Voda krápe po okně nahoru Někdy si musíme umět vytrhnout Trn z paty Svět se houpe a ty tu stojíš nahý Hlava se motá, zíráš na podlahu
Čas ubíhá i když jedeš pozpátku Stávají se z nás kulhaví poutníci Ve světě hlouběji zaangažovaní K mysli – hledáš cestu útěku
Údiv Co to znamená? Pro normálního chudého člověka? Pochybování Stane se kořením života A ten ti ubíhá Tak ho chyť, než budeš zírat na dno
S nejistotou Nejdál doklopýtáš
Ernestina Malkovská
E-mol Ostrá hrana stěnu láme Oblaka ticha halí tmu do hávu vášně Někdo nabízí Ti rámě Náhle – Tě s sebou stáhne
Na zem, na podlahu Zbaven zrakového smyslu Bezmocný, neschopen pohybu! Jen Ti někdo zvedá hlavu nahoru
Tak k čemu ty Tvé romance Klekni! Dej se do práce! Na krku vodítko nosíš No tak, Děvče! Čím svého pána potěšíš?!
Au! Praštila se do hlavy Tyhle stavy už mě nebaví.. Asi bych měla přestat pít
Ernestina Malkovská
Balada z koupelny Proud vody spouští proud myšlenek Voda se leskne v kapkách Světlo dopadá navenek Uvnitř šero plytce popsatelné ve větách Oných Kamenná tvář párou roztéká Pak kape po kapkách Které plynou dál A pohltí strach Cit se třpytí v říčkách A odtéká pryč Spolu s myšlenkou Nevyřčenou. Strach, naděj a pád Nerozumím. Zklamávám. Dýchám a myslím, tedy žiji Přežívám.. Bolest myšlenka a pád Rozumím, snad? Jen cítím chlad A hořkost nikdy nevyřčenou pery tvými Občas jízlivými miluji
Ernestina Malkovská
Básník Upadám hluboko do 'toho' A vlastně nevím kam Pohlcena tím 'oním'. Bloudím. A možná vidím jen klam. Tak ženu se tam Kam padám a pro co skučím jak pes Bičem zmalovaný, bída hledět Ten naivní vrtící ocásek Stejně tak Svázané a bezmocné jest, Co bývalo svobodné. Stejně tak Zmuchlaný a zahozený papír Jež snad obsahoval vysněné věty Ale básník zapomněl číst mezi řádky A pustit psa z oprátky Jen zírá, jak ten bezcenný cár padá, letí pryč A jak pes mizí v dáli. Jen pověsil bič a rukou mávl Obrátil se A už se víckrát ani neohlédl..
Ernestina Malkovská
Voda stéká po líci dolů po kapkách, slanejší než mrtvé moře. A ty zas na okamžik nedýcháš, pak jen kapku múzy prozradí tvůj dech. Utápíš se ve vizích, snad jen doufáš v dobrý konec, či jen oddáváš se snění? Jako pták neučil se plavat, a ryba vznášeti se tobě zbyla tvrdá zem, a tvůj pád zmírní jen něčí darované srdce. Ty mezery v ruce, vyplnil někdo možná známý, ty snad dokážeš uvěřit mu. Kráčíš dál, a na dlani ti bije srdce. A vzdává se snad? Či skomírá beznadějí? Ve tvé duši najdi odpověď. Prociť v život, navrať smyslům to co jim bylo tak dlouho odepíráno. Tvé smutné černo ve tvých očích, rozzáří se. A cáry promění se.. v prach co už dávno spálil pláč. A tak nepřestávej kráčet. Nic už tě nezastaví..? Ty už víš, kde odpovědi hledat .. Černo noci okouzlí tě, více nežli předtím. Však svitu dne už nezlekneš se, nepropadneš v obětí oběti. Bezedná studna té slané vody už vyschla snad dozajista, a tvé líce, rozzářily se? Odpověď najdeš teď v tom srdci, co pomalu ti bije na dlani. Odpovědi, chceš se dočkat? Starej se o ně jako o vlastní! Ono na oplátku bude bít jen tobě, věrně a oddaně. Máš dva bijící poklady. Nebuď ale hamižný. Nepropadni v pokušení, co zlákává tě tehdy, kdy myslíš, že jsi silný. Tvé srdce stejně uteče ti, smutkem a lítostí snad? K té druhé. Druhé polovině tvého těla, co zatím snad přes slepotu neznáš. Otevři své oči, pohleď, kdo čeká na to tvé Pomoz mu, či uškodíš sám sobě, tvůj drahocenný poklad začne ztrácet cenu. Zrezne. Zčerná .. Ty mezery v ruce, vyplnil někdo možná známý, ty snad dokážeš uvěřit mu. Kráčíš dál, a na dlani ti bije srdce. Věrně ..
V láku života V láku života; Utopenec.
Ernestina Malkovská
hledí všemi směry však vidí jen slepě, cestu jedinou; jako mučenec, potácí se; houpe se a kácí, visíc větrem Vysílenec. polyká jen dehtopýry v obláčku se halí; kouř nemá na vybranou; už v dáli muž; trní svízel bodajíc každým pohledem k němu Oběšenec nemůže se z místa hnout a polyká kles klestím ho provádějí Mučedníka skomírajíc na své cestě vpřed; a vzad si zavelí kéž by byl v k - rdeli Co hojnosti mu slibuje i se šťastlivcem a volným drozdem Vzpříčeněc a Chudebníček fídlující ballad vlastních Vzlyká, kdo je vzlykatel .. a kdo skomírá? Co je beznaděj? Ach tak, rozumím. Už zase prodírá se trním Chudák. Cestu ukaž mu, Ty! Mudrci! K Tobě se prosím. Ty rozumíš - Vysílenci světlo rozsviť, drahý muži. Nechť bloudí už jen oběšenci, ať tichne ballad, ten, ať! Ten obláček, co bledne dehtem.
Labutí krása a volnosti Básníkovi ztratila se múza
Ernestina Malkovská
Žije teď v bídě, v lítosti Je z něho troska, bezcitná lůza Labutí srdce, jež dokážeš Tak věrně nenávidět i milovat Ukaž cestu básníkovi Cestu, kterou má jeho srdce směřovat Labutí princezna čekala marně Na prince, který vysvobodil by ji z prokletí Tak stalo se z oběti zvíře a hlavně Navždy jen labutí, kterou samota, či snad láska? .. pohltí. A teď? znuděná životem, sedí na hřbitově S dýmkou v ruce Čte knihu o životě Drákulově Ve společnosti mrtvých zklamaná životem S lahví vína barvy krve Snaží se rozpoznat barvy listů na zem spadlých Vidí však šedě a černě Stejně i to, že chovala se věrně Že miluje. Snad miloval ji stejně
Ernestina Malkovská
