VARIA IX Bratislava Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 2002

VARIA IX

Bratislava Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 2002

VARIA IX Zborník materiálov z IX. kolokvia mladých jazykovedcov (Modra-Piesok 1. – 3. december 1999)

Zostavili Mira Nábìlková a Mária Šimková

Bratislava Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 2002

Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV Bratislava

Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV Bratislava

Vedecký redaktor Doc. PhDr. Slavomír Ondrejoviè, CSc. Recenzent Prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc.

Obsah Mira Nábìlková: Úvodné slovo .............................................................. Jozef Štefánik: Optimálne, citlivé, kritické alebo žiadne? ....................... Miloslav Vojtech: V zajatí básnických konvencií. Interpretácia básne Bohuslava Tablica Užívání života ............................................................. Peter Karpinský: Pokus o historickú a jazykovú analýzu diela Pavla K. Kadáka Mister Papuèa a Missis Papuèana ................................................... Ladislav Janovec: Sémantická charakteristika barev a jejich použití v díle Jaroslava Seiferta – pokus o lingvistickou interpretaci ......................... ¼udmila Buzássyová: Gramatické myslenie Jána Herke¾a v diele Elementa universalis linguae Slavicae ........................................................... Jana Grusková: Miesto papyrusových a pergamenových fragmentov v textovej kritike Démosthenovej 1. a 2. reèi proti Filippovi a ich prínos pre constitutio textus ....................................................................... Katarzyna Zawilska: Elementy stylistyki w gazetach rêkopiœmiennych z XVII i XVIII wieku ............................................................................ Juraj Rusnák: O ženách a mužoch: Poznámky o komunikaèných stereotypoch .................................................................................................... Markéta Slezáková: Role jednotlivých úèastníkù televizního diskusního poøadu jako typu institucionální komunikace ........................................ Lucie Hašová: Kuføík a balíèek v televizních diskusních poøadech ......... Albena Rangelova:Výkladové slovníky a uživatelská praxe ................... Zdeòka Opavská: Postoje a preference uživatelù slovníku. K jednomu aspektu dotazníkového prùzkumu ......................................................... Zdeòka Tichá: Øekni mi, co ti ve slovníku chybí, a já ti povím, jaký jsi uživatel. K otevøeným otázkám dotazníkového prùzkumu .................... Michal Køístek: Zpùsoby vymezování stylové pøíznakovosti v lexiku (na materiálu souèasné èeštiny) ................................................................... ¼udmila Liptáková: Motivaèné východiská desubstantívnych slovies .. Juraj Mihálik: Arabské slová v európskych jazykoch ............................ Martina Husáková: Co to byl šteft? Sonda do lexika próz Zikmunda Wintra .................................................................................................... Jaromír Krško: Nieko¾ko poh¾adov na prezývkové vlastné meno ......... Miloslava Vajdlová: Promìny koncepce Staroèeského slovníku ............. Zlatuše Braunšteinová: Koncepce Staroèeského slovníku pro novou lexikografickou generaci ....................................................................... Monika Javorská: K dotazníku pro terénní výzkum projektu Èesko-nìmecký a nìmecko-èeský slovník pro oblast cestovního ruchu (klíèové výrazy zemí EU) .................................................................................... Eva Podráská: Nebarevná barevnost ....................................................... Svetlana Feèková: Analýza spontánneho reèového prejavu u detí ..........

7 9 22 27 37 42 46 50 54 60 64 79 87 97 102 113 117 124 129 136 145 149 156 160

Miloš Mlèoch: K problematice rozvíjení ètenáøských dovedností dìtí s poruchou sluchu .................................................................................. Martina Šmejkalová: Místo historické mluvnice v hodinách èeštiny na støedních školách v letech 1918 – 1939 ................................................ Darja Jakše: Pes v slovenskih in slovaških frazemih .............................. Maria Magdalena Nowakowska: Imiona psów rasowych w Polsce i na S³owacji ................................................................................................. Marcela Reslová: Aspekty pøítomného èasu v èeštinì a v angliètinì ...... Karolína Skwarska: Záporový genitiv v souèasné èeštinì, ruštinì, polštinì a slovinštinì ............................................................................. Lidia Wiatrowska: Przewidywanie aspektowej pary czasownikowej w jêzyku polskim i serbskim/chorwackim ............................................. Pavla Šmídová: Uplatnìní øeckých a latinských komponentù prefixálního typu v nových slovech souèasné èeštiny ............................................... Christina Dejkova: Kompozita v ornitologickém názvosloví bulharštiny a èeštiny ................................................................................................. Jana Kupcová: Syntakticko-sémantická podstata reflexivizácie subjektových slovies ........................................................................................ Iwona Kosek: O sk³adni czasowników dzwoniæ, telefonowaæ ................. Giorgio Cadorini: K syntaxi založené na spontánních mluvených textech .. Andrea Rafayová: Ústna komunikácia v medicínskom prostredí ........... Juliana Beòová: Funkènos ako jedno z hodnotiacich kritérii teórie jazykovej kultúry ...................................................................................... Petra Ryšavá: Slovesa v Životì Konstantinovì ....................................... Carlos Alonso Hidalgo: Rozdiel medzi podmienkou a èasovým urèením. Fyzika a lingvistika ................................................................................ Karol Furdík: Pojmové modelovanie ...................................................... Peter Kostelník: Získavanie informácií zhlukovou analýzou .................. Juraj Furdík – Karol Furdík: Slovotvorný slovník slovenèiny – softvérové riešenie ....................................................................................... Marcela Grygerková: Pøekrucování jako podceòovaný slovotvorný zpùsob? ....................................................................................................... Mária Šimková: Príslovky a èastice celkom, úplne – vôbec ....................

165 169 175 183 193 201 208 217 223 231 237 245 251 258 264 268 276 285 305 316 325

Milí kolokvialisti, dovo¾te, aby som Vás už po 9. raz – v mene výboru Slovenskej jazykovednej spoloènosti pri SAV a Jazykovedného ústavu ¼. Štúra ako organizátorov podujatia – privítala na našom kolokviu mladých jazykovedcov. Sme ve¾mi radi, že pokraèujeme ïalej v kontinuálnom kontakte, predstavovaní prác a diskusiách o nich, prièom, ako sami vidíte, resp. ako bolo zrejmé už z programu podujatia, tento rok sa vzh¾adom na prejavený záujem ukázal už aj organizaène nároèný – z priestorových dôvodov sme sa museli presunú z tradiènej Chaty Univerzity Komenského sem, do priestorov chaty Meopty, ktoré majú svoje plusy aj neplusy – niektoré špecifiká si možno všimnú na prvý poh¾ad, iné zistíte povedzme na izbách (ponúkajú napr. možnos skúma jazykovú stránku rozlièných miestnych „grafitov“). Verím však, že tu bude dobre a že nám tieto zatia¾ neosvojené priestory poskytnú možnos vytvori si už tradiène pracovne a inak príjemnú, neformálnu atmosféru. Chcela by som tu jedným-dvoma slovami pripomenú to, èo možno nemusí by zrejmé z prípadného odstupu èasu (napr. pri èítaní jednotlivých roèníkov našich zborníkov, v ktorých bolo už dosia¾ uverejnených ve¾a zaujímavých prác), ale èo je ve¾mi skutoèné a èo si ako nie celkom samozrejmé (a pritom vskutku perspektívne) naozaj vážim: že sa nám kolokviom darí utvára a udržiava vzahy v dos širokom spoloèenstve slovenských, èeských, ba v istej miere aj iných zahranièných mladých lingvistov a tematicky spriaznených mladých výskumníkov, vzahy budované na spoloènom odbornom záujme, ale presahujúce aj zaò. Možno sa nieèo celkom osobné v takomto úvodnom slove ve¾mi nehodí, ale chcela by som Vám poveda aj to, aké bolo pre mòa dôležité cíti prejavenú blízkos „mojich kolokvialistov“ pred rokom, keï mi bolo ažko vôbec nejako ís ïalej – boli ste mi v nevratnej situácii straty oporou, za ktorú Vám aj takto, keï sme teraz spolu, ïakujem. Èosi o programe: množstvo príspevkov a z toho vyplývajúca èasová napätos nás stavajú pred celkom legitímnu otázku, èi by nebolo vhodné pracova v sekciách. Z už viackrát opakovanej koncepcie podujatia však vyplýva, že aj keï sa skracuje èas jednotlivých vystúpení, aj keï rozmanitos tém vyžaduje dos nároèné prelaïovanie sa 7

z problematiky na problematiku, ostávame pri našej tradiènej forme – vychádzame z predstavy, že na tomto kolokviu skutoène ide o to da priestor „na zoznámenie“ všetkým v celej aktuálnej šírke netematizovaného podujatia. Preto Vás prosím, aby ste dodržiavali vymedzený limit vystúpenia a v predpokladanom prípade komunikaèného záujmu využili potom (okrem tiež dos struènej „oficiálnej diskusie“) veèerné èi iné nadväzné diskusné priestory, ktoré sa nám ponúkajú. A ešte dôležité: mám Vám odovzda pozdrav a želanie úspešnej práce od profesora Horeckého, ktorý sa po prvý raz na našom podujatí osobne nezúèastní, ale zdia¾ky “nás sleduje”. Rád by prišiel na budúci, jubilejný 10. roèník, ktorý sa uskutoèní aj v roku jeho osobného jubilea. Oèakávame ale, že naše rokovanie aj tento rok prídu podpori niektorí “nekolokviálni” kolegovia z JÚ¼Š SAV a FF UK, ochotní vstúpi do rozhovorov na rozmanité témy. Takže poïme pracova – želám nám pekné a plodné dni. 1. december 1999

Mira Nábìlková

Edièná poznámka. Zborník VARIA IX vychádza s èasovým sklzom (za ktorý sa všetkým ospravedlòujeme), prièom v òom z rozlièných dôvodov nie sú publikované všetky príspevky prednesené na kolokviu. Správa z kolokvia zachytávajúca celý priebeh podujatia bola uverejnená v Slovenskej reèi (S. Kotulièová: IX. kolokvium mladých jazykovedcov. Slovenská reè, 65, 2000, s. 91 – 96).

8

Optimálne, citlivé, kritické alebo žiadne? Jozef Štefánik Filozofická fakulta UK, Bratislava

Existuje v živote èloveka nejaké obdobie veku, poèas ktorého je jeho organizmus zvl᚝ uspôsobený na osvojovanie si jazyka? Ak áno, èo sa stane, keï sa toto obdobie nevyužije, resp. premrhá? V prípade, že by existovalo, vzahovalo by sa takéto obdobie iba na osvojovanie si prvého, t. j. materinského jazyka, alebo by to platilo aj vo vzahu k uèeniu sa cudzích jazykov? Uèia sa malé deti cudzí jazyk ¾ahšie, rýchlejšie a hlavne lepšie ako staršie deti a dospelí? Je možné osvoji si aj v dospelosti cudzí jazyk na vysokej úrovni, dokonca na takej, že vás rodení hovoriaci nerozoznajú od iných svojich krajanov? A ak by to bolo možné, vzahovalo by sa to na zvukovú aj písomnú formu cudzieho jazyka alebo by osvojenie si tohto druhého jazyka bez cudzieho prízvuku bolo vyhradené iba malým deom?1 A na záver, v prípade, že by takéto obdobie, citlivé, optimálne alebo kritické existovalo, platilo by to aj pre slovenèinu, alebo by vedecký výskum takéto výsledky pre slovenský jazyk nepotvrdil, pretože na Slovensku je to tak? Myslíme si, že otázok už bolo dos, a teraz sa pokúsime aspoò na niektoré z nich odpoveda. Iba ve¾mi málo oblastí aplikovanej lingvistiky priahovalo a priahuje taký ve¾ký záujem nielen vedcov, ale aj uèite¾ov cudzích jazykov a širokej verejnosti ako práve hypotéza kritického obdobia. Zdanlivá ¾ahkos, s akou si malé deti osvojujú cudzie jazyky, motivovala mnohé výskumy v tejto oblasti v posledných približne tridsiatich rokoch. Aj keï vzah mozgu a jazyka, resp. reèi bol už v minulosti predmetom záujmu viacerých vedných disciplín a zranenia mozgu a s nimi súvisiaca strata reèových schopností sa spomínajú už na papyrusovom zvitku z r. 3000 pred n. l. (Dingwall, 1998), prvým, kto spojil názor o osvojovaní si cudzích jazykov na základe hesla „èím skôr, tým lepšie“ s neuroplasticitou vyvíjajúceho sa detského mozgu, bol kanadský neurochirurg W. Penfield (1963). Výskum v oblasti vzájomného vzahu mozgu a osvojovania si jazyka posunul ïalej v tom zmysle, že ako prvý vyslovil domnienku o možnej existencii neurologických obmedzení u ¾udí pokia¾ ide o osvojovanie si, resp. uèenie sa jazyka. Aj keï èasové obdobie rozhodujúce pre osvojenie si jazyka V predkladanej štúdii sa nerieši rozdiel medzi osvojovaním si jazyka (ako prirodzeným a spontánnym procesom osvojovania si vedomostí a zruèností odohrávajúcim sa v prirodzenom prostredí napr. rodiny) a uèením sa (ako zámerným a vedomým procesom odohrávajúcim sa v umelo vytvorenom prostredí napr. školy – porov. Krashen, 1981). Tieto èinnosti sú èasto previazané a kombinované. Okrem toho, viac nás zaujíma koneèná úroveò ovládania jazyka, ako spôsob jej dosiahnutia. Podobne tu dôsledne nerozlišujeme medzi termínmi druhý a cudzí jazyk, èo je inak bežné napr. v literatúre venovanej bilingvizmu (Baker, 1993). 1

9

presne nevymedzil, kládol ho do prvých desiatich rokov veku. Svoje domnienky založil okrem iného aj na zisteniach etológov, ktorí objavili èasové obmedzenia vzahujúce sa na uèenie u zvierat. Všeobecne známe výskumy nosite¾ov Nobelovej ceny z r. 1973 Karla von Frischa, N. Tinbergena so vèelami, resp. rybami, no najmä K. Lorenza (1979) a jeho pokusy s divými husami zistili a dokázali teóriu vpeèatenia (imprinting), zakladajúcu sa na existencii kritických raných fáz ontogenézy u týchto zvierat. 2 Vïaka èastým verejným prezentáciám jeho názoru o potrebe skorého zaèiatku osvojovania si cudzích jazykov demi (prièom sám išiel príkladom so svojimi demi), mohli by sme ho považova aj za otca imerzných programov v Kanade. O nieko¾ko rokov neskôr psycholingvista E. Lenneberg (1967) skúmal prípadové štúdie detí, ktoré prekonali afáziu spôsobenú poškodením mozgu v ranom veku alebo ktorým z dôvodu epilepsie èi nádoru odstránili èas mozgu. Pri porovnávaní podobných operácií mozgu u detí a dospelých zistil, že ak sa uskutoènia u detí vo veku 4 – 10 rokov, reèové funkcie u dieaa sa obnovia a diea pokraèuje v reèovom vývine. Na základe týchto výskumov hovoril o existencii kritického obdobia pre osvojenie si jazyka, ktoré pod¾a neho súvisí s neskoršou stratou adaptability mozgu a schopnosti jeho reorganizácie. Vyjadril názor, že puberta predstavuje približnú vekovú hranicu ohranièujúcu úspešné osvojenie si (primárneho) jazyka a tiež obdobie, keï sa pri osvojovaní si cudzieho jazyka zaène objavova cudzí prízvuk.3 Možnú existenciu takéhoto kritického obdobia pre osvojenie si jazyka nepriamo potvrdzujú aj známe prípady detí, ktoré buï vyrastali samy (Victor), alebo ich vychovávali zvieratá (Kamala), èi duševne chorí rodièia (Genie). Absencia primeraných reèových vzorov a možností komunikácie v ich ranom veku odrazila sa v neschopnosti osvoji si jazyk, resp. nauèi sa ho v neskoršom období, a to napriek vysokej starostlivosti ich opatrovníkov a uèite¾ov (porov. Grosjean, 1982). Scovel (1969) pokraèoval v oblasti výskumu potvrdenia hypotézy kritického obdobia. Tvrdil, že dospelí rodení hovoriaci dokážu identifikova nie rodených hovoriacich na základe ich prízvuku okamžite a presne, strata plasticity mozgu približne v období puberty spôsobuje objavenie sa cudzieho prízvuku a že hypotéza kritického obdobia sa vzahuje iba na reè a nemusí ovplyvni ostatné oblasti jazykovej kompetencie. 2 Divé húsatá vyliahnuté z inkubátora a držané oddelene od iných húsat a od pohybujúcich sa objektov sa rýchlo a natrvalo upäli na najbližšiu „náhradnú hus“, t. j. nasledovali prvý pohybujúci sa predmet, ktorý bol väèší ako ony a vstúpil do ich zorného po¾a v urèitej fáze po narodení. Týmto predmetom nemusela nakoniec by ani iná hus, mohol to by aj samotný Lorenz (známe fotografie Lorenza s pochodujúcimi húsatami) èi dokonca aj neživá atrapa. V prípade, že toto kritické obdobie (pribl. 9 – 17 hodín po narodení) uplynulo (napr. v dôsledku toho, že im bol podaný uspávací prášok), vpeèatenie neprebehlo. 3 V tejto práci pod cudzím prízvukom rozumieme súbor zvukových (subsegmentálnych, segmentálnych a suprasegmentálnych) charakteristík ústnych prejavov typických pre urèitý konkrétny jazyk, ktoré sa prejavujú (ako interferencia) v inom jazyku.

10

V nasledujúcich rokoch výskumy v tejto oblasti pokraèovali v snahe potvrdi alebo vyvráti možnú existenciu kritického obdobia u èloveka na osvojenie si jazyka. Pod¾a ich kladného, resp. negatívneho postoja k takémuto obdobiu sa v súèasnosti rozde¾ujú psycholingvisti do dvoch základných skupín (porov. Asher – García, 1969 – namiesto „kritického“ obdobia používajú termín „optimálne“ obdobie; Major, 1987; Tahta et al., 1981; Oyamová, 1976 – namiesto „kritického“ obdobia hovorí o „citlivom“; Scovel, 1988; resp. Krashen 1973, 1975, 1981; Neufeld, 1987; Flege, 1981; Hakuta, 1986 a iní). Otázna však nie je iba existencia, resp. neexistencia takéhoto obdobia. V prípade jeho potvrdenia zostáva problematickou veková hranica, na ktorú sa vzahuje. Kým niektorí autori vymedzujú presnú hranicu napr. vo veku dvanástich rokov, väèšina štúdií ju definuje vo¾nejšie ako obdobie medzi narodením a pubertou. Existujú dokonca aj názory, že existuje viacero kritických období na rozlièných úrovniach veku pre rôzne jazykové modality (porov. Seliger, 1978). Tých zo psycholingvistov a výskumných pracovníkov, ktorí majú negatívny názor na existenciu kritického obdobia, možno ešte ïalej rozdeli na takých, ktorí sa k nemu stavajú skepticky (napr. McLaughlin, 1978), a na takých, ktorí jeho existenciu priamo popierajú (napr. Neufeld, 1980). Problémom sa tiež zdá by vymedzenie platnosti takejto hypotézy, t. j. èi sa vzahuje na oblas celého jazyka, alebo iba na jeho zvukovú podobu. V posledných približne dvoch desaroèiach sa väèšina výskumných projektov sústredila na dokázanie platnosti tejto hypotézy pre zvukovú oblas jazyka, t. j. pre reè najmä v súvislosti s objavovaním sa cudzieho prízvuku. Scovel (2000) vyjadril názor, že na základe dôkladného štúdia významných prác publikovaných v tejto oblasti aplikovanej lingvistiky a psycholingvistiky v posledných rokoch sa zdá, že prevažuje pozitívne hodnotenie možnosti existencie nejakej formy kritického obdobia a že skeptici v tejto otázke predstavujú menšinu. Prevažná väèšina štúdií potvrdzuje teóriu hypotézy kritického obdobia, pod¾a ktorej v prípade, že si diea nezaène osvojova cudzí jazyk do zaèiatku puberty, jeho výslovnos v tomto jazyku bude neskôr poznaèená prízvukom prenášaným z jeho materinského jazyka. Samozrejme, že ani zaèiatok samotného osvojovania si druhého jazyka pred zaèiatkom puberty ešte automaticky nezaruèuje úspešný výsledok, ktorým je v tomto prípade výborná úroveò ovládania cudzieho jazyka na všetkých úrovniach jazykového systému s výslovnosou nepoznaèenou vplyvom prvého jazyka. Stane sa tak iba vtedy, ak okrem vekového kritéria budú splnené aj viaceré ïalšie podmienky, najmä však dostatoèný kontakt dieaa s druhým jazykom prostredníctvom jazykových vzorov stelesnených rodenými hovoriacimi tohto jazyka. Niektoré zo zistení psycholingvistov zo skupiny s negatívnym postojom k existencii tohto obdobia však zároveò nútia pripusti, že tak ako v ostatných oblastiach života spoloènosti, aj tu môžu existova výnimky potvrdzujúce platnos nejakého pravidla. Preto tak, ako platí, že pre absolútnu väèšinu dospelých, ktorí sa zaèínajú uèi cudzie jazyky, zostane dosiahnutie výslovnosti v tomto jazyku na úrovni rodených ho-

11

voriacich nedosiahnute¾né, môžu sa vyskytnú výnimky aj v tejto oblasti.4 Podobne, ako v priemernej populácii existujú výnimky na spodnej (negatívnej) hranici danej stupnice (zastúpené napríklad autistami), tak sa môžu samozrejme aj na jej opaènom (kladnom) konci nachádza jednotlivci, ktorí si aj v dospelosti dokážu osvoji cudzí jazyk na vynikajúcej úrovni vrátane výslovnosti bez cudzieho prízvuku. Možnos existencie kritického obdobia nielen pre reè, ale aj pre jazyk v súèasnosti presadzuje iba nieko¾ko psycholingvistov (Patkowski, 1980; Johnson – Newport, 1989 a i.). Výskum v oblasti potvrdenia èi vyvrátenia kritického obdobia pre reè sa takmer výluène spolieha na hodnotenia (áno – nie) rodených hovoriacich urèitého jazyka, èi nahraté subjekty majú cudzí prízvuk alebo nie. Znamená to, že sa hodnotí iba reèový výkon (performancia) skúmaných subjektov. Na rozdiel od toho výskum kritického obdobia pre jazyk skúma nielen realizáciu jazykového systému (performanciu), ale aj samotný jazykový systém a vedomosti skúmaného subjektu o òom. Inými slovami, skúmané subjekty, u ktorých sa zisuje stupeò ovládania druhého jazyka, musia preukáza nielen vysokú úroveò znalostí napr. na úrovni morfológie a syntaxe druhého jazyka, správne a fluentné používanie frazeologizmov a pod., ale aj schopnos okamžitého posudzovania a vyhodnocovania správnosti týchto oblastí jazykového systému v nahratých reèových prejavoch. Vzh¾adom na viaceré výhrady iných autorov týkajúce sa použitej metodológie, samotných výsledkov a aj ich interpretácie pri takýchto výskumoch, zostáva existencia kritického obdobia pre morfosyntaktickú kompetenciu viac-menej diskutabilná. V slovenskej jazykovede sme sa s riešením otázky možnej existencie kritického obdobia pre reè a jazyk nestretli. Príbuznou problematikou zaoberala iba J. Dvonèová (1971). Vo svojej štúdii definuje artikulaènú bázu ako „systém artikulaèných pohybov èiže systém artikulaèných stereotypov, typických pre istý jazyk“ (c. d., s. 293). Tento systém si èlovek osvojí napodobòovaním svojho okolia (nie je teda vrodený). Takýto návyk potom uplatòuje za všetkých okolností, prièom pod¾a Dvonèovej artikulaèné pohyby, ktoré sa raz zafixovali, majú tendenciu zostáva po celý život totožné (podobne ako iné pohybové stereotypy, napr. chôdza – pozn. J. Dvonèová). Používate¾ jazyka si preto aj v inom jazykovom prostredí zachováva v základe svoju artikulaènú bázu a „jeho výslovnos má zrete¾nejší alebo menej zrete¾ný „cudzí akcent“ (c. d., s. 295). J. Dvonèová tiež navrhuje rozlišova artikulaènú a fónickú bázu, prièom termín fónická báza navrhuje použi pre pojem akustického ekvivalentu artikulaènej bázy. Aj keï to J. Dvonèová ïalej nedefinuje, dá sa predpoklada, že v takom 4 Chceme zdôrazni, že zvládnutie výslovnosti v cudzom jazyku na úrovni rodených hovoriacich nepokladáme za podmienku rozhodujúcu o úspešnosti alebo neúspešnosti uèenia sa cudzích jazykov. Napriek tomu, že cudzí prízvuk objavujúci sa v puberte zvyèajne poznaèí výslovnos, neznamená to, že dospelí ¾udia by sa vôbec nemali snaži osvoji si svoju správnu výslovnos v tomto jazyku.

12

prípade by sa pod termínom fónická báza rozumel systém ustálených akustických realizácií, typických pre istý jazyk, ktorý spolu so systémom artikulaèných stereotypov v koneènom dôsledku spôsobuje J. Dvonèovou spomínaný zrete¾nejší alebo menej zrete¾ný, v každom prípade však vždy prítomný a rozpoznate¾ný „cudzí akcent“. Vzh¾adom na absenciu základného výskumu v tejto oblasti rozhodli sme sa overi platnos hypotézy kritického obdobia pre slovenský jazyk.5 Cie¾om výskumu bolo zisti, èi je možné osvoji si slovenský jazyk (výslovnos i jeho písomnú formu) na úrovni rodených hovoriacich u bilingvistov/cudzincov, ktorí si zaèali osvojova slovenèinu po šestnástom roku veku. Aby sme to mohli zisti, vybrali sme skupinu dvadsiatich ¾udí. Desiati z nich boli rodení Slováci (od 20 do 55 rokov) so stredoškolským alebo vysokoškolským vzdelaním. Ich výslovnos nebola poznaèená žiadnym náreèím. Druhú skupinu tvorilo desa cudzincov, ktorí sa narodili mimo územia Slovenska a ich materinským jazykom nebola slovenèina. Tú si zaèali osvojova až po šestnástom roku veku. Táto skupina desiatich cudzincov bola ïalej rozdelená na dve podskupiny pozostávajúce z piatich Èechov a piatich iných cudzincov (z Rumunska, Španielska, Kolumbie, Bosny a Hercegoviny a Chorvátska). Nie všetci z nich používajú slovenèinu vo svojom každodennom živote, ale všetci spåòajú našu definíciu bilingvistov tak, ako sme ju uviedli v jednej z našich predchádzajúcich prác (Štefánik, 2000a).6 Oèakávali sme, že naše výsledky sa budú podoba Scovelovým (1988), a preto sme predpokladali, že 1) pri zvukových nahrávkach dosiahne percento úspešnosti správnej identifikácie Slovákov a cudzincov vysokú hodnotu, ktorá bude potvrdzova ¾ahké odlíšenie cudzincov od rodených hovoriacich, a tým aj nemožnos nauèi sa (osvoji si) druhý (cudzí) jazyk v dospelosti bez cudzieho prízvuku, 2) pri ukážkach textov, ktoré napísali cudzinci, dosiahne úspešnos ich správnej identifikácie podstatne nižšie hodnoty (v porovnaní s nahrávkami), ktoré budú potvrdzova možnos nauèi sa (osvoji si) druhý (cudzí) jazyk aj v dospelosti na vysokej úrovni, dokonca až na úrovni rodených hovoriacich (s výnimkou prízvuku), 3) úspešnos správnej identifikácie cudzincov slovenskými posudzovate¾mi bude závisie od veku, resp. vzdelania slovenských posudzovate¾ov, t. j. Výskum sme realizovali v spolupráci s nieko¾kými študentmi štvrtého roèníka slovenského jazyka FF UK, ktorí navštevovali naše výberové prednášky a semináre venované problematike bilingvizmu. 6 Na rozdiel od niektorých iných autorov, ktorí vo svojich definíciách bilingvistov zdôrazòujú jazykovú kompetenciu hovoriaceho v každom z jazykov alebo potrebu používania oboch jazykov vo svojich každodenných èinnostiach, my charakterizujeme bilingvistov ako osoby, ktoré majú schopnos alternatívne používa dva (alebo viac) jazykov v komunikácii s ostatnými v závislosti od situácie a prostredia, v ktorom sa táto komunikácia uskutoèòuje. 5

13

bude štatisticky významný rozdiel medzi výsledkami, ktoré dosiahnu napr. študenti stredných škôl a jazykovedci, desaroèné deti a dôchodcovia v prospech jazykovedcov, resp. dôchodcov. 4) vzh¾adom na blízkos èeštiny a slovenèiny dosiahne úspešnos správnej identifikácie na vzorke nahrávok a textov získaných od Èechov (tvoriacich 50 % zo vzorky všetkých cudzincov) nižšie hodnoty ako u ostatných cudzincov, t. j. pre slovenských posudzovate¾ov odlíši Èechov hovoriacich a píšucich po slovensky od Slovákov bude ažšie než ostatných cudzincov. Požiadali sme všetkých dvadsa osôb, aby preèítali krátku predpoveï poèasia. Skúmali sme možnos zisti prítomnos cudzieho prízvuku, preto sme uprednostnili preèítanie textu pred nahrávkou spontánneho prehovoru. Chceli sme sa tak vyhnú možným gramatickým èi lexikálnym chybám, ktorých by sa prípadne mohli cudzinci dopusti, a tým by u¾ahèili svoju identifikáciu slovenským posudzovate¾om. Všetci dvadsiati Slováci a cudzinci preèítali nasledujúci text: Poèas víkendových dní bude takmer ideálne poèasie na horské túry a vychádzky. Pri slneènom poèasí a relatívne slabom vetre bude príjemne teplo. Pod¾a hlásenia Horskej služby len v niektorých lokalitách Ve¾kej a Malej Fatry hrozí mierne lavínové nebezpeèenstvo. Všetkých sme požiadali aj o napísanie krátkej úvahy (približne papier formátu A5) na tému veselej alebo smutnej príhody zo života, resp. akejko¾vek zaujímavosti, o ktorej chcú napísa. Upozornili sme ich, aby neuvádzali také reálie, z ktorých by bolo možné usúdi, èi ide o Slovákov alebo o cudzincov. Texty sme samozrejme neupravovali, iba sme ich prepísali na poèítaèi. Na ilustráciu uvádzame dve ukážky z textov:8 TEXT è. 11 Najveselší alebo najsmutnejší zážitok? Tažko poveda, tažko spomína, tažko porovnáva. Bolo ich ve¾a aj takých, aj takých. Prehrabujem sa v análoch svojej pamäti a chcem vám napísa nieèo veselé. Ako mi napríklad raz jedna moja študentka priniesla ten vtip o mníške a taxikárovi. Bol celý po anglicky. A marí sa mi, že jej ho poslala kamarátka po internete až zo Španielska. A potom ma zasa napadne ten príbeh so starým otcom. Smutný príbeh so starým otcom. Je o tom, ako som sa raz vrátil do našej dediny a on, ktorý skoro nikam nechodil, nebol doma. Hral som sa s demi pred domom. Bol horúci letný deò. Mali sme loptu, krièali sme a smiali sme sa. Myslím, že starej mamy sa to vtedy dotklo. Ale niekedy krièíte aby ste prekrièali svoj mozog. A potom nám ho priviezli. Mal studené èelo a na tvári výraz, ktorý som u neho nikdy predtým nevidel. Hovorili, že je to on. Ale nebol. Iba nieèo z neho. A to sme potom uložili do hliny. Aby nám to neprekážalo. 8

Oba texty è. 11 a 20 napísali cudzinci.

14

TEXT è. 20 Už sa to zase zaèína. Blíži sa koniec letného semestra, hromadia sa nám povinnosti. O chví¾u už budeme písa zápoètové testy, seminárne práce, pripravova sa na skúšky. A prišla aj jar. Sedenie nad knihami a toto pekné poèasie nijako nepatria spolu. Ešte to¾ko iných vecí treba urobi poèas jedného dòa, a deò je krátky. Najlepšie chvíle sú tie keï sa nám to hektické obdobie skonèí a keï každý pociuje ú¾avu a z nevysvetlite¾ných dôvodov sa zaène oslavova, opíja ... Urèite poznáte májové študentské akcie na Mlynskej doline. Ako keby sa každý potreboval vybúri pred ažkým skúšobným obdobím. Len aby sme rýchlo porobili tie skúšky a aby sa nám zaèalo dlhé teplé leto. Získané nahrávky a texty sme v náhodnom poradí dali posúdi šiestim skupinám slovenských posudzovate¾ov. V každej skupine bol približne rovnaký poèet osôb. Najmladšiu skupinu (A) tvorili 9 – 10 roèní žiaci 4. roèníka ZŠ (celkový poèet 20), potom (B) 13 – 14 roèní žiaci 8. roèníka ZŠ (16), (C) 17 – 18 roèní študenti 4. roèníka gymnázia (20), (D) 19–27 roèní študenti FF UK (21), (E) jazykovedci – pracovníci JÚ¼Š a uèitelia Katedry slovenského jazyka FF UK v Bratislave (18) a (F) dôchodcovia (19). Všetkým posudzovate¾om sme povedali, že budú poèu 20 nahrávok. Požiadali sme ich, aby si vypoèuli nahrávky a aby pri jednotlivých nahrávkach napísali, èi ide o Slováka alebo o cudzinca. Nahrávky si mohli v prípade potreby vypoèu aj viackrát. Podobný priebeh malo aj posudzovanie textov. Posudzovate¾ov sme upozornili, že èíslo nahrávky nemá žiadny vzah k èíslu textu, a opä sme ich požiadali, aby napísali, èi autorom konkrétneho textu bol Slovák alebo cudzinec. Pri všetkých nahrávkach a textoch sme najprv zisovali jednotlivú percentuálnu úspešnos ich identifikácie. Okrem percentuálnej úspešnosti sme zisovali aj hodnoty Chí-kvadrátu, aby sme zistili, èi rozdiel medzi správnymi a nesprávnymi odpoveïami, resp. identifikáciami je aj štatisticky významný. Pre nedostatok miesta a èasu nebudeme detailne rozobera všetky výsledky našich výskumov a ich vyhodnotenia (porov. Štefánik, 2000b). Namiesto toho tu iba zhrnieme najdôležitejšie zistenia. 1. Celkové percento úspešnosti správnej identifikácie nahrávok Slovákov a cudzincov dosiahlo iba úroveò 62,7 %, èo je výrazne nižšie ako v podobných výskumoch uskutoènených v zahranièí. Táto hodnota vyvracia tvrdenie, že rodený hovoriaci konkrétneho jazyka už po vypoèutí krátkeho prejavu bezpeène rozpozná cudzinca na základe prítomnosti cudzieho prízvuku v jeho výpovedi. Zároveò to znamená, že aj v prípade, ak sa èlovek zaène v dospelosti uèi, resp. osvojova si cudzí (druhý) jazyk (v našom prípade slovenèinu), dokáže ho zvládnu na ve¾mi vysokej úrovni. Pod¾a nášho názoru existujú štyri možné vysvetlenia, preèo sa prvá hypotéza nepotvrdila a preèo sú naše výsledky nato¾ko odlišné od napr. výsledkov dosiahnutých Scovelom (1988) s angliètinou. Prvým je podstatne bohatší a komplikovanejší vokalický systém angliètiny v porovnaní s relatívne jednoduchým slovenským vokalickým systémom. Z tejto

15

jeho väèšej bohatosti potom vyplýva, že sa cudzincom ažšie osvojuje, a tým sa zvyšuje pravdepodobnos, že pri jeho používaní urobia chybu, na základe ktorej sú ¾ahšie identifikovate¾ní. Z výskumu interferencie a vplyvu materinského jazyka na druhý (cudzí) jazyk je známy fakt, že interferencia sa najviac prejavuje práve na vokáloch. Produkcia spoluhlások zohráva pri vytváraní cudzieho prízvuku v druhom jazyku podstatne menšiu úlohu (Marks, 1980, in Scovel, 1988). Druhé vysvetlenie môže vyplýva z nedostatoènej predchádzajúcej skúsenosti Slovákov s cudzincami hovoriacimi ve¾mi dobre po slovensky. Absolútna väèšina cudzincov, s ktorými Slováci prichádzajú do kontaktu, buï rozpráva iným jazykom (nemecky, anglicky) alebo hovorí po slovensky, avšak s mnohými chybami. Z nedostatku predchádzajúceho kontaktu s takými cudzincami, ktorí ovládajú slovenèinu na úrovni porovnate¾nej so Slovákmi, potom vyplýva neistota (spojená aj s možným psychologickým faktorom „potreby“ nájdenia cudzincov v skúmanej vzorke) pri ich zaraïovaní. Výsledkom môže by aj nami zistený èastý výskyt oznaèenia rodených Slovákov za cudzincov slovenskými posudzovate¾mi. Tretím vysvetlením môže by možnos, že sa nám podarilo nájs tie známe výnimky, ktoré potvrdzujú pravidlo. Koneèných desa cudzincov (vrátane piatich Èechov) sme po dlhej úvahe vybrali z nieko¾kých desiatok už skôr vytypovaných jednotlivcov. Aj samo zloženie skupiny piatich cudzincov v užšom zmysle naznaèuje, že sa v òom vyskytujú iba príslušníci národov, ktorých zvukový systém je ve¾mi podobný slovenskému. Štvrtým faktorom, ktorý mohol ovplyvni celkové výsledky, bol vplyv inštrukcie pri zadávaní úlohy posudzovate¾om. Tu však treba upozorni, že v snahe získa výsledky porovnate¾né s výsledkami dosiahnutými už skôr v zahranièí, aj pri zadávaní úloh sme používali rovnaké formulácie, aké boli použité napríklad Scovelom (1988). Z výsledkov získaných pri vyhodnocovaní nahrávok by sa dalo usudzova, že stupeò úspešnosti identifikácie cudzincov slovenskými posudzovate¾mi nezávisel na dåžke ich pobytu na Slovensku a dåžke používania slovenèiny. Potvrdili by sa tak výsledky niektorých výskumov zvukových prejavov cudzincov uskutoènených s inými jazykmi (Oyamová, 1976; odlišný názor porov. Cummins, 1981), ktoré konštatovali relatívnu nezávislos výskytu cudzieho prízvuku v prehovoroch od dåžky pobytu jednotlivca v cudzej krajine (závislos však zistili od veku, v ktorom si jedinec zaèal osvojova cudzí jazyk). Vzh¾adom na to, že zistenie tohto vzahu pôvodne nebolo naším cie¾om, prípadnú závislos stupòa ovládania jazyka od dåžky pobytu v krajine by bolo potrebné ïalej skúma na väèšej vzorke jedincov. 2. Celkovo nízke percento úspešnosti identifikácie textov (55,5 %) potvrdilo našu pôvodnú hypotézu, a tým aj skutoènos, že aj v dospelosti je možné nauèi sa (osvoji si) druhý (cudzí) jazyk (slovenèinu) na úrovni rodených hovoriacich toho jazyka (t. j. rodených Slovákov). Tento výsledok zároveò potvr-

16

dzuje skutoènos, že pri výbere cudzincov sa nám podarilo nájs bilingvistov, ktorých ovládanie slovenèiny (napriek tomu, že si ju osvojili až v dospelosti) je na úrovni rodených Slovákov. Znamená to, že hypotéza o existencii kritického obdobia veku pre jazyk (t. j. pre morfosyntaktickú kompetenciu), v ktorom je možné nauèi sa (osvoji si) druhý (cudzí) jazyk tak, ako ju zastávajú niektorí psycholingvisti, sa pre slovenský jazyk nepotvrdila. 3. Nepotvrdila sa naša hypotéza o všeobecnej závislosti úspešnosti identifikácie nahrávok a textov cudzincov a Slovákov od veku a vzdelania slovenských posudzovate¾ov. Najlepšie výsledky dosiahli pri nahrávkach aj pri textoch stredoškolskí študenti. Zistenie štatisticky významného rozdielu medzi výsledkami študentov 4. roè. gymnázia a študentmi VŠ (vzh¾adom na minimálny vekový rozdiel) a paralelná neprítomnos takéhoto rozdielu vo vzahu so skupinou žiakov 8. roè. ZŠ a skupinou jazykovedcov (vzh¾adom na rozdiel vo vzdelaní) pod¾a nášho názoru nedovo¾uje vyslovi názor, že by úspešnos stredoškolákov pri identifikácii nahrávok vyplývala z existencie nejakého špecifického vekového obdobia (okolo 18. roku veku) predurèujúceho dosiahnutie lepšej rozlišovacej schopnosti. Pri textoch sa závislos úspešnosti identifikácie od veku a vzdelania posudzovate¾ov rovnako nepotvrdila. 4. Posledná hypotéza týkajúca sa rozdielu medzi Èechmi a ostatnými cudzincami sa potvrdila iba èiastoène, keï úspešnos identifikácie nahrávok získaných od Èechov bola štatisticky významne nižšia ako u ostatných cudzincov. Napriek možnosti vysvet¾ova to ako dôkaz existencie dvoch „dialektov“ jedného jazyka (porov. Scovel, 1988) si myslíme, že lepšie výsledky Èechov treba pripisova spoloènému pôvodu slovenèiny a èeštiny, ve¾kej podobnosti ich zvukových rovín a pravdepodobne aj pasívnemu bilingvizmu vyplývajúcemu z predchádzajúcej spoloèensko-politickej situácie v bývalom Èeskoslovensku. Pri textoch bola úspešnos identifikácie textov napísaných Èechmi vyššia ako u ostatných cudzincov. 9 Záver Štúdium zahraniènej jazykovednej literatúry v oblasti aplikovanej lingvistiky potvrdzuje teóriu hypotézy kritického obdobia, pod¾a ktorej v prípade, ak si diea nezaène osvojova cudzí jazyk do zaèiatku puberty, jeho výslovnos v tomto jazyku bude neskôr poznaèená prízvukom prenášaným z jeho materinského jazyka. Tak, ako platí, že pre absolútnu väèšinu dospelých, ktorí sa zaèínajú uèi cudzie jazyky, zostane zvládnutie výslovnosti v tomto jazyku na úrovni rodených hovoriacich nedosiahnute¾né, môžu sa vyskytnú výnimky aj v tejto oblasti. Podobne, ako v priemernej populácii existujú výnimky na spodnej (negatívnej) hranici danej stupnice (zastúpené napríklad autistami), tak sa môžu samozrejme aj na jej opaènom (kladnom) konci nachádza jednotlivci, ktorí si aj v dospelosti dokážu osvoji cudzí jazyk na vynikajúcej úrovni vrátane vý9

Výskum sa realizoval s podporou projektu VEGA è. 2/6120/20.

17

slovnosti bez cudzieho prízvuku. Existencia kritického obdobia pre morfosyntaktickú kompetenciu (t. j. platnos takejto hypotézy nielen pre reè, ale aj pre jazyk) zostáva diskutabilná. Platnos hypotézy kritického obdobia pre osvojovanie si slovenèiny sa v našich výskumoch nepotvrdila nielen pre oblas jazyka, ale ani pre výslovnos. Úspešnos správnej identifikácie zvukových nahrávok desiatich Slovákov a desiatich cudzincov, ktorí si slovenèinu zaèali osvojova po šestnástom roku veku posudzovate¾mi z radov rodených Slovákov bola výrazne nižšia ako v porovnate¾ných zahranièných výskumoch. Zdôvodnením môže by jedno z našich štyroch vysvetlení (alebo kombinácia viacerých z nich). Nízke percento identifikácie písomných prejavov skúmaných subjektov potvrdilo našu pôvodnú hypotézu, a tým aj skutoènos, že aj v dospelosti je možné nauèi sa (osvoji si) slovenèinu na úrovni rodených Slovákov. Znamená to, že hypotéza o existencii kritického obdobia veku pre jazyk (t. j. pre morfosyntaktickú kompetenciu), v ktorom je možné nauèi sa (osvoji si) druhý (cudzí) jazyk tak, ako ju zastávajú niektorí psycholingvisti, sa nám v tomto výskume pre slovenský jazyk nepotvrdila. Literatúra ASHER, J. – GARCÍA, R.: The optimal age to learn a foreign language. Modern Language Journal, 38, 1969, s. 334 – 341. BAKER, C.: Foundations of Bilingual Education and Bilingualism. Clevedon, Multilingual Matters 1993. DINGWALL, W.O.: The Biological Bases of Human Communicative Behavior. In: Psycholinguistics. Red. J.B.Gleason – N.B. Ratner. Orlando, Harcourt Brace College Publishers 1998. DVONÈOVÁ, J.: Artikulaèná báza. Jazykovedné štúdie, XI, 1971, s. 285 – 295. FLEGE, J.: The phonological basis of foreign accent: A hypothesis. TESOL Quarterly, 15, 1981, s. 443 – 455. GROSJEAN, F.: Life with Two Languages. Cambridge Massachusetts, Harvard University Press1982. HAKUTA, K.: Mirror of Language. New York, Basic Books 1986. JOHNSON, J. – NEWPORT, E.: Critical period effects in second language learning: The influence of maturational state on the acquisition of English as a second language. Cognitive Psychology, 21, 1989, s. 60 – 99. KRASHEN, S.: Lateralization, language learning, and the critical period: Some new evidence. Language Learning, 23, 1973, s. 63 – 74. KRASHEN, S.: The critical period for language acquisition and its possible bases. In: Developmental Psycholinguistics and Communication Disorders. Red. D. Aaronson – R. Rieber. New York, New York Academy of Sciences 1975. KRASHEN, S.: Second Language Acquisition and Second Language Learning. Oxford, Pergamon Press 1981. LENNEBERG, E.: Biological Foundations of Language. New York, Wiley 1967.

18

LORENZ, K.: The Year of the Greylag Goose. New York, Harcourt Brace Jovanovich 1979. MAJOR, R.: Phonological similarity, markedness, and rate of L2 acquisition. Studies in Second Language Acquisition, 9, 1987, s. 63 – 82. NEUFELD, G.: On the acquisition of prosodic and articulatory features in adult language learning. In: Interlanguage Phonology: The Acquisition of a Second Language Sound System. Red. G. Ioup – S. Weinberg. Cambridge, M. A., Newbury House 1987, s. 321 – 332. OYAMOVÁ, S.: A sensitive period for the acquisition of a nonnative phonological system. Journal of Psycholinguistic Research, 5, 1976, s. 261 – 283. PENFIELD, W.: The Second Career. Boston, Little, Brown 1963. PATKOWSKI, M.: The sensitive period for the acquisition of a nonnative phonological system. Language Learning, 30, 1980, s. 449 – 472. SCOVEL, T.: Foreign Accents, language acquisition, and cerebral dominance. Language Learning, 19, 1969, s. 245 – 253. SCOVEL, T.: The recognition of foreign accents in English and its implications for psycholinguistic theories of language acquisition. Proceedings of the 5th International Association of Applied Linguistics. Montreal, Laval University Press 1981. SCOVEL, T.: A Time to Speak. New York, Newbury House Publishers 1988. SCOVEL, T.: A critical review of the critical period research. Annual Review of Applied Linguistics, 20, 2000, s. 213 – 223. SELIGER, H.: Implications of a multiple critical periods hypothesis for second language learning. In: W. Ritchie (red.) Second language research: Issues and implications. New York, Academic Press 1978, s. 11 – 19. ŠTEFÁNIK, J.: Bilingvizmus na pozadí dvoch morfologicky odlišných typov jazykov. Intenèný bilingvizmus u detí. Bratislava, Univerzita Komenského 2000a. ŠTEFÁNIK, J.: Hypotéza kritického obdobia a slovenský jazyk. Jazykovedný èasopis 51, 2, 2000b, v tlaèi. TAHTA, S. – M. WOOD – K. LOEWENTHAL: Foreign accents: Factors relating to transfer of accent from the first language to a second language. Language and Speech, 24, 1981, s. 265 – 272.

19

PRÍLOHY – Štatistické výsledky uskutoènených výskumov Tabu¾ka è.1 – Identifikácia Slovákov a cudzincov jednotlivými skupinami posudzovate¾ov NAHRÁVKY (%)

TEXTY (%)

NAHRÁVKY/ TEXTY SKUPINA Správne Nespr. Hladina Správne Nespr. Hladina Hladina významnosti významnosti významnosti 4. roè. ZŠ 60,0 % 40 % 51,3 % 48,7 % ,617 ,540 ,000 8. roè. ZŠ 55,0 % 45,0 % ,074 48,4 % 51,6 % ,576 ,613 61,3 % 38,7 % ,000 4. roè. SŠ 70,3 % 29,7 % ,000 ,001 52,6 % 47,4 % ,283 ,927 VŠ študenti 67,6 % 32,4 % ,000 Jazykovedci 63,9 % 36,1 % ,000 ,745 61,1 % 38,9 % ,000 Dôchodcovia 57,6 % 42,4 % ,003 57,6 % 42,4 % ,003 ,799

Tabu¾ka è. 2 – Identifikácia Slovákov a cudzincov – celkové skóre od všetkých šiestich skupín

Celkové skóre

Nahrávky (%) Správne Nespr. Hladina významnosti

Texty (%) Nahrávky/Texty Správne Nespr. Hladina Hladina významnosti Chi-re významnosti

62,7 %

55,5 %

37,3 %

,000

44,5 % ,000

,272

Tabu¾ka è. 3a – Závislos úspešnosti správnej identifikácie cudzincov od veku, resp. vzdelania slovenských posudzovate¾ov – hodnoty hladín významnosti pre nahrávky11 X 4. roè. ZŠ 8. roè. ZŠ 4. roè.gym. VŠ štud. Jazykovedci Dôchodcovia 4. roè. ZŠ x ,513 ,409 ,451 ,000 ,034 8. roè. ZŠ ,513 x ,687 ,212 ,858 ,376 4. roè. gym. ,687 x ,845 ,000 ,001 ,044 VŠ štud. ,409 ,212 x ,135 ,793 ,001 Jazykovedci ,451 ,858 ,845 ,135 x ,370 Dôchodcovia ,034 ,376 ,793 ,370 x ,044

11 Pri zisovaní štatistickej významnosti vzájomného vzahu dvoch skupín sa do úvahy berie nielen napr. pomer správnych odpovedí, ale aj pomer nesprávnych odpovedí a zároveò aj pomer správnych a nesprávnych odpovedí v oboch skupinách. Preto sa môže sta, že existuje štatisticky významný rozdiel medzi výsledkami skupín C a D, ale pritom rozdiel medzi výsledkami skupín C a B nie je štatisticky významný, hoci percentuálny rozdiel správnych odpovedí je v tomto druhom prípade podstatne väèší (porov. 70,3 % : 67,6 % oproti 70,3 % : 55,0 %).

20

Tabu¾ka è. 3b – Závislos úspešnosti správnej identifikácie cudzincov od veku, resp. vzdelania slovenských posudzovate¾ov – hodnoty hladín významnosti pre texty 4. roè. ZŠ 8. roè. ZŠ 4. roè. gym. VŠ štud. Jazykovedci Dôchodcovia

4. roè. ZŠ 8. roè. ZŠ 4. roè.gym. VŠ štud. Jazykovedci Dôchodcovia x ,551 ,617 ,940 ,532 ,274 ,551 x ,263 ,933 ,570 ,759 ,617 ,263 x ,248 ,412 ,017 ,940 ,933 ,248 x ,115 ,161 ,532 ,570 ,412 ,115 x ,528 ,274 ,759 ,161 ,528 x ,017

Tabu¾ka è. 4 – Identifikácia cudzincov a Èechov zvl᚝ NAHRÁVKY (%) SKUPINA Správne Nespr. Hladina významnosti Cudzinci 63,3 % 36,7 % ,000 Èesi 48,1 % 51,9 % ,357

TEXTY (%) Správne

Nespr.

44,7 % 46,3 %

55,3 % 53,7 %

Hladina významnosti ,012 ,079

NAHRÁVKY./ TEXTY Hladina významnosti ,007 ,028

Tabu¾ka è. 5 – Zisovanie štatistickej významnosti identifikácie cudzincov a Èechov pomocou Chí-kvadrátu Hladina významnosti ,001 ,000

Texty cudzinci/Èesi Nahrávky cudzinci/Èesi

Tabu¾ka è. 6 – Identifikácia cudzincov a Slovákov zvl᚝ NAHRÁVKY/ TEXTY Hladina Hladina Hladina SKUPINA Správne Nespr. Správne Nespr. významnosti významnosti významnosti Cudzinci 55,7 % 44,3 % 45,5 % 54,5 % ,000 ,003 ,896 Slováci 69,7 % 30,3 % 65,4 % 34,6 % ,000 ,000 ,007 NAHRÁVKY (%)

TEXTY (%)

Tabu¾ka è. 7 – Zisovanie štatistickej významnosti identifikácie cudzincov (vrátane Èechov) a Slovákov pomocou Chí-kvadrátu. Hladina významnosti Texty cudzinci/Slováci

,000

Nahrávky cudzinci/Slováci

,000

21

V zajatí básnických konvencií. Interpretácia básne Bohuslava Tablica Užívání života Miloslav Vojtech Filozofická fakulta UK, Bratislava

Osobnos básnika, prekladate¾a a literárneho historika Bohuslava Tablica (1769 – 1832) je prototypom slovenského osvieteneckého intelektuála a obrodenca. Jeho básnická tvorba napriek vedomej snahe naplni ideové postuláty osvietenstva a estetické normy klasicizmu èiastoène zostáva poplatná staršej (ešte predosvietenskej a predklasicistickej) literárnej tradícií. Bohuslava Tablica teda môžeme považova za básnika, ktorý najlepšie vystihuje proces prechodu od staršej literatúry k literatúre novodobej. Jeho básnické dielo, zhrnuté do štyroch zväzkov Poezye (1806 – 1812), je dôkazom toho, že básnik vo svojej rozsiahlej tvorbe dokázal spoji a literárne využi najrozliènejšie podnety dobovej európskej literatúry a domácej literárnej tradície: barokovú polo¾udovú tvorbu, rokokovú anakreontskú poéziu, osvietenské myslenie, formujúci sa klasicizmus i náznaky preromantizmu, ktorý sa ohlasuje v prírodných motívoch jeho baladiky a v niektorých lyrických básòach. Teda na jednej strane v jeho tvorbe dožívajú staré barokové a rokokové tradície, ktoré spútavajú Tablicov lyrický subjekt do rámca zaužívaných konvencií a básnických klišé, prièom svoje básnické Ja skrýva za konvenèné kulisy rokokovo ladenej anakreontskej poézie alebo sa obmedzuje iba na vyslovenie všeobecných mravných zásad a téz s výrazným sklonom k neraz hrubozrnnému moralizátorstvu, no na druhej strane kliesnil cestu novému literárnemu smeru – klasicizmu (básne s vlasteneckou tematikou a osvietensky ladené básnické reflexie) a anticipoval vývin slovenskej poézie smerom k preromantizmu (lyrické piesne, baladické skladby, básne s tematikou stredovekých hradov). Syntézy dejín slovenskej literatúry v súvislosti s Tablicovou osobnosou tradiène kladú dôraz prevažne na tie básnické texty, ktoré ho jednostranne prezentujú ako predstavite¾a osvietenského klasicizmu alebo ankreontskej rokokovej štylizácie, prièom o textoch, ktoré toto jednoznaèné zaradenie spochybòujú, sa v týchto hodnoteniach hovorí minimálne. Práve z tohto dôvodu sa nebudeme venova Tablicovým programovo osvietenským básnickým textom, ale naopak, všimneme si jednu z jeho konvenèných básní Užívání života, publikovanú v treom zväzku Poezye (Vacov, 1809): Dìvušky milé krátké má cíle zemský èas, V pøeprudkém letu tratí se svìtu jako hlas.

22

Jestli si sednu hodinku jednu, hned jest pryè! Mìsíce, dnové prchnou jak snové, jak chceš køiè! Celé tak roky, v snìhu jak kroky mizejí; jako led v létì, vìky se v svìtì tratìjí. Veseli buïme, aniž se truïme starostí, uplynou léta s rùžovou svìta radostí. Dokud se v tìle mladá krev mele poskoème! Míle se spolu v taneèním kole zatoème! Už názov básne Užívání života naznaèuje tematické zameranie textu smerom k anakreontskej rokokovej poézii s oèakávaním hedonistického prístupu k životu v duchu epikurovského „carpe diem“. Tento predpoklad sa však pri èítaní prvých veršov Tablicovho básnického textu nenaplní. Hedonisticky ladený nadpis básne sa dostáva do napätia (resp. do protikladu) s veršami, v ktorých nedominuje oèakávaná anakreontská hravos a túžba po pozemských pôžitkoch a daroch života, ale tematika pominute¾nosti a márnosti ¾udskej existencie, v duchu barokového „vanitas vanitatum“ èi „memento mori“. V básni teda dominuje baroková obraznos – znepokojujúco a varujúco útoèiaca na city èitate¾a. V prvých troch strofách sú za sebou kumulované obrazy plynutia èasu (krátké má cíle zemský èas..., tratí se svìtu jako hlas; mìsíce, dnové, prchnou jak snové...; roky...jak kroky mizejí; vìky se v svìtì tratìjí), prièom je tu batate¾ná tendencia k ich gradaènému usporiadaniu (hodinka – mìsíce, dnové – roky – vìky). Napriek tomu však prvé tri strofy vyznievajú iba ako stereotypné varírovanie jedného motívu pominute¾nosti a plynutia èasu. Jediným oživením tohto

23

stereotypného radu obrazov je bezozvenové zvolanie v poslednom verši druhej strofy (jak chceš køiè!), ktoré má podèiarknu a zdôrazni pominute¾nos ¾udskej existencie a bezmocnos ¾udského indivídua voèi zákonom tohoto sveta. Okrem toho, že Tablicova obraznos pôsobí stereotypne, nie je ani originálna. Tento typ obraznosti bol ve¾mi frekventovaný v barokovej duchovnej lyrike. Nápadná je napríklad podobnos s niektorými pasážami anonymnej barokovej básne Ach, pøebìda mne smutnému (1696)1: Dnové moji pomíjejí ano podobnì zmizejí co stín na stìnì neb tráva – jest má sláva, žádna radost není pravá. Co mnìsíc se umenšuje život mùj a nestálý je. Jako sníh od slunce hyne – tak on mine v èas hodiny uložené. Báseò, z ktorej je uvedená ukážka, má ako celok charakter modlitby a vyznieva ako subjektívne ladená výpoveï, v ktorej je ¾ahko èitate¾ný lyrický subjekt – básnické Ja. Toto Ja zostáva však v Tablicovom texte zastreté. Na rozdiel od subjektívne ladenej modlitby Tablicov lyrický subjekt sa dostáva iba do polohy konštatujúceho pouèovate¾a, ktorý svojmu okoliu adresuje výpoveï o všeobecne platnej a nemennej skutoènosti. Napriek tomu je obraznos v oboch textoch podobná, ba v niektorých prípadoch až totožná. Obraznos tohto typu nájdeme aj v básni Spùsob, jak rozvažovati z Knižky modliteb nábožných (1693) od Jána Abrahamffyho (1662 – 1728)2, z ktorej je i nasledujúci úryvok, aj v mnohých ïalších básnických textoch barokovej epochy: ...Na cokoli chceš hledìti, svú nestálost mùž vidìti, jak se všecko promìòuje, hyne a nestálé sluje... ...Vidíš-li vodu, ta plyne, nikdy bìžet neprestane – tak i život prudce bìží, žáden ho zde nezadrží...

1 Báseò je publikovaná v antológii Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva 3. Barok – poézia. 1989, s.49 – 52. 2 publikované tamže, s. 74 – 76.

24

Uvedené príklady podobnosti Tablicovej obraznosti s poetikou barokovej poézie svedèia o tom, že Tablic sa dostával zo zajatia barokovej senzibility ve¾mi pomaly. No napriek tomu je jeho básnický text poznaèený istým racionalizmom, ktorý sa prejavuje úspornosou vo vyjadrovaní a v porovnaní s citovaným anonymným textom i textom Jána Abrahamffyho vyznaèuje sa i menšou dekoratívnosou v obraznosti, vïaka èomu pôsobí stroho a bez väèšieho poetického vzletu. V tejto súvislosti platí konštatovanie Wylieho Syphera: „Keï barokovej obraznosti ubúdali sily, umenie upadalo ku gýèovitosti“3. Táto gýèovitos je pozorovate¾ná aj v Tablicovej básni, a to v jej ošúchanej konvenènosti, v minimalizácii umeleckých ambícií a v jednoduchej a stereotypnej veršovej sylabickej forme. Vráme sa však k interpretácii básne Užívání života. Po prvých troch strofách tematicky barokového ladenia, o ktorých sme sa už zmienili, nasledujú dve strofy, v ktorých dochádza k postupnému obratu. Tento obrat zaèína v štvrtej strofe, kde oproti pochmúrnej štylizácii predchádzajúcich veršov básnik preladil na veselší a hravý tón: Veseli buïme, / aniž se truïme / starostí, lebo uplynou léta / s rùžovou svìta / radostí. Teda básnik sa stáva vyznávaèom tézy „užime si, pokia¾ je èas“. Tento motív Tablic stereotypne zopakoval ešte v mnohých ïalších básòach zaradených do Poezyí. Ako variácia na rovnakú tému vyznievajú najmä verše z básne Spoleèné k radosti se probuzování (Poezye II, 1807): Buïmež veseli, dokuïž lampa svítí, dokud kvìte nám, trhejme kvítí. Záver básne Užívání života vyznieva v rokokovo ¾ahkom hravom tóne anakreontskej poézie ako oslava mladosti a hedonistického užívania si života, èím sa naplnil autorský zámer naznaèený èitate¾ovi v nadpise. Tablic vo svojom básnickom texte vlastne realizoval jednu z barokových antitéz, v ktorej stoja v opozícii pachtenie za pozemskými, svetskými radosami na jednej strane a na druhej strane poukazovanie na pominute¾nos, márnos a nièotnos pozemských vecí. V podobnom tóne vyznievajú aj ïalšie Tablicove básnické texty (napr. Èesání ovoce dne 8. záøí r. 18O2; Nestálost života lidského4 a i.) v ktorých básnik striedavo mení „štýlový kód“, poènúc barokovým moralizujúcim tónom a ¾ahkým a hravým idylickým tónom epikurejského vyznenia konèiac. Interpretácia Tablicovho textu ukázala synkretickú koexistenciu barokových poetických prvkov a prvkov príznaèných pre rokokovú anakreontiku. Plynulý prechod od jednej slohovej formy k druhej spoèiatku vytvára isté napätie, ale v koneènom dôsledku je len tézovitým potvrdením známej barokovej antitézy, 3 Problematike barokového umenie a jeho gýèovitosti sa venuje W. Sypher (1971) v kapitole Od baroku ke kýèi, s. 189 – 193. 4 Tomuto aspektu Tablicovej poézie sa venuje aj V. Mikula (1997, s. 25 – 26).

25

ktorú sme spomenuli vyššie. Obe štýlové tendencie sa teda vzájomne dopåòajú a nevyluèulú. Prelínanie veselých a hravých tónov rokokovej anakreontiky a barokovo štylizovaných eschatologických motívov je jav typický nie len pre básnickú produkciu Bohuslava Tablica, ale pre celú básnickú tvorbu slovenských anakreontikov. Barokové „memento mori“ a „vanitas vanitatum“ spútavajú básnický subjekt týchto autorov do takej miery, že nie sú schopní naplno sa odda rokokovému epikurovskému hedonizmu. Cez obrazy neviazanej zábavy teda neraz presvitajú predtuchy blížiacej sa smrti a nezvrátite¾nosti plynutia pozemského èasu. Tento jav je podmienený skutoènosou, že slovenskí obrodeneckí básnici boli prevažne kòazmi, prièom v ich básnických textoch neraz víazí kòazský didaktizmus a moralizátorstvo nad autentickou básnickou výpoveïou. Tablicovu báseò Užívání života možno interpretova v tesnej súvislosti so slovenskou barokovou poéziou, ale aj v súvislosti so súdobou èeskou básnickou produkciou. Tablicové básne vznikali v úzkom vzahu s poéziou publikovanou v almanachoch Antonína Puchmajera (1769 – 1820). Nápadnú podobnos s Tablicových textom v motivickej oblasti vykazujú najmä verše ódy Na Antonína Puchmajera od èeského puchmajerovského básnika V. Nejedlého, publikované v almanachu Nové básnì. Svazek 4. (Praha,1802): Co je život? Krátký sen. Jako snové Utíkají naši dnové, Jako voda rozkoše sladké plynou, Žaloslti hynou. Tieto motívy po Tablicovi rozvinul v slovenskej poézii i mladý Pavol Jozef Šafárik (1795 – 1861), pre ktorého bola tvorba Bohuslava Tablica jedným z priamych inšpiraèných zdrojov. Eschatologicky ladené motívy nachádzame v jeho básòach Život a smrt, Èasové a Jiskra božství, publikovaných v zbierke Tatranská Múza s lyrou slovanskou (1814). Výskyt básnických textov barokovo-rokokového ladenia ved¾a textov smerujúcich k osvietensko-klasicistickej štylizácii a výrazu (ba dokonca s anticipáciou preromantických motívov a prvkov) vyvoláva uváhy o rozporuplnosti Tablicovej básnickej osobnosti i slovenskej poézie prvej fázy národného obrodenia (1780 – 1815). Táto rozporuplnos je však iba dôsledkom prechodného stavu slovenskej poézie na prelome 18. a 19. storoèia, kdedy prebiehala výmena literárnoestetických štruktúr. Táto výmena, ako sme naznaèili na Tablicovom príklade, je kontinuitná. Dodnes zaužívaná literárnohistorická prezentácia obrodeneckej literatúry však naopak vyznieva diskontinuitne, nako¾ko táto etapa literárnych dejín je zobrazovaná ako nový, progresívny a minulosou už nezaažený jav. Táto predstava literárneho procesu však vyznieva neorganicky a umelo. Obrodenecká literatúra ako prológ novodobej slovenskej literatúry je naopak úzko zviazaná s tradíciami staršej slovenskej literatúry (estetickými, poetickými, literárnosmerovými), ako to dokazuje aj básnické dielo Bohuslava Tablica.

26

Literatúra MIKULA, V.: Od baroka k postmoderne. Levice 1997. SYPHER, W.: Od renesance k baroku. Praha 1971. Z klenotnice staršieho slovenského písomníctva 3. Barok – poézia. Editor Jozef Minárik. Bratislava 1989.

Pokus o historickú a jazykovú analýzu diela Pavla K. Kadáka Mister Papuèa a Missis Papuèana Peter Karpinský Filozofická fakulta PU, Prešov

Dejiny druhej polovice 19. a prvej polovice 20. storoèia sú na Slovensku poznamenané mohutnými vlnami vysahovalectva. Príèiny slovenského vysahovalectva sa všeobecne vidia v nedostatku po¾nohospodárskej pôdy, ktorej podstatná èas bola aj po roku 1848 majetkom ve¾kostatkárov. Pod¾a L. Tajtáka vývoj kapitalizmu v Uhorsku išiel tzv. „pruskou cestou“, èo znamenalo, že pôda sa nedostala do rúk ro¾níkov, ale zachovala sa vo vlastníctve š¾achtických ve¾kostatkárov ako kapitalistické podniky.1 Naproti tomu vrstvy ro¾níckeho ¾udu na Slovensku vlastnili len menšiu èas z celkového výmeru pôdy, ktorá následkom vzrastajúcej populácie bola v priebehu èasu delená na ešte menšie èasti. Ïalšou príèinou vysahovalectva bolo nepriaznivé postavenie slovenského ro¾níckeho ¾udu, ktoré od zrušenia poddanstva roku 1848 až do zaèiatku 20. storoèia ešte stále ovplyvòovali pozostatky feudálnych vzahov, pretrvávajúcich v rôznych formách aj v druhej polovici 19. storoèia. Krízové postavenie po¾nohospodárskych malovýrobcov od 70. rokov 19. storoèia umocòovalo aj zavádzanie strojov na ve¾kostatkoch. Na jednej strane to síce viedlo k zvyšovaniu produktivity výroby v po¾nohospodárstve, ale na druhej vytváralo nerovnomerný konkurenèný boj, ktorý pripravoval poèetných po¾nohospodárskych robotníkov o zárobky. Mase robotníkov nedokázal poskytnú obživu ani priemysel, pretože v Uhorsku bol ešte stále zaostalý a vyvíjal sa len pomaly. Niektoré priemyselné odvetvia ako baníctvo, hutníctvo a železiarstvo mali síce priaznivé podmienky rozvoja, celkovo mal však uhorský priemysel malovýrobný charakter a technicky zaostával za podobnými podnikmi vo vyspelejších rakúskych krajinách.2 TAJTÁK, L.: Východoslovenské vysahovalectvo do prvej svetovej vojny. In: Nové obzory. 3. Red. I. Sedlák. Košice, Krajské nakladate¾stvo všeobecnej literatúry, pre Múzeum Slovenskej republiky rád v Prešove 1961, s. 223. 2 Tamtiež, s. 223 – 225. 1

27

Pre malých ro¾níkov bola nevýhodnou aj komasácia. Ro¾níci boli násilím zbavení lepšej pôdy a ako náhradu dostali horšiu a menej výnosnú. Komasácia bola jedným z prostriedkov, pomocou ktorých š¾achtici a ve¾kostatkári zaokrúh¾ovali a upevòovali svoje ve¾kostatky. ažkým bremenom pre obyvate¾stvo sa stávali tiež neustále stúpajúce dane. Pod¾a L. Tajtáka3 patril daòový systém v Uhorsku medzi najhoršie v Európe. Popri štátnych daniach sa platili obecné, doplnkové a župné. Ïalší finanèný problém na Slovensku predstavovala neúmerná zadlženos obyvate¾stva. Ak si k spomínaným nepriaznivým faktorom pripoèítame živelné pohromy, ktoré v tomto období postihli Slovensko, nízku bonitu pôdy, neúrodu a z toho vyplývajúci hlad, ktorého úèinky sa na Slovensku prejavili hlavne v rokoch 1882, 1889, 1892 a 1894, dostaneme súèet príèin spôsobujúcich ve¾ké vysahovalecké vlny.4 Na èele krajín, importujúcich zahranièných robotníkov, stáli už v 19. storoèí Spojené štáty americké, ïalej to bola Kanada, Argentína, Brazília, Západná India a iné. V rokoch 1821 – 1880 sa do USA prisahovalo 8,5 milióna robotníkov. V rokoch 1881 – 1909 to bolo už 15,5 milióna prisahovalcov.5 Najmohutnejší prílev vysahovalcov do USA možno zaznamena po hospodárskej kríze roku 1873. Toto obdobie predstavovalo priaznivé podmienky pre sahovanie robotníkov z Európy do USA. Na jednej strane rozvoj priemyslu v Spojených štátoch si vyžadoval stále viac a viac pracovných síl, na druhej strane v USA práve prebiehal sociálny zápas robotníkov za zlepšenie životných podmienok. Podnikatelia sa preto pokúšali oslabi tento boj pomocou robotníkov prisahovaných najmä z Európy. Vysahovaleckí agenti sa v Európe snažili verbova robotníkov na prácu v zámorí. Aj obyvate¾stvo zo Slovenska odchádzalo do USA h¾ada prácu. Prví vysahovalci sa tu usadi nemienili, chceli si iba zarobi peniaze a vráti sa domov.6 No viac ako 50 % z nich sa neskôr spä do vlasti už nevrátilo. Ako vyplýva z mnohých výskumov, Slováci sa v štátoch sústreïovali v najpriemyselnejších oblastiach, ako boli New York, Pennsylvánia, Ohio a Illinois. Poèiatky slovenského vysahovalectva siahajú do 70. rokov 19. storoèia. Vysahovalectvo do roku 1870 je zachytené nepatrne, zo Slovenska odchádzali zväèša iba jednotlivci, a to najmä oknári, drotári, plátenníci, bylinkári a rôzni podomoví obchodníci. Až v desaroèí 1871 – 1880 vysahovalectvo v dôsledku nepriaznivej ekonomickej situácie znaène vzrástlo.7 Najväèší poèet slovenských vysahovalcov pochádzal z východu, zo Spišskej, Šarišskej, Zemplínskej, AbovTamtiež, s. 228 – 230. Pozri BIELIK, F. a kol.: Slováci vo svete. 2. Matica slovenská 1980. 5 Tamtiež, s. 73. 6 Pozri MINÁR, I.: Americkí Slováci a Slovensko, 1880 – 1980. Bratislava, Bradlo, a. s. 1994, s. 37 – 38. 7 Pozri MINÁR, c. d., s. 35 – 38; BIELIK, c. d., s. 73 – 76. 3 4

28

skej a Užskej župy.8 Tento fakt bol spôsobený celkovou zaostalosou východného Slovenska, kde sa najvypuklejšie prejavovali pozostatky feudalizmu, napr. vo forme želiarstva, a aj priemysel bol v tejto oblasti rozmiestnený ve¾mi nerovnomerne.9 Slovenskí vysahovalci odchádzali do sveta iba so znalosou svojho materinského jazyka. Znaèná èas z nich, až 25 %, nevedela èíta ani písa.1 0 V novom prostredí sa jediným komunikatívnym jazykom, ktorého ovládanie bolo potrebné, stáva angliètina, ktorá do znaènej miery ovplyvnila jazyk slovenských vysahovalcov.1 1 Slovenskí vysahovalci si okrem základnej slovnej zásoby osvojovali aj terminológiu súvisiacu hlavne z ich pracovným zaradením. V domácom prostredí sa však aj naïalej rozprávali po slovensky. Oproti uhorským pomerom kultúrna úroveò slovenských osadníkov vzrástla. Na prelome storoèia v Spojených štátoch funguje už nieko¾ko slovenských spolkov a novín. Poèas nieko¾kých desaroèí 19. a 20. storoèia vychádzalo v Spojených štátoch vyše 230 slovenských novín a èasopisov.1 2 Knižná produkcia však tvorila len ved¾ajší produkt tlaèiarní, ktoré vydávali krajanskú tlaè. Boli to hlavne knihy s dobrodružnými námetmi, rozprávky zo života Indiánov, preklady verneoviek. Až v procese národného uvedomovania na prelome 20. storoèia sa zaèali krajania zaujíma o slovenskú literatúru a o knihy s tematikou dejín slovenského národa. Z pôvodnej krajanskej literatúry však nevyšlo ve¾a kníh. Väèšina literárnych prác, najmä èàt, rozprávok a poviedok s vysahovaleckou tematikou vyšla na stránkach krajanskej tlaèe. Pomerne ve¾kú èas knižnej produkcie tvorili tlmoèníky, šlabikáre, èítanky s ukážkami literárnych prác slovenských spisovate¾ov, príruèky pre prisahovalcov o právnych a politických záležitostiach Spojených štátov a pod. Jedným z mnohých autorov a vydavate¾ov takýchto kníh bol aj (v súèasnosti pomerne neznámy1 3) Paul K. Kadak resp. Pavol K. Kadák, (v práci budem používa pôvodnú slovenskú verziu jeho mena). 8 9

10

Pozri: TAJTÁK, c. d., s. 232 – 247. BIELIK; c. d., s. 37 – 38. TAJTÁK, c. d., s. 223 – 225.

MINÁR, c. d., s. 37.

Pozri napríklad štúdie Ivora Ripku, v ktorých sa zaoberá súèasným stavom slovenèiny v Amerike. RIPKA, I.: Jazykové prejavy Slovákov v Spojených štátoch. In: Studia Academica Slovaca. 14. Red: J. Mistrík, Bratislava, Alfa 1990, s. 284 – 303. ; RIPKA, I.: Príspevok k štúdiu náreèových prejavov amerických Slovákov. Slovenská reè, 57, 1992, s. 207 – 213. 12 BARTALSKÁ, ¼.: Kultúra Slovákov v USA. In: Slováci vo svete, 2. Matica slovenská 1980, s. 130 – 139. 13 V literatúre existujú len ve¾mi skromné odkazy na jeho osobu. Napr. iba Jozef Špetko v rukopise slovníka (uloženého v Biografickom oddelení Matice slovenskej v Martine) uvádza pomerne nepresné heslo: „Kadák, Pavol – žurnalista, publicista, obchodník – obchod, Scranton – red. èas. SlvA; autor: Korunný princ Rudolf; Dejepis Spo11

29

Pod¾a jeho vlastnej biografie, uverejnenej v knihe Fenomeny,14 sa narodil roku 18701 5 v Rovnom (vo vtedajšej Trenèianskej stolici). Študoval na gymnáziach v Žiline a Ostrihome. Obchodnícku prax vykonával v Prešporku, kde aj ukonèil obchodnú akadémiu. Vo svojich devätnástich rokoch (teda v roku 1889) sa presahoval do Ameriky. Spoèiatku bol zamestnaný u konzula Maxa Schamberga v Pittsburgu; v banke F. Missler v New Yorku a v banke F. Brodský & Co. Bol redaktorom Svornosti, šes rokov pôsobil ako redaktor Slováka v Amerike a napokon dva roky bol redaktorom Jednoty. Svoju obchodnú èinnos zaèal v New Yorku a roku 1902 sa presahoval do Scrantonu v Pennsylvánii. Do obdobia, v ktorom vyšla citovaná kniha, napísal a vydal knihy: Samopoètár, Praktièný Slovensko-Anglický Tlumaè, Praktièný Anglicko-Slovenský a SlovenskoAnglický Slovník, Harry Tracy a Fenomeny. Neskôr v roku 1908 vydal Obrázkové dejiny Ameriky. Zo životopisu vyplýva, že Pavol Kadák nemal žiadne jazykové ani literárne vzdelanie, napriek tomu bol redaktorom novín, spisovate¾om a vydavate¾om. V USA v tomto období podobný jav nebol neobvyklý. I. Poljak a E. Fordinálová uvádzajú, že noviny v Amerike vznikali za diametrálne odlišných podmienok, než aké boli v bývalom Uhorsku. Ich vzniku nestáli v ceste žiadne politické prekážky ako novinám na Slovensku, bolo potrebné ma k dispozícii iba zákonom urèenú finanènú sumu. To malo za následok, že noviny èasto zakladali aj takí ¾udia, ktorí nemali adekvátne vzdelanie, resp. nemali jasnejší obraz o ich poslaní.1 6 Tento fakt však nemusel ubera na kvalite vznikajúcich novín a literárnych diel. Väèšina Kadákových prác má charakter slovníkov, praktických príruèiek alebo „dokumentárnych“ textov o svetových zaujímavostiach a kuriozitách. Medzi jeho literárne práce patrí napr. humorná scénka Mr. Papuèa a Mrs. Papuèana. Komicky výstup, ktorý vyvolá vždy smiech na divadle a ktorý aj èitate¾a rozveselí. Táto scénka vyšla v dvoch redakciách, v roku 19011 7 publikovaná spolu s Pálenèeným šenkom od Jána Andrašèíka (v práci ju budem nazýva jených štátov Amerických; Praktièný slovensko-anglický tlumaè (1906); Praktièný anglicko-slovenský slovník (1905); Praktièný slovensko-anglický slovník“ (ŠPETKO, J.: Slováci a osobnosti zo Slovenska úèinkujúci na západe. 1. Pionieri a ich potomkovia. rkp. s. 102.). Špetko neuvádza ani rok narodenia a úmrtia, a aj ním uvedená bibliografia je nepresná a neúplná. Ani Slovenský biografický slovník (III. zväzok, K – L. Martin, Matica slovenská 1989) neprináša žiadne informácie o P. K. Kadákovi. 14 KADAK, P. K.: Fenomeny. Podivné národy. – Videnia duchov. – Tajuplné zjavy a iné zvláštnosti. Kadak et Boyer. Scranton, Pa. (Pennsylvánia, P. K.) 1906, s. 142. 15 Rok a miesto úmrtia sa mi kvôli nedostatku dostupných údajov doposia¾ nepodarilo zisti. 16 POLJAK, I. – FORDINÁLOVÁ, E.: Slovenská tlaè a spolky v USA. In: Slováci vo svete, 2. Matica slovenská 1980, s. 86. 17 KADAK, P. K.: Mister Papuèa a Missis Papuèana. Komický výstup k pouèeniu a rozveseleniu. Nákladom P. K. Kadak CO., Scranton, Pa. 1901, s. 2 – 19.

30

textom A) a neskôr v roku 1906 v knihe Fenomeny1 8 (text B). Jednotlivé edièné varianty textu sa od seba rozsahovo a èiastoène aj jazykovo líšia. Ich podrobnejším porovnaním sa budem zaobera v budúcnosti. V tejto práci by som sa chcel venova predovšetkým textu B. Z literárneho h¾adiska predstavuje tento text krátku scénku, ako tvrdí autor – komický výstup, ktorý je založený na jednoduchom, ¾udovom humore. Ideovo je scénka, rovnako ako mnoho podobných literárnych diel vznikajúcich vtedy medzi krajanmi v USA, namierená proti alkoholizmu slovenských vysahovalcov. V scénke vystupujú dve postavy: Mister Papuèa a Missis Papuèana. Mená oboch subjektov charakterizujú ich postavenie v manželstve, pretože Mr. Papuèa je „pod papuèou“. Repliky postáv sa v texte striedajú, ale dominujúci prvok tvorí monológ, ktorým sa obe postavy prihovárajú k divákovi; uvažujú, vysvet¾ujú a komentujú svoje konanie a správanie, žalujú sa i „mudrujú“. Zaujímavosou jazyka tohto literárneho diela je konfrontácia dvoch jazykových útvarov, náreèia Mr. Papuèu a takmer spisovnej slovenèiny Mrs. Papuèany. Využitím týchto dvoch odlišných jazykových útvarov autor dokres¾uje charaktery postáv (napr. ich vzdelanostnú úroveò) a striedaním náreèia a spisovného jazyka vytvára napätie, pokúša sa navodi humornú atmosféru. Napr. (s. 28): PAPUÈANA: bola som krásna... MR: PAPUÈA: Jak stará boganèa. PAPUÈANA: bola som bohatá... MR. PAPUÈA: Jak koscelná myš. PAPUÈANA: bola som uèená. MR. PAPUÈA: jak valalská hus... Kadák v replikách Mr. Papuèu používa akýsi hybrid východoslovenských náreèí. Výber východoslovenského náreèia ako charakteristickej èrty slovenských vysahovalcov nebol vôbec náhodný. Ako som už spomínal, väèšina vysahovalcov do USA pochádzala z východného Slovenska. Východoslovenské náreèia boli medzi slovenskými osadníkmi zrejme najrozšírenejšie, o èom môže svedèi aj to, že mnohé slovenské noviny v Amerike boli vydávané v niektorom z východoslovenských náreèí.1 9 KADAK, Fenomeny. C. d., s. 22 – 30. 21. októbra 1885 vyšlo v Pittsburghu prvé èíslo Amerikánsko-slovenských novín. Vydavate¾ vychádzal zo skutoènosti, že väèšina slovenských vysahovalcov pochádza z východného Slovenska, a preto sa rozhodol tlaèi ich v šarišskom dialekte. Podobne aj noviny Slovák v Amerike, založené 21. decembra 1889, boli písané v šarišskom dialekte. Rovnako aj noviny Zástava a Amerikánszko Szlovenské Noviny boli publikované vo východoslovenskom náreèí. Naproti tomu napr. noviny Nová vlas a neskôr aj Amerikánsko-slovenské noviny sa vydávali v spisovnej slovenèine (BIELIK, c. d., s. 85 – 99). 18 19

31

Hybridnos použitého náreèia môže by spôsobená nieko¾kými faktormi: 1. Kadák iba ve¾mi slabo ovládal úzus niektorého konkrétneho východoslovenského náreèia, a preto si pri písaní textu scénky vypomáhal jazykovými prostriedkami iných východoslovenských, ale aj nevýchodoslovenských náreèí. 2. Kadák dokumentuje, zachytáva stav existujúci v tomto období (okolo roku 1905) medzi východoslovenskými osadníkmi. Dochádza tu k stieraniu hraníc a k splývaniu náreèí. 3. Kadák sa zámerne snaží vytvori akýsi celovýchodoslovenský náreèový variant, kultúrny jazyk, èi „spisovný jazyk“, ktorý by sa využíval napr. v tlaèi. Najpravdepodobnejšia je zrejme téza o prvom faktore, hoci proti nej by mohlo svedèi to, že text A uverejnený spolu s Pálenèeným šenkom, ktorý bol vydaný skôr, je náreèovo èistejší. Preto predpokladám, že Kadák sa v problematike východoslovenských náreèí pomerne dobre orientoval, alebo mal korektora – spolupracovníka pochádzajúceho z tohto prostredia. Jazyk textu B sa viac približuje k spisovnej norme možno aj preto, lebo v knihe Fenomeny bol uverejnený s inými textami napísanými spisovnou slovenèinou, nebol teda urèený výhradne východoslovenským èitate¾om, ako to mohlo by v prípade textu A, a z toho dôvodu bol dodatoène upravený. Ako argument pre druhú tézu by mohlo slúži to, že slovenskí vysahovalci sa grupovali v tzv. „boarding houses“2 0 pod¾a etnickej èi regionálnej príslušnosti, èo by pri podobných východoslovenských náreèiach mohlo vies k ich unifikácii. Na podporu tretej tézy sa mi v Kadákových dielach zatia¾ nepodarilo nájs dostatoène presvedèivý dôkaz. Hoci podobné tendencie ústiace do východoslovenského separaèného hnutia sa už v tomto období mohli rozvíja. V ïalšej èasti práce by som sa chcel venova náreèovej èasti diela Mr. Papuèa a Mrs. Papuèana (text B), jej charakteristike, resp. urèeniu možných dominantných znakov niektorého konkrétneho východoslovenského náreèia; chcel by som poukáza aj na ovplyvnenos tohto jazykového útvaru americkou angliètinou. Ako som už spomínal, skúmaný text nesie isté známky vyrovnávania sa so spisovným jazykom, na druhej strane mu však nechýbajú charakteristické znaky typické pre východoslovenské náreèia. Text je vytlaèený slovenským pravopisom, hoci ešte v tomto období sa v niektorých slovenských novinách vychádzajúcich v USA, ale podporovaných Uhorskou vládou (napr. Amerikánszko Szlovenské Noviny), na prepis východoslovenského náreèia využíval maïarský pravopis. Zaujímavosou je zápis kvantity vokálov, ktorá sa v náreèiach na území východného Slovenska samozrejme už nevyskytovala. Kadák do tvarov výcho20 Boarding houses – stravný dom. Podrobnejšie pozri ÈULEN, K.: Dejiny Slovákov v Amerike. I. Nakladate¾stvo Slovenskej Ligy v Bratislave 1942, s. 82 – 83.

32

doslovenských slov doplòuje kvantitu pod¾a spisovnej slovenèiny, napr. hvarí, znáce, nešèeslivý, poceší, resp. predlžuje vokál na mieste stredoslovenského diftongu, napr. práce¾, nacáhne. Na niektorých miestach textu je výskyt kvantity nedôsledný, a tak sa v texte objaví tvar dzifky ale aj dzífky, resp. autor nedoplní kvantitu na miestach, kde by sa logicky (teda pod¾a jeho systému dopåòania) mala vyskytnú, napr. uèinkovac, nebojim, mušim, alebo kvantitu doplní nesprávne pivovárnici èi rúšic. Podobné prípady sa však v texte nevyskytujú ve¾mi èasto. Kvantitu Kadák zapisuje aj do poslovenèených anglických slov (frí, stýmindžaj, salooníci), napr. v prípade anglických zdvojených samohlások.2 1 Kadák pri dopåòaní kvantity striktne dodržiava pravidlo o rytmickom krátení, pravdepodobne sa teda nenechal ovplyvni svojím trenèianskym náreèím, kde toto pravidlo neplatí. Asibilácia je zaznamenaná pomerne presne, okrem drobnej chyby v slove hodzen. Vo východoslovenských náreèiach sa toto slovo vyskytuje iba v tvare hoden. Kadák pravdepodobne pod¾a nesprávneho tvaru [hoïen] systémovo vytvoril asibiláciu – hodzen. Ako som už spomínal, v texte scénky sa vyskytujú javy celovýchodoslovenské ale aj javy charakterizujúce jednotlivé východoslovenské náreèia. Pokúsim sa poukáza na nieko¾ko najdôležitejších znakov2 2: 1. Celovýchodoslovenská zámena vokálu a za spisovné ia po neperných konsonantoch (nacáhne, práce¾).2 3 2. Samohláska e za spisovné ie (zobleèem, cerpec) charakterizujúca Abov. V tomto texte je však èastejšia zámena ie > i (dzifky, kvitky, týž, vyšmivati, nit atï.) charakteristická pre Spiš, Šariš a Zemplín. 3. Samohláska e namiesto ä (pejc). 4. Vyššia frekvencia vokálu o (èort, mojo, mocno), èo je typickejšie pre zemplínske náreèie. Na druhej strane sa tu však objavujú tvary ktorý ale aj který. 5. Sprievodnou hláskou pri slabiènom r je väèšinou e (herbece, cerpezlivosci). 6. Len raz sa v texte vyskytuje dvojhláska ô v slove môžece, ale tento výskyt je pravdepodobne tlaèovou chybou. Inde je ô nahradené vokálom o (moj), èo môže by znakom abovského náreèia. 7. Absencia ch v slovách herbece, verhu, typická pre Spiš a Abov, ale vyskytujú sa aj tvary chcela, strechu, neslúchajú. 21 Podobný prípad zaznamenávania kvantity vo východoslovenských náreèiach v USA zaznamenal aj Emil Tvrdoò v štúdii o prvom príspevku o slovenèine amerických Slovákov z r. 1900 u nás (TVRDOÒ, E.: Prvý príspevok o slovenèine amerických Slovákov z r. 1900 u nás. Slovenská reè, 54, 1989, s. 20.). 22 Bližšie pozri KRAJÈOVIÈ, R.: Vývin slovenského jazyka a dialektológia. Bratislava, Slovenské pedagogické nakladate¾stvo 1988; ŠTOLC, J.: Slovenská dialektológia., Bratislava, Veda 1994. 23 V skúmanom texte, z už spomínaných dôvodov, je hláska a v týchto pozíciach zapisovaná ako á.

33

8. Alternácia ch > š na streše, typická pre Šariš a Zemplín. 9. Zoskupenie hlások -jsc-, -jc- (poclivojsc, pojsc, dojsc, pejc), väèšinou typické pre Zemplín. 10. Neutralizácia v > u, hlavne v pozícii predložky: u Amerike, u piskach, u kraju atï. Tento jav je typický hlavne pre zemplínske náreèie. 11. V texte sa nenachádzajú zdvojené konsonanty, iba tvary ako napr. mekého. 12. V texte nie je zaznamenaný rozdiel medzi východoslovenskými hláskami š, ž a œ, Ÿ, èo by mohlo svedèi o nedôslednosti autora alebo o vplyve abovského náreèia. 13. Vokatív sg. mask. má koncovku -u: mužu a fem. -o: ženo. 14. Inštrumentál pl.. má duálovú koncovku -ma (s nima), èo môže by znakom zemplínskeho náreèia. 15. Adjektíva a zámená majú väèšinou tvary konèiace sa na -o (kanonovo, mojo nohavky), èo by svedèilo o zemplínskom vplyve, ale na druhej strene sa vyskytujú i tvary konèiace na -a (moja žena), -u (moju f¾ašku). 16. Genitív adjektív má èasto príponu -oho (tvardoho, šickoho, druhoho, jedinkoho), typickú hlavne pre Zemplín, objavujú sa však aj tvary jedného, mekého. 17. Substantívum pec je maskulínum (u pecu). 18. Èíslovka dvaja sa v texte nachádza v tvare dvojmi, ktorý sa vyskytuje v spišskom náreèí v hnileckej skupine. Alebo možno ide iba o nesprávny zápis zemplínskeho tvaru dvomi. 19. Sloveso by má v prézente 1. os. sg. tvar mi (mi to sam skusil), charakteristický pre Zemplín. 20. Podmieòovací spôsob by som má tvar bym. 21. Slovesá v minulom èase majú koncovku -il (uderila, nepodarilo), èo môže by znakom spišského alebo zemplínskeho náreèia. 22. Sloveso bol má tvar bul, ktorý predstavuje celovýchodoslovenský tvar, no v texte je možné nájs i tvar bol. Z lexikálneho h¾adiska sú výrazné slová väèšinou patriace do zemplínskeho náreèia2 4, napr. strecha (slovo pokrývajúce takmer celé východné Slovensko, iba na Spiši sa vyskytuje slovo dach), džviradlo (typické pre Zemplín, v iných èastiach východného Slovenska je žveradlo, žveritko, džveradlo alebo špiglo), šmaty (Zemplín, inde šaty, graty), nohavky (Zemplín a Šariš, inde nohavice). V texte sa nesystémovo vyskytujú i slová pochádzajúce z iných východoslovenských náreèí: pisky (zempl. gamby), herbet (zempl. chribet) atï., ale aj nevýchodoslovenské, ba dokonca neslovenské tvary: klacek, kartáèovac, talíry, poháre, košál, anebožto atï. 24 Bližšie pozri Atlas slovenského jazyka IV. – Lexika. , Bratislava, Veda 1984; RIPKA, I. a kol.: Slovník slovenských náreèí, I., A – K. , Bratislava, Veda 1994.

34

Z niektorých východoslovenských syntaktických javov nachádzajúcich sa v texte možno uvies napr. vynechávanie sponového slovesa (...bo ja ozdaj ne ten najvekší glupták, ale edukovaný èlovek.), tento jav však Kadák nedodržiava vždy dôsledne (napr. moja stará je andel). Pod¾a vymenovaných znakov sa i napriek hybridnosti jazyka Kadákovej scénky Mr. Papuèa a Mrs. Papuèana domnievam, že základ textu s najväèšou pravdepodobnosou tvorí zemplínske náreèie, obohatené prvkami iných náreèí, resp. so zotretými presnými hranicami medzi východoslovenskými náreèiami. Kadák sa pri koncipovaní replík Mr. Papuèu zrejme necháva dominantne ovplyvni reèou vysahovalcov zo Zemplína. Okrem vnútorného vzájomného ovplyvòovania sa jednotlivých slovenských náreèí zaèínal sa jazyk slovenských vysahovalcov vplyvom radikálnych zmien prostredia, novým zamestnaním, dotykom s novou kultúrou a civilizáciou meni. Napriek tomu, že Slováci medzi sebou i naïalej komunikovali v slovenèine, do ich jazyka prenikajú prvky, hlavne lexikálne, z americkej angliètiny. Jozef G. Konuš tvrdí, že do slovenèiny prenikali výpožièky alebo aj kalky z angliètiny predovšetkým v prípadoch, keï materinský jazyk termín na pomenovanie daného nového javu nemal. Ide o výpožièky ako napr. mortgiè, èek, farma, tiket a kalky: oznámka, pohrebník .2 5 Slová prebraté z angliètiny sa vyskytujú aj v Kadákovej humornej scénke v rozliènom množstve v závislosti od edície. V texte A sa ich nachádza omnoho viac než v texte B, opä pravdepodobne preto, lebo text B bol dodatoène prispôsobovaný spisovnej slovenèine. Anglické slová Kadákova postava Mr. Papuèa (je zaujímavé, že v reèi Mrs. Papuèany sa takéto slová skoro vôbec neobjavujú) používa na pomenovanie vecí a javov, nachádzajúcich sa mimo domu, na ulici, v bare atï., teda v mieste kontaktov s americkou kultúrou. V skúmanom texte B sa vyskytujú tieto anglicizmy: 1. frí kontry (Ja mušim èežko robic vo dne i v noci, ona ale niè, bo ona tak hvarí, že Amerika je frí kontry a ženy nemuša niè robic u Amerika) – free country = slobodná krajina; 2. do buèera (Jak treba pojsc do buèera, to lem Papuèo chodz...) – butcher = mäsiar; 3. do grocerii (Jak treba pojsc do grocerii...) – grocery = obchod s bezmäsitými potravinami alebo aj s koloniálnym tovarom; 4. na diater (ked ale treba pojsc ... na diater...) – theatre = divadlo; 5. stýmindžaj (...jej jazyk mele jak tej najfrišnejší stýmindžaj) – steam-engine = parný stroj; 6. jes (O jes, ja znám) slovíèko jes sa v texte vyskytuje iba ako konverzaèný ukazovate¾ – yes = áno; 25 KONUŠ, J. G.: Slovenèina v Amerike. Slovenská reè, 4. – 5. Roèník, 1935 – 36, s. 89 – 95.

35

7. saloonícl /predpokladám, že v tomto prípade ide o tlaèovú chybu a správny tvar by mal by salooníci/ (...co by robili segíni salooníci...) – saloon = krèma a; toho vytvorený tvar salooník, teda majite¾ saloonu;2 6 8. edukovaný (...edukovaný èlovek...) – education = vzdelanie, z ktorého je vytvorené prídavné meno edukovaný; 9. biznis (...znám americký biznis...) – business = obchod; 10. saloonu (...u jedným saloonu napísano...) – pozri bod è. 7; 11. frí lunè (napísano, že frí lunè) – free lunch = obed zadarmo;2 7 12. bartender (...zchváci me bartender za šiju...) – bartender = barman; 13. policman (...bo tam jeden policman še natrafil...) – policeman = policajt; 14. do lakopu (...me vžal do lakopu...) – lag /slang/ = doba trestu, väzenie; 15. sklajer (...sklajer mi nasúdzil...) – squire = sudca; 16. trublu (...a prez trublu nit niè...) – trouble = problém. Kadák zachytáva živú reè slovenských vysahovalcov v USA, na druhej strane však kontrapozíciou jazyka Mr. Papuèu, poznamenaného anglicizmami a jazyka Mrs. Papuèany, v ktorom tieto anglicizmy takmer úplne absentujú, si Kadák zachováva od tohoto „kombinovaného“ jazyka ironický odstup. Vysmieva sa z ¾udí, ktorí používajú anglicizmy bez toho, aby im rozumeli (pozri napríklad poznámku 25). Zaujímavosou je výskyt troch rozlièných variantov slova temperanceman,2 8 a to vo forme: 26 Podobné slovo sa vyskytlo v diele Matúša Jankolu, ktoré skúmal Emil Tvrdoò: „Osobitným a zaujímavým prípadom by mohlo by autorom uvádzané slovo „salonista“ („hotel, saloon, vysl. salún = krèma“), lebo v americkej angliètine je skutoène aj tvar salonist [sa¢lonist], pravdaže s významom „návštevník salónov“. Nám sa však ukazuje realistickejšie vysvetlenie v tom zmysle, že pôjde o majite¾a takéhoto zariadenia, lebo èastého návštevníka amerického pohostinstva by americkí Slováci nazvali akiste priliehavejším, rýdzo slovenským slovom.“ (TVRDOÒ, E.: Prvý príspevok o slovenèine amerických Slovákov z r. 1900 u nás. Slovenská reè, 54, 1989, s. 19 – 22.) V Prípade Kadáka ide v slove salooníci jednoznaène o majite¾ov salónov. 27 Free lunch (obed zdarma): „Slovák zapadol obyèajne do najchudobnejšieho prostredia. Prišiel z biednych pomerov, z núdze a dostal sa do prostredia, v ktorom bol ve¾ký nadbytok ve¾mi lacných potravín. v krèmách platilo sa len za pitie, potraviny, najmä mäso, slanina a chlieb boli zadarmo. Tieto „Free lunch“ krèmy boli ve¾mi populárne.“ (ÈULEN, K., c. d., s. 82.) Nepochopenie termínu free lunch využíva Kadák v scénke ako komický prvok. Mr. Papuèa sa do spomínanej krèmy prichádza hlavne zadarmo najes a keï chce nieèo z jedla donies ešte aj svojej žene, z krèmy ho vyhodia a musí za jedlo zaplati, èo on považuje za ve¾kú nespravodlivos, lebo obed bol predsa free. 28 Temperance societies – temperaèné hnutie, temperenclári. Anglosaská forma spolkov miernosti a abstinenèného hnutia. Jednou z ich snáh bolo dosiahnutie zákazu obchodu s alkoholom, èo èasom viedlo až k zavedeniu prohibície. V štátoch New York a Pennsylvánia, kde Kadák pôsobil, temperenclári zaviedli tzv. Sunday laws, t. j. zákaz predaja alkoholu v nede¾u.

36

1. trempeleckárka (...moja stará je tuhá trempelenckárka...), tvar mask. N. sg. by mal teda vyzera – trempelenckár; 2. trempelenclári (...trempelenclári nepijú...), mask. N. sg. – trempelenclár; 3. temperenclároch (Co še týka temperenclároch...), mask. N. sg. – temperenclár – tento tvar je z jazykového h¾adiska najsprávnejší. Nepresnos zápisov pomenovania temperenclár by mohla by spôsobená tlaèovou chybou, prípadne môže by táto nepresnos zámerná a autor òou chcel poukáza na nízku vzdelanostnú úroveò hovoriaceho Mr. Papuèu. Napriek tomu, že Kadákovo dielo Mr. Papuèa a Missis Papuèana neprináša do slovenskej literatúry žiadne výraznejšie literárne hodnoty, môže slúži ako cenný dokumentaèný materiál o živote, jazyku a asimilaènom procese slovenských vysahovalcov na zaèiatku 20. storoèia. Hoci ide o literárny text, pri ktorom treba bra do úvahy istú hyperbolizáciu východiskovej reality, môžeme si na základe tohto textu vytvori obraz o stave jazyka amerických Slovákov v danom období.

Sémantická charakteristika barev a jejich použití v díle Jaroslava Seiferta – pokus o lingvistickou interpretaci Ladislav Janovec Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Správné, tj. gramaticky i sémanticky adekvátní, užití jazykového znaku rodilým mluvèím je dáno mnoha aspekty formálními (flexe, výstavba syntagmatu, syntaktická pravidla daného jazyka), sémantickými (význam, kolokabilita slov) a pragmatickými (mluvní kontext, zámìr, strategie, snaha o jistý úèinek). Nezanedbatelnou roli pro adekvátní užití jazykového znaku hraje také kultura nositelù jazyka. O kulturní zakotvenosti a jejím tìsném spojení s jazykem hovoøí antropologové po celé dvacáté století. Vliv kultury na jazyk z hlediska lingvistického je zatím podroben pouze dílèím výzkumùm. Jedním z nejèastìjších cílù souèasných lingvistù, kteøí se problémem vlivu kultury na jazyk zabývají, je chápání barvy a její jazykové ztvárnìní ve zkoumaném spoleèenství, resp. ve zkoumaném vzorku textu/žánru urèitého jazyka. Tato práce vychází z rozpracovaného lingvistického projektu autorského slovníku Jaroslava Seiferta. Na bázi zjištìných frekvenèních údajù a zpracovávaných textù sbírek zjišujeme výskyt lexika oznaèujícího barvy a pokoušíme se odhalit jejich význam. Dalším východiskem našeho zkoumání je pøedpoklad, že parole básníka bude znaènì obrazná a nᚠvýzkum nám pøinese nìjaké

37

zajímavé výsledky, které bude možno použít pro výzkum metafory a metaforických významù. Poznámky ke kulturnì-jazykové interpretaci výrazù oznaèujících barvy Aèkoli mùžeme tvrdit, že okolní svìt je lidskými smysly percepován shodnì, jeho popis a chápání je dìdictvím dávných i bezprostøedních generací žijících v daném jazykovém a kulturním spoleèenství a zároveò projevem naší zkušenosti. Znalost kulturního prostøedí nám mùže pomoci pøi odhalování významu jednoduchého jazykového znaku dešifrovat složku konceptuální, konotaèní a dílèím zpùsobem také kolokaèní. Nejvýraznìji se kulturní determinace užití jednoduchého jazykového znaku (JJZ) projeví u složky konotaèní. Pøedchozí generace nám daly lidovou (folklórní) zkušenost, jež podmiòuje konotace spojené s urèitým JJZ, a zároveò autorské metafory užité v krásné literatuøe, které se prosadily do každodenního použití jazyka. Lidské oko je schopno rozlišit až sedm tisíc rùzných barevných odstínù. Pro takové množství barev nemá žádný jazyk odpovídající množství slov a spokojuje se s urèitými základními reprezentanty nìkterých barev. Evropské indoevropské jazykové spoleèenství vychází ze základního èlenìní barev na ty, které obsahuje rozložené spektrum. Není to univerzální rozdìlení barev pro všechny jazyky, dokonce ani pro všechny evropské jazyky. Podíváme-li se do pøíbuzných jazykù, uvìdomíme si, že pro pojem, který je u nás oznaèen vehikulem modrý (angl. blue, nìm. blau, šp. azul...), má ruština vehikula dvì – sinij a goluboj. Uvedené jazyky si s rozlišením daných barev, respektive odstínù, poradí tím, že použijí kvalifikaèní atribut (svìtle modrá/tmavomodrá, hellblau/ dunkelblau, light blue/ dark blue nebo navy blue...). Stejnì tak se v rùzných jazycích projevují rùzné kontace, které urèitý znak vyvolává a kterými se jistým zpùsobem vymezuje jeho specifické užití. Tyto konotace se v jazycích obvykle zjišují asociaèními testy. Pro naše jazykové prostøedí konotuje napøíklad žlutá slunce, èervená krev a oheò, zelená trávu, resp. pøírodu, modrá nebe a vodu, èerná noc, resp. tmu, bílá den a sníh, hnìdá pùdu. Kromì toho mùže lexém oznaèující barvu nést pøenesený, metaforický význam, který je spoleèný jazykovému povìdomí celého spoleèenství, nebo pouze jednomu individuu (autorská metafora). Namátkou mùžeme uvést pøíklady jako žlutý vzteky, rùžová nálada, zelenej mozek, èerné myšlenky, modré pondìlí. Zvláštní skupinu tvoøí frazeologismy, poøekadla, pøísloví a idiomy, jejichž jedineènost je dána právì kulturou a specifikem zkušenosti nositele jazyka. Vzhledem ke konotaèní nepøizpùsobivosti jiným jazykùm zde hovoøíme o bezekvivalentní lexice, tedy lexice, jejíž význam mùžeme vyjádøit pouze opisem nebo analogickým uvedením ekvivalentu s více èi ménì podobným významem, který má své místo v jazyce, do nìhož pøekládáme. Jako demonstrativní pøíklad uvádíme frazeologismus být zelený jako sedma. Pokud o nìkom mluví-

38

me a opíšeme ho pomocí tohoto frazeologismu, nemáme na mysli, že by dotyèný mìl skuteènì zelenou pokožku, ale že je mu nevolno. Daný frazeologismus konotuje zelenou sedmièku ze souboru mariášových hracích karet. Nás v této práci nezajímá, proè zrovna sedmièka, ale zamìøíme se na kulturní determinaci zelené sedmy. Èeské mariášové karty obsahují, jak známo, ètyøi øady po osmi kartách, øady jsou rozlišeny podle barvy a symbolù (èervené/srdce, zelené, žaludy, kule). Jde o zcela specifickou støedoevropskou symboliku, protože vìtšina evropských kultur mariášové karty nezná, používá tradièní žolíkové karty (ètyøi øady po tøinácti kartách a ètyøi nebo šest žolíkù) barevnì rozlišené na èervené a èerné, symbolovì na káry, srdce, piky a listy, nebo menší soubory založené na kanastových kartách (ruské karty obsahují ètyøi øady po devíti kartách). V nìkterých zemích jsou populární tzv. taroky. Zelený jako sedma konotuje tedy kartu støedoevropské hrací sady. Podobnì bychom si mohli všímat druhých víceslovných lexikálních jednotek jak èeských (napø. komu se nelení, tomu se zelení; být bílý jako papír/køída; zèervenat jako rak...), tak pro srovnání jinojazyèných (angl. red tape – byrokracie, blue-collar workers – dìlníci, manuálnì pracující, be in the red – být zadlužen, out of the blue – zèistajasna, apod. Výskyt barev v tvorbì Jaroslava Seiferta Na základì našeho autorského slovníku J. Seiferta mùžeme u dosud zpracovaných sbírek sledovat absolutní frekvenci barev v jednotlivých sbírkách, což pro nás mùže být zajímavé z hlediska zkoumání, skrze jaké barvy nahlíží básník na svìt v jednotlivých etapách života a zda je pro nìj nìkterá barva signifikantní po celou dobu tvorby, a frekvence relativní (poèet všech slovních tvarù urèité barvy vydìlený poètem všech slovních tvarù), na základì které skuteènì získáme informace o procentuálním výskytu lexémù oznaèujících barvy. Pro výzkum jsme použili dosud zpracované sbírky J. Seiferta: Ruce Venušiny (RV), Býti básníkem (BB), Píseò o Viktorce (PV), Jaro, sbohem (JSB), Maminka (M), Poštovní holub (PH), Deštník z Piccadilly (DP), Na vlnách TSF (TSF), Osm dní (OD) – viz. tabulka 1.V tabulce jsou uvedena pouze základní vyjádøení barev. Pro naši práci rozlišujeme ètyøi skupiny slov vyjadøující barvy a jejich odstíny. Barvy primární jsou barvy spektra (èervená, modrá, žlutá,....), jejich kombinace (zelená, støíbrná, zlatá...), bílá a èerná, stejnì jako slova blíže specifikující tyto barvy (tmavý, svìtlý, bledý). Barvy sekundární jsou adjektivní lexémy vzniklé derivací èi skládáním (nazlátlý, zlatavý, zlatistý, zlaouèký, zlatožlutý...). Terciární (kontextové) vyjádøení barvy jsou slova, která mohou barvy vyjadøovat v urèitém kontextu, zatímco v jiném nejsou nositeli barvové charakteristiky (rzivý, krvavý, snìhový, konvalinkový). Ètvrtou skupinu tvoøí slova neadjektivní povahy, která vznikla z barev primárních a sekundárních. Jedná se o substantiva a verba typu zmodrat, modø, zeleò.

39

Pokus o frekvenèní interpretace zjištìných údajù o lexémech barev v tvorbì Jaroslava Seiferta Základní frekvenèní údaje o sbírkách jsou uvedeny v popisu tabulky (viz. níže) a v závìreèných zprávách o øešení rozvojových projektù fondù rozvoje vysokých škol. Pro naše úèely uvádíme pouze relativní frekvence jednotlivých barvových lemmat nejfrekventovanìjší barvy v dané sbírce. Relativní frekvencí myslíme procento poètu užitých slovních tvarù daného slovního druhu, resp. poètu všech slovních tvarù barvového lexému ku celkovému poètu všech slovních tvarù v textu. Výpoèet ukazuje, že relativní frekvence barvových lexémù se pohybuje v rozmezí hodnot 0,0009 – 0,0060. Ve tøech sbírkách se objevuje shodný údaj o relativní frekvenci 0,0013, v dalších sbírkách jde jen o zanedbatelnou odchylku 0,0016 (RV) a 0,0017 (JSB). Mùžeme tedy uvažovat, že nezávisle na rozsahu sbírky mají barvové lexémy v Seifertových sbírkách procentuálnì stejné zastoupení, které mùže být dáno typem Seifertova jazykového vyjadøování a vytváøení kolokací a metafor (viz. níže). Sémantická interpretace barev, jejich kolokací a konotací v tvorbì Jaroslava Seiferta Jak jsme již uvedli výše, pøedpokládáme, že básnický jazyk bude pro nás zajímavý zejména z hlediska metaforického. Básnická øeè, která si libuje ve zkratkách, nedokonèení vyøèeného a nevyøèeného a básnických obrazech, bývá plná obrazných vyjádøení, proto se dá vyslovit hypotéza, že J. Seifert, básník svìtové proslulosti, obohatí nᚠjazyk o nové básnické metafory a konotace. Barva by mohla v tìchto pøípadech hrát významnou roli pøi popisu vnitøního svìta autora. Tato hypotéza se ale ukázala jako nesprávná. Z hlediska barev se Jaroslav Seifert projevil jako znaènì konkrétní básník. Jeho parole pochopitelnì metaforická vyjádøení obsahuje, ale ve vìtšinì sbírek jsou tato vyjádøení, alespoò co se týèe barev, minimalizovaná. Barvy bývají nejèastìji uvedeny ve svém prvotním významu a oznaèují skuteènou barevnou charakteristiku pøedmìtu, velice èasto pøedmìtu, pro který je typická (pø. v bílých oblacích (BB), èerný dým (BB), kvìt z rùžových plátkù (BB), zlatý prsten (BB), rùžové nehty (RV), rudé tratolištì krve (RV), bílá ple (PV), zeleò jedlí (PV), èerný Pátek (JS, pozn. k významu: jde o románovou postavu z Robinsona), èerné vlasy (JS), hnìdé oèi (JS), modré nebe (JS), rudý karafiát (JS), bílé snìhy (JS), zelená louka (JS), bílá pìna (M), èerná skála (M), modrá øeka (M), èerný bez (M), støíbro vlasù (PH), zelený trávník (PH), zelený mech (PH), bílá holubice (MS, TSF), bílá kopretina (MS), modré oèi (MS), èervené víno (MS), èerný flor (OD), bílé obvazy (TSF) bílé krajky (TSF), bílý leknín (TSF), zlatý peníz (TSF), zlaté rybky (TSF), šedé kamení (DP). Za metaforická vyjádøení mùžeme považovat výrazy jako: blankytné oèi (dne) (PH, denní svìtlo, evokuje modré nebe, metafora na základì barevné po-

40

dobnosti), èerné krajiny (PH, váleèné, evokuje smrt, beznadìj), hnìdý stín (podzimu) (PH, evokuje barvu spadaného listí), støíbrný závoj (mìsíce) a zelený závoj (mìsíce) (obì PH, evokují potemnìlé svìtlo), zlatonosné ruènice (PH, význam metafory nelze interpretovat), bílá panna (PV, èistá, neposkvrnìná), rudé peøí (ohnì) (JSB), zelená krev (myslivcù) (JSB), zlatý meloun (TSF, evokuje zralost, prosvícení sluncem), èerné høíchy (PV, zlé, špatné), konvalinkové prsy (DP, metafora mùže mít rùzný pùvod – podobnost na základì barvy nebo tvaru), rùžový d隝 (rtù) (DP), zlaté tøapce (hrozny) (DP, evokuje zralost, prosvícení sluncem), bílé kvìty (snìhu) (BB, barevná podobnost). Na základì uvedeného pøehledu mùžeme vypozorovat, že ani ve vìtšinì tìchto pøípadù nejsou barvy užity metaforicky v pravém slova smyslu. Ve vìtšinì pøípadù dávají pouze barevný atribut entitì, která je vyjádøena metaforicky. Jde tedy o komplexní metaforu složenou ze dvou èástí, první má význam kognitivní, druhá metaforický. Za metafory, kde by nositelem obrazného významu byla pøímo barva, mùžeme považovat pouze pøípady èerné krajiny, èerné høíchy, bílá panna, zelená krev, konvalinkové prsy a snad zlatonosné ruènice. Tabulka 1 sb. RV BB PV JSB

1 modrý èerný èerný bílý

2 3 9 7 15

3 0,0016 0,0013 0,0030 0,0017

M PH

zlatý rùžový zelený

5 0,0009 4 0,0013

DP

rùžový

7 0,0013

TSF

bílý

21 0,0053

OD

èerný

7 0,0060

4 žlutý èervený zelený fialový hnìdý žlutý zelený hnìdý zlatý žlutý šedý zelený modrý fialový šedý bílý rudý

5 1875 6951 2370 8920

6 1936 1983 1950 1937

5614 3030

1954 1929

5236

1978

3928

1925

1173

1937

Popis tabulky: sb. .............zkratka názvu sbírky 1.................nejfrekventovanìjší barva ve sbírce 2.................absolutní frekvence nejfrekventovanìjší barvy 3.................relativní frekvence nejfrekventovanìjší barvy 4.................barva s frekvencí 1 5.................celkový poèet všech slovních tvarù ve sbírce 6.................rok vydání sbírky

41

Literatura JANOVEC, L.: Využití programu Concorder pro tvorbu autorských slovníkù. In: VARIA VII. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1998, s. 63 – 70. KONCOVÁ, M.: Zo slovenskej a francúzskej chromatickej terminológie. In: VARIA VII. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1998, s. 32 – 37. TOKARSKI, R.: Semantyka barw we wspolczesnej polszczyznie. Lublin, Wydawnictwo uniwersitetu Marii Curie-Sklodowskiej 1995. VAÒKOVÁ, I.: O jazykovém obrazu svìta, bílé vránì a èerné labuti. Èeština doma a ve svìtì, 1998, è. 2, s. 101 – 104. VAÒKOVÁ, I..: Kognitivnì-kulturní inspirace z Polska. Slovo a slovesnost, 60, 1999, s. 214 – 224.

Gramatické myslenie Jána Herke¾a v diele Elementa universalis linguae Slavicae ¼udmila Buzássyová Filozofická fakulta UK, Bratislava

V diele Elementa (1826)1 vytvoril Herke¾ na podklade staroslovienèiny a živých slovanských jazykov umelý dorozumievací prostriedok pre všetkých Slovanov, akési slovanské esperanto. Najväèšia hodnota diela spoèíva v zosumarizovaní jazykového materiálu z vtedy dostupných gramatík slovanských jazykov a v jeho komparatistickom spracovaní. Myšlienku umelého vytvorenia kultúrneho jazyka spoloèného pre príslušníkov všetkých slovanských národov hodnotíme dnes ako nevedeckú, predsa však nachádzame v tomto diele istú gramatickú koncepciu. V protiklade k zložitým živým slovanským jazykom, odlišujúcim sa od seba množstvom drobných, ale podstatných rozdielov, chcel Herke¾ vytvori predovšetkým jednoduchý jazyk. V snahe po dosiahnutí jednoduchosti postavil Herke¾ svoju gramatickú koncepciu na kombinácii 3 hlavných princípov: 1) princíp redukovania redundantného; 2) princíp pravidelnosti; 3) princíp paralelizmu medzi obsahom a formou. 1) Princíp redukovania redundantného: V snahe po jednoduchosti odstraòoval Herke¾ vo svojom jazyku všetko, èo sa mu javilo ako nadbytoèné – sú to napr. diakritické znamienka, ktoré oznaèuje ako accentus a má pritom na mysli prízvuky, dåžne a mäkèene – s odôvodnením, že špatia tlaè a komplikujú písanie. 1 Elementa universalis linguae Slavicae e vivis dialectis eruta et sanis logicae principiis suffulta, Budae 1826; na tlaè povolil cenzor a revízor kníh Anton Tumara dòa 25. 2. 1826.

42

Najvýraznejšie sa zjednodušovanie prejavuje na morfologickej rovine, a to v redukovaní poètu flektívnych tried. Rozlièné koncovky viacerých flektívnych tried (podtried) existujúce v konkrétnych jazykoch vníma Herke¾ len ako nezávažné fonetické obmeny jednej koncovky jednej flektívnej triedy. Napr. rozdiel v zafarbení vokálu koncovky inštrumentálu sg. maskulín -om/-em nie je dôležitý, lebo vokály sú prvky, ktoré sa „v ústach používate¾ov menia”2 spôsobom, v ktorom Herke¾ nevidí systém; podstatné je, že spoluhlásky, „kosti slova”3 , zostávajú rovnaké. Pre svoj všeslovanský jazyk navrhuje preto Herke¾ jedinú flektívnu triedu a jej koncovky vyberá zo živých jazykov pod¾a kritéria väèšiny, autoritatívnosti jazyka a zdravého rozumu. 2) Princíp pravidelnosti. Ako vieme, každý živý slovanský jazyk zahàòa popri javoch pravidelných isté množstvo nepravidelných gramatických javov. V rámci ohybných slovných druhov rozoznávame triedy dominantné a nedominantné, vzory produktívne a neproduktívne. Herke¾ov univerzálny jazyk má by nato¾ko dokonalý, logický a striktný, že v òom budú existova len tvary pravidelné a menné a slovesné triedy dominantné. Pre mužské podstatné mená je napr. v nom. sg. dominantná konsonantická koncovka. Substantíva so ženskou koncovkou -a typu sluga považuje Herke¾ za nepravidelné, nie v zhode s povahou slovanského jazyka4 . Vytvárajúc pravidelný systém mení ich zakonèenie na konsonantické a slovu sluga priraïuje správnu podobu nominatívu slug. Podobne nahrádza nominatív sudce tvarom sudec, lebo tvar sudce má koncovku -e charakteristickú pre neutrá5 . Gramatické tvary spravidelòuje Herke¾ nielen úpravou ich koncovky, gramatickej èasti, ale aj úpravou ich slovného základu. Slovný základ by mal ma vo všetkých ohýbaných tvaroch jednotnú podobu. Tak navrhuje skloòova slovo posel v gen. sg. posela, nom. pl. poseli6 . V slovesách zas vytvára k 1. os. sg. prézenta idem pravidelnú podobu perfekta idel, k možem – možel7 . Aby bol vytvorený systém úplný a pravidelný, dopåòa ho Herke¾ tam, kde nejaký jeho prvok chýba. Ak existuje od slovesa chodím frekventatívum chodievam, musí existova aj frekventatívum k slovesu idem, a to v podobe idievam8 . 3) Tretí princíp: paralelizmus obsah – forma. Na fonetickej rovine sa Herke¾ova predstava o ideálnom paralelnom vzahu (1 obsah resp. význam – 1 forma) prejavuje v požiadavke, aby jednej hláske zodpovedalo jedno písmeno. Preto o. i. zavrhuje grafému x a nahrádza ju jej dvojzložkovým ekvivalentom ks9 – lebo ide o dva zvuky, pre ktoré sú potrebné dve písmená. Znak x potom využíva Elementa, s. 24, 57, 67, 113. Ibidem, s. 24. 4 Ibidem, s. 45. 5 Ibidem, s. 46, 47. 6 Ibidem, s. 53. 7 Ibidem, s. 153. 8 Ibidem, s. 152. 9 Ibidem, s. 8, 9. 2 3

43

ako grafému pre ch. Pri 1. princípe sme spomenuli, že Herke¾ navrhoval odstraòova diakritické znamienka. Ak tak robil pri vokáloch, nerušilo to jeho koncepciu, preto mu napr. staèila jedna graféma a na oznaèenie dlhého aj krátkeho a. Avšak v prípade konsonantov, ktoré on sám považoval za nosné, nemohol jednoducho odstráni napr. mäkèeò z písmena c a ignorova fakt, že jedno písmeno (c) oznaèuje dva rôzne zvuky (c aj è). V takom prípade Herke¾ zavádza do abecedy písmeno z iného druhu abecedy. Dvojicu písmen z latinky c – è nahradí dvojicou c z latinky, ÷ z cyriliky10 ; prípadne sám utvorí písmeno, ktoré zodpovedá jeho predstavám – z preèiarknuté11 ako znak pre ž. Považuje to za logickejšie, ako použi písmeno s mäkèeòom, t. j. písmeno odlišujúce sa od iného v systéme už existujúceho písmena len nejakým diakritickým znamienkom. Dôsledné uplatòovanie princípu pravidelnosti a paralelizmu obsah – forma Herke¾a prirodzene vedie k odmietaniu supletivizmu. Gramatické tvary 1 lexikálnej jednotky majú by pri jednom minimálne sa meniacom význame (pri gramatickej alebo lexikálno-gramatickej derivácii) identifikovate¾né pod¾a jednej minimálne sa meniacej formy, a teda sa môžu líši koncovkami, ale nie aj slovným základom. Navrhuje preto stupòova malý – malejší12 , dobrý – dobrejší13 atï. Podobne sloveso má pri obmieòaní v èasoch meni svoju podobu len v gramatickej èasti. Ak je zasiahnutá aj bázová lexikálna morféma, zmení sa forma nato¾ko, že ju pod¾a Herke¾a nemožno spája s významom toho istého slovesa. Tvary prítomného, minulého a budúceho èasu atematického slovesa by: jesem (som), byl sem (bol som) a budu (budem) nevníma Herke¾ ako nepravidelné slovesné tvary jedného slovesa, ale ako 3 samostatné oklieštené slovesá, existujúce zakaždým len v jednom èase: sloveso jesti v prítomnom èase, byti v minulom a budeti v budúcom èase14 . Ak by išlo o sloveso s jedným a tým istým významom, nesmela by sa tak podstatne meni jeho forma. Princípy, na ktorých buduje Herke¾ svoj umelý jazyk, prenáša aj do existujúcich živých jazykov. Predpokladajúc fungovanie paralelizmu medzi obsahom a formou, vytvára svojské etymológie. Nie všetky sú však nesprávne. Kedy sú jeho etymológie správne? Herke¾ správne vidí pôvod èastice nech v tvare slovesa nechaj15 . Preèo jej pôvod vysvet¾uje práve takto? Pretože vysvetlenie zodpovedá princípu paralelizmu obsahu a formy. Význam èastice nech možno pri zachovaní jednej formy odvodi z významu slovesa nechaj. Kedy sú jeho etymológie nesprávne? Napr. keï jednej forme zodpovedá viac obsahov, t. j. pri lexikálnej homonymii. Dve odlišné slovesá jes a jestvova považuje za varianty jediného slovesa, pretože majú obe v slovesnej paradigme homonymné (alebo takmer homonymné) tvary: „prézens jesem, jesi, jest, jesmo, jeste, jeso pochádza z témy jesti, Ibidem, s. 8. Ibidem, s. 8. 12 Ibidem, s. 100. 13 Ibidem, s. 102 14 Ibidem, s. 141. 15 Ibidem, s. 143. 10 11

44

èo znamená aj jes”16 . Vychádzajúc z jednej formy predpokladá pôvodnú existenciu jedného významu a odvodzuje význam slovesa jestvova od slovesa jes: Èlovek je, aby jestvoval. Podobne vychádza z jedinej formy a nachádza významovú súvislos medzi substantívom mati matere a infinitívom slovesa mati17 . Substantívum žena zas odvodzuje od particípia slovesa hna18 , t. j. žena v jeho podaní je tá, ktorú si niekto „uženie“. Takéto prípady nehodnotíme len ako výsledok Herke¾ových limitovaných možností a neznalosti etymológie a historickej fonológie, ale aj ako h¾adanie jednoduchej pravidelnosti, poriadku a logiky tam, kde fungujú iné zákonitosti. Ján Herke¾ bol jedným z tých vzdelancov a propagátorov myšlienky slovanskej jednoty, ktorým história prisúdila až druhoradé postavenie. V kontexte takých postáv, akými boli Bernolák, Dobrovský, Šafárik èi Kopitar, to nie je hodnotenie nespravodlivé. Napriek tomu by si jeho gramatika v odbornej literatúre zaslúžila viac než len kurióznu informáciu o tom, že starší a slávnejší slavista Pavol Jozef Šafárik sa o nej vyjadril ako o hypermetafyzickej motlanine19 , èi struèné informácie o tom, že Herke¾ na viacerých miestach propaguje myšlienku slovanskej vzájomnosti, rieši v tej dobe aktuálnu otázku vo¾by spoloèného dorozumievacieho prostriedku medzi všetkými Slovanmi a že je tvorcom pojmu panslavizmus. Literatúra BERNOLÁK, A.: Grammatika Slavica. Posonii 1790. BERNOLÁK, A.: Dissertatio philologico-critica de litteris Slavorum. Posonii 1787. ÈERNÝ, J.: Dìjiny lingvistiky. Olomouc, Votobia 1996. DOBROVSKÝ, J: Ausführliches Lehrgebäude der Böhmischen Sprache. Prag 1809. Encyklopédia jazykovedy. Spracoval Jozef Mistrík a kolektív autorov, Bratislava, Obzor 1993. HERKE¼, J.: Elementa universalis linguae Slavicae e vivis dialectis eruta et sanis logicae principiis suffulta, Budae 1826; na tlaè povolil cenzor a revízor kníh Anton Tumara dòa 25. 2. 1826. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazykù. Praha, Nakladatelství Èeskoslovenské akademie vìd 1962. Korespondence P. J. Šafaøíka. Vydal V. A. Francev. I. Vzájemné dopisy P. J. Šafaøíka s ruskými uèenci. Praha 1927. List P. J. Šafárika J. Kollárovi 1. 3. 1826. Èasopis èeského museum, t. j. Èasopis vlastenského Museum v Èechách (ÈÈM) I, 1874, 63 – 69. LINDE, S. B.: S³ownik jêzyka polskiego I. Lwów 1854. MAOVÈÍK, A.: Ján Herke¾ a jeho jazykovedné dielo. Jazykovedný èasopis, XII, 1961, 1, s. 62 – 70. MAOVÈÍK, A.: Príspevok k životu a dielu Jána Herke¾a. Historické štúdie, IX, 1964, s. 5 – 28. Ibidem, s. 141. Ibidem, s. 64. 18 Ibidem, s. 153. 19 List P. J. Šafárika J. Kollárovi 1. 3. 1826. ÈÈM I, 1874, s. 64. 16 17

45

Miesto papyrusových a pergamenových fragmentov v textovej kritike Démosthenovej 1. a 2. reèi proti Filippovi a ich prínos pre constitutio textus Jana Grusková Filozofická fakulta UK, Bratislava

Komplikovanej textovej tradícii najväèšieho reèníka starovekého Grécka Démoshtena bola v posledných storoèiach venovaná nemalá pozornos (E. Drerup, G. Pasquali, H. Erbse, D. Irmer, L. Canfora, H. Wankel a i.). Èasto sa rozchádzajúce závery vedeckých bádaní o niektorých otázkach, napr. o otázke preferencie najstaršieho kódexu S (Parisinus 2934, 9./10. st.), o archetype èi dvojitej redakcii tretej reèi proti Filippovi, sú dôkazom toho, na akých krehkých základoch stoja vybudované teórie.1 Od systematického spracovania celej Démosthenovej textovej tradície nás delí ešte mnoho. Iba èas z vyše 250 stredovekých kódexov, spísaných v diele L. Canforu Inventario dei manoscritti greci di Demostene (1968)2, bola spo¾ahlivo skolacionovaná a boli stanovené, pokia¾ to ïalekosiahla kontaminácia dovo¾ovala, ich vzájomné vzahy. Keï sa teda novší vydavatelia kritických vydaní obmedzovali pri konštitúcii textu na stále menší poèet kódexov, spoèívalo to skôr na skúsenostiach nadobudnutých skúmaním variantov pri práci s dovtedy známou èasou tradície, než na metodicky podložených poznatkoch.3 StaE. DRERUP, Antike Demosthenesausgaben, Philologus, suppl. VII, Leipzig 1899, s.533–588; Idem, Vorläufiger Bericht über eine Studienreise zur Erforschung der Demosthenesüberlieferung, Sitzungsberichte der kgl. bayerischen Akademie der Wissenschaften 3 (1902), s. 287–323; G. PASQUALI, Storia della tradizione e critica del testo, Firenze 19522, s. 269–294; H. ERBSE in: Geschichte der Textüberlieferung I (Sammelband), Zürich 1961, s. 262–264; Idem, Gymnasium 85 (1978), s. 468–471; D. IRMER, Zum Primat des Codex S in der Demostheneskritik (Diss., Masch.), Hamburg 1961; Idem, Beobachtungen zur Demosthenesüberlieferung, Philologus 112 (1968), s. 43–62; Idem, Zur Genealogie der jüngeren Demostheneshandschriften, Untersuchungen an den Reden 8 und 9, Hamburg 1972 (Hamb. Phil. Stud. 20); H. WANKEL, Demosthenes, Rede für Ktesiphon über den Kranz, Kommentar, Heidelberg 1976, s. 63–82; W. BÜHLER, Tendenzen nachdemosthenischer Bearbeitung der 3. Philippischen Rede des Demosthenes, in: Kyklos, FS R. Keydell, 1978, s. 59–77; L.CANFORA, Formazione del „corpus“ demostenico e primi inventarii, in: Annali della Facoltà di lettere e filosofia dell´ Università degli Studi di Bari 12 (1967), s. 57–64; Idem, Discorsi e lettere di Demostene, vol. I: Discorsi all´assemblea (I–XVII), Turin 1974, s. 65–98; M.W. HASLAM, A problem in the history of the transmission of texts exemplified in Demosthenes, Liverpool Class. Monthly 1 (1976), s. 9–10, i ïalšie práce. 2 L. CANFORA, Inventario dei manoscritti greci di Demostene. Proagones. Collezione di studi e testi a cura di Carlo Diano. Studi 9. Padova 1968. 3 WANKEL, Kranzredekommentar, s. 63. 1

46

rostlivejšie kolácie rukopisov a vyèerpávajúcejšie vedecké práce existujú dodnes, žia¾, iba pre nieko¾ko reèí.4 V posledných desaroèiach, snáï už storoèiach, bola textová tradícia reèníka obohatená o nových svedkov – staroveké papyrusové a pergamenové fragmenty. Ide o zlomky papyrusových zvitkov a papyrusových a pergamenových kódexov egyptského pôvodu s odpismi Démosthenových reèí. Hoci sú tieto texty znaène fragmentárne a rôznej kvality, zohrávajú pri textovokritickej práci významnú úlohu, pretože jej dodávajú potrebnú håbku. Najstaršie z nich delí od najstaršieho stredovekého kódexu viac ako tisíc rokov. Nové skutoènosti, ktoré vyniesli na svetlo, prispeli v signifikantnej miere k posledným opisom Démosthenovej textovej tradície a jej dejín. Pod¾a existujúcich súpisov a publikácií prekroèil poèet Démosthenových papyrusových a pergamenových fragmentov už 140. K nim možno pripoji skupinu fragmentov obsahujúcich rôzne rétorické texty, citáty, parafrázy a pod., èi pojednania o reèníkovom živote. Zo všetkých gréckych prozaikov je práve tento slávny reèník reprezentovaný najväèším poètom zachovaných antických fragmentov. Tri pochádzajú z 1. st. pred Kr., ostatné z èasového rozpätia medzi 1. a 6. storoèím po Kr. Zvláštnu pozornos si pre svoj vek zasluhuje školský text z 2. storoèia pred Kr., ktorý obsahuje citát z reèi O venci § 252, ako aj reènícke cvièenie z 3. storoèia pred Kr. založené na reèi Proti Leptinovi. Fragmenty objavené do roku 1921, dohromady 50, spracoval vo svojej dizertácii Demosthenis fragmenta in papyris et membranis servata (Leipzig 1921) Bernhard Hausmann. Táto cenná, doposia¾ jediná systematická a rozsiahlejšia práca o Démosthenových starovekých papyrusoch a pergamenoch (spolu s textami zlomkov), dlhé roky uchovávaná iba v jedinom rukopisnom exemplári v Universitäts-bibliothek Leipzig, bola vydaná až o vyše polstoroèia neskôr Rosariom Pintaudim v Papyrologica Florentina IV (1978, Pars I) a VIII (1981, Pars II). Hausmann si uvedomoval, že pre správne pochopenie komplikovanej Démosthenovej textovej tradície je dôležité systematicky skúma: „quae intercedat ratio inter fragmenta illa et codices Demosthenicos disserentes, num quid ex iis lucrari possimus in codicibus nostris recensendis vel quemadmodum ad textum constituendum illis sit utendum“5, teda aký je vzah medzi fragmentmi 4 Napr. IRMER, Zur Genealogie (v. pozn. 1); D. M. MACDOWELL, Demosthenes Against Meidias (Or. 21), Oxford 1990, s. 57–80; R. PASSWEG, The Manuscript Tradition: Demosthenis in Timocratem, Oration 24. Diss., Univ. of New York 1975; R. CLAVAUD, Démosthène. Discours d´ Apparat. Épitaphios, Éroticos. Texte établi et traduit par R. Clavaud, Coll. Budé, Paris 1974; M.R. DILTS, Scholia Demosthenica, Vol. I, II, Leipzig 1983, 1986. 5 HAUSMANN, Pars I, s. 9. 6 Napr. H. WANKEL, Zu dem neuen Yale Papyrus mit Demosthenes 8.6, ZPE 102 (1994), s. 194 a jeho poznámka k R. BABCOCK, Demosthenes, De Chersoneso (P. Ct. YBR inv. 1348, pl. I.1), ZPE 100 (1994), s. 45–46; takisto L. KOENEN, P. Rainer Cent I 21, s. 60, pozn. 1 ad Th. Vlachodimitris, ZPE 8 (1971), s. 133– 136.

47

a stredovekými kódexmi, èi z nich možno pre recenziu stredovekých kódexov nieèo získa, èi ako majú by využité pre konštitúciu textu. Od roku 1921 však poèet Démosthenových fragmentov, roztrúsene publikovaných v rôznych sériách a periodikách, takmer trojnásobne narástol. Kvalita ich porovnania s ostatnou tradíciou, predovšetkým so stredovekými rukopismi, nie je vždy uspokojivá. Niektorí editori nepodrobili text spo¾ahlivej kolácii, ale vychádzali iba z kritických aparátov jedného èi dvoch vydaní, a to nie vždy tých najspo¾ahlivejších, za aké možno napr. pre reèi 1–19 poklada Fuhrovo teubnerské vydanie. Takéto porovnania miestami neodrážali skutoènú situáciu a viedli k mylným záverom.6 Inšpirovaná Hausmannovou prácou a ním zvolenou metódou a na druhej strane podnietená nedostatkami doterajšieho stavu bádania som sa podujala (v rámci svojej dizertaènej práce) systematicky spracova a podrobi analýze všetky zachované antické fragmenty dvoch Démosthenových reèí – Prvej a Druhej reèi proti Filippovi (In Philippum I a II, t. j. or. 4 a 6). Za úlohu som si stanovila na základe èo najspo¾ahlivejšej kolácie antických textov s ostatnou tradíciou, predovšetkým so stredovekými rukopismi, skúma ich miesto v textovej kritike týchto dvoch reèí a posúdi ich prínos pre constitutio textus. Prvá reèi proti Filippovi, presnejšie zlomky z nej, sa nám zachovala na 9 fragmentoch, z nich 7 pochádza z papyrusových zvitkov a 2 z papyrusových kódexov. Druhá reè proti Filippovi je zachovaná na 6 fragmentoch; 2 sú z papyrusových zvitkov, jeden z pergamenového kódexu a 3 z papyrusových kódexov, prièom 2 z nich patria k tomu istému hárku. In Philippum I: (1) P.Oxy. XV 1810 (§§ 2, 4, 7–8, 13–15, 18–19, 21, 23– 24, 31–41, 43, 45–51), 2. st. po Kr. (in.), Oxyrhynchus, papyrus; (2) P.Sorb. I 6 (§§ 4–7), ca. 200 po Kr., pôvod neznámy, papyrus; (3) P.Oxy. LXII 4314 (§§ 4– 5, 7–9, 47), 1./2. st. po Kr., Oxyrhynchus, papyrus; (4) P.Oxy. LXII 4318 (§§ 12–14), 2./3. st. po Kr., Oxyrhynchus, papyrus; (5) P.Oxy. LXII 4319 (§§ 25– 29), 2. po Kr., Oxyrhynchus, papyrus; (6) P.Gen. 3 (§§ 26–27, 28–29), 4. alebo 5. st. po Kr., pôvod neznámy, codex papyraceus; (7) P.Oxy. LXII 4320 (§§ 46– 47), 3. st. po Kr., Oxyrhynchus, papyrus; (8) P.Wash.Univ. II 66 (§§ 47, 50–51), 2. alebo 3. st. po Kr., Oxyrhynchus, codex papyraceus; (9) P.Oxy. LXII 4321 (§§ 47–51), 2. st. po Kr., Oxyrhynchus, papyrus. In Philippum II: (1) P.Oxy. LXII 4323 (§§ 1–2, 6–7), 3. st. po Kr., Oxyrhynchus, codex papyraceus; (2) P.Amh. II 24 (§§ 1, 5), 4. st. po Kr., pôvod neznámy, codex membranaceus; (3+4) P.Rainer Cent. I 21 (§§ 3–6, 10–12) + P.Köln IV 183 (§§ 6–9, 13–15), 3./4. st. po Kr., pôvod neznámy, codex papyraceus; (5) P.Oxy. LXII 4324 (§§ 25–26), 1./2. st. po Kr., Oxyrhynchus, papyrus; (6) P.Hamb. Inv. Nr. 753 Verso (§§ 31–35), 2. st. po Kr., pôvod neznámy, papyrus. Všetky fragmenty boli publikované v tomto storoèí. R. A. Pack v The Greek and Latin Literary Texts from Greco-Roman Egypt (19652) uvádza ešte iba tri

48

z týchto fragmentov; dva z nich spracoval už Hausmann vo svojej dizertácii. Posledných sedem bolo publikovaných až v roku 1995 v 62. zväzku série The Oxyrhynchus Papyri. Pokia¾ ide o stredovekú rukopisnú tradíciu týchto dvoch reèí, obsahuje pod¾a Canforovho súpisu 132 mss. text reèi In Philippum I a 109 mss. In Philippum II. Vzh¾adom na Sinkewiczove Manuscript Listings for Authors of Classical and Late Antiquity (1990) bude ich koneèný poèet ešte vyšší. Tu treba spomenú, že zo štyroch hlavných stredovekých kódexov, a to Parisinus 2934 (S, 9./10. st.), Marcianus 416 (F, 10. st.), Augustanus 1, teraz Monacensis 485 (A, 10. st.) a Parisinus 2935 (Y, 10. alebo 11. st.), sa nám A zachoval pre 1. reè proti Filippovi iba v §§ 1–3 a 28–51, zatia¾ èo Y zaèína až od reèi 7 § 19; jeho nezachovaná èas bola doplnená rukou zo 14. alebo 15. storoèia. Rovnako doplnila mladšia ruka A, až po 4 § 28 (t. j. fol. 1–26). Stredoveká textová tradícia reèníka teda nebola doposia¾ v celosti systematicky spracovaná – pre ve¾kú nároènos je to úloha vyžadujúca roky mravèej práce celého radu odborníkov, no snáï sa raz doèkáme jej výsledkov. Pri svojich bádaniach vychádzam zo spo¾ahlivých vedeckých prác a svedomitých kolácií predchádzajúcich období; moje úsilie však bude prirodzene a nevyhnutne smerova k overeniu skúmaných èítaní priamo v stredovekých rukopisoch, resp. v ich reprodukciách.7 Pre preh¾adnos situácie v textovej tradícii zachovaných textových èastí som ako prvý krok zostavila tabu¾ku miest, na ktorých sa podávajú antické fragmenty èítania odlišné od ostatnej tradície alebo kde panuje v tradícii (prípadne v èítaniach prijatých do novších kritických vydaní)8 nejednotnos. Pravdaže práve jednotnosou tradície sa vyznaèujúce znenia textu, ktoré možno zároveò bez pochybností vníma ako originálne, obsahujú v sebe pre textovú tradíciu reèníka signifikantnú výpovednú silu. Jasným dokladom toho, že Démosthenova textová tradícia mala už v staroveku nejednotný charakter, sú paralelne zachované miesta; na druhej strane boli niektoré èítania viackrát doložené ako doposia¾ jediné antické varianty. Uvedené fragmenty predstavujú to, èo sa nám z priamej antickej textovej tradície týchto dvoch reèí doposia¾ zachovalo. Pre lepšie poznanie osudov Dé7 Samozrejme, pokia¾ to možnosti dovolia; rukopisy sú totiž roztrúsene uchovávané v mnohých svetových knižniciach, a teda nie sú pre bádate¾a ¾ahko dostupné. 8 I. BEKKER (Oxford 1823, Berlin 1824), W. DINDORF (Oxford 1846), I. BEKKER (Leipzig 1854, editio stereotypa), J.TH. VÖMEL (Halle 1857), W. DINDORF (Leipzig 1871), F. BLASS (Leipzig 1885), S. H. BUTCHER (Oxford 1903), K. FUHR (Leipzig 1914), M. CROISET (Paris 1924–25). Rozdiely v texte prijatom editormi do jednotlivých vydaní, ktoré možno miestami sledova, pramenia v znaènej miere z nejednotnosti postojov k riešeniu jednotlivých otázok komplikovanej textovej tradície, ako je napr. už spomínaná otázka preferencie kódexu S èi otázka dôležitosti ved¾ajšej textovej tradície pre konštitúciu textu (Blass) a pod..

49

mosthenovho textu a pre získanie èo najspo¾ahlivejšej základne pre jeho konštituovanie je ich podrobné spracovanie nevyhnutným predpokladom. Do akej miery ich poznanie vplyvní znenie jednotlivých miest, pokúsim sa posúdi v nasledujúcej etape svojho bádania. Jednako bez systematickej analýzy a vyhodnotenia prínosu všetkých zachovaných starovekých fragmentov niet cesty k zostaveniu nového kritického vydania Démosthenovho diela. Rada by som svojou prácou k tomu aspoò v malej miere prispela.

Elementy stylistyki w gazetach rêkopiœmiennych z XVII i XVIII wieku Katarzyna Zawilska Instytut filologii polskiej, Olsztyn

Gazety rêkopiœmienne z lat 1671 – 1772 zgromadzone w Archiwum Pañstwowym w Toruniu nale¿a³y do gatunku poœredniego miêdzy listem a gazet¹ drukowan¹. Od listów ró¿ni³y siê jednak znacznie, mimo i¿ kszta³tem formalnym zbli¿one by³y do korespondencji. Brak w nich indywidualnej wiêzi miêdzy nadawc¹ a odbiorc¹, zainteresowania autora sprawami adresta, podpisu autora (przypadki umieszczania nazwisk przez korespondentów zdarza³y siê niezmiernie rzadko), informacji na tematy dotycz¹ce nadawcy. Wolne by³y od kurtuazji, tytu³omanii, konwencjonalnych pochlebstw dla adresata. Gazety charakteryzowa³y siê te¿ periodycznoœci¹. Podejmuj¹c analizê stylistyczn¹ utworu nie mo¿na pomin¹æ informacji na temat autora tekstu czy gustów stylistycznych danej epoki literackiej (Kurkowska – Skorupka, 1959, s. 19). Mimo ¿e, na przyk³ad, autorów gazet by³o wielu, ³¹czy³o ich du¿o wspólnych cech w zakresie wykszta³cenia i mentalnoœci (Maliszewski, 1990, s. 35). Korespondenci musieli umieæ w miarê sprawnie i poprawnie pos³ugiwaæ siê jêzykiem, choæ pisanie gazet nie wymaga³o wielkiego kunsztu literackiego. Równoczeœnie ka¿dy z nich wywiera³ jakiœ indywidualny wp³yw na powstawanie poszczególnych nowin. Gazety rozwija³y siê poza kontrolowan¹ sfer¹ pismiennictwa, wolne by³y od rygorów cenzury politycznej, koœcielnej czy obyczajowej. To nie pozostawa³o obojêtne na podejmowan¹ tematykê i sposób jej przedstawienia (ka¿da informacja po kilku dniach traci³a swoj¹ aktualnoœæ). O wyborze faktów decydowa³ sam autor, a swoboda w doborze tematu ³¹czy³a siê ze swobod¹ sposobu pisania. Nieraz pos³ugiwano siê skuteczn¹ ekspresj¹ w celu zaw³adniêcia wyobraŸni¹ odbiorcy, rozbudzenia jego ciekawoœci i potrzeby dalszych informacji. Sam materia³ informacyjny, który mia³ zaspokoiæ zainteresowania czytelników, narzuca³ swoist¹ „poetykê dziennikarsk¹“ i formê przekazu: czêsto diariuszowy

50

tryb notowania wydarzeñ i komentowanie ich z w³asnego punktu widzenia. Szeroki kr¹g tematyczny spowodowa³ niejednolitoœæ gatunkow¹ badanych tekstów, stosowanie ró¿nych mo¿liwoœci wypowiedzi. Autorzy relacji nie ulegli zaleceniom ówczesnych podrêczników retoryki i epistolografii, które „zawiera³y jedynie konwencjonalne formu³y przystosowane do ró¿nych okolicznoœci, prymitywne konstrukcje oparte na kilku ogranych schematach“ (Klimowicz, 1980, s. 35). W analizowanych gazetach da siê wyró¿niæ dwie warstwy sk³adniowo-stylistyczne: narracyjn¹ (przewa¿a w tekstach) i retoryczn¹. Warstwa narracyjna odbija z jednej strony swoist¹ gadatliwoœæ autorów (redaktorzy pisz¹ nie tylko o wydarzeniach, ale na przyk³ad o ¿yciu towarzyskim), a z drugiej – zwiêz³oœæ narracji. O zwiêz³oœci narracji decydowa³y wzglêdy praktyczne: „oszczêdnoœæ czasu korespondenta, koszty papieru, wysokoœæ op³aty pocztowej“ (Kaleta, 1972, s. 9). St¹d te¿ wynika³a prostota stylu bliska ¿ywej mowie, której niejednokrotnie sprzyja³ poœpiech. Zgodnie z praktyk¹ ¿ywej mowy autorzy nie zawsze pamiêtaj¹ o regu³ach sk³adni, potrzebie budowy poprawnych zdañ. Niema³o wiêc w badanych tekstach anakolutów i innych potkniêæ sk³adniowych, zw³aszcza w tekstach pochodz¹cych z XVII wieku. Przewa¿aj¹ zdania podrzêdnie z³o¿one o du¿ym stopniu hipotaktycznoœci. Czasem obserwuje siê symetriê sk³adniow¹ z finaln¹ pozycj¹ orzeczeñ, wzorowan¹ na ³aciñskiej szkole retoryki (zob. Skubalanka, 1984, s. 200): Mai¹ y Goœcinieæ krakowski na wiedzic y narobiwszy z tego powracac mai¹ XIII 35. 103; Stan¹³ Dekret aby Zydow z Xiêstwa Mazowieckiego wypêdzono y zadnym praetextem nieprzechowano 3352. 891; (...) czego siê jako widzê nieobeydzie XIII 23. 678; (...) frequentya Senatorow nie mog³a bydz wiêksza iako by³a XIV 39. Zaczê³o siê dobrze zaczê³o y dobrze Skonczy³o XIV 39. 48; ktorych znios³ by by³ w5zytkich, gdyby ich jedna baba nieprzestrzeg³a by³a 1793. 31.

Do kolokwializmów nale¿¹ sta³e zwi¹zki frazeologiczne, które ukazuj¹ ró¿ne œrodki ekspresji jêzykowej. Czêœæ z tych zwi¹zków przetrwa³a do dzisiaj, niekiedy w zmienionej formie: bo nie mog³o WMMPanom zmiescic siê w g³owie XIII 23. 546; ia od tego umywam rêce VI 21. 290; Ichmm P.P. Sapiehowie czyni¹ sobie nadziejê 1703. 5; bo toni¹cy y brzytwy siê trzyma XIII 23. 546; na te Strone rzuca³ oczami przypatrui¹c siê ludowi XIII 34; ktore bardzo 5¹ nie5mak Heretyk¹m 3348. 65; Drugi Pistolet spali³ na Ponewce XIII 33. 29; w zywe Oczy Ce5arz JM 5obie drwi VI 21. 276; S¹msiedzi (...) naten kawa³ek chleba, ktory Sasowie niedojedli zêby sobie ostrz¹ VI 21. 276.

51

W opisie walk, scen batalistycznych, gwa³tów i grabie¿y czy w wiadomoœciach sensacyjnych, kryminalnych widaæ rozmach, werwê uzyskan¹ dziêki prozie czasownikowej, oddaj¹cej dynamizm sytuacji. Wyra¿enia i zwroty potoczne podnosz¹ ¿ywoœæ i plastykê wypowiedzi: Kozakow Tysi¹c wyci¹³, kilka Tylko zywcem zostawi³ dla oddania ImP. Hetmanowi 3349. 572; Imc P. Starosta Grabowiecki z dywyzy¹ 5woj¹ ztrzepa³ mocno [Wo³oszê], tak dalece, ze uciekaæ musieli 1703. 5; co zywo do Koni siê bra³o na Echo VI 21. 255; ale y woczach swoich straciwszy Fortecê s¹m wnocy sromotnie Vciek³ XIV 39. 4; zapêdziwszy Moskwê za Dniepr obrocili siê zewszytk¹ potêg¹ XIV 39. 6; by³a tedy trwoga w Obozie, bito z armat XIII 33. 508; Uczynili Okrzyk rozsiekaæ ich XIII 34. 12; P. Woiewoda Malborski zbity y uju5zony biega³ VI 21. 256.

Szczególn¹ inwencjê jêzykow¹ autorów widaæ w sposobie przedstawienia Turcji i jej mieszkañców oraz powi¹zanych z nimi politycznie i kulturowo Tatarów. Soczysty jêzyk, nasi¹kniêty jest pierwiastkami sarmackimi (m. in. zaœciankowym prowincjonalizmem, pieniactwem, niezdolnoœci¹ do kompromisu, nienawiœci¹ do innowierców), dosadnymi epitetami (choæ redaktorzy raczej stroni¹ od wulgaryzmów), które s³u¿y³y nie do rzeczowego okreœlenia pañstwa, cech religii czy samych muzu³manów, ale do uwypuklenia, a nawet wyjaskrawienia pewnych w³aœciwoœci tego narodu i zaakcentowania stosunku korespondentów do omawianego zagadnienia: iednak tych Piekielnikow Tatarow zadna incommodiras zatrzymac nie moze VI 21. 360; halastra Tatarska uda³a œiê XIII 35. 103; daremna ambicya Poganskich Monarchow (...) bo niskie onych dusze, pe³ne boiazni Serca, puste pod ogromnemy zawoiami g³owy, pod³e w cieniach XIII 23. 281v; So³tan syn przekletego Cesarza tureckiego, towarzysz Luciperowskiey przepasci piekielney (...) Podrzutek Grecki, Macedonski, Kucharz Babilonski, Slosarz Hierosolimski, Kowal kolasnik Aleksandryyski, Kolbaka Ormianska XIII 34; skupi³o siê tego hultaystwa na 7000 1703. 31v.

W czêœciach retorycznych badanych tekstów: wypowiedziach o charakterze politycznym, czêsto cytowanych mowach sejmowych, powitaniach, listach widaæ wzory staro¿ytnych dzie³. Przejawiaj¹ siê one miêdzy innymi w sk³adni: rozbudowanych zdaniach podrzêdnych wymagaj¹cych u¿ycia ró¿nych wskaŸników zespolenia, szyku orzeczenia oraz makaronizowaniu: Co mi na moy List odpisa³ ImPan Gostomski Kommunikuiê WMPanu Jego Listu, wiêc potrzeba citis5ime napisac ad Nobilem Magistratum, ut informet, iezeli P. Estka wyda³ osobny Termin do Trybuna³u y iezeli iest Iego Relacya zeznana w Grodzie, ktor¹ wyi¹wszy dopiero niechay wydadz¹ odemnie Termin, prout in simili Causa z ImP. Konopk¹. 3356. 429;

52

Jako zaden z Chrzescianskich Monarchow z tak wielkiemi osoby swoiey fatygami y niewczasami, a z mnieyszym zdrowia bespieczen5twem nie zas³onia siê za Narod od Boga powierzony, niema tak bystrego y z Wiatrem siê rownai¹cego Nieprzyiaciela, ktory oraz paret, et disparet, ferit et perit, iako WKMPMM, tak tesz niezdolnosc moia nie zdobêd3iesiê na wiele s³ow ani Conceptow, ktoremy bym godnie mog³ podziêkowac za niewypowiedziane WKM przeciwko tey Oyczyznie Dobrodzieystwa: Compendis5i przyznam, szczerze iakom powinien, ze w O5obie WKM habemus Patremet Regem, memorem No5tri, oblitum Sui, woienney WKM rady za opanowaniem Soroki y Niemca weneramur y Magnalia XIII 23. 39.

Autorzy odwo³uj¹c siê do wznios³ych uczuæ patriotycznych, sk³aniaj¹ do zgody, mi³oœci ojczyzny, wykorzystuj¹ ekspresywne funkcje pytañ retorycznych i zdañ wykrzyknikowych: Trzeba 5iê nam uj¹æ za rêce XIII 23. 253v; Concordia w 5ercach Na5zych XIII 23. 356; w Nieprzyiacielach strach, boiazn, a u Nas ochotne pos³uszen stwo XIII 23. 281v; Niewiêmy co siê z nami dzieje, niewiêmy Kto N¹m Oczy zamydli³, czy masloku Tatarskiego doda³: tak nas ozi¹neli y och³onêli ze siê postrzec y dac rady sobie jedni niemozemi, drudzy niesmiemy VI 21. 275.

W surowych, moralistycznych rozwa¿aniach o historii, nasyconych realiami polskiej kultury i obyczajowoœci, pojawiaj¹ siê porównania, przenoœnie, historyczne aluzje, sentencje, oddaj¹ce czêsto ton niewiary i zagubienia: Polak y poszkodzie g³upi VI 21. 237; bardziey Smiechu niz acceptatiey godne XIII 35. 511; Dodu5z¹ do konca tê utrapion¹ wolnosc XIII 23; niema5z Nadziej pokoiu XIII 33. 960; W5zyscy Nas lekce waz¹, S¹msiedzi siê z nas smiei¹ VI 21. 276; Naœi Panowie Polacy Malkontenci XIII 35. 397; w potrzebie owo Rzymska miêdzy niemi otworzy³a siê dictatura XIII 35. 974; zycie Ludzkie przez Mi³osci y uprzeymey chêci nie iest prawdziwym zyciem, lecz zda siê bydz gorszk¹ smierci¹ XIII 23. 316v; domowe niesnaski chc¹ Nas os³abic, os³abionych zabic VI 21. 275; zostaiemy w trwodze XIII 35. 150; Cz³owiek podciwy p³acze widz¹c ich figle y takie nawolnosc Zasadzki oczywiste XIII 33. 961.

Jedynym ratunkiem w nieszczêœciu staje siê wo³anie do Boga, jedynego Sprawiedliwego Sêdziego zachodz¹cych wydarzeñ. Tu autorzy wykorzystuj¹ formu³y przypominaj¹ce porzekad³a-zaklêcia (por. Wiœniewska, 1977, s. 125): ale z £aski Bozey Vcich³o XIII 33 (1696); Z dzia³ bii¹ Ku Woysku, ale z £aski Bozey nieszkodliwie XIII 33. 579; Nadzieia w Bogu ze ich dobêd¹ XIII 33. 579;

53

bac siê trzeba Boga XIII 23. 397; pisz¹ (...) iako bÿ Krol Perski woynê mia³ declarowac Turcynowi co zdarz Boze XIV 39. 1v; Szczegulnemu tylko Boskiemu dzelu wsczyscy nawet y Sami Turcy przyznai¹ ten vpadek Czeheryna XIV 39. 4; Uydzie ta Galantomia in Pseudopolitia tego Swiata, ale przeklêta jest u P. Boga 3348. 284.

Gazety rêkopiœmienne tworzone w okreœlonych warunkach zewnêtrznych okaza³y siê bardzo ciekawe pod wzglêdem stylistycznym. Zwraca uwagê synkretyzm stylistyczny badanego materia³u – przenikanie siê elementów stylu literackiego, publicystycznego i potocznego. Z jednej strony autorzy ujawniaj¹ trzymanie siê wzorów ³aciñskiej szko³y retorycznej, z drugiej zaœ – pos³uguj¹ siê œwiadomie ekspresj¹ w celu nie tylko zaw³adniêcia wyobraŸni¹ odbiorcy, ale równie¿ kszta³towania jego postawy. Redaktorzy narzucaj¹ przecie¿ czytelnikom gazet swój sposób wyboru i ujêcia tematu oraz komentarz opisywanych wydarzeñ. Sposób myœlenia autorów tekstów odzwierciedla siê w sposobie pisania analizowanych rêkopisów. Literatura KALETA, R.: Wstêp do: T. Ostrowski, Poufne wieœci oœwieconej Warszawy. Gazetki pisane z roku 1782. Wroc³aw 1972. KLIMOWICZ, M.: Oœwiecenie. Warszawa 1980. KURKOWSKA, H. – SKORUPKA, S.: Stylistyka polska. Warszawa 1959. MALISZEWSKI, K.: Obraz œwiata i Rzeczypospolitej w polskich gazetach rêkopiœmiennych z okresu póŸnego baroku. Toruñ 1990. SKUBALANKA, T.: Historyczna stylistyka jêzyka polskiego. Wroc³aw 1984. WIŒNIEWSKA, H.: Polszczyzna potoczna a urzêdowa w XVII-wiecznych ksiêgach lubelskich. Studia z Filologii Polskiej i S³owiañskiej, t. 16, 1977, s. 117 – 135.

O ženách a mužoch: Poznámky o komunikaèných stereotypoch Juraj Rusnák Filozofická fakulta PU, Prešov

Ruch, ktorý dotvára kolorit života na bežnom mestskom sídlisku v poobedòajších hodinách, v podveèer zvyèajne tíchne. Dôvodom nie je len príprava rodín na ïalší pracovný deò – skupinky šantiacich sa detí a prizerajúcich sa starostlivých mamièiek sa vytrácajú z chodníkov a ihrísk aj v èase dovoleniek. V podveèerných hodinách – v lete i v zime – sa táto klientela presúva do obý-

54

vaèiek svojich bytov, aby v prítmí modrastého šerosvitu televíznej obrazovky sledovala ïalší diel nekoneènej ságy o osudoch slepého dievèaa, ktoré bojuje o svoje životné šastie. Sledovanie televíznych seriálov tak nadobúda charakter kultúrno-sociálnej izoglosy: komunikaèný stereotyp pokraèuje aj v ïalších hodinách, obmieòa sa len zloženie úèastníkov komunikaèného rituálu – televízia veèer vysiela priamy prenos z dôležitého futbalového zápasu. Proces ritualizácie je úspešne zavàšený: v oboch prípadoch sa tvorí databanka pre konverzaèné témy zajtrajšieho dòa. Odoslanie, prenos a príjem informácie ako „správy redukujúcej stupeò neurèitosti systému“ (Shannon, 1948; pozri aj Gerbner, 1989) nadobúda v prostredí s výraznými sociálnymi, kultúrnymi a psychologickými parametrami èasto podobu komunikaèných stereotypov. Expedient i percipient sa tu pohybujú v zónach vysokej komunikaènej prediktability: televízny seriál svojou myšlienkovou trivialitou sníma z diváka bremeno interpretácie a umožòuje saturova iné kultúrno-sociálne, ale aj emocionálne potreby. Proces kódovania a dekódovania tu prebieha viac v konotatívnych než v denotatívnych znakových pásmach a umožòuje formovanie komunikaèných rituálov, formálne manifestovaných prítomnosou ritualizovaných insíignií, dekorácií a rekvizít (a to nielen v reèovom, ale aj v neverbálnom správaní úèastníkov komunikácie – porov. Rusnák, 1997, 1998). Kultúra spoloènosti si takéto komunikaèné stereotypy permanentne utvára ako prostriedok u¾ahèujúci (a od¾ahèujúci) medzi¾udskú komunikáciu (pojem „kultúra“ v takomto chápaní vnímame nie ako statický inventár „kultúrnych artefaktov“ doterajšieho vývoja ¾udskej spoloènosti, ale ako „èítanie textov“, teda proces neustáleho vytvárania významov našej sociálnej skúsenosti, v ktorej sa ukladajú masovo medializované produkty, ale aj tovar, obleèenie, jazyk, mýty a štrukturalizované sociálne obrady – McQuail, 1999). Kultúrno-sociálne stereotypy formujú, domnievame sa, aj jednu z najdôležitejších sociálno-psychických väzieb vnútri spoloènosti – vzahy medzi mužmi a ženami. Komunikácia medzi mužom a ženou je vo všeobecnosti silne fixovaná kultúrnymi stereotypmi – prítomnos ustálených „vzorcov správania“ (Nakoneèný, 1995), ktoré vo vzahoch medzi mužmi a ženami fungujú, umožòuje vznik komunikaèných stretégií s vysokým stupòom predvídate¾nosti. Inak povedané, ženy a muži komunikujú v ustálených komunikaèných situáciách pod¾a vopred definovaných „scenárov“ a ich komunikaèná aktivita preto nadobúda podobu dramaturgickej èinnosti. Muži a ženy v konverzaèných rituáloch Je zrejmé, že najvýraznejšie sa prejavujú kultúrno-sociálne stereotypy práve pri zdvorilostnej komunikácii, pri spoloèenskom styku. Konotatívna povaha obsahu komunikácie je v týchto prípadoch zrejmá – inak budeme rozumie obsahu komunikátu Stále len prší a prší..., keï odznie v predpovedi poèasia, a inak,

55

keï je súèasou rozhovoru známych pri ceste domov z práce. Všeobecné pravidlá konverzaèných rituálov takéto rozhovory zvyèajne tematizujú (poèasie, práca, deti a pod.) a dokonca predpisujú, akým spôsobom treba celú „hru“ odohra (bližšie o tom pozri naše poznámky o tzv. konverzaènom optimizme, resp. pesimizme – Rusnák, 1998). Konverzaèné rituály indikujú predovšetkým sociálny a kultúrny hodnotový status spoloènosti (odpoveda na „prvý výstup“ v konverzaènom rituáli – na otázku Ako sa máte ? – je v tejto kultúre „vhodné“ v pásme neutrálnej až negatívne reagujúcej repliky – teda Ujde to.. .Dá sa to vydrža.. .Nezaškodilo by, keby bolo lepšie... a pod., zatia¾ èo v iných zvykových kultúrach je povinnosou odpoveda optimistickou, stav vecí zdanlivo zlepšujúcou replikou, napr.: It’s O.K.... It’s great! a pod.; na tomto mieste ponechávame bokom èasté, hoci, pod¾a nášho názoru, zbytoèné h¾adanie odpovede na otázku, ktorý druh „konverzaèného kamuflovania“ je, takpovediac, validnejším, èi dokonca vhodnejším; pripomíname len, že konverzaèný rituál funguje len ako fikcia, ako „hra“, a jeho doslovné dekódovanie skôr znepreh¾adòuje interpretáciu pravidiel kultúry, ktorú reprezentuje). Konverzaèný rituál ako zrete¾ná manifestácia kultúry predstavuje zložitú štruktúru verbálnych vyjadrení, ale aj úkonov a gest a vo svojom jadre („nukleus komunikaèného rituálu“, charakteristický extrémnou multivokalitou a centrálnou pozíciou v štruktúre komunikaèného rituálu – Turner, 1972) kóduje aj sociálne a psychologické vzahy medzi mužmi a ženami v príslušnej kultúre. Britský antropológ Stephen Borgatti uvádza pri analýze konverzaèných rituálov aj také typy ritualizovaného správania, v ktorých je dramaturgia ovplyvnená skutoènosou, èi konverzujú len muži alebo len ženy – rituál vzájomného ospravedlòovania sa (I am sorry...) používajú pod¾a tohto autora omnoho èastejšie ženy než muži: zatia¾ èo u mužov je zvyèajne interpretovaný ako krajný prostriedok priznania si viny, v žensko-ženskej konverzácii u¾ahèuje rozhovor a smeruje k rozdeleniu „viny“ medzi úèastníkov komunikácie. Podobne vyjadrenie rozlièných stupòov vïaky je u mužov zriedkavejšie než u žien, u ktorých funguje ako signál uzatvárania konverzaèného diskurzu a vstup do dvojstupòového rituálu vzájomného vyjadrenia sympatie. Borgatti vymedzuje aj základné tematické okruhy, pri ktorých muži reagujú v konverzaèných rituáloch – („hrajú“) – inak než ženy: zatia¾ èo muži preferujú v konverzácii hovori o veciach mimo nich samých (šport, politika, hry), ženy uprednostòujú rozhovory o sebe a o svojich pocitoch (Borgatti, 1999). Dramaturgia konverzaèných rituálov medzi mužmi a ženami odráža aktuálny stav hodnôt v kultúre spoloènosti – preto je hranica medzi „mužskými“ a „ženskými“ konverzaènými rituálmi precíznejšia v prostredí, ktoré dôslednejšie petrifikuje špecifiká postavenia muža a ženy v spoloènosti (vidiek, rodiny s patriarchálnym modelom usporiadania vzahov, spoloèenstvá uprednostòujúce konzervatívnejšie sociálne usporiadanie spoloènosti), v liberálnejšom prostredí (ve¾ké mestá, rodiny s vo¾nejšou a dynamickejšou štruktúrou vzahov) sa hranica medzi „mužskými“ a „ženskými“ konverzaènými rituálmi zjemòuje.

56

Ženské a mužské komunikaèné stereotypy v médiách: soap opera a wrestling Fenomén televízneho seriálu je zrejme najdôležitejším objavom médií druhej polovice XX. storoèia. Jeho percepèná prístupnos, fragmentárnos a šírka priahuje stále ve¾ké skupiny divákov, a tak sa jeho sledovanie stáva, ako už bolo v úvode naznaèené, sociálno-kultúrnou izoglosou. Priestor televízneho seriálu sa stáva priestorom manifestácie kultúrnych stereotypov a interpretácia jeho štruktúry ponúka k¾úèe k identifikácii najdôležitejších rysov života postindustriálnej spoloènosti. Mágia televízneho seriálu spoèíva práve v tom, že sníma z diváka bremeno interpretácie – neponúka niè „navyše“, nenúti príjemcu by spoluautorom „textu“. Postavy v televíznych seriáloch väèšinou nežijú vlastným životom – a ani sa to od nich neoèakáva. Estetické kvality sú nahradzované lapidárnosou až trivialitou, nad umením víazí remeslo. V tomto zmysle slova je televízny seriál sériovým produktom spoloènosti, nie jej jedineèným artefaktom. Jeho použitie však indikuje sociálno-kultúrne parametre života spoloènosti, podobne ako ob¾uba skateboardu, taneènej hudby èi používanie mobilného telefónu (zmeny sú však, ako obyèajne, prípustné – a potom sa takéto fenomény stávajú nosite¾mi estetických znakov – napríklad plechovka cocacoly Andyho Warhola. Ak je takýmto spôsobom „vybavený“ televízny seriál, stáva sa mediálnou udalosou desaroèia, napr. Mesteèko Twin Peaks amerického režiséra Davida Lyncha). Väèšinu príjemcov televízno-seriálovej komunikaènej stereotypie tvoria, ako potvrdzujú mnohé sociologické prieskumy, ženy. Zjednodušujúce závery o miere intelektuálnej vyspelosti klientely sledujúcej nekoneèné televízne ságy ako keby naznaèovali, že ženské publikum nie je dostatoène vyspelé na príjem zložitejších komunikaèných kódov, než sú príbehy o šièkách z mexických hôr èi dojímavé osudy o slepej dievèine, ktorá h¾adá šastie u vysnívaného partnera. Aj keï je takáto vízia pre mužov nepochybne lákavá, pokúsime sa jej vyhnú. Vychádzame pritom z našich úvah o tom, že emitácia televízneho seriálu nadobúda charakter komunikaèného rituálu a prediktabilita jeho znakovej štruktúry je preto, takpovediac, povinná. Rozhovory o poèasí sú vo svojej vlastnej podstate tiež len prázdne, niè nehovoriace reèi a pod¾a axiologických parametrov štrukturalistickej lingvistiky vlastne v komunikácii zavadzajú. Stávajú sa však výraznými indikátormi sociálneho správania èloveka a majú zvyèajne – ako sme to vyššie konštatovali – ambície fungova ako sociálno-kultúrne databanky. Vychádzajúc z takýchto úvah je potom sledovanie televízneho seriálu komunikaèným stereotypom podobného druhu ako zdvorilostná konverzácia, lebo saturuje sociálne a kultúrne potreby percipienta (tu najmä ženského). Rozsiahle výskumy u ženskej klientely televíznych seriálov potvrdzujú, že telenovely potrebujú ženy pre tie isté dôvody ako iné komunikaèné rituály (Brown – Barwick, 1988). Dôkazom o tom, že argumenty o „slaboduchosti“ ženskej teleklientely stoja na hlinených nohách, je napríklad wrestling. Tento „súboj“ silákov v ringu je

57

rovnako ako jedna z èastí televízneho seriálu na prvý poh¾ad zbavený sily presvedèivosti a chýba mu originalita: aj tu je zápletka vlastne stále tá istá, v rovnakých dekoráciách a s rovnakým, vopred predvídate¾ným koncom. Zatia¾ èo si hrdinovia v telenovele „vyznávajú lásku“, supermani vo wrestlingovom ringu sa „nenávidia“ – fyzicky, ale aj verbálne. Mužské publikum, ktoré pri sledovaní tejto hry na gladiátorský zápas jednoznaène dominuje nielen priamo pri predstavení, ale aj pri televíznej obrazovke, však vie, že ide o fikciu. Prežívanie eufórie z víazstva svojho favorita je preto rovnakým rituálom ako samo predstavenie. A predsa nastane – podobne ako dojatie ženskej klientely pri happyende televízneho seriálu. Komunikaèné stereotypy akcentujúce mužské èi ženské publikum sa vyskytujú v médiách ve¾mi èasto – ich manifestáciou sú napríklad tzv. ženské romány èi pop hudba chlapèenských speváckych skupín na jednej strane a sci-fi literatúra èi heavy metal na strane druhej. Koncentrovaným výrazom manifestácie mužských a ženských stereotypov v médiách je, domnievame sa, znaková štruktúra reklamného spotu. Muži a ženy v zrkadle: reklama ako dejá vu Vzah literárnej fikcie média a vonkajšej reality je v prípade emitácie reklamného spotu rekonštruovaný ako kauzálny – príjemca reklamy je intenzívne presvedèovaný o tom, že virtuálny svet reklamy je na dosah: ak chcem by šastný, musím vlastni bábiku, ktorá je v reklame predstavená ako dokonalý prostriedok pre dosiahnutie blaženosti; v prípade, že túžim po dobrodružstve, dosiahnem ho, ak si – pod¾a toho, èo tvrdí reklama – kúpim hru s figúrkami vesmírnych vojakov. Spokojné tváre usmiatych mamièiek preba¾ujúcich džavotajúce ratolesti do reklamou propagovaných plienok èi chvíle relaxu distingvovaných živite¾ov rodín pri „ob¾úbenom“ drinku nie sú len prirodzenou hyperbolou, bez ktorej stráca reklama svoju silu – pravidelnos usporiadania základných prvkov reklamného spotu, ich vzájomná prepojenos a stereotypnos jednotlivých sekvencií dokumentujú, že základom architektúry reklamného spotu je znaková štruktúra komunikaèného rituálu (Rusnák, 1999). Struènosou, atraktívnym spracovaním, konkrétnosou a všeobecnou prístupnosou je televízny reklamný spot ideálnym „informaèným servisom“ pre príjemcu s rozvíjajúcou sa symbolizáciou, preto je reklama takým atraktívnym druhom komunikácie najmä pre detského príjemcu. Insitnos reklamy je však utlmovaná prítomnosou výrazných polí „pravdepodobnostných komunikaèných stereotypov“. Všetko tu funguje ako keby „po druhý raz“ – rozšantení teenageri, sebavedomí podnikatelia aj spokojne sa usmievajúci dôchodcovia. Reklama je trpezlivo leštené zrkadlo našich komunikaèných mýtov – pochopite¾ne aj tých, ktoré petrifikujú vzahy medzi mužmi a ženami. Stratégia reklamy – zasiahnu èo najväèší poèet „cie¾ov“ pri èo najmenšom poète „výstrelov“ – ovplyvòuje aj emitáciu znakov predstavujúcich naše predstavy o „pravej žene“

58

a „skutoènom mužovi“. Stereotypy sú tu skrz-naskrz konzervatívne, pretože precízne indikujú stred hracieho po¾a: muži a ženy sú tu predstavení tak, ako ich postavenie vníma najväèšia skupina spoloènosti – muž je preto živite¾om rodiny, žena organizátorkou chodu domácnosti. Napätie medzi fikciou a realitou, typické pre masmediálnu komunikáciu všeobecne, je navyše v tomto prípade umne zastierané – dôveryhodnos podávanej informácie je preto „dotovanᓠprítomnosou dodatoèných indikátorov, napr. všeobecne akceptovanej osobnosti (slávny športovec odporúèa „zaruèene efektívny“ kondièný prístroj; popredná topmodelka tvrdí, že krásne vlasy má vïaka ponúkanému vlasovému kondicionéru), prípadne je priebeh situovaný do „prirodzených“ dekorácií („prekvapenᓠmamièka súhlasí s odskúšaním ponúkaného pracieho prášku v prítomnosti televízneho štábu a vzápätí ho „spontánne“ chváli). Kultúrne a sociálno-psychologické podnety, ktoré formujú komunikaèné stereotypy medzi mužmi a ženami, majú, pravdaže, omnoho širšie interpretaèné pásma, než sme naèrtli v predchádzajúcich riadkoch. Je to nepochybne preto, lebo zasahujú do samej podstaty ¾udského bytia: ideálna ¾udská komunikácia je predsa práve medzi mužom a ženou: oba „svety“ sa kompatibilne dopåòajú a potvrdzujú tak to, o èom už pred viac než dvetisíc rokmi hovoril èínsky básnik a filozof Lao-c’: „Dlhé a krátke sa navzájom meria, vysoké a nízke sa navzájom spája, zvuky a tóny sa navzájom zluèujú. Tvorstvo raz dané neodmieta...“ Literatúra BORGATTI, S.: Conversation rituals. http://www.analytictech.com/mb119/convritual.htm. BROWN, M. E. – BARWICK, L.: Fables and endless genealogies: Soap opera and women’s culture. Continuum (Film, TV and the Popular), 1, 1987, è. 2. GERBNER, G. a kol.: International Encyclopedia of Communications. New York – Oxford, Oxford University Press, 1989. I. – IV. Vol. JANOUŠEK, J.: Sociální komunikace. Praha, Svoboda 1968. 176 s. NAKONEÈNÝ, M.: Lexikon psychologie. Praha, H+H 1995. 340 s. RUSNÁK, J.: Nieko¾ko poznámok o ritualizovanej reèi. In: VARIA VI. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV – JÚ¼Š SAV 1997, s. 9 – 11. RUSNÁK, J.: O dramaturgii komunikaèných rituálov: insígnie, dekorácie, rekvizity. In: VARIA VIII. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV – JÚ¼Š SAV 1999, s. 199 – 203.

59

Role jednotlivých úèastníkù televizního diskusního poøadu jako typu institucionální komunikace Markéta Slezáková Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Úvod Ve svém pøíspìvku se budu zabývat rolemi moderátora a úèastníkù televizních diskusních poøadù. Televizní diskusní poøady (pøedevším na aktuální politická a spoleèenská témata) tvoøí velmi podstatnou souèást našeho života a jsou stále dùležitìjšími zprostøedkovateli nejen vìcných informací, ale vytváøejí i vzorce nových zpùsobù komunikace, podílejí se na zmìnách jazykového chování široké veøejnosti. Prostøednictvím médií masové komunikace se do jazykového povìdomí mluvèích pomìrnì snadno dostávají nová obrazná vyjádøení, nové vazby, nová slova. Podrobná analýza televizních rozhovorù nabízí ohromné množství zajímavých témat. Jedním z nich je problematika rolí, tedy to, jaké role plní moderátor a jednotliví úèastníci televizních rozhovorù a jak by se daly tyto role struènì charakterizovat. Institucionální komunikace Institucionální komunikací rozumíme takovou komunikaci, která probíhá mezi pøedstavitelem nìjaké instituce a klienty. K institucionální komunikaci mùžeme pøiøadit i komunikaci, která probíhá v televizním diskusním poøadu. Pøedstavitelem instituce je moderátor, klienty jsou pak v obrazném slova smyslu úèastníci debaty. Toto jasné, pøedem známé rozdìlení rolí, úloh je pro institucionální komunikaci charakteristické a má vliv na chování jednotlivých úèastníkù (vèetnì chování jazykového). K typickým institucionálním interakcím patøí napø. komunikace mezi lékaøem a pacientem, komunikace mezi uèitelem a žákem a další. Zájem o institucionální komunikaci vznikl až v posledních letech, kdy se pozornost konverzaèní analýzy obrací od bìžných dialogù v soukromé sféøe právì k tzv. dialogùm institucionálním (Heritage – Greatbatch,1991, s. 93; Marková – Müllerová – Hoffmannová, 1999, s. 198; Èmejrková, 1999, s. 252). Pro institucionální interakce je podle J. Heritage a D. Greatbatche (1991, s. 93) charakteristický vysoký stupeò organizace, jejíž znalost nám umožòuje lépe se v komunikaci orientovat. V pøípadì, že jsme seznámeni s charakteristikou jednotlivých rolí v institucionální interakci, mùžeme se plnì zamìøit na její konkrétní jazykovou realizaci. Ve svém pøíspìvku se budu opírat o studii J. Heritage a D. Greatbatche (1991), ve které zkoumali na základì detailního studia autentického materiálu jeden typ institucionalizované komunikace – televizní rozhovor. Na základì pozorování autentických nahrávek nìkolika desítek televizních rozhovorù zaznamenali Heritage s Greatbatchem urèité typické znaky interakce mezi úèastníky televiz-

60

ních diskusních poøadù – tedy mezi hosty a moderátorem. Jak ovšem zdùrazòuje S. Èmejrková (1999), vztahy mezi hosty a moderátorem do urèité míry variují. Znaky televizního rozhovoru Nejprve si pøipomeòme nìkteré typické znaky televizního rozhovoru: 1. Rozhovor je urèen publiku u televizních obrazovek – jak pøesnì øíkají Heritage a Greatbatch – jeho „základní funkcí je zprostøedkování informace nebo názorù veøejných èinitelù odborníkù posluchaèùm” (Heritage – Greatbatch, 1991, s. 106). Z jakých signálù poznáme, že je rozhovor urèen divákùm u televizních obrazovek? ∗ Jednak to mùže být explicitnì øeèeno: dobrý den. díváte se na nedìlní partii. // dobrý den, vítám publikum nejen ve studiu i diváky u televizních obrazovek. ∗ Jednak je to dáno tím, že je na úvod každé otázky zaøazena informativní pasáž, která má za úkol nastínit divákùm problém, kterého se bude týkat otázka. Tuto informativní pasហpøednese moderátor: èerstvá zpráva z tohoto týdne øíká, na podzim se bude mluvit o deregulaci cen energií nula až devìt procent, spíš asi devìt procent. co by udìlala ó dé es, kdyby byla ve vládì? deregulovala by døív, všechno, jinak. Nebo je odvysílán speciální, pøedem pøipravený pøíspìvek: vláda chce zavést povinné pøiznání pùvodu majetku v hodnotì nad deset miliónù korun. nový ministr financí také hodlá zvýšit danì lidem s vyššími pøíjmy. zdá se, že kabinet miloše zemana nemá úspìšné a zámožné lidi pøíliš v oblibì. nebo snad mají bohatší obèané zacelit díry ve ztrátovém státním rozpoètu souèasné vlády? 2. Rozhovor je pøedem pøipraven, i když samotní úèastníci ho mají možnost do jisté míry ovlivòovat a modifikovat bìhem samotné realizace rozhovoru. 3. Moderátoøi by mìli zaujímat a udržovat pozici formální neutrality vùèi postojùm a vyjádøením hosta. Pokud pøece jen moderátor komentuje výrok hosta, pak by nemìl vystupovat sám za sebe, ale za diváky, obèany, napø. M: pane ministøe, dovolte. zdá se, že se to stalo, úplnì národním sportem skoro. šidit dan셅 VK: ... já bych to chtìl zaprotokolovat. jsou zemì, kde to je národním sportem, M: všichni to vidí. 4. Host by na druhou stranu mìl respektovat roli moderátora jako toho, „kdo nejprve uvádí posluchaèe do kontextu a poté podnìcuje hosta, aby se k problému vyjádøil” (Heritage – Greatbatch, 1991, s. 106), napø. Pøedtoèená ukázka: vláda chce zavést povinné pøiznání pùvodu majetku v hodnotì nad deset miliónù korun. nový ministr financí také hodlá zvýšit danì lidem s vyššími pøíjmy. zdá se, že kabinet miloše zemana nemá úspìšné a zámožné lidi pøíliš v oblibì. nebo snad mají bohatší obèané zacelit díry ve ztrátovém státním rozpoètu souèasné vlády?

61

M: otázka na vás zní. nový ministr financí, tedy vy, chce zvyšovat danì. chcete opravdu zvyšovat danì bohatým lidem, anebo všem? Všimnìme si, že mluvèí nereaguje hned na ukázku, která mùže vyvolat u hosta i nesouhlas. A pøestože na konci pøíspìvku otázka zazní, host na ni neodpovídá, ale èeká až na pøímou otázku moderátora. Až ta je pro nìj signálem k odpovìdi. 5. Host by mìl dále respektovat moderátora jako nìkoho, kdo celý rozhovor øídí a kdo je vlastnì v jeho støedu. Uvedu zde nìkolik typických pøíkladù, jak moderátor rozhovor øídí: zkuste odpovìdìt na otázku // vracet se tøiètvrtì roku zpátky se mi zdá trochu zbyteèné, protože ten tøi ètvrtì rok už utekl. další dotaz prosím. //– nesmìjte se. mluvte. Role jednotlivých úèastníkù televizního rozhovoru Po uvedení nìkterých typických znakù televizních rozhovorù pøecházím k problematice rolí jednotlivých úèastníkù poøadu. Pro úèastníka poøadu jsou podle mého názoru podstatné dvì role. 1. Jednak je to role, kterou zastávají v reálném životì. Tato role je dána pøedevším jejich postavením, postavením ministra, pøedsedy strany, novináøe, odborníka. Aby se totiž host v televizním studiu vùbec objevil, musí být aktuálnì mediálnì pøitažlivý. Musí zastávat ve spoleènosti takovou roli, která mu umožní k tématu televizního poøadu sdìlit své vlastní vyhranìné stanovisko. Zvláštì u nìkterých poøadù je zjevné, že jsou zámìrnì zváni hosté s pokud možno zcela protichùdnými názory. 2. Druhou podstatnou rolí je pøidìlená role v televizním studiu. Role jednotlivých úèastníkù jsou pøedem dány a známy, pøedem daný je i scénáø poøadu a jednotlivá témata. Od samého poèátku televizního rozhovoru se úèastníci a moderátor prezentují jako pøedstavitelé tìchto rolí. Moderátor, jako èlovìk nejvíce zasvìcený (v rukou má scénáø a mùže øídit rozhovor urèitým smìrem), je jakýmsi støedem poøadu. Jeho úkolem je debatu zahájit, pøedstavit témata i hosty a urèovat poøadí, ve kterém bude hostùm dáno slovo. Veškeré aktivity hostí i divákù ve studiu by mìly být moderátorem øízeny – mluvèí by na sebe nemìli navzájem reagovat èi si klást navzájem otázky bez vìdomí èi schválení moderátora. Mluvèího, který je moderátorem, charakterizují Heritage – Greatbatch (1991, s. 97) takto: „moderátor by se mìl správnì vìnovat jen otázkám. Slovo otázka je zde chápáno velmi široce – tedy i jako podnìcování, vyzývání hosta k odpovìdi, vznášení pochybností – jakési celkové øízení rozhovoru. Naopak host by se mìl zdržet nevyžádaného komentáøe k pøedchozímu, nemìl by klást otázky, nemìl by vyzývat ostatní hosty k hovoru nebo k reakci, ale mìl by reagovat, odpovídat na moderátorovy otázky”. Role jednotlivých úèastníkù v èeských televizních diskusních poøadech Jak konkrétnì se ale tyto role projevují pøi výstavbì televizního rozhovoru? Pøedpokládejme (spoleènì s Heritagem a Greatbatchem, 1991, s. 96), že

62

existuje jistý model støídání jednotlivých replik. Toto støídání replik není náhodné – je v urèité situaci jednotné a vykazuje naprostou shodu s postupy v situacích podobnì uspoøádaných. Dalo by se øíci, že má konvenèní charakter. Pøíkladem mùže být napø. to, že moderátor položí (obecnou) otázku na zaèátku poøadu, k níž se postupnì vyjadøují všichni hosté. Otázku klade moderátor a všichni hosté reagují až na signál moderátora a v poøadí, které jim moderátor urèí. Aby mohl být televizní rozhovor úspìšný, mìli by všichni úèastníci respektovat své postavení a role pøi støídání replik. Toto respektování rolí má øadu základních dùsledkù na formální strukturu interview. Host respektuje, že moderátorova replika bude obsahovat nejprve uvedení do problému a poté i nìkolik otázek za sebou, napø. M: =já se zeptám. je to problém. vlády? anebo je to problém který se diskutuje i uvnitø sociální demokracie? jaký vùbec máte vliv na to. (.) co se v té vládì dìje? Host respektuje i to, že na jednotlivé otázky nereaguje bezprostøednì, ale až po položení posledních z nich. Moderátor naopak respektuje rozšíøené, dlouhé odpovìdi hosta, bìhem kterých ho ani nevybízí k pokraèování, ani ho nepøerušuje. Jistou konvencí je také to, že host neèeká na signály souhlasu, signály vybízející k pokraèování – je mu jasné, že má právo odpovìdìt na všechny otázky kladené pøedtím moderátorem. Heritage a Greatbatch hovoøí v souvislosti se støídáním replik ještì o jednom znaku: „zatímco øeè hosta je odpovìdí na moderátorovu otázku a tedy adresována moderátorovi, otázky moderátora jsou pøizpùsobeny publiku. Pokud host smìøuje svou odpovìï k moderátorovi – napø. tím, že ho pøímo osloví jménem – stává se z publika pouze náhodný posluchaè, nìkdo, kdo jako by poslouchal pøes stìnu“ (Heritage – Greatbatch, 1991, s. 112), napø. B: paní redaktorko? vy ste tady pøednesla strašnou spoustu vìcí. které spolu èásteènì nesouvisí. a èásteènì sou úplnì jinak. Toto tvrzení se mùže jevit jako pøíliš obecné a problematické. Mám zaznamenán jeden jediný pøípad, ve kterém stojí publikum skuteènì mimo. V interview v poøadu 21 si Miloš Zeman zaène povídat s redaktorkou o její dovolené, naráží pøitom na neformální rozhovor, který probìhl zøejmì tìsnì pøed interview v zákulisí. Vìtšinou ale nacházíme pøíklady oslovování jednotlivých úèastníkù dokonce i køestními jmény, a stále je jasné, že poøad je urèen publiku a smìøuje k publiku. Závìr Pokusila jsem se charakterizovat role, které zaujímají jednotliví úèastníci televizního rozhovoru. Dodržování tìchto rolí umožòuje úspìšný prùbìh televizního rozhovoru a oèekávané, konvenèní støídání replik. Úspìšným prùbìhem televizního rozhovoru máme na mysli takový, který vyváženì poskytuje pøíležitost mluvit všem hostùm a ve kterém moderátor zaujímá neutrální pozici oso-

63

by ve støedu celého dìní, pøes kterou by mìli všichni úèastníci pomyslnì komunikovat. Teorie, zabývající se rolemi v televizních rozhovorech, by podle mého názoru prokázala velkou službu moderátorùm poøadù. Èasto se totiž setkáváme s neprofesionálními moderátory. Jejich vystoupení èasto není neutrální a nìkdy se dokonce stane, že rozhovor neøídí moderátor, ale jeden z hostù. Pøesné zachycení celého poøadu pak dává moderátorovi jedineènou možnost – samozøejmì ve spolupráci s lingvisty – být profesionálním dobrým moderátorem. To by vlastnì bylo pøínosem pro nás pro všechny. Literatura MARKOVÁ I. – MÜLLEROVÁ O. – HOFFMANNOVÁ J. Od teorie dialogu k institucionální komunikaci. Slovo a slovesnost, 60, 1999, s. 195 – 213. ÈMEJRKOVÁ S.: Televizní interview a jiné duely. Mediální dialog jako žánr veøejného projevu. Slovo a slovesnost, 60, 1999, s. 247 – 268. HERITAGE J. – GREATBATCH D.: On the Institutional Character of Institutional Talk: The Case of News Interviews. In: Talk and Social Structure. Cambridge, Polity Press 1991, s. 93 – 137.

Kuføík a balíèek v televizních diskusních poøadech Lucie Hašová Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Úvod Jazykovým výrazùm, které nás obklopují, nìjak rozumíme. Když je slyšíme nebo èteme, dokážeme si pøedstavit, co jimi mluvèí nebo pisatel mínil, proè použil v danou chvíli právì toho výrazu a nikoli výrazu jiného. Výraz známý v nìjakém kontextu se mùže dostat do kontextu nového a v nìm získat nový význam. Ten, kdo nìjaký výraz užije v novém kontextu a v novém významu poprvé, by jej mìl svým posluchaèùm nebo ètenáøùm vysvìtlit. Pokud posluchaèi nebo ètenáøi tento nový význam akceptují, mùže být zcela pøehlušen význam pùvodní. Mùže se stát, že se výraz v novém významu používá jen po dobu, pokud odpovídající kontext trvá. Nový význam mùže akceptovat široká veøejnost nebo jen její urèitá èást (omezená napø. vìkem, vzdìláním, profesním zamìøením apod.). Tato práce se zabývá analýzou dvou výrazù, a to výrazù kuføík a balíèek. Analýza probíhá ve dvou základních rovinách. Jednak posuzuje oba výrazy izo-

64

lovanì, z pohledu (zjednodušenì øeèeno) lexikografického: zde bude pozornost vìnována aktuálnì vzniklým odvozeným významùm balíèku a kuføíku a lexémùm od zkoumaných výrazù utvoøených. Jednak se práce snaží postihnout užívání tìchto dvou výrazù ve zcela speciálních mluvených textech, totiž v televizních diskusních poøadech. V této èásti budou probírány otázky komunikaèního pøístupu k analyzovaným mluveným textùm, zpùsoby zaèleòování obou výrazù úèastníky do celku diskusního poøadu, apod. Slovo ekonoma Historie kuføíku zaèala v listopadu 1996. Bývalý pracovník Bezpeènostní informaèní služby (BIS) Demeter tehdy pøedal øediteli Inspekce ministerstva vnitra Tominovi dokumenty o tom, že BIS protiprávnì sleduje nìkteré naše politiky. Složku s tìmito dokumenty pøedal Tomin M. Zemanovi. M. Zeman zavøel dokumenty do svého hnìdého kuføíku, pak kuføík uložil (i s dokumenty) do sejfu. Na veøejnosti pak prohlásil, že dokumenty pøedá pouze prezidentovi V. Havlovi. V. Havel se s dokumenty seznámil hned, jak mu to jeho zdravotní stav dovolil (tj. na poèátku roku 1997, po operaci plic). Po prostudování materiálù V. Havel prohlásil, že dokumenty jsou bezcenné. Balíèky se objevily na jaøe 1997. Tehdejší vláda hledala ve státním rozpoètu položky, v nichž by bylo možné ušetøit. První balíèek, tedy první soubor úsporných opatøení, s oficiálním názvem Korekce hospodáøské politiky a další transformaèní opatøení, byl vydán v dubnu 1997. Druhý balíèek s pøesným názvem Stabilizaèní a ozdravný program vládní koalice, vydala vláda v kvìtnu 1997. Opatøení podobného druhu, Soubor opatøení ke zdokonalení plánovitého øízení národního hospodáøství, se projednávalo v roce 1985 a bìžnì se zkrácenì oznaèovalo slovním spojením „soubor opatøení”. Toto pojmenování bylo ve své dobì velmi frekventované a v povìdomí lidí (s jistým generaèním omezením) dodnes existuje. Oznaèení balíèek bylo úèelovì zavedeno právì proto, aby se ona opatøení (z roku 1997) opìt nezaèala nazývat zkrácenì „soubor opatøení“, tedy slovním spojením do znaèné míry konotovaným, spojeným s minulou dobou, s komunistickým režimem. I. Kuføík a balíèek z pohledu lexikografického Zkoumané lexikální jednotky (balíèek a kuføík) jsou zdrobnìlinami (deminutivy). Kuføík je deminutivem 1. stupnì v úplné øadì: kufr – kuføík – kuføíèek. U balíèku je øada neúplná: balík – balíèek. V základovém substantivu balík je pøípona -ík slovotvorná, nikoli deminutivní (podobnì napø. knoflík – knoflíèek, úøedník – úøedníèek). V analyzovaných diskusních poøadech se setkáváme i s adjektivy balíèkovský a kuføíkový (viz dále), odvozenými od zkoumaných výrazù. Vybrané ukázky nám nabízejí také zcela nové slovo, slovníky dosud nezachycený kompozièní neologismus antibalíèek. Snadno rozèlenitelné kompozi-

65

tum obsahuje jednak pøedponu anti-, jednak substantivum balíèek. Pøedpona anti- má význam pùsobení, zamìøení proti nìkomu, nìèemu, popøení nìèeho, protiklad k nìèemu, nedostatek nìjaké vlastnosti. Slovník neologismù (1998, s. 29 n.) uvádí obdobnì utvoøená kompozita: antidrogový, antivir, antiromský. Primárním (základním) významem každého výrazu je jeho význam lexikální, tedy význam vyžadující nulový (minimální) kontext (Pavelka, 1982, s. 43). Nulový kontext je tvoøen zkoumaným výrazem samotným, postrádá slovní doprovod, nevstupuje zatím do komunikaèního kontextu. Významy slov v nulovém kontextu, i když nejen v tomto kontextu, se pokouší v co možná nejvìtší úplnosti popsat výkladový slovník. Nulový kontext je samozøejmì potøeba chápat jako urèitou abstrakci. V rámci jazykové komunikace vlastnì nikdy nemùže dojít k úplné izolaci slova, ponìvadž i samotné slovo vždy vstupuje do reálného širšího kontextu, do konkrétní komunikaèní situace, utváøené mimo jiné akustickými, mimickými a gestickými projevy mluvèího (v pøípadì psaného projevu grafickou podobou napsaného výrazu), komunikaèním prostøedím, recepèními schopnostmi posluchaèe (ètenáøe) atd. Lingvistická sémantika pøesto považuje za vhodné s minimálním kontextem pracovat, chce-li identifikovat primární (základní) význam slova. Sekundární význam je významem odvozeným, nepùvodním, pøedpokládá existenci vlastního (bezkontextového) významu. Jedním z typù sekundárního významu je typ metaforický (slovníkem zpravidla nekodifikovaný). V utváøení sekundárních významù slov se uplatòuje sémaziologicko-onomaziologická derivace (sémaziologicko-onomaziologické odvozování), zahrnující v sobì jednak proces sémaziologický, který nìjak postihuje význam lexikální jednotky, a jednak proces onomaziologický, v nìmž je jistá mimojazyková skuteènost, entita nìjak pojmenována (Filipec – Èermák, 1985, s. 108). Využívá pøedevším vztahù podobnosti a pojmové souvislosti. Výsledkem sémaziologicko-onomaziologické derivace je øada metaforických a metonymických odvozenin. Jak s metaforou, tak s metonymií se setkáváme i pøi konstituování sekundárních významù lexikálních jednotek kuføík a balíèek v televizních diskusních poøadech. Pøi metaforickém pojmenování se místo bìžného pojmenování nìjaké skuteènosti A užije pojmenování jiné skuteènosti B. Pojmenování skuteènosti B tedy vystupuje ve dvou funkcích, jednak ve funkci primární (B), jednak sekundární (Ba). Toto pøenesení pojmenování je možné proto, že oznaèené pøedmìty mají spoleèné podobné vlastnosti (tzv. tertium comparationis). Vztah A–B je onomaziologický, vztah B–Ba je sémaziologický. Slovo oznaèující denotát B novì oznaèuje také denotát A, má tedy dvojí denotaci (Filipec – Èermák, 1985, s. 109). Metafora je zvláštì jevem jazyka umìleckého jako výtvor umìlecké, básnické invence (napø. cukr snìženek, lilií vláèný sníh) a neologizace, a pak se jedná o metaforu obraznou, aktuální. Takové metafory se mohou øidèeji vyskytnout i v bìžném rozhovoru, je-li mluvèí jazykovì tvùrèí, nebo v publicistice.

66

Druhý typ tvoøí metafory lexikalizované, uzuální, jejichž pøenesenost už nabyla (pøípadnì právì nabývá) spoleèenské hodnoty (napø. zlatá kaplièka pro oznaèení Národního divadla). Pøechod od prvního typu metafory (básnické, individuální, okazionální) k druhému typu (metafora uzuální, lexikalizovaná) je pozvolný, není mezi nimi ostrá hranice. Metonymie se zakládá na pojmové souvislosti, která odráží i souvislost vìcnou, tj. souvislost denotátù jistého typu. Metonymie postihuje fakticky existující vìcné, tedy pøedmìtné, prostorové, èasové a kauzální vztahy a souvislosti mezi prvky reality, aniž by tato realita byla pojmovì restrukturována. Napø. mezi jednotlivými významy slova škola je metonymický vztah (1. škola jako instituce poskytující všeobecnou nebo odbornou výuku a výchovu, 2. škola jako budova pro takovou instituci, 3. žactvo (a zamìstnanci) školy). Ve výkladech významu tìchto tøí lexikálních jednotek se opakuje sémantický prvek primárního významu, symbolicky znázornìno: A:Ba:Ca. Uplatòují se zde vztahy inkluze (sekundární významy zahrnují i význam primární) a vyplývání (škola jako instituce pøedpokládá pøíslušné pracovištì a vztah mezi uèiteli a žáky). Na rozdíl od metafory nemá spoleèná vlastnost u metonymie povahu tertia comparationis. To je také základní odlišovací rys metafory a metonymie. Kvantitativním druhem metonymie je synekdocha, zakládající se na vztahu èástí a celku (pars pro toto, totum pro parte), druhù a rodu (species pro genere, genus pro specie), neurèitého a urèitého poètu, plurálu a singuláru, konkrét a abstrakt. Soubor opatøení – balíèek (metafora) Primárním (základním) významem deminutiva balíèek je nìco sbaleného, na poštì se balíèkem rozumí listovní zásilka do váhy 1 kg. V jednom z novì zavedených sekundárních významù, užívají tohoto výrazu úèastníci vybraných diskusních poøadù. ukázka (1): S: ... já s tou vìtou ee nedramatizujme to jsem vlastnì chtìl a teï se pøiznám trošku zabránit tomu aby vy ste øikal vlastnì ee ano nekoná se žádné drama víme všichni ta èísla hovoøí jasnì já jsem spíš mìl na mysli rozpor mezi vaším lednovým prohlášením o skonèení utahování opaskù a oèekávání standartního ekonomického vývoje a najednou (.) balíèek (.) vzápìtí další (.) který jakoby je trošku jiný než v tom lednu (Karanténa, Klaus, Doležal, Studenovský) V ukázce (1) oznaèil moderátor diskusního poøadu Karanténa balíèkem výše zmínìný soubor úsporných opatøení. Jde o jistý druh metaforického pøenášení významu, o pøenášení významu založeném na podobnosti tvaru pøedmìtù. Balíèek ve svém základním významu i balíèek coby soubor úsporných opatøení mají jisté tertium comparationis, jisté spoleèné rysy. Soubor opatøení, ve sku-

67

teènosti množství papírù, je potøeba také nìjak „uzpùsobit pøenášení“, nìjak ho sbalit, dát mu nìjakou uchopitelnou formu. Ony zmínìné papíry jsou však z nìjakého dùvodu pojmenovány deminutivem (balíèek), nikoli základním tvarem (balík). Zvolením deminutiva mluvèí (nebo alespoò ten mluvèí, který zmínìný soubor opatøení poprvé takto oznaèil) zøejmì vyjadøují snahu zlehèit skuteèný dosah navrhovaných opatøení. Jedno ze slovníkových hesel nabízí užití základního slova jako souèást sousloví „balík ekonomických zákonù“. Balíèek v sobì skrývá jistou pragmatickou presupozici. Mluvèí (resp. autor balíèku) pøedpokládá u adresátù (posluchaèù) urèitou znalost o svìtì. Balíèek nepùsobí na posluchaèe (televizní diváky) tak mocnì jako balík a mohou tedy nabýt dojmu, že se vlastnì jedná jen o nìco malého, nepodstatného, co je nemùže nijak výraznì ohrozit. Kuføík – obsah kuføíku (metonymie) V pøípadì kuføíku se setkáváme s metonymickým pøenášením významu. Jedná se o metonymické pøenášení na základì pøedmìtu. Zmínìným pøedmìtem je kuføík, který se v diskusních poøadech stává také pojmenováním pro svùj vlastní obsah, tedy pro materiály v nìm uložené (viz pøíp. Slovo ekonoma). K podobnému pøenášení významu dochází dost èasto, napø. hrncem se pojmenuje obsah v nìm, obdobnì je tomu se substantivy sklenice (vody), koš (jablek), krabice (cukroví), apod. V ukázce (2) nacházíme i jakousi zpìtnou demetonymizaci, M. Zeman obsah kuføíku od kuføíku samotného oddìluje: v tom kuføíku ty materiály a vlastnì tak televizním divákùm objasòuje vývoj zkoumaného sekundárního významu. ukázka: (2) Z: ... reagovat pane pøedsedo. materiál, který jsem tehdy dostal, nebyl opatøen tìmito podpisy a já jsem ho pøesto okamžitì pøedal ministru vnitra, kdybychom udìlali tiskovou konferenci den poté, riskujeme, že budeme obvinìni z toho, že jsme si tento materiál vyrobili sami L: [další další kuføík] Z: [to zaprvé] a dal–, no my sme si v tom kuføíku ty materiály jak dobøe víte také nevyrobili, byly nám dodány vèetnì materiálù s razítkem pøísnì tajné, ale to je druhá vìc a ta by byla na samostatnou debatu (7 èili sedm dní, Zeman, Lux, Vávra) Kuføíkové aféry pana Zemana a rok balíèkovský (multiverbizace) V pøepisech diskusních televizních poøadù se setkáváme také s onomaziologickým procesem multiverbizace, tedy s pøechodem od jednoslovného pojmenování k pojmenování víceslovnému. V ukázce (3) nahradil mluvèí V. Klaus jednoslovné pojmenování jisté skuteènosti (kuføík) adjektivnì-substantivním souslovím kuføíkové aféry pana Zemana. Tento typ multiverbizace je bìžný v publicistickém a odborném stylu. Kromì promìny jednoslovného pojmenování víceslovným došlo také ke zmìnì

68

gramatického èísla. Kuføík, resp. kuføíková aféra pana Zemana se zde objevuje v plurálu. Dochází zde tedy také k metonymickému pøenášení, a to pøenášení kvantitativnímu, synekdochickému, které mùže být založeno právì také na pøenášení plurálu a singuláru. ukázka: (3) K: ... velmi diskutujeme mezi sebou o tom jestli jsme to mohli vìdìt. mìli vìdìt. samozøejmì že si tisíckrát kladu otázku jestli jsem to v dobách dramat kolem ee kreditní banky a agrobanky kolem senátních voleb kolem kuføíkových afér pana zemana kolem dramatu státního rozpoètu jestli jsem mìl ještì po všech tìch dobách po noci sám si zkusit všechno si poèítat ještì desetkrát sám a (.) jestli já jsem také se provinil sám sobì že jsem to nìkteré tyto trendy a tendence nepostøehl sám to si kladu samozøejmì jako otázku. naprosto naprosto zásadní (Karanténa, Klaus, Doležal, Studenovský) V témže poøadu a u téhož mluvèího se (v ukázce 4) setkáváme ještì s jedním pøípadem multiverbizace: ukázka: (4) K: ... prosím vás opravdu nedramatizujme teda já vím že v naší zemi se zahnízdilo silná slova opozice o spálené zemi a podobnì ale já musím trvat na tom že v naší zemi od toho momentu ekonomického obratu smìrem vzhùru tedy od toho devadesát øeknìme pøelom devadesát dva devadesát tøi. naše reálné mzdy v prùmìru celé této zemì opravdu vzrostly o jednu tøetinu. (.) a i jakoby ten krizový tìžký složitý rok balíèkovský: ee (.) podíváte-li se na poslední èísla která znáte tak reálné vèerejší èíslo nebo páteèní èíslo reálná mzda v našem prùmyslu vzrostla o šest a nebo o pìt a ko- necelých šest procent prostì (Karanténa, Klaus, Doležal, Studenovský) Adjektivum odvozené od balíèku se v podání V. Klause stává charakteristikou celého roku, tedy pomìrnì dlouhého èasového úseku. Kategorie balíèku jako podstatného jména pøechází ve jméno pøídavné, stává se pøívlastkem. Jak je vidìt z dalších pøívlastkù zmínìného roku: krizový, tìžký, složitý, mluvèí si uvìdomuje, že balíèek s sebou nese v povìdomí posluchaèù (televizních divákù) jednoznaènì spíše konotace negativní. Pokud sledujeme delší kontext ukázky, vidíme, že mluvèí se ve skuteènosti snaží celou vìc zlehèit, ukázka zaèíná slovy: prosím vás opravdu nedramatizujme... a tìsnì pøed zmínìným víceslovným oznaèením, jehož souèástí je i zkoumaný balíèek, je výraz jakoby. II. Zaèlenìní kuføíku a balíèku do celku mluveného textu Situativnost, reference Zkoumané výrazy jsou mluvèími zaèleòovány do jistého typu textu, do celku televizního diskusního poøadu. Diskusní poøady, jako každý jiný text, jsou

69

vždy vázány na jistou komunikaèní situaci, jsou úèastníky a moderátorem vytváøeny s jistým zámìrem, mají jistou ilokuèní sílu. Situativnost textu, tedy zapojení textu do jistého komunikaèního kontextu, je jedním ze základních rysù, které dìlají text textem. Zvláštì v mluvených textech se èasto setkáváme s výpovìïmi, jejichž smysl je zøejmý jen ve vztahu ke komunikaèní situaci. Charakter televizního diskusního poøadu (komunikaèní situace, do níž vstupují i oba zkoumané výrazy) utváøí øada rysù, k nimž patøí: téma diskusního poøadu, výbìr úèastníkù, poèet úèastníkù, osobnost moderátora (moderátorù), ne/pøítomnost publika v televizním studiu a jeho pøípadné reakce, prostor televizního studia a rozmístìní úèastníkù a moderátora (moderátorù) v nìm, délka poøadu, apod. (Slezáková, 1999, s. 19 n.). Se zapojením výpovìdi (i celého textu) do komunikaèní situace úzce souvisí problematika referování (odkazování). Reference je odkaz mluvèího k pøedmìtùm nebo situacím reálného svìta promítnutým do našeho vìdomí. Prostøednictvím výrazù typu: to, tady, teï a jiných je mluvèí schopen identifikovat jisté pøedmìty øeèi (tj. pøedmìty nebo situace reálného svìta) èili referovat k jedineèným pøedmìtùm, nebo odkazovat na jedineènì chápané situace, skupiny objektù, popø. i prostor a èas vymezitelný vzhledem k mluvèímu apod. Pøi referenci jsou jedineèné pøedmìty øeèi identifikovány, vymezeny vùèi jiným, pøípadnì blíže urèeny. Identifikace mùže být urèitá i neurèitá. Pøi urèité identifikaci se uplatòují rùzné výrazové prostøedky, napø. urèité deskripce, tj. spojení substantiva s nìkterým z identifikátorù nebo s pøivlastòovacím zájmenem èi adjektivem. Èasté jsou identifikátory typu: ten(to), onen, (ten)týž, ten stejný, ten samý, takový, tam(hle)ten, ten(hle)ten, který. Tyto identifikátory referují ke zkoumanému pøedmìtu øeèi èasto ještì ve spojení s nìjakým dalším, shodným èi neshodným pøívlastkem. Hojnì se s nimi setkáváme i v bezprostøedním okolí našich zkoumaných výrazù. V ukázkách (5), (6) a (7) mluvèí zcela pøirozenì doplòují kuføík i balíèek (balíèky) identifikátorem (ukazovacím zájmenem), kterým referují ke zcela urèitému objektu. ukázka: (5) D: dobrý veèer. pane pøedsedo ee situace ó dé es není úplnì rùžová v tom se asi shodneme volební preference (.) klesají (.) ee byli jste v koalici nuceni pøijmout ty balíèky jedna dvì (Karanténa, Klaus, Doležal, Studenovský) ukázka: (6) M: ... no a to svìdèí, podle mì. o tom, že v tomto klíèovém bodu panovalo vlastnì nejasno, až vlastnì do toho balíèku, kde se najednou objevilo to, že jakoby pod jakýmsi dotlaèením se prohlásilo, že se to doprivatizuje, že používám tohoto termínu sám (Respektování, Mlèoch, Seitlová, Pilip, Hartl, Mlynáø)

70

ukázka: (7) Z: ... to zaprvé a dal-, no my sme si v tom kuføíku ty materiály jak dobøe víte také nevyrobili, byly nám dodány vèetnì materiálù s razítkem pøísnì tajné (7 èili Sedm dní, Lux, Zeman, Vávra) V diskusních poøadech dochází také k „pøivlastòování” balíèku nebo kuføíku konkrétním osobám nebo institucím. ukázka: (8) Š: pøedpokládám že ee to mùže být urèitá reakce pana premiéra na to že (.) ee je obava (.) s komplikací kolem realizace vládního balíèku jedna a dvì. a že pan premiér hledá urèitou protiváhu proti lidovcùm (7 èili Sedm dní, Žantovský, Špidla, Vávra) ukázka: (9) K: samozøejmì že si tisíckrát kladu otázku jestli jsem to v dobách dramat kolem ee kreditní banky a agrobanky kolem senátních voleb kolem kuføíkových afér pana zemana kolem dramatu státního rozpoètu jestli jsem mìl ještì po všech tìch dobách po noci sám si zkusit všechno si poèítat ještì desetkrát sám (Karanténa, Klaus, Studenovský, Doležal) Ukázky (8), (9) názornì ukazují tendenci patrnou i v ostatních vybraných poøadech. Kuføík je spojován (také V. Klausem) s osobností M. Zemana. Balíèek je (také M. Zemanem) spojován s osobností V. Klause. Za balíèek je odpovìdna tehdejší vláda, reprezentovaná (v oèích veøejnosti, v podání sdìlovacích prostøedkù) svým pøedsedou V. Klausem. V diskusních poøadech se setkáváme i s identifikací neurèitou. ukázka: (10) Z: ... my sme si v tom kuføíku ty materiály jak dobøe víte také nevyrobili, byly nám dodány vèetnì materiálù s razítkem pøísnì tajné, ale to je druhá vìc a ta by byla na samostatnou debatu. za druhé, ten materiál získal urèitou dùvìryhodnost teprve tehdy, na nìmž byly zfalšované podpisy, patrnì pøenesené napøíklad z tohoto záznamu. tím teprve se to stalo pro nás alespoò trochu dùležité. já jsem si z toho upøímnì øeèeno pøedtím dìlal legraci a nevìøil jsem že na to nìkdo duševnì normální mùže naletìt. nicménì stalo se (7 èili Sedm dní, Lux, Zeman, Vávra) ukázka: (11) P: ... já si myslím že ta celá ta otázka vznikla od jednoho soukromého individuálního rozhodnutí jednoho èlena vlády. ee nevidím v tom žádnou zvláštní logiku aby z tohoto jednoho individuálního rozhodnutí se rozpoutaly velké diskuse které myslím obèany mùžou zase jenom otravovat. my jsme tady na jaøe

71

jakousi rekonstrukci absolvovali. my jsme pøijali urèité opatøení které jsme nazvali balíèky potom pøišly povodnì a zcela logicky se vyhodnocení tìch krokù od kterých si cosi jako zlepšení slibujeme oddálilo. ee panovala všeobecná shoda o tom že to bude konec roku kdy se ee úspìch tìch opatøení vyhodnotí a v souvislosti s tím se mùže vyhodnotit to zda nìkteøí èlenové vlády obstáli nebo neobstáli (7 èili Sedm dní, Parkanová, Štìpová, Vávra) Ukázky (10) a (11) ukazují neurèitou referenci. Pozorujeme však neurèitost rùzného stupnì. V ukázce (10) nacházíme referenci nìkdo duševnì normální, jejímž referentem by, pokud bychom odhlédli od kontextu, mohla být znaènì rozsáhlá množina lidí. Mluvèí M. Zeman má však má mysli zøejmì zcela konkrétní osoby, možná své aktuální diskusní partnery (tj. J. Luxe a moderátora J. Vávru). V ukázce (11) je neurèité odkazování pøece jen urèitìjší, reference omezuje výbìr možných osob (potenciálních referentù) na èleny vlády. Plurálový charakter druhého pøíkladu druhé ukázky umožòuje mluvèí samotné být pøípadným referentem v této identifikaci. Intertextovost Ve svých mluvených projevech se mluvèí opírají také o intertextovost, jejich mluvené texty jsou vázány na všeobecné, spoleèné sdílené vìdomosti televizních divákù a na jiné texty, o nichž se pøedpokládá, že je adresáti (televizní diváci) znají. Propojení s jinými texty se realizuje rùzným zpùsobem, napø. odkazem na jiného mluvèího, na jistou autoritu. V ukázce (12) došlo k propojení ze strany mluvèího M. Zemana, je jasným výrazem distance, souèástí kritiky tehdejší (Klausovy) vlády. Distanci mluvèí vyjadøuje také pøívlastkem takzvaný. ukázka: (12) Z: ... protože tato vláda ve svém programovém prohlášení slibovala rùst reálných mezd. rùst ekonomického výkonu. snižování míry inflace stability mìny a øadu dalších krásných vìcí. (.) a takzvaný balíèek èíslo dvì (.) jak vláda sama øíká (Karanténa, Zeman, Doležal, Studenovský) V ukázce (13) odkazuje moderátor na informace v tisku: ukázka: (13) D: byli jste v koalici nuceni pøijmout ty balíèky jedna dvì. dokonce v tisku probìhlo že ministr zielenec hrozil demisí pokud se neprosadí urèité formulace a tak dále (Karanténa, Klaus, Doležal, Studenovský) Jak ukazuje (14), mohou mluvèí odkazovat ke svým vlastním, nìkdy v minulosti realizovaným textùm:

72

ukázka: (14) P: my jsme tady na jaøe jakousi rekonstrukci absolvovali. my jsme pøijali urèité opatøení které jsme nazvali balíèky potom pøišly povodnì (7 èili Sedm dní, Parkanová, Štìpová, Vávra) V diskusních poøadech se setkáváme i s explicitním odkazem na znalosti komunikaèních partnerù. Adresáty jsou v ukázkách (15) a (16) jak moderátoøi poøadu Karanténa, tak i televizní diváci. ukázka: (15) K: ... a i jakoby ten krizový tìžký složitý rok balíèkovský podíváte-li se na poslední èísla která znáte tak reálné vèerejší èíslo nebo páteèní èíslo reálná mzda v našem prùmyslu vzrostla o šest a nebo o pìt a ko- necelých šest procent prostì (Karanténa, Klaus, Studenovský, Doležal) ukázka: (16) K: ... ale opakuju (.) opakuju (.) dobøe všichni víte že rvaèka o státní rozpoèet prosincová tak tak dopadnuvší s tim že nìkolik hlasujících jinak poslancù opozice vyluèováno z politické strany a tak dál prostì velké politické drama nebylo o tom abychom snížili výdaje státního rozpoètu a tudíž nedopustili se vzniku nìjakého deficitu kdo si to dobøe vzpomíná tak parlamentní drama loòských posledních dvou mìsícù bylo o úplnì opaèném jevu (Karanténa, Klaus Studenovský, Doležal) Koneènì se setkáváme také s tím, že jeden z diskutujících pøipomíná svému diskusnímu partnerovi jeho vlastní pøedchozí texty: ukázka: (17) S: ... vy ste desátého ledna tohoto v rozhovoru pro hospodáøské noviny øekl že vlastnì skonèila doba utahování opaskù a že oèekáváte standartní rozpoètový vývoj (Karanténa, Klaus, Doležal, Studenovský) Koreference V pøepisech se na mnoha místech setkáváme se zajímavým jevem. Tatហskuteènost, tatហvìc, tedy analyzovaný kuføík a balíèek, se pojmenovává nìkolikerým zpùsobem. Tento jev souvisí s otázkou koreference, s odkazováním k témuž referentu (pøedmìtu øeèi) rùznými koreferentími jednotkami. Ve tøech následujících ukázkách mùžeme sledovat postupné utváøení korefernèním øetìzcù. (V pøepisech jsou zkoumané koreferentní jednotky zvýraznìny tuènì.) ukázka: (18) Z: tento materiál vyrobili sami L: [další další kuføík] Z: [to zaprvé] a dal-, no my sme si v tom kuføíku ty materiály jak dobøe víte také nevyrobili, byly nám dodány vèetnì materiálù s razítkem pøísnì tajné,

73

ale to je druhá vìc a ta by byla na samostatnou debatu. zadruhé, ten materiál získal urèitou dùvìryhodnost teprve tehdy, na nìmž byly zfalšované podpisy, patrnì pøenesené napøíklad z tohoto záznamu. tím teprve se to stalo pro nás alespoò trochu dùležité. já jsem si z toho upøímnì øeèeno pøedtím dìlal legraci a nevìøil jsem že na to nìkdo duševnì normální mùže naletìt. nicménì stalo se. a teï jenom poslední vìta k této kauze. já bych si nesmírnì pøál, a proto to pøedáváme jak policii, tak bé í es aby to dokonce vyšetøovaly dvì nezávislé instituce, abychom se øídili zásadou padni komu padni, aby tato aféra nebyla zametena pod koberec, aby nám potom na konci vyšetøování nìkdo øekl promiòte, omlouváme se, bylo to nepodstatné obvinìní, abychom zjistili, kdo vlastnì pøimìl napøíklad toho pana vízka, aby zaèal èeskou televizi a nejenom èeskou televizi zásobovat tìmito materiály a pøípadnì pøedkládat další a další podvrhy právì teï, když se rozjíždí volební kampaò. tohle si pøece musel nìkdo objednat, to musel nìkdo zaplatit (7 èili Sedm dní, Zeman, Lux, Vávra) M. Zeman pojmenoval kuføík bìhem své jediné repliky (repliky ve smyslu, v jakém ji používá napø. konverzaèní analýza, tedy v úseku promluvy jednoho mluvèího, trvajícím do doby, kdy je pøerušen druhým mluvèím) hned nìkolika rùznými výrazy: v tom kuføíku ty materiály, ten materiál, tato kauza, to, tato aféra, tyto materiály, tohle, to. Zkoumaný koreferenèní øetìzec v sobì zahrnuje rùzné zpùsoby odkazování. Kromì odkazování exoforického, odkazování mimo text, zde názornì mùžeme pozorovat odkazování endoforické, tj. odkazování v rámci textu. Protože se pohybujeme v rámci jedné repliky, mùžeme snad považovat jednotlivé èleny øetìzce za jednotky víceménì na sebe bezprostøednì navazující, jedná se tedy o navazování kontaktní. Zkoumaná jednotka (kuføík) je nahrazována mj. zobecòujícími substantivy materiál, kauza, aféra. Pro tato substantiva v textech obecnì platí, že se jich èasto užívá metajazykovì a že jsou funkènì blízká zástupným výrazùm. Tyto výrazy odkazují nejen k jednotlivému èlenu øetìzce, ale svou povahou i k rùzným textùm nebo èástem textù pøedchozích. Jejich užitím se obsah významu (resp. jednoho z sekundárních, odvozených významù) kuføíku podstatnì modifikuje a rozvíjí, dochází k postupnému rozšiøování informace o jednotce, k níž jednotlivá oznaèení referují (SSÈ uvádí: aféra: událost budící senzaci, materiál: 1. látka, surovina, 2. vìci sloužící jako prostøedek, podklad, pramen, kauza: vìc, pøípad). Kuføík byl v prùbìhu repliky také oznaèen zájmeny to, tohle. Zájmena mají indexikální charakter, bez kontextu by nemìla žádnou extenzi. V tomto aktuálním použití získávají referenci, jejich referentem se stává právì analyzovaný kuføík. Protože všechna tøi zájmenná synonyma byla použita až po vyslovení výrazu kuføík, mùžeme v jejich pøípadì mluvit o tzv. anaforické endofoøe, tedy o odkazování k pøedchozímu kontextu. Zvolená ukazovací zájmena (to, tohle) jsou univerzální v tom smyslu, že mohou odkazovat na výrazy libovolného rodu

74

a èísla. Pro mluvèího tedy není problém nahradit tìmito zájmeny maskulina (materiál) i feminina (aféra, kauza), v singuláru i v plurálu (materiály). Všechna oznaèení jsou zøetelnì závislá na kontextu zmínìného velmi sledovaného diskusního poøadu TV Nova 7 èili Sedm dní. Proè vlastnì M. Zeman pojmenoval svùj kuføík nìkolikerým zpùsobem, se mùžeme pouze dohadovat. V dobì vysílání tohoto poøadu byl termín kuføík v povìdomí televizních divákù naprosto bìžný. Jedním z možných dùvodù této sémaziologické rozmanitosti, tohoto postupného hledání a nalézání optimálního stylistického prostøedku, mùže být snaha mluvèího o co nejkultivovanìjší projev. Svou roli mùže hrát také úroveò projevu jeho diskusního partnera, J. Luxe, jehož mluvený projev je také na velmi vysoké úrovni. M. Zeman se snaží obstát v konkurenci, je v jeho zájmu, aby jeho projev byl na srovnatelné a pokud možno ještì lepší úrovni než projev jeho spolubesedníka. Pozoruhodná je možná také skuteènost, že aèkoli je v jiných ukázkách kuføík spojován s osobností M. Zemana (a to i zcela explicitnì: napø. ...kuføíkových afér pana Zemana...); ve své dobì bylo slovní spojení Zemanùv kuføík naprosto bìžné, sám M. Zeman se v této ukázce ani jednou nesnaží pøiøadit kuføík pouze ke své osobì. Nehovoøí o svém (mém) kuføíku, hovoøí o jakýchsi nás, kteøí si ty materiály v tom kuføíku také nevymysleli. Mluvèí se tedy pøímému spojení své osoby s kuføíkem brání, snaží se pøenést èást odpovìdnosti také na nìkteré další èleny ze skupiny my, pravdìpodobnì na další èleny ÈSSD, možná se tak snaží z povìdomí posluchaèù vymýtit slovní spojení Zemanùv kuføík. Podobnì jako u kuføíku se i u balíèku setkáváme s tím, že mluvèí tento pøedmìt øeèi nazývají nìkolikerým zpùsobem. ukázka: (19) V: ... takže dámy ee mìlo by teï dojít k nìjakým výraznìjším zmìnám ve vládì nebo je rovnou nutná zmìna vlády nebo zmìna vládní koalice. (.) paní ministrynì. P: já si myslím že ta celá ta otázka vznikla od jednoho soukromého individuálního rozhodnutí jednoho èlena vlády. ee nevidím v tom žádnou zvláštní logiku aby z tohoto jednoho individuálního rozhodnutí se rozpoutaly velké diskuse které myslím obèany mùžou zase jenom otravovat. my jsme tady na jaøe jakousi rekonstrukci absolvovali. my jsme pøijali urèité opatøení které jsme nazvali balíèky potom pøišly povodnì a zcela logicky se vyhodnocení tìch krokù od kterých si cosi jako zlepšení slibujeme oddálilo. ee panovala všeobecná shoda o tom že to bude konec roku kdy se ee úspìch tìch opatøení vyhodnotí a v souvislosti s tím se mùže vyhodnotit to zda nìkteøí èlenové vlády obstáli nebo neobstáli (7 èili Sedm dní, Parkanová, Štìpová, Vávra) Tehdejší ministrynì spravedlnosti V. Parkanová oznaèila v poøadu TV Nova 7 èili Sedm dní balíèky (zde už v plurálu) nejprve za urèité opatøení (rovnìž v plurálu), dále za ty kroky a ta opatøení. Po uvedení prvního èlenu koreferenèního øetìzce (urèité opatøení) následuje vysvìtlující komentáø: které jsme na-

75

zvali balíèky. Mluvèí považuje za vhodné uvést zjednodušující a ne pøíliš dlouho užívaný termín nìjakým slovním doprovodem, nìjak posluchaèùm vysvìtlit jeho obsah. Na rozdíl od nìkterých ostatních mluvèích tedy zøejmì nepovažuje výraz balíèek za dostateènì bìžný a zažitý, možná ani za dostateènì pøesný (mluvèí je svou profesí právnièka, snahu o explicitní vyjadøování je tedy možné od ní oèekávat). Její „vysvìtlení” však není nijak podrobné, nese v sobì již jistý pøedpoklad znalostí televizních divákù. Podobnì jako u kuføíku dochází i v pøípadì balíèku k jeho nahrazování výrazy s obecnìjší platností, význam zkoumaného výrazu je jejich pomocí usmìròován, rozšiøován a zobecòován (SSÈ uvádí: opatøení: èinnost, postup k zabezpeèení nìèeho, krok: ... 4. èin, tah). Jako poslední uvádíme pøíklad diskusního poøadu, v nìmž se oba zkoumané výrazy dostaly do bezprostøední blízkosti. ukázka: (20) D: ... k tomu sem se chtìl teïkon e e dostat. podívejte a je to jak chce. já dokonce nevyluèuji že m e nebo souhlasím s vámi v jednom. buï balíèek a to slovo ani moc nemám rád, dokonce teï zaèínám používat korekce hospodáøské politiky. M: klausùv kuføík mùžeme [øíct]. D: [ale] ((smích N a publika)) D: no kolega kolega grégr dokonce hovoøil v po televizním poøadu o vagónu jo:, tak držme si ten držme si ten ee balíèek. buï balíèek rychle pøinese aspoò v nìkterých oblastech efekty. nebo opravdu budeme mít veliké starosti. a já je nechci pøivolávat a rovnou vám øíkám, že nepomýšlím o žádné demisi (Respektování, Dlouhý, Pinc, Doležal, Mlynáø) Mluvèí V. Dlouhý zde vytváøí další variaci koreferenèního øetìzce pro balíèek. Jedná se o variaci v nìkolika aspektech ojedinìlou. Èleny jím utváøeného øetìzce jsou: balíèek, korekce hospodáøské politiky a vagón. Jako jediný mluvèí (ve zde zkoumaných diskusních poøadech) se rozhodl uvést pùvodní, tøebaže zkrácený název pro zmínìný soubor opatøení. Termín balíèek zøejmì považuje za velmi nepøesný, nebo pøinejmenším jemu nesympatický, doplòuje jej metajazykovým komentáøem: to slovo ani moc nemám rád. Oznaèení balíèku jako vagónu je v pøepisech diskusních poøadù záležitostí zcela výjimeènou. Jak vyplývá z kontextu, V. Dlouhý (tehdejší ministr prùmyslu a obchodu) pøebírá tento termín od V. Grégra (souèasného ministra prùmyslu a obchodu), odkazuje posluchaèe na dále neurèený televizní poøad, v nìmž pravdìpodobnì z úst V. Grégra toto oznaèení zaznìlo. V. Dlouhý je pøerušen moderátorem poøadu respektování V. Mlynáøem, který rozšiøuje naèatý øetìzec o vlastní, originální pojmenování: Klausùv kuføík. V. Mlynáø tohoto pojmenování zøejmì užil pøedevším pro pobavení publika (pøipomeòme, že v prùbìhu natáèení diskusního poøadu Respektování je kromì moderátora a diskutujících pøítomno ve

76

studiu také pomìrnì poèetné publikum). Moderátor pøedpokládá, že v povìdomí posluchaèù (èlenù publika, s jejichž podpùrnou reakcí patrnì poèítá, i v povìdomí televizních divákù) je nìjak zafixován jak kuføík a balíèek (se svými rùznými konotacemi), tak také nìèí (Zemanùv?) kuføík. Tìchto pøedpokládaných znalostí divákù mluvèí využil, zkombinoval je a pohotovì vytvoøil pøekvapivé a zcela nové pojmenování. Sledujeme-li pøepis, vidíme, že reakce na moderátorùv originální pøíspìvek se setkal jednak s reakcí publika (smích), jednak s reakcí V. Dlouhého, který, patrnì také pro pobavení, uvádí jako další možné oznaèení zmínìný již vagón a pak se vrací ke „klasickému” balíèku. Øetìzec tedy zaèíná a konèí stejným pojmenováním. Závìr V této práci jsme se snažili ukázat, jak se výrazy kuføík a balíèek, všeobecnì známé v jistých významech a používané v jistých kontextech, v urèité dobì a v urèitém typu textu zaèaly používat ve svých aktuálnì vzniklých významech sekundárních. Ve vybraných televizních diskusních poøadech jsme mohli sledovat, jakým životem zmínìné výrazy žily, jak s nimi mluvèí zacházeli, jak je zaèleòovali do svých replik, jakými pøívlastky je doplòovali, jaká další slova od nich vytváøeli. V dobì, kdy byly diskusní poøady vysílány, byly oba výrazy ve svých nových významech bìžnì užívány. Dnes už se možná na jejich významy, popisované v tomto èlánku, spíše pozapomnìlo, pøestal totiž trvat odpovídající kontext. Objevila se nová témata, nové problémy, nové výrazy. Zde popisované procesy se odsouvají z centra pozornosti uživatelù jazyka a možná postupnì z povìdomí veøejnosti zcela vymizí. Literatura FILIPEC, J. – ÈERMÁK, F.: Èeská lexikologie, Academia, 1985. KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, Z. (eds.): Pøíruèní mluvnice èeštiny. Praha, Lidové noviny 1995. Mluvnice èeštiny. 1. Fonetika. Fonologie. Morfonologie a morfemika. Tvoøení slov. Red. J. Petr. Praha, Academia 1986. Mluvnice èeštiny. 2. Tvarosloví. Red. J. Petr. Praha, Academia 1986. Nová slova v èeštinì. Slovník neologismù. Praha, Academia 1998. PAVELKA, J.: Anatomie metafory. Blok 1982. SLEZÁKOVÁ, M.: Analýza televizního poøadu Respektování. Diplomová práce. 1998. Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost. Praha, Academia 1994. Slovník spisovného jazyka èeského. Praha, ÈSAV 1960. Slovníkové údaje: Slovník spisovného jazyka èeského, 1960: balík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) nìco sbaleného, zabaleného, zprav. svázaného a uzpùsobeného k pøenášení: balík knih; balík bavlny; udìlat balík; svázat nìco do balí-

77

ku; pošt. druh zásilky do 25 kg: cenný, neskladný b., bleskový, pilný b. → zdrob. balíèek, -èku m. (6. mn. -ècích, -èkách); pošt. druh listovní zásilky ve váze do 1 kg; pøíd. balíèkový: dobroèinná balíèková akce, balíèková pošta, balíèkové známky, zboží; kufr, -u m 1. schránka z tužšího materiálu na pøenášení (n. uschovávání) vìcí, zejm. šatstva: cestovní kufr; elegantní kožený kufr; balit kufry expr. chystat se k odchodu, zprav. nedobrovolnému, k útìku 2. slang. název lokálu v nìkt. hostincích: stálí hosté kufru (Èapek-Chod); klenutí kufru (Mrštík) 3. slang. kufry vysoké boty: ust. spoj. srazit kufry, srazit podpatky v pøímém stoji jako projev vojenské podøízenosti nebo pøepjaté úcty; -> zdrob. kuføík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích), expr. kuføíèek , -èku (6. j. -ècích. -èkách), kufírek, øidè. kuférek, -rku (6. mn. -rcích); kuføíkový pøíd. ke kuføík: pøenosný kuføíkový stroj; kuføíkový gramofon. Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost, 1994: balík, m -u (než. 6 mn. -cích) zabalený sbalený pøedmìt: balík zboží; udìlat balík; poslat balík poštou; pøen. publ. balík ekonomických zákonù, balíèek, -èku m zdrob: balíèek èokolády; kufr, m -u schránka na pøedmìty osobní potøeby, zvl. pøi cestování: kožený kufr, zapnout kufr, balit kufry pøen. expr. chystat se k odchodu; kuføík -u, kuføíèek, -èku, kufírek, -rku m zdrob.; kuføíkový pøíd. kuføíkový psací stroj Nová slova v èeštinì. Slovník neologismù, 1998: balík, -u, m. 1. vìtší množství nìèeho: dostat balík odpovìdí; jde o celý balík problémù; nakoupit vìtší balík americké mìny 2. celek složený ze vzájemnì souvisejících položek: projednat balík vládních návrhù; balík ètyø právních norem; na poøadu je balík hospodáøských opatøení (v jazyce politikù a v publicistice) 3. soubor programù dodávaných zákazníkovi jako celek: softwarový balík; balík Software 602; kanceláøský balík Microsoftu 4. soubor zboží a služeb ap. prodávaný vcelku: prodej celého balíku filmù, na základì nabídky cestovní kanceláøe si lze vytvoøit vlastní balík služeb balíèkáø, -e m. kdo pomáhá pøi shromažïování a distribuci balíèkù s prostøedky humanitární pomoci: balíèkáøi pomáhají pøipravit kamion do Bosny Pøehled poøadù, z nichž byly vybrány ukázky: Èeská televize: 1) Respektování, 1. 6. 1997, úèastníci: V. Mlynáø (moderátor), J. Seitlová (pøedsedkynì senátorského klubu ODA) L. Mlèoch (dìkan FSV), J. Hartl (øeditel STEM), I.Pilip (ministr školství, místopøedseda ODS); 2) Karanténa, 8. 7. 1997, úèastníci: P. Studenovský (moderátor), L. Doležal (moderátor), M. Zeman (pøedseda ÈSSD); 3) Karanténa, 2. 9. 1997, úèastníci: P. Studenovský (moderátor), L. Doležal (moderátor), V. Klaus (pøedseda vlády, pøedseda ODS); 4) Respektování, duben 1997, úèastníci: V. Mlynáø (moderátor), B. Doležal (politolog), V. Dlouhý (ministr obchodu a prùmyslu, místopøedseda ODA), Z. Pinc (øeditel IZV UK), J. Negli (americký novináø);

78

Televize Nova: 5) 7 èili Sedm dní, 22. 3. 1998, úèastníci: J. Vávra (moderátor), J. Lux (pøedseda KDU-ÈSL), M. Zeman (pøedseda ÈSSD, Senátu); 6) 7 èili Sedm dní, 6. 7. 1997, úèastníci: J. Vávra (moderátor), M. Žantovský (pøedseda ODA, pøedseda zahranièního výboru senátu), Vladimír Špidla (místopøedseda ÈSSD, pøedseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví); 7) 7 èili Sedm dní, 19. 10. 1997, úèastníci: J. Vávra (moderátor), V. Parkanová (ministrynì spravedlnosti, èlenka ODA), V. Štìpová (stínová ministrynì obchodu a cestovního ruchu, poslankynì za ÈSSD). Seznam transkripèních symbolù V, M, Š apod. . ? , = L: Z: reálné (.) ((smích)) ee, e

oznaèení mluvèích (vìtšinou poèáteèním písmenem jejich pøíjmení) klesavá intonace stoupavá intonace pokraèovací intonace pøekotné navázání jednotlivých mluvèí [další další kuføík] [to zaprvé] a úseky v hranatých závorkách oznaèují èásti promluvy pronesené dvìma (více) mluvèími zároveò dynamicky zdùraznìný výraz (výrazy) pauza komentáø pøepisovatele hezitaèní zvuk (váhání)

Výkladové slovníky a uživatelská praxe Albena Rangelova Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

V následujícím bloku tøí pøíspìvkù chceme informovat o závìreèných zjištìních pøi interpretaci empirických dat z grantového projektu Sociolingvistické aspekty výkladového slovníku (GA AV ÈR, reg. è. A0061702). Jinými slovy – jak to nakonec dopadlo. O svých zámìrech a prùbìhu prací jsme už informovaly: koncepce pøedbìžného šetøení ve sféøe školství jsme pøedstavily na VII. kolokviu mladých jazykovìdcù (Rangelova – Tichá – Opavská, 1998) a o druhém ovìøovacím šetøení pro konfrontaci sféry úzce profesních uživatelù mateøštiny s náhodným vzorkem respondentù jsme mluvily loni (Rangelová – Tichá – Opavská, 1999). Po závìreèných redakèních zásazích byl dotazník pro základní šetøení vyroben a distribuován. Distribuce byla zajištìna externími spolupracovníky a èásteènì (a to ryze korespondenènì) firmou Mirys Trade, s. r. o., distribuující ústavní èasopisy. Celkem bylo rozesláno 1300 dotazníkù a 936 se k nám vrátilo (72 %

79

návratnost). Z tohoto poètu jsme vylouèily 8 dotazníkù pro nevyplnìní klíèových demografických rubrik, pøíp. celé první èásti, a tak k dalšímu zpracování postoupilo 928 dotazníkù. Metodu sbìru lze popsat jako (polo)korespondenèní, nebo externí spolupracovníci mìli za úkol sešity rozdat, po vyplnìní shromáždit a zaslat zpìt. Dotazník spojuje v sobì rysy rùzných technik sbìru dat – dotazníku, ankety, testu. Naším zámìrem bylo, aby dotazník byl „respondentsky pøátelský“, což by vyvážilo jeho nároènost na èas a soustøedìní (Srov. též Disman 1993, s. 119–162). Výbìr respondentù nebyl úplnì náhodný1 – externí spolupracovníci dostali orientaèní seznam profesí a pracoviš, na které se mìli orientovat, aby se vyhnuli „izomorfnímu“ studentskému prostøedí; u dotazníku získaných korespondenènì byl okruh možných respondentù vymezen zájmem o èeštinu a jazykovìdu vùbec. Vyhnuli jsme se též teritoriální koncentraci šetøení (akce probìhla v Hradci Králové, Brnì, Ústí nad Labem, Plzni, Ostravì, Èeských Budìjovicích, Praze). Získaný vzorek tudíž nesleduje složení a celkovou strukturu populace, ale jenom jistý její prùøez, nicménì svou velikostí nám dovoluje dìlat relevantní závìry o chování vybraného vzorku pøi užívání slovníkù a slovníkových pøíruèek. Dùležitý metodologický problém každého šetøení – problém redukce informací – se projevuje mimo jiné i pøi prezentaci výsledkù (co všechno lze oželet). Zde bohužel opomineme informací o nìkterých preferencích uživatelù, a už úplnì stranou zùstane informace o elektronických slovnících. Pro snadnìjší orientaci jsou tabulky prezentující demografické rysy vzorku zpracovány v pøíloze è. 1. tohoto pøíspìvku, tabulky s èíselnými údaji o sledovaných jevech – jako pøílohy k jednotlivým pøíspìvkùm. Není–li uvedeno jinak, jsou procenta poèítána vùèi celkovému poètu (928) posuzovaných dotazníkù. Zde se zamìøíme na uživatelskou praxi v jejím širším rámci a ukážeme, jak respondenti hodnotí svou zkušenost s výkladovými slovníky a slovníkovými pøíruèky – jaký mají odhad pro frekvenci užití, jaká je jejich vybavenost slovníky, co nejèastìji v jednotlivých slovnících hledají, jaký je situaèní kontext uplatnìní slovníkù apod. Ke zjištìní širšího rámce uživatelské praxe smìøují první dvì otázky: 1. Používáte pøi nìjaké èinnosti výkladové slovníky èeštiny èi slovníkové pøíruèky? a 2. Jak èasto hledáte nìjakou informaci v uvedených publikacích? První z nich je v podstatì otázkou filtraèní – výkladové slovníky èi jednojazyèné slovníkové pøíruèky nepoužívá vùbec 56 z dotázaných2 : z nich neuvedlo pøíèinu 19 a zbytek uvádí „nemám dùvod//nepotøebuji k práci//není èas//nejsou k dispozici“. V tabulce 1 Strukturovanost vzorku nešlo uplatnit jak pro nedostatek demografické informace, tak pro technickou nároènost sbìru dat. Náhodný výbìr se ukázal jako neefektivní už pøi pøedbìžných šetøeních (viz Rangelova – Opavská – Tichá, 1999, zde v pozn. 2) 2 Tento poèet pøedstavuje jen 6 % z celkového množství respondentù, a to potvrdilo správnost zvolené strategie výzkumu. Z dalších propoètù nebyly však vylouèeny: jednak respondenti èasto odpovídali na nìkteré preferenèní èi hodnotící otázky, jednak se nìkteøí z nich vyslovili v èásti o poèítaèových slovnících.

80

è. 1 jsou uvedeny poèty respondentù, kteøí jednotlivé slovníky užívají a % vùèi vìtšinovému souboru užívající slovníky (872). V pøípadì kladné odpovìdi byli respondenti požádáni, aby v uvedeném seznamu oznaèili, kterou publikaci používají, pøíp. aby doplnily (do rubriky „jiné“) slovníky v seznamu neobsažené. Tabulka è. 1. – poskytuje informaci, které slovníky jsou nejvíce používány – otázka è. 1. Slovníky Poèet % Pøíruèní slovník jazyka èeského 179 20,53 % Slovník spisovného jazyka èeského 353 40,48 % Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost 461 52,87 % Co v slovnících nenajdete 83 9,52 % Slovníky cizích slov 746 85,55 % Slovníky frazeologie 184 21,10 % Slovníky synonym 250 28,67 % Pravidla èeského pravopisu 785 90,02 % Dìlení slov 51 5,85 % Jiné 131 15.02 % Zde je markantní bezkonkurenèní postavení Pravidel èeského pravopisu (785) a slovníkù cizích slov (746), následované Slovníkem spisovné èeštiny pro školu a veøejnost (461). Zajímavý je též rozbor informací z rubriky „jiné“ – ukazují totiž, že u pozorovaného vzorku pøedstava slovníku jako publikace je znaènì nestrukturovaná: nejèastìji zde respondenti uvádìjí (vedle encyklopedií aj. jednojazyèných pøíruèek) dvojjazyèné slovníky (zajisté se zde projevuje snaha respondenta vyhovìt, dobrá vùle uvést nejvíce údajù apod.). Toto pozorování se týká všech otázek poskytujících možnost doplnit k našemu seznamu další publikace. Informaci o frekvenci užívání jednotlivých slovníkù a slovníkových pøíruèek poskytuje tabulka è. 2. (otázka 2. Jak èasto hledáte nìjakou informaci v uvedených publikacích? – neodpovìdìlo 24 z dotázaných). Tabulka è. 2 Pøíruèní slovník jazyka èeského Slovník spisovného jazyka Èeského Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost Co v slovnících nenajdete Slovníky cizích Slov Slovníky synonym Slovníky frazeologie Pravidla èeského pravopisu Dìlení slov Jiné

Každý Nìkolikrát Jednou Nìkolikrát Jednou Nìkolikrát Vùbec Den týdnì týdnì mìsíènì mìsíènì za rok ne 1

27

14

54

27

102

173

15

64

33

116

48

126

107

18

105

49

146

43

104

98

2

9

7

28

16

31

207

22 2 5

177 10 28

99 13 16

255 47 76

92 35 44

145 103 116

17 170 156

36

172

93

238

92

177

21

4 10

11 22

2 9

9 40

6 18

31 25

227 6

81

Otázka è. 3. je sice odlehèující, nicménì zajímavá – ukazuje totiž nakolik je práce se slovníky „záživnᓠ– baví vùbec lidi nìco hledat? Na tuto otázku neodpovìdìlo 28 respondentù. Tabulka è. 3. obsahuje prùhled odpovìdí na ni s profesním zaøazením respondentù. Poèet jednoznaèných odpovìdí „baví“ je skoro stejný jako poèet tìch, kteøí svùj postoj nemohou posoudit. Povolání Uèitel ZŠ, SŠ Uèitel VŠ Student VŠ Sdìlovací prostøedky Soukromý podnikatel, manager Tvùrce slova Vìdecký pracovník Administrativní pracovník Jiné Celkovì

Baví 94 82 95 35 9 11 15 22 40 403

Nebaví 9 6 34 6 9 4 0 11 18 97

Nevím 68 32 128 29 26 5 8 47 57 400

Zajímavá je též konfrontace údajù z otázky 3. s uživatelským typem – pravidelný, obèasný, náhodný uživatel3 , viz tabulku è. 4. Tabulka è. 4 – Uživatelé:

Baví Nebaví Nevím

Pravidelní 207 10 53

Obèasní 181 57 236

Náhodní 10 29 100

Otázky 4. a 5. sledují vybavenost respondentù slovníky: 4. Máte nìkterou z publikací uvedených v bodì 2 k dispozici v práci?; 5. Máte nìkterou z publikací uvedených v bodì 2 k dispozici doma?. V pøípadì kladné odpovìdi byli respondenti požádáni, aby uvedli, kterou publikaci mají k dispozici. Stejným zpùsobem jsme postupovali i u otázky è. 6., kde jsme se tázali, zda respondent navštìvuje knihovnu i proto, aby se tam podíval do nìjakého výkladového slovníku èeštiny. Tyto údaje jsou shrtnuty v tabulce è. 5. Negativní odpovìdi uvádíme mimo tabulku: nemá k dispozici slovníky doma 229 respondentù, v práci 73, a do knihovny kvùli slovníkùm nechodí pøevážná vìtšina – 756 respondentù. Na otázky neodpovìdìlo resp. 54, 8, 8 dotázaných. 1

Zjišovala to otázka è. 10., neodpovìdìlo 20 respondentù.

82

Tabulka è. 5

Otázka 4 Doma Pøíruèní slovník jazyka èeského 240 Slovník spisovného jazyka èeského 349 Slovník spisovné èeštiny pro školu 372 a veøejnost Co v slovnících nenajdete 136 Slovníky cizích slov 498 Slovníky synonym 199 Slovníky frazeologie 248 Pravidla èeského pravopisu 583 Dìlení slov 120 Jiné 63

Otázka 5 Otázka 6 V práci Jdu do knihovny 77 56 217 55 263

56

46 654 101 151 736 33 70

13 30 39 43 17 10 28

Situaèní kontext vyhledávání ve slovnících jsme se snažili zachytit otázkami 7. Pøi jakých èinnostech užíváte výkladový slovník èeštiny? a 8. Jaké texty pøevážnì ètete (popø. posloucháte)? Respondenti mohli oznaèit všechny možnosti, které jim vyhovovaly. Na otázku 7 neodpovìdìlo 64, a na otázku 8 – jen 7 respondentù. Tabulka è. 6. – Situaèní kontext užívání slovníkù. Otázka 7 Otázka 8 Poèet Texty Poèet Ètení 362 Odborné 634 Psaní textù soukromých 199 Publicistické 698 Psaní textù veøejných 658 Umìlecké 676 Redigování textù 218 Administrativní 189 Pøekládání 261 Jiné 56 Pøíprava ústního vystoupení 272 Jazykový výzkum 105 Jiné 118 Èinnosti

Problémovou situaci s neznámým nebo ménì srozumitelným výrazem øeší respondenti rùznì – zjišuje to otázka è. 9: Setkáte-li se s neznámým nebo s nesrozumitelným výrazem, co udìláte?, pøi niž si dotázaní mohli vybrat z nìkolika možností (viz tab. è. 7, neodpovìdìli jen 4, odpovìdelo 924 respondentù). Je potìšující, že tolik lidí sáhá po slovnících, potøebuje-li jazykovou informaci4 . Neménì zajímavé je, zda existuje souvislost mezi profesním zaøazením, vzdìláním, popø. vìkem dotázaných, tìmto otázkám se však z rozsahových dùvodù nemùžeme vìnovat. 1

di.

Nedozvíme se ovšem, nakolik zapùsobila implikace správnosti právì této odpovì-

83

Tabulka è. 7. Co udìláte ...?

Poèet 22 489 836 24 26

Vùbec nic Zeptám se kolegù, pøátel Podívám se do slovníku Zavolám do jazykové poradny Jiná volba

% 2,38 % 52,92 % 90,47 % 2,59 % 2,81 %

Otázky 11. Užíváte výkladové slovníky èeštiny ve svém volném èase, pøi zábavì (napø. luštìní køížovek)? a 12. Ètete si ve výkladových slovnících èeštiny, tøeba jen ze zvìdavosti? byly zamìøeny na užívání slovníkù mimo pracovní proces. Neodpovìdìlo 9 a 15 respondentù. Údaje vypovídají o integrovanosti slovníkù do osobního zájmového rámce respondentù, a proto nepøekvapuje, že vìtšinou po kladné odpovìdi na otázku 11 následovala kladná odpovìï na otázku 12. Tabulka è. 8.

Ano Ne

Otázka 11 Otázka 12 Volný èas Zvìdavost Poèet % Poèet % 283 30.5 % 398 42.8 % 636 68.5 % 515 55.4 %

Když už respondenti hledají informace ve slovnících, pak je bezesporu zajímavé CO a KDE? Zjišuje to otázka 13. Co nejèastìji hledáte ve výkladových slovnících èeštiny? Zde chceme upozornit na bezkonkurenèní zájem respondentù o význam a pravopis (viz uvedené souèty).

Pøíklady na užívání slova

Stylistická charakteristika

Gramatická charakteristika

Pùvod

65

65

31

227 34 79 34

146

132

139 65

339 55 68 30

122

116

175 49

34

27

18

17

346 280 93 15 132 84 10 22 5 23 1142 404 307 103 540

24 10 365

36 131 26 43 458 336

112

6

40 18

19

84

5

Antonyma

Synonyma

90

Výslovnost

Pøíruèní slovník jazyka 122 Èeského Slovník spisovného 201 Jazyka èeského Slovník spisovné èeštiny 183 pro školu a veøejnost Co v slovnících 64 Nenajdete Slovníky cizích Slov 726 jiné 47 Souèet 1343

Pravopis

Význam

Tabulka è. 9.

1

17

Otázky, které byly zde støedem naší pozornosti ukazují, jak respondenti vnímají svou uživatelskou praxi a jak ji hodnotí z hlediska její frekvence a obsahu. Zde bohužel nemùžeme interpretovat nashromáždìná data v jejich úplnosti, doufáme však, že ukazují v dostateèné míøe na tendence, které v uživatelské praxi pøevažují. Velmi podnìtné pro lexikografickou praxi mohou být oèekávání a preference uživatelù a jejich postoje vùèi rùzným aspektùm mikro- a makrostruktury výkladového slovníku. O zjištìních v této problémové oblasti budou dále informovat Zd. Opavská v pøíspìvku Postoje a preference uživatelù slovníkù a Zd. Tichá v pøíspìvku Øekni mi, co ti ve slovníku chybí, a já ti povím, jaký jsi uživatel. Literatura DISMAN, M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. Pøíruèka pro uživatele. Praha, Karolinum 1993. RANGELOVA, A. – TICHÁ, Z. – OPAVSKÁ, Z.: Jednojazyèné slovníky pøi výuce mateøštiny (projekt dotazníkového prùzkumu). In: Varia VII. Zborník materiálov zo VII. kolokvia mladých jazykovedcov, Modra-Piesok 3. – 5. 12. 1997. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1998, s. 139 – 147. RANGELOVA, A. – OPAVSKÁ, Z. – TICHÁ, Z.: Uživatelské aspekty výkladového slovníku (zhodnocení pøedbìžných výsledkù). In: Varia VIII. Zborník materiálov z VIII. kolokvia mladých jazykovedcov, Modra-Piesok, 25. – 28. 11. 1998. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1999, s. 181 – 190.

Pøíloha Demografický profil respondentù Vìkové skupiny Do 20 let Do 35 let Do 50 let Nad 50 let Celkem

157 257 154 75 643

ženy 16.9 % 27.7 % 16.6 % 8.1 % 69.2 %

46 119 67 53 285

Kde prožil(a) vìtšinu svého života Praha Vìtší mìsta (50 tisíc a více) Menší mìsta (10–50 tisíc) Venkov Cizina Neuvedeno

85

Muži 4.9 % 12.8 % 7.2 % 5.7 % 30.7 %

Poèet 118 344 182 200 25 59

203 376 221 128 928

celkem 21.8 % 40.5 % 23.8 % 13.8 % 100 %

% 12.72 % 37.07% 19.61% 21.55% 2.69% 6.36%

Mateøský jazyk Èeština Cizí

Slovanský 15 Neslovanský 14

Poèet 899 29

% 96.87% 3.12%

Poèet 17 460 451 132

% 1.83 % 49.57 % 48.60 % 14.22 %

Obor (zamìøení) VŠ studia

Èeština Jazyky Všeobecnì humanitní Ekonomický Technický Jiný

Poèet 206 47 105 7 27 59

% 22.20 % 5.06 % 11.31 % 0.75 % 2.91 % 6.36 %

Povolání Uèitel ZŠ, SŠ Uèitel VŠ Student VŠ Sdìlovací prostøedky Soukromý podnikatel, manager Tvùrce slova Vìdecký pracovník Administrativní pracovník Jiné

Poèet 179 125 259 75 47 20 24 80 119

% 19.29 % 13.47 % 27.91 % 8.08 % 5.06 % 2.16 % 2.59 % 8.62 % 12.82 %

Vzdìlání Základní Støedoškolské Vysokoškolské Vìdecká prùprava

86

Postoje a preference uživatelù slovníku. K jednomu aspektu dotazníkového prùzkumu1 Zdeòka Opavská Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Tento pøíspìvek shrnuje nìkteré výsledky dotazníkového prùzkumu provedeného v rámci grantového projektu Sociolingvistické aspekty výkladového slovníku2 . Prùzkum byl zamìøen na získání informací o uživatelích slovníku, na zkoumání jejich postojù k jednojazyèným výkladovým slovníkùm a slovníkovým pøíruèkám a na zjišování jejich názorù na jednotlivé aspekty slovníkové makrostruktury i mikrostruktury. V dotazníkovém šetøení, které probìhlo v r. 1999 v jednotlivých regionech Èeské republiky, bylo celkem shromáždìno 928 vyplnìných dotazníkù3 . Vzhledem k šíøi a množství získaných údajù4 se v tomto pøíspìvku soustøedíme pouze na jeden aspekt výzkumu, a to na postoje a preference, které uživatelé slovníku zaujímali ke zpùsobu podávání informací ve výkladovém slovníku. Zamìøíme se na dotazy zkoumající jejich názory na použití deskripce a preskripce ve slovníku, dále na využití hnízdování pøi organizaci heslových statí, na zpùsob a rozsah pøíkladové èásti u slovníkového hesla a na umístìní výkladu významu u víceslovných pojmenování. V dotazníku byla u tìchto témat použita tzv. uzavøená otázka, v níž respondent vybíral vhodnou odpovìï ze souboru nabízených alternativ. U vìtšiny uvedených otázek byla jednotlivá øešení problému ilustrována i konkrétním lexikografickým zpracováním urèitého slovníkového hesla. Pouze pøi zjišování preferencí, které se týkaly umístìní výkladu významu u víceslovných pojmenování, byl použit ponìkud odlišný postup, ten však pùsobil respondentùm urèité tìžkosti (viz dále). Je samozøejmé, že dotazníková struktura umožòuje pøistupovat k interpretaci získaných dat z rùzných hledisek. V tomto pøíspìvku byla jako východisko využita typologie uživatelù slovníku, a to jednak klasifikace uživatelù slovníku podle profesí5 (uèitelé základních a støedních škol, vysokoškolští uèitelé, vyso1 Pøíspìvek vznikl v rámci grantu Sociolingvistické aspekty výkladového slovníku, GA AV ÈR, reg. è. A0061702. 2 Další informace o grantovém projektu – viz spoleèné pøíspìvky A. Rangelové, Z. Tiché a Z. Opavské (1998, 1999) pøednesené na VII. a VIII. kolokviu mladých jazykovìdcù v Modre-Piesku. 3 O prùbìhu dotazníkového prùzkumu – viz pøíspìvek A. Rangelové v tomto sborníku. 4 Údaje o datazníkovém šetøení a další rozbory získaných dat – viz pøíspìvky A. Rangelové a Z. Tiché v tomto sborníku. 5 Uèitelé základních a støedních škol tvoøili ve zkoumaném souboru 19 % respondentù, vysokoškolští uèitelé 13 %, vysokoškolští studenti 28 %, pracovníci ve sdìlovacích prostøedcích 8 %, podnikatelé a manažeøi 5 %, „tvùrci slova“ 2 %, vìdeètí pracovníci 3 %, administrativní pracovníci 9 %, jiné profese 13 %.

87

koškolští studenti, pracovníci ve sdìlovacích prostøedcích, podnikatelé a manažeøi, „tvùrci slova“ – tj. spisovatelé, scenáristé, pøekladatelé, tlumoèníci –, vìdeètí pracovníci, administrativní pracovníci, jiné profese), jednak podle jejich uživatelské praxe6 (pravidelní, obèasní, náhodní uživatelé výkladového slovníku). Zkoumání vztahu mezi profesním zaøazením uživatele slovníku a typem uživatele daným jeho uživatelskou praxí již pøesahuje rámec tohoto pøíspìvku, zde se omezíme na konstatování, že se potvrdil pøedpoklad souvislosti mezi profesí respondentù a zpùsobem používání výkladových slovníkù. Nejvíce pravidelných uživatelù bylo ve skupinì vìdeckých pracovníkù (70 %), „tvùrcù slova“ (52 %) a vysokoškolských uèitelù (52 %). Obèasní uživatelé pak pøevažovali u vìtšiny dalších skupin a tvoøili 67 % vysokoškolských studentù, 65 % administrativních pracovníkù, 48 % uèitelù základních a støedních škol a 45 % pracovníkù ve sdìlovacích prostøedcích. Jistou výjimkou byla z hlediska poèetního zastoupení skupina podnikatelù a manažerù, v níž obèasní i náhodní uživatelé slovníku tvoøili stejnì velkou 41% èást. V následujícím textu jsou u zkoumaných témat uvádìny procentuální výsledky, které vycházejí z poètu osob, jež na danou otázku odpovìdìly. Konkrétní formulace dotazù a tabulky obsahující kvantitativní výsledky (tzn. poèty osob a jejich procentuální vyjádøení) jsou pøipojeny na závìr pøíspìvku. Zde jsou rovnìž pro srovnání uvedeny nìkteré výsledky vycházející z celkového poètu respondentù a pøihlížející tedy i k poètu osob, které na otázku neodpovìdìly. 1) Užití preskripce vs. deskripce (dotazník – otázka è. 18) Na pøíkladu dvou zpracování slovníkového hesla dovolenka mìli respondenti urèit, zda jim více vyhovuje jednoznaèné doporuèení typu „dovolenka nevhodnì dovolená“, nebo zda by dali pøednost popisu užití této lexikální jednotky – „V bìžné neformální komunikaci.“. Na tuto otázku odpovìdìlo 908 osob, tzn. 98 % respondentù. Z tohoto poètu výrazná vìtšina (67 %) zvolila deskriptivní popis, zatímco pro preskripci se vyslovila pouze tøetina (33 %). Deskripci nejvíce preferovali vysokoškolští studenti a vysokoškolští uèitelé (více jak 70 % u obou skupin), nejménì pak vìdeètí pracovníci (52 %) a „tvùrci slova“, u nichž byla preference deskripce a preskripce vyrovnaná (50 %). U ostatních profesních skupin (tzn. administrativní pracovníci, podnikatelé a manažeøi, uèitelé základních a støedních škol a pracovníci ve sdìlovacích prostøedcích) se volba deskriptivního popisu pohybovala mezi 61 – 69 %. Rovnìž 6 Na otázku zjišující uživatelskou praxi odpovìdìlo z celkového poètu 928 respondentù 917 osob (tj. témìø 99 %). Z nich pak 281 osob (tj. 31 %) uvedlo, že by se zaøadilo mezi pravidelné uživatele výkladového slovníku, 494 osob (tj. 54 %) by se zaøadilo mezi obèasné uživatele a 142 osob (tj. 15 %) mezi náhodné uživatele. Je tedy zøejmé, že na rozdíl od uživatelù slovníku rozdìlených podle profesí nelze každého respondenta zaøadit do urèité skupiny podle jeho uživatelské praxe. Proto se také v tabulkách na konci pøíspìvku nepatrnì liší celkový souèet osob preferujících urèitou možnost od souètu osob, které sice vybraly tutéž možnost, ale jsou uvádìny na základì zaøazení respondentù do skupin podle uživatelské praxe.

88

u uživatelù rozdìlených podle uživatelské praxe byla podpora deskriptivního popisu vysoká. Nejvíce ho volili respondenti náležející ke skupinì náhodných uživatelù (72 %) a obèasných uživatelù (69 %), nejmenší poèet zastáncù deskripce byl u pravidelných uživatelù výkladového slovníku (62 %). 2) Hnízdování vs. zpracování slov v samostatných heslech (dotazník – otázka è. 17) Respondenti mìli možnost volit mezi dvìma zpùsoby zpracování heslových statí, a to mezi zpracováním slovotvorného hnízda klíèit, klíèivý, klíèivost, klíèení formou hnízdování a mezi zpracováním téže skupiny slov formou samostatnì uvádìných hesel. Na tuto otázku odpovìdìlo celkem 911 osob, tj. 98 % respondentù. Z nich se témìø tøi ètvrtiny (74 %) vyslovily pro uvádìní samostatných hesel, zatímco hnízdování zvolila ètvrtina respondentù (26 %). Samostatná hesla nejvíce preferovali podnikatelé a manažeøi, „tvùrci slova“ a pracovníci ve sdìlovacích prostøedcích (80 % a více). V rozmezí 70 – 80 % byly preference samostatných hesel u uèitelù základních a støedních škol, vìdeckých pracovníkù, administrativních pracovníkù a vysokoškolských studentù. Nejmenší poèet osob, který se vyslovil pro samostatné uvádìní hesel, byl u skupiny vysokoškolských uèitelù, ale i zde to byla 60% vìtšina. Výrazná podpora uvádìní jednotlivých lexikálních jednotek v samostatných heslech se rovnìž projevila u jednotlivých skupin respondentù rozdìlených podle uživatelské praxe. Nejvìtší poèet zastáncù samostatných hesel byl ve skupinì obèasných uživatelù (77 %), nižší byl jejich poèet u náhodných uživatelù (74 %) a nejnižší pak ve skupinì pravidelných uživatelù výkladového slovníku (69 %). 3) Pøíkladová èást: kratší, typické kontexty vs. širší kontexty (dotazník – otázka è. 20) I u tohoto problému mìli respondenti k dispozici konkrétní pøíklady slovníkového zpracování. U hesla exodus se mìli rozhodnout mezi dvìma zpùsoby uvádìní kontextù, a to mezi kratšími, typickými kontexty a kontexty širšími, u nichž byl uveden i zdroj. Na tento dotaz odpovìdìlo 901 z 928 respondentù (tj. 97 %). U získaných odpovìdí pøesvìdèivì pøevažovala volba kratších, typických kontextù – dávaly jí pøednost více jak dvì tøetiny respondentù (69 %), zatímco pro kontexty širší se vyslovila necelá tøetina (31 %). Hesla s kratšími, typickými kontexty nejvíce preferovali vìdeètí a administrativní pracovníci – a to témìø v 80 %. Mezi 70 – 80 % se pak pohybovaly preference typických kontextù u uèitelù základních a støedních škol, podnikatelù a manažerù a u vysokoškolských uèitelù, pøibližnì 65 % pak dosahovala tato volba u pracovníkù ve sdìlovacích prostøedcích a u vysokoškolských studentù. Nejménì volili typické kontexty „tvùrci slova“, ale i zde je preferovala výrazná vìtšina (60 %). Rovnìž z odpovìdí respondentù rozdìlených podle uživatelské praxe bylo zjevné, že velká vìtšina uživatelù preferovala uvádìní typických kontextù (nad 65 % v každé skupinì). Nejvíce pøívržencù této volby bylo ve skupinì obèasných uživatelù (71 %), ménì jich bylo u pravidelných (68 %) a u náhodných uživatelù (65 %) výkladového slovníku.

89

4) Umístìní výkladu významu u víceslovného pojmenování (dotazník – otázka è. 16) U této otázky byla respondentùm pøedložena ètyøi víceslovná pojmenování – a to bílá technika, dìlat mrtvého brouka, praní špinavých penìz, na zelené louce – s instrukcí, aby u každého z pojmenování podtrhli to slovo, pod kterým by nejdøíve hledali výklad významu. Jak výsledky ukázaly, odpovìdìt na takto formulovanou otázku bylo pro respondenty pomìrnì obtížné. Zatímco u pøedcházejících tøí otázek, kde respondenti volili mezi dvìma uvedenými možnostmi, bylo celkové procento získaných odpovìdí pøibližnì 97 %, zde se procento tìch, kteøí na otázku odpovìdìli, snížilo na 72%7 . Ale i u této problematiky byl pøevládající názor velmi zøetelný. Na základì získaných odpovìdí lze konstatovat, že vìtšina respondentù by výklad u víceslovných pojmenování hledala nejdøíve pod substantivem, a to nezávisle na typu víceslovného pojmenování nebo umístìní substantiva v sousloví èi frazému. Nejvýraznìji se tato skuteènost projevila u pojmenování typu adjektivum + substantivum, kde by výklad významu pojmenování bílá technika hledalo pod heslem technika 90 % z poètu respondentù, kteøí se k danému problému vyjádøili. Kolem 90 % se pohybovaly preference slova technika i u jednotlivých skupin respondentù rozdìlených podle uživatelské praxe (91 % u obèasných, 90 % u pravidelných a 89 % u náhodných uživatelù). Rovnìž vysoká byla preference substantiva u frazému na zelené louce, kde by výklad významu pod heslem louka hledalo 86 % respondentù. Na tak vysoké procento preferencí spolupùsobila i ta skuteènost, že souèástí frazému bylo synsémantické slovo, jehož vliv na výsledky byl minimální (pod pøedložkou na by výklad uvedeného frazému hledalo pouze 1 % respondentù). Vysokou míru preference substantiva potvrdily i výsledky vycházející z odpovìdí jednotlivých skupin respondentù rozdìlených podle uživatelské praxe. Slovo louka zvolilo 91 % náhodných, 87 % obèasných a 82 % pravidelných uživatelù výkladového slovníku. U slovesného frazému dìlat mrtvého brouka, kde všechny komponenty náležely k autosémantickým slovùm, bylo procento osob preferujících substantivum menší, ale i zde preferovala 69% vìtšina respondentù heslo brouk. Pøevažující preferenci slova brouk potvrdily i výsledky odpovídající rozdìlení respondentù podle uživatelské praxe. Zvolilo ho 70 % náhodných, 69 % pravidelných a 64 % náhodných uživatelù výkladového slovníku. U frazému praní špinavých penìz lze z výsledkù vyèíst váhaní respondentù mezi obìma substantivy; preference se rovnomìrnì rozdìlily mezi substantiva praní a peníze (po 45 %). Kolísání volby mezi obìma substantivními složkami frazému se projevilo rovnìž u odpovìdí respondentù rozdìlených z hlediska uživatelské praxe. Náhodní uživatelé více prefe7 Nároènost otázky je vidìt i z klesajícího poètu respondentù, kteøí se postupnì propracovávali od prvního ke ètvrtému pojmenování. U bílé techniky podtrhlo vybrané slovo celkem 665 osob, u dìlat mrtvého brouka 659 osob, u praní špinavých penìz 655 osob a u zelené louky pouze 637 osob – viz tabulky v pøíloze. Srov. rovnìž tabulky zachycující procentuální výsledky vycházejí ze souboru všech respondentù.

90

rovali heslo peníze (51 %), ménì heslo praní (41%), u obèasných uživatelù byl tento pomìr vyrovnanìjší, avšak nad volbou hesla peníze (44 %) pøevládala volba hesla praní (47 %). U pravidelných uživatelù se pomìr obou voleb vyrovnal – 43 % respondentù zvolilo heslo praní a stejný poèet respondentù uvedl heslo peníze. Z pøedcházejích odpovìdí lze získat zøetelnou pøedstavu o názorech respondentù na zpùsob podávání informací ve výkladovém slovníku. Podle pøevažujícího mínìní uživatelù slovníku by mìl být ve výkladovém slovníku použit deskriptivní popis pøi uvádìní informací o užití lexikální jednotky, jednotlivé lexikální jednotky náležející k témuž slovotvornému hnízdu by mìly být uvádìny jako samostatná hesla a v pøíkladové èásti by mìly být uvádìny kratší, typické kontexty. Pokud jde o uvedení výkladu významu u víceslovných pojmenování, souèasná uživatelská tendence spoèívá v hledání tohoto výkladu nejdøíve pod substantivem. Pøi výzkumu se ukázalo, že obecnì zaujímané postoje ke ètyøem zkoumaným problémùm se neliší od pøevažujících preferencí zastávaných jednotlivými skupinami uživatelù výkladového slovníku. Literatura RANGELOVA, A. – TICHÁ, Z. – OPAVSKÁ, Z.: Jednojazyèné slovníky pøi výuce mateøštiny (projekt dotazníkového prùzkumu). In: Varia VII. Zborník materiálov zo VII. kolokvia mladých jazykovedcov, Modra-Piesok 3. – 5. 12. 1997. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1998, s. 139 – 147. RANGELOVA, A. – OPAVSKÁ, Z. – TICHÁ Z.: Uživatelské aspekty výkladového slovníku (zhodnocení pøedbìžných výsledkù). In: Varia VIII. Zborník materiálov z VIII. kolokvia mladých jazykovedcov, Modra-Piesok, 25.–28. 11. 1998. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1999, s. 181–190.

Pøíloha: I. Formulace otázek 1) Užití deskripce vs. preskripce (dotazník – otázka è. 18) Èemu byste dal(a) pøednost pøi uvádìní informací ve výkladovém slovníku èeštiny (oznaète køížkem jednu z možností): a) ¨ jednoznaènému doporuèení (viz podtrženou èást): dovolenka -y ž. (sloven., pùv. ve voj. prostøedí) novì ve význ. nevh. dovolená: vzít si dovolenku až v zimì b) ¨ popisu (viz podtrženou èást): dovolenka -y ž. dovolená: vzít si dovolenku až v zimì Ze sloven., pùv. ve voj. prostøedí. V bìžné neformální komunikaci.

91

2) Hnízdování vs. zpracování slov v samostatných heslech (dotazník – otázka è. 17) Kterému zpùsobu zpracování slovníkových hesel byste dal(a) pøednost (oznaète køížkem jednu z možností): a) ¨ tzv. hnízdování, napø.: klíè/it ned. (rozk. kliè) vyhánìt klíèek: semena, brambory k-í; -ení -í s. poèáteèní vývoj a rùst zárodku ze semena v rostlinu; -iv/ý pøíd.: k-á semena; -ost -i ž. b) ¨ uvádìní všech hesel samostatnì, napø.: klíèení -í s. poèáteèní vývoj a rùst zárodku ze semena v rostlinu: sledovat k-í hrachu klíèit ned.(rozk. kliè) vyhánìt klíèek: semena, brambory k-í klíèivost -i ž. schopnost klíèit: stupeò k-i pšenice klíèivý pøíd. schopný klíèení: k-á semena 3) Pøíkladová èást: kratší (typické) kontexty vs. širší kontexty (dotazník – otázka è. 20) Èemu byste dal(a) pøednost pøi zpracování pøíkladové èásti hesla ve výkladovém slovníku èeštiny (oznaète køížkem jednu z možností): a) ¨ kratším (typickým) kontextùm bez uvedení zdroje, napø.: exodus -du m. 1. ... 2. hromadný odchod osob za lepšími podmínkami: exodus fotbalistù; hráèský exodus b) ¨ širším kontextùm s uvedením zdroje, napø.: exodus -du m. 1. ... 2. hromadný odchod osob za lepšími podmínkami: Nejde mi o to, aby je štìdøí mecenáši zbyteènì pøepláceli, ale jiným zpùsobem prostì exodus nìmeckých fotbalistù nezastavíme. (Teletip, è. 20, 1993); Umìní hrát hokej spoèívá pøedevším na osobnostech a tìmi, pøiznejme si, naše liga po nìkolikaletém krvácení vinou hráèského exodu zrovna nehýøí. (Mladá fronta Dnes, 10. 2. 1993) 4) Umístìní výkladu významu u víceslovného pojmenování (dotazník – otázka è. 16) Podtrhnìte slovo, pod kterým byste ve výkladovém slovníku èeštiny nejdøíve hledal(a) výklad uvedených sousloví a frazémù: bílá technika dìlat mrtvého brouka praní špinavých penìz na zelené louce

92

II. Procentuální výsledky vycházející z poètu osob, které na danou otázku odpovìdìly ad 1) Preference obecnì preskripce deskripce celkem preskripce (%) deskripce (%) 301 607 908 33,15% 66,85% Preference u jednotlivých profesních skupin student VŠ uèitel VŠ pracovník ve sdìl. prost. jiné uèitel ZŠ, SŠ podnikatel, manažer administr. pracovník vìdecký pracovník tvùrce slova celkem

preskripce deskripce celkem preskripce (%) deskripce (%) 69 188 257 26,85% 73,15% 35 87 122 28,69% 71,31% 23 50 73 31,51% 68,49% 40 75 115 34,78% 65,22% 65 109 174 37,36% 62,64% 17 28 45 37,78% 62,22% 31 48 79 39,24% 60,76% 11 12 23 47,83% 52,17% 10 10 20 50,00% 50,00% 301 607 908

Preference u skupin uživatelù rozdìlených podle uživatelské praxe preskripce deskripce celkem preskripce (%) deskripce (%) náhodný 39 99 138 28,26% 71,74% obèasný 153 333 486 31,48% 68,52% pravidelný 105 172 277 37,91% 62,09% celkem 297 604 901 ad 2) Preference obecnì hnízdování sam. hesla celkem hnízdování (%) sam. hesla (%) 239 672 911 26,23% 73,77%

Preference u jednotlivých profesních skupin podnikatel, manažer tvùrce slova pracovník ve sdìl. prost. jiné student VŠ administr. pracovník vìdecký pracovník uèitel ZŠ, SŠ uèitel VŠ celkem

hnízdování sam. hesla celkem hnízdování (%) sam. hesla (%) 6 39 45 13,33% 86,67% 3 16 19 15,79% 84,21% 15 59 74 20,27% 79,73% 25 91 116 21,55% 78,45% 59 197 256 23,05% 76,95% 22 57 79 27,85% 72,15% 7 17 24 29,17% 70,83% 53 121 174 30,46% 69,54% 49 75 124 39,52% 60,48% 239 672 911

93

Preference u skupin uživatelù rozdìlených podle uživatelské praxe obèasný náhodný pravidelný celkem

hnízdování sam. hesla celkem hnízdování (%) sam. hesla (%) 111 374 485 22,89% 77,11% 36 101 137 26,28% 73,72% 88 193 281 31,32% 68,68% 235 668 903

ad 3) Preference obecnì typ. kont. širší kont. celkem typ. kont. (%) širší kont. (%) 626 275 901 69,48% 30,52% Preference u jednotlivých profesních skupin vìdecký pracovník administr. pracovník uèitel VŠ podnikatel, manažer uèitel ZŠ, SŠ jiné pracovník ve sdìl. prost. student VŠ tvùrce slova celkem

typ. kont. 19 61 89 32 123 81 48

širší kont. 5 18 33 12 48 34 25

celkem

161 12 626

92 8 275

253 20 901

24 79 122 44 171 115 73

typ. kont. (%) 79,17% 77,22% 72,95% 72,73% 71,93% 70,43% 65,75%

širší kont. (%) 20,83% 22,78% 27,05% 27,27% 28,07% 29,57% 34,25%

63,64% 60,00%

36,36% 40,00%

Preference u skupin uživatelù rozdìlených podle uživatelské praxe typ. kont. širší kont. celkem typ. kont. (%) širší kont. (%) obèasný 346 139 485 71,34% 28,66% pravidelný 183 87 270 67,78% 32,22% náhodný 91 48 139 65,47% 34,53% celkem 620 274 894 ad 4) Preference obecnì výklad u hesla poèet bílý 64 technika 601 celkem 665 výklad u hesla dìlat mrtvý brouk celkem

poèet 129 75 455 659

procent 9,62% 90,38% procent 19,58% 11,38% 69,04%

94

výklad u hesla praní špinavý peníze celkem

poèet 294 69 292 655

procent 44,89% 10,53% 44,58%

výklad u hesla na zelený louka celkem

poèet 9 79 549 637

procent 1,41% 12,40% 86,19%

Preference u skupin uživatelù rozdìlených podle uživatelské praxe

pravidelný obèasný náhodný celkem

výklad u hesla celkem bílý technika 22 202 224 32 314 346 9 76 85 63 592 655

výklad u hesla (%) bílý technika 9,82% 90,18% 9,25% 90,75% 10,59% 89,41%

pravidelný obèasný náhodný celkem

výklad u hesla dìlat mrtvý brouk 42 28 156 64 38 240 20 9 53 126 75 449

pravidelný obèasný náhodný celkem

výklad u hesla celkem výklad u hesla (%) praní špinavý peníze praní špinavý peníze 96 32 96 224 42,86% 14,28% 42,86% 160 30 149 339 47,20% 8,85% 43,95% 34 7 42 83 40,97% 8,43% 50,60% 290 69 287 646

pravidelný obèasný náhodný celkem

na 3 4 2 9

výklad u hesla zelený louka 36 182 37 286 5 74 78 542

celkem 226 342 82 650

celkem 221 327 81 629

výklad u hesla (%) dìlat mrtvý brouk 18,58% 12,39% 69,03% 18,71% 11,11% 70,18% 24,39% 10,98% 64,63%

výklad u hesla (%) na zelený louka 1,36% 16,29% 82,35% 1,22% 11,32% 87,46% 2,47% 6,17% 91,36%

III. Procentuální výsledky vycházející ze souboru všech 928 respondentù preskripce (%) deskripce (%) neodpovìdìlo (%) 32,44% 65,41% 2,16% hnízdování (%) sam. hesla (%) neodpovìdìlo (%) 25,75% 72,41% 1,83% typ. kont. (%) širší kont. (%) neodpovìdìlo (%) 67,46% 29,63% 2,91% bílá technika dìlat mrtvého brouka bílý (%) technika (%) neodp. (%) dìlat (%) mrtvý (%) brouk (%) neodp. (%) 6,90% 64,76% 28,34% 13,90% 8,08% 49,03% 28,99%

95

praní špinavých penìz na zelené louce praní (%) špinavý(%) peníze (%) neodp. (%) na (%) zelený (%) louka (%) neodp. (%) 31,68% 7,44% 31,47% 29,42% 0,97% 8,51% 59,16% 31,36%

Pøevažující preference v jednotlivých profesních skupinách respondentù ad 1) – 3) preference: preference: preference: deskripce (%) sam. hesla (%) typ. kontexty (%) uèitel ZŠ, SŠ 60,89% 67,60% 68,72% uèitel VŠ 69,60% 60,00% 71,20% student VŠ 72,59% 76,06% 62,16% pracovník ve sdìl. prost. 66,67% 78,67% 64,00% podnikatel, manažer 59,57% 82,98% 68,09% tvùrce slova 50,00% 80,00% 60,00% vìdecký pracovník 50,00% 70,83% 79,17% administr. pracovník 60,00% 71,25% 76,25% jiné 63,03% 76,47% 68,07% celkem 65,41% 72,41% 67,46%

Pøevažující preference v jednotlivých skupinách respondentù podle uživatelské praxe ad 1) – 3) preference: preference: preference: deskripce (%) sam. hesla (%) typ. kontexty (%) pravidelný 61,21% 68,68% 65,12% obèasný 67,41% 75,71% 70,04% náhodný 69,72% 71,13% 64,08%

Pøevažující preference v jednotlivých skupinách respondentù podle uživatelské praxe ad 4) bílá technika dìlat mrtvého brouka preference: technika (%) preference: brouk (%) pravidelný 71,89% 55,52% obèasný 63,56% 48,58% náhodný 53,52% 37,32% praní špinavých penìz na zelené louce preference: praní//peníze (%) preference: louka (%) praní peníze pravidelný 34,16% 34,16% 64,77% obèasný 32,39% 30,16% 57,89% náhodný 23,94% 29,58% 52,11%

96

Øekni mi, co ti ve slovníku chybí, a já ti povím, jaký jsi uživatel. K otevøeným otázkám dotazníkového prùzkumu1 Zdeòka Tichá Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Ve svém pøíspìvku podám struènou informaci o dílèích výsledcích, které pøinesly odpovìdi na nìkteré otevøené èi polootevøené otázky z dotazníkového prùzkumu vìnovaného uživatelským aspektùm výkladového slovníku.2 Zaènìme otázkou è. 193 , v níž byl v dotazníku uveden pøíklad zpracování hesla: radiální [-dy-] kniž. a odb. jdoucí ve smìru polomìru, týkající se ho, paprskovitý: r. smìr, síla; -ì pøísl. Úkolem respondentù bylo odpovìdìt na dvì otázky, respektive dokonèit dvì nedokonèené vìty: Na tomto zpracování mi vyhovuje.../ Na tomto zpracování mi nevyhovuje. Celkovì na otázku è. 19 odpovìdìlo 715 respondentù, neodpovìdìlo 213. Na èást 19a) odpovìdìlo 530 respondentù a neodpovìdìlo 185, na èást 19b) odpovìdìlo 481 a neodpovìdìlo 234 respondentù. V odpovìdích na to, co respondentùm vyhovuje (19a), se nejèastìji objevovalo vysvìtlení: vyhovuje vše 118 zpùsob výkladu 88 jiné 72 struènost 48 pøehlednost 26 výslovnost 21 grafická úprava 12 pøíklady 7 Respondenti uvádìli rovnìž odpovìdi v kombinacích: zpùsob výkladu + struènost 41 výslovnost + zpùsob výkladu 14 zpùsob výkladu + pøehlednost 12 V odpovìdích na to, co respondentùm nevyhovuje (19b), se objevovalo vysvìtlení: Pøíspìvek vznikl v rámci grantu Sociolingvistické aspekty výkladového slovníku, GA AV ÈR, reg. è. A0061702. 2 Blíže viz též Rangelova – Tichá – Opavská 1998, 1999. 3 Èísla otázek sledují èíslování v dotazníku. 1

97

nepøehlednost jiné zkratky pøíklady struènost zpùsob výkladu chybí informace o pùvodu nevyhovuje vše grafická úprava

69 68 40 28 27 18 16 9 8

Nejèastìjší kombinací, která se v odpovìdích objevovala, byla: nepøehlednost + zkratky 14 Nyní se podíváme podrobnìji, co se pod jednotlivými oznaèeními skrývá. Pro èást 19a) platí, že v odpovìdi vyjádøené slovem vše je zahrnuto nejen toto slovní vyjádøení, ale rovnìž pøípad, kdy respondent uvedl více než tøi možnosti èi pokud podal podrobný rozbor heslové statì s tím, co mu vyhovuje. Struèností se rozumí rovnìž pøípady, kdy respondent uvádí popisy jako: „krátce“, „heslovitost“ ap. Pøehledností se rozumí rovnìž pøípady, kdy respondent uvádí hodnocení jako „uspoøádání informací“, „dobrá orientace“ Grafickou úpravou respondenti nejèastìji rozumìli využití rùzných typù písma. Položka zpùsob výkladu zahrnuje rovnìž rozsah výkladu, a to s nejrozmanitìjšími hodnotícími výrazy, napø. „všeøíkající“, „výstižný“ ap. Položkou pøíklady se rozumí hodnocení poètu, délky a rovnìž i kvality kontextù. Hodnocení jiné zahrnuje množství nejrozmanitìjších odpovìdí, jako napø.: „nevidím ani klady, ani zápory, beru jako fakt“, „nedovedu posoudit“, „hnízdování“, „délka textu“ atp. V èásti 19b) oznaèení nepøehlednost zahrnuje vyjádøení typu „nepøehledné zpracování“, „velmi nepøehledné“, „špatné uspoøádání“. Pod položku jiné patøí celá øada rozmanitých odpovìdí jako napø. „byla-li by takto koncipována všechny hesla, tak bez námitek“, „je to napsané vedle sebe. Já to mám radìji pod sebou.“, „malá pøístupnost pro žáky a laiky“, „za kniž chybí teèka“. Struènost zahrnuje vyjádøení upozoròující na heslovitost, krátkost, zkratkovitost atd. Zajímavé je porovnání poètu nejèastìjších odpovìdí v èásti 19a) a 19b). U otázky 19a) je nejèastìjší odpovìdí „vyhovuje vše“, nejménì èastou „pøíklady“, naopak v èásti 19b) je nejèastìjší odpovìdí „nepøehlednost“, nejménì èastou „grafická úprava“. Pomìr tìchto dvou odpovìdí je paradoxní, nebo pøehlednost úzce souvisí právì s grafickou úpravou textu. Nyní se podíváme na tabulky, ve kterých jsou zpracovány odpovìdi na otázku è. 19 v prùhledu s profesí uživatele. Uvedené údaje jsou víceménì èíselným vyjádøením poètu odpovìdí na jednu otázku z dotazníkového prùzkumu. Je nasnadì otázka, nakolik je vnímání slovníkového hesla ovlivnìno dosavadní slovníkovou produkcí. Podíváme-li

98

19a) Profese uèit. 19a ZŠ, SŠ Neodpovìdìl 28 Vše 31 Výslovnost 4 Struènost 24 Pøehlednost 15 graf.úprava 1 Výklad 37 Zkratky Pøíklady 7 styl.inf. 10

uèit. VŠ 26 20 11 15 13 5 21 4 14

stud. VŠ 60 27 27 35 20 10 54 1 14 28

sdìl. prost. 7 8 2 8 3 2 17 2 10

soukr. podn. 11 9 1 5 1 1 6 6

tvùrce slova 4 2 3 4 2 1 6 1

vìd. prac. 5 4 3 1 5 1 3

adm. prac. 18 7 5 8 3 3 15 1 6

jiné

uèit. VŠ 40 1 6 4 11 1 5 23 6 13

stud. VŠ 47 6 11 13 39 5 12 80 16 13

sdìl. prost. 7 8 2 8 3 2 17 2 10

soukr. podn. 12 1 2 6 1 4 6 1 6

tvùrce slova 7 2 2 1 1 2 2 2

vìd. prac. 6 1 1 2 5 3 2

adm. prac. 19 1 5 9 3 15 5 3

jiné

26 12 7 12 6 3 22 3 6

19b) Profese uèit. 19b ZŠ, SŠ Neodpovìdìl 57 Vše Výslovnost 7 Struènost 5 Pøehlednost 8 graf.úprava 4 Výklad 2 Zkratky 34 Pøíklady 7 styl.inf. 12

27 1 1 5 11 2 3 27 1 11

se na zpracovatelskou praxi èeských výkladových slovníkù, mùžeme konstatovat, že èást respondentù, a to zejména uèitelé, jí jsou bezesporu ovlivnìni. Podívejme se nyní na dvì otázky, které spolu velice tìsnì souvisejí. Jsou to otázky è. 21 a 22. Otázka è. 21 v dotazníkovém prùzkumu znìla: Existuje nìco ve zpracování, struktuøe uspoøádání výkladového slovníku èeštiny, co Vám práci s ním znesnadòuje? Ano/ne; pokud ano, uveïte co. Na tuto otázku celkem odpovìdìlo 104, neodpovìdìlo 824 respondentù. Otázka è. 22 mìla znìní: Chybí Vám nìco ve výkladových slovnících èeštiny, se kterými jste se dosud setkal(a)? Ano/ne; pokud ano, uveïte co. Na tuto otázku odpovìdìlo 158, neodpovìdìlo 770 respondentù. Mùžeme se usuzovat, že výrazný nepomìr mezi poètem odpovìdìl/neodpovìdìl u obou otázek je dán jejich typem. Otázky byly pro respondenta nároèné už svou strukturou, navíc byly uvedeny v závìreèné èásti obsáhlého dotazníku a mùžeme se domnívat, že u respondentù se projevila jistá únava. Dalším ovlivòujícím faktorem, o kterém mùžeme uvažovat, je malá zkušenost respondentù se slovníky, s vyhledáváním v nich – tento fakt je lehce ovìøi-

99

telný kombinací s jinými otázkami v dotazníku, napø. s otázkou „jak èasto hledáte informaci ve slovníku“ èi „co nejèastìji hledáte ve výkladových slovnících èeštiny“. Rovnìž u otázek è. 21 a 22 je zajímavé porovnat odpovìdi jednotlivých profesních skupin. Otázka è. 21: uèit. ZŠ,SŠ Neodpovìdìl 160 Neúplnost 2 Hesláøe Nic 1 Zkratky 1 Odkazy 1 Nepøehledn. 5 Nejednozn. Styl.char. Objemnost Svazky Zastaralost 3 profese

uèit. VŠ 105

stud. VŠ 199

sdìl. prost. 63

soukr. podn. 34

tvùrce slova 17

vìd. prac. 15

adm. prac. 70

jiné 94

1

2

2

2

1

1

-

-

4 2

1 25 3 10

3 1 1

1 1 -

-

1 1

3 2

2 4

-

1

-

-

-

-

-

-

2 5

2 1 7

3

1 2

-

3

-

5

Otázka è. 22: uèit. ZŠ,SŠ Neodpovìdìl 133 Hesl.slova 4 Etymologie 11 Pøíklady 6 Nové výrazy 7 Ilustrace Valence 4 Styl.inf. 7 Gramat.inf. 11 profese

uèit. VŠ 86 8 1 2 9 1 1 6 9

stud. VŠ 210 4 6 8 2 8 1 1 12

sdìl. prost. 57 5 2 1 4 2

soukr. podn. 31 5 1 2

tvùrce slova 15 2 2

vìd. prac. 13 2 3 1 2 1 2 4

adm. prac. 68 1 3 2 1 3

jiné 91 5 2 2 2 1 1 5

Pro otázku è. 22 je zajímavé porovnat odpovìdi jednotlivých typù uživatele. Tato otázka a odpovìdi na ni dokládají to, co již bylo øeèeno, totiž vliv slovníkové produkce na uživatele slovníku. Náhodní uživatelé odpovìdìli pouze tøikrát, pøièemž se shodli v tom, že jim chybí gramatické informace. Obèasných uživatelù odpovìdìlo 80 – nejèastìji jim chybí hesla (tj. nenajdou to, co hledají), nejménì èasto jim chybí uvedení valence u sloves. Nejvíce odpovìdí zaznamenáváme u pravidelných uživatelù – 117. Tìmto uživatelùm nejèastìji chybìjí gramatické informace, nejménì èasto ilustrace èi grafy. Odpovìdi respondentù na otevøené èi polootevøené otázky ukázaly alespoò rámcovì, jaký je stav používání slovníkù. Odpovìdi respondentù jsou rovnìž dùležité proto, že poukazují na problematiku dotazníkových prùzkumù vše-

100

Otázka è. 22 – prùhled s typem uživatele slovníku: typ uživatele heslová slova Etymologie Pøíklady nové výrazy Ilustrace Valence styl.informace gram.informace

uživatel pravidelný 23 19 8 20 3 6 12 26

uživatel obèasný 14 9 12 7 9 2 6 21

uživatel náhodný 3

obecnì. Respondenti se èasto zamìøovali na jednotlivosti, na pøíklad a chybìla jim schopnost zevšeobecnìní. V názvu pøíspìvku zaznìla formulace: Øekni mi, co ti ve slovníku chybí, a já ti povím, jaký jsi uživatel. Není jednoduché vyvodit jednoznaènou závìry, ale z výše uvedených informací a rovnìž z pøíspìvkù mých kolegyò vyplývá, že uživatel slovníku je velmi málo obeznámen se stavem èeských výkladových slovníkù a neumí se v nich pøíliš orientovat. Z toho vyplývají i problémy pøi odpovìdích na otázky, nebo – struènì øeèeno – je velmi nesnadné odpovídat na otázku týkající se výkladových slovníkù èeštiny, když o takovém typu slovníku nemá uživatel dost jasnou pøedstavou. Nekonèeme však pesimisticky. Výzkum uživatele slovníku ukázal potøebnost podobných prùzkumù a zároveò poskytl lexikograficky cenné informace, které bezesporu najdou uplatnìní pøi zpracovávání budoucího výkladového slovníku èeštiny. Literatura RANGELOVA, A. – TICHÁ, Z. – OPAVSKÁ, Z.: Jednojazyèné slovníky pøi výuce mateøštiny (projekt dotazníkového prùzkumu). In: Varia VII. Zborník materiálov zo VII. kolokvia mladých jazykovedcov, Modra-Piesok 3. – 5. 12. 1997. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1998, s. 139 – 147. RANGELOVA, A. – OPAVSKÁ, Z. – TICHÁ Z.: Uživatelské aspekty výkladového slovníku (zhodnocení pøedbìžných výsledkù). In: Varia VIII. Zborník materiálov z VIII. kolokvia mladých jazykovedcov, Modra-Piesok, 25.–28. 11. 1998. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1999, s. 181–190.

101

Zpùsoby vymezování stylové pøíznakovosti v lexiku (na materiálu souèasné èeštiny) Michal Køístek Filozofická fakulta MU, Brno

Za cenné rady týkající se problematiky stylové pøíznakovosti bych tímto rád podìkoval prof. PhDr. Marii Krèmové, CSc., vedoucí Ústavu jazykovìdy na Filozofické fakultì Masarykovy univerzity v Brnì. Pøi zpracovávání definitivní písemné verze jsem využil rovnìž podnìtù z diskuse, která následovala po pøednesení pøíspìvku na konferenci – dìkuji všem kolegyním a kolegùm, kteøí se do ní zapojili. Stylová pøíznakovost výrazových prostøedkù, tj. výskyt jednoho nebo nìkolika stylových pøíznakù u pøíslušného výrazového prostøedku, je jedním z dùležitých pojmù, s nimiž pracuje souèasná stylistika (k rùzným pojetím stylové pøíznakovosti v novìjších pracích o èeské stylistice viz Køístek, 2000). Stylovým pøíznakem rozumíme zaøazení výrazového prostøedku do urèitého typu komunikaèní situace a sepìtí s ní, což odpovídá obecné definici pøíznaku, jak ji podává F. Èermák ve své práci Jazyk a jazykovìda – pøíznak definuje jako distinktivní rys jednotky, který z ní vytváøí variantu (Èermák, 1997, s. 375). Souhrn všech stylových pøíznakù pøíslušného výrazového prostøedku pak oznaèujeme jako stylovou hodnotu, opìt na základì obecné definice, která charakterizuje hodnotu jako úhrn všech rozdílù pøíslušné jednotky ve vztahu jiným jednotkám (Èermák, 1997, s. 118 – 119, 331). Pøi práci s textem je pochopitelnì možno identifikovat pouze ty stylové pøíznaky, které jsou ustálené, pozornost tedy bude vìnována pouze výrazovým prostøedkùm se stálou stylovou hodnotou. Jak uvádí J. Mistrík ve své Štylistice, stálá stylová hodnota vzniká pøi opakovaném užití výrazového prostøedku v urèitém typu komunikaèních situací a lze ji identifikovat i mimo kontext, na rozdíl od kontextové stylové hodnoty, jež vzniká aktualizovaným užitím výrazu (Mistrík, 1985, s. 401 – 402); z tohoto pojetí stylové hodnoty vychází také nejnovìjší èeská syntetická práce o stylistice – Stylistika souèasné èeštiny (Èechová, aj., 1997), která je spoleènì se Stylistikou M. Jelínka (Jelínek, 1995) použita jako jeden ze základních teoretických pramenù. V tomto pøíspìvku si blíže všimneme zpùsobù, jimiž je v souèasné èeštinì vymezována stylová pøíznakovost lexikálních výrazových prostøedkù (k problematice stylové pøíznakovosti v diachronním pohledu viz Nìmec, 1995, zvl. s. 199 – 200); lexikální rovina (zde v užším slova smyslu, bez frazeologie) byla zvolena pøedevším proto, že její výrazové prostøedky jsou pøehlednì popsány a zachyceny ve slovnících. Doklady byly èerpány z výkladových slovníkù souèasné èeštiny, pøedevším ze Slovníku spisovné èeštiny pro školu a veøejnost (Fi-

102

lipec, aj., 1994; 1. vyd. 1978, 2., pøepracované vydání 1994, cca 50 tisíc hesel, dále zkracováno jako SSÈ) a ze Slovníku spisovného jazyka èeského (Havránek, aj., 1989; 1. vyd. 1960 – 1971, 2., nezmìnìné vydání 1989, cca 198 tisíc hesel, dále zkracováno jako SSJÈ). Kromì tìchto dvou slovníkù byl použit také Pøíruèní slovník jazyka èeského, který je dosud nejrozsáhlejším výkladovým slovníkem èeštiny (1935 – 1957; cca 250 000 hesel, dále zkracováno jako PSJÈ), a dvì slovníkové pøíruèky zamìøené na neologismy: Co v slovnících nenajdete (Sochová – Poštolková, 1994; cca 2500 hesel, dále zkracováno jako CSN) a Nová slova v èeštinì – slovník neologizmù (Martincová, aj., 1998; cca 4500 hesel, dále zkracováno jako SN). Z charakteristik uvádìných ve slovnících ponecháváme stranou gramatické charakteristiky, jako napøíklad oznaèení slovního druhu, životnosti x neživotnosti u maskulin, dokonavosti x nedokonavosti u sloves a podobnì – vìnujeme se pouze stylovým charakteristikám výrazových prostøedkù. Jednotlivé slovníky se po této stránce vzájemnì liší, což souvisí s vývojem stylistiky i daších lingvistických disciplín bìhem období, v nìmž slovníky vznikaly, a s reflektováním tohoto vývoje pøi vytváøení koncepce slovníkù (pro snazší orientaci jsou v následujícím pøehledu slovníky øazeny chronologicky). PSJÈ (1. díl, s. IX) ještì termíny jako stylová charakteristika nebo stylová pøíznakovost nepoužívá; výrazové prostøedky, které bychom dnes oznaèili jako stylovì pøíznakové, uvádí pod obecným vymezením „slova zasahující do jazyka spisovného z jiných oblastí jazykových“ (tamtéž). Pod toto obecné vymezení spadají lexikální jednotky s rùznými stylovými pøíznaky – výrazy archaické, zastaralé, zøídka se vykytující, dialektické, lidové, obecné (tyto dvì skupiny bychom dnes pravdìpodobnì zaøadili k interdialektismùm), hovorové, argotické, slangismy, vulgarismy, expresiva, hypokoristika, familiární slova, pejorativa, zhrubìlé výrazy. Pokud jde o odborné termíny (PSJÈ, 1. díl, s. VIII), není v PSJÈ explicitnì definováno ani pojetí jejich vztahu ke spisovnému jazyku, ani k slangu; jednotlivé termíny jsou vymezeny pouze oblastmi, v nichž se užívají (anatomie, bankovnictví, elektrotechnika apod.). Vodítkem mùže být pouze negativní vymezení, totiž že odborné termíny nejsou explicitnì zaøazeny do výše uvedené skupiny výrazù zasahujících do spisovného jazyka z jiných oblastí; z tohoto faktu by se dalo usuzovat, že jsou v PSJÈ chápány jako spisovné. Oznaèeny jsou také – a to ve všech použitých slovnících, s výjimkou SN–, výrazy pokládané z hlediska spisovného jazyka za nesprávné nebo nevhodné, což souvisí s normativním charakterem slovníkù. SSJÈ (2. vyd., 1. díl, s. X – XII) se stylovým charakteristikám lexikálních jednotek vìnuje podrobnìji; v pasážích vìnovaných stylovému hodnocení (použit je také termín stylová charakteristika) jsou uvádìna ètyøi základní kritéria, o nìž se stylová charakteristika opírá: 1) spisovnost x nespisovnost (ke spisovným výrazùm jsou øazeny výrazy hovorové, knižní, básnické – tj. podle vymezení SSJÈ výrazy z oblasti poezie a básnické prózy –, dále výrazy publicistické a odborné, k nespisovným náøeèní, oblastní – dnešní terminologií interdialektic-

103

ké –, s poznámkou, že nìkteré výrazy jsou používány i v projevech spisovných, lidové – pojmenování pro vìci a jevy spjaté s životem venkovského obyvatelstva, z dnešního hlediska bychom je zèásti mohli zaøadit k historismùm –, argotické, slangové a také nespisovné výrazy stojící mimo výše uvedené skupiny a výrazy nesprávné z hlediska spisovného jazyka; obecnìèeské výrazy jsou definovány jako krajovì neomezené, užívané v bìžnì mluvených projevech, s poznámkou, že nejsdou plnì spisovné, ale èást z nich se celonárodnì užívá v projevech hovorových), 2) frekvence (slova bìžnì užívaná, øidší, øídká), 3) dobový výskyt (slova oznaèující zaniklé jevy – podle dnešní terminologie historismy –, slova zastaralá – archaismy – a zastarávající) a 4) citové zabarvení (expresivita – slova pouze expresivní, bez dalšího pøíznaku, dále slova familiární, domácká – podle dnešní terminologie hypokoristika –, mazlivá, dìtská, hanlivá, zhrubìlá, vulgární a také eufemická a ironická vyjádøení). V SSJÈ je pøipomenuta také skuteènost, že nìkteré výrazy je nutno charakterizovat podle nìkolika kritétií souèasnì – tj. možnost kombinace rùzných druhù stylových pøíznakù. V SSÈ (2. vyd., s. 645) jsou použity termíny stylistická charakteristika a stylistické pøíznaky lexikálních jednotek. Protože SSÈ má sloužit k praktické potøebì nejširší veøejnosti, je orientován na zachycení jádra slovní zásoby a základních odborných názvù; z toho vyplývá i ponìkud odlišný repertoár stylových pøíznakù lexikálních jednotek, jež jsou ve slovníku obsaženy; nejsou uvádìny výrazy náøeèní, zastaralé a vulgární. Stylistické pøíznaky jsou èlenìny podle sedmi základních kritérií: 1) èasová osa (neologismy, bìžnì užívaná slova, zastarávající, døíve užívaná slova) + frekvence (bìžné x øidší), 2) územní vymezení (oblastní, výjimeènì i rozšíøené náøeèní výrazy, z obecnìèeských ta, která pronikají do spisovného jazyka; obecná èeština je v SSÈ vymezena jako pùvodní èeský interdialekt a souèasný substandard), 3) sociální hledisko (spisovné x slangové výrazy), 4) opozice hovorovost x knižnost (u výrazù uvedených v bodech 2 a 3), 5) nocionálnost x pragmatiènost (termíny x expresiva, kladná i záporná – citoslovce, zdrobnìliny, výrazy žertovné, mazlivé, meliorativa, zdrobnìliny, dìtské výrazy, eufemismy, zhrubìlé výrazy), 6) výrazy rùzných odborných oblastí, v menší míøe také publicismy a básnická slova, hovorové výrazy, pøenesená užití lexikálních jednotek, 7) výrazy nevhodné (z hlediska normy). CSN a SN se od tøí výše uvedených slovníkù výraznì liší svým zamìøením – pozornost je v nich vìnována výrazùm, které do slovní zásoby èeštiny pronikly teprve v nedávné dobì, eventuálnì byly v souvislosti se spoleèenským vývojem obnoveny nebo získaly nový význam. Pozornost je vìnována pøedevším popisu nocionálního významu lexikálních jednotek, stylová charakteristika se objevuje v menší míøe, což je dáno i faktem, že ne vždy se eventuální stylový pøíznak již ustálil. Jak CSN, tak SN navazují na SSJÈ a SSÈ; pokud jde o stylové charakteristiky v nich uvádìné, ponìkud se liší. V obecném úvodu k CSN poznámky týkající se stylové charakteristiky výrazových prostøedkù zahrnuty nejsou, seznam zkratek však obsahuje obdobné zkratky, s jakými pracuje i SSJÈ

104

a SSÈ (což mùže souviset s výslovnì deklarovanou návazností na tyto slovníky) – napøíklad zkratky rùzných odborných oblastí, zkratky pro výrazy knižní, hovorové, obecnìèeské, expresivní, nesprávnì a podobnì. Naproti tomu SN (s. 15 – 17) používá ponìkud odlišnou terminologickou soustavu – stylová charakteristika výrazových prostøedkù je v SN uvádìna pod obecným názvem kvalifikátory. Funkcí kvalifikátorù je charakterizovat výraz z hlediska expresivity nebo z hlediska uplatnìní v jisté komunikaèní oblasti; vyèleòují se tøi základní typy komunikace: celospoleèenská, bìžná a profesní (+ slang). Vidíme, že stylové charakteristiky uvádìné v jednotlivých slovnících jsou skuteènì znaènì odlišné; zobecníme-li je však, lze (v souladu s pojetím, jež uvádí Stylistika souèasné èeštiny /M. Krèmová in Èechová, aj., 1997, s. 123/ a s pøihlédnutím k dobovì podmínìným terminologickým rozdílùm) rozlišit tøi základní zpùsoby vymezení stylové pøíznakovosti lexikálních jednotek: 1) vymezení podle pøíslušnosti k stylovým oblastem, v nichž se daný výraz obvykle používá, 2) vymezení z hlediska spisovnosti x nespisovnosti výrazu a 3) vymezení z hlediska expresivity x neexpresivity výrazu (Køístek, 1999; použito jako pomùcka v prakticky orientovaném výkladu, bez podrobnìjších teoretických komentáøù). Dále je možno k tìmto tøem zpùsobùm vymezení stylové pøíznakovosti pøipojit také frekvenci lexikálních jednotek a jejich dobovou platnost (historismy, archaismy, zastarávající výrazy); do níže navrženého schématu lze frekvenci zaøadit jako jeden z doplòujících údajù, problematiku dobové platnosti lexikálních jednotek a vývoj jejího pojetí ponecháváme v tomto pøíspìvku stranou, abychom jej tematicky pøíliš netøíštili. Vymezení podle pøíslušnosti k jednotlivým stylovým oblastem znamená zaøazení daného výrazu do konkrétní sféry komunikace, v níž je obvykle používán a v níž plní urèitou funkci (odborná komunikace, administrativa, publicistika, umìlecká literatura apod.; ke stylovým oblastem viz Èechová, aj., 1997, s. 31, v návaznosti na Základy èeské stylistiky A. Jedlièky, V. Formánkové a M. Rejmánkové z r. 1970). Patøí sem napøíklad výrazy nebesák „rybník nemající stálého pøítoku ani vlastních pramenù, napájející se jen vodou srážkovou“ – rybnikáøství (PSJÈ) decrescendo – hudba (SSJÈ), ruèej „1) menší prudký potok, 2) tok vùbec“ – knižní a básnický výraz (SSJÈ), obratlovec – zoologie (SSÈ), senzor – elektrotechnika (CSN), ABS „antiblokovací systém“ – motorismus (SN). O funkci výrazových prostøedkù v konkrétních typech komunikace jako o základní kritérium se pak opírá koncepce funkèních stylù, již èeská stylistika systematicky rozvíjí zhruba od 30. let 20. století; prùkopnickou úlohu zde sehrály pøedevším práce B. Havránka, z nichž je nutno pøipomenout alespoò sta Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura, poprvé otištìnou r. 1932 ve sborníku Pražského lingvistického kroužku Spisovná èeština a jazyková kultura. Koncepce funkèních stylù je podle studie K. Hausenblase Vysoký – støední – nízký styl a diferenciace stylù dnes z r. 1973 (Hausenblas, 1996a, s. 88 – 89) založena na rozdílech horizontální roviny; domníváme se tedy, že lze hovoøit o jednom ze zpùsobù horizontálního èlenìní stylù (Protikladem pak je vertikál-

105

ní èlenìní stylù na vysoký, støední a nízký styl, spjaté s mírou prestižnosti urèitého typu komunikaèní situace a známé už od antiky, viz Hausenblas, 1996a; vertikálnímu èlenìní stylù se vìnuje také napøíklad J. Hrabák v Poetice, viz Hrabák, 1977, s. 116 – 117). Poèet jednotlivých funkèních stylù není pochopitelnì jednou provždy daný a nemìnný – vždy záleží na tom, kolik typù komunikaèních situací a na základì jakých kritérií rozlišujeme. Významnou roli pøi vyèleòování jednotlivých funkèních stylù hrají také mimojazykové faktory, napøíklad míra závažnosti, jaká je v urèité spoleèenské situaci pøikládána jednotlivým typùm komunikace. V tomto pøíspìvku je použita soustava šesti základních funkèních stylù, jak je vyèleòuje Stylistika souèasné èeštiny (Èechová, aj., 1997): jedná se o funkèní styl 1) prostì sdìlovací, 2) odborný, 3) administrativní, 4) publicistický, 5) rétorický a 6) umìlecký (prostì sdìlovací styl je sice na horizontální ose níže uvedeného grafu znázoròen, ale pouze v závorkách, ponìvadž jeho specifickou lexikální vrstvu, jak uvádí J. Chloupek in Èechová, aj., 1997, s. 141, tvoøí výrazy hovorové, které v našem grafu umisujeme na vertikální osu). Jiné možné èlenìní stylù podává napøíklad M. Jelínek ve své Stylistice (Jelínek, 1995, zvl. s. 706 – 727) – základem je obecné rozdìlení na objektivní a subjektivní styly, jež je vázáno na objektivní a subjektivní slohotvorné èinitele (v Jelínkovì terminologii slohotvorné/stylotvorné faktory); vzhledem k tomu, že funkce je v moderní èeské stylistice chápána jako jeden z objektivních slohotvorných èinitelù, tvoøí funkèní styly podskupinu stylù objektivních (k rùzným klasifikacím funkèních stylù viz také Hausenblas 1996b /pøetisk studie z r. 1972/, k funkèní orientaci moderní èeské stylistiky viz M. Èechová in Èechová, aj., 1997, s. 261 – 263). Jak bylo uvedeno výše, lze na základì pøíslušnosti výrazu k nìkteré z variet národního jazyka dojít k obecnìjšímu vymezení z hlediska spisovnosti x nespisovnosti výrazu. Tento typ stylové pøíznakovosti nacházíme napøíklad u lexémù potka „kmotra“ – náøeèní (SSJÈ), nacucat se „dosyta se nasát, napít“ – obecnì èeské (SSJÈ), kytka „kvìtina“ – oblastní èeské (SSJÈ), gusto „vkus“ – hovorové (SSÈ), kvaèit „kvapit“ – knižní (SSÈ), gorila „osobní strážce“ – slangové (CSN). V souladu s pojetím M. Jelínka lze pak tento zpùsob vymezování stylové pøíznakovosti vztáhnout k již pøipomenutému vertikálnímu èlenìní stylù na styl vysoký, støední a nízký. Stylové charakteristiky výrazových prostøedkù pak mùžeme znázornit s využitím tzv. stylistické osy (Jelínek, 1995, s. 779 – 780), kterou autor vede horizontálnì a na níž jsou, v rámci spisovného jazyka, zakresleny body oznaèující hovorové, neutrální a knižní výrazové prostøedky. Prodloužením osy za hranici spisovnosti lze na stranì hovorovosti znázornit také výrazové prostøedky interdialektické a dialektické, na stranì knižnosti pak prostøedky archaické, které se dostávají mimo normu spisovného jazyka, pokud nejsou pøehodnoceny na historismy (Jelínek, 1995, s. 779 – 780; jak bylo uvedeno výše, problematiku archaismù, historismù a výrazù zastarávajících ponecháváme v tomto pøíspìvku stranou, vèetnì jejich vztahu k výrazùm knižním; na stylové ose, s níž pracujeme, proto archaismus uvádíme v závorce).

106

Pokud jde o stratifikaci národního jazyka, vycházíme z èlenìní uvedeného ve Stylistice souèasné èeštiny (J. Chloupek in Èechová, aj., 1997, zvl. s. 36 – 49). Toto èlenìní rozlišuje mezi útvary a poloútvary národního jazyka; kritériem je existence/neexistence specifických výrazových prostøedkù na všech základních jazykových rovinách. K útvarùm, tedy k varietám národního jazyka, jež mají své specifické výrazové prostøedky na všech základních jazykových rovinách, se øadí jednak útvary nespisovné (dialekty, interdialekty), jednak spisovný jazyk (èlenìný na vrstvu hovorovou, neutrálnì spisovnou a knižní – podobnì jako ve výše uvedeném pojetí M. Jelínka). Termín obecná èeština ponecháváme vzhledem k jeho víceznaènosti stranou – podrobný pøehled významù, v nichž byl postupnì užíván, a charakteristiku souèasné situace podává M. Krèmová (Krèmová, 2000). Poloútvary jsou chápány jako variety, jež mají své specifické výrazové prostøedky pouze na rovinì lexikální; pokud jde o nižší jazykové roviny, využívají poloútvary výrazových prostøedkù náležejících k nìkterému z útvarù národního jazyka. Stratifikace, s níž pracujeme, rozlišuje tøi poloútvary: profesní mluvu, slang a argot. Z hlediska opozice spisovnost x nespisovnost jsou poloútvary brány jako nespisovné (s výjimkou nìkterých termínù, které postupnì získaly statut spisovnosti; pøíklady uvádìné J. Chloupkem in Èechová, aj., 1997, s. 46, jsou napøíklad diskaø, koulaø, oštìpaø – vše SSJÈ); kromì odlišení podle pøíslušných stylových oblastí se mohou výrazové prostøedky jednotlivých poloútvarù odlišovat také teritoriálnì. V rámci stratifikace národního jazyka je kromì útvarù a poloútvarù pøipomínána ještì varieta oznaèovaná jako bìžnì/spontánnì mluvený jazyk. Tato varieta je znaènì odlišná od ostatních variet národního jazyka – lze ji charakterizovat nikoliv popisem inventáøe specifických výrazových prostøedkù, ale pouze popisem obecných rysù, které mají komunikáty k ní náležející (jedná se zpravidla o texty mluvené, dialogické, nepøipravené, situaènì zakotvené, v nichž se mohou prolínat výrazové prostøedky jednotlivých útvarù a poloútvarù národního jazyka); v tomto pøehledu ji proto ponecháváme stranou. Vymezením z hlediska expresivity/neexpresivity výrazu, expresivitou rozumíme vyjádøení citového, hodnotícího a volního vztahu mluvèího k pojmenovávané skuteènosti; tento vztah mùže být jak kladný, tak záporný (obecnìji k expresivitì a k jednotlivým typùm expresivních výrazù mj. Filipec a Èermák, 1985, s. 237 a Èermák, 1997, s. 267 – 268, 273, 321); jako expresivní jsou ve slovnících uvedeny napøíklad výrazy dohrabat se „s námahou dojíti“ (PSJÈ), buchta „herda“ – obecnì èeské a expresivní (SSJÈ), plácnout sebou – hovorové a expresivní (SSÈ), šrumec „neklid, rozruch shon (spojený s hlukem)“ – obecnì èeské a expresivní (CSN), mítinkáø „(èastý) úèastník mítinkù“ (SN). Pro vìtší pøehlednost je možno výše uvedené zpùsoby vymezování stylové pøíznakovosti znázornit v podobì jednoduchého grafu (viz obr. 1). Jeho základem je bod N; tento bod by bylo možno pracovnì oznaèit jako bod absolutního neutrálna – sem patøí výrazy, které jsou ze všech tøí výše uvedených hledisek hodnoceny jako neutrální: jejich použití není vázáno pouze na nìkterou ze sty-

107

lových oblastí, jsou neutrálnì spisovné a neexpresivní (jedná se napøíklad o výrazy peèlivì /PSJÈ/, tolik /SSJÈ/, lín /SSÈ/, kondicionér /CSN/, pizzerie /SN/; k chápání neutrálnosti z hlediska stylistiky viz M. Krèmová in Èechová, aj., 1997, s. 123). --- (A) Obr. 1 ° ruèej

--- K

I (PSFS)

sedativum N SSJÈ ° I I OFS

sedativum N SSÈ ° I

N

AFS

PFS N ° pizzerie SN

I

I

RFS

UFS

N SSJÈ

--- H ° civìt E SSÈ --- ID ° civìt E SSJÈ ---

D ° potka N SSJÈ

Vzhledem k tomu, že vymezení pøíznakovosti výrazových prostøedkù podle pøíslušnosti k jednotlivým stylovým oblastem, resp. funkèním stylùm, je spjato s horizontálním èlenìním stylù, nabízí se možnost zobrazit jednotlivé funkèní styly na horizontální ose grafu, procházející bodem N. V této souvislosti je nutno zodpovìdìt dvì vzájemnì spjaté otázky: 1) má mít horizontální osa podobu pøímky, nebo úseèky, tj. má být potenciálnì koneèná, nebo nekoneèná? 2) v jaké posloupnosti mají být na této ose vyznaèeny jednotlivé funkèní styly? Zaèneme druhou otázkou: na jeden pól osy by napøíklad bylo možné vyznaèit prostì sdìlovací funkèní styl, který lze ve vztahu k ostatním funkèním stylùm chápat jako primární, ponìvadž právì v této oblasti se jazyka zaèalo používat nejdøíve (J. Chloupek in Èechová, aj., 1997, s. 143), a na druhý pól funkèní styl umìlecký, který se od ostatních funkèních stylù liší dominantní estetickou funkcí textù. U dalších funkèních stylù bychom snad mohli brát v úvahu posloupnost, v níž se postupnì osamostatòovaly; pro zkoumání stylové pøíznakovosti ze synchronního hlediska to však není nijak relevantní. Nabízí se však jiná možnost, vycházející z koncepce použité ve Stylistice souèasné èeštiny (Èechová, aj., 1997). Množinu všech textù, existujících i potenciálnì možných, lze znázornit jako kruh (viz obr. 2). Na kružnici ohranièující kruh jsou vyznaèeny jednotlivé funkèní

108

styly, dovnitø kruhu je pak možno umístit znaèky pøedstavující konkrétní texty. Pozice tìchto znaèek se øídí tím, zda texty odpovídají pøevážnì stylovým normám jediného funkèního stylu, nebo zda se v nich – v rùzném pomìru – prolínají normy nìkolika funkèních stylù (napøíklad u popularizaèního èlánku otištìného v novinách mùže jít o stylové normy odborného, publicistického a umìleckého funkèního stylu). Pøi naznaèeném grafickém znázornìní jsou jednotlivé funkèní styly, bez ohledu na to, kolik jich pøíslušná koncepce vyèleòuje, brány jako rovnocenné – kružnice je uzavøená køivka, jejíž všechny body jsou stejnì vzdáleny od støedu kruhu, nelze tedy stanovit, ve kterém konkrétním bodì se nachází její „zaèátek“ a „konec“. Rozmístìní jednotlivých funkèních stylù na kružnici, stejnì jako jejich poèet, proto není vázáno striktními a nemìnnými pravidly. Obr. 2

UFS

RFS

(PSFS)

PFS

OFS

AFS

Nyní k podobì horizontální osy grafu: za její základ vezmeme výše naznaèené schéma kruhu ohranièeného kružnicí, na níž jsou vyznaèeny jednotlivé funkèní styly. Abychom však toto schéma mohli v navrhovaném grafu využít jako jednu z os, potøebujeme nikoliv útvar dvojrozmìrný, ale pouze jednoroz-

109

mìrný. Proto je nutno místo s kruhem pracovat s prùmìtem kruhu (resp. s prùmìtem kružnice), jímž je úseèka. Horizontální osa grafu, bez ohledu na poèet rozlišovaných funkèních stylù, bude tedy mít podobu úseèky, jejíž støed umístíme do bodu N. Nalevo a napravo od støedu pak zakreslíme – v námi zvolené posloupnosti – jednotlivé funkèní styly; k tìmto bodùm pak budeme zaznamenávat umístìní konkrétních výrazových prostøedkù. Na vertikální osu grafu zobrazíme vymezení z hlediska spisovnosti x nespisovnosti výrazu, odpovídající vertikálnímu èlenìní stylù. Využijeme pøi tom výše zmínìné stylistické osy, pootoèíme ji však o 90o, aby to i formálnì byla vertikála. Také vertikální osa grafu bude znázornìna úseèkou, nikoliv pøímkou – a už pracujeme s jakoukoliv stratifikací národního jazyka, poèet variet je vždy koneèný a pøesnì vyèíslitelný. Støed úseèky bude opìt v bodì N; posloupnost jednotlivých bodù však tentokrát není libovolná – hierarchie jednotlivých variet je urèena použitou stratifikací národního jazyka, a musí proto zùstat zachována. Pokud jde o útvary, znamená to v našem konkrétním pøípadì pøi postupu od nespisovných útvarù ke spisovným hierarchii dialekty › interdialekty › hovorová èeština ? neutrálnì spisovná èeština › knižní èeština (› archaická èeština); posun od dialektù, resp. interdialektù k hovorové èeštinì znamená souèasnì dùležitý posun obecnìjšího charakteru – posun od nespisovnosti ke spisovnosti vyjádøení. Výrazové prostøedky poloútvarù národního jazyka mohou být na vertikální ose umístìny podle teritoriálního hlediska – tedy k výrazovým prostøedkùm dialektickým nebo interdialektickým (na horizontální ose pak podle pøíslušných stylových oblastí, eventuálnì – pokud nelze konkrétní stylovou oblast vymezit – jako neutrální). Zbývají ještì výrazové prostøedky, které SSJÈ oznaèuje jako obecnìji rozšíøené slangové výrazy (pøíklady uvádìné ve vysvìtlivkách k SSJÈ – fachman, fungl) a také nespisovné výrazy, jež nelze zaøadit do žádné z podskupin, na nìž SSJÈ èlení nespisovné výrazy (opìt pøíklad uvádìný ve vysvìtlivkách k SSJÈ – laufpas „výpovìï“ zastaralé a nespisovné); domníváme se, že ponecháme-li stranou eventuální dobové omezení, bylo by je možno zaøadit k šíøe chápaným výrazovým prostøedkùm interdialektickým (nespisovné a používané na celém území národního jazyka). Zbývá vymezení z hlediska expresivity x neexpresivity výrazu. Jistì by teoreticky bylo možné znázornit je na samostatné ose a zmìnit tím dvojrozmìrný graf na trojrozmìrný. Nicménì – pøestože expresiva mohou být charakterizována jako výrazové prostøedky tvoøící samostatnou stylovou vrstvu (Filipec – Èermák, 1985, s. 237) a pøíznak expresivity vyjádøení není vázán ani na pøíslušnost daného lexému k nìkteré z variet národního jazyka, ani na pøíslušnost k urèité stylové oblasti – neuvažujeme v navrhovaném grafu o zavedení samostatné osy pro expresivitu/neexpresivitu vyjádøení. Dùvodem je rozmanitost jednotlivých druhù expresiv (vulgarismy, depreciativa, dysfemismy, eufemismy, hypokoristika, deminutiva, augmentativa, onomatopoia apod.) a obtížnost srovnání míry expresivity, kterou vyjadøují (jsou napøíklad onomatopoia expresivnìjší než hypokoristika? je možno vzájemnì srovnávat výrazy s kladnou a zápornou ex-

110

presivitou?). Samostatnou osu pro expresivitu/neexpresivitu proto nezavádíme a zùstáváme pouze u oznaèení expresivních/neexpresivních výrazù zkratkou E/N (eventuálnì s rozlišením E+ a E– pro kladnou a zápornou expresivitu); toto oznaèení expresivity/neexpresivity výrazu by bylo možno pøipojit napøíklad jako horní index pøímo k výrazùm samotným Pokud by bylo zapotøebí uvést ještì další údaj, lze jej zaznamenat formou dolního indexu; mùže se jednat napøíklad o frekvenci výskytu pøíslušného výrazu nebo, jako v našem pøípadì, o pramen, z nìjž byla charakteristika pøevzata. V takto uspoøádaném grafu lze pøehlednì zachytit nejen vzájemné kombinace stylových pøíznakù u konkrétních lexémù, eventuálnì u jejich jednotlivých významù, ale rovnìž zmìny stylových pøíznakù, k nimž mùže postupem èasu docházet (bráno ovšem v rámci jedné terminologické soustavy); napøíklad výraz sedativum je v SSJÈ uveden jako výraz z oblasti medicíny a lékárnictví, v SSÈ jako neutrální, výraz sirka je v SSJÈ uveden jako obecnì èeský a zastaralý, v SSÈ jako neutrální, výraz civìt je v SSJÈ uveden jako obecnì èeský a expresivní, v SSÈ jako hovorový a expresivní. Jako ukázka bylo pìt z výrazù uvádìných v tomto pøíspìvku zakresleno do grafu na obr. 1; výrazy byly zvoleny tak, aby jejich stylové pøíznaky byly pokud možno rozmanité – jsou to výrazy civìt, pizzerie, potka, ruèej a sedativum (aby bylo možno výrazy pizzerie a sedativum zakreslit do grafu v souladu s jejich stylovou charakteristikou – tedy oba jako neutrální –, bylo nutno znázornit je nad a pod horizontální osou, jedná se však pouze o technickou nutnost, nikoliv o rozdíl v jejich stylové charakteristice; další možností by bylo uvádìt do grafu pouze èísla nebo písmena a konkrétní výrazy k nim pøipojit mimo graf, to však pøi relativnì malém poètu výrazù nepokládáme za nutné). Navržený zpùsob vymezování a znázoròování stylové pøíznakovosti v lexiku pøedstavuje pochopitelnì pouze jednu z možných variant, pøestože inventáø stylových pøíznakù u lexikálních jednotek tak, jak je podáván souèasnými výkladovými slovníky, je relativnì ustálený. Jiné øešení, vycházející jak z èeských, tak slovenských odborných prací, nabízí napøíklad D. Slanèová (1998); vyèleòuje u lexikálních jednotek šest rùzných – vzájemnì kombinovatelných – typù tzv. pragmatických pøíznakù: 1) èasová platnost, 2) jazykový pùvod, 3) expresivita a emocionálnost, 4) pøíznak registrové pøíslušnosti, 5) pøíznak stylové pøíslušnosti, 6) pøíznak varietové pøíslušnosti. Výbìr konkrétního teoretického rámce však pochopitelnì vždy závisí pøedevším na cíli výzkumu; s ohledem na konkrétní zvolený cíl je vždy nutno posoudit, do jaké míry je napøíklad relevantní odlišovat pøíslušnost k jednotlivým varietám národního jazyka a pøíslušnost k jednotlivým podskupinám jazyka spisovného, jakou roli hraje frekvence zkoumaných položek v pøíslušném jazyce, uvážit, zda pùjde o pohled èistì synchronní, nebo zda se uplatní i diachronní aspekty a podobnì. Právì s pøihlédnutím k tomuto funkènímu hledisku lze øíci, že zpùsoby vymezování stylové pøíznakovosti v lexiku pravdìpodobnì zùstanou i nadále alespoò do urèité míry variabilní.

111

Literatura ÈECHOVÁ, M., aj.: Stylistika souèasné èeštiny. Praha, Institut sociálních vztahù 1997. ÈERMÁK, F.: Jazyk a jazykovìda. 2., upravené vydání. Praha, Pražská imaginace 1997. FILIPEC, J., aj.: Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost. 2., opravené a doplnìné vydání. Praha, Academia 1994. FILIPEC, J. – ÈERMÁK, F.: Èeská lexikologie. Praha, Academia 1985. HAUSENBLAS, K.: Vysoký – støední – nízký styl a diferenciace stylù dnes. In: HAUSENBLAS, K.: Od tvaru k smyslu textu. Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1996, s. 87 – 94. (1996a) HAUSENBLAS, K.: Uèební styl v soustavì stylù funkèních. In: HAUSENBLAS, K. Od tvaru k smyslu textu. Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 1996, s. 94 – 101. (1996b) HAVRÁNEK, B., aj.: Slovník spisovného jazyka èeského 1 – 8. 2. vyd. Praha, Academia 1989. HRABÁK, J.: Poetika. 2. vyd. Praha, Èeskoslovenský spisovatel 1977. JELÍNEK, M.: Stylistika. In: KARLÍK, P.– RUSÍNOVÁ, Z. – NEKULA, M., ed.: Pøíruèní mluvnice èeštiny. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 1995, s. 701 – 782. KRÈMOVÁ, M.: Termín obecná èeština a rùznost jeho chápání. In: HLADKÁ, Z. – KARLÍK, P., ed.: Èeština – univerzália a specifika. 2 Sborník konference ve Šlapanicích u Brna 17. – 19. 11. 1999. Brno, Masarykova univerzita 2000, s. 63 – 77. KØÍSTEK, M.: Specifické rysy lexika. In: JELÍNEK, M. – ŠVANDOVÁ, B., aj.: Argumentace a umìní komunikovat. Brno, Masarykova univerzita 1999, s. 269 – 277. KØÍSTEK, M.: Pojetí stylové pøíznakovosti v souèasné èeské stylistice. In: GAJDA, S., red.: Stylistyka IX. Èeská stylistika Opole, Uniwersytet Opolski 2000, s. 181 – 187. MARTINCOVÁ, O., aj.: Nová slova v èeštinì: slovník neologizmù. Praha, Academia 1998. MISTRÍK, J.: Štylistika. Bratislava, Slovenské pedagogické nakladate¾stvo 1985. Pøíruèní slovník jazyka èeského 1 – 9. Praha 1935 – 1957. NÌMEC, I.. Diachronní lexikografie. In: ÈERMÁK, F. – BLATNÁ, R., ed.: Manuál lexikografie. Jinoèany, H&H 1995, s. 182 – 210. SLANÈOVÁ, D.: K pragmatickej charakteristike slovnej zásoby. In: KARLÍK, P. – KRÈMOVÁ, M., ed.: Jazyk a kultura vyjadøování: Milanu Jelínkovi k pìtasedmdesátinám. Brno, Masarykova univerzita 1998, s. 185 – 191. SOCHOVÁ, Z. – POŠTOLKOVÁ, B.: Co v slovnících nenajdete: novinky v souèasné slovní zásobì. Praha, Portál 1994.

112

Motivaèné východiská desubstantívnych slovies ¼udmila Liptáková Pedagogická fakulta PU, Prešov

Tvorenie názvov dynamických príznakov na základe vzahu k istej substancii je v súèasnej slovenèine ve¾mi produktívne. Ukazujú to výsledky výskumu dynamických tendencií v tvorení slovies prezentované v Dynamike slovnej zásoby súèasnej slovenèiny (1989, s. 139 – 169), ako aj doklady aktívneho tvorenia tohto typu slovies v bežnej hovorenej reèi (Liptáková, 1998). V tvorení desubstantívnych slovies v súèasnej slovenèine sa odrážajú tri navzájom sa prelínajúce komunikaèné tendencie: 1. tendencia po špecifikácii významu (napr. všeobecné sloveso fungova (ako) sa špecifikuje slovesami poslancova, primátorèi, zarybárèi si, lektorova a pod.); 2. tendencia po úspornosti vyjadrenia (pri tvorení desubstantívnych slovies ide o slovotvornú kondenzáciu analytických spojení: posiela e-mail – (e)mailova, pi kávu – kávova, jazdi na snouborde – snoubordova, vyhotovova rešerše – rešeršova a pod.); 3. tendencia po aktualizácii a individualizácii vyjadrenia (Vo vašej spoloènosti si rád zaliftboyèím. – Na Silvestra nás šampanské rozohòostrojí. – (v televíznej kartovej hre) Už nám to tu spostupkovatieva. – Zdá sa, že sprofesionálnievaš. –) V príspevku sa zameriavame na jeden aspekt slovotvorného procesu pri desubstantívnej derivácii slovies, a to na motivaèné východisko. Pokúšame sa preveri, èi potenciálne všetky substantíva môžu by motivantmi slovesných derivátov alebo èi pri ich tvorení platia isté derivaèné obmedzenia, ako napríklad pri tvorení deadjektívnych slovies (pozri Marsinová, 1958, s. 108 – 113). Pri analýze substantívnych motivantov slovies reprodukovaných v súèasnom jazyku èi príležitostne tvorených v reèi vychádzame z týchto kritérií: z lexikálnogramatického kritéria (ktoré lexikálno-gramatické skupiny substantív slúžia ako motivaèné východisko), z kritéria slovotvornej motivovanosti (èi motivant derivovaných slovies je slovo slovotvorne motivované alebo nemotivované) a z kritéria pragmatickej príznakovosti, t. j. èi východiskové substantíva sú pragmaticky príznakové alebo bezpríznakové, predovšetkým z h¾adiska jazykového pôvodu a z h¾adiska registrovej a štýlovej príslušnosti (vychádzame z pragmatickej diferenciácie slovnej zásoby D. Slanèovej, 1998). Lexikálno-gramatický rozbor motivaèných východísk desubstantívnych slovies naznaèuje nasledujúce tendencie. Z orientaèného prieskumu materiálu1 vyplýva, že slovesá sa derivujú tak od konkrétnych, ako aj od abstraktných Uvedené zistenia sú výsledkom prvého prieskumu materiálu, nie ukonèeného výskumu. Zdrojmi korpusu desubstantívnych slovies sú Krátky slovník slovenského jazyka (1997), Retrográdny slovník slovenèiny (1976), Dynamika slovnej zásoby súèasnej slovenèiny (1989) a zachytené slovesné neologizmy a okazionalizmy. 1

113

substantív (drogova, nasprejova sa, otalári sa, hosova – lobova, stážova, rezumova, chybova). Niekedy sa substantívum zabstraktòuje až v procese derivovania (Naša kultúra sa hamburgerizuje.–). Z psycholingvistického h¾adiska je zaujímavé, že deti pri spontánnom tvorení slovies zo substantív využívajú takmer výluène konkrétne substantíva, napr. vypastova (=spotrebova zubnú pastu), mlynèekova (=mlie na mlynèeku), zagumièkova (=zavrie pomocou gumièky), zaloptova si (=zahra sa s loptou) atï. Ukazuje sa tu súvislos medzi myslením a reèou detí, pretože výber konkrét zodpovedá prevahe konkrétno-faktického myslenia v detskom veku. Abstraktá sa v pozícii motivaèných východísk zaèínajú objavova až v mladšom školskom veku ako signál postupnej premeny detskej psychickej štruktúry (odtrémova sa = zbavi sa trémy, smieškova = robi smiešky). Z ïalších lexikálno-gramatických skupín substantív slúžia ako motivaèné východisko materiáliá (pocukrova, oplechova, asfaltova, zakoòakova si, posyrova, ovegetova, kapustnicova sa) i pluráliá tantum (prázdninova, ríbez¾ova, raòajkova, bobova sa, zvianoènieva sa). Zriedkavým, iba príležitostným, motivaèným východiskom sú kolektíva: skorešpondova (=reagova na korešpondenciu), ovocinova sa (=jes ovocie)2. Derivovanie slovies je obmedzené od nesklonných substantív na -e, -é (porov. derivaèné obmedzenia pri tvorení desubstantívnych vzahových adjektív, Horecký – Buzássyová – Bosák a kol., 1989, s. 191 – 192). Komunikaèné požiadavky bežnej hovorenej, ale i odbornej sféry si však vynucujú prekraèovanie tohto derivaèného obmedzenia: resumé – rezumova, plisé – plisova, penále – penalizova, finále – finálova, rande – randi. Kým pri deadjektívnom tvorení slovies sa vyluèuje propriálne èi depropriálne adjektívum ako motivaèné východisko (porov. Marsinová, 1958, s. 111), depropriálna derivácia pri desubstantívnych slovesách je možná (schillerizova) a v okazionálnej slovotvorbe dokonca èastá (oamwayova sa = zásobi sa výrobkami firmy Amway, švepsnú si = vypi si Schweppes, tatrova sa = by v Tatrách, nekalvodova = neprotireèi Kalvodovi, emkova sa = hra sa s Emkou a pod.). Vzah substantívneho motivanta a ním motivovaného slovesa korešponduje s dvoma typmi motivaènej intencie (pozri Furdík, 1998): ide o motivaènú dvojicu typu L – , teda motivujúce substantívum je nemotivované, a o typ – L – , teda motivujúce substantívum je už samo motivované. Pri druhom type sa vynára otázka, èi potenciálne všetky motivované substantíva môžu by motivantmi slovies. Zistili sme, že desubstantívne slovesá sa èasto tvoria od motivovaných názvov osôb, najmä slovesá sociálneho fungovania od derivátov na -ár (zarybárèi si, hubárèi, novinárèi, lekárova, dotesárova, farmári, záhrad2 Rozšírenie slovotvorného formantu v prípade ovocinova je príkladom prekonávania derivaèného obmedzenia pri substantívach zakonèených na -ie (porov. Nábìlková, 1997, s. 261).

114

kárèi), a od názvov vecí (sedla, poèítaèova, odvrchnákova). Nie je zriedkavosou derivovanie slovies od deminutívnych substantív, a to neexpresívnych (vreckova výplaty, zagumièkova vrecúško, onožnièkova nechty) i expresívnych (kávièkova, pusinkova sa). Pri deadjektívnom tvorení slovies sa deminutívne adjektívum ako motivaèné východisko vyluèuje (Marsinová, 1958, s.111). Odvodzovanie slovies od spredmetnených dejov je obmedzené. Zo systémového dôvodu sa vyluèuje tvorenie od verbálnych substantív. Ukazuje sa, že motivaèným východiskom môže by dejové meno vtedy, keï má signifikatívno-denotatívny význam (výplatova = odovzdáva výplaty, dokladova = predklada doklady, zamestna sa = nájs si zamestnanie, pracovné miesto). Nezaznamenali sme tvorenie slovies od spredmetnených vlastností. Zdá sa, že na rozdiel od desubstantívnych adjektív sa derivaèná potencialita tejto skupiny substantív smerom k slovesám nerealizuje (porov. Nábìlková, 1997, s. 259). Desubstantívne slovesá sa teda tvoria bez väèších obmedzení od nemotivovaných substantív a s istými obmedzeniami od motivovaných substantív. Z h¾adiska pragmatického príznaku jazykového pôvodu sa východiskom tvorenia desubstantívneho slovesa stáva tak slovo domáceho pôvodu, ako aj prevzaté slovo. Prejavom internacionalizácie slovnej zásoby v súèasnej slovenèine je hojné využívanie substantív cudzieho pôvodu s rôznym stupòom jazykovej adaptácie ako motivaèných východísk derivovania slovies v rôznych komunikaèných sférach (interviewova, (e)mailova, odritualizova, internetizova, anketova, faxova, sponzorova, topspinova, plejbekova, vempati sa...). To, že substantíva cudzieho pôvodu takto dokazujú svoj derivaèný potenciál, je znakom ich slovotvorného adaptovania sa v slovenskom jazykovom systéme. Pri posudzovaní registrovej a štýlovej príslušnosti motivujúcich substantív zisujeme, že popri registrovo a štýlovo bezpríznakových, neutrálnych substantívach slúžia ako motivaèné východisko slovies i slangové alebo hovorové substantíva, najmä pri reprodukovaní èi produkovaní motivovaných slovies v skupinovej alebo bežnej hovorenej reèi (zopsycholova sa (pred skúškou z „psycholy“), okosi sa (=ochladi sa), blufova, randi, šminkova sa, kulmova sa, žúrova). V oficiálnejších i menej oficiálnych prejavoch mávajú východiskové výrazy charakter odborných slov (rešeršova, odritualizova, faktúrova, forèekova, zasieova si (=popracova si na poèítaèovej sieti), fúzova sa (=vytvára fúziu) a pod.) Na základe doterajšej èiastkovej analýzy tvorenia desubstantívnych slovies v slovenèine vidíme v možnostiach výberu substantívneho motivanta menej sémantických, slovotvorných èi pragmatických obmedzení, ako ich uvádza M. Marsinová pri tvorení slovies z prídavných mien (1958, s.108 – 113). Nárast potreby vyjadrova dejový vzah k známej i novej substancii sa prejavuje v rôznych typoch komunikaèných situácií. Tu sa nám javí ako dominantná bežná komunikácia, kde v prípade spoloèenskej èi individuálnej pomenovacej potreby èasto vznikajú nové desubstantívne slovesá. Potvrdzuje sa tak pro-

115

duktívnos tohto derivaèného postupu, najmä slovotvorného typu s formantom -ova3, ako aj potenciálna derivaèná vlastnos substantíva pritvára do svojej slovotvornej paradigmy slovesný tvar. Nazdávame sa, že desubstantívne slovesá v slovenèine sa blížia ku kategórii potenciálnych slov (porov. Buzássyová, 1990, s. 68). Podobnú situáciu konštatuje pri tvorení desubstantívnych adjektív M. Nábìlková (1997, s. 253). Zdá sa teda, že väèšina slovenských substantív má vo svojej slovotvornej paradigme potenciálne obsadené miesto desubstantívneho adjektíva i desubstantívneho slovesa. Literatúra BUZÁSSYOVÁ, K.: Okazionálna slovotvorba ako indikátor synchrónnej a diachrónnej dynamiky. In: Metódy výskumu a opisu lexiky slovanských jazykov. Zost. V. Blanár. Bratislava, Jazykovedný ústav ¼. Štúra SAV 1990, s. 63 – 73. FURDÍK, J.: Motivaèná intencia slova. Slovenská reè, 63, 1998, s. 321 – 329. HORECKÝ, J. – BUZÁSSYOVÁ, K. – BOSÁK, J. a kol.: Dynamika slovnej zásoby súèasnej slovenèiny. Bratislava, Veda 1989, s. 139 – 169, 191 – 192. Krátky slovník slovenského jazyka. 3. vyd. Red. J. Kaèala – M. Pisárèiková – M. Považaj. Bratislava, Veda 1997. LIPTÁKOVÁ, ¼.: Okazionálne slovesá v hovorenej komunikácii. In: Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et Naturae Universitatis Prešoviensis. Studia Philologica. Annus VI. Red. J. Kesselová. Prešov 1998, s. 23 – 35. MARSINOVÁ, M.: Slovesá z prídavných mien v slovenèine. In: Jazykovedné štúdie. 3. Red. J. Ružièka. Bratislava, Vydavate¾stvo SAV 1958, s. 107 – 166. MISTRÍK, J.: Retrográdny slovník slovenèiny. Bratislava, Univerzita Komenského 1976. NÁBÌLKOVÁ, M.: Slovotvorná potencialita a lexikálna norma (Nieko¾ko poh¾adov na adjektívnu lexiku). In: Slovenèina na konci 20. storoèia, jej normy a perspektívy. Sociolinguistica Slovaca. 3. Ed. S. Ondrejoviè. Bratislava, Veda 1997, s. 252 – 267. SLANÈOVÁ, D.: K pragmatickej charakteristike slovnej zásoby. In: Jazyk a kultura vyjadøování. Milanu Jelínkovi k pìtasedmdesátinám. Ed. P. Karlík – M. Krèmová. Brno, Masarykova univerzita 1998, s. 185 – 191.

3 Sufix -ova sa èasto kombinuje s prefixom (zabodova, našminkova, prifarbova) alebo (èi súèasne) so samostatnou derivaènou morfémou sa, si (voòavkova sa, džúsnu si = vypi si džús, vysprejova sa, zavíkendova si, ostriptízova sa).

116

Arabizmy v európskych jazykoch Juraj Mihálik Filozofická fakulta UK, Bratislava

Arabèina je afroázijský jazyk patriaci do juhozápadnej vetvy semitských jazykov, ktorým sa hovorí v 23 arabských krajinách od Maroka na západe až po Irak na východe. Je aj medzinárodným rokovacím jazykom. Pod arabizmom chápeme taký jazykový prvok, ktorý bol prevzatý z arabèiny do iného jazyka (Slovník cudzích slov, 1997, s. 81). Z európskych jazykov je najviac arabizmov v španielèine – odhaduje sa štyritisíc slov arabského pôvodu (Trup, 1993, s. 72). Ïalej sa vyskytujú v jazykoch ako portugalèina, francúzština, talianèina, angliètina a i. Arabizmami v slovenèine sa podrobnejšie zaoberám vo svojej diplomovej práci. Vysoký výskyt arabizmov v španielèine a aj v portugalèine je daný pomerne dlhým obdobím okupácie ve¾kej èasti Pyrenejského polostrova Arabmi. Španielsko obsadili asi na 700 rokov, na Sicílii boli 200 rokov. To sa nemohlo neodrazi v jazyku podrobených národov. Mnohé miestne zemepisné názvy majú preto arabský pôvod. Príkladom toho je: Džibraltar, z arab. džabal að -£ªriq, èo znamená £ªriqova hora; Guadalquivir, wªdÌ al-kabÌr – ve¾ké údolie; Granada – založili ju Arabi v 8. stor na mieste pôvodnej illýrskej osady Illiberis, t. j. nového mesta. Arabské slovo Garnªða znamená granátové jablko. Arabskí historici z 8. storoèia objasòujú jeho etymológiu tak, že mesto postavené na štyroch výšinách je usporiadané podobne ako jaderník v ovocnom plode; Algeciras, mesto v južnom Španielsku, odvodené z arabského al-džazíra – ostrov. Zaujímavý je aj výklad významu arabských slov tvoriacich základ niektorých zemepisných názvov ležiacich na mimoeurópskej pôde. Z nich napríklad: Alžírsko, al-Džazª’ir – ostrovy, džazíra – ostrov; Maroko, al-MaÈrib – západ, miesto, kde zapadá slnko; Káhira, al-Qªhira – víazná, je to názov planéty Mars, ktorá sa objavila pri založení mesta. Okrem toponým arabského pôvodu predstavujú dôležitú èas slovnej zásoby mnohých jazykov slová z oblasti vied, do ktorých Arabi zasiahli a ïalej ich rozvinuli. Sú to najmä matematika, geometria, chémia, alchýmia, medicína, farmácia, farmakológia, astronómia a astrológia. Z arabských terminológií týchto vied boli mnohé slová prevzaté do európskych jazykov. Túto skutoènos dokladá aj nasledujúci zoznam: slová sú zoradené abecedne, pomlèkou ( – ) oznaèujem tie slová, ktoré žijú v iných jazykových prostrediach ako je slovenské, teda slová, ktoré v slovenèine absentujú, napríklad aceite, cotton, camel, lemon a ïalšie. V zozname uvádzam podobu slova pod¾a slov-

117

enského úzu, prepis slov arabského pôvodu pod¾a transkripèného k¾úèa a príslušný výklad. – aceite, po španielsky olej, olivový olej, z arab. az- zajt, az-zajtñna; – aceituna, olivovník, z arabského šadžaratu-z-zajtñn, olivový strom; admirál, z arab. amÌr al baÊr, amÌr al – doslovne velite¾ mora, teda námorný velite¾, velite¾ flotily, ustálilo sa v skrátenej podobe. Termín sa pravdepodobne rozšíril hovorovým jazykom vplyvom latinèiny: admirabilis – obdivuhodný. V mnohých textoch stredovekej angliètiny amyral znamená len knieža, princ; – adouana ad-dÌwªn, colnica, slovo sa dostalo do francúzštiny zo starej talianèiny: doana, dnešná talianska forma je dogana; – albacore, druh tuniaka, z arabského al-bakra, èo znamená mladá ava; alchýmia – ak si odmyslíme al, urèitý èlen, je zjavné, že slovo je odvodené od slova chémia. O vznik alchýmie sa zaslúžili Arabi, je to èosi za chémiou, akási „metachémia“; alkohol, od al-kuÊúl alebo al-kuÊl – kuÊl je jemný antimónový prášok, ktorý používali ženy na prifarbenie oèných vieèok. Mimochodom, slovo antimón je koptského a egyptského pôvodu. Slovo alkoholizmus vzniklo v angliètine a používa sa od 18. storoèia. Paradoxne, slovo pochádza z arabèiny – a Arabi nesmú pi alkohol. Existuje aj výraz pre víno – chamr alebo nabí¼; algebra, al-džabr, džabara – spoji, zjednoti, pomenovanie pramení z názvu diela slávneho perzského matematika Al-Chvárizmího isªb al-džabr walmuqªbala – Zjednotenie a Porovnanie; algoritmus, arabský èíselný systém. Pomenovanie pochádza asi z roku 825 z nepresného prekladu mena slávneho perzského matematika Al-ChwªrizmÌ, plným menom Abñ Džacfar MuÊammad ibn Mñsª – jeho prekladmi sa stali známymi arabské èíslice; – alguazil, z arabského al-wazÌr, èo znamená vysoký dôstojník, zamestnanec alebo poradca panovníka; alkalické kovy, kálium, arabské slovo qali znamená praži; Alah, v origináli Allªh, slovo znamená Boh – mali by sme by opatrní pri jeho použití, keïže Arabi pod ním rozumejú svojho Boha a my svojho. Väèšinou sa ani neprekladá, èo znaène u¾ahèuje situáciu. U starých semitských národov slovo el alebo al slúžilo vo význame boha. Arabský tvar pre pomenovanie Boha je iláh, ale ten sa nikdy nepoužíva, pretože toto meno je neurèené – jediný Boh v arabèine je vždy urèený urèitým èlenom al- , al-iláh, teda Allªh; almanach, roèenka, kalendár, z arabského al-manªch; amalgám, zmes ortute s kovom, vzniklo pravdepodobne modifikáciou arabského al-džamªca – zhromaždenie. Doslovný preklad al-malgam znamená zjemni; amír, známejšie ako emír, knieža, neskôr vojenský alebo š¾achtický titul v Arábii alebo Afrike. Týmto pomenovaním sa v mamlúckom Egypte oznaèovali vojenskí velitelia rozlièných hodností. Titul v plnom znení je amír almu´minÌn – knieža veriacich;

118

emirát – územie, na ktorom vládne emír; Andalúzia – r. 711 vstúpili Arabi na Iberský polostrov a túto krajinu nazvali al-Andalus, od slova Vandal – pod¾a vizigótskych západogermánskych kmeòov zo severu, ktoré ohrozovali Arabov; artièoky – bylina podobná skalnej ruži pestovaná ako zelenina, cez tal. articiocco, lombardský dialekt, z arabského al-chursñf; arzenál, arabské slovo dár as-sináca, doslovný preklad dom výroby, teda manufaktúrna dielòa na výrobu zbraní. Slovo prešlo do talianèiny ako arsenale a odtia¾ do ïalších európskych jazykov; – assassin, do angliètiny sa slovo dostalo z arabèiny cez francúzštinu. Do angliètiny ho voviedol ako prvý William Shakespeare v 17. stor. (toto slovo použil v celom diele osemkrát). aššªšÌjñn – požívaèi ÊašÌša, boli nebezpeèná sekta, ktorá mala sídlo na hrade Masjad v pohorí Alamút na sýrsko-palestínskych hraniciach. V službách kalifa vykonávali jej nadrogovaní èlenovia politicky motivované vraždy. Takýto symbol zákerného vraha vošiel a dodnes žije v európskych jazykoch. Slovo ÊašÌš znamená v arabèine tráva, èo zodpovedá v slovenèine hovorovému oznaèeniu pre drogu; – atlas, hladká hodvábna tkanina vyrábaná na Východe, slovo sa používa v angliètine od roku 1867; beduín, z arabského badawÌ, èo znamená koèovník, obyvate¾ púšte; – cafard – pokrytec, slovo pochádza z arabèiny, kde kªfir znamená neveriaci; – camel, z arabského džamal, ava; v starej hebrejèine a feniètine fungoval termín gámál, v starej gréètine kamélos, v latinèine camelus; – candy, drávidského pôvodu cez arabèinu, qandi znamená kryštalizovaný cukor; – caudillo, z arabského qá´id – vodca, španielsky velite¾, vedúci; chalva, v jiddiš halva, v tur. helva, v arab. Êalwa – starosemitský význam koreòa tohto slova evokuje predstavu nieèoho sladkého, ve¾mi príjemného; – cotton, quðn – bavlna, vošlo do starej francúzštiny z arabského quðn; – cuffia, talianske slovo z arabského kñfÌja, hodvábna šatka. Išlo o kus látky štvorcového tvaru, ktorou sa pokryla hlava a previazala farebnou šnúrou ciqál. Za starých èias nosili krásne vyšívané kúfije najmä ženy. Dnes si nimi pokrývajú hlavy najmä beduíni; cukor, z arab. sukkar, perz. šakar, sanskrt. sarkara, vo forme sakkara odvodené zo starých indických jazykov Ardhamagádí, Sauraséní a Maharaštrí. Arabi založili prvú rafinériu cukru okolo roku 1000 na Kréte. Boli to vynikajúci obchodníci, ktorí nesmierne bohatli zo ziskov plynúcich z obchodu; èaj, z arab. šªj, pije sa ve¾mi tuhý a v malých množstvách. Niektoré zdroje uvádzajú, že slovo èaj sa dostalo z èínštiny cez perzštinu, ruštinu do ïalších jazykov; dinár, zlatá arabská minca, platidlo v niektorých arabských krajinách a v bývalej Juhoslávií, odvodené je z lat. denarius a gréc. denarion. Prvé arabské dináre dal roku 696 razi umajjovský kalif cAbdalmalik;

119

dirham, arabská strieborná minca, pomenovanie sa vyvinulo z gréckeho drachmé, zaèali sa razi za vlády kalifa cAbdalmalika roku 698; dragoman, sprievodca a tlmoèník, z arab. tardžumªn – prekladate¾, od tardžama- jutardžimu – preklada. Egyptská výslovnos je targoman. Slovo sa do arabèiny dostalo z aramejského turgemana; džin, v arabèine v jednotnom èísle džinnÌ, v ženskom rode džinnÌja. Pod¾a predstáv muslimov duch, ktorého Alah stvoril z dymiaceho ohòa – nñr as-samñm o nieko¾ko tisíc rokov skôr ako èloveka; El Cid, z arab. sajjid – pán, meno figuruje v názve divadelnej hry známeho francúzskeho dramatika Pierre Corneillea; elixír, z arab. al-iksÌr, látka, ktorá udržiava èloveka mladého a zdravého; emír, viï amÌr fakír, v orig. faqÌr, znamená v arabèine chudobný, biedny, úbohý. Existuje aj synonymum derwíš perzského pôvodu, ktoré však navodzuje náboženské konotácie a nie je také frekventované; felah, v orig. fallªÊ, ro¾ník, po¾nohospodársky pracovník; nevie sa vysvetli, aký je vzah tohto slova k slovu falaÊ – šastie a k z neho vzniknutému slovu aflaÊa – obšastni niekoho; fils, alebo fals, výslovnos kolíše, znamená platidlo; gazela, do tal. sa dostalo asi r. 1600 z arab. Èazªl, druh arabského jeleòa; gazela je známa svojou ladnosou pohybov a leskom oèí; gibli, vietor v severnej Afrike; gips, slovo semitského pôvodu, v arabèine džibs – znamená malta, omietka, leukoplast a napokon sadra; gitara, cez starú španielèinu guitarra z arabského qÌtªr, v gréètine kitara; hárem, Êarama – zakáza, Êarªm – nieèo zakázané, tabu; hašíš, ÊašÌš – tráva, v prenesenom význame droga z kvetov indických samièích konopí rastliny Cannabis sativa; henna, hinná – alcanna, kríèek Lawsonia inermis. Z jeho rozomletých lístkov sa vyrába žltohnedé alebo oranžové farbivo rozliènej kvality. Týmto farbivom si arabské ženy ozdobovali dlane a nechty na rukách a dakedy aj celé konce prstov. Niekedy si vybodkovali alebo vyèiarkovali zápästnú kåbovú kos. Rovnako si farbili aj nohy; hidžra, rok 622 – 1. zaèiatok islamského letopoètu, 2. útek z Mekky do Medíny, 3. prerušenie rodových a kmenových zväzkov; imám, arabské amªma – pred, imªm je predstavený náboženskej obce; jasmín – jeden z tovarov, s ktorými sa obchodovalo, termín pochádza ešte z perzského jessamin, rozšíril sa z francúzštiny; Kacaba, doslovne kocka, svätyòa, stavba štvorcového tvaru vo ve¾kej mešite v Mekke; kalif, následník trónu, z arab. chalÌfa vo význame nasledovník posla Božieho Mohameda, titul v plnom znení chalÌfatu-rrasñli-llªhi. Toto arabské podstatné meno predstavuje výnimku, pretože má tvar ženského rodu, ale oznaèuje príslušníka mužského pohlavia;

120

kalifát – územie pod správou kalifa; karafa, cez tal. caraffa, fr., z arabèiny Èarráfa – naèrie do vody; karavela, ¾ahké plavidlo, z arabského qárib – malý èln; karmínový, z arabského kirmiz – èervený, v šp. carmesí; káva, arab. qahwa, tur. Kahve, ve¾mi starý názov odvodený od èasti Abesínie Coffea Arabica, odkia¾ pochádza rovnomenná rastlina, z ktorej sa vyrába káva. Do ostatných európskych jazykov sa slovo dostalo prostredníctvom námorného obchodu z talianskeho caffé a holandského koffie; Korán, al-qur´án – èítanie, odvodené od qara´a jaqra´u – èíta, prednáša, bohoslužobná kniha vyznavaèov islamu, moslimov alebo mohamedánov. Jej autorom je Prorok MuÊammad; lapis lazuli, lªzaward, modrý azúrový kameò; – lemon, zo stred. lat. lemón, z arab. lajmñn, ovocie z citrónovej èelade, pozri lime; – lilac, v 17. stor. cez fr. zo šp., z arab. lilac, zmenou perzského nílak, níl – modrý; – lime, z arab. lÌma, ázijský citrusový stromèek, Citrus aurantifolia, v 17. stor. do fr. cez provensálèinu z arabèiny; lutna, po celý stredovek najob¾úbenejší strunový brnkací hudobný nástroj. Pod¾a arabského názvu al-cúd sa lutna volá aj vo všetkých európskych jazykoch – po taliansky liuto, po francúzsky lute, po anglicky lute. V Európe bola najrozšírenejším hudobným nástrojom v 16. a 17. storoèí; makramé, z arab. mikrama – závoj, šatka, slovo sa dostalo z arabèiny cez tureètinu do ženevského dialektu talianèiny; – massage, tamsíd, sloveso massada – trie, hnies; – mattress, matrac, v 13. stor do starej francúzštiny vplyvom tal. materazzo, z arabského almatra – miesto, kde je nieèo hodené; mekka, v pôvodnom význame najsvätejšie miesto islamu, v prenesenom význame miesto, ktoré priahuje mnohých návštevníkov; mešita, masdžid, odvodené od sadžada – k¾aòa sa, ve¾ká mešita je džªmic; minaret, manªra, veža mešity; mohér, názov látky vyrábanej zo srsti angorskej kravy, roku 1570 malo slovo formu mocayre z arabského muchajjar – výber, chajjara – vybra si. Roku 1691 sa dostalo do angliètiny v diele Skinnera, do francúzštiny prešlo r. 1818; muezín, mu´a¼¼Ìn, ten kto predspevuje z minaretu a¼ªn – volania, od á¼ana – vola; muslim, od aslama – podriadi sa uèeniu islamu; islam, v orig. Islªm – podriadenie sa, odovzdanie sa do vôle božej; myrha, slovo poznáme z Biblie, odvodené je z arabského murr, èo znamená horký; nadir, nadhlavník, zemepisný termín; orange, pomaranè, slovo pochádza ešte zo sanskrt. náranga, èo zodpovedá arabskému nárandž. Vplyvom obchodu sa slovo dostalo do španielskeho prostre-

121

dia, kde sa ustálilo vo forme narancia, v Portugalsku larancia. V 14. stor slovo vošlo do francúzštiny a nadobudlo podobu pomme d´orange, ktoré sa podobá na pomme de terre. Pomaranè v strednej angliètine – norange mal bližšie k súèasnému španielskemu ekvivalentu narancia. Bolo to dané zmenami pravopisu, príznaènými pre toto vývojové štádium jazyka, porov. a norange a an orange; – racket, raketa z arabského rahat – dlaò ruky, v 16.stor. sa slovo dostalo do francúzštiny; safari, bojová výprava, výprava za úèelom lovu, z arab. safara – on cestoval alebo safar – cesta, cestovanie; sáÊib, priate¾, v arabèine existuje nieko¾ko výrazov oznaèujúcich priate¾a: rafÌq, sadÌq, zamÌl; satan, po arabsky šejðªn – zlý, neveriaci džin, pozri džin; sirup, z arabského šarªb – nápoj, šariba – jašrabu znamená pi; sófa, pohodlná sedaèka alebo pohovka s vysokými opierkami plnená alebo pokrytá ¾ahkými materiálmi ako napr. vlna – îúf; sultán, sulðªn – vládca, salðana – vládnu; sultanát, územie, ktorému vládne sultán; súq, aswªq – trh, slovo sa do angliètiny dostalo v rokoch 1820 –1830; šach, slovo šach je vlastne perzského pôvodu, jeho arabská forma je šaðrandž. Možné je aj to, že jazykom pôvodu tohto slova nebola perzština ale avesta, kde znamenalo slovo šajeti – on vládne, on má silu, on má moc. Existuje aj sanskrtská interpretácia pôvodu slova, a síce ksavati – on vlastní, on vládne; šachmat znamená v perzštine šáh máta – krá¾ je màtvy, po arabsky sa krá¾ povie malik. Toto slovo je perzsko-arabské kompozitum. V aveste a starej perzštine man znamenalo osta, teda šah man – krá¾ je màtvy, krá¾ nie je schopný utiec; šafrán, po arabsky zafarán, druh južanskej rastliny. Pripisoval sa jej, resp. jej oleju pohlavne dráždivý úèinok; šejk, v arabèine šajch, slovo sa pod¾a Oxford English Dictionary dostalo do angliètiny v rokoch 1570 –1580 s významom vážená osobnos, titulárny patriarcha v kmeni; šejtán – satan, diabol, pozri satan; šerif, šarÌf, do angliètiny sa slovo dostalo v rokoch 1590 –1600, v pôvodnom význame znamená vládca Mekky, potomok Mohameda alebo princ, vládca vo všeobecnosti. Anglické slovo šerif nemá niè spoloèné s týmto arabským slovom; vezír, wazÌr, minister a dôverný radca krá¾a, kalifa alebo sultána. Túto hodnos zaviedli pod¾a perzského vzoru prví abbásovskí kalifovia od polovice 8. storoèia; zero, odvodené od arabského îifr, èo znamená prázdny. Vznik èísla nula sa pripisuje Arabom; žirafa, z arab. zarªfa, africký párnokopytník s dlhým tenkým krkom majúci zadné nohy kratšie ako predné;

122

Z tohoto struèného preh¾adu slov arabského pôvodu je zrejmé, že vïaka Arabom sa do európskych jazykov dostalo množstvo zaujímavých a užitoèných slov. Na záver dodajme, že to bolo v èase, keï Európa prežívala temný stredovek – v Oriente v tom èase vrcholia èinnosti v oblasti literatúry, vedy, umenia a kultúry. Arabi boli dobyvatelia, no všade, kam prišli, pozoruhodným spôsobom dokázali prija, osvoji si a ïalej rozvíja myšlienkový odkaz národov, ktoré dobyli. Boli to Arabi, kto svojimi prekladmi zachránili pre Európu diela Aristotela. V neposlednom rade sa zaslúžili o vznik a rozvoj mnohých vedných disciplín – matematika, algebra, medicína, alchýmia, farmácia a i. Aj týmto nesporne prispeli do pokladnice svetového kultúrneho dedièstva a k obohateniu európskej civilizácie. Zámerom mojej práce nebolo predloži kompletný zoznam slov. Snažil som sa skôr poodhali závoj nad èarom a exotikou tajomného Orientu a priblíži ho tak ostatným a pre ostatných. Ak sa mi to podarilo, práca splnila moje oèakávania.

Literatúra Al-Mundžid fíl-lluÈa wa-l-iclªm. Bejrút 1986. KROPÁÈEK, L.: Pùvod zemìpisných jmen. Praha, Mladá fronta 1976. ONIONS, C.T.: The Oxford Dictionary of English Etymology. Oxford 1966, reprint. Rozprávky tisíc a jednej noci. I., II. Preklad a poznámkový aparát s komentármi J. Paulíny. Bratislava, Tatran1987. Slovník cudzích slov. Bratislava, SPN 1997. TRUP, L.: Úvod do štúdia španielského jazyka. Bratislava, UK 1993. TRUP, L.: Capítulos de la lexicología comparada. Bratislava, Stimul 1996. Webster´s Third New International Dictionary. Wehr, H.: Arabic-English Dictionary. Otto Harrasowitz 1994.

123

Co to byl šteft? Sonda do lexika próz Zikmunda Wintra Martina Husáková Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Pro historickou prózu 19. i 20. století je bìžné využívání dobových a jiných dokumentù. U Zikmunda Wintra hraje tento fakt obzvláštì dùležitou úlohu. Pøíruèky nás informují, že výchozím pramenem byl pro Wintra archivní materiál ze 16. a poèátku 17. století 1 . Obecnì o archivech jako zdrojích jazyka Wintrových historických próz se zmiòuje J. S. Machar 2 nebo Z. Nejedlý 3 . J. Janáèková 4 a J. Kejø 5 mluví konkrétnì o rakovnickém mìstském archivu. O. Theer uvádí jako Wintrùv pramen soudní zápisy 6 , N. Kvítková jako hlavní Wintrùv jazykový a tematický pramen jmenuje èerné (smolné) knihy.7 Tento výrok koriguje A. Stich: takové urèení pramenù je pøíliš úzké, za Wintrovo východisko musíme považovat celý zachovaný soubor administrativních písemností. Kromì toho prý Z. Winter hojnì využíval i dobových pramenù literárních, letákù, deníkù apod.8 Téhož názoru je J. Kejø 9 , který jako prameny Wintrových prací namátkou jmenuje rozptýlené zprávy a zprávièky v mìstských knihách, listinách, cechovních statutech èi v dochované korespondenci. Nejpodrobnìjší zprávy Slovník èeských spisovatelù. Praha 1964, s. 575. Machar, J. S., kniha vzpomínkovì-úvahových próz V poledne (kdy svìtla jsou nejostøejší a stíny nejtmavší ...). Praha 1921, s. 196. J. S. Machar ponìkud neformálnì nechává promluvit samotného Z. Wintra: „Zatracené archivy,“ harašil svým sympatickým basem, „ten kašel mám z nich – nalapal jsem tam prachu a ten chce teï ven. Neèistí se nikde – neuklízí – a páni si myslí: však to profesoøi spolykají – nu, a profesoøi tedy polykají. Povezu to do Reichenhallu a dám si to spravit ...“ Z léèebného pobytu v Reichenhallu se však Z. Winter již nevrátil (zemøel ve vìku šestašedesáti let 12. èervna roku 1912). 3 „... pøímo protikladem Tøebízského byl Zikmund Winter, i ve svých povídkách historik, badatel, èerpající látku – a èasto dikci – pøímo z archivu a podávající v nich proto ne vymyšlené dìje, jen náladou historické jako Tøebízský, nýbrž skuteèné historické pøíbìhy.“ Nejedlý, Z.: Dìjiny národa èeského I. Praha 1949, s. 105 – 6. 4 Janáèková, J.: Èeská literatura 19. Století. Praha 1994, s. 109. 5 Kejø, J.: Zlatá doba mìst èeských. Praha 1991, s. 225. 6 Theer, O.: Zikmund Winter. In: Èasopis muzea království èeského, roè. 78, 1904, s. 25: „Látky má Winter s dostatek. Poskytly mu jí soudní zápisy, odkud si vypisuje nìkolik krátkých poznámek, èasto ne více než malou osmerku.“ 7 Kvítková, N.: Archaismy v díle Zikmunda Wintra. Filologické studie 7, Praha 1976/77; na zápisy ve smolných knihách odkazuje N. Kvítková na s. 62 – 66, 69, 72, 74. 8 Stich, A.: K stylistice historické prózy (Z. Winter). In: Quinquagenario (rukopisný sborník k padesátinám Milana Jankovièe). 1979, s. 286. 9 Kejø, J.: Zlatá doba mìst èeských. Praha 1991, s. 257. 1

2

124

o Wintrových pramenech pøináší sta J. V. Šimáka Zikmund Winter, materiály k vypsání života i díla. Poèátky Wintrovy práce s pramennými materiály spadají již do doby jeho studií na bohoslovecké (zde setrval jen rok) a filosofické fakultì (zaèal studovat v r. 1869), kde se hned v prvním roce dostal jako kopista k doktoru Emlerovi do pražského archivu. Pozdìji bìhem svého uèitelského pùsobení v Rakovníce (1874 – 1884) pøeèetl Z. Winter témìø celý rakovnický archiv (pamìti, kopiáøe, soudní knihy a protokoly, kšafty, kuchaøské recepty). Po pøesídlení do Prahy studoval Zikmund Winter v archivu mìstském, zemském, místodržitelském, muzejním, arcibiskupském, kapitulním, køižovnickém, strahovském, lobkovickém, vyšehradském, univerzitním, mimo to si domù vypùjèoval mìstské knihy z venkovských mìst (J. V. Šimák uvádí pøes 70 èeských mìst, jejichž archivù použil Z. Winter pøímo nebo zprostøedkovanì10 ) a pilnì èetl staré tisky z 15. až 17. století. Ze všech tìchto zdrojù si Z. Winter poøizoval výpisky, které pak zužitkovával jak pøi zpracovávání velkých nauèných dìl, tak pøi psaní drobných umìleckých a popularizaèních próz. Dobové jazykové prvky se v jeho textech promítají do všech úrovní, nejvýraznìji se však pøirozenì projevují ve slovní zásobì. S jazykovou matérií naèerpanou ze zmínìných zdrojù pracuje Z. Winter nanejvýš zajímavým zpùsobem, který zasluhuje samostatnou pozornost. My se však nyní zamìøíme na následující problém: Ve Wintrových prózách nacházíme slova, u nichž nejsme schopni dopátrat se jednoznaènì jejich významu. Nìkdy je zapotøebí širší znalost Wintrových textù a historických reálií, jindy napomohou slovníky èeského jazyka (pokud ovšem dané slovo obsahují!). Co však v situaci, kdy se slovníková definice a smysl Wintrova textu rozcházejí? Takovým pøípadem je právì slovo šteft. Z Wintrových prací jsem excerpovala 21 dokladù, z nichž vyplývá, že se jedná o jakousi ozdobu. excerpované doklady ... celný k nim promluvil, aby ... odpovìdìli, nevezou-li vlnu, zlatohlav, holspanty, štefty, šmelc, knoflíky ... (P str. 159) ... ruce [mu] ... kejklovaly vysokým kloboukem, na kterémž skvìly se zlaté štefty ... (Ju str. 15) ... lidé všech stavù obhledovali krámy dvorských kupcù,

♣ ... mantlíky ... s pøišívanými šmelci neb zlatými štefty ... (DK II str. 324) ... klobouèky ... širokými tkanicemi obtažené s divnými šmelci a štefty zlatými ... (DK II str. 326) ♣ V dìdictví po Korálkovi pražském zùstaly mezi klénoty i dvì korunky se zlatými štefty a perlami a dva prosté vìnce s 12

slovníkový výklad J (oznaèeno +, to jest „cizí, zle tvoøená nebo podezøelá slova“) šteft, u, m. z nìm. Stift. Z tkanic zlatých a støíbrných, z šteftù, rùžièek, medají, knoflíèkù zlatých. W. kal. 14. Nov.

10 Šimák, J. V.: Zikmund Winter, materiály k vypsání života i díla. In: Èasopis spoleènosti pøátel starožitností èeských v Praze. Red. Ferd. Pakosta, roè. 20, è. 3, 1912, s. 104.

125

excerpované doklady berouce do rukou všelikteraké vìci tehdejší parády se týkající ... jako benátské a paøížské rukavice, oháòky panenské, peøí, šmuky, štefty k sukním i ke kloboukùm ... (Pl str. 99/100) ♣ Z klénotù zapsány ženské korunky se zlatými štefty, perlami a šmelcem ... (Ka str. 33) ♣ Toto jest zastaveno v židech; soukenná kápì s šesti štefty zlatými. (Sa str. 131) B Nevìstu a ženicha poznati bylo ... po velikých vìncích, kteréž oba ... kovovými i zlatými „štefty“ na hlavách mívali pøipjaty. (Ns str. 179) ♣ ... pohnán k soudu bohatý kupec pražský Petr Nerhof ... „aby položil štefty zlaté, které na veselí ... svatebním pøi oddavcích okolo vìncù zhusta obvité byly ... “ (Ns str. 179) ♣ Dorota Radnická ... z tìch zlatých šteftù ... karkuli s štefty [nevìstì] udìlati dá. Když Dorota umøela, pobral štefty boháè Nerhof. (Ns str. 179) Ïábel to všecko vymyslil ty mantlíèky ... [se] zlatými štefty, s perlami i s drahým kamením. (Pr str. 115)

slovníkový výklad zlatými štefty a perlami. (DK II str. KS šteft, u, m. 375) z nìm. Stift = ozubec, kolíèek; jehla k navlékání ♣ Kupec pražský Netter se svou tkanic; nìm. dial. nevìstou mìli pøi oddavcích i steft, kolík, veliká druhý ještì den pøi jídle vìnce na hlavì se zlatými štefty vùkol. (DK jehla, stønìm. stëft, nnìm. Stift, II str. 375) cuspis. Mz. 336. PS šteft, -u m. ♣ ... prodávali šmukýøi pražští ... karkule „se štefty“. (DK II str. 385) arch. okrouhlé ozdobné tkanice, zpr. zlaté; ... nosívaly dámy èepice ... se jehlice. Z klenotù šmelcem, s štefty i s péry. (DK II zapsány ženské str. 387) korunky se zlatými štefty, A ♣ Koncem století zhusta èteš, že na klobouce byly zlaté a støíbrné perlami a šmelcem. Win. „štefty“ a „medye“ èili okrouhlé SS šteft, -u m. (6. tkanice zlaté a støíbrné, ... (DK II j. -u) (z nìm.) 1. str. 389) zast. okrouhlá, ozdobná tkanice ♣ ... hazuka byla z èerného (zprav. zlatá) n. karmazinu o dvaceti tøech zlatých jehlice: klobouk „šteftech se šmelcem“ (DK II str. se zlatými štefty. 406) Wint. 2. též štyft ob. kovový n. ♣ ... vyskytují se na kloboucích døevìný kolíèek šmuky ... „se štefty”, jichž bylo na k utìsnìní: šmuku i 13 kusù. (DK II str. 427) šrouby, štefty (R. právo) závrtné ♣ ... páni urození oblibovali na šrouby; zdrob. k kloboucích nejradìji „štefty“ ... 2 šteftík, štyftík, Èetli jsme leckdy o klobouce „... s -u, štyfek, -tku 12 zlatými štefty“ (DK II str. 427) m. ♣ ... zastavil [advokát] soukennou kápi se štefty zlatými ... (DK II str. 453) ♣ Novì vyskytují se v tom století ... pásy „se støíbrnými štefty“ ... (DK II str. 511)

Vysvìtlení zkratek: J – Slovník èesko-nìmecký Josefa Jungmanna I – V. Praha 1835 – 1839. PS – Pøíruèní slovník jazyka èeského. I – VIII. Red. B. Havránek, V. Šmilauer, A. Získal. Praha 1937 – 1957. SS – Slovník spisovného jazyka èeského. I – VIII. Red. B. Havránek, 2. nezmìnìné vydání. Praha, Academia 1989 (1. vyd. 1960–1971).

126

KS – Èesko-nìmecký slovník Františka Št. Kotta. I – VII. Praha 1878 – 1893. DK II – Dìjiny kroje v zemích èeských. I. Z. Winter, È. Zíbrt. Dìjiny kroje v zemích èeských od poèátku století XV. až po dobu bìlohorské bitvy. Praha, F. Šimáèek 1893. 672 s. Ju – Judith zlé pamìti. In: Pražské obrázky. Historické kresby a novelly. Praha, J. Otto 1893. 223 s. Ka – Kámen filosofský. In: Ze Staré Prahy. Historické obrázky. Praha, J. Otto 1894. 227 s. Ns – Námluvy a svatby staroèeské. In: Ze starodávného života. Praha, J. Otto 1892. 315 s. Ottova Laciná knihovna národní è. 104. P – Pro èest øemesla. In: Staropražské novelly ze 16. a 17. vìku. Praha, J. Otto 1896. 238 s. Salonní bibliotéka è. 95. Pl – Pro tu lásku. In: Pražské obrázky. Historické kresby a novelly. Praha, J. Otto 1893. 223 s. Pr – O prstenech. In: Historické arabesky. Tøebíè, J. Fr. Kubeš 1890. 182 s. Kubešova bibliotéka moravská. Roè. I. Dílo I. Sa – Staroèeští advokáti doma i v ouøadì. In: Ze starodávného života. Praha, J. Otto 1892. 315 s. Ottova Laciná knihovna národní è. 104.

Podle slovníkù èeského jazyka je šteft: 1. ‚kolíèek, kolík‘ (J, KS, SS), 2. ‚jehlice, velká jehla‘ (KS, PS, SS), sem spadá více upøesnìný význam „jehla k navlékání tkanic“, který je dùležitý tím, že vysvìtluje vìcnou souvislost s významem 3. tkanice (PS, SS). Mezi doklady slova šteft z Wintrova díla jsou explicitnì vysvìtleny pouze dva (oznaèené A a B), u nichž si navíc význam slova šteft neodpovídá. Tyto dva doklady pøedstavují štefty jako „kovové sponky k pøipnutí vìnce na hlavu“ a „okrouhlé zlaté nebo støíbrné tkanice“. Z dokladù vyplývá, že štefty mohly být kovové, zlaté, støíbrné, se „šmelcem“; umístìny mohly být na klobouku, sukni, kápi, hazuce, karkuli, vìnci, šmuku; na nìkterých vìcech jich mohl být i vìtší poèet: 6, 12, 13, 23 (z toho plyne, že šteft mìl malé rozmìry). Nejasnosti okolo významu slova šteft se pokusíme rozplést tím, že budeme zkoumat sluèitelnost jednotlivých dokladù s významy uvádìnými ve slovnících. Výklad ‚tkanice‘ mùže jednoznaènì podpoøit jen doklad „Koncem století zhusta èteš, že na klobouce byly zlaté a støíbrné „štefty“ a „medye“ èili okrouhlé tkanice zlaté a støíbrné“ (doklad A). Nìkteré doklady lze s výkladem ‚tkanice‘ ztotožnit dobøe, jiné jen s obtížemi: „Kupec pražský Netter se svou nevìstou mìli pøi oddavcích i druhý ještì den pøi jídle vìnce na hlavì se zlatými štefty vùkol“; „... hazuka byla z èerného karmazinu o dvaceti tøech zlatých „šteftech se šmelcem“; „Toto jest zastaveno v židech; soukenná kápì s šesti štefty zlatými.“ Nìkteré výkladu ‚tkanice‘ vyloženì odporují: „Z klénotù zapsány ženské korunky se zlatými štefty, perlami a šmelcem ...“; „V dìdictví po Korálkovi pražském zùstaly mezi klénoty i dvì korunky se zlatými

127

štefty a perlami a dva prosté vìnce s 12 zlatými štefty a perlami.“; „... vyskytují se na kloboucích šmuky ... „se štefty“, jichž bylo na šmuku i 13 kusù.“ Doklady „Dorota Radnická ... z tìch zlatých šteftù ... karkuli s štefty [nevìstì] udìlati dá. Když Dorota umøela, pobral štefty boháè Nerhof.“ a „... pohnán k soudu bohatý kupec pražský Petr Nerhof ... „aby položil štefty zlaté, které na veselí ... svatebním pøi oddavcích okolo vìncù zhusta obvité byly ...“ neodporují sice výkladu „tkanice“, ale kdyby se skuteènì jednalo o tkanice, byly by tyto doklady v rozporu s tøetím dokladem z téhož textu, kde se øíká, že pomocí šteftù byly pøipnuté vìnce na hlavách. Výklad ‚jehlice‘ nelze dost dobøe vztáhnout na doklady oznaèené ♣, obzvl᚝ nepøijatelný je v tomto smyslu doklad „... hazuka byla z èerného karmazinu o dvaceti tøech zlatých „šteftech se šmelcem“, s výhradami si ho lze spojit s dokladem „... štefty k sukním i ke kloboukùm“, vyloženì ho podporuje jen doklad oznaèený B. Výkladu ‚kolíèek‘ odporuje jen doklad A, ostatní s ním pomìrnì dobøe korespondují, vyloženì ho podporuje doklad B. Povšimnìme si spojení „karkule se štefty“. Karkule byla síka na vlasy nošená zejména pod pokrývkou hlavy. Karkule tìsnì obepínala hlavu a musela se asi upravit tak, aby se zpod ní vlasy neuvolòovaly. Lze si pøedstavit, že nìjaké sponky, „kolíèky“, tu mohly k upevnìní karkule dobøe posloužit. Úhrnem: pøi výkladu slova šteft jako ‚tkanice‘ èiní problémy 6 až 8 dokladù z 21, jako ‚jehlice‘ 14, jako ‚kolíèek‘ 1 doklad. Lze konstatovat, že vùèi slovníkovým výkladùm tu dochází k významovým posunùm. Nìkteré excerpované doklady dokonce odporují slovníkovým výkladùm v PS a SS a více odpovídají pojetí šteftu jako vìci podobné kolíèku, která plní funkci spony, popø. i dekorativního doplòku. Dùležité je poznamenat, že jedinì výklad v Kottovì slovníku naznaèuje vztah mezi významy slova šteft ‚jehlice‘ a ‚tkanice‘: šteftem se zvala jehla k navlékání tkanic. Pravdìpodobnì odtud se pojmenování pøeneslo i na tkanici samotnou.

128

Nieko¾ko poh¾adov na prezývkové vlastné meno Jaromír Krško Fakulta humanitných vied UMB, Banská Bystrica Popredný slovenský jazykovedec Vlado Uhlár v jednom èlánku na sklonku svojho života napísal: „Prezývky poskytujú zaujímavú a cennú problematiku z oblasti jazyka, etnografie a folkloristiky, ale aj sociológie. Zaslúžili by si všestranný opis i sústredený terénny výskum. … Vieme, že svoju prezývku majú všetky obce a ich obyvatelia na Slovensku. Ich úplný súpis a výklad by bol naozaj cenným jazykovým, národopisným, historickým i spoloèensko-kultúrnym materiálom. Škoda, že svoju príležitos na zistenie tohoto materiálu nevyužili náreèiari alebo aj národopisní pracovníci.“ (Uhlár, 1995, s. 305 – 306).

Slovenskí onomastici zaèali venova pozornos prezývkam obcí od poèiatku vzniku onomastických konferencií na Slovensku1 , pozornos folkloristov a etnografov sa na tento fenomén sústredila skôr. Z nárastom poètu príspevkov s touto tematikou sa postupne usta¾ovala terminológia pre oznaèenie tohto špecifického druhu vlastného mena – živé obyvate¾ské meno (Krištof, 1968), prezývka obce (Habovštiak, 1968; Šlais, 1968; Machek, 1969; Šrámek, 1977), obyvate¾ská prezývka (Uhlár, 1993), prezývka obyvate¾ov (Uhlár, 1995). V Základnej sústave a terminológii slovanskej onomastiky (Svoboda, 1973) existujú tri termíny pre oznaèenie tohto druhu prezývky: 1. skupinové antroponymum – „vlastní jméno skupiny lidí, kteøí tvoøí jisté spoleèenství“ (Svoboda, 1973, s. 43), 2. prezývkové vlastné meno – „doplòkové, neúøední vlastní jméno, které vìtšinou charakterizuje osoby, místa nebo vìci a vztahuje se k povolání, vlastnostem, pùvodu atd. nositele jména; mùže, ale nemusí obsahovat pozitivní nebo negativní hodnocení; Kujebáci – obyvatelé Vysokého Mýta“ (Svoboda, 1973, s. 118), 3. posmešné vlastné meno – „žertovné, èasto i silnì pejorativní pøezdívka osoby, místa nebo vìci, Homolkáøi – Sobìslaví“ (Svoboda, 1973, s. 119). Prvý termín (skupinové antroponymum) je pre potreby presnej charakteristiky prezývky obce pomerne široký, naopak – posmešné vlastné meno túto problematiku zužuje len do pozície pomenovania s vysokou dávkou expresívnosti. Ako najvhodnejší termín sme preto vybrali termín prezývkové vlastné meno, ktoré zahàòa prezývku jednotlivca, rovnako ako prezývku skupiny obyvate¾ov. V opozícii prezývka jednotlivca – prezývka skupiny obyvate¾ov sa nám zaèínajú èrta základné charakterizaèné znaky prezývkového vlastného mena. 1 Na I. slovenskej onomastickej konferencii (Bratislava, 5. – 6. decembra 1967) odzneli dva referáty s touto problematikou: A. Habovštiak – Prezývky obyvate¾ov obcí na Orave a Š. Krištof – Živé obyvate¾ské mená.

129

Prezývkové vlastné meno zovšeobecòuje a generalizuje urèité špecifické príznaky jednotlivca (jednotlivcov) na všetkých príslušníkov obce bez rozlišovania, èi všetci èlenovia tohto spoloèenstva sú nosite¾mi príznaku. Naproti tomu prezývka jednotlivca je vyjadrením príznakov, ktoré sú charakteristické pre pomenovaného jednotlivca. Spoloènou èrtou oboch prezývok je ich relatívna uzavretos v mikrosociete používate¾ov (hovoríme o akènom rádiu propria – Krško, 1999). Ïalšou charakteristikou prezývkového vlastného mena je, že tvorí onymický atribút k existujúcemu (a štandardizovanému) ojkonymu. R. Šrámek v tejto súvislosti dokonca tvrdí, že „pøezdívky nejsou jménem v pravém slova smyslu…Zásadní rozdíl mezi nimi a jmény je ještì tento: zatímco jméno je spøahováno a trvale vázáno na jistý objekt, pøezdívky obcí se týkají nikoli jen objektu, ale i lidí v nìm nebo na nìm bydlících.“ (Šrámek, 1977, s. 34). Lexikálny význam ojkonyma je totiž pre jeho obyvate¾ov a obyvate¾ov susedných obcí irelevantný, pri pokusoch o etymológiu dochádza èasto k nepresnej – takzvanej ¾udovej etymológii. Naopak, prezývkové vlastné meno nemôže bez svojho výkladu existova. Nejde však o výklad etymológie pomenovania, ale o výklad jeho motivácie. Vzah medzi ojkonymom a prezývkovým vlastným menom je komplementárny, ale zároveò jednostranný – ojkonymum môže existova bez prezývkového vlastného mena, ale prezývkové vlastné meno nemôže existova bez ojkonyma, pretože by vlastne nebolo èo sekundárne pomenova. Motivácia prezývky musí by známa. Poèas terénneho výskumu sme sa však stretli aj s poznámkami informátorov typu: „Ale neviem, preèo ich tak volajú.“ Pri expresívnych prezývkových vlastných menách je motivácia – „motivaèný príbeh“ známy, prípadne sa aktualizuje. Môže tu dochádza k posunom v interpretácii príbehu, ale pointa vyplýva zo sémantického významu prezývkového vlastného mena. Napr. obyvate¾ov Krásna nad Kysucou prezývajú Vrabèiari, „¾ebo sa im vrabec na veži obesel, a ke sú hodi, vravia, že to tam vrapcoch oslavujú.“ Iný informátor uviedol motiváciu, že tam chytali vrabce. K posunu v interpretácii „motivaèného príbehu“ však dochádza u menej expresívnych a starších prezývkových vlastných mien. Možno vyslovi názor, že originalita (resp. pôvodnos) „motivaèného príbehu“ je priamoúmerne závislá od expresivity a doby vzniku prezývkového vlastného mena (èím menej èasu uplynie od „motivaèného príbehu“, tým je príbeh pôvodnejší). U silno expresívnych a mladších prezývkových vlastných menách je „motivaèný príbeh“ všeobecne známy – napr. poèas terénneho výskumu v Muránskej Toto prezývkové vlastné meno bolo motivované takýmto príbehom: Po vojne prišiel rodine domov balíèek z Ameriky od starej mamy. Obdarovaní si mysleli, že im poslali kakao a chceli si z prášku uvari puding. Puding sa im nedarilo uvari, pretože im nechcel zhustnú. Po urèitom èase našli medzi vecami zašitý list v kabáte, v ktorom bolo napísané, že stará mama zomrela v Amerike a jej popol poslali pozostalým aby ju pochovali v rodnej dedine... 2

130

doline sme sa okrem zisovania prezývkových vlastných mien sústredili aj na motiváciu prezývky obyvate¾ov Mokrej Lúky – Pudžingéri2 . Motiváciu tejto prezývky nám potvrdili všetci informátori okrem obyvate¾ov Mokrej Lúky. Je prirodzené, že „majitelia“ prezývky sa za òu hanbia a nechcú ju zverejòova. Podobný silne expresívny prípad uvádza R. Šrámek pre moravskú obec Lažánky, ktorú prezývajú Veveráci. Jej obyvatelia poèas jedného pohrebného sprievodu zbadali v lese zvláštnu vevericu, sprievod nechal stᝠnebožtíka na ceste a zaèali ju naháòa, pokia¾ ju nechytili. Potom pokraèovali v sprievode ïalej (Šrámek, 1977, s. 43). Silná expresivita prezývkových vlastných mien súvisí s prekroèením noriem spoloèenského správania. Najsilnejšou a najtvrdšou normou3 je tabu. Medzi tabuizované oblasti patrí kanibalizmus (èi už vedomý alebo nevedomý) i porušenie urèitých obradov pochovávania màtveho. Porušenie tabu preto podnieti vznik prezývkového vlastného mena so silno expresívnym podtextom. To isté platí aj pre prezývky jednotlivcov. K nim sa však môže prida aj individuálny spoloèenský trest (vylúèenie z kolektívu, inzultácia apod.). V kolektíve sa však neuplatòuje princíp kolektívnej viny. Z tohto poh¾adu sú prezývkové vlastné mená zaujímavé pre sociológiu. Sociológ môže venova pozornos tomu, ako sa prezývkové vlastné meno odráža v spoloèenských vzahoch obyvate¾ov susedných obcí (jednosmerný vzah: susedné obce, ktoré pomenúvajú jednu obec). Problematika vzájomných vzahov je však omnoho širšia – ¾udia, ako aktívni èinitelia sú príslušníkmi jednotlivých mikrosociet ale zároveò vstupujú do vzájomných vzahov v rámci susedných mikrospoloèenstiev. Prezývkové vlastné meno ako proprium plní (z onomastického poh¾adu) všetky funkcie propria – identifikuje, špecifikuje a lokalizuje; z poh¾adu sociológa zároveò upevòuje vedomie spolupatriènosti jednotlivcov mikrosociety k rodnej obci.. Tieto vzahy (v rozsahu sympatia – antipatia) sa premietajú aj do vzájomných prezývkových vlastných mien. Z heuristických výskumov (vlastných aj výskumov študentov) vyplýva, že susediace obce vstupujú do zložitých sociometrických vzahov. Tieto sociometrické vzahy jednotlivých obcí vyplývajú z toho, že pomenúvajúce obce nemusia pozna a použi rovnakú motiváciu pri vzniku prezývky. Napríklad niektoré záhorské obce majú dve a viac prezývok od rôznych susedných obcí. Zároveò tu platí, že stupeò expresívnosti prezývkového vlastného mena obce A (ak ho dala obec B) zodpovedá stupòu expresívnosti „vrátenej“ prezývky. Sociometrické vzahy môžeme vyjadri takouto schémou (upravená schéma Cákovej, 1999, s. 26) :

3 Uvažujeme o spoloèenskej norme ako nepísanom, zvykovom správaní spoloèenstva, ktoré bolo formované historickým procesom. Je samozrejmé, že spoloèenské normy podmienili ich kodifikáciu a premenu v zákony.

131

Rovensko Žabièkári Žabièkári

Sobotište

Kozari

Sýkorkári

Vredari Žabièkári

Metlári Zemani

Èastkov

Mrkvári

Vredari

Rohov Mrkvári

Lopašov

Z uvedenej schémy vyplýva, že obec Rovensko má rovnakú prezývku Žabièkári od obcí Sobotište, Èastkov a Rohov. Motiváciou bol moèiar neïaleko dediny, v ktorom bolo ve¾a žiab. Rovnakú mieru expresívnosti vlastnej a „danej“ prezývky vidno u obcí Èastkov a Sobotište. Sobotišania prezývajú Èastkovèanov Sýkorkári (pretože Èastkovèania chytali sýkorky a potom ich predávali) a Èastkovèania prezývajú Sobotišanov Kozari, pretože chovali ve¾a kôz. Obec Lopašov má dve prezývkové vlastné mená (Mrkvári a Vredari). Pri terénnom výskume sa však nepodarilo zaznamena prezývky susedných obcí, ktoré im dávajú Lopašovèania. Tieto vzájomné vzahy by boli urèite zaujímavé pre výskum sociológov. Na poh¾ad sociológie nadväzuje poh¾ad sociolingvistiky. Uplatòovanie a fungovanie prezývkových vlastných mien si vyžaduje urèitý spoloèenský kontext. Tento kontext je najlepšie ilustrovaný v prácach a umeleckých dielach „nelingvistov“, v ktorých sa uplatnili prezývkové vlastné mená – napr. práca F. V. Peøinku (1934), ktorý píše, že prezývky obcí èasto vyvolávali šarvátky na dedinských zábavách. Niektoré „motivaèné príbehy“ sa stali podkladom pre scenár filmu Sváko Ragan z Brezovej – aj tu sa v pohostinstve, na dedinskej zábave pri pohári vína rozprávali humorné príbehy a dedinèania sa navzájom prekárali. Spoloèenskou situáciou uplatnenia prezývky je teda stretnutie príslušníkov viacerých obcí, uvo¾nená atmosféra, zábava. Avšak postupné zvyšovanie expresivity (sociolingvistický aspekt) èasto vedie k vzájomným potýèkam. Zo sociolingvistického poh¾adu možno vyslovi názor, že expresívnos prezývkových vlastných mien je èiastoène podmienená komunikaènou situáciou. Ak by sa uplatnila prezývka v inej komunikaènej situácii, intenzita jej expresívnosti môže by nižšia.

132

Ak sme spomínali prekáraèky dedinèanov na zábavách a na spoloèných stretnutiach, treba si uvedomi, že prezývkové vlastné mená sú neoddelite¾nou súèasou ¾udového folklóru. Preto sú predmetom záujmu folkloristiky a etnografie. Etnografi používajú na oznaèenie obyvate¾ov obcí a väèších celkov termín etnografická skupina. Tento termín je v Encyklopédii ¾udovej kultúry Slovenska (1995, I. diel, s. 127) definovaný ako „subjednotka etnika, ktorú vytvárajú nositelia ¾udovej kultúry spoloèensky a kultúrne odlišní od svojho okolia, spojení skupinovým povedomím a skupinovým menom“. Alternatívou nášho termínu prezývkové vlastné meno je teda z poh¾adu etnografie termín skupinové meno, èo by zodpovedalo onomastickému termínu skupinové antroponymum (v úvode sme však konštatovali, že tento termín je príliš široký). Prezývkové vlastné mená sú súèasou verbálneho prejavu obyvate¾ov a preto sa stali predmetom výskumu folkloristov, ktorí ich zaradili k malým folklórnym formám (parémiám). Ak vychádzame z užšieho chápania folklóru, v ktorom sa uplatòujú a zoh¾adòujú kritériá ústnosti, kolektívnosti, synkretizmu, procesuálnosti a tradície, zistíme, že spomínané kritériá folkloristiky sa uplatòujú aj pri prezývkových vlastných menách – väèšinou existujú v ústnom podaní, sú prejavom kolektívnosti (vznikli v kolektíve, používa ich kolektív a oznaèujú kolektív). V prezývkových vlastných menách sa premiešavajú rôznorodé prvky (preto ich môžeme skúma z viacerých vedných disciplín), prechádzajú urèitým vývinom, ktorý vyplýva z ústneho tradovania (môžeme hovori o dynamike prezývkových vlastných mien). Folkloristické kritérium uplatnil R. Šrámek (1977) pri triedení prezývkových vlastných mien – ide o spojenie semaziologického a sémantického kritéria spolu s „motivaèným príbehom“. Folkloristický poh¾ad na túto problematiku zároveò odha¾uje, že prezývkové vlastné meno sa skladá z dvoch èastí – z jazykovej (semaziologickej a sémantickej) a z folkloristickej („motivaèného príbehu“). Forma prezývkového vlastného mena zodpovedá jazyku, ktorý sa používa na danom mieste. Pri sociolingvistickom poh¾ade na túto problematiku sme spomenuli, v akej komunikaènej situácii tieto prezývky fungujú – v uvo¾nenej, neoficiálnej atmosfére bez uplatnenia spoloèenských rolí. Z jazykového h¾adiska ide vždy o náreèovú podobu.4 Mnoho prezývkových vlastných mien bolo motivovaných odlišným dialektom od okolitých obcí (èi už parciálnymi alebo komplexnými diferenciami). Vytvára sa tu moment kontrastu, ktorý sa transformuje do motivácie vzniku prezývky. V úvode príspevku sme porovnali prezývkové vlastné meno s ojkonymom. Dialektologický poh¾ad nám ponúka porovna spoloèné znaky a rozdiely medzi terénnymi názvami a prezývkovými vlastnými menami. Spoloènými prvka4 O funkènom využití dialektológie pri skúmaní terénnych názvov pojednáva štúdia Využití dialektologie pøi zkoumání pomístních jmen (Harvalík, 1998), v ktorej autor píše, že terénne názvy „jsou užívaná pøevážnì v nestandardizované podobì jen v ústní komunikaci a jejich existence není ovlivòována kodifikaèními snahami, obsahují rysy místních náøeèí.“ To isté môžeme poveda o prezývkových vlastných menách.

133

mi sú, že obidve propriá zachovávajú náreèovú podobu, využívajú sa prevažne vo verbálnej komunikácii. Odlišnosti terénnych názvov od prezývkových vlastných mien spoèívajú v tom, že terénne názvy èastejšie zachovávajú staršie náreèové podoby a ich sémantická stránka sa stáva zdrojom ¾udovej etymológie (v tomto bode sú identické s ojkonymami), èiže terénne názvy sú v onymickom systéme stabilnejšie. Prezývkové vlastné mená sú naopak dynamickejšie, èo vyplýva z toho, že ich vznik bol motivovaný zamestnaním (dominantným alebo netradièným), jazykom obyvate¾ov, polohou obce, atï. Èasto však bolo toto proprium motivované netypickou príhodou – tieto názvy sú najmenej stabilné. Prezývkové vlastné mená môžu (avšak v malom rozsahu) dochova staršie náreèové lexémy, prípadne (v krátkych veršovaných útvaroch) zachova náreèové syntagmy, ktoré sa dostávajú na okraj používania, prípadne zanikli. Dynamika prezývkových vlastných mien sa odráža aj v lexikálnej podobe, kedy jednotlivé prezývky obsahujú moderné výrazy – Sirk – Malá Moskva (bolo tam ve¾a komunistov), Filier a Bystré – Spojené štáty (obce boli zlúèené do obce Filier – na jednej strane potoka sa nachádza Filier, na druhej Bystré), Banská Bystrica – Pažravá pri Zvolene (pretože krajské mesto malo rozbujnený politický aparát). E. Tvrdoò (1983) uvádza nieko¾ko Prezývkových vlastných mien, ktoré obsahujú novú (nie náreèovú lexiku) – Butty (ve¾ká èas obyvate¾ov obce sa vysahovala do mesta Butty v USA), Malá Èína, Kuba, Malá Praha, Práter (neuvádza tu však oficiálne ojkonymá, ani motiváciu). Tieto novotvary potvrdzujú živos prezývkových vlastných mien, ich neustály vznik, prispôsobenie sa novým spoloèenským zmenám a situáciám. Spomínané vedné disciplíny umožòujú skúma prezývkové vlastné mená v ich skutoènom fungovaní v jazyku. Tieto vedy sú pre onomastiku pomocné vedy (podobne ako onomastika je pomocnou vedou pre históriu, jazykovedu, atï.). Schematicky môžeme tento „viacrozmerný“ poh¾ad na prezývkové vlastné meno naznaèi takto: etnografia

onomastika

sociológia

folkloristika

prezývkové vlastné meno

sociolingvistika

psycholingvistika

psychológia dialektológia

134

Upozornením na rôzne poh¾ady pri problematike prezývkových vlastných mien chceme poukáza na zaujímavý druh proprií ako i na fakt, že nielen onymá, ale jazyk vo všeobecnosti je mnohorozmerný fenomén, ktorý nemožno vníma izolovane od èloveka a spoloènosti. Literatúra BLANÁR, V.: Teória vlastného mena. 1. vyd. Bratislava, Veda 1996. 250 s. BOTÍK, J. – SLAVKOVSKÝ, P. a i.: Encyklopédia ¾udovej kultúry Slovenska. 1. vyd. Bratislava, Veda 1995, zv. 1. 484 s. BOTÍK, J. – SLAVKOVSKÝ, P. a i.: Encyklopédia ¾udovej kultúry Slovenska. 1. vyd. Bratislava, Veda 1995, zv. 2. 448 s. CÁKOVÁ, S.: Skupinové antroponymá obyvate¾ov Záhoria. Rukopis diplomovej práce. Banská Bystrica, Fakulta humanitných vied UMB v Banskej Bystrici 1999. 84 s. HABOVŠTIAK, A.: Prezývky obyvate¾ov obcí na Orave. In: I. slovenská onomastická konferencia. Bratislava, Jazykovedný ústav ¼udovíta Štúra SAV a Slovenská onomastická komisia pri Vedeckom kolégiu jazykovedy SAV, 1968, s. 71 – 80. HARVALÍK, M.: Využití dialektologie pøi zkoumání pomístních jmen. In: Onomastica Slavogermanica, XXIII, 1998, s. 287 – 291. KRIŠTOF, Š.: Živé obyvate¾ské mená. In: I. slovenská onomastická konferencia. Bratislava, Jazykovedný ústav ¼udovíta Štúra SAV a Slovenská onomastická komisia pri Vedeckom kolégiu jazykovedy SAV 1968, s. 64 – 70. KRŠKO, Jaromír.: Prezývkové vlastné meno verzus onymum. Referát prednesený na I. kolokviu mladých filológov UMB. Banská Bystrica 9. júna 1999. V tlaèi. MACHEK, A.: Posmìšné a škádlivé pøezdívky obcí na Královédvorsku. In: Zpravodaj Místopisné komise ÈSAV, roè. 10, 1969, s. 254 – 256. OPLUŠTIL, A.: Prezývky obyvate¾ov liptovských obcí. In: Zprávy Liptovského múzea z r. 1931/1932, s. 28 – 32 a 56 – 62. PATRÁŠ, V.: Sociolingvistické kontexty školských prezývok. In: Spo³eczne Zróznicowanie Wspó³czesnej Polszczyzny. Pod redakcj¹ Stanis³awa Kani. Materialy Konferencje NR 26.Szczeciñ, Universytet Szczeciñski 1997, s. 97 – 108. PEØINKA, F. V.: Veselé putovanie po Slovensku. Praha, Orbis 1934. 654 s. SVOBODA, J. a i.: Základní soustava a terminologie slovanské onomastiky. In: Zpravodaj Místopisné komise ÈSAV, roè. 14, 1973. 280 s. ŠLAIS, M.: Pøezdívky vesnic na Domažlicku. In: Zpravodaj Místopisné komise ÈSAV, roè. 9, 1968, s. 55 – 58. ŠRÁMEK, R.: Problematika studie pøezdívek obcí (na materiálu obcí z Moravy a Slezska). In: Národopisné studie, roè. 14, 1977, s. 29 – 52. TVRDOÒ, E.: Prezývkové miestne názvy tvorené od geografických názvov. In: VIII. Slovenská onomastická konferencia. Banská Bystrica – Prešov (Dedinky) 2. – 6. júna 1980. Zborník referátov. Bratislava – Banská Bystrica – Prešov, Jazykovedný ústav ¼. Štúra SAV – PF v Banskej Bystrici – PF v Prešove UPJŠ v Košiciach 1983, s. 165 – 169. UHLÁR, V.: Obyvate¾ské prezývky v Liptove. Kultúra slova, 27, 1993, s. 277 – 282. UHLÁR, V.: Najznámejšie prezývky obyvate¾ov obcí na Slovensku. Slovenská reè, 60, 1995, s. 302 – 306.

135

Promìny koncepce Staroèeského slovníku1 Miloslava Vajdlová Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Pøedpokladem úspìšného vytvoøení lexikografického díla je existence pøedem pøipravené, co možná nejpodrobnìji propracované koncepce. Stìží mùže vzniknout ucelené a sourodé dílo, aniž by si jeho autoøi ještì pøed zapoèetím lexikografických prací ujasnili rozsah, typ a zamìøení vznikajícího slovníku a aniž by budoucí uživatele slovníku seznámili s lexikologickou teorií, z níž jejich slovník vychází, s lexikografickou strukturou hesla a se zpùsobem uspoøádání prùvodního aparátu.2 Teoretická koncepce Staroèeského slovníku byla po dlouhodobých diskusích zformulována v šedesátých letech, konkrétní podobu nabyla v textu nazvaném Principy Staroèeského slovníku a spolu se soupisem užívaných pramenù a jejich zkratek byla vydána r. 1968 pod souhrnným názvem Staroèeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenù a zkratek. Tato koncepce v sobì shrnula a spojila dosavadní lexikografické zkušenosti, výsledky dílèích rozborù staroèeské slovní zásoby a poznatky založené na teoretickém studiu lexikologické problematiky. Opírá se o propracovanou lexikologickou teorii vycházející z uèení Pražské školy. V jejím duchu chápe koncepce Staroèeského slovníku slovní zásobu obsahující vedle slov i jejich ustálená spojení a frazémy3 jako složitì strukturovaný hierarchický subsystém jazyka mající svoje centrum a periferii. Dùraz klade na podrobný popis sémantické stavby slovní zásoby. Tento popis prohlubuje zejména dùsledným vystihováním rùzných typù spojitelnosti lexikálních jednotek s jinými jednotkami v kontextu – spojitelnosti syntaktické, konstrukèní (valence) i sémantické (kompatibility). Pozornost vìnuje také postavení lexikální jednotky v jazykovém systému, tj. jejímu vztahu k významotvorným subsystémùm a mikrosystémùm slovní zásoby, a usiluje i o zachycení opakovatelných vztahù mezi lexikálními jednotkami. Právì opakovatelnost vztahù napomáhá rekonstruovat staroèeskou slovní zásobu a její systém i subsystémy v míøe širší, než to v nìkterých pøípadech umožòuje dochovaný materiál. Specifické vlastnosti staroèeského jazykového systému, projevující se v opakovatelnosti vztahù mezi lexikálními jednotkami, v nižší pojmové diferencova1 Tento pøíspìvek vznikl za podpory grantového projektu GA ÈR 405/99/540 Elektronizace lexikografických postupù v diachronní lexikografii (na materiálu Staroèeského slovníku). 2 Tj. se soupisem užívaných zkratek, excerpovaných památek èi autorù, se zpùsobem uvádìní poznámek, vysvìtlivek a pøípadných odkazù na odbornou literaturu atd. 3 Na rozdíl napø. od Slovníku spisovné èeštiny pro školu a veøejnost, který slovní zásobou rozumí pouze repertoár slov. Sr. SSÈ, s. 641.

136

nosti oznaèované skuteènosti, ve vyšší polylexii lexémù a v neposlední míøe i v ponìkud jiném systému existujících jazykových kategorií, než jaký známe ze souèasné èeštiny, je tøeba reflektovat ve struktuøe vytváøeného slovníku. Staroèeský slovník je zpracováván jako velký historický slovník s výbìrovou dokumentací, jež zachycuje slovní zásobu v její dosažitelné úplnosti. Slouží jako slovník výkladový, nebo pøináší podrobnìjší pouèení o pojmenování staroèeských reálií (pojmù, vìcí, institucí, spoleèenských pomìrù apod.) a souèasnì plní i funkci slovníku pøekladového, užívaného pøi interpretaci staroèeských textù a pøi komparativním studiu slovní zásoby staroèeské a novoèeské. Pøi definování heslového slova Staroèeský slovník vychází z pojetí slova jako jednotky vyšší než morfém a nižší než syntagma, abstrahované ovšem z rùzných kontextù daného jazyka: „slovo (jednoslovný lexém) je jednotka významová (daná jistým lexikálním významem nebo souborem takových významù navzájem souvisících) a zároveò jednotka formální (daná jistým tvarem nebo souborem tvarù lišících se pouze gramaticky), která se zaèleòuje tìmito obìma svými stránkami do vztahù s jinými jednotkami a reálnì se uplatòuje jako prostøedek dorozumívání“.4 Ve snaze zachytit staroèeskou slovní zásobu v její úplnosti Staroèeský slovník zpracovává jako jednotku lexikografickou (heslové slovo) též nìkteré výrazy, které nejsou jednotkou lexikologickou (napø. neústrojné neologismy), protože jejich neuvedení by znamenalo ochuzení jazykového systému o periferní jevy. Znaènou pozornost vìnuje Staroèeský slovník sporným pøípadùm vyèlenìní lexikálnì významových jednotek. Nejèastìji se jako sporné projevují nìkteré tvary slov (napø. tvary adjektiv verbálních a posesivních), kde je obtížné rozhodnout, zda se jedná již o skuteènou lexikálnì významovou jednotku (samostatný lexém), nebo o ještì nelexikalizovaný tvar slova, dále ustálená spojení slov, kdy bývá obtížné stanovit hranici mezi frazémem a volným spojením slov, a koneènì slova a významy terminologické povahy, u nichž musíme rozhodnout, zda jde o samostatný význam terminologický, nebo pouze o užití ve specifickém, by ustáleném kontextu. Pozornost vìnovaná nevyhranìným pøípadùm a sporným jevùm je oprávnìná, protože právì na tìchto pøípadech lze dobøe ukázat smìry a tendence projevující se ve vývoji staroèeské slovní zásoby. Díky široké, odstupòované škále lexikografických prostøedkù pak mùžeme tuto slovní zásobu zachytit jako dynamický, vyvíjející se systém. Lexikálnì významové jednotky jsou zpracovány za pomoci celé øady výrazových prostøedkù vedoucích od samostatného hesla èi samostatného významového odstavce pøes nìkolik typù neèíslovaných, do významového odstavce vèlenìných významových pododstavcù s typograficky zvýraznìnou podobou (napø. ustálená slovní spojení a konstrukèní užití se zpracovávají za pomlèkou s nonparejovou poznámkou, víceslovné lexémy mají zvýraznìnou grafickou podobu a jsou umístìny za tuènì vytištìnou grafickou znaèkou ap.) až po indivi4

Principy, s. 20.

137

duální nonparejové komentáøe k jednotlivým dokladùm. Rùzné typy slovníkového zápisu slouží mj. k ozøejmení toho, jaké je postavení dané lexikálnì významové jednotky vzhledem k centru a periferii systému. Z hlediska autorského je souhrn základních lexikografických zásad soustøedìn v kapitole pojednávající o výstavbì hesla. Pøi postupu informací od èástí vìnovaných záhlaví heslové stati, záhlaví a øazení významových odstavcù k èástem vìnovaným výbìru a zpùsobu uvádìní dokladù až k systému odkazù a závìreèných poznámek text Principù souèasnì postupuje v rámci heslové stati shora dolù a souèasnì smìøuje od údajù základních k údajùm dílèím, od údajù teoreticky fundovaných, systémových k údajùm konkrétním, jež teorii dokládají a samy na sobì demonstrují. Na základì všech tìchto obecných lexikologických i konkrétních lexikografických zásad a za pomoci soustavy odkazù a údajù skrytých5 i zjevných je následnì vytváøen slovníkový text propojený na rùzných úrovních a pøinášející celou øadu informací o zpracovávané lexikální jednotce a o jejím postavení v systému staroèeské slovní zásoby. Na poèátku 80. let došlo ke zmìnám v koncepci Staroèeského slovníku oznaèovaným jako Zestruènìní. Vzhledem k tomu, že Staroèeský slovník vychází z bohaté materiálové základny, zpracovává všechny dochované lexikální jednotky, snaží se podat co nejúplnìjší a nejobjektivnìjší výklad jazykový i historický a až dosud nepoužíval metodu hnízdování, zaèal jeho rozsah oproti plánovaným pøedpokladùm neúmìrnì narùstat. Proto byl kolektiv oddìlení nucen pøistoupit k nejednoduchému zákroku – omezit rozsah slovníku pøi souèasném zachování informativní hodnoty, vìdecky nároèné koncepce a kontinuity zpracování mezi prvními a posledními svazky slovníku. Podstata zmìn byla formulována a publikována v èlánku Problém rozsahu velkých historických slovníkù a Staroèeský slovník.6 Zmìnami koncepce se slovník øídí od poèátku tøetího dílu, tj. od písmena P. Mezi zpùsoby lexikografického zpracování lexikálnì významových jednotek bylo zaøazeno hnízdování. Ve spoleèné heslové stati jsou nyní zpracovávány perfektivní a imperfektivní formy téhož slovesa, kmenoslovná synonyma monosémní a polysémní se shodnou významovou strukturou, dále se pod heslové záhlaví slovesa vèleòují jeho monosémní paradigmatické odvozeniny substantivní a adjektivní. Posloupnost významù a jejich postupný lineární nebo vìtvovitý vývoj jsou vystihovány a zdùrazòovány za pomoci novì zavedeného horizontálního èlenìní heslové stati. Ve slovníku jsou nadále uvádìny jen ty onomastické jednotky, které svou existencí prohlubují a dokreslují obraz dochované zásoby apelativní. Omezeno je uvádìní dokreslujícího materiálu otištìného v dostupných pramenech. Formou odkazù se upozoròuje na doklady již 5 G. A. Bogatovová takovéto údaje oznaèuje jako „roztroušené“. Sr. G. A. Bogatovová: Istorija slova kak ob´jekt russkoj istorièeskoj leksikografii. 1984, s. 126. 6 Slovo a slovesnost 42, 1981, s. 238 – 248.

138

otištìné v jiných textech, nejèastìji v Slovníku staroèeském Jana Gebauera, Slovníku støedovìké latiny v èeských zemích a v publikacích onomastického zamìøení Místní jména v Èechách7 a Místní jména na Moravì a ve Slezsku.8 Systém odkazù umožòuje také signalizovat existenci dalších dokladù s podobným kontextem nebo upozoròovat na doklady otištìné v textu Staroèeském slovníku u nìkterého již døíve zpracovaného hesla. K omezení rozsahu slovníkového textu pøispívá i užívání dokladù s kontextem kratším, než bylo dosud v praxi slovníku obvyklé. Kombinací osvìdèené úsporné metody soudobé lexikografie – hnízdování a vlastního specifického postupu, hojnì využívajícího odkazù na údaje otištìné v úplnosti jinde, se kolektivu Staroèeského slovníku podaøilo dosáhnout požadované úspornosti, pøièemž nebyla porušena pùvodní koncepce, ba naopak se zvýšila kompaktnost, preciznost a textová provázanost slovníku. Více než tøicetiletá praxe potvrdila správnost a platnost pùvodní koncepce Staroèeského slovníku, souèasnì však pøinesla øadu nových poznatkù vycházejících jak z hlubšího poznání systému staroèeské slovní zásoby a vlastní lexikografické práce na stranì jedné, tak z rozvoje obecného teoretického lingvistické bádání na stranì druhé. Proto jsme se rozhodli, že jednou ze souèástí probíhajícího grantového projektu GA ÈR 405/99/540 Elektronizace lexikografických postupù v diachronní lexikografii (na materiálu Staroèeského slovníku) bude i doplnìní a pøepracování stávajících Principù.9 Nový dokument by pak v souladu se zamìøením celého projektu mìl být k dispozici jak v tradièní formì tištìné, tak ve formì elektronické. Zásah, ke kterému jsme pøistoupili, není a ani nemá být popøením stávajících Principù. Jedná se o upøesnìní pùvodních formulací i informací, o doplnìní nových teoretických poznatkù a o písemnou fixaci pravidel a postupù užívaných v praxi pøi tvorbì Staroèeského slovníku. Potøeba tohoto zásahu byla vyvolána nìkolika dùvody. Jednak bylo zapotøebí do koncepce zaèlenit nové teoretické poznatky (v pøípadì Staroèeského slovníku se jedná zejména o nové, prohloubené pojetí valence,10 o prvky textové lingvistiky, o charakterizaci víceslovných lexikalizovaných a lexalizujících se jednotek11 èi výrazù terminologické povahy). Dále bylo nutné zaèlenit do koncepce zmìny provedené na poèátku 80. let v rámci Zestruènìní. Tøetím dùvodem, který pøispìl k novému definování koncepce, je fakt, že postupem èasu, kdy se v práci na slovníku vystøídalo znaèné množství autorù a kdy narùstal celkový objem zpracovaných stran, Profous, A. – Svoboda, J., Praha 1947 – 1957. Hosák, L. – Šrámek, R., Praha 1970 – 1980. 9 V další fázi, navazující na právì probíhající grant, bychom rádi obdobným zpùsobem pøepracovali a doplnili Soupis pramenù a zkratek, poèítáme i s následným spoleèným novým vydáním Principù a Soupisu. 10 Sr. Manuál lexikografie, oddíl 8.2. 11 Sr. Manuál lexikografie, oddíl 8.2.2.3. 7

8

139

docházelo pøi lexikografickém zpracování pøes veškerou snahu autorù i redaktorù k formálním nejednotnostem. Na tyto nejednotnosti jsme upozoròováni pøedevším prostøednictvím poèítaèù, které jsou schopny díky soustavì makrostruktur a stylù odhalit již dnes nìkteré odchylky a rozkolísanosti v námi vytváøeném textu slovníku. Proto se do budoucna poèítá s tím, že lexikografický popis bude do jisté míry pøeddefinován a kontrolován programem poèítaèe,12 elektronický systém disponující souborem pøeddefinovaných dat pak sám autora upozorní, když se tento pøi zpracování heslové stati dopustí nìjakého lexikografického prohøešku. Za výchozí sta pøepracování jsme zvolili kapitolu pøinášející klíèové informace lexikografické – kapitolu Výstavba hesla.13 Každý z autorù èi redaktorù Staroèeského slovníku pøipravuje návrh nového znìní nìkteré z èástí této kapitoly. Nový návrh vychází vždy z textu pùvodních Principù, jež zpracovatel doplòuje o interní pokyny a zásady, které byly zformulovány bìhem práce na Staroèeském slovníku, dále o poznatky publikované v odborné literatuøe a zkušenìjší autoøi a redaktoøi èasto též o další údaje vycházející z vlastních zkušeností. Vzniká tak text, který je pøedkládán k diskusi celému oddìlení a teprve po zaèlenìní všech pøipomínek a úprav nabývá definitivní podoby. Diskusí o nové podobì Principù se zúèastòují všichni èlenové oddìlení, to znamená autoøi a redaktoøi Staroèeského slovníku, a èásteènì též naši spolupracovníci z øad studentù filologických oborù. Práce na novém textu se tak stává prací nìkolikageneraèní, což se ukazuje jako velmi úèelné, nebo jiné požadavky na nový text kladou zkušení autoøi èi redaktoøi, jež na slovníku pracují mnoho let, jiné požadavky ménì zkušení èi zaèínající autoøi a opìt jiné osoby stojící mimo a reprezentující do jisté míry zasvìcené uživatele slovníku. Dùsledkem této nìkolikageneraèní spolupráce a rùznorodosti vznášených požadavkù je skuteènost, že kromì nové verze Principù, jejichž tìžištìm je teorie lexikografických postupù užívaných pøi tvorbì diachronního slovníku, souèasnì vzniká i nový interní metodický materiál, který má sloužit zejména zaèínajícím autorùm jako podrobný návod, jak postupovat pøi zpracovávání materiálu a pøi tvorbì heslové stati. Na rozdíl od teoreticky zamìøených a výrazovì úsporných Principù se tento materiál, podomácku nazývaný „Kuchaøka“, zamìøuje na lexikografickou praxi, upozoròuje na èasto se opakující chyby a problematické pøípady a v hojné míøe uvádí i pøíklady, jež pøibližují a konkretizují teoreticky formulovanou problematiku.14 Za pomoci tohoto textu by v budoucnu mìl být zaèínající autor schopen lépe se orientovat v materiálu a øešit vyskytující se Vytvoøení tohoto programu je jedním z nejdùležitìjších úkolù probíhajícího grantu. Sr. Principy, s. 38 – 44. Pozdìji by samozøejmì mìly být pøepracovány a doplnìny i kapitoly další. 14 Pro názornost v pøíloze uvádíme ukázku pùvodních Principù, nové, v rámci grantu pøepracované verze Principù a prùvodního metodického textu. Všechny tøi úryvky se vztahující ke stejnému tématu. 12

13

140

problémy nejen náležitì a samostatnì, ale také jednotnì ve vztahu k dalším autorùm. Elektronická podoba s sebou pøináší navíc ještì tu výhodu, že vytváøený text není lineární, ale obsahuje další texty vnoøené a ve finální podobì umožní i rychlé propojení s jinými dokumenty usnadòujícími a urychlujícími práci na slovníku jako jsou hesláøe, soupis zkratek užívaných pramenù nebo soupis fotokopií a jejich umístìní. Pøestože práce na novém znìní Principù ještì zdaleka není hotova a nᚠgrant má za sebou teprve necelý první rok existence, jistými výsledky se už nyní mùžeme prokázat. Do elektronické podoby je pøevádìn tøetí díl slovníku, do tisku jsme odevzdali první sešit kompletnì vytvoøený na pùdì oddìlení a nìkteøí z autorù již zaèali zpracovávat nové úseky za pomoci pøeddefinovaného stylu, který je jakýmsi pøedstupnìm onoho zmiòovaného programu kontrolujícího správnost lexikografického popisu. Tøebaže personální obsazení Staroèeského slovníku se s postupem èasu stále více mìní a elektronická forma zpracování klade na autorský kolektiv další, vyšší nároky, všichni doufáme, že zásluhou stabilní koncepce a dobøe zpracovaného poèítaèového programu bude zachována kontinuita Staroèeského slovníku do dalších let ke spokojenosti všech jeho uživatelù. Literatura BOGATOVA, G. A.: Istorija slova kak ob´jekt russkoj istorièeskoj leksikografii. Moskva 1984. FILIPEC, J. – ÈERMÁK, F.: Èeská lexikologie. Praha 1985. KOUBA, J.: Z historie po souèasnost Staroèeského slovníku. Èeština doma a ve svìtì, 2, 1995, s. 79 – 81. KOUBA, J.: Staroèeský slovník na prahu dospìlosti. Naše øeè, 81, 1998, s. 57 – 60. NÌMEC, I. – NEDVÌDOVÁ, M. – PEÈÍRKOVÁ, J.: Problém rozsahu velkých historických slovníkù a Staroèeský slovník. Slovo a slovesnost, 42, 1981, s. 238 – 248. NÌMEC, I.: Diachronní lexikografie. In: Manuál lexikografie. Jinoèany 1995, s. 182 – 210. Principy Staroèeského slovníku. In: Staroèeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenù a zkratek. Praha 1968, s. 16 – 49. Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost. Praha 1994. Staroèeský slovník. I – III. Praha 1968 – 1996.

(A) Pùvodní verze Principy Staroèeského slovníku In: Staroèeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenù a zkratek. Praha 1968, s. 16 – 49, kap. 7. Výstavba hesla, èást 7.41 Výbìr dokladù. (7.411) V každém významovém odstavci uvádíme nejstarší doklad pøíslušného lexému v daném významu a aspoò po jednom dokladu v každé z šesti chrono-

141

logických vrstev stè. slovní zásoby (A–F, viz str. 14), do kterých byly rozdìleny všechny excerpované památky; ukazuje-li stè. materiál, že životnost daného významu byla již v dobì staroèeské omezena, uvádíme i více dokladù z poslední chronologické vrstvy, v níž je ještì doložen. I výbìrem dokladù se snažíme pøispìt k tomu, aby v chronologickém sledu naznaèovaly buï trvání daného významu, nebo jeho prokazatelný vznik nebo zánik v dobì staroèeské (do r. 1500). (7.412) Uvádíme zejména doklady, které ilustrují vývoj daného významu, pokud jde o zmìny jeho významotvorných èinitelù, tj. o zmìny jeho formy (4.3), jeho vztahu k synonymùm a antonymùm (4.4), jeho valence (4.5) a jeho stylistického zaøazení (4.6). (7.413) Pøednost dáváme dokladùm lexikograficky výrazným a zvl᚝ hodnotným, jako jsou stè. definice slova v daném významu, jeho výklady a charakteristiky vytèením znakù, kontexty obsahující jeho synonyma, antonyma nebo výrazy souøadné, dále doklady mající lexikální varianty v rùznoèteních, doklady významovì podepøené ekvivalenty jinojazyèných pøedloh ap. Ke každému jinojazyènému ekvivalentu v rámci téhož významu stè. heslového slova uvádíme aspoò po jednom dokladu (umožòuje nám to krácené znìní dokladù, viz 7.43). (7.414) Výbìrem dokladù také naznaèujeme rozsah užití dané lexikálnì významové jednotky (zda se omezuje na jisté okruhy památek nebo zda byla obecnì rozšíøena ap.). Pokud je to možné, usilujeme i o zachycení rùznorodosti památek, které daný význam dokládají. Dbáme, aby byly pøitom náležitì zastoupeny zejména památky obecnì známé, a neopomíjíme ani památky obrážející mluvený jazyk.

(B) Nová verze (7.411) Výbìrem dokladù dokumentujeme trvání nebo prokazatelný vznik èi zánik dané lexikální jednotky v dobì staroèeské. V každém významovém odstavci vždy uvádíme nejstarší doklad pøíslušného lexému v daném významu a dále doklad z nejmladší chronologické vrstvy. Z období mezi tìmito dvìma mezními vrstvami životnosti daného významu vybíráme pøedevším doklady i jinak lexikograficky cenné a nezaøazujeme doklady jen pro doložení daného významu ve všech chronologických vrstvách. U nedostateènì doložených hesel mùžeme invarianty z mladších redakcí biblického pøekladu považovat za doklady z mladších chronologických vrstev. (7.412) Uvádíme zejména doklady, které ilustrují vývoj daného významu, pokud jde o zmìny jeho významotvorných èinitelù, tj. o zmìny jeho formy (4.3), jeho vztahu k synonymùm a antonymùm (4.4), jeho sémantické a syntaktické

142

spojitelnosti (4.5) a jeho periferního stylistického a terminologického zaøazení (4.6). (A) Dbáme na doložení všech signalizovaných vazeb, konstrukcí a typických spojení. (B) U spoleènì zpracovávaných vidovì párových slovesných dvojic uvádíme u všech vidových forem po dokladu z vrstvy nejstarší a nejmladší, dále po dokladu na vazbu doloženou u obou vidù (symetricky); vazba nebo jiná zvláštnost uvedená v slovníku jen u jedné vidové formy naznaèuje, že je také pouze takto (asymetricky) skuteènì doložena. (C) Signalizujeme existenci nelexikalizovaných ustálených spojení, a to tìmito zpùsoby: a) kumulací dvou až tøí dokladù na jednotlivá ustálená spojení, b) nahrazením nìkterého z dvou až tøí dokladù odkazem pod. nebo dokladem s minimálním kontextem, c) uvádìním dokladù za pomlèkou a víceslovným nonparejovým záhlavím. (7.413) Zásadnì uvádíme doklady závažné po stránce tvaroslovné v tom smyslu, že dokládají tvary uvedené za obecnou morfologickou charakteristikou v záhlaví heslové stati (7.12). (7.414) Pøednost dáváme dokladùm lexikograficky výrazným a zvl᚝ hodnotným, jako jsou stè. definice slova v daném významu, jeho výklady a charakteristiky vytèením znakù, kontexty obsahující jeho synonyma, antonyma nebo výrazy souøadné, dále doklady mající lexikální varianty v rùznoèteních, doklady významovì podepøené ekvivalenty jinojazyèných pøedloh ap. (A) Každý z dùležitých základních jinojazyèných ekvivalentù uvádíme v rámci jednoho významového odstavce zpravidla jen jednou. (B) Další doklady s velmi podobným kontextem, popø. nelexikalizovaná ustálená spojení nevypisujeme, ale signalizujeme je odkazem pod. a zkratkou pramene s citací místa. (C) U dobøe doložených hesel lze na konci významového odstavce upozornit na existenci dalších dokladù u jiných, døíve zpracovaných hesel pouhou odkazovou zkratkou v. též. (D) Prùkaznì kalkové doklady heslového slova nebo jeho spojitelnosti zaøazujeme jen ze zvláštních dùvodù, pøedevším jde-li o nejstarší doklad nebo o význam doložený ménì než tøikrát. (7.415) Výbìrem dokladù též naznaèujeme rozsah užití dané lexikálnì významové jednotky (zda se omezuje na jisté okruhy památek nebo zda byla obecnì rozšíøena ap.). Pokud je to možné, usilujeme i o zachycení rùznorodosti památek, které daný význam dokládají. Dbáme, aby byly pøitom náležitì zastoupeny zejména památky obecnì známé, a neopomíjíme ani památky dokládající mluvený jazyk.

(C) Interní doplòující text s pøíklady („autorská kuchaøka“) (ad 7.411) Z nejmladší vrstvy užívající daný význam neuvádíme nutnì doklad nejmladší, ale zaøazujeme doklad reprezentativní, lexikograficky hodnotný.

143

(ad 7.412) (C) Pøíklady signalizace nelexikalizovaných ustálených spojení: a) kumulací dokladù: pøìdivný 2: z temnosti vás vyvolal [Bùh vybrané pokolení] v przyedywne svìtlo své EVOL 138b (1 P 2,9: jen• nás povolal z temnosti v prediwné svìtlo AktaBratr 1,223a) admirabile; ... jasnost ne pøirozená, ale przediwna osvietila jest je [pastýøe] HUSSVÁTA 522b b) odkazem pod.: potvrditi 4: jehožto [Boøivoje Metodìj] pokøtil a v svaté vieøe potwrdyl byl PULKB 21, pod. ipf. PasKal K 10b c) víceslovným nonparejovým záhlavím: prázdný IA/4: - v osvobozovací formuli: tehda ti [vìzni]...mají a jsú prosti a prázdni mocí listu tohoto pod svrchupsaným základem LISTÁØROŽMB 1,231 (1437); z kterýchžto pìti kop již øeèených já...mocí listu tohoto pøedøeèené pány...kvituji a prázdna èiním ARCHÈ 14,66 (1455) vyvazuji; my - purkmistr a rada - prázdny èiníme poruèníky LISTÁØPLZ 2,183 (1474) zprošujeme funkce (ad 7.414) (A) Doklady hodnotné pouze ekvivalentem jinojazyèné pøedlohy zaøazujeme jen tehdy, není-li daný význam dostateènì prokázán jinými lexikograficky výraznými doklady. K práci s doklady obsahujícími jinojazyèné ekvivalenty viz 7.425 Vybavení dokladù. (B) Pøíklad odkazu na doklad s velmi podobným kontextem: potlaèitel 2: Jákob se vykládá subplantator, podmanitel aneb potlacžitel ROKJANB 43a, pod. SlovMuz 293a Zkratka pramene citovaného za odkazem pod. se nepíše kapitálkami, ale základním typem písma. Pokud odkazujeme na doklad s velmi podobným kontextem nalézající se ve stejné památce odkazujeme zkratkami pod. a t. (podobnì a tamtéž), napø.: požehnati 2: pozzehnawage jemu [Jákobovi Izák], vece... EVOL 116b (Gn 27,23: požehnánie dávaje BiblOl), pod. pf. t. 212b (L 2,34) Struèná signalizace podobnosti dokladù se uplatní i u dodatkových dokladù (sr. 6.6), kdy za znaèkou º uvedeme pouze jeden z nich a na druhý odkážeme zkratkou pod. a zkratkou jeho pramene umístìnými v závorce za pøíslušným ekvivalentem: prázdný IIA/4: ten pro to nezdržení má øemesla prázden býti DLUHROŽMB 225 (1458) nemá provozovat øemeslo (pod. ArchKutn 239) (C) Pøíklad signalizace dalšího dokladu nonparejovou zkratkou v. též: požehnati 2: toliko chléb požehnávali jsú a víno, nevìøiece, by tu bylo božie tìlo a božie krev BØEZKRON 498, v. též pomazati 3 Této formy struèného odkazu lze popø. využít i k upozornìní na další doklady ve vytištìné èásti Gebauerova Slovníku staroèeského, Slovníku støedovìké latiny apod. Pøíklady zaøazení kalkových dokladù - viz hesla povìšenie, prokvetlý

144

(ad 7.415) Pokud to dovolují ostatní kritéria, vybíráme doklady rovnomìrnì ze všech druhù památek, a to: z biblických památek; z náboženskovzdìlavatelských památek; z odborné literatury; z památek listinného charakteru; ze svìtské literatury - z prózy i z veršovaných skladeb. O zaøazování dokladù z VodòLact viz Uvádìní lexikálních jednotek doložených ve VodòLact (vnoøený text).

Koncepce Staroèeského slovníku pro novou lexikografickou generaci (projekt GA ÈR è. 405/99/0540) Zlatuše Braunšteinová Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

V letošním roce vychází 23. sešit Staroèeského slovníku (StèS), který se zpracovává v oddìlení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk èeský již od r. 1968. Jedná se o rozsáhlé lexikografické dílo koncipované tak, aby podalo co možná nejpodrobnìjší a nejúplnìjší vìdecky zpracovaný obraz slovní zásoby èeštiny od jejích historických poèátkù až do konce 15. století. Rozsáhlá materiálová báze i detailnì propracovaná teoretická koncepce StèS od poèátku umožòují aplikovat nové poznatky a metody. Díky tìmto koncepèním pøedpokladùm mohlo dojít na poèátku 80. let, tj. od 3. dílu, k zestruènìní snižujícímu rozsah StèS (dále jen StèS), aniž by to ohrozilo jeho vìdeckou hodnotu (srov. Nìmec – Nedvìdová – Peèírková, 1981, s. 238 – 247). Další významný posun v možnostech vìdeckého zkoumání se naskytl v souvislosti se zavedením poèítaèové techniky. Pøi proèítání úvodního sešitu StèS (srov. Úvodní stati, 1968, s. 20) se zdá být až neuvìøitelné, že pøed více než 30 lety autoøi tohoto sešitu jako by pøedjímali budoucnost lexikografického zkoumání: „StèS...usiluje...o takové vyjádøení prvkù konstituujících tyto /lexikální/ jednotky, aby co nejvíce lexikografických údajù slovníku mohlo být pøevedeno na formální symboly a vytvoøilo reprezentativní materiál pro aplikaci logicko-matematických metod.“ Již pøi bìžném využití poèítaèù pøi pøepisu zpracovaných èástí slovníku bylo možné dosáhnout výrazné èasové úspory napø. pøi prohledávání poèítaèovì zpracovaných textù a získávání rùzných potøebných poèítaèovì pøístupných informací. Poèítaèové zpracování diachronního slovníku však nabízí mnohé další možnosti. Proto byl v dubnu 1998 Grantové agentuøe ÈR pøedložen návrh tøíletého projektu, jehož cílem je vytvoøení komplexního systému elektronických nástrojù pro tvorbu StèS. Na celém projektu se podílejí všichni pracovníci oddìlení vývoje jazyka ÚJÈ „Staroèeský slovník“ (Zlatuše Braunšteinová, Alena Èerná, Milada Homolková, Martina Husáková, Dalibor Leheèka, Petr Nejedlý,

145

Igor Nìmec, Jaroslava Peèírková, Martin Stluka, Miloslava Vajdlová) tak, aby se nepøerušila kontinuita prací na StèS. Cílem tohoto projektu je zejména zachování jednotné lexikologické a lexikografické metody zpracovávání slovníku, ale i zajištìní plynulosti jeho vydávání. Oèekáváme pøínos ve všech jednotlivých fázích tvorby slovníku, které budou mj. snáze a úèelnìji archivovány. Nepochybnì dojde k zrychlení a zpøesnìní redakèní práce sémantické i grafematické. Minimalizují se zásahy a úpravy po dokonèení textu a zjednoduší se vlastní tisk, navíc s možností edice opraveného a doplnìného prvního vydání StèS (v klasické i elektronické podobì). Vznik elektronické podoby StèS jistì rozšíøí okruh jeho uživatelù, protože jim dá možnost efektivnì vyhledávat nejrùznìjší (jazykové i metajazykové) jevy a údaje. Lexikografické materiály a pomùcky døíve dostupné výhradnì jen autorùm StèS (hesláøe ap.) a stejnì tak i poznatky získané v prùbìhu øešení projektu budou pøístupné širšímu okruhu odborných zájemcù. Poèítáme i se zaèlenìním StèS v elektronické podobì do Èeského národního korpusu, èímž by se výraznì posílila jeho diachronní složka. Øešení projektu elektronizace StèS se spoluúèastní skupina odborníkù z FF UK (Vladimír Petkeviè, Alexandr Rosen, Hana Skoumalová) pod vedením Renaty Blatné z Ústavu èeského národního korpusu, kteøí mají bohaté zkušenosti s poèítaèovým zpracováním textù a slovníkù. Podílejí se na vytvoøení DTD (Document Type Definition), na úpravách textového editoru, na vývoji a ovìøování nástrojù pro práci ve formátu SGML (Standard Generalized Markup Language) a na pøevodu tištìných textù do elektronické podoby. Pøi vytváøení komplexního systému elektronických nástrojù pro StèS se poèítá s maximálním využitím existujících softwarových, hardwarových a jiných technických prostøedkù, které ovšem budou muset být doplnìny o vlastní specifické komponenty. Za základ poèítaèové podoby StèS byl vybrán znaèkovací jazyk SGML, který umožòuje formálními prostøedky definovat individuální struktury, jež odpovídají konkrétnímu typu textu, a který je v komputaèní lexikografii uznávaným standardem. Elektronické lexikografické nástroje, které jsou k dispozici v zahranièí, jsou ve vìtšinì pøípadù vázány na konkrétní lexikografický projekt, a to na zpracování synchronního slovníku. Tyto nástroje zpravidla využívají formátu SGML a poèítají se síovým propojením, se vstupem do textového korpusu, se vstupem do databáze synchronních elektronických slovníkù a souèasnì s možností editace slovníku v nìkterém z databázových programù nebo textových editorù ap. Pøevedení StèS do elektronické podoby pøedstavuje naprosto odlišný problém, protože se jedná o diachronní slovník, jehož materiál zatím nemá elektronickou podobu a jehož struktura lexikografická i typografická je pevnì daná. Požadavky kladené na elektronickou podobu musí tuto strukturu respektovat. Souèasný stupeò rozvoje poèítaèových technologií však nabízí specifická zaøízení, nástroje a metody využitelné i pro lexikografické dílo v jistém stupni rozpracovanosti, jako je StèS.

146

Je pochopitelné, že pøedstavu opravdu funkèního komplexního systému elektronických nástrojù pro tvorbu StèS, srovnatelného s produkty svìtové komputaèní lexikografie, není možné v úplnosti realizovat bìhem tøí let. Poèítá se s tím, že na tento projekt naváží další návrhy, a už komplexnìji pojaté, nebo soustøedìné na nìkterý dílèí problém (elektronického) diachronního slovníku. V souèasné dobì už mùžeme hovoøit o zkušenostech, které jsme získali za první rok práce na tomto projektu. Dosavadní softwarové vybavení pracovištì StèS bylo rozšíøeno o textový editor Corel WordPerfect 7 schopný pracovat s formátem SGML. Postupnì se pøipravují nástroje a pomùcky pro autorskou práci (zápis speciálních znakù, pøevod formulovaných lexikografických zásad do podoby elektronické nápovìdy, pøíprava dat pro textový editor aj.), a to jednak pomocí úprav textového editoru, jednak vytvoøením vlastních a využitím existujících speciálních programù. Tento textový editor umožòuje pracovat také s informacemi o typografické kvalitì textu ve formátu SGML, lze jej využít pro tvorbu tiskových fólií pro tiskárnu. K tomu poslouží postscriptová tiskárna a program Adobe Type Manager pro softwarové ovládání tisku. S tímto novým zpùsobem pøípravy textu StèS pro tisk se zapoèalo již pøi pøípravì 23. sešitu StèS. Zároveò s tìmito pracemi další skupina øešitelského týmu (za pomoci externích spolupracovníkù z øad studentù) zaèala pøevádìt do poèítaèové podoby již vytištìné èásti StèS zpracované podle upøesnìné koncepce (od 15. sešitu ). Pro pøevod slouží rychlý stolní skener s poèítaèem, programy Recognita Plus 4.0 (pro elektronické rozpoznávání znakù) a Fontographer 4.1 (pro vytvoøení speciálních sad znakù užívaných v StèS). Po definitivním vypracování a vyzkoušení DTD bude i tento text poloautomaticky (konverzním programem) pøeveden do formátu SGML a dále jednak doplnìn chybìjícími znaèkami SGML, jednak kolacionován s tiskovou pøedlohou (opìt za výrazné úèasti studentù). Všichni pracovníci oddìlení se podílejí na pøepracovávání lexikografických zásad tvorby StèS (srov. Principy Staroèeského slovníku. In: Úvodní stati, 1968, s. 19 – 49) tak, aby byly pøipraveny pro vytvoøení tzv. DTD. Tento zásah obnáší i zaèlenìní nìkterých zmìn, ke kterým se pøistupovalo v rámci tzv. zestruènìní (srov. Nìmec – Nedvìdová – Peèírková, 1981, s. 238 – 247), ale i dalších zpøesòujících interních materiálù, které vznikaly v prùbìhu prací na StèS díky postupnému hlubšímu poznávání staroèeského lexikálního materiálu. Výsledný text bude mít nìkolik podob. Verze tištìná (tj. reedice Úvodních statí) bude vyžadovat další doplnìní a pøepracování soupisu pramenù a jejich zkratek (srov. Úvodní stati, 1968, s. 50 – 118) bude úkolem pro další grant. Verze elektronická by mìla spojovat formou hypertextu pøepracované znìní lexikografických zásad pro tvorbu StèS v návaznosti na další pomocné texty, které rovnìž procházejí revizí (soupis památek pøístupných v oddìlení, soupis obecných zkratek užívaných ve StèS, soupis památek, u nichž se uvádí cizojazyèná paralela atd.). V prùbìhu grantových schùzek se ukázalo, že je potøeba vytvoøit ještì další, neoficiální text, který by rozpracovával základní verzi tohoto materiálu a na

147

názorných pøíkladech poukazoval na možnosti adekvátního lexikografického zpracování daného lexikologického problému. Tato verze by mìla napomáhat zejména zaèínajícím lexikografùm pøi práci ve StèS. Propojení jednotlivých verzí by pak mìlo pøispìt k dosažení maximální možné jednotnosti lexikografického popisu pøi udržení vysoké kvality lexikologické analýzy. Pøi právì probíhajících pracích na grantovém projektu se prùbìžnì objevují nové problémy, které je tøeba øešit, a už v oblasti zpùsobu lexikografického zpracování, nebo pøi vlastní práci s textovým editorem Word Perfekt 7 a úpravách tohoto programu na potøeby StèS. Pøi øešení tìchto problémù se nám osvìdèila mezigeneraèní spolupráce celého kolektivu StèS (jedním z øešitelù je dr. Igor Nìmec, s jehož jménem je StèS neodmyslitelnì spjat již od samých poèátkù). Pøi práci s novým textovým editorem si autoøi prùbìžnì v praxi ovìøují možnosti znaèkování textu na úrovni lexikografického zpracování, na které budou navazovat odborníci z Ústavu èeského národního korpusu pøi lematizaci daného textu. Mnohé cenné zkušenosti jsme získali pøi pøípravách vydání 23. sešitu, který byl prvním sešitem pøipravovaným na pùdì oddìlení vývoje jazyka od poèáteèní práce s lístkovým materiálem, pøes záznam lexikografického popisu do poèítaèe až do koneèné, nìkolikrát revidované podoby tiskových fólií. Tento sešit mùžeme zároveò považovat za první hmatatelný výstup grantového projektu Elektronizace postupù diachronní lexikografie. Literatura BLANÁR, V.: Staroèeský slovník v rámci historických slovníkov slovanských jazykov. Listy filologické, 117, 1994, s. 66 – 73. ÈERMÁK, F.: Komputaèní lexikografie. In: Manuál lexikografie. Ed. F. Èermák, R. Blatná. Praha 1995, s. 50 – 71. ÈERMÁK, F.: Czech National Corpus: A Case in Many Contexts. International Journal of Corpus Linguistics, Vol. 2/2, 1997, s. 181 – 197. JAHN, J.: Akademický Staroèeský slovník. Slovo a slovesnost, 30, 1969, s. 392 – 396. KISS, L.: Staroèeský slovník (recenze). Acta slavica hungarica, 20, 1974, s. 375 – 377. KUÈERA, K.: Diachronní složka Èeského národního korpusu: Obecné zásady, kontext a souèasný stav, Listy filologické, 121, 1998, s. 303 – 313. NÌMEC, I.: Diachronní lexikografie. In: Manuál lexikografie. Ed. F. Èermák, R. Blatná. Praha 1995, s. 182 – 210. NÌMEC, I. – NEDVÌDOVÁ, M. – PEÈÍRKOVÁ, J.: Problém rozsahu velkých historických slovníkù a Staroèeský slovník. Slovo a slovesnost, 42, 1981, s. 238 – 247. Úvodní stati. In: Staroèeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenù a zkratek. Praha 1968, s. 19 – 49.

148

K dotazníku pro terénní výzkum projektu Èesko-nìmecký a nìmecko-èeský slovník pro oblast cestovního ruchu (klíèové výrazy zemí EU) Monika Javorská Obchodnì podnikatelská fakulta v Karviné, Slezská univerzita

1. Shrnutí souèasného stavu problému Novodobý cestovní ruch dosáhl na konci 20. století významného postavení ve svìtové ekonomice. Mìøeno podílem na svìtovém exportu, dosáhly výkony tohoto hospodáøského odvìtví srovnatelnou úroveò s petrolejáøským a automobilovým prùmyslem. Úèast na cestovním ruchu se v poslední dobì rozšíøila na všechny vrstvy obyvatelstva a stala se jedním z mìøítek životní úrovnì. Odkazy v literatuøe dokazují, že se cestovalo již v dávnovìku, za poèátky moderního cestovního ruchu je vìtšinou autorù shodnì oznaèováno 17. a 18. století. Pøedmìtem našeho zájmu je však novodobý cestovní ruch vznikající na pøelomu 20. století. Moderní cestovní ruch je produktem ekonomického rozvoje spoleènosti, rozvoje výrobních procesù a faktorù. Pro svoji funkci ve spoleèenském rozvoji se stává velkým sociálním procesem. V oblasti cestovního ruchu je Evropa vystavena celosvìtové konkurenci a spoleènì s Karibskou oblastí, jihovýchodní Asií, Austrálií a Mexikem patøí mezi turisticky nejžádanìjší a nejnavštìvovanìjší cíle. V Evropì pracuje pøes 9 miliónù osob v cestovním ruchu a v uplynulých 4 letech byly vydány Evropským fondem pro regionální rozvoj EFRE 4 miliardy DEM na podporu projektù. Turismus v Evropské unii podporují též programy Leader a Interreg. 90. léta a zmìny politických systémù ve státech východní Evropy se výraznì promítly i do cestovního ruchu. Uvolnìní hranic, svoboda podnikání a uvolnìní devizového trhu se staly hlavními pøedpoklady rychlé transformace dosud pøísnì regulovaného trhu. Po roce 1989 zaznamenal též u nás cestovní ruch progresivní vývoj a stal se významnou souèástí èeské ekonomiky. Podle dostupných údajù MH a ÈSÚ se výjezdy našich obèanù mezi léty 1988 – 1991 zvýšily o 442,2 % a v roce 1996 dokonce o 760 %. Poptávka po cestách do zahranièí, stejnì jako stanovená pravidla v turisticky vyspìlejších zemích, ovlivnily orientaci zaèínajících cestovních kanceláøí specializovaných na výjezdový cestovní ruch. V zahranièním cestovním ruchu se projevilo oslabení zájmu èeských turistù o posttotalitní zemì, které byly v uplynulé dobì jediným volnì dosažitelným cílem. Zájem o turistické poznání pøevládl nad rekreaèními motivy. Pøes znaènou profesionalizaci cestovního ruchu v Èeské republice, chybí stále na trhu dostatek studijního materiálu pro kulturní cestovní ruch a to zejmé-

149

na v èeském jazyce. Kulturní cestovní ruch je odlišná forma cestovního ruchu, která v rámci kulturního dìdictví rozlišuje ètyøi formy: • architektonické památky, napø. svìtské stavby (zámky, hrady, paláce, domy, opevnìní, doly, prùmyslové památky, mosty atd.), sakrální stavby (kostely, katedrály, kláštery, náboženské stavby a náboženská místa) a nalezištì vykopávek, pohøebištì, ruiny, stará sídla atd.; • kulturní krajinu jako jsou parky, zahrady, vodní kanály atd.; • kulturní zaøízení jako muzea, galerie, obrazárny, knihovny, médiatéky, archívy apod.; • kulturní akce jako festivaly, výstavy, pøedstavení, koncerty, pouové slavnosti, folkové veèery atd.(Nìmèanský, v tisku). Výše uvedená problematika je zohlednìna v našem projektu. Navrhovaný slovník se zcela ojedinìle zabývá problematikou všech státù Evropské unie. Kromì oznaèení klíèových výrazù nabízí i cizojazyèný ekvivalent. Prùzkumem na internetu, v knihkupectvích a dotazem na Goethe Institut bylo zjištìno, že v souèasné dobì žádný obdobný slovník neexistuje. Slovníky, které jsou v souèasné dobì uvedené na trhu jsou pouze cizojazyèné, nebo výkladové. Základní lexikografické principy, které budou využity pøi sestavování slovníku: • hesla budou øazena abecednì podle jednotlivých zemí; • nìkteré výrazy budou opakovanì figurovat v rùzných èástech (zemích) slovníku; • slovník bude obsahovat pøevážnì substantivní výrazy; • základním principem sluèování výrazù bude jejich pøíslušnost k daným sémantickým polím; • hnízdování pøedpokládáme v omezeném rozsahu; • hesla budou obsahovat základní gramatický aparát; • transkripce bude uvedena jen u výrazù s obtížnou èi specifickou výslovností. 2. Cíle projektu Pøedmìtem našeho zájmu je vymezení lexikálnì-sémantických polí v oboru cestování a to v nìkolika aspektech: • jako individuální prožitek (osobnostnì); • jako celospoleèensky uznanou potøebu; • jako hospodáøskou aktivitu. • • •

Cílem projektu je urèení klíèových výrazù pro jednotlivé zemì Evropské unie; vytvoøení metodicky zpracovaného slovníku v èesko-nìmecké a nìmeckoèeské verzi. Pøedpokládaný rozsah slovníku je 3 000 výrazù. Základní slovník bude doplnìn i o pøílohy tématicky i jinak øazených slov; vytvoøení studijní opory pro posluchaèe oboru Evropská unie a Cestovní ruch pro vysoké školy v Èeské republice;

150

•

vytvoøení podpùrné bibliografické databáze pro jednotlivé zemì Evropské unie z oblasti cestovního ruchu. 3. Koncepèní a metodické pøístupy k øešení projektu

1. krok: Vyhledávání studijních materiálù, odborných publikací, shromáždìní podkladù pro excerpci (1. rok); 2. krok: Excerpce materiálu, urèení klíèových výrazù. Excerpce bude provádìna z tuzemských i zahranièních publikací z oblasti cestovního ruchu v rozsahu 5 000 stran. Klíèové výrazy budou abecednì øazeny a pøiøazovány k jednotlivým zemím. Jedním z dùležitých hledisek pro zaøazenído slovníku bude i frekvence tìchto slov (1. rok); 3. krok: konzultace s pracovníky z jiných pracoviš v Èeské republice i v zahranièí (1. rok); 4. krok: Vytvoøení metodicky zpracovaného slovníku v èesko-nìmecké a nìmeckoèeské verzi, doplnìní o pøílohy (2. rok); 5. krok: Tisk vlastního slovníku (2. rok). V práci využijeme následující metodické pøístupy: • synchronní pøístup k analýze materiálu; • studium a excerpce materiálù; • konzultace s pracovišti v zahranièí; • dotazníkové šetøení; • standardní metody sémantické analýzy lexikálního materiálu. V práci budou využity naše zkušenosti z doktorandské disertaèní práce Reklama jako komunikaèní problém, kde jsme se zabývali lexikální analýzou reklamních textù a vyhledáváním klíèových slov v reklamních textech. Pøi rozhodování o klíèových slovech budou využity naše prùvodcovské zkušenosti z oblasti cestovního ruchu a desetiletá praxe v zemích EU. 4. Výsledek projektu, pøedpokládané výstupy • • • •

tisk vlastního slovníku; vytvoøení elektronické verze na CD pro posluchaèe Obchodnì podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Karviné s možností zapojení do multimediální cizojazyèné výuky; aktivní úèast na konferencích, semináøích a odborná prezentace. Pøedpokládáme úèast na následujících konferencích: Mezinárodní vìdecká konference Cestovní ruch ’99 – poøádá Ostravská univerzita a VŠB – Technická univerzita, záøí roku 1999;

151

• • •

Kolokvium mladých jazykovedcov, Modra-Piesok, listopad roku 1999; Konec a zaèátek v jazyce a literatuøe – poøádá katedra bohemistiky PF UJEP, záøí roku 2000; Sociolingvistické a psycholingvistické aspekty jazykové komunikace – Banská Bystrica, záøí roku 2000. 5. Význam projektu pro praxi a další návaznosti

• • • • •

materiál bude využit ve výuce studentù na OPF SU v Karviné zejména pro studijní obor Evropská unie a Cestovní ruch; poslouží jako podpùrný materiál pro praxi studentù OPF SU; slovník lze využít pro cizojazyènou komunikaci studentù OPF; slovník lze využít rovnìž pro pøípravu studentù na mezinárodní zkoušku z nìmeckého jazyka; slovník mùže zároveò sloužit jako studijní opora pro ostatní obory studované na OPF.

Urèení lexikálnì-sémantických polí vytvoøí lexikální nástroj s možným vícestranným využitím v praxi napø. pøi zpracování informaèních textù, tvorbì reklamy, ale též pøi studiu psychologie zákazníka pro potøeby prùvodcovských služeb. Slovník je vhodný zejména pro kulturní cestovní ruch, který se odlišuje od jiných forem cestovního ruchu pøedevším motivací jeho úèastníkù. Kulturním cestovním ruchem rozumíme organizovaný zájezd v podobì okružní cesty s omezeným poètem úèastníkù, stanovenou kulturní tématikou, pøesnou organizací a prohlídkou s odborným výkladem. (Nìmèanský, v tisku). Slovník si klade za cíl obsáhnout všechny ètyøi formy kulturního cestovního ruchu. Projekt navazuje na dva v minulosti už úspìšnì øešené projekty: Kooperace vysoké školy s podnikem a Rozvoj profesního poradenství na Slezské univerzitì. V budoucnu je možné rozšíøení základní verze i o další hlavní jazyky zemí EU, tedy o angliètinu, francouštinu a španìlštinu. 6. Pøedvýzkumná sonda projektu Pøedvýzkumná sonda si klade za cíl zmapovat znalosti kulturního cestovního ruchu jednotlivých zemí Evropské unie. Z metod sociologického výzkumu jsme zvolili metodu dotazování, jako explorativní cestu k získávání pøevážnì empirických fakt o subjektivní stránce spoleèenské skuteènosti. Ze základních možností dotazování jsme použili techniku dotazníku, která v souèasné dobì pøedstavuje jednu z nejrozšíøenìjších a nejpoužívanìjších technik v sociologických výzkumech. Popularita a všeobecná rozšíøenost této techniky vyplývá pøedevším z jejího univerzálního charakteru. •

Za nejvìtší klady této techniky považujeme: možnost dosáhnutí vysokého tempa shromažïování informací;

152

• • • • • • • • • •

dostatek èasu na odpovìdi a jejich dùkladné promyšlení; prohloubení dùvìry v dodržení anonymity; vysoká produktivnost; nízké poøizovací náklady; nevznikající potøeba pøípravy tazatelù. Za nedostatky dotazníkové metody naopak považujeme fakt, že: písemná odpovìï nemusí vždy obsahovat jen vlastní názory; dotazovaný nemusí vždy pøesnì otázku pochopit; existuje možnost malé návratnosti dotazníkù; absence pøímého styku s dotazovaným vyluèuje možnost pozorovat reakce na kladené otázky; mùže dojít k zjednodušení a zprùmìrnìní zkoumané problematiky. Struktura vlastního dotazníku

Rozsah dotazníku je ovlivnìn výzkumnými zámìry a cílem sociologického výzkumu. Pøestože optimální hranicí je 40 až 50 otázek, byli jsme vzhledem k faktu, že je nutné zastoupit všech 15 èlenských zemí EU, nuceni rozšíøit poèet otázek na 60. I pøes znaèný rozsah se domníváme, že doba vyplòování testù se pohybuje kolem optimálních 30 až 35 minut. Stylistickou stránku dotazníku jsme konzultovali s V. Malátkem, z katedry spoleèenských vìd na OPF Slezské univerzity v Karviné a s èleny katedry komunikace OPF SU. S grafického hlediska jsme zvolili nejbìžnìjší formát A4. Jednotlivé otázky jsme èlenili do øádkù. Cílem uspoøádání otázek bylo vzbudit a podporovat zájem dotazovaného. Na úvod jsme volili otázky s možností jednoduché odpovìdi. Patøí sem i indikátorové otázky, které se týkají sociálnì-demografických charakteristik dotazovaného. Støední a závìreèná èást dotazníku obsahuje rùzné škálové otázky, které nezpùsobují psychickou zátìž a nevyžadují pamìové kombinace. Otázky dodržují zásadu konkrétních formulací a tvoøí integrovaný celek. Obsahové zamìøení otázek je ovlivnìno programem a specifikou našeho výzkumu a vztahuje se k oblasti vìdomí dotazovaných. Podle formy jsme zvolili otázky volné, tedy otevøené, ale i uzavøené a polouzavøené. Volné otázky delegují vlastní aktivitu a možnosti samostatných odpovìdí. Mohou vést ke kladné motivaci pøi vyplòování dotazníku. Pøedpokládáme též odkrytí problémových oblastí. Z uzavøených otázek jsme volili otázky výbìrové. Polouzavøené otázky jsou zastoupeny v úvodní èásti dotazníku, tedy pøi zjišování sociálnì-demografických charakteristik. Podle funkce jsme volili otázky kontrolní. Z možných zpùsobù distribuce jsme vybrali rozdávání a sbìr dotazníkù prostøednictvím instruovaných osob a též skupinové vyplòování dotazníkù. Hodnocení bude provádìno dle znalosti jednotlivých zemí, podle znalostí jednotlivých složek kulturního cestovního ruchu a podle formy otázek.

153

Pøíklad dotazníkového šetøení Dotazník slouží jako pøedvýzkumná sonda pro terénní výzkum projektu Èesko-nìmecký a nìmecko-èeský slovník pro oblast cestovního ruchu (klíèové výrazy zemí Evropské unie). pohlaví: muž – žena vìk: 10 – 20 let, 20 – 30 let, 30 – 40 let, 40 – 50 let, 50 – 60 let, 60 let a více vzdìlání: základní – støedoškolské – vysokoškolské povolání: ………………………………………… cestuji: s nadšením – velmi rád – rád – obèas – necestuji preferuji zájezdy: poznávací – pobytové – kombinované (tj. pobytové s možností výletù) Zakroužkujte nebo doplòte správnou odpovìï. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.

Mont Saint Michel leží ve Francii – Španìlsku – Itálii. Fátima je v Portugalsku – Itálii – Španìlsku. Ve kterém státì je sauna souèástí každé stavby?............................. Známá šikmá vìž je v Berlínì – ve Vídni – v Pise. Alhambra je arabský pozdrav – typické španìlské jídlo – stavba. Hadriánova zeï leží v ………………. Pont du Gard je v …………………. Stonehenge leží v ………………….. Koloseum sloužilo pro boj gladiátorù – operní pøedstavení – zasedání senátu. Do dánského zámku Kronborg byl umístìn dìj Hamleta – Fausta – Krysaøe. Ve které zemi je Legoland?………………….. Kláštery Meteora byly centrem církve katolické – evangelické – øecké ortodoxní. Sorbona je známá univerzita v Londýnì – v Paøíži – v Berlínì. Kterému státu patøí oblast Laponska?………………… Ve kterém mìstì zemí EU se pøedávají Nobelovy ceny?…………………… Zámeèek Schönbrun leží v Lichtenštejnsku – Nìmecku – Rakousku. Úøedním jazykem v Irsku je vedle angliètiny i irština – galština – latina. Ve Skotsku je èas stejný jako u nás – o hodinu více – o hodinu ménì. Mìnovou jednotkou v Belgii je ……………….. V èele Švédska je král – prezident – premiér. Hlavním mìstem Luxemburska je …………………….. Guldenem lze platit v …………………. Canal Grande je v Paøíži – v Benátkách – v Londýnì. Nejznámìjším dílem v galerii Zwinger je Sixtinská madona – Pieta – Mona Lisa.

154

25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60.

Ve které zemi je zámek Windsor?………………………….. Kde leží zámek Neuschwandstein?………………………… Které rakouské mìsto bylo sídlem zimních olympijských her?…………… Malá moøská víla má svoji sochu ve Švédsku – v Dánsku – ve Finsku. Siesta je slavnost – odpolední odpoèinek – kukuøièná placka. Která vlastnost je pøiøazována Skotùm?……………………. Pivní slavnosti Oktoberfest jsou v Berlínì – v Hamburku – v Mnichovì. Alkmar je známé tržištì døevákù – hlinìných nádob – sýrù. Známá krajka se jmenuje vídeòská – bruselská – berlínská. Korida je populární pøedevším v ……………………… Dublin je považován za mìsto popu a rocku – varhanních koncertù – flétnových nástrojù. Kracht je typický výraz pro Portugalsko – Finsko – Holandsko. Nekropole je øímské námìstí – pohøebištì – øímská lázeò. Ve kterém miniaturním státì je chrám Svatého Petra?………………………. V Naardenu je hrob Komenského – Borovského – Jiráska. Jaké barvy má švédská národní vlajka?……………………. Manneken Pis (èurající chlapeèek) je v……………….. Lisabon leží na bøehu Støedozemního moøe – Atlantického oceánu – Keltského moøe. Ve kterém rakouském mìstì jsou známé hudební slavnosti?……………… Ve Španìlsku se konala známá výstava EXPO – IMPO – TECHNO. Luxembursko je velkovévodství – knížectví – království. K nejvýznamnìjším umìleckým dílùm irského „Zlatého vìku”, tj. 8.–10. stol. patøí kruhové stavby – oltáøe – vysoké køíže. Atomium je v Øecku – Belgii – Švédsku. Grossglockner je hora v Alpách – v Pyrenejích – v Apeninách. Kterému státu náleží Gibraltar?…………………. S kterými státy sousedí Andora?…………………………………………… Kterému státu patøí ostrov Korsika?………………………………. Finsko je oznaèováno jako zemì tisíce vodopádù – jezer – hor. Kalábrie je území v Portugalsku – v Dánsku – v Itálii. Faerské ostrovy patøí ……………………………. Santorini (Théra) je samostatný stát – øecký ostrov – sicilská sopka. Olympská riviéra leží ve Francii – v Itálii – v Øecku. Na kterém evropském ostrovì byl vìznìn Napoleon?……………………… Nejstarší gotická katedrála ve Švédsku leží v Uppsale – v Stockholmu – v Malmö. Jak se jmenuje mýtická pøíšera žijící v jezeøe ve Skotsku. Národním jídlem Portugalcù je kuøe – sépie – treska.

155

Literatura ÈEJKA, M.: Èeská lexikologie a lexikografie. Brno 1992. Deutscher Tourismusbericht. Bonn/Frankfurt a. M. 1994. Evropská Unie od A do Z. Praha 1997. GUÉGUEN, D.: Prùvodce labyrintem evropských spoleèenství. Bratislava 1993. HAUSER, P.: Základní pojmy z nauky o slovní zásobì a tvoøení slov. Brno 1996. JAKŠ, J.: Quo Vadis, Evropská unie. ETC Publishing 1998. MALÁTEK, V.: Metody sociologického výzkumu. Karviná 1998. MALIŠ, O.: Souèasný èeský jazyk – lexikografie. Praha 1997. Manuál lexikografie. Ed. F. Èermák, R. Blatná. HaH 1995. MEIER, I.: Städtetourismus. Trier 1994. MEYER, S.: Kommunikation im Tourismus. Trier 1995. MEZIHORÁK, F.: Prùvodce evropanstvím. Olomouc 1997. MOLE, J.: Jiný kraj, jiný mrav. Praha 1995. NÌMÈANSKÝ, M.: Odvìtví cestovního ruchu. Vybrané kapitoly 1 (v tisku). SEKANINOVÁ, E.: Dvojjazyèná lexikografia v teórii a praxi. Bratislava 1993. Selective Bibliography on Tourist and Leisure Areas 1995. STRASDAS, W.: Ferienzentren der zwaiten Generatin. Bonn 1992. Tourismus- und Umweltinformationen für die Praxis. München. UHROVÁ, E.: Grundlagen der deutschen Lexikologie. Brno 1996. Umwelt um Tourismus. Bonn 1993.

Nebarevná barevnost jednoho románu. (Pokus o rozbor literárního díla oèima výtvarníka) Eva Podráská Pedagogická fakulta UK, Praha Barva je výrazový prostøedek, který podává dùležité informace o svìtì. Základní klíè ke ètení tìchto informací si neseme od dob, kdy èlovìk (praèlovìk) žil v úzkém kontaktu s pøírodou. Tady èasto barva plnila funkci nejvýraznìjšího rozlišovacího znaku, pøedurèovala a vymezovala velmi pøesnì vzájemné chování živoèichù mezi sebou nebo vùèi rostlinám. Dnes barva podstatnì posiluje emotivní pùsobení pøedmìtù a jevù, zejména ve výtvarném umìní. (Existence nìkterých odvìtví výtvarného umìní je využitím barvy pøímo podmínìna.) Jaký význam pak ale mùže mít barva chybìjící? Jaké pocity vyvolává? Èeho chce dosáhnout autor, který se barvy ve svém díle vzdá (nebo témìø vzdá)…? Poznámka: Následující text volnì navazuje na diplomovou práci nazvanou Vladimír Körner: Píseèná kosa (Nìkolik pohledù na historický román) – Körnerùv styl totiž svádí k rozboru nejen pøísnì literárnímu.

156

Vladimír Körner je pøedevším scénáristou a dramaturgem, ale vìnuje se také èinnosti spisovatelské. Hlavní profese zøetelnì proniká i do jeho autorského jazyka. Èasto bývá zmiòováno Körnerovo „filmové vidìní“. Sám øíká: Píšu v obrazech, scény vidím. A skuteènì dìje líèí, jako by je maloval nebo snímal kamerou, tedy výraznì vizuálnì. Støídá celek a detail, využívá horizontály a vertikály, aby ve scénách naznaèil hlavní úhly pohledu. Odtud se pak odvíjí další prvky – pøibližování a oddalování, pohyb a ustrnutí… Na poèátku baladického románu Píseèná kosa1 tak mùžeme èíst: … Mnozí lidé šli (= = =)2 , kam je vedly oèi, znali sotva smìr své cesty a ve výšce (!)3 nad jejich stezkami, hvozdy a prùsmyky spìchala (= = = ) oblaka ozáøená (°)4 sluncem, zatímco dole (!)5 na zástupech ležela (—)6 dosud tìžká tma (§)7 .Uteèenci táhli (= = =) na jih a zemì, kterou opouštìli, zùstávala (—) prázdná.

Zaplavují nás sluchové i zrakové vjemy, citlivìjší ètenáø pocítí snad i chlad temnoty a høejivost sluneèních paprskù. Vše se prolíná – hlasy poutníkù, historické údaje, rozhovory, modlitby. Líèení zástupù putujících do Svaté zemì vzápìtí pøeruší zaostøení na malého chlapce – budoucího hlavního hrdinu:

Na bøehu jedné docela nepatrné øeky osiøel malý chlapec, naposledy vidìl svého otce. Po proudu odplouvala (= = =) pramice s poutníky do zaslíbené zemì a pláštì s èervenými køíži sahaly pøes boky èlunu (!) a èeøily vodu. Nad hladinou se nesl (= = =) zpìv o andìlích chválících Hospodina a døevìné lopaty veslaøù zanechávaly za sebou pruh svítivé (°) vody. (…) zmáèené cípy poutnických hávù pluly (= = =) po hladinì jako po nebi. Muž sòal tøpytivou (°) pøilbici z hlavy a zamával na pozdrav a pak blýskl (°) na rozlouèenou nahý meè (!) a muž plující (= = =) na pramici se ztrácel v oslòujícím (°) jasu, jako by stoupal (!) rovnou k obloze, jako by øíèní proud vztékal (!) do kopce a mìl se spojit s obzorem.

Druhým úryvkem se už posouváme k hlavnímu bodu pøíspìvku, a tím je barva. Pøi pozorné èetbì nás musí zaujmout omezená barevná škála, s níž Körner pracuje. Pokud už se barva objevuje, pak pøevážnì v základních, nikoli lomených odstínech. Nacházíme spojení, v nichž slouží jen jako pøirozený atribut daného pøedmìtu èi jevu: modrá obloha a voda, žluté vlasy, zelený proutek (ale také lebka potažená zeleným masem), èervená krev, køíž na mnišském plášti, 1 Körner, V.: Píseèná kosa. 1.vydání. Praha, Ès. Spisovatel 1970. (Tento spornì historický román zachycuje osudy mladého rytíøe, který marnì hledá smysl života.) Sledujte „obraz“ (z technických dùvodù jen zjednodušenì) 2 Pohyb (+horizontála) 3 Vertikála, pohyb vzhùru 4 Svìtlo 5 Vertikála, pohyb dolù 6 Setrvání (+horizontála) 7 Tma

157

katova kápì. (Èervenou výjimeènì najdeme i v jiné než základní podobì – temnì rudé skvrny na tváøi.) Kromì toho se v textu vyskytují adjektiva jako duhový (duhové ryby) a pestrý (pestré kvìtiny). Pøevážnì však Körner barvy obchází, a to i tam, kde bychom jejich pøesné urèení oèekávali. Tak oznaèuje oèi jako prùzraèné, prùhledné, výjimeènì zelené (ale ve významu „zlé“, „slídivé“). Pokud napíše, že oèi konkrétní osoby jsou èerné, na jiné stránce již budou hnìdé, atd. V tomto pøípadì tedy barva není pøíliš významným rozlišovacím prvkem. Autor ji urèuje nejspíš podle situace: citem, chvilkovým zdáním. Bez ohledu na uvedené pøíklady jde v Píseèné kose o barevnost témìø nebarevnou, skoro èernobílou. Èerná a bílá jsou také jediné „barvy“, které Körner stupòuje, mísí a láme do tónù – jako na klasické umìlecké fotografii. Snad tím dává ètenáøi prostor pro vlastní fantazii. Docela urèitì však v této nebarevnosti silnì vystupují kontrasty. Napøíklad vztahy dvou hlavních ženských postav jsou komponovány na ose barevných – èi spíše svìtlostních – protikladù: bílá – èerná, svìtlo – stín, jas – temnota. Pøedevším svìtlo a stín jsou pøitom neoddìlitelné skuteènosti: bez svìtla není stínu. Svìtlo bývá pokládáno za dar bohù: probouzí barvy a samo zabarvuje pøedmìty, v krajním pøípadì však skuteèné barvy dokáže zmást: Dva chlapci zdolávali zeï a podél kanálu šla v pásu písèin žena. Mìla modré šaty, ve stínu vrb se zdály tmavé a na svìtle skoro bílé. Byla to Amalberga.

V každém okamžiku je pøítomen zároveò stín i svìtlo. Podle úhlu pohledu pak jedna ze složek pøeváží. Tento princip se v Píseèné kose uplatòuje také pøenesenì. Körner v podstatì vždy dodržuje zmínìnou protikladnost, ale v rùzných èástech románu vyplòuje oba její póly rùzným významem. Zpoèátku rozdìlil role následovnì: Lona – nespoutaná pohanka – ztìlesòuje všechnu ženskou krásu a naplno prožívá život ve slunci a jasu. Takhle ji vidí hrdina pøi prvním setkání: Svítivá èárka v moøi se však zvìtšovala, snad již jde andìl k nìmu. Nìco bílého kráèelo po vlnách zálivu. (...) Vlasy má spletené a svìtle žluté, jako mívají pohanské ženy...

Naopak Amalberga – nepùvabná upjatá køesanka žijící v odøíkání a samotì – ho napoprvé zklame: A tak poznal, že pøed ním není vytoužená žena z píseèné kosy, svìtlé zjevení, co šlo podobno andìlu po vlnách ( ), naopak, v polézajícím slunci se tu krèil kdosi ubohý a cizí.

Obì postavy jsou charakterizovány – a limitovány – právì prostøednictvím svìtla a stínu. Jakmile pøekroèí tuto hranici, ztrácejí èást sebe. Lonì s ubývajícím létem (svìtlem) mizí i její uhranèivá krása, tedy nejdùležitìjší znak, kterým se zapsala do Alwinovy pamìti:

158

...Alwin (...) nedokázal ženì pomoci; její tìlo ztratilo nádechy letního slunce a v plápolu ohníèku tu zbyly pocuchané pletence vybledlých vlasù.

Po letech odlouèení ji za chladného dne znovu potká a zdá se mu pøímo šeredná – tak, jako kdysi Amalberga. Také Amalberga však prochází zmìnou. Ve skuteèném životì pro ni slunce nesvítí – pohanské, ani køesanské. Její barvou je èerná, èasem soumrak, místem pøítmí èi stín: Amalberga (...) vrátí se do tmavé komory tak tiše, že ji možná neuslyší vcházet. (...) Tady se nemusí skrývat, pøítmím se stane její oblièej snesitelnìjší.

Ona sama pùsobí chladnì a pøísnì. „Èerná panna“, „ta pomatená“, „putující pøízrak zmaru“ – taková jména dostala. Alwin ji v duchu nazval „pannou zániku“. Amalberga se rozhoduje mezi duchovní i fyzickou èistotou (nevinností) a mezi plnì prožitým životem. Ten je však pro ni prakticky nedosažitelný. Otec ji totiž kdysi zaslíbil neznámému rytíøi, který se na dlouhá léta ztratil. Zbývá jí jen èekání nebo klášter. Amalberga se podvìdomì takovému osudu brání. Snaží se alespoò splynout s létem jako pohané, ale nemùže pøekroèit svùj stín. Vystoupí z nìj jen nakrátko, aby se záhy po svatojánské noci (plné svìtel) ponoøila do nejhlubší tmy. Po vynuceném sòatku zabije bìhem svatební noci svého manžela a je odsouzena dožít v klášteøe na dalekém severu. Opìt bez slunce, v zimì, mrazu. (Ale také v oslòujícím jasu snìhových plání. ) Amalberga se zjevuje ještì ve tøetí èásti románu, už pouze jako postava z Alwinova snu. Je zobrazena jako èekající nevìsta v bílém: Tváø jí zakryli bílým závojem. Když totiž putovala do kláštera, (...) hlavu jí sestry cisterciánky ovinuly èerným závojem (...)

Zámìnu barev tady mùžeme chápat jako znamení vykoupení. Symbolizuje pùvodní nevinnost, nedotèenost. „Moje barva je bílá, jako já,“ oznamuje pøekvapenému Alwinovi. Podle jejího rozzáøeného oblièeje Alwin soudí, že skuteèná Amalberga kdesi na dalekém severu právì umírá. Smíøená, šastná nevìsta kráèí vstøíc svému pravému ženichovi. Vzhledem k tomu, že svìtlo a tma nebo èerná a bílá sloužily v románu jako rozlišovací prvek (oddìlovaly vlastnì dva svìty: pohanský a køesanský, jindy pøímo svìt fyzických požitkù a duševního naplnìní), mùžeme také pøemýšlet o tom, co je SKUTEÈNÁ temnota a co svìtlo. V Körnerovì pøípadì „èernobílé pojetí“ rozhodnì neznamená žádné ochuzení pro ètenáøe. Pouze vyhrocuje protiklady, dává prostor pro otázky a znemožòuje jednoznaèný (a jednostranný) výklad.

159

Analýza spontánneho reèového prejavu u detí Svetlana Feèková Katedra logopédie PdFUK, Bratislava

Vývin reèi je osou psychického vývinu a integrálnou súèasou vývinu osobnosti dieaa. Predstavuje proces osvojovania si chápania, porozumenia a používania jazyka ako zložitého komunikaèného systému znakov a symbolov vo všetkých jeho formách v rámci ontogenézy èloveka. Pochopením vnútorných súvislostí tohoto procesu a jeho podrobnou charakteristikou sa zaoberajú lingvisti, psychológovia, logopédi a ïalší odborníci. Napriek tomu na Slovensku chýba jednotná teória vývinu reèi, dôležitá pre logopedickú prax. Dodnes sú známe len èiastoèné deskriptívne poznatky o vývine reèi v norme, najmä v oblasti foneticko-fonologickej roviny, nepostaèujú však pre kvalitnú diagnostiku ani efektívnu terapiu detí s narušeným vývinom reèi. Ide o smutné konštatovanie, zvl᚝ ak si uvedomíme, že v logopedickej praxi sa stretávame s demi denne a èoraz èastejšie u nich aj s diagnózou narušený vývin reèi. Z viacerých zahranièných teórií sme vybrali model vývinu reèi M. Laheyovej, úspešne využívaný v logopedickej praxi v anglicky hovoriacich krajinách. Celá teória vytvorená M. Laheyovou kompexne hodnotí a charakterizuje osvojovanie si jednotlivých jazykových schopností vo vývine dieaa chronologicky od 10 mesiaca až do konca predškolského veku. Nárast jazykových schopností sa vždy opisuje v kontexte psychického vývinu dieaa, kognitívneho a sociálneho vývinu. Ve¾kým pozitívom je, že sa opisujú aj tzv. prekurzory vývinu reèi – špecifické formy komunikaèného správania, na ktoré neskôr priamo nadväzuje vlastný vývin reèi. Pozorujeme ich v prvom roku života. V rámci vlastného vývinu reèi Laheyová rozlišuje osem základných vývinových etáp. 1. Vyjadrovanie objektov a vzahov jednoslovnými vetami. 2. Vyjadrovanie vzahov medzi objektami pomocou objavujúcej sa syntaxe. 3. Vyjadrovanie vzahov medzi objektami pomocou rozvíjajúcich sa sémanticko-syntaktických väzieb. 4. Spájanie obsahových kategórií s vyjadrením vzahov. 5. Vyjadrenie vzahov medzi udalosami priraïovaním prehovorov (bez spojok). 6. Vyjadrovanie vzahov medzi udalosami s použitím spojok. 7. Vyjadrovanie vzahov medzi udalosami ich zoraïovaním, doplòovaním (o èasové a iné súvislosti) a modálnymi slovesami. 8. Vyjadrovanie vzahov medzi udalosami pomocou ved¾ajších viet a rozvíjanie vyjadrovania (èasových a príèinných) súvislostí. Laheyová rozlišuje tri dimenzie jazyka: OBSAH – o èom sa hovorí alebo èo v reèi rozumieme, FORMU – zvuky, ich kombinácie a gramatické pravidlá

160

a POUŽITIE – príèiny, preèo èlovek komunikuje a spôsoby, akými prebieha konverzácia. V každej vývinovej etape sa charakterizuje forma, obsah a použitie.

Jazyk

Použitie

Pragmatika

Obsah

Sémantika

Fonológia

Morfológia

Syntax

Forma

Pod¾a R. Owensa: Language Development: An Introduction. 1996. OBSAH – predstavuje význam (sémantiku) reprezentovaný v reèi. Obsah sa vyvíja kontinuálne poèas celého života a je depersonalizovaný, univerzálny a nezávislý od urèitého kontextu. Rozlišujeme tri hlavné kategórie obsahu: predmety, vzahy medzi predmetmi a vzahy medzi dejmi. Všetky vzahy sú kódované v sémantických kategóriách. Laheyová rozlišuje 21 sémantických kategórií. Existencia – Prehovory sa vzahujú na predmety, alebo osoby, ktoré existujú v okolí dieaa. Diea sa môže na predmet díva, ukazova naò prstom, manipulova ním a pomenováva ho. Opakovanie – V prehovore sa vyjadruje znovuobjavenie predmetu, alebo opakovanie deja. Neexistencia – Prehovory vyjadrujú zmiznutie predmetu alebo osoby, neexistenciu predmetu alebo neexistenciu èinnosti. Odmietnutie – Protestovanie proti èinnosti, odmietnutie èinnosti formou negácie. Poprenie – V prehovoroch sa neguje identita, stav alebo èinnos, ktorá bola vyjadrená v predchádzajúcom prehovore inej osoby alebo vo vlastnom prehovore. Atribúcia – Prehovory sa vzahujú na predmety z h¾adiska ich stavu alebo ich špecifickosti, ktorá sa odlišuje od iných predmetov z tej istej kategórie. Vlastníctvo – V prehovore sa vyjadruje vzah konkrétnej osoby ku konkrétnemu predmetu. Lokatívna èinnos – Prehovory sa vzahujú na pohyb, ktorého cie¾om je zmena miesta osoby alebo predmetu. Väèšina prehovorov predstavuje predmet,

161

ktorým sa pohybuje, a miesto, ktoré je cie¾om pohybu. Rozlišujú sa tri subkategórie, z h¾adiska toho, èi je v prehovore vyjadrený subjekt, ktorý vykonáva pohyb: 1. podmet je agensom èinnosti 2. podmet je agensom èinnosti ako aj pohybujúcim sa predmetom 3. podmet je pohybujúcim sa predmetom a agens èinnosti nie je vyjadrený. Èinnos – V prehovore sa vyjadruje èinnostný vzah medzi osobami alebo predmetmi, prièom cie¾om èinnosti nie je zmena miesta. Lokatívny stav – Prehovory patriace do tejto kategórie hovoria o vzahu medzi osobou alebo predmetom a jeho statickým umiestnením. V kontexte reèi sa nesmie vyskytova žiadny pohyb, ktorý by sa vzahoval na zmenu miesta predmetu alebo osoby, o ktorom diea hovorí. Tieto prehovory špecifikujú polohu alebo umiestnenie predmetu, osoby. Stav – V rámci tejto kategórie rozlišujeme nasledujúce subkategórie: 1. vnútorný stav – prehovory vyjadrujú pocity a postoje osoby vo vzahu k iným predmetom, èinnostiam alebo stavom. Postoje hovoriaceho vyjadrujú: a) zámer, vô¾u; b) povinnos; c) možnos. 2. vonkajší stav – prehovory vyjadrujú vonkajší stav reality, napríklad: teplo, zima, tma... 3. atributívny stav – prehovory vyjadruju vlastnos predmetov a osôb ako pohár je rozbitý... 4. stav vlastníctva – prehovory oznaèujú vlastnícky vzah typu auto je moje... Množstvo – Vo výpovedi sa hovorí o existencii viac ako jedného predmetu alebo osoby. Pozornos – Prehovory vyjadrujú pozornos alebo vnímanie zamerané na predmet, osobu alebo èinnos. Obsahujú sloveso typu vidie, poèu... Datív – V prehovoroch je vyjadrený príjemca predmetu alebo èinnosti. Aditív – Priraïovanie vyjadruje spájanie predmetov, èinností, stavov odhliadnuc od ich reálneho vzájomného vzahu v rámci jednej vety alebo súvetia. Èasovos – Èasový vzah zahàòa èasové ohranièenie deja, èasovú závislos medzi následnými alebo súèasnými dejmi a tiež vzah medzi èasovým priebehom deja a výpovede. Kauzalita – Prehovory vypovedajú o implicitnom alebo explicitnom vzahu medzi príèinou a dôsledkom. Opozícia – V prehovore je vyjadrený vzah medzi dvoma predmetmi alebo dejmi kontrastným spôsobom. Znamená to, že jedna èas výpovede neguje, limituje alebo kvalifikuje druhú èas výpovede. Poznanie – Táto kategória sa vzahuje na mentálny stav vyjadrený slovesami ako: myslie, vedie, dúfa, pamäta si... Špecifikácia – Vo výpovedi sa hovorí o konkrétnej osobe, predmete alebo deji, ktorý sa bližšie charakterizuje. Komunikácia – V prehovore je priamo spomenutý komunikaèný akt, najèastejšie prostredníctvom slovesa hovori, poveda, konštatova..., prièom ïalšia èas výpovede hovorí o predmete komunikácie.

162

Jednotlivé sémantické kategórie si diea neosvojuje naraz. S vekom sa v reèi objavujú postupne vždy nové kategórie, prièom už osvojené sa uèí diea vyjadrova vždy zložitejšou formou, vyjadruje ich komplexnejšie. FORMA je povrchová schéma toho, èo je v reèi kódované. Prenos informácií môže prebieha prostredníctvom zvukov, pohybmi alebo postavením rúk. Patria sem tri ve¾ké kategórie: fonológia, morfológia, syntax. PRAGMATIKA alebo použitie. V rámci nej rozlišujeme tri aspekty: 1. ciele alebo funkcie použitia jazykových štruktúr; 2. výber foriem na dosiahnutie cie¾a; 3. interakcia medzi ¾uïmi. K¾úèové èasti teórie M. Laheyovej boli preložené do slovenského jazyka (Mikulajová – Horòáková, 1998). V súèasnosti prebieha overovanie a adaptácia osvojovania reèi slovensky hovoriacich detí. Našu výskumnú vzorku tvorí 5 detí z územia celého Slovenska – traja chlapci a dve dievèatá. Zvolili sme semilongitudinálnu metódu výskumu. Deti sledujeme od 10. mesiaca života (keï predpokladáme vznik vedomých foriem komunikácie) až do 7. roku. Spontánne prehovory detí zaznamenávame pomocou audio a video záznamu. Dåžka jednej nahrávky trvá približne 45 minút. Má obsahova približne 200 prehovorov dieaa, aby sa dala kvantitatívne zhodnoti miera produkcie a miera osvojenia jednotlivých sémantických kategórií, ako aj jednotlivých gramatických foriem vzh¾adom k chronologickému veku. Po každej nahrávke sa zvukový záznam prepíše pod¾a vopred stanovených transkripèných pravidiel, ako ich uvádza Laheyová (1988). Následne sa takto urobený prepis podrobne analyzuje z h¾adiska vývinu obsahu, formy a použitia. Tento projekt je vo fáze zbierania jazykových vzoriek, prepisovania a analyzovania. Ide o dlhodobý (viacroèný) projekt, ktorý je vo svojej podstate interdisciplinárne orientovaný: logopédia, psychológia a lingvistika. Oèakávame, že jeho výsledkom bude nielen opísanie fenoménov reèového vývinu, ale aj pochopenie ich vnútornej podmienenosti u slovensky hovoriach detí. Takýto vývinový model osvojovania si jazyka by slúžil ako východisko pre kvalitnú logopedickú diagnostiku a terapiu detí s narušeným vývinom reèi.

Literatúra LAHEY, M.: Language disorders and language development. New York 1988. LOUD, J. N. – DUCHAN, J. F.: Assessing children’s language in naturalistic contexts. New Jersey 1983. MIKULAJOVÁ, M. – HORÒÁKOVÁ, K.: Laheyovej model vývinu reèi a jeho využitie v ranej diagnostike. In: Lechta, V. a kol.: Logopaedica II. Bratislava 1998, s. 72– 86. MIKULAJOVÁ, M. – RAFAJDUSOVÁ, I.: Vývinová dysfázia. Špecificky narušený vývin reèi. Bratislava 1993. OWENS, R. E.: Language Development An Introduction. 4th ed. New York 1996.

163

+ex.

predl. „do“

+atrib. +neex. zámer +opak.

+èin. +vlas. +vlast. +lok. è. +odm. +neex.

„na“ „v“ „kde?“

+atrib. +opak.

Èísl. mn. è.

„ve¾a“ „všetky“

teraz sekv. s „a“

„a“

obj.

subj.

„preèo“

+pred. pre

OPOZÍCIA Vedie „a“ Mys„ale“ lie

POZNANIE

poveda hovori

KOMUNIKÁCIA

164

OBSAH. KATE – GÓRIE

+ex.

+èin.

+st.

+vlast.

Min. bud. èas

DATÍV

MNOŽSTVO

LOKATÍVNA ÈINNOS +atrib. +opak.

LOKATÍVNY STAV

ŠTÁDIUM (pribl. vek)

+ex. +èin.

ODMIETNUTIE +èin.

VLASTNÍCTVO +st.

ÈASOVOS vidie Sekv. poze- „potom“ ra „kedy?“

pozri ukáza

ŠPECIFIKÁCIA

ATRIBÚCIA +lok. èin.

zámer možnos

POVŠIMNUTIE

1. štádium (1 – 1,5 roka)

+èin.

+st.

+ atrib.

+opak. +vlast. „èo?“

+lok. èin.

NEEXISTENCIA

„kto?“

OPAKOVANIE +lok. èin.

ÈINNOS ”èo?” ”ako”

STAV zámer povinn.

KAUZALITA

2. štádium (okolo 3 rokov) 3. štádium (okolo 3,5 roka) 4. štádium (okolo 4. roka) 5. štádium (okolo 4 . roka) 6. štádium (okolo 5 – 5,5 roka) 7.štádium (okolo 5 – 5,5 roka) 8. štádium (okolo 6. roka)

ADITÍV

EXISTENCIA

POPRETIE

K problematice rozvíjení ètenáøských dovedností dìtí s poruchou sluchu Miloš Mlèoch Pedagogická fakulta UP, Olomouc

Ve svém pøíspìvku bych rád pøiblížil projekt, na nìmž pracujeme spoleènì s kolegy z katedry èeského jazyka a literatury a katedry speciální pedagogiky na PdF UP v Olomouci. Cílem projektu, nazvaného Rozvíjení ètenáøských dovedností dìtí s poruchou sluchu, je sestavit antologii textù pro neslyšící dìti. Na PdF UP pod vedením Evy Souralové diplomanti již nìkolik let pøipravují zjednodušené verze vytypovaných knih pro dìti a mládež. Pøi koncipování našeho projektu jsme se rozhodli sestavit tematicky zamìøenou antologii, pracovnì nazvanou Pøíbìhy Starého zákona. K výbìru tohoto tématu nás vedly v zásadì tøi dùvody: 1. Antologie textù Starého zákona upravená pro potøeby neslyšících není doposud k dispozici. 2. Pøiblížení Starého zákona umožní neslyšícím dìtem rozšíøit si všeobecný kulturní a historický rozhled (plánujeme i pøevyprávìní Nového zákona, antické mytologie a vybraných kapitol z èeských dìjin). 3. Starý zákon obsahuje epické pøíbìhy s pointou a mravním ponauèením, je vhodný pro pøevyprávìní. Pøi konkrétní práci, tedy pøi zjednodušování textù urèených neslyšícím ètenáøùm, je tøeba respektovat nìkteré zásadní aspekty: 1. Neslyšící mají velké problémy se ètením. Uèitelé ve školách pro neslyšící musí vyvinout znaèné úsilí, aby jejich žáci získali o èetbu zájem. Je nutné pøihlédnout k rozsahu upravovaných textù, za optimální považujeme 1 – 3 strany pro jeden pøíbìh, celkový rozsah nepøesáhne 80 stran textu. 2. Pro neslyšící není èeština mateøským jazykem. Za první znakový systém sloužící ke komunikaci, s nímž se setkávají, lze považovat znakovou øeè. Neslyšící má omezenou slovní zásobu, velké problémy mu zpùsobuje složitý morfologický systém èeštiny. Žáci napø. zamìòují koncovky mužského a ženského rodu, nerozlišují singulár a plurál apod. Vhodné je upravené texty doplòovat vysvìtlivkami, pøièemž právì pøi výkladu jednotlivých pojmù jsme se ve studentských pracích setkali s nejvìtšími problémy.1 Z hlediska estetického i kognitivního mají velmi dùležitou roli ilustrace. 3. Neslyšící dítì nechápe význam nepøímých pojmenování, proto je tøeba užívat je v omezené míøe, popøípadì je vysvìtlovat. Pøi vysvìtlování obtížné lexikální jednotky je tøeba uvádìt tvar, který se vyskytuje v textu, a jeho základní podobu (obìtuješ – obìtovat). Nìkdy je problematické najít kompromis mezi slovníkovým výkladem lexikální jednotky a tím, co je neslyšící žák schopen pochopit. 1

165

4. Pokud jde o syntaktickou stránku zjednodušeného textu, je vhodné používat vìty jednoduché nebo ne pøíliš složitá souvìtí. Složitìjší syntaktické vztahy a komplikovaná souvìtí by mohly znesnadòovat pochopení smyslu výpovìdi. Problémy s porozumìním nastávají zpravidla u vedlejších vìt podmínkových, pøípustkových a v parataktických vztazích s výjimkou pomìru sluèovacího. Postup pøi vypracování zjednodušené verze Pøíbìhù Starého zákona: 1. Teoretická pøíprava – specifika upravených komunikátù z hlediska speciální pedagogiky. Odborná surdopedická literatura zamìøená na problematiku ètení neslyšících je pomìrnì rozsáhlá (srov. napø. Èervenková, 1992; Hrubý, 1998; Jabùrek, 1997, 1998; Kastnerová – Èervenková, 1997; Krahulcová-Žatková, 1996; Kuchler – Velehradská, 1998; Strnadová, 1998; Vanìèková, 1996). Lingvistické literatury, která se zabývá jazykem neslyšících nebo texty urèenými pro neslyšící, je pomìrnì málo. Z èeských lingvistù publikovala pøíspìvky vìnované této problematice zejména A. Macurová.2 2. Výbìr konkrétních textù urèených k pøevyprávìní. Vycházíme z ekumenického vydání Bible z r. 1985. 3. Pøevyprávìní vybraných textù, textové a stylistické úpravy. 4. Posouzení zjednodušené verze odborníkem na surdopedickou problematiku. 5. Ovìøování pøevyprávìných textù studenty v praxi pøi práci s dìtmi na vybraných školách: žáci zatrhnou v textu obtížné lexikální jednotky; ovìøení srozumitelnosti textu: žáci v nìkolika vìtách napíší obsah textu, který èetli. 6. Pøepracování zjednodušené verze do koneèné podoby na základì ovìøení pracovního textu. Vysvìtlení vybraných obtížných lexikálních jednotek a spojení. 7. Posouzení textu odborníkem na problematiku Starého zákona. Jako dokumentaci výsledkù naší práce uvádím zjednodušenou verzi pøíbìhu Abrahám a jeho syn Izák.3 Tento text èetly dìti ze 6. až 8. roèníku Speciální školy pro sluchovì postižené v Brnì pod vedením uèitelky Zory Spurné. Abrahám a jeho syn Izák Nìkolik let prožili Abrahám, Sára a Izák šastnì a spokojenì. Pak se Bùh rozhodl, že vyzkouší Abrahámovu víru a poslušnost. Zavolal na Abraháma a øekl mu: „Abraháme, vezmi svého jediného syna Izáka, kterého mᚠtolik rád, odejdi do zemì Mórija. Tam Izáka obìtuješ.“ Když Abrahám uslyšel tato slova, nemohl to pochopit. Proè mu Bùh pùsobí takovou bolest, když je jeho nejlepší služebník? Ale ani ho nenapadlo, že by Boha neposlechl. Ráno osedlal svého osla a pøipravil si døíví k zápalné obìti. Vzal s sebou Izáka a dva sluhy a spoleènì putovali do cizí zemì. Byli na cestì Srov. napø. Macurová, 1994. Podtržená lexikální jednotky oznaèila neslyšící žákynì Eva jako slova, jimž nerozumí. 2 3

166

tøi dny, když Abrahám poznal horu, kterou Bùh oznaèil jako místo pro obì. Øekl sluhùm, aby poèkali dole. Abrahám a Izák pùjdou obìtovat Bohu a pak se vrátí. Vystoupili s Izákem na horu, kde se obìtovalo Bohu. Abrahám nesl nùž a nádobu s ohnìm a Izák nesl v náruèi døíví. „Tatínku,“ zvolal Izák, „zapomnìli jsme si vzít beránka k zápalné obìti!“ Abrahám odpovìdìl: „Bùh si sám najde beránka k zápalné obìti, mùj synku.“ Abrahám postavil oltáø z kamenù a nanosil na nì døíví. Potom Abrahám uchopil Izáka, svázal mu ruce i nohy a položil ho na hromadu døíví jako obì. Vzal velký nùž a pozvedl ruku, aby Izáka zabil. Vtom se z nebe ozval hlas Božího posla: „Abraháme, Abraháme!“ „Tady jsem.“ „Nezabíjej svého syna! Poznal jsem, jak jsi bohabojný. Chtìl jsi mi dát svého jediného syna jako obì.“ Abrahám spatøil za sebou berana, který uvízl v køoví. Chytil ho, zabil a pøipravil pro Boha jako zápalnou obì namísto svého syna Izáka. „Protože jsi dokázal velikou víru, rozmnožím tvé potomstvo jako hvìzdy na nebi a jako písek na moøském bøehu.“ Potom Abrahám s Izákem sešli z hory dolù a spoleènì se služebníky se pak všichni vrátili domù. Dìti mìly za úkol úryvek reprodukovat ve vìtách. Uvádíme nìkteré z jejich prací.4 Šárka, 14 let, neslyšící: Po nìkolika letech, že má Arambáh. Arambáh je má syna Izák. Sára a Izák je spokojenì. Je kamarád zabila Izák. Nezabil Izák, protože nechce zabít na Izáku. Protože Arambha a Izáka je kamaráda. Marek, 13 let, neslyšící: Abrahám a Izák musít nauèit obe. Izák mìl zabít beren. Prišel jendo zlý pán mìl zabít Izák. Abrahám udìla pozdavil (Marek nakreslil obrázek kamenného oltáøe). Izák vzal døevo mìl moc. Abrahám a Izák mìl domù. Eva, 12 let, neslyšící: Abrham má 3 dìti Sara, Izák a _____. Abrham vzal Izáka, kdyby mìl rád Izázka. Aby mìli vy dva jeli, do nejakého svìta jmenuje se Mojíra. Šli s dobrou služebník. Vyšli nahoru s Izakém. Izák volal: Tatínku chci aby vzít beranka na zapálenu obìtu. Bùh si sám najde beranka, mùj synku. Vzal beranka a pozval ruku Izáká. Je slyšet bùh pošli do božího. Pøišel, Nezabij syna. Ty jsi bohabojna. A služebník pomùže. A vrátili domù. Marcela, 12 let, nedoslýchavá: Nìjdávno letech žili Abraham se synem Izák. Abraham chtìl jít do Mojíraja chtìl vzít sebou ovce a nebo osla a bùh øíkal že vem si svého syna. Abraham vzal syna Abraham vzal sebou velký nùž a chtìl 4

Text je pøepsán doslovnì, se všemi chybami, kterých se žáci dopustili.

167

zabít syna bùh øíkal že zabít ovce ne syna a udìlej ovce obìt. Izák si vzal na ruce døíví, Abraham si vzal nùž a chtìl opravdu zabít syna a bùh øíkal že Abrahame, Abrahame. Abraham øíkal co tady øve poøád. Abraham øíkal synu že už tì nezabiju tak pùjdeme domù. spoleènì ani služebníky. Mezi jednotlivými zápisy jsou výrazné individuální rozdíly. Nejlépe text pochopila Eva, aèkoliv je neslyšící a ze 6. roèníku. Žáci mìli potíže s grafickou podobou proprií (Abrhám, Arambáh, Mojíra, Mojíraja) i apelativ (beren, beranek), se zvládáním správných tvarù (šli s dobrou služebník, s Izakém, pozval ruku Izaká, protože Arambha a Izáka je kamaráda), se stylistickou výstavbou textu (nechce zabít na Izáku, aby mìli vy dva jeli, udìlej ovce obìt atd.). Problémy jim zpùsobovalo také vyjadøování vìtných vztahù (Pøišel jendo zlý pán mìl zabít Izák, Izák vzal døevo mìl moc). Z ovìøení textù vyplynulo, že ani výrazná úprava a zjednodušení zøejmì nemusejí být koneèné. Uvedený úryvek byl pro vìtšinu žákù nároèný. Nìkteøí jeho smysl pochopili jen zèásti, jiní se pøi vyjadøování obsahu dopouštìli závažných omylù. Tento výsledek byl pro nás urèitým zklamáním, ale výzkumy surdopedù docházejí ke srovnatelným závìrùm.5 Pøi èetbì jednotlivých pøíbìhù tedy bude nutné, aby uèitel se žáky o tématu ještì diskutoval, vysvìtloval dìtem souvislosti, které nepochopily. Domníváme se, že pokud se nám podaøí naši antologii textù pro sluchovì postižené dìti vydat knižnì, naše práce snad nebude zbyteèná. Pøesvìdèují nás o tom i uèitelé speciálních škol, které jsme se svým projektem a jeho dílèími výsledky již seznámili.

Literatura ÈERVENKOVÁ, A.: Jak jsme se uèili èíst. Ètení pro rodièe malých dìtí s vadami sluchu V. Praha: GONG-PRESS. 1992. HRUBÝ, J.: Schopnost èíst a závažnost sluchové vady. In: INFO Zpravodaj – Magazín Informaèního centra o hluchotì FRPSPS. Praha, FRPSP, jaro 1998, roè. 6, è.1, s. 25. JABÙREK, J.: Oživlá slova. In: INFO Zpravodaj – Magazín Informaèního centra o hluchotì FRPSPS. Praha, FRPSP, podzim 1998, roè. 6, è. 3, s. 13 – 17. JABÙREK, J.: Semináø o èetbì. In: INFO Zpravodaj – Magazín Informaèního centra o hluchotì FRPSPS. Praha, FRPSP, léto 1997, roè. 5, è. 2, s. 26 – 27. KASTNEROVÁ, L. – ÈERVENKOVÁ, A.: Mé první krùèky k èetbì. In: INFO Zpravodaj – Magazín Informaèního centra o hluchotì FRPSPS. Praha, FRPSP, léto 1997, roè. 5, è. 2, s. 29. KRAHULCOVÁ-ŽATKOVÁ, B.: Komplexní komunikaèní systémy tìžce sluchovì postižených. 1. vyd. Praha: Karolinum 1996, s. 179. 5 Srov. Pulda, 1992. Autor uvádí výsledky výzkumu amerického surdopeda Udena, který zjistil, že z 5324 vyšetøovaných 15letých žákù èetlo s porozumìním 12 %.

168

KUCHLER, K. – VELEHRADSKÁ, O.: Prùzkum ètenáøských dovedností na školách pro dìti s vadami sluchu. In: INFO Zpravodaj – Magazín Informaèního centra o hluchotì FRPSPS. Praha, FRPSP, jaro 1998, roè. 6, è. 1, s. 22 – 23. MACUROVÁ, A.: Jazyk v komunikaci neslyšících (Pøedbìžné poznámky). Slovo a slovesnost, 1994, roè. 55, è. 2, s. 121 – 132. PULDA, M.: Surdopedie. Olomouc 1992. STRNADOVÁ, V.: Jaké problémy má neslyšící èlovìk pøi ètení. In: INFO Zpravodaj – Magazín Informaèního centra o hluchotì FRPSPS. Praha: FRPSP, jaro 1998, roè. 6, è. 1, s. 30. VANÌÈKOVÁ, V.: Pøíprava na ètení sluchovì postižených dìtí. Praha, Septima 1996.

Místo historické mluvnice v hodinách èeštiny na støedních školách v letech 1918 – 1939 Martina Šmejkalová Pedagogická fakulta UK, Praha Motto: Z pøedmìtù, kterým se na støedních školách uèí, patøí mateøskému jazyku první místo a profesor èeského jazyka má vynikat vzdìláním a schopnostmi nejen nad kolegy, ale i nad všechny obèany... (Pantùèek, M.: Uvedení do metodiky èeskoslovenského jazyka na støedních školách. Trnava 1931, s. 5.) Žáci ... mají poznat zmìny ... úpadek duálu, aoristu a imperfekta, zmìny syntaktické a lexikální. Seznají zejména, jak se mìní stavba jazyka v rušné dobì husitské vlivem humanismu, jak se porušuje cizími výrazy a obraty v dobì pøedbìlohorské a pobìlohorské. (Osnovy jazyka èeského pro støední školy s vyuèovacím jazykem èeským 27. 7. 1939, s. 30.)

Pro letošní vystoupení jsem zvolila prezentaci tématu své disertaèní práce. Zamýšlený projekt by mìl mapovat zpùsob výuky vývoje èeského jazyka na støedních školách od poèátkù tzv. národního obrození do souèasnosti. Ze spektra støedních škol se soustøedí zejména na gymnázia jako na tradièní nositele všeobecného vzdìlání, ev. na školy jim ekvivalentní. Výzkum je provádìn kombinací dvou metod: výzkumu historického (popisem a explanací dobových dokumentù) a kauzálnì komparativního výzkumu, kdy nástrojem zjišování statistických znakù je test, který je zpracováván metodou kvantitativní analýzy. V oblasti historického výzkumu jsem doposud podrobila analýze pramenné materiály z období let 1918 – 1938, resp. 1941.

169

Texty z tohoto období mùžeme rozdìlit asi do tøí skupin: 1. Materiály, které tvoøily urèitý závazný rámec pro výuku èeštiny: sem patøily hlavnì výnosy Ministerstva školství a osvìty. 2. Snahy o definování metodiky vyuèování èeštiny na støedních školách nebo soubory pøíkladù èi cvièení sloužících uèitelské veøejnosti k pøípravì na konkrétní vyuèovací hodiny. 3. Samotné uèební texty, které se na gymnáziích používaly, a to zejména uèebnice a èítanky. ad 1) Výchozím materiálem byly uèební osnovy. Jako reprezentativní pøíklady uvádím uèební osnovy z roku 1910 a 1939. Jejich znìní se totiž za tøicet let de facto nezmìnilo. Všímám si zde zejména, jaký prostor je výuce vývoje èeštiny vìnován a jaký byl pøedepsaný rozsah uèební látky. a) Uèebná osnova pro jazyk èeský na støedních školách s vyuèovacím jazykem èeským. 23. 2. 1910. Zatímco v 1. – 3. roèníku gymnázia se výuka èeštiny soustøedí hlavnì na gramatiku, èetbu jednoduchých textù, tvarosloví, syntax, stylistiku a mluvní cvièení, již do 4. roèníku je zaøazena pøíprava k poznání staré èeštiny, a to zejména výklad hláskosloví s dùrazem na jednotlivé dialekty. Výuka vývoje èeštiny dále pøesahuje do tzv. vyššího oddìlení, kdy v 5. roèníku osnovy pøedepisují doplnìní mluvnice pohledy do historického vývoje èeského jazyka, a to zejména tvarosloví. Tento výklad je podpoøen pøehledem vývoje literatury od poèátkù po dobu Husovu, pouèením o jazycích a hlavní periodizací vývoje èeštiny. Vyšší roèníky jsou vìnovány témìø výhradnì dìjinám literatury. b) Osnovy jazyka èeského pro støední školy s vyuèovacím jazykem èeským. 27. 7. 1939. Èásteènou zmìnou oproti pøedchozím osnovám je fakt, že základní poznatky z vývoje jazyka jsou ještì ve vìtší míøe zaøazeny již do 4. roèníku, kde se vyuèují hlavní zmìny hláskové, jimi zpùsobené zmìny tvaroslovné a obecné pouèení o rozèlenìní jazyka na náøeèí. V 5. roèníku se zaøazuje výklad o dìjinách literatury, ètou se starší a staré èeské památky, k nim se pøidružuje výklad o vývoji jazyka. V 6. roèníku je ještì uèební látka rozšíøena o pouèení o podobì spisovné èeštiny v dobì tzv. národního obrození. Uèební osnovy jsou doplnìny èástí Poznámky k osnovám, kde se zdùrazòuje, že je dùležité všechny hláskové i tvaroslovné zmìny vykládat pøi èetbì, vyložit i duál, aorist a imperfektum. V textu je dále akcentován požadavek, že jazykové hledisko nesmí zatlaèit do pozadí hledisko estetické a literárnì-historické. Z uvedeného je patrné, že v uèebních osnovách není pøedmìt èeský jazyk explicitnì rozdìlen na èást jazykovou a literární. Naopak je kladen dùraz na to, aby byly obì dvì složky vykládány spoleènì a navzájem se doplòovaly. Výuka vývoje èeštiny se soustøedí do dvou, resp. tøí roèníkù, a tato problematika má být vykládána v znaèném rozsahu.

170

Z výnosù Ministerstva školství a osvìty pokládám za nejdùležitìjší výnos ze 17. 6. 1927, kterým bylo ustanoveno, aby se zavedlo vyuèování azbuce (cyrilici) a poèáteèní èetbì slovanských textù, a to takto: v 1. roèníku se má v poslední tøetinì školního roku vìnovat 4 – 5 hodin výuce cyrilice a azbuky, v 2. – 5. roèníku 5 hodin èetbì srbských a ruských textù a v 6. – 7. roèníku se pøidává èetba v jazyce polském a chorvatském (opìt 5 hodin). To dokládá dobový zájem o výuku základù slavistiky a srovnávací jazykovìdy na gymnáziích. Všimnìme si rovnìž, jak záhy se pøedepisuje èetba textù v originále – nároènost tohoto zpùsobu výuky je zøejmá. ad 2) Metodické texty, které vycházely vìtšinou vlastním nákladem, nebyly ve zkoumaném období pøíruèkami normativními. Èasto reflektovaly subjektivní zkušenost autora a mìly sloužit i jako inspirace k diskusím nad jednotlivými odbornými otázkami. Za všechny uveïme publikaci Miloslava Pantùèka Uvedení do metodiky èeskoslovenského jazyka na støedních školách. Trnava 1931. Autor konstatuje, že uèitelské veøejnosti prozatím schází metodika mateøského jazyka, ale chybí podle nìj i „výklad osnov, vysvìtlivky, jakési provádìcí naøízení k osnovám“ (s. 3). Zastává názor, že „rozbor uèebných osnov, tedy metodika, má být jako kuchaøský recept.“ Stanovuje cíl výuky èeskému jazyku, který zøetelnì reflektuje národní princip: „...vychovat z žákù ušlechtilé lidi a ... uvìdomìlé národovce.“ „Dùležité je buzení zájmù o kulturní vztahy k jiným národùm slovanským...“(s. 6). Žák má poznat „nejdùležitìjší zjevy z vývoje jazyka èeskoslovenského, seznámit se s hlavními náøeèími èeskoslovenskými a znát ... rozdíly ... mezi ... jazyky slovanskými.“(s. 7) Za zajímavý pokládám pøíspìvek k diskusi o podobì èeského pravopisného systému: „Pravopis ... je konzervativní ... a potøebuje obèas reformy ... pøijde doba, kdy bude pravopis reformovaný podle systému fonetického... Odhodíme historickou sentimentalitu v pravopise a hospodárnì odstraníme všechno nepotøebné, aby se dítì mohlo uèit dále potøebným vìcem ... a nekazilo si dìtský vìk pravopisným strašidlem“ (s. 45 – 46). Pantùèek se rovnìž vìnuje výuce vývoje èeštiny: do kvinty zaøazuje historické zmìny v hláskosloví, tvarosloví vykládá po stránce vývojové a ve vztahu k nynìjšímu spisovnému jazyku. Doporuèuje, aby uèitelé v teoretické èásti vycházeli z úvodní èásti v èítankách: „Žádat bude (uèitel) jen to, co mají žáci ve svých knihách...“ (s. 50). Dùležité jsou i metodické poznámky, které shrnuje do kapitoly 9 – Èeština, slovenština a slovanské jazyky. Autor je zastáncem názoru, že èeskoslovenština má dvì spisovná znìní – èeské a slovenské (s. 86). Osvojení dalších slovanských jazykù probíhá prostøednictvím èetby rùzných slovanských textù v originále. Má však jít pouze o èetbu s porozumìním, nikoliv o uèení se mluvnici. Roènì by se mìlo vìnovat této látce pìt hodin, s tím, že se zaèíná v tøetím roèníku: žáci ètou srbskou cyrilici psanou i tištìnou. „Psát nauèíme tak, že struènì vyložíme systém tìchto abeced, napíšeme je na tabuli a nacvi-

171

èíme je na nìkolika slovech“ (s. 88). Již v pátém roèníku mají žáci èíst jihoslovanskou a ruskou lidovou epiku v originále, v sextì až septimì ukázky srbské, ruské, polské a chorvatské. Autor vìnuje pozornost i motivaèním prvkùm: „Pro oživení nauèíme žáky známým písním rùzných slovanských národù. Správný nápìv podají gramofonové desky“ (s. 88). Nebo: „... radioaparátem ... zachycujeme vysílání pohøbù slavných literátù a slavnostní akademie na jejich poèest“ (s. 98). Na rozdíl od pøedešlé publikace, která se vìnuje výuce spíše z obecnìjšího hlediska, další autor – Karel Novák (Methodika mluvnického vyuèování mateøskému jazyku èeskému na školách støedních. Praha 1929) pracuje již se zcela konkrétními pøíklady a ukázkami vyuèovacích hodin. Za všechny uveïme alespoò jeden pøíklad: Téma hodiny: Oznamovací zpùsob pøítomného èasu. Roèník: kvinta Vyuèovací hodina má zaèít zopakováním pøítomného èasu slovesa nésti. Uèitel vyloží pùvod koncovky -u. Tento výklad doplní pouèením o nosovce e a její støídnici. Stejnì tak vyloží tvar kryji, pøièemž pøedpokládá, že žáci již znají pøehlásku u > i. Dále vyloží rozšiøování ú > au > ou a 3. os. slovesa trpìti z vývojového hlediska. Vysvìtlí vývoj nosovky Q a jejích støídnic, dále pøehlásku ia > ie, kdy vychází z toho, že žáci znají proces úžení. Stejnì postupuje u sloves 3. a 4. tøídy a u tvarù bezpøíznakových. Autor doporuèuje výklad doplnit o srovnání s jinými jazyky tak, že uèitel napíše na tabuli kompletní pøehled èasování slovesa prosit, a to v nejménì šesti slovanských jazycích. Stejný pøehled uvede uèitel i pro 1., 2. a 3. os. pl. Žáci mají odpovìdìt na otázku, který jazyk podlehl nejvìtším zmìnám ve svém vývoji a ve kterém období. K. Novák dále tyto konkrétní pøíklady zobecòuje: základní rozdíly poznají kvintáni pøi èetbì ukázek. Vyhynulé tvary vyžadují zvláštního výkladu, který by mìl být strukturován takto: nejprve rozbor pøíkladu, následuje vyslovení pouèky a závìreèné procvièení. Zvláštní pozornost vìnuje autor výkladu nìkterých slovesných tvarù. Zejména duál, aorist, imperfektum a pøechodníky doporuèuje vyložit buï samostatnì, nebo pøipojit k pouèení o slovese novoèeském. Dodává: „Takovéto ... výklady ... zaberou arci dosti èasu, ale nelitujme ho, aniž se lekejme rozsáhlejšího vìdeckého aparátu, jehož je pøitom zapotøebí. Vždy je to mluvnice užitá a tím pro žactvo zajímavìjší, èas na ni obìtovaný se pak na svých místech hojnì vynahradí, pøíklady se zjednoduší a usnadní“ (s. 55). Z množství podobnì koncipovaných pøíruèek se ponìkud vyèleòuje text, který vyšel jako reakce na již uvádìný výnos MŠO z roku 1927, a to Beringer, A. – Šaunová, I. – Zpìvák, F.: Èítanka srbskochorvatských, ruských a polských textù pro pátou až osmou tøídu støedních škol. Praha 1929.

172

Èítanka obsahuje vybrané texty urèené ke ètení ve vyšším oddìlení støedních škol. K textùm náleží poznámkový aparát, který je stejnì obsažný jako úryvky samotné, nebo témìø každé slovo originálu je pøekládáno do èeštiny. Tento zpùsob – uvedení originálu a následné pøekládání izolovaných slov – však znesnadòuje plynulost ètení. Autoøi v nìkterých pøípadech zvolili i jiný pøístup, kdy jsou za sebou otištìny tytéž celistvé úryvky (napø. Pruty Svatoplukovy) v jednotlivých slovanských jazycích. K pochopení smyslu textu má dojít porovnáním jednotlivých jazykù. Taková metoda má i zøetelný motivaèní rozmìr. Èítanka je rozdìlena podle jednotlivých jazykù, pøièemž nejvíce místa je vìnováno ruským textùm. Každý oddíl je doplnìn výkladovou èástí. V této knížce už není tabulka cyrilice a azbuky, protože se pøedpokládá, že tyto abecedy již žáci zvládli v nižších tøídách (titíž: Dodatek k èítankám pro nižší tøídy støedních škol I., II. Praha 1928). ad 3) Teoretický výklad o vývoji èeského jazyka je vìtšinou umístìn do úvodní èásti v èítankách urèených vyššímu oddìlení støedních škol, zaèíná tedy 5. roèníkem. Všechny tyto texty charakterizuje mimoøádná nároènost, a to jak obsahem probírané látky, rozsahem uèiva, tak i používáním odborné lingvistické terminologie. Detailnì se probírá staroèeské hláskosloví, tvarosloví a syntax, nìkdy i slovotvorba. Po uèebním textu následují texty ke ètení, které jsou transkribovány a mìly zøejmì hrát dùležitou úlohu pøi procvièování znalostí z historické mluvnice. Na závìr èítanek autoøi vìtšinou umisují poznámky a slovníèek. Kromì èítanek se výkladu historické problematiky vìnují i nìkteré uèebnice jazykové, jako napø. Mluvnice jazyka èeského pro vyšší tøídy støedních škol Aloise Gregora (Praha 1939). V kontextu ostatních uèebních textù je tato mluvnice ojedinìlá tím, že podává utøídìný a pøehledný nárys vývoje tvarosloví, funkènì vztažený k nové èeštinì, a obsahuje i pøehlednì a jasnì zpracovanou èást Všeobecné výklady o jazyce, kde vysvìtluje mluvnické a psychologické dùvody jazykových zmìn a zahrnuje v to pouèení o indoevropském prajazyce, praslovanštinì èi rozdìlení jazykù. Z nastínìných jednotlivostí vyplývá, že zkoumané texty byly koncipovány v intencích zásad, které se pokusím struènì formulovat: a) Všichni autoøi akcentují nutnost výuky historické mluvnice na støedních školách. b) Je zdùrazòována zásada nevykládat jevy historické gramatiky izolovanì, nýbrž ve vztahu k souèasnému (resp. tehdejšímu) stavu jazyka. c) Gramatické jevy mají být vykládány vždy s pomocí dobových historických textù. d) Texty mají být vždy èteny s porozumìním a nemají sloužit pouze k procvièování gramatických jevù. f) Dùraz je kladen na znalost ostatních slovanských jazykù jako východiska k dokonalému poznání vlastní mateøštiny. g) V souvislosti s pøedchozím bodem je za nezbytnou pokládána znalost azbuky a cyrilice.

173

h) Z dotace hodin vìnovaných výuce azbuky a cyrilice, resp. ostatním slovanským jazykùm usuzujeme, že jednou ze zcela nepostradatelných forem práce byla pomìrnì nároèná domácí pøíprava. i) Jakkoli autoøi zdùrazòují nutnost neomezovat se pouze na izolované gramatické jevy, z nìkterých zadání cvièení je patrné, že dùraz byl kladen i na pamìové osvojování vìdomostí. j) Všichni autoøi pøedpokládají, že studenti mají, anebo by mìli získat rozsáhlé znalosti jak z historické gramatiky a z vývoje jazyka obecnì, tak i ze starší èeské literatury. k) Je doporuèeno ve výkladu bìžnì užívat latinské terminologie. l) Autoøi podtrhují nutnost znalosti dialektù a slovenštiny, aniž by však prakticky navrhovali, jak toto vyuèovat. Závìrem lze øíci, že uèební texty v podstatì splòují didaktické zásady, které jsou patrné již z metodických pøíruèek. Pro èítanky a uèebnice je v první øadì charakteristická vysoce odborná úroveò výkladu, jež spolu s užíváním latinské terminologie a rozsahem uèební látky umožòuje vyslovit domnìnku, že nároky, které výuka vývoje jazyka na studenty gymnázií v letech 1918 – 1939 kladla, byly vysoké. Studenti mìli k dispozici uèební pøíruèky s kvalitními odbornými texty, které však až na výjimky (A. Gregor) nebyly psány pøístupnou a pøimìøenou formou. Rovnìž formulace otázek ve cvièeních mnohdy nabádala k mechanickému tvoøení odpovìdí – èasto obsahují pøíkazová slovesa vytvoøte, vyskloòujte, vyèasujte apod. Samotné zadávání úkolù se mnohdy zdá být ponìkud schematické. Kladnì hodnotím množství i výbìr textù ke ètení v èítankách, jež vìtšinou pøedstavovaly reprezentativní a vyèerpávající prùøez dobovou tvorbou. V další etapì výzkumu se soustøedím na výuku vývoje èeského jazyka na gymnáziích doby souèasné. Již nyní však provedený pøedvýzkum naznaèuje, že odklon zájmu o tuto problematiku je více než zøetelný.

Literatura BEÈKA, J. a kol.: Pøíspìvky k vyuèování jazyku èeskému na vyšších tøídách støedních škol. Praha 1942. BERINGER, A. – ŠAUNOVÁ, I. – ZPÌVÁK, F.: Ruské, srbskochorvatské a polské texty. Díl I. a II. Praha 1927, 1928. BERINGER, A. – ŠAUNOVÁ, I. – ZPÌVÁK, F.: Dodatek k èítankám pro nižší tøídy støedních škol I., II. Praha 1928. ERTL, V. – SOUÈEK, J. – MÁCHAL, J.: Èítanka pro vyšší tøídy škol støedních. Václav Ertl: Díl první pro pátou tøídu. Praha 1921. ERTL, V. – GRIM, J. – VLÈEK, J. – MÁCHAL, J.: Èítanka pro vyšší tøídy škol støedních. Josef Grim: Díl druhý pro šestou tøídu. Praha 1920. ERTL, V. – VLÈEK, J. – MÁCHAL, J.: Èítanka pro vyšší tøídy škol støedních. Jaroslav Vlèek a Jan Máchal: Díl tøetí pro sedmou tøídu. Praha 1927.

174

ERTL, V. – GRIM, J. – MÁCHAL, J.: Èítanka pro vyšší tøídy škol støedních. Jan Máchal: Díl ètvrtý pro osmou tøídu. Praha 1913. GEBAUER, J.: Mluvnice èeská pro školy støední a ústavy uèitelské. Díl II. Praha 1890. GREGOR, A.: Mluvnice jazyka èeského pro vyšší tøídy støedních škol. Praha 1932. NOVÁK, K.: Methodika mluvnického vyuèování mateøskému jazyku èeskému na školách støedních. Praha 1929. NOVÁK, K.: Znalost jazykù slovanských. In: Vìstník pedagogický 1928, s. 132. NOVÁK, K. – JIRÁSEK, J.: Uèebnice a mluvnice jazyka èeského pro III. – VIII. tøídu škol støedních. Praha 1930. NOVÁK, J. V.: Èítanka pro vyšší tøídy gymnasijní, díl I pro V. tøídu. Praha 1911. NOVÁK, J. V.: Èítanka pro vyšší tøídy gymnasijní, díl II pro VI. tøídu. Praha 1921. Osnovy jazyka èeského pro støední školy s vyuèovacím jazykem èeským. MŠO 27. 7. 1939. PANTÙÈEK, M.: Uvedení do metodiky èeskoslovenského jazyka na støedních školách. Trnava 1931. PROCHÁZKA, A.: Èítanka pro vyšší tøídy støedních škol, díl první pro pátou tøídu gymnázií, reálných a ref. reálných gymnázií a reálek. Praha 1934. STRAKA, J.: Èítanka pro pátou tøídu èeských støedních škol. Praha 1934. ŠIMEK, F.: Èeské úkoly na školách støedních a ústavech uèitelských. Praha 1936. Uèebná osnova pro jazyk èeský na støedních školách s vyuèovacím jazykem èeským. MŠO 23. 2. 1910. VLÈEK, J.: Èítanka pro vyšší tøídy škol støedních. Doplnìk dílu druhého, vydání pro gymnázia a reálná gymnázia. Praha 1925.

Pes v slovenskih in slovaških frazemih Darja Jakše Filozofická fakulta UK, Bratislava

1.1. Uvod Poimenovanje živali je takoj za poimenovanji èloveškega telesa ena izmed najpogostejših sestavin, ki je zastopana v razliènih frazemih. Od vseh živali so najpogosteje zastopani sesalci, èeprav jih je znatno manj kot insektov, ki pa se v frazemih pojavljajo redkeje kot prej omenjena skupina živali. Dalje je treba poudariti, da niti posamezne vrste sesalcev niso enako zastopane (Škultéty, 1989, s. 267). Pogosteje so zastopani udomaèeni sesalci, saj je imel èlovek v stiku z njimi možnost dobro jih opazovati in raziskati njihove reakcije, kar pa se potem odraža v veèji zastopanosti v frazemih. Namen prispevka je primerjati slovenske in slovaške frazeme, v katerih nastopa najpogosteje zastopani sesalec, pes. Skušali bomo ugotoviti, kateri frazemi so v obeh jezikih identièni, kje so razlike in kakšne so, govorili pa bomo tudi o takih frazemih, ki v enem ali drugem jeziku nimajo ustreznice.

175

Še preden pa se lotimo primerjanja, naj ne bo odveè ustaviti se pri vprašanju, kaj sploh je frazem. Po Eriki Kržišnik, ki izhaja iz t. i. ožje frazeologije, oznaèujemo s frazemi „jezikovne enote s stalno sestavinsko zapolnitvijo (z vsemi predvidenimi variantami), stalno skladenjsko zgradbo (z vsemi predvidenimi variantami), stalno skladenjsko zgradbo (z vsemi predvidenimi pretvorbami) in stalno pomensko zgradbo s predpostavko, da vsota pomenov njegovih sestavin ni enaka celovitemu pomenu frazeološke enote“ (Kržišnik-Kolšek, 1990, s. 143). Z razliko od ravnokar navedenega pojmovanja frazeologije pa razlikujemo po J. Toporišièu frazeologeme s stavèno in nestavèno strukturo, ki jih imenujemo tudi reèenice in rekla. K reèenicam tako prištevamo (stavène) pregovore, reke, izreke, kot npr. Govoriti in delati je dvoje; Rana ura zlata ura; Kdor drugemu jamo koplje, sam vanjo pade; Konec dober, vse dobro ipd., k reklom pa primerjalne, glagolske, samostalniške, pridevniške itd. frazeme tipa rdeè kot rak; vihati nos; gromska strela; tu in tam. Toporišiè uvršèa v frazeologijo tudi stalne besedne zveze, katerih pomen je enak vsoti pomenov njenih sestavin: pri tem gre za frazeološke sestave tipa dnevna soba ali pa osnovna organizacija združenega dela. Tako reèenice kot tudi frazeološke sestave so del t. i. širše frazeologije in se nahajajo na obrobju frazeologije (Toporišiè, 1973/74, s. 237 – 279). Slovaška frazeologija pa razume frazeološko enoto, frazem kot „ustálené slovné spojenie, ktoré sa vyznaèuje obraznosou a nerozložite¾nosou svojho významu, ako aj expresívnosou« (Mlacek, 1984, s. 46). Pri našem primerjanju slovenskih in slovaški frazemov s sestavino pes smo se odloèili za frazeologijo v ožjem smislu, torej brez pregovorov in rekov. 1.2. Metodologija Pri iskanju slovenskih frazemov smo uporabljali Slovar slovenskega knjižnega jezika v eni knjigi (v nadaljevanju SSKJ), ki je izšel leta 1994 v Ljubljani, slovaške frazeme s sestavino pes pa smo iskali v Slovarju slovaškega jezika I – VI (v nadaljevanju SSJ), izšel med 1959 in 1968, v Malem frazeološkem slovarju E. Smieškove (v nadaljevanju MFS), izšel v Bratislavi leta 1977, in v Kratkem slovarju slovaškega jezika (v nadaljevanju KSSJ), izšel v Bratislavi 1987. Slovenci, žal, še nimamo frazeološkega slovarja, torej bogat frazeološki zaklad slovenšèine še ni zbran niti ni sistematièno raziskan. To pomeni, da skuša SSKJ vsaj deloma zapolnjevati to vrzel in da vsaj deloma izpolnjuje nalogo frazeološkega slovarja, toda takoj je tu ena težava. „Frazemi se namreè nahajajo ne samo v frazeološkem gnezdu, kakor je treba, ampak tudi v ilustrativnem gradivu razlagalnega dela. Imamo celo primere, kjer je isti frazem pri enem geslu zapisan v gradivu, pri drugem pa v frazeološkem gnezdu. /…/ Ta s stališèa frazeologije nedoslednost ima za posledico, da so frazemi in nefrazeološki zgledi brez razlike pomešani“ (Petermann, 1988, s. 305). Pa še na eno stvar oziroma pomanjkljivost opozarja avtor èlanka, in sicer na obliko, v kateri so

176

navedeni frazemi v slovarju. Gre za veliko neenotnost in nezadovoljivo rešeno problematiko, kajti izkazalo se je, „/…/ da se veèji del frazemov pojavlja le v realizirani obliki, v zgledih. Drugi del frazemov je naveden v slovarski obliki, kar prièa o nedoslednosti in še bolj poudarja napako. /…/ Navajanje frazemov v obliki realiziranih besedil je eden od razlogov za to, da se frazeologija v SSKJ veèinoma izgublja v ilustrativnem gradivu in le usposobljeni uporabnik jo lahko spozna“ (Petermann, 1988, s. 306). Podobna situacija se je pokazala tudi pri geslu pes. Da bi se izognili stalnemu navajanju vira in strani, odkoder je frazem izpisan, navajamo stran v SSKJ (s. 834), na kateri najdemo geslo pes, v tretjem zvezku SSJ pa najdemo enako geslo na strani 61. Èe je frazem vzet iz kakšnega drugega vira, ali pa je stran v enem ali drugem slovarju drugaèna, kot smo navedli, bo to oznaèeno sproti. 3. Pes Pes velja za najstarejšo domaèo žival in je po SSKJ „domaèa žival za èuvanje doma, za lov“, v SSJ pa je oznaèen kot „dravec chovaný ako domáce zviera najmä na stráženie“. Pes je najpogosteje zastopana žival v številnih frazemih, kar je odraz skupnega življenja s èlovekom, lahko celo reèemo, da je èloveku najbližja žival. V vseh kulturah in mitologijah zavzema pomembno mesto in ima tudi najrazliènejše simboliène pomene. „Je symbolom, obsahujúcim ambivalentné vlastnosti. Pes sa pokladá za „zviera prahu“ už od najstarších civilizácií. V mnohých mytológiách sa objavuje ako strážca màtvych, stráži podsvetie (Kerberos), je sprievodcom duší, sprostredkovate¾om medzi živými a màtvymi. V africkej civilizácii pre jeho šikovnos, prefíkanos, prešibanos predstavuje praotca civilizácie. Ako symbol vernosti je rozšírený na celom svete, v Japonsku vystupuje ako mýtický pomocník a ochranca žien a detí. V negatívnom zmysle predstavuje znamenie mravnej neèistoty. Takmer vo všetkých kultúrach oznaèenie „pes“ predstavuje hanlivú ponižujúcu nadávku. V stredoveku dokonca fungovalo ako ponižujúci trest nosenie psa a pre odsúdenca bolo osobitnou ve¾kou hanbou obesenie medzi psami. V Biblii vystupuje vo viacerých súvislostiach ako dobrý alebo aspoò neškodný (napr. v knihe Tobiáš, v podobenstve o boháèovi a Lazarovi). Predsa však v Starom zákone patril medzi neèisté zvieratá. Spolu so šakalmi a sviòami predstavuje všetko nízke, zlé, opovrženiahodné. V Apokalypse sú do jednej roviny postavení bezbožní ¾udia a psy. /…/ V stredovekom umení je pes symbolom hnevu a závisti, ale zároveò viery a vernosti. V 15. – 16. storoèí v umení vystupoval aj ako atribút personifikovanej závisti a hnevu“ (Krošláková, 1997, s. 107 – 108). Primerjalni frazemi v slovenšèini in slovašèini Pri iskanju frazemov v slovenskem in slovaškem jeziku, v katerih je zastopan pes, se nam je kmalu pokazalo, da je izredno veliko, in to v obeh jezikih, t. i. primerjalnih frazemov. Le-ti imajo dinamièen pomenski znaèaj, so del èlo-

177

vekovega vsakdanjega govora, zato imajo tudi moènejšo oznako ekspresivnosti. „/…/ Výstižne a pregnantne zobrazujú isté životné situácie èloveka, jeho správanie, charakter, schopnosti a najmä povahové sklony, a to vždy s hodnotiacim zaujatím, s vnútornou exspresívnou úèasou“ (Krošláková, 1997, s. 104). Že v uvodu smo omenili, da je prav pes žival, ki se mu pripisujeta dva nasprotna, izkljuèujoèa si pomena. Prav to ambivalentnost je zaznati v primerjalnih frazemih v obeh jezikih, kjer je zaslediti na eni strani podobo zvestobe, vdanosti, pozornosti, na drugi pa ponižanja in neèloveškosti, npr. v slovenšèini je biti komu pokoren, vdan, zvest kot pes, v slovašèini pa verný ako pes; na drugi strani pa najdemo frazema kot sta preganjali so jih kot pse/naháòa niekoho ako psa; pretepsti kot psa/bi, a niekoho ako psa. Naj še enkrat poudarimo, da je veèina slovenskih primerjalnih frazemov v SSKJ zapisanih izven frazeološkega gnezda, zaznati pa je tudi neenoten zapis, enkrat v realizirani obliki, drugiè pa v slovarski obliki. Pomensko identièni primerjalni frazemi v obeh jezikih Zelo laèen èlovek je laèen kot pes/hladný ako pes. Èe je nekdo nekomu zelo, brezpogojno vdan je pokoren, vdan, zvest kot pes/verný ako pes. Kot primer za neusmiljeno, na krut, grozovit naèin nekoga pretepsti najdemo v SSKJ pobili so jo kot psa, v SSJ pa bi, a ako psa. Preganjali so jih kot pse – v pomenu neusmiljeno – ima ustreznico v MFS (s. 184) odohna niekoho ako psa. Kadar se dva èloveka sovražita, reèemo tadva sta si, se gledata kot pes in maèka/žijú ako pes a maèka, pri èemer pa je treba opozoriti, da sta to sicer pomensko èisto enaka frazema, toda slovenski frazem ima glagol gledati oziroma biti, slovaški pa ži. Sovražen, neprijazen pogled soèloveka v nas vzbudi negativne obèutke in takrat povemo gleda me kot psa/h¾adí naòho ako na psa/ /zazerá naòho ako na psa (Záturecký, 1974, III, s. 868). 3.1. Pomensko identièni frazemi brez navedbe v SSKJ V podskupino bomo uvrstili primerjalne frazeme, ki so identièni v obeh jezikih, toda slovenskih primerov v SSKJ ne najdemo, kot rojena govorka slovenskega jezika pa vem, da so med ljudmi še kako živi. Za èloveka, ki ves èas hodi za nekom, mu sledi, parvimo, da hodi za nekom kot cucek/chodí za ním ako pes, pri èemer je cucek v SSKJ oznaèen kot „majhen, zanikrn pes«. Veliko utrujenost uzrazimo s frazemom utrujen kot pes/unavený ako pes. Velika mera sramu je izražena s frazemom biti nekoga sram kot psa/ hanbi sa ako pes. Èe z nekom slabo ravnajo, povemo ravnati z nekom kot s psom/zaobchádza s niekým ako so psom. 3.2. Primerjalni frazemi brez ustreznika v slovašèini V to skupino sodijo primerjalni frazemi, ki jim ne najdemo ustreznika v slovašèini, oziroma niso navedeni v SSJ, MFS, KSSJ niti v zbirki Zatureckega.

178

Pod oznako pog. najdemo v SSKJ primerjalni frazem laže kot pes teèe v pomenu „zelo pogosto“. Za èloveka, ki ponižno, nesamozavestno odide, reèemo, da je odšel kot pretepen pes, èe pa pri tem še krièimo nanj in ga kregamo, velja frazem ozmerjati koga kot psa. Pokopali so ga kot psa povemo za nekoga, ki je bil pokopan brez obièajnega obreda, brez piatete. Kadar nas zelo zebe, uporabimo primerjalni frazem zebe me kot psa. So situacije, ko se poèutimo odveè, nezaželeni, takrat se poèutim kot pes v cerkvi. Na vsako mojo besedo preži kot pes na kost (SSKJ, s. 1036), povemo, kadar nekdo vsemu, kar reèemo, trdimo, nasprotuje, skuša vse zanikati, ovreèi. Kot smo že videli na enem primeru, poleg psa nastopa v primerjalnih frazemih tudi cucek kot majhen, zanikrn pes. Moker kot cucek nam pove, da je nekdo zelo moker, frazem stoji pred njim kot polit cucek pa oznaèuje, da nekdo bojeèe, preplašeno stoji pred nekom, èe pa se pri vsem tem še trese, pa povemo trese se kot cucek. 3.3. Primerjalni frazemi brez ustreznika v slovenšèini V to skupino sodijo frazemi, ki v slovenšèini nimajo ustreznice, najdemo jih le v slovašèini. Frazem ubitý ako pes nam pove, da je nekdo zelo pobit, zaskrbljen, „ve¾mi utrápený“. Èlovek, ki ne upošteva nikakršnih oèitkov, ki si jih ne jemlje k srcu, ampak se jih takoj otrese, strasie ako pes vodu. Kadar je neèesa malo, je to to¾ko ako psovi mucha. Èeprav smo zgoraj navedli frazem hanbi sa ako pes, sedaj navajamo njegov antonim, in sicer je bez hanby ako pes (Habovštiaková – Krošláková, 1990, s. 67) in še má to¾ko statoènosti ako pes hanby, torej niè (prav tam, s. 49). Zvykne, privykne ako pes na bitku pomeni, da se èlovek sèasoma privadi na samo slabo. Frazem prišiel o to ako pes o chvost nam pove, da je nekdo nenadoma utrpel neko izgubo. Kadar „niekto prejavuje svojím správaním bezradnos, opustenos, nesamostatos“, takrat chodí ako pes bez gazdu. (MFS, s. 63). Naahuje sa, vyahuje sa ako pes na pazderí povemo, kadar govorimo o lenem èloveku. Kadar nekomu ni niè mar za kakšno stvar, pravimo, da dbá ako pes o piatu nohu. Pristane mu to ako psovi piata noha (oboje v MFS, s.183, 184) pa povemo, kadar nekomu nekaj sploh ne pristane, je zanj neprimerno. Èe hoèemo povedati, kako nekdo ne zna držati besede, oziroma da hitro pozabi na dano besedo, uporabimo primerjalni frazem drža slovo ako pes chvost (MFS, s. 183). Ctia ho ako psa v kostole (Záturecký, 1977, III, s. 823) je primerjalni frazem s pomenom „izgnati“. Pomensko blizu mu je slovenki frazem poèutim se kot pes v cerkvi, kajti v obeh primerih èlovek èuti veliko neprijetnost. Morda èloveku, ki se poèuti kot pes v cerkvi in ki sam ne zapusti svetišèa, kasneje tudi sledi izgon. Še pri enem precej zanimivem primerjalnem frazemu, ki v slovenšèini nima ustreznice, bi se radi ustavili, in sicer pri frazemu drža sa niekoho, nieèoho ako pes ježa, ki ima v MFS (s. 183) obrazložitev „pevne, presne sa nieèoho pridržiava; vytrvalo sa drža niekoho.“ Vsi vemo, kako bodeèe bodice ima jež, zato si tudi zelo težko predstavljamo, kako se pes lahko ježa tako vztrajno drži. V tem primeru gre gotovo za paradoks, ki pa pomen samo še bolj podkrepi.

179

4. Ostali frazemi Poleg navedenih primerjalnih frazemov smo našli v omenjenih slovarjih tudi take frazeme, ki niso primerjalni. Razdelelili smo jih na veè skupin. 4.1. Identièni frazemi v slovenšèini in slovašèini Ko govorimo o identiènih frazemih, imamo v mislih take frazeološke enote, ki imajo v slovenšèini in slovašèini enak pomen, kakor tudi enako strukturo in ekvivalentno leksikalno sestavo. V to skupino sodi frazem, in sicer pasje vreme/psie poèasie (SSJ, s. 658) s pomenom »slabo«, pri èemer slovensko varianto najdemo v SSKJ na s. 822 s primerom: v tem pasjem vremenu ni mogoèe oditi dalje. Pomen slabo, neprijetno imata tudi frazema pasje življenje/psí život. V isto skupino uvršèamo tudi frazem biti na psu//biti pod psom v pomenu „zelo slabo“, oziroma izraža zelo nizko stopnjo neèesa“, so pa navedeni naslednji primeri: njihova morala je na psu; umetniška raven predstave je pod psom/hrana, preskrba je pod psom. V SSJ najdemo frazem by pod psa v pomenu „pod kritiku, úplne zlé, naniè“. 4.2. Podobni slovenski in slovaški frazemi Sem sodijo tiste frazeološke enote, ki imajo v obeh jezikih enak pomen, ponavadi enako ali podobno konstrukcijo, toda med njimi najdemo manjše razlike v leksikalni sestavi. Kadar želimo povedati o èloveku, da je zapušèen, da ga nihèe ne pogreša, da je pozabljen, imamo v slovenšèini frazem niti pes ga ne povoha,1 v slovašèini pa imamo za to celo sinonimna izraza, in sicer ani pes sa o neho neobzrie// ani pes za ním nezabreše (MFS, s.183). 4.3. Razlièna oblikovna podoba z enakim pomenom V to skupino uvršèamo take frazeme, ki v obeh jezikih sicer imajo enak pomen, toda struktura in predvsem leksikalna sestava pa je znantno drugaèna, ker celoten frazem temelji na popolnoma razlièni „obraznosti“. V to skupino bomo uvrstili frazem priti na psa/vyjs na psí tridsiatok (SSJ, s. 658) s pomenom „vyjs na mizinu, dosta sa do zlého položenia“. O tem zanimivem slovaškem frazemu je bilo kar nekaj napisanega, obstaja namreè kar precej variant tega frazema. „/…/ Variantnos danej jednotky v staršej slovenèine naznaèuje, že v slovenèine sa v tomto prípade stretali jazykové vplyvy z viacerých zemepisných areálov. Existencia variantov vyjs na psy – vyjs na psí tridsiatok, vyjs na psí drúèik – vyjs na psí deviatok ukazuje, že slovenèina poznala jednak variant, ktorý odkazoval na širší európsky areál, ktorý súvisel s existenciou nemeckej jednotky Hund kommen a jej kalkov, jednak variant, 1 V SSKJ je frazem zapisan le v realizirani obliki, in sicer ko je obubožal, ga še pes ni povohal; takih knjig pri nas niti pes ne povoha; nisi vreden, da te pes povoha

180

ktorý ju spájal s èeštinou (vyjs na psí deviatok), a jednak varianty, ktoré prevzala z maïarèiny“ (Mlacek, 1980, s. 357). V tem grmu tièi zajec/ tam je pes zakopaný je naslednji par frazemov, ki sodi v skupino frazemov z razlièno oblikovno podobo, toda z enakim pomenom. Razlaga obeh frazemov je „v tom je háèik, jadro veci“, oziroma „tukaj je jedro problema.“ V SSKJ sicer frazema biti na (pri) vsaki pasji procesiji, v pomenu biti navzoè povsod, pri vsaki najmanjši stvari, ni, toda med ljudmi je še kako živ. V slovašèini to povemo s frazemom je (musí by) všade, [i] kde tri hrachy v hrnci vrú (kde sa tri hrachy v hrnci varia) v pomenu „je zvedavý èlovek, všadebol, chce by pri všetkom, aj pri bezvýznamnej udalosti“. Kadar želimo v slovenšèini povedati, kaj je skrivni namen govorjenja, ravnanja kake osebe, to povemo s frazemom vem, kam pes taco moli.2 Sinonimni frazem je vem, od kod veter piha (SSKJ, s. 1508), v slovašèini je popolnoma identièni frazem, in sicer vedie, odkia¾ vietor fúka (MFS, s. 62). 4.4. Samostojni slovenski in slovaški frazemi Med samostojne (idiomatiène) FE uvršèamo take FE, ki se pojavljajo samo v enem od uvedenih jezikov, torej v drugem jeziku za njih ni ekvivalentnih izrazov. V našem primeru smo našli samo samostojne slovaške frazeme, za vse slovenske frazeme pa smo ugotovili razlièno stopnjo ekvivalence. V slovašèini je veè takih frazemov, ki v slovenskem jeziku nimajo ustreznice. Prvi med njimi je nehodno ani psa von vyhna, kadar govorimo o slabem vremenu. Ko želimo poudariti, da je nekaj res nujno, èemur se ne moreš izogniti, oziroma o èemer je izguba èasa sploh razpravljati, uporabimo frazem to je tvoja psia povinos (KSSJ, s. 286). Kadar je nekaj slabo, brez vrednosti, reèemo to iba za psom hodi. [Z] dvoch dvorov pes; dvojdvorný pes (MFS s. 56) je frazem, ki govori o nekom, ki kaže naklonjenost, pripadnost dvema nasprotnima, izkljuèujoèima se naèeloma, gre za breznaèelnega, hinavskega èloveka. Kadar nezanesljivemu èloveku zaupamo kaj v varstvo ali ko si slabo izberemo èuvaja ipd., „sme zverili na psa slaninu“ zveri na psa slaninu (MFS, s. 185). 5. Zakljuèek Primerjanje frazemov s sestavino pes v slovenšèini in slovašèini nas je privedlo do zakljuèka, da je med jezikoma precej ujemalnih FE, toda tudi povsem razliènih. To je povezano z genetsko in geografsko bližino, kar se tièe ujemanja, ko pa gre za razlike, vzroke išèemo v relativno samostojnem razvoju jezika. Zelo izrazita in številno zastopana je skupina t. i. primerjalnih frazemov, ki smo jih razdelili na veè skupin, in sicer po pomenu. Najveè je, kar je malo presenetljivo, primerjalnih frazemov brez ustreznika v slovenšèini, kar gre delRudolf Kuchar v svojem èlanku Zo slovinskej a slovenskej frazeológie (Slavica Slovaca, 34, 1999, s. 40) navaja kot slovaško ustreznico frazem kde je pes zakopaný, s èimer se ne moremo strinjati, kajti gre za rahlo pomensko razliko. Kot smo omenili že zgoraj, je ta frazem prekriven s slovenskim frazemom v tem grmu tièi zajec. 2

181

no najbrž pripisovati dejstvu, da smo kot edini slovenski vir imeli samo SSKJ, medtem ko smo za slovaški jezik èrpali primere iz veè virov. Tej skupini sledijo na drugem mestu t. i. pomensko identièni primerjalni frazemi v obeh jezikih, našli smo 10 takih primerov, skupina z najmanj primeri pa je skupina primerjalnih frazemov brez ustreznika v slovašèini. Namen našega prispevka pa ni bil samo osredotoèiti se na primerjalne frazeme, ampak tudi na ostale, pri èemer se nismo ukvarjali s pregovori in reki. Neprimerjalni frazemi so tudi pogosto zastopani v obeh jezikih, pa vendar v znatno manjšem številu kot prej omenjeni primerjalni frazemi. Neprimerjalne frazeme smo tudi razdelili v veè skupin, in sicer od enakih (zhodných), podobnih (súbežných), samostojnih (samostatných) do takih FE, ki se pojavljajo samo v slovenšèini ali samo v slovašèini.3 Takih, ki bi se pojavljali samo v slovenšèini, nismo našli, kar gre najbrž spet pripisovati samo enemu viru, SSKJ, tako da je možno, da primeri tudi za to skupino obstajajo, toda nam niso znani. Viri in literatura BUFFA, F.: O po¾skej a slovenskej frazeológii. Bratislava 1993. HABOVŠTIAKOVÁ, K. – KROŠLÁKOVÁ, E.: Èlovek v zrkadle frazeológie. Bratislava, Tatran 1990. KEBER, J.: Živali v prispodobah 1. Celje 1996, s. 286 – 308. Krátky slovník slovenského jazyka. 2. vyd. Bratislava 1987. KROŠLÁKOVÁ, E.: Frazeologické prirovnania so zoonymickým komponentom. In: Frazeologické štúdie II. Bratislava, 1997, s. 103 – 112. KRŽIŠNIK-KOLŠEK, E.: Sestavina roka v frazeologemih slovenskega knjižnega jezika. XXVI. Seminar slovenskega jezika, literature in kulture. In: Zbornik predavanj. Ljubljana 1990, s. 141 – 154. KRŽIŠNIK, E.: Norma v frazeologiji in odstopi od nje v besedilih. In: Slavistièna revija, 44/2. 1996, s. 133 – 153. KUCHAR, R.: Zo slovinskej aj slovenskej frazeológie. In: Slavica Slovaca, 34, 1999, s. 34 – 41. MLACEK, J.: Slovenská frazeológia. Bratislava 1984. PETERMANN, J.: Frazeologija v slovarju slovenskega knjižnega jezika (I – IV). Nekaj osnovnih vprašanj vloge frazeologije v slovarju. Sodobni slovenski jezik, književnost in kultura. Ljubljana 1988, s. 301 – 310. Slovar slovenskega knjižnega jezika. Ljubljana 1994. Slovník slovenského jazyka I – VI. Bratislava 1959 – 1968. SMIEŠKOVÁ, E.: Malý frazeologický slovník. Bratislava 1974. ŠKULTÉTY, J.: Názvy cicavcov v slovenských ustálených prirovnaniach. In: Slovenská reè, 54, 1989, s. 267 – 275. TOPORIŠIÈ, J.: K izrazju in tipologiji slovenske frazeologije. In: Jezik in slovstvo, 19, 1973/74, s. 273 – 279. ZÁTURECKÝ, A. P.: Slovenské príslovia, porekadlá a úslovia. Bratislava 1974. 3

Razdelitev smo povzeli po Ferdinandu Buffi. 1993, s. 10.

182

Imiona psów rasowych w Polsce i na S³owacji Maria Magdalena Nowakowska Katedra Wspó³czesnego Jêzyka Polskiego, Uniwersytet £ódzki, £ódz

Zoonimia to dzia³ onomastyki, który coraz czêœciej zajmuje jêzykoznawców. Badaj¹ oni nazwy1 zwierz¹t w gwarach,2 w literaturze3 . Du¿¹ popularnoœci¹ ciesz¹ siê te¿ badania poœwiêcone imionom domowych zwierz¹t miejskich,4 jednak podstawowym problemem jest zawsze klasyfikacja zebranych zawo³añ. 1 Nazwy w³asne zwierz¹t wymiennie zwane s¹ imionami, zoonimami lub zawo³aniami. Por. G ó r n o w i c z, H., Zawo³ania zwierz¹t domowych w Sztumskiem, Onomastica V, 1959, s. 451 – 462; tak¿e: B u b a k, J., Zoonimia – nazwy zwierz¹t, [w:] Polskie nazwy w³asne. Encyklopedia, red. E. Rzetelska-Feleszko, Warszawa – Kraków, 1998. 2 Np. A n a n i e w a, N., Zoonimia w polskich gwarach pogranicza ba³to-s³owiañskiego, [w:] Systemy zoonimiczne w jêzykach s³owiañskich, red. S. Warcho³, Rozprawy Slawistyczne 11, 1996; M a j t á n, M., Mená kráv v staršej slovenèine, [w:] Systemy zoonimiczne w jêzykach s³owiañskich, red. S. Warcho³, Rozprawy Slawistyczne 11, 1996; 3 Np. T o m a s z e w s k a, S., Zoonimia w powieœciach Tytusa Karpowicza, [w:] Systemy zoonimiczne w jêzykach s³owiañskich, red. S. Warcho³, Rozprawy Slawistyczne 11, 1996; 4 Np. T o m a s z e w s k a, S., O imionach i przydomkach psów rasowych, Rozprawy Komisji Jêzykowej £TN XXIX, 1989, s. 69 – 81; S t r u t y ñ s k i, J., Imiona zwierz¹t pokojowych, Onomastica XXVIII, 1993, s. 203 – 234; S t r u t y ñ s k i, J., Tendencje s³owotwórcze w polskiej zoonimii, Jêzyk Polski LXXII, 1993, z. 1 – 2, s. 49 – 58; S t r u t y ñ s k i, J., Urbozoonimia polska, Kraków 1996; S t r u t y ñ s k i, J., Zoonimia miejska. Próba klasyfikacji, [w:] Systemy zoonimiczne w jêzykach s³owiañskich, red. S. Warcho³, Rozprawy Slawistyczne 11, 1996; B u b a k, J., Nazwy psów rasowych (na podstawie materia³u z krakowskiej kartoteki Polskiego Zwi¹zku Kynologicznego), [w:] Systemy zoonimiczne w jêzykach s³owiañskich, red. S. Warcho³, Rozprawy Slawistyczne 11, 1996; M a t e j è i k, J., Nominácia v kynológii, Slovenská onomastická konferencia a 6. seminár „Onomastika a škola“, Prešov 25. – 26. októbra 1995, Prešov 1996; L a l i k o v á, T., Mená psov na Slovensku, Slovenská onomastická konferencia a 6. seminár „Onomastika a škola“, Prešov 25. – 26. októbra 1995, Prešov 1996; N o w i k, K., Z najnowszej zoonimii Opolszczyzny. Nazwy kotów, Slovenská onomastická konferencia a 6. seminár „Onomastika a škola“, Prešov 25. – 26. októbra 1995, Prešov 1996; N o w a k o w s k a, M. M., O Amikach, Czikach i innych imionach psów nie tylko rasowych, (w druku).

183

Podstawowy schemat klasyfikacyjny zoonimów zaproponowa³ H. Górnowicz,5 który opar³ go na klasyfikacji strukturalno-gramatycznej S. Rosponda6 i w którym uwzglêdni³ klasyfikacjê semantyczn¹ K. Dejny7 . Ta klasyfikacja zosta³a znacznie rozbudowana przez S. Tomaszewsk¹, dla potrzeb materia³u8 dotycz¹cego imion i przydomków psów rasowych. Inny sposób klasyfikacji nazw w³asnych zwierz¹t przedstawi³ J. Strutyñski,9 który opar³ j¹ na intencji nadawcy, uwzglêdniaj¹c, jak pisze, rzeczywiste Ÿród³o nazwy. Imiona zwierz¹t domowych o ustalonej na podstawie ankiet etymologii podzieli³ na umotywowane i nieumotywowane, a nastêpnie w obrêbie ka¿dej z tych grup wyró¿ni³ typy semantyczne na ogó³ zgodne z podzia³ami znaczeniowymi H. Górnowicza i S. Tomaszewskiej. Nowoœci¹ jego klasyfikacji jest odejœcie od wyró¿niania nazw prymarnych i sekundarnych na rzecz podzia³u, wœród poszczególnych typów semantycznych, na nazwy metaforyczne i derywowane. W niniejszym opracowaniu, podobnie jak w poprzedniej pracy autorki10 , dotycz¹cej psich imion, wszystkie zawo³ania podzielono na nazwy pochodz¹ce od imion w³asnych i nazwy pochodz¹ce od apelatywów. W obrêbie tych podstawowych grup wydzielono typy semantyczne, a wœród nich dokonano podzia³u na nazwy metaforyczne i derywowane.11 Tak wiêc zamieszczona poni¿ej klasyfikacja jest kompilacj¹ podzia³ów zoonimów, dokonanych przez H. Górnowicza, S. Tomaszewsk¹ i J. Strutynskiego. Materia³ badawczy, który pos³u¿y³ do tego opracowania pochodzi z katalogów12 miêdzynarodowych wystaw psów rasowych, które odby³y siê w 1998 r. w £odzi i w Bratys³awie. Na obu imprezach ocenie hodowlanej poddano 3756 psów (1784 w £odzi i 1972 w Bratys³awie) 130 ras. Dane wprowadzono do komputera i za pomoc¹ niego porz¹dkowano, dostosowuj¹c do aktualnych potrzeb. Analizie poddano oczywiœcie tylko nazwy psów zarejestrowanych w polskiej ksiêdze rodowodowej (1160 imion nazywaj¹cych 1662 zwierzêta) i ksiêgach rodowodowych s³owackich (664 imiona nazywaj¹ce 928 zwierz¹t). Specyfika uzyskanego materia³u spowodowa³a, ¿e jego klasyfikacja zosta³a oparta G ó r n o w i c z, H., Zawo³ania zwierz¹t domowych [...]. R o s p o n d, S., Klasyfikacja strukturalno-gramatyczna s³owiañskich nazw geograficznych, Wroc³aw, 1957. 7 D e j n a, K., Terenowe nazwy œl¹skie, Onomastica II, 1956, s. 103 – 113. 8 T o m a s z e w s k a, S., O imionach i przydomkach psów rasowych.[...]. 9 S t r u t y ñ s k i, J., Imiona zwierz¹t pokojowych [...]; tak¿e: S t r u t y ñ s k i, J., Urbozoonimia polska [...]. 10 N o w a k o w s k a, M. M., O Amikach, Czikach i innych imionach psów nie tylko rasowych, (w druku). 11 Do imion metaforycznych zaliczono te, które zosta³y przeniesione z innego Ÿród³a w nie zmienionej postaci, zaœ do imion derywowanych te, które powsta³y w wyniku œwiadomej dzia³alnoœci leksykalno-s³owotwórczej nadawcy, co znaczy, ¿e nie zawsze s¹ one s³owotwórczo motywowane, natomiast zawsze derywowane. 12 VII Miêdzynarodowa Wystawa Psów Rasowych, £ódŸ 02 – 03 V 1998 (katalog). Katalóg. Medzinárodná výstava psov. CACIB – CAC, Bratislava 16. augusta 1998. 5 6

184

w du¿ej mierze na wiedzy, doœwiadczeniu i metodach naukowych autora. W wielu wypadkach pomocne okaza³y siê dodatkowe dane zawarte w katalogach: charakterystyka szaty i umaszczenia, data urodzenia, dane hodowcy i w³aœciciela. Wszystkie imiona zosta³y zapisane w formie graficznej przeniesionej z bazy materia³owej, tj. z katalogów, co w wiêkszoœci odzwierciedla œwiadomy akt nominacji twórców imion, choæ zapewne w niewielkiej czêœci zoonimów pojawi³y siê b³êdy, wynikaj¹ce z braku korekty jêzykowej wydawnictw stanowi¹cych Ÿród³o informacji lub z niewiedzy hodowcy nadaj¹cego imiê. W niniejszym opracowaniu analizie poddane zosta³y tylko imiona w³aœciwe, natomiast przydomki hodowlane przedstawione zostan¹ oddzielnie, mimo ¿e niektórzy badacze zoonimów uwa¿aj¹, ¿e nie przedstawiaj¹ one wiêkszej wartoœci w tego typu badaniach,13 z czym niekoniecznie trzeba siê zgodziæ, gdy¿ te nazwy s¹ równie¿ efektem œwiadomej twórczoœci jêzykowej. I. IMIONA POCHODZ¥CE OD NAZW W£ASNYCH 14

1. Od imion osobowych rodzimych i obcych: 1.1. Od imion pe³nych: 15 16 1.1.1 Nazwy metaforyczne (255 P; 208 S), np. Abigail (1s P; 1s S), Adela (3s P), Amadeus (2p S) // Amadeusz (1p P), Charlie (1p P) / / Charly (1s S), Conchita (1s P; 1s S), Dastin (1p P) // Dustin (2p S), Elvíra (1s S), Gabor (1p P), Inesse (1s P) // Inez (1s P; 1s S), Jasmína (1s S), Nikita (1s P) // Nikkitta (1p S), Samantha (1s P), Simon (1p S), Tamara (1s P; 1s S), Thelma (1s P), Zora (1p S); 1.1.2 Nazwy derywowane (24 P; 20 S), np. a-Esmeralda (1s P), a-Gloria (1s P), Aldon (1p P), Alisea (1s S), Andra (1s P), Cinda (1s S); 1.2. Od imion spieszczonych i zdrobnia³ych (nieoficjalnych): 1.2.1. Nazwy metaforyczne (147 P; 145 S), np. Adélka (1s S), Alka (3s S), Andy (3p S; 1s S) // Ándy (1p S) // Endy (1p S), Balbinka (2s P), Beti ( 2s P; 1s S) // Betty (1s S) // Bety (3s S), Dyzio (1p P), Florka (1s P), Kajtuœ (1p P), Vicky (1s P) // Viky (1s S) // Wiki (1s P), Zocha (1s P), Zuza (1s S); 1.2.2. Nazwy derywowane (2 P): Kubunia (1s P), Maksia (1s P). 1.3. Od imion w³asnych podwójnych – tylko metaforyczne (8 P; 5 S), np. Anna-Mari (1s S) // Anne Marie (1s S), Aron Ajax (1p P), Balbina Oxana (1s P), Jimmy Joe (1p S), Kamil-Dylan (1p P); 13 B u b a k, J., Nazwy psów rasowych (na podstawie materia³u z krakowskiej kartoteki Polskiego Zwi¹zku Kynologicznego) [...], s. 185. 14 Brzmienie imion ustalono na podstawie: S³ownik imion, oprac. W. Janowowa i in., Wroc³aw – Warszawa – Kraków, 1991; S t a n i s ³ a w s k i, J., Wielki s³ownik angielskopolski, t. II, Warszawa, 1986, s. 548 – 559. 15 W nawiasach podane s¹ liczby imion przynale¿nych do danej grupy klasyfikacyjnej, oddzielnie dla imion psów polskich – P, i s³owackich – S. 16 W nawiasach przy imieniu podano liczbê osobników nim nazwanych, uwzglêdniaj¹c p³eæ zwierzêcia (p – pies, s – suka) i kraj, w którym jest ono zarejestrowane.

185

1.4. Od imion wraz z ró¿nymi okreœleniami (29 P; 6 S), np. Adwersarz Arni (1p P), Babette Saint Touch (1s P), Bert Funny Bizarre (1p P), Czarli Junior (1p P), Golden Toni (1p S), Kid Charlie (1p P). 2. Od imion mitologicznych, legendarnych, biblijnych: 2.1. Nazwy metaforyczne (63 P; 23 S), np. Aaron (1p P), Achiles (1p S) // Achilles (1p P), Ajax (1p P; 2p S), Hera (2s P) // Héra (1s S), Lamia (1s P), Orion (1p S), Pandora (1s P); 2.2. Nazwy derywowane (9 P; 1 S), np. a-Jazon (1p P), Dedol (1p P), Astar (1s S). 3. Od imion lub nazwisk postaci historycznych i wspó³czesnych (polityków, sportowców, aktorów, piosenkarzy, malarzy, kompozytorów i in.): 3.1. Nazwy metaforyczne (41 P; 16 S), np. Al. Capone (1p P), Alice Cooper (1p S), Bardot (1s P), Chopin (1p S), Dante (1p P; 1p S), Elton John (1p P: 1p S), Rudolf Valentino (1p P), Ruzwelt (1p P), Spicy Girl (1s P).; 3.2. Nazwy derywowane (3 P; 4 S), np. Dantes (1s S), Doris-Dej (1s P), WerDi (1p S), Rubika (1s P); 4. Od imion bohaterów literackich, filmowych, operowych, bajkowych: 4.1. Odosobowe; 4.1.1 Nazwy metaforyczne (38 P; 26 S), np. Aida (1s P; 5s S), Ariel (1s P), Cindrella (1s S), Flash Gordon (1p P), Forest Gump (1p P), Jurand (1p P), Lucky Luck (1p P), Tootsie (1s P), Zorba (1p S), Zorro (1p P); 4.1.2 Nazwy derywowane (7 P; 1 S), np. a-Bohun (1p P), a-Portos (1p P), Dez-Dee-Mon (1p S); 4.2. Od imion w³asnych zwierz¹t i innych stworów: 4.2.1. Nazwy metaforyczne (15 P; 1 S), np. Alf (4p P; 1p S), Dambo (1 P), Dusio³ek (1p P), Nuka (2s P); 4.2.2. Nazwy derywowane (2 P; 1 S): Alfi (1p S), Baria (1s P), Ninjo (1s P). 17 5. Od nazw zespo³ów muzycznych tytu³ów piosenek i filmów: 5.1. Nazwy metaforyczne (14 P; 3 S), np. A Star is Born (1s S), A-Ha (1s P), Dirty Dancing (1p P), Dors (1p P), Easy Rider (1p P), Last Mohykane (1p P), Love Me Tender (1s P), Tangerine Dream (1s S),; 5.2. Nazwy derywowane (1 P; 1 S): Dirty Dance (1s S), Finsky ZZ Top (1p P). 6. Od nazw geograficznych (równie¿ legendarnych i biblijnych): 6.1. Nazwy metaforyczne (47 P; 17 S), np. Acapulco (1p P), Alabama (2s P), Armageddon (1p S), Ascot (1p S), Ba³tyk (1p P), Dagestan (1p S), Etna (4s P), Drava (1s P), Florida (1s S), Italia (1s P), Kanada (1s P), Sahara (1s P), Zanzibar (1p S); 6.2. Nazwy derywowane (11 P; 5 S), np. a-Etna (1s P), Ala Bama (1s P), Andoro (1p S), Ceza Rea (1s P), E’Bogota (1s P). 7. Od nazw etnicznych: 17 Nazwy metaforyczne pochodz¹ce od nazw filmów i piosenek bêd¹cych równie¿ nazwami w³asnymi ich bohaterów zaliczono do nazw zawartych w pkt. 4.

186

7.1. Nazwy metaforyczne (5 P; 4 S), np. Apaè (1p S), Brit (2p S), Danish (1p P), Shoshon (1p P), Turek (1p S), Wiking (1p P); 7.2. Nazwy derywowane (4 P; 2 S), np. Negra (1s P), Fina (1s P; 1s S). 8. Od skrótów nazw w³asnych (3 P; 1 S): RAF (1p S), UEFA (1s P), IRA (2s P). 9. Od innych nazw w³asnych: 9.1. Nazwy metaforyczne (23 P; 11 S), np. Argo (2p P; 4p S), Avon (1s P), Ferrari (1p P), Ford (1p P), Harley Davidson (1p S), Pentagon (1p P), Flying Duchtman (1p P); 9.2. Nazwy derywowane (3 P): Argo-Pit (1p P), Honda-Chanun (1p P), JeepJamir (1p P). II. IMIONA POCHODZ¥CE OD APELATYWÓW 1. Od cech zewnêtrznych psa (w tym nazwy ludyczne – przekorne) 1.1. Nazwy metaforyczne (23 P; 20 S), np. Bagietka (1s P) – jamnik, Baton (1p P) – jamnik, Beauty (1s P; 2s S), Big (1p S) – ma³y pies rasy Bichon Frise, Black Star (1p S), Kary (1p P) – czarny terier, Rusty (1p S) – rudy seter, Yellow Yean (1p P) – ¿ó³ty owczarek szetlandzki; 1.2. Nazwy derywowane (1 P; 1 S): Afra (1s S) – pudel, Tubik (1p P) – jamnik. 2. Od nazw potencjalnych, chcianych i oczekiwanych cech psychicznych i zachowañ psa (w tym równie¿ zwi¹zane z ras¹ i ludyczne, przekorne) 2.1. Nazwy metaforyczne (72 P; 25 S), np. Always and Forever (1s P) – chart, Amant (1p P), Ancymon (1p P), Bad Boy (1p P) – staffordshire bull terrier, Biegaj Szybko (1p P) – chart, Bloodthirsty Queen (1s P) – American Stafforshire terrier, Bystra (1s P), Fanatyczka Wystaw (1s P), Gram o Wszystko (1p P), Hegyi (1s S) – wêg. hegyi ‚górski‘ – komondor, Hubite¾ (1p S), Killer-King (1p S) – jamnik kar³owaty, Lider (1p P), Nadzieja (1s P), Nygus (2p P), Œpioszka (1s P), Wyga (1p P). 2.2. Nazwy derywowane (10 P; 1 S), np. a-Euforia (1s P), a-Harda (1s P), Žalek (1p S). 3. Od nazw tañców, instrumentów i ró¿nych terminów muzycznych: 3.1. Nazwy metaforyczne (25 P, 3 S), np. Aria (4s P), Blues (2p P), Bossa Nova (1s P) // Bosa Nova (1s P), Falset (1p P), Flamenco (1p P) // Flamengo (1p S), Foxtrot (1p P), Kornet (1p S), Nutka (1s P), Serenada (1s P); 3.2. Nazwy derywowane (4 P), np. Bassa (1s P), Mamba (1s P). 4. Od nazw w³adców, tytu³ów (równie¿ grzecznoœciowych), zawodów: 4.1. Nazwy metaforyczne (86 P; 22 S), np. Advocat (1p P), Ambasador (1p P) // Ambassador (1p P), Ataman (2p P), Baron (3p P; 2p S) // Barón (1p S), 18 Black Lady (1s P), Calif (1p P), Contessa (1s P), Emir (3p P), First Lady ( 1s P), Jaœnie Pani (1s P), Lord (2p P; 1p S), Magnat (1p P), Prinz (1p P), Szogun (1p P), Taki Pan (1p P); 4.2. Nazwy derywowane (7 P), np. a-Boss (1p ), a-Szogun (1p P), Mylord (1p P). 18 Imiê to zosta³o umieszczone w tej kategorii, bowiem z opisu psa wynika, ¿e nie jest on maœci czarnej.

187

5. Od nazw zwi¹zanych z religi¹ i wierzeniami: 5.1. Nazwy metaforyczne (20 P; 3 S), np. Abrakadabra (2s P), Apokalipsa (1s P), Czarownica (2s P), Démon (1p S), D¿in (1p P), Koran (1p S), Sati (1s P); 5.2. Nazwy derywowane (4 P; 1 S): Abra Kadabra (1s P), Diablotka (1s P), Elfi (1s P), Vampy (1s S), Wu Too (1p P). 6. Od nazw liter alfabetu: 6.1. Nazwy metaforyczne (16 P, 4 S), np. Alfa (5s P; 2s S), Alfa Omega (1s P), Delta (2s P), Gamma (1s S), Zetka (1s P); 6.2. Nazwy derywowane (1 P): a-Sigma. 7. Od nazw ze œwiata fauny: 7.1. Nazwy metaforyczne (17 P; 6 S), np. Barracuda (1s S), Camel (1p P), Condor (2p S), Cyranka (1s P), Panda (2p P), Pliszka (1s P), Silver Fox (1p P) – rudy cocer spaniel; 7.2. Nazwy derywowane (2 P; 2 S): Foxa (1s P; 1s S) // Foksa (1s P), Foxia (1s S). 8. Od nazw ze œwiata flory – tylko metaforyczne (31 P, 3 S), np. Azalia (1s P), Bluszcz (1p P), Bagáncs (1p S) – wêg. bagáncs ‚oset‘, Buterfly (1s S), Cyprys (1p P), Figa (3 s P), Melon (1p P), Sasanka (1s P). 9. Od nazw zjawisk atmosferycznych – tylko metaforyczne (8 P; 3 S), np. Aura (2s P; 1s S), Bryza (1s P), Búrka (1s S), Grom (2p P), Hurican (1p P), Mistral (1p P), 10. Od nazw kamieni szlachetnych – tylko metaforyczne (6 P; 2 S), np. Agat (5p P), Brilliant (1p S), Jantár (1p S). 11. Od innych nazw ze œwiata przyrody: 11.1. Nazwy metaforyczne (14 P; 2 S), np. Atom (1p P), Laguna (1s P), Morena (1s P), Vulcan (1p S); 11.2. Nazwy derywowane (4 P), np. a-Astra (1s P), Ocean’s (1p P). 12. Od nazw narkotyków i trucizn – tylko metaforyczne (5 P): Haszysz (1p P), Heroina (1s P), Kurara (1s P), Opium (2s P). 13. Od nazw zwiazanych z ró¿nymi grami hazardowymi i sportami – tylko metaforyczne (11 P, 1 S), np. Bingo (2p P), Black Jack (1p P), Kier (1p P), Ping Pong (1p S), Poker (2p P). 14. Od nazw potraw, s³odyczy, napojów: 14.1.Nazwy metaforyczne (13 P), np. Beza (1s P), Drops (2p P), Dro¿d¿ówka z Kruszonk¹ (1s P), Piero¿ek (1p P), Wafel (1p P); 14.2.Nazwy derywowane (1 P): a-Makie³ka (1s P). 15. Od nazw pieniêdzy – tylko metaforyczne (9 P), np. Cekin (1p P), Cent (1p P), Dinar (1p P), Dukat (2p P). 16. Od nazw alkoholi – tylko metaforyczne (6 P), np. Brandy (1s P), Kijafa (1s P), Johny Walker (1p P), Tequilla (1s P; 1p P). 17. Od nazw pór roku i miesiêcy: 17.1.Nazwy metaforyczne (1 P; 3 S): Aprill (1s S), Jar (2p S), Summer (1s P);

188

17.2.Nazwy derywowane (1 S): Aprila (1s S). 18. Od nazw gatunków literackich – tylko metaforyczne (6 P), np. Epopeja (1s P), Epos (1p P), Oda (1s P). 19. Od nazw stylów – tylko metaforyczne (3 P): Art Deco (1s P), Rokoko (1p P), Secesja (1s P). 20. Nazwy pieszczotliwe i odonomatopeiczne (7 P; 5 S), np. Cmok (1p P), DabaJaba-Du (1s S), Fafik (1p P), Fisza Fuszi (1s P), Funia (1s P). 21. Od innych wyrazów lub po³¹czeñ wyrazowych rodzimych i obcych (190 P; 50 S), np. Able Man (1p S), Agrafka (1s P), Amulet (1p P), Bajka (4s P; 1s S), Brawo (1p P), Brok (3p S), Can Can Call Girl (1s S), Cit (2p S), Ciuchcia (1s P), Drop (1p P), Enjoy (1p S), Fantastic Dream (1p S), For You (1p P), His Master’s Voice (1p S), It’s Blue World (1p P), Ko³atka (1s P), Made in Holland (1p P), Midnight (1s P), Nightdream (1p P), Snowman (1p S). III. NAZWY NIEJASNE (324 P; 270 S), np. Acura (1s P), Afable (1s S), Ajoko Liz (1s S), Al-Tara (1s S), Avan (1p S), Bira (1s P), Caesak (11p S), Czan (1p P), D¿espach (1p P), Enamel (1p P), Exa (1s P), Frodo (1p P), Ganiba (1s S), Hath (2p P), Jamade (1s P), Jolan (1s S), Kwazulu (1s S), Lecibsin (1p P), Meu (1s P), Orix (1p S), Q-Ron (1 p S), Sarokházi (1p S). Analiza materia³u polskiego i s³owackiego w jednym potwierdza wyniki poprzednich badañ, tj. ogromn¹ przewagê imion psów pochodzenia proprialnego, które stanowi¹ 74 % zawo³añ polskich i 66,6 % s³owackich. Imiona derywowane to zaledwie 6,5 % nazw polskich i 4,3 % s³owackich, zaœ nazwy niejasne stanowi¹ odpowiednio 19,5 % materia³u polskiego19 i 29,1 % s³owackiego. Te ostatnie odzwierciedlaj¹ doœæ du¿¹ ró¿nicê (ok. 10 %) miêdzy nazwami polskimi i s³owackimi, co byæ mo¿e wynika z b³êdnej interpretacji autora, choæ ca³y materia³ by³ konsultowany z badaczami s³owackimi. Najwiêcej psich imion to przeniesienia imion osobowych i nazwisk rodzimych i obcych, które stanowi¹ 38 % nazw polskich psów i 50 % psów s³owackich. Odpowiednio w badaniach poprzednich odsetek tych nazw wyniós³ 24 %. Wiêkszoœæ psich imion mimo wszystko wydaje siê umotywowana semantycznie w taki czy w inny sposób, jednak ze wzglêdu na pochodzenie materia³u trudno stwierdziæ, jak¹ czêœæ te nazwy stanowi¹. Trudnoœci te przyczyni³y siê do klasyfikacji materia³u na podstawie wczeœniejszych opracowañ zoonimów, wiedzy i doœwiadczenia, choæ prawdopodobnie pochodzenie niektórych imion jest dla wspó³czesnych ich nadawców ju¿ niejasne. 19 W poprzednich badaniach, dotycz¹cych nazw polskich psów w wiêkszoœci nierasowych, opartych na bazie danych jednej z lecznic weterynaryjnych, odpowiednie dane wynosi³y: nazwy metaforyczne 76 % materia³u, derywowane – 14 %, a reszta to nazwy niejasne lub zestawienia. Zob. N o w a k o w s k a, M. M., O Amikach, Czikach i innych imionach psów nie tylko rasowych [...].

189

Co wiêc decyduje o nazwie psa rasowego, zarejestrowanego w ksiêdze rodowodowej? Pierwsz¹ zasad¹, jak¹ musz¹ kierowaæ siê hodowcy nadaj¹cy imiona psom rasowym, jest koniecznoœæ nazwania szczeni¹t, pochodz¹cych z tego samego miotu, imionami rozpoczynaj¹cymi siê na tê sam¹ literê. W zwi¹zku z tym wymogiem w zebranym materiale pojawi³y siê, choæ nie tak czêsto, nazwy mieszcz¹ce siê w tej samej kategorii semantycznej i maj¹ce tê sam¹ literê pocz¹tkow¹, a nawet ten sam cz³on, np. Don Juan, Donna Abra, Donna Laura to boksery z tego samego miotu, podobnie jak angielskie cocer spaniele: Blues i Bossa Nova. Pozosta³e motywacje nominacji psów zale¿¹ tylko od inwencji nadawców imion, a, jak pokazuje zebrany materia³, ta inwencja wydaje siê nieograniczona. Du¿a liczba imion mataforycznych, bêd¹cych przeniesieniami imion osobowych, a zw³aszcza ich zdrobnieñ, œwiadczy o traktowaniu zwierzêcia jak cz³onka rodziny. O ile jednak psy nierasowe czêsto nazywane bywaj¹ imionami rodzimymi,20 o tyle psy rasowe maj¹ najczêœciej imiona odosobowe pochodzenia obcego, przede wszystkim z jêzyka angielskiego, co odzwierciedla wspó³czesne tendencje antroponimiczne, przejawiaj¹ce siê preferowaniem imion obcych lub w obcej wersji jêzykowej. Jest to miêdzy innymi Ÿród³em problemów ortograficznych (nie zwi¹zanych z jêzykami rodzimymi, tj. s³owackim i polskim) w sformalizowanych zapisach tych¿e imion i powoduje pojawianie siê nazw w ró¿nych wariantach graficznych wyrazu, bêd¹cego ich Ÿród³em, np. Dasti (1s P) // Dasty (2s S) // Dusty (1p S). Czêsto nie jest to wynik niewiedzy hodowcy, lecz jego œwiadomy akt twórczy. Podobnie rzecz siê ma z nazwami zaliczonymi do innych kategorii semantycznych, np. tworzonymi od apelatywów nazw potencjalnych, chcianych i oczekiwanych cech psychicznych i zachowañ psa: Always and Forever (ang. ‚zawsze i wszêdzie‘), Gentle Woman (ang. ‚delikatna, ³agodna kobieta‘), Happy Boy (ang. ‚szczêœliwy ch³opiec‘), Best of The Best (ang. ‚najlepszy z najlepszych‘) itd. Tê grupê reprezentuje doœæ du¿a liczba nazw. Nazwano j¹ w powy¿ej podany sposób, bowiem imiê nadaje siê szczeniêciu, które w ¿yciu doros³ym mo¿e charakteryzowaæ siê zgo³a innym charakterem osobniczym i innymi zachowaniami ni¿ te pierwotne. Niekiedy imiona takie maja charakter przewrotny, bowiem nazywaj¹ psy o charakterze z natury przeciwnym, ni¿ wskazuje na to nazwa, np. niektóre jamniki kar³owate nosz¹ imiona: Killer-King (1p S), Orka (1s P), Silver Tiger (1p P), zaœ maleñkie yorkshire terriery: Hultaj (1p P), Hooligan (1p P) itp. Z kolei du¿e i groŸne psy rasy rottweiler to m.in. Bibi (1s S), Lou-Lou (1s P), Nel (1s P). Zawo³ania psów nawi¹zuj¹ te¿ stosunkowo czêsto do cech fizycznych zwierzêcia. Najczêœciej motywowane s¹ one kolorem umaszczenia, np. Black Star (1p S), Demon Black (1p P), Rusty (1p S) – ang. rusty ‚rdzawy, rudy‘, Dark (1p P), Kary (1p P), a niekiedy jego ogólnym wygl¹dem, co odzwierciedlaj¹ 20 por. N o w a k o w s k a, M. M., O Amikach, Czikach i innych imionach psów nie tylko rasowych [...].

190

przede wszystkim nazwy jamników, np. Bagietka (1s P), Baton (1p P), Frytka (1s P), Migda³ (1p P). Imiona psów mog¹ byæ zwi¹zane z ich ras¹. Widaæ to najwyraŸniej w przypadku nazywania przedstawicieli niektórych ras, np. psy rasy amerykañski staffordshire terrier, uwa¿ane za bojowe, doœæ czêsto nosz¹ odpowiednie imiona: Apocalipse (1s P), Bloodthirsty Queen (1s P), Crazy Bob (1p S), Gangster (1p P), Zadyma (1s P). Psy ras japoñskich lub chiñskich czêsto maj¹ nazwy brzmi¹ce z japoñska czy chiñska, np. Zu Kuan (1p S), Esashi (1p S), Aka Kotaiashi (1p S) to reprezentaci rasy shiba inu, zaœ Akuro (1p S), Ašiko (1p S), Yorkobi Kuma (1p P), Yumi Watakusi (1p P) to psy akita inu. Niektóre nazwy, np. chartów, zwi¹zane s¹ z ich przeznaczeniem: B¹dŸ Najlepsza (1s P), Biegaj Szybko (1p P), Ewentualny Sukces (1p P), Gram o Wszystko (1p P). Te ostatnie przyk³ady odzwierciedlaj¹ te¿ najnowsz¹ tendencjê w nazewnictwie psów rasowych, zwi¹zan¹ ze struktur¹ imion, przejawiaj¹c¹ siê tylko w materiale polskim. Imiona takie nawi¹zuj¹ bowiem do starej tradycji nazywania, ale tylko psów myœliwskich, formami rozkaŸników.21 W zebranym materiale nazwano tak te¿ psy nie zaliczane do myœliwskich. Inne przyk³ady tego typu nazw: Daj Buziaka (1p P) – chart angielski, Watch Me (1p P) – ang. watch me ‚spójrz na mnie‘ – galgo espanol, Will Be Mine (1p P) – ang. will be mine ‚b¹dŸ mój‘ – chart angielski, Zagraj (1p P) – jamnik szorstkow³osy. Jako nazwy pojawiaj¹ siê te¿ zarówno w materiale polskim, jak i s³owackim inne wieloelementowe po³¹czenia o charakterze wypowiedzeñ, np. I Can Boogie (1p P), Buona Sera Seniora (1s P), Can Can Call Girl (1s S), Dear Me Daisy (1s S), It’s Blue World (1p P), Love Me Tender (1s P) – to tytu³ piosenki, Love Sweet Blues (1p P), Made in Holand (1p P), She Looks Like an Angel (1s P). Przy wyborze imienia dla czworonoga powinno siê zwracaæ uwagê na strukturê tego pierwszego, albowiem imiê, oprócz funkcji identyfikuj¹cej, pe³ni funkcje fatyczne i impresywne, zwi¹zane z nawi¹zywaniem kontaktu ze zwierzêciem poprzez przywo³ywanie go, zwracanie jego uwagi na coœ, wydawanie poleceñ. Dlatego najlepsze pod tym wzglêdem s¹ nazwy dwusylabowe, zalecane przez wydawnictwa poœwiêcone kynologii.22 Takie nazwy w zebranym materiale stanowi¹ jednak stosunkowo niski odsetek, albowiem nazywaj¹ 47 % zwierz¹t, których imiona stanowi³y bazê materia³ow¹ niniejszego opracowania i nie ma znaczenia, czy s¹ to nazwy psów polskich czy s³owacPor. K r a w c z y ñ s k i, W., £owiectwo. Podrêcznik dla leœników zawodowych i amatorów myœliwych, Warszawa, 1947, s. 689. 22 W Jana Ostroroga „Nomenklaturze ogarów“ W. Ziembickiego czytamy: „Zadnego przezwyska d³uzszego dwu sylab nie k³adlo siê: bo kazde takie nie grzeczne.“ (Jêzyk Polski, 1934, s. 48). Z kolei L. Smyczyñski w swej ksi¹¿ce Psy, rasy i wychowanie pisze: „Trzeba pos³ugiwaæ siê imieniem wygodnym w u¿yciu, nie wiêcej ni¿ dwusylabowym“ (Warszawa, 1989, s. 56). 21

191

kich; dla porównania: w analizie J. Bubaka zawo³ania tego typu stanowi³y a¿ 76 %, natomiast w moim poprzednim opracowaniu 80 %.23 Nader czêsto odnotowano w analizowanym materiale nazwy wielosylabowe (piêcio- i szeœciosylabowe) i wielocz³onowe. Zapewne nie s¹ one jednak u¿ywane w codziennym ¿yciu. W wiêkszoœci przypadków po strukturze psiego imienia mo¿na zorientowaæ siê co do p³ci zwierzêcia. Samce najczêœciej nazywane s¹ nazwami zakoñczonymi spó³g³oskami, np. Adan (1p S), Bastor (1p P), Don (2p P; 2p S); zaœ samice nosz¹ imiona zakoñczone samog³osk¹ –a, np. Adžira (1s S), Inda (1s S), Jakima (1s P).Oczywiœcie s¹ te¿ odstêpstwa od tej zasady, zw³aszcza gdy imiê metaforyczne o strukturze typowo mêskiej, pochodz¹ce odpowiednio od nazwy ¿eñskiej, nadawane jest samicy, np. Abigail (1s P; 1s S), Anett (1s P), Doris-Dej (1s P); lub odwrotnie: Zorba (1p S). Mo¿e byæ równie¿ tak, ¿e zwyciê¿a struktura formalna i imieniem ¿eñskim nazwany bywa pies, np. Ester (1p P), a imieniem mêskim suka, np. Przemek (1s P). Gdy imiê pochodzi od apelatywu nie¿ywotnego sytuacja ju¿ nie jest taka jasna, gdy¿ leksemami takimi nazywane bywaj¹ niekiedy zarówno samce, jak i samice, np. Tequila (1s P) // Tequilla (1p P), Kontrapunkt (1p P; 1s P). Podobnie rzecz siê ma z imionami zakoñczonymi samog³oskami -i //-y, które nazywaj¹ samce (rzadziej), np. Djibouti (1p S), jak i samice (czêœciej ), np. Fremi (1s P), Ici (1s S), Jappy (1p S). Leksemy koñcz¹ce siê samog³osk¹ -o nazywaj¹ przede wszystkim samce, np. Awo (1p P), Basano (1p P), Coco (1p S), Gundo (1p P), rzadko samice, np. Eiko (1s S), Art Deco (1s P). Pozosta³e zakoñczenia nazw psich imion nie daj¹ ¿adnej pewnoœci co do p³ci osobnika, np. Afable (1s S), Beau (1p S), Bilbery Blue (1s S), Dziêkujê (1s P). Odczytanie psich zawo³añ wymaga czêsto znajomoœci jêzyków obcych, albowiem imiona te w swoim zapisie ra¿¹ obcoœci¹, udziwnianiem i ekscentryzmem. Niekiedy i to jednak nie pomaga. Jak bowiem odczytaæ takie nazwy, jak np. Feshsndae (1s S), Egabaek’s (1s P), Medytosquintus (1p S)? Z procesów derywacyjnych uwidocznionych w analizie materia³u uwagê zwracaj¹ wœród nazw polskich imiona odprioprialne i odapelatywne tworzone za pomoc¹ elementu a-, zapisywanego przed leksemem podstawowym – 30 takich nazw, np. a-Basco (1p P), a-Esmeralda (1s P), a-Jazon (1p P), a-Makie³ka (1s P), a-Szogun (1p P). Czemu mo¿e to s³u¿yæ? Otó¿ prawdopodobnie chodzi o to, aby imiê zaczyna³o siê na pierwsz¹ literê alfabetu, czyli znajdowa³o siê na pocz¹tku wszelkich spisów alfabetycznych, bowiem nazwy rozpoczynaj¹ce siê liter¹ a stanowi¹ a¿ 15 % ogó³u, zaœ nazwy rozpoczynaj¹ce siê liter¹ b – 9,2 %, co daje ³¹cznie 24,2 % wszystkich nazw, czyli prawie ¼. Por. B u b a k, J., Nazwy psów rasowych (na podstawie materia³u z krakowskiej kartoteki Polskiego Zwi¹zku Kynologicznego) [...], s. 188 – 189; tak¿e: N o w a k o w s k a, M. M., O Amikach, Czikach i innych imionach psów nie tylko rasowych [...]. 23

192

Ostatnie pytanie, jakie siê nasuwa, to pytanie o ró¿nice dotycz¹ce imion psów polskich i s³owackich. Oprócz tego, ¿e wœród nazw s³owackich brak jest przyk³adów odzwierciedlaj¹cych powy¿ej opisany proces derywacyjny i brak jest równie¿ form odrozkaŸnikowych w funkcji imienia, to ró¿nic w zasadzie nie ma. Mo¿e tylko w materiale s³owackim jest zdecydowanie wiêcej nazw, bêd¹cych przeniesieniami imion osobowych i wiêcej nazw niejasnego pochodzenia, obco brzmi¹cych. Poza tym wœród wszystkich nazw wiêkszoœæ to imiona wyszukane, podkreœlaj¹ce oryginalnoœæ ras zwierz¹t (im rzadsza rasa, tym dziwniejsze imiê), bêd¹ce te¿ wyrazem snobowania siê ich w³aœcicieli. Najczêœciej poœwiadczone s¹ pojedynczym u¿yciem, choæ zdarzaj¹ siê nazwy nazywaj¹ce wiêksz¹ liczbê zwierz¹t, np. Atos (7p P; 4 p S), Alfa (5 s P; 2s S), Alan (6p S), Bella (4s P; 2s S), Alf (4p P; 1p S), Agat (5p P). Psie imiona stanowi¹ niezwykle ciekawy materia³, charakteryzuj¹cy siê ogromn¹ ró¿norodnoœci¹ motywacyjn¹ i zró¿nicowaniem zwi¹zanym z ich pochodzeniem, czego dowodz¹ porównania wyników poszczególnych analiz. Widaæ wyraŸnie ró¿nicê pomiêdzy nazewnictwem psów nierasowych, które zdecydowanie czêœciej nazywane s¹ imionami brzmi¹cymi swojsko, i psów rasowych, nazywanych najczêœciej imionami obco brzmi¹cymi, bez wzglêdu na kraj pochodzenia zwierzêcia.

Aspekty pøítomného èasu v èeštinì a v angliètinì Marcela Reslová Pedagogická fakulta UK, Praha

Tento pøíspìvek vychází z mé dizertaèní práce, ve které se zabývám slovesným videm a èasoaspektovými vztahy v èeštinì a v angliètinì. Vycházím z èasoaspektových forem v tìchto jazycích a vzájemnì je porovnávám. Anglické formy jsou vlastnì „èasy“, jak je známe z uèebnic angliètiny. Že se nejedná pouze o èasy, ale také o vidové rozdíly, je zøejmé ze srovnání past simple (minulého èasu prostého) a past progressive (minulého èasu prùbìhového)1 : My husband cooked dinner last night. (Manžel vèera veèer uvaøil veèeøi.) When my husband was cooking dinner last night, he cut his finger. (Když manžel vèera veèer vaøil veèeøi, øízl se do prstu.) 1 V dalším textu budu pro oznaèení anglických èasoaspektových forem užívat anglických termínù.

193

V obou pøípadech se jedná o stejnou situaci v minulosti, která je však nahlížena z rùzných úhlù. Podobnì je tomu v této èeské vìtì: Støíhala jsem látku na kabát a pøi tom jsem se støíhla. Také v tomto souvìtí jsou obì vìty v minulém èase, ale každá z nich zachycuje dìj „støíhání“ jinak: v první vìtì je na nìj nahlíženo jako na probíhající aktivitu, kdežto v druhé jako na okamžitou, ucelenou událost. Slovanské jazyky mají protiklad vidových forem vyjádøen morfologicky v perfektivních a imperfektivních formách sloves, což je nìkdy pøekážkou v pohledu na aspekt, nebo pozornost musí být vìnována i slovesùm samotným, tvoøení vidových dvojic apod. Situaci také znepøehledòují zpùsoby slovesného dìje (Aktionsart), které „vyjadøují (…) odstíny prùbìhu dìje“ 2 (Èeská mluvnice, 1981, s. 233) a které se z vidové problematiky nìkdy odsouvají. Vidový protiklad sloves také umožòuje jednodušší oddìlení vidu jako samostatné kategorie a její zkoumání izolovanì. V angliètinì se spojení èasu a vidu nabízí daleko více, nebo slovesa sama zde nejsou nositeli vidových rozdílù. Ty jsou vyjadøovány èasoaspektovými formami a také lexikálnì a kontextovì. V Comprehensive Grammar of the English language (1985) se uvádìjí dva vidy: perfektivní (perfective)3 a prùbìhový (progressive). Jsou také vyjadøovány morfologicky, ale formální prostøedky have/have -ed a -ing jsou souèástí struktury, která zároveò vyjadøuje i èas. V gramatice se píše, že „vid je tak tìsnì ve svém významu spojen s èasem, že rozlišování mezi èasem a videm není v anglické gramatice o moc víc než terminologická pomùcka, která nám pomáhá oddìlit v naší mysli dva rùzné typy realizace: morfologickou realizaci èasu a syntaktickou realizaci vidu“ (s. 189). Èasy jednoduché (past simple a present simple) jsou zde uvedeny jako aspektovì „neoznaèené“.4 Nemohu se pouštìt do podrobnìjších úvah na toto téma, chtìla jsem jen naznaèit, že vid není vázán jen na formální vyjádøení u slovesa a že o vidu, tedy o rùzných pohledech na slovesný dìj, mùžeme hovoøit ve všech jazycích, nejen ve slovanských. Spojení kategorie èasu a kategorie vidu v kategorii jedinou u slovanských jazykù se objevuje napø. v Rossiiskoj grammatike Michaila Lomonosova z r. 1755. Z novìjších prací nacházíme tento pohled u H. Galtona (1976). I jinde se setkáme s názorem, že „kategorie èasu souvisí velmi tìsnì s kategorií vidu“ K rùzným zpùsobùm slovesného dìje viz Pøíruèní mluvnice èeštiny (1996, s. 209n.). Perfektivní vid v angliètine se však liší od èeského dokonavého vidu (perfektiva); jedná se zde o terminologickou, a jen èásteène o významovou shodu. 4 Tyto jednoduché èasy se objevují v kapitole o èase, kdežto pøítomné a minulé perfektivum (present a past perfective) jsou naopak uvádìny v kapitole o vidu, i když i u nich je nutné brát v úvahu èasové rozdíly. Jak je vidìt, je velmi obtížné rozhodnout, co ješte patøí do kategorie vidu a co už ne, a proto by zøejmì bylo jednodušší popisovat tyto kategorie dohromady. 2 3

194

a že se „jejich formální soustavy doplòují a prolínají“ (Pøíruèní mluvnice èeštiny, 2000, s. 315), ovšem toto tvrzení nebývá dále rozvinuto. Pro èeštinu mùžeme vyèlenit tyto èasoaspektové formy: minulé perfektivum minulé imperfektivum pøítomné imperfektivum ne-minulé perfektivum5 budoucí imperfektivum

⇒ dala jsem ⇒ dávala jsem ⇒ dávám ⇒ dám ⇒ budu dávat

V tomto pøíspìvku se zabývám funkcemi èasoaspektových konstrukcí pøítomných. V angliètinì je present simple a present progressive, v èeštinì pøítomné imperfektivum a ne-minulé perfektivum. Aktuální dìj, který probíhá v èase promluvy, je možné vyjádøit pouze pøítomným perfektivem. Pøíruèní mluvnice èeštiny (2000, s. 318) uvádí, že „se dokonavost vyluèuje s pøítomností“ a „perfektiva (dokonavá slovesa) proto existují jen v préteritu a futuru.“ Základní rozdíl mezi present simple a present progressive, který naznaèuje rozdíl mezi vnìèasovostí (atemporálností) a nìjakou situací probíhající v èase promluvy,6 nemùže být proto v èeštinì, na rozdíl od angliètiny, vyjádøen morfologicky.7 U promluvy Zpívá dobøe. nemùžeme s jistotou øíct, zda znamená, že nìkdo zpívá dobøe v okamžiku promluvy, nebo zda jde o jeho stálou vlastnost. Díky kontextu je ovšem špatné pochopení prakticky vylouèeno. V následujícím dialogu mezi dvìma kamarády jde tedy spíše o jazykový vtip než o opravdové nedorozumìní:8 Hraješ na klavír? Ty nìco slyšíš? Kromì kontextu mùže èeština v tìchto pøípadech využít èasových adverbií, která naznaèí, zda se jedná o dìj právì probíhající, nebo o dìj opakující se èi nìjakou dobu trvající: Právì poslouchám rádio. Nìkdy poslouchám rádio. 5 Termín ne-minulé perfektivum užívám pro ty perfektivní formy, které mohou mít významy neaktuální nebo budoucí. 6 Odpovídáme na otázku „Co právì teï dìlá?“ (aktuální prézens); na tuto otázku ovšem nemùžeme odpovìdìt neaktuálním (atemporálním) prézentem (Pøíruèní mluvnice èeštiny, 2000, s. 316). 7 Èeská vìta Zpívá dobre. je v angliètine vyjádøena podle situace buï aktuálním She is singing well. (present progressive), nebo zobecòujícím, atemporálním She sings well. (present progressive). 8 Z. Starý – pøednáška.

195

Také slovesa pohybu umožòují zachovat tento rozdíl: Jdeme teï do parku. Èasto chodíme do parku. Slovesa opakovací9 ukazují na opakování dìje, odkazují tedy jednoznaènì k chápání vnìèasovému; u tvaru „neopakovacího“ zùstává bez kontextu možné pojetí obojí: Na co myslíš? A na co myslíváš, když vstáváš? (s. 116) Angliètina samozøejmì v tìchto pøípadech využívá kontextu a adverbií také, nicménì hlavním rozlišujícím prvkem zùstává èasoaspektová forma. Ne-minulé perfektivum ale mùže být užito v konstrukcích neaktuálního prézentu: napø. pøi vyjadøování minulosti pøenesené do pøítomnosti (tzv. prézens historický), v pøíslovích (Vrána vránì oèi nevyklove.), pøi vyjádøení opakovaného dìje (Kdykoli tam pøijdu…) (Mluvnice èeštiny 2, 1986, s. 179). Mezi èeskými a anglickými pøítomnými konstrukcemi neexistuje pøímý jednoznaèný vztah, nemùžeme øíct, že pøítomné imperfektivum odpovídá present progressive a ne-minulé perfektivum present simple, významy tìchto èasoaspektových forem se vzájemnì pøekrývají (viz tab. 1). Jediný jednoznaèný vztah je u present imperfect – ten se v èeštinì vždy vyjadøuje pøítomným imperfektivem. Tento vztah však neplatí opaènì. pøítomné imperfektivum ne-minulé perfektivum present simple present progressive

⇒ present progressive ⇒ present simple ⇒ present simple ⇒ future10 ⇒ pøítomné imperfektivum ⇒ pøítomné perfektivum ⇒ pøítomné imperfektivum

Tab. 1 Zmíním se zde o tøech pøípadech neaktuálního prézentu, ve kterých se objevují ne-minulé perfektivum a pøítomné imperfektivum, èasto vedle sebe, a uvedu odpovídající situaci v angliètinì. Jedná se o: prézens historický scénické poznámky opakovanost, násobenost. Násobenost je nìkdy považována za tøetí vidový rozdíl v èeštinì, viz Kopeèný (1962), Panevová et al. (1971). 10 Termínem future myslím budoucí formu s will a také future perfect. 9

196

Prézens historický se užívá ve vypravování k oživení dìje. V angliètinì se zpravidla vyskytuje present simple. Nìkdy je použit present progressive, pokud má být naznaèen nìjaký probíhající dìj v kontrastu k událostem následujícím v rychlém sledu za sebou (Comrie,1976, s. 77): …now he forces her out of the car, now he ties her to the track, while all the time the train is getting nearer.11 …teï ji pøinutí vystoupit z auta, teï ji pøivazuje na koleje, zatímco vlak se stále pøibližuje. V èeštinì je situace problematiètìjší. Mùže být užito pøítomného imperfektiva i ne-minulého perfektiva a v daném kontextu se èasto mohou použít formy obì. Je pak dost tìžké vysvìtlit, proè byla užita právì tato forma. Pøíkladem je následující ukázka pøekladu recenze:12 v anglickém originálu je všude užit present simple, v èeštinì se objevují pøítomné formy obì: The father (…) is intent on cementing over the garden to make it tidier. But the strain of humping the cement bags up from the cellar kills him off in the first chapter. After that the family draws in on itself. (…) When she dies, the question of what to do confronts the children. (…) [Julie] acquires a boyfriend… Otec (…) chce vycementovat zahradu, aby vypadala úpravnìji. Ale námaha z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho zabíjí (impf.) hned v první kapitole. Po této události se rodina ještì víc semkne (pf.). (…) Když matka umøe (pf.), pøed dìtmi vyvstává (impf.) problém, co dìlat. (…) [Julie] najde si (pf.) pøítele… Pro srovnání uvádím situaci v nìkterých jiných jazycích, jak ji popisuje Comrie (1976, s. 73 – 74). V gruzínštinì má ne-minulé perfektivum vìtšinou význam budoucnosti, ale mùže ho být užito i ve „vyprávìcí“ pøítomnosti (narrative present) spolu s pøítomným imperfektivem. Zachovává se tak vidová diference z minulosti: ne-minulé perfektivum odpovídá minulému perfektivu a pøítomné imperfektivum minulému imperfektivu. V bulharštinì, která má neminulé perfektivum bez silnìjší vazby na budoucnost, dochází v historickém prézentu k neutralizaci vidového protikladu z minulosti a užívají se spíše formy pøítomného imperfekta. V ruštinì je v tomto typu vyprávìní možné jen pøítomné imperfektivum. Èeština se chová ještì jinak než uvedené jazyky. Nedá se øíct, že by protiklad ne-minulé perfektivum : pøítomné imperfektivum kopíroval situaci v mi11 Tento pøíklad uvádím podle Comrieho (1976, s. 77); ve svém excerpovaném materiálu jsem ale našla pouze pøíklady s present simple. 12 Recenze na knihu The Cement Garden (Ian McEwan).

197

nulosti. Podívejme se na vìtu Ale námaha z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho zabíjí (impf.) hned v první kapitole. Je zde užito pøítomné imperfektivum, ale je zcela nemožné užít minulého imperfektiva pøi zachování stejného významu (otec umírá okamžitì, ne postupnì): *Ale námaha z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho zabíjela hned v první kapitole. Naopak je možné užít vedle pøítomného imperfektiva i ne-minulé perfektivum: Ale námaha z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho zabije (pf.) hned v první kapitole. To je užito v následující vìtì: Když matka umøe (pf.), pøed dìtmi vyvstává (impf.) problém, co dìlat.13 Nicménì tato vìta pøetransformovaná do minulosti (pøi zachování vidových protikladù) nezní nejlépe: *Když matka umøela (pf.), pøed dìtmi vyvstával (impf.) problém, co dìlat. Z uvedených pøíkladù je vidìt, že formulovat pravidla pro užívání pøítomného perfektiva a pøítomného imperfektiva je dosti obtížné, vìtšinou se objevují subjektivní pocity a výklady (viz Galton, Mathesius dále). Pøítomné formy ve scénických poznámkách jsou užity atemporálnì, nicménì naznaèují, že „události (…) probíhají pøed našima oèima, když èteme scénáø/ divadelní hru“ (Quirk, 1985). Scénické poznámky mají v angliètinì vìtšinou formu present simple, ovšem nejsou vylouèena ani gerundia èi formy present progressive. Èeština používá jak formy pøítomného imperfektiva, tak perfektiva. Podívejme se na ukázku z Èapkova R.U.R., jak ji cituje Galton (1969, s. 3): (Zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do nìho… Zavìsí telefon.) Marius (vstoupí… podává vizitku… otevøe dveøe). Domin: Tak tedy. (Sedne si na psací stùl, pozoruje Helenu uchvácen a odøíkává rychle). (Internal telephone rings. Domin lifts receiver, saying… Hangs up.) Marius (enters… hands Domin a card… opens the door). Domin (sits at his desk, gazing adoringly at Helen and saying) Well… Galton tento pøíklad komentuje takto: „Pøiznávám, že je pro mne obèas nesnadné nalézt pøíèinu užití toho neb onoho vidu v takových poznámkách, zejména když na následujících stránkách ètu usedá, ale i usedne u stolu; dokonavý vid asi lépe vyjadøuje zmìnu nebo pøechod, a nedokonavý vid zaèátek stavu jistou dobu trvajícího. Zdá se mi, že sloveso podá místo podává v našem hoøejším pøíkladì by pøíliš urychlilo tento trochu ceremoniální pokyn.“ Podobné pøíklady mùžeme nalézt i v angliètinì, kdy je ve stejné høe14 jednou použito Miss Cutts is wearing a white coat (s. 58) a o nìkolik replik dále Gibbs enters the room from antoher door. He wears a white coat (s. 59). Je však pravda, že podobné pøípady jsou spíše výjimkou. 13 Ovšem i zde by mohlo být pøítomné imperfektivum: Když matka umírá (impf.), pøed dìtmi vyvstává (impf.) problém, co dìlat. Zajímavé je, že možná perfektivní forma vyvstane funguje dobøe spolu s pøítomným perfektivem (Když matka umøe (pf.), pøed dìtmi vyvstane (pf.) problém, co dìlat.), ale ve spojení s pøítomným imperfektivem mìní význam celé výpovìdi: Když matka umírá (impf.), pøed dìtmi vyvstane (pf.) problém, co dìlat. 14 Pinter, H.: The Hothouse.

198

U opakovanosti, násobenosti je možné v èeštinì užít pøítomné imperfektivum, pøítomné iterativní imperfektivum a ne-minulé perfektivum. Nìkteré výpovìdi mohou být vyjádøeny všemi tøemi formami, vìtšinou však s nepatrnými významovými odstíny, které se obvykle dají dost tìžko postihnout a vysvìtlit. Je možné øíct: Nìkdy ètu Britské listy. Nìkdy si pøeètu Britské listy. Nìkdy èítávám Britské listy. Výbìr formy záleží na subjektivním pohledu, nìkdy i na stylistickém zámìru; napøíklad tøetí vìta zní trochu archaicky. Ne vždy musí však iterativní formy vyznívat zastarale, slovesa bývat a mívat se objevují v prézentu pomìrnì èasto15 (napø. Když studuju v knihovnì, mívám èasto hlad.). Domnívám se, že formy ne-minulého perfektiva musí být ve výpovìdi vždy doplnìny nìjakým adverbiálním výrazem jako je obèas, nìkdy, každý den a podobnì. V angliètinì je pro opakovanost vyhrazena forma present simple, nicménì i zde se u nìkterých výpovìdí mùže užít „konkurenèní“ forma present progressive. Ta vìtšinou vyjadøuje subjektivní pocit nesouhlasu nebo rozmrzelosti. V takovýchto výpovìdích je také nutné uvést adverbia typu always, continually, forever (s významem vždycky, poøád). Srovnejme následující vìty: He’s always working late in the office. (Poøád pracuje v kanceláøi dlouho do veèera.) He always works late in the office. (Vždycky pracuje v kanceláøi dlouho do veèera.) Druhá vìta je neutrální informace, kdežto první vìta zachycuje nelibost mluvèího nad nìèí pozdní prací. Možná, že podobný odstín vìtám v èeštinì dodávají rozdílná adverbia, i když nevím, jestli to není už pøíliš subjektivní názor. Pøíklady uvedené ve všech tøech typech neaktuálního prézentu ukazují, že je nìkdy možné použít dvì èasoaspektové formy pro vyjádøení stejné situace. Tuto možnost má èeština i angliètina, a uvedený jev se nevztahuje pouze k pøítomnosti, ale i k minulosti a budoucnosti. V. Mathesius (1947, s. 196) uvádí tyto pøíklady z minulosti: Pamatuji se, že jsem ti tu knihu pùjèil. Pamatuji se, že jsem ti tu knihu pùjèoval. První vìta podle nìj vyjadøuje „holou skuteènost patøící minulosti“, druhá je „aktuální výjev z minulosti, který mluvèí takøka ještì vidí pøed oèima.“ U dvojice otázek: 15

Orientaène zjištìno podle Èeského národního korpusu.

199

Kdo vám to boural? Kdo vám to zboural? první znamená, že bourání bylo pøedem dojednáno, kdežto v druhém pøípadì bylo zbourání náhodné èi zlomyslné. V. Mathesius (1947, s. 202) se domnívá, že užití nedokonavého slovesa „je dáno nejen dùrazem, který se klade na dìj, nýbrž také pøedstavou, že odborná práce vyžaduje zpravidla nìjakého èasu k provedení“. Rozsah èlánku neumožòuje rozvinout zmínìné otázky detailnìji, problémem také zùstává rozsáhlost a nesnadná uchopitelnost slovesného vidu. Na závìr cituji názor R. Chatterjea (1982, s. 343): „Slovanské jazyky nemají vùbec zobecnìný vidový systém, mají jen x subkategorií plných dìr a protimluvù na to, aby mohly být nazývány systémem.“ Tato slova by nás však nemìla uvrhnout do deprese, naopak by mìla být výzvou k hledání nových pøístupù k aspektové problematice. Literatura COMRIE, B.: Aspect. An Introduction to the Study of Verbal Aspect and Related Problems. Cambridge, Cambridge University Press 1976. GALTON, H.: The Main Functions of the Slavic Verbal Aspect. Skopje, Macedonian Academy of Sciences and Arts 1976. HAVRÁNEK, B. – JEDLIÈKA, A.: Èeská mluvnice. Praha, SPN 1981. CHATTERJEE¸ R.: On Cross-Linguisc Categories and Related Problems. In: Hopper, P. J. (ed.): Tense-Aspect: Between Semantics and Pragmatics. Philadelphia, John Benjamins Publishing Company, Amsterdam1982. KOPEÈNÝ, F.: Slovesný vid v èeštinì. Praha, Nakladatelství ÈSAV 1962. LOMONOSOV, M.: Rossiiskaia grammatika Mixaila Lomonosova. Leipzig 1975 (reprint pùv. vyd. z r. 1755). MATHESIUS, V.: O konkurenci vidù v èeském vyjadøování slovesném. In: Èeština a obecný jazykozpyt. Praha, Melantrich 1974. PANEVOVÁ, J. et al.: Èas a modalita v èeštinì. Praha, Acta Universitatis Carolinae 1971. Pøíruèní mluvnice èeštiny. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2000. QUIRK, R. et al.: A Comprehensive Grammar of the English Language. London 1985. Prameny PINTER, H.: The Hothouse. Faber and Faber, London, Boston 1991. Recenze knihy The Cement Garden (Ian McEwan), The Sunday Times, Book News, 7. 11. 1999, s. 45. VIEWEGH, M.: Výchova dívek v Èechách. Praha, Èeský spisovatel 1994. VIEWEGH, M.: Bringing up girls in Bohemia. Pøel. A. G. Brain. London, Readers International 1997.

200

Záporový genitiv v souèasné èeštinì, ruštinì, polštinì a slovinštinì Karolína Skwarska Filozofická fakulta UK, Praha

Záporový genitiv je jednou ze syntaktických funkcí jména. Jeho výskyt zaznamenáváme v jazycích slovanských, baltských, staré øeètinì a ve starších obdobích i v nìkterých jazycích germánských. Jak uvádí R. Veèerka (1958, s. 185), existují v podstatì dva výklady vzniku záporového genitivu – buï je to pùvodem genitiv partitivní, nebo genitiv ablativní. V tomto pøíspìvku se chceme zabývat zejména souèasným stavem rozšíøení záporového genitivu, a to ve ètyøech slovanských jazycích, v nichž je jeho užívání výraznì frekvenènì odlišné – v èeštinì, ruštinì, polštinì a slovinštinì. Na základì výzkumu rozšíøení záporového genitivu, který byl proveden na novinovém materiálu pro ruštinu, polštinu a slovinštinu, a na základì tendencí popsaných v odborné literatuøe se pokusíme ukázat cesty, kterými se záporový genitiv v tìchto jazycích ubírá. V èeštinì je situace pomìrnì specifická – záporový genitiv je prostøedkem, který se uchoval pouze v ustálených spojeních a v nìkterých syntaktických konstrukcích, je to prostøedek knižní a užívá se v odborném stylu – uvedeme si proto pøíklady ze Slovníku èeské frazeologie a idiomatiky (1994) a nìkteré pøíklady z odborné literatury. Záporovým genitivem nazýváme genitiv s formálnì záporným slovesem ve dvou odlišných syntaktických pozicích – zaprvé je to pád tzv. logického podmìtu – tedy genitiv na místì nominativu ve formálnì kladné vìtì existenciální. Napø. Nebylo po nìm ani stopyG.–  ýòîé ñòðóêòóðå íå áóäåò ïîëèòè÷åñêèõ ôèãóðG.– Nie ma najmniejszego zagro¿eniaG dla zdrowia. Premier sicer meni, da ni „racionalnih razlogovG za razširitev konflikta iz ZRJ na sosednje države.– Takový záporový genitiv zde budu pracovnì nazývat záporový genitiv subjektu. Za druhé termínu záporový genitiv užíváme pro genitiv pøímého pøedmìtu ve formálnì záporné vìtì, kde tento pád nahrazuje akuzativ ve vìtì kladné (tedy vìtšinu struktur si mùžeme znázornit: Sn – Vf – Sac ? Sn – neVf – Sg). Napø. Nevypravil ze sebe ani slovaG. – Îïïîçèöèÿ íå îñòàâëÿåò ïëàíîâG øòóðìà. – Oni nie znaj¹ jêzykaG. Z Janèakovo v bistvu nismo opravili prepotrebnega razgovoraG. Záporový genitiv v této pozici zde budu nazývat záporový genitiv objektu. Stav rozšíøení záporového genitivu subjektu je ve sledovaných jazycích rùzný. V èeštinì se vyskytoval se zápornými tvary sloves být, minout, zùstat, zbýt (Šmilauer, 1966, s. 29). V souèasné dobì se zachovává ve frazeologismech typu: není po nìm/ po tom ani stopyG, není po nìm/po tom ani viduG ani slechuG apod. Výhradnì se genitiv záporový udržuje v konstrukcích nebýt+ subjektG – Nebýt tebe, nedozvìdìl bych se o tom. a dále v konstrukcích nebylo + subjektG, který

201

by... – Nebylo èlovìka, který by o tom nevìdìl. (Bìlièová – Uhlíøová, 1996, s. 44). Genitiv záporový jako prostøedek s knižním stylistickým zabarvením dále nalézáme v textech odborných – srov. O tom, že opisného pasívaG v pravém smyslu nebylo, svìdèí i stará èeština. (Lamprecht, 1987). V polštinì se záporový genitiv subjektu vyskytuje v záporných existenciálních vìtách s jediným slovesem – byæ. V pøítomném èasu je po záporu tvar slovesa byæ nahrazován tvarem nie ma, tento tvar se užívá pro všechny osoby obou èísel a jedinì s genitivem – Tam nie ma faksuG. Nie ma dla nich podjazdówG... V minulém èasu je ve spojení se jménem neživotným užívána vždy neosobní konstrukce – tedy nie by³o + subjektG, ve spojení se jménem životným je pak možné užití dvou konstrukcí – a) nie by³o + subjektG – W wypadku nie by³o rannychG. b) nie by³(a) + subjektN – Jeszcze nigdy w ¿yciu nie by³em na ¿adnej demonstracji. Jak je zøejmé, vazbou osobní se vyjadøuje nepøítomnost stálá nebo dlouhodobá, vazbou neosobní nepøítomnost momentální, zvláštì tehdy, když oèekáváme pøítomnost logického podmìtu v konkrétním místì. Zajímavý je jistì fakt, že v jistých situacích lze užít konstrukcí obou – srov. dva pøíklady z mého materiálu, které vystihují stejnou situaci: A jeszcze mi ojciec grozi³, bo on mi powiedzia³ tak: „Je¿eli komuœ powiesz, ¿e nie by³eœ u ¯ydów, to ja z tob¹ w domu porozmawiam.“ x Ten ¯yd mówi tak: „Panowie, przecie¿ tu goG nie by³o...“ (zájmeno go odkazuje k chlapci, jemuž otec v prvním pøíkladu vyhrožoval). Ve slovinštinì se užívá neosobní konstrukce se slovesy biti a ostati – Med morebitnimi kupci pa ni MadžarovG. Slovenska slovnica (Bajec – Kolariè – Rupel, 1968, s. 308) uvádí, že podmìt zde lze užít i v nominativu, o významovém rozdílu mezi obìma konstrukcemi se autoøi nezmiòují. Mùj materiál bohužel nepostaèuje k objasnìní pøípadného rozdílu. Nejkomplikovanìjší je daná problematika v ruštinì. V tomto jazyce se totiž projevuje opozice nominativ x genitiv v existenciálních konstrukcích s mnoha slovesy – tedy nejen se slovesem áûòü (áûâàòü), ale i napø. ñóùåñòâîâàòü, ïðîèñõîäèòü, îñòàòüñÿ, íàéòèñü a dalšími – È ïî ñåé äåíü íåò ïîëíîé ÿñíîñòèG, êóäà æå ïîäåâàëèñü ñòàðèêîâñêèå äåíüãè. ... è íå âñå ïîíèìàþò, ÷òî ÷å÷åíñêàÿ âîéíà – íåîáû÷íàÿ, îíà èç òåõ, ãäå ÷èñòî âîåííîãî ðåøåíèÿG íå ñóùåñòâóåò. Ve všech pøípadech se pak jedná o slovesa, jež mají v daném kontextu význam existenciální v širokém smyslu – obsahují informaci o nedostatku existence substance v urèitém èasu a prostoru. Ze srovnávacího hlediska je jistì významný fakt, že i v ruštinì (podobnì jako v polštinì) v pøítomném èase (tedy po výrazu íåò) lze užít jen genitivu, v minulém a v budoucím èase pak i konstrukci neosobní íå áûëî (íå áóäåò) + subjektG i konstrukci osobní íå áûë(à) (íå áóäåò nebo jiný osobní tvar) + subjektN, ovšem s významovým rozdílem. U jmen neosobních podle Ickovièe (1982, s. 37 – 68) nominativ zdùrazòuje individualizovanost dané substance, genitiv vyjadøuje absolutní nedostatek substance daného druhu. U podstatných jmen oznaèujících osobu se užívá nominativu i genitivu, nominativ oznaèuje osobu (popø. více osob) konkrétní, jméno v genitivu pak kromì tohoto významu mùže mít i význam

202

obecný. Jak je vidìt, dochází zde k urèité destabilizaci hranice mezi tìmito dvìma konstrukcemi, kdy jedna (neosobní) mùže vyjadøovat dva významy. Pøi popisu opozice genitiv – nominativ nemùžeme opomenout ještì jeden typ konstrukcí, kde se tato opozice projevuje – vazby s trpným participiem coby jmennou èástí pøísudku – typ Ñóùåñòâåííûõ íàðóøåíèéG â ïðîöåäóðå ãîëîñîâàíèÿ íå çàðåãèñòðèðîâàíî. I zde jde o participia tvoøená od sloves v podstatì existenciálních. Podle Ickovièe se jedná zejména o protiklad vlastní existenciálnosti, která se vyjadøuje pomocí genitivu, a významového zdùraznìní jiného èlenu výpovìdi – srov. Ïðè ýòîì, ïðàâäà, âåñü ñïèñîêN âûäâèíóòûõ àçåðáàéäæàíñêîé ñòîðîíîé îáâèíåíèé ïðîòèâ Ìóòàëèáîâà ïðèâåäåí íå áûë. Smysl sdìlení nespoèívá v neexistenci seznamu, ale ve faktu, že nebyl uveden celý. K této problematice se váže i problematika záporového genitivu v konstrukcích s predikativy typu âèäíî, ñëûøíî. Záporná vìta Íå âèäíî äåðåâíèG. mùže odpovídat jednak kladné vìtì Âèäíà äåðåâíÿN., jednak vìtì Âèäíî äåðåâíþA. Rozdíl mezi vazbou s nominativem a s genitivem v záporných spojeních spoèívá v konkrétnosti, urèenosti pøedmìtu. Genitiv v této pozici pøedstavuje substanci obecnìjší, nominativ urèenìjší. Zamìøme se nyní na problematiku záporového genitivu objektu – tedy na genitiv namísto akuzativu ve vìtì kladné. Jak již bylo výše øeèeno, v èeštinì je výskyt takového genitivu jen záležitostí frazeologismù – srov. ani okaG nezamhouøit, nedostat/nevypravit ze sebe kloudného slovaG, nechval dneG pøed veèerem atd., popø. odborného stylu – Zakonèení slovanského imperfekta neèiní potížíG. (Lamprecht, 1987). Jinak se jeví stav rozšíøení záporového genitivu objektu a akuzativu v ruštinì, polštinì a slovinštinì. V ruštinì je situace znaènì nestabilní, po záporném slovese se vyskytuje pøedmìt jak v akuzativu, tak v genitivu. Akuzativ proniká do pozic, které bývají tradiènì oznaèovány za typické pro genitiv (srov. pø. ... ïðåçèäåíò ñêîëüêî óãîäíî ìîæåò ëþáèòü âëàñòü, êîòîðóþ èìååò, òàêîé ñèëüíîé ëþáîâüþ, êîòîðîé åãî ñîïåðíèêè ëþáÿò âëàñòü, êîòîðóþÀ ïîêà íå èìåþò ... – podle moskevské akademické gramatiky (Ðóññêàÿ ãðàììàòèêà, 1980, ïàð. 2668) je pøi závislosti pøedmìtu na záporném tvaru slovesa èìåòü genitiv závazný), genitiv zase nacházíme i v pozicích charakteristických pro akuzativ (napø. aè se u vlastních jmen pro jejich silnou individualizovanost dává pøednost akuzativu (srov. Ðóññêàÿ ãðàììàòèêà, 1980, ïàð. 2671), je možné najít pøíklad: Èðàê ÊóâåéòàG íå îáèäèò?)1 . V polštinì a slovinštinì je pozice záporového genitivu znaènì silná2 . Protože problematika záporového genitivu objektu byla již mnohokrát a vyèerpávajícím zpùsobem v odborné literaJe tøeba zdùraznit, že v textu se vyskytovala i obdobná vìta, v níž byl stejný název státu užit v akuzativu. V tomto pøípadì hraje významnou roli fakt, že v ruštinì není pevný slovosled – pro pochopení smyslu je zde nutné rozlišení podmìtu a pøedmìtu. Pøíklad je jen dokladem toho, jak mnoho kritérií pùsobí na výbìr pádu z opozice genitiv – akuzativ v ruštinì. 2 O silné pozici záporového genitivu v jazykovém povìdomí Polákù svìdèí i výsledky výzkumu prezentované v èlánku H. Rybické-Nowacké (1990, s. 572 – 577). 1

203

tuøe zpracována, pokusme se o jiný náhled – o srovnání tìchto procesù, jež probíhají v tìchto tøech jazycích. Je tøeba poznamenat, že v polštinì a slovinštinì bývá èasto považováno použití záporového akuzativu za chybu. Proto je také v psané podobì jazyka, která byla objektem mého výzkumu, genitiv záporový ve velké míøe zachován3 – novinový materiál jistì podléhá urèité jazykové korektuøe, popø. autocenzuøe vlastních tvùrcù novin4 . Situaci ve sledovaných tøech jazycích by bylo zøejmì možné charakterizovat jako prùnik dvou vlivù, jež se v tìchto jazycích silnì projevují – zaprvé je to vliv formy – tedy snaha zachovat genitiv po záporce v každém pøípadì a to, jak uvidíme, i tam, kde byl genitiv pùvodnì nenáležitý, za druhé vliv významu – tedy snaha nahradit genitiv akuzativem v kontextech, které jsou záporné jen formálnì, nikoli významovì, a akuzativ genitivem v kontextech nemožnosti, kde je však sloveso formálnì nezáporné. 1. Vliv formy = Genitiv proniká do pozic nenáležitých: a) genitiv po èlenském záporu, popø. v nezáporné èásti vìty se záporem; b) genitiv v roli dalších vìtných èlenù: 2. Vliv významu = Akuzativ proniká do vìt formálnì záporných, významovì nezáporných, genitiv do vìt významovì záporných, formálnì kladných: a) akuzativ v kontextu zdánlivé negace; b) genitiv v kontextu nemožnosti po formálnì kladném slovese. 1. a) Pro polštinu uvádí Danuta Buttlerová (Buttler – Kurkowska – Satkiewicz, 1986, s. 309) jako chybné vìty typu: Nie bardzo tegoG rozumiem. V Encyklopedii wiedzy o jêzyku polskim (1978, s. 399) pak najdeme následující pøíklady, které jsou považovány za odchylky od normy: niechêtnie jagódG zbieramy; ci, którzy niezdolni s¹ pope³niæ wielkich zbrodG ni , nie³atwo podejrzewaj¹ o nie innych. Anton Breznik (1943, s. 178) uvádí pøíklad, v nìmž je genitivní tvar užit i u jmen, která nepodléhají záporu – srov. Amerike še niso poznali, kaj šele AvstralijeG ali ArktikeG. 1. b) Ve všech tøech jazycích mùžeme najít pøíklady, kde genitiv proniká do pozice jiných vìtných èlenù. Jedná se zejména o pøísloveèné urèení. Srov. pø. z práce D. Buttlerové – Nie mieszka³ tu czterech dniG. (c. d., s. 319), z Pøíruèní mluvnice ruštiny (1961, s. 297) – Îí íå ñïèò íî÷åéG., z Toporišièovy Enciklo3 Z tohoto dùvodu nebudou všechna fakta doložena vlastním materiálem, nýbrž èasto budou závìry pøevzaty z odborné literatury zabývající se záporovým genitivem v jednotlivých sledovaných jazycích. 4 Srov. však komentáø v èlánku Grybosiowé (1996, s. 67). Autorka sledovala dialogy v rádiu a televizi a uvádí pøíklady s akuzativem pøímého pøedmìtu po záporu s konstatováním, že tyto pøíklady je možné slyšet „velice èasto“. A. Grybosiowa také tvrdí, že odchylky od syntaktické normy (vèetnì akuzativu záporového) jsou charakteristické pro hosty v rozhlasových èi televizních dialozích, tedy nikoli pro profesionální moderátory.

204

pedije slovenskega jezika (1992, s. 146) – Niti dveh urG ni zdržal. Genitiv se pøenáší i do jiných vìtných pozic – napø. v polštinì do pozice nepøímého pøedmìtu, doplòku atd.5 2.a) Urèitý vliv na výbìr pádu pøedmìtu ve formálnì záporné vìtì má pravdìpodobnì kladný význam vìty – pokud je negace pouze zdánlivá, genitiv bývá nahrazován akuzativem6 . V ruštinì k tomu dochází napø. pøi užití èástic eäâà (ëè) íå, ÷óòü (ëè) íå – srov. pø. z moskevské akademické gramatiky – ×óòü íå óðîíèë ñòàêàíA. Ve výkladu dané problematiky v polštinì se pak setkáme s vìtou Czy nie mo¿na by w artyku³y chemiczne zaopatrzyæ SAMA? (Buttler – Kurkowska – Satkiewicz, 1986, s. 306). Ve slovinštinì je význam vìty dùležitý u vìt se spojkou ne le (samo), ampak (temveè, mavreè) tudi – TegaG i toA nisi pravil le meni, ampak vsakemu, ki te je hotel poslušati. Pod vlivem významu do této konstrukce proniká i akuzativ7 . 2.b) Základní podmínkou je zde vìta formálnì kladná (tedy bez záporky) a predikát sémanticky nezáporný. O pøípadech užití genitivu v takových kontextech v polštinì se zmiòuje K. Harrer-Pisarkowa (1959, s. 14) – jako pøíklad uvádí Nie jestem przekonana, ¿eby ona uszy³a takiej przepiêknej sukienkiG.; D. Buttlerová (Buttler – Kurkowska – Satkiewicz, 1986, s. 310) – Szpadzistom trudno wró¿yæ sukcesówG. Pro ruštinu uveïme pøíklad z moskevské akademické gramatiky (Ðóññêàÿ ãðàììàòèêà, 1980, ïàð. 2673) – Áîëåå áåñòàêòíîãî ïîñòóïêàG òðóäíî ïðèäóìàòü. Ve všech sledovaných jazycích dochází k omezování užití genitivu ve funkci záporového genitivu, a to v obou pozicích. Tento proces je souèástí širšího procesu – procesu omezování adverbálního genitivu. V jednotlivých sledovaných jazycích však tento proces probíhá rùzným tempem. Mùžeme konstatovat, že postupný pøechod genitivní vazby po záporných slovesech ve vazbu akuzativní již prakticky probìhl v èeštinì, stále probíhá v ruštinì, polštinì i slovinštinì. O faktorech, které výbìr pádu výraznìji èi ménì výraznì ovlivòují bychom mohli mluvit dlouho. Našli bychom tak jistì další a další znaky spoleèné pro dané jazyky – napø. upøednostòování akuzativu v pøípadech, kdy je pøedmìt závislý na formálnì kladném infinitivu (èi infinitivní konstrukci), ten pak na záporném výrazu; prepozice objektu (ve vztahu k predikátu) apod. Naším úkolem bylo spíše zobecnit tendence, které v daných slovanských jazycích existují. Pro další zkoumání je jistì zajímavá i opozice nominativu a genitivu 5 Více o této problematice ve výše zmiòované práci D. Buttlerové Innowacje sk³adniowe wspó³czesnej polszczyzny, 1976, s. 112, a v práci K. Harrer-Pisarkowé Przypadek dope³nienia w polskim zdaniu zaprzeczonym, 1959, s. 27. 6 Pro ruštinu tuto problematiku vyèerpávajícím zpùsobem zpracovává A. Mustajoki ve dvou monografiích (1985, 1991). 7 Srov. Toporišiè, 1982, s. 241. Tato otázka vyvolala velice bouølivou diskusi na pøelomu 50. a 60. let na stránkách èasopisu Jezik in slovstvo.

205

v záporných vìtách. Pøedpokládáme, že v jazycích, kde opozice konstrukcí osobních a neosobních slouží k významovému rozlišení, se záporový genitiv subjektu zachová. Literatura BAJEC, A. – KOLARIÈ, R. – RUPEL, M.: Slovenska slovnica. Ljubljana, Državna založba Slovenije 1968, s. 308 – 309, 312. BARTNICKA, B. – SATKIEWICZ, H.: Gramatyka jêzyka polskiego dla cudzoziemców. Warszawa, Wiedza Powszechna 1990, s. 147 – 149, 160 – 162, 172 – 173. BÌLIÈOVÁ, H. – UHLÍØOVÁ, L.: Slovanská vìta. Praha, Euroslavica 1996, s. 42 – 44. BONDKOWSKA, M. – KULIÑSKA, J.: Wspó³czesne zmiany rekcji czasowników. Poradnik Jêzykowy, 1993, z. 9 – 10, s. 524 – 537. BREZNIK, A.: Stavèna negacija v slovenšèini. Ljubljana, Razprave Akademije znanosti in umetnosti v Ljubljani, Filozofsko-filološko-historièni razred 1943, s. 157 – 200. BUTTLER, D.: Innowacje sk³adniowe wspó³czesnej polszczyzny. Warszawa, Pañstwowe Wydawnictwo Naukowe 1976, s. 110 – 126, 134 – 146. BUTTLER, D. – KURKOWSKA, H. – SATKIEWICZ, H.: Kultura jêzyka polskiego. Warszawa, Pañstwowe Wydawnictwo Naukowe 1971, 1973, 1986, s. 304 – 319. COMRIE, B. – CORBETT, G. G.: The Slavonic Languages. London, New York, Routledge 1993, s. 740 – 742. Encyklopedia wiedzy o jêzyku polskim. Wroc³aw, Zak³ad Narodowy im. Ossoliñskich – Wydawnictwo 1978, s. 398 – 399. GRADIŠNIK, J.: O stavèni negaciji. Jezik in slovstvo, IV, 1958/59, št. 1, s. 1 – 3. GRADIŠNIK, J.: Še o nedoloèniškem predmetu. Jezik in slovstvo, IV, 1958/59, s. 111 – 115. Gramatyka wspó³czesnego jêzyka polskiego. Sk³adnia. Warszawa, Pañstwowe Wydawnictwo Naukowe 1984. ÃÐÀÓÄÈÍÀ, Ë.Ê. – ÈÖÊÎÂÈ×, Â.À. – ÊÀÒËÈÍÑÊÀß, Ë.Ï.: Ãðàììàòè÷åñêàÿ ïðàâèëüíîñòü ðóññêîé ðå÷è. Ìîñêâà, Èçäàòåëüñòâî „Íàóêà” 1976, ñòð. 35 – 41. GRYBOSIOWA, A.: Zmiany w œwiadomoœci jêzykowej wspó³czesnych Polaków. Poradnik Jêzykowy, 1996, z. 1, s. 65 – 71. ÃÂÎÇÄÅÂ, À. Í.: Ñîâðåìåííûé ðóññêèé ÿçûê. II ÷àñòü. Ìîñêâà, Èçä. „Ïðîñâåùåíèå” 1968, ñòð. 93 – 94, 106. HARRER-PISARKOWA, K.: Przypadek dope³nienia w polskim zdaniu zaprzeczonym. Jêzyk Polski, 39, z. 1, 1959, s. 9 – 32. HAUSENBLAS, K.: Vývoj pøedmìtového genitivu v èeštinì. Praha, Nakladatelství Èeskoslovenské akademie vìd l958. HOLVOET, A.: Uwagi o definicji i zakresie pojêcia „dope³nienia bli¿szego“ w jêzyku polskim. Studia z filologii polskiej i s³owiañskiej 31, Warszawa 1993, s. 45 – 52 ÈÖÊÎÂÈ×, Â. À.: Î÷åðêè ñèíòàêñè÷åñêîé íîðìû, Ìîñêâà, Èçäàòåëüñòâî „Íàóêà“ 1982, ñòð. 37 – 68. ßÊÎÁÑÎÍ, Ð.: Ìîðôîëîãè÷åñêèå íàáëþäåíèÿ íàä ñëàâÿíñêèì ñêëîíåíèåì (Ñîñòàâ ðóññêèõ ïàäåæíûõ ôîðì). Èçáðàííûå ðàáîòû. Ìîñêâà, Ïðîãðåññ 1985, ñòð. 176 – 197.

206

ßÊÎÁÑÎÍ, Ð.: Ê îáùåìó ó÷åíèþ î ïàäåæå, îáùåå çíà÷åíèå ðóññêîãî ãëàãîëà. Èçáðàííûå ðàáîòû. Ìîñêâà, Ïðîãðåññ 1985, ñòð. 133 – 175. JESENOVEC, F.: Pripomba k negaciji v slovenšèini. Jezik in slovstvo, 1, 1956, 4 – 5, s. 126 – 127. LAMPRECHT, A.: Praslovanština. Brno, Univerzita J. E. Purkynì 1987, s. 116 – 117. LOKAR, J.: O istem poglavju stavène negacije. Jezik in slovstvo, IV, 1, 1956/59, s. 3 – 8. MARYNIAK, I.: Dope³nienie bli¿sze przy czasownikach zaprzeczonych we wspó³czesnym rosyjskim jêzyku literackim. Slavia Orientalis, VIII, z. 4., 1959, s. 111 – 119. Mluvnice èeštiny. Praha, Academia 1987, díl II. – s. 58, díl III. – s. 168, 261. ÌÓÑÒÀÉÎÊÈ, À.: Ïàäåæ äîïîëíåíèÿ â ðóññêèõ îòðèöàòåëüíûõ ïðåäëîæåíèÿõ 1: Èçûñêàíèÿ íîâûõ ìåòîäîâ â èçó÷åíèè ñòàðîé ïðîáëåìû. Slavica Helsingiensia 2, Helsinki, 1985. MUSTAJOKI, A. – HEINO, H.: Case Selection for the Direct Object in Russian Negative Clauses, Part II: Report on Statistical Analysis, Slavica Helsingiensia 9, Helsinki, 1991. ÏÅØÊÎÂÑÊÈÉ, À. Ì.: Ðóññêèé ñèíòàêñèñ â íàó÷íîì îñâåùåíèè. Ìîñêâà, Ãîñóäàðñòâåííîå ó÷åáíî-ïåäàãîãè÷åñêîå èçäàòåëüñòâî Ìèíèñòåðñòâà ïðîñâåùåíèÿ ÐÑÔÑÐ 1958, ñòð. 296 – 297, 352, 386 – 391. Pøíruèní mluvnice ruštiny. Díl 1. Praha, SPN 1961, s. 295 – 297. Ðóññêàÿ ãðàììàòèêà. Praha, Academia 1979, s. 839 – 840. Ðóññêàÿ ãðàììàòèêà. Ìîñêâà, Àêàäåìèÿ íàóê ÑÑÑÐ 1980. RYBICKA-NOWACKA, H.: Przypadek dope³nienia we wspó³czesnym jêzyku polskim (Norma a praktyka jêzykowa). Poradnik Jêzykowy, 1990, z. 8, s. 572 – 577. SAFAREWICZOWA, H.: Forma dope³nienia bli¿szego w rosyjskim zdaniu zaprzeczonym. Slavia Orientalis, VIII, z. 4, 1959, s. 77 – 109; r. IX, z. 1, 1960, s. 69 – 136. Slovník èeské frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné. Academia, Praha, 1994. S³ownik poprawnej polszczyzny. Warszawa, Pañstwowe Wydawnictwo Naukowe 1973, 1980. SZOBER, S.: Gramatyka jêzyka polskiego. Warszawa, Pañstwowe Wydawnictwo Naukowe 1967, s. 310 – 311, 346 – 348. ŠMILAUER, V.: Novoèeská skladba. Praha, SPN 1966, s. 29, 128, 206 – 208. TIMBERLAKE, A.: Hierarchies in the Genitive of Negation. Slavic and East European Journal, Issue 19/2, 1975, s. 123 – 138. ÒÎÌÑÎÍ, À. È.: Âèíèòåëüíûé ïàäåæú ïðÿìîãî äîïîëíåíiÿ âú îòðèöàòåëüíûõú ïðåäëîæåíèÿõú âú ðóññêîìú ÿçûê. Ðóññêèé ôèëîëîãè÷åñêèé âåñòíèê, Âàðøàâà, 1903, òîì XLIX, ñòð. 192 – 234. TOPORIŠIÈ, J.: Enciklopedija slovenskega jezika. Ljubljana, Cankarjeva založba 1992, s. 146. TOPORIŠIÈ, J.: Nova slovenska skladnja. Ljubljana, Državna založba Slovenije 1982, s. 235 – 241. TOPORIŠIÈ, J.: Slovenska slovnica. Maribor, Založba Obzorja 1991, s. 203 – 205, 425 – 427. TRÁVNÍÈEK, F.: Záporový genitiv v èeštinì. Slovo a slovesnost, 4, 1938, s. 129 – 138. UEDA, M.: Genitiv of Negation. The Interaction between clause-level parameters and context in Russian morphosyntax. München, Verlag Otto Sagner 1992, s. 4 – 127.

207

VEÈERKA, R.: Monumenta linguae slavicae – Altkirchenslavische (Altbulgarische) Syntax. Weiher, Freiburg i. Br., 1996, 2. díl, s. 250 – 254, 3. díl, s. 144 – 145. VEÈERKA, R.: Støídání záporového genitivu se záporovým akusativem v staroslovìnštinì. In: Studie ze slovanské jazykovìdy. Praha, SPN 1958, s. 185 – 200.

Przewidywanie aspektowej pary czasownikowej w jêzyku polskim i serbskim / chorwackim Lidia Wiatrowska Katedra Filologii S³owiañskiej, Uniwersytet im. A. Mickiewicza, Poznañ

1. Wprowadzenie Aspekt czasownikowy jest kategori¹, która zwraca na siebie uwagê przy nauce i poznawaniu jêzyka obcego. Swoisty spis odpowiedników aspektowych jest w pewnym sensie dany zawczasu native speakerowi danego jêzyka, znajomoœæ tego spisu wchodzi w zakres znajomoœci jêzyka. Natomiast w jêzyku obcym nie ma ju¿ tej zdolnoœci „odczuwania pary“; dokonany (D) czy niedokonany (ND) korelat trzeba po prostu zapamiêtaæ. Mo¿e to sprawiaæ du¿¹ trudnoœæ, zw³aszcza nie-S³owianom ucz¹cym siê któregoœ ze s³owiañskich jêzyków, poniewa¿, jak wiadomo, aspekt jest kategori¹ wyró¿niaj¹c¹ te jêzyki od pozosta³ych jêzyków indoeuropejskich. W jêzykach nies³owiañskich opozycji niedokonanoœæ : dokonanoœæ przeciwstawiæ by mo¿na opozycjê równoczesnoœæ (preasens) : uprzednioœæ (imperfectum), np.: pol. otwieraæ – otworzyæ otwiera³em – otworzy³em

serb. /chorw. otvarati - otvoriti otvarao sam – otvorio sam

niem. aufmachen ich mache auf – ich machte auf Kategoria uprzednioœci jest w³aœciwa wszystkim jêzykom, w przeciwieñstwie do kategorii aspektu. Aspekt czasownikowy opiera siê na opozycji ND – D, zak³ada wiêc istnienie aspektowej pary czasownikowej, przy czym wa¿ne jest tutaj zaznaczenie, ¿e chodzi o aspekt czasownikowy, poniewa¿ jak zauwa¿a Duška Klikovac: ... vid se ni u našem jeziku, kao ni u mnogima drugim, ne tièe samo glagola, veæ je „razastrt“ na èitav iskaz, pa je stvar sintakse i pragmatike koliko leksike i morfologije (Klikovac, 1997, s. 135).

Chodzi tu o przyk³ady typu: kupowaæ cukierki – nakupowaæ cukierków, aspekt nie dotyczy w tym przypadku samego czasownika, ale tak¿e jego dope³nienia.

208

Wybór formy aspektowej uwarunkowany jest sensem. Dokonanoœæ i niedokonanoœæ dotycz¹ sposobu przedstawienia czynnoœci, nie zaœ jej treœci. Aspekt to zdolnoœæ czasownika do wyra¿ania stanowiska mówi¹cego wzglêdem ujmowanej czynnoœci, w sposób ca³oœciowy (D) lub nieca³oœciowy (ND). Istniej¹ ró¿nego rodzaju pary czasowników: czasow. nieprzechodni – czasow. przechodni, czasow. jednokrotny – czasow. wielokrotny, itd. Aspektowa para sk³ada siê z czasow. niedokonanego i dokonanego, np. pisaæ – wypisaæ, dawaæ – daæ. Ta ostatnia para jest czyst¹ par¹ aspektow¹, tzn. zawiera ona leksykalnie to¿same odpowiedniki (korelaty), ró¿ni¹ce siê od siebie jedynie form¹ aspektu. Praca ta zajmuje siê w³aœnie takimi parami, gdzie ze zmian¹ aspektu nie zmienia siê znaczenie czasownika. Wspó³czeœnie istnieje kilka pogl¹dów na temat tego, co mo¿na uznaæ za to¿same pary leksykalne, wyró¿nienia dokonuje siê ze wzglêdu rodzaj wyk³adnika opozycji aspektowej: 1 Za to¿same pary leksykalne uwa¿ane s¹ tylko takie, w których wyk³adnikami opozycji aspektowych s¹ sufiksy, a wiêc typ: zapisywaæ – zapisaæ. Wyklucza siê opozycje: pisaæ – napisaæ (stanowisko reprezentowane g³ównie przez badaczy rosyjskich: Þ. C. Ìàñëîâ, 1963; A. B. Èñà÷åíêî, 1960). 2 Wyk³adnikami opozycji oprócz sufiksów mog¹ byæ tak¿e prefiksy. Tutaj stosunkowi Ø: na- pisaæ – napisaæ odpowiada stosunek opozycji sufiksalnej -ywa : -a zapisywaæ – zapisaæ (Bogus³awski, 1963). 3 Uznaje siê wartoœæ perfektywizuj¹c¹ prefiksów, ale z wy³¹czeniem tzw. przedrostków rodzajowych, czyli takich które tworz¹ derywaty od podstaw dokonanych i pe³ni¹ funkcje wy³¹cznie leksykalne, np. dokupiæ (Klemensiewicz, 1951). 4 Za parê aspektow¹ oprócz typów: pisaæ – napisaæ, zapisywaæ – zapisaæ uwa¿a siê równie¿ typ: pisywaæ – pisaæ (Kopeèný, 1962): Slovesným videm nazývám jednak rozdíly typu dìlat - udìlat, psát - napsat, chválit pochvá-lit..., vydìlat - vydìlávat, upsat - upisovat... - jednak i rozdíly typu dìlat - dìlávat , psát - psá-vat, chválit - chválivat... (vydìlávat - vydìlávávat, zapisovat - zapisovávat...) (Kopeèný, 1962, s. 5).

2. Przedstawienie problemu Trudno jest przewidzieæ formê niedokonan¹, czy te¿ formê dokonan¹, a umiejêtnoœæ ta potrzebna jest przecie¿ do tego aby móc swobodnie i poprawnie pos³ugiwaæ siê jêzykiem obcym. Podrêczniki do nauki jêzyka i wszelkiego rodzaju gramatyki opisuj¹ tylko fakty dotycz¹ce aspektu, nie podaj¹c sposobów na tworzenie odpowiedników w parze aspektowej, najczêœciej trzeba siê po prostu nauczyæ od razu obu form. Praca ta nie zajmuje siê tradycyjnym s³owotwórstwem, stawia sobie za cel znalezienie sposobu tworzenia aspektowego odpowiednika za pomoc¹ jak najmniejszej iloœci informacji.

209

I dlatego w³aœnie wa¿na jest umiejêtnoœæ przewidywania aspektowej pary czasownikowej. Chodzi o to, aby znaleŸæ jak najprostszy sposób tworzenia aspektowego odpowiednika. Praca ta stawia sobie za cel odpowiedzenie na pytanie, co powinno siê wiedzieæ o jednym korelacie, ¿eby móc przewidzieæ drugi. Pomimo istnienia doœæ obszernej literatury dotycz¹cej aspektu, nie zajmowano siê do tej pory mo¿liwoœciami przewidywania aspektowej pary czasownikowej. Krótkie opisy systemu morfologicznego dokonanego i niedokonanego aspektu znaleŸæ mo¿na w gramatykach jêzyka polskiego i jêzyka serbskiego / chorwackiego. Poszczególnym problemom i pytaniom zwi¹zanym z morfologi¹ aspektu w szczególnoœci poœwiêcone s¹ prace: Áîíäàðêî (1983), Kopeèný (1962), Kury³owicz (1972), Ìàñëîâ (1963), Nìmec (1958), Piernikarski (1969, 1975), Œmiech (1971), Çàëèçíÿê, Øìåëåâ (1997). 3. Metodologia Za podstawê do badañ pos³u¿y³y listy czasowników polskich i serbskich / chorwackich, zebranych w tzw. czyste pary aspektowe, bez perfectiva i imperfectiva tantum i bez czasowników dwuaspektowych. Wziêto pod uwagê tylko formê pisan¹ czasowników, dlatego nie jest rozpatrywany sposób wyra¿ania aspektu w j. serb. / chorw. polegaj¹cy na zmianie akcentu (pògledati D – poglédati ND). Lista polska liczy 1306 par, lista serbska / chorwacka – 685. Za opozycje aspektowe uznano: opozycje prefiksalne, sufiksalne, mieszane i supletywne. Przy pomocy analizy komputerowej, ka¿dy z czasowników (w formie bezokolicznika), zosta³ automatycznie podzielony na trzy czêœci, licz¹c od koñca wyrazu: a) koñcówka bezokolicznika – pol. -æ/-c, serb. / chorw. -æi/-ti; b) trzy kolejne litery; c) pozosta³a czêœæ wyrazu. Dzia³anie to u³atwi³o wyodrêbnienie segmentów graficznych, ró¿ni¹cych formê dokonan¹ i niedokonan¹ czasownika. Przyk³ad 1 pol. D ND siê/gn¹/æ – si/êga/æ - *n¹ -*a o/rze/c – orz/eka/æ - *0 - *ka przecz/yta/æ – cz/yta/æ - prze* - *

serb. /chorw. D ND opro/sti/ti – opra/šta/ti - *osti - *ašta tre/snu/ti – t/res/ti - *nu - *0 prob/udi/ti – b/udi/ti - pro* - *

Uwaga! Znakiem: *(gwiazdk¹) oznaczono segmenty identyczne graficznie, *0 oznacza, ¿e po czêœci identycznej graficznie dla obu form, a przed koñcówk¹ bezokolicznika nie ma ju¿ ¿adnych liter, a skróty: D, ND oznaczaj¹ odpowiednio czasownik dokonany i niedokonany.

210

Ka¿dy z wyodrêbnionych segmentów mia³ od jednego do kilku ekwiwalentów, np. rozpatruj¹c relacjê D – ND (dokonany – niedokonany), segment *n¹ mia³ 7 ekwiwalentów: pol. *n¹ -*a siêgn¹æ – siêgaæ - *i waln¹æ – waliæ - *iwa wstrzykn¹æ – wstrzykiwaæ - *ja nawin¹æ – nawijaæ - *ka zacisn¹æ – zaciskaæ - *wa posun¹æ – posuwaæ - *ypia zasn¹æ – zasypiaæ W tej samej relacji dla j. serbskiego / chorwackiego segment *a mia³ 3 ekwiwalenty: serb. /chorw. *a -*ica odmaæi – odmicati - *iva dokazati – dokazivati - *ljiva uspavati – uspavljivati Zebrany materia³ przeanalizowano na dwa sposoby, tzn. zbadano relacje: czasownik dokonany – jego niedokonany odpowiednik i czasownik niedokonany – jego dokonany odpowiednik. 4. Wyniki badañ wstêpnych i ich analiza W obu relacjach, w j. polskim pary supletywne tworz¹ 54 czasowniki (po³o¿yæ – k³aœæ), pary utworzone za pomoc¹ sufiksacji 931 (kupiæ – kupowaæ), prefiksacji 320 (zrobiæ – robiæ), a do typu mieszanego nale¿y tylko jedna para (postawiæ – stawiaæ). W j. serbskim / chorwackim pary supletywne tworzy 38 czasowników (doæi – dolaziti), sufiksacja – 486 (baciti – bacati), prefiksacja –159 (probuditi – buditi), typ mieszany- 2 (uhvatiti – hvatati). Potwierdza siê znany fakt, ¿e zarówno w j. polskim jak i w j. serbskim / chorwackim podstawowym sposobem tworzenia pary aspektowej (w której odpowiedniki w parze nie ró¿ni¹ siê pod wzglêdem semantycznym) jest sufiksacja (j. pol. 71% , j. serb. /chorw. 70%), podczas gdy pozosta³e sposoby ³¹cznie – supletywizm, typ mieszany, prefiksacja – to tylko 29% w przypadku j. pol. i 30% w przypadku j. serb. /chorw. Dlatego te¿ do dalszych badañ pos³u¿y³y aspektowe pary czasownikowe utworzone w³aœnie przy pomocy sufiksacji. 5. Badania w³aœciwe Przy sufiksacji wyró¿nione segmenty graficzne podzieliæ mo¿na na jednoi wieloekwiwalentowe, przy czym przewidywalnoœæ odpowiednika w parze aspektowej w przypadku tej pierwszej grupy wynosi 100%.

211

Obliczaj¹c liczbê efektywnych sk³adników (N) ustalono, ¿e ³atwiej jest przewidywaæ odpowiednik w parze, kiedy punktem wyjœcia jest forma niedokonana czasownika. Z przeprowadzonych badañ i obliczeñ wyci¹gn¹æ mo¿na nastêpuj¹ce wnioski dotycz¹ce mo¿liwoœci przewidywania aspektowej pary czasownikowej w relacji ND – D, gdy pary tworzone s¹ za pomoc¹ sufiksacji: – czasowniki nale¿¹ce do grupy segmentów jednoekwiwalentowych maj¹ 100% przewidywalnoœæ, tzn. je¿eli w j. serb. / chorw. przed koñcówk¹ bezokolicznika w formie niedokonanej stoi segment *šta, wówczas forma dokonana zawsze tworzona bêdzie z ekwiwalentem *sti przed koñcówk¹ bezokolicznika – dopuštati – dopustiti, czy te¿ w j. polskim, gdy w formie niedokonanej przed koñcówk¹ bezokolicznika stoi segment *acza, to forma dokonana tworzona bêdzie zawsze z ekwiwalentem *oczy – odraczaæ – odroczyæ; – przy czasownikach nale¿¹cych do grupy segmentów wieloekwiwalentowych najbardziej produktywny jest ekwiwalent, który pojawia³ siê w badaniach najczêœciej, inne mo¿na uznaæ za wyj¹tki, np. pol. *ina- *nie- napominaæ – napomnieæ (wyj¹tek: *¹), serb. / chorw. *aja- *oji- odvajati – odvojiti (wyj¹tek: *oja). W ten sposób uda³o siê opracowaæ nastêpuj¹ce zasady dla j. polskiego i j. serbskiego / chorwackiego: I. Dla segmentów jednoekwiwalentowych „zawsze jeœli a à b“, gdzie: a – dany segment, b – ekwiwalent: pol. Jednoekwiwalentowe a à b 1) *abia → *obi 2) *abnia → *obni 3) *aca → *óci 4) *acnia → *ocni 5) *acza → *oczy 6) *adla → *odli 7) *adnia → *odni 8) *adza → *odzi 9) *aga → *ó 10) *aja → *oi 11) *aka → *oczy 12) *akiwa → *oczy 13) *ala → *oli 14) *a³amia → *o³omi 15) *amia → *omi 16) *apia → *opi

serb. /chorw. Jednoekwiwalentowe a à b 1) *0 → *nu 2) *aða → *odi 3) *aka → *oèi 4) *apa → *opi 5) *ara → *ori 6) *ašta → *osti 7) *atra → *otri 8) *avlja → *ovi 9) *æa → *ti 10) *æiva → *ti 11) *ða → *de 12) *ðava → *di 13) *ðiva → *di 14) *ima → *e 15) *ka → *nu 16) *lja → *i

212

pol. Jednoekwiwalentowe aà b 17) *apla → *opli 18) *arsza → *orszy 19) *aszcza → *oœci 20) *ata → *eœ 21) *a¿d¿a → *oŸdzi 22) *biera → *ebra 23) *cze → *kn¹ 24) *da → *œ 25) *dziera → *edrze 26) *eszcze → *asn¹ 27) *êga → *¹ 28) *êpowa → *¹pi 29) *ga → *0 30) *giwa → *¿y 31) *i → *n¹ 32) *mowa → *¹ 33) *na → *¹ 34) *owa → *i 35) *ozi → *ieŸ 36) *piera → *eprze 37) *pycha → *epchn¹ 38) *sy³a → *es³a 39) *sysa → *essa 40) *szcza → *œci 41) *ta → *ci 42) *tyka → *etkn¹ 43) *y³a → *³a 44) *yma → *¹ 45) *yna → *¹ 46) *ywa → *i 47) *za → *i 48) *ziera → *rze 49) *zyna → *¿n¹ 50) *¿a → *zi

serb. /chorw. Jednoekwiwalentowe a à b 17) *ljinja → *le 18) *nja → *ni 19) *njava → *ni 20) *njiva – *ni 21) *osi → *e 22) *ova → *i 23) *šava → *si 24) *šæiva → *sti 25) *šlja → *sli 26) *šnjava → *sni 27) *šta → *sti 28) *ta –*nu 29) *za → *gnu 30) *ža → *zi 31) *žava → *zi 32) *žnjava → *zni

213

Przyk³ad 2 nagradzaæ a à b, a = adza *adza à *odzi nagradzaæ à nagrodziæ II. Dla segmentów wieloekwiwalentowych jeœli „a1 à b1 (b2, b3, ......., bn)“, gdzie: a1 – dany segment, b1 – ekwiwalent, (b2, b3, ..........., bn) – inne ekwiwalenty, które mog¹ siê pojawiæ przy danego rodzaju segmencie, ale ze wzglêdu na mniejsz¹ czêstotliwoœæ wystêpowania traktowane s¹ jako wyj¹tki: serb. / chorw. wieloekwiwalentowe a1à b1 (b2, b3,....bn) 2 ekw. 1)*a→*i *nu 2)*aga→*oži *o 3)*aja →*oji *oja 4)*anja →*oni *na 5)*ava→ *i *nu 6)*da→*s *nu 7)*ica→*e *a 8)*ira→*re *ra 9)*ja→*0 *nu 10)*ljava→*i *li 11)*štava→*sti *sta 12)*va→*0 *nu 3 ekw. 1) *inja→*nu *e *enu 2)*ljiva→*i *li *a 4 ekw. 1) *iva→*a *v *nu *ova

Pol. Wieloekwiwalentowe a 1 à b1 (b2, b3,...bn) 2 ekw. 1)*ada→*¹œ *edzie 2)*asza→*osi *oszy 3)*iwa→*a *n¹ 4)*ewa→*a *0 5)*ina→ *nie *¹ 6)*arza→ *orzy *órzy 7)*awia→*owi [*ówi] 8)*a¿a→ *o¿y *ozi 9)*wa→*0 *n¹ 10)*ycha→*chn¹ *cha 11)*yka→*kn¹ *ka 12)*ypia→ *n¹ *pa 13)*ka→*0 *n¹ 3 ekw. 1)* iera→ *ra *rze *orzy 2) *ja→ *0 *n¹ *i 4ekw. 1) *a→ *i *y *0 *n¹

Przyk³ad 3 polagati a1 à b1 (b2, b3, .... bn) , a1 = aga *aga à *oži (*o) polagati à položiti (pomoæi)

214

6. Wnioski Po przeanalizowaniu wyodrêbnionych dla obu jêzyków regu³ zauwa¿yæ mo¿na, ¿e w j. polskim iloœæ segmentów jednoekwiwalentowych jest znacznie wiêksza w stosunku do j. serbskiego / chorwackiego (pol. 50, serb. / chorw. 32), ale ju¿ w przypadku segmentów wieloekwiwalentowych ró¿nica sprowadza siê tylko do jednego rodzaju segmentu, i zarówno w jednym jak i w drugim jêzyku podzia³ segmentów wygl¹da bardzo podobnie. W obu jêzykach istniej¹ grupy 2 ekw., 3 ekw. i 4 ekw., z czego 2 ekw. w j. pol. maj¹ 13 rodzajów ekwiwalentów, w j. serb. / chorw. 12 rodzajów, a 3 ekw. maj¹ w obu jêzykach 2 rodzaje ekwiwalentów, a 4 ekw. – 1 rodzaj. Regu³a dotycz¹ca segmentów jednoekwiwalentowych jest niezawodna, poniewa¿ przewidywalnoœæ wynosi 100%, regu³a dotycz¹ca segmentów wieloekwiwalentowych podaje najbardziej prawdopodobny ekwiwalent, przy czym oprócz niego wyst¹piæ mog¹ (chocia¿ rzadziej) inne. 7. Podsumowanie i perspektywy dalszych badañ Badanie mo¿liwoœci przewidywania aspektowej pary czasownikowej doprowadzi³o do stwierdzenia, ¿e w ka¿dym z badanych jêzyków – j. polskim i j. serbskim / chorwackim – tzw. czyste pary aspektowe, bez ró¿nicy w znaczeniu, mog¹ byæ supletywne, prefiksalne, prefiksalno-sufiksalne, sufiksalne, s¹ to jednoczeœnie cztery rodzaje wyra¿ania opozycji aspektowych. Potwierdzi³ siê znany fakt, i¿ najczêstszym sposobem tworzenia pary aspektowej jest sufiksacja. Pary utworzone w ten sposób pos³u¿y³y do szczegó³owych badañ. Rozpatrzono dwa przypadki, gdy podstaw¹ do badañ by³a forma D czasownika i jej niedokonane odpowiedniki, oraz gdy t¹ podstaw¹ by³a forma ND i jej dokonane odpowiedniki. Wydzielono segmenty graficzne w czasownikach i ich ekwiwalenty. Na podstawie eksperymentu wybrano relacjê ND – D, poniewa¿ w tej w³aœnie relacji przewidywalnoœæ pary jest wiêksza (wiêcej efektywnych sk³adników – ekwiwalentów). Okaza³o siê, ¿e mo¿na wyró¿niæ grupê segmentów jednoekwiwalentowych, w których przewidywalnoœæ wynosi 100%, i grupê segmentów wieloekwiwalentowych, w których przewidywalnoœæ nie jest ju¿ niezawodna, poniewa¿ podaæ mo¿na najczêœciej wystêpuj¹cy ekwiwalent i inne, pojawiaj¹ce siê rzadziej. Wyniki takich badañ przydatne mog¹ byæ dla osoby ucz¹cej j. polskiego lub j. serbskiego / chorwackiego. Mo¿na z góry zaplanowaæ zajêcia wiedz¹c, które formy s¹ supletywne (i trzeba po prostu nauczyæ siê ich na pamiêæ), jakich prefiksów najczêœciej u¿ywa siê do tworzenia form D, aby w koñcu móc podaæ regu³y dotycz¹ce tworzenia aspektowej pary czasownikowej za pomoc¹ sufiksów, w relacji ND – D, co jest wa¿ne te¿ ze wzglêdu na fakt, i¿ naukê jêzyka obcego zaczyna siê od form niedokonanych, które s¹ zdolne wyra¿aæ wszystkie trzy czasy (przesz³y, teraŸniejszy i przysz³y). W dalszych rozwa¿aniach na temat mo¿liwoœci przewidywania aspektowej pary czasownikowej, mo¿na pokusiæ siê o próbê zastanowienia siê nad tym, czy

215

np. czasowniki podobne pod wzglêdem znaczenia, czy te¿ nale¿¹ce do poszczególnych grup oznaczaj¹cych stany, czynnoœci itd. tworzone s¹ w podobny sposób, a tak¿e warto by³oby zaj¹æ siê czasownikami dwuaspektowymi, które zosta³y w tej pracy odrzucone, ale badanie wstêpne wykaza³o, ¿e wiêkszoœæ czasowników bêd¹cych w j. serbskim / chorwackim dwuaspektowymi, w j. polskim tworzy normalne pary aspektowe. Literatura ÁÅËȎ, À.: Î ãëàãîëèìà ñà äâà âèäà. [w:] £óæíîñëîâåíñêè ôèëèëîã, XXI, êœ.1 – 4, Áåîãðàä, 1955 – 1956. BOGUS£AWSKI, A.: Prefiksalne pary aspektowe a semantyka prefiksalna czasownika rosyjskiego. [w:] Slavia Orientalis, IX, nr 139 – 175, 1960. Gramatyka wspó³czesnego jêzyka polskiego. Morfologia. Warszawa 1984. ÃÐÈÖÊÀÒ, È.: Î íåêèì âèäñêèì îñîáåíîñòèìà ñðïñêîõðâàòñêîã ãëàãîëà. [w:] £óæíîñëîâåíñêè ôèëîëîã, XXIII, êœ.1 – 4, Áåîãðàä, 1957 – 1958. ÃÐÈÖÊÀÒ, È.: Îäëèêå ãëàãîëñêîã âèäñêîã ïàðœàøòâà êàî ñåìàíòè÷êè èíäèêàòîðè. [w:] Çáîðíèê Ìàòèöå ñðïñêå çà ôèëîëîãè¼ó è ëèíãâèñòèêó, êœ. 27 – 28, Íîâè Ñàä 1984 – 85. ÈÑÀ×ÅÍÊÎ, A. B.: Ãðàììàòè÷åñêèé ñòðîé ðóññêîãî ÿçûêà â ñîïîñòàâëåíèè ñ ñëîâàöêèì. Ìîðôîëîãèÿ. Ò. II. Bratislava 1960. KLEMENSIEWICZ, Z.: Próba charakterystyki dwu naczelnych funkcji przedrostka w polskim czasowniku. [w:] Sprawozdania z Czynnoœci i Posiedzeñ PAU 52, Warszawa 1951. KLIKOVAC, D.: O glagolskom vidu u srpskohrvatskom jeziku iz drugog ugla. [w:] Zbornik Matice srpske za filologiju i lingvistiku, Novi Sad 1997. KOPEÈNÝ, F.: Slovesný vid v èeštinì. Rozpravy Èeskoslovenské akademie vìd. Roèník 72 – Sešit 2, Praha 1962. ÌÀÑËÎÂ, Þ. Ñ.: Ìîðôîëîãèÿ ãëàãîëüíîãî âèäà â ñîâðåìåííîì áîëãàðñêîì ëèòåðàòóðíîì ÿçûêå. Ìîñêâà, Àêàäåìèÿ Íàóê ÑÑÑÐ 1963a. ÌÀÑËÎÂ, Þ. Ñ.: Çíà÷åíèå äàííûõ áîëãàðñêîãî ÿçûêà äëÿ îáùèå òåîðèè ñëàâÿíñêîãî âèäà. Ñß, Äîêëàäû ñîâåòñêîé äåëåãàöèè, V. Ìåæäóíàðîäíûé ñúåçä ñëàâèñòîâ (Ñîôèÿ, ñåíòÿáðü 1963), Ìîñêâà 1963b. ÌÀÑËÎÂ, Þ. Ñ.: Î÷åðêè ïî àñïåêòîëîãèè. Ëåíèíãðàä 1984. MRAZOVIÆ, P. – VUKADINOVIÆ Z.: Gramatika srpskohrvatskog jezika za strance. Novi Sad 1990. Rezime: Odreðivanje aspekatskog glagolskog para u poljskom i srpskom / hrvatskom jeziku Pitanje glagolskog vida zanimalo je mnoge lingviste. Poznati gramatièar Aleksandar Beliæ (1955 – 1956, s. 7) smatra da nijedan realizovan glagol (u svim slovenskim jezicima) ne može biti bez odreðenog vida. To je opšta osobina strukture slovenskog glagola. Ova kategorija je problematièna s obzirom na njeno povezivanje sa drugim kategorijama (vreme, Aktionsart), a i s obzirom na èinjenicu da izbor aspekatske forme (svršena ili

216

nesvršena) neposredno zavisi od znaèenja konkretnog glagola. Dakle, ne može se nauèiti bilo koji od slovenskih jezika, a da se na zna pravilno upotrebiti glagolski vid, a za to je potrebno znati na koji naèin se predviða aspekatski par. Ovaj rad se bavi takvim pravilima. Prouèavani su takozvani èisti aspekatski parovi (koji nemaju razliku u znaèenju) u poljskom i srpskom / hrvatskom jeziku. Parovi su bili posmatrani sa dve taèke gledišta: u relaciji svršen – nesvršen i nesvršen – svršen. U svakom od tih jezika postoje supletivni parovi, prefiksalno-sufiksalni, prefiksalni i sufiksalni parovi. U svakom se glagolu (u infinitivu) mogu izdvojiti grafièki segmenti i njihovi ekvivalenti kod drugog èlana istog para. Najplodnija je tvorba aspekatskog para pomoæu sufiksacije u relaciji nesvršen – svršen. Sufiksacijom su dobijeni segmenti sa jednim i više ekvivalenata, što je omoguæilo da se doðe do dva pravila za odreðivanje svršene aspekatske forme od nesvršene. Prvo pravilo se odnosi na segmente sa jednim ekvivalentom i odreðivanje je, u tom sluèaju, uvek sigurno: a à b, a – segment, b – ekvivalent; npr. poljski: *adzaà *odzi, srpski / hrvatski: *ašta à *osti, nagradzaæ à nagrodziæ opraštati à oprostiti Drugo pravilo se odnosi na segmente sa više ekvivalenata, meðutim, odreðivanje ovde nije sigurno. Najverovatniji ekvivalent je taj koji se najèešæe pojavljivao u ispitavanjima, a svi ostali su tretirani kao izuzeci: a1 à b1 (b2, b3, ......., bn), a1 – segment, b1 – najverovatniji ekvivalent, (b2, b3, ..........., bn) – ostali ekvivalenti; npr. poljski: *asza à *osi (*oszy) srpski / hrvatski: *aga à *oži (*o) zapraszaæ à zaprosiæ (rozproszyæ) polagati à položiti (pomoæi) Gore navedena pravila su pokušaj da se sa što manje informacija dobiju od nesvršenih formi, svršene forme glagola, što može da bude od koristi u didaktici.

Uplatnìní øeckých a latinských komponentù prefixálního typu v nových slovech souèasné èeštiny1 Pavla Šmídová Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha

Cílem pøíspìvku je dílèím zpùsobem, formou poznámek, pøedstavit problematiku pùvodem latinských a øeckých komponentù prefixálního typu v nových slovech souèasné èeštiny. Pokusíme se nastínit nìkteré vývojové tendence a porovnat uplatnìní tìchto morfémù z hlediska konkurence k systému domácích slovotvorných prostøedkù. Ke komponentùm pøistupujeme z hlediska synchronní dynamiky. 1 Pøíspìvek vznikl v rámci grantového projektu Systémotvorné procesy neologizmù v souèasné èeštinì, reg. è. A0061803, GA AV ÈR.

217

Materiálovou základnu tvoøí lexikální jednotky podané v slovníku Nová slova v èeštinì. Slovník neologizmù (1998), pøihlížíme však i k neologickému materiálu obsaženému v databázi nových lexikálních jednotek lexikografického oddìlení ÚJÈ. Tento materiál byl srovnáván se SSJÈ a se starším materiálem lexikografického archivu ÚJÈ. Do analyzovaného souboru lexikálních jednotek nejsou zahrnuty úzce odborné výrazy, které lze zjistit napø. ve speciálních slovnících. I. Na základì porovnání SSJÈ, Mluvnice èeštiny 1 (1986, dále MÈ), Tvoøení slov v èeštinì 2 (1967, dále TS) a Novoèeského tvoøení slov Vl. Šmilauera (1971, dále Š.) lze mezi formanty prefixálního typu øecko-latinského pùvodu zaøadit: a-, ante-, anti-, arci-, de-, dia-/di- (‚skrz‘), dis-/di- (‚roz-‘), dys-, ex-, extra-, hyper-, hypo-, in-, infra-, inter-, intra-, kon-/kom-/ko-, kontra-, kvazi- (quasi-), meta-, non-, para-, per-, post-, pre-, pro-, proto-, pseudo-, re-, sub-, super-, supra-, syn/sym-, ultra-, vice-. Nìkteré formanty jsou v tìchto pracích hodnoceny z hlediska jejich morfémové povahy rùznì. Konkrétnì se jmenované práce neshodují v klasifikaci tìchto komponentù: anti-, ante- (v TS a Š. neuvedeno), arci-, extra- (v TS a Š. neuvedeno), hyper- (v TS neuvedeno), hypo- (v MÈ a TS neuvedeno), infra-, inter-, intra- (v TS a Š. neuvedeno), kontra-, kvazi- (v TS neuvedeno), meta-, post- (v TS a Š. neuvedeno), proto- (v Š. neuvedeno), pseudo-, super-, supra(v MÈ neuvedeno), ultra-, vice- (v TS neuvedeno). Všechny jmenované komponenty hodnotí SSJÈ jako první èásti složených slov, kdežto ostatní práce (pokud jsou v nich tyto slovotvorné prvky uvedeny) jako pøedponu. V našich poznámkách se zamìøíme na morfémy anti-, de-, ex-, infra-, para-, post- a vice-. II. 1. V neologickém materiálu lze u nìkterých komponentù latinského a øeckého pùvodu zaznamenat výrazné sémantické posuny oproti významu ve starších lexikálních jednotkách. Komponent infra- (pùvodem latinské pøíslovce a pøedložka) se uplatòoval ve významu a funkci èeské pøedpony pod- (infrazvuk, infraèervený), v nových slovech témìø výhradnì sémanticky zastupuje slovo infraèervený (infraèidlo ‚èidlo reagující na infraèervené záøení‘1 , infrakamera ‚kamera, která snímá obraz pomocí infraèervených paprskù‘). Na tento sémantický proces upozoròuje již V. Mejstøík (1965, s. 15). K podobnému vývoji došlo u pùvodem øecké pøedpony a pøedložky para-. Podle SSJÈ má morfém para- význam jednak ‚vedle, pøi, spolu, skrze; proti; mimo‘, jednak v medicínských názvech význam ‚odlišný, úchylný, nenormální‘, v chemických názvech význam ‚odvozený, lišící se‘. Další význam vzniká zkrácením adjektiva parašutistický. V nových slovech se s tímto významem setkáváme napø. u kompozit paraseskok ‚parašutistický seskok‘, paraškola ‚základní parašutistický výcvik; školicí zaøízení pro tento výcvik‘, paravycvièený ‚vycvièený jako parašutista‘ (SSJÈ hodnotí morfém para- s tímto významem jako slangový). V neologic1 Pøi popisu lexikálního významu neologizmù citujeme ve vìtšinì pøípadù lexikální definice uvedené v slovníku Nová slova v èeštinì.

218

kém materiálu se vyskytuje komponent para- zcela novì ve významu ‚paraplegie, paraplegik, paraplegický‘, napø. paradivadlo ‚divadelní pøedstavení hercùparaplegikù; herecký soubor skládající se z takto postižených osob‘, paralympiáda ‚olympiáda tìlesnì postižených‘. Sémantický vývoj infra- i para- lze interpretovat dvìma zpùsoby: pøedpona nabyla významu slova, které bylo pùvodnì jejím prostøednictvím utvoøeno, nebo jde o proces analogický ke vzniku pøechodných morfémù typu auto-, gramo(vznikají zkrácením slovního základu automobilový, gramofonový, které významovì zastupují, srov. Mejstøík, 1965; Martincová – Savický, 1987). K opaènému procesu, tj. k vyprazdòování lexikálního významu, dochází napø. u kvantitativních, resp. intenzifikaèních morfémù maxi-, mini-, makro-, mikro-, mega-, multi-, poly- a dalších komponentù (také domácího pùvodu), které poklesávají z koøenných morfémù na prefixoidy.2 2. Významnou roli pøi popisu latinsko-øeckých komponentù hraje otázka spojitelnosti se základovými slovy. Zajímavými se z tohoto hlediska jeví komponenty ex- a vice-. Pøedpona ex- ve významu ‚bývalý‘ se v èeštinì pùvodnì spojovala s omezeným okruhem podstatných jmen, zpravidla jmen osob, které jsou nositeli jistého titulu, hodnosti, pøíslušnosti (zvl. k církevním øádùm). Slovo s touto pøedponou oznaèuje osobu, která pozbyla své hodnosti, svého titulu apod., napø. excísaø, exprezident, exministr; exjezuita (srov. TS, s. 725). Novì utvoøená slova nejenže rozšiøují naznaèenou slovotvornou øadu, ale základovými slovy se také bìžnì stávají slova domácího pùvodu (exposlanec, expøedseda, exøeditel). Vyskytují se dokonce slova s pøedponou ex-, která nepojmenovávají nositele hodnosti nebo titulu: podle starších pojmenování exmanžel, exmanželka jsou tvoøeny další, vìtšinou spíše pøíležitostné výrazy jako exšvagr, extchýnì, exdružka apod. O zmìnì spojitelnosti se základovým slovy svìdèí i tvoøení pøídavných jmen s pøedponou ex-, které nemáme z døívejší doby doloženo. Ve spoleèensko-politické oblasti se objevují slova typu exfederální, exsocialistický, exsovìtský, v oblasti sportovní jednak výrazy expøeborový (expøeborové mužstvo), exdivizní (exdivizní tým), jednak velké množství pøídavných jmen, jejichž základové slovo odkazuje k názvu sportovního klubu nebo mìsta, kde klub sídlí (exkladenský, exsparanský, extøinecký). Je zajímavé, že vedle tìchto pøídavných jmen ze sportovní oblasti paralelnì vznikají podstatná jména (exligista, exslávista, exbròan). Pøi zkoumání spojitelnosti komponentu vice- tak rozsáhlé zmìny nezaznamenáváme, ale pøi porovnávání starších slov s vice- s novì utvoøenými slovy je možné poukázat na spojování se slovními základy domácího pùvodu (vicestarosta, vicepøedseda, popø. pøíležitostná slova viceropák3 , vicenáèelník). 2 Termínem prefixoid bývají oznaèovány morfémovì nevyhranìné prvky, které se po stránce významové a funkèní blíží pøedponám, ale zároveò podržují rysy koøenných morfémù. 3 Slovo se objevilo ve vyhodnocení ankety o Ropáka roku, v níž byly veøejnì èinné osoby posuzovány podle svých rozhodnutí a výrokù, týkajících se životního prostøedí;

219

3. V našem materiálu jsou z hlediska konkurence slovotvorných prostøedkù zajímavé dvojice cizí :: domácí slovotvorný prostøedek: anti- :: proti-, post- :: po-, de- :: od- aj. Inspirativní podnìty k problematice konkurence slovotvorných prostøedkù pøinášejí napøíklad práce Jána Horeckého, Kláry Buzássyové, Olgy Martincové. Pøedponami anti- a proti- jsou mimo jiné odvozována synonymní pojmenování od stejných slovních základù, napø.: antidrogový :: protidrogový, antialergický :: protialergický, antiinterrupèní :: protiinterrupèní, antimonopolní :: protimonopolní, antivirový (poè.) :: protivirový (poè.), antiopatøení :: (vedle staršího) protiopatøení, obì pøedpony v tìchto slovech vyjadøují ‚pùsobení proti nìèemu‘. Distribuci formantu anti- ve srovnání s formantem proti- ovlivòuje statický pøíznak komponentu anti- (srov. Horecký1995). Pøedpona anti- je upøednostòována pøi tvoøení pojmenování, kdy nad dynamickým pøíznakem pùsobení pøevládá významový odstín pouhého protikladu k nìèemu, popøení nìèeho, popø. zamìøení proti nìèemu: antiestablishment ‚skupina lidí stavìjící se proti vládnoucímu politickému režimu‘, antibalíèek ‚politická rozhodnutí rušící úèinek tzv. balíèku ekonomických opatøení‘, antilobby ‚vlivná zájmová politická nebo hospodáøská skupina (lobby) namíøená proti vlivu, èinnosti jiné (už døíve existující) lobby‘, antitrh ‚netržní, protitržní prostøedí‘, anticena ‚negativní ocenìní‘ (podobnì Antioscar). K podpoøení tohoto stanoviska pøispívá i hledisko formální: v neologickém materiálu jsou èastìji doložena substantiva utvoøená pomocí pøedpony anti- oproti poètu substantiv s proti- (výjimku tvoøí zejména substantiva s dìjovým pøíznakem: protipuè, protivýrok). V neologické slovní zásobì dochází u komponentu anti- k profilování významového odstínu ‚nedostatek nìjaké vlastnosti‘ (s prùvodním odstínem špatné kvality), nebo dokonce významového odstínu ‚naprosté postrádání nìkterých schopností, vlastností‘: antifotbal, antihokej, antihvìzda, antisportovec (srov. starší antitalent), antinápaditý (antinápaditá instrumentace skladby), antipolitický (antipolitické schopnosti). Ke konkurenèním prostøedkùm patøí také pøedpony post- a po-. V neologickém materiálu jsou doloženy ve velkém množství izolexémních slov, napø. postbalíèkový :: pobalíèkový, postklausovský :: poklausovský, postinvazivní :: poinvazivní, postprivatizaèní :: poprivatizaèní, postsametový :: posametový, postsovìtský :: posovìtský; ke staršímu slovu posezonní (SSJÈ) je doložen neologizmus postsezonní. Obì pøedpony (po- i post-) mohou vyjadøovat význam èistì èasový, tj. následnost po nìèem. Pøedpona post- však v nìkterých slovech vyjadøuje také významový odstín návaznosti; výsledné lexikální jednotky pak pojmenovávají skuteènost, která ještì nese rysy skuteènosti pøedchozí. Zmiòovaný významový odstín je patrnìjší z delších kontextù: postsocialistické neinspirací pro pojmenování ankety byl název ekologicky zamìøeného krátkého filmu režiséra Jana Svìráka (Ropáci).

220

koncepèní øešení; kolchozní a postkolchozní spolky; postvelmocenská psychologie ruské politiky; jaký bude nový svìt, jenž pøichází po poststudenováleèném?; posttotalitní žurnalista. Významový odstín návaznosti vyjadøuje pøedpona post- nejzøetelnìji v pojmenováních odkazujících k umìleckým èi politickým smìrùm a hnutím: posthippiesovský, postfašistický, postpunkový (hud.), postsurrealistický aj. 4 Další dvojicí konkurenèních slovotvorných prostøedkù, které se èasto uplatòují u shodných slovních základù, jsou de- a od-: demonopolizovat :: odmonopolizovat, detabuizovat :: odtabuizovat, depolitizovat :: odpolitizovat (SSJÈ), deideologizovat :: odideologizovat (SSJÈ). S nìkterými z výše uvedených sloves vznikají paralelnì slovesná substantiva, k nìkterým slovesným substantivùm však slovesa se stejným slovním základem doložena nejsou. U izolexémních podstatných jmen na de- a od- lze pozorovat tendenci užívat zároveò s cizí pøedponou cizí pøíponu a podobnì substantivum s domácí pøedponou doplòovat domácí pøíponou: demonopolizace :: odmonopolizování, detabuizace :: odtabuizování (Martincová, 1997, uvádí také detabuizování), deideologizace :: odideologizování, dekriminalizace :: odkriminalizování, debaštizace :: odbaštování.5 Se zakonèením na -ace, resp. -izace, je možné ojedinìle zaznamenat substantiva s pøedponou od-, vznikají tøíèlenné øady: deinstalace :: odinstalování :: odinstalace (všechny tøi výrazy v poèítaèové oblasti), depolitizace :: odpolitizování :: odpolitizace. Výrazy deanglizace, depalubizace (od podstatného jména paluba s významem ‚zbavení nìkoho politické moci‘) a debaštizace6 , doložené v neologickém materiálu, naznaèují, že se zaèíná vyhraòovat samostatný prefixálnì-sufixální slovotvorný typ, a to pøedpona de- ve spojení s pøíponou -ace, resp. s její rozšíøenou variantou -izace. K uvedeným pojmenováním s de- totiž nemáme doloženy jejich opozitní protìjšky bez této pøedpony. III. Na obohacování èeské slovní zásoby má v souèasné dobì velký vliv angliètina. Zdá se, že jejím pùsobením je ovlivnìno také intenzivní využívání pøedpon øeckého a latinského pùvodu. Mnoho slov s tìmito komponenty bylo totiž pøejato jako celek právì z angliètiny a je možné, že tyto pøejaté lexikální jednotky ovlivòují aktivnost tvoøení slov s øecko-latinskými morfémy v èeském prostøedí. Shrnutí: Pojmenování s øecko-latinskými prefixálními komponenty mají v neologickém materiálu významné místo. Morfémy, které jsme zde pøedstavili, náležejí k velmi produktivním slovotvorným prostøedkùm. Srov. výraz post-izmus ve spojení nabrat novou inspiraci po vyèerpání se ve svém moderním výrazu v rùzných post-izmech. 5 Oba výrazy byly utvoøeny od vlastního jména Bašta a oznaèují zbavení tohoto bývalého ministra vládní funkce. 6 Analogicky s tìmito pojmenováními byl utvoøen okazionalismus rekorytizace s významem ‚nové rozdìlování, rozdìlení výnosných funkcí, postù (koryt)‘. 4

221

Literatura Akademický slovník cizích slov. Praha 1995. AYTO, J.: The Longman Register of New Words. Longman, Harlow, Vol. 2 – 1990. BARNHART, C. L. – STEINMETZ, S. – BARNHART, R. K.: A Dictionary of New English 1963 – 1972. Bronxville, New York/Langenscheidt, Berlin, Barnhart 1973. BUZÁSSYOVÁ, K.: Konkurenèné formanty ako prostriedky štylistickej a sémantickej diferenciácie. In: Dynamika souèasné èeštiny z hlediska lingvistické teorie a školské praxe. Praha 1987, s. 113 – 120. DANEŠ, FR.: Vývoj èeštiny v období socialismu. In: Problémy marxistické jazykovìdy. Praha 1962, s. 319 – 332. DOKULIL, M.: Tvoøení slov v èeštinì 1. Praha 1962. HAIS, K. – HODEK, B.: Velký anglicko-èeský slovník. Praha 1997 (3. vyd.). HAUSER, P.: Prefixace, její povaha a místo v slovotvorné soustavì. Slovo, 1997, è. 4, s. 3 – 7. HORECKÝ, J.: Predložka proti a predpona proti-. Kultúra slova, 29, 1995, s. 275 – 278. MARTINCOVÁ , O.: Konkurence prefixálních komponentù v novém lexiku. Slovo, 1997, è. 4, s. 23 – 26. MARTINCOVÁ, O.: Na okraj konkurence slovotvorných prostøedkù. Slovo a slovesnost, 58, 1997, s. 161 – 164. MARTINCOVÁ, O.: Problematika neologismù v souèasné spisovné èeštinì. Praha, PF UK 1983. MARTINCOVÁ, O. – SAVICKÝ, N.: Hybridní slova a nìkteré obecné otázky neologie. Slovo a slovesnost, 48, 1987, s. 124 – 139. MEJSTØÍK, V.: Tzv. hybridní složeniny a jejich stylová platnost. Naše øeè, 48, 1965, s. 1 – 18. Mluvnice èeštiny. Praha 1986. Nová slova v èestinì. Slovník neologizmù. Praha 1998. Slovník spisovného jazyka èeského I–IV. Praha 1960 – 1971. SVOBODOVÁ, D.: Prefixálnì tvoøené anglicismy v èeské publicistice. Slovo, 1997, è. 4, s. 40 – 42. ŠMILAUER, V.: Novoèeské tvoøení slov. Praha 1971. TULLOCH, S.: The Oxford Dictionary of New Words: A popular Giude to Words in the News. Oxford, OUP 1991. Tvoøení slov v èeštinì. 2. Praha 1967.

222

Kompozita v ornitologickém názvosloví bulharštiny a èeštiny Substantivní kompozita sledu S-K-V (I.)* Christina Dejkova Ústav bulharského jazyka BAV, Sofia

Kompozice jako jeden ze základních slovotvorných zpùsobù v slovanských jazycích, zdìdìných z praslovanštiny, se obvykle uplatòuje v lexikálních podsystémech, vyznaèujících se stylovou a funkèní omezeností. Systém ornitologických názvù je lexikální vrstva z oblasti terminologie, ve které kompozice jako slovotvorný postup hraje urèitou pojmenovací úlohu. V tomto pøíspìvku budeme vycházet právì z pojmenovacího plánu jazyka, a proto støedem naší pozornosti budou jen rodové názvy (svou jazykovou slovnìdruhovou charakteristikou substantiva), vzniklé vìtšinou spontánním jazykovým vývojem z komunikaèní potøeby pojmenovat objekty mimojazykové skuteènosti, resp. ptáky. Z toho vyplývá, že se neomezíme jen na názvy oficiálního názvosloví, budeme si také všímat pojmenování lidových. Vycházíme ze souèasného stavu v obou slovanských jazycích, ale budeme se na nìj dívat s dynamickým aspektem vzhledem k postižení pùvodu, vývojových tendencí a produktivity sledovaných slovotvorných typù, užívaných pro jazykové ztvárnìní urèitých onomaziologických (pojmenovacích) modelù1 . Porovnání v dvou pøíbuzných slovanských jazycích a naskytující se vývojové paralely umožní objektivnìjší pohled na vznik a dynamiku jednotlivých typù od doby praslovanské do souèasnosti. Tento konfrontaèní pohled pøispìje nejen k zachycení systémových souvislostí v obou jazycích, ale i k urèení pùvodu konkrétních lexikálních jednotek, zdìdìných z praslovanského ornitologického systému nebo novì utvoøených v jednotlivých jazycích. Pokud jde o typy kompozit, vycházíme z typù kompozit urèených D. Šlosarem2 pro èeštinu na základì slovnìdruhové charakteristiky komponentù a jejich sledu. Na tomto místì se omezíme na kompozita s prvním substantivním (=S) a s druhým verbálním komponentem (=V), spojenými konektem (=K). Prùhledná sémantická a slovotvorná struktura kompozit dovolí, abychom na základì sémantického obsahu komponentù urèili charakteristický pøíznak, podle kterého byl pták pojmenován – èili urèit onomaziologický model. Sledované formace urèeného typu umožní uvést nejèastìjší fundující slova (popø. * Tento pøíspìvek vznikl v dobì mé stáže v Kabinetu èeštiny pro cizince FF MU. Zvláštní podìkování patøí etymologickému oddìlení ÚJÈ AV ÈR v Brnì. Za cenné metodologické pripomínky dìkuji osobnì PhDr. E. Havlové, CSc. 1 Onomaziologickým èili pojmenovacím modelem rozumíme typ pojmenování podle urèitého pøíznaku charakterizujícího pojmenovávaný pøedmìt, resp. ptáka. 2 Šlosar, D.: Èeská kompozita diachronnì. Brno 1999.

223

slovní základy a koøeny) èlenù kompozit a tím postihnout míru jejich slovotvorné realizace v rámci dílèího ornitologického systému. Budeme také pøihlížet k formì složených slov, abychom mohli ukázat, jak se urèitý strukturní typ vyvíjel od doby praslovanské a ke kterému slovotvornému typu se v každém z obou jazykù zaøazoval. Kompozita se zadním èlenem deverbálním a s pøedním èlenem substantivním se uplatòují v bulharském a èeském ornitologickém názvosloví pøi jazykovém ztvárnìní rùzných onomaziologických (pojmenovacích) modelù, èili za pomoci takových strukturních typù se pojmenovávají ptáci podle rùzných charakteristických rysù a vlastností, a to: 1) podle zpùsobu obživy a druhu potravy; 2) podle zpùsobu pohybu v souvislosti s místem výskytu (životním prostøedím), pøípadnì s hledáním potravy; 3) podle místa, kde se ptáci vyskytují; 4) podle charakteristické vlastnosti v chování ptáka; 5) podle hnízdìní (druhu hnízda), resp. péèe o mláïata; 6) podle doby, kdy se objevují; 7) podle vzhledu ptáka. Všemi tìmito složeninami je pták pojmenován jako pùvodce, èili nositel dìje (pøevážnì èinnosti a ojedinìle stavu). Tedy kompozita se zadním èlenem deverbálním se vztahují k pojmenováním, vycházejícím z dìjového pøíznaku nazývaného ptáka. Struktura tìchto kompozit (S-K-V) dovoluje, aby vybraný dìjový pøíznak byl rozvinut doplòující, urèující složkou substantivní, vyjadøující v našem pøípadì nejèastìji patient, ale také místo a èas dìje.3 Vzhledem k omezenému rozsahu tohoto pøíspìvku tady se soustøedíme pouze na názvy vzniklé podle zpùsobu obživy a druhu potravy (jako pùvodní motivace). Do této skupiny mùžeme zaøadit následující názvy: v bulharštinì v èeštinì

ìèøåëòâ (i dial.) ‚kánì, Buteo rufinus‘ (Ôàóíà Á-ÿ, Ãåðîâ), ìèøåëòâåö ‚poštolka, Falco tinnunculus‘ (Ôàóíà Á-ÿ) dial. ìèøêîëòâåö ‚druh orla‘ (z okolí Ichtimana – ÊàðòÁÄèàë)

myšilov ‚(mysl.) kánì lovící myši; (zool.) kánì lesní‘ (SSJÈ I)

ï÷åëî¾ä (i dial.) ‚vlha, Merops apiaster‘ (Ôàóíà Á-ÿ, Ãåðîâ), ï÷’åëîÿ`ò ‚pták živící se vèelami‘ (Javrovo z ok. Asenovgrada, Lilkovo z ok. Plovdiva) (ÊàðòÁÄèàë), ï÷åëóÿ`ò (Dobrostan z ok. Asenovgrada – ÊàðòÁÄèàë), ï÷e&ëîéèò’ (Vãrbovo z ok. Smoljana – ÊàðòÁÄèàë) îñîÿä ‚vèelojed, Pernis‘ (Ôàóíà Á-ÿ)

vèelojed ‚Pernis‘ (Ptáci bez hranic)

ðèáîÿä ‚terej, Sula bassana‘ (Ôàóíà Á-ÿ), dial. ðèáîÿ`äåö ‚orel, Pandion haliaëtus‘ (Ãåðîâ) ìóõîëîâêà ‚lejsek, Muscicapa‘ (Ôàóíà Á-ÿ), dial. ìóõîëòâêà ‚pták Butalis grisola‘ (Ãåðîâ)

3

lid. mucholovka ‚lejsek, Muscicapa‘ (Knìžourek podle Machka, Ptáci), lid. mucholapka tv. (Šír podle Machka, Ptáci)

Dokulil, M.: Tvoøení slov v èeštinì. Teorie odvozování slov. Praha 1962, s. 30.

224

ñòðèäîÿä ‚ústøièník, Haematopus ostralegus‘ (Ôàóíà Á-ÿ), lid. masojed ‚uhýk, Lanius excubitor‘, dial. ñêàêàëåöîÿ`ä ‚špaèek, Pastor roseus‘ (Ãåðîâ), masojídek dem. (SSJÈ 1, 1183) ëåøîÿä ‚sup mrchožravý, Neophron percnopterus‘ (Ôàóíà Á-ÿ), êîñòîáåð ‚orlosup, Gypaëtus barbatus‘ (Ôàóíà Á-ÿ).

Bezpøíponové složené názvy s nulovou koncovkou a morfologickou charakteristikou mužského rodu jako b. ìèøåëòâ, ï÷åëîÿ`ò (s dialektickými variantami), ðèáîÿä a è. myšilov, vèelojed, masojed navazují na praslovanský typ kompozit S-(K)-V-ú, který byl jedním z nejrozvinutìjších v praslovanštinì.4 Byla to bezsufixální kompozita opatøená pouze morfologickou charakteristikou -ú (z ie. tematického vokálu -o-). Kmenotvorný vokál pøedního substantivního èlenu pùsobil jako konekt. Na základì paralel ve všech slovanských jazycích bychom mohli rekonstruovat nìkteré praslovanské názvy ptákù, které se dají zaøadit do praslovanského ornitologického systému: psl. *myšelavú/*myšilavú 5 – kromì uvedeného b. a è. názvu – jsou doložené ještì sch. ìèøîëî⠂poštolka‘, p. myszo³ów ‚kánì, Buteo vulgaris‘, r. ìûøåëóâ název jednoho z druhù jestøábù, dial. ìûøåëó⠂sova; pták Archibuteo, kánì; dravý pták pochop; jestøáb; dravý pták poštolka; dravý pták z èeledi sokolù, poštolka obecná‘, stbr. ìûøåëî⠂název ptáka‘, br. ìûøàëó¢ ‚pilich‘, dial. ìûøîëóâ, ìûøàëó⠂Buteo lagopus Brünn; kánì‘, slk. dial. myšilov ‚pták Buteo buteo‘6 . Jde tedy o složeninu, v jejíž první èásti je základ slova *myšü, v druhé – slovesný koøen od *laviti. Varianty s „konektem“ i jako pùvodní kmenotvorný vokál mají být starší, jak pøipouštìjí autoøi ÝÑÑß 21 l.c.7 Tvary s -e- a dokonce -o- jsou asi analogické. Z tohoto pùvodního názvu vznikl urèitì praslovanský tvar *myšelavücü, se sufixem -ücü, jehož kontinuanty nacházíme také v slovanských jazycích: kromì b. ìèøåëòâåö také sch. ìèøîëóâàö ‚kánì‘, p. dial. myszo³owiec ‚druh jestøába‘,8 slk. dial. myšilovec ‚Falco tinnunculus‘ (Ferianc, s. 98). O produktivitì sufixu *-ücü v pozdní praslovanské dobì svìdèí jeho hojný výskyt (s významem osobovosti) v starobulharských (staroslovìnských) sufixálních kompozitech, jež jsou vìtšinou kalky.9

Šlosar, o. c., s. 22. Psl. o : a budeme oznaèovat jako a : ª podle tradice ÁÅÐ. 6 Viz ÝÑÑß 21, s. 57 – 58, kde se uvádìjí podrobnì všechny významy a prameny. 7 Podle D. Šlosara (ústní sdìlení) substantivní konekt -i- v uvedených pøíkladech z èeštiny a slovenštiny je sekundární. Konekt mìl v praslovanštinì podobu zkráceného kmenotvorného vokálu, tedy i-kmeny byly pøipojovány psl. støídnicí za krátké i, tj. -ü(Šlosar, o. c. , s. 16). 8 Viz ÝÑÑß , 21, s. 58, kde se uvádìjí všechny významy a prameny. 9 Öåéòëèí, P. M.: Ëåêñèêà äðåâíåáîëãàðñêèõ ðóêîïèñåé X – XI ââ. Ñîôèÿ 1986, 4

5

s. 282.

225

O stáøí (ještì z doby baltoslovanské) tohoto pojmenovacího typu svìdèí stpr. *pelemaygis ‚Falco tinnunculus‘10 . Je to pojmenovací a strukturní paralela složená ze dvou komponentù: prvním komponentem je Â-kmenové staropruské substantivum pel ‚myš‘11 , druhým *maygis, které doloženo není, ale Fraenkel12 je spojuje s lit. míegti ‚tlaèit, tisknout, maèkat; bít, tlouci‘. Stpr. *maygis mùžeme pravdìpodobnì považovat za deverbativní substantivum typu stpr. kirtis‚ úder, rána‘ (= lit. kirtis13 < kirsti ‚bít, tlouci‘ aj.14 ), ale vzhledem k tomu, že není doloženo, nemùžeme vylouèit, že toto slovesné jméno neexistovalo v nesložené podobì. K tomuto názoru nás vede stav tohoto typu kompozit v litevštinì15 . Ze strukturního hlediska je ale dùležité to, že jde o deverbální druhý komponent, na který se první substantivní komponent váže.16 K praslovanským názvùm ptákù mùžeme zaøadit *búèelajìdú (složenina z psl. *búèelª a koøene *ìd- < *ìsti, *ìdmü, jako konekt tady vystupuje zkrácený kmenotvorný vokál a substantiva *búèelª), a to na základì následujících slovanských kontinuantù: kromì b. ï÷åëîÿ`ä s dialektickými variantami a è. vèelojed i r. ï÷åëîéä, ï÷åëîÿä ‚pták z èeledi jestøábù‘ (ÑÑÐËß 11), br. ï÷àëàeä tv. (ÒÑÁÌ 4),17 slk. dial. vèelojed ‚Muscicapa‘ (Ferianc, s. 223), pol. pszczo³ojad ‚Merops; Pernis‘ (Ferianc, s. 110, 132). Sr. též sln. èebelojédec ‚Merops apiaster‘ (SSKJ I). V èeštinì název vèelojed jako odborný název zavádí až Stanìk (Pøírodopis prostonárodní, 1843)18 . Šmilauer, o. c. , 46, pøipouští, že je to název vzniklý pøekladem nìmeckého názvu Bienenfresser, což se nám zdá neoprávnìné vzhledem k jeho slovanským paralelám. Je pravdìpodobnìjší, že nìm. Bienenfresser ovlivnilo vznik asi pozdìjšího è. vèeložrout ‚Immenvogel, vz. vlha‘ (Kott IV) jako jeho doslovný pøeklad. Poslední název se ale v odborném názvosloví vùbec neujal. K praslovanskému ornitologickému systému patøilo též urèitì psl. *rybajìdú (složenina z psl. *rybª a koøene *ìd- < *ìsti, *ìdmü) a *rybalavú (složenina z psl. *rybª a koøene *lav- <*laviti, roli konektu hraje zkrácený kmenotvorný vokál a subst. *rybª). V slovanských jazycích nacházíme následující názvy: b. Hinze, Fr.: Einige Fälle von Übereinstimmung in der Struktur der Vogelbezeichnungskomposita im Deutschen und Altpreussischen. Linguistica baltica, 4, 1995, s. 185 – 192. 11 Endzelin, J.: Altpreussische Grammatik. Riga 1944, s. 60. 12 Fraenkel, E.:Litauisches etymologisches Wörterbuch. B. I. Heidelberg – Göttingen 1962, s. 447 – 448. 13 Viz Endzelin, o. c. , s. 62. 14 Viz Fraenkel, o. c. , s. 258. 15 Erhart, A.: Baltské jazyky. Praha 1984, s. 54 – 55. 16 Sr. Hinze, o. c., podle kterého jde o kompozita typu Nomen (+Suffix resp. + Morphemfugenkasus) + Nomen (+Flexionsendung, oder auch nicht) èili o typ S+S. 17 Je pravdìpodobné, že bìloruský název byl pøejat do nomenklatury z ruštiny. 18 Šmilauer, Vl.: Èeská jména ptákù. Pøednášky ve XIII. bìhu Letní školy slovanských studií v roce 1969. Praha, s. 34 – 54. 10

226

ðèáîÿ`ä, sln. ribojed adj. ‚ten, kdo jí rybu‘ (SSKJ IV), r. ðèáîëó⠂moøský orel; lid. názvy nìkterých druhù rackù‘ (ÑÑÐËß 12), ukr. ðèáî¿ä ‚Ciconia nigra, èáp èerný‘ (ÑÓÌ IV), ðèáîëó⠂pták‘ (ÑÓÌ IV), è. rybojed ‚ichthyophagus, der Fischesser‘ (Kott III, Jungmann III), rybolov ‚vultur baeticus‘ (Kott III, Jungmann III), p. rybolów ‚orel, Pandion haliaëtus‘ (Ferianc, s. 111). Z tìchto pùvodních forem bez sufixu vznikají kompoziènì-sufixální formace s èinitelským sufixem *-ücü, a to asi ještì v praslovanském období, jak dokládají na jedné stranì b. dial. ðèáîÿ`äåö, r. ðûáîÿäåöú ‚krmící se rybou‘ (ÑÐß XI – XVII 22), è. rybojedec ‚rybojed‘ (Kott III, Jungmann III), na stranì druhé sch. lid. ribolovac ‚volavka, Ardeola ralloides‘ (Hirtz, s. 415 – 416), ukr. ðèáîëóâåöü=ðèáîëó⠂pták‘ (ÑÓÌ IV). Sr. ješte csl. ðûáîëîâüöü, ðûáo"“äüöü(Mikl LPs). Mùžeme tedy poèítat s již psl. názvy *rybajìdücü, rybalavücü, které byly zjednoznaènìny èinitelským sufixem *-ücü19 . K praslovanským kompozitùm se zadním deverbálním èlenem, které se uplatòují v názvech ptákù, mùžeme zaøadit též typ S-K-V-kª. Na základì doložených slovanských názvù jako b. ìóõîëòâêà (též dial.), è. mucholovka, dále sch. ìóâòëÜâêà=ìóõòëÜâêà ‚pták mucholovka, lejsek‘, r. ìóõîëoâêà ‚název rùzných ptákù z èeledi vrabcù, živících se hmyzem‘, ‚pták Muscicapa a pod.‘, è. muchojedka ‚Muscicapa‘ (Kott I), slk. dial. mucholovka tv. (Machek, Ptáci), p. mucho³ówka, muchojadka ‚pták Muscicapa‘ mùžeme rekonstruovat psl. *muxalavúkª, *muxajìdúkª20 , které vznikly nejpravdìpodobnìji z *muxalavú, resp. *muxajìdú za pomoci sufixu *-úkª. Sr. sch. ìóâòjåä ‚pták z èeledi Muscicapidae‘, sln. muholov=muholovec, r. ìóõîëo⠂ptáèek podobající se sedmihláskovi‘. 21 Z toho vyplývá, že b. ìóõîëòâêà a è. mucholovka jsou názvy praslovanského stáøí (pøípadnì jsou odvozeny od staršího praslovanského názvu), navazují na urèitý praslovanský strukturní typ a nelze je pokládat za kalky z latinského vìdeckého názvu Muscicapa. To, že nacházíme tento název v slovanských dialektech, potvrzuje domácí pùvod. Lat. Muscicapa mohlo však ovlivnit zaøazení b. dial. ìóõîëòâêà do odborného názvosloví. Všechna dosud uvedená pojmenování v bulharštinì a èeštinì se jeví jako formace urèitých praslovanských strukturních typù: S-K-V-ú, S-K-V-ücü nebo S-K-V-úkª. Jejich charakteristický rys je opakující se druhý deverbální èlen – -lav-, -(j)ìd-. Vzhledem k zamìnitelnosti tìchto druhých komponentù mùžeme je dokonce chápat jako urèité druhy formantu se synonymickým významem.22 19 Pùvodní èinitelský význam praslovanského substantiva *rybalavú [sr. csl. ðoáîëîâú ‚rybáø‘ (Mikl. PSl), b. dial. ðèáîëò⠂kdo loví rybu, rybáø‘ (Ãåðîâ)] v souvislosti s jeho pouhou morfologickou charakteristikou v slovanských jazycích zaniká. Zùstávají podobné tvary jen v abstraktním dìjovém významu, patrnì pod vlivem substantiva lovú (nomina actionis). Napø. b. ðèáîëòâ, è. rybolov jsou dnes dìjová substantiva. 20 Viz ÝÑÑß 20, s. 174 – 175, kde se uvádìjí podrobnì významy slovanských slov a prameny . 21 Viz ÝÑÑß l. c., kde se uvádìjí všechny významy tìchto tvarù a prameny. 22 Viz stejné chápání u Cejtlinové, i když tam jde o starobulharské (staroslovìnské) složeniny pùvodem kalky z øeètiny (Öåéòëèí, o. c. , s. 283).

227

Tedy urèená složka složeného dìjového pøíznaku v pojmenováních uvedeného onomaziologického modelu se již od doby praslovanské vyjadøovala stejným zpùsobem (identickými komponenty), kdežto první urèující složkou se tento obecnì vyjádøený pøíznak, spojený s obživou, blíže urèuje vzhledem k patientu dìje. Máme tedy explicitní vyjádøení složeného onomaziologického pøíznaku, i když diferenèní charakter má oèividnì první urèující složka. Sr. jednoduché odvozené názvy stejné motivace (týchž nebo pøíbuzných druhù ptákù): sln. èebelar ‚Merops‘ (Ferianc, s. 132), slk. vèelárik tv. (Ferianc, s. 132); è. lid. muchálek, mucháèek ‚lejsek, Muscicapa‘ (Šír podle Machka, Ptáci), slk. dial. muchar, mušiar, muchárik, vèelár, vèelárik tv. (Ferianc 222 – 223); b. ðèáàð ‚volavka, Ardea cinerea‘ (Ôàóíà Á-ÿ), è. dial. ribáøka ‚racek‘ (Svìrák, s. 146) aj. Kompozita typu S-K-V bez sufixu byla velmi rozšíøená ve staré èeštinì a jedním z nejèastìjších zadních èlenù byl slovesný koøen -jìd.23 È. lid. masojed s významem ‚uhýk, Lanius excubitor‘ je doloženo ve staré èeštinì (Gebauer 2, s. 319). Je to tvar, který navazuje na psl. *mêsajìdú,24 ale uvedeného významu to praslovanské kompozitum nabývá asi až v èeštinì, kde se jím pojmenovává zpìvný pták živící se drobnými savci, ptáky, plazy nebo obojživelníky. Sr. ještì stè. mlékojìd ‚lelek, Caprimulgus‘ (Gebauer 2, s. 380), è. mlékojed (Kott I), mlekojed (Jungmann II). Názvy tohoto typu (sr. také è. rybolov ‚vultur baeticus‘, které nacházíme u Kotta a Jungmanna) se nedochovaly ve spisovné èeštinì a neujaly se ani v èeském odborném názvosloví. Praslovanský typ S-K-V-ú s druhým deverbálním komponentem -(j)ìdzachovává velkou produktivitu v bulharských náøeèích25 , a to oèividnì ovlivòuje výskyt pojmenování tohoto typu v odborném názvosloví bulharštiny na rozdíl od èeštiny . O produktivitì26 tohoto typu svìdèí takové útvary jako b. dial. ñêàêàëåöîÿ`ä – doslovnì ‚kobylkojed‘, b. ñòðèäîÿä – doslovnì ‚jedoucí ústøice‘, ëåøîÿä – doslovnì ‚mrchojed, mrchožrout‘ (sr. èeský druhový název sup mrchožravý) s prvním odvozeným substantivním komponentem (ñêàêàëåö-27 ) nebo s prvním substantivním komponentem cizího pùvodu (ëåø-28 , ñòðèä-a 29 ). Pøedpokládáme, že b. îñîÿä ‚Pernis‘ se ustálilo v terminologické nomenklatuøe vlivem r. îñîåä tv. (Ferianc, s. 110). Viz Šlosar, o..c, s. 23. Viz ÝÑÑß 19, s. 11 – 12. 25 Viz Äîìóñ÷èåâà, Ë.: Íåëè÷íè ñëîæíè èìåíà nomina agentis â áúëãàðñêèòå ãîâîðè. Áúëãàðñêè åçèê, XL, 1990, 6, s. 510 – 520. 26 O symptomech produktivity viz Šlosar, o. .c., s. 28 a Šlosar, D.: Jsou kompozita typu V-(K)-S produktivní? Naše øeè, 79, 1996, 4, s. 192 – 195 . 27 Viz Ìëàäåíîâ, Ñò.: Åòèìîëîãè÷åñêè è ïðàâîïèñåí ðå÷íèê íà áúëãàðñêèÿ êíèæîâåí åçèê. Ñîôèÿ 1941, s. 582. 28 Výpùjèka z perštiny prostøednictvím tureètiny, viz ÁÅÐ 3, s. 380 – 381. 29 Výpùjèka z novoøeètiny, viz Ì. Ôèëèïîâà-Áàéðîâà, Ãðúöêè çàåìêè â ñúâðåìåííèÿ áúëãàðñêè åçèê. Ñîôèÿ 1969, s. 160. 23

24

228

Stejného strukturního typu S-K-V-bez sufixu je b. lid. êîñòîáåð, které vzniklo pravdìpodobnì na jihoslovanské pùdì vzhledem k sch. kostober ‚orlosup, Gypaëtus barbatus‘, kostobera tv. (Fink, s. 22), sr. též sch. kostolom tv. (< *psl. kastalamú)30 . O pozdìjším vzniku svìdèí i konekt o, který se neztotožòuje s pùvodním kmenotvorným vokálem. Mohli bychom rekonstruovat psl. dial. (jsl.) *kastaberú (složenina z *kostü a koøene *ber- < *bürªti, ber¹). Jde o pojmenování ptáka, pro nìhož jsou pochoutkou poslední zbytky koøisti – kostra a kosti (Ptáci bez hranic, s. 47). Pokud se týká produktivity typu S-K-V s èinitelským sufixem -ücü, v bulharštinì se v dobì obrození šíøí kompozita se sufixem -åö, a to i ve formacích se zadním deverbálním komponentem. Taková kompozita se uplatòují v rùzných vìcných okruzích vèetnì názvù ptákù.31 Tento jev je ve spisovném jazyce (a konkrétnì v zoologické a botanické nomenklatuøe) podle našeho názoru ovlivnìn nejen spisovnou tradicí (dìdictvím starobulharštiny),32 ale také dialektickými podsystémy, u nichž se setkáváme s množstvím složenin rùzného typu tvoøených sufixem -åö bez významu osobovosti33 . B. ìèøêîëòâåö s prvním odvozeným komponentem (ìèøêà < psl. *myšükª < *myšü +üka)34 svìdèí o produktivitì tohoto typu. I pøes praslovanský pùvod prvního odvozeného komponentu vznikl složený název asi až na bulharské pùdì. V èeském ornitologickém názvosloví nenachází typ S-K-V-ec širšího uplatnìní, i když ještì ve staré èeštinì dosahují složeniny tohoto typu znaèného rozmachu jakožto synonymické slovotvorné útvary užívané paralelnì s kompozity s nulovým sufixem, tj. bez sufixu.35 Názvy typu S-K-V-úka vznikají, jak bylo ukázáno, pùvodnì z bezsufixálních složenin, ale postupnì se tento jednoznaènìjší sufixální postup prosazuje a pojmenování v jednotlivých jazycích vznikají za pomocí souèasné sufixace. Sufixací vznikají pozdìji utvoøené è. lid. mucholapka a slk. dial. mucholapka (Ferianc, s. 223). Užití synonymního slovesného koøene lap- (< è. lapati, slk. lapa) svìdèí též o produktivitì výše uvedeného strukturního typu a zároveò s tím i pojmenovacího modelu. Sufix -êà je typický pro bulharské ornitologické názvosloví. Nacházíme ho nejen ve formacích typu S-K-V (to bude ukázáno ještì v dalších èláncích vìnovaných rùzným onomasiologickým modelùm), ale i v kompozitech jiného slovnìdruhového skladu, stejnì jako i v jednoduchých odvozeninách. Viz ÝÑÑß 11, s. 157. Viz Áàëòîâà, Þ.: Çà ñëîâîîáðàçîâàòåëíàòà ñèíîíèìèÿ è âàðèàíòíîñò ïðè êîìïîçèòóìèòå â áúëãàðñêèÿ êíèæîâåí åçèê ïðåç ïåðèîäà íà Âúçðàæäàíåòî. Áúëãàðñêè åçèê, XXIX, 1979, 3, s. 205 – 208. 32 Viz Áàëòîâà, o. c. , s. 206. 33 Viz Äîìóñ÷èåâà, o. c. 34 Viz ÝÑÑß 21, s. 69 – 71. 35 Viz Šlosar, o. c. , s. 28. 30 31

229

Explicitní vyjádøení složeného pøíznaku spojeného se zpùsobem obživy a druhem potravy, resp. typy kompozit S-K-V bez sufixu a S-K-V se sufixy -åö, -êà, je velmi rozšíøené v bulharském lidovém názvosloví a názvy tìchto typù se ustálily také v odborném názvosloví bulharského jazyka. Zkratky pramenù Ferianc Fink Gebauer Hirtz Jungmann Kott Machek, Ptáci Mikl LPs SSJÈ SSKJ Svìrák Ptáci bez hranic ÁÅÐ Ãåðîâ ÊàðòÁÄèàë ÑÐß XI-XVII ÑÑÐËß ÑÓÌ ÒÑÁÌ ÝÑÑß

Ferianc, O.: Slovenské názvoslovie vtákov. Bratislava 1958. Fink, N.: Imenik znanstvenih naziva životinja obraðenih u „Rjeèniku narodnih zoologièkih naziva“ (Vodozemci – Gmazovi – Ptice – Ribe) Prof. dra M. Hirtza. U Zagrebu 1956. Gebauer, J.: Slovník staroèeský I – II. Praha 1970. Hirtz, M.: Rjeènik narodnih zoologièkih naziva II. Ptice. Zagreb 1928. Jungmann, J.: Slovník èesko-nìmecký I – V. Praha 1989 – 1990. Kott, Fr. Št.: Èesko-nìmecký slovník zvláštì grammatickofraseologický I – VII. V Praze 1878 – 1893. Machek, V.: Ptáci (rukopis je uložen v etymologickém oddìlení ÚJÈ AV ÈR v Brnì) Miklosich, Fr.: Lexicon Palaeoslovenico-Graeco-Latinum. Wien 1862 – 1865. Slovník spisovného jazyka èeského I – IV. Praha 1960 – 1971. Slovar slovenskega knjižnega jezika I – V. Ljubljana 1980 – 1991. Svìrák, Fr.: Náøeèí na Bøeclavsku a v dolním Pomoraví. V Brnì 1966. Bouchner, M. – P. Procházka.: Ptáci bez hranic. Známé a ménì známé evropské druhy z rùzných biotopù. Praha 1997. Áúëãàðñêè åòèìîëîãè÷åí ðå÷íèê 1. Ñîôèÿ 1971. Ãåðîâ, Í.: Ðå÷íèê íà áúëãàðñêèÿ åçèê (ôîòîòèïíî èçäàíèå) 1 – 5. Ñîôèÿ 1975 – 1978. Êàðòîòåêà íà „Áúëãàðñêè äèàëåêòåí ðå÷íèê“ êúì Èíñòèòóòà çà áúëãàðñêè åçèê. Ñîôèÿ. Ñëîâàðü ðóññêîãî ÿçûêà XI – XVII ââ., âûï. 22. Ìîñêâà 1997. Ñëîâàðü ñîâðåìåííîãî ðóññêîãî ëèòåðàòóðíîãî ÿçûêà 1 – 17. Ìîñêâà-Ëåíèíãðàä 1950 – 1965. Ãðèí÷åíêî, Á.Ä. Ñëîâàðü óêðà¿íñüêî¿ ìîâè I – IV. Êiåâú 1907 – 1909. Òëóìà÷àëüíû ñëî¢íèê áåëàðóñêàé ìîâû 1 – 5. Ìiíñê 1977 – 1984. Ýòèìîëîãè÷åñêèé ñëîâàðü ñëàâÿíñêèõ ÿçûêîâ. Ïðàñëàâÿíñêèé ëåêñè÷åñêèé ôîíä. 1. Ìîñêâà 1974.

230

Syntakticko-sémantická podstata reflexivizácie subjektových slovies Jana Kupcová Pedagogická fakulta PU, Prešov

Objav teórie intencie E. Paulinym (1943) bol kvalitatívnym obohatením slovenskej a nielen slovenskej lingvistiky druhej polovice 20. storoèia. Rozpracovanie tejto teórie našlo svoje miesto v úvahách aj ïalších významných jazykovedcov (Ružièka, 1966, 1968, 1981; Kaèala, 1989; Oravec, 1967; Sokolová, 1993, 1995); v èeskej jazykovede F. Daneš (1981), J. Koøenský (1984), M. Grepl – P. Karlík (1989, 1998). M. Grepl a P. Karlík upozoròujú na to, že medzi komponentmi valenèných a intenèných štruktúr sa prejavuje asymetrický dualizmus formy a významu, t. j. mnohoznaènos, polysémia a súvzažnos, synonymia (Mluvnice èeštiny. 3., s. 34). V èeskej jazykovednej teórii sa operuje na úrovni formy s pojmom valencia, tento termín je analogický Kaèalovmu termínu intenèná hodnota slovesa. V slovenskej jazykovede sa intencia chápe ako sémantický vzah na úrovni významu. Spomínaní jazykovedci sa usilovali Paulinyho koncepciu rozvíja a miestami aj modifikova, a to: – úpravou poètu intenèných typov; – zdôraznením syntaktického h¾adiska u J. Oravca; – rozlíšením intencie a intenènej hodnoty u J. Kaèalu. Všetky koncepcie majú spoloènú èrtu v tom, že vzahy medzi intenènými typmi vidia dynamicky. Presuny v rámci jednotlivých intenèných typov, ktoré súvisia so zmenami v jazykovej realite, našli svoj odraz v zmene intenènej hodnoty slovesa. J. Kaèala (1989) uvažuje o zmene intenènej hodnoty slovesa a považuje ju za „zmenu v samom vyjadrení niektorej zo substancií deja (alebo oboch zároveò) osobitným pomenovaním. Subjektová alebo objektová pozícia deja sa pri zmene intenènej hodnoty slovesa prestane vyjadrova osobitným pomenovaním alebo pomenovanie takej pozície pribudne. Bezprostredným prejavom zmeny intenènej hodnoty slovesa je to, že sloveso mení príslušnos k istému intenènému typu slovies a prechádza do iného intenèného typu“(1989, s. 119). Pri zmene intencie a intenènej hodnoty má vo väèšej alebo menšej miere svoj podiel sémantika slovesa. Zmena intenènej hodnoty slovesa má, ako poznamenáva J. Kaèala, stránku formálnu (lexikálno-gramatickú) a stránku obsahovú (sémantickú). Pri príprave príspevku o presunoch v rámci intenèných typov a ich výrazovej pluralite sme vyèlenili z 300 najfrekventovanejších slovies v slovenèine 67

231

slovies subjektového typu1 (sú to slovesá 2. – 6. intenèného typu pod¾a E. Paulinyho a 2. – 4. intenèného typu pod¾a J. Ružièku), osobitne sme si všímali reflexívne slovesá tohto typu, ktorých bolo 65. Slovotvorná reflexivizácia sa javí v našom skúmaní ako jeden zo spôsobov, ktorý ovplyvòuje prechody medzi jednotlivými intenènými typmi, a teda aj intenciu slovesa (pozri bližšie Kaèala, 1989, s. 29). Súèasne sa ukazuje, že problematika reflexívnych slovies zasahuje viaceré roviny jazykového systému, predovšetkým syntaktickú, morfologickú a lexikálnu (zvl᚝ oblas slovotvorby). V istých skupinách slovies sa reflexívne sloveso od základového slovesa prakticky nelíši (zaèína – zaèína sa). Pri iných slovesách je významový rozdiel kategoriálny, keï reflexivizácia spôsobuje slovotvornú modifikáciu slovesa (zobudi niekoho – zobudi sa), alebo je významová súvislos medzi reflexívnou èasticou rozlišujúcou význam slova nejasná až zastretá (ma – ma sa, dovoli – dovoli si). V našom príspevku týkajúcom sa slovies subjektového typu uvažujeme o reflexívnych slovesách, pri ktorých slovotvorná morféma sa, si ako slovotvorný formant slúži na tvorenie zvratných slovies samostatne, prièom dochádza k sémantickému posunu smerom k slabšej dejovosti, alebo je súèasou zloženého formantu prefix + sa, si (chodi – nachodi sa, beha – zabeha si). 1. V istej sémanticky vymedzenej skupine slovies sa pridaním slovotvorného formantu sa modifikuje význam zvratného slovesa oproti nezvratnému slovesu èo do intenzity: drža sa stola, pusti sa maminej sukne oproti drža stôl, pusti maminu sukòu a zvýrazòuje sa zainteresovanos èinite¾a na deji. V syntaktickej rovine tieto slovesá (zvratné i nezvratné) vyžadujú záväzné objektové doplnenie a patria teda k subjektovo-objektovému intenènému typu. Pri slovesách umy sa, obliec sa, zachráni sa, kúpa sa oproti nezvratným slovesám zachráni niekoho, obliec syna, kúpa psa èinite¾ deja obracia èinnos na seba a sám je zároveò objektom. 2. V slovesách zobra sa, vzia sa, zozbiera sa, posklada sa, zohra sa, zorganizova sa, zomknú sa, zoskupi sa, zloži sa, zoznámi sa, spriateli sa, predstavi sa, zdravi sa významový prvok reciprocity vyjadrený slovkom sa však nemožno poklada za objekt (sa je neoddelite¾ná súèas slovesnej lexémy). Ako príklady uvedieme: Zložil peniaze v hotovosti. Zložili sa na kauciu. Mužstvo zohralo(rozhodujúci) zápas. Mužstvo sa zohralo pri tréningu. Úctivo nás zdraví. Známi sa na ulici zdravia. V skupine reciproèných reflexív je záväzná pluralita podmetu, prípadne sa niekedy vyskytuje v subjektovej pozícii podmet a predložkové spojenie: Ján a Lucia sa rozišli. Peter sa bije s Milanom. Bratia sa zvítali. Zoznámili sme sa 1 Termín subjektové slovesá spochybòovaný Paulinym sa v Kaèalovom použití ukazuje ako užitoèný pri zdôraznení toho, že ¾avointenèný participant je v prevažnej väèšine prípadov sémantickým subjektom vety.

232

pred polrokom. Peter a Mária si pripili. Dobre si rozumejú. Dej môže vykonáva jednotlivý subjekt alebo jednotlivé subjekty, alebo je vykonávaný vzájomne dvoma èi viacerými subjektmi. Tvorenie reciproèných reflexív je v slovenèine ve¾mi produktívne. Syntaktickú štruktúru týchto výpovedí charakterizuje vetný vzorec: S1N – VFrefl – (ADVloc/temp/mod/ S2A,G,D,L,I+predl). 3. 1 Pri akèných pohybových slovesách spôsobuje morféma sa, si oslabenie tranzitívnosti (paciensom je živá bytos, vecne identická s agensom). Na ilustráciu uvedieme príklady slovies: hna sa, obráti sa, položi sa, pritlaèi sa, búri sa, sánkova sa, šplha sa, prípadne je paciens neživý pri slovesách: odtrhnú sa, ohnú sa, otoèi sa, spusti sa, vlni sa, iskri sa, rozvíja sa. Syntakticky sa realizujú vo vetách: Hnal sa opreteky s vetrom. Obrátil sa na mòa s otázkou. Spustil sa dolu roklinou. Konáre stromu sa ohli vo víchrici. Spustil sa (hustý) lejak. Vetnú stavbu týchto výpovedí vystihuje vetný vzorec: S1N – VFrefl – ADVloc/temp/mod/mot/ S2A,G,D,L,I+predl. 3. 2 Pri neakèných slovesách je dej reflexívneho slovesa spôsobovaný zásahom iného deja, alebo má charakter mimovo¾nej èinnosti. Môžeme tu rozlíši dve skupiny slovies: 3. 2. 1 Slovesá so živým nosite¾om deja s prevažne negatívnym dosahom na jeho nosite¾a: trápi sa, opáli sa, unavi sa, porani sa. Môžeme s nimi vytvori výpovede: Dlho sa trápil (pre neznámu príèinu). Opálil sa do hneda. Po (dlhej) ceste sa unavil. Poranil sa pri rúbaní dreva. Mimovo¾ný a èasto nežiaduci jav je dôsledkom nejakého iného deja, ktorý možno vyrozumie len z významu slovesa, prípadne z kontextu alebo situácie. V syntaktickej štruktúre vety je záväzné postavenie adverbia a bude charakterizovaná vetným vzorcom: S1N – VFrefl – ADVloc/temp/mod/kauz/ S2A,G,D,L,I+predl. 3. 2. 2 Slovesá s neživým nosite¾om deja: kona sa, utíši sa, vstreba sa, rozpusti sa. Na ilustráciu uvedieme príklady viet: Schôdza sa koná zajtra. Vietor sa (po búrke) utíšil. Voda sa (rýchlo) vstrebala (do zeme). V tejto skupine slovies môžeme pozorova zmenu intencie, to znamená, že pomenovania substancií spätých so slovesným dejom majú pri zvratných i nezvratných slovesách rozdielne postavenie z prednej alebo zadnej strany slovesného deja: Voda sa vstrebala do zeme. Zem vstrebala vodu. Pri inej skupine slovies uvažuje J. Kaèala o zmene na úrovni subkategoriálnych komponentov, prièom individuálne komponenty zostávajú reflexívnou deriváciou nedotknuté, navyše pri slovesách schladi sa, otepli sa, utíši sa sa mení sémantická spájate¾nos s pomenovaniami s významom poveternostných javov (pozri bližšie Kaèala, 1989, s. 116). Do tejto skupiny môžeme zaradi aj slovesá s adjektívnou motiváciou (vo význame ,nadobúda vlastnos oznaèenú základovým adjektívom′): predåži sa, zmenši sa, zúži sa,zagu¾ati sa, vyjasni sa. Pomocou týchto slovies realizujeme výpovede: Dni sa predlžujú. (Ostré) tvary sa zagu¾atili.

233

Reflexivizácia môže spôsobi aj modifikácie metaforického charakteru: Triasol sa ako osika. Hmla sa trhá. Chlapci sa o òu trhajú. Vetnú štruktúru možno charakterizova vetným vzorcom: S1N – VFrefl – (ADVloc/temp/mod/ S2A,G,D,L,I+predl). 4. Ku skupine reflexívnych slovies da sa, dosta sa, chyta sa, prejs sa, postavi sa, cíti sa, otvori sa, vybra sa, pusti sa/púša sa, strati sa, prija sa, vraca sa môžeme ¾ahko nájs ich nezvratné pendanty, ktoré však zaraïujeme k subjektovo – objektovému intenènému typu. Ako príklady uvedieme: (V tomto roku) už dovolenku nedostanem./(Naše) mužstvo sa žia¾ nedostalo na popredné miesto. Šofér vybral (šikovne) zákrutu./Vybral sa správnym smerom. Turisti stratili (v hustom lese) smer./Turisti sa stratili (v hustom lese). Vetnú štruktúru výpovedí s reflexívnymi slovesami charakterizuje vetný vzorec: S1N – VFrefl – ADVloc/temp/mod/kauz/ S2A,G,D,L,I+predl. Kým dej nezvratného slovesa sa predstavuje z h¾adiska jeho organizátora, prièom realizátori deja sú v postavení syntaktického objektu, pri zvratnom slovese sa dej predstavuje z h¾adiska jeho realizátorov v pozícii subjektu, kým funkcia organizátora sa z východiskového postavenia odsúva na perifériu a zostáva v podobe okolnostného urèenia miesta, spôsobu, podmienky. Túto skutoènos dokumentujú vety: Velite¾ zoradil vojakov na cvièisku./Vojaci sa zoradili na cvièisku pod vedením velite¾a. 5. Celkom inú funkciu má formant sa pri tvorení zvratných slovies, ktoré vyjadrujú zmenu jedného (východiskového) stavu na iný, protichodný, ale túto zmenu nepredstavujú ako vykonávanú niekým (ako je to pri kauzatívach), ale prebiehajúcu na niekom, nieèom. Sú to teda stavové slovesá, kde formant sa má dekauzaènú funkciu. Otec otvoril bránu a vošiel./Brána sa otvorila. Poštár rozšíril zves (po celej dedine)./Zves sa(rýchlo) rozšírila (po celej dedine). Matka zobudila dcéru./Dcéra sa zobudila (neskoro). Osobitné postavenie pri dekauzatívach má sloveso (z)meni sa: Tento èlovek sa ve¾mi zmenil. Pravopis sa zmenil. J. Kaèala pripisuje ¾udským subjektom významový prvok zámernosti, kým stavy, procesy jestvujúce na niekom, nieèom sa vyznaèujú nezámernosou (1989, s. 113 a n.). Syntaktickú štruktúru výpovedí s týmito reflexívnymi slovesami charakterizuje vetný vzorec: S1N – VFrefl – (ADVloc/temp/mod/ S2A,G,D,L,I+predl). 6. Pri slovesách s vo¾nou morfémou si: leža si, pospa si, ži si je v ich lexikálnom význame už obsiahnutý význam prospechu a ¾ubovôle. Na ilustráciu uvedieme príklady: Ležíš si tu ako krá¾! V nede¾u si chcel (dlhšie) pospa. Žije si v blahobyte. Syntaktickú štruktúru týchto výpovedí charakterizuje štruktúrna schéma: S1N – VFrefl – ADVloc/temp/mod/ S2A,G,D,L,I+predl.

234

7. Osobitnú a ve¾mi rôznorodú skupinu reflexívnych slovies tvoria slovesá s vo¾nou morfémou sa, si a predponou. Možno rozlíši dve základné skupiny týchto slovies: 7.1 Slovesá so zloženým formantom – predponová zložka sa vyskytuje výhradne v spojení s reflexívnym slovesom sa (slovesá majú význam miery): prepoèíta sa, dopracova sa, prejs sa. Ako príklady uvedieme: Tá sa (každý veèer) naplakala. Dopracoval sa koneène k (želanému) výsledku. V syntaktickej štruktúre výpovedí nájdeme schémy so záväzným vyjadrením adverbia, ako aj štruktúry, v ktorých nie je vyjadrenie adverbia záväzné. Charakterizuje ich vetný vzorec: S1N – VFrefl – (ADVloc/temp/mod/ S2A,G,D,L,I+predl) 7.2 Slovesá, pri ktorých reflexívne formanty naznaèujú ,bezpredmetovos′– ak má odvodené sloveso naïalej osta bezpredmetové, t. j. vyjadrova len dej obmedzený na konate¾a deja (agensa), signalizuje to prítomnos reflexívnej morfémy: pracova − vypracova – vypracova sa. Z preh¾adu jednotlivých vetných štruktúr vyplýva skutoènos, že v skupine reciproèných reflexív, pri reflexívnych slovesách so zloženým formantom a v skupine dekauzaèných reflexív adverbium miesta, èasu, úèelu nie je záväznou súèasou vetnej štruktúry, kým v ostatných nami vymedzených skupinách reflexív sú adverbiá záväznou súèasou vetnej štruktúry aj v tom prípade, ak reflexivizácia spôsobuje posun k detranzitívnosti. Slovotvorná reflexívna derivácia spôsobuje závažné i menej závažné zmeny v sémantickej a gramatickej štruktúre vety. Práve v skupine slovies subjektového typu reflexivizácia zapríèiòuje zmenu intencie a prechod slovies k inému intenènému typu. Problematika reflexivizácie zasahuje jednotlivé roviny jazykového systému – morfologickú, syntaktickú i lexikálnu, jej viacdimenzionálne skúmanie odkrýva isté synergické momenty, ktoré ukazujú na jednotu jazykového systému. Nový poh¾ad na problematiku reflexívnych slovies by bol pod¾a nášho názoru obohatením aj pre pedagogickú prax, kde sa viac pozornosti venuje syntaktickej reflexivite, prípadne reciproèným reflexívam, ostatným typom reflexív, ktoré majú dosah na gramatickú stavbu vety, sa nevenuje pozornos vôbec (problematika napomáha pri výuèbe cudzieho jazyka na strednej škole). Vysvetlivky SN – substantívum v nominatíve, VFsubj – verbum finitum subjektové, VFrefl – verbum finitum reflexívne, ADVloc – adverbium lokálne(miesta), ADVtemp – adverbium temporálne (èasu), ADVdir – adverbium direktívne (smeru), ADVmot – adverbium motivácie (úèelu), ADVmod – adverbium modálne (spôsobu), ADVkauz – adverbium príèiny (dôvodu)

235

Literatúra DANEŠ, F. – HLAVSA, Z.: Vetné vzorce v èeštine. Praha, Academia 1981. 272 s. FURDÍK, J.: Synergická povaha slovotvornej motivácie. In. Neue Wege der slavistischen Wortbildungforschung. Sonderdruck. Magdeburg, Peter Lang – Europäischer Verlag der Wissenschaften 1999, s. 73 – 82. GREPL, M. – KARLÍK, P.: Skladba spisovné èeštiny. 2. vydanie. Praha, SPN 1989. 477 s. GREPL, M. – KARLÍK, P.: Skladba èeštiny. Olomouc, Votobia 1998. 503 s. HORECKÝ, J.: Intencia slovesného deja ako gramatická kategória. Slovenská reè, 55, 1990, s. 343 – 352. KAÈALA, J.: Sloveso a sémantická štruktúra vety. Bratislava, Veda 1989. 252 s. KOØENSKÝ, J.: Konstrukce gramatiky ze sémantické báze. Praha, Academia 1984. 164 s. Krátky slovník slovenského jazyka. 3. Vydanie. Bratislava, Vydavate¾stvo SAV 1997. 944 s. Morfológia slovenského jazyka. Bratislava, Vydavate¾stvo SAV 1966. 896 s. MISTRÍK, J.: Frekvencia slov v slovenèine. Bratislava, Vydavate¾stvo SAV 1969. 728 s. Mluvnice èeštiny. I. (Red. J. Petr). Praha, Academia 1986. 568 s. Mluvnice èeštiny. 3. (Red. J. Petr). Praha, Academia 1987. 748 s. NIŽNÍKOVÁ, J. – SOKOLOVÁ, M.: Valenèný slovník slovenských slovies. Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, Prešov 1998. 270 s. ORAVEC, J.: Väzba slovies v slovenèine. Bratislava, Vydavate¾stvo SAV 1967. 392 s. PAULINY, E.: Štruktúra slovenského slovesa. Bratislava, Slovenská akadémia vied a umení 1943. 112 s. RUŽIÈKA, J.: Valencia slovies a intencia slovesného deja. Jazykovedný èasopis, XIX, 1968, 1 – 2, s. 50 – 56. SABOL, J.: Entropia a synergia v jazyku. (Tézy prednášok.) Zápisník slovenského jazykovedca. Bulletin Slovenskej jazykovednej spoloènosti pri SAV, 11, 1992, è. 1 – 4, s. 29 – 30. SOKOLOVÁ, M.: Sémantika slovesa a slovesný rod. Bratislava, Veda 1993. 110 s. SOKOLOVÁ, M.: Kapitolky zo slovenskej morfológie. Prešov, Slovacontact 1995. 180 s.

236

O sk³adni czasowników DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ Iwona Kosek Olsztyn

Uwagi wstêpne. Celem artyku³u jest zanalizowanie w³aœciwoœci sk³adniowych dwu czasowników. Okreœlenie „w³aœciwoœci sk³adniowe“ jest rozumiane w sposób strukturalny – chodzi zatem o ustalenie iloœci pozycji konotowanych1 przez DZWONIÆ i TELEFONOWAÆ na p³aszczyŸnie powierzchniowo-syntaktycznej. Punkt wyjœcia w rozwa¿aniach stanowi rozwi¹zanie przyjête we wczeœniejszej pracy (zob. Kosek, 1999, rozdz. III, DO NPgen), a mianowicie uznanie, ¿e omawiane czasowniki otwieraj¹ prawostronnie dwie pozycje – DO NPgen i pozycjê nazwan¹ Dok¹d. Bardzo ogólna analiza (sk³adnia DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ stanowi³a jeden z wielu problemów szczegó³owych wczeœniejszej pracy) pokaza³a, ¿e w³asnoœci sk³adniowe tych czasowników nie s¹ tak oczywiste, jak mog³oby siê na pierwszy rzut oka wydawaæ. St¹d te¿ niniejsza próba rozwiniêcia problemu pozycji syntaktycznych, otwieranych przez DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ. Równoczeœnie jest to te¿ sprawdzenie (zweryfikowanie) poprzedniej hipotezy o w³asnoœciach sk³adniowych obu czasowników. W opisie sk³adniowym wyra¿eñ mo¿e byæ pomocna znajomoœæ ich cech znaczeniowych. W analizie siêgniemy wiêc tak¿e do struktury semantycznej leksemów DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ, od niej rozpoczynaj¹c rozwa¿ania. W opisie œciœle oddzielamy elementy semantyczne od sk³adniowych, by nie mieszaæ obu p³aszczyzn analizy. W uwagach semantycznych odwo³ujemy siê do analiz prowadzonych w ramach teorii struktur predykatowo-argumentowych i teorii walencji. Punkt dojœcia w opisie stanowi wskazanie pozycji koniecznych (konotowanych) w strukturze powierzchniowo-syntaktycznej, tworzonej przez omawiane czasowniki, wraz z podaniem ogólnych ograniczeñ leksykalnych w wype³nianiu tych pozycji. 1. Dla potrzeb analizy przyjmujemy, ¿e czasownik TELEFONOWAÆ jest leksemem jednoznacznym.2 Jego znaczenie mo¿na bardzo ogólnie okreœliæ nastêpuj¹co: „porozumiewaæ siê (rozmawiaæ) z kimœ lub próbowaæ po³¹czyæ siê z kimœ przez telefon“. DZWONIÆ natomiast rozpatrujemy w jednym ze znaczeñ – jako synonim TELEFONOWAÆ. Termin konotacja jest tu rozumiany tak, jak w pracach polskich strukturalistów, a wiêc zasadniczo w znaczeniu nadanym mu przez K, Bühlera, 1934, i – na gruncie polskim – przez Z. Saloniego, M. Œwidziñskiego, 1987 (rozdz. X, p. 1.). Rozumienie pozycji syntaktycznej, a tak¿e frazy przyjmujê natomiast za M. Szupryczyñsk¹, 1996 (s. 61), zob. te¿ I. Kosek, 1999 (s. 41 – 43). 2 Tak traktuje chyba ten czasownik np. SSG, 1980 – 1992, czego dowodzi³by brak uwag o znaczeniu. 1

237

Ju¿ z tak ogólnikowego wyjaœnienia znaczenia TELEFONOWAÆ, DZWONIÆ wynikaj¹ ich dwie istotne cechy. Po pierwsze – jeœli telefonujemy, to na ogó³ po to, by z kimœ siê porozumieæ (przekazaæ czy otrzymaæ jak¹œ informacjê). Osoba telefonuj¹ca chce (zamierza) z kimœ siê po³¹czyæ. W procesie telefonowania (dzwonienia) zak³adamy zatem istnienie dwóch osób – nadawcy (osoby telefonuj¹cej) i odbiorcy (kogoœ, do kogo telefonujemy). Po drugie – TELEFONOWAÆ jest czasownikiem z tzw. wbudowanym argumentem, tzn. zawiera argument, który odwzorowuje pewien element rzeczywistoœci pozatekstowej, nie jest jednak sk³adnikiem bezpoœrednich relacji tekstowych, stanowi czêœæ struktury morfemowej samego czasownika. W naszym przypadku chodzi o argument narzêdzia. Narzêdzie to (telefon) jest odwzorowywane w zdaniu, nie stanowi w nim jednak odrêbnego cz³onu syntaktycznego, odrêbnej pozycji (szerzej o czasownikach z wbudowanym argumentem zob. Bojar, 1975). Istnienie tego samego narzêdzia zak³ada te¿ leksem DZWONIÆ, choæ nie jest ono, w przeciwieñstwie do TELEFONOWAÆ, sk³adnikiem jego budowy morfemowej. Z analiz struktury predykatowo-argumentowej (zob. Zaron, 1980, s. 83; Marcjanik, 1987, s. 118 – 119, 137, 180) wynika, ¿e TELEFONOWAÆ jest predykatem trójargumentowym z dwoma argumentami przedmiotowymi i jednym zdarzeniowym, implikuje mianowicie argument agensa, adresata i argument nazwany przez M. Marcjanik argumentem komunikatu. I tak np. w zdaniu Anna telefonowa³a do mnie, ¿e przyjedzie (Zaron, 1980, s. 83) Anna realizuje argument agensa, do mnie – jest strukturalizacj¹ argumentu adresata, zaœ ¿e przyjedzie – argumentu komunikatu. Podobn¹ strukturê semantyczn¹ mo¿emy przypisaæ synonimicznemu wobec TELEFONOWAÆ czasownikowi DZWONIÆ. Ze wzglêdu na charakter drugiego argumentu, omawiane czasowniki bywaj¹ nazywane adresatywnymi. Istotn¹ cech¹ tego typu predykatów jest fakt, ¿e konstytuuj¹ one jêzykow¹ relacjê osobow¹. W przypadku DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ jest to zasadniczo, jak ju¿ wspomnieliœmy, relacja miêdzy dwoma osobami – agensem (nadawc¹) i adresatem, choæ – rzecz jasna – w roli adresata i agensa mo¿e wyst¹piæ grupa osób.3 M. Marcjanik, 1987 (s. 118 – 119), charakteryzuje funkcjê adresata w interesuj¹cych nas leksemach przede wszystkim jako funkcjê rozmówcy, co wi¹¿e siê z analogiczn¹ funkcj¹ agensa. Bowiem to agens ustanawia w wiêkszoœci przypadków relacjê osobow¹, on nadaje jakiejœ osobie status adresata. Standardow¹ realizacj¹ powierzchniow¹ argumentu adresata jest fraza przyimkowo – nominalna DO NPgen. 3 Stopieñ skomplikowania relacji osobowych w predykatach adresatywnych mo¿e byæ znaczny. Dotyczy to zarówno postawy modalnej uczestników aktu komunikacji, jak i sytuacji komunikacyjnej. W pracy, k³ad¹cej nacisk na cechy sk³adniowe dwu czasowników adresatywnych, kwestii tej nie rozwijamy. Szerzej o relacjach miêdzy adresatem a agensem we wskazanej grupie czasowników pisze M. Marcjanik, 1987.

238

Argument komunikatu, bêd¹cy argumentem zdarzeniowym, oznacza na ogó³ albo informowanie adresata, tak jak np. w podanym wczeœniej zdaniu – Anna telefonowa³a do mnie, ¿e przyjedzie, albo te¿ chêæ spowodowania u adresata okreœlonej czynnoœci, zwykle szybkiego przybycia, np. Anna dzwoni³a, ¿ebym przyjecha³a. Realizacja tego argumentu w zdaniu to na ogó³ frazy zdaniowe typu ¿e, ¿eby. Wykluczona jest natomiast realizacja w postaci oratio recta. 2. Jest oczywiste, ¿e nie ma jednego jednoznacznego przyporz¹dkowania miêdzy treœci¹ a form¹, miêdzy struktur¹ semantyczn¹ a syntaktyczn¹ leksemu. Nie jest na przyk³ad tak, ¿e wszystkie relewantne elementy struktury znaczeniowej s¹ obligatoryjne syntaktycznie, a wiêc konotowane na p³aszczyŸnie sk³adniowej (Liczne przyk³ady potwierdzaj¹ce tê tezê znaleŸæ mo¿na na przyk³ad wœród czasowników implikuj¹cych argument narzêdzia. Bêd¹c elementem struktury semantycznej wielu leksemów, w strukturze sk³adniowej tych samych leksemów jest on na ogó³ fakultatywny, zob. Grochowski, 1973.). Przyjrzyjmy siê zatem sk³adni interesuj¹cych nas czasowników, staraj¹c siê ustaliæ iloœæ i cechy formalne konotowanych przez nie pozycji. W okreœlaniu pozycji konotowanych // niekonotowanych pos³u¿ymy siê testem redukcji.4 2.1. Jak powiedziano w p. 1., DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ implikuj¹ trzy argumenty – agensa, adresata i komunikatu. Uznaj¹c tê informacjê za wyjœciow¹, ustalmy, czy realizacje poszczególnych argumentów s¹ obligatoryjne syntaktycznie. Pozycja podmiotu gramatycznego, stanowi¹ca sk³adniow¹ realizacjê argumentu agensa, jest przez opisywane czasowniki konotowana (tak jak przez wszystkie czasowniki w³aœciwe – zob. Saloni – Œwidziñski, 1987, rozdz. XII), o czym œwiadczy niepe³noœæ (bez odwo³ania siê do kontekstu) zdañ: Telefonuje (dzwoni) do matki, Dzwonili (telefonowali) do mnie, ¿e przyjad¹, w porównaniu z: Marysia telefonuje (dzwoni) do matki, Rodzice dzwonili (telefonowali) do mnie, ¿e przyjad¹. Istniej¹ oczywiœcie regularne konstrukcje, w których pozycja ta jest zerowana, np. nie dopuszczaj¹ podmiotu formy z zakoñczeniami no, i -to – telefonowano, dzwoniono.5 . Realizacjê omawianej pozycji stanowi fraza nominalna mianownikowa z rzeczownikami osobowymi w liczbie pojedynczej lub mnogiej jako jej reprezentantami. Inne typy rzeczowników, np. nazwy instytucji, wydaj¹ siê w tej pozycji rzadkie, por.?Dzwoni³a do ciebie kilka razy Spó³dzielnia mieszkaniowa (zob. te¿ przypis 5). Obligatoryjnoœæ argumentu adresata w strukturze powierzchniowo-syntaktycznej budzi ju¿ wiêcej w¹tpliwoœci. S³ownik syntaktyczno – generatywny Dan¹ pozycjê uznajemy za konotowan¹, obligatoryjn¹ syntaktycznie, jeœli jej redukcja powoduje niepe³noœæ, strukturaln¹ eliptycznoœæ zdania. 5 Z faktycznie wyzerowan¹ pozycj¹ podmiotu mamy te¿ do czynienia w zdaniach typu Dzwonili z naszego banku, ¿e masz siê zg³osiæ, Telefonowali z poczty, ¿e mamy jeszcze jakieœ zaleg³e op³aty. W podanych przyk³adach dla adresata nieistotny jest osobowy nadawca (w tej roli wystêpuje instytucja). Sk³adniowo owa nieistotnoœæ osobowego rozmówcy wyra¿a siê w „zast¹pieniu“ pozycji podmiotu przez inn¹ pozycjê sk³adniow¹ (nazwijmy ja pozycj¹ typu Sk¹d). Realizacjê tej pozycji stanowi na ogó³ fraza Z NPgen. 4

239

(SSG) nie uznaje jej za konotowan¹ przez DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ (z przedstawionej charakterystyki wynika, ¿e prawostronnie ¿adna pozycja nie jest przy tych czasownikach obligatoryjna).6 Test redukcji przemawia jednak za traktowaniem pozycji, realizowanej przez frazê przyimkowo-nominaln¹ DO NPgen, jako konotowanej. Zdania typu Jan telefonuje (dzwoni), Jan telefonowa³ (dzwoni³) s¹ niepe³ne. W okreœlonej sytuacji mog¹ to byæ, oczywiœcie, pe³ne komunikaty, np. wówczas, gdy ktoœ oznajmia, ¿e by³ do nas telefon podczas naszej nieobecnoœci i mówi: Jan dzwoni³.7 W takich sytuacjach mamy jednak do czynienia z elips¹ kontekstow¹. Poza kontekstem i konsytuacj¹ przytaczane zdania s¹ niepe³ne strukturalnie, dlatego pozycjê adresata uznamy za konotowan¹ przez omawiane czasowniki. Taka interpretacja by³aby te¿ zgodna z analiz¹ J. D. Apresjana (1980, s. 181), który walencjê adresata uznaje, m.in. ze wzglêdu na stopieñ obligatoryjnoœci syntaktycznej, za drug¹ (po podmiotowej) walencjê czasownika TELEFONOWAÆ. Standardow¹ realizacj¹ pozycji adresata jest fraza DO NPgen. Poprzyimkow¹ frazê nominaln¹ reprezentuj¹ formy rzeczowników osobowych (zob. te¿ uwagi w p. 2.2.). W zdaniach konstytuowanych przez formy omawianych czasowników mo¿e wyst¹piæ te¿ konstrukcja, bêd¹ca realizacj¹ argumentu zdarzeniowego, np. Profesor dzwoni³, ¿e przyje¿d¿a (SSG), Matka telefonowa³a, ¿e jest ju¿ w Warszawie. Przyk³ady te jednak, podobnie jak zdania typu Jan telefonowa³, wydaj¹ siê byæ pe³nymi komunikatami jedynie w okreœlonym kontekœcie, a mianowicie wówczas, gdy wiadomo, o jakiego adresata chodzi (do kogo ktoœ telefonuje). Nie nasuwaj¹ natomiast takich w¹tpliwoœci zdania Profesor dzwoni³ do sekretarki, ¿e przyje¿d¿a, Matka telefonowa³a do córki, ¿e jest ju¿ w Warszawie. Nie s¹ eliptyczne strukturalnie jednak tak¿e zdania z wype³nion¹ prawostronnie tylko pozycj¹ adresata, a wiêc: Profesor dzwoni³ do sekretarki, Matka telefonowa³a do córki. Test redukcji wskazuje zatem, ¿e syntaktycznie istotniejsza jest pozycja Do NPgen, natomiast powierzchniowa realizacja argumentu zdarzeniowego (komunikatu) nie jest obligatoryjna. Jeœli mamy do czynienia z aktualizacj¹ tego argumentu, to w strukturze powierzchniowej odpowiada mu zwykle fraza zdaniowa typu ¿e lub ¿eby (zob. przytoczone wy¿ej przyk³ady). Z. Zaron (1981, s. 83), podaje wœród mo¿liwych realizacji tak¿e rzeczowniki nomina actionis (nominalizacje), zdania typu Anna telefonowa³a o wyjeŸdzie matki wystêpuj¹ chyba jednak w tekstach rzadko. 6 Na marginesie trzeba odnotowaæ, ¿e opis obu czasowników w SSG ró¿ni siê. TELEFONOWAÆ ma nastêpuj¹c¹ charakterystykê: NPN – (NPAdl) + (¿e ∩ S) + (NPAbl) + (NPDest), natomiast leksemowi DZWONIÆ w znaczeniu ‚telefonowaæ‘ przypisano charakterystykê: NPN – (do ∩ NPG) + (¿e ∩ S). 7 Podobnych sytuacji mo¿na sobie, rzecz jasna, wyobraziæ znacznie wiêcej. Przytaczane zdania (a tak¿e zdania zawieraj¹ce tylko orzeczenie) bêd¹ np. zawsze pe³nymi jednostkami sk³adniowymi w kontekœcie, w którym akcentowaæ bêdziemy sam¹ czynnoœæ (a wiêc np. jako odpowiedŸ na pytanie, co ktoœ robi).

240

We frazach zdaniowych nie ma zasadniczych ograniczeñ co do pozycji podmiotu, tzn. agens zdania g³ównego i pobocznego (realizuj¹cego argument zdarzeniowy) mo¿e byæ to¿samy (Jan dzwoni³ do nas, ¿e przyje¿d¿a), podmiotem zdania pobocznego mo¿e byæ adresat zdania g³ównego (Jan telefonowa³ do mnie, ¿ebym przyjecha³a) lub wreszcie – w zdaniu pobocznym mo¿e byæ wprowadzony odrêbny podmiot (Jan dzwoni³ do rodziców, ¿e Maria przyje¿d¿a). Tylko w tym ostatnim przypadku podmiot bywa wyra¿any w strukturze zdania explicite – w postaci rzeczownika. W pozosta³ych sytuacjach wskazuj¹ nañ koñcówki fleksyjne czasownika. Z poni¿szych rozwa¿añ wynika³oby, ¿e czasowniki DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ otwieraj¹ w swej strukturze syntaktycznej dwie pozycje – NPnom i DO NPgen. Nie jest natomiast konotowana (obligatoryjna syntaktycznie) pozycja realizuj¹ca argument zdarzeniowy. 2.2. Analiza zdañ zawieraj¹cych formy leksemów TELEFONOWAÆ, DZWONIÆ wskazuje, ¿e dopuszczaj¹ one prawostronnie nie tylko realizacje adresata i komunikatu. Nale¿a³oby zatem zastanowiæ siê, czy omawiane czasowniki nie konotuj¹ prawostronnie innej, poza DO NPgen, pozycji. Istotna w opisie w³asnoœci sk³adniowych leksemów DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ wydaje siê zw³aszcza kwestia interpretacji wyra¿eñ adlatywnych. Analiza takich zdañ, jak: Dzwoniê do Krakowa, Jan telefonuje na Wêgry, Jan telefonuje do ojca, nasuwa przede wszystkim pytanie, czy frazy do Krakowa, na Wêgry zajmuj¹ tê sam¹ pozycjê sk³adniow¹, co fraza do ojca. Testy stosowane jako sprawdziany to¿samoœci // ró¿nicy pozycyjnej nie rozwi¹zuj¹ problemu. Szkolny test pytañ wskazywa³by, ¿e omawiane frazy zajmuj¹ ró¿n¹ pozycjê, nie da siê bowiem o nie pytaæ w ten sam sposób, por. Do kogo telefonuje Jan? – Do matki, ale *Do kogo telefonuje Jan? – Do Krakowa; Gdzie (dok¹d) telefonujesz? – Do Kanady, *Gdzie (dok¹d) telefonujesz? – Do matki. W myœl testu koordynacji mielibyœmy do czynienia z t¹ sam¹ pozycj¹ (por. Jan telefonuje do ojca i do Krakowa), w myœl testu wspó³wystêpowania – z dwiema ró¿nymi pozycjami (por. Jan telefonuje do ojca do Krakowa). Otrzymujemy wówczas oczywiœcie ca³oœci o innym znaczeniu. Zdania typu Jan telefonuje do ojca i do Krakowa interpretujemy nastêpuj¹co: „Jan telefonuje do ojca i do kogoœ jeszcze, kto znajduje siê w Krakowie“, zdania Jan telefonuje do ojca do Krakowa odczytujemy zaœ jednoznacznie jako: „Jan telefonuje do ojca, który jest w Krakowie“. Formalna interpretacja pozycji fraz do ojca, do Krakowa zale¿y od tego, który z testów uznamy za rozstrzygaj¹cy. Jeœli uwzglêdnimy fakt, ¿e ró¿na pozycja omawianych fraz nie jest wykluczona, pojawia siê problem konotacji drugiej (poza DO NPgen) pozycji. Z formalnego punktu widzenia trudno zró¿nicowaæ zdania Jan telefonuje do ojca i Jan telefonuje do Krakowa. Oba s¹ formalnie pe³nymi komunikatami.8 Natomiast struktura semantyczna czasowników DZWONIÆ, 8 Mo¿na natomiast formalnie zró¿nicowaæ pozycje fraz np. z lotniska i do Krakowa w zdaniu Matka telefonowa³a z lotniska do Krakowa. Test redukcji wskazuje, ¿e istot-

241

TELEFONOWAÆ przemawia³aby za traktowaniem jako istotniejszej pozycji adresata. Interpretowanie konstrukcji takich jak Ktoœ telefonuje gdzieœ jako „Ktoœ telefonuje do kogoœ, kto gdzieœ siê znajduje“, wskazywa³oby, ¿e istnienie adresata jest w konstrukcje z wyra¿eniami adlatywnymi wpisane. W analizie sk³adniowej czasowników DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ omawiany problem mo¿na, jak siê wydaje, rozwi¹zaæ na kilka sposobów: (a) uznaæ frazy typu do ojca, do Krakowa za realizacje dwu ró¿nych pozycji – DO NPgen i pozycji, któr¹ mo¿emy okreœliæ jako Dok¹d (kieruj¹c siê sposobem pytania o ni¹) lub Adl, obu konotowanych, z zastrze¿eniem, ¿e do pe³noœci strukturalnej zdania wystarczy realizacja którejkolwiek z nich, (b) uznaæ wskazane frazy za realizacje dwu ró¿nych pozycji, ale ze wzglêdów semantycznych pierwszeñstwo przyznaæ pozycji DO NPgen, (c) uznaæ, ¿e obie frazy s¹ realizacj¹ tej samej pozycji – DO NPgen, w której frazê po przyimku reprezentuj¹ nie tylko rzeczowniki osobowe, ale te¿ nazwy instytucji, miejscowoœci, krajów i pañstw.9 Zapis DO NPgen nie oznacza³by w takim wypadku, ¿e fraza z przyimkiem do stanowi jedyn¹ mo¿liw¹ realizacjê pozycji (por. np. dzwoniæ na Wêgry, na pocztê), choæ chyba najczêstsz¹. Semantyka analizowanych czasowników przemawia³aby za rozwi¹zaniem (c), bowiem frazy takie jak do matki i do Krakowa wydaj¹ siê byæ realizacj¹ tego samego argumentu w strukturze g³êbokiej. W opisie strukturalnym natomiast, jeœli uwzglêdnimy fakt, ¿e ró¿na pozycja syntaktyczna omawianych fraz nie jest wykluczona, najw³aœciwsze by³oby rozwi¹zanie (a) jako najlepiej oddaj¹ce cechy strukturalne omawianych czasowników, tzn. mo¿liwoœæ konotowania dwu pozycji, których hierarchii nie da siê jednak dalej ustaliæ, stosuj¹c metody formalne. 2.3. Gramatyczna pe³noœæ zdañ takich, jak Anna telefonowa³a po lekarza, Trzeba dzwoniæ po karetkê dowodzi, ¿e DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ dopuszczaj¹ prawostronnie jako wystarczaj¹cy kontekst nie tylko okreœlenie adresata czy miejsca. Frazy po karetkê, po lekarza nastrêczaj¹ taki sam problem w opisie, jak analizowane w poprzednim podpunkcie wyra¿enia adlatywne. I tu bowiem napotykamy na trudnoœci z ustaleniem ich pozycji sk³adniowej (por. poprawne Anna telefonowa³a do Krakowa i po lekarza, Anna telefonowa³a do niejsza jest pozycja zajmowana przez do Krakowa, poniewa¿ zdanie Matka telefonowa³a do Krakowa stanowi strukturalnie pe³ny komunikat, natomiast Matka telefonowa³a z lotniska mo¿na uznaæ za nieeliptyczne tylko w okreœlonym kontekœcie. Pozycjê zajmowan¹ przez frazy typu z lotniska uznamy zatem za redukowaln¹ przy omawianych czasownikach. 9 To ostatnie rozwi¹zanie by³oby bliskie przyjêtemu w S³owniku walencyjnym czasowników niemieckich i polskich, 1995, który uznaje polski odpowiednik czasownika TELEFONIEREN w drugim znaczeniu (wariancie), zob. telefonieren 2 w omawianym s³owniku, za dwuaktantowy. Drugi aktant jest charakteryzowany jako prp: do + gen, zaœ realizacje prp (czyli frazy przyimkowej) s¹ nastêpuj¹ce: „HUM INST OBJ: miejscowoœæ, kraj“.

242

Krakowa po lekarza) i miejsca (hierarchii) w strukturze zdania. Jeœli, konsekwentnie, przyjmiemy rozwi¹zanie (a) z punktu 2.2., otrzymujemy trzeci¹ prawostronnie konotowan¹ przez DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ pozycjê. Nazwijmy j¹, ze wzglêdu na sposób realizacji, pozycj¹ typu PO NPacc. Autorzy S³ownika walencyjnego czasowników niemieckich i polskich, 1995, wyodrêbniaj¹ osobne znaczenie dla TELEFONOWAÆ, wprowadzaj¹cego aktant po + acc. Dla potrzeb analizy sk³adniowej wyodrêbnianie kilku leksemów o postaci DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ nie wydaje siê dobrym rozwi¹zaniem. Ich formalne w³aœciwoœci mo¿na opisaæ nie wyró¿niaj¹c homonimów. Znaczeniowo zaœ telefonowaæ ze zdañ typu Anna telefonowa³a do Krakowa i Anna telefonowa³a po lekarza nie przeciwstawiaj¹ siê sobie w sposób wyrazisty (ró¿nica miêdzy definicjami drugiego i trzeciego znaczenia TELEFONIEREN nie jest tak¿e w przytaczanym s³owniku ostra10). Niew¹tpliwie frazy typu po lekarza sprawiaj¹ pewn¹ trudnoœæ, zarówno w interpretacji semantycznej, jak i sk³adniowej. W strukturze znaczeniowej mo¿na by je uznaæ za kondensacjê argumentu adresata i argumentu zdarzeniowego.11 Problem stwarza jednak ustalenie konstrukcji wyjœciowej. Dla zdania Anna dzwoni³a po lekarza mog³yby to byæ np. konstrukcje: Anna dzwoni³a do lekarza, ¿eby przyjecha³, Anna dzwoni³a do lekarza, ¿eby przyszed³, Anna dzwoni³a do szpitala, ¿eby przyjecha³ lekarz. Natomiast np. zdanie Anna dzwoni³a po Jana mo¿na by uznaæ za kondensacjê konstrukcji Anna dzwoni³a do Jana, ¿eby przyszed³, ale tak¿e konstrukcji Anna dzwoni³a do Andrzeja, ¿eby Jan przyszed³. Trudnoœci ze wskazaniem podstawy derywacji przemawia³yby za rezygnacj¹ z analizy omawianych struktur w kategoriach kondensacji.12 Nie oznacza to jednak, ¿e w kontekstach dzwoniæ do kogoœ i dzwoniæ po coœ mamy do czynienia z dwoma odrêbnymi znaczeniami czasownika DZWONIÆ czy te¿ z czasownikami homonimicznymi. Kwestia ta wymaga³aby osobnej, szczegó³owej analizy, intuicja jêzykowa sugeruje jednak, ¿e frazy typu po karetkê, po lekarza 10 Definicje te s¹ nastêpuj¹ce (cytujê znaczenia 2 i 3 czasownika TELEFONIEREN wraz z podanymi przez autorów w szpalcie polskiej przyk³adami. Przyk³ady te zawieraj¹ dokonane odpowiedniki czasowników DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ, co jest tu jednak nieistotne, poniewa¿ postaci dokonanej tych leksemów przypisuje siê w s³owniku takie same w³aœciwoœci sk³adniowe, jak postaci niedokonanej.): 2. telefonische Verbindung herstellen, np. Nasz dyrektor zadzwoni³ // zatelefonowa³ [w pilnej sprawie] do Hamburga, 3. durch den Anruf etwas erreichen wollen, np. Patrol policyjny zatelefonowa³ // zadzwoni³ po karetkê pogotowia. Drugie z tych znaczeñ eksponuje cel dzia³ania. Wydaje siê jednak, ¿e istnienie jakiegoœ celu zak³adamy tak¿e przy pierwszej definicji (co dobitnie pokazuje fraza umieszczona w nawiasie pierwszego przyk³adu), mo¿e on natomiast byæ w zdaniu bezpoœrednio wyra¿ony b¹dŸ pominiêty. 11 M. Marcjanik, 1987 (s. 137), struktury telefonowaæ do kogo, ¿eby..., telefonowaæ po kogo traktuje, jak wynika³oby z zapisu (//), jako równowa¿ne. 12 Inne argumenty, przemawiaj¹ce za rezygnacj¹ z pojêcia kondensacji w opisie semantycznym i sk³adniowym wypowiedzeñ, przytacza M. Grochowski, 1979.

243

nie s¹ odbiciem odrêbnej struktury semantycznej, wieloznacznoœci leksemów TELEFONOWAÆ, DZWONIÆ. Na p³aszczyŸnie powierzchniowo-syntaktycznej zaœ frazy te mo¿na interpretowaæ tak, jak frazy do Krakowa, na Wêgry, a wiêc uznaæ je za realizacjê odrêbnej pozycji, konotowanej przez omawiane leksemy. 3. Z przeprowadzonej analizy wynika, ¿e strukturê formaln¹ czasowników DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ mo¿na przedstawiæ nastêpuj¹co: NPnom – [DO NPgen + Adl + PO NPacc] Zapis ten oznacza, ¿e lewostronnie13 omawiane czasowniki konotuj¹ pozycjê wype³nian¹ przez frazê nominaln¹ mianownikow¹, prawostronnie otwieraj¹ zaœ trzy pozycje, z których realizacja jednej wystarcza, by konstrukcje nie by³y eliptyczne. Aktualizowanie okreœlonej pozycji w zdaniu zale¿y od czynników pozask³adniowych – od tego, czy w sytuacji pozatekstowej istotne jest wyeksponowanie adresata, miejsca czy te¿ celu czynnoœci. Z punktu widzenia strukturalnej analizy sk³adniowej trudnoœæ w opisie omawianych leksemów polega na tym, ¿e przy pomocy metod formalnych nie da siê ustaliæ hierarchii poszczególnych pozycji przyczasownikowych.14 Struktura semantyczna wskazywa³aby natomiast na wtórnoœæ pozycji Adl w stosunku do DO NPgen. Adresat jest bowiem elementem struktury semantycznej omawianych czasowników i tak¿e w interpretacji zdañ z wyzerowan¹ pozycj¹ Do NPgen zak³ada siê jego istnienie. Z przedstawionej analizy wynika, ¿e nale¿a³oby zweryfikowaæ wczeœniejsz¹ hipotezê (zob. Uwagi wstêpne) o w³asnoœciach sk³adniowych omawianych leksemów – uzupe³niæ zbiór wymaganych pozycji o PO NPacc. Podana charakterystyka strukturalna czasowników DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ stanowi jeden z mo¿liwych sposobów ich opisu formalnosk³adniowego. Nie wyklucza innego, dogodniejszego w okreœlonym opisie ze wzglêdów teoretycznych czy praktycznych, rozwi¹zania problemu w³asnoœci sk³adniowych omawianych leksemów.

Literatura APRESJAN, J. D.: Semantyka leksykalna. Synonimiczne œrodki jêzyka. Przek³ad Z. Koz³owska, A. Markowski. Wroc³aw 1980. BOJAR, B.: Polskie czasowniki z wbudowanym argumentem. Polonica, I, 1975, s. 167 – 186. BÜHLER, K.: Sprachtheorie. Jena 1934. GROCHOWSKI, M.: Tekstowa realizacja semantycznego pojêcia narzêdzia. Jêzyk Polski, LIII, z. 5, 1973, s. 324 – 330. Okreœlenia lewostronnie, prawostronnie s¹ tu, oczywiœcie, umowne. Dotycz¹ szyku, który mo¿na by nazwaæ w polszczyŸnie neutralnym czy te¿ naturalnym. 14 Problem ten nie dotyczy tylko leksemów DZWONIÆ, TELEFONOWAÆ. O innych czasownikach sprawiaj¹cych podobne trudnoœci zob. I. Kosek, 1998. 13

244

GROCHOWSKI, M.: O tzw. kondensacji. Peôepaòè oä çaceäaíèe ía ìeãyíapoäíaòa êoìècèja ça èçy÷yâaèüe èa ãpaìaòè÷êaòa còpyêòypa èa cëoâeècêèòe ëèòepaòypíè jaçèöè. Cêoïje 1979, s. 159 – 164. KOSEK, I.: Problem konotacji przyczasownikowych pozycji fraz przyimkowo-nominalnych równowa¿nych adwerbium. Zeszyty Naukowe WSP w Olsztynie. Prace Jêzykoznawcze, z. II, 1998, s. 20 – 24. KOSEK, I.: Przyczasownikowe frazy przyimkowo-nominalne w zdaniach wspó³czesnego jêzyka polskiego. Olsztyn 1999. MARCJANIK, M.: Polskie czasowniki adresatywne (pragmantyka, semantyka, sk³adnia). Kielce 1987. SALONI, Z. – ŒWIDZIÑSKI, M.: Sk³adnia wspó³czesnego jêzyka polskiego. Warszawa 1987. S³ownik walencyjny czasowników niemieckich i polskich. N. Morciniec, L. Cirko, R. Ziobro. Wroc³aw 1995. S³ownik syntaktyczno-generatywny czasowników polskich. Red. K. Polañski. Wroc³aw 1980–1992. (SSG) SZUPRYCZYÑSKA, M.: Pozycja sk³adniowa frazy celownikowej w zdaniu polskim. Toruñ 1996. ZARON, Z.: Ze studiów nad sk³adni¹ i semantyk¹ czasownika. Wroc³aw 1980.

K syntaxi založené na spontánních mluvených textech Giorgio Cadorini Filozofická fakulta UK, Praha

Tento pøíspìvek chce seznámit zájemce s hlavními tezemi mé disertaèní práce, kterou budu hájit dne 9. února roku 2000 na pùdì pražské Karlovy univerzity (Cadorini, 1999). I. CÍL PRÁCE. Zámìrem práce je pøispìt k vytvoøení lingvistické metody, která by popsala struktury mluvených projevù. Tento cíl s sebou nutnì nese skuteènost, že výchozím materiálem ke zkoumání musí být spontánní ústní projev. Dosavadní praxe se sice takovými projevy také zabývá, avšak aplikuje na nì teorie, které vznikly pro psané texty. Ve støedu pozornosti tak bývají jevy, kde se mluvený projev odchyluje od psaného textu, ale tyto jevy se zkoumají jednotlivì a postrádáme tak celkovou teorii pro tuto oblast jazykového vyjadøování. Na druhé stranì je známo, že mluvený neøízený projev je prvotní jak u jednotlivce, tak v rámci jazykové komunity. Lze tedy pøedpokládat, že i ústní vyjadøování se tvoøí podle omezeného poètu pravidel a že je lze poznat prostøednictvím pøímého pozorování a zjišování zákonitostí.

245

Støedem pozornosti je zde syntax. Právì v této oblasti nejvíce cítíme nedostatky dosavadních postupù. Naopak pro morfologii, fonologii a – hlavnì – fonetiku neoèekáváme výsledky výraznì odlišné od tradièního paradigmatu lingvistiky. Furlanština se jeví jako jazyk velmi vhodný pro takový výzkum. Je to jazyk, jehož kodifikovanou formu zná málokdo z mluvèích. Pouze ten, kdo je ochoten vynaložit jisté úsilí, má pøíležitost se setkat s jeho písemnou podobou. Témìø pro všechny Furlany to tedy je jazyk pouze mluvený. Zároveò se jedná o jazyk románský, tj. se strukturou dobøe známou tradièní lingvistice. II.i. VÝKLAD. Protože nám nejsou známy jiné obdobné pokusy o vytvoøení syntaxe. založené na spontánních ústních projevech, bylo nutno nejdøív vymezit pøedmìty a metody vhodné ke zkoumání. Tak vznikl návrh devíti zásad: i) Veškerá vysvìtlení zjištìných jevù musí být potvrzena na základì obsahu záznamù autentických spontánních mluvených projevù. ii) Ve výkladu lze vycházet z jiných podnìtù, vèetnì vlastní zkušenosti a tradièních øešení, ale dokazovat se musí na pøirozených materiálech. Bìhem poèáteèního období lze používat i nìkteré tradièní teorie, zvl᚝ když mají solidní empirický základ (máme na mysli pøedevším fonetiku a fonologii). iii) Úsekem podrobeným rozboru bude složka jisté komunikaèní události (ve smyslu: Koøenský a kol., 1987, s. 21) èi její èásti, jež má být ohranièena na základì popsatelných kritérií, která budou doprovázet záznam. iv) Po urèení vhodného úseku následuje popis odpovídající komunikaèní události a transkript její zvukové složky. v) Pokud prvek ve zvukové složce bude považován za mimojazykový, je tøeba odùvodnit proè a zjistit, ke které jiné složce patøí. vi) I když se komunikaèní události zúèastnilo více osob, text se musí chápat jako celek a nesmí se rozebírat automaticky na repliky bez udání dùvodu. vii) Rozbor textu postupuje od vìtších jednotek smìrem k jejich menším souèástem. iix) Pøi zkoumání mùže badatel uplatòovat vlastní jazykovou zkušenost a kompetenci. Jazykové a komunikaèní vìdomí mluvèího daného jazyka mùže být dùležitým zdrojem informací. ix) Každý jazyk poskytuje nástroje k zacházení s vlastními texty i k jejich interpretaci. První zásada vyjadøuje základní rys této metodiky. Krajní prosazování tohoto požadavku by vedlo k autoreferenènosti výsledkù. Proto druhá zásada odkazuje na možné využití dosavadních znalostí, aèkoli se mezi nimi upøednosují ty, které mají empirický základ (Franceschini,1998, s.18). Osmá zásada stanovuje dùvìryhodnost poznatkù samotných mluvèích, vèetnì badatele, o øeèi. Když už se vychází z autentických mluvených projevù, empirický základ je dostateènì zakotven a v každém pøípadì platí zásada (ii) o provìøování výsledkù na spontánních textech. Dùležitým korelátem posledního

246

principu je i oprávnìnost zkoumat jazykovou složku komunikaèní události jako skuteènost svébytnou ve vztahu k ostatním složkám. Hovor v rámci události dokáží totiž vydìlit sami úèastníci. Závìreèný bod vychází z konstatování, že nedokonalost jazyka jako vyjadøovacího prostøedku si vyžaduje sebeinterpretaèní prostøedky k opravování nedostatkù – chyb, nejasností, okolního ruchu apod. Tato poslední zásada je velmi dùležitá, poskytuje nám totiž nástroje k nahlédnutí do jazykových struktur celkem pøirozenou cestou. II.ii. Po stanovení zásad jsme vypracovali návrh konkrétního postupu. Na základì principu (ii) o použití stávajících teorií jsme se rozhodli, že využijeme pojmù a metod jazykovìdcù, kteøí brali pøi svých výzkumech zøetel k mluvenému projevu. Máme zde na mysli hlavnì postupy rozboru autentických textù vypracované Olgou Müllerovou a ostatními èleny kolektivu J. Koøenského a také teoretický rámec daný dílem Komenského a Jana Šabršuly. Prvním úkolem, s kterým jsme se setkali, byla otázka èlenìní textu – pøedmìtu rozboru –urèeného jako složky komunikaèní události na základì zásady (iii). Nejvyšší jednotku našeho èlenìní nazýváme diskurzem. Pøijímáme tím návrh Skalièkùv a zároveò doporuèení Šabršulovo (Skalièka, 1960, s. 242 – 243; Šabršula, 1983a, s.19 – 20). Jedná se o celek s vlastním významem ústícím v dosažení jistého komunikaèního efektu (termín: Koøenský a kol., 1987, s.31 – 32). Zmínka o výsledku diskurzu poukazuje zøejmì na obsahovì-pragmatický plán. Popis komunikaèní události, jejíž jazykovou složkou je zkoumaný diskurz, bude muset proto vykládat i toto hledisko a nejlépe to bude pomocí aparátu vypracovaného Koøenského skupinou (Koøenský a kol., 1987). Pro èistì syntaktický plán se však obracíme k Šabršulovu episémionu – znaku výpovìdnímu. Episémion mùže být celým textem nebo slovem nebo èlenícím signálem. Mùže mít fonologickou podobu a nemusí, dokonce nevyžaduje vùbec zvukovou složku. Tato pružnost ho pøedurèuje k úloze základní jednotky spontánního mluveného projevu (a komunikaèní události vùbec), ale zároveò proto je nutno nastínit základní typologii episémionù. Nejjednodušší dìlítko vede mezi výpovìdními jednotkami jazykovými a nejazykovými. Odpovìdí mùže být napøíklad i posunek, bez kterého pokraèování rozhovoru nelze pochopit. To jsou však krajní pøípady a redundance v pøirozených diskurzech i logický sled zpravidla pomáhají pøi doplòování funkcí nezaznamenaných v nahrávce. Kromì posunkù se však mùžeme setkat s nefonologickými zvukovými znaky a ty zaznamenány jsou. Takže první tøi druhy episémionù budou: nejazykové neakustické, nejazykové akustické a jazykové. Protože nejazykové jednotky mohou být zaèlenìny do vyšších celkù ve velké vìtšinì jazykových, budou nás zajímat i z hlediska syntaxe diskurzu. Tím jsme otevøeli další otázku: episémiony mají více úrovní složitosti – mùže jimi být foném, slabika, vìta, celý diskurz. Nejvyšší rovinu jsme právì ztotožnili s diskurzem. V otázce støedních rovin souhlasíme s O. Müllerovou a s kolektivem J. Koøenského, že je víc pøínosný

247

jejich výklad z hlediska obsahovì-pragmatického, kde je lépe vidìt úloha komunikativních funkcí (termín: Koøenského a kol., 1987). Z hlediska syntaxe se zdá zajímavìjší pásmo blíže k pojmenovacím jednotkám, kde lze pozorovat vztahy mezi sémiony. II.iii. Na základì zásady (ix) o interpretaci jazykových jevù prostøednictvím samotného jazyka navrhujeme vydìlovat jednotlivé episémiony nižší úrovnì dvìma dotazovými testy. Pro naše úèely slouží zjišovací otázka k vydìlení vìtších celkù a otázky doplòovací pro zjištìní menších jednotek. U F. Daneše totiž mùžeme nalézt cenný postøeh, že „na každou vìtu oznamovací lze se dívat jako na odpovìï na množinu rùzných otázek formulovaných v podstatì tak, že se nìkterá èást oznamovací vìty nahradí tázacím výrazem“ (Daneš, 1968, s.127). Kromì toho se domníváme, že se na oznamovací vìtu mùžeme dívat též jako na odpovìï na otázku zjišovací. Daneš sice mluvil o vìtì, ale toto tvrzení lze použít i pro episémiony jazykové. Z øeèeného vyplývá následující hypotéza A. A) Èásti diskurzu, které lze považovat za odpovìï na zjišovací otázku, jsou jazykové episémiony. Pokud stejný text, který vydìlujeme jako episémion na tomto základì, je zároveò souèástí širšího úseku, který také lze považovat za odpovìï na zjišovací otázku, pak episémion menší – jednodušší – patøí k rovinì nižší než episémion širší – komplexnìjší. Jistý problém pøedstavuje rozsah dotazu. Ne vždy lze mít jistotu jen na základì vlastní jazykové kompetence, že se jedná skuteènì o zjišovací dotaz a nikoli o pouhé opakování slyšeného s tázací intonací. Proto je užiteèné provìøit patøiènost dotazu prostøednictvím negace. Postup spoèívá v podstatì v tom, že se kladná odpovìï – kladný episémion – nahrazuje záporným protìjškem. To bude možné jen v pøípadì, že zacházíme s uceleným významem a nikoli s pouhým sledem jazykového materiálu. Když zjišujeme pøítomnost episémionu komplexního – napøíklad tím, že je v nìm obsaženo více finitních tvarù slovesných – doplòovací otázkou lze v nìm vydìlit ještì episémion jednoduchý. Zbývající souèásti lze vykládat také jako odpovìdi na jiné dotazy doplòovací. I tyto souèásti považujeme za episémiony. Podle názvù dotazù získáváme také nové termíny episémion ujišovací a episémion doplòovací. II.iv. Pøi prvních pokusech o rozbor textu pomocí dotazového testu jsme však zjistili, že odpovìdi nezahrnují celý obsah záznamu. Podle oèekávání zùstávají mimo materiály nejazykové, avšak to se týká též prvkù jazykových. Podíváme-li se na komunikativní funkce s nimi spojené, brzy zjistíme, že patøí do skupiny tìch, které O. Müllerová nazývá nesémantickými. Následnì budeme rozlišovat mezi episémiony nesémantickými a sémantickými. Zmínìné doplòovací a ujišovací výpovìdní jednotky patøí všechny do skupiny sémantické.

248

Ponìvadž pøedpokládáme, že episémiony nesémantické jsou nositeli „stavebních“ komunikativních funkcí, budeme je dále tøídit podle klasifikace Müllerové (Müllerová, 1979/83, s. 94 – 101). Tento postup lze uplatnit jak pro jazykové, tak pro nejazykové akustické prvky transkriptu. Pro sémantické výpovìdní jednotky si ještì jednou pomùžeme zásadou (ix) o sebeinterpretaci. Tøídìní provedeme na základì doplòovacích dotazù zmínìného testu: rozdìlíme je podle tázacího slova v otázce, které zároveò bude sloužit jako název takto urèené syntaktické funkce episémionu. Protože mezi episémiony a sémiony probíhá hranice mezi rovinou jednotek významových výpovìdních a rovinou jednotek významových nevýpovìdních, pøedpokládáme, že èlenìní diskurzu v pásmu, jehož složení zjišujeme prostøednictvím dvou navržených dotazových testù, tvoøí pøedmìt zkoumání syntaxe spontánního ústního projevu. III.i. VÝSLEDKY. První zkušenost s uplatnìním sebeinterpretace se nesetkala s vážnými potížemi. V podobì parafráze umožnila urèit komunikativní funkce v diskurzu v souladu s metodou O. Müllerové. V podobì dotazu o obsahu textu poskytla prostøedky k vymezení a k tøídìní episémionù. Provedený pokus naprosto potvrdil základní rozdìlení na funkce sémantické a nesémantické, které Müllerová zavedla prostøednictvím subjektivního pragmatického rozboru. Subjektivní hypotéza tudíž našla objektivní podporu díky novì navrženému testu se zjišovacími dotazy. III.ii. První výsledky dotazových testù nás postavily pøed otázku podstaty nových jazykových jednotek. Milé pøekvapení pøineslo porovnání mezi episémiony ujišovacími a episémiony doplòovacími nejnižší úrovnì. Pragmatická složka a širší sémantický objem charakterizují první, zatímco u druhých je støedem pozornosti informaèní detail, který doplòuje pøedchozí sémantický rámec a posouvá diskurz dopøedu. Podobné rysy mají dvì Komenského orationum partes: sententia a phrasis. Na jeho poèest jsme tudíž pøijali názvy ‚sentence‘ a ‚fráze‘ pro uvedené jednotky diskurzu. Šabršulùv pojem episémion se ukázal velmi vhodný zejména proto, že postihuje spoleèné vlastnosti zkoumaných jednotek a vydìluje je na základì protikladu mezi významem výpovìdním – èistì aktuálním – a významem pojmenovacím, který je potenciální v rámci denotace a zároveò aktuální v rámci designace. Definice episémionu umožòuje pracovat nejen s diskurzem na úrovni výhradnì jazykové, ale též s prvky nejazykového kontextu, které se spolupodílejí na výstavbì komunikaèní události. III.iii. Údaje pokusného rozboru furlanského materiálu byly srovnávány zatím pouze s poznatky o èeštinì, které získala O. Müllerová, a ukázaly se v podstatì shodné. I tøídìní doplòovacích episémionù podle tázacího slova – které metoda Müllerové neobsahuje – se zdá proveditelné u obou jazykù obdobným zpùsobem. Rysem, jehož univerzální platnost by mìla být provìøena, je oddìlení nesémantických funkcí od sémantických. Na první pohled se zdá, že episémiony tìchto dvou skupin se v nìkterých vlastnostech rozcházejí.

249

Zajímavé by mohlo být zkoumání nesémantických episémionù z hlediska diachronického. Napøíklad èástice ‚no‘, velmi èastá v autentických textech obou jazykù, jak v èeštinì tak ve furlanštinì, mùže vyjádøit mimo jiné funkci konec. Dalším zajímavým výzkumným polem se jeví otázka jazykového kontaktu. V našem vzorku je v pøípadì nesémantických episémionù vysoký výskyt italianismù: 28/90 – skoro tøetina záznamù. Odlišné chování vùèi jevùm jazykového kontaktu, pokud by se potvrdila jeho univerzálnost a popsala by se jeho psycholingvistická hodnota, by mohlo vést k pøedpokladu, že sémantická a nesémantická výstavba textu pøedstavují soubìžné koleje, a tudíž dvì vìtve bádání o syntaxi. Po prvním pokusu analýzy transkriptu furlanského textu jsme našli také menší soubor jevù, kde se furlanské texty chovají jinak než èeské. Myslíme zde na následky péèe o jazyk, která posílila u èeštiny složku spisovnosti, a tudíž její vliv na ostatní sociolingvistické varianty. V mluvì furlanské respondentky neprobìhla standardizace tvarosloví. Slovesná paradigmata proto ukazují bohatou polymorfii. Ve zkoumaném transkriptu jsme zaznamenali též „chyby“. Tyto „chyby“ však neohrožují prùbìh komunikace, protože informace nerealizovaných morfémù je již obsažena jinde v diskurzu. Tento jev nám objasòuje, že nìkteré redundantní prvky spisovných jazykù (napøíklad shoda indoevropských jazykù – Šabršula, 1983b, s.146) mohou sloužit jako „pojistky“ v tìchto situacích, které jsou bìžné u mluveného neøízeného slova. Kromì toho je toto konstatování též oporou Koøenského sémantické báze, protože vidíme, že dorozumìní je zejména záležitostí odkazù na hlubší významovou úroveò. Vìta sice není mluvnicky „správná“, avšak komunikace probíhá bez potíží. III.iv. Co se týèe kodifikace furlanštiny, nᚠprvní pøepis nahrávky pøesvìdèivì ukazuje, že transkripty jsou velice cenným a bohatým zdrojem pro poznání skuteèného jazykového úzu, a tudíž pro vyhledávání vhodných a pøirozených normativních vzorù. I po krátkém rozboru se dosavadní popis použití nepøízvuènych podmìtných zájmen jeví jako nepøimìøený: v zkoumaném transkriptu urèitì neplatí pravidlo, podle kterého by tato zájmena byla povinná. IV. ZÁVÌR. Zdá se nám, že nᚠprvní pokus o rozbor syntaxe spontánního ústního textu dokazuje, že lze najít alternativy k tradièním pøístupùm, které byly vyvinuty pro spisovné vyjadøování. Než navržená výzkumná metodika vydá první výsledky, je však nutno zdokonalit provedení dotazových testù. Dalším krokem by bylo pøizpùsobení popisu tematické posloupnosti a aktuálního èlenìní diskurzu. Pak by se muselo pøejít ke zkoumání zbývajících složek komunikaèní události, vèetnì prohloubení syntaktického rozboru smìrem k rovinì sémionù.

250

Literatura CADORINI, G.: K teorii syntaxe založené na sontánních mluvených textech (na furlanském materiálu). Nepublikovaná disertaèní práce studijního programu: románské jazyky. Praha1999. DANEŠ, F.: Typy tematických posloupností v textu. Na materiále èeského textu odborného. Slovo a slovesnost, 29, 1968, s. 125 – 141. FRANCESCHINI, R.: Riflettere sull’interazione. Un’introduzione alla metacomunicazione e all’analisi conversazionale. Milano 1998. KOØENSKÝ, J. – HOFFMANNOVÁ, J. – JAKLOVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, O.: Komplexní analýza komunikaèního procesu a textu. Uèební text pro výbìrové semináøe filologických oborù. Èeské Budìjovice 1987. MÜLLEROVÁ, O.: Komunikativní složky výstavby dialogického textu. Praha 1979/ 83. SKALIÈKA, VL.: Syntax promluvy (enunciace). Slovo a slovesnost, 21, 1960, s. 241 – 249. ŠABRŠULA, J.: Jazyk, øeè, jazykovìda. In: Šabršula a kol.: Základy jazykovìdy pro romanisty. Praha 1983a, s. 17 – 20. ŠABRŠULA, J.: Èlenìní jazyka a fungování jazykového znaku. In: Šabršula a kol.: Základy jazykovìdy pro romanisty. Praha 1983b, s. 46 – 157. ŠABRŠULA, J. – KREJZOVÁ, A. – SVOBODOVÁ, J.: Základy jazykovìdy pro romanisty. Praha 1983.

Ústna komunikácia v medicínskom prostredí Andrea Rafayová FHV UMB, Banská Bystrica

Téma príspevku – Ústna komunikácia v medicínskom prostredí – je totožná s témou mojej diplomovej práce, no vzh¾adom na štádium, v ktorom sa výskum i samotná práca momentálne nachádza, si dnes ešte nedovolím prezentova žiadne koneèné výsledky, závery. Pokúsim sa len priblíži môj prístup k danej problematike, zhodnoti, do akej miery a s akými rezultátmi sa mi podarilo naplni doterajšie èiastkové ciele výskumu, a naèrtnú jeho ïalšie perspektívy a smerovanie. Súèasná etapa vývoja ¾udskej spoloènosti, pre ktorú je príznaèné neustále zvyšovanie úrovne civilizácie – najmä zásluhou nebývalého napredovania vedy a techniky – sa nesie v znamení mnohých, èastých a neraz úplne prevratných zmien – prirodzene aj v životnom štýle a nevyhnutne i v oblasti medzi¾udského dorozumievania. V období posledných desaroèí zaznamenáva v lingvistickom nazeraní „nárast preferencií“ najmä ústna (hovorená) komunikácia. Táto forma komunikovania prirodzene nachádza široké uplatnenie takmer na všetkých úrov-

251

niach a v oblastiach života jednotlivca i spoloènosti. Uvedená skutoènos zohrala rozhodujúcu úlohu i pri výbere témy mojej diplomovej práce – nazdávala som sa, že by svojím predmetom (ústna komunikácia v konkrétnej komunikaènej sfére) mohla by z h¾adiska potrieb modernej spoloènosti aktuálna a zaujímavá. V etape prípravy projektu diplomovej práce som do stredu záujmu postavila oblas medicínskej komunikácie. Cie¾om práce je sprostredkova poh¾ad na súèasný stav jazyka a jeho fungovanie v bežnej hovorenej komunikácii v medicínskom prostredí, zoh¾adòujúci jej jazykové aj mimojazykové zložky (literatúru, o ktorú som sa pri príprave projektu opierala, uvádzam v závere príspevku). Pri sledovaní nejazykových momentov, podie¾ajúcich sa na modelovaní charakteru a priebehu komunikaènej situácie, uplatòujem sociolingvistické, pragmalingvistické, psycholingvistické a komunikaèné aspekty. Vychádzala som tiež z predpokladu, že práve v tejto oblasti medzi¾udského dorozumievania bude komunikácia nepochybne pestrá, mnohotvárna – najmä z h¾adiska sociálneho a psychologického – , a bude teda pre výskum tohto druhu ve¾mi vhodná. Predmet práce, výskum ústnej komunikácie v zvolenej komunikaènej sfére so zámerom postihnú charakter bežnej hovorenej podoby jazyka, si vyžiadal pracova s autentickým jazykovým materiálom. Východiskom pre zhromaždenie dostatoène ve¾kého, pestrého a na analýzu vhodného jazykového materiálu sa stal terénny výskum. Základnou metódou tejto fázy práce bola metóda priameho pozorovania (nahrávanie komunikaèných udalostí pomocou skrytého diktafónu), funkène skombinovaná s metódou písomného záznamu mimojazykových zložiek komunikácie. Terénny výskum sa uskutoènil v období marec – september 1999 v piatich náhodne vybraných zdravotníckych zariadeniach na strednom Slovensku (Nemocnica s poliklinikou v Považskej Bystrici, Nemocnica s poliklinikou v Žiline, Nemocnica s poliklinikou v Ružomberku, Ústredná vojenská nemocnica v Ružomberku, Nemocnica F. D. Roosvelta v Banskej Bystrici). V tejto súvislosti sa získaný jazykový materiál ukázal ako vhodný aj na sledovanie vplyvu teritoriálnych faktorov. Navštívila som dve ambulancie praktických lekárok pre dospelých, ambulanciu detskej a dorastovej lekárky poèas bežných ordinaèných hodín i poèas poradne, ordináciu pohotovostnej služby, ušno-nosovo-krènú ordináciu, zúèastnila som sa „malej vizity“ na oddelení pre dlhodobo chorých a „ve¾kej vizity“ na lôžkovej èasti kožného oddelenia nemocnice. Sledovala som komunikáciu v rôznych priestoroch zdravotníckych zariadení (miestnosti ambulantných i lôžkových èastí jednotlivých oddelení nemocníc, priestory pohotovostnej služby, ordinácie, vyšetrovne, chodby, èakárne, výah, bufet atï.). Zloženie výskumnej vzorky: Poèet lekárov: 12 Poèet zdravotných sestier a ošetrovate¾ov: 11 Poèet pacientov: 85 Poèet osôb sprevádzajúcich pacientov na vyšetrení: 23

252

Poèet mužov: 54 Poèet žien: 77 Poèet dospelých: 104 Poèet detí: 27 Vekové zloženie: od 5 mesiacov do 83 rokov Poèet všetkých komunikantov: 131 S využitím uvedených metód sa mi poèas osemmesaèného terénneho výskumu podarilo zhromaždi jazykový materiál, vhodný na ïalšiu analýzu nielen z h¾adiska jeho množstva, no predovšetkým rôznorodosti a kvality. Výskumný súbor pozostáva zo zvukového záznamu 91 rozhovorov v trvaní takmer 470 minút. Po skonèení terénneho výskumu nasledovala etapa spracovania zhromaždených zvukových nahrávok. Èasovo i technicky (doteraz) najnároènejším štádiom výskumu bol prepis audiomateriálu do písanej podoby. Výsledkom nieko¾komesaènej èinnosti prepisovania nahrávok (sprevádzanej vyhotovovaním IDE-kartièiek) je pomerne rozsiahly súbor transkriptov (nieko¾ko sto strán textu), ktorý bude spolu s pôvodnou zvukovou verziou (8 audiokaziet) a elektronickou verziou (1CD) tvori prílohu diplomovej práce. Zozbieranie a spracovanie jazykového materiálu chápem nielen ako naplnenie jedného z èiastkových cie¾ov práce, no najmä ako vytvorenie základného predpokladu k plánovanej analýze, ktorej predmetom majú by zaznamenané komunikaèné udalosti. Od zaèiatku výskumu, no poèas prepisu auditívneho materiálu zvl᚝, som si uvedomovala ve¾kú rozmanitos rozhovorových situácií v sledovanom prostredí a z nej vyplývajúcu nevyhnutnos urèenia kritérií, na ktorých základe bude treba rozhovory roztriedi a usporiada. Pri ich výbere som vychádzala z nasledujúcich predpokladov: Pri výskume ústnej komunikácie v medicínskom prostredí sa v sfére nášho záujmu nachádza 131 komunikantov. Je zrejmé, že každý z nich pristupuje k využívaniu jazykových i nejazykových prostriedkov diferencovane. V súlade s naplnením základného cie¾a práce bude relevantné sledova, aké komunikaèné prostriedky si v danej situácii komunikant vyberá a èím je ich výber ovplyvnený. Predpokladám, že prvotne bude treba bra do úvahy kategóriu úèastníkov komunikácie (ich psycho-sociálne a komunikaèné charakteristiky, poèet, vzájomné vzahy, dlhodobé a krátkodobé sociálne roly atï.) a prostredia, v ktorom komunikaèná udalos prebieha (posun na osi polooficiálnos/neoficiálnos). Nepochybne bude potrebné zoh¾adòova aj predmet komunikácie (obyèajne zdravotný problém) a v súvislosti s ním rôzne komunikaèné zámery a ciele. Predpokladané rozdiely v komunikácii možno demonštrova na nasledujúcom modeli:

253

Prvým krokom pri kategorizácii komunikaèných situácií bolo zoh¾adnenie kritéria úèastníkov komunikácie, výsledkom ktorého je vertikálne èlenenie medicínskej komunikácie. V tomto momente ma prvotne zaujímal komunikant – predovšetkým jeho dlhodobá sociálna rola (odborník/neodborník v oblasti medicíny). Na základe tohto kritéria boli úèastníci rozhovorov umiestnení buï nad os x – do polroviny a (odborníci – zamestnanci zdravotníckeho zariadenia – lekári a zdravotnícky personál) alebo pod òu – do polroviny b (neodborníci – návštevníci zdravotníckeho zariadenia – v role pacienta alebo osoby sprevádzajúcej pacienta na vyšetrení). Zaradenie komunikantov do polroviny a alebo b bolo jednoznaèné a bezproblémové, pretože rozhodujúcim bol stupeò dosiahnutého odborného vzdelania v príslušnej oblasti, s ktorým súvisí aj pracovné zaradenie, znalos problematiky, skúsenosti, kompetencia kona i komunikova na istej úrovni, ovládanie terminológie atï. Rozdielnos vo vyjadrovaní sa odborníkov a laikov možno hádam najjednoduchšie ukáza na rozdieloch v lexike. V oboch prípadoch sa dá predpoklada, že jej jadro budú tvori prostriedky hovorenej podoby spisovného jazyka. Okrem nich budú prítomné i prostriedky z iných lexikálnych vrstiev – v reèi odborníkov najmä odborné, profesijné, slangové prostriedky, internacionalizmy a tiež lexikálne prostriedky typické pre vrstvu intelektuálov, (napr. interné konzílium, operatívny zákrok, trojpercentný saloxyl, genózna záležitos, myko-

254

tická záležitos, alergény, atypické reumatikum, vlasatá èas hlavy, tvárová oblas, ma lokálne terpentín, by v infinite, na alergickom podklade, cétéèko, elesbé lieh, interna, civilka, robi srdce, vizitova si, ranná, sedenie, vojenská, oèné, srdciari, cukrári, predvolanka, èasenka, plusky, krížky, kukanie, laser, fokusy, hendikep, minimálne, reálne, akceptova) a v reèi neodborníkov najmä prostriedky z vrstiev rôznych sociálnych a teritoriálnych náreèí (napr. supér, špica, oukej, póhodièka, jasnaèka, èauko, bohovský, špitál, pišèí, tuèe). Avšak ani stupeò vzdelania a kompetencie nemajú komunikanti v tej istej polrovine (èi a alebo b) rovnaké a jednotné – bolo ich preto potrebné odlíši a odstupòova – na obrázku stúpajú pod¾a osi y – smerom zdola nahor. Napriek evidentným snahám o kolegialitu a neformálnos vzahov v lekárskom kolektíve (polrovina nad osou x) nemožno túto skupinu komunikantov chápa ako rovnorodú, pretože generaèné i služobné rozdiely sú stále badate¾né. Naopak – rôznorodos na línii budúca zdravotná sestra na praxi(S3) – ošetrovate¾ka – sestra s nieko¾koroènou praxou(S5) – hlavná sestra(HS) – mladý lekár, pôsobiaci na oddelení len dva mesiace(L10) – ošetrujúci lekár(L1) – primár oddelenia(Pr1) je viac než jasná, a tak ju nebolo možné ignorova. Plánovaná analýza by mala ukáza, ako sa sociálna štruktúra kolektívu lekárov, zdravotných sestier a ošetrovate¾ov odrazí v komunikácii v konkrétnych jazykových prejavoch. Podobná situácia je aj v polrovine b (pod osou x), kde sa nachádzajú neodborníci. Napriek skutoènosti, že aj laik disponuje istými (aspoò základnými) vedomosami z danej problematiky, ukázalo sa i tu rovnako nevyhnutným odlíši takých úèastníkov komunikácie, ktorí dokážu pomerne jednoznaène a presne popísa svoj zdravotný stav èi príznaky a priebeh zdravotných ažkostí, vedia poveda presné názvy liekov, ktoré užívali (neraz i odbornými názvami) èi pomenova ochorenia prekonané v dávnej èi nedávnej minulosti (napr. zaèínajúca chronická choroba srdc; krupicovitý výsyp), od takých, ktorí s tým majú menšie èi väèšie problémy (napr. P8 – také biele mlieko to vyzeralo ako, niekedy je tam tak vlhko taká vodièka; také zelené pilulky to boli, nieèo na chrbticu, nieèo od teploty) až napokon od tých, ktorí „komolia“ názvy ochorení i liekov (napr. zerek – miesto zyrtec, P18 – zápal brušnej slinivky – miesto sliznice – lebo èo ja viem jak sa to volá, mal som zápku – miesto zápal – èi jak sa temu hovorí ve vašem), prípadne nevedia vôbec niè. Kompetentnos komunikova na istej úrovni stúpa opä rovnakým smerom – zdola nahor. Cie¾om ïalšej analýzy bude zisti, ktoré èinitele a do akej miery ovplyvnili výber tých èi oných komunikaèných prostriedkov. Dá sa predpoklada, že svoju úlohu tu hrá opä vzdelanie, vek, osobné charakteristiky komunikantov, temperament, intelekt, schopnos logicky myslie, no i povaha zdravotných ažkostí, alebo skutoènos, èi ide o dlhodobý zdravotný problém, alebo sa s ním pacient stretáva poprvýkrát. Os x, zvýraznená hrubou linkou, je pre úèastníka komunikácie relatívne neprekroèite¾ná, pretože ho cez òu nepustí jeho dlhodobá sociálna rola, stupeò vzdelania a profesia. (Prechod z polroviny b do a je možný v momente dosiah-

255

nutia príslušného vzdelania, spätný pohyb je nereálny.) Poèas komunikácie – v snahe naplni komunikaèné ciele a zámery, teda navzájom si porozumie a dospie k vyriešeniu zdravotného problému – však dochádza k stálemu zámernému „približovaniu“ komunikantov z obidvoch polrovín. Pohyb sa uskutoèòuje vždy smerom k osi x. Cie¾om analýzy bude zisti, z èej iniciatívy sa spomenuté „približovanie“ realizuje. Zaujímavé bude tiež sledova, ako je lekár schopný „prepína kód“ – vždy s oh¾adom na pacienta, ktorého má práve pred sebou (napr. lekár + pacient dojèa – Co sa ty tak skaledís?, lekár + pacient adolescent – Zdeno ja ti hlavu odtrhnem!, lekár + pacient s ¾ahším poškodením sluchu – A èo? Zostalo ticho hlucho?, lekár + pacient s ažkou poruchou reèi – Neplaète treba len veri ak to bude trošku dlhšie trva ale to nevadí!) Snahu lekára priblíži sa pacientovi (spåòajúc tým kritériá primeranosti výrazu, zrozumite¾nosti, no vždy i presnosti) možno najzrete¾nejšie vidie na lexike, ale aj na syntaxi (pripájanie rôznych spresòujúcich, vysvet¾ujúcich výrazov, èasté opravy – napr. dám vám takú vodièku robenú; aby sa to dostalo až do toho nosohltanu až dozadu; doktor Augustín robí kardiológiu srdce lieèi; a navštívili by ste diabetológa teda doktora ktorý sa priamo venuje cukrovke). Miera „priblíženia sa“ je v schéme naznaèená väèšími èi menšími kruhmi – treba spomenú, že plocha kruhov sa poèas komunikácie môže meni. Je celkom jasné, že komunikácia v medicínskom prostredí sa neobmedzuje len na rozhovory medzi lekármi a pacientmi, ale že navzájom komunikujú aj osoby, umiestnené v tej istej polrovine. Predmetom analýzy však bude nielen postrehnutie rozdielov v komunikácii vo vnútri roviny a (odborníci medzi sebou) v porovnaní s komunikáciou v rovine b (¾udia v èakárni, v nemocniènom bufete) a rozloženie vzahov, zoskupovanie a „pohyb“ komunikantov vo vnútri jednej polroviny. V schéme je ako príklad znázornená komunikácia lekárky (L4) so sestrièkou (S1) na pohotovosti – ocitli sa v komunikaènej situácii náhodne, nepoznajú sa (väèšie kruhy – rezervovanejšie vzahy). Celkom iného charakteru je rozhovor „zohratého“ tímu lekárov (Pr1, L3) a zdravotníckeho personálu (S2) na kožnom oddelení (menšie kružnice – zomknutejšie vzahy). V sfére nášho záujmu budú poèas interpretácie opä všetky èinitele, ktoré podobu jazykových prejavov, vzniknutých v daných komunikaèných situáciách, determinovali. Druhým kritériom, na základe ktorého sme rozèlenili komunikáciu v medicínskom prostredí – horizontálne, bolo prostredie, v ktorom komunikácia prebiehala. Os y tvorí hranicu medzi prostredím polooficiálnym a neoficiálnym, prièom miera oficiálnosti stúpa sprava do¾ava, neoficiálnos zasa naopak – z¾ava doprava. Je znázornená prerušovanou èiarou, pretože komunikanti ju prekraèujú èasto, v priebehu krátkeho èasu aj nieko¾kokrát. Kritériom hodnotenia prostredia ako polooficiálneho resp. neoficiálneho je prítomnos alebo neprítomnos osoby v role pacienta. Za polooficiálne považujem prostredie na¾avo od osi y, oznaèené èíslicou 1. Komunikácia sa realizuje spravidla v priestoroch ordinácie, nemocniènej izby

256

a k¾úèovým je akt vyšetrovania a riešenia konkrétneho zdravotného problému. Oficiálnejší ráz rozhovorov možno opä demonštrova na jednotlivých jazykových rovinách – najmä lexikálnej a syntaktickej. Èo sa týka kompozície rozhovorov, dá sa poèíta s väèšou modelovosou, stereotypnosou (napr. v nadväzovaní kontaktov, oslovovaní – v èakárni i ordinácii) a dominantnou bude zrejme jedna téma – hlavná (riešenie zdravotného problému), prièom ved¾ajšie témy budú zriedkavejšími. Plocha oznaèená èíslicou 2 (napravo od osi y) predstavuje naopak prostredie neoficiálne. Síce ide stále o priestory zdravotníckeho zariadenia, no v komunikácii nevystupuje nikto v role pacienta, vyšetrovanej osoby. Predstavujú ju rozhovory lekárov a sestier v ordinácii medzi príchodmi pacientov, rozhovory lekárov poèas vizity medzi jednotlivými návštevami izieb – teda v priestoroch nemocnièných chodieb (v porovnaní s polooficiálnou komunikáciou možno sledova absolútne stieranie rozdielov v sociálnych pozíciách lekár/sestra, primár/lekár – komunikáciu naopak charakterizuje kolegialita, priate¾stvo, neformálnos) a na druhej strane náhodné rozhovory ¾udí (zatia¾ len potenciálnych pacientov) v èakárni pred ordináciou. Dá sa oèakáva väèšia expresívnos na úrovni lexiky i syntaxe, bohatos a rôznorodos z h¾adiska témy rozhovorov, no na druhej strane s výraznou modelovosou pri ich kompozícii nepoèítam. Pre zaujímavos uvediem nieko¾ko fragmentov z rozhovorov v neoficiálnom prostredí: 1) S L S

(lekárke) Zuzii dᚠmi nový papier? (sestrièke) ma neštvi! trhni si nohou!

2) L

tú starkú z päky hodíme na dvadsiatku

3) L S L S L

(sestrièke) èo si krútila Danka hlavou? koho tu máme ešte? (nahne sa k lekárke, nieèo jej zašepká) koho? (už hlasnejšie) Cicková (pridusený smiech) a Cicková èo sem ide? však to neni naše?

4) L S L

jak mrtvolne bola tá malá obleèená všimli ste si baby? nó èierne panèuchy teraz v lete! a èierna sukòa biela blúzka jak do truhly!

Komunikácia medzi odborníkmi a neodborníkmi môže prebieha aj v neoficiálnom prostredí – obyèajne tesne pred dverami ordinácie, v èakárni. Zo strany odborníkov sa jej zúèastòujú predovšetkým sestrièky, ktoré usmeròujú príchody pacientov, radíme sem aj náhodné rozhovory lekárov a sestier s pacientmi v priestoroch nemocnice.

257

Ak som na zaèiatku môjho výskumu predpokladala, že komunikácia v medicínskom prostredí bude vzh¾adom na jej sociálne a psychologické aspekty zaiste ve¾mi rozmanitá, v tejto fáze práce môžem spomenuté predpoklady hodnoti ako správne. Mám uskutoèni ešte analýzu 91 rozhovorov, a tak si zároveò uvedomujem, že najnároènejšiu etapu práce, ktorej výsledky vám rada niekedy nabudúce predstavím, ešte vôbec nemám za sebou.

Literatúra Dynamické tendencie v jazykovej komunikácii. Ed. J. Bosák. Bratislava, JÚ¼Š SAV 1990. HUDSON, R. A.: Sociolinguistics. Second Edition. Cambridge 1996. KOØENSKÝ, J. – HOFFMANNOVÁ, J. – JAKLOVÁ, A. – MÜLLEROVÁ, O.: Komplexní analýza komunikaèního procesu a textu. Èeské Budìjovice 1987. Sociolingustica Slovaca 1. Sociolingvistické aspekty jazykovedného výskumu súèasnej slovenèiny. Ed. S. Ondrejoviè – M. Šimková. Bratislava, Veda 1995. Sociolingustica Slovaca 2. Sociolingvistika a areálová lingvistika. Red. S. Ondrejoviè. Bratislava, Veda 1996. Sociolingvistické a psycholingvistické aspekty jazykovej komunikácie.1. a 2. diel. Ed. V. Patráš. Banská Bystrica, PF a FHV UMB 1996. ŠVEJCER, A. D. – NIKOLSKIJ, L. B.: Úvod do sociolingvistiky. Praha 1982. Všeobecné a špecifické otázky jazykovej komunikácie. 1. a 2. diel. Ed. P. Odaloš, V. Patráš. Banská Bystrica, PF 1991.

Funkènos ako jedno z hodnotiacich kritérií teórie jazykovej kultúry Juliana Beòová Filozofická fakulta UK, Bratislava

Otázkam jazykovej kultúry sa èoraz èastejšie venuje ve¾ká miera pozornosti nielen zo strany jej tvorcov – lingvistov, ale aj samotných používate¾ov jazyka, citlivo reagujúcich na každú zmenu v jazyku, na pripravované i existujúce koncepcie o štátnom jazyku, na podmienky jeho fungovania v praxi. Jazykovedci nie sú spokojní so súèasným stavom v používaní slovenèiny vo verejných prejavoch, v médiach, v školách a hovoria o havarijnom stave v oblasti jazykovej kultúry. Jazykovú prax hodnotia ve¾mi kriticky a v odborných lingvistických periodikách sa konštatuje nízka úroveò a žalostný stav verejných jazykových prejavov. Kritickej pa¾be zo strany jazykovedcov sa nevyhli ani uèitelia na všetkých typoch škôl, ktorým sa vyèíta, že nedostatoène pripravujú žiakov

258

do ‚jazykovej praxe‘ – neformujú a nerozvíjajú jazykové vedomie a povedomie žiakov v zmysle platných jazykových (štruktúrnych) noriem. Neustále sa apeluje na uèite¾ov všeobecnovzdelávacích predmetov v snahe zlepšova jazykovú výchovu a skvalitòova výchovno-vzdelávací proces vo výuèbe slovenèiny. Príèiny havarijného stavu však nemožno h¾ada len v používate¾och jazyka (žiaci, uèitelia, široká verejnos), ale aj v samotnej teórii jazykovej kultúry, nazerajúcej na jazykovú prax cez prizmu ideálneho jazykového systému, ktorý sa èasto dostáva do protireèení s reálnym stavom jazyka. Hovoríme tu o neustálom napätí medzi teóriou jazykovej kultúry a prijatým hodnotiacim štandardom na jednej strane a jazykovou praxou, reálnym stavom jazyka na strane druhej. Pokúsme sa preto spoloène h¾ada prameò tohto napätia a objasni príèiny jeho vzniku. Musíme ís naozaj až ‚k prameòu‘ – k teórii jazykovej kultúry, jej podstate, formovaniu a aplikovaniu v praxi. Pozrime sa teda na teóriu jazykovej kultúry a analyzujme jednotlivé kritériá hodnotenia úrovne jazykovej praxe. Formovanie teórie jazykovej kultúry Základ súèasnej teórie jazykovej kultúry v slovenskej lingvistike tvoria idey predstavite¾ov pražskej školy (nadväznos na tradície Pražského lingvistického krúžku). Ich východiskovou tézou je myšlienka, že jazyk je systém, ktorý sa musí skúma v spätosti s jeho funkciami. Protagonisti pražskej školy predkladajú tak štruktúrne orientovanú a funkènú koncepciu nazerania na jazyk a v súlade s touto koncepciou rozvíjajú otázky teórie spisovného jazyka, jeho funkèného rozvrstvenia a venujú sa problematike jazykovej kultúry. Jazyk ako výsledok ¾udskej èinnosti má s òou spoloènú zámernos, èo znamená, že pri analýze jazyka vychádzame z funkèného stanoviska. Z toho istého h¾adiska je jazyk sústavou úèelných výrazových prostriedkov a jeho hodnotu možno mera len tým, ako svojmu úèelu vyhovuje (Mathesius, 1932) Funkène-štruktúrny spôsob nazerania na jazyk vyluèuje tak statické a absolutizaèné poòatie systému a zahàòa vzah jazykového systému ku komunikácii, nazerá na jazyk ako na produkt ¾udskej èinnosti. Na rozdiel od iných štrukturalisticky orientovaných škôl (americká, kodanská) vychádza pražská škola z pozorovania konkrétneho jazykového materiálu a na jazyk vždy nazerá ako na korelát mimojazykovej reality. Do centra jej pozornosti sa tak dostávajú otázky spisovného jazyka a jeho kultúry. Kultúra jazyka sa chápe ako teoretické pestovanie tohto útvaru, ako jazykovedná aktivita s cie¾om zdokonali, kultivova spisovný jazyk. Pre teoretickú jazykovednú prácu sa vytvárajú všeobecné zásady, pomocou ktorých úèinne zasahujú do spisovného jazyka, aby jazyk èo najlepšie vyhovoval svojim funkciám. Takáto aktivita pomáha vytvára normu spisovného jazyka, prostredníctvom ktorej dochádza k stabilizovaniu spisovného jazyka, a podporuje jeho funkènú diferenciáciu. Cie¾om tejto aktivity je kultivovaný jazyk a jazyková kultúra u tých, ktorí spisovný jazyk v praxi používajú (Havránek, 1932).

259

Jazyková kultúra a pražská škola Teória jazykovej kultúry sa v chápaní pražskej školy špecifikuje ako funkèná teória jazykovej kultúry , z èoho vyplýva, že hodnota jazyka je daná tým, ako vyhovuje svojmu úèelu. Jazyk sa stáva tým správnejším, èím viac vyhovuje svojmu úèelu, èím viac zodpovedá potrebám používate¾ov. Kultivovaný jazyk je urèený tým, ako sa osvedèuje pri plnení svojich funkcií. Kultivovanie jazyka nesmie protireèi princípu pružnej stability, ktorá zaruèuje ustálenos a súèasne aj pružnos výrazových prostriedkov, t. j. ich prispôsobivos novým vyjadrovacím potrebám (Mathesius, 1932). Jazykové prostriedky a ich využitie sa hodnotia pod¾a ich adekvátnosti úèelu prejavu, pod¾a ich funkènej diferencovanosti a pod¾a toho, ako zodpovedajú požiadavke pružnej stability. Práve funkèné stanovisko, ako je známe, odlišovalo pražskú koncepciu jazyka od iných štruktúrne orientovaných smerov a priviedlo ju k intenzívnemu záujmu o otázky jazykovej správnosti a jazykovej kultúry, èo umožnilo pražskej škole dosiahnu pozoruhodné výsledky aj v tých oblastiach jazykovedy, o ktoré iné smery nejavili záujem, teda v oblasti problematiky spisovného jazyka, jeho normy a kodifikácie. Predstavitelia pražskej školy sa pokúsili o revíziu teoretických základov starostlivosti o spisovný jazyk a poukázali na spôsoby, ako môže teoretické bádanie o jazyku prospieva spisovnému jazyku a rieši živé a aktuálne otázky spisovnej èeštiny. Slovenská teória jazykovej kultúry Na funkènej koncepcii jazykovej kultúry je založená aj súèasná teória jazykovej kultúry reprezentovaná v slovenskej lingvistike Tézami o slovenèine (Kultúra spisovnej slovenèiny, 1967). Táto teória sa opiera o východiskovú tézu pražského štukturalizmu, v ktorej sa za hlavné kritéria spisovnosti považujú vnútrojazykové kritéria, a to kritérium ústrojnosti a funkènej oprávnenosti. Aj v slovenskej lingvistike sa popri kritériu spisovnosti dáva do popredia nevyhnutnos skúma funkènú oprávnenos istého výrazového prostriedku, a tak funkènos získava status jedného z kritérií spisovnosti. Kritérium spisovnosti je jedným z východiskových kritérií (a vôbec pojmov) sledovanej teórie jazykovej kultúry. Spisovnos je pomenovaním tej vlastnosti jazykového prostriedku, ktorá ho zaraïuje do systému spisovnej podoby národného jazyka, lebo zodpovedá jeho normám a vyskytuje sa v explicitnom spisovnom úze. Kritériá spisovnosti – reprezentatívnos, ústrojnos, ustálenos, zrozumite¾nos a vecná funkènos – ako základné kodifikaèné kritériá našli svoje uplatnenie pri posudzovaní jazykového prejavu z h¾adiska jeho kultivovanosti, a stali sa tak základnými hodnotiacimi kritériami jazykovej kritiky. V spisovnom jazyku sa za správne považujú len tie prostriedky, ktoré sú ústrojné (systémové), ustálené (normované) a funkèné – pod¾a týchto kritérií jazykovedec posudzuje a hodnotí jednotlivé jazykové prostriedky v danom texte, v komunikácii.

260

Funkènos a jej chápanie v slovenskej lingvistike Kritérium funkènosti zodpovedá úlohám jazykovej jednotky pri dorozumievaní, ide tu o výber ‚vhodného‘ prostriedku v jazykovej komunikácii. Toto kritérium vychádza zo základnej funkcie jazyka ako dorozumievacieho prostriedku, bráni jazyk proti nivelizácii a podporuje v òom funkènú diferenciáciu. Kým v pražskej škole sa funkènos viaže s hovoriacim (posudzuje sa adekvátnos prostriedku k úèelu prejavu z h¾adiska expedienta, jazyk je tu na to, aby plnil funkcie, do ktorých sa premietajú potreby používate¾a), v slovenskej lingvistike sa dôraz kladie na prijímate¾a, na zrozumite¾nos prejavu, ústrojnos a ustálenos, so snahou zabráni istému individualizmu v používaní jazyka. V súlade s kritériom funkènosti (v duchu interpretácie pražskej školy) odmieta slovenská jazyková kritika nefunkèné prostriedky, teda tie, ktoré sú nepotrebné, lebo neobohacujú spisovný jazyk a ohrozujú stabilitu ustálených prostriedkov. Teória jazykovej kultúry sa buduje na podklade funkèného prístupu k jazyku, no tento prístup komplikuje nieko¾ko faktov. Jazyk sa predsa nevytvára v zmysle logiky, že istá funkcia predpokladá a urèuje len istý výrazový prostriedok, ktorý autor použije vo svojom prejave. Používate¾ môže istú funkciu realizova aj inak, ako to odporúèa lingvistika – dochádza potom k rozporu medzi autorom a lingvistom. V tejto súvislosti poukazujeme na analýzu sporných bodov v koncepcii jazykovej kultúry uskutoènenej Z. Starým, z ktorej vyplýva, že funkèné kritérium je kritérium neúplné a nie je zárukou, že zásahy do jazyka budú akceptované aj jeho používate¾mi. „Funkèní kriterium neposkytuje oporu pøi rozhodování o tom, které jazykové prostøedky mají tu kterou jazykovou funkci naplòovat. K tomu a témuž jazykovému úèinku mùže být totiž cíleno rùznymi jazykovými prostøedky“ (Starý, 1955). Vznik napätia Na užitoènos kritéria funkènosti sa poukazuje tam, kde ide o použitie výrazov, ktoré nie sú štruktúrované (systémové, normované), a úlohou lingvistu je zisti, èi daný prvok je v príslušnom jazyku potrebný/nepotrebný. Do funkcií jazyka sa síce premietajú potreby používate¾a, ale obsah pojmu funkènosti v sebe nezahàòa poznanie empirickej reality – uprednostòuje sa totiž abstraktný lingvistický poh¾ad. Pri analýze jazykových prejavov sa používatelia stretajú napríklad s takým názorom jazykovej kritiky, že nekriticky preberajú jazykové prostriedky (najmä z angliètiny a èeštiny), ktoré pôsobia v danom prejave nefunkène a neobohacujú systém spisovnej slovenèiny. Ale ako je možné, že sa tieto ‚nefunkèné‘ prostriedky objavujú aj u inak kultivovaných používate¾ov spisovného jazyka? Jazykový kritik a autor prejavu sa totiž rozchádzajú v interpretácii výrazových prostriedkov z h¾adiska funkènosti. Ide tu o poh¾ad jazykového kritika, ktorý neakceptuje reálne potreby používate¾a, viažuce sa na spisovný jazyk v najrozmanitejších situáciách, a na druhej strane ide o poh¾ad používate¾a, ktorý jazyk ‚používa‘, využíva pre svoje komunikaèné ciele.

261

Nieko¾ko príkladov: 1) Výrazy ako k¾ud, dopis, obdrža, zaháji, vodítko, spústa, púhy, jedná sa, ješitný, doprovod, kukátko... sa z pozície teórie jazykovej kultúry odmietajú (napriek tomu, že sú frekventované nielen v hovorovom štýle, ale aj v oficiálnych verejných prejavoch, v publicistike, dokonca aj na našej prvej divadelnej scéne), nedajú sa akceptova. Ide o bohemizmy, ktoré sú nefunkèné, lebo jestvujú k nim domáce ekvivalenty. Používanie týchto bohemizmov je z lingvistického poh¾adu uplatòujúceho kritériá spisovnosti – tzv. objektivistický prístup – svedectvom o nekultivovanom jazykovom prejave (pravda, ak nejde o zámerné odlíšenie sa od spisovnej normy). Nad úroveò normy sa tak dostáva etnoidentifikaèná funkcia jazyka (pocit ohrozenia stability jazyka), èím sa udržiava známe napätie medzi kodifikáciou a jazykovou praxou. Na druhej strane, z iného poh¾adu – z pragmatického h¾adiska, z ktorého sa lingvista približuje k používate¾ovi jazyka, jeho komunikaèným potrebám, sa uvedené výrazy akceptujú, sú funkèné tak, ako iné výrazy, ku ktorým existujú domáce ekvivalenty: rajèina – paradajka, ceruzka – tužka, ošklivý – škaredý, líèi – ma¾ova, natiera. Myslíme si, že tieto výrazy (‚nefunkèné bohemizmy‘) neohrozujú stabilitu zafixovaných prostriedkov, nevytláèajú ich zo systému, a ani nenarúšajú jazykové vedomie používate¾ov. Používate¾ buduje jazykový prejav v súlade so svojimi komunikaènými potrebami v zmysle schopnosti hodnotenia používaných jazykových prostriedkov, vo vzahu k svojbytnosti a historickej kontinuite jazyka. Je teda schopný ‚zhodnoti‘ použitý jazykový prostriedok tak, aby vyhovoval základným komunikaèným potrebám. Toto potvrdzuje aj myšlienka E. Paulinyho, pod¾a ktorej „slovenèina ostane slovenèinou, aj keï prijme isté množstvo lexikálnych a frazeologických bohemizmov“. 2) S rozporným hodnotením jazykových prostriedkov sa stretávame aj pri posudzovaní adekvátnosti uplatòovania anglicizmov v slovenèine. Denne sa stretávame s výrazmi ako house party, bilboard, workshop, baby market, boom, onlineový..., ktoré sa z objektivistického h¾adiska hodnotia ako nefunkèné, nesprávne, èastokrát sa s nimi spájajú aj také pojmy ako ‚úpadok‘ jazykovej kultúry, èi ohrozenie svojbytnosti spisovnej slovenèiny a podobne. Ak na tieto pojmy nazeráme z pragmatického h¾adiska, z h¾adiska komunikaèných potrieb, uvedomujeme si, že ‚explózia‘ anglicizmov neznamená úpadok jazykovej kultúry èi ohrozenie existencie slovenèiny, je len prejavom dynamiky jazyka a dynamického rozvoja spoloènosti. ažko dnes postavíme bariéru prenikaniu nových prvkov, ktoré prichádzajú s importom nového tovaru, technológií, iných kultúr, životného štýlu... Funkènos týchto prvkov sa ukáže èasom – buï sa stanú pevnou súèasou systému, alebo sa nahradia slovenskými ekvivalentami. Musíme však poèka a necha istý priestor aj používate¾ovi, ktorý jazyk POUŽÍVA, intuitívne doò vèleòuje isté prostriedky, analogicky usudzuje, no lingvisticky len málokedy uvažuje. 3) S cie¾om posúdi primeranos a funkènos jazykových prostriedkov z h¾adiska jazykovej kultúry uskutoènil jazykovedec sondu do jazyka rozhlasového spravodajstva a jednotlivé prostriedky analyzoval. Autor poukazuje na tzv. ‚návratné chyby‘ (t. j. chyby, na ktoré jazyková kritika poukazuje už celé

262

desaroèia) objavujúce sa v jazyku spravodajstva (Považaj, 1994). My sa však pýtame, ako je možné, že tieto lexikálne, morfologické, ortoepické a iné chyby (anglicizmy, bohemizmy, výslovnos ¾, ‚neznalos‘ paradigmy) sa napriek neustálym upozorneniam stále vracajú a rozširujú sa v èoraz väèšej miere? Je používate¾ jazyka nepouèite¾ný? Odmieta programovo jazykovú kritiku a jazykovú výchovu? Nevníma používanie ‚chybných‘ výrazov ako narúšanie systému spisovnej slovenèiny? Nepociuje ich nefunkènos? Kodifikátor – lingvista sa môže opýta: Ko¾ko cudzích prvkov sa ešte ‚zmestí‘ do spisovného jazyka? Dokedy budeme tolerova nefunkèné prostriedky? Ako máme zabezpeèi stabilitu jazyka, keï nás ‚nútite‘ prijíma nespisovné/ nesprávne/nesystémové prvky? Táto otázka podnecuje úvahy iného typu – podnecuje uvažovanie o otázke vzahu medzi reguláciou fungovania jazyka zo strany používate¾a a kodifikaènými, regulaènými zásahmi lingvistov. Opä sa tak dostávame k jednej zo základných otázok súèasného chápania teórie jazykovej kultúry, a to jej adekvátnosti a kritickej sebareflexie. Predpokladom rozvíjania teórie jazykovej kultúry je: 1. dôsledná analýza jazykovej praxe a spoznávanie reálneho používate¾a; 2. výklad a kritická analýza základných pojmov tejto teórie. Takejto revízii musí pod¾ahnú aj pojem funkènosti, ktorý sa stal základným hodnotiacim kritériom jazykovej kultúry bez jeho predchádzajúceho rozboru. Neurèili sa jeho hranice, základné charakteristiky. Zostávame pri otázke ‚èo je ešte funkèné‘ a ‚èo všetko so sebou pojem funkènosti prináša‘. Ukazuje sa nám potreba teoreticko-metodologickej diskusie o jazykovom systéme, potreba korektúr v prístupe a chápaní jazykového systému, s èím korešponduje aj otázka adekvátnosti tradièného chápania funkènosti. Úloha jazykovedca nemá spoèíva v tom, že používate¾om vyèíta chyby v jazyku, ale musí h¾ada príèiny týchto poèetných chýb. Je potrebné, aby opísal súèasný stav jazykovedného bádania v príslušnej oblasti, aby spoznával ozajstné potreby používate¾a a operatívne na ne reagoval. Používate¾ jazyka totiž nevidí jazykovú situáciu tak kriticky ako lingvista, lebo jazyk slúži jeho potrebám spo¾ahlivo – neznemožòuje mu dorozumievanie a komunikáciu. H¾adajme preto príèiny ‚havarijného stavu‘ v jazyku nielen v používate¾och, ale predovšetkým v teórii jazykovej kultúry, nazerajúcej na jazykovú prax cez prizmu ideálneho jazykového systému, ktorý je v nestálom rozpore (protireèení) s reálnym stavom jazyka. Literatúra HAVRÁNEK, B.: Úkoly spisovného jazyka a jeho kultúra. In: Spisovná èeština a jazyková kultúra. Praha 1932. Kultúra spisovnej slovenèiny. Bratislava, SAV 1967. MATHESIUS, V.: O požadavku stability ve spisovném jazyce. In: Spisovná èeština a jazyková kultúra, Praha 1932. POVAŽAJ, M.: Sonda do jazyka rozhlasového spravodajstva. Kultúra slova, 28, 1994, s. 9 – 17. STARÝ, Z.: Ve jménu funkce a intervence, Praha, UK 1995.

263

Slovesa v Životì Konstantinovì Petra Ryšavá Praha

Život Konstantinùv (dále ŽK) je jedna z reprezentativních staroslovìnských památek. Na text ŽK byla v této práci aplikována teorie valenèní syntaxe Miroslava Grepla a Petra Karlíka (Grepl – Karlík, 1986).Úkolem bylo vytvoøit metodu práce s verby finity (VF) v ŽK s využitím valenèní syntaxe souèasné èeštiny a sestavit jejich gramatické vìtné vzorce (GVV). Práce byla znaènì komplikována nutností vytøídit neurèité tvary slovesné. Bylo nutno zohlednit vlivy redakcí, èasového období, v nìmž opis vznikal, a písaøe samotného. Pøi tvorbì GVV byly respektovány vazby a tvary staroslovìnských redakcí a také biblického a literárního jazyka. Odlišnosti jsou nejèastìji v použití pøedložky, a tudíž i v použití pádu, nejsou však v poètu obligatorních vazeb, pokud uvažujeme hledisko souèasné valenèní syntaxe. Pøi práci s participii není možnost opøít se o jakýkoli slovanský jazyk, protože v každém jazyce podléhaly rychlému, složitému a velmi specifickému vývoji. Mnohé participiální tvary jsou zaznamenány v pøechodové formì k jinému slovnímu druhu, takže není možno urèit, kterým slovním druhem participiální tvar v té dobì právì byl a co oznaèoval. Nìkteré pøetrvaly staletí a i dnes je známe jako participia, která slovnìdruhovì stojí na pomezí jmen a sloves. Pouze participium l-ové podlehlo odlišné vývojové linii a pøešlo k urèitým tvarùm slovesným. Nevíme však, kdy participium l-ové funguje ještì jako participium, a kdy už jde o urèitý tvar slovesný. Zvláštì nejisté je to u památek, jež se dochovaly jako opisy opisù z rùzných dob. Rozlišení urèitých tvarù slovesných od neurèitých Pøi urèování urèitých a neurèitých slovesných tvarù je nutno používat kontext. Tvary vytržené z kontextu podávají pouze zkreslenou informaci, která je tudíž bezcenná. Urèování tvarù je ovlivnìno vìdomím o složitosti vývoje a o mnohých staroslovìnských redakcích. Do jisté míry snad tvar slovesa závisí na jeho postavení, na typu vìty podle postoje mluvèího, na postavení dalších èástí vìty, napø. spojek, èástic. I když jsou zvážena všechna hlediska, nìkteré tvary jsou pomezní, a proto nejsou zaøazovány mezi urèité tvary slovesné. Spolu s participii, která považuji za neurèité slovesné tvary, jsem vylouèila i další neurèité slovesné tvary – infinitiv, supinum, samostatná participia m-ová, n-ová, t-ová, nt-ová, l-ová. Kromì participia s-ového, které vždy vystupuje pouze jako neurèitý tvar slovesný, se všechna ostatní participia (m-ové, n-ové, l-ové, t-ové, nt-ové) mají možnost vázat na pomocné sloveso v urèitém tvaru, a tak se stávají souèástí urèitého tvaru slovesného. Neurèité tvary slovesné, které stojí samostatnì, tj.

264

bez zøetelné vazby na urèitý tvar pomocného slovesa, jsou považovány za neurèité tvary slovesné, pø. ÏÎÑÐÀÌËÜ (69/5 – 6), ÑÚÑÒÀÂ˪ÍÀ (68/18 – 19). Infinitiv lze vylouèit, protože se po celou dobu vývoje jeho platnost nemìnila a infinitiv zùstával neurèitým slovesným tvarem. Pouze v pøípadì, že se váže na sloveso v urèitém tvaru, má platnost souèásti urèitého tvaru slovesného. Podobnì je tomu u participií, která se vážou na urèitý tvar slovesný. Z hlediska vzniku opisu ŽK tvary typu ªÑÒÜ ÄÐÚÆÀËÚ urèuji jako verbum finitum z toho dùvodu, že ve støedovìku, kdy vznikla poslední redakce ŽK, už písaø urèitì znal tyto tvary jako urèité. I toto je nutno zohlednit. Neurèité tvary slovesné s výjimkou infinitivu prošly velmi složitým a v každém slovanském jazyce velice individuálním vývojem, proto by bylo možné zpochybnit jejich valenèní platnost. Významovì jsou nositeli pøídatné informace k významu urèitého slovesného tvaru. Z tohoto dùvodu byly neurèité tvary slovesné vylouèeny ze slovníku, který byl sestaven pouze na základì urèitých tvarù slovesných. V nìkterých pøípadech bylo obtížné urèit druh slovesného tvaru, protože vlivem staroslovìnských redakcí a støedovìkého opisu došlo zcela urèitì k zámìrným opravám a nezámìrným chybám. Nìkteré tvary jsou proto vývojovì zcela neprùhledné èi dvojznaèné. Aplikace souèasné valenèní syntaxe na slovesa v ŽK Teorie valenèní syntaxe podle Grepla a Karlíka (1986) mohla být aplikována na staroslovìnské tvary urèitých sloves jen èásteènì, resp. s vysvìtlením, co je jak u sloves ze ŽK použito. Gramatické vìtné vzorce v dnešním chápání jsou odrazem hloubkové struktury vìty, což je znázoròováno v zápisech závorkami u vìtných èlenù obligatorních, které ve výpovìdi sice nejsou vyjádøeny, ale sloveso je nutnì vyžaduje, a dále také pøevodem transformovaných a modálních struktur na strukturu základní. Ani jeden z tìchto postupù není možno aplikovat na staroslovìnský text, protože nemáme skuteènou jazykovou zkušenost staroslovìnského mluvèího a písaøe. Nelze s jistotou tvrdit, který vìtný èlen je k doplnìní slovesné valence obligatorní a který je fakultativní. Dále je tu také skuteènost, že jedno sloveso mùže mít nìkolik GVV podle kontextu, tzn. podle významu a situace, v níž se právì nachází. GVV sloves ze staroslovìnského textu podléhají písemnému záznamu, tzn. že pravovalenèní èleny jsou do slovníku, který byl sestaven, zapisovány pouze jako obligatorní a ve výpovìdi vyjádøené. Potenciální pravovalenèní èleny bez zkušenosti se staroslovìnštinou jako živým jazykem a jejími redakcemi jsou považovány za fakultativní, protože nejsou vyjádøené. Kdyby nedošlo k tomuto zásadnímu kroku, záhy by se situace pøi zpracování textu stala neøešitelnou, pø. ÎÍÚ Ðª×ª (68/5), ÖÀÐÜ Ðª×ª ÊÚ ÍªÌÎÓ (99/16). V tìchto dvou pøípadech je možno navrhnout nìkolik øešení: 1. Pravovalenèní èlen budeme považovat za obligatorní, pak tedy u prvního slovesného tvaru chybí a je nutno GVV zaznamenat jako Sn – VF – ( ÊÚSn ) – „ SENT“;

265

2. Pravovalenèní èlen budeme považovat za fakultativní, pak by došlo k odklonu od názoru Grepla a Karlíka a všechny GVV výše zmínìných dvou struktur by mìly stejnou podobu: Sn – VF – „SENT“; 3. V práci je tato situace øešena jako záznam skuteèné vìtné struktury, tzn. v prvním pøípadì je GVV: Sn – VF – „SENT“ a ve druhém: Sn – VF – ÊÚSd – „SENT“. Toto øešení bylo zvoleno proto, že dnes není možno opøít se o staroslovìnskou jazykovou zkušenost, a proto je striktnì brán v úvahu text, který je jediným dùkazem o existenci staroslovìnštiny. Pøíklad byl zvolen tak, aby byl blízký souèasnému mluvèímu. Mìlo by tak být zøetelné, že nejde o rekonstrukci staroslovìnských GVV, ale o zjišování, zda dnešní pohled na syntax je možno aplikovat na starší vývojové fáze jazyka. Bylo nutno pøihlédnout ke specifikùm textu a k faktu mrtvého jazyka. Chybu pøi urèování nejpravdìpodobnìjšího GVV by bylo možno minimalizovat porovnáním se stejným slovesem v jiné èásti památky èi v jiné památce. Vzhledem k nároènosti a rozsahu památky jde o pouhý nástin, jak lze s takovýmto materiálem pracovat. U sloves je uvádìn jenom jeden GVV, ten nejpravdìpodobnìjší a nejbližší souèasnému chápání. Až v prùbìhu práce bylo zjištìno, že u jednoho urèitého tvaru slovesného lze uvažovat o více variantách GVV, pø. vliv zvratné podoby zájmena Ѫ – ѪÁê, vliv pøekládaného a vlastního pøekladu, vliv biblických konstrukcí, chápání hranic jednotlivých vìtných konstrukcí. Možnost více GVV mùže také vycházet z toho, že jedno sloveso je èasto nositelem více významù, resp. opìt jde o pøeklad, pø. ÃËÀÃÎËÀÒÈ – øíkat, mluvit, pravit, ÁÛÒÈ – stát se, existovat, náležet, trvat. Znaèení vìtných èlenù Vìtné èleny vyjádøené substantivy, pronominy èi numerálii jsou zaznamenány ve vazbì na verbum finitum (VF) s oznaèením pøíslušného pádu, popø. i pøedložky, pø. Sg – vìtný èlen v genitivu, ÊÚSd – vìtný èlen v dativu s pøedložkou ÊÚ . V nìkterých pøípadech mùže dojít k názorovým neshodám ohlednì pádù z dùvodu nejednotnosti substantivních koncovek. Pravovalenèní èleny vyjádøené adverbii jsou zaznamenány v GVV jako ADV. Nìkdy VF vyžaduje doplnìní adverbiálním urèením, ale využívá formu pøedložkového pádu. Pak je forma uvedena v závorce za ADV. Adjektiva, substantivizovaná adjektiva a participia jsou zapsána v GVV jako ADJ. Nejsou od sebe odlišena, protože se jedná (u participií) o pøechodové tvary a není tedy možno pøesnì urèit slovnì druhovou platnost tìchto tvarù v dobì, kdy byl ŽK napsán. Je nutno poèítat i s vlivem dob opisù a protografu. Obligatorním doplnìním VF je v nìkolika pøípadech vedlejší vìta, která je v GVV zaznamenána znaèkou SENT a pøed ní je pøedkládána spojka, jíž je k VF pøipojena. Èastìji než xySENT se vyskytuje pøípad, kdy je nutným doplnìním výpovìdi pøímá øeè, ta je oznaèena jako „SENT“. Je to vìtšinou u sloves mluvení, kde stojí ve funkci pøedmìtu, který je u nich obligatorní. Pro oznaèení infinitivu v GVV byla použita znaèka INF. Predikát s infinitivem se považuje za zmnožený pouze tehdy, když infinitiv nemá vlastní rozvití.

266

V GVV je zaznamenán i levovalenèní vìtný èlen – podmìt (Sn resp. oznaèení tvaru, jímž je podmìt vyjádøen). Ve staroslovìnských redakcích je s levovalenèním VÈ nakládáno podobnì jako v souèasných slovanských jazycích, tz. je pomìrnì èasto podmìt nevyjádøený, vyplývá však z tvaru VF èi použitého zájmena. Levovalenèní VÈ je tedy považován za jediný obligatorní vìtný èlen, který mùže být nevyjádøený, pak je v GVV uveden v závorce, pø. 60/10 (Sn ) – VF – „SENT“. V transformovaných vìtných strukturách (TVS) není levovalenèní vìtný èlen konatelem dìje. Jelikož se jedná o transformaci, je konatel dìje odsunut do pravovalenèní pozice, nebo vùbec není vyjádøen. Vìtný èlen, který stojí v levovalenèní pozici, je ve skuteènosti patiens dìje. Tyto struktury nelze pøevést na základové struktury, patiens zùstává v levovalenèní pozici a je nejèastìji oznaèen Xx. Index znaèí pád èi tvar.VF mívá v TVS tvar složený z pomocného slovesa ÁÛÒÈ (VFpom) a z participia (ADJ). Jedná se o tvar opisného pasíva. Vedle nìj se objevuje i pasívum zvratné, které je zapsáno jako VF. V GVV je dvojí znaèení vazeb: „–“ znamená pøipojení vìtného èlenu na pøísudek, „+“ znaèí souèást pøísudku. Nejèastìji je jeho souèástí participium v pøechodové fázi k adjektivu a pak také substantivum v nominativu. Jazyk ŽK V práci se mluví o mrtvém jazyce, proto nebylo možné plnì aplikovat valenèní syntax souèasného jazyka. Nelze vytvoøit GVV s potenciálními vìtnými èleny, protože nevíme, zda by námi rekonstruovanou strukturu staroslovìnský mluvèí èi písaø skuteènì použil a ve které dobì by tak uèinil. ŽK je psán literárním jazykem vysoké úrovnì, který zøejmì odráží starší jazykovou podobu, než jaká byla používána v dobì, kdy byl napsán. Jazyk, který je v ŽK zaznamenán, je umìleckým dílem, nikoli mluvenou podobou jazyka, tudíž se zde patrnì vyskytují i jisté umìlecké prvky, které dnešní ètenáø nemùže prakticky rozpoznat. Nemá k dispozici záznam jiné varianty staroslovìnštiny než právì literární. Z toho vyplývá, že valence slovesa, resp. její písemná podoba je do jisté míry zkultivována. V souèasném jazyce vypadá situace velmi podobnì, pøíkladem mùže být nadužívání ukazovacích zájmen v mluveném projevu a jejich redukce v projevu písemném. Na základì porovnání GVV u jednoho slovesa z rùzných èástí ŽK je možno urèit, která podoba valence se u daného slovesa vyskytuje pøevážne a která pouze ojedinìle. Zde je øešena otázka nejfrekventovanìjších sloves a jejich fungování v textu, resp. pøedložení hypotézy o valenci ve staroslovìnských redakcích. GVV, které jsou pøedkládány, nemohou být považovány za absolutní. Jedná se o nejpravdìpodobnìjší variantu fungování v textu, proto je i ona v nìkterých pøípadech sporná a nejasná. Na základì zpracovaných informací jsem sestavila tabulky, v nichž jsou popsány transformované vìtné struktury, modifikované vìtné struktury, kopulativní struktury a struktury s participiem l-ovým.

267

V souladu s valenèní syntaxí jsem zjišovala, zda lze ve staroslovìnském textu nalézt stejné GVV jako ty, jež používá souèasná valenèní syntax a souèasný jazyk. Valenèní schopnost jednotlivých sloves se vcelku nezmìnila, zmìnila se pouze forma nìkterých aktantù. Tato práce je pokusem o vytvoøení valenèního slovníku pro staroslovìnský text s využitím poznatkù souèasné valenèní syntaxe, je pouze jedním z možných pohledù na VF v ŽK.

Literatura GREPL, M. – KARLÍK, P.: Skladba spisovné èeštiny. 1. vyd. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1986. 476 s.

Rozdiel medzi podmienkou a èasovým urèením. Fyzika a lingvistika. (Intenzita silového po¾a je priamo úmerná množstvu simultánnych slovesných dejov, ktoré ho vytvárajú.) Carlos Alonso Hidalgo Filozofická fakulta PU, Prešov

Cie¾om tejto práce je dokáza, že hociktoré sloveso nachádzajúce sa v podmieòovacej konštrukcii vyjadruje prítomnos na rozdiel od slovies nachádzajúcich sa v iných vetách. Najprv si èitate¾ musí uvedomi, èo je „prítomný èas“, a osvoji si definíciu tohto pojmu pod¾a zákonov fyziky. K tomu nám pomôže nieko¾ko príkladov: príklad pera, príklad zrkadla, Einsteina, kina (ak ste videli film Zachráòte vojaka Ryana) a ešte malý kurz perspektívy. Až potom, keï bude èitate¾ovi jasné, èo znamená prítomnos, zaèneme hovori o jazykovede. Poïme na to... Dobrý deò: ako dlho trvá Vaša prítomnos? Položili ste si už niekedy túto otázku? Zoberte si pero a napíšte, èo robíte teraz: – Teraz si beriem pero a píšem písmenko a, teraz pijem z pohára, ktorý je na stole, pozerám sa von oknom, teraz sa usmievam na babku, teraz si spomínam na svoju maèku, teraz… Vaša prítomnos je trochu dlhá, však? Ak mi porozprávate o tom, èo robíte teraz, je možné, že Vám to potrvá pä minút, týždeò alebo mesiac…, alebo že neskonèíte nikdy. Ak mi však porozprávate o všetkom, èo ste robili vèera, urèite to nebude trva viac ako jeden deò, kým mi to všetko porozprávate.

268

Je to jednoduché. Z h¾adiska subjektu nachádzajúceho sa v èasovej jednotke sa jednotka èasu zdá nekoneèná. Jednotky èasu, v ktorých subjekt nie je ponorený, napríklad vèera, pred hodinou, zajtra, sú koneèné. Ako to, že ešte neveríte, že Vaša prítomnos je nekoneèná? Teda, pozrime sa, èi Vás presvedèím iným spôsobom: pozeráte sa každé ráno do zrkadla? A všímate si, že ste každé ráno starší? Pravdou je, že si každé ráno, keï si umývate zuby, myslíte, že ste rovnako mladý ako predchádzajúce ráno. Žijete v nekoneènej prítomnosti, ktorá trvá, odkedy Vám vyjdú prvé zuby, až kým ich stratíte, a v takejto prítomnosti nestarnete. To, èo sa Vám snažím vysvetli, je, že Vaša prítomnos nemá hranice. Aj tu mi pomôže teória relativity: Einstein hovorieval, že èas plynie pomalšie pre pozorujúceho, ktorý sa nachádza v blízkosti silového po¾a, ako pre pozorujúceho, ktorý je vzdialenejší. Predpokladajme, že: – Sloveso vytvára silové pole urèitej intenzity. – Podmet vety je podriadený tomuto silovému po¾u. Ich vzah sleduje percipient. – Pozorujúci alebo percipient, ktorý sleduje vzah, je taktiež podriadený silovému po¾u tohto slovesa. Celková intenzita silového po¾a je priamo úmerná množstvu simultánnych slovesných dejov, ktoré ho vytvárajú. Pod¾a toho podmet jedného slovesa bude podriadený silovému po¾u o intenzite 1, napríklad: Ty spievaš. Pavol tancuje. Jozef hrá na gitare. Podmet troch simultánnych slovies bude podriadený sile o intenzite 3: Ty spievaš, tancuješ a hrᚠna gitare. Teraz si beriem pero, teraz píšem písmenko a, teraz pijem z pohára... Ako sme uviedli vyššie, pozorovate¾ je tiež podriadený silovému po¾u. Všetky slovesá aplikujú svoje silové pole na ten istý podmet, ich intenzity sa spájajú a pozorovate¾, ktorý sleduje jav ve¾mi zïaleka, je teraz priahovaný silovým po¾om o intenzite 3. V takýchto podmienkach sa èas tým viac spoma¾uje, èím väèšie bude gravitaèné pole, a plynie tým pomalšie, èím viacej slov sa bude vzahova na ten istý podmet v tej istej èasovej jednotke. Rovnako, pod¾a teórie relativity, nielen èas plynie pomalšie, ale sa aj viac zväèší pre pozorovate¾a, ktorý sa nachádza blízko deja slovesa, ako pre pozorovate¾a, ktorý sa nachádza ïaleko od deja slovesa (lupa na èasovej osi). Napríklad: Dnes je oslava mojich narodenín. Dnes je èasovou jednotkou, ktorá sa nachádza blízko pozorovate¾a. Èas oslavy sa zväèšuje a táto veta môže znamena minulos (oslava sa skonèila), prítomnos (som na oslave) alebo budúcnos (oslava sa ešte len zaène). Pred mesiacom bola oslava mojich narodenín.

269

Pred mesiacom je èasovou jednotkou, ktorá sa nachádza ïaleko od pozorovate¾a. Èas oslavy sa skrátil: mimo kontextu teraz sloveso by oznaèuje minulos, kým predtým sloveso by oznaèovalo minulos, prítomnos a budúcnos. Vo vete bez prísloviek èasu dve alebo viac nedokonavých slovies oznaèuje simultánne deje, ktoré majú ve¾kú príažlivú silu. Kým ich používame, èas sa nato¾ko spoma¾uje, až sa zastavuje, neplynie: Ján spieva, tancuje, hrá na gitare. Táto veta znamená, že Ján robí všetko naraz. Vo vete bez prísloviek èasu dve alebo viac dokonavých slovies neoznaèuje simultánne deje a ich príažlivá sila je ve¾mi malá. Keï ich používame, èas plynie: Ján zaspieva, zatancuje, zahrá na gitare. Táto veta znamená, že Ján najprv spieva, potom tancuje a potom hrá na gitare. Dva minulé simultánne deje priahujú pozorovate¾a. Napríklad: nikdy sa Vám nestáva, že keï sledujete dobrý film, úplne zabúdate na to, kde ste, a krièíte medzi kolegami za nepriate¾skej stre¾by s vodou po kolená, zatia¾ èo sa pokúšate ukry na pláži Omaha? Vylodenie v Normandii, hoci sa stalo dávno, sa Vám zdá ako Vaša prítomnos. Toto je tiež cie¾om dobrých poviedok. Pozývam Vás do kina: Film sa Vám nepáèi. Neprestávate sa pozera na dievèa, ktoré máte ved¾a, na výzdobu stien a ïaleko pred sebou vidíte postavièky vo filme. Vnímate absolútnu prítomnos (dievèa, ktoré sedí ved¾a), absolútnu minulos (film s vylodením zo štyridsiatych rokov) a absolútnu budúcnos (cítite, že idete kýchnu). Predpokladajme teraz, že na chví¾u upriamite svoj zrak na film. V absolútnom minulom èase, ktorý vnímate, sú dva, tri, štyri simultánne deje... Tieto simultánne deje, pod¾a predchádzajúceho príkladu A. Einsteina, vytvárajú silové pole, ktoré zaèína priahova pozorovate¾a (v tomto prípade Vás) k minulosti, pretože každá èasová jednotka má príažlivú silu priamo úmernú množstvu simultánnych dejov, ktoré ju vytvárajú. Postupne, ako bude pozorovate¾ priahovaný k absolútnej minulosti, sa minulos bude zväèšova pod¾a zákonov perspektívy, èoraz viac, až kým celkom neobklopí pozorovate¾a. Absolútna minulos má tendenciu meni sa na Vašu relatívnu prítomnos. Postupne sa sústredíte na film, až keï uvidíte seba vo Vašej novej prítomnosti za nemeckej stre¾by a nájdete plukovníka raneného gu¾kou na piesku. To, èo som Vám teraz porozprával, je úzko spojené so zákonmi perspektívy: postupne, ako sa pozorovate¾ približuje k vzdialenému bodu, ten sa v rovnakej miere zväèšuje, až kým ho celkom neobklopí. Skúste skoèi z trampolíny a uvidíte. Voda sa Vám bude zda ako nieèo vzdialené, ale postupne, ako budete pada, sa zväèší, až kým Vás celkom neobklopí. Jazyk sa nevyhne zákonom perspektívy, ktoré taktiež vyjadrujú to, èo Vás obklopuje. Jazykový systém, ktorý okrem toho, èo je vo vete, berie do úvahy polohu pozorovate¾a, by mal používa zákony perspektívy. Študujme pomocou malé-

270

ho kurzu perspektívy, aká je poloha pozorovate¾a na èasovej osi. Pozorovate¾ bude oznaèený znakom K. A) Minulos

Prítomnos

Budúcnos

B) Minulos

Prítomnos

Budúcnos

K C) Minulos

Prítomnos

Budúcnos

K

D) Minulos

Prít.

Bud.

K

E) Minulos

K

Graf A) Teoretická èasová os. Na nej nie je pozorovate¾. Táto os nemôže existova, pretože ju nikto nepozoruje (pod¾a pravidiel kvantovej fyziky). Vo chvíli, keï na òu umiestnime pozorovate¾a, pozorovate¾ vždy vníma prítomnos trochu väèšiu, preto je bližšie k nej ako k budúcnosti alebo k minulosti. Na nasledujúcom grafe sa pozorovate¾ objaví.

271

Graf B) Èasová os, v ktorej pozorovate¾ vníma minulos, prítomnos a budúcnos. Pokúša sa by neutrálnym a vníma všetky èasy rovnako ve¾ké, ale to sa mu nedarí. On žije bližšie k prítomnosti a prítomnos obsahuje simultánne deje, ktoré priahujú pozorovate¾a. Vždy, keï sa na èasovej osi objaví pozorovate¾, bude vníma jeden èas väèší ako ostatné a bude vníma èasovú os deformovanú. Možno, že deformácia je atribútom èasovej osi, pretože nie je možné vníma èasovú os bez deformácie. Priamka B je bežnou èasovou osou, práve tou, ktorú stretávame každý deò. Vaša minulos sa skonèila vèera a Vaša budúcnos sa zaèína zajtra. Vo svojej prítomnosti èítate tieto riadky, hráte sa s perom, dotýkate sa ucha... Nezdá sa Vám, že Vaša prítomnos sa zväèšuje? Graf C) Èasová os, ktorú vníma pozorovate¾, ak je v minulosti nieko¾ko simultánnych dejov. Vidíme, že pozorovate¾ je ¾ahko priahovaný týmito dejmi. Postupne, ako sa približujete k minulosti, tá sa zaèína zväèšova tak ako voda v bazéne, kým padáte z trampolíny. Graf D) Èasová os, ktorú vníma pozorovate¾, ak je v minulosti ve¾a slovies. Pozorovate¾ je ve¾mi blízko k minulosti. Prítomnos a budúcnos sú ve¾mi vzdialené a obsahujú málo priestoru. Graf E) Èasová os, ktorú vníma pozorovate¾, keï sa v minulosti poèet simultánnych dejov blíži k nekoneènu. Absolútna prítomnos a absolútna budúcnos úplne zanikajú a pozorovate¾ sa zrazu nájde ponorený v absolútnom minulom èase, ktorým je preòho prítomnos, nazvime ju „relatívna“. Posledný graf je práve ten, ktorý korešponduje s podmieòovacími súvetiami. V podmieòovacích súvetiach dej slovesa v predvetí nepredchádza dej slovesa v závetí, ako by sa mohlo zda, ale obidva deje sú simultánne a nachádzajú sa v relatívnej prítomnosti pozorovate¾a, teda percipienta. Vetu Ak pracujem, dostanem peniaze. obyèajne interpretujeme tak, že najprv sa musí uskutoèni dej pracova a až potom sa uskutoèní dej dosta. Z nášho h¾adiska to tak nie je. Ïalej vysvetlíme, ako dva deje priahujú pozorovate¾a k èasovej jednotke, ktorá sa z jeho poh¾adu zväèšuje až do nekoneèna a mení sa na jeho relatívnu prítomnos. Pozorovate¾ zo svojho h¾adiska nemôže vedie, èi jeho relatívna prítomnos je aj absolútnou podobne, ako keï sme vo výahu, nemôžeme vedie, aký je nᚠabsolútny pohyb: ideme smerom nadol alebo stojíme a stena ide smerom nahor? Inak povedané: keï podmieòovacia konštrukcia nasto¾uje pred nami problém, napríklad: Keby pán dekan našiel pero, podpísal by nám dovolenku., problém ešte nebol vyriešený podmetom vety (dekan ešte nenašiel pero) a ešte nebol vyriešený nami. A navyše my, pozorovatelia alebo èitatelia vety, sa budeme nachádza v prítomnosti pána dekana u dekana a spolu budeme h¾ada pero. Preèítajte tieto vety: Keby sa moja choroba dala lieèi, nebral by som drogy. Ak ma diktátor neprestane muèi, stratím aj svoju poslednú kvapku dôstojnosti. Keby ma neprenasledovali tieto psy, oddýchol by som si. Keby som im mohol da jes, neboli by moje deti až také chudé.

272

Èo cítite pri èítaní týchto viet? Necítite hrozný pocit úzkosti? Nie sú to Vaše terajšie problémy? Odkedy Vás prenasledujú tieto psy? Odkedy beriete drogy? Dokedy budú Vaše deti chudé? Kedy Vás diktátor prestane muèi? Žijete v nepretržitom stave beznádeje, o ktorom ani podmety vety, ani Vy, ani nikto nevie, kedy sa skonèí. Nerobte si starosti: tento stav sa nazýva prítomnos. Tento stav je podobný tomu, ktorý som Vám opísal, keï pozorovate¾ zabudol na miestnos v kine a zdalo sa mu, že prežíva hroznú prítomnos na pláži Omaha. Ïalej uvidíme, že podmieòovacie konštrukcie obsahujú ved¾ajšie vety príslovkového urèenia èasu, ktoré vyjadrujú simultánnos: – Ak dej slovesa hlavnej vety a dej slovesa ved¾ajšej vety nie sú simultánne, potom pozorovate¾ môže poveda, èo sa stalo predtým a èo potom. Na èasovej osi vnímame tri èasy. – Ak dej slovesa hlavnej vety a dej slovesa ved¾ajšej vety príslovkového urèenia èasu sú simultánne, potom pozorovate¾ nemôže poveda, èo sa stalo predtým a èo potom, pretože na celej èasovej osi vníma iba prítomnos. Pozrime sa na tieto vety. 1) Predtým, ako mi Mária podá ružu, vybuchnem od šastia. 2) Potom, ako mi Mária podá ružu, vybuchnem od šastia. 3) Vo chvíli, keï mi Mária podá ružu, vybuchnem od šastia. Predpokladajme, že Mária mi skutoène podá ružu. Pravdepodobnos výbuchu rastie postupne, ako sa približuje moment podania ruže: ak napríklad vybuchnem po prijatí ruže, urobím to pravdepodobne hneï po tom. Aj keï pod¾a významu vety môžem vybuchnú po roku, nie je to pravdepodobné. Na grafe body oznaèujú pravdepodobnos výbuchov. Tam, kde sa koncentrujú, vieme, že sa èas zväèší a plynie pomalšie. Zopakujme tento experiment s inými dievèatami: s Evkou, s Mirkou, so ⇐ Minulos •

•

•

•

• •• •• •

•

•

Budúcnos⇒ •

Poda ružu

Sylviou... Nie je pravda, že moment výbuchu sa stále blíži k momentu podania ruže? To nám umožòuje vyslovi fyzikálny zákon: 3a) Zakaždým, keï mi dievèa podá ružu, vybuchnem od šastia. 3b) Vždy, keï mi dievèa podá ružu, vybuchnem od šastia. Alebo môžeme vyslovi nᚠzákon aj takto: 3c) Ak mi dievèa podá ružu, vybuchnem od šastia. Z experimentu vyplýva: – Vety 3), 3a), 3b) a 3c) (vo chvíli, zakaždým, vždy, ak) znamenajú to isté. Je jedno, èi dostanem len jednu ružu (vo chvíli, keï) alebo ich dostanem tisíc (zakaždým; vždy, keï). Už len dva simultánne deje (poda a vybuchnú) definujú nekoneènú prítomnos, do ktorej sa zmestí nekoneèný poèet dejov (teraz si beriem pero, teraz píšem písmenko a, teraz pijem z pohára..., alebo tisíckrát dostanem ružu).

273

– Simultánnos je práve to, èo znásobuje až do nekoneèna poèet dejov vyjadrených iba dvoma slovesami. Porovnajte: Po tom, ako Janko dá gól, vyhráme zápas. Táto veta znamená, že ak Janko dá gól, vyhráme tento zápas. V tej chvíli, keï Janko dá gól, vyhráme zápas. Táto veta znamená, že ak Janko dá gól, vyhrávame každý zápas. – Veta 3) (vo chvíli) sa odlišuje od viet 1) a 2) (predtým, potom), pretože tá prvá implikuje podmienku. Týmito príkladmi sme prešli celý proces opísaný na kurze perspektívy: – GRAF B. Na èasovej osi jasne vidno hranice medzi èasmi. Vety 1) a 2) (predtým a potom) sú vety, v ktorých prítomný èas vyjadruje èasovú okolnos. Pozorovate¾ rozlišuje aspoò dva èasy v èasovej osi: predtým a potom. – GRAF E. Jeden èas sa zväèšil nato¾ko, že už nemá hranice a obsahuje celú èasovú os. Už nevidno iné èasy. Veta 3c) (ak) je veta, v ktorej jednoznaène prítomný èas už vyjadruje podmienku. Pozorovate¾ je už tak blízko k èasovej jednotke, že sa mu zdá nekoneèná a všetky deje v nej sú simultánne. Medzi grafmi B a E, medzi èasovou a podmieòovacou interpretáciou, sa vyskytuje celý proces priblíženia sa, v ktorom majú priestor všetky možné odtiene: – GRAFY C a D. Pozorovate¾ sa približuje k èasovej osi. Jeden èas sa postupne zväèšuje alebo ostatné sa zmenšujú. Preto vety 3), 3a) a 3b) (vo chvíli, zakaždým, vždy) sú vety, v ktorých prítomný èas môže vyjadrova podmienku alebo èasovú okolnos: – Ak pozorovate¾ vníma, že v grafoch C a D existuje jeden èas, ktorý sa zväèšuje, že je èoraz viac simultánnych dejov, potom interpretácia viet 3), 3a) a 3b) bude podmieòovacia. – Ak pozorovate¾ vníma, že v grafoch C a D dva èasy ešte nezanikli, že ešte existujú nesimultánne deje, potom interpretácia viet 3), 3a) a 3b) bude èasová. Vety, ktoré sem patria, sa nachádzajú niekde na ceste medzi èasovou a podmieòovacou interpretáciou. Veta 3b) (vždy, keï) je už ve¾mi blízko ku koncu cesty. Veta 3a) (zakaždým, keï) je ešte na zaèiatku. Ïalej preèítame nieko¾ko podmieòovacích súvetí obsahujúcich slovesá, ktorých deje na prvý poh¾ad vyzerajú ako minulé alebo ako budúce. Napriek tomu uvidíme, že všetky vyjadrujú prítomnos: Keby ste vytiahli šnúru zo zásuvky, prestali by ste dostáva elektrický prúd. Táto veta vyjadruje problém Vašej prítomnosti. Vaša prítomnos sa skladá z dlhého a konštantného elektrického dotyku. Neviete, kedy sa zaèal ani kedy sa skonèí. Môžete vyrieši svoj problém. Keby ste boli stavili všetko na biele, boli by ste vyhrali. Táto veta vyjadruje Vᚠsúèasný stav chudoby, ktorý nemožno zmeni. Nemôžete vyrieši Vᚠproblém. Môžete tvrdi, že táto veta vyjadruje minulos, je

274

to pravda: Vaša relatívna prítomnos sa nachádza v absolútnej minulosti, ale... aké minulé deje vyjadruje táto veta? – Stavi?... Veï ste nestavili. – Vyhra?... Veï ste nevyhrali. 3) Keby moja praèka huèala, prala by. 4) Keby moja praèka prala, huèala by. Tieto dve vety znamenajú to isté. Vyskúšajte, èi je možné zmeni poradie slovies v inom druhu vety bez toho, aby sa zmenil význam, napríklad vo vete Vladko je, aby rástol. (*Vladko rastie, aby jedol). Nie je to možné, ak obidva deje nie sú simultánne. Porovnajte: Vladko rastie a je., Vladko je a rastie. 5) Keby ste trpeli, boli by ste milovali. V tejto vete to, èo ste urobili v minulosti, závisí od toho, èo robíte teraz. Inými slovami: prítomnos urèuje, aká bola minulos, aj keï obyèajne sa to stáva naopak. Ako je možné nerešpektova zákon príèina – dôsledok? Azda si nepletiete minulos s prítomnosou? 6) Keby ste boli milovali, trpeli by ste. V tejto vete to, èo robíte teraz, závisí od toho, èo ste urobili v minulosti. Ale to vôbec neprekáža, aby táto veta znamenala to isté ako predchádzajúca. Neuverite¾né, však? Podmieòovacie konštrukcie neimplikujú vzah príèina – dôsledok. V podmieòovacích vetách slovesný èas (v tomto prípade minulý èas a predminulý èas) stráca svoj význam. Ak sa poradie slovies v podmieòovacích konštrukciách dá zameni bez toho, aby sa význam vety zmenil, možno majú slovesá tú istú èasovú hodnotu. Rozmýš¾ajte o tom... Nie je pravda, že jedno vyjadruje minulý dej vzh¾adom na druhé. Záver Ak aplikujeme zákony fyziky na lingvistiku, nieèo také jednoduché ako skok z trampolíny môže vysvetli jazykové javy, ktoré považujeme za rôznorodé. Na uvedených ukážkach sme videli, že tými istými zákonmi môžeme vysvetli aj rozdiel medzi dokonavými a nedokonavými slovesami, aj rozdiel medzi podmienkou a príslovkovým urèením èasu. Ale táto práca ide iným smerom. Jej snahou nie je klasifikova a nájs rozdiely medzi jazykovými javmi, ale naopak: touto prácou by som Vám chcel poveda, že nemá zmysel opisova tisíc javov tisícimi spôsobmi a nazva to „systém“..., ak potom nenájdeme to, èo má tých tisíc javov spoloèné. Literatúra EINSTEIN, A.: Relativity: The Special and the General Theory. New York, Crown Pub 1997.

275

Pojmové modelovanie Karol Furdík Fakulta elektrotechniky a informatiky TU Košice Projekt ESPRIT, 29065 (http://knowweb.fei.tuke.sk).

Úvod S rozvojom informaèných technológií v posledných desaroèiach, ako aj s globalizáciou svetového informaèného priestoru súvisí nárast množstva zaznamenaných (explicitných, vo forme databáz, dokumentov a pod.), avšak aj nezaznamenaných (implicitných, vo forme skúseností, know-how a pod.) informácií a vedomostí. Pre akúko¾vek organizáciu, komerènú alebo neziskovú, je dnes jednou z k¾úèových úloha efektívne získava, využíva a chráni informácie z okolitého, ako aj z vnútorného prostredia. Úlohu úspešne sa orientova v tomto rozsiahlom informaènom priestore berú na seba informaèné systémy. Ve¾ká väèšina v súèasnosti používaných a komerène ponúkaných informaèných systémov pracuje na princípe relaèných distribuovaných databáz. Dôraz sa kladie na rýchlos, bezpeènos a výkonnos, dôležitým parametrom je aj cena takýchto systémov. Problémom však ostáva flexibilita a otvorenos systému pri zmenách informaènej štruktúry okolia. Súvisí to s tým, že relaèná databázová reprezentácia, napriek svojej rýchlosti a spo¾ahlivosti, nezodpovedá reprezentácii, aká sa predpokladá v ¾udskom mozgu pri manipulácii s informáciami. Doteraz zrejme neprekonaným prostriedkom na reprezentáciu, využívanie a výmenu informácií medzi ¾uïmi je prirodzený jazyk, ktorý pre svoju zložitos nie je zatia¾ použite¾ný v umelých poèítaèových informaèných systémoch. Bolo však vyvinutých viacero formálnych systémov, modelov reprezentácie vedomostí, ktoré sa v urèitých situáciách, v autonómnych problémových oblastiach výkonnosti prirodzeného jazyka snažia priblíži. Využi tzv. ontológie ako model reprezentácie vedomostí pri manipulácii s explicitnými a implicitnými znalosami v prostredí reálnej organizácie je cie¾om projektu KnowWeb, è. 29065, vyvíjaného v rámci programu ESPRIT (pozri aj http://knowweb.fei.tuke.sk). Príspevok sa venuje preh¾adu metód reprezentácie vedomostí s ažiskom na model ontológií. Diskutuje sa problematika modelovania reálnych objektov a vzahov v organizácii pomocou ontológií, tzv. pojmové alebo doménové modelovanie. Z funkènej a implementaènej stránky sa demonštruje nástroj na tvorbu doménového modelu vyvinutý v projekte. V závere sa porovnávajú prínosy a nedostatky zvoleného riešenia a prezentujú sa návrhy na ïalšie pokraèovanie výskumu v tejto oblasti.

276

Niektoré metódy reprezentácie vedomostí Termínom reprezentácia vedomostí (znalostí) sa zvykne oznaèova kombinácia údajových štruktúr a interpretaèných procedúr. Údajové štruktúry sú formalizmom, pomocou ktorého je možné explicitne zaznamena, reprezentova urèité fakty z okolitého sveta. Interpretaèné štruktúry sú súborom formálnych metód umožòujúcich takto reprezentované fakty využíva, transformova do iných reprezentácií, prípadne odvádza z existujúcich faktov nové. Vzájomná správna súèinnos týchto dvoch zložiek môže vies k nieèomu, èo sa dá oznaèi ako inteligentné správanie sa (v intenciách Turingovho testu). Reprezentácia vedomostí je „schopnos vytvori vnútorný model sveta a opísa ho pomocou vhodného jazyka, umožòujúceho pochopi a analyzova informácie o okolitom svete a o svojich možnostiach v òom” (Csontó – Sabol, 1991, s. 107). Primárnym problémom je vo¾ba údajových štruktúr, pomocou ktorých sa vedomosti reprezentujú. Interpretaèné procedúry zväèša závisia práve od tejto vo¾by, vo ve¾kej väèšine sú ich možnosti dané zvolenou údajovou štruktúrou. V súèasnosti je známych a používaných mnoho formalizmov, viac alebo menej vhodných na formálnu reprezentáciu vedomostí: metóda stavového priestoru, formálna výroková a predikátová logika, produkèné systémy, rámce a skripty, sémantické siete a ïalšie (tamže, s. 113). Sémantické siete boli pôvodne navrhnuté ako psychologický model ¾udskej asociatívnej pamäti. Štruktúra siete pozostáva z uzlov (reprezentujúcich objekty, pojmy, udalosti) a hrán (reprezentujúcich vzahy medzi uzlami). Interpretácia sémantických sietí závisí iba od kontextu, domény, ktorú sie modeluje. Informácia získaná inferenciou zo siete preto nie je nevyhnutne pravdivá v tom zmysle, v akom to platí pre formálnu logiku (pozri tamže, s. 133). Existenciálne grafy sú grafickou metódou reprezentácie výrokovej, predikátovej a modálnej logiky. Každý výrok je reprezentovaný osobitným grafom, príslušné argumenty sú poduzlami v tomto grafe. Bola vyriešená reprezentácia existenèných a všeobecných kvantifikátorov, konštánt a relácií. V praxi sa táto metóda reprezentácie vedomostí používa (v zovšeobecnenej podobe konceptuálnych grafov) zhruba od roku 1984 (Sowa, 1999; pozri tiež http:// www.dat.ruc.dk/~torben/index2.html) v oblasti spracovania prirodzeného jazyka, znalostných systémov, znalostného inžinierstva, návrhu databáz a podobne. Konceptuálne grafy (Conceptual Graphs, CG) sú logickým systémom založeným na existenciálnych grafoch a sémantických sieach. Boli vyvinuté s cie¾om vyjadri význam v logicky presnej forme, ktorú by bolo možné spracova poèítaèom tak, aby pritom ostala èitate¾ná (Sowa, 1992, s. 3). Konceptuálny graf je diagram reprezentujúci lexikálny význam vety („...literal meaning of a sentence”, tamže). Pozostáva, podobne ako sémantická sie, z uzlov (pojmov, v grafickej reprezentácii zobrazených obdåžnikmi) a relácií (zobrazených kruhmi). Napríklad vetu John is going to Boston by bus. možno reprezentova fragmentom konceptuálneho grafu na obrázku è. 1.

277

Obrázok 1. Grafická reprezentácia konceptuálneho grafu. Okrem grafického zobrazenia sa konceptuálny graf dá reprezentova lineárne, v pomerne èitate¾nej forme blízkej zápisu údajových štruktúr rámcov (Csontó – Sabol, c. d., s. 141). Lineárna forma zápisu grafu z obrázku è. 1: [Go] (Agnt) → [Person: John] (Dest) → [City: Boston] (Inst) → [Bus]. Grafická aj lineárna forma zápisu slúžia primárne na komunikáciu medzi ¾uïmi, prípadne na komunikáciu èlovek – poèítaè. Pre vnútornú poèítaèovú reprezentáciu boli vyvinuté formáty CGIF (Conceptual Graph Interchange Form, návrh štandardu možno nájs na http://www.bestweb.net/~sowa/cg/cgdpansw.htm) a KIF (Knowledge Interchange Format, návrh štandardu na http://logic.stanford.edu/kif/dpans.html). CGIF formát zápisu grafu z obrázku è. 1: [Go *x] (Agnt ?x [Person ‚John‘]) (Dest ?x [City ‚Boston‘]) (Inst ?x [Bus]) KIF formát zápisu grafu z obrázku è. 1: (exists ((?x Go) (?y Person) (?z City) (?w Bus)) (and (Name ?y John) (Name ?z Boston) (Agnt ?x ?y) (Dest ?x ?z) (Inst ?x ?w))) Ontológia Ontológia je formálny prostriedok na modelovanie, opis a skúmanie kategórií a jednotlivín existujúcich v urèitej problémovej oblasti – doméne. Aplikovaním ontológie, teda opísaním urèitej problémovej oblasti týmto formalizmom, vznikne tzv. doménový model. Je to vlastne katalóg typov (kategórií a jednotlivín), o ktorých sa predpokladá, že existujú v oblasti (doméne) zameranej na problematiku D, vytvorenej z perspektívy subjektu používajúceho na opis tejto oblasti jazyk L. Typy v doménovom modeli reprezentujú predikáty, významy slov alebo pojmy a relácie jazyka L, ktoré používa subjekt v diskusii o D. Neinterpretované logické štruktúry, ako napríklad výrokový, predikátový poèet

278

a konceptuálne grafy, sú ontologicky neutrálne. Vo všeobecnosti nepresahujú zložitos bezkontextových gramatík (Csontó – Sabol, c. d., s. 39) pod¾a Chomského klasifikácie formálnych jazykov. V týchto štruktúrach nemožno vyjadri žiaden vzah k opisovanej problematike. Logika vyjadrená jazykom generovaným bezkontextovou gramatikou sama osebe je èisto formálna, nehovorí niè o vzahu k entitám sveta. V kombinácii s ontológiou však poskytuje možnos vyjadri vzahy medzi entitami problémovej oblasti – pridáva k opisu kontext a zvyšuje zložitos na úroveò kontextových gramatík. J. F. Sowa (1999) delí ontológiu na neformálnu a formálnu. Neformálna ontológia sa dá charakterizova ako katalóg typov zodpovedajúcich výrokom prirodzeného jazyka. Formálne ontológie sa ïalej delia pod¾a spôsobu, akým sa sub-typy odlišujú od svojich rodièovských super-typov: • axiomatizovaná ontológia odvádza sub-typy pomocou axióm a definícií vyjadrených formálnym jazykom – logikou, respektíve poèítaèovým zápisom, ktorý sa dá na logiku transformova; • prototypová ontológia odlišuje sub-typy porovnávaním s typickým èlenom – prototypom jednotlivého sub-typu. Rozsiahle ontológie èasto používajú kombináciu týchto prístupov. Formálne axiómy a definície sa používajú pri modelovaní oblastí matematiky, fyziky, poèítaèovej problematiky, inžinierskych oblastí a podobne. Prototypy sa zvyknú používa v oblastiach potravinárstva, pri katalogizácii rôznych spotrebných produktov a výrobkov (napríklad na tvorbu katalógov elektronického obchodu), pri budovaní zdrojov informaèných agentúr, www portálov atï. Tvorba doménového modelu Pod¾a T. R. Grubera (1993) ontológia je množina definícií zostavených z elementárnych, obsahovo senzitívnych jednotiek (primitív) reprezentácie znalostí. Tieto jednotky môžu by tvorené doménovo závislými triedami, reláciami, funkciami a konštantami. B. Chandrasekaran (1999) chápe ontológiu ako reprezentatívny slovník pojmov a vzahov charakterizujúci danú oblas, doménu. Zdôrazòuje dva dôvody výhodnosti reprezentácie problémovej oblasti pomocou ontológie: • definovanie najèastejšie používaných termínov a ich vzájomných vzahov – vzniká štruktúra, ktorú možno považova za viac-menej univerzálnu a ‚objektívnu‘ kostru domény, • zdie¾anie, znovupoužite¾nos a modifikovate¾nos znalostí, ak sú formalizované všeobecne akceptovanou štruktúrou (pozri aj Motta – Zdrahal, 1998). Ako príklad možno uvies organizáciu plánujúcu svoje aktivity. Tieto aktivity sa vo všeobecnosti skladajú z krokov, ktoré pre rôzne prípady tvoria viac alebo menej odlišné sekvencie závisiace od špecifikácie toho-ktorého prípadu. Ak by niekto chcel použi na riešenie novej aktivity niektorý z už existujúcich známych postupov, potom potrebuje pozna a porozumie významu každého kroku – každej relácii, podmienenosti a vzahu v tomto postupe. To môže by èasto problematické, najmä ak postup vypracoval niekto iný, s použitím ‚subjektívnej bázy znalostí‘.

279

Ak by však existoval akýsi konsenzus, napríklad jednotný formalizmus zápisu plánu aktivít, ktorý by objektivizoval v rámci istej domény (v tomto prípade v rámci danej organizácie) jednotlivé pojmy a vzahy medzi nimi, potom by sa takto formalizovaný postup riešenia minulých aktivít dal pomerne priamoèiaro adaptova na riešenia nových, podobných, ale predsa v istých parametroch odlišných aktivít. Bolo by teda možné zdie¾a a znovu využi znalosti obsiahnuté v postupe riešenia aktivity, a to vïaka spôsobu kódovania, formalizácie tohto postupu. Z požiadavky širšej akceptácie významu termínov a vzahov v doméne vyplýva definícia pojmu. Pojmy sú viac alebo menej abstraktné konštrukty, pomocou ktorých sa buduje model relevantnej èasti sveta. Rozoznáva sa nieko¾ko typov pojmov pod¾a ich charakteristiky. Sú to najmä triedy, relácie, funkcie, procedúry, objekty, premenné a konštanty. Tvoria zväèša komplikovanú sieovú štruktúru – doménový model danej problémovej oblasti. Je potrebné zdôrazni, že nech je doménový model akoko¾vek rozsiahly, nemôže si nárokova univerzálnu platnos. Vždy modeluje svet iba z urèitého h¾adiska. Pojmy, ak majú by použité zmysluplne, sú vo ve¾kej väèšine závislé od rámca tej-ktorej oblasti, domény. Inými slovami, pojmy a vzahy podstatné napríklad pre poisovaciu spoloènos sa takmer urèite nebudú da použi povedzme pre vzdelávaciu inštitúciu (hoci je možné, že istá èas modelu môže by aj v tomto prípade spoloèná pre obe oblasti). Proces tvorby doménového modelu sa oznaèuje ako pojmové, respektíve doménové modelovanie. Vzh¾adom na rozsah a zložitos výsledného modelu v podmienkach reálneho použitia tento proces nie je triviálnou úlohou. Navyše, požiadavky, záujmy a priority organizácie sa môžu èasom meni, preto aj doménový model musí by flexibilný a voèi prípadným zmenám otvorený. Na zaèiatku vyvstáva otázka, èo všetko zahrnú do doménového modelu? Jednoduchá, avšak vágna odpoveï je: všetko, èo je relevantné a dôležité na opis problémovej oblasti. Prakticky každá organizácia má istú sumu vedomostí obsiahnutú v rôznych databázach, prípadne dokumentoch. Sú to napríklad informácie o technológiách, produktoch, zákazníkoch, dodávate¾och, projektoch, zamestnancoch a podobne. Inou formou znalostí môžu by zvyklosti, skúsenosti alebo interné procedúry používané pri riešení jednotlivých úloh. Zhrnúc predchádzajúce dá sa konštatova, že autonómne prostredie etablovanej organizácie poskytuje znalosti, ktoré sa obyèajne oznaèujú ako obchodné ciele (business goals) a/alebo ako know-how. Doménové (pojmové) modelovanie je formalizáciou týchto znalostí do pojmov ontológie (pozri aj Džbor a kol., 1999).

Obrázok 2. Grafická reprezentácia doménového modelu.

280

Doménový model je možné zobrazi, podobne ako konceptuálny graf, lineárnym zápisom a graficky (pozri obrázok è. 2). Pojmy (napr. Employee, Researcher...) sú reprezentované uzlami grafu, relácie („IS_A“, „IS_LEADER“,...) sú ohodnotenými hranami grafu. Akoko¾vek je táto štruktúra ve¾mi podobná konceptuálnemu grafu (porov. vyššie), rozdiely sú vo vnútornej stavbe pojmov, ako aj v mechanizme dedenia. V nasledujúcej èasti sú tieto rozdiely vymenované ako pravidlá, ktoré vyplynuli z požiadaviek organizácií na tvorbu doménového modelu. Pravidlá na tvorbu doménového modelu Vývoj nástroja na tvorbu doménového modelu sa riadil požiadavkami priemyselných partnerov zúèastnených na projekte (pozri http:// knowweb.fei.tuke.sk). Akceptoval sa model formálnej axiomatizovanej ontológie, ktorý však bolo potrebné zjednoduši. Prijali sa nasledujúce ohranièenia (Furdík – Džbor, 1999): – Štruktúra ontológie bude strom a nie sie. Každý uzol (pojem) bude ma maximálne jeden rodièovský uzol. – Budú existova uzly (pojmy) dvoch typov: 1) Inštancie, konkrétne objekty. 2) Triedy, abstraktné pojmy. – Budú sa implementova iba relácie dvoch typov: 1) orientovaná relácia „SUBCLASS_OF“ medzi dvoma triedami, 2) orientovaná relácia „INSTANCE_OF“ medzi triedou a inštanciou. – Inštancia musí ma práve jednu rodièovskú triedu. Zároveò nesmie by rodièom iného uzla. – Uzly (pojmy) sú ohodnotené a jednoznaène identifikované menom. Meno uzla nemôže by prázdne. Zároveò nemôžu existova v jednom doménovom modeli dva uzly s tým istým menom. – Uzly (pojmy) môžu by ohodnotené jedným alebo viacerými atribútmi. – Atribút je údajová štruktúra pozostávajúca z mena, typu a hodnoty, kde: a) meno atribútu je ¾ubovo¾ný neprázdny reazec znakov, b) typ atribútu je meno triedy existujúcej v doménovom modeli, c) hodnota atribútu je meno inštancie existujúcej v doménovom modeli. Zároveò musí plati, že inštancia sa nachádza v podstrome, ktorého koreòom je trieda urèujúca typ atribútu. – Uzol spojený reláciou s rodièovským uzlom dedí všetky atribúty od tohto rodièovského uzla. Dôsledkom je, že poduzol má vždy minimálne tie isté atribúty ako jeho rodièovský uzol. – Uzly (pojmy) môžu meni meno a hodnotu zdedených atribútov. Typ a poèet zdedených atribútov sa meni nesmie. – Triedy môžu meni poèet svojich atribútov (okrem zdedených). Inštancie poèet svojich atribútov meni nesmú. Tieto ‚striktne objektové‘ pravidlá boli v ïalšej fáze projektu doplnené o nasledujúce:

281

– Existuje pä elementárnych tried. Sú to {reazec, èíslo, dátum, èas, mena}. – Atribút, ktorého typ je elementárny, má hodnotu zodpovedajúcu tomuto elementárnemu typu. Pomocou takto definovaných pravidiel sa dá vytvori napríklad takýto fragment doménového modelu (lineárny zápis): [Inštitúcia] + [atribút: ((Meno:Sídlo)(Typ:Mesto)(Hodnota:))] → [Komerèná organizácia] → ... → [Nezisková organizácia] → [Vzdelávacia organizácia] → [Univerzita] → [Univerzita:Technická Univerzita v Košiciach] + [zdedený atribút: ((Meno:Sídlo)(Typ:Mesto)(Hodnota: KOŠICE))] Zložitejší príklad doménového modelu je na obrázku è. 3. Táto štruktúra slúži na modelovanie pojmov a vzahov v oblasti umelej inteligencie, reprezentácie znalostí, lingvistiky a príbuzných odborov. V porovnaní s pôvodnou definíciou ontológie má tento prezentovanými pravidlami modifikovaný formalizmus limitované schopnosti modelovania. Je však pomerne preh¾adný a vzh¾adom na to, že ohranièujúce pravidlá boli implementované do nástroja na tvorbu doménového modelu, toto riešenie nekladie príliš vysoké nároky na používate¾a.

Obrázok 3. Príklad doménového modelu.

282

Konceptualizácia Ako bolo spomenuté vyššie (v èasti Ontológia), na to, aby sa zvýšila zložitos a vyjadrovacia schopnos logickej štruktúry, je potrebné uvažova spolu s pojmami a reláciami aj ich kontext. Je možné deklarova, že kontext urèitého pojmu doménového modelu tvoria pojmy z jeho okolia, týmto však ani pojmy a ani doménový model ako celok nezíska žiadny vzah k èasti sveta, ktorú by mal modelova – interpretácia závisí od subjektivity používate¾a. Pomocou prostriedkov ontológie sa buduje štruktúra dôležitých a relevantných pojmov a ich vzahov v urèitej oblasti. Táto štruktúra je otvorená, dá sa priebežne modifikova pod¾a zmien v oblasti, pod¾a potrieb a záujmov organizácie a podobne. Štruktúra vlastne modeluje implicitné znalosti v organizácii (pod¾a charakteristiky z úvodu príspevku). Zdrojom explicitných znalostí môžu by najrôznejšie texty a dokumenty (predpokladáme ich elektronickú formu), prípadne externé zdroje z www. Nie je vhodné pokúša sa transformova tieto informácie do štruktúr ontológie. Èastokrát dané dokumenty už vlastnú štruktúru majú (napríklad rôzne formuláre a podobne), prípadne sa èasto menia alebo ich zdrojový text je generovaný dynamicky (www stránky). Otázkou je, ako teda prida tento informaèný kontext k doménovému modelu? Odpoveïou môže by tzv. konceptualizácia – priradenie existujúcich pojmov k danému dokumentu alebo k jeho èasti. Dokumenty sa archivujú spolu s celým doménovým modelom ako jeho súèas, respektíve kontext. Pritom sa ku každému dokumentu archivujú aj údaje o ve¾kosti, type dokumentu, autorovi a podobne. Zároveò sa archivujú aj odkazy na pojmy, ktoré boli k dokumentu pridané poèas konceptualizaènej procedúry. V rámci projektu KnowWeb boli vytvorené nástroje na manuálnu (pozri obrázok è. 4), ako aj na automatickú konceptualizáciu dokumentov pomocou pravidiel typu [AK dokument má isté vlastnosti, POTOM prida k dokumentu pojmy {a, b, c...}, INAK prida k dokumentu pojmy {x, y, z...}]. Najmä automatická konceptualizácia nekladie na používate¾a prakticky žiadne nároky, dá sa úplne realizova na programovej úrovni. Pojmy doménového modelu, ktoré sa archivujú spolu s dokumentom, teda tie, s ktorými je daný dokument asociovaný, plnia pri vyh¾adávaní úlohu k¾úèových slov. Používate¾ môže v doménovom modeli oznaèi tie pojmy, ktoré sú predmetom jeho záujmu, èím definuje otázku na systém. Potom sa realizuje vyh¾adávanie všetkých archivovaných dokumentov, ktoré sú asociované s danými pojmami. Ak je tento výber príliš úzky alebo nezodpovedá požiadavkám používate¾a, je možné vyh¾adáva nielen takto priamo asociované dokumenty, ale aj dokumenty asociované s pojmami z nejakého okolia pojmov z otázky. Napríklad, ak používate¾ h¾adá dokumenty týkajúce sa pojmu Lingvistika, ktorý je príliš všeobecný, a preto s ním nie je asociovaných ve¾a dokumentov, dá sa vyh¾adávanie rozšíri na konkrétnejšie pojmy (poduzly) Sémantika, Syntax a podobne. Výsledok vyh¾adávania pritom nehovorí iba to, že dané dokumenty

283

Obrázok 4. Konceptualizácia www dokumentu. súvisia s otázkou, ale dokáže výsledky štruktúrova pod¾a kvality, t. j. ako súvisia s otázkou. Toto je podstatné rozšírenie funkcionality oproti vyh¾adávacím systémom založeným na k¾úèových slovách. Implementácia Systém bol realizovaný ako primárne intranetová sieová aplikácia založená na platforme Microsoft (c) Component Object Model pod operaèným systémom Microsoft (c) Windows NT / SQL7.0 / IIS. Realizovala sa aj extranetová a lokálna demo verzia. Systém pozostáva z nasledujúcich èastí: – aplikácia na tvorbu doménového modelu, tzv. Ontology Builder (obrázok è. 3), – konceptualizaèný nástroj (obrázok è. 4), – nástroj na správu pravidiel automatickej konceptualizácie, – sieový komunikaèný modul, – èas servera, databáza a rozhranie k aplikáciám. Záver Vytvorený systém sa v súèasnosti testuje v prostredí komerèných organizácií a univerzít na Slovensku, vo Fínsku a vo Ve¾kej Británii. Z doterajších skúseností je zrejmé, že zvolený prístup je s¾ubný a riešenie je prínosom pre riadenie a monitorovanie informaèných tokov v zúèastnených organizáciách. Zároveò je zrete¾ný priestor na vývoj nových verzií, najmä v súvislosti s rozšírením

284

možností modelovania ontológie – zmena stromovej hierarchickej štruktúry na sieovú, akceptovanie viacerých typov relácií a rozšírenie typov uzlov o funkcie a procedúry. Literatúra CSONTÓ, J. – SABOL, T.: Umelá inteligencia. Košice, Edièné stredisko Technickej univerzity 1991. DŽBOR, M. – FURDÍK, K. – MACH, M. – PARALIÈ, J.: Organisational Memory: A Knowledge Modelling Approach. 10th International Conference on Information and Intelligent Systems IIS’99. Croatia, Varaždin 1999. FURDÍK, K. – DŽBOR, M.: Web-OrgMem Module’s Specification. ID2.1, Technical Report, IFBL Slovakia Ltd./Technical University Košice, 1999. GRUBER, T. R.: A Translation Approach to Portable Ontology Specifications. Knowledge Acquisition, 5, No. 2, USA 1993. CHANDRASEKARAN, B. – JOSEPHSON, J. R. – BENJAMINS, V. R.: What Are Ontologies and Why Do We Need Them. IEEE Intelligent Systems, 14, 1999, s. 20 – 26. MOTTA, E. – ZDRAHAL, Z.: A principled approach to the construction of a taskspecific library of problem solving components. Proceedings of the 11th Banff Knowledge Acquisition for KBS. Workshop, Canada 1998. SOWA, J. F.: Conceptual Graphs Summary. In: Conceptual Structures, Current Research and Practice. Ellis Horwood Ltd., UK, 1992, s. 3 – 53. SOWA, J. F.: Knowledge Representation: Logical, Philosophical, and Computational Foundations. Brooks Cole Publishing Co., Pacific Grove, CA, 1999. (http:// www.bestweb.net/~sowa/krbook/index.htm)

Získavanie informácií z dokumentov s využitím algoritmov zhlukovej analýzy Peter Kostelník Fakulta elektrotechniky a informatiky TU Košice

1. Úvod Definícia zhlukovej analýzy (ïalej ZA) bola po prvýkrát sformulovaná v roku 1939 Robertom C. Tryonom. ZA možno definova ako všeobecný logický postup, formulovaný ako procedúra, pomocou ktorej sa zluèujú objekty do skupín, a to na základe ich podobnosti a rozdielnosti. Zhlukovanie sa realizuje pomocou príznakov, ktoré sú sledované na všetkých zhlukovaných objektoch. Popisujúce príznaky by mali by pod¾a možností elementárne (t. j. ïalej nedelite¾né), aby im bolo možné priradi rovnakú váhu.

285

ZA vytvára hypotézu o existencii výraznejších skupín-zhlukov objektov v priestore všetkých objektov. Na otázku, do akej miery sú tieto zhluky významné, však ZA už odpoveï nedáva. V prípade zhlukovania dokumentov sú objektmi, s ktorými pracuje ZA, dokumenty a zhluky dokumentov. Aby bolo možné popísa jednotlivé typy metód zhlukovania, ich rozdelenie a základnú koncepciu navrhnutého riešenia, je potrebné v struènosti uvies najfrekventovanejšie typy popisu objektov a základné princípy urèenia podobnostných vzahov medzi objektmi. 1.1. Popis objektov Za vstupný príkladový priestor objektov, nad ktorým pracuje niektorá z metód ZA, sa v tomto prípade bude považova korpus (množina) dokumentov. V prípade príkladového priestoru, ktorý sa skladá z dokumentov, možno považova extrakciu charakteristických príznakov za jazykovú analýzu textov týchto dokumentov. Pod jazykovou analýzou sa v aplikaènej oblasti získavania informácií (Information Retrieval, ïalej IR) zvyèajne rozumie transformácia textu na vektor pojmov, prípadne akéko¾vek také ohodnotenie obsahu textu tak, že takto ohodnotené obsahy rôznych dokumentov je možné porovnáva. Takmer vo všetkých známych IR systémoch je prítomná morfologická èas, ktorá buï len odstráni neplnovýznamové slová a plnovýznamové slová upraví na základný tvar, alebo vykonáva vyèerpávajúci a èasovo nároèný morfologicko-derivatologický rozbor. Pomocou širokej škály sémantických heuristík sa vymedzí množina charakteristických (ažiskových) pojmov, teda pojmov, o ktorých sa predpokladá, že vyjadrujú obsah dokumentu. Do úvahy sa berie napr. poèet výskytov jednotlivých pojmov, ich všeobecnos, váha a ïalšie možné charakteristiky. Takýmto spôsobom ohodnotené pojmy tvoria vektor v priestore pojmov, ktorý je identifikátorom dokumentu, reprezentantom jeho obsahu. Úlohou jazykovej analýzy je teda abstrakcia, opis, formálne vyjadrenie obsahu textu. Pomocou tohto formálneho opisu by malo by možné porovnáva texty z h¾adiska ich blízkosti, podobnosti obsahov, organizova ich do zhlukov, usporadúva do štruktúr a podobne. Tento cie¾ sa dosahuje v zásade dvoma spôsobmi: • Klasickým štatistickým prístupom, ktorý využíva rôzne heuristiky založené na poète výskytov plnovýznamových slov. • Lingvisticky, teda úplnou alebo èiastoènou lingvistickou analýzou textu. 1.2. Podobnostné vzahy medzi objektmi Na urèenie podobnostných vzahov medzi objektmi je potrebné stanovi urèitý predpis Π, priraïujúci každej dvojici objektov Oi a Oj urèité èíslo Π(Oi,Oj), ktoré bude mierou podobnosti dvoch objektov, prièom musí spåòa nasledujúce požiadavky:

286

1. Π(Oi,Oj)≥0 2. Π(Oi,Oj)=Π(Oj,Oi), t. j. predpis Π musí by symetrický.

Pre objekty O i=O j by mala by miera podobnosti maximálna, teda

Π(Oi,Oj)=max. V niektorých zhlukovacích metódach je však vhodnejšie vy-

chádza z duálneho pojmu miery, t. j. z nepodobnosti objektov. Potom ak Oi=Oj, tak Π(Oi,Oj)=min. Vzh¾adom na to, že metódy zhlukovania v aplikaènej oblasti IR pracujú s dvoma typmi objektov (dokumenty, zhluky), je potrebné rozlíši podobnostné vzahy objektov na dva základné typy: • Podobnostné vzahy dokumentov. • Podobnostné koeficienty zhlukov. 1.3. Metódy zhlukovania V tejto èasti spracovaného preh¾adu bude uvedené základné rozdelenie zhlukovacích algoritmov a popis základných metód zhlukovania. Ešte pred tým je však potrebné uvies hypotézu, ktorej platnos jednotlivé zhlukovacie metódy predpokladajú. 1.3.1. Hypotéza zhluku (The Cluster Hypothesis) Tento základný predpoklad môže by formulovaný pod¾a C. J. Rijsenbergena (1979) takto: Silnejšie asociované dokumenty by mali by relevantnejšie vzh¾adom na rovnaké požiadavky. Základným predpokladom IR systémov používajúcich zhlukovanie ako nástroj organizácie dokumentov je, že dokumenty vyhovujúce požiadavke sú separované od tých, ktoré požiadavke nevyhovujú. Inými slovami, dokumenty relevantné k požiadavke sú si viac podobné navzájom a menej podobné s tými, ktoré požiadavke nevyhovujú. Platnos tohto predpokladu môže by overená, pre už existujúci systém zhlukov, jednoduchým testom. Vypoèítajú sa podobnosti všetkých takých dvojíc dokumentov, pre ktoré platí, že: • Oba sú relevantné k požiadavke. • Jeden je relevantný a druhý irelevantný k požiadavke. Vyhodnotenie množiny požiadaviek dáva relatívnu distribúciu R-R (relevantný-relevantný) a R-N-R (relevantný-nerelevantný) asociácií v kolekcii dokumentov. Na obr. è. 1 na nasledujúcej strane sú vykreslené dve relatívne distribúcie pre dve kolekcie dokumentov A a B. Hypotéza zhluku poukazuje na kvalitu popisu zhlukov a dokumentov. Techniky trvalých alebo doèasných zmien týchto popisov by mali smerova k zvyšovaniu rozdielu medzi distribúciami R-R a R-N-R, pretože od tvaru a polohy týchto distribúcií závisí, aká bude miera relevancie dokumentov vrátených v procese získavania informácií zo systému zhlukov dokumentov. Hypotéza zhluku je vhodný spôsob ako vyjadri kvalitu zhlukovania pomocou miery separácie popísaných distribúcií, ale nehovorí niè o tom, ako táto separácia vzniká, a teda ako vzniká samotná organizácia dokumentov do zhlukov.

287

Obr. 1: Grafy závislostí relatívnej frekvencie na vertikálnej osi od sily asociácie (podobnosti) na horizontálnej osi pre dve kolekcie dokumentov A a B. R-R je distribúcia asociácií typu relevantný-relevantný a R-N-R je distribúcia asociácií typu relevantný-nerelevantný. Miera separácie pre kolekciu A je „dobrᒒ, ale pre kolekciu B je „zlᒒ. Sila asociácie (resp. miera podobnosti) je opä lepšia pre kolekciu A.

1.3.2. Rozdelenie zhlukovacích metód Metódy ZA nie sú klasifikované pod¾a matematických prostriedkov, ktoré používajú, ale pod¾a cie¾ov, ku ktorým smerujú. Existuje viacero spôsobov delenia metód ZA. Najèastejšie sa však možno stretnú s delením týchto metód pod¾a dvoch h¾adísk: a) Pod¾a spôsobu organizácie objektov na: • Hierarchické metódy (aglomeratívne a divízne metódy). • Nehierarchické metódy. b) Pod¾a spôsobu spracovania objektov na: • Paralelné metódy (tzv. off-line metódy). • Sekvenèné metódy (tzv. on-line metódy). 1.3.2.1. Hierarchické zhlukovacie metódy Tento typ metód organizuje analyzované objekty do hierarchického systému zhlukov (ïalej HSZ). HSZ je definovaný ako systém navzájom rôznych neprázdnych podmnožín pôvodnej množiny, v ktorom prienikom každých dvoch podmnožín je buï jedna z nich, alebo prázdna množina. Základnou vlastnosou HSZ je, že vytvára taký rozklad pôvodnej množiny objektov, v ktorom každý z èiastkových rozkladov je zjemnením nasledujúceho (aglomeratívne zhlukovanie) alebo predchádzajúceho (divízne zhlukovanie) rozkladu. Typickou vlastnosou hierarchických zhlukovacích metód je, že vytvárajú stromovú štruktúru zhlukov – dendrogram (obr. è. 2), pomocou ktorého je možné zaznamena a analyzova priebeh zhlukovacieho procesu.

288

Obr. 2: Príklad dendrogramu. Na vertikálnej osi sú vynesené identifikaèné èísla zhlukovaných objektov, na osi horizontálnej sú vynesené hodnoty zhlukovacích hladín (zhlukovacia hladina je èíselná hodnota priradená každému zhluku v zhlukovacom procese). Listové uzly stromu reprezentjú zhlukované objekty, medzi¾ahlé uzly reprezentujú zhluky, ktoré vznikajú syntézou dvoch najbližších objektov na príslušnej zhlukovacej hladine.

1.3.2.2. Nehierarchické zhlukovacie metódy Tento typ metód organizuje analyzované objekty do nehierarchického systému zhlukov (ïalej NSZ). NSZ je systém navzájom rôznych neprázdnych podmnožín množiny vstupných objektov, v ktorom prienik dvoch podmnožín nie je žiadna z nich a medzi jednotlivými podmožinami neexistujú žiadne hierarchické vzahy. Nehierarchické zhlukovacie metódy vytvárajú NSZ postupným rozde¾ovaním vstupného príkladového priestoru. Tento typ metód možno rozdeli na štyri základné kategórie (Downs – Barnard, 1995): 1. Metódy Relocation (tzv. Seed Based Methods): vytvárajú optimálny rozklad objektov príkladového priestoru do vopred urèeného poètu zhlukov (napr. metóda k-means). 2. Metódy Single-pass: produkujú zhluky, ktoré sú závislé od poradia spracovávaných objektov. 3. Metódy Nearest Neighbour: vytvárajú zhluky z objektov, ktoré sú si navzájom najbližšími susedmi, prièom je vopred urèený poèet susedov v zhluku. 4. Iné metódy (napr. samoorganizujúce sa mapy; Kohonen, 1995). Najèastejšie používaným typom nehierarchického zhlukovania sú metódy Relocation h¾adajúce optimálny rozklad množiny objektov pomocou kriteriálnej funkcie nazývanej funkcionál kvality (ïalej FK). Ak sa teda h¾adá optimálny rozklad, je nutné vopred stanovi, v akom zmysle má by daný rozklad optimálny. FK rozkladu by mal popisova napr. vzájomnú podobnos objektov vo vnútri zhlukov, mieru separácie, homogenitu rozloženia objektov vo vnútri zhluku, rovnomernos rozloženia objektov do rôznych zhlukov a pod. 1.3.2.3. Paralelné zhlukovacie metódy (off-line zhlukovanie) Tento typ metód zvyèajne predpokladá reprezentáciu vstupného príkladového priestoru vo forme matice slov a dokumentov a existenciu funkcie podob-

289

nosti, pomocou ktorej je možné urèi vzájomnú podobnos jednotlivých dvojíc dokumentov. Ak máme vopred známu maticu slov a dokumentov, možno zjednodušený princíp off-line zhlukovania popísa takto (Duda – Hart, 1973): Zvolí sa nejaký vhodný prah podobnosti. Dvojica objektov, ktoré majú najväèšiu hodnotu vzájomnej podobnosti a táto prekraèuje (resp. spåòa) hodnotu zvoleného prahu, sa zlúèi a vytvorí nový zhluk. Výsledkom je grafová (alebo stromová) štruktúra, ktorá reprezentuje oèakávané zhluky. Proces získavania informácií je zvyèajne urýchlený, pokia¾ sú vygenerované zhluky usporiadané do hierarchie. Nevýhodou tohto (a pravdepodobne každého) prístupu k zhlukovaniu je, že si vyžaduje empiricky zvolenú konštantu: hodnotu prahu miery podobnosti dvojíc zhlukovaných objektov. Táto konštanta vo ve¾kej miere ovplyvòuje výslednú organizáciu zhlukov tým, že systém zhlukov v procese analýzy vplyvom tejto konštanty konverguje k pomerne umelej štruktúre namiesto toho, aby identifikoval skutoènú vnútornú štruktúru reprezentujúcu vstupný príkladový priestor. 1.3.2.4. Sekvenèné zhlukovacie metódy (on-line zhlukovanie) Tento typ metód pracuje výluène s popismi jednotlivých objektov a nevyžaduje si vopred známy popis príkladového priestoru, ako to bolo v prípade paralelných zhlukovacích metód. Efektívnos sekvenèných metód v zmysle èasovej nároènosti je pomerne vysoká, avšak cenou za túto vlastnos je, že tvar výsledného systému zhlukov zvyèajne závisí od poradia, v ktorom sú objekty spracovávané. Tiež nie je možné predpoklada chyby, ktoré vznikajú dôsledkom šumu v popise analyzovaných objektov. Tieto metódy, ktoré sú založené zväèša na heuristických prístupoch, si, podobne ako off-line metódy, môžu vyžadova vopred definované parametre, ako sú napr: poèet požadovaných zhlukov, minimálny a maximálny poèet objektov zhluku, prah podobnosti typu dokument – zhluk, od ktorého hodnoty závisí, èi dokument bude alebo nebude zaradený do toho-ktorého zhluku, parameter kontroly prekrytia jednotlivých zhlukov, kriteriálna funkcia, ktorá je optimalizovaná a iné. 2. Prezentácia navrhnutého riešenia O. Zamir (1997 a i.) popisuje princíp zhlukovania dokumentov založený na metóde prekrytia (prienikov) dokumentov, ktorý poslúžil ako východisko tejto práce. Navrhovaný prístup je modifikáciou zhlukovacej metódy Phrase-IC používajúcej stromy sufixov. Táto metóda bola pôvodne urèená na spracovanie a vizualizáciu dokumentov, ktoré boli vrátené IR systémom. Je zameraná na organizáciu dokumentov do takej štruktúry zhlukov, ktorá umožòuje ¾ahkú orientáciu v tejto štruktúre pomocou popisov jednotlivých zhlukov. Navrhovaná metóda zhlukovania dokumentov je založená na identifikácii fráz, ktoré sú spoloèné pre viacero dokumentov. Frázu je potrebné v tomto kontexte chápa ako usporiadanú sekvenciu slov, prièom aj jedno slovo je považo-

290

vané za frázu. Za zhluk sa považuje skupina takých dokumentov, ktoré spoloène zdie¾ajú aspoò jednu frázu. Navrhovaný prístup vytvára nedisjunktné, prekrývajúce sa zhluky dokumentov, jeden dokument sa teda môže súèasne vyskytnú vo viacerých zhlukoch. Vzh¾adom na túto pomerne netypickú vlastnos je navrhovaný prístup v kontraste s väèšinou klasických metód zhlukovania, ktoré vytvárajú disjunktné rozdelenia dokumentov do zhlukov. Celý proces zhlukovania, ktorý je na obr. è. 3, možno z teoretického h¾adiska rozdeli na dve základné èasti:

Obr. 3: Základná štruktúra procesu zhlukovania dokumentov.

291

1. Analýza textu: v texte dokumentu, ktorý je spracovávaný ako reazec znakov, je potrebné identifikova slová a vety. Identifikácia slov a viet je v navrhovanej metóde realizovaná syntaktickým analyzátorom pracujúcim na báze prechodovej siete (Transition Network, ïalej TN sie). Súèasou analýzy textu je aj uèenie modelu tvarovej podobnosti slov. Tento model slúži v štádiu používania zhlukovej štruktúry dokumentov (napr. pri vyh¾adávaní) ako model morfologického slovníka, resp. ako nástroj na modelovanie pojmov. 2. Budovanie systému zhlukov dokumentov: je realizované pomocou dátovej štruktúry, ktorá sa nazýva strom sufixov. Táto štruktúra môže by budovaná v lineárnom èase (tento èas je závislý od poètu spracovávaných dokumentov). Zhlukovanie prebieha inkrementálne – dokumenty sú do stromu sufixov vkladané po jednom a nezáleží na poradí, v akom sú dokumenty do tejto štruktúry zaraïované. Keïže syntaktická analýza textu, uèenie modelu tvarovej podobnosti a samotné zhlukovanie sú v reálnej aplikácii vykonávané paralelne, prakticky ich nie je možné oddeli. Napriek tomu je možné jednotlivé èasti spracovania dokumentov teoreticky popísa zvl᚝. 2.1. Analýza textov dokumentov Analýza textov dokumentov je v navrhovanej metóde zložená z dvoch èastí: Syntaktické spracovanie textu po znakoch: identifikácia slov a viet v spracovávanom texte. • Uèenie modelu tvarovej podobnosti slov: budovanie pravdepodobnostného modelu tvarovej podobnosti slov na základe uèenia zo slov. Tento model vzniká priamo poèas zhlukovacieho procesu ako model morfologického slovníka, slúžiaci na identifikáciu gramatických tvarov slov, resp. ako prostriedok na modelovanie pojmov.

•

2.1.1. Identifikácia slov a viet v texte Navrhovaná metóda spracovania sekvencie znakov vstupného textu je syntaktický analyzátor pracujúci v režime zhora – nadol a z¾ava – doprava, používajúci nereverzibilnú bezkontextovú gramatiku reprezentovanú modifikovanou prechodovou sieou (definície základných pojmov syntaktickej analýzy textu a prechodových sietí možno nájs u E. Páleša, 1993). Hrany prechodovej siete (Transition Network; ïalej TN) sú ohodnotené usporiadanou dvojicou [podmienka prechodu, akcia]. Podmienka prechodu je disjunkcia symbolov gramatiky. Aby bolo možné prejs cez hranu oznaèenú podmienkou prechodu, musí sa aktuálne analyzovaný znak unifikova s niektorým symbolom v podmienke prechodu. Symbol gramatiky je v tomto prípade množina znakov vymedzujúca typ znaku, prièom jednotlivé množiny znakov pre dané symboly gramatiky sú disjunktné. Unifikáciu je potrebné v tomto prípade chápa takto: znak sa unifikuje so symbolom gramatiky vtedy, keï patrí do množiny znakov, ktorú daný symbol vymedzuje.

292

Ako terminálne symboly gramatiky bolo použitých šes empiricky urèených typov znakov: ZK (množina koncových znakov, ktoré indikujú koniec vety, napr. bodka, výkrièník), ZO (množina odde¾ovacích znakov, ktoré sa považujú za potenciálne odde¾ovaèe dvoch slov, napr. medzera, èiarka), ZS (množina špeciálnych znakov, ktoré sa môžu vyskytnú vo vnútri slova, napr. „zavináè“), ZM (množina malých písmen), ZV (množina ve¾kých písmen) a ZC (množina èísel). Navrhovaná TN sie obsahuje aj hrany, ktoré nie sú ohodnotené. Prechod cez tieto hrany je umožnený až vtedy, keï nie je možné splni žiadnu podmienku prechodu ostatných výstupných hrán uzla siete, ktorý má v zozname výstupných hrán túto neohodnotenú hranu. Na vstupe analyzátora je sekvencia znakov textu, ktorý sa má spracova, a na výstupe sa poèas analýzy objavujú identifikované vety zložené z identifikovaných slov. Identifikované slová sú spracovávané modulom uèenia tvarovej podobnosti slov a identifikované vety sú zhlukovacím modulom zaraïované do stromu sufixov. Pri každej unifikácii znaku sekvencie a terminálneho symbolu gramatiky, teda pri každom prechode hranou grafu, sa vykoná príslušná akcia k danej podmienke a vykoná sa posun do uzla grafu, s ktorým daná hrana inciduje. Analýza sa konèí preèítaním a unifikovaním posledného znaku textu. Na obr. è. 4 je navrhovaná TN sie, ktorá v analyzovanom texte rozpoznáva slová a vety.

Obr. 4: TN sie reprezentujúca navrhovanú gramatiku identifikujúcu slová a vety v sekvencii znakov spracovávaného textu. Všetky symboly použité v sieti sú kvôli jednoduchosti terminálne, sie teda neobsahuje žiadnu podsie.

Analýza textu sa zaèína v uzle (1). Analyzátor prechádza TN sieou pod¾a znakov, ktoré sú èítané zo súboru, rôznymi cestami. Ak sa dostane do uzla (8), je identifikované slovo alebo je identifikované slovo a zároveò je identifikova-

293

ná veta. Analýza sa konèí preèítaním posledného znaku spracovávaného súboru bez oh¾adu na to, v ktorej èasti siete sa analyzátor nachádza. Text je analyzovaný. 2.1.2. Uèenie modelu tvarovej podobnosti slov Vo väèšine IR systémov je lingvistická analýza textov redukovaná na odstránenie tzv. stop-words (slová, ktoré v texte plnia len syntaktické funkcie) alebo použitie operátora wildcards (operátor *, ktorým sa nahrádza ¾ubovo¾ný podreazec znakov; Furdík, 1997). Tu je však potrebné upozorni na to, že pri textoch písaných v slovenskom jazyku a v iných flektívnych jazykoch je toto riešenie nedostatoèné. Napríklad, ak sa v procese získavania informácií z dokumentov formuluje otázka (query) ako zoznam k¾úèových slov, ktoré sú špecifikáciou h¾adanej informácie, je potrebné rozšíri každé z h¾adaných slov o jeho tvarové okolie (pod pojmom tvarové okolie slova sa rozumie množina rôznych, ideálne všetkých gramatických tvarov daného slova), pretože v h¾adaných dokumentoch sa zadané k¾úèové slovo môže vyskytova v rôznych gramatických tvaroch. Východiskom sa zdá by dôsledná morfologická a azda aj slovotvorná analýza. V tejto práci je lingvistická analýza redukovaná na rozpoznávanie tvarového okolia slov pomocou modelu tvarovej podobnosti slov. Tento model vzniká v procese zhlukovania dokumentov uèením zo slov, ktoré sa vyskytli v zhlukovaných dokumentoch. Navrhovaný model vzniká ako metavedomos o tvarovej podobnosti všetkých slov identifikovaných v textoch dokumentov. 2.1.2.1. Operátory prepisu a priestor typických reazcov Predpokladá sa, že pre každé dve rôzne slová existujú transformácie, pomocou ktorých možno prepísa jedno slovo na druhé. Tieto transformácie sa budú nazýva operátory prepisu a vo všeobecnosti možno rozlíši tri základné typy týchto transformácií: 1. operátor doplnenia z¾ava, 2. operátor zmeny, 3. operátor doplnenia sprava. Jednotlivé operátory prepisu sa extrahujú z dvojíc slov tak, že pre každú dvojicu slov: 1. Identifikuje sa koreò týchto slov: akýko¾vek spoloèný podreazec, prípadne množina spoloèných podreazcov dvojice slov, napr. množina koreòov; pre slová odvodzovanie a podvedomie existuje dvojica spoloèných podreazcov: odv a ie. Tieto podreazce sa považujú za potenciálne korene danej dvojice slov. 2. Ak bol pre dvojicu slov identifikovaný aspoò jeden koreò, odvodia sa jednotlivé operátory prepisu: • Operátor doplnenia z¾ava: doplnok ku koreòu z¾ava, napr. pre slová šastie a nešastie je operátor doplnenia z¾ava podreazec ne.

294

•

Operátor zmeny: prepis podreazcov mimo lokalizovaného koreòa, napr. pre slová alchymista a alchýmia je operátor zmeny ekvivalentný prepis dvojice podreazcov ymista ⇔ ýmia (teda platia prepisy ymista ⇒ ýmia a ymista ⇐ ýmia). • Operátor doplnenia sprava: doplnok ku koreòu sprava, napr. pre slová podvod a podvodník je operátor doplnenia sprava podreazec ník. Ak by sme predpokladali, že existuje priestor všetkých reazcov, ktoré možno vytvori ¾ubovo¾ným zreazením znakov abecedy jazyka analyzovaných dokumentov, potom reazce generované operátormi prepisu vytvárajú podmnožinu priestoru všetkých reazcov, ktorá sa bude nazýva priestor potenciálnych typických reazcov. Ak každému reazcu z priestoru potenciálnych typických reazcov priradíme jeho pravdepodobnos výskytu v tomto priestore a urèíme dolnú prahovú hodnotu pravdepodobnosti, potom sa všetky reazce s pravdepodobnosou vyššou, ako je prahová hodnota, budú nazýva typické reazce. O každom typickom reazci sa predpokladá, že pokia¾ je operátorom prepisu dvoch slov, tieto slová patria do rovnakého tvarového okolia. Detailnejší matematický popis uvádza P. Kostelník (2000). 2.1.2.2. Uèenie priestoru typických reazcov Navrhovaná metóda uèenia vychádza z jednoduchého predpokladu. Napr. slovenský jazyk má desa gramatických kategórií, každá gramatická kategória je charakterizovaná istými typickými vlastnosami a platia pre òu isté pravidlá. Napr. slová patriace do gramatickej kategórie podstatné mená možno rozdeli pod¾a rodu do troch kategórií (mužský, ženský a stredný) a pre každý z týchto rodov sú predpísané štyri základné skloòovacie vzory. Tieto možno chápa ako pravidlá transformácie jedného tvaru skloòovaného slova na iný tvar. Navrhovaná metóda predpokladá, že pre každý jazyk existuje taká skupina vzájomných prepisov dvojíc slov, ktorá je pre daný jazyk typická, a teda dve slová daného jazyka patria do rovnakého tvarového okolia vtedy, keï vzájomná transformácia týchto dvoch slov je typická. Navrhovaná metóda uèenia pracuje nad priestorom potenciálnych typických reazcov. Cie¾om uèenia je v tomto prípade vymedzenie takého podpriestoru v priestore potenciálnych typických reazcov, že reazce v nauèenom podpriestore budú typické. Proces uèenia priestoru typických reazcov prebieha paralelne so syntaktickou analýzou a zhlukovaním a jeho základným princípom je pamätanie si pravdepodobnejších a zabúdanie málo pravdepodobných zistených operátorov prepisu. Algoritmus uèenia pracuje iteraène, jedna iterácia algoritmu pre každé slovo identifikované syntaktickým analyzátorom v texte. Pre identifikované slovo sa zistí množina operátorov prepisu pre všetky slová, ktoré už boli identifikované skôr a sú s daným slovom vzájomne transformovate¾né (informácia o slovách sa získa zo stromu sufixov, ktorý reprezentuje zhluky spracovaných dokumentov). Algoritmus adaptácie umožòuje nastavenie nieko¾kých parametrov uèenia, napr. min. dåžka koreòa, min. prah pravdepodobnosti, min. dåžka operátora prepisu a pod.

295

2.2. Zhlukovanie dokumentov Navrhovaná metóda používa ako nástroj na zhlukovanie a zároveò ako prostriedok reprezentácie zhlukov spracovávaných dokumentov strom sufixov. V tomto strome je možné efektívnym spôsobom identifikova množinu dokumentov, ktoré zdie¾ajú spoloèné frázy a použi túto informáciu na vytvorenie zhlukov. Dôležitou vlastnosou tejto metódy je, že zhluky dokumentov identifikované v strome sufixov nemusia by disjunktné. Uvažova nedisjunkciu zhlukov je potrebné hlavne z toho dôvodu, že text každého z dokumentov môže zahàòa viacero významových oblastí. Na základe toho možno predpoklada, že ku každému dokumentu bude potrebné priradi nie jednu, ale hneï nieko¾ko množín dokumentov (resp. nieko¾ko zhlukov pre každú identifikovanú významovú oblas). 2.2.1. Ohodnotenie dokumentov atribútmi Zhlukovacie algoritmy aplikované na kolekcie dokumentov spájajú dokumenty do skupín na základe ich podobnosti v zmysle predpokladu, že dokumenty sa spoloène objavia v zhluku vtedy, ak sa ich obsahy vzahujú k rovnakej téme, resp. obsahy týchto dokumentov sú si v nejakom zmysle podobné. Aby bolo možné na základe podobnosti obsahov zlúèi dokumenty, je potrebné porovna obsahy týchto dokumentov. Toto porovnanie sa deje na základe porovnania istých charakteristických znakov dokumentov, o ktorých sa predpokladá, že popisujú obsahovú stránku dokumentov. V navrhovanej metóde je každý dokument považovaný za reazec znakov. Každý zo spracovávaných dokumentov je možné pomocou syntaktickej analýzy textu rozdeli na menšie celky – vety, ktoré sú zložené z postupností slov. Predpokladá sa, že využitie postupnosti slov vo vetách poslúži ako podstatná informácia z dvoch najdôležitejších h¾adísk: • Využitím informácie z postupnosti slov vo vetách sa dosiahne detailnejší popis obsahu dokumentu. Inými slovami, predpokladá sa, že ak sa majú porovna obsahy dokumentov na základe zoznamov slov, ktoré sa v týchto dokumentoch vyskytli, presnejšiu informáciu o vzahu porovnávaných obsahov je možné získa porovnaním sekvencií týchto slov. Východiskom tohto predpokladu je, že význam viet, resp. textov v prirodzenom jazyku je závislý od poradia slov v týchto vetách, resp. od poradia viet v týchto textoch (napr. zmenou poradia slov vo vete sa môže úplne zmeni význam vety). • Na základe takých sekvencií slov vo vetách, ktoré sú spoloèné pre viacero dokumentov, je možné dáva tieto dokumenty do vzahu. Takéto sekvencie môžu poslúži napr. ako „zmysluplné“ popisy zhlukov pri vizualizácii organizácie dokumentov. V navrhovanej metóde je teda dokument ohodnotený zoznamom viet v texte a zoznamom slov vo vetách, prièom záleží na poradí týchto slov.

296

2.2.2. Strom sufixov Strom sufixov je dátová štruktúra, ktorá umožòuje efektívne spracovanie, uloženie a vyh¾adávanie reazcov. Pred tým, ako bude uvedená definícia stromu sufixov, je potrebné objasni pojem sufix. Nech V=S1,S2,...,Sm je reazec zložený z m slov S1 až Sm. Pre reazec V je možné vytvori množinu m sufixov {V1,V2,...,Vm} ako takú podmnožinu jeho podreazcov, že Vi=Si,Si+1,...,Sm pre 1≤i ≤m. Každý podreazec Vi je jedným z m možných sufixov reazca V (napr. pre reazec slov „ja definujem sufix’’ možno vytvori tri sufixy: 1. „ja definujem sufix“, 2. „definujem sufix“, 3. „sufix“). Definíciu stromu sufixov uvádzame pod¾a D. Gausfielda (1997) s tým rozdielom, že dokumenty sú chápané ako reazce slov, nie znakov: Strom sufixov reazca je kompaktný rozhodovací strom všetkých sufixov tohto reazca. Presnejšie: Strom sufixov T pre reazec V zložený z m slov je strom, ktorý má koreò, zoznam medzi¾ahlých uzlov a m listových uzlov oznaèených 1 až m. Každý listový uzol je oznaèený èíslom sufixu. Každý medzi¾ahlý uzol má aspoò dva poduzly, ktoré sú oznaèené neprázdnym podreazcom slov V. Žiadne dva poduzly jedného uzla nesmú by ohodnotené takými podreazcami, ktoré sa zaèínajú rovnakým slovom. Každý medzi¾ahlý uzol okrem oznaèenia obsahuje informáciu o všetkých dokumentoch, ktoré sú v òom zaradené. K¾úèovou vlastnosou stromu sufixov je, že reazec, ktorý vznikne spojením oznaèení uzlov cesty z koreòa stromu do ktoréhoko¾vek uzla, vytvára jeden zo sufixov reazca V. Príklad stromu sufixov je na obr. è. 5.

Obr. 5.: Strom sufixov pre reazec „viem, že viem, keï viem“. Sufixy tohto reazca sú: {1. „viem, že viem, keï viem“, 2. „že viem, keï viem“, 3. „viem, keï viem“, 4. „keï viem“, 5. „viem“}.

Strom sufixov množiny reazcov (nazýva sa aj zovšeobecnený strom sufixov) je kompaktný rozhodovací strom všetkých sufixov všetkých reazcov a možno ho definova podobným spôsobom:

297

Strom sufixov T množiny n reazcov R={R1,R2,..,Rn} dåžky {m1,m2,..,mn} je kompaktný rozhodovací strom, ktorý má koreò, zoznam medzi¾ahlých uzlov a Σin+1=mi listových uzlov oznaèených od 1 po Σin+1=mi. Každý listový uzol je oznaèený identifikátorom, resp. èíslom reazca. Každý medzi¾ahlý uzol má aspoò dva poduzly, ktoré sú oznaèené neprázdnym podreazcom slov niektorého reazca v R. Žiadne dva poduzly jedného uzla nesmú by ohodnotené takými podreazcami, ktoré sa zaèínajú rovnakým slovom. Každý medzi¾ahlý uzol okrem oznaèenia obsahuje informáciu o všetkých dokumentoch, ktoré sú v òom zaradené. Reazec, ktorý vznikne spojením oznaèení uzlov cesty z koreòa stromu do ktoréhoko¾vek uzla, vytvára jeden zo sufixov niektorého z reazcov v R. Príklad stromu sufixov množiny reazcov je na obr. è. 6.

Obr. 6: Strom sufixov pre reazce: 1. „maèka žerie syr’’, 2. „myš žerie syr tiež’’, 3. „maèka žerie myš’’. Každý z týchto reazcov je tiež možné chápa ako osobitný dokument.

2.2.3. Identifikácia zhlukov Navrhovaná metóda zhlukovania dokumentov je založená, ako už bolo skôr spomenuté, na identifikácii fráz, ktoré sú spoloèné pre viacero dokumentov. Frázu je v kontexte tejto práce potrebné chápa ako sekvenciu viacerých po sebe nasledujúcich slov, prièom aj jedno slovo môže tvori frázu. V popisovanom prípade je za frázu považovaná veta identifikovaná syntaktickým analyzátorom v texte aktuálne zaraïovaného dokumentu. Aby bolo možné podrobnejšie popísa identifikáciu zhlukov, je potrebné definova pojem frázového zhluku. Frázový zhluk je: • fráza, ktorá je spoloèná aspoò pre dva dokumenty; • množina dokumentov, ktoré obsahujú túto frázu Maximálny frázový zhluk je taký frázový zhluk, ktorého fráza nemôže by rozšírená ani o jedno slovo tak, aby nebol redukovaný poèet dokumentov, pre ktoré je táto fráza spoloèná.

298

Cie¾om identifikácie zhlukov v strome všetkých sufixov všetkých viet, ktoré boli identifikované vo všetkých dokumentoch, je nájdenie všetkých maximálnych frázových zhlukov. Každý listový uzol v tomto strome je oznaèený identifikátorom dokumentu, v ktorom sa vyskytla fráza oznaèujúca daný uzol. K¾úèovou vlastnosou stromu sufixov je, že každý medzi¾ahlý uzol v reprezentuje jednu frázu a množinu dokumentov, pre ktoré je táto fráza spoloèná. Oznaèenie vp medzi¾ahlého uzla v je zdie¾aná fráza. Všetky listové uzly podstromu medzi¾ahlého uzla v korešpondujú so sufixami, ktoré sa zaèínajú frázou vp. Množinu dokumentov, ktoré spoloène zdie¾ajú frázu vp je teda možné získa z množiny listov podstromu medzi¾ahlého uzla v. Maximálnym frázovým zhlukom bude každý medzi¾ahlý uzol stromu sufixov taký, že všetky listové uzly podstromu daného medzi¾ahlého uzla sú identifikátormi rôznych dokumentov. Platnos tohto predpokladu možno dokáza jednoduchou prípadovou štúdiou: Ak by medzi¾ahlý uzol v s takýmito vlastnosami nebol maximálnym frázovým zhlukom, potom by musel existova taký poduzol u uzla v, ktorý by vo svojom podstrome obsahoval množinu listových uzlov, ktorá by bola identická s množinou listových uzlov medzi¾ahlého uzla v. V tomto prípade by však poduzol u uzla v musel by jeho jediným poduzlom, èo je v spore s definíciou stromu sufixov. Tabu¾ka è. 1 obsahuje zoznam maximálnych frázových zhlukov pre strom sufixov na obr. è. 6. Maximálny frázový zhluk maèka žerie Žerie žerie syr Syr Myš

Klasifikované dokumenty 1,3 1,2,3 1,2 1,2 2,3

Tabu¾ka 1: Zoznam maximálnych frázových zhlukov a dokumentov, ktoré sú do príslušných zhlukov klasifikované. Ståpec Maximálny frázový zhluk obsahuje zoznam fráz, ktoré vzniknú spojením oznaèení uzlov na ceste z koreòa do daného uzla.

Každý uzol stromu sufixov teda reprezentuje množinu dokumentov a frázu, ktorá je pre dokumenty v tejto množine spoloèná (resp. frázou spoloènou pre všetky dokumenty zaradené do daného uzla je sekvencia oznaèení uzlov na ceste z koreòa do daného uzla). Na základe tejto vlastnosti môže by každý takýto uzol považovaný za potenciálny zhluk (napr. uzol oznaèený frázou „maèka žerie“ je zhlukom, do ktorého sú klasifikované dokumenty 1 a 3). Každému takému uzlu možno priradi hodnotu, ktorá bude znamena dôležitos zhluku. Ohodnotenie (skóre) zhluku možno pre daný uzol urèi napr. ako funkciu dåžky zdie¾anej frázy, frekvencie slov v tejto fráze pre každý klasifikovaný dokument a poètu klasifikovaných dokumentov.

299

2.2.4. Teoretické riešenie vyh¾adávacej stratégie V oblasti IR možno h¾adanú informáciu chápa ako množinu dokumentov, ktoré sú relevantné k zadanej otázke (query). Väèšina vyh¾adávacích stratégií je založená na porovnaní otázky a jednotlivých dokumentov. V niektorých prípadoch je toto porovnanie vykonávané nepriamo, napríklad vtedy, ak sú dokumenty organizované do zhlukovej štruktúry. V tomto prípade je otázka porovnávaná s reprezentantmi jednotlivých zhlukov (typické prvky zhlukov, centroidy) a podrobnejšia analýza konkrétnych dokumentov je aplikovaná len na dokumenty patriace do tých zhlukov, ktorých reprezentanti boli k danej otázke ohodnotení ako relevantní. V tejto práci boli navrhnuté dva základné typy vyh¾adávacích stratégií: 1. Vyh¾adávanie pomocou k¾úèových slov 2. Špecifikácia h¾adanej informácie frázou 3. Klasifikácia dokumentov do vopred definovanej štruktúry 2.2.4.1. Vyh¾adávanie pomocou k¾úèových slov Tento spôsob vyh¾adávania informácií v kolekciách dokumentov je v oblasti IR najpoužívanejší. Otázka je definovaná ako zoznam slov a mala by by definovaná tak, aby v èo najväèšej miere špecifikovala h¾adanú informáciu. Problémom textov písaných v prirodzenom jazyku však je, že každé zo slov v otázke sa môže v h¾adanom texte vyskytova v rôznych tvaroch, je teda potrebné vykona jazykovú analýzu otázky (Furdík, 1997). Pri vyh¾adávaní pomocou k¾úèových slov je potrebné zobra do úvahy aj rôzne gramatické tvary a synonymné výrazy slov definovaných v otázke. Bolo vypracovaných množstvo metód, ktoré sa snažia na základe rôznych heuristík odhali v texte tvarovú podobnos slov (operáror wildcards, heuristická transformácia slova na základný tvar) alebo synonymné výrazy (Besancon – Rajman – Chappelier; Deerwester a kol., 1990; Foloutsos – Oard). Jazyková analýza otázky použitá v navrhovanej metóde vyh¾adávania používa transformáciu každého k¾úèového slova na pojem pomocou nauèeného modelu tvarovej podobnosti. Pojem možno chápa ako tvarové okolie h¾adaného slova, prièom aj h¾adané slovo patrí do svojho tvarového okolia. Pri vyh¾adávaní sa teda berú do úvahy všetky gramatické tvary h¾adaných slov, ktoré boli zistené modelom tvarovej podobnosti. Pri tomto type vyh¾adávania sa èasto používajú logické operátory (najèastejšie AND, OR a NOT), pomocou ktorých je možné precíznejšie definova vzah slov v otázke. Relevancia dokumentov je potom urèovaná na základe výskytu takých slov v texte, ktoré spåòajú logické vzahy definované v otázke. V navrhovanej metóde vyh¾adávania boli použité logické operátory OR a AND na urèenie globálneho vzahu všetkých slov v otázke. 2.2.4.2. Špecifikácia h¾adanej informácie frázou Tento typ vyh¾adávania priamo využíva štruktúru stromu sufixov a je založený na vyh¾adávaní konkrétnych fráz buï v množine už nájdených dokumen-

300

tov (napr. pomocou k¾úèových slov), alebo v celej kolekcii dokumentov. Princíp tejto metódy spoèíva v prechádzaní po strome sufixov rôznymi vetvami a rôznymi smermi. Používate¾ urèí zaèiatoèné slovo h¾adanej frázy. Ak sa toto slovo v strome sufixov nevyskytuje, používate¾ má možnos vybra si štartovacie slovo frázy z tvarového okolia daného slova (samozrejme za predpokladu, že dané tvarové okolie existuje, inak je potrebné urèi iné štartovacie slovo frázy). Ak je zvolené štartovacie slovo frázy, identifikuje sa taký poduzol koreòového uzla stromu sufixov, ktorého oznaèenie sa zaèína zvoleným slovom. Používate¾ovi je poskytnutý zoznam, ktorý obsahuje špecifikovanú poèiatoènú frázu (oznaèenie identifikovaného uzla), zoznam dokumentov, ktoré sú identifikované týmto uzlom (zoznam dokumentov, ktoré obsahujú práve danú frázu, nie zoznam všetkých dokumentov, ktoré sú do daného uzla klasifikované), a zoznam možností, ktorými môže daná fráza pokraèova – zoznam oznaèení poduzlov daného uzla. Pri výbere jednej z možností pokraèovania h¾adanej frázy sa postúpi v strome sufixov do uzla, ktorý je oznaèený vybranou možnosou pokraèovania frázy, a používate¾ovi sa opä poskytne zoznam dokumentov identifikovaných daným uzlom a prípadné možnosti pokraèovania h¾adanej frázy (ak nejde o listový uzol). Táto fráza sa posunom do nového uzla rozšíri o oznaèenie tohto uzla. Takýmto spôsobom je možné prechádza strom sufixov v smere od poèiatoèného uzla k niektorému z jeho listov (zhora – nadol) a opaène, z aktuálnej pozície v strome sufixov smerom k poèiatoènému uzlu (zdola – nahor). Každým prechodom po hrane stromu sa h¾adaná fráza buï rozšíri (zhora – nadol), alebo zredukuje (zdola – nahor). V každom uzle stromu sufixov je dostupná aj informácia o dokumentoch identifikovaných v danom uzle (dokumenty, ktoré obsahujú aktuálnu h¾adanú frázu) a možnosti pokraèovania frázy (zoznam oznaèení poduzlov daného uzla). 2.2.4.3. Klasifikácia dokumentov do vopred definovanej štruktúry Tento typ vyh¾adávania predpokladá pevnú, vopred definovanú štruktúru, do ktorej budú dokumenty z kolekcie zaraïované. V tomto prípade je problém vyh¾adávania chápaný ako klasifikaèný problém. Táto štruktúra je reprezentovaná rozhodovacím stromom (resp. v špeciálnom prípade grafom), kde každý uzol je oznaèený charakteristickými znakmi istej tematickej oblasti a každý poduzol daného uzla je oznaèený charakteristickými znakmi špecifikácie danej tematickej oblasti. Každý z uzlov tohto stromu je kvôli preh¾adnosti oznaèený okrem charakteristických znakov oblasti, ktorú vymedzuje, aj názvom danej oblasti. Zoznam charakteristických znakov tematickej oblasti možno chápa ako popis klasifikaènej triedy. Charakteristika klasifikaènej triedy sa skladá z alternatívnych popisov tematickej oblasti, ktorá je vymedzená danou triedou. Každý alternatívny popis je tvorený konjunkciou slov, prièom tieto slová sú pri

301

samotnej klasifikácii dokumentov interpretované ako pojmy (podobne ako bolo popísané pri vyh¾adávaní pomocou k¾úèových slov). Celkový popis každej klasifikaènej triedy je disjunkciou jednotlivých alternatívnych popisov. Pri zaraïovaní dokumentu do tejto štruktúry sa popis jednotlivých tried chápe ako podmienka. Aby mohol by dokument zaradený do niektorej klasifikaènej triedy, musí spåòa podmienku danej triedy. Príklad takejto štruktúry je na obr. è. 7.

Obr. 7: Príklad vopred definovanej rozhodovacej štruktúry.

Po skonèení procesu klasifikácie bude v každom uzle klasifikaèného stromu zaradená množina dokumentov relevantných k charakteristike tematickej oblasti reprezentovanej daným uzlom. V každom uzle klasifikaèného stromu, ktorý má poduzly, bude však vidite¾ná len taká množina zo všetkých dokumentov zaradených do daného uzla, ktorá nesplnila žiadnu z podmienok žiadneho poduzla daného uzla. Zvyšok týchto dokumentov bude možné nájs v podstrome niektorého z poduzlov daného uzla. 3. Experimenty V tejto èasti práce bude prezentovaná testovacia báza dokumentov a príklad experimentu s nauèeným modelom tvarovej podobnosti slov. 3.1. Tvorba testovacej bázy dokumentov Ako testovacia kolekcia dokumentov bola zvolená encyklopédia zvierat dostupná na internetovej adrese http://www.zone.sk/animals/. Dôvodov na výber práve tejto skupiny dokumentov bolo hneï nieko¾ko. 66 dokumentov encyklopédie bolo rozdelených pod¾a tematických oblastí do ucelených blokov, èo mohlo poslúži ako informácia na porovnanie s výslednou zhlukovou štruktúrou. Texty dokumentov boli pomerne krátke (v rozsahu 1 – 3 strán), èo vyhovovalo z h¾adiska èasovej nároènosti a pamäových nárokov poèítaèového spracovania týchto textov. Texty použitej encyklopédie boli podobne štylizované, èo mohlo napomôc pri identifikácii fráz spoloèných pre viacero dokumentov.

302

3.2. Experiment s modelom tvarovej podobnosti V tejto èasti bude prezentovaný príklad identifikácie tvarovo podobných slov na základe nauèeného modelu tvarovej podobnosti. Ako uèiaca vzorka bolo použitých 17 textov zo 4 tematických oblastí (drsnokožce, obojživelníky, kruhoústnice a plazy). Jedinými obmedzeniami uèenia bolo nastavenie minimálnej dåžky koreòa dvoch slov na hodnotu 3 a nastavenie prahu pravdepodobnosti v priestore potenciálnych typických reazcov na hodnotu 0.2. Úlohou experimentu bolo priradenie všetkých nájdených tvarov k slovám raja, voda, život, plazi, žaba, had a ústa. Na obr. è. 8. je príklad výstupu programu – zoznam identifikovaných tvarov pre slovo raja.

Obr. 8: Príklad výstupu programu.

V tabu¾ke è. 2 sú uvedené tvary, ktoré boli identifikované modelom tvarovej podobnosti. Model tvarovej podobnosti odhalil správne, ale aj nesprávne tvary testovaných slov. Napr. pre slovo raja nesprávne identifikoval tvary „naberajú“ a „vyzerajú“, pre slovo had bol nesprávne urèený tvar „odhaduje“ a slovu ústa bol nesprávne priradený tvar „ústi“. Na druhej strane však správne identifikoval šes tvarov pre slovo raja a tri tvary pre slovo plazi, prièom sa tieto dve slová, ako možno vidie v tabu¾ke è. 1, vôbec nenachádzali v žiadnom texte spracovaných dokumentov. Dôležitou výhodou tohto modelu je schopnos zovšeobecòova. Tieto výsledky uèenia boli prezentované pre kolekciu 17 dokumentov. Predpokladá sa však, že pri väèších bázach textov bude priestor typických reazcov obsadený lepšie. 4. Záver V èlánku bol popísaný systém vytvárajúci štruktúru zhlukov dokumentov pod¾a ich podobnosti, ktorý umožòuje vyh¾adáva informácie vo vytvorenej

303

tvar/slovo 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. tvar/slovo 1. 2. 3 4. 5. 6. 7. 8. 9.

raja raje rají rajami naberajú ve¾raje vyzerajú – – – žaba žabám žaby žaba – – – – – –

voda vodu voda vode vodné vody vodách – – – had hady ve¾hadovité hadov odhaduje ve¾hady had hadom – –

život živé živia živoèíchov živý živoèíchmi život obojživelníkov živorodé živiace ústa ústami ústi kruhoústnice ústa – – – – –

Plazi Plazy Plazom Plazov – – – – – –

Tabu¾ka 2: Tvary identifikované v textoch dokumentov modelom tvarovej podobnosti pre slová: raja, voda, život, plazi, žaba, had a ústa.

organizácii zhlukov. Pri návrhu zhlukovacieho algoritmu sa vychádzalo z metódy Phrase-IC, ktorá vytvára zhluky dokumentov na základe výskytu spoloèných fráz. Systém zhlukov je reprezentovaný stromom sufixov v stromovej štruktúre, ktorá je budovaná sekvenèným zaraïovaním dokumentov do tejto štruktúry, prièom nezáleží na poradí, v akom sú dokumenty spracovávané. Zhluky dokumentov sú popísané frázami, ktoré sa spoloène vyskytli v jednotlivých dokumentoch. Pri experimentoch sa však ukázalo, že v prípade slovenského jazyka je identifikácia fráz spoloèných pre viacero dokumentov nepravdepodobná. Jedným z možných dôvodov je bohatos tvarov slov slovenského jazyka. Dôsledkom tohto problému je rast stromu sufixov do šírky, pretože zhluky dokumentov nie sú tvorené na základe výskytov spoloèných fráz, ale zväèša len na základe výskytov spoloèných slov. Tento problém by mohol èiastoène odstráni pravdepodobnostný model tvarovej podobnosti slov vyvinutý v rámci tejto práce ako nástroj na modelovanie pojmov, ktorý sa uplatnil hlavne pri vyh¾adávaní v systéme zhlukov a ktorý možno považova za najväèší prínos tejto práce. Riešením tohto problému sa javí modelovanie fráz nie na základe sekvencií slov, ale sekvencií pojmov. Týmto rozšírením sa však stratí významová konzistencia lokalizovaných fráz (napr. fráza „modelujem vetu“ by sa zmenila na sekvenciu „modelový vetou“). Zachovanie významovej konzistencie identifikovaných fráz by si pravdepodobne vyžadovalo rozšírenie systému o nástroj syntakticko-sémantickej analýzy a syntézy.

304

Literatúra BESANCON, R. – RAJMAN, M. – CHAPPELIER, J. C.: Text Simmilarities Based on Distributional Approach. Lausanne, Swiss Federal Institute of Technology, Artificial Intelligence Laboratory. DEERWESTER, S. – DUMAIS, S. T. – FURNAS, G. W. – LANDAUER, T. K. – HARSHMAN, R.: Indexing by Latent Semantic Analysis. Journal of the American Society for Information Science 1990. DOWNS, G. M. – BARNARD, J. M.: Hierarchical and Non-hierarchical Clustering. Daylight EUROMUG meeting Glaxo Wellcome, Stevenage UK 1995. DUDA, R. O. – HART, P. E.: Pattern Classification and Scene Analysis. New York, Willey 1973. FOLOUTSOS, Ch. – OARD, D.: A Survey on Information Retrieval and Filtering Methods. University of Maryland. FURDÍK, K.: Získavanie informácií v prirodzenom jazyku s použitím hypertextových štruktúr. Písomná práca k dizertaènej skúške. Košice, Katedra kybernetiky a umelej inteligencie FEI TU 1997. GAUSFIELD, D.: Algorithms on Strings, Computer Science and Computational Biology. Cambridge, University Press 1997. KOHONEN, T.: Self-organizing Maps. Berlin, Springer-Verlag 1995. KOSTELNIK, P.: Získavanie informácií z dokumentov s využitím algoritmov zhlukovej analýzy. Diplomová práca. Košice, Katedra kybernetiky a umelej inteligencie FEI TU 2000. PÁLEŠ, E.: Sapfo – parafrázovaè slovenèiny. Kandidátska dizertaèná práca. Bratislava, Jazykovedný ústav ¼. Štúra SAV 1993. RIJSENBERGEN, C. J., van: Information Retrieval, Butterworths. 2-th edition. London 1979. ZAMIR, O. – ETZIONI, O.: Grouper: A Dynamic Clustering Interface to Web Search Results. ZAMIR, O.: Fast and Intuitive Clustering of Web Documents. Quals Report 1997.

Slovotvorný slovník slovenèiny – softvérové riešenie Juraj Furdík – Karol Furdík Filozofická fakulta PU Prešov – Fakulta elektrotechniky a informatiky TU Košice Grantový projekt VEGA, 1/6220/99

Východiská Na Filozofickej fakulte Prešovskej univerzity sa pripravuje lexikografický opis slovotvorného systému súèasnej slovenèiny. Jeho cie¾om je sprostredkova záujemcovi všetky slovotvorne relevantné parametre každej lexémy, ktorá v òom bude zachytená. Zásady výberu a typológie týchto parametrov, ako aj teoretické východiská predstavil J. Furdík v tézach Metodologické východiská

305

tvorby slovotvorného slovníka slovenèiny (1997). Širšie bola táto koncepcia predstavená a ukážkami doložená v referáte J. Furdík a kol. Súèasný stav prác na slovotvornom slovníku slovenèiny prednesenom na konferencii Lexicographica 28. – 29. 10. 1999 v Budmericiach. Slovotvorný slovník slovenèiny má by slovníkom nového typu, v ktorom sa heslové slová uvádzané v abecednom poriadku budú charakterizova súborom formálnych i sémantických parametrov slovotvorného systému: odvodenos, formálna slovotvorná štruktúra, slovotvorný význam, zaradenie do slovotvorného typu a slovotvornej (onomaziologickej) kategórie, vlastný derivaèný potenciál. Slovník má za cie¾ interpretova slovnú zásobu súèasného slovenského jazyka na základe vyhranenej a podrobne prepracovanej teórie tvorenia slov. Takto koncipované lexikografické dielo by malo štruktúru klasického slovníka s abecedným radením hesiel, avšak tradièné údaje, ktoré poskytuje napríklad výkladový slovník, sú nahradené systémovým, pod¾a presného a jednotného poradia uvedeným výkladom všeobecných slovotvorne relevantných parametrov príslušného heslového slova. Heslo v slovotvornom slovníku má obsahova tieto údaje: Heslové slovo (lexéma) a jeho diagnostická parafráza 1. Slovný druh a jeho sémanticko-gramatická špecifikácia 1.1. štylistická charakteristika (ak súvisí so slovotvorbou) 2. motivovanos – nemotivovanos 3. motivant (-y) 3.1. vzah motivant – motivát 3.2. slovný druh motivanta 3.3. charakter motivátu vyplývajúci z bodu 3.2 4. slovotvorný základ (SZ) 4.1.morfonologické alternácie (Alt) 4.2. spájacia morféma (Konekt) (iba pri kompozitách) 5. slovotvorný formant (SF) 5.1. druh formantu 5.2. prípadná variantnos formantu 6. slovotvorný postup 7. slovotvorný vzorec 8. motivaèný význam 9. slovotvorný význam 10. príslušnos k onomaziologickej kategórii 11. typ onomaziologickej kategórie 12. príklady slov zo slovotvorného typu 13. motivaèná intencia, miesto slova v slovotvornom hniezde 14. celková súhrnná charakteristika Zisova súhrn týchto parametrov pri každom heslovom slove je kvalitatívne i kvantitatívne ve¾mi nároèné. Navyše, najmä pri rozšírenom variante je otázne, èi je vôbec tento variant vhodný na vydanie v knižnej podobe, pretože možno predpoklada jeho ve¾mi ve¾ký rozsah. Teda aj z h¾adiska tvorby obsahu

306

jednotlivých hesiel, aj z h¾adiska plánovaného vydania je nevyhnutné využi pri realizácii tohto projektu výpoètovú techniku. Požiadavky na softvérové riešenie Poèítaèové riešenie slovotvorného slovníka má by nástrojom na tvorbu a napåòanie slovníka údajmi. Zároveò má slúži ako nástroj na prezeranie slovníka, rýchle vyh¾adávanie hesiel pod¾a rôznych kritérií, vyhodnocovanie štatistických údajov. Slovník má by otvorený, èiže má by možné dopåòa nové a meni už existujúce heslá a údaje. Zároveò však má by zabezpeèená potrebná kontrola chýb spôsobených ¾udským faktorom. Údaje, ktoré sa dajú vypoèíta a automaticky doplni, by sa mali takto aj dopåòa a nemali by by zadávané používate¾om. Poèítaèové riešenie slovníka by malo dovo¾ova zobrazi heslá a ich parametre v rôznych formách a formátoch. Slovník by mal by otvorený aj v tom zmysle, aby údaje boli prístupné iným aplikáciám (napríklad systémom na spracovanie jazyka – NLP, Natural Language Processing Systems) a zdrojom externých dát (napríklad iným slovníkom, korpusom textov a podobne). Napåòanie slovníka reálnymi údajmi je zdåhavý a nároèný proces, dnes už iba ve¾mi zriedka uskutoèòovaný jednotlivcom. Preto by slovník mal podporova tvorbu a napåòanie údajov viacerými používate¾mi zároveò. Konkretizáciou týchto kritérií vznikol nasledujúci zoznam piatich požiadaviek kladených na softvérové riešenie: Ø Otvorenos, flexibilita riešenia – zahàòa možnos zmien l v slovníku lexém, l v pravidlách, definujúcich vzájomné vzahy atribútov lexém. Ø Prenosite¾nos, kompatibilita l voèi iným slovníkom v elektronickej podobe, l voèi systémom poèítaèového spracovania prirodzeného jazyka, l voèi zdrojom údajov – korpusom textov, priestoru www dokumentov a pod. Ø Konzistencia, uzavretos údajov l maximálna kontrola správnosti údajov, l eliminácia chýb spôsobených ¾udským faktorom, l zabránenie redundancii a neúplnosti. Ø Flexibilný výstup l Predpokladané finálne verzie slovníka: – papierová, tlaèená podoba, – lokálna PC verzia – CD ROM, – www verzia. Ø Podpora tímovej práce l systém viacnásobnej výstupnej kontroly, l úspora èasu pri napåòaní údajov, l zvýšenie kvality. Na základe takto definovaných požiadaviek bolo vyvíjané riešenie, ktorého prvá, už plne funkèná verzia je v štádiu testovania. Opis riešenia, ako aj jednotlivých fáz vývoja aplikácie je predmetom nasledujúcich èastí.

307

Opis zvoleného riešenia Vzh¾adom na definované požiadavky bolo zvolené, analyzované a vyvinuté riešenie na platforme Microsoft © Component Object Model (COM). Riešenie sa vyvíjalo ako dvojúrovòová databázová klient – server aplikácia s definovanou èasou klienta a servera. Popis èasti servera: l Databáza MS Access / MS SQL, prípadne iné využívajúce ODBC (Open Database Connectivity) rozhranie. l Prístup k údajom z databázy cez ADO (Active Database Object) objekty. l Možná podpora transakcií, zabezpeèenie referenènej integrity, chráneného prístupu k údajom a pod. l Podmienka – transformácia parametrov heslových slov (lexém) do entitno-relaènej štruktúry databázových tabuliek, vzájomná nezávislos parametrov (pozri ïalej èas Riešenie vzájomnej závislosti parametrov heslového slova). Popis èasti klienta: l Vývojové prostriedky: Microsoft Visual Studio 6.0, najmä Visual Basic 6.0 a Visual C++ 6.0. l Predpokladaná forma: inštalovate¾ný štandardný .EXE program, komponenty registrované v registraènej databáze každého klientskeho poèítaèa. l Predpokladané minimálne požiadavky: OS WinNT 4.0 (Server alebo Workstation), Win95, Win98, Win 2000; 32 MB RAM, cca 10 MB HD (pri lokálnej verzii rozšírené o ve¾kos Access databázy samotného slovníka). V nasledujúcich èastiach budú struène prezentované hlavné aspekty návrhu a tvorby poèítaèového riešenia slovníka. Pozornos bude venovaná modifikácii navrhovaných parametrov heslového slova tak, aby bola splnená podmienka ich vzájomnej nezávislosti. Struène budú naznaèené základné princípy, možnosti a výhody sieovej komunikácie ako predpokladu tímovej práce pri napåòaní slovníka údajmi. Budú prezentované jednotlivé èasti a struèný popis súèasnej verzie používate¾ského rozhrania klientskej èasti aplikácie. V závere budú vymenované predpokladané výstupné formy finálnej verzie slovníka. Riešenie vzájomnej závislosti parametrov heslového slova Vzh¾adom na požiadavky otvorenosti a zabezpeèenia konzistencie údajov sa ukázalo nevyhnutným modifikova, respektíve spresni poèet a kvalitu pôvodne navrhovaných parametrov heslového slova. Zvolená poèítaèová reprezentácia – relaèná databázová štruktúra – totiž predpokladá vzájomnú nezávislos týchto parametrov. Na druhej strane však je potrebné zabezpeèi, aby finálna (papierová, CD ROM alebo www) podoba slovníka mohla obsahova všetky požadované parametre, samozrejme, vrátane vzájomne závislých. Zvolené riešenie na platforme Microsoft © je dostatoène flexibilné a spåòa aj túto požiadavku (porov. ïalej èas Formáty výstupu).

308

Modifikácia pôvodne navrhovaných parametrov sa uskutoèòovala v nieko¾kých krokoch: Ø Vylúèenie parametrov, ktoré možno považova za výstupné. Takéto parametre sa vypoèítajú a zahrnú do výstupnej formy na základe celej štruktúry naplneného slovníka. Výstupný charakter majú parametre 5.1, 5.2, 7, 8, 9, 12, 13. Ø Vylúèenie redundantných parametrov. Hodnoty takýchto parametrov je možné vypoèíta pod¾a iných existujúcich parametrov a vzh¾adom na úspornos a konzistenciu reprezentácie nie je potrebné pamäta si tieto parametre osobitne. Ako redundantné boli oznaèené parametre 3.1, 3.3. Ø Vylúèenie parametrov, ktoré nemajú priamy vzah k slovotvorným kategóriám, respektíve ich formát ešte nie je definitívne urèený. To sa týka parametrov 1.1 a 14. Ø Rozšírenie hodnôt parametrov. Parameter 2, t. j. motivovanos, sa pôvodne navrhoval ako dvojhodnotový. V navrhovanom riešení môže tento parameter nadobudnú jednu z trojice hodnôt {nemotivované, odvodené, zložené}, èím sa zároveò urèuje aj typ motivovanosti. Ø Rozšírenie štruktúry parametra. Parameter 1, t. j. Slovný druh a jeho (sémanticko-) gramatická špecifikácia, nemal pôvodne urèený žiadny špecifický formát. V navrhovanom riešení je tento parameter vlastne trojica vzájomne podmienených parametrov, kde zvolená hodnota slovného druhu urèuje hodnotu ïalšej (sémanticko-) gramatickej špecifikácie. Pravidlá vzájomnej podmienenosti èastí parametra 1 sú definované globálne, pomocou externej gramatiky. Ø Riešenie vzájomnej podmienenosti, závislosti parametrov. Prípustné, ako aj skutoèné, zvolené hodnoty parametrov 6, 10, 11 závisia od zvolenej hodnoty parametra 1, t. j. od slovného druhu lexémy. Pravidlá tejto podmienenosti sú opä definované globálne, pomocou externej gramatiky. Ø Riešenie kontroly hodnôt parametra. Hodnoty parametrov 4, 4.1, 4.2, 5 èiastoène závisia od tvaru lexémy, ako aj od parametra 3, t. j. od tvaru motivanta. Pravidlá tejto závislosti sú definované v kóde riešenia a zodpovedajú vzorcom (1a), (1b), (2). Vzorec na výpoèet SZ (parameter 4) a SF (parameter 5): a) pre odvodené lexémy: Lexéma = Alt (SZ) + SF (1a) b) pre zložené lexémy – kompozitá: Lexéma = Alt1(SZ1) + Konekt + Alt2(SZ2) + SF (1b) Vzorec na výpoèet alternácie (parameter 4.1): Alti(SZi) = Motivanti ; i£{1,2} (2) Ø Riešenie vzájomnej závislosti lexém. Hodnota motivantu (parametra 3) síce môže by ¾ubovo¾ná, avšak podmienka konzistencie, uzavretosti údajov vyžaduje, aby pre všetky lexémy slovníka existovala lexéma referencovaná týmto parametrom. Èiže hodnota motivantu je buï prázdna (pre nemotivované lexémy), alebo je smerníkom na inú lexému existujúcu v slovníku. Nie je možné, aby lexéma bola motivovaná sama sebou. Iné obmedzenia pre hodnotu motivantu nie sú. Parameter 3.2 sa rovná prvej èasti parametra 1 motivujúcej lexémy. Kvôli vylúèeniu redundant-

309

ných dát sa tento parameter nepamätá na úrovni lexémy (èiže parameter 3.2 je vlastne tiež vylúèený ako redundantný), ale iba na úrovni motivantu. V tabu¾kách è. 1 a 2 sú prezentované parametre heslového slova modifikované pod¾a vyššie uvedených krokov. Jednotlivé parametre, spolu so špecifikovaným formátom, zodpovedajú poliam používate¾ského rozhrania (pozri obrázky è. 3 – 5 v èasti Používate¾ské rozhranie, kontrola konzistencie údajov). Tabu¾ka 1. Všeobecné parametre heslového slova. Èíslo a názov parametra Lexéma, heslové slovo Diagnostická parafráza 1. Slovný druh a jeho sémanticko-gramatická špecifikácia

Formát Vo¾ný reazec Vo¾ný reazec1 Preddefinované hodnoty

2. Motivovanos

Preddefinované hodnoty: − nemotivované − odvodené − zložené

Význam, špecifikácia

Kontextovo závislá trojica primárne gramatických kategórií, relevantných pre (niektoré) slovotvorné parametre, definovaná externou gramatikou. Identifikátor typu motivovanosti. Ak je lexéma odvodená, potom musí pre òu existova práve jeden motivant. Ak je lexéma zložená, musia existova práve dva vzájomne rôzne motivanty.

Tabu¾ka è. 1 obsahuje parametre, ktoré sú povinné pre každé heslové slovo bez oh¾adu na jeho motivovanos. Parametre v tabu¾ke è. 2 charakterizujú slovotvorne relevantné kategórie pre odvodené alebo zložené lexémy. Tabu¾ka 2. Parametre pre motivované (zložené a odvodené) lexémy. Èíslo a názov parametra Formát Vo¾ný reazec 3. Motivant

3.2 Slovný druh motivanta

Preddefinované hodnoty

6. Slovotvorné postupy

Preddefinované hodnoty

Význam, špecifikácia Implicitne sa kontroluje existencia motivanta ako lexémy v slovníku. Ak takáto lexéma neexistuje, vytvorí sa ako nová, nemotivovaná lexéma. Definovaný externou gramatikou. Túto hodnotu nemožno meni priamo, iba ako parameter lexémy, ktorá je motivantom. Hodnoty závisia od typu motivovanosti.

Vo finálnej verzii sa predpokladá formálny jazyk, pomocou ktorého sa budú diagnostické parafrázy definova. Takto bude možné použi parafrázu na kontrolu správnosti ostatných slovotvorne relevantných parametrov, prípadne na automatické generovanie niektorých z týchto parametrov (napríklad motivant, slovotvorný postup a podobne). 1

310

Èíslo a názov parametra 4. Slovotvorný základ (SZ) 5. Slovotvorný formant (SF) 4.1 Morfonologické alternácie (Alt)

Formát Vo¾ný, èiastoène automatický text Vo¾ný, èiastoène automatický text Automatický text

4.2 Spájacia morféma (Konekt) (iba pri kompozitách) 10. Typ slovotvornej kategórie 11. Špecifikácia typu slovotvornej kategórie

Vo¾ný, èiastoène automatický text

Význam, špecifikácia Hodnota sa vypoèíta a kontroluje pod¾a vzorca (1a), resp. (1b). Hodnota sa vypoèíta a kontroluje pod¾a vzorca (1a), resp. (1b). Výber z preddefinovaných hodnôt kódov slovenských alternácií (pod¾a Horecký, 1971, s. 47 – 49). Hodnota sa vypoèíta a kontroluje pod¾a vzorca (2). Hodnota sa vypoèíta a kontroluje pod¾a vzorca (1b).

Preddefinované hodnoty Preddefinované hodnoty

Kontextovo závislé hodnoty, definované externou gramatikou. Kontextovo závislé hodnoty, definované externou gramatikou.

Riešenie sieovej komunikácie na podporu tímovej práce Dôvodom návrhu riešenia vo forme intranetovej databázovej klient – server aplikácie je jednak podpora tvorby a napåòania slovníka paralelne viacerými používate¾mi a jednak požiadavka prenosite¾nosti a kompatibility s inými systémami a zdrojmi dát. Nevýhodou takéhoto prístupu sú zvýšené nároky na technické prostriedky poèas vývoja aplikácie, je to však vyvážené výrazným zvýšením efektivity pri práci so slovníkom. Ústrednou myšlienkou klient – server aplikácie je zdie¾anie spoloèných údajov uložených na strane servera v entitno-relaèných databázových tabu¾kách. Softvér spravujúci databázu sám zabezpeèí rýchly prístup aj k pomerne ve¾kému množstvu údajov (predpokladaný rozsah slovníka v koneènej verzii je cca 50.000 heslových slov), ako aj kontrolu bezpeènosti, používate¾ských práv, referenènej integrity a podobne. Pri kvalitnom návrhu databázových štruktúr nie je potrebné napríklad chráni prístup k údaju, ktorý je práve modifikovaný niektorým z klientov. Takéto a ïalšie operácie vyplývajúce z referenènej integrity sú automaticky vykonávané softvérom spravujúcim databázu. Na strane klienta nie sú z h¾adiska používania takéhoto systému žiadne zvláštne požiadavky. Je potrebné zabezpeèi intranetové sieové spojenie medzi klientskymi stanicami a serverom. Ïalej sa nastaví vzdialený zdroj dát na danú databázu a definujú sa používate¾ské práva toho-ktorého klienta. Tieto operácie sú obyèajne vykonávané ako súèas inštalaèného programu klientskej èasti aplikácie, niekedy s možnosou dodatoènej konfigurácie intranetového spojenia. Poèet pripojených klientskych staníc je obmedzený softvérom spravujúcim databázu. Všeobecná schéma spojenia databázového servera s viacerými klientskymi je znázornená na obrázku è. 1.

311

Obrázok 1. Všeobecný princíp èinnosti sieovej klient – server aplikácie. Používate¾ské rozhranie, kontrola konzistencie údajov Odstránenie logickej závislosti parametrov je riešené pomocou externej gramatiky – sústavy pravidiel, ktorá definuje vzájomnú podmienenos jednotlivých parametrov a ich prípustných hodnôt. Parametre sú viazané na polia vo vstupných formulároch používate¾ského rozhrania. Používate¾ vyberá hodnotu toho-ktorého parametra z množiny prípustných hodnôt, ktorá je parametrom daného vstupného po¾a. Množiny prípustných hodnôt a niekedy aj samotné parametre (t. j. polia) sú niekedy závislé od hodnoty iného parametra (po¾a) vo vstupnom formulári. Pravidlá, ktoré parametre podmieòujú prípustné hodnoty iných parametrov, sú reprezentované v stromovej štruktúre externej gramatiky. Rovnaká reprezentácia sa používa pre parametre s gramatickým, sémantickým aj slovotvorným charakterom. Formulár na definovanie externej gramatiky je zobrazený na obrázku è. 2.

Obrázok 2. Definovanie externej gramatiky.

312

Na obrázku è. 3 je zobrazená hlavná obrazovka aplikácie pre tvorbu slovníka. Pozostáva z èasti povinných parametrov pre aktívne heslové slovo (na obrázku è. 3 to je tvar lexémy naberaèka, urèenie jej motivovanosti, diagnostickej parafrázy, slovného druhu a jeho špecifikácie2 ) a z èasti, v ktorej je znázornený zoznam slov už zaradených do slovníka.

Obrázok 3. Všeobecné parametre heslového slova, hlavná obrazovka.

Obrázok 4. Parametre odvodenej lexémy jadierko. Práve slovný druh a jeho špecifikácia sú príkladom vzájomne podmienených atribútov. Kvalita a prípustné hodnoty prvého parametra špecifikácie slovného druhu závisia od aktuálnej hodnoty slovného druhu. Pre substantíva je to rod, pre verbá vzor a pre neohybné slovné druhy sa tento parameter neurèuje. 2

313

Obrázok 5. Parametre zloženej lexémy zemegu¾a. Súèasou hlavnej obrazovky je hlavné menu. Používate¾ má možnos zmeni definíciu externej gramatiky, prípadne vykona globálne operácie so slovníkom – naèíta aktuálny slovník z databázy, zapísa zmeny, vyh¾adáva pod¾a rôznych kritérií a podobne. Tiež je možné (pomocou hlavného menu alebo pomocou tlaèidiel v spodnej èasti obrazovky) prida novú alebo zmaza existujúcu lexému. Ak je aktívnou motivovaná lexéma, potom sa stlaèením klávesy Enter vyvolá príslušný formulár na zmenu slovotvorných parametrov pod¾a typu motivovanosti aktívnej lexémy. Na obrázku è. 4 je zobrazený tento formulár pre odvodené, na obrázku è. 5 pre zložené lexémy. Formáty výstupu Poèítaèové riešenie slovotvorného slovníka umožòuje viacnásobnú a rôznorodú použite¾nos prácne naplnených údajov. Publikovaná papierová verzia zïaleka nie je jediným možným výstupom zdåhavej a zodpovednej práce pri návrhu a napåòaní slovníka. Naopak, súèasné technológie dovo¾ujú definova vlastne neobmedzené množstvo formátov výstupu z databázy slovotvorne ohodnotených lexém, napríklad robi výbery podmnožiny lexém pod¾a rôznych kritérií, tieto zoraïova, meni grafické zobrazenie, kontext, formát, špecifikova formu prístupových práv a podobne. Slovník v poèítaèovej forme je flexibilnou množinou dát, s ktorou je možné vykonáva rôzne výskumné úlohy (napríklad štatistické vyhodnocovania), ale napríklad aj prepája tieto údaje s inými softvérovými systémami, inými slovníkmi, korpusmi textov a podobne. Súèasné riešenie ráta s nasledujúcimi výstupnými formátmi slovotvorného slovníka:

314

ØSamostatná aplikácia (CD ROM) l Pre jedného používate¾a. Používa sa lokálna databáza MS Access. Takýto výstup nie je možné použi na napåòanie slovníka viacerými používate¾mi naraz, ostatné funkcie však ostávajú zachované. Verziu možno konfigurova iba ako prezeraè hotového slovníka (s funkciami vyh¾adávania a rýchleho prístupu k údajom) alebo ako plnohodnotný editor. l Sieová klient – server aplikácia. Používa sa výkonnejší databázový server, napríklad MS SQL 7.0. Plnohodnotná sieová aplikácia pre tvorbu, napåòanie a prezeranie slovníka, s podporou tímovej práce a všetkých ostatných funkcií špecifikovaných v èasti Požiadavky na softvérové riešenie. ØStatické www stránky – jedna alebo viacero statických HTML stránok generovaných pomocou exportovacích funkcií MS Access. Tento výstup dovo¾uje prezera statické údaje v slovníku prostredníctvom www prehliadaèa. Výhodou je dosiahnute¾nos údajov bez oh¾adu na geografickú polohu používate¾a. Nevýhodou je možná neaktuálnos statických údajov. ØDynamické www stránky – osobitná aplikácia implementovaná napr. pomocou ASP (resp. CGI) skriptov s dynamickým prepojením na MS Access / MS SQL databázu. Vïaka prenosite¾nosti MS COM platformy je možné využi niektoré prvky rozhrania CD ROM verzie, prípadne kombinova vývoj s použitím nástrojov MS Visual InterDev a MS FrontPage. Tento výstup dovo¾uje prezera (po zadaní prístupového hesla prípadne aj modifikova) aktuálne údaje v slovníku iba prostredníctvom www prehliadaèa bez nevyhnutnosti inštalova akýko¾vek ïalší softvér. Výhodou je dosiahnute¾nos údajov bez oh¾adu na geografickú polohu používate¾a. ØPapierové formáty – MS Word, MS Excel, formuláre MS Access a podobne. Platforma Microsoft © podporuje širokú paletu vzájomného prepojenia aplikácií balíka MS Office. Požadované výstupy možno vytvori buï ako dynamické s aktívnym prepojením na zdroj dát, alebo jednorázovo ako statické dokumenty. Použi možno buï funkcie exportu aplikácie MS Access, alebo naopak funkcie importu aplikácií balíka MS Office. Zhrnutie, úlohy pre nasledujúcu verziu V príspevku bol prezentovaný súèasný stav prác spojených s vývojom poèítaèového riešenia ako podporného prostriedku na komplexný lexikografický opis slovotvorného systému slovenèiny – slovotvorný slovník. Existujúca prvá verzia je v štádiu testovania a hoci je funkèná a spåòa definované požiadavky, už možno definova nasledujúce rozšírenia, ktoré by mali by zahrnuté do budúcich verzií: ØVyvinú formálny jazyk, pomocou ktorého sa budú diagnostické parafrázy definova (pozri aj èas Riešenie vzájomnej závislosti parametrov heslového slova).

315

ØZlepši, spreh¾adni definíciu externej gramatiky. ØVyrieši a implementova inkrementálnu komunikáciu klientskych aplikácií s databázou. V súèasnosti sa pri spustení klientskej aplikácie naèítava zo vzdialenej databázy celý obsah slovníka. Toto môže, najmä pri zväèšení poètu lexém v slovníku, neúnosne spoma¾ova celú èinnos klientskej aplikácie a spôsobi neúmerné nároky na pamä klientskeho poèítaèa. ØVytvori podporu (šablóny) pre niektoré z požadovaných výstupných formátov, napríklad pre MS Word, MS Excel a HTML. ØNavrhnú a vytvori help, podrobnú používate¾skú a programátorskú príruèku. Literatúra FURDÍK, J.: Metodologické východiská tvorby slovotvorného slovníka slovenèiny. In: Zápisník slovenského jazykovedca. Bratislava Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1997. FURDÍK, J. a kol.: Súèasný stav prác na slovotvornom slovníku slovenèiny. Konferencia Lexicographica 28. – 29. 10. 1999 v Budmericiach. HORECKÝ J.: Slovenská lexikológia I. Tvorenie slov. Bratislava, Slovenské pedagogické nakladate¾stvo 1971.

Pøekrucování jako podceòovaný slovotvorný zpùsob? Marcela Grygerková Ostrava

1.1. ÚVOD V mluvené podobì jazyka se setkáváme s výrazy, jejichž slovotvorná interpretace je obtížná, protože z hlediska morfémové skladby a použití slovotvorných postupù a prostøedkù se vymykají vìtšinì ostatních pøípadù, napø. ségra sestra, prezerva rezerva, pádro pádlo, kafetetka katechetka. Domnívám se, že v tìchto pøípadech se jedná o pøekrucování. Pøekrucováním vznikají vìtšinou slova nespisovná, a tak není divu, že v mluvnických pøíruèkách èeštiny se mu vìnuje málo pozornosti. V tomto pøíspìvku se pokusím charakterizovat pøekrucování a jeho postavení mezi dalšími slovotvornými zpùsoby na základì pøíkladù pøevážnì ze slangového materiálu.1 1 Materiál jsem získala v posledních pìti letech ze seminárních prací studentù i z vlastního výzkumu. Pokud jsou nìkteré pøíklady známy napø. z prací Hubáèkových, nebo jsou zachyceny v Slovníku spisovného jazyka èeského (dále SSJÈ), svìdèí to pouze o tom, že tyto výrazy se stále používají.

316

1.2. Slovotvorné zpùsoby Slovotvornými zpùsoby jsou oznaèovány takové zpùsoby tvoøení nových slov, kdy na základì obmìny morfémové struktury existujících slov vznikají nová jednoslovná pojmenování (Dokulil, 1962, s. 21). Pokud do novì tvoøeného slova vstupuje jako jeho základ jedno slovo, jedná se o derivaci, pokud jde o kombinaci více autosémantických slovních základù, jde o kompozici (tamtéž; D. Šlosar v Pøíruèní mluvnici èeštiny, 1995, s. 109). Nìkdy jsou derivace, pøípadnì i kompozice, oznaèovány jako základní slovotvorné zpùsoby.2 Pøekrucování, pokud vùbec je zmínìno, bývá øazeno ke zvláštním zpùsobùm tvoøení. Sem patøí (1.) mechanické krácení, (2.) nastavování slov, (3.) pøekrucování slov, (4.) køížení slov, (5.) nadbyteèná negace, (6.) tvoøení slov zkratkových (Dokulil, 1962, s. 25 – 26), pøípadnì (7.) pojmenování podle prvních slov (Šmilauer, 1971, s. 15 – 17).3 Ani M. Dokulil, ani V. Šmilauer pøekrucování necharakterizují po formální stránce, pouze uvádìjí, že se s ním setkáváme pøi kletbách, kdy nahrazujeme tabuové slovo slovem pøekrouceným. Podíváme-li se na jejich pøíklady, vidíme, že nìkteré vznikly skuteènì pøekrucováním (zatrachtilý, krucinál), ale nìkteré bychom mohli vysvìtlit køížením (zatrápený = zatracený + utrápený, zatrackaný = zatracený + zpackaný) nebo nastavováním (zatracepený), nìkteré jako transkompozici (krucihiml z lat. crux – køíž a nìm. r Himmel, které nahrazuje druhou èást kompozita z lat. figere – upevòovat). Tedy pøekrucování je pøedstavováno nikoliv slovotvornì, ale z hlediska spoleèenské motivovanosti. Podrobnì se k pøekrucování (komolení) vyjadøuje A. Klégr v anglicky psané studii vycházející z anglického materiálu Komolení jako lexikální proces? (1999), v níž podle Concise Oxford Dictionary (1995) definuje komolení jako „an irregularly altered form of a word“, ale na jejímž konci zároveò upozoròuje na nevhodnost termínu komolení, který je pøíliš vágní a navíc expresivnì zatížený. A. Klégr rezignuje na využitelnost termínu komolení (pøekrucování), protože pod tímto kvalifikátorem nachází v anglických slovnících slovotvornì velmi nesourodý materiál,4 a navrhuje rezervovat ho právì pro pøípady, kdy se jinou formou zastírá tabuové slovo. Pojem „základní slovotvorný zpùsob“ explicitnì používá M. Dokulil, míní jím derivaci v užším smyslu (Mluvnice èeštiny 1, 1986; dále MÈ1), zatímco M. Èechová jím míní odvozování a skládání (1996, s. 67 – 68). 3 F. Èermák pod zvláštními zpùsoby míní pouze abreviaci a (8.) univerbizaci (1996, s. 120 – 121), kterou ovšem M. Dokulil chápe nikoliv jako vznik nového pojmenování, ale jako úpravu pojmenování (1962, s. 27). M. Èechová jako zvláštní zpùsob tvoøení uvádí (9.) zmìnu slovního druhu (1996, s. 68), tedy konverzi v užším slova smyslu. 4 A. Klégr (1999, s. 26 – 27): „ ... their heterogenity, if not incompatibility. They include alterations of disparate types, at different levels, and of varying degrees: from bilingual loanwords to alterations within one language; from neutral standard words to marked dialect and register variations; from long-established lexical units to ad hoc formations and neologisms; from written-language forms to colloquialisms; from simple 2

317

2.1. PØIPODOBENINY Domnívám se, že problém pøi vymezení pøekrucování spoèívá v jeho zámìnì s pøipodobeninami. Pøipodobeniny jsou definovány jako „slovní høíèky se souhláskami nebo slabikami zkratky, které jsou homonymní s pøirozenými slovy“ (MÈ1, s. 525). Tento pojem považuji za užiteèný, zároveò jsem pøesvìdèena, že využití tohoto pojmu je možné rozšíøit i na pøípady, kdy výchozím výrazem je jakýkoliv lexém, ne pouze zkratka, a že pøipodobeniny nemusíme omezovat na homonyma, ale mùžeme mezi nì zahrnout i slova, která ve skuteènosti nemají homonymní protìjšek, pouze svým morfémovým složením naznaèují, ke kterému slovotvornému paradigmatu je mùžeme pøiøadit. Napø. v MÈ1 uvedené slovo vejtøaska nákladní auto znaèky V3S se tváøí jako odvozené od slovesa vytøásat, pøitom existence takového substantiva není známa (SSJÈ ho také neuvádí). Pracovnì bych takové pøípady rozlišovala dvojicí pojmù pøipodobeniny úplné, kdy vzniká homonymum,5 a pøipodobeniny èásteèné, kdy vzniká nový, prozatím neexistující výraz. V obou pøípadech se vytváøí dodateènì nový vztah fundace, a tím i motivace6 (Koljovci Komorní orchestr Leoše Janáèka – derivát z iniciálové zkratky je možno sekundárnì chápat jako derivát od jména Kolja; pøekr. štamprdle štamprle – zkomolené pøejaté nìmecké Stämpferl je sekundárnì pøekrouceno do podoby, která z derivátu dìlá kompozitum štam-prd-le, jehož druhý koøen je považován za vulgární – viz SSJÈ); jen výjimeènì pøipodobenina zùstává ve stejném slovotvorném paradigmatu (Vlèák Vlèek – dá se chápat jako transsufixace).7 V mnohých pøípadech je vznik nové fundace/motivace umožnìn mluvenostním charakterem tìchto pøíkladù, tedy napøíklad nerozlišováním i/y, nedodržováním délek, spodobou znìlosti, zjednodušenou výslovností geminát: dysko dyslektik, dysgrafik – ve výslovnosti splývá s „disko“ – diskotéka, skutr – zkurvený trpaslík – nadávka pro neoblíbeného nadøízeného, pøekr. první èást sousloví svìtci (Jehovovi) svìdci (Jehovovi), (den) branosti (den) výplaty – kdy se bere výplata. Nabízí se vysvìtlení vzniku pøipodobenin úplných na základì metaforického pøenášení.8 Avšak zatímco u metafory dochází k pøenášení pojmenování na words to complex units; both free forms and bound forms; phonetic alterations and spelling variations; alterations of form and changes of meaning; alterations due to wordformation processes (clipping, blending, reduplication), sound shifts (metathesis, contraction), but also semantic shifts; accidental changes and intentional alterations; common nouns and proper names; indigenous words and foreign words, and so on.“ 5 J. Hubáèek (1981, s. 166) uvádí pojem expresivní homonymum. 6 Existují èetná slova, která díky možné dodateèné fundaci/motivaci nabízejí jiný pohled na svùj význam, aniž by musela mìnit svou formu, napø. „kostelnièit“ s pùvodním významem „být kostelníkem“ a s dodateèným významem „nièit kostel“. 7 V Úvodu do etymologie (Erhart – Veèerka, 1981, s. 119) uvádìný pojem „mylné jazykové postupy“, které jsou založeny na „mylných“ analýzách morfologických i sémantických, sem, domnívám se, nezapadá, protože dodateèná fundace/motivace je zámìrná, nevzniká omylem. 8 J. Hubáèek (1981, s. 166 – 167) u pøekrucování uvádí: „(...) je to vlastnì zvláštní typ metaforizace (jíž pøedchází pøekrucování) na základì jen zvukové podobnosti (...).“

318

základì vnìjší podobnosti pøedmìtù (Èeština – øeè a jazyk, 1996, s. 51) a forma slova zde není dùležitá, u pøipodobenin je zásadní právì formální podoba: pøipodobeniny jsou nápadné tím, že ani po slovotvorných úpravách zcela neopouštìjí svou formou výraz pùvodní, napø. pøekr. Èárka (Smetanova) Šárka, pøekr. devítka deveák – dozorèí útvaru. (Proto bychom dokonce mohli pøíklady zkrouhnout zaokrouhlit a sako sí na brance vysvìtlit ne jako metafory, ale jako úplné pøipodobeniny, a to jako slova pøekroucená.) U metafory se jedná o podobnost pojmenovávané skuteènosti, u pøipodobenin jde o formální podobnost s pojmenováním zcela odlišné skuteènosti, což odpovídá vztahu homonymie. Navíc je tøeba poèítat s tím, že narozdíl od homonym i metaforických výrazù, kdy u jednotlivých lexií jedné formì odpovídá jeden význam, u pøipodobenin jsou vedle sebe, a to èasto bez jakékoliv souvislosti, aktivovány dva významy soubìžnì (pøekr. maglajz magnézium: první význam „magnézium“ je dán základovým slovem, druhý význam „zmatek“ úplným formálním pøipodobením k tomuto slovu; podobnì pøekr. výbordelnì výbornì: první význam „výbornì“ je dán základovým slovem, druhý význam „jako v bordelu, nepoøádnì“ èásteèným pøipodobením ke slovu bordel). Dalo by se také øíct, že zatímco u metafory jde o pøenášení pojmenování na nový význam, u pøipodobeniny jde o pøenášení, lépe øeèeno o vnášení dodateèného významu evokovaného formou. Nabízí se posoudit vztah mezi pøipodobeninami a lidovou etymologií. Pokud bychom lidovou etymologii chápali široce jako pøipodobení jednoho slova jinému, mohli bychom øíci, že pøipodobeniny jsou výsledkem lidové etymologie. Lidová etymologie však není pojímána takto široce, ale je jí vysvìtlován jen vznik slov slovotvornì izolovaných jako „snaha mluvèích zmìnit znaèková pojmenování v popisná, interpretovat slova etymologicky neprùhledná, vøadit slova etymologicky izolovaná do nìkterého etymologického hnízda, kam vlastnì od pùvodu nepatøila“ (Erhart – Veèerka, 1981, s. 119). Proto by bylo lepší vznik pøipodobenin lidovou etymologií nevysvìtlovat (kromì naznaèených slovotvornì izolovaných pøípadù). Pokud bychom nerespektovali rozdíl mezi slovy pøekroucenými a pøipodobeninami, k pojmu pøekrucování slov bychom mohli pøiøadit všechny zvláštní zpùsoby tvoøení slov. Domnívám se, že by to nebylo vhodné. Ze slovotvorného hlediska pøipodobeniny vznikají rùznými slovotvornými zpùsoby a jejich kombinacemi, nejèastìji abreviací spojenou s derivací: Langoš Langr, ale také abreviací spojenou s kompozicí: Radar Radim Darebníèek; derivací: jízdní neøád (pro cestující) nevyhovující jízdní øád (prefixace – nadbyteèná negace), vikakáø vikáø (infixace – nastavování), (pane) dùstojníku dùstojný (pane) (sufixace); køížením: panikáø pan vikáø, žváro cigareta: žvýkat + cigáro a samozøejmì pøekrucováním: koks kokain, brebentíø breviáø. Na druhé stranì ne každé pøekrucování vede ke vzniku pøipodobeniny: pøekr. ságo tágo, pøekr. kabizd kabinet.

319

3.1. PØEKRUCOVÁNÍ Domnívám se, že termín pøekrucování mùže být užiteèný. Definice slovesa pøekrucovati/pøekroutiti v SSJÈ „nesprávnì, èasto zámìrnì zmìnit, vyložit (znìní slova n. smysl nìèeho); zkomolit“ není dobrým východiskem. Bylo by výhodnìjší chápat pøekrucování pøedevším z formální stránky. Vždy derivace je vymezována také na základì formálního hlediska jako „utváøení slova na základì jediného fundujícího (...) pojmenování, a to zmìnou jeho morfémové stavby (...). Pøevážnì záleží odvozování slov na rozšíøení kmene slova o slovotvorný afix (...).“ (MÈ1, s. 198). Jakou funkci derivace plní, to je ovšem další záležitostí: napø. sufixace mùže sloužit k vytvoøení nového pojmenování, ale také jen k (expresivní) úpravì pojmenování. Podobnì bychom mohli charakterizovat kompozici a abreviaci a také, domnívám se, i pøekrucování. Formální hledisko pøi vymezení pøekrucování upøednostòuje i J. Hubáèek (napø. 1971, s. 29): „(...) jeho podstata spoèívá v tom, že jednotlivá pojmenování výchozí jsou rozmanitì pøetváøena, dotváøena èi upravována.“ Ona rozmanitost je skuteènì podstatným rysem tohoto slovotvorného zpùsobu: výslovnostní a pøedevším slovotvorné úpravy základového slova bývají provádìny bez ohledu na jeho morfémovou strukturu prostøedky, které jsou zcela nesystémové, pokud je vùbec možno o nich uvažovat. 3.2. Komolení slov pøi výslovnosti Nìkdy se pro pøekrucování používá názvu komolení (komoliti znamená dle SSJÈ „mìnit až k nepoznání, zatemòovat, pøekrucovat“). Komolení bychom mohli použít jako termín, a to pro jednu z oblastí pøekrucování – pro výslovnostní úpravy slov (považované za chybné), k nimž dochází pøi výslovnosti pøejatých slov9 i domácích slov a dále pøi pseudopøekladech z èeštiny do cizího jazyka, kdy výslovnost èeského slova má za cíl vyvolat zvukový dojem slova jakoby cizího, zde angliètiny, polštiny nebo romštiny:10 kajtra kytara, koustl kostel, džíp JIP – jednotka intenzivní péèe, Džery pøezdívka ze jména Filip Jerie, Džodžin pøezdívka z pøezdívky Kokin, džezoviti jezoviti, Snipjeø pøezdívka z anglického sniper – ostøelovaè, mádžo maglajz – magnézium. Koneènì za komolení mùžeme považovat i náhodné chyby – pøeøeknutí nebo nìkteré výslovnostní „zlozvyky“ v idiolektech (táto tato, ukaz. zájmeno). U pøejatých slov zkomolená forma mùže stát vedle nezkomolené, která odpovídá hláskové formì originálu. Tyto hláskové zmìny vìtšinou probíhají nezámìrnì (morfologickou adaptaci zde nesleduji). Týká se to mnohých slov pøe9 J. Hubáèek (1981, s. 30): „Za jména vzniklá pøekrucováním lze považovat i slova z cizích základù nesprávnì vyslovovaná ... dištanc ... škicák ... špurt.“ 10 Hra na „romskou“ výslovnost je mezi ostravskými studenty (a možná i jinde) velmi oblíbená – souvisí to jistì s poèetností romské menšiny na Ostravsku (viz též množství romských slov v Sukovì knize z r. 1993 Nìkolik slangových slovníkù).

320

jatých z nìmèiny: šublera/šuplera/šuflera posuvné mìøítko – die Schublehre; margírovat markýrovat, pøedstírat – markieren; vercajk náøadí – das Werkzeug, fusakle fusekle, ponožky – der Fuß + die Socke; šaltrovat/šajtrovat pøeøazovat na jiný pøevod – der Schalter – øadiè, pøeøaïovaè; krystýr klistýr – das Klistier; flajstr bloková pokuta – das Pflaster; machštajgr/makštajgr dùlní mìøiè – pøekroucena je první èást kompozita machen + der Steiger; šlaban hranièní závora – der Schlagbaum, štulna šroub na spodní stranì podkovy – ze štulpa/štulpna – holínka – die Stulpe. Komolení pøejímaných slov však mùže být i zámìrné: bajk/bike horské kolo, Bisikl meton. pøezdívka uèitele angliètiny, ve které mìl špatnou výslovnost [bajsikl], Foøt meton. pøezdívka skotského lektora angliètiny, který mìl zvláštní výslovnost „at first“ [etf:st], èurè kostel [è:è]. Výše zmínìné hláskové zmìny mùžeme vnímat jako zmìny probíhající v proudu øeèi. Sledujeme je i u pøíkladu blavajz blivajs, blivanina, v nìmž došlo k asimilaèní zmìnì, u zjednodušených forem bazmek bazmekt – neoblíbená souèást dekorací, obecnìji jakýkoliv neoblíbený pøedmìt (zde pro obtížnou etymologickou objasnitelnost nelze vylouèit ani opaèné poøadí motivace), moncl monokl, anca jednièka – die Eins (zde s adaptaèní koncovkou), fajront konec smìny – der Feierabend, pøi prodlužování délky šampáòo šampaòské, vízo vysvìdèení, kafétetka z kafetetka, to z kachetetka a to z katechetka. Nìkteré hláskové rozdíly jsou náøeèní a nakonec i ty bychom mohli považovat za komolení: kybelšprijca džberová støíkaèka – der Kübel + die Spritze, šlauch/ šlahuch hadice,11 klacek/klocek klarinet. Náøeèního charakteru je také disimilaèní zmìna faláø faráø. 3.3. Nepravidelné slovotvorné úpravy Nìkdy zpùsobí pøekroucení slova zámìna hlásek: jedné hlásky (kulišárna kulisárna, Šundel Šindel,12 blembák glembák – hasièská pøilba, pádro pádlo, jáhel jáhen) èi více hlásek (šmytec smyèec, Ema kulatá Immaculata). Jindy se hlásky pøi pøekrucování ubírají: Air Otrava Air Ostrava – název letištì, vysvìdìní vysvìdèení, ale èastìji pøidávají: Erotika Beethovenova Eroika, Gambrihnus Gambrinus, znaèka piva, ibadnìska kytara znaèky Ibáñes, Brambùrka Babùrková (zde zároveò s odsunutím pøechylovací pøípony), Cédérom Rom.13 11 Dvojhláska au je v èeštinì cizí, a tak se mluvèí snaží ji rozbít. Proto je možné slyšet trojslabiènou výslovnost s rázem a-u-to, proto, jak jsem pøesvìdèena, se do této dvojhlásky dostalo místo rázu hrtanové h. 12 Vznik pøezdívky Šundel je možné vysvìtlit dvojím zpùsobem: buï jako køížení nadávky „šunt“ a pøíjmení, nebo jako reakci na vysvìtlení pøehlásky (pøíklad je ze studentského slangu). 13 Jako pøekrucování pøidáváním hlásky by dle mého názoru bylo možné slovotvornì interpretovat podoby psích jmen jako Aesmeralda, na které upozornila ve svém referátu Maria Nowakowska. V tìchto pøípadech se nejedná o prefixaci, je to pouze hra na prefixaci zde vyvolaná nedostatkem rùzných jmen zaèínajících poèáteèním písmenem abecedy. Vùbec hra na nìco je pro pøekrucování typická.

321

Nìkdy jsou úpravy základového slova mnohem rozsáhlejší: Èurèchela Èurdová, Bambáè Bardas, devítka deveák, dozorèí útvaru, ožungr ožrala (?), špatnì vypadající host restaurace, lejstro vysvìdèení (zde ve zúženém významu). Nìkterá pøekroucená slova jsou od své pøedlohy hodnì vzdálena, jakoby pouze zvukovì „volnì inspirována“. Pøedevším k tomu dochází u nìkterých úplných pøipodobenin: karel karcinom, norek notorik, pentelka poèítaè Pentium, Fajnový (odpoledne) (Debussyho) Faunovo (odpoledne), Labužník senilní (Rossiniho) Lazebník sevillský, Kozy fajn stùjte (Mozartova opera) Cosi fan tute. Mezi tìmito pøipodobeninami tvoøí výraznou skupinu pøezdívky: Flaxa Fleischingerová, Mánièka Manieková, Cívka Zwiefelhoferová, Pudlík Pudil, Briketa Briksová (je zajímavé, že pøi pøekrucování ztrácejí ženská pøíjmení pøechylovací pøíponu). 3.4. Pøesmykování hlásek, slabik a slovotvorných základù K pøekrucování rozhodnì patøí i pøesmykování, pøi kterém se pøeskupuje sled hlásek èi slabik, èi celých slovotvorných základù (mùže být kombinováno s mechanickým krácením èi hláskovými alternacemi, zde v délce samohlásek): Kiko pøezdívka z pøezdívky Kokin, Lapková (Hana) Pálková, líza auto znaèky Liaz, abutos autobus, kachetetka katechetka, John do vany Mozartova opera Don Giovanni, uchlebit kroja ukrojit chleba, brevit se modliáø modlit se breviáø. 3.5. Vztah k dalším slovotvorným zpùsobùm Je samozøejmé, jak ukazují již uvedené pøíklady, že kromì èistého pøekrucování mohou být využity kombinace slovotvorných postupù, tedy s pøekrucováním dochází soubìžnì ke zkracování (Maca Marcel, vyzo vysvìdèení, galivari/galivali Galli-Valeriùv roztok k dezinfekci nástrojù, zempl zemìpis, gympl gymnázium), ke zkracování a derivaci (bižule biologie, karamelka karmelitánka), k derivaci (Ringo Star Ringo Starter), ke kompozici (myšižrant ministrant). Pøekrouceného slova mùže být použito jako slova základového k dalšímu pøekrucování (maglajz → mádžo, kachetetka katechetka → kafetetka → kafétetka), ale také k derivaci (bike horské kolo → bikovat jezdit na horském kole, bike → bikovištì místo mimoøádnì vhodné pro horská kola, bike → bikovina14 cokoli souvisejícího s horským kolem, špurtovat finišovat → špurtky krátké cyklistické kalhoty). Pøekroucené slovo mùže být užito ve frazému: jezdit biky jezdit na horském kole. 4. ZÁVÌRY Jestliže jako slovotvorný zpùsob je oznaèován takový zpùsob tvoøení nových slov, kdy na základì obmìny morfémové struktury existujících slov vznikají nová jednoslovná pojmenování, mùžeme pøekrucování chápat jako slovo14 Slovo bikovina je homonymní se severomoravským výrazem bykovina – hloupost, volovina.

322

tvorný zpùsob, pøi nìmž nepravidelnými úpravami morfémové struktury základového slova/základových slov vzniká nové (jednoslovné èi víceslovné) pojmenování. Tyto úpravy vnikají a) ve výslovnosti (zde bychom mohli využít termínu „komolení“) èi b) ve slovotvorné stavbì slova tím, že se vymìòují, ubírají èi pøidávají hlásky. K pøekrucování patøí pøesmykování, pøi nìmž dochází k výmìnì pozic hlásek, slabik èi slovotvorných základù, a to v rámci jednoho slova nebo více slov. Pøekrucování patøí ke zvláštním zpùsobùm tvoøení slov. Je to dáno jednak frekvencí mezi ostatními slovotvornými zpùsoby, jednak omezeným využitím ze slovnìdruhového hlediska (v drtivé míøe pøevažují substantiva), jednak neobvyklostí slovotvorných postupù – na rozdíl od základních zpùsobù tvoøení slov zde neexistuje princip modelovosti, každý konkrétní pøíklad vzniká svébytným zpùsobem: nebere se ohled ani na morfémovou strukturu základového slova, ani neexistují pravidelné slovotvorné prostøedky. V tom je pøekrucování blízké abreviaci. U obou tìchto slovotvorných zpùsobù mluvèímu nejde o nové pojmenování, ale pouze o jeho úpravu (i když lexikalizace pøekrouceného slova není vylouèena!). Mluvèí je tvùrcem, který se nenechá ovlivnit žádnými pravidly. Je-li tøeba základové slovo zkrátit, zkrátí se, je-li tøeba zároveò ho opatøit sufixem, získá sufix, je-li tøeba cokoliv ubrat, vymìnit, dodat, je to provedeno. S tím také souvisí, že pøekrucování tak jako další slovotvorné zpùsoby se pokaždé nevyskytuje v èisté formì, ale mùže se kombinovat s abreviací, derivací, kompozicí. Tvùrèí proces je podøízen výslednému efektu, u abreviace pøevážnì ekonomiènosti vyjádøení, u pøekrucování pøevážnì jazykové høe.15 Cílem pøekrucování mùže být vytvoøení pojmenování zvukovì výrazného (špíra spirituál) nebo neotøelého (molybden modlitební shromáždìní)16 až provokativního (Satana Svatava Stáncová, pøísná uèitelka, Rádio Prochlast Rádio Proglas). Pøekrucováním èasto vznikají èásteèné nebo úplné pøipodobeniny (èáryzmatik charizmatik, køovák student køesanské výchovy), kdy dochází k pøiblížení dvou slovních forem, a tím i významù. Jenom u èásti pøíkladù platí tradovaná pouèka o tom, že pøekrucování znamená vzdalování od pùvodní formy, snahu vyhnout se slovu, a to tabuovému nebo nìjak jinak nepøíjemnému (štica ètyøka). Z hlediska frekvence je tøeba zdùraznit, že pøekrucování je typické pro mluvenou formu národního jazyka. Nìkterá pøekroucená slova jsou rozšíøena na celém území (gympl), pøièemž mohou mít náøeèní varianty (na sevení Moravì vyzo, jinde vízo), nìkterá jsou omezena teritoriálnì (spružina na severní Moravì pružina). Vìtšinou jsou souèástí slangù, tzn. že jejich nositeli jsou èlenové víceménì uzavøeného zájmového, pracovního (èi rodinného) kolektivu (vikýø 15 Jazyková hra je pojem nadøazený pojmu pøekrucování, mùže se realizovat mnohými jinými zpùsoby, nejen slovotvornými. 16 J. Hubáèek (1971, s. 29): „Motivy pøekrucování mohou být rùzné: snaha po zvukovém zvýraznìní a po odlišení od zvukové podoby spisovné, snaha o úpravy, které umožòují dvojí chápání významu slova, jazyková hravost apod.“

323

vikáø ze slangu vìøících, Prùjem (Fibichùv) Poem je ze slangu hudebníkù, kakalo kakao z rodinného prostøedí); sem patøí také pøezdívky. Koneènì pøekroucené slovo mùže být souèástí idiolektu (ježindove! ježíšmarjá!, dìtské17 bamban banán, chybné papuòák papiòák – Papinùv hrnec, zámìrnì pøipodobené vzápìstí vzápìtí). S trochou nadsázky je možno konstatovat, že pøekrucování bylo ve slovotvorbì doposud podceòováno, opomíjeno. Pøíèiny spatøuji tøi: jednak jeho výskyt v mluvené formì jazyka, jednak obtížnost slovotvorné interpretace takto vzniklých výrazù a koneènì fakt, že pøekrucováním vznikají výrazy nespisovné18 a èasto spoleèensky ménì pøijatelné. Domnívám se, že pøekrucování není nutno vnímat negativnì ani z hlediska spoleèenského, ani z hlediska slovotvorného, naopak ho mùžeme chápat jako projev tvoøivosti uživatelù jazyka a jako prostøedek obohacování slovní zásoby èeštiny, jemuž stojí za to vìnovat pozornost.19 Literatura ÈECHOVÁ, M. a kol.: Èeština – øeè a jazyk. Praha 1996. DOKULIL, M.: Tvoøení slov v èeštinì. 1. Praha 1962. ERHART, A.– VEÈERKA, R.: Úvod do etymologie. Praha 1981. HAVRÁNEK, B. – JEDLIÈKA, A.: Èeská mluvnice. Praha 1960. HUBÁÈEK, J.: Onomaziologické postupy ve slovní zásobì slangù. Ostrava 1971. KLÉGR, A.: Corruption as a lexical process? In: Linguistica Pragensia, 9/1, 1999, s. 20 – 29. Mluvnice èeštiny. 1. Praha 1986. Pøíruèní mluvnice èeštiny. Praha 1995. Slovník spisovného jazyka èeského. Praha 1960 – 1971.

Dìtmi pøekroucená slova se stávají zdrojem dìtských slov i tzv. Lallnamen. Nìkterá pøekroucená slova mohou upevnit svoje postavení a být pøijata jako spisovná (medvìd, høbitov, zákristie). 19 Pøekroucená slova je možné najít v hojné míøe v nìkterých beletristických dílech z poslední doby, napø. v knize Vlastimila Tøešòáka Evangelium a ostružina nebo v Popelovì pøekladu knihy Johna Lennona Španìl na vesnici. 17 18

324

Príslovky a èastice celkom, úplne – vôbec Mária Šimková Jazykovedný ústav ¼. Štúra SAV Bratislava

Pri uplatòovaní desaèlennej slovnodruhovej sústavy v slovenèine sa vo vedecko-výskumných prácach z oblasti lexikografie, ale aj syntaxe èi korpusovej lingvistiky neraz stretávame s problémom jednoznaèného urèenia slovnodruhovej príslušnosti lexém, ktoré sa tradiène považovali za príslovky, ale po vymedzení samostatného slovného druhu èastice (porov. o tom napr. Šimková, 1999) ich na základe odlišného lexikálneho významu, syntaktickej spájate¾nosti a morfologických vlastností (neohybnos, nestupòovate¾nos) zaraïujeme buï úplne, alebo aspoò v niektorom z významov medzi èastice. Takými sú aj lexémy celkom, úplne, vôbec a ïalšie slová z významového okruhu prísloviek miery a/alebo èastíc s kvantitatívnymi významami. Tieto dve skupiny sú z h¾adiska urèenia slovnodruhovej hranice medzi príslovkami a èasticami najproblematickejšie (porov. aj Šimková, 1997). Slovnodruhová príslušnos uvedených výrazov v súèasných slovenských slovníkoch je rôzna: SSJ VSRS KSSJ celkom prísl. prísl. I. prísl.; II. èast. úplne prísl. prísl. prísl. vôbec I. èast.; II. prísl. I. prísl.; II. èast. I. prísl.; II. èast. (SSJ: Slovník slovenského jazyka, 1959 – 1968; VSRS: Ve¾ký slovenskoruský slovník, 1979 – 1995; KSSJ: Krátky slovník slovenského jazyka, 1987) Lexéma vôbec, ktorá je v kvantitatívnom význame antonymná a ako tzv. zdôrazòovacia èastica synonymná s lexémou celkom (porov. výklad hesla celkom v KSSJ), a teda implikaène aj s lexémou úplne, má ako jediná vo všetkých slovníkoch rovnomerný výklad aj ako príslovka, aj ako èastica. Lexéma úplne sa napriek svojej významovej blízkosti a synonymickej zamenite¾nosti s príslovkou a èasticou celkom, ktorá má už aspoò v KSSJ uvedenú aj èasticovú príslušnos, hodnotí výluène ako príslovka. Rovnako v Slovníku spisovné èeštiny pro školu a veøejnost (1994) je pri hesle úplný prihniezdovaná iba príslovka úplnì. V Mluvnici èeštiny. 2 (1986) sa však slovo úplnì nachádza medzi èasticami hodnotiacimi mieru: Je tím svým nápadem úplnì posedlá. (s. 235). Skúsme do vety Je tým nápadom posadnutá. doplni rôzne synonymá: Je tým nápadom úplne celkom posadnutá. zjavne doslova oèividne doèista maximálne naozaj mimoriadne skutoène dos prakticky

325

V prvom ståpci sú synonymá, ktoré umožòujú utvori predikatívnu syntagmu s prijate¾ným významom (posadnutos je úplná, zjavná, oèividná, maximálna, mimoriadna) a v istých kontextoch si ich vieme predstavi aj v tvaroch 2. èi 3. stupòa (jej posadnutos bola najoèividnejšia). V druhom ståpci sú okrem tvarov, ktoré celkom stratili gramatické kategórie, aj výrazy skutoène a prakticky, ktoré však neumožòujú zmysluplné transformácie: *praktická posadnutos, *skutoèná posadnutos. Lexémy úplne a celkom sú síce významovo synonymné a zamenite¾né, ale nachádzajú sa v rôznych ståpcoch, pretože v ïalších vlastnostiach sa rozchádzajú: úplne si zachovalo gramatické kategórie (stupòovate¾nos, schopnos tvori predikatívnu syntagmu), celkom je zmeravený tvar, ktorý komplikuje, prípadne vôbec neumožòuje uplatni transformáciu na prídavné meno. Je však otázne, èi do istej miery uchované morfologické vlastnosti majú by rozhodujúcim kritériom na urèenie slovnodruhovej príslušnosti tej-ktorej lexémy. Ak sa pokúsime v obidvoch ståpcoch použi otázku miery ako lexikálnosémantický test na potvrdenie príslušnosti výrazov uvedených v 1. ståpci k príslovkám, zistíme, že odpovede nie sú ve¾mi logické èi zmysluplné: do akej miery je tým nápadom posadnutá? *oèividne, *mimoriadne... Uveïme si nieko¾ko dokladov, v ktorých bolo reálne použité slovo úplne (všetky doklady sú z tlaèe): ... neskôr hovoril úplne inak. ... som úplne sám ... ... všetky filmy pre divákov do 20 rokov (teda vlastne úplne všetky) ... ... dostal mnohých “trafených” úplne do extázy. ... hospodársky rast bol financovaný úplne z domácich zdrojov. Základná pouèka o príslovkách znie, že sa syntagmaticky spájajú so slovesami, prídavnými menami a v niektorých prípadoch s inými príslovkami. V uvedených vetách sa slovo úplne viaže so zámenami a podstatnými menami, prièom v poslednej vete je zamenite¾né synonymom výluène, èo je pod¾a KSSJ jednoznaèná a výluèná èastica (bez možnosti slovnodruhovej homonymie). Na základe lexikálneho významu (hodnotenie/zdôrazòovanie kvantifikovaním) a syntaktickej spájate¾nosti konštatujeme, že lexéma úplne má v konkrétnych kontextoch slovnodruhovú príslušnos èastice. Lexémy èisto a doslova nemajú na prvý poh¾ad niè spoloèné s významom miery èi kvantitatívnosti, ich odvodzovacie základy (èistý, slovo) disponujú iným lexikálnym významom. V istých kontextoch sú však nosite¾mi významu celkom, úplne, preto aj na nich chceme ilustrova možné spôsoby delimitácie èastíc a prísloviek. èisto vyholená tvár – èisto akademická otázka celkom / úplne vyholená tvár – celkom / úplne akademická otázka *iba / *výluène – iba / výluène èistejšie / najèistejšie – *èistejšie / *najèistejšie vyholenie je èisté / úplné – *akademizmus je èistý *tvár je len vyholená – otázka je len akademická Vidíme, že aj konštrukcia èisto vyholená tvár, aj konštrukcia èisto akademická otázka môže znamena celkom, úplne, no v každom konkrétnom použití ide o iný význam, formálne potvrdený spájate¾nosou, ne/stupòovate¾nosou a ne/

326

zamenite¾nosou synonymami jednoznaène patriacimi k jednému slovnému druhu. V prvom príklade ide o príslovky, v druhom o èastice. Podobne: doslova odpísa úlohu – nenašli doslova niè celkom / úplne odpísa úlohu – nenašli celkom / úplne niè presne / slovo po slove – vôbec / vonkoncom / naozaj ako? / do akej miery? – *ako? // v akej miere? odpíšeš tú úlohu doslova! – *nenájdeš niè doslova! doslovné odpísanie – *doslovné nenájdenie / *doslovné niè V podstate sme použili postupy ako v predchádzajúcich prípadoch, ale chceme upozorni ešte na jeden dôležitý moment – na emocionálny náboj, ktorý sa bežne pripisuje èasticiam ako súèas ich slovnodruhovej charakteristiky, nemal by však slúži za jediné kritérium na delimitáciu èastíc od iného slovného druhu. Èastice síce majú schopnos vyjadrova emócie, subjektívne postoje a nálady a modifikova tak hodnotu výpovede, patrí to medzi ich primárne výpovedné funkcie, ale schopnos expresivizova výpoveï, zdôrazòova niektoré jej èasti majú aj iné slovné druhy. Napr. doslova ostáva príslovkou, hoci je pod vetným dôrazom a spolu s ïalšími suprasegmentálnymi javmi (a prípadne aj lexikálnymi prostriedkami) dodáva výpovedi emocionálny náboj: On tú úlohu odpísal! – On tú úlohu odpísal doslova! Podobne v príklade, kde je doslova èasticou, sa môže použi expresívne a expresivizujúce adjektívum, ktoré ním neprestáva by ani v postavení na mieste èastice: nenašli vôbec niè – nenašli nièovaté niè. Analyzované konštrukcie sa môžeme pokúsi ïalej rozvíja: èisto vyholená tvár èisto akademická otázka celkom / úplne èisto vyholená tvár *celkom / úplne èisto akademická otázka V prvom prípade celkom / úplne ako èastice s príznakom miery potvrdzujú platnos lexémy èisto ako príslovky (do èista – doèista vyholená); v druhom prípade potvrdzujú platnos lexémy èisto ako èastice. doslova odpísa úlohu nenašli doslova niè odpíšeš tú úlohu doslova *nenájdeš niè doslova odpíšeš tú úlohu celkom / úplne *nenájdeš niè celkom / úplne – v prvom ståpci ide o príslovky; odpíšeš tú úlohu celkom doslova *nenájdeš niè celkom doslova – v tomto prípade je už slovo celkom èasticou. Lexémy celkom a úplne sa teda používajú ako príslovky aj ako èastice. Rozlíšenie prebieha na rovine presupoziènej i lexikálnej sémantiky, zrete¾ne sa reflektuje na syntagmatickej rovine a v niektorých prípadoch sa dajú využi aj princípy morfofonematiky a morfologické vlastnosti skúmaných lexém (stupòovate¾nos, schopnos tvori významovo korektnú predikatívnu syntagmu vo forme adjektíva). Lexémy úplne / celkom sú èasticami tam, kde preváži význam hodnotenia miery (úplne niè, úplne doslova), a príslovkami v použitiach s priamym významom miery: ulica je úplne / celkom zapchatá (je doslova zapchatá / je doslova úplne zapchatá / *je úplne doslova zapchatá), príklad je úplne vyriešený (riešenie je úplné) a pod. V lexikografických opisoch je na rozlíšenie týchto významov nevyhnutné použi preukazné príklady, prípadne aj s príslušnými modifikáciami.

327

Literatúra Krátky slovník slovenského jazyka. 1. vyd. Red. J. Kaèala – M. Pisárèiková. Bratislava, Veda 1987. 592 s. Mluvnice èeštiny. 2. Tvarosloví. Red. J. Petr. Praha, Academia 1986. 536 s. Slovník slovenského jazyka. Red. Š. Peciar. Bratislava, Vydavate¾stvo SAV 1959 – 1968. 6 zv. Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost. 2. vyd. Praha, Academia 1994. 647 s. ŠIMKOVÁ, M.: Slovnodruhová príslušnos výrazov maximálne/maximum a minimálne/minimum. Slovenská reè, 62, 1997, s. 274 – 282. ŠIMKOVÁ, M.: Lexikografické spracovanie èastíc v slovenèine. In: Varia VIII. Zborník materiálov z VIII. kolokvia mladých jazykovedcov. Modra-Piesok 25. – 27. november 1998. Zostavili M. Nábìlková – ¼. Králik. Bratislava, Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1999, s. 323 – 336. Ve¾ký slovensko-ruský slovník. Bratislava, Veda 1979 – 1995. 6 zv.

328

329