ČVACHTAL Časopis 69. oddílu Modrý delfín
listopad 2012
Reportáže z akcí Banánové rybičky CO dělal Lupus na schůzkách? Blíží se konec světa nebo další výpravy? www.modrydelfin.Skauting.cz 1
BUDE datum
akce
24. 11. 2012
Výlet
14. – 16. 12. 2012
Vánoční veselení (výprava)
termín v jednání
Vánoční deskohraní/zpívání
19. 1. 2013
Bobovací akce pro rodiče i veřejnost
Výprava 24. 11. 2012 Sraz: Návrat: S sebou:
8:55 na Staré osadě 16:20 na Starou osadu Vybavení B (speciálně upozorňujeme na šátek a uzlák), oddílové tričko, svačinu, pití.
POZOR! Nové nástěnky a tuning klubovny Taky jste si všimli? Nové fotky, vylepšená výstava táborových i historických triček, nový prostor pro nástěnky... A co teprve ten úklid! Děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu a ostatní prosíme, aby se k výzdobě a vůbec celé klubovně chovali s respektem.
Čvachtal – časopis 69. skautského oddílu Modrý delfín – vychází vždy, kdy je potřeba – autoři různí aneb kdo se najde – více fotografií a informací najdete na oddílových stránkách: http://modrydelfin.skauting.cz 2
BYLO Výprava za ztracenými symboly V sobotu 6. října 3154 se sešla naše studijní skupina ze třetího ročníku Symbolologických studií hned ráno na Staré Osadě. Profesor nás vybavil přepravními boxy pro naše sbírky z minulosti, nasedli jsme do časové kapsle (umně maskované jako dopravní prostředek z minulosti, zvaný trolejbus – jestli nevíte jak vypadá, tak mrkněte do skript z Historické dopravistiky) a přesunuli jsme se někam na začátek 21. století pátrat po symbolech tehdejší doby. Po přesunu jsme byli dosti vedle z toho, jak to tam vypadalo, jak byl nepořádek v ulicích, ze zvláštní kovové stavby umožňující nadejití dopravní cesty, ze směnárenského centra, kterému lidé říkali obchod a z naprostého nedostatku biotechnologií. Popravdě řečeno, už i vzduch ve 21. století byl úplně jiný než jak ho známe dnes, mnohem hutnější a bohatší na nečistoty.
kopce, kde se nacházely zásoby kočičího zlata, a pod tímto kopcem jsme získali obrys jakési ryby. Při bližším zkoumání našimi biology jsme zjistili, že se nejedná o rybu, ale o delfína. Že by další symbol? Poslední indicie jsme si museli vybojovat, ale stálo to za to. Popisovaly kruh s rohy, který se dal velmi dobře spojit s druhými dvěma symboly. Vzniklý obrazec pak již dával smysl! Červená směrová růžice, na ní žlutý kruh s rohy a přes něj delfín ve skoku... To je ono! Vzniklý symbol jsme vyskládali na pláni pod vrcholem Hádů z kamenů, abychom ho
Vydali jsme se na cestu do tehdejšího vojenského prostoru pod Hády, kde jsme z tamní džungle za pomoci jednoho ochotného starého vojáka získali potřebné informace vedoucí k nalezení indicií mluvících o jakýchsi čtyřech červených hrotech ukazujících správnou cestu. Byla to ale akce vesměs velmi nebezpečná a jen znalost správného hesla nás uchránila před zatčením vojáky ukrytými v džungli. Přes území aktivně využívané k výcviku (viděli jsme i tehdejší vojáky, kteří se v přírodě kryli jen pomocí flekatě zelených oděvů!) jsme se posunuli dále do příkrého 3
zvěčnili a už jsme museli prchat, protože náš časově omezený výlet do minulosti se již chýlil ke konci. Výstup z vojenského prostoru byl ztížen výslechem na detektoru lži, jestli náhodou něco nevynášíme, ale podařilo se nám naše nové znalosti (pro jistotu zapsané neviditelným inkoustem na kousek papíru) uchránit i před
tak nefér výslechovými prostředky, jako byl citron, či dokonce wasabi! Pak už následoval jen přesun další časovou kapslí do náručí rodičovstva a doma třídění sbírek a probírání získaných poznatků o symbolice znaku jednoho skautského oddílu. Už se těším na další exkurzi do minulosti...
Deskohraní Listopadová neděle 11. 11. patřila všem, kteří si rádi lámou hlavy, taktizují, mají rychlý postřeh, umí blafovat a nejsou jim cizí všeliké deskové a karetní hry. Jelikož to byla první podobná akce po docela dlouhé době, provětrali jsme především staré dobré klasické hry, jako Trans America, Osadníci z Katanu, Cink, Monopoly, Vůle krále a došlo i na karetního Kenta.
Když už byly naše sedací části těla otlačené od židlí, intelekt mírně mdlý, přišel čas vytáhnout zlatý hřeb akce – taneční podložku DancePad a pořádně si na ní zablbnout. Ačkoli vypadá mačkání šipek podle hudby jako jednoduchý úkol, opak je pravdou. A tak se mezi včemi zúčastněnými rozpoutal lítý boj o největší procento správně trefených šipek. Jako největší bojovníci se nakonec ukázali Houbař, Panda, Willy a Malej s Aničkou. Několikahodinové úsilí vedlo kromě zajímavého odéru v předsíni klubovny i ke značnému zlepšení, a tak se mohli pyšnit i 69% úspěšností v kategorii „Easy“. Všichni, kteří si nechali tuto jedinečnou akci ujít, mohou litovat ještě dvojnásob, protože na programu byly i tryky a kouzla v podání Gandalfa. Po setmění nastalo ukílzení, třídění kartiček a příprava nových her na další deskohraní. 4
NOC PRO DOSPĚLÉ - let´s play! To že vedoucí připravují celý rok program pro děti je jasné. To, že si také připravují program pro sebe, vás asi bude zajímat víc.
vedení, zvláště, když byla zakázaná salta (a co nás nenapadlo dělat jako první?) Za tyto ošklivé nápady měla paní u obsluhy extra trest – zaříznutí jistícího popruhu až…až.
Redakce Čvachtala byla u toho, když vaši skvělí (Hanka), úžasní (Kamča), drsní (Malej), divní (Upír) i opoždění (Pyrát) vedoucí navštívili zábavní park pro děti.
Vrcholem dovádění se stal asi bezkonkurenčně skákací hrad. Ačkoli si o sobě hlavní hrdinové článku myslí, že jsou bezkonfliktní a neobtěžující okolí, na skákacím hradě se po jejich příchodu poněkud vylidnilo. Tím, že bylo vše relativně měkké došlo k zajímavým bitvám, záškondičení a shazování. Výsledkem naštěstí byla jen propocená trička a skoro dětské, příjemně vyčerpané úsměvy.
Takže abychom si to zrekapitulovali, co se v takovém zábavním parku asi tak děje. Lozí se tam v takové dlouhé a vysoké prolízačce se spoustou překážek nahoru a dolů – Malej s Kamčou se dokázali poměrně slušnou dobu bavit otáčením otočných polstrovaných dveří tak, aby ten druhej nemohl projít a nejlépe spadl po nárazu hlavou, dolů do sítě.
Fotografie z této akci se redakci nepodařilo pořídit v potřebné kvalitě, případně v rozumné kompozici, která by ukazovala i něco jiného než palec u nohy, nebo rozmázlou žlutou čáru. Všechny pokusy paparazzi byly odhaleny a náležitě potrestány.
Upír zaujal místo odstřelovače nahoře na ochozu a všem uštědřil pěknou spršku molitanových balonků. Asi není třeba široce popisovat, jakou odplatu si tím vysloužil od všech ostatních zúčastněných (zvlášť Hanka se ukázala jako dokonalý Zoro mstitel).
Věřte ale, že spokojený vedoucí je vyblbnutý vedoucí!
Taky tam byla tobogánová skluzavka. Redakce naznala, že ačkoli má Malej zadek poměrně udržovaný lezením, nějak mu drhne. Bungee trampolíny nezaujaly všechny členy
5
BAnánové
Nazdar Kamčo, můj agent tě vybral jako vhodný cíl pro spáchání rozhovoru. Jsi obklíčena, nemáš možnost úniku, takže na tebe budu hodný (aby ses nám tu nerozplakala) a dám ti na výběr. Chceš otázku A, nebo B? Už zase obklíčená!? Já už ty bandity a zločince fakt hrát nebudu, tohle je hrozně nevděčný… Tak ať je to rychlý, za ááá. Výborně, skvělá volba. Takže otázka zní: Kdo jsi, co děláš a kam směřuješ? Pracuji pro univerzitu. Obývám vesnici jihovýchodně od Brna. Vlastním pas na své jméno s Íránským a Ruským vízem – takže rozhodně nesměřuju do Izraele. Pokud tě zajímají zbraně (proč bychom tu jinak byli, že) - jsem majitelem jednoho kocoura – 5 drápů na každé noze, squashové rakety, sjezdových lyží, bílého prášku (ne, fakt, se lezecké magnézium nešňupe), několika tlustých knih a sváteční push-upky… Mimochodem, víš, že máš ve vousech nudli? A co bylo to za béé? Cože? Jak co byla ta druhá otázka? (šušky šušk s agentem ... Ehm, jo! Jasně!) Otázky tady klademe my! Pořád tam ta nudle je… Ehm... Takže popojedem. Jak to bylo s tvým příchodem do oddílu? Kdy to tak asi bylo? Kdo tě vedl? No, za můj příchod do oddílu může maminka . Přečetla si tehdy článek nabízející uplatnění pro svérázné aktivní děti a nechala se zlákat vidinou volných víkendů v dobách výprav. A tak do jedné ruky popadla mě, do druhé sestru a proti naší vůli nás dovlekla do klubovny na první schůzku. Tam byli takoví lidi jako Kapucínek – má první rádkyně, Kriket, Precla, ty, Lenka, Máňa, Méďa, Jodzi, Smítko, malý Šampus, Janík, Feri a spousta dalších. A kdy to bylo? Promiň, ale je neslušné ptát se dámy na věk – to bys už ve svých letech mohl vědět… Máš nějaké vzpomínky z doby svého skautování ještě jako běžná členka oddílu (ale vlastně i jako vedoucí družiny), se kterými by ses s námi ráda podělila? Za těch nejmenovaně let je zážitků spousta a každý stojí za to. Mám 6
Rybičky
doma plnou krabici diplomů, camrátek a různých věcí připomínající všechny ty akce, až budu stará, budu tím prudit své děti a vnoučata:D Pamatuju se, jak jsem tehdy ještě jako malá na tajno hrávala s vedoucíma po večerce na táboře mariáš, nebo co to bylo. První pusu od Tenoše na Chlumu. Puťák v Českém středohoří. Desetiminutové pubertální záchvaty smíchu s Bárou. Taky třeba Gandalfa v podání Kriketa – fakt mu to seklo. Malej už zmiňoval natáčení filmu Baťa, vaření „Kočičího výkřiku“ na Šéfkuchaři, první stavěčka – jo to bylo super. A taky ty vážný věci jako lovení Třech orlích per a skautský slib...hmm. A z dob vedení? No, jednoznačně jeden jedinečný tábor! Člověk taky hodně machroval, takže různé zranění z prvosjezdu lanovky, proříznuté nohy od pořízu a ceteh se šplháním na soušku. Ultimátní akce na přenášení ohně… Jůůů, já chci chodit do skuatůůů…! No a jasně – ty jeskyně na Pálavě, co na ně vzpomínal Malej, jak jsme nestihli návrat – to jsem měla jako vedoucí fakt slušnej průšvih… tak asi tam zas tak chodit nechci… Tak, teď opět přitvrdíme. Z oddílu jsi se po nějaké době strávené vedením družinky přesunula do vyšších organizačních struktur. Kam až jsi to dotáhla?
Opravdu to mám říkat? Aby se čtenáři nelekli… Tři roky jsem byla na středisku – tam jsem vymýšlela různé věci, aby se oddílům a jejich vedení (tedy nejen MD) dobře žilo – myslím, že jste mohli zaznamenat řeba takové akce jako šermování, potápění, DJ´s kurz, barmanský kurz… No a teď mám taky nálepku člena okresní rady Junáka Brno – město. Co tě nejvíc přitahuje na tom, být skautkou? Co máš nejradši v oddíle? Čekáš, že tady promluvím nějaký moudro? Achjo. Co mě nejvíc přitahuje na tom být skautkou? Člověk někam patří. Skaut je dokonalé rozcestí všech možných i nemožných činností a věcí, které si tu člověk může vyzkoušet a zjistit tak, co ho opravdu baví a zajímá. A pak, skautu vděčím za poznání spousty lidí, kteří mě kažý den nějak inspirují, ovlivňují a patří mezi mé nejlepší přátele. Z toho více pozemského pohledu mě baví hrát si, dělat věci, do kterých by si člověk sám netroufl, spousta srandy a pořád se něčemu divit, žasnout (co všecno ty děcka nevymyslí) a učit se – to je právě to, co mi dává oddíl. Jinde je skaut hodně o zodpovědnosti a té zábavy je míň. A co plánuješ do budoucna? Tak znáš to, muž, děti, práce… Žádné přiznání nebude! 7
Chtěla bys něco vzkázat ostatním členům oddílu? Jo, že hledám svůj šátek – takovej velikej žluto-červeno-hnědej-podzimní, tak ať ho koukaj vrátit! (Agenti dali hlavy dohromady a došli k závěru, že dotazovanou osobu je třeba na závěr zmást) Takže. Jaké táborové jídlo ti nejvíce utkvělo v paměti? Rizoto. To jsem totiž držela 24h mlčení a měla jsem na táboře službu – celý den jsem zvládla všechny úkolovat, vařit, krájet a umývat bez jediného slůvka. Chyběly mi asi 4 h do konce zkoušky. A pak se vydávalo TO jídlo. Přišla malá Iva a bezelstně se mě zeptala, jestli jsou v tom rizotu houby. A já řekla, že NE… A teď zavři oči a otevři je poté, co napočítáš do sta. Uvidíš kouzlo. (Agenti nenápadně vyklízí pozice, kryjí se za keře a dětské kočárky, zametají stopy rozhazováním odpadků a tváří se, že tu nikdy nebyli.) Uf, tak se mi to přece jen zdálo, žádnej časopis, žádnej, rozhovor, žádnej agent s nudlí…
Černá hora
Írán Maroko (také velbloud na velbloudovi na předchozí straně)
8
Hodnocení 100% Docházka ZÁŘÍ
ŘÍJEN
TAURUS Adam S Kryštof Matěj Ríša Robi Vojtík
TAURUS Adam S Kryštof Ríša Robi LUPUS Houbař
LUPUS Kiwi Viki Sára
Všem stoprocentním delfínům gratulujeme a klepeme ploutví. Jste borci! A borkyně!
DElfínízační úspěchy Lupus - ZŠ Gajdošova Taurus - Židenický hřbitov Lupus - Kostel svatého Cyrila a Metoděje Upír - Sněžka Vedení MD (Malej, Upír, Kamča, Sharka) - Klubovna Hrozňatova 9
Družiny
Lupus in Czwakhtall Inu (to je japonsky pes, víme?), s naší družinou to bylo zajímavé. Měli jsme třeba schůzky. Že to nic není, že jste je měli taky? Tak čtěte dále! A držte si pokrývky vašich pleší, ať vám neuletí vaše fešné paruky při smršti našich schůzek!
souboje vesnic, ve kterých byli soupeři poráženi zasypáním latríny či zalehnutím loží (aby nemohli na latrínách přemýšlet nad taktikou a aby byli nevyspáni, a tedy slabí jak mouchy) byly v závěru schůzky přerušeny zabouchnutými klíči v klubovně, které nastolily neplánovaný smír bez slibované hostiny plné divočáků. Klíče jsme nakonec získali od pana faráře (který se do doby Caesara dostal samozřejmě skrze nejnovější časobránu) a hostina nás kupodivu také neminula. Děkujeme, pane faráři!
Podzimní rovnodennost V dobách, kdy Caesar válčil v Galii se odehrávala naše první schůzka. Byli jsme obyvateli dvou keltských vesnic Lu a Us zvaných, které při oslavách podzimní rovnodennosti soutěží o rovnovážný faktor ve jméně, o písmeno P. Nelítostné
Grand resturant „Le Dolphin Bleu“ Když má Sara svátek, Vojta narozky a Pyrát úspěšně složeny bakalářské zkoušky, je to nutno oslavit. Nejlépe ve velkém stylu. Vybrali jsme si tedy řádně honosný podnik Grand restaurant „Le Dolphin Bleu“. Oslava to byla plna vybraných mravů, nechyběly večerní róby dam ani papírové kravaty pánů, přípitek Kofolou poté, co led do našich sklenic urazil řádný kus světa, oslavování oslavenců, hostina (slepičí křidélko nadívané hřbetem z divočáka!), ani zákusek. Kdo tam byl, ještě teď má šlehačku až za ušima! Pohyb! Kila dolů! Po pořádné oslavě jeden nakyne a druhý den se nevejde do kalhot. Rázně jsme se tomuto problému postavili a díky sportu shodili alespoň 100 kilo tuků (všichni 10
Akce kotě
dohromady, samozřejmě), a to proto, že celá schůzka probíhala ve znamení testování našich fyzických výkonů všeho druhu. Tak například Kiwi dokáže ve stoličce setrvat celé tři minuty, Vojta zvládl dvě stě stisků posilovacího kolečka, dále jsme zjistili, že Panda má silnou schopnost překonat sám sebe (původně to vypadalo, že zvládne maximálně 15 stisků posilovacího kolečka, ale zatnul zuby a zvládl frajerskou stovku!) a Houbař je velice vynalézavý, leč sirky mu pořád padají :-)
To se tak jednou v klubovně objevilo nalezené malé, milé, velkýma očima koukající kotě. Přihlíželo celé schůzce, občas se snažilo vylézt z krabice. Mezi azimuty jsme tedy řešili, kam nalezence dáme, aby o něj bylo dobře postaráno. Upír udělal krásné letáčky a rozvěšel je okolo Viniční, Kamča sice nezvládla přesvědčit policisty, že na toto kotě není třeba odchytový vůz, ale alespoň zařídila místo v útulku. A díky Viki mělo kotě i něco na zub. Takže všechno dobře dopadlo.
Nizozemí
Horst Fuchs
Jako červená nit se celou schůzkou vinulo tajemství, které muselo být odhaleno. Snažili jsme se celou dobu odhalit jméno jisté země. Za každý splněný úkol byla získána indicie, jako např. že v této zemi je možno spatřit plno tulipánů, pochází z ní plno známých malířů a nebo že je známa svými přístavy či vysokými, dopředu nahnutými domy. Některé úkoly (třeba vyrobit dráhu pro vajíčko, aby se po ní mohlo pohybovat alespoň 10 vteřin) byly velmi zapeklité, ale došli jsme ke zdárnému konci a uhádli, že se jedná o Nizozemí. A proč jsme to celou dobu dobu hádali? Protože do oné země pojedeme příští Intercamp, tak abychom se neztratili!
O tom, kdo je z naší družiny největší Horst je jasno - Houbařovi jdou teleshopingové scénky opravdu bravurně a všem z družiny by prodal koště i s deseti hrnky při zavolání do pěti minut zdarma. Důležité ale je, že si všichni v rámci schůzky důkladně vyzkoušeli svoje čichové a hmatové věmy, zvládli přenést minci na pupících a byli drtivě poraženi Horstem a Štefy v piškvorkách (cha cha).
11
12