Vliv zavádění BASEL III na obchodní činnost bank

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Vliv zavádění BASEL III na obchodní činnost bank Diplomová práce

Autor:

Bc. Jiří Dymeš Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Novém Bydţově, dne 29. dubna 2013

Bc. Jiří Dymeš

Poděkování: Tímto bych rád poděkoval panu Ing. Zbyňku Kalabisovi za odbornou pomoc při tvorbě diplomové práce a za cenné rady a připomínky. Dále bych rád poděkoval paní RNDr. Monice Laušmanové, CSc., ředitelce úseku centrální řízení rizik v České spořitelně, a.s. za čas, který věnovala autorovi práce při rozhovoru a konzultacích, informace, cenné rady a připomínky k diplomové práci.

Anotace Diplomová práce si klade za cíl objasnit vznik a vývoj basilejských ujednání a jejich specifikace pro obchodní banky a vyhodnotit výsledky, kterých v plnění jednotlivých ukazatelů dosahuje Česká spořitelna, a.s. V první části práce jsou objasněny důvody vzniku basilejských dohod BASEL I a BASEL II. Převáţná část práce je zaměřena na dohodu třetí, tedy BASEL III a její dopad na obchodní činnost bank. Autor zde porovnává výsledky jednotlivých ukazatelů, kterých dosahuje Česká spořitelna, a.s. s limity stanovenými v dohodě BASEL III a s výsledky ostatních bank prezentované Českou národní bankou. Snahou autora bylo, aby čtenář po přečtení této práce získal ucelený obraz o důvodech vzniku dohod BASEL I aţ III, nových ukazatelích kapitálové přiměřenosti, likvidity a pákovém poměru obsaţených v dohodě BASEL III a o skutečnosti, ţe evropské banky prostřednictvím Evropské bankovní federace poţádaly Evropskou komisi, aby odloţila zavedení pravidel kapitálové přiměřenosti BASEL III o rok, tedy aţ na rok 2014. Klíčová slova: BASEL, CRR, CRD, kapitálová přiměřenost, likvidita, pákový poměr Annotation The diploma thesis aims to clarify the origin and development of Basel arrangements and their specifications for commercial banks, and to evaluate the results which Česká spořitelna, a.s. reaches in fulfillment of respective indices. The first part of the thesis explains the reasons for establishment of Basel I and BASEL II accords. The prevailing part of the thesis, however, focuses on the third regulatory standard, i.e. BASEL III, and its impact on business activities of banks. Here the author compares the results of individual indexes, which Česká spořitelna, a.s. reaches with the limits stipulated in BASEL III, and also with results of other banks as presented by the Czech National Bank. The aim of the author was to help the reader, after having read this thesis, get a comprehensive picture of the reasons for development of Basel accords from BASEL I to Basel III, of new indexes of capital adequacy, liquidity and leverage ratio contained in the BASEL III accord, as well as of the fact that European banks have asked the European Commission, through the European Banking Federation, to postpone implementation of BASEL III standards for capital adequacy by one year, quasi as late as 2014. Key words: BASEL, CRR, CRD, capital adequacy, liquidity, leverage ratio

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7

2

3

1.1

Riziko jako součást podnikání ..................................................................................... 8

1.2

Definice úvěrového, trţního a operačního rizika ......................................................... 9

1.2.1

Úvěrové riziko ...................................................................................................... 9

1.2.2

Trţní riziko ......................................................................................................... 10

1.2.3

Operační riziko ................................................................................................... 10

1.3

Kapitálová přiměřenost .............................................................................................. 11

1.4

Basilejský výbor pro bankovní dohled ...................................................................... 12

BASEL I a II ..................................................................................................................... 14 2.1

Basel I ........................................................................................................................ 14

2.2

Vyhodnocení pozitiv a negativ zavedení pravidel Basel I ......................................... 16

2.3

Dodatek Basel I .......................................................................................................... 17

2.4

Basel II ....................................................................................................................... 19

2.4.1

Pilíř Minimální kapitálové poţadavky ............................................................... 21

2.4.2

Pilíř Aktivity bankovního dohledu ..................................................................... 25

2.4.3

Pilíř Trţní disciplína ........................................................................................... 26

BASEL III ......................................................................................................................... 28 3.1

Směrnice (CRD IV) a Nařízení (CRR) ...................................................................... 31

3.2

Evropský systém dohledu nad finančním trhem ........................................................ 32

3.3

Struktura kapitálu dle BASEL III .............................................................................. 38

3.4

Vývoj ukazatele kapitálové přiměřenosti v České spořitelně .................................... 42 5

3.5

Riziko likvidity .......................................................................................................... 42

Závěr ......................................................................................................................................... 69 Seznam pouţité literatury a zdrojů ........................................................................................... 73

6

Úvod Pojem BASEL mne mezi ostatními názvy témat pro diplomové práce zaujal na první pohled. Vzhledem ke své pozici, na které v bance působím – interní auditor, mi basilejské dohody nejsou neznámé. Je mi známo, ţe do současné doby vydal Basilejský výbor dohody tři, ţe dohody jsou zaměřeny nejen na kapitálovou přiměřenost bank, ale i na ostatní rizika vyskytující se v bankách, ţe kapitálová přiměřenost bank je jedním z jejich klíčových ukazatelů, které sleduje regulátor, atd. Téma „Vliv zavádění BASEL III na obchodní činnost bank“ jsem si tedy zvolil pro svoji diplomovou práci zejména z důvodu, abych o této oblasti regulace bank načerpal větší mnoţství informací a získal ucelený přehled o důvodech vzniku Basilejského výboru o tom, jak vznikaly všechny tři dohody a jakým způsobem se s implementací dohod vypořádávala banka, ve které působím – Česká spořitelna, a.s. Po zahájení přípravy ke zpracování diplomové práce, jsem zjistil, ţe problematice basilejských dohod se v knihovně ČNB věnuje pouze 6 publikací. Informace o poslední dohodě BASEL III jsou dostupné zejména v elektronické podobě. Je to dáno tím, ţe dohoda BASEL III je reakcí na globální finanční krizi a Basilejským výborem pro bankovní dohled byla představena v září 2010 a konečná verze pravidel byla publikována v prosinci 2010. Přestoţe měla být dohoda aplikována k 1. 1. 2013, bylo jiţ v druhé polovině roku zřejmé, ţe toto datum naplněno zřejmě nebude, coţ se v závěru loňského roku potvrdilo. Cílem této diplomové práce je objasnit vznik a vývoj basilejských ujednání a jejich specifikace pro obchodní banky a vyhodnotit postupy v této oblasti v České spořitelně, a.s. Autor práce záměrně rozšířil téma o basilejské dohody BASEL I a BASEL II, neboť tyto dohody předcházely dohodě třetí tedy BASEL III a ve své podstatě je třetí dohoda nejen reakcí na poslední krizi v bankovním sektoru, ale i zdokonalením a vylepšením postupů k eliminaci rizik v bankovním sektoru, které obsahovaly předcházející dohody.

7

1.1 Riziko jako součást podnikání V obchodním zákoníku je podnikání definováno jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem pod vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosaţení zisku. Všechny druhy podnikání však provázejí rizika, která jsou jeho nevyhnutelnou součástí. Specifickou činnost v podnikatelském prostředí představuje činnost finančních institucí. Tuto činnost doprovázejí rizika, která jsou v porovnání s jinými druhy podnikání poněkud odlišná. Jiţ z pohledu na strukturu rozvahy finančních institucí je zřejmá její odlišnost od jiných podnikatelských subjektů. Kapitál bank na straně pasiv se na bilanční sumě podílí pouze několika procenty. Převaţují zde zdroje cizí, konkrétně přijaté vklady od klientů a přijaté úvěry od jiných bank. Stranu aktiv naproti tomu tvoří zejména úvěry poskytnuté klientům a ostatním bankám. Taková struktura rozvahy s sebou přináší riziko likvidity, kterou způsobuje likvidní podstata bankovních vkladů proti nelikviditě bankovních úvěrů. Banky v současné době poskytují úvěry střednědobé a dlouhodobé. Klienti bank, zejména z důvodu nepředvídatelného vývoje ekonomické situace preferují vklady krátkodobé a střednědobé. Z tohoto pohledu je zřejmé, ţe banky jsou vystaveny systémové nelikviditě a jejich potenciální zranitelnost je poměrně vysoká. A právě z těchto důvodů se řízení finančních rizik v kaţdé bance zařadilo mezi nejdůleţitější činnosti kaţdé finanční instituce. Do poloviny 70. let minulého století neexistovala ţádná instituce, která by na mezinárodní úrovni koordinovala regulaci domácích a mezinárodních bank. V tomto období bylo pro banky charakteristické, ţe mnoţství jimi drţeného kapitálu se neustále zmenšovalo. Toto bylo způsobeno zejména tím, ţe se banky nacházely ve velmi nevyrovnané makroekonomické situaci, banky si vzájemně velmi tvrdě konkurovaly a díky tomu musely hledat nové zdroje zisku. Zisk vytvářely i tím, ţe půjčovaly větší mnoţství zdrojů, coţ však způsobovalo sniţování mnoţství jimi udrţovaného kapitálu. Zájem bankovních regulátorů o oblast rizik zvýšila aţ dluhová krize a problémy v bankovním sektoru, která propukla v 80. letech. V této době jiţ byla zaznamenána snaha o mezinárodní srovnávání bankovních systémů a všeobecný názor na zlepšení kapitálových standardů u mezinárodně působících bank. Cílem těchto snah bylo:  posílení zdraví a stability mezinárodního bankovního systému  zvýšení konkurenční rovnosti bank.

8

1.2 Definice úvěrového, trţního a operačního rizika Banky při svém podnikání podstupují značná rizika, která však nelze eliminovat na nulu. Kaţdé z podstupovaných rizik představuje pro banku potenciální ztrátu, kterou však banky nesmí přenášet na své věřitele. Z tohoto důvodu je pro banky důleţité rizika nejen identifikovat a kvantifikovat, ale také řídit. Mezi nejvýznamnější rizika vyskytující se v činnostech finančních institucí patří rizika úvěrová, trţní a operační. Není tedy náhodou, ţe je těmto rizikům v rámci basilejských dohod věnována největší pozornost. V následujícím textu si jednotlivá rizika blíţe specifikujeme.

1.2.1 Úvěrové riziko1 Je nejvýznamnějším finančním rizikem z výše uvedené trojice rizik, neboť vychází ze základní činnosti finančních institucí, která spočívá v přijímání vkladů a poskytování úvěrů. Jde o riziko ztráty způsobené selháním partnera tím, ţe nedostojí svým závazkům. Na úvěrové riziko (credit risk) byla zaměřena první basilejská dohoda BASEL I. Kaţdá banka se snaţí o minimalizaci tohoto rizika např. tím, ţe:  vyhodnocuje bonitu ţadatele o úvěr  neustále zvyšuje kvalitu úvěrových smluv a obchodních podmínek  stanovuje pravidla a podmínky čerpání úvěrů  vyuţívá nástrojů pro zajištění poskytnutých úvěrů (ručitel, nemovitost, atd.)  sleduje splácení úvěrů dluţníky v průběhu úvěrů  stanovuje pravidla tvorby rezerv a opravných poloţek k nespláceným úvěrům. V širším kontextu přispívají ke sníţení úvěrového rizika také pravidla kapitálové přiměřenosti a úvěrové angaţovanosti. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe minimalizaci tohoto rizika je bankami věnována velká pozornost. Pro oblast úvěrování je hodnocení a měření úvěrového rizika klíčové, neboť bez něj by banka nebyla schopna objektivně vyhodnotit, zda má úvěr ţadateli poskytnout či nikoliv.

1

VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II. Brno. Masarykova univerzita, 2010. 187 s. ISBN 978-80-2105410-3., str. 10

9

1.2.2 Trţní riziko2 Souvisí zejména s pohybem trţních cen a jejich negativního dopadu do hospodářského výsledku banky. Trţní riziko (market risk) se vyskytuje zejména v následujících čtyřech druzích rizik:  úrokové (riziko ztráty související se změnou cen nástrojů citlivých na úrokové míry)  akciové (riziko ztráty související se změnou cen nástrojů citlivých na ceny akcií)  komoditní (riziko ztráty související se změnou cen nástrojů citlivých na ceny komodit)  měnové (riziko ztráty související se změnou cen nástrojů citlivých na měnové kurzy). Trţní riziko je dalším z významných rizik vyplývající z činnosti finančních institucí. Z pohledu regulace byl na toto riziko zaměřen dodatek k dohodě BASEL I. Velikost trţního rizika vychází ze struktury bilance (výsledovky), závisí na citlivosti jednotlivých poloţek aktiv i závazků (výnosů a nákladů) a na pohybu jejich trţních cen. K minimalizaci ztrát z trţního rizika banky vyuţívají zajištění nebo finanční krytí. Při zajištění jsou vyuţívány finanční nástroje typu derivátů. Při finančním krytí je nutné specifikovat maximální moţnou ztrátu, která můţe vzniknout ve výše uvedených druzích rizik a k této ztrátě vytvořit rezervu v příslušné hodnotě.

1.2.3 Operační riziko3 Přestoţe se jedná o jedno z nejstarších rizik a v bankovnictví se vyskytuje od jeho prvopočátků, do systému řízení rizik bylo zařazeno aţ v posledních letech. Z pohledu regulace se na toto riziko zaměřuje dohoda BASEL II. Basilejský výbor pro bankovní dohled definuje jako riziko ztráty banky, které můţe být způsobeno vlivem:  selháním nebo nedostatky ve vnitřních procesech 2

VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II. Brno. Masarykova univerzita, 2010. 187 s. ISBN 978-80-2105410-3., str. 10 3


10

 lidského faktoru  vnějších událostí  právního rizika (porušení či nenaplnění právní normy). Některé zdroje pod operační riziko zahrnují všechna ostatní rizika, která nelze definovat jako úvěrová nebo trţní rizika. V případě vzniku operačního rizika můţe dojít ke ztrátě, které můţeme rozdělit na přímé a nepřímé ztráty. Přímá ztráta se projeví ve finančních výkazech banky, nepřímá ztráta naproti tomu dopad do účetnictví nemá. Jedná se např. o ušlý zisk nebo náklady ušlé příleţitosti. Identifikace a vyčíslení nepřímých ztrát je poměrně náročná a téměř vţdy se jedná pouze o odhad.

1.3 Kapitálová přiměřenost V 70. letech minulého století po pádu významných bank se oblast kapitálové přiměřenosti dostala do popředí zájmu bankovních regulátorů. Mnoţství kapitálu, které měly banky v tomto období ve svém portfoliu, se neustále sniţovalo. Banky se nacházely v nestabilním makroekonomickém prostředí a musely odolávat zásadním změnám v konkurenčních podmínkách v rámci finančního odvětví. Tento stav byl zapříčiněn především změnou prostředí, ve kterém banky podnikaly. Proto neustále hledaly nové zdroje zisku. Zisk mj. vytvářely i tím, ţe neustále zvyšovaly objem poskytnutých úvěrů, čímţ však výrazně sniţovaly mnoţství jimi drţeného kapitálu. Tarullo4 upozorňuje na to, ţe světová ekonomika byla v 70. letech naprosto rozkolísaná, a to zejména z následujících dvou důvodů: kolaps Brettonwoodského systému a z něj vyplývající volatilita směnných kurzů, coţ bylo novum, které tehdejší bankéři neznali vysoká inflace, která měla vliv na změnu preferencí střadatelů, kteří jiţ přestávali ukládat prostředky na běţných účtech bank a spíše je investovali na trzích prostřednictvím investičních společností. Banky tak byly nuceny do vyhledávání nových zdrojů zisku. Zčásti vytvářeli zisk tím, ţe půjčovaly více zdrojů, coţ výrazně sníţilo jimi udrţované mnoţství kapitálu. Kromě těchto dvou výše zmíněných důvodů byla ekonomika výrazně zasaţena rostoucí cenou ropy na světových trzích. Počátkem 80. let, po propuknutí dluhové krize v bankovním 4

JUROŠKOVÁ, Lenka. Bankovní regulace a dohled. Praha. Auditorium, 2012. 174 s. ISBN 978-80-87284-261., str. 59

11

sektoru, byl zaznamenán zvýšený zájem o oblast řízení bankovních rizik ze strany bankovních regulátorů. V bankovním sektoru, především u mezinárodně působících bank panoval všeobecný názor, který kladl důraz na zlepšení a zkvalitnění jejich kapitálových standardů. V souladu s tímto názorem předseda Federálního rezervního systému počátkem roku 1984 navrhoval v jednotlivých zemích tehdejší skupiny G-10, vyvinout zvýšené úsilí za účelem uplatňování jednotných standardů pro kapitálovou přiměřenost v jejich jednotlivých zemích. Pro úplnost uvádím, ţe tehdejší skupina států G-10 zahrnovala: Belgii, Francii, Itálii, Japonsko, Kanadu, Německo, Nizozemí, Spojené státy americké, Švédsko a Velkou Británii. Iniciativa předsedy Federálního rezervního systému a guvernérů zemí G-10 vedla k pověření předsedy Basilejského výboru pro bankovní dohled k tomu, aby byly podniknuty potřebné kroky ke sblíţení pravidel kapitálové přiměřenosti.

1.4 Basilejský výbor pro bankovní dohled Ke vzniku tohoto výboru došlo v září roku 1974, kdy z guvernérů centrálních bank zemí skupiny G-10 byl vytvořen stálý výbor bankovního dohledu (Commettee on Banking Regulation and Supervisity Practices – CBRSP). Tento výbor byl později, zejména z důvodu zjednodušení názvu a dle místa vzniku výboru, přejmenován na Basilejský výbor pro bankovní dohled (Basel Commitee on Banking Supervision, dále jen BCBS). BCBS působí při Bance pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements, BIS). Vznikem BCBS byla započata spolupráce regulatorních orgánů a byla stanovena základní pravidla k regulaci finančních rizik na mezinárodní úrovni5. BCBS je spíše neformální instituce, která zajišťuje diskusi a spolupráci mezi institucemi bankovního dohledu (centrálními bankami) v mezinárodním měřítku. Výbor vydává poměrně široké regulační standardy, doporučuje konkrétní postupy v oblasti bankovního dohledu a snaţí se o postupné sbliţování regulačních norem v současné době u 30 zemí z různých oblastí světa. Přestoţe dohody zveřejňované BCBS nejsou právně závazné, řada států jeho doporučení zohledňuje a přijímá do vlastní legislativy. Dohody představují určitý společný rámec pro bankovní dohled a jejich cílem je podpora konvergence směřující ke společným metodám a nastavení shodných konkurenčních podmínek pro banky působící na mezinárodní úrovni. BCBS vydává dokumenty, které mají charakter doporučení, v členských zemích G-10

5


12

se však očekává jejich zapracování do zákonů a legislativních norem. Ostatním zemím se doporučuje jejich přijetí. Standardy vydávané BCBS se nazývají BASEL a dosud byly vydány ve třech generacích, pod označením: BASEL I BASEL II BASEL III. Basilejský výbor pro bankovní dohled byl zaloţen z důvodu koordinace činností národních reţimů bankovních dohledů. V roce 1988 po podepsání basilejské kapitálové dohody (Basel Capital Accord, BASEL I), došlo ke změně hlavního účelu BCBS. Výbor přešel z pozice koordinátora do pozice tvůrce norem a právě podepsáním této kapitálové dohody byly poloţeny základy, které započaly harmonizaci bankovních dohledů ve vyspělých zemích světa.

13

2 BASEL I a II 2.1 Basel I Prvním pokusem o regulaci kapitálové přiměřenosti ve finančním sektoru bylo vydání dokumentu International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards, známějším spíše pod názvem BASEL I nebo také Dohoda o kapitálové přiměřenosti. Dokument vydal v roce 1988 Basilejský výbor pro bankovní dohled a přesto, ţe k dohodě přistoupily jen země G-106, záhy se kapitálová přiměřenost stala celosvětově uznávaným standardem v oblasti řízení bankovních rizik. Základním principem dokumentu byla myšlenka, ţe banky by měly mít vytvořen adekvátní „kapitálový polštář“ pro krytí neočekávaných ztrát. Ke kaţdému rizikovému aktivu je třeba vytvořit určitou výši kapitálového poţadavku. Výše kapitálu byla stanovena v závislosti na rizikovosti aktiva – méně riziková aktiva – vyţadují menší mnoţství kapitálu. BASEL I stanovoval bankám vytvářet kapitálový polštář pouze proti poskytnutým rizikovým úvěrům a ve své podstatě byl tedy obranou pouze proti riziku úvěrovému. Právě úvěrové riziko bylo tehdy (neuvaţujeme-li o podvodných jednáních klientů) povaţováno za primární příčinu krachu bankovních institucí. Poměr kapitálu k celkovému součtu všech rizikově váţených aktiv musel podle pravidel Basel I dosahovat minimálně 8%. Tato minimální výše kapitálu (uváděná také jako tzv. Cookův ukazatel – Cooke Ratio)7 byla stanovena na základě vědeckých výpočtů a ve své podstatě představovala kompromis zúčastněných států a reálně dosaţitelné úrovně drţeného kapitálu. Výpočet kapitálové přiměřenosti dle podle BASEL I (do roku 1999)8

KP =

Kapitál ------------------------RWA

≥

KP

- kapitálová přiměřenost

Kapitál

- Tier 1 + Tier 2 sníţený o odečitatelné poloţky

RWA

- rizikově váţená aktiva

6

8%

G-10 – Belgie, Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Nizozemí, USA, Švédsko a Velká Británie

7

VLACHÝ, Jan. Řízení finančních rizik. Praha. Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. v edici EUPRESS, 2006. 256 s. ISBN 80-86754-56-1., str. 225 8


14

Kapitál banky se pro účely výpočtu rozděloval na hlavní a dodatkový kapitál. Tier 1 hlavní kapitál byl tvořen: základním kapitálem rezervními fondy

Tier 2 dodatkový kapitál byl tvořen: různými formami podřízeného dluhu9 obecnými rezervami

10

Výše rizikově váţeného aktiva se stanovovala vynásobením konkrétního aktiva rizikovou vahou stanovenou regulátorem. Rizikové váhy, které vyjadřovaly stupeň úvěrového rizika, byly stanoveny pouze v následujících čtyřech kategoriích11: rizikovost 0% - pohledávky za centrálními vládami zemí OECD rizikovost 20% - pohledávky za bankami integrovanými do zemí OECD rizikovost 50% - půjčky plně zajištěné zástavou nemovitosti rizikovost 100% - pohledávky za soukromým sektorem.

Původním záměrem byla implementace Dohody o kapitálové přiměřenosti (BASEL I) do bank s mezinárodní působností v rámci zemí skupiny G-10. Termín pro splnění minimálních standardů kapitálové přiměřenosti finančními institucemi z těchto zemí byl stanoven na konec roku 1992. Tento termín byl nakonec prodlouţen. Kaţdá z členských zemí si musela určit dohledovou autoritu, která byla zodpovědná za představení a implementaci nových pravidel. Nově stanovená pravidla pro kapitálovou přiměřenost se zanedlouho stala celosvětově uznávaným standardem a na konci 90. let jiţ byla implementována ve více neţ 100 státech světa nejen ve velkých mezinárodních institucích, ale i v ostatních subjektech působících v bankovním sektoru bez ohledu na jejich velikost, strukturu a sklon k riziku. Dokument byl velmi brzy zapracován do národních legislativ a zanedlouho se stal standardním nástrojem pro regulaci bankovního sektoru ve většině vyspělých zemí. V Evropské unii byl zapracován do legislativy v roce 1989 pod označením CAD I (Capital

9

Podřízený dluh – dluh s niţší prioritou splacení v porovnání s ostatními formami dluhu. Splacen je aţ po vyrovnání ostatních závazků. 10

Obecné rezervy – tvořeny na budoucí moţné ztráty, závislé na účetním a daňovém systému dané země.

11


15

dequacy Direcgtive). V českém právním řádu jsou pravidla kapitálové přiměřenosti platná od 1. 1. 1993.12

2.2 Vyhodnocení pozitiv a negativ zavedení pravidel Basel I Vydání Dohody o kapitálové přiměřenosti BASEL I v 80. letech povaţuji za první a velmi významný mezník v nastavení celosvětové regulace bankovního systému, na které spatřuji následující pozitiva: první právně nezávazný dokument – dohoda vydaná Basilejským výborem pro bankovní dohled, která zaznamenala pozoruhodný úspěch v mezinárodním měřítku a byla zapracována do právních systémů zemí nejen Evropské unie, ale i ostatních zemí vyspělého světa přestoţe dokument obsahoval řadu nedostatků, které byly předpovídány jiţ v období schvalování, rozhodl se Basilejský výbor dokument vydat, neboť správně předpokládal, ţe pozitiva převýší negativa a nedostatky bude výbor postupně odstraňovat. Následně po vydání pravidel BASEL I, byl tento dokument podroben značné kritice odborné veřejnosti finančního sektoru. Z mého pohledu spatřuji ve vydaném dokumentu následující negativa: BASEL I stanovoval bankám vytvářet kapitálový polštář pouze vůči úvěrovému riziku a nezohledňoval ostatní druhy rizik; nastavení rizikových vah pro pohledávky bank, přes jejich poměrně jednoduchou aplikaci nebylo objektivní a neodráţelo ekonomickou realitu. 0% riziková váha u pohledávek zemí zařazených do OECD bez ohledu na skutečnost, zda byla země zařazena do společenství jiţ dříve nebo je ve společenství úplným nováčkem. Příkladem můţou být země Mexiko nebo Korejská republika, které krátce po zařazení do společenství prošly váţnou finanční krizí.13 100% riziková váha u pohledávek za soukromým sektorem nezohledňovala skutečnost, zda se jedná o společnost dlouhodobě působící na trhu s dobrým ratingem nebo o společnost nově zaloţenou bez historie;

12



16

v BASEL I nebyl stanoven ţádný postup k tvorbě opravných poloţek u nesplácených úvěrů. K tvorbě opravných poloţek nebyla stanovena ţádná pravidla; dohodě BASEL I se nepodařilo ve všech zúčastněných zemích nastavit stejné podmínky a nedošlo tedy k naplnění původního záměru dohody.

2.3 Dodatek Basel I14 Jedním ze základních nedostatků, který odborná bankovní veřejnost vytýkala dohodě BASEL I bylo, ţe se vymezovala pouze proti úvěrovému riziku. Banky v době tvorby první dohody vykonávaly především činnosti spojené s přijímáním vkladů a poskytováním úvěrů a právě úvěrové riziko bylo povaţováno za hlavní příčinu krize v bankovním sektoru a krachu bank. V 80. letech však banky začaly provádět obchody na finančních trzích a aktivně působit na dynamicky rostoucích a stále sofistikovanějších trzích finančních derivátů. Trţní rizika způsobená např. pohybem úrokové míry nebo ceny akciového instrumentu začala banky reálně ohroţovat a bankovní regulátoři byli nuceni rostoucí význam trţního rizika akceptovat. Basilejský výbor si nedostatek první dohody uvědomoval a jiţ v době vydání dohody BASEL I začal připravovat její aktualizaci právě z důvodu zapracování trţního rizika, neboť toto riziko začalo banky reálně ohroţovat. V roce 1993 zveřejnil první návrhy kapitálových poţadavků na krytí trţních rizik. Tyto návrhy odborná bankovní veřejnost nepřijala, a proto musely být přepracovány. K vydání dodatku k BASEL I došlo v roce 1996 pod názvem Amendment to the Capital Accord to Incorporate Market Risk. První novinkou dodatku bylo, ţe definoval dva moţné přístupy k výpočtu kapitálového poţadavku pro tržní riziko: standardní metodu pokročilou metodu interních modelů – metodu na bázi „value at risk“15. Standardní metoda – podstatou této metody je blokový přístup, který spočívá ve stanovení kapitálového poţadavku pro kaţdou jednotlivou pozici trţního rizika. Výsledné bloky se 14

JUROŠKOVÁ, Lenka. Bankovní regulace a dohled. Praha. Auditorium, 2012. 174 s. ISBN 978-80-87284-26-

1. 15

Metoda Value at Risk (VaR – „hodnota v riziku) se objevila během 90. let 20. století a velmi rychle se prosadila mezi přední nástroje pro měření rizik. VaR vyčísluje maximální moţnou ztrátu (znehodnocení aktiv nebo portfolia) na určité hladině spolehlivosti za dané časové období. Vyuţívá se zejména pro měření rizik kreditních a operačních.

17

nakonec sumarizují. Tuto metodu pouţívají k regulaci kapitálu zejména společnosti obchodující s cennými papíry. A právě sumace rizik u metody standardní je povaţována za její hlavní nevýhodu, neboť např. riziko amerických obligací je přičteno k riziku italských obligací atd. Při poklesu hodnoty amerických obligací denominovaných v dolarech je po bankách poţadováno, aby vytvářela kapitál proti tomuto poklesu a zároveň ve stejný čas drţely kapitál i proti riziku poklesu hodnoty italských obligací denominovaných v eurech atd. Tvorba kapitálu proti riziku poklesu hodnoty aktiv tak banky neúměrně zatěţuje, neboť pravděpodobnost, ţe současně klesne hodnota aktiv denominovaných v dolarech a hodnota aktiv denominovaných v eurech je minimální. Pokročilá metoda interních modelů – zde je nutné uvést, ţe banka při volbě této náročnější metody musí splňovat určitá kritéria, mezi něţ patří zejména zdravý systém řízení rizik, pravidelné provádění stresových testů, existence nezávislé jednotky pro kontrolu rizik a externí audit. Pokud banka tato kritéria splňuje, můţe poţádat regulátora o povolení k pouţívání metody interních modelů. Tato metoda v porovnání se standardní metodou lépe akceptuje citlivost rizika a proto je ve způsobu měření velikosti trţního rizika metodou sofistikovanější. Podstatou metody je korelace neboli vzájemný vztah mezi dvěma veličinami. V tomto případě jsou těmito veličinami aktiva a trţní portfolio. Bude-li klesat výnos z trţního portfolia, potom bude klesat i výnos aktiva a naopak – pozitivní korelace. V případě, ţe při vzestupu trhu následuje pokles aktiva a naopak, jedná se o negativní korelaci. Korelace můţe být uplatňována vzájemně i mezi trhy, v případě ztráty na jednom trhu dojde ke ztrátě i na trhu druhém – pozitivní korelace. V případě, ţe pokles na jednom trhu, způsobí růst na trhu druhém, jedná se o negativní korelaci. A právě tyto vzájemné vztahy mezi dvěma veličinami jsou základem pro metodologii pouţívanou v interních modelech pro řízení rizika. Řízení rizika na základě tohoto konceptu nazýváme téţ value at risk. Metoda value at risk predikuje budoucí trţní pohyby na základě vývoje v nedávné historii, neboť vývoj v minulosti povaţuje za hodnověrné vodítko do budoucnosti a korelace vypozorované v minulosti predikuje do budoucnosti. Bohuţel i tato metoda není dokonalá a jak se později ukázalo, predikovat budoucnost pouze na základě historického vývoje je nedostatečné a nepřesné. Další novinkou dodatku k BASEL I bylo rozlišování bankovního portfolia na: bankovní portfolio obchodní portfolio.

18

Bankovní portfolio – bylo definováno jako tradiční majetek zaloţený na půjčkách a úvěrech, který hodlá banka drţet do splatnosti. Bankovní portfolio bylo oceňováno tradičním způsobem zaloţeným na historických hodnotách. Obchodní portfolio – obsahuje finanční (příp. komoditní) nástroje, které banky drţí za účelem dosaţení zisku při jejich cenových změnách nebo pohybech úrokových měr v krátkodobém horizontu (do jednoho roku). Do tohoto portfolia můţeme zařadit např. nákup dluhopisů se záměrem jejich prodeje. Obchodní portfolio bylo oceňováno aktuálními trţními cenami. Výpočet kapitálové přiměřenosti dle podle dodatku BASEL I (od roku 1999)16

KP =

Kapitál ------------------------RWA + 12,5 * B

≥

8%

KP

- kapitálová přiměřenost – regulatorní kapitál

Kapitál

- Tier 1 + Tier 2 + Tier 3 sníţený o odečitatelné poloţky

RWA


B

- kapitálový poţadavek k trţnímu riziku. Jak se později ukázalo, hranice mezi bankovním a obchodním portfoliem nebyla vţdy

zcela jasná a banky této situace někdy zcela záměrně vyuţívaly. Důvodem byla niţší tvorba kapitálového poţadavku, neboť krátkodobé obchodní portfolio vyţadovalo niţší kapitálový poţadavek, neţ dlouhodobé bankovní portfolio. Ani přijetí dodatku k BASEL I neuspokojilo odbornou bankovní veřejnost a stanovení pravidel pro kapitálovou přiměřenost bank bylo nadále kritizováno, zejména z důvodu nezohledňování ekonomické reality a k nedostatečné citlivosti přístupu k měření rizika. Metodě propočtu kapitálové přiměřenosti byla vytýkána její neadekvátnost a nedostatečná adaptabilita na měnící se strukturu bankovnictví a prováděné bankovní operace.

2.4 Basel II17 K třetímu pokusu Basilejského výboru o sofistikované stanovení kapitálové přiměřenosti bank došlo dne 26. června 2004, kdy byla schválena Nová basilejská dohoda s názvem 16



19

International Convergence of Capital Measurement and Capital Standards (Mezinárodní konvergence měření kapitálu a kapitálových standardů), známá spíše pod zkráceným názvem BASEL II. Vznik této aktualizované dohody nebyl jednoduchý a Basilejskému výboru trvalo celých pět let, neţ ke konečné verzi dospěl. V tomto období učinil následující dva pokusy, které musely být následně korigovány. První pokus o navázání na předchozí dohody (BASEL I a Dodatek k BASEL I) byl učiněn jiţ v roce 1999. Dokument s názvem A New Capital Adequacy Framework odborná bankovní veřejnost nepřijala kvůli jeho obecnosti. Druhý pokus s názvem New Basel Capital Accord vydaný v roce 2001 byl jiţ propracovanější a obsahoval komplexnější přístupy k řízení rizik. Přestoţe původním záměrem výboru bylo umoţnění sofistikovanějším bankám (tj. bankám vyuţívajícím pokročilou metodu interních modelů) drţet menší mnoţství kapitálu, tato verze kapitálové poţadavky navyšovala. K této verzi bylo nashromáţděno více jak 250 negativních připomínek. Naproti tomu cíle dohody BASEL II byly definovány jiţ v roce 1999: posílení bezpečnosti, stability a zdravého fungování finančního systému zvýšení konkurenceschopnosti mezi jednotlivými finančními subjekty vytvoření komplexnějšího a rizikově citlivějšího přístupu, který sofistikovanějším bankám umoţní vyuţívat jejich vlastní modely pro měření a řízení rizik a sblíţení regulatorních postupů s interními postupy bank umoţnění vyuţívání různě sloţitých metod řízení rizika, zejména vyspělejším bankám z důvodu jejich motivace k vyspělejším postupům prosazování větší trţní disciplíny a informovanosti trţních subjektů. Dohoda navazovala na předcházející dohodu a dodatek např. v poţadavku na drţení minimální míry kapitálové přiměřenosti ve výši 8%. Národním regulátorům jednotlivých zemí byla ponechána moţnost stanovení i vyšší míry neţ minimální, stejně jako tomu bylo v dohodě z roku 1988. V čem se nová dohoda výrazně odlišovala od dohody předcházející, byla snaha o co moţná nejpřesnější kvantifikaci minimálního stavu regulatorně stanoveného kapitálu ke skutečné ekonomické potřebě kapitálu, vycházejícího z konkrétních rizikových aktiv banky. Této přesné kvantifikace nebylo moţné dosáhnout dle jednoduché a poměrně nepřesné metodiky BASEL I a proto bylo zapotřebí tuto metodiku doplnit o pokročilejší a zároveň sloţitější postupy, které však dokáţou přesněji identifikovat hodnotu rizikových aktiv regulované finanční instituce.

20

Dohoda BASEL II je v porovnání s dohodou BASEL I podstatně delší, sofistikovanější a podrobnější dokument. Dokonalá znalost a pochopení této dohody však představuje disponovat vysokými technickými a matematickými dovednostmi. Další novinkou dohody je její třípilířová struktura: První pilíř – Minimální kapitálové požadavky pro: o Úvěrové riziko o Trţní riziko o Operační riziko (rozšíření proti BASEL I) Druhý pilíř – Aktivity bankovního dohledu Třetí pilíř – Tržní disciplína

BASEL II I. PILÍŘ

II. PILÍŘ

III. PILÍŘ

Minimální kapitálové požadavky

Aktivity bankovního dohledu

Tržní disciplína

 Úvěrové riziko  Trţní riziko  Operační riziko

   

Rámec kontroly bank Alokace kapitálu včetně risk managementu Nadnárodní komunikace Jiná rizika

  

Pravidla chování Informovanost Transparentnost

Zdroj: Upraveno dle18

2.4.1 Pilíř Minimální kapitálové poţadavky Významnou změnou v I. Pilíři bylo zavedení minimálních kapitálových poţadavků k rizikům vznikajícím finančním institucím při provádění operací, nově bylo zavedeno riziko operační. U metod pro měření a řízení tržního rizika nedošlo oproti původní koncepci v BASEL I k podstatným změnám. Hlavním a nejvýznamnějším rizikem v tomto pilíři nadále zůstává riziko úvěrové, kde v metodách (zejména u metody zaloţené na interním ratingu) pro jeho stanovení dochází k zásadním změnám. V následujícím textu se budu věnovat především změnám v metodách pro ocenění úvěrového rizika: 18

MEJSTŘÍK, Michal, PEČENÁ Magda, TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. Praha. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2008. 627 s. ISBN 978-80-246-1500-4., str. 214

21

Standardizovaná metoda – podstata metody kdy banka na základě objektivních znaků přiřazuje rizikové váhy pohledávkám klientů, byla převzata z předcházející dohody BASEL I. Metoda však byla nově rozšířena o zohledňování externích ratingů klientů, které stanovovaly externí

ratingové

agentury.

Stanovování

minimálních

kapitálových

poţadavků

za

pohledávkami klientů se tak stalo významně členitější a rizika tak byla lépe diverzifikovatelná. Pro lepší představivost uvádím následující případ: 

v BASEL I byly rizikové váhy pro všechny pohledávky za soukromým sektorem stanoveny ve výši 100%



v BASEL II byla riziková váha pohledávky za soukromým sektorem stanovena v hodnotách 20, 50, 100 a 150% na základě ohodnocení společnosti externí ratingovou společností.

Pro názornost v následující tabulce uvádím vztah mezi ohodnocením externí ratingovou agenturou a přidělenou rizikovou vahou pohledávky:19 Stanovení ratingu externí ratingovou službou: AAA aţ AAA+ aţ ABBB+ aţ BBBB- a niţší

Přiřazovaná riziková váha pohledávky v závislosti na externím ratingu: 20% 50% 100% 150%

V případech kdy nebylo dostupné nebo aplikovatelné externí hodnocení: Zdroj: Upraveno dle20

100%

Další novinkou BASEL II byla změna v přístupu oceňování zemí v závislosti na členství v OECD. Nedostatek původní dohody, kdy se vyhodnocovalo pouze zařazení země do společenství OECD bez ohledu na ekonomickou výkonnost země, délku členství, atd., byl odstraněn. Mezi největší pozitiva, která spatřuji ve standardizované metodě je, ţe i zde byl aplikován jeden ze základních cílů BASEL II, kterým byla snaha o přesnější ohodnocení úvěrových rizik jednotlivých dluţníků v závislosti na jejich individuální bonitě. Byl tedy opuštěn koncept hrubého stanovení rizikových vah aktiv jednotlivých dluţníků a tento koncept byl nahrazen objektivnějším pohledem na jednotlivé dluţníky za pomoci externích ratingů stanovených ratingovými agenturami. 19

JUROŠKOVÁ, Lenka. Bankovní regulace a dohled. Praha. Auditorium, 2012. 174 s. ISBN 978-80-87284-261., str. 69 20


22

Naopak jedním z nejčastěji zmiňovaných negativ bylo právě ono přenesení části odpovědnosti za veřejnou regulaci na externí ratingové agentury, neboť jejich činnost byla placena společnostmi, které hodnotily. Jednalo se téměř o ukázkový příklad konfliktu zájmů, který se dostal do popředí pozornosti finanční veřejnosti v období globální finanční krize. Přidělování ratingu společnostem ratingovými agenturami bylo podrobeno negativní kritice a jejich činnost byla zásadním způsobem zpochybněna. Evropská unie reagovala na tuto kritiku tím, ţe v roce 2009 přijala nařízení č.1060/2009, které regulovalo zaloţení a činnost ratingových agentur21. Metoda založená na interním ratingu – druhá metoda, na základě které měly finanční instituce moţnost stanovovat kapitálové poţadavky proti úvěrovému riziku. Principem metody je detailní specifikace toho, jakým způsobem by měla banka úvěrové riziko měřit. Metoda představuje kvalitativní posun v přístupu k určování kapitálových poţadavků k úvěrovým expozicím a je zaloţena na interním hodnocení pohledávek bankami v kombinaci se stanovenými postupy a metodami propočtu úvěrového rizika. Zavedení této metody představuje úzkou spolupráci s regulátorem, neboť její pouţívání musí být regulátorem schváleno. Coţ ve svém počátku představuje prokázat regulátorovi způsobilost banky pro měření rizika touto metodou, dále ţe systém dokáţe reagovat na různé typy dluţníků a adekvátně vyhodnocovat jejich pravděpodobnost selhání. Poté je metoda podrobena podrobnému testování a hodnocení regulátorem. Pro pouţívání metody je nutné, aby banka disponovala dostatečným mnoţstvím a kvalitou dat a také musí disponovat adekvátním informačním systémem, který zvládne zpracovat a vyhodnotit velké mnoţství informací a dat. Jak je z popisu zřejmé, zavedení a vyuţívání této metody pro banku představuje vynaloţení nemalých finančních prostředků, neboť musí disponovat odborníky s matematickými, statistickými znalostmi a zkušenostmi z oblasti řízení rizik a informačních technologií. Naproti tomu výhodou pouţívání metody interních ratingů je její citlivost vůči riziku, tzn. kapitálový poţadavek se nezvyšuje skokově, jako je tomu při metodě standardizované, ale právě z důvodu většího počtu stupňů interních ratingů se kapitálový poţadavek zvyšuje rovnoměrně. Další výhodou je, ţe banka při správném nastavení všech vstupních parametrů přesněji stanovuje objem kapitálových poţadavků k úvěrovým expozicím a můţe tak efektivněji vyuţívat a zhodnocovat kapitál, který má k dispozici. Metoda zaloţená na interním ratingu se dále dělí na dva koncepty: 21


23

 koncept očekávaných ztrát;  koncept neočekávaných ztrát. Koncept očekávaných ztrát – pomocí statistických propočtů banka stanoví očekávané ztráty, tj. odhadne očekávaný objem půjček, který nebude v následujících 12 měsících splacen a k tomuto objemu očekávaných ztrát vytvoří rezervy. Koncept neočekávaných ztrát – jak uţ z názvu vyplývá, neočekávané ztráty se stanovují velmi obtíţně. Je však nutné předem specifikovat objem těchto neočekávaných ztrát a zároveň vyčlenit kapitál k jejich pokrytí. Tato metoda rozlišuje čtyři druhy rizikových komponentů22:  pravděpodobnost selhání (probability of default, PD) – pravděpodobnost, ţe dluţník během sledovaného období nedostojí svým závazkům;  expozice při selhání (exposure of default, EAD) – celkový objem aktiv, která jsou vystavena riziku v případě nezaplacení dluţníkem;  míra ztráty při selhání (loss given default, LGD) – procentní podíl ztracených aktiv v případě, ţe nastane selhání, nejde o odhad, ale spíše o věrné zobrazení dané poloţky;  doba splatnosti (maturity, M) – rizikovost půjček ovlivňuje rovněţ jejich doba splatnosti. S metodou interních ratingů se můţeme setkat ve dvou podobách:  základní;  pokročilé. Základní metoda interních ratingů – podstatou metody jsou vlastní odhady banky o pravděpodobnosti selhání protistrany (LGD), zbývající parametry však tato metoda přebírá od regulátora. Pokročilá metoda interních ratingů – oproti základní metodě nepřebírá ţádné parametry od regulátora a ke stanovení veškerých parametrů vyuţívá vlastní odhady. V dohodě BASEL II je nově zařazeno riziko operační. Basilejský výbor toto riziko definuje jako riziko vzniku ztráty způsobené neadekvátními nebo chybně nastavenými vnitřními procesy, lidským faktorem, externí událostí, podvodem, selháním managementu, atd. Z pohledu na vydefinování rizik výborem je zřejmé, ţe tato rizika byla spojena s bankovní činností i v minulosti, pozornost jim byla věnována aţ ve druhé dohodě. Z hlediska kalkulace velikosti operačního rizika jsou v dohodě uvedeny tři techniky:  základní přístup; 22


24

 standardizovaná metoda;  pokročilá metoda. Základní přístup – kapitálový poţadavek k operačnímu riziku je stanoven objemem 12,5% z průměrného ročního hrubého příjmu banky v posledních třech letech. Roční příjem sice není povaţován za přesnou veličinu k vyjádření operačního rizika, je však veličinou pro jednoduchý výpočet a je zároveň veličinou snadno ověřitelnou. Standardizovaná metoda – se svojí podstatou podobá metodě předchozí, tato metoda zohledňuje, ţe velikost operačního rizika spojená s různými aktivitami je odlišná. Aktivity banky jsou tedy rozděleny do několika úrovní a pro kaţdou úroveň je stanovena jiná výše kapitálových poţadavků. Pokročilá metoda – předpokládá vyuţití vlastních modelů pro určení objemu kapitálového poţadavku. V této metodě musí být zapracována stanovená kvantitativní a kvalitativní kritéria, metoda předpokládá ověření a schválení pouţívání regulátorem. Základním problémem operačního rizika je, ţe je obtíţně kvantifikovatelné a proto stanovení minimálního kapitálového poţadavku není jednoduché. Podvodná jednání a různá selhání se nevyskytují příliš často a jejich pravděpodobnost výskytu se tedy určuje velmi obtíţně. Banky spíše vycházejí z kvalifikovaného odhadu výskytu těchto nepředvídatelných událostí.

2.4.2 Pilíř Aktivity bankovního dohledu Podstatou tohoto pilíře je výkon dohledu nad bankami regulátorem, který je zaloţen na čtyřech principech, kdy regulátor by měl:  po bankách vyţadovat vytvoření postupu pro hodnocení jejich celkové kapitálové přiměřenosti v návaznosti na jejich rizikové portfolio a strategii pro udrţování kapitálové úrovně;  přezkoumávat a vyhodnocovat jejich vnitřní hodnocení a strategii pro vyhodnocování kapitálové přiměřenosti banky a monitorovat a zajišťovat soulad s hodnotou tohoto ukazatele stanovenou regulátorem;  očekávat, ţe banky budou udrţovat kapitálovou přiměřenost nad minimální regulatorně stanovenou úrovní a měl by tedy mít schopnost po bance poţadovat zvýšení kapitálové přiměřenosti nad tuto úroveň;  preventivními zásahy zabránit poklesu kapitálu bank pod minimální poţadovanou úroveň.

25

V tomto pilíři je kladen důraz na správné nastavení metod a technik bank v oblasti měření, řízení a monitoringu rizika, jejich schopnost správného určování potřebného kapitálu a dále na jejich neustálé zdokonalování. Za vytvoření procesu pro komplexní hodnocení rizik v bance v návaznosti na správné stanovení objemu kapitálové přiměřenosti je zde stanovena odpovědnost managementu banky. Ve své podstatě v druhém pilíři by měla být zohledněna všechna zbývající rizika, kterým je banka při své činnosti vystavena a kterým se nevěnuje první pilíř23.

2.4.3 Pilíř Trţní disciplína Tento pilíř je zaměřen na pravidla chování bank, zveřejňování informací a jejich transparentnost. Účelem tohoto pilíře je přimět banky, aby o sobě zveřejňovaly více detailnějších informací v pravidelném intervalu. Zveřejňování se týká zejména následujících oblastí:  kapitálové struktury;  kapitálové přiměřenosti;  vystavení se riziku. Tato povinnost se samozřejmě netýká zveřejňování informací chráněných, důvěrných, informací o klientech a informací, které podléhají bankovnímu tajemství. Cílem pilíře je rozhýbání a posílení trţní disciplíny zveřejňováním informací o bance tím, ţe umoţňuje ostatním trţním účastníkům posoudit výkonnost, stabilitu a rizikový profil jednotlivých bank. Banky se rovněţ mohou vzájemně porovnávat a regulovat24. Výpočet kapitálové přiměřenosti dle podle BASEL II 25

KP =

Kapitál ---------------------------RWA + 12,5 * (B + C)

≥

KP

- kapitálová přiměřenost – regulatorní kapitál

Kapitál

- Tier 1 + Tier 2 + Tier 3 sníţený o odečitatelné poloţky

8%

23

JUROŠKOVÁ, Lenka. Bankovní regulace a dohled. Praha. Auditorium, 2012. 174 s. ISBN 978-80-87284-261., str. 74-75 24



26

RWA


B

- kapitálový poţadavek k trţnímu riziku

C

- kapitálový poţadavek k operačnímu riziku.

Porovnání dohody BASEL I s dohodou BASEL II BASEL I Bankovní dohled Kapitálové požadavky Stanovení kapitálových požadavků

BASEL II

Zaměřen na kapitálovou přiměřenost Stanoveny k úvěrovému a trţnímu riziku Existuje jednotný způsob stanovení kapitálových poţadavků

Rizikové váhy (stanovení výše kapitálových požadavků k úvěrovému riziku)

Závisí na typu klienta, nezávisí tudíţ na skutečně podstupovaném riziku

Uznatelné zajištění

Minimální rozsah uznatelného zajištění

Možnost uplatnění

Ano, ale pouze u rizika trţního

Motivace pro kvalitu řízení rizik

Banky jsou málo motivovány

Náklady spojené s administrativou výpočtu kapitálových rizik

Nízké

Postaven na třech pilířích Stanoveny k úvěrovému, trţnímu a operačnímu riziku Existuje více metod stanovení kapitálových poţadavků Závisí na rizikovosti klienta, která je u standardizované metody odvozena od externího ratingu a u metod IRB od interního bankou stanoveného ratingu klienta Výrazné rozšíření uznatelného zajištění U rizika trţního, úvěrového i operačního Banky jsou motivovány k lepšímu řízení rizik, protoţe mohou dosáhnout niţších kapitálových poţadavků Podstatně vyšší


26

VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II. Brno. Masarykova univerzita, 2010. 187 s. ISBN 978-80-2105410-3.

27

3 BASEL III Důvodem vzniku dokumentu BASEL III byla finanční krize, která na podzim roku 2008 odstartovala pádem americké banky Lehman Brothers. Jejímu pádu předcházela tzv. hypoteční krize na americkém finančním trhu, jejíţ signály bylo moţné zaznamenat jiţ v roce 2007, a zároveň velká expanze investičních produktů, jejichţ hodnota se odvíjela od splácení balíků hypoték nebo jiných úvěrů. Finanční krize byla vyvolána zejména tím, ţe se hypoteční úvěry v USA staly dostupné větší skupině ţadatelů a mnohdy i klientům, jejichţ moţnosti splácení byly omezené. Tím se mnozí klienti dostáli do zpoţdění se splácením svých hypoték nebo nebyli schopni splácet hypotéky vůbec a zároveň došlo k prudkému poklesu hodnoty nemovitostí, které kupovali a které slouţily jako jejich zástava. Neočekávaně vysoký počet hypoték se v USA změnil na běţné úvěry, které ale zůstaly nesplaceny. Úvěry byly slučovány a se slevou prodávány investorům, kteří očekávali, ţe peníze získají zpět. K tomu nakonec nedošlo, neboť v USA začaly úrokové sazby od roku 2006 růst. Mnoho finančních produktů, jejichţ součástí byly hypoteční produkty nebo jiné úvěry, ztratilo svou hodnotu. Problém velkého mnoţství klientů, kteří nebyli schopni své úvěry splatit, vyvrcholil v létě roku 2008, kdy se mnoho amerických bank dostalo do potíţí. Po několika počátečních krocích přijatých ve snaze o záchranu jiţ v úvodu zmíněné investiční banky Lehman Brothers, americká vláda další podporu odmítla a banka byla nucena 15. září 2008 vyhlásit úpadek. Právě úpadek světově známé a uznávané finanční instituce měl fatální dopad na globální finanční trh, který se náhle ocitl v nejistotě. Tato nejistota byla přenesena i na trh mezibankovní, na kterém si banky navzájem poskytovaly kapitál, který byl do té doby spolehlivým zdrojem dodatečného financování a který náhle přestal fungovat. Finanční instituce po celém světě najednou přestaly ostatní banky financovat. Dokonce i banky samy mezi sebou přestaly spolupracovat, odmítaly si prodluţovat úvěry s blíţící se splatností, které do té doby bylo snadné prodlouţit, a náhle poţadovaly jejich splacení. Navíc klienti začali vnímat nejistotu v bankovním sektoru a z obav o své úspory je začali vybírat. Tyto všechny skutečnosti vedly k tomu, ţe celá řada finančních institucí se na podzim roku 2008 dostala do velmi obtíţné situace. Hlavním úkolem managementu se stalo zajištění dostatečné likvidity. Aby se podařilo uklidnit klienty finančních institucí a tím částečně zpomalit odliv finančních prostředků z bank, byly nuceny evropské vlády bankám poskytnout překlenovací kapitál. Bankovní systém pocítil potřebu lepšího kapitálového vybavení, aby v budoucnu dokázal takovým tlakům odolávat. 28

A právě reakcí Basilejského výboru pro bankovní dohled na vše výše uvedené byla třetí dohoda pod označením BASEL III, publikovaná v prosinci 2010. Dohoda někdy také nazývaná – reformní balíček byla ve své podstatě souborem regulatorních opatření reagujících na globální finanční krizi finančního sektoru, které by měly: posílit odolnost a spolehlivost bankovního sektoru v zájmu dlouhodobého udržitelného ekonomického růstu, významně snížit pravděpodobnost a vážnost krizí budoucích. Jiţ v rámci BASEL II byly zavedeny řídicí systémy, které citlivěji reagovaly na zjišťování rizika, zejména prostřednictvím podrobného systému slouţícího k výpočtu rizikově váţených aktiv (RWA – risk-weighted asset). Částky, které klienti dluţí (např. úvěry), jsou alokovány do různých kategorií pohledávek. Kaţdá riziková kategorie má na základě konkrétních propočtů stanovenu pravděpodobnost, dle které můţe dojít k problémům se splácením. Ta se poté vyuţívá ke stanovení váhy rizika, které ve svém důsledku stanovuje riziko případného nesplacení konkrétního úvěru. Váha rizika se tedy stanovuje na základě dvou hlavních faktorů, kterými jsou rating a klasifikace zákazníka. V kaţdé kategorii se pak celkové hodnoty pohledávek vynásobí váhou rizika a tím dostaneme rizikově váţené aktivum. Celková výše rizikově váţených aktiv společně s hodnocením trţních a operačních rizik je základem pro hodnocení finanční instituce. Finanční krize odhalila slabiny tohoto systému a ukázalo se, ţe takto uplatňované bankovní regulace nebyly schopné krizi zabránit. U bank se ukázala nutnost zajistit si do budoucna větší mnoţství kvalitnějšího kapitálu, aby byly schopné samostatně odolávat rizikům vyplývajícím z nesplácených úvěrů nebo ze ztráty hodnoty investic. U úvěrových institucí vyvstala potřeba zajištění přiměřených zásob likvidních fondů k zajištění potřebné zásoby likvidních prostředků, které by bylo moţné vyuţít v případě ohroţení, např. kdyţ klienti začnou hromadně vybírat své vklady nebo na peněţních trzích dojde k nedostatku prostředků. Hlavní důraz je kladen na to, aby byly banky schopné vyrovnat se s krizí samy, tj. bez státní podpory. K tomu je zapotřebí disponovat dostatečným mnoţstvím vlastního kapitálu a přiměřeným mnoţstvím likvidity. Snahou Basilejského výboru pro bankovní dohled bylo vytvořit taková pravidla, která budou reagovat na vzniklou finanční krizi, budou uplatňována na mezinárodní úrovni, která budou muset dodrţovat všechny vyspělé země a na základě kterých dojde ke stabilizaci celosvětové bankovní soustavy. Finanční krize vedla k významné ztrátě důvěry mezi bankami. Cílem regulatorních opatření BASEL III je mimo jiné zajistit, aby vhodně nastavená regulatorní a stabilizační 29

opatření znovu obnovila vzájemnou důvěru mezi bankovními ústavy. V následujících řádcích se budu věnovat nastavení regulatorních opatření na mezinárodní a evropské úrovni: Mezinárodní úroveň: V roce 2010 – po analýze finanční krize – poţádaly hlavy států a vlád zemí G2027 Basilejský výbor pro bankovní dohled o návrh reformy regulatorní legislativy pro bankovní sektor. Basilejským výborem byl prezentován soubor opatření, která navazovala a doplňovala ustanovení regulatorních opatření BASEL II, včetně opatření nových a jejichţ cílem bylo pomoci bankám stát se více odolnými vůči krizi. Soubor regulatorních opatření s názvem BASEL III byl prezentován v prosinci roku 2010 jako celosvětový standard, který má být implementován také v rámci Evropské unie. Evropská úroveň: Dne 20. července 2011 předloţila Evropská komise návrh implementace regulatorních opatření BASEL III na základě evropské legislativy. Součástí návrhu byla Směrnice o kapitálových požadavcích IV (CRD IV, Capital Requirements Directive) a Nařízení o kapitálových požadavcích (CRR, Capital Requirements Regulation). Přijetím návrhu se zabývá Evropský parlament, Rada Evropy a Evropská komise a jeho cílem je dosaţení dohody mezi těmito třemi institucemi28. Směrnice o kapitálových požadavcích: součástí směrnice jsou ustanovení týkající se regulace úvěrových institucí, zahraničních finančních operací, dohledu regulátora, tvorby nezbytných kapitálových polštářů, interních procesů kapitálové přiměřenosti (součást regulatorních opatření BASEL III týkajících se individuální kapitálové přiměřenosti), poţadavků na řízení a správu společnosti (corporate governance), sankcí v případě neplnění a ustanovení, které se týkají systémově významných finančních institucí (SIFI). V každém členském státu EU musí být směrnice implementována v souladu s jeho legislativou. Nařízení o kapitálových požadavcích: obsahem nařízení jsou pravidla, která se týkají platební schopnosti a kapitálu (úvěrové riziko, trţní riziko, operační riziko), ustanovení upravující pákový poměr (leverage ratio), nová pravidla pro likviditu, pravidla pro velké investice a povinnost zveřejňování informací. Nařízení se oproti směrnici vztahuje přímo na

27

Zhodnocení legislativy k BASEL III a jejího dopadu na finanční instituce, prezentace ze semináře ze dne 14.11.2012, Praha, přednášející Ing. David Rozumek, ředitel sekce dohledu nad kapitálovým trhem České národní banky, dostupná u autora práce, který se zúčastnil tohoto semináře. 28

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/news/110728_vyzkum_cs.htm, ze dne 13.4.2013

30

všech 8300 úvěrových institucí se sídlem v Evropské unii a je nedílnou součástí tzv. jednotných evropských pravidel s názvem „Single European Rule Book“29.

CRR / CRD IV: Nařízení vs. Směrnice Direktiva (směrnice) CRD

Regulace (nařízení) CRR

[propojení s národní legislativou]

[podrobnější a více předepisující]

Kapitálové polštáře Corporate governance (nad rámec BASEL III) Dohled (nad rámec BASEL III)

Kapitál (více a lepší kvalita) Likvidita (kvantitativní a kvalitativní poţadavky) Leverage ratio (pákový poměr) Riziko protistrany (kapitálový poţadavek pro deriváty) Single Rulebook (harmonizace regulace, odstranění národních diskrecí)

Sankce (nad rámec BASEL III) SIFI

Zdroj: Česká spořitelna, a.s., prezentace BASEL III požadavky nové regulace její dopad na Českou spořitelnu, RNDr. Monika Laušmanová, ředitelka úseku centrálního řízení rizik v ČS, a.s. ze dne 21.3.2012

3.1 Směrnice (CRD IV) a Nařízení (CRR) Z důvodu opětovného nastavení důvěry v banky a zajištění stability na finančním trhu Basilejský výbor pro bankovní dohled definoval regulatorní opatření definované v dokumentu BASEL III, která jsou závazná na evropské úrovni prostřednictvím směrnice CRD IV / nařízení CRR, tj. jejich aplikace je závazná ve všech zemích Evropského hospodářského prostoru (Evropská unie, Norsko, Island a Lichtenštejnsko). Banky stojí před nelehkým úkolem, kterým je splnění povinností kapitálové přiměřenosti a dalších regulatorních poţadavků. Nová kritéria mají za cíl zvýšit odolnost a spolehlivost bankovního sektoru, předcházet krizím a především chránit klienty bank a ekonomický systém. Tyto poţadavky vycházejí ze souborů pravidel, které obsahují Směrnice o kapitálových poţadavcích IV (CRD IV) a Nařízení o kapitálových poţadavcích (CRR) při implementaci pravidel BASEL III v rámci států Evropské unie. Ve směrnici je kladen největší důraz na nejdůleţitější ukazatel kapitálové přiměřenosti (tzv. „Common equity tier 1“). Aby mohly banky lépe čelit rizikům, vyţaduje se od nich zvýšení minimální kvóty vlastního kapitálu. Pravidla obsahují také pákový poměr a poměr likvidity. Při celkovém kapitálovém poměru 8% se poţadavek na ukazatel kapitálové přiměřenosti vzhledem k jádrovému kapitálu („Common equity Tier 1 = CET 1“) zvyšuje z původních 2% na nově stanovených 4,5% rizikově váţených aktiv. Poprvé je také pomocí standardizovaných a jednotných kritérií definována kvalita. Jádrový kapitál

29

Zhodnocení legislativy k BASEL III a jejího dopadu na finanční instituce, prezentace ze semináře ze dne 14.11.2012, Praha, přednášející Ing. David Rozumek, ředitel sekce dohledu nad kapitálovým trhem České národní banky, dostupná u autora práce, který se zúčastnil tohoto semináře.

31

(CET 1) je tvořen akciovým kapitálem, emisním áţiem, nerozděleným ziskem a otevřenými rezervami. Výše uvedené navýšení Tier 1 o 2,5% je kompenzováno sníţením ostatních kapitálových sloţek ve stejné výši. U dodatkového Tier 1 hybridního kapitálu dochází ke sníţení ze zhruba 2% na 1,5% a u dodatkového kapitálu Tier 2 dojde ke sníţení z 4% na 2%. Tyto vedlejší kapitálové sloţky budou také poprvé podléhat podrobně zpracovaným normám kvality. Z následujícího schématu je tedy zřejmé, ţe kvalita celkového kapitálu, jakoţ i objem kapitálu nejvyšší kvality se zvýší. Zvýší se tedy i ukazatele kapitálové přiměřenosti vzhledem k Tier 1 kapitálu. Banka tak můţe k tomuto zvýšení kapitálu přistoupit více cestami, např. zvýšením zisku nebo sníţením rizik.

Common Equity Tier 1 (CET 1) = Akcie + Podobné nástroje + Nerozdělené zisky Dodatečný Tier 1 (AT1) = Hybridní kapitál NOVÉ Dodatkový kapitál NOVÉ (Tier 2, T2) | Dnešní podřízený kapitál (Lower Tier 2)

Vlastní zdroje celkem (Tier 1 + Tier 2) Zdroj: Autorská konstrukce

3.2 Evropský systém dohledu nad finančním trhem S cílem standardní aplikace pravidel, bez ohledu na odlišnost podmínek existujících v různých zemích Evropy vznikl k 1. 1. 2011 Evropský systém dohledu nad finančním trhem, jehoţ součástí jsou následující evropské agentury pro dohled nad bankovnictvím:  Evropský orgán pro bankovnictví (EBA)  Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA)  Evropská rada pro systémová rizika (ESRB). Evropský orgán pro bankovnictví (EBA, European Banking Authority) byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady EU a od 1. ledna 2011, funguje jako kontrolní orgán EU ve věcech bankovního dohledu a je následnickou organizací Výboru evropských orgánů bankovního dohledu (CEBS – Committee of European Banking Supervisors). Mezi hlavní úkoly, o které má EBA usilovat, patří zejména:  zajištění lepšího fungování vnitřního trhu prostřednictvím jednotné, důkladné a účinné úrovně regulace a dohledu;

32

 zajištění řádného fungování finančních trhů prostřednictvím jejich větší průhlednosti a integrity;  zajištění toho, aby rizika vznikající při čerpání úvěrů a jiná rizika byla vhodně upravena a podléhala řádnému dohledu;  zajištění posílení koordinace dohledu na mezinárodní úrovni;  prosazování rovných podmínek hospodářské soutěţe a předcházení regulatorním arbitráţím;  posílení ochrany spotřebitelů. Kromě výše uvedených úkolů EBA aktivně působí v oblasti poskytování poradenství a sbliţování dohledu regulatorním orgánům Unie v oblasti regulace bankovnictví, plateb, elektronických peněz a dohledu nad nimi. Dále řeší i otázky související s řízením společností, provádění auditů a finančního výkaznictví. EBA má pravomoc schvalovat směrnice a rovněţ připravovat návrhy závazných norem. Hlavním rozhodovacím orgánem EBA je rada orgánů dohledu, ve kterém má ČNB svého zástupce30. Příklad dopadu vydání kapitálového doporučení Evropské bankovní asociace na Erste Bank Group:  EBA vydala na podzim roku 2011 doporučení, které souviselo zejména s vládní dluhovou krizí. Na základě tohoto doporučení mají největší evropské úvěrové instituce a skupiny úvěrových institucí, mezi které patří i Erste Group, povinnost drţet k 30. červnu 2012 nejméně 9 % ukazatel kapitálové přiměřenosti Tier 1 v poměru k rizikově váţeným aktivům plus tzv. „sovereign polštář“ (rozdíl mezi účetní a trţní hodnotou vládních dluhopisů). Skupina Erste Group této prahové hodnoty 9 % ještě před vydáním tohoto rozhodnutí. Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA, European Securities and Markets Authority) byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady EU a od 1. ledna 2011, funguje v Paříţi jako kontrolní orgán EU v oblasti dohledu nad cennými papíry a je následnickou organizací Výboru evropských regulátorů cenných papírů (CESR – Committee of European Securities Regulators). ESMA má v rámci evropské legislativy stejné úlohy jako EBA, tj. funguje jako kontrolní orgán EU v oblasti dohledu nad cennými papíry. ESMA má pravomoc schvalovat směrnice a připravovat návrhy závazných norem.

30

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/mezinarodni_aktivity/eba.html, ze dne 22.3.2013

33

Hlavním rozhodovacím orgánem ESMA je rada orgánů dohledu, ve kterém má ČNB svého zástupce31. Evropská rada pro systémová rizika (ESRB, European Systemic Risk Board) byla zřízena stejně jako předcházející orgány 1. ledna 2011 a jejím úkolem je provádět „makro dohled“ nad finančním systémem v rámci EU a má napomoci předcházet systémovým rizikům pro finanční stabilitu v EU nebo tato rizika zmírňovat. ESRB rovněţ přispívá k řádnému fungování vnitřního trhu a podporuje trvalý růst finančního odvětví k zajištění hospodářského růstu. Má rozpoznávat rizika systémového charakteru a vydávat varování před těmito riziky a doporučení za účelem zabránění krizovým situacím. Česká národní banka je v ESRB aktivně zastoupena v Generální radě a jejím poradně technickém výboru32.

Znázornění vývoje kapitálové přiměřenosti od BASEL I po BASEL III BASEL I:

Kapitál > 8%

»

Kapitál / RVA >

8%

(RVA = Rizikově váţená aktiva)

BASEL II:

Kapitál > Riziko úvěrové + riziko trţní + riziko operační Kapitál > 8% RVA + riziko trţní + riziko operační Kapitál > 8% [RVA + 12,5*(riziko trţní + riziko operační)] Kapitál / „Riziko“ > 8%

BASEL III:

„Kvalitnější kapitál“ / „Lépe odhadnuté riziko“ > 13,5 – 16%

Dohoda BASEL III se v porovnání s dohodou předcházející BASEL II podstatně změnila, je komplexnější a obsahuje tzv. „tvrdá pravidla“ neboli jasně specifikované definice a závazné parametry. Jsou zde zapracovány změny, které mají dopad zejména na kapitál, likviditu a nově se zavádí tzv. pákový poměr (leverage ratio). V dohodě je kladen důraz:  na vyšší kvalitu kapitálu bank, dohoda klade důraz zejména na vlastní kapitál, který je schopen absorbovat riziko;  zavádění kapitálových polštářů (capital buffer), podpora jejich vytváření v dobrých časech, s tím ţe pak mohou být vyuţity v krizovém období;  lepší pokrytí rizik, které odkryla krize sektoru, mezi nejvýznamnější můţeme zařadit trţní rizika obchodního portfolia, rizika selhání protistran, atd.;  zavedení globálních standardů likvidity LCR a NSFR, které mají řešit výkyvy krátkodobé (LCR) a dlouhodobé (NSFR) likvidity;

31

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/mezinarodni_aktivity/esma.html, ze dne 22.3.2013

32

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/mezinarodni_aktivity/esrb.html, ze dne 22.3.2013

34

 zavedení nového ukazatele – pákového poměru (leverage ratio), který má pomoci zamezit nadměrnému růstu bilanční sumy;  zlepšení postupů v II Pilíři (Aktivitách bankovního dohledu) a ve III Pilíři (Tržní disciplíně)33.

V oblasti kapitálu dohoda BASEL III přesněji definuje hlavní kapitál (Tier 1 - going concern capital) a vedlejší kapitál banky (Tier 2 – gone concern capital). Zdůrazňuje váhu vlastního kapitálu banky jako součásti hlavního kapitálu, která je nejvhodnější formou kapitálu pro vyuţití k vyrovnání ztrát. Vlastní kapitál však musí být pro účely stanovení kapitálových povinností očištěn o určité poloţky, které nemají schopnost krýt neočekávané ztráty bank, mezi tyto poloţky patří např. goodwill34, menšinový podíl, odloţené daňové pohledávky, atd. Kapitál (Tier 3) byl zrušen.

BASEL III Kapitál  větší mnoţství kvalitnějšího kapitálu  zavedení konzervač. polštáře Conservation buffer  zavedení proticyklic. polštáře Counter cyclical buffer

Likvidita 

zavedení ukazatele pro krátkodobé stresové období banky Liquidity Coverege Ratio (LCR)

Pákový poměr Leverage ratio (LR)  zavedení ukazatele LR, který se



zavedení ukazatele pro dlouhodobé stresové období banky Net Stable Funding Ratio (NSFR)

zaměřuje na riziko nadměrného růstu banky v době ekonomického růstu


33


Hodnota nevlastněného, nehmotného majetku banky, např. dobré vztahy se zákazníky, jméno firmy, zkušení zaměstnanci, atd. 35

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/crd.pdf

35

Grafické znázornění vývoje kapitálových požadavků v letech 2011 - 2019

Zdroj: www.bis.org

Z obrázku je patrné, jakým způsobem přistupoval ke kapitálové přiměřenosti BASEL II – stav znázorňuje první sloupec. Druhý sloupec vyjadřuje přístup ke kapitálové přiměřenosti dle BASEL III. Poslední sloupec znázorňuje, jak by měla vypadat kapitálová přiměřenost dle této dohody v roce 2019. Dle BASEL III má dojít ke zvýšení minimálního jádrového kapitálu Tier 1 z původního poţadavku 2% na nově navrhovaných 4,5%. Navyšování bude postupné, původní harmonogram byl stanoven takto: k 1.1.2013 zvýšení na 3,5%, od 1.1.2014 zvýšení na 4% a hodnoty 4,5% má být dosaţeno k 1.1.2015. Ke zvýšení dojde rovněţ u kapitálového poměru stanoveného pro Tier 1 k rizikově váţeným aktivům z původních 4% na nově stanovených 6%. Toto navýšení bude rovněţ postupné, k lednu 2013 na 4,5% a k lednu 2014 na 5,5%36. BASEL III nově zavádí dvě doplňkové úrovně kapitálových polštářů Capital conservation buffer a Counter cyclical buffer při současném zachování v současnosti platného minimálního 8% limitu stanoveného jako poměr mezi kapitálovými zdroji a velikostí poţadavku na krytí rizik úvěrových, trţních a operačních. Capital conservation buffer – první z polštářů, tzv. konzervační kapitálový polštář bude vytvořen ve čtyřletém období aţ do výše 2,5%. Se zaváděním se začne v roce 2016 (ročně 36


36

tedy 0,625%). Tento nově vzniklý konzervační polštář má slouţit institucím jako polštář pro absorpci ztrát v krizových obdobích. V případě, ţe by banky tento polštář nevytvořily a neudrţovaly ve stanovené výši, vystavovaly by se riziku ze strany regulátora v podobě restrikcí na výplatu dividend a bonusů. Counter cyclical buffer – druhý z polštářů, tzv. proticyklický polštář je vlastně reakcí na výtky vůči dohodě BASEL II, které bylo vyčítáno, ţe nereaguje proticyklicky (účinky podporující krizi nebo rozmach). Hlavním důvodem zavedení tohoto polštáře je ochrana bank v době ekonomického růstu - narůstá v dobách příznivého ekonomického vývoje jako prevence nadměrného úvěrového růstu a sniţuje se v dobách krize za účelem podpory nebo růstu úvěrů. Ve své podstatě se jedná o nástroj pro regulátora, jehoţ zavedení můţe nařídit v době nadměrného růstu úvěrů. V případě, ţe národní regulátor vyhodnotí, ţe v ekonomice dochází k nadměrnému růstu úvěrů, které můţe pro bankovní systém dané země představovat nebezpečí, můţe nařídit zavedení tohoto nárazníku aţ do výše 2,5%. U tohoto ukazatele je ponecháno na regulátorovi, kdy a v jaké výši se rozhodne pro zavedení tohoto polštáře. Mezi další novinky BASEL III můţeme zařadit zavedení polštářů pro systémové riziko u Systémově významných institucí Systematically Important Financial Institutions, zavedení pákového poměru Leverage ratio a ukazatelů rizika likvidity LCR a NSFR. Systematically Important Financial Institutions (SIFI) – polštář pro systémové riziko, nově stanoven pro systémově důleţité banky a systémově významné finanční instituce, které se vyznačují tím, ţe mají velký význam pro finanční systémy a jejich stabilitu jak v globálním, tak v místním měřítku. Z tohoto důvodu je nutné u těchto institucí posilovat jejich schopnost čelit ztrátám prostřednictvím zavedení a tvorby polštářů pro systémové riziko. Velikost polštáře je stále předmětem diskuze, očekává se, ţe se bude pohybovat v rozmezí 0 – 3% rizikově váţených aktiv. U globálně systémově významných institucí lze očekávat, ţe jeho úroveň bude ještě vyšší. Tento polštář musí být pokryt z kapitálové přiměřenosti Tier 1. Leverage ratio – pákový poměr má zabránit nadměrné zadluţenosti u úvěrových institucí. Zavedení pákového poměru musí být nejdříve nastaveno a následně od roku 2015 zveřejňováno. Banky by měly udrţovat přiměřenou úroveň jádrového kapitálu v poměru k celkovým neváţeným aktivům a mimobilančním transakcím. Ukazatel Leverage ratio bude poprvé zveřejněn v roce 2015 a očekává se, ţe se stane povinností od roku 2018. Výše poměru dosud nebyla stanovena. Liquidity Coverege Ratio (LCR) – nově zavedený ukazatel likvidního krytí byl zaveden za účelem monitorování likvidity a má zajistit, aby byly v případě zvýšené zátěţe na likviditu 37

k dispozici likvidní prostředky na dalších 30 dnů. Ukazatel měří odolnost banky vůči náhlé stresové likvidní situaci. Banka musí mít neustále v drţení dostatečné mnoţství vysoce likvidních aktiv, která společně s přílivem hotovosti pokryjí veškerý odliv hotovosti (např. náhlé, neočekávané výběry peněz). Ukazatel LCR se bude zavádět postupně od roku 2015, kdy by měl dosáhnout 60% stanovené hodnoty. Dosaţení stanovené 100% hodnoty by měly banky dosáhnout v roce 2019. Net Stable Funding Ratio (NSFR) – ukazatel čistého stabilního financování stanovuje minimální úroveň dlouhodobějšího refinancování (dostupnou míru stabilního financování), která souvisí s poţadavky na dlouhodobější financování (poţadovaná míra stabilního financování), přičemţ tyto poţadavky jsou stanoveny pro jednoleté období zvýšené zátěţe. Cílem NSFR je zajistit minimální kapitál pro dlouhodobější refinancování. V současné době je plánováno, ţe by ukazatel NSFR měl vstoupit v platnost v roce 2018.

3.3 Struktura kapitálu dle BASEL III Sloţení kapitálu dle dokumentu BASEL III charakterizují následující myšlenky:  došlo ke sjednocení specifikace poloţek, které lze povaţovat za kapitál  kapitál by měl být trvalý a stabilní, proto je preferován hlavní kapitál Tier 1, který by měl být jeho převaţující sloţkou (preferovány jsou kmenové akcie a nerozdělený zisk). Hlavní změny ve sloţení kapitálu dle dokumentu BASEL III proti BASEL II jsou:  byly stanoveny nové limity k jednotlivým sloţkám kapitálu;  došlo k detailnější specifikaci jednotlivých sloţek kapitálu;  byl zrušen kapitál Tier 3 (kapitál k trţnímu riziku);  došlo ke zpřísnění poţadavků na hybridní nástroje;  stanovena povinnost zveřejňování detailnějších informací o struktuře kapitálu. V oblasti kapitálu dokument BASEL III přesněji vymezuje hlavní kapitál Tier 1 a vedlejší kapitál Tier 2. Důraz je kladen zejména na vlastní kapitál jako sloţku hlavního kapitálu, která je nejvhodnější formou kapitálu pro případné pouţití k vyrovnání ztrát. Vlastní kapitál musí být pro účely stanovení kapitálových povinností „očištěn“ o určité sloţky, které nejsou schopny krýt neočekávané ztráty finančních institucí (goodwill37, menšinový podíl, odloţené 37

Goodwill obchodní společnosti je ekonomický pojem označující rozdíl mezi trţní hodnotou firmy a aktivy obchodní společnosti, sníţené o závazky. Označuje hodnotu nevlastněného, nehmotného majetku finanční instituce jako jsou například její dobré vztahy se zákazníky, jméno instituce nebo zkušení zaměstnanci. Reflektuje postavení obchodní společnosti na trhu, kvalitu a hlavně tradici.

38

daňové pohledávky, apod.). V případě, ţe finanční instituce převezme jinou, v níţ poté získá většinový podíl a kterou zároveň konsoliduje do své účetní závěrky, nemůţe být zisk této převzaté instituce kalkulován matkou do vlastního kapitálu Tier 138. U hlavního kapitálu Tier 1 dochází ke změně jeho struktury, kdy se nově člení na dvě sloţky, hlavní a vedlejší. Ustanovení o vymezení hlavního kapitálu nedoznávají důleţitých věcných změn a týkají se především jazykových upřesnění. Z ekonomického hlediska musí hlavní kapitál vykazovat znaky charakteristické pro vlastní kapitál, mezi které patří zejména schopnost krytí vzniklých hospodářských ztrát za současného zachování provozu podniku, tzv. „going concern capital“. Dle dokumentu BASEL III bude zvýšen poţadavek na výši minimálního jádrového kapitálu Tier 1 z dosud platných 2% na poţadovaných 4,5%. Ke zvyšování kapitálu mělo dle původních záměrů dojít od roku 2013 a konečného stavu mělo být dosaţeno k 1.1.2015. Hlavní kapitál Tier 1 můţeme vyjádřit takto:

Tier 1 = CET 1 + AT1 kde:

CET 1 (common equity capital)

=

hlavní kapitál – kapitál nejvyšší kvality

AT 1 (non-core Tier 1 capital)

=

vedlejší kapitál

Vymezení kapitálu Tier 1 je následující:  splacený základní kapitál (kmenové akcie), včetně emisního áţia;  povinné rezervní fondy;  nerozdělený zisk z předchozího období (ověřený auditorem a schválený valnou hromadou);  zisk běţného období (ověřený auditorem a neodmítnutý bankovním dohledem);  ztráta běţného období se automaticky odečítá. Sloţky hlavního kapitálu Tier 1 musí splňovat následující specifika:  nejsou zatíţeny jakoukoli formou závazku;  musí představovat nejpodřízenější aktivum při likvidaci;  jistina nemůţe být splatná (pouze v případě likvidace);  výplata dividend nemůţe být jakýmkoli způsobem povinná;  emitent nemá jakýkoli závazek nakupovat emitované nástroje nazpět;  musí být nezajištěné;  v rozvaze jsou vykazovány explicitně a odděleně. 38


39

Vymezení vedlejšího kapitálu Tier 1 je následující:  u tohoto kapitálu došlo k zásadní změně v omezení instrumentů vhodných do tohoto kapitálu k zařazení (zakázáno zařazovat nástroje s pobídkou ke splacení);  v podstatě se mohou zařazovat pouze nástroje blíţící se svou povahou akciím;  byla zaznamenána snaha o potlačení hybridních nástrojů39. Dle definice České národní banky je v podmínkách České republiky za kapitál Tier 1 povaţován kapitál totoţný s CET 1 kapitálem, tedy kapitál nejkvalitnější. Vymezení kapitálu Tier 2 je následující:  odpovídá kapitálu specifikovaném dle BASEL II, u kterého byly provedeny drobné technické úpravy  kapitál Tier 2 se i nadále skládá z hlavního a vedlejšího kapitálu  přebytek v krytí očekávaných úvěrových ztrát byl rozšířen i na standardizovanou metodu  změna v zacházení s odčitatelnými poloţkami u BASEL II bylo uplatňováno pravidlo 50% se odečítá od Tier 1 a 50% od Tier 2, ve většině případů se plně odečítají od hlavního kapitálu Tier 1. Česká národní banka pravidelně zveřejňuje základní informace o vývoji jednotlivých sektorů finančního trhu, čímţ odborné i laické veřejnosti zpřístupňuje základní kvantitativní údaje o velikosti, finanční situaci a obezřetnosti podnikání finančních institucí. Souhrnné údaje za jednotlivé sektory finančního trhu vycházejí z výkazů a hlášení, které jednotlivé instituce ČNB předkládají. Vývoj těchto ukazatelů je dostupný na webových stránkách ČNB. Periodicita zveřejňování základních ukazatelů za sektor bank je čtvrtletní. Jejich aktualizace je prováděna nejpozději do 2 měsíců po skončení čtvrtletí, resp. do 3 měsíců po skončení roku V současné době jsou k dispozici údaje k 31. 12. 2012. Mezi zveřejňovanými ukazateli jsou mimo jiné i vybrané ukazatele obezřetného podnikání:  kapitálová přiměřenost;  kapitálová přiměřenost Tier 1. V níţe uvedené tabulce jsou uvedeny hodnoty40, kterých dosahují české banky v oblasti kapitálové přiměřenosti. Z hodnot uvedených v tabulce vyplývají následující dvě skutečnosti:

39

Hybridní kapitálové nástroje představují pomyslnou hranici mezi vlastním kapitálem a dluhem. Typickým rysem těchto nástrojů je kombinace prvků charakteristických jak pro vlastní kapitál, tj. vlastní zdroj financování aktiv, tak pro dluh.

40

 české banky jiţ v současné době dosahují hodnot kapitálové přiměřenosti, které jsou stanoveny v BASEL III, s termínem pro jejich dosaţení v roce 2019;  druhou skutečností je, ţe české banky dosahují stanovené 16% hodnoty kapitálové přiměřenosti v hlavním kapitálu Tier 1, tedy v kapitálu nejkvalitnějším. 31.12.2009 31.12.2010 31.12.2011 KP (%) 14,11 Tier 1 12,67 Zdroj: (%)Česká národní banka

15,52 14,13

15,27 14,19

2012 31.3. 15,22 14,49

30.6. 16,32 15,51

30.9. 16,35 15,86

31.12. 16,43 15,95

I přes výše uvedené pozitivní výsledky v kapitálové přiměřenosti, které dosahují největší české banky, je nutné upozornit na skutečnost, ţe pro bankovní sektor v České republice je typické, ţe tuzemské banky jsou vlastněny zahraničními bankovními skupinami. Z tohoto důvodu mohou být v budoucnu ovlivněny obchodní, finanční, ale i kapitálovou politikou svých zahraničních mateřských bank, francouzskou Société Générale (v případě Komerční banky, a.s.), rakouskou Erste (v případě České spořitelny, a.s.), belgickou KBC (v případě Československé obchodní banky, a.s.) nebo italskou UniCredit Group (v případě Uni Credit Bank Czech Republic, a.s.). V současné době zahraniční mateřské banky procházejí těţkým obdobím v souvislosti s dluhovou krizí eurozóny.

40

http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_fin_trhu/obchodn ici_s_cp/ocp_ukazatele_tab05.html, ze dne 11.4.2013

41

3.4 Vývoj ukazatele kapitálové přiměřenosti v České spořitelně Vývoj kapitálové přiměřenosti v České spořitelně, a.s. 17% 16%

17,00% 16,60% 16,50% 16,10% 16,00% 16,00% 15,60%

15%

15,20%

14%

14,10% 14,00% 14,00% 14,20% 14,00% 13,60%

13,40%

IX .1 0 XI I.1 0 III .1 1 VI .1 1 IX .1 1 XI I.1 1 III .1 2 VI .1 2 IX .1 2 XI I.1 2 III .1 3 VI .1 3 IX .1 3 XI I.1 3 III .1 4 VI .1 4 IX .1 4 XI I.1 4

13%

14,70% 14,50% 14,40%

Zdroj: Česká spořitelna, a.s.

Graf znázorňuje vývoj kapitálové přiměřenosti České spořitelny, a.s. za období září 2010 prosinec 2014. Vývoj v období září 2010 – březen 2013 je znázorněním skutečných hodnot kapitálové přiměřenosti dosaţených v rámci finanční skupiny ČS, a.s. Období červen 2013 – prosinec 2014 byl sestaven úsekem řízení rizik na základě hodnot v budoucnosti očekávaných. Z vývoje grafu je patrné, ţe Česká spořitelna jiţ v současné době dosahuje hodnoty (16%) stanovené BASEL III pro rok 2019. Poklesy hodnot v březnu 2013 a březnu 2014 jsou způsobeny očekávanou výplatou dividend.

3.5 Riziko likvidity Riziko likvidity – likviditu banky můţeme definovat jako schopnost banky dostát v kaţdém okamţiku všem splatným závazkům, tj. schopnost banky vyplatit klientům všechny jejich vklady na základě sjednaných podmínek nebo schopnost banky zajistit financování svých aktiv, coţ představuje zajistit zdroje pro poskytování úvěrů. Vzhledem k tomu, ţe pro banku je obchodním artiklem zboţí nejlikvidnější tedy peníze, vzniká u ní riziko likvidity, některé zdroje uvádějí téţ likvidní riziko, jehoţ nebezpečí spočívá v tom, ţe v případě narušení likvidity, mohou klienti banky začít vyţadovat vyplacení svých peněz hromadně, coţ můţe banku dovést aţ k bankrotu. U rizika likvidity není primární vznik potenciální ztráty, ale platební neschopnost.

42

Riziko likvidity Riziko tržní likvidity

Riziko financování

Riziko změny refinančních sazeb

Riziko insolvence

Regulace se v 95% případů týká Rizika insolvence


Riziko financování – jedná se o moţnost vzniku finanční ztráty způsobené momentální platební neschopností, tj. riziko, ţe daná banka nebude schopná pokrýt aktuální a budoucí peněţní toky, aniţ by musela významně měnit svůj obchodní model. Riziko tržní likvidity – i zde se jedná o moţnost vzniku finanční ztráty způsobenou malou likviditou na trhu finančních nástrojů, tj. riziko, které můţe vzniknout nedostatečnou hloubkou trhu nebo trţními turbulencemi a z toho vyplývající znemoţnění likvidovat pozice za trţní ceny. Riziko změny refinančních sazeb – riziko negativního dopadu do výsledovky v případě změny refinančních nákladů. Riziko insolvence – riziko momentální platební neschopnosti banky.

Možnosti financování banky během krize Jaké má vlastně banka k dispozici vhodné zdroje financování během krize? Při této otázce je zapotřebí u zdrojů zohlednit jejich následující vlastnosti:  Dostupnost – jak rychle a v jakém objemu můţeme zdroje získat?  Stabilita – zůstanou bance stávající zdroje? V následující tabulce jsou uvedeny některé zdroje financování banky v době krize. K ohodnocení vlastností (dostupnost, stabilita) bylo vyuţito školní známkování.

43

Kapitál

Dostupnost 5

Stabilita 1

Retailoví klienti

Dostupnost 4

Stabilita 2

Korporátní klienti

Dostupnost 4

Stabilita 3

Emise dluhopisů

Dostupnost 5

Mezibankovní trh

Dostupnost 5

Stabilita 5

Dostupnost 1

Stabilita 1

Zástava kvalitních CP (REPO obchody)

Stabilita 3 (záleţí na splatnosti)


Ve výše uvedeném přehledu je mezibankovní trh hodnocen nejhůře z důvodu, ţe během krize tento trh přestává fungovat a opatřit si zde potřebnou likviditu je pro banky nemoţné. Naopak nejsnadněji si lze likviditu opatřit za pomoci REPO obchodů s kvalitními cennými papíry. REPO obchody můţou být následující:  REPO (REPO), Sell / Buy – krátkodobé vypůjčení peněz proti zástavě (kolaterálu) z cenných papírů;  Reverzní REPO, RevREPO (Reverse REPO), Buy / Sell – krátkodobé uložení peněz proti zástavě (kolaterálu) z cenných papírů. REPO obchody se v době krize stávají nejvýznamnějšími obchody, na které banky spoléhají. Svoji významnou úlohu v době krize by měla plnit Česká národní banka, která by se měla stát téměř jistým dodavatelem likvidity za předpokladu, ţe banky poptávající likviditu kvalitní cenné papíry vlastní.

Likvidní polštář (liquidity buffer) Smyslem likvidního polštáře je, ţe by měl bance umoţnit čelit stresovým podmínkám během doby přeţití bez nutnosti významné změny jejího obchodního modelu. K jeho vyuţití by měly banky přistoupit v případě, kdy nemají k dispozici standardní zdroje financování nebo tyto zdroje neposkytují dostatek likvidity. Likvidní polštář by měl být tvořen vysoce kvalitními aktivy, která lze na trhu prodat s relativně nízkou ztrátou nebo mohou být uznatelná ke kolateralizaci repotransakcí i v době krize. Jedná se tedy o aktiva, která můţe banka rychle přeměnit za hotovost, aniţ by při jejich prodeji realizovala vysokou ztrátu – primárně by to měly být dluhopisy, jejichţ „zarepování“ i během krize Česká národní banka zaručuje (státní pokladniční poukázky, dluhopisy, atd.). Seznam cenných papírů přijatelných jako kolaterál pro měnové operace prováděné ČNB na 44

domácím peněţním trhu je pravidelně zveřejňován a aktualizován na stránkách ČNB. Jedná se o instrumenty, jejichţ emitentem je především Ministerstvo financí České republiky. Dělení likvidity z pohledu České národní banky41:  běžná likvidita – vyjadřuje poměr celkové hodnoty oběţných aktiv k celkové hodnotě závazků, čím vyšší hodnoty indikátoru při tomto poměru dosáhneme, tím má daná instituce lepší likviditní pozici;  bilanční likvidita – schopnost instituce dostát svým závazkům v odpovídající a časové struktuře;  okamžitá likvidita – vyjadřuje poměr celkové hodnoty peněţních prostředků na účtech a v pokladně k celkové hodnotě krátkodobých závazků, čím vyšší hodnoty indikátoru při tomto poměru dosáhneme, tím má daná instituce lepší likviditní pozici;  pohotová likvidita – vyjadřuje poměr celkové hodnoty oběţných aktiv bez zásob k celkové hodnotě závazků, čím vyšší hodnoty indikátoru při tomto poměru dosáhneme, tím má daná instituce lepší likviditní pozici;  tržní likvidita – vyjadřuje míru schopnosti účastníků trhu realizovat finanční transakce s aktivy daného objemu bez toho, ţe by způsobili výraznou změnu v jejich cenách;  peněžní likvidita – peníze v širším smyslu slova (peněţní prostředky, krátkodobá aktiva rychle směnitelná za peníze, apod.).

Současné regulatorní požadavky na řízení rizika likvidity v České spořitelně, a.s. Česká spořitelna, a.s. v oblasti řízení rizika likvidity podléhá regulaci národní - České národní banky, vzhledem ke své příslušnosti k rakouské Erste Bank Group (dále EGB) také nepřímo

k

regulaci

Rakouské

národní

banky

(Oesterrechische

Nationalbank)

a

v mezinárodním měřítku poţadavků specifikovaným v nařízení CRR IV. Analýza doby přeţití (Survival period analysis) je hlavním nástrojem pro řízení rizika likvidity na centrální úrovni v Erste Bank Group:

41

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/fs_20112012_slovnicek.pdf, ze dne 12.4.2013

45

 pomocí tohoto nástroje je zjišťována doba, po kterou bude finanční instituce schopna s daným likvidním polštářem přeţít likviditní krizi, aniţ by musela měnit svůj obchodní model  čím je doba pro přeţití delší, tím se sniţuje hodnota rizika, ţe bude banka insolventní  nástroj pro řízení rizika byl vyvinut v souladu s doporučeními konzultačního materiálu CEPS 2009  likvidní polštář by měl bance stačit k přeţití po dobu alespoň 1 měsíce (coţ je limit podle materiálu CEBS, při tzv. kombinované krizi)  tento nástroj je ve své podstatě podobný zjišťování ukazatele krytí likviditou LCR (Liquidity Coverage Ratio), který se zaměřuje také na riziko krátkodobé likvidity banky  model metody výpočtu je zaloţen na dynamickém gapu. ČNB - Česká národní banka Vyhláška č.123/2007 Sb.

Příloha 1, část 4 (Riziko likvidity) – relativně obecné poţadavky + poţadavky na pohotovostní plán pro případ krize likvidity Na základě materiálu o dobách přeţití (CEBS, ONB – Oesterreichische Nationalbank 2009) poţaduje provádění analýzy doby přeţití Guidelines on Liquidity Buffers & Survival na konsolidované bázi, týká se tedy i ČS, a.s. Period (December 2009) ve formě reportingu do mateřské EBG CRR IV – Capital Requrement Regulation IV, Ze strany ČNB vznesen poţadavek na monitorování regulatorních ukazatelů LCR (od Part six (August 2011) 2012) a NSFR (od 2013) Zdroj: Česká spořitelna, a.s.

Likviditní gap Je v současné době univerzální nástroj pouţívaný v České spořitelně, a.s. pro řízení krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé likvidity. Nástroj je zaloţen na projekci budoucích peněţních toků. V rámci likviditního gapu jsou vyuţívány dva modely:  Statistický gap – obsahuje peněţní toky z jiţ existujících transakcí – jistý peněţní odtok: o zadané (převod z účtu); o kontraktuální (splatnost dluhopisu, termínové depozitum); o modelované (vklady na viděnou: vkladní kníţky, běţné účty).  Dynamický gap – je tvořen: o Statistickým gapem;

46

o odhadem peněţních toků z budoucích obchodních aktivit banky. Hodnoty peněţních odtoků jsou dle dynamického gapu stanoveny pro následujících 5 druhů stresových scénářů:  Mírná krize jména: sníţení zisku, negativní výhled ratingu » mírný odtok depozit, omezené financování na mezibankovním trhu, apod.  Těžká krize jména: sníţení ratingu alespoň o 3 stupně » razantní odtok depozit, nemoţnost financování na mezibankovním trhu, apod.  Mírná krize trhu: mírná recese, mírná politická krize » mírný odtok depozit, vyuţití přislíbených úvěrových rámců, omezení moţnosti financování na mezibankovním trhu, apod.  Těžká krize trhu: krize bankovního sektoru, dlouhotrvající recese » zásadní odtok depozit, vyuţití přislíbených úvěrových rámců, nemoţnost financování na mezibankovním trhu, apod.  Kombinovaná krize: kombinace těţké krize jména i trhu. Přestoţe je regulatorní limit stanoven na období 1 měsíce (ekvivalentní obdoba toho co chce ukazatel LCR), měla by být analýza doby přeţití (SPA) prováděna na horizontu 1 roku – identifikace významného nesouladu mezi přítoky a odtoky např. za období 6 měsíců. V oblasti mezinárodní regulace je monitorování regulatorních ukazatelů LCR a NSFR zajišťováno pomocí České národní banky. V České spořitelně byly poţadavky na sloţení Likvidního polštáře upraveny nad rámec nařízení CRR IV následujícím způsobem: vyřazeny jsou dluhopisy finančních institucí kromě HZL; vyřazeny jsou všechny dluhopisy finančních institucí z jednoho konsolidovaného celku; dluhopisy musí být obchodovány na velkém, hlubokém a aktivním repo trhu; poţadavek CRR IV: všechny cenné papíry musí být uznatelné ke kolateralizaci repotransakcí (i v tzv. dobrých časech).

47

Definice složení Likvidního polštáře dle dokumentu BASEL III a nařízení CRR IV Likvidní polštář BASEL III Level 1

CRR IV Hotovost

Hotovost Vklady u CB nad limit PMR Pohledávky za ČR a ČNB Pohledávky za BIS, MMF, EK,… Pohledávky za státy > AA-

Vklady u CB nad limit PMR Pohledávky za ČR a ČNB Aktiva extrémně vysoké úvěrové a likvidní kvality

Pohledávky za veřej. sekt. > AA- >AAminimálně 60% Level 2

Pohledávky za státy > AKorporátní dluhopisy > AA-

Aktiva vysoké úvěrové a likvidní kvality

HZL > AAPohledávky za veřej. sekt. > A-

Některé fondy kolektivního investování

maximálně 40% Zdroj: Česká spořitelna, a.s.

Požadavek vyplývající z nařízení CRR IV na monitorování ukazatelů rizika likvidity LCR a NSFR  LCR (Liquidity Coverage Ratio) – ukazatel krytí likviditou se zaměřuje na riziko krátkodobé likvidity bank.  NSFR (Net Stable Funding Ratio) – ukazatel čistého stabilního financování se zaměřuje na riziko střednědobé a dlouhodobé likvidity bank.

Liquidity Coverage Ratio (LCR) Ukazatel krytí likviditou LCR se zaměřuje na riziko krátkodobé likvidity banky při stresové situaci a v České spořitelně je interpretován následujícím způsobem: Likviditní polštář ____________________________________________

≥

100%

Celkový odtok peněz během 30 dní při těžké krizi  zaměřuje se na riziko krátkodobé likvidity;  velikost likvidního polštáře musí být dostatečná pro pokrytí odtoků během 30 dní při těţké krizi jména a trhu; 48

 odtoky, kterým by banka čelila v době krize, jsou přesně definovány regulátorem o pokles ratingu banky o 3 stupně; o odliv části detailových a korporátních depozit; o vyuţití přislíbených úvěrových rámců, atd.  interpretace krize: především unifikované LCR faktory určují míru odtoku jednotlivých pasiv;  poţadavek na monitorování vývoje tohoto ukazatele ze strany regulátora (ČNB) od roku 2012, v současné době je ČNB informována čtvrtletně;  regulatorního limitu 100% musí banky dosáhnout do roku 2019 následovně: min.LCR

2015 60%

2016 70%

2017 80%

2018 90%

2019 100%

Zdroj: http://www.bis.org/publ/bcbs238.htm, ze dne 12.4.2013

Smyslem ukazatele LCR je zajistit, aby měla banka dostatek vysoce likvidních aktiv, díky kterým přeţije akutní krizovou situaci po dobu alespoň jednoho měsíce. Ukazatel znázorňuje poměr zásoby kvalitních aktiv k potenciálnímu čistému odlivu zdrojů po dobu třiceti dnů. Celkový odtok peněz při těţké krizi uvedený ve jmenovateli rovnice je definován zejména LCR faktory, které jsou aplikovány na poloţky pasiv + dodatečnými peněţními odlivy, které se týkají Collateral managementu derivátů, neboť při LCR krizi nastává nepříznivá událost:  NPV42 derivátů se zvýší o vysokou hodnotu, čímţ daná banka na NPV prodělá a protistrana bude poţadovat vyšší kolaterál (zajištění) o v ČS, a.s. aplikováno: NPV se změní o Value at Risk43. LCR faktory (odtoky) definované v České spořitelně pro období těžké krize:  Retailová stabilní depozita:

5%

 Detailová nestabilní depozita:

10%

 Korporátní stabilní depozita:

25%

 Korporátní nestabilní depozita:

75%

 Mezibankovní financování:

100%

Výše uvedené hodnoty u jednotlivých poloţek znamenají, ţe v době těţké krize musí být např. 5% retailových stabilních depozit kryto Likvidním polštářem. Definice stabilních a nestabilních depozit a jejich aplikace v České spořitelně: 42

NPV (Net Present Value) – čistá současná hodnota je finanční veličina vyjadřující současnou hodnotu budoucích peněţních toků a (případného) současného výdaje. 43

Zkráceně VaR - ukazatel udává odhad nejvyšší potenciální ztráty z daného portfolia finančních nástrojů. Ve své podstatě se jedná o statistický odhad udávající nejhorší ztrátu, ke které můţe dojít s určitou pravděpodobností v určitém budoucím období.

49

 Retailová stabilní depozita o jsou pokryta pojištěním vkladů  jsou drţena na transakčních účtech » v ČS, a.s. aplikováno: min. x transakcí během posledních 12 měsíců;  nebo existuje uţší vztah mezi příslušným klientem a bankou, který sniţuje pravděpodobnost výběru prostředků » v ČS, a.s. aplikováno: klient má nějaký úvěrový produkt kromě kontokorentu a kreditní karty.  Korporátní stabilní depozita o depozita, která jsou udrţována pro účely vypořádání (clearing), úschovy (kustody) nebo peněţního managementu (cash management) poskytovaného úvěrovou institucí; o za stabilní lze povaţovat pouze tu část vkladu, která je drţena pro operativní účely. v ČS, a.s. aplikováno:  běţný účet, na který je navázána nějaká sluţba internetového bankovnictví;  alespoň y transakcí během posledních 12 měsíců.  maximální objem je minimum z  současného stavu účtu a;  mediánu kreditních a debetních měsíčních obratů během posledních 12 měsíců. Českou národní bankou bylo na základě předběžných výsledků konstatováno, že české banky stanovený ukazatel výrazně překračují a tento ukazatel pro ně není limitujícím faktorem pro poskytování úvěrů. Vysokých výsledků je českými bankami dosahováno z následujících důvodů44:  české banky při své činnosti používají konzervativní business model;  české banky jsou nezávislé na mezibankovním trhu;  české banky mají nízký poměr úvěrů k depozitům. V České spořitelně probíhá monitoring ukazatele Liquidity Coverage Ratio od roku 2012 a dle průběžných výsledků Česká spořitelna naplňuje tento ukazatel ve výši cca 200%. 44

Zhodnocení legislativy k BASEL III a jejího dopadu na finanční instituce, prezentace ze semináře ze dne 14.11.2012, Praha, přednášející Ing. David Rozumek, ředitel sekce dohledu nad kapitálovým trhem České národní banky, dostupná u autora práce, který se zúčastnil tohoto semináře.

50

Net Stable Funding Ratio (NSFR) Tento

ukazatel

znázorňuje

poměr

dostupných

zdrojů

stabilního

financování

k poţadovaným zdrojům stabilního financování. Důvodem pro vznik tohoto ukazatele bylo posouzení odolnosti bank oproti krizovému scénáři, který by trval déle neţ 1 rok. Udrţování tohoto ukazatele by bankám mělo pomáhat k zajištění střednědobé a dlouhodobé udrţitelné schopnosti financování svých podnikatelských aktivit. Ukazatel rizika střednědobé a dlouhodobé likvidity banky je v České spořitelně interpretován následujícím způsobem:

Dostupné množství stabilního financování _____________________________________________

≥

100%

Požadované množství stabilního financování  zaměřuje se na riziko střednědobé a dlouhodobé likvidity;  cílem tohoto ukazatele je zabezpečit, aby si banky udrţovaly dostatek likvidity k financování svých aktiv v časovém horizontu nejméně 1 roku;  dlouhodobá aktiva by měla být financována stabilními pasivy;  původní záměr regulátora (ČNB) byl poţadavek na monitorování tohoto ukazatele od roku 2013 s dosaţením limitu 100% v roce 2018. Podstatou ukazatele NSFR je, aby „špatná“ pasiva byla financována „dobrými“ aktivy a obdobně „dobrá“ pasiva poté mohou financovat „špatná“ aktiva. Dostupné mnoţství stabilního financování je definováno jako celkové mnoţství těchto instrumentů obsaţených v bilanci banky:  kapitál banky;  preferenční akcie s dobou splatnosti ≥ než 1 rok;  závazky s efektivní dobou splatnosti jednoho roku nebo delší;  podíl stabilních depozit bez určené doby splatnosti;  termínovaná depozita s dobou splatnosti niţší neţ 1 rok, u nichţ se předpokládá, ţe zůstanou v bilanci banky po dobu stresového scénáře. Poţadované mnoţství stabilního financování je definováno jako součet mnoţství aktiv, které musí banka profinancovat. Jednotlivé typy aktiv jsou poté vynásobeny specifickým koeficientem, který je k danému aktivu přiřazen. Ukazatel by se měl neustále pohybovat nad hranicí 100%, neboť v takovém případě banka generuje dostatečné mnoţství stabilních a střednědobých a dlouhodobých zdrojů pro financování svých aktiv a mimobilančních expozic. 51

Českou národní bankou bylo k tomuto ukazateli konstatováno, že dopad na banky závisí na definici ukazatele. Z předběžných výsledků vyplynulo, že dopad na banky bude mít zavedení tohoto ukazatele větší než u ukazatele LCR, nicméně bylo konstatováno, že české banky ukazatel plní45. V České spořitelně probíhá monitoring ukazatele Net Stable Funding Ratio od roku 2012 a dle průběžných výsledků Česká spořitelna naplňuje tento ukazatel ve výši cca 145%. V současné době však není znám jednotný výklad tohoto ukazatele a není rovněž známo, kdy musí banky stanoveného regulatorního limitu 100% dosáhnout.

Leverage ratio (LR) Dalším z nově zavedených ukazatelů dokumentem BASEL III je tzv. pákový poměr. Jedná se o alternativu ke kapitálové přiměřenosti, která není zaloţena na oceňování rizik a která by měla zamezovat velkému nárůstu bilance a podrozvahy v dobách ekonomického růstu, kdy banky inklinují k podceňování rizik. Zavedení ukazatele bylo iniciováno snahou o vytvoření jednoduchého, transparentního a nezávislého ukazatele slouţícího zároveň jako pojistka proti chybám v měření rizik. Ve své podstatě tento ukazatel má za cíl zavedení jakéhosi „stropu“ slouţícího k zastavení nadměrné expanze bankovních aktivit46. Pákový ukazatel LR se tedy zaměřuje na riziko nadměrného růstu banky v době ekonomického boomu a v České spořitelně je interpretován následujícím způsobem: Kapitál Tier 1 ____________________________________________

>

3%

Expozice (aktiva + podrozvaha) Princip pákového ukazatele spočívá v poměru mezi kapitálem banky a velikosti její expozice, která není rizikově váţená. Navrţená minimální velikost výsledného poměru by měla dosahovat výše 3% - tato výše není zatím stanovena definitivně a v průběhu monitorovacího období bude testována a kalibrována. V principu jde o stejný ukazatel jako je kapitálová přiměřenost. V čitateli je zatím navrţeno vyuţívat velikost kapitálu Tier 1. Definice tohoto kapitálu je shodná s definicí pro účely výpočtu kapitálové přiměřenosti (ve 45



52

znění BASEL III). V případě, ţe je expozice odečitatelná od Tier 1, odečítá se i od celkové expozice, nemá tedy pákový efekt47. Ve jmenovateli se při stanovení účetní velikosti expozice postupuje v České spořitelně následujícím způsobem:  rozvahová aktiva (mimo derivátů); o v účetní hodnotě (bez úprav ocenění); o bez zohlednění záruk a kolaterálů; o bez zohlednění nettingu mezi úvěry a depozity.  repooperace;

o je moţné zohlednit regulatorně uznaný netting48  deriváty (včetně kreditních); o vstupují jako úvěrový ekvivalent, povolena pouze metoda trţního ocenění; o je moţné zohlednit regulatorně uznaný netting.  mimobilanční poloţky o vstupují s konverzním faktorem 100% (tj. jako úvěrový ekvivalent); o výjimka – nezávazné úvěrové rámce konverzní faktor 10%. Harmonogram zavedení pákového ukazatele dle regulátora ČNB: ukazatel nebude zaveden ihned; od 1. 1. 2013 – sledování a vyhodnocování ve finančních institucích – testovací a monitorovací období; od 1. 1. 2015 – zveřejňování výsledků finančními institucemi; do 31. 10. 2016 provedení dopadové studie Evropským orgánem pro bankovnictví pro Evropskou komisi; do 31. 12. 2016 – vyhotovení zprávy Evropskou komisí pro Evropský parlament a Radu; v rámci monitorovacího období můţe dojít k překalibrování ukazatele; od 1. 1. 2018 by měl být znám konečný limit, který bude závazným poţadavkem v Pilíři 1.

47

Pojem pákový efekt znamená násobivý efekt počítaný trojčlenkou. Pákový efekt se vyuţívá ve finančnictví jako finanční páka na zvýšení výnosů při vyuţití cizího kapitálu, kdy se obchoduje s plným mnoţstvím podkladového aktiva při pouze částečném krytí pouţitého kapitálu vlastním jměním. 48

Netting – vzájemné započítání pohledávek a závazků.

53

Českou národní bankou bylo na základě předběžných výpočtů konstatováno, že české banky by současný minimální požadavek pákového poměru ve výši 3% naplnily49. V České spořitelně probíhá monitoring ukazatele Leverage ratio od roku 2011 a dle průběžných výsledků Česká spořitelna naplňuje tento ukazatel ve výši 6,3%.

Capital conservation buffer (CCB) – konzervační kapitálový polštář a Counter cyclical buffer (CB) – proticyklický kapitálový polštář Dokument BASEL III nově zavádí dva doplňkové kapitálové polštáře. V současné době platný minimální 8% limit, vyjadřující poměr mezi kapitálovými zdroji a velikostí poţadavku na krytí rizik úvěrových, trţních a operačních zůstane zachován a tyto dva nově vzniklé dodatečné kapitálové polštáře či nárazníky budou slouţit jako jeho nadstavba.

Zdroj: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/crd.pdf

Basilejský výbor pro bankovní dohled dospěl k názoru, ţe banky by měly mít k dispozici vyšší objem kapitálu neţ je v současné době poţadovaný minimální standard ve výši 8%, proto byl zaveden dodatečný konzervační kapitálový polštář, který by měl být vytvářen v příznivých fázích ekonomického cyklu a který bude umoţňovat přeţít ekonomický pokles. Capital conservation buffer bude zaváděn postupně ve čtyřletém období začínajícím rokem 2016, tj. pravidelný roční přírůstek bude činit 0,625%50. Postup při zavádění tohoto kapitálového polštáře znázorňuje následující tabulka: 49



54

2016 2017 2018 2019 0,625% 1,25% 1,875% 2,5% Ve své podstatě se jedná o navýšení současného minimálního poţadavku o 2,5 procentních bodů na konečných 10,5% regulatorního kapitálu, kterých má být dosaţeno v roce 2019. Polštář má být tvořen nejkvalitnějším kapitálem, tj. hlavním kapitálem Tier 1. Cílem tohoto dodatečného kapitálového polštáře je zajistit, aby finanční instituce byla schopna ve stresovém období (období finančních, příp. ekonomických problémů) absorbovat ztráty, pro banku má tento polštář mikroekonomický charakter, tj. chrání banku i proti individuálním problémům. Další novinkou je stanovení limitní hranice pro kapitálovou přiměřenost ve výši 7%. V případě, ţe by bance kapitálová přiměřenost klesla pod tuto hranici, musí omezit či zcela zastavit distribuci zisků (výplaty dividend, zpětný odkup akcií, výplata nepovinných bonusů zaměstnancům). Toto omezení by trvalo do doby opětovného dosaţení limitní hranice 7%. Pokud by banky neudrţovaly polštář ve stanoveném limitu, čelily by sankcím ze strany regulátora. Nový 7% limit by měl slouţit jako jakýsi indikátor distribuce zisku, která bude závislá na výši kapitálu banky. Aby banka dosáhla stanovené hranice, můţe kapitál získat např. emisí kmenových akcií, čímţ vlastně nahradí zadrţenou část zisku. Rozdíl v postihu ze strany regulátora oproti minimální kapitálové přiměřenosti spočívá v tom, ţe při poklesu kapitálu pod nárazník regulátor neomezuje činnost banky, ale pouze distribuci zisku. Omezení distribuce zisků je stanoveno na konsolidované úrovni (tj. v rámci skupiny neplatí), nicméně regulátor můţe rozhodnout, ţe ho uplatní i na sólo bázi. Regulátor rovněţ můţe stanovit časový horizont, do kterého je banka povinna doplnit kapitál na úroveň 7% (tj. banky tedy nemůţe pod stanovenou minimální hranicí operovat neomezeně dlouho). Vzhledem ke skutečnosti, že Capital conservation buffer má být zaveden v období 2016 – 2019, v České spořitelně zatím neprobíhá žádný monitoring, který by zjišťoval dopady, které bude mít zavedení konzervačního kapitálového polštáře na banku.

55

Counter cyclical buffer – proticyklický kapitálový polštář Druhý ze skupiny nově zavedených doplňkových kapitálových polštářů, které zavádí dokument BASEL III je proticyklický kapitálový polštář. Tento polštář je reakcí na výtku vůči dokumentu BASEL II, a to procykličnost. Cílem tohoto polštáře je ochrana finančního sektoru v dobách ekonomického růstu. V případě, ţe v ekonomice dané země dojde k nadměrnému růstu úvěrů a národní regulátor vyhodnotí, ţe by tento nadměrný růst mohl představovat nebezpečí pro systém, bude mít moţnost stanovit finančním institucím zavedení tohoto dalšího nárazníku aţ do výše 2,5%. Informaci o rozhodnutí zavedení finančního polštáře musí finanční instituce obdrţet 12 měsíců před zavedením. Zavedením tohoto proticyklického kapitálového polštáře se posiluje pozice národních regulátorů, kteří budou moci v případě prudkého růstu poskytovaných úvěrů v národních ekonomikách rozhodnout o zavedení a výši polštáře. Finančními institucemi vytvořený polštář by mohl být rozpuštěn v době poklesu, opět na základě rozhodnutí regulátora51. Systém tvorby Counter cyclical buffer – proticyklického kapitálového polštáře se skládá ze tří úrovní:

 národní regulátor sleduje vývoj ekonomiky (růst objemu úvěrů, růst HDP, atd.)  národní regulátor vyhlašuje tvorbu polštáře pro danou ekonomiku (proticyklický kapitálový polštář, výše, období, atd.)

 národní regulátor rozhoduje o rozpuštění vytvořeného polštáře (na základě ţádosti dané banky). Banka tvoří proticyklický polštář jen vůči expozicím v příslušné ekonomice. Banka mající expozice ve více státech pak spočítá polštář jako váţený průměr pro expozice v zemích, kde je stanoven (proticyklický polštář specifický pro banku). Pokud by banka nevytvářela kapitálový polštář v souladu s nařízením daného národního regulátora, vystavovala by se riziku omezené distribuce zisku (obdobně jako je tomu v případě Capital conservation buffer). Counter cyclical buffer se vztahuje a je tvořen jen ke kreditním expozicím, nezahrnuje tedy trţní a operační riziko.

51


56

Znázornění skladby kapitálové přiměřenosti finanční instituce po zavedení doplňkových kapitálových polštářů Capital conservation buffer a Counter cyclical buffer Minimum Conservation buffer Minimum + Conservatin buffer Counter cyclical buffer

Common Equity Tier 1 4,5% 2,5%

Tier 1 Capital 6,0%

Total Capital 8,0%

7,0%

8,5%

10,5%

0 – 2,5%

Zdroj: http://www.bis.org/press/p100912a.pdf, ze dne 12.4.2013

Systematically Important Financial Institutions (SIFI) – Systémově významné instituce Do kategorie SIFI lze zařadit jednak samostatné významné instituce nebo konsolidační celky, které reprezentují finanční skupiny. SIFI jako samostatnou významnou instituci představuje obvykle významná banka nebo velká pojišťovna nebo jiný typ instituce. SIFI ve formě finančních skupin mohou být soustředěny nejen kolem bank ale i kolem nebankovních institucí. V případě, ţe hovoříme o českém finančním trhu, tak zde se označení SIFI vztahuje především na banky. Některé zdroje systémově významné banky označují spíše jako SIB (Systemically Important Bank). Basilejský výbor pro bankovní dohled v roce 2011 stanovil metodiku pro určení globálních SIFI (G-SIFI), ve které vymezil následujících pět kategorií indikátorů pro stanovení stupně systémové významnosti banky52:  velikost;  provázanost;  sloţitost;  nenahraditelnost;  přeshraniční propojenost. V současné finanční krizi se potvrdil výskyt významných rizik související s působením velkých a sloţitě provázaných finančních institucí a jejich nedostatečná regulace. Během posledních dvou desetiletí expandovaly banky ve vyspělých ekonomikách do významných velikostí a v mnoha případech opustily svůj typický lokální, příp. regionální bankovní model a přesunuly svoji činnost na mezinárodní pole působnosti, kde se musí vyrovnávat s riziky jim dosud neznámými nebo s riziky vyplývajícími právě s velikostí nově vzniklých celků. 52

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/fs_20112012_clanek_i.pdf, ze dne 12.4.2013

57

Mezi základní metody identifikace SIFI v podmínkách českého bankovního sektoru patří metody dynamické a statické. Metoda dynamického přístupu spočívá ve statistickém modelování ztráty systému jako celku a její následné rozdělení mezi jednotlivé přispěvatele v závislosti na jejich velikosti nebo na simulačním modelování libovolných kanálů šíření nákazy mezi jednotlivými prvky a v čase. Tento přístup je povaţován za akademický, neboť většinou trpí nedostatkem dat potřebných k sestavení nebo kalibraci jednotlivých modelů53. Metoda statistického přístupu je povaţována za praktičtější přístup k provádění mikro a makroobezřetní politiky neboť vyuţívá statistické kvantitativní a kvalitativní indikátory, které umoţňují jednoduché srovnávání jednotlivých prvků systému a jejich další analýzu. Metoda vzhledem ke své flexibilitě, jednoduchosti a transparentnosti umoţňuje snadnější komunikaci směrem k účastníkům systému. Nevýhodou metody je, ţe nepokrývá všechna systémová rizika a není schopná pokrýt časovou dimenzi. BASEL III a další iniciativy Basilejského výboru se v reakci na poslední finanční krizi snaţí systematicky rozšířit o nástroje makroobezřetního charakteru:  proticyklický kapitálový polštář zaměřený na časovou dimenzi systémového rizika;  dodatečné kapitálové poţadavky proti systémovému riziku;  stanovení plánu řešení krizové / úpadkové situace;  vyšší informační povinnost (měla by vést k omezení morálního hazardu). První skupinou, pro kterou by měly tyto poţadavky platit, jsou G-SIB (Systemically Important Bank). Na jednáních G 20 v listopadu 2011 byl zveřejněn počáteční seznam 29 GSIB ( z toho 17 evropských), který by měl být kaţdý rok aktualizován. S naplňováním vyšších kapitálových poţadavků by měly banky začít v roce 2016 a plné implementace pravidel by mělo být dosaţeno od roku 2019. Kromě tohoto globálního přístupu oznámily jiţ autority v několika zemích, ţe zavedou tato pravidla na národní úrovni pro D-SIB (v Evropě to jsou např. Nizozemsko, Irsko nebo Švédsko). Podobný přístup hodlá v rámci reformy bankovního sektoru uplatnit i Velká Británie. Mezinárodní harmonizace metodiky pro stanovení domácích SIFI není dle Basilejského výboru BCBS nezbytná a proto konkrétní metodiku nestanovil. Se vznikem současné krize a především po pádu banky Lehman Brothers se na mezinárodní úrovni obnovila debata ohledně posílení stability systémově významných institucí. Téma SIFI bylo diskutováno na setkání představitelů G 20 jiţ v dubnu 2009 kde 53

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2011-2012/fs_20112012_clanek_i.pdf ze dne 13.4.2013

58

bylo mj. dohodnuto, ţe musí dojít ke zvýšení odolnosti mezinárodně působících finančních institucí a v reakci na tuto dohodu vznikl nejdříve obecný návod pro národní autority pro určení globálních systémově významných institucí, trhů nebo infrastruktur (G-SIFI) a následně také regulatorní dokumenty zaměřené na jejich regulaci. Následně byly zahájeny diskuze ohledně moţnosti přenesení metodiky určení a regulace z mezinárodní úrovně G-SIFI na domácí úroveň D-SIFI. Autor práce dne 15. 3. 2013 uskutečnil rozhovor s RNDr. Monikou Laušmanovou, CSc., ředitelkou úseku centrálního řízení rizik v České spořitelně, a.s., která zároveň působí jako předsedkyně Komise pro bankovní regulaci České bankovní asociace a je členkou Banking Supervision Committee v EBF. Tématem rozhovoru byla regulační opatření vyplývající z dokumentu BASEL III a připravenost České spořitelny, a.s. na jejich naplňování. V následujícím textu jsou zaznamenány otázky kladené autorem, včetně odpovědí RNDr. Laušmanové: Smyslem regulačních opatření BASEL III je zajistit, aby banky měly více kvalitního kapitálu a likvidních prostředků a byly lépe připraveny čelit budoucím rizikům. Jak tedy ovlivňují basilejská kritéria české banky a především Českou spořitelnu, a.s.? Výchozí pozice českých bank, a tedy i České spořitelny, je pro vstřebání regulatorních změn oproti Evropské unii velmi dobrá. Je to především z důvodu obezřetného řízení, konzervativního obchodního modelu, ale i dobré práce regulátora. Podstatným faktorem je však dopad nové regulace na mateřské banky v zahraničí, který sekundárně ovlivňuje bankovní sektor v ČR z důvodu skupinového řízení kapitálu, likvidity a rizik.54

54

Pozn. autora: vliv mateřských bank můţe být na české banky v budoucnu zcela zásadní, neboť jak z grafu publikovaného ČNB vyplývá, naprostá většina českých bank je vlastněna zahraničními subjekty

59

Zdroj: Česká národní banka http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_p rojevy/download/lizal_20121206_strategicke_forum.pdf

Je Česká spořitelna na nová regulatorní opatření připravena? Česká spořitelna je velmi dobře vybavena z hlediska kapitálu i likvidity, proto se nemusí obávat o schopnost plnit nová regulatorní opatření. Ostatně se na zavedení nových regulatorních pravidel intenzivně připravujeme. Práci nám ale stěţuje skutečnost, ţe dodnes nejsou jisté konečné znění návrhu regulace v Evropské unii a ani termíny. Vše je neustále v pohybu. V rámci tzv. trialogu Evropské rady, Komise a Parlamentu se hledají kompromisní řešení pro jednotlivé části evropského nařízení a evropské direktivy55 56.

55

Pozn. autora: v mezinárodním srovnání má Česká spořitelna velmi silnou kapitálovou a likvidní pozici, která jiţ v současné době významným způsobem převyšuje poţadavky regulátorů. Konsolidovaná kapitálová přiměřenost v souladu s pravidly BASEL a dle ČNB se pohybuje na úrovni 16%, čímţ vykazuje komfortní velikost, minimální poţadavek ČNB je 8%. Vývoj kapitálové přiměřenosti v ČS, a.s. znázorňuje následující graf 56

Vzhledem ke skutečnosti, ţe autor práce uskutečnil rozhovor s RNDr. Laušmanovou dne 15. 3. 2013, je nutné na tomto místě poznamenat, ţe dne 18. 4. 2013 Evropský parlament schválil text CRD IV a CRR, tedy směrnice a direktivy, která implementuje návrhy BASEL III do legislativy Evropské unie. Základní znění je tedy jiţ známé. Je však ještě mnoho detailů, které budou řešeny aţ v tzv. RTS (Regulatorních technických standardech), které připravuje EBA a kterých by nakonec mělo být kolem stovky. Zároveň jsou umoţněny národní diskrece zejména v oblasti kapitálových polštářů, tedy finální poţadavky stanoví aţ národní regulátor.

60

Vývoj kapitálové přiměřenosti v České spořitelně, a.s. 17% 16%

17,00% 16,60% 16,50% 16,10% 16,00% 16,00% 15,60%

15%

15,20%

14%

14,10% 14,00% 14,00% 14,20% 14,00% 13,60%

13,40%

IX .1 0 XI I.1 0 III .1 1 VI .1 1 IX .1 1 XI I.1 1 III .1 2 VI .1 2 IX .1 2 XI I.1 2 III .1 3 VI .1 3 IX .1 3 XI I.1 3 III .1 4 VI .1 4 IX .1 4 XI I.1 4

13%

14,70% 14,50% 14,40%


Z mého pohledu obsahuje BASEL III zvýšené požadavky na kapitál a likviditu a pravidla dosud nejsou jak z pohledu výše jednotlivých ukazatelů tak z pohledu doby pro jejich zavedení jednoznačně stanovena. Připravuje se tedy Česká spořitelna postupně nebo se vyčkává na finální nastavení závazných pravidel? České banky mají obrovskou výhodu, ţe jsou dobře kapitalizované a likviditně vybavené, čímţ jsou schopné absorbovat i ten nejnáročnější scénář v rámci připravovaných pravidel. Toto však neplatí pro matky a dcery českých bank, které se v oblasti kapitálu a likvidity v takto komfortní situaci nenacházejí. Pokud tedy budou nakonec platit kapitálové a likviditní poţadavky v maximálních navrhovaných limitech bude situace ve finančních skupinách sloţitější a můţe to mít sekundární dopad i na české banky. V České spořitelně je příprava na nové – zvyšující se ukazatele uskutečňována postupně. 57

57

Pozn. autora: v mezinárodním srovnání mají České banky velmi silnou likvidní pozici, která vyplývá z vysokého poměru vkladů k poskytnutým úvěrům, coţ znázorňuje výše uvedený graf.

61

Zdroj: Česká národní banka http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupen i_projevy/download/lizal_20121206_strategicke_forum.pdf

Nemůže tedy dojít k situaci, že u českých bank dojde k odlivu kapitálu do zahraničí – do zemí mateřských bank? Česká národní banka toto pečlivě hlídá, nicméně disponuje zatím velmi omezenými moţnostmi jak ovlivnit velikost výplaty dividend. Právě nová regulace zavádí pro národního regulátora například moţnost omezit výplatu dividend bance, která nebude mít v dostatečné velikosti vytvořené kapitálové polštáře. Banky dále budou mít povinnost vypracování plánu pro záchranu kapitálu, který musí příslušný regulátor odsouhlasit. ČNB jiţ v předstihu obeslala velké banky s doporučením, aby drţely více kapitálu neţ je stanovených 8%, neboť to povaţuje s ohledem na budoucnost jako systematicky důleţité pro Českou republiku. Zatím to ČNB učinila pouze formou doporučení, ale je zřejmé, ţe toto doporučení vychází z budoucích regulatorních poţadavků. ČNB je dle mého názoru konzistentně obezřetná a zatím nás na rozdíl od jiných regulátorů svými doporučeními nijak nezaskočila. Dobře ví, ţe Česká spořitelna je dobře kapitalizovaná a pouze nám sděluje, ţe doufá, ţe i nadále zůstaneme konzistentní např. v jiţ zmíněné výplatě dividend.

62

Když se dívám na koncept pravidel BASEL III, ve kterém jde především o zvýšení objemu a kvality kapitálu bank, zavádění pravidel likvidity, zavedení pákového poměru, atd. tak mě napadá otázka, jaký to bude mít dopad na klienty bank? Dá se to odhadnout? V současné době se to odhadnout nedá, kromě toho ţe bankami drţený kapitál bude muset být kvalitnější, banky budou muset nově drţet dodatečné tzv. kapitálové polštáře. Dosud je navrhován jejich postupný náběh od roku 2016, národní regulátor má moţnost tento termín zkrátit. Obdobná situace je i u pravidel likvidity, resp. zavádění ukazatelů LCR a NSFR. Bylo by naivní domnívat se, ţe náklady ponesou pouze banky bez dopadu na klienty. Téměř všechny české banky jsou součástí nadnárodních skupin a podléhají tedy českému regulátorovi ČNB a zároveň musí data exportovat svým matkám, které musí data někde koncentrovat a vyhodnocovat, aby byly schopné reportovat poţadavky na konsolidované bázi. Jen v České spořitelně se této oblasti věnuje přibliţně 80 aţ 90 zaměstnanců. Zajišťování činností kolem regulatorních poţadavků je pro finanční skupinu velmi náročné a drahé. Uřídit činnosti spojené se zajišťováním regulatorních požadavků, zejména z pohledu finanční skupiny musí být náročné. Existuje nějaká cesta ke zjednodušení? A jak vidíte výkon regulace v budoucnosti? Uřídit celý proces zejména z pohledu finanční skupiny není jednoduché zejména z důvodu regulatorní nekonzistence. Někdo by mohl poloţit otázku, zda by nebylo cestou ke zjednodušení, kdybychom všichni spadali pod jednoho regulátora. Dle mého názoru jedna centrální instituce nemůţe obsáhnout prostředí celé Evropské unie. Lokální znalosti, kterými disponují národní regulátoři, jsou nenahraditelné a tento model by nefungoval. Proto se domnívám, ţe i v budoucnu se vţdy bude jednat o kombinaci lokálních (národních) regulátorů s někým kdo bude celý proces zastřešovat. Autor práce se v loňském roce (14. 11. 2012) zúčastnil Semináře, který se věnoval problematice BASEL III a na kterém mezi přednášejícími vystoupil Ing. David Rozumek, ředitel sekce dohledu nad kapitálovým trhem z České národní banky. Autor práce oslovil přednášejícího Ing. Rozumka z důvodu získání názoru na předpokládaný dopad regulace BASEL III na český bankovní sektor z pohledu národního regulátora. Ing. Rozumek autora práce odkázal na rozhovor publikovaný v časopisu Bankovnictví dne 25.5.2012 na str. 13, který je rovněţ přístupný na webových stránkách ČNB58. Vzhledem k tomu, ţe rozhovor úzce 58

http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12_120525_rozumek_bankovnic tvi.html, ze dne 13.4.2013

63

souvisí s tématem diplomové práce, vyjadřuje objektivní pohled na regulaci českých bank a z důvodu vyváţenosti názorů (viz rozhovor autora s RNDr. Laušmanovou) uvádí autor práce jeho znění v neupraveném rozsahu. Jaké jsou hlavní změny v rámci dohody Basel III a jak je hodnotíte z pohledu České národní banky? Basel III přináší úpravy ve dvou rovinách: mikroobezřetnostní a makroobezřetnostní. Mikroobezřetnostní dimenze je basilejskou regulací uplatňována dlouhodobě a soustředí se na jednotlivé instituce. Makroobezřetnostní je zaměřena na celkovou finanční stabilitu a zmírňování systémového rizika. Hranice mezi nimi však není ostrá. Přestoţe nová úprava přichází s novými typicky makroobezřetnostními nástroji jako jsou proticyklické kapitálové polštáře. Některé mikroobezřetnostní nástroje lze totiţ pouţít pro makroobezřetnostní cíle. Basel III přichází s potřebnými úpravami definice kapitálu. Tyto úpravy by měly vést k jeho vyšší kvalitě. Ke zdravější struktuře bilancí bank přispívá i takzvaný pákový poměr, který motivuje banky ke konzervativnějšímu řízení jejich zdrojů. Revoluční je pak nová úprava řízení likvidity. Zde se Basilejský výbor pustil do oblasti, kde má podstatně méně zkušeností a relevantních dat neţ v oblasti kapitálu. Jak splňují tyto požadavky české banky v současné době a jak snadné či nesnadné pro ně bude dohodu Basel III z hlediska potřeby kapitálu naplnit? Tuzemský bankovní sektor patří k nejlépe kapitálově vybaveným sektorům v Evropě pokud jde o objem i strukturu kapitálu. Dohled ČNB s bankami průběţně diskutuje jejich záměry v oblasti řízení kapitálu, s výhledem několika následujících let. V těchto výhledech banky samozřejmě zvaţují i dopady nové regulace. Informace, které máme v tuto chvíli k dispozici, nebudí ţádný důvod k obavám. Dělají české banky již teď něco pro uvedení do souladu s Basel III. Sedm let není zase tak dlouhá doba? Sedm let skutečně není dlouhá doba. Navíc zatím mluvíme pouze o Basel III, jehoţ podoba je jiţ nyní známá. Naše banky však budou podléhat regulaci, kterou připravuje Evropská komise a Evropský orgán pro bankovnictví (EBA). Podoba této úpravy se stále ještě vyvíjí. Rámcová úprava je předmětem politického vyjednávání, rozsáhlou prováděcí úpravu začíná chystat Výbor pro regulaci (SCRePol) působící v rámci EBA. Z pozice předsedy tohoto 64

výboru odhaduji, ţe evropská regulace bude podstatně rozsáhlejší, a to jak věcně, tak svojí délkou. Na úrovni rámcové úpravy lze očekávat i některé odchylky, které snad nepovedou k významnému odklonu od Basel III. České banky se zaměřují především na hrubý kvantitativní odhad dopadu nové úpravy. Detailní změny s naší pomocí zatím pouze monitorují, protoţe přípravu na ně lze reálně spustit aţ ve chvíli, kdy bude podoba nové regulace ustálená. Riziko velkého časového tlaku je významné a my na něj na mezinárodních fórech často upozorňujeme. Příprava na novou regulaci totiţ není náročná jen pro banky, ale téţ pro jejich dohledy. Regulace Basel III bude měnit také definici rizikově vážených aktiv. Jakým směrem to bude a jak se toto dotkne bank v České republice? Basel III redukuje význam externího ratingu. Zvyšuje také kapitálové poţadavky na úvěrové riziko protistrany v oblasti obchodů s cennými papíry, repo operacích a derivátových obchodech, které nejsou centrálně vypořádány. Navyšují se i poţadavky u sekuritizovaných expozic, které jsou však v případě českých bank zanedbatelné. Jaké další požadavky přináší nad rámec Basel III nová evropská úprava? Těchto poţadavků je celá řada. Ve věcné rovině lze jmenovat například regulaci v oblasti governance, harmonizované výkaznictví a další. Pokud jde o regulatorní nástroje, tak řeší mimo jiné nápravná opatření nebo sankce. Podle informací ze zahraničí budou do sedmi let západoevropské banky muset navýšit kapitál tak, aby vyhovovaly Basel III, o stamiliardy eur. Může se to případně dotknout nějak nepřímo i bank v České republice či domácích dceřiných bank mezinárodních bankovních skupin? Pozorně jsme v rámci spolupráce s domovskými orgány dohledu sledovali, jak se mateřské skupiny tuzemských bank vypořádají s doporučením EBA navýšit „core Tier 1“ kapitál na 9% do poloviny letošního roku, zejména zda nebude docházet k tlaku na aktivní sniţování stávajících expozic našich bank nebo omezování růstu jejich nových obchodů. Ţádné výraznější dopady na tuzemské banky jsme však nezaznamenali. Obdobně budeme sledovat vývoj i v případě implementace Basel III. Lze přitom pouze doufat, ţe trh bankám dopřeje zmíněné přechodné období sedmi let.

65

Zdroj: Česká národní banka (http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_ projevy/download/lizal_20121206_strategicke_forum.pdf

66

Dne 21. listopadu 2012 evropské banky prostřednictvím Evropské bankovní federace poţádaly Evropskou komisi, aby odloţila zavedení pravidel kapitálové přiměřenosti BASEL III o rok, tedy aţ na rok 2014.

67

68

Závěr Bankovnictví a činnost finančních institucí obecně je specifickým druhem podnikání, který se vyznačuje tím, ţe instituce k dosaţení zisku vyuţívají zejména cizí zdroje – vklady od klientů a jejich vlastní kapitál se na straně pasiv na bilanční sumě podílí pouze několika procenty. Samotný fakt, ţe lidé svěří do správy své prostředky finanční instituci, vychází z předpokladu, ţe tato finanční instituce musí být důvěryhodná. A právě důvěryhodnost je jedním ze základních předpokladů pro úspěšnou činnost bank. Bankovnictví je specifické i tím, ţe se jedná o druh podnikání, které ve všech vyspělých ekonomikách podléhá regulaci a dohledu. Tento systém se skládá zejména z následujících čtyř základních prvků:  regulace při vstupu do bankovní sféry  stanovení základních pravidel pro činnost bank  prověřování a vynucování dodrţování těchto pravidel  vytvoření dostatečné finanční ochranné sítě pro případ krachu banky. Basilejské dohody známé pod označením BASEL I – III svojí podstatou zapadají do druhého prvku systému bankovní regulace, neboť stanovují základní pravidla, která by měly banky při své činnosti dodrţovat. Dohodu BASEL I vydal Basilejský výbor pro bankovní dohled jiţ v roce 1988, přestoţe k této dohodě v počátku přistoupilo pouze 10 zemí – pod označením G-10, záhy se stal koncept kapitálové přiměřenosti celosvětově uznávaným standardem v oblasti řízení bankovních rizik. Mezi nejvýznamnější pozitiva dokumentu patří, ţe přestoţe se jednalo o právně nezávazný dokument, zaznamenal pozoruhodný úspěch v mezinárodním měřítku a jeho obsah byl zapracován do právních systémů nejen zemí Evropské unie, ale ostatních zemí vyspělého světa. Naopak mezi nejvýznamnější nedostatky dokumentu patří, ţe stanovoval bankám vytvářet kapitálový polštář pouze vůči úvěrovému riziku a nezohledňoval ostatní druhy rizik. V roce 1996 vydal Basilejský výbor dodatek k BASEL I, který reagoval na hlavní nedostatek dohody první a specifikoval metody pro oceňování trţního rizika. Ani tento dodatek neuspokojil odbornou veřejnost, která kritizovala nedostatky ve stanovování kapitálové přiměřenosti bank, zejména z důvodu, ţe nezohledňují ekonomickou realitu a jsou nedostatečně citlivé v přístupu k měření rizika. Metodám propočtu kapitálové přiměřenosti byla vytýkána jejich neadekvátnost a nedostatečná adaptabilita na měnící se strukturu bankovnictví a prováděné bankovní operace. 69

Třetím pokusem Basilejského výboru o sofistikované stanovení kapitálové přiměřenosti bank bylo vydání dohody BASEL II v roce 2004. Tato byla v porovnání s předcházející dohodou podstatně delší, sofistikovanější a podrobnější. Její dokonalá znalost a pochopení však představovalo disponovat vysokými technickými a matematickými dovednostmi. Další významnou změnou této dohody byla její třípilířová struktura:  První pilíř – Minimální kapitálové požadavky pro: o Úvěrové riziko o Trţní riziko o Operační riziko (rozšíření proti BASEL I)  Druhý pilíř – Aktivity bankovního dohledu – rozšíření proti BASEL I o Rámec kontroly bank o Alokace kapitálu včetně risk managementu o Nadnárodní komunikace o Jiná rizika  Třetí pilíř – Tržní disciplína – rozšíření proti BASEL I o Pravidla chování o Informovanost o Transparentnost. Z výše uvedené struktury vyplývá, ţe bankovní dohled dle BASEL II byl postaven na třech pilířích. V prvním pilíři byla tvorba kapitálových poţadavků nově rozšířena o kapitálové poţadavky k operačnímu riziku. Hlavním a nejvýznamnějším rizikem v tomto pilíři zůstalo i nadále riziko úvěrové, u kterého došlo k zásadním změnám ve stanovení rizikovosti klientů, kdy u standardizované metody je rizikovost klienta odvozena od externího ratingu a metody IRB od interního bankou stanoveného ratingu klienta. Podstatou druhého pilíře je výkon dohledu nad bankami regulátorem. V tomto pilíři je kladen důraz především na správné nastavení metod a technik bank v oblasti identifikace, řízení, měření a monitoringu rizika. Celý systém musí být schopen určovat správnou výši potřebného kapitálu a musí být neustále zdokonalován. Ve své podstatě by v druhém pilíři měla být zohledněna všechna zbývající rizika, kterým je banka při své činnosti vystavena a která nezohledňuje první pilíř. Třetí pilíř je zaměřen na pravidla chování bank, zveřejňování informací a jejich transparentnost.

Účelem tohoto pilíře je přimět banky, aby o sobě zveřejňovaly více

detailnějších informací v pravidelném intervalu.

70

Poslední snahou Basilejského výboru pro bankovní dohled bylo vydání dohody BASEL III v prosinci roku 2010. Basilejský výbor touto dohodou reagoval na finanční krizi, která na podzim roku 2008 odstartovala pádem americké banky Lehman Brothers. Pádu této banky předcházela tzv. hypoteční krize na americkém finančním trhu, jejíţ signály bylo moţné zaznamenat jiţ v roce 2007. Finanční krize vedla k významné ztrátě důvěry mezi bankami a proto je cílem regulatorních opatření BASEL III zajistit, aby vhodně nastavená regulatorní a stabilizační opatření znovu obnovila vzájemnou důvěru mezi bankovními ústavy. Jak jiţ bylo zmíněno soubor nově navrţených regulatorních opatření s názvem BASEL III, byl prezentován v prosinci roku 2010 jako celosvětový standard, který má být implementován také v rámci Evropské unie. V červenci 2011 předloţila Evropská komise návrh implementace regulatorních opatření BASEL III do evropské legislativy. Součástí návrhu byla Směrnice o kapitálových poţadavcích IV (CRD IV) a Nařízení o kapitálových poţadavcích (CRR). Přijetím návrhu, směrnice a nařízení se zabýval Evropský parlament, Rada Evropy a Evropská komise a jejím cílem bylo dosaţení dohody mezi těmito institucemi. K dohodě došlo dne 18. 4. 2013, kdy Evropský parlament schválil text CRD IV a CRR tedy směrnice a nařízení, která implementuje návrhy BASEL III do legislativy Evropské unie. Základní znění je tedy jiţ známé, zbývá však mnoho detailů, které budou řešeny aţ prostřednictvím tzv. RTS (regulatorní technické standardy), které připravuje EBA a kterých by nakonec mělo být kolem stovky. Zároveň jsou umoţněny národní diskrece zejména v oblasti kapitálových polštářů, kde finální poţadavky v dané zemi stanoví aţ národní regulátor. Jaký vliv bude mít zavádění pravidel dle BASEL III na obchodní činnost bank? Při hledání odpovědi na tuto otázku, zjistíme, ţe tento vliv bude podstatný. Dle současných konceptů BASEL byla kapitálová přiměřenost u bank stanovena v celkové výši 8% k rizikově váţeným aktivům banky. BASEL III však klade důraz na větší mnoţství především kvalitního kapitálu, neboť zavádí dodatečné tzv. kapitálové polštáře. Jejich postupný náběh je zatím plánován od roku 2016, je však na národním regulátorovi, zda nerozhodne o aplikaci dřívější. Vezmeme-li v úvahu nejnáročnější variantu, kterou navrhuje BASEL III tak minimální kapitálové přiměřenost můţe u některých bank narůst aţ na 16% (konzervační polštář o 2,5%, proticyklický polštář o 2,5%, národní regulátor můţe také rozhodnout o aplikaci kapitálového polštáře proti systémovému riziku u systematicky důleţitých institucí ve výši 3%). V oblasti kapitálu dohoda BASEL III přesněji definuje hlavní kapitál (Tier 1) a vedlejší kapitál banky (Tier 2). Zdůrazňuje váhu vlastního kapitálu banky jako součásti hlavního kapitálu, která je nejvhodnější formou kapitálu pro vyuţití k vyrovnání ztrát. Vedlejší kapitál banky označovaný jako (Tier 3) byl zrušen. 71

Zároveň je nutné zdůraznit, ţe tato situace se týká pouze klasické kapitálové přiměřenosti, tedy 1. pilíře. Vedle toho existuje interní kapitálová přiměřenost v rámci 2. pilíře, která by měla komplexněji zahrnovat všechna rizika a měla by být individuálně nastavena v kaţdé instituci. Tento poţadavek byl v 2. pilíři nastaven jiţ v rámci BASEL II, bohuţel krize přišla příliš brzy, kdy se ještě nestihl dostatečně aplikovat systém, který měl pokrýt všechna ostatní bankovní rizika, která nebyla ošetřena v rámci 1. pilíře. V oblasti likvidity dohoda BASEL III zavádí dva nové ukazatele:  ukazatel krytí likviditou (LCR), který se zaměřuje na riziko krátkodobé (do 30 dní) likvidity banky při stresové situaci, se zaváděním se začne postupně od roku 2015  ukazatel čistého stabilního financování, tedy poměru dostupných zdrojů stabilního financování k poţadovaným zdrojům stabilního financování (NSFR), v současné době poţaduje regulátor tento poţadavek pouze monitorovat. Dalším z nově zaváděných ukazatelů je tzv. pákový poměr (Leverage ratio) – alternativa ke kapitálové přiměřenosti, která není zaloţena na oceňování rizik a která by měla zamezovat nadměrnému růstu, nadměrné expanzi banky v dobách ekonomického růstu. Z výše uvedeného výčtu nově zaváděných poţadavků a ukazatelů, které s sebou přináší implementace dohody BASEL III do regulace činností finančních institucí je zřejmé, ţe banky budou muset hledat nové způsoby, jak stanovené poţadavky a ukazatele naplnit. Česká národní banka monitoruje plnění současných kapitálových poţadavků českými bankami a zároveň provádí analýzy dopadu zavádění nových poţadavků a ukazatelů na české banky. Dosud známé výsledky analýz konstatují, ţe české banky jsou velmi dobře kapitálově i likviditně vybaveny a jsou schopné absorbovat i ten nejnáročnější scénář v rámci připravovaných pravidel. Toto však neplatí pro matky a dcery českých bank, které se jak z pohledu kapitálu, tak likvidity v takto komfortní situaci nenacházejí. Dopad regulace dle BASEL III na mateřské banky v zahraničí bude podstatným faktorem, který můţe v budoucnosti sekundárně ovlivnit bankovní sektor v České republice z důvodu skupinového řízení kapitálu, likvidity a rizik. Toto tvrzení lze podloţit i skutečností, ţe dne 21. 11. 2012 evropské banky prostřednictvím Evropské bankovní federace poţádaly Evropskou komisi, aby odloţila zavedení pravidel kapitálové přiměřenosti BASEL III o rok, tedy aţ na rok 2014. Jaký vliv bude mít zavádění BASEL III na klienty? Ani na tuto otázku není v současné době snadné odpovědět a vyčíslit se to nedá. Bylo by však naivní se domnívat, ţe tyto dodatečné náklady bank na jejich klienty nedopadnou.

72

Seznam pouţité literatury a zdrojů Bibliografie 1.

JUROŠKOVÁ, Lenka. Bankovní regulace a dohled. Praha. Auditorium, 2012. 174 s. ISBN 978-80-87284-26-1.

2.

VALOVÁ, Ivana. Řízení rizik podle Basel II. Brno. Masarykova univerzita, 2010. 187 s. ISBN 978-80-210-5410-3.

3.

VLACHÝ, Jan. Řízení finančních rizik. Praha. Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. v edici EUPRESS, 2006. 256 s. ISBN 80-86754-56-1.

4.

MEJSTŘÍK, Michal, PEČENÁ Magda, TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. Praha. Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2008. 627 s. ISBN 978-80-246-1500-4.

5.

PAVLÍK, Zdeněk. Potenciální dopady nové regulace na bankovní sektor v ČR – Aktuální otázky. Praha. OECONOMICA, 2012. 100 s. ISSN 1804-2112.

Webové stránky 6.

Česká národní banka - www.cnb.cz

7.

Bank for international settlements – www.bis.org

8.

Evropská komise http://ec.europa.eu/ceskarepublika/news/110728_vyzkum_cs.htm

Elektronické prezentace 9.

Strengthening the European banking system, prezentace, Martina Špolce, koordinátora projektu z oddělení pro bankovnictví a finanční konglomeráty na Generálním ředitelství Evropské komise pro vnitřní trh. Dostupná z WWW: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/pdf/crd.pdf

10. Bankovní regulace v evropském kontextu, prezentace ze dne 6. 12. 2012, Štiřín, Lubomír Lízal, PhD., člen bankovní rady ČNB. Dostupná z WWW: 73

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/kon ference_projevy/vystoupeni_projevy/download/lizal_20121206_strategicke_forum .pdf 11. Zhodnocení legislativy k BASEL III a jejího dopadu na finanční instituce, prezentace ze semináře ze dne 14.11.2012, Praha, přednášející Ing. David Rozumek, ředitel sekce dohledu nad kapitálovým trhem České národní banky, dostupná u autora práce, který se zúčastnil tohoto semináře. 12. Jak splnit poţadavky na krátkodobou a dlouhodobou likviditu stanovené BASEL III, prezentace ze semináře ze dne 14.11.2012, Praha, přednášející RNDr. Petr Myška Ph.D, FRM, specialista risk managementu z Úseku centrálního řízení rizik České spořitelny, a.s., dostupná u autora práce, který se zúčastnil tohoto semináře. 13. BASEL III – Poţadavky nové regulace a její dopad na českou spořitelnu, prezentace pro Interní audit České spořitelny ze dne 21.3.2012, Praha, přednášející RNDr. Monika Laušmanová CSc., ředitelka úseku centrální řízení rizik v České spořitelně, a.s., dostupná u autora práce, který se zúčastnil této prezentace. 14. ICAAP and Stresstesting Comment to Risk and Capital Management in CS, materiál for discussion by the Supervisory Board of ČS, prezentace ze dne 15.3.2013, Praha, přednášející RNDr. Monika Laušmanová CSc., ředitelka úseku centrální řízení rizik v České spořitelně, a.s., dostupná u autora práce, prezentace poskytnuta RNDr. Laušmanovou.

74

Vliv zavádění BASEL III na obchodní činnost bank

Recommend Documents