Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Mykocenologický průzkum
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin z agrárních valů a teras z úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří Evaluation of the distribution of the vascular plants on hedgerows and terraces at the base of Oblík Hill in České středohoří Iva Machová1, Karel Kubát2 , Jana Česká3, Václav Synek1 Fakulta životního prostředí UJEP, Králova výšina 7, 400 96 Ústí n. L.,
[email protected],
[email protected] 2 Přírodovědecká fakulta UJEP, České mládeže; 400 96 Ústí n. L.,
[email protected] 3 Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU, Kamýcká 957, 165 00 Praha-Suchdol,
[email protected] 1
Abstract: This paper presents an overview of the species found on hedgerows and terraces at the foothill of the Oblík hill. This elaboration was based on species occurrence on eight hedgerows or terraces divided into 61 sections (each 20 m long). The number of species repeating in more relevés decreases: 119 species occurred in less than 10 % of sections, but only 64 species in 10–100% of sections. By flora analysis, it was found that 23 species in categories with an occurrence less then 10% and another eight species in categories with an occurrence higher than 10% belong to specially protected and endangered species. The ratio of specially protected and endangered species in relevés, compared to the other species, declines more slowly (fig. 4). Non-indigenous species are rather rare, 35 of them were found totally. The most frequent type is naturalized archeophyte. 30 non-indigenous species with occurrence less then 10% and five species with occurrence higher then 10% were found. They were found on hedgerows and in their surroundings. Biotopes surrounding the hedgerows on the bottom of Oblík Hill were analyzed using the same method. The species growing on the hedgerows or terraces were more homogenous then in the surrounding biotopes (fig. 5). Flora of hedgerows or terraces on the bottom of Oblík Hill was compared to the alike sites of Verneřické středohoří (fig. 3). More heterogenous species composition is in the Verneřické středohoří highlands. Keywords: vascular plants, frequency of occurrence, specially protected species, non-indigenous species, Oblík Hill Abstrakt: Práce přináší přehled druhů zjištěných na agrárních valech 184
185
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin a terasách na úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. Jako podklad pro zpracování byly použity výskyty druhů na osmi valech či terasách rozdělených do 61 úseků (20 m dlouhých). Počet druhů, které se opakují ve více úsecích, klesá: 119 druhů se vyskytovalo na méně než 10 % úseků, ale pouze 64 druhů na 10–100 % úseků. Analýzou flóry bylo zjištěno, že 23 druhů v kategoriích s nižším výskytem než 10 % a dalších osm druhů v kategoriích s výskytem vyšším než 10 % náleží k zvláště chráněným a ohroženým druhům. Podíl zvláště chráněných a ohrožených druhů ve snímcích, ve srovnání s ostatními druhy, klesá pomaleji (obr. 4). Relativně hodně bylo zjištěno nepůvodních druhů (35), ale s malou frekvenci výskytu. Patří především mezi naturalizované archeofyty. Nepůvodních druhů s výskytem do 10 % bylo zjištěno 30, s výskytem nad 10 % pět druhů. Byly zjištěny na valech či terasách i v jejich okolí. Stejnou metodou byly analyzovány i biotopy obklopující valy či terasy na úpatí Oblíku. Druhy rostoucí na valech či terasách tvořily homogennější soubor, zastoupení druhů bylo vyrovnanější než v okolních biotopech (obr. 5). Flóra valů či teras na úpatí Oblíku byla porovnána s flórou ze stejných stanovišť na Verneřicku (obr. 3). Druhová skladba se liší; na Verneřicku je vegetace heterogennější. Klíčová slova: cévnaté rostliny, četnost výskytu, zvláště chráněné druhy, nepůvodní druhy, vrch Oblík
Úvod Termínem „agrární valy“ označuje Zapletal (1969) vypuklé, protáhlé útvary s velkým podílem kamene, většinou neuspořádaného v zídky. Agrární terasy jsou tvořeny plochou částí a svahem terasy. Společná je příčina vzniku v souvislosti se zemědělskou činností. Průběh valů a teras je nejčastěji souběžný s vrstevnicemi nebo po spádnici, méně časté jsou různé úklony od vrstevnic (Dobrovodská & Štefungová 1996; Machová & Kubát 2005). Doba vzniku valů na lokalitě není přesně známa. Na mapách I. vojenské mapování – Josefské 1764–1768 a 1780–1783 (rektifikace), měřítko 1:28 800, byly na j. a jv. úpatí Oblíku znázorněny pouze bodové útvary, které neposkytují jasný důkaz o existenci současných typů valů či teras. Na mapách II. vojenského mapování (Františkovo) v letech 1836–1852 (měřítko 1:28 800) na jižním úpatí Oblíku jsou patrné linie, odpovídající uspořádáním současným kamenitým valům (oldmaps.geolab.cz). Studované valy existují dostatečně dlouhou dobu, aby se na nich mohla vyvinout přirozeným vývojem (sukcesí) charakteristická a stabilní vegetace. Výjimečně dochází k narušování vegetace dalším ukládáním kamene nebo těžbou dřeva. Plánovitá výsadba dřevin nebo jiné hospodaření nebylo pozorováno. 186
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Agrární valy se nerovnoměrně vyskytují na území celé ČR. Častější jsou v pahorkatinách a podhorských oblastech, kde byla kamenitá pole a skeletovitá půda (RUBÍN et al. 1986). Ačkoli se jedná o rozšířený krajinný prvek, neexistuje mnoho botanických prací, zabývajících se jejich vegetačním krytem. Výjimku jsou studie, které zpracovali Riezner (2007, 2009) a gábová (1997) na Jesenicku na severní Moravě a nováková (1995) v okolí Kostelce nad Černými Lesy; v Českém středohoří se problematikou zabývali Velátová (1998), Uhrová (2005), Janečková (2005, 2008), Pechová (2005), Machová & Kubát (2005), Machová (2007), Machová et al. (2008a, 2008b) a machová & Novák (2008). Předkládaná práce se zaměřuje na flóru valů a teras floristicky bohatého termofytika. V území převažující nefelinický bazanit určuje horninové složení valů. Pro úpatí Oblíku jsou typické vypuklé tvary volně navršených kamenitých valů. Kupovité kamenité útvary (kamenice), časté v horských oblastech, zde chybějí, stejně jako skládané zídky. Typické terasy nejsou vyvinuty. Struktury s převahou zeminy a průběhem po spádnici se nacházejí především na severním úpatí Oblíku. Porosty agrárních valů mají charakter liniové zeleně. Ta je schopna plnit funkce biokoridorů: umožňuje migrace organismů, některým poskytuje útočiště, pro jiné působí jako bariéry a ovlivňují ekologické poměry v okolí (Forman & Godron 1993). Nezastupitelný význam území s agrárními valy je patrný i z toho, že bylo zahrnuto do územního systému ekologické stability (ÚSES). Pro území v okolí vrchu Oblíku je platná dokumentace zpracovaná Terplánem a.s. (Anonymus 2001). Úpatí včetně agrárních valů spadá do nadregionálního biocentra, které spojuje vrchy Oblík a Ranou. Vedle obvyklých abiotických faktorů má zásadní vliv na flóru i management agrárních valů a okolních biotopů. Vlivem využívání přilehlého území, půdními podmínkami a managementem vegetace živých plotů (obdoba vegetace agrárních valů), jejich typem a původem se zabývali např. Deckers et al. (2004). Valy navazující na úpatí Oblíku jsou obklopeny xerotermními trávníky a souvislými křovinami. Níže položené obklopují pole nebo lada. Lze předpokládat vliv zemědělské kultivace. Vegetace agrárních valů je kromě výše uvedených „vnějších“ faktorů také ovlivněna specifickými podmínkami na valech, na jejichž vzniku se sama podílí. Delcourt & Delcourt (1992) uvádějí světelnou bilanci, teplotní gradient, půdu a další faktory uvnitř pásu liniové zeleně.
187
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin
Metodika Celková rozloha CHKO České středohoří dosahuje 1 063,17 km2. Studované území vrchu Oblíku včetně úpatí s výskytem valů činí ca 511 ha. Oblast patří do geomorfologického celku Milešovské středohoří a fytogeografického okresu Lounsko-labské středohoří. Vývoj území poznamenaly i politické poměry, neboť hranice Sudet probíhala jižně od vrchu Oblíku. Pro terénní šetření byly vybrány valy a terasy s typickou vegetací a doplněny náhodným výběrem dalších za využití leteckých snímků (z roku 2002, zpracovaných v prostředí GIS). Vždy byla analyzována vegetace celého valu, bez ohledu na jeho délku. Zjišťování četnosti výskytu druhu, vždy na celém valu jako jednotce, se ukázalo problematické. Z takto získaných výsledků nebyl dostatečně patrný rozdíl mezi hojnými druhy a náhodně se vyskytujícími druhy. V takovém případě by bylo nutné nejdříve provést výběr vzájemně podobných valů, ale výsledky by pak nevypovídaly objektivně o celém souboru z lokality. Každý z osmi valů byl rozdělen na úseky délky 20 m a na nich proveden po patrech soupis všech druhů. Celkem bylo analyzováno 61 úseků. Kvantifikace byla zpracována s použitím programu Excel v podobě sloupcových grafů. Druhy zjištěné na méně než 10 % úseků jsou uvedeny v abecedním pořadí. Druhy vyskytující se na více než 10 % úseků jsou uvedeny v podobě sloupcových grafů ukazujících klesající procento výskytu na úsecích valů a teras. Byly zpracovány i liniové transekty napříč valem, místo klasických fytocenologických snímků, které však neposkytly dostatečný obraz o vegetaci, neboť v nich nebyly zaznamenány všechny přítomné druhy. Na analýzu biotopů sousedících s valy a terasami byla použita stejná metoda jako na valy. V dostatečně velké vzdálenosti od valu (aby byl minimalizován jeho vliv) byl pořízen seznam druhů po patrech na ploše 20 × 5 m. Počet vzorků 23. Byla provedena i analýza flóry z hlediska výskytu zvláště chráněných a ohrožených druhů a uveden stupeň ohrožení dle Černého a červeného seznamu květeny ČR (Procházka 2001) a vyhlášky 395/92 Sb. Byla provedena i analýza druhového spektra z hlediska nepůvodnosti druhů srovnáním s Katalogem nepůvodních druhů rostlin z ČR (Pyšek et. al 2002). Zkratka za názvem druhu NA – naturalizovaný archeofyt, IA – invazní archeofyt a IN – invazní neofyt. Terénní šetření bylo realizováno v letech 2007–2008. Jména taxonů jsou uvedena podle Klíče ke květeně (Kubát et al. 2002). Míra vazby druhu (z agrárních valů a teras) na území Oblíku na Lounsku je vyjádřená formou ordinačního diagramu (obr. 3) vyjadřujícího vazbu druhu (jako body se zkratkami jmen) k území Verneřického středohoří (V) verzus k Lounsku (L). Diagram je produktem zpracování dat s použitím programu DCCA v rámci 188
programu Canoco for Windows 4.5. Pokud je za druhem uvedeno číslo (1, 2, 3), jedná se o přítomnost druhu v příslušném vegetačním patru (E1 bylinné, E2 keřové, E3 stromové). Na obr. 4 a 5 jsou sledovány počty druhů s danou četností výskytu v určitém biotopu (mi, tj. s výskytem 1×, 2×, 3×, obecně i×) v závislosti na této četnosti. Na obr. 5 jsou vyneseny závislosti pro druhy rostoucí na valech (silně proložená linie) a pro druhy rostoucí v okolních biotopech (tenká linie). Na obr. 4 jsou počty druhů mi s danou četností výskytu vyjádřeny relativně k celkovému počtu sledovaných druhů v biotopu (m) jako procento (mi.100/m), protože počty sledovaných druhů v porovnávaných souborech se řádově liší. Silná linie ukazuje uvedenou závislost pro všechny druhy rostoucí na valech a tenká linie pro druhy zvláště chráněné a ohrožené rostoucí na valech. Klesající závislosti v grafech jsou proloženy mocninnými funkcemi, které zřejmě nejlépe vystihují jejich průběh (v grafech jsou použity logaritmické osy, takže mocninné funkce mají přímkový tvar). Závislosti lze proložit jen tou částí naměřené klesající řady, v níž se nevyskytují nulové hodnoty mi (ve všech třech sledovaných řadách byla v použité části řady jedna nulová hodnota vypuštěna).
Výsledky Abecední seznam druhů na agrárních valech a terasách na úpatí Oblíku, které mají nižší četnost výskytu než 10 %. Zvláště chráněné a ohrožené druhy jsou v textu zvýrazněny. U nepůvodních druhů jsou uvedeny zkratky vyjadřující dobu zavlečení (archeofyt × neofyt) a intenzitu šíření (naturalizovaný × invazní) (Pyšek et. al. 2002). Acinos arvensis, Agrostis gigantea (NA), Agrostis stolonifera, Allium oleraceum, Allium rotundum C2, Anagallis arvensis (NA), Arctium lappa (NA), Arctium minus (NA), Arctium tomentosum (NA), Arenaria serpyllifolia agg., Artemisia vulgaris, Asparagus officinalis, Atriplex oblongifolia C4a (IA), Avena fatua (NA), Bromus benekenii, Bryonia alba (IA), Calamagrostis epigejos, Calystegia sepium, Campanula bononiensis C2, §3, Campanula trachelium, Carduus acanthoides, Carduus nutans C4a, Carex humilis C4a, Carex tomentosa, Centaurea stoebe, Cerastium arvense, Cerinthe minor C4a (NA), Chenopodium album, Cirsium arvense (IA), Cirsium oleraceum, Cirsium vulgare (IA), Clinopodium vulgare, Consolida regalis (NA), Convolvulus arvensis (NA), Descurainia sophia (NA), Dianthus carthusianorum, Dryopteris filixmas, Eryngium campestre, Erysimum cheiranthoides (NA), Euphorbia esula, Euphorbia helioscopia (NA), Euphorbia platyphyllos, Festuca arundinacea, Festuca rubra agg., Festuca valesiaca C4a, Filipendula vulgaris, Fragaria vesca, Fumaria officinalis (NA), Galium × pomeranicum, Glechoma hederacea, 189
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin
Hedera helix, Hieracium pilosella, Hieracium sabaudum, Humulus lupulus, Inula conyzae, Knautia arvensis, Lactuca serriola (NA), Lamium album (NA), Lapsana communis (NA), Lathyrus pratensis, Linum austriacum, Lonicera caprifolium C3, Lotus corniculatus, Medicago falcata, Medicago lupulina, Melampyrum arvense C3, Melilotus officinalis, Mentha sp., Mercurialis perennis, Nepeta cataria (NA), Papaver rhoeas (NA), Plantago lanceolata, Plantago major (IA), Plantago media, Poa annua, Poa compressa, Poa nemoralis, Poa trivialis, Polygonum aviculare s. l. (NA), Potentilla arenaria, Potentilla argentea, Potentilla heptaphylla, Potentilla reptans, Sanguisorba minor, Scabiosa ochroleuca, Securigera varia, Sedum acre, Sedum album, Sedum sexangulare, Silene latifolia subsp. alba (NA), Sonchus oleraceus (NA), Stipa pennata C3, §3, Tetragonolobus maritimus C3, Teucrium chamaedrys, Thymus pannonicus C4a, Thymus praecox C4a, Trifolium alpestre, Trifolium arvense, Trifolium campestre, Trifolium pratense, Trifolium repens, Triticum aestivum, Urtica urens (NA), Verbascum phoeniceum C3, §3, Veronica arvensis (NA), Veronica chamaedrys, Veronica persica (IN), Veronica teucrium C4a, Vicia cracca, Viola arvensis. Mezi druhy se sporadickým výskytem je větší podíl nepůvodních druhů; 24 druhů patří mezi naturalizované archeofyty, pět druhů mezi invazní archeofyty a jeden druh je invazní neofyt. Byliny s výskytem vyšším než 10 % uspořádány dle klesající četnosti: Geum urbanum, Elytrigia repens, Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Fragaria viridis, Bromus sterilis (NA), Torilis japonica, Ballota nigra (IA), Taraxacum sect. Ruderalia, Rubus sp. Agrimonia eupatoria, Dactylis glomerata, Geranium robertianum, Galium aparine, Falcaria vulgaris, Euphorbia cyparissias, Poa pratensis, Festuca rupicola, Bromus inermis, Anthriscus sylvestris, Campanula rapunculoides, Arrhenatherum elatius (IN), Trifolium medium, Astragalus cicer, Allium vineale, Achillea millefolium, Hypericum perforatum, Bromus erectus, Medicago sativa (NA), Galium verum, Vicia tenuifolia, Elytrigia intermedia C4a, Astragalus glycyphyllos, Chaerophyllum temulum, Adonis vernalis C2, §3, Urtica dioica, Stellaria media, Leucosinapis alba (NN), Melica transsilvanica C4a, Artemisia pontica C3, Vincetoxicum hirundinaria, Galium album, Erysimum crepidifolium C3, Carex muricata agg., Campanula persicifolia, Achillea pannonica (C3). Výčet druhů dřevin s četností nižší než 10 %: Acer campestre, Acer pseudoplatanus, Cornus mas C4a, §3, Cotoneaster integerrimus C4a, Quercus petraea, Rubus idaeus, Syringa vulgaris (IN), Sorbus aria agg. C4a, Ulmus minor C4a.
190
Geum urb Elyt rep Brach pin Viol hir Frag vir Brom ste Tor jap Ball nig Tar Rud Rubsp. Agr eup Dact glo Ger rob Gal apar Falc vulg Euph cyp Poa prat Fest rup Brom ine Anth syl Camp rap Arrh ela
Druh
Trif med Astr cic All vin Achil mil Hype per Brom ere Medi sat Gal ver Vic tenu Elyt int Astr glyc Chaer tem Ado vern Urt dio Stel med Sina alb Meli trans Arte pont Vinc hiru Gal alb Erys crep Car mur Camp per Achil pan 10 15 20 25 30 35 40 45 50 55
60 65 70 75 80 85 90 95 100
PĜítomnost v %
Obr. 1. Sloupcový graf vyjadřuje (klesající) výskyt druhů bylin na úsecích agrárních valů či teras pod Oblíkem. Fig. 1. Occurrence of plants on hedgerows and terraces on Oblík hill with frequency higher then 10%.
191
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin
Frax ex Crat sp Ros can Rib uv Rha cat Pru spi Lig vul Corn sa Druh
Crat la Pru av Vib lan Euo eu Cory av Sam nig Pyr com Pru dom Crat mo Pyr pyr 0
5
10 15 20 25 30 35 40 45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95 100 PĜítomnost v %
Obr. 2. Výskyt dřevin na agrárních valech a terasách Oblíku s četností vyšší než 10 %. Fig. 2. Occurrence of woody plants on hedgerows and terraces on Oblík hill with frequency higher then 10%.
Dřeviny s výskytem vyšším než 10 % uspořádány dle klesající četnosti: Fraxinus excelsior, Crataegus sp., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea, Crataegus laevigata, Prunus avium, Viburnum lantana C4a, Euonymus europaea, Corylus avellana, Sambucus nigra, Pyrus communis, Prunus domestica, Crataegus monogyna, Pyrus pyraster.
192
Obr. 3. Výsledek detrendované kanonické korespondenční analýzy (DCCA) snímků z valů. Příslušnost k území (Verneřicko – V vs. Lounsko – L) byla použita jako proměnná prostředí. První kanonická osa vysvětluje 5,1 %, druhá osa vysvětluje 4,0 % variability. Ordinace naznačuje signifikantní rozdíly v druhovém složení na valech Lounska a Verneřicka. Zkratky jmen druhů na pravé straně náleží druhům s větší vazbou na Lounsko (L). Fig. 3. The results of the detrended canonical correspondence analysis (DCCA) of the relevés. The locality (Verneřicko – V vs. Lounsko – L) was considered as an environmental variable. First canonical axe explains 5.1% and the second one 4.0% of the variability. The ordination indicates significant differences in the species composition on the hedgerows of Lounsko vs. Verneřicko. The abbreviations of the species on the right side belong to the species that have greater affinity to the hedgerows of Lounsko.
193
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
poþet druhĤ s tímto výskytem
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin
Druhy okolních biotopů
1000
-1,6064
-1,3258
y = 130,37x 2 R = 0,9042
100
y = 61,283x 2 R = 0,8779
10 1 0,1 1
10
100
þetnost výskytĤ Obr. 4. Počet druhů s danou četností výskytu vs. tato četnost – počet druhů m; vyjádřen v % relativně k celkovému počtu druhů v souboru m; tučně proložená linie – všechny druhy rostoucí na valech (m=126), tenká linie – zvláště chráněné a ohrožené druhy (m=25). Fig. 4. Number of species with given frequency of occurrence vs. this frequency – number of specie m; presented in % relatively to the total number of species in a file m; bold interleaved line – all species growing on the hedgerows (m=126); thin line – specially protected and endangered species (m=25).
Obr. 4 ukazuje vcelku očekávaný vztah, že procentické zastoupení druhů s nízkou četností výskytu je větší než procentické zastoupení druhů s větší četností výskytu, přičemž tuto závislost lze přibližně vystihnout mocninnou funkcí. První dojem ze získaných dat byl, že u druhů zvláště chráněných a ohrožených obdobná závislost klesá strměji než pro všechny druhy obecně, protože u ohrožených druhů byla maximální četnost výskytu druhu 10 (jeden případ), kdežto při sledování všech druhů byl nejvyšší počet výskytu druhu dokonce 59 (dva případy). Proto byla závislost vyhodnocena také pro druhy zvláště chráněné a ohrožené. Nalezené dvojice regresních koeficientů pro obě závislosti v obr. 4 při vyjádření v logaritmizovaném tvaru jsou podle t-testů statisticky významné (p testů <10-3). Porovnání vypočtených exponentů ukázalo, že exponent u závislosti pro druhy zvláště chráněné a ohrožené je významně větší než u závislosti pro všechny druhy, křivka závislosti tedy klesá u druhů chráněných a ohrožených pomaleji (p porovnávacího testu je 0,017, a je tedy menší než obvyklá hladina významnosti 0,05). Z nalezeného rozdílu exponentů zřejmě nemá smysl dělat větší závěry.
194
Počet vzorků 23 není dostatečně velký, aby objektivně charakterizoval xerotermní louky, pole, úhory a křoviny. Druhy jsou proto vyjmenovány v abecedním pořadí bez udání četnosti. Adonis aestivalis C2 (NA), Aethusa cynapium (NA), Ajuga genevensis, Ajuga chamaepitys C2 (NA), Alopecurus pratensis, Anagallis foemina C3 (NA), Arabis glabra, Arabis hirsuta, Artemisia pontica C3, Astragalus danicus C3, §3, Astragalus exscapus C2, §2, Atriplex sagittata, Avenula pratensis, Avenula pubescens, Bromus japonicus C4a (NA), Bupleurum falcatum, Carex caryophyllea, Carex praecox, Caucalis platycarpos C2 (NA), Centaurea jacea, Centaurea scabiosa, Cerastium glutinosum, Cerastium holosteoides, Chenopodium hybridum, Cichorium intybus (NA), Cirsium eriophorum, Cornus sanguinea, Crepis biennis (NA), Daucus carota, Echium vulgare (NA), Euphorbia exigua (NA), Fallopia convolvulus (NA), Festuca pratensis, Galium spurium C4a (NA), Geranium columbinum (NA), Geranium pusillum (NA), Hyoscyamus niger C3 (NA), Koeleria macrantha, Lamium maculatum, Lathyrus tuberosus (NA), Linum catharticum, Lithospermum arvense (NA), Lolium perenne, Luzula campestris, Microrrhinum minus (NA), Myosotis arvensis (NA), Ononis spinosa, Orobanche caryophyllacea C3, Oxytropis pilosa C3, Papaver dubium agg., Persicaria lapathifolia, Pimpinella saxifraga, Polygala comosa, Potentilla anserina, Potentilla tabernaemontani, Prunella vulgaris, Pseudolysimachion spicatum, Quercus robur, Ranunculus arvensis C3 (NA), Rapistrum perenne C3, Rumex obtusifolius, Salvia pratensis, Salvia verticillata, Senecio jacobaea, Setaria viridis (NA), Sherardia arvensis (NA), Silene noctiflora C4a (NA), Silene otites C3, Silene vulgaris, Solanum nigrum (NA), Sonchus arvensis (NA), Sorbus aucuparia, Stachys palustris, Stipa capillata C4a, Stipa dasyphylla C2, §2, Stipa pulcherrima C3, §2, Tanacetum vulgare (IN), Thalictrum minus C3, Thlaspi arvense (NA), Thlaspi perfoliatum, Tragopon pratensis, Tripleurospermum inodorum (IN), Valerianella dentata C4a (NA), Verbascum nigrum C3, Verbascum thapsus, Veronica prostrata C3, Viburnum opulus, Vicia angustifolia (NA), Vicia hirsuta, Vicia sepium. Poměrně vysoký počet zjištěných druhů, které jsou řazeny mezi naturalizované archeofyty (28), v okolních biotopech je možné vysvětlit přítomností plevelů.
195
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin
Diskuse
% druhĤ s tímto výskytem
100,0% y = 0,3295x -1,3258 R2 = 0,8779 10,0%
1,0%
y = 0,2523x -0,7717 R2 = 0,7319 0,1% 1
10
100
þetnost výskytĤ
Obr. 5. Počet druhů s danou četností výskytu vs. tato četnost; tučně proložená linie – druhy rostoucí na valech, tenká linie – druhy v okolních biotopech. Fig. 5. Number of species with given frequency of occurrence vs. this frequency; bold interleaved line – species growing on hedgerows; thin line – species growing on surrounding biotopes.
Ze závislostí je zřejmé, že stejně jako na již vyšetřovaných valech (silně proložená linie) i na okolních biotopech (tenká linie) jsou druhy s vyšší četností výskytů méně časté než s malou četností výskytu (dvojice regresních koeficientů pro nalezené závislosti jsou statisticky významné; p testů ≤ 10-8). Rozdíl v poklesu obou závislostí není statisticky významný (p testu je 0,15, hodnota vyšší než obvykle užívané hladiny významnosti), přesto však průběh závislostí není obdobný, protože obě rozdělení počtu druhů podle četnosti jejich výskytu se významně liší (test chí kvadrát, vytvořeno 13 tříd, p testu 8,3.10-4). Celkový počet druhů nalezený v obou biotopech byl srovnatelný (na valech 186, v okolních biotopech 217). V okolních biotopech byla maximální četnost výskytu druhu 16 (jen jeden takový druh), kdežto na valech byla maximální četnost 59 (dva takové druhy). Na valech byl pak v průměru jeden druh nalezen 8,8×, kdežto v okolí pouze 3,4×. Druhy rostoucí na valech tedy tvořily stejnorodější soubor, zastoupení druhů je vyrovnanější než v okolních biotopech.
196
Oblík jako „perla české stepní květeny“ byl v minulosti často cílem botanických výzkumů (souhrnně viz Machová & Kubát 2005). V citované práci jsou z agrárních valů na úpatí Oblíku udávány některé druhy v tomto příspěvku nezaznamenané. Příčinu je nutné hledat v odlišném metodickém přístupu. Na rozdíl od výše uvedené práce (Machová & Kubát 2005) nejsou v této studii považovány za součást flóry valů jejich bylinné lemy, v nichž se uplatňují některé plevele (např. Adonis aestivalis, Fallopia convolvulus, Myosotis arvensis, Sinapis arvensis) a narušené okraje vnášející ruderální druhy (např. Amaranthus retroflexus, Atriplex patula, Chenopodium hybridum, Conyza canadensis, Leonurus cardiaca, Tripleurospermum inodorum). Ve studii nebyly zachyceny ani méně časté druhy, které příležitostně migrují z okolních xerotermních trávníků (např. Astragalus danicus, Koeleria macrantha, Myosotis stricta, Salvia verticillata, Silene otites, Stipa capillata, Valeriana stolonifera subsp. angustifolia, Veronica teucrium). Oblík patří k územím botanicky bohatým, jak je zřejmé i z práce Potěšilové (Potěšilová 2006), která se věnovala opomíjené flóře polí na úpatí Oblíku. Zjistila výskyt 237 druhů, z toho 21 druhů zvláště chráněných a ohrožených (především v kategoriích C3 a C4a). Příčina botanické různorodosti území vyplývá z přírodních podmínek ale i z antropogenních vlivů, především z vlivu hospodaření. Machová (2007) rekapituluje historii vývoje hospodaření na úpatí Oblíku. Jako výsledek botanického sledování udává na agrárních valech a terasách na úpatí Oblíku 212 druhů, z toho jsou na valy pravidelněji vázány i zvláště chráněné a ohrožené druhy, např. Cornus mas, Festuca valesiaca, Lonicera caprifolium, Melica transsilvanica, Pyrus pyraster a Viburnum lantana. Životní nároky těchto druhů valy splňují, a proto se zde vyskytují poměrně často. Přes určitý překryv ve složení vegetace na valech a na okolních biotopech nebyla mezi poli nebo xerotermními trávníky a agrárními valy statisticky významná shoda (s použitím znaménkového testu) ve složení vegetace. Na některých botanicky významných lokalitách včetně Oblíku byl hledán vhodný způsob managementu ovlivňující pozitivně populace zvláště chráněných druhů rostlin (Hamerský & Bělohoubek 2003). Na Oblíku jsou z hlediska ochrany genofondu významné především druhy bezlesí, a proto je podporuje (s klesajícím vlivem) extenzivní pastva ovcí a koz, pastva výhradně stádem ovcí, pastva stádem koz a nejméně účinné se ukázalo kosení (sekání, odstraňování stařiny). Obr. 3 ukazuje, že se druhové složení flóry jednotlivých lokalit liší. Machová et al. (2006) porovnali stanoviště valů a teras s použitím ekologických indikačních hodnot druhů. Jako srovnávací k valům Oblíku byly použity valy ležící v mezofytiku Verneřického středohoří. Ukázalo se, že statisticky 197
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin
významné rozdíly jsou v nárocích druhů na teplo, vlhkost a pH prostředí, méně prokazatelně (pouze na hladině významnosti 0,05) jsou pro světlo. Statisticky významné rozdíly nebyly prokázány pro kontinentalitu a nároky na dusík. Při porovnání míry podobnosti lokalit na základě všech ekologických indikačních hodnot (za použití shlukové analýzy) byly zjištěno, že jak kamenité valy tak hlinité terasy na úpatí Oblíku jsou vzájemně podobné a liší se výrazně od všech valů na lokalitách ve Verneřickém středohoří. Vliv liniové zeleně na druhové bohatství rostlin v zemědělské krajině (Liira et al. 2008) vede ke zvýšení druhové pestrosti. Pozitivně působí dostupnost přírodního, kvalitního biotopu a nízká intenzita využívání zemědělské půdy. V případě lokality Oblík nebyl zjištěn pozitivní vliv lineárních krajinných prvků na diverzitu cenných druhů, neboť se na liniích vyskytují především tolerantní druhy rostlin.
Závěr Unikátní přírodní podmínky v NPR Oblík vyznívají i na úpatí vrchu mimo rezervaci. Proto se i na úpatí setkáváme s druhově bohatou flórou jejíž součástí jsou zvláště chráněné a ohrožené druhy. Tyto druhy byly zjištěny v biotopech obklopujících valy především v xerotermních trávnících a na okrajích polí. Zvláště chráněné a ohrožené druhy byly zjištěny i na agrárních valech a terasách. Na méně než 10 % sledovaných úseků: Allium rotundum C2, Atriplex oblongifolia C4a (IA), Campanula bononiensis C2, §3, Carduus nutans C4a, Carex humilis C4a, Cerinthe minor C4a, Cornus mas C4a, §3, Cotoneaster integerrimus C4a, Festuca valesiaca C4a, Lonicera caprifolium C3, Melampyrum arvense C3, Sorbus aria C4a, Stipa pennata C3, §3, Tetragonolobus maritimus C3, Thymus pannonicus C4a, Thymus praecox C4a, Ulmus minor C4a, Verbascum phoeniceum C3, §3 a Veronica teucrium C4a; s četností vyšší než 10 % druhy: Adonis vernalis C2, §3, Achillea pannonica C3, Artemisia pontica C3, Elytrigia intermedia C4a, Erysimum crepidifolium C3, Melica transsilvanica C4a a Viburnum lantana C4a. Z toho vyplývá, že valy představují nejen významný prvek, nezřídka určující charakter krajiny, ale slouží i jako biotop pro nezanedbatelný počet ohrožených i zvláště chráněných druhů rostlin. Právě valy, které nejsou vystaveny přímému tlaku zemědělské výroby, mohou sloužit jako „refugia“ vzácných a ohrožených organismů v zemědělské krajině. Vegetace agrárních valů a teras vznikla sukcesí a v současnosti se jedná o stabilní strukturovanou vegetaci. Počet druhů zjištěných na méně než 10 % sledovaných úseků valů je 119, ale s četností v rozmezí 10–100 % pouze 64. Ukazuje se, že valy jsou osídleny velkým počtem druhů. To si můžeme vysvětlit jejich ekotonovým 198
charakterem mezi druhově bohatými biotopy a pravděpodobně i mozaikou abiotických podmínek na valech. Vegetační jednotky typické pro agrární valy a terasy je obtížné určit. Byly zjištěny byliny (s četností více než na 50 %; seřazeno podle rostoucí četnosti) Fragaria viridis, Viola hirta, Brachypodium pinnatum, Elytrigia repens, Geum urbanum a dřeviny Cornus sanguinea, Ligustrum vulgare, Prunus spinosa, Rhamnus cathartica, Ribes uva-crispa, Rosa canina, Crataegus sp. div. (všechny druhy rodu), Fraxinus excelsior. Stromové a keřové patro na různých úsecích je homogennější než bylinné patro. Mezi druhy s větším počtem výskytů (více než 50 % úseků) nepatří zvláště chráněné, ohrožené ani nepůvodní druhy. Při sledování opakovaných výskytů druhů rostoucích na valech, nebo rostoucích v jejich okolí se ukázalo, že počty druhů objevující se v oblasti častěji jsou nižší než počty druhů s menší četností výskytu. Vztahy mezi počtem druhů s danou četností a touto četností lze přibližně vystihnout mocninou rovnicí. Z těchto pozorování četností výskytu druhů vyplynulo, že stanoviště valů a teras vytváří podmínky, které umožňují výskyt homogennější vegetace, než je v okolních biotopech. Větší podíl nepůvodních druhů, především naturalizovaných archeofytů, byl zjištěn v okolních biotopech i na valech a terasách, i když v kategoriích s menší četností výskytu. Toto zjištění je zajímavé, když si uvědomíme přirozený charakter stanovišť a vysoký stupeň ochrany NPR Oblík. Příčina je pravděpodobně v dlouhodobém bezlesí na vrchu i v jeho okolí a dřívějším i současném obhospodařováním pozemků okolí valů. Na velké pestrosti se podílejí druhy plevelů. Údaje o druhové skladbě jsou ovlivněny i použitou metodou. Liniové struktury nemají v terénu jednoznačné hranice, a proto mohou být zahrnuty i různě široké bylinné lemy a keřové nálety v jejich okolí. Celkové průzkumy na více valech bez nároků na zjištění četnosti přinášejí kompletnější floristická data, ale neposkytují kvantitativní obraz o složení vegetace.
Souhrn V práci jsou uvedeny formou seznamů a grafů druhy cévnatých rostlin, které tvoří součást vegetace agrárních valů a teras na úpatí vrchu Oblíku v Českém středohoří. Práce se opírá o analýzu 61 náhodně vybraných úseků (20 m dlouhých) na valech či terasách a o analýzu 23 úseků (20 × 5 m) v okolních biotopech. Na agrárních valech či terasách bylo celkem zjištěno 183 druhů. Druhy s nižším výskytem jsou vyjmenovány a druhy, které se vyskytují častěji (více než v 10 %) jsou seřazeny od nejhojnějších k méně hojným. Nejčastější druhy bylin jsou Geum urbanum, Elytrigia repens, Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Fragaria viridis a dřevin Fraxinus excelsior, Crataegus 199
Příroda, Praha, 28; 185–202, 2009
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin
sp. div., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea. Na stejném stanovišti se vyskytují zvláště chráněné a ohrožené druhy; relativně časté jsou Adonis vernalis C2, §3, Achillea pannonica C3, Artemisia pontica C3, Elytrigia intermedia C4a, Erysimum crepidifolium C3, Melica transsilvanica C4a, Viburnum lantana C4a a dalších méně hojných druhů bylo 19. Mimo agrární valy bylo zjištěno 90 druhů včetně zvláště chráněných a ohrožených. Při porovnání druhů agrárních valů a teras s druhy okolních biotopů bylo zjištěno, že druhová skladba na agrárních valech či terasách je homogennější než vegetace srovnávaných okolních biotopů (pole, xerotermní trávníky a úhory). Větší počet zvláště chráněných a ohrožených druhů nejen v přirozených biotopech, ale i na agrárních valech a terasách v kulturní krajině ukazuje, že mohou sloužit jako jejich útočiště. Při analýze flóry byl zjištěn větší podíl nepůvodní druhů, především v kategorii archeofyty. Některé nepůvodní druhy patří mezi plevele či rumištní druhy a byly zjištěny jak na polích, úhorech tak na agrárních valech či terasách.
Summary This paper deals with vascular flora species of hedgerows on the Oblík foothill in the České středohoří highlands in a form of graphs and lists. The paper is based on the analysis of 61 randomly chosen sections of hedgerows or terraces (each 20 m long) and on the analysis of 23 sections (each 20 × 5m) on adjacent biotopes. 183 species were found on hedgerows or terraces in total. The more frequent species (more then 10%) are ranked in order from the most to less abundant and the less frequent are listed only. The most frequent species of herbs encompass the following: Geum urbanum, Elytrigia repens, Brachypodium pinnatum, Viola hirta, Fragaria viridis and these species of woody-plants: Fraxinus excelsior, Crataegus sp. div., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, Prunus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea. The same site comprises especially protected and endangered species – of those these are the most common: Adonis vernalis C2, §3, Achillea pannonica C3, Artemisia pontica C3, Elytrigia intermedia C4a, Erysimum crepidifolium C3, Melica transsilvanica C4a and Viburnum lantana C4a plus other 19 less abundant species. Outside the hedgerows, 90 species were found including those especially protected and endangered. When comparing hedgerow and terraces species with the adjacent biotope species, more homogenous composition was found on the hedgerows and terraces in this comparison to the adjacent biotopes (fields, xerothermic grasslands and fallows). The bigger number of especially protected and endangered species, not only in the biotopes but also on the hedgerows and terraces of cultural landscape, shows that hedgerows and terraces can provide a convenient 200
shelter. In flora analysis, it was found larger ratio of allochthonous species, mostly in archeophyte category. Some of these non-original species belongs to weed or ruderal species and were found on fields or fallows as well as hedgerows or terraces.
Poděkování Článek vznikl s podporou projektu ministerstva zemědělství QH 82 126 (Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově). Poděkování patří Mgr. L. Filipové za pomoc při vyhodnocení dat a Ing. K. Fiedlerové při zpracování dat.
Literatura Anonymus (2001): Terplán. 2. změny a doplňky územní ho plánu velkého územního celku Severočeské hnědouhelné pánve. Upravená ÚPD dle ust. §187 odst. 7 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). – Ms. [Depon. in: KÚ Ústeckého kraje, Ústí nad Labem.] Dobrowodská M. & Štefunková D. (1996): Historické poĺnohospodárske formy antropogénneho reliéfu v oráčinovo-lúčno-pasienkárskej a vinohradnickej krajině. – Acta Envir. Univ. Comen. Bratislava 7: 85–91. Deckers B., Hermy M. & Muys B. (2004): Factors affecting plant species composition of hedgerows: relative importance and hierarchy. – Acta Oecol. 26: 23–37. Delcourt P. a. & Delcourt H. R. (1992): Ecotone Dynamics in Space and Time. – In: Hansen A. J. & Castro F. [eds.], Landscape Boundaries, pp. 19–54, Ecological Studies, Springer Verlag, New York. Ellenberg H. et al (1992): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. – Scripta Geobot., Gottingen, 18: 1–258. Forman R. T. T. & Godron M. (1993): Krajinná ekologie. – Academia, Praha. Gábová K. (1997): Vegetace zemědělských hald u Malé Morávky ve vztahu k ekologickým faktorům prostředí. – Ms. [Dipl. Pr., depon. in: Knih. PřF Univerzity Palackého, Olomouc.] Hamerský R. & Bělohoubek J. (2003): Monitorování změn vegetace a populací ohrožených druhů vlivem managementu řízeným vypalováním, kosením a pastvou na území CHKO České středohoří. – In: Pivničková M. [ed.], Sborník dílčích zpráv z grantového projektu VaV610/10/00 „Vliv hospodařských zásahů na změnu v biologické rozmanitosti ve zvláště chráněných územích“, pp. 265–270, Příroda - supplementum, Praha. Janečková P. (2005): Flóra a vegetace agrárních valů v okolí Srdova a Brníku v Lounském středohoří. – Ms. [Bakal. pr., depon. in: Knih. FŽP UJEP, Ústí nad Labem.] Janečková P. (2008): Floristický výzkum chráněných druhů na agrárních valech v okolí Srdova a Brníku v Lounském středohoří. – Severočes. Přír. 39: 23–28.
201
Příroda, Praha, 28; 203–224, 2009
Vyhodnocení výskytu cévnatých rostlin Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. [eds.] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. Liira J. et al. (2008): Plant functional group composition and large-scale species richness in European agricultural landscapes. – J. Veg. Sci. 19: 3–14. Machová I. & Kubát K. (2005): Příspěvek k flóře Oblíku v Českém středohoří a jeho okolí. – Severočes. Přír. 36–37: 61–74. Machová I., Novák P. & Synek V. (2006): Příspěvek k hodnocení agrárních valů Českého středohoří s využitím indikačních hodnot. – Severočes. Přír. 38: 45–60. Machová I. (2007): Sledování vývoje krajiny Českého středohoří na příkladu agrárních valů. – Stud. Oecol., Ústí n. L., 1: 57–62. Machová I., Filipová L. & Fiedlerová K.(2008): Dřeviny agrárních valů Českého středohoří a jejich vliv na bylinné patro. – Severočes. Přír. 39: 1–6. Machová I., Uhrová S. & Synek V. (2008): Srovnání flóry agrárních valů a jejich lemů. – Severočes. Přír. 39: 7–15. Nováková J. (1995): Proces ruderalizace liniových struktur v zemědělské krajině. – Zpr. Čes. Bot. Společ. 30, Materiály 12: 103–107. Pechová Š. (2005): Přírodní poměry s důrazem na vegetaci agrárních valů v okolí Heřmanova - Fojtovic. – Ms. [Dipl. pr., depon. in: Knih. FŽP UJEP, Ústí nad Labem.] Potěšilová L. (2006): Plevele polí na úpatí vrchu Oblíku. – Ms. [Dipl. pr., depon. in: Knih. FŽP UJEP, Ústí nad Labem.] Procházka F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky. – Příroda 18: 1–166. Pyšek P., Sádlo J. & Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. – Preslia 74: 97 – 186. Riezner J. (2007): Agrární formy reliéfu a jejich vegetace v kulturní krajině Jesenicka. – Ms. [Dizert. pr., depon. in: Knih. Geografického ústavu MU, Brno.] Rubín J. et al. (1986). Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. – Academia, Praha. Uhrová S. (2005): Flóra území části Verneřického středohoří s důrazem na agrární valy. – Ms. [Bakal. pr., depon. in: Knih. FŽP UJEP, Ústí nad Labem.] Velátová R. (1998): Koridory v krajině a jejich význam při šíření rostlin. – Ms. [Dipl. pr., depon. in: Knih.Kat. Bot. PřF UK, Praha.]
202
Návrhy chráněných území Stanislava Staňka II. Vyhlášené lokality, zachovalé lokality nebo zaniklé lokality se zachovaným okolím Proposals for nature reserves by Stanislav Staněk II. Designated sites, preserved sites and lost sites with preserved surroundings Ivana Jongepierová1 & Jan W. Jongepier2 Správa Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, Bartolomějské nám. 47, 698 01 Veselí nad Moravou,
[email protected] 2 Nár. mučedníků 948, 698 01 Veselí nad Moravou,
[email protected]
1
Abstract: Following an earlier paper, archive material with further proposals for nature reserves by Stanislav Staněk from the 1940s and 1950s, including numerous data on the occurrence of plant species, are being published here. Each proposal, containing (1) a site description, (2) data on geology, flora and fauna, (3) description of the management of the site, (4) a justification for the designation, (5) conditions for preservation, (6) additional notes, and sometimes appendices, is commented by the authors as for the current situation of the respective sites. Keywords: White Carpathian Mts., vascular plants, historical data Abstrakt: V návaznosti na dřívější článek je zde prezentován archivní materiál s dalšími návrhy Stanislava Staňka na vyhlášení maloplošných chráněných území ze čtyřicátých a padesátých let 20. století, včetně řady údajú o výskytu rostlinných druhů. Každý návrh obsahuje (1) popis lokality, (2) údaje o geologickém podkladu, květeně a zvířeně, (3) popis dosavadního způsobu obhospodařování lokality, (4) důvod zřízení rezervace, (5) ochranné podmínky, (6) poznámky, případně přílohy. Autoři připojují komentář k současnému stavu jednotlivých lokalit. Klíčová slova: Bílé Karpaty, cévnaté rostliny, historické údaje
203