VÝVOJ A FUNKCE VYSOKOŠKOLSKÉHO STUDIA PRACUJÍCÍCH V ČESKOSLOVENSKU
Dr. kamil Skoda, esc. Filosofická fakulta KU, Praha
Vývoj vysokoškolského studia pracujících v naší osvobozené republice má své počátky již v prvních poválečných letech v dálkovém studiu učitelů na někdejších pedagogických fakultách, kde v poměrně krátké době dosáhla tato nová, dříve u nás zcela neznámá forma vysokoškol ského studia mohutného rozvoje. Veliké množství dálkově studujících učitelů znesnadňovalo organizační zajištění tohoto studia a za takových okolností nebylo tehdy ani možné hlouběji se zabývat pedagogickými problémy této nové formy vysokoškolského studia, jemuž se dostalo nové struktury a organizačního zpevnění na někdejších vysokých a vyš ších pedagogických školách. Významným mezníkem ve vývoji vysokoškolského studia pracujících je rok 1952, kdy bylo na podkladě usnesení vlády rozhodnuto zavést postupně na většině vysokých škol mimořádné způsoby studia pro pra cující. Zůstal jen nepatrný počet škol, na nichž pro jejich povahu nebylo dost dobře možné zavést studium při zaměstnání. Týkalo se to zejména lékařských fakult a škol uměleckého směru. Avšak postupem let při stoupilo se k pokusu — i když jen ve zcela nepatrné míře — umožnit studium pracujícím například i na lékařské fakultě. Přitom první zku šenosti s večerním studiem na lékařské fakultě Karlovy university, které bylo zahájeno ve studijním roce 1959/60, se ukázaly velmi dobré, a tak se mj. prokázalo, že studium pracujících je možné i na vysokých školách tohoto typu, což bylo dřív považováno téměř za vyloučené.1) Vznik mimořádných způsobů studia pracujících na vysokých školách — čímž bylo míněno studium večerní, dálkové a externí — byl vyvolán potřebami výstavby socialismu u nás, naléhavoú potřebou odborně vzdě laných a ideově vyspělých kádrů a vyplynul jak z hospodářské, tak i z kulturně výchovné funkce státu socialistického typu. Zavedením vysokoškolského studia pracujících se ještě více znásobila možnost faktického přístupu k vysokoškolskému studiu u nás, a tak ještě do příkřejšího rozdílu byla postavena často toliko formální mož nost vysokoškolského studia v buržoazním státě. V našich historických podmínkách však mělo zřízení vysokoškolského studia .pracujících zvláště veliký význam proto, že pomohlo odčiňovat křivdy na těch, kteří nemohli v buržoázni republice studovat, jelikož jim to nedovolovaly hmotné poměry, a ještě ve větší míře proto, že fašistická okupace po šest let znemožňovala desetitisícům mladých lidí studovat na vysokých školách. Spolu se zaváděním studia pracujících se stále více zdůrazňuje zřetel kvalifikační, který proniká ve zvýšené míře i do různých platových a pracovních řádů apod. Jakmile došlo v poúnorových letech ke stabilizování nových forem*V I, i) Doskočil Milan: Večerní studium na lék a řs k é faku ltě, časop. Vysoká škola, ročník VIII, r. 1960, č. 3, str. 76-79. 284
našeho veřejného, politického a hospodářského života, vyvstala zvýšenou měrou nutnost řešit otázky odborné kvalifikace. A tak tisíce a tisíce pracovníků začíná usilovat o dosažení potřebného stupně kvalifikace ve vysokoškolském studiu při zaměstnání. Zde je třeba vzpomenout toho, že v řadách prvních účastníků studia pracujících je nemálo těch, kteří v době, kdy jiní byli posluchači interního studia, věnovali své nejlepší síly, energii a čas na budování a upevňování lidově demokratického řádu v naší zemi. Se zřízením vysokoškolského studia pracujících byla vydána i pří slušná zákonná ustanovení a ve formě různých výnosů, předpisů a směr nic bylo zajištěno, aby se účastníkům tohoto studia dostalo jistých úlev, pracovního volna, neplacené dovolené apod. ☆ Význam XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu se odrazil i ve vztahu ke studiu pracujících, a to jak v SSSR, tak i if nás. N. S. Chruščov prohlásil tehdy ve svém hlavním referátě: »Je třeba značně rozšířit síť dálkových a večerních universit a zlepšit jejich práci. Je třeba vy tvořit co nej příznivější podmínky pro studium dělníků, zaměstnanců a kolchozníků bez přerušení zaměstnání, protože to je jedna ze spolehli vých cest prověřených dlouholetou praxí, jak připravit kvalifikované kádry inženýrů a techniků, kteří dobře znají výrobu. Nyní, kdy bude do průmyslu a zemědělství každoročně přicházet mnoho tisíc hochů a dívek, kteří absolvovali střední školu, má rozvoj dálkového vysokoškolského studia bez přerušení zaměstnání nesmírné možnosti.«2J Podobně se i u nás zabývala Komunistická strana Československa otáz kami studia pracujících na vysokých školách na celostátní konferenci KSČ v červenci roku 1956 a zvláště pak v usnesení ÚV KSČ o zvýšení úrovně a dalším rozvoji vysokých škol z dubna téhož roku.3) Zdravým tendencím v rozvoji vysokoškolského studia pracujících se dostalo opory v tomto usnesení, jež vycházelo z důkladného rozboru tehdejší situace na vysokých školách. Dlouhodobé perspektivní plánování našeho hospodářského, technického, vědeckého a kulturního rozvoje jasně ukázalo na to, že v budoucnu nepostačí krýt potřebu vysokoškol sky vzdělaných kádrů pouze absolventy denního studia, přestože se po čet studujících na vysokých školách proti první republice značně zvýšil a zejména od r. 1953 se podstatně rozrostla síť vysokých škol. Ústředníi výbor Komunistické strany Československa vycházel z dané situace i z perspektivních potřeb rozvoje našeho národního hospodářství a zcela jednoznačně zdůraznil, že se studium při zaměstnání na vyso kých školách bude v budoucnosti rozvíjet stále šíře. Tím byla zdůraz něna nutnost revidovat všechny názory považující toto studium za pře chodnou formu a současně i skoncovat s nezdravým, přezíravým po stojem k tomuto studiu, v němž převážně vyučovali mladí, nezkušení a někdy dokonce ani ne plně kvalifikovaní učitelé. Důraz na zvyšování 2) Zpráva o činnosti OV KSSS předn esen á N. S. Chruščovem na XX. sjezdu KSSS. 3) Usnesení Ov KSC o zvýšení úrovně a dalším rozvoji vysokých škol z 16. dubna 1956, vyšlo v publikaci ÚV KSČ v dubnu 1956 v Praze. 285
úrovně vysokoškolského studia pracujících byl podtržen 1 požadavkem, aby rektoři a děkani vysokých škol zajišťovali převedení výuky v dál kovém studiu z rukou asistentů do rukou docentů a profesorů.4) V druhé polovině padesátých let došlo u nás k výraznému upevnění organizačního systému studia pracujících na vysokých školách a do popředí začínaly více vystupovat otázky metodické. V srpnu 1955 byly vydány »Obecné studijní předpisy pro dálkové studium na vysokých školách« a »Metodické směrnice pro dálkové studium na vysokých ško lách«.5) Tím byl vytvořen předpoklad pro sjednocení organizace a sys tému studia pracujících na vysokých školách, jež se dříve opíralo o růz né výnosy a předpisy, které pak byly nahrazeny a revidovány výnosem MŠK z 9. června 1956 »Zřízení mimořádných způsobů studia a kursů na vysokých školách«.6) Uvedené obecné studijní předpisy vnesly jasno do mnoha problémů spjatých s řádným průběhem dálkového studia. Týkalo se to zejména způsobů přijímání účastníků studia, kontroly a prověřování výsledků jejich studia — především zkoušek a klasifikace — a řady jiných otázek. Podobně i metodické směrnice značně přispěly k zlepšení organi zační i metodické stránky práce v dálkovém studiu, k ujasnění a pev nějšímu vymezení základních pojmů a k učlenění hlavních složek pe dagogického procesu v dálkovém studiu. Uvedené výnosy ministerstva školství a kultury zlepšily předpoklady pro zvyšování úrovně dálkového studia a pro sjednocení požadavků na účastníky studia. Tím zároveň přispěly i k tomu, aby mohla být dů sledně zajišťována stejná úroveň absolventů studia při zaměstnání jako ve studiu interním. Od začátku studia pracujících setkáváme se s problémem poměrně značného úbytku studentů. Příčiny tohoto úbytku lze hledat mj. ve způsobu přijímání uchazečů o toto studium a dále ve způsobu kontroly studia, a to jak školou, tak i podniky, které zfejména v prvních letech neprojevovaly zvláštní pochopení pro potřeby svých studujících za městnanců. Nelze si zastírat, že v dřívějších letech nebyl prováděn výběr ucha zečů vždy dost odpovědně, nehledě k tomu, že vstup na vysokou školu velmi často vyplýval z potřeby kvalifikace na systemizované místo, které příslušný pracovník zastával a jemuž chybělo vysokoškolské, ně kdy dokonce i středoškolské vzdělání. Na tyto problémy poukázala i celostátní konference Komunistické strany Československa v roce 1956, kde se konstatovalo, že z celkového počtu technologů, kteří pra cují v závodech ministerstva strojírenství, jsou jen 2 % inženýrů a jen 9 °/o má vyšší odbornou školu. Plných 63 % technologů nemá vůbec technické vzdělání a polovina z nich není ani vyučena. Ve vztazích mezi zaměstnavateli a účastníky studia při zaměstnání byla zejména v prvních letech existence vysoškolského studia pracu 4) Tamtéž, str. 21—22. 5) Výnos m inisterstva školství a kultury ze dne 22. 8. 1955, č. j. 41.584/55-C/II/l a výnos téhož ministerstva ze dne 24. 8. 1955, č. j. 50.045/55. 6) Výnos m inisterstva školství a kultury, C. j. 7805/56-B 11/4 z 9. 6. 1956. 286
jících řada nedostatků, na něž poukazovali především sami studující i například v denním tisku, upozorňovaly na ně též vysoké školy v růz ných zprávách a těmito problémy se zabývalo i výše citované usnesení ÚV KSC. V tehdejších letech se stále dost výrazně projevovala nedostačující péče resortů a podniků o studující zaměstnance, což nepříznivě ovliv ňovalo jejich studijní výsledky. Mnohé podniky a závody nevěnovaly soustavnou pozornost plánovitému odbornému růstu svých zaměstnanců a ty, kteří k němu měli předpoklady, nevysílaly na základě výběru studovat na vysoké škole při zaměstnání, ale vydávaly svým zaměstnan cům doporučení k vysokoškolskému studiu namnoze neuváženě, toto studium pak nekontrovaly a často ani neplnily důsledně vládní usnesení o pracovních úlevách pro studující při zaměstnání.7) Je pochopitelné, že za takových okolností velká část studujících viděla pak smysl svého vysokoškolského studia v tom, aby dosáhla formálním vykonáním zkoušek splnění podmínek potřebných k systemizaci. Společenský význam studia pracujících je dalekosáhlý a projevuje se ve sféře našeho politického a hospodářského života, v oblasti vědy a techniky a v rozvoji naší celkové kulturní úrovně. Vysokoškolským studiem se prohlubuje a rozšiřuje nejen odborné vzdělání, ale i vzdě lání politické a všeobecné, nehledě k tomu, že všichni účastníci studia při zaměstnání na vysokých školách musí absolvovat důkladné studium dialektického a historického materialismu, politické ekonomie a vědec kého komunismu, což má veliký význam pro upevnění jejich vědeckého světového názoru, z jehož pozic pak přistupují k řešení různých úkolů. Důkladně vyzbrojeni učením marxismu-leninismu, jsou schopni využívat nabytých poznatků ve své každodenní praxi a aktivně se účastnit ve řejného a politického života. Národohospodářský význam studia pracujících spočívá především v tom, že se zvyšováním kvalifikace dosahuje i zvýšené produktivity práce a že vysokoškolské studium v této formě tvoří pouze nepatrné procento nákladů ve srovnání s náklady na studium interní, nehledě k tomu, že účastník dálkového studia je nepřetržitě činný ve svém za městnání a může svých poznatků, nabytých studiem na vysoké škole, bez prostředně ihned využívat ve svém oboru.8) Dnešní vysoká škola přispívá i k prohloubení a rozšíření obecného vzdělání včetně vzdělání jazykového, což obohacuje vnitřní život účast níků studia, jejich kulturní rozhled. Účelem vysokoškolského studia pra cujících není jen výchova úzce speciálně zaměřených odborníků, byť šla tato specializace do veliké hloubky, nýbrž i na této úrovni vskutku vysokého odborného vzdělání se stále pamatuje na mnohostranný roz voj člověka.. Dosavadní vývoj studia pracujících na vysokých školách velice přispěl k těsnějšímu sepětí školy se životem a s výrobou, přinesl mnoho cenných i) Srov. U snesení Ov KSČ o zvýšení úrovně a dalším rozvoji vysokých škol z dubna 1956, str. 22. ®) Srovn. učební text M imořádné způsoby studia na vysokých šk olá ch ekon om ických,
kolektiv autorů, SPN, 1956, str. 7—8. 287
podnětů i pro zdokonalování metod a forem interního studia a zejména si přímo vynutil a stále vynucuje zdokonalování pedagogické práce u vy sokoškolských učitelů, kteří si jsou dobře vědomi obtížnosti a náročnosti výuky v dálkovém studiu. Se zlepšováním výuky v dálkovém studiu těsně souvisí i otázka sta bilizace učebních plánů.9) V padesátých letech procházel vývoj vyso kého školství různými změnami, jež se odrážely na učebních plánech denního studia i studia při zaměstnání. Uvědomíme-li si, že studium při zaměstnání trvá obvykle šest let, je zřejmé, že tam, kde učební plány nebyly delší čas ustáleny, nutně to narušovalo metodickou přípravnou činnost učitelů a rovněž studijní kázeň posluchačů a vůbec celou orga nizaci a plánování studia. Například někdejší Vyšší pedagogická škola v Praze dosáhla stabi lizací učebních plánů, kterou svého času důsledně realizovala, pronika vých výsledků. Účastníci dálkového studia získali tak možnost nejen lépe si plánovat studium, nýbrž též včas se připravovat ke zkouškám. Počet úspěšně absolvovaných zkoušek po stabilizaci učebních plánů podstatně stoupl. Sama praxe ve vývoji studia pracujících prokázala, že je nutno vychá zet při vytváření učebních plánů z obtížnosti látky a úsekům či oborům a předmětům vyžadujícím yíce procvičení vyměřit v učebním plánu více místa. Postupně byl překonáván zjednodušený přístup k řešení tohoto problému, kdy se totiž mechanicky určoval počet konzultačních hodin podle počtu přednášek a cvičení v interním studiu. K zlepšení situace na tomto úseku docházelo nejdříve na vysokých školách technického směru a postupně i na školách ostatních typů. Zejména v prvních letech existence studia při zaměstnání vznikaly nemalé problémy v různorodosti přípravy a zaměření posluchačů, kteří přicházeli studovat. Mezi nimi byly značné věkové rozdíly a tudíž i v předchozích znalostech nutně značné diference, přestože všichni účastníci měli mít maturitu. S přibývajícími lety trvání studia při za městnání se tento problém zmenšoval, protože se věkové rozdíly vy rovnávaly a stále více se mohl klást důraz na to, aby účastníci studia svým zaměřením, svými odborně praktickými zkušenostmi a znalostmi a svými schopnostmi samostatně studovat a pracovat, byli s to úspěšně zvládat náročné dálkové studium. Se stabilizací učebních plánů a osnov těsně souvisí i otázka studij ních materiálů, učebních skript, speciálních textů ve studiu pracujících. V poválečné době nebyl na řešení této otázky jednotný názor. Zatímco například v Německé demokratické republice měli velmi dobré zkuše nosti se zvláštními texty pro dálkové studium, diskutovalo se tehdy v Sovětském svazu velmi o tom, zda je třeba závádět speciální texty pro dálkové studium, a nemálo hlasů bylo proti vypracování takových speciálních textů. Bylo to dáno tím, že vysoké školy v NDR v poválečných letech neměly dostatek vhodných studijních textů ani pro interní stu dium, jichž by se mohlo použít v dálkovém studiu, a proto se muselo přikročit k urychlenému řešení tohoto problému, mělo-li se úspěšně rozvinout studium pracujících na vysokých školách. Naproti tomu v So 9) Srovn. Galia K arel: Ovod do didaktiky vysoké školy, SPN, Praha 1957, str. 33 a n.
288
větském svazu byla ve srovnání s NDR situace neporovnatelně lepší, protože tam byl dostatek studijních materiálů pro interní studium. Proto se požadovalo, aby byly vydávány metodické návody pro potřeby dálkově studujících. V posledních letech je v SSSR již obecně zdůraz ňován požadavek zavádět speciální texty pro dálkové studium tam, kde je to účelné a únosné. U nás byly v minulých letech vyslovovány rovněž různé, i protiklad né názory o otázce speciálních textů pro dálkové studium. Dnes jsme došli k názoru, že tyto texty nejen mohou, ale přímo mají být zaváděny tam, kde je to třeba, jak to konečně vyplývá i z usnesení ÚV KSČ O těs ném spojení školy se životem a o dalším rozvoji výchovy a vzdělání v ČSR ze dne 23. dubna 1959. Nedostatek vhodných vysokoškolských učebních textů zejména v prvních letech trvání studia při zaměstnání velmi ztěžoval studium pracujících a byl jedním ze záporných činitelů ve vývoji tohoto studia. ☆
Ve vývoji studia pracujících má neobyčejně významnou úlohu výše uvedené usnesení ÚV KSČ O těsném spojení školy se životem a o dalším rozvoji výchovy a vzdělání, protože postavilo toto studium na ještě pev nější základ a otevřelo mu veliké perspektivy rozvoje. V usnesení se říká, že musíme na všech pracovištích vytvářet pod mínky, aby se co nejvíce pracujících vzdělávalo. Proto se zvyšuje vý znam různých forem vzdělávání pracujících, ať už je to studium dálkové nebo večerní, směnné, doplňkové apod., zároveň se zdůrazňuje, že »se studium při zaměstnání stane jednou ze základních forem a v některých oborech převládající formou studia«. Z usnesení dále vyplývá, že do dálkového studia je třeba získávat vysokoškolské učitele nejlepší a nejzkušenější a že je třeba — jak už bylo řečeno — vytvářet speciální učebnice, učební pomůcky a metodic ké návody, a tak co nejvíce usnadňovat samostatné studium a v meto dice výuky co nejvíce využívat životních zkušeností a znalostí poslu chačů. 1 Všechny zúčastněné složky — vedení závodů a podniků, národní vý bory, JZD a společenské organizace — musí studium pracujících vše stranně podporovat, přičemž vytváření vhodných podmínek pro studium při zaměstnání je jedním z hlavních úkolů především ROH a ČSM. Zde je na místě připomenout si slova soudruha J. Hendrycha z jeho referátu na zasedání ústředního výboru KSČ dne 22. dubna 1959: »Mnohde na závodech i na školách se dívají na ty, kteří studují při za městnání, skrz prsty, jako by studovali z nějaké touhy po kariéře apod., a nemají k nim v práci žádný ohled, ačkoliv je známo, kolik je třeba píle, úsilí i času ke zvládnutí studia.« »Všechny účastníky studia je třeba politicky a morálně podporovat, aby studium na škole nebo v kursech nebylo jen jejich soukromou záležitostí, ale stalo se věcí celého pracov ního kolektivu, nedílnou součástí systematické péče o růst kádrů.«10) Z dílčích průzkumů, které byly prováděny, se dá usoudit, že v minu 10 )
Z referátu soudr. J. Hendrycha na zasedání OV KSČ dne 22. dubna 1959.
289
lých letech závody a příslušná pracoviště prováděly jen v malé míře výběr uchazečů a kontrolu jejich studia na podkladě cílevědomé kádro vé práce v rámci plánu zvyšování kvalifikace pracujících na závodě. Celkem nedostačující byla i spolupráce mezi školami a podniky v ob lasti studia pracujících a závodů, které věnovaly zvýšenou pozornost a péči potřebám svých studujících zaměstnanců, bylo vskutku poskrovnu. Vzpomeňme zde například podniku ČKD Praha, kde již v dřívějších le tech v rámci závodní školy práce přistoupili k pořádání šestiměsíčních přípravných kursů pro studium na technice, a to v rozsahu šesti hodin týdně. Přestože mnoho zájemců během přípravného kursu od dalšího studia upustí, je takový kurs velmi dobrou přípravou pro další vysoko školské studium a již předem se touto cestou snižuje i budoucí studijní úbytek na technice. Nelze přitom přehlédnout ani jinou formu pomoci, kterou podnik zavedl, že totiž v knihovnách na závodech je dostatek studijní literatury, že se účastníkům studia při zaměstnání půjčují růz né studijní a technické pomůcky z prostředků závodu a že i potřebné konzultace, které jsou udělovány účastníkům studia, jsou zvláště hono rovány z prostředků závodu. Předpoklad dalšího zlepšení pracovních a studijních podmínek účast níků studia při zaměstnání vytvořila vládní vyhláška ze dne 15. září 1961,11) kterou se nově zajišťují pracovní úlevy a hospodářské zabezpe čení studujících při zaměstnání. Přesto však se stále ještě setkáváme s oprávněnými hlasy, že péče o studující na závodech je nedostačující, a na zasedání ÚV KSC 17. 11. 1961 soudruh J. Hendrych znovu upozornil, že je nutno věnovat velikou péči rozvoji studia pracujících a kombinovat normální studium se studiem při práci.1112) Osobní zkušenosti z dálkového studia ekonomie důkladně vyjádřil jeden z jeho absolventů,13) který v přehledných tabulkách vyčíslil počet studijních hodin, jež věnoval celému vysokoškolskému studiu od pří pravy k přijímací zkoušce až po vypracování diplomní práce a vyko nání závěrečných státních zkoušek. Celkově potřeboval 5165 hodin. Přitom je z jeho tabulek zřejmé, že nejvíce času a energie si vyžádalo studium v druhém až pátém semestru; v těchto semestrech byl i nej větší úbytek studujících. Autor ukazuje na celou řadu problémů viděných očima účastníka studia pracujících, který toto studium úspěšně absolvoval; proto jsou jeho postřehy zcela konkrétní a namnoze podnětné. Jsou to například otázky nerovnoměrného rozdělení studia do jednotlivých ročníků, nejed notného postupu závodů a podniků při opatřování skript a pomůcek pro své studující zaměstnance, nedostačující distribuce skript fakultní pro dejnou »Kniha« aj. Cenný je návrh, aby alespoň jednou za rok vedoucí hospodářští pracovníci a předsedové závodních organizací pohovořili 11) Vládni vyhláška ze dne 15. září 1961, č. 107 Sb., o pracovních úlevách a o hospo dářském zabezpečeni studujících pří zaměstnání na školách poskytujících střední a vyšší vzdělání, na některých vysokých školách a na večerních universitách marxismu-leninismu. 12) Vyskočilová Eva: Studium pracujících očim a pedagoga, časopis Nová mysl, roč ník 1962, č. 7, str. 810—812. 12) Lorenc Čeněk: Zkušeností z dálkového studia, časop. Vysoká škola, ročník VIII. r. 1960, č. 7, str. 199—203.
290
se studujícími o jejich potížích a problémech a poskytovali jim potřeb nou pomoc. Na podobné problémy a řadu jiných poukazují i jiní autoři, zejména ve svých příspěvcích v časopise Vysoká škola, ale velmi často i v denním tisku. K pozoruhodným výsledkům došli na Vysoké škole ekonomické v Pra ze, kde katedra metodiky ekonomických předmětů pracuje na úkolu »Vý zkum metodiky studia pracujících na VŠE«, se zaměřením především na studijní podmínky posluchačů dálkového studia, na vlastní pedago gický proces zajišťovaný školou a na účinnost studia v praxi poslu chačů.14) Při sledování vztahu dálkově studujících ke studiu zjistili, že mnoho posluchačů navrhuje zařadit do učebních plánů odborné předměty již v prvních ročnících, protože se domnívají, že by pak zájem o studium byl trvalejší a soustavnější. Zajímavé bylo zjištění, že téměř všichni dotazovaní jsou po dobu svého studia uvolněni téměř ze všech funkcí, jak stranických, tak i ostat ních, nanejvýše jsou jim ponechány méně náročné funkce. Vztah spolupracovníků ke studujícím je ze dvou třetin kladný a z jedné třetiny bez zájmu, jen ojediněle nepříznivý, protože se některý ze spo lupracovníků domnívá, že musí za studujícího více pracovat. Průzkum ukázal, že většina posluchačů studuje pravidelně denně 2—4 hodiny, přičemž polovina z dotazovaných si vypracovává vlastní stu dijní plán. Jak vyplývá z výpovědi účastníků studia, nemohou dostateč ně uspokojovat své kulturní zájmy, protože se jim po celou dobu studia nedostává času na návštěvu divadel, koncertů, ani se nedostanou k četbě beletrie, nejvýše někdy jen ke sledování televize. Pokud se týká konzultací, upozorňují účastníci studia na to, že mezi počtem konzultací a obtížností některých předmětů jsou disproporce, a disproporce je rovněž mezi počtem konzultací na počátku a na konci studia, kdy se jejich počet snižuje. Ani rozvržení konzultací namnoze nevyhovuje, například sedm hodin konzultací v jednom dni je příliš mnoho. Ačkoliv posluchači význam individuálních konzultací vesměs uznávají, využívá se jich přesto zcela nepatrně, mj. proto, že učitelé mají konzul tační hodiny většinou dopoledne či odpoledne, kdežto studující při za městnání se mohou uvolnit vlastně až večer. Posluchači dálkového studia otevřeně přiznávají, že stěží stačí zvlád nout povinnou studijní literaturu, která je mnohdy těžko dostupná, a do poručenou literaturu až na malé výjimky nestudují vůbec. Rozložení zkoušek považují za nevyhovující, působí jim značné nesnáze a někteří dokonce navrhují, aby bylo možno konat zkoušky po celý školní rok podle individuálních přihlášek v termínech stanovených jednotlivými katedrami. Zde je však na místě si připomenout zkušenost z někdejšího dálko vého studia na pedagogické fakultě, později Vysoké škole pedagogické 14) Hampl František: Na pom oc studujícím při zam ěstnání, časopis Vysoká škola, ročník IX, r. 1960—1961, č. X, str. 305—308. Bolze K., Kárnlková J., Vit K .: V ýsledky průzkumu d álkov éh o studia, v témž časopise, ročník X, r. 1961—1962, C. VI, str. 173—180.
291
v Praze, kde volné termíny zkoušek, povolování individuálních aprobačních skupin, měnění učebních plánů apod. působilo nejen značné orga nizační potíže, ale odráželo se nepříznivě i v celém pedagogickém pro cesu, což přivedlo doc. dr. E. Kraemera k tomuto oprávněnému názoru a zároveň i požadavku: »Ukázalo se, stejně jako dříve v Sovětském svazu a v NDR, že úplné vysokoškolské studium pracujících musí mít, má-li vůbec vést k cíli, pevnou strukturu a poměrně přísný řád, na jehož pod kladě je teprve možno se věnovat pedagogické problematice tohoto studia.«15) K poměrně rozsáhlé průzkumné akci se přistoupilo na Slovensku, kde před časem oddělení vysokých škol SNR provedlo rozbor situace na úseku studia pracujících, a to jak prověřením činnosti většiny konzultač ních středisek, tak i pohovory jak se školskými pracovníky, tak i s pra covníky vybraných podniků, a rovněž zpracovalo více než 2000 dotaz níků, jež vyplnili studující při zaměstnání.16*) Různé zjištěné nedostatky jsou podle průzkumu způsobovány přede vším těmito skutečnostmi: nedostatkem učitelů a jejich nevyhovující platovou a bytovou situací, zejména u učitelů na technikách; pedago gickými normami, které nedostatečně hodnotí náročnou práci učitelů v dálkovém studiu; nedostatkem učebnic a učebních pomůcek; nedosta čující přípravou studujících, jakož i nevyhovující péčí zaměstnavatelů i odborových orgánů o studující. Studium zaměstnanců se považuje na mnoze za jejich osobní záležitost a přítěž pro podnik; neuspokojující je i průběh konzultací, které se povětšině stávají »nalejvárnami«, a ne dostačující je i síť konzultačních středisek (uvádí se, že například jed noroční náklad na dojíždění na konzultace z Košic do Bratislavy přijde účastníka na jízdném, stravném a nocležném na částku Kčs 2578,40); nedostatečně se využívá i moderní techniky a názorných učebních po můcek, zejména televize, filmu, rozhlasu aj., které by mohly velmi dobře napomáhat účastníkům studia při zaměstnání. Je přirozené, že při těchto nedostatcích, které se u nás projevují v ce lostátním měřítku, dosahuje úbytek studujících značného počtu, na Slo vensku činil v té době, tj. v roce 1960, 65—75 % na vysokých školách technického směru a na školách universitního směru 60—70 %. Na podkladě zjištěných nedostatků přistoupilo oddělení vysokých škol odboru SNR k návrhu zavést postupně na všech fakultách technického směru kombinované studium a v každém okrese zřídit všeobecné kon zultační středisko, které bude mj. v rámci okresu provádět nábor na vy sokoškolské studium, sledovat prospěch studujících v okrese, pořádat kursy pro uchazeče o studium na vysoké škole, pomocí externistů za jišťovat doplňkové konzultace zejména v těch předmětech, které činí studujícím největší obtíže, a současně jim pomáhat v opatřování studij ní literatury. Uvedený návrh, k jehož realizaci se postupně začalo přistupovat, ukázal na neobyčejně účinné cesty, jimiž je možno se dobrat podstatné ho zlepšení na úseku studia pracujících. 15) Kraemer Em il: Problémy studia p fl zam ěstnání na vysokých školách , časopis Vy soká škola, ročník IX, r. 1960-1961, č. VII, str. 196. i®) Erben Já n : Sm elšie zavádzat účinnejšie form y v štúdiu pracujúcich na vyso ký ch školách , časopis Vysoká škola, ročník IX, r. 1960—61, str. 326—331.
292
V návrhu je pamatováno i na vztah nově zřizovaných všeobecných kon zultačních středisek a dosavadních středisek, zejména v sídlech vyso kých škol a velkých závodů, kde tato střediska budou především za bezpečovat konzultace ve speciálních předmětech, které nelze dost dobře zajišťovat v okresech. Tento návrh vychází z požadavku vytyčeného v usnesení ÚV KSČ o spojení školy se životem, aby se síť škol a konzultačních středisek přiblížila pracovištím posluchačů. O tom, že se v posledních letech věnuje soustavná pozornost rozvoji vysokoškolského studia pracujících, svědčí například to, že v říjnu 1960 byl svolán aktiv rektorů vysokých škol, který se zabýval problemati kou studia při zaměstnání a kde v hlavním referátě i v diskusi byly pro jednávány závažné otázky a opatření ke zlepšení studia pracujících.17) O významu studia pracujících svědčí i sama čísla. Na léta 1961—1965 se počítá, že z 45.500 absolventů vysokých škol bude 24.000 absolventů studia při zaměstnání. Tak například ve studijním rope 1959/60 studo valo na všech formách studia pracujících přes 26 000 studentů. V sou časné době studuje na vysokých školách celkem přes 35 000 pracujících, z toho více než 9000 na pedagogických institutech.18) Ve studijním roce 1959—1960 organizovalo ministerstvo školství a kul tury ve spolupráci se stranickými orgány průzkum podmínek studují cích při zaměstnání, a to jak na školách, tak i na závodech. Na průzku mu, který se konal v pěti krajích, se podílely i některé resorty, dále ÚRO a ÚV ČSM. O některých výsledcích tohoto průzkumu se dočítáme v referátu »Za další rozvoj studia pracujících«, jehož autor poukazuje na to, že nejzávažnější nedostatky na úseku studia pracujících jsou především v neujasněnosti obsahu a metod výuky a v jejím materiálním a kádrovém zabezpečení.19) Aby se zlepšilo zajišťování pedagogického procesu ve studiu při za městnání, byl zřízen na Karlově universitě Ústav pro dálkové studium učitelů a obdobný ústav i na Komenského universitě v Bratislavě. Úko lem těchto ústavů je poskytovat metodickou i vědeckou pomoc učite lům, vyučujícím v dálkovém studiu na pedagogických institutech a na universitách, popřípadě i na jiných vysokých školách, zkoumat formy a metody práce tohoto studia, shromažďovat a zobecňovat nejlepší zku šenosti a koordinovat práci učitelů v dálkovém studiu. Již v předchozích letech byly, byť jen zčásti, plněny některé z těchto funkcí katedrou pedagogiky na filosofické fakultě Karlovy university, jejímž úkolem bylo též rozvíjet pedagogiku vysokých škol. V jejím rámci byla věnována pozornost i pedagogickým problémům vysokoškolského studia pracujících.20) Tato katedra uspořádala řadu konferencí a před nášek na vysokých školách různého typu v českých zemích i na Slo vensku o otázkách vysokoškolského studia pracujících a vykonala tak U) císař Václav: Za další rozvoj studia pracujúcich, časopis Vysoká škola, ročník IX, r. 1960—1961,' č. V, str. 138—147. i*) Bulletin ministerstva školství a kultury, ročník III, r. 1962, č. 12, str. 31. i») Císař Václav: Za další rozvoj studia pracujících, časopis Vysoká škola, ročník IX, r. 1960—1961, č. V, str. 138-147. 20) Škoda Kamil: V ýzkum .pedagogických problém ů v mim ořádných způsobech studia, časopis Vysoká škola, rok 1957, čís. 6, str. 191—192.
293
s malým počtem sil záslužnou a průkopnickou práci v oblasti vysoko školského studia pracujících. Stále se zvyšující význam studia pracujících, které nabývá zvláštní závažnosti na školách technického směru, vedl roku 1961 ke zřízení vě deckovýzkumného pedagogického pracoviště s názvem »Ústav pro stu dium pracujících na vysokých školách technických při ČVUT v Praze«, který plní tyto hlavní úkoly:21) aj metodické řízení vzdělávání pracujících na vysokých školách tech nických a přípravu k němu, jakož i jeho koordinaci na všech vysokých školách technického směru; b) vědecký výzkum vyučovacího procesu a výsledků studia pracují cích a poskytování metodické a vědecké pomoci vyučujícím tohoto stu dia na technických vysokých školách; cj přípravu a zajišťování speciálních studijních pomůcek pro studium pracujících a péči o koordinaci vydávání učebních textů na vysokých školách technických. Pedagogické problematice studia pracujících začínají věnovat zvýše nou pozornost různá pedagogická pracoviště, zejména katedry pedago giky na vysokých školách; na Slovensku je třeba se zvláště zmínit o ka tedře pedagogiky vysokých škol na filosofické fakultě Komenského university v Bratislavě. Výzkumná vědecká práce v oblasti vysokoškolského studia pracují cích je včleněna jako jeden z významných úkolů do státního plánu vě deckého výzkumu v rámci komplexního vědeckovýzkumného úkolu číslo XIV »Škola a výchova v etapě dovršení výstavby socialismu a přecho du ke komunismu«. Předmětem výzkumu je vývoj, soustava a funkce vy sokoškolského studia pracujících, dále systém vysokoškolské přípravy učitelů, v němž jako dílčí problémy jsou zkoumány obsah dálkového studia učitelů, dále osobnost dálkově studujícího učitele a konečně organizační formy a metody dálkového studia učitelů. Z toho všeho je zřejmé, že jak v pedagogické praxi, tak v pedago gické vědě se věnuje stále více zájmu a pozornosti té oblasti pedago gické působnosti, která byla v minulých letech dost opomíjena, což bylo na závadu pedagogické praxi i její teorii, jejíž další rozvoj se již dnes bez tvůrčí vědecké práce v oblasti pedagogické problematiky stu dia pracujících neobejde. Z někdejších mimořádných způsobů studia na vysokých školách, v nichž základními články byly studium večerní, dálkové a externí, se dosavadním vývojem utvořila soustava vysokoškolského studia pracují cích, které lze rozdělit na úplné vysokoškolské studium pracujících (je to večerní studium, popřípadě studium směnné, dálkové studium a v malé míře studium externí a konečně kombinované vysokoškolské studium, kdy zpravidla v první části se studuje interně, v dalších se mestrech pak při zaměstnání), částečné vysokoškolské studium pracují cích (tím jsou míněny různé kursy, zájmové studium apod.) a konečně 21) Novák S., Šoler K .: Okoly a plány Ostavu pro studium pracujících na vysokých šk olá ch techn ických, Časopis Vysoká škola, ročník X, r. 1961—1962, str. 82—84.
294
studium pro absolventy vysokých škol (rozšiřující a postgraduální stu dium).22) Takto utvořená soustava vysokoškolského studia pracujících umožňuje uchazečům o studium při zaměstnání v některé z uvedených forem studia dosáhnout plné vysokoškolské kvalifikace, popřípadě tuto kvalifikaci dále rozšiřovat a prohlubovat. Přitom se stále více usiluje o to, aby celá ssustava vysokoškolského studia pracujících byla co nejvíce spjata se životem a aby se všemi svými články a formami stále více přibližo vala pracovištím posluchačů. ■ůr
Od samého vzniku vysokoškolského studia pracujících věnuje Komu nistická strana Československa jeho rozvoji soustavnou pozornost a značnou péči. Také XII. sjezd KSČ se zabýval problémy vysokoškolského studia při zaměstnání a znovu zdůraznil, že nelze pouhými tradičními způsoby vychovat potřebný počet kvalifikovaných odborníků. Ani stou pající počet účastníků studia při zaměstnání nepostačuje dosud krýt plánovanou potřebu vysokoškolsky vzdělaných kádrů. V roce 1970 by mělo na všech vysokých školách studovat celkově — tedy včetně stu dujících při zaměstnání — asi 224.000 studentů. K tomu účelu je třeba dále zlepšovat organizaci a metody práce ve vysokoškolském studiu při zaměstnání a v rámci utvářené jednotné vzdělávací soustavy důsledně zajišťovat návaznost všech forem vysokoškolského studia pracujících navzájem mezi sebou i ve vztahu ke studiu dennímu a k předchozím stupňům školského vzdělání.23) Z usnesení XII. sjezdu KSČ vyplývá, že resorty a podniky jsou povinny považovat plán výchovy odborných kádrů za základní součást své řídící a plánovací práce a že se musejí spolu se společenskými organizacemi zvýšenou měrou podílet na rozvoji výchovných a vzdělávacích zařízení.24) V soustavné spolupráci vysokých škol s podniky a závody, v těsném sepětí pedagogické praxe a pedagogické teorie — jež musí v oblasti vy sokoškolského studia pracujících dosáhnout náležitého předstihu — je třeba již dnes vytvářet předpoklady k úspěšnému plnění úkolu vytyče ného XII. sjezdem KSČ, aby se v letech 1970 až 1975 přibližně polovina studujících vzdělávala při zaměstnání. 22) O situaci v dřívějších mimořádných způsobech studia na vysokých školách podává velmi cenné poznatky stať Ľ. Bakoše: K niektorým otázkám mim oriadnych spôsobov štúdia na vysokých školách, časopis Vysoká škola, ročník IV, r. 1956, č. 7—8, str. 206 až 217. Dále viz Kraemer Em il: Problémy studia při zaměstnání na vysokých školách, časopis Vysoká škola, ročník IX, r. 1960-1961, č. VII, str. 195. Viž též článek Svobo da A .: N ěkteré problém y dálkového studta na vysoké šk ole, časopis Pedagogika, roč. X, r. 1960, č. 1. 23) Zpráva ústředního výboru XII. sjezdu KSČ o činnosti strany a o hlavních směrech dalšího rozvoje naší socialistické společnosti, přednesená prvním tajemníkem ÚV KSČ soudruhem Antonínem Novotným dne 4. prosince 1962, srovn. s publikací, kterou vydal ÚV KSČ v prosinci 1962 pod názvem »XII. sjezd Komunistické strany Československa«, str. 49 a 50. 24) Tamtéž, str. 105 a 106.
295
Камил Шк о д а Развитие и функция высшего образования трудящихся в Чехословакии Развитие высшего образования трудящихся началось с заочного обучения учителей на бывших педагогических факультетах, созданных в 1946 году. Научная; с 1952 года постепенно внедряется обучение без отрыва от работы, формами которого является вечерние курсы, заочное и внешкольное обучение в большинстве высших учебных заведений. Систематическая забота партийных и правительственных органов о развитии высшего образования трудящихся содействовала во второй половине пятидесятых годов укреплению системы этого способа обучения, повышению без отрыва от работы станет преобладающей что в будущем, в некоторых отраслях обучение без отрыва от работы станет преобладающей формой получения высшего образования. Статья, в которой дается основная характеристика развития высшего образования трудящихся до настоящего времени и его функции и одновременно с этим, на основании результатов исследований, указываются и некоторые затруднения, возникавшие и возни кающие на пути этого развития, заканчивается выводами, указывающими перспективы развития обучения в высших учебных заведениях без отрыва от работы. Эти перспективы указаны в ответственном задании: достичь того, чтобы в 1970—1975 гг около половины студентов получало высшее образование без отрыва от работы. Kamil Š k o d a The Development and Function of University Education of Working People in Czechoslovakia The university education of the working people began to develop with the corres pondence courses for teachers at the former Pedagogical Faculties, which were establish ed in 1946. After education of working people has gradually been introduced — in the form of evening courses, correspondence courses and external studies — at most of the universities. Consistent care given by the Communist Party and Government organs to the de velopment of university education of the working people leads, in the late fifties, to consolidating this system of studies, to increasing its significance and function; plans for the future envisage that the studies of the working people will become, in some branches, the prevailing form of university studies. The article, which outlines the main features of the development of university education of the working people and, at the same time, on the basis of various researches, points out some difficulties this form of studies involves, ends by summing up the prospects of the development of university education of the working people (i. e. the form of studies where working people study at the university without inter rupting employment). The target is high — in the years 1970 to 1975 approximately one half of the university students are to be those who study while employed.
296