Volnočasová výchova dětí a dospívajících v církevních a světských zařízeních

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra pedagogiky a psychologie

Katedra:

Studijní program: Vychovatelství B7505 Pedagogika volného času

Studijní obor:

Volnočasová výchova dětí a dospívajících v církevních a světských zařízeních Leisure education of children and adolescents in religious and secular institutions Bakalářská práce: 10–FP–KAT–029

Autor:

Podpis:

Dana Pokorná

Vedoucí práce:

IC.Lic. Michal Podzimek, Th.D.

Počet stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

56

3

2

1

35

1

CD obsahuje celé znění BP. V Liberci dne: 20. 4. 2012

Čestné prohlášení

Název práce:

Volnočasová výchova dětí a dospívajících v církevních a světských zařízeních

Jméno a příjmení autora:

Dana Pokorná

Osobní číslo:

P08000394

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 20. 4. 2012 Dana Pokorná

Poděkování: Děkuji všem, kteří mě podporovali během vypracování této bakalářské práce, a to hlavně mé rodině. Mé díky patří především mému vedoucímu bakalářské práce IC.Lic. Michalu Podzimkovi, Th.D., kterému tímto děkuji za metodické vedení práce, cenné rady a připomínky.

Anotace: Cílem této bakalářské práce je zmapovat církevní volnočasová zařízení a organizace a světská volnočasová zařízení a organizace. Vytvořit obecný přehled organizací a zařízení, popsat nalezené rozdíly mezi těmito zařízeními a organizacemi. V první části jsou popsány pojmy a terminologie spojené s problematikou volného času, volnočasových organizací a zařízení, motivací a vývojem dítěte a jeho prožíváním volného času. V další části bakalářské práce jsou vysvětlena specifika a zvláštnosti církevních volnočasových zařízení a organizací. V této části jsou také podrobně objasněny a popsány rozdíly mezi církevními volnočasovými organizacemi a zařízeními a světskými volnočasovými organizacemi a zařízeními. Klíčová slova: volný čas, organizace, volnočasové zařízení, církev, děti a mládež, zájem, volnočasové kroužky, vedoucí, osobnost

Summary: The aim of this bachelor thesis is to map the religious organizations and facilities of leisure time and secular organizations and facilities of leisure time. Create a general overview of these organizations and facilities and describe the differences found between these devices. In first part deals with fundamental terms and special terminology linked to leisure, organizations and facilities of leisure time, motivation and child development and feelings leisure time. In another part of the thesis explains the specifics and peculiarities of leisure facilities and religious organizations. This section also explained and describes details and differences between religious organizations and facilities of leisure time and secular organizations and facilities of leisure time. Key words: leisure time, organization, facilities of leisure time, church, children and youth, interest, free time bees, leader, personality

Obsah Seznam použitých zkratek: ___________________________________________________ 3

1.

Úvod _____________________________________________________________ 4

2.

Volný čas _________________________________________________________ 5

3.

4.

2.1.

Volný čas dětí a mládeže ______________________________________________ 5

2.2.

Výchova a volný čas - pojmy ___________________________________________ 7

2.3.

Zájmová činnost _____________________________________________________ 9

2.3.1.

Motivace________________________________________________________ 10

2.3.2.

Hra ____________________________________________________________ 11

2.3.3.

Zážitek _________________________________________________________ 12

Věková stádia dětí a mládeže vhledem k prožívání volného času ___________ 13 3.1.

Předškolní věk (3-6 let) ______________________________________________ 13

3.2.

Mladší školní věk (6-11let) ___________________________________________ 14

3.3.

Střední školní věk, pubescence (11 – 15 let) ______________________________ 14

3.4.

Starší školní věk, adolescence (15 – 20 let) _______________________________ 15

3.5.

Vrstevnické skupiny _________________________________________________ 16

3.6.

Osobnost pedagoga volného času a vychovatele ___________________________ 17

Prostředí volného času ________________________________________________ 19 4.1.

Rodina ___________________________________________________________ 19

4.2.

Příroda a volná prostranství ve městech __________________________________ 20

4.3.

Škola a školská zařízení ______________________________________________ 21

4.4.

Instituce __________________________________________________________ 22

4.4.1.

Střediska volného času dětí a mládeže / Domy dětí a mládeže ______________ 23

4.4.2.

Přehled školských zařízení pro zájmové vzdělávání v datech _______________ 24

4.4.3.

Nestátní neziskové organizace (NNO) _________________________________ 25

4.4.4.

Živnostenské podnikání k dětem a mládeži _____________________________ 27

4.4.5.

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) _______________________ 27

4.4.6.

Organizace církví a náboženských společností __________________________ 28

4.5.

Důležité volnočasové organizace v České republice ________________________ 29

4.5.1.

Skautské hnutí – Český junák _______________________________________ 30

4.5.2.

Pionýr __________________________________________________________ 30

4.5.3.

Klub Pathfinder __________________________________________________ 30

4.5.4.

Česká tábornická unie (ČTU)________________________________________ 30

4.5.5.

Prázdninová škola Lipnice (PšL) _____________________________________ 31

4.5.6.

Sokol - Česká obec sokolská ________________________________________ 31

1

4.5.7.

Orel____________________________________________________________ 31

4.5.8.

Duha ___________________________________________________________ 32

4.5.9.

Hnutí Brontosaurus _______________________________________________ 32

4.5.10.

Mládež Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (SH ČSM) _____________ 32

4.5.11.

Folklórní sdružení ČR (FoS ČR) ___________________________________ 33

4.5.12.

Salesiánské hnutí mládeže (SHM) __________________________________ 33

4.5.13 YMCA (Křesťanské sdružení mladých lidí) _____________________________ 33 4.5.13. 5.

Počty členů největších volnočasových sdružení v ČR v roce 2008 _________ 34

Církevní volnočasová zařízení a organizace _____________________________ 35 5.1.

Specifika církevních volnočasových zařízení _________________________________ 36

5.2.

Význam církevních volnočasových zařízení a organizací ______________________ 38

5.3.

Rozdělení církevních volnočasových zařízení a organizací podle jejich cílů ______ 39

6.

Rozhovory _______________________________________________________ 41

7.

Závěr ___________________________________________________________ 45

8.

Použitá literatura:_________________________________________________ 46

9.

8.1.

Tištěné: _________________________________________________________________ 46

8.2.

Elektronické: ____________________________________________________________ 47

Přílohy: ______________________________________________________________ 49

2

Seznam použitých zkratek: AKSM: Asociace křesťanských sdružení mládeže o.s. AMAVET: asociace mládeže pro vědu a techniku ČOS: Česká obec sokolská ČTU: Česká Tábornická Unie DDM: Dům dětí a mládeže FoS ČR: Folklórní sdružení České republiky MŠMT: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy NNOC: Nestátní nezisková organizace NPK: Nízkoprahový klub NZDM: Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež o.s.: Občanské sdružení OSN: Organizace spojených národů PšL: Prázdninová škola Lipnice SH ČSM: Sdružení hasičů Čech, Slezska a Moravy SHM: Salesiánské hnutí mládeže SVČ: Střediska volného času ŠD: Školní družina ŠK: Školní klub VŠ: Vysoká škola YMCA: Křesťanské sdružení mladých lidí (Young Men´s Christian Association) YWCA: Křesťanské sdružení mladých žen (Young Women’s Christian Association) ZŠ: Základní škola

3

1. Úvod Mnoho dětí a mladistvých, ale i dospělých lidí tráví část svého volného času organizovanými činnostmi ve volnočasových zařízeních a organizacích. Z vlastních zkušeností vím, že každé zařízení nebo organizace je jiné, i když se věnuje stejné činnosti a tyto rozdíly formuje mnoho faktorů. Atmosféra v dané organizaci a zařízení silně ovlivňuje to, jakým způsobem se zde jedinec cítí a jak vnímá celou organizaci nebo zařízení. V této práci se snažím objasnit a najít rozdíly, které jsou mezi církevním volnočasovým zařízením a organizací a světským volnočasovým zařízením a organizací. Nesnažím se o zhodnocení či vynesení soudu, který typ zařízení nebo organizace je lepší nebo horší. Cílem mé práce je pokud možno zmapovat rozdíly, které jsou typické pro tato zařízení a organizace. V první části mé práce popisuji volný čas a volnočasová zařízení obecně, snažím se o objasnění důležitých pojmů a mechanismů, týkajících se volnočasových zařízení a organizací. Dále se v práci zabývám způsobem, jakým děti a mládež prožívají svůj volný čas a zájmové aktivity. Pro každou věkovou skupinu je třeba připravovat jiný typ programu, je třeba přizpůsobit styl komunikace a v neposlední řadě je třeba si uvědomit, že v každém věku je stejná aktivita prožívána jinak. Kapitola prostředí volného času pojednává o místech, kde většinou bývá volný čas naplňován a jak tato místa ovlivňují prožívání volného času. V poslední části práce se snažím o vyzdvižení rozdílů a specifik církevních volnočasových zařízení a organizací. Pokouším se o vyhledání co největšího spektra rozdílů a jejich zhodnocení vzhledem k tomu, jaký vliv mohou mít tato specifika na členy zařízení a organizací.

4

2. Volný čas Volný čas, jak jej vnímáme dnes, nebyl tak vždy chápán během historie lidstva a ve své podstatě má jen krátkou minulost. Možná i to je důvod, proč se k pojmu volný čas váže tolik definic, kdy všechny mají něco společného, ale také se v něčem liší. Před průmyslovou revolucí byl volný čas přístupný jen vyšším vrstvám společnosti, která nebyla nucena manuálně pracovat, a to hlavně ve městech. Volný čas vstoupil do života všech společenských vrstev až v průběhu průmyslové revoluce. V tomto období se s postupně eskalující urbanizací snižovala pracovní doba a upouštělo se od dětské práce, což mělo za následek nárůst volného času. Tento čas byl využíván nejen k regeneraci po práci, ale i k rozvoji osobnosti jedince. Volný čas se netýkal jen dospělých, ale i dětí, které po škole zůstávaly bezprizorné. Lidé si rychle uvědomili, že je třeba dětem nabídnout smysluplnou náplň volného času a zamezit tak rozvoji sociálně patologických jevů. Tato potřeba umožnila zřizování a rozvoj aktivit v rámci volného času. (1 s. 22-27). Od devatenáctého století až do dnešních dnů se doba volného času zvětšuje, a tím roste i jeho důležitost jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Pod pojmem volný čas si každý představí něco jiného, ale co máme společné, je to, že tato asociace je nám příjemná. Volný čas se ovšem velmi těžko definuje, což potvrzuje velké množství definic. Volný čas můžeme chápat jako činnost přinášející příjemné zážitky a očekávání, kam člověk vstupuje a kde se jí účastní na základě svého svobodného rozhodování. (2 s. 12) Volný čas také můžeme definovat jako čas, který je částí lidského života mimo čas pracovní nebo studijní (škola) a také mimo čas, který zahrnuje biofyziologické potřeby člověka, chod rodiny a domácnosti. Volný čas je dobou, kterou má po splnění těchto potřeb a povinností člověk k dispozici pro činnosti sebeurčující a sebevytvářející. Některé aktivity nelze s jistotou zařadit jako volnočasovou aktivitu ani jako povinnost; pro takové činnosti se uplatňuje pojem čas polovolný, jsou to aktivity přinášející radost a současně i případný užitek (zahrádkaření, ruční práce nebo vaření). (3. s. 10 - 11)

2.1.

Volný čas dětí a mládeže

Volný čas dospělých se v mnohém liší od volného času dětí a mládeže. Děti a mládež mají obecně více volného času, svůj volný čas také naplňují jiným obsahem, který často bývá pestřejší, a také je třeba, aby tento čas byl pedagogicky ovlivňován a jeho náplň formována žádoucím způsobem. (3 s. 66) Jejich volný čas proto oprávněně přitahuje 5

mimořádnou pozornost. V období dětství se každý učí, jak volný čas využívat a čím jej naplňovat i v dalším životě. Pozitivní volnočasové aktivity umožňují dětem i mladistvým najít šanci a způsob pro vlastní rozvoj a seberealizaci. Naplňováním svých volnočasových zájmů a ambicí i hodnocením jejich výsledků si účastníci ověřují vlastní schopnosti. Získávají tím novou, postupně se rozšiřující možnost učinit z nich trvalou a významnou součást života a utváření své osobnosti. Tento fakt se může stát jedním z opěrných bodů v dospělosti. (3 s. 8) Děti a mládež ve volnočasových aktivitách ve většině případů kladou důraz na rozmanitost a v období dospívání hledají a zkoušejí nejrůznější aktivity, avšak na rozdíl od dospělých se aktivitám obvykle nevěnují dlouhodobě a cílevědomě, jejich zájem není hluboký a soustředěný. Míra samostatnosti dítěte úzce souvisí s jeho věkem, fyzickou a psychickou vyspělostí, zázemím, které mu jeho rodina poskytuje, a nabídce volnočasových aktivit. Výchovné ovlivňování ve volném čase by mělo být spíše nedirektivního rázu a formou nabídky atraktivních aktivit s důrazem na dobrovolnost jedince. (3 s. 66) Pro vychovatele nebo pedagoga může být v posledních letech poměrně těžké nabídnout dětem a hlavně mladistvým takové aktivity, které by pro ně byly zajímavé a zároveň aktivizační. S rozvojem technologií narůstá nabídka spíše pasivních volnočasových aktivit, jako jsou počítačové hry, sledování televize s mnoha kanály a velmi jednoduchá dostupnost internetové sítě. Pasivní zábava je pro děti a zvláště mladistvé velmi lákavá a naopak aktivní trávení volného času se v mnoha případech zdá neatraktivní a příliš namáhavé. Volný čas není jedinou příčinou a viníkem. Je to důležitá součást života a jako taková se může na životě mladistvého podepsat pozitivně nebo negativně. Na naléhavosti proto nabývá požadavek, aby se děti a mladiství učili, jak volný čas prožívat smysluplně a aktivně, a aby ho přenášeli do celého svého života. (4 s. 13) Je úkolem nejen rodiny, ale i pedagogů a vychovatelů motivovat a vytvořit takové nabídky aktivit, aby se děti i mladiství byli ochotní do aktivit dobrovolně zapojit. Jak zhodnocovat a smysluplně využívat volný čas se člověk učí od nejútlejšího dětství, nejprve v rodině, později ve státních institucích, jako je mateřská školka a později škola. Na tento vývoj má tedy silný vliv rodina a vrstevnická skupina, pedagogové a vychovatelé mají vliv menší. Rodiče slouží svým dětem jako vzory, ať už pozitivní nebo negativní. Rodiny, které neplní dobře svoji výchovnou funkci, se velmi často vyznačují nezájmem o to, jak dítě tráví svůj volný čas. Školy a další výchovná zařízení mají možnost tento nedostatek do určité míry kompenzovat vhodným pedagogickým vedením. Trávení 6

volného času pasivním způsobem má za následek sledování akce, ale bez hlubšího prožitku, nižší socializaci a s tím spojený nedostatek citu, a také dlouhotrvající pocit nudy. Tyto vlivy formují jedince v lehce manipulovatelnou osobnost, která jednoduše podléhá sociálně závadným vztahům a prostředí, což vede k agresivitě, vandalismu, alkoholu nebo až k drogám. Situace není jednoduchá pro rodiče ani pro pedagogy, protože v období dospívání roste vliv vrstevnické skupiny, který nemusí být vždy pozitivní. Tomuto nebezpečí se snáze čelí, pokud je dospívající členem nějaké výchovné nebo sportovní volnočasové organizace, kde má možnost si najít svou vrstevnickou skupinu a trávit volný čas smysluplně a pod nenásilným pedagogickým dohledem. Pedagogické ovlivňování volného času by mělo podporovat aktivitu dětí a mládeže, poskytovat prostor pro jejich spontaneitu, uspokojovat potřeby nových dojmů, seberealizace, sociálních kontaktů, kladné citové odezvy, ale také poskytovat pocit bezpečí a jistoty. Činnosti ve volném čase, konané na základě dobrovolné účasti a vhodným pedagogickým způsobem motivované a usměrňované, poskytují příležitost pro rozvoj všech stránek osobnosti, tělesných a duševních vlastností i sociálních vztahů. (1 s. 15 - 20)

2.2.

Výchova a volný čas - pojmy

Dle Pávkové (3 s. 65) bývá výchova chápána jako záměrné, cílevědomé, dlouhodobé působení vychovávajícího na vychovávaného v pozitivním smyslu. Výchova a volný čas spolu velmi úzce souvisí vzhledem k tomu, že většina výchovného působení probíhá během volného času vychovávaného. Souvislost mezi pojmy výchova a volný čas se dá vyjádřit jako výchovné zhodnocování volného času, které zahrnuje tři oblasti. Výchova pro volný čas (k volnému času) - její podstatou je utváření, rozvíjení a kultivování schopností, dovedností, motivace a kompetencí pro hodnotné využívání volného času. (3 s. 67). Výchovu k volnému času lze tak právem pokládat za klíč pro otevírání nových možností, aktivit a rozvoje člověka, za motor, který celému úsilí dává potřebnou orientaci a dynamiku. Výchova ve volném čase bere v úvahu dobrovolnost účasti na volnočasové činnosti a umožňuje do výchovného procesu zapojovat děti a mladistvé jako jeho aktivní účastníky a vytvářet tak nové možnosti pro jejich formování. Výchova volným časem směřuje k utváření osobnostních rysů účastníka a jeho působení mezi ostatními lidmi. Východiskem i cílem aktivit je osvojovat si nové znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti volného času (4 s. 19). Výchova volným časem označuje nejen aktivity ve volném čase, ale i příslušné instituce, použité metody a formy jako prostředky výchovy. Naznačuje obsahové a institucionální působení prostřednictvím zařízení, sdružení apod. (3 s. 67). Společným cílem je vést a učit zejména děti a mládež k tomu, aby z bohaté 7

nabídky uměly volit a aby tato volba byla ku prospěchu jim samotným, jejich okolí i celé společnosti. (2 s. 14) Pávková uvádí, že v nejnovější pedagogické literatuře se objevují nové pojmy, které výchovné působení dělí podle místa, kde k němu dochází. Jde o formální výchovu, která probíhá prostřednictvím škol a jiných odborných vzdělávacích zařízení, kdy dokončení vzdělání je doloženo příslušným dokladem (vysvědčení, osvědčení apod.) Dalším termínem je neformální výchova, která zahrnuje cílené a strukturované aktivity mimo formální výchovný systém, jež probíhají ve volném čase (kroužky, kluby, soubory atd.). Posledním pojmem je informální výchova kde jde hlavně o zcela nahodilé učení v běžných životních situacích vyplývající z každodenního sociálního kontaktu. (3 s. 68) Důležité je také rozdělení výchovného působení ve volném čase podle míry jeho organizovanosti a konkrétního místa, kde je naplňován; podle těchto ukazatelů je mnohdy možné sledovat, jak kvalitní je obsah volného času, jeho smysluplnost a jaké pozitivní faktory nabízí. Činnost spontánní je nepřímo ovlivňována pedagogicky a výchovně, je vykonávána individuálně nebo ve skupině podle momentálního zájmu účastníků. Spontánní aktivity nemají určený čas konání a jsou přístupny všem, kdo o ně mají zájem. Zájmová činnost příležitostná je časově ohraničena a přímo řízena pedagogem či vychovatelem, současně umožňuje a podněcuje spoluúčast dětí a mládeže. Takováto činnost je organizovaná a tyto akce jsou většinou jednorázové, ale mohou být i cyklické, ve většině případů se jedná o vzdělávací, rekreační nebo oddechové aktivity. Zájmová činnost pravidelná zpravidla probíhá po celý školní rok v pravidelných intervalech většinou jednou nebo několikrát týdně pod vedením kvalifikovaného pracovníka. Takováto činnost probíhá většinou v rámci zájmových útvarů, jako jsou umělecké soubory, kroužky, kluby nebo sportovní družstva. Jejich cílem bývá, aby si účastníci osvojili nové vědomosti, dovednosti a prohloubili kladný vztah k předmětu zájmu. (4 s. 21) Zájmová činnost pravidelná je ve většině případů zaštítěna nějakou větší organizací či zařízením, které zodpovídá za kvalitu takovéto činnosti, podporuje její činnost a pomáhá s propagací a financováním. Tento typ činnosti má více pozitivních stránek, jejich účastníci mají díky častému kontaktu možnost mezi sebou vytvořit kladné sociální vztahy, naučit se novým vzorcům chování a mnohem více prohloubit své znalosti o zájmové činnosti.

8

2.3.

Zájmová činnost

Zájmy jsou nejčastěji vyvolány potřebami, ale přesto s nimi nejsou totožné. Existující potřeby umožňují rozvoj zájmů, tím dochází k jejich uspokojování a zároveň ovlivňují jejich charakter a vznik dalších potřeb. Během výchovného působení ve volném čase dochází prostřednictvím obsahu činností nejen k uspokojování již existujících potřeb, ale i k jejich výchovnému regulování podle požadavků společnosti a dispozic jedince. Zájmy je možné popsat jako relativně stálé zaměření osobnosti nebo snaha zabývat se předměty nebo činnostmi, které člověka upoutávají po stránce poznávací nebo citové, takovému předmětu nebo činnosti člověk přikládá zvláštní hodnotu, je tak motivován k aktivnímu styku s ní. Zájmy také souvisejí i s celkovým zaměřením osobnosti jedince. (5 s. 92) Ve struktuře osobnosti řadíme zájmy mezi vlastnosti aktivačně – motivační. To znamená, že nás zájmy aktivizují k činnosti zaměřené na uspokojení potřeb. Mají velmi úzkou souvislost s vlohami a schopnostmi jedince, které podmiňují úspěšné vykonávání určité činnosti, tedy jedinec rozvíjí zájmy hlavně v těch oblastech, ve kterých je úspěšný. Zájmové činnosti jsou ve většině případů vykonávány ve skupině, a to je další aspekt, který vede k tomu, že jsou socializačním prostředkem a stávají se tak důležitými činiteli individuálního i společenského rozvoje, ale také velmi příznivě ovlivňují efektivitu výchovy a vzdělávání. Všechny typy zájmových činností umožňují prožívání kladných citů, relaxace, poznávání vlastních možností a tím i sama sebe. Pokud se dítě od mladšího školního věku účastní dobré pedagogicky vedené zájmové činnosti, je vysoká pravděpodobnost, že tento návyk si ponese do staršího školního věku, mnohdy až do dospělosti, naučí se tedy zacházet s volným časem a účelně jej využívat. Nejen že zájmová činnost působí preventivně proti sociálně patologickým jevům, které mnohdy vznikají z nudy, ale mnohdy také pomáhá překonávat osobní i pracovní neúspěchy a tím se jedinec stává odolnějším, sebevědomějším a schopnějším ve všech aspektech života. (3 s. 163-166) Zájmovou činnost lze dělit podle obsahu činnosti, podle forem a podle druhu aktivity. Podle obsahu se zájmové činnosti dělí hlavně z důvodů organizačních, každá z oblastí má své priority a cíle v rozvíjení osobnosti jedince. Dělí se na směry: vědeckotechnické a vědecké (biologické, radioamatérské, modeláři apod.), technickopraktické (kroužky dovedných rukou, ikebany, apod.), společenskovědní (jazykové, historické, apod.), přírodovědné – pěstitelské a chovatelské (rybáři, chovatelé, apod.), esteticko-výchovné (výtvarné, hudební, dramatické, literární), tělovýchovné, sportovní a turisticky zaměřené (atletika, sportovní hry, gymnastika apod.). Formy zájmové činnosti dle Jiřího Němce lze dělit do čtyř kategorií: 1. činnosti pravidelné, organizované, 9

v relativně stálých zájmových útvarech jako jsou kroužky, oddíly nebo umělecké soubory. 2. činnosti pravidelné, které mají individuální charakter jako je hra na hudební nástroj nebo výuka cizího jazyka. 3. příležitostná činnost organizovaná jako jednorázová nebo cyklická kolektivní akce - těmi jsou například letní tábory, nebo kurzy s různým zaměřením. 4. příležitostná činnost individuálního charakteru, což například může být četba, poslech hudby, návštěva divadla. Zájmovou činnost podle druhu aktivity dělíme na receptivní (diváckého charakteru) a aktivně tvořivé (aktivní činnost jedince). (6 s. 23 – 25) Obsah zájmové činnosti dětí, mládeže je rozdílný podle věku, vyspělosti jedince a předchozích zkušeností. V předškolním věku je přítomen hlavně zájem o samotnou činnost. V mladším školním věku nejsou zájmy ještě zcela rozlišeny, a proto jsou zájmy dětí krátkodobé; děti spíše jednotlivé zájmové oblasti objevují. Z tohoto důvodu je třeba po krátkém čase střídat jednotlivé činnosti a prostředí. Dospívající prožívají své zájmy velmi intenzivně a věnují jim množství času, někdy i na úkor jiných důležitých činností. Mnohdy dospívající jedinci stále hledají oblast, která by jim umožnila být úspěšný a zároveň je uspokojovala. V tomto období je potřebné citlivě usměrňovat a rozvíjet zájmové činnosti. V období dospělosti jsou zájmové činnosti už mnohdy úzce specifikované a jedinec se jim věnuje dlouhodobě. (5 s. 97 – 98) Tato věková specifika by měla být při práci s dětmi a mládeží akceptována, a to hlavně při plánování činností. Nejsou to však jediná specifika, je známým faktem, že rozdíly v zájmové činnosti lze najít podle pohlaví či charakterových vlastností. Vychovatel či pedagog volného času by měl být schopen tyto rozdíly vypozorovat či z počátku odhadnout a přizpůsobit jim program. 2.3.1. Motivace Motivace je základem veškerého lidského jednání, jde o stav, kdy pociťujeme určitý nedostatek a snažíme se jej doplnit. V oblasti volného času je motivace velmi důležitou oblastí, hlavně v souvislosti s dospívajícími jedinci. Jako první musí být vždy uspokojeny základní fyziologické potřeby, pak může dojít k uspokojování vyšších potřeb, jako jsou volnočasové zájmy. Z potřeb dítěte vyplývá určitý postoj, který dítě zaujímá ke svému okolí a nabízeným aktivitám. Postoje a tedy i potřeby jsou motivačními dispozicemi, které se uplatňují jako činitelé regulující vztah i chování vůči jiným subjektům, situacím nebo činnostem. Základním úkolem pedagoga je vyvolávat v dětech a mládeži motivaci k činnostem. Jeho motivace by měla vyvolávat potřebu a zároveň ukazovat cestu, jak dosáhnout jejího uspokojení. Důležité je, že aktivita pro jakoukoliv zájmovou činnost nesmí být vynucena, ale vyvolána. Nejlepší motivací je 10

kladná zkušenost, která ovšem udržuje určitou hladinu napětí a očekávání. Motivace je úspěšná nejen podle toho, jakou důležitost dítě činnosti přisoudí, ale hlavně očekáváním úspěchu a oceněním od okolí a od určitého věku hlavně oceněním od vrstevníků. Pedagog nebo vychovatel by měl motivaci využívat k aktivizaci jedince, regulaci jeho činností a chování a také jejím prostřednictvím posilovat žádoucí chování. (3 s. 170 – 172) Motivace je v oblasti pedagogiky volného času, výchovy a obecně práce s dětmi a mládeží velmi složitou a často diskutovanou problematikou. Nalézt tu správnou motivaci, která by vyhovovala jedinci, natož celé skupině, je mnohdy velkým uměním a složitým procesem. Myslím si, že důležitým aspektem motivace je vědomí sounáležitosti s určitou skupinou a ocenění ze strany jejich členů. 2.3.2. Hra Hru je velmi těžké charakterizovat, natož definovat, protože zahrnuje velmi mnoho různých aktivit. Podle J. Němce je hra činnost, která má smysl sama o sobě, nebo její smysl stojí mimo vlastní hru, a pak se stává prostředkem k dosažení jiných cílů. Důležitou součástí hry jsou také pravidla, která hru dělají zajímavější. Hra má mnoho dalších aspektů, jejichž prostřednictvím je hra rozvíjena a její možnosti a prospěch pro jedince a společnost jsou výrazně posilovány. Nejdůležitější je možnost hráče se dobrovolně rozhodnout, zda do hry vstoupit či ne, pokud je tato zásada porušena, již se nejedná o hru. (6 s. 81 – 96) Hra je evidentně velmi důležitá pro správný rozvoj všech oblastí duševního vývoje dítěte. Dítě hru vnímá jako zábavu a činnost, kterou vykonává pro dobrý pocit, který mu přináší, učení je mnohdy nevědomé a až druhé v pořadí. Přesto je nesprávné pohlížet na dětskou hru jako na maření času, už jen z toho důvodu že přináší radost, která jedinci evidentně přináší žádoucí fyziologický a psychologický prospěch. Hra se v průběhu vývoje a dospívání dítěte postupně mění a vyvíjí od zcela fyzické hry kojence, až po hry se složitými pravidly, od osamocené hry jednotlivce po sociální hru, kde vývoj závisí na interakci s vrstevníky. V poslední fázi vývoje se mnohdy jedná o sport, kdy vzhledem k charakteru soupeření ztrácí hra část své nevinnosti a již není pouhý zdroj radosti. (7 s. 50-59) Z předchozích řádků je jasné, že hra je velmi důležitým aspektem života dětí i mládeže a dokonce i dospělých. Je vhodné tento fakt nezlehčovat a přijmout hru jako důležitý zdroj radosti a příležitosti pro učení a komunikaci.

11

2.3.3. Zážitek Zájmy jsou spojovány se zážitky, které ze stejné činnosti každý zúčastněný prožívá jinak, zasáhne ho jiný moment, jinak silně a získá jinou zkušenost. Základem zážitku je vlastní aktivita a vynaložení vlastní energie, čím více jí musíme vydat, tím je zážitek intenzivnější. Komerční zábava člověka sice rozptýlí, ale nezanechá žádné stopy a změny, protože je to jednoduchý úkon, který nestojí žádnou energii. Taková aktivita, která je namáhavá (fyzicky nebo psychicky), je na první pohled nezajímavá ba dokonce děsivá, ale má vysoký potenciál k získání nových zkušeností. (3 s. 21-24) Prožitek je charakteristický svou bezprostředností, pokládáme ho za emocionálně zabarvenou evidenci minulého, přítomného i očekávaného. Jeho prožívání je silně závislé na předchozích zkušenostech a osobnostních předpokladech jedince, zážitek proto působí vždy výrazně individuálně. Výchovné postupy, které využívají zážitkovou pedagogiku, obsahují intenzivní zážitky a prožitky získané aktivní účastí na programu, který obvykle zahrnuje náročné fyzické činnosti spojené s určitou mírou rizika, takové programy bývají zaměřeny na rozvoj sebepoznání. Po takovýchto programech většinou následuje sebereflexe a reflexe sociálních vztahů ve skupině, poznání sama sebe a své role ve skupině. Tyto programy budují psychickou odolnost, sebevědomí a sebedůvěru. Zážitková pedagogika je účinnou metodou výchovy i výuky, která je založena na silném emocionálním zážitku, reálném prožití skutečností a překonávání překážek a v neposlední řadě vnímání kontaktu s přírodou. Jejím základem je navození bezpečných situací se zdáním nebezpečí a dobrodružství, kdy účastníci musí překonávat nevyhnutelné překážky, kdy se musí spoléhat jen na své schopnosti a spolupráci ve skupině. (3 s. 175 – 176) Tento způsob výchovy však nese svá rizika a je třeba, aby si organizátor byl jist, že ví, co dělá, a proč to dělá. Je vhodné, když se jedná o zkušený tým organizátorů či vedoucích, kteří si sami stejnými aktivitami již prošli. Zážitková pedagogika je velmi účinným nástrojem, avšak je možné s její pomocí více ublížit než pomoci.

12

3. Věková stádia dětí a mládeže vhledem k prožívání volného času Každý jedinec během života prochází dlouhým a složitým vývojem, ten je nejrychlejší a nejvýraznější v období dětství a dospívání. Na jeho průběh působí mnoho vlivů (vrozené předpoklady, prostředí, způsob výchovy, atd.), které společně ovlivňují vývoj jedince. Některé periody vývoje však mají své charakteristické rysy a vyvíjejí se dovednosti, které by měly být v daném období zvládnuty. Některé periody jsou dítětem zvládnuty rychle v krátkém období a jiné zase trvají déle. Pro pedagoga volného času a vychovatele je nutné tato specifika znát, aby byli schopni vytvořit správné prostředí, vyhovující a podnětný program a aby v neposlední řadě mohli případně upozornit na opožděný vývoj jedince či na projevující se nadání. Rozdělení na děti a mládež, popřípadě dospívající, je pokaždé jiné a vždy záleží na tom, jaká kritéria použijeme jako výchozí bod. Z právního hlediska podle Úmluvy o právech dítěte (OSN, New York 1989) je dítětem každá lidská bytost do věku 18 let. Lidé ve věku 15 – 18 let jsou chápáni jako mládež. (4 s. 22) Dále uváděné rozdělení je obecné a jednotlivé etapy je možné rozdělit na kratší časové úseky, které by podrobněji popisovaly lidský vývoj. Jedná se o popis a rozdělení hlavně z psychologického a sociálního pohledu, které mají na zájmovou činnost jedince největší vliv.

3.1.

Předškolní věk (3-6 let)

V období předškolního věku roste tělo dítěte spíše do výšky, protahuje se a ztrácí na své „baculatosti“. Celkově se zlepšuje jemná i hrubá motorika a dítě má větší potřebu pohybu. Dítě tak svou potřebu pohybu nejčastěji uspokojuje při hrách a spontánním pohybu, zvládá již jízdu na kole nebo hru s míčem. Je na rodině aby rozvíjela aktivity dítěte a dávala mu prostor pro jeho aktivity. Pozornost je nestálá, a tak je třeba vymýšlet a nabízet stále nové činnosti. Zájmy jsou všeobecné a nahodilé. Velké změny jsou v oblasti řeči, a také sociálního vývoje, kdy hledá kontakty hlavně se svými vrstevníky, děti si, ale hrají spíše vedle sebe než společně. Fantazie je pro dítě velmi důležitá, za její pomoci si ujasňuje nejrůznější jevy, a tak dochází k takzvané dětské lži. (3 s. 83 – 86) Během předškolního věku se dítě většinou poprvé dostává do kontaktu s institucí, a to mateřskou školkou, kde se učí pobytu ve skupině a zakouší dlouhodobé odloučení od matky. V tomto období podstatně převažuje volný čas, který je dítětem využíván pro rozvoj schopností.

13

3.2.

Mladší školní věk (6-11let)

V tomto období pokračuje výrazný růst do výšky, svalstvo i všechny vnitřní orgány zvyšují svou výkonnost a objem. Zlepšuje se pohybová koordinace, pohyby jsou tedy rychlejší a přesnější, oblíbenou činností se stávají sportovní aktivity. V prvním a druhém ročníku je pozornost dětí ještě dost labilní, ale vyvíjí se i záměrná pozornost, která ale děti více vyčerpává. Mladší školní věk je stále spojen s egocentrismem dětí, kdy hlavně z počátku tohoto období stále nejsou schopny se vžít do pocitů druhých, mohou se jevit jako bezcitné.

Přibližně po osmém roce se rozvíjejí vyšší city estetické, morální a

intelektuální. Důležitou roli hraje obsahově bohatá zájmová činnost, jíž se dítě věnuje v době mimo vyučování. Děti navazují první opravdová přátelství a vytvářejí herní skupiny, jejich hra je realističtější a promyšlenější, spolupracují společně na rozvoji hry. Děti jsou v tomto období silně extravertně zaměřeny a mají velice širokou paletu zájmů, které jsou ale povrchní a nestálé. V některých oblastech se již může projevit talent nebo nadání. (3 s. 86 – 90) Od šesti do jedenácti let prochází dítě mnohými změnami, a to zvláště v oblasti vnímání a těla. Děti se tak snaží objevovat a využívat nové možnosti, které jsou jim těmito změnami poskytnuty. V tomto období je velmi důležitý pohyb a nové zkušenosti, proto je volný čas velmi oblíbenou částí dne. Děti se často hlásí do sportovních kroužků a klubů, ač zde mnohdy dlouho nevydrží je pro ně tato zkušenost mnohdy velmi důležitá.

3.3.

Střední školní věk, pubescence (11 – 15 let)

Období pubescence je typické velkými duševními i tělesnými změnami. Charakteristická je nevyzrálost emocionální stránky, tedy citů a sociálních vztahů. Pro jedince je důležitá příslušnost k nějaké vrstevnické skupině, ať už ve škole nebo mimo ni. Tělo se v tomto období rozvíjí intenzivně a hlavně oproti předchozím obdobím nerovnoměrně, což se nejvýrazněji projevuje na protažení končetin. Pohyb již není tak ladný a koordinovaný, a proto mnoho pubescentů přestává sportovat. Typickým a důležitým znakem dospívání je pohlavní zrání, které přibližně začíná okolo 12. roku, avšak v posledních letech je pozorován začátek u některých dětí, už v 9. letech. Tento jev je ze strany rodičů, učitelů a vychovatelů mnohdy přijímán s rozpaky, až nevolí. Znamená to zvýšený zájem o jedince opačného pohlaví, na což je třeba brát zřetel. Děti vyžadují koedukované skupiny při aktivitách, také dynamika a charakter her se v souvislosti s přítomností opačného pohlaví mění. Některé dívky bývají citlivé na aktivity, jejichž charakter vyžaduje fyzický kontakt. Nově jsou jejich city a pocity rozmanitější a 14

intenzivnější, dochází ke kolísání nálad, kdy se střídá pesimismus s nadšením. Tyto změny nesmí pedagoga překvapit a ani rozčílit, co se zdálo být před chvílí výborné se nyní zdá trapné a ve většině případů není možné aktuální náladu nijak zvrátit. V tomto období se také formují mravní zásady, které dospívající aplikují jak na sebe, tak na své okolí a jsou extrémně citliví na jakoukoli nespravedlnost či nepravost, kterou pozorují u dospělých. Na tento fakt je třeba brát zřetel během všech aktivit a snažit se o maximální spravedlnost a dodržování pravidel. Je třeba vždy veškeré aktivity vyzkoušet dopředu a být si jist správností a „neprůstřelností“ pravidel. Ve vztahu ke skupině se objevují city jako kolektivní čest a odpovědnost, také velmi důležité je přátelství, láska a uznání. Důležitá vrstevnická skupina mnohdy nevzniká ve škole, ale ve volném čase v zájmových zařízeních, kdy je na osobě vychovatele nebo pedagoga, aby zajistil, že skupina bude mít na jedince dobrý vliv. Zájmy dospívajících se stávají hlubšími a trvalejšími, některé zůstávají i po celý život či dokonce mohou ovlivnit volbu povolání. (3 s. 90 – 99) Období puberty je obdobím, kdy je možné již zapojit náročnější aktivity a přenechávat aktivitu na dětech. Oblíbené bývají inscenační hry, kdy je třeba diskutovat nebo jednat v roli nějaké postavy. Volný čas je v tomto období prožíván velmi intenzivně, protože je dobou kdy se pubescenti mezi sebou mohou nerušeně setkávat a vytvářet nové sociální kontakty.

3.4.

Starší školní věk, adolescence (15 – 20 let)

Období staršího školního věku, je vhodné rozdělit na další dvě období kdy 14 – 16 let je stále poznamenané doznívající pubertou a věk 16 – 20 let se označuje jako adolescence. Ve druhé polovině staršího školního věku dochází ke zklidnění vývoje, dozrávají všechny tělesné funkce a dokončuje se psychický vývoj jedince. Mládež v tomto období stále roste, ale již ne tak překotně a hlavně už dále nerostou končetiny, ale trup. Zvyšuje se tělesná hmotnost, a to hlavně v důsledku tvorby svalové hmoty a ukládání tukových vrstev, postava se stává zaoblenější, tvary těla se slaďují a postava získává konečnou podobu. Znovu se zvyšuje zájem o sport a další fyzické aktivity. V období adolescence je silná potřeba diskutovat jak při řešení teoretických problémů, tak i v běžných situacích. Je tedy vhodné do volnočasových programů zařazovat takové aktivity, které diskuzi umožňují nebo ještě lépe, vyžadují. Dospívající tak uspokojují vysokou intelektuální aktivitu, touhu po poznání a formování vlastních světonázorů. V období adolescence jsou dospívající již schopni sebevýchovy, a proto je vhodné je k ní vést také vzhledem k tomu, že příkazy a zákazy mají jen krátkodobý a povrchní výchovný dopad. Život dospívajícího je velmi úzce spojen s vrstevnickou skupinou, má silnou potřebu sociálního kontaktu, přátelství a lásky. Vrstevnická skupina tyto potřeby naplňuje, a proto 15

je pro dospívajícího velmi důležitá. Skupina mnohdy klade důraz na konformitu. Se svou skupinou většinou jedinec tráví téměř všechen volný čas. Z biologického hlediska přetrvává potřeba uspokojení sexuálního napětí, které se ale již děje nejen ve fantaziích, ale i reálně ve vztazích. Zájmy adolescentů bývají již konkrétní a trvalé, pokud bylo výchovné vedení špatné, může se stát, že někteří jedinci nemají v tomto věku žádný zájem a jsou v této oblasti bezradní. (3 s. 99 – 109) V tomto období se již silně diferencují (nastoupení do práce, na VŠ, založení rodiny) životy jednotlivců a tyto rozdíly, pochopitelně každý jinak, působí na jejich další život. V mnoha volnočasových zařízeních se v adolescentním věku z konzumentů stávají organizátoři aktivit, nejrůznějších akcí či se podílejí na chodu zařízení nebo organizace. Je na ně pohlíženo jako na pokračovatele a je jim postupně dávána větší a větší zodpovědnost. Povědomí o zvláštnostech a charakteristikách období lidského života jsou pro ty, kteří pracují s dětmi a mládeží velmi důležité, protože jedna a ta samá aktivita má jiný význam a důsledek pro různá věková období. Také přístup pedagoga nebo vychovatele se musí lišit podle toho, s jakou skupinou má pracovat. Radek Pelánek uvádí jako příklad noční putování ve dvojicích, kdy cestou jsou různá zastavení s texty. Pro dospělé je tato hra o textech, pro dospívající o tom, s kým jsou ve dvojici a pro malé děti je hra o překonávání strachu.

3.5.

Vrstevnické skupiny

Jak je patrné z popisu vývoje člověka, velmi důležitým aspektem zdravého dospívání je potřeba socializace, vrstevnické skupiny. Příslušnost k takovéto skupině poskytuje psychickou a sociální ochranu, vytváří pocit bezpečnosti a pomáhá formovat pozitivní hodnoty jedince. Z těchto důvodů mají vrstevnické skupiny vysoký výchovný potenciál. (4 s. 98 – 99) S větší vrstevnickou skupinou se jedinec většinou poprvé setkává v mateřské školce, a pak na základní škole, ale obecně můžeme říci, že svou vrstevnickou skupinu může jedinec najít na třech místech - škola, okolí bydliště a zájmová organizace. Ve školním prostředí není skupina přirozeně vybrána, ale striktně dána (nejčastěji rozdělena podle příjmení) a to může mít za následek patologické jevy, jako je šikana. Dochází zde také k nejrůznějšímu rozdělování na menší podskupiny. V místě bydliště se vrstevnické skupiny tvoří v posledních letech čím dál méně. Tento typ skupin však přináší největší riziko patologických jevů, protože jejich náplň času nebývá nijak smysluplná. Skupiny ve volnočasových zařízeních a organizacích bývají vytvořeny na základě nějakého

16

zájmu a dobrovolného rozhodnutí zapojit se. Ve většině případů bývají zájmové skupin děleny alespoň přibližně podle věku pro lepší plánování aktivit. S vrstevnickou skupinou neodmyslitelně souvisí konformita, která je vyžadována, v každé takové skupině je to podmínka, kterou musí každý ze skupiny splnit, aby do ní mohl patřit. Skupina si většinou vytváří svůj styl chování, mluvy nebo oblékání, který je nutné respektovat jako znak členství. Skupinový tlak je velmi silný a nesmlouvavý, děti mu dovolí formovat své chování i v oblastech, kdy se skupinou nesouhlasí. Pokud se stane, že se jednotlivec vzepře tomuto tlaku, tak se většinou jedná o nezávislou a sebejistou osobnost. Během dospívání děti potřebují jistotu, kterou získávají příslušenstvím ke skupině. (7 s. 286 – 287)

3.6.

Osobnost pedagoga volného času a vychovatele

Volnočasová zařízení jsou silně závislá na práci vychovatelů a pedagogů, pokud tito nemají správné předpoklady pro práci s dětmi a mládeží, tak se jejich práce míjí účinkem a je bezcenná. Jinými slovy, tato zařízení jsou tak kvalitní, jak kvalitní je práce zaměstnanců a dobrovolníků v ní. Vztah vychovatele a vychovávaného je velmi křehký a vychovatel mnohdy musí dlouho a usilovně na dobrém vztahu pracovat, proto je důležité, aby věděl jak. Bohužel, takovéto dovednosti je možné se naučit jen z části a je třeba pro ně mít dobré předpoklady a osobnostní vlastnosti. Výchova ve volném čase má převážně neformální charakter, má rysy výchovy v rodině, ale i ve škole. Je více osobní, ale zároveň profesionální, a je z části založena na plnění zadaných úkolů a jejich hodnocení. Z toho vyplývá, že u pedagoga volného času musí převládat neformální autorita, jako osobnost by měl imponovat vychovávaným a být schopen aktivizovat jedince. Práce pedagoga volného času a vychovatele obsahuje několik důležitých zvláštností, které způsobují její specifičnost. Obsah výchovy není závazně a přesně stanoven, pedagog si jej stanovuje sám, avšak musí brát zřetel na specifické požadavky a potřeby vychovávaných. Pedagog musí být schopen odhadnout poměr formálního a neformálního chování vzhledem k instituci, ve které pracuje a situaci ve které se nachází (letní tábor – družina). Pedagog by měl být připraven vstupovat do nejrůznějších rolí (kamarád, instruktor, rádce) podle potřeby vychovávaných a dané situace. K výchově ve volném čase neodmyslitelně patří nejrůznější aktivizující metody a formy práce, kdy se střídají prostory i rozdělení účastníků, což klade vysoké nároky na pedagogické schopnosti. Aby byl pedagog schopen tyto požadavky splnit, měl by mít nejrůznější kladné vlastnosti a schopnosti. Mezi obzvláště žádoucí vlastnosti pedagoga, 17

který pracuje s lidmi ve volném čase, jsou: schopnost přizpůsobovat se nečekanému, aktivita a iniciativa, fantazie a tvořivost, hravost, smysl pro humor, fyzická zdatnost, příjemný vzhled a projev, schopnost účinně jednat s lidmi. Takovýchto vlastností je možné jmenovat mnohem více, ale je jasné, že ideální pedagog se všemi požadovanými vlastnostmi neexistuje. (3 s. 130-138) Volnočasová zařízení by rozhodně nemohla fungovat bez dobrovolníků, kteří zde pracují na pozicích vychovatelů a pedagogů volného času, a to mnohdy bez pedagogického vzdělání. Jejich pozice je těžší vzhledem k nedostatku teoretických znalostí, avšak takovouto práci většinou vykonávají lidé, kteří mnohé z výše zmíněných vlastností přirozeně mají či si je osvojili. Je třeba poznamenat, že stejně jako pedagogové volného času a vychovatelé mají poměrně specifickou práci, tak pedagogové či vychovatelé v církevních zařízeních, organizacích či nejrůznějších spolkách pracují většinou nepatrně jiným způsobem. Jejich přístup k výchově je mnohdy odlišný, protože se svou prací a působením se snaží přivést děti a mládež k Bohu. Věřící lidé se většinou pravidelně scházejí v takzvaných sborech, kdy jedna část bývá určena dětem a mladistvým, práce s nimi bývá pro komunitu velmi důležitá. Výchova je zde založena na osobním přístupu a budování přátelských vztahů v celé skupině. Vychovatelé v takovémto prostředí mnohdy prožívají práci s dětmi a mládeží jako své poslání, kterému se plně, s intenzivním nasazením, věnují. K zefektivnění své práce využívají nejen klasické setkávání s modlitbou a čtení bible, ale i výlety, tábory či nejrůznější akce. Vychovatelé a pedagogové v církevních zařízeních většinou vedou děti a mládež k rozvíjení osobnosti a schopností, snaží se o vytvoření bezpečného prostředí, kde se pracuje na bázi spolupráce a ne soutěže. Toto prostředí je základem k tomu, aby dítě mělo možnost se s pocitem bezpečí otevřít k hovoru s vychovatelem o víře a Bohu. Vychovatelé by se měli snažit ke všem přistupovat s přátelskou láskou a pochopením. (8 s. 9-39) Luigi Giussini ve své knize Riziko výchovy hovoří o tom, že vychovatel je ten, kdo se ve svém životě aktivně angažuje a je schopen usuzovat a sdělovat svůj názor, který umí obhájit a vysvětlit důvody, které jej k němu dovedly. Jde o schopnost diskutovat s dětmi a hlavně s mládeží, pokud je vychovatel ochoten a schopen diskuse, tak dává najevo, že si názoru dětí i mládeže váží a je ochoten naslouchat. Aspekt diskuse je ve výchově k Bohu velmi důležitým a účinným nástrojem, který je hojně využíván. Výchova v každém typu zařízení se v detailech odlišuje (jiné zvyky, jiné možnosti a prostředky atd.), avšak tyto rozdíly většinou nejsou na první pohled viditelné. Vychovatelé 18

a pedagogové v církevních zařízeních mnohdy neberou výchovu a práci s dětmi a mládeží jako své zaměstnání, ale jako velmi důležitý úkol. Ve světských volnočasových zařízeních a organizacích je práce a dětmi a mládeží taktéž brána velmi vážně a zodpovědně, avšak nestává se vyšším posláním, což nutně nemusí znamenat nižší úroveň výchovy a práce s dětmi. Velmi záleží, co rodiče, kteří vybírají volnočasové zařízení pro své děti, očekávají od zařízení a jaká jsou kritéria pro výběr.

4. Prostředí volného času V posledním desetiletí aktivity volného času výrazně rozšířily svou působnost i nabídku. Staly se součástí všech pracovních a studijních dnů dětí, mládeže, ale i volných dnů dospělých, a to od útlého dětství až po seniorský věk. Účastníky volnočasových aktivit jsou lidé ze všech sociálních skupin společnosti. Aktivity a instituce volného času se dnes tedy uplatňují ve všech prostředích života a výchovy dětí a mládeže. S volným časem se člověk poprvé setkává v rodině a později ve škole, zde nabývá první zkušenosti v oblasti volného času a zjišťuje jeho pozitivní i negativní stránky. Většinou v období školní docházky mají děti první možnost se poměrně dobrovolně rozhodnout o vstupu do jiných nových prostředí, které nabízejí možnost volby a participace na dění, kterou rozvíjejí svou osobnost. Takovéto prostředí je zdrojem nového poznání, sociálních vztahů, ale i poznání sama sebe. To se děje prostřednictvím radostí z úspěchů i zklamáním z nezdarů, rozvojem dalších svých zájmů, sociálních kontaktů a spoluvytvářením životního programu, takovéto trávení volného času má pozitivní vliv pro budoucí život jedince. (4 s. 55)

4.1.

Rodina

Rodina je primární sociální skupinou a je rozhodující pro vývoj dětí a mládeže, je také prvním prostředím volnočasového života a výchovy, zásadně se podílející na formování jejich osobnosti. Tradiční rodina prochází v posledních letech výraznými změnami, jako je například uvolňování vztahů, nízký nebo žádný počet sourozenců. To vše ovlivňuje volnočasový život všech členů rodiny. Na volný čas dětí v rodině výrazně působí objektivní podmínky života a výchovy dětí, hlavně velikost a úplnost rodiny, životní úroveň, sociální status rodiny a způsob začlenění do společnosti. Důležitou funkcí rodiny je také vytváření příznivých podmínek pro kvalitní trávení volného času, jako například motivace k dosahování cílů, uspořádání života rodiny tak, aby dětem poskytovala dostatek času, zajištění finančních a hmotných potřeb, a také informace a podněty pro účast v dalších prostředích mimo rodinu. Na základě působení rodiny by se mělo dítě naučit přistupovat k volnému času tvůrčím způsobem, a vytvářet postoje, které bude ochotno a 19

schopno v budoucnosti uplatňovat. Takováto výchova a učení probíhá prostřednictvím nápodoby, reprodukcí, pravidelnými zájmovými činnostmi v rodině a citlivým sledováním a reagováním na potřeby, zájmy a nadání dětí. Důležitým východiskem v této oblasti je dostatek času rodičů věnovaný dětem, kdy tento společný čas by měl být naplněn společnými aktivitami a zájmem o dítě. V současnosti se kromě skutečného nebo údajného nedostatku

času

některých

rodičů,

jejich

nezájmu

a

neznalosti,

nepochopení,

nerespektování potřeb a zájmů dětí nebo nevyužívání existujících možností projevují také další negativní jevy jako je toxikomanie, šikana, agresivita, domácí násilí. V současné praxi se uplatňují způsoby, jak tyto problémy alespoň omezit, jejich důsledky napravovat a hlavně jak jim předcházet. Rodina je základem, na němž závisí bohatost zážitků dítěte a jeho připravenost na volnočasový život v dospělosti a usnadňuje jim vstup do dalších sociálních prostředí. (4 s. 55 - 65)

4.2.

Příroda a volná prostranství ve městech

Volnočasové aktivity pronikají do nejrůznějších přírodních prostředí, tyto aktivity nabývají mnoha podob a liší se nejen v náplni, ale i v délce a intenzitě pobytu. Přírodní prostředí je k těmto aktivitám přizpůsobováno, aby rozvoj aktivit usnadňovalo a podněcovalo k němu. Aktivity sledují nejrůznější cíle jako je podpora psychické a fyzické odolnosti účastníků, rozšiřování znalostí o přírodě, její důležitosti a ochraně. Tímto způsobem vytvářejí pozitivní vztah člověka k přírodě, posilují a kultivují mezilidské vztahy. Nejen lidé se přesouvají do přírody, ale snaží se přesouvat i přírodu přímo do měst za pomoci nápodoby přírodního prostředí nebo výseče ponechané bez zástavby. Tyto prostory se staly trvalou součástí měst nebo v nich nově vznikají, tímto způsobem je urbanizovaný člověk alespoň částečně spojen s přírodou i ve městech. V parcích i na jiných zelených plochách bylo zřizováno nejrůznější vybavení a tyto prostory se tak měnily na specifická volnočasová zařízení aktivního odpočinku. Nejčastěji to byla dětská hřiště, která postupem času buď přestala být spravována a byla zrušena nebo naopak je o ně pečováno a jsou přestavována na modernější a vyhovující novým bezpečnostním normám. Dnes v parcích a na jiných plochách stojí tematická dětská hřiště, hřiště pro nejmenší, venkovní posilovny, přírodní stavby a mnoho jiných zajímavých a podněcujících staveb a atrakcí. Příroda samotná, ale i její části ve městech vybízejí k organizování nejrůznějších volnočasových akcí a jsou k těmto akcím využívány mnohdy i dlouhodobě. V dnešní době je poměrně rozvinutá různorodá nabídka aktivit, pobytů, ale i pohybu v přírodě, které mají za cíl rozvíjet schopnosti a vědomosti člověka a v poslední době jej také naučit, jak chránit přírodu či jak se v ní dokonce pohybovat. 20

Stejně jako parky či jim podobná přírodní prostředí ve městech jsou ulice, náměstí či prázdné prostory důležitou součástí sociálněprostorové dimenze v životech lidí, hlavně dětí a mládeže. Tyto prostory nebyly původně vymezeny pro volnočasové aktivity, avšak vždy byly, jsou a budou využívány pro spontánní hry a setkávání informálních skupin dětí a mládeže. Pokud se společnost nezajímá o dění v těchto prostorách, mohou zde vznikat a působit negativní vlivy. Volnočasové výchovné působení by se z tohoto důvodu mělo zaměřit i na tyto prostory. V posledních desetiletí se pro volnočasové aktivity začaly využívat i ulice, náměstí či jiné městské prostory pro příležitostné, divácké i účastnické sporty, happeningy, street art či výstavy nebo divadla. Těmito aktivitami lidé většinou vyjadřují svůj názor, upozorňují na nějaký problém nebo jde jen o zábavu. Člověk je účastníkem i realizátorem volnočasového působení v přírodě i ve společnosti kde žije, pracuje a tráví volný čas. Obě tato prostředí spoluvytváří a sám je jimi formován. Proto by neměl být jen pouhým objektem, ale i iniciátorem, tím kdo nápad zrealizuje a tak aktivně vstupovat do dění ve společnosti a ovlivňovat ji. (3 s. 15-25 a 8182)

4.3.

Škola a školská zařízení

V průběhu historie se do činností školy zařadily i volnočasové aktivity. K této změně došlo, protože se od školy jako od vzdělávací a výchovné instituce očekávalo vytváření předpokladů pro úspěšný vstup do profesionálního a občanského života, tedy příprava jedince ve všech aspektech jeho osobnosti. Výuka ve školách probíhá podle stabilního učebního plánu, soustavy předmětů a zachovává tradiční organizaci, záleží na každém vyučujícím, jaký styl výuky zvolí, ale vždy bude ve vyučovacích hodinách méně flexibilnosti, volnosti a dynamiky než ve volnočasových aktivitách. Ve školských zařízeních dochází k poznání, prožívání, navazují se sociální kontakty a je prostor i pro praktické konání. Oproti vyučování školská zařízení působí výběrově a méně plošně, každý jedinec se svobodně může rozhodnout o své činnosti, což vytváří silnou motivaci. Škola si tento fakt uvědomuje, a proto mnohdy ve spolupráci se školskými zařízeními pořádají jednorázové aktivity (výstavy, návštěvy památek atd.) vědomostní nebo sportovní soutěže, kdy zvláště vědomostí jsou stále populárnější. V neposlední řadě školy také otevírají či dávají k dispozici své prostory pravidelným zájmovým činnostem (zájmové kroužky, umělecké soubory, dílny atd.), které jsou zvláště prospěšné pro rozvoj jedince. (4 s. 66 – 72) Z požadavku na rozvoj celé osobnosti v rámci školy se v průběhu historie vyvinula nejprve školní družina (dále ŠD) pro první stupeň základní školy a školní klub 21

(dále ŠK) pro druhý stupeň základní školy. Jejich základní poslání je od vzniku až do dnešních dní pořád stejné a jeho podstata se nezměnila. Škola a školská zařízení se tedy doplňují a jejich společným cílem je výchova celého člověka. Práce ve školských zařízeních se od vzdělávacího procesu ve škole liší relativní dobrovolností účasti jedince na aktivitách, program a postup činností vychází z reálných zájmů, je zde prostor pro individuální přístup a vlastní tempo činnosti. Tato zařízení dávají relativní časovou volnost, díky níž je možné využít nejrůznější formy a metody práce, také je možnost měnit prostory podle potřeby, což více podporuje tvořivost a zamezuje nudě. (3 s. 140 – 142) Školní družiny a školní kluby jsou ve většině případů zřizovány pod základní školou. Činnost v těchto školských zařízeních je pravidelná, jde tedy o každodenní pedagogickou a výchovnou práci s žáky. ŠD a ŠK jsou součástí základní školy, jejich činnost se lehce liší, a to z důvodu věkových rozdílů dětí, které je navštěvují; děti na prvním stupni mají jiné potřeby než děti na stupni druhém. Avšak v obou zařízeních se uskutečňují podobné typy činností (odpočinkové, rekreační, zájmové, veřejně prospěšné a příprava na vyučování), ty jsou ale přizpůsobeny věkovým rozdílům a potřebám. (5 s. 113115) Ve ŠD je základní formou činnosti hra, která dětem přináší kladné emoce a zážitky a také se jejím prostřednictvím učí nejen sociálním dovednostem. Základní formou činnosti ve ŠK jsou zase zájmové činnosti, které jsou organizovány formou nejrůznějších kroužků či průběžnou nabídkou spontánních aktivit. (3 s. 144 – 147) Je všeobecně známým faktem, že v posledních letech se ŠD stávají stále populárnější, oproti tomu zájemců o ŠK ubývá a mnohde jsou proto ŠK rušeny.

4.4.

Instituce

Aktivity ve volném čase nenabízejí jen školská zařízení, ale i mnoho dalších organizací a institucí. Školská zařízení nemají prostředky finanční, časové a mnohdy ani prostorové či personální pro uspokojení poptávky dětí a mladistvých po organizovaných činnostech ve volném čase. Z tohoto důvodu vznikla střediska volného času a jiná další zařízení, která se touto činností zabývají. Výchova ve volném čase probíhá zpravidla v rámci určité instituce (zařízení, sdružení apod.) toto organizační zařazení ač mnohdy nenápadně, ale přesto ovlivňuje práci vychovatele. Typ organizace definuje do určité míry cíle působení, možnosti spolupráce s dalšími odborníky, dobu a místo setkávání s dětmi atd. (5 s. 111) Z toho důvodu se 22

každému typu volnočasového zařízení v dalším textu věnuji zvlášť. Přesto volnočasová zařízení a instituce mají některé prvky společné a jejich výchovné cíle si jsou mnohdy podobné. Funkce volnočasových zařízení rozhodně není jen jedna, naopak je jich mnoho (zábava, oddech, osvojování si nových poznatků, utváření postojů, sociálních vztahů a názorů, veřejně prospěšná činnost), zařízení nebo instituce se zpravidla specializují na některé z nich. Volnočasové aktivity většinou probíhají buď periodicky (kroužky, kluby, umělecké soubory nebo sportovní družstva) nebo příležitostně (maškarní ples, Mikulášská nadílka, soutěže apod.) či prázdninově (nejrůznější typy táborů). Tyto aktivity jsou navzájem kombinované tak, aby umožnily dosahování výchovných cílů a uspokojily poptávku ze strany dětí, mladistvých, ale i dospělých. Jednotlivá zařízení a instituce volného času je také možné dělit podle cílové skupiny dětí a mládeže, na kterou se zaměřují, nebo pracují se všemi věkovými kategoriemi, které o to mají zájem. Tento aspekt je velmi důležitý, protože dle věku účastníků je nutné přizpůsobit aktivity, přistup pracovníka, ale také výchovné cíle. Rozdíly mezi institucemi jsou znatelné i vzhledem k její velikosti, tedy zda je zařízení jen lokálního rozsahu či je celostátní nebo mezinárodní. Podstata rozdílu je v opoře (jakéhokoliv typu) kterou zařízení může využít, jaký význam je organizaci přičítán a také vliv který může organizace mít a využít v rámci spolupráce s jinými organizacemi. (4 s. 89 – 94) 4.4.1. Střediska volného času dětí a mládeže / Domy dětí a mládeže Střediska volného času dětí a mládeže neboli Domy dětí a mládeže (dále DDM) jsou širokou sítí propojených volnočasových zařízení, pod něž se řadí i stanice zájmových činností. Význam DDM získal na důrazu především ve druhé polovině dvacátého století a v průběhu let přes četné problémy prokázal svou životaschopnost a potřebnost pro společnost. (4 s. 86) Nejen obec, ale i školský úřad, církev nebo jiný subjekt mohou být zřizovateli DDM. Tato střediska jsou ze zákona zařazována do sítě škol a školských zařízení, díky tomu mají nárok na podporu ze strany státu, na druhou stranu musí naplňovat určité činnosti. (5 s. 121) DDM jsou zařízení se širokou zájmovou působností, pokud se zabývají jen jednou zájmovou oblastí, jsou to stanice zájmových činností (stanice zoologů, radiotechniků, apod.), které jsou většinou vedeny pod jednotlivými DDM nebo komplexem volnočasových zařízení. DDM se snaží nejrůznějšími způsoby rozvíjet zájem o umění, techniku, sport, přírodu nebo vědu a vytvářejí podmínky, na jejichž základě se tyto zájmy mohou rozvíjet. Formy zájmového vzdělávání stanovuje vyhláška MŠMT ČR, kdy DDM by měly naplňovat tyto druhy činnosti: zájmová činnost příležitostná, pravidelná zájmová činnost, táborová činnost, osvětová činnost, individuální práce s účastníky 23

vedoucí k rozvoji nadání, nabídka otevřených spontánních aktivit, organizace soutěží a přehlídek vyhlašovaných nebo spoluvyhlašovaných MŠMT ČR. (3 s. 142 - 144) DDM jsou poměrně vysoce vyhledávaná zájmová volnočasová zařízení, a to nejen mezi dětmi a mládeží, ale i dospělými jedinci. Děje se tak díky široké nabídce aktivit, dobré finanční dostupnosti a důvěře, kterou lidé k této instituci mají. 4.4.2. Přehled školských zařízení pro zájmové vzdělávání v datech

Počet zařízení Střediska volného času 4065

2005/2006

Školní kluby 4101

3992

474

295

Školní družiny

447

297 2006/2007

476

296 2007/2008

Graf 1 - Počet školských zařízení pro zájmové vzdělávání (21)

V tomto grafu můžeme sledovat vývoj počtu školských zájmových zařízení v průběhu tří let. Daleko nejvíce z těchto zařízení je školních družin; myslím si, že tento vysoký počet ŠK oproti ostatním zařízením je možné vysvětlit tím, že téměř každá ZŠ má školní družinu. Základní školy s vysokým počtem žáků ve velkých městech v některých případech mají i více než jednu ŠK. Můžeme tedy říci, že počet školních družin je závislý na počtu základních škol. Školní kluby jsou stejně jako školní družiny vázány na existenci a fungování základní školy. Jejich nízký počet oproti ŠD je možné vysvětlit nezájmem žáků druhého stupně ZŠ o aktivity nabízené školou, což mnohdy úzce souvisí s příchodem puberty a potřeby oprostit se od dohledu dospělých. Většina ŠK funguje oproti ŠD na bázi dobrovolnosti, což znamená, že je na vůli žáků zda přijdou a budou se účastnit nabízených aktivit či ne. Je logické, že pokud je zájem o ŠK nízký nebo žádný, není pro školu výhodné jej provozovat, což může být vysvětlením pro jejich nízký počet. Z grafu je zřetelné, že nejméně je středisek volného času. Tento na první pohled nízký počet může být zavádějící, proto je třeba poznamenat, že ve většině měst v ČR funguje jen jedno středisko volného času pro celé město (výjimkou jsou Praha a Brno). 24

Počet žáků a studentů v pravidelné činnosti Střediska volného času 231835

Školní družiny

230254 228135

220340 221827

214450

34506

2005/2006

Školní kluby

24443

2006/2007

38044

2007/2008

Graf 2 - Počty žáků a studentů v pravidelné činnosti (21)

V předchozím grafu jsou počty středisek volného času poměrně nízké (295 -297), ale na tomto grafu je zřetelné, že jejich počet poměrně zavádějící, protože díky své struktuře a systému fungování jsou schopny pojmout mnoho zájemců. Počet zájemců o školní družiny je taktéž vysoký, což samozřejmě souvisí i s jejich počtem a rozšířeností. ŠD jsou velmi často využívány rodiči dětí v 1. až 4. třídě, kteří odcházejí do práce brzy ráno nebo naopak přicházejí z práce později odpoledne. Školní kluby navštěvuje (v porovnání s ŠD a SVČ) poměrně málo žáků, což souvisí i s jejich nižší rozšířeností na základních školách. Za povšimnutí ovšem stojí fakt, že se počty žáků a studentů ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání zvyšují, což je možné považovat za velmi pozitivní a prospěšný trend ve společnosti. 4.4.3. Nestátní neziskové organizace (NNO) Přestože není stanovena žádná přesná definice NNO, dá se říci, že jsou to instituce, které fungují mimo státní strukturu, ale přesto v zásadě slouží veřejným zájmům. Nejčastějším typem jsou občanská sdružení, nadace a nadační fondy, obecně prospěšné spolky církve a náboženské společnosti, zejména jejich účelová zařízení. (12) V průběhu dvacátého století prošla sdružení rychlým a složitým vývojem, hlavně díky politickým a společenským změnám. Důležitými mezníky pro fungování sdružení a organizací (stejně jako pro celou společnost) byly obě světové války, vznik samostatného Československa, okupace roku 1939 a znovuobnovení demokracie v roce 1989 konečně

25

vedlo k definitivnímu znovuobnovení nejrůznějších sdružení a organizací a vzniku mnoha nových. (2 s. 40) Výraznými subjekty pracujícími s dětmi a mládeží jsou organizace dětí a mládeže a občanská sdružení, která pracují s dětmi a mládeží. Oba tyto subjekty mají mnohé odlišnosti (způsob vzniku, cíle, obsah a způsob činnosti apod.), ale také společné rysy (dobrovolnost vstupu a působení, existence vnitřního řádu aj.). (2 s. 39 – 40) Jednotlivá sdružení a organizace mají různý rozsah působnosti, některá fungují jen lokálně, jiná celorepublikově a další dokonce i evropském nebo celosvětovém měřítku. Vzhledem k tomu, že v České republice působí mnoho organizací a sdružení pracujících s dětmi a mládeží, byly po dlouhém vývoji zřízeny dvě zastřešující organizace - Česká rada dětí a mládeže a Kruh sdružení dětí a mládeže, které mají za úkol zastupovat jednotlivá sdružení a spolupracovat s evropskými strukturami mladé generace. To umožňuje účast našich sdružení na celoevropských aktivitách a seminářích. (5 s. 143-143)

NNO jsou

podporovány i ze strany státu prostřednictvím MŠMT ČR a nejrůznějších programů či projektů, které pomáhají činnost sdružení financovat a realizovat. Mimo školy a školská zařízení jsou NNO důležitým prvkem pro vytváření žádoucí nabídky pro aktivní naplnění volného času dětí a mládeže. Jejich činnost doplňuje a obohacuje výchovnou a vzdělávací činnost škol, školských zařízení a rodin, umožňuje rozvíjet dětem a mládeži talent a zájem, připravují je také na budoucí život. (3 s. 149-150) Sdružení a organizace je možné dělit podle mnoha kritérií, pro svou práci jsem využila rozdělení podle poslání, jaké si sdružení zvolilo. Zájmová sdružení vycházejí ze zájmu jedince, který si vybírá, co bude objektem jeho zájmu a podle toho volí svou následnou činnost, např.: kultura, sport, turistika, společenské vědy, ekologie. Mnohá sdružení se nezaměřují jen na získávání odborných znalostí, ale snaží se prostřednictvím rozvoje zájmu také vychovávat jedince ve všech oblastech života. Sdružení odborů a politických stran vznikla z potřeby ovlivňovat politické dění, v posledních letech se členská základna mladých lidí výrazně snižovala, projevuje se tak přetrvávající nedůvěra v politické strany. Nábožensky orientovaná sdružení mají dlouhodobé tradice, činnost těchto sdružení se v průběhu času mnohdy specializovala. Také tento druh sdružení pociťuje úbytek mladých lidí v členské základně. Sdružení zaměřená veřejně prospěšně jsou programově a obsahově značně diferenciovaná, avšak společnou mají veřejně prospěšnou orientaci. Bývají spjata se sdružením dospělých, kdy složky mladých členů se stávají zdrojem a rezervou dalšího členstva (Červený kříž, dobrovolní hasiči apod.). (2 s. 41-45) Ačkoli sdružení a organizace mají rozdílný obsah a formy činnosti, jsou místem, kde se děti a 26

mládež mohou navzájem setkávat a také se setkat s dospělými, kteří nejsou jejich učitelé ani rodiče a mohou si s nimi vybudovat jiný vztah. Sdružení dávají jedinci možnost nabýt sociálně-vztahové zkušenosti jiného typu než ve škole a rodině. 4.4.4. Živnostenské podnikání k dětem a mládeži Po letech 1989 a 1990 v téměř masovém měřítku začali podnikat organizátoři a provozovatelé s nabídkou dětských volnočasových aktivit na komerčním základě, nejčastěji ve městech a v oblasti hlídání dětí spojených s nejrůznějšími zájmovými aktivitami. (3 s. 152) Zároveň také začaly vznikat agentury a organizace pořádající pobytové i příměstské tábory s nejrůznějším zaměřením (výpočetní technika, tanec, cizí jazyk, jízda na koni). V posledních několika letech se ale ukazuje, že trh je přesycen nabídkou a organizátoři nejsou schopni naplnit jednotlivé turnusy. To je způsobeno i faktem, že zájem o pobytové tábory opadá a naopak příměstské tábory se těší velké oblibě. 4.4.5. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) Aktivity volného času jsou stále častěji využívány nejen ve sféře výchovy a vzdělávání, ale i v oblasti sociální, kde jde o děti a mládež trpící různými formami znevýhodnění. (4 s. 95) Touto oblastí se nejčastěji zabývají nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, která jsou především určena neorganizovaným dětem a mnohdy také mládeži, kteří se nacházejí v tíživé životní situaci (narušené rodinné vztahy) nebo jsou ohroženi sociálně patologickými jevy (kriminalita, návykové látky). Posláním těchto zařízení je podporovat své klienty v obtížných situacích tak, aby byli schopni je překonat. Cílem je zlepšování kvality jejich života, snižování či prevence sociálních rizik, umožnit lépe se orientovat v různých sociálních situacích a prostředí. Každé nízkoprahové zařízení si vytváří program a určuje si rozsah činnosti podle svých možností a podmínek. Avšak NZDM poskytuje službu na základě „nízkoprahovosti“, musí být tedy zaručena maximální možná přístupnost odstraněním sociálních, psychických nebo jiných možných překážek. Konkrétně NZDM garantuje bezplatnou činnost, klient není povinen se žádným způsobem registrovat, může tedy zůstat v naprosté anonymitě a může kdykoliv přijít nebo ze zařízení odejít. Základním prostředkem pro oslovení a získání klientů je atraktivní nabídka možností trávení volného času, touto cestou je vytvářen prostor pro nenásilné navázání kontaktů s cílovou skupinou a následnou možností poskytování sociálních služeb. Nízkoprahová zařízení nabízejí čtyři základní formy služeb. 1. Volný vstup a pobyt v zařízení – klient má možnost využít výhod prostor, které NZDM nabízí (teplo, sociální zařízení, bezpečí) a trávit zde volný čas dle svého přání, pokud to neodporuje pravidlům zařízení. 2. Volnočasové aktivity – zařízení vytváří volnočasové programy, které klientům 27

nenásilně nabízí, a ti mají možnost si je zvolit nebo se věnovat vlastním aktivitám. NZDM také poskytují základní vybavení pro volnočasové aktivity, jako jsou společenské hry, papíry, barvy apod. Pracovníci se snaží klienty aktivizovat a vybízet k vlastním volnočasovým a aktivitám či k využití nabízeného programu. 3. Sociální služby – NZDM zajišťuje nabídku sociálních služeb, které stojí na kontaktu s klienty, situační intervenci (pomoc s řešením aktuálních problémů), základní poradenství. Zařízení mnohdy spolupracuje s terénním pracovníkem, který zajišťuje první kontakt s klienty a získává je pro zařízení. 4. Aktivity zaměřené na prevenci – NZDM nabízí programy s preventivním zaměřením na snížení rizik sociálně patologických jevů. Všichni pracovníci se snaží preventivně působit v rámci svého kontaktu a práce s klienty. (3 s. 150-152) NZDM působí lokálně, jsou zřizována v oblastech, kde je vysoké riziko sociálně patologických jevů a kde jsou děti a mládež těmito jevy ohroženy. Tato zařízení mají za cíl naplnit volný čas ohrožených dětí a mládeže smysluplnou a bezpečnou aktivitou a tím zamezit a snížit sociálně patologické jevy v dané lokalitě a získat tímto způsobem možnost sociálního a výchovného působení. 4.4.6. Organizace církví a náboženských společností O volný čas dětí a mládeže pečují také různá sdružení vytvářená z podnětu církví a náboženských společností, často navazují na aktivity, které udržovaly při životě i v období totality . Činnost těchto zařízení má někdy podobu katecheze, tedy náboženské výuky zaměřené na děti, některá zařízení organizují spíše nekonfesní činnost se silným sociálním rozměrem a zaměřením na rizikové sociální skupiny. (5 s. 145-146) Jedním z nejstarších a nejrozšířenějších sdružení dětí a mládeže ve světě a u nás se sociálním zaměřením je YMCA a YWCA. Tyto organizace spojují zájmovou činnost s nábožensky motivovaným výchovným působením. Další velmi rozšířenou a známou organizací, která se zaměřuje na činnost mezi dětmi, je katolická kongregace salesiánů. Ve větších městech kongregace zakládá salesiánské domy se středisky mládeže, kde je organizována nejrůznější činnost pro děti a mládež, také pro celé rodiny s preventivním a sociálním zaměřením. (4 s. 111112) Některé církevní řády se již historicky zabývají výchovou a vzděláváním dětí a mládeže, kam patřila i volnočasová výchova vzhledem k internátnímu způsobu vzdělávání.

28

Počty volnočasových organizací Občanská sdružení

Obecně prospěšné společnost

63773

61802

58347

1317

4464

2006

Církevní právnické osoby

1486

4446

2007

1587

4394

2008

Graf 3 - počty volnočasových organizací v ČR (21)

Z grafu je zřejmé, že nejčastěji využívaným typem organizace je občanské sdružení a jejich počet vzrůstá (dle neziskovky.cz (15) k červnu 2011 existuje v ČR 70 558 občanských sdružení). Domnívám se, že je to z důvodu historického, ale i z důvodu nenáročnosti založení občanského sdružení a jeho následného provozu. Obdobný nárůst je znát i v případě obecně prospěšné společnosti (dle neziskovky.cz k červnu 2011 existuje 1888 obecně prospěšných společností), i když jejich počet je v porovnání s občanskými sdruženími zanedbatelný. Vývoj církevních právnických osob má opačnou tendenci a jejich počet mírně klesá, což je možné vysvětlit i klesajícím počtem obyvatel hlásících se k církvím.

4.5.

Důležité volnočasové organizace v České republice

Volnému času a zájmům dětí a mládeže se v České republice věnuje mnoho sdružení a organizací, některé mají lokální dosah, jiné svou působností zasahují do všech oblastí státu. Z těchto organizací a sdružení je několik takových, které měly a stále mají silný vliv na vývoj výchovy ve volném čase na našem území, jsou historicky stálé, jejich základnu tvoří mnoho členů a spolupracují s mnohými dalšími zahraničními organizacemi. Tyto organizace jsou důležité pro udržování vytvořených výchovných stylů a teorií, které jsou mnohdy inspirací pro jiné organizace a základem pro vytváření nových teorií a stylů výchovy a práce s dětmi a mládeží.

29

4.5.1. Skautské hnutí – Český junák Velká nadnárodní organizace, která působí ve více než 214 zemích světa a sdružuje na 39 miliónů skautů a skautek. V českých zemích hnutí založil A. B. Svojsík v roce 1911. Toto hnutí usiluje o výchovu všestranné kulturní bytosti s pozitivním vztahem k lidem a akcentuje solidaritu, aktivnost a tvořivost. (6 s. 34-36) Způsobem organizace a ideály skautingu se inspirovalo mnoho samostatných oddílů a dalších organizací. V České republice je Junák jednou z nejoblíbenějších a nejznámějších volnočasových organizací, konkrétně druhou největší. Důležitým rysem této organizace je mezinárodní propojenost nejčastěji ve formě výměn jednotlivců či velkých mezinárodních akcí jako je Jamboree (2011 Švédsko). 4.5.2. Pionýr Dnešní podobu získalo samostatné sdružení Pionýr obnovením činnosti v roce 1990. Pionýr sám sebe označuje jako dobrovolné, demokratické a samostatné, na politických stranách a ideologiích nezávislé sdružení pro děti, mládež i dospělé. Každoročně Pionýr pořádá mnoho akcí, které často bývají otevřeny i nečlenům organizace (např. tábory, přehlídky nebo soutěže). (5 s. 144) Pionýr je třetí největší volnočasovou organizací v České republice. Současný Pionýr se důsledně distancuje od podoby, jakou měla organizace před rokem 1989. 4.5.3. Klub Pathfinder Je občanské sdružení, které organizuje děti a mládež v jednotlivých oddílech, které jsou vedeny dospělými. Zakladatelem klubu je církev Adventistů sedmého dne, Pathfinder byl původně velmi úzce napojen na Českého Junáka, ale později se v roce 1994 osamostatnil. První zmínka o klubu je již z roku 1925 z Austrálie, kde pravděpodobně proběhl první letní tábor této organizace. Organizace a činnost klubu je silně ovlivněna skautingem a E. T. Setonem a jeho Ligou lesní moudrosti. Klub Pathfinder si klade za cíl pozitivně ovlivňovat trávení volného času dětí a mládeže, a to prostřednictvím pravidelných schůzek, víkendových akcí, sportovních akcí, výprav do přírody a letních táborů. Klub mimo jiné organizuje i akce pro širokou veřejnost. (27) 4.5.4. Česká tábornická unie (ČTU) Volně sdružuje děti, mládež i dospělé na základě společného zájmu o přírodu a pobyt v ní. ČTU, vychází z myšlenek lesní moudrosti a navazuje na historii trampského hnutí. Tato organizace je charakteristická svou volností, každá osada, klub nebo oddíl je 30

samostatnou jednotkou, která si své problémy a otázky řeší sama s možností obrátit se na ČTU o radu, pomoc nebo podporu. Zajímavé je, že členem organizace se může stát i jednotlivec. Mimo pravidelné činnosti pořádá, ČTU i větší akce jako tábornické školy, hudební soutěže či zahraniční expedice. (28) Česká tábornická unie je často využívána samostatnými oddíly k zastřešení a spojení s jinými skupinami lidí s podobnými zájmy. Velmi oblíbené jsou výukové programy, kde se lidé učí, jak žít a přežít v přírodě a o zákonech v ní. Tyto programy často navštěvují vedoucí nejrůznějších oddílů a klubů a nově nabyté vědomosti pak předávají dál ve svém sdružení. 4.5.5. Prázdninová škola Lipnice (PšL) V roce 1977 byla Prázdninová škola založena pod hlavičkou SSM jako samostatný subjekt, kdy navázala na silnou tradici pobytu v přírodě u nás. Roku 1990 se sdružení osamostatnilo. Velmi důležitým se stalo Lipnické středisko, což se promítlo i do názvu celé organizace. PŠL pracuje formou kurzů, na kterých používají nejrůznější autorské programy či zážitkovou pedagogikou vyučují například první pomoc. V programech se pracuje s kombinováním velmi náročných aktivit a klidných programů. Prázdninová škola Lipnice se v roce 1997 stala členem organizace Outward Bound. (29) PŠL je velkou inspirací pro všechny, kdo pracují se zážitkem a dobrodružstvím, velmi často jsou využívány aktivity, které PŠL publikovala a některé se staly přímo legendární. 4.5.6. Sokol - Česká obec sokolská Sokol je nejstarší organizací, která vznikla na území Čech a Moravy, vznik se datuje k založení první sokolské jednoty v Praze 15. února 1862. Cílem organizace bylo vychovat člověka dokonalého po stránce tělesné, ale i duševní, který se měl stát základem silného a zdravého národního celku. V roce 1896 Česká obec Sokolská vstoupila do Evropské unie tělocvičných spolků. Od roku 1941 do listopadu 1989 se stejně jako většina volnočasových organizací také Sokol potýkal se zákazy a nejrůznějšími problémy. Po roce 1989 byla činnost sice obnovena, ale již nedosahuje takového postavení a rozmachu jako v období před druhou světovou válkou. (6 s. 41-42) Přesto, že Česká obec Sokolská nemá tak silnou členskou základnu, je stále velmi důležitou volnočasovou a společenskou organizací, která položila základy pro další sportovní organizace. 4.5.7. Orel Občanské sdružení Orel je křesťanskou sportovní organizací, která si klade za cíl vychovávat děti a mládež prostřednictvím sportu a dalších aktivit. Sdružení si zakládá na 31

tom, že zpřístupňuje sport všem a snaží se o všestrannou výchovu ve sportu, to znamená, že jednotlivé skupiny se nezaměřují jen na jedno sportovní odvětví. Prostřednictvím sportu jsou v člověku pěstovány a podporovány dobré vlastnosti jako empatie, čest a vytrvalost. V této snaze pomáhají pevné základy sdružení, které mu poskytují křesťanské základy. (30) 4.5.8. Duha Občanské sdružení Duha vzniklo v roce 1989, na základě zážitkové pedagogiky nabízí velké množství nejrůznějších volnočasových aktivit. Hlavním cílem sdružení je všestranný rozvoj jedince. Duha se dělí do takzvaných družin, které mohou mít nejrůznější podobu a způsoby setkávání, každá družina si sama určuje, jaké činnosti se bude věnovat a jakým způsobem. Sdružení při svém zrodu zvolilo za svůj název a znak duhu, protože sdružuje lidi s různými názory a ideály, které se navzájem ovlivňují a respektují. Duha je členem několika mezinárodních organizací zaměřujících se na práci s dětmi a mládeží a ekologii. (31) Občanské sdružení Duha je známé svým ekologickým zaměřením, kdy organizují nejrůznější protesty a akce. Avšak Duha pořádá mnoho zážitkových akcí nejen pro své členy, ale i pro širokou společnost a stejně tak i školení a semináře. Vzhledem ke své historii, dobré organizaci a téměř žádné specifikaci činnosti, se může Duha chlubit velkou členskou základnou. 4.5.9. Hnutí Brontosaurus Vzniklo z jednoroční akce Brontosaurus roku 1974, díky široké a silné odezvě bylo rozhodnuto o změně na časově neomezený program výchovy k ekologii a v roce 1978 bylo oficiálně založeno hnutí Brontosaurus. Do činnosti hnutí se zapojují hlavně vysokoškolští a středoškolští studenti, čehož hnutí aktivně využívá a snaží se o výchovu prostřednictvím hry a práce k zodpovědnému přístupu k přírodě a planetě. (32) Hnutí Brontosaurus funguje hlavně díky velkému množství nadšených dobrovolníků. Základem je otevřenost všem a tím hnutí i získává množnost ovlivňovat množství lidí. 4.5.10. Mládež Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (SH ČSM) Navázalo roku 1991 na tradici organizací hasičstva na našem území. Cílem sdružení je spolupůsobit na ochraně majetku a zdraví občanů před požáry a živelnými katastrofami. Úsek mládeže SH ČSM se věnuje aktivnímu hasičskému cvičení a přípravě jak fyzické tak mentální a to prostřednictvím pravidelných cvičení a soutěží. (16) SH ČSM

32

působí hlavně v obcích kde je toto sdružení mnohdy jedinou volnočasovou organizací, která s dětmi a mládeží aktivně pracuje. 4.5.11. Folklórní sdružení ČR (FoS ČR) Je občanským sdružením, které se zaměřuje na děti a mládež a snaží se o udržování a rozvíjení lidových tradic a národních kulturních hodnot, a to hlavně v oblasti lidového tance, zpěvu a hudby. FoS ČR sdružuje mnoho členských souborů, sdružení a festivalů, je největší organizací v oblasti lidového umění u nás. Spolupracuje a je členem mnoha zahraničních organizací, také uskutečňuje zahraniční výměnné pobyty jednotlivců i celých skupin. (33) Folklórní sdružení ČR je zastřešujícím sdružením pro jednotlivé folklórní skupiny a zajišťuje tak možnost celorepublikového působení a získávání financí. 4.5.12. Salesiánské hnutí mládeže (SHM) SHM je křesťanským občanským sdružením s celostátní působností, jehož posláním je výchova dětí a mládeže. Salesiánské hnutí mládeže v České republice vzniklo v roce 1991, v průběhu let se jeho organizace měnila až do dnešní podoby. Filosofie hnutí vychází z výchovných principů preventivního systému sv. Jana Boska. Snaží se dětem nabídnout kvalitní program k trávení jejich volného času, mladým lidem možnost rozvíjet se a zapojit do práce s dětmi, a rodinám podporu a zázemí. SHM nabízí rozmanitou paletu činností ať už ve formě pravidelných zájmových kroužků, nízkoprahových center, akcí pro veřejnost nebo vzdělávacích kurzů. (34) Hnutí pracuje na základě nízkoprahovosti, tedy snaží se, aby jeho služby byly dostupné co nejvíce lidem, to znamená nízké poplatky za zájmové kroužky a snaha začlenit do kolektivu úplně všechny. 4.5.13 YMCA (Křesťanské sdružení mladých lidí) Křesťanské neziskové sdružení, které usiluje o plnohodnotný život mladých lidí. YMCA založil v roce 1844 George Williams jako prostředek křesťanské pomoci mladým lidem, o deset let později byla organizace již rozšířena po celém světě a bylo do ní zapojeno mnoho lidí. U nás se YMCA rozšířila roku 1921 za pomoci elit národa, jako byl T. G. Masaryk. Dnes je toto sdružení jednou z nejrozšířenějších a největších organizací po celém světě. Posláním je harmonický rozvoj tělesné, duševní a duchovní stránky mladého člověka a tím přispívat k radostnému životu lidí ve společnosti. (35)

33

4.5.13. Počty členů největších volnočasových sdružení v ČR v roce 2008 Název sdružení

Počet členů

Mládež Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska

46 537

Junák – svaz skautů a skautek ČR

44 470

Pionýr

17 800

Folklórní sdružení ČR

13 780

Asociace turistických oddílů ČR

9 060

Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě

7 895

Česká tábornická unie

7 047

Asociace křesťanských sdružení mládeže

4 928

Duha, sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi

4 566

YMCA v ČR

4 534

Asociace středoškolských klubů v ČR

4 150

Moravská hasičská jednota

3 683

Asociace víceúčelových ZO technických sportů a činností ČR

3 602

Sdružení mladých ochránců přírody ČSOP

3 338

Asociace mládeže pro vědu a techniku - AMAVET

3 000

Klub Pathfinder (skauti při církvi Adventistů sedmého dne)

2 486

Salesiánské hnutí mládeže

2 258

Asociace mladých debrujárů ČR

2 130

Mladí konzervativci

1 053

Hnutí Brontosaurus

1 030

Tabulka 1 - Počty členů největších volnočasových sdružení v ČR v roce 2008 (Mládež České republiky, 2008)

Tato tabulka zobrazuje počty členů dvaceti nejrozšířenějších volnočasových sdružení v ČR. Počty členů v těchto dvaceti sdruženích naznačují jejich úspěšnost v práci s dětmi a mládeží, a také aktuální, moderní a atraktivní vystupování směrem ke společnosti i uvnitř sdružení. Mládež Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a Junák – svaz skautů a skautek ČR svými počty členů dalece přesahují zbývající sdružení. Myslím si, že u těchto dvou sdružení lze vypozorovat několik faktorů, které vysoké počty členů zapříčiňují. SH ČSM je největším volnočasovým sdružením v ČR hlavně díky své rozšířenosti, a to i v menších obcích, kde se do sdružení aktivně zapojují celé rodiny. Členství v tomto sdružení dává pocit důležitosti a potencionálního dobrodružství (pro dospělé i hrdinství), také díky dlouhé historie sdružení se členství v SH ČSM v rodinách od dětí očekává. V případě Junáku – svazu skautů a skautek ČR pravděpodobně hraje důležitou roli propojenost sdružení se zahraničím, což zvyšuje jeho atraktivitu. Toto sdružení je stejně 34

jako SH ČSM široce rozšířeno po celém území ČR a zájemce má možnost si vybírat i zaměření oddílu, což zvyšuje počet potencionálních zájemců o sdružení. Z církevních sdružení má na osmém místě nejvíce členů asociace křesťanských sdružení mládeže, tento vysoký počet členů je zapříčiněn tím, že AKSM zastřešuje několik dalších křesťanských sdružení. Celkově v této tabulce můžeme nalézt čtyři církevní sdružení.

5. Církevní volnočasová zařízení a organizace Následující text se bude zabývat specifikami volnočasových církevních zařízení. Pojem církevní volnočasová zařízení není v odborné literatuře běžně využíván a jeho význam není ustálen, a proto je třeba vyjasnit jeho význam, chápání a smysl v této konkrétní práci. Z historického hlediska slovo církev znamená shromáždění (Pánovo, Božího lidu atd.) tento význam mu ve své podstatě zůstal. Obecně lze říci, že v dnešní době je význam slova církev chápán třemi různými způsoby. 1. Církev jako Tělo Kristovo, které se skládá z jednotlivých křesťanů a Kristus je duchovní hlavou. (13) 2. Církev nebo místní církev jako jednotlivé sbory křesťanů, které nejsou vázány na stát. 3. Jednotlivé sbory mohou být (dle svého přání) státem registrovány a stát se tak právnickou osobou – to je podle českého práva také nazývané církví. (17) V této práci je pojem církev chápán a používán ve smyslu náboženské společnosti, tedy organizovaného společenství lidí, kteří se hlásí k určitému náboženství. Volnočasové zařízení je chápáno jako instituce se společenskou funkcí, která je vázána nebo sídlí v nějaké budově či prostorech a ty jsou důležitou součástí fungování daného zařízení (např.: DDM). Slovo organizace je využíváno ve smyslu více méně trvalého účelového společenství lidí s jasným oddělením od běžné společnosti prostřednictvím členství v organizaci. (14) Pro své fungování a činnost organizace nutně nepotřebuje budovu či prostory, její činnost se bez nich mnohdy může obejít. Církevní volnočasová zařízení a organizace jsou tedy takové zařízení a organizace, které jsou zřízeny nějakou církví. V ČR je nejsilněji zastoupeným náboženstvím křesťanství a pravděpodobně z tohoto důvodu je drtivá většina církevních volnočasových zařízení a organizací spojena s křesťanskou vírou. Pojem církevní tedy v této práci zahrnuje jen křesťanské církve. 35

5.1.

Specifika církevních volnočasových zařízení

Během svého života jsem pracovala a pracuji v nejrůznějších volnočasových zařízeních a organizacích, žádná z nich však nebyla zřízena církví a proto jsem se rozhodla uskutečnit několik rozhovorů s pracovníky církevních volnočasových zařízení a organizací. Myslím si, že církevní volnočasová zařízení i organizace obsahují několik faktorů, které jsou pro ně specifické. V oblasti specifik záleží na typu zařízení a náplni jeho činnosti a na osobě vedoucího celého zařízení nebo organizace a nejvíce na konkrétní osobě, která daný kroužek vede a přímo pracuje s dětmi nebo mládeží. Každé zařízení i organizace jsou něčím jiné a odlišné než ty ostatní, a to i v případě stejné nebo podobné činnosti. Tato odlišnost je dána detaily, které společně tvoří celkový dojem, atmosféru a určitý vnitřní pocit, který se objevuje jen v onom jediném zařízení nebo organizaci. Detaily, které tvoří odlišnosti, je okolí místa, kde probíhají setkávání a samozřejmě to, jak vypadá samotné místo setkávání. (25) Netřeba rozebírat, že ve světlé prostorné a účelně vybavené místnosti se každý cítí lépe než v tmavém, vlhkém a stísněném sklepě. Církevní volnočasová zařízení a organizace většinou sídlí v blízkosti kostelů nebo přímo v jejich přilehlých prostorech, což se mnohdy promítá do podoby těchto prostor a jejich výzdoby. Každá organizace nebo zařízení pracuje s dětmi a mládeží určitým stylem, ale klade důraz na jiné části a formy chování a tvorby charakteru. Jak už jsem naznačila výše, konkrétní styl výchovy je formován charakterem činnosti, kterému se zařízení, organizace a konkrétní zájmová skupina věnuje, osobnostmi, které jsou ve vedoucím postavení a přímým pracovníkem s dětmi nebo mládeží. Některý vedoucí se více soustředí na čestné chování jak během her, tak v komunikaci, v jiném kroužku může být akcentována kreativita při řešení úkolů a samostatnost. Osobnost vychovatele přitahuje, odpuzuje a formuje celou skupinu zájmového útvaru. Říká se: „Jaký je vedoucí, takový je oddíl.“ Z rozhovorů vyplynulo, že v církevních volnočasových zařízeních a organizacích je většinou znatelný vyšší tlak na vychovatele, na jeho chování, tedy na jeho osobní příklad, je třeba, aby víra v Boha byla vychovatelem žita a tím předávána dětem a mládeži. Vychovatel ukazuje cestu tím, jak se chová a řeší aktuální ale i dlouhodobé životní situace. Také je kladen velký důraz na osobní přístup k jednotlivci a někdy i permanentní připravenost být k dispozici i mimo čas schůzek. Pokud se zařízení nebo organizace snaží ukázat cestu k Bohu, tak je osobní přístup a citová investice vychovatele k dítěti nezbytná a

36

to i proto aby mohl s dítětem nebo adolescentem otevřeně hovořit o víře a Bohu. (11 s. 5253) Některá církevní volnočasová zařízení, organizace či jen jejich kroužky se věnují náboženské výchově, což je činnost oproti světským volnočasovým zařízením velmi specifická. Náboženská výchova má za cíl obeznámit děti a mládež s náboženstvím (v ČR nejčastěji křesťanstvím) a jeho filozofií. S náboženskou výchovou se můžeme setkat nejčastěji na církevních základních školách jako se samostatným předmětem nebo zájmovým kroužkem (to je častější případ). (18 a 19) V církevních volnočasových zařízeních a organizacích náboženská výchova mnohdy také probíhá, ale jinou formou než ve školách, je více hravá a zapojena do ostatních činností a situací díky tomu spojena s pozitivní zkušeností. Modlitby, čtení bible a probírání biblických příběhů je jen jednou z mnoha činností a tím je více propojena s běžným životem a působí méně strojeně. (23) Předškolní a mladší školní děti ve svém věku ještě nejsou schopny příliš chápat význam biblických příběhů a ani nejsou schopny se soustředit na modlení a pochopit jeho význam. Proto náboženská výchova takto malých dětí je spíše přípravou na opravdovou náboženskou výchovu a vychovatelé se snaží o zvýšení citlivosti vůči okolnímu světu, ale i vůči sobě samým. To otevírá cestu k lepšímu přijetí a pochopení následné opravdové náboženské výchovy. Od útlého věku se však již postupně po malých krocích začíná s učením se modlit, ale tento krok je z velké části na vůli a zodpovědnosti rodičů, kdy zájmový kroužek může v této oblasti a období fungovat jen jako podpora a radit rodičům, jak na to. Pokud tedy v církevním zájmovém kroužku probíhá náboženská výchova, bývá i průběh schůzky jiný než ve světském zájmovém kroužku. Na začátku setkání může proběhnout modlitba a v průběhu mezi jinými aktivitami se skupina občas věnuje bibli a diskuzí nad jednotlivými částmi. V rámci zájmového útvaru u starších dětí na rozdíl od školy se otevírá prostor pro diskuzi nad základními životními otázkami (Kdo jsem? Proč tu jsem? Jaký je smysl života?). Od určitého věku si tyto otázky mladistvý klade a hledá na ně logickou odpověď. Křesťané (i členové jiných náboženství) věří, že tyto otázky dovedou zodpovědět a dovést tázajícího k duševnímu klidu. Tento proces ovšem neprobíhá formou otázka – odpověď, ale tázající jsou většinou vedeni dalšími otázkami a poznámkami k tomu, aby na svou otázku našli odpověď sami. (18) Vzhledem k tomu, že církevní volnočasová zařízení a organizace bývají úzce navázána na církev a tudíž i její členy, tak tyto diskuze většinou vedou nebo se jich účastní kněží. Mladiství většinou pokládají složité a na odpověď náročné otázky a požadují rozumové a logické odpovědi. V tomto období náboženská výchova většinou probíhá prostřednictvím diskuze. 37

Velmi podstatným faktem je, že církevní organizace a zařízení většinou pokládají za důležité společenství lidí a jejich společnou činnost, při níž mohou sdílet své pocity, popřípadě víru. Není pro ně tolik důležité to, co dělají, ale jejich vzájemné společenství. Obecně lze říci, že pro světské organizace a zařízení je hlavní jejich činnost a její význam neboli užitečnost a teprve na pomyslném druhém místě je společenství, jako nejdůležitější se jeví samotná činnost a její faktický přínos. Církevní volnočasová zařízení a organizace se v mnoha detailech liší od světských volnočasových zařízení a organizací. Tyto detaily společně dohromady vytvářejí celkovou atmosféru a vliv působící na děti a mládež. Pro toho, kdo v dané organizaci nebo zařízení delší čas nepracuje, je těžší pochopit styl a způsob výchovy, práce s dětmi a ráz vzájemné komunikace. Myslím si, že nepodstatnějším specifikem církevních volnočasových zařízení je jejich silná orientace na člověka a společenství.

5.2.

Význam církevních volnočasových zařízení a organizací

Důvodů, proč jakákoliv volnočasová zařízení a organizace vznikají, je hned několik. Je to ryze komerční záměr (příležitost na trhu), potřeba setkávání se, snaha o smysluplné naplnění volného času svého i dětí nebo dospělých, potřeba seberealizace, snaha o vytvoření lepšího světa. Církevní volnočasová zařízení a organizace mají ještě některé důvody navíc, jako například pomoc dětem, mládeži a v podstatě celé společnosti, misijní činnost, ke které je vybízen každý křesťan nebo výchova mladé generace věřících. Je samozřejmé, že ke vzniku volnočasového zařízení nebo organizace nikdy nevede jen jeden důvod, bývá jich několik dohromady, kdy jeden nebo dva z těchto důvodů bývají více akcentovány, což se většinou na venek projevuje v cílech organizace nebo zařízení a v jejich stanovách. Církevní volnočasová zařízení a organizace jsou pro společnost a hlavně rodiče a jejich děti důležité kvůli několika aspektům. Prvním je, že tyto zařízení své služby mnohdy poskytují zdarma nebo velmi levně. Z rozhovorů vyplývá, že fungovat bez příspěvků od klientů zařízení je církevním volnočasovým zařízením a organizacím umožněno hlavně díky časté možnosti využívat církevní prostory (fary apod.) zdarma či za velmi nízký nájem a také pracovníci v těchto zařízeních a organizacích pracují většinou zdarma. Druhým aspektem, proč jsou církevní volnočasová zařízení a organizace důležitá je jejich vysoká prostupnost. V těchto zařízeních a organizacích jsou do zájmových kroužků a nejrůznějších aktivit přijímány i takové děti a mladiství, které by jinde přijaty nebyly. 38

Z rozhovorů jsem pochopila, že je snaha o přijetí kohokoliv bez rozdílu, i když to znamená pro vychovatele více úsilí v práci se skupinou a více času a promýšlení přípravy aktivit. V těchto zařízeních je většinou více akcentován společný prožitek a práce než podaný výkon. Třetí důvod se týká spíše křesťanských rodin, a to hlavně z pohledu rodičů. Církevní volnočasové zařízení nebo organizace, které má ve svých cílech i náboženskou výchovu, pro věřící rodiče znamená, že na náboženskou výchovu svých dětí nejsou sami, mají možnost se poradit a pro dítě to znamená ozvláštnění. A zároveň v zájmovém kroužku dítě nebo mladistvý může navázat kontakty s dalšími věřícími ve svém věku, a utvořit tak skupinu, kde se mohou dělit o své zážitky. (24 a 11)

5.3.

Rozdělení církevních volnočasových zařízení a organizací podle jejich cílů

Většina volnočasových zařízení a organizací se snaží podpořit rozvoj jedince jako celku, tedy jeho fyzických i duševních schopností. K rozvoji požadovaných schopností je využíváno různých stylů a způsobů výchovy a činnosti, které se liší podle zájmového zaměření zařízení. To, na jakou zájmovou činnost je organizace nebo zařízení zaměřeno, je pro dítě velmi důležité, vybírá si totiž svou volnočasovou činnost podle svého zájmu a tento zájem se stává prostředkem a motivací pro jeho rozvoj a práci vychovatele s dítětem samotným. Základním jmenovatelem a jednotícím prvkem církevních volnočasových zařízení a organizací je to, že byly založeny nějakou církví. V této fázi jejich podobnost někdy končí, protože i jejich dílčí cíle a způsoby výchovy se liší. Z rozhovorů vyplynulo, že církevní volnočasové organizace a zařízení se snaží nejen o rozvoj fyzické a duševní stránky, ale i té duchovní, kdy všechny tři jsou považovány za stejně důležité a potřebné pro život jedince. Některé organizace duchovní výchovu přímo zařazují do své činnosti (modlitba na začátku schůzky, hraní biblických příběhů, společné čtení bible apod.) nebo se spoléhají na působení příkladů svých vedoucí a pracovníků či přímo prostředí, kde se aktivity odehrávají. Nejčastěji se jedná o kombinaci všech výše zmíněných činitelů v různém poměru jejich intenzity. Takováto církevní zařízení nebo organizace jsou nejen církví zřízena, ale náboženství a víra je i součástí programu, cílů a práce s dětmi a mládeží. Pokud se církevní volnočasová organizace nebo zařízení spoléhají hlavně na působení prostředí a příklad vedoucího, dalo by se říci, že se jedná o nepřímou výchovu, která vede ke správným morálním zásadám a slušnému chování. Pohled na to, co je 39

považováno za morální a správné chování, je v naší evropské společnosti zformován prostřednictvím křesťanství a Bible. Z tohoto důvodu je možné nepřímou náboženskou výchovu považovat jen jako výchovu ke správnému a slušnému chování a morálním zásadám. O výchovu dětí k dobrým charakterovým vlastnostem a morálce se snaží i mnoho světských volnočasových organizací, jako například Junák ČR nebo Česká obec sokolská. V takovémto případě nejsou rozdíly mezí církevními a světskými volnočasovými organizacemi a zařízeními tolik znatelné a v konečném důsledku by se dalo říci, že i nepodstatné. Některá z církevních volnočasových zařízení a organizací se však snaží vychovávat přímo k víře a konkrétním znalostem a schopnostem týkajícím se křesťanství, mnohdy jsou tyto aspekty přímo zařazeny v jejich programech a metodikách (viz: obrázek 2 v příloze). Zabývají se Biblí, modlí se a diskutují nad jednotlivými biblickými příběhy a vírou jako takovou. Takovéto církevní volnočasové organizace a zařízení samozřejmě využívají i nepřímých způsobů výchovy, jako je dobrý příklad vedoucího, působení okolního prostředí a vytvoření dobré atmosféry a nekonkurenčních vztahů mezi členy. Takovéto církevní volnočasové organizace a zařízení jsou mnohdy vyhledávány rodinami věřících, aby rodiče nebyli na náboženskou výchovu svých dětí sami a jejich děti mohly sdílet své zážitky a pocity ve skupině sobě podobných lidí. Některé základní školy nabízejí mimo školní družiny a školního klubu i volnočasové kroužky. Pokud se jedná o církevní základní školy, je mnohdy možné mezi nabízenými volnočasovými kroužky nalézt i kroužky s náboženskou náplní jako je náboženská výchova či čtení z bible apod. Tyto kroužky jsou většinou nabízeny zdarma. Škola tak nabízí rodičům pomocnou ruku v náboženské výchově i v oblasti faktů a znalostí Bible a křesťanství. Je možné najít taková církevní zařízení, která duchovní rozvoj nemají ve svých cílech a stylu práce. Zařízení podobného typu většinou mají jako svou cílovou skupinu dětí a mládeže ty, kteří jsou přímo ohrožováni sociálně patologickými jevy. Základním a hlavním cílem je tedy získat děti nebo mládež pro trávení volného času mimo ulici v bezpečném prostředí a v rámci možností snaha o co nejsmysluplnější trávení volného času, kdy volnočasové aktivity slouží k navázání komunikace a vybudování důvěry, díky nimž je možné nabízet a poskytovat sociální služby. Podle cílů je tedy možné rozlišovat dva typy církevních zařízení a organizací. První typ je nejen církví zřízen, ale výchova k Bohu je jedním z cílů nebo cílem hlavním 40

(zájmové kroužky s náboženskou tématikou na církevních školách, Pathfinder). Druhý je církví jen zřízen a cíle má jiné, většinou jsou to nízkoprahové kluby, které mají ze své podstaty jiné priority. Dalo by se ale říci, že oba typy zařízení na sebe nepřímo navazují. Nízkoprahové kluby „sbírají“ děti a mládež z ulice a snaží se je nasměrovat k zodpovědnějšímu a smysluplnějšímu životu. Pokud se v rámci generací něčeho takového dosáhne, otevírá se možnost pro další zařízení a organizace a jejich práci.

6. Rozhovory Pro absolvování rozhovorů jsem se rozhodla z důvodu nedostatku osobních zkušeností v oblasti církevních volnočasových organizací a zařízení. Informace získané z webových stránek, odborných i naučně populárních publikací a periodik se mi zdály nedostačující vzhledem k tomu, že z vlastní zkušenosti vím, že každé volnočasové zařízení nebo organizace má svůj specifický ráz a charakter, který vytváří jednotliví členové. To, jak spolupracují lidé ve vedoucích pozicích, jak a kam vedou svou organizaci a zařízení, se promítá do nálady a rozpoložení mezi členy zařízení a organizace a přitahuje nové zájemce většinou podobného charakteru. Z těchto důvodů jsem se rozhodla realizovat rozhovory s členy vybraných zařízení a organizací, kteří jsou ve vedoucích pozicích; popřípadě další rozhovor s členem, který přímo pracuje s dětmi nebo mládeží. Pro rozhovory jsem volila jen dospělé pracovníky, kteří v dané organizaci působili již delší dobu, protože se domnívám, že k odpovědi na mé otázky bylo třeba se zamyslet a vyzdvihnout podstatu samotného zařízení nebo organizace. Rozhovory proběhly v období od ledna do dubna 2012. Za pomoci připravených otevřených otázek jsem se snažila porozumět pohledu dotazovaných na problematiku. Délka rozhovoru většinou trvala 20 minut až 1 hodinu. Všichni dotazovaní souhlasili se záznamem rozhovoru na diktafon. Na začátku ledna 2012 jsem oslovila 3 církevní volnočasová zařízení a organizace a 1 církevní nízkoprahový klub. Pro porovnání a nalezení rozdílů jsem oslovila 3 světské volnočasová zařízení a organizace, které mají podobnou nebo stejnou náplň činnosti. Vytvořila jsem tedy pomyslné tři páry organizací a zařízení. K Nízkoprahovému klubu Husita jsem žádné další zařízení nepřiřadila, protože se nejedná o volnočasové zařízení, ale o sociální službu, která volnočasové aktivity a jejich principy využívá pro navázání kontaktu se svými klienty. Nejde tedy o volnočasové zařízení, ale o sociální a z tohoto důvodu jsem nehledala další světský nízkoprahový klub. 41

Církevní volnočasová zřízení a organizace

Světská volnočasová zařízení a organizace

Orel

Česká obec sokolská

Klub Pathfinder

Junák - svaz skautů a skautek ČR

Salesiánské středisko mládeže (Kobylisy)

DDM Klamovka

NPK Husita

Obrázek 1 - Vybrané organizace

Většinu těchto zařízení a organizací jsem popsala v kapitole Důležité volnočasové organizace a zařízení v ČR mimo Nízkoprahový klub Husita a DDM Klamovka. NPK Husita je klasickým nízkoprahovým zařízením, jež sídlí v prostorech těsně sousedících s kostelem, a který nejčastěji navštěvují děti okolo 9 let z romského etnika. DDM Klamovka je zařízení, jemuž patří krásné prostory starého domu v blízkosti parku. Kroužky jsou zaměřeny na rozvoj uměleckých dovedností (tanec, hudba, divadlo, keramika apod.). Spojitost mezi občanským sdružením, Orel - křesťanská sportovní organizace a Českou obcí sokolskou o.s. je v jejich společném zaměření na sport a všeobecnou sportovní průpravu. Obě sdružení si zakládají na sportovní průpravě, kdy jsou sportovní činnosti různorodě střídány a prostřednictvím sportu se snaží i o rozvoj morálních hodnot. Podobnost v případě Klubu Pathfinder a Junáku ČR je založena na faktu, že obě organizace jsou skautského typu s podobným systémem fungování, vedením schůzek a výchovy dětí a mládeže. Podobnost Salesiánského střediska mládeže a DDM Klamovka se zakládá na poměrně široké nabídce jednotlivých kroužků, které se všechny nalézají v jedné budově. Obě zařízení pořádají i některé akce pro veřejnost. Většina vybraných zařízení jsou známá volnočasové zařízení a organizace, s širokou základnou členů a dlouhou historií. Lze tedy předpokládat propracovaný systém 42

výchovy, spolupráce mezi jednotlivými články a promyšlenou sebeprezentaci na veřejnosti. Vzhledem k těmto faktorům jsem předpokládala, že členové těchto organizací a zařízení budou schopni zodpovědět otázky směřující k cílům a smyslu jejich práce s dětmi a mládeží. Očekávala jsem, že odpovědi na některé otázky, pracovníků v církevních volnočasových zařízeních a organizacích a světských volnočasových zařízení a organizací se budou pravděpodobně lišit. Z rozhovorů vyplynulo, že pracovníci ve světských zařízeních a organizacích neshledávali žádný zjevný a důležitý rozdíl mezi církevní a světskou volnočasovou organizací. Naopak pracovníci v církevních zařízeních a organizacích byli schopni rozdíly najít a dokonce je označovali jako důležité a zjevné. Nejčastěji byl uváděn a akcentován důraz na výchovu celého člověka po fyzické, duševní i duchovní stránce a osobnější přístup vedoucích k dětem a mládeži. Většina pracovníků církevních volnočasových zařízení a organizací se v rozhovoru poměrně do hloubky zabývala dnešním stavem společnosti, kterou označovali jako konzumní a zaměřenou na finance, a jejím špatným vlivem na děti a mládež. Dle jejich slov by se církevní organizace a zařízení měly stát místem, které je od konzumu oproštěno. Měly by tedy být prostředím, kde je akcentováno přátelství, laskavost a empatie. Finance by zde měly být ideálně odsunuty na druhou kolej. S tím velmi úzce souvisí pocit pracovníků v církevních volnočasových zařízeních a organizacích, že atmosféra v těchto organizacích a zařízeních je méně konkurenční, než je běžné, a důraz je kladen spíše na společenství a přátelství prožívané mezi členy. Dalším rozdílem, který byl vnímán jako důležitý, je častá nízkoprahovost církevních volnočasových zařízení a organizací ve smyslu přijetí všech dětí a mládeže bez rozdílu, a to i s problémovým chováním či jinými problémy, které ztěžují pobyt a soužití. A také snaha o to, aby služby byly co nejlevnější nebo úplně zdarma a tedy přístupné co nejširší společnosti, což úzce souvisí se snahou o potlačení vlivu financí na způsob fungování organizace či zařízení. Většina církevních i světskýcch volnočasových zařízení a organizací mezi své cíle zařazuje (nebo má dokonce jako hlavní cíl) výchovu celého člověka, tedy výchovu, která se nezaměřuje na jednu konkrétní oblast lidství, ale na člověka jako kompaktní celek. Jednotlivé organizace a zařízení se liší v chápání pojmu „výchova celého člověka“ a také v tom, co všechno do tohoto typu výchovy zařazují. Zde je zásadní rozdíl mezi církevními a světskými volnočasovými zařízeními a organizacemi, kdy světská ve většině případů 43

chápou „výchovu celého člověka“ jako dvousložkovou výchovu: rozvoj fyzických a psychických schopností. Církevní volnočasová zařízení a organizace mnohdy zahrnují do „výchovy celého člověka“ nejen rozvoj fyzických a psychických faktorů, ale i duševních. Posledním znatelným rozdílem mezi církevním a světským volnočasovým zařízením a organizací, který jsem z rozhovorů zaznamenala, je v přístupu a nárocích směrem k přímým pracovníkům s dětmi, tedy vedoucím. Obecně lze říci, že v církevních volnočasových zařízeních a organizacích jsou na vedoucí většinou kladeny větší nároky. Je od nich vyžadován kladný, komplexní a opravdově žitý příklad dobrého člověka, popřípadě křesťana. Vedoucí by měl ideálně být dětem a mládeži k dispozici pořád a ne jen během doby své práce s nimi. Také je často vyžadována větší trpělivost, schopnost a ochota pracovat i s dětmi a mládeží s netradičními projevy chování. Některé organizace dokonce přímo vyžadují, aby vedoucí byl křesťanem a svým příkladem vychovával k víře. Z rozhovorů vyplynulo, že rozdíly pro většinu lidí nejsou na první pohled viditelné a důležité. Pokud je ale rozdíl odhalen, je už většinou považován za důležitý. Nejdůležitější rozdíl jsem shledala v tom, jak je vnímán důvod a podstata setkání lidí v zařízení nebo organizaci. Pracovníci a vedoucí v církevních volnočasových zařízeních většinou prožívají samotné setkání lidí a jejich interakci a sdílení pocitů jako přínosné a v podstatě jako to nejdůležitější. Samotné konání není tolik zaměřeno na činnost a cíl, kterého je možné pomocí dané činnosti dosáhnout. Jde o prožívání společenství, bezkonkurenční atmosféru, kde tolik nezáleží na tom, kdo je nejlepší nebo první. Pracovníci a vedoucí ve světských volnočasových organizacích a zařízeních se více soustřeďují na činnost a cíl, kterého chtějí dosáhnout. Soustřeďují se více na rychlost a kvalitu, s jakou je činnost ovládnuta, a jedinec nebo skupina se přibližují cíli. Avšak nic z výše popsaného nelze chápat jako dogma a je třeba brát v úvahu mnoho činitelů, které se navzájem ovlivňují a vytvářejí celkové směřování a vnitřní charakter zařízení nebo organizace.

44

7. Závěr Ve své práci jsem se pokusila nalézt co nevětší rozsah a množství rozdílů mezi církevními a světskými volnočasovými zařízeními a organizacemi. Na začátku práce jsem se zabývala volným časem a zájmy obecně, abych uvedla čtenáře do problematiky a nastínila další vývoj a postup práce. V dalších kapitolách jsem obecně popsala fungování a styl práce ve volnočasových zařízeních a organizacích. V poslední kapitole jsou popsány rozdíly a odlišnosti mezi církevními a světskými volnočasovými zařízeními a organizacemi. Během zpracovávání mé práce jsem pochopila, že tyto rozdíly leží v detailech, které dohromady dávají celkovou podobu organizace nebo zařízení. Vyzdvihla jsem tedy ty rozdílné aspekty, které jsou charakteristické pro církevní volnočasová zařízení a organizace, tedy takové rysy, které jsou příznačné pro církevní organizace a zařízení, ale ve světských volnočasových zařízeních a organizacích se běžně nebo vůbec nevyskytují. Myslím si, že nepodstatnějším rozdílem je důraz kladený v církevních volnočasových zařízeních na sounáležitost členů a jejich společenství. Během své práce jsem narazila na problém a tím byl nedostatek odborné literatury a tištěných zdrojů obecně. Nenalezla jsem žádný dokument, článek, knihu nebo statistiku, která by se přímo týkala církevních volnočasových zařízení a organizací. Z tohoto důvodu doufám, že má bakalářská práce přinese užitek a rozšíří řady publikací k tomuto tématu a popřípadě bude využita jako hrubý přehled typů volnočasových zařízení a organizací.

45

8. Použitá literatura: 8.1.

Tištěné:

1. PÁVKOVÁ, Jiřina a kol. Pedagogika volného času. druhé vydání. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-569-5. 2. HÁJEK, Bedřich, Břetislav HOFBAUER a Jiřina PÁVKOVÁ. Pedagogika volného času. první vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2003. Texty pro distanční vzdělávání. ISBN 80-7290-128-1. 3. HÁJEK, Bedřich, Břetislav HOFBAUER a Jiřina PÁVKOVÁ. Pedagogické ovlivňování volného času: Současné trendy. První vydání. Praha: Portál, 2008. ISBN 987-80-7367-473_1. 4. HOFBAUER, Břetislav. Děti mládež a volný čas. první vydání. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-927-5. 5. PÁVKOVÁ, Jiřina a kol. Pedagogika volného času: teorie praxe a perspektivy výchovy mimo vyučování a zařízení volného času. třetí vydání. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-711-6. 6. NĚMEC, Jiří. a kol. Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času: pro doplňující pedagogické studium. první vydání. Brno: Paido, 2002. ISBN 807315-012-3 7. FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. druhé vydání. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8. 8. BURNS, Jim. Nebojte se věnovat mladým. první vydání. Brno: Nová naděje, 1994. ISBN 80-901726-1-X. 9. FÜRST, Maria. Psychologie: včetně vývojové psychologie a teorie výchovy. první vydání. Vídeň: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-199-0. 10. GIUSSANI, Luigi. Riziko výchovy. první vydání. Praha: ZVON, 1996. ISBN 807113-184-9. 11. FERRERO, Bruno. Vychovávej jako Don Bosco. první vydání. Praha: portál, 2007. ISBN 978-80-7367-294-2.

46

8.2.

Elektronické:

12. ŠKARABELOVÁ, Simona. Vymezení pojmu nestátní neziskové organizace. In: Závěry z diskuse „Definice neziskového sektoru“ [online]. 2009 [cit. 2012-02-26]. Dostupné z: http://www.e-cvns.cz/soubory_diskuse/vymezeni_nno.pdf 13. Církev. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia

Foundation,

2001-

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADrkev 14. Organizace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia

Foundation,

2001-

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Organizace 15. NEZISKOVNKY.CZ. Statistika počtu NNO v letech 1990-2010 podle údajů ČSÚ. 2011. Dostupné z: http://www.neziskovky.cz/clanek/1079/0/hledej/aktualizovanastatistika-poctu-nno-v-letech-1990-2010/ 16. O nás. Dobrovolní hasiči.cz [online]. 7.11.2008 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.dh.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1&Itemid=2 17. Co je to církev?. Křesťanký sbor Brno [online]. 2009 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.krestanskysborbrno.cz/index.php/clanky-nabidka/1-co-je-to-cirkev 18. SIMAJCHL, Ladislav. Abychom si navzájem porozuměli: Hovory o výchově a vztazích mezi rodiči a dětmi. 55 s. Dostupné z: http://www.krestanskavychova.wz.cz/r2.html 19. Náboženská výchova. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):

Wikimedia

Foundation,

2001-

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1bo%C5%BEensk%C3%A1_v%C3%BDch ova 20. Učebné snovy pre základné školy - 2. stupeň. Tezi.szm [online]. 4.10.2004 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.tezi.szm.com/dok_os_2stupenzs.htm 21. ČESKÁ RADA DĚTÍ A MLÁDEŽE. Mládež České republiky. Praha, 2008. Dostupné z: http://www.crdm.cz/view.php?cisloclanku=2009042701 22. ČERNÝ, Pavol a kol. ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE. Etický kodex křesťanského učitele. Praha: Česká biskupská konference (pro vnitřní potřebu), 2005, s. 23. Dostupné z: http://skolstvi.cirkev.cz/_d/kodex-krestanskeho-ucitele.pdf 23. TONELLI, Riccardo. Několik doporučení k úvahám o světovém dni mládeže (SDM) v pastorační perspektivě. Budoucnost církve: časopis pro podporu pastorace mládeže. 2011, XVIII, č. 5, s. 9 - 18. ISSN 1803-8131. 47

24. SIGALINI, Domenico. Dnešní mládež. Budoucnost církve: časopis pro podporu pastorace mládeže. 2012, XIX, 1., s. 12 - 18. ISSN 1803 - 8131. Dostupné z: http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/budoucnost-cirkve/rocnik-xix2012/ 25. BAUM, William a ORTAS, Antonio. Náboženský rozměr výchovy v katolické škole.

Řím,

1988,

31

s.

Dostupné

z:

skolstvi.cirkev.cz/_d/1994_nabozensky_rozmer_vychovy_v_katolicke_skole.doc 26. Preventivní systém Dona Bosca. Salesiánské hnutí mládeže [online]. 2008, 2012 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.shm.cz/preventivni-system/ 27. Klub

Pathfinder

[online].

2004

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://www.pathfinder.cz/index.html 28. Co je ČTU?. Česká tábornická unie: informační stránky organizace [online]. 2009 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.tabornici.cz/info-o-ctu/co-je-ctu/ 29. Životopis Prázdninové školy Lipnice. Prázdninová škola lipnice [online]. 2000, 2011 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.psl.cz/index.php?submenu=2 30. Profil

Orla.

Orel

[online].

2003

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://www.orel.cz/profil/profil.html 31. Duha je když...

Duha

[online]. 2000 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z:

http://www.duha.cz/o-nas 32. O nás. Hnutí Brontosaurus: Příroda, památky, dobrovolnictví a zážitky na celý život

[online].

2002

[cit.

2012-04-07].

Dostupné

z:

http://www.brontosaurus.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7&Ite mid=15 33. O nás. Folklorní sdružení České republiky [online]. 2008 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.folklornisdruzeni.cz/o-nas 34. Co děláme. Salesiánské hnutí mládeže: Mladí pro mladé [online]. 2010 [cit. 201204-07]. Dostupné z: http://www.shm.cz/co-delame/ 35. Info o YMCA. YMCA v České republice: Křesťanské srdružení mladých lidí [online]. 2008 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z: http://www.ymca.cz/info-o-ymca/

48

9. Přílohy:

Obrázek 2 - ukázka z metodiky klubu Pathfinder

49