12 2015 Informační příloha MO ČR a AČR 1 | 2015 12 200155
1
Připraveno redakcí
Z vrchu po mně sahal
78 První voják AČR obdržel finanční pomoc z Vojenského fondu solidarity
Budu bojovat – nevzdám to! Sympatický kluk ve svetru, s příjemným, tichým hlasem a s nesmělým úsměvem na tváři. Trochu oteklý obličej a oči, které neustále slzí. Není to ale projev emocí, ale následek léčby − protonového záření, kterým musel osmadvacetiletý desátník Stanislav Vajda z 13. dělostřeleckého pluku v Jincích projít. V lednu tohoto roku ho diagnóza srazila na kolena. Rakovina.
Do té doby běhal, sportoval, hrál na baskytaru v kapele. Nikde ani známka nemoci. Nikdy nemarodil, téměř nikdy neměl ani rýmu. „V první chvíli tomu ani nevěříte a říkáte si, to snad není možné, protože v rodině jsme tuto nemoc nikdy neměli,“ vzpomíná Stanislav Vajda. „Pak to na vás spadne jako deka a ptáte se, co bude dál. Vidíte svou ženu a tři malé děti a je pravda, že vás to hodí úplně na jinou kolej, protože přemýšlíte o nich, jak to všechno zvládnou…“
Do armády napodruhé Do armády už měl našlápnuto v roce 2008, prošel všemi zdravotními a psychologickými testy. V tu dobu však byly nábory ze strany armády zastaveny. Stanislav Vajda proto odešel pracovat do továrny. Pak
obyčejná a šťastná mladá rodina. Až do ledna letošního roku.
Rána z čistého nebe „Manželovi trochu natekla pravá část krku, nelíbilo se mi to,“ říká mladá manželka desátníka Vajdy na mateřské dovolené, která s námi sedí u stolu. „Nějakou dobu to přehlížel s tím, že to odezní samo, ale když začal omdlívat, věděla jsem, že je zle.“ To potvrdily i testy z Vojenské nemocnice v pražských Střešovicích. Tři nádory v oblasti hlavy. Léčba začala téměř okamžitě. Chemoterapie strašně důležitá.“ A ta nepřicházela jenom od rodiny a všech příbuzných, kteří rodině pomáhali. Pomoc přišla i od kluků z baterie. Od samotného počátku ho drželi a podporovali. „Kluci z mojí baterie mě psychicky drželi od začátku,“ vzpomíná desátník. „Nikdy jim to nezapomenu, protože mě nehodili přes palubu, ale byl jsem pořád jeden z nich. Prostě kamarádi na život i na smrt, kteří mě vždycky neskutečně nabili energií.“ A nepodporovali ho jen psychicky. Uspořádali na něj mezi sebou finanční sbírku, protože se rodina začala dostávat do problémů. Vybrali téměř padesát tisíc. To bylo na začátku léčby. Částka mu pomohla překlenout nejhorší období.
Chemoterapie, pak proton
se oženil a narodily se první dvě děti. V roce 2011 uviděl náborový leták armády. Tak proč to nezkusit teď? Všemi testy prošel opět na výbornou a po výcviku zamířil k dělostřelcům do Jinců jako nabíječ. Roky plynuly a rodina se rozrostla o dalšího syna. Celkem
se všemi důsledky. „Říkal jsem si, s armádou je konec, ale co rodina, jak to zvládne žena se třemi malými dětmi,“ prožíval znovu těžké chvíle Standa. „V tuhle chvíli poznáte, jakou velkou sílu vám v boji s tímto nepřítelem dává rodina a hlavně děti. Psychická podpora je
Po martyriu všech vyšetření dostával od ledna první dávky chemoterapie. Dostavily se všechny průvodní znaky. Přišel o vlasy, bylo mu zle od žaludku, zhubl. Tak to šlo po několik měsíců. „Víte, kdybych byl sám a neměl jsem rodinu a hlavně děti, vzdal bych to,“ svěřil se tichým hlasem Vajda. „Děti, to byla ta hnací síla, která mě vždycky nakopla, kvůli nim jsem se rozhodl bojovat s tímto neviditelným a hlavně tichým nepřítelem.“ Po celou dobu chemoterapie, kterou podstoupil v Plzni, ho podporoval skvělý tandem lékařek Korunkové a Ježkové. Následovalo rozhodnutí o ozařování. Pro jeho typ nádoru by byla vhodná protonová léčba. Ta ale stojí spoustu peněz a téměř žádná ze zdravotních pojišťoven ji neproplácí. Tady se na sympatického
12 | 2015 a nesmírně skromného vojáka usmálo štěstí. Ze zákona je pojištěncem Vojenské zdravotní pojišťovny. Ukázalo se, že ta jediná tento druh léčby proplácí. „Byl to úžasnej pocit, už takhle byla rodina finančně téměř na dně, protože po všech nutných platbách nám zbývalo dvě stě padesát korun na měsíc,“ vzpomíná táta tří malých dětí.
Rub a líc léčby Léčba ale nebyla jednoduchá. Musel se přemístit do Prahy, protože na léčbu dojížděl do protonového centra do nemocnice Na Bulovce. Bydlel na ubytovně v Ruzyni. „Každá cesta do nemocnice a z nemocnice byla jeden velkej stres,“ konstatuje desátník. „Měl jsem popálený obličej, byl jsem vyhublý, nemohl jsem jíst, protože jsem měl spálené i polykací cesty, lidé si ode mne odsedávali, protože si mysleli, že jsem nemocný bezdomovec.“ Opět ho držela rodina a příbuzní a kamarádi. Kromě dělostřelců ho drželi i kamarádi z kapely, se kterou hrával jako baskytarista ve chvílích volna. „Hrajou dál beze mne, ale pořád jsme co musela zvládnout, a ještě mě psychicky podporovala, když jsem byl na dně, to jí nikdy nezapomenu. Moc nás to spojilo a já jsem zjistil, jak je silná, proto vím, že nás dva hned tak něco neporazí,“ říká silným hlasem nemocný voják.
Pomohl Vojenský fond solidarity Od letošního července na rodinu však opět dolehly finanční potíže. „Po upozornění na tento konkrétní případ řídicí výbor fondu na svém zasedání rozhodl o poskytnutí okamžité finanční pomoci desátníku Vajdovi k překlenutí těžké situace, do které se ne vlastní
vinou dostal,“ informoval zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – inspektor AČR a zároveň předseda Vojenského fondu solidarity generálmajor Jaroslav Kocián. Na tomto případu se ukazuje, že vzniklý fond je dobrým, efektivním a hlavně rychlým nástrojem, jenž pomáhá vojákům řešit jejich tíživou situaci téměř ihned. Při této příležitosti vyzval generál Kocián všechny vojáky, aby se do fondu svým příspěvkem zapojili. „Je to náš fond a přispívat do něj bychom měli především my, vojáci, protože nikdy nevíme, kdy ho kdokoli z nás může potřebovat.“ Fond má prozatím dva hlavní partnery – Asociaci branného a bezpečnostního průmyslu a Vojenskou zdravotní pojišťovnu, díky které mohl nemocný voják podstoupit účinnou léčbu nádorového onemocnění v protonovém centru jako její pojištěnec zdarma.
Už vím, jakou cenu má pomoc
v kontaktu a doufám, že si pak s nimi zahraju nějakou parádičku,“ těší se nadšený rocker.
V lednu do maskáčů? Nyní, po deseti měsících, má léčbu za sebou a prochází dalšími testy, jak léčba zabrala. Na hodnocení je ale ještě příliš brzo. Lékaři mu dávají velkou naději. „Pokud bude všechno probíhat v pohodě, už v lednu bych prý mohl nastoupit zpátky k dělostřelcům,“ říká odhodlaně mladý voják. „Ani nevíte, jak rád obléknu maskáče a vrátím se mezi kluky.“ Nejvíce se však těší, že se konečně vrátí všechno do zajetých kolejí jako před jeho nemocí. „Moje největší štěstí je moje žena a moje děti, protože to,
„Chtěl bych všem, kteří mě podporovali, moc poděkovat,“ říká sympatický a hlavně nesmírně skromný Stanislav Vajda, který má nejtěžší chvíle už za sebou a čekají ho nezbytné testy a magnetická rezonance, které prokážou účinnost léčby. „Velký dík, kromě rodiny, patří i klukům z mojí baterie, kteří mě psychicky drželi a byli se mnou neustále v kontaktu.“ Byl to také jeden z jeho kamarádů z Jinců, četař Josef Zrostlík, který na jeho případ upozornil terénní pracovnici rotmistryni Jitku Novotnou, a ta následně kontaktovala armádní fond. „Za pomoc fondu jsem velmi vděčný, a hned jak mi to můj stav dovolí, chci se vrátit k útvaru a ke klukům. Se ženou jsme se dohodli, že kromě toho, že se staneme trvalými přispěvateli do fondu, tak bych chtěl všechny prostředky, které mi teď pomohly, do koruny vrátit, protože je může potřebovat zase někdo jiný,“ svěřuje se odhodlaně sympatický desátník. Jana DECKEROVÁ foto: autorka a archiv desátníka Vajdy
79
80
Kapitán USAF Gabriel Bugajski se podílel na vědeckém výzkumu Univerzity obrany
Rád prošlapává cestu druhým Bál se, že bude bydlet ve stísněném bytě daleko od své kanceláře, zahlcen dojmy a zážitky ze života v Evropě. Našel si však pohodlný apartmán blízko pracoviště a rychle si zvyknout na nové prostředí mu pomohli kolegové a noví známí. Skoro dva roky působil na Univerzitě obrany důstojník amerického letectva Gabriel T. Bugajski, který na Fakultě vojenských technologií vědecky pracoval v rámci mezinárodního výměnného programu inženýrů a vědeckých pracovníků ESEP (Engineer and Scientist Exchange Program).
o testování motorů, jak pracovat s vědci, kteří se řadí k těm nejlepším ve svém oboru, a podělit se s nimi o své zkušenosti s návrhem experimentů. K tomu jsem byl nažhavený na učení cizího jazyka, chtěl jsem se seznámit s bohatou historií České republiky, ochutnat nejlepší pivo na světě a žít ve velkém univerzitním městě ve středu Evropy,“ popisuje kapitán Bugajski důvody, které ho přivedly do Brna.
Jak lépe testovat motory „Při práci na Katedře letectva a letecké techniky na Univerzitě obrany jsem se dozvěděl o testování leteckých motorů více než během šestiletého univerzitního studia. A to díky vynalézavosti zdejších odborníků a spolupráci s místními výrobci,“ ohlédl se kapitán Bugajski za svým pracovním pobytem v jihomoravské metropoli. „Udivila mě vysoká úroveň inženýrů a vědců, kteří provádějí excelentní výzkum s menším rozpočtem než mnohé jejich protějšky v dalších zemích NATO.“ Kapitán Gabriel Bugajski nastoupil na Univerzitu obrany v září 2013 jako vůbec první příslušník USAF
v České republice v rámci uvedeného výměnného programu. Na brněnskou univerzitu přišel z vojenského zkušebního a vyhodnocovacího centra AFOTEC DET 5 (Air Force Operational Test and Evaluation Center Detachment 5) v Kalifornii, kde pracoval jako vedoucí inženýr v rámci provozních zkoušek transportních letounů Lockheed C-130 Herkules a tankovacích letounů Boeing KC-46A. Zde byl zodpovědný za plánování zkoušek a sběr a analýzu dat. „Pro výměnný program jsem jako první zvolil Českou republiku, protože rád prošlapávám cestu druhým. Navíc to pro mě byla příležitost, jak zjistit více
Na Univerzitě obrany byl kapitán Bugajski zařazen do odborné skupiny motorů na Katedře letectva a letecké techniky. Podílel se tak na řešení projektu pro rozvoj výzkumné organizace s názvem „Testy leteckých pohonných jednotek ve vybraných režimech letu“, a to především na zkouškách malých proudových motorů TS-20 a TJ100. V rámci daného projektu velmi dobře uplatnil své zkušenosti z plánování zkoušek, sběru a analýzy dat. Kapitán Bugajski také spolupracoval na tvorbě softwaru pro sběr a analýzu měřených dat z testů malých proudových motorů a na návrhu užitného vzoru
12 | 2015 měřicího zařízení nerovnoměrnosti proudu ve vstupu proudových motorů. Je spoluautorem pěti odborných článků a rovněž měl přednášku o plánování experimentů pro studenty bakalářského studia. „Tlakové nerovnoměrnosti nastávají, když vzduch nebo kapalina rychle proudí různě tvarovaným prostředím,“ popsal americký důstojník podstatu svého výzkumu. „Například voda teče ze zahradní hadice rovnoměrně, ale když přiložím palec na její ústí, tlak a tvar proudu se dramaticky změní. Podobné to je u vstupu do proudového motoru například letounu F-16. Ačkoli samotný motor je válcový, jeho vstup má oválný tvar, což není ideální pro motor, ale je to nutné z hlediska optimalizace návrhu letounu. Tvar vstupu má významný vliv na výkon motoru a jeho další parametry v závislosti na rychlosti letu, úhlu náběhu a dalších okolních podmínkách. Špatný tvar může v provozu potenciálně vést až ke katastrofálnímu selhání motoru. Čím více rozumíme tlakovým nerovnoměrnostem způsobeným designem motorového vstupu, tím lépe můžeme řídit výkon motoru a jeho
fungování v extrémních podmínkách jak u vojenských, tak civilních letadel.“
Z vody do výšin Americký kapitán před vstupem do armády patnáct let závodně plaval a na střední škole hrál vodní pólo. Proč se tedy nedal k námořnictvu, a zvolil vzdušné síly? „Kromě zmíněných sportů jsem se hodně zajímal také o kosmický výzkum a související technologie,“ vysvětluje kapitán Bugajski svůj příklon k letectví. „A USAF je na tomto poli leader,“ dodává. Během působení na Edwardsově letecké základně prošel výcvikem soukromého pilota (PPL), zakončeným absolvováním prvního sólo letu. Při letových testech strojů Herkules C-130J a HC/MC-130 fungoval jako technický styčný důstojník mezi piloty a lidmi z výzkumu. Ke svému původnímu sportovnímu zaměření se však Gabriel Bugajski v Brně vrátil a posílil se svými kolegy z Univerzity obrany tým Geofyziky Brno, který se věnuje podvodnímu ragby, a účastnil se
Kapitán Gabriel Bugajski a podplukovník Jiří Pečinka na cestě do laboratoře
Kapitán Gabriel Bugajski v laboratoři
s ním mezinárodních turnajů v Česku, Maďarsku a Rakousku. Do života školy a katedry se zapojil i v dalších mimopracovních aktivitách. Účastnil se například exkurzí v leteckých výrobních závodech a na základnách letectva AČR, profesního přezkoušení či fotbalových tréninků v rámci tělesné přípravy. Pro katedru představoval vítané oživení kolektivu s neotřelým pohledem na celou řadu problémů, vždy s aktivním, nadšeným a přátelským přístupem. Pobyt v Evropě využil také k bližšímu poznání kontinentu: „Ve volném čase jsem se věnoval cestování po památkách a zajímavostech České republiky, ale i ostatních států Evropy, kterých jsem navštívil patnáct,“ uvádí Bugajski. „Přesto, že některé stránky fungování Univerzity obrany jsou pro mě překvapivé, hodnotím svůj dvouletý pobyt v Brně velmi kladně. Oceňuji zdejší otevřenost různým názorům, odbornou úroveň a široký rozsah znalostí a dovedností pracovníků katedry či efektivní způsob řešení technických problémů. Obdivuhodné je také množství času, který učitelé věnují studentům,“ shrnul své zkušenosti kapitán Gabriel Bugajski. Pobyt na Univerzitě obrany kapitán Bugajski ukončil v polovině září, kdy se vrátil do USA. Jeho prvním úkolem ve vlasti bude zvládnutí důstojnického kurzu pro kapitány.
Jiří PEČINKA a Viktor SLIVA Kapitán Gabriel Bugajski a podplukovník Jiří Pečinka v laboratoři
foto: Viktor Sliva
81
82
Z vrchu po mně sahal V loňském roce pomohl německé turistce s poraněnou páteří − a letos je po úrazu páteře sám upoután na invalidní vozík. Řeč je o veliteli ženijního průzkumného družstva 153. ženijního praporu z Olomouce, třicetiletém rotném Jakubu Koskovi. Svoji práci vždy dělal srdcem, jiný život si ani neuměl představit. Tomu se říká ironie osudu. V loňském únoru ve Špindlerově Mlýně v průběhu speciální tělesné přípravy „Přesuny na sněhu a ledu“, která byla určena pro zpravodajské a průzkumné jednotky 15. ženijního pluku, došlo k nehodě německé turistky. Uklouzla na ledu a spadla do výmolu
nedaleko místa výcviku našich specialistů. Vojáci pod vedením rotného Jakuba Koska, jednoho z absolventů kurzu CLS (Combat Life Saver), ze 153. ženijního praporu z Olomouce, zraněné ženě poskytli první pomoc, stabilizovali ji a následně ji předali Horské službě.
Špičková první pomoc „Paní se ještě sama zvedla a žádala o pomoc, pak u ní ovšem došlo k zatuhnutí zraněné části zad a nemohla se pohybovat,“ vysvětlil kapitán Eduard Zíka, organizátor výcviku. Rotný Kosek studuje na VOŠ obor zdravotnický záchranář. „Provedl jsem základní vyšetření a zjistil poranění páteře v oblasti beder. Navíc byla s paní horší komunikace, neuměla anglicky, ani latinské výrazy. Kolega, který umí německy, překládal. Její stav se pořád zhoršoval, poskytovali jsme jí tepelný komfort a dbali na to, aby se nehýbala, vše až do příjezdu Horské služby.“ „Šlo o výborně odvedené poskytnutí první pomoci,“ potvrdil tehdy dobrovolný příslušník Horské
služby Robert Dlouhý. „S vašimi vojáky byla radost spolupracovat, věděli, kam sáhnout, co udělat a měli ženu již ošetřenou. My jsme ji dali do vakuové matrace a převezli do nemocnice.“ Rotný Kosek po události pokračoval ve své práci ženijního průzkumníka, kterou si přál dělat od dětství. Aby před pěti lety mohl nastoupit na volné místo potápěče, odmítl možnost jít s kamarádem do zahraniční
12 | 2015 mise. „Patřil mezi nejzkušenější a nejlepší potápěče,“ potvrdil jeho velitel roty, kapitán Ján Schneider. Současně rotný Kosek působil jako dobrovolný hasič. Život mu změnilo letošní pálení čarodějnic. „Vracel jsem se z něj již kolem jedenácté, protože ráno jsme chtěli jet na hrob mému kamarádovi Radimovi Vaculíkovi, který zahynul právě v tento den v roce 2008 na misi v Afghánistánu po najetí na improvizovaný výbušný systém. Jezdím za ním na hrob každý rok,“ říká Kosek. Po nešťastném pádu do hradního příkopu namísto na hrob kamarádovi odjel do nemocnice, kde ještě v noci podstoupil operaci páteře. Při pádu došlo k rozdrcení dvanáctého hrudního obratle a poškození míchy. „Kdybych v té misi byl, jak jsem měl původně v plánu, seděl bych vedle něj v tom autě. A tak si říkám, že u toho hradního příkopu po mně z vrchu sahal,“ dodává k nejtragičtějšímu okamžiku svého života rotný Kosek.
dokáže dostat z vozíčku na žíněnku a později i do bazénu. Skvěle zkoordinované pohyby. Výdrž.
Snaží se žít naplno
Po operacích a léčbě na spinální jednotce v Ostravě, kde se prakticky vše učil od začátku jako děti po narození, se již čtvrtým měsícem léčí v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech u Vlašimi. Každý den se probudí do nové reality. „Alespoň mám velké štěstí, že mám aktivní trup,“ říká. „A můžu tak vyvíjet například aktivitu nohama na šlapacím kole.“ Denně absolvuje plavání v bazéně, cvičení s fyzioterapeutem, v posilovně a v závěsech či cvičení proti osteoporóze ve stojanech. Jednou z úžasných terapeutických aktivit je cvičení v exoskeletálním obleku pro nácvik chůze v prostoru a koordinace pohybu, v tzv. robotu Exoskeleton, který ústav získal od nadace Regi-base. Jedná se o bionické rehabilitační zařízení, umožňující jednotlivcům s postižením dolních končetin postavit se na pevnou zem a za pomoci fyzioterapeuta trénovat chůzi. „Chodím s robotem asi dvacet pět minut denně. Včera jsem ušel 1 068 kroků,“ pyšní se Jakub. „Robot vlastně dohání tu sílu, co mi chybí. Dříve mi pomáhal na sto procent, nyní na šedesát.“
Jakub vždy žil naplno a pokračuje v tom i se svým handicapem. V rehabilitačním ústavu v říjnu zvítězil v podzimním triatlonu. Chodí na bazén, se synem byl v pražském aquaparku či si dávali závody na kolech. „Osmiletý syn ví, že si se mnou v zimě už nezalyžuje. To je těžké,“ pokyvuje hlavou. Dvakrát týdně zde chodí střílet ze vzduchovky a mohl se již zúčastnit střeleckého výcviku z brokovnice. Absolvoval sám cestu vlakem z Prahy do Olomouce, pro nás běžná záležitost. „Je to dobrodružství,“ směje se nakažlivým smíchem a přidává příhody, při kterých v člověku zatrne. Například, když kolo vozíku zapadlo do výmolu na chodníku a on z něj přistál rovnou na bolavé nohy. Z očí mu září optimismus a radost ze života. Otázky PROČ si neklade, nad KDYBY nepřemýšlí. I na stinné stránky a problémy svého údělu pohlíží stále s humorem. Mluví o všech překážkách a situacích, s nimiž se musí vypořádat. Musí řešit takové pro nás běžné a samozřejmé věci, jako je sprcha či použití toalety. Ne vždy se mu daří brát vše pozitivně a pouze s humorem, ale z tváře mu sálá nezdolná vůle. Připravuje se na návrat do života mezi ostatní spoluobčany, kde není vše upravené pro lidi upoutané na vozíčku, tak jako v prostorách
Lékaři a psychologové jej chválí za neuvěřitelný přístup i pokroky. On totiž řeší otázky budoucí existence mnohem dříve, než je u těchto pacientů běžné. Napomáhá tomu i to, že je voják a je zvyklý na disciplínu a plnění úkolů. I v průběhu hovoru se několikrát zvedne na pažích, které posiluje, a ulehčuje sedícímu tělu. V posilovně se mu ve tváři zračí únava a bolest. Neuvěřitelně rychle se s nepohyblivými dolními končetinami
rehabilitačního centra. Kde mu život bude ztěžovat i obyčejný sníh nebo schody. Kde se kolem něj budou pohybovat zdraví lidé, kteří vykonávají svoji oblíbenou práci. Současně řeší otázky finančního zabezpečení rodiny. Problémy přestavby bytu pro vozíčkáře. S rodinou a přáteli zakládá vlastní nadaci. Jakub neví, a neví ani lékařská věda, jestli se někdy postaví a bude chodit alespoň s pomocí berlí.
Vše se učil od začátku
Vzhledem ke zdravotnickému vzdělání chápe celý rozsah svého zranění a následného života. „Sílu bojovat mám pořád. Musím si říkat, že vždy se najde někdo, kdo je na tom hůř než já.“ kapitánka Miroslava ŠTENCLOVÁ foto: autorka, archiv 153. ženijního praporu a Jakuba Koska
83
84 Soutěž s mezinárodní účastí prověřila nejen fyzickou přípravu
Summer Survival Již patnáctý ročník armádního víceboje s mezinárodní účastí se odehrál ve Vyškově na začátku října. Na vojáky čekala řada náročných úkolů a nelehkých překážek. Nepřízeň počasí, vyčerpání soutěžících, ale i penalizace a diskvalifikace, tak vypadal letošní ročník.
Vojenské plavání, překážková dráha NATO, odhad vzdáleností, hod granátem, střelba, signalizace, síť, transport přes vodu, Via Ferrata. To jsou jen některé názvy disciplín, za které družstva získávala cenné body do celkového hodnocení. To ale není vše.
účastníků a zdravotnické jištění po celou dobu závodu. Vyčerpání si vybralo svoji daň, a tak ze závodu odstoupilo mužstvo z Jindřichova Hradce a pro porušení pravidel i jeden ze zahraničních účastníků z Polska. Limity kladené na účastníky jsou tvrdé, nicméně to není
OBSAH ZÁVODU střelba z ručních zbraní pěší přesuny se zátěží i bez zátěže orientace v terénu podle mapy a buzoly, nákresů a plánků (za snížené viditelnosti i v noci) překonávání umělých a přírodních překážek poskytnutí první pomoci, svépomoc a transport raněného házení na dálku a na cíl plavání, ponořování a skoky do vody, brodění přesuny na plavidlech lezení, jištění, slaňování a záchranné techniky příprava ohniště, rozdělání ohně a příprava stravy budování přístřešku různé další netradiční a překvapující úkoly
Další body se družstvům přičítaly za splnění podmínek několika etapových součástí závodu. K velké různorodosti disciplín, a tedy i náročnosti na všestrannost vojáků, se přidalo i velmi proměnlivé počasí, a tak se pořadí, tak jak se očekávalo, neustále měnilo. V průběžném pořadí byly bodové rozdíly mezi některými družstvy minimální, a proto se bojovalo skutečně až do posledních sil.
Náročný závod „Každý závodník si sáhl na dno svých sil. Armádní víceboj byl velice atraktivní a o jeho popularitě svědčí zájem nejen našich, ale i zahraničních účastníků,“ uvedl vyškovský tělocvikář a zároveň hlavní rozhodčí kapitán Dušan Nečas. On, společně s kolegy, dohlížel na regulérnost závodu a byl spoluautorem celého programu a všech překážek. Sedmnáct tříčlenných mužstev, včetně zahraničních účastníků z Kanady, Polska, Slovenska a Litvy, patnáctý ročník příjemně překvapil a dle hodnocení soutěžících byl i přes vysokou náročnost perfektně nachystán do nejmenších detailů. Samozřejmostí bylo zajištění bezpečnosti všech
12 | 2015 týmu přispělo k překonání psychických i fyzických překážek a ke zdárnému zdolání překážky.
Vojenský základ Kromě přírodních, ale i umělých překážek, plavání, brodění či házení na dálku a na cíl, bylo třeba prokázat i základní dovednosti, které jsou nezbytným předpokladem pro přežití v přírodě. Rozdělání a udržování ohně, příprava ohniště s následným zamaskováním, ale i příprava stravy. Na první pohled lehký úkol při nepřízni počasí není žádná legrace, nicméně podařilo se všem. Taktéž poskytnutí první pomoci, výroba improvizovaných nosítek a přesun raněného byly úkoly, jejichž osvojení je třeba brát jako naprostou samozřejmost a nutnost pro aktivní vojáky. Což potvrdila výtečná spolupráce v rámci týmu a bezchybné zvládnutí. Vybudování přístřešku v členitém a zalesněném terénu CHKO Moravský kras bylo pomyslnou tečkou v outdoorových aktivitách mimo VVP Dědice.
Náročné plánování Slavnostním vyhlášením výsledků bylo v posádce Vyškov mezinárodní mistrovství AČR v letním přírodním víceboji ukončeno a závodníci i organizátoři se mohou oddat zaslouženému odpočinku. Plánování závodů tohoto charakteru je samo o sobě během na velkou vzdálenost a zabere minimálně půl roku příprav, plánování a zajištění celé nelehké organizace. Je třeba připravit překážky, zajistit součinnost všech potřebných složek a zejména pozvat soutěžící, pro které je účast ctí, ale i výzvou. Nemalou měrou se na závodu podílí i soukromé firmy, které věnují hodnotné ceny pro soutěžící; patří k nim zejména Singing Rock, army shop Armed a další.
Zmíněné fair play je základním předpokladem sportovního zápolení, které obsahuje dodržování pravidel, sportovní chování, pomoc druhému závodníkovi atd. Vojáci jsou schopni pracovat jako jeden tým, vzájemně si pomáhat, podporovat se, hecovat se, ale i zde platí, že podvádění se nevyplácí. To byl případ týmu z Polska, který byl, stejně jako ostatní, sledován pomocí GPS. Jejich extrémně zrychlený přesun znamenal buď nadpozemské schopnosti, či významné porušení pravidel. Hlavní rozhodčí byl nekompromisní a soutěžící po zásluze diskvalifikoval. Nepříjemná zkušenost ale v žádném případě nepoškodila závod a pro příští ročníky neznamená žádné omezení či potřebu změn.
Zamrznutí Slaňování a celkově vyčerpanost způsobily účastníkům nemalé potíže. Zejména při plavání si většina sáhla na samé dno svých sil. Počasí příliš nepřálo, a tak přeplavat určenou vzdálenost po předchozích vyčerpávajících úkolech byla těžká zkouška odolnosti a bohužel právě zde došlo k nepříjemným okamžikům, kdy díky vyčerpání musel odstoupit tým z Jindřichova Hradce. Soutěživost nikomu z přítomných nechyběla, taktéž odhodlání, ale zbytečné riskování a přeceňování schopností se nikdy nevyplácí, což si členové týmů uvědomují a jsou soudní. Účastníky z Polska zmohla zejména lezecká stěna a šplhání po nelehkých překážkách, zejména po síťi. Nejeden závodník zde ,,zamrznul“ a nebyl schopen dalších kroků. Teprve hecování
Survival je závodem tříčlenných vojenských hlídek, vyžadujícím vysokou úroveň tělesné zdatnosti, psychické odolnosti a bezpečné zvládnutí základních dovedností ve všech oblastech speciální tělesné přípravy a střelby z ručních zbraní. Trasa a úkoly závodu vycházejí z pohybu a pobytu vojáka v neznámém terénu při plnění úkolů v odloučení. Zařazeny jsou úkoly prověřující schopnosti jednotlivců pružně reagovat, logicky myslet a improvizovat i schopnost účinně spolupracovat a komunikovat ve skupině. Závod probíhá v členitém a zalesněném terénu CHKO Moravský kras.
Přáslavický triumf I přes nepříznivé počasí si nejvíce bodů a titul Přeborník AČR odvezl tým 73. tankového praporu z Přáslavic. Na druhém místě s odstupem více než sta bodů skončilo mužstvo 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic a pomyslný bronz patří Vojenské policii Praha. Je třeba podotknout, že „tankánům“ se dařilo v tomto roce i v řadě jiných soutěží, kupříkladu titul Nejlepší řidič AČR putoval taktéž do Přáslavic a píšeme o něm v tomto čísle A reportu. Na místě je pak pochválení kvalitní přípravy nejen vítězů, ale i ostatních soutěžících, a to i přes občasné drobné nedostatky. Závod svým čtyřdenním rozsahem patří k těm nejnáročnějším prověřením schopností a dovedností napříč armádou a každý další ročník dokazuje vysoký kredit, kterým Summer Survival disponuje. Michal VOSKA foto: autor a VaVv
omluvou pro obcházení pravidel a dosahování lepších výsledků na úkor fair play.
Sledování pomocí GPS
A fakta
Pořadí
Název
Město
Body
1.
73. tpr
Přáslavice
1 415,2
2.
74. lmopr
Bučovice
1 310,0
3.
Vojenská policie 2
Praha
1 265,7
4.
Vojenská policie
Praha
1 183,8
5.
13. dp
Jince
1 157,2
6.
UO 1
Brno
1 138,9
7.
3 RCR
Petawawa
1 124,2
8.
18th Reconnaissance Regiment
Białystok
1 028,3
9.
72. mpr
Přáslavice
1 015,0
10.
5. pŠU
Žilina
1 007,0
11.
71. mpr
Hranice
976,0
12.
VO FTVS UK
Praha
897,8
13.
ULONAI (UHLANS)
Alytus
754,3
14.
25. plrb
Strakonice
666,6
15.
UO 2
Brno
558,3
DNF
Military Academy of Land Forces – MALF
Wroclaw
DNF
DNF
44. lmopr
Jindřichův Hradec
DNF
Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Vladimír Marek (šéfredaktor) 973 215 648, 724 033 410, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: archiv Jakuba Koska
85
