Vývoj české menšiny ve Svitavách do roku Jiří Sedlický

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Vývoj české menšiny ve Svitavách do roku 1938 (diplomová práce)

Jiří Sedlický

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Malíř, CSc.

Brno 2006 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Vývoj české menšiny ve Svitavách do roku 1938 zpracoval sám, pouze s použitím pramenů a literatury v práci uvedených.

Jiří Sedlický

2

Děkuji Mgr. Radoslavu Fikejzovi za cenné rady a pomoc při shromažďování pramenů a literatury. Současně bych chtěl také poděkovat všem pracovníkům Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli za ochotné zpřístupnění veškerého požadovaného materiálu.

3

OBSAH Obsah Úvod

1. Stručné dějiny Svitav do roku 1938

2. Vývoj české menšiny ve Svitavách do roku 1918

3. Vývoj české menšiny ve Svitavách v letech 1918-1929 3.1. Obsazení „Hřebečska“ československou armádou 3.2. Změny v počtu českých obyvatel města 3.3. Menšinové školství 3.4. Působení československé armády ve Svitavách 3.5. Obecní volby a české politické strany 3.6. Náboženské složení české menšiny 3.7. Česká družstva 3.7.1. Obecný vývoj družstev v českých zemích do roku 1929 3.7.2. Vývoj českých družstev ve Svitavách v letech 1918–1929 3.7.3. Spolupráce českých družstev ve Svitavách 3.8. Spolky 3.8.1. Obecný vývoj spolků v českých zemích do roku 1929 3.8.2. Stručný vývoj německých spolků ve Svitavách do roku 1929 3.8.3. Vývoj českých spolků ve Svitavách v letech 1918-1929 3.9. Český kulturní život

4. Vývoj české menšiny ve Svitavách v letech 1929-1938 4.1. Hospodářská krize a vzrůst nacionalismu 4.2. Změny v počtu obyvatel města 4.3. Obecní volby 4.4. Menšinové školství 4.5. Změny v náboženském složení českých obyvatel 4.6. Družstva 4.7. Spolky 4.8. Český kulturní život 5. Rok 1938 ve Svitavách Závěr

Seznam pramenů a literatury a) seznam pramenů b) seznam literatury Přílohy Seznam příloh

4

5 15

21 23 25 29 30 32

33 35 41 43 44 45 52

55 55 56 56 56 57 58 59 60

64

65 66 69 4

ÚVOD Vývoj české menšiny tvoří jednu z důležitých částí národnostně složité meziválečné historie města Svitav. Tímto tématem jsem se zabýval již ve své bakalářské práci „Menšinové školství ve Svitavách a Hradci nad Svitavou“. Protože můj zájem o tuto problematiku přetrval, rozhodl jsem se věnovat této oblasti regionálních dějin i svou diplomovou práci. Původní téma bakalářské práce jsem proto rozšířil na vývoj celé české menšiny do roku 1938. Hlavní důraz jsem přitom kladl na období dvacátých let 20. století, kdy byl rozvoj české menšiny nerychlejší a také nejlépe doložitelný. Důvodem k sepsání bakalářské a následně i diplomové práce na toto téma bylo především jeho nedostatečné zpracování. Ačkoliv si již v roce 1919 předsevzal místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu vědecké sepsání dějin české menšiny jako jeden ze svých hlavních úkolů, dosud se objevovaly pouze kusé informace o vývoji české menšiny v rámci regionálních publikací či rukopisů. Nejhodnotnější publikací v tomto smyslu je kniha vydaná k 700 výročí města „Svitavy, 700 let města“ v redakci Jaroslava Petra. Kromě předválečného vývoje české menšiny poskytuje také některé informace o meziválečném období. Nejpodrobněji se životem české menšiny věnuje ve svých rukopisech Drahomíra Šustrová. Spíše než o systematické zpracování některé z oblastí života české menšiny se jedná o volné psaní na téma česká menšina bez poznámkového aparátu. Důležitou roli při výběru tématu sehrála také dobrá dostupnost archivních materiálů Státního okresního archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli. Kromě běžně přístupných archiválií jsem měl možnost díky vstřícnému postoji ředitele archivu nahlédnout i do nezpracovaných fondů. Cílem této diplomové práce je popsat jednotlivé oblasti života české menšiny v rámci dějin Svitav a tím přispět k hlubšímu poznání složitých a na prameny velmi bohatých meziválečných dějin historie města. Dějiny českých menšin v meziválečné době nejsou dosud téměř vůbec zpracovány, práce by proto měla posloužit při zpracování problematiky českých menšin ať již v rámci regionu či v celorepublikovém měřítku. Diplomovou práci jsem rozdělil do čtyř hlavních kapitol. První kapitolu jsem věnoval dějinám Svitav, protože vývoj české menšiny je pouze jednou z částí historie města. V úvodní kapitole se především zaměřuji na události týkající se většinově německého obyvatelstva v meziválečném období. Poté následuje kapitola popisující vývoj české menšiny ve Svitavách do konce první světové války. Zde jsem se vzhledem k nedostatku pramenů, jejichž většina pravděpodobně shořela za první světové války, věnoval především dějinám předválečné české strany sociálně demokratické a českého odborového hnutí. Úvodní kapitolu jsem doplnil také událostmi souvisejícími s předválečnými sčítáními obyvatelstva. Zde jsem se také pokusil objasnit příčiny rozdílných výsledků sčítání i jejich podrobnější rozbor. Třetí kapitola týkající se vývoje menšiny mezi léty 1918 až 1929 je nejrozsáhlejší a tvoří jádro práce. Hraniční rok 1918 jsem zvolil z toho důvodu, že v jeho průběhu vznikl nový stát, k němuž byly Svitavy přičleněny. Kapitolu jsem pak ukončil rokem 1929, který je většinou chápán jako mezník v dějinách první republiky. Podrobnější propracování tohoto období mi umožnilo množství archivních pramenů, kterých bylo oproti předchozí kapitole dostatek. Tohoto stavu jsem se snažil co nejvíce využít a pokud možno tyto archivní materiály zpracovat a mezi sebou porovnat a až následně případně doplnit údaji z regionální literatury. Kromě archivních fondů, z nichž jsem především vycházel v podkapitole týkající se spolků, družstev a školství, byl pro mě důležitým zdrojem informací dobový tisk, ze kterého jsem především vycházel při popisu českého kulturního života. Díky přístupu k českému i německému tisku se mi naskytla dobrá možnost srovnání popisu jednotlivých událostí. V této kapitole jsem usiloval o co možná 5

nejucelenější popis života české menšiny. Věnoval jsem se změnám v počtu českých obyvatel, menšinovému školství, českému politickému i spolkovému životu, družstvům, náboženskému složení menšiny i české kultuře. Při zpracovávání období třicátých letech jsem postupoval obdobně, ale vzhledem k menšímu množství archivních materiálů a celkovému rozsahu práce jsem tuto kapitolu pojal daleko stručněji než předchozí část. Hlavní funkcí čtvrté kapitoly tak mělo být především zachování kontinua vývoje českých institucí i organizací a zachycení nejdůležitějších změn v náboženském a kulturním životě menšiny. Zvláštní podkapitolu jsem věnoval roku 1938 a s ním spojenému konci veškerých aktivit české menšiny ve městě. V průběhu celé své práce jsem se snažil o zachování kontextu dějin města. Jednotlivé kapitoly o vývoji české menšiny jsem se proto snažil doplňovat informacemi ze života německého obyvatelstva. Především z důvodu složitosti problematiky a celkového rozsahu práce jsem se nemohl podrobněji věnovat česko-německým vztahům ve Svitavách, přestože jsem z dobového tisku, archivních pramenů i odborné literatury získal plno zajímavých informací. Jsem si vědom také toho, že jsem dostatečně nevyužil všechny dostupné prameny. Především jsem prošel pouze čtyři ročníky Zwittauer Nachrichten (1918-1921). Také v případě poličské Jitřenky jsem vzhledem k zaměření práce prostudoval pouze ročníky 19181929. Možnost dalšího studia nabízí v budoucnosti také tzv. Sbírka dokumentace Státního okresního archivu v Litomyšli, která je v současné době ve zpracování.

6

1. Stručné dějiny Svitav do roku 1938 Málo osídlené Svitavsko bylo v období raného středověku převážně pokryto hlubokými lesy, které tvořily přirozenou česko-moravskou hranici. Na levém břehu horního toku řeky Svitavy vznikla patrně již ve druhé polovině 12. století při olomoucké cestě do Čech trhová ves označovaná jako Stará Svitava.1 Nedlouho po té, pravděpodobně za vlády knížete Bedřicha (1178-82), připadlo Svitavsko olomouckému biskupství. K většímu zalidnění došlo v polovině 13. století za biskupa Bruna ze Schauenburka (1245-81)2, který začal oblast intenzivně kolonizovat německými osadníky.3 Vedle Staré Svitavy bylo tak na levém břehu řeky založeno městečko s farním kostelem sv. Jiljí. Vznik města na pravém břehu řeky, které se stalo základem dnešních Svitav, spadá do období až po roce 1256.4 Nové město s vlastním kostelem Narození Panny Marie5 (dnes Navštívení panny Marie) vděčí za dobrou polohu svému lokátorovi, jednomu z nejbližších spolupracovníků biskupa, vestfálskému šlechtici Helembertovi von Thurmovi.6 Zatímco správa města přešla do rukou rychtáře, biskupské statky na Svitavsku spravoval landrychtéř.7 Od roku 1295 můžeme za součást svitavského panství považovat Moravskou Chrastovou, Muzlov, Dolní Rudnou a Dlouhou Ves. Od roku 1513 k nim přibyla biskupská léna Čtyřicet Lánů, Grándorf, Vendolí, Sklené, Javorník, Ostrý Kámen, Horní Hynčina, Kamenná Horka a Chrastová Lhota.8 Ve 2. polovině 14. století se začínají mezi německými rychtáři čím dál častěji objevovat rychtáři čeští, což svědčí o vzrůstajícím českém živlu, zvláště když se česká jména častěji objevují také mezi místními faráři.9 Za husitství byly Svitavy už převážně české. Po dobytí města v roce 1423 nebo 1424 byl svitavským hejtmanem jmenován husita Jeník z Vedonic.10 Zajímavostí je, že na Svitavsku neskončily husitské války v roce 1436. Vojska východočeských husitů, v jejichž čele stál Ptáček z Pirkštejna, přepadala západomoravské statky i po podepsání jihlavských kompaktát. Na čas obsadila Svitavy, ale i tato vojska byla nakonec poražena a Svitavy připadly zpět olomouckému biskupství. Po husitských válkách ztratil olomoucký biskup své postavení knížete a stal se jedním z členů panského stavu.11 Kromě společenského postavení se značně zhoršila i biskupova finanční situace. Proto se také nemůžeme divit, že biskup Pavel z Miličína svitavské panství i s městem v roce 1448 NEKUDA, V.:Období středověku do husitských válek In: Moravskotřebovsko -Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 125. 2 BLÁHOVÁ, M.: Historická chronologie. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. Kapitola 10, Soupisy světských a církevních představitelů ve střední Evropě, s. 734. 3 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 62. 4 NEKUDA, V.: Období středověku do husitských válek. In: Moravskotřebovsko -Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 125. 5 SEDLÁŘ, J.: Umělecké památky. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 487. 6 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 19-20. 7 Tamtéž, s. 25. 8 ŠTARHA, I.: Období od husitských válek do Bílé hory. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 148. 9 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 27. 10 Tamtéž, s. 28. 11 ŠTARHA, I.: Období od husitských válek do Bílé hory. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 147.

1

7

zastavuje Jaroslavovi ze Šelemberka. Není nám známo za jakých okolností se na konci 15. století zmocnil města majitel Litomyšle Zdeněk Kostka z Postupic, který město poničené válkou znovu opevnil.12 V držení jeho potomků Jana a Bohuše Kostků zůstaly Svitavy až do roku 1484.13 Dva roky na to se znovu vrátily do biskupských rukou.14 Současně ale Svitavy přišly o postavení správního střediska, protože od roku 1486 náležely biskupské statky na Svitavsku k mírovskému panství.15 Boje Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem se Svitav přímo nedotkly. Tak mohlo dojít už v polovině 15. století k poměrně rychlému hospodářskému rozvoji. Hlavním hybatelem byla šlechta, která začala svá panství více ekonomicky využívat. Nejvíce se na Svitavsku prosadilo rybníkářství.16 Období konce 15. století je také obdobím rozkvětu poddanských měst, která získávají právo na trhy a další jiná privilegia. Během 16. století získaly Svitavy od biskupa Stanislava Thurza řadu privilegií, díky nimž se zde mohly konat týdenní i výroční trhy, což vedlo k rozvoji řemesel a cechů.17 Město mělo také povinnost udržovat silnici, která vedla z Moravy do Čech, a za tímto účelem zde vybírat mýto.18 Svitavy byly po rozsáhlém požáru v roce 1513 téměř celé znovu postaveny, ale v této podobě vydržely jen do roku 1590, kdy opět vyhořely.19 Požáry se městu nevyhnuly ani v pozdějším období. V roce 1781 shořelo při jarmarku celkem 243 domů.20 Jako město s převážně luterským obyvatelstvem se Svitavy zapojily v roce 1618 do stavovského povstání. Po Bílé hoře nebylo překvapivě kardinálem Františkem z Ditrichštejna potrestáno a občané nakonec projevili tolik loajality, že jim kardinál už v roce 1625 všechna privilegia znovu potvrdil 21 a dokonce navíc přidal právo šenkovat víno.22 Dalším neštěstím, které město potkalo, byla kromě již zmíněných požárů vojenská tažení. Za třicetileté války prošli v letech 1622,1624 a 1625 městem císařští vojáci. V roce 1639 a 1643 byly Svitavy dokonce vypleněny Švédy. Další vojáci přišli do města až v roce 1680, kdy měli zabránit rozšíření litomyšlského povstání na Moravu, a po té za válek o rakouské dědictví a za následné války sedmileté prošlo městem v letech 1741 a 1758 pruské vojsko. Pohromou pro obyvatelstvo byly kromě válek a požárů morové epidemie, které ve Svitavách propukly v letech 1680 a 1715.23 Po přečkání hrůz třicetileté války vykazovalo město stálý hospodářský vzestup. Základem výrobní činnosti ve městě byla cechovní řemesla s textilní výrobou. Početné zde byly především cechy soukeníků a tkalců zpracovávající domácí ovčí vlnu a len. V roce 1728 žilo ve Svitavách 80 mistrů, díky nimž byly Svitavy schopny vyrobit 1500 kusů suken ročně. HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 29. 13 ŠTARHA, I.: Období od husitských válek do Bílé hory. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 147. 14 HOSÁK, L.: : Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 29. 15 ŠTARHA, I. : Období od husitských válek do Bílé hory. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 147. 16 Tamtéž, s. 147-149. 17 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 30. 18 Tamtéž, s. 31 19 SMUTNÝ, B.: Období od husitských válek do Bílé hory. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 153. 20 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 35. 21 Tamtéž, s. 33. 22 SMUTNÝ, B.: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 154. 23 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 33-35. 12

8

Svitavská sukna se úspěšně vyvážela do Vídně, Lince, Štýrského Hradce, Salcburku, Uher a na konci 18. století i do Haliče. Podobně žádané byly také lněné výrobky ze svitavských komerčních bělidel.24 Do historie Svitav zasáhly také napoleonské války zprvu vcelku kladně, když město mělo tu čest ubytovat ruského generála Suvorova, který zde při svém návratu do Ruska 2. února 1800 přenocoval.25 Po té měly také negativní efekt, když do města ještě před bitvou u Slavkova vtrhly francouzské oddíly a vynutily si značné výpalné.26 Dlouholetý válečný konflikt měl paradoxně příznivý vliv na rozvoj domácí textilní výroby, která musela zabezpečit vojákům dostatečné množství výstroje. Současně kontinentální blokáda od roku 1806 vyřadila z trhu anglickou konkurenci.27 Po Vídeňském kongresu už takto posílená výroba dále vzkvétala. Již ve 20. letech 19. století se ve Svitavách objevují první pokusy o tovární výrobu, a to často přes odpor místních tkalcovských nebo soukenických cechů. Ve Svitách tento proces nejprve proběhl v barvířství a později v dalších textilních odvětvích. Již od přelomu 20. a 30. let 19. století dochází k rozsáhlejšímu zavádění strojů. První parní stroj uvedl ve Svitavách do chodu v roce 1837 mechanik Poncelet. Textilní výroba díky postupné modernizaci stále stoupala. Ve Svitavách v této době působilo asi 200 soukenických mistrů, čtyři větší přádelny vlny a osm barvíren.28 Jen roku 1845 se ve městě vyrobilo 15 000 kusů sukna v celkové hodnotě 1 200 000 zlatých.29 Počet textilních podniků nadále stoupal, takže již v 50. letech 19. století se Svitavy zařadily mezi nejprůmyslovější města monarchie.30 Nezanedbatelný vliv na rozvoj zdejšího průmyslu měla také dobrá geografická poloha města. Svitavy se totiž nacházely na silnici z Brna do Litomyšle, ke které se v blízkosti města připojovala silnice z Olomouce. Zahájením provozu železniční trati z Brna do České Třebové v roce 1849 získaly Svitavy velmi dobré spojení s Prahou a Vídní.31 Dopravní síť kolem města byla zakončena zřízením lokální dráhy ze Svitav do Poličky v roce 1896.32 Po událostech ve Vídni v březnu 1848 vznikla ve Svitavách národní garda, která v září téhož roku uspořádala velkolepou slavnost při příležitosti svěcení vlastního praporu. Během revolučního roku 1848 došlo k diferenciaci pohledů obou národů na revoluční události. Konkrétním rozporem mezi Čechy a Němci byl postoj k volbám do všeněmeckého parlamentu ve Frankfurtu. Zatímco Němci parlament přijali, česká reprezentace účast ve volbách odmítla. Ve Svitavách se vzhledem k drtivé převaze německého obyvatelstva do parlamentu volilo. Moravskořebovsko a Svitavsko zde zastupoval liberál a pozdější ministr rakouské vlády dr. Karl Giskra. Po červnových svatodušních bouřích už došlo k definitivnímu rozchodu české a německé politiky. Pražské události neměly v německém prostředí Svitav velký ohlas.33 SMUTNÝ, B.: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 157. 25 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 35. 26 SMUTNÝ, B.: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 160. 27 Tamtéž, s. 160. 28 Tamtéž, s. 160-161. 29 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 35. 30 Tamtéž. 31 SMUTNÝ, B.: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 162. 32 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 174. 33 SMUTNÝ, B.: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 163. 24

9

Jedním z nejvýznamnějších svitavských rodáků byl Osvald Ottendorfer (1826-1900), který se jako nejvýznamnější mecenáš města zasloužil o postavení městské knihovny. V roce 1848 se však zúčastnil revolučních akcí roku v Německu a po porážce revoluce uprchl do Ameriky, odkud finančně podporoval stavbu svitavské nemocnice i sirotčince.34 Když se v porevolučním období vytvořily politické a soudní okresy, patřil k nim i politický okres Moravská Třebová, který zahrnoval tři soudní okresy Jevíčko, Moravskou Třebovou a Svitavy. Tato správní reforma zasáhla i obce.35 Podle ústavy z roku 1849 zanikl svitavský magistrát i biskupský vrchnostenský úřad, místo nichž byly zvoleny obecní výbory a představenstva.36 Prvním starostou Svitav se po červencových volbách stal Dominik Schwab.37 Období mezi léty 1848 a 1914 lze charakterizovat jako období míru. Tento klidný stav byl narušen pouze v roce 1866, kdy po prohrané bitvě u Sadové prchala hlavní část rakouských vojsk směrem na Svitavy, přičemž došlo u nedalekých obcí Javorníka a Opatova k drobným bojům, a 9. července 1866 vtáhla do města pruská armáda. Druhého dne dorazil také pruský hlavní stan s Bismarkem a Moltkem a 11. července i pruský král Vilém. Zatímco hlavní stan odtáhl do Brna už následující den, pruské jednotky zůstaly ve městě až do září a jejich přičiněním propukla ve městě epidemie cholery.38 V průběhu 19. století se stále častěji setkáváme s pojmem Hřebečsko, který v sobě v této době zahrnoval nejen oblast soudních okresů Svitavy a Moravská Třebová, ale také území, která měla s tímto „jádrem“ kromě národnostního složení pouze málo společného. Konkrétně sem byly přičleňovány nejen německé obce Poličska a Litomyšlska, ale také obce Lanškrounska, Ústeckoorlicka, Zábřežska, Mohelnicka a dokonce několik obcí kolem Německého Brodku na Konicku.39 Jak z předchozího vyplývá bylo pro tento region jednoznačně charakteristické německé osídlení. V německých obcích představovaly do první světové války českou národnost pouze nepočetné skupiny obyvatelstva. Obce převážně české zahrnovaly pouze malý ostrůvek na jihovýchodě Moravskotřebovska a na jihu Svitavska.40 V roce 1880 bylo ve svitavském okrese napočítáno 21 227 obyvatel s německou obcovací řečí a jen 851 s obcovací řečí českou. V roce 1910 už zde žilo pouze 693 „Čechů“. Jedinou obcí na Svitavsku, která byla osídlena převážně českým etnikem, byla Moravská Chrastová. O Březové nad Svitavou už můžeme mluvit jen jako o obci s velkou českou menšinou. V období do roku 1918 vznikaly české menšiny spíše přirozeným přílivem českých lidí do větších měst za prací. Jednalo se o nádeníky, tovaryše, učedníky, služky, sluhy a především dělníky, kteří tvořili v průmyslem kvetoucích městech čím dál početnější skupiny obyvatelstva.41 Z průmyslových odvětví v obou soudních okresech zcela jednoznačně převažovalo textilnictví. V roce 1902 se v celém politickém okrese jednalo o 4 564 průmyslových podniků a výrobních živností, tj. 80% ze všech v té době registrovaných, a v nich pracovalo 13 120 zaměstnanců tj. 70% všech pracovníků. V průběhu druhé poloviny 19. století se v oblasti vytvořila tři významná průmyslová střediska: ve Svitavách s okolními obcemi Moravský HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 42. 35 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 167. 36 Tamtéž, s. 168. 37 KOPECKÝ,J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 43. 38 Tamtéž, s. 45. 39 BARTOŠ,J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 168-169. 40 Tamtéž, s. 169. 41 Tamtéž, s. 169. 34

10

Lačnov, Čtyřice Lánů a Grándorf, V Březové se sousední Moravskou Chrastovou a v Čechách ležícím Brněncem a v neposlední řadě v Moravské Třebové.42 V poměrně bohatém veřejném a společenském životě se na konci 19. století a hlavně na začátku 20. století začaly vytvářet první politické strany. Ve svitavském regionu měly největší podporu tři strany: německá sociálně-demokratická strana, strana křesťansko-sociální a agrární strana. Příliv dělnictva a s ním spojený vzestup sociální demokracie se naplno projevil v prvních všeobecných volbách v roce 1907, kdy strana získala 37% všech hlasů. Druhá skončila strana křesťanskosociální se 30%. Pro české strany hlasovalo na Svitavsku pouze 131 voličů.43 Relativně dlouhé období míru ukončilo až vypuknutí 1. světové války. Na Hřebečku vzhledem k jeho převážně německému osídlení byla nálada obyvatelstva jiná než v „českém vnitrozemí“. Němci se chovali převážně státotvorně a díky vlivu nacionalistických stran šli do války s nadšením. Teprve v průběhu války rostla nespokojenost způsobená především zhoršující se sociální situací. Nedostávalo se základních potravin, topiva, petroleje, bot i šatů. Kraj zaplavovaly rodiny utečenců, což výrazně přispívalo k propukání epidemií. Ale nejvíce deprimující byly pro obyvatele stále častější zprávy o padlých. Během války jen ze soudního okresu Svitavy padlo 864 mužů.44 Prohraná válka a rozpad Rakouska-Uherska byl německými obyvateli vnímán jako národní katastrofa ?. Proto zde bylo vyhlášení Československa přijato zcela jinak než na většinově českém území. V oblasti Hřebečska, kam Svitavy patřily, se většinově německé obyvatelstvo považovalo za součást tzv. Německého Rakouska (Deutsch-Österreich), které bylo vyhlášeno 21. října 1918 v rámci císařovy snahy o federalizaci říše.45 Češi, kteří tvořili v oblasti Hřebečska menšinu, tento útvar nepřijali a plně se hlásili k Československému státu. Celá oblast Hřebečska se tak nacionálně rozdělila. Již dříve se Němci, kteří viděli, že Rakousko-Uhersko již není schopno zabezpečit jejich zájmy, hlásili k Wilsonovým právům národů na sebeurčení. Za tímto účelem se dokonce v mnoha obcích konaly tzv. národní dny Hřebečska, kterých se podle svitavských novin zúčastnilo na 130 000 lidí. Když byl následně na základě tohoto práva vyhlášen stát Deutsch-Österreich, Němci se aktivně podíleli na jeho utváření. Ve Svitavách proběhlo shromáždění podporující přičlenění k tomuto útvaru 27. října, kdy se za předsednictví dr. Maxe Budiga v Jahnturnhalle shromáždili místní Němci i Němci ze soudních okresů Litomyšl a Polička.46 V této otázce panovala také výjimečná shoda mezi německými politickými stranami, takže nic nebránilo tomu, aby se Svitavy již následujícího dne po vyhlášení provincie Sudetenland47 k této části Deutsch-Österreich následujícího dne připojily.48 Není proto divu, že byl telegram o vytvoření československého státu zaslaný pražským Národním výborem svitavským městským zastupitelstvem ignorován a město pokračovalo v začleňování

Tamtéž, s. 171. Tamtéž, s. 178-179. 44 Tamtéž, s. 181. 45 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 181. 46 Tamtéž, s. 185; SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 56 47 30. října 1918 v Opavě. KÁRNÍK, Z.: České země v éře první republiky 1918-1938. Díl první – Vznik, budování a zlatá léta republiky 1918-1929. Praha: Libri, 2000, s. 38. 48 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 185. 42 43

11

do správy Deutsch-Österreich. Součástí tohoto procesu bylo také zřízení německé národní rady pro Svitavy, do jejíhož čela se postavil Hugo Albrecht.49 Existenci formujícího státu ukončila československá armáda, která německá území českých zemí do 18. prosince 1918 obsadila.50 Tak byly také Svitavy 10. prosince nedobrovolně připojeny k nové Československé republice.51 Nespokojenost místních obyvatel se naplno projevila v souvislosti se zákazem voleb do Národního shromáždění ve Vídni, kdy ve Svitavách stejně jako v celém pohraničí probíhaly četné demonstrace. Opět zde zaznívaly hlasy odvolávající se na právo na sebeurčení a požadující připojení smíšených oblastí k Rakousku.52 I když vypjatému německému nacionalismu nepodlehli všichni němečtí obyvatelé Hřebečska, přece jen nacionalistické myšlenky našly odezvu v poměrně širokých kruzích obyvatelstva.53 Po ostrém odmítnutí vzniku Československa celým spektrem německých politických stran na Hřebečku se postupně situace začala uvolňovat. Největší ústup z nacionalistických pozic zaznamenala německá sociální demokracie, která vyhrála obecní volby v roce 1919. V následujících letech ji však předstihla strana německých křesťanských sociálů, kteří se včele svitavské politiky udrželi až do poloviny 30. let.54 Také tuto stranu lze považovat za stranu aktivistickou. Toto označení rozhodně neplatilo pro dvě ryze negativistické strany Deutsche Nationalpartei (DNP) a Deutsche national-sozialistische Arbeitspartei (DNSAP). Prostí lidé na Hřebečku však prozatím nepodlehli negativistickým stranám. Převážná část z nich se věnovala hlavně svým každodenním starostem.55 Rozvoj průmyslu a ekonomiky ve 20. letech nedával negativistickým stranám příliš prostoru k získání většího počtu příznivců. V roce 1922 bylo v provozu 5 tkalcovských závodů, přádelna jemné bavlny, přádelna lnu a dvě přádelny odpadů. K největším svitavským textilním podnikům patřila tkalcovna bavlny firmy Ettl a přádelna bavlny, tkalcovna a výroba konfekce Budig.56 Období meziválečné prosperity ukončila v roce 1929 světová hospodářská krize, která způsobila, že ve Svitavách v roce 1934 již nepracovala ani jedna továrna na plný výkon a čtyři byly nuceny ukončit provoz. Snížení výroby znamenalo značné propouštění. Na konci roku 1932 bylo ve Svitavách evidováno již 2 674 nezaměstnaných a jejich počet nadále stoupal.57 Úměrně tomu, jak stoupala nezaměstnanost, se také zvyšoval počet členů DNSAP, která využívala obtížné hospodářské a sociální situace k útokům proti Československu. Jen během roku 1932 vzrostl počet členů DNSAP z 233 na 914.58 Ale ještě téhož roku byla pro trvající SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 56. 50 KÁRNÍK, Z.: České země v éře první republiky 1918-1938. Praha: Libri, 2000, s. 42. 51 RŮŽIČKA, J. – FRAJDL,J.: Zánik monarchie a vznik republiky (1914-1918). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 87. 52 SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 187-188. 53 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 93. 54 Tamtéž, s. 100. 55 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 194. 56 SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 194. 57 V lednu 1933 již bylo ve Svitavách 2 181 nezaměstnaných. GRUNTOVÁ, J. - VAŠEK, F.: Období let 19181945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 196. 58 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 198. 49

12

protistátní aktivity spolu s DNP zakázána. Toto opatření se však minulo účinkem, když mnoho členů zakázaných stran přestoupilo do nově vzniklé Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), která byla ve Svitavách založena 14.3. 1934.59 Rozklad aktivistických stran ve 30. letech postupoval poměrně rychle. Tábora křesťanských sociálů se 1. května 1937 zúčastnilo pouze 800 lidí,60 což bylo desetkrát méně než v roce 1921.61 Ústup aktivistických stran se plně projevil v parlamentních volbách konaných v roce 1935, ve kterých získala Sudetendeutsche Partei 67,2% německých hlasů v Československu,62 když v samotných Svitavách získala na svou stranu 43,7% voličů.63 Tímto úspěchem získala SdP značné sebevědomí. Upevňovala mezi obyvateli nespokojenost a protistátní nálady a neustále zvyšovala svůj vliv. Především se zaměřila na aktivistické strany, které díky své nejednotnosti nebyly schopny útokům SdP odolávat. Jasný důkaz o tom podávají protihitlerovské projevy německých sociálních demokratů, které se konaly ve Svitavách 14. února, 16. února a 8. března 1936, ale zůstaly bez větší odezvy.64 Naopak když se 19. září 1936 na počest příjezdu Konráda Henleina do Svitav uskutečnil tzv. kamarádský večer, byl o něj takový zájem, že musel být rozdělen na dvě části po 700 a 800 lidech.65 Pozice Henleina na Svitavsku byla stále pevnější. K dalšímu upevnění došlo po Anschlussu Rakouska, který vyvolal u většiny obyvatel nadšení a do SdP začali ve velkém počtu vstupovat také lidé z ostatních politických stran. Jen za dva měsíce se ve svitavském soudním okrese počet členů SdP ztrojnásobil.66 Obecní volby v roce 1938 už proběhly v naprosté režii SdP, která ve Svitavách získala 79,78% hlasů.67 Běžným jevem se staly nadávky českým lidem a neskrývané pozdravy Heil Hitler.68 Trestní stíhání osob, kteří se dopustili těchto přestupků, už nemohlo zvrátit vývoj směřující k odtržení „Sudet“ od republiky. Situace se ještě více vyhrotila po 12. září 1938, kdy Hitler na sjezdu NSDAP ultimativně žádal o okamžité postoupení pohraničních oblastí Československa. Na pokyn nacistů se henleinovci pokusili o puč, aby Hitler získal záminku k obsazení pohraničí. Ve Svitavách v těchto dnech překvapivě nedošlo k žádným nepokojům.69 Přesto byl zde stejně jako v celých „Sudetech“ vyhlášen výjimečný stav, byly rozpuštěny německé nacistické spolky a zavřeny a zapečetěny obě kanceláře SdP. Německá sociální demokracie ve Svitavách zorganizovala jednotky Republikanische Wehr,70 která hlídkovala na ulicích a místy sváděla rvačky s ordnery. Mobilizace proběhla 23. září za velkého nadšení českých obyvatel a byla posledním vzepětím české menšiny ve Svitavách.71 Mobilizačního příkazu neuposlechlo jen několik svitavských Němců, ostatní nastoupili včas ke svým útvarům.72 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 199. 60 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 101. 61 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 95. 62 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 204. 63 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 100. 64 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 207. 65 Tamtéž, s. 207. 66 Tamtéž, s. 211. 67 Tamtéž, s. 211. 68 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 214. 69 Tamtéž, s. 218. 70 Republikánskou obranu. Tamtéž, s. 219. 71 Tamtéž, s. 219. 59

13

Na základě Mnichovské dohody ze 29. září 1938 měla československá vláda vyklidit čtyři oblasti s převahou německého obyvatelstva, které měly být obsazeny 1. až 7. října 1938. Tzv. páté pásmo, kam patřily i Svitavy, měly obsadit německé oddíly do 10. října. Ordneři ve Svitavách nečekali ani na odchod českého vojska a sami se chopili iniciativy. Vyháněli Čechy z úřadů a sváděli drobné potyčky s československou armádou. Tyto akce byly prováděny v režii tehdejšího starosty Antona Pikny.73 Na náměstí před školou vyrostla tribuna, domy se začaly halit do říšských vlajek a do oken se vlepovaly Hitlerovy obrázky. Většina Čechů, řada Židů a část členů RW uprchla již v prvních říjnových dnech. Jen někteří se rozhodli zůstat. V pondělí 10. října 1938 za veliké slávy obsadily Svitavy oddíly 30. pěší divize pod vedením generálporučíka von Witthoetta. Večerního pochodňového průvodu se zúčastnilo 1500 osob.74 Tímto dnem bylo zabráno téměř celé území Svitavska. Jedinou obcí bývalého soudního okresu Svitavy, která nebyla přičleněna k Německu, byla Moravská Chrastová, ze které se přes noc stalo pohraniční městečko.75

FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 106. 73 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 220. 74 Tamtéž, s. 221. 75 Tamtéž, s. 223. 72

14

2. Vývoj české menšiny ve Svitavách do roku 1918 Svitavy jsou jedním z moravských měst, které během své historie několikrát změnily svůj národnostní charakter. Původní osada Stará Svitava měla obyvatelstvo české, které bylo po založení města Svitavy v roce 1256 buď pohlceno německým obyvatelstvem nebo přesídlilo do nově založených Čtyřiceti Lánů. Svitavy zůstaly německé až do husitské revoluce, která z počátku ovlivňovala a nakonec úplně obrátila národnostní poměry ve městě.76 Další změna nastala za vlády Ludvíka Jagelonského a Ferdinanda I. Habsburského, kdy se mezi městským patriciátem stále častěji objevovala německá jména. Po třicetileté válce už bylo obyvatelstvo opět především německé. Počet Čechů významně vzrostl až po zrušení nevolnictví, kdy do města přicházeli noví osadníci, aby se zde vyučili řemeslu nebo získali obživu u německých mistrů jako tovaryši, dělníci, sluhové, kočí atd. Mnozí se naučili německy a v druhé nebo třetí generaci se odnárodnili. Teprve v průběhu druhé poloviny 19. století dochází k razantnějšímu přílivu Čechů do města. Jednalo se především o obyvatele nedalekých chudých vesnic Poličska, Boskovicka a Litomyšlska, kteří již přicházeli v takovém počtu, že si ve většině případů své národnostní povědomí udrželi.77 Ve Svitavách se přílivem těchto levných pracovních sil postupně vytvářela česká menšinová komunita, kterou nespojovala pouze společná kultura a jazyk, ale také příslušnost ke stejné sociální skupině. Češi byli zaměstnáni především jako tovární dělníci a dělnice, mistři, živnostníci, služky a kuchařky, přičemž počet dělníků a dělnic výrazně převyšoval počet zaměstnanců jiných povoláních. Kromě zaměstnání našli přistěhovalci ve městě také dobrou možnost vzdělání. Mladí Češi působili ve městě jako učňové, tovaryši, žáci a studenti.78 Příliv velkého množství obyvatelstva byl umožněn značným hospodářským rozmachem města. Zatímco zemědělství nehrálo vzhledem k relativně vysoké poloze města významnou roli, průmysl se zde rozvíjel nebývalou rychlostí. V případě Svitav bylo nejpočetněji zastoupeno textilnictví, které zde navázalo nejen na rozsáhlé soukenictví a lnářství, ale i na v horských vesnicích rozšířené domácké přadláctví a tkalcovství. Tyto drobné výrobce od druhé poloviny 19. století postupně nahrazovaly větší továrny s parními stroji, mechanickými spřádacími stroji a tkalcovskými stavy. Koncem 70. let již bylo ve Svitavách neuvěřitelných 70 tkalcovství. Před první světovou válkou zde stále ještě existovalo 48 větších i malých tkalcoven, jedna přádelna bavlny, šest barvíren a továrna na kožené zboží. Ve svitavském textilním průmyslu bylo zaměstnáno kolem 3 000 pracovníků v továrnách a dalších 2 000 v domácí výrobě.79 V průběhu druhé poloviny 19. století se tak Svitavy s okolními obcemi Moravským Lačnovem a Čtyřiceti Lány staly jedním ze tří nejvýznamnějších průmyslových středisek politického okresu Moravská Třebová.80 Kromě textilních továren hrála ve Svitavách důležitou roli také fabrika na tabák, která před první světovou válkou zaměstnávala více jak 1 200 dělníků a dělnic.81 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 62. 77 Tamtéž. 78 ONDRYÁŠ, F. : Kronika města Svitavy 1938-1949. Městské muzeum a galerie Svitavy (dále jen MMG Svitavy), s. 18. 79 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 172 -173. 80 Tamtéž, s. 171 -172. 81 Tamtéž, s. 172-173. 76

15

Příliv tolika přistěhovalců se samozřejmě odrazil také na velikosti města. Kolem roku 1850 se v oblasti Hřebečska se Svitavami mohlo velikostně srovnávat pouze několik měst.82 Všechna však Svitavy do vypuknutí první světové války hlavně díky lepšímu dopravnímu napojení předčily.83 Největší podíl přistěhovalců tvořili nemajetní lidé, jejichž sociální situace zůstala i po získání zaměstnání ve svitavských továrnách velmi špatná. Kolem poloviny 19. století pracovali dělníci 16-17 hodin denně, byli tělesně trestáni a většinou se nedostali celý týden domů, protože se museli stravovat i nocovat přímo v továrních objektech. Měli tedy plno důvodů k nespokojenosti a protestům. Většina z nich se také velmi rychle přihlásila k myšlenkám rodícího se socialismu.84 Za účelem hájení zájmů nespokojených dělníků se ke konci 19. století v Rakousku vytvářely odborové organizace. Ve Svitavách byl v této době vytvořen značně početný sociálně demokratický odbor textilních dělníků, který čítal po dvou letech své činnosti v roce 1897 již téměř 130 členů.85 Společná odborová organizace německých a českých dělníků byla natolik početná, že její čeští členové začali uvažovat o vytvoření vlastního oddělení. První česká odborová schůze se uskutečnila v roce 1897 v hostinci u paní Schindlerové na Brünergasse.86 Schůze, kterou řídili Adolf Vostřebal a Jan Dušek, se těšila nečekaně vysoké účasti. Tak velké shromáždění Čechů se na malém městě nedalo utajit a neuniklo samozřejmě německým nacionálům, kteří Čechy po schůzi napadli a zbili. I když byli výtržníci potrestáni rakouským soudem, národnostní vášně se ve městě neuklidnily. Z obou stran se chystala odveta. Další srážce ale prozíravě zabránili němečtí dělníci, kteří Čechy z jejich druhé schůze v hospodě „U Kvokálů“ doprovodili. Česká odborová organizace byla nakonec založena až v následujícím roce 1898. Přes nevoli městské rady se úspěšně rozvíjela. Pořádala četné zábavy především ve dvou kulturních centrech české menšiny v hostinci u paní Schindlerové a v sídle svitavské sociální demokracie „U Kvokálů“. V těchto dvou hospodách projednávali příslušníci české menšiny první návrhy společného postupu a uvažovali o založení českých spolků a organizací.87 Rozvíjet se začal pěvecký spolek, ale pravděpodobně ještě před jeho ustavením se česká odborová organizace rozešla.88 Daleko úspěšnější byla druhá česká organizace – československá sociální demokracie. První úvahy o jejím vytvoření se objevily mezi českými členy německé sociální demokracie již v roce 1901. Hlavní aktéři této akce, pánové Dušek, Vostřebal a Malát, však na zakládající schůzi v hostinci „U Kvokalů“ získali pouze 7 členů. V rámci německé sociální demokracie byl sice následně založen český tělocvičný odbor, ale samostatná česká organizace pravděpodobně ještě nevznikla. Čeští sociální demokraté pouze pořádali zábavy a zúčastňovali se různých dělnických akcí. Největší z nich byla pravděpodobně slavnost odhalení praporu, na které se podílely všechny svitavské dělnické spolky.89 Úspěšný rozvoj socialistického hnutí a jejich masové akce vyvolaly odpor u jinak smýšlejících obyvatel města, kteří se zasloužili o to, aby byli sociální demokraté vypovězeni ze svého sídla „U Kvokálů“. Vzhledem k tomu, že byli vypovězeni čeští i němečtí členové sociální demokracie, Lanškroun, Polička, Litomyšl a Moravská Třebová. Tamtéž, s. 168. KOPECKÝ, J. (red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 24. 84 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 172-173. 85 RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 74. 86 Dnešní Brněnská ulice. 87 HLINECKÝ, A.: Paměti politické organizace československé sociální demokracie ve Svitavách do roku 1918. Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále jen SOkA S), Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 214, s. 1-2. 88 Tamtéž, s. 3. 89 Tamtéž. 82

83

16

kteří tvořili v této době převážnou většinu členů, nebyl tento čin nacionálně, ale spíše politicky motivovaný. Česká buňka strany sociálně demokratické vznikla s konečnou platností až v roce 1904. Na ustavující schůzi se do české strany sociálně demokratické přihlásilo 120 členů. Z jejich řad byl následně zvolen výbor s důvěrníkem Malátem a členy Vostřebalem, Pospíšilem, Duškem, Felklem, Kaštánkem, Bejšovcem, Halvou a Kilarovou. Nová organizace se stala střediskem kulturního života českých dělníků a tím pádem celé české menšiny. Češi patřící do vyšších vrstev se ke své národnosti většinou nehlásili. Ve stejném roce získali němečtí sociální demokraté v tehdejší Hältergasse nové sídlo „Dělnický dům“. Zde byla českým spolustraníkům propůjčována každou neděli jedna místnost, kde pořádali čeští dělníci večírky a zábavy. V zimě se zde dokonce každých 14 dní hrála česká divadelní představení a již od počátku se zde téměř každoročně konal maškarní ples.90 V říjnu 1905 zde byla dokonce otevřena první česká knihovna.91 Po městě byly roznášeny stranické noviny a časopisy. Tato činnost nebyla bez rizika, protože člověk roznášející v převážně německém městě české socialisticky orientované noviny byl snadným a častým terčem slovních útoků. Navíc se svou činností otevřeně přihlásil k české sociální demokracii, za což byl v některých případech i propuštěn ze zaměstnání. Přes tyto problémy se dařilo ve Svitavách distribuovat nemalé množství českých tiskovin. Jen nejvíce oblíbené nedělní Rovnosti se odebíralo kolem 160 kusů.92 Klub české sociální demokracie se těmito aktivitami úspěšně rozrůstal, což ale na druhé straně vedlo k větší názorové různorodosti a prvním sporům. První náznak těchto tendencí se objevil při volbě výkonného výboru v lednu 1910, kdy několik nespokojených členů podalo vlastní kandidátku. Neměla ale větší ohlas. Do výboru byli zvoleni Prudil, Řehulka a Kratochvíl.93 Za další důkaz rozvoje strany můžeme považovat založení zábavního komitétu a agitačního výboru.94 Čeští dělníci i po odtržení od německé sociální demokracie s touto stranou nadále spolupracovali. Především se společně účastnili stávek a demonstrací. V roce 1905 se konala demonstrace německých a českých sociálních demokratů proti poslanci Albrechtovi.95 Téhož roku uspořádali také společné prvomájové manifestace.96 Další demonstrace již byly ovlivněny revolucí v Rusku, pod jejímž vlivem se centrum pozornosti chudších vrstev stále více posouvalo k prosazení volební reformy. Ve Svitavách byla za tímto účelem svolána na 2. října 1905 schůze, na které se v Dělnickém domě sešli členové sociální demokracie i strany národně sociální, aby se domluvili na společné manifestaci.97 Svitavská četnická stanice byla z důvodu obavy z nepokojů posílena o 47 četníků. K vyhrocení celé situace velkou měrou přispělo prohlášení místních německých novin Zwittauer Nachrichten i poslance Hugo Albrechta, kteří ve snaze zabránit volební reformě a rozdělit dělníky, prohlašovali, že pro Čechy je všeobecné volební právo pouze prostředkem ke zničení Němců. Německá část svitavské sociální demokracie se však od nacionálních sporů distancovala a trvala na myšlence internacionalismu. Na návrh poslance Hugo Albrechta povolalo město jednu setninu pěšího pluku z Kroměříže. O tom, že podobná opatření byla oprávněná, svědčí fakt, že se Tamtéž , s. 4-5. Tamtéž, s. 6. 92 Tamtéž, s. 7. 93 Tamtéž, s. 8. 94 Tamtéž, s. 9-10. 95 Tamtéž, s. 5. 96 GRUNTOVÁ, J.-PAKOSTA, O.: První volby podle všeobecného a rovného hlasovacího práva roku 1907 na území dnešního okresu Svitavy. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1987-1988, Litomyšl: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1988, s. 4. 97 Tamtéž, s. 5. 90 91

17

stávky 28. listopadu zúčastnilo 3 000 lidí. Manifestační průvod a shromáždění na zahradě „Schützenhof“98 proběhly také díky dobré připravenosti města klidně a bez výtržností.99 Výše zmíněná česko-německá spolupráce však nakonec přece jen neodolala stupňujícímu nacionálnímu tlaku společnosti. Již samotný rozpad strany na českou a německou frakci byl ústupem od sociálně demokratického internacionalismu. Vzájemná odluka obou stran se dále prohlubovala. Důkazem toho je případ z roku 1908, kdy se němečtí sociální demokraté zalekli výhružek nacionálů a ze strachu z výtržností odřekli pronájem nového sálu v Dělnickém domě pro český ples.100 Vzájemná jednota byla také oslabena rozhodnutím české sociální demokracie, která nepovolila, aby do českých výborových schůzí byli zváni němečtí sociální demokraté. Češi měli především obavu z německého zabraňování odtržení českých odborových organizací od vídeňského svazu, o němž Češi v této době velmi vážně uvažovali.101 Zde se již objevuje jádro sporu mezi českými a německými sociálními demokraty. Zatímco němečtí spolustraníci se orientovali na Vídeň, čeští sociální demokraté se chtěli přidružit k centru v Praze. Za účelem urovnání sporu českých a německých odborářů byla na 5. března 1911 svolána všeodborová schůze. Průběh jednání byl velice bouřlivý a urovnání sporu či uzavření dohody nebylo dosaženo. Naopak došlo k dalšímu vystupňování sporu, načež čeští zástupci opustili Dělnický dům a s německou sociální demokracií se rozešli. Následně byla odvezena česká knihovna a přívrženci separace od Vídně trvale opustili spolkové místnosti v Dělnickém domě. Roztržka vyvrcholila založením samostatné odborové organizace, která se přihlásila k Českoslovanskému odborovému sdružení, jejíž centrum se od roku 1912 nacházelo v hostinci na Ziegelgasse.102 Obdobným procesem jako sociální demokracie, prošla na konci 19. století celá svitavská společnost. Hlavním důvodem zvýšeného nacionalismu ve městě byl především nepřetržitý vzrůst počtu příslušníků české menšiny, přestože tento trend volby do moravského zemského sněmu z roku 1906, kde bylo zapsáno jen 12 českých voličů, vůbec nepotvrdily. Také o rok později při volbách do říšské rady se situace příliš nezlepšila, když se do českého katastru zapsalo pouze 28 voličů. Na radnici již ale byla ustanovena zvláštní česká volební kancelář.103 O počtu českých obyvatel ve městě by spíše než volby měly vypovídat výsledky sčítání obyvatelstva. První sčítání, ve kterém se zjišťovaly údaje přibližující národnostní strukturu obyvatelstva, proběhlo v roce 1880. Do sčítacích archů byla poprvé zahrnuta kolonka zjišťující řeč. Původně uvažovaný a značně diskutovaný pojem „Familiensprache“ (rodinná řeč) byl na poslední chvíli ministerstvem vnitra změněn na „Umgangssprache“ (obcovací řeč). Nový termín byl oproti předešlému nejasný a nabízel mnoho výkladů. Občan měl do sčítacího archu vyplnit řeč, kterou užíval v běžném styku. Protože němčinu často používali ve veřejném styku i neněmečtí obyvatelé monarchie, výsledky neodpovídaly národnostnímu složení monarchie. Přesto byla z důvodu vládní snahy zvýšit podíl německého etnika výsledná čísla používána místo neexistujících národnostních statistik. Údaj z roku 1880 o 269 „Češích“ ve Svitavách104 proto vypovídá pouze o jazykovém charakteru oblasti, národnostní složení Svitav v žádném případě nepopisuje. Dnes zde stojí sportovní hala „Střelnice“. GRUNTOVÁ, J.-PAKOSTA, O.: První volby podle všeobecného a rovného hlasovacího práva roku 1907 na území dnešního okresu Svitavy. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1987-1988, Litomyšl: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1988, s. 8. 100 HLINECKÝ, A.: Paměti politické organizace československé sociální demokracie ve Svitavách do roku 1918. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 214, s. 7. 101 Tamtéž, s .9. 102 Tamtéž, s. 11. 103 Tamtéž, s. 7. 104 LICK,C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 149. 98 99

18

Především z toho důvodu, že by změna zjišťovaných skutečností znemožnila možnost srovnání s předchozími léty, byl termín „obcovací řeč“ ve sčítacím archu ponechán i v letech 1890, 1900 a 1910. V roce 1890 se k české obcovací řeči přihlásilo 340 Svitaváků,105 o deset let později pouhých 75 osob.106 Tento výsledek byl tak nápadný, že se stal předmětem interpelace českých poslanců na ministra vnitra v říšské radě. Součástí interpelace byl také návrh, aby se při sčítání zjišťovala kromě obcovací i mateřská řeč. Proti tomuto návrhu vystoupil svitavský poslanec za lidovou stranu Hugo Albrecht s otevřením přiznáním, že jako policejní komisař ve Svitavách vykonával nátlak na ty, kteří se chtěli přihlásit k české řeči. Podle jeho názoru museli přece Češi ve Svitavách počítat s tím, že si většinové obyvatelstvo bude chránit německý ráz města.107 Z jeho slov bylo zřejmé, že snaha o zachování německých Svitav byla evidentní a nijak neskrývaná. Svitavští Němci automaticky počítali s tím, že Češi, kteří přišli do města za prací, se z vděčnosti za zlepšení své životní úrovně nebudou veřejně hlásit ke svému jazyku a národnosti.108 Pokud přistěhovalci tuto jednostrannou nepsanou dohodu porušili, museli počítat s tím, že mohou přijít o své zaměstnání nebo být vypovězeni z bytu.109 Veřejně se k českému jazyku přihlásili pouze ti, kterým zaměstnavatel jejich pročeskou činnost toleroval a těch nebylo, jak dokládají výsledky čítání, mnoho. O dalších deset let později počet svitavských obyvatel hlásících se k české obcovací řeči vzrostl na 123. Původně se však k české národnosti přihlásilo pouze 35 svitavských obyvatel. Hlavním důvodem takto nízkého čísla byl jednak opětovný nátlak sčítacího komisaře,110 ale také jednání některých německých zaměstnavatelů, kteří vyplňovaly sčítací archy za své zaměstnance. Z těchto důvodů bylo ze Svitav po volbách okresnímu hejtmanství zasláno 130 reklamací.111 Po následném prošetření se počet obyvatel, kteří uvedli českou obcovací řeč, zvýšil na již zmíněných 123 občanů.112 Ani těmto výsledkům sčítání tak nemůžeme přikládat v otázce národnostního složení města větší váhu, nejen z toho důvodu že přihlašování k řeči probíhalo pod nátlakem, ale také proto, že nejasně formulovaný termín „obcovací řeč“ národnost nezjišťoval. O počtu svitavských obyvatel, kteří se cítili být Čechy, daleko více vypovídá počet členů české sociální demokracie a částečně také počet odebíraných českých tiskovin. Kromě výše zmíněných 160 čísel týdenní Rovnosti se ve Svitavách rozšiřovalo ještě 27 čísel Rovnosti denní, dále 50 čísel Záře, 30 Rašplí, 15 Červánků, 11 sešitů románové knihovny a 4 Akademie.113 Přesný počet obyvatel, kteří se před první světovou válkou považovali za Čechy, ze získaných údajů zjistit nelze. Můžeme pouze konstatovat, že ve Svitavách působila vzhledem k celkovému počtu obyvatel města málo početná česká menšina složená především z dělníků svitavských továren, kteří se sdružovali ve vlastní sociálně demokratické straně. RŮŽIČKA, J.: Rozvoj továrního průmyslu a dělnického hnutí (1874-1897). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 65. 106 HOSÁK,L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 67; RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 73. 107 RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 74. 108 SOkA S, Zwittauer Nachrichten, 1920, č. 8, s. 4. 109 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 110 HOSÁK,L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 78. 111 HLINECKÝ, A.: Paměti politické organizace československé sociální demokracie ve Svitavách do roku 1918. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 214, s. 10. 112 HOSÁK, L.: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 78. 113 HLINECKÝ, A.: Paměti politické organizace československé sociální demokracie ve Svitavách do roku 1918. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 214, s. 7.

105

19

Vypuknutí první světové války národnostní rozpory ve městě ještě více vyostřilo. Zatímco na německé straně převládlo přesvědčení o rychlém a snadném vítězství, u většiny Čechů se projevil nevyhraněný postoj k válce. Často se objevovaly proruské a prosrbské sympatie. Militaristické opojení většiny obyvatelstva mírnily pouze zprávy o úmrtí svitavských odvedenců.114 Nadšení také tlumilo nedostatečné zásobování. V zemědělství i v továrnách, které přešly na válečnou výrobu, se stále více projevoval nedostatek pracovních sil.115 Také česká strana sociálně demokratická byla v troskách. Vzhledem k velkému počtu odvedenců z řad jejich členů, nebyla schopná vyvíjet jakoukoliv politickou činnost. Pokračovalo pouze rozšiřování socialistických tiskovin, které bylo předáno jistému panu Dundálkovi, u něhož bylo jeho stáří zárukou, že nebude odveden. Alespoň touto cestou se udržovalo mezi zbylými členy stranické povědomí.116 Nedůvěra k českému obyvatelstvu se projevila represemi ze strany rakouských úřadů. Ve Svitavách byly zaznamenány případy tzv. velezrádných procesů. Vyslýchán a před vojenský soud do Ostravy byl dopraven výše zmíněný Dundálek, který byl obviněn z šíření karikatur císařů Františka Josefa a Viléma. Když se u něj žádné takové materiálny nenašly, byl po čtrnácti dnech propuštěn. Soudní přelíčení však na něj mělo takový vliv, že přestal rozšiřovat sociálně demokratické tiskoviny a všechny zápisky organizace i ostatní brožury spálil. Druhý obviněný Josef Bartoš dopadl daleko hůře, když si za neuctivé projevy o obou císařích odseděl rok ve vězení v Brně na Špilberku.117 Tlak na obyvatele se nadále stupňoval. K vyhození ze zaměstnání stačilo pouhé projevení nedůvěry ve vítězství rakouské armády. Udávalo se dokonce i za zpěv českých písní. V této atmosféře strachu pochopitelně brzy zanikl jakýkoliv český kulturní život.118

Jen v roce 1915 padlo na frontě 160 svitavských mužů. RŮŽIČKA, J. – FRAJDL, J.: Zánik monarchie a vznik republiky (1914-1918). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 82. 115 RŮŽIČKA, J. – FRAJDL, J.: Zánik monarchie a vznik republiky (1914-1918). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 82. 116 HLINECKÝ, A.: Paměti politické organizace československé sociální demokracie ve Svitavách do roku 1918. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 214, s. 11. 117 HLINECKÝ, A.: Paměti politické organizace československé sociální demokracie ve Svitavách do roku 1918. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 214, s. 12. 118 RŮŽIČKA, J. – FRAJDL, J.: Zánik monarchie a vznik republiky (1914-1918). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 84.

114

20

3. Vývoj české menšiny ve Svitavách v letech 1918-1929 3.1. Obsazení „Hřebečska“ československou armádou Většinově německé Svitavy se v roce 1918 vytvořením národní rady přihlásily k tzv. Německému Rakousku (viz. kapitola 1). Svitavská menšina s připojením města k německému státu nesouhlasila a plně podporovala vznik Československa. Proto si svitavští Češi podle vzoru okolních českých měst zvolili národní výbor.119 Němci naopak pokračovali v budování Německého Rakouska zřízením šedesátičlenné vojenské rady. I když bylo hlavní úlohou nově vytvořeného orgánu obnovit hospodářství města,120 byl její šéf 121 ochoten použít v případě nutnosti i zbraně. Česká skupina se tohoto prohlášení zalekla a pokud v této době působila, tak pouze ilegálně.122 Německá rada tímto postupem dočasně zabránila zasahování vznikajícího Československa do svých záležitostí a neprodleně přistoupila k vytváření správního uspořádání Deutsch-Österreich. O vytvoření většího samosprávného celku se jednalo 3. listopadu 1918 na setkání zástupců německých národních rad v Moravské Třebové. Pro svitavskou menšinu, stejně tak jako pro všechny české menšiny zahrnuté do nového celku s názvem Schönhengst (Hřebečsko), byl výsledek jednání krajně nepříznivý. Členové shromáždění se dohodli, že nový správní útvar bude pojat jako uzavřené jazykové území, ve kterém nebude mít čeština místo a české menšině zde nebudou zaručena žádná práva. Hřebečsko o rozloze 118 km2 mělo zahrnovat 133 obcí ze soudních okresů Svitavy, Moravská Třebová, Jevíčko, Mohelnice, Uničov, Štíty, Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Polička a Litomyšl.123 Administrativní centrum bylo umístěno v Moravské Třebové, kde se ustavila krajská rada.124 Její členové opět odmítli příslušnost k Československé republice a zřídili vlastní vojenskou radu s nepočetnými ozbrojenými silami. Jestliže na předchozí akce pražský Národní výbor nereagoval, tuto činnost již nemohl nechat bez odezvy. Přerušením dodávek potravin a uhlí přinutil Německou radu k navázaní kontaktu s československými úřady.125 I když byla německá rada donucena ustoupit, ke změně jejího postoje v žádném případě nedošlo a akce směřující proti vzniku Československé republiky neustaly. Po neúspěchu hospodářského nátlaku byla při začleňování Hřebečska do Československé republiky použita vojenská síla. Již 14. listopadu 1918 bylo obsazeno správní

BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 186. 120 SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 57. 121 Leopold Kaupa. BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 186. 122 Tamtéž. 123 RŮŽIČKA, J. – FRAJDL, J.: Zánik monarchie a vznik republiky (1914-1918). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 86. 124 SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 58. 125 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 186.

119

21

středisko celé oblasti - Moravská Třebová.126 K obsazení Svitav došlo až téměř o měsíc později 10. prosince 1918, kdy velitel 98. pěšího pluku ve Vysokém Mýtě vyslal do Svitav 500 členný oddíl pod vedením nadporučíka Pešty. Na rozdíl od Moravské Třebové proběhlo obsazování Svitav bez obětí na životech.127 Jednotka jako součást dohodové armády vyhlásila přičlenění města k Československu, zajistila veřejný pořádek i chod továren a neprodleně odzbrojila německou gardu.128 Dále obsadila strategicky důležitá místa, jakými byly nádraží, skladiště, pivovar, státní tabáková továrna a pošta.129 Dále vyzvala všechny občany, kteří vlastnili zbraně, aby je odevzdali na radnici,130 což se také stalo. Nesouhlas s vojenskou přítomností vyjádřil za celé město starosta Carl Lick, který odmítl s velitelem české jednotky vyjednávat a prohlásil, že se necítí být na půdě Československé republiky a že se pouze podvoluje násilí.131 Druhým projevem nesouhlasu německého obyvatelstva bylo zaslání protestních telegramů prezidentu Wilsonovi, které zůstaly bez odezvy.132 Situace se více uklidnila, když 19. prosince 1918 zemská vláda Sudet sídlící v Opavě kapitulovala a předala řízení záležitostí československé vládě.133 Bylo tak umožněno zahájení obsazování zbylého území bývalé provincie Sudetenland , které bylo dokončeno 23. prosince 1918.134 Příchod československého vojska do Svitav výrazně posílil postavení české menšiny, která nyní vystoupila z ilegality a pod patronací npor. Pešty svolala na „Střelnici“ shromáždění všech Čechů. Městská rada nehodlala této jednostranné podpoře ze strany československé ozbrojené moci nečinně přihlížet. Proti svolávanému shromáždění podala protest, ve kterém poukazovala na to, že je schůze v rozporu s vydaným zákazem shromažďování. Velitel svitavské posádky vzal tuto námitku na vědomí. Aby se Němci necítili diskriminováni a aby současně proběhlo české shromáždění, na kterém měl být oficiálně zvolen český národní výbor, přiznal shromažďovací právo a právo nosit národní symboly také německým obyvatelům. Tím byla odstraněna jediná komplikace a 15. prosince byli na svitavském nádraží uvítáni hosté z Poličky a České Třebové, kteří přijeli podpořit svitavskou menšinu. Takto posílený průvod čítající asi 400 Čechů prošel městem až ke „Střelnici“,135 kde byl zvolen místní národní výbor. Přes obavy městské rady proběhla volba klidně. Předsedou místního národního výboru se stal František Martinů. Dalšími členy byli zvoleni František Šafář, Josef Holík, Jindřich Vavřín, Josef Plíva a Alois Řehulka.136 Nově zvoleným členům výboru byly prozatím k úřadování poskytnuty místnosti chlapecké školy,

SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 58. 127 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 186-187. 128 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 68-69. 129 Zwittauer Nachrichten 1918, č. 50 s. 1, 2. 130 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 68-69. 131 Tamtéž, s. 47; Zwittauer Nachrichten 1918, č. 50, s. 1, 2. 132 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 187. 133 SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 60. 134 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 187. 135 Německy Schützenhof. 136 Zwittauer Nachrichten 1918, č. 51, s. 4.; Jitřenka 1919, č. 1, s. 9.

126

22

které zabralo pro svou potřebu vojenské velitelství.137 Zprvu vstřícný postoj radních k národnímu výboru byl především způsoben tím, že si němečtí zastupitelé od vzájemné spolupráce slibovali navázaní lepších vztahů s českými úřady a zlepšení zásobování.138 Po nesplnění německých představ začala vzájemná komunikace obou orgánů váznout, protože němečtí zastupitelé považovali národní výbor pouze za revoluční instituci, která jim byla vnucena vojenskou silou.139 Negativní přístup zastupitelstva však nemohl nic změnit na tom, že česká menšina získala v podobě národního výboru orgán, který hájil její zájmy.

3.2. Změny v počtu českých obyvatel města První významnější akcí národního výboru byl součet českého obyvatelstva ve městě,140 který skončil vzhledem k předchozím úředním sčítáním překvapivým výsledkem.141 K české národnosti se ihned po převratu přihlásilo 820 Svitaváků.142 Přestože toto sčítání nebylo oficiální 143 a jeho výsledek byl ovlivněn novou vojenskou i politickou situací, o počtu českých obyvatel nepochybně vypovídalo. První oficiální sčítání v Československu proběhlo až v roce 1921. Ve svitavském obvodu potvrdilo výsledek neoficiálního sčítání, když nahlásilo českou národnost 878 občanů, což bylo 9,5 % svitavských obyvatel.144 Hlavní příčinou takového nárůstu Čechů oproti předchozímu oficiálnímu sčítání byla změna politické situace, která zapříčinila, že národnostně nepříliš vyhranění obyvatelé považovali často za správné nebo výhodné napsat místo dřívější německé obcovací řeči českou národnost. Ve prospěch tohoto stanoviska svědčí především skutečnost, že se největší nárůst českých obyvatel dostavil již nedlouho po převratu při neoficiálním sčítání. Dalším významným faktorem, který ovlivnil výsledek sčítání, byla změna zjišťovaného údaje. Sčítání v roce 1921 bylo totiž první oficiální sčítání v českých zemích, které zjišťovalo národnost. Také z tohoto důvodu se někteří obyvatelé, kteří používali mimo rodinné prostředí spíše němčinu, ale cítili se být Čechy, nyní přihlásili k české národnosti.145 Výsledek sčítání mohla ovlivnit také okolnost, že byla poprvé mezi národnosti zařazena národnost židovská. K té se však ve Svitavách přihlásilo pouze 21 obyvatel.146 Také vliv přítomnosti vojska na výsledek neoficiálního sčítání se nepotvrdil, protože československá armáda se v době oficiálního sčítání147 ve Svitavách již více jak rok SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 60. 138 Zwittauer Nachrichten 1919, č. 8, s. 4. 139 Zwittauer Nachrichten 1919, č. 6, s. 3; Zwittauer Nachrichten 1919, č. 9, s. 3. 140 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 68-69. 141 Srovnání se staršími výsledky komplikuje fakt, že národní výbor již nezjišťoval obcovací řeč, ale ptal se svitavských obyvatel na jejich národnost. 142 FRAJDL, J.: K otázce nacionalismu ve Svitavách. In: Národnostní problémy v historii měst. Muzeum Prostějovska: Prostějov, 1993, s. 133. 143 Průkaznost sčítání byla snížena neodborností jeho administrátorů. 144 BARTOŠ, J.(red.): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek V. Ostrava: Profil, 1976, s. 299. 145 Ještě v roce 1922 upozorňoval účetní Prvního českého stavebního družstva na to, že se nájemníci na chodbách českých domů mezi sebou baví německy. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, kn 1. 146 Tamtéž. 147 16. února 1921. KÁRNÍK, Z.: České země v éře první republiky 1918-1938. Praha: Libri, 2000, s. 88.

137

23

nenacházela.148 Daleko více než předchozí dva faktory ovlivnil výsledek sčítání příchod českých obyvatel mezi léty 1910 – 1921. Zatímco v období před rokem 1918 se jednalo především o dělníky, po převratu přicházeli do města hlavně státní zaměstnanci (úředníci, učitelé, železničáři a příslušníci policie a četnictva).149 Úředníci našli uplatnění především ve svitavských finančních ústavech. Mimo Spořitelny se za první republiky ve městě nacházely další čtyři filiálky českých a německých velkobank.150. Ve městě působily v polovině 20. let také tři záložny, mezi nimi byl i český úvěrní ústav.151 Kromě finančních ústavů pracovali čeští úředníci také na poště152, daňovém úřadě, okresním soudu a na dopravním úřadu železnic. Mezi Čechy se také nacházela řada řemeslníků. Největší procento českého obyvatelstva však stále tvořili dělníci.153 Vliv všech těchto faktorů zapříčinil, že byl počet obyvatelstva hlásícího se k české národnosti v roce 1921 více jak sedminásobně vyšší, než počet obyvatel , kteří se v roce 1910 hlásili k české obcovací řeči.154 K vzrůstu počtu českého obyvatelstva došlo po roce 1918 i v dalších městech Československa. Někde se dokonce z českých menšin staly většiny.155 V oblasti severozápadní Moravy se Svitavy řadily k těm městům, kde se v roce 1900 přihlásilo k české řeči méně než 2,6% obyvatel.156 Po roce 1918 však oproti ostatním městům této skupiny157 stoupl podíl české menšiny ve Svitavách na 9,5 %, tedy výrazně nad 4,4 %. Z tohoto důvodu považuji za nesprávné zařazovat Svitavy nadále do měst téměř čistě německých. Spíše bych Svitavy zařadil do skupiny měst158, kde se z dříve téměř bezvýznamné skupiny obyvatel, hlásících se k české řeči, stala nepřehlédnutelná národně uvědomělá česká menšina, která však v roce 1930 nedosáhla 20% hranici.159

Vojáci opustili město 26. ledna 1920. LICK,C. : Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 234. 149 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 187. 150 Ve Svitavách měla svou pobočku Česká průmyslová banka, Česká komerční banka, Anglo-československá banka, Pražská úvěrní banka, česká Banka Union a Deutsche Spar und Kreditverein, KOPECKÝ, J.(red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 54; FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 151 KOPECKÝ, J.(red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy : Místní osvětová rada, 1947, s. 83. 152 V roce 1925 měla svitavská pošta 17 úředníků a 20 sluhů. V době první republiky působil ve Svitavách také pobočný úřad na nádraži. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 153 SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová (dále jen OÚ MT), fasc. 1569; fasc 1615; fasc 1616; fasc 1617; fasc. 1618; fasc. 1625. Ve Svitavách působil ve 20. letech 20. století pouze jeden český továrník – Karel Anderle. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, kn 1/3; kt 5/11. 154 BARTOŠ, J.(red.): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek V. Ostrava: Profil, 1976, s. 299. 155 Brno, Olomouc, Moravská Ostrava, Břeclav, Znojmo, Zábřeh na Moravě. TRAPL, M.: Národnostní otázka v moravských městech po vzniku Československa. In: Národnostní problémy v historii měst. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1993, s. 184. 156 0,83 %. RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 73. 157 Dvorce, Libavá, Rýmařov, Vízmberk-Loučná, Moravský Beroun a Staré Město. TRAPL, M.: Národnostní otázka v moravských městech po vzniku Československa. In: Národnostní problémy v historii měst. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1993, s. 185. 158 Šternberk, Uničov, Mikulov a Moravská Třebová. TRAPL, M.: Národnostní otázka v moravských městech po vzniku Československa. In: Národnostní problémy v historii měst. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1993, s. 185. 159 BARTOŠ, J.(red.): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek V. Ostrava: Profil, 1976, s. 299.

148

24

3.3. Menšinové školství Početně posílená česká menšina si ihned po zvolení své politické reprezentace začala zajišťovat budoucí existenci. Základní institucí, která měla vychovat novou národně uvědomělou generaci a zamezit odnárodnění mladých Čechů, byla škola. Před rokem 1918 se o rozvoj českého školství kromě státu starala Ústřední matice školská, která se především v místech s národnostně smíšeným obyvatelstvem snažila zabránit svým působením odnárodnění Čechů. Vydržovala v takových obcích české školy, které by byly jinak zrušeny, zakládala nové soukromé školy a stávající podporovala.160 Kromě pomoci v hospodářské oblasti se snažila různými prostředky 161 získat pro české školy co nejvíce žáků. Přes všechnu snahu se v praxi především díky německým městským zastupitelstvům zřizování menšinových škol oddalovalo.162 Činnost spolku se zprvu soustředila především na Čechy. Na Moravě vznikaly Matice školské, které s Ústřední maticí školskou organizačně vůbec nesouvisely. Svou vlastní síť škol na Moravě počal spolek budovat až počátkem 20. století.163 Ústřední matice školská nebyla jediným soukromým spolkem pro podporu českého školství. Také Národní jednoty vznikající v 90. letech 19. století přispěly významným způsobem k rozvoji českých škol.164 Po vzniku Československa se Ústřední matice školská transformovala z ochranného spolku v organizaci, která pomáhala budovat státní školství. V souladu s tímto novým zaměřením se Ústřední matice školská významnou měrou podílela na znění zákona č. 189 o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, na jehož základě spolek předal státu své obecné školy.165 Vrchní správu školství tak přebírá ministerstvo školství a národní osvěty, které získalo vrchní pravomoc i nad školami menšinovými.166 Menšinové školy se tak po převratu zřizují i v takových oblastech, kde to bylo dříve nemyslitelné.167 Také svitavský národní výbor, který začal nedlouho po svém zvolení usilovat o zřízení české školy, se setkal s kladnou a poměrně rychlou reakcí státních úřadů. Plakáty informující o zápisu do české školy se ve Svitavách objevily již 21. ledna 1919.168 Rychlost akcí národního výboru se dá vysvětlit tím, že se česká menšina snažila využít nebývale příznivých podmínek ve městě, způsobených přítomností československé armády. Toto tvrzení podporuje také skutečnost, že se zápis uskutečnil v budově německé chlapecké školy na náměstí, v prostorách zabavených českým vojenským velitelstvím. Do české školy se pod armádním HÝBL, F.: Význam Matice Moravské a Matice školské pro rozvoj národního školství na Moravě v 19. století. In: Národnostní problémy v historii měst, Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1993, s. 141 – 152. 161 Rozdáváním vánočních i jiných nadílek. Snažila se do míst získat české úřednictvo a stávající přesvědčit k posílání dětí do české školy. RÁDL, E.: Válka Čechů s Němci. Praha: Melantrich, 1993, s. 190-191. 162 MĚCHÝŘ, J.: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity, Z. ed. Kárník. Praha: Filozofická fakulta Karlovy univerzity, 1996, s. 73. 163 ŠPIRITOVÁ, A.: Ústřední matice školská v letech 1880-1919. In: Paginae historie 1, Praha: Státní ústřední archiv, 1993, s. 183-184. 164 Tamtéž, s. 185. Více o Národní jednotě pro jihozápadní Moravu v kapitole Spolky. 165 ŠPIRITOVÁ, A.: Ústřední matice školská v letech 1880-1919. In: Paginae historie 1, Praha: Státní ústřední archiv, 1993, s. 187. 166 ŽILKA, J.: Školství. In: Moravskotřebovsko-Svitavsko, Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 469. 167 RÁDL, E.: Válka Čechů s Němci. Praha: Melantrich, 1993, s. 195. 168 LICK, C. : Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 202 – 208; Zwittauer Nachrichten, 1918, č. 51, s. 4.

160

25

dohledem zapsalo 88 žáků,169 čímž byla více jak dvojnásobně překročena hranice potřebná k otevření obecné školy stanovená pozdějším tzv. Metelkovým zákonem ze 4. dubna 1919.170 Přestože bylo zřízení české školy v souladu se zákonem a německé školství nebylo v žádném případě ohroženo, neproběhl zápis českých žáků bez stížnosti ze strany městské rady. Městské zastupitelstvo v nich neprotestovalo proti zřízení české obecné školy, ale proti tomu, že nemohlo dohlížet na správný a zákonný průběh zápisu. Je jasné že toto opatření bylo ze strany městské rady pouze formální, ale vzhledem k veřejnému mínění svých voličů nemohli členové zastupitelstva nechat věc bez povšimnutí. Na straně školy však vystoupil stát, jmenovitě okresní hejtman Wierer. Městské zastupitelstvo tak muselo ze svých požadavků ustoupit a spokojit se pouze s tím, že mu národní výbor předal seznam zapsaných žáků.171 Mohla tak být zvolena školní rada,172 která se ihned začala zabývat umístěním české školy do odpovídajících prostor. 1. února požádala školní radu německé chlapecké školy o uvolnění tří patřičně vybavených učeben a jednoho kabinetu. Jednalo se o prostory, které opustila zde dosud sídlící československá armáda, když na rozkaz ministerstva obrany přesídlila do Sponerových domů. Jak se dalo předpokládat, neobešel se ani tento krok bez protestů. Německá školní rada uvedla dva důvody pro svou negativní odpověď. Za prvé se odvolávala na to, že jí nebyly předloženy materiály, které by potvrzovaly zákonné ustanovení české školy a školní rady. Za druhé nemohla „postrádat“ ani jednu třídu, protože potřebovala dohnat ztrátu ve vyučování.173 Opět však díky podpoře okresního hejtmanství a vytrvalosti školní rady dosáhla česká menšina svého. Pro školu byly získány dvě třídy a jeden kabinet v novém traktu. Vše mělo být pouze dočasné a škola měla být co možná nejdříve přesunuta do Sponerových domů. Ale vzhledem k tomu, že majitel odmítl přistoupit na pronájem a městská rada se nebyla schopna dohodnout na odkoupení nemovitosti, svolilo městské zastupitelstvo 14. února 1919 se stavebními úpravami ve starém traktu chlapecké školy v Stadthofgasse, které umožnily oddělení vchodů české a německé školy. Současně odsouhlasila české škole využívání dvou tříd a jednoho kabinetu v novém traktu.174 Škola tak byla prozatímně umístěna v německé chlapecké škole na náměstí, číslo popisné 73.175 Česká školní rada ale potřebovala třídy tři, proto byla jedna třída umístěna v Ottendorferově sirotčinci.176 Německé obyvatelstvo proti zřízení české školy vehementně protestovalo.177 Došlo dokonce k vyslání německých deputací do Prahy a do Brna, které se ale nesetkaly s pochopením.178 Přes uvedené problémy bylo vyučování 10. února 1919 za účasti nového předsedy české školní rady a předsedy národního výboru, rodičů a všech dětí slavnostně zahájeno. Proslov k zřízení české školy pronesl odborný učitel z Poličky a nový správce školy Jan GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 187. 170 KÁDNER, O.: Vývoj a dnešní soustava školství. In: Československá vlastivěda X., Osvěta. Praha: SFINX, 1931, s. 72. 171 LICK,C. : Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 202 – 208. 172 Václav Benoni, Karel Dubový, František Martinů, František Šafář, František Vavřín a František Kopecký. Tamtéž. 173 Škole byl totiž v letech 1915 až 1918 zabaven pro účely ozdravovny nový trakt. Třídy tak musely přejít na půldenní vyučování a ztráta se ještě zvýraznila, když byla škola nedávno uzavřena kvůli nedostatku uhlí. Tamtéž. 174 Tamtéž. 175 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kart. 1/1. 176 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 177 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, 187. 178 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77.

169

26

Tamele. Po něm vystoupil svitavský kaplan a nový učitel náboženství Jan Krč. Prvního školního vyučování se zúčastnili ve dvou třídách všichni zapsaní žáci.179 Česká menšina přes zoufalý odpor německého zastupitelstva postupně zaznamenávala další úspěchy. V oblasti školství se jednalo o založení české měšťanské školy, o jejíž zřízení zažádala místní česká školní rada 14. ledna 1920.180 Městské zastupitelstvo se samozřejmě snažilo české školní radě v založení školy zabránit. V tomto případě se již nejednalo o formální protest. Stížnost města byla podložena zákonem, podle něhož mohla být měšťanka zřízena v obci pouze v případě, že místní obecnou školu navštěvovalo více jak 400 dětí.181 Tomuto stavu se Svitavy ani zdaleka neblížily. Do nového ročníku české obecné školy nastoupilo pouze 136 žáků.182 Pro případy, kdy obecnou školu navštěvovalo méně jak 400 dětí, dával zákon ministerstvu školství a národní osvěty možnost udělit škole výjimku.183 Tak se také stalo v případě menšinové školy ve Svitavách, když ministerstvo v březnu 1920 vyhovělo žádosti místní české školní rady. Kromě ministerstva se za školu samozřejmě postavilo i okresní hejtmanství, jehož nařízením bylo v souladu s ministerstvem vnitra zabaveno 13 místností ve Sponerových domech184 na Kostelním náměstí 4.185 Jediné, o čem mohlo rozhodnout městské zastupitelstvo, bylo stanovení nájemného. Město však odmítlo existenci školy i stanovení nájemného. Ale s jiným návrhem na umístění školy nepřišlo. Nakonec ustoupilo s tím, že zde může škola dočasně sídlit, než se postaví nová budova na Goethestrasse.186 Prozatímním správcem nové školy byl ustanoven Jan Tamele.187 Česká snaha se kromě odporu městského zastupitelstva setkala s nesouhlasem běžných obyvatel. 12. května 1920 svolali svitavští Němci schůzi, na které referovali senátor F. Jesser, profesor F. Budig a poslanec Alois Baeran z Brna. Téma schůze bylo chápáno šířeji, ale v souvislosti s požadavky na očištění Sudet zde zazněly také protesty proti zřízení české měšťanské školy. O schůzi nám poskytne lepší obrázek část projevu Franze Jessera: „Deutschböhmen a Sudetenland musejí být čistě německé. Musíme se zorganizovat, abychom přesně věděli, kde Češi vězí. Ti musejí ven ! … Češi čekali na své osvobození 300 roků, my nebudeme čekat ani 30. Moje šedivá hlava se toho třeba již nedočká, ale vy všichni jistě. My nejsme žádná menšina, jsme většina.“ Ani sám Jesser tenkrát netušil, jak prorocká slova vyslovil. Spletl se pouze v tom, že se této změny dožil.188 Výsledkem této radikální schůze byla rezoluce, která žádala zrušení české měšťanské školy. Dále Němci požadovali, aby byli do města jmenováni jen němečtí úředníci a aby byl zachován německý ráz města. Protest proti zřízení české občanské školy podalo i městské zastupitelstvo. Především díky podpoře okresního místodržitelského hejtmana Wierera tyto protesty už na rozhodnutí ministerstva nic nezměnily.189

SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. Tamtéž 181 KÁDNER, O.: Vývoj a dnešní soustava školství. In: Československá vlastivěda X., Osvěta. Praha: SFINX, 1931, s. 72. 182 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 183 TRAPL, M.: Ke školské legislativě obecných a občanských - (měšťanských škol) a jejímu uplatňování v českých zemích v letech 1918-1922. In: Acta universitatis Palackianae Olomucensis, Pedagogica-Psychologica 1970, č. 11, s. 10. 184 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-487/95, s. 236 – 243. 185 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 186 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-487/95, s. 236 – 243. Česky nazývaná Goethova ulice, dnešní ulice Palackého. 187 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 188 BARTOŠ, J.: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 185. 189 Tamtéž

179

180

27

Tak mohlo být ve Sponerových domech 1.9.1920 zahájeno vyučování.190 Do první třídy české měšťanky nastoupilo 42 žáků. Škola se dále rozvíjela a do dvou let byla rozšířena na školu trojtřídní s celkovým počtem 62 žáků. Počet žáků na obecné škole ve školním roce 1922-23 dosáhl 98. Dohromady v obou českých školách tedy v této době studovalo 160 žáků.191 Počet českých škol ve městě se dále rozrůstal. Dne 15.6.1920 svolal správce měšťanské školy schůzi českých živnostníků, ze které vzešla žádost o zřízení české živnostenské školy pokračovací. Zemská politická správa žádosti 14.9.1920 vyhověla. Škola tak mohla být 1. října 1920 otevřena. Jejím správcem se nestal nikdo jiný než Jan Tamele. O školu byl značný zájem, protože se do prvního ročníku zapsalo 65 učňů.192 Další důležitý článek menšinového školství tvořila česká škola mateřská, která nebyla vzhledem ke své velikosti tak významná, ale tvořila nezastupitelný článek ve výchově českých dětí. Česká školka byla ve Svitavách otevřena 1. září 1921 a v prvním roce ji navštěvovalo 24 dětí.193 Jejím správcem byl ustanoven opět Jan Tamele. Stejně jako Jan Tamele se stal vůdčí osobností obecné a měšťanské školy, k české mateřské škole neodmyslitelně patřila učitelka Marie Kučerová.194 Také česká soukromá mateřská škola měla problémy s ubytováním. V prosinci 1919 byla podána žádost o její umístění ve Sponerových domech, ale vzhledem k tomu, že zde sídlila městská správa, od 1. září 1920 česká měšťanka a další místnosti se adaptovaly pro menšinovou knihovnu, byla žádost zamítnuta. Proto byla nouzově i přes protest jeptišek umístěna v klášteře milosrdných sester sv. Vincence a Pauly na Masarykově ulici. Přestože bylo ubytování chápáno jako dočasné, mateřská škola zde zůstala až do poloviny 30. let.195 Nevhodné umístění všech českých škol se postupně řešilo. Již od druhého školního roku 1921-22 mohla být česká měšťanka současně s 2. třídou obecné školy přestěhována ze Sponerových domů do nové budovy,196 která byla v letech 1920-21 vystavěna na Realschulgasse197 jako jedna z prvních budov budoucí české čtvrti.198 Čeští obyvatelé města si svých škol velmi vážili, což můžeme vysledovat z četných příspěvků od běžných občanů, spolků i českých družstev.199 Na fungování škol šly jak peníze,200 tak také hmotné dary, kterými přispívající podporovali především chudé žáky. Největší zásluhu v tomto směru vykonával místní odbor Národní jednoty, který jednak pořádal každoroční vánoční nadílky pro chudé žáky,201 ale také výrazným způsobem přispěl k zlepšení vybavení škol, které se již v roce 1926 vyrovnalo školám německým.202 Otevření českých škol však nezpůsobilo německému školství větší újmu. Pouze třetí německá chlapecká obecná škola byla krátce po založení pro nedostatek žáků zrušena, což sice Němci mohli považovat jako vlastní újmu, ale zároveň zrušení školy vypovídá o tom, že počet obecných škol byl dostatečný. Tento stav byl způsoben také tím, že se i německé Tamtéž SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 192 Tamtéž 193 Jitřenka 1921, č. 20, s. 320. 194 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 195 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 202 – 208. 196 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kn1. 197 Česky nazývána U reálky, dnešní ulice Richarda Kloudy. 198 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kart. 1/1. 199 Občanská záložna dokonce přijala ustanovení, že v případě zániku připadne veškerý její majetek české škole. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569. 200 Jednalo se především o výtěžky z kulturních akcí. Jitřenka 1922, č. 4, s. 60; Jitřenka 1923, č. 7, s. 108. Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. 201 Jitřenka 1920, č. 4, s. 53; Jitřenka 1922, č. 2, s. 26. Jitřenka 1923, č. 7, s. 110. Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. Jitřenka 1926, č. 8, s. 128. 202 Jitřenka 1926, č. 8, s. 128.

190 191

28

školství ve 20. letech 20. století rozšiřovalo. Konkrétně byly v roce 1922 zřízeny další dvě obecné školy 203 a v roce 1926 pomocná třída.204 Celkem tak byly německým dětem v době první republiky k dispozici mateřská škola, čtyři obecné školy, dvě školy měšťanské, živnostenská škola, tři školy pokračovací, tkalcovská škola, odborná škola pro ženská povolání, státní reálka a hudební škola.205 Němci tedy nebyli nuceni navštěvovat české školy, přesto se cítili zakládáním českých škol ohroženi a proti jejich zřizování protestovali. Protesty však nebyly podmíněny nedostatkem německých škol, ale snahou zabránit českému pronikání do „jejich“ města. Založení českých škol jistě přispělo k větší různorodosti vzdělávacích institucí. Rodiče si mohli vybrat, zda jejich děti absolvují mateřskou, obecnou a měšťanskou školu v německém nebo českém jazyce, případně oba typy škol, což platilo především pro židovské děti.206 V drtivé většině však nerozhodovala kvalita vyučování či vzdálenost školy od bydliště, ale nacionální cítění rodičů. Existoval také jiný faktor, který měl v mnohých případech hlavní slovo. Byly to hmotné výhody, které mohlo zapsání dítěte do jedné či druhé školy přinést. V případě průmyslových Svitav mohly různé dárky pro prvňáčky v podobě bot nebo šatů207 hrát nemalou roli. České školství se tak v poměrně krátké době značně rozrostlo. A to přesto, že se od svého počátku potýkalo s protesty ze strany městského zastupitelstva i běžných obyvatel a česká školní rada musela neustále řešit problém s umístěním jednotlivých tříd.

3.4. Působení československé armády ve Svitavách V prvních letech po převratu,208 kdy bylo ve městě výrazné nacionální napětí a kdy se bojovalo o každou českou instituci, člena spolku či dítě do školy, české menšině významně pomohla přítomnost československé armády. Její význam spočíval především v tom, že zajistila českým obyvatelům tolik potřebné prostory. Vojsko zajistilo jak volbu, tak i sídlo národního výboru. Také zápis žáků do české školy proběhl pod armádním dohledem. Od Němců v této vypjaté době nemohla česká menšina očekávat nabídku prostor a vlastní místnosti nevlastnila, takže jí nezbylo než požádat o pomoc československé velitelství, které nejdříve krátce sídlilo na radnici, poté v chlapecké škole na náměstí a nakonec ve Sponerových domech. V úvahu také přicházely ubytovací místnosti vojáků, kteří, než také přesídlili do Sponerových domů, bydleli na „Střelnici“.209 Pobyt vojáků ve městě proto můžeme hodnotit ze strany české menšiny kladně, přestože míra podpory poskytovaná české menšině byla závislá na přístupu momentálního velícího důstojníka.210 ŽILKA, J.: Školství. In: Moravskotřebovsko-Svitavsko, Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 468. 204 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 205 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 92. 206 Dle výpovědi pamětnice Heleny Plívové, zaznamenáno 30.12. 2003, uloženo ve vlastním archivu. 207 Zwittauer Nachrichten 1920, č. 8, s. 4. 208 Československá armáda pobývala ve Svitavách do 26. ledna 1920. LICK,C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 234. 209 SKŘIVÁNEK, M.: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 59. 210 Stížnost na setníka Hobla, že nadržuje Němcům. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77.

203

29

Nepopiratelným pozitivem bylo také to, že svou přítomností přispěla armáda ke klidu ve městě a zabránila alespoň těm největším nacionalistickým excesům. Na druhou stranu musela přítomnost vojska a jeho podpora českých snah vyvolávat u německého obyvatelstva pocit nesvobody, který se projevoval provokacemi českých vojáků a protestními akcemi.211

3.5. Obecní volby a české politické strany Členové českého národního výboru se po uskutečnění součtu českých obyvatel a založení první české školy začali intenzivně připravovat na obecní volby. Výsledkem předvolebních jednání bylo sestavení jednotné kandidátky české menšiny. K tomuto rozhodnutí dospěli členové národního výboru přesto, že 20. ledna 1919 došlo k obnovení činnosti české sociálně demokratické strany. Souhlas vedení české sociální demokracie byl ulehčen tím, že většina představitelů strany byla současně také členy národního výboru.212 Do obecních voleb tak vstoupili svitavští Češi, vědomi si své nevelké početnosti, jednotně.213 První politické měření sil v nové republice se uskutečnilo 15. června 1919 a jejímu výsledku se přikládal nemalý význam. Bylo to způsobeno nejenom tím, že obecní volby nahradily volby parlamentní, ale také tím, že obecní samospráva byla obyvatelům blíže a často zasahovala do jejich života více než ústřední orgány státu. Jak německé tak české obyvatelstvo města považovalo volby za důležité, což dokazuje vysoká účast voličů jak procentuální (92%), tak početní (5 351), která byla umožněna rozšířeným volebním právem.214 Poprvé také mohl získat křeslo v městském zastupitelstvu nebo dokonce v městské radě, která byla primárním orgánem města, občan hlásící se k české národnosti. Česká menšina si tuto možnost uvědomovala a jednotný postup jí měl dopomoci k tomu, aby tuto šanci plně využila. Také představitelé německé většiny se na volby poctivě připravovali, přestože československý stát stále neuznávali. Jako důkaz trvajícího nesouhlasu uspořádala německá sociální demokracie na 14. června generální stávku.215 Předvolební aktivitu německé sociální demokracie voliči odměnili, když jí věnovali nejvíce hlasů (2 087). Na druhém místě se umístila strana německých křesťanských sociálů s 1 513 hlasy a za ní následovala německá živnostenská strana, která získala 555 hlasů. Německá nacionálně socialistická strana obdržela pouze 382 hlasů. Jednotnou kandidátku sestavili také Židé, kteří získali pouze 71 hlasů. Česká menšina mohla být s výsledkem voleb spokojena, protože pro ni hlasovalo 370 voličů a získala tak tři křesla v obecním zastupitelstvu.216 Mandáty jmenovitě připadly Františkovi Martinů, Václavu Pospíšilovi a Aloisi Řehulkovi, který měl jako jediný právo zastupovat českou menšinu v městské radě.217 Zwittauer Nachrichten 1918, č. 11, s. 4; Zwittauer Nachrichten 1919, č. 1, s. 3. Zwittauer Nachrichten 1919, č. 6, s. 5; Zwittauer Nachrichten 1919, č. 8, s. 4. 212 František Prudil, František Šafář, Josef Plíva a Alois Řehulka. KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy – 700 let města, ed. J. Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 68-69. 213 Jitřenka 1919, č. 11, s. 183. 214 Volební právo měly všechny osoby (i ženy), které měly v obci alespoň tříměsíční trvalé bydliště a nebyly nějakým způsobem diskvalifikovány. Aktivní volební právo bylo přiznáno osobám od 21 věku, pasivní od 26 let, při čemž kandidát musel bydlet v obci alespoň rok. JANÁK, J.: Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu. II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971, s. 173. 215 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy – 700 let města, ed. J. Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 68-69. 216 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 92. 217 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77.

211

30

Nejpřijatelnějším povolebním partnerem pro jednotnou českou stranu byla německá sociální demokracie, což se ukázalo již v průběhu voleb, když jí Češi věnovali zbytek hlasů.218 Hlavní spojnicí mezi německou sociální demokracií a českou politickou scénou byla samozřejmě česká sociální demokracie. Již v následujícím roce obě strany uspořádaly společně oslavy 1. máje a spolupracovaly i na dalších akcích.219 Česká politická scéna se přes očividnou snahu o jednotu postupně diferencovala. 8. ledna 1920 se ustavila místní organizace československé národní demokracie, jejímž předsedou se stal ing. Vojtěch Šafránek.220 V březnu 1921 vznikla německo-česká Komunistická strana Československa, do které se přihlásilo přes 100 členů. V čele stáli Josef Sponer, Bruno Lichtblau, Frantz Woletz a Karl Tutsch.221 Z českých zástupců můžeme jmenovat Alberta Vyčítala, Josefa Hejtmánka a Jana Feltla.222 Další, tentokrát již ryze českou stranou, byla československá strana národně socialistická, do jejíhož čela se postavil J. Stejskal.223 Přestože se česká politická scéna stále více tříštila, i do druhých obecních voleb v roce 1923 vstoupila česká menšina s jednotnou kandidátkou. K volebním urnám se 16. září dostavilo dokonce jak početně tak procentuálně více obyvatel než před čtyřmi roky.224 Další změnou oproti předchozím volbám bylo posílení křesťanskosociální strany, která vyhrála volby se ziskem 1 946 hlasů. Na druhém místě skončila živnostenská a měšťanská strana se 1282 hlasy. Němečtí sociální demokraté naproti tomu zaznamenali pokles, když obdrželi pouze 1275 hlasů. Za nimi se umístili němečtí národní socialisté s 570 hlasy. Pro židovskou stranu sice hlasovalo 112 voličů, což ale neznamenalo ani jediné křeslo. Česká menšina dopadla o poznání lépe, dokonce si oproti předchozím volbám polepšila, když získala 478 hlasů.225 Nárůst počtu křesel v obecním zastupitelstvu však nenásledoval. Do městského zastupitelstva opět zasedli tři Češi - Dr. František Vaněk, Alois Řehulka a Václav Pazderka.226 Ve třetích obecních volbách, konaných 16. října 1927, si německá křesťanskosociální strana udržela vedoucí postavení, když získala 1 978 hlasů. Na druhém místě skončili s 1 585 hlasy němečtí sociální demokraté, kteří předběhli německou živnostenskou a měšťanskou stranu. Zásadní změna však proběhla v politické strategii české menšiny. Její kandidátka byla poprvé nejednotná. Od strany české menšiny se odtrhla sebevědomá sociální demokracie a ve volbách získala dva mandáty za 320 hlasů. V městské radě za ni zasedal její předseda Alois Řehulka a Josef Žižka. Oslabená strana české menšiny získala pouze 214 hlasů a jedno křeslo.227 Její zájmy v zastupitelstvu hájil ředitel obecné a měšťanské školy Jan Tamele.228 Česká nejednotnost tak neměla z pohledu počtu získaných mandátů žádný následek. Dokonce mohlo dojít k posílení českých pozic, protože se od české strany odtrhli i komunisté, kteří KOPECKÝ, J.(red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 25. Češi pořádali své schůze často za pomoci německých dělníků a také spolu s nimi pořádali výlety na Vislu, což bylo místo v lese západně od Svitav. ŠUSTROVÁ, D.: Město na rozcestí. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1981, R 648, s. 15. Němečtí i čeští dělníci pořádali také společné demonstrace. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 220 Jitřenka 1920, č. 4, s. 53. 221 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 94. 222 Tamtéž, s. 98. 223 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 47. 224 Z 6 031 oprávněných voličů přišlo volit 5 710, což je téměř 95%. FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 96. 225 Zwittauer Nachrichten, 22. září 1923, č. 38, s. 1. 226 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 227 FRAJDL,J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 98; Jitřenka 46-21-343; Zwittauer Nachrichten 22. října 1927, č. 43, s. 2. 228 WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1929, s. 37.

218

219

31

vstoupili do voleb spolu s komunisty německými.229 Komunistická strana Československa však získala 177 hlasů a pouze jeden mandát. Ten připadl německému předsedovi strany Karlu Tutschovi,230 takže se počet českých zastupitelů nezvýšil. Z volebních výsledků vyplývá, že podpora českých kandidátů v průběhu let stoupala. Bez komunistů získaly české strany v posledních volbách 534 hlasů. Také z procentuálního hlediska docházelo k trvalému růstu počtu českých voličů.231 Vzhledem k vysoké účasti má procentuální zastoupení českých voličů nemalý význam pro počet českých obyvatel. Těmito výsledky můžeme alespoň orientačně doplnit sčítání obyvatel, které proběhlo ve 20. letech 20. století pouze jedno. Kromě stále většího počtu voličů českých stran měly obecní volby velký význam pro českou menšinu také z toho důvodu, že její podíl na obecní samosprávě legalizovaly.

3.6. Náboženské složení české menšiny Na konci 19. století byly Svitavy téměř čistě katolickým městem, když se k tomuto náboženství přihlásilo při sčítání v roce 1900 8 793 z 9 029 obyvatel. Židovské náboženství uvedlo ve sčítacích arších 189 osob a k evangelické církvi se hlásilo pouze 42 obyvatel.232 Vznik Československé republiky nepřinesl v oblasti religiozity žádné radikální změny. Vůdčí postavení si udržela katolická církev, když počet jejích věřících v roce 1930 vzrostl na 9 762 osob z 10 446 obyvatel Svitav. Ostatní církve vykazovaly mnohem nižší počty věřících. K židovskému náboženství se hlásilo 168 věřících a k evangelíkům 146 občanů. Malý počet věřících vykazovala také Církev československá, když se k ní přihlásilo pouze 37 svitavských obyvatel. 326 Svitaváků zůstalo bez vyznání. Pouze nepatrně byli ve městě zastoupeni adventisté sedmého dne a pravoslavní.233 Jak z předchozích sčítání vyplývá, vyskytovala se mezi svitavskými Čechy nevelká skupina hlásící se k Československé církvi. Někteří z příslušníků svitavské menšiny byli jistě bez vyznání.234 Mezi českou menšinou se nacházela také poměrně malá skupina evangelíků, kteří patřili do sboru Českobratrské církve evangelické ve Vanovicích. Vzhledem k velké vzdálenosti od centra a malému počtu členů sboru tato církev ve dvacátých letech 20. století podstatnější činnost nevyvíjela. Evangelíci se scházeli na nepravidelných pobožnostech v Národním domě Josefa Dědiče, který patřil mezi nejaktivnější evangelíky ve městě.235 Pravděpodobně nejpočetněji byli mezi českými obyvateli Svitav zastoupeni katolíci, v jejichž čele stál zdejší kaplan Jan Krč.236

První a poslední účinkování Komunistické strany Československa v obecních volbách v době první republiky. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 230 FRAJDL, J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 98. Jitřenka 46-21-343. 231 7,14%, 8,37%, 8, 60%. 232 BARTOŠ, J.(red.): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek V. Ostrava: Profil, 1976, s. 299. 233 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 234 Ve Svitavách byl založen český spolek „Sdružení proletářských bezvěrců“ viz kapitola 3.8. 235 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 236 První česká bohoslužba se uskutečnila 11. ledna 1920 v kostele na náměstí. LICK,C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 236-243.

229

32

3. 7. Družstevní podniky ve Svitavách 3.7.1. Obecný vývoj družstev v českých zemích do roku 1929 Družstva patří mezi soukromé hospodářské podniky, které jsou řízeny skupinou osob. K jejich vzniku dochází již v polovině 19. století. Podle prvního družstevního zákona z roku 1873 bylo družstvo výdělkové a hospodářské společenstvo, dobrovolné spojení většího počtu osob, které sleduje hospodářské a sociálně politické cíle provozováním společného hospodářského podniku. Jeho členové se současně stávají vlastníky, zákazníky i zaměstnanci družstevního podniku.238 Hlavním cílem družstev nebylo na rozdíl od jiných podniků dosažení co největšího zisku. Družstva usilovala dosáhnout vzájemnou pomocí, solidaritou a spoluprací lepšího postavení příslušníků středních a nižších sociálních vrstev.239 Spotřebitelé tedy zakládali družstva, aby se uchránili před zdražováním životních potřeb. Zemědělci se sdružovali do družstev, aby společně hospodařili na vlastní nebo zpachtované půdě a následně kolektivně výhodněji nakupovali hospodářské potřeby a společně prodávali výsledky své zemědělské produkce. Ze stejných důvodů jako zemědělci zřizovali družstva i řemeslníci. Družstva, především výrobní a pracovní, zakládali také dělníci. Všechny skupiny obyvatelstva pak zakládaly bytová družstva, která vznikala především proto, aby si členové společnou stavbou rodinných a činžovních domů zajistili odpovídající byty, obchodní místnosti nebo provozovny.240 Družstva lze tedy podle povahy činnosti rozdělit do několika skupin. Jsou to družstva městská, do kterých spadají živnostenská družstva a občanské záložny, dále zemědělská družstva, ke kterým patří družstva úvěrní (kampeličky) a provozní družstva.241. Další skupinu tvoří dělnická družstva, ke kterým se řadí družstva konzumní, výrobní družstva a ostatní dělnická družstva. Posledním odvětvím družstevnictví jsou družstva všeobecná, ke kterým patří především družstva bytová.242 Podle národnosti nebo příslušného obvodu se družstva stejného podnikatelského zaměření koncentrovala do družstevních ústředen a svazů, které plnily funkci revizních, výchovných nebo administrativních orgánů a chránily své členy před růstem cen a poklesem kvality.243 Idea družstevnictví dorazila do českých zemí přes Anglii a Německo v 50. letech 19. století. Již v roce 1847 bylo v Praze založeno první konzumní družstvo Erste Prager – Viktualien – Spaarverein.244 K většímu rozvoji českého družstevnictví došlo však až v 60. 237

DVOŘÁK, F. L.: Družstevnictví. In: Československá vlastivěda VI., Práce. Praha: SFINX, 1930, s. 26. Tamtéž. 239 NĚMCOVÁ-PRŮCHA: K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. In: Studie z hospodářských dějin 1999, č. 13, s. 7. 240 STRNAD, E.: Almanach výrobních a pracovních družstev. Praha: Ústřední svaz československých družstev v Praze, 1928, s. 9-10. 241 skladištní, mlýnská, nákupní a prodejní, mlékárenská, lihovarnická, škrobárenská, ovocnářská, zelinářská, lnářská, pro sušení a zpracování čekanky, dobytkářská, strojní, elektrárenská, konzumní a oděvní, různá. STRNAD, E.: Almanach výrobních a pracovních družstev. Praha: Ústřední svaz československých družstev v Praze, 1928, s. 9-10. 242 STRNAD, E.: Almanach výrobních a pracovních družstev. Praha: Ústřední svaz československých družstev v Praze, 1928, s. 9-10. 243 DVOŘÁK, F. L. : Družstevnictví. In: Československá vlastivěda VI., Práce. Praha: SFINX, 1930, s. 33-34. 244 NĚMCOVÁ-PRŮCHA: K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. In: Studie z hospodářských dějin 1999, č. 13, s. 35.

237

238

33

letech 19. století. Především zásluhou tří významných osobností : Cyrila Kampelíka, Františka Šimáčka a Františka Ladislava Chleboráda byla vytvořena teoretická základna družstevního hnutí. V roce 1858 tak mohla být založena první česká občanská záložna. Prvním českým konzumním spolkem se stal spolek „Včela“ založený ve Stašově u Zdic v roce 1861. Brzy po vídeňském krachu v roce 1873 však tato družstva zanikla.245 Soustavný rozvoj českého družstevnictví můžeme sledovat až od 90. let 19. století, kdy se mimo jiných začaly uskutečňovat myšlenky C. Kampelíka. První české zemědělské úvěrní družstvo (kampelička) vzniklo v roce 1890 ve Rtyni u Úpice.246 Na činnost kampeliček navazovala zemědělská družstva obchodní, zpracovatelská i provozní.247 Hlavní rozvoj zemědělského družstevnictví nastal před první světovou válkou, kdy bylo zemědělské zboží prodáváno jednotným postupem průmyslových výrobců.248 Také po vzniku Československa byla družstva pověřena určitými zásobovacími funkcemi, díky čemuž finančně posílila, získala do svých řad mnoho členů a založila nejvíce podniků.249 Také městská družstva zaznamenala od začátku 20. století značný rozvoj. Především se jednalo o občanské záložny, jejichž počet se mezi léty 1909 a 1927 téměř zdvojnásobil.250 Nejvíce se rozšířily mezi českým obyvatelstvem, v německém prostředí naopak převládaly spíše spořitelny.251 Naopak výrobní družstva nebyla v praxi často konkurence schopná. Lepších výsledků dosáhla pouze v těch případech, když se přímo napojila na družstva konzumní, čímž získala dostatečný kapitál, odbyt i správce.252 Úspěšnějším typem družstev byla dělnická konzumní družstva. Jejich základním smyslem bylo sdružení nákupců a spotřebitelů, kteří si sami obstarávali zboží.253 K větší nezávislosti dopomohly družstvům především zisky z období poválečného vázaného hospodářství. Zřízení velkonákupních ústředí, která nakupovala družstvům téměř veškeré zboží a některé artikly dokonce sama vyráběla, umožnilo družstvům snížit ceny.254 Dobrých výsledků docílila družstva také vlastní činností. Ve většině případů dobře hospodařila, získávala dostatečně vysoké závodní podíly, hromadila reservní fondy a přijímala od členů zápůjčky.255 Kromě předchozích tří skupin družstev (zemědělská, městská a dělnická) neomezuje se všeobecný typ družstev na určitou skupinu obyvatelstva. Hlavním zástupcem této skupiny jsou družstva bytová, jejichž účelem je společným úsilím postavit činžovní dům, jehož nájemníci jsou současně vlastníky domu. Stavební družstvo může také postavit pro své členy rodinné domy, které pak může jednotlivý člen převzít do svého vlastnictví. Úspěch stavebních družstev je úzce vázán na daňové a úvěrové výhody, kterými stát podporoval výstavbu již před válkou. Pomoc státu v oblasti bytové výstavby pokračovala i po roce 1918, čímž došlo k obrovskému rozmachu stavebních družstev.256

DVOŘÁK, F. L.: Družstevnictví. In: Československá vlastivěda VI., Práce. Praha: SFINX, 1930, s. 36-38. NĚMCOVÁ-PRŮCHA: K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. In: Studie z hospodářských dějin 1999, č. 13, s. 36. 247 NĚMCOVÁ-PRŮCHA: K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. In: Studie z hospodářských dějin 1999, č. 13, s. 37. 248 DVOŘÁK, F. L.: Družstevnictví. In: Československá vlastivěda VI., Práce. Praha: SFINX, 1930, s. 34. 249 Tamtéž, s. 48-49. 250 Tamtéž, s. 43. 251 Tamtéž, s. 39 -40. 252 Tamtéž, s. 70. 253 TOTOMIANC, V. Th.: Stručná učenice družstevnictví. ŠKATULA, E. (přel.). Praha: Ústřední svaz československých družstev v Praze, 1925, s. 55. 254 DVOŘÁK, F. L.: Družstevnictví. In: Československá vlastivěda VI., Práce. Praha: SFINX, 1930, s. 68. 255 Tamtéž, s. 69. 256 Tamtéž, s. 72-73.

245

246

34

3.7.2. Vývoj družstev ve Svitavách mezi léty 1918-1929 Většinu českého obyvatelstva ve Svitavách tvořili lidé s nízkými příjmy, kteří zakládali družstevní podniky především z toho důvodu, aby získali alespoň částečnou hospodářskou nezávislost na německé většině.257 K uskutečnění tohoto cíle zřídili Češi ve Svitavách několik družstev, které lze rozdělit do těchto skupin: Městská družstva – živnostenská družstva občanské záložny

Dělnická družstva – konzumní družstva výrobní družstva ostatní dělnická družstva Všeobecná družstva – bytová družstva Městská družstva

Zatímco zemědělská družstva se ve Svitavách příliš neprosadila,258 městská družstva, jak živnostenská, tak občanské záložny našla mezi obyvatelstvem velké množství příznivců. V celorepublikovém měřítku se živnostenská družstva od vzniku Československa potýkala s nemalými problémy.259 Ve Svitavách jich však v době první republiky působila celá řada. Všechna byla německá.260 Německá převaha se projevila také v případě spořitelen,261 které nejvíce konkurovaly občanským záložnám. Pouze pro české obyvatele vznikla ve Svitavách 1. prosince 1924 občanská záložna. Z důvodu nedostatku prostor byla prozatímně umístěna v domě svitavského obchodníka pana Josefa Richtera.262 Občanskou záložnu řídilo tříčlenné představenstvo, které tvořili Josef

Na konci dvacátých let byla v tomto druhu podnikání zapojena polovina všech obyvatel. Tamtéž, s. 26. Mezi léty 1921-1935 vznikla pouze dvě německá zemědělská provozní družstva – Deutsche Lagerhaus- und Müllergenossenschaft für Bezirke Zwittau, Leitomyschl und Politschka (Německé skladištní a mlýnské družstvo pro okresy Svitavy, Litomyšl a Polička) a Molkerei – Genossenschaft (Družstevní mlékárna). WALENTA, O.: Adressbch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1922, s. 51-52. WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1935, s. 36-37. 259 DVOŘÁK, F. L.: Družstevnictví. In: Československá vlastivěda VI., Práce. Praha: SFINX, 1930, s. 45-47. 260 Ein- und Verkaufsgenossenschaft der Gewerbetreibenden für Zwittau und Umgebung (Nákupní a prodejní družstvo živnostníků pro Svitavy a okolí), Einkaufs-, Verkaufs- und Lieferungsgenossenschaft der Kleiermacher für Zwittau und Umgebung (Nákupní, prodejní a dodavatelské družstvo krejčích pro Svitavy a okolí) Spar-, Kredit-, Ein- und Verkaufsgenossenschaft der Gast und Schankgewerbetreibenden füt Zwittau und Umgebung (Úsporné, kreditní, nákupní a prodejní družstvo hostinských a výčepních pro Svitavy a okolí). WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1922, s. 51-52; WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1926, s. 173 -174. 261 Spar-, Kredit-, Ein- und Verkaufsgenossenschaft der Gast und Schankgewerbetreibenden füt Zwittau und Umgebung (Úsporné, kreditní, nákupní a prodejní družstvo hostinských a výčepních pro Svitavy a okolí), Deutsche Spar- und Kreditkasse für Handls- und Gewerbetreibende in Zwittau und Umgebung) Německá kreditní banka a spořitelna pro živnostníky a obchodníky ve Svitavách a okolí, Spar- und Vorschusskassa des Zwittauer Lehrervereines (Spořitelna a záložna svitavského učitelského spolku). Allgemeine Volkskreditanstalt (Všeobecný lidový kreditní ústav). WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1922, s. 51-52; WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1926, s. 173 -174; WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1935, s. 36-37. 262 Stadtplatz 9. Dnešní Náměstí míru 9. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569.

257 258

35

Richter, Antonín Javořík a Alois Hudec. Kromě svého hlavního úkolu, kterým bylo poskytování úvěrů členům a přijímání členských i nečlenských vkladů, pomáhala záložna také svým členům v hospodářských záležitostech a při prodeji hospodářských výrobků a plodin. Každý člen musel složit závodní podíl ve výši 50 Kč a současně musel ručit částkou ve stejné výši.263 Záložna brzy vykazovala 1 000 000 Kč vkladů.264 Dělnická družstva

Významnou skupinu družstev tvořila v průmyslových Svitavách samozřejmě družstva dělnická. Výrobní dělnická družstva byla ve Svitavách z důvodu nízké schopnosti konkurovat málo početná.265 Jediné doložené družstvo tohoto typu ve Svitavách byl český družstevní podnik s názvem Výrobní, nákupní a oděvní menšinové družstvo Svitavy, který byl založen 12. srpna 1924.266 Jeho smyslem bylo podporovat členy společným přijímáním dodávek oděvů, nákupem látek a jeho zpracováním. Družstvo se také zabývalo výrobou prádla a vývozem všech druhů oděvních předmětů vyrobených jeho členy do zahraničí. Podnikání ve výrobním průmyslu bylo finančně náročnější, proto podíl každého člena činil 200 Kč a současně musel každý ručit ještě stejně vysokou částkou. Podnik řídilo pětičlenné představenstvo, v jehož čele stál předseda František Novotný. Verifikátory se stali František Pospíšil a František Vítek, jednatelem byl Josef Holík a zapisovatelem František Křivánek. Maximálního počtu 23 členů dosáhlo družstvo v roce 1927. V průběhu celých dvacátých let družstvo dobře hospodařilo.267 Dobře si vedla ve Svitavách i v celorepublikovém měřítku dělnická konzumní družstva. Nejlepších výsledků dosáhlo německé Konsumní a úsporné družstvo pro Schönhengstgau, které bylo ve Svitavách založeno v roce 1896. Hospodařilo tak dobře, že pod svou správu převzalo několik malých družstev svitavského okresu.268 Kromě něj zde působila i další německá konzumní družstva.269 V národnostně smíšených oblastech pomáhaly konzumy menšinám k větší nezávislosti. Takovým družstvem byl také První český zásobní spolek ve Svitavách, které měl již v průběhu let 1919 a 1920 zabezpečit, aby jeho členové nebyli vystavováni nešetrnému jednání obchodníků a nedostatku potravin.270 Družstvo bylo založeno 12. září 1919 jako První český zásobní spolek.271 Do čela představenstva se postavil Josef Škápa, běžnými členy byli zvoleni František Faltys, František Prudil, František Martinů a Alois Řehulka. Pokladníkem družstva se stal Václav Pazderka a do čela dozorčí rady byl zvolen František Dušek.272 První vážnější komplikace se dostavily již za dva roky. Souvisely s rozhodnutím ministerstva, které nařídilo Velkonákupní společnosti v Praze ukončit od 1. ledna 1921 zásobování všech spolků zásobujících méně než 1 000 osob. Toto nařízení pro svitavské potravní družstvo se 125 členy a 480 zásobovanými 273 osobami znamenalo, že pokud rychle SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569. KOPECKÝ, J.(red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 83. 265 Německé výrobní družstvo pravděpodobně v době meziválečného Československa neexistovalo. 266 Maximální výše schodku v hospodaření byla 700 Kč. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569. 267 Maximální výše schodku v hospodaření byla 700 Kč. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569. 268 Konsumní a úsporné družstvo pro Schönhengstgau, 40 roků. SOkA S, L 871, 1937, s. 17-23. 269 Arbeiter- Konsumverein für Zwittau und Umgebung (Dělnické konzumní družstvo pro Svitavy a okolí). WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1922, s. 51-52. 270 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 3. 271 WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1922, s. 51; SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 3. 272 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 273 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 3.

263 264

36

nenavýší počet zásobovaných osob, bude muset ukončit svoji činnost a čeští obyvatelé zůstanou napospas německým obchodníkům, což výrazně naruší rozvoj české menšiny. Protože navýšení počtu zásobovaných osob bylo nereálné, jedinou možností bylo spojení s jiným českým potravním družstvem. Nejbližším vhodným družstvem bylo Potravní družstvo pro Moravskou Chrastovou a okolí, jehož představenstvo se svitavským návrhem souhlasilo, a sloučení obou družstev 12. prosince 1920 schválilo. Od 1. ledna 1921 se tak stalo svitavské potravní družstvo filiálkou Potravního spolku v Moravské Chrastové.274 124 členů svitavského družstva na jednáních v hotelu Zyrl v Moravské Chrastové zastupovali Adolf Vostřebal a Alois Řehulka. Ve Svitavách spravovali filiálku konzumu pouze tři členové družstva: Václav Pazderka, František Dušek a František Odehnal.275 Sloučením obou družstev se dosáhlo patřičného navýšení zásobovaných obyvatel. V lednu 1922 bylo zásobováno 868 občanů v Moravské Chrastové a 273 ve Svitavách, z čehož vyplývá, že pokud nedošlo ke značnému snížení počtu zásobovaných, zachránilo sloučení před krachem nejen družstvo ve Svitavách, ale i v Moravské Chrastové. Již v dubnu 1922 však došlo k poklesu na 994 zásobovaných obyvatel.276 Samozřejmě přineslo sloučení vedle zvýšení počtu zásobovaných také nárůst členů družstva. Po přičlenění k Potravnímu spolku v Moravské Chrastové se tento počet zvýšil ze 134 na 501. Na konci září roku 1921 už měl potravní spolek 595 členů, což bylo nejvíce za celou dobu jeho existence.277 Z tohoto důvodu bylo působení spolku v tomto období více než úspěšné. Čím dál častěji se však začaly objevovat skutečnosti odhalující problémy v jeho hospodaření. První, kdo upozornil na špatné hospodaření, byli členové svitavské filiálky, kteří vzhledem k tomu, že přišli o část vlivu na rozhodování spolku, se co možná nejvíce snažili hospodaření řízené z Moravské Chrastové kontrolovat. Již nedlouho po přistoupení k družstvu začali kritizovat jeho finanční správu278 a projevovali nespokojenost s tím, že jsou nedostatečně informováni o stavu družstva a nemohou sami objednávat zboží.279 Ke zlepšení ale nedošlo, protože již půl roku nato v červenci 1922 navštívil družstvo ředitel Velkonákupní společnosti v Brně Robert Nádvorník, aby finanční správu družstva zkritizoval a dokonce družstvu vypověděl úvěr.280 Dalším důkazem špatného hospodaření byl dluh podniku, který se v květnu 1922 vyšplhal na 66 000 Kč, přičemž se předseda dozorčí rady Hudský zmohl pouze na vyjádření : „Účty vykazují značný schodek a jak jsme k tomu přišli, nevíme.“281 Vzhledem ke špatnému hospodaření představenstva v Moravské Chrastové a s přihlédnutím k okolnosti, že filiálka ve Svitavách dosahovala značně větších tržeb, bylo na žádost svitavských delegátů sídlo potravního družstva přeneseno do Svitav. Na následujícím zasedání 282 se novým předsedou Potravního spolku ve Svitavách stal Adolf Vostřebal. Do představenstva byli zvoleni František Martinů, Alois Řehulka (v roce 1924 předsedou), Karel Klouda, František Odehnal a Josef Drástal. Družstvo tak získalo opět nový název: Potravní spolek ve Svitavách a okolí.283 Následkem předešlého špatného hospodaření měl Potravní spolek ještě na začátku roku 1924 ztrátu 955,30 Kč, ale tuto ztrátu rychle vyrovnal a již na konci téhož roku družstvo SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 3. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 276 Moravská Chrastová 740 a Svitavy 254. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 277 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 278 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 279 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 3. 280 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 281 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 3. 282 14. ledna 1923 v Národním domě ve Svitavách. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 283 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1.

274

275

37

hospodařilo se ziskem 999,03 Kč. Zisk prodejny rok od roku stoupal.284 Členům byly několikrát vyplaceny bonifikace v naturáliích. Dokonce byla část zisku (250 Kč) věnována útulku sociální péče ve Svitavách a stejný obnos Národní jednotě v Moravské Chrastové na vánoční nadílku.285 Přesto se družstvo potýkalo s neustálým odlivem členů družstva.286 Od začátku roku 1923, kdy mělo družstvo 552 členů, se jejich počet za dva roky snížil na 334 a během následujících pěti let klesl v podstatě na výchozí stav 123 členů.287 Hospodaření družstva v Moravské Chrastové se převedením na filiálku nezlepšilo a jeho dluhy stále narůstaly. Z tohoto důvodu byl do Svitav pozván svazový revizor Rašpliška, který na základě dvoudenní revize úředních knih došel k závěru, že filiálka za minulý rok prodělala 6 050, 94 Kč. Z toho důvodu revizor nedoporučoval, aby tato organizace sama nakupovala, proplácela účty, či dávala zboží členům na úvěr. Nakonec se rozhodl filiálku v nejbližších dnech uzavřít. Členové družstva zastupující filiálku v Moravské Chrastové chtěli oddělení od svitavského spolku, což však zákon z roku 1873, který stále platil, nedovoloval. Dovoloval pouze sloučení nebo zrušení. Z tohoto důvodu bylo nejprve přistoupeno k uzavření družstva stávajícího a otevření nového nezávislého družstevního podniku. Filiálka byla zrušena 5. května 1929 a následně bylo ustaveno nezávislé družstvo v Moravské Chrastové.288 Svitavské oddělení si nadále vedlo uspokojivě, což dokazuje i fakt, že bylo 15.4. 1929 vyzváno V.D.P. k navýšení podílu ve společnosti, které vedení družstva odsouhlasilo.289 Všeobecná družstva

Nejúspěšnějšími ze všeobecných družstev byly bytové a stavební podniky. Ve Svitavách docházelo k mohutné výstavbě bytů již v průběhu druhé poloviny 19. století, kdy počet obyvatel neustále stoupal.290 Město se tak neustále rozšiřovalo. Jestliže v roce 1860 mělo svitavské předměstí 530 obytných domů, pak v roce 1890 jich na předměstí stálo již 655 a za dalších deset let jejich počet vzrostl na 834.291 Také po roce 1900 se příliv přistěhovalců nezastavil,292 i když se jeho tempo poněkud zpomalilo. Domů přibyla v prvním desetiletí 20. století více než další stovka.293 Přestože docházelo ke značné výstavbě už před první světovou válkou, domů i bytů byl nedostatek i po vzniku Československa. Hlavním problémem blokujícím další výstavbu byly vysoké ceny stavebního materiálu, které stouply do takové výše, že činže, které by je pokryly, nemohl nikdo zaplatit. Proto stavbu nových obytných jednotek finančně podporoval Na konci roku 1926 to bylo 4 414, 41 Kč a za rok 1929 dokonce 13 651, 64 Kč. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kt. 1. 285 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 286 Z tohoto důvodu bylo sníženo zápisné z 10 na 5 Kč. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn 1. 287 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kt. 1. 288 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 2. 289 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 2. 290 Zatímco v roce 1869 žilo na předměstí 4 339 obyvatel, v roce 1900 to bylo již 7 446. RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 73. 291 RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 73. 292 Během deseti let vzrostl o 600 obv. RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 74. 293 RŮŽIČKA, J.: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 74

284

38

stát.294 Mezi léty 1919 - 1924 tak město postavilo se státní podporou 17 bytovek s 98 dělnickými a úřednickými byty 295 na Rothmüllersteig, Beethowenstrasse, Steinergasse a Christelygasse.296 Město pamatovalo také na nejchudší obyvatele, pro které vystavělo nejdříve dřevěné a nakonec zděné domy s 30 garsonkami.297 Protože se stále nepodařilo uspokojit poptávku, vystavělo město i bez státní subvence dalších sedm domů.298 Do výstavby města kromě místní samosprávy významně promluvila také bytová družstva, která mohla rovněž využívat státních dotací. Ve Svitavách byla po vzniku Československé republiky založena dvě stavební družstva. Německé s názvem „Gemeinnützige Bau- und Wohnungsgenossenschaft“ a „První české dělnické stavební družstvo“.299 Německé stavební družstvo postavilo mezi léty 1921 a 1929 jeden činžovní dům se dvěma byty a pět rodinných domů na Beethowenstrasse, Villengasse a Alleegasse.300 Viditelně se tedy soustředilo na zabezpečení bohatších obyvatel města.301 Činnost českého stavebního družstva byla oproti německému podstatně rozsáhlejší. Jeho valná hromada se konala 5. února 1920 v prostorách Národního domu. Ředitelem Prvního dělnického stavebního družstva ve Svitavách se stal František Novák, jeho náměstkem Karel Klouda, účetním byl zvolen Josef Holík a pokladníkem František Dušek.302 Hlavním důvodem založení českého stavebního družstva byla nejenom snaha zlepšit špatnou bytovou situaci ve Svitavách, ale také zajistit výstavbou vlastních domů větší nezávislost české menšiny.303 Splnění tohoto cíle nebylo vůbec snadné. Družstvo nejenom, že muselo nechat vypracovat plány a získat stavitele, ale jeho hlavní starostí bylo získat pro stavbu dostatečné množství finančních prostředků. Družstvo po drobných problémech získalo úvěr u Hospodářské záložny v Poličce, čímž splnilo podmínku ministerstva sociální péče a získalo státní podporu na stavbu prvních dvou dělnických domů.304 Po finančním zajištění začal speciálně ustavený výbor družstva hledat odpovídající stavební parcelu. Nakonec byla 13. listopadu 1920 zakoupena parcela pana Langra nedaleko německé reálky o rozloze 1 ha.305 Po zajištění stavební firmy 306 a vyřešení nečekaných finančních obtíží 307 bylo neprodleně započato se stavbou dvou dotovaných domů.308

LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 252. Tamtéž, s. 252 – 259. 296 Dnešní Radiměřská, Pavlovova, Dr. Edvarda Beneše a Rokycanova. 297 Nedaleko střelnice. LICK,C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S486/95, s. 260-261. 298 Grillpargasse, dnešní Chelčického. Tamtéž, s. 262. 299 LICK,C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 265. 300 Dnešní Pavlovova, Tylova a Myslbekova. 301 LICK,C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-486/95, s. 266. 302 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. Dalšími členy představenstva se stali František Prudil a Antonín Beneš. Členy dozorčí rady byli zvoleni Josef Janko, Josef Jirsák, František Kohoutek, Josef Maleček, Jan Kratochvíl a Bohumil Chaloupka. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 303 Josef Holík na jednání zastupitelstva v roce 1922 prohlásil: „Každému opatříme byt, aby nemusil bydlet u nepohodlného domácího. Němci používali všech prostředků, aby Čechy z města vypudili, musíme využít nynějšího zákona, abychom byli zajištěni. My pracujeme proto, aby se český lid stáhl dohromady, abychom založili české předměstí.“ SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 304 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 305 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1. 306 Ryšavý a Rojka. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 307 Hypotéční záložna nedodržela slib a odmítla družstvu půjčit více jak 100 000 Kč. Situaci zachránil ředitel Moravsko-slezské banky Bauer, který zajistil peníze až do té doby než družstvo obdrží první peníze od Úrazové pojišťovny Brno. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 308 WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy : 1929. Na Goethestrasse a Relachulgasse. Dnešní Palackého 9 a Richarda Kloudy 9.

294

295

39

Původní plán postavit domy do 1. 8. 1921 splněn nebyl, stavba byla dokončena až začátkem září. Ale vzhledem ke vzniklým finančním komplikacím 309 mohli být členové družstva s výsledkem spokojeni. Zvláště, když se termín dostavby dělnických domů shodoval s otevřením nové budovy české školy. Česká menšina využila této shody okolností k uspořádání oslavy,310 která se uskutečnila 18. září a Němci byla považována za provokaci.311 Stavebnímu družstvu přinesla značný zisk celkem 1 805 Kč, který byl solidárně darován nově otevřené české škole. Tato akce nebyla však jediná, kterou stavební družstvo uspořádalo. Pod jeho patronací se konal také věneček a různé zábavy, které kromě stmelení české menšiny přinesly nemalé finance do družstevní pokladny.312 Tyto akce měly jistě sloužit také ke zvýšení prestiže družstva mezi českými obyvateli a k získání dalších členů. Příslušníci menšiny totiž zpočátku pohlíželi na činnost družstva s nedůvěrou. Na ustavující schůzi se do řad spolku přihlásilo pouze 78 Čechů. Jejich počet se postupně zvyšoval a až první výsledky družstva přiměly váhající Čechy vstoupit do družstva a složit patřičný podíl. V březnu 1923 počet členů stoupl na 120 a o rok později se již jejich počet blížil 200. Nabídka bydlení v nových domech byla jistě silným lákadlem, ale pro chudší rodiny znamenala značné výdaje. Již samotný vstup do družstva odkládali jistě mnozí pouze z finančních důvodů.313 Pokud se chtěl svitavský Čech stát členem družstva musel zaplatit zápisné 10 Kč a současně složit minimální vklad ve výši 50 Kč, který musel měsíčními splátkami navýšit až na 250 Kč.314 Od února 1922 se povinný podíl dokonce zdvojnásobil. Vzhledem k tomu, že Češi byli zaměstnáni především jako dělníci, nemůžeme se divit, že se vstupem do družstva váhali. Ale i když vše uhradili a do družstva vstoupili, nezískali byt ihned. Byli zařazeni do pořadníku a museli čekat až na ně dojde řada a představenstvo jim přidělení uvolněného bytu odhlasuje. Žádostí bylo mnoho a bytů málo. Navíc bylo prvních šestnáct bytů v prvních dvou domech rozděleno mezi nejzasloužilejší pracovníky družstva. Až v létě roku 1922 bylo hotových dalších sedmnáct bytů, kterými byli uspokojeni alespoň ti, kteří je nejvíce potřebovali. Kromě kritéria práce pro spolek a potřebnosti bytu rozhodovaly při přidělování bytů i jiné faktory. Důvodem neudělení bytu mohlo být kromě příslušnosti k jiné než české národnosti například to, že navrhovaný občan nebyl schopen ze svého platu zaplatit budoucí nájemné, ale také to, že jeho dítě nenavštěvovalo českou školu. Vzhledem k tomu, že byl o byty velký zájem, mohlo družstvo zasahovat proti přestupkům nájemníků důrazně. Nekompromisně si také počínalo ve vztahu k neplatičům, kterým byly zasílány upomínky a pokud se placení nezlepšilo, následovalo soudní vystěhování.315 Vedoucí pracovníci nezaháleli a po prvních úspěších se dále blížili slíbenému cíli ubytovat všechny svitavské Čechy. V červenci 1921 již byl vypracován projekt třetí rohové stavby se sedmnácti byty 316, jednou obchodní místností a dvěma skladišti.317 V roce 1923 bylo započato s výstavbou tří rodinných domů, pro něž byly zakoupeny pozemky nedaleko vlakového nádraží, každý o velikosti 500 m2.318 Konkrétně se jednalo o domy na Theodor Körnerstrasse 11 a 13 a na Bachgasse 9.319 Všechny tři domy byly postaveny v celkem krátké Družstvo dlužilo v červenci 1921 75 000 Kč. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 311 SOkA S, Zwittauer Nachrichten, 1921, č. 38, s. 4. 312 1 687 a 880 Kč. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn 1/3. 313 SOkA S, fond První české stavební družstvo, zápisy ze schůzí představenstva, kn. 1/3. 314 SOkA S, fond První české stavební družstvo, stavební deník, kn. 1. 315 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 316 Goethestrasse a Realschulgasse, dnešní Palackého 6 a 8 a Richarda Kloudy 3, 5 a 7. WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy : 1929. 317 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 318 SOkA S, fond První české stavební družstvo, nájemní a kupní smlouvy, kt. 4/7. 319 Dnešní Nádražní 11 a 13 a Bezručova 9a. WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy : 1935.

309

310

40

době od března do prosince 1923. Protože byly rodinné domy značně velké,320 byly také velmi drahé. I když se ceny udávané kolaudujícím úředníkem a družstvem rozcházejí, pohybujeme se u nejlevnějšího domu kolem částky 300 000 Kč. Domy si tak mohli dovolit pouze nejbohatší příslušníci české menšiny. První obyvatelé se mohli nastěhovat již počátkem roku 1924. Jako tzv. čekatelé platili prozatím nájem a čekali, až si budou moci dům odkoupit. Dočkali se až v roce 1930.321 Přestože se jednalo o nejmajetnější členy svitavské menšiny,322 museli si na zaplacení domů vypůjčit. Vraťme se však zpět do poloviny 20. let, kdy byla činnost družstva nejintenzivnější. Do května 1924, tedy za 4,5 roku své existence, postavilo 8 nájemních domů s 54 byty v celkovém nákladu 5 ¼ miliónu Kč a tři rodinné domy s osmi byty. Ve výstavbě se dále nacházely tři dvoupatrové domy 323 se 72 byty za 3,5 miliónu Kč. Celková rozloha stavebních parcel již dosáhla 16 500 m2.324 Stále však ještě zbývalo dostatek volného místa pro další výstavbu. Volné stavební parcely byly prozatím, v souladu s rozhodnutím z 13. dubna 1921, přenechány k užívání českému sportovnímu klubu.325 Přestože spolek dosáhl ve své činnosti nesporných výsledků, přišlo se při revizi prováděné v roce 1924 na nesrovnalosti v hospodaření. Z důvodu zjištěných skutečností z funkce ředitele dobrovolně odstoupil František Novák a účetní Josef Holík byl na základě rozhodnutí představenstva suspendován.326 Při podrobnější kontrole našel ministerský rada Vaníček mezery ve financích a zkritizoval postup vedení družstva při zajišťování staveb, což potvrdil i zástupce Župního svazu družstev v Brně pan Elefant.327 Družstvo se pod novým vedením 328 zasadilo o nápravu zjištěných nedostatků. Následující revize, která proběhla o dva roky později, již nebyla tak kritická. Problémy družstva tím však neskončily, protože se jeho dluh v roce 1924 vyšplhal již na 1 milión Kč. Přestože došlo ke zlepšení, dlužilo družstvo ještě na konci roku 1927 přes čtvrt miliónu. Po neúspěšné žádosti o navýšení státní subvence se snažilo vedení vyřešit finanční situaci získáním státem nezaručené půjčky.329 I když se to družstvu nakonec podařilo, nedostatek peněz se stal trvalým problémem družstva.

3. 7. 3. Spolupráce českých družstev ve Svitavách Družstevní podniky se bez ohledu na hospodářské zaměření snažily pomoci české menšině jako celku. Nejvíce se v tomto ohledu činilo právě První české stavební družstvo ve Svitavách, které kromě bytů vystavělo pro svitavské Čechy i nebytové prostory. V domech Domy na Nádražní ulici obsahovaly každý dva byty 4+1. Třetí dům obsahoval dva byty 3+1 a dva 1+1. SOkA S, fond První české stavební družstvo, 4/7. 321 SOkA S, fond První české stavební družstvo, 4/7; 6/3. 322 Obchodník, ředitel a továrník. SOkA S, fond První české stavební družstvo, 4/7. 323 Gutenberggasse a Mozartgasse, dnešní Fibichova 2 a 4 a Mařákova 2, 4, 6 a 8. WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy : 1929. 324 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 325 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. Pravděpodobně se jednalo o budoucí spolek „Čechoslovan“. 326 V roce 1927 trestní soud v Brně odsoudil Františka Nováka k zaplacení 18 000 Kč, které spolu s Josefem Holíkem zpronevěřil, a k vyloučení z družstva. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 327 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 328 Po Fr. Novákovi se stal ředitelem Karel Klouda, 13. dubna 1927 byl zvolen ředitelem Karel Plíva. Ve vedení podniku v této době nejvíce působili: Plíva, Valenta, Dušek, Mikulecký, Černý, Hlinecký, Čepička a za dozorčí radu Kratochvíl. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 329 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3.

320

41

stavebního družstva se nacházely dílny, které si členové družstva mohli za drobný obnos330 pronajmout. Českým spolkům a politickým stranám pronajímalo družstvo kanceláře ke schůzím. Konkrétně zde zasedal český skautský oddíl,331 členové DTJ a České obce sokolské, příslušníci organizace tabákového dělnictva, české sociální demokracie,332 potravní družstvo333 a na konci 20. let zde pořádala porady i Československá obec legionářská.334 Nájemné bylo ve všech případech pouze symbolické.335 Družstvo také vybíralo nájemné z obou českých obchodů. Prvním z nich byla mlékárna pana Drástala336 a druhým byl obchod českého potravního družstva.337 Vstřícnost stavebního družstva se projevila také v tom, že nezastavěné plochy v české čtvrti byly využívány českými sportovci. Také české potravní družstvo po celou dobu své existence spolupracovalo s ostatními českými organizacemi. Bylo členem jak stavebního družstva, tak občanské záložny. Finančně podporovalo DTJ a Masarykovu ligu proti tuberkulóze. Okresní péči o mládež naopak spíše pomáhalo hmotnými dary.338 Jednota projevující se nejen v hospodářské oblasti byla z velké části zapříčiněna silným nacionalismem vyhroceným menšinovým postavením Čechů ve většinově německém městě. V případě družstev, jejichž základním pilířem byl volný vstup a výstup osob, se tento fakt projevil především v tom, že do českých družstev byli přijímáni výhradně Češi. Již samotný cíl stavebního družstva – zajistit menšinovému obyvatelstvu důstojné a především nezávislé bydlení, znamenal zamezení vstupu do družstva německému obyvatelstvu. Také členové Výrobního a nákupního družstva byli pouze Češi. Představenstvo družstva dokonce prosadilo toto omezení do stanov, kde se uvádí, že členové musí vesměs náležet k menšinám svitavského a moravsko-třebovského okresu.339 Pouze u českého potravního družstva nebyla situace tak jednoznačná. Nejenom, že čeští členové často nakupovali zboží u německé konkurence, ale do družstva byli přijímáni také Němci. V tomto případě jednoznačně převážil hospodářský zájem nad pocitem ohrožení a nacionalismem.340 Českým družstvům se tak v průběhu dvacátých let 20. století podařilo vytvořit dobré hospodářské zázemí české menšiny, které svitavským Čechům v následujících letech umožnilo nejen zachovat stávající úroveň české kultury, politického i spolkového života, ale všechny tyto oblasti dále rozvíjet.

Většinou nepřekročil 50 Kč ročně. SOkA, fond První české stavební družstvo, kn. 6. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 6/3. 332 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 6. 333 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 1. 334 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 6. 335 Většinou 35 Kč ročně. SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 6. 336 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 1/3. 337 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn. 6. Kolem roku 1927 umístěný v rohovém domě. ŠUSTROVÁ, D.: Česká menšina ve Svitavách. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 271 , s. 11. 338 Především darováním neprodaného zboží. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kn. 2. 339 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569. 340 SOkA S, fond Potravní družstvo, kn. 2.

330

331

42

3.8. Spolky

3.8.1. Obecný vývoj spolků v českých zemích do roku 1929 Novodobé spolky vznikaly již v 18. století. Od samotného počátku podléhala tato nová společenská uskupení přísné státní kontrole. Nejvíce kontrolovanými byly v této době tajné revoluční společnosti a zednářské hnutí, proti kterým byly dokonce vydány předpisy zakazující jejich šíření.341 V průběhu 19. století se těžiště spolkového hnutí přesouvalo i do širších vrstev společnosti. Hlavními zřizovateli spolků se stávali měšťané, kteří modifikovali dosavadní převážně šlechtická společenstva. I tato sdružení stát přísně kontroloval, když byl každý nově založený nepolitický spolek342 povinen nahlásit svůj vznik úřadu státní správy.343 Přestože byla prvotní činností státu kontrola vznikajících spolků, řadu nepolitických344 spolků naopak státní úřady podporovaly. Důvodem tohoto zájmu byl fakt, že působily v oblastech, do kterých nemohla monarchie investovat dostatečné množství finančních prostředků. Činnost těchto organizací přinášela státu nemalý užitek v oblasti průmyslu, řemeslech, zemědělství, vynálezectví, vědě i umění.345 Během revolučního roku 1848 se činnost řady spolků zpolitizovala, když byla spolková shromáždění využívána ke svobodným diskuzím a sepisováním peticí.346 Politizace spolkového hnutí dostoupila té míry, že bylo svobodné zakládání spolků zahrnuto spolu s petičním a shromažďovacím právem do Stadionovy ústavy.347 Stále tak platil císařský patent z března 1849, který upravoval výkon spolčovacího a shromažďovacího práva deklarovaného březnovou ústavou. Na jeho základě nepotřebovaly nepolitické spolky ke svému vzniku žádné schválení. Také politickým spolkům byla předepsána pouze ohlašovací povinnost. Jejich činnost však nesměla zasahovat do zákonodárné či výkonné moci a o každém zasedání museli představitelé spolku informovat příslušný bezpečnostní úřad.348 Po porážce revoluce dopadla následná reakce i na politicky angažované spolkové hnutí, když v roce 1851 zrušily Silvestrovské patenty v rámci občanských práv také právo spolčovací.349 Následný dohled nad nepolitickými spolky byl již vykonáván nejen okresními úřady, ale i četnictvem.350 Činnost spolků nově upravoval spolkový zákon z roku 1852, který

DRAŠAROVÁ, E.: Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In: SAP 40. Praha: Archivní správa MV, 1990, s. 298. 342 Činnost politických spolků byla zakázána. Tamtéž. 343 Císař, Spojená dvorská kancelář a zemské úřady. DRAŠAROVÁ, E.: Stát, spolek a spolčování. In: Paginae historie 1, 1993, s. 155. 344 Čtenářských, osvětových, vědeckých, charitativních a výrobních. Tamtéž, s. 153. 345 Tamtéž, s. 153. 346 Tamtéž, s. 155. 347 DRAŠAROVÁ, E.: Stát, spolek a spolčování. In: Paginae historie 1, 1993, s. 155-156. Ta ale nikdy nevstoupila v platnost. 348 DRAŠAROVÁ, E.: Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In: SAP 40. Praha: Archivní správa MV, 1990, s. 299. 349 DRAŠAROVÁ, E.: Stát, spolek a spolčování. In: Paginae historie 1, 1993, s. 156. 350 Tamtéž, s. 157.

341

43

obnovoval předrevoluční praxi. O vzniku spolku rozhodoval císař, ministerstvo vnitra nebo zemský politický úřad. Existence politických spolků se nepředpokládala.351 Kontrola spolků pokračovala v nezměněné podobě i po obnovení konstitučního zřízení na začátku 60. let.352 K obnovení politických spolků a ohlašovací povinnosti znovu došlo až v roce 1867 na základě nového spolkového zákona č. 134. Spolčovací, shromažďovací a petiční právo bylo také znovu zaručeno tzv. prosincovou ústavou z roku 1867.353 Předpřevratové spolky existovaly v českých zemích nadále i po roce 1918. Jejich základní právní úprava zůstala nezměněna.354 Spolčovací právo bylo znovu zaručeno československou ústavou z roku 1920.355 Podle československého práva lze definovat spolek takto: „Souhrn osob (právnických nebo fyzických) sdruživších se dobrovolně podle předepsaných norem v samostatnou osobnost za účelem sledování určité dovolené činnosti“356 Na základě této a dalších právních norem došlo v době první republiky k dalšímu rozvoji spolkového hnutí, které bylo především charakteristické centralizací spolků v celostátních svazech a vytvářením masových organizací.357 Výrazným trendem v době meziválečného Československa byla také značná politizace spolkového života.358 Spolkový zákon č. 134 z roku 1867 byl pozměněn a doplněn až v roce 1939. K jeho zrušení došlo teprve po druhé světové válce, kdy byl nahrazen spolkovým zákonem č. 68/1951 Sb.

3.8.2. Stručný vývoj německých spolků ve Svitavách do roku 1929 Spolkové hnutí ve Svitavách se začalo výrazněji rozvíjet v 60. let 19. století. Nejstarším svitavským spolkem byl střelecký spolek, který byl založen již v 18. století. Druhý spolek ve Svitavách s názvem mužský zpěvácký spolek vznikl až v roce 1858. Další spolky již následovaly v rychlém sledu: tělovýchovný spolek (od r. 1863), spolek tkalců (od r. 1865), hasičů (od r. 1869), německý politický spolek (od r. 1870), Sudetendeutsche Wahlblock (od r. 1881), odborový spolek dělnického oděvního průmyslu (od r. 1897) a mnoho dalších. Rozvoj spolkového života pokračoval i ve 20. století. V roce 1912 ve Svitavách působilo již 80 německých spolků a jejich počet se dále zvyšoval. Když se po roce 1918 vedle

DRAŠAROVÁ, E.: Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In: SAP 40. Praha: Archivní správa MV, 1990, s. 299. 352 DRAŠAROVÁ, E.: Stát, spolek a spolčování. In: Paginae historie 1, 1993, s. 159. 353 DRAŠAROVÁ, E. : Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In: SAP 40. Praha: Archivní správa MV, 1990, s. 299. 354 „Ústavodárný zákon ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb. z. a n., zachoval prozatím v platnosti pro území republiky Československé ustanovení zákonů a nařízení, jakož i zákonů a nařízení rakouských a uherských.“ DUSIL, V.: Československé právo spolkové. Praha: Aventinum, 1924, s. 7. 355 §§ 113 a 114. DUSIL, V.: Československé právo spolkové. Praha: Aventinum, 1924, s. 14-15. 356 DUSIL, V.: Československé právo spolkové. Praha: Aventinum, 1924, s. 15. 357 Především odborová a tělovýchovná hnutí. RATAJOVÁ, J. – RATAJ, T.: Podoby a proměny spolkového života v Praze v letech 1918-1990. In: Documenta pragensia 18. Od středověkých bratrstev k moderním spolkům. Praha: Scriptorium, 2000, s. 351 – 352. 358 Odborové svazy vázané na jednotlivé strany, tělovýchovné organizace (Sokol, Orel, DTJ, FDTJ), spolky bezvěrců, agrárnické domoviny, legionářské sdružení i sportovní kluby a nejrůznější osvětové a kulturní spolky, spjatá především s národní demokracií. Tamtéž.

351

44

německých spolků začaly objevovat i spolky české,359 dosáhl jejich počet v roce 1929 čísla 112. Německé spolky ve Svitavách díky svému množství pokrývaly takřka celou oblast tehdejšího společenského života. Působily zde spolky podpůrné, sociální, veteránské, vzdělávací, čtenářské, pěvecké, hudební, divadelní, sdružující osoby stejné profese (úředníky, učitele, řemeslníky, obchodníky, rolníky, dělníky i hasiče) i odborové, národní, školské, tělocvičné a sportovní, náboženské a církevní, studentské, mládeže a žen, zájmové (včelařské, chovatelské, myslivecké) a další.

3.8.3. Vývoj českých spolků ve Svitavách v letech 1918-1929 Po roce 1918 se začaly velmi intenzivně rozvíjet i spolky české. Podle činnosti je můžeme rozdělit do následujících skupin: Spolky podpůrné : Místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu

Spolky osvětové a vzdělávací : Český okresní osvětový sbor menšinový 360 : Místní české školní výbory

Spolky tělovýchovné a sportovní : Tělocvičná jednota Sokol : Dělnická tělovýchovná jednota : Sportovní klub „Čechoslovan“

Spolky se sociálním, charitativním či zdravotnickým zaměřením : Česká okresní péče o mládež : Masarykova liga proti tuberkulóze Spolky válečných veteránů : Družina československých válečných poškozenců : Jednota československé obce legionářské

Spolky sdružující osoby stejné profese : Svaz zaměstnanců tabákové režie : Místní skupina svazu telegrafistů : Místní skupina svazu textilního dělnictva

Přestože v BARTOŠ, J. : Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko - Svitavsko, Vlastivěda Moravské. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 176 Autor uvádí pokus o založení spolku Beseda v roce 1894. Nepodařilo se mi v žádném z citovaných ani jiných pramenů tuto skutečnost ověřit. Podle Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 593, fasc. 14 291/21 se pokus o založení českého spolku „Beseda“ odehrál ve Svitavách mezi léty 1919-1921. 360 V roce 1928 sdružoval pět místních osvětových komisí – Březová nad Svitavou, Hradec nad Svitavou, Moravská Chrastová, Muzlov a Svitavy. Jitřenka 1927, č. 5, s. 76.

359

45

Spolky ostatní : Federovaná komunistická osvětová jednota : Sdružení proletářských bezvěrců Spolky podpůrné Jako první a současně nejdůležitější český spolek byl ve Svitavách zřízen místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, který od svého vzniku zastřešoval celý český spolkový a kulturní život. Národní jednota pro jihozápadní Moravu byla založena 23. února 1886 v Telči. V období před 1. světovou válkou se především snažila zaměřit svoji činnost na všeobecnou podporu českého obyvatelstva ať už v národní, školské či kulturní oblasti, tak i ve sféře hospodářské. Zvláštní pozornost věnoval spolek českým menšinám, kterým ve většinově německých oblastech pomáhal při zakládání českých institucí a pořádání kulturních akcí. Národní jednota také usilovala o zmenšení sociálních rozdílů mezi českým a německým etnikem. Z tohoto důvodu podporovala sociálně slabé Čechy a obdarovávala chudé žáky českých škol.361 Po vzniku Československa se působnost Národní jednoty pro jihozápadní Moravu změnila a to nejen v oblasti zájmové činnosti, ale hlavně geograficky. Ve většinově českých oblastech již její činnost nebyla tak potřebná, proto se centrum jejího zájmu přesunulo na smíšená či z českého pohledu menšinová území. Tomuto novému zaměření byla také podřízena organizační struktura spolku. V rámci organizace Národní jednoty vznikl systém tzv. ochranitelek menšinových odborů. Jednalo se o soustavu odborů, které se v menšinových částech republiky staraly o zřizování a udržování škol, podporovaly chudé362 a i jinými činnostmi se snažily zvýšit podíl Čechů v německých oblastech a zabránit odnárodňování českých menšin. Pro ostatní Čechy na Moravě plnila tuto úlohu Národní jednota pro východní Moravu se sídlem v Olomouci. Také na německé straně se ustavily moravské obranné jednoty, a to „Bund der Deutschen Nordmährens“ a „Bund der Deutschen Südmährens.“ 363 Ustavující valnou hromadu odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu s působností pro Svitavy a okolí svolal na 19. června 1919 správce zdejší české obecné školy Jan Tamele.364 Předsedou místního odboru byl zvolen František Martinů.365 Již na zakládající schůzi se přihlásilo do spolku 145 členů366 a jejich počet dále narůstal. Nejvíce členů dosáhl spolek na konci roku 1923, kdy se k němu hlásilo 294 členů.367 V průběhu následujících let se však jejich počet pohyboval kolem 200.368 Již na ustavující schůzi si spolek stanovil svoje priority. Jednalo se o sepsání vědeckých dějin svitavské menšiny, pozvednutí českých kulturních akcí a založení knihovního a divadelního kroužku.369 Spolek měl dále zabraňovat nahrazování českých dělníků dělníky německými a dohlédnout na propouštění úředníků a vojáků neznalých BAŘINKA,J : Národní jednota pro JZ Moravu, diplomová práce. Brno: FF ústav historie, 2000. Tamtéž. 363 RÁDL, E.: Válka Čechů s Němci. Praha: Melantrich, 1993, s. 191. 364 Jitřenka 1919, č. 15, s. 246. 365 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1617. 366 Jitřenka 1919, č. 15, s. 246. 367 Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. 368 Jitřenka 1928, č. 8, s. 127. 369 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77.

361

362

46

českého jazyka. Oprávněnost podobných opatření vycházela z přesvědčení členů o znovudobývání původně zgermanizovaného území. Nejdříve však místní odbor Národní jednoty začal usilovat o zřízení menšinové knihovny. Ideální příležitost se naskytla začátkem roku 1920, kdy byla ve Svitavách zřízena obecní knihovna. Město bylo ze zákona povinno zřídit u nové knihovny menšinové oddělení,370 proto v květnu následujícího roku vytvořili zástupci české menšiny knihovní radu a zvolili okresního soudce Dr. Vaňka knihovníkem.371 Město vyšlo české knihovní radě příkladně vstříc, když pro knihovnu adaptovalo místnosti ve Sponerových domech.372 Česká knihovna tak mohla být již 22. května 1921 otevřena.373 Český knihovní fond se rychle rozrůstal. Počáteční nedostatek knih překonala knihovní rada zápůjčkou 445 svazků od odboru Národní jednoty Severočeské v České Třebové a od tělovýchovné jednoty Sokol v Poličce. Dalším opatřením podporujícím nárůst svazků bylo založení Havlíčkova fondu.374 Díky shromážděným příspěvkům od čtenářů a českých spolků mohlo být během roku 1922 do knihovny zařazeno 530 nových svazků. Dále získala knihovna jako povinný příspěvek 50 knih od města.375 Svými svazky přispěla také Národní jednota pro JZ Moravu, místní organizace české sociální demokracie a svitavská tělovýchovná jednota Sokol. Knihovna tedy po necelých dvou letech působení disponovala 975 vlastními svazky. Mimo ně byla české knihovně na jeden rok zapůjčena od východočeské župy Pippichovy putovní menšinová knihovna čítající 104 svazky.376 Další rozšíření zajistila nově zřízená knihovna pro menšiny v politickém okresu Moravská Třebová, která obsahovala 394 svazků, přestože valná část z nich nebyla uložena ve Svitavách, ale zapůjčena jiným menšinám.377 Počet svazků neustále narůstal v průběhu celých dvacátých let. Díky dalším příspěvkům místního odboru Národní jednoty, místní Československé obce legionářské, TJ Sokol, české sociální demokracii překročil celkový počet svazků na začátku roku 1928 hranici 2 000 knih.378 Česká knihovna se již od svého počátku těšila značné oblibě. Během prvního půl roku ji navštívilo 105 čtenářů.379 Přestože byla otevřena pouze v neděli dopoledně od 10 do 12 hod.380 ustálil se počet návštěvníků asi na 230 osobách ročně.381 Při knihovně byla zřízena také čítárna, kde bývalo pro čtenáře k dispozici asi 15 časopisů a 8-10 výtisků různých novin. 382 Ročně navštívilo čítárnu přes 300 osob.383 První z hlavních úkolů místního odboru tak byl splněn. Také v oblasti pomoci sociálně slabým 384 a podpory českých kulturních akcí se svitavské jednotě velmi dařilo.385 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-487/95, s. 236 – 243. Tamtéž. Jako knihovník působil až do roku 1929, kdy ho nahradil učitel české měšťanské školy Metoděj Dubový. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 372 Kostelní náměstí 4. Jitřenka 1922, č. 22, s. 333. 373 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-487/95, s. 236 – 243. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 374 Jitřenka 1922, č. 2, s. 26. 375 LICK, C.: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S-487/95, s. 236 – 243. 376 Jitřenka 1923, č. 7, s. 110. 377 Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. 378 Jitřenka 1926, č. 8, s. 128. 379 Jitřenka 1922, č. 2, s. 26. 380 Jitřenka 1922, č. 22, s. 333. 381 Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. 382 Jitřenka 1923, č. 7, s. 110. 383 Jitřenka 1922, č. 2, s. 26. 384 Více viz Spolky se sociálním, charitativním či zdravotnickým zaměřením. 385 Více viz kapitola Kulturní život.

370

371

47

Spolky tělovýchovné a sportovní Tělocvičné hnutí se v českých zemích objevuje od druhé poloviny 19. století. Nedlouho po něm se začíná prosazovat také sport a na počátku 20. století i skautské hnutí.386 První tělocvičný spolek v českých zemích s názvem „Prager Männer Turnverein“ vznikl 29. července 1861. Ještě koncem téhož roku 24. prosince 1861 byla založena také česká tělovýchovná jednota „Sokol“.387 Spolek se úspěšně rozvíjel a již v průběhu roku 1862 byly pod vlivem pražského centra založeny sokolské jednoty v Brně a v několika dalších městech. Po počátečních úspěších prodělal spolek krizi, během níž byly dokonce některé jednoty zrušeny. V průběhu 80. a 90. let však byla krize překonána a počet cvičenců i jednot znovu narůstal. Ve stejné době však začal Sokolu vyrůstat značný konkurent - sport. Přesto se Sokol v poslední třetině 19. století vyvinul v jednu z nejmohutnějších organizací s vysokou prestiží doma i za hranicemi.388 Za vrchol jeho činnosti můžeme považovat období bezprostředně po vzniku samostatné republiky, kdy byl Sokol jedinou organizací s prestiží u obyvatel i úřadů, s vnitřní kázní a s dobrou, hierarchicky uspořádanou organizací, která mohla po jistou dobu nahradit funkci policie a armády. Ve dvacátých letech sice vliv sokolů na brannou politiku státu poklesl, ale znovu se obnovil ve třicátých letech.389 Přestože bylo v tělovýchovných spolcích cvičení činností zásadního významu, mnohem více oblíbené byly posvícenské zábavy, každoroční maškarní plesy, mikulášské besídky a letní výlety. Mnohé jednoty měly také své dramatické kroužky a knihovny.390 Svitavská tělocvičná jednota Sokol byla založena 19. října 1921391 a jejím předsedou se stal František Martinů, kterého ve funkci 25. ledna 1925 nahradil Antonín Jiřík,392 který v čele spolku setrval až do roku 1938.393 Hned při založení se do jeho řad přihlásilo 91 Čechů.394 395 Po svém vzniku si TJ Sokol Svitavy vytkl za cíl povznést tělesné a mravní síly místních Čechů. K tomuto účelu pořádali svitavští sokolové pravidelné tělovýchovné akademie, veřejná cvičení, přednášky, divadelní představení. Každoročně se také účastnili cvičení pořádaných okolními jednotami. Spolupráce se sokoly z Poličky, Litomyšle, České Třebové a Ústí nad Orlicí byla pro svitavské členy Sokola velmi důležitá především v počátcích spolkové činnosti, kdy okolní jednoty poskytly svitavským bratrům nejen morální podporu, ale i materiální pomoc. Nejaktivnější ze všech okolních jednot byli sokolové z Poličky, kteří se pravidelně účastnili kulturních akcí ve Svitavách.396 Největší potíže měli členové svitavského Sokola se zajištěním vlastního cvičiště. Na jaře a v létě cvičili na pronajatých pozemcích v české čtvrti, v zimních měsících v prostorách Národního domu. Již od roku 1923 si však pronajali plochu za Národním domem, kterou si vlastními silami upravili na cvičiště.397 Ve 20. letech dokonce vznikl fond na stavbu JELÍNEK, T.: Od sokola k pionýru. In: Documenta pragensia 18. Od středověkých bratrstev k moderním spolkům. Praha: Scriptorium, 2000, s. 316. 387 Tamtéž. 388 Tamtéž, s. 317 – 318. 389 Tamtéž, s. 318-319. 390 Tamtéž, s. 315 – 321. 391 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625. 392 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1615. 393 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 394 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625. 395 Počet členů se pohyboval mezi 90 a 100 po celou dobu první republiky. Zápisky Mgr. Velešíka z nezpracovaného fondu SOkA S TJ Sokol Svitavy. 396 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 397 Cvičiště získal svitavský Sokol do svého vlastnictví až v roce 1936. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno.

386

48

sokolské tělocvičny, která však nebyla nikdy postavena.398 Dalším problémem svitavské tělocvičné jednoty byl neustálý pohyb členů. Během šesti let se její členové dvakrát vyměnili, což mělo samozřejmě neblahý vliv na spolkovou činnost. Přesto dosáhl svitavský Sokol dobrých výsledků.399 Druhým nejvýznamnějším českým tělovýchovným spolkem ve Svitavách byla Dělnická tělovýchovná jednota. Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ) začaly vznikat v českých zemích na konci 19. století, kdy se v důsledku vyvrcholení sporů oddělovaly od sokolských jednot a sdružovaly ve vlastním ústředí - Svazu dělnických tělocvičných jednot. DTJ se na rozdíl od Sokola snažily působit na dělnickou mládež ve smyslu třídní a protiburžoazní výchovy. Před první světovou válkou počet jednot i členů značně vzrostl. Za války však zaznamenala ústup, když hodně členů bojovalo na frontách a rakouské úřady činnost některých jednot zastavily. K opětovnému nárůstu počtu jednot i jejich příslušníků došlo po roce 1921,400 kdy se DTJ stala druhou nejpočetnější tělovýchovnou organizací v republice.401 Dělnická tělovýchovná jednota Svitavy byla založena 29. listopadu 1925. Jejím předsedou se stal František Prudil,402 který ve funkci setrval po celá 20. léta. Počet členů se během činnosti vyšplhal až na 119.403 Dalším spolkem zaměřeným na tělesný rozvoj svých členů byl sportovní klub „Čechoslovan“. V jeho rámci se vytvořilo české fotbalové mužstvo, které trénovalo na hřišti nedaleko Národního domu.404 V konkurenci tělovýchovných jednot však spolek neobstál a po dvou letech svou činnost ukončil.405 K tělovýchově a sportu se počátkem 20. století přidružilo také skautské hnutí.406 Také ve Svitavách působil v meziválečném období český skautský oddíl,407 který organizačně spadal pod svitavskou DTJ. Spolky se sociálním, charitativním či zdravotnickým zaměřením Nejaktivnějším českým spolkem se sociálním zaměřením ve Svitavách byla bezpochyby Česká okresní péče o mládež, která byla pravděpodobně založena již v roce 1920. Ale protože jí scházely vhodné prostory, nevyvíjela téměř žádnou činnost.408 Teprve v roce 1921 pro ni česká Nákupní, výrobní a podnikatelská společnost409 zajistila budovu na Schwemmteichgasse 4,410 ve které byl po získání finančních prostředků na odkup a vybavení budovy zřízen Dětský domov, kancelář a poradna. Okresní péče o mládež sem umístila 24 sirotků.411 Až po té, 28. července 1923, byl spolek založen a za jeho předsedu zvolen dr. Josef Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. Jitřenka 1928, č. 3, s. 43. 400 JELÍNEK, T.: Od sokola k pionýru. In: Documenta pragensia 18. Od středověkých bratrstev k moderním spolkům. Praha: Scriptorium, 2000, s. 315 – 321. 401 KÁRNÍK, Z.: České země v éře první republiky 1918-1938. Praha: Libri, 2000, s. 536. 402 Doložen až 23. ledna 1937. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625. 403 Údaj z roku 1937. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625. 404 Jitřenka 1921, č. 20, s. 320. 405 Mezi léty 1922-1924. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1617; Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt. 600, fasc. 62252/22. 406 JELÍNEK, T.: Od sokola k pionýru. In: Documenta pragensia 18. Od středověkých bratrstev k moderním spolkům. Praha: Scriptorium, 2000, s. 315 – 321. 407 SOkA S, fond První české stavební družstvo, kn 6/3. 408 KOPECKÝ, J. (red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 53. 409 Tamtéž; WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1929. 410 WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1929. 411 Především se jednalo o děti po padlých legionářích. 398 399

49

Šebesta.412 Činnost spolku byla ve dvacátých letech silně závislá na solidaritě místních obyvatel, z jejichž darů byl provoz domova financován. Také poradenské služby poskytoval lékař i dobrovolníci zdarma.413 20. července 1926 povolila Česká okresní péče o mládež zřídit ve Svitavách Místní Masarykovu ligu proti tuberkulóze, jejímž předsedou byl 24. ledna 1927 zvolen svitavský lékárník Ph. Mg. Gustav Welz. Účelem spolku bylo řešit všechny otázky, které souvisely s bojem proti tuberkulóze, přičemž se její činnost mohla rozšířit i na jiné sociální choroby.414 V sociální oblasti se také významně angažoval svitavský odbor Národní jednoty, který již od svého vzniku pořádal každoročně vánoční nadílky pro žáky ze sociálně slabých rodin.415 Spolky sdružující osoby stejné profese V době meziválečného Československa se ve Svitavách vyskytovaly tři české spolky tohoto zaměření. Dva z nich působily v dělnickém prostředí. Prvním z nich byla Místní skupina textilního dělnictva v Československé republice, do které se na ustavující schůzi 1. června 1919416 přihlásilo 19 dělníků, kteří si do svého čela zvolili Aloise Řehulku. Hlavní osobností spolku se však nakonec stal Cyril Voleš, který nahradil Aloise Řehulku 10. května 1924 a na pozici předsedy setrval až do konce 20. let.417 Druhý český dělnický spolek s názvem Svaz zaměstnanců tabákové režie vznikl ve svitavské tabákové továrně. Spolek byl založen 11. února 1923 na schůzi dělníků v sále Národního domu, kde byla za jeho předsedkyni zvolena Božena Štoudková, která byla ale již v následujícím roce vystřídána Josefem Žižkou.418 Jediným nedělnickým českým spolkem, který sdružoval občany stejné profese, byla Místní skupina svazu telegrafistů a kancelářských zaměstnanců železničních Československé republiky, která se ustavila 10. prosince 1922, a jejím předsedou se stal František Dittmar. Pravděpodobně z důvodu nezájmu zaměstnanců železnice se spolek již po roce své činnosti dobrovolně rozešel.419 Spolky válečných veteránů Nejstarším českým spolkem tohoto zaměření ve Svitavách byla Místní skupina československých válečných poškozenců pro Svitavy a okolí, která vyvíjela činnost již od listopadu 1919. Jejím předsedou byl zvolen Jan Štarman. Protože většinu členské základny tvořili obyvatelé Březové, změnil na jejich žádost spolek v roce 1925 své sídlo. Zároveň byl spolek přejmenován na Místní družinu válečných poškozenců v Březové a okolí. V souvislosti s touto změnou si členové zvolili novým předsedou dosavadního místopředsedu a občana V roce 1924 ho vystřídal Josef Zapletal a od roku 1926 působil v čele spolku František Háb. OÚ MT, fasc. 1615; Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. 413 KOPECKÝ, J. (red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 53. 414 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1617. 415 Jitřenka 1920, č. 4, s. 53. 416 Okresní správa politická uznala činnost spolku až v roce 1921. SOkA S, fond fasc. 1617. 417 WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1929. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1617. 418 Od roku 1927 působil v čele spolku Josef Čepička. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1617. 419 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1617.

412

50

Březové Kristiána Holka. Svitavské členy zastupoval v Březové nový místopředseda Jan Gloser. Spolek nebyl moc početný.420 Jako druhý spolek českých válečných veteránů vznikla ve Svitavách 20. prosince 1922 Jednota československé obce legionářské. Jejím předsedou se stal Bohumil Švec a od roku 1924 působil v této funkci Karel Tomanec.421 Spolky ostatní Zajímavým a vzhledem ke svému vývoji těžko zařaditelným spolkem byla Místní federovaná komunistická osvětová jednota ve Svitavách založená 31.srpna 1922.422 Přestože to z názvu spolku nevyplývá, bylo jeho hlavním cílem bojovat proti církevnímu kastovnictví, vědecky objasňovat vznik náboženství a přesvědčovat obyvatele o rovnosti lidí. Z tohoto důvodu se členem spolku mohl stát pouze občan bez vyznání. Spíše než o komunistický spolek se tak jednalo o spolek bezvěrců.423 Proto, když 20. září 1927424 došlo k rozdělení pražského a brněnského vedení, byl spolek přetvořen na oddělení Sdružení proletářských bezvěrců,425 jehož ustavující sjezd se konal 11. března 1928 v Brně. Předsedou svitavského oddělení se stal Karel Klouda. Rozdíl mezi starým a novým spolkem spočíval pouze v tom, že spolek již nebyl komunistický, ale sociálně demokratický. Přesto se účast na jeho zasedáních nezvýšila a stále se pohybovala kolem sedmi lidí. I když se spolek snažil propagací mezi členy sociální demokracie o získání nových členů, většího úspěchu nedosáhl. Jeho činnost spočívala především ve vysílání delegáta na sjezdy vedení do Brna, v konání místních schůzí buď ve spolkové místnostech stavebního družstva nebo v Národním domě a v odebírání tiskovin. Větší činnosti tato skupina vzhledem ke svému počtu a finančním možnostem nevyvíjela.426 Jeho cíl - působit výchovou a vzděláváním proti konfesijním hnutím a napomáhat bezvěreckému přesvědčení v celém politickém okresu Moravská Třebová, byl naplňován spíše symbolicky. V průběhu 20. let 20. století vznikla ve Svitavách řada českých spolků, které nabízely příslušníkům české menšiny možnost sdružování v různě zaměřených skupinách. Spolky poskytovaly svým členům možnost seberealizace, odreagování a pocit sounáležitosti.

3.9. Český kulturní život Český kulturní život se rozvíjel o něco pomaleji než politické či spolkové organizace. Hlavní příčinou tohoto zaostávání byl především nedostatek odpovídajících prostor. Tuto nepříznivou situaci pomohla vyřešit česká Nákupní, výrobní a podnikatelská společnost, založená 11. května 1919, když zakoupila budovu bývalé Langrovy barvírny, ve které byly V roce 1926 bylo na valné hromadě přítomno 22 členů. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1618. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1616 422 V březnu 1923 byl zvolen předsedou spolku Josef Hejtmánek, kterého v roce 1927 nahradil František Dittmar. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625; fond Unie svobodných socialistických myslitelů, kn 1. 423 Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 3913, fasc. 8489/33. 424 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1617 425 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625. 426 SOkA S, fond Unie svobodných socialistických myslitelů, kn 1.

420

421

51

české menšině uzpůsobeny místnosti pro kulturní a spolkovou činnost.427 Tyto prostory však byly chápány pouze jako nedostatečné a provizorní, protože se počítalo s postavením nové budovy. Tento plán byl uskutečněn nejpozději v lednu 1920, kdy byl na Bismarkstrasse428 otevřen Národní dům, který se stal centrem kulturního života svitavské menšiny až do roku 1938. Hlavní část nové budovy byla využívána jako hotel s hostincem, kde do roku 1927 pracoval jako hostinský pan František Vavřín,429 po kterém převzal správu hotelu pan Andrž.430 Prostory hostince však k pořádání českých přednášek, divadel, koncertů a ostatních kulturních akcí nedostačovaly, proto se již v polovině 20. let začalo uvažovat o jeho přestavbě.431 Do té doby byl pro větší české kulturní akce využíván sál v budově „Stadthof“432 na náměstí. Zpočátku byl kulturní život české menšiny organizován spontánně významnými českými osobnostmi. Do Svitav byli zváni umělci, politici i odborníci z okolních českých obcí nebo z větších měst, aby zde vystupovali na koncertech, přednáškách nebo recitačních večerech.433 Významnou úlohu v českém kulturním životě hrála v prvních letech po převratu také československá armáda, která ve městě pořádala hojně navštěvované české věnečky a plesy. První československý věneček se uskutečnil již 1.února 1919 ve zdejším sále „Stadthof“. Zúčastnilo se ho asi 600 lidí,434 když svitavskou akci přijeli podpořit v hojném počtu také Češi z Poličky, České Třebové a jiných obcí.435 Také díky jim byl získán značný výtěžek ve výši 3 000 Kč. Získané finanční prostředky byly rozděleny mezi vdovy a sirotky po padlých českých vojácích. Z důvodu podpory zřízení české školy byla část peněz věnována Ústřední matici školské. Poslední třetinu obdržela Národní jednota pro JZ Moravu. Věneček si získal u svitavských Čechů značnou oblibu, když byl i po odchodu československých jednotek pořádán téměř každoročně.436 Oblíbenou zábavou české menšiny se také stal maškarní ples, jehož pořádání po válce obnovila československá sociální demokracie.437 Na kulturních akcích se kromě jednotlivců, armády a české sociální demokracie podílely také české spolky. Především se jednalo o místní osvětovou komisi a skupinu Československých válečných poškozenců, které zaštiťovaly četné přednášky. Ke kulturnímu životu přispíval také svitavský Sokol, který pořádal cvičební akademie a večírky.438 Po založení místního odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu v květnu 1919 přešlo organizování většiny kulturních akcí pod jeho vedení. Při odboru vznikly také tři české kroužky – knihovní, divadelní a hudební.439 Na konci 20. let vznikl také kroužek ženských prací a dětské divadlo „Broučci“.440 Nově vzniklé kroužky začaly čím dál více ovlivňovat český kulturní život. V březnu 1920 bylo uspořádáno první divadelní představení místních ochotníků441 a 11. března 1923 se také poprvé svitavskému publiku představil český Pěvecký SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. Dnešní ulice T.G.Masaryka. V lednu 1920 se zde již konala první zábava. Jitřenka 1920, č. 2, s. 22. 429 Jitřenka 1921, č. 15, s. 245. 430 ONDRYÁŠ, F.: Kronika města Svitav 1938-1949. MMG Svitavy, s. 20; Jitřenka 1927, č. 24, s. 379. 431 Jitřenka 1925, č. 15, s. 247; SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 432 Český nazývaný „Městská dvorana“ Jitřenka 1920, č. 6, s. 81. Dnes hotel Městský dvůr. 433 Jitřenka 1919, č. 8, s. 131-132; Jitřenka 1919, č. 11, 183; SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77; Jitřenka 1919, č. 15, s. 246. 434 Vycházím z ceny jedné vstupenky – 5 Kč a celkového výtěžku 1 000 Kč. Jitřenka 1919, č. 3, s. 46; Jitřenka 1919, č. 4, s. 63. Počet 1 000 účastníků uvádění v kronice menšinové školy považuji za nadsazený. 435 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77; Jitřenka 1919, č. 4, s. 63. 436 Jitřenka 1928, č. 24, s. 415. Od roku 1922 pořádán místním odborem NJ pro JZ Moravu. Jitřenka 1922, č. 4, s. 60. 437 Jitřenka 1920, č. 2, s. 22. 438 Jitřenka 1919 – 1922. 439 Jitřenka 1920, č. 9, s. 131. 440 Jitřenka 1928, č. 8, s. 128. 441 Jitřenka 1920, č. 9, s. 131.

427

428

52

a hudební spolek.442 Kulturní produkci české menšiny doplňovala loutková představení žáků českých škol443 a taneční vystoupení dětí z české mateřské školy.444 Zpestření jistě poskytlo promítání českých filmů, které se uskutečnilo v listopadu 1922 v Národním domě.445 Svitavský odbor Národní jednoty uspořádal ve 20. letech průměrně každý rok 7 divadelních představení, 6 přednášek a dvě jiné kulturní akce.446 Značně tak narostl počet akcí, které česká menšina pořádala bez vnější pomoci. Po rozvoji ochotnického divadla zaznamenala ve Svitavách vzestup česká hudební produkce, především se jednalo o sborový zpěv. Zvláště mužský pěvecký sbor se pod vedením odborného učitele Kopáčka vypracoval na vysokou úroveň. O něco později vznikl také sbor ženský.447 Rozvoj kulturní produkce svitavské menšiny se naplno ukázal při slavnostní akademii, která byla uspořádána 28. října 1922 ke čtvrtému výročí vzniku republiky. Program složený z recitací, hry na hudební nástroje a ze sborového i sólového zpěvu, byl předveden z velké části místními umělci.448 Při pořádání větších akcí vydatně pomáhaly místnímu odboru Národní jednoty i ostatní české spolky. Takovým příkladem jsou dvě národní menšinové slavnosti, které představují vrchol kulturního života české menšiny ve 20. letech. První z nich uspořádala česká menšina 17. června 1923. Národní slavnost podpořili svou účastí nejen obyvatelé okolních českých obcí,449 ale také zástupci východočeské sokolské župy Pippichovy a brněnští legionáři. Cílem celé akce mělo být upevnění národní a státní myšlenky mezi menšinovým obyvatelstvem a ukázat, že Svitavy nejsou ryze německým městem. V souladu s tímto cílem vyzdobili Češi město červenobílými barvami a uspořádali impozantní průvod městem, který se zastavil až na sokolském cvičišti za Národním domem, kde byla slavnost starostou svitavského Sokola panem Martinů zahájena. Následně pronesl svůj projev prof. Dr. Baxa z Brna a po něm promluvili za Československou obec legionářskou tajemník Tomeš, za Národní jednotu Severočeskou v Praze Dr. Zvěřina, za Národní jednotu brněnskou inspektor Votava, za dámský odbor Národní jednoty v Brně paní Pořízková. Projevy ukončil poděkováním za místní odbor Národní jednoty ve Svitavách jeho předseda František Faltys. Následovalo první veřejné sokolské cvičení ve Svitavách, které bylo odměněno nadšeným potleskem. Akce se přes nepřízeň počasí zúčastnilo veliké množství Čechů.450 Neméně úspěšná byla i druhá menšinová slavnost, kterou uspořádaly 19. července 1925 ve Svitavách místní odbor Národní jednoty, tělocvičná jednota Sokol a jednota Československé obce legionářské ve Svitavách. Oproti předchozí byla tato slavnost daleko mohutnější, protože byla spojena se župním sjezdem Východočeské sokolské župy Pippichovy, brněnské a jihlavské župy Československé obce legionářské a se sjezdem Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Slavnosti se zúčastnilo velké množství významných osobností československého spolkového, politického a kulturního života. Mimo jiných byli přítomni zástupci Národní rady Československé, Národní jednoty, Československé obce legionářské brněnské i jihlavské župy, Východočeské sokolské župy Pippichovy, muniční továrny v Poličce, okresní politické správy aj. Celá slavnost vzhledem ke svému rozsahu Jitřenka 1923, č. 5, s. 79. Jitřenka 1920, č. 6, s. 83. Pod vedením pana učitele Fr. Kopeckého. Jitřenka 1920, č. 21, s. 344. 444 Jitřenka 1920, č. 21, s. 344. Pod vedením paní učitelky Marie Králové. Jitřenka 1920, č. 21, s. 344. 445 Jitřenka 1922, č. 22, s. 333. 446 Jitřenka 1922, č. 2, s. 26; Jitřenka 1923, č. 7, s. 110; Jitřenka 1924, č. 7, s. 111. 447 Jitřenka 1923, č. 7, s. 108. 448 Jitřenka 1922, č. 22, s. 333. 449 Především z České Třebové a Poličky. Jitřenka 1923, č. 13, s. 204. 450 Jitřenka 1923, č. 12, s. 183; Jitřenka 1923, č. 13, s. 204 srovnej ONDRYÁŠ, F.: Kronika města Svitav 19381949. MMG Svitavy, s. 20.

442 443

53

vyzněla jako manifestace českých menšin na Svitavsku. Akci zahájila již v sobotu sokolská akademie, po níž byl uspořádán velký ohňostroj. Následující den prošel městem průvod asi 2 000 občanů, který se zastavil na volné parcele uprostřed české čtvrti. K shromážděným účastníkům promluvil náčelník Východočeské župy Pippichovy Numshaus, rada Tomeš za brněnskou župu Československé obce legionářské, okresní školní inspektor Mrázek za N.J. pro JZ Moravu a ředitel Seifert za Národní radu československou. Potom bylo uspořádáno sokolské cvičení a vše zakončila veselice s koncertem. Čistý výnos činil 24 490 Kč a byl uložen na fond pro přestavbu Národního domu.451 Důstojnou tečku za českými kulturními akcemi 20. let učinila v roce 1928 slavnostní akademie k 10. výročí založení republiky. Program zahájil v sobotu 27. října mužský pěvecký sbor. Po proslovu ředitele českých škol Jana Tamele následoval hudební program hostů z Litomyšle. Po hudební části následovalo divadelní představení „Pohádka štěstí“. Vydařená akce byla ukončena státními hymnami v podání mužského sboru.452 Velikostí akcí nemohla česká strana německé konkurovat,453 neboť přestože se českých shromáždění ve Svitavách účastnili Češi z širokého okolí, počet všech zúčastněných nikdy nepřesáhl 2 000 osob. Češi však byli vděčni za každou podporu a snažili se tuto pomoc svým přespolním přátelům vracet. 22. června 1919 se například vydalo ze Svitav vlakem do Poličky přibližně 300 Čechů.454 Svitavští Češi také podpořili 19. září 1926 svou účastí otevření české obecné školy v Grándorfu,455 které se zúčastnili také Češi z Letovic a Březové. Díky vzájemné pomoci se podařilo ve vesnici uskutečnit průvod asi 500 osob.456 Do konce 20. let 20. století se tak české menšině podařilo vytvořit dostatečné množství sdružení a kroužků pro pořádání vlastních kulturních akcí. Stejně tak se jim podařilo získat dostatečné množství spolupracovníků pro uskutečňování velkých slavností.

Jitřenka 1925, č. 15, s. 247; SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. Jitřenka 1928, č. 22, s. 384. 453 9. března 1919 městem prošel průvod 4 000 Němců, kteří se dožadovali přičlenění města k DeutschÖsterreich. SKŘIVÁNEK, M. : K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 55-60; SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77; FRAJDL J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918 – 1938). SkOA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, R 272, s. 15. 454 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, KR 77. 455 Dnešní obec Hradec nad Svitavou. 456 SOkA S, fond Obecná menšinová škola v Hradci nad Svitavou, KR 57; Jitřenka 1926, č. 18, s. 288.

451

452

54

4. Vývoj české menšiny ve Svitavách v letech 1929-1938 4.1. Hospodářská krize a vzrůst nacionalismu

Období třicátých let bylo velmi intenzivně ovlivněno světovou hospodářskou krizí, která způsobila pokles výroby provázenou rapidním vzrůstem nezaměstnanosti. Řada svitavských dělníků, Němců i Čechů, přišla o práci. Někteří podnikatelé zohledňovali při propouštění národnostní příslušnost, jiní příslušnost politickou. Tento rozdílný přístup spojený se snížením životní úroveň obyvatelstva byl jednou z příčin nového vzrůstu nacionalismu.457 Nacionální nesnášenlivost také rozdmýchávaly nedemokratické politické strany, které využívaly špatnou hospodářskou situaci k získávání nových členů. Zprvu roztříštěná německá opozice se po zákazu DNSAP a DNP sjednotila v SdP, která se na základě voleb v roce1935 stala co do počtu hlasů nejsilnější stranou v republice.458 Kritikou vlády, stupňováním požadavků a účinným postupem proti aktivistickým stranám svůj vliv nadále posilovala. Pro českou menšinu znamenaly úspěchy této strany ohrožení vlastní existence. Přední čeští političtí představitelé proto volali po jednotě a snažili se spoluprací s německou sociální demokracii zabránit dalšímu vzrůstu vlivu fašistů. Volání po jednotě, zanechání stranických rozporů ani velkolepé pořádání oslav 1. máje však ke zvratu nevedly.459 Podpora německé sociální demokracie klesala a Češi ve městě neměli takové zastoupení, které by jim umožnilo změnit politický vývoj města.

4.2. Změny v počtu obyvatel města

Úspěšný rozvoj města ve dvacátých letech 20. století byl doprovázen zvyšujícím se počtem obyvatel. Na základě sčítání obyvatelstva žilo v roce 1930 ve Svitavách 10 446 obyvatel,460 což bylo o 12 % více než v roce 1921. Na tomto nárůstu se výraznou měrou podíleli Češi, jejichž počet vzrostl na 1 176 osob. Zaujímali tedy již 11,26 % veškerých svitavských obyvatel. Za necelých deset let tak jejich počet vzrostl o 34%, což byl vzhledem k celorepublikovému průměru 10,5%461 i k nárůstu počtu svitavských obyvatel značný vzestup. Naopak počet příslušníků německé národnosti vzrostl pouze o 10,6%. Tento údaj byl sice výrazně větší než celorepublikový průměr,462 ale oproti svitavským Čechům více jak třikrát menší. Sčítání v roce 1930 tedy ukázalo, že se vzrůst počtu českého obyvatelstva ve městě v roce 1918, respektive v roce 1921, nezastavil a jeho procentuální podíl v rámci města nadále stoupal.

GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 196. 458 Tamtéž, s. 204. 459 Tamtéž, 2002, s. 200 -201; s. 203; s. 209. 460 BARTOŠ, J.(red.): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek V. Ostrava: Profil, 1976, s. 299. 461 Týká se československé národnosti. Sčítání lidu v republice československé ze dne 1. prosince 1930, díl I. In: Československá statistika, sv. 98. Praha: Státní úřad statistický, 1934, s. 45. 462 3,5%. Tamtéž.

457

55

4.3. Obecní volby

Přes nárůst českých obyvatel získaly spojené české strany 27. září 1931 v obecních volbách méně hlasů než ve volbách předchozích. Pro strany české menšiny hlasovalo pouze 528 obyvatel Svitav.463 Daleko lepšího výsledku dosáhli Češi v obecních volbách v roce 1938, kdy se umístili se 710 hlasy a téměř 10% na druhém místě. Přesto nemohli čeští zástupci považovat výsledky voleb za úspěšné. Volby se totiž odehrály v naprosté režii SdP, která získala 5 779 hlasů, tedy 80% veškerých voličů. V městském zastupitelstvu tak usedlo 29 členů SdP, pouze 3 zástupci českých stran a 4 zástupci německé sociální demokracie.464

4.4. Menšinové školství Přes nepříznivý vývoj hospodářské i politické situace představují třicátá léta vrchol českého menšinového školství ve Svitavách. Nadále sice přetrvávalo neuspokojivé umístění většiny český škol,465 ale jejich počet nadále stoupal. V roce 1936 byla zřízena Soukromá dvouletá obchodní škola, která byla v následujícím roce umístěna v prostorách firmy Siegl and spol., kde ji po naplnění obou ročníků navštěvovalo 68 studentů.466 Jako poslední český vzdělávací ústav byl ve Svitavách zřízen Český učební kurz, který byl však otevřen až v září 1938. Takže již po měsíci svého působení byl nucen svou činnost ukončit.467

4.5. Změny v náboženském složení českých obyvatel

Počet příslušníků jednotlivých církví se v průběhu třicátých let příliš nezměnil.468 Pouze situace českých evangelíků se značně zlepšila. V polovině třicátých let byl jmenován v Litomyšli nový evangelický farář Oldřich Vidman, který začal okamžitě po svém ustanovení do úřadu podnikat kroky k připojení svitavské oblasti do svého obvodu. Za tímto účelem navštívil Svitavy a seznámil se s některými evangelickými rodinami. Pravděpodobně 11. března 1938 byla ve Svitavách jeho přičiněním zahájena výuka náboženství. K výraznému nárůstu českých evangelíků ve Svitavách to však nevedlo, protože hodiny náboženství navštěvovalo pouze 5 dětí.469

FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V. : Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. Tamtéž. 465 V průběhu třicátých let si polepšila pouze Česká škola mateřská, když byla za symbolické nájemné umístěna v Národním domě. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kart. 2/2. 466 SOkA S, I. výroční zpráva soukromé obchodní školy ústřední matice školské s právem veřejnosti ve Svitavách za školní rok 1936-37. [Svitavy]: Ústřední matice školská v Praze, [1937], C 91, kart. 61; SOkA S, II. výroční zpráva soukromé obchodní školy ústřední matice školské s právem veřejnosti ve Svitavách za školní rok 1937-38. Svitavy: Ústřední matice školská v Praze, 1938, C 91 kart. 61. 467 SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kart. 2/2. 468 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 469 Tamtéž.

463

464

56

4.6. Družstva První české stavební družstvo

V průběhu třicátých let již družstvo z velké časti splnilo svůj úkol – ubytovat všechny Čechy. V nově vystavěné „České čtvrti“ bydlela již většina českých dělníků a v říjnu 1932 poskytovaly české domy ubytování již také všem českým úředníkům poštovního a telegrafního úřadu. Bytová otázka již byla vyřešena do té míry, že noví členové družstva dostávali ve většině případů byt ihned po přistoupení. Přesto byly od firmy Budig zakoupeny nové parcely o rozloze 5 000 m2, na kterých byly postaveny dva činžovní domy. Na nové ulici Langermarckgasse470 tak vzniklo 12 garsonek, 6 bytů 1+1 a několik větších bytů.471 Domy byly dokončeny v roce 1938 a 29. září 1938 byly jednotlivé byty rozděleny mezi členy družstva.472 K výstavbě bytů pro české obyvatele města přispěl ve třicátých letech také Svaz zaměstnanců tabáková režie, který odkoupil pozemky bývalé Langrovy barevny za Národním domem. Na nich pak byly pro zaměstnance tabákové továrny vystavěny tři činžovní domy.473 Občanská záložna

Česká občanská záložna si vedla o poznání hůře než první české stavební družstvo. V roce 1936 na ni plně dolehla hospodářská krize. Z finančních potíží jí na popud ústředního svazu hospodářských družstev pomohla Občanská záložna z Letovic, která z ní po vzájemné dohodě učinila svou filiálku. Letovická záložna finanční potíže svitavské pobočky rychle vyřešila a postarala se o její další rozvoj. Dokonce pro ni zakoupila novou budovu. Záložna tak mohla opustila budovu Okresní péče o mládež a přestěhovat se do zrekonstruovaného domu na náměstí č. 24. Zde následně sídlila až do října 1938.474

Výrobní, nákupní a oděvní družstvo Svitavy

České výrobní družstvo se s problémy vzniklými po hospodářské krizi nedokázalo vyrovnat a bylo v roce 1934 zlikvidováno.475 Potravní spolek ve Svitavách

Český potravní spolek naopak navázal na prosperitu z dvacátých let. Jeho působnost se značně rozšířila poté, co 24. listopadu 1935 změnil svůj název na Potravní družstvo „Rovnost“ ve Svitavách a své stanovy. Družstvo mohlo na jejich základě vyrábět, zpracovávat nebo obchodovat s potravinami, oděvy, domácími potřebami i se zbožím všeho druhu. Touto Dnešní Ulice československé armády domy 4 a 6. SOkA S, fond První české dělnické stavební družstvo Svitavy, kt 7/11. 471 SOkA S, fond První české dělnické stavební družstvo Svitavy, kn. 6/3. 472 SOkA S, fond První české dělnické stavební družstvo Svitavy, kn. 6/3. 473 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 474 KOPECKÝ, J.(red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 83. 475 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569.

470

57

činností vlastně nahradilo činnost zlikvidovaného Výrobního, nákupního a oděvního menšinového družstva. Částečně také vykonávalo aktivity náležející Občanské záložně,476 která se v této době potýkala se značnými finančními problémy.477 Svou činností dokonce mohlo zasahovat i do sféry stavebního družstva, protože nové stanovy umožňovaly družstvu stavět pro své členy činžovní domy.478 Do čela takto reformovaného družstva se opět postavil Karel Plíva.479 Družstvo fungovalo až do konce září 1938. Po Mnichovu bylo zabaveno říšskými úřady a po vyrovnání dluhů zlikvidováno.480

4.7. Spolky

V čele českého spolkového hnutí nadále působil místní odbor Národní jednoty. V první polovině třicátých let stál v čele svitavského oboru Tomáš Geisseleiter,481 kterého v roce 1935 vystřídal Antonín Jiřík.482 Spolu s odborem byly i nadále nejpočetnějšími spolky svitavský Sokol a DTJ. 483 Český sportovní klub

Méně početným spolkem,484 který se zaměřoval na tělesnou aktivitu svých členů, byl Český sportovní klu. Klub vznikl v roce 1933 a funkci předsedy v něm nejprve vykonával František Vystavěl a později Jan Plíva.485 Okresní péče o mládež

Značný rozvoj zaznamenala ve třicátých letech okresní péče o mládež. Díky lepší finanční situaci spolku byla ve městě otevřena poradna pro matky s dětmi. Přestože byl spolek lépe hospodářsky zajištěn, během třicátých letech se mu daleko méně dařilo zlepšovat sociální a zdravotní situaci obyvatel. Také dětská úmrtnost převyšovala zemský průměr a menší úspěšnost zaznamenal spolek i v oblasti boje proti TBC.486

Unie svobodných socialistických myslitelů

Unie svobodných myslitelů vznikla ve Svitavách v roce 1935. Nejednalo se ovšem o zcela nový spolek. Unie vznikla z Ústředního sdružení proletářských bezvěrců, který byl na žádost předsedy Karla Kloudy téhož roku zrušen. Změna názvu a stanov však nárůst členů SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569. KOPECKÝ, J.(red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 83. 478 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1569. 479 SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, kt 1. 480 ŠUSTROVÁ, D.: Rok 1938. SOA Z, pobočka A S – Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. 259, s. 11. 481 WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1929, s. 130. 482 WALENTA, O.: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1935, s. 36-37. 483 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1615. 484 Počet členů se pohyboval kolem 60 osob. SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625. 485 SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1625. 486 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno.

476 477

58

nepřinesla. V roce 1938 se do spolku hlásilo pouze 12 osob. Vzhledem k tak malé členské základně nebyl spolek schopen vyvíjet žádnou větší aktivitu, kterou by působil ve prospěch nevěřících dětí.487 Jawa klub Svitavy

Naopak zcela novým spolkem byl Jawa klub Svitavy, který byl založen 22. srpna 1935. Jednalo se o motocyklový a automobilový klub, který sdružoval majitele motocyklů a automobilů JAWA a jejich příznivce.488

4.8. Kulturní život Nejdůležitější změnou v kulturním životě české menšiny byla ve třicátých letech přestavba českého kulturního centra - Národní dům. Pravděpodobně v roce 1933 koupil tuto přízemní budovu řezník Josef Dědič, který se do Svitav přestěhoval z Pusté Kamenice. V roce 1935489 přistavěl poschodí a sál, ve kterém místní odbor Národní jednoty postavil jeviště.490 Pan Josef Dědič se nedlouho po svém příchodu do Svitav stal významnou osobností české menšiny. V roce 1938 byl dokonce zvolen jedním z českých městských zastupitelů. Ve stejném roce však musel Národní dům opustit a přestěhovat se s rodinou do domu blízko pošty. V jeho domě se pak Češi scházeli po celou dobu druhé světové války.491 Vývoj české menšiny ve třicátých letech 20. století již není tak jednoznačný jako v letech dvacátých. Zvláště v družstevní oblasti zaznamenala česká menšina díky celosvětové krizi první neúspěchy. Naopak školská, spolková oblast se nadále úspěšně rozvíjela. Také českým politickým stranám dávalo ve volbách důvěru stále více obyvatel. Přestože se po obecních volbách v roce 1938 ocitla česká politika v izolaci bez vlivu na obecní záležitosti, zůstali Češi jednotní a do posledních dnů doufali ve změnu nepříznivého vývoje.

SOkA S, fond Unie svobodných socialistických myslitelů, kn 1 . SOkA S, fond OÚ MT, fasc. 1616. 489 FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 490 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F. : Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 190. 491 ŠUSTROVÁ, D.: Česká menšina ve Svitavách. SOA Z, pobočka A S – Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 271, s. 3-4.

487

488

59

4.9. Rok 1938 ve Svitavách Události roku 1938 byly silně ovlivněny březnovým Anschlussem Rakouska. Tento úspěch německé politiky vyvolal u většiny obyvatel Hřebečska souhlas a nadšení. Změněná politická situace a konkrétní čin Německa ve prospěch velkoněmecké myšlenky se v praxi projevil dalším nárůstem členů SdP.492 Ne všichni občané německé národnosti však připojení Rakouska k Německu oslavovali. Němci, kteří s německou zahraniční politikou nesouhlasili, zorganizovali manifestace na obranu republiky. Největší opozici SdP tvořilo ve městě české obyvatelstvo, které protestovalo proti každé snaze o obnovení čistě německých Svitav. Jednoznačnou podporu republice vyjádřili Češi 21. března, kdy uspořádali členové československé sociální demokracie manifestaci všech českých spolků v Národním domě. Program shromáždění byl vyjádřen heslem „Za demokracii, republiku a nedotknutelnost státních hranic.“ Ze shromáždění byla odeslána rezoluce kanceláři prezidenta republiky s tím, že „účastníci manifestace pořádané všemi českými organizacemi a korporacemi jsou připraveni v případě potřeby hájit hranice naší milované demokratické republiky.“493 Další příležitost k masovým shromážděním poskytl oběma znepřáteleným stranám 1. květen. Jako první uspořádala na svitavském náměstí manifestaci SdP. Řečníci zde oslavovali Anschluss Rakouska a plně se přihlásili ke Karlovarskému programu.494 Odpoledne se složení zúčastněných změnilo, když na svitavské náměstí svolaly manifestaci české politické strany.495 Díky účasti Čechů z Poličky, České Třebové, Ústí nad Orlicí i Boskovic se akce zúčastnilo 2000 - 3000 Čechů.496 K manifestaci se v hojném počtu připojili také demokraticky smýšlejících Němci. Shromáždění bylo zahájeno písní “Hej Slované“. Následné projevy přednesli Karel Jiroušek, učitel ze Svitav, senátor Jiří Pichl, František Morávek z Brna, Josef Kühd z Boskovic a starosta Březové Josef Grunta. Všichni vyjádřili odhodlání bránit republiku a bojovat proti fašismu. To také tlumočili v telegramu odeslaném prezidentu dr. Edvardu Benešovi i vedení německé sociálně demokratické strany. Tuto poslední „slavnost“ svitavských Čechů před německou okupací zakončila státní hymna.497 K dalšímu zvýšení nacionálního napětí ve městě došlo v týdnu mezi 15. až 21. květnem. V těchto dnech vyprovokovali příznivci Konrada Henleina v pohraničních okresech republiky celou řadu incidentů a provokací. Také ve Svitavách uspořádali místní nacisté mohutný průvod pod heslem „Pro Adolfa a pro Konrada“.498 Další shromáždění až do 12. června 1938 probíhala ve znamení příprav na obecní volby. Již z účasti na předvolebních akcích bylo možné odhadnout rozložení politických sil.

GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 211. 493 Tamtéž, s. 212. 494 FRAJDL,J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 104. 495 Československá strana sociálně demokratická a československá strana národně socialistická. 496 FRAJDL,J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 104; GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: MoravskotřebovskoSvitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 212. 497 FRAJDL,J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 104. 498 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, 214.

492

60

Zatímco SdP uspořádala celkem 7 voličských schůzí, vesměs četně navštívených,499 němečtí sociální demokraté svolali pouze dvě schůze, kterých se v souladu s předcházející spoluprací zúčastnili v hojné míře také svitavští Češi. Na obou se hlavní řečníci vyslovili pro obranu československého státu i v případě válečného konfliktu.500 Také sdružené české strany uspořádaly předvolební schůzi, na níž promluvil k asi 250 shromážděným Čechům učitel Karel Jiroušek a ing. František Málek.501 Přestože jednotná česká strana zaznamenala oproti předchozím volbám značný nárůst voličů,502 jednoznačné vítězství SdP znamenalo pro svitavské Čechy konec vlivu na městské záležitosti. Obecní samospráva se dostala pod absolutní vliv henleinovců,503 jejichž hlavním cílem byly čistě německé Svitavy. Svitavy se od této doby staly neoficiálním centrem SdP pro široké okolí.504 12. září 1938 během pokusu henleinovců o puč však ve Svitavách k žádným nepokojům nedošlo. Následné vyhlášení výjimečného stavu se ale vztahovalo na celou oblast „Sudet“. Ve Svitavách byly rozpuštěny německé nacistické spolky a zavřeny obě kanceláře SdP. Německé a české dělnictvo pomáhalo ve městě policii v udržování pořádku. Němečtí sociální demokraté dokonce zorganizovali Republikánskou obranu (RW), která hlídala a místy sváděla prudké boje s ordnery.505 K poslednímu vzepětí české menšiny došlo 23. září 1938, když československá vláda nařídila všeobecnou mobilizaci. Rozhodnost bránit republiku vojenskou silou výrazně otupila sebevědomí členů SdP.506 Mobilizačního příkazu neuposlechlo jen několik svitavských Němců.507 Nejradikálnější z nich uprchli do Německa.508 Mnichovská dohoda a především následná jednání v Berlíně ukončila veškeré naděje svitavských Čechů a německých antifašistů. 5. října 1938 bylo v Berlíně rozhodnuto, že budou Svitavy s celým okolím začleněny na přímý a výslovný Hitlerův příkaz do tzv. pátého okupačního pásma.509 Přívrženci SdP berlínské rozhodnutí vítali a začalo pozvolné obsazování města příslušníky sudetoněmecké strany. Již 6. října obsadily jednotky Freiwillige Schutzstaffel za vedení svitavského starosty Antona Pikny starou radnici,510 odkud vytlačily československou státní policii.511 Přestože bylo obsazení Svitav naplánováno až na 10. října, německé 800 – 1 000 osob. FRAJDL,J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 104-105. 500 FRAJDL,J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 104-105. 501 Mnozí Češi se ze strachu neodvážili na schůzi přijít. Tamtéž. 502 Česká strana získala 710 hlasů. FIKEJZ, R. – VELEŠÍK, V.: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. 503 Ve volbách získali 29 z 36 křesel. Tamtéž. 504 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 218. 505 Tamtéž, s. 219. 506 FRAJDL,J.: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 105. 507 ŠUSTROVÁ, D.: Opis zprávy p. A. Hlineckého z r. 1938 - 1946. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 567, s. 2-3. 508 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 214. 509 Tamtéž, s. 219. 510 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy – 700 let města, ed. J. Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 50. 511 Přesídlila do Národního domu. ŠUSTROVÁ, D.: Opis zprávy p. A. Hlineckého z r. 1938 - 1946. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 567, s. 2-3. Opustila město 9. října v noci a přemístila se do Blanska. FRAJDL, J. : Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 106.

499

61

jednotky obsadily soud, peněžní ústavy i tabákovou továrnu.512 Po odchodu československé armády, která se zde 8. října při svém odchodu z pohraničí na půl dne zastavila, začali Němci obsazovat všechny důležité úřady a podniky.513 Jako jednoho z prvních se zmocnili Prvního českého dělnického stavebního družstva, jehož majetek zabavili.514 Téhož dne také došlo k odstranění veškerých českých nápisů. Také český lev na tabákové továrně byl nahrazen hákovým křížem.515 První Češi začali za pomoci vojenských aut opouštět město již 7. října. Jako první utíkali především státní úředníci, které v příštích dnech následovali další čeští obyvatelé. Během 36 hodin se ze Svitav odstěhovalo asi 130 českých rodin. Ve Svitavách zůstalo něco kolem 50 rodin, z nichž byla většina národnostně smíšená. Svitavy spolu s Čechy opustili i někteří členové Republikanische Wehr.516 Poslední evakuační vlak odjel ze svitavského nádraží 10. října, krátce před příchodem německého vojska. Ve městě zůstali jen přednosta stanice a traťmistr, aby předali železniční stanici. Ze stejného důvodu, předání úřadu, setrval ve městě i poštmistr se svým zástupcem.517 Zatímco Češi prchali, celé město se připravovalo na příjezd říšské armády. Na náměstí před školou vyrostla tribuna, domy se zahalovaly do vlajek s hákovým křížem a do oken se vlepovaly Hitlerovy obrazy.518 Také někteří ze zůstalých Čechů dávali za okna prapory a plakáty s hákovými kříži. Řada z nich se přihlásila k německé národnosti. Šlo především o potomky českých rodičů, kteří již před rokem 1918 navštěvovali německé školy a po roce 1918 se přihlásili k československé národnosti. Nyní se z různých důvodů519 přihlásili k národnosti německé.520 V pondělí 10. října byly za velké slávy ve Svitavách uvítány oddíly 30. pěší divize pod vedením generálporučíka Witthoefta.521 Celý týden slavily Svitavy příjezd Hitlerovy armády. Oslavy vyvrcholily 15. října 1938 přehlídkou dvou SS-Stürme.522 České instituce byly rušeny a český majetek zabavován. Německá armáda zabavila pro vojenské účely 523 Národní dům, ze kterého se stal Münchenheim.524 Byly také zrušeny všechny české spolky a jejich majetek zabaven. Veškeré jmění však Němci nezískali. Peníze konzumního družstva byly ještě v prvních dnech okupace vybrány z banky a rozděleny mezi KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy – 700 let města, ed. J. Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 50. 513 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 220. 514 ŠUSTROVÁ, D. : Svitavy v roce 1938. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 259. 515 FRAJDL,J. : Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 106. 516 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F. : Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 221. 517 FRAJDL,J. : Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 107. 518 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F. : Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 221. 519 Aby nepřišli o zaměstnání nebo kvůli kariéře. 520 ŠUSTROVÁ, D.: Opis zprávy p. A. Hlineckého z r. 1938 - 1946. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 567, s. 2-3. 521 FRAJDL,J. : Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 107. 522 GRUNTOVÁ,J.-VAŠEK,F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 223. 523 KOPECKÝ, J.: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In: Svitavy – 700 let města, ed. J. Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 51. 524 GRUNTOVÁ, J.-VAŠEK, F.: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 221.

512

62

bývalé členy organizace, kteří potřebovali finanční pomoc.525 Samozřejmě byly zrušeny také všechny české školy. Z budovy české měšťanky byly patrně do starého papíru odvezeny veškeré knihy.526 Naštěstí byl některý státní majetek odvezen do sousedních českých měst Litomyšle a České Třebové. Také všechny pomůcky z přírodopisného a fyzikálního kabinetu byly rozebrány a rozděleny do německých škol. I za těchto okolností se Češi nevzdávali. Do Svitav byl vyslán Metoděj Dubový, aby zjistil počet zbylých českých žáků. Pod výhružkami Němců se však svého úkolu rychle vzdal a z města odjel. Během listopadu byly všechny děti přehlášeny do německých škol. K české národnosti se z nich hlásilo už jen nepatrné procento. Do budovy bývalé měšťanky se nastěhovalo německé četnictvo a později po provedení vnitřní adaptace zde byl umístěn okresní finanční úřad, který zde působil až do konce války.527

Jednalo se asi o 2 500 Kč. ŠUSTROVÁ, D.: Opis zprávy p. A. Hlineckého z r. 1938 - 1946. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, sign. R 567, s. 6. 526 ONDRYÁŠ, F. : Kronika města Svitavy 1938-1949. MMG Svitavy, s. 33. 527 ONDRYÁŠ, F. : Kronika města Svitavy 1938-1949. MMG Svitavy, s. 33.

525

63

ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo popsat na základě dochovaných pramenů život české menšiny do roku 1938. Díky podrobnějšímu zpracování období dvacátých let 20. století má práce přispět především k hlubšímu poznání nedostatečně zpracované historie meziválečných Svitav. Diplomová práce dokazuje, že počet Čechů ve městě vzrostl již v průběhu druhé poloviny 19. století. K největšímu nárůstu obyvatel, kteří se přihlásili k české národnosti, však došlo po roce 1918. Po převratu také současně došlo k výraznému rozvoji života celé české menšiny a to ve všech oblastech. V poměrně krátké době ve Svitavách vznikaly české školy, které měly české menšině zaručit výchovu mladé národně uvědomělé generace. Velmi brzo byla také zakládána česká družstva, která měla chudším Čechům zajistit hospodářské zázemí. Došlo také k obnovení a rozšíření českého politického života, který hájil české zájmy v městském zastupitelstvu. Celospolečenský rozvoj dotvářely spolky, které příslušníkům menšiny zajišťovaly náplň volného času. Vytvářením všech těchto nových institucí, organizací i sdružení se stala česká menšina sebevědomější a především daleko více nezávislou na německé většině. Přestože počet Čechů ani hospodářská síla českého etnika nedovolovaly úplné osamostatnění menšiny, docílili Češi v průběhu dvacátých let 20. století nezávislost alespoň v rozhodujících oblastech. Z české menšiny se tak během deseti let stala národně uvědomělá, jednotná a dle možností nezávislá etnická skupina. Události třicátých let lze vnímat nejen jako vyvrcholení rozvoje české menšiny, které se nejvíce projevilo v oblasti školství, ale zároveň jako pozvolný ústup ze získaných pozic. Hlavní neúspěchy Čechů lze spatřovat v hospodářské a následně v politické oblasti. Byly to právě politické důvody, které donutily většinu menšinového obyvatelstva k odchodu. Po říjnových událostech v roce 1938 se tak ze Svitav opět stalo německé město a zbylé české obyvatelstvo se znovu dostalo do neplnoprávného postavení.

64

SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY a) seznam pramenů archivní prameny

LICK,CARL: Gedenkbuch der Gemeinde I., kronika města Svitav. MMG Svitavy, sign. S486/95. Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 600, fasc. 62252/22. Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 593, fasc. 14 291/21. Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 3913, fasc. 8489/33. Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 593, fasc. 14 291/21. Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 3913, fasc. 8489/33. Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 604, fasc. 64079/23. Moravský zemský archiv, fond Zemský úřad Brno, kt 3847, fasc. 30929/33. ONDRYÁŠ, FRANTIŠEK.: Kronika města Svitavy 1938-1949, MMG ve Svitavách. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, kronika obecné a měšťanské školy, KR 77. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, Zápisy o poradách učitelského sboru 1919-21, kn.1. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, Budova školy 1921-1932, kt. 1/1. SOkA S, fond Česká obecná a měšťanská škola Svitavy 1919-1938, Výběr korespondence 1931 - 1938, kt. 2/2. SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová, fasc. 1569. SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová, fasc. 1615. SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová, fasc. 1616. SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová, fasc. 1617. SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová, fasc. 1618. SOkA S, fond Okresní úřad Moravská Třebová, fasc. 1625. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, Zápisy ze schůzí představenstva, kn 1. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, Zápisy ze schůzí představenstva, kn 2. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, Zápisy ze schůzí představenstva, kn 3. SOkA S, fond Potravní družstvo „Rovnost“ Svitavy, Účetní závěrky, kt 1. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Stavební deník, kn 1. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Zápisy ze schůzí představenstva, kn 1/3. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Úřední kniha, kn 6. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Zápisy ze schůzí představenstva, kn 6/3. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Seznam členů, kt 5/11. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Rodinné domy, 4/7. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Výroční uzávěrky, 4/5. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Výpisy z pozemkové knihy, 5/7. SOkA S, fond První české stavební družstvo Svitavy, Zápisy ze schůzí představenstva 1928 1949, 6/3. SOkA S, fond Unie svobodných socialických myslitelů, Zápisy ze schůzí, kn 1. SOkA S, I. výroční zpráva soukromé obchodní školy ústřední matice školské s právem veřejnosti ve Svitavách za školní rok 1936-37. [Svitavy] : Ústřední matice školská v Praze, [1937], C 91, kt 61.

65

SOkA S, II. výroční zpráva soukromé obchodní školy ústřední matice školské s právem veřejnosti ve Svitavách za školní rok 1937-38. Svitavy : Ústřední matice školská v Praze, 1938, C 91 kt 61. tištěné prameny

FIKEJZ, RADOSLAV – VELEŠÍK, VLADIMÍR: Kronika města Svitav. MMG Svitavy, rukopis, 2006, nestránkováno. HLINECKÝ, ALOIS: České bytové stavební družstvo ve Svitavách. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 564. HLINECKÝ, ALOIS: Paměti politické organizace československé sociální demokracie ve Svitavách do roku 1918. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 214. Konsumní a úsporné družstvo pro Schönhengstgau, 40 roků. SOkA S, L 871, 1937, 23 s. WALENTA, OTTO: Adressbch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1922, 160 s. WALENTA, OTTO: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1926, 251 s. WALENTA, OTTO : Aderessbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1929, 217 s. WALENTA, OTTO: Adressbuch der Stadt Zwittau. Svitavy: 1935, 164 s. ŠUSTROVÁ, DRAHOMÍRA: Česká menšina ve Svitavách. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 271. ŠUSTROVÁ, DRAHOMÍRA: Město na rozcestí 1848-1948, kapitoly z historie města Svitav. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 648. ŠUSTROVÁ, DRAHOMÍRA: Svitavy v roce 1938. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 259. Dobový tisk

Zwittauer Nachrichten 1918, 1919, 1920, 1921. Jitřenka 1918, 1919, 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928, 1929. b) seznam literatury

BARTOŠ, JOSEF (red.): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek III. Ostrava: Profil, 1972, 364 s. BARTOŠ, JOSEF a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek IV. Ostrava: Profil, 1974, 316 s. BARTOŠ, JOSEF (red.): Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek V. Ostrava: Profil, 1976, 330 s. BARTOŠ, JOSEF a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960. svazek IX. Ostrava: Profil, 1984, 345 s. BARTOŠ, JOSEF: Období let 1848 – 1918. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s.166 -184. BAŘINKA, JAN: Národní jednota pro JZ Moravu, diplomová práce. Brno: FF ústav historie, 2000, 78 s. DRAŠAROVÁ, EVA: Soupis právních předpisů a dokumentů ke spolčovacímu právu z fondů Státního ústředního archivu v Praze od poloviny 18. století do roku 1918. In: SAP 40. Praha: Archivní správa MV, 1990, s. 297-343. DRAŠAROVÁ, EVA: Stát, spolek a spolčování. In: Paginae historie 1, 1993, s. 152-178. DUSIL, VÁCLAV: Československé právo spolkové. Praha: Aventinum, 1924, 74 s. 66

DVOŘÁK, FRANTIŠEK LADISLAV: Družstevnictví. In: Československá vlastivěda VI., Práce. Praha: SFINX, 1930, s. 26 – 76. FRAJDL, JIŘÍ: K otázce nacionalismu ve Svitavách. In.: Národnostní problémy v historii měst. Muzeum Prostějovska: Prostějov, 1993, s. 133 - 135. FRAJDL, JIŘÍ: Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 89-107. FRAJDL, JIŘÍ: Mezi dvěma světovými válkami (1918 – 1938). SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, 1983, R 272. FRAJDL, JIŘÍ: Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918-1938. SOkA S, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, R 272. GRUNTOVÁ, JITKA - PAKOSTA,OLDŘICH: První volby podle všeobecného a rovného hlasovacího práva roku 1907 na území dnešního okresu Svitavy. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1987-1988, Litomyšl: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1988, s. 3-21. GRUNTOVÁ, JITKA - VAŠEK, FRANTIŠEK: Období let 1918-1945. In: Moravskotřebovsko- Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, 185 - 255. HOSÁK, LADISLAV: Svitavy v období feudalismu. In: Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. Brno: Krajské nakladatelství, 1956, s. 15-38. HÝBL, FRANTIŠEK: Význam Matice Moravské a Matice školské pro rozvoj národního školství na Moravě v 19. století. In.: Národnostní problémy v historii měst, Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1993, s. 141 - 152. JAWORSKI, RUDOLF: Na stráži němectví nebo v postavení menšiny? [Praha]: Pražská edice, 2004, 270 s. JANÁK, JAN: Vývoj správy v českých zemích v epoše kapitalismu. II. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971, 254 s. JELÍNEK, TOMÁŠ: Od sokola k pionýru. In: Documenta pragensia 18. Od středověkých bratrstev k moderním spolkům. Praha: Scriptorium, 2000, s. 315-324. KÁDNER, OTAKAR: Vývoj a dnešní soustava školství. In: Československá vlastivěda X., Osvěta. Praha: SFINX, 1931, s. 67-112. KÁRNÍK, ZDENĚK: České země v éře první republiky 1918-1938. Díl první. Praha: Libri, 2000, 571 s. KÁRNÍK, ZDENĚK: České země v éře první republiky 1918-1938. Díl druhý. Praha: Libri, 2002, 577 s. KÁRNÍK, ZDENĚK: České země v éře první republiky 1918-1938. Díl třetí. Praha: Libri, 2003, 803 s. KOPECKÝ, JAN (red.): Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci. Svitavy: Místní osvětová rada, 1947, s. 112. KOPECKÝ, JAN: Dějiny Svitav v posledních 100 letech. In : Svitavy - 700 let města, ed. J.Petr. [1. vyd.] Brno : Krajské nakladatelství, 1956, s. 39-72. KURAL, VÁCLAV: Konflikt místo společenství? : Češi a Němci v československém státě (1918 - 1938). Praha: R, 1993, 271 s. MĚCHÝŘ, JAN: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity, ed. Z. Kárník. Praha: Filozofická fakulta Karlovy univerzity, 1996, s. 67-84. NEKUDA, VLADIMÍR: Období středověku do husitských válek In: Moravskotřebovsko Svitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s.125-146. NĚMCOVÁ, LIDMILA – PRŮCHA, VÁCLAV: K dějinám družstevnictví ve světě a v Československu. In: Studie z hospodářských dějin 1999, č. 13, s.1 - 44. RÁDL, EMANUEL: Válka Čechů s Němci. Praha: Melantrich, 1993. 67

RATAJOVÁ, JANA – RATAJ, TOMÁŠ: Podoby a proměny spolkového života v Praze v letech 1918-1990. In: Documenta pragensia 18. Od středověkých bratrstev k moderním spolkům. Praha: Scriptorium, 2000, s. 351-358. RŮŽIČKA, JINDŘICH: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 71 - 81. RŮŽIČKA, JINDŘICH: Rozvoj továrního průmyslu a dělnického hnutí (1874-1897). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 63 - 70. RŮŽIČKA, JINDŘICH: Vyvrcholení národnostních rozbrojů (1897-1914). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 71–81. RŮŽIČKA, JINDŘICH – FRAJDL, JIŘÍ: Zánik monarchie a vznik republiky (1914-1918). In: Svitavy, dějiny a současnost města, Hradec Králové: Kruh, 1987, s. 82 - 88. Sčítání lidu v republice československé ze dne 1. prosince 1930, díl I. In: Československá statistika, sv. 98. Praha: Státní úřad statistický, 1934, s. 26-48. SEIBT, FERDINAND: Německo a Češi, jedno sousedství uprostřed Evropy. Praha: Akademia, 1996, 464 s. SKŘIVÁNEK, MILAN: K průběhu vyhlášení ČSR v roce 1918 na území dnešního okresu Svitavy a jeho odrazu v kronikách. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy 1982-1983, Svitavy: Okresní muzeum dělnického hnutí ve Svitavách a Okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, 1983, s. 55-66. SMUTNÝ, BOHUMÍR: Od Bílé hory po revoluční rok 1848. In: MoravskotřebovskoSvitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s.154-165. STRNAD, EMIL: Almanach výrobních a pracovních družstev. Praha: Ústřední svaz československých družstev v Praze, 1928, 128 s. ŠPIRITOVÁ, ALEXANDRA: Ústřední matice školská v letech 1880-1919. In: Paginae historie 1, Praha: Státní ústřední archiv, 1993, s. 155-187. ŠTARHA, IVAN: Období od husitských válek do Bílé hory. In: MoravskotřebovskoSvitavsko,Vlastivěda Moravská. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s.147-153. TOTOMIANC, VACHAN: Stručná učenice družstevnictví. ŠKATULA, E. (přel.). Praha: Ústřední svaz československých družstev v Praze, 1925, 112 s. TRAPL, MILOŠ: Ke školské legislativě obecných a občanských - (měšťanských škol) a jejímu uplatňování v českých zemích v letech 1918-1922. In : Acta universitatis Palackianae Olomucensis, Pedagogica-Psychologica 1970, č. 11, s. 5-67. TRAPL, MILOŠ: Národnostní otázka v moravských městech po vzniku Československa. In: Národnostní problémy v historii měst. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1993, s. 183 – 189. TYROLT, RUDOLF: Heimatbuch Zwittau. Heimatkreis Zwitau im Schönhengster, Göppingen Selbstverlag von der Arbeitgemeinschaft des Zwittauer Heimatbuches in Schönhengster Heimatbund, 1974, 224 s. ŽILKA, JIŘÍ: Školství. In: Moravskotřebovsko-Svitavsko, Vlastivěda Moravská. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, s. 446–467.

68

PŘÍLOHY

Seznam příloh 1. Plakát oznamující zápis do českých škol 2. Německá měšťanská chlapecká škola – místo prvního zápisu českých žáků a sídlo české obecné školy 3. Budova české měšťanské školy 4. Žáci českých škol 5. Budovy prvního českého stavebního družstva v nově vystavěné „České čtvrti“ na Gutenberggasse a Mozartgase 6. Obchod českého potravního družstva na rohu Realschulgasse a Goethestrasse 7. Národní dům před rokem 1935 8. Josef Dědič v roce 1960 9. Čeští ochotníci v Národním domě 10. Český skautský oddíl 11. První menšinová slavnost v roce 1923 – průvod složený ze členů DTJ 12. První menšinová slavnost v roce 1923 – cvičenci za Národním domem 13. Druhá menšinová slavnost v roce 1925 – průvod Sokolů na Goethestrasse 14. Druhá menšinová slavnost v roce 1925 – shromáždění všech zúčastněných na cvičišti uprostřed tzv. „České čtvrti“

69