V obrovské pěsti svíral člověka, jenž se zuřivě bránil. (Str. 610.)
Kč 1 -
O. W. G a i l :
Or
R A K E T O U DO MĚSÍ CE.
★
D o b r o d r u ž n ý r o má n
Pokračováni.
si, že tam venku je pevná půda a že po ní chodí
A lex ustoupil o krok zpět. „C h ceš si ze mne tro p iti žerty? T o má b ý ti Země, se které přicházím e? Země přece musí b ý ti dole!“ A přitom několikráte dupl nohou na podlahu. „Z ajisté! Tam někde je Bodam ské jezero !" „N u t a k ? “ „ A kde ted y m yslíš, že je zem ský střed?“
lidé, kterým ani nenapadne přem ýšleti o tom. zda jejich nohy skutečně sm ěřují k zemskému střed u . Po ch víli zase začal: „ J e jisté, že statisíce očí jsou na nás upřeny, aby sledov aly dráhu nepatr ného světlého bodu. A ,m yslím -li na prostydlé nohy a epidem ii rým y, která tam dole vypu kne
, .Střed Země ? N ebyl j sem tam sice j eště nikdy, ale počítám , že bude poněkud hlouběji, než je
— vše jen pro nás — dom nívám se, že je otázkou zdvořilosti i taktu , pozornost tu opětovati. T y
Bodam ské jezero!"
se chováš, ja k o b y Země vů bec n eexistovala.“ „D rah ý
strýce A le x i,“
odpo\ěděl
H ardt
„ A z toho v y p lý v á ? “ H ans H ardt napodobil posunky svého strýce.
s úsměvem, „ú d a je m ěřicích přístrojů mne sku
„ Ž e m usí b ý ti dole a nikde jin d e.“ „N ik o li, strýce Alexi! M ýlíš se! „S třed Zem ě“
tečně zajím ají více a m yslím , že jsou i důležitější, než tem ná noc venku. D ostačí přece, oplatíš-li t y
— a přitom u kázal na postranní okénko — je
pozornost Pozem šťanů. A snad i t y budeš m íti
tam , a nad ním je In d ick ý oceán, nad kterým
ze svého pozorování prostydlé nohy!“ „ T o nikoli — právě naopak. Zdá se m i, že
právě jsm e!“ A lex zapom něl za v říti ústa.
je zde příliš horko!“ vzd ych al Alex. „Nem ohl
„N ezap om ín ej,“ vy světlo v al H ans dále, „že jsm e v y stu p o va li se Země značně šikmo! Proto
b y s trochu vyp n ou ti topen í?“ „T opení tohoto druhu bohužel nikoli! Teplota
musíme Zem i hledati po straně a n ikoli přímo
přichází zvenčí.“
pod sebou. Směr osy naší lodi, která se nám zdá
„Zvenčí? Dom níval jsem se dosud, že v pro
státi kolmo, není o dvislý od zemské tíže, nýbrž od výb u ch ů raket, které stále ještě pracují, ač
storu je strašná zim a!“ „Z ajisté! A le naše teplo vzn iklo třením vzdu
se zm írněnou silou.“ H la va d oktorova se z této řeči roztočila jako
chu o vnější stěny naší lodi. Můžeme si blahopřáti, že beryllium tak pěkně přestálo tu zkouš
m lýnské kolo. „K d y b y ch o m b y li na sluneční straně Země,
ku. Mohu tě však u p o k ojiti, že to teplo již příliv
což zn ačí, kdybychom b y li v zlétli za d ne“ —
n ilo .“ H ardt za vo lal na A nderlea, k te rý dosud ne
doložil ještě H ans H ardt —
„v id ě li bychom
ted povrch zem ský stranou od nás. Severozá padní část zem ěkoule b y la b y přím o pod námi, ale jižn í je jí část b y bylo vid ěti tém ěř vodorovně od nás. Bohužel nemohu ti u kázati to divadlo, bezesporně velko lep é.“ „P ro č jsm e ted y nevzlétli za dne?“ „ B y lo to jen proto, aby nás pozem ské h věz dárny m oh ly pozorovati. K d y b y se to bylo stalo, b y li bychom po celou dobu letu mezi Zemí a sluncem a nebyli bychom vid ite ln í se Zem ě!“ H ans se nyní zam ěstnával přístroji a ponechal A lexe m yšlenkám , které mu km ita ly hlavou. V yh lížel do prostoru a nam áhal se před staviti
dlouho nevytrvá. V ž d y ť se již teď značně zmír
usnul. „ J a k á je teplota dole?“ „T řia třice t stupňů Celsia!" „H m ! A vnější teploměr}- u kazu jí osmatřicet Rozpraš trochu tekutého kyslíku, Anderl, 2 otevři na chvilku p řetlakový ven til!“ H orko b ylo skutečně nesnesitelné a rozprá šený k yslík přinesl jen nepatrnou úlevu. D oktor H ardt si upřímně zívl. „Jsem nějak příliš u naven ," prohlásil a otíral si přitom čelo. „N evím , co to je. Je mi, jak bych proflám oval celou noc a jsme na teprve půl hodiny."
ces*.
„M ůžeš jiti s klidem spat, stryc i A lexi!" — p ravil H ardt, který vě d ci, že únavu tu způso buje horko. „ A ž se probudíš, nepříjemné zjev y, kterým i se zemè s námi loučí, dávno pom inou." Zívaje, sestupoval A lex H ardt po provazovém
„ T e d již asi hučí rotačky, pracující na tisku ranních vyd án í časopisů," m yslil s i — ' „ a Tom my Bighead jisté po celou noc nezavřel oka." V íce a více vyzařo v a la lod svou teplotu do prostoru. D ýchalo se již mnohem lépe.
žebříku do ložnice. Bílé, v náruč svou zvoucí
Inženýr se zasmál, kd yž si připomněl pře
lůžko b y lo mu teď nejdúležitějším vynálezem všech časů. Ještě dříve, než se úplně svlékl, zv rá til se do něho a okam žitě usnul hlubokým
kvapení, která jim způsobí ztráta tíže. N yní již nehrozilo „W ielan d u ", vym anivším u se ze zemského vlivu , žádné nebezpečí a proto
spánkem beze snů. H ardt zůstal na svém stanovišti, ač i on
chvíli odpočinku.
dal se vystříd at i Anderlem a oddal se též na
m usil b ojovati proti zemdlenosti a ospalosti a trpěl velice horkem. Dokud „W iela n d “ plul v oblasti zemské přitažlivosti, nesměl přenech ati pozorování měřicích přístrojů
X III.
nikomu
jinému. Bylo třeba n ab yt i zkušeností pro při stání a každá nepozornost molila m íti hrozné následky.
V PROSTORU. K dyž-se A lex probudil a v ložnici neviděl ani Anderla ani Hanse, podíval se rychle na ho
Časem posunoval rychlostní páku ještě po někud zpět. Tím m írnil činnost raketových mo
dinky. „D e v ě t hodin," u važoval, „co to má jen zna-
toru, tla k rychlostí vzbuzený se menšil a všem
m enati? D evět hodin ráno nebo devět hodin
předmětům u bývalo na váze.
v e čer?"
H ardt mohl zastavit i motor úplně, neboť lod
R ychle vstal a oblékl se.
dosáhla již dávno rychlosti, potřebné, aby se vym a n ila z okruhu zemské přitažlivosti. Neod
rozedněni nebylo ani pam átky.
Všade svítila ještě elektrická světla — a po
v a žo v al se však rázem přivoditi úplnou ztrátu tíže všech věcí zastavením motorů. Bylo třeba,
A lexi!" —
ab y na zvláštn í a neznám ý sta v ten si zvyk ali jen zvolna a s největší opatrností.
„ V y sp a l jsi se dobře?“ ..Náram ně dobře! Jsem ta k čilý a svěží, jako
Spotřeba spalovacích látek mu sice způsobo vala značnou starost. Obsah tanků se zmenšoval
b ych tím spánkem omládl o deset let. Spal jsem
„T o h le nazývám pořádným spánkem, strýce pozdravil ho náhle hlas H ansův.
rych le ji, než byl vyp o čítal a ač usilovné pře
doopravdy tak dlouho?" H ans ukázal mu na hodiny, které ukazovaly
m ýšlel o příčině toho, nemohl najiti žádného vysvětlen í.
čtrnáct hodin třicet m inut. „N y n í se teprve již nevyznám v kalendáři. Mé
A ta k sn ižoval —
aby u šetř i l pohonných
kapesní hodinky zů staly státi na devíti, chrono-
látek — činnost m otoru stále a stále.
m etr ukazu je pul p atn ácté — a kolem je
Noc m íjela hodiny u kazo valy, že již prchlo šesth od inod vzletu. Sedmdesát tisíc kilom etru,
všade ještě noc. Což jí nebude nikdy konec?"
tém ěř dvojnásobná délka obvodu zemského,
evropského času je skutečně devět hodin ráno. N ařid si však hodinky raději podle lodního času!
dělilo cestovatele od Země. Neproměnná noc b yla všade kolem lodi. Zem i nebylo vid ěti. Jen temné, bezhvězdné m ísto mezi souhvězdím i zvířetn íku označo valo, kde se v tem notách sk rývala rodná pla neta.
„A n o , m ilý strýce A lexi, podle našeho středo
Nemá to zde sm yslu počítati čas podle některého místa na zemi. My musíme počítati čas od chvíle našeho sta rtu ." Anderl připravoval zatím snídani v dolní elek trick y vytáp ěn é kuchyni.
596
A lex přecházel po m ístnosti dlouhým i kroky.
„R y ch lo st dvou tisíc m etrů za vteřin u ?"
Stále se však m usil zastavo vati, a b y udržel
vm ísil se do rozhovoru strýc A lex. „ T o je již
rovnováhu. „ K d y se vlastn ě rozední v této chmurné k ra
mnohem menší rychlost než b y la při vzestu pu !“
jin ě ? " — p ta l se.
značné již rychlosti asi deseti tisíc m etrů ve vteřině. R ych lost ta nemůže zů stati konstantní,
„Ih n ed, jakm ile slunce nebude zakrýváno hm otou Země. T o bude tr v a ti ještě několik dob
„Zajisté! Koncem osmé m inuty dosáhli jsme
neboť podléhá v liv u zemské p řitažlivosti, která
rých hodin. P rozatím se musíme spokojiti svět
ji pom alu a jistě brzdí -— právě ta k , jako kámen
lem h vězd a m ěsíce."
vyh ozen ý do výše. N ež v ša k naše rychlost zm izí úplně, dosáhneme již hranice měsíčné
H ardt vy p ia l světlo — a v m ístnosti přece ne bylo úplné tem no. Se stran y dralo se v ní jem né,
a zemské p řitažlivo sti, to je vzdálenosti, kde
stříbrobílé světlo, které vrhalo stíny a bylo do statečně mocné, a b y člověk m ohl při něm čisti.
přitažlivost měsíční přemáhá přitažlivost zem
„T a m někde je měsíc! Ovšem, že je ozářena
nýbrž na měsíc. V tom je celé tajem ství jízd y
jen jeho polovice. K d y b y b y l v úplňku, nemohli bychom si stěžovati na nedostatek světla." T aké h vězd y zá řily klidným , rovnom ěrným leskem, jasněji, než lze zříti na povrchu zem ském, kde atm osféra pohltí značný díl světla. „N en í to ta k sn adn é" — p o kračoval H ardt ve v ý k la d u — „ v y z n a ti se zde v e hvězdném nebi. Znám á nám souhvězdí jsou silně zneznatelněna velk ým počtem m alých, slabě zářících hvězdiček, kterých se Země nemůžeme spatřiti
skou. P ak již lcď nebude padati zp ět k Zemi, do m ěsíce!" „P ro č v ša k nepociťujeme nikterak šílenou jízdu .W ielandu?' Mně se zdá, jako b y loď stá la ." , ,T o , co j sme při vzestu p u ta k těžce po ciťo v ali, b y l pouze vzrů st rychlosti a nikoli rychlost sama, neboť jí nelze vn ím ati. Nebo cítíš snad, kd yž sedíš v e své pracovně, že se pohybuješ rychlostí třice ti kilom etrů ve vteřině spolu se Zemí, spěchající po své dráze kolem slunce?"
pouhým okem ."
„J e stliže vša k Zem ě— ja k pravíš — proběhne U kázal rukou šikm o vzhůru. v každé vteřině třicet kilom etrů " — rostl V onom shluku jistě jen stěží poznáš sedmizájem doktora H ardta o studium hvězdného hvězdí m alého vozu, jehož nej jasnější hvězdou prostoru a jeho jevů , „ p a k tu něco nesouhlasí, je polárka, kolem které — alespoň se Země po H ansi!" zorována — otáčí se obloha. Pro nás ztratila „ A co p a k ?" své ústřední postavení — ale zůstává stále bo „ K a m se potom můžeme dostati s ,W iedem, ke kterém u směřuje zem ská osa a poslouží landem ', k te rý nyní urazí za vteřinu dva mi při m nohých výp o čtech ." kilom etry, slyšel-li jsem dobře? Nezůstanem e A nderl se objevil se džbánkem, z něhož se li v krátké chvíli daleko, daleko za Zemí, že jí nula příjem ná vůně k á vy . S velkou chutí po již nedohoníme n ik d y ? " jedli všichni tři trochu sardinek a sucharů. „C o pravíš, zdá se správné, ale jen tehdy, „N em ěli b}rchom za sta v iti m otory, pane H ard te?" p ta l se Anderl, zatím co m ezi drav-
nepřemýšlíš-li o věci důkladněji. Pom ěry jsou
čím i svým i zu b y ž v ý k a l kus sucharu. „J ak o u rychlost teď m ám e?"
pro nás mnohem nepříznivější. N eboť Země nám •— naopak tv é theorie — n ikdy neuprchne,
Anderl šel k rozvodní desce.
neboť i slunce se pohybuje se svým i planetam i,
„D v a tisíce m etrů ." „Počkejm e ted y ještě chvíli, až se najím e.“
ja k je ti znám o, k souhvězdí H erkulovu rych
Usmál se . . .
„M ohlo b y dojiti k všelijakým
zažívacím poruchám ."
lostí asi dvaceti kilom etrů v e vteřině." „D obré nebe — kam to ted y spějem e?" „Připustím e-li, že i slunce se pohybuje v u z a -
597
Poloha Země. byla znatelna jako temná, velká skvrna. (Str. 600)
vřené dráze kolem pevného bodu, tu je vě c Šelm ovský úsm ěv zahrál na
inženýrových
r te c h . A le x se nam áhal rozumem proniknouti věc, ale nenašel vy světlen í, ja k je to možné, že W ieland při rychlosti dvou kilom etrů v e vteřině le tí přece jen rychleji
A le x b y l zřejm ě poděšen svou myšlenkou, ač si stále říkal, že v jeho theorii je někde
ještě p o vážlivější , že ano?“
než Země, která se řítí
prostorem rychlostí třiceti v e vteřině. „N enam áhej se, Alexi! Přiznávám se ti upřím ně , že nemám ani tušení, jakou úhrnnou rych
nějaká slabina. H ans H ardt se zasmál. „N em ěj obav, strýce A lexi! Země nám ne uteče -— a doufejme, že m y jí také nikoli. Jak to vy svě tliti? V systém u země-měsíc máme pečlivě vypočítan ou dráhu a ostatní prozatím nepřichází v úvahu. Nejlépe ti věc vysvětlím na nějakém příkladu." Inženýr ch víli přem ýšlel a pak pokračoval:
lostí — je-li vůbec jaká — se naše loď pohybuje
„P řed stav si jídelní vůz, zapojený k rychlíku!
prostorem . A ta k é je to úplně lh ostejn é." „ T y se mi líbíš, Hansi! Mně to přece ne
N a stropě vagonu se točí větrník, čerpající do něho čerstvý vzduch. N a křídle větrníku sedí
může b ý ti lhostejné, uprchne-li mi Země na
m alá housenka. — Sleduješ mne, strýčku ?"
vžd y. Věčně b ych nechtěl seděti v tv é nád herné lodi a bloudi ti neznámými končinami
„Z ajisté!" „N uže, ta housenka leze od kraje křídla k jeho středu a to rychlostí, jaké je vůbec
Vesm íru."
598
schopna. Dostihne svého cíle v určité době
onen o b v y k lý a stále se vracející sen m ládí, že
a nepotřebuje se sta ra ti o to, že na točícím se
dovede léta ti, lehce se p o h yb ovati vzm ach y paž:
křídle větrníku opisuje spirálovitou dráhu, že krom ě toho v la k se pohyb uje pohybem v la s t
a nohou nad dom y a strom y — v plné v o l nosti přelétati v rch y a údolí — úplně v ítě z it i nad m ocí Země.
ním, dále pohybem Země a konečně i pohybem slunce — a ta k dále. T a k — a teď m i řekni, jakou úhrnnou rych lo stí housenka vlastně leze a v jak é křivce se poh yb uje?“
Maně přitáh l kolena k tělu a vy m rštil nohy k Zemi. Jeho sen b y l drsně přerušen. A lex se strašně ulekl, kd yž na hlavě u cítil nepříliš jem nou ránu,
A lex se j en škrabal za uchem a nedovedl od^
zakolísal, rozhlédl se kolem sebe a spatřil, že
pověděti. „P rá v ě ta k je to i s námi. K řídlo větrníku
spočívá volně ve vzduchu a pom alu se snáší
značí náš systém země-měsíc a pohyb rychlíku odpovídá pohybu Země. Chce-li housenka opust it i křídlo větrníku, aby se m ohla dostati na k y tic i, sto jící na stole jídelního vozu, musí b ráti ohled na vla stn í pohyb větrn íko véh o k o la ; a chtěla-li b y opu stiti větrník i v la k vůbec, tu tep rve zp ozoru je, že se v la k pohyb uje krajinou. T o p latí i pro nás. Chtěli-li bychom cestovati na M ars,,m u sili bychom nutně p o číta ti s po hybem Zem ě, abychom mohli dospěti na sou sední planetu. V e světě je všechno relativn í — a zd e v e Vesm íru tep rve. Chápeš nyní, že ne znám úhrnnou rychlost a
dráhu ,W ielandu'
a že nevím , je-li vů bec ja k á ? "
k zemi. „Probůh,
Hansi!
K de vězíš?"
zvolal zdě
šeně. Z kteréhosi koutu zažfiěl srdečný smích. „T a k o v é divoké skoky ke stropu si musíš odvyknouti, strýce A lex i!“ — vesele se chechtal, zatím co popadl strýce za nohu a stáhl ho k ze m i. „B rzd i poněkud svou herkulovskou sílu, nebo si pomůžeš k boulím! Jen v ž d y s mírou!" A lex „p řista l" opět na podlaze. Ú zkostlivým i a p líživým i kroky pohyboval se podél stěny, které se přidržoval. „D o m n íval jsem se, že sním " — p ravil pak, je ště poněkud zaraženě. B y l již dávno synovcem upozorněn na oče
J a k to vše b y lo jednoduché! A přece bjdo velice těžké oprostiti se všech p o
ká va n ý zjev ztráty tíže, ale nyní, kd yž před
zemských. dojm ů a pojm ů — p řed staviti si, že
pověď se stala skutečností, nemálo ho poděsila.
zje v y, na zemi nepopiratelné a samozřejmé tak,
Z atím co stál u okna, H ans posunul rychlostní
že si na ně nikdo ani nevzpom ene, zde jsou zcela
páku ještě více zpět, tak že rak e ty p racovaly jen
zm ěněny, ba dokonce bez jakéhokoli smyslu.
nepatrně a tím nepatrný b y l i tlak. Z astaviti
Také Anderl m lčelivě naslouchal vývod ů m
rak ety úplně nebylo ještě radno, ač nejvyšší
inženýrovým . N yn í sklízel příbory a odnášel je
úspora pohonných látek b y la více než žádoucí. A č b y l i zde ještě citeln ý ja k ý si zlomek
do kuchyně. A le x se zvedl. Dlouho pohlížel oknem ven do tm avé noci a tv á ří
v tv á ř m ajestátního
hvězdného světa rozplyn uly se jeho m yšlenky jako kosm ický prach.
zemské přitažlivosti, b y l velice nepatrný a po sádka lodi musila si jen zvolna zv y k a ti na příchod okam žiku, k d y úplně zm izí pojem „n a hoře" a „d o le “ a k d y nastane stav úplné „beztížn o sti".
X IV . Z T R A C E N Á T ÍŽ E .
Všechny věci ve „W ielan d u “ ztra tily nyní velko u část své původní váhy. Lidé byli tak
T u přihodilo se něco děsného.
lehcí, jako b y b yli z papíru a nikoli z masa i kostí a pozem ská síla svalů zůstala nezměněna
N áhle mu bylo, jako b y snil. Jako b y snil
Proto každ ý neopatrný pohyb měl v
zápět:
obren sk y skok, brzděný jen nárazem na n ě
nesmál, a i H ans H ardt projevoval neobvykle
kterou stěnu. P roA nd erla, který- převzal sta rost o kuchyni,
veselou náladu. ,,Dnes jsem zase omládl o dvacet let, H ansi!“
značilo to veliké ulehčení. Mohl pcdle chuti ne
zvo lal A lex, zatím co jako duch nesl se vzdu
chat i upadneuti talíře nebo šálky — vše padalo k zem i tém ěř neznatelně a nic se nerozbilo.
chem k synovci. ,,N u, to už bys mohl s dalším m ládnutím pře
Jednou rukcu zvedl nyní těžký- válec, obsahu
stá tí!“ —
odpověděl mu Hans se smíchem.
jíc í zhuštěný- kyslík, k jehož pozvednutí bylo
„Zapom něl jsem zříditi v lodi té/, opatrovnu
dosud třeba kladkostroje. K d y ž však otočil kohoutek vodovodu, učinil o bjev tím nepříjemnější. Tekutina vy ték a la sice
kojenců .“ „ J e to báječná rozkoš, tako vá cesta do V es
jako k d y jin d y do podstavené m ísy, ale vodní k ap ky se odrážely, sto u p aly opět vzhůru a spo jo v a ly se v tekutou kouli, která jen zvolna padala k zemi a dlouho to trvalo , než tam se rozplynula v kaluž. Neméně nepříjem ný projev ztráty tíže zaku sili všichni cestující „W iela n d u ". V prsou a okolí žaludku cítili nepříjem ný tlak a také se dosta vila zvýšená srdeční činnost; kromě toho je pře kvap ila nápadná necitelnost při úderu aneb nárazu, ke kterým docházelo stále a velice často. P ečlivě prohlížel doktor H ardt své tělo, aby zjistil příčinu, p ro č ta k tě žc e zápasí o rovnováhu. P řičítal vinu lidském u statickém u orgánu, který
míru. Musíme zde někde jednou vy sta v ě ti sa natorium pro zádum čivé." „ J e to pravda. Člověk maně přichází v-poku šení, aby dělal kotrm elce, nebo jako nezvedený klu k sjížděl po pažen í" — p řizvukoval mu in ženýr, odrážeje se od stropu, ke kterém u ho v y n esl neopatrný pohyb. A též Anderl p rojevoval dole svou veselou náladu zpěvem písn ičky „V eselo je v celém k r a ji", kterou časem zam ěňoval za jinou „N ám je to vo ln ý, na nás to n ep latí", kd yž sváděl tuhé boje s neposlušnými kapalinam i. Při obědu zažili stolovníci různé bláznivé pří hody. T a k polévka poletovala jak o shluk drobných, kapalinných kuliček vzduchem , dokud se ne
tvo ří vápenná tělíska, plující v ušní vodě v předsíni vnitřního ucha. Kom binoval dále a snažil se o různé teleologické důvody a důkazy.
naučili zvolna a opatrně nésti lžíci k ústům. N eprozřetelný, leh ký náraz do stolu vynesl stůl
Jasnost m yšlenek a rychlost, s jakou mozek
došlo k divoké m otanici lidí, nábytku i nářadí
pracoval, velice ho překvapila. V šech n y obtíže brzy pom inuly a zůstal jen
liv ě pípající H ardtů v kanárek, k terý nesl na
nepopsatelný a neznám ý mu dosud pocit vo l
i s m ísami až ke stropu a při ukončení oběda ve vzduchu. A mezi vším plul vzduchem ú zkost
nosti, který se zračil v dobré a veselé náladě
sv ý ch perutích celou klec. „Ř e k n i mi, Hansi, kolik teď vlastně vá žím ?"
všech tří mužů. Po žebříku, vedoucím z ložnice do pozorova
— volal A lex . . H ans H ardt se m arně pokoušel p o tlačiti svoji
telské kabiny dostával se nyní le titý již učenec
nevázanou veselost, která se špatně srovnávala
vzhůru jediným skokem: zpětná cesta b yla ještě vzduchem
s jeho postavením velitele lodi. „N a še zrychlení činí jen deset centim etrů ve
Vše nyní se v lodi volně pohybovalo a časté
vteřině a naše váh a se te d y rovná jedné setině v á h y pozem ské. Co na zem i váží m etrák, v á ží
snazší.
D ostačilo
zvolna
klesati
k zemi. výkřiky^ bolesti prozrazovaly, že člověk si ne
zde jen kilogram . T y budeš tedy' v á žiti ztěžf
dovede ta k snadno zv ykn o u ti, aby m írnil pro
jeden kilogram , strýci A lexi!“
je v y svalové síly, dané mu od přírody. Anderl
Anderl zatím přišroubovával nàby'tek k zem i, a b y zabránil jeho výstředním pohybům . I klec
se zubil, A lex nedovedl se ovládnouti, aby se
žlutého pipálka b y la př i vázán a, a b y nemohl si již v y lé t a t i na proch'àzky — i s klecí.
A lex podíval se na inženýra nedůvěřivě. „C h ceš tím snad říci, že naše váh a je o dvislí
T a k se n avrátil zase klid do „W ielan d u “ .
od tvéh o stroje? Že nebudeme v á ž iti nic, až
Loď zatím nepotřebovala žádného vůdce na
ti zlíbí posunouti páku na nulu?“
své dráze prostorem a proto H ardt oddal se ž i vé zábavě se strýcem . M usili se však p řivá za ti ko
sč
„P r á v ě to chci říci!" •— p otvrdil H ans H ardt klidně.
ženým i řem eny k židlím . Jinak nebylo lze zů-
„ A le člověče! P ovaž přece, že nemůžeš svým
s ta ti v klidu na m ístě. I nej nepatrnější pohyb
strojem za sta viti působení zemské přitažlivosti N ebo p řece?" <
vy m ršťoval je , jako tě tiv a luku šíp. Venku b y lo lze vid ěti stále jen tem né noční nebe, poseté m iliony a m iliony hvězd. Poloha Zem ě b y la znatelna jako tem ná, velká skvrna, zející ja k o kruh ovitá díra na hvězdném nebi. „ H a n s i," přerušil tich o A lex — ,,mně není něco ja sn é ." „ T o mne n ijak nepřekvapuje, strýce Alexi! I m ně zů stá vá mnohé hádankou." ,, Já narážím na zmenšení v á h y . N eboť vážím -li — ja k říkáš — ztěží jeden kilogram , není to přece ještě důvodem , abych se m ohl andělsky vzn á šeti vzduchem . I půl kilogram u je ještě vá h a , která klesá rychle k zem i." ,,T o je ovšem k ap ito la těžko vysvětliteln á, strýčku A lexi. V íš přece, že váh a a tíže je jen za staven ým pohybem a že země přitahuje všechny
„Sam ozřejm ě, že nem ohu!" — odpověděl in ženýr se smíchem. P řitažlivost zem ská působ: stále — b y ť i nepatrně v této vzdálenosti." ,, J sem nyní doopravdy zvěd av, j ak se vym otáš z té sítě, do které jsi se za p letl" — m ínil Alex. potřásaje hlavou. „U v a žu j jen , strýci Alexi! Zastavím -li úplné ra k e to v ý m otor, tu loď a vše, co je v ní, bude bez odporu podléhati zemské tíži. Stane se volně padajícím , nepodepřeným kamenem a nebude proto m íti váh y. A věci v jejím vn itřk u nebudou tla č iti na své podložky, právě ta k , jak o tlum ok netlačí do zad řítivšího se horolezce." „K rá sn é vyh líd k y! P ak bychom se te d y zase řítili zp ět do Bodam ského jezera?" „N ik o li! Od toho nás uchrání naše velká
vě ci. N a zem i ležící kám en nemůže b ý ti dále
rychlost, ta k pracně získaná při vzletu . Opiso
p řitah o ván a proto tla čí na podložku vahou, k terá je úměrná jeho rychlosti, s jakou b y padal,
v a li bychom p ak gravitační křivku, po dráze
k d y b y nebyl podepřen.
boly. P adali bychom sice volně, ale nikoli dolů se vzrů stající rychlostí, nýbrž nahoru stále
J a k víš ze šk o ly, v ě ci padají s v ý š e na zemi rychlostí pěti m etrů za vteřinu prvou a o deset
do nekonečna vedoucí paraboly, či spíše hyper
volněji a vo ln ěji."
m etrů větší za každou vteřinu následující. K á
„ P a d a ti — nahoru?“ v y rážel ze sebe archeo
men ted y, s nějaké věže na zemi spuštěný, pro letěl b y za tři vte řin y dráhu čty řiceti pěti metrů.
log. „P o sly š, H ansi, dej mi už jednou pokoj' Z tv ý c h ,vý k lad ů ' se mi točí hlava. Peruánské
N a naší lod i v á ž il b y však jen setinu a proto
hieroglyfy jsou proti nim hotovou maličkosti. M atem atika je 's k u te č n ě velice nestravitelná
za touže dobu proletěl b y jen čty řice t pět centi m etrů. A to již není žád ný pád, nýbrž volné snášení se." „R ozu m ím ti dokonale. A zm enšení v á h y v y p lý v á ze zmenšení přitažlivo sti zemské t m, že
věd a!" Z am ával odm ítavě rukam a, a poněvadž po v o lily řem eny, jim iž b y l přivázán k židli, učinil pěkný kotrm elec směrem vzhůru. H an sH ardt přitáhl rozzlobeného učence, vtisk l
zem ě je již příliš vzd álen á." „ J e to d osti dobrý úsudek a přece ještě ne
iio na žid li a p rav il: „N en í to ta k zlé, strýci
docela sp rávn ý. Z b y tek menší v á h y působí jen
A lexi!
činnost raketových m otorů."
AJe k a žd ý rozumím e nejlépe svémuPokračování.
Rudolf de Haa«:
«
ZLATO!
ZLATO!
*
Dokonč ení .
Chtěl se zvednouti, ale klesl ihned na zem. (Str. 604.)
„S ta lo se, ja k jsi řekl, Jakube,“ zvolal farmář
vězí Jan? B y li bychom ho m usili p otkati, kdyby
s podivením . „ D ík y Bohu, chlapec nespacV s koně, ja k jsem se dom níval ve svém strach
se b y l ihned ubíral cestou k ležení.“ „ T o není naprosto jisté, H eřm ane," m ínil jeho
nýbrž kůň se skutečně utrhl a uprchl. Ale
přítel. „J a n se nemusil vraceti do ležení podél
,.e
602
svých stop. Věděl, kam má jíti„ a cestou domů do
okolí m rtvoly. A n iž řekl slova, kráčel několikrát
ležení šel přím ým směrem, což bezpochyby ne
sem i tam a sestoupil p a k v jedné m ýtině, kterou
učinil, k d yž se ubíral sem, poněvadž hledal vodu.
zp ozoroval v jisté vzdálenosti. Zdálo se, že se
Je te d y zcela dobře m ožno, že se ubíral mimo
nechce z m ý tin y ani vzd á lit. K d y ž tam konečné
nás, ovšem že ve vzdálenosti několika k ilo m etrů ." ,,T o nahlížím ," odpověděl farm ář. „ A le za
b y l h o to v se svým zkoum áním , v y sto u p il zase přímo na výšin u , upíraje oči stále na zem ja k o
všech okolností se musíme zde pečlivě rozhléd-
lo v eck ý pes. O kam žik se zdržel u m rtvo ly a po tom se chopil nové stopy, jež vedla na jih o
nouti, neboť m ožná, že řešení záh ad y je b líže,
západ a sledoval j i stejn ě'h o rlivě. Běloši se za
než si m yslím e."
ním d ívali zam yšleně.
„S a m již něco m á,“ odpověděl Jakub. „H leď,
*
*
*
k ý v á na nás! Co asi n alezl?" „ M a lý m aster se plížil k tom u, co v id ě l , velm i
„N u že , Sam e, co js i v y p á tr a l? “ tá z a l se Jakub
o p atrn ě," h lásil černoch. „T roch u se bál —
Groen, k d yž se černoch asi za půl hodiny v r á t il.
jin a k b y toho nečinil. V id íte zde stopy? N ekráčel
Heřm an K rüger se d íval se sm rtelnou ú zkostí do obličeje stopařova.
zd e celou nohou, nýbrž po špičkách. Jin ak b y zde b y l otisk celé b o ty . Je tu jenom zcela m alá
„M aster žije!“ odpověděl černoch.
stopa. N ikdo b y nepoznal, od koho pochází,
H luboké vzd y ch n u tí zvedlo prsa otcova, neboť
k d yb y jí byl nesledoval s p o čátku .“ Sam šel dále. B ěloši ho sledovali v patách, b y li připraveni každ ým okam žikem na nové
p o cítil velikou úlevu. T aké Jakub Groen si od
odhalení. Z a č tv r t hodiny se černoch za sta vil. Jako
přinésti,“ prohlásil posledně jm enovaný. „ A le teď rozpoutej ja z y k , abychom m ohli vn iknouti
dechl. „ T o ť nejlepší zp ráva, kterou jsi nám mohl
očarován zíral na jedno m ísto, které b ylo vlevo
do tajem ství, které jsi odhalil! P řiznávám se, že
na jak ési světlé vy v ýšen in ě a které právě spatřil.
jsem v úplném zm atku. P řed sta vo va l jsem si různé m ožnosti, ale po zdravém uvážení jsem
Oba běloši sledovali jeho pohled. Zděšené v ý k řik y se jim v y d ra ly zároveň z hrdel. B lízko
je zase zavrh l. Co se stalo, Sam e?“
m ohutných balvanů ležela m rtvola obrovského
Černoch se trochu usm ál, odkašlal si a potom
bělocha, k te rý byl úplně nahý. S to p y m lad íkovy
upřel oči na otce zm izelého m ladíka. „N eb oj se již !“ začal. „S v é h o syna spatříš. P rávě jsem stopoval jeho k roky na vzdálenost
v e d ly přím o k onomu m ístu. Zároveň p o cítili všichni silný zápach z m rtvoly. N edbajíce šk od livých zárodků, jež b y ly ve vzduchu, běželi farm ář i zlatokopec k onomu m ístu v e strašlivých m yšlenkách. O ddechli si, k d yž v id ě li, že je zd e jen m rtvo la a jin a k nic jiného. Z a tím ta k é Sam o b jevil se na m ístě, neboť kráčel přesně po stopách m ladíka. „S am e, Sam e, co se zde s ta lo ? " k o k ta l Janů v
jedné m íle. Je na cestě k P ow lathanga!“ , ,K Pow lathanga ?' 1zvo lali oba běloši j ako j edněmi ú sty. „ V ž d y ť odtam tud právě přicházím e!“ „ N a tom nesejde,“ trv a l na svém černoch, ,,m ladý m už j e na cestě k bažinám Pow lathanga. Ale není sám !“ „ Ž e není sám? A kdo je s ním ?“ „D o p ro v ázejí ho černoši -— ce lý km en!“ pro
„S a m to za ch víli řekne,“ odpověděl černoch.
hlásil Sam. „Jso u jeho p řá te li.“ „ A le , Sam e, m luv přece! Co se zde dělo?“ „ S ly š te ted y , co si m yslím ! Země zadržela
„M ěj ch víli trp ělivo st, povím to b rzy!“ Potom pohnul bělochy, aby odešli s tohoto
veškeré sto p y a t y to sto p y nelhou. M ladý muž vy sto u p il od m ísta, kde p řivázal svého koně,
m ísta a pak prohlížel s největší pozorností celé
opatrně až na tu to výšin u . N ikdo ho nespatřil.
otec. „ K d o rozřeší tu to záhadu ?“ B y l ja k o beze sm yslů strachem a hrůzou.
603
j.
B y la noc. S této v ý š in y se d íval tam dolů. Tam
dřeva uschlých v ě tv í jsou více vtisk n u t y do
dole b y li černoši. B y l m ezi nimi jeden běloch.“
země, než byTse stalo, k d y b y lidská noha na ňě
„B ě lo ch , k te rý zde leží m rtev ?“ tá za l se Jakub.
rychle jednou vk ro čila ." „ A dále?“ řekl H eřm an K rüger. „C o se stalo
Sam přisvědčil. „B ěloch, k terý tu leží m rtev!“
pak?" Potom přišli následujícího dne černoši z m ý
p o tv rzo va l. P a k m lu v il dále-: „B ě lo ch tam zdola v y b ěh l nejdříve na tuto výšin u . M ožná, že chlapce vid ěl, možná, že to
tin y , pane! Černí lidé v y tá h li m ladého muže, který- b y l pod m rtvým bělochem , a v za li pak
b y la náhoda. Toho Sam neví. Že běloch běžel n ejp rve sem, to Sam v í, neboť sto p y černých
m ladého m uže s sebou .“ „ A le proč, Same? Proč to učinili? V y sv ě tli to!"
lid í běží se stopam i velkého bílého muže. V elký
„S a m toho neví, pane. Možná, že černí lidé
b ílý m už p adl na m alého pána. V izte zde otisky
m ilují mladého m astera! Možná, že mladý- muž
ram en malého pána a tam zase o tisk y jeho pod
je nemocen a černí lidé ho v z a li s sebou a chtějí
patků. V elk ý b ílý muž chtěl malého
ho u čin iti zd ra v ý m .“ „ Ž e je m ladý muž nem ocen?" zv o la l otec
pána
usm rtit. A le nemohl malého pána u sm rtit. M alý m aster v y s tře lil na velkého bílého muže. V elk ý b ílý muž je m rtev !“
zděšeně. „ J a k é máš k tom u d oklady, Same?
b ílý muž m ladíka usm rtit? V ž d y ť m ladík mu nic
Je můj syn poran ěn?" „P oraněn? Né! Sam nevidí krve. Je tu jen krev bílého velkéh o m uže. N ení tu krev mladého
neučinil! Neusm rcujem e přece člověka bez pří
muže! A le m ladý muž padl! V elk ý b ílý muž p ad
„ A le pověz nám teď, Same, proč chtěl v e lk ý
činy a dojista ne takového m ladíka.“ Stopař usilovně přem ýšlel. „S am toho neví!“ odpověděl pak. „M a lý m aster nic neučinil — nic zlého. M ožná, že b ílý v e lk ý m už b y l ne m ocen. Zde!“ A Sam si u kázal na hlavu. „N en í to ta k nem ožné,“ přisvědčoval Jakub Groen, obraceje se k svém u příteli K rügerovi. „ K d o ž ví, co tom u trestan ci chybělo? V ž d y ť běží d ojista o nějakého trestan ce — o tom jsi jis tě tak é přesvědčen!“ „O všem že to b y l trestan ec!“ p o tv rzo va l otec Janův. „ V tom jsm e ted y zajedno! Co byr te d y svěd čilo proti domněnce, že trestan ec zešílel žízní
nout i na m alého pána! Snad je troch u ne m ocen!" „V id ě l jsi něco ve sto p ách ?" „Č ern í lidé nejprve mladého muže vy-táhli zpod velkého bílého m uže a p ak ho položili. Tam ležel m ladý m aster!" A Sam u kázal na jedno m ísto, kde zřejm ě b y lo shrabáno listí, aby b ylo upraveno lůžko. O ba běloši žasli nad důvtipem , k te rý dopro vázel veškeré pozorování stopařovo. „ N y n í nechť mně ještě jednou někdo řekne, že australští dom orodci jsou na nejnižším stupni všech lid ských tv o rů !" poznam enal K rüger. „ J e mi naprosto záhadné, ja k mohlo vzn ikn ou ti někdy tvrzen í ta k povrchní. Co tom u řík áš?"
a hladem a že v tom to sta vu chtěl m ladíka z a
„ J e s t možno, že praobyvatelé A u stralie b yli
šk rtit, nevěda ani, co čin í?“ „Ovšem že! T ato domněnka je jistě přijatelná. A le dále, Sam e!" naléhal otec zm izelého m ladíka.
namnoze podceňováni," prohlásil Jakub. „ A le přesto je větřen í vrozen ým talentem , který- se
„ C o se stalo p o to m ?“
lépe, poněvadž člověk na tom to stupni si mohl
„M a lý m aster ležel dlouho pod m rtvým !“ po kračoval černoch. „ Z čeho ta k soudíš, Sam e?“ „V idím to na o tiscích !" v y s v ě tlo v a l černoch. ;, L ístk y jsou zde zcela jin a k ohnuty, kousky
dojista na nejnižším stupni lid stva vy v in u l nej n a jiti p otravu jenom plížením se ke zvířatům . Proto tu to schopnost nesmíme ta k é přeceňovati, H eřm ane!“ Sam se zatím zved l s balvanu, na kterém na okam žik usedl.
604
„N epůjdem e d ále?" tá^al se. „M ožná, že ještě dnes se setkám e s m alým m asterem, dám e-li se
Něco v jeho těle nebylo v pořádku, ale nemohl říci, co b y to bylo.
ihned na pochod. Podle stop je v id ěti, že černí
P o d íva v se stranou, viděl, že praobyvatele
lid é s ním nešli příliš rychle. Je dokonce možno, že cestou si udělali tá b o r.“
připravovali lože ze suchého listí. Ihned potom u cítil, že se ho chopili a pak ho položili na listí. U čin il posunek, že chce p iti, a ihned jeden
„T o m u nevěřím , Sam e!“ m ínil Jakub, „ v této krajin ě b y so tva nalezli vody. M usili se přece
černoch mu přidržel k ústům svoji m alou lahvici.
sn ažiti, aby pokud možno rychle dostihli bažiny P ow lath an ga!"
P il dlouhým i doušky. D ivoši se na něj dívali velm i pozorně, stojíce kolem. Ř ek l několik slov.
„Č ernoši nepotřebují mnoho v o d y!“ odpově
ale nikdo mu neodpověděl. B y lo zřejm o, že
děl Sam se smíchem. „ A le a ť si cestují kam koliv, v ý c h lahvích. A le většinou vědí o vodě tam ,
nikdo z nich neznal ani těch několik drobtu an gličtin y, které jsou jin a k běžné mezi domo rodci.
kde b y ji běloch n ikd y nehledal!" Potom se dal rychle na pochod a oba ostatní
L ežel ještě chvíli klidně a přem ýšlel o svém zvláštn ím postavení. Co se teď bude díti? O tec
m uži ho následovali.
a Jaku b b y li zcela jinde — na jin ých m ístech
berou s sebou v ž d y c k y trochu v o d y v ty k v o
*
*
*
Jan K rüger b y l nemálo polekán, kd yž, pro
k nim ž cestu zn al jediné Sam. A le Sam leží ne m ocen na lůžku a je teď vzdálen ce lý den po chodu, ne-li více. N ik d y m u nevstoupí do duše
b u d iv se ze s v ý ch m dlob, spatřil nad sebou omalovan é obličeje praobyvatelů.
m yšlenka, aby ho hledal, neboť potřebuje po
V prvním okam žiku se nemohl vů bec rozm ysliti, kde se octl. Zvolna se vra cely vzp o
m n ívati, že Jan hledá svého otce a přítele a že po případě sleduje staré sto p y společné jízd y
m oci sám. Ovšemže černoch Sam m usil se do-
m ínky. A no, n ah ý b ílý obr se na něj chtěl
na ta to m ísta, ale v obráceném směru.
vrh n o u ti, a b y m u v ra zil do těla svůj ve lik ý oštěp. A tu na něj v y stře lil. Onen v ý stře l ho
za v řela se zase jeho oční v íčk a a on usnul. Ve
zach rán il, neboť muž b y l m rtev.
snu vid ěl svoje příbuzné a přátele, kteří byli
V tém ž okam žiku p o cítil v zadní části h la v y trp k ou bolest. K d y ž padal, tu se jistě poranil. N a nic bližšího se již nepam atoval. Za vteřinu nato se podíval znovu do d ivých obličejů černochů. A le neviděl v ruch nepřá telstv í. P rávě naopak! Z íraly na něj pohledy, které b y ly zřejm ě p řívětivé a přátelské. N yn í se černoši radili. Jan nerozuměl z jejich
Zatím co přem ýšlel o všech těchto věcech,
v těžk ý ch starostech, co se s ním děje. Právě v y s k o čili na svoje koně a pádili sem, aby ho hledali. Zm ocnil se ho blažený pocit. N yn í bude vše zase napraveno. *
*
*
K d y ž se zase probudil, b y la již tm a. Vedle jeho lů žka b y l oheň.
Skupina černochů ležela
řeči ani slova, ale pozoroval, že hovoří o něm.
malebně v kruhu.
N áhle v je l do skupiny ja k ý si pohyb. Černoši vý sk o čili se živ ým i posunky. Ihned potom J an
Jakm ile zpozorovali, že se pohnul, vyskočili a p řib lížili se k němu. Jeden z nich mu podával
pozoroval, že se zm enšil tě žk ý tla k , jenž spočíval
kus masa, které b y lo upečeno na rožni. B y lo t
na jeho těle. N ebylo pochyby — nyní odvalo-
stehno walabyho, malého klokana. Jan p o cítil v tom to okam žiku ja k ý si šíleny
v a li m rtvolu obrovského bělocha. S divým po křikem dokončili černoši svoje dílo — ještě v te řinu — a Jan b y l uvolněn. Oddechl si plným i plicem i. Chtěl se zvednouti, ale klesl ihned na zem.
hlad. „ Z a všech okolností je to dobré znamení p o m yslil si. V zal maso a bez rozm ýšlení se d: něho zakousl. Výborně mu chutnalo. Myšlenk.; že b y lo maso připraveno černochy, k terý — -
6135
Blízko mohutných balvanů ležela m rtvola obrovského bělocha. (Str. 602.)
ka žd ý opovrhoval, neměla pro něj nic nepří jem ného. B y l b y se zakousl do všeho, k d yž b y to
„T eď spáti a potom budem e v id ět!“ řekl.
nebylo právě odporné. A tento kus masa v y
N ásledujícího jitr a b y l Jan již úplně při síle. B olesti v h lavě zm izely skoro úplně a leh ká stís
padal chutně a b y l šťa v n a tý . Po ch v íli pozoroval, že m ezi
něnost, kterou ještě pozoroval, neměla již vliv u dom orodci
vzn ik lo jakési hnutí. O brátil h lav u a viděl, že právě přišel jis tý počet jin ých praobyvatelů
na jeho náladu. „ U tr p ě l jsem asi leh ký otřes m ozku!“ po m yslil si, „ a le na štěstí to nebylo příliš v ý
do ležení. Slyšel je m luviti. U plynula asi čtvrthod ina a pak n ějaký ve lk ý ,
znam né.“
siln ý a starší člověk přistoupil k němu. Tento muž m ěl m ohutný plnovous, jenž se v ln il přes
sto u p il zase k němu.
jeho úžasně široká prsa, ozdobená jizvam i. D íval se pozorně na m ladíka.
Černoch, k te rý přišel předešlého dne, při „ J e již lép e?“ tá z a l se. M ladík přisvědčil. „M usím se poohlédnouti po svém k o n i," p okračoval pak, „p řiv á z a l jsem
„ B r z y bude zase dobře!“ zvo la l pak náhle a n glick y k veliké radosti Janově.
ho nedaleko k jednom u strom u .“
A le k d yž mu Jan položil nějakou otázku, ne dal mu přímé odpovědi.
„ J e pryč!“ odpověděl svou bídnou angličtinou.
Přes obličej domorodce se k m itl leh k ý úsměv.
606
„S le d o v a li jsm e jeho stopy, ale nemohli jsm e
rem, ja k o b y měl nějaké podezření. Kone - é
ho již d oh o n it!“
se zvíře počalo zase pásti.
M ladý běloch vy slech l t uto Jobovu zprávu zdrceně.
Zvolna, neuvěřitelně pom alu postupoval k : i
,,P a k musím jit i p ěšk y,“ odpověděl slabým
za krokem , jsa každ ým okam žikem připraven
Opatrně se p lížil černý lovec k
m ýtin-
hlasem . ,,Je to cesta daleká a špatná!“
ztrnouti po druhé a prom ěniti se zdánlivě v bt' - •
„ J i t i za mnou! V ím něco lepšího!“ odpověděl černoch.
zovou sochu.
P ak přinesl kus studeného masa a trochu vod y. Jan se nedal dlouho pobízeti a jedl s nej lepší ch utí a pil.
Náhle se chopil svého bum erangu. Zdálo že dlouho uvažuje, zd ali jej má vy m rštiti. ale pak se této m yšlenky zase V^dal. T ato zbrr.f
Po jíd le se ch y sta li černoši k odchodu. Muž,
které u žívají australští domorodci obvykle k chydání p ták ů, postačila snad k předeháit-
k te r ý rozum ěl trochu anglicky, kráčel po boku
jícím u omráčení w allabyů nebo menších ssavcv.
Janově. ,,Já b ý t i králem ,“ řekl.
ale p roti takovém u obrovském u zvířeti, jaky::
„M y slil jsem si to ,“ odpověděl Jan přívětivě.
b y l ten to w allarů, m usila ta to zbraň b ý ti ber účinku.
„P ů jd e m e společně,“ naznačoval černoch posunky. Jan s tím ochotně souhlasil. N ějak se
V následujícím okam žiku zm izel černý lovc^ Jan, k te rý ho právě ještě viděl zcela zřeteli:-
přece musí dostati z toh oto zakletého buše.
zpozoroval, že se teď p líží ležmo jako had přím< k cíli.
K d y ž ušli asi dvě hodiny7 cesty, za sta vil se náhle jeh o černý společník. „P o h le d tam !“ řekl a ukázal na m alou m ý tinu. Jan se podíval udaným směrem a sp atřil k lo kana. Podle ve lik o sti to m usil b ý ti w allarú, zá stupce největšího červeného druhu. Černoch pokynul chlapci, aby s ním šel ještě kus cesty' dále a za n ěkolik m inut mu ukázal
„J a k é to dětin ství!" pom yslil si m ladý běloch „ K a ž d ý m okam žikem se může klokan obrátit a pak dojista spatří pronásledovatele!“ Ještě nedom yslil, kdy^ž se klokan otočil. D iv i še b ystře směrem k lovci. „T e d je po honbě!“ pom yslil si m ladík. V ná sledujícím okam žiku musil wallarů uniknou*' v y so k ý m i skoky.
m ísto, odkud b y lo možno zvíře dobře pozoro-
A le k nejvyšším u úžasu Janovu se k lo k i:
v a ti. K lo k a n byd ještě vzdálen asi čty ři sta m etrů. Pásl se na m ýtině, která teď byda dobře
ch ystal o vteřinu později zase k tom u, aby br_ pašu. Dom nělý, nehnutě ležící černý kmer
vid ite ln á. K rá l pokynul ostatním domorodcům,
strom u na zem i ho n ija k nepoděsil. Jak sem oner,
ab y stanuli, a plížil se pak, ozbrojen bumerangem a oštěpem, opatrně ke kořisti. Všude u žíval nejmenšího kryptu, zv láště tam , kde jeho šoulačku
km en přišel, toho si klokan nevším al. B y l práv zde! Za m inutu nato se černý km en stromu v;
n eza k rýv al nějaký- strom.
m rštil bleskem do výše. O strý cštěp, jeh cž hr '
T a k se dostal asi na sto m etrů ke klokanovi, k d yž vtom se zdálo, jako b y se černý lovec pro
ze železného dřeva b ý l v ohni utvrzen, projel
m ěnil v e ztrnulou sochu. P rávě se obrovský
vzduchem . Se sykotem se zabořil do zad obr * ského klokana, k terý s tupým zvukem kle?'
klokan obrátil a d íval se směrem, odkud hrozilo
k zem i.
nebezpečí. Z víře ho nemohlo zv ětřiti, neboť lovec postupoval proti větru.
Já sa vý v ý k řik , daleko slyšitelný se ror.’.er.! bušem. Všichni domorodci běželi j ako tlupa d át I ~
Černoch stál jako u litá socha celých pět m inut, ale klokan se neustále d íval oním smě
již napolo rozčtvrcen:
lesem ke kořisti. A za několik m inut b y l k lo k i:
607
V noci rozbili tábor u jednoho jezera. Černoši je v il sice spoustu stop, ale veškeré vedl}' roz si upekli klokana a dlouho pojídali jeho maso. m an itým i směry. H eřm an K rüger a Jakub Groen b y b y li Sa ..B ílí muži zde b ý ti před námi!“ řekl král m ovi padli do náruče, kd yž druhého dne u bažin
k m ladíkovi. „ A le zase o d ejiti!" B ylo zřejm o, že km en měl v úm yslu dovésti
nalezli znovu sto p y m ladíkovy. V ed ly na sever
chlapce k jeho soudruhům.
uprostřed m nohých stop bosých nohou domo
„S n ad je to nakonec P ow lath an ga," uvažoval Jan. „N eb ylo b y to nemožné!" V y řk l to to jm éno, ale černoši se tvá řili, jako
rodců. K d y ž je sledovali asi šest hodin, stáli před novou hádankou. Sto p y se d ělily a rozbíhaly se v e třech různých směrech. Po nějaké době se
b y je nikdy neslyšeli. ,,N a tom nesejde. B rzy bude vše v pořádku!“
ztrácely stopy na tvrd ých , kam enných deskách.
poznam enal jeho vůdce. Pak táh li dále. Jan cestou zpozoroval se zárm utkem , že ztra
Všichni zoufali a jenom Sam se ubíral ještě
til váček strýce Jakuba, v němž b y l u kryt m alý nuget.
po jistou dobu, v rá til se sk oky jako klokan a
Potom přišli do kamenné pouště. J an se velice
chvíli postupně všem i třem i směry. K d y ž sledoval stopu, odchylující se na západ, m ával v p ravici nějakým předmětem. „ J e to Číňanův kožený sáček s nugetem a talism anem !" zvolal Groen, kd yž se černoch blížil. ,,I)ík y Bohu, nalezl stopu!“
d ivil. ,,T v b rzy v id ěti!" konejšil ho král. N ásledujícího večera ukázal černoch Janovi nuget, k te rý b y l dvojnásob v e lik ý než onen strýce Jakuba a k terý pak m ladík v z a l lupičovi,
P ak se dali všichni západním směrem. N ěkdy se sice ztrácely ještě stop y mezi kamením, ale fcrzy je zase nalezli. N yn í se již sto p y neroz
a b y ho zů sta vil u Sama. „Z d e mnoho žlu tých kamenů záhy je vid ěti!" řekl král. „ J á věděti, že m iluješ žluté kam eny!“
bíhaly. N ásledujícího dne o polednách v y razil ze sebe
„ N y n í je mi jasn o ," řekl si m ladík, ,,že pro hlíželi můj kožený váček, kd yž jsem b y l ne
stěně. T am stál Jan a sice zcela sám. Jeho černí
mocen. Viděli nuget a také talism an."
to tiž blížící se dva bělochy. „M ám snad nej větší nuget, ja k ý b y l kd y na
*
*
*
Sam leh ký v ý k řik a ukazoval k jedné skalní přátelé se s ním právě rozloučili. Zpozorovali
lezen v těchto krajinách!" volal m ladík a zářil
Sam b y l u konce se svou m oudrostí, když došli k bažinám Pow lathanga a k d yž tam ne nalezli ani černochy, ani m ladíka. II jezera ob
radostí. „N ale zl jsi jej na m ých zlatých polích!" od pověděl Jakub Groen — „jsm e u cíle!"
KONEC.
Se sykotem zabořil se oštěp do zad obrovského klokana , (Str. 606.)
Naiim
čtenářům!
Naiim
čtenářům!
Neopomeňte si přečisti začátek nového románu
R u d o lf dc Haas;
ZA
POKLADY
JIŽNÍCH
MOŘÍ
který jsme zařadili do příštího čísla Dobrodružného světa. Zaujme Vás pestrou náplní děje, p o b a v I --------p o u č í --------u p o u t á .
1928; — Vychází každý půtek. - Cena čísla K č 1— . Předplatné obnáší čtvrtletn č K č 13 —, poštou K č 14-50. V yd a vatel a zodpovědný redaktor Jos. R. Vilím ek. Adm inistrace v Praze, Spálená ulice 13. — Tiskem Unie v Praze. U žívání novinových známek povo leno pod číslem 11.368,YII—27.
