 Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě – Část 3: Dimenzování potrubí – Zjednodušená metoda ČSN EN 12056-1 až 5 Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace ČSN EN 12109 Vnitřní kanalizace – Podtlakové systémy ČSN EN 12050-1 až 4 Čerpací stanice odpadních vod na vnitřní kanalizaci – Konstrukční zásady a zkoušení
§3
Přípojky
(1) Vodovodní přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od odbočení z vodovodního řadu k vodoměru, a není-li vodoměr, pak k vnitřnímu uzávěru připojeného pozemku nebo stavby. Odbočení s uzávěrem je součástí vodovodu. Vodovodní přípojka není vodním dílem. (2) Kanalizační přípojka je samostatnou stavbou tvořenou úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace stavby nebo odvodnění pozemku k zaústění do stokové sítě. Kanalizační přípojka není vodním dílem. (3) Vlastníkem vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, popřípadě jejích částí zřízených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci, neprokáže-li se opak.
57/152
(4) Vlastník vodovodní přípojky je povinen zajistit, aby vodovodní přípojka byla provedena a užívána tak, aby nemohlo dojít ke znečištění vody ve vodovodu. (5) Vlastník kanalizační přípojky je povinen zajistit, aby kanalizační přípojka byla provedena jako vodotěsná a tak, aby nedošlo ke zmenšení průtočného profilu stoky, do které je zaústěna. (6) Vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila. (7) Opravy a údržbu vodovodních přípojek a kanalizačních přípojek uložených v pozemcích, které tvoří veřejné prostranství,6) zajišťuje provozovatel ze svých provozních nákladů. (8) Obecní úřad může v přenesené působnosti rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné. _____________________ 6)
§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
K odst. 1 1. Vodovodní přípojka je ta část vodovodního vedení, která na vodovod (vodovodní řad) připojuje koncové spotřebiště – připojenou nemovitost, přesněji řečeno její vnitřní vodovod (viz § 2 odst. 7). 2. Z úvodní věty odstavce 1 judikatura dovodila, že vodovodní přípojka je věcí v právním smyslu. Do nabytí účinnosti komentovaného zákona, tj. do 31. 12. 2001, však judikatura zastávala právě opačné stanovisko, a to, že vodovodní přípojka je součástí připojené nemovitosti. Dřívější judikatura dokonce přehlížela, že podle vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, tzv. veřejná část vodovodní přípojky byla součástí veřejného vodovodu. K tomu blíže v komentáři k odst. 3. 3. Tím, že se vodovodní přípojka od r. 2002 stala věcí v právním smyslu, může nastat stav, že je nabyvateli převedena připojená nemovitost, avšak přípojka mu převedena není. Přípojka je přitom nepochybně příslušenstvím připojené nemovitosti, neboť slouží k jejímu lepšímu užívání. Avšak stran převádění příslušenství za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, bohužel judikatura dovodila, že příslušenství sdílí osud věci hlavní jen tehdy, určí-li tak jeho vlastník. Přitom by však, podle názoru judikatury, postačilo, aby ve smlouvě bylo obecně uvedeno, že věc se převádí „se vším příslušenstvím“, tedy aniž by bylo třeba jej jednotlivě uvádět. Nyní je tato judikatura překonána ustanovením § 510
58/152
odst. 2 obč. zák., který zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku, že příslušenství při právních jednáních (zejm. převody vlastnictví) sdílí osud věci hlavní. Tedy nebude-li ve smlouvě uvedeno něco jiného, připojená nemovitost se nyní převádí včetně přípojek. 4. Citovaným ustanovením se však nedají zhojit dřívější převody, při nichž nedošlo k převodu přípojky. Pokud nabyvatel připojené nemovitosti důvodně věří, že ji nabyl včetně přípojek, např. protože se ve smlouvě hovoří o tom, že převodce prohlašuje, že dům je připojen na vodovod sloužící veřejné potřebě (čímž lze vyvolat dojem, že se tak děje vlastní přípojkou, tudíž že je převáděna) a převodce či jiná osoba jeho držbu nenapadne po dobu deseti let, dojde k tomu, že nabyvatel nabyde vlastnické právo k přípojce vydržením (viz § 1089 odst. 1 obč. zák.). 5. Pokud vlastník přípojky začne po vlastníkovi připojené nemovitosti požadovat úplatu za užívání nebo za převod přípojky, nabyvatel by se mohl – podle okolností případu, zejm. v závislosti na konkrétním obsahu převodní smlouvy – dovolávat právní závady nabyté nemovitosti vůči převodci. Přemrštěné požadavky by bylo možné odrazit trestním oznámením pro trestný čin útisku (§ 177 tr. zákoníku) a námitkou, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, ovšem požadavek odpovídající obecné ceně by se odmítal jen obtížně. Bylo by nutné zvážit investiční náklady na vybudování nové přípojky, zda se takový krok vyplatí, samozřejmě po prověření, že z technického i právního hlediska je takový krok možný. Protitahem by bylo možné žádat odstranění cizí přípojky z vlastního pozemku. 6. Vlastníka ani provozovatele vodovodu však otázka vlastnictví přípojky, zda patří odběrateli či jiné osobě, nemusí zajímat. Nárok na náhradu za bezdůvodné užívání přípojky dodáváním vody z vodovodu do vnitřního vodovodu není dán proto, že povinnost k dodávce vody je splněna vtokem vody z vodovodu do přípojky (§ 15 odst. 1). Z toho plyne, že přípojku užívá odběratel, a ne vlastník či provozovatel vodovodu. 7. Vodovodní přípojka není vodním dílem, a proto její výstavbu řeší nikoliv vodoprávní úřad, nýbrž stavební úřad. Vodovodní přípojka sama o sobě nepodléhá stavebnímu povolování ani ohlašování, pro její výstavbu postačí územní rozhodnutí či územní souhlas. Na druhou stranu v drtivé většině případů jsou přípojky řešeny s hlavní stavbou v jedné projektové dokumentaci, tedy jsou řešeny postupem podle stavebního řádu, ač víceméně mimoděk. 8. Vzhledem k tomu, že vodovodní přípojka není vodním dílem, zákon nepředvídá situaci, že by vodoprávní úřad povolil připojit na ni provozně navazující vodovod pro veřejnou potřebu. Pokud by se tak přece stalo, analogicky k § 8 odst. 3 by měla být uzavřena smlouva mezi vlastníky mezujících potrubí. Na vodovodní
59/152
přípojky se vztahuje technická norma ČSN 75 5411 Vodovodní přípojky. Norma však není právně závazná.
K odst. 2 9. Kanalizační přípojka je potrubí, které spojuje kanalizační stoku s připojenou nemovitostí, přesněji řečeno s vnitřní kanalizací připojené nemovitosti (viz § 2 odst. 8). S přihlédnutím k vymezení vnitřní kanalizace je kanalizační přípojka potrubím od kanalizační stoky do prvního rozvětvení na pozemku, resp. do vstupu do budovy, která je takto připojena na kanalizaci. 10. Rovněž jako vodovodní přípojka je i kanalizační přípojka od 1. 1. 2002 chápána jako právně samostatná věc – viz blíže komentář k odst. 1. Kanalizační přípojka není vodním dílem, podobně jako vodovodní přípojka, viz blíže komentář k odst. 1. Na kanalizační přípojky se vztahuje technická norma ČSN 75 6101 Stokové sítě a kanalizační přípojky. Norma však není právně závazná. 11. V případě, že mezi připojenou nemovitostí a kanalizací je instalována domovní čistírna odpadních vod (pozor, vodní dílo!), výklad Ministerstva zemědělství č. 44 ze dne 21. března 2008 dospívá k závěru, že kanalizační přípojka je jen potrubí mezi kanalizací a domácí čistírnou odpadních vod, potrubí mezi ní a připojenou nemovitostí je vnitřní kanalizace. Výklad je překonán novým zněním (od r. 2014) § 2 odst. 8, který konec vnitřní kanalizace nalézá dříve, proto je přípojkou i potrubí mezi čistírnou a domem.
K odst. 3 12. Odstavec 3 řeší, jak je to s vlastnictvím vodovodních a kanalizačních přípojek zřízených před r. 2002. Jak již bylo řečeno v komentáři k odst. 1, tzv. veřejná část vodovodní přípojky v době účinnosti vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, byla součástí veřejného vodovodu a stejně to platilo i pro kanalizační přípojky, ty byly součástí veřejné kanalizace. 13. Tím však nebyla řešena otázka vlastnictví veřejné části přípojky. Socialistický investor coby originární vlastník přípojky byl – zřejmě směrnicemi či pokyny nadřízených orgánů – motivován převádět její veřejnou část prostřednictvím správce vodovodu do vlastnictví státu či jiného socialistického vlastníka veřejného vodovodu. Správci vodovodů k tomu zřejmě nebyli přespříliš ochotni, a proto jim posléze byla (od 1. 1. 1989 do 31. 12. 2002) stanovena povinnost veřejnou část přípojky od investora přebírat (tj. nabývat vlastnictví pro vlastníka vodovodu). 14. Může se tedy stát, že vodovodní přípojka je zčásti vlastněna jedním a v druhé části jiným subjektem. Dokladování těchto záležitostí je s odstupem doby značně obtížné, mnohdy nemožné. Zákon proto obsahuje vyvratitelnou právní domněnku, že přípojka (celá) patří tomu, komu patří připojená nemovitost.
60/152
Právní domněnku by měl vyvracet ten, kdo tvrdí něco jiného, neboť i zde se uplatní procesní zásada, že kdo tvrdí, nechť dokazuje. Ustanovení tedy na vlastnictví veřejné části přípojky nic nemění, jen určuje, kdo nese důkazní břemeno. Viz též výklad Ministerstva zemědělství č. 31 ze dne 7. února 2005. K historické praxi (ne)předávání veřejných částí přípojek viz výklad Ministerstva zemědělství č. 60 ze dne 30. listopadu 2009. 15. Ustanovení je poněkud nesystematicky zařazeno do „živé“ části zákona, ačkoliv tematicky patří až do jeho přechodných ustanovení. Vyvratitelná právní domněnka se vztahuje jen k počátku účinnosti zákona, tj. k přelomu dní 31. 12. 2001 a 1. 1. 2002. Pokud poté vlastník připojené nemovitosti tuto nemovitost převedl, aniž převedl i přípojku (viz komentář k odst. 1), tato právní domněnka se pro nabyvatele již nedá uplatnit. 16. Na okraj se sluší dodat, že veřejná část přípojky bývá nesprávně ztotožňována výhradně s částí přípojky uložené v pozemcích tvořících veřejné prostranství (odst. 7). Vyhláška č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, v § 2b odst. 3 veřejnou část přípojky vymezovala šířeji, neboť veřejnou část přípojky stanovovala i tehdy, nebyla-li přípojka vůbec uložena ve veřejném prostranství.
K odst. 4 17. Ustanovení na vlastníka vodovodní přípojky klade odpovědnost za jakost provedení přípojky (jakost počátečního stavu přípojky) a také za jakost stavu přípojky během jejího užívání. Přípojka musí být zhotovena a též po celou dobu své existence užívána tak, aby tím, že je připojena na vodovod, nemohlo dojít ke znečištění vody ve vodovodu. Na ustanovení tematicky navazuje § 11 odst. 2, zakazující byť nepřímé propojení vodovodu se zdroji vody, které nejsou pro veřejnou potřebu. 18. Jestliže je přípojka netěsná, při byť jen dočasném poklesu tlaku vody ve vodovodu by mohlo dojít k tomu, že přípojka se změní v drén a začne odvádět podzemní vodu ze svého okolí. Tím snadno může dojít ke kontaminaci vody ve vodovodu. Totéž platí v případě propojení přípojky či vnitřního vodovodu se zdroji vody, které nemají status pro veřejnou potřebu. 19. Na vlastníka přípojky je sice kladena obecná odpovědnost za stav přípojky (viz výklad Ministerstva zemědělství č. 43 ze dne 7. srpna 2006), nicméně povinnost údržby a oprav je rozdělena mezi něj a provozovatele vodovodu. V případě, že vlastník přípojky o jejím neutěšeném stavu ví, nicméně příčina spočívá v části potrubí, k jehož opravám je povinen provozovatel, vlastník přípojky učiní zadost své povinnosti tím, že potřebu opravy provozovateli oznámí. Jedná-li se o závadu
61/152
v jedné i druhé části přípojky, odpovědnost za škody závadou způsobené provozovatel a odběratel nesou společně a nerozdílně (§ 2915 odst. 1 obč. zák.).
K odst. 5 20. Ustanovení klade na vlastníka kanalizační přípojky odpovědnost za jakost provedení přípojky. Vodotěsnost se posuzuje podle technických norem (vodní sloupec 6 m). Na rozdíl od odst. 4 (vodovodní přípojky) se zde neřeší stavebnětechnický stav při užívání přípojky, nýbrž jen stav výchozí. Nicméně přesto nelze prohlásit, že by vlastník kanalizační přípojky nebyl povinen ji udržovat jako vodotěsnou. Vlastník kterékoliv stavby je povinen zajišťovat práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost [§ 154 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 3 odst. 4 stavebního zákona]. 21. Kromě toho nelze přehlédnout, že provozováním netěsné kanalizační přípojky by docházelo k vypouštění odpadní vody do vod podzemních, což lze jen na základě povolení k nakládání s vodami [viz § 8 odst. 1 písm. c) vodního zákona]. Bez takového povolení je vypouštění nelegální. Jestliže je stavba připojena na kanalizaci pro veřejnou potřebu, takové povolení nelze získat, neboť by nebyl splněn požadavek účelného využívání podzemních vod (§ 5 odst. 1 vodního zákona).
K odst. 6 22. Povinnost vlastníka (provozovatele) vodovodu umožnit odběrateli připojení na vodovod nespočívá ve vybudování přípojky. Náklad na pořízení přípojky tak nese odběratel, pokud si s vlastníkem vodovodu (provozovatelem) nedohodne něco jiného. Shodné je to i pro kanalizační přípojky. 23. Věta za středníkem je formulována nešťastně. Řeší problematiku, která spadá do působnosti občanského práva, nicméně ji řeší způsobem, který je nepřijatelný. Ustanovení totiž zní tak, že ten, kdo přípojku pořídil svým nákladem, je jejím vlastníkem jednou provždy. Takový výklad je absurdní, a proto je nesprávný. Zde se řeší originární nabytí (tj. kdo je prvním vlastníkem) zpracováním věci (§ 1074 a násl. obč. zák.). 24. Náklady na samotné připojení přípojky k vodovodnímu řadu, resp. kanalizační stoce, jsou řešeny v § 8 odst. 5.
K odst. 7 25. Ustanovení přenáší část z povinností péče o vymezenou část přípojky z jejího vlastníka na provozovatele vodovodu (kanalizace). Podle § 154 odst. 1 písm. a) stavebního zákona je vlastník stavby povinen po celou dobu její životnosti ji
62/152
udržovat. Toho však nebude dosahováno jen samotnou údržbou stavby, nýbrž i opravami stavby a technickým zhodnocením (viz dále). Stavebnímu zákonu totiž jde o výsledek, tj. o udržení stavby v řádném stavebnětechnickém stavu. 26. Pojem údržba v zákoně definován není, nicméně je definován v několika jiných předpisech. Pojem údržba stavby je vymezen v § 3 odst. 4 stavebního zákona tak, že se jí rozumějí práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. V případě přípojek tak údržbou nejčastěji může být jejich proplach. 27. Definice údržby je též obsažena ve vyhláškách o účetnictví pro podnikatele [§ 47 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 500/2002 Sb.], pro neziskové organizace [§ 32 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví], i pro některé veřejnoprávní organizace [§ 55 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů pro některé vybrané účetní jednotky; vyhláška se vztahuje na územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace, státní fondy a organizační složky státu]. Podle těchto vyhlášek se údržbou rozumí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady. 28. S definicí pojmu oprava se setkáváme ve výše uvedených vyhláškách vždy v témže ustanovení co údržba. Opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Uvedením do provozuschopného stavu se rozumí provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení. 29. Na rozdíl od pojmu údržba se však oprava v zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), nedefinuje. Ačkoliv je pojem oprava užíván v zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v mnoha ustanoveních, oprava zde rovněž není definována. Nezbývá tedy než vyjít z definice účetních vyhlášek. Klíčové je rozlišení, zda se má technickým zásahem řešit nahodile vzniklá bodová závada jinak dobře zachovalé přípojky, nebo zda se má již napravovat celkový zchátralý stav přípojky, byť se zatím projevil jen lokálně. Často lze usuzovat na celkový zchátralý stav podle toho, že na dané přípojce v posledních letech již byly dělány opravy podobného charakteru, nicméně recidiva oprav se nevyžaduje. Dojde-li např. při výměně vodoměru k utržení konce přípojky, protože je trubka shnilá, lze usuzovat, že je nikoliv jen částečně fyzicky opotřebená. Tedy že už situaci není vhodné řešit opravou, nýbrž výměnou celé přípojky. Výměna
63/152
však již přesahuje povinnosti provozovatele, výměna je již plně na bedrech vlastníka přípojky. 30. Podmínkou povinnosti provozovatele k údržbě a opravám je, že je přípojka uložena v pozemku tvořícím veřejné prostranství. Zákon nehovoří o tom, že by se tato povinnost vztahovala i na přípojky zde uložené jen z části své délky, nicméně z praxe rozhodující většiny provozovatelů plyne, že tomuto ustanovení takto rozumějí. Koneckonců pro to hovoří i vykládací pravidlo od většího k menšímu (argumentum a maiore ad minus). V takovém případě je však povinnost limitována jen na tu část přípojky, která je skutečně uložena ve veřejném prostranství. 31. Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (§ 34 obecního zřízení). Veřejné prostranství může být ve vlastnictví kterékoliv osoby, nemusí být vlastněno jen osobou veřejného práva, např. obcí. Výčet typů prostorů, čím vším je veřejné prostranství tvořeno, je otevřený, tedy veřejným prostranstvím mohou být i další druhy prostor. 32. Veřejným prostranstvím, které není v definici vyjmenováno, bude také např. veřejná cesta, slovy zákona veřejně přístupná účelová komunikace (§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Veřejná cesta je soukromým vlastníkem věnována užívání veřejností, věnovací akt může být učiněn výslovně (vůči silničnímu úřadu, tj. obecnímu úřadu) nebo konkludentně (připuštěním užívání veřejností). O veřejnou cestu se bude jednat též tehdy, bylo-li její věnování veřejnému užívání omezeno, např. není-li připuštěn vjezd všem vozidlům a současně je připuštěn vstup chodců nebo je-li průchod skrze domy uzavírán na noční dobu apod. 33. Ustanovení odst. 7 je politicky a dost možná i ústavně kontroverzní, neboť přenáší náklad z vlastníka přípojky na provozovatele vodovodu (kanalizace), tedy na provozovatele sousedního technického zařízení. Ten jej má hradit z provozních prostředků. To znamená, že náklad na údržbu a opravy přípojek se plánuje ve výpočtu ceny vodného (stočného), jinými slovy náklad na tyto činnosti platí všichni odběratelé ve vodném a stočném. 34. Aby bylo možné toto ustanovení obhájit z ústavního hlediska – jedná se o nucenou práci provozovatele, hledejme tedy ústavně legitimní důvod, proč by měla být tato odpovědnost přenášena na provozovatele vodovodu (kanalizace), a to i včetně nákladu. Slovy čl. 9 odst. 2 Listiny se musí jednat o jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých. 35. Je skutečně takový rozdíl mezi přípojkou uloženou na pozemku tvořícím veřejné prostranství a přípojkou uloženou jinde, že o tu první má mít povinnost starat se někdo jiný než její vlastník? Ukládání této povinnosti provozovateli
64/152
vodovodu (kanalizace) zákonem může být shledáno jako protiústavní, neboť je v rozporu se zásadou proporcionality. Z hlediska ochrany veřejného zájmu na plynulém a bezpečném provozování vodovodu a kanalizace by bylo lepší, bylo-li by provozovateli dáno právo tak činit. A z hlediska zájmu všech odběratelů by bylo ústavně správné, aby náklad na údržbu a opravy, o které se provozovatel postaral, požadoval po vlastníkovi, o jehož přípojku jde. 36. K jednotlivým variantám, které přináší umístění přípojek ve vztahu k veřejnému prostranství, k plotům apod., blíže viz schémata ve výkladu Ministerstva zemědělství č. 25 ze dne 29. února 2012.
K odst. 8 37. Rozhodnutí o povinnosti připojit nemovitost je individuální správní akt, tj. akt, který konkrétnímu adresátu ukládá povinnost připojit jeho konkrétní nemovitost na konkrétní kanalizaci. Státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy), proto o povinnosti připojit se na kanalizaci obecní úřad nemůže rozhodnout ani opatřením obecné povahy (obecně konkrétním aktem), ani nařízením obce (právním předpisem v přenesené působnosti obce). 38. Rozhodovací pravomoc je svěřena obecnímu úřadu obce, v níž je nemovitost, o jejíž připojení na kanalizaci se jedná. Účastníkem řízení by měl být nejen vlastník nemovitosti, o jejíž připojení jde, ale dále též vlastník a provozovatel předmětné kanalizace, neboť i jejich práva, resp. povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny. 39. Kladné rozhodnutí nemůže být vydáno, pokud v nemovitosti žádné odpadní vody nevznikají a vznikat ani nemohou. Nestačí možnost „vzniku“, nýbrž možnost „vznikání“, nestačí tedy možnost jednorázového, nahodilého vzniku odpadních vod. Typicky tak půjde o zahrady, louky, pole apod. Na druhou stranu není překážkou kladného rozhodnutí, že odpadní vody jsou v dané nemovitosti dosud řešeny v souladu s § 5 odst. 3 vodního zákona, tj. čištěny a následně vypouštěny, nebo jímány a odváženy k likvidaci jinam, typicky na čistírnu odpadních vod. Připojení na srážkovou kanalizaci nelze nařídit. K pojmu odpadních a srážkových vod viz komentář k § 2 odst. 2. 40. Problematický je pojem stavební pozemek. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jej užívá v souvislosti s právem stavby, a to ve smyslu zastavěného pozemku (§ 1255 obč. zák.). Řada zákonů stavebním pozemkem (vždy „pro účely tohoto zákona“) chápe pozemek určený k zastavění. Například v § 56 odst. 2 zák. o DPH jde o nezastavěný pozemek, k němuž je vydáno stavební povolení nebo souhlas s ohlášením stavby. V § 2 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je tento pojem definován jako pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený
65/152
a určený k umístění stavby územním rozhodnutím anebo regulačním plánem. Stavební pozemek podle § 6 odst. 3 zák. o dani z nemovitých věcí je nezastavěný pozemek určený k zastavění stavbou, která byla ohlášena nebo na kterou bylo vydáno stavební povolení nebo bude prováděna na základě certifikátu autorizovaného inspektora anebo na základě veřejnoprávní smlouvy. 41. Velmi širokou definici tohoto pojmu obsahuje § 9 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, který („pro účely ocenění“) za stavební pozemky prohlašuje: 1. nezastavěné pozemky územním rozhodnutím určené k zastavění, 2. pozemky evidované v katastru nemovitostí jako zastavěné, 3. zahrady a ostatní plochy, které tvoří jednotný funkční celek se stavbou a zastavěnou plocha a nádvořím za účelem jejich společného využití týmž vlastníkem, a konečně 4. i plochy stavbami skutečně zastavěné bez ohledu na evidenci katastru nemovitostí. Pro úplnost lze dodat, že v § 2 písm. c) katastrálního zákona je uvedeno, že stavební parcelou („pro účely tohoto zákona“) je pozemek evidovaný v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří. 42. Pojem stavební pozemek nemá zákonem vymezenou obecně platnou definici. V tom případě platí obsah pojmu, jak jej užívá český jazyk, tedy že stavební pozemek je pozemek užitelný k výstavbě a též i pozemek již stavbou užívaný. 43. Kladné rozhodnutí nemůže být vydáno ani tehdy, když je připojení na kanalizaci technicky nemožné, zejména je-li vyčerpána kapacita kanalizace. Obecní úřad by měl přitom primárně vycházet z vyjádření vlastníka, resp. provozovatele kanalizace, neboť v jejich obchodním zájmu je získat nového zákazníka, a pokud prohlásí, že z technického hlediska připojení není možné, je vysoce pravděpodobné, že tomu tak opravdu bude. V takové situaci nelze postupovat tak, že by správní úřad vlastníkovi nemovitosti uložit tuto povinnost spolu s povinností uskutečnit potřebné úpravy vodovodu či kanalizace pomocí plánovací smlouvy [§ 86 odst. 2 písm. d) stavebního zákona], neboť tyto úpravy nelze nařizovat. 44. Zákon to sice výslovně nezakazuje, nicméně nelze doporučit vydání kladného rozhodnutí, které by bylo nepřiměřené okolnostem případu (zásada proporcionality). Například pokud by vybudování přípojky mělo být extrémně nákladné (např. že kanalizace je značně vzdálena nebo že by vybudování přípojky znamenalo realizovat přeložky již vybudované technické infrastruktury apod.) nebo pokud by měl být provoz přípojky drahý, zejména při nutnosti odpadní vody do kanalizace čerpat do značné výšky či na značnou vzdálenost apod. Obecní úřad tedy musí zvažovat, nakolik veřejný zájem na vydání kladného rozhodnutí v takové situaci skutečně převažuje nad soukromým zájmem dotčeného účastníka řízení na opaku. 45. Velmi důležité je, aby rozhodnutí bylo materiálně vykonatelné, tj. schopné nedobrovolného vynucení v rámci řízení o výkonu rozhodnutí (exekuce). Ve výroku rozhodnutí by proto mělo být určeno, kdo a v kterém místě má
66/152
povinnost na kanalizaci napojit kterou konkrétní nemovitost, čili odkud kam má přípojka vést (ideálně vyznačit v katastrální mapě, na kterou by se výrok odkazoval). Při stanovení lhůty k dobrovolnému splnění, tj. dokdy má dotyčný povinnost uskutečnit napojení své nemovitosti, by měl obecní úřad přihlédnout k ročnímu období, kdy by se mělo rozhodnutí plnit (v zimě se nedá dobře stavět), a dále k tomu, že ani ve vhodném ročním období stavbu nelze uskutečnit ze dne na den. 46. Rozhodnutí o povinnosti připojit nemovitost na kanalizaci nenahrazuje občanskoprávní důvod k uložení přípojky do pozemku ani stavebněprávní důvod k umístění či uskutečnění stavby. Proto musí být dán vlastníkovi připojované nemovitosti dostatečný časový prostor, aby mohl sjednat smlouvu s vlastníkem pozemku o uložení přípojky, aby si obstaral vyjádření vlastníků technických infrastruktur (inženýrských sítí) uložených v místě plánovaného uložení přípojky (§ 161 odst. 1 stavebního zákona) a aby si obstaral vydání územního rozhodnutí o umístění stavby přípojky (resp. územního souhlasu). Má-li dojít k výkopu v silnici, je třeba též získat rozhodnutí silničního správního úřadu atd. 47. Vzhledem k výše uvedenému lze považovat za přiměřené, aby lhůta byla stanovena v řádu jednotek měsíců. Musí se však vždy zvažovat konkrétní okolnosti případu. Pokud ten, komu byla uložena povinnost se připojit na kanalizaci, prokáže, že přes svou poctivou snahu nezískal územní souhlas s umístěním stavby přípojky nebo oprávnění k pozemku, kterým má přípojka vést, jednalo by se o nesplnitelnou právní povinnost, čili by dotyčného nemohla zavazovat (ultra posse nemo tenetur). 48. Obecní úřad má povinnost vzájemné součinnosti s úřadem územního plánování a stavebním úřadem (§ 4 odst. 2 stavebního zákona). Proto by měl tyto úřady během řízení konzultovat a následně i vyrozumět o tom, že rozhodnutí je v právní moci. 49. Náklady na vybudování přípojky nese ten, komu je povinnost připojení uložena. Výklad Ministerstva zemědělství č. 19 ze dne 21. dubna 2008 zastává názor, že tyto náklady by měl stavebníkovi nahradit ten, kdo k rozhodnutí dal podnět. Toto stanovisko je mylné. Náklad na splnění povinnosti nese vždy ten, komu povinnost vznikla. Zákon neumožňuje, aby správní úřad uložil jiné osobě povinnost tyto náklady nahradit. Opačný postup by byl v rozporu s Ústavou i Listinou základních práv a svobod. Nadto kdo nese náklad na realizaci přípojky, stává se jejím vlastníkem (viz odst. 6). Bylo by absurdní, aby ten, kdo podá podnět k rozhodnutí o napojení, nahrazoval všechny náklady na realizaci přípojky a aby se tím stal jejím vlastníkem. Ostatně pokud by výrok rozhodnutí neobsahoval výši náhradové povinnosti, byl by nevykonatelný. 50. Výklad argumentuje tím, že náklad by měl nahradit ten, kdo dal k napojení podnět, protože se napojení realizovalo v jeho zájmu. Přehlíží přitom, že napojení
67/152
na kanalizaci se nařizuje ve veřejném zájmu na účinné likvidaci odpadních vod jak jednotlivců, tak i celého sídelního celku, tedy z napojení nebude těžit výhody jen ten, kdo připojení navrhl (provozovatel či vlastník kanalizace apod.), ale i napojovaný vlastník, kterému se v drtivé většině případů významně zlevní likvidace odpadních vod, a zejména obec jako celek, neboť se zlepší její životní prostředí. Motiv navrhovatele není rozhodující, může jím být získání nového zákazníka, splnění dotačních podmínek (počet nově připojených obyvatel či nově připojených ekvivalentních obyvatel) nebo i řešení individuálních problémů s likvidací odpadních vod. 51. V případech, kde je s nepřipojenou nemovitostí spojen problém v oblasti likvidace odpadních vod (či jeho hrozba), lze upřednostnit úřední řešení zejména podle stavebního zákona (stav dosavadních staveb k likvidaci odpadních vod), vodního zákona (vypouštění odpadních vod do povrchových či podzemních vod) či zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (zápach z odpadních vod). Touto cestou lze vlastníka problematického stavebního pozemku či stavby donutit k připojení na kanalizaci efektivněji. Například podle § 38 odst. 6 vodního zákona je vlastník nemovitosti povinen prokázat doklady o zákonné likvidaci odpadních vod, a to pod pokutou až 50 000 Kč. Pokud ani sankce nepomohou, napojení na kanalizaci lze nařídit rozhodnutím o uložení nezbytných úprav podle § 137 odst. 1 písm. e) nebo f) stavebního zákona. Jsou-li stavba nebo zařízení postaveny a užívány v souladu s podmínkami danými povolením stavebního úřadu, může stavební úřad nařídit nezbytné úpravy podle § 137 odstavce 1 stavebního zákona jen v případě prokazatelně významného ohrožení a za náhradu újmy, kterou by nařízené úpravy vyvolaly.
Související ustanovení § 1 odst. 4 písm. b) – předmět úpravy, § 2 odst. 7, odst. 8 – vymezení základních pojmů, § 8 odst. 5 – práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace, § 11 odst. 2, § 18 odst. 2 – odvádění odpadních vod
Související předpisy čl. 9 odst. 2 Listiny, – čl. 2 odst. 3 Ústavy § 2 písm. c) katastrálního zákona, – § 510 odst. 2, § 1074 a násl., § 1089 odst. 1, § 1255, § 2915 odst. 1 obč. zák., – § 34 obecního zřízení, – § 2 odst. 1 písm. b), § 3 odst. 4, § 4 odst. 2, 137 odst. 1 písm. e) a f), § 154 odst. 1 písm. a), § 161 odst. 1 stavebního zákona, – § 177 tr. zákoníku, – § 5 odst. 1, § 8 odst. 1 písm. c), § 38 odst. 1, odst. 2, odst. 6 vodního zákona, – § 6 odst. 3 zák. o dani z nemovitých věcí, – § 56 odst. 2 zák. o DPH, – § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, – § 9 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku vyhl. č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, – § 1 písm. e) vyhl. č. 428/2001 Sb., – § 47 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 500/2002 Sb., – § 32 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve
68/152 znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, – § 55 odst. 2 písm. a) vyhl. č. 410/ 2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky
Z judikatury 1. … zda je rodinný dům připojen k vodovodu pro veřejnou potřebu, je okolností, kterou lze zjistit při obvyklé pozornosti při prohlídce domu. V případě, že dům takovou vodovodní přípojkou nedisponuje, je výrazem běžné opatrnosti kupujícího, že si – za předpokladu, že se z jeho strany jedná o požadovanou vlastnost nemovitosti, o jejíž existenci (a to je podstatné v souzené věci) nebyl ze strany prodávajícího ujištěn – jakost vody ověří, případně, že si napojení domu na zdroj pitné vody vymíní. Neučiní-li tak, nelze takový nedostatek považovat za vadu ve smyslu ustanovení § 597 zák. č. 40/1964 Sb. a kupující je povinen sám nést riziko nedostatku takové vlastnosti spojené i s případnými vyššími náklady vynaloženými na užívání domu, například s výdaji na zásobení balenou pitnou vodou. (NS 33 Cdo 670/ 2012) 2. Vzniká výstavbou nových přípojek vody, plynu, elektřiny a kanalizace bezdůvodné obohacení vlastníku nemovitosti, ke které jsou tyto přípojky vedeny? Podle ustanovení § 3 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích „vodovodní přípojku a kanalizační přípojku pořizuje na své náklady odběratel, není-li dohodnuto jinak; vlastníkem přípojky je osoba, která na své náklady přípojku pořídila.“ Podle ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon „vlastníkem elektrické přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení.“ Podle ustanovení § 66 odst. 2 téhož zákona „Náklady na zřízení plynovodní přípojky hradí ten, v jehož prospěch byla zřízena. Vlastníkem přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení.“ Jelikož výše citovaná ustanovení zákona považují vodovodní, kanalizační, plynovodní a elektrickou přípojku za samostatnou věc v právním smyslu a jednoznačně určují, kdo je jejich vlastníkem, nemůže jejich výstavbou vzniknout bezdůvodné obohacení vlastníku nemovitosti, ke které jsou tyto přípojky vedeny, neboť se přípojky nestávají součástí nemovitosti (§ 120 zák. č. 40/1964 Sb.), ale zůstávají samostatnou věcí v právním smyslu. Z uvedeného důvodu proto vybudování energetických přípojek nelze podřadit pod rozsah bezdůvodného obohacení, jež by vznikla vlastníku nemovitosti (v daném případě žalované 2/ jako vlastnici předmětného domu) v důsledku jejího zhodnocení. Aniž by dovolací soud mohl předjímat případné další vztahy mezi žalobcem a žalovanou 2) mimo předmět tohoto řízení, o bezdůvodném obohacení by bylo možno uvažovat až v souvislosti s následným užíváním přípojek vlastníkem nemovitosti nebo třetí osobou bez právního důvodu. (Pozn. autora: Ústavní stížnost proti rozsudku byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, viz I. ÚS 4551/2012). (NS 28 Cdo 223/2012) 3. … kanalizační a vodovodní přípojky nejsou nadále součástí pozemku, ve kterém jsou umístěny. Proto i kanalizační přípojku zřízenou na cizím pozemku lze za podmínek uvedených v § 135c zák. č. 40/1964 Sb. projednat jako neoprávněnou stavbu. (Pozn. autora: shodně NS 22 Cdo 4420/2009, ve vztahu k elektrickým přípojkám) (NS 22 Cdo 1308/ 2003) 4. Tvoří-li příslušenství věci hlavní nemovitost, může dojít k jeho převodu na jiného smlouvou, jen jestliže byla v této smlouvě vyjádřena vůle převést rovněž příslušenství. Pouze písemné vyjádření vůle převést příslušenství věci vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle
69/152 byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky. (NS 31 Cdo 2772/2000) 5. Příslušenství věci (§ 121 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.) může být převedeno na nového nabyvatele, a to buď zároveň s věcí hlavní, nebo nezávisle na tomto převodu; nepřechází však vždy bez dalšího na nabyvatele věci hlavní. Ve smlouvě o převodu nemovitosti musí být proto vedle věci hlavní uvedeny a řádně identifikovány také věci, jež jsou jejím příslušenstvím. … K tomu, aby mohl být učiněn závěr, že předmět kupní smlouvy není určitě a srozumitelně identifikován a v důsledku toho je kupní smlouva neplatná (§ 37 zák. č. 40/1964 Sb.) však sama o sobě nepostačí skutečnost, že účastníci ve smlouvě ujednali, že označené nemovitosti se převádějí spolu s „veškerým zákonným příslušenstvím“. Postačujícím předpokladem takového závěru není ani samotné zjištění, že všeobecným pojmem „zákonného příslušenství“ mají být postihnuty jakékoliv blíže neurčené věci, ale až zjištění, že jde o věci nemovité, které vskutku splňují podmínky příslušenství podle § 121 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (NS 3 Cdon 1053/96)
Z literatury Kniha: VARVAŘOVSKÝ, P. a kol. Veřejné cesty – místní a účelové komunikace. 2., rozšířené vydání. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, 2011, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. Dostupné též z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/Publikace/sborniky_stanoviska/Sbornik_Verejne_cesty-II.pdf [cit. 2014-04-09]. Článek: NEUBAUEROVÁ, S. Oprava a údržba vodovodních a kanalizačních přípojek. Právní rádce. 2009, č. 5. výklad Ministerstva zemědělství č. 19 ze dne 21. dubna 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 25 ze dne 29. února 2012 výklad Ministerstva zemědělství č. 31 ze dne 7. února 2005 výklad Ministerstva zemědělství č. 43 ze dne 7. srpna 2006 výklad Ministerstva zemědělství č. 44 ze dne 21. března 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 60 ze dne 30. listopadu 2009 ČSN 75 5411 Vodovodní přípojky ČSN 75 6101 Stokové sítě a kanalizační přípojky ČSN EN 1610 Provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení ČSN EN 12889 Bezvýkopové provádění stok a kanalizačních přípojek a jejich zkoušení ČSN 75 6230 Podchody stok a kanalizačních přípojek pod dráhou a pozemní komunikací ČSN 75 6909 Zkoušky vodotěsnosti stok a kanalizačních přípojek
§ 3a
(Společné přípojky)
(1) V případě, jsou-li pozemky nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci rozděleny na 2 nebo více pozemků evidovaných v katastru nemovitostí s různými vlastníky, mohou zřídit tito vlastníci nové přípojky.
70/152
(2) Pokud přípojky a vnitřní vodovod nebo vnitřní kanalizace rozdělených pozemků nebo staveb mají z hlediska svého členění charakter provozně souvisejícího vodovodu nebo kanalizace, vodoprávní úřad rozhodne o změně v užívání stavby vodovodní nebo kanalizační přípojky a části vnitřního vodovodu nebo vnitřní kanalizace podle tohoto zákona. Vodoprávní úřad si za účelem vydání rozhodnutí podle tohoto odstavce vyžádá stanovisko příslušného stavebního úřadu. (3) Pokud část vnitřního vodovodu nebo vnitřní kanalizace rozdělených pozemků nebo staveb má z hlediska svého členění charakter vodovodní nebo kanalizační přípojky, stavební úřad rozhodne o změně užívání stavby části vnitřního vodovodu nebo vnitřní kanalizace na vodovodní nebo kanalizační přípojku. (4) Žádost o změnu užívání stavby podle odstavce 2 podává její vlastník vodoprávnímu úřadu. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí i odůvodnění požadované změny. K žádosti se připojí doklady o vlastnictví staveb a pozemků, v nichž jsou uvedené stavby uloženy, dokumentace stávajícího stavu a případných úprav, a to ve dvojím vyhotovení. (5) Žádost o změnu užívání stavby podle odstavce 3 podává její vlastník stavebnímu úřadu. Žádost obsahuje kromě obecných náležitostí i odůvodnění požadovaného záměru. K žádosti se připojí doklady o vlastnictví staveb a pozemků, v nichž jsou uvedené stavby uloženy, a dokumentace stávajícího stavu a případných úprav, a to ve dvojím vyhotovení.
K § 3a 1. Ustanovení § 3a bylo doplněno zákonem č. 76/2006 Sb. a pojednává o tzv. společných přípojkách, tj. o těch, které slouží více různým vlastníkům připojených nemovitostí, zejm. v bývalých průmyslových areálech, které byly rozprodány po částech. Při těchto rozprodejích se obvykle řešily majetkové otázky týkající se přístupu a příjezdu do částí, které nemají přímý přístup k veřejné cestě. Naproti tomu majetkové otázky technické infrastruktury nebyly řešeny takřka nikde. Provozovatelé vodovodů mnohdy namísto původního jediného vodoměru osadili vodoměry na potrubí vedoucí k jednotlivé části areálu, která patří jednomu vlastníkovi, čímž se z potrubí před těmito vodoměry stala jedna velká, rozvětvená areálová vodovodní přípojka. Pokud na ní nastane havárie nebo je-li na konci své životnosti, mnohdy nastávají obtížně řešitelné spory, komu přípojka patří, a tedy kdo by měl zaplatit náklad na potřebná technická opatření. Ideální by proto bylo,
71/152
aby vlastníci mezi sebou sjednali smlouvu, která by tyto záležitosti řešila preventivně, v reálném světě to je však jen jeden případ z tisíce. 2. Kromě toho samozřejmě také vznikají otázky, kdo z vlastníků jednotlivých částí areálu má postavení odběratele čili s kým se má sjednat odběratelská smlouva. Záleží na stavebnětechnickém uspořádání. Často se uplatňuje zásada, že odběratelem je první zásobený, což platí, pokud je instalován jen jeden vodoměr či jsou-li vodoměry instalovány postupně za sebou, tedy první vodoměr je tzv. fakturačním vodoměrem (§ 16 odst. 1 a 2) a další vodoměry jsou jen podružné (§ 17 odst. 8). Pokud jsou vodoměry instalovány až na jednotlivých větvích areálové přípojky, všechny z nich jsou vodoměry fakturační, a tedy každý vlastník bude sám odběratelem. Na kanalizaci se zpravidla uplatní zásada zrcadlového uspořádání k vodovodu, tj. kde se s každým zvlášť sjednává smlouva na dodávku vody vodovodem, tak se také sjednává smlouva na odvádění odpadních vod, které vznikají na jeho nemovitosti, a kde se sjednává smlouva s prvním zásobeným, tam se sjednává smlouva s posledním odkanalizovaným. V separátních odběratelských smlouvách by bylo vhodné zvláště zdůraznit, že právní a faktické zajištění „cesty“ pro vodu z přípojky k odběrateli a pro odpadní vodu od odběratele do kanalizace je věcí odběratele. 3. Výše popsané pravidlo zrcadla nemá oporu v zákoně, ale ani se s ním neocitá v rozporu. Autor se domnívá, že je mnohem životnější než názor prezentovaný ve výkladu Ministerstva zemědělství č. 15 ze dne 19. března 2007, který prohlašuje, že odběratelem se může stát vlastník připojené nemovitosti, když si vybuduje svou vlastní přípojku nebo bude-li postupovat podle odst. 2.
K odst. 1 4. Vlastníci rozdělených pozemků mohou zřídit nové přípojky. Kdyby toto právo v zákoně nebylo vyjádřeno, nic by se nestalo, neboť každý vlastník nemovitosti si může kdykoliv pořídit novou přípojku. Navrhovaný text tohoto odstavce obsahovalo slovo „musí“, avšak v legislativním procesu bylo změněno na „mohou“. Na znění „musí“ ideově navazuje čl. II bod 1 zákona č. 76/2006 Sb.: „Povinnost vlastníků pozemků nebo staveb připojených na vodovod nebo kanalizaci, která je stanovena v § 3a zákona č. 274/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, musí být splněna do 31. prosince 2015.“ Toto nedopatření bylo napraveno zákonem č. 275/2013 Sb. (viz komentář k přechodným ustanovením, jenž je obsažen v příloze č. 1).
K odst. 2 5. Ke změně statusu přípojky a vnitřního vodovodu či kanalizace na vodovod či kanalizaci je kompetentní vodoprávní úřad. A protože rozhoduje o potrubí, které
72/152
v té chvíli ještě nepatří do jeho kompetence (patří stavebnímu úřadu), musí si vyžádat stanovisko stavebního úřadu, avšak není podmínkou, aby stanovisko bylo kladné. 6. Jaké důsledky tato změna bude mít? Pokud nový vodovod (kanalizace) provozně souvisí s vodovodem (kanalizací) pro veřejnou potřebu [§ 1 odst. 3 písm. b)], bude i tento vodovodem (kanalizací) pro veřejnou potřebu. S tím souvisí všechny administrativní i technické povinnosti vlastníka. Výhodou může být to, že namísto vodného a stočného pro vlastníka nově bude platit cena vody předané a cena odpadní vody převzaté, které mohou (ale nemusejí!) být nižší. 7. Při slovním výkladu bychom mohli usoudit, že vlastník může žádat o přeměnu statusu jen tehdy, je-li současně vlastníkem přípojky a vnitřního vodovodu (kanalizace) a že změna statusu se musí týkat jak přípojky, tak i vnitřního vodovodu (kanalizace). Tedy že není možné žádat o změnu statusu jen co do přípojky, resp. že není možné, aby o změnu statusu požádalo více vlastníků na sebe navazujících úseků přípojky a vnitřního vodovodu apod. Ustanovení je velmi kazuistické a při jeho výkladu je třeba užít též právně-logické argumentace, kterou dospějeme k závěru, že je možné změnit status jakékoliv jednotlivé věci; jediné podstatné přitom je to, že lze žádat o změnu statusu jen takové věci, která je sama nebo spolu s dalšími věcmi zahrnutými do návrhu bezprostředně připojena na vodovod (kanalizaci).
K odst. 3 8. Změna statusu vnitřního vodovodu (kanalizace) na přípojku je v kompetenci stavebního úřadu. Rozhodnutím o změně statusu se nově vzniklá přípojka právně osamostatní, neboť vnitřní vodovod (kanalizace) je právní součást pozemku či stavby, zatímco přípojka je právně samostatnou věcí (viz § 3 odst. 1). Je-li potrubí uloženo v pozemku tvořícím veřejné prostranství, provozovateli vzniká povinnost údržby a oprav (viz § 3 odst. 7).
K odst. 4 a 5 9. Řízení o změně statusu je návrhovým řízením. Příslušný úřad nemůže řízení zahájit z úřední povinnosti. Úřad musí zkoumat aktivní legitimaci žadatele, tj. zda je skutečně vlastníkem uvedeného potrubí. V případě vnitřního vodovodu (kanalizace) je úsudek velmi snadný, neboť toto zařízení je právní součástí připojeného pozemku (stavby), tedy patří tomuto vlastníkovi. U přípojek je situace složitější, otázka je řešena v komentáři k § 3 odst. 3 a 6. 10. Obecné náležitosti žádosti jsou uvedeny v § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 spr. řádu. Pokud žádost některou z náležitostí neobsahuje, správní úřad je povinen žadateli pomoct nedostatky odstranit (§ 37 odst. 3 spr. řádu). Požadavek na
73/152
doklady o vlastnictví pozemků a staveb (kromě staveb neevidovaných v katastru nemovitostí), v nichž jsou předmětná zařízení uložena, je zastaralý, neboť dnes mají úřady bezproblémový on-line přístup do katastru a tyto údaje si tam mohou snadno zjistit samy. 11. Dalšími účastníky řízení by měli být též vlastníci pozemků a staveb, v nichž jsou předmětná zařízení uložena. Zejména u žádosti o změnu statusu na vodovod (kanalizaci) je tento požadavek namístě, neboť vlastník pozemku může být rozhodnutím významně dotčen, vznikne mu povinnost strpět vstup a vjezd vlastníka a provozovatele (§ 7 odst. 1) a dále na pozemku ze zákona vznikne ochranné pásmo vodovodu (kanalizace), v němž je řada činností zakázána (§ 23 odst. 5). 12. Možnost podat žádost o tuto přeměnu je limitována lhůtou 2. ledna 2018, stanovenou v přechodném ustanovení zákona č. 275/2013 Sb. (viz komentář k přechodným ustanovením, jenž je obsažen v příloze č. 1).
Související ustanovení § 1 odst. 3 písm. b) – předmět úpravy, § 3 odst. 3, odst. 6, odst. 7 – přípojky, § 7 odst. 1 – oprávnění k provozování, § 23 odst. 5 – ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok Související předpisy § 37 odst. 2, odst. 3, § 45 odst. 1 spr. řádu, – čl. II. bod 1. zák. č. 76/2006 Sb. Z literatury výklad Ministerstva zemědělství č. 15 ze dne 19. března 2007
§4
Plán rozvoje vodovodů a kanalizací kraje a území státu
(1) Kraj v samostatné působnosti zajišťuje zpracování a schvaluje plán rozvoje vodovodů a kanalizací (dále jen „plán rozvoje“) pro své území. Plán rozvoje obsahuje koncepci řešení zásobování pitnou vodou, včetně vymezení zdrojů povrchových a podzemních vod, uvažovaných pro účely úpravy na pitnou vodu, a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod na území daného kraje. Plán rozvoje musí být hospodárný a musí obsahovat technicky nejvhodnější řešení a vazby k plánu rozvoje pro území sousedících krajů. (2) Kraj v samostatné působnosti průběžně aktualizuje a schvaluje plán rozvoje pro své území. (3) Při zpracování návrhu plánu rozvoje pro území kraje a při zpracování jeho aktualizací se vychází z politiky územního rozvoje a ze
74/152
zásad územního rozvoje příslušného kraje podle zvláštního právního předpisu7) a z národních plánů povodí zpracovaných podle zákona o vodách8), pokud jsou pro dané území zpracovány a schváleny. (4) Při zpracování aktualizací plánu rozvoje se vychází z návrhů změn plánu rozvoje vodovodů a kanalizací předkládaných krajskému úřadu obcemi ve stanovené elektronické podobě, formátu a obsahu. Aktuální stav zásobování pitnou vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění se zpracuje na základě kolaudačních souhlasů jejich staveb. (5) Návrh plánu rozvoje i jeho aktualizaci před schválením kraj projedná s obcemi, vlastníky a provozovateli vodovodů a kanalizací v území, jehož se plán rozvoje týká, s Ministerstvem zemědělství (dále jen „ministerstvo“), s dotčeným orgánem územního plánování, s příslušným správcem povodí a s příslušným vodoprávním úřadem. V případech, kdy se plán rozvoje dotýká ochranných pásem přírodních léčivých zdrojů, zdrojů přírodních minerálních vod ryzích a přírodních léčebných lázní a lázeňských míst, projedná kraj tento návrh s Ministerstvem zdravotnictví, a dotýká-li se plán rozvoje chráněných území a ochranných pásem v oblasti ochrany životního prostředí9), projedná kraj tento návrh s Ministerstvem životního prostředí. Od projednání se upouští v případech, kdy se jedná o doplnění aktuálního stavu zásobování pitnou vodou, odvádění odpadních vod a jejich čištění. (6) Plán rozvoje je podkladem pro zpracování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace podle zvláštního právního předpisu7) a plánu dílčího povodí podle zákona o vodách8) pro činnost vodoprávního úřadu, stavebního úřadu a pro činnost obce a kraje v samostatné i přenesené působnosti. (7) Ministerstvo zajišťuje zpracování, aktualizaci a schválení plánu rozvoje pro území státu, který před jeho schválením projedná s Ministerstvem pro místní rozvoj. Tento plán obsahuje aktuální plány rozvoje pro území krajů se stanovisky k aktualizacím a souhrnné údaje z krajských plánů včetně vodovodů a kanalizací, které svým rozsahem překračují působnost krajů. Plán rozvoje pro území státu je podkladem pro politiku územního rozvoje. (8) Krajský úřad předá ministerstvu v elektronické podobě a ve stanoveném formátu schválené aktualizace plánu rozvoje za předchozí rok do 31. ledna následujícího roku.
75/152
(9) Rozsah a způsob zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací a stanovenou elektronickou podobu, formát a obsah předávaných aktualizací plánu rozvoje stanoví prováděcí právní předpis. _____________________ 7)
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. § 25 zákona č. 254/2001 Sb., ve znění zákona č. 20/2004 Sb. 8) Zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 9) Například zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. 7a)
K§4 1. Plán rozvoje vodovodů a kanalizací pro území kraje je politickým dokumentem. Nemá právní závaznost podobnou právnímu předpisu, jde o koncepční, podkladový, technický plánovací materiál pro rozhodovací činnost správních úřadů, pro investorské aktivity obcí a krajů a dále pro veřejnou dotační politiku. Plány obsahují hospodárné koncepce zásobování pitnou vodou a koncepci odkanalizování a čištění odpadních vod. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací pro území kraje obsahují identifikační, demografické a bilanční údaje, technická a ekonomická řešení pro 17 166 obcí a místních částí obcí České republiky. 2. O plánu rozhodují kraje v samostatné působnosti. Plán připravuje krajský úřad, schvaluje jej zastupitelstvo kraje. Krajský úřad je povinen koncept plánu projednat s vyjmenovanou řadou institucí a osob, kromě toho může koncept projednat i s dalšími, zde neuvedenými. Připomínky a podněty zainteresovaných krajský úřad může a nemusí zohlednit, neboť projednávání neznamená, že musí dojít ke konsensu. Na druhou stranu snaha o jeho dosažení je samozřejmou povinností dobrého správního úřadu. 3. Schválené plány jsou přístupné na internetových stránkách jednotlivých krajských úřadů, národní plán pak na internetových stránkách Ministerstva zemědělství. Plány jednotlivých krajů jsou podkladem pro zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací České republiky (odst. 7), který je koncepcí podle § 10a a násl. zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů. 4. V souladu se snahou o elektronizaci úřední komunikace (jeden z cílů zákona č. 275/2013 Sb.) je stanoveno, že schválené aktualizace krajské úřady předkládají Ministerstvu zemědělství v elektronické podobě v jednotném formátu stanoveném vyhláškou (viz § 4 a příloha č. 21 vyhl. č. 428/2001 Sb.).
76/152 Související předpisy § 10a a násl. zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky
Z literatury Online: Plán rozvoje vodovodů a kanalizací České republiky (PRVKÚ ČR) [online]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/9162/Oznameni_koncepce_PRVKU_CR_1_.pdf [cit. 2014-06-17] Metodický pokyn Ministerstva zemědělství pro zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje, č. j. 10 534/2002-6000 Metodický pokyn Ministerstva zemědělství pro orientační ukazatele výpočtu pořizovací (aktualizované) ceny objektů do Vybraných údajů majetkové evidence vodovodů a kanalizací, pro Plány rozvoje vodovodů a kanalizací a pro Plány financování obnovy vodovodů a kanalizací ze dne 20. ledna 2010, č. j. 401/2010-15000
§5
Evidence vodovodů a kanalizací
(1) Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen na své náklady zajistit průběžné vedení majetkové evidence svých vodovodů a kanalizací. Vlastnické vztahy k vodovodům a kanalizacím, jakož i k vodovodním přípojkám a kanalizačním přípojkám se nezapisují do katastru nemovitostí. Na majetkovou evidenci vodovodů a kanalizací se nevztahuje zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.10) (2) Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen na své náklady zajistit průběžné vedení provozní evidence, kterou tvoří záznamy o zdrojích povrchových a podzemních vod využívaných na vodu dodávanou vodovody, výkresová dokumentace vodovodu nebo kanalizace, nákladové listy, cenové kalkulace, plán kontrol jakosti vod v průběhu výroby pitné vody, plán kontrol míry znečištění odpadních vod, provozní deník a dále provozní řády vedené podle zvláštních právních předpisů3a). (3) Vybrané údaje z majetkové evidence vodovodů a kanalizací a z jejich provozní evidence, stanovené prováděcím právním předpisem, je vlastník vodovodu nebo kanalizace povinen bezplatně předávat v elektronické podobě a ve stanoveném formátu územně
77/152
příslušnému vodoprávnímu úřadu, a to každoročně vždy do 28. února za předcházející kalendářní rok. (4) Vodoprávní úřad zpracuje údaje, které mu byly předány podle odstavce 3, za celý svůj územní obvod a předá je vždy do 31. března v elektronické podobě a ve stanoveném formátu příslušnému ministerstvu k vedení ústřední evidence vybraných údajů o vodovodech a kanalizacích podle odstavce 5. (5) Ústřední evidenci vybraných údajů o vodovodech a kanalizacích uvedených v odstavci 3 vede ministerstvo. (6) Obsah a způsob vedení majetkové evidence vodovodů a kanalizací, jejich provozní evidence a evidence vybraných údajů o vodovodech a kanalizacích, včetně způsobu předávání vybraných údajů z majetkové a provozní evidence vodovodů a kanalizací, a formát předání těchto údajů stanoví prováděcí právní předpis. _____________________ 3a)
10)
§ 59 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb. § 4 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 274/2003 Sb. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
věcných
práv
K odst. 1 1. Vlastník vodovodu či kanalizace pro veřejnou potřebu je povinen vést majetkovou evidenci svých vodovodů a kanalizací. Nic na tom nemění, že vlastník tuto povinnost často smluvně zajišťuje u jiné osoby, popř. jí zavazuje svého provozovatele. Pokud tyto osoby vstupují do jednání s vodoprávním úřadem, měly by prokázat plnou moc. 2. Podrobnosti vedení majetkové evidence jsou uvedeny ve vyhl. č. 428/2001 Sb. (viz její § 5 a přílohy č. 1 až 4). Vedení majetkové evidence není provozováním majetku (srov. pojem provozování v § 2 odst. 3), nýbrž jeho správou. 3. Majetková evidence není veřejným seznamem ve smyslu § 980 a násl. obč. zák., neboť zákon s jejím vedením nespojuje princip formální či materiální publicity. Důsledkem toho je, že zápisem nově získaného vodovodu či kanalizace do majetkové evidence není dovršen proces nabývání vlastnictví, ani s ním není spojen žádný jiný soukromoprávní následek. 4. Vlastnické vztahy k vodovodům a kanalizacím se do katastru nemovitostí obecně nezapisují (srov. též § 20 vodního zákona). Některé části vodovodů a kanalizací se do katastru nemovitostí zapisují jako stavba technického vybavení [blíže viz přílohu č. 4 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)], pokud budou naplňovat definici budovy ve smyslu § 2 katastrálního zákona (tj. půjde-li o nadzemní stavby spojené se zemí pevným základem, které
78/152
jsou prostorově soustředěny a navenek převážně uzavřeny obvodovými stěnami a střešní konstrukcí). 5. Samotná skutečnost, že na konkrétním pozemku je stavba občanské vybavenosti, v případě budov, které jsou částí vodovodu či kanalizace, znamená jen konstatování faktu, že tam ta stavba stojí. Z takové informace nelze odvozovat, že by budova tohoto typu byla součástí pozemku (viz komentář k § 2 odst. 1).
K odst. 2 6. Některé prvky definice provozování (§ 2 odst. 3) a výčet položek provozní evidence se sobě limitně blíží, pokud se dokonce nekryjí (např. vedení provozní dokumentace vs. provozní deník apod.). Přesto však povinnost vést provozní evidenci je uložena vlastníkovi, a to i v situaci, že provozování zajišťuje provozovatelem. Tehdy přirozeně dochází k tomu, že tuto evidenci pro vlastníka vede provozovatel. Je-li vedení provozní evidence místy nerozlišitelné od vedení provozní dokumentace, potom i náklad na vedení provozní evidence je spíše nákladem provozování, nikoliv nákladem správy majetku. 7. Podrobnosti vedení provozní evidence jsou uvedeny v § 7 až 11 a v přílohách č. 5 až 8 vyhl. č. 428/2001 Sb.
K odst. 3 až 6 8. Co jsou vybrané údaje majetkové a provozní evidence, stanovují § 2 odst. 11 a 12, podrobnosti jsou stanoveny v přílohách č. 1 až 8 vyhl. č. 428/2001 Sb., jejich datový formát pak v příloze č. 22 uvedené vyhlášky. Jednotný elektronický formát pro předávání údajů z obou evidencí byl zaveden v reakci na to, že někteří vlastníci údaje předávali v listinné podobě, ačkoliv elektronickou podobou údajů zjevně disponovali. Související ustanovení § 2 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 11, odst. 12 – vymezení základních pojmů
Související předpisy § 2 katastrálního zákona, – § 506, § 980 a násl. obč. zák., – § 20 vodního zákona příloha č. 4 vyhl. č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), – § 5, § 7–11, přílohy č. 1–8, příloha č. 22 vyhl. č. 428/2001 Sb. směrnice Rady č. 91/692/EHS ze dne 23. prosince 1991, kterou se normalizují a racionalizují zprávy o provádění některých směrnic týkajících se životního prostředí, – směrnice Rady č. 98/ 83/ES ze dne 3. listopadu 1998 o jakosti vody určené k lidské spotřebě
79/152 Z judikatury Vlastník vodovodu nebo kanalizace je sice povinen na své náklady zajistit průběžné vedení provozní evidence, kterou tvoří mimo jiné i výkresová dokumentace vodovodu nebo kanalizace, a tu pak předává vodoprávnímu úřadu, jenž zpracuje údaje, které mu byly předány za celý svůj územní obvod a předá je ministerstvu k vedení ústřední evidence vybraných údajů o vodovodech a kanalizacích, nicméně vlastnické vztahy k vodovodům a kanalizacím, jakož i k vodovodním a kanalizačním přípojkám se do katastru nemovitostí nezapisují a na majetkovou evidenci vodovodů a kanalizací se zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem nevztahuje (§ 5 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb.); z katastru nemovitostí tudíž není existence stavby kanalizace pod pozemkem jiného vlastníka seznatelná. (NS 33 Odo 897/2006)
Z literatury Metodický pokyn Ministerstva zemědělství pro zpracování vybraných údajů z majetkové evidence vodovodů a kanalizací, č. j. 29 192/2002-6000 Metodický pokyn Ministerstva zemědělství pro zpracování vybraných údajů z provozní evidence vodovodů a kanalizací, č. j. 29 193/2002-6000 Metodický pokyn Ministerstva zemědělství pro orientační ukazatele výpočtu pořizovací (aktualizované) ceny objektů do Vybraných údajů majetkové evidence vodovodů a kanalizací, pro Plány rozvoje vodovodů a kanalizací a pro Plány financování obnovy vodovodů a kanalizací ze dne 20. ledna 2010, č. j. 401/2010-15000
Hlava II Provozování vodovodů a kanalizací §6
Oprávnění k provozování
(1) Osoba, která hodlá provozovat vodovod nebo kanalizaci, požádá krajský úřad o vydání povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace. (2) Krajský úřad vydá povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace jen osobě, která a) je oprávněna provozovat živnost podle zvláštního zákona, 12) b) je vlastníkem vodovodu nebo kanalizace nebo s vlastníkem vodovodu nebo kanalizace uzavřela smlouvu, která ji opravňuje vodovod nebo kanalizaci provozovat; v případě, že vodovod nebo kanalizace provozně souvisí s vodovody nebo kanalizacemi jiných vlastníků, musí být doloženo, že s nimi má vlastník uzavřenou písemnou dohodu podle § 8 odst. 3, c) sama nebo její odborný zástupce splňuje kvalifikaci odpovídající požadavkům na provozování, správu a rozvoj vodovodů nebo kanalizací, pro které se povolení k provozování vydává, a to v souladu s majetkovou evidencí vedenou podle § 5 odst. 1 v závislosti na počtu fyzických osob trvale využívajících tyto vodovody nebo kanalizace, a to: 1. střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělávání obsahově zaměřeném na vodovody a kanalizace nebo v příbuzném oboru a má nejméně 4 roky praxe v oboru vodovody a kanalizace, jedná-li se o nejvýše 5 000 fyzických osob trvale využívajících tyto vodovody nebo kanalizace; 2. vysokoškolské vzdělání absolvováním studia v akreditovaném studijním programu v oblasti vodovody a kanalizace a má nejméně 2 roky praxe v oboru vodovody a kanalizace, jedná-li se o více než 5 000 fyzických osob trvale využívajících tyto vodovody nebo kanalizace. (3) Krajský úřad nevydá povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, nestanoví-li tento zákon jinak, pokud: a) povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, které jsou předmětem žádosti o vydání povolení, bylo vydáno jiné osobě,
81/152
b) o povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace žádá osoba, které bylo zrušeno povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace podle odstavce 9, nebo c) předchozí povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, které jsou předmětem žádosti o vydání povolení, bylo zrušeno podle odstavce 9 písm. b) a nebyl odstraněn důvod vedoucí ke zrušení předchozího povolení. (4) V případech uvedených v odstavci 3 písm. b) nebo c) může krajský úřad vydat povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace pouze s předchozím souhlasem ministerstva. (5) V povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, popřípadě jeho změně, krajský úřad uvede údaje provozovatele, údaje o odborném zástupci provozovatele, provozovaný majetek uvedený identifikačními čísly majetkové evidence vodovodů nebo kanalizací, pro které se povolení k provozování vydává, a to v souladu s majetkovou evidencí vedenou podle § 5 odst. 1 v rozsahu uvedeném v žádosti o povolení k provozování. (6) Bez splnění podmínky uvedené v odstavci 2 písm. a) krajský úřad vydá povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace těm obcím, organizačním složkám státu nebo sdružením vlastníků vodovodů a kanalizací, která jsou právnickými osobami, pokud neprovozují vodovod nebo kanalizaci za účelem dosažení zisku. (7) Krajský úřad rozhodnutím zruší povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace v případě, že provozovatel již nesplňuje podmínky pro vydání povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace uvedené v odstavci 2 písm. a), b) nebo c). O zrušení povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace krajský úřad neprodleně informuje ministerstvo. (8) Krajský úřad rozhodnutím změní, popřípadě zruší a vydá nové povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, změní-li se výčet vodovodů nebo kanalizací, pro které bylo povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace vydáno, nebo dojde-li ke změně osoby odborného zástupce provozovatele. (9) Ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace, pokud a) provozovatel přes předchozí upozornění ministerstva opakovaně nedodržuje nebo porušuje ustanovení tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů12a), nebo
82/152
b) technickým auditem (§ 38) byly zjištěny závažné nedostatky; o zrušení povolení informuje neprodleně příslušný krajský úřad. (10) Krajský úřad informuje v elektronické podobě a ve stanoveném formátu o vydání povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace i o jejich změně nebo zrušení neprodleně ministerstvo. (11) Odborným zástupcem provozovatele je fyzická osoba, která odpovídá za provozování vodovodů nebo kanalizací, a která je k provozovateli ve smluvním vztahu. (12) K formuláři žádosti o povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace se přikládá kopie živnostenského oprávnění, kopie smlouvy, kterou uzavřel žadatel s vlastníkem vodovodu nebo kanalizace na jejich provozování, pokud jím žadatel není sám, identifikační čísla vodovodů a kanalizací, uvedená ve vybraných údajích majetkové evidence podle § 4 odst. 3 a 6 tohoto zákona, kterých se povolení k provozování týká, úředně ověřená kopie dokladů o vzdělání a praxi odborného zástupce a jeho písemný souhlas včetně ověřeného podpisu, pokud sám není žadatelem. Formulář žádosti se podává v elektronické podobě a ve stanoveném formátu. (13) Vymezení příbuzného oboru k oboru vodovody a kanalizace a formulář žádosti stanoví prováděcí právní předpis. _____________________ 12)
12a)
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Například zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
K odst. 1 1. Vodovody a kanalizace lze provozovat jen na základě státní autorizace nazývané povolení k provozování. Povolení musí být vydáno a nabýt právní moci a vykonatelnosti předem, ještě před zahájením provozování, předběžná vykonatelnost rozhodnutí je z povahy věci vyloučena. Teprve až tím se žadatel stává provozovatelem (viz § 2 odst. 5). To se týká také provozování v rámci zkušebního provozu (§ 124 stavebního zákona), jak podotýká výklad Ministerstva zemědělství č. 74 ze dne 31. ledna 2007. Provozování bez povolení je přestupkem [§ 32 odst. 1 písm. f)], resp. správním deliktem [§ 33 odst. 1 písm. f)], za obé hrozí pokuta až 100 000 Kč. 2. Z hlediska vzniku práv a povinností provozovatele a z hlediska účinnosti provozovatelské smlouvy a odběratelských smluv sjednaných mezi provozovatelem a odběrateli má rozhodnutí o povolení k provozování zásadní význam, neboť bez povolení k provozování dotyčný není provozovatelem, tedy mu nemohou vznikat
83/152
žádná práva ani povinnosti, která zákon provozovateli přiznává, resp. ukládá. Totéž samozřejmě platí o provozovatelské smlouvě, neboť smlouva nemůže zavazovat k nedovolené činnosti. 3. Splnění podmínek pro vydání povolení je (takřka výhradně) v dispoziční sféře každého žadatele, totéž pak i co se týče podmínek pro odnětí povolení (odst. 7 a 9). Proto nebude-li povolení vydáno, resp. bude-li odňato, na straně neoprávněného provozovatele nenastane objektivní nemožnost plnění jeho smluvních povinností (srov. § 588 a § 2006 odst. 1 obč. zák.). Dotyčný bude právně odpovědný za škody vzniklé tím, že nemá povolení k provozování, a tedy že nesmí vykonávat práva a povinnosti provozovatele. 4. V praxi se často stává, že výběr nového provozovatele je skončen na poslední chvíli před dnem zahájení provozování, tedy se žádost o povolení podá až těsně předem, ba dokonce dodatečně, zejména pokud musí být smlouva předem podrobena rozpočtovému dozoru Ministerstva financí podle § 30 zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), který může trvat až 60 dní, a teprve až poté může zastupitelstvo obce – vlastníka vodovodu či kanalizace – smlouvu schvalovat. Při projednávání osnovy zákona, který byl posléze publikován pod č. 275/2013 Sb., krajské úřady Ministerstvu zemědělství marně navrhovaly, aby se žádosti o povolení provozování nahradily ohlašováním provozování, podobně jako vznikají živnostenská oprávnění nebo právo uskutečnit či užívat stavbu. Ministerstvo zemědělství však tyto hlasy z praxe bohužel oslyšelo. 5. Pokud by vlastník vodovodu nebyl znám, byl neznámo kde nebo by z jakéhokoliv důvodu nebyl schopen zajistit plynulé a bezpečné provozování provozovatelem, lze uložit povinnost veřejné služby (viz výklad Ministerstva zemědělství č. 67 ze dne 13. dubna 2010). Činnost vykonavatele veřejné služby, přestože by zahrnovala všechny činnosti, z nichž se skládá provozování (§ 2 odst. 3), nepodléhá povolení k provozování, neboť není provozováním (viz komentář k § 22). Proto by bylo možné uvažovat i o nařízení povinnosti veřejné služby budoucímu provozovateli do doby, než se vyřídí úřední formality.
K odst. 2 6. Rozhodnutí o povolení k provozování je vydáváno ve správním řízení. Krajský úřad je povinen kladně rozhodnout (povolení vydat), jsou-li splněny předpoklady stanovené v odst. 2 a nejsou-li dány negativní podmínky uvedené v odst. 3. 7. Účastníkem řízení je jen žadatel a při rozhodování o jeho žádosti se zpravidla vychází jen z obsahu podané žádosti a jejích příloh. Z toho důvodu není třeba, aby krajský úřad vůči žadateli plnil celou řadu procesních povinností, např. mu nemusí oznamovat zahájení řízení (neboť je zahájeno doručením žádosti na úřad) ani ho
84/152
nemusí upozorňovat na procesní právo nahlížet do správního spisu či vyjadřovat se k podkladům rozhodnutí (co by na svých vlastních podkladech žadatel viděl nového a co by k nim tak mohl ještě dodat nad rámec textu žádosti?). 8. Povolení nelze vydat společnosti práva občanského (societas, konsorcium, viz § 2716 a násl. obč. zák.), neboť tato společnost nemá právní subjektivitu, nýbrž jen jeho účastníka. Viz též ne zcela přesný výklad Ministerstva zemědělství č. 62 ze dne 5. října 2005.
K písm. a) 9. Žadatel musí mít ohlášenu volnou živnost, v níž je zahrnut i 43. obor „Provozování vodovodů a kanalizací a úprava a rozvod vody“. Oprávnění vykonávat živnost volnou automaticky zahrnuje všech jejích 80 oborů (§ 28 odst. 1 věta druhá živnostenského zákona), není proto nutné, aby provozovatel měl výslovně ohlášen i 43. obor. Pro ohlášení živnosti volné se nevyžadují žádné zvláštní podmínky, např. vzdělání či praxe apod., žadatel musí splňovat jen všeobecné podmínky provozování živnosti (plná svéprávnost a bezúhonnost; § 6 živnostenského zákona) a nesmí být u něj dány překážky provozování živnosti (např. konkurs podle insolvenčního zákona, trest zákazu činnosti apod.; § 8 živnostenského zákona). U některých typů právnických osob se živnostenské oprávnění nevyžaduje, viz komentář odst. 6.
K písm. b) 10. Provozovatelem se může stát pouze vlastník vodovodů či kanalizací nebo někdo, kdo s ním má uzavřenu smlouvu o provozování. 11. K pojmu provozování viz § 2 odst. 6. 12. K problematice provozovatelské smlouvy viz § 8 odst. 2. 13. Kopie provozovatelské smlouvy je povinnou přílohou žádosti o vydání povolení k provozování (odst. 12). Zákonodárce mlčky předpokládá, že provozovatel musí mít vždy přímý smluvní vztah s vlastníkem vodovodu. Někdy to však není právně možné, a tedy žadatele tato povinnost neváže. 14. Jde-li o majetek obcí vložený do hospodaření dobrovolnému svazku obcí, provozovatel bude provozovat pro dobrovolný svazek obcí všechen majetek, s nímž hospodaří, ať jde o obecní majetek vložený k hospodaření (od 1. 1. 2001), o obecní majetek vložený do majetku svazku (před r. 2001; § 20a odst. 3 zákona č. 367/ 1990 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 302/1992 Sb.), o majetek nabytý vlastní činností svazku či nabytý převodem od jiné osoby, dědictvím, odkazem apod. (blíže viz komentář k § 6 odst. 6). Jde-li o majetek obce vložený k hospodaření, provozovatel s danou obcí nemůže vstoupit do žádného přímého smluvního vztahu už proto, že obec k vloženému majetku nemá nic než holé vlastnické právo (§ 38
85/152
odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů). Hospodařit s majetkem totiž smí výhradně dobrovolný svazek obcí. Pokud vložení obecního majetku do hospodaření dobrovolnému svazku obcí není krajskému úřadu známo z jeho dosavadní úřední činnosti, žadatel nese břemeno tvrzení (že bylo vloženo) a břemeno důkazní (např. potvrzení obce o vkladu majetku). 15. Když to zobecníme, žadatel o povolení k provozování musí tvrdit a dokazovat svůj právní důvod k užívání vodovodu a kanalizace k provozování. Takto je nutné postupovat též v případě, že žadatel má provozovat majetek pro jinou osobu než vlastníka, avšak která je podle zákona oprávněna s majetkem hospodařit svým jménem. Například jde o insolvenční správce, nucené správce apod., státní podniky, národní podnik Budvar (kdyby vlastnil nějaké vodovody a kanalizace) a jiné státní organizace (např. Správa železniční dopravní cesty), příspěvkové organizace obcí a krajů apod. Osobou oprávněnou hospodařit svým jménem může být i osoba, která je vůči vlastníkovi ve smluvním či obdobném vztahu. Jím může být např. svěřenský správce, oprávněný ze služebnosti požívacího práva apod., vypůjčitel či pachtýř, je-li mu to ve smlouvě s vlastníkem výslovně dovoleno, atd. Žadatel by měl doložit nejen provozovatelskou smlouvu s touto osobou, ale také právní vztah(y) spojující tuto osobu a vlastníka, např. je nutno předložit rozhodnutí o ustavení do dané funkce, zřizovací listinu, smlouvu mezi vlastníkem a osobou oprávněnou s majetkem hospodařit, vklad do hospodaření svazku obcí apod. 16. Naproti tomu svým jménem nekoná správce, který majetek spravuje ve prospěch vlastníka, např. zákonný zástupce nezletilého, správce dědictví, správce vkladu (čili vodovodu či kanalizace coby nepeněžitého vkladu do majetku zakládané korporace, jíž se vkladatel vkladem účastní), opatrovník nesvéprávné osoby atd. Ten jedná jménem vlastníka; musí tedy prokázat své zástupčí oprávnění. 17. V případě sporného vlastnictví vodovodu či kanalizace nebo sporné platnosti provozovatelské smlouvy musí krajský úřad zvážit, zda o tom učinit vlastní prejudiciální úsudek a rozhodnout, či zda řízení přerušit a odkázat účastníky sporu na řízení ve věcech občanskoprávních. Jak správně podotýká výklad Ministerstva zemědělství č. 66 ze dne 24. října 2005, jde hlavně o to, aby byl naplněn veřejný zájem na plynulém a bezpečném provozování, tedy pokud by přerušení mohlo mít v tomto směru negativní dopad, měl by tuto záležitost krajský úřad vyřešit v rámci posuzování prejudiciální otázky. 18. V případě, že předmětný vodovod či kanalizace provozně souvisejí s jiným vodovodem či kanalizací, musí být doloženo, že je uzavřena smlouva mezi vlastníky (zákon nesprávně užívá pojem „dohoda“). Z textu zákona lze usuzovat, že nemusí být předkládána kopie smlouvy mezi vlastníky, natožpak originál či úředně ověřená kopie, neboť ono doložení se vztahuje jen na fakt, že smlouva existuje
86/152
(srov. odst. 12, co je přílohou žádosti vydání o povolení k provozování). Postačí proto i písemné sdělení obou vlastníků, že skutečně spolu takovou smlouvu uzavřeli. Doložení existence smlouvy mezi vlastníky je další podmínkou pro vydání povolení k provozování. Krajský úřad, nenajde-li „doložení“ v příloze žádosti a není-li mu existence smlouvy známa z jiné úřední činnosti (např. z jiného spisu), musí žadatele upozornit na nutnost doložení, poskytnout mu lhůtu a vysvětlit mu důsledky promeškání lhůty (že povolení bez toho nelze vydat). Zpravidla přitom správní řízení přeruší, to aby po tu dobu neběžela lhůta pro vydání rozhodnutí. 19. Touto podmínkou se zákonodárce snaží donutit vlastníky, aby mezi sebou smlouvy uzavírali, a svým způsobem nahradit to, že bez náhrady zrušil pravomoc Ministerstva zemědělství upravovat vztahy mezi vlastníky rozhodnutím, pokud se sami spolu nedohodnou (viz § 8 odst. 3 ve znění před účinností zák. č. 275/2013 Sb.). Jestliže se však vlastník se svým sousedem na smlouvě nedohodne z legitimního důvodu (zejména pokud protistrana nereaguje nebo si vymýšlí neakceptovatelné požadavky apod.), pak ono „doložení“ je nemožné. Podle zásady ultra posse nemo tenetur by v takovém případě krajský úřad na doložení neměl trvat. Opak by totiž byl fatální: Žadatel by nezískal povolení k provozování, tedy by buďto provozoval neoprávněně, tj. pod hrozbou pokuty za přestupek či správní delikt, nebo by neprovozoval vůbec, což je snad ještě horší. Pokud by krajský úřad přece odmítl povolení dát, provozování bez povolení by bylo jednáním v krajní nouzi, a proto nemůže být protiprávní. 20. Ke smlouvě mezi vlastníky blíže viz § 8 odst. 3. 21. K pojmu provozně souvisejících vodovodů a kanalizací viz § 2 odst. 10.
K písm. c) 22. Zákon požaduje, aby sám provozovatel (fyzická osoba) nebo jeho odborný zástupce (dříve „odpovědný zástupce“) měl kvalifikaci odpovídající požadavkům na provozování, správu a rozvoj vodovodů nebo kanalizací. Není přitom zřejmé, z jakého důvodu má mít kvalifikaci také pro správu a rozvoj, neboť předmětem provozování správa ani rozvoj nejsou (viz závěr § 2 odst. 3) a odborný zástupce odpovídá pouze za provozování a nic dalšího (odst. 11). 23. Zákon vyžaduje, aby odborný zástupce disponoval určitým odborným vzděláním a praxí; k tomu blíže u bodu 1 a 2. Posouzení, zda zástupcem vystudovaný obor vyhovuje požadavku zákona, je předmětem správního uvážení krajského úřadu. Jako podklad pro rozhodnutí v nejasných případech by si měl krajský úřad vyžádat zprávu od školy, kterou odborný zástupce absolvoval, případně dotázat se na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Praxe se nejlépe prokazuje profesním životopisem. Zda byla praxe získána v oboru vodovodů
87/152
a kanalizací, o tom rozhoduje krajský úřad v mezích svého správního uvážení. V případě pochybností o obsahu praxe je třeba vyžádat si další podklady, např. pracovní náplň, zprávu od zaměstnavatele apod. Jako praxe v oboru se počítá ta, která je nabyta až po získání patřičného odborného vzdělání. Vzhledem k nulovému praktickému významu institutu odborného zástupce (viz komentář k odst. 11) je třeba apelovat na krajské úřady, aby byly v mezích správního uvážení co možná benevolentní. 24. K bodu 1: U menších vodovodů a kanalizací postačí, aby měl odborný zástupce praxi v oboru a středoškolské vzdělání s maturitou obsahově zaměřené na obor vodovodů a kanalizací, popř. vzdělání v příbuzném oboru. Co to jsou příbuzné obory, stanovuje § 12a vyhl. č. 428/2001 Sb. Jedná se o obory středního či vysokého školství, které jsou zaměřeny na aspoň čtyři z devíti vyjmenovaných znalostí či schopností, popř. postačí jakákoliv maturitní zkouška doplněná akreditovaným vzděláním, zakončeným složením odborných zkoušek. 25. K pojmu trvale využívající fyzické osoby blíže viz § 2 odst. 4. 26. K bodu 2: U významnějších vodovodů a kanalizací musí mít odborný zástupce odbornou praxi v oboru a k tomu též vysokoškolské vzdělání v oboru, postačí v bakalářském stupni. Na rozdíl od bodu 1 nepostačuje vystudovat příbuzný obor. V České republice není na žádné vysoké škole akreditován žádný studijní program v oboru „oblast vodovodů a kanalizací“. Je bezesporné, že se může jednat o absolventa oboru zaměřeného na provozování, např. oboru Technologie vody na Fakultě technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Sporné však zůstává, zda se může jednat o obor zaměřený na stavební činnosti, např. obor Vodní hospodářství a vodní stavby nebo Realizace pozemních a inženýrských staveb na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze. Vzhledem k tomu, že odborný zástupce má zákonem deklarovanou působnost i při rozvoji provozovaného majetku, vzdělání ve stavebním oboru by mělo být též akceptovatelné.
K odst. 3 27. Řízení o povolení k provozování je návrhové. Pokud žádost splňuje všechny požadavky a jsou k ní připojeny všechny doklady, krajský úřad je povinen žadateli vyhovět, ledaže nastane některá ze tří zde vyjmenovaných situací, kdy je naopak nutné žádosti nevyhovět, tj. rozhodnout tak, že povolení k provozování se nevydává.
K písm. a) 28. Krajský úřad nesmí vydat povolení k provozování, pokud by se doba, na kterou se má vydat, kryla s dobou, na niž bylo dříve vydáno povolení jiné osobě.
88/152
Pokud krajský úřad zjistí tento časový střet, žádost o povolení nemůže bez dalšího zamítnout. V případě, že žadatel na výzvu prokáže, že dosavadnímu provozovateli nejpozději k datu, od něhož žadatel žádá o povolení, skončí právo provozovat (např. skončí doba účinnosti provozovatelské smlouvy), krajský úřad musí řízení o žádosti přerušit a zahájit s dosavadním provozovatelem řízení o zrušení jeho povolení k provozování (odst. 7). Po jeho pravomocném skončení krajský úřad dokončí řízení o podané žádosti. 29. V případě konfliktu mezi stávajícím provozovatelem a vlastníkem, který si najde nového provozovatele či se rozhodne provozovat si sám, se povolení k provozování stává výhodnou zbraní dosavadního provozovatele, neboť se může aktivně bránit tomu, aby krajský úřad zrušil jeho povolení k provozování, minimálně tuto dobu může oddalovat; není to však bez rizika (blíže viz odst. 7).
K písm. b) 30. Krajský úřad musí žádost zamítnout, pokud žadateli bylo zrušeno povolení k provozování. Nemusí jít o povolení k provozování téhož majetku, může jít o jakýkoliv jiný vodovod či kanalizaci. Rozhodnutí o zrušení (podkladové rozhodnutí) již musí být v právní moci (resp. předběžně vykonatelné), jinak z něj nelze vycházet. Pokud by byla žádost zamítnuta a podkladové rozhodnutí bylo dodatečně zrušeno, např. ve správním soudnictví, žadatel může požádat krajský úřad o obnovu řízení, popř. podat novou žádost, krajský úřad sám o sobě však nemůže nic dělat. Podle ustanovení nelze postupovat v případě, že nastane situace popsaná v odstavci 4. Krajský úřad by si proto měl vždy vyžádat stanovisko Ministerstva zemědělství. Dále nelze podle tohoto ustanovení postupovat v situaci podle písm. c).
K písm. c) 31. Má-li krajský úřad za prokázané, že závažné nedostatky zjištěné technickým auditem (odst. 9) jsou odstraněny, krajský úřad může nové povolení k provozování téhož majetku vydat jen za předpokladu, že mu k tomu dá kladné stanovisko Ministerstvo zemědělství (odst. 4). Nehraje roli, zda výčet majetku u zrušeného povolení je totožný s výčtem majetku uvedeným v žádosti, postačí, že nejméně jedna položka je totožná nehledě na případnou mezitím učiněnou změnu názvu, rozšíření či zúžení toho, co je v ní zahrnuto, apod.
K odst. 4 32. Souhlas Ministerstva zemědělství je pro krajský úřad závazným stanoviskem. Rozhodování krajského úřadu se tak řídí § 149 spr. řádu. Jakmile
89/152
mu dojde žádost o povolení k provozování podle odst. 3 písm. b), krajský úřad musí bezodkladně požádat ministerstvo o vydání závazného stanoviska. Řízení po tu dobu nelze přerušit (ministerstvo stanovisko vydává mimo správní řízení, tj. nelze uplatnit § 149 odst. 2 spr. řádu). 33. Proti obsahu závazného stanoviska nelze brojit samostatným opravným prostředkem, nýbrž jen v rámci opravného prostředku proti rozhodnutí krajského úřadu o podané žádosti. Odvolacím orgánem je Ministerstvo zemědělství, proto o odvolání nesmí rozhodovat týž úředník, který vydal závazné stanovisko.
K odst. 5 34. Řízení o vydání povolení k provozování je návrhové, krajský úřad je proto vázán rozsahem majetku uvedeným v podané žádosti. Krajský úřad proto o své vůli nemůže rozsah sám upravit, ani pokud by bylo zjevné, že se musí jednat o administrativní chybu žadatele (např. ze seznamu vypadne jedna položka). Ostatní údaje uvedené v žádosti pro krajský úřad závazné nejsou (např. adresa trvalého pobytu odborného zástupce), tedy krajský úřad je v rozhodnutí uvede podle skutečného obsahu. Krajský úřad v rozhodnutí musí uvést vlastníka, přestože žadatel daný majetek bude provozovat pro jinou osobu (viz komentář k odst. 2). 35. Postup krajského úřadu je podrobněji popsán v metodickém pokynu Ministerstva zemědělství pro vydávání povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace pro veřejnou potřebu. Nutno podotknout, že pokyn vychází z původního znění zákona, tedy nyní je již zastaralý, a tedy z něj lze vycházet jen přiměřeně.
K odst. 6 36. U vyjmenovaných právnických osob, zejména osob veřejného práva, nemusí být splněna podmínka živnostenského oprávnění. 37. Sdružení vlastníků vodovodů a kanalizací, které je právnickou osobou, může být jakoukoliv soukromoprávní či veřejnoprávní osobou založenou na členském principu (korporace). Typicky půjde o dobrovolný svazek obcí, družstvo, spolek apod. Podmínkou je, aby (aspoň někteří, nejméně dva) členové korporace byli vlastníky vodovodů či kanalizací. Na překážku není, pokud by korporace sama také vlastnila nějaké vodovody či kanalizace. Tím, že vlastník vodovodu či kanalizace svůj majetek vloží do majetku korporace, korporace jej nabývá do svého vlastnictví; tedy vkládající člen přestane být vlastníkem. Pokud by takto postupovali všichni členové, korporace by se stala sdružením bývalých vlastníků vodovodů a kanalizací, tedy by přestala splňovat podmínku odstavce 6. 38. U dobrovolných svazků obcí je nutné rozlišovat, kdy došlo ke vložení majetku členských obcí. Od 1. ledna 2001 se totiž majetek vkládá pouze do hospodaření, vkládající obci zůstává holé vlastnictví (viz komentář k odst. 2).
90/152
39. Výkladem a contrario vyplývá, že fyzická osoba, která hodlá provozovat svůj vodovod či kanalizaci, vždy musí být živnostenským podnikatelem v oboru živnosti volné, přestože hodlá provozování organizovat nikoliv za účelem dosažení zisku. Nebude-li podnikatelem, byť by ostatní podmínky zákona splňovala, povolení k provozování nedostane. Nota bene aby je chtěla nepodnikatelsky provozovat pro někoho jiného. 40. Je zřejmé, že vlastnické právo nepodnikajících fyzických osob se v oboru vodovodů a kanalizací dostává do zřetelné nerovnosti s vlastnickým právem ostatních vlastníků, a to aniž by pro to byl dán důležitý důvod. Požadavek živnostenského oprávnění se proto jeví být neústavní pro rozpor s čl. 11 odst. 1 větou druhou Listiny (vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu). Rozpor je o to intenzivnější, uvědomíme-li si, že vodovodem a kanalizací pro veřejnou potřebu je i vodovod či kanalizace, které si v obci o 50 a více trvale hlášených obyvatelích vlastník provozuje jen sám pro sebe (o důsledcích nepřesné definice fyzické osoby trvale využívající vodovod a kanalizaci viz komentář k § 2 odst. 4).
K odst. 7 41. Podmínky, které musely být splněny při vydání povolení, musejí být plněny celou dobu, co má povolení platit. Drobná diskontinuita nevadí jen proto, že se o ní nejspíš krajský úřad nedoví, resp. nestihne povolení k provozování zrušit. Řízení o zrušení povolení k provozování je řízením zahajovaným z moci úřední. Krajskému úřadu zákon bohužel neponechává žádný prostor pro správní uvážení, tedy povolení k provozování musí zrušit bez ohledu na okolnosti daného případu. Pokud jsou vodovody provozovány osobou odlišnou od jejich vlastníka, je samozřejmě v pořádku, že krajský úřad zruší povolení, skončí-li takové osobě právní důvod k užívání vodovodů a kanalizací provozováním (typicky skončí-li provozovatelská smlouva). V nekonfliktních případech tuto skutečnost krajskému úřadu oznámí sám provozovatel, neboť je v jeho zájmu, aby jej už povolení k provozování dále nezavazovalo. 42. Na druhou stranu tímto ustanovením zákon vtahuje krajský úřad do obchodních sporů mezi vlastníkem a provozovatelem (zejména platnost smlouvy, platnost výpovědi či odstoupení od smlouvy). V rámci řízení o zrušení povolení k provozování krajský úřad může o předběžné otázce učinit úsudek sám, pokud o ní již nerozhodl úřad, v jehož kompetenci taková otázka je. Má však krajský úřad odbornost pro rozhodování soukromoprávních sporů? I kdyby, uměl by unést právní odpovědnost, pokud by rozhodl nesprávně a posléze bylo jeho rozhodnutí z toho důvodu zrušeno (nezákonné rozhodnutí a škoda z toho vzešlá)?
91/152
43. Krajský úřad má ještě druhou možnost, může vyzvat provozovatele nebo jinou osobu (vlastníka, který dal podnět ke zrušení povolení, či žadatele o nové povolení k provozování apod.), aby podali žádost o zahájení řízení před soudem ve lhůtě, kterou krajský úřad určí. V nejasných situacích by si měl krajský úřad vybrat toho, kdo napadá platnost smlouvy; na druhou stranu, jestliže vše vypadá na to, že smlouva je ukončena platně, nechť svou pravdu před soudem uplatňuje obhájce trvání smlouvy. Lhůta pro podání žaloby musí být přiměřená okolnostem případu a měla by umožňovat dotyčnému, aby vyhledal právní pomoc k vypracování a podání žaloby s přihlédnutím k předpokládané skutkové a právní náročnosti případu. Proti usnesení je přípustné odvolání, nicméně odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Po tuto dobu a dále po dobu soudního řízení je řízení u krajského úřadu přerušeno. Rozhodnutím soudu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je krajský úřad vázán a je mu podkladem pro rozhodnutí. 44. Takřka neřešitelná situace nastane, jestliže dojde k ukončení smlouvy mezi vlastníky provozně souvisejících vodovodů či kanalizací, neboť její doložení je podmínkou pro vydání povolení. Krajský úřad by tak měl zrušit všechna povolení k provozování obou sousedních majetků. Co bude dál, než se vlastníci opětovně dohodnou, nikdo neví. Vlastníci jsou však i nadále povinni zajistit plynulé a bezpečné provozování svých vodovodů a kanalizací (§ 8 odst. 1), přesto však bude provozování protiprávní, neboť provozovatel povolení k provozování nezíská. Náprava takového stavu věcí není možná jinak než opětovným sjednáním smlouvy mezi vlastníky, neboť pravomoc Ministerstva zemědělství byla bez náhrady zrušena (blíže viz komentář k § 8 odst. 3). 45. Lze se domnívat, že takováto situace je protiústavní, neboť vzájemná interakce těchto ustanovení je v rozporu s ochranou vlastníka, resp. provozovatele, postupujícího v dobré víře. Krajské úřady by proto měly shodit jho zákona a měly by tato povolení k provozování nerušit, neboť jejich rozhodnutí by byla protiústavní – a hlavně by nic nevyřešila, ba naopak by problém jen prohloubila (viz komentář k odst. 2). Oba naznačené modelové střety samozřejmě mohou znamenat i odpovědnost za škodu způsobenou těmi aktéry, kteří napadali právní stav či naopak bránili neexistující právo. Je proto potřeba, aby všichni zúčastnění postupovali opatrně a hlavně s rozumem.
K odst. 8 46. Mezi změnou a zrušením a vydáním nového povolení právně není obsahový rozdíl. Zda povolení změnit nebo zrušit a vydat nové, je tedy jen administrativně technická záležitost na úvaze krajského úřadu, zřejmě podle rozsahu změn. Při změně odborného zástupce lze měnit hromadně všechna povolení
92/152
vydaná témuž provozovateli. Povolení není důvod změnit, dojde-li jen ke změně délek vodovodů a kanalizací. Důvodem ke změně povolení není administrativní přeskupování částí majetku z položky do položky majetkové evidence téhož vlastníka ani slučování či rozdělování položek apod. Žádosti o tyto „změny“ by měl krajský úřad vyřizovat jako zjevně právně nepřípustné (§ 45 odst. 3 spr. řádu).
K odst. 9 47. Ministerstvo zemědělství vede řízení o zrušení povolení k provozování z úřední povinnosti a nemá žádný prostor ke správnímu uvážení. Opakované nedodržení právních předpisů znamená „nejméně dvakrát“. Trvající nedodržování (např. nekonání tam, kde je povinnost konat) se posoudí jako opakované, pokračuje-li i po upozornění ministerstva (§ 37 odst. 3). 48. K právní povaze technického auditu viz komentář k § 38.
K odst. 10 49. Neprodleně znamená, že krajský úřad o vydání povolení k provozování Ministerstvo zemědělství informuje obratem, tj. ihned (blíže viz knihovnickou jazykovou poradnu http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/ 2007-2009/vyznam-slov-ihned-a-neprodlene).
K odst. 11 50. Zákon mlčí o tom, v jakém právním vztahu by měli být provozovatel a odborný zástupce. Pravidlo, že odborný zástupce je odpovědný za provozování, však lze považovat jen za bezobsažnou proklamaci. Není zřejmé, vůči komu odpovědnostní vztah odborného zástupce nastává, zda (jen) vůči provozovateli, či zda (také) vůči státu (vodoprávnímu úřadu), odběratelům, vlastníkovi apod. Neplyne-li ze smlouvy s provozovatelem něco jiného, odborný zástupce není povinen se jakkoliv podílet na provozování (§ 8 a další s odborným zástupcem nepočítají) a ani se jej netýkají sankční ustanovení, viz absence jakéhokoliv přestupku (§ 32), resp. správního deliktu (§ 33) odborného zástupce. Proto mezi provozovatelem a odborným zástupcem může vzniknout právní vztah jakéhokoliv obsahu. Jejich vztah dokonce může spočívat i jen v tom, že odborný zástupce provozovateli „prodá“ svůj podpis na souhlasu s tím, že bude ustanoven jako odborný zástupce. Z praxe jsou známy případy, kdy byl odborným zástupcem ustanoven někdo, kdo bydlel na druhém konci republiky a v místě provozování o něm samozřejmě nikdo nikdy nic neslyšel. Zákon je třeba v tomto bodě vnímat jen jako pouhou administrativní formalitu s vědomím, že má nulový praktický význam.
93/152
K odst. 12 51. Formulář žádosti se podává v elektronické podobě a ve stanoveném formátu. Elektronická žádost musí být žadatelem elektronicky podepsána zaručeným elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), anebo zaslána krajskému úřadu z datové schránky žadatele; úkon takto učiněný má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, viz § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. 52. Pokud zákon nepřipouští, že daná povinná příloha postačuje v kopii (rozuměj prosté kopii), je nutno ji připojit v originále či úředně ověřené kopii. To se týká dokladů o vzdělání a praxi odborného zástupce a jeho písemného souhlasu včetně úředně ověřeného podpisu. Jestliže originál přílohy existuje jen v listinné podobě, je možné přílohu převést z listinné podoby do elektronické podoby cestou autorizované konverze dokumentů podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, anebo ji krajskému úřadu doplnit v listinné podobě do spisu po podání elektronické žádosti. 53. V případě opakovaných žádostí lze využít toho, že krajskému úřadu jsou obsahy některých z těchto dokumentů již známy z jeho předešlé úřední činnosti, tedy jej lze odkázat do jiného jeho správního spisu. 54. Dnes již je možné kdykoliv získat elektronický výpis ze živnostenského rejstříku on-line (viz portál www.rzp.cz). Zde získaný výpis ze živnostenského rejstříku je elektronicky podepsán čili jde o elektronický originál. Žádný zákon nepředepisuje maximální stáří tohoto dokladu, jde jen o to, aby jeho obsah byl aktuální. 55. Kopie provozovatelské smlouvy není vyžadována, pokud je žadatel vlastníkem předmětného vodovodu či kanalizace, tedy zdá se, že v ostatních případech je kopie smlouvy nezbytná. Není tomu tak; jsou známy případy, kdy mezi vlastníkem a provozovatelem k žádnému přímému právnímu vztahu vůbec nemůže dojít (provozování pro osobu oprávněnou k hospodaření s majetkem). 56. K provozování pro jiného než vlastníka blíže viz komentář k odst. 2 písm. b).
K odst. 13 57. Vymezení příbuzného oboru k oboru vodovody a kanalizace je uvedeno v § 12a vyhl. č. 428/2001 Sb. 58. K problematice vymezení příbuzného oboru blíže viz komentář k odst. 2 písm. c). 59. Formulář žádosti je uveden v § 12 a v příloze č. 11 vyhl. č. 428/2001 Sb., stanovený formát je MDB. Dále je volně ke stažení na internetových stránkách
94/152
Ministerstva zemědělství v sekci Voda, subsekci Vodovody a kanalizace ve formátu XLS.
Související ustanovení § 2 odst. 3, odst. 4, odst. 5, odst. 6, odst. 10 – vymezení základních pojmů, § 8 odst. 2, odst. 3 – práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace, § 22 – povinnost veřejné služby, § 32 odst. 1 písm. f) – přestupky, § 33 odst. 1 písm. f) – správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, – § 37 odst. 3 – dozor, § 38 – technický audit
Související předpisy čl. 11 odst. 1 věta druhá Listiny § 588, § 2006 odst. 1, § 2716 a násl. obč. zák., – § 45 odst. 3, § 149 spr. řádu, – § 124 stavebního zákona, – § 6, 8, § 28 odst. 1 věta druhá živnostenského zákona, – § 20a odst. 3 zák. č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění zák. č. 302/1992 Sb., – § 38 odst. 2 zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, – zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), – § 30 zák. č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), – § 18 odst. 2 zák. č. 300/2008 Sb. § 12, 12a, příloha č. 11 vyhl. č. 428/2001 Sb. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu
Z literatury Online: Internetová aplikace Ptejte se knihovny. Dotaz na význam slov „ihned“ a „neprodleně“ [online]. Dostupné z: http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2007-2009/ vyznam-slov-ihned-a-neprodlene [cit. 2014-05-26] metodický pokyn Ministerstva zemědělství pro vydávání povolení k provozování vodovodu nebo kanalizace pro veřejnou potřebu ze dne 2. května 2002, č. j.: 10 689/2002 – 6000 výklad Ministerstva zemědělství č. 66 ze dne 13. dubna 2010 výklad Ministerstva zemědělství č. 74 ze dne 18. března 2011 výklad Ministerstva zemědělství č. 62 ze dne 30. prosince 2009 výklad Ministerstva zemědělství č. 67 ze dne 13. dubna 2010
§7
Práva a povinnosti stavebníka, vlastníka a provozovatele při výstavbě, údržbě a provozování vodovodu nebo kanalizace
(1) Vlastník vodovodu nebo kanalizace je oprávněn za účelem kontroly, údržby nebo stavební úpravy vodovodu nebo kanalizace vstupovat a vjíždět na příjezdné, průjezdné a vodovodem nebo kanalizací přímo dotčené cizí pozemky, a to způsobem, který co nejméně zatěžuje vlastníky těchto nemovitostí. Stejné oprávnění má i provozovatel za
95/152
účelem plnění povinností spojených s provozováním vodovodu nebo kanalizace. (2) Stavebník13) a vlastník vodovodu nebo kanalizace mají právo umísťovat na cizí pozemek nebo stavbu tabulky vyznačující polohu vodovodu nebo kanalizace. (3) Vznikne-li spor o rozsah oprávnění vyplývajících z odstavců 1 a 2, rozhoduje o tomto sporu příslušný vodoprávní úřad. (4) Práva podle odstavců 1 a 2 musí být vykonávána tak, aby bylo co nejméně zasahováno do práv vlastníků pozemků a staveb. Za tímto účelem je oprávněná osoba zejména povinna svůj vstup na cizí pozemek nebo stavbu jejímu vlastníku předem oznámit a po skončení prací pozemek nebo stavbu uvést do předchozího stavu, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak. Výkon tohoto práva musí být prováděn též tak, aby co nejméně omezoval osoby užívající pozemek nebo stavbu na základě smlouvy s vlastníkem pozemku nebo stavby a další osoby, které ji užívají s jeho souhlasem. (5) Vznikla-li osobě uvedené v odstavci 4 výkonem práv stavebníka nebo vlastníka vodovodu nebo kanalizace podle odstavců 1 a 2 majetková újma, nebo je-li tato osoba omezena v obvyklém užívání pozemku nebo stavby, má tato osoba právo na náhradu. Nedojde-li k dohodě o výši a způsobu náhrady, poskytne stavebník nebo vlastník vodovodu nebo kanalizace osobě uvedené v odstavci 4 jednorázovou náhradu podle zvláštního právního předpisu14) bez zbytečného odkladu, nejpozději do 6 měsíců ode dne vzniku práva na náhradu. Tím není dotčeno právo domáhat se náhrady u soudu. Toto ustanovení se nepoužije na případy styku vodovodů a kanalizací se stavbami zřízenými podle zákona o pozemních komunikacích.15) (6) Práva a povinnosti podle odstavců 1 až 5 přecházejí na právní nástupce stavebníka, vlastníka a provozovatele vodovodu nebo kanalizace, jakož i na právní nástupce vlastníků pozemků a staveb. _____________________ 13)
§ 139 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb. 15) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. 14)
K odst. 1 a 2 1. Práva vlastníka a provozovatele vodovodu a kanalizace vůči vlastníkům a uživatelům zmíněných pozemků jsou soukromoprávního charakteru. Práva
96/152
shodného obsahu jako vlastník vodovodu a kanalizace má též jejich provozovatel, a to za účelem plnění povinností vyplývajících z provozování. 2. K pojmu provozování viz § 2 odst. 3. 3. Právo je omezeno jen na vyjmenované činnosti, počínaje dohledem nad vodovodem či kanalizací (obhlídkou) a konče jeho stavební úpravou. Tou je změna dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby [§ 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona]. Stavební úpravou tak nejčastěji budou opravy a technická zhodnocení v podobě rekonstrukce a modernizace. 4. Je diskutabilní, zda je stavební úpravou též připojení navrtávacího pasu a odbočení k přípojce, neboť dochází k nepatrnému vybočení z dosavadního půdorysu. Jde o natolik v praxi neznatelné rozšíření půdorysu (nezachytitelné na katastrální mapě), že by mělo být ještě podřazeno pod pojem stavební úpravy. Pro napojení nového odběratele se proto nemusí vyřizovat ani územní rozhodnutí, ani stavební povolení ke změně stavby vodovodu. Ostatně z praxe není známo, že by některý vodoprávní úřad takovýto postup vyžadoval, natožpak aby takto někdo postupoval. Za stavební úpravu není možné považovat paralelní uložení nového trubního vedení vedle starého či nad ním, neboť přitom dochází k jasnému vybočení z půdorysného nebo výškového ohraničení vodovodu či kanalizace. 5. Stavebník smí též umisťovat tabulky o poloze vodovodu či kanalizace. Stavebník obvykle bude prvotním vlastníkem budovaného vodovodu a kanalizace, tedy mu budou příslušet i práva vlastníka. Vlastník či stavebník svá práva nemusí vykonávat osobně, výkonem těchto práv často pověřuje někoho jiného, svého provozovatele, stavitele apod. 6. Soukromoprávní vztahy zde řešené vznikají ze zákona. Vyjmenovaná práva svědčí oprávněnému a každému jeho právnímu nástupci vůči každému následujícímu vlastníkovi předmětného pozemku. Jde o zákonnou pozemkovou služebnost stezky a cesty svého druhu, lehce doplněnou některými rysy typickými pro služebnost inženýrské sítě. O služebnost inženýrské sítě v plném slova smyslu však nejde, neboť ustanovení neřeší to základní z této služebnosti, a tím je povinnost vlastníků přímo dotčených pozemků strpět vodovod či kanalizaci na svém pozemku. 7. Zákonné věcné užívací právo k pozemkům uložením vodovodů a kanalizací vybudovaných před r. 2002 je obsaženo v § 59a vodního zákona, podle kterého je vlastník pozemku povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Ustanovení bylo do vodního zákona doplněno zákonem č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, s účinností od 1. ledna 2014. Toto právo je možné považovat za zákonnou služebnost inženýrské sítě. Pro mladší vodovody a kanalizace platí, že k užívání pozemku uložením vodovodu či
97/152
kanalizace musí jejich vlastník získat právní titul v podobě služebnosti inženýrské sítě, nebo aspoň výprosy, výpůjčky nebo nájmu. Blíže viz komentář k § 2 odst. 1. 8. Právo na vstup se týká jen vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu, a nikoliv přípojek k nim. Pokud dochází k poruše na přípojce na části uložené na veřejném prostranství, přístup není ničím fakticky ani právně omezen. U poruchy na zbývající části přípojky se nelze domáhat práva na vstup z titulu komentovaného ustanovení, nýbrž z titulu ochrany vlastnictví a povinnosti udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu – ta však přísluší jen vlastníkovi přípojky, a nikoliv provozovateli vodovodu, pokud nekoná na objednávku vlastníka přípojky.
K odst. 3 9. Spory o rozsah výkonu práv podle odstavce 1 a 2 mezi spořícími se stranami řeší na nich nezávislá státní autorita – vodoprávní úřady. Vzhledem k soukromé povaze sporu přezkumným soudním nástrojem není správní žaloba ke krajskému soudu, nýbrž civilní žaloba k okresnímu soudu, v jehož obvodu se pozemek nalézá. Do dvou měsíců od právní moci odvolacího rozhodnutí je možné postupovat podle části páté zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (§ 244 a násl.), tj. podat žalobu na druhého účastníka soukromoprávního sporu. Rozsudek soudu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem dotčeno. Účastníci sporu se nemohou na soud obrátit rovnou, neboť pravomoc soudů poskytovat ochranu soukromým právům je dána jen tam, kde věc nepatří do rozhodovací pravomoci jiného orgánu (§ 7 odst. 1 o. s. ř. ). 10. Vodovody a kanalizace jsou vodní díla. Pravomoc rozhodovat spory o přístup k vodním dílům řeší též § 60 vodního zákona, který o pravomoci vodoprávního úřadu mlčí, tedy ji tím svěřuje moci soudní. Podle zásady, že speciální pravidlo má přednost před pravidlem obecným (lex specialis derogat legi generali), jde-li o vodovody a kanalizace pro veřejnou potřebu, postupuje se podle komentovaného ustanovení. Jde-li o ostatní vodovody a další vodní díla, uplatní se § 60 vodního zákona.
K odst. 4 11. Podobně jako smluvní věcná břemena, tak i zákonná věcná břemena mají být vykonávána civiliter modo, tj. zdvořilým způsobem, což harmonuje s § 6 odst. 1 obč. zák., který ukládá jednat v právním styku poctivě, a dále s úpravou služebnosti inženýrské sítě, která v § 1267 odst. 1 obč. zák. ukládá vlastníkovi služebného pozemku, je-li to s ním předem projednáno, aby umožnil oprávněné osobě vstup. Kromě toho, nesnese-li záležitost odkladu (náhlé poškození inženýrské sítě), opravu lze obstarat i bez předchozího projednání, viz § 1268 obč. zák.
98/152
Komentované ustanovení je účinné již od r. 2002, zatímco citované ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je účinné až od r. 2014. Podle zásady, že pozdější pravidlo má přednost (lex posterior derogat legi priori) má § 1268 obč. zák. přednost. To však neznamená, že při havárii má být vlastník pozemku provozovatelem úmyslně opomíjen; provozovatel jej musí kontaktovat, jestliže to odstranění havárie nijak nezdrží.
K odst. 5 12. Komentované ustanovení dává vlastníkovi pozemku a stavby a dalším osobám, které pozemek či stavbu užívají se souhlasem vlastníka, právo na peněžitou náhradu za výkon práv podle odstavce 1 a 2. Je nutno rozlišovat mezi dvěma dílčími důvody vzniku práva na náhradu, a to mezi majetkovou újmou (škodou) a omezením v obvyklém užívání pozemku nebo stavby. 13. Okruh oprávněných osob může být značně široký. Kromě vlastníka jím budou i rodinní příslušníci, návštěvy, nájemci, pachtýři a jiní smluvní uživatelé. Souhlas vlastníka k užívání pozemku či stavby však ani nemusí být adresný a nemusí mít jen soukromoprávní povahu, oprávněným může být třeba i uživatel veřejné cesty, která není stavbou (srov. závěrečnou větu komentovaného ustanovení). 14. Odpovědnost za škodu je objektivní, tj. bez ohledu na zavinění škůdce (odpovědnost za výsledek), a dokonce jako absolutní, tj. bez možnosti zproštění (např. z důvodu náhody nebo z důvodu ležícího na straně poškozeného). Zdejší odpovědnost za škodu rozšiřuje obecnou odpovědnost za škodu při (byť oprávněném) provádění nebo zajišťování prací podle § 2926 obč. zák., neboť ten se vztahuje jen na škody na nemovité věci, zatímco pro zdejší odpovědnost je toto kritérium nerozhodné. Výše náhrady se řídí § 2951 a násl. obč. zák. 15. Odpovědnost za omezení v obvyklém užívání je podle názoru autora doplňkem odpovědnosti za škodu a slouží k náhradě nemajetkové újmy, např. snížení pohody užívání přilehlé obytné budovy apod. Jestliže se omezením též způsobí škoda (např. výkopem se omezí užívání pole, přičemž se tím též zničí úroda), jedná se o odpovědnost za škodu. 16. Jednorázová povaha náhrady bude typická, neboť i výkon práva na vstup či vjezd bývá jednorázový. Lze se dohodnout i na opakující se náhradě, např. týdně po dobu rekonstrukce kanalizace apod. Ustanovení o jednorázové náhradě nelze vnímat tak, že vlastník pozemku obdrží jednorázovou náhradu za to, že po jeho pozemku budou navždy chodit či jezdit zaměstnanci vodáren, čímž by byly jeho nároky pro věky vypořádány. Naopak, co jeden výkon práva a škoda či omezení, to jedna náhrada. To však nebrání vlastníkovi pozemku, aby o své vůli přistoupil na jednorázové řešení náhrady škod s účinky „jednou provždy“; vzdá-li se někdo
99/152
práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku a je-li vzdání zapsáno do veřejného seznamu, působí to i proti pozdějším vlastníkům (§ 2897 obč. zák.).
K odst. 6 17. Ustanovení o přechodu práv a povinností může mít neuvážené následky. Pokud osoba A coby vlastník vodovodu způsobí osobě X, vlastníkovi pozemku, škodu při opravě poruchy a následně převede vodovod osobě B, povinnost k náhradě škody přejde z osoby A na osobu B. 18. Zákonodárce měl na mysli patrně to, že také každý pozdější vlastník pozemku má právo na náhradu, nastane-li nějaké omezení či škoda novým výkonem práva na vstup či vjezd. To však je zbytečné normovat, protože i „pozdější vlastník pozemku“ je zahrnutelný v pojem „vlastník pozemku“. Související ustanovení § 2 odst. 3 – vymezení základních pojmů
Související předpisy § 6 odst. 1, § 1267 odst. 1, § 1268, 2897, 2926, 2951 a násl. obč. zák., – § 7, 244 a násl. odst. 1 o. s. ř., – § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona, – § 59a, 60 vodního zákona
Z judikatury … se žalobce (Pozn. autora: provozovatel vodovodu) nemůže domoci práva vstupu na pozemek žalovaného z titulu věcného břemene založeného zákonem – v daném případě vyplývajícím z § 7 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb. … Žalobce se domáhá vstupu na pozemek žalovaného výslovně za účelem opravy vodovodní přípojky, přičemž vodovodní přípojka není součástí vodovodu, neboť to plyne ze současné právní úpravy. (NS 22 Cdo 510/2003)
§8
Práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace
(1) Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen zajistit jejich plynulé a bezpečné provozování, vytvářet rezervu finančních prostředků na jejich obnovu a dokládat jejich použití pro tyto účely. (2) Vlastník vodovodu nebo kanalizace může uzavřít smlouvu o provozování vodovodu nebo kanalizace s provozovatelem. Jestliže vlastník provozuje vodovod nebo kanalizaci svým jménem a na vlastní odpovědnost, vztahují se na něj všechna práva a povinnosti provozovatele.
100/152
(3) Vlastníci vodovodů nebo kanalizací provozně souvisejících, popřípadě jejich částí provozně souvisejících, upraví svá vzájemná práva a povinnosti písemnou dohodou tak, aby bylo zajištěno kvalitní a plynulé provozování vodovodu nebo kanalizace. Tato dohoda je podmínkou kolaudačního souhlasu podle stavebního zákona. (4) Vlastníci vodovodů nebo kanalizací, jakož i vlastníci vodovodních řadů, vodárenských objektů, kanalizačních stok a kanalizačních objektů provozně souvisejících, jsou povinni umožnit napojení vodovodu nebo kanalizace jiného vlastníka, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti. Současně uzavřou vlastníci těchto vodovodů a kanalizací písemnou dohodu podle odstavce 3. Možnost napojení k zabezpečení dodávek pitné vody nebo odvádění odpadních vod nesmí být podmiňována vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci napojení vodovodu nebo kanalizace hradí vlastník, jemuž je umožněno napojení vodovodu nebo kanalizace. (5) Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení. Připojení vodovodní nebo kanalizační přípojky a uzavření smlouvy o dodávce pitné vody nebo odvádění i čištění odpadních vod nesmí být podmiňovány vyžadováním finančních nebo jiných plnění. Náklady na realizaci vodovodní přípojky na vodovod nebo kanalizační přípojky na kanalizaci hradí osoba, které je umožněno připojení. Materiál na odbočení přípojek a uzávěr vodovodní přípojky hradí vlastník vodovodu nebo kanalizace. (6) Vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele. (7) Při uzavírání smlouvy podle odstavce 6 se mohou strany dohodnout, že odběratelem je třetí osoba. (8) Vlastník vodovodu nebo kanalizace může provést zásah do vodovodu nebo kanalizace pouze po předchozím projednání s provozovatelem, pokud není smlouvou uzavřenou podle odstavce 2 stanoveno jinak. (9) Vlastník vodovodu nebo kanalizace i jejich provozovatel jsou povinni umožnit přístup k vodovodu nebo kanalizaci osobám, které
101/152
jsou oprávněny provádět kontrolu kvalitního a plynulého provozování vodovodů nebo kanalizací a jejich technického stavu nebo činit jiná nezbytná opatření ke zjištění plnění povinností stanovených tímto zákonem a zvláštními zákony. (10) Vlastník vodovodu i provozovatel vodovodu jsou povinni umožnit přístup k vodovodu a umožnit bezplatný odběr vody jednotkám požární ochrany16) při záchranných a likvidačních pracích31), pokud není v místě dostupný jiný dostatečný zdroj vody. (11) Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů nebo kanalizací, a to na dobu nejméně 10 kalendářních let. Obsah plánu financování obnovy vodovodů a kanalizací včetně pravidel pro jeho zpracování stanoví prováděcí právní předpis. (12) Vlastník vodovodu nebo kanalizace je povinen poskytnout na vyžádání ve lhůtě stanovené ve výzvě ministerstva údaje o technickém stavu jeho vodovodů nebo kanalizací. Vlastník, popřípadě stavebník nových vodovodů nebo kanalizací nebo vlastník obnovovaných vodovodů nebo kanalizací je povinen poskytnout na vyžádání ve lhůtě stanovené ve výzvě ministerstvu projektovou dokumentaci těchto nových nebo obnovovaných vodovodů nebo kanalizací, včetně specifikace nákladů na jejich výstavbu nebo obnovu. Vyhodnocení obdržených údajů je ministerstvo oprávněno zveřejnit. (13) Vlastník vodovodu má právo na úplatu za dodávku pitné vody (dále jen „vodné“), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že vodné se platí provozovateli vodovodu (§ 20). Právo na vodné vzniká vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem, a není-li vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu. Vodné je úplatou za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním. Právo na úplatu pevné složky vodného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle odstavce 6, v níž je sjednána dvousložková forma vodného. Takové sjednání je možné ode dne účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací podle § 20 odst. 4. (14) Vlastník kanalizace má právo na úplatu za odvádění odpadních vod (dále jen „stočné“), pokud ze smlouvy uzavřené podle odstavce 2 nevyplývá, že stočné se platí provozovateli kanalizace (§ 20). Právo na
102/152
stočné vzniká okamžikem vtoku odpadních vod do kanalizace. Stočné je úplatou za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod. Právo na úplatu pevné složky stočného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle odstavce 6, v níž je sjednána dvousložková forma stočného. Takové sjednání je možné ode dne účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací podle § 20 odst. 4. (15) Písemná dohoda vlastníků provozně souvisejících vodovodů a provozně souvisejících kanalizací musí alespoň obsahovat a) u písemné dohody vlastníků provozně souvisejících vodovodů strany dohody, předmět dohody včetně uvedení vlastnictví vodovodů, stanovení podmínek dodávky (jakost, množství, tlakové poměry, měření, kontrola podmínek, zajištění funkčnosti, postup v odstranění závad, vzájemná informovanost, řešení sporů), specifikace nákladů a jejich kontroly, způsob plateb, smluvní sankce, možnost změn a doba platnosti této dohody, b) u písemné dohody vlastníků provozně souvisejících kanalizací strany dohody, předmět dohody včetně uvedení vlastnictví kanalizací, stanovení podmínek odvádění odpadních vod (čištění odpadních vod, limity znečištění, množství a způsob jejich měření, kontrola podmínek, zajištění funkčnosti, postup v odstranění závad, vzájemná informovanost o významných situacích, řešení sporů), specifikace nákladů a jejich kontroly, způsob plateb, smluvní sankce, možnost změn a doba platnosti této dohody. (16) Smlouva o dodávce pitné vody odběrateli musí obsahovat alespoň předmět smlouvy, smluvní strany, vlastníka a provozovatele vodovodu, vlastníka přípojky a připojené stavby nebo pozemku s určením místa, počet trvale připojených osob, stanovení podmínek dodávky, limity množství dodávaného a množství určujícího kapacitu vodoměru nebo profil přípojky, tlakové poměry v místě přípojky (maximální a minimální), ukazatele jakosti (minimálně hodnoty obsahu vápníku, hořčíku a dusičnanů), způsob stanovení ceny a jejího vyhlášení, způsob fakturace a způsob plateb, možnost změn a doba platnosti této smlouvy. (17) Smlouva o odvádění odpadní vody odběrateli, nebo smlouva o odvádění a čištění odpadní vody odběrateli musí obsahovat alespoň předmět smlouvy, smluvní strany, vlastníka a provozovatele
103/152
kanalizace, vlastníka přípojky a připojené stavby nebo pozemku s určením místa, počet trvale připojených osob, stanovení podmínek odvádění nebo odvádění a čištění (limity množství, způsob stanovení množství, limity znečištění), způsob stanovení ceny a jejího vyhlášení, fakturace záloh a způsob plateb, možnost změn a doba platnosti této smlouvy. _____________________ 16) 31)
Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
K odst. 1 1. Vlastnictví je nejen svrchované právní panství nad věcí, ale též i zavazuje; vlastnictví vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu má výraznou společenskou funkci konstatovanou v § 1 odst. 2 vzhledem k právu veřejnosti připojit se (odst. 5) a vzhledem k právu vlastníka jiného vodovodu či kanalizace napojit se (odst. 4). Jejich vlastníka proto tíží zákonný závazek zajistit jejich provozování, a to plynulé a bezpečné. K povinnosti patří jednak postarat se o fyzický provoz, dále však k tomu patří i povinnost vyřešit i vztahy s vlastníky provozně souvisejících vodovodů a kanalizací atd. Tyto povinnosti vlastníka trvají po celou dobu existence vodovodu či kanalizace. Vzhledem k povinnosti obnovy nemůže legálně nastat situace, že by vodovod či kanalizace zanikly zchátráním. Vzhledem k veřejnému zájmu (§ 1 odst. 2) lze povolit odstranění stavby vodovodu či kanalizace jen tehdy, nebude-li stavba nebo její část využívána (nebude-li mít žádné odběratele, tedy ztratí-li status pro veřejnou potřebu, viz komentář k § 1 odst. 4) nebo bude-li nahrazena jiným vodovodem či kanalizací apod. Viz též výklad Ministerstva zemědělství č. 45 ze dne 21. dubna 2008. 2. Zákon nutí vlastníka k plnění celé řady povinností správy majetku, mj. odpovídá za vedení majetkové a provozní evidence (§ 5) a musí vytvářet plán financování jejich obnovy (odst. 11). Na to navazuje povinnost vlastníka vytvářet rezervu finančních prostředků na obnovu a dokládat jejich použití pro tyto účely. 3. Vlastník se svých povinností nezprošťuje tím, že na provozování zjedná provozovatele. Pokud vlastník nevkládá peníze do obnovy majetku nebo pokud s jeho souhlasem provozovatel přestane majetek provozovat, vlastníka lze stíhat pro přestupek [§ 32 odst. 2 písm. d)] nebo správní delikt [§ 33 odst. 2 písm. d)], oba pod sankcí až 1 milionu Kč. Přerušit plynulé a bezpečné provozování není možné ani z důvodu, že vlastník či provozovatel provozně navazujícího vodovodu či provozně předcházející kanalizace neplatí za předávku vod, a to z důvodu, že
104/152
provozování se děje ve veřejném zájmu (§ 1 odst. 2), viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 149/2013. 4. Sporné je, nakolik musí být kanalizace schopna plynulého a bezpečného provozování při přívalových deštích. K tomu blíže viz komentář k § 12.
K odst. 2 5. Povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování (odst. 1) může vlastník zajistit buďto sám, nebo prostřednictvím provozovatele. Obsah smluvního vztahu mezi vlastníkem a provozovatelem je určen minimálně pojmem provozování (§ 2 odst. 3), vlastník však s provozovatelem může sjednat i další činnosti, zejména z oblasti správy majetku, popř. i jeho rozvoje (viz komentář k § 2 odst. 3). Účinnost provozovatelské smlouvy je ze zákona podmíněna právní mocí rozhodnutí o povolení k provozování (§ 6), neboť provozování bez něj je protiprávní, přičemž smlouva nemůže zavazovat k protiprávní činnosti. 6. Provozování bývá sjednáváno dvěma možnými smluvními typy, a to pachtem (§ 2332 a násl. obč. zák.) a dílem (§ 2586 a násl. obč. zák.). O který z obou smluvních typů v konkrétním případě půjde, se určí podle obsahu sjednaných práv a povinností, ne podle názvu smlouvy. Hlavním kritériem bude, kdo z obou převážně nese ekonomická a technická rizika. 7. Pachtovní smlouvou propachtovatel (vlastník) dává propachtovanou věc (vodovody a kanalizace) do dočasného úplatného užívání a požívání (těžení užitků) pachtýři (provozovateli). Pojmovým znakem pachtu je úplata placená pachtýřem propachtovateli. Buďto se sjedná pachtovné jako pevná částka, nebo lze sjednat, že se propachtovateli dostane určená část výnosu. Z pachtu plyne právo provozovatele na užitky z provozování, zejm. právo na vodné a stočné, na náhradu ztrát z neoprávněného odběru vody a vypouštění odpadní vody, právo na úplatu za pitnou vodu předanou a za odpadní vodu převzatou. Riziko tržeb a dobytnosti obvykle nese provozovatel. Kvůli právu na užitky je obvykle s tímto typem smlouvy také spojeno právo provozovatele svým jménem uzavírat smlouvy s odběrateli a s provozovateli provozně souvisejících vodovodů a kanalizací; není to však podmínkou. Půjde-li v rámci pachtu též o přechod zaměstnanců dosavadního provozovatele na nového (§ 339 odst. 2 zák. práce), můžeme hovořit i o pachtu závodu. 8. Smlouvou o dílo se zhotovitel objednateli zavazuje na svůj náklad a nebezpečí provést dílo a odevzdat je objednateli. Závazkem objednatele pak je zaplatit mu za to cenu díla. V prostředí vodovodů a kanalizací ve smlouvě o dílo půjde jen o zajištění technické stránky provozu, zatímco obchodní záležitosti (sjednávat odběratelské smlouvy, brát užitky atd.) se budou řešit na odpovědnost vlastníka, buďto bude jednat vlastník sám, nebo jej přitom může zastupovat provozovatel na
105/152
základě plné moci. Pak by se na tuto část smluvního vztahu použila úprava příkazní smlouvy (§ 2431 a násl. obč. zák.). 9. Pokud by vlastník s další osobou sjednal menší rozsah činností, než vyplývá z pojmu provozování, provozovatelem by byl vlastník. Často je tento druh smlouvy nazýván smlouvou o zajištění dílčích provozních činností; v převážné většině půjde o smlouvu o dílo, popř. o příkazní smlouvu, viz výše. 10. V oboru vodovodů a kanalizací je významným inspirativním zdrojem, jak upravit vztahy mezi vlastníkem a provozovatelem, sada dokumentů vytvořená v rámci Operačního programu Životního prostředí. Zejména se jedná o tzv. metodiku pro žadatele, která obsahuje množství požadavků na obsah smlouvy, dále o tzv. vzorová smluvní ujednání. Ta jsou připravena jako vzor tzv. provozní smlouvy, v rámci pachtu. Hlavním pilířem smlouvy je striktní rozdělení práv a povinností (práva převážně vlastníkovi, provozovateli pak hlavně povinnosti), klíčovým je přitom tzv. platební mechanismus, představující snahu o automatizované určení peněžních vztahů pro celou dobu provozování. Při provozování v rámci smlouvy o dílo (v terminologii Operačního programu Životního prostředí tzv. služební provozní smlouva) slouží vzorová příloha, upravující platební mechanismus. 11. V souvislosti se vzorovými dokumenty Operačního programu Životního prostředí je třeba upozornit na to, že vlastníci, kteří by chtěli se svými provozovateli sjednat platební mechanismus, ačkoliv jim nesvědčí rozhodnutí o dotaci z Operačního programu Životního prostředí, tak učinit nemohou (srov. bod 20. na s. 10 výměru Ministerstva financí č. 01/2014 ze dne 22. listopadu 2013, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami). Důvodem je to, že část platebního mechanismu, tzv. vyrovnávací nástroj, počítá s promítáním některých změn provozních nákladů do ceny vodného a stočného až v dalším kalkulačním období, což je však v rozporu s běžnými cenovými předpisy. 12. V případě vlastníka v postavení veřejného zadavatele postup pro výběr provozovatele upravuje zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách – smlouvy o dílo, a zákon č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení – pachtovní smlouvy. Je nutné nepřehlédnout také povinnost vyvěšení záměru pachtu na úřední desce obce nejméně 15 dní před projednáním v zastupitelstvu obce (§ 39 odst. 1 obecního zřízení).
K odst. 3 13. Smlouva mezi vlastníky musí být písemná. Zákon užívá nesprávně pojem „dohoda“; tento pojem se v soukromém právu užívá ve smyslu „konsensus“ a dále ve smyslu „smlouva o změně, utvrzení či ukončení smlouvy“; v komentáři je užíván pojem „smlouva“.
106/152
14. Z definice provozně souvisejících vodovodů a kanalizací (§ 2 odst. 10) plyne, že provozně související není vodovod jednoho vlastníka a kanalizace druhého vlastníka, byť by byly na témže území, a tedy byly provozně spojeny skrze osobu odběratele. Předávání údajů o objemech dodávky vody vodovodem za účelem stanovování objemu odvedené odpadní vody (účtování stočného) tak závisí jen na dobré vůli vlastníka (či provozovatele) vodovodu. 15. Do konce r. 2013 nebylo stanoveno, co má smlouva vlastníků obsahovat, tedy co do jejího obsahu vlastníci měli smluvní volnost; jediným určujícím bylo to, že pomocí této smlouvy mělo být zajištěno kvalitní a plynulé provozování (srov. slova „plynulé a bezpečné provozování“ uvedená v odst. 1); k obsahovým náležitostem se vyjádřil též výklad Ministerstva zemědělství č. 65 ze dne 8. dubna 2010. Počínaje r. 2014 musejí všechny nově uzavírané smlouvy splňovat obsahové náležitosti uvedené v odst. 15 a pro dosavadní smlouvy vlastníků byla stanovena přechodná lhůta do 1. ledna 2020, dokdy musejí být přizpůsobeny nově požadovanému obsahu. 16. Vyjmenováním obsahových náležitostí zákonodárce popsal jen jeden z více možných způsobů řešení vzájemných sousedských vztahů. Zákonodárce předpokládá, že oba sousední vlastníci si provozují každý sám, popř. prostřednictvím svých provozovatelů. V praxi se však vyskytují případy provozování obou majetků týmž provozovatelem (ať jde o náhodu, či o záměr), nota bene pod společnou kalkulací ceny. A kromě toho jsou známy i případy, že jeden vlastník přenechá užívání svého majetku (výpůjčkou, pachtem) druhému vlastníkovi, který pak následně oba majetky provozuje nebo nechá provozovat společně. Takto se často řeší případy prodloužení vodovodů a kanalizací, kde investor zejm. z důvodu daňových odpisů, popř. motivován snahou inkasovat poplatky za připojení od možných odběratelů (k tomu viz komentář k odst. 5), zatím nechce převést svou investici vlastníkovi hlavní části vodovodu či kanalizace darem, nicméně již nyní se smluvní strany k oběma majetkům chtějí chovat tak, jako kdyby k tomu již došlo. Bohužel i v těchto případech je nutné splnit obsahové náležitosti a smlouvy mezi vlastníky obsahově přizpůsobit požadavkům zákona, byť půjde v mnoha ustanoveních jen o formální naplnění. 17. Ač to ze zákona nevyplývá, praxe se mlčky ujednotila na tom, že vztahy mezi sousedícími majetky vkládanými do hospodaření dobrovolných svazků obcí se smlouvami mezi vlastníky neřeší, neboť vlastníkům z jejich vlastnického práva ke vloženému majetku mnoho nezbývá (viz komentář k § 6 odst. 6). Tato praxe do budoucna zřejmě bude muset doznat změny (viz dále). 18. Smlouva mezi vlastníky je od r. 2014 podmínkou kolaudačního souhlasu podle stavebního zákona. V praxi vodoprávních úřadů se vžívá výklad, že bez smlouvy vodoprávní úřad kolaudační souhlas nevydá. Aby vodoprávní úřad mohl
107/152
souhlas vydat, musí žadatel prokázat splnění podmínky, tj. předložit smlouvu mezi vlastníky k posouzení, zda je platná, zejm. zda obsahuje náležitosti podle odst. 15. Jiný výklad, že jde o podmínku trvání právních účinků kolaudačního souhlasu, tj. zanikne-li smlouva, zanikne i kolaudační souhlas, by znamenal to, že by mohly být soukromoprávní cestou (např. zánikem smlouvy uplynutím doby, výpovědí atp.) „odkolaudovány“ kterékoliv provozně související vodovody či kanalizace. Soukromé právo do práva veřejného tímto způsobem zasahovat nemůže, takový výklad zákona by byl zjevně nesprávný. 19. Zákonem č. 275/2013 Sb. byla bez náhrady zrušena pravomoc Ministerstva zemědělství svým rozhodnutím upravit vztahy mezi vlastníky provozně souvisejících vodovodů a kanalizací. Autor se domnívá, že zrušení této pravomoci bylo chybné, neboť každá dohoda jednoho dne může skončit a není-li autorita, která by vztahy mezi vlastníky upravila místo nich, nejsou-li schopni či ochotni se dohodnout, těžko se naplní veřejný zájem na plynulém a bezpečném provozování vodovodů a kanalizací. 20. Nedojde-li mezi vlastníkem, resp. provozovatelem provozně souvisejícího skupinového vodovodu či vodárenské soustavy na straně jedné a na straně druhé vlastníkem, resp. provozovatelem z něj odebírajícího vodovodu k dohodě o bilančních nárocích na zdroje zásobování pitnou vodou, o těchto nárocích rozhoduje Ministerstvo zemědělství [§ 29 odst. 3 písm. b)]. 21. Odpovědnost za soulad kanalizačních řádů provozně souvisejících kanalizací z hlediska kapacitních a kvalitativních možností nesou prvostupňové vodoprávní úřady [§ 27 odst. 2 písm. d)]. 22. Spory o výši plateb za předanou vodu pitnou a za převzatou vodu odpadní nelze řešit svémocí, tedy přerušením dodávek, resp. přerušením odvádění odpadních vod (viz komentář k odst. 1), nýbrž u soudu cestou žaloby o zaplacení. Předmětem sporu bude zejména výše ceny. Soudem tedy bude zřejmě přezkoumávána kalkulace ceny, položka po položce, čímž budou soudy do značné míry nuceny nahrazovat činnost cenových kontrol. 23. Avšak to není vše, co by sousední vlastníci mezi sebou měli mít vyřešeno, viz obsahové náležitosti smlouvy mezi vlastníky uvedené v odst. 15. Potíž je však v tom, že tyto zbylé záležitosti již za vlastníky žádný úřad nerozhodne, a to pro nedostatek pravomoci. Zrušením ministerské pravomoci zákon jde proti praktickým potřebám vlastníků vodovodů a kanalizací, což nakonec mohou nepříznivě pocítit i odběratelé.
K odst. 4 24. Odstavec řeší pravidla napojování vodovodů či kanalizací jiných vlastníků. Napojující vlastník je povinen umožnit napojení jiného vodovodu či
108/152
kanalizace. Tato povinnost vyplývá ze statusu jeho zařízení, neboť slouží veřejné potřebě. Zákon přitom nadbytečně vyjmenovává, že napojovací povinnost se týká též vlastníků vyjmenovaných částí vodovodů a kanalizací (srov. § 2 odst. 1 a 2); ustanovení nelze vykládat tak, že se povinnost netýká vlastníků ostatních částí vodovodů či kanalizací. 25. Vlastník má povinnost umožnit napojení jiného vodovodu či kanalizace vždy, jsou-li splněny kapacitní a technické možnosti. Mezi technické možnosti se řadí zejména zachování tlakových poměrů na stávajícím vodovodu, jak je stanovuje § 15 odst. 4 a 5 vyhl. č. 428/2001 Sb. Hrozící nedostatek kapacity, resp. hrozící pokles tlaku na stávajícím vodovodu se dá řešit plánovací smlouvou [§ 86 odst. 2 písm. d) stavebního zákona] spočívající v tom, že vlastník na stávajícím vodovodu vybuduje nové zdroje surové vody, zvýší kapacitu úpravy vod, vybuduje automatickou tlakovou stanici apod. a zájemce o napojení se mu zaváže k zaplacení nákladů realizace. Obdobné též platí pro kanalizaci. Teprve až když odmítne zájemce sjednat závazek zaplatit potřebná technická opatření, je možné jeho žádost o napojení odmítnout (viz výklad Ministerstva zemědělství č. 32 ze dne 21. března 2008). 26. V případě, že se sejde více žádostí o napojení, než kolik činí zbývající kapacita vodovodu, rozhoduje to, kdo dříve podal žádost o napojení. Jemu totiž podáním žádosti nárok na napojení vznikl, zatímco z důvodu vyčerpané kapacity pozdějšímu žadateli již nárok nevznikl. Vlastník tedy nemá možnost rezervovat kapacitu svého vlastního vodovodu či kanalizace pro předpokládaný, avšak dosud nerealizovaný rozvoj, nýbrž musí vyhovět tomu, kdo přichází se žádostí. 27. Ustanovení neřeší, v jaké fázi příprav či výstavby nového vodovodu či kanalizace má být žádost o napojení podána. Vyplývá to nepřímo ze stavebního zákona. Podrobné závazné řešení technických sítí v daném území může být obsaženo v regulačním plánu (§ 61 stavebního zákona), tedy v dokumentu územního plánování. Vlastník napojujícího vodovodu či kanalizace musí být účastníkem územního řízení [§ 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona], neboť chystanou stavbou bude jeho vlastnické právo přímo dotčeno. O souhlas s napojením se proto žádá před zahájením prací na žádosti o vydání regulačního plánu, před tvorbou projektové dokumentace pro územní řízení. 28. Oslovený vlastník musí odpovědět na žádost zájemce o napojení ve lhůtě 30 dnů (§ 161 odst. 1 věty druhé stavebního zákona, viz slova „podmínkách napojení“). Pro počátek běhu lhůty bude rozhodující den doručení žádosti obsahující úplné podklady pro její posouzení. Prodlení s odpovědí na žádost je přestupkem, resp. správním deliktem podle stavebního zákona. Z prodlení osloveného vlastníka nelze usuzovat na zamítnutí žádosti. Přestupek či správní delikt spočívající v tom, že vlastník neumožní napojení vodovodu nebo kanalizace jiného vlastníka [viz § 32
109/152
odst. 2 písm. f) a § 33 odst. 2 písm. f)], nastane až později, až prostá nečinnost přeroste v nečinnost s důsledkem zmaření investičního záměru tazatele. Na neumožnění napojení bude možné usuzovat až tehdy, pokud prodlení trvá delší dobu, zejm. přijde-li díky prodlení žadatel o možnost čerpání dotace, bude-li muset zásadně měnit harmonogram prací apod. 29. Napojení nesmí být napojujícím vlastníkem podmíněno finančním ani jiným plněním, nelze proto požadovat žádný „připojovací poplatek“ ani napojení podmiňovat darováním napojené sítě napojujícímu vlastníkovi apod. Náklad na pořízení vodovodu či kanalizace je předmětem odpisů a v uplatněné výši je lze promítat jako náklad do kalkulace ceny (§ 20). Z toho důvodu jsou připojovací poplatky nepřípustné. Judikatura však dovodila, že darování v časové souvislosti s napojením, není-li mezi nimi prokázáno podmínění, je přípustné. Mezi požadavkem a zaplacením nesmí být příčinná souvislost (viz NS 33 Odo 1416/2005). Jak je zmíněno výše, je možné, aby se napojující a napojovaný vlastník dohodli na příspěvku na navýšení jinak nedostatečné kapacity napojujícího vodovodu či kanalizace; jedná se o předmět tzv. plánovací smlouvy podle § 66 odst. 2, § 86 odst. 2 písm. d) a § 88 stavebního zákona. Na druhou stranu požadavek na zaplacení „připojovacího poplatku“ jako podmínku napojení je možné označit za bezprávnou výhrůžku a smlouva takto uzavřená by byla neplatná. 30. Povinnost umožnit napojení stíhá vlastníka napojujícího vodovodu a kanalizace. Rozhodnutí o napojení tedy primárně není v rukách provozovatele, ačkoliv to bude ten, kdo de facto bude mít rozhodující slovo, neboť on bude vlastníkovi dávat podklady, zejména dobrozdání o kapacitních a technických možnostech. Vlastník se však s provozovatelem mohou dohodnout na tom, že provozovatel bude vlastníka v těchto záležitostech zastupovat, vlastník mu vydá plnou moc. Provozovatel pak bude jednat jménem vlastníka a na jeho odpovědnost. 31. Kromě toho se vlastníci musejí shodnout na smlouvě podle odst. 3. Oproti odstavci 5 vlastník nemá výslovně stanovenou zákonnou povinnost do provozně souvisejícího vodovodu dodávat pitnou vodu, ani z provozně související kanalizace odvádět čistit odpadní vody. Tyto povinnosti výslovně vyplývají až ze smlouvy mezi vlastníky. Na druhou stranu, obecná povinnost zajistit plynulé a bezpečné provozování (odst. 1) v sobě nepochybně zahrnuje i povinnosti dodávek pitné vody, resp. odvádění odpadních vod ve vztahu k provozně souvisejícím vodovodům a kanalizacím. 32. Připojování přípojek (odběratelů) se řeší v odstavci 5.
110/152
K odst. 5 33. Připojování odběratelů je problematikou podobnou napojování provozně souvisejících vodovodů a kanalizací. Komentář se proto dále věnuje pouze rozdílným znakům. 34. Povinnost umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci lze přenést na provozovatele, obvykle v provozovatelské smlouvě. Ačkoliv zákon užívá pojmu „zmocnit“, což by nasvědčovalo tomu, že provozovatel bude jednat jménem vlastníka, provozovatel bude připojování činit obvykle svým jménem. To lze dovodit jednak z obecně zažité provozní praxe a dále zejména z toho, že nepřipojení žadatele je správním deliktem jak vlastníka, tak i provozovatele [§ 33 odst. 3 písm. a)]. Jedná se tedy o právní povinnost provozovatele jako takového, nikoliv o právní povinnost, kterou vykonává za vlastníka jeho jménem. 35. Vlastník vodovodu a kanalizace má výslovně stanovenou povinnost dodávat pitnou vodu odběrateli a odvádět od něj a následně čistit jím vypuštěné odpadní vody. Tato povinnost je též součástí smluvních povinností odběratelské smlouvy (odst. 6). Pokud má provozovatel uzavírat odběratelské smlouvy svým jménem, je nezbytné, aby jej vlastník zmocnil k plnění též těchto povinností. Jedno a druhé jsou spojené nádoby – pokud by jedno nebylo výslovně sjednáno, lze na to usuzovat z toho, že bylo sjednáno to druhé, a opačně. 36. Podobně jako napojování provozně souvisejících vodovodů a kanalizací, rovněž tak i připojování přípojek nesmí být podmiňováno finančním nebo jiným plněním. Jak uvádí výklad Ministerstva zemědělství č. 4 ze dne 21. dubna 2008, kromě místního poplatku (viz dále) není jiné cesty, jak vybrat příspěvek na investici vybudování vodovodu či kanalizace od zájemců o připojení. S účinností od r. 2014 bylo zákonem č. 275/2013 Sb. navíc doplněno, že takto nesmí být podmíněno ani uzavření odběratelské smlouvy. Tento postup však nebyl dovolen ani předtím. Uzavření odběratelské smlouvy je povinnost vlastníka či provozovatele vodovodu a kanalizace. Obecně přitom platí, že každý si nese náklad na splnění své smluvní či zákonné povinnosti sám, není-li stanoveno něco jiného. Není-li zákonem umožněn přenos nákladů souvisejících s administrací procesu vzniku smlouvy z vlastníka (provozovatele) na odběratele, není možné takovou náhradu nákladů vyžadovat, a to jakožto podmínku uzavření smlouvy, zahájení plnění smlouvy vlastníkem či provozovatelem apod. Opačný postup by bylo možné vnímat jako bezprávnou výhrůžku vůči odběrateli (viz komentář k § 8 odst. 4). 37. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že vznikem faktické možnosti připojit se na vodovod či kanalizaci dochází ke zhodnocení připojitelného pozemku. Ne vždy bude investor schopen sjednat smlouvy s vlastníky připojitelných pozemků o tom, že mu přispějí na výstavbu, ne vždy bude investor vlastníkem všech okolních připojitelných pozemků, do jejichž prodejních cen by promítl jejich
111/152
zhodnocení. Kromě toho nelze přehlédnout, že existuje místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností připojit se na obcí vybudovaný vodovod či kanalizaci, viz § 10c zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, jemuž je podrobně věnován komentář k § 46. Uzákoněním tohoto místního poplatku zákonodárce k investorům přistupuje diferencovaně (investor – obec vs. investor – neobec), aniž by pro to existoval rozumný důvod. V situaci, kdy investor – neobec nemůže dosíci vybrání příspěvku na stavbu vodovodu či kanalizace tím, že příspěvek promítne do prodejní ceny svých pozemků, nově připojitelných, pak je neodůvodněně v jiném postavení než investor – obec, která svoji investici umí, byť třeba jen zčásti, získat zpět pomocí zavedení místního poplatku, a to i se zpětnou účinností ve vztahu k již vybudovaným vodovodům a kanalizacím. Snahy investora – neobce vybrat cenu zhodnocení od vlastníků nově připojitelných pozemků z titulu jejich bezdůvodného obohacení bude patrně marná, neboť investorovi z jeho majetku žádná hodnota neuchází, vlastnické právo je mu přece zachováno a připojením přípojek jeho majetek na hodnotě neztrácí, ba naopak je tím naplňován jeho smysl. Bezdůvodné obohacení je charakteristické tím, že bez právního důvodu dochází k obohacení jednoho na úkor druhého, viz § 2991 odst. 1 obč. zák., což zde zjevně není naplněno. 38. Jednomu druhu investora je dán do ruky veřejnoprávní nástroj, jak okamžitě zajistit alespoň částečnou návratnost své investice (podivuhodné je, že místní poplatek není limitován hodnotou investice!), zatímco ostatním druhům investorů nikoliv. Nelze také přehlédnout, že náklad na pořízení vodovodu či kanalizace je předmětem odpisů a ty mohou být v uplatněné výši nákladem kalkulace. Tedy obec náklady své investice postupně promítá do ceny pro vodné a stočné a kromě toho část z tohoto nákladu navíc získává díky místnímu poplatku. Jde o zřetelnou nerovnost vlastnického práva, o bezdůvodnou pozitivní diskriminaci obcí před jinými vlastníky. 39. Náklady na připojení vodovodní přípojky na vodovod a kanalizační přípojky na kanalizaci hradí osoba, které je umožněno připojení. Materiál na odbočení přípojek a uzávěr vodovodní přípojky hradí vlastník vodovodu nebo kanalizace. V praxi tak vlastník vodovodu hradí navrtávací pas a uliční uzávěr vodovodní přípojky, v případě kanalizace pak vložku, do níž je kanalizační přípojka napojena, nebo aspoň montážní pěnu, jíž je utěsněn otvor v kanalizaci. Kromě toho, vlastník vodovodu ještě hradí vodoměr, je-li osazován (§ 16 odst. 2). Vlastník tedy hradí některé z užitých materiálů, nehradí však žádné práce. Připojovaný tedy kompletně hradí náklady záboru veřejného prostranství, náklady zvláštního užívání pozemní komunikace vč. administrace žádosti silničnímu správnímu úřadu, nájmu pozemní komunikace a přenosného dopravního značení, náklady na vytyčení podzemních technických sítí, výkopové práce, oznámení o přerušení
112/152
dodávek vody dotčeným odběratelům analogicky podle § 9 odst. 6, materiál přípojky (!), montážní práce vč. vytvoření stavebního otvoru do vodovodu a kanalizace a uvedení staveniště do původního stavu – zához, hutnění, obnovu povrchů atd.
K odst. 6 40. Vlastník má povinnost uzavřít odběratelskou smlouvu, ledaže od doby, co vydal odběrateli povolení se připojit, došlo k podstatné změně podmínek (§ 36 odst. 1). Odběratel nemá povinnost smlouvu uzavřít, pokud nebude odebírat vodu z vodovodu ani vypouštět odpadní či srážkové vody do kanalizace. Nicméně nesjednání či ukončení smlouvy není důvodem pro to, aby odběratel neplatil pevnou složku vodného a stočného, blíže viz komentář k § 20 odst. 1 až 3. 41. Vlastník vodovodu a kanalizace může zmocnit provozovatele, aby s odběrateli uzavíral smlouvy on. Ačkoliv zákon užil slovo „zmocnit“, záleží na obsahu provozovatelské smlouvy, zda provozovatel odběratelské smlouvy uzavírá jménem vlastníka jako jeho zástupce na základě plné moci, nebo zda je uzavírá svým jménem, neboť za neuzavření odběratelské smlouvy může dostat pokutu i provozovatel [§ 33 odst. 3 písm. b)]. Jedná se tedy o právní povinnost provozovatele jako takového, nikoliv o právní povinnost, kterou vykonává za vlastníka jeho jménem. V pochybnostech o obsahu závazku je třeba vycházet z toho, že pojem zmocnění je pojmem institutu smluvního zastoupení (viz § 441 a násl. obč. zák.), ovšem vodárenská praxe vychází spíše z toho, že zmocnění zahrnuje uzavírání smluv svým jménem. Proto při výkladu provozovatelské smlouvy je nutné přihlédnout k § 556 odst. 2 obč. zák. o výkladu projevu vůle, při kterém se též přihlíží k praxi zavedené mezi stranami a k tomu, jak daly strany následně najevo, jaký obsah a význam danému „zmocnění“ přikládají. Například vlastník dostává od provozovatele kopie odběratelských smluv, které provozovatel uzavírá svým jménem, a přitom vlastník tuto skutečnost u provozovatele nereklamuje; tím dává nepochybně najevo, že je s touto praxí spokojen. Stanovisko výkladu Ministerstva zemědělství č. 47 ze dne 21. března 2008 o nutnosti výslovného ujednání autor nesdílí. 42. Při sjednávání smlouvy je vlastník či provozovatel vodovodu a kanalizace povinen nepostupovat v rozporu s dobrými mravy, zejména je povinen odběratele nediskriminovat. Otázky diskriminace jsou podrobněji řešeny v zákoně č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) – viz komentář k § 36 odst. 2. 43. Závazky vzniklé z odběratelské smlouvy přecházejí na právního nástupce provozovatele, říká zákon. Toto ustanovení je podle názoru autora legislativním zmetkem, bez faktického dopadu do právních vztahů. Zákonodárce patrně usiloval
113/152
o to, aby odběratelé nebyli obtěžováni uzavíráním nové odběratelské smlouvy, pokud dojde ke změně provozovatele. Ovšem tímto textem se to zřetelně nepovedlo. Bylo by absurdní dovozovat, že na nového provozovatele např. přešla také povinnost odběrateli vrátit přeplatky na zálohách apod. Rovněž tak je zcela absurdní, že by na nového provozovatele nemělo přejít vůbec žádné právo plynoucí ze smlouvy. Za zcela zjevně nesmyslný autor považuje výklad Ministerstva zemědělství č. 61 ze dne 26. února 2010, a to ve všech jeho bodech, zejména v pasáži o prodeji podniku (dnes koupě závodu podle § 2175 a násl. obč. zák.). 44. Při změně provozovatele je běžnou praxí, a lze ji jen doporučit, že nový provozovatel s odběrateli uzavírá nové smlouvy. To odpovídá potřebě držet jednotnou obchodní politiku provozovatele a dále také potřebě snazší administrace smluvních vztahů, aby provozovatel v téže lokalitě neměl různé varianty míry práv a povinností. Pokud vůbec o přechodu práv a povinností uvažovat, ustanovení je hodno zásadního přepracování, např. s využitím myšlenek institutu postoupení smlouvy podle § 1895 a násl. obč. zák. s tím, že k postoupení smlouvy dojde ze zákona, a to bez ohledu na vůli odběratele. 45. Pokud je vlastník nebo provozovatel vodovodu či kanalizace současně v postavení odběratele, např. že vlastní připojenou nemovitost, smlouvu sám se sebou neuzavírá, ani sám sobě neplatí vodné a stočné. Neznamená to však, že by měl mít vodu či odvádění vody zadarmo, odběr nelze vykázat do ztrát (ztráty nakonec nepřímo platí všichni odběratelé). Z hlediska účetního a z hlediska výkaznictví je potřeba takový odběr vykazovat shodně, jako kdyby byl odběratelem někdo jiný. 46. Povinnost sjednat odběratelskou smlouvu platí i v případě, že by předmětem smlouvy mělo být jen odvádění srážkových vod z ploch nemovitostí, které jsou od placení stočného osvobozeny (§ 20 odst. 6). Jak správně uvádí výklad Ministerstva zemědělství č. 26 ze dne 21. března 2008, osvobození od plateb za odvádění srážkových vod nezbavuje vlastníka, popř. provozovatele kanalizace povinnosti uzavřít s odběrateli smlouvu o odvádění srážkových vod kanalizací. 47. Obsahové náležitosti odběratelské smlouvy stanovuje odstavec 16 a 17. 48. Pokud je připojená nemovitost např. bytový dům, vlastník ani provozovatel vodovodu či kanalizace rozúčtování vodného a stočného mezi uživatele neřeší, jde o právní povinnost odběratele, který platby vodného a stočného následně rozúčtuje mezi uživatele připojené nemovitosti. Postupuje přitom podle § 5 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Náklad rozúčtování může požadovat pouze po uživatelích předmětné nemovitosti, nikoliv po vlastníku či provozovateli vodovodu a kanalizace. Rozúčtování mezi uživatele nelze vnímat jako nucenou práci (viz I. ÚS 371/06).
114/152
K odst. 7 49. Ustanovení řeší institut tzv. dohodnutého odběratele. Zákon je však nutno uvést na pravou míru, smluvní strany se nemohou dohodnout na tom, že smluvní stranou se stane třetí osoba, aniž by s tím tato osoba vyslovila souhlas. Je však jistě možné, aby se odběratel ze zákona (§ 2 odst. 6) a třetí osoba dohodli na tom, že odběratel postoupí právo na uzavření smlouvy třetí osobě (§ 1879 obč. zák.), nebo již uzavřenou smlouvu za souhlasu druhé smluvní strany (vlastníka či provozovatele vodovodu či kanalizace) třetí osobě postoupí (§ 1895 a násl. obč. zák.). V takovém případě lze hovořit o dohodnutém odběrateli. 50. Ustanovení o dohodnutém odběrateli má vyhovět praktické potřebě vlastníka nemovitosti, který nemovitost přenechá k užívání jiné osobě, aby vodné a stočné a další povinnosti místo vlastníka nemovitosti plnil tento uživatel svým jménem a na svou odpovědnost. Vzhledem k přílišné stručnosti zákona lze doporučit, aby v dohodě o postoupení byla doba jejího trvání omezena např. na dobu trvání užívacího titulu tohoto uživatele. Jinak by se dohodnutý odběratel stal odběratelem napořád. 51. V praxi však smluvní strany sjednávají jiné řešení, a to, že na určenou dobu třetí osoba přistupuje ke všem právům a povinnostem odběratele z odběratelské smlouvy a spolu s odběratelem je po tu dobu oprávněna a zavázána společně a nerozdílně. Tím se třetí osoba nestane věřitelem a dlužníkem namísto odběratele, nýbrž vedle odběratele. Uvedené řešení není zákonem předvídáno, nicméně jde o soukromoprávní vztahy a pro ně platí zásada smluvní volnosti (§ 1746 odst. 2 obč. zák.). 52. Uvedené řešení lze užít i pro případy, kdy odběratelem je obec. Podle § 38 odst. 3 a 4 obecního zřízení až na výslovně uvedené výjimky obce nemohou platně ručit za závazky jiných osob. Obec zde nepřijímá ručení za závazky jiné osoby, nýbrž obec coby odběratel se naopak snaží svého zákonného závazku platit vodné a stočné zbavit tím, že jej sdílí s třetí osobou. Je samozřejmě jen věcí obchodní politiky vlastníka či provozovatele vodovodu či kanalizace, zda nebude vůči obcím postupovat jinak. Na druhou stranu je nutné před rozlišováním mezi odběrateli varovat, neboť by se tím mohl naplnit zákaz diskriminace odběratelů (§ 36 odst. 2).
K odst. 8 53. Zásah do vodovodu a kanalizace je technický zásah jako údržba, oprava, technické zhodnocení či investice. Samotná kontrola není zásahem. Ustanovení provozovateli nedává výlučné právo na provádění zásahů do jím provozovaných vodovodů a kanalizací, nýbrž mu dává právo na projednání vlastníkových záměrů tohoto druhu. Provozovatelská smlouva může tento zákonem přednastavený
115/152
standard jakkoliv změnit, často je vlastníkům zásah a priori zakázán, jde-li o údržbu a opravy, a je mu tedy dovolen, jen jde-li o technické zhodnocení a investici. 54. Zrcadlem tomuto odstavci je ustanovení § 9 odst. 2, které vymezuje, za jakých okolností je k zásahům oprávněn provozovatel.
K odst. 9 55. Povinnost zpřístupnit vodovod a kanalizaci za účelem kontroly je povinnost práva veřejného související s dozorem (§ 37) a technickým auditem (§ 38), provozovatelská smlouva nemůže na těchto povinnostech vlastníka či provozovatele nic změnit. K dalším orgánům bychom mohli na prvním místě zařadit Českou inspekci životního prostředí, dále pak orgány ochrany veřejného zdraví, orgány bezpečnosti práce apod. 56. Výkon kontroly se řídí zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
K odst. 10 57. Právo na bezplatný odběr svědčí jednotkám požární ochrany, a to ať se jedná o sbory profesionální, nebo o sbory dobrovolné. Jedná se o případ jediného dovoleného odběru vody z vodovodu, jehož právním titulem není smlouva, nýbrž zákon sám. 58. Otázkou je, zda ustanovení o bezplatnosti odběru je v souladu s Listinou. Voda je věcí v právním smyslu a její odnětí je nepochybně odůvodněno veřejným zájmem, dokonce zájmem velmi naléhavým. Naproti tomu čl. 11 odst. 4 Listiny určuje, že vyvlastnění nebo nucené omezení musí být za náhradu. Náhradu by měl poskytovat vyvlastňující přímo vyvlastňovanému, tedy stát (hasičský záchranný sbor kraje) za profesionální hasičskou jednotku, resp. zřizovatel jednotky sboru dobrovolných hasičů (obce), jejíž příslušníci vodu odebrali. 59. Právo na bezplatný odběr vody z vodovodu je podmíněno tím, že k dispozici v místě není jiný dostatečný zdroj vody. Zdroje požární vody vymezuje požární řád obce, tj. vyhláška vydaná podle § 29 odst. 1 písm. o) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Často půjde o řeky či vodnaté potoky, umělé vodní nádrže v zastavěné části obce (např. rybníky na návsích) apod. V konkrétním případě je nutno posoudit, zda zasahující jednotka hasičů měla technické možnosti dosáhnout k jinému zdroji vody, vyjmenovanému v požárním řádu, který je dál než hydrant. 60. Pojem záchranných a likvidačních prací je blíže vymezen v § 2 písm. c) a d) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. Záchrannými pracemi se pro účely zákona o integrovaném záchranném systému rozumí činnost k odvrácení nebo omezení
116/152
bezprostředního působení rizik vzniklých mimořádnou událostí, zejména ve vztahu k ohrožení života, zdraví, majetku nebo životního prostředí, a vedoucí k přerušení jejich příčin, likvidačními pracemi činnosti k odstranění následků způsobených mimořádnou událostí. Mimořádnou událostí je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací. Potíž obou definic je, že jde o definice omezené na účely zákona o intergrovaném záchranném systému. Odkaz na tento zákon uvedený v poznámce pod čarou č. 31 nemá právotvorný význam, nýbrž jen informativní význam. Tedy pro bezplatný odběr vody z vodovodu platí obecný obsah pojmu záchranné a likvidační práce. 61. Právo na bezplatný odběr vody z vodovodu se samozřejmě nevztahuje na odběr pro účely výcviku hasičských jednotek apod. Odběry tohoto typu nejsou z vodovodního řádu přípustné, natožpak zadarmo, jednalo by se o neoprávněný odběr vody z vodovodu, potažmo o neoprávněnou manipulaci zařízením vodovodu (hydrantem), rozuměj bez předem sjednané písemné odběratelské smlouvy. 62. Zákonem není stanoveno analogické právo týkající se vypouštění odpadních vod do kanalizace. Beze smlouvy by tedy mělo jít o nedovolené vypouštění odpadních vod. Nicméně v § 20 odst. 9 je uvedeno, že vypouštění je v tomto případě osvobozeno od stočného. Stočné je přitom úplata za dovolené vypouštění odpadních vod, tedy tím je vypouštění dovoleno přímo zákonem, byť s nutností systematického výkladu.
K odst. 11 63. Vlastník je povinen pořídit a aktualizovat plán financování obnovy. Krom toho mu vzniká povinnost jej realizovat a podle odst. 1 též vytvářet rezervu finančních prostředků na obnovu a dokládat jejich použití pro tyto účely. Náležitosti plánu financování obnovy jsou uvedeny v § 13 vyhl. č. 428/2001 Sb. a v její příloze č. 18.
K odst. 12 64. Ustanovení upravuje informační povinnosti vlastníka, resp. stavebníka vodovodu nebo kanalizace vůči Ministerstvu zemědělství, obdobné povinnosti provozovatele podle § 9 odst. 12. Vlastník či stavebník je povinen poskytnout informace pouze na vyžádání, u obnovy a nové výstavby včetně projektové dokumentace a nákladů na výstavbu či obnovu. Náklad na pořízení dalšího výtisku projektové dokumentace nese ten, komu byla uložena povinnost jejího předložení, tedy vlastník, resp. stavebník; zákon nevylučuje, aby byla projektová dokumentace
117/152
poskytnuta v elektronické verzi, otázkou je, zda je tato podoba možná podle předpisů stanovujících její náležitosti (zejména náležitosti autorizačního razítka). 65. Vyhodnocení obdržených údajů je ministerstvo oprávněno zveřejnit. Ustanovení má mít smysl v tom, že se touto cestou dostanou předmětné informace k veřejnosti, zejména zda je o majetek řádně pečováno a u obnovy a investic, zda jsou chystané či realizované stavební akce účelné a za adekvátní cenu.
K odst. 13 66. Vodné je úplatou za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním. Právo na vodné a stočné (odst. 14) je jedno z nejdůležitějších ekonomických práv vlastníka vodovodů a kanalizací. Provozovatelskou smlouvou může vlastník přenést právo na vodné na provozovatele vodovodu. 67. Vodné má dvě možné alternativní formy, a to jednosložkovou a dvousložkovou, která se skládá z pevné a pohyblivé složky. Pevná složka je stanovena kalkulací ceny vodného tak, že je mezi odběratele distribuováno až 20 % úplných vlastních nákladů (od r. 2015 již jen 15 %), a to způsobem, který nezávisí přímo na objemu odběru (blíže viz § 20 odst. 1). 68. Povinnost k dodávce vody je splněna již tím, že voda vteče z vodovodu do vodovodní přípojky (§ 15 odst. 1), na druhou stranu právo na vodné je vázáno na jinou právní skutečnost: Právo na jednosložkové vodné, resp. právo na pohyblivou složku vodného vzniká vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem. Kde není vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu. 69. Pokud dojde k únikům vody z přípojky, tj. před vodoměrem, odpovědnost za takto vzniklou škodu (ano, nejedná se o vodné) sice obvykle nese vlastník přípojky (ne vždy jím musí být odběratel, viz komentář k § 3 odst. 3 a 6), zejm. jde-li o únik kvůli špatnému stavebnětechnickému stavu přípojky, avšak objem uniklé vody lze stanovovat jen obtížně. Závisí na tom, nakolik byl únik vody v dané lokalitě významný, v menších lokalitách, kde i menší porucha je na dispečinku dobře viditelná (nárůst vteřinového odtoku z vodojemu apod.), lze usuzovat z těchto dat dispečinku. Ve větších lokalitách, kde tato data nejsou dostatečně průkazná, lze usuzovat na data o tlaku vody, velikosti závady (průměr otvoru) a doby trvání závady. Často tedy půjde spíše o výsledek obchodního vyjednávání s vlastníkem přípojky než o uplatňování právního nároku. 70. Právo na úplatu pevné složky vodného vzniká pod podmínkou, že je dvousložkové vodné sjednáno v odběratelské smlouvě. Zákon praví, že „takové sjednání“ je možné ode dne účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu vlastníka vodovodů, v němž nejméně dvě třetiny hlasů drží obce (§ 20 odst. 4). Ačkoliv to vypadá tak,
118/152
že dvousložkové vodné nelze sjednat předem, podle názoru autora je možné, aby možnost dvousložkového vodného byla sjednána předem, a to s účinností navázanou na účinnost vyhlášky zastupitelstva obce, resp. na účinnost rozhodnutí nejvyššího orgánu vlastníka vodovodu. Doslovný výklad zákona by totiž vedl k tomu, že pevná složka by se v praxi uplatnila až s odstupem řady měsíců či let od účinnosti vyhlášky, resp. rozhodnutí o zavedení dvousložkové ceny, což jde zjevně proti smyslu zákona.
K odst. 14 71. Stočné je úplatou za odvedení odpadních vod a za jejich následné čištění nebo jiné zneškodnění. Právo na vodné (odst. 13) a stočné patří k nejdůležitějším ekonomickým právům vlastníka vodovodů a kanalizací. Provozovatelskou smlouvou může vlastník přenést právo na stočné na provozovatele kanalizace. V ostatním lze odkázat na komentář k odst. 13.
K odst. 15 72. Zákon stanovuje povinné náležitosti smlouvy vlastníků provozně souvisejících vodovodů [písm. a)] a kanalizací [písm. b)], čímž výrazně omezuje jejich smluvní svobodu upravit si své vzájemné vztahy podle svého. Sjednání všech stanovených náležitostí je podmínkou platnosti smlouvy, byť by mělo jít jen o formální naplnění litery zákona (viz komentář k odst. 3). Naplnění požadované náležitosti může spočívat např. i v tom, že „smluvní strany se dohodly, že mezi sebou nesjednávají žádné smluvní sankce“ apod.
K odst. 16 73. Smlouva o dodávce pitné vody odběrateli je svou podstatou kupní smlouvou. Pitná voda ve vodovodu je věc v právním smyslu, a to ve vlastnictví vlastníka vodovodu, popř. provozovatele, na něhož vlastník vodovodu převedl právo svým jménem inkasovat vodné. 74. Oproti náležitostem smlouvy, které byly dosud vymezeny v § 13 odst. 1 vyhl. č. 428/2001 Sb., zákon zavádí povinnost v odběratelské smlouvě uvést celou řadu informací. Metodologicky je to nešťastné, neboť smlouva není nástroj ke vzájemnému informování smluvních stran, nýbrž nástrojem k úpravě jejich vzájemných práv a povinností. 75. V zákoně přibyla povinnost ve smlouvě vymezit, kdo je vlastník a kdo je provozovatel vodovodu. Zákon nepopisuje podrobnosti, tedy postačí uvést jejich plná jména či názvy. Podobné je to i s informací o vlastníkovi přípojky, zpravidla půjde o vlastníka připojené nemovitosti (blíže viz komentář k § 3
119/152
odst. 3 a 6). Protože vlastník ani provozovatel vodovodu o vlastnictví přípojky zpravidla nemají žádné informace, lze doporučit, aby v odběratelské smlouvě byla tato informace uvedena tím, že ji sděluje vlastník připojené nemovitosti. Dále musí být ve smlouvě uveden vlastník připojené nemovitosti, opět postačí jen jméno či název. Tato informace má informační význam jen tehdy, je-li odběratelem někdo jiný (viz komentář k § 2 odst. 6 a § 8 odst. 7). Dále také musí být ve smlouvě vymezena připojená nemovitost, přičemž postačí poštovní adresou nebo i jiným určitým způsobem, a nikoliv jen způsobem podle katastrálního zákona. Adresy lze ověřit zde: http://aplikace.mvcr.cz/adresy/. 76. Ve smlouvě musí být uveden také počet trvale připojených osob. Zákon zde užívá jiné pojmosloví než u kvantitativního kritéria vodovodů sloužících veřejné potřebě, kde rozhoduje trvalý pobyt fyzické osoby (srov. § 2 odst. 4). Počet trvale připojených osob uváděných v odběratelské smlouvě by tedy měl být určen ne podle trvalého pobytu, nýbrž podle skutečného stavu, kolik lidí v připojené nemovitosti obvykle bydlí, pracuje, studuje apod. Informace může být užitečná pro to, aby mohl provozovatel adekvátně zabezpečit náhradní zásobování pitnou vodou při přerušení dodávek vody z vodovodu a náhradní odvádění odpadních vod při přerušení provozu kanalizace (§ 9 odst. 8). Zákon nerozlišuje fyzické osoby a právnické osoby. Vzhledem k účelu informace lze soudit, že se má jednat jen o fyzické osoby. 77. Ve smlouvě je též třeba stanovit podmínky dodávky, čímž se dá rozumět leccos, od technických podmínek typu stavební stav přípojky, zákazu propojení s jiným zdrojem vody (§ 11 odst. 2), podmínky přístupu k vodoměru, přípojce a vnitřnímu vodovodu [§ 9 odst. 6 písm. c)] apod. až po podmínky obchodního charakteru jako např. způsoby vzájemné komunikace, ochrana osobních údajů, reklamační řád, smluvní pokuty, rozhodčí doložka apod. Zda budou tato ustanovení obsažena v textu smlouvy či v textu obchodních podmínek, není v zásadě rozhodující. Limitujícím faktorem je jen to, že to, co by bylo pro odběratele v postavení spotřebitele překvapivé, nesmí být – v rozporu se zásadou poctivosti právního jednání – obsaženo jinde než v textu dokumentu, který bude odběratel podepisovat (viz I. ÚS 3512/11). 78. V odběratelské smlouvě musejí být též stanoveny limity množství dodávané vody. Je necháno na vůli smluvních stran, zda půjde o limit vteřinový, denní či roční či jejich kombinace. V praxi se často setkáme s tím, že limit je určen „potřebou odběratele“ či že se sjednává limit „bez omezení“ apod.; i takové ujednání lze vnímat jako naplnění požadavku zákona. 79. Ve smlouvě musí být určena kapacita vodoměru nebo profil přípojky. Jedná se o alternativní možnosti, buďto je sjednáno prvé, či druhé, popř.
120/152
obojí. Tyto údaje jsou určující pro stanovení pevné složky vodného (blíže viz § 20 odst. 3). 80. Smlouva musí také určovat maximální a minimální tlakové poměry v místě napojení přípojky na vodovod. Jedná se opět o informativní údaje, často se opisují mezní hodnoty stanovené v § 15 odst. 4 a 5 vyhl. č. 428/2001 Sb., nebo se též odkazuje na internetové stránky provozovatele, kde jsou obsažena aktuální data z jeho dispečinku. Jedná se o informativní údaje, byť jejich nedodržení může znamenat odpovědnost provozovatele za vzniklou škodu; ta však vyplývá již z porušení samotné vyhlášky. Podobná odpovědnost může vyvěrat i z porušení ustanovení smlouvy o ukazatelích jakosti (minimálně hodnoty obsahu vápníku, hořčíku a dusičnanů); tyto údaje nejsou pro praktický život nijak užitečné, neboť z nich nelze přímo usuzovat na tvrdost vody, která je charakterizována jako souhrn těchto a též dalších ukazatelů. 81. Odběratelská smlouva musí obsahovat také způsob stanovení ceny a jejího vyhlášení. Pojem způsob stanovení ceny je zavádějící, ne-li přímo mylný. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, totiž pod pojmem stanovená cena rozumí cenu úředně stanovenou. Cena vodného však není cena stanovená (jako např. ceny cigaret nebo ceny mléčných výrobků pro žáky základních škol), nýbrž je cenou věcně usměrňovanou, to znamená, že se jedná o cenu sjednávanou (smluvní), nicméně její návrh musí vycházet z kalkulace, do níž nelze promítnout náklady jiné než dovolené co do druhu a u některých i co do výše. Blíže viz § 35a vyhl. č. 428/ 2001 Sb., její přílohy č. 19 a 19a a dále aktuální výměr Ministerstva financí; pro rok 2014 se jedná o výměr č. 01/2014 ze dne 22. listopadu 2013, publikovaný v cenovém věstníku č. 13/2013. Aby bylo liteře zákona učiněno za dost, v odběratelské smlouvě je nutno uvést, že návrhovou cenu vodného stanovuje vlastník vodovodu na základě kalkulace podle prováděcí vyhlášky. 82. Zákon požaduje také sjednat způsob fakturace a způsob plateb. Ve smlouvě by tedy měly být obsaženy záležitosti týkající se záloh na vodné (nepovinně) a vyúčtování vodného (povinně), např. listinná či elektronická forma, doručování, splatnost apod. 83. Požadavek zákona na zmínku o možnosti změn smlouvy je ne zcela povedený, neboť by se měl týkat spíše úpravy pravidel jednostranné změny obchodních podmínek (§ 1752 obč. zák.) než samotné smlouvy. Zákon lze naplnit tím, že bude ve smlouvě uvedeno, že se smlouva mění písemnou dohodou. 84. Ve smlouvě musí být uvedena také doba její platnosti. Obvykle se smlouvy sjednávají na dobu neurčitou. Takzvané trojdohody (viz komentář k odst. 7) bývají sjednávány na dobu trvání uživatelského vztahu mezi odběratelem a dohodnutým odběratelem.
121/152
85. Náležitostí odběratelské smlouvy není účel odběru (srov. § 15 odst. 2). Není-li účel odběru sjednán, odběratel je oprávněn vodu z vodovodu odebírat pro jakýkoliv účel. Je-li však účel sjednán, odběratel je povinen jej dodržet. Není-li v dané lokalitě nedostatek zdrojů, odběratel by neměl být omezován žádným účelem odběru. 86. Lze doporučit ve smlouvě zakázat odběr v rozporu s opatřením obecné povahy, vydaným podle § 15 odst. 4 až 6. Zákon totiž neobsahuje žádnou sankci za jeho nedodržení, čímž se opatření obecné povahy stává spíše mravním apelem než dokumentem obsahujícím vymahatelné povinnosti. Blíže viz komentář k § 15 odst. 4. Smluvním zákazem odběru v rozporu s opatřením obecné povahy se totiž takovýto odběr dá klasifikovat jako odběr v rozporu se smlouvou, tj. neoprávněný odběr podle § 10 odst. 1 písm. c). Vzhledem k nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, jenž je rozebrán výše, je vhodné tento zákaz uvést přímo ve smlouvě, nikoliv v obchodních podmínkách.
K odst. 17 87. Zákon rozeznává dva poddruhy odběratelské smlouvy týkající se kanalizace. První je smlouva o odvádění odpadní vody a druhý je smlouva o odvádění a čištění odpadní vody. První druh patrně dopadá na kanalizace, z nichž jsou odpadní vody předávány do kanalizace jiného vlastníka, zatímco druhý druh se má zřejmě týkat kanalizací s vlastní čistírnou. Nebylo pomyšleno na třetí možný případ, že je odpadní voda likvidována jinak, např. vypouštěním do recipientu (do povrchových vod). Toto rozlišování je však bez praktického významu a ani se neodráží v povinných náležitostech odběratelské smlouvy – ty jsou shodné pro obě alternativy. 88. Ve smlouvě musí být stanoven způsob stanovení množství odpadních vod. Objem vypouštěných odpadních vod se obvykle neměří, ledaže to určí smlouva s odběratelem nebo kanalizační řád (§ 19 odst. 1). Objem vypouštěných odpadních vod je tedy obvykle určován nepřímo (§ 19 odst. 5). Ve smlouvě musí být obsažen výpočet objemu srážkových vod, jsou-li srážkové vody odváděny do kanalizace bez měření (§ 19 odst. 6). 89. Limity znečištění jsou obvykle stanoveny v kanalizačním řádu. Jsou-li sjednány ve smlouvě s odběratelem, měly by vycházet z kanalizačního řádu. Při vyšším než standardním znečištění je přípustné po odběrateli žádat, aby platil tomu odpovídající individuálně kalkulované, tzv. diferencované stočné (viz komentář k § 20 odst. 1 až 3). 90. Co do ostatních náležitostí odběratelské smlouvy viz komentář k odst. 16.
122/152 Související ustanovení § 2 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4, odst. 6, odst. 10 – vymezení základních pojmů, § 3 odst. 3, odst. 6 – přípojky, § 8 odst. 7 – práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace, § 9 odst. 2, odst. 6, odst. 8, odst. 12 – práva a povinnosti provozovatele, § 10 odst. 1 písm. c) – neoprávněné užití vodovodu a kanalizace, § 11 odst. 2 – vodovody, § 15 odst. 1, odst. 2, odst. 4–6 – dodávky vody, § 16 odst. 2 – vodoměry, § 19 odst. 1, odst. 5, odst. 6 – měření odváděných odpadních vod, § 20 – vodné a stočné, § 27 odst. 2 písm. d) – vodoprávní úřady, § 29 odst. 3 písm. b) – Ministerstvo zemědělství, § 32 odst. 2 písm. f) – přestupky, § 33 odst. 2 písm. f), § 33 odst. 3 písm. a), písm. b) – správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, § 36 odst. 1, odst. 2 – ochrana odběratele, § 37 – dozor, § 38 – technický audit
Související předpisy čl. 11 odst. 4 Listiny § 556 odst. 2, § 1746 odst. 2, § 1752, 1879, § 1895 a násl., § 2332 a násl., 2431, § 2586 a násl., § 2991 odst. 1 obč. zák., – § 38 odst. 3, odst. 4, § 39 odst. 1 obecního zřízení, – § 61, § 66 odst. 2, § 85 odst. 2 písm. b), písm. d), § 88, § 161 odst. 1 věta druhá stavebního zákona, – § 339 odst. 2 zák. práce, § 29 odst. 1 písm. o) zák. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, – § 2 písm. c) a d) zák. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, – zák. č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), – § 5 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty § 13, § 15 odst. 4 a 5, § 35a, příloha č. 18, č. 19, č. 19a vyhl. č. 428/2001 Sb. výměr Ministerstva financí č. 01/2014 ze dne 22. listopadu 2013, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami
Z judikatury 1. … „obchodní podmínky, na které ve smyslu § 273 odst. 1 obch. zák. smlouva odkazuje a jež jsou k ní připojeny nebo jsou smluvním stranám známy, nemusí být samostatně podepisovány účastníky smluvního vztahu. V pochybnostech však musí ten, kdo se jich dovolává, prokázat, že byly ke smlouvě připojeny anebo že byly druhé straně známy … Jestliže tento výklad platí pro obchodněprávní vztahy, které obecně vykazují vyšší míru dispozitivnosti, tím spíše musí platit i pro spotřebitelské vztahy regulované částí první, hlavou pátou občanského zákoníku. … podpis pod tzv. včleňovací klauzulí pro uplatnění obchodních podmínek sám o sobě nepostačuje, nýbrž je třeba, aby zároveň byl naplněn i druhý předpoklad, tedy známost smluvních podmínek či jejich přiložení. Důkazní břemeno prokázání naplnění uvedených předpokladů přitom leží na osobě, která se ustanovení obchodních podmínek dovolává. … obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak
123/152 i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. (I. ÚS 3512/11) 2. Jako neopodstatněný byl shledán i návrh na zrušení ustanovení § 8 odst. 6 a 7 zákona č. 274/ 2001 Sb., … citovaným ustanovením je ukládána povinnost vlastníku vodovodu nebo kanalizace (nebo jejich provozovateli) uzavřít s vlastníkem objektu smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod, ale není jím uložena povinnost pronajímatele bytu vyplývající z ust. § 687 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. Ani zrušení uvedeného ustanovení by nevedlo k eliminaci povinnosti pronajímatele bytu předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajistit mu plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu. (Pozn. autora – názor následně potvrzen v usnesení sp. zn. II. ÚS 342/10) (II. ÚS 485/09) 3. Stěžovatelé jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti, z čehož pramení i jejich postavení „odběratelů“ ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích … . Žalovaná byla dle ust. § 8 odst. 6 citovaného zákona povinna uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem (nikoli s nájemníky), kterou také se stěžovateli coby odběrateli uzavřela. Je pravda, že zákon povinnost žalované platit stěžovatelům odměnu za jejich činnost spojenou s rozúčtováním vody, výběrem záloh apod., nestanoví, a nestanoví tak ani jiný právní předpis. Lze tedy dovodit, že neexistuje právo stěžovatelů na zaplacení předmětné částky vůči vlastníku či provozovateli vodovodu (žalovanému) a tomu odpovídající povinnost žalovaného, vyplývající z úpravy de lege lata. … Stěžovatelé spatřují nespravedlnost v tom, že vykonávají předmětnou činnost pro žalovanou zdarma. V tomto směru lze poukázat na to, že na základě smlouvy (dohody) uzavřené mezi stěžovateli coby pronajímateli a nájemci by bylo možné požadovat náhradu i za rozúčtování ceny za vodu a odvádění jejího odpadu, výběr záloh apod. neboť toto plnění lze považovat za plnění spojené s užíváním bytu ve smyslu ust. § 686 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. … To, že stěžovatel vybírá zálohy a provádí vyúčtování a dorovnávání za dodávku a odvádění vody vůči nájemníkům … nejde o nucenou práci či službu … (I. ÚS 371/06) 4. Skutková podstata vytýkaného deliktu spočívá v nezajištění plynulého a bezpečného provozování kanalizace. Samotné uzavření smlouvy o nájmu a smlouvy o provozování čistírny odpadních vod není a nemůže být důvodem, který by stěžovatelku (Pozn. autora: vlastníka ČOV) zbavil veřejnoprávní odpovědnosti za porušení zákona o vodovodech a kanalizacích, a to ani v případě, pokud by k porušení došlo v důsledku porušení povinnosti jejího smluvního partnera (Pozn. autora: provozovatele ČOV). (NSS 1 As 149/2013) 5. Řešení sporů mezi vlastníky souvisejících kanalizací musí být rychlé, což by zcela popíralo, kdyby o právech a povinnostech rozhodoval vodoprávní úřad a o úhradách za poskytnuté služby soud. Rozhodnutí vodoprávního úřadu by pak bylo pouze formální, spory týkající se úhrad mezi vlastníky by nevyřešilo. Vodoprávní úřad musí svým rozhodnutím komplexně upravit veškeré vztahy mezi vlastníky, rozhodnutí musí být závazným podkladem pro to, aby bylo zajištěno kvalitní a plynulé provozování vodovodu nebo kanalizace. Písemná dohoda vlastníků souvisejících kanalizací je soukromoprávním aktem. Nejedná se o veřejnoprávní smlouvu dle § 159 a násl. spr. řádu. (zvláštní senát zřízený dle zák. č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, Konf 24/ 2008) 6. … oprávněný byl provozovatelem ČOV pouze do 26. 4. 2012, neboť jen do tohoto data byl držitelem povolení k provozování ČOV vydaného krajským úřadem podle § 6 zák. o vodovodech a kanalizacích, a že tedy od 27. 4. 2012 již není oprávněn provádět čištění odpadních
124/152 vod a nemá tak ani právo na zaplacení zálohy či ceny za takové čištění. (NS 20 Cdo 1758/ 2013) 7. V prvé řadě je třeba uvést, že nelze ztotožňovat či zaměňovat „příspěvek na vybudování inženýrských sítí“ s „poplatkem za napojení na vodovod nebo kanalizaci“. … Zákon o místních poplatcích ani jiný zákon nezakazují dohodu mezi obcí a vlastníky pozemků, v níž se vlastníci pozemků zaváží finančně přispět obci na vybudování infrastruktury (kanalizace, vodovodu apod.), která jim bude ku prospěchu (zvýší hodnotu jejich pozemků). (NS 33 Cdo 3225/2011) 8. Nelze z hlediska platného práva soukromého (jímž je právo občanské i obchodní) dovozovat povinnost žalobce (přímus) k povinnému odběru z vodovodního řadu obecního vodovodu. Neexistuje-li taková povinnost plynoucí ze zákona, nelze ji v jiných souvislostech klást k tíži tomu, kdo mínil zachovat (obnovit) stav, kdy hotel v jeho vlastnictví byl měl zajištěn odběr vody ze samostatného zdroje (lhostejno, z jakého právního důvodu měl k odběru této vody titul). Za situace, kdy subjekt soukromého práva postupuje v rámci náležité péče o předmět svého vlastnictví, realizuje přitom své povinnosti podnikatele uložené mu v jiných souvislostech (§ 1 obch. zák.), nelze dovozovat jeho povinnost k uzavření smlouvy se třetím subjektem, provozovatelem obecního vodovodu v místě. Takové rozhodnutí spočívá na volné úvaze takového ekonomicky činného subjektu. (Pozn. autora: Šlo o náhradu škody způsobené tím, že rozhodnutí o kolaudaci vodovodu k odběru vody ze studny bylo posléze zrušeno pro nezákonnost. Vlastník hotelu proto vybudoval novou studnu a nové potrubí, náklad na to požadoval jako náhradu škody. Obrana státu, že se místo toho mohl napojit na obecní vodovod, čímž by předešel vzniku škody, neuspěla.) (NS 28 Cdo 1832/2010) 9. V posuzovaném případě se žalobkyně stala dnem 1. 4. 2000 provozovatelkou pronajatého vodárenského a kanalizačního systému na základě Smlouvy o nájmu vodárenského a kanalizačního systému a o zabezpečení provozu vodovodů, kanalizací a ČOV (dále jen „smlouva“). Od tohoto okamžiku zabezpečovala dodávku vody z veřejného vodovodu a odvod odpadní vody veřejnou kanalizací. V článku 5 bodu 5.4 odstavci 1 smlouvy si její strany sjednaly, že žalobkyně je povinna ve stanovené lhůtě předložit městu k posouzení návrhy vzorů smluv o odběru pitné vody a odvedení odpadní vody s tím, že do vytvoření nové formy smluvních vztahů mezi ní a jednotlivými odběrateli a uživateli vstupuje dnem účinnosti smlouvy do právního postavení dosavadního provozovatele. Z tohoto ujednání jednoznačně vyplývá závěr, že žalobkyně dnem 1. 4. 2000 vstoupila do práv a povinností firmy B. V., spol. s r. o. z právních vztahů spojených s dodávkou vody a odvodu odpadní vody. (NS 33 Cdo 907/ 2008) 10. I když je vůle subjektů právních úkonů zpravidla podmíněna konkrétními skutečnostmi (pohnutkami), jež mohou omezovat jejich svobodu, je takové omezení právně irelevantní, jen pokud k němu nedošlo v důsledku přímého nebo nepřímého donucení (fyzického nebo psychického násilí). V případě psychického (nepřímého) donucení jednající sice projevuje vlastní vůli, ale je tu vada v pohnutce, která vedla k vytvoření této vůle, neboť pohnutkou byla bezprávná výhrůžka … musí být mezi bezprávnou výhrůžku a právním úkonem příčinná souvislost. Kupní smlouvou … koupili žalovaní pozemkovou parcelu č. 1002/29 o výměře 2311 m2 a parcelu č. 1002/30 o výměře 1313 m2 v obci a katastrálním území V. Jejich úmyslem bylo na této parcele vystavět rodinný dům. Za tím účelem proběhlo dne 31. 8. 2002 na pozemku
125/152 parc. č. 1002/30 místní šetření, o kterém byl pořízen protokol, jehož obsahem je mimo jiné i stanovisko žalobce, že souhlas s napojením na inženýrské sítě bude dán „až po vyřešení příspěvku na ně.“ K tomu bylo připojeno stanovisko stavebního úřadu, že stavební povolení bude vydáno po doplnění části ZTI a souhlasu žalobce k napojení na veřejné řády. Na žádost dovolatelů ze dne 19. 8. 2002 o povolení připojení na kanalizaci a vodu z pozemku č. 1002/ 30 do stávající vybudované sítě v ulici A. D. reagoval žalobce dne 3. 9. 2002 dopisem, kterým jim sdělil, že po projednání věci v radě města 26. 8. 2002 s tímto řešením žalobce nesouhlasí, protože podmínkou udělení souhlasu je poskytnutí finančního příspěvku; o výši příspěvku byli žalovaní informování jak žalobcem, tak i původním vlastníkem pozemků a současně jim byl předložen návrh darovací smlouvy. Dne 9. 12. 2002 uzavřeli žalovaní a žalobce spornou darovací smlouvu a dne 11. 12. 2002 jim bylo vydáno Městským úřadem ve V. – odborem výstavby a životního prostředí stavební povolení k výstavbě rodinného domku, ve kterém je konstatováno, že již dne 17. 6. 2002 podali dovolatelé žádost o vydání stavebního povolení. Žalobce neměl právo vázat souhlas s připojením na veřejné řády jako nezbytnou podmínku vydání stavebního povolení na poskytnutí daru. Z pohledu § 8 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zák. o vodovodech a kanalizacích), ve znění platném do 31. 12. 2002, je vlastník vodovodu nebo kanalizace povinen umožnit připojení na ně, pokud se připojovaný pozemek nebo stavba nachází na území obce s vodovodní nebo kanalizační sítí, připojení dovoluje umístění vodovodu nebo kanalizace podle technických možností a odběratel (rozuměj dovolatelé) splní podmínky stanovené tímto zákonem. Dovolatelé by pak darovací smlouvu nikdy neuzavřeli, kdyby reálně nehrozilo, že jim pro nedostatek souhlasu žalobce s připojením na vodovodní řád nebude stavební povolení vydáno (viz dopis žalobce ze dne 3. 9. 2002). Ze shora uvedených skutkových zjištění je tedy zřejmé, že vůle dárců se utvářela pod tlakem okolností, jež jim hrozily, aniž měly zákonný podklad (nevydání stavebního povolení), a nikoliv svobodně, jak vyžaduje § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. (NS 33 Odo 1416/2005) 11. Při dodávkách vody z veřejných vodovodů jde tedy o závazkové vztahy, které sice vznikají uzavřením smlouvy podle obecných předpisů (občanský, obchodní zákoník), ale u nichž speciální předpis stanoví, kdo může takovou smlouvu uzavřít, a omezuje též smluvní volnost stran tím, že závazně upravuje obsah vzniklého závazkového vztahu (Pozn. autora: podobně též 32 Odo 1003/2003 a další). (NS 33 Cdo 2562/2000)
Z literatury výklad Ministerstva zemědělství č. 4 ze dne 21. dubna 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 26 ze dne 21. března 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 32 ze dne 21. března 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 45 ze dne 21. dubna 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 47 ze dne 21. března 2008 výklad Ministerstva zemědělství č. 61 ze dne 26. února 2010 výklad Ministerstva zemědělství č. 65 ze dne 8. dubna 2010 Metodický pokyn Ministerstva zemědělství pro orientační ukazatele výpočtu pořizovací (aktualizované) ceny objektů do Vybraných údajů majetkové evidence vodovodů a kanalizací, pro Plány rozvoje vodovodů a kanalizací a pro Plány financování obnovy vodovodů a kanalizací ze dne 20. ledna 2010, č. j. 401/2010-15000
§9
126/152
Práva a povinnosti provozovatele
(1) Provozovatel je povinen provozovat vodovod nebo kanalizaci v souladu s právními předpisy, kanalizačním řádem, podmínkami stanovenými pro tento provoz rozhodnutími správních úřadů a v souladu se smlouvou uzavřenou podle § 8 odst. 2 a dohodou podle § 8 odst. 3, pokud se jedná o vodovod nebo kanalizaci provozně související. (2) Zásah do vodovodu nebo kanalizace může provést provozovatel pouze se souhlasem vlastníka, pokud není smlouvou uzavřenou podle § 8 odst. 2 stanoveno jinak. (3) Provozovatel je povinen předat obci na její žádost přehled zjištěných ukazatelů jakosti vody za minulý rok nejpozději do 30 dnů ode dne vyžádání. (4) Provozovatel je povinen stavebníkovi přeložky vodovodu nebo kanalizace sdělit své písemné stanovisko k navrhované přeložce vodovodu nebo kanalizace nejpozději do 30 dnů od doručení žádosti (§ 24 odst. 2). (5) Provozovatel je oprávněn přerušit nebo omezit dodávku vody nebo odvádění odpadních vod bez předchozího upozornění jen v případech živelní pohromy, při havárii vodovodu nebo kanalizace, vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky nebo při možném ohrožení zdraví lidí nebo majetku. Přerušení nebo omezení dodávky vody je provozovatel povinen bezprostředně oznámit územně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví,17) vodoprávnímu úřadu, nemocnicím, operačnímu středisku hasičského záchranného sboru kraje a dotčeným obcím. Tato povinnost se nevztahuje na přerušení nebo omezení dodávky vody pouze havárií vodovodní přípojky. (6) Provozovatel je oprávněn přerušit nebo omezit dodávku vody nebo odvádění odpadních vod do doby, než pomine důvod přerušení nebo omezení, a) při provádění plánovaných oprav, udržovacích a revizních pracích, b) nevyhovuje-li zařízení odběratele technickým požadavkům tak, že jakost nebo tlak vody ve vodovodu může ohrozit zdraví a bezpečnost osob a způsobit škodu na majetku, c) neumožní-li odběratel provozovateli, po jeho opakované písemné výzvě, přístup k vodoměru, přípojce nebo zařízení vnitřního vodovodu
127/152
nebo kanalizace za podmínek uvedených ve smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 6, d) bylo-li zjištěno neoprávněné připojení vodovodní přípojky nebo kanalizační přípojky, e) neodstraní-li odběratel závady na vodovodní přípojce nebo kanalizační přípojce nebo na vnitřním vodovodu nebo vnitřní kanalizaci zjištěné provozovatelem ve lhůtě jím stanovené, která nesmí být kratší než 3 dny, f) při prokázání neoprávněného odběru vody nebo neoprávněného vypouštění odpadních vod, nebo g) v případě prodlení odběratele s placením podle sjednaného způsobu úhrady vodného nebo stočného po dobu delší než 30 dnů. (7) Přerušení nebo omezení dodávky vody nebo odvádění odpadních vod podle odstavce 6 je provozovatel povinen oznámit odběrateli v případě přerušení nebo omezení dodávek vody nebo odvádění odpadních vod a) podle odstavce 6 písm. b) až g) alespoň 3 dny předem, b) podle odstavce 6 písm. a) alespoň 15 dnů předem současně s oznámením doby trvání provádění plánovaných oprav, udržovacích nebo revizních prací. (8) V případě přerušení nebo omezení dodávky vody nebo odvádění odpadních vod podle odstavce 5 nebo odstavce 6 písm. a) je provozovatel oprávněn stanovit podmínky tohoto přerušení nebo omezení a je povinen zajistit náhradní zásobování pitnou vodou nebo náhradní odvádění odpadních vod v mezích technických možností a místních podmínek. (9) Provozovatel je povinen neprodleně odstranit příčinu přerušení nebo omezení dodávky vody nebo odvádění odpadních vod podle odstavce 5 nebo odstavce 6 písm. a) a bezodkladně obnovit dodávku vody nebo odvádění odpadních vod. (10) V případě, že k přerušení nebo omezení dodávky vody nebo odvádění odpadních vod došlo podle odstavce 6 písm. b) až g), hradí náklady s tím spojené odběratel. (11) Obec může v samostatné působnosti vydat obecně závaznou vyhlášku, kterou upraví způsob náhradního zásobování vodou a náhradního odvádění odpadních vod podle místních podmínek. (12) Provozovatel je povinen poskytnout na vyžádání ve lhůtě výzvou stanovené ministerstvu údaje, které se týkají technického stavu vodovodu nebo kanalizace, které provozuje, údaje o vynaložených
128/152
provozních nákladech a údaje o výpočtu ceny podle cenových předpisů17a) pro vodné a stočné podle § 20 odst. 9. Vyhodnocení obdržených údajů je ministerstvo oprávněno zveřejnit. (13) Vyhlášením zákazu použití vody pro pitné účely nejsou dotčeny povinnosti provozovatele vodovodu podle tohoto zákona. _____________________ 17)
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
17a)
K§9 1. Práva a povinnosti provozovatele svědčí jak smluvnímu provozovateli vodovodů a kanalizací, tak i vlastníkovi, který provozuje sám (§ 8 odst. 2 věta druhá).
K odst. 1 2. Ustanovení vyjmenovává soubor dokumentů zavazujících provozovatele při provozování. Provozovatel je vázán jak právním řádem, tak i individuálními správními akty, např. provozním řádem vodního díla podle § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona, provozním řádem vodovodu schváleným orgánem ochrany veřejného zdraví podle § 4 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a kanalizačním řádem podle § 14 odst. 3. Náležitosti provozních řádů vodních děl stanovuje vyhláška č. 216/2011 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl, náležitosti provozního řádu vodovodu určuje § 4 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Náležitosti kanalizačního řádu stanovuje § 24 vyhl. č. 428/2001 Sb. 3. Provozovatel je vázán samozřejmě i provozovatelskou smlouvou. Od r. 2014 je též vázán smlouvou mezi vlastníky provozně souvisejících vodovodů a kanalizací a vzhledem k chybějícím přechodným ustanovením zákona se to týká i dříve vzniklého provozování a dříve sjednaných smluv mezi vlastníky. Jedná se o nepravou zpětnou působnost zákona, jež je v soukromém právu z principu dovolena, blíže viz komentář k přechodným ustanovením, jenž je obsažen v příloze č. 1. 4. Přestože provozovatel dodrží všechny své právní povinnosti, ať jsou založeny právním předpisem či smlouvou, přestože dodrží i všechny provozní řády apod., vznikne-li přes to všechno škoda z provozní činnosti, i tak jej tíží odpovědnost za škodu, dříve podle § 420a zákona č. 40/1964 Sb. a nyní podle § 2924 obč. zák. Aby se zprostil své odpovědnosti, provozovatel musí prokázat (tj. přenáší se na něj důkazní břemeno), že škoda má vnější příčinu, např. živelní událost, a že provozovatel vynaložil veškerou možnou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke
129/152
škodě nedošlo. Typový případ spočívající v nedostatečné kapacitě kanalizace k absorbování přívalového deště je blíže rozebrán v komentáři k § 12.
K odst. 2 5. Zásahem do vodovodu a kanalizace jsou fyzické úkony od údržby přes opravy po technická zhodnocení a investice, není jím jen kontrola. Zákon žádný z těchto úkonů provozovateli neukládá, ba dokonce ani jej k nim neopravňuje. Záleží jen na souhlasu vlastníka vydaném případ od případu nebo na souhlasu uděleném v provozovatelské smlouvě, ke kterým z těchto zásahů bude provozovatel oprávněn, resp. povinen. Kromě toho ustanovení odst. 9 naopak provozovateli ukládá neprodleně odstranit příčinu přerušení či omezení dodávek vody či odvádění odpadních vod. Odstavec 2 tedy řeší jen ostatní než havarijní zásahy, havárie vždy odstraňuje provozovatel, i kdyby mělo jít o technické zhodnocení. Proti tomu je vlastník oprávněn ke všem zásahům jen po předchozím projednání s provozovatelem (§ 8 odst. 8), ledaže provozovatelská smlouva stanoví něco jiného.
K odst. 3 6. Žádost obce provozovateli je podávána v samostatné působnosti. Využití informace takto získané provozovatel nemůže zabránit tím, že ji označí za důvěrnou analogicky podle § 1730 odst. 2 obč. zák., neboť jejich poskytování se řídí právem veřejným. Provozovatel musí počítat s tím, že získané informace může obec dále využít pro svou potřebu, navíc obec může být povinna poskytnout je dalším subjektům na základě žádosti podle § 13 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, resp. na základě žádosti podle § 3 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.
K odst. 4 7. Jedná se o technické stanovisko provozovatele, které slouží jako podklad pro souhlas vlastníka s žádostí o umožnění přeložky (§ 24 odst. 2). Lhůta 30 dní plyne od obdržení žádosti, den doručení se přitom nepočítá. Ve lhůtě je nutno odpověď žadateli doručit, nestačí odpověď předat poštovní přepravě.
K odst. 5 8. Ustanovení řeší případy přerušení nebo omezení, které nemůže být odběratelům předem oznámeno, neboť je nelze plánovat. Odstavec 6 potom řeší případy předem plánovatelné. Společným jmenovatelem obou ustanovení je, že jde o přerušení učiněné, aniž by se vyžadoval souhlas odběratele, přičemž je-li
130/152
přitom dodržen zákon, jedná se o dovolené přerušení, resp. omezení, tj. o dovolené výluky z plnění smlouvy. Za škody, které přitom vzniknou, pak provozovatel odběratelům neodpovídá. 9. Podmínkou ovšem je, že provozovatel tak činí z objektivního, zákonem vyjmenovaného důvodu. Okruh těchto důvodů nelze rozšiřovat. Druhou podmínkou, aniž by byla zákonem výslovně zmíněna, je to, že přerušení či omezení je objektivně nezbytným následkem naplnění zákonného důvodu (příčiny). Například by se jednalo o protiprávní přerušení dodávek vody, pokud by živelní pohroma s vodovodem nijak nesouvisela, a tedy by nijak jeho provoz nemohla ovlivnit. Havárie je neplánovaná událost, která působí podstatné snížení či ztrátu funkčnosti daného zařízení. Přerušení nebo omezení je možné při havárii vodovodu, kanalizace a přípojek bez dalších podmínek, při havárii vnitřního vodovodu nebo kanalizace jen za podmínky, že je díky tomu možné ohrožení zdraví lidí nebo majetku. 10. Ohlašovací povinnost úřadům, nemocnicím, profesionálním hasičům a obcím se musí plnit samozřejmě jen vůči místně příslušným. Ohlašovací povinnost vůči nemocnici má místo jedině tehdy, jestliže tímto opatřením může být odběr nemocnice dotčen, jinak ne. Ohlašovací povinnost vůči všem adresátům se netýká omezení či přerušení na přípojkách a dále přerušení na kanalizaci. Jde-li o přerušení fungování čistírny odpadních vod, postup provozovatele vůči vodoprávnímu úřadu je řešen v § 15a odst. 3 a § 41 vodního zákona. 11. Dojde-li k přerušení či omezení, provozovatel je povinen mj. zabezpečit náhradní zásobování pitnou vodou, resp. náhradní odvádění odpadních vod (odst. 8), a dále bezodkladně odstranit příčinu přerušení (odst. 9).
K odst. 6 12. Jedná se o případy předem plánovatelného přerušení či omezení dodávek vody nebo odvádění odpadních vod uskutečněného provozovatelem nezávisle na vůli odběratele. Provozovatel ve vyjmenovaných situacích nemá povinnost, nýbrž jen právo k přerušení či omezení. Pokud k tomu přistoupí, jedná se z jeho strany o výjimečné, avšak dovolené neplnění odběratelské smlouvy (suspensi jednoho či obou základních povinností provozovatele), tedy nelze po něm požadovat náhradu škody, dodrží-li též další s tím související povinnosti stanovené v odst. 7 a 8. Důkazní břemeno, že byl naplněn důvod uvedený v komentovaném ustanovení, tíží provozovatele, neboť kdo se dovolává toho, že se na něj vztahuje výjimka, musí dokazovat, že tomu tak skutečně je. 13. Odstavec 6 neřeší přerušení či omezení dohodnutá provozovatelem a odběratelem. Vzhledem k tomu, že jde o soukromoprávní vztah, platí zásada, že co není zakázáno, je dovoleno, tedy provozovatel a odběratel si mohou dohodnout i další důvody pro přerušení či omezení, popř. smluvně též modifikovat práva
131/152
a povinnosti spojená s přerušením či omezením. Na druhou stranu je nutné požadovat, aby se tyto dohody sjednávaly jen v konkrétní situaci případ od případu, neboť byl-li by okruh důvodů rozšiřován předem, k neprospěchu odběratele ať ve formulářové smlouvě, nebo v obchodních podmínkách (§ 1753 obč. zák.), pokud by toto ustanovení bylo pro odběratele zvláště nevýhodné bez rozumného důvodu, bylo by neplatné (§ 1800 odst. 2 obč. zák.). 14. Přerušení či omezení založené na zákonném důvodu musí provozovatel oznámit předem všem dotčeným odběratelům (odst. 7). Paradoxně o tom již nemusí informovat instituce uvedené v odst. 5, nicméně lze to doporučit jako povinnost sjednanou v provozovatelské smlouvě v rámci požadavků vlastníka na best practice. Provozovatel dále musí zabezpečit náhradní zásobování pitnou vodou a náhradní odkanalizování (odst. 8) a musí neprodleně odstranit příčinu přerušení či omezení, jde-li o důvod ležící na straně provozu vodovodu či kanalizace, tj. o důvod pod písmenem a).
K písm. a) 15. Ve výčtu chybí další plánované stavební úpravy, zejm. pak technická zhodnocení. Tento nedostatek je alarmující zvláště tehdy, víme-li, že hranice mezi opravou a technickým zhodnocením je velmi tenká a že mnohdy rozhoduje až situace na místě, zda bude uskutečněno jedno nebo druhé. Dále v ustanovení chybí přeložky (§ 24) a napojení nového vodovodu a podtlakové či přetlakové kanalizace. Všechny tyto stavební úpravy je nutno řešit analogicky podle písmene a), neboť jiné, bližší ustanovení nelze nalézt a současně nelze požadovat, aby tyto úpravy byly prováděny jen na základě dohody provozovatele se všemi dotčenými odběrateli.
K písm. b) 16. Jedná se o ustanovení, které umožňuje přerušit dodávku vody do přípojky dříve, než nastane havárie, jejíž vznik lze důvodně očekávat, např. pro zchátralost přípojky apod. Ustanovení bylo od r. 2014 doplněno o slova „nebo tlak“. Díky tomu lze toto písmeno ještě úspěšně použít i na přípojky, které jsou na konci své životnosti, nicméně odběratel se brání výměně ať tvrzením, že přípojka není v jeho vlastnictví (viz komentář k § 3 odst. 3 a 6), nebo tvrzením, že přípojku by měl vyměnit na své náklady provozovatel (viz komentář k § 3 odst. 7), či z jiného důvodu. Díky tomuto ustanovení lze odběratele motivovat k výměně zchátralé přípojky také v souvislosti s rekonstrukcí řadu, viz výklad Ministerstva zemědělství č. 14 ze dne 29. února 2012.
132/152
K písm. c) 17. Podmínky přístupu k vodoměru, přípojce a vnitřnímu vodovodu či kanalizaci musejí být vymezeny v odběratelské smlouvě. Pokud v ní není uvedeno nic, nelze podle písmene c) vůbec postupovat. Výzva ke zpřístupnění musí být opakovaná, tj. odběratel musí být vyzván nejméně dvakrát, a to obě výzvy v písemné formě. Písemná forma je zachována i u elektronické podoby výzvy, nicméně obtížně se prokazuje doručení. Kromě toho může být odběratel vyzýván též ústně, nicméně tyto výzvy se nepočítají.
K písm. d) 18. Neoprávněné připojení znamená téměř jistotu neoprávněného odběru pitné vody, resp. neoprávněného vypouštění odpadních vod, právo na náhradu se řeší v § 10 odst. 3. Neoprávněné připojení lze pro budoucnost, nikoliv však se zpětnou účinností, legalizovat uzavřením odběratelské smlouvy, to však za předpokladu, že jsou dány kapacitní a technické možnosti pro připojení (§ 8 odst. 5). Neoprávněné připojení může provozovatel vyřešit též odpojením přípojky, a to i proti vůli jejího vlastníka (III. ÚS 1285/09).
K písm. e) 19. Může se jednat o závady jak havarijního charakteru, tak i o závady jiné, např. závady v umístění vodoměru, propojení vodovodu přes přípojku či vnitřní vodovod s jiným zdrojem vody než pro veřejnou potřebu apod.
K písm. f) 20. Ustanovení řeší případy dovoleného připojení na vodovod či kanalizaci, nastane-li neoprávněný odběr či vypouštění. Neoprávněný odběr a neoprávněné vypouštění jsou definovány v § 10 odst. 1 a 2. Nedovolené připojení řeší písm. d).
K písm. g) 21. Prodlení znamená promeškání lhůty k zaplacení. Peněžité dluhy jsou obvykle splatné u věřitele, tj. při převodu mezi bankovními účty je dluh zaplacen až tím, že je připsán na bankovní účet věřitele pod stanoveným variabilním symbolem; smluvně lze modifikovat např. na okamžik odepsání z účtu dlužníka. Ustanovení řeší jak prodlení s vyúčtováním vodného a stočného, tak i prodlení s placením záloh na vodné a stočné. Zálohové platby musejí mít oporu v odběratelské smlouvě, jinak je až na výjimky typu hrozící úpadek dlužníka nelze žádat. 22. Otázkou je, zda mezi dluhem po splatnosti, druhem přerušeného (pitná voda x odpadní voda) a dotčenou připojenou nemovitostí musí být věcná
133/152
souvislost. Mezi provozovateli bývá vnímáno jako právně bezpečné, že např. pro dluh na stočném lze přerušit dodávky vody, jde-li o tutéž nemovitost. Tato víra má své právní pozadí: U plateb vodného a stočného včetně záloh bývá obvykle vystavován jediný daňový doklad k téže připojené nemovitosti, přestože by do ní vedlo více vodovodních či kanalizačních přípojek (např. jedna a jedna, nebo dvě a jedna apod.). U prodlení s celou platbou není problém, přerušeno může být od obojího druhu a na všech přípojkách dané nemovitosti. Dostane-li se odběratel do prodlení jen s částí platby, nelze v takové situaci zpravidla rozlišit, zda se jedná o dluh na vodném nebo na stočném, nota bene z které přípojky téhož druhu, je-li jich víc. V takové situaci může provozovatel přerušit dodávky vody a odvádění odpadních vod na všech vodovodních i kanalizačních přípojkách do téže nemovitosti. Pokud by tedy vlastník či provozovatel vodovodu a kanalizace účtoval vodné a stočné témuž odběrateli ve všech jeho nemovitostech jedním dokladem, mohl by k přerušení všeho a všude přistoupit s velmi lehkým srdcem. 23. Podobně bezpečně lze postupovat i v případě dluhu týkajícího se jiné nemovitosti, účtované zvlášť, avšak situované v témže areálu. Pokud by provozovatel přerušil dodávky vody jen do nemovitosti, u níž vznikl dluh, odběratel by mohl snadno odebírat vodu z druhé vodovodní přípojky a přerušení by se minulo účinkem. Jde-li přerušit dodávky vody u všech nemovitostí v témže areálu téhož dlužníka, ačkoliv splatný dluh vznikl jen u jedné z nich, pak by mělo být možné přerušit dodávky vody i u nemovitostí téhož dlužníka, které nejsou v jednom areálu, nýbrž jsou třeba i v různých obcích. Je zřejmé, že ospravedlnění technickou propojitelností jako u areálu již padá, intuitivně se ocitáme na tenkém ledě. Problém nelze řešit sjednáním tohoto postupu v odběratelské smlouvě či stanovením v obchodních podmínkách, důvody jsou uvedeny v komentáři k úvodu odst. 6. 24. Autor se domnívá, že takový postup je dovolený. V úvodu odst. 6 i v písm. g) jsou totiž vždy užívány slovní spojky „ … nebo …“, a nikoliv spojky „ …, nebo …“. První druh slovního spojení znamená slučovací význam, tj. platí jedna i druhá možnost i obě najednou, zatímco druhý druh spojení by znamenal vylučovací význam, tj. jedno, nebo druhé, avšak nikoliv obojí naráz. Pokud je spojka „nebo“ užita ve významu slučovacím, čárka před slovem „nebo“ se nepíše, pokud ve významu vylučovacím, čárka se píše. Při předpokladu, že zákonodárce umí český pravopis, tím, že čárky chybí, dal zákonodárce najevo, že má být jedno, druhé i obojí najednou. Jinými slovy pro dluh na platbě provozovatel může přerušit dodávky pitné vody, odvádění odpadních vod, ale také dodávky pitné vody i odvádění odpadních vod. Dosaďme si nyní do předešlé věty na místo slova „platbě“ slovo „vodné“ a pak místo něj slovo „stočné“. A vzpomeňme, že existují dva poddruhy odběratelské smlouvy, smlouva o dodávkách vody a smlouva o odvádění
134/152
odpadních vod (§ 8 odst. 16 a 17). Smlouvy mohou fungovat každá samostatně, nejsou vzájemně podmíněny, a proto i právní samostatnost každé ze smluv je zachována, ačkoli jsou obsaženy v jednom dokumentu. Na tom totiž nezáleží. Obě smlouvy mohou být vyjádřeny na téže listině, nebo každá na zvláštní listině, nebo dokonce může být na téže listině vyjádřeno více smluv obojího druhu týkajících se více nemovitostí téhož odběratele (srov. § 1727 obč. zák.). Podobné je to, i co se týká místa, kde lze dodávky či odvádění přerušit. Právní vztahy přece nevznikají mezi vlastníkem či provozovatelem vodovodu a kanalizace na straně jedné a připojenou nemovitostí na straně druhé, nýbrž mezi vlastníkem či provozovatelem vodovodu a kanalizace na straně jedné a odběratelem na straně druhé. Tedy pokud odběratel dluží na místě A, lze mu přerušit na místě B. Spojíme-li oba výše uvedené dílčí závěry, lze prohlásit, že pokud odběratel dluží na stočném na místě A, lze mu přerušit dodávky vody na místě B. Záleží pochopitelně jen a pouze na obchodní politice vlastníka či provozovatele, nakolik přísně bude postupovat. Výše uvedený komentář je jen pokus o nalezení mezí právně dovoleného, nikoliv obchodně optimálního.
K odst. 7 25. Provozovatel je povinen přerušení nebo omezení podle odst. 6 oznámit předem. Místo něj tak může jeho jménem učinit i jiná osoba, např. investor přeložky apod., nicméně to nezbavuje provozovatele jeho zákonné odpovědnosti vůči odběratelům. Je odpovědností provozovatele, aby informace o přerušení či omezení byly oznámeny dotčenému odběrateli. Je nezbytné poskytnout adresovanou informaci, nestačí informaci zveřejnit v místním tisku či vyhlásit místním rozhlasem. Informace může být ústní i písemná, nicméně z důvodu prokazatelnosti se ústní forma obvykle nepoužívá. Ústně je možné informaci průkazně předat např. přítomnému zastupiteli projednáním této záležitosti na zasedání zastupitelstva obce; poskytnutí informace se prokáže zápisem z jednání zastupitelstva. 26. Je odpovědností provozovatele, aby informace k dotčenému odběrateli dorazila včas, rozhoduje den doručení, a ne den odeslání – předstih je na odpovědnosti provozovatele. Uplatní se přitom domněnka doby dojití 3. pracovní den po odeslání a 15. pracovní den u mezistátního doručování (§ 573 obč. zák.). Není však vyloučeno, že zásilka přesto bude doručena později. Pak záleží na odběrateli, aby prokázal, že k pozdnímu doručení došlo z důvodu, který neležel na jeho straně, např. že provozovatel mylně doručoval do Žatce s PSČ 438 01, ačkoliv odběratel mu uvedl adresu v Žatci s PSČ 588 62 (víska poblíž Telče). Není nutné zásilky zasílat „na dodejku“, pro důkaz odeslání postačí doporučený dopis, popř. v nouzi by bylo možné uvažovat i o důkazu počtem odeslaných obyčejných dopisů toho dne,
135/152
pokud v ten den provozovatel vypravil pouze dopisy obsahující pouze dotyčnou informaci a má-li k dispozici soupisku odběratelů, kterým informaci generoval počítačový systém, viz § 562 odst. 2 obč. zák. U informace o přerušení či omezení podle odst. 6 písm. a) musí provozovatel též uvést dobu trvání prací. Přesnější by bylo uvádět místo toho raději předpokládanou dobu trvání přerušení či omezení, neboť např. revizní práce budou na vodovodu probíhat i po obnovení dodávek vody. 27. Analogicky se oznamuje též omezení v druzích užívání pitné vody z důvodu její snížené jakosti.
K odst. 8 28. Náhradní zásobování pitnou vodou a náhradní odvádění odpadních vod je požadavkem veřejného práva z důvodu ochrany zdraví obyvatel zasažených přerušením či omezením dodávek vody či odvádění odpadních vod. Omezení je možné chápat jak co do množství (částečný nedostatek vody), tak i co do jakosti (omezení z důvodu rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví, že dodávaná voda např. nesmí být užívána k přímé konzumaci). Jde o povinnost stanovenou ve veřejném zájmu. Aby mohl provozovatel náhradní zásobování, resp. odvádění zabezpečit, potřebuje mít či si zjednat nejen technické vybavení (cisterny), nýbrž i údaje o počtu dotčených osob. Tomu má sloužit údaj o počtu trvale připojených osob uváděný v odběratelských smlouvách. 29. Náhradní zásobování a náhradní odvádění je nouzový prostředek k provizornímu překonání důsledků přerušení či omezení provozu vodovodu nebo kanalizace. Ruku v ruce s ním musí být odstraňována příčina přerušení či omezení (odst. 9). Náklady na obojí se hradí z provozních peněz provozovatele. Náhradní zásobování a náhradní odvádění provozovatel zajišťuje podle místních podmínek a potřeb. Je přitom zřejmé, že náhradní zásobování či odvádění bude omezeně dostupné v místě i v čase, tj. cisterna s pitnou vodou nebude přistavena u každého domu a bude tam stát zejména v zimním období jen několik hodin denně. Bližší pravidla může stanovit provozovatelská smlouva, popř. vyhláška obce (odst. 11). 30. Požadavek, aby provozovatel zabezpečil náhradní zásobování pitnou vodou, resp. odvádění odpadních vod z provozních peněz i v případě havárie na přípojce, je na samé hranici ústavnosti. Na jedné straně samozřejmě převládá veřejný zájem na přístupu k jakostní vodě, resp. na odkanalizování, na druhou stranu, proč by měla být cena vodného či stočného zatížena těmito náklady, jinými slovy, proč by se všichni odběratelé měli podílet na nákladech na překonání následků havárie na přípojce; přípojka je přece zařízení pracující výhradně v zájmu odběratele, obvykle v jeho vlastnictví (§ 3 odst. 3 a 6), tedy by to měl být právě on, kdo by měl tyto náklady hradit. V praxi se lze setkat i s případy, že odběratelé příčinu přerušení či
136/152
omezení úmyslně neodstraňují, ač jde o jejich povinnost, protože si náhradním zásobováním, resp. odváděním, řeší spory s uživateli připojené nemovitosti, jichž se chtějí zbavit, nebo si tím snižují náklady užívání své nemovitosti, neboť tím šetří vodné či stočné.
K odst. 9 31. Ustanovení ukládá provozovateli neprodleně, tj. bez odkladu, přistoupit k zahájení prací k obnově dodávek vody a odvádění odpadních vod, tj. zahájit práce na odstranění havárie, ať jde o havárii na vodovodu, kanalizaci, či na přípojkách (!). 32. Přístup na pozemek za účelem výkonu povinností provozovatele při provozování vodovodu a kanalizace pro veřejnou potřebu, tj. i při odstraňování havárií na nich, nikoli však na přípojkách, je garantován ustanovením § 7 odst. 1 a dále § 1268 obč. zák., jde-li o vodovod či kanalizaci uložené v pozemku na základě služebnosti inženýrské sítě. Z důvodu odstraňování havárie na vodovodu či kanalizaci pro veřejnou potřebu (nikoliv však na přípojkách) je dána zákonná výjimka ze zákazu jízdy nákladních vozidel [§ 43 odst. 3 písm. n) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu)]. 33. Zpravidla bude potřeba provést výkopové práce, tedy je nezbytné nechat si vytyčit inženýrské sítě jiných provozovatelů (§ 161 odst. 1 stavebního zákona), a to včetně havárií na přípojkách. Při výkopu v silnici z důvodu havárie, včetně havárií na přípojkách, není třeba žádat silniční správní úřad o povolení zvláštního užívání předem, nýbrž žádost postačí až ex post, ovšem výjimka se vztahuje jen na nezbytné práce k bezprostřednímu odstranění havárie (§ 36 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích). Provozovatel odpovídá též za označení výkopu dopravními značkami podle příručky Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích TP 65 ze dne 31. 7. 2013. 34. V případě havárie na přípojce je sice provozovatel také povinen odstranit příčinu přerušení či omezení, nicméně v případě, že příčinu lze odstranit jen údržbou či opravou, ba dokonce výměnou přípojky, nelze opomenout pravidlo, že k tíži provozních nákladů je k údržbě a opravě přípojky provozovatel povinen, jedině jde-li o přípojku uloženou v pozemku tvořícím veřejné prostranství (viz komentář k § 3 odst. 7). Jinými slovy, požadavek odběratele, aby při havárii na přípojce „za plotem“ provozovatel zjednal nápravu, je oprávněný, nicméně bude tak činěno ne k tíži provozních nákladů, nýbrž na náklady odběratele. Půjde-li o odstranění havárie výměnou celé přípojky nebo její části, náklady půjdou za odběratelem, ať jde o přípojku před plotem, či za ním.
137/152
K odst. 10 35. Příčina přerušení či omezení z důvodu odst. 6 písm. b) až g) leží na straně odběratele. Z toho důvodu je odběratel povinen nést náklady na přerušení či omezení. Kromě toho je odběratel povinen nést i náklady na obnovení dodávek vody, resp. odvádění odpadních vod. Jde-li o přerušení či omezení z důvodu prodlení s platbou vodného či stočného včetně záloh, přerušení či omezení lze vnímat jako faktickou součást procesu vymáhání pohledávky, a tedy náklady na přerušení či omezení se stávají příslušenstvím vymáhaných plateb, a dokud nejsou uhrazeny, nedojde k odpadnutí důvodu pro přerušení či omezení.
K odst. 11 36. Vyhláška obce je právní předpis schvalovaný zastupitelstvem. Vyhláška na území obce zavazuje všechny osoby, tedy i provozovatele. Přijetí či změny vyhlášky by měly probíhat v součinnosti s vlastníkem a provozovatelem vodovodu a kanalizace tak, aby účinnost vyhlášky nastala v okamžik účinnosti nové ceny vodného a stočného a aby mezi vlastníkem a provozovatelem došlo k dohodě o tom, zda náklady vyplývající z vyhlášky budou plně promítnuty do kalkulace ceny či zda je bude vlastník provozovateli hradit napřímo. Vzor vyhlášky je k dispozici na internetových stránkách odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. 37. Podle právního výkladu Ministerstva vnitra zákonné zmocnění výslovně nehovoří o možnosti vyhláškou ukládat adresátům povinnosti: „Ustanovení obecně závazné vyhlášky mají tedy deklaratorní povahu a seznamují adresáty s tím, jak je v případě potřeby zajištěno náhradní zásobování vodou a náhradní odvádění odpadních vod v jednotlivých částech obce. (…) Případné stanovení povinnosti adresátům by se dostalo do rozporu se zákonem.“ Tento výklad není správný, neboť obsahem žádného právního předpisu nejsou informace, nýbrž práva a povinnosti. Jestliže vyhláška např. stanoví, že na návsi pod nejvyšší lípou bude do 12 hodin od přerušení dodávek vody vodovodem stát cisterna s pitnou vodou o objemu nejméně 4 m3, byť to bude formulováno jazykem deskriptivním (popisným), význam věty bude preskriptivní (rozkazovací) čili tím je stanovena provozovateli vodovodu povinnost, aby tuto normu splnil. Vzhledem k předestřenému stanovisku Ministerstva vnitra, které vykonává dozor nad ústavností vyhlášek obcí s mocí iniciovat zrušení vyhlášky u Ústavního soudu, však lze doporučit, aby vyhláška používala spíše popisná slovesa typu „je“, „bude“ apod. namísto rozkazovacích sloves „je povinen“, „musí“, „nesmí“ atp.
138/152
K odst. 12 38. Ustanovení stanovuje informační povinnost provozovatele podobně, jako § 8 odst. 12 zavazuje vlastníka. Údaje o nákladech umožňují mj. prověřit obsah kalkulace a plnění povinnosti tzv. porovnání podle § 36 odst. 5.
K odst. 13 39. Provozovatel vodovodu pro veřejnou potřebu je povinen zajistit, aby dodávaná pitná voda měla jakost pitné vody. Pitná voda není definována svou jakostí, nýbrž účelem užití. Pitná voda je voda k pití, vaření, přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby (§ 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů). 40. Zákaz používání vody z vodovodu pro pitné účely stanovuje orgán ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice) podle § 3a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Provozovatel pak následně postupuje jako při havárii vodovodu, tj. musí zajistit náhradní zásobování pitnou vodou a musí odstranit příčinu ve lhůtě určené rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví.
Související ustanovení § 3 odst. 3, odst. 6, odst. 7 – přípojky, § 7 odst. 1 – práva a povinnosti stavebníka, vlastníka a provozovatele při výstavbě, údržbě a provozování vodovodu nebo kanalizace, § 8 odst. 5, odst. 8, odst. 12, odst. 16, odst. 17 – práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace, § 10 odst. 1, odst. 2 – neoprávněné užití vodovodu a kanalizace, § 14 odst. 3 – jakost pitné vody a míra znečištění odpadních vod, § 24 odst. 2 – přeložky vodovodů a kanalizací
Související předpisy § 562 odst. 2, § 573, § 1268, § 1727, § 1753, § 1800 odst. 3, § 2924 obč. zák., – § 161 odst. 1 stavebního zákona, – § 15a odst. 3, § 41, § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona, – § 420a zák. č. 40/1964 Sb., – § 3 zák. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí – § 13 zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, – § 3 odst. 1, § 3a, § 4 odst. 3 zák. č. 258/ 2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, – § 43 odst. 3 písm. n) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) § 24 vyhl. č. 428/2001 Sb., – vyhl. č. 216/2011 Sb., o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl
Z judikatury 1. Nesouhlas vyjadřuje stěžovatel taktéž se závěrem, že žalovaná obec „neporušila žádná zákonná ustanovení“; naopak má za to, že jednala mimo zákonné zmocnění obsažené v §9 odst. 6
139/152 písm. d) shora označeného zákona o vodovodech a kanalizacích. Podřazují-li obecné soudy vyřezání „kusu potrubí“ vodovodní přípojky pod dispozici tohoto zákonného ustanovení – s odůvodněním, že „žádný právní předpis nestanoví způsob, jakým má být omezení či přerušení dodávky vody ve skutečnosti proveden“ – ocitají se v kolizi s principem restriktivního výkladu, jež se podává z čl. 4 odst. 1 Listiny. … pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že – oproti názoru stěžovatele – v napadeném rozhodnutí kvalifikovaný exces či libovůli (viz výše) nespatřuje, čímž své možnosti má za vyčerpané; … Již jen nad tento – rozhodný – rámec je přiléhavé stěžovateli připomenout, že má-li se úspěšně dovolávat ústavněprávní ochrany svého vlastnického práva (v posuzované věci v souvislosti s nárokovanou náhradou škody), musí jít o vlastnické právo, jež nabyl zákonným způsobem; tak tomu není v situaci, kdy stavba, ve vztahu ku které mělo dojít ku škodě, byla stavbou nepovolenou (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 403/98, in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 13, s. 453). Případná ochrana stěžovatelova tvrzeného vlastnického práva by totiž odporovala jak zásadě ex iniuria ius non oritur, tak i zásadě nemo turpitudinem suam allegare potest. (III. ÚS 1285/09) 2. Provozní činnost je činností, která má hospodářský účel (jejímž účelem je dosažení zisku) a současně jde o činnost systematickou a cílevědomou, kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí provozně, přičemž předmět této činnosti je vymezen ve zřizovací listině, v oprávnění k podnikatelské činnosti nebo v živnostenském oprávnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 890/2000). Hospodářský účel, s nímž je spjat prospěch provozovatele, je také důvodem přísnější, objektivní odpovědnosti provozovatele. (NS 25 Cdo 3997/2013) 3. … první žalovaný jako vlastník a druhý žalovaný jako správce a provozovatel, zanedbali údržbu kanalizační stoky do té míry, že její stavební stav byl havarijní, zdivo stoky bylo narušeno a neobsahovalo téměř žádné pojivo, které bylo vyplaveno, dále přípojky v místě před domem žalobce byly napojeny do kanalizace netěsně, tedy tak, že okolo nich unikala do podloží dešťová i splašková voda. … první žalovaný zanedbal povinnost vlastníka řádně pečovat o svůj majetek, druhý žalovaný zanedbal povinnost provozovatele a správce řádně udržovat spravovaný majetek, eventuálně upozornit vlastníka na havarijní stav stoky, čímž oba žalovaní porušili ustanovení § 415 zák. č. 40/1964 Sb., a proto jsou odpovědni za škodu vzniklou žalobci spočívající ve statickém narušení domu. (NS 25 Cdo 2911/2013) 4. Předpokladem odpovědnosti zde (Pozn. autora: § 420a zák. č. 40/1964 Sb.) není porušení právní povinnosti, nýbrž určitá zákonem kvalifikovaná skutečnost (škodní událost), která byla příčinou vzniku škody. Touto skutečností je právě provozní činnost, která je potenciálně nebezpečná a hrozí vznikem škod pro okolí, proto zákonodárce zakládá odpovědnost provozovatele bez ohledu na to, zda takovou činnost vyvíjí v rozporu s předpisy či normami, které jsou pro ni případně předepsány či nikoliv. Nejsou proto významné námitky dovolatelky, že svoji činnost … vykonávala v souladu s předpisy a žádné normy přitom neporušila; tato okolnost není totiž pro vznik odpovědnosti za škodu podle § 420a zák. č. 40/1964 Sb. podstatná. Ke zproštění odpovědnosti za použití tzv. liberačního důvodu upraveného v § 420a odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb. může dojít za situace, že konkrétní okolnosti, jimiž byla škoda způsobena, nejsou tímto provozem vyvolány a vznikly mimo vlastní provozní činnost. Neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu je okolnost, která objektivně nemá svůj původ „uvnitř“ provozu a která nesouvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Může jít
140/152 o události způsobené zejména vnějšími přírodními silami, např. o živelní událost, které nemohlo být provozovatelem zabráněno ani nemohla být objektivně odvrácena, a to ani při vynaložení takového úsilí, jež by bylo možné vynaložit. V takových případech jde o zásah „zvenčí“, nikoliv o okolnost mající původ ve vlastním provozu. Jde v podstatě o tzv. kvalifikovanou (nikoliv prostou) náhodu, neboli vyšší moc (vis maior). Byla-li příčinou vzniku škody tzv. vnitřní škodná událost, nepřichází v úvahu zproštění odpovědnosti provozovatele z důvodu neodvratitelné události bez ohledu na to, zda škodě mohlo či nemohlo být zabráněno. (NS 25 Cdo 3269/2008) 5. … v § 24 odst. 1 vyhlášky jsou taxativně vyjmenovány pouze případy, ve kterých je dodavatel vody oprávněn jednostranně přistoupit k přerušení dodávek vody, a § 24 odst. 4 vyhlášky zakotvuje povinnost dodavatele přerušit dodávku vody na žádost odběratele z důvodu tam výslovně uvedeného. … Touto úpravou ovšem nebyla vyloučena smluvní volnost účastníků právního vztahu, aby se na přerušení dodávky vody dohodli, jak tomu bylo i v posuzovaném případě. … Obě smluvní strany byly touto dohodou vázány; dodavatelce z ní vznikl závazek přerušit dodávku vody do domu žalovaných. Jestliže ji posléze obnovila na žádost M. B., porušila tím svůj závazek z dohody uzavřené se žalovanými. V řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že tato dohoda byla změněna či zanikla. Nemohlo se tak stát ani ujednáním mezi dodavatelkou a M. B., jehož se žalovaní neúčastnili. Takové ujednání proto nemohlo mít žádný dopad do jejich právních poměrů založených dohodou o přerušení dodávky vody. (Pozn. autora: Rozsudek se sice týká předešlé právní úpravy, nicméně jeho závěry jsou použitelné i nyní). (NS 33 Cdo 907/2008)
Z literatury výklad Ministerstva zemědělství č. 14 ze dne 29. února 2012 Online: Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český. Dostupná z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=155 [cit. 2014-06-09]. Online: Ministerstvo dopravy. Zásady pro dopravní značení na pozemních komunikacích TP 65 ze dne 31. 7. 2013 [online]. Dostupné z: http://www.pjpk.cz/TP%2065.pdf [cit. 2014-06-09]. Online: Ministerstvo vnitra. Vzor obecně závazné vyhlášky obce, kterou se stanovuje způsob náhradního zásobování vodou a náhradního odvádění odpadních vod [online]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/odk2/soubor/mm-08-3vzor-doc.aspx [cit. 2014-06-09]. Online: Ministerstvo vnitra. K obecně závazné vyhlášce, kterou se stanovuje způsob náhradního zásobování vodou a náhradního odvádění odpadních vod. Právní výklad k zákonnému zmocnění odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra [online]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/odk2/soubor/mm-08-4pravni-vyklad-pdf.aspx [cit. 2014-06-09].
§ 10
(Neoprávněné užití vodovodu a kanalizace) (1) Neoprávněným odběrem vody z vodovodu je odběr a) před vodoměrem, b) bez uzavřené písemné smlouvy o dodávce vody nebo v rozporu s ní,
141/152
c) přes vodoměr, který v důsledku zásahu odběratele odběr nezaznamenává nebo zaznamenává odběr menší, než je odběr skutečný, nebo d) přes vodoměr, který odběratel nedostatečně ochránil před poškozením. (2) Neoprávněným vypouštěním odpadních vod do kanalizace je vypouštění a) bez uzavřené písemné smlouvy o odvádění odpadních vod nebo v rozporu s ní, b) v rozporu s podmínkami stanovenými pro odběratele kanalizačním řádem, nebo c) přes měřicí zařízení neschválené provozovatelem nebo přes měřicí zařízení, které v důsledku zásahu odběratele množství vypuštěných odpadních vod nezaznamenává nebo zaznamenává množství menší, než je množství skutečné. (3) Odběratel je povinen nahradit ztráty vzniklé podle odstavců 1 a 2 vlastníkovi vodovodu nebo kanalizace, pokud ve smlouvě uzavřené podle § 8 odst. 2 není stanoveno, že náhrada vzniklé ztráty je příjmem provozovatele; způsob výpočtu těchto ztrát stanoví prováděcí právní předpis.
K § 10 1. Odběry vody z vodovodu a vypouštění odpadních a srážkových vod do kanalizace jsou oprávněné, pokud k nim dochází na základě uzavřené odběratelské smlouvy (§ 8 odst. 6). Výjimečně tak lze činit beze smlouvy, jen na základě zákonného dovolení (§ 8 odst. 10 a § 20 odst. 7).
K odst. 1 2. Odběr vody z vodovodu je – až na výjimku výše uvedenou – oprávněný jen tehdy, je-li uskutečněn v době účinnosti odběratelské smlouvy a v souladu s ní. Povinnost k uzavření této smlouvy však má jen vlastník vodovodu, potažmo provozovatel, na kterého tuto povinnost vlastník přenesl. Odběratel není povinen odběratelskou smlouvu uzavřít, je to jen jeho právo (viz § 8 odst. 6). Jinými slovy do zahájení odběru není protiprávní, že odběratel odmítá uzavřít odběratelskou smlouvu. 3. Odběr vody z vodovodu se obvykle měří vodoměrem, v odběratelské smlouvě lze sjednat něco jiného (§ 16 odst. 1). Má-li být odběr měřen vodoměrem, oprávněný odběr je jen ten, kde všechna odebíraná voda proteče přes vodoměr, který není ovlivněný odběratelem nebo který není poškozený.
142/152
4. Odběratel je povinen vodoměr chránit před poškozením. Odběratel je povinen chránit jak vodoměr, tak i jeho jednotlivé součásti (viz komentář k § 17 odst. 2). Z hlediska metrologických předpisů poškozený vodoměr nelze nechat ověřit metrologickou zkouškou, jedná se o tzv. neplatný vodoměr. Na druhou stranu v praxi lze i v takové situaci orientačně vycházet ze stavu naměřeného na vodoměru, pokud vodoměr i v takové situaci měřil. Pak se totiž nevychází z objemu jím změřeného, nýbrž z toho, že technické možnosti odběru jsou vyšší, nicméně po odběrateli se žádá náhrada jen ve výši podle vodoměru, tj. méně, než by bylo možné chtít.
K písm. a) 5. Odběr před vodoměrem je protiprávní, ledaže jde o odběr vody přes tzv. požární obtok při požáru nebo při požárních revizích. Vodoměr totiž brzdí množství vody tlačené vodovodem do vnitřního vodovodu, tedy při hašení požáru je nezbytné, aby byl vodoměr obejit. O použití požárního obtoku je nezbytné provozovatele vodovodu neprodleně informovat, aby mohlo dojít k opětovnému zaplombování požárního obtoku. Z existence samotného technického zařízení umožňujícího odběr vody před vodoměrem ještě nelze usuzovat na odběr vody před vodoměrem, jde jen o nepřímý důkaz této skutečnosti. Tu je nutno doprovodit dalšími důkazy, zejména tím, že změřený odběr zjevně neodpovídá počtu obyvatel trvale obývajících připojenou nemovitost, ale odpovídá normě spotřeby vody v uprchlickém táboře v Sahelu.
K písm. b) 6. Jak již bylo výše řečeno, odběratel není povinen uzavřít odběratelskou smlouvu, dokud nezačne odebírat vodu z vodovodu. Pokud je smlouva uzavřena, odběr je oprávněný jen tehdy, je-li s touto smlouvou v souladu. Smlouva se tedy stává významným nástrojem vlastníka či provozovatele vodovodu, jímž může vyřešit rizika některých podvodných jednání (viz výše zabezpečení příslušenství vodoměru) a nedostatky zákona (viz závěr komentáře k odst. 1 a také komentář k § 15 odst. 4).
K písm. c) 7. Vodoměr, který v důsledku zásahu odběratele průtok vody buď vůbec nezaznamenává, nebo zaznamenává méně, než kolik protéká, je ovlivněný vodoměr. K ovlivnění vodoměru může docházet celou řadou způsobů, které z důvodu návodnosti komentář nebude vyjmenovávat. Potíž tohoto ustanovení je, že se musí prokázat nejen ovlivnění vodoměru, ale i to, že pachatelem ovlivnění byl odběratel.
143/152
Ten v tu chvíli obvykle tvrdí, že vodoměr ovlivnil někdo jiný, jemu neznámá osoba, ba dokonce že si ovlivnění provozovatel vodovodu vymyslel. Pokud byl ovlivněný vodoměr umístěn např. ve sklepě připojené budovy nebo v šachtě za plotem apod., soudy v takové situaci často rozdělí důkazní břemeno tak, že žalobci (vlastníku či provozovateli vodovodu) uloží prokázat ovlivnění vodoměru a žalovanému (odběrateli) uloží prokázat, kdo konkrétně vodoměr ovlivnil, když to – podle tvrzení odběratele – nebyl odběratel.
K písm. d) 8. Odběratel je povinen vodoměr chránit před poškozením. K tomu blíže viz komentář k § 17 odst. 2. 9. Neoprávněný odběr je přestupek, resp. správní delikt [§ 32 odst. 5 písm. b) a § 33 odst. 7 písm. b)], za obojí hrozí pokuta až 50 000 Kč. Do mantinelů komentovaného ustanovení, a tedy ani do mantinelů na to navazujících ustanovení o přestupku a správním deliktu se bohužel „nevejde“ odběr učiněný v rozporu s opatřením obecné povahy omezující odběr vody z vodovodu ve veřejném zájmu (§ 15 odst. 4–6). Odběr v rozporu s opatřením obecné povahy je sice protiprávní, avšak nelze jej klasifikovat jako neoprávněný odběr ve smyslu komentovaného ustanovení. Vzhledem k tomu, že zákon na odběr v rozporu s opatřením obecné povahy zapomněl, je proto nutno jej zakázat ve smlouvě.
K odst. 2 10. Vypouštění odpadních vod do kanalizace je – až na výjimku výše uvedenou – oprávněné jen tehdy, je-li uskutečněno v době účinnosti odběratelské smlouvy a v souladu s ní a současně je-li uskutečněno v souladu s podmínkami kanalizačního řádu, které se vztahují na odběratele. 11. Ke kanalizačnímu řádu blíže viz § 14 odst. 3. 12. Povinnost k uzavření odběratelské smlouvy má vlastník kanalizace, potažmo provozovatel, na kterého tuto povinnost vlastník přenesl. Odběratel není povinen odběratelskou smlouvu uzavřít, je to jen jeho právo (viz § 8 odst. 6). Do zahájení vypouštění odpadních vod proto není protiprávní, že odběratel odmítá uzavřít odběratelskou smlouvu. 13. Objem vypouštěných odpadních vod se obvykle neměří, musela by to stanovovat odběratelská smlouva nebo kanalizační řád. V tom případě se musí jednat o měřidlo schválené provozovatelem kanalizace, musí jít přitom o tzv. stanovené měřidlo, splňující metrologické předpisy (§ 19 odst. 1). Rovněž tak odběratel není povinen sledovat jakost vypouštěných odpadních vod, ledaže to stanovuje odběratelská smlouva nebo kanalizační řád. Pokud je odběrateli uložena povinnost sledovat jakost jeho odpadních vod, znamená to pro něj povinnost zajišťovat odběr
144/152
vzorků, jejich laboratorní rozbory v laboratoři, která má akreditaci či osvědčení o správné činnosti laboratoře, a předkládat výsledky rozborů vlastníkovi či provozovateli kanalizace. 14. Zdánlivě slabým místem tohoto ustanovení, je, že zákon se vztahuje jen na odpadní vody, a nikoliv na srážkové vody. Na druhou stranu srážkové vody se stávají odpadními vodami tím, že vtečou do kanalizace (§ 2 odst. 2 věta druhá). Pokud jde o skutek spáchaný až tím, že srážkové vody vtečou do kanalizace, pak je situace jasná, i na něj se vztahují pravidla o neoprávněném vypouštění odpadních vod, např. vypouštění bez odběratelské smlouvy. Nicméně jde-li o skutek spáchaný dříve, např. vypouštění srážkových vod do kanalizační přípojky až za měřidlem objemu vod protékajících kanalizační přípojkou, nejedná se o neoprávněné vypouštění odpadních vod, neboť v okamžiku obcházení měřidla ještě o odpadní vody nejde. Je proto nutné, aby se v odběratelské smlouvě sjednalo, že odběratel nesmí srážkovou vodu vpouštět do vnitřní kanalizace či do přípojky až za měřidlem. 15. K jednotlivým písmenům lze odkázat na komentář k odst. 1, který lze využít analogicky.
K odst. 3 16. Ztráta vzniklá neoprávněným odběrem či vypouštěním je bezesmluvním nárokem, bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 a násl. obč. zák. Věřitelem je vlastník vodovodu či kanalizace, ledaže s provozovatelem v provozovatelské smlouvě sjednal, že právo na náhradu ztrát patří provozovateli. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje ve dvou lhůtách, v tzv. subjektivní a objektivní lhůtě. Pro počátek běhu subjektivní lhůty je rozhodující, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty (zejména koho a o kolik žalovat, § 621 obč. zák.), anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 odst. 2 obč. zák.). Pro počátek běhu objektivní lhůty je rozhodující, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Subjektivní lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 obč. zák.), objektivní lhůta trvá 10 let a u úmyslného bezdůvodného obohacení dokonce 15 let (§ 638 obč. zák.). Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí, jakmile uplyne jedna nebo druhá lhůta, jinými slovy pro to, aby se právo nepromlčelo, musejí být zachovány obě lhůty. 17. Způsob výpočtu náhrady ztrát je stanoven v § 14 vyhl. č. 428/2001 Sb. Shodují-li se okolnosti neoprávněného odběru s okolnostmi předešlého oprávněného odběru, je nutno vycházet z předešlého období. Jestliže z něj vycházet nelze, např. z důvodu, že je možné, že i v předešlém období docházelo k neoprávněnému odběru či vypouštění, musí se vycházet ze směrných čísel roční spotřeby vody. Pokud nelze vycházet ani ze směrných čísel, např. při havárii nebo
145/152
nejsou-li známy výchozí údaje pro výpočet podle směrných čísel, provede provozovatel odborný výpočet podle § 27 a 29 vyhl. č. 428/2001 Sb. (odběr vody bez měření, resp. vypouštění odpadních vod bez měření – odkaz na § 29 je mylný, patrně mělo jít o § 30 uvedené vyhlášky). V případech, kde se prokáže odběr nebo vypouštění nesouvisející s druhem a kapacitou činnosti realizované v napojené nemovitosti (např. v čase vymezitelnou neohlášenou havárií přípojky nebo vnitřního vodovodu nebo vnitřní kanalizace), vypočítává se množství vody ve vazbě na technické možnosti úniku dodávané vody nebo technické možnosti vypouštění vody. 18. Citovaná vyhláška výše uvedenými pravidly zjevně řeší jen neoprávněný odběr, resp. neoprávněné vypouštění bez věrohodného měření. Jestliže dojde k odběru bez uzavřené smlouvy nebo v rozporu s ní [odst. 1 písm. b)] a objem neoprávněného odběru je změřen měřidlem, o jehož správnosti měření není pochyb, objem neoprávněného odběru se stanoví podle údajů na vodoměru, neboť v závazkových vztazích (jímž jsou i vztahy z bezdůvodného obohacení) tohoto typu se pro stanovení výše závazku vychází z vodoměru coby stanoveného měřidla, blíže viz § 16 odst. 1 komentovaného zákona a dále též § 3 odst. 3 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii. Vzhledem k tomu, že jde o pravidlo stanovené zákony, jeho aplikace má přednost před pravidly stanovenými vyhláškou, tj. předpisem nižší právní síly, podle zásady lex superior derogat legi inferiori. Tytéž úvahy samozřejmě platí i pro zjištění objemu neoprávněného vypouštění. 19. Náhradu ztráty za neměřené množství odvedených srážkových vod stanoví vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, výpočtem množství podle § 31 odst. 1 vyhl. č. 428/2001 Sb. U neoprávněného vypouštění srážkových vod platí osvobození od platby náhrady analogicky podle § 20 odst. 6; kde není zpoplatnění za smluvní vypouštění, tam není ani zpoplatnění za bezesmluvní vypouštění. 20. Náhrada ztráty za vypouštění odpadních vod v rozporu s kanalizačním řádem se stanoví podle prokázaných vícenákladů způsobených překročením nejvyšší přípustné míry znečištění vypouštěných odpadních vod stanovených v kanalizačním řádu (tj. jako diferencované stočné, viz komentář k § 20 odst. 1 až 3) s připočtením náhrady škody, slovy vyhlášky „přímých následků na kanalizační stoku a na čistírnu odpadních vod“, např. ve výši nákladů na vyčištění stok od nánosů tuků, nákladů na obnovení standardního provozu čistírny apod.
Související ustanovení § 2 odst. 2 věta druhá – vymezení základních pojmů, § 8 odst. 6, odst. 10 – práva a povinnosti vlastníka vodovodu nebo kanalizace, § 14 odst. 3 – jakost pitné vody a míra znečištění odpadních vod, § 15 odst. 4–6 – dodávky vody, § 16 odst. 1 – vodoměry, § 17 odst. 2 – měření
146/152 vodoměrem, § 19 odst. 1 – měření odváděných odpadních vod, § 20 odst. 1, odst. 6, odst. 7 – vodné a stočné Související předpisy § 619 odst. 2, § 621, § 629 odst. 1, § 638, § 2991 a násl. obč. zák. § 14, 27, § 30, § 31 odst. 1 vyhl. č. 428/2001 Sb.
Z judikatury 1. … pro posouzení otázky, zda je naplněna skutková podstata přestupku dle § 32 odst. 4 písm. d) zák. o vodovodech a kanalizacích, jsou relevantní pouze skutečnosti spočívající a) ve vypouštění odpadních vod do kanalizace a b) v neuzavření písemné smlouvy o odvádění odpadních vod. Odpadní vody přitom musí být odváděny do kanalizace, jak tento pojem chápe zákon o vodovodech a kanalizacích. … Pokud se stěžovatelé domnívali, že tento návrh smlouvy (Pozn. autora: který stěžovatelům dříve navrhl vlastník kanalizace) vykazuje závažné nedostatky, které znemožňují uzavření smluvního vztahu, pak samozřejmě neměli povinnost smlouvu uzavřít; zároveň však nebyli oprávněni, pokud smlouvu neuzavřeli, odpadní vody do kanalizace odvádět. (NSS 5 As 4/2012) 2. Zákon č. 274/2001 Sb. … podle § 8 odst. 5 ukládá povinnost uzavřít o [odběru] písemnou smlouvu, a odběr a vypouštění vod bez platné smlouvy prohlašuje za neoprávněný, což znamená, že plnění, kterého se odběrateli bez smlouvy dostane, nutně představuje bezdůvodné obohacení, které musí vydat. V těchto případech tak k promlčení dochází za podmínek § 107 zák. č. 40/1964 Sb., podle něhož se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (odst. 1). Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo (odst. 2). … pro počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodující subjektivní moment, kdy se oprávněný dozví takové okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu … Touto vědomostí se míní znalost takových skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Oprávněný se o vzniku bezdůvodného obohacení dozví tehdy, když má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o vydání plnění z bezdůvodného obohacení, tj. když nabyl vědomost o rozsahu bezdůvodného obohacení a o osobě obohaceného, přičemž není rozhodné, že již dříve měl možnost se dozvědět skutečnosti, na jejichž základě si mohl učinit úsudek o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši … . Naproti tomu pro počátek tříleté (popř. desetileté) objektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy k získání bezdůvodného obohacení skutečně (fakticky) došlo. V situaci, kdy se v řízení nepodařilo prokázat, že k bezdůvodnému obohacování žalovaného docházelo postupně v jednotlivých letech díli odběry, se zřetelem k tomu, že dům nebyl obydlen, přičemž se podařilo zjistit jen stav vodoměru k 13. 10. 1999, a jeho konečný stav v roce 2002, může být o věci rozhodnuto jen za použití pravidla o důkazním břemenu. … Taková situace nastala v souzené věci. Žalobkyně totiž zjistila rozsah odběru vody až dne 11. 9. 2002 v souvislosti se změnou vlastníka domu čp. 769. V období let 1999 – 2002 žalobkyně neprováděla odpočty spotřeby vody z důvodu neobydlenosti a nepřístupnosti domu.
147/152 Jestliže od uvedeného okamžiku začala běžet subjektivní promlčecí doba, pak pro zjištění počátku běhu objektivní promlčecí doby, tj. zjištění, které může mít příznivé procesní důsledky pro žalovaného v podobě úspěšnosti námitky promlčení, nenabídl žalovaný žádná konkrétní tvrzení, že k jeho bezdůvodnému obohacování došlo již v období před prosincem 2001 (Pozn. autora: tj. 3 roky před podáním žaloby). Nezbývá než přijmout závěr, že okamžik vzniku bezdůvodného obohacení spadá do období roku 2002 a že žalovaný neunesl důkazní břemeno o jiném počátku běhu této objektivní (objektivně zjištěné) lhůty. … nelze výši částky, kterou má žalovaný zaplatit, vypočítávat … zejména proto, že v domě žalovaného bylo umístěno měřící zařízení (vodoměr), které měřilo spotřebu vody. Podle zákona č. 274/2001 Sb. totiž i v případech, kdy jde o neoprávněný (bez řádné smlouvy uskutečněný) odběr se množství dodané vody měří vodoměrem a takto zjištěný stav je podkladem pro vyúčtování dodávky (fakturaci) vody (§ 16 odst. 1 zák. o vodovodech a kanalizacích). Jen v případech, kdy vodoměr osazen není, stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška č. 428/2001 Sb.) způsob určení množství odebírané vody (§ 16 odst. 5 zák. o vodovodech a kanalizacích). (Pozn. autora: Právní názor závěrečného odstavce je správný, nicméně jeho argumentace není zcela přiléhavá. Pro stanovení objemu neoprávněného odběru musí mít přednost měření vodoměrem, neboť tak stanovuje § 3 odst. 3 zákona o metrologii shodně s § 16 odst. 1 zákona. Podle zásady lex superior derogat legi inferiori pravidla pro stanovení objemu neoprávněného odběru obsažená ve vyhlášce mohou řešit jen situace bez věrohodného měření. Na okraj poznamenejme, že na vyhlášku neodkazuje § 16 odst. 5 (dnes § 16 odst. 6), nýbrž § 10 odst. 3) (NS 33 Cdo 5261/2009) 3. … žalovaný používal kanalizaci bez právního důvodu … V celém řízení bylo přitom nesporné, že žalovaný vodu do kanalizace provozované žalobcem odváděl, aniž by za odvádění platil stočné. Uvedené skutečnosti zcela dostačují pro závěr, že žalovanému vznikalo bezdůvodné obohacení. … Dovolací soud se ztotožňuje s právním názorem soudu odvolacího, který výši bezdůvodného obohacení určil na základě posudku znalce, jenž postupoval v souladu s vyhláškou č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích. (Pozn. autora: Ústavní stížnost proti rozsudku byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný – II. ÚS 339/09). (NS 28 Cdo 3442/2008) 4. … od okamžiku, kdy se stala druhá žalovaná vlastníkem předmětných nemovitostí, do nichž byla žalobcem voda dodávána, tedy nemohlo bezdůvodné obohacení vzniknout nikomu jinému, než druhé žalované. Podmínka počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty spočívající ve vědomosti žalobce o tom, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, byla tedy splněna v okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, že vlastníkem předmětných nemovitostí je druhá žalovaná. (NS 33 Odo 1188/2003)
148/152
Hlava III Obecné technické požadavky na výstavbu vodovodů a kanalizací a na jakost vody § 11
Vodovody
(1) Vodovody musí být navrženy a provedeny tak, aby bylo zabezpečeno dostatečné množství zdravotně nezávadné pitné vody pro veřejnou potřebu ve vymezeném území a aby byla zabezpečena nepřetržitá dodávka pitné vody pro odběratele. Je-li vodovod jediným zdrojem pro zásobování požární vodou, musí splňovat požadavky požární ochrany na zajištění odběru vody k hašení požáru, je-li to technicky možné. (2) Potrubí vodovodu pro veřejnou potřebu včetně jeho přípojek a na ně napojených vnitřních rozvodů nesmí být propojeno s vodovodním potrubím z jiného zdroje vody, než je vodovod pro veřejnou potřebu. (3) Vodovody musí být chráněny proti zamrznutí, poškození vnějšími vlivy, vnější a vnitřní korozi a proti vnikání škodlivých mikroorganismů, chemických a jiných látek zhoršujících kvalitu pitné vody. Další technické požadavky na stavby vodovodů stanoví prováděcí právní předpis.
K odst. 1 1. Jedná se o zákonné minimum požadavků na provedení vodovodu. Další požadavky jsou stanoveny v § 15 vyhl. č. 428/2001 Sb. a dále obecně ve vyhlášce č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla. Další technické požadavky jsou v technických normách (viz literatura). Při výstavbě je nutné tyto normy dodržet (§ 160 odst. 2 stavebního zákona). 2. Zda je vodovod jediným zdrojem požární vody, se určuje v požárním řádu obce, tj. ve vyhlášce obce. V případě, že vodovod je jedním z více zdrojů požární vody, je sporné, zda musejí být jeho hydranty všechny způsobilé k dodávání požární vody. V praxi provozovatel vodovodu obvykle dohodne modus vivendi s místně příslušným hasičským záchranným sborem, v němž se určí, které hydranty budou sloužit potřebě hasičů. Náklady na údržbu, revize a opravy takto dohodnutých hydrantů jsou náklady promítanými do kalkulace ceny vodného.
149/152
K odst. 2 3. V připojené nemovitosti nesmí dojít k žádnému propojení vodovodu sloužícího veřejné potřebě s jiným zdrojem vody. Jiným zdrojem vody může být voda ze studní, vrtů, závlahových vodovodů, z povrchových vod včetně vod z jímek na srážkové vody apod. Zákaz propojení znamená, že není přípustné, aby na přípojce či na vnitřním vodovodu existovalo technické opatření, jímž by odběratel mezi oběma zdroji vody přepínal. 4. Zákaz propojení sleduje to, aby se voda z jiného zdroje nemohla dostat do vodovodu pro veřejnou potřebu, např. klesne-li v něm tlak vody apod. Není proto přípustné ani takové propojení, které je řešeno přes kulový uzávěr nebo pomocí vyndavacího kusu potrubí na přípojce či vnitřním vodovodu, neboť i zde může dojít ke kontaminaci vodovodu pro veřejnou potřebu. Ochrana před nasátím cizí vody do vodovodu pro veřejnou potřebu může být provedena více cestami, z nichž ta nejbezpečnější je volným výtokem vyústit vodu z potrubí vedoucího vodu z vodovodu pro veřejnou potřebu do domácího vodojemu, z nějž dále povede vnitřní vodovod propojený s dalšími zdroji vody. Volným výtokem se předejde možnosti zpětného toku vody z domácího vodojemu do vodovodu pro veřejnou potřebu. Podrobnosti jsou uvedeny též v ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem. Jedná se o povinnost, která dříve byla obsažena jen ve vyhlášce. Porušení je přestupkem či správním deliktem, pachatelem může být kdokoliv [§ 32 odst. 1 písm. g) a § 33 odst. 1 písm. g)], a je stíháno pokutou až 100 tisíc korun. 5. Pro zřizování nových staveb je tato povinnost stanovena v § 32 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, v níž je uvedeno, že vodovodní přípojka pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu a vnitřní vodovod pitné vody nesmí být propojeny s jiným zdrojem vody a že vodovodní přípojka musí být vybavena zařízením proti možnému zpětnému nasátí znečištěné vody z vnitřního vodovodu.
K odst. 3 6. Ochrana proti zamrznutí je realizována uložením vodovodu do tzv. nezámrzné hloubky čili podle druhu zeminy zhruba do hloubky nejméně 80 až 140 cm. Proti poškození vnějšími vlivy může být vodovod chráněn různými technickými opatřeními, např. v místě styku s pozemní komunikací může být uložen do ochranného pouzdra (chráničky), průchozího kanálu apod. Ochrana proti korozi může být jak mechanická (nátěr, vnitřní plastová či cementová vrstva, vnější pogumování apod.), tak i pomocí katodické ochrany, vždy záleží na
150/152
vlastnostech materiálu potrubí, prostředí, v němž bude potrubí uloženo, a vlastnostech dopravované vody. 7. Po dokončení výstavby a uvedení vodovodu do provozu je třeba stavbu udržovat v dobrém stavebním stavu tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost [§ 154 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 3 odst. 4 stavebního zákona]. Bližší podrobnosti se stanovují v tomto ustanovení a dále též v § 15 vyhl. č. 428/2001 Sb., kde se stanovují požadavky jak na výstavbu vodovodů, tak i požadavky na dokončené stavby, např. na minimální a maximální tlak vody apod. 8. Požadavky na jakost pitné vody obsahují předpisy hygienické, blíže viz komentář k § 14. Požadavky na prostorové uspořádání vodovodů ve vztahu ke kanalizaci jsou rozebrány v komentáři k § 12 odst. 2. Styk vodovodů a kanalizací s dalšími sítěmi řeší ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení stanovením minimálních vodorovných a svislých vzdáleností jednotlivých sítí. Křížení tras vodovodů s vodními toky se řeší podchodem, shybkou, převedením po mostě nebo samostatným přemostěním. Styk s dálnicemi, rychlostními silnicemi a dráhami je řešen chráničkou či štolou.
Související ustanovení § 14 – jakost pitné vody a míra znečištění odpadních vod, § 19 odst. 5 – měření odváděných odpadních vod
Související předpisy § 3 odst. 4, § 160 odst. 2, § 154 odst. 1 písm. c) stavebního zákona § 15 vyhl. č. 428/2001 Sb., – vyhl. č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích pro vodní díla, – § 32 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby Úmluva mezi vládou Československé republiky a vládou Polské lidové republiky ze dne 21. března 1958 o vodním hospodářství na hraničních vodách (č. 94/2009 Sb. m. s.), – Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou ze dne 7. prosince 1967 o úpravě vodohospodářských otázek na hraničních vodách (č. 57/1970 Sb.), – Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo ze dne 12. prosince 1995 o spolupráci na hraničních vodách v oblasti vodního hospodářství (č. 66/1998 Sb.), – Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky ze dne 16. prosince 1999 o spolupráci na hraničních vodách (č. 7/2000 Sb. m. s.) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky
Z judikatury Plnění obce vyplývající z účasti ve svazku (podíl na nákladech stavby vodovodu, „členský podíl“) totiž není vždy svázáno s existencí členství obce ve svazku. Vypovídají o tom ustanovení článku 3 odst. 3. 4. a odst. 3. 6. Stanov.
151/152 Podle prvního zmíněného ustanovení musí obec, jež vstupuje do již existujícího svazku, uhradit z vlastních zdrojů „členské příspěvky a zálohy na členský podíl“ zpětně od vzniku svazku. Podle druhého z těchto ustanovení vystoupí-li obec ze svazku před dokončením „příslušné části vodovodu svazku“ a „před zaplacením všech finančních závazků“, je povinna zaplatit svazku „podíl na nákladech příslušné části vodovodu svazku“, a to – je-li již v obci vybudována vodovodní síť svazku, za všechna zařízení „příslušné části vodovodu svazku“; – není-li v obci (ještě) vybudována tato síť, podíl za „všechna společná zařízení“ příslušné části vodovodu svazku. Zní to sofistikovaně, ale je to zcela logické. Obec přece neprofituje jen z vodovodního „potrubí“ (řadu) vybudovaného na „jejím území“ v rámci sdružené investice realizované svazkem obcí. Předpokladem k odběru vody je především to, že byla vybudována celá síť, jež vodu rozvádí. K tomu je však třeba dodat, že náklady na stavbu vodovodu vznikají postupně a mohou být v definitivní podobě stanoveny až po ukončení celé akce. Plyne z toho (viz též výše), že také obec, která ze svazku vystoupila, nemůže být zbavena povinnosti uhradit svůj podíl na celkových nákladech akce až do jejího dokončení. Taková platba již není závislá na existenci členství obce ve svazku. Do vyúčtování celkových nákladů je jediným možným platebním prostředkem postupné placení „ročních záloh“, stanovovaných valnou hromadou (článek 3 odst. 3.3. písm. d/ stanov). Je-li předmětem žaloby svazku obcí zaplacení dvou dlužných záloh žalovanou, jde o nárok zcela legitimní a především – mající svou oporu ve stanovách. Jinou věcí je, jaké budou (či snad již jsou) celkové náklady akce a kolik bude činit podíl žalované obce za situace, kdy – má-li dovolací soud vycházet z jejích tvrzení – vodovod nebyl na jejím území vybudován či dobudován. Před příslušným vyúčtováním – vypořádáním – tedy nejsou požadované platby (v žalované výši) ničím jiným než zálohou. (NS 28 Cdo 3122/2012)
Z literatury ČSN EN 805 Vodárenství – Požadavky na vnější sítě a jejich součásti ČSN EN 1993-4-3 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 4-3: Potrubí ČSN 75 5401 Navrhování vodovodního potrubí ČSN 75 5355 Vodojemy ČSN 75 5301 Vodárenské čerpací stanice ČSN EN 1508 Vodárenství – Požadavky na systémy a součásti pro akumulaci vody ČSN 75 5201 Navrhování úpraven vody ČSN 75 5025 Orientační tabulky rozvodné vodovodní sítě ČSN 75 5911 Tlakové zkoušky vodovodního a závlahového potrubí ČSN EN 1717 Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení ČSN 75 2130 Křížení a souběhy vodních toků s dráhami, pozemními komunikacemi a vedeními ČSN 75 5630 Vodovodní podchody pod dráhou a pozemní komunikací
@Created by PDF to ePub
