Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů
Vývoj a současný stav úpolových systémů v okrese Hodonín
Vedoucí bakalářské práce:
Autor bakalářské práce:
PhDr. Bc. Zdenko Reguli, Ph.D.
Martin Koubek SEBS
Brno, 2013
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům. Ve Znojmě dne 20. 3. 2013
Podpis
Touto cestou bych rád poděkoval vedoucímu práce panu PhDr. Bc. Zdenku Regulimu, Ph.D. za vstřícný přístup, náměty, rady a připomínky, které mi poskytl v průběhu zpracovávání bakalářské práce.
Obsah Úvod ........................................................................................................................ 6 1.
Úpolové sporty u nás ....................................................................................... 7
2.
Definice úpolů, taxonomie, charakteristika jednotlivých skupin .................... 9
3.
4.
2.1
Definice úpolů .......................................................................................... 9
2.2
Taxonomie úpolů .................................................................................... 10
2.3
Charakteristika jednotlivých skupin ....................................................... 11
2.3.1
Průpravné úpoly .............................................................................. 11
2.3.2
Úpolové sporty ................................................................................ 12
2.3.3
Sebeobrana ...................................................................................... 14
Cíle práce, výzkumné otázky a úkoly práce.................................................. 16 3.1
Cíl práce ................................................................................................. 16
3.2
Výzkumné otázky ................................................................................... 16
3.3
Úkoly práce ............................................................................................ 16
Metodika práce .............................................................................................. 17 4.1
5.
6.
Použité metody ....................................................................................... 17
Charakteristika zkoumané oblasti ................................................................. 19 5.1
Okres Hodonín ....................................................................................... 19
5.2
Úpolové systémy v okrese Hodonín ....................................................... 21
5.2.1
MMA ............................................................................................... 21
5.2.2
Thaibox ........................................................................................... 31
5.2.3
Zápas ............................................................................................... 34
5.2.4
Box .................................................................................................. 38
Výsledky práce .............................................................................................. 42 6.1
Úpolové systémy v okrese Hodonín ....................................................... 42
6.1.1
BC Sokol Mistřín ............................................................................ 42
6.1.2
Thaibox Hodonín ............................................................................ 45
6.1.3
TJ Sokol Hodonín ........................................................................... 47
6.1.4
Magnum gym .................................................................................. 50
6.2
Vyhodnocení výsledků ........................................................................... 52
7.
Závěr ............................................................................................................. 55
8.
Seznam použité literatury a zdrojů ................................................................ 56 8.1
Použitá literatura ..................................................................................... 56
8.2
Použité zdroje ......................................................................................... 58
9. 10.
Seznam příloh................................................................................................ 59 Přílohy ........................................................................................................ 60
Resumé .................................................................................................................. 61
Úvod Téma bakalářské práce jsem si vybral z toho důvodu, že mám velmi kladný vztah k úpolovým sportům a v posledních letech jsem měl možnost některé z nich vyzkoušet na vlastní kůži. Hodně času trávím sledováním utkání u televize. Velký podíl na zvolení tématu měl i můj kladný vztah k okresu Hodonín, kde jsem strávil mnoho chvil s dobrými přáteli, a proto jsem se rozhodl pro kombinaci úpolových sportů a okresu Hodonín. Cílem mojí práce je teoreticky popsat úpoly, jejich definici, taxonomii a charakterizovat jednotlivé skupiny úpolů. Pomocí průzkumu a vyhodnocení údajů zmapovat současný stav rozvoje úpolových sportů v okrese Hodonín. Dalším cílem je doplnit získané informace z dotazníků teoretickým popisem jednotlivých úpolových systémů i zkoumaného okresu. První kapitolu práce věnuji nastínění situace a postavení úpolových systémů u nás od období feudalismu až po současnost. Dále pomocí odborné literatury definuji úpoly a pokusím se objasnit problematiku taxonomie úpolů. V další části pak charakterizuji jednotlivé skupiny úpolů. Třetí kapitola je pak věnována zpracování cílů práce, výzkumných otázek a úkolů práce. Další kapitola popisuje použité metody při vyhodnocení současného stavu úpolových systémů v okrese Hodonín. Zpracováním výsledků a jejich vyhodnocením se zabývám v kapitole „Výsledky práce“.
6
1. Úpolové sporty u nás V období feudalismu, kdy hlavním rysem je rozdělení obyvatelstva do tří vrstev na feudály, měšťany a lid, se fyzické aktivity uplatňovaly v dominující sféře bojové tělesné přípravy, dále ve sféře pracovní a herně-zábavné. Tělesná příprava členů vojenských feudálních družin se v období raného feudalismu začala výrazně lišit od přípravy znevolňovaných rolníků. Využívala se cvičení starých Slovanů (zápas, pěstní boj, šerm palicemi, střelba z luku apod.). Z tohoto období je v Čechách doložená existence soubojů, které byly právním aktem a které se konaly i hromadně. Lepší podmínky pro rozvoj tělesné kultury vytvářel až rodící se kapitalismus. (Perútka, 1980) Důležitým mezníkem bylo založení Sokola. Jeho vznik spadá do období rozmachu národního hnutí v 60. letech 19. století. Toto období je spojeno se vznikem rozličných spolků, které umožňovaly české buržoazii, ale také rolnictvu, mobilizovat se. Založení Sokola dr. Miroslavem Tyršem v roce 1862 mělo velký význam pro popularizaci a rozvoj tělesné kultury na našem území. (Perútka, 1980). Název úpoly vznikl v roce 1871 a zasloužil se o něj právě zakladatel Sokola, Dr. Tyrš. Příznivci k jednotlivým sportovním aktivitám si zakládali své vlastní kluby. V roce 1886 byl založen Český šermířský klub. O čtyři roky později vznikl zápasnický klub. Rok 1896 je spjat se jménem Fridolína Hoyera, který se zasloužil o vybudování první boxerské tělocvičny. Mezi léty 1907 až 1910 inicioval František Smotlacha cvičení džudó ve Vysokoškolském sportu Praha. 1. července 1937 byl vydán zákon o branné výchově, který znamenal zvýšenou podporu tělesné výchovy a sportu a také se konkrétně soustředil i na úpoly. V období druhé světové války byly společenské aktivity centralizovány a kontrolovány protektorátními orgány. Mnozí sportovci, trenéři i funkcionáři byli deportování nebo se účastnili odboje. Z dobových dokumentů vyplývá, že úpoly byly vyzdvihovány jako nástroje totalitních politik. Například na Slovensku došlo během války k výraznému rozvoji boxu a zápasu. Po válce se rozvíjel hlavně box, zápas a šerm. Úspěchy, jichž dosáhli naši boxeři Torm, Zachar a Němečka a zápasník Mácha, kteří se stali zlatými olympioniky, byly oceněny nejen ve sportovní, ale i ve státní sféře. Na přelomu
7
šedesátých a sedmdesátých let se o slovo přihlásilo karate. Dalším důležitým mezníkem se stal rok 1989, po kterém došlo k velkému nárůstu počtu úpolových sportů. V dnešní době již existuje řada úpolových sportů, lišících se na základě technik a zbraní, které jsou v nich používány. My si některé z nich představíme v následujících kapitolách.
8
2. Definice úpolů, taxonomie, charakteristika jednotlivých skupin 2.1 Definice úpolů „Úpoly v současném pojetí lze uvádět jako tělesná cvičení, při kterých se v přímém střetnutí s protivníkem usiluje o překonání jeho odporu nebo o jeho přemožení. V informativním zestručnění je možné k jejich charakteristice využít i úsloví ‘kdo s koho’. Většina úpolových činností představuje fyziologicky hodnotná, náročná a namáhavá cvičení. Úpoly v systému tělesné výchovy zaujímají zvláštní, samostatné a specifické postavení. Nedají se nahradit jiným cvičením.“ (Roubíček, 1980, s. 6) „Úpoly sú telesné cvičenia, ktorými sa v bezprostrednom kontakte so súperom usilujeme prekonať jeho fyzický odpor a zvíťaziť nad ním. Táto činnosť sa uskutočňuje v obojstrannom kontakte, bez alebo prostredníctvom náčinia – zbrane.“ (Ďurech, 2000, s. 5) „Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonání partnera. Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, které jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera.“ (Reguli, 2005, s. 7) „Úpoly jsou pohybové činnosti, při kterých dochází ke kontaktnímu fyzickému překonání odporu partnera. Lze zařadit i specifická cvičení, která jsou přímou průpravou na překonání partnera.“ (Pavelka, 2012, s. 8) Úpoly významně přispívají k rozvoji svalové síly (ve spojení s pohybovou obratností), charakterových vlastností (sebedůvěra, odvaha, sebeovládání, cílevědomost), vlastností podmíněných silou vůle (houževnatost, vytrvalost, odolnost), schopnosti pohotové reaktivnosti (postřeh, rychlé rozhodování, iniciativa). Prostřednictvím úpolů dochází ke zvyšování tělesné výkonnosti a také k rozvoji funkčních možností organismu. Můžeme tedy říci, že úpoly přispívají k celkové zdatnosti a k utužení zdraví.
9
2.2 Taxonomie úpolů Systematika úpolů je rozdělena do tří skupin podle úrovně (obr. 1) a je postavena hierarchicky. Pro první úroveň jsou charakteristické nejjednodušší, elementární prvky. Naopak v poslední úrovni jsou obsaženy prvky nejsložitější. Úroveň první má být průpravou a přípravou pro úroveň druhou, která je průpravou pro úroveň poslední.
Obr. 1: Taxonomie úpolů Zdroj: Reguli, 2005
První úrovní, úpolovými předpoklady, jsou průpravné úpoly. Jedná se tedy o nejjednodušší úpolové činnosti, které jsou tvořeny činnostmi v kontaktu s jedním nebo více partnery. Druhou úrovní, úpolovými systémy, jsou úpolové sporty. Jedná se o všechny samostatně stojící a vzájemně se odlišující úpolové systémy. Tato úroveň je největší a nejdůležitější částí úpolů. Třetí úrovní, úpolovými aplikacemi, je sebeobrana. Pod tímto pojmem rozumíme činnosti nezbytné v obraně podle příslušných právních, etických, společenských a jiných norem.
10
2.3 Charakteristika jednotlivých skupin
2.3.1
Průpravné úpoly
Průpravné úpoly jsou nevyhnutelným předpokladem pro další dvě úrovně systematiky úpolů. Používáme je pro rozvoj úpolových předpokladů. Obsahují základní úpolové techniky a jednoduchá cvičení – základní úpoly. S průpravnými úpoly se můžeme setkat jak ve školní tělesné výchově, tak i v různých druzích sportů. Zdůraznili bychom jejich vliv na všeobecný rozvoj jedince. Úpolová cvičení se dají provádět i kolektivní formou různých úpolových her. Zvládnutí základní techniky pádů můžeme využít jako prevenci úrazů ve sportu i v běžném životě. Průpravné úpoly jsou základem pro jednotlivé úpolové systémy. Jak jsme již napsali výše průpravné úpoly můžeme dělit na dvě skupiny, a to základní úpolovou techniku a základní úpoly. I přesto, že hlavním a velmi důležitým znakem úpolů je, že dochází ke kontaktu minimálně dvou lidí, se nácvik základní úpolové techniky provádí bez partnera. Pokud cvičíme s partnerem, našim cílem není přemoci ho, ale správně se naučit základní prvky techniky a případně se v nich zdokonalovat. Abychom byli konkrétní, co vlastně rozumíme pod pojmem základní úpolová technika, uvedeme si jednotlivé techniky:
úpolové polohy (postoje, kleky, lehy, …)
přechody (mezi polohami)
pohyby paží (zejména údery)
pohyby nohou (zejména kopy)
obraty těla (kolem svislé osy)
přemístění (různými směry vzhledem k předchozímu postavení i vzhledem k soupeři)
navázání kontaktu (dotykem, úchopem, objetím)
zvedání, nošení a spouštění živého břemene (partnera)
pády (různými směry)
11
Základní úpoly se nacvičují s jedním nebo více partnery. Na rozdíl od základní úpolové techniky, kde našim cílem není partnera přemoci, v tomto případě mohou mít činnosti i soutěžní povahu. Průpravné úpoly rozlišujeme podle průběhu sil na:
přetahy, kdy cvičenci navzájem působí odstředivě a jeden druhého přetahují
přetlaky, kdy cvičenci navzájem působí dostředivě a jeden druhého přetlačují
odpory, kdy se směr působení sil v průběhu cvičení mění: o
odpory s charakterem přetahů
o odpory s charakterem přetlaků o vlastní opory.
2.3.2
Úpolové sporty
Úpolové sporty jsou nejobsáhlejší částí úpolů, jejichž cílem je dosáhnout vítězství. Odvodily se a postupně se vyvíjely ze skutečného boje proti nepříteli. Snahou a touhou jedince bylo zjištění vlastních schopností, srovnání své síly se soupeřem či srovnání pohybové obratnosti. Každý ze sportů má odlišný název, původ a další faktory, které nám umožní rozeznat jednotlivé druhy úpolových sportů. Důležitým faktorem jsou také pravidla, která byla vymezena jako prevence proti nebezpečí zranění, či dokonce usmrcení. K nejznámějším úpolovým sportům patří box, judo, šerm a zápas. V taxonomii následují úpolové sporty po průpravných úpolech a jsou nazvány úroveň úpolových systémů. Jak jsme již zmínili, každý ze sportovních úpolů má svoje charakteristické znaky, které jej odlišují od ostatních. Jde o:
název
vývoj
prostředky
členskou základnu a její vnitřní hierarchii
zastřešující organizaci a systém národních a regionálních organizací
12
metody a formy výcviku, vzdělávání a výchovy
soutěžní sporty i systém soutěží, pravidel a evidence výsledků
nesoutěžní sporty systém zkoušek, titulů a hodností Každý úpolový sport má svoje znaky, které se ale mohou velmi podobat
znakům jiného úpolového sportu. Můžeme tedy vytvořit nadřazené kategorie a jednotlivé úpoly seskupit. Dělení může být několik, vždy záleží na kritériu, které si zvolíme. Jedním z kritérií může být zaměření úpolového sportu, neboli jeho cíl. Pokud vezmeme v potaz zmíněné podmínky, vzniknou nám tři skupiny. Soutěžní úpolové sporty, jejichž cílem je dosažení maximálního sportovního výkonu., který je vymezen pravidly a výsledky jsou zaznamenávány a uchovávány. Řadíme sem například zápas, box nebo kendó. Druhou skupinou jsou sebeobranné úpoly, které jsou charakteristické aplikací úpolového sportu pro potřeby sebeobrany. Jedná se o džúdžucu, gošindó, krav maga, musado a další. Poslední skupinu tvoří úpolové sporty komplexně rozvíjející, které se snaží, jak už název napovídá, o komplexní rozvoj člověka v oblasti tělesné, duševní, sociální i spirituální1. Jednotlivé skupiny se mohou navzájem prolínat a nesmíme opomenout ani jejich vývoj, který se neustále mění. Jednodušším dělením je postihnutí vztahu úpolových sportů ke sportovní soutěži. Zde rozlišujeme dvě skupiny, a to soutěžní a nesoutěžní. Pod pojem soutěžní úpolové sporty zahrnujeme všechna bojová umění, ve kterých jsou pořádány soutěže. Naproti tomu stojí skupina nesoutěžních úpolových sportů, ve kterých se soutěže nepořádají. Další dělení bojových sportů se vymezuje podle používaných technických prostředků. Hovoříme zde o úpolových sportech, v nichž se používají zvláště zbraně (šerm, kendó, iaidó a další), a o úpolových sportech používajících zejména kontakt částmi těla. V této skupině rozlišujeme ještě dvě podskupiny, a to použití zejména úderů a kopů (box, karate, taekwondo a další) a použití zejména hodů a znehybnění (zápas, sumó, džúdó a další). (Reguli, 2005) Jiné dělení, jež vymezuje bojové sporty na základě používání technických prostředků, uvádí ve své knize Musil (1997), který dělí úpolové sporty na úpoly beze zbraně, úpoly
1
Spiritualismus i spiritualizmus – zaměření k duchovní stránce; duchovnost (Klimeš, 2002)
13
smíšené a úpoly se zbraněmi. Mezi úpoly smíšené řadí box a kickbox, při nichž používají speciální rukavice. Posledním dělením, které si uvedeme, je rozlišení úpolových sportů podle kulturních konotací2. To znamená, kde úpolový sport vznikl, jakou kulturou byl ovlivněn a v jaké době se utvářel. Na základě těchto znaků se vytvořily tři skupiny: evropská, americká a asijská. Je tedy více než jasné, že rozhodujícím faktorem je místo původu, tedy Evropa (šerm, zápas, savate atd.), Amerika (wrestling, karate kempo, Gracie džúdžucu, capoeira atd.) a Asie. Asijské úpolové sporty můžeme více konkretizovat podle státu, ve kterém daný úpolový sport vznikl. Jedná se o bojové sporty čínské (tchai ťi, pakua…), korejské (teakwondo, hapkido…), japonské (sumó, aikidó…), indické (vadžrámušti, kalaripajattu …), thajské (muai thai), indonézské (pentjak silat), filipínské (kali, arnis) atd.
2.3.3
Sebeobrana
Sebeobrana se postupně vyvíjela na základě zkušeností jedince s útoky silnějšího, a mnohdy ozbrojeného útočníka. Postupem času se vyvinula řada sebeobranných technik. Podle Roubíčka (1980) se v současném pojetí rozlišuje sebeobrana a sebeochrana. Sebeobrana nastává v případech, kdy nás útočník vážně ohrožuje na zdraví. Obránce je oprávněn užít i hrubého násilí či v krajních případech i bojových prostředků, které mohou způsobit i zabití útočníka. Sebeochranou rozumíme situaci, kdy motivace není natolik závažná a způsob útoku tak nebezpečný, aby bylo obránci dovoleno použít prostředky ohrožující zdraví. Použité násilí musí být úměrné způsobu napadaní. I během obrany či ochrany při napadení je nutno zohlednit „pravidla“, které z etického i právního hlediska ovlivňují a vymezují použití bojových prostředků.
2
Konotace – druhotná složka významu (Klimeš, 2002)
14
Jak uvádí Náchodský (2006), náš trestní zákon výslovně upravuje pouze nutnou obranu (§ 13 trest. zák.3), krajní nouzi (§ 14 trest. zák.4) a oprávněné použití zbraně (§ 15 trest. zák.5). „V případech stanovených zákonem má tedy občan právo bránit zákonným způsobem svá práva, a to i za použití přiměřeného donucení a násilí.“ (Náchodský, 2006, s. 23) Podle Reguliho (2005) můžeme dělit sebeobranu na dvě základní skupiny: osobní a profesní. Určujícím faktorem je hlavní cílová skupina, pro kterou jsou úpolové aplikace určeny. Na rozdíl od osobní sebeobrany, která postihuje nejširší oblast zájemců a ve které najdeme zastoupení všech věkových kategorií, u profesní sebeobrany jsou úpoly součástí povolání. Podle používaných technik můžeme ještě profesní sebeobranu dělit na sebeobranu pro bezpečnostní složky, ozbrojené složky a pro ostatní profese.
3
„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“ (Náchodský, 2006, s. 24) 4
„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závaznější než ten, který hrozil.“ (Náchodský, 2006, s. 27) 5 „Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích zmocnění příslušných zákonných předpisů.“ (Náchodský, 2006, s. 28)
15
3. Cíle práce, výzkumné otázky a úkoly práce 3.1 Cíl práce Cíle práce jsme si stanovili dva. Prvním cílem je teoreticky popsat úpoly, jejich definici, taxonomii a dále charakterizovat jednotlivé skupiny úpolů. Druhým cílem je na základě průzkumu a vyhodnocení údajů zmapovat současný stav rozvoje úpolových sportů v okrese Hodonín.
3.2 Výzkumné otázky O1: Jaký je současný stav rozvoje úpolových systému v okrese Hodonín?
3.3 Úkoly práce Abychom mohli splnit vytyčené cíle této práce, dali jsme si tyto úkoly: 1. Teoreticky popsat úpoly. 2. Shromáždit informace o úpolových systémech v okrese Hodonín. 3. Zpracovat zaznamenané údaje a vyhodnotit je. 4. Na základě výsledků odpovědět na výzkumnou otázku a stanovit závěr.
16
4. Metodika práce 4.1 Použité metody Pro získání potřebných dat do této bakalářské práce jsme použili dotazník6 (Reguli, Vít, 2009). Nejdříve jsme telefonicky kontaktovali vedoucí úpolových oddílů či jiných organizací věnujících se úpolovým aktivitám. Na základě telefonické domluvy jsme si s vedoucími sjednali schůzku, na které jsme s nimi osobně dotazník vyplnili. V programu Microsoft Excel 2010 jsme si vytvořili tabulku (Tab. 1), která nám poslouží k zaznamenání dotazovaných faktů. Z tabulky pak údaje týkající se počtu členů oddílu přeneseme do grafů. Tabulku jsme vytvořili tak, aby obsahovala všechny potřebné informace. Název oddílu, datum záznamu, právní formu oddílu, obec/část obce, kde se oddíl nachází, vztah k cvičebním prostorám, úpolový systém, stručnou charakteristiku úpolového systému, zaměření oddílu, počet členů oddílu, datum založení oddílu, příslušnost k domácí organizaci, příslušnost k jiné (zahraniční) organizaci, jména zahraničních učitelů, hlavní trenéry oddílu a jejich kvalifikace, pomocné trenéry oddílu a jejich kvalifikace, adresu oddílu a internetovou stránku klubu.
6
Příloha 1
17
Tab. 1.: Vzor
Název oddílu Datum záznamu Právní forma oddílu Obec/část obce Vztah k cvičebním prostorám Úpolový systém Stručná charakteristika úpolového systému Zaměření oddílu Ženy 18 let a starší Dospělí
Počet členů oddílu
Muži 18 let a starší Dívky od 15 do 17 let
Mládež Chlapci od 15 do 17 let Dívky do 14 let Děti Chlapci do 14 let
Datum založení oddílu Příslušnost k domácí organizaci Příslušnost k jiné (zahraniční) organizaci Jména zahraničních učitelů Hlavní trenér oddílu, jeho kvalifikace Pomocní trenéři oddílu, jejich kvalifikace Adresa oddílu Internetové stránky oddílu Zaznamenal
18
5. Charakteristika zkoumané oblasti 5.1 Okres Hodonín (Český statistický úřad, 2012) Okres Hodonín leží na jihovýchodní Moravě v jihovýchodní části Jihomoravského kraje, při hranici se Slovenskou republikou. Hlavním městem okresu je Hodonín, který leží na řece Moravě. Jihozápadním směrem sousedí s okresem Břeclav, jihovýchodně s již zmiňovanou Slovenskou republikou a na severu sousedí s okresem Uherské Hradiště. Vzdálenost od hlavního města Prahy je 285 km, od Brna 75 km a od Vídně 130 km. Území okresu o celkové rozloze 1099 km2 zaujímá 15,3 % rozlohy území Jihomoravského kraje a je charakteristické svým protáhlým tvarem ze západu na východ. Díky přírodním podmínkám se dlouhodobý vývoj území podřizoval zejména zemědělskému
využití.
Z geologického hlediska je pro okres
charakteristický členitý terén. Severní část Hodonínska tvoří listnaté lesy Ždánického lesa a Chřibů. V jižní části nalezneme hřebeny Bílých Karpat, které byly vyhlášeny v roce 1980 chráněnou krajinnou oblastí, v roce 1996 dokonce získaly statut biosférické rezervace UNESCO. Středem území prochází úrodný Dolnomoravský úval. Průměrná nadmořská výška okresu je 263 metrů. Nejníže položený bod (159,5 m n. m.) leží u obce Mikulčice, v místě, kde řeka Morava opouští území okresu. Nejvyšší nadmořské výšky dosahuje území okresu na trojmezí se Zlínským krajem a Slovenskem, v blízkosti kóty Durda (842 m n. m.). Na území okresu Hodonín můžeme nalézt také četná ložiska ropy a plynu. Těžba je soustředěna především na severní okraj území. V okolí Hodonína jsou též významná ložiska lignitu. Perspektivu skýtá i využití minerálních vod k léčebným účelům. Přímo symbolické jsou pro okres všudypřítomné vinice a vinné sklepy. Okres Hodonín je vymezen zákonem jako hospodářsky slabý region. Ukazatele hospodářského a sociálního rozvoj vykazují podstatně nižší úroveň
19
rozvoje, než je průměrná úroveň v České republice.7 K 31. 12. 2011 žilo v okrese Hodonín 156 517 obyvatel. Z toho 21 447 obyvatel do 14 let, 109 638 obyvatel v rozmezí od 15 let do 64 let a 25 432 obyvatel nad 65 let. Mužů bylo 76 977 a žen 79 540. Souhrn vybraných demografických údajů je uveden v tabulce 2 a 3. Tab. 2: Vybrané demografické údaje v okrese Hodonín k 31. 12. 2011
Rozloha v km2
1 099
Počet obcí
82
Části obcí
93
Počet obyvatel
156 517
Počet mužů
76 977
Počet žen
79 540
Zdroj: Český statistický úřad, 2013
Tab. 3: Věkové složení obyvatelstva v okrese Hodonín k 31. 12. 2011
Věk
Celkem
Muži
Ženy
0-14
21 447
11 007
10 440
15-64
109 638
56 170
53 468
65+
25 432
9 800
15 632
Zdroj: Český statistický úřad, 2013
Počátky sportu v okrese Hodonín jsou spjaty s lety 1871-1872, kdy se Hodoníně soustřeďuje skupina vlastenců, kteří s radostí stopují rozvoj národního uvědomění a vzrůst myšlenky sokolské. K uskutečnění myšlenky založit sokolskou
organizaci
v Hodoníně
(Sokol
byl
již
v sousedním
Kyjově
i Uh. Hradišti) přispěl brněnský baron Pražák, který v roce 1872 nabídl zdejšímu advokátu A. Beránkovi, že mu pošle cvičitele Sokola. Od roku 1884 je známa činnost jednoty, do níž jsou přijímáni i členové ze sousedních obcí. V roce 1900 byl založen dámský odbor, který také přispěl k rozvoji jednoty. Roku 1907 došlo ke zřízení Družstva pro postavení tělocvičny Sokola. Tělocvična byla slavnostně 7
Regiony se soustředěnou podporou státu -- zhodnocení vývoje po roce 1990. Deník veřejné
správy [2009] Přístup dne 13. 12. 2012 z http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6383415
20
otevřena roku 1930. V roce 1913 bylo v Sokole 170 členů, avšak v roce 1917 jen pouhých 43. Poté už ale následoval vzestup počtu na 119, 233 a 520 (1935). Na závěr bych ještě uvedl úryvek z článku z Hodonínského Sokola, kde starosta Josef Vašek nabádá členy k píli a svědomitosti a děkuje jim za jejich práci pro jednotu. „Sestry, bratři! Přehlédneme-li vykonanou práci v naší sokolské jednotě v uplynulém roce, jak nám ji naši činovníci předkládají, můžeme být s ní spokojeni, neboť tito se všemi silami snažili, aby vykonali co nejvíce. Uvážíme-li že tuto svědomitou činnost koná dosud jen málo desítek hlav a rukou, ačkoliv jednota podle výkazu matriky čítá několik set duší, pak nezbývá, než vzdáti těmto neúnavným pracovníkům upřímný sokolský dík. Přáním naším však je, aby všichni naši členové se stali členy jednotě užitečnými dle svých sil a schopností. Jim připomínám slova Tyršova: ‘Jsi na konec Čech; jsi synem národa, jemuž nejvíce ze všech, co na světě žijí, potřebí jest, by všechny své síly napnul, aby s jinými ve všem na roveň postoupil. Čím menší počet nás, tím více na každého se počítá.’ Volám všechny bratry a sestry do tělocvičny. Josef Vašek, starosta“ (Hodonínský Sokol. (1928-1941), s. 2)
5.2 Úpolové systémy v okrese Hodonín 5.2.1
MMA
MMA8 je systém různých bojových stylů. V našem případě (oddíl Magnum gym Hodonín) se jedná o wrestling, kickbox, džúdžucu, muay thai (thajský box), judo a box. „Mixed Martial Arts je fenomén posledních dvou desetiletí, ovšem jeho počátky sahají až do 7. stol. př. n. l., kdy Řekové zavedli na Olympijských hrách Pankration, drsnou směs starověkého boxu a zápasu, v níž byly povolené všechny údery a zápasnické techniky (včetně lámání končetin, vypichování očí a úderů na genitálie), které by vedly k poražení soupeře. Zápasy trvaly často několik hodin a nezřídka končily smrtí. Pankratisty využíval pro jejich legendární schopnosti např. Alexandr Veliký 8
MMA – mixed martial arts (smíšená bojová umění)
21
při svých taženích. Tento způsob boje přetrval v Řecku dodnes, ovšem s jasnými a bezpečnými pravidly chránícími oba zápasníky. Zrod moderních MMA je možno vystopovat v Brazílii, v první pol. 20. stol, kdy Helio Gracie (rodina Gracie vytvořila Brazilské Jiu-jitsu - BJJ) vyzýval k boji zástupce různých bojových stylů podle pravidel Vale-Tudo (vše dovoleno) a v těchto bojích většinou vítězil, a to i proti mnohem těžším zápasníkům. Učil BJJ i své syny, kteří poté vydali proslulou Gracieovskou výzvu (odměnu 100.000 dolarů tomu, kdo je dokáže porazit), čímž zajistili svému rodinnému stylu nehynoucí slávu a přitáhli k soutěžím ve Vale-Tudo množství diváků. Bojovníky vždycky zajímalo, který styl boje je nejlepší v porovnání s jinými a tato zvědavost vyústila v roce 1993 v šampionát UFC (Ultimate Fighting Championship) pořádaný ve Spojených státech. Proti sobě tu nastoupili zástupci různých stylů, jako Kung-fu, Savate, Box, Karate, Jiujitsu apod. Šampionát (stejně jako několik následujících) vyhrál zástupce Brazilského Jiu-jitsu Royce Gracie, který ve finále porazil Gerarda Gordeaua (Savate), a to díky své technice boje na zemi, kterou ukázal ostatním stylům boje to, co jim chybí, a na kterou nebyly schopné odpovědět. V dnešním Vale-Tudu, či MMA, jsou bojovníci připravovaní ve všech třech úrovních boje - boj v postoji, zápas a boj na zemi, protože ve Vale-tudu nemá byť dobrý, ale jednodimenzionální bojovník šanci. V profesionálních bojích se bojuje na omezený počet kol s přesně daným časovým limitem, povinné chrániče tvoří pouze malé rukavice, chránič zubů a suspenzor. Je několik způsobů, jak dosáhnout vítězství – K. O., vzdání soupeře, zastavení rozhodčím (T. K. O) apod. Podle tohoto hlediska můžeme rozdělit i bojovníky: 1.
Striker - který se brání strhům na zem (take-down), rád bojuje
v postoji a chce zápas ukončit K. O. 2.
Wrestler - který strhává na zem a boj zakončuje údery na zemi
3.
Groundfighter - který boj přenáší na zem a tam si vynutí vzdání
soupeře pomocí submission techniky, nejčastěji pákou nebo škrcením.“9
9
Mixed Martial Arts (MMA). Extra round: Český magazín bojových sportů. [2010] Přístup dne 13.
12. 2012 z http://www.extraround.cz/cs/clanek/mixed-martial-arts-mma-?cid=453)
22
Jak již bylo uvedeno výše, námi zkoumaný oddíl Magnum gym, který se věnuje MMA, provozuje wrestling, kickbox, džúdžucu, thajský box, judo a box. Zápas, kickbox, thajský box a box budou rozebrány níže v dalších kapitolách. Základní charakteristiku džúdžucu a juda si uvedeme v následujících odstavcích. Džúdžucu je úpolový sport mnoha tváří. Je to souborný název pro četné styly boje, které si nejsou podobné ani v technice ani na pohled. Nejčastěji se džúdžucu definuje pomocí rozboru samotného názvu. Ju znamená jemný, poddajný nebo přizpůsobivý a jutsu technika, metoda, umění. Jedná se tedy o „jemné umění“. Můžeme se také ale setkat s výrazem „obranný systém“, který má zdůraznit sebeobranný charakter džúdžucu. Podle Nováka (2007) je džúdžucu metoda boje zblízka beze zbraně nebo s využitím minoritní zbraně, která může být použita k obraně nebo útoku za účelem zdolání neozbrojeného nebo ozbrojeného protivníka. Džúdžucu zahrnuje metody kopů, úderů, použití kolen, házení, škrcení, blokování kloubů, používání minoritních zbraní a držení a svazování nepřítele. Dnešní podoba džúdžucu se vyvinula ze starých japonských válečných umění. Během středověku a také novověku byly v Japonsku známy různé způsoby zápasu i různé sebeobranné systémy. V roce 1868 začal císař Meiji reformy, které měly přeměnit Japonsko v moderní stát. V krátké době nabývá platnosti mnoho nových zákonů. Od roku 1872 začíná být armáda tvořena odvedenci ze všech společenských vrstev. Tyto změny mají vliv na vývoj džúdžucu, které mění svoji formu z bojového provedení na formu estetickou, s důrazem na krásu provádění pohybu a filozofii. Dnešní džúdžucu vzniklo v průběhu minulého století. Hlavním centrem byl převážně americký kontinent a Evropa, kde vznikaly nové školy a systémy a jsou dány základy různorodé podobě džúdžucu, jak je známe dnes. Existuje desítka organizací, které se zajímají o džúdžucu, např. Světová organizace džúdžucu a kobudó (WJJKO), Světová federace džúdžucu (WJJF), Mezinárodní federace všech japonských džúdžucu (AJJIF) a další. Z hlediska světového je významná Mezinárodní federace džúdžucu (JJIF), která se vyvinula z Evropské federace v roce 1987. Od roku 1997 je džúdžucu sportem zařazeným na Světové hry.
23
U nás se příležitostně džúdžucu cvičí již od roku 1910. V témže roce je také zařazeno v rámci vysokoškolského sportu Praha mezi úpolové sporty a vzniká první oddíl. V roce 1922 zařazuje do svého programu džúdžucu i vojenská tělovýchovná škola. O deset let později vychází první příručky od českých autorů. V dubnu 1936 byl založen Československý Svaz džúdžucu jako nejvyšší organizace tohoto sportu pro území republiky. Předsedou byl zvolen Dr. František Smotlacha. V roce 1943 pak dochází k přepracování závodního řádu. Po roce 1990 se rozvíjí spolupráce se zahraničními organizacemi a vznikají další organizace džúdžucu. Jendou z nich je Federace džúdžucu Česká republika (FJJČR). FJJČR je členem World Jujitsu and Kobudo Organization (WJJKO). (Novák, 2007) Pro lepší orientaci můžeme rozlišit tři základní kategorie džúdžucu:
esteticko-koordinační
sportovní
džúdžucu jako sebeobrana Forma esteticko-koordinační, jak jsme se již výše v textu zmínili,
představuje provádění pohybu s důrazem na krásu a filozofii učení. Sportovní džúdžucu vzniklo za účelem možnosti porovnávání výkonů. Poslední kategorií je pak džúdžucu jako sebeobrana. Jedná se o vrcholnou a nejnáročnější formu džúdžucu, která však v současné době prožívá krizi a ztrácí své příznivce. Nicméně, například v Německu a Slovinsku je džúdžucu oficiálním systémem výuky sebeobrany pro policisty. Výhodou toho druhu sebeobrany je, že na útok můžeme zareagovat různými stupni obrany. Další výhodou je, že nevyžaduje extrémní ohebnost a sílu, ne vždy totiž vítězí ten nejsilnější a nejrychlejší. V současné době máme několik sportovních forem (systémů):
Duo Systém - součást Světových her
Fighting Systém - součást Světových her
Self Defense Systém
Grappling Duo System je starším způsobem soutěžení. Dva závodníci mají předem
dané způsoby neozbrojeného i ozbrojeného útoku. Na jejich řešení se předem připravují. Rozhodčí vybírá dvanáct různých útoků, proti kterým má být použita
24
sebeobranná akce. Útoky jsou děleny do čtyř kategorií: úchopy a škrcení, objetí, údery a kopy a útok se zbraněmi. Komise rozhodčích pak hodnotí technickou náročnost (rychlost, přesnost) provedených technik, nasazení a celkový dojem. Zápasníci jsou rozděleni do tří kategorií: muži, ženy a smíšené dvojice. Dalším systémem je Fighting system. Dva závodníci se spolu utkají v souboji se striktními pravidly. Pravidla umožňují podle situace získat body třemi různými způsoby. Boj se skládá ze tří samostatných fází. První fází je boj v postoji na vzdálenost úderů a kopů, kde je povoleno používat atemi waza (úderové techniky rukou i nohou) s omezením místa a intenzity útoku. Tato fáze trvá až do té doby, dokud nedojde k uchopení soupeře (druhá fáze). Od této doby je zakázáno používat jakékoli formy atemi waza a využívají se pouze techniky hodů, škrcení a pák, s cílem shodit soupeře na zem. Ve třetí fázi (boj na zemi) se snaží zápasníci znehybnit soupeře. Samotné utkání probíhá na tatami10 s čtvercovým půdorysem (8 x 8 m) ve dvou kolech po dvou minutách a přestávkou dlouhou jednu minutu. Zápasníci jsou rozděleni do šesti mužských a do čtyř ženských kategorií. Třetím systémem je Self Defense System. Zápasníci předvádějí sebeobranné techniky proti čtyřem útočníkům několikrát za sebou. Hodnotí se koordinace, koncentrace, realita, rychlost, plynulost a bojový duch. V České republice tato forma džúdžucu není provozována. Posledním systémem je Grappling (z anglického grapple – pevně držet). V České republice nabírá na popularitě. V Grapplingu pokud dojde k přerušení boje z důvodu opuštění zápasiště, se závodníci přesunou doprostřed a pokračují v boji na zemi ze stejné polohy (oproti vrácení boje opět do postoje). Grappling je v současnosti vnímán jako nedílná složka MMA. Judo je styl japonského bojového umění, v němž se snaží zápasníci překonat soupeře fyzickou silou za použití technik a taktiky. Kontakt mezi oběma protivníky je uskutečňován prostřednictvím úchopů za oděv (kimono) nebo přímým úchopem za končetiny či trup. Judo se vyvinulo ze starobylých způsobů boje a bojových umění. Pravěká sebeobrana řešila skutečné bojové situace. Koncem 16. a začátkem 17. století byly 10
Tatami – žíněnka složená z dílců vyrobených z rýžové slámy a potažených umělou hmotou (Klimeš, 2002)
25
v Japonsku techniky obrany a útoku rozpracovány a zdokonaleny. Byly nazvány džúdžucu („jemné umění“). Zakladatelem moderního juda je profesor Džigoro Kano, který žil v době, kdy v Japonsku zanikal feudální řád. Zanikaly ale také školy džúdžucu, protože bojová umění nebyla v oblibě kvůli častému zneužívání. Při své praxi u nejlepších mistrů Kano shromáždil poznatky, které pak přepracoval ve vlastní tělovýchovný systém přípravy, jenž nazval judo Kodokan. Tento název určil proto, aby odlišil tehdy neoblíbené metody džúdžucu a upozornil na nové kvality svého systému. Systému, který kladl důraz na výchovu cvičenců, na jejich morální a intelektuální rozvoj. Tyto přednosti judo brzy proslavily. K uznání nového stylu ostatními školami došlo po tzv. utkání pravdy. Střetli se zde bojovníci ze školy Kodokan a Tocuka. Kanoovi bojovníci vyhráli všech jedenáct utkání a tím si Kodokan zajistil prvenství před všemi starými školami džúdžucu. Judo se začalo vyučovat na univerzitních a později i středních a základních školách. Kano zavedl nový systém technických stupňů, který později využily i další školy. Technické stupně se dělí na žákovské kjú a mistrovské dan. Stupně se odlišují podle barvy pásku (obi). Kodokan rozlišuje pět žákovských stupňů (1. - 5. kjú), které nosí bílé obi, a deset mistrovských stupňů (1. – 10. dan), které pro 1. až 5. dan nosí černé obi, 6. až 8. dan mohou nosit červené obi s bílým pruhem a 9. a 10. dan mohou nosit čistě červené obi. U danových stupňů se užívá běžně černé obi a červenobílé a červené se nosí pouze na slavnostní příležitosti. V Evropě se ve sportovním judu používá více žákovských stupňů (1. – 6. kjú), které jsou ještě barevně odlišeny (bílé, žluté, oranžové, modré, zelené, hnědé a černé obi). V České republice je vznik juda spojen s rokem 1919. V roce 1930 zavedl Vysokoškolský sport výuku džúdžucu na Karlově Univerzitě a o tři roky později navštívil Českou republiku poprvé zakladatel juda profesor Džigoro Kano. Svou návštěvu opakoval v roce 1936, a právě v tomto roce byl založen Československý svaz džúdžucu. Svaz Juda vznikl až po ustanovení ČSTV (Český svaz tělesné výchovy), pod kterým fungoval až do roku 1993. Od tohoto roku existuje Český svaz juda jako jediná organizace, pod kterou spadá rovněž i výše zmiňované džúdžucu.
26
Zápasníci bojují na čtvercovém zápasišti se speciálním odpruženým povrchem tatami. Plocha má rozměry 8 x 8 m a kolem je metrová varovná zóna. Na vnější straně je ještě 3metrová bezpečnostní plocha. Zápas trvá 5 minut čistého času. Toto pravidlo platí jak pro muže, tak i pro ženy. Mladší věkové kategorie bojují kratší dobu. Mezi zápasy má každý zápasník právo na 10 minut odpočinku. Rozlišuje se sedm váhových kategorií. Cílem juda je mít možnost volby, zda při úspěšně provedené obraně útočníka porazím, nebo nad ním získám kontrolu a vysvětlím mu marnost jeho počínání. Tomuto cíli odpovídá i skladba technik waza. Rozlišujeme čtyři hlavní techniky:
techniky hodů (nagewaza) – 67 technik
techniky znehybnění (katamewaza) – 29 technik
techniky úderů (atemiwaza) – 19 technik
techniky páčení (kansecuwaza) Vítězství nebo body, může judista získat tak, že hodí soupeře na zem,
nasadí mu držení a udrží ho nejméně 10, nebo pro úplné vítězství 25 sekund. Může taky vyhrát použitím páky nebo nasazením škrcení. Zápasník za úspěšně provedené techniky získává hodnocení ippon (úplné vítězství), nebo nižší hodnocení waza ari, juko, koka. Boj se zahajuje v postoji (tači waza), pak (např. stržení soupeře) následuje boj na zemi (ne waza).
5.2.1.1 Kickbox „Kickbox je bojový sport, ve kterém se využívají k porážce soupeře kopy z tradičních bojových umění (např. karate) a boxerské údery. Kickbox je sport, ve kterém závodníci stojí, a proto zde není povoleno pokračovat v boji, když se jeden z bojovníků octne na zemi.“ (Pavelka, 2012, s. 46) Kickbox je velmi podobný thai-boxu a lidé si je často pletou (v thajském boxu jsou navíc povoleny kopy pod pás i zásahy koleny a lokty). Sportovci musí mít speciální trenýrky a ochranné vybavení. Jedná se o chránič zubů, omotávky rukou, boxerské rukavice, chránič třísel se suspenzorem, chrániče holení a nártů a helmu (nepovinně). Kickbox se provozuje v ringu a cílem boje je K.O., nebo
27
vítězství na body. Zápas je rozdělen na kola, každé kolo trvá dvě minuty. Mezi koly je minutová pauza. Ve světě je hodně druhů kickboxů, například japonský, americký či francouzský. Každý světadíl má svá platná pravidla. Termín kickbox je velmi různorodý. Za jeho zakladatele je považován japonský promotér boxerských zápasů Osamu Noguči. Kickbox zpopulárněl díky jeho vysílání v televizi a mezi první mediálně oblíbené kickboxery se zapsal Tadaši Sawamura. Záhy ale přišel opět pokles zájmu o kickbox. Důvodem bylo ukončení Tadašiho kariéry. Teprve až roku 1993 vznikly zápasy K-111 a kickbox se opět dostal na obrazovky televizí. V současné době existuje několik světových organizací (IAKSA, WAKO, WPKA). V České republice nastal rozvoj kickboxu se vznikem Českého svazu fullcontactu a ostatních bojových umění (ČSFu) v roce 1992. V tomtéž roce byla založena další asociace, a to Česká amatérská asociace kickboxu. V roce 1995 se spojila ČSFu s Českou asociací kickboxu WKA. Další velkou změnou byl okamžik, kdy začal organizační systém kickboxu v ČSFu plně spadat pod asociaci WAKO. Nejnovější změnou je vznik nového svazu, a to Českého svazu kickboxu (ČSK). Jak již bylo nastíněno, kickbox je velmi podobný thai-boxu. V kickboxu jsou zakázány kopy pod pás i zásahy koleny a lokty, což je u thai-boxu povoleno. Nyní si uvedeme jednotlivé techniky úderů, kopů, obrany a postoje. První techniky, které si uvedeme, jsou pěstní techniky. Jab (přední přímý úder) je přímou úderovou technikou, která je prováděna přední rukou. Úderovými plochami jsou pěstní klouby. Jab můžeme udeřit větší silou, a to když během provedení úderové techniky uděláme malý krok směrem k soupeři. Jab je možné použít jako obrannou techniku i jako techniku útočnou. Punch (zadní přímý úder) je přímou úderovou technikou, která je prováděna zadní pěstí. Úderovými plochami jsou opět pěstní klouby. U této techniky je třeba dbát na správnou souhru celého těla, tady nohou, boků, horní části těla i paže. Punch je technika
11
K-1 - je mezinárodní kickboxérská organizace se sídlem v Tokiu v Japonsku, která byla založen Kazuyoshi Ishiim. (K-1 (sport). Wikipedie [online]. Přístup dne 22. 2. 2013, z http://cs.wikipedia.org/wiki/K-1_(sport))
28
útočná a velmi tvrdá. Hook (přední hák) je polokruhový úder vedený ze strany přední pěstí. Úderovými plochami jsou opět pěstní klouby. U této techniky je důležité, aby byl úder proveden společně s přemístěním nohy a otočením boků, pouze tehdy bude úder účinný. Hook (zadní hák) je polokruhový úder vedený ze strany zadní rukou. Úderovými plochami jsou pěstní klouby. Hook je velmi dobrá útočná technika. Je výhodné ji provádět v kombinaci několika úderů a nepoužívat ji jako samostatnou techniku. Uppercut (přední zvedák) je úder, který soupeře zasáhne zezdola. Úderové plochy jsou stejné jak u předchozích technik. U této techniky je třeba dbát na zapojení celého těla a využití celé váhy. Uppercut (zadní zvedák) je obloukovitý úder, vedený zadní rukou. Úderové plochy jsou stále pěstní klouby. Při provádění této techniky je třeba myslet na vlastní krytí a nezapomínat na něj. Úhel mezi předloktím a nadloktím by neměl být větší než 90°. Nadloktí i předloktí se snažíme vést co nejblíže u těla. Back fist (úder hřbetem pěsti) je boční úder, kde úderovou plochou je hřbet sevřené dlaně. Při provádění úderu dbáme na správné provedení a rychlost provedení. Spinningback fist (úder hřbetem pěsti z otočky) je nejsilnější pěstní technikou. Úderová plocha je stejná jak u back fistu. Při provádění pohybu je důležité soustředit se na co nejrychlejší rotaci kolem vlastní osy, abyste k soupeři byli otočeni zády na co nejkratší dobu. Cross-counter je úder, který začíná okamžitě po tom, co soupeř vyšle přímý úder. Overcut je půlkruhový a vertikální úder ze zadní ruky, který se používá, když soupeř uhne před prvním úderem. Bolo punch je kombinace širokého zvedáku a přímého úderu. Druhé techniky, které si uvedeme, jsou nožní techniky (kopy). Front kick (přímý kop) je kop nohou dopředu, kde úderovou plochou je bříško chodidla. U této techniky hrozí opotřebení kolenního kloubu, pokud nebudeme myslet na to, abychom nohu v koleni úplně nepropínali. Je dobré tuto techniku trénovat proti odporu. Side kick (kop stranou) je přímý kop nohou. Úderovými plochami jsou vnější hrana chodidla a pata. Kop směřuje přímo na tělo a noha je při pohybu rovnoběžná s podlahou. Low kick (nízký kop) je kruhový kop, který je namířen na soupeřovo stehno. Ideální úderovou plochou je holenní kost. Při provádění této techniky musíme sledovat horní část těla soupeře a myslet na to, že se low kick provádí na stejnou vzdálenost jako pěstní techniky. Round kick (obloukový kop –
29
přetočená verze na tělo a hlavu soupeře) je kruhový kop, kde úderovou plochou je opět holenní kost nebo nárt. Provedení je stejné jako u low kicku, s malým rozdílem ve výšce kopu. Dbáme na to, aby otočka nebyla prováděna na celém chodidle, ale jen na bříšku chodidla. Tím zamezíme přetáčení kolene stojné nohy a kop nebude ztrácet na síle. Round kick (obloukovitý kop – nepřetočená verze k hlavě soupeře) je půlkruhový kop, kde úderovou plochou je nárt. Během pohybu může dojít k odtažení rukou od těla (při ztrátě rovnováhy), což má za následek úplné zanedbání krytí. Tornado round kick je kop prováděný ve výskoku v otočce o 360°. Úderovou plochou je holenní kost nebo nárt. U tohoto kopu je důležité načasování. Kop nesmí být zahájen moc brzy, ani příliš pozdě. Hook kick (hákový kop) je polokruhový kop, kde úderovou plochou je pata nebo chodidlo. Axe kick (kladivový kop) je kop shora dolů. Úderovou plochou je pata. Back kick (kop z otočky) je přímočarý kop dozadu. Úderová plocha je stejné jako u kladivového kopu. Spinning hoko kick (kruhovitý hákový kop z otočky) je kop, při kterém se jednou otočíme kolem své osy. Úderovou plochou je pata nebo chodidlo. Sweep (podmet) je nožní technika, která má narušit rovnováhu soupeře. Cílem je podtrhnout jednu či obě nohy soupeře. Pro úplnost si ještě uvedeme kopy kolenem. Rozlišujeme straight knee thrust (přímý kop kolenem), rising knee strike (zvedák kolenem), hooking knee strike (hák kolenem), side knee snap strike, junping knee kick, double knee kick. K obraným pohybům patří slip (úhyby tělem stranou), bob a duck (úhyby tělem dolů), parry a block (odrážení a blokování), cover up (krytí) a clinch (klinč12). Abychom byli schopni zvládat jednotlivé kopy, je potřeba zaujmout správný postoj, který zaručuje dokonalou stabilitu, ale také vhodnou pozici pro vytvoření útočné techniky. Je potřeba si uvědomit, že boj je pohyb a pokud se zápasník nepohybuje, tak nebojuje. Základní postoje a pohyby jsou jedním z nejdůležitějších technických prostředků kickboxu. Při trénování kickboxu se využívá řada pomůcek, z nichž nejpoužívanější si dále popíšeme. K nácviku pěstních technik se využívají malé lapy. Kickpads (střední lapy) jsou vhodné pro trénování jak pěstních technik, tak i technik 12
Klinč – držení, sevření soupeře, zaklesnutí (Klimeš, 2002)
30
nožních. Úderový polštář a štít je další pomůckou k nácviku jednotlivých technik. Není vhodný pro cvičení na přesnost, ale hodí se k trénování síly úderu paže či nohy. Dalším náčiním, které se při tréninku využívá, je boxovací pytel, který je vhodný pro nácvik s partnerem i bez partnera. Na závěr si ještě uvedeme evropská pravidla kickboxu. Kickbox v Evropě, jak jej známe dnes, vznikl kombinací muay-thai a japonského kickboxu. Dělíme ho do tří disciplín. První je Semi contact. Tato skupina představuje nejbezpečnější formu kickboxu, kde bojovníci nesmí jít do plného kontaktu a hlavně síly. Soupeři se mohou jen lehce dotknout. Pokud jeden ze zápasníků provede techniku, za kterou rozhodčí udělují body, zápas je zastaven. Druhá disciplína nese název Light contact a je stejná jako první z disciplín. Jediný rozdíl je v tom, že po správně provedené technice, se zápas nepřerušuje. Poslední skupinou je Full contact. Jak již název napovídá, jsou povoleny údery a kopy veškerou silou, s cílem porazit protivníka. Zápasníci musejí zasáhnout povolená místa. Povolené jsou údery a kopy na předek a strany hlavy, předek a boky těla (nad pasem). Dále jsou povolené také podmety. Samotný zápas probíhá v ringu pod dohledem rozhodčího, který dbá na dodržování pravidel a na bezpečnost bojovníka. Ostatní rozhodčí, mimo ring, sledují správné provedení technik a zapisují si příslušné body. Zápasy mají obvykle tři kola po dvou minutách s přestávkou dlouho jednu minutu.
5.2.2
Thaibox
Thajský box neboli maya-thai je thajské bojové umění, které je v dnešní době v Thajsku velmi oblíbené. Hlavně tedy jako profesionální sport. Tato forma bojového umění se pravděpodobně vyvinula z čínských bojových umění. Údajně se datuje do r. 1560, kdy byl siamský král Naresuen zajat Barmánci a jeho šancí na osvobození bylo porazit barmského šampiona. Podařilo se mu to a od té doby se box stal thajským národním sportem. Souboje se konaly na tržištích, boxeři bojovali bosí a často nosili bavlněné nákotníky. Předloktí od zápěstí k lokti se někdy oblepovalo bavlnou, koňskou kůží nebo jutou. Dnes jsou vybudovány speciální stadiony (první Rajadammer postaven v roce 1945) a zápasy probíhají 31
v ringu. Boxer nesmí mít kromě suspenzoru, chrániče zubů a rukavic žádné další chrániče. Thajský box se nazývá „vědou osmi údů“ (ruce, lokty, nohy, kolena). Jsou povoleny údery lokty i koleny. Jedná se o jeden z nejtvrdších bojových sportů a vyžaduje speciální průpravu. Zápas začíná ceremoniálem vai-khru13 (= tanec, modlitba). Bezprostředně před zahájením boje sejmou boxeři ze svých hlav čelenku (mong-kon), kterou nosí během rituálu a která tvoří část tradičního národního kroje. Poté oba boxeři zamíří do protilehlých rohů ringu, kde jim mohou trenéři udělit poslední pokyny před zápasem. Přezdívka, kterou dá trenér boxerovi po jeho prvních zápasech, odráží zápasníkovu svéráznost, například připravenost k boji a temperament. Souboj trvá pět kol po třech minutách a s přestávkami dvě minuty. Na průběh zápasu dohlížejí tři rozhodčí, z nichž jeden je v ringu (ringový rozhodčí). Na konci každého kola je proveden součet bodů a vítěz je pak určen z celkového součtu bodů za jednotlivá kola. V mnoha případech ale zápas končí knokautováním, kdy jeden ze soupeřů bezvládně padne na podlahu ringu. V tomto okamžiku ringový rozhodčí začne počítat do deseti, a pokud zápasník nevstane, zápas je automaticky ukončen a za vítěze je vyhlášen soupeř. Zvláštní kouzlo dodává thajskému boxu hudba, která zní během celého zápasu. Orchestr, jenž tvoří dva dlouhé bubny, cimbál a jávská flétna, rytmicky provází tempo zápasu. Je samozřejmé, že každý z hudebníků musí být dobrým znalcem thajského boxu. U nás se první aktivity objevily v Praze v roce 1990. Petr Macháček14 kolem sebe shromáždil hrstku přátel, kteří nebyli spokojeni s dosavadním způsobem tréninku v různých bojových systémech. Petr Macháček se rozhodl kontaktovat zástupce oficiální světové organizace EMTA, pana Deflefa Turnau, 13
Vai-khru – „Boxer v graciézním předklonu, ruce držíc nad hlavou, nejprve pozdraví publikum, potom podobným způsobem prokáže úctu trenérům. Hned nato následuje série zpomalených pohybů, které se podobají tanci, symbolizující však vlastně pohyby z thajského boxu. Vai Khru znamená v hrubém překladu z thajského jazyka "vypudit strach ze srdce" a hlavním cílem jeho předvádění je koncentrace boxera na nadcházející boj. Celý rituál může trvat několik minut a dobrý znalec thajského boxu může podle pohybů rozpoznat, ke které škole boxer patří.“ (Rebac, 2011, s. 11) 14 Petr Macháček - je symbolem "českého" thaiboxu. Jeho kariéra trenéra začala před patnácti lety. Od sedmi let trénoval karate a různým bojovým sportům se věnuje celý život. (Bojovníka má v sobě každý, ale dobrým trenérem se musíte narodit. Hanuman gym Praha [online]. Přístup dne 20. 1. 2013, z http://www.hanumangym.eu/clanky.php?aid=2)
32
který byl prezidentem světové Kick-boxing asociace (IKBF) a který ho pozval do své školy Bujim gym k tréninku. Zde získal Macháček nejdříve instruktorskou licenci tréninku thajského boxu a kick-boxingu a pověření k založení pobočky EMTA-IKBF v tehdejší ČSFR. V roce 1991 vznikla první škola thajského boxu v Československu. S rostoucí popularitou přibývalo stále větší množství trenérů a zápasníků, kteří se vydávali do Thajského království za zkušenostmi, jež potom využívali při tréninku a předávali ostatním. V současné době existují v České republice tři různé asociace thajského boxu: C.M.T.A. (Česká muay-thay asociace), C.M.T.F. (Česká muay-thai federace) a Č.S.T.B. (Český svaz thajského boxu). Na rozdíl od ostatních, jediná C.M.T.A je sdružena pod ČSTV (prestižní zahraniční asociace). V asociaci je 22 klubů z celé České republiky a průběžně se během roku utkávají v amatérské lize. V ČR každoročně probíhá osmidílná celorepubliková soutěž, která je zakončena zápasy a tituly mistrů republiky v jednotlivých váhových kategoriích. Bojový postoj a pohyb jsou základem pro zvládnutí dalších technik thajského boxu a na rozdíl od podobných bojových sportů, existuje pouze jeden postoj. Používá se při boji a z něj se pak provádějí všechny techniky. Tento postoj nám poskytuje největší pohyblivost a velkou účinnost. Boxer by měl být v neustálém pohybu, neboť pohyblivý cíl se zasahuje hůře než cíl nepohyblivý. Nyní si uvedeme základní techniky thajského boxu. První techniky, které si uvedeme, budou údery pěstí. Chook (direkt – přímý úder) je jednou z nejpoužívanějších pěstních technik. Můžeme ho využít k odvrácení útoku, k vytvoření příležitosti pro vlastní útok, ke klamání soupeře nebo jako vítězný úder způsobující k.o. Mat Thong, Mat Aat (Hák) je podobný direktu, ale vyskytuje se zřídka, protože pro správné provedení je potřeba malý odstup od soupeře, čímž se zvyšuje nebezpečí sevření nebo útoku od soupeře. Sook (úder loktem) je jednou z nejnebezpečnějších technik. Úder loktem můžeme dále dělit na tři druhy základních technik: úder loktem vedený ze strany, úder loktem vedený shora, úder loktem vedený zespodu. Někdy můžeme během zápasu vidět také údery loktem ve výskoku nebo z otočky. (Rebac, 2011) Druhé techniky jsou kopy. V thajském boxu se kopy používají k tzv. „průrazným technikám“, protože jsou vedeny tak, aby byl soupeř jakoby
33
„prokopnut“. Při provádění kopu je třeba myslet na krytí hlavy a trupu. Thiep (přímý kop) se používá v podobných situacích jako direkt při technice pěstní. Využívá se jako úder konečný, ke klamání soupeře, k blokování útoku i kombinovaně v sérii technik. Úderovými plochami může být pata nebo i celé chodidlo. Na rozdíl od kickboxu jsou v thajském boxu povoleny i techniky prováděné kolenem (Kao). Tyto techniky jsou nejúčinnější zbraní pro boj zblízka. Užívají se hlavně po sevření (Diab ko). Můžeme je rozdělit na techniky se sevřením a bez sevření soupeře. Podle formy se dále mohou dělit na techniku kolenem směrem vpřed, techniku kolenem ze strany a naskočenou techniku kolenem. Cílem těchto úderů je převážně zasáhnout hlavu a trup nebo i stehno soupeře. Te (půlkruhový kop) je nejčastěji používanou technikou. Můžeme říci, že je jakýmsi symbolem thajského boxu. Boxeři veteráni ho nazývají „králem všech kopů“. Úderovou plochou je celá holeň a nárt. Cílem je jak trup (holeň), tak hlava i krk (nárt). Kop holení na stehno nazývají Thajci „Diog Yan“ (proražení kůže). (Rebac, 2011) Je samozřejmě potřeba umět rány dávat, ale také je potřeba umět se vyhýbat a odrážet rány soupeře. K tomu nám slouží obranné techniky. Při obraně je velmi důležitou věcí intuice. Rozlišujeme několik druhů obrany: obranu proti direktům, obranu proti úderu loktem, obranu proti přímému kopu, obranu proti technikám prováděných kolenem a obranu proti půlkruhovým kopům. (Rebac, 2011) Důležitým faktorem každé techniky je v thajském boxu rychlost. Podle Rebaca (2011, s. 91): „Pomalý úder není žádným úderem, nýbrž zbytečným plýtváním energií.“
5.2.3
Zápas
„Zápas je individuální úpolový sport, který ať už v rituálních, či bojových formách provází lidstvo od počátku civilizace a se kterým se můžeme setkat ve světě v mnoha podobách.“ (Pavelka, 2012, s. 79). „Zápas představuje utkání dvou jednotlivců podle předepsaných pravidel, jednotlivců přibližně stejné váhy
34
a dnes již i stejné výkonnostní třídy. Dává tak předpoklady k ideálnímu sportovnímu měření tělesných a duševních vlastností.“ (Čapek, 1955, s. 5). Zápas je považován za jeden z nejstarších druhů sportu, v čemž nás utvrzují doklady z dávné minulosti (náhrobek Beni-Hasan v Egyptě z období okolo 3200 let př. n. l., pozůstatky z krétsko-mykénské kultury z období okolo 3400 let př. n. l.). V egyptských hrobech faraonů byly objeveny nástěnné malby, které znázorňují až neuvěřitelně přesně prováděné zápasnické
chvaty.
Od nepaměti se u všech národů světa setkáváme s množstvím způsobů zápasení. Zápas byl základním prostředkem existence jedince. Již před naším letopočtem byl zápas sportovní disciplínou při antických olympijských hrách a součástí řeckého pětiboje (pentatlonu) a samozřejmě je součástí i her novodobých (od roku 1869 – řecko-římský styl, a od roku 1904 – volný styl). Ve střední Evropě se zápas ve středověku vyvinul v lidové umění. V této době také vznikla první literatura (německá) o zápase. V roce 1537 vydal Fabian von Auerswald knihu „Zápasnické umění“. V novověku přispěl k rozvoji a rozšíření zápasu jako prostředku tělesné zdatnosti F. L. Jahn a J. Guts-Muths. Současnou podobu dostal zápas ve Francii koncem 19. století. V roce 1893 byla vytvořena první ucelená pravidla zásluhou Francouzů Doubliera, Christola a Rigala. Zápas (řecko-římský i volný styl) je rozšířen ve všech kulturních státech. V Evropě převládá zápas řecko-římský, na ostatních světadílech volný styl. V roce 1921 vznikla mezinárodní amatérská zápasnická federace IAWF (International Amateur Wrestling Federation). Roku 1929 se konalo první mistrovství Evropy a v roce 1950 první mistrovství světa. V roce 1954 je IAWF přeměněna na FILU (Fédération Internationale des Luttes Associées) se sídlem ve Švýcarsku. Díky emancipaci žen ve sportu se objevují první zápasnice. Od roku 1990 jsou pořádány MS a ME i pro ženy. V roce 2004 je ženský zápas zařazen i na OH. Po změně pravidel v roce 2005 se objevil nový styl – plážový zápas (není olympijskou disciplínou). V 60. letech 19. století zařadil Dr. Miroslav Tyrš zápas do cvičební soustavy Sokola. V roce 1890 vznikl první zápasnický klub A. C. Praha (zakladatel Albert Hoyer). O pět let později byl založen Klub atletů Žižkov
35
a právě rok 1895 je považován za počátek organizovaného zápasu na našem území. Klub atletů Žižkov nese v současné době název Svaz zápasu České republiky a stal se členem (1899) prvního sportovního sdružení České atletické amatérské unie (ČAAU). K rozšíření zápasu u nás přispěl svým prvním místem na mistrovství Evropy v Rotterdamu v roce 1903 Gustav Frištenský. Všechny způsoby zápasení mají však jediný cíl, zvítězit nad soupeřem v rámci vymezených pravidel a zvyklostí. Vyřadit tedy protivníka z dalšího boje, což je většinou reprezentováno donucením protivníka dotknout se určitou částí těla kolbiště, či vytlačením soupeře z kolbiště. I když se způsoby zápasů od sebe lišily, jsou všechny zaměřeny k projevu odvahy, síly, bojovnosti a tělesné zdatnosti. Zápas se koná na žíněnce o průměru 9 m s ochranným pásem o šířce 1,5 m. Od okraje směrem do středu žíněnky je metrové mezikruží vyznačené červeně - pásmo pasivity. Vnitřní část žíněnky, umístěná za červeným kruhem, se nazývá pásmo aktivity - průměr 7 m. Uprostřed žíněnky je označen kruhem střed žíněnky. Zápas dělíme na dva styly, a to styl řecko-římský a volný styl. Rozdíl je v tom, že u zápasu řecko-římského je povoleno provádět záběry pouze od pasu nahoru a ve volném stylu i od pasu dolů. Cílem je přemoci soupeře, což znamená položit ho na lopatky („tuš“) nebo zvítězit bodovou převahou (vítěz musí mít 1 - 5 technických bodů). Dále jsou střetnutí vyhlášená jako vítězná v těchto případech: technickou převahou, zraněním, vzdáním, nedovoleným činem soupeře, diskvalifikací soupeře a rozhodnutím sboru rozhodčích na konci prodloužení, pokud prodloužení nepřineslo rozhodnutí. Zápas je řízen přesnými pravidly, na jejichž dodržování dohlíží rozhodčí. Při zápase je zakázáno kroucení prstů, kopání, škrábání, tahání za vlasy a škrcení. U zápasu ve volném stylu jsou zakázány chvaty dvojitý nelson, nůžkový chvat přes břicho a chvaty strangulační15. Při řecko-římském zápase je povoleno hákování a podrážení nohou a i další akce nohama jsou dovoleny. Pravidla rozlišují deset hmotnostních kategorií pro jednotlivé věkové skupiny žáků, kadetů, juniorů a seniorů, stejně tak i pro žákyně, kadetky, juniorky a seniorky. 15
Strangulace = zaškrcení (Klimeš, 2002)
36
Zápas je sport pohybů a protipohybů. Čím více technik zápasník ovládá a umí provádět, tím více se mu bude dařit. Zvládnutí základní techniky je klíčem ke zvládnutí dalších kroků. V každém případě by všichni zápasníci měli umět 7 základních dovedností: stance and movement (střeh a pohyb), penetration step (přibližovací krok k soupeři), lifting (zvedání soupeře ze žíněnky), hip heist (boční únik), back arch (zadní oblouk), back step (krok zpět), coming to base (přechod na základnu). (Mysnyk, 1994) Podle Ďurecha (1980) jsou technické činnosti, které zápasníci používají ve vlastním střetnutí, různorodé. Zápasník je využívá z hlavního cíle a tím je dosáhnout vítězství nad soupeřem. Nejdříve si uvedeme základní technickou polohu – postoj. Používáme také označení technické činnosti, které mají charakteristiku ve změně polohy vertikální osy zápasníka do horizontální. Tato skupina zahrnuje sedm skupin technických činností: přítrhy, strhy, porazy, přehozy přes záda, přehozy do záklonu, přehozy s naložením na šíji a zdvihy. Druhou technikou je technika na žíněnce. Jedná se o přetočení, převraty, přechody, a přehození. Poslední technikou, kterou uvádí, je technická poloha nebezpečná. V této poloze používáme technické činnosti, jejichž společným znakem je obrana. Máme tedy na mysli úniky. Předpokladem pro dosažení dobrých sportovních výkonů v zápase jsou vyvinuté svaly trupu a končetin a vysoká úroveň svalové připravenosti. Specifika technických chvatů v zápase vyžaduje také specifický svalový rozvoj. Zápasník si pak na základě fyzických, morfologických a psychických zvláštností v průběhu výcviku vypěstuje charakteristické technické činnosti, které používá při boji se soupeřem. Zápasník ale také může provést chvat bez jakékoli taktické přípravy. V tomto případě zápasník vyčkává a vyhledává příznivé postavení těla soupeře. Dynamiku zápasu určuje tedy rozmanitost technik, kterou oba soupeři používají. Zápasník musí při útoku vědět, čeho chce dosáhnout použitím technickotaktických prostředků, musí umět vycítit a předvídat odvetnou činnost soupeře. Podle toho pak na ni bude reagovat a úspěšně může dokončit útok. (Straus, 1989)
37
5.2.4
Box
Box (dříve také rohování) je tvrdý soutěžní bojový sport, při kterém se soupeři snaží udeřit protivníka pěstmi. Jedná se tedy o kontaktní pěstní zápas dvou soupeřů, kteří jsou hodnoceni podle pravidel za správné provedení techniky. Jsou povolené údery přímé, nebo obloukovité přední částí zavřené pěsti do přední části hlavy a těla od pasu nahoru. V obraně se uplatňují různé úhyby a kryty. Boxeři mají speciální boxerské rukavice, které k úderům používají. Cílem každého boxera je porazit soupeře na body ve stanovený čas nebo soupeře knockoutovat (K. O.), to znamená, že soupeř není schopen vstát a dále bojovat. Boxeři se tedy snaží zasáhnout soupeře v KO bodech, jmenovitě bradu, spánky, krk ze strany, srdeční krajinu, plexus solaris16 nebo oblast jater. Utkání probíhají v ringu, ohraničeném lany. Umění bojovat pěstmi je staré tisíce let. První zmínky o pěstních zápasech se datují do období zhruba 2000 let př. n. l., dokladem jsou nalezené sochy, kresby a rytiny. V troskách sumerské svatyně byla nalezena zobrazení bojujících mužů. V Egyptě byl box znám již před 5000 lety (nálezy na kamenných reliéfech). Zápas v boxu popisuje také Homér ve své Iliadě. Od roku 688 př. n. l. se box zařadil do programu olympijských her. Box, zvaný také „šerm rukou“, má tradici přibližně stejně dlouhou jako většina východních bojových umění. Zápasníci své pěsti ovíjeli řemínky a známá byla dokonce i ochrana uší. Pro větší potěšení diváků si vplétali do řemínků kovové destičky, kuličky a hroty. Je tedy jasné, že tehdejší a současné zápasy v boxu jsou velmi rozdílné. Z historie známe řadu forem boxu z Asie, Oceánie, Afriky a Ameriky. Moderní box začal svou novodobou historii v 17. století v Anglii. Za zakladatele je považován učitel šermu James Figg. V Londýně založil Školu ušlechtilého způsobu sebeobrany, sestavil pravidla boxu a vytvořil základ moderního boxu, tak jak jej známe dnes. V roce 1736 proběhl první zápas o titul mistra světa mezi Figgem a mistrem Kentem Suttonem. Zvítězil Figg a stal se prvním neoficiálním 16
Plexus solaris - vegetativní nervová pleteň uložená v břiše podél velkých cév (Plexus solaris.
Velký lékařský slovník [2008] Přístup dne 13. 12. 2012 z http://lekarske.slovniky.cz/lexikonpojem/plexus-solaris)
38
mistrem světa. Okolo roku 1740 ustanovil Angličan Jack Brougton, který vynalezl boxerské rukavice, pravidla zápasu. V roce 1722 se utkaly v boxu i dvě ženy. Po nešťastné události, kdy při mistrovském zápase došlo k usmrcení jednoho z boxerů soupeřem, byla v roce 1743 přepracována pravidla boxu do nové podoby. Roku 1866 byla vypracována přesná pravidla, která s malými obměnami platí dodnes. Jednou z podmínek bylo používání rukavic, délka jednoho kola byla stanovena na 3 minuty a bylo zavedeno bodování rozhodčími. V roce 1904 se poprvé na moderních olympijských hrách soutěžilo v boxu. Od OH v Los Angeles (1984) je v amatérském boxu povinná ochranná přilba. V roce 1946 byla založena v Londýně AIBA (Association International Boxer Amateur) s 22 členskými federacemi. Za zakladatele českého boxu je považován Fridolín Hoyer, který si v roce 1896 otevřel vlastní tělocvičnu. V roce 1921 byla založena Unie boxerů z povolání (UBP). V roce 1925 byla založena Československá unie boxerů (ČUBA) a ta se roku 1928 stala členem FIB, předchůdce dnešní AIBA. V současné době je v ČR základna 2200 boxerů ve 44 oddílech, které většinou spadají pod Českou boxerskou asociaci. Box je sportovní odvětví, na něž má veřejnost tak rozdílné názory, že si mnohdy dokonce dokonale odporují. Ve středověku se přikládal pěstnímu boji velký význam při formování jedince. Je také známo, že box byl nedílnou součástí tradic mezinárodního dělnického sportovního hnutí. Box je také velmi cenným prostředkem výchovným. Je známo, že neexistuje tzv. všeobecná odvaha. Kdo skáče do vody z věže, nebude mít třeba odvahu překonat určitou překážku, a kdo cvičí na hrazdě, nebude mít možná tolik odvahy při plavání. Boxer je vychováván k tomu, aby měl odvahu k osobnímu střetnutí, k přímému změření sil se soupeřem. (Fiedler, 1965) Boxerská utkání probíhají ve složitých, neustále se měnících podmínkách, které vyžadují, aby měl závodník velkou pohyblivost, přesnost projevu, rychlou orientaci, postřeh a tvůrčí aktivitu. Projev boxera v utkání se skládá z různých postupných a vzájemně na sebe navazujících pohybů. Box je sport náročný na sílu, postřeh, vytrvalost a rychlost. Vysoká schopnost rozvoje těchto základních vlastností má pro boxera velkou důležitost, protože v utkání jsou
39
úspěšné jen akce provedené s maximální rychlostí a přesností. Stěžejním bodem je také dýchání. Je základem veškerého cvičení. Cílem boxerského výcviku je naučit sportovce dokonalé zvládnutí techniky a znalost taktiky, které jim umožní v ringu bojovat na odpovídající úrovni. Podle vzdálenosti mezi soupeři se rozlišují tři způsoby boje: boj na dlouhou vzdálenost (zápasí se na dosah), boj na střední vzdálenost (háky jsou vedeny uvnitř dosahu), boj na krátkou vzdálenost (boj muže na muže). Nejdůležitějšími boxerskými technikami jsou levý a pravý přímý úder, hák, zvedák, „cross“ a „doublette“. Pro boxera je důležité, co možná nejvíce snížit účinnost úderů soupeře. Toho lze dosáhnout krytím, sražením, úhybem, zachycením, ponořením trupu či kýváním. Není dovolen úder pod pas nebo držení pod pasem, podrážení, kopnutí nebo strkání nohou či kolenem, údery vedené hlavou, ramenem, předloktím nebo loktem, tisknutí soupeřova krku, údery otevřenou rukavicí, vnitřní stranou rukavice, zápěstím nebo hranou ruky, údery do zad soupeře a zvláště každý úder do šíje nebo temene hlavy a údery do ledviny, útok na soupeře, který je na zemi nebo se právě zvedá, útočit a soustavně se přidržovat provazů, shýbání se pod pas soupeře, úplně pasivní obrana a držení. Pokud boxer použije nedovolený způsob boje, může ho rozhodčí upozornit, či rovnou diskvalifikovat. V jednom zápase může být sportovec napomínán pouze třikrát. Třetí napomenutí znamená automaticky diskvalifikaci. Sportovci mají lehké boty bez podpatků, trenýrky nepřesahující kolena a tílko (pouze u amatérů) kryjící hruď a záda. Boxeři musí mít suspenzor a také chránič zubů. V amatérských soutěžích i chránič hlavy. Obě ruce mají boxeři ovázány elastickým obinadlem a chráněny boxerskými rukavicemi. Zápas pečlivě sledují bodoví rozhodčí, kteří zapisují jednotlivé body na bodovací lístky, které po skončení utkání předají předsedovi komise. Vítězem se stává ten, koho většina bodových rozhodčích označila jako vítěze nebo kdo soupeře knock-outoval. Boxer může nastoupit k utkání jenom s lékařským potvrzením. Během zápasu se o boxery starají sekundanti a dohlíží na ně ringový rozhodčí a lékař. Ring má čtvercovou plochu s rozměry od 4,9 m do 6,1 m. Každá strana je ohraničena třemi (někdy i čtyřmi) lany do výšky 130 cm (nebo 132,1 cm). Ring se nachází ve výšce 93-122 cm nad úrovní země. Zápas může trvat až čtyři kola
40
(pokud nedojde ke K. O.) po dvou minutách čistého času s minutovou přestávkou po každém kole. Pravidla přesně vymezují jednotlivé hmotností kategorie, ve kterých se boxuje.
41
6. Výsledky práce 6.1 Úpolové systémy v okrese Hodonín 6.1.1
BC Sokol Mistřín
Oddíl BC Sokol Mistřín byl založen v roce 1932 a jak je z názvu patrné, je členem TJ Sokol. Oddíl spadá pod část obce Svatobořice Mistřín a zaměřuje se na trénink sportovního boxu. V minulé sezóně 2011/2012 se v Oblastní lize umístili na 5. místě v kategorii kadetů a na 3. místě v kategorii juniorů. Do oddílu mohou chodit jak sportovci, kteří se chtějí naučit klasický box, tak i ti, kteří si chtějí zlepšit svoji kondici a naučit se základní boxerské dovednosti a chtějí se věnovat kondičnímu boxu. Tento trénink zvyšuje jak fyzickou přípravu, tak je vhodný i pro psychické odreagování a také pro zvýšení sebevědomí. Není podmínkou, že každý, kdo do tohoto oddílu chodí, musí jezdit na zápasy a bojovat se soupeřem. Zápasníci se mohou věnovat pouze stínovému boxu, nácviku úderů do boxovacích pytlů, hrušky a trénovat úderovou techniku a svoji fyzičku. V oddílu jsou zastoupeny věkové kategorie od 15 do 17 let a od 18 let a starší. Největší zastoupení je v kategorii mužů nad 18 let. Ženy jsou zastoupeny pouze třemi členkami. Přesný počet členů je uveden v tabulce (Tab. 4) a údaje jsou také znázorněny v grafu (Obr. 1). Oddíl BC Sokol Mistřín je otevřený komukoli, kdo by měl o tento sport zájem, a je jen na něm, jestli se rozhodně chodit.
42
Počet členů v oddíle BC Sokol Mistřín 25 20 Počet členů
20
15 ženy/dívky 10 5
muži/chlapci
4 2
1
0 18 let a starší
15 -17 let Věk
do 14 let
Obr. 1: Počet členů v oddíle BC Sokol Mistřín
43
Tab. 4: Oddíl BC Sokol Mistřín
BC Sokol Mistřín
Název oddílu Datum záznamu
23. 5. 2012
Právní forma oddílu
TJ Sokol Svatobořice – Mistřín
Obec/část obce Vztah k cvičebním prostorám
veřejné
Úpolový systém
box
Stručná charakteristika úpolového systému
tvrdý soutěžní bojový sport
Zaměření oddílu
výkonnost a vrcholový sport Dospělí
Počet členů oddílu
Ženy 18 let a starší
2
Muži 18 let a starší
20
Dívky od 15 do 17 let
1
Chlapci od 15 do 17 let
4
Dívky do 14 let
0
Chlapci do 14 let
0
Mládež
Děti Datum založení oddílu
1932
Příslušnost k domácí organizaci
TJ Sokol
Příslušnost k jiné (zahraniční) organizaci Jména zahraničních učitelů Hlavní trenér oddílu, jeho kvalifikace Pomocní trenéři oddílu, jejich kvalifikace
Josef Horák - 3. třída František Janča - 3. třída, Tomáš Frýdek - 3. třída Svatobořice-Mistřín
Adresa oddílu Internetové stránky oddílu
http://www.boxclub-mistrin.estranky.cz/ Martin Koubek
Zaznamenal
44
6.1.2
Thaibox Hodonín
Oddíl Thaibox Hodonín byl založen v roce 2004. Nachází se v HodoníněBažantnici. Oddíl se specializuje na thaibox a zaměřuje se na výkonnostní a vrcholový úpolový sport. Přísluší k domácí organizaci WFCA (World fullcontact association) a také k zahraniční organizaci WKL (World kickboxing league). Hlavním trenérem je Roman Sedlačík. Tréninky probíhají třikrát týdně (pondělí, středa, pátek) ve večerních hodinách v tělocvičně na ulici Skácelova. Je zde také možnost domluvit se na individuálních trénincích thaiboxu, boxu, K1 a musado. Počet členů v oddíle Thaibox Hodonín je uveden v tabulce (Tab. 5) a zpracován v grafu (Obr. 2). Tento oddíl v současné době navštěvují 2 ženy, 2 dívky, 20 mužů a 11 chlapců. Na začátku prosince (1. 12. 2012) se konal v Hodoníně galavečer bojových umění – „Noc bojovníků“. Byl to již sedmý ročník a uskutečnil se jako již tradičně pod záštitou města Hodonín a pořádajícího klubu Thaibox Hodonín. Více informací o „Noci bojovníků“ je k dispozici na internetových stránkách http://www.nocbojovniku.cz/. Celá akce slouží jako propagace bojových sportů. Jednou z posledních aktualit je nábor na thajský box, který se uskutečnil ve středu 2. ledna od 18:00 do 19:30 v tělocvičně na ulici Skácelova v Hodoníně.
Počet členů v oddíle Thaibox Hodonín 25
20 Počet členů
20 15
10
ženy/dívky
10
muži/chlapci 5
2
2 0
1
0 18 let a starší
15 -17 let Věk
do 14 let
Obr. 2: Počet členů v oddíle Thaibox Hodonín
45
Tab. 5: Oddíl Thaibox Hodonín
Thaibox Hodonín
Název oddílu Datum záznamu
23. 5. 2012
Právní forma oddílu
soukromá Hodonín-Bažantnice
Obec/část obce Vztah k cvičebním prostorám
pronájem
Úpolový systém
thaibox
Stručná charakteristika úpolového systému
thajské plnokontaktní bojové umění výkonnost a vrcholový úpolový systém
Zaměření oddílu
Dospělí
Počet členů oddílu
Ženy 18 let a starší
2
Muži 18 let a starší
20
Dívky od 15 do 17 let
2
Chlapci od 15 do 17 let
10
Dívky do 14 let
0
Chlapci do 14 let
1
Mládež
Děti Datum založení oddílu
2004
Příslušnost k domácí organizaci
WFCA
Příslušnost k jiné (zahraniční) organizaci
WKL
Jména zahraničních učitelů Hlavní trenér oddílu, jeho kvalifikace
Roman Sedlačík
Pomocní trenéři oddílu, jejich kvalifikace Skácelova, Hodonín, 695 01
Adresa oddílu Internetové stránky oddílu
http://www.thaiboxhodonin.cz/ Martin Koubek
Zaznamenal
46
6.1.3
TJ Sokol Hodonín
Oddíl TJ Sokol Hodonín byl založen v roce 1924. Jedná se o nestátní neziskovou organizaci v Hodoníně na ulici Tyršova 2 zabývající se individuálním úpolovým sportem – zápasem. Oddíl se zaměřuje na výkonnostní a vrcholový sport. TJ Sokol Hodonín přísluší ke Svazu zápasu České republiky a v zahraničí k organizaci FILA (Mezinárodní federaci amatérského zápasu). V současné době je v oddíle 32 mužů starších 18 let, 6 chlapců ve věku od 15 do 18 let a 30 chlapců do 14 let. Celkově tedy má tento oddíl 68 členů. Tyto údaje jsou přehledně obsaženy v tabulce (Tab. 6) a také zpracovány do grafu (Obr. 3). Tréninky mají na starost trenéři jednotlivých skupin. Jsou to: Michal Vrzal, Lubomír Jurman a Oldřich Kučera. Postavení hlavního trenéra v tomto oddíle nemá zastoupení. Dále v oddíle působí pomocní trenéři: Robert Krejčiřík, Jiří Baják, Martin Vaiš a Radek Lišťák. Tréninky probíhají každé pondělí, středu a pátek od 15:15 hodin v hodonínské Sokolovně. V současné době hodonínští zápasníci, jejichž žákovské, kadetské i juniorské družstvo je držitelem titulu „Mistr České republiky“ v zápase řeckořímském, zvou všechny chlapce ve věku od pěti let, aby si přišli zasportovat. Mohou se těšit na skvělý kolektiv dětí, které mají rády pohyb, vedený zkušenými trenéry a čeká je trénink plný her, gymnastiky, přirozeného posilování a zápasnické techniky. V letošním roce se také konalo vyhlášení nejlepšího sportovce Jihomoravského kraje. V kategorii nejlepší juniorské družstvo bylo mezi prvních pět týmů nominováno právě družstvo TJ Sokol Hodonín. Navázat na triumf z roku 2011 se mu však nepodařilo.
47
Počet členů v oddíle TJ Sokol Hodonín 35
32
30
Počet členů
30 25
20 15
muži/chlapci
10
6
5 0 18 let a starší
15 -17 let Věk
do 14 let
Obr. 3: Počet členů v oddíle TJ Sokol Hodonín
48
Tab. 6: Oddíl TJ Sokol Hodonín
TJ Sokol Hodonín
Název oddílu Datum záznamu Právní forma oddílu
23. 5. 2012 nestátní nezisková organizace, občanské sdružení Hodonín
Obec/část obce Vztah k cvičebním prostorám
vlastní
Úpolový systém
zápas
Stručná charakteristika úpolového systému
individuální úpolový sport výkonnost a vrcholový sport
Zaměření oddílu Dospělí
Počet členů oddílu
Ženy 18 let a starší
0
Muži 18 let a starší
32
Dívky od 15 do 17 let
0
Chlapci od 15 do 17 let
6
Dívky do 14 let
0
Chlapci do 14 let
30
Mládež
Děti Datum založení oddílu
1924
Příslušnost k domácí organizaci
Svaz zápasu České republiky
Příslušnost k jiné (zahraniční) organizaci
FILA
Jména zahraničních učitelů Hlavní trenér oddílu, jeho kvalifikace Pomocní trenéři oddílu, jejich kvalifikace
není, trenéři jednotlivých skupin Vrzal Michal - 1. třída, Jurman Lubomír – 2. třída, Kučera Oldřich – 2. třída Krejčiřík Robert, Baják Jiří, Vaiš Martin, Lišťák Radek – 3. třída Tyršova 2, Hodonín, 695 01
Adresa oddílu Internetové stránky oddílu
http://www.zapas-hodonin.cz/ Martin Koubek
Zaznamenal
49
6.1.4
Magnum gym
Oddíl Magnum gym působí v Hodoníně-Bažantnici na adrese Konečná 5. Oddíl je zaměřen na výkonnostní a vrcholový soutěžní sport a věnuje se MMA, což je smíšené bojové umění. Hlavním trenérem je Jan Redek a jeho pomocníkem je Josef Štolfa. Tréninky se konají každý týden v pondělí, středu a pátek na adrese Náměstí Bohuslava Martinů v Hodoníně. V současné době je v oddíle celkem 27 členů. Z toho 2 ženy, 18 mužů a 7 chlapců od 15 let do 17 let. Tyto údaje jsou přehledně obsaženy v tabulce (Tab. 7) a také zpracovány do grafu (Obr. 4). Dne 21. dubna 2012 od 17:00 se v hodonínské hale Teza uskuteční turnaj české MMA organizace Gladiator Championship Fighting (GCF17). Na programu bude 11 zápasů podle pravidel MMA v oktagonu. V hlavním zápase bude bojovat domácí Jan Redek z Magnum gymu Hodoník proti Filipu Královi z MMA Karlovy Vary.
Počet členů v oddíle Magnum gym 20
18
Počet členů
15
10
ženy/dívky
7
muži/chlapci 5 2 0
0
0
0 18 let a starší
15 -17 let Věk
do 14 let
Obr. 4: Počet členů v oddíle Magnum gym
17
GCF je česká společnost, jež vznikla v roce 2010, za účelem pořádání turnajů smíšených bojových umění (MMA) odehrávajících se v osmihranné kleci! Cílem GCF bude výchova a růst českých bojovníků, věnujících se tomuto sportu, kteří budou mít možnost se na turnajích GCF utkávat mezi sebou v zápasech dle pravidel MMA.
50
Tab. 7: Oddíl Magnum gym
Název oddílu
Magnum gym
Datum záznamu
27. 2. 2012
Právní forma oddílu
soukromá Hodonín-Bažantnice
Obec/část obce Vztah k cvičebním prostorám
pronájem
Úpolový systém
MMA
Stručná charakteristika úpolového systému
smíšené bojové umění výkonnost a vrcholový soutěžní sport
Zaměření oddílu
Dospělí
Počet členů oddílu
Ženy 18 let a starší
2
Muži 18 let a starší
18
Dívky od 15 do 17 let
0
Chlapci od 15 do 17 let
7
Dívky do 14 let
0
Chlapci do 14 let
0
Mládež
Děti Datum založení oddílu Příslušnost k domácí organizaci Příslušnost k jiné (zahraniční) organizaci Jména zahraničních učitelů Hlavní trenér oddílu, jeho kvalifikace
Jan Redek – 2. třída
Pomocní trenéři oddílu, jejich kvalifikace
Josef Štolfa – 3. třída Konečná 5, Hodonín, 695 01
Adresa oddílu
http://www.magnum-gym.cz/
Internetové stránky oddílu
Martin Koubek
Zaznamenal
51
6.2 Vyhodnocení výsledků Na základě uvedených tabulek (tab. 4-7) a grafů (obr. 1-4) v bodě „6. 1. Úpolové systémy v okrese Hodonín“ jsme sestavili výslednou tabulku 8, která nám poslouží k vyhodnocení stanovené výzkumné otázky. Pro lepší přehlednost jsme zvolili i grafické vyjádření (obr. 5). Tab. 8 Úpolové systémy v okrese Hodonín
Název oddílu
Úpolový systém
Počet členů
Muži
Ženy
BC Sokol Mistřín
box
27
24
3
Thaibox Hodonín
thaibox
35
31
4
TJ Sokol Hodonín
zápas
68
68
0
Magnum gym
MMA
27
25
2
157
148
9
Celkem
Počet členů v jednotivých oddílech v okrese Hodonín 80 68
70
Počet členů
60 50 40 30
muži/chlapci
31
ženy/dívky
25
24
20 10
3
4
2
0
0 BC Sokol Mistřín
Thaibox Hodnonín
TJ Sokol Hodonín
Magnum gym
Obr. 5: Porovnání počtu členů v jednotlivých oddílech v okrese Hodonín
52
Jaký je tedy současný stav rozvoje úpolových systému v okrese Hodonín? Ze získaných dat jsme zjistili následující informace. V okrese Hodonín existují a jsou provozovány čtyři úpolové systémy ve čtyřech různých oddílech. Prvním z nich je box reprezentovaný oddílem BC Sokol Mistřín, dále thaibox, pod záštitou klubu Thaibox Hodonín, třetím oddílem je TJ Sokol Hodonín specializující se na zápas a poslední organizací je Magnum gym, která provozuje MMA. Nejvíce lidí se věnuje zápasu, a to 68 mužů. Na druhém místě je thaibox s 31 muži a 4 ženami. Na třetím a čtvrtém místě jsou pak zbývající dva oddíly věnující se úpolovým sportům s 27 členy. MMA se zabývá 25 mužů a 2 ženy a box provozuje 24 mužů a 3 ženy. Dále
bychom
také
chtěli
procentuálně
vyjádřit
zastoupení
cvičenců
v jednotlivých oddílech v porovnání s počtem obyvatel v okrese Hodonín. Celkový počet obyvatel k 31. 12. 2011 činí 156 517 osob. Počet obyvatel věnujících se úpolovým sportům k 23. 5. 2012 je 157 osob. Mužů zde žije 76 977 a 148 z nich působí v některém z oddílů a žen 79 540 a pouze 9 z nich provozuje úpolové sporty. Z těchto údajů nám vyšlo, že pouze 0,1 % je členem některé úpolové organizace v okrese Hodonín. Pro přesnější analýzu získaných výsledků bychom potřebovali data z dalších okresů Jihomoravského kraje, abychom měli možnost porovnání. Při zhodnocení věkového složení členů jednotlivých oddílů v okrese Hodonín využijeme graf (Obr. 6).
53
Věková struktura členů jednotivých oddílů v okrese Hodonín 35
32
30 30
Počet členů
25
22
22 20
20
18 let a starší
15
15 -17 let
12
do 14 let
10 6
7
TJ Sokol Hodonín
Magnum gym
5 5 1 0 BC Sokol Mistřín
Thaibox Hodnonín
Obr. 6 Věková struktura členů jednotlivých oddílů v okrese Hodonín
BC Sokol Hodonín se specializuje především na kategorii 18 let a starší, kde působí 22 sportovců. Zbývajících 5 členů soutěží v kategorii 15-17 let. Podobná situace je i v oddíle Thaibox Hodonín, kde je 22 členů v nejstarší kategorii a v kategorii 15-17 let 12 členů. S kategorií do 14 let oddíl teprve začíná a v současné době má pouze jednoho člena. Naopak TJ Sokol Hodonín má širokou základnu jak pro nejstarší kategorii (32 členů), tak i pro kategorii nejmladší (30 členů). Pro tento klub je specifické, že se věnuje pouze mužské kategorii. Oddíl má samostatně oddělené tréninky jen pro mládež, a tudíž zaručují dostatek prostoru pro věnování se těm nejmladším. Posledním zkoumaným oddílem je Magnum gym, který se nejvíce věnuje kategorii 18 let a starší, kde působí 20 členů, a kategorii 15-17 let, která má 7 členů.
54
7. Závěr Cílem mojí práce bylo teoreticky popsat úpoly, jejich definici, taxonomii a charakterizovat jednotlivé skupiny úpolů. Pomocí průzkumu a vyhodnocení údajů zmapovat současný stav rozvoje úpolových sportů v okrese Hodonín. Dalším cílem bylo doplnit získané informace z dotazníků teoretickým popisem jednotlivých úpolových systémů i zkoumaného okresu. První a druhá část práce nám umožnila získat stručný přehled o historii úpolů na našem území a také o základní charakteristice úpolů, za účelem lepšího porozumění a lepší orientace v práci. Teoretickým zpracováním zkoumaných jevů se zabýváme v další části práce. Zde charakterizujeme okres Hodonín a uvádíme některé demografické údaje, které jsou dále využity při zpracovávání výsledků práce. Zabýváme se také charakteristikou úpolových systémů v okrese Hodonín, vytvořili jsme jakýsi stručný přehled o historii, technice a struktuře MMA, thaiboxu, zápasu a boxu. Třetí část práce věnujeme zpracování výzkumné otázky. Na základě vyhodnocení získaných informací z dotazníků jsme zjistili, že se v okrese Hodonín úpolovým sportům věnuje 157 osob, což je 0,1 % z celkového počtu obyvatel v okrese. Ženy jsou zastoupeny jen 9 členkami. Úpolové sporty jsou doménou mužů a v okrese Hodonín se nejvíce z nich věnuje zápasu. Dále jsme také hodnotili jednotlivé zastoupení členů ve stanovených věkových kategoriích a zjistili jsme, že největší základnu pro mládež nabízí TJ Sokol Hodonín, který se specializuje na zápas. Ostatní oddíly disponují největším počtem členů v kategorii nad 18 let. Věřím, že práce může být přínosem při hledání odpovědí na otázky týkající se vývoje a současného stavu úpolových systémů v okrese Hodonín.
55
8. Seznam použité literatury a zdrojů 8.1 Použitá literatura
Březina, J., & Koritenský, J. (1990). Judo: programy činnosti zájmových tělovýchovných útvarů základních a středních škol. (1. vyd., 115 s.) Praha: Český svaz tělesné výchovy. Čapek, F. (1955). Zápas. (1. vyd., 72 s.). Praha: Státní tělovýchovné nakladatelství. Draeger, D., & Smith, R. (1995). Asijská bojová umění: [historie, techniky a zbraně]. (Vyd. 1., 219 s.). Bratislava: CAD Press. Ďurech, M. (2000). Úpoly. (2. dopl. vyd., 62 s.) Bratislava: Univerzita Komenského. Ďurech, M. (1980). Zápasenie. (1. vyd., 141 s.). Bratislava: Šport. Fiedler, H. (1965). Box: příručka pro výcvik začátečníků. (1. vyd., 138 s.). Praha: Sportovní a turistické nakladatelství. Heřmanský, J. (2003). Moderní anglicko-český slovník sportovních výrazů. (vyd. 1., 610 p.) Brno: Barrister. Jahelka, J. (1921). Box. (107 s.) Kr. Vinohrady: Sfinx. Klimeš, L. (2005). Slovník cizích slov. (7. vyd., V SPN vyd. 2., rozš. a dopl., 829 s.). Praha: SPN - pedagogické nakladatelství. Musil, J., Pavlík, J., & Sobotka, V. (1997). Systematický přehled a stručný nástin historie sportovních odvětví. (1. vyd., 96 s.). Brno: Masarykova univerzita v Brně. Mysnyk, M., Davis, B., & Simpson, B. (c1994). Winning wrestling moves. (194 p.). Champaign, IL: Human Kinetics.
56
Náchodský, Z. (2006). Nebojte se bránit. (Vyd. 1., 336 s.). Praha: Armex. Nonnemacher, K. (2009). Jak dokonale zvládnout kickbox. (1. vyd., 143 s., Překlad Jana Hájková). Praha: Grada. Novák, M. (2007). Jujutsu: více než sebeobrana: komplexní příprava, aplikace technik, sebeobrana ženy. (1. vyd., 115 s.) Praha: Grada. Pavelka, R., & Stich, J. (2012). Vývoj bojových sportů. (Vyd. 1., 135 s.). Praha: Karolinum. Perútka, J. (1985). Dejiny telesnej kultury. (1. vyd., 287 s.). Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo. Rebac, Z. (2011). Thajský box: plnokontaktní bojový sport. (Vyd. 3., 122 s.) Praha: Naše vojsko. Reguli, Z. (2005). Úpolové sporty: distanční studijní text. (1. vyd., 133 s.). Brno: Masarykova univerzita v Brně. Reguli, Z., Ďurech, M., & Vít, M. (2007). Teorie a didaktika úpolů ve školní tělesné výchově. (Vyd. 1., 87 s.). Brno: Masarykova univerzita. Roubíček, V. (1980). Základní (průpravné) úpoly. (1. vyd., 108 s.). Praha: Státní pedagogické nakladatelství. Staněk, O. (1996). Kick-box: kopy v ringu. (Vyd. 1., 104 s., [10] s. barev. il.). Praha: Naše vojsko. Straus, J. (1989). Trenér zápasu (37 s.). Praha: Československý svaz tělesné výchovy. Český ústřední výbor. Výbor svazu zápasu ve spolupráci s metodickým oddělením. Weinmann, W. (2005). Lexikon bojových sportů: od aikida k zenu. (157 s., Překlad Eva Pokorná, Jiří Nechutný). Praha: Naše vojsko.
57
8.2 Použité zdroje Plexus solaris. Velký lékařský slovník [online]. Přístup dne 13. 12. 2012, z http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/plexus-solaris Mixed Martial Arts (MMA). Extra round: Český magazín bojových sportů [online]. Přístup den 15. 12. 2012, z http://www.extraround.cz/cs/clanek/mixedmartial-arts-mma-?cid=453) Regiony se soustředěnou podporou státu -- zhodnocení vývoje po roce 1990. Deník
veřejné
správy
[online].
Přístup
dne
20.
1.
2013,
z http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6383415 Charakteristika v Brně
okresu
[online].
Hodonín. Přístup
Krajská dne
13.
správa
ČSU
12.
2012,
z https://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/charakteristika_okresu_hodonin Věkové
složení
obyvatel Přístup
[online].
v okrese
Hodonín.
dne
Český
11.
statistický 2.
úřad 2013,
z http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/vekove_slozeni_obyvatel_v_okrese_hodonin Aktuálně – okres Hodonín. Český statistický úřad [online]. Přístup dne 11. 2. 2013, z http://www.czso.cz/xb/redakce.nsf/i/aktualne_okres_hodonin Bojovníka má v sobě každý, ale dobrým trenérem se musíte narodit. Hanuman gym
Praha
[online].
Přístup
dne
20.
1.
2013,
z http://www.hanumangym.eu/clanky.php?aid=2
K-1
(sport).
Wikipedie
[online].
z http://cs.wikipedia.org/wiki/K-1_(sport)
58
Přístup
dne
22.
2.
2013,
9. Seznam příloh Příloha 1: Záznamový arch k dějinám úpolových sportů (Reguli, Vít, 2009)
59
10. Přílohy Příloha 1
60
Resumé Bakalářská práce se zabývá vývojem a současným stavem úpolových systémů v okrese Hodonín. Nejdříve jsme popsali vývoj úpolů na našem území. Dále jsme pomocí odborné literatury definovaly úpoly, nastínili problematiku taxonomie úpolů a charakterizovali jednotlivé skupiny úpolů. Na základě provedeného výzkumu jsme vytvořili tabulky a grafy, které přehledně prezentovali zjištěné informace. Nakonec jsme výsledky slovně zhodnotili.
Summary The Bachelor´s thesis is focused on the development of the current state of martial arts systems in the Hodonín region. Firstly, we described the development of martial arts in our country. Then, we used scientific literature and we defined the term of martial arts. We outlined the problematics of taxonomy of martial arts and we characterized individual groups of martial arts. Based on this research, we created charts and graphs that structurally present our findings. Finally, we evaluated the results verbally.
61