V hájemství múz - Reflexy exprese

FOTOIMPULS

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

1/2013 Vítězslav Krejčí / V hájemství múz - Reflexy exprese

OBSAH

3 9 12 13

18. VALNÁ HROMADA VSVF Program jednání, Zpráva o činnosti VSVF za rok 2012 Plán práce VSVF na rok 2013 Návrh na udělení Čestného členství VSVF Karel Pfeiffer Usnesení 18. Valné hromady VSVF

14

PORTFOLIO Karel Pfeiffer

20

S KÝM FOTÍM JÁ Fotografové Košťálové (Ctibor Košťál a Petr Košťál)

22 23

SOUTĚŽE Premiéra 2013 – XXIV. ročník fotografické soutěže Fotografie 2013 Jak fotografie postupně získává místo...

24 28 29

VÝSTAVY Mgr. Vítězslav Krejčí Eliška Hladíková - Cesty Po dvou letech opět společná výstava... Druhá výstava skupiny GM10 Výsledky divácké ankety Fotografie 2012 Akt/Mistři černobílé fotografie Pozvánka na výstavu Ctibora Košťála

30 33 35 38 40 41

FOTOKLUBY FOPA - Fotoklub Pardubice Oslava osmdesátin (Fotoklub MKS Nová Paka) Střípky obrazů Pálavských

40

IV. SALON VÝCHODOČESKÉ FOTOGRAFIE 2014

VZDĚLÁVÁNÍ Hradecká fotografická konzervatoř Atmosféra divadelního festivalu Historické fotografické techniky

ALMANACH VSVF Od přátel, kteří pamatují doby minulé, vím, že mezi výtvarníky bylo zvykem, že se přátelé mezi sebou při různých příležitostech obdarovávali svými pracemi. V mnohých případech jsou tyto „dary“ základem dnešních významných uměleckých sbírek. Příklady táhnou, a tak jsme se v lanškrounském fotoklubu rozhodli tuto tradici oživit. Abychom obdarovávání dali reprezentativní formu, vymysleli jsme podobu almanachu. Almanach byl sestaven z originálních fotografií, které každý z autorů dodal v počtu podle zájemců o almanach. Tyto naše almanachy fungují již od roku 2005, kdy vznikl první z nich. V roce 2012 padl na půdě volného sdružení nápad, zda bychom takovýto almanach nevytvořili i pro členy sdružení. Mnozí by rádi vlastnili fotografie svých kamarádů či známých. V podmínkách velké organizace nelze praktikovat způsob originálních fotografií jako v malém kolektivu fotoklubu. Nabízí se jiné řešení, a to je tisk - tak by byl vyřešen technický problém vzniku tohoto památečního almanachu. Druhým, a podle mne i náročnějším úkolem, je zjistit, kdo by měl o tento almanach zájem. Proto se na Vás obracím s nabídkou účasti na tomto prvním almanachu VSVF. Jednalo by se o dodání fotografie, se kterou se chcete prezentovat a k ní pár řádků s údaji o Vás. Na podrobnostech obsahu i formy se dohodneme přímo se zájemci. Pokud budete mít osobní zájem se této akce účastnit, přihlaste se u Jany Neugebauerové v Impulsu na e-mailové adrese: [email protected]. Podle počtu zájemců se dohodneme na dalších krocích. Vladimír Skalický Lanškroun

18. valná hromada Volného sdružení východočeských fotografů sobota 2. února 2013 od 9.30 hodin Galerie moderního umění Velké náměstí 139, Hradec Králové Vedení valné hromady ing. Ctibor Košťál Program 1. část: 1. Prezentace 2. Zahájení a schválení programu 18. valné hromady VSVF 3. Zpráva o činnosti VSVF za rok 2012 4. Zpráva o hospodaření VSVF za rok 2012 5. Revizní zpráva ke stavu účetnictví VSVF za rok 2012 6. Plán práce VSVF na rok 2013 7. Návrh na udělení čestného členství VSVF a jeho schválení 8. Zrušení členství neplatících členů VSVF 9. Diskuse 10. Usnesení 11. Závěr Program 2. část: Beseda s Evženem Sobkem Evžen Sobek, foto Eva Stanovská

***

ZPRÁVA O činnosti VSVF za rok 2012 VZDĚLÁVÁNÍ ŠKOLY HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ KONZERVATOŘ 14. ledna, 11. února, 10. března, 14. dubna, 5. – 7. května, 3. června, 8. září, 7. října Učebna SAK Impuls Hradec Králové a exteriéry po celé ČR HFK je vzdělávací kurz akreditovaný ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy. Jedná se o intenzivní studium v rozsahu tří výukových bloků (181 výukových hodin) organizovaný formou dálkového řízeného samostudia a je zaměřený převážně na výtvarnou fotografii. Uskutečňuje se v pravidelných víkendových setkáních jedenkrát měsíčně. Ke studiu bylo přijato 23 fotografů, v lednu 2011 zahájilo výuku 21 studentů. V prosinci 2012 ukončilo studium závěrečnou výstavou absolventských souborů v Galerii U Přívozu v Hradci Králové 14 posluchačů. Vedoucími pedagogy jsou doc. MgA. Josef Ptáček, profesionální fotograf, a MgA. Ivo Gil, profesionální fotograf, kurátor výstav, jeden ze zakladatelů Muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Na výuce se podílejí další odborní lektoři (Pavel Scheufler – historik fotografie, PharmDr. Jan Měřička – grafik, pedagog FAMU Praha a další). FOTO II 28. ledna, 25. února, 24. března, 28. dubna, 27. května, 16. června, 20. října, 17. listopadu a 15. prosince Učebna SAK Impuls Hradec Králové

3

18. VALNÁ HROMADA VSVF


VOLNÉ SDRUŽENÍ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ V průběhu jednoho roku jsme se zabývali fotografií s přesahem do malířství, filozofie, atd. Od posluchačů se vyžadovala samostatná tvůrčí práce v abstraktní rovině. Posluchači se obraceli do sebe a ne do reality světa. Pro zpětnou vazbu pochopení probíraného byla zadávána témata pro vlastní fotografickou tvorbu, která byla průběžně konzultována. Vedoucí lektor: doc. MgA. Josef Ptáček. Odučeno 90 hodin. Kurz navštěvovalo celkem 19 fotografů. DÍLNY ZÁKLADY FOTOGRAFOVÁNÍ 6., 8., 13., 20., 22., 27., 29. března; 3., 5., 10., 11., 19., 24. a 25. dubna SAK Impuls Hradec Králové Kurz byl určen především těm, kteří s fotografováním teprve začínají, aby si dokázali lépe poradit s tvorbou hezkých a technicky kvalitních fotografií. Lektor: MgA. Otmar Petyniak, pedagog Střední školy uměleckoprůmyslové Ústí nad Orlicí, obor fotografie a média. Odučeno 42 hodin za účasti 16 fotografů. FOTOGRAFOVÁNÍ PRO MÍRNĚ POKROČILÉ 20. září, 11. a 30. října, 8. a 29. listopadu SAK Impuls Hradec Králové Kurz volně navázal na základy fotografování. Jeho obsahem bylo prohloubení dovedností s fotoaparátem, pochopení a smysluplné využití fotografických postupů, skladebných principů a kompozice při tvorbě obrazu. V návaznosti na teorii byly zařazeny praktické ukázky a cvičení.

4

Kurz v rozsahu 8 setkání po 4 hodinách bude pokračovat i v roce 2013 a bude zakončen absolventskou výstavou v Informačním centru Hradec Králové v březnu 2013. Lektor: MgA. Otmar Petyniak. Do konce roku 2012 odučeno celkem 20 hodin pro 8 fotografů. DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 7., 15. a 21. ledna a 5. března; 8. a 15. prosince Počítačová učebna Střední školy aplikované kybernetiky Hradec Králové. Intenzivní kurz práce s Photoshopem – úprava fotografického obrazu a jeho finální výstup – tisk fotografie. Cílem kurzu je naučit dále pracovat s obrazem – výstupem z digitálního fotoaparátu. Lektor: Ing. Jiří Petera, pedagog FAMU Praha. Odučeno 36 hodin. Účast je omezena kapacitou počítačové učebny – 14 posluchačů v jarním termínu a 13 posluchačů v termínu podzimním. ADOBE INDESIGN 11., 18. března, 1. a 15. dubna Počítačová učebna Střední školy aplikované kybernetiky Hradec Králové. Kurz byl určen především těm, kteří s programem Adobe InDesign teprve začínají, i mírně pokročilým, kteří v programu tápou a chtěli si prohloubit své vědomosti. Cílem kurzu byla práce s fotografií v textu buď tištěném, nebo při přípravě www stránek. Lektor: Ing. Jiří Petera, pedagog FAMU Praha. Odučeno 24 hodin. Účast je omezena kapacitou počítačové učebny – 12 posluchačů 1. běh a 12 posluchačů 2. běh.

NOVOHRADECKÉ HORY - DOMINANTY V KRAJINĚ 4.–7. května Exteriéry v Horní Stropnici a okolí Víkendový fotografický work-shop zaměřený na krajinářskou fotografii. Cílem víkendového fotografování bylo pochopení krajiny v pohraničí, její proměny nejen v čase (1. republika, 2. světová válka, poválečné období, rok 1968, socialismus a až po dnešní dobu – otevření hranic). Lektoři: doc. MgA. Josef Ptáček a MgA. Ivo Gil. Účast 22 posluchačů. Workshop proběhl v celkovém rozsahu 38 hodin. GUMOTISK 18.–19. května a 27.–28. září Fotokomora SAK Impuls Hradec Králové Připravili jsme pro zájemce tematickou řadu historických fotografických technik. Jako první byl gumotisk. Cílem celé tematické řady je přiblížit a hlavně prakticky naučit zájemce staré fotografické procesy, které jsou již dávno zapomenuty, ale patří mezi skvosty výtvarných technik. Lektor: Ing. Jiří Petera, pedagog FAMU Praha. Kurz pro velký zájem proběhl ve dvou bězích (v květnu a v září), každý v rozsahu 12 hodin pokaždé pro 4 posluchače (z kapacitních důvodů fotokomory a náročnosti techniky). HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY 17.–18. listopadu Fotokomora SAK Impuls Hradec Králové Kyanotypie – modrotisk; Van Dyke – sépiový tisk; Platino – palládiový tisk Další kurz z připravované tematické řady historických fotografických technik. Cílem kurzu bylo provést zájemce o historické techniky počátečními nástrahami a záludnostmi procesů. Každý z účastníků může po absolvování kurzu v domácích podmínkách a s minimem speciálních pomůcek tyto techniky zvládnout. Lektor Ivan Nehera – absolvent ušlechtilých technik u prof. Luďka Vojtěchovského. Z kapacitních důvodů fotokomory a náročnosti techniky se mohlo zúčastnit pouze 6 posluchačů. Rozsah výuky byl 18 hodin. ATMOSFÉRA DIVADELNÍHO FESTIVALU 11. června: úvod do praktického semináře teoretická část 21.–30. června: praktické fotografování 27. a 29. června: průběžné konzultace vzniklých fotografií Hradec Králové Seminář zaměřený na reportážní a dokumentární fotografii. Fotografování divadelní atmosféry v ulicích města Hradce Králové, foyer a stanech

divadel v Hradci Králové v rámci XVII. mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů a XII. ročníku Open air programu (aneb Ulice plné komediantů). Fotografování bylo individuální. V průběhu festivalu 2 konzultace s lektorem. Cílem semináře bylo naučit fotografy pracovat se zachycením momentální situace, která nejde zopakovat a je důležitá a klíčová pro ten daný okamžik, a to nejen při divadelním představení na jevišti, ale i při reakci diváků v hledišti i ulicích v průběhu celého festivalu. Fotografie z tohoto semináře budou k vidění ve foyer Krajského úřadu Hradec Králové v červnu 2013. Lektor doc. MgA. Josef Ptáček, účast 11 fotografů. S MIRO ŠVOLÍKEM V HRADCI KRÁLOVÉ 21.–23. září Hradec Králové Miro Švolík je umělecký fotograf a pedagog na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, jeden z nejlepších představitelů inscenované fotografie u nás. Setkání s tímto lektorem proto bylo také zaměřeno na inscenovanou fotografii. Cílem víkendového semináře byl rozvoj nejen individuálního, ale také kolektivního zpracování – zinscenování zadaného úkolu, a to nejen fyzicky, ale hlavně přenesení myšlenek a nápadů do fotografické podoby tak, aby vznikly výtvarné fotografie, které by byly srozumitelné nezasvěcenému divákovi. Celkový rozsah 25 hodin za účasti 10 fotografů. PIONÝRSKÝ DEN 26.–27. října Fotokomora SAK Impuls Hradec Králové Dílna byla určena zájemcům, kteří neznali, ale chtěli poznat, jak prakticky pracovat s klasickým černobílým fotografickým procesem. Na fotografické dílně se účastníci seznámili se vznikem a zpracováním obrazu na principu použití stříbra. Byla připravena exkurze do závodu na výrobu černobílých fotografických materiálů FOMA Bohemia spol. s.r.o. Hradec Králové. Lektoři byli fotografové, kteří pracují ve své tvorbě s klasickým černobílým procesem: Mgr. Vítězslav Krejčí z Hradce Králové, Tomáš Šimek z Červeného Kostelce, Jan Odehnal z Moravské Třebové, Vladimír Skalický z Lanškrouna a Radek Homola z Vrbové Lhoty. Počet účastníků byl limitován kapacitou temné komory, počtem analogových fotoaparátů a exkurzí v závodě FOMA Bohemia spol. s r.o. Hradec Králové. Účast 12 fotografů, rozsah dílny 26 hodin.

5




ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ JEDNODENNÍ SEMINÁŘE A BESEDY BESEDA S Mgr. JIŘÍM SIOSTRZONKEM, PhD. 4. února Galerie moderního umění Hradec Králové Téma – Sociologie a fotografie Účast – 120 fotografů Beseda s MgA. Evou Končalovou 24. listopadu Galerie moderního umění Hradec Králové Mladá začínající fotografka a uznávaná kurátorka fotografických výstav představila nejen svoji vlastní tvorbu, ale hlavně tvorbu studentů reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Seznámila tak posluchače s trendy v současné „mladé“ fotografii. Zajímavá součást besedy byl i blok o pořádání výstav jak v netradičních, tak i galerijních prostorách o adjustaci snímků a práci kurátora. KONZULTACE – ROZBOROVÝ SEMINÁŘ PREMIÉRA 2012 XXIII. ročník fotografické soutěže, 24. listopadu Galerie moderního umění Hradec Králové Účastníkům fotografické soutěže Premiéra je dána možnost setkat se se členy poroty a hovořit s nimi o svých fotografiích. Možnost konzulta-

6

cí a rozborů soutěžních fotografií pro amatérské fotografy je velkým přínosem v jejich další tvorbě, napomáhá mimo jiné rozvoji vidění obrazu a rozpoznávání hrubých chyb ve fotografickém obraze. Rozborový seminář se každoročně setkává s velkým ohlasem, a to nejen mezi účastníky soutěže, ale i mezi ostatními fotografy. I letos se účastnilo 80 posluchačů. Lektoři: MgA. Eva Končalová, MgA. Josef Ptáček a MgA. Ivo Gil. SOUTĚŽE PREMIÉRA 2012 XXIII. ročník fotografické soutěže duben 2012 – vyhlášení, 30. 9. 2012 – uzávěrka příjmu fotografií, 6. 10. – porota, 21. 11. 2012 - 12. 1. 2013 – výstava vítězných fotografií v Galerii Na Hradě Hradec Králové, 24. listopadu - předání cen vítězům. Premiéra je fotografická soutěž každoročně vyhlašovaná Střediskem amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů. Tento projekt se uskutečnil s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky, Královéhradeckého kraje a statutárního města Hradec Králové. Dále Premiéru podpořili FOMA Bohe-

mia spol. s r.o. Hradec Králové, FOMEI a. s. Hradec Králové a redakce časopisu FotoVideo. Je určena pro všechny zájemce o fotografii a není omezena věkově ani žánrově. Jedinou podmínkou je, aby soutěžící fotografie nebyly dosud nikde vystaveny ani publikovány. V letošním XXIII. ročníku fotografické soutěže PREMIÉRA 2012 bylo porotě předloženo 510 fotografií od 67 autorů. Porota: předsedkyně MgA. Eva Končalová – profesionální fotografka, kurátorka výstav z Prahy; členové: MgA. Josef Ptáček – profesionální fotograf, Praha; MgA. Ivo Gil – profesionální fotograf, Praha, a MgA. Otmar Petyniak – fotograf, lektor fotografie, Nový Bydžov. VÝSTAVNÍ ČINNOST V roce 2012 jsme připravili 24 výstavy ve výstavních prostorách v Hradci Králové. Nejlepší práce absolventů Hradecké fotografické konzervatoře jsme představili v Praze v prostorách České národní banky a vítězné snímky fotografické soutěže Premiéra 2011 pak mohli zájemci zhlédnout ve Svitavách. Výstavy vybírá odborná rada pro fotografii, jež pracuje při SAK Impuls. Vybírá jednak z nabídek, které přicházejí od autorů, nebo členové rady sami doporučují další tematické či autorské výstavy. Informační centrum (12 výstav) 1.–31. 1. PSÍ SPŘEŽENÍ - fotografie Petry Anderleové z Kostelce n/O. 1.–28. 2. PF - fotografie fotoklubu Náchod 1.–31. 3. AKT - fotografie Tomáše Ročka z Hradce Králové 1.–30. 4. PRÁCE UČITELŮ ZUŠ NA STŘEZINĚ 1.–31. 5. MILOVICE - reportážní fotografie fotoklubu Chrudim 1.–30. 6. Výročí evangelického kostela v Hradci Králové 2.–31. 7. KARNEVAL V BENÁTKÁCH - fotografie Libora Němce z Pardubic 1.–31. 8. ZÁTIŠÍ - fotografie členů Fotoklubu Rychnov n/K. 3.–30. 9. JDU JEN TAK MĚSTEM - fotografie Stanislava Voksy z Pardubic 1.–31. 10. EMOCIONÁLNÍ A SMYSLOVÁ VÝCHOVA - projekt Základní a Mateřské školy při fakultní nemocnici v Hradci Králové 1.–30. 11. PREMIÉRA 2012 - vítězné fotografie XXIII. ročníku fotografické soutěže 3.–31. 12. ZUŠ Na Střezině - výstava prací žáků výtvarného oboru

Galerie Fabrika Svitavy únor–duben PREMIÉRA 2011 – repríza výstavy vítězných fotografií XXII. ročníku stejnojmenné soutěže Česká národní banka Praha 3. 5.–7. 9. FOTOGRAFIE – výstava absolventů Hradecké fotografické konzervatoře Městská hudební síň Hradec Králové 20. 6.–2. 7. DIVADELNÍ ATMOSFÉRA – fotografie z XXII. festivalu Evropských divadel XII. ročníku Open air program 2011 Hradec Králové Bazalka, Hradec Králové 1.–30. 4. FOTOGRAFIE - fotografie Martina Lukeše, Josefa Krásy a Jana Losenického, posluchačů HFK 1.–31. 7. HRADEC KRÁLOVÉ V NOCI - fotografie Tomáše Křivky z Hradce Králové 1.–30. 11. DIVADELNÍ FOTOGRAFIE - práce absolventů fotografického workshopu divadelní fotografie 1.–31. 12. JEDENÁCTÉHO ZÁŘÍ - fotografie Evy Machkové z Hrádku nad Nisou Knihovna Jana Masaryka 605, Hradec Králové 1.–31. 10. POULIČNÍ DIVADLO - fotografie absolventů fotografického workshopu divadelní fotografie 1.–30. 11. JDU JEN TAK MĚSTEM - fotografie Stanislava Voksy z Pardubic 1.–31. 12. HRADEC KRÁLOVÉ - fotografie Tomáše Křivky z Hradce Králové Galerie Na Hradě Na Hradě 91/3, Hradec Králové 21. 11.–31. 12. PREMIÉRA 2012 - vítězné fotografie XXIII. ročníku fotografické soutěže Galerie U Přívozu Studijní vědecké knihovny Hradec Králové 7.–31. 12. HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ KONZERVATOŘ - výstava absolventských souborů 8. běhu HFK SPOLUPRÁCE S FOTOKLUBY NA ÚZEMÍ KRÁLOVÉHRADECKÉHO A PARDUBICKÉHO KRAJE Na území Královéhradeckého a Pardubického kraje spolupracujeme s fotokluby: Alfa Hradec Králové, Nové Město nad Metují, Hronov, KDÚ Trutnov, Fotogold Trutnov, Náchod, Červený Kostelec, Jaroměř, SOVA Vamberk, MKS Nová

7




ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Paka, Dvůr Králové nad Labem, Police nad Metují, Broumov, Rychnov nad Kněžnou, Kostelec nad Orlicí, BASF Brandýs nad Orlicí, Ústí nad Orlicí, Lanškroun, Pardubice, Chrudim atd. Po dohodě a na základě požadavků se podílíme na propagaci jejich činnosti, spolupracujeme při zajištění akcí, lektorů, kontaktů atp. Nabídky akcí a informace o klubové činnosti zveřejňujeme pravidelně ve zpravodaji Fotoimpuls.

EDIČNÍ ČINNOST FOTOIMPULS Neprodejný zpravodaj, vychází 3x ročně v nákladu 250 kusů ve formátu A4 a v rozsahu 48 stran. Posláním zpravodaje Fotoimpuls je informovat fotografy amatéry o dění v oboru především na území východních Čech. ENCYKLOPEDIE VÝCHODOČESKÉ FOTOGRAFIE Průběžně celoročně Od roku 2005 mapujeme význačné fotografické osobnosti, firmy i bývalé drobné živnostníky, kteří významnou formou přispěli k rozvoji fotografie ve východních Čechách. Encyklopedie vzniká z finančních a organizačních důvodů postupně formou volných autorských listů, které se každým rokem doplňují. Každý list obsahuje vedle textové faktografie alespoň dvě fotografie – portrét autora a minimálně jednu fotografii z tvorby. Postupně tak vzniká Encyklopedie východočeské fotografie. V roce 2012 vyšla hesla: Karel Hník, Jindřich Imlauf, Zdenko Fejfar, Amatérská fotografie v Semilech do roku 1989, Živnostenská fotografie v Semilech a okolí do roku 1948. Celkem je zpracováno 65 hesel a na projektu se dále pracuje. STUDIJNÍ KNIHOVNA V roce 2011 jsme začali budovat studijní knihovnu SAK Impuls pro zájemce o výtvarnou kulturu a fotografii. Jsou zde zastoupeny např. tituly Daniela Mrázková: Příběh fotografie; Karel Srp: Václav Boštík; Zdeněk Sklenář: Deset tisíc věcí – deset tisíc let; Barbora Špaletová a Lukáš Rittstein: Nepřistupuj blíž; Čchi Paj-š a jeho slavní žáci Li Kche-žan a Chuang Jungjü; Rezonance Federico Díaz e Area: Vizuální aktivismus, instalace, architektura; Josef Čapek: Grafika; Jiří Straka: Živá malba; Lukáš Rittstein: Vědomí věčně něžných já; Milan Grygar: Laozi; Opičí král Zdeňka Sklenáře; Laozi; Jan Merta: Stockhauusenova symfonie; Jan Reich: Posázaví; Jan Reich – Fotografie; Dušan Pálka:

8

Pražský špektákl; Jan Reich: Verschwindende Prag; Jan Reich: Dům v krajině; Vladimír Borgis: Miroslav Bílek; Josef Ptáček: Země krásná; Letná XL: 40. výročí největší struktury Zdeňka Sýkory; Stanislav Voksa: Příběh fotografů pardubicka; Josef Mühldorfa a Pavla Vrbová: Od sportu fotografického k umělecké fotografii; Encyklopedie východočeské fotografie a další. Tituly do knihovny se průběžně doplňují. Knihovna je přístupná veřejnosti v pracovní dny od 7.30 do 16 hodin, mimo pracovní dobu a v sobotu po telefonické domluvě. Knihovna vzniká z darů jednotlivců a organizací: Vydavatelství KANT – Karel Jedlický, Praha; Galerie Zdeněk Sklenář, Praha; Nakladatelství Nový Svět, Praha; Josef Ptáček; Ivo Gil, Vítězslav Krejčí, Jana Neugebauerová a další.

Zpráva O hospodaření Volného sdružení východočeských fotografů za rok 2012 K 31. 12. 2012 mělo VSVF 160 členů. Výše členského příspěvku byla 200,- Kč. Příjmy za rok 2012: • členské příspěvky za rok 2009 • členské příspěvky za rok 2010 • členské příspěvky za rok 2011 • členské příspěvky za rok 2012 • členské příspěvky za rok 2013 • členské příspěvky za rok 2014 • členské příspěvky za rok 2015 • dar sdružení • úroky České spořitelny a.s. příjmy celkem

600,00 Kč 1 400,00 Kč 4 100,00 Kč 17 200,00 Kč 400,00 Kč 200,00 Kč 200,00 Kč 1 200,00 Kč 27,28 Kč 25 327,28 Kč

Výdaje za rok 2012: - poplatky za vedení účtu u České spořitelny 1 364,00 Kč - ceny Premiéra 7 000,00 Kč - ubytování lektora 900,00 Kč - ostatní režijní výdaje 1 945,00 Kč výdaje celkem 11 209,00 Kč

Vyřazení členů z evidence Na 18. valné hromadě VSVF bylo zrušeno členství pro nedodržení některého z bodu stanov VSVF těmto členům: Balcar Vlastimil – Náchod, Bičiště Jiří - Jablonec nad Nisou, Bludský Jan - Hradec Králové, Císař Ivan - Poříčí nad Sázavou, Čapek Jan

Slatina nad Úpou, Doležal Jan – Pelhřimov, Drtina Michal – Hradec Králové, Fabiánek Zdeněk – Vamberk, Gabčan Fedor – Vratimov, Gloser Michal – Pardubice, Herrman Petr – Jablonec nad Nisou, Hrbáč Filip – Rychnov nad Kněžnou, Hrobský Michal – Jaroměř, Hrobský Zdeněk – Jaroměř, Jarovský Oldřich – Frýdlant v Č., Jeřábková Jana – Praha, Jílek Miroslav – Praha, Jílková Eliška – Kosoř, Kalina Jan – Přelouč, Kmoníček Václav - Pardubice, Kovář Jan – Záměl, Kožíšek Jiří – Pardubice, Král Miroslav – Rychnov n/K., Martinec Jiří – Ústí nad Orlicí, Musil Pavel – Hradec Králové, Nagy Petr – Hradec Králové, Novotný Jakub – Źďár n/Sázavou, Oliva Vladimír – Jaroměř, Ouřadová Lenka – Dobruška, Palacká Kateřina – Praha, Pažitná Karolína – Týniště nad Orlicí, Petříková Nikol – Hradec Králové, Rabová Petra – Rtyně v Podkrk., Ryšavý Petr – Verměřovice, Savov Lubomír – Dolní Brusnice, Severýn Lukáš – Dlouhoňovice, Skřivánková Petra – Hradec Králové, Sokol Josef – Trutnov, Staněk Petr – Hořice, Stehlík Karel – Hořiněves, Stejskal Radek – Hradec Králové, Stejskalová Michaela – Náchod, Svoboda René – Kutná Hora, Šimek Miroslav – Hradec Králové, Šimková Romana – Ústí nad Orlicí, Švehla František – Hořiněves, Tomaides René – H. Králové,

Tomíček Zbyněk – Kopidlno, Trudičová Karolína – Náchod, Vaníček Aleš – Žacléř, Vondrouš Roman – Pardubice, Zářecký Milan – Kostelec n/Orlicí, Zoubek Stanislav Hradec Králové, Zub Zdeněk – Hradec Králové

***

PLÁN PRÁCE VSVF NA ROK 2013

VZDĚLÁVÁNÍ DLOUHODOBÉ KURZY ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE leden–březen fotokomora SAK Impuls Hradec Králové Praktický seminář zaměřený na práci ve fotokomoře na vyvolání filmu a zhotovení ČB fotografií. Lektor MgA. Otmar Petyniak

9




ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ INDESIGN duben, počítačová učebna SPŠ aplikované kybernetiky Hradec Králové Výuka grafického programu. Lektor Ing. Jiří Petera. PIONÝRSKÝ DEN duben, SAK Impuls Hradec Králové Praktický víkendový seminář zaměřený na fotografování klasickou a digitální technikou. Lektor Vladimír Skalický. Ing. Ctibor Košťál a Mgr. Vítězslav Krejčí

ZÁKLADY FOTOGRAFOVÁNÍ PRO KAŽDÉHO březen–květen, SAK Impuls Hradec Králové Fotografický kurz pro začátečníky. Lektor MgA. Otmar Petyniak. FOTOGRAFOVÁNÍ PRO MÍRNĚ POKROČILÉ září–prosinec, SAK Impuls Hradec Králové Vedoucí lektoři Mgr. Jiří Zikmund a MgA. Otmar Petyniak. HRADECKÁ FOTOGRAFICKÁ KONZERVATOŘ celoročně, SAK Impuls Hradec Králové 9. běh – dvouletý kurz organizovaný formou dálkového samostudia. Vedoucí lektoři doc. MgA. Josef Ptáček a Mgr. Ivo Gil. DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE celoročně, počítačová učebna SPŠ aplikované kybernetiky Hradec Králové Výuka Photoshopu včetně barevné správy.

SEMINÁŘE A DÍLNY FOTOGRAFIE BEZ FOTOAPARÁTU – STRUKÁŽ březen, fotokomora SAK Impuls Hradec Králové Praktický seminář – kombinování technik malby a fotografického procesu. Lektor Mgr. Vítězslav Krejčí. IMPROVIZOVANÝ FOTOGRAFICKÝ ATELIÉR březen, SAK Impuls Hradec Králové Praktický víkendový seminář se zaměřením na umělé ateliérové světlo. FOTOGRAFIE II březen, SAK Impuls Hradec Králové Seminář pro pokročilé fotografy. Vedoucí lektor doc. MgA. Josef Ptáček.

10

HISTORICKÉ TECHNIKY celoročně, fotokomora SAK Impuls Hradec Králové Praktické seznámení s kouzlem starých fotografických technik jako je slaný papír, gumotisk, olejotisk. Lektor Ivan Nehera. VELKOFORMÁTOVÉ KAMERY květen, plenér Praktický víkendový seminář zaměřený na práci s kypovacími fotoaparáty. DIVADELNÍ ATMOSFÉRA 21. – 30. 6. Hradec Králové Praktický seminář – fotografování v rámci Open air programu a festivalu Divadlo evropských regionů. Lektor doc. MgA. Josef Ptáček. SKLADBA A STAVBA OBRAZU říjen, SAK Impuls Hradec Králové Seminář na téma kompozice obrazu, nejen fotografického. Lektor MgA. Jan Pohribný. MĚSÍC FOTOGRAFIE BRATISLAVA 1. – 3. 11. Bratislava Účast na seminářích, dílnách, vernisážích a setkáních se světovými fotografy. PREMIÉRA 2013 listopad, GMU Hradec Králové Rozborový seminář XXIV. ročníku fotografické soutěže.

BESEDY DOKUMENTÁRNÍ FOTOGRAFIE 2. 2., Galerie moderního umění Hradec Králové Lektor Mgr. Evžen Sobek. FOTOGRAFIE listopad Galerie moderního umění Hradec Králové Představení tvorby předsedy komise pro fotografickou soutěž Premiéra 2013.

SOUTĚŽE A PŘEHLÍDKY PREMIÉRA 2013 duben–listopad SAK Impuls Hradec Králové XXIV. ročník fotografické soutěže. NÁRODNÍ VÝSTAVA A SOUTĚŽ AMATÉRSKÉ FOTOGRAFIE leden–květen Svitavy Příprava 33. ročníku fotografické soutěže. VÝSTAVNÍ ČINNOST Výstavní síň Informačního centra Hradec Králové: leden - ART E FACTA - fotografie Ondřeje Kováře, Česká Třebová únor - KRAJINA - fotografie Ivana Šenvetera, člena Fotografko društvo Jesenice ze Slovinska březen - FOTOGRAFIE - fotografie absolventů kurzu fotografování pro mírně pokročilé pořádané SAK Impuls Hradec Králové duben - PRÁCE UČITELŮ - ZUŠ Na Střezině Hradec Králové květen - FOTOGRAFIE - Vladimíra Bednářová Hradec Králové červen - FOTOGRAFIE - Kateřina Göttlichová Praha červenec - BANÁT - fotografie Rudolfa Němečka Nové Město n/M. srpen - FOTOGRAFIE září - FOTOGRAFIE říjen - FOTOGRAFIE, GM 10 listopad - PREMIÉRA 2013 - výstava nejlepších fotografií XXIV. ročníku stejnojmenné soutěže prosinec - VÝTVARNÉ PRÁCE ŽÁKŮ ZUŠ Na Střezině Hradec Králové Výstavní síň BAZALKA Hradec Králové květen - CITIES - Martin Lukeš Praha červen - POCTA UMĚLCI - fotografie; posluchači foto II červenec - KMENY - fotografie; posluchači kurzu pro pokročilé Foto II srpen - STRUKÁŽ II - fotografie ze stejnojmenného kurzu Výstavní prostora Knihovna, Jana Masaryka 605, Hradec Králové leden - FOTOGRAFIE - Evžen Pajskr, Hradec Králové

únor - ŽENA - fotografie; Věra Machková, Hrádek n/Nisou březen - E. A. POE - ilustrační fotografie ke knize; Barbora Pejšková, Hradec Králové duben - CITIES - fotografie; Martin Lukeš, Praha květen - VLNĚNÍ - fotografie; Renata Molová, Praha červen - RODINNÉ ALBUM - fotografie; Jiří Kroul, Slavětín u Nového Města n. Metují červenec - srpen - JINÝ SVĚT - fotografie, Marcela Zuchová, Třebechovice pod Orebem září - 21. ZÁŘÍ - fotografie; Renata Molová, Hrádek nad Nisou říjen - FOTOGRAFIE listopad - FOTOGRAFIE prosinec - FOTOGRAFIE Foyer Krajského úřadu Hradec Králové červen–srpen - DIVADELNÍ ATMOSFÉRA - fotografie z festivalu „Divadlo evropských regionů 2012“ a Open air programu 2012 Výstavní síň Na Hradě Hradec Králové listopad - PREMIÉRA 2013 - výstava nejlepších fotografií XXIV. ročníku soutěže Výstavní síň Fabrika Svitavy březen–duben - PREMIÉRA 2012 - repríza výstavy nejlepších fotografií XXIII. ročníku stejnojmenné soutěže KLUBOVÁ ČINNOST Setkávání fotografů ve fotoklubech Královéhradeckého kraje, jejich činnost a výstavy, zapojení do mapových okruhů. EDIČNÍ ČINNOST FOTOIMPULS Posláním zpravodaje je informovat fotografy amatéry o dění v oboru na území východních Čech i v dalších oblastech. Představuje významné fotografy, kteří v této oblasti žijí. Nabízí propozice místních, krajských, celostátních i mezinárodních soutěží a jejich následné vyhodnocení, informuje o vzdělávacích akcích, seminářích a besedách. Představuje fotokluby, zveřejňuje kontakty a odkazy na internetové

11




ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ stránky. Uveřejňuje pozvánky na fotografické výstavy a festivaly doma i v zahraničí. Seznamuje s novinkami ve fotomateriálech, které nabízí současný trh. Fotoimpuls je neprodejný bulletin, vychází 3x ročně. ENCYKLOPEDIE VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Autorské listy význačných osobností amatérské i profesionální fotografie regionu východních Čech. Z jednotlivých listů se kompletuje katalog a průběžně doplňuje o další autory. V roce 2013 je záměr vydat 15 listů.

***

NÁVRH NA UDĚLENÍ ČESTNÉHO ČLENSTVÍ VSVF KAREL PFEIFFER (*14. 6. 1936)

Každoročně Rada VSVF představuje členům VSVF na valné hromadě významnou osobnost z řad fotografů k udělení čestného členství VSVF. Dovolte mi jménem svým i Rady VSVF doporučit udělení čestného členství Karlu Pfeifferovi z Police nad Metují. Osudy lidí se prolínají Když v roce čtyřiačtyřicátém byla rodina Pfeifferova nejen odsunuta z Margercan (východní Slovensko), ale i rozdělena, matka Češka se s dětmi uchýlila k příbuzným do Nového Města nad Metují a otec karpatský Němec do Mnichova. Karlovi zbyla jen mlhavá vzpomínka, jak otec fotografoval a vyvolával filmy a fotografie ve sklepě. S bratrem Ottou sportovali, věnovali se hlavně atletice. Snad i osud chtěl, že bydleli blízko louce příznivé pro sport, kde si vytyčili dráhy i doskočiště a trénovali. Dnes je v těch místech vybudován stadion generála Klapálka. Po politickém konfliktu se již Karel nemohl v deváté třídě svobodně rozhodovat, jaké zvolí povolání. Musel na pracovní úřad a k výběru byly tři možnosti: horník, kominík, zámečník. Volba padla a vzhledem k jeho malému vzrůstu nastoupil do učení v TOS Dobruška. „V internátě jsem se seznámil s učněm Jaroslavem Novotným, který mne zasvětil do tajů fotografování, a já s fotoaparátem Pionýr dělal své první fotografie,“ říká Karel

12

o fotografických začátcích a pokračuje: „Také jsem si psal deník, kde jsem si glosoval vše, nad čím jsem přemýšlel, včetně politiky. I to se mi stalo osudným, neb jsem měl velmi rád svého učitele, s nímž jsem sdílel mnoho společných názorů; a jako já byl skaut. A jednou, bylo to 6. září, sobota, přišel vychovatel a já musel k výslechu. V místnosti byli čtyři příslušníci StB a výslech trval dvanáct hodin. V té době byla prováděna i domovní prohlídka u mého strýce Zdeňka Menece ve Špindlerově Mlýně, kde hledali spojení se západem. Mne tehdy vyloučili z učení, učitel byl odsouzen a uvězněn v Novém Městě nad Metují a strýc byl neustále sledován StB. V té době jsme byli nepřátelé režimu. Jako nevyučený jsem pracoval jako pomocný dělník. Za peníze jsem nakoupil jídlo a vitamíny a na Štědrý večer jsem šel pod okna věznice do stráně nad řekou Metují a pískal společné heslo „pitná voda“. Poté se z okna spustil motouz a já přivázal něco na přilepšenou k přežití.“ Teprve později absolvoval technické minimum a posléze se vyučil nástrojařem. Tuto zkušenost po letech zúročil, neboť si sám postavil fotoaparát typu Linhof. „Strýc Zdeněk Menec mi dal fotoaparát Boxtengor 4,5 x 6 a já začal intenzivně fotografovat. Na kole jsem jel na Slovensko do rodiště Margecan a prvně jsem pocítil, že moje téma bude krajina,“ říká Karel a dodává: „Po vojně a založení rodiny

Předání čestného členství VSVF: zleva Ctibor Košťál, Jana Neugebauerová, Karel Pfeiffer a Vítězslav Krejčí jsme se usídlili v Suchém Dole, já našel zaměstnání v MEZ Náchod, kde jsem vstoupil prvně do fotoklubu stejného názvu.“ To již fotografoval Flexaretem IV, stal se členem Okresní oborové rady pro fotografii v Náchodě, navštěvoval lidovou konzervatoř pod vedením prof. Jána Šmoka v Hradci Králové a zároveň propadl kouzlu 8mm filmu, který se v té době rozšiřoval na super osmičku a ozvučoval se. Po dvouletém studiu fotografie tři roky dojížděl do Hradce Králové a studoval amatérský film. Své zkušenosti předával v rámci krajského kulturního střediska svým následovníkům. Prostřednictvím svého strýce (on byl tím, kdo veškeré fotografie zhotovené Karlem Plickou vyvolával a zvětšoval) se setkal s profesorem Karlem Plickou osobně. Neopominutelná je Karlova činnost v Sekci fotografů regionu Náchod, kde svými organizačními schopnostmi pomáhá rozvoji fotografické činnosti v regionu. Nerozlučné přátelství s Pavlem Rejtarem ho přivedlo po rozpadu Fotoklubu MEZ Náchod do Fotoklubu Hronov. Jeho fotografie krajin, krajinných detailů, jarní květeny v nádherném světle a ročních dobách pohladí srdce každého diváka.

***

Usnesení 18. valné hromady

Volného sdružení východočeských fotografů konané dne 2. 2. 2013 v zasedacím sále Galerie moderního umění v Hradci Králové Schvaluje: 1. Zprávu o činnosti VSVF za rok 2012 2. Zprávu o hospodaření VSVF za rok 2012 3. Zprávu revizní komise o revizi účetnictví VSVF ze dne 30. 1. 2013 4. Vyřazení neplatících členů VSVF 5. Plán práce VSVF na rok 2013 6. Karla Pfeiffera čestným členem VSVF Ukládá radě VSVF: 1. Zpracovat koncept almanach VSVF 2. Tlumočit vedení Střediska amatérské kultury Impuls jednoznačné odhlasování vydávání tištěné podoby Fotoimpulsu

Karel Pfeiffer, nar. 14. 6. 1936, Margecany, Slovensko, bytem Police nad Metují, Kostelní č. 101. [email protected] Rudolf Němeček 31. 1. 2013

13



PORTFOLIO

Karel Pfeiffer Děti ve vichřici

Rodák z východního Slovenska (1936), fotograf a filmař, propagátor krás Policka a okolí, čerstvý držitel čestného členství Volného sdružení východočeských fotografů Hradec Králové.

SVĚTLO A STÍN, KDO TO NEPOCHOPÍ, NEMŮŽE FOTOGRAFOVAT Karle, jaké byly tvoje fotografické začátky? Pamatuješ si na svoji první fotografii? To víš, že pamatuji. Počátkem padesátých let jsem nastoupil do učení v Dobrušce. Byl tam neuvěřitelně tvrdý vojenský režim. Po škole jsme nemohli z internátu ven, nutili nás k zapojení do různých kroužků, nejvíce do kroužku pěveckého. Museli jsme zpívat budovatelské písně. Co jich, bože, ještě dnes znám. Ty ohavný texty nejde z hlavy vymazat. To se ti mohlo někdy v budoucnu hodit, ne? Myslím, když jste se třeba s přáteli trochu „picli“, a pak z recese... Já to tak nenáviděl! Představ si mladý kluky, kteří jdou přes město v trojstupu do jídelny a musejí zpívat. Každý den, dvakrát tam, dvakrát zpět. Strašný. Dnes se mi to vše zdá děsivě absurdní, my ale v patnácti přišli z pohody domova, od mámy. Zranitelní. Jednou jsem byl pro něco ve sklepě, kde jsem se potkal s jedním stejně starým klukem a ten mi řekl větu, z které mám husí kůži ještě

14

dnes: „Nestyď se a klidně breč. Já sem chodím taky brečet.“ Jak do téhle scény mohou zapadnout ony fotografické začátky? Byl tam jeden hoch, Jaroslav Novotný, a ten mi řekl: „Co kdybychom fotografovali? Máme tu erární fotoaparát pionýr…“ „Já to neumím. Nikdy jsem to nezkoušel,“ odvětil jsem. „Naučím tě to. Nic na tom není,“ řekl Jarda. A tak mě naučil míchat chemikálie na lázně, vyvolávat filmy a kopírovat obrázky. Jak na tebe, Karle, zapůsobil ten zázrak přerodu abstraktního negativního světa v reálný obraz? U mě není tenhle jedinečný proces spojen jen s prvními pokusy. Celou dobu, co jsem pak fotografie vyvolával, mám jev spojený s pocitem obrovského dobrodružství. Do poslední chvíle jsi nevěděl, zda ten

záměr, který jsi chtěl fotografovaným motivem vyjádřit, dopadne. Postupem času jsem se naučil ovlivňováním expozice pomocí „nadržování“ emotivnost svých fotografií umocňovat. Byly to krásné chvíle. Dobře. Skončil jsi dobrušskou školu. Co bylo dál? No, neskončil. Oni mě po prvním roce vyhodili za protistátní činnost. V patnácti letech jsem byl souzený a jen díky své nezletilosti jsem dostal „pouze“ podmínku. Takže dále už žádná škola, jen obrovské problémy se sháněním zaměstnání. Kdo by si v padesátých letech troufl zaměstnat někoho s politickým škraloupem? Na druhou stranu se jednalo o dobu, kdy každý práci mít musel. Třeba tu nejhorší, ale musel. Prosím tě, co jsi tak strašného provedl? To by bylo na dlouhé vyprávění a vůbec nevím, zda se k tomu chci

vracet. Jedna z takových věcí třeba byla, že jsem si v době největšího komunistického běsnění dovolil přemalovat Stalina na Hitlera, protože jsem byl přesvědčen, že se jednalo o stejné gaunery. A pak to pro mne bylo hodně zlý. Hodně zlý. Co bylo dál? Můj otčím mě přes své známé dostal jako pomocného dělníka do MEZ Náchod. Zametal jsem dílny, vyvážel špóny. Podřadné práce jsem tam prováděl skoro do své plnoletosti. Postupně jsem ale přece jen dostával kvalifikovanější práce a po absolvování kurzu technického minima jsem se stal vyučeným nástrojařem. Nástrojařinu jsem pak dělal dalších 27 let. Nějak se nám, kamaráde, z rozhovoru vytrácí fotografování. V Mezu byla parta lidí, kteří měli také k fotografii blízko, a tak jsem

V Suchodele

15

PORTFOLIO


PORTFOLIO

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ se stal členem závodního klubu ROH (smích). K dispozici jsme měli vybavenou temnou komoru, vzešlo z toho i několik společných výstav. Dost jsem spolupracoval s tamním okresním kulturním střediskem. Jednou mně vedoucí střediska Honza Raba, bezvadný kluk, nabídl, zda si nechci udělat Konzervatoř výtvarné fotografie v Hradci Králové pod vedením pana profesora Jána Šmoka. Skočil jsem po tom, protože jsem sice fotografoval, ale o fotografii jako takové jsem nevěděl skoro nic. Vyhovoval mně Šmokův mnohdy tvrdý styl výuky, který ne všichni studenti unesli. Jsem mu dodnes za hodně věcí vděčný. Kde jsi své fotografie kromě podnikové komory dělal? Předpokládám, že jsi stálou temnou komoru doma neměl. Tu neměl skoro nikdo. Čekalo se, až rodina půjde spát, a zalezlo se do koupelny, někdo třeba do sklepa, všechno bylo provizorní a primitivní. Končilo se ve tři, čtyři ráno a do práce… Měl jsi nějakou zpětnou vazbu, jaké tvé fotky vlastně jsou? Kritikem byla zejména rodina a přátelé. Počátkem sedmdesátých let pak vymyslel ing. Josef Podvalský z Jaroměře regionální mapový okruh a ten nám dával první možnost porovnávat své snímky se snímky fotografů z jiných kroužků. A být porovnáván. Byla to dobrá škola a je fajn, že tuto příležitost mají i fotografové současní (dnes má Ratibořický mapový okruh za sebou již 42 ročníků). Karle, tvé okolí tě zná nejen jako fotografa, ale i jako filmaře. Jak se to přihodilo? Jako spousta jiných důležitých věcí v životě lidském i tato epizoda měla prozaický a nevinný začátek. Jednou jsem takhle procházel dílnou, když se ke mně přitočil kolega frézař pan Filip a špitnul: „Pocem, pocem, nechceš si ode mne koupit

16

kameru? Admiru? Karle, ty fotíš, tak bys mohl ještě filmovat. Dyť je to děsná sranda. Já už ji nepotřebuju, nechám ti ji za dvě stovky.“ Zprvu jsem tuhle nabídku nebral vážně, ale hlodalo to ve mně. Měl jsem již malé děti, které jsem sice fotografoval, ale mít je ještě „hejbací“? Tu Admiru mám doma dodnes. Zůstal jsi pouze u filmování potomků? Ale kdepak. Ačkoli neumím malovat, tak můj první „velký“ film

byl kreslený. Film o skokanech na lyžích, o Remsově partě (pozn.: Zdeněk Remsa, trenér československých skokanů včetně Jiřího Rašky). Trval 10 minut. A ještě to mělo vyznít humorně. To znamenalo vymýšlet gagy a stále si představovat, jak to pak bude v pohybu. Strašná dřina, šprachta obrázků, ale jinak moc fajn práce. A představ si, je to asi rok, co mě oslovili bývalí skokani z Liberce, jestli ten film ještě mám, že by si jej rádi připomenuli. Desítky let po jeho vzniku

Vánek nad Slavným

Pole

mě to potěšilo. Pak jsem dělal mnoho filmových dokumentů, cestopisů a medailonků, už pochopitelně ne stařičkou Admirou. Udělal jsem celkem asi 50 amatérských filmů. Mám za to, že v oblasti filmové tvorby jsem byl úspěšnější než jako fotograf. Nepřestal jsi kvůli filmování fotografovat? Ne tak docela, i když k určitému omezení došlo. Schizofrenní situace, kdy se ti na krku houpe fotoaparát a v ruce držíš tašku s kamerou, musela zákonitě vést k protežování jednoho. Možná tím na čas bylo právě filmování. Karle, vím, že tvůj život je spjat se jmény pana Zdeňka Menece a profesora Karla Plicky. Jak k tomu došlo? Jednoduše. Pan Menec byl můj strýc z maminčiny strany. Žil ve Špindlerově Mlýně a měl jako jeden z mála

v té době svobodné povolání. Jako dítě jsem tam jezdil a teď si uvědomuji, že tam bylo vlastně asi mé první setkání s fotografií. Strejda měl ve Špindlu ateliér. Pozoroval jsem ho, jak vyvolává filmy a zvětšuje černobílé fotky. Velké zvětšeniny dělal v normální koupací vaně určené pouze k fotografickým účelům. No, a když jsem mu mohl s něčím pomáhat, to byl teprve zážitek. Třeba vkládat mokré fotografie do bubnové leštičky. Také mi později daroval můj první aparát. To mi ale mohlo být už tak 17 let. Vyrazili jsme tehdy spolu do Liberce, odkud jsme každý den dojížděli na hraniční kopec do Lobendavy ve Šluknovském výběžku. Strejda roztáhl stativ, upevnil na něj aparát a čekali jsme. Čas jsme si krátili různými blbostmi, vymýšleli jsme si slova ke známým písničkám, zkrátka pohoda. Najednou se přiřítil policejní gazík, akčně vyskákali policajti a obklíčili nás. Přepadovka

jak z bondovky. „Co tady děláte?“ vyštěkl důstojník. „Nic. Čekáme na sluníčko,“ odvětil klidně strýc. „Nedělejte si srandu!“ na to esembák. Přesvědčily ho až strýcovy papíry. A to jsme stáli na státní hranici se „spřáteleným“ východním Německem. Absurdní doba. Vzpomínku na pana Plicku mám trochu zakalenou určitou křivdou, že coby dlouholetý kolega pana Menece jej nikdy viditelně neprosazoval. Možná málokdo věděl, že Karel Plicka „pouze“ fotografoval. Vyvolávání filmů a zvětšování fotografií pak bylo na strýci. Pochopitelně jím byl za tuto činnost placen. Uvidíte-li ale někde staré fotografie s podpisem Karla Plicky, tak věřte, že se máchaly ve vaně ve Špindlu. Ty ses s panem Plickou někdy sešel osobně? Mnohokrát. Vezl jsem ho třeba z Prahy do Špindlerova Mlýna zkouknout své snímky. Řídil jsem

17

PORTFOLIO


PORTFOLIO

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ a on vyprávěl. Rval jsem si vlasy, že u sebe nemám nějaký „magneťák“. To by byl dokument. Nebo jindy pozval moji rodinu do svého letního bytu. To jsem byl už ale připravený. Fotoaparát, kamera, magnetofon. Požádal jsem ho tam, zda mi může na mikrofon opakovat své vyprávění z auta. Bylo to sice moc zajímavé, ale zdaleka ne tak jako v tom autě. Vzpomínám také na návštěvu v jeho pracovně pražského bytu. Vedli tam s panem Menecemvážné hovory o fotografii. Já je při tom fotografoval. Pan Plicka byl ale neustále ve střehu. Stál jsem s aparátem dost blízko, když pan profesor zareagoval: „Ne abyste mě teď fotil. Vždyť tam máte širokoúhlý objektiv. Budu mít na snímku ucho jako slon!“ Po nějakém čase se zase pan Plicka podíval na hodinky a řekl: „Nezlobte se pánové, ale budu vás muset poslat domů. Za chvíli začíná vysílání rádia Svobodná Evropa.“ Tím si to u mne národní umělec Karel Plicka trochu vyžehlil… Dobře, krom odhalení této „rozvratné činnosti“ vzal sis něco z těchto mimořádných setkání? Rozhodně. Hltal jsem každou jejich radu a poučku. Jednou mi pan Plicka řekl: „Podívej, světlo a stín, kdo to nepochopí, nemůže fotografovat.“ A hned na to jsem dostal za uši. To jsem si ho jednou chtěl v jeho obýváku vyfotografovat. „To si mě chcete fotit? V tomhle světle? Musíte jít sem, budete mít lepší podmínky.“ Byl jsi od počátku nějak tematicky vyhraněný? V začátcích jsem fotil všechno možný. Maglajs. Pak dost vlastní rodinu. Sám jako Poličák víš, že okolní krajina přímo vybízí k zachycení. Vylezeš z baráku a můžeš cvakat. Nebránil jsem se ničemu, ale krajinářská fotografie mi je nejbližší.

18

Jak tě poznamenala současná poblázněná doba? V devadesátých letech jsem jako mnoho jiných začal podnikat. To mě zcela pohltilo a já úplně přestal fotit i filmovat. Jako by to dříve nebyla neodmyslitelná součást mého života. Jen jsem pracoval. Nakonec mě ale paradoxně práce k fotografii vrátila. Jak tomu mám rozumět? To už byla éra digitálů? Digitální aparát jsem prvně viděl na brněnském veletrhu. To se ale ještě zdaleka neprodával. Byla to dle mého soudu ale primitivní technologie, kterou jsem přirovnal k polaroidu. Bídná kvalita, rozhodně mne se to netýká, zůstanu u klasiky. Pak ale po mně začali zákazníci požadovat, abych jim poslal fotografii toho kterého nabízeného výrobku. V hronovském železářství jsem si proto koupil jednoduchý digitální aparát. Zlom pak nastal před šesti lety, kdy mně k životnímu jubileu rodina koupila slušný digitální kompakt. Po dlouhé fotografické odmlce jsme ale ještě s aparátem jedno tělo nebyli. To jsem si uvědomil jednou v zimě. Vyrazil jsem nahoru na Slavný a žasnul nad krásou ojíněné přírody. „Já hlupák, doma mám přece takový aparát, proč jsem si ho nevzal?“ Věděl jsem, že podobný fotky bych už nemusel udělat. Letěl jsem domů, popadl foťák a zpátky na kopec. Stálo to za to. No a od té doby bez nějneudělám krok.

A co barevná fotografie? Pustil ses někdy do její výroby? Ne, nikdy. V práci jsem měl kolegu, který se jí zabýval. Když jsem ale viděl, jak je to náročné a co to dá práce, tak jsem si řekl, že to není nic pro mne. Na druhou stranu jsem měl pravděpodobně první autorskou výstavu barevných fotografií ve Východočeském kraji. Můj otec žil v západním Německu, a tak mi při jedné mé návštěvě nechal z barevných negativů nazvětšovat kolekci fotografií, kterou jsem pak v Hradci Králové vystavil. Kromě toho jsem fotografoval i na diapozitivy. Kolikrát jsi, Karle, vystavoval? Myslím autorské výstavy. Měl jsem asi 20 samostatných výstav. Mimo jiné v Německu a v Polsku. Dělám ale spíš do šuplíku. Když vystavuji, tak je to vždy na popud někoho, kdo mě osloví. Kdo to zajistí. Nikam se necpu. Poslední výstavu jsem měl v loňském roce zde, v Polici nad Metují. Měl jsem

Raška v Trutnově

z ní radost, přišlo plno známých lidí a přátel. Rád také vzpomínám na nedávnou, trochu zvláštní, ale moc příjemnou jednodenní výstavu na Slavném. Prezentoval jsem se tam starými snímky právě z okolí Suchého Dolu a Slavného. Lidé se na fotografiích poznávali a uvědomovali si, co všechno se za ta léta v jejich okolí změnilo. Mámli vystavovat, tak se vždy snažím, abych si neudělal ostudu, výstava by měla návštěvníkům něco přinést a měli by na ni chodit s radostí. Nemohu se nezeptat na archivování tvé práce. V současnosti mám archivy dva. Ten nový digitální mám ve svém počítači, řazený dle roků a hesel. Teď k tomu přibývají i data ze starších negativů, zejména díky dárku, který mi letos přinesl štědrý Ježíšek. Dostal jsem filmový skener, takže mám na dlouhou dobu co dělat. Je to příjemná relaxace vracet se prostřednictvím dřívějších snímků zpět v čase. Řazení podle data a hesla praktikuji i u klasického, hmatatelného archivu. Nejdůležitější a zároveň i nejtěžší je dát dané věci správné heslo, které se dále rozvíjí. Takové, které by tě i příště hned napadlo. Heslo musí být jednoduché, např.: skály – Špičák – zima, atd.

ně podobné, ale nikdy ne stejné! A když tak kráčím s fotoaparátem krajinou, cítím v sobě stejné vzrušení, jako třeba hledač pokladů. My fotografové máme to štěstí, že nám ony poklady leží přímo před objektivem. Jen je vidět a ve správnou chvíli zachytit.

Možná to je, Karle, tím, že málokdo v tvém věku je tak vitální jako ty. Dovol mi tedy, abych ti popřál i do budoucna mnoho našlapaných kilometrů s aparátem v ruce, pevné zdraví a pro nás, fotografy, tak nezbytné dobré světlo. Děkuji ti za rozhovor, příteli. Ctibor Košťál, březen 2013

Za školou

Karle, jsi fotograf samotář nebo dáváš při tvorbě přednost společnosti? Rád bych s někým šel, ale nemám s kým. Chodím pořád sám. Ne že bych chtěl, ale nikdo se mnou nejde. (smích) Chtěl bys, Karle, něco říci na závěr? Něco vzkázat? V době komunistického špiclování, podezírání a udávání byla neprofesionální fotografická činnost, jako jedna z mála věcí, svobodná. Při lovu zajímavých záběrů jsem se já alespoň svobodný cítil. Fotografování nikdy není dost. Vždy lze vytvořit pouze jeden originální záběr. Ty další mohou být hod-

19

PORTFOLIO


S KÝM FOTÍM JÁ

FF


Ctibor Košťál je nejen novopečený dědeček, ale hlavně známý fotograf. Jablko nepadlo daleko od stromu. To se týká jeho syna Petra, čerstvého otce, který rovněž fotografuje a už absolvoval několik výstav. „Fotografování bylo a je v naší rodině součástí každodenního života,“ říká Petr, o němž jeho otec tvrdí, že se umí dívat kolem a uvědomovat si, co vidí.

FOTOGRAFOVÉ KOŠŤÁLOVÉ

máme nejen podobné oko, ale také vkus Ctibor Košťál fotograf Tvůj syn stejně jako ty fotografuje. Tlačil jsi ho k tomu nebo se rozhodl sám? Přál jsem si to. „Tlačení“ by totiž mohlo mít u dospívajícího jedince opačný účinek a já chtěl, aby oba synové prostřednictvím fotografování prožili alespoň část toho „jedinečna“, co doposud zažívám sám. Bral jsem je do fotokomory, zasvětil je do zázraku vzniku obrazu, čas od času půjčil nějaký ten jetý aparát nebo koupil nový. Vlastně jo, teď mě napadá, že takovým malým, cíleným nátlakem vlastně prošli… Určitě sleduješ jeho kroky. Myslíš si, že jsi ho ovlivnil? V čem? Nemyslím. Jsem o tom přesvědčen. Petr má smysl pro krásu, pro její

20

vnímání, pro vnímání maličkostí, je puntičkář, perfekcionalista. Umí se dívat kolem a uvědomovat si, co vidí. A nemusí to ani třeba „cvaknout“, a přesto si to užije. Jaký je tedy fotograf, je talentovaný, jde mu to samo? Samo? Jak samo? To nemůže přece jít samo. Pouze „Brano zavírá samo“. Musí se tomu jít trochu naproti. Musí se skloubit talent vidět s viděným. Takže závěr – talentovaný rozhodně je. Když vidíš jeho fotografie, řekneš mu, co se ti líbí, případně nelíbí? Tak i tak. Sám jsem dost kritickým hodnotitelem i vlastní tvorby, takže s kritikou zejména u svých blízkých šetřím. Je-li to ale úplný úlet, ptákovina, tak to si pak pro sebe nenechávám. Z výše uvedeného ale vyplý-

vá, že zase tolik názorových třenic nemáme. Jsem tomu pochopitelně rád. Jak nese kritiku? Mě negativní kritika docela mrzí, není mi to jedno. Někdy se sice ukáže, že jde třeba jen o špatné pochopení sdělovaného, případně se to podaří „okecat“, vždy ale v člověku něco zůstane, jakési zrcadlo, přes které se vrací zpět a snaží se podobným, nepříjemným momentům v budoucnu vyhnout. Negativní kritika člověka vzdělává. Jsme s Petrem jedné krve, takže nevidím důvod, proč by to měl mít s přijímáním kritiky jinak… Když si s něčím neví rady, jde se s tebou poradit? Syn je samostatný a soběstačný. Občas si pro radu k němu zajdu sám, zejména z technické oblasti.

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Petr Košťál, stavební inženýr příležitostný fotograf Stejně jako váš otec, známý fotograf Ctibor Košťál, fotografujete. Dá se říci, že jste se „potatil“? Fotografování bylo a je v naší rodině součástí každodenního života. Zatímco u většiny lidí se vzpomínky na dětství dají shrnout v lepším případě do jednoho rodinného alba, u nás doma máme celé archivy. Fotilo se zkrátka při každé příležitosti. Vždy, všude a ať člověk chtěl, nebo nechtěl. A jsem za to rád. Dá se říci, že je to ve mně tak hluboce zakořeněné, že by mně už přišlo nepřirozené kamkoliv vyrazit bez fotoaparátu. V tomto jsem se tedy určitě „potatil“.

Bez problémů to ale funguje i naopak. Rád poradím, rád radím. Bavíte se o fotografování nebo máte i jiná témata k hovoru? Jaká? Bylo by špatné, kdyby se hovory mezi otcem a synem omezily pouze na oblast fotografie. Pochopitelně, že se umíme bavit o všem, o čem se dospělí chlapi baví. Pravda, v současné době většina hovorů sklouzne k tématu malého Filipa Košťála. Jistě budoucího fotografa. Jak bys syna charakterizoval, jaké má dobré i špatné vlastnosti? Jak si čas od času s manželkou posteskneme, máme dva dospělé syny, kterých je ale tak trochu pro dnešní dobu škoda. Možná ale právě do takové doby je pro její nápravu potřeba více takových hodných, důvěřivých, bezelstných, pozorných, ohleduplných a spolehlivých lidí. O špatné vlastnosti nevím (a to mi věřte). Čeho bys chtěl ty ve fotografování dosáhnout, co bys rád vyfotil? Rád bych se chtěl prostřednictvím fotografické tvorby co nejdéle podílet na kulturním životě nejen našeho města. Rád bych vydal nějakou reprezentativní obrazovou publikaci, byl bych rád, kdyby se měla i nadále ráda naše rodina. Mějme se rádi!

Čím vás otec inspiruje? Jednoznačně výjimečnou schopností vnímání a zachycení okolního světa. V dnešní době relativně dostupné kvalitní digitální techniky a až zázračných možností softwarových nástrojů na úpravu fotografií převládá názor, že fotografováním se může živit prakticky každý. Umění ale není zhotovení technicky dokonalé fotografie, nýbrž bonus přidané hodnoty spočívající v nápadu, originalitě a zachycení nálady. Člověk zkrátka musí mít schopnost věci „vidět“. A té má táta na rozdávání. Jistě vás ovlivnil, čím? Snažíte se z toho vlivu ve své tvorbě vymanit? Slovo tvorba je v mém případě dle mého názoru poněkud nadsazené. Fotím hodně a rád, ale fotografie pro mě byla vždy spíše dokumentárním prostředkem. Nehledám v sobě vyšší umělecké ambice. Táta mě každopádně naučil dívat se na svět kolem sebe očima fotografa.

Jste k jeho tvorbě kritický nebo ji za každých okolností uznáváte? Tátova práce se mně líbí. Myslím, že máme podobné oko i vkus, takže se většinou shodneme. Kritický jsem jen v případě, kdy se já sám stanu obětí jeho fotografického entuziasmu. Bavíte se spolu o fotografování, o čem konkrétně, hádáte se? Většinou se o fotografování bavíme v souvislosti s cestováním. Touhu poznávat cizí země máme oba společnou. Řešíme pochopitelně také samotný proces tvorby fotografie. Táta si jako zarputilý odpůrce návodů a manuálů všeho druhu rád nechá poradit v boji s technikou a já naopak respektuji jeho zkušené oko profesionála například při dodatečných úpravách na počítači. Spíše se tedy doplňujeme. Radíte se s ním? Řečeno klasickou sportovní terminologií – tak určitě! Čeho byste chtěl ve fotografování dosáhnout, co byste rád vyfotil? Momentálně se nejvíce těším na první společnou fotografii naší tříčlenné rodiny. Co byste řekl jednou větou o tátově tvorbě? Tátovu tvorbu vystihuje profesionalita, lidskost, originalita, nápaditost, humor a v neposlední řadě rozsah. Jak byste tátu charakterizoval, jaké má dobré i špatné vlastnosti? Mezi jeho charakteristické vlastnosti patří jistě obětavost. Nezištně pomáhá lidem okolo sebe, aktivně se podílí na kulturním životě našeho města, často se i sám ujímá organizace různých společenských akcí bez ohledu na to, kolik času, práce a energie ho to stojí. Obdivuji na něm také jeho trpělivost a svým způsobem i zarputilost, s jakou se potýká se vším, co mu život přináší. Nezkazí žádnou zábavu, má, myslím, dobrý smysl pro humor, ale především ho vystihuje bezprostředně upřímná výřečnost. Zda se jedná o dobrou, či špatnou vlastnost, je na posouzení jiných. Hynek Šnajdar Trutnovinky.cz Foto: Helena Košťálová

21

SOUTĚŽE

PREMIÉRA 2013 Středisko amatérské kultury IMPULS a Volné sdružení východočeských fotografů za finanční pomoci Ministerstva kultury ČR, Královéhradeckého kraje a Statutárního města Hradec Králové, za podpory FOMY Bohemia spol. s r.o., FOMEI a.s. Hradec Králové, mediální partner časopis FotoVideo vyhlašují

XXIV. ROČNÍK FOTOGRAFICKÉ SOUTĚŽE

• •

PREMIÉRA 2013

•

Podmínky účasti: Do soutěže se přijímají snímky dosud nikde nevystavované ani nepublikované. • Počet snímků – maximálně 10 jednotlivých snímků a maximálně 1 seriál nebo cyklus do 8 snímků. • Přijímají se fotografie černobílé i barevné, neadjustované a bez paspart, rozměry minimálně 18 x 24 cm. • Všechny fotografie zaslané do soutěže označte v pravém dolním rohu rubové strany jménem autora, adresou a názvem snímku (popř. názvem seriálu

•

•

•

Milan Dvořák, Hradecká Moai • •

s pořadovým číslem snímku). Každá zásilka musí obsahovat vyplněnou přihlášku a účastnický poplatek ve výši 50 Kč (přiložte prosím v poštovních známkách - jsou určeny na vrácení fotografií). Zásilky, které nebudou splňovat podmínky v předešlých dvou bodech, nebudou do soutěže přijaty. Soutěž vyhodnotí odborná porota jmenovaná pořadatelem, která navrhne udělení osmi finančních cen v celkové hodnotě 8 000 Kč, které věnuje Volné sdružení východočeských fotografů Hradec Králové. Dále vybere fotografie, které obdrží věcné ceny od sponzorů: redakce časopisu FotoVideo, FOMA Bohemia spol. s r.o. Hradec Králové a FOMEI a.s. Hradec Králové. Porota má právo vyjmout z cyklu nebo seriálu jednotlivé fotografie a hodnotit je jako samostatné snímky. Pořadatel má právo na doporučení poroty ceny sloučit nebo některou z nich neudělit. Z oceněných fotografií a dalších vybraných snímků bude utvořena výstavní kolekce, kterou můžete zhlédnout v Galerii Na Hradě v Hradci Králové a v Informačním centru v Hradci Králové v listopadu 2013. Reprízy výstavy se uskuteční v roce 2014. Bližší informace o místech konání a časovém harmonogramu repríz výstav budou včas na www.impulshk.cz. K soutěžní kolekci, která je zpracovávaná digitálně, přiložte CD se soutěžními fotografiemi. Fotografie z CD budou použity k propagaci soutěže a ke zhotovení reprezentačního CD XXIV. ročníku fotografické soutěže PREMIÉRA 2013. CD bude vráceno společně s fotografiemi. Pořadatel nezodpovídá za poškození fotografií při poštovní přepravě. Svým podpisem na přihlášce autor souhlasí s podmínkami soutěže a s případným uveřejněním svých fotografií k propagaci soutěže bez nároku na honorář.

Kalendář soutěže: vyhlášení soutěže duben 2013 uzávěrka soutěže 30. září 2013 vyhodnocení říjen 2013 výstava listopad 2013 předání cen, seminář listopad 2013 (bude upřesněno pozvánkou) reprízy výstavy leden – červenec 2014 vrácení fotografií leden 2014 výstavní kolekce po reprízách všech výstav do září 2014 Adresa pro příjem fotografií: Středisko amatérské kultury IMPULS Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové tel.: 495 582 621 * 495 546 560 * 773 133 740 Jana Neugebauerová * e-mail: [email protected] www.impulshk.cz

22

Sekce fotografů regionu Náchod vyhlašuje mezinárodní přehlídku fotografické tvorby

FOTOGRAFIE 2013 Přijímají se fotografie výtvarné, dokumentární, reportážní, zpracované libovolnou technikou, minimálního formátu 18 × 24 cm (nebo odvozeniny formátu při zachování delší strany), nebo cykly a seriály ve formátu menším, které však musí být adjustované na podložce rozměrů minimálně 30 × 40 cm a maximálně 60 × 80 cm. Počet fotografií jednoho autora není omezen. Každá fotografie zaslaná k výběru musí být na zadní straně označena názvem, jménem a příjmením autora a jeho přesnou adresou (autoři mladší 18 let uvedou i datum narození), u cyklů a seriálů navíc pořadovým číslem archů. Nejsou-li předány fotografie prostřednictvím členů Sekce fotografů regionu Náchod nebo přímo do Městského klubu v Novém Městě nad Metují, musí být k zásilce přiloženy známky v hodnotě 70,- Kč porto. Výběr fotografií pro výstavu provede porota jmenovaná vyhlašovatelem. Hodnotícím kritériem je výtvarná, myšlenková a technická kvalita snímku. Obesláním přehlídky fotografické tvorby F 2013 souhlasí autor s těmito propozicemi. Veškerá autorská práva jsou zachována a fotografie budou po ukončení výstavy i jejích repríz vráceny autorům. Vyhlašovatel si vyhrazuje právo publikovat vybrané fotografie k propagaci akce bez nároku na autorský honorář. V průběhu výstavy proběhne anketa diváků a autoři tří nejlépe hodnocených fotografií obdrží ceny sponzorů. Kalendář soutěže: Vyhlášení: leden 2013 Uzávěrka: 30. červen 2013 Vernisáž výstavy fotografií: 31. srpen 2013 ve výstavní síni Regionálního muzea v Náchodě Fotografie pro přehlídku zasílejte na adresu: Městský klub Komenského 50 549 01 Nové Město nad Metují a označte na obálce „F 2013“

Jak fotografie postupně získává své místo i v očích porotců výtvarných soutěží Úvodem musím čtenářům Fotoimpulsu sdělit účel tohoto článku. Rozhodně nejde o vychloubačné sdělení o mém úspěchu, jde především o přiblížení mého dojmu z jedné výtvarné soutěže a zároveň o motivaci účastníků výtvarných (nejen fotografických) soutěží. Určitě se budu opakovat, možná i na stránkách Fotoimpulsu jsem již napsal, že nepatřím mezi příznivce soutěžení v neměřitelných disciplínách, a to ani ve sportu, ani ve fotografii či jiném výtvarném oboru. Po dlouhá léta jsem se pravidelně účastnil mnoha tuzemských i zahraničních fotografických soutěží, a ačkoli často úspěšně, postupně jsem došel k názoru, že ocenění nedělá z fotografie mistrovské dílo ani z autora zkušeného borce. Ocenění je pouhou informací autorovi, že jeho fotografie či jiné výtvarné dílo někoho (v tomto případě porotce) oslovilo, zaujalo, ale u dalších diváků to tak být nemusí. Říká se „deset lidí = deset názorů“. Ze soutěží jsem zachoval přízeň pouze jedné, a to soutěžní přehlídce amatérských výtvarníků náchodského regionu „Naše galerie“, kterou každoročně pořádá Galerie výtvarného umění v Náchodě. Neodolal jsem právě proto, že výstava vybraných a oceněných prací je každoročně uspořádána v bývalé zámecké jízdarně. Tuto galerii mám dlouhodobě rád a pravidelně zde navštěvuji všechny výstavy. Jde o výtvarnou soutěž s několika kategoriemi dle výtvarných oborů. Řekl bych, že na letošním ročníku došlo pro fotografii k přelomové události! Moje fotografická práce získala nejen první cenu v kategorii „fotografie“, ale, což je důležité, i hlavní cenu napříč všemi výtvarnými obory. Věřím, že tato skutečnost je důkazem vzestupu fotografie v očích odborné „výtvarné“ veřejnosti, což je pro nás fotografy určitě pozitivní. Takže nezbývá než popřát všem soutěživým fotografům – nebojte se soutěžit i s jinými výtvarnými obory! Petr Šulc, Fotoklub Náchod

Partneři akce: Městský klub Nové Město nad Metují Regionální muzeum Náchod

23

SOUTĚŽE


V Ý S TAV Y V V


Mgr. Vítězslav Krejčí

Dovolte mi podívat se z mého pohledu na osobnost tvůrce Mgr. Vítězslava Krejčího a jeho tvorbu. Víťa byl zapsán do hradecké matriky 25. února 1963, tedy před pouhými padesáti lety. Mezi jeho dětské hračky patřil foťáček VILJ – podpora rodičovského zázemí k tvořivé hře budoucího fotografa. Ovlivňovala ho magie fotografického procesu, tedy kouzlo, které přitáhlo většinu z nás. Při červeném světle se ve vývojce rodil obraz – zůstalo nám okouzlení dodnes, škola

fantazie, hledání. Tváře lidí, první objekt. Měnily se fotoaparáty, měnily se názorové přístupy. K výraznému předělu došlo během studií na filozofické fakultě olomoucké univerzity. Během studijního působení, vlivem řady okolností, ale především intelektuálním dozráváním se měnila obsahová stránka jeho fotografií. Začínaly mít výtvarný charakter, odeznívaly první pokusy s abstrakcí. Fotografie začínaly být přitažlivým dialogem autora s divákem. Studia jej tak přivedla do prvoligového týmu basketbalu, s basketbalem pokračoval i v průběhu vojenské služby. Fotoaparát byl stále jako

Vernisáž výstavy „Světlem ticha zjevení“ Víti Krejčího u příležitosti autorových „padesátin“ v Galerii U Přívozu Státní a vědecké knihovny v Hradci Králové 13. března 2013

24

životní součást a samozřejmé příslušenství. Co ovlivnilo stále hledajícího člověka? Vlna slovenských studentů, absolventů FAMU – Župník, Stano, Varga, Švolík a další. Jeho tvorba se krystalizovala zejména v osmdesátých letech a směřovala k výrazné, osobité, emotivní fotografii. Po návratu do Hradce Králové nastoupil pedagogickou dráhu a později se stal ředitelem SOU. Je nutné zde připomenout, že jeho zásluhou se v Hradci zavedl učební obor fotograf, fungující do dnešních dnů. Lze tedy říci, že se zasloužil a hradecký fotografický potěr. Avšak jeho organizační a zejména odborné znalosti byly uplatněny teprve v oblasti marketingu fotografických produktů hradecké Fomy. Profesní aktivity během třinácti let vytvořily z Krejčího autoritu uznávanou mezi odborníky a oblíbeného lektora mezi amatéry. Jeho přednášková činnost se stala nezastupitelnou, zejména na Institutu mezinárodní školy fotografie v Popradu. Nelze nezmínit také jeho třináctileté působení na katedře výtvarné výchovy hradecké univerzity. Rovněž rád vzpomínám, že jsme spolu zakládali výtvarnou skupinu 5 + 1, organizovali Bláto

a Fotosejšny, populárně vzdělávací programy za účasti stovek lidí. Díky profesoru Jerzymu Olekovi z wroclavské univerzity jsme se skupinou výtvarných fotografů prošli přes dvacítku zahraničních galerií. Víťova oblíbenost mezi fotografy jej vynesla do čela Volného sdružení východočeských fotografů. Přes svoji holubičí povahu zčeřilmnohdy a mnohde poklidnou hladinu v českém amatérském fotografickém rybníku. Nakonec jako každý, který sáhne do konzervativní strnulosti a zaběhlých zvyklostí. On nekáral, jen nekonečně přesvědčoval, že tvorba je o překonávání zaběhlých zvyklostí. Přesvědčoval o myšlence, hledání a o duši obrazu. Ve Víťových fotografiích divák nalézá to, co je jeho vnímání a intelektu blízké. Jeho sdělení nepodmaňuje, předkládá jeho duchovní systém, rozprostírá na ploše monolog syntetizující svět jeho fantazie a filozofujících útvarů. Je to vesmír, který z jeho mozkovny prochází duchovním proudem mystérií. Není poplatný žádnému trendu, je jeden z nejosobitějších tvůrců. S upřímnosti přeji Víťovi k jeho významnému životnímu jubileu, aby se nevytratila ona laskavá klukovská radost z magie fantastického procesu vzniku fotografie. Přeji Ti, Víťo, entuziasmus, empatii a energii do všech budoucích otisků Tvé duše ve fotografii. Ukončím vzpomínkou na rozhovor s profesorem Ludvíkem Baranem. Zde jsem se zmínil, že Víťa se svými 204 centimetry je asi největším českým fotografem. Pan profesor odpověděl: „On teprve dorůstá. On teprve velkej bude.“ Pavel Rejtar vernisáž výstavy Viti Krejčího 13. 3. 2013

Prosvětlená tišina v Galerii U Přívozu Státní vědecké knihovny uvádí fotografické dílo Vítězslava Krejčího (1963). Výstava je realizována s podporou FOMA Bohemia k fotografovu životnímu jubileu. Po předloňské expozici Miroslava Podhrázského tak má Hradec možnost vidět komplexní rekapitulační přehlídku díla významného královéhradeckého fotografa, jehož celoživotní činnost výtvarná i organizátorská tvoří neopominutelnou součást identity města. Zatímco obvykle bývá fotograf vnímán jako dokumentátor a sběrač požitků, všudypřítomný a zároveň dění vzdálený, Vítězslav Krejčí představuje zcela jiný přístup. Ponoření do

samotného média fotografie, experiment s vizuální i chemickou složkou z něj dělají velikého hledače jedinečnosti a zároveň toho, co je nadčasové. Ve fotografově laboratoři vzniká světlohra pohybů a prchající přítomnosti. Vítězslav Krejčí je fotograf fenomenologického založení. Nezajímá ho, co se ukazuje, ale co se vyjevuje v okamžicích mezi mrknutím oka, během úderu srdce a ve chvílích probouzení. Magická stínohra má rysy divadla forem, v němž se zjevuje očekávané v nepředvídatelné podobě. Fotograf prozkoumal ty nejexperimentálnější postupy velikánů oboru a přidal k nim nové. Rozšířil tradiční rayogramy, fokalky a chemické i optické světelné stopy o nové vizuální i technické možnosti chemiografie – fotografiky. Ty jsou metaforou naší existenciální a duchovní neukotvenosti. Tato díla nezodpovídají otázky, Já mam přeludů snímá 8

25

V Ý S TAV Y


V Ý S TAV Y


Okna labyrintu 3 spíše je kladou, provádějí nás bludištěm, nechávají nás hledat brány a časoprostorové portály v naději, že naše cesta je via lucis – cesta světla. Mgr. Martina Vítková, historička umění a kurátorka výstav, Hradec Králové

Výstava Vítězslava Krejčího na mě udělala veliký dojem, jako když jsem – někdy v šedesátých letech – poprvé viděl v Liberci obrazy pana Ladislava Postupy. Taky jsem si tenkrát neuměl představit, že se dá fotografovat něco jiného a jinak, než jsou zažité tradice a zažitá klišé... Najednou tady v Galerii U Přívozu vidím příběhy, které jsou jakoby složené z prostorových vizí, navrstvených na sebe.

Záznamy dávno prožitých dějů, které byly dosud zasuty někde v opomíjených koutcích lidského vědomí. Je to osobní meditace, abstrakce související se skutečností... Takové a podobné myšlenky mě provázely po celou dobu mé návštěvy oné galerie. Musel jsem odejít, ale i pak ve mě ještě dlouho doznívaly dojmy a zdůvodnění. Vždycky se mi zdálo (výstava ve staré výstavní síni FOMA), že Víťa stále „jenom“ experimentuje, že stále tápe a hledá. Že ví, o čem chce své příběhy vyprávět, ale nějak nemůže najít tu správnou notu, linii, směr, a najednou je tu pro mě zcela jiný vypravěč osobních prožitků a vizí. Vypravěč jemných, obrazových příběhů, kterému může dokonale porozumět jenom člověk stejně laděný a s ním rezonující... Nevím, zda-li jsem byl na jeho výstavě právě tím souznějícím divákem a pozorovatelem. Mohu jen říci, že se mi výstava líbila a je velká škoda, že už končí. Pozval bych na ni spoustu dalších a dalších diváků ..... Stanislav Voksa – fotograf a čestný člen VSVF, Pardubice

Sena v čase – Okna mé imaginace

Chvíle mého času Jsem člověk, který ne každý den najde chvilku, aby se mohl zastavit a dlouho se dívat. Jsem člověk, který ne každý den může se zasnít, protože dnes a denně je po mnoho hodin svědkem mnoha jiných životů. Jsou však případy, kdy díky dojmu z právě viděného a slyšeného se v duši odkrývá něco nového, čistého a překvapivého, co se muselo po celý den skrývat a ustupovat ataku ne vždy vlídné přítomnosti. Výstava fotografií Vítězslava

26

Krejčího „Světlem Ticha zjevení“ v Galerii „U Přívozu“ má takovou moc. Odkrývá obraznost srdce i duše, vtahuje diváka do hry světla, stínu, barev a neuvěřitelné obrazotvornosti. Jak černobílá fata morgána se svojí sugestivní silou, umístěná v přízemí, tak barevné obrazy v prvním patře, burcující fantazii k nevídanému výkonu, odhalují nepřeberné bohatství snů z vnitřního světa člověka a úžasné vnímání světa kolem nás. Skutečné ZJEVENÍ, chvíle mého času..... MUDr. Věra Jílková, Hradec Králové

Znáte ho, největšího současného českého fotografa? Já znám dva. Tím jedním je Yanek Odehnal z Moravské Třebové, měří něco kolem 200 cm. Tím druhým je Víťa Krejčí se svými 204 cm. Víťu znám od doby, kdy jsme se začali scházet v Impulsu v Hradci Králové. Časem jsme se sblížili natolik, že se dnes mohu považovat za jeho kamaráda. Vystavovali jsme vedle sebe na výstavách organizovaných Jerzy Olekem, na salonech a nakonec na projektu Surrealismus a fotografie. Jsem mu vděčný za projekty Bonato i za pomoc při dalších fotografických projektech. Mám rád jeho promluvy o fotografiích, které přesahují jejich vizuální stránku a nabízejí mi vidět svět „za zrcadlem“. Mnohdy se mi v průběhu jeho rozprav stává, že se ztrácím, ale jeho schopnost vrátit se na nastoupenou cestu mi ukazuje další svět, nejen fotografie. Víťu mám rád jako člověka – jeho klidnou povahu, která dává všem našim rozhovorům příjemnou atmosféru. Jeho podpora

fotografie, především té amatérské, není tak úplně běžná, jak by se mohlo zdát. A to mohu posoudit, protože fotografií žiji již víc než třicet let a za tu dobu jsem ledasco poznal. Víťo, vítám Tě mezi námi padesátníky a přeji Ti jen to dobré. Ať se na svět stále koukáš svýma nezaměnitelnýma očima. A tlumočím přání i od své ženy. Vladimír Skalický Lanškroun Pro Víťu určitě platí moje oblíbená fráze: Jak je možné, že se mladí kluci dožívají již tak vysokého věku? Jeho krásné poetické fotografie, obrazy a obrázky plné jinotajů a tajemství se mnohdy zdají neuchopitelné, ale je to jen proto, že nám chybí ta správná představivost a schopnost se zastavit. Nám obyčejným smrtelníkům, které semlel život ve spěchu a v konzumu, kultivují Víťovy obrázky okoralou duši. A to je moc dobře. Radost pohledět! Eva Stanovská

Velký Víťa Chtěla bych Víťovi poděkovat za vše, co nás naučil. Za Strukáž a za krásné fotografické obrazy s duchem filosofické myšlenky, které mě dokáží nadchnout a povzbudit. Vyprovokují mě více se zamyslet nad vlastní fotografickou tvorbou. Co vše se dá vyfografovat a úžasně vytvořit, je vidět na Víťových výstavách. Touto cestu bych chtěla našemu velkému (nejen postavou) Víťovi popřát co nejvíce nádherných myšlenek a dobrého světla i temnoty při tvorbě další obrazů. Víťo zdar! Ať nás nadále motivuješ k práci s černobílou fotografií a rozmanitými Strukážemi. Jana Čížková

Facies nigra 4 Facies nigra 1

27

V Ý S TAV Y


V Ý S TAV Y

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Eliška Hladíková „Cesty“

V úterý 5. března ve výstavní síni Vodních zdrojů Chrudim zahájila vernisáží dlouholetá členka fotoklubu Chrudim a absolventka hradecké konzervatoře Eliška Hladíková výstavu fotografií s názvem Cesty. Po hudebním vystoupení ZUŠ Chrudim měli možnost si návštěvníci prohlédnout výtvarně cítěné fotografie. Na závěr vernisáže se konala přednáška, ve které Eliška zajímavým způsobem vyprávěla o fotografování a vzniku jednotlivých fotografií.

Po dvou letech opět společná výstava členů Fotoklubu Náchod ve SLAVII Poslední únorový podvečer jsme se sešli v prostředí náchodské galerie SLAVIE, abychom zde nainstalovali naši společnou výstavu. Jedná se o výstavu členů Fotoklubu Náchod, kterou zde pořádáme téměř přesně po dvou letech. Hned druhý den, v pátek 1. 3. 2013, jsme výstavu zahájili slavnostní vernisáží. Úvodní slovo, opět k věci, stručně, jednoduše a s přehledem, přednesl náš kolega, místopředseda našeho fotoklubu Roman Unger. Roman také zajistil originální hudební vložku k vernisáži – zahrála nám čínská baletka, detaily těžko popisovat (kdo nechodí na vernisáže, o mnoho přichází). Co říci k výstavě samotné: „Vystavuje zde deset aktuálních členů Fotoklubu Náchod: Pavel Berák vystavuje černobílé tajuplné fotografické otisky nalezených skutečností, stop ve sněhu atd., Vendula Brdíčková je novou členkou našeho fotoklubu a vystavuje zde barevné fotografické koláže doplněné texty, Jana Čížková vystavuje svoje

zdařilé fotografické strukáže, kterým se věnuje cca poslední dva roky, Miroslav Dušánek vystavuje působivé černobílé fotografie pořízené klasickou technikou v kombinaci s kamerou obscurou, Jiří Klíma ukazuje černobílé pokusy zachycení kouře, Miroslav Kolátor jak jinak než černobílé fotografické akty, Veronika Michlová zde vystavuje působivý emotivní snímek stromu v jedinečné atmosféře, Tomáš Šimek vystavuje unikátní panoramatické obrazy pořízené dírkovou komorou s několika dírkami, Petr Šulc zde vystavuje polovinu své kolekce na téma „hranice smyslu“, kterou se prezentoval na podzim na festivalu Labyrint ve Frankfurtu nad Odrou a Roman Unger vystavuje nejen svoje fotografické koláže, kterým se věnuje posledních několik let. Myslím, že společná výstava ukazuje postup a vývoj fotografických prací členů našeho fotoklubu. Kdo pravidelně sleduje naše výstavy, může sám posoudit.“ Tato již třináctá námi pořádaná výstava bude k vidění v galerii SLAVIE až do konce dubna 2013. Na prvního máje bychom zde měli otevřít další výstavu, a to výstavu fotografií studentek Oděvní školy z Prahy Holešovic. Jedná se o oceněnou výstavní kolekci z loňského ročníku festivalu studentské tvořivosti Náchodská prima sezona. Začátkem července bude následovat výstava fotografa z Třebíče Martina Bukovského, v září pak výstava polského fotografa Zbigniewa Muziewicze a v listopadu fotografie našeho člena, fotografa z Nového Hrádku Miroslava Dušánka s názvem „proti proudu“. Těšíme se na setkávání nejen v galerii Slavie v Náchodě. Petr ŠULC, Fotoklub Náchod www.galerieslavie.estranky.cz

28

V Ý S TAV Y


Náchod konstatuje, že mezi prvním a druhým místem byl rozdíl 4 hlasů, což je poprvé v historii soutěže. Konkrétně – 14x první místo D. Dušánkové i V. Olivy, 2x druhé místo u stejných autorů a 4x třetí místo měla pouze D. Dušánková. Blahopřejeme. Rudolf Němeček

AKT / MISTŘI ČERNOBÍLÉ FOTOGRAFIE

Druhá výstava skupiny GM10 Po úvodním krátkém proslovu Petra Moška a hudebním vystoupení skupiny RAIN BROTHERS byla v pátek 8. února 2013 zahájena druhá výstava skupiny GM10. Zaplněné prostory galerie GM v Pardubicích nasvědčují o zájmu veřejnosti o tvorbu této skupiny fotografů. Pro zájemce se připravuje společná výstava obou dosavadních kolekcí v květnu ve výstavních prostorách zámku v Nasavrkách.

Součtem pořadí se umístili autoři takto: na prvním místě Dagmar Dušánková z Broumova za fotografii „Mlhavé ráno“, na druhém místě Vladimír Oliva z Jaroměře za fotografii „Zjevení“ a na třetím místě Oldřich Jenka z Police nad Metují za fotografii „Stíny“. Tito autoři obdrželi věcné ceny od sponzorů akce. Sekce fotografů regionu

20. 4. – 30. 11. 2013 Muzeum fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci

CTIBOR KOŠŤÁL Fotogalerie Mates, Trutnov Z každé cesty jedna 20. 3.–5. 6. 2013

Zjevení

Výsledky divácké ankety Fotografie 2012

Dne 1. září 2012, v rámci Dne fotografie, byla slavnostní vernisáží otevřena přehlídka fotografické tvorby FOTOGRAFIE 2012. V nově upravených prostorách výstavní síně Regionálního muzea v Náchodě bylo možné zhlédnout díla šestatřiceti autorů. V rámci výstavy diváci vyplnili anketní lístek a udělili třem vybraným fotografiím svůj hlas.

29

FOTOKLUBY


FOTOKLUB Y FOPA } Fotoklub Pardubice jak prosté

Přesto trvalo několik let, než se ze skupiny lidí při Krajské knihovně v Pardubicích, kteří si jen tak pro radost fotografovali, stal skutečný fotoklub. Hned při jeho vzniku bylo hlavním cílem celého projektu tvořit fotografie nekomerční, naučit se dát fotografii duši. Prvním lektorem byl pan Stanislav Voksa a jeho místo následně zaujala Eva Stanovská. Díky oběma se dnes někteří členové FOPA stali absolventy Hradecké fotografické konzervatoře, jiní vystavují a všichni společně obesílají soutěže a mapové okruhy. Od letošního roku se fotoklub osamostatnil, protože jeho zakladatelská organizace Krajská knihovna v Pardubicích již nebyla schopna dále poskytovat zázemí. Našli jsme novou základnu a s radostí se scházíme dál. Účastníme se Ratibořického mapového okruhu. Loňská premiéra nedopadla až tak špatně, skončili jsme mezi úspěšnější polovinou fotoklubů. Hana Přinesdomů

Členové fotoklubu

Petr Bareš

Pardubický fotograf Petr Bareš o sobě napsal:

„Fotografovat jsem poprvé začal někdy v patnácti. Můj první foťák byl Zenit-B (ještě ho mám). Nebavilo mě to. Uplynulo mnoho let a nástup digitálních snímačů ve fotoaparátech mě opět vrátil do hry. Ano, do hry. Fotografování je hra se světlem. Jsem fotoamatér, fotím pro radost a taky proto, že jsem se stal členem fotoklubu FOPA. Fotografuji fotoaparátem Pentax.“

a „fotografuji“ očima, snažím se vnímat nejen barvy, tvary, světlo a stíny, ale i zvuky, vůně, teplo, zimu, vítr, náladu svoji i lidí kolem, zkrátka pocity z procházky nebo místa vůbec. To potom zkouším vložit do svých obrázků. Chtěla bych prostě zachytit to, co je očím neviditelné.“

Edita Fadrhoncová

Edita studuje současný běh Hradecké fotografické konzervatoře. Společně s Jirkou Papouš-

Zuzka Capoušková

Zuzka je absolventkou Hradecké fotografické konzervatoře. Její fotografie jsou krásným „holčičím“ pohledem na svět okolo.

„Většinou jen tak chodím

Pertr Bareš

30

FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ jsem tak trochu zapomněl. Až před několika lety mě to znovu chytlo, tentokrát v digitální podobě. Mám rád krajiny, ale v poslední době se více věnuji portrétům společně s kamarádkou Editou.“

Daniel Sirůček

Pár vět o fotografovi Danovi:

Zuzana Capoušková kem se věnuje fotografování lidí a zejména portrétní fotografii. Spolupracují již osmý rok. Jejím dalším oblíbeným tématem jsou krajinná panoramata a fotografování pod vodou.

Lucie Masaříková

„Kromě fotografování se věnuji cyklistice, potápění a cestování, v přírodě je nejkrásněji – a to vše je spojeno s fotografováním. Fotím vše, co se hýbe i nehýbe, pod vodou i nad vodou. Žiji s oblíbeným heslem „Co tě nezabije, to tě posílí“.

Jiří Papoušek

Lucie Masaříková

Jirka Papoušek

„Jmenuji se Lucie Masaříková a jako fotografka působím pod příznačnou přezdívkou Blowfly (= masařka). Ve fotografickém klubu Pardubice působím teprve rok, stejně tak dlouho mám i svoji první zrcadlovku. Za tu dobu jsem našla největší oblibu ve fotografii portrétní zřejmě proto, že mám pak dobrý pocit z toho, když můžu někomu udělat radost.“

„Prvotním impulzem, který mě přivedl k fotografování, byl stejný koníček mého táty. Rád jsem asistoval v temné komoře a sledoval, jak se „rodí“ fotka. První fotoaparát, který jsem vlastnil, byla ruská Směna. Byl to takový jednoduchý přístroj na kinofilm, moc valné černobílé fotografie se s ním dělat nedaly, ale pro učednická léta stačil. Léta utíkala a na fotografování

Když mezi nás přišla Lucka, překvapila portréty svých kamarádů a známých.

„Su Moravák ze Slezska, co žije v Čechách. Věnuji se převážně fotografii portrétní, ale rád chodím fotografovat do přírody, takže i fotografii krajinářské. Příležitostně fotografuji svatby, koncerty i sport. Samozřejmě jako většina z nás chodím do práce. To málo času, co zbývá, se snažím věnovat fotografování či úpravě fotografií, a tak mi zůstává velmi málo času na mou drahou polovičku. Tímto bych jí chtěl poděkovat, že má se mnou trpělivost a podporuje mě v mém koníčku.“

I Jirka studuje současný běh Hradecké fotografické konzervatoře. O sobě říká:

31

FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ Jindra Součková

I Jindra je čerstvou absolventkou Hradecké fotografické konzervatoře.

„Setkání s fotografickými nadšenci, ať už profesionály, či amatéry, ve mně probudilo touhu začít fotografovat. V další fázi jsem pocítila potřebu své fotografie někomu ukázat a společně nad nimi diskutovat, proto jsem začala hledat ve svém okolí někoho se stejným zájmem. Našla jsem skupinu fotografů při Krajské knihovně v Pardubicích FOPA, kde se setkáváme již pátý rok. Další můj fotografický vývoj směřoval do Hradecké fotografické konzervatoře. Absolvování této školy pod vedením Doc. MgA. J. Ptáčka a MgA. I. Gila považuji za jednu ze svých nejlepších investic do fotografického vzdělání.“

Daniel Sirůček

Jindra Součková

Filip je Trutnovák bydlící v Pardubicích, fotografování se věnuje přes deset let. Filipovu tvorbu můžete vidět na www.fotofilip.cz nebo www.urbex.cz.

„Při cestování po světě jsem zjistil, že všechna ta krásná místa, věci a lidi bych rád zvěčnil a měl na památku v podobě fotografií. Koupil jsem si první digitální zrcadlovku a kouzlu fotografie totálně propadl. Nejčastěji fotografuji hudební akce, portréty, krajiny a opuštěné moderní ruiny (urbex).“

Hana Přinesdomů

Hanka nefotografuje, Hanka maluje. Do našeho fotografování a posuzování fotografií vnáší pohled výtvarníka. Ne vždy se shodneme, ale pochopili jsme, že obraz i fotografie mají některá společná pravidla. Musí být o něčem. Musí výtvarně působit. A to Hanka dokáže rozpoznat.

32

Filip Tesař

Filip Tesař

Eva Stanovská

„Ač je mým domovským fotoklubem ALFA Pardubice, dostala jsem se i mezi tuhle báječnou partu nadšených fotografů a moc ráda mezi ně chodím.“

FOTOKLUBY


Oslava osmdesátin aneb jak je důležité mít archiv fotoklub mks nová paka Osmdesátiny v životě lidském jistě stojí za oslavu. Co teprve, může-li je oslavovat celý fotoklub. V našem případě fotoklub MKS Nová Paka. Slaví-li jedinec, účastní se významného jubilea především rodina, přátelé, příbuzenstvo a je to, nebo by dle mého soudu měl být, především důvod k setkání. Slaví-li ovšem fotoklub, není, alespoň v našem případě, pevně stanovené datum, zato však důvod k oslavě mají tak trochu všichni členové. Těch současných máme kolem 30 a těch, co se podíleli na historii, je, považte, kolem úctyhodné stovky. Ano, naši otcové, dědové a pradědové se v roce 1933 sešli v hostinci U Šepsů, na čemž by ostatně nebylo nic tak výjimečného, kdyby tu nepojali rozhodnutí o založení spolku Věra Sedláčková

fotografického, kde by pánové mohli pohovořit o stále se zdokonalující technice, nových chemických postupech, způsobech zpracování, ale hlavně o výtvarnějším či emotivnějším pohledu na tento ušlechtilý koníček. Jak ujednali, tak učinili. A právě díky všem těm Dykům, Janatům, Čejkům, Podlipným, Koudelkům a dalším my dnes máme důvod k oslavě. A abychom vzdali hold průkopníkům fotografického sdružování se, rozhodli jsme se výroční rok 2013 odstartovat výstavou prací právě těch, kteří stáli u zrodu myšlenky, ale i těch, co fotoklubem za ta léta prošli. To by ovšem bylo velmi obtížné bez existence archivu. Novopačtí fotografové jsou od roku 1973 členy Mapového okruhu Český ráj. Díky prozíravému vedení klubu byly ve většině případů soutěžní kolekce fotografií ukládány do archivu. Dnes jich máme 37 a k tomu ještě 18 ročníků Podkrkonošského Mapového okruhu. Velkým přínosem při přípravě výstavy byl ještě tzv. „malý archiv“. Zde jsou fotografie těch členů, kteří se do kolektivních soutěží nenominovali, ale vystavovali například na regionální úrovni. Opět musím velebit bývalé vedení, že tyto složky dokázalo nejen uchránit před rozebráním, ale že do nich občas i něco přidalo. Jenom díky tomu jsme dnes mohli podobnou retrospektivní výstavu realizovat. Je sice pravda, že jednotlivé práce jsou tematicky i rozměrově nesourodé, ale to je myslím

Stanislav Burda pochopitelné (některé jsou ze soutěží, jiné z výstav a nechybí ani dokumenty či reportáže). Původním záměrem bylo kvůli sjednocení výstavy fotografie ze soutěží, opatřené podkladovým kartonem mnohdy rozličných barev, buď odlepit, ostřihnout karton či ho vymaskoVratislav Šeps

33

FOTOKLUBY


Alois Šmíd

vat. Nakonec ale převládl názor, že i tato rozdílná prezentace je součástí historie a nese zajímavou informaci o době vzniku. V malém archivu je i několik desítek fotografií anonymních. Když jsme připravovali drob-

Josef Mysík

nou anketu pro návštěvníky s názvem „Pomůžete nám určit autora?“, přizvali jsme na konzultaci bývalého předsedu pana Jiřího Čejku. Fascinoval mne, když podle gramáže fotopapíru, kvality leštění či zdařilosti retuše jmenoval potenciální autory. Uvědomil jsem si, co všechno může taková fotografie po mnoha a mnoha letech na svého autora vlastně prozradit. Dnes procházím ztichlým sálem a daleko pozorněji prohlížím vystavená díla. Nejen,

že se mi vybavuje celý proces od průzkumu všech map, třídění autorů, tvorbu jmenovek, návrhů umístění jednotlivých fotografií na panely, ale porovnávám i zobrazený motiv s dalšími aspekty, jako je retuš, ořez a celkové zpracování. Říkám si, jací asi byli ti autoři nejen jako fotografové, ale i lidé. Mnoho z nich má dnes za jménem dvě rysky spojené v křížek. Moc nás proto potěšilo, když se na vernisáži objevili bývalí kolegové, a to i ti, co nežijí v Pace, a reagovali na výstavu vesměs kladně. Jazzové tradicionály utichly spolu s vernisážním ruchem a ke mně teď hovoří některá díla svojí nápaditostí, emotivitou, vnitřním příběhem. Za ta léta ze své kvality nic neztratila, a proto si myslím, že jsou po právu opět ve výstavních prostorách připravena hovořit ke každému, kdo o to bude stát. Děkujeme za tento odkaz, tátové, dědové a pradědové. Nad výstavou prací 49 autorů se zamýšlel za fotoklub MKS Nová Paka Vláďa Herbrych

Josef Hendrych

34

FOTOKLUBY


fotoklub mks nová paka

Střípky obrazů pálavských

Přemýšlel jsem letos poněkud zmateně, zda název oblasti Pálava nemá něco společného s palbou. Letošní již 7. ročník Svatováclavských plenérů se totiž nesl ve znamení střeleb. Nelekejte se, neputovali jsme za nebezpečnou reportáží do válečných zón a nehrozilo nám čtyřem členům fotoklubu MKS Nová Paka přímé ohrožení na životech. To jen jihomoravští vinaři sváděli tuhý boj s tisícizobými hejny špačků.

Město Dolní Kounice a klášter Rosa Coeli. To byla první zastávka na cestě k jihu pro čtveřici fotografických nadšenců z Podkrkonoší. Mirek Suchánek, Jirka Tejchman, Honza Maglen i já jsme opět vyšetřili za tímto účelem čtyři dny dovolené a vstoupili proto do ruin kláštera Rosa Coeli, budovaného v letech 1181–1183. Snad každého již z dálky upoutá absence střechy. K nebesům tu ční ozdob prosté monumentál-

ní obvodové zdivo konventního kostela Panny Marie, stojícího na křížovém půdorysu. Z toho mála dochovaných ozdob je zajímavý vstupní portál, ale vadou na kráse je nevzhledná, kovově lesklá konstrukce lešení. Jednoznačně nejvíc nás však zaujaly křížové chodby kolem rajského dvora. Nejen nás, ale i všechny ostatní návštěvníky, účastníky vernisáže kovových grafik, a dokonce i dvě svatby. Fotografování zde bylo proto hlavně o trpělivosti, nicméně stálo to za to. Vrcholná gotika v břečťanových závěsech a na zemi sochařské fragmenty. Za to, že můžeme v Sedlci zazvonit v řadovce na jižním svahu, vděčíme hlavně Jiřímu, potažmo jeho sestře. Po velkém nezdaru při shánění ubytování (všichni hlásí OBSAZENO) to byla právě Jiřího sestra Ilona, která nám nabídla týden pod svojí střechou. Původně nouzové řešení se ale posléze ukázalo (alespoň pro nás čtyři) jako skvělý tah. Cítili jsme se tu skutečně jako doma. Ilona pro nás měla stále nachystáno něco dobrého na zub, Jarek přinesl několik pochoutek archivního

35

FOTOKLUBY

ZPRAVODAJ VÝCHODOČESKÝCH FOTOGRAFŮ charakteru ze sklípku a ještě jsme měli možnost své unavené údy zregenerovat ve vyhřívaném bazénu. Měli jsme se tu prostě jako v ráji. I domácí se tvářili přívětivě, tak to skutečně nemělo chybu. Ona příslovečná srdečnost nás ale provázela i venku. Spousta vinařů a jejich pomocníků teď hlídá zrající vinohrady před zloději. Jak ale ostražitý hlídač zjistil, že pouze neškodně pobíháme po zoraných a uvláčených polích a hledáme malebné vlny, v nichž nízké slunko rozehrává grafiku jsoucna, či se snažíme najít neotřelý pohled na vinohrad jako nositele opakujících se struktur, rád se s námi nejeden z nich pustil do řeči. Sice nás tím trochu vytrhl ze zaujetí, ale zase jsme se díky tomu dozvěděli spoustu zajímavostí ohledně vinné révy. Víte například, že její kořeny sahají okolo 7 m hluboko? A víte, jak je to s bílým, růžovým a červeným vínem? Či na jakém principu fungují kombajny na sklizeň hroznů a i přes noc hřmotící děla plašící špačky a dohánějící mnohé obyvatele k zoufalství? No, ale to už vážně hodně odbočuji. Tak zpět k fotografii. Velmi se nám osvědčila hned prvně vytipovaná lokalita mezi Pouzdřanskou stepí a Hustope-

Nebeské slzy vpíjejí se do pískovcových náhrobků kraj potemněl chladnou a vlhkou šedí závoje břečťanů pnoucích se pohrobků zarůstají mohylu. Najdou jen ti, co vědí.

36

čí. Zvlněná pole, terasy vinohradů, solitérní stromy, boží muka, klikatící se cesty, zorané bubny a údolí a na jihu hřeben Pálavy jak na dlani. Když bylo slunko nízko nad obzorem, lesklo se to mezi hroudami tisíci vlákénky babích lét a jak vítr zadul, několikrát jsem se s malým cestovatelem osobně pozdravil, sundávaje vzduchoplavce z tváře. Že Lednicko-valtický areál patří neodmyslitelně k Pálavě, netřeba nikterak zdůrazňovat. Ale to, jak dokáže nový červánkový den kouzlit paprsky mezi antickými sloupy valtické Kolonády, o tom by se daly psát básně. Rovněž vhodně nasvícený oblouk lesního Rendez-vous je jak z jiného světa. A to nemluvím o Třech Gráciích. Těch možností snímání! Jen u Apollonova chrámu nás nejvíc zaujal zpola vypuštěný rybník. Nebyli jsme ovšem sami. Společnost nám dělali dva hledači kovů. Každou chvíli odhazovali detektor a vrhali se do páchnoucího bahna. Když se jich ovšem Honza ptal na úlovky, lišácky dělali, jako že nic moc. Naproti tomu naše nadšení probudil chystající se krvavý západ slunka. Na hladině kolem osamělé loďky se to počalo zabarvovat. To zas byla naše chvíle. Kdyby nás teď hledači zahlédli, jak kvůli lepší

kompozici stěhujeme od břehu k loďce ztrouchnivělý pařez, pravděpodobně by si pomysleli cosi o bláznech. O poznání méně namáhavá byla druhý den prohlídka lednického parku. Sochy se tu podle všeho přemisťovat nesmí, ba ani otáčet kolem osy za lepším světlem. Vybrali jsme si proto rokokovou kašnu, která je ze všech stran stejná, a užívali si hrátek s vodní tříští. Méně si to ale užívali ostatní návštěvníci. Pouze z dálky zvědavě nakukovali, co že je to tu za cvičení. Z odlišného soudku, než ve dnech předešlých, počali jsme upíjet ve čtvrtek. Nebylo to Svatovavřinecké, Pálava či Chardonnay, byl to soudek oblačnosti, větru a srážek. Ještě při úsvitu na úpatí Stolové hory jsme obdivovali ladné křivky místní komunikace vinoucí se kol Kočičí skály a na obzoru ukončené siluetou Svatého kopečku v Mikulově. Slunko nás ještě stihlo oblažit několika nádhernými paprsky, a pak už přišly jenom mraky. Dokud byly strukturované, vydali jsme se ještě do soutěsky a následně na hlavní děvínský hřeben. Je to bezesporu zajímavá vápencová lokalita, kde je možné objevit takzvané pálavské bonsaje. Listnáče, připomínající tvarem koruny kultivovanou bonsaj. Jsou tu ale i zajímavě tvarované kmeny či sporá torza vývratů, trčící ze žloutnoucí trávy k potemnělé obloze. Když jsme se toho nabažili, já si znovu zaběhl na hřeben pro zapomenutou drátěnou spoušť, ale když počalo krápat, zatroubili jsme na ústup. Ústup to sice byl, ale jenom drobný. Počasí nás totiž navnadilo k návštěvě jednoho z největších evropských židovských hřbitovů. U toho mikulovského je i zajímavá multimediální expozice, kde jsme hledali útočiště před přetrvávajícími přeháňkami.

A aby nalezlo co nejvíce (je tu přes 4000 náhrobků), snaží se Spolek přátel židovské kultury v Mikulově společně s polskými studenty náhrobky zmapovat, zaměřit, texty přeložit a rozsáhlý hřbitov, kde i opěrné zídky kol cestiček jsou poskládány ze starých náhrobních kamenů, udržovat v co nejlepším stavu. My měli to štěstí, že jsme mohli ještě hledat kompozičně zajímavá pojetí s napůl či zcela vyvrácenými kameny. Využili jsme dnes ještě další blízké a zajímavé lokality. Těšil jsem se totiž do Turoldu. Ne, s Tyroly to nemá nic společného. Je to vápencový lom nad Mikulovem, ve kterém jsem měl z minulosti vyhlédnuté dva záběry. Dnes je tu naučná stezka spojená s prohlídkou jeskyní. Všude samá informačně-naučná tabulka, zábradlí, zídky. Mé dva záběry tedy dál zůstávají pouze v mojí mysli.

Ano, přátelé, dny tvůrčího rozmachu se nám krátí. Ani letos jsme se příliš nevyspali. Vždyť na nás denně střešním oknem mrkala ve 4.30 hod. záplava hvězd, příslib to kouzelných rán. A večer? Jen co se vzájemně podělíme o náhledy aktuálně spatřeného a vzájemně se podivíme, čeho všeho jsme si nevšimli, již spěcháme za vůní Iloniny kuchyně a vyprávěním Jarka. Tuším, že si na jeho specifický humor a moudrost občas vzpomeneme. O pokladech ze sklípku se není vůbec potřeba zmiňovat. I letos zůstalo pár míst předběžně vytipovaných a následně nenavštívených. Ať už je to empírový lovecký zámeček Pohansko nedaleko Břeclavi, zajímavě členitá pole u Čejče nebo zvlněné pole, díky sklizni připomínající vlajku. Pokud byste jeli v našich stopách, zkuste třeba kulisy zapomenutého království.

FOTOKLUBY


Tak nějak vypadají psím vínem porostlé ruiny hospodářských budov u Loveckého zámečku na Novém rybníku. A nezapomeňte se před západem slunce projít po hrázi Mušovské nádrže. Ano, je tu sice nepříjemný provoz, ale ten pohled na podvečerně nasvícený kostel uprostřed zeleného ostrůvku ve Věstonické nádrži vám to vynahradí. A pokud do toho ještě vyjde měsíc, je to fantazie, která vás nechá zapomenout i na provoz třesoucí mostem. Nu a kdybyste zatoužili v čase nepřízně počasí pohrát si například se skleněným zátiším, tak před Valticemi sídlí firma, vyrábějící od sklenek přes lahve až po demižóny. Uvidíte neskutečné množství nápadů, tvarů a objemů. A prodávají i kusovky! Při příjezdu jsme se prvně zastavili v klášteře Rosa Coeli. Je tedy nanejvýš vhodné zastavit se nyní v dalším z ženských cisterciáckých klášterů, tentokrát v doposud funkčním Porta Coeli. Asi nejznámější z této ranně gotické památky je rostlinnými motivy bohatě zdobený a 12 figurálními plastikami osazený gotický portál. Oddali jsme se tedy naposledy fotografování pod příkrovem zdejšího genia loci. S posledními záběry se loučíme s Předklášteřím u Tišnova a činíme tím poslední tečku za letošním plenérem. Tak zase za rok na shledanou se těší Vláďa Herbrych.

37

VZDĚLÁVÁNÍ


GRAFICKA IX. běh studia Hradecké fotografické konzervatoře zahájen

12. ledna 2013 zasedli do pomyslných „školních lavic“ posluchači VIII. běhu Hradecké fotografické konzervatoře. Tradice HFK sahá až k panu profesoru Jánu Šmokovi, který při tehdejším Krajském kulturním středisku v Hradci Králové, vedl Lidovou konzervatoř – obor výtvarná fotografie. Pod jeho vedením proběhly dva běhy Lidové konzervatoře. V roce 2001 jsme navázali na tradice Lidových konzervatoří a zahájili výuku fotografie, která je určena pro vyspělé fotografy, jež mají zvládnuty základy fotografování

a delší dobu se pohybují po světě s fotoaparátem v ruce či na krku. Hlavně jim nesmí být ani cizí prostory v temné komoře, bez které se při zpracovávání některých domácích úkolů neobejdou. Na přijímací pohovory IX. běhu Hradecké fotografické konzervatoře se přihlásilo 48 zájemců, ze kterých jsme museli vybrat dvacet posluchačů. Věřte, že přijímací komise neměla snadnou úlohu. A tak v sobotu 24. listopadu a 8. prosince 2012 bylo na Impulsu dusno i když venkovní teplota se pohybovala kolem

nuly. Uchazeči prožívali nervozitu, jako již dávno ne, protože pro většinu byly školní povinnosti dalekou minulostí a zkušební komise ve složení doc. MgA. Josef Ptáček, MgA. Ivo Gil (oba dva vedoucí lektoři Hradecké fotografické konzervatoře) rozhodovala o jejich volném čase pro příští dva roky. Studium fotografie a hlavně plnění domácích úkolů určitě zabere spousty volného času. Věřte nebo ne, ale poslední uchazeči předstupovali před zkušební komisi po 20. hodině.

Následující dny už jen čekali na dopis: V Hradci Králové 15. 12. 2012 Na základě přijímacích pohovorů, které se konaly v sobotu 24. 11. (8. 12. 2012), jste byl(a) přijat(a) ke studiu na Hradecké fotografické konzervatoři. Gratuluji a přeji mnoho úspěchů při studiu. S pozdravem

Mgr. Jarmila Šlaisová ředitelka

Vyřizuje: Jana Neugebauerová, tel.: 495 582 621, 773 133 740; e-mail: [email protected]

38

A tak, jak jsem už předeslala, 12. ledna 2013 zasedlo 25 posluchačů do školních lavic a aby bylo potvrzeno, že se jim to nezdá a že opravdu byli přijati ke studiu, začali výuku písemnou zkouškou. Věřte mi, že pro přijímací komisi, nebylo lehké posluchače vybrat, také místo plánovaných 20, jsme přijali posluchačů 26 a nakonec jich nastoupilo 25. Opravdu to jinak nešlo. Ještě

náročnější bude pro vedoucí lektory udělat z těchto studentů „posádku jedné lodi“. Posádku, která by rozuměla, naslouchala, našla společnou řeč přes fotografii, posádku, která po třech semestrech propluje cílem a zakotví, přes všechna úskalí, v roce 2014 ve výstavní síni U přívozu Státní a vědecké knihovny Hradec Králové, kde představí široké veřejnosti své absolventské práce.

V učebně se totiž budou po dva roky scházet dospělí lidé mající rozdílné koníčky i zaměstnání a ve fotografii se až doposud věnovali každý jinému žánru. Nikdo z nich nemá zkušenosti se zpracováním zadaných témat pomocí obrazu – fotografie. Jediné, co je spojuje, je láska k fotografování, ve kterém se chtějí zdokonalit. A kdo se na slibované výstavě na podzim roku 2014 představí?

Martin Baňanka – Vysoké Mýto, Věra Bucková – Mladá Boleslav, Petr Čechura – Trutnov, Michal Ebrle – Jílové u Prahy, Renata Ebrle – Jílové u Prahy, Edita Fadrhoncová – Pardubice, Jiří Fejfar – Liberec, Jaroslav Jirman – Trutnov, Ilona Kraváková Praha, Tomáš Křivka – Hradec Králové, Jakub Misík – Hradec Králové, Lenka Nespěšná – Borová, Michaela Neumannová – Ořech, Jiří Papoušek – Pardubice, Jana Pechlátová – Dvůr Králové nad Labem, Jaroslav Plocek – Česká Třebová, Michaela Poláčková – Praha, Zuzana Průchová – Hradec Králové, Eliška Rafajová – Třebostov, Filip Švejcar – Praha, Kateřina Šušlíková – Mohelnice, Kateřina Vojtová – Praha, Eva Vrtišková – Praha, Alice Zemanová - Praha

39

VZDĚLÁVÁNÍ


VZDĚLÁVÁNÍ


ATMOSFÉRA DIVADELNÍHO FESTIVALU

Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové, Volné sdružení východočeských fotografů za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky připravilo pro zájemce o fotografii workshop ATMOSFÉRA DIVADELNÍHO FESTIVALU Lektorské vedení: Termín konání: Místo konání: Cena:

doc.MgA. Josef Ptáček 21.–30. června 2013 Hradec Králové 350,- Kč

Informace a přihlášky na adresu: Jana Neugebauerová SAK IMPULS Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové tel.: 495 582 621 e-mail: [email protected], www.impulshk.cz Zájemci, hlaste se nejpozději do 12. června 2013 Program: Teoretická část – aneb „Jak na to“ v klubu SAK IMPULS, Pospíšilova 365, Hradec Králové. Termín bude upřesněn na základě přihlášek a včas zaslán na váš e-mail. 21.–30. června 2013 fotografování divadelní atmosféry v ulicích města Hradce Králové, ve foyer a stanech divadel v Hradci Králové v rámci XVIII. mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů a XIII. ročníku Open air programu. Fotografování bude individuální podle vašich časových možností (začátky prvních představení denně v 15.30 hodin). V průběhu festivalu 1–2 konzultace s lektorem a jeden den fotografování pod vedením lektora (termíny budou upřesněny na úvodním semináři). Závěrečný rozborový seminář a výběr fotografií v říjnu 2013. Výsledkem workshopu bude výběr nejlepších fotografii pro výstavu v červnu 2014. Foto: Petr Stráník Marcela Zuchová

40

Eva Stanovská

HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY Cíl kurzu: Provést zájemce o historické techniky počátečními nástrahami a záludnostmi procesů. Každý z absolventů by měl po absolvování kurzu v domácích podmínkách a s minimem speciálních pomůcek tyto techniky zvládnout. Lektor: Ivan Nehera Termín konání: 8. května 2013 8 – 19 hodin Místo konání: SAK Impuls, Pospíšilova 365, Hradec Králové Cena: 1000,- Kč Cena obsahuje: Přístup do fotokomory. Materiálové zajištění prováděných technik (médium pro tisk negativů, lučebniny, papír a ostatní pomůcky). Odbornou pomoc lektora a výuku v kurzu. Práce provedené během kurzu zůstávají majetkem účastníka kurzu. Program: 8:00 – 9:00 hod. seznámení s technikami, historie vzniku, použití a využití dnes 9:00 – 12:00 hod. bezpečnost použitých chemikálií, příprava velkoformátových negativů, nanesení citlivých vrstev na podložku 12:00 – 13:00 hod. sušení papírů, oběd 13:00 – 19:00 hod. kopírování, vyvolávání, praní, sušení a dokončení kopií Program vzhledem k počtu účastníků a kapacitě fotokomory může být po domluvě upraven.

HISTORICKÉ FOTOGRAFICKÉ TECHNIKY Kyanotypie – modrotisk Van Dyke – sépiový tisk Platino – palládiový tisk

Pomůcky: Fotografie v digitální podobě (nejlépe několik fotografií – vybereme ty nejvhodnější). Kdo má velkoformátové negativy rozměru 13 x 18 nebo větší, může je použít. Základní sadu pro techniku kyanotypie a Van Dyke si můžete odnést domů a okamžitě pokračovat v práci. Cena sady 800,- Kč. Počet účastníků: 6 Zájemci, hlaste se nejpozději do 2. května 2013 Informace a přihlášky na adresu: Jana Neugebauerová, SAK IMPULS Pospíšilova 365, 500 03 Hradec Králové tel.: 773 133 740 e-mail: [email protected], www.impulshk.cz

41

VZDĚLÁVÁNÍ


SALON


2014

IV. Salon východočeské fotografie 2014 Muzeum východních Čech Hradec Králové * únor – březen 2014 V regionu východních Čech, stejně jako v celé ČR, mají dnes fotografové možnost prezentovat své práce na samostatných autorských výstavách nebo na výstavách pořádaných v rámci nejrůznějších fotografických soutěží a přehlídek. Chybí zde reprezentativní přehlídka poskytující souhrnný přehled tvorby východočeských fotografů za poslední období. Tento dluh by mělo odstranit periodické pořádání „Salonu východočeské fotografie“. Jeho první ročník proběhl v roce 2005, druhý v roce 2008 a třetí v roce 2011. Další reprízy by měly být vždy po třech letech. 4. ročník se tedy uskuteční v roce 2014. Pořadatelem 4. ročníku Salonu východočeské fotografie 2014 budou Volné sdružení východočeských fotografů Hradec Králové a Středisko amatérské kultury Impuls Hradec Králové. Jako spolupořadatelé se na Salonu budou podílet další oslovené subjekty. Účastníky fotografického Salonu by se měli stát vybraní fotografové bez rozdílu, zda se jedná o profesionály, či amatéry. Podmínkou je, aby bydleli a tvořili ve Východočeském kraji (kraj Královéhradecký a Pardubický). Předpokládaná účast na Salonu je přibližně dvacet fotografů. Pozvání k účasti vystavovat na Salonu východočeské fotografie 2014 je podmíněno účastí ve „výběrovém kole“. Autor, který bude mít zájem o účast na

42

Salonu 2014, zašle na níže uvedenou adresu 15 až 20 náhledových neadjustovaných fotografií (za 1 ks se považuje i diptych, triptych apod.), kterými doloží svou ucelenou koncepční tvůrčí činnost za poslední 3 roky. Předkládané soubory mohou být doplněny stručným textem (výklad konceptu, intermediální druh projevu apod. - explikace) Fotografie pro výběr: • rozměr minimálně 18 x 24 cm, max. 20 x 30 cm a odvozeniny, při zachování rozměru jedné strany • v pravém dolním rohu rubové strany označené názvem a jménem autora (čitelně) • nepřijímají se CD, ani fotografie zaslané elektronickou poštou • kolekce fotografií musí obsahovat kontaktní adresu autora: jméno a příjmení, adresa včetně PSČ, číslo telefonu, e-mail Podle úrovně těchto kolekcí bude vybrán konečný počet autorů pro výstavu. Vybraný autor sestaví výstavní kolekci pro Salon z fotografií, které byly předloženy v úvodním kole. Výběr vystavujících fotografů provedou nezávislé osobnosti z oblasti fotografického školství, publicistiky atd., které převážně nepůsobí v našem regionu. Vybraným autorům bude s dostatečným předstihem vymezen výstavní prostor, který využijí z hlediska formátu fotografií i

formy jejich adjustace dle svého uvážení. Vystavené fotografie mohou být doplněny explikací. Časový harmonogram: • zaslání kolekce fotografií pro výběrovou komisi do 15. září 2013 • výběrová komise zasedne do 15. října 2013 (výběr cca 20 autorů) • vybraní autoři budou osloveni a vyzváni k účasti na Salonu 2014 do 20. října 2013 • podklady pro katalog - jedna vybraná fotografie, fotografie autora a pár řádků o autorovi, zašlou vyzvaní účastníci Salonu na níže uvedenou adresu do 15. listopadu 2013. Ve snaze o dosažení maximálně možné objektivity výběru bychom rádi požádali fotografy z východních Čech o pomoc: Seznamte s podmínkami pořádání 4. ročníku Salonu východočeské fotografie v roce 2014 co nejvíce svých známých fotografů a vyzvěte je k účasti. Od vaší pomoci si slibujeme rozšíření okruhu o dosud méně známé, ale kvalitní autory. Odhlédněte od kritéria profesionál – amatér. Prvořadou snahou je sestavit reprezentativní a kvalitní kolekci fotografií z východních Čech. Kontaktní adresa: Jana Neugebauerová Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové tel.: 773 133 740 e-mail: [email protected]

Fotoimpuls č. 1 /2013 Vydává: Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové ve spolupráci s Volným sdružením východočeských fotografů Graficky upravil: Mario Alfieri Tisk: Tiskárna Alkapress Hradec Králové Náklad 250 ks Neprodejné Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka příštího čísla 2/2013 – 15. 6. 2013 Příspěvky do zpravodaje Fotoimpuls zasílejte na adresu: SAK IMPULS Pospíšilova 365 500 03 Hradec Králové Telefon: 495 582 621, fax: 495 546 560, 773 133 740 e-mail: [email protected]

http://www.impulshk.cz

Vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR

V hájemství múz - Reflexy exprese

Recommend Documents