ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE
1/2008
Vánoce aneb narození Ježíše Krista Stále věříme Vegetariánské hnutí adv01_08obalka.indd 1
3.12.2007, 11:42:23
Obsah Vánoce a narození Ježíše Krista 4 Co uděláte s Ježíšem? 7 Stále věříme 10 Vegetariánské hnutí 13 Svět podle… Vítězslava Vursta 16 Příloha Pathfinder 17 Příloha Impulz 25 Křesťanský domov 29 Nedotknutelné ikony 30 Ohroženi jsme všichni 30 Ach, ti farizeové 32 Jak se žije…? 33 Z Vašich dopisů 37
Téma příštího čísla: Náboženská svoboda
Jaká témata vás zajímají? O čem by se mělo v Adventu psát více? V čem můžeme zlepšit časopis Advent? Své návrhy a připomínky můžete zasílat na adresu:
[email protected] Předem děkuji. Dan Hrdinka
Ad01_08x.indd 2
ROK BYL BOHATÝ NA UDÁLOSTI I MISIJNÍ AKTIVITY Co se stalo důležitého v roce 2007 z pohledu Česko-Slovenské unie? Pavel Šimek (předseda Česko-Slovenské unie): Rok 2007 byl bohatý na události i na různé misijní aktivity. Byl to také rok, kdy proběhly konference sdružení. Jednání konferencí ukázala, že lidé v církvi prožívají vztah s Pánem Bohem, jde jim o církev a dokážou se domluvit na konkrétních věcech. I když byly konference rozdílné, vypověděly o tom, že církev je živá, že dokáže nejen hodnotit minulost, ale také zvažovat a plánovat programy do budoucnosti. Josef Hrdinka (tajemník Česko-Slovenské unie): Rád bych zdůraznil jiný aspekt církve. Statistiky vypovídají, že po několik let klesal počet členů církve. Teprve v roce 2006 a 2007 se tento trend změnil. Domnívám se, že prvním důvodem nového růstu je skutečnost, že si členové církve, stejně jako kazatelé, uvědomují, že pokud se nezapojí do evangelizace sami, církev nemůže jít kupředu. Dalším důvodem může být to, že se začíná objevovat „ovoce“ práce evangelistů, kteří byli nedávno povoláni. Můžeme být Bohu vděční také za Teologický seminář, na kterém nyní studuje mnoho perspektivních mladých lidí. To, že během posledního roku bylo vysvěceno několik mladých kazatelů, ukazuje, že nedávní absolventi semináře vyzráli. To také svědčí o výsledcích práce Teologického semináře i celé církve. Edvard Miškej (hospodář Česko-Slovenské unie): Pro mě je vždy důležité, aby církev měla dostatek finančních prostředků na svou činnost, na uskutečňování vizí a plánů. Jsem rád, že v dnešní době – kdy se diskutuje o změně zákona, který by upravil vztah státu k církvím – jsou členové ochotni přinášet desátky a dary. A nejen to, jsou ochotni službě Pánu Bohu věnovat své schopnosti, síly a čas. Ochota bratrů a sester ke službě je pro mne svědectvím a ujištěním, že církev je aktivní. Jaké máte plány a vize pro další rok? Na co se budete jako Česko-Slovenská unie zaměřovat? Pavel Šimek: V příštím roce budeme dále pokračovat v naplňování vizí, které stanovila konference unie pro jednotlivá oddělení a instituce církve. Základem stále je, aby všechna oddělení a instituce církve svojí službou umožňovaly zvěstování Božího poselství lidem ve společnosti. K tomu je ale nejprve potřeba, aby Boží poselství proměňovalo každého člena církve. Od toho by se mělo vše odvíjet. Čím blíže budeme Bohu, tím blíže budeme i navzájem k sobě ve sborech, ale budeme i blíže společnosti. To je, myslím, základní vize, na kterou je potřeba klást důraz. Josef Hrdinka: Kromě této důležité a dlouhodobé vize zmíním dvě konkrétní skutečnosti. Do církve začíná přicházet více nových lidí a je potřebné jim věnovat větší pastorační péči. Je nutné, aby tito noví lidé –
4.12.2007, 17:39:05
ROZHOVOR ať jsou to naše děti, nebo lidé ze společnosti – přicházeli do fungujícího společenství ve sborech, které je přijme, začlení a zapojí do práce. Druhou skutečností je důraz na „obyčejnou osobní evangelizaci“. Během posledních let jsme vyzkoušeli řadu metod a forem evangelizace, ale stále více zapomínáme na jednoduchý a osvědčený způsob evangelizace – navazování kontaktů se svými sousedy a přáteli. Bylo by úžasné, kdyby v každém sboru bylo několik lidí, kteří by během týdne přicházeli do jejich rodin, četli s nimi z Bible a vedli je ke Kristu. Edvard Miškej: Uvědomuji si, že ne všechno se v minulosti povedlo a je úplně ideální. Způsob života dnešní společnosti ovlivňuje i život členů naší církve. Žel, že v některých z nás zakořenila určitá lhostejnost, zaměření na sebe. Byl bych rád, abychom znovu prožívali radost z víry v Ježíše Krista. A také abychom očekávali jeho druhý příchod – jak každý osobně, tak i v rodinách a sborech… Aby na nás bylo vidět, že jsme adventisté. Dnes máme mnoho možností. Využíváme je však? Dříve jsme se modlili, abychom měli možnosti. Pak jsme se modlili, aby církev měla finanční prostředky. Nyní máme obojí. Možná bychom se měli začít více modlit, abychom tyto možnosti dobře využili. Pavel Šimek: Rád bych k tomu ještě řekl, že žijeme v úžasné době, kterou si naši otcové nedovedli ani představit a kterou nemohli zakusit. Žijeme v době naprosté svobody. Stát již není náš nepřítel a neovlivňuje život církve. Naopak, chce nám pomoci. Při jednáních se státními úřady – kterých bylo v minulém roce mnoho – jsme vždy vnímali respekt státu vůči církvím. Stát církvím otevírá nové možnosti, církve by si toho měly být vědomy a využívat jich. Totéž platí i ve vztahu k ostatním církvím. Neútočí na nás, netlačí nás k ústupkům. Setkáváme se s ostatními církvemi a společně se modlíme, abychom jako církve byli požehnáním pro společnost. Spolupráce křesťanů je nový prvek, se kterým se musíme vyrovnávat. Společnost nerozlišuje jednotlivé církve, spíše vnímá, že jsme „věřící“. Pokud
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 3
chceme společnost oslovit, musíme ukázat, že spolu umíme mluvit. Dnes také máme možnost jezdit do zahraničí. Lidé odpovědní za různá oddělení církve jezdí na jednání církve a různých institucí. Vidí různorodost celosvětové církve. Nežijeme zde v české a slovenské „ulitě“. Rozvíjí se také spolupráce církve s „podpůrnými organizacemi“ – ať je to Maranatha, Country Life, Život a zdraví nebo různá nakladatelství… To jsou další možnosti, které se otevírají. Jednáme a učíme se spolupracovat. Není třeba, aby unie měla vše pod kontrolou a všechno řídila. Pro Pána Boha mohou pracovat všichni podle svého obdarování a možností. Chcete něco popřát čtenářům časopisu Advent do příštího roku? Josef Hrdinka: Ztotožňuji se s přáním, které jsme vyjádřili v oběžníku k modlitebnímu týdnu ve verši apoštola Pavla: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.“ Pavel Šimek: Přeji všem sestrám a bratrům, abychom prožívali úzké společenství s Kristem. Pokud ho budeme prožívat, vyřeší se náš duchovní stav, vztah vůči církvi i vztah vůči okolí. Přejeme také věci, které jsou radostí, hodnotami pro tento život – pro věčnost už méně – hodně zdraví, krásných okamžiků a hezkých vztahů. Edvard Miškej: Já bych rád popřál sestrám a bratrům, aby měli radost z toho, že jsou adventisty sedmého dne. Rozhovor pipravil Dan Hrdinka
3
4.12.2007, 17:39:15
TÉMA – VÁNOCE ANEB NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA
Vánoce a narození Ježíše Krista Křesťanský svět slaví Vánoce jako počátek Kristovy události, konkrétně jeho příchod na zem, který se odehrál neobyčejným početím a standardním porodem. Ježíš nesestoupil z nebe jako okřídlený anděl, ale narodil se jako neplánované dítě chudých rodičů. Tuto událost je jistě dobré si pravidelně připomínat a přemýšlet nad jejím významem. Protože z evangelií nelze datum Kristova narození zjistit, bylo stanoveno „teologicky“ na den zimního slunovratu. Starý zákon končí očekáváním Vykupitele jako „slunce spravedlnosti“ (Mal 3,20). Nový zákon pak nazývá Ježíše „světlem světa“ (J 8,12) a podle Janova prologu přišel Ježíš na svět jako „pravé světlo, které osvěcuje každého člověka“ (J 1,9). Tyto texty stály v pozadí úvah o tom, kdy se Ježíš narodil nebo kdy si jeho narození připomínat. Přesný počátek slavení Kristových narozenin v době zimního slunovratu se nám ztrácí ve starověku. Jisté je, že se v Římě již roku 336 slavilo Kristovo narození 25. prosince. V souvislosti přibývajícího slunečního světla s počátkem Ježíšova pozemského života viděli křesťané 3. a 4. století obšťastňující zásah Boží prozřetelnosti. To, že se zvyk slavit Kristovo narození velmi rychle šířil po celé církvi (obzvláště na Západě), má svůj důvod patrně také v christologických zápasech tohoto období. Ježíšovo plné lidství bylo podtrženo jeho narozením z ženy, jeho plné božství zase souvislostí tohoto narození s navracejícím se světlem světa. Obsahem vánočních svátků je oslava Božího vtělení, oslava skutečnosti, že Bůh se stal člověkem. To je něco tak zásadního, že si to plným právem zaslouží být každoročně slaveno, podobně jako události velikonoční. Teologicky řečeno má pro naši věčnou záchranu událost „vtělení“ stejnou závažnost jako událost „ukřižování“ a „zmrtvýchvstání“. Bez jednoho by nebylo druhého.
4
Ad01_08x.indd 4
Je pozoruhodné, že bezprostředně po oslavě narození Ježíše (25. 12.) následuje v církevním roce svátek prvního křesťanského mučedníka Štěpána (26. 12.), jehož příběh je zaznamenán v 7. kapitole Skutků apoštolských. Po narození Spasitele se tak připomíná, že následování tohoto právě narozeného Ježíše může přinášet pronásledování až do krajního případu mučednictví. Tím je podtrženo, že vánoční dění nebyla žádná idylka, kterou si s Vánocemi mnozí lidé díky barokní zbožnosti (viz koledy) spojují. Příběh o narození Ježíše Krista, tak jak ho nacházíme v evangeliích, je drsným vyprávěním o cestě, na kterou se musel kvůli nějakému byrokratickému výnosu a nesmyslné statistice vydat Josef s Marií, která byla v pokročilém stadiu těhotenství. Jet na oslu tak dalekou cestu (Nazaret – Betlém je vzdušnou čarou přes 100 km) pro ni muselo být nepředstavitelně nepohodlné. A nedokážeme si patrně také představit starosti, jak na cestě zařídit aspoň to nejnutnější provizorium pro narození dítěte. I v těch nejzákladnějších potřebách byli odkázáni na pomoc neznámých lidí. Porod se odehrává v situaci, která je popsána slovy: „nenašlo se pro ně místo pod střechou“ (L 2,7). Potom se dovídají děsivou zprávu: „Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil,“ (Mt 2,13) a vydávají se opět na cestu, tentokrát ještě mnohem delší, až do egyptské ciziny. Celý příběh je velkým dramatem již od počátku, kdy se Josef dozví o tom, že jeho snoubenka je těhotná s někým jiným, a rozhodne se velkoryse „propustit ji potají“ (Mt 1,19). Idylických motivů není tento příběh jistě zcela prost, ale myslím, že ty dramatické v něm převládají. Dopadne to nakonec všecko díky Bohu dobře (až na ta povražděná betlémská nemluvňátka), ale v roli Josefa nebo Marie bych věru být nechtěl. O Vánocích je co promýšlet a oslavovat, ovšem slavit je umění, slavení má svá pravidla, která lidé
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:16
TÉMA – VÁNOCE ANEB NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA
v dnešním světě stále méně ovládají. Proto buď neslaví vůbec, nebo si říkají: „Už aby bylo po Vánocích – to zas bude blázinec.“ Myslím, že obojím postojem se ochuzujeme o něco hlubokého, co nám vánoční doba nabízí – utišení ruchu našeho života a jeho promýšlení v souvislosti s Božím narozením. Johannes Scheffler zvaný Angelus Silesius (1624–1677) vyjádřil toto promýšlení v mnoha čtyřverších, z nichž jedno závěrem nabízím:
Hle, noci utichlé Bůh-dítě opět vrátil svým zrozením, co kdys ten Adam ztratil. Až ztichne duše tvá a v tichu vzejde noc, Bůh v tobě zrodí se a obnoví svou moc.
Lukáš Klíma
Vánoce a předpovědi ve Starém zákoně Pro Vánoce jako specificky křesťanský svátek nelze ve Starém zákoně najít žádné opodstatnění (nikoli však pro dobu adventu, který z motivů očekávání Mesiáše ve Starém zákoně roste). Vánoce jsou svátkem, kterým je připomínána a liturgicky aktualizována skutečnost narození Spasitele a možná i inkarnace Božího Syna (byť to nastalo před narozením). Jakkoli je skutečná doba Kristova narození velmi nejistá, její umístění do období zimního slunovratu je významný teologický počin církve. Posvátný okamžik slunečního kultu byl christianizací přeznačen, a dostal tak jiný význam a nový obsah. To znamená, že si křesťané v době fatálně poznamenané vazbou na slunce připomínali narození svého Pána, soustředili se na promýšlení významu a následků jeho vstupu do našeho světa. Myslím, že dnes nejsme v příliš odlišné situaci. V novém pohanství získal náboženský význam konzum, úspěch, zážitky a zisk. Proto bychom jako křesťané – alespoň sami pro sebe (abychom novopohanskou kulturou nebyli převálcováni) – měli zdůrazňovat, že smyslem Vánoc je koncentrování pozornosti na příchod Mesiáše jako bezmocného a na lidskou pomoc odkázaného dítěte do našeho světa v našem (lidském) těle. Myslím, že jen soustředěnou pozorností na Krista můžeme sami sebe a zejména novou generaci (naše děti) ochránit před hodnotami, které
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 5
dnešní novopohanství v zkomercionalizované podobě agresivně vtiskává do celé naší společnosti. Proto má smysl o Vánocích přemýšlet nad Mesiášovým narozením, má smysl aktualizovat si Jeho narození stavěním betlémů nebo dramatickým ztvárněním tohoto příběhu a samozřejmě bohoslužbou. V ní nemusíme připomínat jen událost narození Spasitele (Mt 1,18–2,23; L 2,1–40), ale také některé starozákonní texty, jimiž evangelisté zdůvodňují svůj popis událostí, a zasazují tak svou zprávu do širšího kontextu tradice izraelského národa. Připomenu zde dva z těchto textů: Izajášovu předpověď narození dítěte, krále a Boha, a Micheášovu předpověď narození Mesiáše v Betlémě.
Izajášova předpověď V perikopě Iz 9,1–6 se mluví o světle. Jaké je to světlo a do čeho svítí? Izajáš je ve svém proroctví spojuje s politickou a náboženskou změnou, která nastane v izraelském národě. Tato změna je tedy světlo. Izajášovi posluchači prožívali velkou úzkost, tápali a neviděli žádné východisko. Byla to doba vážného ohrožení asyrskou říší provázaného se sociálním napětím daným neuspořádanými ekonomickými a náboženskými poměry. Izajáš v situaci občanské války, náboženského úpadku a nejistot slibuje, že nastane obrat, výrazná změna – „zlomíš jho a hůl, spálíš válečnou botu“ – a bude
5
4.12.2007, 17:39:17
TÉMA – VÁNOCE ANEB NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA
to, jako když se náhle rozsvítí. Světlo zkroušenému lidu dodá naději, elán a radost. Lid konečně bude mít to, co k životu potřebuje. Izajáš to připodobňuje k dožínkám, ba dokonce k zmrtvýchvstání – světlo zazáří nad těmi, kdo „sídlí v zemi šeré smrti“. Ale to je stále příliš obecné konstatování. Prorok je konkrétnější. Říká, že tím světlem není něco (pouhá změna situace), ale někdo. Světlo, které přináší radost, osvobození a uklidnění (konsolidaci) spojuje s postavou, a to překvapivě s postavou dítěte. O něm pak mluví paradoxními slovy. Světlo do těžké situace Izraele vnese narození dítěte, které bude panovníkem. Panující dítě (zní to téměř jako protimluv) změní události v Božím lidu. Co tím chce Izajáš asi říci? Že to bude mimořádné dítě a jeho narození bude mimořádná událost. Že situace Božího lidu se nezmění přirozenou cestou, nýbrž nadpřirozeně. Těžkosti nevyřeší král, ale Hospodinem darované dítě. To všechno jsou znamení, podle kterých Izajášovi posluchači měli pochopit, že do jejich života vstoupí Bůh a nastanou zvláštní věci – zázrak. Bůh se ujme vlády a přiblíží se k lidu v podobě dítěte: nejmocnější jako nejbezbrannější. Výjimečnost, tedy božské rysy dítěte, zjevuje množství jeho zvláštních jmen. Jimi je naznačena spojitost dítěte s Bohem. A tato spojitost je zdůrazněna také tím, že dítěti se podaří to, po čem lid touží, oč usilovali všichni izraelští králové a co se dosud nikdy nepodařilo: nastolit mír a věčnou spravedlnost. To jsou totiž atributy Boží vlády. Dítě tedy ustanoví Boží království. Není divu, že toto dítě bylo obrazem Mesiáše, očekávaného krále. A není divu, že v něm křesťané od samého počátku spatřovali Ježíše Krista a v tomto Izajášově textu předpověď jeho narození.
Micheášova předpověď Izajášův mladší současník Micheáš pronáší k bezvýznamnému Betlému proroctví o tom, že se stane významným místem, neboť z něj vyjde vládce Izraele (Mi 5,1). Od obou proroků ze stejné doby (Izajáše i Micheáše) tedy slyšíme, jak bylo očekávání Mesiáše intenzivní. Matouš ve svém evangeliu cituje Micheášova slova (byť jej neuvádí jménem) v odpovědi zákoníků králi Herodovi, který se pod dojmem návštěvy mágů z východu ptá na předpověděné místo narození Mesiáše (Mt 2,1–6). Matouš Micheášův výrok ne zcela
6
Ad01_08x.indd 6
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:20
TÉMA – VÁNOCE ANEB NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA přesně cituje: zkracuje a upravuje jej výhradně se zřetelem na informace o Mesiáši Ježíši. To znamená, že Micheáše aktualizuje a konkretizuje: výrok o Mesiášově vyjití z Betléma teologicky přeznačuje do zprávy o místě jeho narození. Micheášův výrok u Matouše je tedy doklad o tom, jaké představy o narození Mesiáše existovaly: text Mi 5,1.3 byl vnímán jako předpověď místa narození (postavení v Izraeli a úkolu) Mesiáše, jehož Matouš ztotožňuje s právě narozeným Ježíšem. Toto Matoušovo ztotožnění Micheášem předpověděného vládce Izraele s Ježíšem je jediné vysvětlení, kterého se Micheášově předpovědi v Novém zákoně dostává. Mohli bychom ovšem k tomu připojit i úvahu o důvodech toho, proč prorok oslovuje zrovna Betlém. Jistěže můžeme říci, že mu to bylo Hospodinem takto přikázáno (byť o tom v textu nečteme). Nebo byly ve hře události politické: možná čelí pýše Jeruzaléma, a proto zvyšuje význam nepatrného judského městečka. Ale nemalou roli zde mohl hrát i význam názvu města: Betlém je česky Dům chleba. Odtud pochází Mesiáš,
který podle janovské interpretace sám sebe s chlebem opakovaně ztotožní: „Já jsem chléb života“ (J 6,35.48.51). To znamená, že Dům chleba vydal světu Chléb života, resp. z Domu chleba vyšel živý chléb: „Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ (J 6,33.58) A tím se něco dozvídáme o záměrech Mesiáše. Micheášova zpráva nemá informační hodnotu. Nejsme jen upozorňováni na narození izraelského Panovníka. Nemáme Mesiáše pouze evidovat, ale přijímat, doslova jíst. To je poněkud pohoršlivé zjištění jak pro nás, tak pro tehdejší Židy (J 6,52). A přesto právě o to jde: abychom to, co nám Bůh dává z Betléma, jedli, tj. dostali do sebe, protože budeme-li Jej jíst, nebudeme nikdy hladovět a nezemřeme (J 6,35.50). Na tomto jedení závisí náš život i naše budoucnost.
Jiří Beneš
Co uděláte s Ježíšem? Jsou dvě období v roce, kdy se o Ježíši mluví více než kdy jindy. Velikonoce, kdy si lidé spíše připomínají Ježíšovu oběť, a pak vánoční čas, který má po staletí radostný až jásavý nádech. Není však důležité, že lidé o Ježíši mluví. Mnohem podstatnější je, jaký k jeho příchodu na svět zaujali postoj. Jen dva evangelisté (Matouš a Lukáš) připomínají události Ježíšova narození. Obě zprávy se od sebe liší a mají jiný zvěstný záměr. Mám velmi rád Matoušovu verzi událostí spjatých s Ježíšovým příchodem na svět. Matouš představuje Ježíše jako krále a i jeho příchod je „královský“. Hned ve druhé kapitole svého evangelia však Matouš připomíná tři možné reakce na Ježíšovo narození. Domnívám se, že se jedná o velmi aktuální poselství…
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 7
První reakce – ODMÍTNUTÍ (Herodes Veliký; 37–4 př. Kr.) Herodes byl „znepokojen“, když se dozvěděl o novém králi. Každý král by byl znepokojen, kdyby dostal zprávu o narození následníka trůnu, který by nebyl z jeho rodu. Herodes však měl více důvodů ke znepokojení. Sám nebyl židovského původu, ale byl Idumejec (jeden z potomků Edomitů). Jeho pohanský původ ho v očích Židů, kteří byli posedlí rodovou čistotou, činil nedůvěryhodným. Židem se stal až na základě vyznání a občanství. Byl to Řím, který ho pověřil kralovat nad Židy v roce 37 př. Kr. Byl ochoten udělat cokoli, jen aby se pro Židy stal přijatelnějším: oženil se s Mariamne, dědičkou
7
4.12.2007, 17:39:21
TÉMA – VÁNOCE ANEB NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA židovské hasmoneovské královské linie, dokonce v roce 25 př. Kr. rozpustil vlastní zlato, aby nasytil Židy při hladomoru. Jeho nákladné stavební projekty dávaly obživu mnoha lidem v Cesareji, Samaří i Jeruzalémě. Nic však nedokázalo zmírnit židovské nepřátelství vůči jeho pohanskému původu. Právě jeho nejisté politické postavení kombinované s chorobnou touhou po moci a s neustálým podezíráním z něho učinilo velmi krutého vládce. Každý, kdo ho ohrožoval, byl odstraněn – mezi jinými popravil i Mariamne, jedinou manželku, kterou opravdu miloval, protože měl podezření, že se proti němu spolčila. Popravil také své dva syny a dědečka své ženy – ze stejných důvodů. Pět dní před svou smrtí (krátce po narození Ježíše) nechal popravit svého nejstaršího syna, který měl být jeho nástupcem. Systematicky likvidoval všechny, kdo měli hasmoneovskou krev a patřili do této linie. Proto nás nemůže překvapit, že když se ho mudrci ptají na místo, kde se narodí král Židů, vzápětí zlikviduje veškeré hrozící nebezpečí – vydává rozkaz zabít všechny děti (mohlo jich být kolem 20–30) v Betlémě. Zcela to odpovídalo jeho chorobné touze po moci, která vyvrcholila těsně před jeho smrtí, kdy dal zajmout Židy z významných rodin a dal příkaz je zabít, aby lidé plakali na jeho pohřbu… Jeho sestra (Salome) je však propustila a ke krveprolití už nedošlo. Herodova odpověď na příchod Ježíše jako krále byla jednoznačná – odmítnutí a smrt. Příchod Ježíše Heroda ohrožoval – jeho plány, kariéru i postavení. Nic z toho Herodes nechtěl měnit. Proto se jednoduše rozhodl vymazat Ježíše ze svého života. A to za každou cenu. Jeho odmítnutí Ježíše bylo definitivní.
Druhá reakce – PŘIJETÍ (mudrci z východu) Pocházeli pravděpodobně z Persie, kde patrně patřili do kněžské vrstvy. Získali vzdělání v oblastech jako filozofie, lékařství a přírodní vědy. Jedním z jejich hlavních zájmů ale byla astrologie. Starý zákon ji odmítá, ale přesto v Orientě to byl jeden z velmi populárních způsobů, jak zjistit vůli bohů. Viděli na východě „hvězdu“ a stanovili její význam. Vydali se uctít hvězdu, která souvisela s narozením
8
Ad01_08x.indd 8
„krále Židů“. Jestliže Bůh později varoval mudrce, aby nechodili zpět za Herodem (Mt 2,12), mohl jim dát také sny ohledně hvězdy a jejího významu ještě dříve, než se vydali na cestu. Nejpodstatnější však je, že mudrci odpověděli kladně na Boží vedení – následovali hvězdu a hledali krále Židů. Když se s Ježíšem setkali – „padli na zem a klaněli se mu“ (Mt 2,11). Židé se podle Desatera neměli klanět ani uctívat nikoho jiného než samotného Boha (Ex 20,3–5). Matouš zde odkazuje na Ježíšovo božství (mudrci se neklanějí Marii ani Josefovi!). Matouš však dodává, že se mudrci nejen klanějí, ale předávají mu také přinesené dary. Uctívání není jen něco, co se odehrává v naší mysli, bohoslužba přesahuje do každodenního života. Všichni křesťané, stejně jako mudrci, odevzdávají sami sebe jako oběť Bohu a také své dary tomu, kdo miloval svět (J 3,16). Dary mudrců byly projevem jejich úcty k Bohu, stejně jako pokleknutí před Ježíšem vyjadřovalo, jak moc si nově narozeného krále váží (navíc dary poskytly prostředky pro Josefa s rodinou, aby mohl vzít malého krále do Egypta, kde byl před Herodem v bezpečí). Jejich odpověď byla naprosto odlišná od Herodovy. Oni ochotně a s radostí přijali Ježíše jako krále. To je ovlivnilo v jejich jednání. Byli ochotni změnit své životní plány, a i když jejich cesta k Ježíši byla nebezpečná, Ježíše nalezli. Oni Ježíše přijali.
Třetí reakce – NETEČNOST (židovští vůdci) Matouš popisuje, že se s Herodem znepokojil „celý Jeruzalém“ díky tomu, že mudrci přišli hledat nově narozeného krále Židů (Mt 2,2.3). Židovští vůdci věděli o tom, co mudrci zvěstovali, a na základě proroctví (Mi 5,2) označili jako místo narození Betlém. Znepokojení vůdců bylo ale vyvoláno obavami z možné Herodovy reakce, nedokázali se radovat z příchodu očekávaného Mesiáše. Matouš popisuje jejich postoj vůči Kristu jako postoj netečnosti – nejeli se podívat do Betléma. Herodův strach a nenávist jim zabránila v tom, aby projevili zájem o uctění nově narozeného krále. Jednoduše neudělali vůbec nic, bylo jim to jedno. Jejich soběstřednost jim zabránila setkat se
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:21
TÉMA – VÁNOCE ANEB NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA
s Kristem. To oni se měli před Kristem sklonit a radovat se z jeho narození. Jejich odpovědí je mlčení. I dnes existují lidé, kterým obava z reakce jejich blízkých (co by na to řekli lidé) brání v setkání s Kristem. A tak raději nedělají nic. Jakoby Kristus ani neexistoval. Pro ně vánoční čas není připomínkou Kristova narození, ale pouhým volnem určeným k rekreaci. Matouš ve 2. kapitole svého evangelia líčí tři možné reakce na „Ježíše, zvaného Kristus“ (1,16). Násilné, vědomé odmítnutí Krista jako u Heroda.
Úcta a pokorné přijetí jako u mudrců a nakonec soběstředná netečnost náboženských vůdců té doby. Podobně musíme na narození Spasitele zareagovat i my. Můžeme si vybrat. Rozhodnutí je na nás…
Vítězslav Chán
Vánoce? Nevyrůstala jsem v adventistické rodině, ale naopak v prostředí silně ovlivněném katolickou vírou mého tatínka a jeho rodičů. Z dětství si pamatuji Vánoce často jako období, kdy se uměle vytvářela atmosféra pohody, která však neměla dlouhého trvání. Mockrát jsem si ověřila, že žádné jídlo, výzdoba ani sebedražší dárky nemohou zajistit pocit naplnění a vnitřního pokoje. Když jsem dospívala, ještě intenzivněji jsem prožívala odpor k jakékoli skupinové hysterii, jak jsem už tehdy Vánoce nazývala. Neoslovovaly mě tradice a nechtěla jsem se podřizovat představám své rodiny, jak by se měly „správně“ Vánoce slavit. Právě tehdy přišla „Sametová revoluce“ a s ní daleko větší důraz na tyto svátky. I když se ze všech stran zdůrazňovala duchovní hodnota Vánoc, stále častěji jsem měla pocit, že jde spíše o to, jak co nejlépe okrášlit svůj domov, jak zajistit nejlepší jídlo a koupit nejokázalejší dárky. Ovládalo mě přesvědčení, že je to ještě horší, než když jsem byla dítě. Později jsem se ale seznámila s rodinou adventistů, kteří Vánoce neslavili. Bylo to pro mne šokující, ale zároveň velmi osvobozující. Najednou jsem měla pocit, že mohu být opravdu sama sebou, že se nemusím přizpůsobovat stále rostoucímu komerčnímu tlaku dnešní doby. Když jsem se blíže seznámila s Biblí, došla jsem k osobnímu přesvědčení, že Vánoce slavit nemusím, že Bůh klade důraz
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 9
na úplně jiný svátek – na sobotu. Když jsem si pak vyzkoušela prožít sedmý den týdne podle Božího receptu, obdržela jsem daleko více radosti a štěstí než během všech předešlých „Štědrých dnů“. Dnes, když se mne známí mezi řečí ptají, jestli už mám nakoupené dárky, s úsměvem odpovím: „Nemám. Dárky kupuji živelně, to znamená tehdy, když vím, že udělají tomu obdarovanému radost, nemusím přece čekat na Vánoce.“ Někdy se setkám jen s údivem, ale mnohem častěji s respektem, že jsem se odvážila tlaku dnešní společnosti vzepřít. Jak mě rozesmála reakce mé dlouholeté kamarádky, která mi během telefonování řekla: „Ty se máš, ty nemusíš shánět žádné dárky, ty je koupíš, kdy chceš.“ Ale vím, že to není jen o dárcích. Jak jsem vděčná Bohu, že mohu opravdu prožívat Vánoce každý týden. Je moc fajn, že na dceřinu otázku, kdy bude sobota, mohu říci: „Už brzy, dočkáš se.“ A ona už plánuje, s kým se setká v sobotní školce a kam pojedeme odpoledne na návštěvu nebo koho pozveme k nám. A já se zase těším na výměnu zkušeností v sobotní škole, na úsměvy bratrů a sester z „mého“ sborečku, na vřelé stisky rukou v sobotu ráno a na mnohá ujištění, že se modlí za mne i mou rodinu. Děkuji Bohu, že nemusím nic odkládat „na Vánoce“, které jsou jen jednou v roce, že si tu sváteční pohodu mohu vychutnat tak často. Lenka Chromíková
9
4.12.2007, 17:39:22
STÁLE VĚŘÍME
Stále věříme – úvod Milí čtenáři, v následujících měsících bychom spolu s vámi chtěli přemýšlet nad tím, čemu jako společenství věříme. Tematicky nás povedou tzv. „věroučné výroky“ naší církve, které jsou shrnutím toho, čemu společenství adventistů sedmého dne věří.
Co nás čeká? Tímto seriálem nechceme vytvářet nové lekce „přítomné pravdy“ ani podrobné odborné studie (těch v současné době existuje dostatek). Rádi bychom se spíše zaměřili na ožehavé otázky aplikace jednotlivých bodů do našeho každodenního života. Pokud se diskutuje o teorii, nebývá příliš obtížné najít společnou řeč. Praktické prožívání biblického učení však bývá daleko náročnější a často vede i k ostrým výměnám názorů.
Od teorie… Každý díl začneme vždy citací daného věroučného článku, který vyjadřuje teorii naší víry. Věroučné články však nejsou jen předkládaným materiálem k věření, ale především společnými prvky našeho prožívaného křesťanství. Jejich důsledné promýšlení je provázáno s naší vůlí a rozhodováním v každodenním životě. Budeme proto sledovat, jak se pochopení určitých biblických pravd v průběhu dvou tisíc let křesťanských dějin vyvíjelo a ovlivňovalo i praktické prožívání. Zároveň se budeme snažit ukázat, že i adventismus z tohoto historického hledání čerpá, nebo se proti němu vymezuje. Žádná církev ani hnutí nevznikly ve vzduchoprázdnu, ale vždy v určitou dobu, která s sebou nesla specifické poznatky i důrazy.
Budeme si vždy chtít položit otázku: Pokud je to skutečně pravda, co z toho pro mě vyplývá? Tuto otázku považujeme za klíčovou. Mnozí z vás jistě již zažili, že se někteří lidé při studiu a poznávání Bible u něčeho lidově řečeno „zasekli“. Proč? Z prostého důvodu. Velmi přesně si totiž uvědomili, co by přijetí této pravdy pro jejich život znamenalo. A to je vyděsilo. Jestliže totiž něčemu opravdu věřím, odrazí se to i v mém každodenním životě. Věříme, že vás v našich článcích zaujme (některé snad překvapí) i oddíl, který se bude věnovat myšlence: A co kdyby to nebyla pravda? Nikdy není lehké byť jen připustit, že to, čemu věřím, by nemuselo být právě tak, jak si to myslím. Jde o to uvědomit si nejen důsledky víry, ale také jaký důsledek bude mít odmítnutí. I zavržení určité myšlenky bude mít v mém životě určité praktické dopady. V okamžiku, kdy se proti něčemu ohrazuji, dávám tím automaticky najevo, čemu věřím. Možnosti zde vyjádřené nebudou chtít nabourávat vaše přesvědčení, ale vést spíše k hlubšímu zamyšlení a vyjasnění si pohledů, které člověka v prvním okamžiku nenapadly. Sebekritický pohled na naše lidské slabosti nabídne stať s pracovním označením Věřím, ale… Rádi bychom v ní poukázali na určitou nedůslednost, která se může projevovat v našem duchovním životě. Ne vždy se nám daří poznání v hlavě správně spojit s činností rukou či jiných orgánů a uvedené příklady by měly čtenáře i pisatele vyprovokovat k důslednému přístupu k prožívání víry.
…k praxi
Moje rozhodnutí
Nicméně větší část každého dílu seriálu budeme chtít vždy věnovat praktickému dopadu věroučných pohledů na každodenní život nás, křesťanů 21. století. Stále totiž platí, že „akce vyvolává reakci“, a tedy i každá změna v myšlení (teorie) přináší změnu jednání (praxe).
Musíme ale připustit, že i několik odstavců o praktickém prožívání křesťanství je stále jen teorií, pokud zůstanou pouze na papíře. Svůj smysl mají až tehdy, pokud se je vědomě rozhodnu uvést do praxe. To výstižně vyjádřil už apoštol Jakub:
10
Ad01_08x.indd 10
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:23
SOBOTNÍ ŠKOLA – KURZ (NEJEN) PRO UČITELE
„Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.“ (Jk 1,22–24) Završením každého přemýšlení nad tím, čemu věříme, by mělo být naše rozhodnutí, co konkrétně chceme jako odpověď na biblické poselství změnit ve svém životě. Jestli tomu opravdu věřím, potom…
A na závěr Z výše uvedených odstavců tedy vyplývá, že náš materiál bude prvotně sloužit spíše jako materiál k přemýšlení a duchovnímu růstu křesťanů než k evangelizačním přednáškám. Budeme ale rádi, když naše příspěvky podnítí v našem společenství i určitou diskusi o věro-
učných článcích, které se sice zdají být jasné, ale ne vždy tomu tak je. Nechceme se vyhýbat ani článkům, které dnes vyvolávají mezi členy diskusi. Žel ne vždy je vedena za účelem většího poznání toho, čemu vlastně věříme. Modlíme se tedy za to, aby nás náš dobrý Bůh při našem uvažování nad tím, čemu vlastně věříme, mohl vést ke stále většímu poznání a prožívání jeho lásky a milosti. Jiří Pavlán
Oldřich Svoboda
Vzdělávací kurz pro učitele (i studenty) sobotní školy dospělých Trvalý růst „Čistě intelektuální pochopení Božího slova nestačí k tomu, aby ovlivnilo životní zvyky, protože život je ovlivňován stavem srdce. Když učitelé představí myšlenky v úkolu sobotní školy, jejich práce tím teprve začíná. Neměli by ustat v úsilí, dokud nebudou mít jistotu, že nebeské rady byly nejen pochopeny myslí studentů, ale že se i vepsaly do jejich srdcí.“ (Counsels on Sabbath School Work, str. 37) Cílem sobotní školy je vyprovokovat změnu u těch, kteří se jí účastní Jak je možné pomoci aplikovat myšlenky z úkolů sobotní školy do života účastníků třídy? • Je vždy nutné se orientovat na Boží slovo, protože v něm se nacházejí odpovědi na životní problémy.
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 11
• Učitel by měl vyučovat „staré příběhy“ moderními slovy. • Ilustrace i obecné principy mohou pomoci tomu, aby studenti sobotní školy aplikovali náplň úkolů do svých životů. • V sobotní škole by měla být u každého tématu zdůrazněna myšlenka změny života. Po vykreslení určité životní situace by měl učitel vést studenty sobotní školy k hledání a aplikaci biblických textů, které se této situace nějak týkají. Podle výzkumů Johna Sisemorea je při vedení studentů sobotní školy k aplikaci naučeného nutné: • Klást výstižné otázky. • Představit třídě alternativy. • Postavit je před situaci (reálnou nebo imaginární), která vyžaduje aplikaci probraného tématu.
11
4.12.2007, 17:39:23
SOBOTNÍ ŠKOLA – KURZ (NEJEN) PRO UČITELE
Vyjádření principu: Každý potřebný člověk je naším bližním. Několik aplikací: Udělat seznam toho, co můžeme udělat jako skupina. Diskuse o citlivých otázkách: Odlišná rasa atd. Skupina učiní rozhodnutí, které povede ke konkrétním činům. Tajemství změny
• Zaměřit pozornost na křesťanské postoje a jednání. • Dovolit studentům vyslovit jejich pochybnosti, údiv nebo i skepsi ve vztahu k aplikačním bodům. • Pomoci členům představit svou vlastní životní zkušenost. Princip aplikace všeobecný závěr – několik aplikací – citlivé otázky – osobní rozhodnutí Příklad: Všeobecný závěr: Máme odpouštět tak, jak to dělal Ježíš. Několik aplikací: Když nás někdo pomlouvá, když nás někdo ignoruje a nepočítá s námi, když nás zradí přítel, když nás někdo uráží, když jsme odmítáni. Uvažování nad citlivými otázkami: Proč nás tolik zraňuje, když si nás někdo nevšímá a nebere nás vážně? Osobní rozhodnutí: Tento týden se budu snažit odpouštět tak, jako Ježíš, který se modlil za ty, kteří ho pronásledovali. Reakce třídy sobotní školy Některá témata jsou vhodná pro reakci a odpověď celé skupiny. Studenti třídy mohou diskutovat a společně zareagovat na probíranou lekci jako kolektiv nějakým konkrétním rozhodnutím. Příkladem může být studium příběhu o milosrdném Samaritánovi:
12
Ad01_08x.indd 12
Duch svatý je jedinou silou, která způsobí proniknutí pravdy do života. „Beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15,5) „Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů.“ (Za 4,6) Moc příkladu Tou nejsilnější motivací k prožívání biblické pravdy je síla příkladu. „Ježíš vyučoval pravdě, protože sám je pravdou. Jeho myšlenky, jeho charakter i jeho život bylo možno vidět v jeho učení. Stejné je to i u jeho služebníků. Ti, kteří vyučují Božímu slovu, si ho musí osvojit osobní zkušeností… Ten, kdo učí pravdě, může efektivně předávat pouze to, co sám prožil.“ (Counsels to Parents, Teachers, and Students, str. 435) Povzbuzení ke studiu sobotní školy „Cítím hluboký zájem o sobotní školu v celé naší zemi… Věřím, že sobotní škola je Božím nástrojem k výchově naší mládeže v biblických pravdách.“ (Counsels on Sabbath School Work, str. 10) „Sobotní škola nabízí rodičům i dětem vzácnou příležitost ke studiu Božího slova…“ (Counsels on Sabbath School Work, str. 41, 53) Co může dát studium Bible studentům sobotní školy? „Boží slovo potlačuje přirozené pozemské sklony lidské povahy a dává nový život v Ježíši Kristu.“ (Touha věků, str. 247; DA, str. 391) „Je-li naše mysl naplněna biblickou pravdou, buduje se tak ochranný val kolem duše.“ (Counsels on Sabbath School Work, str. 36) „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6,63)
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:25
DISKUSE
„Tak jako horník musí kopat, aby objevil poklad ukrytý v zemi, tak i my musíme vytrvale a horlivě hledat poklad Božího slova… Bible se sama vykládá. Písmo musí být opět porovnáváno s Písmem. Student se musí naučit vnímat Boží slovo jako celek a vidět vztah mezi jeho jednotlivými částmi. Musí si osvojit znalosti nejdůležitějších témat: původní Boží záměr s tímto světem, počátek velkého sporu a dílo vykoupení.“ (Counsels to Parents, Teachers, and Students, str. 461–462) „Sobota má však svůj zvláštní význam také pro vzdělávání. Proto se na sobotní školu nepřipravujme pouze tak, že v sobotu ráno narychlo nahlédneme do studovaných biblických textů. Začněme s pečlivým studiem tématu na další týden už v sobotu odpoledne a v průběhu týdne se pak k němu můžeme každý den vracet. Tak nám zůstane v paměti jako poklad, který se nikdy zcela neztratí.“ (Výchova, str. 148–149; Education, str. 251–252)
Závěrečné slovo k zakončení kurzu Používané metody jsou důležité, ale daleko důležitějším faktorem je náš vztah s naším Pánem a moc Ducha svatého v našem životě i v sobotní škole. „Kolikrát se již naskytla vhodná příležitost, ale dělník nebyl na svém místě! Měla být pronesena slova, která by pomohla a posílila slabé duše bojující proti pokušení; ale nebyla vyřčena.“ (Counsels on Sabbath School Work, str. 71) Tajemství úspěšnosti v učení sobotní školy je ve společenství s Mistrem. I my s ním můžeme být v úzkém spojení a učit se od něj učit tak, jak to dělal on.
Vegetariánské hnutí v České republice a v Církvi adventistů sedmého dne Již delší dobu se zajímám o vegetariánství v jeho různých aspektech. V závěrečné práci na Teologickém semináři jsem se proto zaměřil na tuto problematiku. Cílem práce bylo zmapovat postoje českých vegetariánů – především jejich motivaci k vegetariánství a smýšlení v duchovní oblasti. Zdravotním hlediskem jsem se nezabýval. Současně jsem zjišťoval vztah adventistů v České republice k vegetariánství. Obojí jsem nakonec porovnal. Vegetariánství jistě není ústředním bodem naší víry ani cestou k naší spáse, nicméně se naší církve výrazně dotýká. Považuji proto za užitečné seznámit vás s některými výsledky práce v následující sérii článků, které mohou inspirovat k vlastnímu uvažování, popř. k diskusím. Podle průzkumu společnosti STEM/MARK se k vegetariánství v červenci 2003 hlásila 2 % české populace. Nejvíce zastoupeno je zřejmě laktoovo-
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 13
vegetariánství, které odmítá maso, včetně drůbeže a ryb. Na české scéně se rovněž prosazuje i přísnější forma vegetariánství – veganství. Vegani kromě masa odmítají převážně z etických důvodů mléko, mléčné výrobky a vejce a živí se výhradně rostlinnou stravou. Mezi českými vegetariány bychom ovšem našli i vitariány, kteří jedí pouze syrovou stravu, a fruitariány, kteří se živí jen plody rostlin (ovoce, plodová zelenina, ořechy a semena). Zájmy vegetariánů v České republice hájí Česká společnost pro výživu a vegetariánství, zaměřená především na výživu, a Česká vegetariánská společnost. Vegetariánství se stalo součástí i zdravotního programu Církve adventistů sedmého dne. Bible konzumaci masa sice nezakazuje, ale v Gn 1,29 zmiňuje také původní stravu určenou pro člověka. „Strava, kterou Bůh lidem určil v zahradě Eden – vegetariánská strava – je ideální, někdy však
13
4.12.2007, 17:39:27
DISKUSE
není možné tohoto ideálu dosáhnout. Za takových okolností lidé, kteří si chtějí zachovat optimální zdraví, budou jíst nejlepší dostupnou stravu.“ (Adventisté sedmého dne věří, str. 340) Připouští se tedy konzumace masa za okolností, které neumožňují ideální vegetariánskou stravu. Rada pro výživu Generální konference Církve adventistů sedmého
začali propagovat zdravý životní styl, včetně vegetariánské stravy. Ellen Whiteová původně jedla hodně masa, avšak vybojovala svoji duchovní bitvu s chutí na maso a od roku 1863 maso, kromě výjimečných případů, nejedla. Teprve v roce 1894 se masa zřekla úplně. V témže roce o adventistech prohlásila: „Všichni jsou vegetariáni, někteří abs-
Konzumace masa mezi českými adventisty sedmého dne vegan 4,89 % laktoovovegetarián 7,47 %
denně či téměř denně 8,91 %
výjimečně 12,07 % 3x týdně / 2x týdně 26,44 %
1x měsíčně 9,77 %
1x týdně / 1x za 2 týdny 30,46 %
dne ve svém oficiálním stanovisku doporučuje laktoovovegetariánskou stravu (www.andrews.edu/ NUFS/veggiediet.html). Při anketě mezi adventisty v ČR se mi podařilo získat regionálně pestrý vzorek 349 respondentů, který naznačil, že asi čtvrtina českých adventistů maso nejí vůbec nebo jen výjimečně. Asi třetina ho jí více než jednou týdně. Kořeny vegetariánského hnutí v adventismu můžeme hledat ve známém vidění o zdravotní reformě v roce 1863, po kterém manželé Whiteovi
14
Ad01_08x.indd 14
tinují od požívání masité stravy úplně, zatímco ostatní ji požívají jen velmi střídmě.“ (Dopis 99, 1894) Neprosazovala stoprocentní vegetariánství za všech okolností. V roce 1895 napsala: „Nikdy jsem se nedomnívala, že je mou povinností říci, že by nikdo neměl ochutnat maso za žádných okolností.“ (Dopis 76, 1895) V životní praxi a ve spisech Whiteové můžeme najít určité okolnosti, za kterých buď sama jedla maso (do roku 1894), nebo nepovažovala za vhodné prosazovat úplné
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:27
DISKUSE
vegetariánství. Jednalo se o výjimečné situace, kdy v podstatě nebyla dostupná jiná než masitá strava – konkrétně při různých cestách, při změně kuchařky, vzhledem k její osobní vytíženosti jinými aktivitami, a zvláště v případě chudoby a nedostatku. Vesměs se jedná o okolnosti podmíněné dobou a místem, pro naši situaci výjimečné. Whiteovi se při svých cestách dostávali do situací, kdy bezmasá strava byla nemožná, např. v odlehlých regionech, kde byli odkázáni na vlastní lov zvěře a ryb, aby nehladověli. Dále se setkávali s extrémní chudobou a Whiteová nepovažovala za povinnost tyto chudé rodiny, které např. nevěděly, odkud přijde jejich další jídlo, upozorňovat na škodlivost masa. Avšak i při chudobě počítala s možností přechodu k bezmasé stravě. „V některých zvlášť chudých zemích je maso nejlevnější potravinou. Tam lze změnu provést s většími obtížemi. Lze ji však přesto uskutečnit.“ (Život naplněný pokojem, str. 164) Masitou stravu Whiteová dále připouštěla při určitých zdravotních potížích. „Masitá strava není nejzdravější stravou, a přesto bych nezaujala postoj, že masa by se měl zříci každý. Ti, kteří mají slabé trávicí orgány, mohou často požívat maso, když nemohou jíst zeleninu, ovoce nebo ovesnou kaši.“ (CD 394,395) Whiteová varovala před extrémy a uznávala i výjimečné okolnosti, při kterých je konzumace masa opodstatněná. Můžeme je shrnout do dvou skupin: zdravotní důvody a nedostatek (chudoba, nedostupnost lepší alternativní stravy). Výše uvedený postoj Whiteové objasňuje, proč se vegetariánství nikdy nestalo podmínkou přijetí do Církve adventistů sedmého dne. „Z požívání masa nemáme činit zkoušku pro přijetí do společenství (test of fellowship).“ (9T 159, 1909) Whiteová uznávala, že lidé se mohou nacházet v různých situacích a potřebují individuální přístup ke zdravotní reformě. Proč není možné a rozumné vyžadovat vegetariánskou stravu po všech adventistech, celkem pěkně shrnuje adventistický lékař Manfred Heide: „…ale existuje obydlené území v polárních krajích, kde rostliny nejsou k dispozici pro lidskou výživu v dostatečné míře anebo vůbec. Ani v zemích mírného pásma není vždy jednoduché zdržovat se všech živočišných produktů jako
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 15
potravin. Sociální, hospodářské a také politické poměry často způsobují omezenou dostupnost, nebo dokonce nedostatek veškerého zboží nutného pro vegetariánskou výživu.“ (Unsere Gesundheit – Gabe und Aufgabe, str. 86) Oficiální přístup Církve adventistů sedmého dne k vegetariánství není nutno chápat jako ústupek či kompromis, ale jako rozumnou snahu respektovat geografické, sociální a další okolnosti, ve kterých se nacházejí členové této celosvětové církve. Popsané výjimky ovšem nezmenšují důraznost výzvy Ellen Whiteové ke zřeknutí se masa: „Neurčujeme žádná přesná pravidla pro stravování, ale jasně říkáme, že v zemích, kde je hojnost ovoce, obilí a ořechů, maso není správným pokrmem pro Boží lid.“ (9T 159, 1909) Z rad Whiteové je patrné, že adventisté by se měli zříci masa, pokud jim to okolnosti umožňují. Současné české podmínky jsou pro vegetariánství příznivé a situace se zlepšuje. Poselství staré přes sto let bylo vyřčeno i pro budoucí generace: „Mezi těmi, kteří očekávají příchod Pána, bude jedení masa postupně odstraněno. Maso přestane být součástí jejich stravy. Vždy bychom měli mít na paměti tento cíl a snažit se k němu usilovně směřovat.“ (CD 380–381) V otázce masa nám byl tedy předložen jasný cíl. Při promýšlení naší konkrétní situace ve vztahu k tomuto cíli nám mohou pomoci i důvody uváděné pro vegetariánství, se kterými se seznámíme příště.
Jiří Kulhavý dokončuje dálkové studium na Teologickém semináři, je členem České vegetariánské společnosti
15
4.12.2007, 17:39:28
SVET PODLE… VÍTEZSLAVA VURSTA SVET PODLE… VÍTEZSLAVA VURSTA
SVĚT PODLE…
16
Ad01_08x.indd 16
Jaký je? Vždy znovu mne překvapuje. Čím? Svou růzností, bolestí a radostí – a to někdy i najednou, zkažeností i krásou, sobectvím i štědrostí. Jaký je? Většinou jiný, než bych uměl jednoduše popsat. Snad jen tři pohledy – viděno mýma očima: Je více rozdělený, než si někdy uvědomujeme Když jsem byl malý, dělil se svět podle ideologií – východ a západ, kapitalismus a socialismus. My křesťané máme tendenci dělit svět na křesťanský a pohanský. V poslední době je problém viděn hlavně v existenci islámu a s ním spojeného islámského radikalismu a světa, který vyznává jiné kulturní hodnoty. Mám však dojem, že ta hlavní dělicí čára jde úplně jinudy. Domnívám se, že to, co bude svět stále víc a víc rozdělovat, je bohatství a chudoba. Pomyslné nůžky těchto světů se otvírají stále víc a politici ani ekonomové si s tím nevědí tak úplně rady. V současné době trpí 50 % lidí podvýživou a 19 % žije pod úplnou hranicí chudoby. Svět bohatých a svět nepředstavitelně chudých. Jak známe z historie, hlad byl mnohokrát hybnou silou dopředu nepředvídatelného dění. Není tak zkažený, jak ho máme někdy tendenci popisovat Někdy jsme si zvykli dělit lidi na dobré a zlé jen podle toho, zda jsou v církvi (nejlépe v naší) a mimo církev – jak říkáme „ve světě“, a tedy zlí (kouří, berou drogy, problémy řeší alkoholem atd…). To dělení je sice líbivé, leč nesprávné. Podíváte-li se do dobrovolnických center a seznámíte-li se s těmi, kteří jako dobrovolníci zdarma docházejí do nemocnic a k jiným opuštěným, dáte mi jistě za pravdu. Podobně to ukazují příběhy nominovaných na cenu Michala Velíška – za nasazení života pro záchranu života jiných… To, co máme my křesťané navíc, je poznání milosti Ježíše Krista. To, čím nás mnozí z nich mnohdy zahanbují, je bezprostřední život praktického křesťanství – ano, tak bychom to mohli také nazvat. Oblečení, účes a řada dalších hodnoticích znaků, podle kterých jsme se někdy naučili lidi dělit, ještě nemusí nic říkat o citlivosti duše, která určuje jejich chování. Černobílé vidění světa je tady těžko aplikovatelné. Určitě by nám prospělo větší otevření se světu, a to bez předsudků. Naučili bychom se i mnoho dobrého. Je více otevřený pro víru, než si někdy představujeme Pořádali jsme konferenci (ADRA) o tom, co může nabídnout lidem zasaženým mimořádnou událostí psycholog, sociální pracovník a duchovní. Nezapomenu na atmosféru po prezentaci hodnoty víry a obsahu duchovní pomoci od některých mých přátel – duchovních. Byla ze srdce, srozumitelná a konkrétní. Jedna účastnice konference pak v diskusi řekla – „neměla jsem ani tušení, jakým přínosem může víra být“. Vystoupení duchovních bylo hodnoceno jako nejlepší část konference. Mám někdy pocit, že lidé jsou otráveni náboženstvím, nesrozumitelnými dogmaty a nenakažlivým životem těch, kteří se hlásí k církvím. To, jak my křesťané (v celém spektru církví) představujeme křesťanství, postrádá často aktuálnost. Dáváme důraz na to, co patří do naší vlastní historie. Odpovídáme na otázky, které jsme předem položili ve víře, že to jsou i „jejich“ otázky. To, co někdy schází, je duch Ježíšovy „nakažlivé víry“, která dokáže oslovit lidi v problémech, v jejich životních situacích a jejich potřebách. Možná že nebude ani tak problém ve společnosti. VÍTĚZSLAV VURST, ADRA
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:30
08 20 u
1 rok lo čís
Dachstein — l iá c e sp ý k vs o c d ů V
hody é k s n Indiá
Oddíl 053
053
ica Okrskové stretnutie — Chvojn
ééééék!!! č í í í d u b … r r r r rr r r C Ahoj, holky a kluci, nevím, jestli patříte k těm, kteří mají rádi ranní drnčení budíku anebo táborový budíííčééééék. Já tohle tedy moc nemusím… A co když vás vzbudí někdy uprostřed noci? Už jste to zažili? Na hlídku nebo nějakou neohlášenou noční hru… Potom nevíte, kde jste a ani kdo jste! No a teď si představte, že vás během noci probudí dvakrát nebo třikrát. No to máte pocit, že už vůbec ani nežijete!!! Kolem nás je mnoho lidí, kteří díky svému povolání prožívají takové „šoky“ každou noc. Všichni záchranáři, hasiči, lékaři, plynaři, elektrikáři a lidé z mnoha jiných profesí musí být v době, kdy mají noční pohotovost, připraveni po zavolání o pomoc vyrazit zachraňovat potřebné a svoji práci spolehlivě zvládnout. Ale nejsou to jenom oni. I naše maminky, když jsme se narodili, prožívaly s námi podobné přerušované noci. Vzpomínám si, že když se nám narodil Ondra, potřeboval pít mlíčko tak třikrát až čtyřikrát za noc. A vždycky ráno mi moje žena Danka říkala, kolikrát za noc musela k Ondrovi vstát… Zvláštní bylo, že já jsem o tom vůbec nevěděl. Jeho vrnění, kňourání nebo pořádný pláč nespokojeného mimča jsem vůbec neslyšel, přestože jsem spal ve stejné místnosti. Mne vzbudil až nachystaný budík ráno ve čtyři hodiny, to abych byl včas v práci. Kolikrát jsem se divil, že Danka zase vůbec neslyšela můj budík. V Bibli je popsaný podobný příběh. Když byl Samuel ještě malý, ale bydel již mimo svůj domov v chrámě u kněze Élího, jednou v noci jej vzbudil hlas. Vstal z postele a běžel za knězem Élím zeptat se ho, co si přeje. Ten ho poslal zpět se slovy, že ho nevolal a že nic nepotřebuje. Tak se to opakovalo třikrát, až kněz pochopil, kdo by to mohl být. A tak poradil Samuelovi, jak má zareagovat. A dál už to jistě znáte… Pokud ne, můžete si to přečíst v 1. knize Samuelově, 3. kapitole. „Mluv, tvůj služebník slyší.“ Tak odpověděl Samuel, když ho Bůh probudil v noci počtvrté. Nikdo jiný Boží volání neslyšel. Ani Élí, ani jeho synové. Bůh měl pro Samuela úkol, poslání. A Samuel uslyšel a udělal, co mu Bůh řekl. Díky tomu dnes Samuela známe. Stal se prorokem, Božím poslem, který ještě mnohokrát slyšel Hospodinův hlas a dělal to, co si Bůh přál. Jsem přesvědčený, že pro každého z nás má Bůh úkol. Jenom je potřeba, když uslyšíme Jeho hlas, odpovědět kladně na Jeho volání. Asi ho nikdo jiný neuslyší. A když se ozve, můžeme se buď otočit na druhý bok a spát dál, nebo naopak vstát a nabídnout se k dispozici. Moc vám přeji, abyste vstali a byli ochotni jít, až zadrnčí Boží budíček. Bude to pozvání k velkému dobrodružství s Bohem. PETR ADAME 2
INDIÁNSKE HODY Hlavnou úlohou bolo pripraviť na zelenej lúke ohnisko, ktoré bolo treba po hodoch — opekaní hadov dobre zamaskovať, aby nepriateľ nezistil kde sme táborili a hodovali. Každý v kmeni dostal svoju úlohu, niektorí chlapci vyhĺbili jamu, pričom kusy trávnika vybrali ako zákusky a odložili bokom. Iní priniesli z potoka kamene na ochranný predel. Dievčatá prichystali raždie a drobné halúzky na oheň, chlapci väčšie konáre. Jedna z mladších dievčat — Megi zapálila oheň na prvý pokus, hneď pr vou zápalkou. Cest o bolo už prichystané, každý si z neho nabral a ušúľal takého hada, na akého mal presne chuť. Všetci sme si pochutnávali na pečených hadoch a iných dobrotách, ktoré sme mali so sebou.
Na záver sme ohnisko uhasili, zasypali zeminou a prikryli kúskami torty, trávnikom ktorý sme odložili bokom. Chlapci odniesli kamene naspäť do potoka. Miesto hodovania Bielych Delfínov bolo tak krásne zamaskované, že len jeden dážď alebo ranná rosa a nikto nespozná, kde sme piekli hadov. MAREK 3
VŮDCOVSKÝ SPECIÁL —
DACHSTEIN
Na konec října byl naplánován další vůdcovský speciál. Dawy pro nás připravil výstup na horu Dachstein. Původně se mi tam příliš nechtělo, ale po dlouhém přemlouvání a ujišťování že to, že nemám prakticky žádné vybavení, není problém, jsem podlehl a na poslední chvíli jsem se přihlásil. Akce oficiálně začínala ve sboru v Českých Budějovicích, kde jsme strávili noc ze čtvrtka na pátek. Pro většinu z nás kratší, než by se nám líbilo, protože v pátek jsme vyjížděli už v pět hodin. Lavice ve sboře byly pohodlné a spánek krátký, takže jsme vyjeli asi se čtvrthodinovým zpožděním, které jsme ovšem cestou dohnali. Jízda autem zabrala něco přes čtyři hodiny a někteří z nás měli to štěstí, že se i vyspali. Kolem desáté hodiny na nás vykoukl náš cíl — hora Dachstein. Tyčí se do výšky 2 995 m n. m., což v dané chvíli představovalo převýšení 2 062 m, které jsme měli zdolat na dvě etapy. V této chvíli ještě vládlo všeobecné nadšení. V první etapě na nás čekal pětihodinový výstup s převýšením lehce přes 1 250 m. Naším cílem byla Adamek Hütte, horská chata ve výšce 2 196 m n. m. Již po prvních pár kilometrech začalo nadšení opadávat. Vlivem výkonnostních rozdílů se náš sedmadvacetičlenný peloton roztrhal na několik menších, ve kterých se z nadšení postupně stávalo napjaté očekávání. Nakonec se všichni ve zdraví dostali do chaty, kde jsme se rozložili do dvou velkých pokojů. Když se na to dívám zpětně, spaní nestálo za moc, ale v tu chvíli jsme si připadali jako v pětihvězdičkovém hotelu. V sobotu ráno jsme vyrazili na vrchol. Před sebou jsme měli 800 metrů převýšení. Tato cesta nebyla tak náročná jako páteční výstup, takže nám zbýval dech i na přátelské rozhovory. To ovšem způsobilo značné odstupy mezi jednotlivými skupinkami, což zase způsobilo, že ti rychlejší strávili na vrcholu o trochu víc času, než by se jim vzhledem k silnému větru líbilo. Nakonec jsme se přece jenom na vrcholu potkali a po povinné fotce jsme se vydali na zpáteční cestu do Adamek Hütte. Sobotní večer vyplnila debata o budoucím směřování Pathfinderu a po ní jsme se vyčerpaní, ale spokojení uložili k poslední společně strávené noci. Koncem V neděli ráno nás čekal sestup z hory. Tentokrát září vyrazil to šlo téměř samo, protože cesta byla z kopce. jsem do hor. Úplný závěr naší výpravy zpestřila koupel Když jsem se drápal vzhůru, v podhorském jezírku. I přes velice studetu z ledu a sněhu vynořil se tvor. nou vodu jsme tam naskákali postupně I on přihlásil se na tu túru. téměř všichni a příjemně osvěžení jsme „Pinguine!“ Kamarádi na něj volají dorazili k autům a rozjeli se zpět domů. a v ústrety mu radostně mávají. O poslední doušek vody se vzájemně dělíme Za sebe můžu říct, že to byla velice a pak společně zákon Pathfinderu změníme. povedená akce, a už se těším na další. KAREL K.
S novým slibem naše občanské sdružení poletí do jednadvacátého století. K4
4
M O R T S Í N B E IT L MOD Konec roku, Vánoce a Silvestr nám přinášejí Pane Ježíši, prázdniny, setkání s rodinou, možná také něty jsi žil tady na zemi, abys jaké dárky. Nevím, jak u vás, ale u nás se vždy nás zachránil; abys zachránil mě. na první hodině výtvarky malovalo, co jsme Protože mě miluješ. dostali na Vánoce. Každý maluje své dárMiluješ každého člověka. Dej, ky v nejkrásnějších barvách, aby všichni prosím, aby si to lidé uvědomovali, uznali, že takový dárek — to je tedy něco! že ty jsi ten nejkrásnější dárek. Má rodina si ale v tuto dobu připomíDěkuji, že nám nabízíš přátelství, ná ještě jiný dárek, ten největší a nejlepší lásku, ale hlavně záchranu na světě! Připomínáme si narození Pána a věčný život. Ježíše Krista. On se narodil, žil na tomto světě a umřel hroznou smrtí jen proto, že miluje Amen. každého člověka — mě i tebe. Nechce, abychom se plácali ve svých špatných skutcích a hříších a čekali na odplatu — jistou smrt. Chce, abychom mohli žít, abychom se mohli radovat a nemuseli se bát. A to můžeme jen díky němu. Proto je pro mě Pán Ježíš tím nejlepším dárkem. A kdybych věděla, jak ho namalovat, tak by měl určitě ty nejkrásnější barvy. JADV
/ ČO NÁS ČAKÁ V JANUÁ
RI?
8 0 0 2
CO NÁS ČEKÁ V LEDNU?
— Slovensko 18.—20. sněm o. s. KP ) — ČR (Česká Třebová 22.—24. sněm o. s. KP očička (Liberec) Vl á ck re be Li . 27 — . 25
5
OKRSKOVÉ STRETNUTIE PATHFINDEROV —
CHVOJNICA
Dňa 28. 9. 2007 sme prišli autami, vlakom a motorkou (ktorú všetci obdivovali) na chatu vo Chvojnici. Boli sme očarení krásnou prírodou všade navôkol. A bolo tam aj veľa hríbov. Po ubytovaní a zoznámení sme začali celú akciu spoločným ceremoniálom. Bolo to veľmi krásne, lebo sme mali dva obrady, jeden klasický — vztýčenie vlajky, a druhý — odovzdávanie štítu a meča. Po uvítaní ujom Komorom sme sa hrali super hry a po večierke sme šli spať. V noci sa začala prvá bitka, ktorá pokračovala celý víkend. Lietali tam matrace, periny aj perie. Ráno sme mali rozcvičku a raňajky. Potom sme si čítali z Biblie o Dávidovi a Saulovi. Spolu s Danielom sme rozmýšľali o našom hneve, či je dobré hnevať sa. Zistili sme, že je potrebné prejaviť hnev, ale záleží od nás ako ho prejavíme. Môžeme sa vykričať, môžeme nadávať, frfalať, iní možno budú udierať do vecí, ničiť, búchať. Ale potom môžeme pokojne povedať tomu, na koho sa hneváme, skôr ako slnko zapadne, prečo nás nahneval a porozprávať sa s ním o tom. Hnev môžeme tiež preniesť do nejakej užitočnej činnosti, môžeme narúbať drevo, natĺcť orechy… To, že sa hneváme totiž ešte neznamená, že sme zlí. Aj Pán Boh sa vie hnevať a poriadne. Aj my, deti sa často hneváme, ale obyčajne nás to aj oveľa rýchlejšie prejde ako dospelých. Na obedu bol perfektný segedínsky guľáš a potom voľno, počas ktorého sme išli do malého kostolíka. Bojovka, ktorá začala večer trvala až do polnoci. Museli sme rozlúštiť správu, zviazali nás do hada a šli sme do lesa. Na druhom stanovisku sme museli vypiť 2 litre vody a na treťom zjesť misu segedínu. Cez les sme prechádzali bez svetla, aby nás nechytili strážcovia. Tí tam našli krásne bedle a doniesli ich do kuchyne. O polnoci sme prišli do chaty a išli spať. Ráno bola rozcvička, raňajky a bojovka. Hľadali sme meč, ktorý predstavoval Božie Slovo. Boli sme tri tímy — Nové Zámky, Bratislava a Vaďovce. Dostali sme skvelé odmeny a obed. Nasledovala rozlúčka a odchod domov. Ďakujem ujovi Ferkovi a tete Anežke za varenie, Danielovi a všetkým vedúcim za fajný program. Tešíme sa na ďalší rok a dúfame, že medzi nás prídu aj iné deti a spolu prežijeme krásny víkend.
LEA (ALIAS SLEČNA VÝCHOVNÁ), ZUZKA, MAREK 6
Za devatero horami a devatero řekami leží krásná země, žijí v ní lidé a panují panovníci. Jednoho dne císař rozhodl, že je načase spočítat, kolik lidí v zemi žije. Rozneslo se to po celé zemi a všichni se šli zapsat. Každý se musel zapsat ve svém městě — to znamená ve městě svých předků. Takže mnoho rodin tehdy putovalo i několik dní, než došlo k cíli. A tak se vydal na cestu i jeden muž se svojí ženou. Čekali miminko. Přestože se mělo každým dnem narodit, museli se vydat na cestu a splnit císařův příkaz. Cesta byla dlouhá a náročná. Když přišli do města, museli najít rychle ubytování, protože se miminko rozhodlo přijít na svět. To ale nebylo tak jednoduché. Ve městě už bylo mnoho lidí a všechna místa k ubytování už byla obsazena. Jediné místo, které našli, nebylo vůbec čisté a dost dobré na to, aby se tam mohlo narodit miminko. Bylo to velmi zvláštní miminko. Mnoho věštců z celého světa zaznamenalo, že se děje něco velkého a podivného. Dokonce na obloze viděli zvláštní velkou zářivou hvězdu, která je dovedla až k místu, kde se chlapec narodil. Pastýři, kteří hlídali svá stáda za městem, se také dozvěděli, že se stalo něco velkého. Uprostřed noci se před nimi zjevil anděl a pověděl jim tu radostnou novinu. A pak se rozzářilo nebe a byla tam spousta andělů. Začali zpívat a chválit Boha. Když andělé odešli, pastýři se rychle běželi podívat na to krásné miminko. Novopečený tatínek s maminkou byli překvapeni, že pastýři vědí, že se jim narodilo dítě. Pastýři jim vyprávěli všechno, co zažili. Ale ne všichni lidé byli rádi, že se chlapec narodil. Někteří dokonce usilovali o jeho život. Rodiče vzali svého chlapce a ukryli se daleko, aby je nepřátelé nenašli. Tím ale příběh nekončí. Chlapec rostl, až se z něj stal dospělý muž. A pořád měl kolem sebe lidi, kteří ho měli rádi, i lidi, kteří se ho snažili zabít. Jak se jmenují muž a žena v příběhu? Do jakého města putovali? Kde se miminko narodilo? Jak se chlapec jmenoval? Kdo usiloval o jeho život? Čím bylo dítě výjimečné? Jak příběh pokračuje? Co pro nás tento příběh znamená? JADV 7
Podrobnosti o Pathfinderu a o akcích najdete na internetových stránkách:
www.pathf inder.cz•www.pathf inder.sk Redakce: Jana Dvořáčková, Za Opusem 1231, 8 156 00 Praha 5-Zbraslav e-mail:
[email protected]
2008 / 1 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní
GOSPEL PÁRTY Je tomu již přes rok, co byl v Česko-Slovenské unii spuštěn projekt s cílem vytvořit prostor pro službu (původně) 12 evangelistů. Na různých místech našich republik se sestry a bratři pustili do nelehké práce s lidmi. Také v hlavním městě České republiky je několik evangelistů, kteří pracují v rámci tohoto projektu. Dovolte nám podělit se s vámi o zkušenosti z naší evangelizační práce. Možná jste se již někde setkali s projektem Maranatha mladým (dále MM), který má za cíl nést evangelium mladé generaci v Praze. Projekt „MM“ si dal za úkol, kromě jiného, zapojit mladé lidi z našich řad do misie. Na podzim minulého roku proběhl ve sboru na Vinohradech seriál diskusních večerů se známými osobnostmi pod názvem „VYŘEŠ“. Po skončení večerů „VYŘEŠ“ jsme stáli před otazníkem kudy dál. Již na začátku naší práce jsme vypozorovali zájem skupiny mladých lidí o aktivní zapojení v misijní práci. K misijní práci skrze hudbu. Nejdříve se malá skupinka lidí, dnes již veliká parta, rozhodla předávat své nadšení ze života s Bohem dále – pomocí energické křesťanské hudby známé jako „gospel“ (gospel z anglického originálu = evangelium). Když jsme pozorovali nadšení těchto lidí, rozhodli jsme se tuto partu podpořit a připravit celý program rozvoje a růstu adventistického gospelového souboru, jehož název je Maranatha Gospel Choir. Jsme Pánu Bohu vděčni, že po necelých dvou letech usilovné práce zde dnes máme rostoucí gospelový soubor již bezmála padesáti zpěváků, mladých lidí, kteří se rozhodli svůj čas věnovat hudbě, prostřednictvím níž chtějí nést evangelium tomuto světu. Snažíme se nejen zpívat a vystupovat dnes již pravidelně po celé republice i v zahraničí, ale také duchovně růst. Jsme rádi, že postupně náš soubor netvoří jenom věřící mladí lidé, ale že mezi nás přicházejí i naši kamarádi, kteří jsou ochotni zapojit se nejen do zpěvu,
DVENT 1/2008 IAMPULZ A 1/ 2008
Ad01_08x.indd 25
V
P RAZE
ale i do diskusí na téma křesťanství a společně s námi hledat smysl života. Aktivně v souboru ke dnešnímu dni zpívá 24 nejen mladých lidí, kteří nejsou členy žádné církve nebo sboru. Dalších 21 zpěváků jsou adventisté. Kromě toho na každé středeční zkoušce souboru je přítomen „fanklub“ několika posluchačů, kteří si přicházejí poslechnout muziku a pobýt s námi. Mnozí z nich již pravidelně v sobotu navštěvují sbor. Dovolte nám podělit se s vámi o radost z našeho posledního vystoupení v Praze na Vinohradech, které proběhlo 6. října 2007 ve spolupráci s dalším gospelovým souborem Rainbow Gospel Choir. Připojujeme článek, který o akci vyšel na stránkách křesťanského magazínu www.krestandnes.cz. Na tento večer přijalo pozvání přes 180 posluchačů. Drtivá většina z nich byli spolužáci, kamarádi, kolegové a spolupracovníci buď nás, ze souboru Maranatha Gospel Choir, nebo našich rodinných příslušníků. Tady skutečně zafungovalo osobní úsilí a pozvání přátel na dobrou misijní akci. Marek Jonczy a Csaba Čák, evangelisté
25 25
4.12.2007, 17:39:31
PREMIÉROVÁ GOSPEL PÁRTY V PRAHE DOPADLA NA VÝBORNÚ PRAHA – V sobotu večer sa v pražskej modlitebni Cirkvi adventistov siedmeho dňa na Londýnskej ulici uskutočnila Gospel Párty. Vo vyše dva a pol hodinovom programe najprv vystúpili Rainbow Gospel Choir, po nich Maranatha Gospel Choir a v záverečnom finále sa predstavili spoločne. Rainbow Gospel Choir v speve doprevádzala 4-členná kapela (2x gitara, bicie a klávesy). V 17-člennom súbore boli iba dvaja muži a ako v závere svojho gospelového bloku uviedli, ďalšie mužské hlasy sú vítané. Dirigentka Julie Nepustilová po Gospel Párty pre noviny Křesťan Dnes na margo vystúpenia povedala: „Veľmi dobré, dobrá atmosféra a výborný akustický priestor…“ Ako dodala, súbor nemá zatiaľ naplánované žiadne ďalšie vystúpenia, možno sa nejaké uskutoční počas adventu. Maranatha Gospel Choir (MGC) som videl vystupovať vôbec po prvýkrát. Čo-to som už počul, no osobný zážitok sa nedá nahradiť. Vyše 40-členný prevažne mladý súbor začal svoj program piesňou „My Desire“. Počas druhej piesne „You´re not Alone“ niekoľko členov súboru prišlo medzi divákov a podávali im ruky na znak privítania i akoby toho,
že nie sú sami. V ďalšom programe sa striedali pomalé i rýchle gospely, ktoré boli vhodne dopĺňané krátkymi vstupmi hovoreného slova. Súbor MGC ma zaujal flexibilnou škálou hlasového prejavu. Dirigentky a sólisti sa často striedali a vhodne dopĺňali. Vidieť súbor MCG v neustálom pohybe bol úžasný zážitok a milosť. Texty piesní sa paralelne premietali v angličtine i češtine cez dataprojektor. Nad súborom bol v modlitebni jasne viditeľný nápis „Ježíš“, čo len umocnňovalo skutočnosť, že On mal byť na tejto Gospel Párty naozaj hlavným hosťom. Usporiadatelia Gospel párty mysleli aj na ďalší program. Ukázali prítomným niekoľko gospelových tanečných krokov a publikum naučili spievať refrén piesne „Believer“ . Počas Gospel párty zaznelo i Božie Slovo, čítaná bola pasáž z 1. kapitoly Evanjelia podľa Jána. V priebehu jednej z krátkych prestávok sa so svojou skúsenosťou s rakovinou podelila jedna zo speváčok MGC. V samom závere zazneli známe gospelové piesne ako Amazing Grace a Believer, ktoré si obecenstvo zaspievalo spolu s účinkujúcimi. Ako uviedol Csaba Čák, produkčný súboru MGC, išlo o „nultý ročník“ Gospel Párty. Pre noviny Křesťan Dnes zhodnotil: „Účasť bola vynikajúca, publikum fajn, bolo plno… Odovzdali sme posolstvo, ktoré sme chceli: Ježiš Kristus - svetlo sveta. Myslím si, že to bolo výborné.“ O pocity z Gospel Párty sa podelil i sólista a ďalší produkčný suboru MGC Marek Jonczy: „Dopadlo to skvele. Prišli ľudia, niektorí sa i bavili, bavili sme sa i my… to je vždy dôležité, aby sme odchádzali s dobrým pocitom, takže to hodnotím veľmi pozitívne.“ Najbližšie čaká MGC v novembri víkendové sústredenie, kde budú cvičiť spev a v januári budú vystupovať v slovenských mestách Trenčín a Trnava. Rastislav Čižmár
Zveřejněno v neděli 7. října 2007 na webové stránce http://cs.christiantoday.com. Děkujeme magazínu Křesťan dnes za svolení uveřejnit článek v časopisu Advent.
26 26
Ad01_08x.indd 26
IMPULZADVENT A 1/1/2008 2008
4.12.2007, 17:39:36
Zdravíme všechny lidi, kteří touží svůj život naplnit něčím užitečným
ANTONÍN DVOŘÁK
K DO
Vracel jsem se z pohřbu přítele. V mém nitru doznívaly tóny Dvořákovy symfonie „Z nového světa“. Její druhá věta působí svou melodií na rozbolavělé srdce člověka jako utišující balzám. Není divu, že někteří lidé si pro tuto melodii vytvořili slova, kterým se třeba jen nedokonale snaží vyjádřit sílu melodie, jež nás spojuje s Bohem: „Veliký Bože náš, shlédni z výšin svých na věrné dítky své…“ Ke konci smutečního obřadu se pak obřadní síní nesla Antonínem Dvořákem zhudebněná slova Žalmu 23: „Hospodin je můj pastýř… Byť se mi dostalo jíti přes údolí stínů smrti, nebudu se báti zlého, neboť ty se mnou jsi…“ Pod dojmem krásy melodie a hloubky výrazu Božího slova v tomto žalmu se smuteční hosté rozcházeli. Mnohý z nich byl nasměrován k myšlence, že každý jednou projdeme tím „údolím stínů smrti“, ale Hospodin, náš dobrý Pastýř, nás chce provázet až do svého ovčince, do svého království. Tam setře slzy všech zarmoucených. Antonín Dvořák se však neomezil jen na tento 23. žalm. Zhudebnil jich mnohem víc. Souhrnně pak
DVENT 1/2008 IAMPULZ A 1/ 2008
Ad01_08x.indd 27
JE KDO
byly vydány pod názvem Biblické písně. Text těchto původně hebrejských žalmů byl vzat z překladu Bible kralické. V Biblických písních se prolínají myšlenky oslavování Hospodina s radostným prozpěvováním znovuzrozeného člověka. Žalmistova slova nadšení „Zpívejte Hospodinu píseň novou, zvěstujte den po dni spasení jeho“ se nesou staletími a pak nacházejí silnou odezvu v dobách prvních křesťanů, aby se projevila slovy apoštola Pavla v Ef 5,19: „Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce.“ V naší době znovu vytryskla právě v hudebním zpracování Antonína Dvořáka. Žalmy, jak je známe z nynějšího překladu Bible, jsou texty písní, které se tenkrát zpívaly. Melodie se nám však nedochovala. Zůstal jen text. U Antonína Dvořáka je geniální to, že se pokusil znovu zhudebnit doslovný text. A Pán Bůh mu v tom požehnal. Slova žalmů spojená s melodií nás přímo povznášejí k Bohu. Sál pražského smíchovského sboru měl již před lety tu přednost, že v něm mohly znít všechny žalmy z Biblických písní v podání operního pěvce Eduarda
27 27
4.12.2007, 17:39:40
Hakena. V současné době je slýcháme v podání člena Státní opery, našeho bratra Ivo Hrachovce. Co víme o životě Antonína Dvořáka? Dala by se o tom napsat celá kniha, ale chtěl bych vybrat jen to nejpodstatnější. Narodil se r. 1841 v Nelahozevsi. Patří k velikým osobnostem české i světové hudební kultury. Přesto se zpočátku těžce prosazoval. Dvořák patří k zakladatelům moderní české hudby. Chtěl světu dokázat, že i český národ může mít znamenité umělce. Dvořák byl umělcem skromným, nábožensky hluboce založeným. Když vyšly jeho Moravské dvojzpěvy a Slovanské tance, měla tato díla takový úspěch, že se Dvořák za
velmi krátkou dobu stal slavným umělcem. Byl pozván do Ameriky, kde se stal ředitelem Newyorské konzervatoře a složil tam svoje největší dílo – 9. symfonii zvanou „Z nového světa“. Po návratu do vlasti pokračoval na Pražské konzervatoři jako ředitel, později cestoval také po Africe. Vytvořil celkem devět symfonií, 16 smyčcových kvartetů, množství sborů a písní. Je naším nejznámějším umělcem vůbec. Krása jeho melodií je neopakovatelná. Uctíván celým světem Dvořák nečekaně umírá v Praze roku 1904. Karel Špinar
HOPETV.CZ MAGAZÍN M42 Program vysílání:
Každou neděli od 18.00 h na www.hopetv.cz
6. ledna 2008
20. ledna 2008
Téma: Pravda Myslíte si, že vše, co jste se učili ve škole, je pravda? (anketa) Píseň „Padá vločka“ (Marek Miškej) Důkaz – Objev meditace a modlitby (dokument) Klip Elijah Rock (VOCKAP) Rozhovor s Karlem Nowakem (moderuje Bedřich Jetelina) Klip „Jen v Tebe důvěru mám“ (Grace)
Téma: Utrpení Důkaz – Východisko z traumatu (dokument) Píseň „Jak laň touží po bystré vodě“ (Vinohradský pěvecký sbor) Jindřich Černohorský (úvaha) Mission DVD 2007 – Suladi (dokument) Píseň „Jesus, I Will“ (Faith First) Kompas – Grand Canyon (cestopis)
27. ledna 2008 13. ledna 2008 Téma: Inspirace Máte umělecké ambice, a pokud ano, jaké? (anketa) Důkaz – Nechat se inspirovat (dokument) Jak se točilo DVD skupiny Grace (dokument) Návštěva u Josefa Dvořáka, kazatele v Táboře (dokument) New Bold College (dokument) Gustav Kloda (úvaha) Klip „Bože, má spáso!“ (Grace)
28 28
Ad01_08x.indd 28
Téma: Pravdivost Bible Důkaz – Pravost starodávných rukopisů (dokument) Píseň „Little Is Much“ (Faith First) Kompas – Wartburg (cestopis) Rozhovor s Pavlem Zvolánkem (moderuje Alena Nowaková) Klip „Kdekdo to zná“ (VOCKAP) Mission DVD 2007 – Misionáři západní Afriky (dokument)
IMPULZADVENT A 1/1/2008 2008
4.12.2007, 17:39:42
KŘESŤANSKÝ DOMOV
Manželský víkend v Orlických horách Před necelým rokem (někdy v listopadu nebo prosinci 2006) u nás jednou večer nastala dlouhá, chvílemi i hlučná debata nad tématem „Kam o prázdninách 2007“ – zda jako již vícekrát na skvělý a užitečný Biblický týden do Kroměříže, anebo poprvé na dosud neznámý týden s mnohoznačným názvem „Manželská setkání“ do rekreačního střediska „Astra“ v Orlických horách. Jako první podlehl mým argumentům manžel. Syn souhlasil poté, co zjistil, že v areálu je možnost široké škály sportovního vyžití, a dcera se rozhodla zkusit si praxi v hlídání dětí. Nakonec jsme tam v červenci 2007 prožili krásný týden a domů jsme se všichni vraceli spokojeni a obohaceni nejen o posílení našich partnerských a rodinných vztahů, ale také o nová přátelství se skvělými lidmi… Zkrátka – byli jsme v létě tak spokojeni, že když jsme se dozvěděli o možnosti prožít na tom samém místě alespoň „Manželský víkend“ v listopadu 2007, byla to už jasná volba. Ve srovnání s létem byla jen jedna změna – tentokrát jsme jeli, díky babičce a dědečkovi, bez dětí. Jedno páteční listopadové odpoledne jsme se vydali na cestu z Brna do Orlických hor. Já s obavami, protože předpověď počasí nebyla vůbec příznivá. Po příjezdu nás čekala dobrá večeře a seznámení s ostatními účastníky, kteří již dorazili, a ubytování. O 20. hodině jsme si v tzv. „Žlutém salonku“ společně zahájili sobotu a dozvěděli se více o organizaci celého „Manželského víkendu“. Sešlo se nás na něm tentokrát 18 manželských párů, asi 15 dětí a k tomu jako jejich pečovatelky dvě děvčata a dvě ochotné, trpělivé tety. Jednu perličku: věkový průměr byl tentokrát kolem 40 roků, ale nejstarší manželský pár měl přes 70 roků. Přestože na nás všech byla po celém týdnu znát únava, mnozí si měli dlouho do noci co vyprávět. V sobotu dopoledne jsme společně přemýšleli nad tématem „Nevyřešený hněv“ – nejprve společně a potom ve skupinkách, v neposlední řadě také se svými partnery. Čas po obědě někteří využili k odpočinku ve vodorovné poloze a jiní procházkami v mírně zasněžené krajině. K večeru nás čekalo další z témat: „Asertivita aneb jakou máte hodnotu?“ – a znovu jsme měli v našich skupinkách o čem hovořit. Po večeři jsme měli možnost prožít společně večer při prvním tématu přednášek letošního modlitebního týdne a potom při společenské hře „Aktivity“ s využitím pojmů, které zazněly v rámci jednotlivých témat „Manželského víkendu“… Neděle nás uvítala krásně zasněženou krajinou a sněhem, který celé dopoledne padal a padal… Asi se vás nemusím ptát, kdo z toho měl největší, a kdo naopak zase nejmenší radost… Nás dospělé čekalo společné zamyšlení nad posledním tématem: „Jak zacházet s hněvem“ (aneb „Jak se zbavit zášti“) a úplně na závěr jsme posílili náš společný vztah s Bohem i partnerský vztah při Večeři Páně. Nevím, s jakými dojmy a myšlenkami odjížděli ostatní. Pro mě osobně tento víkend znamenal hodně. Měla jsem možnost být se svým partnerem, uvědomila jsem si, co všechno může způsobit hněv, jaké má podoby, a hlavně co všechno ve vztahu ke svému manželovi, dětem, rodině… mohu změnit nebo se alespoň pokusit změnit. Měli jsme s manželem možnost vést jednu ze skupinek při sdílení nad jednotlivými tématy. Bylo to pro nás velmi obohacující, a hlavně jsme opět zjistili, že stejné problémy jako my mají i jiné manželské páry. Ale na co nesmíme nikdy zapomínat, je to, že můžeme prožít více takových víkendů plných mnoha rad a nabídek možností, jak řešit naše vztahy. Ale pokud k jejich řešení nepřizveme našeho nebeského Otce, nemá to cenu. Že jste žádný takový víkend nebo týden neprožili? Tak neváhejte a pojeďte s námi na „Manželská setkání“ v červenci 2008. Ivana Škrlová
Manželská setkání 2008 v Českém a Moravskoslezském sdružení najdete na webových stránkách: http://ms.ceskesdruzeni.cz
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 29
29
4.12.2007, 17:39:43
K ZAMYŠLENÍ
Nedotknutelné ikony Po pádu železné opony jsme se začali učit diplomatickému jednání. Snažili jsme se dělat vše pro pozitivní zviditelnění naší církve ve společnosti. Do našich sborů přišli noví lidé. Prožili jsme období velkého růstu a mysleli jsme si, že to tak půjde i dál. Ale s postupem doby tento růst ustával a dnes se pohybujeme spíše „v červených číslech“. Předpokládám, že znáte příběh „o bohatém mládenci“. Co myslíte, proč Ježíš řekl to, co řekl, když musel vědět, že mladý muž od něho odejde? Kdyby hovořil jinak, možná by se mladý muž stal jeho učedníkem a mohl sponzorovat společnou pokladnu. Neměl Ježíš jednat víc diplomaticky? Ve své kazatelské praxi se setkávám s problémem nejednotného metru při řešení některých záležitostí. V téměř každém sborovém společenství máme rodiny nebo jedince, kteří jsou nedotknutelní. Mají už tak velké zásluhy, že je lépe se jich nedotýkat. A pokud něco říkají, tak jim raději ani neodporovat… Kolega mi vyprávěl, jak na novém sboru zažil šok při svém prvním kázání. Všiml si, že během kázání starší bratr „léčí“ druhého bratra spirálou. Když později bratra navštívil a hovořil s ním o tom, že to, co dělá, není v souladu s Biblí, ten s ním o tom odmítl mluvit. Podobně se k věci postavil i výbor sboru. Kdyby se totiž celá věc otevřela, „…zmíněný bratr by se mohl urazit a odejít z církve…“. V jiném sboru žila sestra, která každou sobotu napadala ty, kteří podle ní nevypadali tak, jako adventisté před padesáti lety. Trpěl tím celý sbor. Ale nikdo neměl odvahu říci něco nahlas, protože právě tato sestra patřila k těm, kteří sbor před padesáti lety zakládali. A s tolika zásluhami přece není možné jí něco vytýkat…
Jistý bratr napsal jménem sboru hanlivý dopis na svého kazatele. Přestože se ukázalo, že sbor mu k ničemu takovému nedal svolení, nic se nestalo. Také on patří k nedotknutelným ikonám naší církve. Co myslíte, jaký přístup bude mít k těmto lidem Bůh? Budou nedotknutelní i na posledním soudu, který rozhodne o jejich osudu? Apoštol Pavel si velice dobře uvědomoval nebezpečí, které hrozí, když jsou „hříchy“ nedotknutelných zlehčovány nebo zametány pod koberec. Proto ve svém dopise Galatským popsal, jak takovou situaci řešil on sám: „Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu. Nejprve jídal totiž společně s pohany; když však přišli někteří lidé z okolí Jakubova, začal couvat a oddělovat se, protože se bál zastánců obřízky. A spolu s ním se takto pokrytecky chovali i ostatní Židé, takže jejich pokrytectvím se dal strhnout i Barnabáš. Když jsem však viděl, že nejdou přímo za pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: ,Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali?‘ “ (Ga 2,11–14) Pán Ježíš i Pavel ukazují, že problémy je třeba řešit. Taktně, s láskou a porozuměním, ale přitom zřetelně, srozumitelně a všem stejným metrem. Nebojme se v tomto duchu sáhnout i na nedotknutelné ikony. Udělejme vše, co je v našich silách, aby v našem sborovém společenství zavládla atmosféra důvěry, pohody a radostného chválení Boha za to, že nám pomáhá na cestě za novým růstem jeho království v naší církvi. Vlastimil Fürst
Ohroženi jsme všichni „Magda už do práce nenastoupí. Dostala invalidní důchod,“ říká náš primář a mně se zdá, že čte v našich očích, jak budeme reagovat. I já jsem si oddychla. Ne, že bych někomu přála něco zlého, to určitě ne. Ale od té doby, co Magda začala marodit, zavládl na
30
Ad01_08x.indd 30
oddělení konečně klid a mír. A tak vzpomínám na doby sněhem zaváté… Po profesní stránce neměla Magda v celé nemocnici konkurenci. Svou prací žila. Také mohla. Byla bez dětí a manžel jí hodně pomáhal. Znala medicínu
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:43
K ZAMYŠLENÍ
lépe než kdekterý lékař. Pro pohodlí pacientů byla ochotná obětovat cokoli. Snad nikdy se nestalo, aby přišla do práce později. Ba právě naopak. Čtyřicet minut před a hodinka po službě byly ještě v normě. Ve svých věcech měla perfektní pořádek. Vedla si přesnou evidenci léků i zdravotního materiálu. Neušlo jí, když se nedopatřením rozbila infúzní láhev, nebyl setřený prach nebo chybělo prostěradlo. Díky ní byl na oddělení perfektní pořádek. Kontroly sester o nočních službách, a hlavně momenty, kdy ve chvilce volna přistihla sestry, jak jen tak sedí a povídají, ji naplňovaly obzvláštní radostí. Hned měla příležitost vytknout, že za sezení peníze nikdo nebere. Potom hned rozdělila práci tak, že se žádná ze sester do konce služby nezastavila. Když někdo onemocněl, Magda s pohrdáním prohlásila, že ona by si s takovou nicotností nedovolila nepřijít do práce. Prostě Magda byla precizní, ve svých očích dokonalý člověk. Žel, že právě tuto preciznost považovala za nejlepší lidskou vlastnost. Kdo nesdílel tento její názor, stával se jejím protivníkem. Díky jejímu postavení vrchní sestry oddělení pod jejím vedením profesně vzkvétalo a pacienti z okolních měst, kteří se zde nechávali ošetřit, jen potvrzovali jeho vysoké kvality. To Magdu stále víc utvrzovalo v pocitu, že úspěch je především její zásluhou. S každou pochvalou a s každým úspěchem však mizela z jejího srdce schopnost přiznat si i svoje chyby a omyly, vcítit se do životních osudů svých podřízených, umět pochválit, povzbudit nebo se přátelsky dohodnout či podebatovat. Z precizní Magdy se stal precizní tyran oddělení. Jenže nic netrvá věčně. Primář odešel do důchodu a jeho místo obsadil jeho nový nástupce, nám dosud neznámý. Byl to člověk vysokých odborných i morálních kvalit. A tehdy padla kosa na kámen. Nový primář dal Magdě jasně najevo, že proti pořádku sice nic nemá, ale teror z její strany tolerovat nebude. Pro soběstřednou dokonalou a neomylnou Magdu to byla rána pod pás. Nervově se zhroutila… Její nepřítomnost ale vrátila na oddělení pohodu a klid. Sestry sice dál s naučenou pečlivostí vykonávaly své povinnosti, ale už beze strachu z nekonečných výčitek a urážek… Svým způsobem je mi Magdy líto. Precizní a „dokonalý“ člověk je ohrožen velkým rizikem. Nesnese
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 31
vedle sebe kolegu, který občas udělá drobnou chybičku, který se nedrží přesně jeho nařízení. Precizní člověk vidí jen svou dokonalost, jen své vědomosti a schopnosti, jen své zásluhy. Úspěch přičítá jen sám sobě. A najednou přestává vidět potřeby a starosti lidí, s nimiž se denně stýká. Ztrácí schopnost vcítit se do problémů svých kolegů, ztrácí schopnost trpělivě vyslechnout druhého člověka, potěšit, pochválit či nezištně pomoci, zastat se. Uvědomuji si, že toto nebezpečí hrozí i nám, adventistům. Můžeme sice znát celou Bibli nazpaměť, můžeme bez jediného kompromisu dodržovat biblické zásady, hovořit často o Bohu, účastnit se církevních aktivit, ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vcítit se do podmínek bratrů, kteří nedokážou žít tak dokonalým způsobem života jako my, kdy je třeba odpustit, usmát se na provinilce ve svých řadách, zastat se ho, přátelsky si popovídat. A my najednou pocítíme, že právě tady selháváme… Tímto nebezpečím určitého typu zákonictví jsme ohroženi všichni. A proto, kéž je nám každodenní hymnou 13. kapitola 1. listu ke Korintským, kde nám apoštol Pavel jasně říká: „A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všechno, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá… A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ (1 K 13,1–7.13) Slyšíš? Běž a usměj se na člověka, kterého potkáš, promluv se sousedem, napiš hezký dopis, udělej milé překvapení svému partnerovi, dětem, přátelům… A najednou pochopíš, že láska vrací radost i štěstí… A. J.
31
4.12.2007, 17:39:44
K ZAMYŠLENÍ
Ach, ti farizeové! Pán Ježíš vytýká farizeům, že před lidmi vystupují jako spravedliví, a vzápětí dodává: „…ale Bůh zná vaše srdce.“ Možná se těm farizeům po stránce litery zákona nedalo nic vytknout, třeba by si i dnes zasloužili náš obdiv. Každopádně se cítili sebevědomí. Říká to i apoštol Pavel, který prohlásil: „Jde-li o zákon, jsem farizeus, jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony.“ (Fp 3,5) Kdo vlastně byli farizeové? V Ježíšově době měli převážný vliv na náboženské smýšlení židovského lidu. Požívali neobyčejné úcty pro svoje vlastenectví a náboženskou přísnost. Byli přesvědčeni, že království Boží se stane skutečností, jakmile národ aspoň jediný den bude opravdově zachovávat zákon. Každý farizeus se snažil osvojit si nejpodrobnější znalost zákona. K tomu měli farizeové své teology – zákoníky. Co zákoníci usoudili teoreticky, prováděli řadoví farizeové v praxi. Od saduceů se lišili tím, že věřili ve vzkříšení z mrtvých, v anděly a duchy. Jejich učení však přehlíželo niternost a přeceňovali formu a obřad. Ježíš právě farizeům vytýká, když mluví o jejich okázalém zevnějšku, který kryje vnitřní prázdnotu, že jsou jako „obílené hroby“. Pěstovali ducha pýchy a samospravedlnosti, a to Ježíš označil jako pokrytectví. Ze svěcení soboty učinili obtížnou povinnost. „Ježíš jim řekl: ,Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.‘ “ (Mk 2,27) Sobecký zájem o vlastní pověst v nich ubil lásku k bližnímu.
Ovšem nesmíme zapomínat, že farizeové byli nejen ti četní, pro nás bezejmenní Ježíšovi odpůrci, ale i muži jako apoštol Pavel a jeho učitel Gamaliel. Nebylo hanbou být farizeem a hlásit se k tomu. Pavel se nestyděl prohlásit se za farizea. Ovšem křesťanství znamená překonání farizejství, i toho pravého. Farizeové zaměnili prostředek za cíl. Dodržování zákona přece nebylo cílem, ke kterému nás Bůh stvořil. Cílem je dobré srdce milující jak Boha, tak lidi. A právě s tím srdcem měli tito zbožní lidé velký problém. Proto Ježíš dodal: „…ale Bůh zná vaše srdce.“ (L 16,15) Podobný omyl hrozí i dnes nám, křesťanům. Snažíme se zapadnout do vzorce veřejného mínění, ale kvůli tomu přece Kristus neumíral. Ježíš lidi nemiloval tak, že by je zasypával frázemi o lásce, ani je nemiloval za zásluhy. Svoji lásku k nim i k nám projevil a stále projevuje činem. A přesně to očekává od nás. Proto nám zanechal nové přikázání, které stojí výš, než těch původních deset. „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali.“ Když pomyslím na dějiny křesťanství, zvláště ve středověku, kdy církev měla hlavní slovo ve všem, a pak na současné názory některých křesťanských radikálů, uvědomuji si, kolik jsme tomuto přikázání dlužni. A zamýšlím-li se nad sebou a chci-li být upřímný, ptám se: Co je cílem mé zbožnosti? Jen splnit literu zákona? Karel Špinar
OZNÁMENÍ Sbor Strakonice Dne 3. února oslaví 80. narozeniny nejstarší člen naší sborové rodiny – bratr Karel Uhlík. Do dalších let mu přejeme vytrvalost v následování Pána Ježíše, dobré zdraví a Boží požehnání. Členové sboru Strakonice
Sbor Přerov Členové sboru Přerov se připojují k chvále a vděčnosti Bohu, jež prožívají manželé Božena a Vladimír Tallmayerovi, kteří se radují z krásného 50. výročí křtu (křtil je v Přerově bratr Oldřich
32
Ad01_08x.indd 32
Drápal) i z 55. výročí sňatku, který si v polovině února připomenou. Ať Vás Pán Bůh, milí Tallmayerovi, i nadále chrání, posiluje denně ve zdraví těla i ducha a odplatí Vám za Vaši obětavou službu nám spoluvěřícím. Jií Gomola Sbor Vrbno pod Pradědem V lednu oslaví své čtyřicátiny milý bratr v Kristu Jiří Škodák. Přejeme mu, aby ho Pán Ježíš provázel každičký den a naplňoval jeho srdce pokojem a radostí. Brati a sestry ze sboru Vrbno pod Praddem
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:45
JAK SE ŽIJE…
Jak se žije…
v Malenovicích?
Jak prožíváme Vánoce Toto výjimečné období v roce se snažíme vždy využít co nejlépe. Každoročně těsně před Vánocemi roznášíme korespondenční kurzy o Bibli a o rodině „Nadělte si šťastnou rodinu“. Ve sboru tradičně připravujeme program pro přátele: v jednom roce jsme pod názvem „Syn tesaře“ připravili sobotní odpoledne s promítáním jednoho dílu „Hledání“ o Ježíši Kristu (historické pozadí) s písněmi a krátkým zamyšlením o postavě Spasitele (přítomným jsme rozdávali evangelium ze živé Bible a Dopis pro Tebe – brožuru, která shrnuje zkušenosti a informace o Bibli a Ježíši Kristu). Zažili jsme velmi pěkné zkušenosti s atmosférou a přáteli ve sboru. Další rok jsme využili předvánočních koncertů lidové školy umění a v modlitebně uspořádali společný program s mluveným slovem našeho kazatele, vánoční hudbou a písněmi dětí. Následovala krátká projekce s průvodním slovem o narození Ježíše Krista. Lidová škola umění nám udělala reklamu, pozvánky dostaly všechny rodiny v Malenovicích a visely i na obchodech a veřejných prostranstvích. V modlitebně jsme nabízeli naši
Jak se žije… Jan Bárta, ředitel humanitární organizace ADRA Co se v Adře stalo v roce 2007 významného? Část naší práce byla určována nenadálými událostmi. Přesto právě na ně musíme být připraveni. Předně to byla pomoc povodněmi zasažené Indii, požáry sužovanému Řecku, finanční podpora pomoci v Indii a Nepálu, pomoc po povodních v Peru a v listopadu ještě pomoc postiženým po cyklónu Sidr v Bangladéši. Stále ještě pokračujeme v rehabilitační pomoci po vlně tsunami na Sumatře a na Srí Lance. Důležitou událostí bylo převedení projektu BangBaby do Prahy. Vedením byl pověřen „zkušený
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 33
literaturu. Bylo pěkné, že modlitebna byla zaplněná do posledního místa. Letos chystáme program pod názvem „Světlo z Betléma“ – také s projekcí (zfilmované evangelium v angličtině budeme provázet českým překladem z Bible, budeme mluvit o poselství z Betléma – narození Mesiáše, zmíníme rozdíl mezi našimi Vánocemi a narozením Ježíše Krista před 2 000 lety, ale jen pro zajímavost).Všem přítomným připravujeme malou pozornost – verš zaslíbení napsaný na kousku stočeného papírku a vložený do krabičky od zápalek, která je upravená jako malý dáreček. Na všech těchto akcích je pro nás prioritou poselství, a ne odsouzení lidí, že dělají o Vánocích něco špatně. Máme s tím velmi pěknou zkušenost, lidé jsou opravdu výjimečně přístupní naslouchat. Program připravujeme však nejpozději do 15.12. – pak už lidé mají opravdu velkou starost o Vánoce, jak je znají oni… Z Malenovic zdraví a hodně požehnání v tento předivný čas a nové zkušenosti s přáteli přeje za oddělení misie a evangelizace Iveta Slováková
v Adře? adrák“ Radek Špinka, který dlouhá léta spolupracoval s ADRA Německo a Švýcarsko. Pracoval v Severní Koreji, Indii a Afghánistánu. Za významný mezník v rozvíjení pomoci považuji získání grantu z Ministerstva zemědělství pro pomoc pastevcům, kteří přišli o svá stáda v Mongolsku. Na jakých projektech momentálně pracujete? Velkým projektem, který rozvíjíme už třetím rokem, je projekt rozvojového vzdělávání s názvem PRVák. V českém prostředí je o rozvojové vzdělávání velký zájem. Nedávno jsem se zúčastnil školení lektorů tohoto projektu a příjemně mě překvapilo, kolik lidí se chce podílet na vzdělávání dětí pod
33
4.12.2007, 17:39:45
JAK SE ŽIJE… hlavičkou naší adventistické organizace. Cílem projektu je vzbudit u dětí na všech stupních škol – tedy od mateřské až po střední – vědomí vzájemné solidarity s lidmi na celém světě a prohloubit v nich sociální vnímavost. Často lidé chtějí dělat dobré věci, ale protože to neumějí, mohou někdy místo pomáhání uškodit. Svět se dnes zmenšuje a stále více se „rozevírají nůžky“ mezi bohatými a chudými. Proto pokud chceme kvalitně pomáhat, je třeba mít dobré informace o oblastech, kde je zle. Je důležité vědět, jakým způsobem pomáhat. Jak už jsem se zmínil, začali jsme realizovat nový projekt v Mongolsku a pracujeme na projektu v Srbsku, který řeší problém domácího násilí. Byl jsi také před nějakou dobou v USA v ADRA International. O čem jsi tam jednal? Při návštěvě ADRA International jsem si uvědomil, že ADRA je vlastně „rodina Ader“. Každá je jiná a pomáhá jinak. Česká ADRA patří mezi ty, které se momentálně rozvíjejí.
Původně byla ADRA v Čechách postavena jen na pomoci do zahraničí. Vycházela přitom ze systému, který funguje v USA. Pro sociální projekty ve Spojených státech má církev zřízenu jinou organizaci. V Evropě se dlouho váhalo, jak mají Adry fungovat. V České republice jsme v posledních letech začali zakládat dobrovolnická centra, která jsou určena pro pomoc v rámci naší země. Ukazuje se, že si ADRA již vytvořila určitý kredit a může ostatním organizacím v této oblasti poskytnout užitečné informace, jak dobrovolnická centra zakládat a řídit. Na druhou stranu se bráníme projektům v rámci České republiky, které by vedly ke zvyšování nemovitého majetku Adry. A právě práce dobrovolnických center zajímala i ostatní Adry na našem setkání v ADRA International. Propojení a předávání informací mezi Adrami je velmi důležité. Dnes je svět tak malý, že dělat projekty bez spolupráce s ostatními organizacemi je velmi obtížné. Je potřeba spojit síly a plánovat společnou strategii.
Dobrovolnické centrum ADRA Frýdek-Místek Tým DC Frýdek-Místek Michal Čančík (vedoucí centra), Monika Janoštíková (asistent vedoucího), Petr Adamus (hlavní koordinátor dobrovolnictví, koordinátor Frýdek-Místek, administrátor webových stránek), Lenka Zaciosová (projekty), Andrea Radomská (domácí a hospicová péče, supervize), Jan Špinka, Jan Sirotný (půjčovna polohovacích postelí), Anna Fedorková (sponzorské dary), Petr Řeha (účetní), Milena Čančíková (maminka na mateřské dovolené, aktivně pomáhá při zajišťování provozu Dobrovolnického centra) Kateřina Stejskalová, Halina Gorná, Marcela Lasotová, Dagmar Horečková, Vladimíra Horňáková (koordinátoři dobrovolnictví v Ostravě, Třinci, Bílovci a Kopřivnici) Petra Kantorová, Lenka Nakládalová (supervize Třinecko a Frýdecko-Místecko) Anna Fedorková se svým týmem: Marta Špinková, Marta Syrotná, Gretka Laufersweilerová, Jana Kameníková, Miluše Hamplová, Jiřina Mužná (sociální šatník)
Kontakt: e-mail:
[email protected]; www.dcfm.cz nebo tel.: 558 436 261
34
Ad01_08x.indd 34
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:47
JAK SE ŽIJE… ADRA Praha Zleva: Šárka Procházková (koordinátor projektu Bang Baby), Jana Matoušková (koordinátor sbírek a „adráků“), Ota Svoboda (správce skladu a vozového parku), Jan Bárta (výkonný ředitel humanitární organizace ADRA), Radek Špinka (koordinátor projektu Bang Baby), Milena Korecká (účetní), Kristýna Fialová (koordinátor projektu rozvojového vzdělávání PRVák, 2. modul), Martina Součková (koordinátor projektu Bang Baby a projektů v Indonésii, Indii, Thajsku, Nepálu a Uzbekistánu), Karolína Emanuelová (koordinátor projektů v Mongolsku, Srbsku a na Srí Lance), Vítězslav Vurst (předseda správní rady Nadace ADRA), Miluška Szkutová (účetní), Maruška Racková (koordinátor projektu Adopce v balíčku), Lenka Raszková (vedoucí ekonomického oddělení), Martina Mandová (koordinátor projektu pro neziskové organizace Projekt není problém a Česko proti chudobě), Alenka Skutilová (asistentka výkonného ředitele), Blanka Brabencová (účetní), Tereza Krejčí (PR pracovník), Ellen Tomancová (účetní) Na fotce z důvodu zahraničních cest a úředních jednání nejsou: Tomáš Knaibl (koordinátor projektů v Bulharsku, Keni, Pákistánu, Řecku a Vietnamu), Petra Antošová (koordinátor projektu rozvojového vzdělávání PRVák, 1. a 3. modul), Ivan Pirohanič (koordinátor domácích projektů), Daniel Hrdinka (koordinátor projektu psychosociálních intervenčních týmů – PIT, KIT, NPIT a NNPIT), Petr Řeha (účetní), Blanka Douděrová (asistentka předsedy správní rady Nadace ADRA), Jiří Výška (fundraiser)
Kontakt: e-mail:
[email protected]; www.adra.cz nebo tel.: 257 090 641
Dobrovolnické centrum Protěž Praha Tamara Svrčková (vedoucí DC Protěž Praha) Kontakt: e-mail:
[email protected] nebo tel.: 604 663 799
Pobočka ADRA Zlín První zleva v horní řadě Petra Nováková (v Adře již nepracuje), Alena Rusová (vedoucí pobočky Zlín), Renata Wagnerová (zástupkyně vedoucí), ve spodní řadě pak Růžena Hrnková (projekt ADRA ÚL)
Kontakt: e-mail:
[email protected] nebo tel.: 577 222 005
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 35
Dobrovolnické centrum Prostějov Věra Palacká (vedoucí DC Prostějov) Kontakt: e-mail:
[email protected]; www.dcpv.cz nebo tel. 739 204 370
35
4.12.2007, 17:39:52
JAK SE ŽIJE… Dobrovolnické centrum České Budějovice
Jak se žije… v Plzni 2?
Jarmila Nadberežná (vedoucí DC České Budějovice) Kontakt: e-mail:
[email protected] nebo tel.: 723 148 427
Pyramida Hradec Králové
Podzim ve znamení evangelizace
Miroslav Bubeník (vedoucí Pyramidy), Jana Viková (asistentka vedoucího) Kontakt: e-mail:
[email protected] nebo tel.: 495 262 214
Dobrovolnické centrum Valašské Meziříčí
Marek Wagner (vedoucí DC Valašské Meziříčí) Kontakt: e-mail:
[email protected]; www.dcvm.cz nebo tel.: 731 157 474
36
Ad01_08x.indd 36
S příchodem sychravého, už skoro zimního počasí v mnohých sborech nastává zvýšené evangelizační úsilí. I náš sbor Plzeň 2 nabídl lidem celou řadu duchovních programů – od systematického či tematického studia Bible po programy Jistota pro zítřek a Nová šance. Některé programy jsou určeny pro již vážné zájemce o studium Bible, jiné mají charakter prvního kontaktu. Více informací je na našich webových stránkách www.kcklic.cz nebo www.novasance.eu. Zároveň jsme si uvědomili, že ne všichni potencionální zájemci jsou hned ochotni navštívit naše klubové prostory. Proto jsme se zapojili do předvánoční akce „Nový život 2000“, kdy je formou letáčků do schránek nabízen známý film Ježíš a kniha Více než tesař spolu s Lukášovým evangeliem, podle kterého je film natočen. Ve spolupráci s Českým sdružením v rámci celosvětového misijního projektu chceme nechat roznést do každé plzeňské domácnosti pozvánku ke studiu korespondenčního kurzu Bible. Modlíme se, aby toto rozeseté zrno padlo na úrodnou půdu a co nejvíce z těchto oslovených lidí pocítilo zájem seznámit se s Ježíšem Kristem a s těmi, kteří jej mají rádi. Jan Libotovský
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:39:58
Z VAŠICH DOPISŮ
Je víra ze slyšení, nebo na základě zkušeností? Když vidím takto položenou otázku, připadám si jako ty žáby v kaluži z „Písní kosmických“, které hleděly k nebi a učený starý žabák jim otvíral tvrdé lebi. I já jsem jen člověk, pozemšťan, který se svým hříchem vzdálil od Boha, a proto považuji za opovážlivost, podobně jako ta žába, určovat, co víra je, a co není, jak tedy vzniká, a jak naopak nevzniká. Přesto vím, že bez víry je nemožné se líbit Bohu (Žd 11,6), a proto, třeba jako otec, musím nějak vysvětlit svým dětem, jak mají svou víru získat. Zde povstává jisté nebezpečí, které pronásledovalo již starý Izrael, že lidé hledali pro svou víru zázraky. (1 K 1,22) Vidíme, že to ví i nepřítel, a Pán nás před takovým nebezpečím varuje – totiž před falešnými proroky. (Mt 24,24) Když je on sám pokoušen, odpovídá jasně „psáno jest“ (Mt 4). I prorok Izajáš obrací naši pozornost „k zákonu a svědectví“ (Iz 8,20). Izrael měl v paměti jasný Mojžíšův odkaz, že mají mít stále na srdci slova zákona a často je při nejrůznějších situacích připomínat svým dětem. (Dt 6,7) Takový postoj líčí i článek v Adventu 8/2007 (i když líčení stvoření, exodu, života soudců, králů nebo života Ježíše bych nedokázal označit jako zkušenosti). Pokládám ale otázku, zda je to správné a jestli je to dostačující. Z citace biblických veršů je zřejmé, že tento názor je v souladu s Písmem, takže o jeho správnosti nelze pochybovat. Vždyť sám Ježíš říká svým oponentům, že nedají-li na Mojžíše a proroky, neuvěří nikomu, i kdyby vstal z mrtvých. (L 16,29.31) Také apoštol Pavel zcela jasně vyznává, že víra je ze slyšení a slyšení je skrze slovo Boží. (Ř 10,17) Problém se zdá jednoznačně vyřešený, přesto v mém nitru hlodá „červíček“, protože si vzpomínám, jak jsme jako děti vycházeli ze sboru se zcela jiným elánem, když tam zazněla nějaká osobní zkušenost. Nestačí snad pro duchovní dospělost znalost Písma?
ADVENT 1/2008
Ad01_08x.indd 37
Na fakultě jsme měli mimo přednášek, tedy jakési „znalosti zákona“, i praktické vyzkoušení daného problému. Zjistil jsem, že učebnice biologie se sice píšou podle toho, jak to v přírodě roste, ale rostliny podle učebnic nerostou. Také učebnice medicíny popisují mnohostrannost lidského trápení, ale lidé podle učebnic nestůňou. Pedagogické studie popisují nejrůznější lidské povahy a temperamenty, ale každé dítě je jedinečnou osobností. Vidíme tedy, že vedle obecné „pravdy“, onoho „psáno jest“, je ještě něco, co mi pravdu přivlastňuje a dává jí jakousi konkrétní, osobní podobu. V dětství jsme slýchali a četli pohádky, například o Karkulce, Sněhurce, Popelce, Sedmimílových botách, Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém, a poslouchali jsme je rádi. Vedle toho jsme slyšeli o obru Goliáši, rozestoupení vod Rudého moře, o padání many, o jakémsi „plaváčkovi“ – ve vysmolené ošatce – se jménem Mojžíš, o nasycení několikatisícového davu jen pěti chleby či o vzkříšení Lazara. Dnes to je někde v našem podvědomí a bojím se, že ve stejném „šuplíku“ jako ty pohádky. A proto se nedivím, když to vše lidé shrnou do jednoho uzlíku „pohádek, pověstí a bájí“. A když chceme té jedné části stejně jako děti bezmezně věřit, kdežto té druhé ne, ukazují si lidé na čelo a myslí si své. A nejsme my věřící někdy dokonce těm nevěřícím zcela k nerozeznání podobní? I kněží v době Ježíšově – mám na mysli zákoníky (tedy saducee, kteří se Písmem systematicky zabývali, vždyť je znali v originálu a nemůžeme jim podsouvat, že něco zaretušovali tendenčním překladem) – slyšeli jeho výtku, že bloudí, protože neznají ani Písmo, ani Boží moc. (Mt 22,29) Jako by pouhá znalost Písma nestačila. Dokazuje to i zkušenost apoštola Jana. Když vešli s Petrem po Ježíšově ukřižování do jeho hrobu, uviděl, řekl bych možná dokonce ohmatal, že je skutečně prázdný, a na základě toho uvěřil. (J 20,8)
37
4.12.2007, 17:40:00
Z VAŠICH DOPISŮ
Jaké jsou Boží ruce?
Nestačilo mu, že to od Ježíše nesčetněkrát slyšel. Proto snad začíná svou epištolu tak realisticky: „Co jsme slyšeli, co jsme viděli a čeho se naše ruce dotýkaly… to vám zvěstujeme“. (1 J 1,1) Podobnou zkušenost po obsáhlém teoretickém poučení žádal mít i Tomáš – vidět, osahat si. (J 20,25) Vzpomínám si na jednu zkušenost, kterou nám v roce 1969 vyprávěl bratr Richardson. Byla z jeho humanitární mise v bojující a hladovějící Biafře. Když tam se zásobami přijeli, vrhly se na ně davy hladovějících a ti nejsilnější ukořistili vše. Ti nejslabší, a tedy nejpotřebnější, zůstali pošlapáni a s prázdnýma rukama ve své bídě. Když už bratr nevěděl, jak problém vyřešit, šel na kolena a pak do Bible – vždyť i Ježíš sytil davy! Četl, že dříve, než došlo k pohoštění lidí, Ježíš je vyzval, aby se usadili. (Mk 6,39) Když bratři udělali totéž, dostavil se úspěch… Kdysi obsluhovali učedníci, zde humanitární pracovníci – a dostalo se na všechny. Ten zlom v situaci musel být tak markantní, že o usazení davu píšou všichni evangelisté. Taková bezvýznamná věta vedle tak velkého divu! Ale zkušenost bratra Richardsona mi ukázala, že onen nepochopitelný zázrak nebyl někým vymyšlený, protože kdo by si pak všímal nějakého davu, ale stal se v reálné skutečnosti. To poznání utvrdilo nejen mou víru, ale i vědomí věrohodnosti Bible. Zkušenost mění teorii v praxi. Po zkušenosti se Mojžíš utvrdil, jako by toho Neviditelného viděl. (Žd 11,27) Zkušenost změnila i postoj Jóba. Napřed o Bohu jen slýchal, pak jej „viděl“. (Jb 42,5) Zkušenost udělala z teoriemi nabitého Saula apoštola Pavla, který ví, komu uvěřil. (Sk 9,3–4.17–18; 2 Tm 1,12) Sám Bůh nás vyzývá: „Zkuste mne…“ (Mal 3,10) nebo „okuste a vizte…“ (Ž 34,9). Proto vidím pro budování života víry potřebnou jak znalost Písem, ať již získanou studiem či opakováním poznaného, tak sdělováním osobních zkušeností, kdy se poznání Písma stává nejen osobním vlastnictvím toho, který mluví, ale také těch, kteří poslouchají.
Jednoho pátečního večera, na prahu začínající soboty, jsme dostali e-mail, který nám udělal velkou radost a byl pro nás v dané chvíli velkým povzbuzením. Při všech těch radostech a starostech, které přináší život kazatelské rodiny (a ten se rozhodně netýká jen kazatele, ale i všech ostatních, tzn. manželky i dětí) se totiž často dostáváme do víru dění různých událostí, ať už souvisejících s životem sboru, nebo rodiny jako takové. Dokonce se to často velmi úzce prolíná… Uvědomili jsme si, že Bůh je nám všem, ať prožíváme cokoli – radosti nebo starosti – velmi, velmi blízko. Autorkou tohoto e-mailu je jedna „obyčejná“ sestra. Popisuje v něm svou zkušenost, při které udělala úžasný objev… Napsala nám: „Přeji krásný sobotní den! Jaké má Pán Bůh ruce? Já bych řekla, že hrozně měkounké, jako peřina. Ne – není to nějaký nesmysl. Pocítila jsem to na vlastní kůži tento týden a musím se s vámi o tuto zkušenost podělit. Byla jsem v práci… A jak tak pracuji, došla jsem až k vozíku s knedlíky a vtom… jsem uklouzla a padala obličejem přímo k zemi. Dopadla jsem koleny a obličejem k zemi, narazila si kolena, ale s obličejem se mi vůbec nic nestalo. Jen jsem při pádu cítila, že mě něco jako měkounká peřina zadrželo… Jinak nevím, jak by dopadl můj obličej. Takhle to odnesla jen naražená kolena a loket. Díky Pánu Bohu jsem v pořádku. Nebýt jeho ochrany, tak jsem tu taky nemusela být, protože ten vozík má ostré hrany a mohlo to být velice nebezpečné. Jak vy prožíváte celé dny a týdny? Jste všichni v pořádku? Mějte se moc krásně. Pán vám žehnej.“ Po přečtení jejího e-mailu se nám vybavilo jedno krásné ujištění „starozákonního evangelisty“ proroka Izajáše: „Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“ (Iz 49,16) Přejeme vám všem do každého dne vašich životů jistotu blízkosti měkkých a laskavých Božích rukou, o jakých nám napsala naše přítelkyně a sestra v Pánu Ježíši…
D. Böhm
Libor a Ivana Škrlovi
38
Ad01_08x.indd 38
ADVENT 1/2008
4.12.2007, 17:40:00
Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (Sk) za znak nebo 7,50 Kč (Sk) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu obálky číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.
Adventistka, 33 let, se dvěma dětmi, hledá adventistu do 40 let, který také nechce být sám a má rád děti. Záliby: příroda, hudba. ČR 080101 V hezkém prostředí Slezských Beskyd nabízíme celoroční možnost ubytování pro rodiny, ale i menší skupiny. Cena od 70 Kč/den a noc/osobu. Bližší informace na tel.: 558 352 862, mobil: 775 789 015, e-mail:
[email protected] ČR 080102 Nabízíme celoroční ubytování v plně vybavených apartmánech s vlastním soc. zařízením a kuchyňkou na Šumavě. Kontakt:
[email protected], tel.: 776 230 076 ČR 080103 39/168 rozvedená matka osemročnej dcérky hľadá dobrého otca aj manžela. Žalm 1,1–3 ČR 080104
Nabízíme ubytování v Karlov ých Varech! Využijte mimosezónní slevu do konce dubna! Pokoje jsou ve sborovém domě, jsou na hotelové úrovni s vlastním sociálním zařízením. Společná, plně vybavená kuchyňka. Televize + satelit. Ceny: Přistýlka:
1. noc a další – 250 Kč/osoba/noc, 1. noc – 150 Kč/osoba, 2. noc a další – 100 Kč/osoba/noc.
Informace a rezervace: Iva Stašová, Plzeňská 49, 360 01 Karlovy Vary, tel.: 605 181 659, e-mail:
[email protected], www.ubytovanikv.zde.cz
Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 1/2008 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK E ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 12. 12. 2007 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 320 767; 603 553 628, e-mail:
[email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail:
[email protected]
Ad01_08x.indd 39
Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail:
[email protected]. Redaktor: Miroslav Danihel. Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail:
[email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Foto na obálce: Corel Stock Photo Library Vytiskla tiskárna AlfaPRINT, s. r. o. – SR Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava
4.12.2007, 17:40:03