4 ROČNIK 33-Kčs 1,60
"Na podzim se pásávalo celý den ... Dým z ohníčků se válel po louce a příjemně voněl po celém okolí", Pro ty podzimní pastvy a ohníčky jsem měl podzim velmi rád "," Kresba národního umělce JOSEFA LADY
KRÁLOVSTVi ZLATYCH VODOTRYSKŮ
jsou zahrady v pohádkách a zahrady jako z pohádek. jedna taková skutečná
pohádková zahrada leží v zálivu Baltického moře nedaleko Leningradu. Zahrada, vlastně ohromný park, se nazývá Petrodvorec. Září v něm zlatem sto
čtyřiačtyřicet
fontán a paláců a dvě stě pětapadesát soch. Němečtí okupanti chtěli za druhé světové války pohádkovou zahradu zničit. Sovětští občané však většinu soch a fontán dokázali ukrýt a fašisté zničili jen paláce a zbytek soch. Sovětská vláda se později rozhodla Petrodvorec obnovit v celé jeho původní kráse. Dnes turisté z celého světa nazývají Petrodvorec jedním z evropských zázraků.
Do parků Petrodvorce jezdí rádi na výlety i sovětští pionýři. Kromě krásy je tu pro ně totiž připraveno i nemálo zábavy. Třeba kouzelný potok, který lze sice přeběhnout po kamenech, jenže mezi nimi jsou ukryté drobné vodotrysky, které vždycky v tu pravou chvíli najednou vytrysknou a odvážlivce pokropí. Zázrak techniky, snad nějaké spínače pod kameny? Kdepak: to jeden dědeček opodál na lavičce dělá , že čte noviny, ale přes písmenka kouká na potůček a pod nohou má tlačítko. Když někdo dělá na kamenech hrdinu, stařeček šlápne a hrdina je jako vodník! A tak pohádkový Petrodvorec je nejen kouzelný a veselý.
hádkově
TEXT A FOTO ). ŠTOSOVÁ
pohádkově
krásný, ale i po-
NAŠE STUDÁNKA
SEDMÝ LISTOPAD V MOSKVĚ Rudou barvou dneska září v mém kalendáři. Podívej se oknem: všude v ulicích je všecko rudé. sedmíčka
Každé okno, každá střecha jako by dnes hořela. Tam, kde jindy tramvaj spěchá, kapela jde zvesela.
Pionýrský oddíl Hvězdičky z Ondřejova
Celá země - i my děti velký svátek máme dnes. . Rudý balónek můj letí, přímo k obloze se vznes. SAMUIL MARŠAK Sedmého listopadu 1917 zvíVelká říjnová socíalistická revoluce a pracující lid Ruska pod vedením Vladimíra Iljiče Lenina začal budovat první socialistický stát na světě. Od Říj nové revoluce uplynulo tedy šedesát pět roků. Byla to léta úspěšná. Sovětský svaz je dnes uznávanou velmocí, která střeží světový mír; a do socialistického tábora, jenž se stále rozrůstá, patří i naše země.
tam, žádejte o nápravu u PNS v okresním městě.
Ano, opravdu je naše. A to od loňského roku, kdy jsme ji poprvé vyčistili. Letos jsme tuto brigádu opakovali. Studánka byla "přikrášlena" plechovkami, listím, ostružiním a papíry. Aby nám práce šla od ruky, rozdělili jsme se na dvě pracovní čety. První četu tvořila děvčata, druhou chlapci. Přinesli jsme ke studánce lopatky, krabice, ale hlavně jsme měli chuť do práce. Plechovky jsme vybrali a donesli na skládku. Pak jsme vybrali listí a papíry. Nezapomněli jsme vyčistit odtok vody ze studánky. A pak jsme tu vodu využili. Potůček ze studánky teče do blízkého rybníka, kam jsme se po práci šli vykoupat.
tězila
MŮj PRVNí ÚLOVEK
VŠICHNI SE USMíVAJí. Nedivte se, vždyť jde jenom o zkoušku z první pomoci. Snímek je z branné soutěže O partyzánský samopal, která proběhla v Drásově. Účastníci na trati značené červenými fáborky kromě ošetření "zraněného" plnili ještě další úkoly: šplh na laně, hod granátem, střelbu ze vzduchovky, orientace s mapou, odhad vzdálenosti atd. CO JE TO PNS?
ČTVRŤÁCI
ZE SOBOTKY si ve výtvarném pionýrském kroužku vyráběli papírové loutky. Potřebovali k tomu jen: čtvrtky, barevné papíry, nůžky, lepidlo a šikovné ruce. Na snímku je Martin Bárta a jenda Bilek se svými papírovými vojáky.
Ode dne, kdy jsem získal lístek, uplynul týden. Teprve dnes dopoledne jsem byl na rybách sám. Ale nic jsem nechytil. Když jsem přišel domů, styděl jsem se. Rozhodl jsem se, že po obědě půjdu znova. K obě du byly palačinky. Ty mi chutnaly, a proto jsem je měl za chvíli v sobě. Když jsem je snědl, vyrazil jsem znova. Dopoledne jsem chytal za jezem, a tak jsem se rozhodl, že tentokrát půjdu pod most. Na háček jsem napíchl mouchu a nahodil. Če kám pět minut, nic, čekám deset minut a pořád nic. Vytáhl jsem návnadu a nahodil znova. Če kám. A záběr. Zasekl jsem, vlasec se napnul. Pomalu jsem začal navinovat. Až se třepala vedle mne. Pořád jsem nevěděl, co je to za rybu. Až když jsem ji měl v ruce, poznal jsem, že je to tloušť. Měl dvacet sedm a půl centimetru. Dal jsem ho do vezírku a šel domů. Radoval jsem se ze svého úlovku. Napustil jsem do vany vodu a tlouště tam hodil. Ale má radost poklesla, když přišla máma a ozná{llila mi, že ten tloušť se bude muset vyhodit. Protože náš městský rybářský spolek zjistil, že do Mastníka byly vypuštěny odpady a že by mohl být nakažen. rybářský
PNS je Poštovní novinová služba. A ta se stará o rozšiřo vání a doručování novin i časo pisů. Máte-Ii tedy nějakou při pomínku k zasílání Ohníčku, chcete-Ii si nějaký časopis objednat nebo odhlásit, obracejte se na nejbližší PNS, která je na každé poště. Nepořídíte-Ii
Milo!
Opočenský,
4.
třida, Sedlčany
(Příspěvek 'oceněný v Národní soutěž/ dětského literárního projevu)
3
MUCENKA OKAMŽiKY NAPĚTí
NAPSAL STANISLAV HAVELKA
Gaston se obezřetně ro zhlížel po ško lním Na o strůvky s ně h u padal o fialové přítmí. "Opat r ně . . . , tiše ," nabáda l ostatn í, "školnfk by nám , pa nečku , namastilzáda ... " "Čím?" byl zvědav Jakoubek . "Lískovou mast i čkou," smála se Monika . Všichni tři se protáhli oknem dovnitř. Ocitli se ve veliké kůlně se skleněnou stře chou. Bylo tu několik oprýskaných s tolů, vysloužilých židlí , na stěně černá tabule a v koutě - světe, zboř se! - veliká kupa sena. "To je krmivo pro školníkovu strakatou kozu Mícu ," informoval Gaston, když se do sena zahrabávali, "za chvilku nám bude tep lo, uvidíte ." A začal: "Tahle kůlna byla j eště nedávno pitevnou ... " "Iúúú!" vyiekla Mon ika. "Medici tu pitvali mrtvoly," řekl Gaston hlasem hlubokým jako ze studny a pak j eště tajemněji dodal: "Dávno před tím zde stál dům s klenutým sklepem. A v tom sklepě měl svá mučidla městský kat." "Tady muč i li lidi? " kulil nevěřícně oči Jakoubek. "Jenom zločince," snažila se umenšit hrůzu Monika. "Nemáš pravdu, Moniko," prohlásil Gaston, "poslední osoba, kterou zde mučili, byla nev inn á služka. Mladičká venkovská dívka z B retaně. Pán a pan í, u kterých v Paříži dvoře.
4
NAKRESLILA H. VILGUSOVÁ
sloužila, byli s nf spokojeni. Nikdo, kdo ji znal, proti nf nic neměl. Byla pracovitá, pilná, skromná, čestná. N áhle jejf pán zemřel. Zjistilo se, že byl otráven. Jak hrom z čistého nebe zapůsobila zpráva, že byl otráven paštikou, kterou připravila služebná z Bretaně. Plakal a a zapřísahala se , že je nevinná. Nepři znala se ani na mučení. Chtěli z ní přiznání vynutit za každou cenu. Umřela na mučidlech . Pak se přišlo na to, že jejího pána otrávil někdo jiný. Jeho manželka, myslfm . Vražednici samozřejmě potrestali. A tu nevinně umučenou služebnou ' začali lidé nazývat Mučen kou. Její duch se zjevuje na místě, kde byla u mučena." "Tady?" zašeptal Jakoubek. "Ahm," přitakal Gaston. "I moje máma ji viděla. Jednou - ještě jako malá· holka - šla na škol ní dvůr a přede dveřmi téhle kůlny tenkrát to byla ještě pitevna - uviděla bledou štíhlou postavu. Měla prý drobný, spíš chlapecký obličej a světlé vlasy. Stála bez pohybu a bez hlesu. Jen vyčítavě koukala. Máma nevěděla, co má dělat . Po chvilce zničehonic dívka zmizela. Jako by se vypařila. Prostě duch." Jakoubek se na seně posadil a oči mu strachem div nevypadly z důlků. Gastonovi se zdálo, že tohle je na malého moc silný tabák. Už už se chystal přiznat, že si vyprávění vy-
myslel. Pohlédl na Moniku a uviděl v její tváři tutéž nefalšovanou hrůzu. TřešÚla oči kamsi za jeho rameno. Otočil se - a přiznání mu zmrzlo na rtech. V otevřených dveřích kůlny stála drobná, štíhlá žena. Měla bledou tvář s úzkými rty. Světlé vlasy sčesány do uzlu, ruce strčeny v chlupatém rukávníku . "Mučenka!" splynulo Monice ze rtů. A dál trvalo strašidelné ticho. "Mučenka je moc pěkné kvítko," řekla konečně neznámá. "Copak tu děláte?" zeptala se.
Tu teprve se dětem vrátil pohyb I řeč. Vyhrabaly se ze sena a mlely jedno přes druhé : "My si tu jen tak vyprávíme prosím ..... "Že nebudete žalovat školníkovi , madame ... "
"Gaston slíbil, že nám poví, co se stalo v téhle kůlně strašidelného, víte .. ... "A jak jste se sem dostaly?" zeptala se ještě. "Oknem prosím," přiznala Monika. Neznámá žena si prohlédla rozbitou tabulku. "Zítra se okno zasklí a už sem víc nebudete chodit, děti," řekla přísně. Gaston lhostejně pokrčil rameny: .. Budeme chodit jinam. V Paříži se dá o každém do.mě, o každé dlažební kostce vyprávět strašideln~ historka. Jenom nám řekněte, kdo vlastně jste? A co pohledáváte v této
roky Po toho,
střídalo
naděje
hluboké zklamání. . . letech se dočkala. Dosáhla čeho dosáhnout chtěla . Vyrvala pří rodě jedno z jejích pečlivě střežených tajemství: objevila nový prvek. Z tuny odpadu jáchymovských rudných dolů se jí podařilo získat jeden gram dosud neznámého rádia. Netušila, že objevila i svého kata. Na zákeř nou vlastnost objeveného prvku - radioaktivní záření - později zemřela. čtyřech
V roce 1902 objevila Marie Sklodowská-Curieová se svým manželem Pierrem Curiem prvek - rádium. V kůlně školní budovy na Lhomondov ě ulici v Paříži se zrodil jeden z největších objevů našeho století. Manželé Curieovi za něj obdrželi roku 1903 Nobe/ovu cenu. I když Marie Sklodovská zemřela na následky své vědeck é práce, prožila úspěšný, smysluplný život,- nepo měrně bohatší než většina jejích souča s ník ů.
kůlně?"
"Hodlám zde pracovat," řekla ... Provádět pokusy, bádat. A jmenuju se ..... Teprve po chvilce s úsměvem dodala: "Mučenka. Je to případné pojmenování. .... Kolikrát si na to pojmenováni později vzpomněla! Kolikrát si na ně vzpomněly děti? Když pozorovaly Mučenku, jak vleče ze dvora do kůlny těžké pytle špinavé hnědé hlíny dovezené až odkudsi z Krušných hor. Když pozorovaly Mučenku, jak se v kůlně sklání nad velkými kotli, jako by míchala čarodějnické lektvary. Kouř ji štípal do očí a ona nedbala, dřela jak nádeník. V plášti pokrytém skvrnami po kyselinách, s vlasy rozcuchanými míchala a zase počítala, pře mýšlela .. . Dlouhé čtyři roky byla mučena tvrdou prací a pochybnostmi. Dlouhé čtyři
5
československými
Nikdy to
reprezentanty byl po dalších šest let. Potom sám požádal o vyřazení. Náročné a odpovědné zaměstnání vyžadovalo spoustu času á Zdeněk Srstka neuměl nikdy nic ošidit - ani ve sportu, ani v práci. "Jak jsem říkal, bez sportu bych se necitil dobře. Ještě pořád pravidelně chodím mezi zápasníky a vzpěrače do pražské Bohemky. A když není čas na cestu do tělo cvičny, zavzpírám si po práci v dílně." Porce nejsou malé: na jeden trénink činí navzpíraná zátěž něco okolo dvaceti tunl Jen tak. Pro dobrou kondi ci.
nevzdávej "Život bez sportu? Ne, to si neumím," říká Zdeněk Srstka, vedoucí údržby studentských kolejí na Strahově. Jeho svalnatá postava ukazuje, že "protažení těla" u něj nekončí doběh nutím ranní tramvaje. představit
považuje
úspěšnou účast
ádě v Římě v roce 1960.
"Se sportem jsem začal ve dvanácti letech. Pět roků jsem v sokolovně U studánky v Praze týral tělo při gymnastice. Když už jsem se začal učit elektromontérem, přidal jsem ke gymnastice cyklistiku a dva roky jsem také pokoušel štěstí v boxerském ringu. V sedmnácti, to už jsem studoval na průmyslovce, mne kamarádi přivedli na trénink vzpěračů. Ten nekompromisní, nic neslevujíci soupeř - činka - mě k sobě připoutal na plných devět let." Zdeněk pomlčel o tom, že mu trvalo pouhé dva roky, než si vybojoval místo v reprezentačním družstvu, i o tom, že získal celou řadu cenných vítězsťví na mezinárodních soutěžích, že je několika násobným mistrem republiky. Za vrchol své kariéry ale bezesporu
na olympi-
"Poctě reprezentovat vlast na největší a nejstarší sportovní slavn()sti nemůže měl .štěstí,
se
nic vyrovnat! Navíc jsem že tehdy byla olympiáda právě v Římě. Ve městě plném antické historie, s níž jsme se i my, sportovci, setkávali. na každém kroku." Pak ale předčasně
zranění ramene ukončilo Zdeňkovu vzpěračskou
dráhu. Pro mnohé by to znamenalo úplné rozloučení se sportem, avšak on přesedlal na jinou disciplínu. Když nemohl soupeřit s činkou, přešel k volnostylařům. Jeho síla i pružnost a mrštnost mu umožnily, že po krátké době patřil i zde mezi nejlepší. Znovu oblékl reprezentační dres a k mistrovským medailím za vzpírání přibyly stejně cenné za zápas ve volném stylu. Mezi TEXT A FOTO KAREL VíTEK
6
Co děláš, Madlo? STIHoÁM LÉTO SE ZIMOU A ZIMU S LÉTEM
Počkej, upřesni ještě
to, rok má jaro a podzim ...
zimě se zase nedokážu s raketami a chodim hrát do tělocvičny. Proto v mém pokojíku visí na zdi plakáty Lendla, Borga aMandlíkové a protější stěnu zdobi Stenmark a Križaj a já pořád nevím, koho sundám a koho nakonec nechám. V pondělí vstávám a říkám si budu hrát jen tenis. V úterý mi někdo připomene - není ti líto lyžařských titulů, jsi málo hrdá na to, že jsi byla v ČSSR třetí ve slalomu a čtvrtá v kombinaci? Ve středu si slibuju, že tenis nikdy nezradím,ve čtvrtek hladím ve sklepě lyže a odprošuju je. V pátek máme poslední hodinu fyziku a já jsem nervózní, jestli stihnu autobus, ' jedu do Vrchlabí na lyžařský tré-
No a v
rozloučit
přece
V létě miluji sníh. Letos jsem ještě v polovině května jezdila na lyžích na černé sjezdovce ve Špindlu. A pak jsem celé léto dřela na umělé hmotě ve Strážném a poslouchala trenéra: "Nestůj tak dlouho na vnější lyži I Nepodjížděj tol Já to tušil, že se na těch kartáčích odřeš .....
nink. V noci se vracím do Paky utahaná jako kotě a rozhodnutá, že lyže nikdy, to je moc dřiny. A tenis vlastně takyl Ale ráno zase sbalím rakety a jedu na mistrák do Bělohradu. Protože: chcete vyhrát Wimbledon? To musíte na prstech zalepit puchýře, pro potit tričko a poslouchat trenéra: "Běhej, běhej, ne-
zůstávej
vzadul Tobě snad vrostly nohy do země. A nehraj ten bekhend přes břicho I" Chcete vůbec něco vyhrát, cokoliv? To musíte mít před sebou pevný cíl a makati S Modlou
Hrnčířovou
z Nové Paky
si povídal M. Procházka
7
Dárek od babičky Napsal Michail Zoščenko Nakreslil Jaroslav Malák
Měl
a ta mě měla velmi ráda. k nám přijížděla a vozila nám hračky. K tomu vždycky přinášela košíček koláčku. Ze všech koláčku mně dovolila vybrat si takový, který se mi nejvíc líbil. Ale mou starší sestřičku Helu moc nemilovala. Nedovolovala jí vybírat si koláček, sama jí ho podávala. A má sestra Helena se proto vždycky rozfňukala a rozzlobila se víc na mě než na babičku. Babička přijela na chatu a kráčí po zahradě. V jedné ruce košíček s koláčky, v druhé tašku. Běželi jsme s Helou ji přivítat. Smutně jsme konstatovali, že kromě koláčku babička nic Každý
jsem
babičku
měsíc
"-
nepřináší.
Sestra Hela řekla: "Tys nám kromě koláčku už nic nepřinesla, babičko?"
Babička se rozzlobila: "Přinesla. Ale takovému nevychovanci, který se nezdvořile vyptává, nic nedám. Dárek dostane zpusobný chlapeček Míša, který je nejhodnější na světě, za to, že umí mlčet." A pak mi babička poručila, abych natáhl ruce. A položila mi na dlaň deset nových deseti kopejek. . Stojím jako hlupák a nadšeně zírám na lesklé mince na své dlani. I Helena se divá. A neříká nic. Jen v očích jí blýskají zlé ohníčky. Babička se potěšila pohledem na mě a pak šla na čaj. Pbtom mě Hela praštila do ruky zdola, takže mince na dlani vyskočily a rozsypaly se po trávě i do příkopu. Rozeřval jsem se, až se seběhli všichni dospělí: táta, máma i babička . A všichni se hned sklonili a hledali mé roz-
kutálené mince. Sebrali všechny kromě jedné. Helena, aby utekla před výp raskem, vylezla na strom a odtamtud vyplazovala jazyk. Na mě a na babičku. "Co vy na to?" vykřikla babička . "Ne, už k vám nepřijedu, radši přivezte mého roztomilého chlapéčka Míšu ke mně. A vždycky mu něco dám, Heleně natruc." "Dobrá, jak chcete," řekl táta. "Ale Míša také neni nejlepší chlapec na světě. Takový chlapec by své sestře několik mincí dal, když vidí, že nic nedostala. Tak by ji nerozzlobil a ona by aspoň nezáviděla . " Babička už nechtěla být na zahradě, a tak dospělí šli pít čaj na balkón . Řekl jsem Heleně: "Slez ze stromu! Dám ti dvě mince." Hela slezla a dostala dvě mince. Vyběhl jsem vesele na bal kón a řekl jsem dospělým: "Babička má přece pravdu, jsem nejlepší chlapec na světě - dal jsem teď Heleně dvě mince,"
Babička
vykřikla nadšením. Máma taky Ale táta řekl: "Ne, nejlepší chlapec na světě je ten, co udělá něco dobrého a potom se tím nechlubL" Odběhl jsem do zahrady a dal jsem Heleně ještě jednu minci. Dospělým jsem to už vykřikla.
nevyprávěl.
Tak měla Helena už tři mince a čtvrtou našla v trávě tam, co mě praštila do ruky. Za všechny čtyři si Hela koupila zmrzlinu. Jedla ji dvě hodiny, nacpala se a ještě jl zbylo. Navečer ji rozbolelo břicho a pak celý týden pro ležela v posteli. Od té doby uplynulo, děti, mnoho let. A až dodnes si vzpomínám na tátova slova.
Přeložila
Samuli Maršak Př"loiil
J.
V. Svoboda
,-
MIC Můj
veselý, pestrý míč
utekl mi, už je pryč. Žluté pruhy, kdo tě, míči, dožene? červené
Hana Netuková Dlaní jsem tě plácal, honil. Ty jsi skákal, duněl,
zvonil. Poskakovals patnáctkrát na zeď
Kutálel ses na zahrádku, dokutálel ses až k vrátkům, vykutálel mezi vrátky doprostředka křižovatky.
vpřed
a zase vzad.
Tam jsi vběhl
A potom ses někam ztratil, zpátky ses mi nenavrátil.
pod kolo, praskl, splaskl nadobro!
Básničkou o miči připomi náme, ie před 95 lety, 3. listopadu 1887, se narodil oblibený básnik sovětských děti Samuil Ma,lak.
9
4
NA BAJKONURU před
25 lety
IVO HUDEC
Lidé shromáždění okolo té stříbřité koule se čtyřmi dlouhými anténami prožívali slavnostní okamžik. Jejich práce byla ukončena. Zde, na montážním stole, leží výsledek jejich roční píle - první družice planety Země. Je počátek října 1957 a v montážní hale na sovětském kosmodromu Bajkonur se chystají uložit družici Sputnik 1 pod ochranný kryt velké kosmické rakety.
Při výrobě první družice se lidé museli moc učit. Co je dnes pro kosmickou techniku samozřejmé, bylo tenkrát novinkou. Hlavním konstruktérem sovětské kosmonautiky byl vynikající vědec Sergej Pavlovič Koroljov. Jednou navštívil továrnu, která měla první družici vyrobit. "A teď mi ukažte, kde budete družici montovat," požádal znenadání. Neukázali, protože žádnou speciální místnost neměli připravenou. Brzo však bylo vše napraveno. Pro montáž družice byla nachystána čistá místnost s lesknoucí se podlahou. Na dveřích závěsy, na oknech bílé rolety. Lidé tam pracovali v bílých pláštích a bílými rukavicemi pokládali části družice na montážní stolky pokryté sametem. To vše proto, aby se ani prášek nečisto-
PRVNí KOSMONAUT JURlj GAGARIN V ROZHOVORU S HLAVNíM KONSTRUKTÉREM KOSMICKÝCH LODí AKADEMIKEM S. P. KOROLjOVEM
ty nedostal do přístrojů družice. Stříbřitou kouli uložili pod kryt ležící nosné rakety. Přijela lokomotiva a vyvezla raketu uloženou na železničním podvozku z montážní haly ven do noci. Koroljov, jeho spolupracovníci a i další pří tomní vědci a technici se pak pěšky vydali za jedoucí soupravou. Tenkrát se zrodila jedna 'z hezkých tradic sovětské kosmonautiky. Od té doby vždy před významnějším startem pěšky doprovázejí vědci i pracovníci kosmodromu raketu na její několikakilometrové pouti ke startovací rampě. Při startu a letu první družice si
Pavlovič nevydržel: "Es pé - to jsem já. A sputnik je pé es. To ostatní vám věřím." Raketu s družicí v noci vztyčili na odpalovací rampě. Vyšlo slunce, a ačkoli byl podzim, nastal horký den. Sluníčko pálilo ostošest, a tak nebylo divu, že teplota " uvnitř družice začala stoupat. To přece nelze! Technici proto pokrývají vrcholek rakety bílou látkou, aby pé es nedostal "úpal". Nepomáhá ... A tak na montážní věž vytahují hadici a proud chladného vzduchu začíná družici pod krytem " rakety ochlazovat. Konečně - teplota za-
sovětští vědci chtěli hlavně ověřit
základní věci. Proto také první družicí předběžně nazvali Prostějšij sputnik česky: Nejjednodušší družice. PS - těmito dvěma písmeny označovali její konstrukční výkresy, tak o ní mezi sebou hovořili. Pé esto byla koule o průměru 58 centimetrů a váze 83,6 kilogramu. To označení družice PS jednou způsobilo veselou příhodu. Hlavního konstruktéra Sergeje Pavloviče Koroljova jeho blízcí spolupracovníci často mezi sebou nazývali jen S. P. "Es pé vzkazuje .•." "Es pé rozhodlo •. " Nedlouho před startem první družice mu jeden z konstruktérů podával hlášení: "Brzo vypustíme es pé na oběžnou dráhu. Es pé je již v montážní hale .••" Ale to již Sergej
3. listopadu 1957 byla vypuštěna
druhá umělá družice Země o váze 508 kg. Ve speciálním kontejneru družice byl pes Lojka - byl to první let živého tvora kosmickým prostorem.
čala
klesat. Ty první krůčky kosmonautiky! Nejjednodušší družice ale ještě lidem dokáže, že přečká mnohem víc než pouhý žár kazašské stepi. Je 4. říjen 1957. Ve 22 hodin 28 minut a 4 sekundy moskevského času se raketa odpoutává od naší planety. První družice pozemšťanů, sovětský Sputnik 1, míří do kosmického prostoru. Tři týdny vysílala údaje o tlaku a teplotě na své palubě. Její let ale trvá 92 dny a za tu dobu oběhne 1 400krát Zemi. Její signály oznámily veškerému lidstvu zrození kosmického věku.
VÝPRAVA ZA HUMNA Na podzim se pásávaló celý den, se vyhánělo a brzy se muselo zase hnát domů. Na oběd jsme si brali s sebou kousek chleba nebo jsme si upekli obvyklé pečen ky. Podnikavější pasáčkové si často na pastvě uvařili i ji ná jídla: polévky, brambory, škubánky, česnečku. Každý z domova něco vzal a věnoval společné tabuli: brambory, sůl, vejce, omastek, mouku. Děvčata upravovala jídla čistě, ale my kluci jsme jídla přímo smolili. Pamatuji se, jak jsme si jednou chtěli pochutnat na jakémsi koláči - nebo co to vlastneboť pozdě
Na naší školní chodbě visí čtyři obrazy, které namaloval národní umě lec Josef Lada. Malíř na nich zachytil dětské hry na jaře, v létě, na podzim a v zimě. Obrazy si často prohlížíme a prohlíží si je zřejmě i naše vedoucí Slávka, protože nedávno přišla s návrhem:
ně mělo být - v pekáči na másle. Při nedostatku nádobíčka jsme zadělali a hnětli na placatém kameni,
a poněvadž jsme se při té namáhavé práci museli střídat, byl koláč umouněný až běda. To nám však ani trochu nevadilo. Při pohledu na smažíci se vdolek sbíhaly se nám sliny. Vdolek byl konečně upečen,
spravedlivě
běda!
rozdělen
žádnou chuť, třeba v něm bylo dosti másla i dvě vajíčka. Vrchní kuchař zapomněl těsto osolit. To nás tak rozzuřilo, že jsme mu společnou rukou po-
ale
Neměl
"Víte co? Napodobíme děti z podzimního obrázku. Půjdeme za humna, budeme tam pouštět draky, péct brambory ..."
"Za humna?" "Kde to je?"
ozvala
se
Lenka.
Slávka nám začala vysvětlovat, že humna je pozemek za stodolou, pří padně za obcí. Pasáčkové tam kdysi pásli krávy a kozy, děti se tam scházely, hrály hry a pálily ohníčky. Abychom si ten dětský život za humny před osmdesát i lety lépe představ ili, p.řečetli jsme si ještf:r několik odstavců z Ladovy knížky Vzpomínky z dětství:
řádně nabančili. Jak je vidět, nebývalo radno dělat klukům kuchaře. Hlavní a nejveselejší zábavy pasáčků nastaly, když i z luk odvezli poslední kopky otavy a krávy i kozy se mohly volně pustit všude beze strachu, že vlezou někam do škody. Potom teprve nastalo rozdělávání pořádných ohňů a pečení bramborů - největší radost pasáčků. Dým z ohníčků se válel po louce a pří jemně voněl po celém okolí. Ohníček vesele praskal, mile hřál a kol něho se tak hezky provalovalo nebo prohánělo v kouři. Občas musela jedna parta běžet do lesíka nasbírat suchého dříví, aby ohníček neuhasl a brambory se brzy upekly. Však také vrchní kutič s ohořelým kuťákem v ruce pořád oheň opatroval, odháněl nepozorná děcka, aby nechytla, a občas vyhrábl z ohně některý brambor, aby zkusil, zdali je pořádně upečený. Ukoptěný a učerněný býval takový kutič jako kominík, ale tvářil se při tom tak moudře a důležitě, jako by chystal hostinu pro knížete pána. Když uznal, že jsou už brambory správně upečeny, shrábl z nich všechno žhavé uhlí na stranu, vyhrabával je a nastalo dělení. A potom byly hody. Pro ty podzimní pastvy a ohníčky jsem měl podzim velmi rád ...
Podzimní výprava za humna s draky, ohníčkem a bramborovými hody se nám vydařila. A už se těšíme na zimní
~ --
- -
-
-- --
-
--~
-
--- -
-
-
výpravu za stejná humna. Podle dalšího Ladova obrázku jsme zjistili, že k tomu potřebujeme sáňky, brusle a - sníh. -/uk-
K rozhlasovému vysíláni pro školy (3.
12
ročnik)
dne 27.
řijna
(Podzimni vycházka)
Tábor v Jak
čtenáři dokončili
divočině
povídku s
Da lší den vedoucí řekl: "Co kdybychom si na ta strašidla posvítili?" Všichni souhlasili. Večer se schovali v lese a čekali. Zanedlouho se objevili kluci ze sousedního tábora. Natá h li šňůru mezi dva stromy a ch těli tak vystrašit hlídku. Vtom se na ně táborníci vrhli. Ale vedoucí je zastavil. "Pusťte je. Víte co? H ned zítra vyhlásíme soutěž se sousedním táborem ve stezce odvahy. Uvidíme kdo s koho'" Marta Švarcová, Hranice
Kluci pátrali, kdo dal dvoukolák do vesnického potoka a kdo je v noci strašil. Brzy zjistili, že to všechno dělali kluci z vesnice. Tak s nimi promluvili. Dohodli se, že kluci z t ábora nebudou rybníku říkat B ah ňák a kluci z vesnice jim nebudou schovávat věci a nebudou je strašit . A tak se táborníci stali kamar ády kluků z vesnice. A každý rok t am na tábor rádi jezdili. Robert Dubský, Kap l ice
Další noc šel s hlídkou i vedoucí Stand a . Když se schylovalo k půl noci, vyrojily se bludičky. Vtom jed na bludička vykřikla a dala se do bě h u, protože šlápla do prohni-
otevřeným
koncem
lého pařezu, ve kterém sídlily vosy. V rychlém běhu z bludičky spadla plachta a pod ní se ukázal vesnický kluk, který se málem popral s Vaškem. Ostatní bludičky, tedy vesničtí kluci, když viděli, kolik uho dilo, sundali masky a šli s hlídkou do tábora. Standa ošet ř il poštípaného kluka. Pak se všechno vysvět lilo a kluci se skamarádili.
se smát, až se prohýbal. Lumír totiž nosíval k o že ný páse k, a ten teď trčel z díry, k t erou m ě l a bílá paní ve svém ro uch u. A t a k se všechno vys v ětlilo a Lu m ír se ke svému straše ní p ř izn al . Lenka Poko r ná, R ychnov
IJ
Jabl once n. N.
Zuzana Špalková, Roztoky u Prahy
Vozík sice sjel dolů k vodě sám, ale odtud si ho vodník vzal . Vzpomně l si totiž na svých sedmnáct dět í, které už moc dlouho touží po kočárku. Jenomže vozík byl pro všechny zelené děti malý. P r oto jim ho vodník prodloužil rákosem. Pak si vodníčci radostně jezdili ve svém super kočárku a jestli je to neomrzelo, jezdí si dodnes. Miloslava Malá, Olbramovice
jednou odpoledne se Lumír vydal do nedalekého lesa. Klukům to bylo di v né, a tak šli za ním. jenomže Lumír se jim najednou ztratil z dohledu. Když ho k luci hledali, z r oští se na ně vyřítila bílá pan í. Kluci se lekli a dali se na ú t ě k. A le Vašek se najednou zastav il a začal
a s veselou náladou
odjíždě l i
i do-
mů.
Dáša Če r ná, Prachat ice
"Pomóc, strašidlal" ozvalo se jednou v noci . jako na povel začali ze stanů vylézat táborníci. Uv i d ě li dvě bílé postavy, a tak za n im i vyrazili. Ani nemuseli použít hm aty džuda a už se bílá strašid la válela v trávě. "Vašku, v ždyť jsou to ti od rybníka!" vykři k l Ji rka . .. Strašidla" mlčela . .. Tak co, ho š i," zasáhl vedoucí. Konečně jed na ,.bílá paní" promluvila: "K d yž on i pomlouvali náš rybník, tak js me chtěli, abyste odjeli. Proto js me taky dvoukolák hodili do vody." Sotva to kluk ze sebe vysypal, zmizel i s tím druhým v lese. Ja ko památka na t<J,juplná strašiJila zbyla jen dvě od rvačky zmuchlaná prostěradla. Veronika Mílesová, Hosti nn é
Když se tábo r chýlil ke konci, ve d oucí Standa závěrečný tábo r á k. Oheň vz plál a bylo u něho veselo. Vši ch ni vzpomínali na dobrodru ž ství, kt erá na táboře prožili. Naj e dn o u Standa vstal a řekl: "Teď vám mu s ím povědět, že jst e se vš ichn i pod r o bili zkoušce, která vás m ěla od naučit se bát a upozornit, že si máte dávat pozor na své věci, aby se nezt rácely. A taky vám mě l a naznačit, abyste všechno děl a li d ůk ladně. Vzpomínáte na zhro ucený stan? A na ztracený dvo u ko lá k?" Všichni se začali smát uspoř ád a l
jednou šel Lum ír k rybníku a v itam, jak vodník sedí na jeji ch dvoukolák u. Lumír se r o zz lo bi l, ale když viděl, že vo dník je sm utný, že se nemůže povozit, tak mu d voukolák půjčil. Když tábor ko n čil, Lumír si vzpomněl na vodníka. Běžel k rybníku a zeptal se ho , zda by s ním chtěl jet domů. Vodní k souhlasil. V autobuse ho Lu mí r schoval. Když přišli domů, maminka a tatínek byli rádi . Lu mír s vod níkem se koupou v poto ce~ ně kd y i na koupališti a je jim spolu d obř e .
děl
Lenka Zátopk ová.. K op řiv n ice
~------------------------------------------------------------------------13
CO? KDO?
CO JE TO STUPNICE TVRDOSTI? Jistě jste si již všimli, že nerosty, se kterými se setkáváte kolem sebe, mají různou tvrdost. Tak například na první pohled je zřejmé, že křemen je tvrdší než křída apod. Pro využití nerostů v praxi, zejména technické, je velmi důležité znát jejich tvrdost. K jejímu hrubému určení slouží takzvaná Mohsova stupnice. Je to řada deseti nerostů sestavených podle jejich stoupající tvrdosti: 1. mastek (bflý až nazelenalý nerost, důležitý v elektrotechnické keramice), 2. sůl kamenná (používáme ji při vaření), 3. vápenec (kalcit), 4. kazivec (fluorit), 5. apatit, 6. živec (ortoklas), 7. křemen, 8. topas, 9. korund, 10. diamant.
14
PROČ?
CO? KDO?
PROČ JE U NÁS TOLIK LHOT? V našf republice je mnoho obcí, které mají stejný název nebo se liší pouze přídavným jménem. Mezi těmito obcemi vede Lhota, která se vyskytuje šedesátkrát a s různými přídomky (jako nap řík lad Dlouhá nebo Písková apod.) navíc ještě sto čtyřia šedesátkrát. Slovo Lhota vzniklo ve 13. stoletr, kdy k nám šlechta povolávala cizince z okolnfch zemí. Ti se usazovali na vykázaných místech , dostávali něko li ka letou lhůtu (Ihotu) potřebnou pro zúrodnění přidělené půdy a po tuto dobu nemuseli šlechtě platit různé dávky. Dalším velmi čas tým názvem obcí je Újezd (39 X), Lhotka (35 x), Petrovice(35 x).
PROČ?
CO?
bambusu přiroste za dvacet čtyři hodiny až o půl metru.
JAK SE POHYBUJI ROSTLINY? Na první pohled se nám zdá, že rostliny jsou stále v klidu. Ale není tomu tak. Jsou to pře devším pohyby spojené s růstem rostlin , dále pohyby květů při otvíránf a zavfrání, jejich otáčení za sluncem (velmi zřetelně je to vidět u slunečnic), pohyby listů, kterými se rostlina brání proti nadměrnému odpařovánf vody atd. Rostliny ovšem nemají svaly a k svému pohybu využfvají pře devším nestejnou rychlost růstu svých jednotl ivých částí, dále změn ve velikosti buněk tak, že do nich "napumpují" vfce tekutin, nebo naopak je odebírajr. PohybUjí se velmi pomalu, zato však dovedou růst mnohem r ychleji než živočichové. Stéblo
PROČ BYL POSTAVEN KARLŠTEJN? Oblíbeným cílem školních a rodinných výletů je hrad Karlštejn, postavený na skalnatém ostrohu nad řekou Berounkou nedaleko Prahy. Základy k němu položil stavitel Matyáš z Arrasu 10. červ na 1348 a hrad byl dobudován v roce 1356. Karel IV., král český a císař římský, jej dal vybudovat jako pevnost, která měla chránit nejen české korunovační klenoty, ale i další klenoty a umě lecká díla. Pro Karla IV. byl Karlštejn také oblíbeným místem odpočinku. Po jeho smrti však význam hradu upadal.
·SOUTEZ - SOUTĚŽ -SOUTĚŽ-SOUTĚŽ-SOUTĚŽ-
Na čem se vozil Budulínek Martin s Čendou se hádali, které zví!'e má huňatějlí ocas. Martin tvrdil, že nejchlupatější ho má liška. "Vůbec nerozumíš zvířatůml Viděl jsi vůbec někdy dlouhosrstého jezevčíka?" zlobil se Čenda.
"Ale, ale, chlapci, vy to nějak pletete," ozvalo se za jejich zády. Byl to hajný Chvojka, který hádku kluků poslouchal. "já to nepletu. Tady Martin se nevyzná v psech, to je celél" "já to nepletu," Martin.
zaraženě
koktal
"Motáte to oba dva. jezevčík nemá ocas, ale prut, a liška má zase oháňku," uzemnil kluky hajný. "Aha,
nejhuňatější
medvěd,"
rozveselil
ocas má tedy se Martin.
1. Znáš aspoň tři zvířátka, co mají ocas nebo ocásek a žijí v lese? 2. Jaká myslivecká nepřesnost se vyskytuje v pohádce o Budulín kovi? Jestliže znáš odpověď, napiš ji na korespondenční lístek a ten označ heslem SOUT~Ž a pošli na adresu Ohníčku (U Sovových mlýnů 9, 11836 Praha 1). Nezapomeň na zpáteční adresu! Uzávěrka soutěže je 15. 11. 1982. Ze správných odpovědí vylosujeme 50 výherců - dvacet prvých odměníme hezkou knížkou, ostatním pošleme drobné dárky. Připravil
"Náhodou jsem ho i hladil. je velký, černý, má ho přece Franta a mezi prsty má plovací blánu," hájil se Martin. "já se z tebe zvencnul jezevčíka si plést s novofundlaňďákeml Tohle se může povést jenom tobě I"
Kdo má ocas nebo ocásek, to klukům neprozradil. Neprozradíme to ani my, protože je to váš soutěžní úkol:
"Vůbec nel Medvěd a jezevec mají štětec." "Možná snad kuna?" hádal Čenda. "Kuna a kočka mají stejně jako liška oháňku, ne, ne," kroutil hlavou Chvojka• . "Že by teda kňour?" divil se
Čenda.
"Zajíc i kňour mají pírko." Čenda s Martinem usilovně pře mýšleli, kdo v lese ještě žije. Hajný Chvojka se jen smál a klukům dával příklady dalších zvířat, co ocásek nemají: "jelen má vzadu kelku a lasička proutek."
Aleš FreI
JAK MILKA LOVILA RYBY Napsal Dmitrij Šašurin Nakresli!
Jindřich Kovařík
Milka je boxer s rozmáčklým nosem a kři výma nohama. Milka je pes, který dovede překvapovat.
Snad proto, že jeho pán, strýc Mfša, se také rád chová nově, ne tak jako včera nebo přede v čírem. Býval lyžařem , ale nelyžoval v zimě, nýbrž v létě, protože strýc Míša lyžoval na vodních lyžích. Pak byl lovcem. Lovil různé zpěvavé ptáky, ne však zbraní, ale magnetofonem. Lezl po stromech a nahrával na magnetofonový pásek ptačí hlasy. A docela nedávno se strýc Míša stal rybářem. Jeho známí se domnívali, že si na rybolov vymyslí zase nějaký složitý způsob, třeba že bude ryby pod vodou fotografovat. Ale tentokrát začal ryby chytat na udici jako každý rybář. Vstával brzy ráno, prvním autobusem odjel na nádraží, nasedl na vlak a za hodinu už byl u řeky. Tam rozhodil udice, sedl si a čekal, až ryba zatáhne za splávek. Avšak postupoval po svém. Chvilku pozoroval splávky, pak se díval na lekníny, které
16
rostou okolo, pak na druhý břeh řeky i na les daleko za řekou i na oblaka, která plují nad ním. Mezitím některá ryba stáhla splávek na dno a sežrala vnadidlo. Strýc Míša se vzpamatoval příliš pozdě, když už vnadidlo bylo snědeno a ryba uplavala. A strýc Míša si usmyslil, že s sebou vezme na ry by Milku. Vstal toho dne ještě dříve, aby s Milkou došli na nádraží pěšky. Potom · jeli vlakem, a když vystoupili, nakázal strýc Míša Milce, aby neštěkala. Ve stejném vagóně s nimi jeli také rybáři a prohlás ili, že pes bude na rybách překážet. Bude tam štěkat, a až mu bude horko, vleze do vody a vyplaší ryby. Strýc Míša na to, že jeho pes nebude překážet , ale že mu naopak pomůže ryby chytat. Proto když došli na oblíbené místo a strýc rozhazoval udice, nepustil Milku, aby se proběhla. Milka byla fenka velmi chytrá a pochopila, že je tu běhání a štěkání zakázáno. Přesto nechápala, proč pán po~ád uk~zuje na vodu, když tam není nic zajímavého. Mnohem zajímavější bylo pozorovat keře za řekou, kde švitořili a poletovali ptáčci , a ještě zajímavější bylo dívat se na velké ptáky, jak lítají vysoko pod oblohou. Avšak to nejvábnější, ne pro oči, ale pro čenich, leželo v ruksaku, který si strýc Míša sundal ze zad . Milka zavřela oči a vytáhla, pokud to šlo, svůj připláclý čen ic h, aby lépe cítila vůni salám ku, která vycházela z ruksaku. Milovala salámek ze všeho nejvíc na světě, ačkoliv musela pořád jíst ovesnou kaši a ze salámku jí dávali jen malinké drobečky. Ale teď spatřila divnou věc:
·
JAK MILKA LOVILA RYBY Napsal Dmit rij Šašurin Nakreslil
Jindřic h Kovařík
Mil ka je boxer s ro z m áč klý m nose m a k ři vým a noh ama. Mil ka je pes, který do vede p ře kv apovat .
Snad prot o, že jeho pán, st rýc Míša, se t aké rád chová nově , ne t ak jako včera ne bo před evč írem. Býval l yžaře m , ale nelyžo val v zi m ě, nýbrž v létě, protože strýc Míša lyžoval na vodních lyžích. Pak byl lovcem . Lovi l r ů zné z pěv a vé pt áky, ne však z bran í, ale mag netofonem. Lezl po stromech a nahrával na mag netofonový páse k ptačí hlas y. A doce la nedávno se strýc Míša stal r ybá ř em . Jeho z ná m í se domnívali, že si na rybo lov vym ysl í zase ně jaký sl ožit ý zp ůs o b, třeba že bude r yby pod vod o u fo t ografovat. Ale ten t okrát zača l ryby chy tat na udi ci jako každý ry bář. Vstával brzy rá no , první m auto busem odj el na nád raží, nasedl na vlak a za hod inu už by l u řek y. Ta m roz hodil ud ice, sedl s i a č eka l, až ryba zatá hne za spl ávek. Avša k postu poval po své m. Chviík u po zoroval spl ávky, pa k se d íval na lekníny, kte ré
16
rost ou oko lo, pak na d ru hý bře h řek y i na les daleko za ř e k ou i na oblaka, kte rá plu jí nad ním . Mezit ím některá ryba stáhla spl ávek na dno a sežrala vnadidlo. Strýc Míša se vzpamatoval p ř íl iš pozdě, když už vnad idlo bylo s ně deno a ryba upl avala. A st rýc Míša si us mysl il, že s sebou vezme na ryby Mi lku. Vstal toho dne j eště dříve , aby s Milkou doš li na nádraží pěšky. Pot om jel i vla ke m, a kd yž vyst ou pili, nakázal st rýc Míša Milce, aby n e štěkala . Ve stejné m vagóně s nim i jel i také rybá ři a prohl ásili, že pes bude na rybác h p ř ekážet. Bud e tam štěkat , a až mu bu de ho r ko, vleze do vody a vypl aší ryby. Strýc Míša na to, že jeho pes nebude p řekážet, ale že mu naopa k pomůže ryby ch ytat . Prot o když došli na oblíbené místo a strýc rozhazoval ud ice, nepustil Milku, aby se pro běhl a. Mil ka byl a fenk a ve lmi ch ytrá a pochop ila, že je tu běhání a štěkání zakázán o . Pře sto nechápala, pro č pán poi'ád ukilz uj e na vod u, když t am není nic zajím avého. Mnohe m zajímavě j ší bylo pozorovat keře za řeko u, kde švitořili a poletoval i pt áčci , a j e št ě z ajím av ě jší by lo dívat se na velké pt áky, jak lítají vysoko pod oblohou. Avša k t o ne jvábně j š í , ne pro oči , ale pro če nich, leže lo v ru ksaku, kte rý si strýc Míša sundal ze zad. Mil ka z av ře la o či a vytáhla, pokud t o šlo, s v ůj p ř ipl áclý č enic h , a by lépe cítila vůni salám ku, kte rá vych áze la z ruksaku . Milovala sal ám ek ze vše ho nejvíc na sv ět ě, ač ko liv muse la poř á d jíst ovesnou kaši a ze salám ku jí dávali jen malin ké drobečky. A le te ď spatřila divn o u věc:
Když ji strýc Míša nakrmil ovesnou kaší, vytáhl z ruksaku salámek, uřízl několik kousků, přivázal je k udici a hodil je do řeky. Milka by nejraděj i za nimi skočila, ale pán přísně přikázal: "Tiše sedět!" Kousky salám ku ležely na vodě, přivázané ke splávkům. Najednou se jeden pohnul a ponořil se. Když se nořil stále hlouběji, Milka tiše zavyla. Strýc Míša trhl rybářským prutem a vytáhl malého okouna. Milka sledovala jen kousek salám ku, který by byl utonul, kdyby ho strýc Míša nevytáh l. Tento kousek patřil Milce a Míša ji ještě pochvá lil za to, že si všimla, jak se kousek salámku začal potápět. Teď všechno pochopila. Vždycky dostane kousek výborného salámku, když zpozoruje, že se kousek potápí. Je to velmi prosté a chutná to. Milka si lehla, vytáhla přední tlapy, položila si na ně hlavu a upřela černé oči, kulaté jako kuličková ložiska, na splávky se salámkem. Sotva se některý pohnul, upozornila Milka pána, ten chytil zase okouna a Milka dostala kousek salám ku. Strýc Míša se už nestaralo splávky, díval se na lekníny kolem, na protější břeh, na vzdálený les i na oblaka nad ním a zase na lekníny. Milka však hleděla jen na splávky a nepropásla ani jedno zabrání. V sádce strýce Míši přibývalo ryb. Nikdy jích tolik neulovil. Milka upírala své černé oči, kulaté jako kuličková ložiska, na splávky i za poledne, kdy ryby nejméně berou a všichni rybáři obyčejně dřímají ve stínu lopuší a kdy strýc Míša
fE:cf-KT'El\-~-SAM-NA.P.tCH()V.AL.L~E.A.VY-!D'LIf . odešel na lov~ku tr~at ,?,tky pro ~e:u ,Xénii. -
....X -
.
.. A teď se zaclnalo dlt neco neobyceJneho.
Jeden splávek se pohnul, Milka tiše zavyla, splávek se začal potápět, vlasec se napnul, konec prutu se ohnul. Milka jen kňučela a bála se poh nout. Avšak když se prut sešinul na vodu a užuž odplouval, Milka po něm skočila a konce c h ňapla do zubů . Teď ucítila, že se jí někdo snaží prut vyrvat a stáhnout ji, Milku, do vody. Výhružně zavrčela, pomalu ustupovala a vytáhla na břeh bránící se rybu. První se z dřímoty probral rybář za sousedním keřem. Spatřil, jak sebou na háčku plácá ryba, kterou na břeh vytahuje boxer s křivýma nohama a rozplácnutým nosem. Rybář vstal : "Koukejte, koukejte se!" Zavolal a vzbudil ostatní rybáře. Jen strýc Míša, který trhal kytky pro tetu Xénii, neslyšel. Rybář i se seběhli, ale Milka si ničeho nevšímala. Vytáhla na břeh až ke křoví zdravého kapra. Ten sebou plácal a zamotal se do vlasce a uklidnil se. Milka se vrátila ke splávkům. Strýc Míša přišel, když už Milka za uctivého tic ha celého zástup u rybářů vytahovala z řeky na břeh třetího kapra, největšího, dlouhého, o jakém se všem rybářům nad splávkem jen zdá. Kapr sebou trhal, přetrhl vlasec a skákal k vodě . Avšak Milka ho přišlápla tlapou , vzala do zubů a donesla ho k oběma menším kaprům. To ostatní byste se dozvěděli do všech podrobností, kdybyste některou neděli usedli brzy ráno do vlaku. Tam bude sedět v koutku vagónu rybář, který na vlastní 0ši viděl Psa - Který - Sám - Napichoval - Cervy Rozhazoval - Udice - Kupoval si - Jízdenku Uměl - Zastavit - Vlak - Záchrannou brzdoU. Přeložila
Hana Netuková
17
Když ji strýc Míša nakrmil ovesnou kaší, vytáhl z ruksaku salámek, uřízl několik kousků, přivázal je k udici a hodil je do řeky . Milka by nejraději za nimi skočila, ale pán přísně přikázal: .. Tiše sedět!" Kousky salámku ležely na vodě, přivázané ke splávkům. Najednou se jeden pohnul a ponořil se. Když se nořil stále hlouběji, Milka tiše zavyla. Strýc Míša trhl rybářským prutem a vytáhl malého okouna. Milka sledovala jen kousek salámku, který by byl utonul, kdyby ho strýc Míša nevytáhl. Tento kousek patřil Milce a Míša ji ještě pochválil za to, že si všimla, jak se kousek salámku začal potápět. Teď všechno pochopila. Vždycky dostane kousek výborného salámku, když zpozoruje, že se kousek potápí. Je to velm i prosté a chutná to. Milka si lehla, vytáhla přední tlapy, položila si na ně hlavu a upřela černé oči, kulaté jako kuličková ložiska, na splávky se salámkem. Sotva se některý pohnul, upozornila Milka pána, ten chytil zase okouna a Milka dostala kousek salámku. Strýc Míša se už nestaralo splávky, díval se na lekn íny kolem, na protější břeh, na vzdálený les i na oblaka nad ním a zase na lekníny. Milka však hleděla jen na splávky a nepropásla ani jedno zabrání. V sádce strýce Míši přibývalo ryb. Nikdy jich tolik neulov il. Milka upírala své černé oči, kulaté jako kuličková ložiska, na splávky i za poledne, kdy ryby nejméně berou a všichni rybáři obyčejně dřímají ve st ínu lopuší a kdy strýc Míša BD'LH odešel na louku trhat kytky pro tetu Xénii. Y••• A teď se začínalo dít něco neobyčejného .
Jeden splávek se pohnul , Milka ti še zavyla, splávek se začal potápět, vlasec se napnul , konec prutu se ohnu l. Milka jen k ň u č ela a bála se pohnout. Avšak když se prut sešinul na vodu a užuž odplouval , Milka po něm skočila a konce chňap l a do zubů. Teď ucítila, že se jí někdo snaží prut vyrvat a stáhnout ji, Milku, do vody. Výhružně zavrčela, pomalu ustupovala a vytáhla na břeh bránící se rybu. První se z dřímoty probral rybář za sousedním keřem. Spatřil, jak sebou na háčku plácá ryba, kterou na břeh vytahuje boxer s křivýma nohama a rozplácnutým nosem. Rybář vstal: .. Koukejte, koukejte se !" Zavolal a vzbudil ostatní rybáře. Jen strýc Míša, který trhal kytky pro tetu Xénii, neslyšel. Rybáři se seběhli, ale Milka si ničeho nevšímala. Vytáhla na břeh až ke křoví zdravého kapra. Ten sebou plácal a zamotal se do vlasce a uklidnil se. Milka se vrátila ke splávkům. Strýc Míša přišel, když už Milka za uctivého ti cha celého zástupu rybářů vytahovala z řeky na břeh třetího kapra, největšího, dlouhého, o jakém se všem rybářům nad splávkem jen zdá. Kapr sebo u trhal, přetrhl vlasec a skákal k vodě. Avšak Milka ho přišlápla tlapou, vzala do zubů a donesla ho k oběma menším kaprům . To ostatní byste se dozvěděli do všech podrobností, kdybyste některou neděli usedli brzy ráno do vlaku. Tam bude sedět v koutku vagónu rybář , který na vlastní oči viděl Psa - Který - Sám - Napichoval - Červy Rozhazoval - Udice - Kupoval si - Jízdenku Uměl - Zastavit - Vlak - Záchrannou brzdou. Přeložila Hana Netuková
17
LÉČiVÉ
ROSTLINY jste jistě o prázdninách sbírali všichni. K této záslužné činnosti vás také nabádala soutěž v Ohníčku č. 19, jejíž rozluštění znělo: SBfRÁME LtČIVE. ROSTLINY. Za sběr patří uznání všem, vítězům soutěže navíc patří i ceny. A kdo tedy měl štěstí při losování? Kolečkové prkno Esa-rol dostanou Mi rek a Míša Kočandrlovi z Káraného, sportovní tašku a knížku Marcela Čierná z B. Bystrice , soupravu nářadí a knížku Josef Kušnirák z Duban a Hana Volná z Brna, knížku Eva Tomanová z Rudoltic, L. Svoboda ze Seloutek a Dáša Drahovzalová z Lysé n. L., klíčenku a odznáček Spořínka H. A1oučková z Křelovic , M. Převráti/ová z Prahy 4, T. Drbal z Ledče n. S., M. Mašátová z' Plzně, V. Růžičková z Kladna, J. Urbanová z Vojnova Městce, J. Čichaňová z Těmic, R. Chalupová z Rakovníka, M. Ondryášová z Frenštátu, J. Ruberlová z Vápenné, L. Šimáková z Plzně, J. Špelda z N. Města n. M. , M. Macková z V. Městce, M. Šebestíková ze Střížovic, B. Sedláček z Drslavic, D. Havadová ze Slatiny. J. Jedlicka z Brna, M. Spáčilová z Prahy 10, M. Jedináková z ~ového Města.) R. Mihel z Ostravy, J. Hánová ze Stěrkoviště. S. Kratochvílová z H. Moštěnice . Všichni vylosovaní kromě toho dostanou od České státní spořitelny posuvný kalendář sběru léčivých rostlin . Vítězům blahopřejeme, ostatním to možná vyjde příště!
18
NAKRESLILA EVA PRŮŠKOVÁ
SBĚRNU
VTIPQ
I ,
OHNíČEK
ŘíDí KUBA KUBíČEK Vašík přijde ze školy a maminka se ho ptá: - Proč jsi přišel tak pozdě? - Pomáhal jsem Radkovi s domácimi úlohami. - Radkovi? Vždyť je to nejlepší žák ze třídy, diví se matka. - To ano, ale já mu pomáhal psát moje úkoly.
- Hm, asi proto, že by jim to pěšky trvalo moc dlouho. ~těpánka Kubátová, Jaroměř
K hodináři přišla s nářkem žena, že jí nejdou hodiny. - Máte je s sebou? ptá se hodinář.
Vlasta Baumová, Mýto v Čechách
- Hodiny ne, ale kyvadlo jsem přinesla. S ním něco bude, pořád se zastavuje. Martin Šverma, Mladá Boleslav
Obtloustlý pán žádá lékaře, jak má zhubnout. lékař říká: - Musíte držet dietu. Kousek chleba, 8 deka šunky, 2 jablka. - A kdy? Před jídlem nebo po jídle? Robert Rusin, Kyjov
D.",homíra ~opiková, Popice
- Řekni nám rodinu od berana l - Beran, beranice, beránek. Eva
Macháčková.
Bílovice
Potkají se dva Indiáni a slibují si věčné přátelství. jeden z nich navrhne, aby se řízli do prstu na důkaz přátelství a spojili svou krev. Druhý poznamená: - A nemohlo by to počkat, až si odřu koleno?
- Tati, je to pravda, že si pštros i schovávají hlavu do písku? - Ano, jiříČku. - A nezapomenou někdy, kam si ji schovali?
Od té doby, co maJI pohyblivé schody, lépe snášejí.
- Co je to hygiena? ptá se učitel. - Prosím hygiena je zvíře. Žije v Africe nebo v zoo. Michaela Múdrá,
Slavičin
Pavlík leze na strom a
říká
bratříčkovi:
- Drž mi oba palce, ať nespadnu. Pavlík leze, ale náhle se ulomí větev. Zachytí se jiné a volá na bratříčka: - Dělej něcol - Ale co? Když pustím palce, tak spadneš !
Malý Pavlík zabloudil v Praze a plačtivě žádá kolemjdouciho: - Prosím vás, poraďte mi, jak se mám dostat zpátky. - A kam? - já nevím. Věra
Martin Slánský, Žďár n. S.
Debrec:ziniová, Brno
K. Houfová, Pardubice
- Proč máš pořád špinavé uši? - Protože mám jen jedny. Jana. Matou!ová, Žďárek
.- Co bys nám mohl říci o uměl cích 17. století? - Prosím ... všichni . již zemřeli. Zdeňka
Závacká, Zátor
- Náš soused je hudebně založený člověk. - Podle čeho tak soudíte? - Dcera hrála večer na klavír a on nám rozbil okno, aby lépe slyšel. L. Novotná,
-
Petře,
co žije ve
vodě?
Křičen
ptá se
učitel.
- Slyšel jsem, že prý vyvážíme hlemýždě do Francie. Nevíš proč?
- Prosím ryby a vodníci. Jan Zavadil, Smržice
19
1
,
,
---
MlTKO NA RUKAVE
omodrého Děti plameňáka VITALlJ KRAPIVIN
ADOLF BORN
Probudil mě Ktor Echo. Ležel jsem na úzké pohovce s vyřezávaným opěradlem. Za mosaznou okenní mříží byl slunečný den. Ktor pravil: "Včera jste byl tak unaven, že jste usnul u stolu. Uložil jsem vás ve své pracovně." Tak tedy Ktor, Tachomir Tycho, D.rak, to všechno doopravdy existuje? Ono se mi to nezdálo? Pomalu jsem se opřel o lokty. Nevěděl jsem si rady: mám z toho mít radost, nebo ne? . "Za chvíli bude snídaně," řekl Ktor. Odhodil jsem nadýchaný pléd a začal jsem se oblékat. "Kde se můžu umýt?" zeptal jsem se. "Můžete do parku, tam jsou fontány. Nechoďte ale daleko od paláce ... " Ktor mě zavedl dolů po točitých schodech a vystrčil dvířky ven. Vykročil jsem na bílý písek na pěšině. Ba ne, je dobře, že jsem tadyl Nadechl jsem se a všechno se ve mně rozezvučelo. To proto, že všude byla taková nádherně modrá obloha, takový senzační vzduch, že všechno kolem bylo nádherné.
20
Na křoví visely tmavé i bílé růže obrovské jako. míče. Na záhonech se pohupoval heřmánek veliký jako talíř. Drsné větve stromů byly spoutány svlačcem. Žlutá kulovitá kvítka svlačce svítila jako malá sluníčka. V listí ležely kameny pokryté kluzkou zelení. Z jednoho kamene na druhý přeskakoval malý vodopád. U paty těchto kamenů jsem uviděl mramorovou holčičku. Byla jako živá: seděla na bobku a nastavovala dlaně padající vodě. Vedle té holčičky jsem se umyl, prsty jsem si projel vlasy a šel nazdařbůh klikatou pěšinou . Přivedla mě k besídce s kroucenými bílými sloupky. ~tála na kopečku a já jsem odtud viděl město. Hlavní město ostrova Dvid. Nechtělo se mi věřit, že tu mají nějakého Draka, že tu může panovat útlak, neštěstí. Takové milé to bylo město, tak radostné to bylo ráno. Po zelených svazích se táhly ulice s nízkými bílými domky, s terasami. Od horních ulic povl ov ně sestupovala schodiště, po jejichž stranách stály sochy. Zdálky jsem je nemohl dobře rozeznat, ale tušil jsem, že jsou nesmírně krásné. Na některých místech se zvedaly rozvaliny pevnostních věží a barevné kolonády. Nejvíce ze všeho se mi však zalíbila veliká stavba připomínající most nebo starý římský akvadukt. Obrovské oblouky se klenuly nad střechami a nad věžemi . Bíle zářily mezi zelení na modré obloze ..• Ohlédl jsem se na palác. Nepřipadal mi tak veliký, krásný, ale byl: žluté zdi a sloupoví, vysoká stříbrná kopule. Nad ní vlál ve větru velký modrý prapor. Bylo na něm něco zlatého. Zadíval jsem se pozorně a připadalo mi, že na
•
-/
modrém podkladě je vidět hlava s velikýma a tlamou. Později jsem zjistil. že jsem se nemýlil. Prošel jsem mezi kvetoucím křovím a brzy jsem narazil na zahradní plot. Za ním se táhl chodník z různobarevných dlaždic. dlažba s ko· čičími hlavami. jednopatrové bílé domy. Brankou jsem vyšel na ulici. Moc se mi líbil chodník: dlaždice vytvářely obrazce jako na ko· berci a já jsem po nich pomalu kráčel a díval se pod nohy •.. "Stůjl" rozlehl se pisklavý výkřik .•• Trhnul jsem sebou. Přede mnou stál dlouhý člověk v podivném oblečení: dlouhý šedivý kabát až na paty se střapečkem. Ta čepice vypadala nesmírně podivně oranžová kulatá jarmolka á na ní byl posazen černý trojúhelník. Bílý střapeček se kymácel u dolního rohu. na vrcholu trojúhelníku byla zlatě vyšitá osmička. Neznámý měl neuvěřitelně malý obličej. nos jako knoflík a kulaté vodnaté oči. V těchto očích jsem uviděl rozpaky a leknutí. očima
"Tak •.. tak co?" řekl jsem. "Jak to vypadáš?" Podíval jsem se na sebe. Tričko s jelenem jsem měl poměrně čisté. Ty pomačkané kalhoty? Nejsem přece v divadle .•• Neznámý člověk mi ukázal na koleno. "A tohle je co?" ,.Tohle?" podivil jsem se. "Modřina ••• Co má být?" Zbledl. "Říkáš to. jako kdyby to bylo vyznamenání za vzorné chování I" Nechápavě jsem mrkal a on zatím pokračoval: "Modřinal Jak může mít normální kluk mod·
řinu?1 Tys lezl přes plot? Nebo ...... začal na· jednou šeptat a mírně se ke mně sklonil. "neproháněl jsi nohama tu nafouknutou kouli? Kde to bylo? A s kým?" "Copak si nemůžu zakopat?" zeptal jsem se a napadlo mě. jestli ten člověk není nemocný. Chtěl něco povědět. ale jako kdyby se rozči lením zalknul. Narovnal se a znovu se sklonil. Položil mi dlaň na čelo: "Nemáš horečku?" Odskočil jsem od něho. Vtom se za mnou rozlehlo hlasité šoupání podrážek. Tvář neznámého se změnila. pohlédl někam za mě. Podíval jsem se tam taky. Ulicí poskakoval nějaký chlapec s velkou taškou. Takový veselý kluk. trochu pihovatý. trochu se podobal mému spolužáku
'-'.:' 'i-j;'0tll"0I'"
~~.
'
liim I'
~1
1
Vladiku Dvetkovovi. jenomže měl divné šaty. Modrá blůza se širokým bílým límcem (jako to nosí námořníci. jenomže neměl proužky). le· grační žluté kalhoty ke kolenům. dole přišité dlouhé třásně. Chlapec nás neviděl. "Stůj I" řekl neznámý dlouhán. Kluk strnul. jako by se zastavil film v kině. Bázlivě na nás pohlédl. Dlouhán k sobě přivolal kluka prstem dlouhým jako tužka. Kluk udělal pár kroků a sklopil hlavu. "Ty nikam nechoďl" upozornil mě neznámý a obrátil se na kluka: "Proč tak nezpůsobně ská· češ. proč děláš rámus střevící. proč rušíš klid nádherného rána?" Kluk sklopil hlavu jestě níž. "Pospíchal jsem do školy ...... zadrmolil. "Copak se do školy musí pospíchat? Do školy se chodí včas. Ty jsi jistě lítal kdovíkde s ostat. ními sobě podobnými I Že je to pravda?l" "Ne. pane čtvrťový vychovateli. nikde jsem ne· běhal. čestné slovo." rychle ze sebe vyrazil kluk. "Proč máš špinavou blůzu?" Čtvrťový vycho-· vatel štítívě sejmul z klukova rukávu smítko. "To je peříčko z topolu. U nás na dvoře kvete topol ••.• a tak .•• náhodou ...• náhodou na mě to chmýří spadlo ..... "Každý musí být pozorný a opatrný. Dej sem kartičku."
Kluk vytáhl z náprsní kapsy růžový čtvereček. Aniž pozvedl hlavu. podal ho vychovateli. Ten nespokojeně řekl:
"Ty ho máš ale pomačkanýl A kolik dírek už něm mášl" Vytáhl ze záhybů svého pláště kleště vypadající jako dračí hlava. Chlapec rychle pozvedl vystrašené oči.
v
21
"Pane čtvrťový vychovateli, nedělejte to, prosím vás. Když to uděláte, budu dneska po trestáni" Dračí čelisti hlasitě prokously kartičku. "Budeš-Ii potrestán, znamená to, že sis to zasloužil," káravě řekl čtvrťový vychovatel. "Provinilec musí být vždycky potrestán, aby byla zachovávána pořád ková rovnováha. Copak ses to neučil?" Kluk znovu sklopil hlavu a řekl: "Učil •.. " "V takovém případě musíš chápat, že ti trest prospěje. Není to snad tak?" "Je." "Tak proč jsi mi ještě nepoděkoval?" ,;Děkuji vám, pane čtvrťový vychovateli," řekl docela po tichu kluk a řasy se mu 'Zaleskly. "Dobře, můžeš jít. A chovej se, jak se sluší a patří." Chlapec se otočil a loudal se pryč se skleslými rameny. jako kdyby to nebyl on, kdo před chvílí radostně poskakoval po dlažbě. "To je ale číslo!" pomyslel jsem si o čtvrťovém vychovateli číslo osm. jako by mě slyšel, vztekle se otočil. Vtom přiběhl Ktor Echo. Něco pošeptal do ucha vychovateli a mě vzal v podpaží. "Co to děláte, jevgeniji! Přece jsem vám říkal, abyste nechodil daleko od paláce ... " "Copak tohle je daleko?" "Pojďme na snídani." Šli jsme zpátky k brance. Ohlédl jsem se. Čtvrťový vychovatel se za námi udivěně díval. Vyplázl jsem na něho jazyk. Příště:
Setkání ve městě Josef Týč
Přeložil
22
HRA NA ZLATÝ PRSTEN Z Moravy Z hráčů se vylosují rozdavačka a hadulička. Haduodejde stranou. Ostatní hráči posedají vedle sebe a položí ruce mezi kolena. Rozdavačka vezme do složených rukou zlatý prsten, začne od jednoho konce, obchází celou řadu, vkládá své ruce v ruce všech hráčů a tajně pustí jednomu zlatý prsten. Potom znovu obchází celou řadu, a pleskajíc každému po rukou, praví: "Zapečeť, zamkni!" Když dvakrát obejde, sama si sedne na kraj a složí ruce jako ostatní hráč,i Může si i sama zlatý prsten ponechat. Pak zavolá na haduličku: "Haduličko, pojeď k nám!" "Nemám na čem." "Kdes toho koníčka poděla, co jsem ti v zimě koupila?" "Jak jsem jela přes mosteček, zlámal se mu pahnosteček." "Pojeď na svém!" Hadulička přiskakuje o jedné noze. "Hádej, hádej, haduličko, kdo má zlatý prsten?" "Já bych ráda hádala, od koho bych dostala. Zlatá paní pod tarasem, dej ho sem!" To řekne a doskočí k jednomu hráči, o němž se domnívá, že má zlatý prsten. Uhodne-Ii, bude ono děvče haduličkou a hadulička rozdavačkou. lička
NAKRESLILA VĚRA FALTOVÁ
01
BARBÁNEK
VÝLET
KRESLí V. FALTOVÁ -
PíŠE JI ŘíK
~
•
~
•
VĚTŠiNA PER na tomto obrázku je nakreslena čtyřikrát. Jen čtyři z nich jsou nakreslena po dvou. Která to jsou?
(3 a 51,12 a 13, 19 a 28,39 a 46)
JEN JEDEN Z PTÁKŮ NEMÁ DVOJ':'!(KA. KTERÝ?
POMOZ JEZDCI NA KONI NAJIT CESTU STŘEDOVtKÝM MtSTEM!
Seřaď květiny
od nejjednodušší
k
nejsložitější.
PROBUZENÍ z tisíciletého spánku
j,
Na snímku ukazuje dr. Ohga, jak se otevírá lotosový květ. Prvn í den připomíná čajovou lžičku, druhý den čajovou konvičku , třetí den šálek na čaj a čtvrtý den šálek s talířkem. Doktor Ichiro Ohga je botanik, specialista na lotosy. Předpověděl barvu tohoto květu o čtrnáct měsíců dříve, Když se květ plně otevřel, měl sytě růžovou barvu, pak korunní plátky zhnědly a opadaly. Byl to neobvyklý lotos, obestřený tajemstvím minulosti. Dr. Ohgovi se podařilo probudit k životu semeno staré ně kolik tisíc let. Semena mohou být běžně skladována jen rok nebo dva. Potom spotřebují působením vlhkosti svoje zásoby energie a ztratí klíčivost. Pouze vyschlé semeno přečká staletí a možná tisíciletí. Život v něm se totiž zcela zastavil, neprobíhají v něm žádné chemické reakce. Teprve . když se mu dodá voda, začne dýchat a znovu se probu dí k aktivnímu životu. K úplnému vzkříšení potře buje, aby pak mělo vodu stále, tehdy začne klíčit a růst. ~ Před třiceti lety našli šest metrů hluboko pod povrchem rašeliniště poblíž Tokia kánoi. Pocházela z mladší doby kamenné, tedy z 5. - 3. tisíciletí před naším letopočtem. V káno i byla i tři semena. Dostala se do laboratoře dr. Ohgy. Dvě ze tří semen vzklíčila. Vyvinuly se z nich typické růžové lotosové květy, které pak daly nová semena. Ta byla rozeslána, stejně jako odnože této prastaré rostliny, botanickým zahradám celého světa.
SPLNĚNÝ SEN
primo v divadle, kuchyň
Marie Rosulkové Je
především
divadelní herečka, známe ji však také z filmu, z rozhlasu i z televize. Vy se s ní setkáte nejvíce v pohádkách. A právě jak v pohádce se zasloužilé umělkyni
Marii Rosůlkové vyplnil její dětský sen, že bude herečkou:
"Já jsem opravdu žádné zvláštní úsilí v tomto směru nevyvíjela. Můj tatínek si moc přál, abych se stala učitelkou. Učitelské povolání velmi obdivoval, sám se chtěl uči telem stát, a když se mu to nepovedlo, doufal, že aspoň z jeho dcery bude učitelka. Což o to, mně by se toto povolání také líbilo! Měla
28
měli
hned vedle
jeviště a Andulka dokonce hrávala v někte
jsem školu moc ráda, v tom jsem asi byla nenormální dítě. Na prázdniny jsem se nikdy netěšila a přijímala jsem je jenom jako nut nost. Ovšem přes tuto lásku ke škole ve mně už od dětství doutnala ještě silnější láska k divadlu. Chodila jsem do školy s holčičkou, jejíž tatínek byl divadelní mistr. Bydleli
rých představeních dětské role, což jsem jí moc záviděla. Často mě brávala s sebou domů poslouchaly jsme herecké historky, prolézaly jsme spolu celé divadlo, často jsem měla možnost dívat se na jeviště ze zákulisí nebo z orchestřiště , odkud nás ale vyhazovali hasiči, protože to bylo proti předpisům. Právě v té d o bě jsem kouzlu divadla doslova propadla a rozhodla se, že budu herečkou. A byla jsem přesvědčena, že se mi to podaří. Nakonec jsem však vystudovala obchodní školu a nastoupila jako úřednice v bance. Věřila jsem však, že je to jen nakrátko. Začala jsem navštěvovat soukromé herecké kursy a po dvou letech práce jsem se vydala za tehdejším ředitelem plzeňského divadla a řekla mu, že bych chtěla hrát. A věřte nebo nevěřte, za pár dní jsem měla v ruce roli Aleny ve Vrchlického Noci na Karlštejně. Ta se v Plzni hrála vždy na jaře pro děti a školní mládež. Při prvním představení mě postihla malá nehoda. Když jsem běžela přes jeviště, ztratila jsem střevíc. Naštěstí jsem však neztratila hlavu . Doběhla jsem s jednou botou a v šatně si obula boty náhradní. Po představení mi pozdější národní umělkyně Otýlie Beníšková řekla: ,Poslechla, Rosůlková, nechala jste na jevišti botu, tak to už na tom jevišti zůstanete taky.' A měla pravdu." FOTO HILDA MISUROVÁ
-oel-
sovětské
košíkové. Hraje v muž-
~tvu
Strojitěl Kujbyšev a pro každého soupeře je dost nepří
jemným hráčem dosáhne na koš.
vždyť
ve stoje
I V NEjVĚTŠ{ zimě má několik jezer v Tchienšanských horách teplou vodu. Zjistilo se, že je v každém litru vody v jezerech rozpuštěno přes tři sta gramů různých solí, které pomáhají akumulovat sluneční energii a udržují tak vodu teplou i v zi-
zapomnětlivost.
TŘIADVACETILETÝ Alexandr je se svými dvěma
Sisoněnko
metry a třiceti sedmi centimetry nejvyšším mužem v dějinách
OBROVSKOU křížovku vymyslel jeden z obyvatelů belgického města Bruggy. Křížovka obsahuje 15516 slova zabere plochu 7,5 metru dlouhého a 0,5 metru širokého papíru. Autor potřebo val na sestavení křfžovky celý půlrok.
KO LO, které nereZIVI, se zača lo vyrábět ve Švédsku. Převážná většina jeho součástek je z velmi pevné umělé hmoty. Na první pohled se zdá bicykl robustnější než obvyklá jízdní kola, ve skutečnosti je však mnohem lehčí.
mě.
V JAPONSKU vyvinuli aparát, který se připevňuje k předmětu, jenž by mohl být někde zapomenut, ať už je to deštník, nebo kufřík, fotoaparát apod. Druhý aparát o velikosti krabič ky od zápalek se vkládá do kapsy oděvu. jakmile se majitel předmětu vzdálí na tři metry od místa, kde předmět zapomněl, ozve se mu v kapse o:;trý signál, jenž upozorňuje na jeho
uchování potravin při čtyřiceti horku. Montuje se za zadním sedadlem automobilu. stupňovém
SPO LEH LlVOU chladničku pro automobily Žiguli vyvinuli odborníci kyjevského závodu na výrobu elektrospotřebičů pro domácnost. Má obsah pět litrů a stálou teplotu minus pět stupňů Celsia. Chladnička zabezpečuje
STUDENTI Moskevského leteckého ústavu zkonstruovali několik malých dálkově říze ných letadélek bez pilota. Letadélka se výborně hodí k přená šení menších nákladů, ke sledování silničního provozu nebo k práškování polí.
j U LlSKA, paviání mládě, které se narodilo v budapešťské zoologické zahradě, měla smůlu, její matka ji zapudila. Ujal se jí ošetřovatel Mihály Seres a pod jeho péčí opička výborně roste. Ošetřovatel doufá, že ji později mezi sebe přijme paviání tlupa v budapešťské zao. . OHNíČEK - zábavný čtrnácti deník. - Vydává česká ústřední .ada PO SSM v Mladé. frontě. Šéfredaktorka Marie Lapáč ková. Zástupce šéfredaktorky Karel Soukup. - Výtvarná redaktorka Věra Faltová. - Redakce Ohničku: U Sovových mlýnů 9, 118 36 Praha I, tel. 5328 57.-Tiskne PolYllrafia, n.p., závod I, Praha2.-Cena Kčs 1,60. - Rozšiřuje PNS. - Informace o předplatném přijímá každá pošta a každý doručovatel. Objednávky do zahraniči vyřizuje PNS-ústředni expedice a dovoz tisku, administrace vývozu tisku" Kafkova 19, 160 00 Praha 6. Námi nevyžádané rukopisy nevracime. - Toto čislo dáno do tisku 26. 8.1982, vyšlo 25.10.1982. © Mladá fronta
29
Puňťa
chrání
přírod u
ŽÁBY A JEJICH PŘíBUZNí právo rozhodovat, určitě by se postavili proti luk a kultivaci zemědělské pudy. Ale takové právo jim nikdo neposkytne, takže žábám, čolkum a jiné "havěti" nezbývá nic jiného, než ustupovat.do bezpečnějších míst. Ještě před několika desetiletími byl u nás žabí ráj. I u velkých měst byl bezpočet rybníčku, jezírek, louží, zaplavených lomu a mokřin, z kterých se ozývalo kuňkání a podobné zvuky. Na dně se to hemžilo salamandry, kteří nám, klukum, připomínali malé krokodýly. Chytali jsme je, cho,ali v akváriích nebo nějakých nádobá1:h, ale jejich počet v přírodě se nezmenšoval. Teprve když se z periférií měst stala staveniště a na loukách se objevily stavební stroje, byl s žabí idylou konec. Drobné vodní plochy vzaly zasvé a samozřejmě i život v nich. Podobný osud měly i mokřiny v místech, která bylo možno využít pro zemědělskou výrobu. S tím je ovšem těžké něco dělat. Pudy nemáme nazbyt a žabí zájmy musely ustoupit zájmům lidským. Tím větší však máme povinnost chránit normální život obojživelníku tam, kde je to možné. Jsou přece duležitou součástí naší přírody. Živí se drobným obtížným hmyzem a jeho larvami a sami jsou zase požíráni brodivými ptáky, užovkami a jinými hladovými zájemci. Kdyby počet obojživelníku u nás výrazně poklesl, nečekalo by nás nic příjemného. VŠ"Ide by bylo plno much a komáru. Na druhé straně by se od nás odstěhovali čápi, volavky a celá řada dalších ptáku, které tak rádi u rybníku sledujeme. Proto si jistě i vy odpustíte zábavy, kterým holdovali vaši tatínkové. Dnes je totiž chytání pulcu, žab i čolku nevhodným zásahem do přírodní rovnováhy. Všichni obojživelníci u nás jsou chráněni zákonem. Kdyby obojživelníci
SKOKAN HNĚDÝ SKOKAN ZELENÝ ČOLEK VELKÝ
30
měli
výstavbě sídlišť, odvodňování
OLEK Ne~OLEK,
ASA
NežÁSA ,P!f.ECE SE NepovLEtlJ
Afl< "'Ece /
PíŠE M. ŠVANDRLíK
KRESLí NEPRAKTA
INDEX 47011
.."
tO
."
>
tf ~
Cl.
~
!
tf
>. .Q
"
Z
~ ~
tf
.Q
."
o
.:;;
..
.Q
.= -"
Nedávno mě navštívil můj dlouholetý přítel a chtěl vědět, zda obraz, který koupil, není padělek.
2.
Důkladně jsem jej prohlédl a skutečně - byla to kopie zho .. tovená asi před týd nem.
ještě zcela nexaschly. Podezřelým se stal pan Já.. chym, který byl pro podobnou činnost již dvakrát trestán •
3. Barvy
E
.."E ...
.<:
~
....c
Cl.
:!!" ~
ti ~ >
4. Šel jsem za ním do jeho bytu, kde měl také malý ateliér. Samozřejmě že vše popře l. Ukázal mi ruku v sádře ...
s.... a
tvrdil, že již téměř čtvrt roku neměl štětec a barvy v ruce.
6. Když jsem se vrátil do kanceláře, objevil jsem něco, co svědčilo o tom, že pan Jáchym nemluvil pravdu.
CO OBJEVIL DETEKTIV ŠTIKA PO SVÉM PŘ(CHODU DO KANCELÁŘE?
