MISE 1
USS Scorpion Křest ohněm
Nová posádka USS Scorpion musí zjistit, jak se u hranic s Romulanským impériem objevila neznámá mlhovina a jaká ukrývá tajemství.
Theta Fleet www.thetafleet.org 7.2.2006 – 27.5.2006
Název: Vyplutí Autor: Natalia Youds Lokace: USS Scorpion Natálie vyšla z pracovny na můstek a pohlédla na komandéra Jacksona, sedícího v kapitánském křesle. Ten bez váhání vstal a posadil se do křesla vedle. „Hlášení komandére.“ David se zhluboka nadechl: „Poslední členové posádky byli před pár minutami transportování na palubu. Inţenýrská sekce hlásí, ţe všechny systémy lodi jsou připraveny. Podle mě můţeme letět.“ Kapitán se usmála: „Dobře, tak jdeme na to!“ Posádka můstku po tomto pokynu zaujala svá stanoviště, všichni cítili vzrušení z prvního startu jejich nové lodi. Technici kteří ještě dolaďovali poslední detaily, uţ byly pryč, a tak teď můstek vypadal mnohem větší. „Operační, spojte se velitelstvím základny a poţádejte o povolení ke startu.“ „Rozumím,“ odpověděla poručík u kormidla a zadala několik údajů na konzole. „Uvolněte kotevní svorky“, ozval se první důstojník. „Všechna pracovní plavidla ať opustí prostor doku.“ „Kotevní svorky uvolněny.“ „OPS povoluje start, hlavní vrata doku jsou otevřená.“ „Všechny paluby hlásí zelenou, kapitáne. Můţeme.“ Oznámil první důstojník. Zraky všech se teď soustředily na kapitána. Nat se opřela do křesla: „Vyveďte ji ven, jedna čtvrtina impulsu.“ „Potvrzuji, madam. Čtvrt impulsu.“ Majestátní loď ladně opustila prostor doku základny. Posádka můstku jen tiše sledovala, jak vnitřek základny na hlavní obrazovce vystřídali hvězdy. Několik vteřin bylo slyšet jenom pípání kontrolek. „Jsme venku, madam.“ „Potvrzuji,“ ozval se OPS. „Starbase 135 se s námi loučí a přeje šťastnou cestu.“ „Zadejte kurs na určené souřadnice, warp 8.“ „Rozkaz, kapitáne.“
Nat se podívala na svého prvního důstojníka: „Tak pojďme zjistit co se tam děje. Vpřed praporčíku." Pár sekund na to přešla USS Scorpion na warp, vstříc svému prvnímu dobrodruţství... Název: Cvičení...a první oběti... Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Skladiště 16. paluba Bylo to ironické, ale bylo to tak. Odpočinková místnost byla plná mariňáků. A ţádný z nich neměl to štěstí, aby na sobě měl uniformu. Ţádný z nich, mimo toho jednoho, totiţ neprošel vstupním testem. Ţádný z nich neměl na tváři úsměv. A do této místnosti vešel kapitán Chadwick se svou cynickou tváří velitele uplynulých dní. Kdyţ vešel, všimli si ho všichni; takţe se kaţdý postavil do pozoru. Chadwick si přesto neodpustil standardní „ehm“; kterým chtěl dát najevo, ţe se chystá něco důleţitého říci. Kdyţ uţ na něj všichni hleděli a ani nedutali, ještě jednou je shlédl svým zrakem, neţ začal s tím, co měl na srdci. „Předem bych chtěl pochválit poddůstojníka Stukova za jeho strategický koncept. On jediný prošel. Vy ostatní, vybalte si výstroj. I vy se vracíte do sluţby. Uděláme to ještě jednou. Ti, kteří si poradí s touto ostrou akcí, projdou. Ti kdoţ ne – nechci uţ na nich vidět uniformu mariňáka. Mně náleţí rozhodnutí, do které kategorie kdo z vás patří. Rozhodnu o tom bez osobních pocitů. A udělám prostě svojí práci. Připravte si svou výstroj a výzbroj a v hangáru na šesté palubě za dvacet minut.“ Chadwick se otočil a prostě odešel. Za jeho zády propukl jásot… Kdyţ došli do hangáru, jiţ tam čekal výsadkový člun Valkire. Chadwick jiţ tam stál připraven se svou phaserovou karabinou M-110A a v MIPPA*. Kdyţ viděl svoje hochy, svolal je a nechal nastoupit. „Kaţdý z vás vypracoval svůj koncept na to, jak to dnes bude vypadat. Chtěl bych, aby jste věděli, ţe si té práce váţím, přesto jsem se rozhodl, ţe ani jeden z nich nepouţiji. Takţe k plánu. Dnes, přibliţně za pět minut, se přes přechodovou komoru na šestnácté palubě dostaneme do lodního skladiště s náhradními díly. Velitel roty převezme velení čety pana Stukova (A), já si vezmu na starost druţstvo specialisty Willa (C). Toliko k velitelskému uspořádání. Teď k samotné akci. Já společně s druţstvem C pronikneme skrze průlez na palubu čtrnáct, kde počkáme na četu A. Poté vyhlásím kód Charlie. Po něm druţstvo C obsadí energetický rozvodný uzel pod správou OPS, díky němuţ vyřadíme automatické bezpečnostní senzory a okruhy pasivní bezpečnosti. Tato akce má krycí název Alfa. Mezitím četa pana Stukova počká, aţ tak provedeme a po rozkazu Alfa Komplet se vydají průlezy na palubu šest. Ohlásí se kódem Beta. My mezitím sabotujeme energetické ovládání a vydáme se na druhou stranu, kde počkáme na kód Beta. Po jeho vyhlášení četa A zaútočí na zbrojnici, druţstvo C udělá humbuk okolo strojovny; tuto akci necháme čistě na kreativitě obou skupin. Obsazení zbrojnice vyhlaste poručíku jako „Dragan zadokoval. Rozumí všichni rozkazu?“ zeptal se kapitán a kdyţ všichni přikývli, obrátil se, aby společně se svými muţi nastoupil do výsadkového člunu. Kdyţ jiţ byly u zadního traktu, kapitán se ještě obrátil na své podřízené. „Ještě…toto je tréninková mise! Takţe nastavte si omráčení a respektujete ho ať to stojí co to stojí!“ Přistání na povrchu bylo tvrdé. Kapitán, na rozdíl od zbytku věděl, ţe je to jen simulované díky inerčním tlumičům; ale i tak ho dost překvapilo, jak mohl runboat, který tak jemně přistál, mohl nasimulovat tak reálně bojové přistání.
„Ok, jsme na trupu, jedeme!“ zařval a sám jiţ se zvedl z sedačky a vzal do ruky svou karabinu. Dva nejbliţší vojáci, kapitán v nich poznal dva ţenisty z čety poddůstojníka Stukova, okamţitě přešli k průlezu. „Zelená, kapitáne, máme spojení.“ Chadwick přikývl. „Tak jdeme,“ řekl pouze, a i to stačilo k tomu, aby ţenisté okamţitě průlez otevřeli a skočili do něj. Po chvíli z se z něj opět vysoukali a se zvoláním „Výbuch v komoře!“ se schovali za ochranou trupu runboatu. Ozvalo se třikrát pípnutí a po něj uţ jen otevření přechodové komory. V reálu by se ozval výbuch který by protrhl trup...Chadwick přikývl a společně s druţstvem C slezl do přechodové komory. Počkal, aţ se všichni připraví, a poté zadal svůj autorizační kód k otevření těsnícíh dveří na palubu… Skupina praporčíka Dixona byla shromáţděna ve skladišti na palubě 16; kde probírala svůj taktický plán pro splnění svého cvičení. Praporčík společně s ostatními probíral moţnosti, se kterými by mohli úspěšně provést přepadení, kdyţ se ozvaly…zvuky. Takové prazvláštní, jako by cosi narazilo zvenku o trup. „Hannah, Drago, slyšeli jste to?“ zavolal na dva crewmeny, které nechal na stráţi u turbovýtahu a průlezu směrem nahoru na stráţi. „Bylo to někde u vás, praporčíku!“ zavolala Hannah přes celé skladiště. Praporčík se ohlédl po ztemnělé místnosti skladiště a přemýšlel, co to mohlo být. Jeho pohled uvízl na přechodové komoře za jeho zády. Mohlo to být zásobování? Ne, hloupost, skladiště na 16. palubě mělo systém přesného dislokování pro transport materiálu transportéry…tak co to bylo? Dříve však, neţ dostal svou odpověď, se komora začala otevírat. Vzduch pročísly phaserové výstřely... Kdyţ se dveře otevřely, kapitán, i druţstvo C spatřilo skupinku bezpečáků na druhé straně. Ani jeden z nich nezaváhal a o půl vteřiny později, či moţná dříve, kaţdý jeden mariňák si vybral jeden svůj cíl a zmáčkl spoušť. Netrvalo to ani vteřinu a skupina leţela na zemi omráčená. „Jdeme!“ rozkázal rychle Chadwick a sám takticky přešel do skladiště. Skrze mířidla prohlédl v rychlosti pravou a poté levou stranu. To uţ ale druţstvo zaujalo pozice a kaţdý jeden mariňák kryl svůj vektor. „Rojnice, prohledejte skladiště!“ zavolal přes vysílačku v helmě zbroje na ostatní mariňáky. Velitel přikývl a vydal patřičné rozkazy. Druţstvo vyběhlo. Chadwick sám nezahálel, vybral si cestu k turbovýtahu, která byla lemována pravoúhlou cestičkou ohraničenou ocelovými kontejnery, díky nimţ nevyděl na druhou stranu skladiště. Prošel nejdříve rovně, poté zatočil doprava a znovu doleva, aby se dostal na hlavní cestu k turbovýtahům. Kdyţ na ní zatočil, jeho mysl nemohla pochopit, proč neslyšel kroky osoby stojící před ním. Ale tou dobou, kdy si tohle uvědomil, jeţ jeho tělu vládl válečník ukrytý hluboko v něm. Stál tváří v tvář vystrašené crewmence, která nejspíše slyšela střelbu a šla se podívat, co se to děje, kdyţ se jí její velitel; asi ten praporčík, kterého Chadwick viděl u komory; neohlásil. Roky vojenské sluţby v první linii, zkušenost s bojem tváří v tvář nepřátelům horším, neţ byla jedna vystrašená novicka bezpečnosti, i ta zvířena v něm Chadwicka nezklamaly. Dříve neţ si crewmenka uvědomila, co se stalo, jí hlavní své pušky srazil tu její a paţbou uhodil na její obličej. Bylo to zvláštní, ale stalo se to, co jediné mohla crewmenka v tu chvíli dělat. Pustila svou pušku a své levé předloktí té paţbě nastavila. Jediný zoufalý pokus o obranu jí vyšel, ačkoliv vzduchem proletěl nepěkný zvuk lámající se kosti. Chadwick pochopil, ţe tohle mu nevyšlo a svou pravou rukou pustil pušku tak, aby si předloktím levé mohl zapřít její tělo. Tímto improvizovaným kyjem jí tu zlomenou ruku srazil a volnosti své pravé mechanické vyuţil tak, ţe jí chytil za uniformu, zvedl ji a předloktím ji přimáčkl na kontejner za jejími
zády. Do toho se ozval zvuk jeho karabiny, která spadla na zem. On si ho však nevšímal. Totiţ aţ teď měl krátkou chvíli si ji blíţe prohlédnout a on jí hodlal vyuţít. Byla asi tak jeho věku. Tmavé vlasy. Veliké hnědé oči. Něčí dcera. „Nezabíjej mě. Prosím,“ poprosila a z očí jí vyhrkly slzy. Později jsem přemítal, jak jsem asi vypadal, kdyţ jsem se nad tou mladou ţenou tyčil a její ţivot visel na vlásku v mém sevření. Dával jsem najevo soucit? Byl jsem absolutně chladný? Uvědomoval jsem si svou povinnost? Trvalo mi to hodně dlouho, neţ jsem si přiznal, ţe jsem byl v tom okamţiku bezcitným parchantem: neúprosný, chladný a bez špetky soucitu. Crewmenka hleděla do anonymního odrazu mariňácké helmy pro práci v prostředí beze vzduchu a plakala. Příruční phaser, který se jí zabořil do břicha ještě postřehla. Omračující výboj, který se jí do toho místa zakousl, však jiţ ne… Toto cvičení kooperujeme s bezpečností, proto čtěte její logy, ať jste v situačním obraze. Díky. Help: *MIPPA=Marine Infantry Personal Protective Armor Název: Bůh odpouští, Tarkin ne... Autor: Martel Tarkin Lokace: Pracovna velícího důstojníka ************************ Pracovna velícího důstojníka ************************ Kapitán Youdsová uţ dobré čtyři hodiny seděla v kanceláři a probírala se snad nekonečnou záplavou PADDů, které se tu za poslední dny navršily. Podepsala uţ asi milion ţádostí o doručení, potvrzení, schválení všeho moţného i nemoţného. Teď právě pročítala osobní sloţky vyšších důstojníků na palubě, konkrétně nadporučíka Johnsona. Věkový průměr posádky na palubě byl dost neobvykle nízký, zdálo se, ţe Hvězdná flotila na Scorpion převelala samé důstojníky s raketovou kariérou. To samé se konec konců týkalo i jí samotné, pokud věděla byla druhým nejmladším kapitánem ve Flotile. Unaveně si promnula spánky a poloţila PADD zpátky na stůl. "Počítači, spustit hudbu." "Specifikujte poţadavek." Natálie na na okamţik zamyslela: "Moje osobní databáze, playlist 24." Pokojem se začala linout pomalá, latinsko-americká hudba. Nat se spokojeně posadila do křesla. Potom stiskla tlačítko na svém počítači. Pár sekund na to do místnosti vstoupil crewman ve ţluté uniformě. "Ano, madam?" "Zavolejte mi Tarkina."
"Rozkaz, madam," řekl mladík a hned zase odešel. Natalie se spokojeně protáhla. Přeci jenom má to velení i výhody. *********************** Tarkinova kancelář *********************** Vyslanec Martel Tarki seděl ve své pracovně. Jeho nádherné křeslo i s jeho tělem bylo otočeno k velkému oknu, jenţ bylo zároveň obrazovkou. Nyní byla aktivována obrazovka, neboť Mat měl rozhovor. Mladistvě vypadající muţ, jemuţ však bylo 50 let, měl na sobě zlatou uniformu Hvězdné flotily. Na pravém límci uniformy měl 3 plné pecky. Jeho jméno bylo komandér Joseph Tarkin. „Musím říci, Marteli, ţe jsem tvé jmenování skutečně nečekal. Samozřejmě ti k němu gratuluji. Nezapomenu se pochlubit tetičce.“ Dodal Joseph a spiklenecky mrkl. Mat vyvalil oči. Tetičce? Josephova manţelka zemřela, je to tak 4 roky zpátky. „Ty ses oţenil?“ Vyhrkl překvapeně. Komandér Tarkin zahrál udiveného. „K tobě se donese kdejaký plk, drb apod., ale ţe se oţenil tvůj strýc, to nevíš.“ Zakroutil hlavou v nevěřícném gestu. Vyslanec Tarkin skutečně jenom zíral na obrazovku. „Ne, to tedy nevím. Nikdo mi o tom nic neřekl. Moţná bych měl vyměnit šéfa kontrolní komise.“ „Ne, to nemusíš. Ta svatba byla tajná a do záznamů se ještě nedostala. Brali jsme se teprve minulý týden.“ „Ty sis vzal Yaku?“ A znovu se objevil v hlase diplomata náznak nevěřícnosti. Joseph se podíval na svého synovce přísným pohledem. Tento pohled Mat znal. Kdyţ strýc nasadil takový pohled, věděl, ţe je zle. Pamatoval si to z dob svého ţití s ním. „Ano, vzal.“ Zkonstatoval prostě starší z Tarkinů. Vymluvit uţ mu to Martel nemohl. Co se stalo, stalo se. Další člen Hvězdné flotily v rodině. A ještě k tomu taková nepříjemná babizna! „Vidím, ţe tě úplně vzalo.“ Uhodilo to jako hrom v pravé tiché poledne na odlehlé louce hluboko uvnitř lesů. I v takovém okamţiku se projevilo Martelovo zaměstnaní.
„V tom případě ti neskonale gratuluji k tvému sňatku. Doufám, ţe spolu budete šťastni.“ „Diplomatický jako vţdy, ţe? Tohle ti neseţeru. Prostě se nemůţeš smířit s tím, ţe ona je o pár let mladší neţ já.“ „Věkovému rozdílu 15 let se neříká trochu mladší.“ Utrousil poznámku Martel vůči svému strýci. Ten ji přešel bez komentáře. „A co to má definovat?“ „Ve své podstatě nic. Jak jsem řekl, kdyţ budeš šťastný ty, budu šťastný i já. A skutečně vám přeji šťastný ţivot.“ „Ale no tak, Marteli. Umíš to i lépe. Nicméně bude to tvá teta. A to je to, co tě na tom tak štve. Ţe bys jí měl říkat tetičko, ţe?“ Dodal s úšklebkem komandér Tarkin. Ano, to bylo přesně to, co ho na tom štvalo. Ani nevěděl, proč ho to štvalo. Stejně jí tak říkat nebude. Rozhodl se proto také pro ironii. „No, musím to brát z té lepší stránky. Uţiji si více pietních aktů v rodině.“ „Černý humor. Skutečně, to ti vţdycky šlo. Absolutně nechápu, po kom jsi tohle zdědil. Fakt by mě to zajímalo.“ Vyslanec se chystal na odpověď, kdyţ byl přerušen počítačem. Někdo se dobývá do jeho kanceláře. „Musím končit. Někdo zase otravuje.“ „Jistě. Zatím se měj dobře. A nepřeháněj to, vyslanče.“ Jakmile zaznělo slovo vyslanče, tak se obrazovka vypnula a místo toho se objevil vnitřek základny, kde kotvil USS Scorpion. Hlavní diplomat se otočil se svým křeslem směrem ke dveřím. „Vstupte.“ Do místnosti vstoupila konzul Hnas. Její ladné kroky směřovaly přímo k Tarkinově stolu. „Pane, dorazil jakýsi praporčík, ţe se máte dostavit ke kapitánovi.“ Martel se spokojeně protáhl. Konzul jej však nespustila z očí. „Nemám čas. Pokud něco kapitán chce, tak ať přijde za mnou.“ Odfrkl suše Martel. Jiţ moc dobře věděl, kdo je novým kapitánem USS Scorpion. A popravdě řečeno – byl spokojen.
"Co ţe nemá?" Vykulila rozčileně oči na praporčíka, kterého před dobrou půlhodinou poslala pro vyslance. "Jeho Excelence, vyslanec Tarkin Vám vzkazuje, ţe pokud s ním potřebujete mluvit, máte se stavit v jeho kanceláři." Natálie vyprskla smíchy. Praporčík ji překvapeně pozoroval. "Můţete jít." Odpověděla mu nakonec a poklepala prsty na stůl. "Takţe Jeho Excelence nemá čas, no uvidíme..." Rozčileně si klepla na svůj interkom: "Youdsová transportní místnosti jedna." "Tady praporčík Naylor." "Trasportujte vyslance Tarkina do mé pracovny!" "Eh, promiňte madam?" "Je v tom snad problém?" Nasadila kapitán nekompromisně znějící hlas. "Ne, madam. Ano, madam, rozkaz," odpověděl trochu zmateně crewman. Tarkin se náhle objevil v pracovně kapitána. Trochu zmateně se rozhlíţel, neţ pochopil, kde je. To pochopil podle sedící postavy v křesle kapitána. Věnoval však pouze jeden pohled. „Pokud Vám to nestačilo od praporčíka, kapitáne, tak nemám čas. Pakliţe něco potřebujete, stavte se v kanceláři, či u vedoucího mé kanceláře.“ Prohodil prostě Tarkin a namířil si to ke dveřím. Natalie ho překvapeně pozorovala. Vzpamatovala se však rychle a stisknutím tlačítka na panelu zamkla dveře. Očekávatelný tah. Proč jenom někteří lidé dělají unáhlená, nikam vedoucí rozhodnutí. „Otevřete ty dveře, kapitáne.“ Vyzval vyslanec Tarkin v klidu velícího důstojníka USS Scorpion. Natálie se na vyslance příjemně usmála: "Jsem ráda ţe jste se na mě udělal čas excelence. Něco k pití?" „Zopakuji to uţ pouze naposledy, kapitáne. Otevřete ty dveře.“ "Ano, předpokládám, ţe to udělám. A aţ to udělám vy se posadíte a dáte si se mnou skleničku." Tarkinovi se na tváři objevil chabý úsměv. Spíše neţ úsměv to bylo ušklíbnutí nad nastalou
stiuací. „Aţ tak učiníte, opustím tuto místnost, kapitáne Youdsová.“ Natalie si unaveně povzdechla: "Ale no tak, copak vy Romulané nemáte ani trochu smyslu pro humor?“ "Nejsem Romulan." Ohradil se Martel trochu ostřeji, neţ zamýšlel. Není Romulan a nikdy jím nebude. Kdyby tomu tak bylo, měl by podstatně snaţší ţivot. "A smysl pro humor? Ten mám, kapitáne. Přesvědčíte se o něm." Poslední věta nezněla příliš přátelsky, spíše zněla jako hrozba. Natalie se smutně zahleděla na Tarkinova záda, nedálo se ţe by jí tato neobvyklá vyslancova pozice nějak vadila: "Ne, nejste Romulan. Ale máte k nim blíţe neţ kdokoliv z posádky, a rozhodně blíţe neţ já. Moţná, ţe to brzo bude potřeba, nemyslíte?" Martel moc dobře věděl, proč s ním chtěla kapitán mluvit. Ano, měl k nim blíţe. Moţná blíţeji, neţ si kdoliv z posádky uvědomuje. A po letech ve školách Federace, ale i na Akademii se nejednou přistihl, ţe zvaţoval svůj přestup do jiného muţstva. Naštěstí si uvědoml, ţe na druhé straně by na něj bylo pohlíţeno stejně, ne-li ještě hůře. "Ne moţná." Utrousil Tarkin. Otočil se směrem k Nat. Vzedmul se do své plné výšky a arogance a pohrdání kapitánem z něj jen vyzařovaly. Udělal pár kroků a přeci jen se posadil do nabízeného křesla. "Oni tam budou. Víme to oba dva." Natálie pozorovala blíţícího se muţe s kamennou tváří. V nitru však byla z jeho přítomnosti trochu nervózní. Z Tarkina silně vyzařovala jakási aura, kvůli které ho člověk chtě-nechtě musel respektovat, ale nebylo to jenom kvůli jeho vizáţi (Martel by téměř o hlavu vyšší neţ kapitán) . Pokud by si kapitán mohla být jista jeho podporou, byl by to mocný spojenec, a Nat si toho byla vědoma. "Myslím, ţe se romulanští skauti běţně neztrácejí v neznámých mlhovinách podél hranic s federací." Martel si kapitána chvíli přeměřoval. V jeho nitru se rozzuřil uragán emocí. Mohl pomoci kapitánovi, ale tím by nenaplnil svou pomstu. Na druhou stranu by tím pomohl Federaci. Nemohl se rozhodnout, co je lepší. Ještě jeden pohled na kapitána. Něco jí říci můţe, koneckonců příleţitost se najde vţdy. „A proč by se tam musel ztratit, kapitáne?“ Na kapitánově tváři se objevil úsměv: "Co myslíte vy?"
„Já si nemyslím nic.“ Odpověděl suše Tarkin. „Já to vím.“ Kapitán ho sjela pohledem. Potom vstala a vzala do ruky PADD: "Podle informací, které nám poskytla Flotila, zmizení té lodi oznámili sami Romulané. Loď měla povolení překročit neutrální zónu za účelem ehhh..." Na okamţik se zahleděla do PADDu, potom pokrčila rameny. "Oficiálně, za účelem archeologického výzkumu. Je běţné, aby Flotila vydávala taková povolení?" „Ne, běţné to není. Nicméně, stává se to. Obzvláště v příhraničních oblastech. Romulané mívají někdy netradiční pohled na věc, někdy i ku prospěchu věci.“ Prohodil vyslanec, pak ovšem udělal jednu neobyčejnou věc. „Počítači, odpoj veškeré interní senzory a sledování komunikace této místnosti.“ „Potvrzuji.“ Ozvala se od PC kladná odpověď. Martel znovu soustředil svou pozornost k Youdsové. „To, co teď řeknu bude neoficiální. Jasné? Ten romulanských skaut byl IRW Teryk, plavidlo s archeologickými laboratořemi. Ovšem do nich se dá dát ledasco. Například i protoplazma, kapitáne.“ "Chcete říct, ţe se Romulané mohli pokoušet vytvořit supernovu?" „Nebylo by to poprvé, co by se o něco takového pokusili, ţe? Protoplazma je nutná k takové zbrani, dále například trilithium, ale to se dá sehnat i tady, i kdyţ velmi těţce. Nicméně ta loď měla podle našich zpravodajů nést protoplazmu, kapitáne. A hranice mohly překročit i jiné lodě Impéria, v maskování bychom je nemuseli najít a způsob, jak se k nám dostat se dá také poměrně rychle vymyslet, obzvláště pro jednorázovou akci.“ Tarkin to říkal s neutrálně polohovaným hlasem, za nímţ se skrývala nenávist vůči Nataly. Musel však toto své osobní zaujetí postrčit dozadu, neboť zájmy Federace byly v této chvíli přednější. Pořád sám sebe ujišťoval, ţe ji stejně jednou dostane. Natalie kývla hlavou: "Dobře. Pokuste se zjistit, zda v poslední době překročili hranice ještě nějaké další lodě. Ať uţ oficiálně, nebo jinak. Touhle dobou by měla být na palubě uţ kompletní posádka takţe vyrazíme k mlhovině a pokusíme se zjistit co půjde. Nikdo z posádky kromě nás dvou velitele Jacksona a nadporučíka Johnsona o tomhle nebude vědět, dokud nebudeme mít nějaké pádnější důkazy." Mat si přejel rukou v otráveném gestu. Je skutečně tak naivní, nebo to jenom dělá? Ptal se sám sebe. „Ehm. Kapitáne, Vy jste zřejmě docela dobře nerozuměla tomu, co jsem tady říkal o romulanských lodích, ţe? Kdybychom se na základě podkladů domnívali, ţe tam nějaké další
lodě nebudou, tak by nebyl vyslán USS Scorpion, ale třeba třída Nova, či Oberth.“ Nat pohodila hlavou: "Rozuměla jsem vám výborně vyslanče, ale dřív neţ se s naší kavalerií vrhneme kosit Romulany, chci vědět, o co tam skutečně jde, případně kdo je v pozadí toho všeho. A to je ,pokud se nemýlím, vaše parketa?" „Moje parketa?“ Otázal se jakoby s údivem Mat. „Copak, SFI nemá k dispozici ţádné informace, kapitáne?“ Při zmínění rozvědky se kapitán zatvářila dost zhnuseně: "SFI. Víte, ţe ti lidé jsou schopni nechat vlétnout do pasti celou flotilu lodí, pokud je to potřeba k uskutečnění jejich vlastních akcí. Pokud jde o informace k této misi, tak máte pravdu. Neposkytli ţádné." A kvůli komu asi, pomyslela si. Rychle však zaplašila vynořující se vzpomínky. "Na druhou stranu, vy byste moţná dokázal zjistit něco víc." Tarkin velmi pomalým pohybem, drţíce pohled na kapitánovi, šáhl do svého pláště. A stejně pomalým pohybem z něj vytáhl padd. Byl to zvláštní druh paddu, vybavený o bezpečností opatření proti jeho zneuţití neoprávněnou osobu. „Ale ty informace mají.“ Neodpustil si Martel ironickou poznámku. Moţná, ţe ve Hvězdné flotile existují určité kruhy lidí, co si navzájem vypomohou, ale zcela zjevně v nich kapitán nebyla. „Podle SFI by se v oblasti mohl nacházet i válečný pták. Ovšem to jsou skutečně informace z doslechu. A ani my nemůţeme potvrdit nic víc. Akce Galea´Rihanna jsou dosti tajné, kapitáne. To jistě víte.“ Nat se na Tarkina ještě jednou podívala. Cítila, ţe právě dosáhla hranic jeho sdílnosti. Ladným pohybem ruky stiskla tlačítko zámku dveří. "Děkuji, vám, vyslanče," řekla naoko přívětivým hlasem.“ „Ale nemáte zač, kapitáne.“ Odpověděl stejně přívětivým hlasem vyslanec. Dveře místnosti se otevřely a za nimi jiţ stála konzul Hans i s ozbrojeným doprovodem. „Jste v pořádku, Vaše Excelence?“ Dotázala se zjevným zájmem. Asi nebyla zrovna zvyklá, aby se její chráněnci dostávali pryč jen tak. Po své otázce se prodrala do dveří kapitánovi pracovny. Pohlédla na kapitána. Na malý okamţik se zarazila, nicméně se extrémně rychle vzpamatovala.
„Zatknout?“ Zeptala se. Kdyby ji Tarkin neznal, byl by přísahal, ţe v jejím hlasem zaslechl náznak dychtivosti tuto akci provést. Vyslanec se zastavil. Nemohl si nepřipustit, ţe ho to jiţ nenapadlo. Proto se otočil zpět, aby viděl na Youds. Hans uţ stála s phaserem v ruce, akci chtěla rozhodně provést. Kapitán pomalu vstala od stolu a její pohled se na pár sekund setkal s Tarkinovým. Její výraz byl tentokrát naprosto upřímný a nehraný, plný bojového odhodlání. Poprvé za celou to dobu od chvíle, kdy přišel do pracovny v ní Mat uviděl kapitána, ne jenom směšnou děvečku, která se na toto místo dostala shodou podivných okolností. „Ne.“ Odvětil prostě Tarkin. Bylo by sice hezké vidět ji ve vězení za únos a porušení několika dalších protokolů, ale Mat chtěl větší pomstu. Mnohem, mnohem emotivnější a především krutější. Pak pohlédl opět směrem k velícímu důstojníkovi. „A gratuluji k povýšení, kapitáne. Vaše letecké výsledky byly skutečně skvělé“ A znovu se chladně usmál. Pokud je kapitán chytrá spočítá si, kolik je jedna a jedna. Jedna podivuhodná okolnost a jedna podivuhodná okolnost rovná se kapitán lodi Hvězdné flotily. Hans na sobě nedala nic znát, jenom vrátila phaser zpět do své róby a následovala svého nadřízeného pryč mimo můstek. Vytvořeno kapitánem Youds a vyslancem Tarkinem. Název: Jde se do akce Autor: Lokace: kajuta M.A.Commoda V pozadí velké bitvy se objevuje tvář stařeny a něco mumlá,zdá se ţe to je nějaké důleţité poselství,ale není ji vůbec rozumět,přehlušuje ji bitevní vřava,všude okolo umírají lidé…Markus se probudí celý zpocený,byl to jenom sen,řekne si v duchu.Vstane a oblékne se,najednou se ozve zvuk komunikátoru na jeho uniformě. „Tady kapitán Chadwick,mohl byste za mnou přijít nadporučíku?“ „Ano pane!“ odpoví Markus. Od prvního setkání na lodi uběhlo uţ pár dní a kapitán jakoby nadporučíka úplně ignoroval,taková arogance pomyslel si,jsem přeci jeho zástupce a on se ani neobtěţuje semnou cokoliv konzultovat?Ţe si na mě vůbec vzpomněl, pomyslí si a vydá se směrem ke kapitánově kajutě.Kapitán uţ ho netrpělivě očekává. „Abych pravdu řekl nadporučíku,nevěřím nikomu kdo semnou nebyl v boji a těch lidí opravdu moc není,myslím těch co by přeţili,máte ale moţnost mě osobně přesvědčit,během přepadení zbrojnice mi totiţ osobně budete krýt záda,rozumíte nadporučíku?“ pronese Chadwick. „Nejsem ţádný zelenáč,pane“ zní odpověď.„Na to jsem se vás neptal,za dvacet minut vyráţíme,zkuste se mi prosím neplést před hlaveň“dodá kapitán a ušklíbne se. Název: Nevinná Caren Autor: Lokace: Place of rest - Bar
Bylo cítit, jak loď vstoupila do warpu. PJ typoval, ţe let nebude trvat více neţ, no, neţ 5,6 hodin. Odhadoval, ţe letí něco málo přes warp 7. Mýlil se. Ale to samozřejmě nevěděl. Váhal, zda-li jít nebo nejít do simulátoru. Nakonec to vzdal, přeci jen má ještě namoţenou ruku. Takţe zamíří do baru. … V baru je dobrá nálada a navíc je tu i dost ‚hostů„. Barmanka se nestačí otáčet a replikátory pracují, jak jen mohou. A k tomu ta scenérie za oknem. Vlastně to okno ani není, ale přítomným to bylo jedno. Někteří hleděli na rozmazané hvězdy, i kdyţ si asi uvědomovali, ţe v okamţiku, kdy je vidí, jsou ve skutečnosti mnohem dále. A tak se jedlo a pilo a nálada byla téměř jako při oslavách. Dveře se známým monotónním zasyčením otevřely a do baru vstoupil mladý muţ v lehce šedivé uniformě s insigniemi lodního mistra. Jen pár očí mu věnovaly vteřinku pohledu, čehoţ si PJ náleţitě všiml. Takhle nacpaný baru tu ještě neviděl. Konec konců, je tu jen pár dní. Ale teď tu bylo opravdu ţivo a jemu nezbývalo, neţ sedět u baru, coţ dělal nerad, protoţe barmani bývají občas více upovídaní neţ-li by asi měli. „Tequilu jako obvykle, pane?“ zeptala se barmanka. „Jako obvykle? Jsem tu potřetí.“ zeptal se PJ trochu zaraţeně. „Mám dobrou paměť.“ „Váţně? Já jen, ţe tequilu nepiji.“ pronesl PJ a zvedl obočí. „Oh, váţně? Tak, co to bude?“ „Vodu,“ řekl PJ suše, ale přidal: „protřepat, nemíchat.“ Barmanka onen dovětek rozhodně nepochopila, ale neřekla ani slovo a PJ měl, co si přál za pár sekund. PJ popíjel lahodný nápoj, který je sice bez chuti, ale i tak je lahodný a chutný. A vtom do baru vstoupila ţena s dlouhými hnědými vlasy v ţluté uniformě. „Caren!“ křikl krátce PJ a nemohl uvěřit vlastním očím. „Ahoj!“ řekla a přisedla si k PJovi, kde se po jednom andoriánovi uvolnilo místo. „Co… co ty tady?“ řekl PJ aţ skoro vyděšeně. „Pracuju tady. Jako operační důstojník.“ řekla Caren hrdě a zadívala se na PJ. PJ chvíli nic nedělal. Jen tak seděl a nakonec vyhrkl: „Paráda. Fakt moc ti to sluší, ehm… totiţ chtěl jsem říct, ţe to je dobrý místo. Takţe jsi dodělal akademii, ţe? Fakt dobrý.“ „Máš postřeh,“ řekla Caren ironicky, dávajíc si nohu přes nohu, „takţe ty jsi pilot, jo? To se ti splnilo to tvoje přání, ne?“
„Joo. A kde jsi byla posledních… Šest měsíců?“ řekl PJ a dopil poslední doušek vody. „Studovala jsem. A hádej kde? V San Francisku. No věřil bys tomu?!“ „Ani ne, ale u tebe tomu věřím. Takţe jsi plně kvalifikovaná operační?“ „Přesně tak. S hodností-“ „Praporčíka. Vidím. To mě schází ještě hodně hodností. Ale ani se o ně nehodlám ucházet. Asi.“ „Ale, ale. Skromný, jako vţdy?“ „Ne, jen uţ vím na co mám a na co ne. Tedy, doufám, ţe vím.“ „Vţdycky ses podceňoval. Uţ ti není patnáct-“ „No právě. Není. Ty dětský sny neměly budoucnost. Copak člověk bez akademie můţe dneska něco ve flotile znamenat? Můţu se snaţit i tady dole, ale nahoru na můstek se jen tak nepodívám. Ne, ţe by to bylo něco, co jsem neviděl, ale-“ „Měl jsi jít semnou, na akademii. A bylo by po problému.“ řekla Caren vyčítavě. „Problém? Já nemám s tímhle problém. A nevyčítej mi něco, co jsem řešil před… x lety. Je to pryč. A doufám, ţe si nemyslíš, ţe budu studovat. Sem průměrný. Nic víc. Takový lidi nejsou vhodný pro důleţitý posty na lodi.“ řekl PJ ostře a Caren se teď zdála dotčená, a tak PJ pokračoval: „Promiň. To asi to pití. Voda je hrozně nezdravá. Uţ mi leze na mozek.“ Careninu tvář vystřídal úsměv. PJ se zhluboka nadechl a mezitím bar prořídl. „A kde jsi byl ty posledních šest měsíců? Vlastně to je déle neţ šest měsíců, co jsme se neviděli, viď?“ Caren změnila téma, ale PJ si hned uvědomil, ţe jí nemůţe nic říct. „Je to uţ skoro rok. Utíká to. No a jinak by se dalo říct, ţe jsem si uţíval. Na nové lodi. Dokonce jsme bojovali.“ A to neměl PJ říkat. Probudil Careninu zvědavost a PJovi to vzápětí také došlo. „Bojovali? Nic se ti nestalo? A kde to bylo?“ zeptala se zcela bezostyšně Caren. PJ se rozhodl celé to vybalit a tak povídá: „Nemůţu ti nic říct. Prostě ne. Víš jak je to s těmi utajovanými akcemi. Jsem pod přísahou mlčení. Promiň.“ „A nemohl bys aspoň-“ „Naznačit? Ne. Změňme téma.“ a PJ lehce posunul prázdnou skleničku od vody dál od sebe. „Dobře, chápu. A co Chris. Kdyţ odjíţděl, tak mi říkal, ţe bude snad někde s tebou. Kde je teď?“ zeptala se Caren. A znovu tak nevhodně, jak jen to při její nevědomosti šlo. PJovi teď v hlavě proběhly ty děsivé obrázky, jak byl Chris roztrhán na kusy. Zůstal však v klidu a teď se vyplatila ta jedinečná vlastnost lidí, lhaní. Někdy tak ušlechtilé.
„Nevím, kdyţ jsme se rozešli, byl v pohodě a povýšen.“ „Takţe nevíš, kde je teď?“ „Ne.“ „Škoda. Moc ráda bych ho viděla. Jen doufám, ţe se mu nic nestane. Nevíš kdy se vrací? Nezmiňoval se o tom?“ Jak více se Caren nevinně ptala, tím hůře se PJ cítil. Hlavou mu teď létal jeden hrůzostrašný pohled za druhým. Mrtvá těla, části končetin, litry krve, řev, volání, záblesky... „Musím jít!“ řekl PJ rozhodně a důrazně a vstal tak rychle, ţe se Caren lekla. Pak bez jediného slova kvapem odešel pryč z baru. Do kajuty číslo 0174… Název: Nový velitel... Autor: Lokace: Paluba 6/ Bar / Kajuta velitele Honora Helen došla ke dveřím od výtahu a stiskla tlačítko, Tom jí následoval a postavil se těsně vedle ní. Dveře se téměř okamţitě otevřely a oba vstoupily skoro jako jeden muţ nebýt opačného pohlaví. „Paluba 18,“ řekl Tom a otočil se k Helen. Ta mu věnovala jeden ze svých nádherných úsměvů. Trochu se nadechla a tím se jí pohnul celej hrudník. „Tak co, uţ jsi slyšel o novém velícím?“ zeptala se Helen s zájmem v očích. „No něco se mi doneslo ale nějak nevím kdo to bude,“odpověděl roztrţitě Tom a začal si pohrávat s uniformou. „Ty to fakt nevíš? Vţdyť uţ to ví kaţdej v peruťi...teda kromě tebe,“ řekla Helen s mírným úšklebkem. „Tak uţ mě nenapínej. To nesnáším,“ odpověděl Tom mírně podráţděným hlasem, který naznačoval, ţe není radno si sním moc zahrávat. „Dobrá, dobrá...klid, dýchej. Velet nám bude ňákej Chris Honor,“ dořekla s jistou úlevou v hlase. Chris Honor. Náhle se Tomovi v hlavě spustila kaskáda vzpomínek. Chris byl jeho bývalý spoluţák z Akademie. Uţ v prvním ročníku se dohodli, ţe si budou navzájem pomáhat a ve druháku Chris Tomovi zachránil ţivot. Od té doby byly nerozluční přátelé, ale nakonec je rozdělila sluţba a tady se opět znovu setkají. Chris Honor. To jméno jí něco říkalo. A taky moţná ne. Thomasovi jak se zdálo to jistojistě něco říkalo. Trhnutí. Výtah dojel do konečné stanice. "Paluba 18, Helen," řekl Tom a tak jí pomohl si opět uvědomit realitu. Přikývla ţe rozumí a vystoupila. Následovala Thomase a společně brzy našli lodní bar. helen zamířila rovnou k pultu...a koho ţe to tam neviděla. "Ahoj Petere," oslovila dalšího pilota v baru. Byl tam i s Mitchelem a viditělně něco probírali. Peter úsměv opětoval a Helen s Thomasem k baru přizvali. „Nazdár Helen. Čau Tome. To je dost, ţe jste se tu taky ukázaly. Právě jsme tady s Mártim probíraly jakej asi bude náš novej velitel - ale to nechme bejt a radči nám řekněte, jakejch
bylo prvních pár dní ve sluţbě,“ domluvil Peter a napil se něčeho sitě oranţového. Tomovi se to zdálo silně odpudivé a proto si raději došel k replikátoru. „Jedno tradiční české pivo z 21.století,“ během chviličky se před ním objevil zlatavý mok s bělostnou pěnou navrchu. TJ se otočil od replikátoru a musel se vyhnout několika lidem neţ došel zpět k baru. Před Helen se mezitím objevilo cosi tmavě bílého...ale to radči Thomas neřešil. "Takţe co jste o něm slyšeli? Mě to jméno nic neříká." "Mě taky ne," řekl Peter. Mitchell přitakal, ţe ani jemu ne. „Tak aby jste se tu nehádali,“ řekl Tom a zhluboka se nadechl. „Je to můj spoluţák z akademie,“ oddechl si a zhluboka se napil. Nepřestal však pozorovat ostatní. Dopil a sklenici odloţil ji na bar. „No to si děláš legraci ne?“ nemohl tomu PJ uvěřit. „On ţe je tvůj bejvalej spoluţák? To snad není pravda,“ domluvil Peter a ztěţka si sednul na stoličku. „Neříkám, ţe to pro mě bylo úplně překvapení, protoţe asi před týdnem jsem od něj dostal zprávu, ţe se asi uvidíme. Ale nemusíš se ničeho bát PJi. On je docela normální a je s nim i zábava,“ řekl Tom a lehce se zasmál. "Čau lidi, jsem váš nový velitel a Tom vám o mě jistě toho hodně řekl, ale nevěřte mu, ve skutečnosti jsem celkem dobrý chlap,“ řekl Chris a hodil jeden ze svých neodolatelných úsměvů. Poté dál pokračoval. "Ale nečekejte, ţe budete u mě lenošit. Budu vás tak prohánět, aţ vypustíte duši. Prohlédl jsem si jediné cvičení, co jste tu měli a musím říct, ţe bylo dost špatné." Chris si všiml, ţe PJ se nadechuje k odpovědi, ale předešel ho. "Vím, letová kontrola vám řekla, ţe to bylo dobré. Bylo to dobré jen z toho hlediska, ţe se nikdo nesrazil a zformovali jste se celkem rychle. Jinak ve všem to bylo špatné." A teď pokračoval přísnějším tónem : "Od vyhlášení poplachu ke startu to bylo příšerné - někteří členové dobíhali ke svým strojům v době, kdy uţ někteří startovali." "Druhý problém na to navazující byl snad ještě váţnější - vzlétali jste si jak chtěli - bez jakékoliv formace či koordinace. Být venku dostatečně silný protivník, tak vás sestřelí jednoho po druhém, aniţ byste nějak smysluplně přispěli k bitvě,“ Chris se odmlčel. "Ale to se musí změnit!!" řekl najednou a ostatní sebou trochu trhli. Tohle rozhodně nečekali. Chris viditelně na tu větu dal zvláštní důraz. Ale pak pokračoval mírněji. "Vím, ţe vás budu honit; ale je to pro vaše dobro, nevíme co nás venku čeká a to co je výborné tady, nemusí být dostatečné tam. Přečetl jsem si záznamy kaţdého z vás a řeknu vám jediné - to co tam máte napsané, pro mě nic neznamená, pro mě jsou důleţité výkony, jaké tady předvedete." Chris se podíval po ostatních, jak moc ho vnímají, a pak pokračoval. "Vím, ţe uţ máme jednoho velitele perutě..." podíval se přímo na Greeda "...ale to nic neznamená, pokud při cvičení; jaké mám pro vás naplánované, nebudete dostatečně dobrý, budete zbaven velení a ţe podle záznamů, by tu byly vhodnější kandidáti." Viděl jak se Greed zaškaredil, moţná i urazil, ale pak pokračoval. "Nemějte strach, máme tu ještě neobsazená místa pro 2 velitele letek, takţe je dost moţné, ţe své velení obhájíte." "A pro budoucí velitele letek - očekávám, ţe aţ budete jmenováni, tak předloţíte kompletní seznam posádek vaší letky (velitel + 11 pilotů) ke schválení mému zástupci. Výběr posádek nechám zcela na vás" "Ale zpět ke cvičením, budou probíhat minimálně 3x týdně a to náhodně, takţe vás naučím být připraven na vše a to vţdy. Vím, ţe na to téměř všichni budete nadávat...ale to se nedá s
tím nic dělat. Chlapci z údrţby a letové přípravy taky nebyli vůbec nadšení, ale to se nedá nic dělat - jednou je to domluvené, tak uţ nic jiného nezbývá." Chris udělal další pomlku, aby ostatní mohli vstřebat právě řečené informace. Kdyţ se tak dle jeho názoru stalo, pokračoval. "O tom, kdy bude cvičení, budu rozhodovat vţdy já. Rozpis se bude dělat vţdy na týden dopředu, aby se předešlo případným komplikacím a údrţba měla čas si vše naplánovat…" a tady si Chris dovolil malý usměv "…ale nedělejte si naděje - běţná obsluha je nezná a ten, kdo ho bude znát, vám ho neřekne." Chris se zazubil, čímţ svým slovům dodal přesně ten kontext, který chtěl v nich mít. "Ale uţ bylo dost práce, je na čase si od ni trochu odpočinout, co říkáte?" Chris se rozhlédl po spolusedících a vyslechl jejich názory. "Výborně, skočím si pro pivo a přidám se k vám." Po vzájemném bourání ledů a pár pivech či jiných nápojů Tom navrhl, abychom si všichni šli zahrát poker. Jeho návrh byl vřele přijat a tak skupinka pilotů se vydala za Tomem do "hráčského doupěte". Helen, PJ, Thomas, Greed, XO i CO seděli u stolu a zadumaně hleděli na karty před sebou. „Oh-ou,“ povzdechla si pro sebe Helen kdyţ pohlédla na ty své. „Jdeme na to,“ řekl Mortimer, kdyţ pohlédl na své. „Jdeme na to,“ potvrdil PJ. „Hraju taky,“ potvrdil Thomas a na stůl několik kreditů. „Sázím na tebe, XO.“ „Jdeme na to,“ potvrdil Mortimer a vyrovnal sázku, stejně jako ostatní. „Tebe se neleknu,“ řekl a poočku mrknul na Helen. Ta se jen zasmála. „Ale copak? Nejdřív hraješ falešně a teď…“ „Héj!“ okřikl PJ Helen a pošťouchl jí. Helen se však nenechala a pokračovala. „…a potom sázíš proti Tauron.“ „Co takhle ‚Bigduck„?“ navrhnul Mortimer a nechal si vyměnit dvě karty. „Buck, buck, buck,“ přisadil svému vtipu imitací kachny. „Stejně, kdes přišla k té přezdívce…Tauron? Bylo to po tom, cos svojí stíhačkou prošla hangárem?“ „Aţ po tom,“ odpověděla stroze Helen, nechtějíc si tak rozpomenout na svůj první bojový let…kdy po něm stíhačkou přistála mezi skladištěm a kajutami členů OPS. I kdyţ musela uznat, ţe na to měla úplné právo, vzhledem k tomu ţe jí chyběl jeden impuls a celý podvozek. „Zůstávám ve hře,“ oznámil Thomas a přisadil dál. „Stále ti věřím, XO.“ Helen se stále tvářila jak ukřiţovaná. „Jak se daří přítelkyni?“ zaútočila jediným drbem, který dokázala na vice-velícího vyhrabat. „Končím příliš brzo, moc vysoký sázky,“ oznámil PJ a sloţil své karty. „Hej, slyšeli jste o tý misi, do který se ţeneme?“ pokusil se atmosféru rozříznout Thomas. „By mě zajímalo co tam budeme dělat…“ chytl se toho PJ. „Znal jsem tam jednu holku, na Urllic VII, který je dva parseky odtamtud,“ vzpomínal Chris na jakousi svou dávnou známost. „Přítelkyně se má fajn,“ odpověděl stejným tónem Mortimer a hleděl na Helen stejně jak ona koukala na něj. „Vy jste s ní poslední dobu mluvil?“ přisadila Helen, kdyţ dolízla poslední kartu. Usmála se. „Třicet na tebe,“ řekl Chris a přihodil. Helen na něj mrkla a nadechla se, jako by chtěla říci cosi velikého. „Dobře tedy. Třicet na mě…a vypadá to ţe dovedu tuto skvělou malou hru do konce, protoţe…čistá postupka!“ řekla hrdě a rozzářila se jako sluníčko. „Hááááá! Ah-wooooo!“ vyjevila se a viditelně se jí nálada zvedla. Shrábla kredity a podívala se na ostatní. „Tak co,
kdo to se mnou jde propít do baru?“ Created by All fighter pilot on Scorpion Název: Interuders Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Bezpečnostní středisko / Sklad, paluba 16 „Podívejte se na tohle!“ Vykřikl najednou crewman Thompson. Právě měl sluţbu u kamerového systému a cosi ho při pohledu na jeden z monitorů upoutalo „Co je, Joshi?“ Vyskočil okamţitě Bhaelin ze svého křesla, ve kterém si dosud pohodlně hověl v očekávání příštích událostí a rychlými kroky přešel ke Thompsonovu stanovišti. „To snad není moţný.“ Vrtěl Joshua Thompson hlavou. „Věřili byste tomu?“ Bhaelin zaostřil pohled na monitor, který mu byl ukazován. Šlo o záběr z můstku. Ukazoval ozbrojenou skupinu vedenou nějakou ţenou, která si to bez rozpaků rázuje směrem ke kapitánově kajutě. Bhaelin si v hlavě rychle vybavil o koho jde. Seznam posádky uţ měl nastudovaný a poznal konzula Hnas, pobočnici vyslance Martela Tarkina. „To je v pořádku.“ Odtušil vzápětí. Thompson na něj tázavě pohlédl. „Tahle sekce má jistá…privilegia.“ Vysvětloval poněkud nepřesvědčivě. „Nechtějte stát proti nim.“ Dodal temně. „Ale…“ „To je v pořádku.“ Zopakoval Bhaelin. „Ostatně uţ odcházejí, vidíte?“ Na monitoru se mezitím objevil i vyslanec Tarkin, který vyšel z kapitánovy kajuty, a obklopen svou „osobní gardou“ opět můstek spěšně opouštěl. „Budu první, kdo někomu z těch parchantů pošle pozdrav mezi oči, kdyţ to bude potřeba.“ Slíbil Bhaelin trochu podezřívavě se tvářícímu Thompsonovi. „Ale dokud ne, tak se na ně nikdo z bezpečáků ani křivě nepodívá, jasné?“ „Jasné.“ Přikývli Thompson, Fidzgeraldová a Grey, kteří byli právě přítomni. Ale bylo vidět, ţe se jim to příliš nezdá. To ostatně ani Bhaelinovi… Neţ ale mohl říct něco dalšího, ozval se komunikátor. =/= Crewman Draga veliteli bezpečnosti. =/= Bhaelin podle jména poznal, ţe jde o člena druhého týmu. Jeho hlas zněl naléhavě.
=/= Poručík sh´Thaar, mluvte. =/= =/= Pane, já…my… =/= Vyrazil ze sebe. =/= Asi byste sem měl jít, pane. =/= Skladiště na 16. palubě – o necelých 5 minut později Pohled na desítku těl, která bezvládně leţela porůznu po podlaze skladiště, nebyl právě povzbudivý. Naštěstí byli všichni, jak Bhaelin po krátkém ohledání s ulehčením zjistil, jen omráčení. Někdo je musel překvapit, uvaţoval Bhaelin. A ten někdo musel mít buď obrovskou převahu, ale spíš to byli nějací profesionálové, kdyţ je dokázali vyřídit všechny prakticky najednou. Ale kdo to mohl být? Vetřelci na palubě? Proč by je ale potom rovnou nezabili? Neměl ale čas o tom dál přemýšlet, protoţe ho vytrhl hlas crewmana Thopsona, který ho přivolával k ţenskému tělu leţícímu u jednoho kontejneru. Ona crewmanka byla nejen omráčená, ale co bylo horší, měla ošklivou zlomeninu levé ruky. Paţe leţela v nepřirozeném úhlu a rukáv uniformy mokval krví. Bhaelin na nic nečekal. =/= Lékařská pohotovost na palubě 16. =/= Odpověděl mu Jamesův znepokojený hlas. =/= Bhaeline? Co se tam děje? =/= =/= Mám tu jednu otevřenou zlomeninu ruky. =/= Sdělil mu suše Andorián. =/= Měl by ses na to hned podívat. =/= =/= Uţ jdu na to. =/= Sliboval James. A opravdu, pár vteřin nato, se leţícího těla zmocnil transportní paprsek a přenesl jí na lůţko na ošetřovně. Bhaelin vstal a rozhlédl se kolem. „Jestli dostanu do rukou toho, kdo jí to udělal.“ Prorokoval pomalu temným hlasem. „Tak bude litovat, ţe mu vyrostly zuby.“ Rozhodl se vypátrat nějaké další informace pomocí kamer v bezpečnostním centru. =/= Bhaelin pro bezpečnostní centrum. Alex, slyšíš mě? =/= =/= Slyším, ale máme tu problém. =/= Ozvala se Fidzgeraldová ustaraně. =/= Vypadly všechny kamery a polovina systémů… =/= Bhaelina si dal dvě a dvě dohromady a dospěl k názoru, ţe to rozhodně není náhoda. =/= Vyhlaste bezpečnostní poplach! =/= Rozkázal. =/= Zdá se, ţe máme na palubě vetřelce. =/= Název: štart
Autor: Lokace: USS Scorpion Lorie dorazila ze simulátoru naprosto vyčerpaná.Tři kilometry plavání v jezere Lago di Como ji daly zabrat a v hlavě ji nezůstala ani jedna myšlenka. Myšlenka na cokoli. Vlétla do sprchy, vypila sklenici vody ze svého jiţ opraveného replikátoru a zapadla do nové postele. Usnula okamţitě. Uslyšela sténání. "Rowie?" Zavolala. Sténání ustalo. "Rowie?" Teď zaječela. Blik Její pověření musí zůstat tajné, i kdyţ tu Rowie není. "Jsem Lorie Roberts, geolog ze Země." uslyšela se říkat. Blik. "Vítejte na Excaliburu. Jsem poručík David Jackson a pro dnešek jsem Váš průvodce. Zároveň jsem velitel vědecké sekce. Mám pocit, ţe jeden z Vás mě bude potkávat více, neţ je zdrávo." Znovu uslyšela slova poručika Jacksona, kdyţ je vítal na Excaliburu. A znovu zahrála svoji roli. "Jsem Lorie Roberts, váš nový geolog, pane." Blik. Vtrhla do pracovny poručíka Davida Jacksona. "Pane, musím s Vámi nutně mluvit!" "Snad by to počkalo, crewmane, ne?" "Nepočká. A nejsem crewman, pane." Vysvětlit celou situaci ji trvalo moţná půl hodiny. "Tím vším chcete řict, ţe na naší lodi je nebezpečný člen posádky a vy jste mne o tom neinformovala dříve?" "Poznat ho mohl jen Tadeas Rowerson a ten zemřel. Ničím jsem si nemohla být jistá. Měla jsem být jen zástupce poručíka Rowersona a případně jeho pilot. Celá situace se značně zkomplikovala." Vytáhla pečlivě zabalené médium na přenos informací. "Tady jsou informace, které všechno potvrzují, pane." Poručík si nedůvěřivě informace začal prohlíţet. Kdyţ dočetl, okamţitě spustil komunikátor. "Jackson pro bezpečnost! Okamţitě zatkněte prapočíka Martina Bertona." Lorie s nekonečným pocitem úlevy si sedla do křesla. "Díky bohu, ţe je všemu konec." Za dva měsíce se podařila vytvořit umělá signatura z galaxie M104 a ona se vrátila domů. Bez Rowieho. Lorie se probudila. Zpocená a kupodivu vystrašená. Její kajuta byla prázdná. Neměla se vracet. Vracet? Ihned si uvědomila, ţe se nevrací. Teď ji teprve došlo, proč přijala místo na USS Scorpion. Ráno vstala rozlámená a unavená jak po horském výstupu, aţ její ranní káva ji postavila na nohy. Vzala si svůj PADD s pokyny a vyrazila do své pracovny. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Seroquel John stál u okna a pozeral sa von. Po chvíľke som sa poobhliadol po svojej novej
kajute. Bolo to omnoho lepšie ako to kde som spával posledných šesť mesiacov. Vďaka tomuto ţivotu som sa dostal do veľa problémov zo zákonmi, ale pomáhalo mi to zabudnúť na Aďu. V ruke som drţal skrkvanú spoločnú fotku mňa a Adi. Stáť na vesmírnej lodi federácie, vo mne začalo vyvolávať veľa spomienok. Spomienok, ktoré som mal nechať za sebou uţ pri návrate z M104. Vtedy sa mi to nepodarilo, no dúfam, ţe teraz tomu bude ináč. Vzal som si novú uniformu, po ktorú som si bol u krajčíra, pretoţe tú starú som zahodil pred šiestimi mesiacmi. Na lodi bolo pár známych a čo ma prekvapilo, všetci moji spoluţiaci s Akadémie. No a niektorých som poznal z môjho predchádzajúceho pôsobenia. Čo najskôr by som sa mal spojiť s kamarátmi, ale najprv by bolo dobré zájsť za svojím novým nadriadeným. Vzal som si PAD a pozrel som sa do inštrukcií. Poručík Lorie Roberts Veliteľ letových operácií/ hlavný navigátor. Viac tam o mojom nadriadenom nebolo. Vzal som si teda PAD zo zaradením a šiel som sa zahlásiť. Po východe s kajuty som si na PADe zapol mapu. Ešte nikdy som nebol na lodi triedy Sovereign, a nepatril som medzi horlivcov, ktorý sa učili celú loď naspamäť ešte pred príletom. Vlastne za posledných šesť mesiacov som sa dosť zmenil. Stál som pred turbovýťahom a čakal som kým dojde. Dvere sa otvorili. Vo výťahu bola jedna osoba, vôbec som jej nevenoval pozornosť, len som vošiel dnu a otočil som sa k nej chrbtom. "Paluba 5", povedal som a turbovýťah sa zase pohol. Pozeral som sa do svojho PADu a hľadal som najkadšiu cestu do kancelárie svojho nadriadeného. "Johny?...... si to ty?......... No jasné ako sa máš kde si bol? Od ....hm, no veď vieš od kedy som o tebe nič nepočul.", Prekvapene som spozornel, nespoznával som ten hlas. Otočil som sa a za mnou stál práporčík v lekárskej uniforme. Bol to Paul. Slúţil so mnou na Pythagorovi B. Dosť často, keď sa niekam letelo, bol ku mne pridelený do posádky a tak sme sa dosť skamarátili. "Ahoj Paul, pozerám, ţe ta povýšenie tieţ neminulo," odpovedal som mu vyhýbavo "No to vieš po návrate sme sa stali hrdinami, aj keď sme sa tak necítili." "A kde si bol posledných šesť mesiacov?" "Ale chvíľu tu potom tam, však vieš ako je to s mladými práporčíkmi", povedal a ja som na to len prikývol na znamenie súhlasu, "ale čo ty, kohokoľvek som sa na teba spýtal, nikto o tebe nevedel nič." V tom sa turbovýťah zastavil a dvere sa otvorili. Bol som na mieste " Ja uţ musím", povedal som Paulovi a ukázal na otvorené dvere.
"Jasne Johny, ale niekedy si musíme zájsť na panáka", ledva dopovedal a dvere sa zavreli. Mierne som sa pousmial a pokrútil hlavou, potom som sa otočil a šiel som hľadať kanceláriu šéfa. Radšej som sa znova pozrel do PADu, aby som zbytočne neblúdil. Po chvíľke som stál pred dverami. Zazvonil som a z kancelárie sa ozvalo "Vstúpte" Dvere sa otvorili a ja som vošiel dnu. "Poručík Seroquel John navigačný dôstojník, madam" Lorie zvedla pohled od rozdělané práce a spatřila černovlasého bajorana. "Poručíku." odpověděla. Marně přemýšlela, zda ho viděla v galaxie M104. Nevzpomněla si. Náhle ji přišlo ironické, ţe crewman přijímá poručíka ve své pracovně. Zarazila se. ne, uţ není crewman, je velitelem letových operací. Trochu zalitovala, ţe není jen pilotem runaboutu. "Posaďte se." Ukázala na jedno z křesel. Chvíli mlčela. Myšlenkami se ocitla daleko. Pak si uvědomila, kde je a ţe není sama. "Kapitán dnes naplánovala vyplutí." Vstala, aby si podala konvici s čajem, černým Earl Grey. Ani se nesnaţila poručíkovi nabídnout. "Máte sluţbu. Za hodinu buďte připraven na můstku." John sedel v pracovni poručíčky, ktorá pôsobila sebaisto a zjavne si Johna drţala čo najviac od tela. Moja prvá sluţba začína o hodinu. Trocha ma to prekvapilo, pretoţe som nečakal, ţe poletím z loďou von zo stanice. Skôr som čakal, ţe prvý let bude jej. No bola tu ešte jedna vec, ktorú som si potreboval vybaviť. "Madam, na stanicu som priletel, na vlastnom člne, nie je to síce federační štandard, ale nie raz mi zachránil koţu. Chcem sa spýtať, či je moţné zobrať čln na palubu", pozrel som na poručíčku, ktorá si práve nalievala čaj. "Pokud v hangáru bude dost místa... a nikdo nebude nic namítat, já osobně v tom nevidím problém. Je to vše? Jestli ano, přeji Vám hodně štěstí při vyplutí. Viděla jeho překvapený pohled, kdyţ mu sdělila, ţe s lodí vypluje on, ale netouţila být u všeho. John sa postavil zo stoličky. „To je všetko madam“, povedal a odišiel s pracovne. Musel ešte zájsť do doku základne a presunúť svoju lodičku na palubu Scorpio. ........ O hodinu pozdejšie, mostík USS Scorpio ....... Johnov čln uţ bol na palube a jeho sluţba na mostíku v plnom prúde. Predletové prípravy sa
ukončili a uţ sa len čakalo na povolenie k štartu, To za chvíľku prišlo a štartovacia procedúra sa spustila. Odpojil som dokovacie zariadenie a loď bola uvolnená potom prišiel povel od kapitána. „Vyveďte ji ven, jedna čtvrtina impulsu.“ „Potvrzuji, madam. Čtvrt impulsu.“ Kúsok po kúsku sme sa pribliţovali k vrátam a pomaly sme vypluly do voľného priestoru. „Sme vonku, madam.“ oznámil som. „Zadejte kurs na určené souřadnice, warp 8.“ „Rozkaz, kapitáne“, zadal som určený kurz a loď prešla na warp. …………………………… created by: poručík Lorie Roberts a poručík Seroquel John. ……………………………
Název: Nové místo, nový začátek Autor: Lokace: USS Scorpion, Kajuta 1278, můstek Před 3 dny Kdyţ Seamusovi přišla zpráva, ţe místo na USS Scorpion, o které ţádal, dostal, nemohl tomu uvěřit. Ihned si začal balit a v duchu si říkal "Tak kamaráde, je to tady. Budeš slouţin na lodi třidy Sovereign. Hlaně nesmíš nic podělat....." Najednou se ozval zvonek. Došel ke dveřím a na panelu zadal kód aby odemkl. Kdyţ se otevřeli dveře, tak v nich nestál nikdo jiný neţ jeho hodně dobrá kamrádka Katy Fox (no...kamarádka. Vţdycky si přál aby byly víc neţ jen kamarádi). Neţ se Seamus stačil vzpamatovat skočila mu kolem krku. Dlouho se neviděly, protoţe byla na misy. Seamus byl rád, ţe ji po dlouhé době vidí, ale bylo mu jasné, ţe to není na dlouho. Kdyţ ho konečně pustila, rozhodl se, ţe půjdou do baru a napijí se na uvítanou a zároveň na rozloučenou. Neměl to srdce jí říct, ţe odlétá, ale musel. Kdyţ seděly v baru, tak se Seamus odhodlal, jí to říct. "Ehm... Katy, musím ti něco říct". Katy na něj vytřeštila oči. "Co se stalo? zeptala se. "No...víš....já...." napil se a pokračoval. "Dostal sem místo na USS Scorpion. Neţ si přišla uţ sem si balil. Zítra ráno se mám hlásit." Podíval se na Katy. Katy na něj zíral s otevřenou pusou. Po chvíly ticha se katy narovnala a řekl:"No co. máš se hlásit aţ zítra. tak to máme dost času." Seamus byl touhle reakcí dost zaskočený. Po chvíly se vzpamatoval a řekl:" Tak víš co? Půjdeme ke mě. Tam je klid a můţeme si popovídat. musíš mi všechno vyprávět." Oba se zvedly a šli do Seamusovi kajuty. Seamus, za pomoci Katy, ještě pobalyl poslední věci. Vše si nachystal ke dveřím, ale jenom
jednu krabici nechal na stole. podíval se na Katy a řekl: "Dohle sem si schovával pro zvláštní příleţitost. Tak myslím, ţe teď je ta příleţitost." Jen co to dořekl vytáhl z krabice láhev červeného vína. Katy se na něj usmála. Seamus si sedl zaní na postel a otevřel vínoa Katy začala vyprávět co všechno zaţila, kde byla a co vyděla. Seděly a povídaly si hodně dlouho do noci..... Ráno se Seamus probudil na podlaze. Nejdřív mu nebylo jasné, co tam dělá, ale kdyţ vstal, tak mu to došlo. Vţdyť nabídl Katy aby u něj přespala. Opřel se o stěnu a pozoroval ji jak se spokojeně převaluje na postely. Uţ hodněkrát se stalo, ţe u něj v kajutě přepala, ale nikdy se nevbudil dřív jak ona. Oblékl si čistou uniformu a šel vzbudit Katy. Pohladil jí poslasech. Katy sebou lehce trhla a otevřela oči. "Uţ musím jít." řekl a políbil ji na tvář. "Měj se a někdy se ozvi" řekl a dlouze ho políbila. Seamus nevědel co na to má říct. Rozhodl se neříkat nic. Popadl svoje věci a odešel. Vzal do ruky svůj PADD a vyvolal mapu lodě a by zjistil kde má kajutu. Po chvíly bloudění to konečně našel. Kajuta 1278. otevřel dveře a rozhlédl se. "No po pár úpravách do tu bude vypadat útulně." řekl. Hodil svoje věci na zem a šel se nahlásit. Vešel na můstek, rozhlédl se a uviděl 1. důstojníka komandéra Davida Jacksona. Seamus šel k nemu, zasalutoval a spustil: "Praporčík Seamus Jack Hatrnell se hlásí do sluţby, pane. Komandér se na něj otočil a řekl: "pohov. Vítejte na palubě USS Scorpion praporčíku. Jaké je vaše umístění?" "Navigační důstojník, pane" odpověděl okamţitě. Komandér se na něj podíval a řekl: "Dobrá. Beţte na místo a proveďte diagnostiku navigace. Odchod" "Rozkaz pane." řekl Seamus a šel pracovat. Kdyţ sem skončil ukázal komandérovy výsledky. Komandér byl s výsledky spokojen a řekl mu aby si šel vybalit a zabydlet v kajutě. Seamus opět chvíly bloudil ale nakonec svou kajutu našel. Vstoupil do ní a začal si vybalovat věci. kdyţ s tím skončil rozhodl se, ţew se trochu projde po lodi. Hned jak vyšel z kajuty vrazil do nějakýho muţe. podle frček to byl praporčík. Rozhodl se představit. "Ahoj já sem Seamus Hartnell." Praporčík se na mě otočil a řekl: "Čau já sem Kevin Khatar. Bydlím hned vedle. Kam tě umístily? Já sem pilot runboatu." "já jem navigační důstojník. Uţ sem se byl nahlásit komandérovy. vypadal jako správnej chlap." řekl sem. Kevin přikývl " to máš asi pravdu. No nic du do hangáru podívat se na svoji novou hračku. Tak zatím čau" "čau čau." řekl Seamus a šel si prohlídnout loď.... Název: Srdce lodi Autor: Natalia Youds Lokace: Strojovna V strojovni je rušná pracovná doba. Dokončujú sa projekty započate ešte v doku a pomaly sa začínajú, tie naplánované na misiu. Šéfinţiner pracuje za jednou z konzolí, keď do strojovne vojde kapitán. Natálie se rozhlédne po místnosti, která jak mnozí říkají tvoří srdce celé lodi. Při pohledu na mohutné warpjádro uprostřed o tom bylo dost těţké pochybovat.
Rozhlédla se po místnosti, bylo tam celkem rušno. Zdálo se ţe inţenýři rozhodně nezahálejí. Od jedné konzoly se ozval muţský hlas: "Dobrý deň, kapitán. Čo vás priviedlo do strojovne ?" Nat se otočí za hlasem. Patří muţi ve středních letech s plnovousem a insigniemi poručíka: "Oliven Dortz, předpokládám." Oliven ešte stále stál pri konzoli. Po niekolkých sekundás sa však spametal. "A, ano, prepáčte madam. Neuvedomil som si, ţe sme sa ešte nestretli. Som poručík Oliven Dortz, váš šefinţinier. Chcete mini exkurziu po strojojni, madam ?" "Těší mě, poručíku," řekla Nat s okouzlujícím úsměvem a podala Olivenovi ruku. "Exkurzi? No jistě proč ne." Oliven sa usmial a v hlave si začal zoradovať obsah strojovne, tak aby ich mohol plynule predstavit kapitanovi. Rozmýšlal čím začat. Prečo nie tým, čo si kaţdý všimne ako prvé ? "Strojovňa zaberé 3 paluby, pričom hlavná čast ovladania je tu na palube 16 a na 1. poschodí.", Oliven ukázal na warp jadro a pokračoval. "Ako isto viete, v srdci strojovni je warp jadro, asi najdôleţitejšia časť. Zaberá niekoľo poschodí. Navrchu tejto konštrukcie sa nachádza deuterium, pričom pri základni sa nachádzaju nádrţe s antihmotou. Na boku konštukcie sú dve chladiace časti. Ostatná časť strojovne je prevaţne venovaná kontrole a ovladaniu warp jadra a impulzných motor, ale strojovňa je plne schopná nahradiť funkciu mostíka." Šéfinţinier dokončil krátku prehliadku svojho územia. Z tónu inţenýrova hlasu bylo zřejmé, ţe je na svoji strojovnu hrdý, a kapitán si byla jistá ţe právem. Oba společně nastoupili na zdviţnou plošinu u stěny, která posádku dopravovala do druhého patra. Natálie se znovu zahleděla na rytmicky pracující jádro. "Zatím ţádné problémy s warp motory?" Zeptala se. Poručík si vydýchol. "Nie, zatial sme nemali ţiadne podstatné problémy. Akurát okaţitý štart na warp 8 bol trocha šokom pre motory, predsa len sa neboli schopné zahriať na plný výkon z dokovacieho reţimu. Ale inak všetko je vporiadku." Kapitán se spokojeně usmála, ale uţ nic neříkala. Šéfinţenýr ji provedl zbytkem strojovny a kaţdý detail doplňoval o svůj velice odborný výklad. Scorpion byl skutečně velice působivá loď. Po asi půl hodině prohlídky se vrátili zpátky tam, kde začali, ke vstupu do strojovny. "Tak, děkuji vám za prohlídku pane Dortzi. Na zítřek je plánovaná porada vyšších důstojníků. Předpokládám, ţe vás tam uvidím."
"Samozrejme, madam." Kapitán sa chystala na odchod. "Tešilo ma, madam." Znovu se kapitán usmála: "I mě těšilo. A ještě něco, poručíku. Ráda bych otestovala naše nové motory na maximální rychlost. Nechci, abychom to zkoušeli poprvé aţ budeme v krizové situaci. Můţete ten test naplánovat?" "Dám vám vedieť hned ako to bude moţné." "Děkuji," kývla kapitán na pozdrav a uţ byla pryč. Sotva ale vyšla ze strojovny rozsvítila se poplachová světla. "Pozor, bezpečnostní poplach!" Oznámil počítač. Na chvíli se zamyslela, ale nevzpomínala si, ţe by věděla o nějakém cvičení. "Youds bezpečnosti, co se to sakra děje?" Zapípání komunikátoru zastihlo Bhaelina, kdyţ si to rychlým krokem rázoval směrem k bezpečnostnímu středisku. Stiskl ho a vychril rychle stručnou odpověď. =/= Poručík sh´Thaar kapitánu Youdsové. Obávám se, ţe máme na palubě vetřelce. =/= "To mi vysvětlete, poručíku." Zeptala se kapitán poměrně ostře. =/= Ve skladu na palubě 16 jsme nalezli devět omráčených členů bezpečnosti. =/= Vysvětloval rychle Bhaelin. =/= A ve středisku bezpečnosti vypadly systémy... =/= "Okamţitě uzavřete celou palubu a najděte je. Pokud budte potřebovat víc lidí, vezměte si k sobě i lidi z maríny." =/= Rozkaz, madam. =/= Bhaelin ukončil spojení a jal se svolávat zbytek svého týmu do bezpečnostní centrály, kde se dohodnou na dalším postupu. Created by: Natalia Youds, Oliven Dortz, Bhalein sh´Thaar Název: nový projekt Autor: Tolbin Jaxom Lokace: strojovna/kapitánova pracovna/můstek Hvězdné datum 59101.1 Tak Scorpion konečně vyplul. Ve strojovně byli všichni napjatí, ale lodní systémy běţely bezvadně. Četné kontroly a testy před startem se vyplatily. I přechod na překvapivě vysoký
warp, který kapitán nařídila, proběhl naprosto bez problémů. Škoda, ţe ze strojovny není vidět ven… Tolbin se rozhodl, ţe si konečně promluví s šéfinţenýrem, aby mohl za kapitánem. Došel k němu a oslovil ho: „Pane rád bych si s vámi promluvil.“ „A o čem, pane Jaxome?“ Tolbin se zhluboka nadechl, přece jen komunikace s lidmi nebyla nikdy jeho silnou silnou stránkou a ani Jaxom v tom moc nezměnil. „Chtěl bych zabezpečit počítačové systémy Scorpionu.“ Poručík poloţil PADD, který drţel v ruce a soustředěněji se podíval na svého podřízeného. „Zabezpečit? Co chcete zabezpečit?“ „Ve svém volném čase jsem dělal určitá měření a testy a myslím, ţe bych dokázal zabezpečit naše konzoly proti vzdáleným zkratům.“ „To je zajímavý nápad. A proč myslíte, ţe naše nynější ochrany nejsou dostačující?“ Poloţil poručík zásadní otázku. „No z toho co vím, často se stává, ţe exploduje konzola po zásahu do vzdáleného místa lodi. Podle testů, které jsem dělal, naše loď proti tomu není dostatečně chráněná… Vypracovával jsem na tohle téma seminární práci na škole. Sice pro systémy lodí třídy Galaxy, ale po testech, které jsem provedl, si jsem jistý, ţe to půjde modifikovat na Scorpion. Samozřejmě by to musela schválit kapitánka, s ní si o tom chci promluvit také, pokud dostanu svolení od vás.“ Cením si vaši pracovitost a angaţovanost, ale bez aspoň stručné zprávy vám tak rozsáhlé změny v systému dovolit nemůţu. Jistě chápete, ţe nemohu povolit přístup k hlavním systémům lodě jen na dobré slovo. Pokud mi však dodáte zprávu o rozsahu změn, kterou si pročtu a schválím, budu ochotný vás v této věci podpořit, pane Jaxome.“ „Samozřejmě pane. Upřímně, kdybyste mi dal svolení automaticky, povaţoval bych vás za nekompetentního vykonávat svoji funkci.“ Usmál se Tolbin. „To by mě zajímalo, co byste v takovém případě podnikl.“ Opětoval poručík ţert. „Asi bych o tom informoval kapitána.“ Znovu se usměje Tolbin. „V pořádku pane Jaxome. Je to vše, nebo jste po mě chtěl ještě něco?“ „Ne pane, to je vše. Zítra vám přinesu tu zprávu.“ Poručík vzal PADD do ruky a pokračoval v přerušené práci. Po skončení sluţby došel Tolbin do své kajuty, vytáhl jeden poněkud oprýskaný PADD a začal ho pročítat. Potom na něm začal pracovat. Pracoval dlouho do noci, aby měl druhý den všechno hotové. Ráno zašel za šéfinţenýrem a předal mu PADD. Ten ho vzal a řekl Tolbinovi, ať jde po své práci, ţe aţ to bude mít přečtené, dá mu vědět. Asi za hodinu za ním přišel a řekl: „Myslím, ţe by to mělo fungovat. Je docela zvláštní, ţe něco tak v zásadě jednoduchého dosud nikoho nenapadlo. Dám vědět kapitánovi, ţe bychom s ní rádi mluvili.“ Potom stiskl svůj komunikátor. „Poručík Dortz kapitánovi.“ „Youds, slyším, o co jde, poručíku?“ „Madam, rád bych s vámi mluvil, pokud by to bylo moţné.“ „Jak moc je to naléhavé, poručíku?“ Její hlas zněl trochu udýchaně. „Není to urgentní madam, ale rád bych to vyřídil co nejdříve. Aţ se vám to bude hodit, dejte mi prosím vědět.“ „Dobře, mám teď nějakou práci. Stavte se za půl hodiny u mě v kanceláři
Tolbin se nemohl pořádně soustředit na práci. Ta půlhodina mu připadala jako věčnost. Uţ to chtěl mít za sebou. Byl hrozně nervózní ze setkání s kapitánem, ale chtěl uţ konečně začít pracovat a dokázat jí svoje schopnosti. Konečně přišel poručík a řekl: Tak jdeme. Zanedlouho stáli oba před pracovnou kapitána. Poručík stiskl tlačítko na dveřích a ozval se zvonek. „Vstupte,“ ozvalo se zevnitř. Kapitán seděla za stolem a v ruce drţela šálek kávy. Svrchní díl uniformu měla hozený přes křeslo, takţe na sobě měla jenom červený rolák. Kdyţ oba inţenýři vstopili dovnitř, přivítala je vlídným úsměvem. „Zdravím vás pánové. To uţ se nám ta loď začíná rozpadat, ţe jdete rovnou dva?“ Poručík se usmál a promluvil. „Madam, tady loďmistr má jistý návrh, jak vylepšit zabezpečení lodi. Zkoumal jsem jeho práci a myslím, ţe by to mělo fungovat a loď to nijak významně nezatíţí“ Kapitán se začala smát: „Vy inţenýři jste neuvěřitelní. Postaví vám novou loď a vy uţ hned chcete něco vylepšovat.“ „Samozřejmě madam, je to přece naše práce,“ usmáli se inţenýři. Nat se napila a pokračovala: „Tak o co jde?“ „Madam myslím, ţe bude lepší, kdyţ předám slovo panu Jaxomovi. Je to jeho práce a ví o ní víc neţ já.“ „Samozřejmě…“ „Madam, nevím, jestli vám něco říká vzdálený zkrat. Jde o to, ţe kdyţ loď dostane v boji zásah, exploduje konzola na úplně jiném místě lodi…“ Kapitán kývla „Na škole jsem vypracovával seminární práci na téma, jak tomu zabránit a našel jsem překvapivě jednoduchý způsob. Je ale poměrně náročný časově… „Loďmistře…“ skočila mu do řeči Natálie. „Chcete mi říct, ţe můţete zabránit přetěţování konzolí?“ „Ano madam, a je to překvapivě snadné. Jde o to, ţe se kaţdá konzola musí zabezpečit zvlášť pomocí pojistného obvodu. Pokud dojde k přetíţení v důsledku zkratu, konzola se odpojí, místo aby explodovala. Je pak sice dočasně nepouţitelná, ale obsluha bude nezraněna. Znovuzprovoznění je pak otázkou asi jedné minuty…“ Nat se zatvářila zmateně. „No a proč to tedy neuděláte?“ „Samozřejmě nemůţeme dělat ţádné zásahy do lodních systémů bez vašeho vědomí madam.“ „Můţe to nějak ohrozit fungování lodi, poručíku?“ „Nemyslím madam. V nejhorším případě to prostě nebude fungovat a loď bude těţší asi o 10 kilogramů, kterou vytvoří zreplikované součástky. Ale vzhledem k tomu, ţe Scorpion váţí 3,5 milionu tun, si myslím, ţe mu to nijak zvlášť neublíţí.“ Usmál se poručík. Nat se usmála a znovu se napila. „Takţe co tu ještě děláte?“ „Hned se dáme do práce madam. Začneme na můstku, potom budeme pokračovat strojovnou a nakonec zabezpečíme ošetřovnu. To jsou podle nás tři nejvýznamnější místa na lodi. Řekl poručík. Potom oba zasalutovali, otočili se a vyšli z kapitánovy pracovny. Tolbin došel ke speciálnímu replikátoru ve strojovně, zadal počítači údaje ze svého PADDu a pak uţ jen čekal, aţ počítač „vyplive“ potřebné součástky. Hned potom se vrátil na můstek.
Kdyţ tam sebevědomě vešel s kufříkem v ruce a odstranil kryt jedné z konzol, posádka na něj nevěřícně zírala. „Co to tu děláte loďmistře? Kdo vám dovolil hrabat se v konzolách?“ Zeptal se jeden z důstojníků. „Kapitán osobně pane.“ Odpověděl sebevědomě Tolbin. „Tak pokud je to tak, věnujte se své práci.“ „Ano pane.“ Důstojník odešel do kapitánovy pracovny, zřejmě si ověřit, jestli Tolbin mluví pravdu. Za chvíli se vrátil a kdyţ se na něho všichni přítomní důstojníci jako jeden muţ podívali, jen kývl hlavou. Tolbin byl uţ ale zabrán do své práce a okolní svět nevnímal. Spolupracovali: šéfinţenýr poručík Oliven Dortz, kapitán Natalia Youds Název: Hit & Run... Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Skladiště 16. paluby / 14. paluba =/= Pane, odpor neutralizován bez jakékoliv nepřátelské aktivity. Jsme karbon.* =/= Ta zpráva byla dobrá. Víc neţ dobrá. Podařilo se jim neutralizovat veškerý překvapivý odpor, aniţ by se z toho udělal nějaký humbuk. "Dobré, specialisto. Nechte těla tak jak jsou, nemáme čas se tím zabívat." "Rozumím, pane." "Krap," musel si Chadwick ulevit. Naposledy prolézal průlezem ještě na akademii. a i tam mu to připadalo jako otravně zbytečná okolnost. "Pane, ještě deset metrů a pak jsme hned naproti bodu Charlie." Chadwick pohlédl zpět na "své" druţstvo a přikývl, ţe rozumí. "Radiový klid, specialisto, rozumíte? Jsme blízko oddělení kde můţe být slyšet vše." "Ano, pane." Chadwick se jednou rukou piustil a signálem naznačil; ţe teď se počká na četu A. Nemusel čekat dlouho. Stukov byl dobrý a nezklamal. Byl na svém místě o minutu dříve, neţ značil plán. "Charlie, on place," "Charlie, go!" porušil svůj klid Chadwick a pravou rukou vyrazil vzduchovou mříţku. Rychle se vyhoupl na palubu a zkontroloval obě strany. "Clear," oznámil Willovi, který jiţ kryl druhou stranu chodby. Ta byla prázdná, coţ se v tento čas dalo očekávat. Willovi chlapci se rychle dostali na palubu a po chvíli i umístili dveřní náloţ na dveře k řídící místnosti energetického uzlu. Jeden z nich Chadwickovi poklepal na rameno. "Jděte," řekl jen Chadwick. Will se zařadil vedle něj a počkal. Mariňáci odpálili dveře a vnikli dovnitř. "Nehýbat! Na zem! Jděte na zem, ruce, chci vidět ruce!" Akce trvala sotva šest vteřin. Chadwick vešel do místnosti jako pán. Tři pracovníci OPS leţeli na zemi spoutaní a jejich komunikátory leţely na stolku vedle ovládacího panelu.Chadwick přešel k ovládání a rychle si vyjel systémy, které potřeboval. "Počítači, odpoj tyto systémy, autorizace Alfa-4295-Chadwick; krytí vstupu třídy ALFA PRIME," řekl jen a sledoval, jak jednotlivé uzly pohasínají. Kdyţ tak udělal poslední z nich, otočil se k mariňákům, kteří stále hlídali jak ty tři, tak chodbu venku. "Specialisto, postarejte se, aby tento panel nešel pouţít," řekl Chadwick směrem k Willovi a ten zapáleně k němu přešel. Stačily dva, tři údery paţbou a celý panel byl na kusy.
"Tak jsem to nemyslel, specialisto." "Promiňte pane," omluvil se Will. "To nebyla výtka, Wille; jen připomínka, ţe někdy nemusíme být bezdůvodně agresivní." "Rozumím, pane," p "A ty tři, omráčit." Will přikývl a dal signál svým klukům. Kdyţ Chadwick vyšel ven, oznámil další kód. "Alfa komplet." Zase průlez. Nenávidím průlezy. "Specialisto, jak se dostaneme do strojovny?" * Karbon (uhlíkový kompozitiv) = staví se z něj stealth letadla. Název: 1. opravdová šichna na nové lodi Autor: Lokace: USS Scorpion/pozorovací paluba, bar, pracovna Robertsové, můste Seamus seděl společně s Kevinem Khatarem a dalšími členy posádky na pozorovací palubě. Všichni byly nedočkaví aţ opustí dok. Všude se horlivě debatovalo. Jen Seamus seděl potichu. "Škoda, ţe sem nemohl řídit opuštění doku. Přecejenom nemám takové zkušenosti s řízením takovéto lodi. Poručík Robertsová to dala tomu správnému. Vţdyť podle Seroquelovích záznamů řídil i USS Pythagoras. No co. já si ještě pilotování lodi uţiju aţ aţ" říkal si sám pro sebe. Najednou někdo křikl "uţ je to tady". Všichni ztichly. Semus vše sledoval na konzoly. Viděl jak se odpojují kabely a jak loď pomaličku vyplouvá z doku. Pak všichny začaly tleskat. Seamus je od přírody nedůvěřivý k novím věcem a tak čakal, jestli se něco nepokazí. Kdyţ přešli na warp, tak se uklidnil. Rozhlídl se kolem sebe. Chtěl najít Kevina. Kdyţ ho uviděl, a došel k němu, řekl:"Nezajdem do baru? Tohle chce oslavit". Kevin jenom přivl a šly. Seamus doufal, ţe tady konečně našel kamaráda. V baru si sedli ke stolu v rohu. Asi 2 hodiny si povídaly, pak se ozval komunikátor. =/= Poručík Lorie Roberts praporčíku Hartnellovi =/= Seamus klepl do komunikátoru a řekl =/= Praporčík Hartnell=/= =/=Praporčíku, dostavtese ihned do mé pracovny=/= Seamus se jen nadech řekl =/=Rozkaz madam. Jsem na čestě=/= Kevin a Seamuse jen kývl a ten se ihned vydal smerem k pravovně Robertsové. Seamus došel ke dneřím procovny a zavonil. Dveřese otevřely a on vešel dovnitř. tam uviděl poručíka Lorie Robertsovou a pomyslel si: "Páni, to je ale ţenská. Ta by stála i za hří...... Co to meleš. Vdyť je to tvoje nadřízená, tak se vzpamatuj" Otřepal se, zasalutoval a řekl:"Praporčík Seamus Jack Hartnell se hlásí dle rozkazu, madam". "Pohov" řekla "Dnes máte svoji 1. sluţbu na můstku. Začínáte za hodinu. Nějaké otázky?" Seamus se na ni podíval řekl "Ne madam". Robertsová kývla a Seamus pochopil, ţe má odejít. Otočil se na míste a odešel do své kajuty. ************** O hodinu později **************
Seamus vešel na můstek. Zrovna tam seděl Komandér Jackson. Seamus došel k němu, zasalutoval a řekl tu otřesnou větu"Praporčík Seamus Hartnell se hlásí do sluţby, pane." Tuhle větu nesnášel proto, ţe nesnášel, kdyţ se on, nebo někdo jiný opakuje, ale s tím nemohl nic dělat. Komandér mu pokynul aby zaujal své místo. Došel sem k navigační konzoly. John Seroquel zrovna vstával. Seamus nevěděl, jestli mu má zasalutovat, nebo co má vůbec udělat. Byl to sice člověk na stejné pozici, jako on, ale zase na druhou stranu měl vyšší hodnost. Seamus se rozhodl zasalutovat a taky tak učinil. Poručík top zřejmě ani nezaregistroval. Došel ke komandérovy, zasalutoval mu a odešel. Seamus jen pokrčil rameny a sedl si. Zkontroloval všechny systémy a pak jen sledoval obrazovku. "Tak a je to tady. Tvoje první sluţba. hlavně to neposer." Pomyslel si Název: prilet, seznameni s lodi,... Autor: Lokace: USS Scorpion Sergej prave vystoupil z deltaplanu na palubu,... nacelnik transporteru: "vitam vas na palube pane" Sergeje:"dekuji" pro Sergeje je to prvni sluzba na lodi HF proto byl uz od zacatku prekvapek vrelym prijetim,... namiril si to primu k vytahu a do sveho noveho domova ..., vstoupil do kajuty a odlozi si zavazadla... "ach!" rozhled se po kajute "tak tady ted budu zit" jeho vyraz prozrazoval mirne rozpaky Sergej nevahal a rozhod se udelat si malou exkursi po lodi ... jeho prvnim cilem byla pracovna Sydney Bristow,... pristoupil ke dverim a stiskt tlacitko na stene u dveri "tdyy ty" z vnejsku se ozvalo "ano!,... vstupte" Pracovna S.B.
Sergej bez vahani vstoupil za zacal slovy ...,
"zdravim vas slecno Bristowa, ja jsem nacelnik Sergej Vasilijevic Birkof Specialista na informacni technologie od nynejska zde budeme slouzit na stejnem oddeleni"
Sydney:"ach tesi me" z hry tela bylo zrejme prekvapeni Sergej:"nebudu vas rusit pri praci jen jsem chtel aby jsme se predstavili, rad jsem vas poznal ..., brzy na videnou"
Sydney ani nestacila odpovedet a Sergej uz pokracoval ve svem putovani po lodi,... v nasledujisich desitkach minut beze slov prosel vsechna strategicky dulezita mista lode,... bezesporu jeho "nenapadne" vniknuti a nahle zmizeni na mista jako strojovna vzbuzovalo dojem jakesi prapodivne osoby,... poslednim mistem ktere chtel Sergej tento den navstivit byla kajuta kapitana Natali Youds avsak kapitam nebyla pritomna proto se rozhodl ukoncit svou cinost a odebrat se do sve kajuty k prijemnejsim slastem zivota,...
Kajuta S.V.B.
Sergej se posadil do kresma a pronesl... "pocitaci kavu"
Sergej vztahl ruku smerem k nedalekemu stolku a vytahl z krabice doutnik
"ano!,... to je to co potrebuji" odstipl spicku doutniku ktera nepovsimnuta odletla kamsi do prostoru kajuty,... usrkl kavy ...
"fuj!!!"
"pocitaci!... zvys faktor sacharozy na jednu jednotku v metabolismus nasobicim napoji"
znovu ... ovsem uz opatrneji uskr kavy ach ano tak jeto v poradku..., umistil doutnik do ust a pripalil jej zapalovacem znacky zippo ... ktere jsou "pohaneny" benzinem, jednou z hlavnich surovim davne doby ..., potahl a v okamziku byla jeho tvar zahalena oblakem nasladleho tabakoveho koure,... jen poznamenal ...
"pocitaci zanech v kapitanove kajute na paddu vzkaz ze jsem na palube" usmal se a zcela oddaval tabakovim orgiim,...
...
Název: Pohovor s poradcem Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: USS Scorpion Jeho kroky boli čoraz ťaţšie, a dych hlbší.. kráčal. Kráčal a nezastavoval, hoci jeho telo kričalo po odpočinku on neustával. Nemohol, návrat naspäť uţ nebol moţný. Vrhol pohľad po nad plece a uvidel vyšliapaný chodník v snehu, ktorý za ním ostával. Prechádzal posledný úsek cesty ktorý sa dal prejsť len s mačkami na nohách, nasledoval strmý výstup, posledný výstup pred vrcholom. Prestal sa obzerať a začal šplhať po strmej ľadovej stene. Richard Wan: Dno ľudských síl, kde človek nahádza tu neznámu silu, ktorú pouţije k dosiahnutiu svojho cieľa? Človek je bytosť komplikovaná, a on sa ju snaţil spoznať, skrz námahu, skrz šialenstvo, skrz seba. Vrchol, unavený na pokraji totálneho vyčerpania sa postavil a naskytol sa mu pohľad bohov. Sledoval obzor a zapadajúce slnko, červeň sa šírila celým horizontom a vzdialené hory boli zrazu tak blízko. Stačilo len vystrieť ruku a dotknúť sa ich. Zrazu bol šťastný, chcel uchopiť ten pocit, ale on mu začal unikať pomedzi prsty.. chvíľu tam stál sám a jeho zrak sledoval údolie ktoré sa rozprestieralo pod ním. a zrazu bol sám.. a on sa rozbehol..
Spomenul si na blikajúcu správu v jeho kajute a posmutnel, uvedomil si, ţe ho čaká ďalšia čiara v jeho ţivote. Uţ si nepamä tal koľkokrát to urobil, prestal to počítať, prestal sa starať o spálené mosty ktoré zostávali za ním.. Podporučík si znova prezrel dokumenty ktoré ho menovali do funkcie poradcu na USS Scorpion. Na jeho tvári sa objavil úsmev a pred ním sa otvorili posledné dvere. V sekcii poradenstva vládlo ticho a pokoj, nikde nebolo počuť nešťastného otca, ubiedené matku, uplakané dieťa.. Len v kancelárií hlavného poradcu znel tichý klepot. Nadporučík Pavel Hotty vyšel ze své pracovny. Před pár minutami jej začalo rušit klepání, které se z nenadání objevilo. Trikordér mu prozradil zdroj onoho hluku. Prošel do vedlejší pracovny, kterých tu bylo několik. Tahle byla jeho zástupce a hluk vycházel přímo z ní. Rozhlédl se po místnosti a hledal zdroj toho klapání. Naštěstí nehledal dlouho. Přešel ke klapajíc ímu metronomu a razným pohybem jej zastavil. Kanceláří se rozhostilo ticho. Specifické ticho, které je na kaţdé hvězdné lodi jiné a na které si uţ Pavel přivykl. Z kancelárie hlavného poradcu vyšiel vysoký muţ s hodnosťou nadporučíka. Okamţite vypol klepot vydávajúci metronom a Richard v jeho tvári zaregistroval uspokojenie. Okamţite si podľa vzhľadu nadporučíka uvedomil, ţe to je jeho nový nadriadený. Hlavný poradca tieţ spozornel a uvedomil si, ţe v miestnosti nie je sám. Otočil sa a uvidel asi 175 centimetrov vysokého hnedovlasého ľudského muţa v modrej uniforme. „Vy ste?“ „Podporučík Richard Wan pane, mám sa hlásiť na miesto poradcu“ riekol Richard a podával svojmu nadriadenému svoje dokumenty. Pavel si převzal ID-kartu, ale podíval se na ni jen letmo. „Půjdeme do mé kanceláře, podporučíku.“
Na to uvolněně opustil místnost. Neţ přišli do jeho kanceláře, věděl přesně, co bude následovat. Nerad dával svým podřízeným zabrat, ale tentokrát to bylo nutné. V kanceláři se pohodlně posadil za svůj stůl, na kterém bylo srovnáno několik PADů a podíval se na podporučíka, který stál „na koberčku“ skoro v pozoru. Pavel poloţil jeho ID-kartu na stůl a konverzačním tónem, ve kterém nebyla ani špetka humoru se zeptal. „Tak co vás ke mě přivádí, podporučíku?“ Richard rozmýšľal čo na túto otázku odpovedať. Niečo v zmysle chcel som vás vidieť pane, neprichádzalo do úvahy. Nadporučík asi nechcel počuť, ţe je to povinnosť ohlásiť sa nadriadenému. Preto jednoducho odpovedal, „Práca pane“ Nadporučík na toto prehlásenie nereagoval a Richard pochopil, čo od neho chce veliteľ počuť, ale nepokračoval. Všetko bolo v záznamoch a on ak ho nevyzve o tom hovoriť nebude. Pavlův zástupce odpověděl správně, k jeho velkému štěstí, ale ještě to neskončilo. „No to máte co dohánět, podporučíku. Předpokládám, ţe jste ještě ani nezvládl lékařskou prohlídku.“ „To jste vţdy tak horlivý v plnění svých povinností?“ „Dvakrát nie pane“ odpovedal podporučík a keď zbadal prekvapený výraz v tvári veliteľa pokračoval. „Nie som zástancom horlivosti.. na inteligentnú bytosť treba ísť pomaly a opatrne. Nemám rád rýchle rozhodnutia o psychologickom stave pacienta .“ „Áno ešte som nevykonal zdravotnú prehliadku, nakoľko ošetrovňa je umiestnená ďalej ako vaša kancelária. Ale po ukončení pohovoru sa okamţite nahlásim u prvého voľného doktora na prehliadku.“ „To vidím, ţe to s horlivostí nepřeháníte, podporučíku. Ale to se změní, to mi věřte. Jinak budete slouţit jako poradce v lodním vězení.“ Pavel se přísně podíval na svého podřízeného, a doufal, ţe mu tento pohovor bude stačit. Nerad dával své lidi do hlášení,
nebo jim psal něco „hezkého“ do osobní sloţky. „Chápete?“ Podporučík najprv chcel odvrknúť ţe nechápe a ţe vţdy túţil pomáhať ľuďom aj keby to boli väzni. Nikdy neodmietol pomôcť č loveku v núdzi a ani nikdy neodmietne. Jeho odbor bolo Poradenstvo – Lekárstvo a tím sa aj riadil sluţba človeku. Jeho tvár bola zbavené všetkých emócií.. Pohľad na chvíľku stratil tvrdosť a objavila sa v ňom bolesť. Bolesť ktorú pri svojej práci zaţil, bolesť ktorú preţíval s ľ uďmi okolo seba, keď im uţ nedokázal pomôcť. Bolesť umierajúceho.. a jeho bolesť. Oči opäť stvrdli a čeľusť sa ešte viac zať ala. Bál sa, nie o seba ale o tom, ţe iný budú potrebovať jeho pomoc a on tam nebude.. ..jeho akoby bezcitný hlas odpovedal. „Áno pane.“ Pavel byl betazoid, věděl přesně, co se v jeho podřízeném odehrává. Byl na něj moţná příliš tvrdý, ale lépe on neţ krutá realita. Znal dobře podporučíkovu sloţku a poznal základ dobrého důstojníka. I kdyţ poněkud tvrdohlavého. „Dobrá, dostanete příleţitost ukázat, co ve vás je.“ Řekl Pavel o poznání přívětivěji. Sebral ze stolu jeden z PADů a podal jej podporučíkovi, společně s jeho ID-kartou. „V PADu máte osobní sloţku Podporučíka Jasona Bondarevskeho. Zevrubně se s ní seznamte (pročti si i jeho log).“ „Vypracujte svůj posudek, ale bez toho, aby jste podporučíka kontaktoval. To zatím necháme na rutinní sezení, které je naplá nované na příští týden.“ „Dále vám pošlu pár lidí na pravidelnou konzultaci. Podrobnější informace máte ve své databázi.“ Pavel se opřel ve svém křesle a dal tím podporučíkovi najevo, ţe pohovor je u konce. Richard pokýval hlavou a prebral si od svojho nadriadeného dokumenty. Chvíľu nemo na ne
hľadel akoby chcel niečo povedať, ale potom sa rozhodol. „Ďakujem pane“ zdvihol hlavu a na chvíľu sa zahľadel do očí nadporučíka ale nakoľko tam uţ nevidel nič otočil sa a chystal sa opustit miestnosť. Neţ tak ale učil, uslyšel za sebou nadřízeného … „A podporučíku …..!!“ Trochu poplašeně se otočil. „….. vítejte na palubě !“ Dodal Pavel a pobaveně se usmál. Spred dverí si zobral svoj vak a zamieril na ošetrovňu. „Práca začína“ povzdychol si a nadhodil si vak na pleci. -------------------------------------------------------Podporučík Richard Wan & Nadporučík Pavel Hotty Název: Prědní desítka Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: USS Scorpion Po tom, co podporučík Richard Wan odešel z Pavlovi kanceláře, seděl hlavní poradce v křesle a přemýšlel. Přemýšlel nejen o jeho novém podřízeném a o tom, jestli mu nedal příliš těţký úkol. Přemýšlel o tom, jestli je posádka dostatečně duševně siln á, aby mohla jít do další nebezpečné mise. Zatím si stihl prostudovat materiály všech klíčových důstojníků na palubě. Hodně z nich se ještě úplně nevyrovnalo s tím, co zaţili na minulé misi. Pavel si nebyl jistý, jestli bude mít dost času pomoci důstojníkům, kteří se ještě úplně nezotavili z útrap minulé mise. Natáhl se pro svůj PAD, aby si prošel další záznamy a při tom mu zakručelo v břiše. Podíval se na hodiny. No pěkně, uţ v tom tady leţí devět hodin. Kdyby tu byla poradkyně T‟Jol, tak by určitě nehladověl. Poradkyně T‟Jol …… Scházela mu její společ nost a úţasný nadhled. No a taky trochu to rozmazlování ….. Poradkyně si oblíbila lidské jídlo a opravdu věděla, co je dobré a uměla si to náleţitě vychutnat.
Dneska uţ stejně nic moc neudělá. Vstal, schoval svůj PAD do kapsy zamířil ke dveřím. „Počítači! Pošli zprávu pro Johna Seroquela, George Legiona a Olivena Dortze.“ „Setkání všech členů CSBEF dnes od 20:00 v baru „Přední desítka“! Stůj je objednaný u Moniky, na moje jméno.“ Dokončil zprávu a odešel z pracovny. Má to tak akorát na návštěvu své kajuty, rychlou sprchu, čistou uniformu a pak hurá do baru ;-)
Název: „Bang, dým a zmatek“ Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Průlezy/Strojovna Kapitán prolézal průlezem, kdyţ k němu dolehl hlas z nedaleké chodby. „Pozor, bezpečnostní poplach, pozor, bezpečnostní poplach,“ opakoval ten ledově stejný hlas stále dokola. „Sakra,“ ulevil si kapitán. „Stukove, jak jste na tom?“ „Jsme skoro na místě, pane. Ten poplach?“ „Našli asi těla na 16té palubě. Takţe, postupuje jen dle plánu, jisté odchylky povoleny dle situace. Radiový klid bez výjimky; mimo kódů postupu. Rozumíte?“ „Pane, ano, pane.“ „Takţe…za…3,2,1…teď,“ řekl kapitán a odpojil svojí vysílačku v MIPPA. Stejně tak to udělal i zbytek týmu a jistě to tak bylo i na druhé straně u čety Crosse a Stukova. „Will, Commodus; zkontrolujte palubu nad vámi, zda je volná; alternativa Beta.“ Oba přikývli a vylezli několik příček nahoru, aby zkontrolovali palubu. Byla volná.Postupně na ní vylézali, nejdřív Commodus, poté Will, Anders, pak kapitán. Ten kdyţ vylezl, si stejně jako Will a Commodus sundal sluneční štít, jenţ chránil nejen jejich tváře; ale i identitu. Také si odlepil krytí insignie a jména. Neunikl mu cynický úsměv nad touto věcí, jenţ sice byla určena pro speciální jednotky do bojové linie; avšak i nyní v této situaci slouţila velmi dobře. Otočil se nazpět a zkontroloval své muţe, kteří pomáhali na palubu těm, kteří dosud byli v průlezu. Kdyţ uţ byli všichni skoro venku, v záhybu chodby se objevila osoba. Chadwick jí rychlým pohledem přelétl a zjistil několik momentálních informací. Měl ţlutý kolárek, byl to praporčík a klingon. Ze sloţek bezpečnosti si ho nepamatoval, a to prošel celý jejich důstojnický sbor. Takţe buď inţenýr, operační či taktický. Chadwick se přátelsky usmál. To bylo zlé znamení, jenţe to ten klingon nemohl vědět.
„Co tu děláte?“ zeptal se klingon a poté pohlédl na Chadwickovu levou kapsu kombinézy, kde byla jak insignie, tak jméno. „...kapitáne? Pane!“ přešel hned do pozoru. „Praporčíku, klid. Byl vyhlášen bezpečnostní poplach a já se svou skupinou jsme zrovna byli v holosimulátoru nedaleko. Promiňte mi, ale právě jsme uzavřeli tuto chodbu; prohledáváme jí, takţe kdyby jste uţil jinou cestu…“ „Pane, ale tato chodba vede přímo…“ Chadwcik se otcovsky zatvářil a poté se jeho výraz změnil na poraţenecký. „No jo no jo, praporčíku, ale ţe jste to vy. Jděte, ale neříkejte to nikomu, rozumíte? Měl bych z toho problémy.“ „Spolehněte se, jako hrob!“ zavolal ještě praporčík, kdyţ probíhal chodbou. Všichni uţ byli na palubě a připraveni vyrazit. Chadwick přikývl a Will s Commodusem se mu zařadili po boku. Chadwick vytáhl PADD a vyjel si na něm taktický plán lodě. „Takţe, nyní půjdeme spořádaně k výtahu a poté se dostaneme…do této chodby, rozumíte? Odtud se to pokusíme obejít sem, kde kdyţ to vyjde, bychom se mohli dostat k těmto dveřím nepozorovaně. Kdyţ ne, budeme muset improvizovat.“ „Co budeme dělat u těch dveří, pane?“ zeptal se Will. Commodus to věděl, ale nechal prostor veliteli. Prostor nechal, ale pohled vítěze si uzurpoval. Chadwick ho ale nepotřeboval. Jemu ke štěstí stačilo mít „věčný úsměv cynika“ na své tváři. „Bang, dým a zmatek, specialisto…“ Cesta šla…dalo by se říci, ţe kontroverzně. Na strojírenské palubě je zastavil bezpečák. Co se týče intuice, byl chvalitebný. Nenechal se zmást kapitánovým „vysvětlením“, proč tam jsou. Sice té první části přitakal a seţral jí tak jak kapitán chtěl, ta druhá, proč by je měl pustit dál mu uţ nesedla. A co se týče taktiky, reflexů a pozornosti? To byl na čtyřku. Otočil se ke kapitánovi zády a chtěl zavolat svého velitele. Uvědomil si svou chybu? To Chadwick nevěděl. Věděl však, ţe co se týče úderů paţbou, byl na tom specialista Will výborně, ne-li na výborně s hvězdičkou. Chadwick se líbila jeho nekomfortnost specialisty; viděl v něm sebe, kdyţ byl ještě…na začátku své kariéry. Will byl dobrý, loajální a byl uvnitř i v srdci mariňák. Uţ jen to ho předurčovalo být v chadwickovo „ţebříčku“ pro doporučení k povýšení. A co bylo velmi pozitivní, byl i dobrý zdravotník, či alespoň takový, aby věděl, ţe jeho úder byl přesně mířený a s přesně odměřenou silou. Toho chudáka sice hlava bolet bude, ale jinak mu nic nebylo. Chadwick si vzpoměl, ţe chtěl napsat pochvalnou zprávu na ty nové analitické podsystémy MIPPA pro speciální jednotky. Ale na to teď musí nemyslet. Snad si vzpomene po akci. „Vojíne, odkliďte toho bezpečáka a seberte mu komunikátor.“ „Rozumím, pane. Okamţitě provedu.“ Další klučina, co šplhá po povýšení. A dál? Dál to bylo psychopatické. Samá ţlutá. Jak se člověk má vyznat v té ţluté? Kdo z nich byl inţenýr a kdo bezpečák? Chadwick si přísahal, ţe aţ tohle skončí, naučí se znát tvář a jméno kaţdého bezpečnostního pracovníka zde na palubě. Ano, jistě. Jednou se to bude sakra moc hodit. Ale asi nikdo z nich uţ nebyl bezpečák. Nikdo další je nezastavil a spíše se jim lidé vyhýbali. A pak to přišlo. Dveře 1495B; první patro strojovny; a začátek konce této dokonale rozehrané hry. Chadwick kývl na své muţe. Rychle se přesunuli do kajuty naproti dveřím, kde opět skryli do anonymity své osobnosti. Kapitánovi se ozval komunikátor. „Beta, pane,“ zaznělo jedině, kdyţ na něj poklepal. „Beta, Stukove,“ odpověděl kapitán. Dveře 1498 se otevřely a do levé i pravé strany vyletěla dýmovnice. Chadwick přeběhl do dveří 1495B a kdyţ se otevřely, hodil dovnitř flashbang*; tak to udělali i další dva mariňáci a zbylý dva, kteří šli s ním, hodili do strojovny dýmovnice. Mariňáci si přehodili své vizory v helmě na termo…začal „Bang, dým a zmatek“…
*flashbang=v překladu záblesk a rána, softgranát (nestřepinový s druhotným explozivním účinkem) který při explozi vyprodukuje ostré světlo a velmi hlasitý zvuk. Světlo vás oslepí na cca. 3-5s; zvuk vás ohluší na stejně dlouhou dobu. Název: "Zvířátko" Autor: Lokace: Servisní paluba USS Scorpion Helen tiše přecházela řadu stíhaček aţ k té své. Palubní šéf Mending prováděl kontrolu rozvodu energie pod čumákem jejího Peregrinu P4718S a viditelně mu tam něco nesedělo, jelikoţ se snaţil vyznat v rozvodných kabelech které trčely ven z trupu. „Sakra!“ zaklel si a praštil svou pěstí do trupu stíhače, přičemţ se stále díval na vyndanou kabeláţ. „Ehm,“ ozvalo se za jeho zády. „Špatný čas?“ Šéf se otočil a spatřil tam Helen v její letecké kombinéze, jak na něj hledí. Odvrátil se a znovu se podíval na otevřený rozvod. „Ne…“ odpověděl. „Máš nějaké problémy?“ zeptala se Helen a přešla ke stíhači. „Ne, jen to nechce fungovat. Probírám to stále dokola, a dokola, a dokola, a dookl…“ palubní se zapletl do svých slov a na jeho tváři se projevil vztek. „…a NIC!“ Helen mezitím sledovala stíhač a přejíţděla svou rukou trup. „Nedokáţu pochopit, jak s tím dokáţete pohnout. A to nemluvím o létání.“ „Není to TO, šéfe, jedná se o samostatnou a jedinečnou osobnost. Moţná více zvířecí, neţ by jste hádal…pracovala jsem na jeho programování na to aby byl…lovec,“ řekla zasněně Helen, přitom hladila čumák stíhačky a usmívala se. Viditelně právě splývala se svým strojem a jakoby se o nic okolo sebe nezajímala. Náhle však její tvář opět nabrala na váţnosti a její hlas na chladu. „Kdyţ jí bereš jako věc, neočekávej reakci. Ber ho jako…zvířátko.“ „To si děláte legraci?“ řekl nevěřícně šéf a hleděl na Helen jako na blázna. „“Ne opravdu. Chcete ještě něco dodat?“ „Ne,“ řekl šéf a hleděl na Helen. Ta se odvrátila a odešla z hangáru, aniţ by řekla byť jen jediné slovo. Šéf Mending obhlíţel otevřený rozvod s nedůvěrou. Přeci jen, byl to její stíhač…ano, dokáţe to. Šéf vylezl zpoza Peregrinu a klepl si na komunikátor. „Šéf pro lodního mistra Cainovou. Prosím, mohla by jste se dostavit do hangáru a pomoci mi s rozvody vaší stíhačky?“ Created by 3PO. Helen Cain & CPO. Teaz Mending Název: příprava na útok Autor: Tolbin Jaxom Lokace: strojovna Kapitán zrovna odcházela ze strojovny, kdyţ se rozhučela siréna a začala blikat červená světla. =Pozor, bezpečnostní poplach= hlásil počítač Kapitán po krátkém zaváhání stiskla svůj komunikátor. „Youds bezpečnosti, co se to sakra děje?“ „Poručík sh’Thaar kapitánu Youdsové. Obávám se, ţe máme na palubě vetřelce.“ Ozvalo se ţ
jejího komunikátoru. Víc uţ nebylo slyšet, protoţe kapitán rázovala pryč, zřejmě zaujmout své místo na můstku. Ale ve strojovně věděli všechno, co vědět potřebovali. Na palubě jsou nevítaní návštěvníci. Tolbin stál u své konzoly a koukal do prázdna. Zřejmě o něčem přemýšlel. Pak začal na konzole cosi horečnatě vyťukávat. Šéfinţenýr si toho všiml a přistoupil k němu. „Co to děláte loďmistře? Máte snad nějaký plán, jak ty vetřelce odhalit? Měl bych o tom vědět, nemyslíte?“ „Samozřejmě pane, omlouvám se. Pane, nemyslím si, ţe odhalení vetřelců je naší nejvyšší prioritou. Co byste udělal nejdřív vy, kdybyste vedl výsadek na nepřátelskou loď?“ „Obsadil bych strojovnu, odtud se dají řídit kompletně všechny lodní funkce.“ „Přesně tak pane, takţe naší nejvyšší prioritou by měla být obrana strojovny, ne vyhledávání a identifikace nepřítele.“ Po celou dobu rozhovoru Tolbin neustále pracoval. „A co to sakra pořád děláte?“ „Připravuji obranu strojovny pane, ale nemyslím, ţe bych o tom měl mluvit nahlas, kdoví, jestli nepřítel neovládl naše komunikační systémy a neodposlouchává nás.“ Š těmi slovy si Tolbin sundal komunikátor a poloţil ho dostatečně daleko od sebe. Vyzval svého nadřízeného, aby učinil totéţ. Pak se k němu nakolnil a začal mu cosi šeptat do ucha. Šéfinţenýr se během toho začal usmívat. Ostatní inţenýři přítomní ve strojovně se zatím ozbrojili, aby mohli odrazit nepřítele. Kdyţ spolu Tolbin a Oliven domluvili, řekl šéfinţenýr: „No to je výborný nápad loďmistře. Pomůţu vám s tím, ať je to rychleji připravené.“ Š tím přešel k centrální konzole strojovny a začal pracovat. Ostatní inţenýři zaujímali výhodné pozice pro obranu. Po několika minutách byli Tolbin š šéfinţenýrem hotoví. Sedli si ke konzolám a usmívali se. Čekali na příchod vetřelců… Spolupracoval poručík Oliven Dortz Název: My resolution Autor: Martin Cross Lokace: Paluba 6 a 9 Po několika dnech, kdy jsem hlavně cvičil v holosimulátoru, ale provozoval i jiné aktivity, abych se vrátil do tělesné formy, jsme dostali v konferenční místnosti rozkaz, ať se dostavíme do hangáru na šesté palubě. Tedy byl jsem tam za 20 minut v plné výzbroji, dle rozkazu. Poté jsme dostali instrukce, během nich se mi v mozku pořád přemílalo, jestli to doopravdy myslí váţně, kdyţ kapitán Chadwick dokončil instrukce, tak jsem se ještě chvíli v mozku přemílal, co vše řekl, nakonec jsem se rozhodl, ţe za ním dojdu, věděl jsem, ţe mě to můţe stát i místo, ale jsem uţ takový. Kdyţ řekl poslední slova před naloděním, tak jsem jen vnímal svůj mozek, který byl hluboce zamyšlený a jak všichni přepínají zbraně na omráčení, kdyţ jsem vnímal kroky kupředu všech mariňáku, v kterých bylo odhodlání, ale i nezkušenost, tak jsem se najednou jakoby vrátil zpět do realitu ze zamyšlení a všechny smysly se mi zapnuly.
Vydal jsem se přímo ke kapitánovi... "Kapitáne, musím si s vámi promluvit." řekl jsem razantně, ale klidně. "Musí to být teď, poručíku?" odpověděl razantněji. "Omlouvám se, ale je to velmi důleţité." "Dobře, ale rychle, máme tu důleţité cvičení." "Je mi to jasné, kapitáne, mohli bychom ještě trochu do soukromí." přešli jsme trochu ke stěně hangáru, kde jsme měli větší soukromí. "Mluvte." "Kapitáne se vší úctou, ale s tímto cvičením nesouhlasím, jsem si naprosto vědom, ţe musíme mít pravá cvičení, lépe mariňáky nemůţeme vycvičit, ale pro taková cvičení musí být vyhrazena cvičební místa a musí být všichni uvědoměni, aby se něco nestalo." "Poručíku, jsem si plně vědom, ale toto je cvičení, kde jak víte máme nastaveny zbraně na omráčení, takţe se nikomu nic nestane, nebojte se." "Kapitáne, já se nebojím, ale nesouhlasím s tím, dále jak víte musíte mít povolení nadřízeného a jelikoţ toto plavidlo nespadá pod velitelství maríny jako cvičební území, tak o toto povolení musíte ţádat." "S kapitánkou mám dobré vztahy, nemějte obavy." "Vy jste můj nadřízený, vy berete následky svých rozkazů, ale já za takové rozkazy nechci být odpovědný, takţe do tohoto cvičení nejdu, ať to bude mít jakékoliv následky. Nemáte povolení toto uskutečnit aniţ o tom nikdo neví, jelikoţ toto nespadá pod vaše velení, ale je to loď HF a aţ se něco stane tak si pamatujte, ţe jsem měl pravdu." poté jsem se otočil a odcházel směrem k turbovýtahu. "Poručíku, pokud opustíte tuto místnost a neuposlechnete mé rozkazy budete za to pykat." "Kapitáne, se vší úctou, za všechny své činy si zodpovídáme sami." vešel jsem do turbovýtahu a celou dobu pohledy kapitána Chadwicka a mě byli střetnuté bez ţádného mrknutí ani posunku. Kdyţ se zavíraly dveře turbovýtahu, tak jsem zasalutoval směrem ke kapitánovi. Obě půlky dveří doklaply k sobě, já salutující ruku dal za záda a stál v pozoru. "Počítači, paluba 9." Poté se výtah rozjel. Připadalo mi to, jako kdyby nikdy neměl konec a pořád jel. Naneštěstí se zastavil, dveře se opět otevřely a já se vydal klidným krokem do své kajuty, nebyl jsem na sebe hrdý, ale znám kodexy a ty jsem ctil a dodrţoval. Uvnitř jsem si sundal výstroj a lehl si na postel. Dlouho jsem přemýšlel, zda jsem udělal dobře, ale přitom jsem v podvědomí byl dokonale přesvědčen, ţe jsem udělal to, co by udělal Poručík Martin Cross. Název: Dějová linie vykvétá z podlah Autor: Thomas Johnson Lokace: Kapitánova pracovna, vědecké laboratoře, strojovna, naše mysl V čem spočívají naše naděje, kdyţ se okolní svět vyvíjí jinak, neţ bychom byli schopni unést na jediných svých pokořených zádech ? Ve víře v nalezení, v důvěře v ty druhé. "Dobře, tak drţte to na 7.042 mega elektron-voltech, fáze posunout o 33.000 milisekund. Odzkoušejte to tak. Waflerová, zkuste znovu sedmičku laterální, tak na 5 giga herzích."
Unaveně jsem se sesunul na ţidli. V analytických laboratořích byl neobvyklý ruch, kterého jsem se zde za celých osm dní nedočkal. Všichni členové vědecké sekce a několik dalších ze strojovny se nashromáţdili v těchto prostorách a snaţili se nějak rozumně vysvětlit problém, který vyvstal ani ne před hodinou. Jaký tu byl klid. "Pane, tak zase harmonický posun, tentokrát dokonce o 2.01 mikronu. Zkoušela jsem oba směry." Praporčice se otočila od konzole a dívala se na mě provinile. Nestačila ani zaregistrovat mou nelibost z tolika lidí, jelikoţ k ní hned přiskočil nějaký inţenýr a navrhoval další měření. "Pane, myslíme, ţe i laterální mají stejný problém." Hned, jak se podporučík zleva ozval, nahrnulo se k němu dalších plno lidí, jak běhali s dílčími úkoly mezi jednotlivými pracovišti. Vše fungovalo skvěle, sekce byla homogenní a schopná samostatné kooperace. Odzkoušel jsem si to však ne příliš příjemným způsobem. Co naplat. Vstal jsem a zavolal na dalšího inţenýra, který zrovna nikomu nehleděl přes rameno. "Pojďte sem, znovu to projdeme." Neţ se stačil prosoukat aţ ke mně, měl jsem simulaci připravenou na velitelské konzole. "Počítači, zobraz sekci 47/B, sedmá paluba, rozvody EPS u laterálních senzorů." Holoemitory jenom zablikaly a nad operační deskou se objevil 3D model části lodi. "Pane, vidíte, zase je ten tok v pořádku, já uţ nevím, jak bychom ..." "Počkejte, provedli jsme čtyři diagnostiky, ten systém je v pořádku. Nemusíte to zmiňovat pokaţdé, co to počítač zakreslí." Zavrčel jsem podráţděně. Dotkl jsem se několika úseků a ty se zvětšily. "Počítači, proveď diagnostiku kvantových emisí v zobrazené sekci, celé spektrum." Zadal inţenýr s matnou nadějí v hlase. Bylo to marné, tuto kontrolu jsem uţ dvakrát prováděl. Opřel jsem se o panel na zadní stěně a mačkal si čelo. Vtip celého problému byl v tom, ţe ţádný nebyl. Nikde nebyla chyba, vše fungovalo, jak mělo. Aţ na výsledky měření hlavních senzorů. Při rutinní údrţbě kolegyně zjistila malou odchylku a tak ji napravila. Jenţe po několika minutách, při kontrole seřízení, tam byla ta chyba znovu, ještě o trochu větší. Postupně, jak se situace nedařila vyřešit, se zde sbíhali lidé. Nasadil jsem celý personální potenciál, který jsem měl k dispozici a nehnul jsem s problémem ani o píď. Senzory se stále více a více rozostřovaly a my s tím nemohli nic dělat. Zadal jsem počítači automatické úpravy nastavení podle závislosti, kterou jsme jakoţto jediný úspěch vyextrahovali. Zaměstnávalo to paměť počítače a navíc korekce stejně nebyly přesné. "Nemá to cenu. Uţ musím jít, nic nového stejně nevymyslíme, ani kdybych tu zůstával o půl hodiny déle a přišel ke kapitánovi pozdě. Jasone, máte velení, zkuste objevit něco, co jsme přehlédli. Uch. Hoďte mi ty výsledky ..." Podporučík mi hodil přes laboratorní skener PADD s našimi analýzami. Bylo to spíše k smíchu. Naše hypotézy, které stejně nebyly pravděpodobné a samozřejmě rozebraná situace. Sundal jsem si plášť a hodil ho na ţidli a vyběhl ven. Cestou jsem si upravoval sako a snaţil se vypudit chmury. Kapitán nebude mít radost, ţe hned po vyplutí se začínají dít divné věci. A nebo nejsou divné a já příliš neschopný to pochopit. Začínal jsem si nebýt jistý. Jistě bude mít naráţky na věk, blesklo mi hlavou, kdyţ jsem zadával první palubu počítači turbovýtahu. Naráţky mají všichni.
Můstek se otevřel příliš brzy, nestačil jsem si ani trochu srovnat vlasy. Stejně jsem uţ ale šel pozdě, tak ať je to se vším všady. Prošel jsem co nejklidněji uličkou a počkal na pokynutí prvního důstojníka. Postavil jsem se přede dveře pracovny a stiskl tlačítko ... Kapitán pomalu začínala být nervózní. Bezpečnostní sloţky ještě stále neoznámili nic nového o tom údajném vetřelci. Nezbývalo nic jiného neţ čekat dál. Pohodila na stůl aţ asi miliontý PADD, který ji dnes prošel rukama. Nechápala, odkud se všechny pořád berou. Na druhou stranu se utěšovala, ţe se tou hromadou co se tu nahromadila za posledních osm dní před vyplutím, uţ skoro prokousala, většinu svého času totiţ zatím ke své nevelké radosti trávila v pracovně. Vstala a zahleděla se oknem ven na rychle ubíhající hvězdy. Tak, a teď bude nějakých dvacet minut jenom odpočívat. Zavřela oči, kdyţ zazvonil zvonek. Nat se na tváři objevilo znechucený úšklebek. "Dál." Pronesla co nejpříjemnějším hlasem, jaký momentálně dovedla vyrobit. Vstoupil jsem do místnosti, postavil se do pozoru. "Nadporučík Thomas Johnson, omlouvám se, ţe nejdu přesně, v mé sekci jsme řešili urgentní záleţitosti, kapitáne." Pohnul jsem očima a zpozoroval, ţe kapitán není v nejlepším rozpoloţení. Pravděpodobně to nebyl nejlepší čas pro posly špatných zpráv. Nat jenom mávla rukou, zřejmě si nějakého zpoţdění vůbec ani nevšimla. "V pořádku nadporučíku, posaďte se. Mohu vám nabídnout něco k pití?" "Ani ne, kapitáne, děkuji." Nervózně jsem sevřel inkriminovaný PADD v ruce a rozhodl se počkat na důvod této schůzky, neţ abych naplno vybalil problémy. Stejně se na ně dostane řeč. "Takţe," začala kapitán konverzaci, zatímco si nechávala replikovat šálek kávy. "Jak se vám zatím líbí na Scorpionu, pane Johnsone?" Zeptala se ho. "Jsem nadšený z laboratoří, v dokumentaci nevypadají tak ... tak majestátně. Navíc, důstojníci v mém týmu jsou schopní, alespoň co jsem stihl odpozorovat za těch osm dní." Vynořila se mi představa pobíhajícího personálu natěsnaného v prostorách, které byly včera ještě bezvadně čisté, a trochu se mi pokřivil úsměv. Natálie se usmála, tentokrát upřímně. Zdálo se, ţe se pomalu vrací do své obvyklé nálady. "Co ty problémy se senzory, uţ se vám to podařilo opravit?" Zeptala se bez varování. Před očima se mi trochu zamţilo ... "Eh, kapitáne, právě jsem vám to chtěl říci, ale ... jak to víte ? Ty diskontinuity jsou tak malé, ţe jsou nezachytitelné na klasické diagnostické škále z můstku či strojovny. Ovšem, zvětšují se ... to ano. A ten nárůst ... je téměř exponenciální, vzrůstá podle přesné křivky, nechápu, jak by se EPS vedení mohlo polarizovat podle funkce ße^ßx / x ... Nedává smysl, ta se přeci šíří podle vlnného ..." Zarazil jsem se. Všiml jsem si sebe aţ po chvíli. "Promiňte, kapitáne ..." Vyhrkl jsem hned a podával PADD s rozborem situace. Jiţ během čtení jsem podával netrpělivě:
"Podle našich předpokladů, je to tedy napsáno aţ na konci, ale je to nejdůleţitější, se odchylky stanou citelné asi za třináct hodin. Pokud to nevyřešíme, budeme muset přejít na záloţní senzorové banky, pokud tedy jde hlavně o navigaci ... především warp, ty jsou v pořádku ... zatím, ehm ..." Poposedl jsem si a čekal ... Nat se s úsměvem podívala na PADD. "Úţasné," řekla po chvilce, za kterou si mohla stihnout asi tak přečíst nadpis. "No, nepochybuji o tom, ţe to zvládnete," řekla, jakoby to povaţovala za naprosto samozřejmé. "A, ehh...pokud jde o tuhle zprávu," vracela kapitán Thomasovi zpátky jeho PADD. "Pochlubte se s tím komandéru Jacksonovi," určitě bude mít radost. Na chvíli se odmlčela a napila kávy. Usmál jsem se, jak jednoduše si první důstojník s kapitánem asi přehazují nepříjemné záleţitosti. Jako horký brambor. "Rozumím, zanesu mu to, hned jak odsud půjdu." Sklidil jsem PADD a chtě nechtě, myšlenky se mi začínaly vracet k tomuto problému. "Cením si toho, ţe mi důvěřujete." Nevěděl jsem, jestli je to všechno, tak jsem zůstal sedět a prohlíţel si pracovní stůl. Nic na něm skoro nebylo. Tak málo podnětů ... "Počítači, zamkni dveře a odpoj všechny sledovací zařízení v místnosti," prohlásila kapitán stejným tónem, jakým si před chvilkou objednávala kávu. Trhl jsem s sebou. Otočil se po dveřích, od nichţ nevyšel ani jeden měkký tón. Sedl jsem si mnohem více rovně ... cítil jsem se v té chvíli hrozně důleţitě, aţ se mi teď pocit vydral na povrch a mně se objevil na tváři. "Kapitáne ..." Ujelo mi v ohromení. Hned jsem se kousl do rtu. Takhle neprofesionálně by asi ţádný nadporučík nejednal, vytkl jsem si. "Nadporučíku, s naším úkolem jste, předpokládám, obeznámen." Řekla Nat. Spíš neţ otázka to však bylo holé konstatování. "Jméno Tarkin vám něco říká?" "Ano, znám Vyslance uţ docela dlouho. Byli jsme od mého nástupu z Akademie vţdy na stejné lodi." "Dobře," řekla Natálie a v jejím hlase zazněla směs obdivu a politování. "Náš drahocenný vyslanec," kapitán si na slově `drahocenný` dala extrémně záleţet, "si myslí, ţe mlhovina by mohla být stopou po nesprávném pouţití zbraně, vyuţívající protoplazmu a trilithium, která má za cíl měnit hvězdy v supernovy. Byla málem pouţita za války na bajorské slunce. Váš názor?" Kapitánova stručnost na mne působila podivným dojmem. Pomalu jsem ani nestačil
promyslet větu a uţ zazněla výzva k mému názoru. "O podobné teorii jsem slyšel na universitě, probírali jsme ji jako demonstraci účinků gravitonového proudu, ale uvést do praxe tuto metodu by bylo extrémně náročné. Byl by to velmi ojedinělý a fenomenální pokrok ve vědě. Romulané ale vţdy pracovali na gravitonové teorii, příkladem jsou maskování či kvantová singularita jako pohon jejich lodí. Téměř to není moţné, ale vyloučit to také nemohu." Zamyslel jsem se a další mé věty zněly poněkud nakřáple. "Pokud opravdu disponují technologií schopnou vytvořit supernovu, je to neuvěřitelně silný diplomatický prostředek. Proto v to raději nedoufám ... Mám nějaké rozkazy, kapitáne ?" Nat byla nadporučíkovou rychlostí překvapena. Osobně očekávala spíše odpověď typu: `Je to moţné.` Pomalu začínala chápat, proč má tenhle mladík na límci dvě a půl pecky. "Chci, abyste prověřil, zda je moţné, ţe je mlhovina spojená s takovouto technologií. Prostudujte si všechny dostupné záznamy a podejte hlášení. Chci ho mít na stole, neţ tam doletíme, takţe máte zhruba 35 hodin." 35 hodin. Problesklo mi v hlavě a stále se vracelo jako ozvěna v ponuré jeskyni. Bylo marné snaţit se o nadšený či potěšený výraz při té představě, tak nemilosrdně pronásledován myšlenkou na dva dny strávené v středisku lodní databáze, večeřemi na PADDy, podráţděné náladě, která mi zvedne preference u podřízených, a v neposlední řadě ... on. "Rozumím, kapitáne. Můţete se spolehnout." Poslední tři slova však působila poněkud nejistě. Věděli jsme to oba, raději jsem to ale řekl nahlas. "Kapitáne, doteď jsem pracoval na tom problému se senzory. Pokud vyčlením celý pracovní potenciál mých lidí na teorii umělém kolapsu hvězdy, budeme muset pravděpodobně přejít na záloţní baterie senzorů." Kapitán souhlasně kývla: "Tohle je teď přednější. Poručík Dortz si bude muset se senzory poradit bez vědecké sekce." Pan Dotz, ani jsem se s ním pořádně neznal. "Dobře, domluvím se s ním a předám mu materiály. Budu mu moci poskytnout vědecké zařízení z dvou vedlejších laboratoří. " Souhlasně jsem kývl. Upřímně jsem byl zvědavý na schopnosti našeho šéfinţenýra. "A nadporučíku." Dodala ještě kapitán. "Účel tohoto výzkumu je tajný, nikdo, kdo nemusí, o tom nebude vědět je to jasné?" "Rozumím, madam. A ..." Ten nápad mne uţ chvíli hlodal. "... a co pak Tarkin ? Mluvila jste s ním. Jistě něco ví. Mám se ho zeptat ?" "Pokud chcete," řekla kapitán celkem lhostejně. "Dobře. Na úkolu začínám pracovat neprodleně." Srovnal jsem si rukávy. "Výborně", řekla kapitán a stiskla několik tlačítek na panelu. Thomas věděl, ţe znovu zapojila senzory v pracovně. "To bude vše nadporučíku." "Děkuji, madam. Ještě mě napadlo, moţná by bylo bezpečnější přejít na záloţní senzory uţ nyní, dokud výchylky nijak neohroţují navigaci warpem. Jejich vrtochy, zdá se, začínají být
nevyzpytatelné, a pokud by se, byť je to nepravděpodobné, objevila velká fluktuace, mohlo by to mít velmi negativní dopad na naši trajektorii. Ale je to jenom návrh." Zasalutoval jsem a dal se ku odchodu. Ještě přede dveřmi jsem se zarazil, otočil a dodal: "Kapitáne, je mi ctí slouţit na této lodi." Nat se usmála: "Jsem ráda, ţe vás tady máme. Hodně štěstí." ****************** Dveře se otevřely a já vešel do strojovny. Typický hluk a periodické tepání warp jádra na mne vţdy udělalo dojem. Fascinovaný jsem byl vţdy, proto jsem ani teď nebyl schopný srovnání s jinými loděmi. Odchytl jsem prvního praporčíka procházejícího kolem mne. "Poslyšte, kde bych našel šéfinţenýra ?" "Poručík Dortz je támhle, za proudovým výměníkem ..." Vydal jsem se směrem, který mi mladík ukázal, a snaţil se rozpoznat Olivena dříve, neţ mne osloví. Cítil jsem se nesvůj, ale mohl jsem si za to sám. Ještě jsem se neseznámil s celou posádkou. Oliven pracoval nad problémom s rozvojom chladiaceho plynu. Začul ako sa niekto pýta jeho meno a dvihol hlavu tým smerom. Nevidel však lebo to bolo za rohom. Tak sa vrhol spät k prerušenej práci. "Zdravím, poručíku." Ruce jsem měl sepnuté za tělem a v té chvíli jsem si připadal jako astronom z horní paluby plechových, odvěkých parních lodí plavících se po mořích, jenţ se na návštěvě ve strojovně nechce umazat od mazutu. Pošetilá asociace. "Máte něco urgentního na práci ? Měl bych pro vás totiţ specifický úkol ..." Poručík sa otočil. "My sa ešte nepoznáme, či ano, pane ?" Poručíkův přívětivý přístup mne trochu zaskočil. Asi to byla stará představa vţdy nervózních šéfinţenýrů na legendárních lodí Flotily. Avšak v této chvíli byl stres poznat spíše na mně. Pomalu spadával. "Neznáme, jsem Thomas Johnson z vědecké sekce. Těší mne." Potřásl si rukou a teprve teď na mne dolehl věkový rozdíl. Devět let. Oliven podal nadporučíkovi ruku. "Oliven Dortz, teší ma, pane." Po chvílke. "Chcete si moju ruku nechať alebo mi prezradíte čo za úlohu pre mna máte ?" Usmál jsem se. "Poručíku, není právě situace vhodná na vtipy. Můţeme do vaší pracovny ?" Šéfinţinier sa zarazil a zváţnel. Pozrel smerom k jednému z inţinierov, ktorý nemali čo robiť. "Dokončite to za mna." Opeť sa pozrel na nadporučíka.
"Samozrejme. Nasledujte ma." Prešli pár metrov. Dvere sa otvorili a vošli do poručíkovej pracovne. Sadol si za svoje kreslo a ponukol kreslo i nadporučíkovi. "Prosím, posadte sa." "Děkuji." Posadil jsem se do snad i měkčího křesla, neţ bylo u nás nahoře. Zadíval jsem se na model warp jádra z prehistorické Enterprise A. Začínáme prozřetelně a takovým způsobem ... ? Po chvíli jsem se vytrhl ze zadumání a vyndal dva PADDy. "Poručíku, dnes ráno se objevil problém se senzory. Nemohli jste to zachytit, protoţe zatím jsou ty fluktuace malé, ale brzy začnou ovlivňovat značně chod lodi. Má sekce na tom pracuje uţ od rána asi tři hodiny. Zatím ţádný výsledek. Komplikace začínají ovšem s tím, ţe se budu muset věnovat, spolu s ostatními vědci, na úkolu vyšší priority rovnou od kapitána. Budete si to muset vzít na starost vy." Klepl jsem PADDy hranou o desku stolu. "Abych to vysvětlil krátce. Senzory se postupně rozlaďují o čím dál větší hodnoty. Kdyţ se pokusíme o korekci, za pár minut se výchylka objevím znovu a větší. Zatím jsme nepřišli na ţádné moţné vysvětlení, veškeré systémy prohlédl počítač i lidé a fungují skvěle, ostatně to byste tu zjistili hned. A přesto chyby stále narůstají ... kdyţ jsem před hodinou odcházel ke kapitánovi, fluktuace dosahovaly uţ několika mikronů, nyní asi i více. To, co je na tom asi nejhorší, je fakt, ţe nárůst sleduje téměř dokonale křivku exponenciálního grafu. Extrapolace této funkce i naše další malé zjištění jsou obsaţeny v této analýze. Prosím." Podal jsem PADD a opřel se do křesla. „Podporučík Bondarevskij nadporučíku Johnsonovi, přišly vám právě autorizační kódy k databázím od kapitána. Je nutné je neprodleně potvrdit.“ „Rozumím, hned jsem tam.“ Otočil jsem se na poručíka Dortze. „Počítači, převést přístupový status druhé třídy k vědeckým laboratořím III a IV poručíku Olivenu Dortzovi. Autorizace Johnson omikron – 1837 – kappa. Budete je potřebovat, šéfinţenýre. Na viděnou.“ Zapnul jsem si uniformu a rychle vyběhl ven ze strojovny. *************************** Dveře zasyčely. Několikero udivených důstojníků. "Počítači, potvrď přijetí kódů. Otevři mým aktuálním pověřením celou lodní databázi, přístup ze všech konzol prvních a druhých laboratoří. Zablokovat vstupní dveře na stupeň prověření pět. Záznamy interních senzorů označit jako DŮVĚRNÉ." Vydechl jsem a podíval se na ty zmatené mladé lidi. "Pro vědecké laboratoře, mluví Thomas Johnson. Byl nám zadán úkol, který jiţ spadá do důvěrné sféry. Proto kaţdý bude mít své dílčí informace a nebude ţádné další od nikoho jiného vyzvídat. Je nutné maximálně omezit nějaké pochůzky. Všichni budou spát v kongresové místnosti, opouštět tyto prostory můţete pouze s mým souhlasem či podporučíka Bondarevskije, jehoţ tímto jmenuji svým zástupcem. S rozdělením úkolů začneme za třicet minut, mezitím si přineste z kajut potřebné věci a zabydlete se." Opřel jsem se o desku skenovacího stolu. "Abych nezapomněl, musíme to stihnout do třiceti hodin." Promnul jsem si čelo a pozval svého zástupce do pracovny.
Dnes se týden vyhrotil ... "Dobrý den." "Dobrý den." "Víte, kde oba jsme ?" "Počkejte, přemýšlím." "O čem přemýšlíte ?" "O tom, proč přemýšlím." "Víte, co tohle všechno způsobuje ?" "Ano, dál krachujeme." "Kaţdý se stále ještě hledáme. Nevidíme si ani na dno svých těl, a proto se bouříme. Bouříme se proti druhým, ale ve své hrdelní podstatě jsme to my, kdo nás trápí." "Nechtěl bych být jiný." "Já také ne. Proto jsme sami." "Ano, jsme sami." "Truchlím pro ten mrzký fakt, ţe na laminátovém koberci sněhu vidí pianistu tak málo lidí. Vy ano." "Ano." "Proto jsme sami." "Ano, jsme sami." "Nahledanou." "Neodcházejte! ... Tedy, vlastně, nasledanou." "Neodcházejte!" .:: Proto těţko říci, kde jsme ::. Název: Kód BETA Autor: Alexei Stukov Lokace: Zbrojnice/USS Scorpion Jakmile byl potvrzen kód BETA shromáţdil jsem své lidi, kteří čekali v průlezech na další instrukce. Takţe, situaci znáte. Obsadit zbrojnici, bohuţel ti trotlové vod bezpečnosti spustili alarm takţe jich teď bude u zbrojnice narváno dost. Takţe navrhuji toto. Já budu dělat volavku a pošlu sem k vám pár bezpečáků a tekle to budeme dělat dokavaď to pude, pak se na zbytek vrhnem. Doufám akorát ţe tam nebude ten andorián... A jak se řeklo tak se udělalo. Vykoukl jsem za roh a viděl +- 10 uniforem ţlutých jako banán stojících u zbrojnice. 3 z nich se otočili o poodběhli ke mě. Načeţ jsem je zavedl za roh kde byli bezpečáci bezbolestně uspáni.
Nechtěl bych být v jejich kůţi aţ se proberou. No zatim je oberte o komunikátory a zbraně. Jo a taky je svaţte. Tuto situaci jsme opakovali ještě jednou. Poté by to bylo moc riskantní. U zbrojnice podle všeho zůstali 3 bezpečáci. Takţe teĎ uţ na ně musíme tak jak nám to de nejlíp. Zbraně na omráčení. Rozdělte se na polovinu a kaţdá půjde z jedné strany. Poté jsem se otočil na pana Jasna Berma. Vy budete velet druhé skupině. Vaše skupina A2 jednoduše zaútočí na ty ţlutý brambory z leva a my z prava. Poté se převléknete do uniforem bezpečáků a vemete jim zbraně a také komunikátory. Zjistíte jestli u sebe nemají nějaké dokumenty v jakékoli formě. Moje skupina zaútočí z prava a obsadí samotnou zbrojnici načeţ odešleme kód skupině C. Opakuju, rádiový ticho. Jasný? Jasný!! Ozvalo se zborově, leč potichu. Vše probíhalo podle plánu a kdyţ byla zbrojnice úspěšně obsazená tak jsem si zašel za panem Berma, který se právě převlékal. Dobrá práce mariňáku. Ehm, díky pane. Odpověděl. Aktivuji komunikaci ve strojovně směřijící ke skupině C. Dragan zadokoval, opakuji Dragan zadokoval. Název: Blondýnka Autor: Jason Berm Lokace: Zbrojnice/USS Scorpion Zatímco druhé druţstvo společně se Stukovem dobývalo zbrojnici on a jeho první druţstvo hlídalo přístupové cesty aby sem nepřišly posily. A ted mel prijít utok na zbrojnici byli tam 3, slo to celkem hladce utočili na ně zleva. Neţ stačili vubec sve phasery vytáhnout skáceli se na podlahu omráčeni.,,Dobrá práce hoši!"ozval se Jason směrem ke svým hochům. Najednou se ozval komunikátor jednoho z omráčneých bezpečáků. Jasona to Docela rozhodilo chvíli nevěděl co má dělat.
Vyčkal. Náhle sahl pro komunikátor a sebevědomně pravil ,,slyším." Ozval se přísný ţenský hlas ,, jaké slyším?! Budete se mi říkat pane!" Jason Hlasitě zařval,, ano pane" ţenský hlas pokračoval:,,Jak to tam vypadá poručíku" Pomalu pochopil ţe tohle je příleţitost jak vylákat nějákého velitele do pasti a tak Jason pravil ,, Pane zajmuli jsme jejich kapitána měla byste sem přijít" ,,ok" ozvalo se z komunikátoru. Měl cca 2 minuty aby se připravil, převlékl se do bezpečáské uniformy. Ze zadu uslyšel ,, Dobrá práce mariňáku." otočil se byl to Stukov pochvala ho dosti potěšila ale myslel si ţe dík patří všem jeho hochům a tak jen odvětil ,,Ehm, díky pane." své věci si elegantně schoval. Pravda uniforma byla trochu malá ,,ale to se vsákne" pomyslel si. Rozdal svým muţům rozkazy jak mají postupovat. Take informoval Stukova ale jen krátce byl v časové tísni. Ještě stihl zaslechnout slova ,,Dragan zadokoval, opakuji Dragan zadokoval." Stoupl si na cestu k výtahu málem to nestih před tím neţ ta půvabná středně vysoká blondýnka vyšla z výtahu. Stalo se něco co nečekal! doprovázela ji dvoučlená ochranka.Co ma dělat ted? rychle si sesumíroval co ted. Přišla k němu. ,,Jak se jmenujete? Nikdy jsem vás tu neviděla!"Pravila ţena ,,Jmenuji se Jason Berm tohle je moje první sluţba na lodi" odpověděl Jason. ,,A co tu děláte sám" ptala se ,,Hlídkuji" zněla jeho klidná odpověď. ,,Hloupý nápad půjdete s námi" snaţila se blondýna chytit situaci do svých rukou. to bylo něco pro něj oba stráţci byli po jejím boku a zády k němu. to byla chvilka pro jeho phaser.V mţiku byli oba stráţci omráčeni, hlaven jeho phaseru III něţně hladila krk blondýnky a druhou rukou ji svíral kolem pasu aby se nemohla ani pohnout. V tom překvapení se nevzmohla ani na odpor. ,,Jste zajata" vítězně prohodil. Nasledoval pohled od očí. Její výraz vypadal tak poraţenecky a přitom vzdorovitě Jason nevěděl co to znamená.Jeho hoši po této akci opět dál hlídali přístupové koridory k zbrojnici a on i se zajatkyní zamířil ke Stukovi. Který mezitím jiţ dávno seděl ve zbrojnici. Název: ...Person Honor... Autor: Lokace: USS Scorpion Můj brouček vrněl jako spokojené zvířátko. Trysky pročištěny, antihmota ve warp jádru byla vyčištěna, kokpit utěsněn, rozvody znovu protáhnuty. Šéf zrovna dodělával závěrečnou diagnostiku, kdyţ světla zhasla. Hangár potemněl. „Co se děje, šéfe?“ ozvala jsem se zpoza stroje. „Já…nevím, pane, počkejte pokusím se to zjistit,“ odpověděl mi šéf a klapl na svůj komunikátor. „Tady šéf Mending, co se děje?“ „Ztratili jsme proud po celé palubě, nyní nahazujeme nouzové generátory. Máme hlášeny útočníky někde mezi palubami 16 a 9; a z paluby 17. Jsme obsazeni.“ „Rozumím, pane.“ „Tauron?“ „Jo, Šéfe, slyšela jsem,“ odpověděla jsem mu kdyţ jsem vylézala zpoza stroje. Poté jsem si vzala do ruky svůj phaser, který jsem měla u uniformy a zkontrolovala jeho funkčnost. „Ok,
postarejte se tady o to a zajistěte stroje. Já půjdu na můstek zjistit, co se děje.“ „Rozumím, pane.“ Dobře, koukni...kdyţ jsem se mu dostal do zad, začal rotovat, takţe jsem se musel zdejchnout. Bylo to prostý, čistý a jednoduchý,“ chlubil se Thomas a názorně předváděl simulovaný let za pomoci svých dvou paţí. „Viděli jste jak jsem si podal ty dva jak mě honily?“ „Jo, viděl jsem to. To bylo pěkný,“ pochválil ho Mortimer. „Zarotoval jsem, přitáhl to, šlápl na brzdu a najednou... bum! Jeden mi vletěl přímo do zaměřovače. Rozstřílel jsem ho a otočil se na toho druhýho...“ popisoval dál Thomas a předešel skupinu. Jak šel pozpátku, přešli za roh. „Tome!“ zařval PJ a chtěl ho strhnout, ale Thomas se otočil opět kupředu a pohlédl na to, co tak PJeje vyděsilo. Hleděl na viditelně větší postavu, která mu zahradila cestu. Nezmohl se na jediné slovo a odpor byl marný. A potom si pamatoval jiţ jen náraz do zdi… Chris sledoval, jak Thomas zkouší pevnost lodní přepáţky a nemohl uvěřit, ţe to, co on viděl jako několikavteřinovou záleţitost, ţe se to stalo za ani ne dvě vteřiny. Ostatní okolo něj jiţ měli phasery v rukou a pálili po té postavě, a jeho udivilo, ţe nějaký reflex to za jeho vědomí udělal téţ. Kaţdý okolo něj vystřelil, ale viditelně to bylo neúčinné, jelikoţ to „něco“ stále stálo na nohou. „Jdeme!“ rozkázal Chris a začal utíkat chodbou, následován svými kluky. „Rychle! No tak, tudy!“ povzbuzoval je. Kdyţ doběhli na další rozcestí, Chris otevřel vchod do průlezů. „Dělejte, jděte!“ tlačil je tam a sledoval tu postavu, která se jiţ blíţila. „Průlezem a nahoru!“ řekl poslednímu a poté do něj také vlezl. Jiţ byl u ţebříku, kdyţ uslyšel kroky. Otočil se a spatřil svého anděla zkázy, jak pomalým krokem k němu směřuje. Věděl, ţe dnes a tady zemře. I kdyby se otočil a pokusil se vylézt nahoru, věděl, ţe by to nestihl a zemřel by. Kdyby se smířil se smrtí a teď neudělal nic, nikdy by si to neodpustil. Byl voják. A zemře se ctí. „Chcípni!“ zařval kdyţ do něj začal pálit dávku za dávkou ze svého příručního phaseru. Postava sebou párkrát trhla, ale nic to s ní viditelněji neudělalo. Byla jiţ na dosah, vyrazila Chrisovi zbraň z rukou a napřahovala se na smrtelný úder, kdyţ se ozvala silná rána – a ta kreatura před Chrisem klesla na kolena a dunivě dopadla na podlahu. Chris hluboce oddechoval a hleděl na svou Nemesis; jako by stále nevěřil, ţe je naţivu. „Jste v pořádku, veliteli?“ ozval se hlas; který by tu Chris nikdy nečekal. Tauron. „Stále dýchám,“ odpověděl svému zachránci. „Myslím ţe je to v pohodě.“ „Morty, PJ? Jste v pořádku?“ zavolal otázku směrem nahoru, po ţebříku. Po chvíli se oba objevili. „Jste v pohodě, šéfe?“ zeptal se PJ. Chris přikývl a obrátil se na Tauron, vedle níţ stáli dva bezpečáci. „Hlášení!“ řekl trochu popuzeně, protoţe se tu sakra dělo něco dost divného. „Obsadili nás, pane,“ řekla Tauron. „Nevíme zatím kolik a kde přesně jsou.“ „Příruční phasery na ně nemají efekt, pane,“ dodal jeden z bezpečáků. „Silná KEW či kompresní puška je jediná moţnost, jak proti nim obstát.“ „Kolik máte takových zbraní?“ zeptal se Chris. „Tahle byla jeho,“ řekla Tauron a ukázala pušku kterou drţela v ruce. „Hej, to je mariňácká P-688*…“ ozval se PJ. Všichni pohlédli nejdřív na něj a poté na postavu leţící u jejich nohou. Chris k němu poklekl a projel to po výstroji, aţ našel sucháč na levé kapse, který sundal. „Vojín Enders, 6819, Beta Platoon,“ přečetl tam. „Je naţivu.“ „Sakra,“ uniklo jednomu z bezpečáků. Chris si vyndal z postraní kapsy papír a tuţku, na něţ
něco načmáral. „Morty? Vemte ho na ošetřovnu a vezmi tohle na můstek - dej to kapitánu Youds či velícímu důstojníkovi.“ „Jasný, Chrisi,“ odpověděl Mortimer a jeden z bezpečáků vzal společně s PJem tělo mariňáka. „Tauron, jdeme.“ Konzul Tarkin zrovna procházel šestou palubou, kdyţ se ozvaly výstřely. „Slyšíte to, Hanz?“ „Ano pane, zní to jako phaserová palba,“ odpověděla mu jeho pobočnice a vytáhla svou osobní zbraň. „Jděte za mnou a nevystrkujte zbytečně hlavu.“ Konzul přikývl a následoval svou pobočnici. Zpoza rohu se najednou objevili dvě ozbrojené osoby, a obě strany měli lehké prsty na spouštích. Tarkin však ihned poznal, o koho se jedná. „Nestřílej!“ rozkázal Hanz a stáhl jí zbraň k zemi. „Veliteli Honore, jste to vy?“ „Jo, velitel Honor!“ řekl Chris a rychle společně s Tauron přešli ke konzulovi. „Byli jsme obsazeni. Dle posledního hlášení míří na nějaký cíl zde. Moţná k zbrojnici, moţná k sekundárnímu ovládání systémů ţivotní podpory,“ odpověděla mu Tauron. „Mohu nějak pomoci?“ zeptal se Tarkin spíš tak ze slušnosti, neţ ţe by svou myšlenku myslel váţně. „Zůstaňte naţivu a nenechte se zastřelit,“ odpověděl mu popravdě Chris. “Mariňáky nechte na nás.“ „Dobrá, ošetřovna je asi teď nejbezpečnější místo. Je daleko od jakéhokoliv potencionálního cíle a je projektována jako nouzový kryt v případě, ţe loď by byla ztracena.“ Chris se otočil na Hanz. „Doveďte konzula do bezpečí. Koridor B6 se zdá čistý. Vemte si tady Banea,“ řekl a ukázal na bezpečáka, který je doprovázel. „Pamatujte, snaţte se drţet od výstřelů co nejdál.“ „A co Vy?“ zeptal se Tarkin, který si právě sloţil dohromady souvislosti. „My? My k nim máme namířeno.“ „Je jich celkem dost, pane, moţná dvacet, moţná třicet muţů,“ odříkávala zpravodajské informace Tauron a hleděla na skupinku mariňáků okupující zbrojnici. „Pět venku, zbytek vevnitř.“ „Ok, to nezvládneme sami, Tau, stáhneme se,“ odpověděl jí Chris a sám přemýšlel, jak se dostat nazpět, aniţ by byl spatřen. „Ne, pane, víte co máme dělat. Na můj signál.“ „Ne, Tauron, ustoupíme, to je rozkaz.“ „Tenhle rozkaz nepřijímám.“ „Děláš obrovskou chybu…“ „Kašlu na vás,“ řekla rozhodně Tauron a vyklonila se ze svého postavení. Stačila jí chvíle sotva postřehnutelná, aby si zalícila nejvyšší hodnost dle její úvahy. Výstřel upoutal pozornost všech, ale zasaţenému, kterému kinetická energie potrhla nohy, to nepomohlo. Z nábojové komory vyletěla nábojnice, která zazvonila při nárazu o zeď. „Tohle se rychle vymkne kontrole,“ zašeptal si Chris a zhluboka se nadechl. Zazněl druhý výstřel a druhý výkřik, druhé zazvonění. Vytočil se také zpoza rohu a také započal s palbou. „Pane, poddůstojník Stukov je zasaţen a jsme pod těţkým útokem,“ odříkával situaci serţant Berm, načeţ se obrátil na druhého velitele. „Jak se sakra dostal tak blízko, aniţ bychom si jich všimli?!“ „Nevím, pane. Prostě se jen tak zjevil odnikud,“ odpověděl desátník. „Ok, takţe…odrazte útok, doplňte stav a připravte se na protiútok proti nepříteli.“ „Rozumím, pane,“ řekl desátník, kdyţ se do toho ozval zvuk nabíjeného závěru. „Nehýbejte se, pane,“ zazněl hlas, který tu nikdo neznal. Ve dveřích stála lodní mistr
Cainová, P-668 v rukou a mířila s ní na hlavu serţanta Berma. Zbylí mariňáci okamţitě zalícili na Cainovou. Za jejími zády se objevil velitel Honor s puškou v ruce. Rychle shlédl situaci a musel znejistěně polknout. Byli v nevýhodě asi tak devět na jednoho. Berm zvedl ruce na znamení, ţe nehodlá dělat hlouposti. „Hoši…dámo – “ pohlédl směrem k Helen „prosím, nestřílejte…jsme přátelé, jasné? Všichni tu jsme přátelé. Tak buďme...přátelští,“ řekl serţant. „Pane? Co úkol?“ ohradil se desátník. „Buď se stáhnete, nebo po sobě můţeme začít střílet. Je to vaše rozhodnutí,“ připomněl Chris serţantovi i desátníkovi. Desátník viditelně byl nahraně. Poté sklopil svou pušku. „Dobře, společně se stáhneme. Mys sloţíme zbraně a odejdeme si po svém. Tohle bylo jen cvičení. Rozumíme si? Jen cvičení. Nikdo tu nechce přijít k úrazu.“ Chris přikývl a všichni v místnosti sklopili své zbraně. Zpoza jejich zad se ozval běh. Helen se ohlédla za sebe a pohlédla do tváře poručíka sh´Thaara… Helen vešla do kajuty velitele Honora s odhodláním toho, ţe to co udělala, bylo správné. Došla aţ k jeho stolu, kde se postavila do pozoru a zasalutovala. Velitel sledoval záznam toho jejich „útoku“ na obrazovce za ním a vedle měl otevřenou Heleninu sloţku. Chvíli to tak pozoroval, a pak se otočil na Helen, pohlédl na ní. „Pohov, poddůstojníku. Přistupte,“ řekl a poté se vrátil k záznamu. „Vidím, ţe jste dnes měla svůj den. Povyšuji Vás na Náčelníka. Převezmete velení letecké skupiny Alfa.“ „Vy mě povyšujete?“ zůstala Tauron naprosto udivená. „Potřebuji velitele s odvahou a iniciativou který by vedl mé nejlepší muţe – "velitel se odmlčel a pohlédl na sluţební záznam. „ - myslel jsem si, ţe Greed je můj člověk. Ale viditelně jsem se v něm zmýlil jako v člověku i v jako veliteli. Takţe má smůlu. Stejně tak Thomas Stormmage.“ „Takţe oni…“ „Byli degradováni a nyní čekají na výsledek našeho rozhovoru.“ „Chci Thomase ve svém týmu.“ Chris se otočil od obrazovky a přistoupil k Helen, aby se jí zahleděl do jejího nyní velmi strohého a přísně se tvářícího obličeje. „Vţdy dostanete, co chcete?“ zeptal se. „Většinou, pane,“ odpověděla po pravdě Helen. „Dobře. Já také. No, máte ho mít,“ přikývl Chris a vzal ze svého stolu PADD. „Připravte svojí letku k nasazení. Nejsem moc spokojen s jejími výsledky. Nyní je to na vaší hlavě, náčelníku.“ *Ostřelovací KEW (Kinetic Energy Weapon) puška v ráţi 5x41. MIPPA dokáţe zastavit projektil, avšak zásahová energie většinou vyřadí oponenta. Název: Dialogus Autor: Thomas Johnson Lokace: Bar, pracovna vyslance Federace, vědecké laboratoře Ţádný trest nikoho nenapraví. Udělá ho jen opatrnějším a mazanějším. (Maugham William Somerset) Vyslanec Tarkin jednou za čas našel čas, aby vykonal návštěvu baru. Rozhodně to nebylo kvůli tomu, ţe by tam rád chodil, ale musel si občas dopřát to potěšení z návštěvy, kdy se bar
zpravidla vyprázdní. Rozhodně nebylo nic divného, kdyţ se kvůli diplomatům, či jiným milým osobám vyprázdnil bar. Tentokráte však osazenstvo baru na jeho přítomnost nereagovalo nijak. Asi mě ještě dostatečně neznají. Pomyslel si Martel. "Dejte mi whisky." Objednal si vyslanec a v klidu se posadil do hloučku civilistů v baru. Nešel mezi neznámé, byli to zpravidla lidé z jeho oddělení. Zatímco u Hvězdné flotily nebyl Tarkin nijak oblíben, u lidí z diplomatických kruhů nebyl neoblíbený. Rozhodně měl mezi nimi dost přátel, a to i věrných přátel. Nadporučík Johnson jednou za čas našel čas, aby vykonal návštěvu baru. Rozhodně to nebylo kvůli tomu, ţe by tam rád chodil, ale musel si někdy dopřát ty návaly adrenalinu jako při akci podobné této. Stál zády u stěny hned vedle vstupních dveří do baru. Vytáhl PADD a rychle do něj naklepal pár znaků, aby se displej rozsvítil a vypadal, ţe nese nějakou důleţitou zprávu. Ten roztěkaný mladík začal přešlapovat, jak vymýšlel strategii co moţná nejlepší, coţ se od jeho hodnosti očekávalo, ale on se svými postoji měl obtíţe i se trochu přetvářet. "Eh ... dobrý večer, pane." Špitla udivená podporučice z jeho sekce procházeje kolem a znovu se ohlíţející za svým nadřízeným, který se snaţil vypadat nenápadný. "Jistě, dobrý ... no ... " Více uţ nadporučík nevnímal. Trochu se mu rozbušilo srdce, nejen z vědomí toho, co ho teď čeká, ale i z prostého faktu, ţe vypravěč přejde co nevidět to ich-formy, coţ nebylo příliš příjemné. . . . Otřel jsem si zpocené ruce do uniformy a vešel. Bar zářil temnými barvami. Spíše tedy klidnými relaxačními, ale to mi teď nepřišlo příliš konvenentní. Projel jsem pohledem celý sál a spočinul na typickém hábitu sedícího u jednoho stolku. Rychle jsem vyhledal nejblíţe sedícího praporčíka, mučedníka a vydal se k němu. "Praporčíku, praporčíku!" Klepl jsem mu do ramena a snaţil se vypadat úplně přirozeně. "Tady ... heh, tady máte informace ohledně Gamma spojitosti funkce, vyšetřete průběh diference faktoriál x a x na x, kde x je reálný parametr v intervalu [d, nekonečno[, kde d je limita pro x jde k nule z e na x plus x, to celé na jedna lomeno x. Doneste to, hned jak to vypočítáte, do vědecké sekce, někomu to dejte." Stál jsem opřený o jeho ţidli a pokukoval po velvyslanci. "Pane... já .... eh ..." "Praporčíku," říkal jsem pomalu, skoro nepřítomně zamyšlen, "dal jsem vám rozkaz ..." Mladík se beze slova zvedl a nešťastně utekl. Dal jsem se k druhému východu z baru, k němuţ se lze dostat pouze kolem stolku velvyslance. Šel jsem pomalu a modlil se, aby si všiml ... Jedna whisky uţ skončila v útrobách velvyslance Tarkina, nechal si tedy objednat další a s úsměvem poslouchal vtipy a klepy svých kolegů. Nemohl říci, ţe by byly nezajímavé. Na hvězdné lodi se skutečně drby šíří rychle. Uţ slyšel, jak Hans napochodovala s celým oddílem na můstek a obsadila jej. Jak se Tarkin majestátně objevil na můstku a začal tam nadávat, ale také jak bravůrní kapitán skvěle zasáhla proti Tarkinovi, jak bezpečnostní sloţky excelentně reagovaly. Kdyby tam Martel nebyl, začal by pomale věřit, ţe na můstku došlo k tvrdé přestřelce, ne-li přímo nějakému útoku za pouţití bomb a těţkých zbraní.
Chystal se, ţe řekne, jak to bylo, koneckonců mezi přáteli to klidně řekne, ale jeho pozornost upoutala postava v modré uniformě Flotily. Ten mladík mu byl skutečně nějak povědomý, musel ho uţ několikrát vidět. A pak si vzpomněl na skladiště na základně Galaxy i na SB1 McKinley. Chvíli se díval na Johnsona, jak zadává pomocí své autority a rozkazů práci nějakému praporčíkovi. Poté se konečně otočil a chystal se k odchodu. Mat se v duchu usmál. "Thomasi?" Pronesl vyslanec, kdyţ procházel Thomas Johnson kolem. Celkem vzato, ačkoliv měl Tarkin proti Hvězdné flotile jisté zaujetí, tak tento důstojník, stejně jako hrstka dalších mu přišla sympatický a měl zájem na tom, aby se udrţovaly dobré vztahy.Vypadalo to, jakoby si Tarkina nevšiml, tak se Mat znovu ozval. "Thomasi, jste to Vy?" Zaslechl jsem své jméno aţ napodruhé, ulevilo se mi, ţe bych musel projít bez informací barem a otočil se. "Velvyslanče, ani bych vás tu nečekal. Vy také chodíte do barů ?" "Někdy mě sem můj pobočník vyţene. Prý pro lepší kulturní ţivot." Usmál se Martel a ručním gestem nabídl místo svému kolegovi v hovoru. Thomas místo přijal a Mat mu hned objednal také skleničku whisky. Nebyla nejhorším, i kdyţ u replikantů se dá asi horko-těţko říci, zda je dobrý, nebo ne. Je vţdy stejný. Johnson se posadil a teprve teď si mohl Tarkin všimnout jeho nové insignie. Rychle si stoupl a natáhl k nadporučíkovi pravici. "Gratuluji k povýšení, nadporučíku Johnsone." Ochotně jsem přijal gratulaci a proti mé vůli ze mne postupně spadávaly všechny nánosy stresu z přetvářky. Znamenalo to jediné. Nebudu se moci přetvářet. "Vám také blahopřeji k povýšení. Přestoţe se ve velvyslaneckých hodnostech nevyznám, tuším, ţe uţ jste v ţebříčku hodně vysoko." Ještě neţ stačil vyslanec odpovědět, sedl jsem si. "Heh," poznamenal jsem, kdyţ jsme byli oba zase opření o stolek, "jak jste spokojený na lodi třídy Sovereign ? Já jsem z ní docela unešený ... " Nervózně jsem zamrkal a raději se napil whisky. Coţ nebyl moc dobrý nápad, protoţe jsem ji pil poprvé v ţivotě a také to bylo poznat. "Děkuji, nadporučíku. A vysoko moc nejsem, nicméně moje funkce je uţ poměrně významná. To ano." A nebylo divu. Po výkonech v M104 bylo Tarkinovo jméno na seznamu úspěšných členů DSRF. Jeho otec na něj byl ve své postatě asi hrdý, i kdyţ to nedával moc najevo. Nadporučík vypadal dost nervózně, whiski to jistě spraví. Kdyţ trochu upil, tak následně zakašlal. Martelův obličej opět ozdobil úsměv. V jeho podaní spíše grimasa. "No, no, nadporučíku." Řekl dobrácky Martel. "Víte, já raději lodě třídy Galaxy, či Excelsior. Sovereing nijak nemusím, i kdyţ uznávám, ţe
je to skutečně brilantní loď. A co Vy? Jako co tu jste?"
Pokoušel jsem se o co nejleţérnější pohyby. Tou samou nonšalancí jsem převrhl skleničku. Whisky se rozlila po stolku a vytvořila větší louţi. Kdyţ jsem zjistil, ţe
Usmál jsem se. "Nastoupil jsem jako velitel vědecké sekce a pokud úplně nezklamu, asi jím i nějaký ten pátek zůstanu." Smích mě však hned přešel. Uvědomil jsem si, proč tu jsem a nemohl jsem na to nemyslet. Co nejrychleji jsem se snaţil přijít na způsob, jak z velvyslance vypáčit něco, co bych mohl pouţít. "A proč vás vlastně jmenovali na tuto loď ? Vţdyť nejlukrativnější pozice jsou na Zemi a na planetárních velvyslanectvích ? Jenom si říkám, aby vás moc neodbyli, kdyţ vás poslali sem." Díval jsem se velvyslanci do očí a viděl v nich tu známou schopnost proplouvat v dialozích jako ryba ve vodě. Náhle jsem si uvědomil, jak pošetilý úkol jsem si dal. Tarkin byl schopný si hrát s veliteli stanic či lodí, mě utáhne na vařené špagetě. Moje jediná naděje je se té špagety nechytat "Ále, mám tu jisté povinnosti. Byl jsem jmenován hlavním diplomatem pro sektor a flotilu Theta, nadporučíku. A za své působení jsem si vybral vlajkovou loď této flotily. Přišlo mi to dobré řešení. Podívám se po Federaci a ještě tu mám prémii." Martel se znovu usmál, ale tentokráte to nebyl ten pěkný úsměv, ale přímo úšklebek. Ano, dáreček v podobě kapitána, jehoţ na toto místo s pomocí svých přátel dosadil. Teď ať se Youds ukáţe, má příleţitost. Matovi však bylo zřejmé, ţe sem nadporučík nechce rozhovor směřovat. "Takţe Vy jste velitelem vědecké sekce? Nikoho lepšího na to místo skutečně nemohli dosadit, Thomasi. Skutečně, nikoho lepšího neznám. Vaše práce hovoří sama za sebe. A já jen tak někomu poklonu neskládám." Thomas se začervenal. "Děkuji, docela mne to překvapilo. Víte, učil jsem na Akademii a myslel jsem, ţe tam uţ zůstanu. Pak mě ale převeleli sem. Nejdříve mi to vadilo, měl jsem jiné ambice, ale uţ jsem si tu zvykl. Je to docela rychlé, ţe ? Za osm dní." Pokýval jsem hlavou a trochu zváţněl. "Mluvil jsem s kapitánem, potřeboval bych si promluvit." Řekl jsem bez okolků. "Očekával jsem to, nadporučíku. Přetvařování Vám nikdo moc nešlo." Odpověděl přívětivě Tarkin. "Tak povídejte. Co byste rád věděl?" "Nepřetvařoval jsem se!" Zdůraznil jsem a uvnitř se zastyděl. "Nevím, zda to můţeme řešit tady ... v kapitánově pracovně se kolem toho dělal humbuk."
Vyslanec se zasmál. "Ale přetvařoval." Odpověděl v dobré náladě. Ano, u kapitánovy pracovny se toho dost semlelo. To je naprostá pravda, ale o toho Johnsonovi nešlo. Na to byl příliš zaujatý svou prací. "Kdyţ jinak nedáte, můţeme zajít ke mně." Thomas přikývl a oba muţi se vydali do kanceláře vyslance Tarkina. Tam se posadili a Mat, jako správný hostitel, nalil oběma přítomným whisky ze svého soukromého skladu. V rohu uţ si všiml inhibitoru přenosů. Hans opět myslela o něco dopředu. "Tak povídejte." Vybídl jej Martel a sám upil ze své skleničky. Thomas trochu nevěřícně koukal na další sklenku whisky a přestával mít dobrý pocit, ţe pije uţ druhou. Tarkin ale měl zase ten neústupný výraz. "Víte ... jde o teorii umělého vznícení supernovy, slyšel jste o ní ?" Usrkl jsem trochu nápoje a pokoušel se tvářit nepovolně. "Vznícení supernovy?" Kdyţ mu to řekla kapitán, tak mu asi věří. Matovi je celkem vzato jedno, co si kapitán o této situaci myslí. Na druhou stranu - je to hlavní vědecký důstojník a jeho včasná prognóza můţe zachránit loď i zájmy Federace. "Ano, dejme tomu, ţe jsem se zmínil, ţe by taková situace mohla nastat, nadporučíku." Upil jsem další doušek a nabíral odvahu. "Myslím, ţe o tom víte mnohem více." "Přijde na to. Nejsem ţádný vědec. Faktem ale zůstává, ţe Romulané převezli do toho sektoru pravděpodobně velké mnoţství protoplazmy. Protoplazma je nutná k sestrojení takové zbraně. Nebo se pletu?" "Já vím, ţe nejste vědec, ale tohle je zajímavé. Počítači, spust mediální program Johnson-M-01." Na obrazovce ve stěně se náhle začala objevovat řada fotografií. Na několika prvních byly záběry z vědecké konference, kde u pultu pro přednášejícího stál jistý romulan. Na další sérii byla další konference, opět ona osoba. Následovala řada asi pěti vědeckých zasedání. "Jednalo se o cyklus přednášek `Gravitonové přetíţení hvězdy`, coţ je jinými slovy ona teorie." Velvyslanec sledoval displej a nic nedával znát. Prezentace pokračovala. Tentokrát záběry z barů, plesů, recepcí a podobně, kde se tento vědec bavil s velvyslancem Tarkinem.
"Jak vidíte, ty fotografie mají familiérní ráz, jednalo se o vaše soukromá setkání. Nyní se podívejte na tyhle titulky novin." Na obrazovce naskakovaly řádky textu: `Senzace: Diplomat a Vědec zpití na mol`, `Plác týdne: Slavný romulanský vědec je vydírán ze strany federální diplomacie ?`, `Slavný K`Mert - hostující přednášející: Pokus o sebevraţdu ???`, `Nechte mne na pokoji, odpovídá pronásledovaný vědec.`, `Martel Tarkin, V`Takin, T`Shimur, K`Mert - zasedání končí fiaskem`. "A konečně ... toto!" Poznamenal jsem. Přes celou obrazovku se objevily dva nápisy: `Aféra: K`Mert zatčen pro podezření z kooperace s Romulany`, `Tajemné zmizení specialisty na Supernovy`. "Udělal byste mi v tom nějak jasno ? Vím, ţe to nebude jen tak ..." Dokončil prezentaci Thomas a čekal, co bude. Vyslanec se na svého oponenta podíval s jistým údivem. Nepletl se v něm. Skutečně, tento nadporučík má výjimečné schopnosti. Prezentoval to uţ mockrát, obzvláště na základně Galaxy před odletem do M104. I tam se vyznamenal. Škoda jen, ţe pracuje pro Hvězdnou flotilu. Diplomatický sbor by jeho schopností vyuţil jistě lépe. "Udělám Vám v tom naprosto jasno, nadporučíku. Ta osoba, která je na snímcích, tu jste odhadl správně. Je to velmi významný vědec, nadporučíku. Dozajista byste se s ním chtěl setkat, ţe?" "Eh ..." Thomas čekal všechno. Vydírání, zapírání, kličkování, nesmyslné odpovědi, zavádějící informace. Násilí. Všechno. Ale ne takhle zjevnou ignoraci. "Asi jste to nepochopil ..." Řekl jsem zničeně. Bylo mi jasné, ţe přesně věděl, co to znamenalo, ale prostě dělal, ţe mu to nedochází. Byl jsem úplně zaskočený a nevěděl, co se správně dělá dál. "Velvyslanče, tady je jasné, ţe jste s tím měl něco společného ... ten vědec zmizel! Co o tom víte ?" "Nevím o tom vůbec nic, nadporučíku." Pronesl medovým hlasem Tarkin. Ještě dohlíţel na to, aby nadporučík upíjel z replikované whisky. Kdyţ Thomas dopil, vypadal ještě rozpáleněji neţ předtím. Martel vzal jeho i svou skleničku a tentokráte nalil do skleniček nereplikovanou whisky. "Tak šup s ní do sebe, nadporučíku." Nabídl Martel nadporučíkovi. "A já budu pokračovat. Nic o tom nevím, samozřejmě. To, ţe jsme spolu měli pár setkání, přece nic není. Měli jsme dobrou náladu, tak jsme se spolu pobavili a znáte novináře. Všichni si to upraví po svém." Tarkinova ruka mi podala sklenku do ruky a trochu s ní hýbla směrem k mým ústům. "Ale velvyslanče, vţdyť tam je jasné, ţe jste se s ním setkával i kdyţ ... kdyţ uţ měl být pronásledovaný. Později se málem dostal na psychiatrii, někdo po něm šel a v intervalech těch dějů jste se s ním scházel vy. To uţ nebyly přátelské rozhovory."
Zamotala se mi hlava a já se na skleničku usmál. Zamrkal jsem a vrátil jsem se k myšlence. "Nebyly přátelské ... určitě. Chápete, oni ho odstranili a zneuţívali a vy jste se s ním do něčeho takového pletl ... teda zapletl ... se vám pod nohy a vy jste ho pak chňapli a ... vţdyť tohle nejde popřít. Já vím ... ţe vy to ... máte v hlavě, ty věci, co já chci vědět vy víte ..." Usmál jsem se. "Je pravda, ţe jsem trochu hloupej, protoţe je tam rozpor v té větě, najdete ho ?" Pokýval jsem hlavou a opět zamrkal. "Velvyslanče, řekněte mi, co chci vědět ! Co s tím máte společného ?" Znovu krásný medový úsměv a ještě medovější hlas. "Ale nadporučíku, vţdyť to je jen souhra náhod. Například na tomto večírku jsem nemohl být, protoţe jsem byl zrovna na Zemi. To bylo jakýchsi 1200 světelných let od toho místa, Thomasi. A jen pijte, pijte. Toho pití by Vám mohl závidět leckdo." Pobízel svého hosta vyslanec. "A kdo tedy na té Fotografii je ? A ... a ... počkejte." Snaţil jsem se z posledních sil přemýšlet, šlo to uţ ovšem hůře. "Ten večírek, byl na orbitě Terra Machor VI, ta planeta je tři světelné roky, či kolik přesně, od soustavy Terra Voxiferra, kde na druhé planetě tuším je prokonzulát národů Seskupení Terra, starých ... těch ... kolonistů ze Země ... naší. Podepsal jste tam tři dny poté deklaraci za Federaci ohledně zlevněných dopravních tax výměnou za kdovíco." Zasmál jsem se. "Víte ... cheche ... já jsem vedl seminář časové plasticity, vím, ţe ... chech ... překonat 1200 světelných let za tři dny by byl dostatečně revoluční i v teoriích, kterým ... jsem ... vy víte co, dával vzniknout. Vysvětlete ten paradox, pane ... he." "Ale jistě, nadporučíku, ţádný problém. Nebyl jsem tam já, ale bylo to pouze podepsáno mým jménem. Jak jste si jistě přečetl, tak tam bylo napsáno v zastoupení." A znovu milý úsměv a znovu pobídka k pití. Nyní šlo jen o to, aby byla odvedena pozornost jinam. "A Vy jste skutečně vyučoval seminář časové plasticity? Ten na Akademii uţ hodně dlouho nebyl. Ţe by konečně udělalo vedení správný krok?" Otázal se diplomat. Intonace posledních slov vyzívala k pokračování. "Ano, časová plasticita. Ten ... tenhle obor jsem docela rozvinul v sektoru Galaxie M104 a vypadá to, ţe se jedná o docela ... takový lukrativní směr. Zjišťují se jím například limity časoprostoru, vlastně, jaká ... jaké jsou moţné při klasických disjunkcích, které dělají lidi. Třeba tohle, jak jsem říkal o tom, ţe je nemoţné, abyste se dostal z místa vzdálen ... vzdelné ... vzdálenoného 1200 světelných let za tři dny ... časoprostor by to v klasických měřítkách nepřeţil ... cheche, kdyţ se to řekne takhle vtipně ... umřel by tam čas ... heh. A podívejte." Na obrazovce se ukázala ona deklarace. "Našel jsem si ji a uţ ani nevím proč. Tedy. No a tady dole je váš podpis. Pokud ... heh ... pokud je to v zastoupení, pak někdo umí falšovat váš podpis ... proboha ... víte, co by to ... tohle ... znamenalo ???" Vypadal jsem všelijak, jen ne udiveně.
"Ne, jen povídejte." Tvářil se diplomat velmi udiveně. Nadporučík se jiţ však stále více přiţivoval alkoholem, takţe kaţdou chvíli ztratí svůj smysl pro realitu. Chvíli Martel zvaţoval, zdali má zavolat Hans, ať to vyřídí, či jinak Thomase neutralizovat. Měl ho velmi rád, protoţe vţdy odvedl skvělou práci, mnohdy nad rámec povinností a jeho teorie se setkali s úspěchem. Na druhou stranu ta jeho nechutná vtíravost by taky potřebovala zatnout. Nyní však musel hrát s tímto nadporučíkem hru o čas. Alkohol místo synteholu jistě brzy udělá své. Tělo, které není na alkohol zvyklé, půjde velmi rychle na dno svých sil. A nakonec zapomene na celý tento rozhovor... Bez zabíjení a jakéhokoliv násilí... **************************** Mezitím ve vědeckých laboratořích II, u skenovacího panelu se další slova tohoto logu nesly ke krové konjuktuře. Zvuk příchozí zprávy prolétl prostorem haly jako štěnice. Na Jasonově PADDu se rozblikal displej. "Podporučíku, pokud jste dostal tento vzkaz, pak je 18,00 a já jsem se stále nevrátil z jedné návštěvy, protoţe jinak bych počítači tento povel zrušil. Kontaktujte mne, prosím ihned, interkomem. Spoléhám na vaše schopnosti a intuici. Děkuji, npor. T. Johnson PS: Přeci jenom, máte k dispozici nějaký ten vědecký personál, ţe?" Mladík četl text dvakrát neţ si utříbil myšlenky. Pravděpodobně nebylo moc času na otázky. Poklepávaje si PADDem nervózně o nohu, stiskl komunikátor. =/= Jason Bondarevskij nadporučíku Johnsonovi =/= Trhl jsem s sebou. Hlavou mi svitlo. Vzpomněl jsem si na ten důvod, který mne vedl k vytvoření toho vzkazu. Byla to moje pojistka pro případ, ţe by mi zde velvyslanec Tarkin něco dělal. Třeba zdrogoval a podobně. Jak podezíravý jsem byl. Vyslanec na mne byl hodný. "Jasone, greh ... proč ... vy voláte ? Hek ..." Přestoţe jsem se vzmohl na pochopení mých bývalých kroků, nebyl jsem teď schopný vymyslet, co odpovědět. "Eh ... pane, já jenom ... jestli je všechno v pořádku ..." Otočil jsem hlavu k Tarkinovi a usmál se na něj. "Ale jasně, ţe ... je ... Právě jsem se snaţil ... vyslanci vysvětlit, proč má něco společného s jednou tajnou akcí ... tedy akcí ... a on mi ... vlastně moc nevěří. Ale ... pijeme ... i já ... tady whisky. Chcete taky ?" "Podporučíku, nadporučík Johnson je momentálně na návštěvě v mé kanceláři. A jak to vypadá, tak mě tak brzy neopustí..." Tarkin se na chvíli odmlčel, předstíral, ţe jej Thomas tahá za oblečení. "Ale jistě, jistě, nadporučíku, vyřídím. Podporučík, mám vyřídit, ţe máte pokračovat ve své práci. Nadporučík Vám to vysvětlí, aţ se vrátí. Tarkin konec."
Ukončil rozhovor s podporučíkem Bondarevským vyslanec a začal se opět věnovat svému vzácnému hostu. Martel znovu nalil Johnsovi. Ten skleničku přijal a napil se. Jak na začátku se ostýchal napít, tak nyní to bral přímo mílovými kroky. Vyslanec se musel v duchu pousmát, půjde to snadněji, neţ si myslel. Rozprava se pro Jasona ubírala velmi podivným směrem. Vycítil jistou strojenost v Tarkinově jednání, navíc, podobná situace byla dosti nepravděpodobná. Přes všechny pochybnosti, nezbývalo mu moc věcí ku konání. Nijak se mu nechtělo míchat se do záleţitosti, do kterých mu asi nic není. Odloţil PADD a dal se zpátky do práce. `... spoléhám na vaši intuici ...` Jason znovu zvedl hlavu od konzoli. Celá situace mu nedala klid k práci. Zahleděn přemýšlel, jak nejlépe ... =/= Bondarevskij nadporučíku Johnsonovi. Omlouvám se, pane, ţe ruším, ale vektorová analýza turbulencí EPS rozvodů vyţaduje vaši autorizaci. Mohl byste sem na chvíli zajít ? =/= Zvedl jsem oči z desky stolu, která se pro mne stala rázem tak zajímavá. V obličeji se mi objevila silná nespokojenost. Vstal jsem se z křesla. "Podporučíku, tohle snad ... to snad nemyslíte váţně ! Nařídil jsem přeci ... ech ... nepokračovat v korekcích senzorů, to uţ dělá strojovna, ale máte se řídit rozkazy, které jsem vám dal v pracovně!" Rozčilení mne docela vytrhlo z opojení a začínal jsem se zase soustředit. "To je neuvěřitelné! A to vedete sekci celou dobu takhle ? Zklamal jste mne. Taková časová ztráta. Začnete hned pracovat na tom, na čem máte. Za chvíli jsem tam. Johnson konec." Praštil jsem rukou do desky konferenčního stolku. "Vidíte, co mám za podřízené. Vţdyť já tu zprávu nestihnu odevzdat kapitánovi včas." Podíval jsem se na obrazovku a udiveného vyslance. "Vysvětlíte mi to hned nebo budu muset promluvit s vedením ? Těm jistě tak nepřístojně nepravděpodobná vaše zainteresovanost připadat nebude!" Hleděl jsem na něho rozzuřeně a měl jsem chuť někomu něco nepěkného říci. Martel se díval skutečně dost udiveně na nadporučíka. Nebylo to ovšem z toho důvodu, ţe ho snad jeho výroky překvapily, ale spíše ho udivovalo, ţe nadporučík Johnson si neuvědomuje váţnost své situace. Mat mohl nyní prostě zmáčknout tlačítko počítače a zavolat bezpečnost, ţe se Johnson opil ve sluţbě. Na druhou stranu by to znamenalo jeho uvolnění ze sluţby, a to nebylo v stávající situaci ţádoucí. "Ale nadporučíku, vţdyť tam smlouva byla podepsána mnou, ale v zastoupení. Podepsal ji konzul Tarlin z Úřadu pro zastupování Federace. A uznávám, ţe já a on máme skutečně podobné podpisy. Jak jsem řekl, já jsem byl tou dobou na Zemi." Konzul Tarlin, vyslanec Tarkin ho neměl nijak rád, ale nyní mu skvěle poslouţí. Sice by se Thomasova obvinění daly velmi jednoduše vyvrátit, ale politický rozruch nebyl tím pravým ořechovým. Mat měl na starosti mnohem důleţitější operace. Ovšem, naštěstí pro Tarkina, znal nadporučíka Thomase Johnson dobře... Martel moduloval svůj hlas na zklamaný.
"Nadporučíku, musím říci, ţe jste mě zklamal. Takové chování bych od Vás skutečně nečekal - nyní jste zachoval jako nějaký uboţák. Myslel jsem si, ţe jste skutečně třída, co rozumí svému oboru a má určitou úroveň jednání a vystupování." V případě, ţe bych nebyl v náladě hodné seřvat i kapitána, asi by na mne špatný pocit z tohoto setkání padl ihned, ale nyní ... "Vyslanče Tarkine, omlouvám se za můj slovní výpad, opravdu to nebylo vhodné. Myslím, ţe vám věřím a doufám, ţe se naše vztahy nezhoršily." Klikl jsem na PADD a stáhl všechny své důkazy zpět do paměti. "V případě, ţe by mi další nejasnosti zaplnily mysl, přijdu se s vámi poradit." Oddychl jsem si a zamířil ke dveřím v podstatě podráţděný z celého dne. Martel jenom zakroutil hlavou, kdyţ se host chystal k odchodu. "Ne, nadporučíku, naše vztahy se změnily, tomu věřte. Měl jsem Vás skutečně za větší veličinu, vţdy, kdyţ jsem s Vámi spolupracoval, tak jsem Vám věřil, vloţil do Vás všechny své naděje i přesto, ţe jiní by Vás rádi u některých projektů neviděli. Já Vám věřil a tu šanci Vám dal. Nevím, co Vás přimělo k tomuto výstupu. A nechci být nějak netaktní..." Odkašlal si lehce vyslanec. Nyní muselo přijít na řadu nevyhnutelné - Martel musel dát dobrý argument. Ale co? Jeho pochody však fungovaly rychle. "... na stanici Galaxy jste přišel s podobným obviněným. Znovu jsem Vám věřil a vydal se s Vámi na průzkum daného objetku. Taky, navzdory všem Vašim důkazům, se prokázal opak. Vše bylo v pořádku. A Vy mě tady budete osočovat na základě bulvárních článků a nic neříkajících fotografií? Je mi líto, ţe jsem se ve Vás tak zmýlil." Těsně přede dveřmi jsem se zastavil a nechal hlavou projít všechno, co vyslanec vyřkl. Bodlo mne to do ţaludku. Otočil jsem se. "Vyslanče, omlouvám se vám. Jsem si vědom toho, ţe jsem pouţil dost vulgární způsob prezentace mé domněnky. Víte, asi je to tím mým nadšením. Věřím, ţe omluvu přijímáte." "Nadporučíku, věřte mi, ţe bych to udělal strašně rád." Martel vstal. Alkohol, jenţ měl nadporučík v sobě dokázal asi nějakým způsobem potlačit, coţ bylo velice zajímavé. Přešel k němu a podíval se mu do očí, poté se beze slova otočil a zamířil k oknu. Svůj pohled Tarkin věnoval hvězdám. "Víte, myslel jsem si, ţe na této lodi mám aspoň jednu spřízněnou duši, aspoň jednu osobu u Hvězdné flotily. Neříkám, ţe neodpustím, ale doufám, ţe Vy pochopíte, ţe mi to bude chvíli trvat." S alkoholem to bylo velmi prosté. Rozčilení a nucená soustředěnost, vyšinutí ze stereotypního průchodu večera, to všechno sehrálo svou roli. Tentokráte ku prospěchu Thomase. Opřel jsem se o stolek dlaněmi a naléhavě poznamenal: "Vy musíte pochopit, ţe se snaţím něco zjistit. Ţe ... ţe nemůţu zklamat kapitána ... ţe musím
udělat závěry hodné několika týdnů za méně neţ den a půl. Nemám ţádné informace a není nepochopitelné, ţe kdyţ jsem si z té mizérie, co i v zabezpečených databázích lodi je, našel jenom pár referencí, které ukazovaly vaším směrem, musel jsem z nich dostat, co se dalo. Asi jsem se zmýlil, proto ... proto teď nevím, co dál. A navíc ten Jason ..." "Copak s panem Jasonem?" Zajímal se vyslanec. Jakákoliv informace vedoucí k případu mlhoviny ho velmi zajímala. Ţe by i on na něco přišel? Ne, není moţná. To by znamenalo, ţe na této lodi jsou jen přední odborníci. "Ale ... vţdyť jste to slyšel. Neplní mé rozkazy. Máme zase skluz." Rozčileně jsem si stihl zápěstí za zády při pomyšlení na tu drzost. "Musím se vzdálit, vyslanče, tohle bude na dlouho. Děkuji za spolupráci a ještě jednou ... omlouvám se." "Chápu, ţe máte problémy ve své sekci, Thomasi. Naprosto to chápu. Všichni máme své povinnosti a někdy se nám nedaří, jak bychom chtěli." Diplomat odpoutal své oči od průhledu ven. Pár kroků a byl u svého počítače, ještě jeden pohled věnoval svému hostu, a pak vyťukal příkazy na počítači. Následně si vzal do ruky PADD, chvíli si s ním jen tak pohrával a mával s ním ve vzduchu. Poté jej však podal nadporučíkovi. "Kdyţ jste chtěl ty informace, stačilo jen říci." Pronesl zklamaným hlasem. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Dostal jsem informace, které jsou mi k něčemu ? "Co to obsahuje, pane Tarkine ? Něco, co ještě nikdo neví ? " Lehký úsměv doplnil Tarkinovu reakci na nadporučíkovu otázku. Nemohl si jej odpustit. "Někdo uţ o nich ví, nadporučíku. Nejsou nijak tajné, jenom jsou kódované v diplomatickém protokolu. Naši vědci, obzvláště profesor Tammanski, se domnívají, ţe vznik této mlhoviny by mohl být přímo nedocenitelný z hlediska vědy a ekonomiky. Takto vytvořená mlhovina by mohla, tedy podle těch hypotéz, obsahovat vzácné prvky a mít blahodárný účinek na organismus. Podle profesora Tammanského by mohla mít ta mlhovina regenerativní účinky." "Děkuji vyslanče. Věřte, ţe ty texty prostuduji. Teď uţ musím jít. Ale pokud najdu ještě nějaké ... podivné relace ... nepřijdu uţ sám." Sám jsem byl z této formulace udivený, ale všiml jsem si, ţe neminula účinkem. "Věřím, ţe jsem se zmýlil. Na shledanou zase někdy." Počkal jsem, aţ se dveře otevřou a rozváţným krokem se dal ku odchodu. "Nemusíte chodit sám, nadporučíku. Můţete si přivést kohokoliv."
Stejně ti bude k ničemu. Dodal si pro sebe Martel Tarkin. Chvíli vyslanec zvaţoval, zdali má pouţít nějakou skrytou hrozbu, či jiný donucovací prostředek... Nakonec však usoudil, ţe to není zapotřebí. Jen co velitel vědeckého oddělení opustil, vešla do místnosti konzul Hans. Její ladný krok a temná aura připomínala v ten okamţik chodící smrtku. Jen kosa jí scházela. "Co s ním? Dělá problémy uţ dlouho." "Nic s ním nebudeme dělat. Necháme ho být. Ať si dělá dál svou práci.Koneckonců je to k našemu uţitku." Konzul se mírně zamračila. Nevěděla, co tím má přesně její nadřízený na mysli. To i Tarkin vycítil, a tak jí to prostě vysvětlil. "Je to prosté. Bylo mi jasné, ţe kapitán si popovídá o té mlhovině s naším vědeckým důstojníkem a také bylo jasné, ţe mě přijde navštívit. Ty odkazy skutečně vedou ke mně, protoţe jsem je nechal zakódovat já. Nebylo zapotřebí, aby je kapitán tak důvěrně znala." "Chcete říci, ţe jste to připravil?" "Něco ano, něco ne. Musím uznat, ţe mě Thomas Johnson velmi překvapil. Je to skutečně bystrý a skvělý důstojník Hvězdné flotily. Mít takových Flotila více, neměli bychom asi tolika práce, konzule. Ale také mě překvapil tou jeho razancí a zjištěních o našem milovaném profesorovi... Ty společenské fotky. Kdo by si dal takovou práci, ţe? Je opravdu skvělý logik. Dělá čest své uniformě." Hana jenom mírně zakroutila očima na znamení únavnosti tohoto tvrzení. Byla zvyklá jednat, ale v jejím chování se dalo něco rozpoznat. Bylo na ní vidět, ţe by nadporučíka ráda někam uklidila. Na druhou stranu Tarkin asi ví, co dělá. V galaxii M104 prokázal své schopnosti bránit Federaci. "Nyní můţete jít, konzule. Dohlédněte na to, aby nám nikdo nedělal problémy. Co zpráva od našich zpravodajců? Ví se, jestli je nějaká romulanská loď převelena do té soustavy?" "Ano, byl převelen IRW Terrh. Ale nevíme, kdo je jeho velitelem." Martelovi se zúţily zornice. Musel i nasucho polknout. Chvíli jen tak zaraţeně seděl. Jeho pobočnici bylo Tarkinovo váhání dosti podezřelé, ale neodváţila se zeptat. "Dobře. Aţ si najdu čas, tak o tom budu informovat kapitána. Pokud si ho nenajdu, zařídíte to Vy. Jasné?" "Jasné, Vaše Excelence." ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Sesmolili Vyslanec Martel Tarkin, npor. Thomas Johnson za schválení ppor. Jasona L. Bondarivskije. Název: S A M O T Y Autor: Thomas Johnson
Lokace: Vědecké laboratoře Lidé se neliší svými myšlenkami. Myšlenek je na to příliš málo. Lidé se různí zbůsobem utrpení. (Milan Kundera) Dveře se otevíraly ztuha a příliš pomalu. Čekání před nimi na chodbě mi připadalo nekončící. Jas bílých stěn laboratoří mě udeřil do očí a musely si zvyknout na zcela jiné osvětlení, neţ se jim ve Vyslancově pracovně dostávalo. "Praporčíku Waflerová, myslel jsem, ţe jsem mluvil o tom, ţe máte pracovat na studiu gravitonového pulzu a ne ..." Otázal jsem se hned po vstupu důstojnice, jiţ jsem jako jednu z mála z mé sekce dobře znal. Nevěřil jsem, ţe i ona by mohla ... "Pane, ale já ..." Poodstoupila a na displeji konzole svítily rámce plné textu zabývajícího se průtokem gravitonů v magnetickém poli pulzu. Asi uţ toho na mne bylo moc, protoţe jsem postupně přestával všemu rozumět. Navíc potlačená hladina alkoholu v krvi se znovu začala hlásit o slovo. "Nejsem ve sluţbě, praporčíku. Pokračujte." Otočil jsem se a zamířil do své pracovny, abych se trochu vzpamatoval a uvědomil si vlastně pořádně, co se stalo, kdyţ jsem si uvědomil: "A ještě, mohla byste mi zavolat tak za deset minut podporučíka Bondarevského ? Ať přijde do pracovny. Díky." "Jistě, pane." Zapadl jsem za soukromí zdí mé kanceláře, jedné z nevelké přemíry výhod vedoucího sekce. Hodil jsem sako na stůl a odebral se do koupelny v nadějí, ţe sónická sprcha mě trochu zvedne. Bylo to zábavné. Kdyţ uţ nic jiného, tak alespoň to. Jason se s ţeleznou pevností snaţil netrpět pocitem méněcennosti, kdyţ procházel laboratoří a jakoţto dosavadní šéf odpovídal na otázky vědců o věcech, jemţ, diplomaticky řečeno, mírně nerozuměl. Zdá se, ţe se vyskytlo další z Jasonových „skvělých“ ţivotních rozhodnutí. Vědecká sekce. Samé gravitony, EPS a diskontinuity. Pojmy, jeţ v Jasonovi budily dojmy v pravdě sprostých slov. Dobře, určité základy vyčetl z knih, ale s jeho zvykem zavrhnout veškerý psaný text, jeţ se jiţ v první řádce pyšní minimálně trojicí slov, jímţ Jason nerozumí, byly tyto základy velice obecné. Alespoň ve své doméně byl poněkud vzdělanější. Antropologie měla tu velkou výhodu, ţe člověk mohl pouţívat jakousi podivnou logiku a v podstatě dokázal odhadnout vše. Vše je jen jedním velkým archetypem a kdyţ se pátrá dostatečně do kořenů, není skryta ţádná vědomost. U ostatních disciplín moţná také, ale Jason tam tu vědomost nebyl schopen uvidět, ani kdyby ho, laicky řečeno, nakopla do zadnice. Proto se teď v podstatě bavil. Snaţil se na stávající problém aplikovat vzorce a postupy vyvozování z antropologie, a i kdyţ byly vypozorovatelné jisté paralely na některé starozemské mýty, v podstatě Jason nedocílil ničeho. Pocit absurdity, ţe porovnává kozu s vozem se mu ve vědomí vynořoval takřka pravidelně. Na druhou stranu, V Jiţní Austrálii, Jason kdysi četl zajímavý spis od Howitta, tradiční společenství často…
„Podporučíku?“ Jason sebou trhl. To se mu stávalo pokaţdé, kdyţ byl vytrţený ze zamyšlení. „Eh, ano praporčíku?“ „Máte se stavit za nadporučíkem Johnsonem do jeho pracovny.“ Málo kterých vět dokáţe takto působit, ale Jason se bez nejmenších okolků oblila studeným potem. „A-ano, jsem na cestě.“ Odpověděl tlumeně a urychleně se odvrátil, aby Waflerová nezachytila jeho vyděšený pohled. Neschopnost skrývat city byla další z Jasonovo mnohých nevýhod. Nadporučík byl skutečně naštvaný, kdyţ mu Jason podruhé volal, a kdyţ dorazil do laborky a zjistil, ţe ho Jason vytáhl od přítele zbytečně, musel jeho hněv dosáhnout takřka titánských rozměrů. Kdyţ Jason podruhé volal, nebyl si ochoten připustit, ţe se mýlí ve svých domněnkách. Teď ho tato myšlenka však svírala jako ruce boţí a Jason s rychlým dechem kráčel na popravu vstříc dveřím nadporučíkovy kanceláře. Zabořen v křesle jsem sledoval svoje zuté boty, na jejichţ tkaničkách jsem se snaţil udělat prsty nohou kličku. Dělával jsem to tak v dětství a měl jsme vţdy pocit, ţe mi to ukrajuje z bochníku času. Většinou jsem to dělal, aby mi čekání dříve uteklo, proto jsem dost dobře nechápal, proč jsem se k tomu dostal i dnes. Pracovna se obtáčela okolo mne a velký počítačový terminál na stěně kousek od mého stolu mi stále připomínal můj opět ne příliš příjemný pobyt u našeho vyslance Federace. Vţdy mne ty návštěvy v něčem zarmoutily a zakopaly do písku, z něhoţ se mi špatně dostávalo a pokaţdé jsem měl umazanou uniformu tak, ţe to kaţdý viděl. Na druhou stranu, měl jsem toho člověka rád. Uţ jakou dobu. Celou, po kterou jsem s ním slouţil na stejných lodích či základnách. Rozhodně mi můj vztah s Tarkinem nepřišel obvyklý. Ostatně - to v mém případě asi s nikým. "Počítači, čas do Kyrie ?" "Třicet hodin, patnáct minut." A je to tady. Nabrat odvahu na ten dotaz chvíli trvalo a teď bylo jasné, proč asi. Skoro pět hodin ztracených a ... Vlastně, informace, které jsem získal, jsem proběhl jenom narychlo, nic převratného se tam nezdálo být. Tušil jsem ... tušil jsem, ţe Tarkin opět neřekl všechno. Ale nemohl jsem mu to mít za zlé. Na jeho místě bych asi dělal totéţ. Na jeho místě bych měl obavy z nadporučíka Johnsona. Na jeho místě bych ho eliminoval ... Zvonek u dveří zazněl dutě. "Dále." Dveře v lodích hvězdné flotily byly specielně projektovány tak, aby při otvírání vydávali "optimistický" zvuk. Jason o tom četl studii, ţe svist, jeţ vydávají, působí na harmonická centra mozku a dodávají uklidňující pocit. Odnikud se v něm proto náhle zmocnila myšlenka, ţe by mohl zkusit jimi projít před rozhovorem s nadporučíkem, tak padesátkrát a třeba by to
pomohlo. A moţná by i pomohl ten pohled na Jasona procházejícího tam a zpátky dveřmi, jenţ by určitě nadporučíku napověděl cosi o Jasonově duševním zdraví a nemoţnosti dráţdit šíleného. Jak to tak bývá, Jason si nechal na tento nápad zajít chuť a místo toho se jako obraz hromádky neštěstí v plouţil do nadporučíkovy kanceláře. „Pane, podporučík Jason Bondarevskij, se hlásí na váš rozkaz.“ Převzal jeho mozek staré vzorce zakořeněné od mariňáků. Kdyţ uţ nic jiného, alespoň to udrţovalo v jeho mozku hladinu příčetnosti na přijatelné úrovni. Zvedl jsem hlavu a dle svého mínění uţ s trochou toho nechutného velitelského taktu a neupřímnosti, které ve mne uţ stihly trochu zapustit kořeny, skoro dokonale potlačil svůj údiv a překvapení. Protřel jsem si obličej, snad z toho špatného svědomí, jaké všechny mé charakterové rysy se stanou objetí za tuto pozici. Pro člověka s dvaceti třemi lety značně neúměrnou. "Podporučíku, proč tak oficiálně ? Posaďte se." Při pohledu na Jasonův nervózní vleklý sun ku křeslu jsem se posadil trochu leţérněji, abych se sám ujistil. Bílá tableta vhozená do sklenice vody probublávala tak okatě, ţe jsem s ní raději zakrouţil a naráz i s napůl nerozpuštěným medikamentem na rychlejší vstřebávání alkoholu vypil. "Podporučíku, vlastně se ještě moc neznáme. Do mé sekce jste přišel nedávno a skoro nikdo z kolegů o vás nic neví. Nevšiml jsem si, ţe byste publikoval ve Vulkánském almanachu vědy či přednášel na nějaké univerzitě. První důstojník o vás nemluvil přímo jako o jedné z největších nadějí Hvězdné Flotily, za vaším mariňáckým velitelem jsem neměl tu čest jít, protoţe ... má teď pravděpodobně naspěch. " Podíval jsem se na Jasona upřeně. "Máte potuchy, proč jsem si vás zvolil mým zástupcem ? A dal vám s tím související pravomoci ?“ Jason na svého nadřízeného koukal zamlţeným zrakem přemýšlejícího člověka. Choval se tak mírně a přitom jen v prvních pár větách stihl Jasonovi oznámit, ţe si o něm myslí jen to nejhoršího. Vlastně to byl typický začátek rozhovoru typu: „i kdyţ jsem o vás nic nevěděl, věřil jsem vám a dal vám šanci. Avšak vy jste mě zklamal a proto nemohu jinak…“ Co se dalo dělat, Jason se opevnil vyčkávací taktikou. „Ne, pane?“ Otočil jsem skleničku tak, aby zmazaným vnitřkem ukazovala směrem k obrazu napravo a světlo z optického modelu Sluneční soustavy poletujícího v rohu se tak mohlo volně lámat a na uniformě mi vykreslovalo spektrální prouţky. "Protoţe jsem tušil, ţe mne jako jeden z mála nezklamete. Ne, ţe bych si v tom liboval, ale měl jsem pravdu. To mne těší, kvůli vám." Usmál jsem se a posunul skleničku na další místo stolu, kde byla trochu znatelná tečka tuţkou. Prouţky se odrazily na Jasonovu uniformu. "Ani nevíte, jak dlouho jsem to vyměřoval." Dělal jsem to vţdy, kdyţ jsem dostal novou
kancelář. Taková tradice, které jsem nerozuměl. "Děkuji vám, za vaši spolupráci. Má konzultace u Vyslance mohla dopadnout mnohem hůře. Vděčím vám za vyškrábnutí z jámy lvové." Na to Jason nedokázal zareagovat nijak jinak, neţ zalapáním po dechu. Šel na popravu a tento důstojník, hrajíce si se sklenicí za vytváření barevných prouţků, ho pochválil. Pochválil! Úţas se rozlil po celém podporučíkovo vědomí, ale někde vzadu začala uvaţovat chladná a nepřístupná analytická část mozku. Ta si myslela své a stále důrazněji doráţela na Jasonovu pozornost se sdílením sebe sama. Dalo se toho vyuţít. „Nemůţu předstírat, ţe touto reakcí nejsem překvapen, pane. Přece jenom jsem vám lhal a navíc mi do vaší činnosti mimo sluţbu nic není.“ A teď, podkopnout ţidli, ať se smyčka můţe vesele stáhnout. „Podle toho všeho a vaší reakce, jsem si vyvodil, ţe ve vaší schůzce s Vyslancem nešlo jen o nezávazný přátelský rozhovor…“ Podíval jsem se na Jasona, potom na skleničku. "Dáte si něco nealkoholického k pití ?" Sebral jsem ji ze stolu a prouţky zmizely. Nečekal jsem na odpověď. "Počítači, Ferengský čaj s mátou a ... vodu, 10°C." Čelem u replikátoru jsem si mohl dovolit nepřítomný výraz. Nezávazný přátelský rozhovor. Co přátelského na něm vlastně bylo ? Ten rýpavý, neutuchající pocit, ţe z Tarkinovy strany všechno. Ten pocit, ţe jsem zase někomu ukřivdil, jsem uţ nechtěl v sobě dál podněcovat. Musel být přeci zvyklý na podobné jednání a ... Asi jsem byl jeho přítel a vyhroţoval jsem mu. Co jsem si pošetile myslel, ţe získám ? Jeho otevřené srdce na dlani a blaţený pohled při lýčení mi všech svých neoficiálních činů ? Na druhou stranu, neměl jsem nic. A stále nemám. Není na čem stavět. Mohu tvořit teorie do nebe volající po dokázání, ale tohle po mě kapitán nechce. Mimoděk mi vlastně zadala ten případ komplexně. Mé závěry nestačí. Musel jsem. Ano. Ten rozhovor bylo nutné zlo. "Ten rozhovor bylo nutné zlo." Otočil jsem se zpět a nesl oba nápoje, čaj postavil před mého zástupce a sám si vzal vodu, do které opět hodil další tabletu, jíţ se mělo brát maximálně půlka denně. "Šlo víceméně o mou snahu, řekněme, ne s zcela přátelským kontextem, o získání alespoň nějakého podkladu, nějakých materiálů k našemu úkolu. Ostatně, pohnuli jste se z místa za tu dobu, nebo jsme pořád na bludném kořeni ?" Posadil jsem se a doufal v dobré zprávy. Téhle otázky se Jason bál. Prvotní důkaz o jeho nedostatečné inteligenci. "Totiţ, pane...podle toho, jak jste rozdal úkoly z toho nejsem příliš moudrý. Prakticky kaţdý má oddělenou úlohu a nemůţe si s někým jiným vyměňovat informace. Jistě, zamezí se tím
úniku komplexních informací, ale jak můţe mít kolektiv bez ţádného definovaného cíle a s nulovou spoluprácí nějaké výsledky.“ Jason se s obavou podíval na nadporučíka, ale ten na tuto kritiku svého nadřízeného jen pozvedl obočí a pozorně se na mladého antropologa zadíval. Ten raději hned pokračoval, aby vysvětlil záměr dosud řečeného: „Totiţ, já měl za úkol je kontrolovat a s rozpoloţením práce jednotlivců, kdyţ jsem si vše poskládal…inu, nedává mi to o nic větší smysl. Moţná právě proto, ţe většina z vědeckého týmu mě povaţuje za cizáka a jako takovému mi informace podávají neúplné a jen za přímého rozkazu. Chci tím říct, ţe vám nemůţu vyzdvihnout ţádné pokročení k cíli, kdyţ onen cíl ani neznám.“ Musel jsem se usmát. Vlastně jsme měli štěstí oba. Jason tím, ţe za mé bývalé velitelky vědecké sekce by asi odcházel s hadrem a večer čistil optická vedení v oddělení optiky, já tím, ţe nemám jako zástupce soustavně spokojeného nohshleda,v jehoţ očích bych dělal vše správně. "Podporučíku, já si to utajení nevymyslel. Upřímně řečeno, utajení tohoto úkolu je zbytečné. Stejně nikdo nic neví." Povzdechl jsem si. Chvíli jsem přemýšlel, co dál. Rozšiřovat se o tom, ţe existuje zbraň, kterou si většina ani neumí představit, schopná ničit hvězdné soustavy, a ţe moţná letíme k jednomu ze zbytků ze zkoušky podobné zbraně by asi nebylo moc moudré. Přesto, ten mladík má pravdu. Probral jsem se a významně jsem se na podporučíka podíval. Odsunul jsem nepotřebné věci na druhou stranu stolu a stiskl několik tlačítek. Osvětlení v pracovně se vypnulo a rozhostila se úplná tma. Jason si mohl všimnout v šeru několika malých kuliček, které se pomalu sunuly prostorem za jeho hlavu. V rohu místnosti, tam, kde se vznášel ještě před chvílí model sluneční soustavy, se tlumeně rozzářil malý světelný bod. Zazněla vzletná rytmická melodie a tichý hluk přírody a ţbleptajících dětí. Do této poměrně lahodivé harmonie se pomalu z dálky začalo vnořovat něco dalšího. Byl to sílící zvuk přilétávající lodě. Následoval akustický výštěk podobný těm, které vydávají vystřelená torpéda. Všechny negativní stopy se ztratily v tu chvíli tak rychle, aţ ta nepřirozenost nedávala člověku moc dobrý pocit. Po pár sekundách se ten malý bod v koutě rozzářil tak jasně, ţe na nebylo v pracovně vidět nic jiného, neţ chladně bílé světlo. To ustalo a v místnosti uţ ţádné simulované objekty neprolétali. Osvětlení se zpět obnovilo do normálu. "Eh, promiňte, podporučíku, tohle jsem nechtěl pouštět. Ale tak ... bezpečnost práce si můţete nastudovat i v textové formě ţe ? Tady ji máte." Posunul jsem po stole PADD. "Naše úkoly a cíle jsou jasné. Zjistit co nejvíce o přirozených supernovách, o gravitonových pulzech, relacích předních astrofyziků Federace a Romulanské Svrchované Říše, mlhovinách vzniklých po novách a supernovách a jejich srovnání s umělými. Prostě ... rozumíte mi." Opřel jsem se o stůl a byl jsem si jistý, ţe jsem to udělat měl. "Přirozených supernovách?!" Jason byl v šoku, neuvědomoval si, co říká, stejně jako se mu v mysli drala na povrch otázka za otázkou. "Podle toho, co..." pokračoval pořád u vytrţení, pak se ale v prostřed věty zarazil.
Zmateně se rozhlédl, jakoby hledal, jestli je někdo nepozoruje a jeho oči se zastavily na terminálu počítače. "Ah, ano, pane. Myslím, ţe rozumím." Ustál to ještě lépe, neţ jsem předpokládal. "Jsem rád, ţe si rozumíme. Do závěrečné kapitánovy Kyrie zbývá 29,5 hodiny. Do té doby musíme udělat nějaký rozumný závěr. Proto se snaţme ..." Před očima mi vyvstanuly ty obrazy. Romulané třímající v rukou zbraň, která přinutí hvězdu vyzářit veškerou její energii za několik sekund. Zkoušky v mlhovině, k níţ míříme, a naše nepřipravenost. A my tu budeme sedět a hledat v databázích informace o tom, jak se to stane, ţe vybouchne hvězda ? Musím vymyslet něco ... jiného. "Podporučíku, výbuch supernovy změní klima na planetách i v okolních soustavách, prach se šíří obrovskými rychlostmi ... je nezachytitelný a ve své podstatě zlikviduje ţivot na parseky od místa exploze." Mluvil jsem si vlastně sám pro sebe. "Jak to vypadá s těmi senzory ? Jak si vede strojovna, nevíte ?" Napadlo mě. "Co se senzorů týče, tak strojovna nehlásila ţádný pokrok. Vlastně mě napadla jistá paralela s archetypálním vzorcem mýtu o věčném návratu. Jakési zpětné vazby cyklizace kosmogonie historikálních dějů a kdyţ jsem aplikoval tento vzorec na…“ Jason se zarazil. Proč mu to vlastně říkal? Taková ptákovina a on to řekne svému nadřízenému. Řekneme myšlenku, jeţ vyplodil jen pro své vlastní pobavení, proboha proč? To snad ty oči, ty oči nadporučíkovi přímo ţádali po odpovědích. „…ehm pardon. To byla jen taková scestná myšlenka.“ Jasonovi táhlo hlavou mnohé jiné. Ve svém ţivotě se uţ dokázal srovnat s ledasčím, neboť smrt sama ho doprovázela od dětství, tohle bylo ale příliš. „Totiţ pane, můţu mluvit…upřímně?“ zapral se a vrhl pohled k terminálu počítače. "Jistě, mluvte." Protřel jsem si oči a uznal, ţe dvě celé tablety bylo asi přespříliš. Jason pokýval hlavou. Snaţil se nadporučíkovi dát najevo, ţe se chystá mluvit o morálních otázkách. Nic, co by se mělo velení líbit a tak, by bylo moudré vypnout nahrávání. Něco mu však říkalo, ţe to Johnson pochopil víc, neţ dobře a tímto dává najevo, ţe jsou s velením na jedné lodi. Zvláštní bylo, ţe třeba s takovým Vyslancem Tarkinem na jedné lodi nebyli vůbec. „Je reálné se domnívat, ţe mlhovina k níţ míříme, je mlhovina vzniklá právě po takové supernově? Myslím tím, uměle vyvolané?“ "Reálné ?" Otočil jsem uţ trochu rezignovaně oči k Jasonovi. "Já nevím. Existuje moc důvodů, kterým bych rád věřil, ţe tomu tak není. Avšak ..." Oči se mi podlily. Zahnal jsem ten nápad. "Pokračujte."
Zdálo se, ţe si Jason nevšiml krátkého zaváhání nadporučíka, neboť byl pohrouţený do vlastních myšlenek. „Jelikoţ se u oné mlhoviny ztratila Romulanská loď.“ Přemýšlel Jason nahlas. Uţ se pomalu začal pohybovat na tenkém ledě, ale nyní si to vůbec neuvědomoval. „Víte…nemám příliš dobré vzpomínky na tu dobu…pohyboval jsem se mezi smrtí a ţivotem. Jistý důstojník, jeţ v galaxii M104 posléze umřel, major MacRian, asi cítil zodpovědnost za to co se mi stalo a často sedával u mě na ošetřovně. Jednou tam za ním přišel podplukovník Todorović a mluvili o jakémsi plánu v němţ figuruje Vyslanec. Nevím, byl jsem v kómatu a nechápu proč si něco z toho pamatuji, nicméně to, co si pamatuji je neúplné a zkreslené. Křičeli tam na sebe cosi o morálnosti a nutnosti a pak Todorović odešel. Já…slyšel jsem, jak Marian plakal. Plakal!“ Jason byl uzavřený ve světě vlastních myšlenek. Třásla se mu brada, kdyţ nekontrolovatelně chrlil své vzpomínky a nadporučík ho nechával. „Potom, kdyţ jsem se víc uzdravil přišli nějaké zprávy, ţe prý několik soustav našich hlavních nepřátel, té rasi k níţ patřil Damorc, náhle přestalo existovat. Padly slova o výbuchu supernovy.“ Mladému důstojníku se rozšířily oči děsem. Přemýšlel stejně jako se mu drala slova z úst a nyní dosáhl závěru svých myšlenek. Hrůzostrašnému závěru, jeţ se na pokraji jeho vědomí pohyboval stále, ale aţ s nejnovějšími informacemi vyplynul na povrch. „P-pane. To, o čem jste dnes mluvil s Vyslancem…mělo to něco společného s tím, co se stalo v galaxii M104?“ Celý monolog jsem vyslechl se sevřeným ţaludkem. Nevěřil jsem tomu asi tak, jako můj zástupce. "Ne, podporučíku, o tom jsem neměl sebemenší tušení. Mé ... ehm," asi to nemělo smysl neříkat." Mé motivy byly jiné. Měl jsem několik důkazů pravděpodobně mylně nasvědčující fakt, ţe Vyslanec má něco společného s únosem známého romulanského fyzika zabývající se přirozenou destrukcí hvězd a jeho vyuţití ..." Hlas jsem měl posazený jinde, neţ bylo obvyklé. Tak krásné bylo ... "Tak krásné bylo uvěřit a přesvědčit se, ţe jsem idiot, co se unáhleně snaţí obvinit svého přítele." Došel jsem k oknu a znovu hleděl ven. "Věřím, ţe se oba mýlíme. Ještě nic, nic nevíme jistě. Nevěřím, ţe by doopravdy ... Já tomu ani předtím nevěřil a teď ... Jsem si jistý, ţe věci se mají lépe, neţ nám teď připadá." Takové trapné utěšování nepomáhalo ani mě, natoţ Jasonovi. Opřel jsem si hlavu o umělé sklo a cítil ten podmanivý, vtíravý chlad. Hvězdy jsem opět neviděl. "Pane Bondarevskij, moc si cením vašeho přínosu. Ale jak vidíte, všechno je to teď na mně." Kdyţ jsem se otočil, vypadal jsem o deset let starší. Svaly mi čelisti drţely stisknuté, cítil jsem, ţe by mi drkotaly zuby. "Podporučíku ... zjistěte mi, jak jsou na tom ... eh ... senzory a domluvte se s šéfinţenýrem. Potřebuju všechno, co zatím zanalyzovali."
Chytl jsem si vlasy a zase se podíval ven ... nikde nebyly. Jason hleděl na nadporučíka s novým pocitem. Bylo to zvláštní jak děs společného tajemství sbliţuje a přitom oddaluje. Alespoň pro mladého Rusa to tak bylo. Cítil, hrůzu, jeţ z jeho nadřízeného unikala kaţdým pórem z těla, cítil i vlastní touhu vykřičet uvědomění. Cítil, jak víra v nesmyslnost zjištěného je uklidňující. Cítil, ţe musí odejít. Nadporučíkova tvář byla obrazem zoufalství a Jason si nepřál vidět tu vlastní. "Pane, asi bych uţ měl jít." Nečekal na odpověď a ani ji nedostal. Zamířil ke dveřím. Jsa ponořen do hutné tmy bez hvězd dával jsem pozor, abych dýchal. "Závidím vám, ţe odcházíte ... ... ..." Nedobrovolně se hlas zlomil aţ v druhé půli souvětí. "... ... ... jsem s tím sám, Jasone." Dveře se otevřely a zavřely. "Nejste s tím sám." zašeptal Jason, kráčejíc chodbou od bolesti pryč. "Nejste." Slza pomalu skanula k zemi. ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~ Sesmolili ppor. Jason L. Bondarevskij a npor. Thomas Johnson. Název: Před utokem Autor: Jason Berm Lokace: Skladiště Jason Pomalu vkráčel i se zajtkyní do zbrojnice měl docela štěstí Stukov se pravě chystal jit pryč. "Á pan Jason. Rád vás vidím..." kouknu se na zajatkyni. Otočím se na Jasona a usměju se. "Vy se teda činíte, člověk vás pochválí a vy hned se zajatcem. Kohopak to tu máme?" ,,Neměl jsem čas to zjistit pane" řekl Jason "Jak neměl čas? To je snad to hlavní ne?" Alexei pohledl na frčky. "Hmm. Kapitán tak copak nám povíte? Posaďte se u nás." Ukázal na stůj poblíţ odhazujíce rozebrané zbraně ze stolu Jason posadil zajatkyni na stůl který mezitím Alexei uvolnil. Blondýnka byla velice nervozní. Svázal ji ruce a ona se uvelebila na stole. ,,Vaše jméno!!" vykřikl Jason Blondýnka se na něj koukala bezmocnýma vzdorovitýma očima a mlčela. "Ale no tak, snad jste nezapoměla svoje ctěné jméno?" pronesl Stukov jemným hlasem. "My máme času dost." Kývl na Jasona aby připravil odchod lidí a pak se vrátil
Jason kývnutí docela jasně pochopil ihned odešel a krátce promluvil ke svým muţům kteří jiţ byli oblečení do ţlutých bezpečáckých uniforem ,,Chlapi budem ůtočit na komunikační místnost je třeba aby jste se infiltrovali mezi bezpečáky" uviděl tu spoustu udivených tvářích a tak pokračoval,, Nejdříve tam příjdete a budete se vydávat za bezpečáky stoupnete si tak aby vás neviděli a aţ bude utočit druhá skupina pana colta postřílite je ze zadu! Jasné?" ,,Jasné" ozvalo se jednohlasně. ,,Tak se připravte hned jsem zpět" pravil a odešel do zbrojnice. Kdyţ se vrátil hezká blondýnka uţ dávno vypovýdala. Neptal se Alexeie jak to udělal. Alexei jen pronesl,, Je to Jane". Kývl na alexeie jestli můţe na chvíli ven. Vyčetl mu z očí ţe by bylo riskantní nechat tu blonďatou Jane samotnou. Odešel přede dveře a řekl jednomu z vojáků kteří hlídali sklad ,, Máte tam ve vnitř práci vojíne" "Tak copak Jasone? Co máte na srdci, nebo snad mezi nohama?" Zašklebil stukov ,,Pane mohli bychom vyuţít te krasky k infiltraci našich hochů mezi ty bezpečáky u komunikační mistnosti" pravil Jason "No teda Jasone... vy mě oslňujete." Usmál se poddůstojník. "Chcete si to s ní domluvit sám?" Alexei naznačil rukou ke stolu ,,ok" Pravil Jason a ze země vzal její komunikator. ,,Jane!" Podíval se jí do očí, tvářila se dosti bojovně,,Slečno potřebujeme za váš ţivot na oplátku jednu malou sluţbičku" Vycítil její vyčítavý pohled. Stále nic neříkala. ,,Tak ano či ne?" agresivně vykřikl a přitom na ni namířil phaser. Blondýnka sebou trhla. Alexei se Úlekem otočil a otevřel pusu při pohledu na tu dvojici. Nemohli ho vidět takţe ze dveří sledoval to divadlo. "Jen ať jí neomráčí" říkal si pro sebe ,,Tak co!!" Vykřikl opětovně Jason. ,,Ne" drsně prohlásila ale v jejích očích byl vidět obrovský strach. Nabyl phaser na mířil ho na ní ,,Ne nezabíjej mne" křikla ale Jason stále mířil na její hlavu,, Dobře udělám to" jason byl jak v transu Stále mířil na její hlavu a tvářil se chladně,, Udělám to!!" zařvala histericky Trhl sebou. Poloţil phaser vedle na stůl.
Z ničeho nic se začala poblíţ ozívat střelba. ,, Co se to ksakru děje" podle jeho informací nikdo nevěděl o tom ţe jsou ve zbrojnici. Hodil přes sebe kus sve zelene uniformy aby zakryl bezpečáckou uniformu. vyběhl ven ze zbrojnice. Stukov leţel na zemi. Podíval se na stukova evidentně ţil. Nebylo mnoho času chopil se vysílačky „Pane, poddůstojník Stukov je zasaţen a jsme pod těţkým útokem,“ zahlásil do výsílačky. Otočil se na desátníka hned vedle něj „Jak se sakra dostal tak blízko, aniţ bychom si jich všimli?!“ tázal se. „Nevím, pane. Prostě se jen tak zjevil odnikud,“ odpověděl desátník. „Ok, takţe…odrazte útok, doplňte stav a připravte se na protiútok proti nepříteli.“ chopil se kormidla Jason. „Rozumím, pane,“ řekl desátník. Z ničeho nic se ozval zvuk nabíjeného uzávěru ,,Ksakru oni střílej ostrýma. Proč??" prolítlo mu hlavou v ţádném případě nechtěl aby se někomu z jeho muţů něco stalo při prvním cvičení. Netušil kolik lidi stojí za ním ani čím na něj míří. ,,Kde se tu ksakru vzali?" byla jedna z jeho dalších myšlenek. Otočil se. Stála tam jedna ţena a k ní doběhl ještě jeden muţ ,,V ruce drţela P-688 ta má kadenci 6 projektilů za vteřinu..3 vteřiny a jsou tu všichni mrtví." Jeho mariňáci mířili na ně, oni zas na něj a na desátníka co stál vedle něj. Měli jednu výhodu bylo jcih sice míň ale pokud by stihly vystřelit dřív neţ maríňáci byli by tu 2 mrtvá těla. Dobře znal ten pocit kdy je za někoho zodpovědný uţ ze své minulosti. A představa ţe by ten muţ který vypadal docela pohotově zabil toho desátníka při cvičení ho děsila. A tak zvedl ruce. ,,Hoši…dámo – “ pohlédl směrem k Helen „- prosím, nestřílejte…jsme přátelé, jasné? Všichni tu jsme přátelé. Tak buďme...přátelští," řekl Jason a při tom
sledoval obličeje těch dvou.sva slova sice pečlivě svazoval ale uvnitř něj se něco kříţiloa stále si musel klást jednu otázku,,Proč ksakru střílejí ostrýma?" z ticha se ozval desátník „Pane? Co úkol?“ „Buď se stáhnete, nebo po sobě můţeme začít střílet. Je to vaše rozhodnutí,“ pronesl Chris. Desátník po chvilce přemýšlení sklopil svou pušku. „Dobře, společně se stáhneme. Mys sloţíme zbraně a odejdeme si po svém. Tohle bylo jen cvičení. Rozumíme si? Jen cvičení. Nikdo tu nechce přijít k úrazu.“ obzvlášť velký důraz kladl na slovo cvičení a přitom se díval bezpečákům do tváře. Jejich výraz byl udivený. Pomalu začínal chápat,,Proto ta počáteční nepřipravenost" pomyslel si. Pohlédl na Stukova krvável na pravém lýtku. Pod ním se jiţ utvořila krvavá louţe. Stukov se jen na Jasna udiveně koukal a nic neříkal. Vzal svůj komunikátor,, Tady Jason Berm ošetřovně, Máme tu raněného! silně krvácí a rozvíjí se u něj šok" mezi tím začal škrtit jeho nohu aby nevykrvácel. ,,tady Juanita Montoyvá transportéry jsou momentálně mimo provoz, Musite sem po svých." Kývl na desátníka ten vzal Alexeie za pravou nohu a Jason za levou. Bezepčák udiveně ucouvl. prošli s alexeiem dveřmi v tom se Jason otočil.,, Jo v zadu ve zbrojnici je náš zajatec" Promluvil na toho bezpečáka. ,,Hoši vyčkejte tu neţli se s desátníkem vrátíme" zařval na mariňáky. A uţ spěchali k výtahu a do ošetřovny. Během 3 minut tam byli to byl tedy výkon. Desátník se tvářil spokojeně jako po dobře vykonané práci. Poloţili ho na lůţko. Přišla doktorka podivala se na to,,To bude během 2 dnů v pořádku" pronesla. Jason si i s desátníkem oddychli. zamířil zpět ke své jednotce a doufal ţe tam
ten bezpečák ještě bude chtěl se ho totiţ na něco zpetat. Společně vytvořili Sergeant Jason Berm a Poddůstojník 2.třídy Alexei Stukov Název: Acta est fabula Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Bezpečností středisko / Sklad zbraní =/= Pane, máme tu menší problém. =/= Ozval se naléhavě hlas v komunikátoru. Bhaelin právě dorazil do bezpečnostního oddělení a chystal se sestavit tým, se kterým by vyrazil čelit nebezpečí cizí infiltrace. Poznal hlas jedné z hlídek u skladu zbraní, kterou dal mezitím výkonný důstojník, za kterého byl v té době určen praporčík Taavik, posílit aţ na 9 muţů. =/= Co se děje, crewmane? =/= Zeptal se. =/= Někdo na nás útočí. Uţ vyřadili 6 z nás… =/= V tom spojení přerušilo. „Dejte mi obraz!“ Křikl Bhaelin na Fitzgeraldovou obsluhující kamerový systém. „Nejde to. Signál je pořád mimo.“ „Kašlem na to.“ Rozhodl okamţitě Bhaelin. „Thompson zůstane tady. Ostatní půjdou se mnou.“ Zavelel. „Drţte se pohromadě a ţádný hlouposti. Myslím, ţe bezpečáci jich uţ dneska udělali dost.“ Prohlásil. A ţe jich teda bylo. Jeho lidé se potulují po lodi a nejsou schopni nijak zasáhnout, naopak, stávají se pohodlným terčem pro nepřítele, o němţ zatím nemá ţádné jiné zprávy mimo to, ţe vyřadili snad uţ kolem dvaceti bezpečáků… Jako by starostí nebylo dost, ozvala se krátce strojovna. =/= Strojovna bezpečnosti. Jsme napadeni… =/= Bhaelin zlomek vteřiny uvaţoval, co dál. Pak dospěl k názoru, ţe sám to s týmem, který má k dispozici, nezvládne. Rozhodl se spojit se s marínou, jak mu uţ ostatně řekla kapitán Youds. =/= Sh´Thaar mariňácké sekci. Kapitáne Chadwicku, slyšíte mě? =/= Ticho... =/=Kapitáne Chadwicku, slyšíte mě? =/= Ţádná odpověď...Sakra, pomyslel si Bhaelin a chystal se ukončit spojení.
Kapitán sice neodpovídal, ale zprávu naštěstí zachytil někdo jiný. Eh, co to bylo... proč by Chadwick neodpovídal... =/=Sh´Thaar?=/= =/= Kdo tam? =/= Zbystřil Bhaelin pozornost, kdyţ zaslechl skrz komunikátor cizí hlas. =/=Poručík Cross, potřebujete něco, kapitán je asi zabrán do jiné činnosti, od které si nemůţe oddychnout.=/= =/= To by ale nejspíš měl. =/= Zavrčel Bhaelin. =/= Zdá se, ţe máme vetřelce na palubě. Potřebujeme pomoc vaší sekce. Vetřelce? to je blbost pomyslel si Martin =/=O ţádném vetřelci nám z velení nebylo upozorněno.=/= Tedy pokud... to snad ne... co kdyţ to je Chadwickovo "vraţedné" cvičení a oni o tom nevedi... já mu řikal, ţe si to má dohodnout s velením a on neeee... jak se říká: "Komu není rady, tomu není pomoci." =/=O jediném, o kom vím, ţe je ve vaší sekci je kapitán Chadwick.=/= Řekl Martin jistě. =/= Coţe? =/= Zalapal po dechu Bhaelin. =/= Vy myslíte, ţe... =/= =/=Nemyslím jsem si naproto jist, on je ten, co vás napadl.=/= Bhaelin v duchu málem explodoval vzteky. Takţe mariňáci dokázali takhle zřídit vlastní lidi ze své vlastní lodě? Pomyslel na tu crewmanku se zlomenou rukou... To mu teda nedaruje. Ten Chadwick se má na co těšit...Pokud ho ovšem chytí, jenţe o tom Bhaelin v této chvíli skoro vůbec nepochyboval.Nahlas řekl. =/= Děkuji, poručíku. Informujte kapitána o situaci. Já jdu chytit jednoho neposedného mariňáka. =/= Tak jednoduché to ovšem nebylo, protoţe ten mariňák nebyl jen jeden, nýbrţ jich bylo víc a pak taky určitě nebyli nijak příznivě nakloněni tomu, ţe by se měli dát chytit. Aspoň uţ ale věděl, proti čemu stojí. Teď bylo třeba určit priority. Usoudil, ţe strojovna je dostatečně vybavena na to, aby dokázala útoku nějakou dobu odolávat, zatímco sklad zbraní ani náhodou. Pokud se nemýlil, tak jeho „ostrahu“ uţ dávno zkušení a ostřílení mariňáci vyřadili. Bylo tedy nutné vymyslet plán, jak se jim zase dostat na kobylku a to přitom s omezeným arzenálem příručních phaserů, protoţe na rozdíl od mariňáků nebyli těţšími puškami typu III vybaveni. Měli je uloţené ve skladu… Bhaelin se rozhodl tvořit strategii za pochodu. Nemohl si dovolit ztrácet další čas, a tak vydal rozkaz k postupu směr skladiště zbraní. Cestou pracoval v hlavě na strategii. Po pravdě na nic kloudného nepřipadl. Jediná moţnost, co ho napadla, bylo vyuţít uţ diskutovaného Jefferiesova průlezu a vpadnout obráncům skladu do zad.
Jenţe plán měl trhlinu v tom, ţe do průlezu se vešli maximálně dva střelci, spíše jen jeden. A mariňáků bylo nepochybně víc. Zbytek skupiny by tak musel odlákávat nějak jejich pozornost. Ovšem nemohl předpokládat, ţe budou jejich protivníci stejně naivní jako bezpečáci a pohrnou se důvěřivě za kaţdým šramotem. A v úzké chodbě nebyl příliš prostor pro manévrování… Další, poněkud divočejší nápady musel také zavrhnout jako neproveditelné. Šokové granáty neměl a hrát si se systémy podpory ţivota, na to si zase netroufal… Jeho problém nakonec vyřešily zvuky výstřelů, které se k němu donesly. Šly právě od skladu zbraní. Velmi rázně přidal do kroku a ostatní, kterým nakázal, aby se drţeli víc zpátky a dávali pozor, nechal brzy výrazně za sebou. Ke skladu dorazil ve chvíli, kdy uţ bylo vlastně po všem. Mariňáci byli zaskočeni a drţeni v šachu týmem, který neznal, ale podle uniforem poznal příslušníky stíhací letky. V duchu je musel obdivovat, jak dokázali vyřešit problém, nad kterým on tak váhal a nevěděl si s ním moc rady. Teď ovšem hodlal převzít iniciativu. „Kdo tu velí?“ „Poddůstojník Stukov, pane.“ Ozval se jeden serţant. „Ale ten je zraněný.“ „A vy jste?“ „Serţant Berm, já…“ „To je teď jedno.“ Bhaelin totiţ spatřil na zemi leţícího mariňáka, který měl být oním Stukovem a rázem poznal, ţe je na tom velmi zle. Utrpěl váţná zranění. „Postarejte se hlavně o něj. Vyřídím si to s vámi pak.“ Serţant spěchal vyplnit jeho rozkaz =/= Tady Jason Berm ošetřovně, Máme tu raněného! silně krvácí a rozvíjí se u něj šok =/= =/= tady Juanita Montoyvá transportéry jsou momentálně mimo provoz, Musite sem po svých.=/= „Jděte.“ Přikývl Bhaelin, kdyţ zachytil nevyslovenou otázku v serţantových očích. Hlásit se u mě budete pak, poručík sh´Thaar.“ Představil se ještě, aby náhodou nevznikly nějaké pochybnosti. Dva vojáci se svým velitelem odkvačili směr ošetřovna a Bhaelin stručně zjišťoval, co se dělo neţ dorazil. Nechal si v rychlosti popsat průběh přestřelky, osvobodil zajatkyni mariňáků, ze které se vyklubala podporučík z jeho sekce. Byla dost otřesená, zřejmě s ní mariňáci moc
dobře nezacházeli. Poslal jí tedy v doprovodu Fidzgeraldové taky na ošetřovnu. Zajištění skladu přenechal Taavikovi, protoţe sám měl na paměti situaci ve strojovně. Neţ ale mohl vyrazit, zapípal komunikátor. Ozvalo se vězení. =/= Poručíku sh´Thaare, přijďte co nejrychleji sem. Máme tu pro vás překvapení. =/=
Spolupracovali Martin Cross, Jason Berm Název: Odloţit zbraň Autor: Natalia Youds Lokace: Strojovna Ve strojovně bylo naprosté ticho. Jediné, co bylo slyšet, bylo hučení jádra. Najednou se otevřely dvoje dveře a dovnitř vlétlo několik dýmovnic a granátů. Hned potom dovnitř vběhlo několik postav v pancířích. Tolbin byl v první chvíli otřesen, pak se ale vzpamatoval a začal se usmívat. Nemohl se dočkat, aţ se aktivuje program, který s poručíkem Dortzem vytvořili. Ještě pár sekund… Někteří z inţenýrů se postavili na odpor, ale byli rychle zlikvidováni. Naštěstí všechny systémy zůstávaly stále nepoškozeny. Asi po 15 sekundách od otevření dveří se najednou všech vetřelců zmocnil transportní paprsek a strojovna byla zase prázdná. Tedy skoro. Jeden vetřelec zůstal. Vypadal dezorientovaně, ačkoli pořád střílel. Tolbin ze svého úkrytu vykřikl: „Počítači, aktivuj sterilizační pole úrovně devět kolem zhruba dva metry vysokého pohyblivého objektu ve strojovně.“ Kolem posledního vetřelce se objevilo silové pole. OK, tohle není dobré. Transport....zatracený transport, s tím se dalo počítat, ţe nejmodernější loď bude mít něco čím překonat standardní inhibitor. Takţe teď? Mno, to je výzva. Ale správný válečník ví kdy ustoupit. Kapitán chvíli střílel a poté udělal krok zpět. Ozval se však zvuk, který neslyšel rád. Kterému nebylo úniku. Kapitána obklopilo sterilizační pole. Moţná tak půl vteřiny přemýšlel, co to je, neţ mu systémy jeho obleku řekly tu neslavnou novinu. Kapitán se musel pousmát. Pustil svou pravou rukou pušku a vteřinu vyčkal, neţ sít upraví její konfiguraci. Trochu se napřáhl a uhodil. Vyhodnocuji... Pokles energie pole 2%; ihned upraveno... Vyhodnocení: neefektivní... To není dobré, tohle MĚLO fungovat. Ale nepropadat panice. Tolbin přišel k poli a nařídil počítači: „počítači, vytvoř druhé soustředné sterilizační pole úrovně devět s průměrem o patnáct
centimetrů větším.“ Potom promluvil k vetřelci. „Nevím kdo jste, ale upozorňuji vás, ţe sterilizační proces trvá asi dvě vteřiny, zatímco vy se budete přes dvě pole prokousávat mnohem déle. Ţádám vás, sloţte zbraně a vzdejte se.“ „OK, tak co dál?“ ozvalo se postava zpoza štítu. „Sloţte zbraně a sundejte pancíř.“ „Good idea a strategie, ale má zbroj nelze sundat bez ohroţení mého ţivota, inţenýre, coţ bys měl vědět.“ „Hm, v tom případě bude stačit sloţení zbraně a odkrytí hledí přilby“ „A k čemu ti bude odkrytí hledí?“ „Prostě chci vědět, s kým mám tu čest.“ „Kapitán Thomas A. Chadwick, sč. 4295613, SFMC“ Vţdy klidný a vyrovnaný Tolbin byl najednou naprosto konsternován. „Počítači, identifikuj objekt uzavřený ve sterilizačním poli.“ =Ve sterilizačním poli se nachází neznámý objekt tvaru humanoida. Senzory nemohou proniknout svrchní vrstvou objektu= ‘Hm, proto ho transportér nezaměřil‘ „Stejně vás musím poţádat o odkrytí hledí. Musím se přesvědčit, ţe jste ten, za koho se vydáváte.“ Postava pokrčí rameny a odkryje hledí. V něm je vidět obličej kapitána, jenţ má po stranách připojenou neurotransmiterní síť. „Spokojen?“ Tolbin pohlédl kapitánovi do tváře. Pak ustoupil trochu stranou a zadal počítači další příkaz: „Počítači, sejmi obraz objektu na souřadnicích 160, 0 aţ 180, 20 a porovnej obraz s profilem kapitána Thomase A. Chadwicka z lodní databáze“ =Oba obrazy se shodují= „Hm... Strojovna bezpečnosti. Máte tu u nás ještě jednoho. Pošlete si prosím pro něj někoho..“ ............................................................................ "Tak co pro mě máte?" Zajímal se ţivě Bhaelin okamţitě potom, co vstoupil do prostoru vězení. Dozorce pozdravil nadřízeného a hrdě ukázal na celu, ve které se tísnilo několik muţů v mariňáckých uniformách. Všichni se tvářili poněkud poraţenecky, ale stále svěřepě a bojovně, byť zbaveni zbraní. Bhaelin si nechal krátce vyloţit způsob, kterým je sem ze strojovny dostali a měl co dělat, aby se nezačal smát. Jak prosté a přitom tolik účinné. Jeho bezpečáci by se mohli od lidí ze strojvny učit... "Vypněte silové pole." Rozkázal, sotva náčelník skončil.
Po splnění příkazu přešel blíţ ke skupince mariňáků. "Můţete jít." Řekl jim. "Proti vám nejspíš nebudou vzneseny ţádné sankce. Do vyjasnění případu jste ale mimo sluţbu. A ve vlastním zájmu se zdrţujte v blízkosti vašich ubikací." Tímto projevem si určitě u nich mnoho přátel nenadělal, ovšem v současné době ho nic lepšího nenapadlo. Docela ho zajímalo, jak bude na celou věc reagovat velení. Zoufalý nedostatek komunikace mezi jeho oddělením a marínou zapříčinil zcela zbytečně dramatickou situaci...dokonce i několik zranění. Asi z toho nebudou tam nahoře příliš nadšení... Jeho další myšlenky utnul komunikátor. =/= Strojvna bezpečnosti. Máte tu u nás ještě jednoho. Pošlete si prosím pro něj někoho. =/= =/= Jsem na cestě. =/= Ohlásil se Bhaelin a vyrazil na další pochůzku. Neţ však stačil kamkoliv odejít, dveře vězení se znovu otevřely a do místnosti vstoupily tři další lidé. Ţenu, která je vedla Bhalein okamţitě bezpečně poznal. Byla to kapitán Youds doprovázená dvěma dalšími bezpečáky. Bhaelin okamţitě srazil podpatky a řízně zasalutoval. "Kapitáne!" "Tohle si nechte poručíku," řekla a rázným krokem si to zamířila přímo k němu. "Dostala jsem zprávu od pana Crosse, jak jste na tom?" Bhaelin se marně snaţil postřehnout v jejím hlase známky nálady. Nebyl s to určit, zda má o něj starost anebo je spíš rozzlobená. Byl z toho poněkud nervózní a podle toho taky vypadala jeho hlášení. "Vypadá to, ţe se to uţ ehm...vyřešilo...za přispění jiných sekcí. Sklad zbraní dobyl a obsadil tým pilotů Chrise Honora a s útokem na strojovnu si také poradili sami. Všichni příslušníci maríny, kteří se do tohoto..ehm cvičení zapojili, by měli být zajištěni. Podle všeho se uţ nadále nebojuje...jeden z mariňáků byl v přestřelce těţce zraněn...moje sekce hlásí jednu zlomenou ruku, jeden nervový otřes a asi dvě desítky omráčených...madam." Kdyţ si v hlavě zpětně rekapituloval, co to vlastně kapitánovi přednesl, byl velmi zvědavý na to, co mu teď odpoví. Nat se na chvíli odmlčela, jakoby si to všechno dávala dohromady. Potom pronesla jednu jedinou větu: "Kde je Chadwick?" Bhaelin polkl. "Tuším, ţe je pořád ještě ve strojovně. Právě jsem byl na cestě..."
Kapitán pohodila hlavou směrem ke dveřím: "Tak jdeme," řekla a zamířila k východu. Bhalein ji následoval. Kdyţ ji dohnal, zkoumavě se na něj podívala. Vypadalo to, ţe se ho snaţí zhodnotit. "Vaši lidé se příliš nevyznamenali," začala. "Toho jsem si plně vědom, kapitáne." Nebylo to jen servilní potvrzení názoru velícího. Ve srovnání s mariňáky, při kterém právě měli příleţitost se ukázat, naprosto zklamali. Na jejich kvalitách bude třeba ještě hodně zapracovat. On na nich bude muset pracovat... "Začneme neprodleně pracovat na nápravě." Sliboval. Kapitán kývla: "Moţná, ţe Chadwick porušil pár předpisů, a je to jen zelený mozek, ale to nic nemění na tom, ţe bezpečnost jeho a jeho lidi nedokázala efektivně zlikvidovat." Mezitím došli k výtahu a nastoupili dovnitř. "Strojovna," zavelela a znovu obrátila zrak k Andorianovi. "Tahle loď bude vysílána na mise, na které jiné lodě nestačí. Je docela moţné, ţe se setkáme s mnohem horšími věcmi neţ banda trénujících mariňáků." Bhaelin váţně pokyvoval svou hlavou, která přečuhovala drobnou postavu kapitána témeř o metr. "Věřím, ţe se to podá." Pronesl potom optimisticky. "Mají dobrý potenciál. Chybí jim hlavně zkušenosti...mariňáci je mají a umí je uplatnit. Je ale jen otázkou času, neţ se totéţ naučí i moji lidé." Na kapitánově tváři se objevil nepatrný úsměv, hned vypadala mnohem přátelštěji. Pár sekund bylo ticho, pak Nat řekla: "Uvaţoval jste, ţe byste mohli s mariňáky při tréningu spolupracovat? "Musím přiznat, ţe ano, madam. Jen mi nepřišlo, ţe je vhodná doba to v tuto chvíli navrhovat." Ostatně na tom by nebylo nic divného. Vţdyť obě sekce měly na starost bezpečnostní úkoly. A Bhaelin nepatřil mezi mezi ty typy, pro které byli příslušníci ostatní sekce póvl a bylo pro něj nepřekonatelnou překáţkou s nimi pracovat. Kdyţ o tom tak uvaţoval, tak začínal mít váţné obavy, ţe problém by mohl být na druhé straně - u mariňáků, pro které bude bezpečnost "póvl" téměř nepochybně. "A taky je otázka, jestli budou chtít s námi trénovat." Vyjadřil se nahlas. Na Natině tváři se objevil pobavený úsměv, kdyţ si představila jak `nadšeně` budou asi
mariňáci reagovat na tuhle nabídku. "Věřte mi, ţe budou, poručíku." Bhaelin se v tom nechtěl dál štourat. Pro to řekl jen. "Jistě, madam." Výtah se zastavil a otevřely se dveře. Bhaelin nechal kapitána jí první a sám se zařadil za ní do pozice jakéhosi bodyguarda, na coţ měl nepochybně fyzické dispozice. Hlavní vchod do strojovny byl hned za rohem. Po útoku vypadala poněkud chaoticky. Mnoho konzol bylo vypnuto, inţenýři promíchaní z důstojníky z Bhaleinovi sekce zdánlivě bez jakékoliv kordinace pobíhali od jednoho zařízení k druhému. Obcházeli přitom dva zásobovací kontejnery, které nyní tvořili podivnou dominantu prostorů strojovny. Kapitán si byla jistá, ţe šéfinţenýr Dortz má toto všechno, navzdory prvnímu dojmu, pevně v rukou. Na pravé staně prvního podlaţí hlídali dva vysocí muţi, nepochybně patřící k bezpečnosti, kapitána Chadwicka. Byl uţ zcela odzbrojen, bez svého taktického obleku. Nat zpraţila pohledem dva crewmany, kteří se chtěli blýsknout svým natrénovaným pozorem a odpověděla kývnutím na pozdravy několika o poznání zkušenějších jedinců. Své kroky oba nasměrovali přímo k Chadwickovi. Nat se na kapitána mariňáků podívala pohledem chladnějším, neţ by dokázal vyrobit i vulkánec. "Doufám, ţe pro tohle všechno budete mít nějaké hodně dobré vysvětlení, kapitáne. Odveďte ho do mé pracovny.!" Chadwick se cynicky pousmál. Teď přichází jeho chvíle. Bhaelin se na chvíli zadíval do Chadwickových očí. Cítil z nich chlad. Bojovnost a odhodlanost bez špetky slitování. Onen mariňák se ho svým pohledem provrtával a snaţil se zlomit Bhaelinovu vůli dál se na něj dívat. To se mu ale nepodařilo...Andoriáni bývají v tomto směru psychycky velmi silní. A tak to byl nakonec Chadwick, kdo první musel odvrátit zrak, kdyţ ho kapitánova eskorta vzala z obou stran a odváděla k dalšímu rozhovoru, který pro něj asi, jak Bhaelin hádal, příliš veselý. Kdyţ ve strojovně osaměli, pronesl Bhaelin. "No, asi bych měl jít dát do pořádku ještě pár věcí...Pokud mě nebudete postrádat, kapitáne." Nat kývla a jala se následovat Chadwicka.
Autoři: Natalia Youds, Thomas A. Chadwick, Bhaelin sh´Thaar, Tolbin Jaxom Název: Špirála histórie (1) Autor: Sovik
Lokace: Súradnice terajšej hmloviny Kyria Pred deviatimi mesiacmi: Osobný denník: „V doprovode kolegov z rozviedky odlietam na neznáme miesto. Dôstojnícky patent som odovzdal kapitánovi Smitovi a moja momentálna klasifikácia znie – dlhodobá dovolenka. V záujme mojej ochrany som bol pridelený k tajnej expedícií, skúmajúcej dávne bojové pole v odľahlom pásme asteroidov. Zatiaľ sa moji kolegovia pokúsia zahladiť stopy po neúspešnej misií, ktorá sa pre mnohých skončila tragicky.“ Vulkánec sa zamyslel. V jeho spomienkach sa objavila B`Talova tvár a desiatky tisíce iných tvárí, ktoré poslal do záhuby. „Nebezpečenstvo borgov, sa mi však podarilo odvrátiť... ale na ako dlho?“ Na poslednú misiu Posseidonu by najradšej všetci zabudli. Všetko to začalo experimentom Genesis a keď sa uţ zdalo, ţe je po všetkom … núdzové volanie vtiahlo pyšný kríţnik do jeho poslednej misie. Na planéte chránenej primárnou direktívou, stroskotal vulkánsky transport, prenasledovaný borgmi. Tí v zápätí začali asimilovať populáciu planéty. Civilizácia na počiatku industriálnej revolúcie sa nedokázala brániť. Výsadku sa však podarilo dostať sa aţ k vraku vulkánskej lode. Sovik sa za pomoci domorodcov prebojoval aţ do strojovne a odpálil jadro. Všetci, ktorých počas pobytu na planéte spoznal … všetci, ktorí po jeho boku ešte pred pár hodinami a minútami bojovali … všetkých v tom okamihu poslal na smrť. Nad svojim rozhodnutím odvtedy uvaţoval kaţdý deň, kaţdú sekundu. Väčšina posádky Posseidona bola prevelená na USS Excalibur; rozsah poškodení Posseidona bol priveľký a tak bol vyradený z aktívnej sluţby. Sovik si splnil svoju úlohu a uţ ho nič nedrţalo na novej lodi, ktorá mala zamieriť do cudzej galaxie. Ostal sám. Sám so svojím svedomím. Osobný denník: „Po vyše týţdni letu sme dorazili k cieľu. Pred niekoľkými rokmi boli pri jeho prieskume objavené trosky, ktoré naznačovali prítomnosť vrakov, starých niekoľko tisíc rokov. V súčasnosti tieto nálezy skúma expedícia Vulkánskej akadémie vied. Od minulého roku je klasifikovaná ako prísne tajná. Výskumnému tímu sa podarilo zistiť, ţe úlomky pochádzajú z dvoch úplne odlišných lodí. Vzniklo podozrenie, ţe sa tu mohla odohrať dávna bitka. Ešte závaţnejšia je domienka, ţe jedna z bojujúcih strán mala veľmi blízko našej rase. Oficiálne som bol k misií prizvaný ako poradca pre stratégie vesmírneho boja. Mojou úlohou bude skúmať priebeh bitky a pokúsiť sa o jej rekonštrukciu. Uţ teraz sa jedná o jedinečne starý nález. V prípade nášho úspechu sa nám moţno podarí odhaliť pradávne dejny našich predkov.“ Prieskumnej misií velil kapitán T`lar. V poli asteroidov operovalo päť prieskumných lodí, no ešte stále bola zmapovaná len sotva polovica priestoru. Väčšina posádky boli špecialisti na astrometriu a vesmírny archeológovia. Večer dostal Sovik prvé materiály z doterajšieho výskumu. Trvalo mu dva týţdne, kým sa cez ne prelúskal a vytvoril si predstavu o doterajších nálezoch. Boli to prevaţne malé úlomky roztrúsené na veľkom priestore. Klasifikovaných bolo zatiaľ iba 10%, no ich rozloţenie zatiaľ nevypovedalo nič o priebehu, či aktéroch bitky. Pred tromi mesiacmi: Osobný denník, komandér Sovik: „Predvčerom zaznamenal jeden z prieskumníkov na opačnom konci pásu malú skupinu pevných telies. Pravdepodobne sa jedná o zhluk vzniknutý rozpadom väčšieho telesa. Podľa prvých scanov sa v jej útrobách moţno nachádzajú trosky. Naša loď zamierila k novému objavu, očakávaný čas príletu je dnes poobede. Ráno sme dostali nové správy: Pri novom objave bola potvrdená vysoká koncentrácia trosiek. Dúfam, ţe
nám povedia viac o pradávnych súperoch.“ V Sovikovi konečne preblysla iskierka nádeje. Počas pol roka výskumu sa mu podarilo identifikovať trosky z tridsiatich lodí dvoch rás. Ku koncu bitky bola jedna strana prinútená k ústupu, no ani ten nezabránil jej zdrvujúcej poráţke. Popoludní dorazili k skupine veľkých asteroidov. Boli zoskupené do guľovitého útvaru, tesne natlačené na seba. Vleteli do úzkej štrbiny a po niekoľkých kilometroch sa ocitli sa v útrobách útvaru. Cez úzke medzery presvitali lúče nedaľekého slnka a rovnopred nimi zlatistou ţiarou osvetľovali starodávny koráb, vkliesnený do jedného z asteroidov. Jeho architetúra bola cudzia, vzdialená všetkým známim civilizáciam. To be continued... Název: První vyřazení. Autor: Hamish Alexander Lokace: USS Scorpion Hamish seděl ve své kajutě, v místnosti, kterou určil jako svou pracovnu. Kdyţ má na starost veškerou taktiku, tak si snad rádoby kancelář můţe dopřát, ne? Hromada PADDů na jeho stole se postupně zmenšovala, čemuţ byl upřímně rád, protoţe uţ před hodinou se chtěl odebrat do baru na panáka aspoň jednoho toho replikovanéh(!Fuj!) terranského rumu. Kapitán docela Hamishovu sekci prohání, ale zatím vše zvládájí. Hamish se opřel do křesla, protřel si oči, poté sloţil ruce za hlavu a protáhl si záda. Vzpoměl si, jak seděl v křesle taktického důstojníka na můstku, kdyţ měl na můstku sluţbu a zasnil se nad pohodlností křesel, které mají hlavouni na můstku. Potom zvedl PADD na kterém zapípala nová zpráva. Hamish si to přečetl a jen zakroutil hlavou, hlavní takticko/bezpečností chce, aby Hamish se svými lidmi udělal osobní inspekci ve skladu torpéd. "Alexander volá corWina du Masignyho." klepl Hamish znovu do intercomu. "Slyším, šéfe." odpověděl corWin. "Sejdeme se v Zabezpečené oblasti 2, sklad torpéd za 10 minut." řekl Hamish a přerušil spojení, nenechávajíce místo pro námitky. Hamish během pěti minut dokončil své papírování a úřadování a vše poslal ke schválení hlavnímu TB. Z přihrádky vyndal jeden neoznačený PADD a trikodrér a vyšel ze své kajuty. "Uţ jsem se tu docela zabydlel." pomyslel si ještě neţ vyšel. *** corWin du Masigny jiţ stál před skladem a dělal, ţe něco čte ve svém PADDu. Hamish mu jen kývl na pozdrav a prohlásil směrem ke dveřím: "Bezpečností prověření a autorizace Alexander 666-Penta."
Dveře před nimy se rozevřely a oba vešli dovnitř. "Šéfe, co tady vlastně děláme?" zeptal se znepokojeně corWin, zřejmě uţ tušil, co je čeká. "Jdeme osobně překontrolovat kaţdé torpédo ve skladech a zásobnících." ušklíbl se Hamish, "začni u zásobníku photonových, já začnu u quantových." Hamish došel k prvnímu zásobníku, na obrovských dvoumetrových rudě označených válcích mu na pozdrav blískaly odraţené paprsky světla. Rozepnul si uniformu a udělal si aspoň trochu pohodlí co to šlo, zvedl trikordér, navázal dálkové spojení s PADDem a jal se počítat a zaznamenávat jednotlivá torpéda. "Sakra, ty sou nádherný." pomyslel si Hamish a měl chuť na jedno z torpéd si opravdu vylést. "ŘACH!" Alexander se s hrůzou ohlédl kdyţ si uvědomil, ţe rána se ozvala z míst, kde torpédama prolézal corWin. Hned se rozeběhl k zásobníku photonových torpéd a uţ na dálku viděl, ţe je zle. corWin leţel na podlaze a zhruba od pasu níţe na něm leţelo torpédo. "Alexander ošetřovně, ve skladišti torpéd máme těţké zranění." prohlásil Alexander ne zcela vyrovnaným hlasem a pořád si opakoval poučku "hlavně nepanikař". Svezl se na kolena ke corWinovi a přejel nad ním trikordérem. Zatím je stabilizován jak nejvíc to jde. Potom uviděl nad sebou mezeru v těţkém regálu. "Počítači, vypnout umělou gravitaci ve skladišti torpéd." prohlásil Alexander a chytil metrákové torpédo na jeho kolegovi a odrazil se od země. On i torpédo se vznesly zhruba do poloviny výšky místnosti a Alexander se nohou odrazil od protějšího regálu a torpédo opatrně zasunul zpět do zásobníku. Opatrně ho zajistil, aby uţ vícekrát nespadlo a v tom se otevřely dveře od skladu. Praporčík Juanita Montoya vběhla do skladu a absolutně ji překvapila nulová gravitace, ţe přeletěla půl místnosti. Naštěstí se jí podařilo přistát kousek od zraněného. Alexander také dosedl na podlahu a zavolal:"Počítači, obnovit gravitaci 1G!" "Co dělal?" zeptala se Montoya a vytahovala z kufříku lékařský trikordér. "Sakra!" zvolala a klepla do svého komunikátoru, "nouzový přenos na ošetřovnu, zavolejte poručíka McKenelyho na sál." A v přístí sekundě ona ani corWin uţ nebyli ve skladu... *** Hamish příštích 12 hodin zaháněl chmury a starosti prací. Sám prověřil celý sklad. Zjistil, ţe tento incident nemusel být jediný. Na něj samotného málem vypadlo torpédo o dvě řady dál, neţ to první. "Kdyţ se tahle loď dávala do pořádku, tak to dělali asi dost narychlo, protoţe jsem objevil ještě 4 špatně upnutá torpéda." řekl Hamish. Stál v kanceláři kapitána Youdsové a po čele mu
tekla kapka potu. "Lodní mistr corWin du Masigny bude ţít, ještě štěstí, ţe jste na tyto nedostatky přišel v čas a ţe nedošlo k opravdovým ztrátám na ţivotech." řekla kapitán, "teď běţte na ošetřovnu navštívit svého kolegu." "Děkuji, madam." *** Ještě ţe jste vypl tu gravitaci, praporčíku!" zvolala Montoya, "nevim, jak bych toho chudáka z pod té věci dostala a toto by mě nenapadlo." hnala se k Hamishovi, který právě vstoupil na ošetřovnu. "Bude v pořádku?" zeptal se Hamish. To uţ ho vedla na uzavřené oddělení, kde přez sklo byl vidět corWin uzavřený v nějakém příšerném lékařském zařízení. Hamish se vţdy raději ošetřovnám vyhýbal. "Bude, ale zřejmě ho budeme muset poslat nějakým nejbliţším transportem do dlouhodobějšího lekářského zařízení na nějakou Starbase, " povzdechla si, "tím jak jste vypnul tu gravitaci, se mu také rozpnula krev v poškozených cevách na rozdrcených částech těla a to mu neudělalo moc dobře, ale nadruhou stranu, nebýt toho, tak uţ asi neţije." "Zavolejte mě prosím, aţ bude při vědomí, rád bych s ním ještě mluvil." řekl Hamish a bez dalšího slova vyšel rychlím krokem z ošetřovny. *** Vešel do turbovýtahu a dojel do baru. Ztěţka se opřel o bar a poručil si terranský rum. Ohlédl se po baru a všiml si, ţe se po něm kouká většina osazenstva. Poté si uvědomil, ţe má stále rozepnutou rozevlátou uniformu a tak se rychle odvátil ke zdi a začal se upravovat. Kopl do sebe panáka... pak ještě jednoho a potom další tři a odebral se opět do své kanceláře. Sedl si do svého křesla: "Sakra, to křeslo potřebuju takový, jako maj na můstku." a vytáhl PADD. "Náčelníku T`Rel, dnešním nešťastným incidentem se uvolnil post jednoho Taktického důstojníka. Mám zde seznam několika uchazečů, ale jakoţto hlavní taktický důstojník si dovoluji navrhnout na tento post nynějšího člena maríny, Jasona Brema. Vedou mě k tomu fakta, ţe je to můj starý známý kolega, který se mnou studoval taktiku a vím ţe od něj mohu očekávat jen perfektní výsledky. Z pěších vojisk si přeje vystoupit z osobních důvodů. Děkuji, praporčík Alexander" uloţil zprávu na PADD a odeslal ji T`Rel. Potom se zvedl a po dvacetičtyřech vyčerpávajících hodinách na nohou se odvlekl do postele, kde následně usnul spánkem tvrdě pracujících. Název: Mimo sluţbu Autor: Lokace: USS Scorpion Lorie se vracela po sluţbě na kajutu, byla unavená. Zatouţila po horké koupeli doma ve svém bytě, který uţ jistě nebyl její. Povzdechla si. Vţdycky ji práce pomáhala od neodbytných myšlenek, ale poslední dobou uţ ani to. Pozdní sluţby byly její nejoblíbenější, loď se řítila vesmírem tiše, bez hlasů, co věčně na můstku ruší. Rozhodla se jít si dát do jídelny ještě čaj a něco sladkého na zub. Občas se můţe rozmazlovat.
Jídelna byla tichá, jen dva technici vzadu si dávali svojí dávku kofeinu. Usmála se. Kdo by věřil, ţe je na Sovereignu. Ještě ji čekal přečíst dopis od matky, která ji jistě opět bude vyčítat, ţe se stala navigátorkou, místo toho, aby dle rodinné tradice pokračovala v kariéře geologa. Ale ano občas ji to chybělo. Usrkla horkého čaje a zakousla se do jablkového koláče. Do jídelny vešel operační důstojník, který s ní měl sluţbu. „Poručíku.“ Pozdravil ji. Jen kývla. Rozhodně teď neměla náladu na nějaký rozhovor. Jen se usmál. Vzal si svůj nápoj a přisedl si k ní. „Klidná sluţba.“ Řekl jen a napil se kouřícího nápoje. „Jistě.“ Znovu se zakousla do koláče a snaţila se ho nevnímat. Nedal se odbýt. „Včera v simulátoru jsem si všiml, ţe pouţíváte simulaci na squash.“ „To je snad trestné?“ Vyjela na něj. Jako kdyby nic neřekla. „A uţ jste na úrovni 12.“ To Rowie. Squash byl jeho nejoblíbenější sport, tahal ji do simulátoru kaţdý den. Cukla sebou. „Někam míříte, praporčíku?“ řekla arogantně. Ale on se rozesmál. „Hraju taky a myslím, ţe moc dobře. Hledám spoluhráče. Co takhle zítra ráno?“ To byla zajímavá nabídka. I pro ni. Simulátor byl sice fajn, ale nedokázal v ní probudit soutěţivost. Viděl její pohled. „To je fajn. Takţe v deset před simulátorem na palubě čtyři.“ Zvedl se a odcházel. Sakra, ani nezná jeho jméno, musí se podívat do rozpisu sluţeb. Otočil se ve dveřích: „Mimochodem jsem Matthew Swan.“ Lorie vyrazila do své kajuty, po dlouhé době s úsměvem, chodba byla prázdná. V tom uslyšela hluk. Otočila se, aby zjistila, co se děje. Omdlela. „Poručíku Robertsová.“ S velkým přemáháním otevřela oči. Spatřila ţenu v uniformě zdravotníka, jak se nad ní sklání. „Vítejte mezi ţivými.“ Řekla s úsměvem. Snaţila se posadit. „Auuu, sakra.“ „Praštila jste se do hlavy. Dost. Chcete něco proti bolesti?“ „Ne, myslím, ţe to přeţiju. „Máte lehký otřes mozku.“ „Co se stalo? Praštili mne palicí?“ Ţena se usmála. „Palice to nebyla, poručíku, omdlela jste z vyčerpání a při pádu jste se praštila do hlavy.“ Podívala se na padd, co byl poloţený na stolku vedle lůţka. „Dva dny mimo sluţbu, slečno, a ţádná námaha. A koukejte víc spát a víc jíst. Jestli máte problém se spaním, přijďte za mnou.“ Zarazila se. „Nebo za poradcem. Dva dny mimo sluţbu!“ „Dva dny?“ „Bez debaty!“ utnula rozhovor. Název: Jedno malé-velké překvapení Autor: Martel Tarkin Lokace: Pracovna hlavního vědeckého důstojníka Vyslanec Tarkin, společně se svou pobočnicí seděl v kanceláři. Jeho ruce drţely paddy, na nichţ bylo několik hlášení ze sektoru. Kdyţ Martel bral tohle místo, v ţivotě by neřekl, ţe je to
tolik administrativy. Konzul Hans papírování brala sportovně. Martel ji tuze podezříval, ţe si spíše dává na seznam lidi, kterých se dříve, či později zbaví. „Uţ mě to nebaví.“ Pronesl pološeptem. Hana zastrčila svůj padd do svého pláště a zaměřila svůj zrak i pozornost na svého nadřízeného. Mat se v klidu protáhl. Hans tušila, co přijde. „Tohle jsou prkotiny. Kdy nám pošlou někoho z administrativního, aby tohle dělal? Co je mi potom, ţe na tom a tom sekretariátu je nedostatek lidí. Copak jsem personální? Ať si to vyřídí tam.“ „Lidí je dostatek. Ovšem těch schopných a důvěryhodných mnoho není.“ Odpověděla a dál sledovala reakce Tarkina. Tohle vţdy neuvěřitelně štvalo, místo, aby se nabídla, ţe to udělá, nebo někomu dá, tak jenom zkonstatuje situaci. Tohle jí však nemohl mít za zlé. Měla pravdu - důvěryhodných jedinců je málo. „Já vím. Tak to někomu dejte, ať to roztřídí. Beztak tam jsou jenom samé věci, které jsou i všeobecně známé. A Victorovi řekněte, ať seţene někoho do administrativního oddělení přednostně pro nás.“ „Zařídím. Jistě bude mít prokonzul Bask radost.“ „Nepochybuji.“ Dal v odpověď Martel Tarkin. Pomalu se zvedl ze svého křesla, vzal do ruky jeden padd a chystal se na odchod. „Někam jdete?“ „Blbá otázka. Jistě, ţe někam jdu. Jinak bych se nezvedal.“ „Za tohoto stavu? Kdy venku řádí parta amatérů a snaţí se o něco, co jim beztak neprojde? Nemůţete jít sám.“ Říkala to s hraným údivem. Tarkinovi to zase tak amatérské nepřipadalo, nicméně v téhle oblasti svému pobočníkovi důvěřoval. Ještě se nestalo, aby se v takovém úsudku mýlila. „Tím chcete říct, ţe půjdete se mnou?“ „A nejen já.“ Dveře místnosti se otevřely a dovnitř vpochodovala 5-ti členná stráţ. Hans jenom pokynula, aby se sestavili do formace. To i udělali a konzul mohl vyrazit na místo. „Kam vlastně vůbec půjdeme?“ „Vědecké laboratoře. K nadporučíku Johnsonovi.“
„Tak to nebudeme brát více lidí. Tam je cesta bezpečná, co jsem tak vypozorovala. Zajímají se hlavně o strojovnu a bezpečnostní sektory. Řekla bych, ţe to někdo jenom hraje. Kdybych to dělala já, rozhodně bych se postarala o podporu ţivota, transportéry, osazenstvo můstku a spoustu dalších.“ Cesta při přednášce konzula Hans, jak nejlépe obsadit loď utíkala velmi pomalu. Ačkoliv nebyla nijak výřečná, jisté oblasti ji šly jako slepici. Slova se linula z jejich úst a neopomněla si vţdy dosvědčit, ţe tak je to v pořádku. Naštěstí vědecké laboratoře uţ byly na dohled. "... jistě, jistě, funguje to ? Ţe ano ? Ano ... funguje ..." Broukal jsem si a `běţel` rychlým krokem chodbami. "Počítači, simulace dva nula jedna. Pokračovat ... ehm ... pólový impulz. Charakteristika dle romulanského rozptylového vzorce 5222-beta." Pokračoval jsem turbovýtahem a kdybych nebyl v tomto rozpoloţení, pravděpodobně bych nadával na vzdálenost jídelna-laboratoře. ~ Výsledek simulace negativní. Pravděpodobnost shody dle zadaných parametrů je 0.0024 %. ~ "Kalibrovat štítovou matrix lodě na romulanské signatury. Magnetické napětí zvýšit o ... 50%." Proč nikdy nic není tak, jak se na začátku myslí ? Proletělo mi hlavou a já probíhal kolem skupinky několika lidí, zběţně to vypadalo na komando bezpečáků z toho cvičení nebo co to bylo. "Pozor, nevidíte, ţe procházím ?! To je síla, tohleto!" Zavrčel jsem a prošťouchnul se kolem nich. Laboratoře byly nablízku a já uţ se klepal nedočkavostí na přesné vyhodnocení počítače. Budu asi také muset mluvit s Tarkinem. Ten člověk je snad i proradný ... Zapadl jsem do laborek a zburcoval sekci k realizaci mého nápadu. Vedle „komanda“ diplomatické stráţe proběhl nějaký člen, zřejmě vědecké sekce. Konzul Hans mu věnovala pouze letmý pohled, ale i z něho bylo patrné, ţe danou osobu poznala. „To byl Johnson. A to víte, ţe by měl teď sedět na můstku? Je velící důstojník. Kapitán, komandér i další nadporučíci jsou nějak indisponovaní.“ Martel přikývl hlavou na znamení souhlasu. Co se týkalo nadporučíka a velení. Věděl o tom, ale nechápal, jak mohla Hana v té rychlosti a zmatku zjistit, kdo to šel kolem, ale měla pravdu. Připomínalo to jeho siluetu. Ještě ţe tyhle stráţe jsou přeci jen vnímavější ke svému okolí. Horliví členové diplomatické stráţe by asi udělali uţ humbuk. Jo, s léty přichází klid a rozvaha. Skupina dospěla před hlavní laboratoř. Tarkin se trochu upravil, neţ vešel dovnitř. Nebylo vhodné, aby vypadal nějak…neupraveně. Dal pokyn, aby otevřela dveře do laboratoře. Tak jeho pobočnice i učinila a se známým sykotem se dveře otevřely. „Zdravím Vás, nadporučíku.“ "Dobrý den ... je zavříno ... přijďte nikdy ... nebo taky zítra!" Otočil jsem se zpět k obřímu displeji, který pokrýval skoro celou jednu stěnu haly, a spolu s dalšími sedmi vybičovanými důstojníky mačkal sekvence tlačítek, čmáral poznámky a nahlas se přeřvával s tou tlupou. "Eh ... Vyslanče ?" Pomalu jsem obrátil svou pozornost ke dveřím. "Promiňte, všiml ... tedy všiml jsem si vás aţ teď. Kdy jste přišel ? Nečekáte dlouho ? Heh ..." Stále jsem stál u displeje
a vypadal navýsost zmateně. Vyslanec přejel oči místností. Tak tady uţ dlouho nebyl. Zapomněl, jaké můţe mít toto místo půvab. Na Akademii Flotily ovšem zde moc času netrávil a ani nevyhledával příleţitosti laboratoře navštěvovat. „Ne, nejsem tu dlouho, nadporučíku.“ Pronesl vřelým hlasem hlavní diplomat a s napřaţenou pravicí a úsměvem vykročil směrem ke zmatenému nadporučíkovi. Usmál jsem se a nějak zapomněl na naši neshodu i na problém, který byl těsně před svým úţasným vrcholem. "Co vás sem přivádí ... ? Právě se snaţíme vychytat i ty poslední mouchy a asi jsem měl pravdu." Zamračil jsem se nad svou výřečností a raději zváţněl. "Mohu pro vás něco udělat ?" Martel přijal přivítání vědeckého důstojníka s potěšením. Úsměv se mu nevytrácel z tváře. Na nadporučíkovu otázku však nechtěl odpovědět tady. „Mohli bychom si promluvit v soukromí?“ Vyjádřil svou ţádost zástupce Diplomatického sboru na palubě USS Scorpion. Svůj hlas Martel moduloval do dvojího významu – zněl direktivně, ale přesto v něm bylo moţno rozpozorovat nádech upřímné prosby. Pozvedl jsem obočí. "Ale samozřejmě. Waflerová, proveďte vyslancovu společnost po skladišti, pokud budou chtít, i po okruţní servisní u urychlovače." To poslední, co jsem chtěl, je, aby se mi tu potulovala banda bezpečáků s phasery v době, kdy se mé sekci dostane triumfu ... ba co hůře, aby mi lezli do pracovny. "Vyslanče, tak mne následujte." Zamířil jsem ke své pracovně. „Samozřejmě.“ Odpověděl Martel a celá skupina se s ní, bez ohledu na Waflerovou, vydala k pracovně nadporučíka Johnsona. Přede dveřmi se však zastavili a dovnitř s nadporučíkem vešel jenom Martel. Přijal jemu nabízené místo v křesle. Byl to nezvyklý pocit sedět z druhé strany stolu, ale zase byl krásný výhled na hvězdy. „Chtěl bych si s Vámi, nadporučíku, promluvit o jisté…ehm…návštěvě.“ Začal z opatrna Mat. "Návštěvě ?" Promnul jsem si spánky. Za touhle tenkou zdí mí podřízení dokazovali postupně myšlenku, která asi změní hlavně kapitánův záměr. A já se nemůţu zúčastnit. "Povídejte. Jinak, dáte si něco nealkoholického k pití ?" Neznatelně jsem se ušklíbl.
„Rád.“ Odpověděl stejně ironicky Tarkin. Nadporučík mu podal sklenici. Martel nevěděl proč, ale zpravidla se podával juice. Tato sekce nebyla výjimkou. Vyslanec vycítil nadporučíkovo rozpoloţení. Všiml, co tam vedle dělají. „Chcete uklidnit?“ "Uklidnit ? Jak to myslíte ?" Tarkin se podíval do zaraţeně. Přece dal nadporučíkovi všechny ty zprávy. Ţe by si je nepřečetl, nebo ţe by jej tak přecenil? Ani jedné z variant se mu nechtělo nijak věřit. „Četl jste informace, které jsem Vám dal? Ty simulace, které děláte, jsou na základě nich, ne?“ Otázal se s nedůvěrou v hlase. "Ne nezbytně, vyslanče. Avšak pročetl jsem si je a udělal z nich závěry. Vlastně tvoří základ naší hypotézy, která se nyní blíţí k prořešení." Dopil jsem dţus a postavil skleničku na první z malých bodů na mém stole. Na mé uniformě se objevily spektrální prouţky. „Vy uţ jste to nevyřešil?!“ Poloţení Tarkinova hlasu napovídalo, ţe se nejedná o otázku, ale o konstatování. Jeho oči našly oči nadporučíka a chvíli si ti dva hleděli přímo do očí. Z logiky věci vyplynulo, ţe Martel buď tuší, nebo zná výsledek toho snaţení ve vedlejší místnosti. Vyslanec téţ dopil svou skleničku juice. Tu posléze poloţil na stůl. Své ruce zkříţil v úrovni hrudníku a znovu se zahleděl na Thomase Johnsona. „Proč jste to udělal?“ Zeptal se vyslanec Martel Tarkin. „Proč jste za mnou přišel jako ti ostatní s historkou vycucanou z prstu? Proč jste nepřišel a nezeptal se mě na rovinu?“ "Proč ? Protoţe to byla pravda. Všechno, co jsem říkal, byla pravda. A nyní se kupí další a další pohnutky, které mne utvrzují v jiţ deklarovaném tvrzení." Opřel jsem se do křesla a prohlíţel si Tarkina. Bylo to divné. Ten člověk by mi přece nemohl lhát. Předklonil jsem se v okamţení a opřen lokty o stůl jsem zašeptal. "Taky bych se bál ..." Lenivě Mat obrátil oči v sloup. Tenhle nadporučík má více fantazie neţ většina spisovatelů holorománů dohromady. Pomyslel si Martel. „Ani jedno slovo z toho není a nikdy nebyla pravda. Tomu romulanskému vědci jsem nic neudělal. Naopak pro Federaci byl přínosem, ale my jsme ho nedokázali ochránit. To já ho měl dovést na území Federace a zabezpečit ho. Zemřel mi v náručí po zásahu disruptorem od jistého důstojníka Tal´Shiaru. Romulanská říše se ke zradě nestaví tak shovívavě jako my, tomu věřte. A pokud potřebujete důkaz, tak si stačí vzít ty stejné noviny, ale o 2 roky později. Najdete v nich malý článek o tom, ţe ten vědec byl zabit Romulany a také omluvu těch novin. Jenţe omluva a pravda není taková senzace jako smyšlené výmysly. Ale o to mi nejde. Ptal
jsem, proč jste za mnou přišel takovým způsobem? Myslel jsem, ţe jsme přátelé.“ "Jednáte vţdy správně ? Já ne, proto se omlouvám." Vstal jsem a došel ke svému modelu soustavy a otočen k němu jsem se pokusil, aby následující věta zůstala alespoň trochu dramaticky viset ve vzduchu ... "Ale nepřišel jste si přeci jen pro omluvu." „Mýlíte se, Thomasi. Ţádnou omluvu, ţádné politování, nic takového. Víte, já moc přátel nemám. Kdyţ se to tak vezme, tak jsem jich nikdy moc neměl. Vy jste mi ukazoval, ţe Hvězdná flotila má i skvělé lidi, dobré důstojníky.“ Dal v odpověď vyslanec. Jeho hlas byl tichý a velmi, velmi různě polohovaný. Jako u malého dítěte, které mu se začít brečet. „Já také dělám chyby. Rozdíl je ovšem v jedné věci. Pokud Vy uděláte chybu, tak se zpravidla nic nestane. Pokud já udělám chybu, tak to má zpravidla velké následky – zhoršení diplomatických vztahů a moţné následky na ţivotech. A jediná moje neuhlazená, či netolerovaná chyba a, v lepším případě, jsem bez místa. Nepřišel jsem pro ţádnou omluvu. Jenom pro zjištění důvodu.“ "Dobře, vyslanče, důvody uţ tedy znáte. Snad se naše vztahy nějak moc nezhoršily." Dveře místnosti se otevřely a dovnitř vběhl rozzářený praporčík s mával s PADDem v ruce. "Pane, takţe vyšlo to! S pravděpodobností 99.998 %. Takţe to máme!" Jásal. Kdyţ si všiml vyslance, uklidnil se a odpochodoval. Poklepal jsem si s PADDem o stůl a s lysáckým úsměvem prohodil: "Kdyţ uţ jsme ale u otázek, rád bych se na něco zase zeptal já ..." „Jen se ptejte. Nic Vám nebrání a nikdy nebránilo.“ "Vyslanče, disponuje Federace technologií, kterou jsme přisuzovali Romulanům. Má Federace zbraň ničící hvězdy ?" Hrubým hlasem vyřčená věta působila skoro ozvěnu. „Zbraň ne, technologii ano.“ Odpověděl v klidu Martel Tarkin. „A kdybyste za mnou tehdy přišel jako můj přítel a ne se zástěrkou pro získání informací, věděl byste to uţ, samozřejmě neoficiálně, dávno.“ Nahnul jsem se přes stůl. "Tarkine, nehodlám se více dohadovat. Sám vidíte, ţe tu máme závaţný problém a rád bych ho řešil spolu s vámi. Hodláte mi pomoci ?" Martel vstal z křesla. Uţ se tu necítil jako host. Z jeho očí se linuly slzy. Slzy neštěstí. Jedna po druhé stékaly po Martelově tváři. „Mýlil jsem se. Nemám ve Hvězdné flotile ţádné přátelé.“ Pronesl tichým, ubrečeným hlasem Tarkin. Před nadporučíka hodil padd. Na jeho display byl velký nápis SUPERNOVA.
„Kdyţ mě omluvíte, tak musím jít.“ "Vyslanče ... " Na víc jsem se nevzmohl. Zůstal jsem sedět a nečekal zázraky. Martel se zastavil uprostřed cesty ven. Chvíli jenom stál. Zvaţoval, zdali se má vůbec otáčet. Po malé hodné chvíli se otočil. Pohled na jeho tvář v tomto stavu, to byl přímo nevídaný záţitek. Celé jeho líce byly pokryty zbytky slz a další slzy se linuly. Neţ začal mluvit, musel polknout. „Proč? Proč bych musel být nějaká bestie jenom proto, ţe se to o mně říká? Proč bych nemohl bezelstně pomoci svým přátelům? Dopřát jim úspěch? Proč?“ Nekřičel, ale s ohledem na situaci, rozpoloţení jeho hlasu a dalších faktorů to tak mohlo vyznít. Sledoval Thomase a nevěděl ve své podstatě, co má dělat. Martel neměl moc přátel, proto si kaţdého ze svých přátel váţil. Nechtěl ani jednoho ztratit. Být to pouze pracovní vztah, tak nadporučík dávno skončil. Otázka jenom zněla, zdali by skončil jenom s Tarkinem, nebo by skončil v báječném rozhovoru s konzulem Hans. „Skutečně se stačilo jenom zeptat a ty informace jste měl. Na 99, 998 % nebyla pouţita romulanská technologie, to Vám chtěl ten podporučík říci. Nepletu se? A to bylo to, čeho jsme nejvíce obávali. Ten romulanský vědec, se kterým jste za mnou přišel, pracoval pro Tal´Shiar a Tal´Shiaru se podařilo získat naše informace o umělém vytvoření supernov.“ Protřel jsem si oči a zamţoural uţ trochu unaveně z okna ven. Chvíli byl zticha a pak docela zamyšleně ... "Podívejte se ven. Venku se asi skrývá něco tak nebezpečného, ţe mám problém představit si pouţití takové zbraně a její následky. A my se tu osočujeme. Přemýšlejte sakra." Otočil jsem se zpět k Tarkinovi, bez hněvu či pobouření, bez nepřátelství ani zloby. "Vyslanče. Mám velmi nezvykle nepříjemný pocit, ţe nikdo na této lodi si pořádně neuvědomuje, o co tu jde. Musím mít vaši podporu. Naše problémy vyřešíme potom. Máme tři hodiny do příletu a ... já uţ vím, co nás tam asi čeká. Potřebuji vás." Obešel jsem stůl a postavil se před Tarkina. "Nemáme čas na rozpory. Věřím vám. Něco vám chci ukázat. Něco, co jste moţná nevěděl. Zatím to nikdo neví." Polkl jsem. "Jaké je vaše stanovisko ?" Po počáteční explozi v Tarkinově nitru, skousl vyslanec svůj hněv, nenávist a vše, co zrovna cítil k nadporučíkovi a k Hvězdné flotile. Jeho úkolem bylo bránit Federaci a toho se drţel. Komentář k Thomasově mínění o tom, ţe si neumí představit, co tam venku je, si nechal pro sebe. Aţ příliš dobře Tarkin věděl, co tam je. Byli to právě jeho lidé a on, kteří tuto technologii dokončili a pouţili. Vrátil se ovšem k nadporučíkovi. „Pomohu.“ Odpověděl jiţ vyrovnaným hlasem. Své tváře si otřel a poslední ze slz, jenţ opustila Martelovo oko, zmizela. Chvíli se však musel ještě uklidňovat. Poté stočil svůj zrak opět z nadporučíka. „Tak co pro mne máte?“
"Víte, jak jsme tu měli problém se senzory ?" Matně jsem poklepal na stůl. "Vzpomněl jsem si, jak jsem říkal svému zástupci o efektu exploze supernovy. Nepředstavitelná prachová hustota částic letící vysokou rychlostí. Po analýze jsme zjistili, ţe právě vysokorychlostní prachové částice zanášely naše polarizační antény. Prach se na ně skládal podle klasického vzorce pokrývání eliptického pole náhodnými body." Vzduchem prolétla fakca a natáhla mi přes obličej. Tohle bych si zaslouţil. Tak dlouho mi trvalo na to přijít. "Po prozkoumání energie částic jsme dospěli k přesvědčení, ţe musí pocházet z výbuchu hvězdy třídy K. Jsem si jistý, ţe šlo o pokusy s touto zmíněnou technologií." Martel se zarazil. Sice nechápal, co tím chce hlavní vědecký důstojník říci, ale jedno mu, i jak lajkovi, nesedělo. "Nadporučíku, nechci být nijak všetečný, ale jsme ve warpu. Neměl by se ten prach šířit normálním prostorem?" "Skvělé ... skvělé ..." Zase se mi rozzářily oči. Klenul jsem na velkou obrazovku u dvěří a dotáhl vyslance blíţe. "Přesně ... to je přesně ten problém. Jak je to moţné ? Ale i to jsme vyřešili. Moţná si budete muset sednout, je to kruté." Opět jsem zváţněl a bylo vidět, ţe to, co bude následovat, na mne zanechalo emocionální dopad. „Myslím, ţe postojím.“ Odtaţitost vyslance se mi zdála nevděčná. Na city nebyl čas. Vzal jsem do ruky pero a načmáral na displej hustou spleť čar. "Po dost sloţité extrapolaci dráhy prachových částic a jejich hybnosti a polarizaci, dokonce i elektro-magnetického spinového momentu jsme objevili dost znepokojivou věc. Těsně po výbuchu došlo k vytvoření dvou warp koridorů. Jimi se dostal prach do subprostoru s vlastnostmi, které pozorujeme.Jeden z oněch koridorů se dosti podobá signatuře Hvězdné flotily a hlavní počáteční destinace vedla do sektoru 002, do hlouby federálního prostoru." Nechal jsem chvíli vyslance tuto skutečnost vstřebat. "Druhý koridor se zhroutil hned po otevření. Ta loď nedosáhla prahové rychlosti pro překonání warpové průrazné hybnosti. Asi nenajdeme ani trosky." „Tak proto měl USS Tunder ty problémy po příletu. Opustil tuto oblast dříve, neţ došlo k samotné explozi.“ Mumlal si Martel pro sebe. Nyní se to všechno vysvětlilo. USS Tunder vytvořil nyní warpový koridor do sektoru 002. Pěkné. Moc pěkné. Aţ se Tarkin vrátí do bezpečí své pracovny, bude si muset promluvit s kapitánem Lambovou. A romulanská loď nestačila opustit oblast, takţe byla zničena tím výbuchem. A to je také důvod, proč to nevyšlo tak přesně. Jak bylo plánováno. Sice to nebyl stav odpovídající přesnému plánu, ale také to stačilo. Tarkina však na situaci začala zajímat jiná záleţitost. Pokud se warpem mohly přemístit částice, pak moţná i něco jiného.
„To je skutečně zajímavé. Opravdu. Nadporučíku, čistě teoreticky… Kdyby se tlaková vlna mohla šířit subprostorem, co by způsobila?“ Hodnou chvíli jsem strávil pozorováním zamyšleného vyslance, který aţ po takové době poloţil docela zásadní otázku. "Nebyla by to uţ tlaková vlna." Povzdechl jsem si a přemýšlel, zda Martelovi vyklopit všechno. "Na toto jsem uţ byl také nucen myslet a vytvořil hypotézu. Asi to nebude nic revolučního, protoţe toto uţ asi vymyslely ty mozky vědců na těch lodích." Sledoval jsem vyslance a přemýšlel, co všechno ještě od něj nevím. "Počítači, výsledky simulace Johnson 015 - šíření warpové dekomprese subprostorem." " ~ Výsledky simulace: po zadané konfiguraci bylo moţné za výchozích příznivých gravitačních podmínek systému podnítit výbuch supernovy z hvězdy, ke které byl vytvořen zadanou specifickou lodí stabilní warpový koridor, s celkovou pravděpodobností 63.036%. ~ " "Jinými slovy, zle zničit naše Slunce na dálku. Odpálíte hvězdu někde jinde, propojíte tunelem a zapříčiníte výbuch jiné. Toť vše. Zde můj přínos misi prozatím končí." Postavil jsem se a čekal na reakci. Co by Romulané za tuto informaci asi dali. Aţ tímto bude disponovat DSRF, bude mít Federace konečně bezpečí a mír na dlouhou dobu. Pořád se však zamyšleně díval na velký monitor. Skutečně, tohle představuje unikátní objev. Objev, který by mohl znamenat změnu na galaktické scéně. Na druhou stranu nebyla tato změna vítána – vyvolalo by to další vlny zbrojení. Nicméně uváţlivě mít takovou variantu v záloze není k zahození. „Nenapadlo je to, Thomasi. Nenapadlo.“ Oznámil Martel hrdě. „Ani jednoho z nich to nenapadlo. Nemýlil jsem se ve Vás, jste skutečně vynikající odborník. Jestli se to potvrdí, Thomasi, zařídím, ţe další cena Vulkánské akademie věd bude nést Vaše jméno.“ Vyhrkl jsem. "Tohle je jenom domněnka. Nic dokázaného. Nehodlám se podílet na genocidách." Rozčíleně jsem začal pochodovat po místnosti. "Tohle nemíním přijmout. Tohle nemíním přijmout. Do háje." Chytl jsem se za hlavu a podíval se na vykalibrované vzorce na tabuli. Dokázané to sice nebylo, ale bylo mi jasné, ţe to by byla jenom formalita. Simulace vycházely. Začal jsem prudce dýchat. "Ale co ... ale co ! Nikdo o tom neví. Jen vy a já. Tohle ani moje sekce nikdy neviděla. Takţe ... takţe ... Ehm, počítači, jsou zapnuté interní senzory ?" Začal jsem se v tichosti modlit a bojácně hodil pohledem po Tarkinovi touţíc po podpoře. "Pozitivní. Vnitřní senzory v této místnosti jsou funkční." "Nééé." Uhodil jsem hlavou do stolu. „A proč genocida? Ţádná genocida. Jak jste na to přišel? Pouze skvělá věc, jak odlákat pozornost od skutečnosti, nadporučíku. Nechápete diplomacii. Federace si nemůţe dovolit takovou zbraň. Vedlo by to k šílené válce, která by neměla vítěze ani poraţených.“
Chlácholil Martel nadporučíka Johnsona. Teď se zase on mohl pokochat pohledem na Thomase, jak si neví rady. Problém byl v jedné věci – Thomas Johnson zpravidla nelhal, Martel Tarkin zpravidla lhal, či pravdu upravoval k obrazu svému. "Řeknete o tom někomu ? Řeknete ... ? Vlastně ... vlastně je to jedno. Stejně si ty formulace nepamatujete ..." Začal jsem jančit. Doběhl k tabuli a smazal ji stisknutím tlačítka. "Počítači, otevřít soukromé sloţky Thomase Johnsona. Vymazat veškeré údaje ohledně šíření warpové deprese. Zformátovat sedmé paměťové jádro procesoru hlavní laboratoře. Autorizace Johnson 197 - Omikron - 629." " ~ Operace provedeny ~ " Prudce jsem si sedl do křesla a přemýšlel. „Zbytečně se namáháte, nadporučíku. Nikomu o tom neřeknu. Stejně si je nepamatuji a nerozumím tomu a kdybych přišel s tím, ţe existuje způsob, jak způsobit supernovu na dálku, tak by se mi vysmáli.“ Prohodil ledabyle Martel. Thomase mu přišlo líto. Johnson nebyl stavěn na velení ani na tyto politické machinace. Neměl na to ţaludek a potřebné vlohy. A v tomto ohledu se Tarkin taky musel ještě hodně učit. "Nikomu to neříkejte." řekl jsem na závěr. Nadechl jsem se. "Problém ovšem zůstává. Co budeme dělat ?" Martel se jenom usmál. "A co bychom měli dělat podle Vás?" "Nevím." Povzdechl jsem si. „Tak to nechte plavat, nadporučíku.“ Odpověděl Martel jednoduše. Někdy je prostě lepší nechat věcem volný průběh. A tento průběh by měl být ještě volnější. „Děkuji za cenné informace, Thomasi. Byl jsem rád jedním z Vašich přátel.“ Vstal Martel a nabídl Thomasu Johnsonovi svou pravici. =/= Nadporučíku Johnsone, prosím, dostavte se na můstek. =/= =/= Rozumím, jsem na cestě. =/= Pokrčil jsem ramena a dodal Martelovi skromně. "Mám ještě nějaké povinnosti na můstku, protoţe vyšší důstojníci jsou indisponovaní. Zanedlouho nás čeká přílet. Jsem rád, ţe jsem vám to mohl říci. Zkuste prosím promyslet, co dál. Nečeká nás moc slibná budoucnost." Sklopil jsem hlavu a viděl, jak se mi podráţky bot vplétají do sebe a proplouvají podlahou hluboko dolů, do strojovny.
„Ano, to musíme.“ Pronesl Tarkin, jakmile nadporučík opustil místnost. V klidu vstal ze ţidle a vyšel ven. Tam uţ čekala konzul Hans a jeho bezpečnostní jednotka. Hans si ho chvíli přeměřovala. Jeho oči byly ještě krvavé od pláče. „Něco se stalo?“ Zeptala se taktně. Tarkin zvaţoval, co ji má vlastně říci. Ano, brečel. Poprvé v ţivotě si však nebyl jist, zdali brečel upřímně, nebo ne. Zdali brečel z toho důvodu, ţe se to hodilo, nebo z toho důvodu, ţe měl nadporučíka Johnsona rád. Nebyl si tím prostě jist. „Ne, nic se nestalo. Pojďme, konzule. Jdeme opět k nám. Vypadá to, ţe situace je váţnější, neţ jsme se domnívali.“ Nebyla to výzva, ale prostě rozkaz. Madline Hans věděla, ţe situace uvnitř asi nebyla tak úplně zářivá, jak se jí Tarkin snaţil namluvit. Celá skupina v tichosti odpochodovala do jí určených prostor… Vytvořeno nadporučíkem Johnsonem a vyslancem Tarkinem Název: a ţivot jde dál... Autor: Tolbin Jaxom Lokace: strojovna/simulátor1/ošetřovna Tolbin sledoval, jak do strojovny vešla kapitán, šéf bezpečáků a ještě nějací dva další bezpečáci a odvedli si Chadwicka. Trochu ho mrzelo, ţe se nikdo nezajímal, jak a kdo ho vlastně lapil, ale na tom nezáleţí. Důleţité je, ţe on svou práci odvedl, jak nejlépe uměl. Opět se vrátil ke své práci a dával do pořádku strojovnu. Kdyby to bylo na něm, ti mariňáci by nevylezli z kriminálu do smrti. V „jeho“ strojovně mu nikdo střílet nebude. Nechápal, jak mohli jejich vlastní lidé tak riskovat. Co kdyby poškodili centrální konzolu? Nebo dokonce jádro? Celá loď to mohla odnést. Ještě ţe jim nedali dost času na zničení strojovny. Kdyţ byl Tolbin hotov s prací ve strojovně, poţádal o povolení pokračovat v instalaci zabezpečovacích systémů do lodních konzol. Povolení mu bylo uděleno a Tolbin se vydal se svým nářadím na můstek. Na můstku uţ ho přijali s klidem a nechali ho pracovat. Moc konzol na můstku není, takţe tam byl za hodinu hotový a vydal se do strojovny. Tam uţ je to horší. Přece jen strojovna kontroluje a ovládá veškeré lodní systémy a to se na sloţitosti celé soustavy projeví. Musel si přibrat k ruce pár dalších inţenýrů, aby byl s prací hotov co moţná nejdříve. I tak mu to zabralo celý zbytek dne. ‘Ošetřovnu budu muset odloţit na zítra, dneska uţ to nezvládnu, ještě bych to nějak zvoral, v tomhle stavu.‘ Řekl si unavený Tolbin a odebral se do své kajuty. Kdyţ se ráno vzbudil, do začátku sluţby mu zbývalo ještě pár hodin. Rozhodl se, ţe se konečně trochu odreaguje. „Počítači, které simulátory jsou právě volné?“ =Jsou volné všechny simulátory s výjimkou simulátoru 2=
Tolbin vyšel z kajuty a zanedlouho stál přede dveřmi simulátoru 1. Vstoupil dovnitř, napojil na ovládací konzolu svůj PADD a spustil program. Ocitl se na palubě velké letadlové lodi z druhé světové války na Zemi, vedle něj leţela letecká kombinéza z té doby a před ním stály dvě řady letadel. Oblékl se, došel ke svému zeru a vyšplhal do jeho kabiny. Zanedlouho uţ krouţil nad lodí a čekal, aţ odstartují všechny bombardéry. Nečekal dlouho, protoţe po dobu jejich vzletu zapnul časovou kompresi, takţe všech 183 letadel bylo ve vzduchu během několika vteřin. Tolbin zmenšil časovou kompresi a jakmile dosáhli Oahu, vypnul ji úplně. Teď uţ půjde všechno v reálném čase. Tolbin se vydal směrem k letišti Ewa Field západně od přístaviště Pearl Harbor. Jakmile k němu dorazil, začal likvidovat americká letadla jedno po druhém. Upravil svůj program tak, aby se pár amerických pilotů dostalo do svých letadel a nechal je odstartovat. Přece jen souboj je zábavnější neţ ničení letadel na vzletové dráze. Hned jak se tři Amíci vznesli do vzduchu, do jednoho se pustil. Po několika manévrech se uţ Amík řítil v plamenech k zemi. ‘Tak ještě dva‘ pomyslel si Tolbin. Ale to uţ byl jeden z nich za ním. Tolbin provedl dokonalého Immelmana a Amík se nestačil divit. P-40 neměla proti jeho zeru ţádnou šanci. Nezvládala sledovat jeho prudké manévry. I druhý letoun se brzy rozpadl v mohutné explozi na tisíce kousků. Vtom Tolbin ucítil, jak se do jeho letadla zavrtávají nepřátelské kulky. Ohlédl se za sebe a spatřil za sebou poslední P-40, která vzlétla. Nepřátelská palba mu poškodila klapky na levém křídle a letoun uţ zdaleka nebyl tak obratný jako předtím. Ale i tak se mu po chvíli podařilo dostat se Amíkovi za zadek. Ten ho ale překvapil ostrým obratem a Tolbinova salva svůj cíl minula. Po chvíli uţ Tolbin opět cítil kulky zakousávající se do jeho letadla. Tentokrát to odnesly rozvody paliva a Tolbinovi začal unikat benzín. Kdyţ se mu podařilo dostat se Amíkovi zase za ocas, stiskl spoušť. Dávka ale byla příliš krátká, protoţe mu došlo střelivo. Sice nepřítele poškodil a z jeho motoru vycházel prouţek bílého dýmu, ale zdálo se, ţe mu to nijak zvlášť nevadilo. Amík se začal stáčet, aby na bezbranného Tolbina zaútočil, kdyţ se náhle rozpadl v podobné explozi jako ten před ním. Po chvíli poblíţ proletělo jiné zero, zřejmě sám kapitán Itaja, pokud Tolbin stačil správně zaregistrovat označení letounu. Dal svému veliteli zprávu, ţe mu uniká palivo a dostal rozkaz vrátit se na Akagi a Tolbin se vydal na riskantní let domů. Ačkoli letěl bez doprovodu bombardérů, podařilo se mu dostat na svou loď bez problémů. Kdyţ dosedal na letovou palubu své mateřské letadlové lodi, jeho letadlo uţ bylo pouhým kluzákem, protoţe zásoby paliva byly vyčerpány těsně před zahájením přistávacího manévru. ‘No aspoň mi tu nemá co bouchnout‘ usmál se pro sebe Tolbin Tolbin vylezl z letadla a zatímco mechanici začali s opravami a doplňovali benzín a střelivo, uloţil program, vypnul ho a vyšel ze simulátoru. Sluţba mu začínala za půl hodiny, takţe se ještě stihl občerstvit v baru a pak se vrhl na zabezpečování ošetřovny. Musel sice nejdřív sloţitě vysvětlovat poručíku McKenelymu, co tam vlastně dělá, ale po krátké konzultaci s kapitánem prostřednictvím komunikátoru se mohl pustit do práce. Po pár hodinách byl hotov. Teď uţ zbýval jen poslední krok: otestování. To však musela schválit kapitán. Odešel do strojovny a ohlásil to poručíku Dortzovi. Název: Consequences Autor: Natalia Youds Lokace: Kapitánova pracovna
Dveře pracovny se s obvyklým zašustěním otevřely a dovnitř vpadla Natalia následovaná kapitánem Chadwickem. Eskorta, která ho vedla aţ ze strojovny poslušně počkala před dveřmi. Předpisově se postavili kaţdý na jednu stranu. Kapitán si stoupla za svůj masivní, ale přesto velice moderní stůl, vyrobený kombinací skleněných prvků a mahagonového dřeva, a opřela se loktem o opěradlo černého koţeného křesla, Chadwick se poslušně postavil do prostoru před stolem čekal. Dvě, moţná tři vteřiny bylo ticho. Nat se tvářila naprosto neutrálně a pokud byla naštvaná nedávala to na sobě znát. "Kávu?" Zeptala se. "Gold, mohu-li prosit," zněla naprosto klidná odpověď. Chadwick o krok poodstoupil a bylo na něm vidět, ţe pozorováním okolí vyhodnocoval situaci a její dopad na to, co teď příjde. Kapitán zatím došla k replikátoru a objednala jednu kávu Gold a jedno Rachtajino, replikátor se slabým zasvištěním její přání ihned splnil a Nat postavila na stůl dva šálky ze kterých stoupala pára, poté se sama posadila do křesla. "Prosím," ukázala na jedno z dvojice křesel, která, přestoţe byla pohodlná, byla o poznání méně okázalá neţ to její. "Jaké je vaše hodnocení práce bezpečnostních sloţek na palubě, kapitáne?" "Myslíte bezpečnosti či Bezpečnosti, kapitáne?" zeptal se kapitán otázkou, načeţ se odmlčel; jako by očekával odpověď. Kdyţ ji však nedostal, pokračoval dle svého názoru. "Bezpečnost i bezpečnost je celkem dobrá, za obojí lze vděčit poručíku sh´Thaarovi," pochválil svého "oponenta" kapitán a poté na to opět navázal. "Špatné či nezkušené muţe má kaţdý, já i on. Na naší straně bylo překvapení, výcvik, taktika i znalost lodi - měli jsme víc výhod neţ mohl poručík pokrýt. Nezapomínejte, ţe bychom v obraně pomohli; v případě napadení. Zde jsme chyběli a bylo to citelně vidět. Ano, mohl rozdělit své lidi a projít loď kousek po kousku, ale musím říci, ţe většinu jeho lidí jsme zlikvidovali hned ze začátku. S tím zbytkem, co mu zbyl, udělal to nejlepší, co mohl. Ačkoliv mohl být dynamičtější. Ale tam bych viděl problém ve vakuu, které vzniklo tím, ţe jsme, pochopitelně, nereagovali na napadení lodi." Kapitán se usmála. Nebyla si jistá jestli to Chadwick jenom předstírá, nebo si opravdu myslí, ţe ho sem pozvala na debriefing. Po krátké úvaze ale došla k názor, ţe na tom vlastně nezáleţí. Podala veliteli maríny PADD. "Viděl jste někdy tohle, kapitáne Chadwicku?" Byly to směrnice pro marínu Hvězdné Flotily. Chadwick se zasmál, ale okamţitě přestal. Zdálo se, ţe to bylo neumyslné. Avšak ten smích...byl tak plný cynismu a byl tak....jiný. Cynický, to by ho tak nějak vyjádřilo. "Ano, tohle jsem uţ viděl. A viděla jste Vy uţ moji sluţební sloţku?" Nat zvedla obočí: "Ano, viděla. A viděl jste vy moji? Ale sluţba u Flotily není o sloţkách, ale o lojaalitě, lidech a poslouchání rozkazů."
V ruce se jí objevil další PADD: "Znáte crewmana Yiksi Jakamoto?" Chadwickův obličej se protáhl do naprostého nepochopení. "Ne, neznám, kdo to je, kapitáne?" Nat vstala a zadívala se z okna na plynoucí hvězdy: "Je to předloňská absolvenka New Berlinského technického institutu. Ţádný premiant, prostě šedý průměr. Do HF vstoupila před dvěma měsíci, v 26 letech jako inţenýr. Máme jí tady jako asistentku údrţbáře ručních zbraní, lodního mistra Gora. Její kajuta je na palubě 14, sekce Beta dveře 46-C, bydlí tam spolu s pěti dalšími crewmany." Nat se zastavila pohledem na očividně nechápajícím mariňákovi. "To je její sloţka. Jak hodnotíte její...eh hodnotu pro vlajkovou loď flotily Theta?" Kapitán se viditelně zarazil. Tady se hrálo na jiném poli v jiné lize, neţ na co byl zvyklý. "Mno...má tady některé dobré věci, pochvaly....mno, jako přiměřeně vysokou, proč, kapitáne?" Natalia stiskla několik tlačítek na svém počítači a otočila ho displayem k Chadwickovi: "Pořád nic?" Thomas se podíval na obrazovku. Na fotografii se tam štastně usmívala mladá dívka. Chvíli mu trvalo neţ ji poznal, byla to ta crewmanka, kterou zlikvidoval cestou z hangáru. Kapitán se na ní podíval a zvedl se z křesla: "Tak o tohle tu jde? To tu hodláme dělat? Debatovat o smyslu federálních stanov a o morálce? Tohle byla válečná situace a v té by ona byla mrtvá. V takových časech nemáme čas na akademické debaty,"řekne, aniţ by projevil jakoukoliv jinou emoci, neţ lehké rozhořčení. Ţádné svědomí, smutek či něco takového. Jen rozhořčení a vojenská kamennost. Kapitán naklonila hlavu ke straně, a tiše si Thomase prohlíţela pohledem, který byl zajímavou směsicí překvapení, autority a pobavení. Kousla se do rtu a potom řekla: "Omluvte mě, kapitáne, ale začala během dneška nějaká válka o které mě velení Flotily zapomělo informovat? Protoţe jestli ano, vy jste zřejmě jako jediná sekce na palubě stihli zareagovat, i kdyţ jste zdá se trochu popletli stranu. Nebo jsou mariňáci ve válce se zbytkem Hvězdné flotily? To mi vysvětlete o jaké válečné situaci tu teď mluvíte?" "Ok, takţe trochu více...po-lo-pa-tic-ky," odříkával kapitán. "Válečná situace se od té ve válce liší tím, ţe ve válce lidé umírají. Jen v té situaci však získávají zkušenosti. Toto je pointa." "Tyhle kecy si nechte pro někoho jiného Chadwicku!" Zahřměla Youds. "Tahle loď, pokud jste si toho nevšiml, není vojenské cvičiště a posádka tu není proto aby vám dělala cvičné cíle." Vztek, který teď kapitánovi vzplanul na okamţik v očích zmizel stejně rychle, jako se objevil. Nyní uţ pokračovala klidným, pevně kontrolovaným hlasem.
"Jestli si myslíte, ţe předpisy a nařízení Flotily se vás netýkají tak mi dovolte uvést to na pravou míru. Dokud jste na této lodi tak se jimi budete řídit stejně jako kdokoliv jiný, a pokud ne, ponesete následky." "Mám to brát jako ţe mám zprdele kliku ţe nehledím na vlastní zatykač??" zeptal se kapitán s trochou cynismu. "Takţe, jak to tedy dopadne? Já mám svůj pohled, vy máte svůj...takţe....pojďme k věci, ano? Mí muţi provedli přepad, který naprosto překvapil kaţdého na palubě této lodi. Mí muţi se dostali a obsadili zbrojnici. HLAVNÍ zbrojnici. To je problém, dle mě." Nat se znovu usmála, tentokrát to ale nebyl ten okouzlující úsměv, který se tak často objevoval na její tváři. Tenhle úsměv se spíš podobal úšklebkům, jaké vyráběl Tarkin. "Zatykač, nemůţu říct, ţe mě to nenapadlo." Pomalu vstala z křesla a obešla stůl. "Ale to by bylo něco co by se vám líbilo. Důstojník obětovaný morálce a předpisům Federace při snaze dělat svou práci, ne ne, tuhle radost vám nedopřeju. A máte pravdu, je tady problém. To, ţe jednotka mariňáků která je přímo cvičená k takovým akcím skončila zavřená v silových polích na své vlastní lodi, to je podle mě problém." Kapitán teď stála jenom asi půl metru od Chadwicka. "Váš odznak," řekla. Chadwick se podívá tak trochu podezřívavě, ale odznak si odepl a podal ho kapitánovi. Ta ho zahodila na stůl. "Thomasi Chadwicku, s okamţitou platností vás degraduji na nadporučíka a odsuzuji k třiceti dnům pomocných prací ve zbrojnici pod velením crewmana Jakamotové. Do té doby jste jako velitel pěších vojsk mimo sluţbu." "Ale to nemůţete," ohradil se ostře Chadwick. Tenký led, ale válka je taková. "Ţe ne?" Kapitán se tvářila překvapeně: "Proč se tak domníváte, nadporučíku?" "Marína je autonomní od vaší pravomoci velícího důstojníka, pane, jediná moţnost je polní sound, pane..." "Áha," Nat významě pokývala hlavou. "Takţe, vy tedy chcete riskovat polní soud, Chadwicku?" Ano? Ne? Na téhle odpovědi záleţelo. Zkousnout svojí hrdost, či riskovat rozhodnutí polního soudu který by pravděpodbně nevyhrál. Který mohl dopadnout mnohem hůř, který mohl... "Ne, pane. Přijímám degradaci, pane. Ale v tom případě nemůţu velet, pane. Mé oprávnění..." "Vaše oprávnění vám zůstane i v nové hodnosti," skočila mu Youds do řeči.
"Ale Commodus..." "Commodus byl degradován `Vaším` velením na pro Vás důvěrně známou hodnost. " "Vojín, pane?" "Je vidět ţe se vyznáte, nadporučíku." "Tím jsem začínal dvakrát. Vím jak to v maríně chodí, pane." "O tom nepochybuji," v kapitánově hlase zněla stopa ironie. "A můţu se zeptat za co?" "Za něco podobného jako vy, byl znovu otevřen jeho případ, kdyţ velen jedné bojové skupině na Delta VIII. Stříleli do civilistů, ačkoliv se domnívali, ţe jsou tam příslušníci odbojové skupiny. Chyba SFI. Nevím přesně o co tam šlo, můţete si to najít v příslušných dokumentech." "Rozumím, pane. Mohu uţ jít?" "Ještě něco," Nat přistoupila k Chadwickovi tak blízko, ţe mezi nimi bylo ani ne deset centimetrů. Chvilku si navzájem hleděli do očí. Pak nadporučíka naprosto nečekaně zasáhla ostrá bolest v rozkroku, kam ho kapitán kopla kolenem. "To abyte si rozmyslel porušovat ještě nějaké další směrnice. A teď odsud zmizte..." Chadwick přikývl a na podpadku se otočil k odchodu.
Created by: captain Natalia Youds & 1Lt. Thomas A. Chadwick Název: Zábava, povinnosti, zábava Autor: Martel Tarkin Lokace: Tarkinova kancelář Zprávy o úspěšném vojenském cvičení a jeho následcích se po lodi roznesly velmi rychle, pravděpodobně překonaly i warp 10. Nebylo divu. Degradování a uvěznění nebylo zase něco tak častého, aby se to nestalo alespoň na přechodnou dobu hitem číslo jedna. Uţ pár desítek minut po incidentu se bavili asi všichni o situaci, k níţ došlo ve skladu zbraní i ve strojovně. Posádka také popustila svou fantazii z uzdy. A vznikaly z toho velmi zajímavé eseje, srdcervoucí příběhy, ale také příběhy plné temné, násilí a intrik. Martel seděl v kanceláři a pročítal si historky, které se mu donesly prostřednictvím jeho lidí. „Tahle je ale opravdu pěkná, konzule. Ta má šmak!“ Prohlásil se smíchem v hlase vyslanec Martel Tarkin. Seděl jako tradičně ve svém křesle, ve
své pracovně. Konzul Hans se u něj snad nikdy neposadila do nabízeného křesla, vţdy stála a jejímu ostříţímu zraku neuniklo asi nic. „Kterou myslíte, Vaše Excelence?“ „Tuhle. Chadwick a jeho borci se podle ní dostali aţ na můstek, zajali jeho osádku, vyřadili podporu ţivota na 2 palubách, ale pak tam vpadla statečná kapitán Youds s celým bezpečnostním oddělením. Pochopitelně z toho byla velká přestřelka. Mariňákům se však podařilo utéci a pokusili se obsadit strojovnu, ale tam jim v tom zabránila parta jiných mariňáků. Jak říkám fantazie posádky nemá meze.“ „Velmi zajímavé.“ Odpověděla poslušně Madline Hans. Za takový přednes „velmi zajímavé“ by se nemusel rozhodně stydět ţádný Vulkánec – bez emocí, bez mimiky a s chladným hlasem. Kupodivu však Hans dala taky do placu jednu historku. „Tahle je dle mého názoru lepší. Všechno to byla samozřejmě Vaše vina. Určitě jste totiţ kapitána Chadwicka ovlivnil a poté mu nakázal, aby to přepadení uskutečnil. Údajně jste chtěl získat kontrolu nad celou lodí a kapitán Chadwick Vám v tom měl pomoci. Váš pokus pochopitelně selhal. Tato historka, jak jsem zjistila, je poměrně rozšířená a oblíbená mezi posádkou Hvězdné flotily. Jste skutečně jejich miláčkem. Posádka s Vámi cítí a ţije.“ Poslední dvě věty byly vyřčeny ironickým způsobem, ale byly asi pravdivé. Tarkin jistě patřil k nejpopulárnějším osobám na lodi. Mnohým se nelíbilo jeho jednání s kapitánem, pohybování se s ozbrojenou eskortou apod. Svým vlastním chováním také nepřispíval ke kladné popularitě. „Na druhou stranu nám ovšem tento stav ukázal, ţe kapitán Chadwick buď nenaplánoval akci důkladně, nebo ji prostě odflákl. Ani jedno není příliš dobré. Moţná jsem se unáhlil, kdyţ jsem ho prosadil do jeho stávajícího postu.“ „Moţné je všechno, Vaše Excelence. Kapitán nepředvedl profesionální výkon, ale budiţ mu přičteno k dobru, ţe se to obešlo bez mrtvých. Kdyby zabíjel, bylo by to asi mnohem lepší. Tedy, lepší pro něj, horší pro posádku.“ Tak na toto by určitě Tarkin přišel sám. K tomu Hans nepotřeboval. Také jí to dal patřičně najevo jedním ze svých nejmilejších pohledů, který uměl. V jeho podobě ovšem vypadaly všechny dost namyšleně, vraţedně a nenávistně. „To máte pravdu.“ Dodal nakonec tak trochu nabručený Mat. „Ale myslím, ţe takový výkon by se měl patřičně ocenit. Třeba, třeba…v…baru. Ano, to je vhodné místo Myslím, ţe malá oslava by neuškodila.“ „Jsem téhoţ názoru. Zařídím to. Bude stačit jako heslo párty: Bezpečnost lodi?“ „Rozhodně. Jsem o tom přesvědčen, konzule. A nezapomeňme na nějaký pěkný přípitek ve stylu, jak má kapitán loď pevně v rukou.“ „Moţná by bylo pěkné: Na kapitána a jeho řízení lodi.“
„Dost kostrbaté. Nicméně, pořád lepší neţ nic. Pokud se nic nového nenajde, tak to dejte. A také můţeme vyhlásit v baru soutěţ o flašku nereplikovaného alkoholu, která varianta té Chadwickovy akce je nejrozšířenější. To by také mohlo povzbudit morálku. Pod vlivem dobré nálady a zábavy si jistě pustí pár lidí hubu na špacír. No a aţ vystřízliví, tak bude pozdě něco odvolávat.“ „Zařídím, aby naši lidé v baru vyprovokovali tu správnou atmosféru. Pak se to jistě zvrhne.“ „Dobře, zařiďte to. Já si nyní musím promluvit s admirálem Heeksem.“ Hans se na rozloučeno uklonila a opustila místnost, zatímco Martel se otočil i se svým křeslem k velké obrazovce, která byla zároveň i oknem. Místo hvězd se objevilo logo Federace a o pár okamţiků později bylo logo nahrazeno obličejem staršího muţe se šedivými vlasy v červené uniformě Hvězdné flotily. Na kaţdém jeho límci pak byly 3 plné pecky ve zlatém rámu. „Admirále Heeksi.“ „Vaše Excelence.“ „Admirále, je vše připraveno, tak já být?“ „Ano. Všem jsem připravil, moji důstojnici uţ dostali příslušné rozkazy. Lodě budou na stanovených pozicích během několika hodin. Myslíte, ţe hrozba Romulanů bude tak váţná?“ „Pokud se nepleteme, tak je váţnější, neţ kdykoliv předtím, admirále. Podle velvyslance Shiaka bylo převeleno 5 dalších těţkých bitevníků na neznámou akci. A také podle něj někam do oblasti té mlhoviny. Nebudeme situaci podceňovat.“ Admirál se zamračil. Tušil, ţe mu Tarkin asi neříká všechno, ale více se nedozvěděl ani od dalších diplomatů, či SFI. Buď je situace opravdu tak váţná, nebo DSRF opět něco šije – něco proti Romulanům, nebo s Romulany. „Jak jsem řekl. Lodě tam budou. Více ode mě nečekejte.“ „To je také jediné, co se po Vás, admirále, chtělo. Nic víc a nic míň.“ „Doufám jen, ţe o ty lodě nepřijdeme. Nerad bych to vysvětloval štábu a bandě z JAGu.“ „Copak? Soucit s těmi posádkami, nebo strach o své dobré místo?“ Zeptal se poměrně neurvale Martel. Pokud někoho nesnášel, tak právě takové, jejichţ místo stojí na špinavých intrikách, ale najednou dostanou soucit s posádkami, Hvězdnou flotilou apod. Tohle fakt nemusel. Admirála však vyslancova slova zjevně pobouřila. „Není kaţdý jako Vy. Tak dokonalý nástroj svých nadřízených, co slepě poslouchá jejich rozkazy. Jste paranoický, sadistický, maniodepresivní, frigidní a úchylný.“ „Nejsem frigidní!“ Ohradil se Martel velmi váţně. Zbytku se musel pousmát. Tenhle člověk
má co říkat. „Ale ţe Vám nevadilo, ţe posádka USS Kordon zemřela kvůli Vaší chybě, admirále. Nebo tu jste si nikdy neodpustil? Je mi z Vás zle. Nemáte nic – uţ ani čest, dokáţete jenom sedět na svém místě a moudře vykecávat, ale uţ nejste to, co jste býval. Nebo jste uţ prostě zestárl a na svůj post nestačíte. Měl byste zváţit odchod do důchodu, admirále.“ Ve své podstatě byla poslední věta skrytou hrozbou. Admirál si byl vědom svých chyb z minulosti, které v současnosti DSRF vyuţíval. Ale nebýt právě DSRF, nebyl by dnes admirál. Důstojník Hvězdné flotily se napřímil ve svém křesle. Ruce sepnul na ploše svého pracovního stolu a chvíli hleděl na Tarkina. „Kdyţ Vy jste byl škvrně, já bránil Federaci. A myslím, ţe ji do teď bráním lépe, neţ Vy a všichni Vaši nadřízení, pane Tarkine.“ Martel přikývl v odpověď. Také se pohodlněji opřel ve svém křesle, aby si situaci vychutnal. Odpověď měl uţ dávno vymyšlenou, jenom ji říci. Zvolil ledabylý tón hlasu. „Budu je v tom smyslu informovat, admirále.“ „Samozřejmě, jak jinak.“ Vzdor z admirálova hlasu se vytratil. Asi se mu přeci jen nechtělo do té penze. Matovi se na chvíli sevřel ţaludek. Jednou přijde čas, kdy on bude na admirálově místě. Snad vystihne ten správný čas pro „odchod do důchodu“. Tuto myšlenku však rychle zaplašil. Admirál uţ nečekal na jeho odpověď, ale pokračoval sám. „Řekněte mi jedno, Tarkine. Jsou ty posádky opravdu v ohroţení?“ Uţ zase, uţ zase ta citovost, kdyţ on sám poslal posádku na smrt. Vnějším projevem Tarkinovy reakce bylo obrácení očí v sloup. „Ne, nejsou v ohroţení. Jsou tam jenom jako pojistka, aby Romulané viděli, ţe té mlhovině se také budeme věnovat. Navíc, ty lodě mají vlastní mise, které je moţné přerušit. Neočekávám ţádné velké problémy, admirále. Pokud Vás toto uspokojí, tak můţete jít klidně spát.“ Heekse toto ubezpečení sice úplně neujistilo, ale byl o něco klidnější. Martel přemýšlel, proč najednou Heeks tak zcvoknul. Podle Norsimova to je velmi loajální důstojník, oddaný obraně Federace. Na Mata tak nepůsobil. On to ovšem nebyl od toho, aby posuzoval, kdo je na SFC loajální vůči DSRF. To byla práce jiných. Tento rozhovor budou mít tak, či tak k dispozici. Ať si z toho udělají svůj závěr. „Děkuji. Doufám, ţe máte pravdu, vyslanče. Skutečně v to doufám. Heeks konec.“ Martel se na rozloučenou pouze lehce uklonil. Ano. I on doufal, ţe má pravdu. Nechtěl by, aby jeho kariéra skončila v neznámé mlhovině na plavidle, jemuţ velí kapitán, kterého nesnáší. Naštěstí tu byly další povinnosti – jako například zúčastnit se večírku na kapitánovu počest. Slogany typu: Bezpečnost na lodi Youds se rovná nule, či Sláva kapitánovi a jejímu umu řídit loď; si přeci nemohl nechat Martel ujít… V dobré náladě tedy vyrazil do baru, kde jiţ probíhala bouřlivá párty.
Název: Dobrá zpráva Autor: Natalia Youds Lokace: USS Scorpion Jeden dávno mrtvý kapitán prohlásil, ţe v kapitánském křesle by se měla odráţet celá hvězdná loď. Její majestátnost a elegance, ale i její hrozivost nebo síla. Natálie si nebyla jistá, jestli černá, kůţí potaţená sedačka na která právě sedí tohle všechno přesně splňuje, ale bezpochyby byla pohodlná. Natálie sice říkávala, ţe nikde se nesedí lépe neţ v kokpitu stíhače, ale tohle křeslo mělo rozhodně také něco do sebe. "Poručíku Robertsová," zeptala se blondýny u kormidla. "Jak ještě dloho k mlhovině?" "Při současné rychlosti pět hodin dvacet pět minut, kapitáne." Pět hodin. To nebylo zrovna moc času, Nat jenom doufala ţe nadporučík Johnson s něčím přijde. "Kapitáne, přijímáme subprostorovou zprávu z velení Hvězdné flotily." "Vezmu si to v pracovně, praporčíku. Lorie," Nat se znovu otočila ke kormidlu. "Můstek je váš." Logo Flotily, standartně zdobící všechny panely pokud nejsou pouţívány vystřídala tvář muţe, věk asi kolem pětačtyřiceti. Několi jizev v obličeji dávalo okolí navědomí, ţe tenhle důstojník s frčkami brigádního generála rozhodně svoji kariéru celou v kanceláři netrávil. "Alexi!" Pozdravila ho s překvapeným úsměvem Nat. "Ahoj Nat. Řekni mi, kteří cvoci z velení Flotily z tebe udělali kapitána?" "Nejspíš ti samí, co tam pořád ještě drţí tebe." Natalie udělala tázavé gesto: "Co pro tebe můţu udělat?" Generál si odkašlal a zvolil váţnější tón: "Doneslo se mi, ţe nějací hoši od maríny dělali bordel." "Nic co by stálo za řeč," odpověděla bez váhání Nat. "Uţ se to vyřešilo." "Dobře, po té nešťastné degradaci vojína Commoduse se uvolnilo místo zástupce velitele pěších vojsk. Velení SFMC schválilo tvé doporučení tam převelet poručíka Martina Crosse, s povýšením na nadporučíka." Kapitán kývla: "Ještě něco?" "Ne to bude všechno a hodně štěstí při první misi, Romanov konec. Obrazovka potemněla. Nat si povzdechla, na jeden den je těch čachrů kolem maríny aţ moc.
"Počítači, lokalizuj poručíka Martina Crosse." "Poručík Cross je v simulátoru 3." Kapitán vstala a zamířila do simulátoru. Dobré zprávy ráda nosila osobně... ------------------------------------------------------Byl jsem tu dobu opět v simulátoru jako kaţdý den, kdyţ jsem teď neměl nic na práci. Poté, co jsem kapitánu Chadwickovi vrazil mezi oči, ţe nesplním rozkaz, jsem měl dost času neţ to jeho směšné, neuváţené cvičení skončí. A simulátor je to optimální místo pro mě, kde se na vše zapomene. Kdyţ uţ ze mě tekl pot aţ na zem, jsem se rozhodl, ţe pro dnešek uţ skončím. "Počítači, ukončit simluaci." řekl jsem znaveně a šel si sednou na ţidli, co byla poblíţ, napil jsem se, vzal svůj ručník do ruky a začal si utírat obličej, z kterého stýkal pot. Kdyţ obličej byl dost utřený, tak jsem sundal ručník. Před očima mi stála osoba v uniformě s červenou částí nahoře, ihned jsem poznal, ţe je to ţena, byla to kapitán Younds... "Kapitáne." vstal jsem ze ţidle, postavil se do pozoru a zasalutoval. Nat si ještě úplně nezvykla na to, jak jí od doby jejího povýšení na kapitána někteří jedinci předpisově zdraví a salutují. Ve srovnání s hodností komandéra to byl rozdíl víc neţ značný. Snad proto se na poručíka chvíli dívala trochu převapeně. "V pořádku, pane Crossi," zhodnotila konečně jeho gymnastický výkon. "Právě jsem o vás mluvila generálem ze SFMC," řekla přísným tónem. S kapitánkou jsem se setkal poprvé uţ to mi přišlo divné, proč zrovna ona by šla za mnou. Určitě šlo o něco důleţitého, ale i přesto jsem dělal překvapeného, i kdyţ překvapení jsem měl na denním pořádku. "To mě překvapuje, přejdeme k věci, o co tedy jde?" řekl jsem se zvědavým hlasem, s panem generálem, to uţ asi znamená něco důleţitejšího, neţ na co jsem tady byl pravidelně zvyklí. Nat se zahleděla na jeden z holoemitorů ve stěně. A udělala pár kroků. "Jedná se o...," udělala krátkou pauzu, neţ přišla na vhodné slovo. "Situaci, která tady včera vznikla ohledně maríny. Předpokládám ţe víte o řem mluvím." "Jsem si naprosto vědom, madam, pokud jde o oznámení se k dostavení se k soudu z důvodu mého neuposlechnutí rozkazu, tak s tím počítám." řekl poručík narovinu bez ţádné známky neupřímnosti. "Nejde o soud, těm jsme se naštěstí vyhnuli. Nicméně vaše velení na mé doporučení rozhodlo, vzhledem k okolnostem jiţ není v zájmu lodi a posádky abyste dál vykonával funkci prvního serţanta." Natalie si udrţovala kamenou tvář a hovořila s ledovým tónem hlasu. Ve skutečnosti měla z této situace jakési perverzní potěšení.
"Čili jste se ušetřili soudu a zbytečného papírování času a degradovali jste mě hned, je to tak?" řekl jsem s znepokojujícím hlasem, velmi mě to překvapilo, také co jiného si představíte pod pojmem `Není v zájmu, abyste dál vykonával funkci.` Takový je ţivot a my se musíme ţít s takovým, jaký máme.Kapitán se ještě jednou podívala na Martina a podala mu PADD: "Martine Crossi, tímto vás jménem SFMC povyšuji do hodnosti napporučíka a přeřazuji na pozici zástupce velitele pěších vojsk na palubě USS Scorpion. Tady máte kopii rozkazu od generála Romanova pro případ, ţe byste se chtěl...," Kapitán se konečně začala usmívat. "...odvolat." Nadzdvihl jsem jedno obočí a podíval se upřímě do očí kapitánky. "Eh..." jediné co jsem dokázal říci, po chvíli jsem změnil vyraz ve tváři na usměv. "Říkáte odvolat? Myslím, ţe to nebude za potřebí, mockrát děkuji." byl jsem naprosto ohromen, čekal jsem to nejhorší a přislo něco, co jsem ani nečekal. Poté mi v hlavě bleskla vzpomínka na generála, jak mě vyučoval na AHF a kam jsem to dotáhl. Byl jsem velmi potěšen, uţ jen kvůli generálovi, ţe po něm něco ve mně zůstalo. "Není zač, nadporučíku. Ale pamatujte si, ode dneška splníte kaţdý rozkaz, který vám nadporučík Chadwick dá bez jakéhokoliv zaváhání, jasné?" "Rozkaz, ale masakrů vlastních nebo nevinných se nebudu učastnit, to po mně nemůţete chtít." "Bez obav nadporučíku, myslím ţe to v dohledné době nehrozí. Příslušné frčky...eh totiţ insignie budou ve vaší schránce ve zbrojnici..." Kapitána přerušil interkom: "Praporčík Novak kapitánu Youdsové!" "Youds slyším." "Kapitáne," praporčíkův hlas zněl trochu znepokojeně. "V lodní baru propukla potyčka mezi několika chlapci od nás a skupinkou lidí z diplomatického oddělení." "Diplomatického oddělení?" Zopakovala kapitán trochu pochybovačně. "Ano, madam." Nat se potutelně usmála. "Co jste s nimi udělali praporčíku?" Zeptala se zvědavě. "Všichni účastníci té bitky jsou v zadrţovacích celách aţ na..." "Vyslance?" Zkusila kapitán. "Eh...ne, madam. Konzul Hans leţí na ošetřovně, byla zasaţena phaserem nastaveným na
omráčení. Zblízka." Dodala praporčík. "Hned jsem tam, praporčíku." Kapitán se obrátila na Martina: "Omluvte mě nadporučíku a ještě jednou gratuluji." Něco málo jsem zaslechl... "Kapitáne, nechcete nějak pomoct?" zeptal jsem se jistě. "Myslím, ţe to zvládnu, ale děkuji za nabídku. Tak zatím, pane Crossi." Natálie se ještě naposled usmála a kývnula na pozdrav. Potom odešla ze simulátoru.
Created by: Natalia Youds & Martin Cross Název: Sorting out the Mess Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Ošetřovna / Kancelář šéfa bezpečnosti Bhaelin měl napilno. Poté, co ho ve strojovně opustila kapitán Youds, musel zařídit ještě spoustu věcí neţ si bude moct odpočinout. První si to namířil na ošetřovnu, aby se poptal na stav zraněných. Našel tam, jak předpokládal, Jamese. Trochu se toho setkání obával, ale James jakoby na jejich nedávné ne zrovna vydařené setkání zapomněl. Měl nejspíš hodně práce. Zatímco oni se na lodi honili za mariňáky a mariňáci za nimi, na ošetřovnu proudila řada obětí tohoto neplánovaného střetnutí. Naštěstí, a to si Bhaelin velmi oddechl, nikdo ze zraněných uţ nebyl v přímém ohroţení ţivota. Na ruce crewmana Jakamotové zapracovaly regenerátory, omráčení phasery pomalu vyprchávalo a podporučík Harrisonová mohla být poslána odpočívat do své kajuty a následky by snad mít neměla. Jen dva mariňáci na tom nebyli moc dobře. Ostré náboje jsou přeci jen ostré náboje, jak řekl James, a obzvlášť poddůstojník Stuliv utrpěl váţná zranění. James ale slíbil, ţe bude v pořádku. Bhaelin ho tedy opustil a zamířil „rozhánět“ své lidi, kteří uţ teď jen neúčinně stáli v místech, kde se dávno nic nedělo, jako například ve skladu zbraní. Dalším cílem jeho cesty bylo centrum bezpečnosti. Kdyţ tam dorazil, uţ nic nenasvědčovalo tomu, ţe se něco váţného dělo – všechno vypadalo jako obyčejně… „Do tří hodin chci mít od všech sloţek podrobné hlášení.“ Instruoval výkonného důstojníka střediska, na kterémţto postu se uţ mezitím zabydlel vulkánský praporčík Taavik, jehoţ schopnosti se osvědčily. Byl to popravdě trochu šibeniční termín, ale Bhaelin uţ chtěl mít celou tu patálii z krku a kráčet vstříc novým problémům, které na sebe při současné výkonnosti jeho muţstva
nepochybně dlouho čekat nenechají, s čistým štítem a vztyčenou hlavou. K tomu bylo třeba jednak sestavit hlášení pro velení a zápis do operačního deníku. Na to právě potřeboval zprávy ze všech sekcí bezpečnosti, ať uţ v inkriminovanou dobu byly kdekoliv. On si to všechno pročte, provede výtah a ten sepíše předloţí vyšším instancím. Dál zapíše do bezpečnostního deníku. Pak se na hlášení vrhne specializované oddělení, které jednak zapíše a zaarchivuje kaţdou maličkost, ale také sestaví hodnotící zprávu, ve které bude upozorňovat na konkrétní chyby, jichţ by se příště měli vyvarovat. To bude taky velmi záţivné čtení a Bhaelin si dovedl ţivě představit, jak nad tím bude trávit část noci. Zamířil do své kanceláře, aby se na to psychicky připravil. Kdyţ se po delší době Jason vrátil zpět do zbrojnice, poručík sh‘Thaar zde jiţ nebyl. Nestál tu uţ nikdo - ani mariňáci, dokonce ţádná bezpečácká ochranka, coţ bylo zvláštní. Pokusil se přes vysílačku kontaktovat kapitána Chadwicka. Nebral to. A tak zkusil přes komunikátor Martina Crosse. Ten byl na příjmu ,, =/=Pane tady je Jason Berm. Naše jednotka byla zajata a já s ni ztratil kontakt nahlásil =/= =/= Serţante ta mise uţ skončila mate volno =/= Odpověděl Martin. Tak nejdřív povinnosti a pak zábava řekl si a zamířil k poručíkovi sh‘Thaarovi do pracovny. Bylo to kousek odtud, dvě patra výtahem. Vstoupil do jeho pracovny. Andorián seděl za stolem. Kdyţ Jason vešel do jeho pracovny, napřímil se. Byl neobvykle vysoký. Konečně se usadil v křesle ve své nové pracovně. Jenţe kýţený klid mu nebyl dopřán. Asistent mu oznámil, ţe se audience doţaduje onen serţant maríny, kterého opustil ve skladu zbraní. "Pusťte ho dál." Vešel serţant Berm. Bhaelin vstal. "Vítám vás, serţante." Oslovil ho. "Dnešní den se toho hodně stalo." Začal. ,,Ano to souhlasím" odpověděl Jason. "Docela by mě zajímalo, jak se to vlastně celé seběhlo. Kdo to vymyslel a vůbec, jak to probíhalo." Naznačil Bhaelin směr, kterým se měl ubírat jejich rozhovor. Potřeboval informace od někoho z "druhé strany", aby mohl sestavit své hlášení. ,,Měli jsme rozkaz od kapitána Chadwicka v rámci cvičení obsadit zbrojnici." Počal s vyprávěním Jason. ,,Vše šlo aţ neuvěřitelně hladce, nebyl problém, dokonce se odvaţuji tvrdit, ţe bezpečáci vůbec náš útok nečekali. Po úspěšném obsazení zbrojnice jsme se začli připravovat na útok na komunikační středisko“ Na chvili se odmlčel „Poté jsme se octli pod
těţkou palbou zjevně ostrých nábojů, coţ v ţádném případě nebylo v plánu! Vy jste nedal rozkaz svým muţům, ţe nemají střílet ostrými náboji??" Tvrdě se podíval Andoriánovi do očí. Bhaelin se aţ podivil ostré serţantově reakci. Nečekal jí od něhoko, kdo byl de facto v pozici obviněného z ohroţování bezpečnosti na lodi. Na druhou stranu zásah Honorova týmu, ač byl úspěšný, nebyl právě šťastný, kdyţ přinesl dvěma muţům váţná zranění. A to si mariňáci nenechají jen tak líbit, ač byly okolnosti jakékoliv... Nehodlal však být vmanipulován do role obviněného. Na pořádnou ostudu mu plně stačila neschopnost jeho lidí... "Moţná to nebylo ve VAŠEM plánu, serţante." Odvětil proto ostře a probodl Berma vraţedným pohledem sám. "Ovšem o něm jste nám jaksi zapomněli říct... Ve té chvíli jste pro nás byli vetřelci ohroţující bezpečnost lodi..." ,,Tím chcete říct, ţe kapitán Chadwick opomněl nahlásit cvičení?!" Celá jeho úvaha tak byla potvrzena. Vůbec se mu nelíbilo jednání kapitána Chadwicka riskoval svých lidi, ačkoliv nemusel. Pohledl znovu Bhaelinovi do očí. ,,Nemáte něco k pití." Zeptal se. "Pokud funguje replikátor, tak si posluţte." Pokynul Andorián rukou směrem k zařízení zabudovanému do stěny. "Ale abych odpověděl na vaší otázku - tak ano. Přesně to chci říct. Ţádná informace o cvičení mariňácké sekce mému oddělení doručena nebyla. Právě jsme se sami chystali na vlastní, nahlášené, cvičení, kdyţ přišla zpráva, ţe druhá polovina mého týmu leţí omráčena v nákladovém prostoru. No a pak uţ se události začaly valit... Ještě vám ale můţu říct, ţe tu střelbu nemají na svědomí moji lidé - šlo o tým pilotů stíhačů, který se k situaci náhodou přimíchal." Teď jenom papouškoval to, co se v rychlosti dozvěděl a taky trochu doufal, ţe to řekl správně... Jason vstal a zamířil k replikátoru a mezitím poslouchal Bhaelina. ,,Dal bych si skotskou whisky, ovšem pokud si dáte se mnou." Otočil se Jason tázavě na Bhaelina, kdyţ došel ke kouzelné skříňce. Bhaelin se při té představě otřásl a vybavila se mu nepříjemná asociace na nedávnou minulost, na kterou chtěl zapomenout. "Raději ne, děkuji." Odpověděl. "Nemám s alkoholem dobré zkušenosti." Vysvětloval.
„Ok, v tom případě, počítači, jedno irské kafe" Vzal si šálek a posadil se zpátky. ,,To ovšem zásadně mění situaci" Usrkl irské kávy. Byla nějaká nepovedená, tedy spíš v baru dělali lepší… „V tomto případě bych se rad omluvil za tu zajatkyni. Netušil jsem, ţe vůbec neví, vo co go" Podíval se Bhaelinovi do oči. Tvářil se zvláštně, trochu nepřístupně. Opět usrkl kávy. Teď kdyţ mírně v tom malém šálku vychladla, počínala být doopravdy hnusná a ani trochu mu nedodávala klidu. V jeho hlavě se to nějak přelamovalo ,,Abych dokončil to vyprávění. Ve chvíli kdy jsme uţ byli téměř připraveni k útoku na komunikační středisko, vtrhli tam ti, jak říkáte piloti, a stříleli na nás ostrými“ Znovu se napil a chvíli přemýšlel jestli to má říct jiţ teď. ,,Zde jsem personálně selhal a kapituloval jsem před nimi." Opět myslel na tu blondýnku a dosti ho to mrzelo. Věděl, ţe byla na ošetřovně a ţe ji hned poslali do kajuty. Bhaelin poslouchal vyprávění s rukama poloţenýma na desce stolu a nedával znát najevo ţádné emoce nebo se o to alespoň snaţil. "Někdy je větší umění poznat tu chvíli, kdy je třeba se vzdát, serţante." Prohlásil, kdyţ Berm skončil. "Nechat se postřílet, to by uměl kaţdý." Řekl, aby ho povzbudil. Teď uţ proti němu necítil ţádnou averzi. Nemohl za to, co se stalo. Byl to jen pěšák na šachovnici, kterou ovládali jiní. Měl své rozkazy a Bhaelin mu nemohl a ani nechtěl mít za zlé, ţe je plnil. Pes byl zakopaný jinde... Přesto, obzvláště zacházení s tou zajatkyní mu vyčítat mohl a usmyslel si, ţe to také udělá. Ale aţ za chvíli. „Pane poručíku, mohu vás poţádat o malou pomoc?“ Pravil Jason nejistě..
"O co jde?" ,,Rad bych se té blondýnce osobně omluvil. Nemohl byste tam jít se mnou, pane, aby to třeba nevyznělo tak, jak bych nechtěl?" Pobídl Bhaelina Jason. Bhaelina to překvapilo, ale zároveň nadchlo. Mariňáky zrovna dvakrát v lásce neměl, po zkušenostech z lidmi typu Chadwicka, ale serţant Berm...Měl sice své mouchy, ale to byl
nejspíš charakter, jak se patří. A takové měl Bhaelin v oblibě. "Určitě byste to zvládl sám." Mínil s úsměvem. "Ale půjdu s vámi. Ovšem nečekejte, ţe to řeknu za vás." Varoval ho. Přikývl. Poté se oba, Jason i Bhaelin, zvedli a vyšli jako dva přátele pryč z pracovny velitele bezpečnosti. Created by Sgt. Jason Berm & Lt. Bhaelin sh´Thaar Název: DRSF vs. HF Autor: Martel Tarkin Lokace: Bar 2 Konzul Hans vyšla z Tarkinovy kanceláře a uţ se jí v hlavě začal rodit plán, jak tu příjemnou oslavu ještě více zpestřit. Pokud to dobře pochopila, tak se má postarat o pořádný rozruch. Chtělo to vyprovokovat posádku k nějaké akci vůči svrchovanosti Federace. V kombinaci s hlášením o velmi úspěšném a významném cvičení mariňáků to bude skutečně velkolepá show. „Hans Yavennovi a Majorskému, okamţitě nástup do mé kajuty.“ „Jistě, madam.“ Ozvalo se z interkomu od obou dţentlmenů. Na tváři Madline se objevil malý chladný úsměv, vyjadřující její velkolepé plány, jak z komára udělat velblouda. Cesta do její kajuty při takovémto smýšlení ubíhala skutečně rychle. V její kajutě uţ čekali oba pánové, připraveni splnit rozkazy Diplomatického sboru Rady Federace. Jakmile ji spatřily, jejich oči se rozzářily. Konzul měla velmi pěkný výraz a v daný okamţik mohli tito dva snad číst její myšlenky. „Jdeme na to?“ Otázal se Yavenn a jeho hlas poskakoval dětskou radostí z jedné oktávy do druhé. Hans se mile usmála a jemně přikývla. „Ano, náš nadřízený potřebuje naše sluţby. A co potřebuje vyslanec Tarkin, to potřebuje Diplomatický sbor. A co potřebuje Diplomatický sbor, potřebuje samozřejmě Federace! Plán je jednoduchý, aţ triviální. Atašé Yavenn bude velký sympatizant vyslance Tarkina, zatímco prokonzul Majorský bude velkým zastáncem kapitána. Nicméně z toho se neodehraje nic dříve, neţ bude posádka v dobré náladě. Jasné?“ „Jasné!“ Ozvalo se sborově. Kdyby nebylo odkloněno veškeré sledování této místnosti, jistě by kapitán i bezpečnost tento rozhovor uvítaly. Ano, byl to jistě nepochybný důkaz neviny členů Hvězdné flotily.
„Kolik našich lidí máme nasadit do baru v průběhu akce, madam?“ Otázal se ještě Yavenn, neţ vyšli z místnosti. Konzul se zarazila. To je dobrá otázka. Nesmí to být moc nápadné. „Nejlépe pouze 5 – 6 lidí, více ne. Nebylo by to vhodné. Pro naše účely to bude stačit.“ „Tak to je přesný počet lidí, co tam je, tedy těch 6, madam. To nám bude rozhodně stačit.“ Poté uţ všichni tři vyšli z kajuty pobočnice hlavního zmocněnce Federace pro sektor Theta. Cesta k baru byla příjemná, provoněná vůní skomírající Hvězdné flotily a jejich důstojníků. Těch důstojníků, kteří poslouţí záměrům Hans a Tarkina. ************************* Bar ************************* V baru bylo jako tradičně plno. Důstojníci, poddůstojníci i ne-důstojníci zde trávili svůj volný čas. Mezi nimi však byl i stůl, u nějţ seděla skupinka z diplomatického oddělení. Nově příchozí k ní ihned zamířili. Nebylo to nic divného – vrána k vráně sedá. Moc smíšených skupin nebylo. Hans zaujala svou pozici ve skupině a Yavenn s Majorským se téţ přidali do dobré rozpravy. Čas běţel a pozornost všech se pomalu, ale jistě začala přesouvat ke stolku diplomatů. Ti se neustále něčemu smáli a rozhlíţeli se po okolí. Pak Majorský vstal a vydal se k jednomu z důstojníků. O něm moc dobře věděl, ţe byl během cvičení na můstku. Přidal se k němu a oslovil jej. „Poručíku, mohl bych mít dotaz?“ Ačkoliv se poručík nezdál moc sdílný, tak přeci jen kývl na souhlas. Prokonzul se tedy ujal slova. „Mohu se zeptat? Nevíme, co je na tom pravdy. Je pravda, ţe můstek byl mariňáky obsazen?“ „To je nesmysl. Taky tomu věříte? Myslel jsem, ţe jste na úrovni trochu výše.“ „My jsme si tím nebyli jisti, poručíku. Několik takových zpráv se doneslo a i od členů Hvězdné flotily. Proto jsem šel raději hned za zdrojem. Děkuji za informaci.“ Poděkoval slušně prokonzul Majorský a šel zpět ke svému stolu. Jiţ po cestě kroutil hlavou, ţe ta varianta není pravdivá. Další krok v provokaci. Ovšem dosti skryté provokaci. Většina posádky se o tom bavila také. Bylo to hlavním tématem v baru.Zábava pokračovala a přišel čas na další upoutání. „Ne, já říkám, ţe to není moţný. Bezpečnost by o tom musela vědět, nebo by totálně selhala.“ Pozornost se podle ztišení hluku v okolí podařilo upoutat. Naštěstí se také podařilo upoutat pozornost bezpečáků. Ti uţ se mírně začali bouřit proti označení selhání.
„Bezpečnost neselhala.“ Ozvalo se prostě. Tato věta však utišila bar úplně. Pozornost se soustředila na podporučíka od bezpečnosti a na skupinku u „diplomatického“ stolku. Ten také utichl a úsměv se vytratil z tváří přítomných diplomatů. Hans se jakoby pokusila uklidnit situaci. Jemně medovým hlasem začala hovořit. „Neříkáme, ţe selhala, podporučíku. Jenom se snaţíme dopídit pravdy, jak to bylo. Nic víc, nic míň. A jedna z variant, samozřejmě špatných variant, byla, ţe selhala bezpečnost. To je vše, podporučíku. Nebylo to mířeno na Vás osobně ani proti bezpečnosti.“ Yavenn se však tiše zasmál a zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu s konzulovými slovy. Podporučík si toho také všiml. „Váš kolega má asi jiný názor.“ „To si pište!“ Odvětil na výzvu atašé Yavenn. „Prostě to kapitán i s celou bezpečnostní zvorala. Nedokáţe si pohlídat ani své podřízené a má reprezentovat jednu z největších sloţek Federace, Hvězdnou flotilu. Vyslanec Tarkin měl pravdu, kdyţ říkal, ţe Youds je neschopná velet většímu celku.“ „Přeháníš.“ Ozval se na to Majorský „To Tarkin neřekl, aspoň ne takhle a vyrval jsi jeho slova z kontextu.“ Oponoval proti názoru svého kolegy. Ten si jen tiše sedl, a tak i zůstal – prostě seděl a něco si mrmlal pro sebe. Hans se znovu ujala slova. „Jsem si jistá, ţe bezpečnost dělala, co mohla.“ Její příjemný hlas byl aţ příliš příjemný na tuto situaci, nicméně byl zklidňující, tedy pro posluchače. Dál stála Tarkinova pobočnice a usmívala se na podporučíka od bezpečnosti. Ten jí však nevěnoval pozornost, tu věnoval atašé Yavennovi. Ten se na něj také stále díval pohledem, kterým mu vše vyčítal. „Jak vidno, tak si to nemyslí všichni z Vaše oddělení, MADAM.“ Prohlásil muţ ve zlaté uniformě. Na slovo madam klad velmi ironický přízvuk a asi všem došlo, ţe to měla konzula zesměšnit. Ta se však nedala a dále pokračovala tu svou hru. „Všichni nemusíme mít názory stejné, podporučíku. I atašé Yavenn má na svůj názor právo. Vyjádřil ho dosti nešťastným způsobem, řekla bych, ale stále na něj má právo. Stejně jako Vy máte právo na svůj názor na mne.“ „Ano, to mám. A mohu říci, ţe nijak valný.“ „To je Váš názor, podporučíku. Já mám na Vás také svůj a také není nijak valný. To Vás mohu informovat.“ Do rozhovoru se však vloţil i Yaveen. Nyní byla uţ situace v poměrně dobrém bodě. Podporučík byl pěkně naţhavený.
„Kaţdý prostě máme svůj názor, jak řekla konzul Hans, podporučíku. Tím bych to ukončil. Pojďte, madam, sedněte si, stejně to nemá cenu. Oni svou chybu neuznají a Tarkin má pravdu v tom, ţe Hvězdná flotila, dokud se jí neprokáţe, ţe totálně vyhořela, tak si myslí, ţe je vše v pořádku. A hlavně bezpečnost se domnívá, ţe situace je vţdy pod kontrolou. A kdyţ se ukáţe, ţe není, tak prostě a jednoduše řekneme, ţe nastaly nepředvídatelné události, o kterých jsme samozřejmě dopředu věděly, ale nepovaţovaly je za relevantní.“ Hans se prudce otočila na Yavenna. Zrovna kdyţ uţ chtěla začít nadávat, tak ji odstrčil daný podporučík od bezpečnosti. Bylo z něj uţ cítit, ţe má popito. A vypadalo to na tu ostrou whisky, co sem věnoval Diplomatický sbor. Konzul tak-tak udrţela rovnováhu. Podporučík se opřel rukama o stůl. Svůj pohled nasměroval proti očím atašé Yavenna. Ten však neuhnul pohledem ani náhodou. Do situace chtěl zasáhnout ještě prokonzul Majorský s tím, ať nejsou zbytečné problémy, ale jak Yavenn, tak podporučík ho uklidnili. „Zopakuj to!“ Vyzval člen bezpečnosti diplomata. Ten se opřel úplně stejně jako podporučík a přímo naproti němu zopakoval svou tezi. A nakonec však ještě dodal, ţe pravda bolí. To uţ podporučík nevydrţel a neţ mohl kdokoli něco udělat, dal atašému pěstí. Pod jejím náporem se atašé Yavenn sloţil k zemi. Podporučíkova rána však nezůstala neopětována, neboť jeden, z doposud nevyjadřujících se diplomatů, rovněţ opětoval útok na podporučíka. A rvačka byla rázem na světě. Všichni se do ní pěkně aktivně zapojili. Členové bezpečnosti i další členové Hvězdné flotily nenechali svého kolegu jen tak ve štychu. Diplomaté samozřejmě také ne. Rána střídala ránu. Tou dobou se do baru dostavil i vyslanec Tarkin. Po rozhovoru s admirálem musel ještě nenadále jít zpět do kanceláře vyřídit ještě jeden hovor a pár povinností. Nyní se těšil na oslavu, kterou nechal uspořádat. Barové dveře se otevřely se známým sykotem. Tarkin zůstal stát jako přibitý. Nechtěl věřit vlastním očím. Místnost lemovala řada členů Hvězdné flotily a uprostřed se zuřivě byli další členové Hvězdné flotily s jeho lidmi! Hans si jeho přání skutečně vyloţila po svém. Sama se však jednoduše bránila výpadům členů Hvězdné flotily. V zápalu boje si nebrala příliš servítky. Tarkin skutečně nevěděl, co má dělat. Být to na AHF, tak se do bitky přidal po boku svých spoluţáků. Tady však věděl, ţe by to nebylo moudré. Do místnosti se kolem něj prořítila jednotka bezpečáků, které někdo zavolal. Mat si řekl, ţe k tomu zavolání měl někdo dobrý důvod. Nad profesionalitou nově příchozích bezpečnostních sloţek však musel vyslanec smeknout. Nešli jenom po členem DSRF, ale i po vlastních lidech. To musel skutečně ocenit. Madline Hans se nechala poměrně jednoduše zpacifikovat. Za to podporučík od bezpečnosti se rval dál i se svými lidmi a neustále se sápal na atašého Yavenna. V nestřeţeném okamţiku se mu podařilo zmocnit se phaseru jednoho ze zasahujících členů bezpečnosti. Pod vlivem pití, jenţ do sebe vpravil, vypálil na nejbliţšího moţného diplomata. Tím byla konzul Hans. Paprsek phaseru neminul svůj cíl. Madlenino tělo se prohnulo v oblasti hrudi a
nekontrolovaně sesunulo k do rukou bezpečnostních důstojníků, kteří ji drţeli. Důstojník bezpečnosti zahodil phaser. Nyní si uvědomil, co vlastně udělal. Výstřel z phaseru byl symbolickým zakončením celé bitky. Všichni strnuli. Zraky postupně doputovaly ke konzulovi a jejímu bezvládnému tělu. Martel stál ve dveřích jako opařený a sledoval situaci. Teprve nyní se vzpamatoval. „Tarkin ošetřovně, lékařský tým do baru 2. Ihned.“ Okamţik na to se jiţ důstojníci z ošetřovny objevili v baru a převzali konzula Hans. Naopak, důstojníci ve zlatých uniformách odvedli všechny rváče, nejspíše do vězení. Martel jenom informoval velitele své stráţe o situaci a vydal se za konzulem na ošetřovnu. Název: .:: Ressurection ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Ready Room – MARINES Kapitán Chadwick procházel chodbami Scorpionu ve velkém shonu. Dva příslušníci bezpečnosti, kteří ho provázeli, ho nestíhali. Jeho krok, rázný, s důrazem na patu jeho kanad, se rozléhal po chodbě, po které šly a dával tak najevo, kdo jde, kam jde, a ti zasvěcenější by i věděli, proč. Ready Room – MARINES Nadporučík Commodus stál za řečnickým stolečkem a hleděl na plnou zasedačku. Zrovna probírali výsledky „mise“ kapitána Chadwicka a její závěry. „Bod třetí: Nepřítel. Naším nepřítelem byla bezpečnost a kaţdý ozbrojený člověk na palubě této lodi. Jednalo se přesněji o dvě stě lidí. Jejich výzbroj byla prvotně tvořena příručními phasery IIb; později se bezpečnost v menším počtu dozbrojila kompresními puškami třídy III. Náhodné dozbrojení z výzbroje maríny se také událo – „ obrazovka za zády nadporučíka přehodila obrázek na plán lodi. „- Zde, kdy malá průzkumná hlídka byla zlikvidována piloty této lodi, kteří pak pokračovali v bojové činnosti aţ do zpětného získání zbrojnice na šesté palubě.“ Dveře za sedačkami zasedačky se otevřely a do nich vpochodoval kapitán. „Pozor na palubě!“ zvolal Commodus a sám přešel do pozoru, tak jak zbytek místnosti. Chadwick se musel pousmát, jelikoţ to co provedl hned na začátku, vedlo k nápravě, ale kdyţ byl tak v polovině své cesty, se otočil na své chlapce. „V pořádku, pohov,“ řekl a přátelsky se usmál, aby hned poté se jeho pohled stočil opět na nadporučíka. „Poručíku Commodusi, můţeme si spolu promluvit?“ „Samozřejmě. Pět minut přestávka.“ Chadwick přešel k nadporučíkovi a otočil se ještě na své kluky, aby tam našel jednu tvář, kterou ještě potřeboval. „Poručíku Crossi, přistupte. HNED,“ přikázal aţ chladně profesionálním, velitelským hlasem kapitán. Cross vstal, přikývl, ţe rozumí rozkazu a přistoupil z přední řady místnosti. Chadwick počkal, aţ k nim poručík dojde a poté se otočil na Commoduse. „Kdyţ chvíli počkáte, tohle bude rychlé.“ Commodus udělal jediné, co mohl. Přikývl. „Takţe, poručíku Crossi, víte čím jste se provinil?“ zeptal se hned ze začátku kapitán. Crosse ta otázka moţná trochu zaskočila, moţná věděl, o čem o čem kapitán mluvil, rozhodně však na
to nic neřekl. Kapitán pokračoval maximálně zvýšeným hlasem, jak mu to situace, kdy chtěl aby to zbytek muţstva neslyšel, avšak aby poručík odsud odešel jako zpráskané štěně. Taktéţ výrazně hlasově intonoval, coţ však to prvotní dosti usnadňovalo. „Takţe…vaše věrnost patří vašemu veliteli a Sboru…rozumíte?…Mě a Sboru…ne moţná mě, rozhodně kapitánu plavidla a uţ vůbec ne Sboru…kdyţ JÁ vydám rozkaz, vy ho splníte…ţádné moţná či snad…ţádné dotazy…pouze ‘Ano, pane, rozumím, pane.‘. Morálka či svědomí do naší práce nepatří. Jsme cvičeni k tomu zabíjet. Bez lítosti, slitování, bez jediné pohnutky. Kdyţ nám řeknou zabíjej….zabíjíme. Kdyţ nám řekni obětuj se…obětujeme svůj ţivot na oltář Federace. Nejsme banda zfetovaných hipíků na výletě, MY jsem NAMOŘNÍ PĚCHOTA! Hrot útoku, krev útoku, ti na které spoléhají, ti kteří budou krvácet pro dobro nás všech. To si poručíku zapamatujte. Neuposlechl jste rozkazu a navodil jste pocit moţné vzpoury proti veliteli. Jste vinný z tohoto, přiznal jste se k tomu, a dle předpisů mám plné právo, ve stavu války, Vás soudit, usvědčit i odsoudit. A oba dobře víme, ţe trestem za tento zločin je SMRT! Takţe…odstupte, poručíku a vezměte si k srdci to co jsem Vám říkal.“ "Pane, jsem nadpúoručík." Kapitán to ignoroval a otočil se ke Commodusovy, který tak trochu uţ viditelně znejistil, coţe mu to kapitán bude chtít říci. „Nadporučíku Markusi Aureliusi Commode, tímto Vás z moci mě svěřené a z rozkazu nadřízených důstojníků, zbavuji velení nad operační skupinou Scorpion a degraduji Vás na vojína. Povaţujte se taktéţ za zatčeného, dle zákona 162 od. 3 při 2. směrnici Federace, a to pro podezření z opakovaného porušení druhé směrnice, kterého jste se měl dopustit jako velitel bojové skupiny během operace na planetě Delta VIII. Budete uvězněn v domácím vězení bez moţnosti opuštění, neţ budete vyslechnut důstojníkem JAGu či jiným oprávněným důstojníkem, který pouze on můţe přehodnotit vaší vazbu. Odchod, vojíne.“ Commodus hleděl na kapitána dosti…překvapeně. Byl šokovaný. Nezmohl se na jediné slovo. Chadwick se otočil znovu ke svým chlapcům. „Poddůstojníku Stukove, odveďte nadporučíka Commoda do jeho kajuty a zřiďte u ní neustálou stráţní sluţbu. Nadporučík je uvězněn v domácím vězení bez moţnosti opuštění. Poddůstojníku, vykonejte rozkaz.“ Stukov se okamţitě zvedl ze svého místa a odepjal si příruční phaser od svého boku a přešel k nadporučíkovi. „Pane Commode, prosím, následujte mne,“ řekl Commodusovi a tomu nezbylo nic jiného, neţ rozkaz uposlechnout. Chadwick se zhluboka nadechl. Pro tenhle den uţ toho bylo dost. „Dámy a pánové, gratuluji Vám k úspěšné operaci. Jsem na Vás hrdý, na kaţdého z Vás, který jste se této operace zúčastnil. Naplnili jste mé srdce pýchou, na to, jak skvělými vojáky a dobrými sluţebníky Sboru jste. Dnešního dne, jste si zaslouţili mou důvěru a mé uznání. Všichni, rozchod. Tato porada bude dokončena zítra poddůstojníkem Stukovem.“ „Proč ne Vámi, pane?“ ozval se jeden ze serţantů, Berm, měl Chadwick dojem. „Protoţe jsem uvězněn na určitou dobu z rozkazu kapitána také.“ „To nemůţe!“ volal jeden z poddůstojníku Sboru. Chadwick se pousmál a káravě se na něj podíval. Ten aţ dodatečně doplnil „Pane.“ „To opravdu nemůţe, velící, avšak v nynější chvíli to byla schůdná cesta, kterou jsem akceptoval. Také…specialisto Wille, přistupte.“ „Will, vidíce, co se stalo dvěma předchozím, kteří dnes přistoupili ke kapitánovi, do toho šel trochu neochotně. „Specialisto Wille, za vzorné plnění vašich sluţebních povinností i za hrdinství pod palbou, které jste projevil, Vás tímto z moci mě svěřené povyšuji na desátníka. Gratuluji Vám.“ Will byl ohromen a zmohl se na jediné… „Děkuji, kapitáne…pane.“ „Bohuţel, ne více, desátníku, byl jsem degradován na nadporučíka,“ povzdechl si. „Velení
převezme po dobu mé indispozice poddůstojník Stukov, kterého dočasně jmenuji nadporučíkem. A nyní, rozchod.“ Chadwick poodstoupil od stolku a obešel sedačky, aby se dostal z místnosti. Tam stále stály dva bezpečáci, čekajíce na něj. Chadwick se na ně usmál. „Tak pojďme dělat vaši práci, pánové.“ Název: Špirála histórie (2) Autor: Lokace: Súradnice terajšej hmloviny Kyria Nasledujúce ráno uţ bolo jasné, ţe sa v noci podarilo získať nové informácie o nájdenej lodi. Atmosféra v jedálni nebola pokojná ako vţdy, za kaţdým stolom sa ţivo diskutovalo. Sovik ani moc nevnímal, čo si naloţil na tanier. Plný zvedavosti sa odobral T`larovi. - „Dobré ráno, Sovik. Máme dobré správy! Podarilo sa nám dostať sa do vnútra vraku. Tridsať tisíc rokov starý vzduch! Vieš si to predstaviť?“ - „Vieme uţ, s akou civilizáciou máme dočinenia?“ - „Nie. Ešte sme nenašli ţiadne biologické stopy. Ale roboty postupujú rýchlo. Uţ sme preskúmali jednu celú chodbu. A ak nám testy potvrdia nezávadnosť prostredia, budeme tam môcť uţ zajtra vstúpiť v skafandroch.“ V hlase veliteľa výpravy bolo počuť šťastie a nadšenie. Postarší vulkánec patril medzi tých, ktorí boli dodatočne zasvätení do Tarekovho učenia. Preto sa mohol na Sovika spokojne usmiať a pociťovať vzrušenie spolu s ním. Pri raňajkách prebrali poznatky, získané v noci. Zatiaľ to boli iba hrubé odhady o štruktúre a type lode. Ale tie najväčšie objavy vulkáncov ešte len čakali. O deň neskôr na palubu prastarého vraku vstúpil prvý prieskumný tím. Inţinieri a archeológovia postupovali veľmi pomaly. Kaţdé ráno si Sovik čítal správy z predošlého dňa. Počas celého prvého týţdňa sa zdrţiavali v prvej chodbe a neodváţili sa otvoriť dvere na jej koncoch. Aj na takom malom priestore sa však našiel dostatok zaujímavostí: Niekoľko piktogramov a nápisov, rozvody a konštrukcie z rôznych materiálov, starý prach … Súčasne prebiehal aj vonkajší prieskum lode. Jej tvar pripomínal rotačný elipsoid. Všetky systémy boli vstavané do trupu, skoro nič nevytŕčalo. Napriek tomu bol povrch často tvorený ostrými hranami. Ako celok pôsobila masívnym dojmom a odolnosť jej konštrukcie potvrdzoval aj rozsah škôd, ktoré v jej osudný deň utrpela. Podľa rekonštrukcie, na ktorej pracoval aj Sovik, sa pravdepodobne snaţila manévrovať v tesnej blízkosti členitej steny jedného z asteroidov. Dôkazom boja bolo niekoľko zásahov v hornej časti trupu. Povrchové škody boli minimálne, no ako to vyzeralo pod plášťom korábu nik netušil. Na deviaty deň sa Sovik konečne dočkal. Konečne mohol aj on vstúpiť na palubu cudzej lode. Bol poverený velením výsadku, ktorý mal ako prvý otvoriť dvere na konci chodby a preskúmať, čo je za nimi. Ich misia bola podľa času na materskej lodi naplánovaná na hlbokú noc. Výsadok sa zhmotnil v nízkej chodbe oceľovo-modrej farby. Mnoho rozostavených reflektorov ju dostatočne osvetľovalo. Posledný archeologický tím ich pozdravil a zmizol v lúči transportéru. Dvaja inţinieri začali vybaľovať svoje nástroje z veľkých prepraviek a chystali sa čo najšetrnejšie prerezať v dverách otvor. Sovik sa zatiaľ prešiel po celej chodbe. Interiér bol rovnako masívny, ako exteriér. V strope a v stenách bolo mnoho odkrytých rozvodov, rúr a
káblov. Niektoré z nich boli označené neznámym písmom. Ozval sa slabý výstrel z inţinierskeho phaseru a otvor v dverách bol hotový. Päťčlenný tím po jednom preliezol na druhú stranu. Dvere tvorili iba bezpečnostnú prekáţku. Podľa výskumov archeológov sa automaticky zavreli pri kolízií s asteroidom. Na ich druhej strane pokračovala presne rovnaká chodba. Scanery však nedosiahli aţ na jej koniec a tak sa muţi v skafandroch vydávali do neznámeho prostredia. Kým prvá časť chodby bola dlhá len 20 metrov, táto časť merala okolo 40. Na jej konci boli opäť dvere. Tieto však boli masívnejšie, väčšie a v hornej časti bola časť z priehľadného materiálu. Po pravej strane sa bol osadený panel, pravdepodobne na ich ovládanie. Sovika však zaujala moţnosť nahliadnuť do priestoru za nimi. Príručnou lampou zasvietil na druhú stranu. Oproti nemu bola stena. Uvedomil si, ţe sa nachádzali v bočnej chodbe menšieho významu, ktorá sa v pravom uhle napájala na nejaký väčší koridor. - „To je ovládanie dverí, však?“ prelomil ticho a opýtal sa inţiniera, ktorý hneď začal študovať zariadenie pri dverách. - „Áno komandér. Vyzerá pomerne jednoducho. Moţno tu niekde bude aj manuálne ovládanie.“ Sovik sa pozrel na biológa, ktorý stál za ním. Ten vytiahol trikodér a oscanoval panel. - „Ţiadne biologické stopy. Ani tu, ani nikde v tejto časti chodby.“ Vyzeralo to tak, ţe sa ich dnešná expedícia neskončí moc slávne. Jeden panel, ktorý bude predmetom skúmania ďalší týţdeň. Táto misia bola vedená precízne a dokonale. Ich tím nemohol nič prehliadnuť. Stojí to však za to, postupovať tak pomalým tempom? Za týmito dverami ich moţno čakajú omnoho väčšie objavy ako niekoľko popisov potrubí a ovládanie dverí. - „Otvorte ich, prosím.“ zavelil inţinierom a odstúpil. O niekoľko minút sa ozvalo hlasné škrípanie. Dvere sa najprv pohli len kúsok do strany. Ale po ďalšom pokuse uţ boli skoro celé otvorené. Otvorila sa im cesta do širokého koridoru. Vľavo sa vnáral do útrob lode, vpravo končil opäť inými dverami. Sovik ťukol do ovládania skafandru a zapol komunikátor: - „Prišli sme na koniec chodby a otvorili ďalšie dvere. Sme v širokom koridore, ktorý vedie hlbšie do lode. Preskúmame ho a o päť minút sa opäť ohlásime.“ - „Potvrdzujeme, pokračujte.“ Lúče príručných reflektorov osvetľovali steny chodby. Mierne sa stáčala doprava. Po bokoch sa začali objavovať dvere s nápismi. Ţiadne z nich však nemali priezor. Skupina prešla asi 30 metrov, keď na pravej strane zbadali osamelé široké dvere, z veľkej časti priehľadné. Sovik podišiel bliţšie a zasvietil dnu. Miestnosť na druhej strane vyzerala ako lokálne operačné stredisko. Celú dookola ju lemovali pracovné panely, v strede stál ďalší veľký panel pripomínajúci stôl. Svetlo baterky dopadlo na hrbu kostí pod stolom. Sovika trhlo. Zalapal po dychu a odvrátil zrak. Rýchlo nahmatal komunikátor a otvoril kanál: - „Kontrola misie, máme tu kostru!“ Ţiadna odozva však neprichádzala. Iba jemný šum z okolitého priestoru. - „Vypadlo spojenie s loďou, uţ sme príliš hlboko pod plášťom.“ oznámil jeden z inţinierov a začal cúvať. - „Ústup, kým neobnovíme spojenie.“
To be continued ... Název: Odpovědnost Autor: Jason Berm Lokace: paluba 12
Jason a Bhaelin vyrazili z pracovny rázným krokem. Ještě před tím zjistili kde ta blondýnka má kajutu. Dorazili k výtahu. ,,Počítači 12tá paluba" zamumlal Jason. Ucítil mírné zrychlení a během 25 sekund se opět otevřeli dveře. byli na místě ale kam ted? Jason se tázavě ohledl na Bhaelina ten však jen pokrčil rameny oba dva věděli ţe je to kajuta 205a. došli k nejbliţšímu terminálu a nechali si zobrazit cestu. po tehle napovědě jim jiţ netrvalo dlouho a stáli před dveřmi. Jason se zastavil přede dveřmi jako by se nemohl odhodlat. Bhaelin viděl jeho rozpaky, a tak řekl. "Půjdu dovnitř první, připravím ji na vaší návštěvu a pak vás zavolám. Zatím si ještě rozmyslete, co jí vlastně chcete říct." Na to stiskl tlačítko u dveří. "Vstupte." Ozval se příjemný ţenský hlas. Bhaelin rázně vešel a dveře se zas syčivě zavřely. Jason stal přede dveřmi jak přikovaný překvapen Bhaelinovým pochopením, Hlavou se mu honila scéna ze zbrojnice. Čím dál tím víc se pohrouţel do svých myšlenek a pomalu strácel kontakt s realitou, kdyţ tu najednou se se syčením otevřeli dveře a ozval se Bhaelinův hlas ,,Jasone muţete dal". Polilo ho vedro, Bylo to poprvé co něco takového dělal, nečekal ţe ho sluţba u maríny dostane do takové situace, coţ o to ona by ho sem nedostala kdyby to sám nepovaţoval za nutné. ,,Musím nést odpovědnost za své činy" opakoval si stále v hlavě. Zatnul zuby a vstoupil. Jane sebou viditelně trhla, kdyţ serţant Berm vstoupil. Naštěstí tam byl Bhaelin - ten jí dodával jistotu, ţe tentokrát jí uţ ten voják neublíţí. Nejistě na Andoriána pohlédla. Ten se jen usmál. "Nebojte, to je v pořádku. Serţant by vám chtěl něco říct."
Obrátil se významně na Jasona. ,,Sakra tohle bude sloţitější neţ jsem si to představoval" prolítlo mu hlavou Doopravdy nečekal ţe to tu blondýnku tak vezme. Napřímil svou postavu a podíval se do stropu pak na Bhaelina a nakonec na tu blondýnku opět mu proletěla hlavou ta okřídlená věta o činech. ,,Ja, ja jsem Jason Berm" dosti nejistě pravil. udělal dva kroky vpřed a natáhnul ruku. I kdyţ se mu nezdálo ţe by to byl ten nejlepší postup v dané situaci nic lepšího ho nenapadlo a ted jen čekal jak celé gesto dopadne. Zdálo se, ţe Bhaelina v tu chvíli upoutalo něco zajímavého na stropě, neboť se tam upřeně zadíval. Jane očividně Jasonovo chování zarazilo. Ale zároveň kupodivu poměrně účinně prolomilo napětí. "Ahoj..." Odpověděla serţantovi. "Já jsem Jane, Jane Harrisonová. Uţ jsme se viděli, ţe?" Jeho napřaţenou pravici však ještě nepřijala. Zatím. Ačkoliv se atmosféra citelně uvolnila stále tu visela jeho nataţená ruka ve vzduchu. Coţ ho trochu rozhodilo ale co mohl čekat? a tak ve snaze tu situaci něják dostat pod kontrolu jason ze sebe vyhrkl ,,Ja jsem se vám přišel omluvit, tedy Ja se nechal tak trochu unest" Nehodlal nic vysvětlovat protoţe by to na te omluvě vubec nic nezměnilo. Zadíval se jí do očí a mírně se pousmál. "To tedy opravdu nechal." Zavrčel Bhaelin. "Ale serţant vám hlavně chtěl říct ţe ho to strašně mrzí a chtěl by vědět, jestli by mohl udělat něco, aby to alespoň částečně napravil, ţe je to tak?" Přispěchal na pomoc očividně tápajícímu Jasonovi. Jason se podíval na Bhaelina a ted nevěděl jestli mu má poděkovat za to ţe ho vytáhl z té situace a nebo se na něj zlobit protoţe to měli být jeho slova. Ale z Bhaelinova výrazu se toho moc vyčíst nedalo spíš to vypadalo ţe pro něj ta situace také není nikterak příjemná. ,, Ano přesně tak"pousmál se Jason,, také jsem vám chtěl říct ţe cokoliv jsem dělal nemyslel jsem to osobně" ted jiţ mluvil zcelam jasně a bez jakého rozmyslu ,,pokud bych to mohl něják napravit rad bych to udělal" az ted jsi uvědomil ze Bhaelinovy vlastně vděčí za to ţe se ta atmosféra uvolnila hlavou mu opět probleskla ta situace ve zbrojnici. Podíval se na bhaelina věnoval mu vděčný pohled. "Hlavně to uţ nedělejte znovu." Poţádala Jane a usmála se při tom, poprvé od chvíle, kdy Jason vstoupil do její kajuty. "Náhodou to pro mě byla dobrá lekce. Vţdycky jsem si myslela, jak jsem tvrdá a teď..."
Zprozoroval její usměv a hned mu bylo jasne jak dal. ,, Nahodou jste byla tvrdší neţ jiní" s uměvem pravil Jason,,Ostatní prý mluvili téměř ihned" opět se pousmál a pak pokračoval,,Mohu vás tedy na usmířenou pozvat na něco do baru?" zeptal se jason a pro jistotu ještě dodal,,Nebo si přejete něco jineho?" "Bar bude ideální místo, děkuji." Odvětila. "Kdy?" ,, No muţem klidně hne.." najednou se do Jasonovi řeči ozval komunikátor ,,Serţante Berme za 10 minut bude probíhat shrnutí výsledků cvičení dostavte se do Ready Room" Jason se podival na Jane a pravil ,,ok budu tam" Chvíli se tvářil zamyšleně ,,Tak co třeba za hodinu?" tázavě se zatvářil na blondýnku Jane pokrčila rameny. "Já mám teď času dost. Kvůli jisté osobě mám dva dny osobního volna navíc." Připomněla mu. Šibalsky se na ni pousmál a pokýval hlavou ,,ok tak za hodinu v baru" a ještě dodal ,,teď uţ musím jít" V tu chvíli se komunikátor ozval i Bhaelinovi. =/= Pane, máme tu konflikt v baru. Střílelo se tam... =/= Bhaelin si přejel rukou po obličeji. Copak uţ dnes nebylo problémů dost? Spěšně pozdravil oba (snad) nové přátele, které pomohl dát dohromady a vyrazil řešit další bezpečností narušení. jakmile Bhaelin odešel podal Jason Jane ruku tentokrát ji přijala. A odešel taktéţ, jakmile se za ním zavřeli dveře popoběhl aby dohnal Bhaelina, před výtahem ho dostihl. "Kampak se ţenete?" Zeptal se Bhaelin. "Mariňácká sekce je na druhou stranu..." ,,ale chtěl jsem vám ještě poděkovat" chrlil ze sebe trochu udýchaně Jason "Nemáte zač, ale já teď opravdu nemám čas." Odvětil Bhaelin. "Paluba 10." Řekl, sotva vstoupil do kabiny turbovýtahu. Společně vytvořili serţant Jason Berm a Poručík Bhaelin sh´Thaar. Název: Admiral Sandra Back Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: USS Scorpion Nadporučík Pavel Hotty seděl v lodním baru. Monika (nejstarší sestřička Janáčkova, šéfová
baru), mu zajistila skvělý stůl. Mohl se dívat na hvězdy, plující hvězdnou prázdnotou a přitom nerušeně sledovat dění v baru. Pavel tady rád relaxoval a těšil se z Moničiny společnosti, kdykoli to jí to její povinnosti dovolovali. Monika zrovna přinesla Pavlovi jeho oblíbené pití. Zvláštní druh jablečného moštu. Usmála se a naklonila se k Pavlovi. „Jak to jde, nadporučíku?“ Pavel se chystal odpovědět něco vtipného, ale v přítomnosti okouzlující Moniky bylo soustředění docela náročná činnost. Na stole leţel Pavlův PAD a najednou oţil v doprovodu klasického pípnutí. Na obrazovce se objevila sympatická tvář komodora Sandry Back. Pavel na okamţik uvěřil, ţe by mohla být komodor na palubě, ale to by pouţila komunikátor a navíc symbol, definující typ komunikace hovořil jasně. Komodor Sandra Back byla na zemi a přála si mluvit se svým bývalým ţákem. Monika si také všimla PADu, který se náhle probudil. Podívala na PAD a pak na Pavla. „Nenech dámu čekat ;-)“ Pavel usoudil, ţe soukromí jeho kajuty bude pro rozhovor vhodnější. Navolil na PADu příslušné příkazy pro přesměrování komunikace a vydal se do své kajuty. Po aktivaci obrazovky v Pavlově kajutě se logo Federace nahradilo jemu známou tváří, a to Sandrou Back. Na jejím pravém i levém límci však uţ byly 2 plné pecky v orámování. Admirál měla svůj typický sympatický úsměv. "Zdravím Vás, nadporučíku Hotty." Pozdravila přátelsky svého bývalého studenta. Pavel se ani nesnaţil zakrýt potěšení, ţe vidí svoji bývalou třídní z AHF. Podíval se do roţku obrazovky, kde se zobrazoval čas, jaký je právě na straně volajícího. „Dobré ráno, madam! Gratuluji vám k povýšení.“ Dodal Pavel, protoţe nových pecek si nešlo nevšimnout. Sandra se opět mile usmála. Byla jedním z nejmladších admirálů ve Hvězdné flotile. Byla na to téţ velmi hrdá. Dosáhla svého ţivotního cíle - stát se admirálem. Nyní mohla v klidu předstoupit před svého otce a říci, ţe dokázala i bez něj prorazit. "Mám pro Vás ty údaje, co jste ţádal z Velení. Musím říci, ţe je to trochu neobvyklé. Daysfeurovy testy se neprovádějí tak často. A znám jen jeden důvod, proč byste je chtěl. Zpravidla se podle nich můţe dosáhnout rychle povýšení, ale zadarmo to rozhodně není. To ne. Ty testy jsou skutečně náročné a navíc se stále mění. Ţe byste chtěl tu třetí plnou pecku?" Dodala Sandra, nepřestávaje se usmívat. Těšilo jí, ţe její bývalý student to dotáhl na hlavního poradce na vlajkové lodi sektorové flotily. Pavel se musel krátce zamyslet. Ano! Daysfeurovy testy! Narazil na tu poloţku při čtení
oběţníku a tak jich pro jistotu pár objednal. „Jako poradce nemyslím na nic jiného.“ Řekl skromně a spiklenecky. „Ale váţně, objednal jsem je, protoţe vím o pár důstojnících, kterým by něco podobného mohlo prospět.“ Dodal nevinně. "Skutečně?" Zarazila se admirál a rychle se podívala do svého počítače. Vyjela si seznam posádky USS Scorpion. Jelikoţ to byla vţdy příkladná ţena a důstojnice, měla své vlastní hodnocení posádky. Musela se usmát - většinu z nich si pamatovala i z AHF, kdyţ je učila, či jim dělala psychologické posudky. Zběţně prohlédla seznam váţných uchazečů na tyto testy. "Někteří by na to skutečně mít mohli, ale nevsadila bych si na jejich úspěch, nadporučíku. Copak hodláte někomu ten test navrhnout?" Pronesla příjemným hlasem. Ruce sloţila v její typický modlitební útvar a soustředila svou pozornost na Pavla. Komodora Sandru Back se málo kdy podařilo převést. Natoţ pak Admirála Sandru Back! „Máte tam také sloţku Praporčíka Juanity Montoya? Pokud se bude trošku snaţit, testy jí rád doporučím.“ Sandra se na Pavla podívala malinko podezřívavěji. „No dobrá, madam, vzdávám se! Taky se na testy podívám, později ;-)“ "No proto." Dodala pobaveně Sandra Back. Do svého počítače nahlédla a vyjela si příslušnou sloţku. Jako hlavní lékař Hvězdné flotily teď měla hodně moţností a ráda je vyuţívala ku prospěchu věci. "Ano. Mám ji tady, ale neučila jsem ji. Praporčík Montoya nestudovala po celou dobu na Zemi. Ale znám nadporučíka Pawalského. Má na ní dobrý názor, ale asi se shodneme na tom, ţe na ty testy nemá. Je mi líto. Myslím, ţe je to nad její síly. Neříkám, ţe je špatná, chraň Bůh, ale nebude ten vedoucí typ. Myslím, ţe zůstane u všeobecného lékařství." Její hlas zněl nezvykle váţně. Pavel si uţ moc dobře z AHF pamatoval, ţe tímto způsobem admirál předvídá budoucnost. Pavel viděl takto Sandru na AHF několikrát. Málo kdy se pletla v lidech. „Taky jsem myslel na své spoluţáky z akademie.“ Ale chtěl se zeptat na něco jiného. „Admirále, mohu vás poţádat o pomoc?“
Sandra znala svého bývalého studenta dobře, tak jen přikývla. Trošku zváţněl a na vedlejším panelu spustil vlastní bezpečnostní protokoly. Teď ještě zabezpečit linku. „Pro začátek, můţete prosím zabezpečit linku, madam?“ Sandra se natáhla mimo záběr, ale hned byla zpět. „Zabezpečeno. Tak ven s tím ….“ „Můţete mi prosím říci nebo zjistit něco o naší současné misi? Nemám totiţ ze současné mise moc dobrý pocit. A přítomnost velvyslance Tarkina na palubě lodi mi ten pocit zrovna moc nezlepšuje.“ Kontraadmirál zvrásčila čelo. Přeci jen se do jí do toho moc nechtělo, ale Pavel byl jejím oblíbeným a především dobrým studentem. A také je členem starších důstojníků a nadporučík Hvězdné flotily. Jistě neuškodí, pokud se podívá do počítače a omrkne tu jejich misi. Jak si řekla, tak i učinila. V počítači na ní začalo svítit hned několik obrazovek. Jedna ji však zaujala hned na první pohled. Zatímco rozkazy tajné nebyly, byly k misi přiloţeny i tajné dokumenty. Pokusila se vloţit svůj autorizační kód, ale ani po jeho zadání se přiloţené dokumenty neobjevily. „Je to velmi zajímavé. Mise se zdá být naprosto standardní. Nebýt přiloţeného tajného dokumentu, k němuţ nemám přístup. Asi tam půjde o nějakou důleţitou zprávu pro kapitána lodi. Ale tím si samozřejmě, nadporučíku, nejsem jistá.“ Druhá část Pavlovy otázky mohla dávat i odpověď na to, proč je přiloţen tajný dokument. Martel Tarkin. Jeho přítomnost budila jistou pozornost. A jak ho znala admirál, tak jistě pozornost poutal. „Pan Tarkin je sice na lodi dost zvláštní, tedy jeho působení tam, ale neviděla bych na tom nějakou levárnu, kolego. Ovšem musíte počítat s tím, ţe nejsem admirál velitelského oboru a nejsem členem generálního štábu.“ Pavel poslouchal opravdu pozorně. Četl i mezi řádky. Pokud se k udajům nedostala ani Admirál Back, mise aţ tak normální nebyla. "Děkuji madam. Pár věcí mi teď dává větší smysl. Pokud by jste zaslechla nějakou tu šeptandu, pošlete mi ji prosím kryptovanou na moji Betazedskou adresu. Přátelé uţ se postarají, aby se ke mě dostala nepozorována." Sandra zvědavě naklonila hlavu na stranu a tak Pavel dodal. "Ne, není to přehnané. Vyslanec Tarkin má na palubě poměrně velkou bezpečnostní skupinu. Nedivil bych se, kdyby monitoroval veškerou komunikaci." Pavel by nikdy neřekl, ţe se mu tak snadno vrátí návyky jeho staré, diplomaticko-bezpečnostní profese. Ale jak se říká, co se v mladí naučíš ....
Pokud chtěl dobře dělat svou práci, coţ chtěl, potřeboval vědět, co se děje. Za normálních okolností by tyto informace získal od kapitána. Jenţe kapitán byla na lodi teprve krátce a Pavel k ní ještě nenašel tu správnou cestu. Neţ se nová posádka sehraje, trvá to. "Vystihla jste to presně, admirale. Mě vychází stejné závěry na základě informací, získaných při konzultacích s posadkou a osobního pozorování." "Ještě na základně GALAXY jsem se s vyslancem Tarkinem krátce setkal. Jeho pobocnici chtěli okrást nějací zlobějíčci. To se ale škaredě spletli. Vyřídila je rychle a zvládla by to i bez mé pomoci, tím jsem si jist. Pak se objevi vyslanec a já na chvíli zachytil jeho emoce." Pavel nakoukl do svého PADu. "Víte, co mi dělá starosti? Mezi posádkou je cítit určité napětí. Jako něco v pozadí. Citlivější jedinci to vnímají více a pár jich je v péči mého oddělení. Pátral jsem po zdroji a vše směřuje ke dvěma bodům. Vyslanec Tarkin a Kapitán Younds." "Šeptanda se na lodích šíří warpem, takţe o napjatých vztazích kapitána a vyslance ví ůplně všichni." "Kdyţ si k tomu přidáte vyslancovu likvidační pověst a to, na koho je podle šeptandy zaměřena, je znepokojení posádky pochopitelné." "Znáte Martela Tarkina ještě z AHF. Mohl by mít s kapitánem nějaký osobní spor, který by řešil z pozice velvyslance? Nebo je jeho zájem o kapitánovi kvality čistě profesionální? Jednoduše řečeno, mám pocit, ţe jde po kapitánovi příliţ horlivě, neţ aby za tím byla pouze sluţební povinnost." Sandra jemně přikývla hlavou na znamení souhlasu. Chvíli přemýšlela, zdali nadporučíku Hottymu říci šeptandu, jak to nazval, co se k ní donesla. Problém byl v tom, ţe ani ona sama přesně nevěděla, co by mohlo být pravdou a co jen pomluvou, nepravdou, nebo dokonce lţí. Zvolila tedy variantu přiměřeného kompromisu. "Vyslanec Tarkin je velmi zvláštní...ehm...nazvěme to persónou. Na Velitelství Hvězdné flotily se takovým, jako je on, říká inkvizitor, terorista, lamač, úderník, ale také ďábel, Jídáš, zmije na prsou, ale tou nejčastější přezdívkou je likvidátor. Nejsou to osoby, které by byly na svých místech jen tak. Pokud je Martel Tarkin územním správcem sektoru Theta, tak k tomu má jistě DSRF dobrý důvod. Buď je tam hodně velký nepořádek, nebo má za úkol připravit půdu pro někoho jiného, popřípadě zajistit loajalitu vůči Federaci. Vsadila bych si na to poslední. Co jsem slyšela o sektoru Theta, flotile Theta, tak to nic pochvalného nebylo. Moji přátelé z této oblasti tvrdí, ţe vyslanec se díky své "abnormální snaţivosti" těší značné podpoře Výkonného výboru DSRF. Prostě pro ně v jejich jménu, ale na svou odpovědnost dělá špinavou práci. A dělá ji asi velmi dobře. Uţ tady na Akademii byl velmi přičinlivý. Tehdy byl ovšem kadetem. Učila jsem ho. Nebyl nijak výrazný ve svých znalostech, ale co se týkalo jeho práv a povinností, tak to patřil ke špičce AHF. Rozhodně dobře zváţí, neţ něco udělá. A výsledek jeho jednání je dosti nepředvídatelný. Nazvala jsem ho kdysi neřízenou střelou. Co se týče té stráţe, tak to by mu podle jeho profilu odpovídalo. Z nějakého důvodu prostě potřebuje ukázat svou nadřazenost, svou moc a své postavení. Aţ na ty jeho občasné neduhy, kdy mi dokazoval, ţe do něj nevidím, byl poměrně příjemný chlapec."
Kdyby nebyla situace tak váţná, tak by se Pavel od srdce zasmál. Myslí mu blesklo vyprávění poradkyně Troy, se kterou se občas setkával na Betazedu.. Přisel se k ní poradit android Data, jestli by mu nepomohla v bojové simulaci proti prvnimu důstojníkovi. Data se snaţil odhadnout, jak bude jeho protivnik reagovat a vyplodil opravdu krásnou větu. Jestliţe ví, ţe my víme, ţe on ví, ţe víme, můţe reagovat naprosto jinak. Rěšení je ovšem na snadě a to i v tomto pripadě. Vyslanec Tarkin se zachová podle toho, jaký je a Admirál Back to vystihla přesně. "Ano, toho jsem se obával. Děkuji za vaši pomoc, madam. Musím si promluvit s kapitám a to rychle. Nejsem si totiţ jistý, jestli si uvědomuje, v jakém nebezpečí je nejen ona, ale i posádka lodi." Admirálovu tvář tentokráte neobohatil ţádný úsměv, ţádné příjemné gesto, ale spíše strach. Dívala se hodnou chvíli na Pavla váţným pohledem a drţela si jej. Kdyby v ten okamţik mohla obrazovka přenášet telepatické vlny, tak by Hotty jistě vycítil rozpoloţení. "Nadporučíku Hotty, Tarkinovi se neříká likvidátor pro nic za nic. Zná svou práci a okolnosti ji provázející. Pokud vycítí, ţe je nějak ohroţen, tak zaútočí. A jeho útoky uţ zaţilo několik jedinců. Samozřejmě, nic nebylo nikdy prokázáno, ale je veřejným tajemstvím, ţe Diplomatický sbor se s ničím zrovna dvakrát nepáře, vţdycky to nějak vyřídí a má silné zastánce, stejně jako odpůrce. Jenţe jejich odpůrci nemají přiliţ mnoho důkazů ani zajištění. A proč je celá posádka a mise v nebezpečí? Myslím, ţe by Tarkin neohrozil bezpečnost plavidla. Obzvláště ne, pokud je na něm. Nebo jak jste to myslel, ţe si kapitán neuvědomuje, jaké nebezpečí hrozí jí, posádce a lodi?" Znal Sandru Back velice dobře, naštěstí……….. Admirál se obávala, a to naprosto oprávněně, aby kariéra jejího ţáka předčasně nezkončila. Navíc se nebála jen o jeho kariéru. Podíval se proto na svou nejlepší učitelku, jako by byla s ním v místnosti. "Nemám v úmyslu udělat nějakou pitomost, madam. Ani překračovat pravomoce hlavního poradce. S kapitánem Younds budu jednat pouze z pozice poradce a informovat ji o duševním zdraví posádky." "Na chvilku jsem zapomněl, ţe nejste na lodi, jinak by jste viděla, ţe si Kapitán nechává příliţ odkrytá záda. A to nejen ve věci vyslance Tarkina." Pavel věděl, ţe k Sandře Back mohl být naprosto upřímný a jednat bez obalu. Proto pokračoval. "Lidově řečeno, nechává posádce příliţ volnou uzdu a i to se značně projevuje na celkové situaci. Měla by jste vidět bezpečnostní cvičení a jeho následky. Díky němu mám pár nových pacientů. U jedné pacientky je návrat do aktivní sluţby jedna velká neznámá."
"Bez ohledu na vyslance Tarkina, tohle jsou věci, na které jsem povinen jako hlavní poradce reagovat a kapitána upozornit." "Ano, to musíte, ale nepleťte se do soukromé války. I v ní padají nevinné oběti. A co se týče toho cvičení, tak si o tom jistě přečtu velmi, velmi podrobnou zprávu. Buď od někoho z posádky, ale spíše jako zprávu vyslance Tarkina, kde bude líčit situaci jako nezvládnout, trvale neudrţitelnou atp." Sandra přesně nevěděla, co vlastně chce Pavlovi poradit. Nejlepší by bylo dát od toho ruce pryč, ale to by ani ona neudělala. A jak znala nadporučíka, tak ten taky do všeho bude strkat ten svůj nos. Jeho nadějné sliby, ţe nebude podnikat nic, jsou asi tak reálné jako to, ţe se z Tarkina stane intergalaktický anděl dobré vůle. Popřípadě, ţe kontradmirál Sandra Back se stane flotilním admirálem. "Hlavně si prostě na svá bedra neberte více, neţ můţete snést. Kapitán Youds ví, co dělá. Znala jsem ji jako kolegyni z Akademiie. Není rozhodně špatný velitel. Otázka zní jinak - kdy tahle jejich malá nesmyslná válka skončí a kolik obětí přinese. Na výsledek bych si ovšem nevsadila." "To ani já ne. Děkuji za pomoc. Asi mi to nebudete věřit, ale beru vaše varování váţně." Pavel měl teď rozhodně o čem přemýšlet. Ale ráno moudřejší večera. Návrat do baru zněl jako dobrý nápad. "A aţ se vrátím z této mise, očekávejte moji návštěvu s lahvinkou něčeho velice kvalitního ;-)" "Beru to jako slib, nadporučíku. Mám ráda něco krapet ostřejšího. Přeji hodně štěstí při Vašem nelehkém poslání poradce. Back končí." S poledním slovem zmizela i usmívající se tvář admirála Sandry Back. Její tvář nahradilo logo Hvězdné flotily. Poradce kývnul Sandře na pozdrav a ukončil komunikaci. Na svém terminálu navolil pár příkazů a zahladil stopy po rozhovoru se Sandrou Back. Respektive je překryl jiným rozhovorem se Sandrou Back. Kdyby si jej někdo náhodou přehrál, uslyšel by jen rozhovor učitele a studenta, jak vzpomínají na časy na AHF. Dokončil úpravy a odstoupil od terminálu. „Něco ostřejšího!“ Usmál se nad slovy admirála Sandry Back. Tak s tím by mi mohla nejlépe poradit Monika. Vyšel ze své kajuty a těšil se na večer v baru a společnost okouzlující barmanky. ---------------------------------------------------Admiral Sandra Back & Nadporučík Pavel Hotty Název: .:: One step of Sacrifice ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Kajuta TA Chadwicka
=/= Serţant Berm do kajuty velitele Chadwicka. Opakuji, serţant Berm do kajuty velitele Chadwicka =/= Kajuta 4295 – CPT. T. A. Chadwick; MAR-COM Serţant Berm vstoupil do kajuty a okamţitě přešel do pozoru. První co ho ohromilo, byla ta velikost. Ta kajuta byla…tak ohromná. Hned u vstupu byly dvě lampy, vlevo byla standarta s vlajkou Scorpionu. Standarta však byla ve všech rozích této místnosti ve tvaru obdelníkového šestiúhelníku. Na zdi kousek od ní byly displeje s přístupem k lodnímu jádru, které obklopovaly pracovní stolky s konzolemi k okamţitému přístupu. Na opačné straně od vchodu byl prosklený stůl, za nímţ seděl Chadwick, který byl obklopen prosklenými podsvícenými vitrínami s jeho „Art of War“. Vpravo byla prosklená zeď, za kterou asi byly osobní prostory kapitána. Co však bylo…divně okouzlující, byly jakési zelené panely, které byly jeden vedle druhého po celém obvodu místnosti a slouţily jako osvětlení. Ty doplňovaly sem tam ozdobné lampičky. Chadwick, který zrovna seděl za svým pracovním skleněným stolem, na němţ byly naskládány hromady kdejakých hlášení a bůh-ví-čeho-ještě, ho odpozoroval tak na půl oka. „V pořádku, Berme, přistupte.“ Pak se zvedl a přešel ke stolku, odkud vytáhl láhev vodky, na jejíţ etiketě nebyl nápis ve standardu; ale ani v azbuce, ačkoliv ten nápis byl dost podobný. „Srbská vodka, 55%. Pijete, Berme?“ „Čas od času, pane.“ „ČAS od ČASu? To jste se naučil od zkušenějších důstojníků, ţe?“ „Na tak docela.“ „Občas je takové lidi potřeba proplesknout..“ „Pane?“ „Idea. To nic. Takţe, asi by jste rád věděl, proč jsem si vás pozval k sobě, ţe? Je to…velmi jednoduché. Vím ţe jsi si dost blízký s nadporučíkem Crossem. A vím, ţe je dobrý kluk. Také vím, ţe občas musíme kaţdý z nás udělat nějaké těţké rozhodnutí.“ „Pane, já…“ „V pořádku, serţante, tohle Vám nemám za zlé. Udělal jste to nejlepší, co jste jako velitel udělat mohl. I já…ačkoliv bych nyní mohl říci, ţe já bych se pokusil zlepšit situaci, já tam nebyl a vy jste situaci viděl jako nejlépe schůdnou v provedení takovém, jaké jste provedl. A já, mimo zápis, bych udělal přesně to samé. Vím co to znamená ztratit velitele. Občas se mí velitelé „ztráceli“ i několikrát během taţení a já pak vţdy musel velet, dělat těţká rozhodnutí a ty vţdy někoho stály ţivot. Ale válka je uţ taková. Kaţdý musíme dělat těţká rozhodnutí. Bůh ví, ţe já také.“ „Poté jistě chápete, proč on i kapitán udělali to co udělali kvůli vašemu „cvičení“.“ „Něco Vám řeknu, serţante. Uţ jsem viděl hodně kluků v pytlích. Dají na ně vlajku a pak je bez jediného záchvěvu emocí vyhodí z přechodové komory. Myslíš ţe nerozumím tomu, o co jim šlo? Ale pochopili oni o co šlo mě? Ne, nemyslím. Kaţdý válečný veterán mi musí dát za pravdu, ţe někdy se musí provést hrůzné věci. Toto cvičení mělo odkrýt chyby. V systému i v lidech. Mnoho učitelů je na své ţáky tvrdých, ale nikdy nejsou k nim takový, jaká je k nim válka. Válka je hrůzná věc a ti kluci jsou pak konfrontováni se zlem, na které je nikdo nepřipravil…a oni umírají. Toto cvičení – to byla válka. Lidé byli zraněni. Lidé byli šokováni brutalitou. Bezcitností. Náhlým přepadením, které je ohroţovalo na ţivotě. Kdyby byla válka, a já byl nepřítel, vy by jste nešli do zbrojnice, ale k sekundárním kontrole škod a k pomocné kontrole střelby. Tam by jste obešli dekompresní protokoly a všechny vypustili do vesmíru. Taková je válka. A kaţdý z nás ve válce musí čelit momentu, kdy musí spáchat hrozný hřích. A kdyţ v tom momentu couvne byť jen o píď, byť jen o sekundu…kdyţ se nám naše svědomí
postaví do cesty, víš co se stane? V těch pytlích bude ještě víc kluků. Ještě víc jich vyhodí do vesmíru.“ Serţant Berm tam stál a poslouchal to co mu velitel říkal. Upil si toho jeho hrozného pití a čím dál víc začal chápat, o co tomuhle člověku jde. „Kapitáne…jste…já nevím jak to říci…ve válce, v boji, bude mi ctí s Vámi slouţit a já… „Jsem nadporučík, serţante.“ „Ach, pane..“ „Neomlouvej se. Víš co? Ani nevím proč, ale hodně ti věřím. Chci abys mi slíbil, ţe aţ ten moment přijde, tak necouvneš. Nesmíš zaváhat. Vkonej hřích, ačkoliv to bude proti tvému přesvědčení. A teď jdi. Já mám sluţbu u vojandy a ty musíš na Stukovův briefing.“ kdyţ za Bermem zasyčely dveře stále si musel v hlavě přehrávat poslední větu, -Dělat něco co je proti jeho přesvědčení?,,Sakra začíná mi to připomínat můj pobyt na U.S.S. Hoper" -- tenkrát to bylo jedno z posledních taţení proti macquistům, byla to jeho první akce v roli taktického důstojníka po akademii...v jeho vzpomínkách se opět vynořil ten obraz ,,Seděli v baru dole na planetě a byla tam nádherná slečna (neřekl ji ţe je u flotily), strávili spolu moc krásný večer a on se do ní zamiloval. V záchvatu lásky ji slíbil věrnost, poté se nechal přenést na loď v dobré víře ţe se sem poté co vyřídí ty macquisty vrátí, Po dvou dnech narazili na macquistickou loď. Jeho kapitán je nejprve zavolal a na obrazovce se objevila ona ta nádherná slečna. ţel jak to bývá u macquistů zvykem nechtěla to vzdát. Jason dobře věděl ţe obě dvě lodě jsou porovnatelné a ţe buď zemře on nebo ona. Bylo to dilema. z jeho vzpomínek se vynořil ten obraz můstku ,, Red alert" zařval kapitán,, Jasone zničte tu loď" teď se jason sice vzmohl na odpor slovy,,Ale pane" ţel neţ to dokončil nepřátelská loď začala střílet. Byl to otevřený akt nepřátelství co měl sakra dělat,,Jasone na co ksakru čekáte!" ozvalo se a tak začal střílet... Created by sgt. Berm and 1Lt. Chadwick Název: spolupracovníci Autor: George Legion Lokace: Tak to tu ještě nebylo,stál jsem ve své nové kajutě a procházel sloţky svých podřízených. Pokud se jedná o důstojníky tak jsem si nemohl stěţovat. Základní corpus sekce byl,a ostatní přijdou později. Věděl jsem dobře ţe se velení,co se flotily týče moc s personálem nepředá a pokud někoho uvolní tak to bude problémový člověk,popřípadě čerstvě povýšený nováček. Ne ţe bych proti tomu něco měl,ale lod jako Škorpion potřebovala zkušenější lidi. Ale kde není ani smrt nebere. Procházel jsem sloţkou podporučíka Čanga,podle jeho záznamů to byl výtečný důstojník s dlouhou praxí na základnách HF. Nejpodivnější bylo,ţe byl podporučíkem uţ dlouhých pět let a pořád nebyl povýšen do hodnosti poručíka. Bylo tu celkem 8 návrhů do hodnosti. Ale pokaţdé odmítl,nebylo se čemu divit patřil mezi válečné důstojníky. Ty důstojníky jeţ získali svou hodnost za války. Čang byl náčelník a za statečnost a obětavost byl povýšen do hodnosti podporučíka. I takové vyjímky existovali.
Další sloţky ukázali na tři bývalé kadety,všichni měli tři roky na akademii a pak poţádali o přeřazení na lod. Byli to typy jeţ přišli na akademii a uvědomily si ţe na ní bohuţel nemají,a tak ji raději ukončily. To byl nejlepší materiál na dobré podůstojníky. Chtěl jsem vzít další sloţku kdyţ mně někdo vyrušil. "dále" do mé kajuty vstoupil,mohutně stavěný námořník. "přejete si námořníku" "Serţant Jason Drake,pane" ted jsem se zarazil,to jméno,ano to musel být on určitě to musel být on,znal jsem jeho otce,byl se mnou v theta kvadrantu,ale při návratu přišel o obě nohy,takţe musel ukončit svou dráhu HF. A ted tu stál jeho syn,byl to určitě on stejný pořez,stejný zjev. "co pro vás mohu udělat serţante" "otec mi říkal,ţe pokud vás poţádám o pomoc tak mi pomůţete" "jistě tak co potřebujete" "chtěl bych nastoupit na tuto lod,pane" "a co vám brání Jasone" "vaše námořní pěchota má plno" "a to ten problém" "ano,pane" "takţe to vyřešíme následně,nastoupíte u mne" "pane" "nějaké dotazy,serţante" "né,pane" "takţe se běţte zabydlet a pak přijdte čéká nás kontrola našeho království" Kdyţ můj nový asistent odešel,zavzpomínal jsem na staré časy. Nebyli to zrovna nejpříjemnější vzpomínky. Náš návrat z theta kvadrantu připomínal spíše zlý sen,neţ ustup. Ztratili jsme tam spoustu dobrých lidí. A za jakou cenu. Moje stará lod,byla po návratu na odpis,z posádky přeţila slabá třetina,s tím ţe většina se uţ do sluţby nikdy nevrátila. Zbylo nás tak pár co nastoupily novou misi. Dokončil jsem svou práci a vydal se k pomalu k lodnímu baru,k té části lodi do které jsem zablodil jen dvakrát v ţivotě. Jinak jsem se mu vyhýbal,nevím ani proč. Proto se mi na Pythagorovi také přezdívalo starý pavouk. Název: Investigation - vol.I Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Ošetřovna Kdyţ Bhaelin dorazil do baru, bylo uţ tam po všem. Střed dění se mezitím přesunul jinam ponejvíc na ošetřovnu a taky do vězení, které se v krátké době podruhé zaplnilo. Na místě činu v současné době pracovali jen tři vyšetřovatelé, kteří zdokumentováváli stopy a vyslýchali
svědky. Protoţe Bhaelin nebyl jako vyštřovatel nijak zvlášť školen, rozhodl se neplést se jim do práce. Pouze si nechal od jejich velitele, praporčíka Balcha, podat krátké hlášení, ve kterém se dozvěděl především to podstatné - podporučík z jeho oddělení postřelil, zřejmě v opilosti, pobočníka konzula Tarkina. Takţe to bylo ještě horší, neţ si jen dovedl představit. Jeho následující kroky vedly přirozeně na ošetřovnu. Na svého provinilého podporučíka bude mít dost času později. Kdyţ vstoupil, spatřil u lůţka, které dostala konzul Madline Hans vyhrazené, stát postavu se starostlivým výrazem ve tváři. Martel se skláněl nad svou pobočnicí. Krom toho "zásahového" zdravotníka se na ní ještě nikdo ani nepodíval. Na druhou stranu musel uznat, ţe Madline Hans poslala pár členů posádky do nepříjemného stavu. Rozhlédl se po místnosti a spatřil šéfa zdejší bezpečnosti. Upřímně řečeno čekal, ţe to bude kapitán, ale ta asi má lepší věci na práci a dostaví se později. Mat věnoval Andoriánovi pouze krátký pohled. Neměl nijak chuť se s ním bavit. Bhaelin postřehl, ţe ona postava, v níţ poznal vyslance Tarkina, se k rozhovoru právě nemá. Začal proto spíše neutrálně. Přišel blíţ a účastně se zeptal. "Jak je jí?" "Špatně. Zásah, i kdyţ jen na omráčení, ale z velké blízkosti, není nic příjemného, poručíku." Teprve nyní si Martel uvědomil na koho se dívá. Ţe by to byl on? To snad ne. Ještě jedou si důkladně prohlédl šéfa zdejší bezpečnosti. Uţ to jméno při čtení seznamu posádky mu něco říkalo, ale nevěděl přesně, o koho jde. "Neslouţil jste kdysi na SB1-McKinley?" Bhaelinovi bleskly hlavou vzpomínky na časy minulé. Tedy minulé...byly to jen asi dva roky, kdy ho Tarkin svým způsobem vytáhl z bryndy, do které během své stáţe na McKinley zabředl a dal mu tak šanci dostat se aţ sem...aby se s ním mohl znovu setkat. "Ano, slouţil." Přikývl. "Myslím, ţe právě vám můţu vděčit za to, co jsem teď. Tenkrát jsem vám nestihl poděkovat..." "Nestojí to za řeč. Tehdy jsme byli všichni, dejme tomu, tak nějak pod tlakem a vlivem nešťastných okolností se to všechno semlelo tak, jak se to semelo." V ten okamţik to uţ ale zase začalo ve vyslancovi vřít. Věděl moc dobře, proč je tu poručík Bhaelin. Buď chce vyslýchat Madline, nebo z toho chce dostat nějaké své muţe. Tarkin však přesně nevěděl, jak začít. Zvolil tedy cestu řečnické otázky. "Co bych pro Vás mohl udělat, poručíku?"
"To bych se moţná měl spíš ptát já vás." Prohodil Bhaelin. "Vinou muţů z mého oddělení je váš pobočník tady. Předpokládám, ţe to budete chtít co nejrychleji vyšetřit a viníky potrestat. Stejně tak já..." "Ano, to máte pravdu, poručíku. Jednoho po druhém si podám. A to můţete vzkázat i kapitánovi." Ohradil se Martel dost ostře. V takových situacích býval nevyzpytatelný. Ani on sám totiţ nevěděl, co přesně bude dělat. "Nevím, co s tím má společného kapitán." Pravil chladně Bhaelin. Od první chvíle, kdy přišel na palubu a poznal, byť jen sběţně svého nového kapitána, rozhodl se postavit se pevně za ní. Snad se v něm probouzel ochranářský pud, který u Andoriánů mimo jiné signalizoval příchod dospělosti. Kaţdopádně cítil kapitána jako slabou osobu, kterou je třeba chránit. Pravda, Youds by mu asi dala, kdyby jí to tak na rovinu řekl, ale tak hloupý nebyl. A vyslanec Martel Tarkin mohl jen těţko skrývat, ţe jehlavním vůdcem jakési opozice proti kapitánovi. Takţe ač mu Bhaelin "mohl být vděčný", tak ve skutečnosti příliš nebyl. Stál proti němu... "Ona Vás sem neposlala? Tak to dorazí zřejmě za chvíli, poručíku." Dal v odpověď samolibě Martel. Oči mu však těkaly mezi důstojníkem bezpečnosti a biolůţkem, na němţ leţela jeho pobočnice, konzul Madline Hans. Kolik jedinců by dalo cokoliv za tento okamţik. Vidět jí takhle. Mat znovu soustředil svou pozornost na Bhaelina. Nebylo to tak těţké - Andorián byl vyšší a silnější neţ Martel. Ovšem ten teď v byl takové náladě, ţe si to moc nepřipouštěl. "Takhle to dopadá, kdyţ se někdo svěří do rukou bezpečnosti, poručíku. Věřila, ţe to můţete uklidnit." Bhaelin se rozhodl tuhle poznámku ignorovat. Ostatně nebyla daleko od pravdy...jeho "melody boys" se opět nevyznamenali a tentokrát byly následky ještě váţnější...a místo naordinování pořádného tréninku, který by z jeho podřízených udělal muţe a ţeny činu, má teď na krku těţké ublíţení na zdraví, nehledě na ztrátu sluţební zbraně, coţ bude muset nepochybně napařit zasahujícímu bezpečákovi... "Bezpečnost na této lodi skutečně není ve formě." Konstatoval. "Jenţe sotva jsem se chystal přemýšlet o tom, jak by se to dalo změnit, přišlo do toho tohle. Můţete se spolehnout, ţe viníci budou potrestáni. Ovšem nejprve je třeba ujasnit si všechna fakta. Svědectví konzula asi v této chvíli nezískám, ale vy jste tam třeba, pokud vím, byl taky, je to tak?" Bhaelin se teď pouštěl na tenký led. Před chvílí v baru nechal práci odborníkům a nemíchal se do ní a teď chce najednou vyslýchat vyslance? Jenţe ten teď byl tak říkajíc po ruce a
Bhaelin se toho rozhodl zkusit vyuţít. Přece nemůţe být úplná pravda, ţe se v jeho bezpečnostním sboru jen tak potuluje banda opilců, kteří jsou nebezpeční pro okolí pomalu víc neţ případné skutečné ohroţení... Hlavní diplomat pouze vyvalil oči, kdyţ poručík v klidu konstatoval, ţe bezpečnost na této lodi není ve formě. Ha! Jak překvapující zjištění! Novinka dne! Pomyslel si Martel. Na to by skutečně sám nepřišel. Chtěl odpověď na poručíkovu otázku, ale ozval se jiný hlas... "By-bylo to velmi za-zajímavé, poručíku. Ten Váš podporučík byl poměrně pod parou, jak se říká. Atašé Yavenn se pustil do kapitána a bezpečnosti tohoto plavidla, a to jaksi on nevydrţel a jednu mu natáhl. Na to reagoval další člen diplomatického sboru tím, ţe ji vrátil poručíkovi. A pak z toho byla obyčejná hospodská rvačka." Byla to konzul Hans. Asi se ten zásahový lékař přeci jen vyznal. Mezitím co vyslanec vedl rozhovor s poručíkem se jí podařilo vysoukat se o něco výše a opřít se o loky. Nedýchalo se jí zrovna dvakrát dobře, ale zvládala to. Martel jen bezděčně sledoval počítač, aţ začne signalizovat problémy. ´Pustil se do bezpečnosti...´ Bhaelin si dovedl představit, ţe by to i jeho samotného mohlo naštvat, obzvlášť kdyţ si vzpomněl, co on prováděl v době nedávno minulé, kdy měl upito... Ovšem to samoosobě jeho podřízeného nijak neomlouvalo. Nehodlal konzula zatěţovat delším výslechem. Potřeboval si ověřit jen jednu věc. "Raději si zase lehněte, madam." Poradil jí. Znělo to trochu neohrabaně. "Na delší svědectví bude čas později. Mám na vás jen jedinou otázku - jste si naprosto jistá, ţe první ránu dal ten podporučík?" I kdyţ takřka nepochyboval o odpovědi, hodlal si to přeci jen ověřit. "Ano, tím jsem si naprosto jistá. Byli s Yavennem proti so-so-sobě. Yavenn mu dovysvětloval, ţe je bezpečnost o ničem a ţe ka-kap-pitán neumí velet. A v ten okamţik pod-pod-podpo-ru-čík udeřil." Odpřísáhla Hans. Z úst se jí ta slova linula jen velmi, velmi těţce. Byla to značná námaha, ale chtěla dostát svým povinnostem. "Vyslanče Tarkine, do sluţby se vrátím ještě dnes, Vaše Ex-excelence." Tarkin jenom přikývl. Nebyl si jist, zdali je to pravda, ale nechtěl brát iluze ani sobě ani jí. Hlavní slovo bude mít lékař. Bhaelin jen pokýval hlavou. "Děkuji, madam, pomohla jste mi." Poděkoval. Obrátil se na přihlíţejícího Takrina. "Můţu se ještě zeptat na vaše svědectví ?"
Chvíli Martel zvaţoval, ţe by se vzepřel, ohradil by se rozsáhlou imunitou a dělal by naschvály. Pak si ovšem uvědomil, ţe je to na nic. Navíc, to, co viděl, samo o sobě Hvězdné flotile uškozovalo. "Viděl jsem toho jen málo. Vzpomínám si, ţe kdyţ jsem přišel, tak tam bylo plno členů Hvězdné flotily kolem zdí. Uprostřed pak bojovali moji lidé s Vašimi lidmi. Kdyţ dorazila pořádková jednotka, tak se konzul Hans nechala snadno zatknout. Jenţe ten podporučík se nějak zmocnil phaseru jednoho z členů jednotky a vypálil na ni." Hm...takţe to se nedozvěděl nic nového. Ovšem to ani nemohl předpokládat. Ostatně ptal se přece zkušeného vyšetřovatele. Usoudil, ţe mu tady uţ příliš pšenka nepokvete a měl by si raději jít podat své lidi, kteří jsou do toho zapletení. Cítil ovšem povinnost ještě něco vyslanci říct. "Já..." Začal. "Velmi mě mrzí, ţe k tomu incidentu došlo. Udělám, co bude v mých silách, aby se to neopakovalo. Na to přísahám." "Bylo by to i ve Vašem zájmu, poručíku. Nicméně, i přesto vznesu oficiální obvinění podle zákonů Federace. To jistě chápete." Prohlásil neochvějně Tarkin. Přesně tohle, nebo aspoň podobně to bude interpretovat kapitánovi. Ta jistě za chvíli dorazí. Mat ještě jednou pohlédl na poručíka. Z jednoho maléru ho vytáhl, do druhého ho dostal. Asi to bude osud. K lůţku konzula se začala přibliţovat skupina zdravotníků. Vyslanec zcela podvědomě reagoval lehkým ustoupením. Nestál jim v cestě, ale přesto tak musel učinit. "Je to vše, poručíku?" "Myslím, ţe ano. Pokud k tomu nemáte ještě něco vy..?" "Ne, to je z mé strany vše. O podniknutých krocích budu informovat Vás, nebo kapitána, poručíku." Sdělil mu Tarkin. Říkal to však automaticky, jeho pozornost patřila lékařskému týmu, který se soustředil kolem konzula Hans. Doktoři vypadali, ţe vědí, co dělají. Vyslanec se proto trochu zklidnil. "V tom případě se poroučím. Bylo mi ctí, pane vyslanče. Madam." Obrátil se ještě ke konzulovu lůţku, načeţ opět vyšel na chodbu a zamířil k druhému cíli své cesty, do vězeňského bloku.
Created by Leg. Martel Tarkin & Lt. Bhaelin sh´Thaar Název: Dohra Autor: Chris Honor Lokace: Uss Scorpion „Hmmmm, hmhmhmmmhmmmmmmmmmmm“ pobrukovala si Helen na servisní palubě stíhačů, kdyţ obcházela svůj stroj, rukou ho přejíţdějíce a zasněně hledíc na kaţdý jeho záhyb, na kaţdý kousek jediného celku. Někteří kteří jí viděli, by vám řekli, ţe kdyţ si myslela, ţe jí někdo nevidí; ţe se s ním div nemazlila jako s vlastním zvířátkem. A při jednou takovém „zkoumání“ ji překvapil šéf Mending. Helen, jak si prohlíţela strukturu kokpitu, ho uviděla a přestala si broukat, její oči se sklopily a ona se tvářila jako prvňáček přistiţený při tom, ţe během písenky opisuje. „Poddůstojníku?“ uvítal jí oslovením s jasnou otázkou….a to co tu děláte? Helen jen tak přešlapovala na místě a hleděla do země. „Co je?“ doţadoval se odpovědi šéf, zatím co od stíhače odpojoval různé přívodní kabely. „Nic,“ odpověděla Helen jako by tím vše skončilo. Šéfův pohled však říkal něco jiného a tak Helen musel přejít k přehození tématu jejich rozhovoru. „Chtěla jsem jen vědět, zda to, co jsem říkala, nějak pomohlo…“ Šéf vzhlédl od diagnostiky kterou právě prováděl, aby jí odpověděl. „Yup, dokonce moc. Zacházení s tou věcí…více jako se zvířátkem…neţ jako se strojem…opravdu funguje,“ potvrdil šéf a dokončil nějaký test a teď se uţ Helen věnoval naplno. „Přišla jste jen kvůli tomu? Zeptat se jak to funguje?“ Helen sklopila pohled. „Ne, to je vše, šéfe. Já…já musím jít na brífink kvůli dnešnímu rozpisu letů,“ řekla a poté se otočila. Šéf by přísahal, ţe málem se z té paluby rozeběhla pryč… PŘÍPRAVNA PILOTŮ Tauron se jen tak pohupovala na ţidli, ţuţlala propisku a hleděla prázdně na PADD, který drţela v ruce. Na stole měla další, pak i spoustu papírů svázaných v deskách…a i láhev nějakého pití a skleničku. „Velitelova práce nikdy nekončí,“ ozvalo se ode dveří a Tauron tím směrem pohlédla. Stál tam velitel Honor, opřený o přepáţku dveří a hledící na Helen jedním z těch jeho pohledů. „Ahoj. Jak je?“ zeptala se ho a otočila se na ţidli tak, aby pořádně seděla za stolem. Poloţila PADD na něj, a propisku vedle něj. Velitel přešel ke stolu, aby mohl jednomu ze svých velitelů letky pohlédnou do očí. „Jo, myslíš krom toho ţe mě kvůli tobě přes hodinu dusil kapitán a já mu musel odůvodňovat, proč bys neměla nejmíň na měsíc skončit v cele?“ zeptal Chris a aby si přisadil, dodal ještě: „Skvěle, nemůţe to být lepší.“ „Víš, ţe to nešlo jinak, ţe jo?“ „Vidělas svůj límeček? Pamatuješ si co jsem ti řekl hned poté ve své kajutě? „Udělal jsem z tebe velitele, protoţe vím, ţe jsi dost sebevědomá a agresivní, to je dobře, ale teď se neuraţ, občas jednáš víc neţ idiotsky.“ „Ale to z tebe dostanu“ a Chris si dovolil menší úšklebek. Nesmíš riskovat svůj ţivot – natoţ svých podřízených bez rozmyslu. To co jsi předvedla nikomu nepomohlo a zbytečně jsi ohrozila svůj i můj ţivot. To, ţe nás nezastřelili je zázrak, nebo spíš cvičení. Ve skutečném boji by po nás zbyly jen pěkné mrtvoly, pokud by nás rovnou nevypařily.“
A Helen poznala ve velitelově obličeji smutek a špatné vzpomínky. A pak po chvíli pokračoval. „Tvůj zadek není jen tvůj, ale všech, nejen tvojí letky, ale i celé perutě. Pokud budeme jen samé individuality, byť jakkoliv skvělé, naše naděje na přeţití je malá.“ „To co jsi udělala bylo bláznovství, ne odvaha.“ „Nebo sis snad myslela, ţe za to dostaneš medaily ?“ „NIKDO..“ a to slovo zdůraznil „.. nebyl ohroţen, ale tvoje akce ohrozila další ţivoty. Kdyby byl někdo ohroţen , bylo by to ospravedlnitelné, ale v té situaci – NE.“ A ted se jí Chris dival přímo do očí : „Udělal jsem tě velitelem proto, ţe máš obrovský potenciál, ale pokud se nenaučíš kdy se má a kdy nemá riskovat, nemůţu tě nechat velitelem. A pamatuj, já dávám jen jednu šanci, stejně jako boj.“ „Dobře,“ odpověděla mu zahloubaná Tauron, stále hledící na PADD. Těkala očima mezi ním, dalším PADDem vedle, i listem papíru, na který si psala své poznámky. Pak se osmělila a zeptala se „Pomůţeš mi s plánováním téhle operace ? Na ten rozpis od kapitána jen zírám...“ „Chceš prostě pokračovat, jako by se nic nestalo?“ zeptal se Chris přímo. „Chrisi, udělala jsem to nejlepší, co se v té situaci udělat dalo.“ „Ano udělala, ale jen dle tebe Helen.“ Chris nasadil lidskou tvář a dál pokračoval „Víš, ne vţdy to co ty povaţuješ v té situaci za správné, správné být musí, kaţdý se můţe mýlit, ty i já, ale rozkazy nadřízených se musí plnit vţdy. Neuposlechnutí je omluvitelné jen tehdy, pokud by zbytečně ohroţoval ţivoty podřízených, ale i tehdy se pak drahoušku ..“ to slovo pronesl velmi něţně a trochu jizlivě „.. budeš za to zodpovídat před soudem.“ „Jistě můţeš dávat návrhy, ale o rozkazech se nediskutuje“ „A víš co mě ještě štve?“ zeptal se Chris a donutil tak Tauron, aby se mu podívala do očí. „Protoţe jsi dělala to, co vţdycky. Vzepřela si se autoritě, udělala to, co je dle tebe správné a ono ti to prošlo. Nedává to smysl, co?“ „Občas bys měl vědět, jak můj mozek pracuje. Jak myslím, jak posuzuji věci. Známe se…týden? A ty uţ mě posuzuješ. Dle čeho? Jedné akce, jednoho cvičení a mé sloţky, ve který stejně nenajdeš jaký jsem člověk, ale jen snůţku blábolů které nedávají smysl?“ zeptala se váţným a taky tak trochu ublíţeným hlasem Helen. Chris jí poctivě vyslechl a pak se rozhodl, ţe tohle potřebuje odlehčení. „Ty máš mozek?“ zeptal se, načeţ se tomu začala Helen smát. On se přidal a přisadil. „Chápeš, ţe jsi v teď háji, ţe jo? Ten tlak, odpovědnost, noci beze spánku...neposlušní důstojníci…co ti polezou na nervy...no, mohlo by to být horší. Mohla ty jsi být můj CAG.“ Helen se tomu smála dál, aţ skoro spadla pod stůl. Či si to alespoň Chris myslel, kdyţ jí tak viděl; avšak Helen se po chvíli zpoza stolu opět objevila a postavila na něj další skleničku. „Tak co, pomůţeš mi, nebo ne?“ zeptala se a uchopila láhev, aby i do druhé skleničky přelila její obsah... „Pomůţu“ ale co nedodal bylo to, ţe to nebude zadarmo. Protoţe jak bude s ni pracovat, tak ji bude líp poznávat a o to pak bude lepší cvičení pro ni, které ji připraví na tělo. A tehdy se pozná, jestli má na to, přijmout zodpovědnost, nejen za sebe, ale i za jiné. A pak, jestli dokáţe přijmout to, ţe kaţdé její rozhodnutí můţe poslat a ţe pošle spoustu lidí na smrt. Nikdo neví, do čeho jdou a jestli tam přeţijí, kdo ví, moţná tam nedokáţí přeţít ani ti nejlepší z nich. A jak tak přemýšlel na něco si vzpomněl. „ Helen..“ „Ano ?“ „.. aţ skončíme, nezapomeň mi připomenout ţe si pak musím promluvit i s veliteli letek beta a gama.“
„A to je kdo ?“ Vyzvídala Helen. „ James Downing u bety a Joanne Fergusonová u gamy.“ Mezi tím na ošetřovně „Csss“ ozvalo se Tomovi někde u ucha kdyţ se probouzel s nepříjemnou bolestí v hrudníku. „No to je od vás hezké, ţe jste se na mě znovu přišel podívat…ikdyţ ne po svých.“řekla jakási postava ve zdravotnický uniformě. „Jak mě slyšíte?“ pronesla pomalu ale zato zřetelně malá postava. „Slyšim vás docela dobře ale nějak blbě vidím. Jste docela silně rozmazanej, pane.“dodal TJ a pokusil se zahejbat rukama, kdyţ v tom se dostavila z paţí palčivá bolest. „A taky s rukama nemůţu hejbat.“ řekl a velice se krotil aby nedával svoji bolest moc najevo. „Mno to se nesmíte divit, kdyţ jste se snaţil zbourat lodní přepáţku. Uţ se tu po vás ptaly i inţenýři, jestli by jste u nich nechtěl nastoupit jako Specialista na škody, kdyţ uţ jste si to vyzkoušel.“dořekl doktor a přitom se docela smál. Tom se pokusil taky se zasmát ale v tu ránu ho opět začalo bolet v hrudníku ale tentokrát to uţ nedokázal zakrýt a všiml si toho i doktor a okamţitě si došel ke stolu pro svůj trikordér. Přešel zpět k TJovi a jeho tělo dvakrát důkladně proscanoval a poté zamyšleně koukal na výsledky. „Sice uţ jsme tě trochu dávaly do kupy hned potom co tě sem přinesly ale to jsme vyléčily jen ty akutní věci jako zlomenina pěti ţeber, natrţená slezina a vnitřní krvácení. A teď musíme začít s tou drobnější údrţbou. Takţe nejprve ti napravíme zrak a potom ty ruce.“domluvil a přešel si ke konzole kde začal plánovat operaci. Created by 2PO. Helen Cain, , MCPO-SF. Chris Honor, Tom Stormage & CPO. Teaz Mending Název: Mariňácká porada Autor: Jason Berm Lokace: Ready Room - Marines Jason se vracel z Chadwickovi kajuty. Stále mu vrtala hlavou ta jeho poslední slova moc se mu to nezamlouvalo přec jenom měl svou hlavu ale...Před ním pomalu kráčel, tedy spíš kulhal Poddůstojník Stukov. ,,Co noha?" řečnicky se zeptal Jason "Ále, někdo to odnést musel." Usmál se Stukov. "A jak se máte pane Berme?" Jason jakoby otázku nereflektoval, dlouze se opět zamyslel a pak z něj vypadla akorát věta ,,Uţ bylo líp" opět dlouze váhal dokonce to vypadalo tak ţe bude pouze mlčet a pak se rozhodl a Stukovovi poloţil otázku ,,Pane můţu se vás na něco zeptat?" "Ale jistě Berme. Vy můţete na cokoli, jde o to jestli vám odpovím." Opět se Stukov šibalsky usmál. Dveře zasedačky se jiţ blíţili a tak Jason ze sebe rychle vyhrkl ,,Co by jste dělal vy na mém místě v té zbrojnici" Na chvíli se Stukov zamyslel. "No myslím, ţe na vašem místě bych udělal to samé."
"Teda ne ţe to vypadalo ţe vám záleţí na svém veliteli, ale to uţ se dá odpustit. Myslím ţe to dotáhnete vysoko". Jason se pouze pousmál a to uţ stáli před zasedačkou dveře se otevřeli a Jason si sedal na místo nejblíţe svému veliteli. Uţ se těšil na to aţ si po sluţbě skočí do baru s Jane...dobře věděl ţe aţ se Stukov dostane k hodnocení toho závěru cvičení a toho co se stalo ve zbrojnici desátník co seděl naproti němu se zvedne a nejmíň bude navrhovat aby mu byla udělena důtka. Podíval se mu do očí dobře věděl ţe s tím co Jason udělal vůbec nesouhlasil. Desátník se tvářil bojovně. Mezi hochy se mu přezdívalo smrťák. Hlavou mu proběhla vzpomínka //před dvěma dny seděli v baru s jeho spoluţákem z akademie Hamishem Alexem měli jiţ dost popito ,,Téměř mi zahynul jeden z důstojníku" pravil Hamish a kopl do sebe 8 mého panáka toho testovacího destilátu z borůvek co vypálil Jason přes zimu v Kanadě ve svém srubu. Ham zakroutil hlavou ,, Ty krávo to je sila kolik to má procent?" Jason jenom pokrčil rameny ,, Byl to můj přítel!" zvýšil hlas Ham. Jason rukou pokynul Barmance aby jim nalila dalšího panáka ,,Jste úplně mimo oba dva vypadněte nebo na vás zavolám bezpečnost"zlostně pravila Barmanka Jason nechtěl mít trable s bezpečností a tak se navzájem s Hamem vzali kolem ramen a postupně dokřikovali aţ k výtahu. ,, MAm u sebe v kajutě perfektní destilát z malin nenačneme ho?" motavě vyřkl Jason ,,Jasně ţe načnem kámo" Ham na to a uţ to mířili od výtahu k jeho kajutě. Potkali bezpečáka. Změřil si je tvrdým pohledem ,,Co tu ksakru děláte" povýšeně se zeptal ,,Připravujeme se ke degustaci jedné lahůdky" vyprostil ze sebe Jason a přitom se nemotorně opřel o bok chodby,,Pojďte s náma" ,,No to si pište ţe půjdu" neoblomně tvrdil bezpečák,,A pak půjdete vy semnou na ošetřovnu" ,,Ale samozřejmě" Jason na to se smíchem odpověděl ale to uţ se otvírali dveře od Jasonovi kajuty ,,Počítači spusť playlist04" zcela zřetelně prohlásil Jason Z reproduktoru se začala linout písnička Nemo od Nightwish. První runda malinovky, bezpečák uţ nechtěl nikam chodit. ,,S kým já teď budu mít sluţby" začal opět Ham ,,Dej si ještě panáka" Jason nalil další rundu ,,kde děláš Jasone" Ham začal ,,U Maríny proč" pravil Jason ,,Ale na akademii jsme byli spolu v taktické třídě"soukal ze sebe Alex,,Nechceš..Nemáš chuť být zas taktický důstojník??" Jason nalil další rundu a uţ nad ním alkohol pomalu vítězil ,,Ja nefíím ale jestli tam máááš volnýý míísto taak aţ buduu, aţ budduu...taaak jo...ale aaaţ budddu ko v maaar..ině." Jasonovi se uţ pletl jazyk ,,Tak jo" Chopil se Hamish a nalil rundu uţ jen pro dva poněvadţ bezpečák co nebyl zvyklý pít se uţ válel po zemi
Jason ho zastavil ,,Jeeen mu nal..nalej ať si to nepoma..matuje" a s obtíţemi podal větší skleničku. bezpečák to okamţitě exnul a doţadoval se ještě jedné rundy..Po 15ti minutách leţel bezpečák na zemi a vůbec se nehýbal. Alex a Jason uţ brzdili,,Vidíš ho prý půjdete se mnou na ošetřovnu" se smíchem prohlásil Jason...Ham a Jason se váleli smíchy po zemi zatímco ten bezpečák tam leţel tam jen těţce dýchal..,,Sakra ten patří na ošetřovnu" prohlásil Alex ,,To jo to říkal aji kdyţ sem" smíchy nemohl dokončit větu Jason. ,,Já nevím aby to nebyla otrava alkoholem" Ham starostlivě ,,Prosimtě v tomhle je methanol ne alkohol"Jason se smíchy pokračoval,,Nikdy se nikomu nic nestalo kdyţ jsme to koštovali" ,,Mno ale přec jenom bychom ho měli vzít na ošetřovnu" Ham na to ,,Volovina v tomhle stavu" ušklíbl se Jason,, Sleduj" vzal bezpečáka a za nohy ho odtáhl ven na chodbu aţ k výtahu..,,Hami pomoţ mi" Procedil Jason mezi zuby společně s Alexem dotáhli bezpečáka do výtahu. výtah zabzučel a za chvíli byli u ošetřovny ,,HMEMEM" pravil bezpečák ,,ten si nebude nic pomatovat, v takovýmhle stavu po mých destilátech si nikdy nic nepomatuješ" pousmál se Jason Postavit bezpečáka na nohy které se mu podlamovali byl docela problém ale Hamish s Jasonem to zvládli.Opřeli ho o dveře a zazvonili. Pro jistotu poklepali bezpečáka po hlavě aby ze sebe něco vydal ,,Mhehuo" vykřikl bezpečák jako kdyby tam nechtěl ,,dále" ozvalo se a Alex s Jasonem sledovali z postraní chodby jak bezpečák padá otevírajícími se dveřmi do ošetřovny přímo na...// usměvná vzpomínka teď se ten desátník koukal na oplátku do očí Jasonovi... Stukov si stoupl před ostatní k holoprojektoru. Začal nejistě: "Ehm, dělám tohle poprvé ale předem bych chtěl poděkovat nadporučíku Chadwickovi ţe mám tu čest vám říct debriefing." Chvilku bylo ticho a pak jistěji začal: "Celkově se úkol povedl. Zbrojnice byla obsazena, kontrolní středisko taktéţ. Ztráty byly přiměřené a já byl mezi nimi. Aţ na situaci ve strojovně to proběhlo dobře. Můţeme to klást za vinu rozvědce která nás neupozornila na agresivní inţenýry a na existenci pilotů v oblasti bojů." Opět chvilka ticha aţ na pana Berma který se trochu pochechtl. "Pane Berme, nevím čemu se smějete ale byl bych rád kdybyste na chvilinku počkal. Aţ se rozejdeme tak si budete moct jít do baru nebo k nějaké ţenské ale teď jste mariňák." řekl v klidu Stukov. "Zpět k akci. O nadporučíku Crossovi nic nevím a nebudu mu nic vyčítat i kdyţ jeho účast nám mohla pomoct. Pan Berm má zajímavé vyjednávací způsoby, které občas i fungují a za to ho chválím jako všechny další ve své skupině. Vyjadřovat se k druhé skupině nehodlám, to bych chtěl nechat na jejím veliteli." Stukov se za stolkem narovnal a vypnul holoprojektor na kterém běţel průběh mise. "I kdyţ ani ta se nevedla vůbec špatně. Pokud máte otázky, sem s nimi, pokud ne, můţeme ukončit tento debriefing.
V té chvíli se napřímil ten desátník,,Protestuji pane" vykřikl na Stukova. Jason jen obrátil oči ve sloup a pomyslel si ,,blb" desátník však pokračoval,,Naprosto nesouhlasím s jednanim serţanta Berma bylo to proti předpisům" počal řvát na celou zasedačku Jason jen v klidu poslouchal a čekal co všechno ještě z desátníka vypadne.. Stukov se otočil na desátníka a klidně pravil... coţ asi desátník nečekal "Opravdu, tak nejdřív vaše jméno a pak jakou to máte námitku?" ,,Jmenuji se Negus Meneli!"razně spustil desátník,,myslím si ţe serţant Berm je neschopný velet jednotce" řval opět desátník,,Vzdát se jedné ţeně no to by udělal.." v tom ho Stukov přerušil "Ano, to by udělal pouze poručík Berm." Stukov se naklonil nad stoleček. "Krom toho ţe to bylo cvičení, coţ by sice nemělo obhajovat pana Berma tak budu mít radši vojáky zajaté neţ mrtvé. Zajaté můţu vysvobodit, na mrtvé se můţu vykašlat. Nemáte náhodou nějaké jiné důvody vaší averze vůči serţantu Bermovi?" Stukov po otázce zvednul obočí po Vulkánsku. ,,Proč myslíte protoţe on je bílý a já černý no to teda ne" Zaskočeně odpověděl Negus,, A nemáte vy averzi vůči mně" Zařval na Stukova. To uţ Jason nevydrţel a postavil se,, Myslím ţe tohle není o averzi tady desátník má pravdu neměl jsem se vzdávat pokud na mně mířila jedna zbraň" nadechl se a přitom se podíval desátníkovi do tváře počal se usmívat,,Ale nadále si myslím ţe v dané situaci to bylo nejlepší řešení a za tím si budu stát do konce svého ţivota! Jestliţe to s tím nesouhlasíte desátníku! mohu vám navrhnout čestný souboj" a teď byl na kobylce zase Jason ,,Desátník se tvářil dosti zaskočeně a pak pravil ,,jaké zbraně?"ale z jeho pohledu šlo vyčíst strach. Tentokrát to nevydrţel Stukov. "DESÁTNÍKU, SERŢANTE!!!!" Sedněte si na ţidli a buďte zticha. Ţádný souboj se tu konat nebude, uţ tu jeden byl." Stukov se zjevně uklidněn otočil na zbytek osazenstva. "Nějaké otázky?" Nikdo nic neřekl. "Skvělé, tímto vás propouštím do baru a nejen tam." Ozvalo se něco jako skvělé, hurá, no konečně... chtěli vstát i pan Berm se svým rivalem. "Ale vy tu zůstanete. Váš problém vyřešíme tady a teď, ať si uţiju trochu té Chadwickovské práce." Otočil jsem se na desátníka. "Co byste udělal vy kdybyste byl na místě pana Berma???" ,,střílel" zavrčel Negus Stukov tuto odpověď ale čekal a tak hned vytáhl svůj pháserek a namířil ho na Neguse a nastavil na maximum (tedy nemyslím přetíţení) coţ je dost ošklivé omráčení. Jason to pozoroval z ţidle..jakmile Stukov namířil phaser na desátníka. Negusovy natekli zlostí ţíly na jeho černé vyholené hlavě Stukov uţ chtěl něco říct kdyţ tu desátník tasil a vystřelil..Ne ţe by to Stukov nečekal nestihl ani vystřelit spíš to myslel jen demonstrativně. Objevili se výboj a Stukov padl k zemi. ,,Magor kristepane on střílel, Magor" proběhlo Jasonovi hlavou. přeskočil stul a.... Stukov po chvíli vstal z pod stul a kouknul na situaci mezi lavicemi. "Pane boţe, nejsem rasista ale tohle mě dokáţe namíchnout. Pane Berme, díky. Ale jestli se tohle dozví Chadwick nebo někdo z velení tak nebude pozitivně
naladěný." Kouknu se na desátníka. "Jste v pořádku pane Berme? Čím jste ho zneškodnil? Jason se s úsměvem podíval na poblíţ stojící ţidli,,Phaser jsem nepouţil a asi bude chvíli mimo" Jason ale pokračoval,, Myslím ovšem ţe tady desátník to bude chtít nahlásit" a pohledl na černocha jenţ se válel pod stolem" multilog vytvořen společně Jasonem Bermem, Alexejem Stukovem a Hamishem Alexandrem Název: Dovětek Autor: Jason Berm Lokace: Bar Jason stál a jen se koukal na tu spoušť Stukov křivil bolestí obličej a desátník leţel na zemi,,Pane skočte si na ošetřovnu já uţ to tu nějak vyřeším" pravil Jason ,,Spoléhám na vás" procedil mezi zuby Stukov Jen co se za Stukovem zavřeli dveře vzal toho desátníka a poloţil ho na stul,,to je zas den" pomyslel si ,,Počítači replikuj čistou studenou vodu 1 l" Vzal z replikátoru studenou vodu a polil desátníka řádně ,,Brrr moje hlava" otřepal se desátník ,,Desátníku Negusi Meneli bude s vámi zahájeno disciplinární řízení"pronesl a Jason zamířil ke dveřím v tom se otočil a podíval se na desátníka který si drţel svou hlavu ,, Předpokládám ţe zítra v 10 ráno to tu společně s velením vyřešíme já to tak zařídím...a desátníku s tou hlavou si radši skočte na ošetřovnu takový pád na zem můţe být nebezpečný" vypustil ze sebe Jason a odešel ze zasedačky. Jason zamířil do kajuty měl ještě hodinu a pak stejně se potřeboval najíst. Hodina mu tak akorát stačila k tomu aby se najedl dal si sonickou sprchu a převlékl. Zamířil do baru. Jane uţ tam byla, seděla u krajního stolu výhled přímo ven do vesmíru loď letěla warpem a ona líbezně pozorovala rozlívající se hvězdy. Jason přišel k baru Barmanka na něj hodila zlý obličej který Jason opětoval ,,dvakrát dvě deci červeného vína" poručil ,,A nechcete rovnou celý sud" rýpla si barmanka. Tohle nesnášel cizí lidi mu lezou do soukromí. vzal obě skelnička a namířil si to za Jane. ,,Ahoj" nadšeně se pousmála Jane ,,Čau uţ je líp?" staral se Jason "Jo, teď kdyţ vím, ţe to nebylo doopravdy, tak je mi určitě o dost líp. A co ty? Jak jste dopadli s vaší skupinou?" usmála se Jane. Jason se pousmál teď uţ mu to bylo docela k smíchu,,Ale neslavně... velitel to schytal a moji hoši si asi chvíli poseděli ve vězení" teď uţ se moc neusmíval.Jason pozvedl skleničku červeného,,Na tvoje zdraví" ťukal "I na tvoje." opětovala úsměv Jane:"Hmm, baví tě to, co děláš teď? Podle tvojí postavy je vidět, ţe nejsi stoprocentní mariňák."
Ta naráţka se Jasonovi moc nelíbila. Podíval se na sebe a musel uznat ţe doopravdy není ten nenjnabouchanější mariňák no ale.. ,,Dřív jsem slouţil jako hlavni taktický důstojník na U.S.S. Hoper" dostávali se k tématu které Jasonovi vůbec nebylo příjemné a tak to zakončil ,,Ale Hoper uţ je dávno za mnou" coţ ovšem nemohl tvrdit o své kariéře taktického důstojníka ,,jestli mně to baví? je to moje práce" povzdych Jason nebylo to tak dávno co zbytečně papíroval... ,, A co ty? ty taky nevypadáš na bezpečáka na hvězdné lodi" "No, původně jsem byla školená jako operační důstojník, ale nějak mi to nesedlo. Pak sem dva roky dělala bezpečnostního důstojníka na Deep Space 4 a to mě začalo opravdu bavit. Teď jsem tady na Scorpionu a jsem spokojená." zavzpomínala a dodala:" Pokud ty svou práci bereš jenom jako práci, tak to je podle mě chyba, měl bys dělat něco, co tě opravdu baví." Loď začala vystupovat z warpu a Jason. Hvězdy se počaly zastavovat Mno mohl bych pomyslel si Jason,,Ale víš zas ten adrenalin kdy nevím co bude za rohem to mě naplňuje jen škoda ţe je to jen jednou za čas" ,,Já taky miluju adrenalin" pravila Jane ,,RED ALERT!" zaznělo místností ,,všichni sluţby schopní důstojníci nechť se hlásí na svých stanovištích!" Jason rychle dopil zbytek červeného vina ,,Já musím" Ve spěchu vyhrkl ,,já můţu" usmála se Jane Jason opětoval usměv ,,Stav se zase někdy" líbezně řekla Jane za odbíhajícím Jasonem Název: Křest Autor: Natalia Youds Lokace: USS Scorpion Natalia Youds si to rozčileným krokem rázovala po koridoru na palubě 6. Uţ toho začínala mít asi tak akorát dost. Nikdy nebyla velitelem, který lpěl na perfektním dodrţování protokolu a rozséval důtky na všechny strany. Nejspíš to bylo způsobeno částečně i faktem, ţe ona sama si nikdy s předpisy příliš velkou hlavu nedělala, sama v záznamu měla slušnou řádku černých puntíků. Pomalu si ale uvědomovala, ţe tentokrát to není jenom ona. Jejímu velení podléhaly nyní stovky lidí, celá posádka Scorpionu, a i kdyţ se jí to jako Natalii nelíbilo, jako kapitán věděla, ţe je bude muset zklidnit. Rvačky v baru se střílením s phaserů se tu prostě trpět nebudou. Bez povšimnutí minula dva crewmanu, kteří se postavili do vzorového pozoru kdyţ je míjela a nastoupila do vítahu. "Ošetřovna!" Vzpomněla si na jednoho vulkánckého poručíka asi před sedmi lety na Galieu. Řekl o ní, ţe je arogantní, nepředvídatelná, nekontrolovatelná a jako taková hrozba pro Hvězdnou Flotilu. V mnoha ohledech měl bez výhrad pravdu. Trochu se pousmála při vzpomínce na něj, nebo spíš na sérii drobných `nehod`, které ho potom postihly a sérii pohovorů v kapitánově pracovně, které potom postihly ji. Byla to bezesporu těţká doba, létaly z jedné bitvy do druhé, bez
nějakých vyhlídek na to jestli to někdy v dohledné době skončí. Pořádně se nevyspali, byli neustále ve stresu, nikdy by neřekla ţe jí válka bude jakkoliv chybět. Ne, válka jí nechyběla, ale tak nějak postrádala jednoduchost těch časů. Jediné na čem záleţelo bylo přeţít akci. Vrátit se bezpečně na loď. Vţdy si myslela, ţe aţ jednou dosáhne hodnosti kapitána, bude uţ všechno znát, teď ale viděla, ţe se teprve učit začíná. Natalie konečně dorazila na ošetřovnu. Vešla dovnitř a uviděla konzula Hans léţící na hlavním biolůţku stále v bezvědomí. Vyslanec Tarkin stál hned vedle ní a cosi jí říkal. Kapitán se rozhlédla, ošetřovna byla jinak uţ téměř prázdná. Všichni ostatní provinilci byli propuštěni. V kanceláři lékaře byla osoba v modré uniformě, ale Nat na tuto vzdálenost nepoznala kdo z lékařů to je. Martel Tarkin stál nad biolůţkem své pobočnice. Drţel její ruku a poprvé si uvědomil, jak mu na ní vlastně záleţí. Koho by v ní mohl ztratit - dobrého, oddaného spojence, prosazující jeho zájmy. Svou stráţ zavolal jiţ při cestě na ošetřovnu. Kdyţ vešla kapitán, domníval se, ţe je to jeho stráţ. Jakmile však bylo jasné, ţe tomu tak není, zaměřil svou pozornost opět na konzula. "Zvládnete to, Madline. To je rozkaz." Pokoušel se Martel odlehčit situaci. Moc se mu to ovšem nedařilo. Madline Hans pouze leţela, nevnímaje okolí. Natálie chvíli stála u vstupních dveří a pozorovala konzula a vyslance. Její oči zablodili k údajům na hlavním lékařském monitoru. Podle všeho byla Madline stabilizovaná. Nastavení phaserů na omráčení mohlo být z blízka velice nebezpečné. Přesto by však zabíjet nemělo. Potichu přistoupila k lůţku. "Podporučík Lindstrom byl vzat do vazby," řekla jemně. Martel se jen podíval na kapitána. V jeho očích se zrcadlil výraz nešťastného člověk (v jeho případě nešťastného jedince). Odklonil zrak od Nataly. Svůj pohled věnoval konzulovi. Věru si jeho rozkazy o tom, jak má oslava na "počest" kapitána Youds vypadat, interpretovala po svém. Nyní tady však leţela. Znovu se otočil vyslanec k vedle stojícímu velícímu důstojníkovi. "Vznesu proti němu obvinění podle federálních zákonů. Postarám se osobně o to, aby byl vydán spravedlnosti a aby ve vězení byl hezky dlouho." "Souhlasím," řekla kapitán nekompromisně. Mat se aţ trochu udivil, co to vlastně kapitán řekla. Věnoval jí dlouhý nevěřícný pohled. Muselo jí přeci být jasné, ţe po obvinění takovém, jaké ho podá on, se z vězení uţ pravděpodobně nikdy nedostane. "Tohle není klingonská loď vyslanče ," řekla kdyţ viděla jeho pohled, "nikdo tu nebude na nikoho střílet. Ani v baru, ani po chodbách, ani ve zbrojnici." Následovala krátká pomlka: "Obvinění proti členu této posádky Lindstromovi ponechám ve vašich rukou. Ale buďte si vědom, ţe dohlédnu na to, aby skutečně dostal přesně to co zasluhuje. Ani víc, ani méně." "O to se bát nemusíte. Neopomenu mu dát všechno, co si zaslouţí, kapitáne."
Odfkl hlavní diplomat na adresu zdejšího velícího důstojníka. Sám moc dobře nevěděl, zdali se má věnovat více kapitánovi, nebo konzulovi. Bylo by asi vhodné této situace přímo zneuţít a udělat pořádný rozruch. Bohuţel, za pár hodin vstoupí loď do kritické oblasti a hra bude započata. Bude to asi jedna z těch her, u nichţ není výsledek nikdy jasný. "A pak mi někdo můţe tvrdit, ţe se mohu spolehnout na lodní bezpečnost." Do jejich rozhovoru vstoupila příchozivší sestra. Krátce se pohledem zastavila na obou dvou zúčastněných a pak její oči sklouzly k panelu s ţivotními fukcemi. "Nemusíte mít obavi. Bude v pořádku, utrpěla pouze nervový šok." "Proč je v bezvědomí?" Zeptala se kapitán. "Doktor McKenely ji bude do večera drţet v umělém spánku. Pomůţe to jejímu nervovému systému se zregenerovat. Pravděpodobně bychom jí uţ zítra měli propustit ale," její pohled směřoval teď na Martela, "nejméně týden by měla být v klidu. Nezatěţovat se ţádnými pracovními záleţitostmi." Vyslanec poslouchal sestru velmi pozorně. Tenhle luxus si nyní nemohl dovolit. Hans potřeboval ke svým povinnostem. "To nepřichází v úvahu. Konzula Hans v současnosti nutně potřebuji. Ale dá se mluvit o omezení jejich aktivit na nějaké méně náročné." Dodal odhodlaně Martel Tarkin. Navíc, ona sama nebude jednou z těch, kteří budou chtít sedět v kanceláři, zatímco ostatní se budou honit za Romulany a dalšími moţnými nepřáteli Federace.Sestra se na Martela usmála tím odzbrojujícím úsměvem, jaký umí vykouzlit jenom zdravotní sestry. "Její nervová soustava má za sebou značné trauma, pane. Pokud by ji nyní příliš namáhala mohla by z toho v krajním případě vzniknout i trvalá nervová porucha." To nehrozí. Problesklo Matovi hlavou. U ní rozhodně ne. Všichni o ní stejně říkali, ţe jistě trpí nějakou nervovou poruchou, ostatně jako její nadřízený. Úţasná dvojka ti dva. Tarkin musel nyní volit mezi povinnostmi a osobními pocity. Naštěstí pro něj se objevila varianta, které se dalo vyuţít. Ačkoliv Hans nebyla členem Hvězdné flotily, lékař mohl nařídit její ochrannou léčbu. Obzvláště po dalším kolabsu, jenţ při jejím zaměstnání mohl nastat. "Kapitáne, pokud nebudu mít konzula Hans k dispozici pro potřebné operace při případném setkání s Romulany, tak Vám zaručuji, ţe ten podporučík z vězení uţ nevyleze. A téţ nechám jeho kolegy z důvodu bezpečnosti lodi, a tedy majetku Federace prošetřit při nejbliţším moţném termínu." Nat se na vyslance podívala s neskrývaným překvapením. "Děláte si legraci?" "Ne, kapitáne. Nedělám."
Odpověděl Martel v jiţ dobře známé poloze hlasu, který přímo ukazoval jeho nesmírnou aroganci a opovrţení Hvězdnou flotilou. V momentě, kdy viděl Hans, jak leţí na biolůţku, snad ani nevěděl, ţe to znamená konec jejich kariéry a nejspíše i odchod z Hvězdné flotily s nepěkným neoficiálním posudkem. Jenţe Martel teď ve své zaslepenosti byl schopen udělat cokoliv. Kapitán se na vyslance upřeně podívala. Jejich pohledy se na tři nebo čtyři vteřiny a bylo slyšet jenom pípání panelu monitorující konzulovo srdce. "Vaši lidé budou propuštěni ze zadrţovacích cel zítra ve dvanáct nula nula spolu se zbytkem zadrţených. Naloţte s nimi podle svého uváţení,"řekla Nat vzdorovitě. Neţ stihnul vyslanec jakkoliv reagovat přerušila jejich rozhovor událost, která se na palubě stala vůbec poprvé. Rozezněla se siréna červeného poplachu. "Pokud mě omluvíte..." Dodala ještě kapitán s nepěkným úšklebkem a bez čekání na odpověď se otočila a odešla. Červený poplach. To tu skutečně ještě nebylo. Co se asi mohlo stát? Moţností bylo tolik. Nebo ţe by uţ dorazili na místo? Moţné je všechno, obzvláště na této lodi. Martel aţ nyní postřehl šokovaný výraz sestry, která stále stála u biolůţka. "Děje se snad něco?" Otázal se s překvapeným údivem i hlasem. Ţeně chvíli trvalo neţ si uvědomila, ţe její pohled je asi trochu nevhodný. Potom promluvila, i kdyţ šok z její tváře úplně nezmizel. "Myslím, ţe byste měl odejít, pane. Prokonzul potřebuje klid." "Konzul." Prohodil tiše Mat směrem k sestře. Nezaslouţila si jeho stávající náladu. Ostatně, to asi nikdo. Pohlédl ještě jednou na svou pobočnici. Dostavil se opět pocit jisté osamělosti a nebezpečí. Svým stráţím věřil, ale přeci jen Hana byla Hana. Kdyţ byla ona po jeho boku, tak věděl, ţe situace je zvládnutá.245203594 "Pečujte mi o ní dobře, sestři. A...no...omlouvám se." To byla poslední slova, jenţ Tarkin pronesl. Potom uţ se v doprovodu diplomatické stráţe odebral do svých prostor. Cestu tentokráte ovšem ozařovaly červená výstraţná světla. ----------------------------------------------------Hned jak Nat vyšla z ošetřovny a z dohledu Tarkina klepla to svého odznaku: "Youds můstku, hlášení!" "Zachytili jsme prioritní nouzový signál. Raději byste sem měla přijít, madam." Cesta na první palubu jí netrvala déle neţ minutu. Kdyţ vešla na můstek, v kapitánském křesle seděl praporčík Alexander, hlavní taktický důstojník. Nat to na okamţik překvapilo, ale hned v zápětí si uvědomila, ţe před necelou půlhodinou začala noční směna, a všichni starší
důstojnící měli momentálně volno. Kdyţ vstopila na můstek praporčík okamţitě vstal. "Hlášení, Hamishi." Ham vzhlédl od displejů na kapitánských konzolách a nahlásil: "Zachytili jsme nouzovy signál z USS Bellerophon, nastavili jsme k němu kurs a na místo dorazíme během minuty" "Dobře," řekla Nat a snaţila si srovnat v hlavě co právě slyšela. Bellerophon byla loď třídy intrepid, a jako taková nebyla nijak snadný cíl. Byla zvědavá co jí dostalo do potíţí. "Vystupujeme z warpu," ohlásila Bajoranka u kormidla. Na hlavní obrazovce se objevily hvězdy mezi nimiţ se vznášel nějaký těţko identifikovatelný tmavý objekt. "Zvětšte to, praporčíku." Byl to Bellerophon. Nebo spíše to co z něj zbylo. Pohým okem byla vidět mnohočetná protţení trupu na všech palubách. Polovina talířové sekce byla pryč a chyběla i jedna gondola. Kolem se ještě vznášel oblak různých menších trosek. Hamish se s údivem postavil z kapitánského křesla. Poté rychle zareagoval, stísknutím pár tlačítek se odhlásil jako uţivatel kapitánské konzole, kývl na kapitána, jako ţe má zaujmout své místo a hned se přesunul k postu Taktického důstojníka, odkud hned jednoho poddůstojníka vyhodil a nahradil ho. "Bellerophon nemá ţádnou energii a je praktický mrtvý, zachytávám několik záchraných modulů." vzhlédl ke kapitánovi, vyčkávajíc další rozkazy. "Známky ţivota?" Zeptala se Nat. "Patnáct známek ţivota rozdělené ve třech modulech. Bellerophon je bez podpory ţivota." zachmuřil se Hamish. "Vezměta nás blíţ, crewmane. Pane Alexandere, nějaká zbytkové stopy po zbraních?" "Zaznamenávám... to je divný... zaznamenávám zbytky záření, které by naznačovalo pouţití plazmových torpéd. Romulanských, plazmových torpéd." dodal Ham. "Áh...no výborně," pronesla Nat ironicky. Několi dalších vteřin bylo ticho. "Madam," promluvila váhavě Bajorka sedící za kormidlem. "Nepřitáhneme ty záchrané moduly?" Kapitán ještě chvilku mlčela: "Něco tu nehraje," řekla konečně. "Crewmane, přibliţte nás na dosah vlečného paprsku." "Zaměřuji je vlečným paprskem... za chvíli je tady máme. Kapitáne, zachytávám zde ještě něco, ale vůbec nevím, co to je." řekl Hamish a zamračil se na své přístroje, jako by je tím snad donutil říct mu, co to vlastně ukazují. Kapitán se podívala na hlavní obrozovku kde záchraný modul uchopil modrý energetický paprsek a pomalu ho přibliţoval k zadním vratům doku. Kapitán vstala:
"Zvláštní, ţe by zničili loď a moduly by tu nechali bez povšimnutí. Na cvhíli se zamyslela: "Velmi pomalu ho přibliţujte k lodi. Chci si něco ověřit. Praporčíku," otočila se na Alexandera a udělala dva kroky směrem k jeho stanovišti. "Připravte salvu torpéd do zádních torpédometů." "Madam?" Zeptal se Ham trochu zmateně. "V momentě, kdy bychom měli sklopit štíty, abychom vtáhli modul dovnitř. Vystřelte je v takových úhlech, aby pokryly co největší prostor za naší zádí," vysvětlila mu svůj plán. "Rozkaz!" řekl Hamish a pomalu mu začalo svítat:"Záchrané moduly uţ jsou u štítů. Připravuji se ke sklopení štítů. Zadní torpéda, maximální rozptyl, pal!" Ze zadní části talířové sekce USS Scorpion vyletěly dvě salvy fotonových torpéd. Všechny, aţ na jedno, letěli vesmírem, jako by se nic nedělo. Jenom právě ta jedna vybuchla asi 15 000 kilometrů za zádí Scorpionu v místě, kde zamaskovaná loď čekala aţ Scorpion sklopí štíty, aby mu tak mohla uštědřit zdrcující zásah plnou silou svých zbraní. "Kapitáne, zasáhli jsme romulanský warbird!" nahlásil Hamish a rychle nabíjel další salvu. "Kapitáne, druhý warbird se demaskuje před naší přídí." hlas Hamishe Alexandra měl k stoprocentnímu klidu daleko. "Zaměřte se na tu první loď. Záďová torpéda!" Nat si urychleně sedla do kapitánského křesla. "Crewmane, úhybné manévry." Z torpédometů Scorpionu vyšla další, tentokrát přesněji mířená salva torpéd a zasáhla ještě trochu zaskočený warbird za zádí, který se právě demaskoval. Dvě z nich ještě stihla proletět neţ překvapená loď vztyčila po procesu maskování štíty a zanechala na trupu lodi znatelné jizvy. Ostatní zasáhla do štítů. Téměř ve stejnou chvíli ale vystřelil i druhý warbird a zasáhl plnou silou přední štíty sovereignu. Kapitán mrkla: "No, zdá se, ţe se nám je podařilo naštvat." "To tedy ano." řekl Hamish a krom torpéd zaměřil na nepřítele i záďové phasery,"povolení ke střelbě phasery, kapitáne?" Nat kývla, na a tváří se jí objevil úsměv: "Palte podle libosti praporčíku. Snaţte se jim vyřadit zbraně." Hamish rychle kývl a urychleně se chytil konzole, protoţe do Scorpionu zabubnovalo dalších několik torpéd. Zaměřil pravý disruptor a rozdělil palbu do jednoduchého vzorce. Ze zádě Scorpionu vyletěla první dávka torpéd a zarazila se o štít warbirdu. Hned poté do toho samého místa postupně vypálili dva záďové phasery všechnu svou energii a hned poté se toto jednou opakovalo. "Přeji si, aby se palubní zbraně doplňovaly a dobýjely rychleji." pomyslel si Hamish a místo fotonových torpéd dal nabýt quantová. "Jeden disruptor vyřazen, kapitáne." Hamish po chvíli vítězoslavně na pár vteřin zvedl hlavu
od svých přístrojů, ale krátce poté se jich opět musel vší silou přidrţet, Scorpion se otřásal pod dalšími zásahy. "Štíty zatím drţí." Teď na Scorpion páliy oba warbirdy, i kdyţ první z nich se se drţel zpátky. Loď se ještě několikrát otřásla, ale její štíty, jedny z nejlepších ve Flotile, statečně odolávaly. Pětice kvantových torpéd z přední věţe teď zasáhla druhý z warbirdů, zatímco o první z nich se staraly phasery. "Směr 21 čárka 3. Zadní torpédomety!" Velela kapitán. Hamish pochopil, tentokrát zadní dávku torpéd opět dostal druhý warbird, který tím přišel o levý disruptor a o první warbird se tentokrát staraly přední, silnější phasery. "Stav?" zeptala se Natalia. "První warbird má oslabené přední štíty, lehké poškození motorů na zádi a pravý disruptor mimo provoz. Druhý warbird má selhávající boční štíty a levý disruptor v háji." vyčetl Hamish z displejů. "Změňte úhybné manévry na vzorec Alfa. Hame, pokračujte v palbě na..." "Kapitáne!" Přerušil ji praporčík. "Oba warbirdy se zamaskovaly a..." na chvíli se odmlčel. "Vypadá to, ţe jsou pryč. Zaznemanávám dva energetické výboje, pravděpodobně přešli na warp." "To bylo hezkých pár šťouchanců na první bitvu, nemyslíte" Řekla kapitán s úsměvem. "To tedy bylo." uvolnil se Hamish. "Hlášení o škodách?" zeptala se Nat. "Jen lehce poškuzený trup, většina jejich palby se zarazila o štíty, nic s čím by si Dortzovi lidi neporadili." odpověděl Hamish," docela bych rád věděl, proč Romulani napadají Federační lodě podél Neutrální zóny." "No," pokrčila rameny kapitán. "Kaţdopádně to vzdali dřív, neţ museli. Myslím ţe se s nimi nevidíme naposledy. Crewmane, přejděta na ţlutý stupěň a přitáhněte ty moduly dovnitř. Ať se zdravotnické tými hlásí v hlavním hangáru." Potom se otočila na Alexandera: "Můstek je váš, praporčíku, obnovte kurs k mlhovině maximálním warpem," řekla a nastoupila do turbovýtahu. "Hangár 1." Hamish koukal na kapitána jak odchází, poté se odhlásil od taktické konzole, kývl na poddůstojníka, který ho zastupoval a doteď stál u pomocné taktické konzole, aby opět zaujal své místo. Potom došel ke kapitánskému křeslu, autorizoval se a zavelel:"Crewmane, vtáhněte vlečným paprskem ty moduly do hangáru 1."
"Hotovo, pane, všechny moduly bezpečně přistály v hangáru jedna." po chvíli odpověděl poddůstojník u taktické sekce. "Kormidlo, nastavte náš původní kurz, maximální warp." zavele Hamish a usadil se do křesla. ------------------------------------------------------------Situaci v hangáru byla na první pohled docela nepřehledná. Kolem třech únikových kapslí, kaţdá o velikosti asi 4 krát 3 krát 2 metry se motalo dohromady asi 20 lidí. Bylo to několik zdravotníků, skupina bezpečáků a také malá skupinka lidí ze strojovny. Lékařské tými pravděpodobně nenesly zrovna radostně přítomnost ostatních dvou skupin, které jim vesměs spíše překáţely, ale snaţili se to nedávat nijak okatě najevo. Mimo ně tam bylo samozřejmě taky dost zachráněných. No, `dost` asi nebylo právě to správné slovo. Nat viděla všeho všudy asi deset zachráněný. To bylo na loď s posádkou 150-ti lidí ţalostně málo. Vstoupila dovnitř a šla hned k doktorce, která lékařským týmům očividně velela. Byla to sympatická mladá černovláska a právě trikordérem skenovala poraněnou ruku muţe ve velmi špinavé červené uniformě. V jeho očích se doposud zrcadlilo trauma, které utrpěl. "Doktorko," oslovila ji kapitán. Ohllédla se: "Á, kapitáne." "Jak jsou na tom?" Zeptala se Nat. "Téměř všichni utpěli silný šok, jinak ale většinou mají jenom středně těţká zranění. Snaţíme..." "Doktorko!" Křikl jeden z asistentů, který právě za pomoci ještě jednoho muţe vynášel z modulu tělo. "Tehle je na tom hodně zle." Lékařka zanechala muţe s popálenou rukou a přiskočila napomoc. "Ztratil hodně krve," komentoval situaci druhý muţ, který ho pomáhal nést. Doktorka nad ním přejela trikordérem." Mnohočetné fraktury končetin, protrţená ledvina, vnitřní krvácení. Musí ihned na operaci." Kapitán si zraněného prohlédla. Měl uniformu Flotily se zeleným límcem, jaký nosí mariňáci. Hodností to byl major. Kdyţ se Nat podívala na jeho obličej, s hrůzou zjistila, ţe ho zná. Jmenoval se James Schindler a byl to Nataliin spoluţák s Akademie. "Montoya, ošetřovně," klepla doktorka do svého komunikátoru. "Tady McKenely." "Traspotuju k vám jednoho těţce zraněného. Je nutné ho okamţitě operovat." "Rozumím," pár sekund na to se majora zmocnil transportní paprsek. Juanita se vrátila zpátky k předešlému pacientovi. Najednou kapitán zpozorněla a zahleděla se kamsi za doktorčino pravé remeno, odkud se k ní přes prostesty jedné ze sester prodíral poručík ve zlaté uniformě.
"Ne, děkuji skutečně jsem v pořádku, ano. Ne opravdu není nutné abyste mě nadále vyšetřovali, prosím. Dovolíte..." Byl to člověk, tak kolem padesátky, měl šedé vlasy učesané na patku a kulatý, nesmírně dobrácky vyhlíţející obličej. Nakonec se trochu nemotorně prodral ven a kdyţ uviděl kapitána na tváři se mu objevil téměř dětský úsměv. "Dobrý den, dobrý den," pravil. "Jmenuji se Dante, pro přátele Marvin. Marvin Dante," řekl Marvin trochu zmateně a napřahoval pravici. "Byl jsem zástupce šéfinţenýra na Bellerophonu." Natalie mu úsměv opatila a stiskla nabízenou pravici: "Vítejte na palubě Scorpionu, Marvine. Škoda, ţe to není za příjemnějších okolností." Marvin se zatvářil smutně: "Ano, kapitáne. Bellerophon byla dobrá loď se skvělou posádkou. Bude jí velká škoda, ano opravdu veliká." "Můţete nám říci co se stalo?" Zeptala se Nat. Marvin smutně pokrčil rameny, na tváři se mu objevilo trochu bezmoci: "Bohuţel toho není moc k vyprávění. Právě mi končila sluţba a byl jsem na cestě do své kajuty kdyţ byl vyhlášen poplach. Hned nato loď dostala několik kritických zásahů. Myslím, ţe jsme ani nevystřelili. Jenom zázrakem se mi podařilo dostat k únikovým modulům." Poručík si smutně povzdechl a jeho pohled se zanořil do podlahy: "Bohuţel, většina posádky takové štěstí neměla." "Je mi líto vaší posádky, poručíku," řekla Nat soucitně. "Buďte si jistý, ţe přijdeme na to proč na vás Romulané zaútočili." Do Marvina jakoby zase něco vlilo energii: "Ano, děkuji. Ale rád bych vám pomohl kapitáne. Je to to nejmenší co můţu udělat pro památku posádky Bellerophonu. Zjistíte, ţe jsem velice dobrý inţenýr. Na lodi třídy sovereign jsem sice prvně, ale její schémata dobře znám." Kapitán se podívala na doktorku:"Myslím, ţe by to neměl být problém poručíku, ale nedříve prosím jděte tady z doktorkou. Předpokládám, ţe vás bude chtít ještě vyšetřit." Marvin se neochotně podíval na Juanitu a zase na kapitána. Chtěl zřejmě něco namítnout ale nakonec si to rozmyslel. "Tak dobře tedy," řekl odevzdaně. Nat se usmála: "Výborně. Uvidíme se tedy potom." "S radostí kapitáne." "Dejte mi vědět, pokud se něco změní s majorem," řekla Juanitě. "Ano, kapitáne. Ale můţe to nějakou chvíli trvat, jeho stav je váţný."
"Rozumím," kývla Nat. "Informujte mě. Marvine," kývla ještě na pozdrav inţenýrovi a odešla z hangáru ven. Tahle mise bude moţná o dost sloţitější neţ to vypadalo, pomyslela si. Created by: Natalia Youds, Martel Tarkin, Hamish Alexander Název: dokončení zabezpečování Autor: Tolbin Jaxom Lokace: strojovna Poté, co poručík Dortz obdrţel od Tolbina hlášení o dokončení instalace zabezpečovacích systémů, rozhodl se dát ihned vědět kapitánovi. Klepl do svého komunikátoru. =/= Poručík Dortz kapitánovi =/= =/= Tady Youds =/= odpověděl mu uţ známý hlas =/= Kapitáne dokončili jsme to zabezpečování konzol, potřebujeme to odzkoušet =/= =/= No, =/= Natálie pokrčila rameny =/= pokud to neohrozí normální provoz lodi =/= =/= Za současné situace myslím, ţe ţádné nebezpečí nehrozí ani při kolapsu některého systému. Potřebujeme jakoby způsobit explozi několika konzol, abychom zjistili, jak systém reaguje a jestli je účinný =/= =/= Rozumím, pokud jde o mě nevidím v tom problém. Kontaktujte můstek. Youds konec =/= Oliven téměř neznatelně kývnul hlavou „Tak dobře.“ Potom opět klepl do svého komunikátoru =/= Strojovna můstku =/= =/= Tady Jackson =/= =/= Komandére budeme provádět test toho nového zabezpečení konzol. Potřebujeme vaši spolupráci =/= =/= Moji spolupráci? V jakém smyslu? =/= =/= Pokusíme se způsobit explozi některé konzoly na můstku. Pokud bude systém reagovat správně, konzola by se měla odpojit namísto exploze. Z bezpečnostních důvodů ale doporučuji, aby obsluhy konzol odstoupily alespoň metr stranou. Pokud by systém nefungoval, mohlo by dojít k váţným zraněním =/= =/= Rozumím =/= Komandér kývnutím hlavy naznačil osádce můstku, aby se zařídila podle šéfinţenýrova doporučení. Kdyţ se tak stalo, ozval se mu znovu. =/= V pořádku poručíku, můţete začít =/= =/= Rozumím pane. Přesně za pět sekund způsobíme někde na lodi zkrat, který by měl ovlivnit některou z konzol na můstku =/= Poručík se obrátil na Tolbina, který stál vedle něj. „Pane Jaxome, začněte.“
„Ano pane.“ Za pět sekund pohasla na můstku konzola OPS. =/= Jak to vypadá komandére? =/= =/= Vypadla konzole OPS. =/= =/= K ţádné explozi nedošlo? =/= =/= Ne. =/= Poručík a Tolbin se na sebe usmáli. =/= Hned pošlu někoho, aby znovu zapojil tu konzolu. =/= =/= Rozumím. Jackson konec. =/= Za chvíli se na můstku otevřely dveře a dovnitř vešel Tolbin s kufříkem. Minutu nato byla konzola opět plně funkční. Poté ještě provedli Tolbin s Olivenem zkoušky ve strojovně a na ošetřovně. I tam dopadly stejně uspokojivě jako na můstku. Inţenýři mohli být spokojení. Spolupracovali poručík Oliven Dortz, kapitán Natalia Youds. Název: Investigation - Vol. II Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Vězeňský blok Z ošetřovny zamířil Bhaelin rovnou do vězeňského bloku. Scorpion nabízel svým zadrţovaným moţnost vybrat si celkem z 5 stroze zařízených cel s hladkými stěnami oddělenými silovými poli od hlavní chodby uprostřed. Ve chvíli, kdy dorazil, byly zaplněny tři. V jedné se tísnila čtveřice bezepečáků, v druhé stejný počet příslušníků DSRF a hlavní viník podporučík Kurt Lindstrom měl vyhrazenou soukromou celu. Celé zařízení měl pod palcem vězeňský důstojník praporčík Batol, Bolian. Bhaelin namířil rovnou k němu. „Potřebuju si promluvit s podporučíkem Lindstromem, o samotě.“ Sdělil mu. „Máte na to ţádanku?“ Optal se ho s nevinným výrazem Bolian. Bhaelin sebou trhl. „Víte, kdo já jsem, praporčíku?“ Neměl zrovna náladu na ţerty. Jenţe Batol neţertoval. „Vidím, ţe jste poručík.“ Ukázal na insignie na límci Andoriánovy uniformy. „Já jsem váš nadřízený, praporčíku.“ „To je moţné.“ Nenechal se Bolian vyvést z klidu. „Ale na soukromou rozmluvu s vězněm obviněným z váţného přečinu, pokud nejste jeho obhájce, o čemţ pochybuji, musíte předloţit ţádanku vzor 337/a-23.“
„Ksakru.“ Ulevil si Bhaelin. „Jako hlavní bezpečností důstojník bych si jí mohl sám napsat…“ „Jistě.“ Přikývl Batol. „To byste mohl. A kdyţ to uděláte, tak nebudu mít ţádné další námitky.“ Bhaelin v duchu spílal úřednímu šimlovi, který i koncem 24. století stále vesele řehtal. „Nemáte PADD?“ Modré ruce Boliana mu podaly jeden z těch, co leţely na jeho pracovním stolku. Pak zabralo pár desítek sekund, neţ se proklikal k příslušnému vzoru ţádanky a vyplnil ji. Připojil autorizační kód a podal výsledek Batolovi. Ten si PADD uloţil, spokojený tím, ţe úřednímu postupu bylo učiněno za dost. „Flotila si zase hraje na armádu, co?“ Vloţil se do rozpravy pobavený muţský hlas. Patřil jednomu ze zadrţených – atašé Yaveenovi. „Ticho v cele!“ Rozkřikl se Bolian. To ale diplomata leda tak ještě víc rozesmálo. „A na co jste si hráli vy tam v baru?“ Vmísil se Bhaelin a probodl ho pohledem. Yaveenova rozesmátá tvář zkameněla. „Začal si on.“ „Jistě…a vy jste se museli hned přidat.“ Yaveen chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel. „Vy jste tam nebyl…nemůţete vědět, jak to bylo.“ „To ne.“ Připustil Bhaelin. „Ostatně od toho jsem tady, abych si to aspoň zrekonstruoval. A začnu podporučíkem Lindstromem.“ „Vy máte s vyšetřováním násilných trestných činů nějaké zkušenosti?“ Vyzvídal atašé. „Dostatečné.“ Usadil ho Bhaelin, i kdyţ to nebyla pravda. „Byl bych jenom rád, aby se rozhodovalo nestranně.“ Ucedil Yaveen. „O to nemusíte mít starosti. Vyslanec Tarkin se o to určitě postará.“ Odvětil jízlivě Bhaelin. „Potřebuju místo, kde budu moct s vězněm volně mluvit.“ Obrátil se k dozorčímu Bolianovi a připomněl mu prvotní účel návštěvy. „Jistě, pane. Vemte ho do izolační místnosti.“ Odkázal ho na celu oddělenou od zbytku vězeňského prostoru. „Chcete eskortu?“ Bhaelin se té myšlence usmál. „Myslím, ţe mě neuteče…ani mě neodzbrojí.“ Ztratil humor, kdyţ si vzpomněl na tuhle nešťastnou událost, kterou bude muset řešit později. Přešel blíţ k Lindstromově cele. „Vypnout.“ Batol spustil silové pole. „Tak pojďte.“ Vyzval zkroušeně sedícího podporučíka zírajícího do prázdna.
Muţ pomalu vstal a následoval Bhaelina. Všechen alkohol z něj ještě nevyprchal, to Bhaelin dobře cítil. Drţel ho v podpaţdí a dovedl do izolační místnosti, kde ho usadil na jedné z ţidlí a sám se sloţil na druhou. Chvíli se na Lindstroma upřeně díval, jako by přemýšlel, co řekne, a pak se zeptal. „Tak, podporučíku. Můţete mi vysvětlit, co jste to vlastně dělal.“ Muţ schoval hlavu do dlaní. „Já…nevím! Byl jsem…opilý. Ještě teď jsem opilý…Boţe! Já nevím!“ „No tak!“ Uklidňoval ho Bhaelin, jehoţ reakce mírně překvapila. „Všechno bude dobrý.“ Lindstrom se zase propadl do jisté apatie. „Nebude.“ Zavrtěl hlavou. „Uţ nikdy…“ „Hele.“ Změnil Bhaelin přístup na více kamarádský. „Já ti chci pomoct. Ale musím se dozvědět, co se to tam v baru dělo. Diplomaté jsou o poznání sdílnější…“ Podporučík na něj upřel skelný pohled. „Pak tedy víte všechno, co potřebujete.“ „Ale já to chci slyšet od tebe. Nemám DSRF zrovna v lásce, víš?“ Pouštěl se na tenký led. Kdyby mu na tohle nepokryté ovlivňování svědka někdo přišel, asi by to s ním příliš dobře nedopadlo. Jenţe i krátké setkání s vyslancem Tarkinem ho utvrdilo v tom, ţe jemu nebude stačit, ţe zničí kariéru a ţivot Kurta Lindstroma. Půjde skoro určitě dál a to po celé jeho bezpečnosti. A to zase jen proto, ţe bude chtít znemoţnit a potopit kapitána Youds. A Bhaelin se rozhodl vytáhnout proti tomu do boje. On své oddělení očistí. Dokáţe, ţe jsou to muţi a ţeny na svém místě. A ţe kapitán Youds je velitel na svém místě. Nebojí se DSRF. Ta by se teď měla bát jeho… „Říkali, ţe bezpečnost na lodi selhala…posmívali se nám…a posmívali se kapitánovi…“ Z Lindstroma to lezlo pomalu, ale říkal v zásadě to, co chtěl Bhaelin slyšet. „Všichni?“ „Právě, ţe ne.“ Zavrtěl hlavou. „Ta ţena…co sem jí…střelil…konzul…ta ne…snaţila se ho uklidit a mírnit jeho slova…ale on si nedal říct…“ Ten „on“ musel být nepochybně Yaveen, tím si byl Bhaelin jistý, stejně tak jako tím, ţe by mu sám nejradši vrazil jednu do zubů. „Řek sem mu…řek sem, ať to zvopakuje…to co říkal…“ „A?“ „A on to udělal…a pak řekl eště něco jinýho…“ „A pak?“
„Dostal do zubů, pane.“ Podporučík se krátce usmál. „Pak začla bitka. To sem uţ nevnímal, jen se řezal. Někdo se mě snaţil vodtrhnout…sebral jsem mu phaser…a…“ Oči se mu zalily slzami. Bhaelin dál nenaléhal. Bylo vidět, ţe podporučík svého činu lituje. Bylo mu ovšem jasné, ţe tohle Tarkinovi stačit nebude… Poloţil Lindstromovi ruku na rameno. „Slibuju, ţe udělám všechno, co je v mé moci, abych tě z toho dostal.“ „Já z toho nechci dostat, pane.“ Zavrtěl hlavou. „Udělal sem to, co sem udělal a zaslouţím trest. Jen…jak se jí daří?“ „Není jí moc dobře. Ale dostane se z toho.“ To ho trochu uklidnilo. Pookřál. „Ale pro mě to dobře nevypadá, ţe ne.“ „Vyslanec Tarkin bude chtít potrestání.“ „To je tedy můj konec…“ „A nejen váš.“ Podotkl Bhaelin. „To by byl konec celé bezpečnosti na Scorpionu. Ale ještě jsem tu já.“ Neprodá svou kůţi lacino. Tarkin se bude muset ještě moc snaţit, aby vyhrál na celé čáře. Z těchto úvah Bhaelina vytrhl zvuk sirén ohlašující červený poplach. Uţ zase?! To snad nikdy neskončí… Název: Welcoming party Autor: Thomas Johnson Lokace: Můstek USS Scorpion "Čas je 0600," oznámil počítač. "Hezké," odpověděla mu Nat a otočila se na druhý bok. . . . "Čas je 0601," oznámil znovu počítač ţhavou novinku. Natalia se znovu zavrtěla v přikrývkých. "Čas je 0601 a dvacet sekund," přitvrdil počítač, neochoten se jenom tak vzdát. Tentokrát uţ začala být kapitán trochu nervózní. Vzala polštář a poloţila si ho nad hlavu.
"Johnson kapitánu Youdsové," proříznul ticho v kajutě tentorkát Thomasův hlas. "Zmlkni!" Zařvala Nat z podpolštáře. Následovala chvíle ticha na druhé straně: "Eh, promiňte, madam. Nechtěl jsem...totiţ..." Nat obrátila oči v sloup: "Promiňte Thomasi, to nebylo určeno vám." "Aha," pokračoval hlas se slyšitelnou úlevou. "Tedy, madam, vystoupili jsme z warpu, jsme na místě." Kapitán si pozdechla a konečně se posadila na posteli: "Rozumím, hned jsem tam." O několik minut později uţ kapitán vstupovala na můstek, nadporučík jak ji uviděl vstal z křesla. "Něco nového Thomasi?" Zamyslel se: "Myslím, ţe od té doby co jsem vám volal nic, kapitáne. Nacházíme se ve vzdálenosti 50 milionů kilometrů od vnějšího okraje mlhoviny a začali s předběţnými skeny." "A?" "No, zatím nic podstatného, bude to chtít podrobný průzkum." "Dobře," kapitán přešla z jedná strany můstku na druhou a zase zpět a přitom stihla udělat krátkou zastávku u replikátoru, takţe se vracela z šálkem raktajina v ruce a posadila se do svého křesla. "Poručíku", otočila se na podporučíka u OPS konzoly. "Jal jsme na tom s opravami po té včerejší šarvátnce?" "Dobře, madam. Vyvázli jsme z toho celkem lacino, poručík Dortz hlásli, ţe uţ všechny systémy zase fungují. Jenom je třeba ještě uklidit nepořádek." "To je tedy nějaký nepořádek," usmála se Nat a ochutnala kávu. Podle výrazu její tváře měla přesně takovou chuť jakou čekala. "Tak se tedy do toho pustíme, ne? Crewmane, vemte nás blíţe k mlhovině, poloviční impuls. Pane Johnsone, začněte provádět všechna měření která povaţujete za vhodná." "Ano, kapitáne." Loď se dala do pohybu a momentální osazenstvo můstku sledovalo, jak se zlatá mlhovina na obrazovce postupně pomalu přibliţuje. "Kapitáne, do oblasti vstupují další dvě lodě!" Řekl vzrušeně podporučík u OPS. V jeho hlase byla slyšitelná dychtivost. Asi doufal, ţe si zopakují tu včerejší bitvu, se stejným nebo lepším výsledkem samozřejmě.
"S kým máme tu čest, poručíku?" Zeptala se Nat, kdyţ poručík delší dobu nic neříkal. "Moment...eh...jsou to lodě hvězdné flotily, třídy excelsior a třídy miranda. Podle registračních čísel USS Archer a USS Prophet." Nat se postavila a popotáhla si uniformu, jejíţ švy se zřejmě začínali odvaţovat do míst kam by se ţádný šev odváţit neměl: "Ţe by uvítací výbor? Zavolejte je." Na obrazovce se objevila tvář kapitána, asi tak padesátníka. Zbytky prošedivělých vlasů po stranách hlavy plynule přecházely v regulérní pleš. A na spáncích se stále jasně lesklo mnoţství znamínek, tak typických pro Trilly. "Zdravím vás, Scorpione. Kapitán Youds, předpokládám?" Začal trillský kapitán s úsměvem na rtech. "Předpokládáte správně, kapitáne a vy jste?" Zeptala se Nat a úsměv, po troše přemáhání sama sebe, kapitánovi oplatila. "Kapitán Mae Gazza," představil se. "Byli jsme se posláni na rozkaz admirála Heekse, abychom posílili vaši pozici." "Posílili naši pozici..." Zopakovala Nat nedůveřivě. "Nejsem si jistá, ţe vám rozumím kapitáne. Proč bychom měli potřebovat posílit pozice?" Gazza pokrčil rameny: "To mi bohuţel nebylo řečeno, ale admirál trval na tom, ţe to má nejvyšší prioritu. Pochopil jsem, ţe vaše loď je v nouzové situaci." "Ne tak docela, právě jsme sem dorazili." Teď vypadal zmateně kapitán Gazza po chvíli váhání řekl: "No, rozkazy jsou rozkazy. Naše obě lodi vám budou k dispozici, kapitáne. Gazza konec." "No, je dobře kdyţ flotila ví co dělá," poznamenal sarkasticky praporčík u OPS. "To nevěděla nikdy," doplnila ho Nat. "Proč by se to teď mělo změnit? Jestli nás ty dvě skořápky chtějí chránit tak je nechte. Crewmane, vezměte nás pomalu do té mlhoviny. Ať zjistíme co tady dělá." Název: Bizarre Boston Tea Party, část 1 Autor: Thomas Johnson Lokace: Můstek USS Scorpion - mlhovina Odřené plachetnice kotvily v bostonském hlavním přístavu. Jejich mlhavé nezřetelné kontury lodních kývu se lámaly přes mořskou hladinu. Nadpozemské ţeny zpívaly srdceryvné árie, chorály tisíců do římského atria plošin vystoupaných odsouzených vrahů za doprovodu sedmi tisíců černých klavírů krákoraly přes oceán. Byl jsem jedním z kapitánů roztříštěného těla na dně mělkého zálivu u pvno-amerického Bostonu. A mé krvavé rány pily řádně vylouhovaný slaný čaj.
Naleštěný plášť trupu lodi se třel o vesmírné vakuum a intenzita prachových částic se počínala kvapně zvyšovat. Řezavý zvuk, nebýt temného vzduchoprázdna, by působil na člověka nesnesitelně. V šeru sesunuté mlhoviny, do níţ poklidně vstupovala s ladností sobě typickou, se rozsvěcely ostrovy jasu způsobené vnitřní iluminací na svou nekonečnou pouť se přes transplaxové pláty oken vydávající. Zbylá dvě souputující plavidla působila jako falešný akord. Nikdy bych takovýmto způsobem melodrama nekomponoval. Zatnul jsem prsty do koţenky křesla. Nikdy jsem nemíval nijak velkou úzkost při velení, ale tentokrát, kdyţ vstupujeme do neznámé mlhoviny, o níţ jsme navíc zjistili pofidérní věci ... Sám, opravdu sám, jelikoţ kapitán mi těsně před svou hospitalizací na ošetřovnu předala velení, neboť první důstojník je nemocný jiţ dlouhodobě. Do té mlhoviny jsem vkládal mnoho svého času, díky našim analýzám jsme ji uţ měli hodnou řadu hodin dopředu zmapovanou, přes to všechno, co mě k ní za tu krátkou dobu připoutalo, bych raději seděl na tamtom sedadle přes uličku ... Nic neuklidní jako pípání výpisu vektoru rozptylu radioaktivních polí ... „Kurz neměně 0 na 0 na 0 vůči středu mlhoviny, plný impuls...“ Hlásil crewman u navigace. „A náš doprovod ?“ Otázal jsem se směrem za sebe. „Deset kilometrů za námi, trojúhelníkový formace.“ „A tok prachových částic ?“ „Klasická obtékající křivka, pane.“ Zahlásila praporčík Waflerová ze stanoviště, které mi přišlo v této chvíli mnohem lákavější neţ to mé. Svraštil jsem čelo. Je to nějaké divné, říkal jsem si v duchu. Vţdyť při této rychlosti a hustotě pole by se měly tvořit moţná i docela rizikové ... „Mikroturbulence, pane. Půl metru za zádí. Dva aţ sedm centimetrů v průměru. Exponenciální nárůst.“ Na pilotovi bylo vidět, ţe tuto situaci má zvládnutou, neboť to řekl trochu vyzývavým tónem. Vstal jsem a došel k jeho konzoli a promluvil tiše. „Víte, co máte dělat. Neodbočovat z kurzu, nezpomalovat, mírně stoupat ...“ „Já vím, pane.“ Usmál jsem se. Tohle jsme se na akademii neučili v základním kurzu. Můj ohled nepoučovat crewmana před důstojníky vyšel naprázdno. „Ale pane ... ale oni zpomalují!“ Vyhrkl pilot a otočil se. „Zavolejte je.“ „Turbulence o rozměrech desítek metrů před jejich příděmi, narůstají. Kanál otevřel.“ Vysypal ze sebe OPS. „Kapitáne, nesmíme měnit svou okamţitou rychlost ani kurz dokud letíme takto rychle, proto bych navrhoval propojit se navzájem vlečnými paprsky.“ Skousl jsem rty. Aţ pozdě jsem si
uvědomil, ţe ten návrh vyzněl moţná trochu ... nevhodně. „Také mě to napadlo. Ovšem příliš pozdě, mám moc aktivního pilota! Aktivujme je.“ Prohlásil velitel a zarputile se podíval do míst, kde sídlila navigace jeho lodi. „Rozumím.“ Dal jsem pokyn k ukončení spojení. „Aktivujte vlečný paprsek na příď lodi letící za námi. Kormidlo, zprůměrovat rychlost.“ „Turbulence se zmenšují, pane. Víry se jiţ netvoří.“ OPS si oddechl nahlas. Já jenom v duchu. Opět jsem se posadil. *********************** Vědecké oddělení *********************** Na vědeckém oddělení vládl čilý pracovní ruch. Senzory vydávaly jeden údaj za druhým, a kdyby si jeden nemohl být jist, odpřísáhl by, ţe oddělením se nese duch nadporučíka Johnsona. Vţdy nadšeného pro vědu a výzkum. I ve vzduchu bylo moţno cítit jisté napětí. Členové sekce mezi sebou uzavírali sázky na to, jak mlhovina vznikla. Nyní se vše mělo potvrdit. "Poručíku Uyame, máme tu první analýzy. Bohuţel, nic zásadního zatím neříkají. Budeme muset provést další analýzy a doporučuji zapojit i simulátory. Vypadá to, ţe se tady bez nich neobejdeme, pane." Lltiam Uyame byl poručík ve středních letech. Akademii absolvoval ještě v dobách, kdy špičkou a převratnou novinkou Hvězdné flotily byly lodě třídy Galaxy. Nikdy netouţil po velení lodi ani sekce. Vţdy mu šlo pouze o radost z výzkumu, proto jeho výsledky při testech a dalších obdobných aktivitách nebyly nikterak valné. "Souhlasím. Podám ţádost na OPS sekci, ať nám to zajistí. Pokračujete v práci, podporučíku." Pronesl, na situaci, jeţ vládla na vědeckém oddělení, aţ příliš klidným hlasem. Dělal, jakoby se ho to vůbec netýkalo. Jenom chodil od jednoho stanoviště k druhému a vytvářel si vlastní úsudek. Údaje zatím však nebyly skutečně prokazatelné. "Pane, jsou tu zvláštní odchylky. Pojďte se podívat." Vyzval poručíka jeden lodní mistr stojící u laboratorní konzole 4. Na ní prováděl výzkum látek zachycených z venku. Poručík přistoupil. Nemusel být ţádný expert, aby pochopil, ţe vzorek vykazuje zbytkové stopy po trilithiu. Muţ v modré uniformě s nedůstojnickou hodností upřel zrak na svého stávajícího nadřízeného. "Pokud mohu soudit, pane, tak tohle je zbytek po trilithiu. Avšak je zvláštní, ţe vzorek neobsahuje ani zbytkové mnoţství po protoplazmě, respektive jejich vedlejších účincích." "Odeberte další vzorky. Chci mít úplně jasno, neţ něco odešleme na můstek." Rozkázal stávající šéf vědeckého oddělení. Sám však věděl, ţe je to velmi neobvyklé. Buď si někdo dal velkou práci tady nastraţit supernovu, nebo toto prostředí umí pohltit více, neţ je
ochoten si připustit. Jeho obavy a naděje však měl vyjasnit padd, který si k němu razil cestu v ruce mladé crewmanky. "Pane, předběţné výsledky." "Děkuji. Můţete jít, crewmane." Crewman se otočila na podpatku a odpochodovala. Lltiam se ihned začetl do paddu. Nyní nebylo pochyb. Pokud chtějí informace, musí hlouběji. "Uyame můstku." "Johnson, mluvte." "Nadporučíku, abychom získali více informací, musíme hlouběji do mlhoviny. Čím blíţe budeme středu, tím lepší informace, pane." To nemusel asi nadporučíkovi říkat, neboť sám nadporučík Johnson byl vědec. „Ano, rozumím.“ Sepnul jsem ruce a snaţil se propnout prsty. „Ještě poručíku, potřeboval bych spektrální izotopometrii. Ta mlhovina dost září, potřebuji sestavit mapu rozloţení menších intenzit. A měřte rychlost prachových částic, hledejte zbytkové theta záření.“ „Ano, pane.“ „Johnson konec.“ Zahleděl jsem se. Lodě se plíţili plynem a za nimi se viditelně točil prach v malých vírech. Hodný kus dále se uţ hodiny akumulovala energie pryštící z jednoho z prostorových zlomů, v nepovšimnutelných záblescích se připravovala ke koncertu síla pocházející přímo od základů vesmíru. Vydala se na pochod. Její rozeklaný řev však nikdo neslyšel. Nikdy bych takovýmto způsobem melodrama nekomponoval. Od konzole operačního důstojníka se ozvalo pípání alarmu. „Pane, zachytil jsem masivní vlnu celého spektra záření ...“ „Pozůstatky ze supernovy ?“ „Nevím, pane, ale je z velké části z protoplasmy a blíţí se ... dvacet sekund do nárazu!“ Nechápal jsem, jak jsme mohli něco takového přehlédnout, ale nebyl čas na úvahy. „Připravit se na náraz. Úhybné manévry, vzor gamma. Všechnu energii do štítů. Předejte to i ostatním lodím.“ Sám jsem vyběhl nahoru k operačnímu. „Pane, nemůţu zachytit její průběh ...“ „Ukaţte, zkusíme podprostorové mapování ... ale vţdyť je ...“ Jenom několik sekund nám stačilo na zhodnocení nových výsledků. Oba souhlasně jsme vyřkli: „... všesměrová.“ „Zastavit loď !!!“ Pět sekund. Odstrčil jsem ruce operačního důstojníka a prsty mi prolétly jiţ v stokrát opakované sekvenci. ‚Štítová matrix – polarizace invertována„ objevilo se na displeji v momentě, kdy loď otřásl dlouhý náraz. Většina osazenstva můstku zůstala stát. Vlna se zdála být menší, neţ jsme
předpokládali. „Škody ?“ „Jenom malé, několik vyhořelých gelových relé. Ostatní lodě utrpěly škody o trochu větší, protoţe neinvertovaly štíty, ale nic váţného.“ „Zabezpečit rozvodnou síť. Počkáme, aţ Archer i Prophet budou hlásit zelenou.“ Klepl jsem si na odznak. „Johnson vědecké sekci. Přerušte dosavadní činnost, potřebuji extrapolovat výskyt těch zlomů, nebo odkud se to šíří. Co nejdříve!“ „Rozumíme, pane, jdeme na to.“ „Obě lodě hlásí, ţe jsou připraveni pokračovat. USS Archer hlásí, ţe mají přibliţné rozmístění těch intenzit radiace. Mohou s tím být spojené i ty poruchy.“ „Dobře. Pokračovat vpřed, obnovit vlečné paprsky, poloviční impuls. Kurz střed mlhoviny. Korekce dle dat z Archeru.“ Scorpion se oklepal a vyrazil dále do hlouby fenoménu. Jak se blíţila hutnému středu, jeho štíty musely odolávat větším a větším salvám rychle letícím částicím a vysokoenergetickému elekromagnetickému vlnění. Tím se zdánlivě rozsvětlovaly modře a celá cesta nabývala poetičtějšího charakteru. „Jak dlouho ještě ?“ „Přibliţně šest minut stávající rychlostí. Začínáme mít problémy se skeny, radiace dost ruší zpětnou vazbu.“ „Pokračovat. Zpětně polarizovat štíty, ať jsme lépe chráněni proti částicím.“ Seděl jsem v křesle zpříma a bylo jasně čitelné, ţe nejsem nijak otrkaný ve velení ... Plavidlo Hvězdné flotily prolétávalo v klidu. OPS důstojník v aktivní sluţbě neměl příliš mnoho práce, ačkoliv vzruchu skutečně nebylo málo. Jenom to zase bude hromada práce s údrţbou rozvodů, opravami apod. I to malé napětí způsobilo škody, které se však podařilo kompenzovat přemostěními a dalšími metodami. Naštěstí lodě třídy Sovereign představovaly špičku snad ve všech oborech, tedy i rozvodu energií. Prsty OPS důstojníka na můstku klouzaly po konzolách jedna radost. Šlo vidět, ţe důstojník vykonával svou práci rád. A přesně takové lidi Flotila potřebovala. Chtěl zrovna upravit další přemostění, aby ulehčil bloku AA-23, kdyţ... "Pane, senzory hlásí loď Hvězdné flotily. Je 300.000 km na pravoboku. Nejsem však schopen určit, jaké třídy je ta loď. Podle údajů ze senzorů, dá-li se jim věřit, je poškozená. Zachycuji únik plazmy, tedy snad, pane." „Fungovala by na tu vzdálenost komunikace ?“ Zeptal jsem se uţ celkem smířený s nadcházející odpovědí. OPS důstojník přejel znovu po konzoly. Na jeho čele se objevila série vrásek. Zkoušel vyhodnocovat všechny varianta, ale musel podat hlášení s nejistým výsledkem. "Můţeme to zkusit, pane. Ale obávám se, ţe v těchto podmínkách je spolehlivá komunikační vzdálenost asi 150.000 km."
„Dobrá, přiblíţíme se na 150 000 km. Oznamte naši změnu kurzu kapitánovi Gazzovi. Poloviční implus, přibliţovací kurz. A opatrně crewmane, ţádné další výmoly.“ Dodal jsem pro odlehčení situace. Pilot se usmál. Ano, humor této situaci ve vraţedné mlze dodával posádce odvahu. "Rozkaz, pane. Měním kurz, doba příletu 26 sekund." Oznámil v klidu pilot. Majestátní trup USS Scorpiona se v husté mlhovině stočil na potřebný kurz. A jakoby v těsné návaznosti potřebnou změnu provedly i zbývající plavidla Hvězdné flotily. Cesta skutečně netrvala dlouho. Hlavní display ukazoval monotónně ten stejný záběr. "Jsme na místě, kapitáne." Ohlásil navigátor. OPS důstojník nečekal na ţádný rozkaz, ale sám otevřel kanál. Jaký byl jeho údiv, kdyţ se z druhého plavidla dostavila odpověď. Na monitoru se objevil muţ poručík v červené uniformě Hvězdné flotily. "Tady je poručík Sturad z USS Helpline." „Tady nadporučík Johnson, USS Scorpion a doprovodné lodě USS Archer a USS Prophet. Jaké jsou vaše cíle v této mlhovině, poručíku ? Potřebujete pomoci ?“ Stál jsem proti obrazovce a připadal si docela důleţitý. Na chvíli to byl zajímavý pocit, ale asi bych nedokázal být v této pozici neustále. Poručík se nějak divně ošíval, dokonce tak nápadně, ţe si toho všimnul i pilot a bleskl po mně zmateným pohledem. "Ehm...nadporučíku...máme velké problémy. Víte, naším úkolem bylo spolupracovat s Romulany na nestabilitě zdejší hvězdy a...ehm...jaksi se to nepovedlo. Na palubě je 32 ţivých a zraněných. Původní posádka byla 80, pane. Zbytek je mrtvý." Pronášel poručík velmi nejistým a znepokojeným hlasem. Nadporučík Johnson se podivil, kdyţ poručík mluvil, ale nešel slyšet zvuk. To způsobil OPS důstojník, jeţ právě začal podávat vysvětlení tohoto nezvyklého chování. "Pane, ale na palubě té lodi je při nejmenších 64 známek ţivota. A chybu senzorů mohu s velkou pravděpodobností vyloučit." "Samozřejmě, pane. Můţeme sklop... Pane, je to p..." Poručík slova nedokončil, neboť hovor byl ukončen. OPS důstojník se snaţil ho znovu navázat, ale bez úspěchu. "Pane, neodpovídají na naše volání. Můţe to být past? Měli bychom tam vyslat jednotky v raketo... Pane, 600.000 km na levoboku se demaskovala romulanská válečná loď!" "Červený poplach! Všichni na bojová stanoviště." Usedl jsem do křesla a kolem se rozzářily červené světla. "Otevřít kanál." "Otevřen."
"Tady nadporučík Johnson, federální loď USS Scorpion. Identifikujte se." Hezkou chvíli se nikdo neozýval a romulanská loď se pouze přibliţovala. TB důstojník ji určil jako třídu Scout. Pomalu se přiblíţilo ke Scorpionu. Při 50.000 km se konečně ozvala její posádka. "Tady centurion Werrik ch´Havran e-Dar, nadporučíku, z lodi Romulanského impéria IRW Knahar." "Provádíme průzkum mlhoviny, předpokládám, ţe vy také." Na své konzoli jsem aktivoval vlečný paprsek na poškozenou loď a chystal se k odletu. "Máme ještě velmi moc práce, takţe v rámci spolupráce, pokud budete s něčím potřebovat pomoci, kontaktujte nás." Tlačítkem na konzoli jsem vypnul komunikaci. "Johnson doprovodným lodím, formace delta-B, zpětný chod, manévr obloukem dle Crusherova schématu. Připravte se na útok." Lodě se sešikovaly do šipkovitého útvaru, kde obě doprovodné byly v značném nadhledu nad rovinou naší lodi a romulanské. Obloukem se pozpátku rozlétávaly a my se vzdalovali přímočaře, všichni stále otočeni hlavní palebnou sférou ku nepřátelské lodi jsme opisovali mírnou zatáčku a blíţili se ke středu mlhoviny. Klepl jsem do intekomu. "Vědecká sekce, jak jste na tom s tou extrapolací ?" "Pane, budeme potřeboval více energie do laterálních senzorů ... zatím jsou naše odhady polohy značně aproximativní." "Dobře, dostanete je hned, jak to bude moţné." Vstal jsem a stoupl si doprostřed volného prostoru mezi konzolí navigace a mým křeslem. Vychutnával jsem si tu klidnou plavbu cítivše to, co bude následovat. Snad z odhodlání ukonejšit svědomí jsem stál bez drţení ochoten spadnout na podlahu při zásahu ... Centurion se jízlivě usmál. Moduloval svůj hlas do medového a pokračoval ve svém. "Ne, my tu nejsme kvůli průzkumu mlhoviny, nadporučíku. Jsem tu, abych zatkl posádku USS Helpline pro porušení Neutrální zóny a přešetřil tak její záměry v ní." Zvedl jsem zrak zpět na obrazovku, kde se znovu objevil velitelův obličej. "Nejsem si jistý legitimností takového zásahu." Na konzoli mi vyskočila zpráva od OPS. Přítomnost minimálně dvaceti Romulanů na palubě USS Helpline byla prokázána. "Je mi jedno, kdo a nebo co tu loď poškodilo, ale nachází se na ní skupinka Romulanů, kteří tam při příletu sem jistě nebyli. Obávám se, ţe se jedná o narušení suverenity plavidla Hvězdné Flotily jakoţto zařízení Federace." "Ne, nejedná. To plavidlo bylo přistiţeno v Neutrální zóně, kapitáne. Naše jednotky jej obsadily jako narušitele Neutrální zóny. Bohuţel, posádka kladla odpor a podařilo se jí dostat se aţ sem. A my je pronásledovali, kapitáne. Nic víc a nic míň. A teď nám buď vydáte posádku, plavidlo si klidně můţete nechat, nebo budu nucen pouţít síly."
Oznámil poměrně arogantním hlasem centurion, jakoby si vůbec nepřipouštěl převahu lodí Hvězdné flotily. Na druhou stranu ani ty lodě nebyly ve výhodné pozici. Narušení Neutrální zóny je váţným přečinem proti mezinárodním úmluvám. "Veliteli, se vší úctou, nemohu vědět, co se stalo, jakým způsobem se ta loď dostala na Neutrální půdu. Nehodlám vám tuto posádku vydat. Jsem otevřen k rozumnému dialogu a prošetření celé události, ale tito lidé jsou nyní pod ochranou Federace. Jakýkoli útok proti nim vyvolá ozbrojený konflikt." Sepnul jsem ruce za zády a rázem jsem v sobě viděl pravého velitele celé "početné" flotily. "Prohlédněte si naše řady. Násilí je cesta, která v tomto případě bude pro vaši stranu značně nevýhodná." Otočil jsem se a dal OPS signál k utnutí zvukové konverzace. "Praporčíku, potřebuji, abyste se spojil s USS Helpline a zjistil situaci. Kdo má kontrolu nad lodí, počet lidí, jejich pozice. Všechno. K dispozici máte veškerý potenciál všech sekcí, jenom vědecká má svůj úkol. Podejte ještě přesný raport o nastalé situaci našim lodím. Tak se čiňte." Zpět jsem se vrátil k obrazovce a aktivoval konverzaci. "Pak mi nedáváte na vybranou, kapitáne. Budu nucen to plavidlo zničit jako narušitele Neutrální zóny." Z hlasu bylo moţno poznat, ţe romulanský centurion je odhodlán zahájit palbu na USS Helpline. TB důstojník se také přidal do diskuze. Klidným, vyrovnaným a nenaléhavým hlasem podal hlášení. "Romulanská loď aktivovala zbraně a zamířila je na USS Helpline, pane." "Jediným výstřelem vyvoláte náš odvetný útok. Doufám, ţe chápete, ţe jste mne postavil do pozice, ve které se mohu rozhodnout pouze chránit ty lidi. Johnson konec." Utnul jsem komunikaci a otevřel kanál na spřátelené lodě. "Měníme plán, formace Prometheus II. Imitace Multi-vektorového útočného šiku. Kapitáne Gazzo, vtáhněte vlečným paprskem USS Helpline pod trup Scorpionu, zastíníme ty útoky. Celý systém posunout, vektor 0 na 0 na 0. Plný impuls." Zaletíme si do pekla. Jakmile se začaly federální lodě přeskupovat, tak romulanský velitel splnil své hrozby. Jeho loď skutečně vypálila na pozice USS Helpline. Nárazy disruptorů se však roztříštily o štíty a ani plazmové torpédo jimi neproniklo. Další salva uţ byla vykryta štíty lodě třídy Sovereign. Romulanský velitel si to i uvědomil, a proto nabral ostrý kurz k USS Helpline. Na palubě USS Scorpion mezitím taktický důstojník ohlásil. "USS Helpline pod palbou. Štíty na 23 %, zbraně na 62 %, motory na 84 %, integrita na 92 %, ostatní systémy v pořádku. Na našich štítech ţádná škoda." "Palte dle rámce formace." Rozkázal jsem a začal jsem urputně vymýšlet strategii, coţ mi
moc nešlo. Na obrazovce jsem aktivoval soukromé stálé kanály mezi našemi loděmi a domlouval se o dalším postupu s kapitány. Federální zbraně se opřely o štíty Romulanů a ty začaly zeleně probleskovat. Válečná loď se pomalu a těţkopádně dávala do pohybu a naši hbitě proletovaly kolem a podle klasickým manévrů, pouţitých například u separačního módu Promethea, útočit. Pilot dával pozor, aby se co moţná nejméně odkrývala naše chráněná loď a přitom uplatňoval plnou sílu Scorpionu. "Jak jsou na tom ?" "Povrchové škody pláště a několika svrchních systémů, ţádné primární nezasaţeny." "Dobře, flotilo, musíme je odlákat k dalšímu předpokládanému prostorovému zlomu, má být na souřadnicích 154 na 009 na 040." "Johnsone, máme zasaţený impulsní systém, uţ zaostáváme, nestačíme vám." Hlásil jeden z kapitánů. "Zpomalit." Celá bitka se pomalu přesouvala na místo určení, ale já tušil, ţe tohle nám nevyjde. Romulanský scout, ačkoliv byl poměrně chabě zaštítován a opancéřován, vydrţel. Pomocí prudkých manévrů se mu podařilo vyhnout, původní neohrabanost byla asi způsobena zaskočením z razance útoku. Jenţe teď byly federální lodě v nevýhodě k jejich chráněnci. IRW Knahar se podařilo dostat se aţ po úroveň Scorpionu. Tady se začal chystat na další útok. Nadporučík Johnson i ostatní kapitáni si byli vědomi situace. Další útok by USS Helpline nepřeţila, rozhodně ne při takovém způsobu vedení boje. Proto se loď třídy Miranda rozhodla krýt svého poškozeného svým trupem a štíty. Rozpustila formaci, přerušila vodící vlečné paprsky a přemístila se na pozici. Romulanskému veliteli to však nepřišlo nijak divné a v klidu vypálil na Mirandu. Salva však nebyla tak ostrá jako v prvním případě. Nyní se dostala na řadu plavidla Federace. Z jejich útrob se začaly objevovat ţluto-oranţové paprsky phaserů. Phasery bušily do štítů scouta, aţ opravdu padly. Na hlavním displayi bylo moţno pozorovat, jak 3 paprsky phaserů částečně zasáhly nechráněný trup typicky zeleného romulanského plavidla. "Kapitáne, romulanské plavidlo je bez štítů, strukturální integrita na 79 %, zbraně na 45 %, motory na 92 %, pane." Podal, pomale jiţ pravidelné hlášení taktický důstojník mající sluţbu na můstku. Oči se mi hladově otevřely. Přestával jsem poznávat velitele naší lodi, přes mlhu ... "Kvantová torpéda, dokud jsme blízko. Zaměřit generátory štítů. Salva šesti torpéd ... na můj rozkaz ..." Čekal jsem. Běh času se trochu zpomalil, naše loď se klidně posouvala a dostávala se do převisu, začal se objevoval horizont svrchního pláště Scoutu. Pohled na taktického důstojníka byl prázdný emocí. "Pal." Ze Scorpioinu vyletěla salva modrých poslů smrti. Skrze mlhovinu se řítily obrovskou
rychlosti přímo ke svému cíli. Kilometr po kilometr torpéda zdolávaly mlhovinu, aby našla svůj konečný cíl - romulanskou loď. Na můstkové obrazovce Scorpionu sledovali situaci zřejmě se zatajeným dechem. Nebylo pravidlem Hvězdné flotily, aby ničila chabě ozbrojené lodě. Johnson si však byl vědom toho, ţe velitel Romulanů raději spáchá sebevraţedný útok, neţ aby nesplnil svůj úkol. Jiţ nebylo úniku, torpéda skutečně našla svůj cíl v mlhovině, vzniklé po supernově. "Nepřátelské plavidlo bylo zničeno, pane." Zůstal jsem stát a hleděl před sebe. Na černé obrazovce se draly z té tmavé kontury jasné barvy mlhoviny, lapaly po dechu a skrývaly se ve strachu ... Na můstku vládlo nepřirozené ticho. Nepřemýšlel jsem, bylo to bezpečnější. Všiml jsem si svého postoje. S hlavou vzhůru byla moje hlava stále otočená směrem k hlavnímu displeji, ruce sepnuté za zády, nohy u sebe. Vrhal jsem nepřiměřeně velký stín. Tekl po stěnách můstku nahoru, dotýkal se zlehka stropu a v pološeru osvětlení se ztrácel v mých vlasech. Sors salutis et extra fortuna ... Hýbat očima bolelo. Přesto jsem přejíţděl v tom hustém sinavém gelu rozprášené trosky Scoutu. Jedna z gondol ještě zeleně ţhnula, turbulence v mlhovině skrývaly další kusy trupu. Uniklá plasma rozzářila prach a očividně rozehřála hmotu, vznikaly plynové gravitační korporace. Vědecká loď. Sucho nebylo jediným pocitem, kterým jsem oplýval. "Přeţil někdo ?" Nedivil bych se, kdyby se tomuto hlasu někdo později dosyta vysmál v baru, v této situaci zněl ale spíše jako odraz mého činu definitivně naivně. Mladý OPS důstojník se také vzpamatoval. Asi to byl jeho první reálně zničená loď a následkem toho byli skuteční mrtví. Jeho prsty dostávaly trochu cit, ale práce mu nešla tak hezky, jak před chvílí, kdy prsty klouzaly po konzoly jako nůţ po másle. Byl to teď spíše vyumělkovaný pohyb, naučený na Akademii, ţádná elegance v něm. Z ničeho nic vykulil tento důstojník oči. Znovu jeho prsty přejely po konzoly a znovu výsledkem byla nechápající tvář. Oči sluţbu konajícího OPS důstojníka se střetly s pohledem velitele. Nadporučík Thomas Johnson vycítil, ţe je situace asi něčím zajímavá. Pozdviţením obočí naznačil, ţe je čas začít mluvit. "Nikdo na té lodi nebyl, pane." Rezignovaně jsem sklonil hlavu, stále otočen čelem k obrazovce, která vystihovala triumfálně mé činy. "Nerozumím vám." . . . ~~~ Konec první části ~~~
Vytvořeno vyslancem Martelem Tarkinem a nadporučíkem Thomasem Johnsonem. Název: Bizarre Boston Tea Party, část 2 Autor: Thomas Johnson Lokace: Můstek USS Scorpion - mlhovina Na hlavní obrazovce můstku se objevil Romulan, tak ve středních letech. Na sobě měl uniformu Galea´Rihanna, ozdobou jeho krku byla insignie admirála. Volající si chvíli prohlíţel osazenstvo můstku, jakoby počítal, kolik jedinců dneska seznámí s jejich bohem. Poté jeho pohled spočinul na nadporučíkovi. Tvář volajícího byla náhle ozdobena pobaveným úsměvem. "Zde Enriov Aerv ch´Rihan Telik z válečné lodi Romulanského hvězdného Impéria IRW Terrh." "Nadporučík Thomas Johnson, federální loď USS Scorpion a doprovodné lodě." Jakmile se na Telikově obličeji objevil pohrdlivý úsměv, vzpomněl jsem si. Telik, onen Romulan, co se hodnou chvíli vydával za tehdejšího Konzula Tarkina. On, který přede mnou zabil svého věrného pobočníka, aby mi ukázal, co všechno způsobí moje nespolupráce. Tehdy to byl phaser nastavený na omráčení ... "Pan Johnson, nepletu-li se." Pronesl klidným hlasem admirál Telik. Také vzpomněl na pěknou situaci na SB1, kdy se mu, bohuţel, nepodařilo zachytit konzula, ale potkal tady nadporučíka, tehdejšího podporučíka Johnsona. Chvíli si jej pobaveně přeměřoval. Kdyţ Johnson začal mluvit, musel se velmi ovládat, aby se nezačal smát. Nicméně jako správný voják a důstojník to vydrţel s kamennou tváří. "Nečekal jsem, ţe se potkáme tak brzy. Gratuluji k povýšení a velení, NAD-poručíku." "Děkuji. Vidím, ţe i vy jste si polepšil. Prototyp ?" Dodal jsem beze strachu. Neměl jsem v této situaci uţ téměř co zkazit. Pomyslel jsem na kapitány doprovodu. Ještě jsem je ani nekontaktoval. Uměl jsem si představit, jak moc budou rozčílení. "Pokud byste si chtěl promluvit s vyšším představitelem Flotily, pak jsou na zbylých lodích velitelé kapitáni." Admirál se však usmál, udělal ruční gesto naznačující souhlas se situaci a přitom i nesouhlas se situací. Ano, mohl zavolat těm pobudům na ostatních lodích, ale to by si neuţil ţádnou zábavu. Ve svém křesle se leţérně loktem opřel o jedno z opěradel. "Pokud si myslíte, ţe jsou více kompetentní, neţ jste Vy, tak bych jim asi zavolat měl." Ve stylu řečení však bylo moţno rozpoznat hrozbu. Pokud jej Johnson odkáţe na kapitány ostatních lodí, tak s největší pravděpodobností jim Telik oznámí svůj verdikt a zničí všechny lodě Federace. Thomasovi bylo jasné, ţe Romulan si ho chce vychutnat jako tehdy na SB1-
McKinley. A zcela očividně mu to dělalo radost. Romulané v tomto ohledu byli dosti divní vychutnávali si nepříjemné situace oponenta velmi, velmi šťavnatě, dlouze a někdy aţ sadisticky bezohledně. "Takţe mám jim zavolat, nadporučíku?" Thomas pochopil, o co Telikovi jde a musel uznat, ţe tohle mu patří. "Ne, prosím, nevolejte jim." Zkusil jsem a nepozorovaně vyťukal na konzoli příkaz OPS, aby začal s evakuací USS Helpline. "Co vlastně po nás poţadujete, admirále ?" Bylo jasné, ţe se hraje o čas. Musel jsem ho získat dost, alespoň pro tu evakuaci. Zbytek uţ bude záleţet na osudu. Vyjednávat nemělo smysl. Zničili jsme romulanskou loď. Admirálovi se líbilo, ţe nadporučík pochopil, o co mu jde. A také se mu líbila jeho snaha o získání času a pokusy o získání kontroly nad situací. Musel to ocenit. Měl uznání pro takové důstojníky. Nicméně, pořád to byl nepřítel a zničil romulanské plavidlo. Je faktem, ţe to bylo i účelem, ale to se bude těţko prokazovat. "Nejdříve vysvětlení, proč vstoupila USS Helpline do Neutrální zóny. Poté také důvody nevydání posádky vládě, s níţ má Federace dobré a přátelské vztahy." Vlastně ani nechtěl znát odpovědi na tyhle otázky. A z jeho hlasu to bylo moţné i vypozorovat. Ovšem s ohledem na napjatou atmosféru na můstku, asi nikdo moc nevěnoval pozornost intonaci hlasu. Admirál si na své konzoly vyjel schéma lodi. Čekal, ţe jiţ brzy začne něco jako evakuace, či protiútok. Při převaze palebné síly Romulanů se však přikláněl k první variantě. Otřásl jsem se nad bezvýchodností nastalé situace. "O USS Helpline nevím zhola nic. Méně neţ vy. Avšak nepřipustím, aby vám ta posádka přináleţela bez řádného procesu. Pokud by to měli býti zajatci, pak jsme vám je vzali. Právo na zajatce je dosti obtíţně vyjádřitelné." Věděl jsem, ţe tohle nevede k ničemu. Válečné lodi se připravovaly k útoku a i přes viditelnou sadistickou náklonnost admirála k mé osobě bylo jasné, ţe nás dříve či později zničí. Rozhlédl jsem se po můstku. Všichni měli v očích strach a bledli. Já také. Proč já ? Proč zrovna já ? Na konzoli mi pípla zpráva a otevřela se zevrubná taktická analýza neznámé bitevní romulanské lodi. K mému zoufalství byla mnohem lépe vybavená neţ třída D`Deridex, která i tak je velmi silným protivníkem. Nebyl jsem taktik, nebyl jsem ostřílený velitel, nebyl jsem expert na diplomacii. Byl jsem vědec, co přivedl loď nejlepší třídy Flotily do záhuby. Začínal jsem skládat lyrickou vizi evakuace a snaţit se ustrnout se v mizivé blaţenosti nad její poetikou. Nouzové opuštění lodi je poesie svého druhu, kdyţ však ... "Admirále, víte, upřímně ..." Vstal jsem z křesla a pomalu se blíţil k obrazovce. Stále blíţ a blíţ. "Doufám, ţe si váţíte některých hodnot, které mám na mysli. Podívejte se na mou situaci. Bezvýchodná, ţe ? Já vím. Nejsem svým způsobem ani schopný přemýšlet v duchu, tohle
všechno vy stejně vidíte, tak proč o tom nemluvit nahlas. Co můţu udělat pro to, abych zachránil svou posádku, která vlastně ani není moje. Je to posádka kapitána Natalie Youds. Já jsem jenom vědec, který nikdy nemohl dosáhnout potřebné autority u posádky, proto bych ji neměl nazývat svou, ţe ? Jsou situace, kdy i uvaţování bolí. Vaše tři lodě jsou v jasné přesile, nebude trvat dlouho a zničíte nás, pokud se k tomu rozhodnete. Věřím, ţe ano, protoţe další překvapení bych nyní uţ asi nezvládl. Stojíme proti vám sami a neţebráme, protoţe mne právě něco napadlo. V čem já, malá smeť kalu, proti vám má převahu ? Jsem vědec, učil jsem na Akademii plasticitu času. To mi teď moc nepomůţe. Analyzoval jsem tuto mlhovinu, to se moţná hodit bude, ţe ano ? No, třída Sovereign má relativně dobrou manévrovatelnost. Sice neznám propozice téhle vaší nové romulanské třídy, ale neřekl bych, ţe na tom bude o mnoho lépe neţ stávající D„Deridex. Mlhovina je plná elektrostaticky nabitého prachu enormní hustoty, jenţ vytváří ..." Zahleděl jsem se na Telika s mnohem čistějším obličejem. "Magnetické korporace kolem středu mají velký účinek na prostorové zlomy. Radiace theta vytváří oblaka velmi pronikavého vlnění. Emise impulsních motorů usměrní deformace ekvilibrované současné dynamiky prachového média." Začal jsem být opět zanícený, jako by mi admirál právě pomohl vyřešit. "Ano, naše převaha je emisích, prvním kroku a hlavně příhodný průřezový "aerodynamický" tvar. Někdy se prostě hodí. I ve vesmíru. Děkuji Admirále, opravdu, děkuji. Zatím nashle." Ukončil jsem hovor a ještě nevzpamatované posádce jsem vydal sérii rychlých rozkazů. "Všechny rozkazy předávejte oběma lodím. Kurz 0 na 0 na 0, plný impuls. Obrátit polaritu štítů. Dělejte periodické mikroodchylky v kurzu, ať to rozvíříme, pilote. Palte zadními phaserovými bankami do jejich pohonného systému. Torpéda střílet kilometr před jejich přídě, detonace na tomto místě. Nastavit na vysokou explozi na úkor průrazné síly. Johnson strojovně, potřebujeme přetíţit impulsní motory. 200%. Musí unikat obrovské mnoţství nerozpadlých iontů. Potřebujeme také maximální dosaţitelnou rychlost, bez připomínek." Jen co jsem dokřl svůj nápad, začal nás zasypávat velký palebný útok. Zkontroloval jsem, zda ostatní lodě také kopírují náš plán a chytl se opěradel křesla. Romulané se dali do pohybu. Věděl jsem přesně, ţe oni se za námi poţenou se stoprocentní jistotou. "Uţ jste evakuovali USS Helpline ?" Mířila otázka v kulise hluku z otřesů můstku na OPS. "Ano, pane." "Pronásledují nás ?" "Ano, nabírají rychlost. Akcelerují pomalu. Naše rychlost je 160% klasického plného impulsu. Reaktory se těţce přehřívají. Velké emise iontů."
"Přitáhněte paprskem USS Helpline do pozice, aby po uvolnění vytvořila překáţku Romulanům, moţná do toho narazí. Stejně v této rychlosti nemůţeme tu loď udrţet." Křikl jsem. Scorpion obklopen modravými štíty pod neustálou těţkou palbou mířil ke středu mlhoviny zatím asi jemu nepoznanou podsvětelnou rychlostí následován oběma souputovníky. USS Helpline byla vrţena přímo do cesty kořistivým nikdy boj nevzdávajícím pronásledovatelům. Naše palba se do nich opírala s menší intenzitou, neţ se nám od nich na oplátku dostávalo. Avšak začalo se dít to, v co jsem doufal. Za námi se vytvořily masivní víry hvězdné hmoty, do kterých se romulanské bitevníky dostaly. Torpédové náloţe Scorpionu, Archeru i Propheta podporovaly vznik mlhovinové bouře, která se těsně za naší zádí rozpoutala. V oblaku syčení par a zkratů, porývavého osvětlení, červených záblesků poplachu, s vlastním svědomím jsem ve velitelském křesle doufal v přízeň osudu. Federalní lodě se dali do manévrovaní. Admirál skryl své pohoršení nad nastalou situací. Hvězdná flotila nikdy nepočká na konec. Proč to vţdycky musí skončit zničením jedné, či druhé lodě. Jelikoţ Thomas odkryl své plány, Telik věděl, ţe jeho loď je v bezpečí. Ačkoliv byl IRW Terrh větší neţ Sovereign, jeho manévrovací systém převzatý a vylepšený toho, co byl na Scimitaru. Tady byla chyba nadporučíkova plánu. "Vydejte rozkaz obě našim lodím, aby opustily oblast, sub-komandére." První důstojník romulanského plavidla vydal příslušné rozkazy. Na to se obě zbylé romulanské lodě začaly vzdalovat. Nikdo nevěděl, jestli uniknou, ale Terrh se pustil do pronásledování. Nemusel se ani moc snaţit, jeho systém impulsních motorů byl o 3 roky vyspělejší neţ ten, který měl Sovereign. K tomu admirál připočet zaostalost doprovodných lodí a bylo mu jasné, ţe tenhle souboj nemůţe Federace vyhrát. Původně zněl plán, ţe ani jedna z lodí Federace nebude zničena, to se nyní měnilo. Útok na svou loď nenechá jen tak. Na můstku USS Scorpion vládla naděje, ţe se Romulany podaří zastavit. Neţ však došlo k tíţenému efektu, Terrh překročil hranici nebezpečného prostoru a zaujal pronásledovací pozici mimo stopu lodí. Důstojníci na můstku špičkové romulanské lodi se přímo třásli uštědřit Federaci zdrcující úder. "Palte podle libosti, ale Scorpion nezničit!" Vydal zlověstný rozkaz velitel Romulanů. Sám seděl v klidu v křesle, jeho mysl zaplavovala úleva a pocit vítězství. Thomas Johnson, tohle jméno si bude dlouho pamatovat. Salva zelených torpéd opustila torpédomety IRW Terrh. S ohledem na počet 20 vystřelených torpéd nebylo příliš pravděpodobné, ţe se to obejde bez následků. Prognóza byla správná - Excelsior se ocitl v plamenech. Několik torpéd prošlo jeho štíty, přesto loď nebyla zničena. Podpora ţivota fungovala. Stejný osud zřejmě čekal i Mirandu. "I druhou doprovodnou loď, pane?" Otázal se horlivě první důstojník. Dalo se v něm číst jako v otevřené knize, kapitola první zničení Excelsioru, kapitola druhá - zničení Mirandy, kapitala třetí a závěrečná - zničení Sovereingu. Jak jednoduchá zápletka, nicméně by to jistě byl bestseller. Admirál však takový rozkaz ihned nevydal. Seděl ve svém křesle a přemýšlel, jak dál. Nakonec se rozhodl pro jisté
řešení, poslední naději... "Ne. Zaměřte na ni pouze zbraně a zavolejte je znovu!" Se zděšením jsem sledoval, jak můj plán končí ve výčtu osudných chyb velitelů. "Transportovat přeţivší na Scorpion." Selhal jsem, bylo po všem. "Otevřít kanál praporčíku." I ten hlas byl poraţený. "Takţe jste dostal rozum?" Okřikl admirál rozhořčeným hlasem nadporučíka Johnsona. Nevnímal jeho reakce, kašlal na ně. Nyní si mohl všechno vychutnat. V duchu si říkal, ţe tu loď nesmí zničit a ubezpečoval se o tom. Nejraději by však vypálil, těţce ji poškodil a nechal je všechny v této mlhovině zemřít. Do jednoho. A na konto by si připsal slavné vítězství... Nicméně, jeho činnost zde byla důleţitější neţ činnost, kterou by ze srdce rád dělal. "Uţ budete poslouchat?" "Mluvte." "Tak fajn. Původně jsem se domníval, ţe jste od našeho posledního setkání zmoudřel. Jak vidím, tak nikoliv. Tam to mělo jenom simulované následky, upozorňuji, ţe tady to bude mít tvrdé následky, kapitáne. Tvrdé, velmi reálně a být Vámi, nechtěl bych mě znovu naštvat. A uţ vůbec bych neohroţoval mou loď. Jasné?" Neodpověděl jsem. Tak chlapec bude trucovat. Domyslel si admirál. Jak myslíš, budeš spolupracovat podle mých představ. Přesně podle mých představ, nadporučíku. Za normálních okolností by si Telik asi odpustil hromadu těch keců kolem, ale u nadporučíka to bylo jiné. Vlastně neměl zájem na tom, aby pokořil tu loď, ale aby zlomil vůli posádky. A velící důstojník je k tomu vhodným začátkem. "Sub-komandére." Řekl Aerv. Jeden z jeho prstů dal ruční gesto. První důstojník pochopil. Lehkým kývnutím hlavy předal signál dál. Asi o sekundu později zpráva dorazila k taktickému důstojníkovi. Z IRW Terrh se vynořila další salva torpéd. Tentokráte pěti. Mířily si to rovnou na plavidlo třídy Miranda. Její kapitán nestačil ani zareagovat, kdyţ se torpéd vší silou roztříštila do štítů. Admirál sledoval situaci na své obrazovce, pak znovu svou pozornost věnoval Johnsonovi. "Jasné?" "Postaven do stejné situace, rozhodl bych se vaši loď ohrozit znovu. Pokud mne nebudete tlačit do kouta, nebudou podobné mé akce nutné." Admirál se však zasmál. Znovu dal pokyn sub-komandérovi. Zdál se být stejný jako předtím, ale znamenal něco jiného. Plavidlo znovu dobylo zbraně a zamířilo je na Mirandu. Nemohla
tentokrát uniknout. Admirál hleděl na nadporučíka velmi nepříjemným pohledem. Jeho zkušenosti byly mnohem vyšší, neţ jeho federálního oponenta. "Nadporučíku Johnsone, sklopte Vaše štíty." "Být na mém místě, také byste je nesklopil." Rozhodl jsem se pro poslední krok. "Počítači, aktivovat odpojovací sekvenci warp jádra. Odjistit měniče udrţovacího pole dilithia. Připravit k vyhození jádra a aktivování jeho autodestrukce. Autorizace velících kódů Johnson - Omikron - 449 - Delta. Evakuovat strojovnu. Aktivovat autodestrukci warpového agregátu na můj povel. Počítači, potvrď přijetí rozkazu." ~ Rozkaz potvrzen velícími algoritmy. ~ "Admirále, zaţehnu protoplasmatickou substanci mlhoviny. Nemusíte dělat ani dlouhé vědecké analýzy a zjistíte, ţe to bezpečně zničí naše obě i zbylé lodi. Nevydám tuto posádku." Toto byla moje poslední chyba. Admirál se však v klidu usadil do křesla. Tohle byl pěkný pokus. Skutečně je to vynalézavé. To se musí ocenit. Moţná to není zase aţ tak beznadějný případ, jak si Telik myslel. Chvíli na oko zvaţoval, co má dělat. Věděl moc dobře, ţe palebná síla jeho lodi by zničila Scorpion dříve, neţ by k něčemu takovému došlo. Ale vyloučit se to nedalo. "Sklopte Vaše štíty, kapitáne. Nikdo neříkal, ţe chci Vaši posádku, je mi ukradená." "Co tedy chcete ?" Viděl jsem, ţe admirál trochu pookřál. Bylo to slyšet. Nebo jsem si to jenom představoval ? Určitě jsem se ale dozvěděl dobrou novinu. Nechce posádku. "Máte zájem o loď ?" "Veškeré technické specifikace lodí třídy Sovereign jsou zmapovány." Oznámil hrdě admirál. Opět ručním gestem dal povel k deaktivaci zbraní. Jeho úkolem tady bylo posílit pouto důvěry mezi Federací a Romulem, respektive udrţet situaci tak, jak je. Admirál, poprvé za celou dobu jejich rozhovoru, vstal ze svého křesla. "Co byste řekl menší návštěvě mého plavidla, kapitáne?" "Dobře." Otočil jsem se k taktickému důstojníkovi. "Po mém odletu, pokud nastanou sebemenší problémy, vypuste plasmu z motorů do prostoru mezi trupem a štíty. Trup to vydrţí, přibliţně na dvě hodiny. Pokud po vás vystřelí, zaţehne to protoplasmu mlhoviny. Je to neporovnatelně rychlejší neţ odpálení jádra a jeho autodestrukce. To jsem říkal jenom pro efekt." Otočil jsem hlavu na obrazovku a ironicky si odfrkl. "Admirále, poletím raketoplánem deset metrů od vnitřní hranice našich štítů. Sdělíme vám aktuální modulaci její matrix s přesností na dvě desetiny GHz. To stačí pro zaměření objektů pouze v naprosté blízkosti štítového pole. Poté změníme modulaci. Souhlasíte ?"
Nemohl jsem si být jistý ničím. Tohle byl poslední pokus o přinesení něčeho pozitivního pro posádku. Telik vytáhl obočí ve stylu Mr. Spock. Obrátil oči v sloup. Proč? Proč zrovna on musí jednat s ním a proč to plavidlo nemůţe jen tak zničit? Všechno by bylo tak snaţší. A rovněţ by uţ byl na cestě domů. "To nebude nutné. Deaktivovat štíty." První důstojník neskrýval své překvapení, ale přeci jenom vydal rozkaz k deaktivaci štítů. "Nyní Vašemu včasnému příchodu uţ, myslím, nic nebrání." Předal jsem velení a odebral se do transportní místnosti. "Energii." Mé tělo konečně zmizelo z této lodi. Uţ se sem nemíním vrátit. Zhmotnění bylo nepříjemné, jak bývá v romulanských rekombinátorech zvykem. ~~~ Konec druhé části ~~~ Vytvořeno vyslancem Martelem Tarkinem a nadporučíkem Thomas Johnsonem. Název: Špirála histórie (3) Autor: Sovik Lokace: Súradnice terajšej hmloviny Kyria Po strate spojenia sa skupina vrátila aţ do prvej chodby. Tu sa im podarilo opäť nadviazať komunikáciu s loďou. K ich tímu sa pridali ďalší dvaja inţinieri, ktorí mali na starosti zabezpečenie trvalej komunikácie. Prieskum chodby trval dalšie dve hodiny. Nepriniesol ţiadne nové objavy. O týždeň neskôr: Osobný denník, komandér Sovik: „Pred niekoľkými hodinami bola ukončená analýza DNA pozostatkov posádky nájdených v operačnom centre. Výsledky sú viac neţ prekvapivé. Jedná sa o ľudskú DNA. Objavili sme tu kostru pračloveka. Ako sa sem dostal a či táto loď pochádza zo Zeme zatiaľ ostáva hádankou. Jedno je však isté. História jedného národa sa bude musieť prepísať. Do akej miery? To ukáţu nasledujúce dni a týţdne.“ Misia sa stávala čoraz zaujímavejšou. Prieskum záhadnej lode naberal na obrátkach. Denne pribúdali novo objavené priestory. Sovik si uţ zvykol na pohyb v skafandri. Kaţdý druhý deň viedol prieskumné misie. Gravitácia asteroidu bola malá, ale predsa pomáhala – telo nebolo v stave úplnej beztiaţe, ako to býva vo voľnom vesmíre. Gravitačné topánky len dopomáhali k poriadnej stabilite a istote. Z pôvodného 20 metrového úseku veľkosť skúmaných priestorov narástla a blíţila sa ku kilometru chodieb a 100 miestnostiam. Paluba, na ktorej sa nachádzali slúţila na ubytovanie posádky. Dostali sa do mnohých kajút, našli mnoho predmetov denného pouţitia a osobných vecí. Archeológovia konečne získali predstavu o ich beţnom ţivote. Ďaleko od domova sa v
masívnej lodi museli uskromniť v malých kajutách s malým úloţným priestorom. Pod stolíkom v jednej z kajút sa podarilo nájsť usvedčujúci dôkaz – kovový glóbus Zeme. Pred mesiacom: Komandér Sovik, osobný denník: „Dnes som opäť viedol rutinný prieskum. Otvorili sme jednu z miestností v spodnej časti lode. Jej určenie nám zatiaľ nie je úplne jasné. Nachádza sa v nej odpaľovacie zariadenie s jediným torpédom. Predpokladáme, ţe sa jedná zbraň veľkého významu. Je to vlastne prvá zbraň, ktorú sme na palube našli. Podľa prvých meraní je torpédo na rampe zaseknuté a môţe byť ešte stále aktivované.“ Sovik bol z nálezu torpéda znepokojený, hlavne keď sa uţ po troch hodinách potvrdilo, ţe odpálenie zlyhalo a zbraň je ešte stále ostrá. Dva špecializované tímy začali pracovať na novom náleze. Jeden skúmal zloţenie a funkčnosť zbrane, druhý sa zaoberal bezpečnou demontáţou a moţnosťami prepravy. Prieskum sa ani v nasledujúcich dňoch nezastavil. Podarilo sa dostať do strojovne, prázdneho hangáru, niekoľkých servisných miestností a nakoniec aj na ošetrovňu. Tu našli ďalšie pozostatky posádky. Najväčší objav sa podaril týţdeň po nájdení torpéda. Vedcom sa podarilo odhaliť princíp, na ktorom torpédo pracovalo. V hlavici bol ukrytý dômyselný mechanizmus, s trilítiovou náloţou a katalyzačnou protoplazmou. Jedna z najdokonalejších zbraní teraz leţala rovno pred nimi – zaseknutá v odpaľovacej rampe. Všetky súčasné mocnosti by boli ochotné dať čokoľvek za jej získanie, a pri tom tu leţala uţ skoro 30 000 rokov. Nástroj dokonalej skazy, vyrobený pravdepodobne ľuďmi. Čo sa stalo potom? Prečo je táto časť histórie úplne neznáma? Na porade veliacich dôstojníkov sa zúčastnili kapitáni všetkých piatich lodí a vedúci sekcií, vrátane komandéra Sovika. Situácia sa stala váţnou, s objavením zbrane sa ich misia stala kľúčovou pre pre ďalší vývoj v galaxií. - „Kolegovia, kaţdú hodinu sa na nás valia nové probémy,“ začal T`lar … „Odvtedy čo sme objavili najničivejšiu zbraň v celom kvadrante, pociťujeme všetci obrovskú zodpovednosť, ktorá leţí na našich ramenách. Cieľom tejto porady je zodpovedanie niekoľkých dôleţitých otázok – morálnych, vedeckých a politických. Dostali ste ich všetci spolu s pozvánkou, takţe začneme rovno s prvou: Skúmať ďalej alebo zničiť? V tejto súvislosti prosím subkomandéra Latela o najnovšie správy z bioanalýzy.“ - „Pred dvoma hodinami sme prišli k novým objavom, ktoré situáciu ešte viac zamotávajú. V miestnosti a v okolí torpéda sme našli mikrobiologické pozostatky vulkánskej DNA, ktorá je na prvý pohľad na nerozoznanie od našej. Nebudem zachádzať do detailov, no štruktúra genómu vykazuje znaky z pred niekoľko tisíc rokov.“ - „To je uţ druhý nepriamy dôkaz o účasti našich predkov v tejto bitke,“ zapojil sa jeden z kapitánov. Diskusia sa rozvíjala ďalej, po pár minútach sa dostal k slovu aj Sovik: „Podľa doterajších zistení môjho tímu je pravdepodobné, ţe ľudia sa snaţili touto zbraňou rozhodnúť bitku. Malý počet silných lodí sa neubránil veľkej armáde, ktorá naozaj mohla pochádzať z Vulkánu. Predpokladáme, ţe tu mohlo byť zničených okolo 30 lodí.“ - „Kolízia s asteroidom však zabránila pouţitiu triumfálnej zbrane. Napriek masívnosti lode sa odpaľovacia rampa mierne zdeformovala a tak prišlo k zaseknutiu torpéda,“ doplnil ho vedúci inţinierov. Sovik pokračoval: - „Po taktickej stránke bola pozemská loď úplne výnimočná. Bola o niekoľko tried masívnejšia ako jej spoločníčky, ktoré tu boli zničené. Plátovanie trupu, pancier, štíty –
dokonalý lietajúci bunker. Okrem tejto špeciálnej zbrane nedisponovala skoro ţiadnymi inými. Horná polovica lode je však ešte neprebádaná, moţno ukrýva viac tajomstiev. Určite však mala jediné konkrétne poslanie... a v tom zlyhala. Dôleţitejšie ako tisíce rokov stará bitka je však naša budúcnosť. Moje stanovisko k tomuto objavu je jasné: Zničiť. Takáto zbraň sa nedá utajiť. Akákoľvek správa o jej existencií by viedla k oţiveniu starých konfliktov. Kaţdá mocnosť by túţila vlastniť niečo tak zničujúce. Zároveň by sa cítila ohrozená, ak by niekto disponoval technológiou ničiacou celé sústavy.“ - „Pri všetkej úcte komandér, vieme iba, ţe tá zbraň existuje. Nedokáţeme zostrojiť jej funkčnú kópiu, ani nič na podobnej báze.“ začal oponovať vedecký poradca misie. - „Kaţdá minúta nášho výskumu, znamená stovky mŕtvych.“ odvetil Sovik nesúhlasným tónom. Tempo a argumenty sa stupňovali. Rozoberali sa rôzne moţnosti a ich dopady na budúcnosť. Po troch hodinách sa porada skončila, dvanásť muţov rozhodlo. To be continued … Název: Bizarre Boston Tea Party, část 3 Autor: Thomas Johnson Lokace: Můstek IRW Terrh - mlhovina Na palubě IRW Terrh byl korvetní kapitán Thomas Johnson přijat se všemi poctami, náleţejícími reprezentantovi jiného státu. Transportní místnost byla vyzdobena a v 2 řadách stála čestná stráţ. Hostitelství se ujal sub-komandér. "Vítejte na palubě IRW Terrh, kapitáne Johnsone." "Nyní uţ doufám kapitán ne. Děkuji za přijetí." Sestoupil jsem z rampy na koberec a nevěděl, co dělat. Čekal jsem na sub-komandérovy pokyny. Sub-komandér IRW Terrh se usmál. "Račte mne následovat." Vyzval hosta na palubě vlajkové romulanské lodi. Sám se ujal pozice vedoucího a provázel Thomase po lodi. Její vnitřní design byl stejný jak u D´Deridexů. Ţádné novinky. Na druhou stranu to nebyl vyloţeně nepříjemný vzhled. Asi po 3 minutách chůze stanuli před dveřmi admirálovy soukromé kajuty. "Račte." "Děkuji," řekl jsem úsečně, byť jsem měl být vděčný za nepředpokládaně slušné přijetí. Vešel jsem dovnitř. "Tak jen se posaďte, nadporučíku. Jen se posaďte." Znovu vyzval příchozího Aerv ch´Rihan Telik. Thomas mohl místo jenom přijmout. Nyní však tlačil admirála čas, neměl jej mnoho. Ztratil ho hraním si s nadporučíkem na kočku a myš. Proto se rozhodl celou věc urychlit. Nalil nadporučíkovi, a pak sobě. Aby neměl
Johnson snad podezření, ţe ho chce otrávit, nechal ho, ať si vybere svou čísi. Jakmile tak důstojník Hvězdné flotily učinil, admirál se napil ze svého poháru. "Vidím, první velení a uţ se Vám zadařilo, nadporučíku. Dovedl jste své plavidlo do vítězného konce." "Co očekáváte ? Jistě, první velení jsem nezvládl. Ohrozil jsem celou posádku. Vězte, ţe nejste jediný, kdo si tuto skutečnost uvědomuje." Napil jsem se a snaţil se identifikovat druh nápoje. Chutnal jako silný čaj. "Co po mě vlastně chcete ? Čekal jsem jiné přijetí ..." Admirál se také napil. Romulanský iopkový čaj byl skutečně delikatesou, nejen v Impériu. Telik se nevyjadřoval během projevu nadporučíka Johnsona. Potom co se Thomas vymluvil, Aerv chvíli nereagoval. Nevěděl přesně co a hlavně jak má federálnímu důstojníkovi říci své myšlenky. "Nadporučíku, já si nemyslím, ţe jste něco nezvládl. To bych označil za příliš silné slovo. Dejme tomu, ţe to pouze nedopadlo podle Vašich představ. To je mnohem lepší vyjádření. A uvítání u svých hostů volím vţdy takové, jaké odpovídá jejich pozici. A vy jste kapitán hvězdné lodi Federace, tudíţ Vám jistě přináleţí jisté pocty na palubě vládního plavidla spřátelené vlády." Telikova slova mne překvapila. Rázem nesţíravá a neútočná. Takové jednání mi k Romulanovi moc nesedlo, proto jsem začal být ještě nedůvěřivější, protoţe jsem nabyl dojmu, ţe admirál intrikuje. Neměl jsem však čas zjišťovat, co se skrývá za přetvářkou ... "Admirále, stále mi uniká cíl a důvod mé návštěvy na vaší vlajkové lodi. Tam venku na mě čekají dva kapitáni rozzuřením bez sebe a hodlají mě roztrhat na kusy a mou povinností je jít tam. Mou povinností je nést zodpovědnost. A následky svých činů. Zde se, byť to vyznívá více či méně směšně, skrývám." Skrývám se před federálními kapitány na vlajkové romulanské lodi v kanceláři admirála. Proboha Thomasi, kam jsi to spadl ? Romulanský vysoký důstojník se začal smát. Nešlo to jinak, prostě se musel začít smát. "A to myslíte ty kapitány, jejichţ lodě jsou nyní trosky? Myslíte ty kapitány, co nepřišli s ţádným nápadem na řešení situace?" Sáhl jsem si do vlasů a zavřel oči. Dneska jsem uţ ničemu nerozuměl. "Admirále, já ... tohle přeci nebyla nějaká zkouška a ... já ... tu sedím a vybavuji se s velitelem lodi, kterou jsem ještě před chvílí chtěl naivně vyřadit z boje, do kterého jsem ji zatáhl já ... já tu mám sedět a klepat se strachy, co uděláte s federálním zajatcem a ne pít přehnaně dlouho louhovaný zelený čaj z jiţní Číny ..." Rezignovaně nad nastalou situací jsem se opřel v křesle a rozhlédl jsem se. Ani jeden spadlý obrázek, ani popadané papíry po zemi, ani rozkutálené tuţky po stole. Dostal jsem vztek.
Spíše na sebe, neţ na něho. Vstal jsem a opřel se o stůl, coţ pro mne nebylo typické. "Nechápu to, nechápu. Nikdy jsem se nesetkal s lodí, která by ustála i slabší protoplasmatickou bouři. Uţ jenom vaše emise z impulzního pohonu měly tu dynamiku ještě podpořit. Neměl existovat specifický tah, který by překonal takové turbulence. Proboha! Co je to za loď ? Kolos větší skoro dvakrát neţ D`Deridex a schopnost akcelerace neporovnatelná s třídou Sovereign. Tohle musel vymyslet génius. Vţdyť tlaky stacionárního pole vakua opírající se o příď lodi ... nebo přechod do warpu ... ano warp-dynamický tvar ... nebo jenom ta spotřeba energie na manévrování ... A navíc to s váma ksakru ani trochu nepohoupalo !!!" Tuţky byly srovnané na kraji Telikova stolu a byl na nich patrný jemný prach. Klasickou třídu D`Deridex by to pucuchalo, ţe by se špatně vzpamatovávala. Dnešek byl opravdu na prášky ... "Nenapadlo Vás někdy, nadporučíku, ţe zvěsti o Romulanech jsou trochu přehnané? Ţe ne všechno musí být pravda? Vy říkáte, ţe něco je špatně, ale z Vašeho úhlu pohledu, někdo jiný můţe mít ten pohled jiný. Můţe mít jiná kritéria, hlediska atp. Ne, jako velitel jste neselhal. Vaše posádka ţije a Vy vedete jednání s představitelem cizí vlády. Jak by to řekl můj drahý bratr - děláte vše, co je ve Vašich silách, abyste zachránil svou posádku a situaci. Toho já si velmi cením. Mám takové lidi rád a při střetnutích jsem i několik takových ušetřil. Postavili se za své lidi, za svou posádku a své ideály." Admirál si podal kousek ovoce z mísy, která se nacházel jemu nejblíţe. V klidu se zakousl do šťavnaté duţniny. Musel si tento poţitek vychutnat. Přesně takový byl tento okamţik šťavnatý. Ano, Alpha-class, jeho loď překonávala všechny lodě stávajících mocností. Je to naprostá ukázka dokonalosti. Velká, těţce ozbrojená, ale zároveň mrštná. Dalo by se říci ideální loď, ale i ona má své mouchy. Jenţe ty Federace horko-těţko zjistí. "A proč jste tu? Chtěl jsem, abychom si vše vyjasnili. USS Helpline překročila Neutrální zónu a po výzvě našeho plavidla nepodala ţádné vysvětlení." "Ale vy přeci víte, ţe já na té lodi nebyl. Nevím o jejich poslání, ale jsem rozhodnut ty lidi chránit a bránit i při šetření, o které se teď asi budeme snaţit, ţe ?" Znovu jsem se posadil a pokusil se přepnout na vyjednávací část mozku. "Jsem si vědom, ţe je to váţné porušení smlouvy mezi Federací a Romulanským impériem. Avšak podle stavu lodi se stalo asi jen přeci víc, neţ jen nevinné zadrţení z romulanské strany. Pokud vím, tak všichni z posádky jsou buď v komatu nebo váţně zranění a jsou hospitalizovaní na našich ošetřovnách. Jejich výpověď bude, myslím, klíčová. Do té doby nemůţeme dělat nic." Podíval jsem se podezíravě na Admirála.
"Nevím, co se tu stalo. Tu loď mohlo do Neutrální Zóny něco odhodil či odmrštit." Naznačil jsem problematiku. "A nemuselo to být ani jedno z vašich plavidel." Usrkl jsem čaje a v duchu si poznamenal, ţe vlastně není moc dobrý. "Další zajímavá otázka, jeţ mě napadá, je důvod výskytu romulanského vědeckého plavidla v této mlhovině. Ta mě značně znepokojuje." "IRW Teryk má platné povolení vydané Velitelstvím Hvězdné flotily a posvěcené Vaší vládou. Bohuţel, ztratili jsme s ním kontakt. Proto byly do oblasti vyslány další lodě, aby střeţily bezpečnost na hranicích, kapitáne. A výsledkem toho bylo, ţe USS Helpline byla objevena v Neutrální zóně. A pokud její kapitán byl skutečně něčím odhozen, či odmrštěn, tak se mohl aspoň obtěţovat to říci. Ne jen nastavit kurz zpět do prostoru Federace. Situace je váţnější, neţ se asi domníváte. Válka je na spadnutí a já budu muset informovat své nadřízené, jak to tady vlastně vypadá. Válka by krutě poznamenala obě naše říše, a to já nechci. Jsem vlastenec a ctím svou vlast. Nechci válku s Federací. Zbytečně příliš mnoho krve a stejně na konci přijde na řadu diplomacie, která řekne, ţe vše je v pořádku a dohodneme se na tom, ţe vše bude jako dříve. To skutečně ne. Proto jste vlastně tady. My dva teď musíme dát dohromady shodná hlášení o incidentu v Neutrální zóně. Co se stalo potom, to bych řekl, ţe bylo pouze gradování situace." V této chvíli jsem hleděl na admirála s hodným respektem. Jeho jednání bylo profesionální a hlavně velmi rozumné. Pokud nebude mít přehnané poţadavky,vypadá to, ţe opravdu vysocí vládní zástupci nejsou jenom smečka emocemi ovládaných zfanatizovaných sadistických tupců. Kterými je většina velitelů romulanských křiţníků. "O vyhrocené situaci mezi Federací a Impériem nic nevím, vţdy se nám prezentuje, ţe naše vlády zaţívají období velké spolupráce. Avšak pokud je tomu opravdu tak, potom nesmíme připustit zavdání jakékoli záminky k rozpoutání konfliktu." To říká ten pravý, udeřil jsem se myšlenkou do tváře. "Myslím, ţe ale asi nebudu schopen sestavit ţádný návrh mého pohledu na incident, pokud nebudu znát pravý záměr té vaší vědecké lodi. Svým způsobem se nám podařila odhalit velmi neblahá skutečnost spojená s tímto prostorem. Toto si musíme bezpečně ujasnit, aby v našem hlášení nebyly nějaké nepřístojné reference na tento aspekt." V případě, ţe jsou Romulané také zapletení v těch pokusech o vyvolání umělé supernovy, pak můţe nastat problém, jelikoţ tato technologie je velmi zneuţitelná i proti bývalému spolupracovníkovi na jejím vývoji. Zneuţitelná. To ano, pokud nějaký blázen vymyslí způsob, jak tuto technologii levně předělat na zbraň hromadného ničení ve větším měřítku, neţ jsme ochotni si připustit, v nástroj zastrašování jako kdysi atomové pumy. Nějaký blázen jako jsem byl já. Při vzpomínce na nechtěný, mimoděky vymyšlený námět na revoluční zbraň vyuţívající tyto principy se mi najeţily chlupy na krku. "IRW Teryk byl přizván vědeckou expedicí Vulkánců na nějaký projekt. Byla na ní jenom základní posádka pro řízení a obsluhu plavidla. Jinak na ní byli vědci, pomocný personál. Teryk vezl vědecké projekty vypracované na Romulu. Mělo se jednat o období ranného Romulu a Vulkánu. Profesorka Rhian byla vedoucí katedry Historie Romulanské říše na naší
nejprestiţnější universitě. To je vše, co ta loď vezla." Řekl ledabylým hlasem Telik. Z něho se dalo usuzovat, ţe k tomuto rozhodně dospět nechce. Ve skutečnosti ho trápila jiná otázka - jak moc se tohle všechno rozběhne. Figurky na šachovnici byly jiţ rozestavěny přesně podle určení. Nyní se muselo začít jednat podle plánu druhé fáze. Admirál upřel svůj zrak na nadporučíka Johnsona. "Takţe zpět k našemu tématu. Já to vidím následovně. USS Helpline vnikla do Neutrální zóny na základně tísňového volání. Její posádka se mylně domnívala, ţe někdo potřebuje pomoci. Po příletu na místo se však ukázalo, ţe se jednalo o starou, roky nepouţívanou automatickou sondu pro hlídání koridoru mezi Romulanskou říší a Federací. Její přítomnost v rámci zvýšených bezpečnostních opatření byla však USS Helpline objevena a díky poruše na komunikaci došlo k nemilému incidentu." "Souhlasím, vypadá to dobře. Do zprávy tedy napíšeme toto." Hlavou se mi ještě stále honila myšlenka na tu vědeckou loď, která kdyţ byla zničena, nenašli se na ní ţádné pozůstatky těl. Rozhodl jsem se k nemilému, ale podstatnému kroku. "Divím se, ţe vám ani trochu nevadí, ţe ta loď byla zničena. Vědci a profesoři letící na mírovou misi. Já bych s člověkem za to zodpovědným jednal docela jinak ..." Telik se chabě usmál. Mládí, i on byl kdysi mladý a jednal velmi impulsivně a radikálně. Se stářím však přišla jistá dávka rozvahy, schopnost neunáhlovat se a především řešit důleţité věci jako první. Bylo mu celkem jasné, ţe nadporučík jako vědec bude chtít znát především podrobnosti ohledně zmizelé romulanské lodě. Tento aspekt věci však admirál řešit nemusel. Zná pravdu a ví, jak to s ní bylo. "Víte, nadporučíku... Já neříkám, ţe mě to zajímat nebude, ale rozhodně to budu řešit poté, co bude zaţehnáno nebezpečí ozbrojeného konfliktu. Ať uţ je situace jakákoliv, na naší i Vaší straně jsou jedinci, kteří si válku přejí, a byť i ta nejmenší záminka se jim hodí pro rozpoutání vhodné diskuze. Ta se později přenese na významnější řečniště a oba národy budou poslouchat, jak je ten druhý národ špatný, zlý a protivný. A konec? Jednoduchý - je nutností válka pro obranu našeho způsobu myšlení." Pokýval jsem smutně hlavou. "Myslím, ţe chápu, admirále. Stávající verzi našeho incidentu zařadím do palubního deníku náhradou za pořízené záznamy. Formálně bude toto setkání posunuté do bezpečnějších rovin." Tušil jsem, ţe má návštěva se pomalu blíţí ke konci, a začal jsem být nervózní z pocitu, ţe jsem si na ţádnou z důleţitých otázek nedokázal odpovědět. Kde jsou slabá místa této superlodi ? Jak to doopravdy bylo s vědeckým romulanským scoutem ? Kdo všechno ví o tajném projektu umělého vytvoření supernovy ? Vlastní Romulané tuto technologii, popřípadě i plán na její vyuţití do zbraně hromadného ničení ? Jakákoli odpověď by mi zaručila další setrvání ve Flotile a napravení šmouhy na mém sluţebním spisu. Odpověď ale získat nešlo. Pokýval jsem smutně hlavou. "Myslím, ţe chápu, admirále. Stávající verzi našeho incidentu zařadím do palubního deníku náhradou za pořízené záznamy. Formálně bude toto setkání posunuté do bezpečnějších rovin."
Tušil jsem, ţe má návštěva se pomalu blíţí ke konci, a začal jsem být nervózní z pocitu, ţe jsem si na ţádnou z důleţitých otázek nedokázal odpovědět. Kde jsou slabá místa této superlodě ? Jak to doopravdy bylo s vědeckou romulanskou lodí ? Kdo všechno ví o tajném projektu vytvoření supernovy ? Vlastní Romulané tuto technologii, popřípadě i plán na její vyuţití do zbraně hromadného ničení ? Jakákoli odpověď by mi zaručila další setrvání ve Flotile a napravení šmouhy na mém sluţebním spisu. Odpověď ale získat nešlo. Admirál Aerv ch´Rihan Telik moc dobře věděl, co nadporučíka Hvězdné flotily tíţí. Jednalo se o pocit toho, ţe selhal, ţe jeho dny u Hvězdné flotily a jeho kariéra jsou sečteny. Nebylo to vůbec těţké odpozorovat. Všichni takto ohroţení jedinci mají stejné znaky chování. A téţ si byl Romulan vědom toho, ţe Thomas nemá ani jednu odpověď ani na jednu z tíţených otázek. Najednou představitel Galea´Rihanna prudce opustil své křeslo a tyčil se ve své plné výšce nad ještě sedícím zastupujícím kapitánem USS Scorpion. Přeměřoval si ho pohledem, jakoby chtěl znát všechna jeho tajemství, jakoby chtěl pohlédnout přímo do jeho duše a zjistit, čeho se nejvíce bojí, kde je jeho nejslabší stránka a samozřejmě také informace o Federaci. Pohled to byl věru nepříjemný. Ještě chvíli v něm admirál setrval. Poté se však odpoutal, přešel k oknu, aby se podíval na mlhovinu. Stoje zády ke svému hostu, začal mluvit. "Máte strach, nadporučíku? Nemyslím teď strach z toho, co bychom Vám mohl nechat udělat, ale strach z toho, ţe se vrátíte?" Přemýšlel jsem nad onou větou a hleděl na záda admirála. Bylo mi nepříjemné, jak se strefil do černého. Jak mne prokoukl. Asi to není v mém případě příliš těţké. "Ten strach mi patří, pane." Odvrátil jsem hlavu stranou a nuceně potlačil slzy. Stačí jedna malá drobnost a sny o ţivotě se sesypou jako hrad ze sluncem vysušeného písku. "Admirále, odchodem z Flotily se mi zhroutí jediný rozumný cíl, na který jsem ve svém ţivotě přišel. Učit na Vulkánském Vědeckém Institutu. Věřil jsem, ţe po ještě několika letech bych se tam s dostatečně vysokou hodností mohl dostat. Bez ní to půjde tak těţko, ţe se to ani nevyplatí zkoušet." Odmlčel jsem se. "Neviním vás. Viním ty, kteří mě místo lidstvu prospěšnému výzkumu a výuky mladých nadějných mozků Federace donutili analyzovat zvrácené snahy mé vlastní vlády a všehoschopné romulanské ve vytvoření tak odporné zbraně, ţe odmítám uvěřit, ţe lze nad těmito vědeckými problémy vůbec morálně uvaţovat. Děsím se toho, ţe skončím takto. Uţ teď si na mne brousí zuby váš bratr v dobré vůli mně a sobě pomoci v kariéře, aţ bude moci zveřejnit mé nechtěné objevy." Vstal jsem a snaţil se najít také nějaký koutek, z něhoţ bych mohl také zamyšleně pozorovat vesmír. "Neměl bych tu být, chápete ? Úspěch je tak relativní ..."
Telik stál neustále otočen k oknu, chladné oči upřené ven. Kdyţ se nadporučík vypovídal ze svých problémů, ozdobil jeho tvář přímo ďábelský úsměv. Skutečně byla situace ironická, tenhle nadporučík mu vykládal všechno, co uţ věděl. Bohuţel, velící důstojník IRW Terrh si nebyl jist tím, zdali nadporučík mluví pravdu, nebo je tak dokonalý lhář. Jedno ovšem věděl určitě... "Můj milovaný bratr ten výzkum nikdy nezveřejní. Stál by sám proti sobě a ani se ten výzkum nikdy nedokončí, nadporučíku. Já to vím, on to ví a ví to mnozí další. Je to o udrţení rovnováhy sil. Ţádná strana není schopna přijít s tak rychlým a velkým pokrokem, aby si mohla dovolit vlastnit superzbraně. To se ještě za svou kariéru naučíte. A pokud tohle pochopíte a akceptujete to, tak Vás čeká křeslo, ve kterém teď sedíte. Ještě jsem nezaţil válku mezi stejně vyspělými a srovnatelně vyzbrojenými stranami, jejíţ konec by se obešel bez diplomacie. Nicméně..." Dodal enriov výrazně, ačkoliv prst nezvedl a neudělal ţádné jiné gesto. Jeho ruce se místo toho spojily v oblasti pánve za jeho zády. "... pokud Vám Marha nabídl pomoc v kariéře, tak vězte, ţe to myslel váţně. Příliš mnoho důstojníkům a členům Hvězdné flotily to nenabídl. Divím se, ţe Vy jste výjimka. Jeho averse vůči Hvězdné flotile je všeobecně známa. A co se týče toho, jestli tu máte být, nebo nemáte být... Máte tu být. Kdyby byl u velení kdoliv jiný, byl by tu teď také. Můţu se tedy spolehnout na to, ţe zpráva pro Vaše Velitelství bude přibliţně stejná jako moje?" Slovem přibliţná měl admirál na mysli jisté stylistické a vykladově-dějové úpravy. Kaţdá ze stran si do příběhu dodá své emoce, své vlastní kouzlo. Například jak romulanský velitel neváhal bránit zájmy Impéria a zaútočil na nepřátelskou loď, zatímco federální varianta bude znít, ţe statečná posádka USS Helpline odolala útoku zákeřného romulanského velitele a dokázala se i přes pronásledování vrátit na území Federace. "Ano, je i v mém zájmu, aby byla korespondentní." "Výborně." Pronesl admirál a konečně se zase ke svému hostu otočil čelem. Jeho tvář byla kamenná jako po většinu doby, co byl nadporučík přítomen na palubě romulanské vlajkové lodě. Nyní jistě Johnson čekal, ţe ho propustí, ale to Telik v úmyslu neměl... "Mám tu pro Vás ještě jeden dárek. Jak s ním naloţíte a jakou historku si k němu vymyslíte, to nechám na Vás." Poznamenal Romulan směrem k Thomasovi. "Co máte na mysli, admirále?" Zeptal jsem se podezřívavě a rozhlíţel se kolem očekávaje cokoli ... Romulanský důstojník neodpověděl. Pouze přešel pár kroků ke dveřím. Nyní se opět přímo vyţíval v Johnsonově nejistotě. Kdyţ přistoupil k panelu ovládajícím dveře, tak se ještě jednou otočil k Thomasovi. Zachytil jeho pohled. Nadporučík čekal, co asi bude za těmi dveřmi. Admirál zmáčkl příslušné tlačítko na dveřích. Ty se v ten okamţik otevřely a uprostřed nich stáli 2 romulanští vojáci a mezi sebou drţeli postavu Vulkánce.
Vstoupili do místnosti a bezvládné vulkánské tělo poloţili do křesla. Teprve nyní si mohl nadporučík Thomas Johnson prohlédnout donesenou postavu. Vojáci opustili místnost tak rychle, jak se v ní zjevili. "Tohle je Sovik." Představil admirál přineseného jedince. "Co jste mu udělali ? Co .. co to má znamenat ?" Rozkřičel jsem se a přeběhl k němu vyndávaje trikordér. Vulkánec vypadal, ţe byl několikrát zraněn a je v bezvědomí. "Kde jste ho zajali ? Existují konvence, které jste povinni dodrţovat !" "Oprava. My ho nezajali, ačkoliv bychom rádi. Byl členem té vulkánské expedice, ke které mířila IRW Teryk, nebo se tak aspoň domníváme. Nevíme jak, ale vypadá to, ţe se mu podařilo přeţít vznik této mlhoviny a ty zranění, která na něm vidíte, to je pouze od oţivovacích nástrojů. Vypadá to, ţe se pan Sovik rozhodl uvést se do hlubokého komatu. Mně je na nic, ale Vy přemýšlejte, nadporučíku. Sovik patří k 10.000 nejvýznamnějších Vulkánců... " "Sice nevím, co je to za vulkánce, ale rozhodně bych si ho rád převzal. Posléze ho dopravíme na jeho planetu. Děkuji za vstřícnost. Určitě bude mít i důleţitou výpovědní hodnotu." Chtěl bych se o té mlhovině dozvědět co nejvíce. "Vypadá to, ţe je na tom pan Sovik špatně, rád bych ho uţ přenesl k nám na ošetřovnu. Máte ještě něco k probrání, admirále ?" "Ne, uţ nic, kapitáne. Mé stráţe Vás doprovodí i s Vaším společníkem do transportní místnosti." Kdyţ uţ se v místnosti objevili stráţe, které se znovu chopili Sovika, tak admirál, jakoby si právě na něco vzpomněl, začal mluvit. "A ještě jedna věc. Kdyby Vás snad napadly nějaké nepěkné věci,..." Thomas věděl, o čem admirál mluví. Měl na mysli útok na jeho loď, popřípadě se pokusit nějak vyšachovat Romulany ze hry atd. "... tak si můţete být jist, ţe přestanu věřit v diplomacii a nechám promluvit své taktického důstojníka." "Rozumím, admirále, dám si na vás pozor." Rozloučil jsem se s trochou ironie a odpochodoval koridory a světlem na palubu USS Scorpion. Poslední vazby nabíraly své bývalé kvantové proporce, svět kolem mne se opět do širokého pošedlého lunapakru otevřel tvrdě a nepodstatně depresivně. Zachráněný muţ se materializoval pár kroků ode mne. Obsluha transportéru hned přiskočila s lékárničkou. "Pane, co se stalo ? Vy jste v pořádku ?" Ptal se jeden ze sluţbukonajících poručíků, druhý se věnoval Sovikovi.
"Transportujte toho muţe okamţitě na ošetřovnu. Já jsem v pořádku. Vy osobně mi ručíte za to, ţe se mu na ošetřovně dostane velmi slušné péče, pokud se bude moci jít v blízké době do kajuty, vyberte mu nějakou z VIP. Budete, Francline, stále u něj. Pokud by se probral, nechci, aby utrpěl nějaký další šok z toho, co se kolem něj děje." "Rozumím, pane." "Díky." Vydal jsem se rychlým krokem na můstek. Dveře se otevřely a konsternovaná posádka z nedávných příhod na mě visela pohledy. "Počítači, uzavřít vstup na můstek a vyřadit interní senzory." ~ Provedeno, senzory vypojeny. ~ "Vymazat všechny záznamy za poslední čtyři hodiny. Odstranit i ze záloţní databáze a nahradit datovým souborem kappa 001. Přepsat všechny související poloţky. Vymazat záznam o změně interní paměti. Autorizace Johnson – Omikron – 449 – Delta. Proveď." ~ Autorizace velícími kódy přijata. Záznamy vymazány. ~ Obrátil jsem se k posádce. "To, co se zde dnes odehrálo bude navţdy pohřbeno ve vašich myslích. Nesmíte se o tomto incidentu nikomu zmímit ani o něm vypovídat. Nebudete se o něm bavit mezi sebou ani s nikým dalším. Nikdy se to nestalo. Náhradní výpovědi vám pošlu soukromím kanálem a naučíte se ho nazpaměť a vţdy podle něj budete případně svědčit. Jedná se o zájem bezpečnosti Federace. Porušení tohoto rozkazu bude klasifikováno jako neuposlechnutí velitele a jednání proti zájmům své vlády, velezrada." Vydechl jsem ztrápeně. "Kapitána i zástupce Diplomatického sboru Rady Federace informuji sám. Tímto je záleţitost vyřízená." Ještě chvíli jsem tam všichni stáli a dívali se sobě do očí. Věděl jsem, co si myslí. Ţe to dělám proto, abych si zachránil krk, ţe tohle celé dělám kvůli sobě, pro zastření svého vlastního selhání. Má autorita klesla jako nikdy. Stávám se cizincem. Odebral jsem se beze slova do pracovny. "Johnson vyslanci Tarkinovi. Dostavte se prosím do kanceláře velitele. Bez ochranky, ano ? Johnson konec." Stal jsem se cizincem. Log vytvořen vyslancem Martelem Tarkinem a npor. Thomasem Johnsonem.
Název: .:: Tears & Irony ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: USS Scorpion
Poručík si to rázoval chodbou plnou různě mířících lidí, které na rozdíl od něj vzrušoval poplach znějící po celé lodi. On měl svůj směr, svou práci, své rozkazy. Jako zelený límeček se ani nemusel vzrušovat nad těmi ostatními. Kajuta 43, 44, 45…a tady je ta pravá. Sekce Beta – Kajuta 46-C. A ještě zvonek…a čas…zatím vše šlo tak jak má. Čas byl dobrý, měli deset minut. Zazvonil a počkal, aţ bude moci vejít. Sekce Beta -- Kajuta 46-C Hannah leţela na svém kavalci a četla si jednu z těch rádoby chytrých kníţek -- South Point. Její ruka byla zlomená, a tak si nemohla dopřát toho, aby svými prsty mohla listovat v papírové verzi této knihy, a tak se musela spokojit s ebook verzí na PADDu. Bylo to zvláštní, ale v kajutě byla sama. Všechny její spolubydlící se vypařily při poplachu, který jí nic na práci nedával. Ona sama měla nastoupit za pětadvacet minut do bezpečnostní sekce. Přetočila další stránku a očima hltala její obsah. Kdyţ to začalo mít konečně spád, ode dveří se ozval zvonek. Pozvedla své oči k dveřím a pozvala příchozího dál. Ten jí nenechal dlouho čekat a vešel. Pohlédl na ní jen tak tam stál. Vteřinu, deset vteřin, minutu. Pak přerušil ticho, které tu vyselo mezi nimi. „Poručík Chadwick. MAR-COM,“ řekl a podal jí svou levou ruku. Hannah sklouzl pohled na jeho pravou ruku, která byla zakrytá rukavicí, která mu sahala skoro aţ do půlky předloktí. „Specialista Hannan Taylor -- Pane…já..já nevím…mohu se zeptat koho tu hledáte?“ „Crewmana Yiksi Jakamoto,“ zněla strohá odpověď. „Crewman je stále na ošetřovně, to nevíte? Stále se zotavuje ze zranění…“ Hannah se odmlčela, protoţe aţ teď si všimla barvy kolárku, který nadporučík měl. Hannah procházela skladiště na palubě 16. Před několika okamţiky se jím ozývala střelba a i teď měla dojem, ţe tu někdo je. Velitel se nehlásil. Kde sakra byli? Byli mrtví? Ne..ne..ne. To nemůţe být pravda. Ale i tam uvnitř sebe věděla, ţe mrví jsou. Pokud byli pod útokem, nepřítel si jistě nedělal hlavu s tím, ţe jí nyní usmrtil několik jejích dobrých přátel. Pár těch posledních, kteří jí zbyli. Přešla jeden z ohybů, kdyţ doslova vrazila do osoby, která tam stála. Nezaváhala. Dříve, neţ se na cokoliv Hannah zmohla, byla odzbrojená a bezmocná. Teď přijde smrt. Věděla to. Přesto se marně pokusila vykrýt úder, coţ se jí za cenu těţké zlomeniny podařilo. Postavu před ní to však viditelně nezajímalo, ţe jí zrovna rozdrtil jednu z paţních kostí. Bez okolků jí vzal a přitlačil ke kontejneru, který měla za zády. Síla té postavy jí aţ děsila. Hrála si s ní jako by byla pouhá hadrová panenka. Přesto jí věnovala několik okamţiků, aby si jí prohlédla. „Nezabíjej mě. Prosím,“ poprosila Hannah a z očí jí vyhrkly slzy. Ta postava vypadala hrůzostrašně. Bezcitně. Jako netvor, kterého nelze uprosil. Ani ona uprosit nešla. Do břicha Hannah se zabořila jakási zbraň. Nyní přijde ta smrt. Bez jediné moţnosti jí zabránit v tom, aby si Hannah vzala. Tak krutá je a přitom tak chápající. „Tak jsme učinili a nyní nám bude odpuštěno,“ zašeptala Hannah chvíli předtím, neţ její pohled přikryla smrtící tma… „Vy…pane…“ uniklo jí z úst. „Ano specialisto. Já jsem on. Ten co Vám způsobil toto,“ řekl naprosto bez citů nadporučík a ukázal na její zlomenou ruku. Hannah nemohla uvěřit tomu, ţe tu ta bestie stála před ní. To jak to řekl…jako by toho nelitoval. Naprosto bez jakékoliv výčitky či pocitu vinny. Jeho tvář
byla naprosto kamenná a chladná. Nevěděla, jak se to stalo, ale v jediném okamţiku se v ní nahromadil veškerý vztek i pocit bezmoci, který cítila v ten okamţik, kdy si myslela, ţe zemře, a všechny tyto pocity investovala do úderu mířícího na nadporučíkovo tvář. Ten však nedopadl, jelikoţ její ruku zastavila ta jeho, v rukavici. „Nechci problémy pro Vás, specialisto, a napadení nadřízeného důstojníka by Vám problémy přineslo. Kontrolujte se, prosím.“ „Vy…vy…si jen tak sem přijdete a…jste zrůda, víte to? Jen tak jsme mě málem zabil! Nemohu být klidná, kdyţ si tu tak nabubřele stojíte a..a.“ „Pokud Vám to tedy pomůţe, tak mě uhoďte,“ řekl klidně a rozváţně Chadwick, načeţ její ruku pustil. Hannah plná odhodlání sbírala sílu na to ho uhodit. Čím víc odhodlání proto sbírala, tím více v ní rostlo i něco jiného. Pohlédla do jeho očí. Veškeré odhodlání jí v tu chvíli opustilo. Do těch jejích vešly slzy. Chadwick k ní přistoupil a přitiskl její hlavu ke svému ramenu. „To bude dobré, vše bude dobré. Neplač. Jsem tu. Já. Neplač, ti říkám. Vše bude dobré.“ Hannah ho však neposlouchala. Plakala a vyčítala, jak hloupá je, jak hloupá byla. Vyčítala si vše, co udělala, co měla udělat, i to, co nemohla změnit a co se prostě stalo. Všechny tyto niterní pocity vtěsnala do úderu, který nadporučík přijal, aniţ by nějak dal najevo, zda ho to bolí, či nikoliv. Odtáhla se od něj a usedla na svůj kavalec. „Odejděte, poručíku…já…prostě odejděte.“ HANNAH, JE 17:15 A ZA DESET MINUT TI ZAČÍNÁ SLUŽBA. „Tím to nezmizí. Prosím, dovol mi ti pomoci.“ „Vy nadporučíku? Jak vy mi dokáţete pomoci?“ „Pro začátek by bylo pěkné, kdybych Vám pomohl ve vaší práci, co říkáte, specialisto?" Název: .:: CIC Story ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Marine CIC „Takţe jsme přesli horizont a…“ Lodí otřásl zásah. Nadporučík Chadwick, který zaznamenal její důsledek chvíli předtím, neţ přišel, se na nohou udrţel. Crewmen Taylorová však ne. Poručík vidíce, ţe ona to nezvládá, se pokusil jí zachytit tak, aby to pro ní bylo co nejméně bolestivé. A to i povedlo, kdyţ jeho mechanická ruka podepřela její záda a to dalo jeho biologické zlomek vteřiny na to, aby podepřela její hlavu. Loď přešla v červený poplach. To uţ crewmen opět stála na svých nohou a krásně se na Chadwcika usmívala. „Počítači, operační situace,“ řekl Chadwick chladně , ignorujíce tak pohled Taylorové. -* „Loď přechází do bojové připravenosti. Jsme konfrontováni s romulanským Scoutem. Sekce MC je na stupni tři.*Chadwickova tvář se stáhla do přemýšlející grimasy, která značila ţe pod tou maskou jeho mozek šrotuje tisíce moţností toho, co by šlo udělat. „Crewmene, teď jsme na sedmé palubě, ţe?“ „Ano, proč?“ „Můţeme na chvíli přerušit vaši sluţbu? Je to celkem důleţité. Musím na naše CIC.“ „Vy jste důstojník, Thomasi.“ „A vy můj velitel…“ Hannah se zasmála pokynula hlavou, ţe jí to herozně moc připadá absurdní a ţe by tedy měli jít tam, kam chtěl TA. Thomasovi se na tváři objevil ten úsměv, který tam měl před chvílí. „Tedy jdeme na osmou palubu.“
Marine CIC, 8. paluba „Scorpion vtáhl mezi sebe a romulanské plavidlo náš Helpline. Romulané jak se zdá se pustili do nerovného boje a mají úmysl dostat se co nejblíţe k Helpline, aby jí zničili. Naše lodi se jim v tom pokoušejí zabránit – “dveře se otevřely a dovnitř vešel nadporučík Chadwick, načeţ přímo zamířil k velitelskému stanovišti. „ - nevidím, ţe by se tu cokoliv rýsovalo pro nás, ale přesto bych dal bojové postavení a zvýšil DEFCON.“ Chadwcik došel ke stanovišti a nenechal Stukova říci jediné slovo. „Poručíku, jak to, ţe není vyhlášeno bojové postavení a stupeň jedna?“ „Pane, není situace…“ „Stukove, loď je pod útokem. Tehdy se má vyhlásit bojové postavení a zvýšit DEFCON na jedna. Pokud tohle nedokáţete, jste nekompetentní ve velení. A to viditelně jste.“ Chadwick se otočil na Stukoovo XO, serţanta Berma. „Serţante, zavolejte nadporučíka Crosse do CIC, vyhlaste bojové postavení a zvyšte DEFCON.“ Serţant přikývl a šel vykonat rozkaz. „Poručíku, tímto Vás zbavuji velení a uděluji vám vaší standardní hodnost. Jděte mi z očí…povedete protiúdernou jednotku, kdyţ dojde k nalodění nepřátel.“ „Rozumím, pane,“ vzal to v normě Stukov. Nic jinému ani nezbývalo. „Kontrola poškození.“ „Loď nemá ţádné závaţné poškození, štíty na 93%,“ ozval se operační. Chadwick pohlédl na taktický display před sebou a viděl, jak Romulanský Scout marně bojuje s Federační flotilou. Cross právě došel do CIC a přešel k velitelskému stanovišti. „Pane, všechny jednotky hlásí stupeň jedna. Mají provést bezpečnostní přípravy?“ Chadwick pohlédl k operačnímu a zamítavě pokynul. „Ne, postačí kdyţ zůstanou na svých pozicích,“ řekl a pohlédl na Crosse. „Nadporučíku, velíte. Stukov byl odřazen od velící funkce pro nekompetentnost. Nedělám to rád, ale je to pro dobro jednotky. Aţ směna skončí, stavte se u mě v kajutě, kde si vyjasníme podrobnosti v postupu věcí. Velení je teď vaše.“ Cross přikývl a pooku pohlédl na Stukova, jehoţ výraz říkal jasně, co si o Chadwickovi myslí. Chadwick se otočil a zamířil z CIC. Cross pohlédl na taktickou situaci. Romulanský Scout právě mizel v působivé explozi. Chadwick byl pryč a boj skončil. „Přejděte na stupeň dvě a zrušte bojová postavení.“ Název: Catine Autor: Jason Berm Lokace: Bar Hamish se vyhrabal z postele. Bylo 18:00 večer. Po včerejší noční směně, kdy na Scorpion zaútočili romulani byl stále trochu unavený. Oblékl se do své uniformy a kriticky se prohlédl v zrcadle. Pohled mu upěj na jeho nových cvrčkách. Kapitán ho povýšila na podporučíka, asi na ni zapůsobil. Další směnu měl aţ ráno a tak teď zamířil do baru. "Zdravíčko Jasone, jak si přečkal to včerejší klepání?"zvolal zvesela, i kdyţ ještě trochu unaveně Hamish.
Jason zvedl oči od jeho vínečka a hned se usmál,, Ale uţ jsem zaţil horší sedni si" Hamish se usmál,"tak co, Jasone, jak vidíš do budoucna tu věc, o které sme se bavili? Jason si rozepl uniformu a trochu starostlivě pohledl na Hamishovi do tváře. ,,Je tu něco co ale musíš vědět, slyšel jsi někdy o U.S.S. Hoper?" vypracoval Jason V záznamu stojí ţe ta loď byla unesena macquisty s tebou na palubě a ty jsi byl zachráněn.,, Hamish na to. Jasonovi došlo ţe hamish studoval jeho sluţební záznam ale Jason se nenechal odbít ,, Řeknu ti něco co nikdo neví ani flotila. Bylo mi tenkrát 18 právě jsem dostudoval architekturu. Ta byla sice fajn ale moje akční já si říkalo ,,je ti 18 zkus něco nového". A tak jsem úspěšně dokončil konkurz na Hlavního taktického důstojníka na U.S.S. Hoperu byla to malá loď třídy Nova. Právě spuštěná. Posádka se skládala téměř výlučně z čerstvých absolventu akademie. Jen kapitán byl zkušenější. Cestovali jsme k planetě Ronara Prime v Cardasijské demilitarizované zóně. Úkol zněl jasně udrţet toto místo jako demilitarizované území a zničit poslední zbytky Maquistú.Kdyţ jsme dorazili měl jsem volno i povolení přenést se na planetu dolů. bylo to večer, dole v barech to ţilo. Na sobě civilní šat a seděl jsem na planetě v baru. poblíţ seděla jedna nádherná slečna. Téměř na první pohled jsem se zamiloval. Vyzval jsem ji k tanci,pozval na drink a nakonec skončil u ni v domě. Odcházejíc slíbil jsem ji věrnost a ţe se pro ní jednou vrátím.
Dva dny na to jsme narazili na Maquistický Raider. ,,zavolejte je poručíku Ramirezy"
na obrazovce se objevila ta krásná slečna stál jsem jak přimrzlý k podlaze ,,Tady je kapitán USS Hoperu John Rose vzdejte se nebo budete zničeni" ,,Tady kapitánka hvězdné lodi Avalon Martina Weys! tohle nepřipadá v úvahu to raději zemřem!" ,, Red alert" zařval kapitán,, Jasone zničte tu loď" teď se jsem se sice vzmohl na odpor slovy,,Ale pane" ţel neţ to dokončil nepřátelská loď začala střílet. ,,Jasone na co ksakru čekáte!" vypálil jsem salvu torpéd ale Avalon uhnul bylo vidět ţe loď měla zkušenou posádku. Avalon se v mţiku octl za zádi. Navigátor Mortimer McCudden sice dělal co mohl v jeden okamţik dokonce dostal loď do takové pozice abych mohl opět vypálit salvu torpéd ţel jen jedno trefilo cíl a Avalon se opět octl za zádí Hoperu. Mortimer tentokrát loď dostal do levotočivé zatáčky aby se Avalonu nepodařilo úspěšně trefit torpédo. Avalon se stále drţel za zádí. Mortimer prudce zabrzdil. Maguisté udělali chybu a tentokrát to byl Hoper kdo byl vzadu. ale Avalon byl lepe vybaven pro tuto situaci neţ Hoper. vystřelil jsem salvu torpéd ani jedno neminulo cil. Avalon vystřelil torpédo ze zadního torpédometu a neuvěřitelně rychle se navrátil do pozice vzadu nad lodí. Mortimer začal loď zvedat aby maquisty dostal do pozice ze které by mohli střílet naše spodní phasery.Však Avalon byl daleko obratnější a místo toho se dostal aţ neuvěřitelně blízko zezadu k našemu vrchnímu štítu ,,Vrchní štít na 50 ti procentech Zařval jsem. Mortimer srovnal loď do roviny. jenţe Avalon uţ našel nejslabší místo Hoperu. Ozval se výbuch ,,Pane ztratili jsme kontrolu nad warp gondolami" zařval Mortimer a stočil loď prudce na pravobok a zabrzdil. Opět jsem vypálil salvu na zničený zadní štít avalonu ,,cíl má strukturální integritu trupu na 75ti procentech" hlásil jsem. Raider se otočil a při těsném průletu nad vrchním štítem vypustil torpéda ,, vrchní štít je vyřazen" já zařval ,,vetřelci na lodi" ozval se bezpečnostní důstojník Mortimer otočil loď k dalšímu čelnímu útoku na Avalon a plnou rychlostí s ní uháněl na Avalon. Podařilo se mi vypálit nejen salvu ale pak ještě trup Raideru pohladit phasery ,,cíl má strukturální integritu trupu na 15ti procentech jejich podpora ţivota byla vyřazena, štítový generátor byl zničen" vše uţ vypadalo nadějně kdyţ se můstek ponořil do tmy.
,,Co se stalo" ozval se kapitán ,,Ztratili jsme kontrolu nad lodí!" ,,Jasone jak jste na tom?" ,,pane muţem zkusit odpálit jedno torpédo ručně" ,,ok jděte s bezpečnostním důstojníkem Reynoldsem" torpédo se nám podařilo odpálit. Počali se ozývat exploze. A tak jsme se vraceli na Můstek.. cestou našli asi 15 mrtvých bezpečáků. Dorazili jsme na můstek první vešel Reynolds a já jen sledoval jak mu někdo usekl hlavu katanou. Jeho hlava pomalu padala k zemi. Phaser mi nefungoval. Dveře byli ještě otevřené. Vzal jsem phaser a hodil jsem ho skrz dveře, vrazil pořádně překvapenému Maquistovi ránu do zubů sebral mu katanu a usekl hlavu U svého křesla leţel Mortimer. jak jsem zjistil byl jediný na ţivu ale omráčen ostatní byli mrtví. Kapitán byl přeseknutý na dvě půlky a leţel pod svým křeslem. drţel jsem v ruce katanu kdyţ se otevřeli dveře a vstoupila Martina s ochrankou. Vyrazil jsem jednoho ze stráţců přesekl a druhému jsem vrazil katanu do břicha. ,,Dost" ozvalo se byla to Martina Vytáhla katanu. Podíval jsem se ji do očí neměl jsem sílu k zápasu ale ona pravila tu větu kterou si dodnes pomatuje ,,Z Lásky a z nenávisti teď bude boj" Pozvedl jsem svou katanu.Rozhodl jsem se pouze bránit. Svištělo to útok zleva Pak zprava, tak tak jsem stíhal odráţet pokud jsem se odváţil k útoku bleskurychle ho odrazila. Podívala se mi přímo do očí a já jen cítil ţe se vznáším. Pohled dolu ukázal moje střeva jak leţí úplně separované na zemi. Pustil jsem katanu. Do teď jsem necítil bolest ale pak jsem padl k zemi a bolest se zdála téměř nesnesitelná. Martina cosi pronášela uţ ani nevím co. Přiběhli další gorily. naloţili moje střeva do pytle od součástek a ke mně se skláněl doktor a dával mi sedativa. pak jsem upadl do bezvědomí a probudil jsem se aţ na ošetřovně ani nevím za jak dlouho ona se nade mnou skláněla a líbala mně ,,Bojuj s na naší straně" Z jejich úst to byla neodolatelná nabídka. Po třech dnech jsem zradil flotilu a stal na můstku jako první důstojník. Posádka která přeţila byla díky mně vysvobozena z cel a byl jim darován raketoplán. Vţdycky jsem chápal macquistické ideály, jejich cíle a zásady. Tak mi nedělalo ţádný problém slouţit po boku milované osoby. krom toho Dokáţeš si představit ţe vůbec neexistovali ţádné Dlouhé nudné noční šichty. Tohle byl ţivot pro mně jenţe přátelé které jsem měl a rodina byli teď nepřátelé a to mně ničilo. To byla doba kdy jsem začal pít" Jason usrkl ze sklenky ze stolu oddychl si a pak
pokračoval ve vyprávění ,,Dařilo se nám. se zkušenou posádkou šlo vše daleko lépe navíc Maqusité měli úplně jinou taktiku. Zničili jsme 4 cardasijské lodě z toho 2 křiţníky. Pak asi kvůli mně měla přijít poslední mise. Ostře chráněný cardasijský dok. Vše šlo podle planu neţ přiletěli nečekané posily. Dok jsme nedobili a Martina mi zemřela v náručí kdyţ ji zabil elektrický výboj. z posádky zbylo 5 lidí a já se stal kapitánem macquistického plavidla tak tvrdý a nepřístupný jak jen to šlo s Hoperem jsem chtěl pomstít smrt své lásky. Vraceli jsme se s poškozenou lodí na planetu Ronara Prime které nefungoval warp ani komunikace doplnit posádku. v té době se stal mým nejlepším přítelem A.J.Chymka jeho manţelku s dětmi zabili cardasiané a tak jsme si dost rozuměli." Jason si opět dolil sklenky do plna a dosti depresivně pokračoval ve vyprávění,,Seděl jsem tenkrát ačkoliv jsem měl volno na můstku společně s A.J.em byl to můj první Důstojník.. Popíjeli jsme tenkrát ten odporný rum přímo na můstku poněvadţ posádka čítala 5 lidí a v místě baru jsme měli proraţenou palubu.
Právě jsme prolítali okolo jedné opuštěné planety. Kdyţ se z warpu vynořila USS Essex loď třídy sovereign. Dobře jsem věděl ţe je neporazíme. Komunikace nefungovala a Hoper byl natolik pověstný ţe jsem mohl těţko doufat v to ţe nás budou povaţovat za federální Loď.. Coţ se potvrdilo Essex vyslal 4 Quantová torpéda na uvítanou. ,,Všechnu energii do motorů" ,, Ale pane rozstřílejí nás" ,,to byl rozkaz" přepnul jsem na ruční ovládání. Hoper zamířil vysokou rychlostí k planetě. Torpéda minula cíl.
,,Tak se podíváme co tenhle miláček dokáţe" ,,Kdo si myslí ţe tohle nepřeţijeme muţe zamířit k únikovému člunu" Nikdo se nezvedal a loď pomalu vstupovala do atmosféry. Hoper sebou trhl a zabrzdil ,,Drţí nás za vlečným paprskem! za warpovou Gondolu" ,,Pálí torpéda" ,,katapultujte gondolu" Hoper s sebou opět trhla ale tentokrát si to namířila přímo od atmosféry. ,,Uhel klesání je příliš velký přední část trupu se taví" Teplota na můstku byla téměř nesnesitelná. Počala se roztékat obrazovka a přední konzole. Vypadla umělá gravitace a podpora ţivota. ,, 15 km nad povrchem" ,,Začněte brzdit" ,,Motory nereagují" Loď se řítila plnou rychlostí pod uhlem 70 stupňů na povrch planety. Pokusil jsem se to trochu zvednout ale kormidlo po chvilce taktéţ přestalo reagovat. loď se mi sice podařilo srovnat ale v zápětí jsme obdrţeli salvu quantových torpéd do zadní části trupu. ,,Jádro je nestabilní" ,,Katapultujte ho!" Ozvala se rána a loď se začala otáčet. 3 vývrtky při kterých jsem se drţel panelu a pak následoval dopad téměř drtivý v té chvíli jsem ztratil vědomí a probral jsem se ve chvíli kdy na mně mířili mariňáci a ze zadu mně drţel A.J. a řval tohle je náš vězeň je to federální důstojník chci raketoplán jinak ho zabiju. Opět jsem omdlel a probral se na Essexu. Později jsem se dověděl ţe A.J.ovi se podařilo uprchnout a mně čekal výslech na SFI. Na zemi mně chtěli vyznamenat. Vţdycky jsem mluvil pravdu a rozhodl jsem se jí mluvit i Teď.. Pravda byla to jediné co mně zbylo. Uvědomil jsem si ţe s mojí kariérou ve starfleet je konec. Jenţe pak přišel Kwen Sommers a řekl mi kouzelnou větu ,,Nedovol aby tvou pravdu proti tobě někdo zneuţil" Byl to můj spoluţák z akademie který nepokračoval dal. Prý nemá čas na to poletovat někde vesmírem. A tak jsem mlčel a řekl jsem ţe nebudu vypovídat(i to mi připadlo jako lhaní). Degradovali mně. A já z osobních důvodů opustil SF. Kwen mi ukázal ţivot bez povinností bez kariérizmu. Z peněz které jsme si společně vydělali jako piloti Transportní lodi mezi zemí a měsícem(nesmírně nudná práce) jsme postavili srub v Kanadě a jednu zimu jsme tam bydleli jen ve dvou(to byla zábava obzvlášť diky tomu vypalování alkoholu z lesních plodůdegustačka kaţdý večer). Ale pak si Kwen sehnal slečnu on měl na ně obzvlášť štěstí a já se cítil vykořeněný. v té době jsem jiţ opět pracoval jako obchodník s alkoholem. Jenţe to nebylo tak jednoduché výdělky stěţí stačili na náklady a docela často mi Kwen peněţně
vypomáhal. Ta jeho slečna totiţ byla dosti bohatá. Ale i tak jsem tam jiţ déle nemohl zůstat. Tak jsem se rozhodoval co Teď.. v SF jsem měl tlustou sloţku a vůbec jsem neměl chuť se tam přímo vracet. V té době dělala Marina nábor a tak jsem se přidal a po jednom cvičení kdy všichni okolo byli téměř neschopní mi byla udělena hodnost desátníka a později dokonce i serţanta. Mno a teď jsem tady na Skorpionu" Dokončil své vyprávění Jason. Hamish trpělivě poslouchal a popíjel rum Kdyţ Jason skončil, tak se dlouze se zabručením zamyslel. "Hmm, to je mi líto. Teď uţ chápu, proč si s tím přestupem do taktického čekal. Ale myslím, ţe bys měl dělat to co tě baví, a já vím, ţe to je Taktika a neměl by ses jí vyhýbat kvůli tomu, co se stalo dřív." Jason dobře věděl ţe jeho nadřízení u Maríny z toho nebudou mít radost tak se jen hořce usmál ,,Máš pravdu taktika byl můj ţivot ale s tím odchodem z Maríny to bude chvíli trvat neţ se to vyřídí ale mam nápad jak bychom to mohli udělat jinak" Hamish mu skočil do řeči:"Co se kapitána týče, tak si uniformu StarFleet můţeš obléct za hodinu, uţ jsem s ní tak trochu mluvil a navíc jsem ještě psal to doporučení, Youdsová s tím počítá. Ale s nikým od Maríny jsem nemluvil, to je opravdu na tobě." "Mam ještě volné dny studijního volna konkrétně 15 udělám si tedy stáţ u taktiky " prohlásil Jason vítězoslavně a kdyby se mi tam náhodou stalo zas něco jako naposled Marína je moje jistota pomyslel si sám pro sebe,,Takţe kdyţ půjde vše podle planu budu se u tebe hlásit zítra ráno v pracovně ok?" ,,ok" kývl Ham Jason vstal a vyrazil do kajuty velitele Chadwicka. vytvořeno ve spolupráci Jasona Berma a Hamishe Alexandra Název: .:: Sacrifice of Conscience ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Sklad torpéd / Kajuta TA Chadwicka / Marine CIC "Moje práce zde ve skladišti na devatenácté palubě je celkem stereotypní. Pokaţdé, kdyţ převezmu směnu, je nutné zkontrolovat počet a zabezpečení torpéd. Nejdřív protonová, potom quantová. Vezmeš trikordér a překontroluješ s ním kaţdé jedno z nich. Já to tady na PADDu budu kontrolovat; neboj, ten trikordér má na něj přímou linku.“ „Ok, tedy,“ potvrdil Chadwick a převzal od Hannah trikordér. Vešel do skladu a hledal označení protonových torpéd. Brzy jednu várku z nich našel. Přejel přes ně a odečetl údaje z trikordéru. Bylo to v pořádku a Hannah nic neříkala, takţe přešel k další várce. Po dvou hodinách měl torpéda spočítaná a překontrolovaná. Vyšel ze skladu a sedl si na chodbu, opřel se o zeď a stáhl ze sebe pot z tvrdé práce. Jedno z torpéd se totiţ uvolnilo a on ho musel vrátit zpátky na místo. Kaţdý normální člověk by to nedokázal, ale Chadwick chtěl zamachrovat a udělal to sám. Nebylo to lehké, potajmu si i trochu pomohl čachrováním s gravitací, ale vyšlo mu to. Sice ho to strhalo jako nic před tím, ale alespoň má u Hannah plus body. „Copak, snad ta lehká prácička našeho malého vojáčka nestrhala?“ utahovala si z něj a sedla si vedle něho.
„Ty bys taky neskákala okolo, kdybys dávala několika set kilogramové zpátky na svoje místo,“ uzemnil tuhle sice zábavnou, ale nikam nevedoucí debatu Chadwick. „Co teď?“ „Teď? Stále mi zbývají tři hodiny sluţby, takţe bych řekla, ţe teď půjdeme na bezpečnostní operační středisko a tam jsi řekneme o rozkazy.“ „Tak tedy, jdeme!“ Jason kráčel krok za krokem k Chadwickovo ubykaci, drţíce ve své levé ruce jednu z těch nejlepších flašek kwennových destilátů a čím blíţe byl, tím více zpomaloval. Teď to přijde. Konfrontace snu s realitou. No, není kam spěchat. Kajuta 4293, 4294 a tady....4295. Jason přistoupil ke dveřím a zmáčkl zvonek a přistoupil k intercomu. "Zde serţant Berm, pane. Můţu vstoupit?" "Vstupte," ozvalo se stryktně a dveře před Jasonem se otevřely. Kajuta 4295 – 1Lt. T. A. Chadwick; MAR-COM Serţant Berm vstoupil do té zajímavě nasvícené kajuty tento týden podruhé. A podruhé si musel přísahat, ţe tak velikou kajutu Chadwick prostě mít nemůţe. Přesto měl. Jak to udělal…to je ve hvězdách. Kdyţ serţant musel nad tímto přemýšlel drobnou chvíli. Ve hvězdách. Byly ve hvězdách, tedy… „Vítejte serţante,“ řekl nadporučík za stolem a ty dvě slova v serţantu Bermovi opět probudili tu myšlenku, se kterou, a pro kterou, sem přišel. „Posadíte se? Jason nejprve poloţil na stul flašku s kwenovým destilátem a pak se bezeslova posadil. Vypadal zamyšleně a koncentrovaně, nic víc se však z jeho pohledu vyčíst nedalo. "Koukám ţe jste se z našeho minulého setkání poučil, takţe copak jste to přinesl?" zeptal se a pousmál Chadwick. "Ale teměř vlastní vzorek z Kanady," odvětil Jason. Atmosféra se razem uvolnila. Chadwick mezitím podal sklenice a Jason nalil. "Řeknete mi proč jste přišel, pro co, s čím?“ „Ano, pane, já..ano pane,“ vykoktal ze sebe zamyšlený „Já….dlouho jsem přemýšlel nad tím, co teď řeknu. S čím jsem přišel. Rád bych…“ „…přešel k taktikům? Ano, to vím. Povolení uděleno. Po bitvě, samozřejmě. Kdyţ můţete jít, jděte….pamatuje na tuhle poučku z přijímače? Je to vaše rozhodnutí a vaše volba. Chcete-li, já vás tu drţet nehodlám.“ „Pane, děkuji, pane. Přesto…jak jsem říkal uţ tam na chodbě, já si chtěl říci jen o patnáct dní dovolené, to by stačilo. Na zkoušku, chápete?“ „Četl jste to co jste mi dal tam u CIC, serţante?“ „Jen zběţně, proč?“ „Pak tedy víte, ţe teď Vás pustit nemůţu. Vítejte v pekle. Jsme ve válce a jdeme do války. Teď budu potřebovat kaţdého schopného velitele. Po nasazení, pokud to přeţijete, máte svých patnáct dní volna.“ „Děkuji, pane,“ řekl pozitivně naladěný Berm a zvedl se z křesla. Kdyţ byl tak v polovině, Chadwick začal z tou částí, která nebyla tak dobrá, jako tahle předchozí. „Mám pro vás misi, Serţante. Misi, kterou bych byl rád, kdyby jste splnil v průběhu nasazení.“ Berm se otočil a pohlédl na nadporučíka. „Pro vás cokoliv, to víte,“ řekl klidně, ale byla tam známka po čemsi, jako by tušil, kam tohle povede. „Neber zajíce v pytli, nebude se ti líbit. Mě samotnému se to nelíbí. Ale rozhodl jsem se, ţe to, co musí být vykonáno, bude vykonáno. Aţ půjdeme do bitvy, budeš mít úkol zde na
palubě lodi. Bereš ho?“ „Vy rozkazujete, já plním. Dokud mi neřeknete, o co jde, nemůţu říci, jestli ho mám vzít, či ne.“ „Ok, tedy…převelím skupinu mariňáků k ochraně můstku. Chci abys je vybral osobně. Naprosto spolehlivé. Naprosto loajální. Ty nejlepší. Tebe převelím taky. Řeknu kapitánovi, ţe tam budeš jako jejich velitel a ţe budeš dohlíţet na kooperaci z bezpečností, pokud by se něco semlelo. Nebude se jí to líbit. Bude si myslet, ţe jsi špion a tak tě odstaví od velení. Ale přijme to. Chci, abys zůstal během útoku na můstku. Zůstaň u kapitána. Rozmísti mariňáky po klíčových postech na lodi a jednu skupinku si necháš na můstku. Po skončení útoku, přizvi si k sobě Colta, aby ti kryl záda. Bude tam vládnout povznesená nálada, bude se oslavovat, budou se poplácávat po zádech. Stráţe nebudou v pozoru, bezpečnost bude laxní. Zavolám si tě na privátní kontakt a aţ mě uslyšíš dávat ti rozkaz „vykonejte °code orange° “, rozkáţeš mariňákům ukončit to s veliteli sekcí, počínaje kapitánkou samotnou. Abys tomu rozuměl…chci, abys vytáhl svou zbraň, a střelil smrtící dávkou kapitána do hlavy…“ Berm chvíli nevěřícně hleděl na Chadwicka a poté, kdyţ konečně chytil trochu dech, vypravil ze sebe svůj názor. ,,Ale pane...tohle je vzpoura," zhrozil se Jason. ,,Proč bych to měl udělat?" zeptal se k tomu. "Je nebezpečná této lodi, posádce i nám osobně. Je mi to líto, ale musí se tak stát. Kdyby existovalo jiné řešení, rád bych ho přijal. Bohuţel, jiné řešení neexistuje. Je mi líto," řekl lítostivě Cadwick a hodil na ex do sebe jednu skleničku toho Bermovo pití. "Nevím proč, ale věřím ti. Řekl jsem ti to uţ jednou a stále to tak trvá. Věřím, ţe nezradíš a ţe poslechneš hlas rozumu. To rozhodnutí uţ padlo. Atentát. To je mé rozhodnutí. Pokud máš nějaký problém s vykonáním tohoto rozkazu, najdu někoho jiného. V tom není problém. Nebudu o tom s tebou debatovat. Bylo to těţké rozhodnutí, ale myslím, ţe konzul Tarkin měl pravdu. Je to nejlepší cesta, jak ochránit tuhle loď i kaţdého jednotlivého člověka na její palubě. Tahle loď bude bezpečnější bez kapitána Youdsové více, neţ s ní." Na Bermovi bylo jasně vidět, ţe má pochyby. "Pane nemohu vám to ale slíbit ţe v konečném stadiu to provedu," mám od určité doby svědomí, pomysel si Jason ,,ale přísahal jsem věrnost svému veliteli a mou poviností je plnit jeho rozkazy, ať jsou jakékoliv..." teměř z hlavy odrecitoval tyto slova. "Pamatujte, ţe ať uděláte cokoliv, já za to nesu plnou zodpovědnost a veškeré důsledky půjdou mimo vás," ukončil to nadporučík Chadwick a podal Bermovi ruku. Marine CIC, 8. paluba Dveře se otevřely a do nich vstoupil nadporučík Chadwick. Sluţbu konající stráţný upozornil osazenstvo na to, ţe je velitel v místnosti. „Pozor! Velitel na palubě!“ zařval a všichni kdoţ seděli, povstaly, aby mu projevili patřičnou úctu. Nadporučík lehkým pohybem ruky naznačil, ţe to není nutné a pohlédl směrem k nadporučíku Crossovi, který stál u velícího a kontrolního stanoviště a sledoval dění. „V pořádku, velící, nejsem tu sluţebně,“ uklidnil ho a přešel k taktickému stanovišti. Sluţbu konající poddůstojník Trent se mu okamţitě začal věnovat a cosi spolu probíraly. Třetí ve velení, velící poddůstojník Vallrei, Crossův XO zde na CIC*, sledoval v CCC* lodní senzory na obrazovce nad plánovacím stolem uprostřed. Najednou tam probliklo několik červených teček, ale ihned zmizely. Trent pohlédl na svůj displej téţ a zkontroloval historii. Chadwick, stojící mu za zády, sledoval dění a na tváři se mu mihlo znepokojení. Senzory ukázaly narušitele znovu, tentokrát blíţe a nastálo. Blíţili se. Chadwick zamířil k CCC a jeho krok měl do klidu hodně daleko. Trent nechal potvrdit a poté ohlásil stav. „Pane, máme tu četné kontakty, vzdálenost 4-1-9 na 2-5-1, vzdálenost 18 000 a blíţí se. Můstek je potvrdil….pane, mají romulanskou identifikaci.“
Chadwick uţ byl na velitelském stanovišti a to uţ na plánovací stůl uprostřed jeden z taktických důstojníků rozvinoval plán zdejšího okolí. „Pane?“ začal Cross a Chadwick ho nenechal čekat. „Bojová postavení, zvyšte stupeň na jedna. Chci mít všechny muţe ve zbrani,“ řekl a otočil se na taktiku. „Počet a typy?“ „Pane, jeden křiţník neznámého typu, větší neţ D`Deridex, dvě lodi které by se za D`Deridex povaţovat daly, pane.“ „Dali by se povaţovat?“ „Já vím, pane, ale…víc informací nedostáváme.“ Chadwick se otočil na komunikaci. „Stav?“ „Všechny paluby hlásí první stupeň. Uvádějí se do bojových postavení. Palebná podpora se ptá na úkoly, pane, co jim mám říct?“ „Dobrá tedy, plán. Tři nepřátelé, my jste taky tři. Vyrovnaná bitva, pokud má nepřítel stejný plechovky jako my. A to nemá. Plán, plán…ok, tedy. Plán. Pošlete četu palebné podpory na Helpline, ať pomůţe s evakuací. Tady jsou nám k ničemu. Okamţitě dostaňte naše piloty do runboatů a zmobilizujte dvě čety pěchoty do hangáru, ať se připraví na výsadek. Pokusíme se nalodit na tu velitelskou kocábku. Ať zatím nevylétávají a počkají na potvrzení startu. Dayan?“ Chadwick se otočil na specialistku, co řídila komunikaci. Po na něj pohlédla a tím naznačila, ţe ho vnímá. „Zavolej Honnora, a vypači z něj, zda má svoje kluky venku a zda jsou sto nám zajistit palebný krytí.“ Specialista Niemannová přikývla a jala se dát do práce. Chadwick pohlédl na obrazovku nad stolem a sledoval, jak se zařazují romulanské lodě tváří v tvář těm Federačním. Jeho prsty se zarývaly do okraje stolu, u kterého stál. „Day? Tak co?“ „Honnor hlásí, ţe můstek nedal příkaz k vypuštění pohotovostních stíhačů.“ „Sakra! Ať runboaty stále ţhavý motory, kdyţ tak to budeme muset zvládnout i bez nich. Co můstek, nějaké specifické rozkazy?“ „Ne, pane. Mám o nějaké specifické poţádat?“ „To je dobré, Day, to…“ „Pane, podívejte!“ upozornil na nějaké dění Chadwicka Cross. Romulané zahájili palbu. Jedna z našich lodí zablikala a poté se její stav změnil na „Váţně poškozena“. „Ok, tedy, jdeme na to. Day? Dej zelenou runboatům, jdeme do akce.“ „Pane…počkejte…přijímám instrukce z můstku. Nemáme podnikat ţádné ofenzivní akce. Mají to prý pod kontrolou.“ Romulané začali pálit po druhé lodi. I její kondice se rapidně zhoršovala po kaţdém zásahu od Romulanů. „Day? Potřebuji to potvrzení. Potřebují naší akci nebo ne?“ „Negativní, pane. Nemáme útočit.“ „Kurva! To tak! Crossi, máte velení. Jdu se jich na to zeptat osobně. Odvolejte runboaty. DEFCON dvě. Ale ať naši kluci zůstávají na svých pozicích a připraveni k okamţitému nasazení.“ Created by 1Lt. TA Chadwick & sgt. Berm CIC -- Combat Information Center = Velící informační středisko Jedná se o nervové centrum operací maríny, dalo by se říci za specifický ekvivalent standardního můstku lodi. CIC je uzavřeno hluboko v trupu lodi, aby bylo hůře zasaţitelné, hůře se obsazovalo a lépe bránilo. Tři vstupy do CIC jsou pojistkou, a kompromisem, mezi
počtem vchodů a únikových východů. CIC má všechny potřebné taktické a operační systémy potřebné k vedení pozemních i vesmírných operací maríny z pohodlí a klidu pohodlné ţidle na lodi. Většinou se jedná o větší, dvoupatrovou místnost, se třemi vchody, které jsou během bojové pohotovosti uzavřeny a hlídány. Mariňácké CIC má tyto stanoviště: Velící a kontrolní stanoviště Komunikační stanoviště Taktické stanoviště Stanoviště kontroly škod (sem spadá i kontrola životních funkcí útočných týmů, pozn. aut.) CCC -- Command & Control Center = velící a kontrolní stanoviště Název: Bez velení Autor: Alexei Stukov Lokace: USS Scorpion V době kdy na nás zaútočil romulanský Scout či co to bylo, jsem svolával mariňáky do zasedačky, kde jsem chtěl říct, co se děje a ţe by bylo dobré připravit se na případný výsadek, kdyţ v tom do dveří na CIC, kde jsem se zdrţoval jako velící důstojník, vtrhne Chadwick a pruţně mě zbavuje velení. Pane, není situace...ani jsem nestačil dopovědět Stukove, loď je pod útokem. Tehdy se má vyhlásit bojové postavení a zvýšit DEFCON na jedna. Pokud tohle nedokáţete, jste nekompetentní ve velení. A to viditelně jste. Tímto jsem byl zbaven velení a nezbylo mi neţ se neznatelně usmát. Vţdycky jsem byl radši pod velením neţe velet, pokud se jedná o tyto situace. Jakmile nadporučík povolal pana Crosse a sám se odebral Bůh ví kam, jsem se odebral do své kajuty, abych tam počkal, aţ nadporučíkovi skončí jeho práce a on se vrátí do té své, tedy aţ poté co domluvil nadporučík Cross. Uţij si to. Řekl jsem Crossovi kdyţ jsem šel kolem něj. Kajuta 4295 - 1Lt. T. A. Chadwick; MAR-COM Stál jsem před jeho kajutou a čekal jsem, aţ skončí své jednání s Bermem. Dveře se otevřely a Berm vyšel, bledý a zadumaný, ajko by to co se tam odehrálo, v něm vyvolalo nějaké silné emoce. Pohlédl jsem na druhou stranu, kde za stolem seděl Chadwick. "Vstupte," vyzval mě, a já jsem přikývl a vstoupil do jeho kajuty. Kajuta sama o sobě byla obrovská (kam se hrabe moje) a byla skvěle vybavená (kam se hrabe moje). Nebýt blédého Berma bych zůstal stát ve dveřích mnohem déle koukajíce se na výbavu kajuty mého nadřízeného. "Tak proč jste přišel, poddůstojníku?"Začal nadporučík.
"Jsem tu kvůli dnešnímu zbavení velení mé osoby." "Co se toho týče, jste mne zklamal, poddůstojníku, velmi. Ale co se dá dělat. Mohl jsem to očekávat, ţe? Ta zkušenost s velením větším útvarům přijde, a tehdy jiţ budete dostatečně zkušený k tomu velet." "Ano pane. Jsem trochu rád ţe jste mě zbavil velení. Moţná vás to překvapí ale budu radši velet menší skupině mariňáků se kterou mám zkušenosti, neţ velet velet hromadě lidí o kterých nic nevím a neznám se s nimi." Na chvíli jsem se odmlčel. "Krom toho nemám dostatek zkušeností velet takové hordě podřízených." "Dobrá tedy, připravte své muţe pro nasazení. Vaše fopa se vám nedostane do sloţky, kdyţ to vezmeme kolem a kolem, vy za to nemůţete a je to má chyba, ţe jste vyhořel. nyní, jestli nic jiţ nemáte, můţete jít." "Ne pane, akorát doufám ţe dnešní situace neovlivní naše vzájemné vztahy." S těmito slovy jsem se odebral z Chadwickovi kajuty a začal shánět svoje lidi. Sepsáno ve spolupráci: Poddůstojník 2.třídy Alexei Stukov a Nadporučík Thomas A. Chadwick Název: Tajný plán Autor: Martel Tarkin Lokace: Kancelář vyslance Tarkina Útoky na Scorpiona samozřejmě neunikly ostříţímu ztraku diplomatické sekce a uţ vůbec ne ještě ostříţejšímu zraku vyslance Tarkina. Při útoku a následné bitce byl ve své pracovně. Ostatně jako zpravidla. Jeho pracovna a jeho pokoje byly hned vedle sebe. Věděl, ţe to tak bude nejlepší a ušetří se tím čas i prostředky. Výsledek bitvy se Martel dozvěděl téměř ihned. Nebylo těţké předpokládat, jak se bude bitva vyvíjet, kdyţ venku spatřil IRW Terrh. Tak na tomto vehiklu jeho nevlastní bratr lítá. Loď třídy Alpha působila vskutku impozantně. Vyslanec si však hned v duchu řekl, ţe do impozantnosti lodí třídy D´Deridex rozhodně nemá. „Připravte linku AC-42.“ Pronesl Tarkin, kdyţ zmáčkl příslušné tlačítko na svém křesle. Z druhé strany se ozvala sekretářka s potvrzením příkazu. Linkd AC-42, speciální diplomatická linka šifrovaná v diplomatickém protokolu. Její zvláštností bylo, ţe kaţdá linka AC měla svůj vlastní protokol. Proto je mezi diplomaty tak oblíbená. Po návratu nadporučíka Johnsona z romulanské válečné lodi, nadešel čas kontaktu s Romulany. Matovi se do toho vůbec nechtělo. Neměl svého bratra v lásce, ba co více, měl z něj i strach. Jenţe tohle byl jeho úkol, takţe musel pokračovat v planu. „Linka AC-42 je aktivní, pane.“
Ozval se hlas sekretářky. Na druhé straně linky jiţ čekal admirál Telik. Vyslanec neochotně aktivoval svou obrazovku pro přenos. Hvězdy byly ihned po aktivaci nahrazeny postavou Romulana v uniformě Galea´Rihanna. Admirál Telik si Martela prohlíţel stejně jako Martel Telika. „Zdravím tě, Marho.“ Začal admirál nenuceně a familiérně. Martel neměl své původní jméno o nic raději, neţ svého milovaného nevlastního bratra. Hlavím důvodem toho asi bylo, ţe Telikovi leţelo na srdci blaho jeho Impéria a ţe je velkým vlastencem. Ostatně jako většina Rihannsu. „Nazdar, Aerve.“ Oplatil stejnou dávkou familiárnosti Martel. Admirál se chabě pousmál. Tušil, jak bude jeho kříţenecký bratr reagovat. „Děkuji. Proč si myslím, ţe jsi Tal´Shiaru nedal přesné specifikace té superzbraně na ničení hvězd.“ Nahodil ledabyle romulanský důstojník. Sám pohodlně seděl ve svém velitelském křesle. Rozhodně mu bylo příjemněji neţ Martelovi. Martel seděl předpisově ve svém křesle – tedy v neutrální pozici, aby se nedalo nic vyčíst. O Aervovi věděl, ţe jeho styky do zpravodajských sluţeb a Senátu Talea Deridex Rihanna jsou skutečně velké. „Myslím, ţe to ani jedna strana nečekala. Řekl jsem pouze, ţe předám něco, co jistě upoutá Federaci. A toho bylo dosaţeno. Prosadit, aby sem letěla ta správná loď, to nebyl problém. Jak vidím, tak vše šlo hladce i u vás.“ Admirál zakroutil hlavou. Jestli Martel vyuţil supernovy k tomu, aby sem Federace vyslala tu správnou loď, co by asi udělal, aby Federace vstoupila do války. To ale rychle pustil z hlavy. „U nás to šlo hladčeji neţ u vás. Očividně.“ Rýpnul si Romulan. U nich to asi jednodušší bylo, protoţe situace vzniklá tady rozhodně láká pozornost. Jenom zástupce Federace nečekal tolik lodí Romulanů přímo v mlhovině. Aerv sebou trochu trhl v křesle. Martel tušil, ţe je to zcela jistě úmyslné gesto. V rozhovoru však pokračoval admirál. „A jak vidím, tak mi nějak nedůvěřuješ. 22 lodí Federace se objevilo u nějakých úkolů poblíţ této soustavy. To je velmi zajímavé.“ „Ty jsi také nepřiletěl sám, jak jsem zjistil. Máš poměrně slušný doprovod. Ale zpět k naší věci.“ Navrhl vyslanec. Rozhovory s jeho bratrem patřily k té nejméně příjemné části jeho práce. Admirál zase mluvil se svým bratrem vţdy s opovrţením, i kdyţ mistrovsky skrývaným. Prostě u těch dvou vládlo skutečně to pravé rodinné prostředí. „Já jsem naši část úmluvy splnil, Marho ch´Rihan Teliku. A ty?“
Martelovi přejel přímo neuvěřitelný mráz po zádech. Nedával na sobě nic znát, ale stálo ho to velké úsilí. Na toto jméno byl přímo alergický. „Stejně tak, jako ty jsi splnil tu svou část úmluvy.“ Odpověděl stroze, leč trefně Martel. Tak neřekl, jestli má, nebo nemá, co chce Telik. Aerv se opět usmál. Jeho vlastní bratříček na něj zkouší takové staré triky. Bohuţel, staré, ale účinné. Slova se opět ujal Martel. „Kdy a kde?“ „Myslím, ţe mám vhodné místo. Je to pole asteroidů nedaleko odsud. Našli jsme tam jednoho Vulkánce a dal jsem toho tomu nadporučíkovi, co velel.“ Důraz na slovo „velel“ nenechalo Mata chladným. To musí prostě něco znamenat. Buď to znamená, ţe situace nedopadla tak dobře, jak měla, nebo je aţ příliš dobrá pro Romulany. Vzápětí se však vše vysvětlilo. „Musím uznat, ţe má talent. Kdyby má loď byla normální lodí, tak by věru vyhrál. A umí se dobře postarat o napjatou situaci. V jednu chvíli jsem skutečně věřil, ţe budu muset absolutně změnit plán. Naštěstí má improvizace vyšla.“ Oznámil samolibě admirál. V překladu to znamenalo, ţe ho ten mladý důstojník poměrně zaskočil. Na toto se Martel bude muset podívat. Velmi rád by to zase někdy proti němu vyuţil, bohuţel, tušil, ţe se k tomu nemusí naskytnout šance. „Kde je ten pás? A kdy tam budeš moci být?“ „Souřadnice pásu odesílám. Budu na tom označeném asteroidu. Myslím, ţe si můţeme věřit. Pokud by se snad něco stalo, tak…“ „… následky oba známe. Kdy tam budeš?“ „3 hodiny. Maximálně tam počkám 2 hodiny. To znamená, ţe do 5 hodin musíš stihnout tam být.“ „Budu tam.“ Odpověděl vyslanec a chystal se, ţe ukončí spojení. To mu ovšem nebylo přáno. Admirál měl další věc, na kterou se ho chtěl zeptat. „Jak se tam dostaneš, aby to bylo nenápadné.“ „To nechej, laskavě, na mě. Ty tam buď i se vším, co je v úmluvě. Pokud ne, tak jsme si následky vyjasnili.“ Aerv uţ neměl náladu poslouchat toho drzého spratka. Jeho čas přijde. Nedával na sobě nic znát a spojení po rozloučení ukončil. Tak to bychom měli. Pomyslel si Martel. Do místnosti vstoupil atašé Yavenn.
„Nějaké přání?“ „Ano, připravte můj modul. Úpravu podle návrhu č. 5.“ „Jistě, Vaše Excelence. Je to vše?“ „Ano, je to vše. Můţete jít.“ Odeslal Tarkin Yavenna pryč z místnosti. Musel se připravit na nastávající konflikt mezi ním a jeho bratrem. Jeho bratr na ten střet byl zjevně připraven a celou věc bral s nadhledem. Název: "Quis, quid ... ?" Autor: Thomas Johnson Lokace: USS Scorpion - Pracovna kapitána Ruce jsem měl opřené o ty rohy stěn. Kdy býval čas tak okrlý, neţ v tom věku, kdy sedával jsem tady nesměle ? Příliš velké prostory oficiality a formálnosti působívávaly tak přísně, obrazovka byla z tohoto stanoviště vidět špatně. Vzpomínal jsem na to období mnohem větší vnitřní čistoty, kdy jsem natahoval zvědavě krk v límci s jednou peckou, abych viděl ten nádherný přechod na warp, rozmazání hvězd po celé šíři displeje... Zamrkal jsem a vrátil se zpět do reality. Praporčík Waflerová se na mne nechápavě podívala, měla v očích známku nepochopení příčin spíše neţ něco, co by poukazovalo na nedostatek znalostí. Pokusil jsem se o úsměv a poděkoval za její snahu. S těţkou hlavou jsem se vrátil od vědeckého stanoviště do velitelského křesla na můstku. Hleděl jsem před sebe, kde se za rojem MET-K krystalů displejové obrazovky pomalu otáčel prach naţloutlé mlhoviny. Romulanská loď se stále vznášela na pozadí. Pochmourné myšlenky mi nedaly setrvat. Vstal jsem a vyběhl ke konzole operačního důstojníka a znovu s ním onu událost projednával. Vypadalo to velmi zle. Vrátil jsem se zpět do křesla. A opět několik sekund přemýšlel. Nedalo se to vydrţet. "Můstek je váš poručíku," kývl jsem na sluţbukonajícího taktického důstojníka a vzdálil se do své pracovny. Hned jak se dveře zavřely za mými zády, klepl jsem do komunikátoru. "Johnson vyslanci Tarkinovi. Mohl byste, prosím, na chvíli do mé pracovny. Tedy pracovny velitele ? Děkuji, Johnson konec." Opřel jsem se o stěnu a pozoroval rybičky. A jejich ploutve. Martel právě vyhnal z pracovny atašé Yavenna s jeho úkolem, kdyţ se náhle ozval hlas nadporučíka Johsona. Tarkin si nebyl jist, zdali by se s ním měl potkat potom, co se odehrálo v jejich kancelářích. Avšak nadporučík narozdíl od kapitána pouţil kouzelných slůvek "prosím" a "děkuji". Přesto všechno, čím jejich vztah prošel, měl stále Martel pro nadporučíka slabost kvůli jeho výjimečným schopnostem. Odvedl pro diplomata tolika výborně odvedené práce, ţe si minimálně zaslouţil, aby do jeho pracovny zavítal. Inu, jak si Martel řekl, tak i i učinil. Vydal se na cestu na můstek. Situace na lodi vypadal
stabilizovaně a atašé Yavenn netrval na tak přísných bezpečnostních opatřeních jako konzul Hans. Proto šel v doprovodu pouze dvou muţů z diplomatické stráţe. Cesta na můstek byla krátká. Jakmile se otevřely dveře turbovýtahu, oči několika členů posádky namířily směrem k výtahu. Bylo moţné rozpoznat, ţe Tarkinův příchod na můstek vyvolal menší rozruch. Nevšímal si však toho a zamířil rovnou do pracovny velitele. Jeden z členů stráţe šel napřed, aby mohl zazvonit na pracovnu velitele plavidla. Po vyzvání vstoupil Tarkin, sám, dovnitř. Jeho stráţ zůstala přede dveřmi. "Zdravím Vás, nadporučíku Johnsone. Co byste rád?" "Dobré odpoledne, vyslanče, posaďte se." Vstal jsem a sedl si aţ po Tarkinovi. "Víte, ţe teprv před chvílí jsem zjistil, ţe není noc, ale pět hodin odpoledne ?" Usmál jsem se bolestně a prostřel si čelo. Při zavření očí jsem měl řezavý pocit. Připadalo mi, ţe jsem nespal celé dny, vlastně ani nevím, jak dlouho jsem nespal. "Dáte si něco k pití ? Nemám toho tu moc, rozhodně ne nereplikovaného. Také vás nechci moc zdrţovat." Ve své podstatě ani sebe. Formalit bylo mnoho a hlavně dnes uţ je Martel asi dvanáctý člen posádky, s nímţ jsem měl důleţitý hovor. Na nadporučíkovy bylo moţno snadno pozorovat známky přetíţení. Nabídku k pití Mat odmítl. Neměl ţízeň a ani čas. Avšak rozhodl se dát Thomasovi tolik času, kolik bude potřeba a kolik bude moci. Setkání s jeho bratrem ho čeká a toto setkání měl Johnson uţ za sebou. Ach, jak mu v této chvíli záviděl. Nadporučík si vzal nějaké pití. "Tak co byste rád?" Zopakoval vyslanec svou původní otázku vřelým hlasem. Opřel jsem se o stůl a obličej se mi trochu uvolnil. Předklonil jsem se, abych byl vyslanci blíţ. "Rád bych vám sdělil vše, co se dnes odehraného konfliktu týče. Nevím, zda máte právo to vyţadovat, ale dle mého úsudku by o tomto měl zástupce Federace vědět." Zprvu trochu překvapenému Martelovi jsem začal vše souhrnně a ve zkratce, avšak dostatečně podrobně vykládat. Nevypustil jsem nic důleţitého, důraz jsem kladl na naši diplomatickou dohodu. Moţná ţe to byla taky určitá forma zpovědi ze svých skutků. Kdyţ jsem vše vylíčil, shlédl jsem na PADD, který leţel na kraji stolu blíţe k Tarkinovi. "Vyslanče, musím vás poţádat, a jistě z důvodů, které jsem Vám nastínil, chápete proč, vymazat a nahradit databanky vaší diplomatické sekce. Myslím, ţe počítač tam nic ukládat nemá, ale k nevím, zda vaši lidé nemají přístup k taktickým záznamům a zda je nezkopírovali. Je to opravdu důleţité." Na chvíli jsem se odmlčel a pak dodal hlasem mnohem přátelštějším. "Na tom PADDu máte také originální záznamy a mnou psanou rekonstrukci incidentu. Jeho pravou podstatu. Nikde jinde tato zpráva uloţená či zaznamenaná není. Pouze na tomto PADDu. Byl bych rád, kdyby bylo moţné, abyste ho převzal vy. Jako zástupci vůle Diplomatického sboru Rady Federace vám předávám záznam o skutečném dění. Vy jistě víte, pouze komu se to smí dostat do rukou. Já sám si nevím rady, do jak zabezpečené databáze to
ukládat a jak s tím posléze nakládat." Popostrčil jsem PADD po stole a ještě poznamenal. "Aţ se uschopní kapitán Youds, bude si tu zprávu chtít asi přečíst. Věřím, ţe jí ji poskytnete. Nerad bych dělal další kopie..." Zůstal jsem hledět před sebe. Snad dělám dobře ... Martel si vzal do ruky PADD, jehoţ obsah mu byl dobře znám. Tu zprávu vymýšleli uţ dávno. Bylo mu líto, ţe zrovna tohle muselo potkat Thomase. Chtěl, aby to Nataly. Chvíli si s PADDem pohrával, jakoby přemýšlel, co s ním udělá. "Zařídím to." Řekl nakonec a usmál se na stávajícího velitele USS Scorpion. Vypadal skutečně beznadějně. Ostatně asi jako všichni v jeho situaci postaveni do takové tíţivé situace. Náhle Martel vstal a přeci jen si došel k replikátoru pro kávu, černou a horkou. (Kde uţ jsem tohle jenom slyšel? :D ) Změřil si pohledem Thomase a posadil se zpět. Ať říkal Thomas cokoliv, tak v jeho nitru se musel skrývat strach. A vypovědět se, to je ta nejúčinnější varianta boje proti němu. Pocit, ţe uţ na to nejste sám, ale někdo v tom jede s vámi. Tuhle útěchu hledal i Martel. Bohuţel, narozdíl od nadporučíka si nemohl dovolit jen tak něco říkat. Tato situace však nebyla v ţádném případě standardní. Mat usrkl s hrnku a téměř neslyšným hlasem pověděl. "Měl...měl jste strach?" Pohlédl jsem na Tarkina a trochu se usmál. Něco ze mne spadlo a vědomí, ţe mi tak ochotně pomohl vyřešit jeden z mých problémů, mě uklidňoval. "Víte ... měl jsem strach o loď a bál jsem se následků mého počínání. Transport na romulanskou loď byl pro mne vysvobozením. Je pravda, ţe jsem čekal krutější zacházení a moţná i trochu té nedobrovolnosti z mé strany, ale ..." Zamyslel jsem se. Podíval se na svého profesně vzdáleného kolegu. Byl mi dnes uţ zase bliţší. Věřil jsem, ţe se náš vztah zase urovná. Můţu mu to říct, pochopí to. On snad ano. "... ale s Telikem na mocné imperiální lodi plné přísně loajálních vojáků jsem se cítil lépe neţ na Scorpionu." Vyslanec se musel zasmát. Do jeho očí se radostí málem hrnuly i slzy. Nebylo moţno vyloučit, ţe nějaká sklouzla. Nebyl to nijak podlý, nebo ďábelský smích, ale prostě přátelský, plný kladných emocí. Kdyţ se Martel vychechtal, tak spustil. "Ano. Je to neuvěřitelné, ţe? Nepřátelská loď, plná nepřátel, ale přesto se tam jeden můţe cítit bezpečně, protoţe romulanská víra v poslušnost a loajalitu je skutečně něčím překrásným. Nejeden federální občan, nejeden důstojník Hvězdné flotily v tom spatřil kouzlo, jeţ ho omálilo natolik, ţe přešel k Romulanům. Ať jsou Romulané zmetci, parchanti, či cokoliv jiného, tak jejich vojáci jsou oddaní jejich Říši a jejich věci." Vstup na tu loď by nejspíše znamenal pro Martela jistou smrt. Přesto by se cítil, ţe umírá doma. Federace mu byla bliţší neţ Romulus, ale přesto jeho srdce a jeho já chtělo zemřít na
Romulu. Tento pocit se snaţil vţdycky potlačit, vytlačit ho pryč. Nedokázal to. Byl věrný Federaci, protoţe Romulané byli pro něj příliš nebezpeční. Obzvláště admirál Telik pro Tarkina. "Ano, asi máte pravdu." Aktivoval jsem svůj počítač a otočil obrazovku na vyslance. Byly na ní flotilní fotky ze záznamů dvou kapitánů. Vypadali přísně a nekompromisně. Oba dva za sebou ne příliš skvělou kariéru, spíše průměrní, nezúčastnění ţádné důleţité bitvy a ani ţádná významná vyznamenání. Pouze kromě několika, co se udílí jenom pro formu. "Za hodinu je čekám v naší zasedačce. Pravděpodobně se blíţím ke konci své kariéry, vyslanče." Polkl jsem. "Oni nejsou sice mými nadřízenými, ale sestaví jejich odbornou studii na vzniklou situaci a na mé řešení a počínání. Byl jsem velitel eskadry, podléhali mým rozkazům, ale hodlají mi předloţit seznam námitek proti mým rozhodnutím, která stačili sepsat. Přiloţí to k oné zprávě. Na základě toho se nelze rozhodnout jinak, neţ mne ..." Představil jsem si, ţe za několik dní bude sedět kapitán Youds v tomto křesle, já naproti, vstane z něho. Já také. A pronese tu větu, kterou uţ asi nezapomenu. Tvář se mi pochroumale zkřivila. Ano. Tohle byl Johnson, kterého Martel znal. Ne ten tvrdý universální důstojník Hvězdné flotily, ale prostě člověk, který řeší své problémy. Tohoto Mat nebyl schopen nikdy dosáhnout, této fáze lidství. Nadporučík prostě řešil problém v jeho úhlu pohledu, ale to si Mat nemohl dovolit. Znovu se objevil tíţivý pocit v jeho ţaludku, kdyţ si vzpomněl, ţe za pár hodin bude stát proti svému bratrovi. Martel vstal přešel k Thomasovi. Otočil ho i s křeslem k sobě. V té chvíli se nad ním tyčil jako nějaký bůh. Zpříma se mu díval do očí. Tvrdilo se o něm, ţe příliš mnoho lidí to nedokáţe kvůli chladu, který v nich je. "Kaţdá bitva, ze které se vrátíte ţivý, dopadla dobře. Kaţdé jednání, které přinese bezpečí, je dobré. Jakákoliv taktika, která předejde válce, je dobrá taktika. A to se nemění, neměnilo a měnit nebude. Udělal jste, co bylo ve Vaši silách. Řekl bych, ţe tento stav od Vás nemohla očekávat ani kapitán ani nikdo jiný. Dokázal jste, ţe tahle loď je v pořádku. A co jsem se tak dozvěděl ze zpráv, je jen minimum mrtvých, pokud vůbec nějací. Tomuto já říkám dobrý výsledek. A co se týče těch dvou kapitánů. Pokud budete chtít, pošlu s Vámi konzula Hans. Postarší a rychle chápající velící důstojníci jsou její specialita." Poslední větu pronesl zástupce Federace se silným sarkasmem. O tom, ţe ta zpráva mu přijde do rukou a on bude psát vlastní zprávu, pomlčel. Zprávy dvou kapitánů při dohodě s jistými osobami nebudou mít ţádnou váhu. A jiné zase váhu obrovskou. Pouze jsem pozvedl ruce na znamení nejistoty a podíval se laskavě na Martela. "Víte, člověk v sobě dusí tolik různých ..." Mou srdceryvnou větu přerušil hlas z komunikátoru.
"Tady obsluha transportéru II. Dorazili kapitáni obou lodí. Ehm, co máme dělat ?" Sakra, vţdyť tu měli být aţ za padesát minut. "Dobře, doprovoďte je do zasedací místnosti II na palubě 4. Dorazím tam za chvíli. Johnson konec." Povzdychl jsem si a podíval se zkroušeně na kolegu. Ocenil jsem, ţe mne chvíli nechal ve svých myšlenkách a čekal, aţ ukončím tuto seanci. Zvedl jsem oči a s upřímným úsměvem pronesl: "Vyslanče Tarkine, děkuji za vaši návštěvu a společnost. Doufám, ţe se uvidíme co nejdříve i v neformálním prostředí." Vstal jsem a potřásl si s Martelem rukou, coţ pro něj asi nebylo příliš obvyklé. Martel ruku přijal. Při formálních gestech bylo potřásání rukou pravidlem. Zde to působilo dost...na Martela...divně. Nicméně ruku přijal a potřásl si s velícím důstojníkem lodi. Martel spíše doufal, ţe se vrátí ţivý zpět na Scorpion. Otočil se k odchodu a dal se do pohybu směrem ke dveřím. Pořád se nemohl zbavit pocitu, ţe by konzul Hans přeci jen měla navštívit zasedací místnost II. na palubě 4. "Vyslanče." Zaznělo pracovnou docela jinak, neţ doposud. Hlas s trochou tajemného pozadí, úprosný a nestálý. Stál jsem čelem u okna, představoval si, ţe sleduji upřeně hvězdný prostor, ruce sepnuté za zády. Otočivší se Tarkin si mohl všimnout, jak nervózně si je mnu. "Vyslanče, před půl hodinou jsme analyzovali intenzitu štítů v kaţdém bodě kolem naší lodi. Nadionovým paprskem. Najednou ..." Mluvil jsem velmi pomalu a spíše nešťastně neţ přísně. "Najednou nadionové pole prořízla silná disproporce, EM nosný signál komunikace." Pokrčil jsem rameny, stále zády k Martelovi. "Nikdo z této posádky nevysílal. A přesto ..." Otočil jsem se. Věděl jsem, o co šlo. Diplomatické frekvence byly utajněné a nezaznamenatelné klasickými metodami. Tohle byla náhoda. Byl jsem si vědom, ţe má na to člen diplomatického sboru právo, tuto linku pouţít. Přestoţe jsem nikterak nemohl zjistit, a ani bych to nedělal, obsah a adresáta, moc moţností v této situaci nevyvstávalo. Stál jsem na tom samém konci pracovny, daleko od vyslance, pár centimetrů od okna, nyní uţ čelem k němu. Vypadal jsem bezmocně. Spíše jsem zašeptal a neznatelně zavrtěl hlavou. "Vyslanče, prosím ..." Tarkin věděl, ţe vysílání bude odhaleno. Ačkoliv se nedalo dokázat, komu a kam bylo určeno ani o jaký způsob šlo, nevěděl, zdali má nadporučíkovi říci pravdu. Nebyla horší neţ to, co se tu nyní dělo. Tedy aspoň z pohledu důstojníků Hvězdné flotily na této lodi. "A jste si jist, ţe to chcete vědět?"
Z hlasu bylo moţno rozpoznat stejně tak strach, beznaděj jako naději a upřímnost. "Chci, abyste nevystavil v nebezpečí sebe, tuto loď ani zájmy naší společnosti." Stál jsem bez hnutí na stejném místě a nevěděl, zda se chci utápět navíc i v této pravdě. Chtěl jsem, aby ţádné podobné věci neexistovaly. Diplomatické sbory a protichůdné zájmy. Tajné organizace a rozvědky. Nepřístupné kanály a nutnost intrik. Zbraně a skrývané porušování základních deklarací. Šedé eminence. Velitelské pozice vlajkových tříd lodí pro dvaceti tříleté nadporučíky. "Thomasi, o tom všem je diplomacie. O nebezpečí, hájení zájmů své strany a své společnosti. Nicméně, mohu Vás ujistit, ţe ani loď ani zájmy Federace nebudou ohroţeny. Ba naopak mohou tím jenom získat..." Stačilo doříct za jistou cenu. Kdyby teď na tomto místě stál jiný diplomat, mohl by snad i prohlásit, ţe ani jeho ţivot nebude ohroţen. Jenţe Mat ve své horlivosti se hnal do akce, jenţ mu byla uloţena. A společně se svým týmem diplomatů, důstojníků a dalších lidí dokázal, ţe bezpečnost Federace bude opět alespoň na chvíli zaručena. A cena za to bude poměrně malá... Kývl jsem. "Nashledanou vyslanče. Zítra vás chci vidět v jídelně ... To je rozkaz ..." Dokončil jsem zoufale. A nechal Tarkina jít svým osudem. Zítra. To je budoucnost vzdálená na míle daleko. Budoucnost, která se snad ještě ani neutvořila. Martel se musel zastavit, ještě jednou věnoval pohled nadporučíku Johnsonovi. "Thomasi, vedete si dobře. Málokterý důstojník Hvězdné flotily udělal pro svou posádku a její přeţití to, co Vy. Ani jeden z těch dvou nafrněných kapitánů nemá Vaše kvality. Admirál si to také myslí." To byla poslední slova, pronesená zástupcem Federace. Poté opustil místnost... Některé věci by neměly být. Velitelské pozice pro dvaceti tříleté nadporučíky.
Vytvořili vyslanec Martel Tarkin a npor. Thomas Johnson Název: Building the elite team Autor: Bhaelin sh´Thaar Lokace: USS Scorpion - Breefingová místnost Bezpečnosti (Mezi prvním poplachem a útokem Romulanů) Bhaelin se rozhlédl po breefingové místnosti.Většinu připravených jednoduchých ţidlí obsadili příslušníci Flotily ve ţlutých uniformách bezpečnosti. Na rozkaz velitele sekce se všichni mimo těch právě konajících sluţbu sešli, aby si vyslechli, co má Bhaelin na srdci.
Andorián si bez větších problémů zjednal pozornost. Postavil se z malému řečnickému pultíku, který mu sahal stěţí do půli stehen, a spustil. „Dámy a pánové.“ Začal obligátně. „Asi vás zajímá, proč jsem vás tak najednou dal svolat.“ Místností proběhla vlna souhlasného šepotu. Chystá se nějak velká akce, nebo co? Má to co dělat s tou objevenou lodí či s primárním posláním jejich mise? Nemělo… „Dnes se seběhlo mnoho věcí.“ Bhaelin nešel, jak míval obvykle ve zvyku, přímo k věci, nýbrţ chodil okolo horké kaše. Šlo mu o neschopnost bezpečnosti, která se jak během podivného cvičení mariňáků, tak při incidentu v baru, nade vší pochybnost prokázala. S tím je třeba něco udělat, a tak se rozhodl promluvit svým lidem do duše. Povaţoval to za lepší metodu neţ vojenský dril, coţ by byla alternativa, kterou by nepochybně ve stejné situaci uplatňoval mariňácký velitel. Nějakou dobu zvaţoval, který způsob je lepší. Mariňácký přinášel nepochybně výsledky, ovšem za jakou cenu? Spousta mariňáků, včetně velitelů, se během akce chovalo víc jako zvířata, neţ jako příslušníci civilizované Federace. Aţ na vzácné světlé vyjímky neměli ţádné morální zábrany. Bhaelin rozhodně nechtěl mít ze svojí bezpečnosti bandu podobných existencí, proto zvolil jiný přístup a doufal, ţe přinese své ovoce taky. „Stalo se mnoho věcí.“ Zopakoval. „A bezpečnost se při tom nijak zvlášť nevyznamenala.“ Mezi posluchači to nesouhlasně zahučelo. Bhaelin zvedl ruce a zjednal klid. „Nevyznamenala, protoţe ať uţ šlo o akci mariňáků či o onu nešťastnou střelbu v baru, tak to nebyli bezpečáci, kdo by zjednali pořádek a předvedli své nejlepší výkony. Musíme se nad sebou váţně zamyslet. Naše oddělení je páteří celé lodi. Kdyţ hrozí nebezpečí, posádka spoléhá na nás. A my jsme je dnes zklamali.“ Dramaticky se odmlčel a pozoroval reakce. Bezpečáci povětšinou klopili oči. Všichni aţ na Jane Harrisonovou a Wese Corwina. Ti se na něj odhodlaně dívali. „Sakra!“ Uhodil Bhaelin pěstí do stolku, aţ v něm něco křuplo. „Jsme snad horší neţ marína? Jsme horší neţ letectvo? Jsme horší neţ diplomatická ochranka? Nejsme! Tak proč si to musíme dokazovat bitkami v baru?“ Tím naráţel na případ podporučíka Lindstroma. Upřímně řečeno, do Yavenna by si asi v stejné situaci sám rád praštil, ovšem bezpečnost si to zavinila sama. Ale to popravdě nebylo to, co ho ţralo úplně nejvíc. Víc mu vadilo pohrdání kapitánem stran DSRF, o kterém se dozvěděl ústy jednoho z vyšetřovatelů, kteří podrobně vyslechli osazenstvo baru. Přešel proto k tomuto aspektu. „Na lodi se nám smějí.“ Sepjal ruce dohromady, jako by se chtěl modlit, ale přitom nechal významně zdviţené ukazováky. „Neříkám, ţe se mi to líbí, ale po dnešku mám dojem, ţe si to zaslouţíme… Ale co je horší – oni se kvůli NÁM smějí taky kapitánovi. Ţe prý není schopná velet, kdyţ tohle předvádí její bezpečnost. A to je to, co mě nejvíc štve. NAŠÍ blbost má odnášet kapitán? To neberu.“
Znovu bouchl do stolku a ten uţ nevydrţel a rozsypal se. Někteří přítomní leknutím nadskočili na ţidli. Mezi ně nepatřili Jane a Wes a Bhaelin si toho dobře všiml. Ano, to jsou jeho lidi, na kterých bude reformu bezpečnosti stavět. „S tím něco uděláme, ţe? A ukáţeme těm náfukům z diplomatického sboru, ţe bezpečnost není organizace na baterky. A ţe náš kapitán Youds není velitel na baterky!“ „Správně!“ Vykřikl jako první Wes. „Jen do nich!“ Bhaelin se usmál. „Výborně. Ale k tomu nás čeká ještě dlouhá cesta….Cesta systematického tréninku. Všichni svou práci odvádíte v rámci moţností dobře. Ale mnohé z vás je třeba vycepovat tak, abyste svou práci zvládali dokonale. Teprv pak si budeme moct říct – jsem člen bezpečnosti na USS Scorpion a jsem na to hrdý! Zabere to hodně času…Vašeho volného času. Místo vymetání baru nebo lenošení v simulátoru budeme spolu makat a dokáţeme, ţe na to bezpečáci mají! Nikoho ale nemůţu nutit, protoţe to je nad rámec vašich sluţebních povinností. Kdo jde se mnou?“ Jako první se zvedli Wes s Jane, ale další na sebe nenechali dlouho čekat, především ti, kteří byli uţ v Bhaelinově „prvním cvičném druţstvu“, nechyběl praporčík Tommy Dixon. Našli se i takoví, kterým to bylo nejspíš fuk, dokonce jich bylo víc, neţ by Bhaelin čekal. Ale jádro budoucího elitního týmu měl. Název: Návštěva nadporučíka Chadwicka Autor: Thomas Johnson Lokace: USS Scorpion - kapitánova pracovna Odehrává se 45 minut před příchodem vyslance Tarkina (log „Quis, quid ... ?“) Dramatické údery Rachmaninova klavíru plnily místnost ostrými úhly, měl jsem pocit, ţe vím, kam míří. Deska stolu se lekla, má tvář se v ní zrcadlila. Vlasy jsem měl rozdrbané a uniformu pomačkanou, ţaludek plný nechutného romulanského čaje, mysl plnou nezbytné, ale tak kontroverzní dohody. Telikova tvář se stále pohupovala na podmalbě mocného korábu, jehoţ síly jsem podcenil. Většina velitelů sekcí uţ ode mne instrukce dostala, zbývala sekce poslední. Nebyl jsem si jistý, zda jsem zrovna v rozpoloţení vhodném pro kontakt s na názor důstojníků natolik rozporuplným člověkem. Potkával jsem ho neustále, avšak nikdy jsme se příliš nebavili. Není divu, naše poslání i povahy jsou diametrálně odlišné. Elegantní konstrukce vědeckých analýz a hrubé, drsné a efektivní prostředí maríny. „Johnson Chadwickovi, dostavte se, prosím, do kanceláře velitele. Johnson konec.“ Otočil jsem se na křeslu zpět k hromadě několika PADDů spojené s administrací lodi, přepisování vedlejších datových modulů paměti počítače a úpravy všech moţných náznaků toho, co se dnes odehrálo. Prioritou byla bezpečnost Federace. Nikoli mé zájmy. Sloţil jsem hlavu do mokrých dlaní. Rychle jsem vstal a rozmáchnutým tvrdým gestem
odhodil všechny předměty na stole na zem. Popadaly po pohovce, narazily do replikátoru a rozpáraly křeslo. Obrazy se sesypaly na podlahu a skleněné sošky se roztříštily na hrubé střepy. Řval jsem bezmocí, plexonové akvárium se rozpukalo a voda se roztekla po zemi. Rybičky zůstaly uvězněné ve spárách a papaly po dechu. Tak jako já. Zvedl jsem hlavu z dlaní a rozhlédl jsem se. Vymydlená a přísně uklizená pracovna působila siře. Vzal jsem svrchní PADD a začal do něj ťukat sbíraje ještě sílu do mé pózy. Pózy, která jindy znamenala mou přirozenost. Tentokráte jsem se ale musel přemáhat být takový, jako obvykle jsem. Nadporučík Chadwick procházel chodby Scorpionu tempem nepodobným létání. Jeho nohy rázovaly po zemi neuvěřitelně rychle a ač to bylo téměř nemoţné, jeho boty vydávaly zvuk klapání vojenské obuvy o podlahu, který byl pro mnoho lidí nepříjemný, tajemný a vyvolával znepokojení. Jeho tvář se dala přirovnat k bohu Války, jeho pohled spaloval kaţdého, kdoţ by se mu pokusil zastoupit cestu. Mnoho lidí zde znalo ještě Chadwicka předtím a poznala ho i během toho. Ten nynější Chadwick byl tak rozdílný od toho, který šel do federační maríny. Ale to uţ sebou nesou konsekvence tragické kariéry, které ho potkaly. =/= Johnson Chadwickovi, dostavte se, prosím, do kanceláře velitele. Johnson konec. =/= Bylo prazvláštní, ale ne nepochopitelné, ţe mu cestu nikdo nezahradil a kaţdý, kdo by se jen omylem do cesty připletl, si ho včas všiml a změnil trasu. On tu zprávu ignoroval. Stejně k němu mířil. Dveře na můstek se otevřely a velitel Chadwick vešel. Přešel ho a bez jediného slova vešel do kapitánovo pracovny, kde zastihnul toho koho hledal. "Proč nebyly povolány jednotky námořní pěchoty, kapitáne? Co vím, dvě lodě Federace byly těţce poškozeny a ani já, ani velitel Honnor nebyly povolány do akce. Co se to sakra děje??!" Do pracovny vtrhl nadporučík Chadwick a začal se nervózně dovolávat svého. Ani jsem nezvedl oči. Podobný výstup jsem čekal. Vzal jsem do rukou ještě další PADD a ten první dal na levou hromádku. Poté jsem promluvil a hlas jsem měl nepřirozeně kovový. "Nadporučíku, neslyšel jsem zaklepání. Pokud vám tato činnost přijde zbytečná ve vaší sekci, je mi to zcela ukradené, ale ve velícím sektoru tohoto plavidla se budete chovat podle pravidel. Vypochodujte odsud a vraťte se způsobem, který vyţaduje alespoň základní respekt k nadřízenému. Pokud to odmítáte, vypadněte na ubytovny a já se vaším přestupkem budu zabývat aţ na to budu mít čas." Zvedl jsem hlavu a probodl mariňáckého velitele pohledem. Chadwick se pousměje, vrátí se ke dveřím a jemně na ně zaťuká. "Stačí?" Opřel jsem se do křesla a také se usmál. "Přesně takhle to dělám i já. Máte cit." Dodal jsem sarkasticky a gestem vyzval k posazení se. Jakmile si pěchotní velitel sedl, začal jsem. "Z toho, co jsem stihl pochytit, víte o tom, co se stalo, docela dost, takţe vás nějak zvlášť informovat nemusím. Po mém více méně diplomatickém setkání s romulanským admirálem Telikem jsme se dohodli, ţe celý incident je velmi důleţité uchovat ve formální tajnosti, neboť jakýkoli podobný přečin proti řádu by se mohl velmi negativně odrazit v zatím stálých,
ale dost napjatých vztazích mezi Federací a Romulanským Impériem." Poloţil jsem i poslední PADD k ostatním a svraštil čelo. "Potřeboval bych vědět, jaké podrobnosti o tomto boji má vaše sekce, respektive vaši podřízení." Uţ jsem málem skončil svůj monolog, kdyţ jsem si vzpomněl ... "Nedáte si něco k pití ? Měl bych tip na takový zajímavý čaj." Přesunul jsem se k replikátoru a naťukal své poţadavky na displej. "Pití? Buď Earl Grey, či nereplikovanou vodku, máte-li," objednal si nadporučík a zahleděl se na Johnsona. "Máme kompletní informační centrum, takţe vlastně...vše co tahle loď zaznamenala, plus nějaké podrobnosti z našich vlastních zdrojů. Vše na našich záznamových discích," odříkával Chadwick a najednou se mu výraz mírně pozměnil. "Proč se ptáte, nadporučíku?!" Vrátil jsem se s objednaným čajem a postavil ho před velitele. Sám jsem si svůj iopkový romulanský čaj dal co nejdál od těla, neboť to aroma mi moc příjemné nebylo. Ale musel jsem si zvykat. Předpokládal jsem, ţe na té lodi nejsem naposledy. Tedy pokud se kapitán nevzchopí. "Aha, no, jak jsem řekl, tento incident je značně choulostivý. Vědomí o jeho pravé podstatě je nebezpečné pro naši bezpečnost. Tedy hlavně co se formálních záznamů v počítači týče. Myslím, ţe informace pořízené vaší sekcí dost hraničí s diplomatickou časovanou bombou." Odváţil jsem se vypít jeden lok. "Samozřejmě, ţe vaši lidé nemají objektivní dojem, nebyli na můstku, takţe si myslím, ţe postačí, kdyţ vašim podřízeným dáte důrazně najevo, ţe by se neměli o této bitce moc zmiňovat, hlavně na veřejnosti. Avšak údaje na discích jsou závaţnější. Budete je muset vymazat a nahradit tímto datovým modulem." Popostrčil jsem PADD směrem k Chadwickovi. "Nahrajte ho a příslušně upravte databázi. Nejsou to velké změny, ale jsou důleţité. Rozumíme si ?" "To zní jako dobrá věc pro obchod, nadporučíku," řekne cynicky Chadwick a převezme PADD. Ihned se na něj podívá, a jako by hodnotil co je na discích a co je na PADDu. "Takţe?" "Takţe provedete algoritmickou proceduru 4-Theta v podadresářích celé senzorové databanky v příslušných časových obdobích. Rekalibrujete filamenta kaskádové struktury a přepíšete jejich autorství vaší autorizačním kódem. Připíšete apendixový algoritmus, který máte na tom PADDu, který informuje o legálnosti vymazání a změnění dat. To se ale objeví pouze důstojníkům s autorizací deset." Vysypal jsem postup na Chadwicka, snad aby viděl, ţe se orientuji. "Celá akce je legální, jedná se o docela častou proceduru. Jde o spíše diplomatický krok."
Sledoval jsem velitelovy reakce a dodal. "Hlavní i její záloţní databázi jsem uţ rekonfiguroval, postupně velitelé všech sekcí změnili i své niţší databanky na odděleních. Vaše je jedna z posledních." "A co za to, nadporučíku?!" zopakoval svůj dotaz Chadwick Chvíli jsem nechápavě a konsternovaně hleděl na člověka, který seděl přede mnou. Pomalu jsem si skládal jeho vyřčená slova do ucelené věty. Tohle snad není moţné. "Nadporučíku, tohle jsem přeslechl." Vstal jsem a opřel se o stůl dlaněmi. "Přepíšete ty moduly, do dvou hodin tam pošlu kontrolu." "Podléhám jen Youdsové, svému veliteli z SFMC a Bohu. Jinak jsem autonomní. Direktiva 359 SFMC. Takţe vy chcete změnit NAŠE moduly. Ok, není to problém. Ale pro začátek by jste mohl začít odpovědí na mou úplně první otázku," odříkával Chadwick pomalu, jako by dítěti, které nechápe něco ve škole. "Ujasněte si pojmy s dojmy, veliteli. Podléháte veliteli tohoto plavidla, svému veliteli z SFMC a Bohu. Jinak jste autonomní." Situace se přestávala odehrávat v klidných vodách. Pokud přijde bouřka a někdo bude potopen, nebudu to já. Uţ jenom z principu hierarchie, který Flotila nese ve štítě. "Nadporučíku, chápu, ţe muţ jako vy má problémy s respektem autorit, já na to beru ohled, většina nadřízených by takové jednání netrpěla, ale pokud nepřehodnotíte svůj přístup ke mně jako vašemu přímému veliteli, vyvodím důsledky. Jsme v relativně krizové situaci, nebudu se zabývat lidmi, kteří odmítají způsobilé rozkazy nadřízených." Obličej mi ztuhnul a cítil jsem, ţe tento člověk má a bude mít ve Flotile problémy. Stejně jako já to byl extrémně mladý člověk na svou funkci. Ale byl mezi námi přeci jenom rozdíl. Já mám na zodpovědnosti všechny lidi na této lodi, včetně jeho. On v takové pozici není. Chadwick poslouchal to co mu Johnson říkal a čím dál víc začal mít dojem, ţe tohle nikam nepovede. Vědec vs. voják. Dva rozdílné světy, které se tu střetávají. Tedy, bude muset udeřit rychle, tvrdě, nemilosrdně a tak, aby dosáhl cíle, který si vytyčil, kdyţ odcházel ze CIC. Nebýt poraţen Flotilou. Postavil se, šálek s čajem drţíce ve své pravé ruce, a dodal své tváři výraz naprostého chladu, takového, který můţe vytvořit jen člověk, který ví jak zabít, a nebojí se svědomí z toho, ţe zabil. "Je mi fuk, co chcete. Máte z prdele kliku, ţe jako velitel bezpečnostní sloţky mám pochopení a vy teď nezíráte na vlastní zatykač. Popravdě jsem byl takhle blízko od toho Vás nechat strčit do cely, kdyţ jsem vcházel do této místnosti," Chadwick se zhluboka nadechl a poté se do jeho tváře vloudil pohrdavý pohled, který si šetřil sice pro jiné chvíle, ale nyní jeho niterní pocity. "Pojďme k věci, ano? Přiznejme si nepříjemnou pravdu. To, co se dnes stalo, je selháním nás všech. Jsme vůdcové této lodi. Jako takoví musíme jít příkladem. Měl jste povolat mariňáky. Neměl by jste si tu hrát na hrdinu a ukřivděného chlapečka. A co by jste neměl dělat hlavně, je vyhroţovat vojákovi a zpochybňovat jeho jednání, schopnosti a respekt k lidem, kteří si ho buď zaslouţí, či ne, a kdyţ si ho nezaslouţíte, tak ho slepě nevyţadovat," Chadwick se zahleděl do Johnsonovo očí a svou pravou rukou rozdrtil šálek. Nerozbil, ale
rozdrtil na velmi malé, skoro prachové částečky, které pak vysypal na jeho stůl. "Protoţe pak se můţou stát hrozné věci. A my nechceme, aby se takové věci udály. Nemáme čas na akademické debaty. Já mám informace, vy máte pravomoci. Oboje je v našich rukou velmi nebezpečným nástrojem. Jsem si jistý, ţe kdyby se výhoda mé strany dostala do těch správných rukou, vyhrál bych. Ano, můţete oponovat, ţe tohle není vůbec jisté. Můţeme se takhle tu přetahovat o kost morálního vítězství jednoho nad druhým, o kost, která ani jednomu z nás nevydrţí byť jen jediný okamţik, či můţeme udělat kompromis. A to jsou jediné dvě alternativy. Tečka. Vy bojujete za mír a velmi dlouhou prosperitu, já bojuji za to, abych mohl zítra opět bojovat." Se sepnutýma rukama jsem si vyposlechl výstup člověka, jenţ patřil k posádce této lodi. Bylo mi jasné, ţe toto je konec, nebylo mi jasné proč. Vstal jsem a jednal rázně. "Nadporučíku Chadwicku, právě jste překročil všechny snesitelné hranice naší interakce. Nemůţu uvěřit, ţe někomu, jako jste vy, bylo někdy svěřeno velení. Nevěřím, ţe někdy jste jakoţto podřízený projevoval známky disciplíny." Usmál jsem se. Ten člověk si to udělal sám. Klepl jsem do komunikátoru. "Bezpečnost do pracovny kapitána." Zůstali jsme beze slova hledět na sebe. Během několika sekund se dveře otevřely a vběhla skupinka pěti bezpečáků s vytaţenými phasery. "Počítači, odpojit interkom a zaznamenat. Nadporučíku Thomasi Chadwicku, z mé pozice zastupujícího velitele s propůjčenou hodností korvetního kapitána USS Scorpion vás za přímé a neakceptovatelné pohrdání nejvyšší velící strukturou lodi zbavuji velení nad vaší sekcí. S okamţitou platností vás odsuzuji k odnětí svobody na dobu neurčitou." Stál jsem v pozoru a phasery mířily na Chadwicka. Jakýkoli jeho čin by byl povaţován za vzpouru a bylo by s ním nakládáno podle netvrdších zákonů. "Počítači, deaktivovat všechny autorizační kódy Thomase Chadwicka, formálně dočasně nulovat jeho hodnost a přidělit status vězně." Pohlédl jsem na Thomase, člověka, který si právě připravil zajímavý zvrat v jeho aktuální kariéře. "Bez návštěv, standartní strava. Vše do odvolání mne a nebo kapitána Youds. Všechny následky tohoto rozhodnutí spadají na mou hlavu. "Počítači, transportuj na můj povel vězně Thomase Chadwicka do vězeňské kóje 1, aktivovat silové pole. Upozorni vězeňský blok." Ukončil jsem tuto seanci a opět se posadil. "Mám dost práce, jak vidíte, dojdu si s vámi promluvit za několik hodin. Věřte, ţe vaše ignorace hierarchie velení vás přijde draho. Takového velitele mariňácké sekce nechci. Námitky si zapište a vzneste je kapitánu Youds, aţ bude uschopněna. Počítači, transport."
Postava zmizela a za několik sekund se ozval interkom. "Kapitáne, hlásím, ţe Thomas Chadwick je ve vězení." "Děkuji. Johnson konec." Pokynul jsem bezpečákům k odchodu a rozrušen dal jsem se do práce s výkazy. Ještě na jednu věc jsem si vzpomněl. "Johnson nadporučíku Crossovi. Váš nadřízený je indisponován ve vězení za závaţné porušení autorit, stáváte se dočasným velitelem vaší sekce. Nezklamte mne jako váš kolega. Ano, pane. Johnson konec." Opřel jsem se a zavrtěl hlavou. Budu muset k němu poslat poradce. Asi má nějakou poruchu charakteru. Při myšlence na psychologa jsem se touţebně zahleděl. Nějaký by mi bodl. Vytvořeno nadporučíkem Thomasem Chadwickem a nadporučíkem Thomasem Johnsonem Název: "Kdyţ prší...část první" Autor: Natalia Youds Lokace: USS Scorpion Natálie přejela rukou po plochém panelu ovládací konzoly a vyrovnala tok energie k oběma motorům. Displej se nejprve bránil několika varovnými hláškami ale kapitán ho pomocí několika dalších kláves uklidnila. Znovu se podívala na monitor škod, nebylo to nic skvělého. Hlavní zdroj pracoval uţ jenom z třiceti procent. Byla přesvědčená, ţe by z něho dostala další tři procenta, kdyby obešla další bezpečnostní protokoly, ale prakticky by to neměnilo vůbec nic, jenom by tak měla větší šanci, ţe samovolně vybuchne. Ta představa se jí příliš nezamlouvala. Postoupila dál, warp pohon byl samozřejmě v háji, tentoktát však bez jakékoliv naděje na zlepšení. Z motorů zůstal jen ten levý plus asi polovina manévrovacích trysek. Zbraně byly pravděpodobně ještě funkční, to ale Nat jenom odhadovala, energii z nich převedla jinam uţ dávno. Monitor škod ukazoval ještě spoustu dalších věcí, více i méně důleţitých. Houští ţlutooranţových teček představovalo místa s poškozením trupu, ale z téhle perspektivy bylo těţké se v nich orientovat. Nat pomalu otočila hlavu doprava a pohlédla ven z kokpitu na pravou část svého stroje. Byla pokrytá nesčetnými trhlinami, spáleninami od zbraní a stopami po nárazu všemoţných drobných částeček. Nemusela se ani namáhat s otáčením hlavy aby věděla ţa levobok vypadá stejně. V zdánlivě prázdném prostoru se nepravidelně opěvovala modrá záře štítů. Ano, štíty. To byl teď ten největší problém. Kontrolní panel ukazoval 24%. Nebyla to úplně červená zóna, ale ona věděla, ţe to je jenom otázka času. Štíty pod neustálými útoky téhle mlhoviny stále slábly a neexistoval způsob jak jim v tom zabránit. A bez nich? Bez štítů bude přímo vystavena smrtícímu záření. Krom toho drobného detailu, ţe bylo smrtící si vzpoměla ţe kdysi slyšla hypotézu, ţe prospívá pleti, při té představě se neubránila smíchu. Odhadovala, ţe štíty vydrţí ještě asi tři hodiny, to je spousta času aby je našli. Ale ne všichni mají toho času tolik, podívala se znovu ven z kokpitu. Kolem jejího se vznášely ještě další čtyři
Peregriny a jeden výsadkový raketoplán maríny. Senzory hlásily ţe štíty stíhačů jsou na 15, 20, 27 a 19 procentech. Raketoplán se zbytkem mariňáků měl šíty 37%, Převáţně díky tomu ţe se jim ho podařilo drţet po dost dlohou dobu mimo dosah palby. Na všech plavidlech byly jasné známky toho, čím právě prošli. Natálie se zamyslela, jak to mohlo dojít aţ sem? Jak to všechno vlastně začalo? O dva dny dříve Na můstku panovala uvolněná atmosféra. Loď uţ byla v mlhovině téměř celou hodinu a zatím se nic nepřihodilo. Kapitán pohodlně seděla ve svém křesle a pozorovala hlavní obrazovku, na které se v tuto chvíli vyjímala jedna z doprovodných lodí. USS Prophet třídy Miranda byla staříičká loď, jedna z posledních ve své třídě, která byla stále v aktivní sluţbě. Většina jejích `sester` byla zničena, nebo nenapravitelně poškozena za války z Dominionem a od té doby byly mirandy jedna po druhé vyřazovány a postupně nahrazovány modernějšími loděmi jako intrepid. Jejich definitivním zmizením z řad Hvězdné flotily skončí bezesporu významná kapitola jejích dějin. Nat napadlo, jestli jednou bude někdo podobně přemýšlet i o sovereignu. Usoudila, ţe je to docela moţné. Ne však dnes. Dnes byla tahle loď špičkou Flotily a její úkol podle toho taky vypadal. Napila se z šálku rachtajina, které jí právě ochotně přinesl jeden crewman a poté stiskla tlačítko interkomu na své konzole. "Youds, Johnsonovi." "Ano, kapitáne?" odpověděl Thomasův hlas. "Jak jste daleko s..." na moment se odmlčela, "s tím úkolem, který jsem vám zadala?" "Ano, madam. Je to hotové, myslím ţe vás budou mé závěry velmi zajímat." "Dobře, jdu za vámi." Nat se ještě jednou napila klingonské kávy, předala velení na můstku a nastoupila do výtahu. Cesta na palubu s laboratořemi netrvala ani půl minuty. Dveře výtahu se otevřely a kapitán vystopila ven do prázdné chodby. Najednou ucítila na svém krku dotek hypospreje. Prudce se otočila a instinktivně se ohnala po ruce, která ho drţela. Podívala se na ni a poté na osobu, jenţ patřila. Její pohled se však jakoby rozplynul a jí se nepodařilo zaostřit. O sekundu později jí zradili nohy a kapitán se bezvládně sesunula na podlahu. O den dříve Natalie otevřela oči a pohlédla na bílou půlkopuli nad sebou. Po zlomek vteřiny, který se však zdál být dlouhý jako věčnost, ji bez jediné myšlenky nebo starosti pozorovala. Její jednoduchou eleganci, dokonalost jejího provedení. Připadala jí fascinující. Zaostřila. Hlavou jí najednou prolétlo víc myšlenek, neţ kolik by zvládnul ten i nejvýkonější počítač. Kdyţ si uvědomila kdo je a kde je rychle se pokusila se posadit. Snahu jejích břišních svalů ale zmařila ruka, která ji pevně chytla za rameno a přitlačila zpátky k měkkému lůţku. "Pomalu kapitáne," promluvil vlídný, ale přesto odpor nepřipouštějící hlas. Nat vzhlédla. Nad ní se skláněl starší muţ, tak před šedesátkou. Měl husté, ale úplně šedivé vlasy a jeho obličej byl pokryt četnými vráskami. V jeho očích byla přesto znatelná jiskra, která pacientovi
dodávala jistotu. Na sobě měl modrou uniformu, přes kterou byl přehozen klasický, i kdyţ uţ mírně obnošený bílý plášť. Na jeho límci nebylo ţádné označení hodnosti. I kdyţ ho Natalia ještě osobně nikdy nepotkala, ze záznamů posádky si pamatovala kdo to je. Doktor Christopher Catesman, nejstarší a nejzkušenější z lodních lékařů. V záznamech byl evidovách jako civilista a to i přesto, ţe na lodích Hvězdné flotily pracoval uţ čtyřicet let. Pamatovala si, ţe mu byla mnohokrát nabídnuta docela vysoká poddůstojnická hodnost, ale on ji pokaţdé odmíntul. Před jeho jménem proto zůstával `pouze` titul Doktor. Natalie se posadila znovu, tentokrát pomaleji. "Co se stalo?" "Našli vás leţet na vědecké palubě v bezvědomí. Podle mích vyšetření jste..." Nat zavrtěla hlavou a gestem ruky ho zastavila: "Co se stalo tady?" Její pohled přitom ukazaval na nevelké, ale přesto viditelné stopy bitvy v podobě hromádky suti smetené u dveří, prasklého skla, jedné nefungující konzoly, ale v první řadě mnoţstvím pacientů, kteří teď byli na ošetřovně s Natalií. "Musím na můstek," řekla prudce, i kdyţ podvědomě očekávajíc z doktorovi strany těţký odpor. "Čekal jsem ţe to řeknete," řekl doktor a zasunul vyšetřovací konzolu. Gestem jí naznačil ţe můţe jít. Kdyţ viděl kapitánův překvapený pohled dodal: "Nemyslete si, rád bych si vás tu nechal ještě nejméně dva dny na pozorování a další testy abych zjistil co se vám vlastně stalo, protoţe to doposud nevím, ale nejste ani zdaleka první velitel kterého lečím. Všichni jste stejní." Kapitán se usmála: "Děkuji vám doktore, máte to u mě." Ještě pohledem rychle prolétla pacienty na ošetřovně. Mezi nimi byl i první důstojník. "Jak je na tom?" Zeptala se. Doktor pokrčil rameny: "Nausicaanská horečka není nějaká rýma. Komadér musí být pod silnými sedativy. Léčba ještě zabere nějaký čas." "Nějaké nápady jak k tomu mohl přijít?" "Těţko řící. Inkubační doba je od tří do deseti let. Mohl to mít v sobě uţ dlouho aniţ by to nějaká lékařská prohlídka odhalila." Po ještě jenom pohledu na prvního důstojníka a rozloučení se s dokrorem opustila kapitán ošetřovnu. "Počítači, kde je naporučík Johnson?" ------------------------------------------------------------------"... nějaké turbulence prachu, Em poruchy ... výboje vysokoenergetického napětí ?"
"Ne, pane, nic takového. Sleduji to uţ dvě hodiny. Nic ..." Kývl jsem, ţe jsem rozuměl a naposledy poloţil hlavu do opěrky v kapitánském křesle. Poručík u vědecké konzole monitorovat okolí lodi. Měl jsem špatný pocit z vyslancova odletu. Chtěl jsem mít alespoň tuto marnou jistotu, ţe se mu nic neděje. Připouštěl jsem si, jak naivní jsou to pokusy. Před očima mi vyvstávaly ty obličeje. Čtyři pecky a nervózní pohledy. Ano, čekaly mne uţ patnáct minut. Přišli ale neohlášeni o hodinu dříve, musí si chvilku počkat. Byl jsem unavený. Unavený. Nejprve návstěva u Telika, poté vysvětlování změn dat v záznamech velitelům. Následně uvěznění Chadwicka a nakonec Tarkin se svým záměrem, o kterém jsem se pouze mohl domnívat, jak zlé to bude ... "Nadporučíku." Ozval se zničeho nic hlas ode dveří turbovítahu. Vyskočil jsem instinktivně, ten hlas jsem poznal hned. "Kapitán na můstku!" Teprv po této formalitě mi mozek sepl a udivený výraz vypovídal za vše. Zůstal jsem stát vedle křesla v pozoru. "Uklidněte se, nevidíte mě snad popvé," mávla na rukou Nat na osádku můstku vzorně napodobující Thomase. Potom docela prudkým gestem bez jediného slova ukázala Thomasovi dveře svojí pracovny a sama rychlím krokem vešla dovnitř. Vydal jsem se za kapitánem. Při představě, ţe velitelé obou lodí čekají jsem se nemohl bránit ironickému úsměvu. Kdyţ Thomas vešel do pracovny našel Natalii zkoumavě hledící na prázdný šálek a hromádku PADDů na jejím stole. Po krátkém okamţiku a blíţe neurčené grimase se bez dalších okolků posadila do svého křesla. "Takţe...?" Řekla a rozpřáhla tázavě ruce. "Je to relativně na dlouho a v zasedačce čekají oba kapitáni doprovodných lodí. Zatím vám řeknu tedy jenom to nejpodstatnější. Zbytek bude v mé zprávě." Začal jsem vykládat co moţná nejsrozumitelněji všechny hlavní body dění, během kterého byla kapitán v komatu. Asi za deset minut jsem skončil svůj monolog příběhu, kde jsem já hrál ústřední roli. Vyměnil bych ji za jakoukoli jinou... Natalie po nadporučíkově vyprávění zůstala ještě chvíli tiše sedět ve svém koţeném křesle, které mělo podle záměru designéra být dominantou místnosti. "Tenhle admirál Telik. Co o něm víme?" Otřel jsem si pot z čela. Opět on. Nejen, ţe jsem ho viděl ve všech svých aktuálních myšlenkách o mé situaci, navíc o něm musím mluvit. "Jde o jednoho z nejvyšších představitelů romulanské flotily. Je bratrem našeho vyslance
Tarkina. Jeho loď, jak jsem popsal, je bezkonkurenčně nejmodernějším plavidlem států tohoto kvadrantu. Řekl bych, ţe admirálovi jde pouze o jeho zájmy, avšak ta štědrá diplomatická dohoda na mne udělala dojem. Přesto, nějak se mi to nezdá ... od Romulana, který se dostal tak vysoko ..." Kapitán kývla a vstala z křesla a poţádala replikátor a sklenici s vodou. Tahle situace se jí vůbec nelíbila. Neměla ráda, kdyţ byla někomu vydána na milost. "Máte pravdu. Manipuluje námi. Přesvědčí nás, abychom odsud odletěli a ještě k tomu mu budeme vděční, ţe zachránil naše vztahy." "Mám horší předtuchu." Zamyslel jsem se. Z okna pracovny byl zrovna vidět onen koráb. "Vyslanec Tarkin byl něčemu donucen. Předpokládám. Zachytili jsme diplomatickou komunikaci s romulanskou lodí. Obávám se, ţe s námi manipuluje na více úrovních, ne pouze v doméně síly." Zasmušile jsem mrkl po chronometru. Dvacet pět minut. Přilívám olej do ohně. Nat si všimla ţe je nadporučík čím dál více nervózní: "Děje se snad něco komandére?" Zůstal jsem hledět na hodiny a aţ po malé chvilce postřehl, ţe jsem byl osloven. Na čele se mi objevily vrásky a já se opatrně zeptal. "Kapitáne ?" Zatvářila trochu starostlivě: "Jste v pořádku Thomasi? Od té doby co jste přišel pořád zíráte na čas ?" Zahodil jsem nejasnost s hodností za hlavu a zamţoural očima na kapitána. "Mno ... čekají tam ti kapitáni. Mají pádné námitky proti mým rozkazům během potyčky, chtějí se mnou mluvit. Tedy, nyní uţ s vámi." Zamyslel jsem se a na mysl vy vyvstanuly další události, které jsem zapomněl zmínit. "Ještě několik věcí, kapitáne, se stalo. Vyslanec pravděpodobně opustil loď. Avšak to není jisté. Všechny sekce přepsaly datové moduly, originál je v diplomatické sekci. A ... nadporučík Chadwick je ve vězení ..." Dodal jsem rychle. "Ve vězení?!" Kapitán se málem polila kávou. "Sakra, proč?" Posouval jsem nohu po podlaze nervozitou. "Kvůli pohrdání velící hierarchie a nerespektování nadřízeného. Odmítání splnění rozkazů a překročení jiţ tak tolerantních mezí ... Nenuťte mne to rekapitulovat, záznamy jednání jsou v databázi interních senzorů." Nat si povdechla a její oči se zaměřili na strop: "Předpokládám ţe kam letěl Tarkin taky nevíte."
"To ani vědět nemůţu. Navíc, vypadá to, ţe jde o věc diplomacie." Kapitán ho chvíli probodávala pohledem, z něhoţ nadšení zrovna nesršelo. "Můţete jít komandére Johnsone." Zamračil jsem se. Stále jsem nechápal, o co šlo. Vstal jsem a vyšel na můstek. Dveře se zavřely a já začal přecházet z místa na místo. Nějak jsem přestával věcem kolem sebe rozumět. Velitelé čekali a já nevěděl, zda k nim má kapitán namířeno, nebo zda si to mám všechno vypít aţ dodna já. Kapitán však z pracovny vyšla hned v zápětí. "Thomasi," otočila se na něj ještě. Tentokrát tváříc se docela příjemně. "Aţ s nimi skončím zavolejte do zasedačky Honora a Chadwicka. A Vy přijďte taky." "Rozumím, kapitáne." Pozoroval jsem skoro nadšeně, jak spasitel mizí ve dveřích zasedačky a odloţila tu nepříjemnou událost dále. Vlastně, aţ přijde na můstek, zavolá si mne asi znovu. "Johnson vězení. Připravte přesun pana Chadwicka, za několik desítek minut do zasedací místnosti u můstku. Dva členové ostrahy postačí." Posadil jsem se do křesla a nařídil další pátrání po fluktuacích a emisích. Bylo toho tolik, co dělat. Zabral jsem se do přemýšlení. Situace tomu přeci nahrávala. Ticho, pouze mlčenlivé souhlasy stiskávaných kontrolek, výpisy dat ... Dříve, snad před rokem, zdálo by se mi to nemoţné. Za katedrou větší třídy na Akademii, s velkým PADDem v ruce a desítkami zadumaných očí v publiku. Nikdy bych nepomyslel, ţe povedu loď vlajkové třídy šarvátkou s Romulany v husté mlhovině. Ţe budu pít nechutný čas s vysokým představitelem Romulanského Impéria, ţe ... budu rozhodovat o osudu jiných lidí tak ... bezprostředně. Nebyla to příjemná změna, konstruktivní a analytická část mého charakteru by to viděla jako příleţitost postoupit dále. Ale kam dále lze jíti. Mé místo bylo u věděckého terminálu. Nebo ještě lépe ... na Vulkánském Vědeckém Institutu. Zasněně jsem bezcílně hleděl před sebe. Uplynulo jiţ půl hodiny a stále zel můstek tím samým neprodyšným tichem jako při kapitánově odchodu. Bylo to nekonečné. Ani jsem si nebyl jistý, co chci víc. Aby uţ konečně přišla a udělala to, rychle a bez prodluţování. A nebo oddalovat nezbytné ... Konečně se dveře zasedací místnosti otevřely a ven vyšli tři nejvyšší důstojníci Federace v téhle části vesmíru. První z nich byl kapitán Gazzo, stárnoucí Trill jehoţ kariérní postup se uţ téměř půl druhé desítky let zastavil v kapitánském křesle excelsioru USS Archer. Z doslechu Thomas veděl, ţe je to starý mrzout, který si od posádky drţí aţ téměř enormní odstup. Byl to kapitán ze staré školy. Jeho nejoblíbenějšími úkoly bylo mapování polí ateroidů průzkumy komet a další věci, které ostatní povaţovali za nudné. Druhým z nich byl také muţ, tentokrát člověk. Jmenoval se Eugene Ramirez a byl kapitánem Propheta. Byl o něco mladší neţ Gazzo. Kapitánem se stal za války, kdyţ byl původní velitel lodi zabit v boji. Původně to byl inţenýr. Jeho posádka a on byli prý téměř jeden stroj, jeho lidé ho milovali. Za války společně prošli jako řadová loď ve větších flotilách několik velkých bitev, včetně závěrečného útoku na
Cardasii prime. Oba dva byly kapitány uţ dost dlouho narozdíl od Natalie Youds, která vyšla jako poslední. Tuhle madou velitelku, která byla uţ jen pro svůj zevnějšek těţko přehlédnutelná Thomas znal nejvíce, ale přitom měl pocit ţe také nejméně. Její pověst jí předcházela, nejlepší pilot jakého Hvězdná flotila měla za posledních deset let. A také dost zvláštní osoba. Svým chováním pobouřila uţ mnoho konzervativních jedinců, a ozývaly se i četné hlasy, které tvrdily, ţe svěřit jí vlastní velení je bláznovství. Jenom čas, ale ukáţe, jakým velitelem skutečně bude. Ale rozhodně to nebude mít lehké, ne kdyţ má na palubě někoho jako Tarkin. Oba kapitáni cizích lodí mířili k turbovítahu. Kdyţ procházeli kolem Thomase, Gazzo záměrně zíral na opačnou stranu. Kapitán Ramirez se na něj usmál neumělým, snad aţ příliš srdečným úsměvem a pokynul mu na pozdrav. Jak jsem si dnes uţ jednou nanečisto zkusil, vyskočil jsem z křesla a postavil se do volného pozoru a sledoval procházející. Mladší z velitelů se na mne usmál a já si to vykládal jako znamení toho nejhoršího. Pln protichůdných pocitů z průchodu, otočil jsem se zpět k praporčíkovi a podal netečně PADD, který jsem před tím vlastně skoro nepročetl. Závěr byl stejně jasný, ţádné známky narušení pole okolo lodi a v jejím dosahu. Kdyţ se můstek vylidnil a turbovýtah odsvištěl dolů, pocítil jsem neklid ještě větší. Napadlo mne jediné rozptýlení. "Johnson náčelníku Honorovi. Dostavte se, prosím, do zasedací místnosti na palubě 1. Johnson konec." "Johnson vězení. Přiveďte, prosím, Thomase Chadwicka. Johnson konec." Byl to trochu nezvyk, vynechávat hodnost. Člověk v té chvíli neví, co přede jméno dát, aby nezněl rozkaz tak suše. Křestní jméno zní na rozkaz z můstku příliš familiérně, nepouţití ţádného `úvodního` výrazu zase moc direktivně. Zarazil jsem se nad malichernostmi, které jsem řešil a začal se opět soustředit. Během necelých dvou minut se turbovýtah vrátil a tentokrát z něj vyšla jenom Natalie: "Thomasi," oslovila ho vlídně. "Ano, kapitáne ?" Uvolnil jsem křeslo a stoupl si kousek od něj. "Připravte taktickou analýzu IRW Terrh." "To snad ... rozkaz." Kývl jsem a vyběhl vyběhl po několika schůdcích k taktické konzole a začal s přítomným důstojníkem řešit téměř neřešitelný problém.
Created by: Natalia Youds & Thomas Johnson Název: Tajný plán, část 2. Autor: Martel Tarkin Lokace: Asteroid poblíţ mlhoviny Kyrie
Vyslanec Tarkin se ještě stavil ve své kanceláři. Musel vyřídil poslední věci před odletem. Nechtělo se mu tam, kam teď měl namířeno. Z jeho interkomu se ozvala zpráva od Yavenna, ţe příslušný runabout byl upraven a je připraven k odletu. „Mám s Vámi někoho poslat?“ Ano. Nejlépe celou armádu a jednu flotilu hvězdných lodí. Odpověděl si pro sebe Mat. Nikoho nepotřeboval, mohl to vyřídit sám, bez dalších zbytečných ztrát. Na druhou stranu – třeba vidí situaci příliš černě. Snad to půjde podle toho, co bylo umluveno. „Ne. Poletím sám. A bez poznámek.“ Odpověděl Tarkin. Poslední větu dodal, kdyţ cítil, jak se atašé hodlá vzepřít, či protestovat proti tomu. Konzul Hans bude jistě brzy v pořádku a převezme jeho úřad. Do té doby je tu také prokonzul a atašé. Oba jsou dostatečně schopni vést dočasně DSRF v tomto sektoru při této misi. Mat si konečně jednou uklidil pořádně svůj stůl. Ze skříňky vyndal insignie své diplomatické hodnosti a připnul si je na svou róbu. Přešel ke svému stolu, z nějţ vytáhl jeden bezpečnostní PADD. Povyhodil ho do vzduchu, aby jej mohl vzápětí zase chytit. Jak ţe to řekl Julius Caesar? Kostky jsou vrţeny. Diplomat opustil svou kancelář. Cesta do hangáru byla aţ nepříjemně krátká. Tarkin si ji chtěl více uţít, ale neuţil. Musel myslet na své poslání. A na svou první samostatnou akci po návratu z galaxie M104. V hangáru 2 jej jiţ čekal atašé Yavenn s dvěma členy diplomatické stráţe. Ti stáli u otevřených vchodových dveří na první pohled zcela normálního runaboutu třídy Dunabe. Yavenn postoupil směrem k Martelovi. „Vše je připraveno, pane. USS Amon je připraven a má všechna potřebná povolení. Instalace podle přikázaných úprav proběhly. Vše je aktivní a nejlepší pořádku.“ Podal hlášení. Tarkin si obhlídl runabout zvenku. Nevěřil by, ţe v ţivotě bude pilotovat toto plavidlo. Kdyţ to tak vezme, tak nepřemýšlel nikdy o pilotování nějakého plavidla. „Děkuji. To je vše. Příkazy jsou v mé pracovně, atašé. Spoléhám na Vás a ostatní představitelé DSRF, ţe po dobu mé nepřítomnosti budete vykonávat náš úřad dle svých nejlepších moţnosti.“ „Jak si přejete, Vaše Excelence.“ Byla strohá odpověď atašé. Vyslanec vstoupil na palubu USS Amon. Na místě pilota seděl po dlouhé době. Ještě ţe federální raketoplány mají zjednodušené ovládání a hlavně…mohou být ovládány počítačem. Tarkin aktivoval příslušné motory runaboutu. Malá federální loď se v hangáru vznesla nad úroveň paluby. Standardní dveře šedé barvy se otevřely a byly nahrazeny silovým polem. Po rozhovoru s letovými operacemi dostal USS Amon povolení ke startu. Yavenn skutečně
zařídil vše podle rozkazu. To uţ se ovšem runabout přibliţoval k silovému poli, aby jej o sekundu později proťal a dostal se tak do volného vesmíru. Díky vyladěnosti štítů mohl Dunabe opustit i štítový prostor USS Scorpion a vydat se na svou cestu do mlhoviny. Jakmile Tarkin nastavil kurz, tak se raketoplán stočil v ostrém úhlu. Elegantně proplul mezi IRW Terrh a USS Scorpion. Při plné impulsní rychlosti se velmi rychle dostal mimo senzory USS Scorpion i IRW Terrh. „Počítači, za jak dlouho opustí toto plavidlo mlhovinu při stávající rychlosti?“ „Při současné rychlosti a kurzu za 2 hodiny 11 minut.“ Dobře. To je dostatečný čas. Nyní měl Tarkin volno. Byl by ovšem raději, kdyby ho neměl. Jak známo, tak při nudění se přicházejí ty nejhorší myšlenky. ************************* O 2 hodiny a 11 minut později ************************* Federální plavidlo třídy Dunabe opustilo mlhovinu Kyrie. Tarkin zadal souřadnice, jenţ mu předal Aerv. A skutečně. Senzory zachytily pás asteroidů vedoucí aţ do mlhoviny. Jeden z asteroidů byl označen a byly na něm i jasně zadané souřadnice. Kurz byl nastaven. Doba letu bude 28 minut. Další doba úmorného čekaní. Jenţe tentokrát jiného čekání. Tentokrát si Matel musel dávat pozor na to, co se děje kolem. Senzory nezaznamenaly ţádné plavidlo v dosahu. Samo o sobě to bylo uklidňující. USS Amon dorazil na místo určení. Byl to větší asteroid a podle skenů se na něm nacházela nějaké troska. Byl tu však i velký systém podzemních jeskyní. A jak to vypadalo, tak tam dokonce byla i atmosféra. Zcela určitě umělá. Telik si asi dal záleţet. Místo transportu byla jeskyně na prostorových souřadnicích 34 x 12 x 90. Jeskyně se nacházela poblíţ vnějšího okraje. Jedno z mála míst, kde je moţný transport. Ten asteroid vypadal jako pěkná hrobka, která dokáţe pohřbít cokoliv. „Počítači, aktivuj program Tarkin-1.“ „Aplikace potvrzena, vyslanče Tarkine.“ Ozval se hlas počítače. Nyní zbývala jediná věc. Mat se upravil, srovnal róbu, vzal bezpečnostní PADD do své ruky a udělil příkaz. „Počítači, zaměř mou osobu a zahaj transport na zadané souřadnice v asteroidu.“ A v těsné návaznosti na tato slova se diplomatova těla zmocnila modrá transportní záře. Typické mravenčení přestalo, kdyţ byl transport ukončen. Jeskyně byla velká asi 50 metrů na délku, 40 na šířku a 80 metrů na výšku. Do této jeskyně vedlo několik ústí. Jejich počet se nedal snad ani spočítat. Co ovšem do jeskyně rozhodně nepatřilo, byla postava romulanského důstojníka. Admirál
Telik stál u jednoho z ústí. K Martelově velkému překvapení byl sám. Mat čekal nějakou ozbrojenou stráţ. „Tak se konečně setkáváme, Marho. Na stanici jsme neměli příliš mnoho času. Říkal jsem si, jestli přijdeš sám.“ Začal rozhovor dvou bratrů ten starší z nich. Přitom pomalu přicházel k Tarkinovi. Martel se snaţil o klidnou hlavu. Nutno říci, ţe se mu celkem dařilo. Ať tahle situace skoční jakkoliv, tak bude zajištěn účel mise. „To jsem skutečně neměli, Aerve. Máš svou část úmluvy.“ Aerv ch´Rihan Telik obrátil oči v sloup. Spěch, Federace vţdycky někam spěchá. Času nyní mají více neţ dost. Tak proč si nepopovídat. „Moc pospícháš, ale to je to mládí, Marho. Vţdyť jsme se tu ani nemuseli potkat. Ten Váš nadporučík byl schopným soupeřem. V přímém boji by samozřejmě nevyhrál, to ţádný velitel, ale ta jeho vynalézavost. To se musí ocenit. Skutečně by mě takové řešení nenapadlo a jsem si jist, ţe ani tebe ani Youds.“ „To máš pravdu. Mě by to tedy nenapadlo, ačkoliv v nekonvenčních metodách mám jisté zkušenosti.“ „To se musí nechat. Zbraň ničící hvězdy. Řekni mi. Na to jsi přišel sám, nebo ti musel někdo pomoci?“ Martel na sebe byl za tuto zbraň hrdý, ale zároveň ne. Tušil, ţe Telik má z této zbraně obavy. Ostatně jako kaţdý, ale ve své podstatě byla tato zbraň nepouţitelná. Jedno její pouţití a vše se mění, ostatní velmoci rychle přijdou na to, jak tuto zbraň aplikovat pro své účely. Úţasná dedukce nadporučíka Johnsona však vkládala této zbrani nový rozměr. Rozměr hodný uvaţování. „Ano, na to jsem přišel sám. Bohuţel, jak vidíš, tak to nefunguje, jak má. Ale pro náš účel to stačilo, ne?“ „To souhlasím. Nic nenápadnějšího jsi nemohl provést.“ „Taky si to myslím. Ale teď dost řečí. Kde je tvá část úmluvy?“ „Ach jo… Ty skutečně nevíš, ţe spěchat se nevyplácí. Telik Maraku, transportujte sem kontejner 4.“ „Rozkaz, admirále.“ Ozvalo se jako odpověď. Mezi admirálem a vyslancem se objevila zelená záře romulanského transportního paprsku. Po jeho odeznění stál na jeho místě kontejner. Po bliţším prozkoumání Martel zjistil, ţe se jedná o jednotku s podporou ţivota pro umělé kóma. „Nebude ti vadit malý test, ţe ne?“
Aerv učinil jenom ruční gesto nic nenamítání. Důkladná genetická zkouška potvrdila osobu uvnitř. Příslušné PADDy taky nebyl problém ověřit. Mat měl s sebou i stěţejní body pro daný projekt. Také dopadly v pořádku. „A mohu nyní já.“ „Samozřejmě.“ Odpověděl Martel na admirálovu výzvu. Předal mu odkódovaný bezpečnostní PADD. Telik jej také zběţně omrkl. Avšak ţádnou zkoušku neprováděl. Tu si mohl odpustit i Martel, neboť následky nedodrţení úmluvy byly poměrně značné. Rozhodně nestály za takové následky. „Energii.“ Pronesl Tarkin náhle. Biolůţko i s PADDy náhle pohltil modrý transportní paprsek. USS Amon transportovala všechny materiály na svou palubu. Telik si nechal na přenosném nosiči obrazu zobrazit USS Amon. „Tak na tomhle jsi přiletěl? No ovšem, polarizovaný trup, ţe? Dobré. Skutečně do…“ Jenţe neţ admirál stačil něco donést, tak se runabout dal do pohybu. Protokol Tarkin-1 byl aktivován. A co hůře. Přímo před Telikovýma očima se runabout zamaskoval. Aerv hodil po Martelovi vraţedný pohled. „Tohle je porušení Algeronské dohody.“ „Ne, není.“ Odpověděl prostě vyslanec. Admirál uţ však nebyl schopen s runaboutem nic dělat. Bylo mu jasné, ţe přešel na warp a neznal jeho trasu, aby jej mohl nechat sledovat. Zřejmě však čekal na vysvětlení. „Ten raketoplán je dar Federace Klingonské svrchované říši. Vypůjčil jsem si jej od našich přátel. Vypadali docela ochotně, kdyţ mi jej půjčovali, chceš-li znát můj názor.“ Jenţe to uţ Martel přešel pomyslnou bariéru slušnosti, kterou admirál vyţadoval. V jeho ruce se ihned objevil disrptor… Název: Vzpomínky ….. Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: USS Scorpion Stalo se před vstupem USS Scorpion do mlhoviny (…. jak idylické časy to byly :-) ) -------------------Sluţba na mostíku mi skončila, konečne som videl svojho nového kolegu, práporčík Seamus Jack Hartnell. Prenechal som mu kormidlo a ja som odišiel z mostíku. Sôr ako pôjdem do
svojej kajuty by som sa rád zastavil a pozrel na navigační deflektor. Nová loď a moţná i nová konštrukcia, všetky dostupné informácie som si uţ stiahol do svojho PADu. Konečne som vchádzal do strojovne, kde v zadnej časti sa nachádza vstup do deflektorovej časti. Bol som dohodnutý s Olivenom, ţe sa tam môţem pozrieť. Bol tu rozruch. Z rozprávania inţinierov tu vraj mali malý prepad mariňákov. Troch ma prekvapuje, ţe na mostíku o tomto cvičení, nikto nič nevedel, dokonca ani kapitánka, dokonca, boli aj nejaké zranenia. To sa toho za pol roka vo flotile toľko zmenilo? Pomyslel som si a bol som rád, ţe tieto veci sú mimo mňa. „Ahoj Oliven idem sa pozrieť na ten deflektor,“ povedal so šéfinţinierovi. On mi len hlavou kývol na súhlas a šiel som ďalej, zjavne mal dosť svojej práce. Údrţbárskou šachtou som prešiel do malej miestnosti, kde bola umiestnená podpriestorová budiaca cievka a generátor gravitónovej polarity so zosilňovačom podpriestorovej deformácie. Hlavné časti deflektora, ktoré mňa ako pilota zaujímajú. Všetky systémy boli naozaj pozoruhodne zdokonalené a to som pred tým slúţil na lodi triedy Galaxi III. Podpriestorová cievka deliaca energiu pracovala o 30% efektívnejšie ako tá na Galaxi a sila kaţdého s piatich parabolických štítov, bola zvýšená o 6%. Čo sa hlavne dá vyuţiť pri boji, kde sa manévruje i väčšími rýchlosťami ako je plný impulz. Zvýšenie energetickej hodnoty v generátore gravitónovej polarity a následné znásobenie v zosilňovači podpriestorovej deformácie zefektívnilo deflektorový lúč, ktorý doteraz umoţnil otočiť loď zo štandartných 70° na 75° na kaţdú stranu, čo zvýši nárazovú manévrovateľnosť o 10° a to je uţ celkom pekné. Naozaj mi nezostáva nič iné ako len uznať, ţe táto loď má čo do seba. Zoznámením a diagnostikami systému som strávil skoro tri hodiny. Začala ma chytať únava a celkom by mi bodla nejaká káva na prebratie. Pozrel som sa okolo seba a ten neporiadok čo som narobil, ma aţ zarazil. Po zemi rozhádzané PADy, kryty s panelov a nejaké tie diagnostické zariadenia, „Len upratanie mi zaberie pol hodiny“, povedal som sám pre seba a začal som upratovať. Konečne som sa dostal zo strojovne a aj tý inţinieri na mňa pozerali nejak nechápavo, ale čo uţ. Niektoré nápadi čo som tam videl, by som mohol pouţiť aj do svojej lodičky, ktorá je odstavená v hangáru číslo dva. Dvere baru sa otvorili, je tu celkom rušno, podišiel som k baru a vzal som si kávu. Obslúţila ma celkom pekná barmanka. Vlastne ako som si všimol, všetky, sú pekné. Je to náhoda, alebo povinnosť na vlajkovej lodi?... :o) Vzal som si kávu a šiel som si sadnúť, voľní bol jeden stôl pri okne a tak som si tam sadol. Ani som sa poriadne neusadil a uţ bola jedna s tých troch pri mne. To je ale rýchla obsluha, veď som si ani neodpil, pomyslel som si. Petře před hodinkou začala sluţba. Její nejstarší sestřička Monika, byla za barem a obsluhovala hosty, kteří se začali trousit s postupujícím lodním večerem. Monika na ni zamávala a ukázala někam za její záda. Petra se proto otočila tím směrem. Sympatický důstojník si zrovna sedal ke stolu. Ale ke špatnému stolu.
Vydala se proto k nově příchozímu důstojníkovi. Přišla ke stolu, kde seděl a popíjel zamyšleně svoji kávu. "Ten je ale roztomilý!" pomyslela si Petra. Monika zrovna obslouţila stůl vedle. "Ano, máme tohle víno v lodní databázi, ale mohu vám nabídnout i originální láhev." Petra stála kousek od ní koukala na důstojníka, který si sedl za rezervovaný stůl. Co jí můţe tak dlouho trvat? Pozorněji se podívala na Petřin výraz a bylo ji vše jasné. Vrhla po mladší sestře přísnější pohled. Ta jako by se probrala, tvářičky jí zrůţověli a konečně promluvila. „Prepáčte poručík, ale tento stôl je rezervovaný“ „Nebudem tu dlho, len vypijem svoju kávu a pôjdem“ „Ten stôl si rezervoval hlavný poradca, ale pokiaľ nepríde s jeho priateľmi, tak tam môţete kľudne sedieť, no potom vás budem musieť poprosiť presadnúť si.“ „Nebojte sa ja tu uţ vtedy nebudem, dopijem kávu a pôjdem.“ Po mojích slovách sa milo usmiala a odišla. Odvrátil som sa a zapozeral na hviezdy. Petra věděla, co bude následovat, kdyţ se po chvíli sešla se svou sestrou u baru. Monika dokázala být pěkně přísná. Jaké bylo její překvapení, kdyţ se kázání nekonalo. "On tam nebude sedět dlouho, Mony." Snaţila se to rychle zapovědět Petra. Monika se na ni jen schovívavě podívala. "Všimla jsi si těch nášivek na poručíkově uniformě?" Ani nečekala, ţe jí Pet odpoví. "Nevšimla, coţ mě nepřekvapuje." Usmála se na sestru. "Jinak by jsi věděla, ţe náš drahý poradce .... Tvůj drahý poradce" neodpustila si Petra, ale tvářila se jako andílek. "........ má stejné nášivky." Dodala Monika a v očích se jí bojovně zablísklo. Mladší sestřička začíná mít svou hlavinku. No, jednou to přijít muselo. "Takţe spolu chodili na AHF a nebo spolu jiţ slouţili" "Ano, ale v kaţdém případě se dobře znají." Mrkly na sebe sestry Janackovi a pustily se do další práce. --------------------
Pár hodin po událostech „Bizarre Boston Tea Party, část 3“ Hlavní poradce USS Scorpion Pavel Hotty odloţil PAD, do kterého zapisoval svůj osobní denník. Myslel na své spoluţáky s AHF, Olivena Dortze a Johna Seroquela, kteří se rozhodli opustit TF. Pavel se jim to nesnaţil rozmlouvat, ani jako poradce, ani jako přítel. Znal důvody jejich odchodu a rozuměl jim. Navíc, jeho přátelé nebyli jediní, kdo se rozhodl odejít z TF a USS Scorpion, respektive jeho velící tým jiţ poţádal velení HF o důstojníky na pozice, které musí být obsazeny. Pro Pavla to byla další práce navíc. Projít posudky a psychologická vyšetření a zařídit vstupní pohovory. Ale všechno má svůj čas, teď se musí postarat o důleţitější věci. Zkontroloval si uniformu i umístění malého, ale výkonného fázeru, který se nedal tak jednoduše zjistit, ale byl pěkně po ruce. Poradce normálně zbraň nenosil, ale situace na palubě měla k normální daleko. Jako bývalý bezpečák byl zvyklý neponechávat věci náhodě a připravit se na různé situace. Po té odešel ze své kajuty. Ošetřovna byla posledních pár hodin velice ţivým místem. Doktoři si nemohli stěţovat na nedostatek pacientů. Bezpečnostní cvičení, potyčky v baru, vyzvednutí posádky ze záchranných modulů USS Bellerophon, potyčka s romulanskými loděmi a záchrana posádky USS Helpline. O poslední bitvě s romulany nemluvě. Ani Pavel si nemohl stěţovat na nedostatek práce. A aby toho nebylo málo, skončil na ošetřovně i jeho zástupce. Utrpěl lehké zranění při jednom bojovém zásahu USS Scorpion. Nic váţného, kdyby se mu při tom neozvalo staré zranění ramene. Díky tomu si v nemocnici chvilku pobude. Poradce procházel ošetřovnou a pomáhal, kde se dalo. Díky svému telepatickému smyslu celkem snadno poznával rizikové případy a rychle doplňoval údaje do jejich chorobopisu. Doktoři se díky dnešní medicíně rychle postarají o uzdravení zranění, ale tím péče o pacienty nekončí. Na to někteří lékaři zapomínaly a proto si poradce bral extra sluţby na ošetřovně, aby tyto věci podchytil včas. Nebyla to běţná praxe, hlavní poradce býval většinou na můstku, ale Pavlovi šlo hlavně o duševní zdraví posádky, neţ o to, co je obvyklé. Pokud by na můstku potřebovali jeho odbornou pomoc, můţou jej kdykoli kontaktovat intercomem. Poradce se přesunul k dalšímu pacientovy, odsunul rozptylující myšlenky stranou a soustředil se plně na svou práci …….. -------------------poručík John Seroquel & nadporučík Pavel Hotty pozn.: poslední log poručíka Johna Seroquela Název: Klidný pracovní den jako kaţdý j Autor: Lokace: Vesmír/Servisní paluba Před pěti hodinami.... Pustý vesmír zůstává nedotčený pouze v dálce je vidět malé světélko, které jasně naznačovalo, ţe k hvězdné lodi Scorpion míří další, tohoto dne jiţ třetí loď. Loď...tak zvlášní přirovnání v pomětu jí a dvou předchozích....SF-422 proti Excelsioru vypadala jako jehla proti obouručnímu meči...přesto nikdo nevěděl, kdo by byl tou jehlou a
mečem. SF-422 Void Sphinx patřila k nejmodernějším stíhačům Federace a Excelsior...k dosluhujícím veteránům. Stejně tak vlastně vypadalo porovnání Scorpionu se svým doprovodem. Byl to prapodivný obraz. "Catspien, najdi mi mojí loďku." "USS Scorpion, třída Sovereign, vzdálenost 4.5 kliku," ozvala se Mathewovi jeho palubní AI. Mathew se pousmál, jelikoţ mu na jeho HUD vyskočil i popis a trajektorie, jak se na Scorpion dostat. Pevně chytil knypl a stočil svou stíhahačku do toho kurzu. Jak jen můţe být dnešný den ještě krásnější? Na můstku vládlo napětí. Kapitán nebyla po ruce a velení měl v rukou hlavní vědec. Ale oc, mohlo být horší. Lorie zrovna končila šichta, kdyţ se na skenerech objevil nový kontakt, který dle transpordéru byl identifikován jako federační stíhač. Po chvíli nabral kurz rovnou na Scorpion a Lorie hleděla na to, jak se jí na displeji rovnou zobrazují informace o letounu, pilotu a přístupových informací. "Zde je USS Scorpion plavidlu označující se jako Catspien, odpovězte a udejte svůj záměr." "Zde je pilot Catspienu, loďmistr Mathew Dreamw. Mám převelení na Vaší loď, takţe bych rád se zadokoval a převzal svůj post." "Scorpion rozumí, leťte k hangáru 2, kde se uţ o vás postarají." Catspienu rozumí, Scorpione." Servisní paluba - USS Scorpion SF-422 vypadala mezi Peregriny jako pěst na oko, to Mathew věděl hned od začátku, kdy se plošinou společně se svou stíhačkou spustil z hangáru na servisní palubu. Šéf mending, velitel paluby, jiţ na něj čekal, a kdyţ technici dotlačili jeho stíhačku do slotu, otevřeli kokpit a postarali se o jeho helmu, Mathew mohl slézt na palubu a setkat se v Šéfem vtváří v tvář. Oproti protokolu Šéf začal. „Dobré ráno, pane. Šéf Mending. Budu Váš vrchní údrţbář, dokud jste na palubě.“ "Dobré ráno, Šefe, loďmistr Mathew Negaimergovič Dreamw. Postaral by jste se o moje zlatíčko?" „Je mi potěšení, ţe vás poznávám, pane,“ pokračoval Mending a podal Mathewovi ruku, našeţ pokračoval. "Samozřejmě ţe vaše holčička je u nás v těch pravých rukou. Bude tu jako v bavlnce." "To jsem rád. Nevíte, kde najdu svého velícího?" odpověděl mu Matt a podíval se po hangáru. "Velitel Honor se nachází ve své kajutě a velící Cainová zrovna má cvičné střelby na asteroidech, takţe bych počkal, aţ se vrátí, coţ by mělo být za tři hodiny," odříkal jakoby z počítače Mending a poté jeho sklouzl na SF-422. "To je Void Sphinx, ţe?" řekl a ani nečekal na odpověď a pokračoval. "Slyšel jsem ţe mají vlastní AI systém řízení a další tunu serepetiček. Dobrá stíhačka, jestli můţu mluvit otevřeně, pane. Takových by jsme potřebovali víc." "Nepatří mezi nejhorší, Šéfe," odpověděl mírně pobaveně Matt a uţ to tu chtěl ukončit. Byl po letu unavený a vybavovat se s Mendingem můţe i za pár hodin, po sprše, trochu jídla a spánku... "Catty z ní bude mít radost....tak mě napadá, víte kde máte kajutu?" "Catspien, moje holka, to uţ z lodních záznamů vytáhla -- kajuta 858, paluba osm." "Dobrá tedy, jestli mě omluvíte, mám tu ještě práci, pane." "Bylo mi potěšením, Šéfe," řekl ještě Matt zdvořile a poté se otočil k východu z paluby a ke vchodu k teplé sprše, měkké posteli a výborné stravě dle vlastního výběru.
Created by CPO. Teaz Mending (NPC by 2PO. Cain) & 3PO. Mathew Negaimergovič Dreamw Název: Newbies Autor: Lokace: USS Scorpion Někdy během evakuace Helpline Pokračování z ošetřovny TJ se pomalu začal probouzet ze spánku. Divnej spánek, určitě ho doktor uměle uspal, protoţe se mu lautr nic nezdálo. Pomalu otevíral oči a viděl ještě trochu rozmazaně. Párkrát zamrkal, začínal rozeznávat obrysy světel. Během chvíle uţ Tom viděl docela jasně a proto si oči ještě pro jistotu promnul. Zjistil, ţe uţ můţe bez problému hýbat rukama. Pořádně vyzkoušel hybnost paţí, zacvičil si s prsty a párkrát zatnul svaly co nejvíc uměl. Tom musel v duchu doktorovi poděkovat a jelikoţ odvedl výbornou práci bude se mu muset v budoucnu nějako revanšovat. V tom se objevil poručík McKenely a viděl, ţe je TJ uţ vzhůru. Zamířil tedy k němu se spokojeným výrazem na tváři. „Tak jak se cítí náš pilot?“ řekl ještě v chůzi doktor. „Doufám, ţe dobře protoţe si troufám tvrdit, ţe jsem odvedl výbornou práci.“ „Děkuju, pane. Cejtim se fakt dobře, skoro jako znovuzrozenej.“ usmál se protaţivší se Tom „No tak to jsem opravdu rád. Myslím, ţe bychom vás uţ dnes propustily ale do sluţby vám doporučuji nastoupit aţ zítra. Chtěl bych vám také doporučit návštěvu simulátoru jako rehabilitaci.“podotkl poručík, protoţe tušil ţe jinak by se Tom jinak vrátil do sluţby okamţitě i přes jeho doporučení. Tom o několik hodin později opustil ošetřovnu s nezvyklým pocitem ohroţení, ale všechno se zdálo být v pořádku. Lehkým krokem dorazil k výtahu a rukou přivolal výtah, který se téměř okamţitě s typickým zasyčením otevřel. Vešel dovnitř a uvolnil se tak, ţe to snad ani nebylo moţný. „Hangár 1.“zašeptal TJ ale i přes to se výtah rozjel. Během několik okamţiků se jiţ opět otevíraly dveře a Thomas vyšel směrem k Hangáru. Na chodbách okolo hangárů se nikdy nemotalo příliš mnoho lidí a proto ani teď zde nebylo ani ţiváčka a ani mrtváčka. Prošel dveřmi od Hangáru a vyšel vstříc svému nádhernému stroji. Teprve po chvíli si všimnul, ţe pod ním leţí nějaká osoba. Šel blíţ a zjistil, ţe to je Vrchní servisák Teaz Mendig. Došel natolik blízko aţ si ho Mendig všimnul. „Á pan Stormmage. Tak jak jste se měl na ošetřovně?“zeptal se jízlivě Náčelník aniţ by odloţil z ruky své diagnostické nástroje a pohlédl Tomovi do očí. „Měl jsem se tam docela dobře. Co se stalo s mým Peregrinem? Naposledy byl ještě v pořádku.“strachoval se Tom o svého miláčka. Začal si probírat svůj poslední let a nebyl si ničeho vědom, snad jenom… „Oddělal jste navigaci a rozmlátil jí tak, ţe měla sotva poloviční strukturální integritu. Nebýt Caroll a Cloodyho, měl by jste z ní měl kůlničku na dříví a né stíhačku!“sršel vztekem
Mending „..kdo to má podle vás opravovat, co?“ „Hups a já si myslel, ţe to nic nebude. Takţe ten malej asteroidek byl přeci jenom trochu rychlejší neţ já.“ pousmál se lehce TJ ale kdyţ viděl Mendiga tak toho raději ihned nechal. „Coţe?? On si řekne asteroidek a přitom ho to málem zničí, Sodoma Gomora!“ zavije Mending popadaje se za hlavu skoro nepříčetný tou absoluditou. „A jak tedy. Spravíte mi Peregrina? Nebo si mám zrovna objednat novýho.“podotkl ironicky Tom. "Uţ je danej do pucu, ale estli mi ho..." =/= Nouzové přistání, Pegasus-01. Nouzové přistání, servisní paluba kód rudá. =/= Mending ještě zahrozil Thomasovi a pak mu potvrdil, ţe stíhač je v pohodě. Mezitím se plošinou dolů dostal i Pegasus One, stíhačka velitele letky, velícího Cainové. Viditelně nebyla v kondici, jak stíhačka, tak pilot, jelikoţ vypadali obě rovnou na odpis. Technici Pegasus One zatlačili do jeho slotu a uvolnili pojistky kabiny. Helen vylezla ze svého stroje a hned na zemi se střetla s Šéfem. "Velící, co jste to udělala mé stíhačce?!?!" řekl téměř mučednicky Mending a přitom ukazoval na servaný impuls na pravé straně. Helen na něj unaveně pohlédla a pak se pousmála. "Říkala jsem si, proč ten motor vypadl ..." řekla spíše pro sebe a poté e otočila k odchodu. Ale Mending se nenechal tak snadno odbít. "Budeme muset sundat celé upevnění motorů. Přitáhněte zvedák." hořekoval si pro sebe a poté se otočil na Helen. "Nechápu, jak jste s tím vůbec mohla zvládnout letět, natoţ přistát." Helen, unavená, po nouzovém přistání, nebyla dobře naladěná. "No tak na to zrovna vůbec nechci myslet. Kde je Sandore? Chci aby okamţitě spravil ten závěs nebo ho nakopu do prdele." "Velící, Sandore na Scorpionu nepracuje, je mi líto." Helen, jakoby se probrala, pohlédla na Mendinga a omluvila se. Ten přikývl a propustil jí. Kdyţ šla kolem Toma, pozdravila ho. "Zdar Tome, tak zase na nohou?" zeptala se a aniţ by čekala na odpověď, dodala. "Nezajdeš do baru?" "Tom si Helen prohlédl od shora dolů "Nechci se nijak vnucovat ale radši by jsi podle mě potřebovala pořádnou sprchu a trochu spánku. Jestli chceš tak tě doprovodím do kajuty."navrhl TJ s jasným úmyslem zmizet z očí Mendingovi. "Helen se zasekla, a viditelně jí dělalo problémy přemýšlet. Pak se protáhla a přikývla. "Kdyţ chceš. Budu ráda. Alespoň s tebou budu moci probrat nové sloţení letky." Tom přikývl a kdyţ odcházeli, ještě se podíval na svého miláčka, Peregrina, a následně směrem k Mendingovi prohodil -- "Někdy vám sem na oplátku přijdu pomoct aţ to budete nejvíc potřebovat." "Dostali jsme pár nováčku, přesněji...tři? Jo, tři. Nějaký dvě holky, Catty a Fox, a pak jednoho klučinu, Brenuse. Uvidíme co v nich je. Co říkáš, ţe bychom tak za dvanáct hodin udělali cvičení celé letky?" "Já bych to bral. Můj Corsair uţ se těší pomalu víc neţ já ale co ty?Myslíš ţe to Mending tak rychle stihne?"očemţ TJ pochyboval"Ikdyţ má okolo sebe ty svoje pohůnky tak nevim nevim. Přeci jenom jsi měla jeden impuls v kapánek nesprávný poloze."zasmál se Tom ikdyţ viděl ţe Tauron to moc nepobavilo "Já myslela holosimulátor," spraţila ho a poté se zamyslela, co to vlastně vyváděla, ţe její
stíhač měl blíţ do šrotu, neţ k připravenosti a poté se zasmála, jako by její mysl vydegenerovala jakýsi vtipný impuls jen pro ní. Kdyţ se ovládla, a to uţ došli k její kajutě, pohlédla na Tomma. "půjdeš dovnitř? Něco si dáme." "No ještě abych nešel dovnitř. Moc často se mi nestává aby mě moje nadřízená zvala k sobě."řekl TJ a přitom mu šibalsky zajiskřilo v očích."Ale radši si dej pozor, docela dost toho snesu a to jak pití tak i všho ostatního." Helen se pousmála a otevřela dveře. Kajuta za nimi byla trochu standardní, trochu jiná. Ničím nevyčnívající, ale zase ve všem zvláštní. Helen přesla ke stolu, ze kterého smetla kdejaký bordel (rozjedené jídlo, PADDy atd.) na zem za stůl, tak aby to nebylo vidět. Vezme z něj však láhev a z jedné poličky skleničku, do níţ ten alkohol naleje. "Si někam sedmi. Promiň ten bordel, nějak jsem poslední dobou neměla čas ani chuť s tím něco dělat."a sama se posadila na svůj malej gauč zatímco si Tom u stolu nalejval do sklenky zlatavou tekutinu. „Dáš si taky nebo se mám kontrolovat úplně sám.“odkládaje láhev moku zpět na stůl. Podíval se na tekutinu proti světlu, lehce s ní zamíchal o stěny skleničky a dlouze si k ní přivoněl. Poté si dal pouze malý doušek onoho nápoje a náhle se mu rozlilo teplo po celém těle. TJovi oči aţ zazářil jakou měl ten nápoj sílu. "Chutná? Vlastní výroba. u nás doma se to vyrábí na hektolitry," načne rozhovor Helen a sama ze své skleničky upije. V Tomovi ještě doznívala ta opojná chuť. Jen párkrát v ţivotě pil něco tak lahodného co tolik vyzařovalo teplo hned v několika fázích. „Výtečné. Tak tohle nemám příleţitost příliš často pít ikdyţ mám ve své kajutě nápoj s podobnými účinky a zcela jinou barvou. Ale přišli jsme se projít ty nováčky. Tak co o nich všechno víš Helen?“zeptal se zvědavě Tom Helen vstala z pohovky a poloţila na stůl skleničku. Thomas si aţ teď všiml, ţe deska toho stolu je ze skla. Vypadalo to...dost zajímavě. Helen přešla k počítači a tam vzala pár PADDů, se kterými se vrátila opět do pohodlí pohovky. "Tak se na ně podíváme...první z nich je...ano, člen posádky druhé třídy Joliet Grey, devatenáct let, je to nováček z akademie. Tam si vedla celkem dobře. Podle mě bude v pohodě, co říkáš?" zeptala se Helen a podala PADD Tommovi. „Hmmm, to cvičení budeme muset udělat uţ jenom kvůli ní. Má minimum nalétanejch hodin a to nepočítám bojové akce…těch by se člověk nedohledal. Ale budiţ pilot z ní bude i kdyby nechtěla.“dokončil TJ svoji kritiku a odloţil Padd na stůl zatímco Helen začala číst další profil. „Tentokrát klučina, crewman Andrew DeBlanc. Mno, ten je trochu lepší. Má odslouţený rok a jedno doporučení k povýšení, které mu zamítli. Dvacet jedna let, sem tam nějaký problém, ale taky podle mě nebude problém." „Rok. Jenom jeden rok. Kdyţ mě daly na tuhle loď tak uţ jsem měl tři roky odslouţený se stovkama nalétanejch hodin. Flotila uţ asi je hodně zoufalá kdyţ sem posílá takové mladíčky, který by nejradši posadila do stíhaček a vyslala je hluboko za nepřátelské území aby tam udělali co největší paseku.“ rozhořčil se Tom protoţe věděl ţe si budou muset zadek hlídat sami a ne ţe je bude pořád někdo hlídat. „A stejně by mě zajímalo proč zrušily to jeho povýšení.“ "Je tu napsáno, ţe pro neprokázání deklarováných důvodu k povýšení. Navrhl ho jeho kapitán za statečnost pod palbou. Ale SAR tým co mu to měl potvrdit, sestřelili, takţe měl smůlu." Helen se odmlčela a pak vzala další PADD. "A další holčina, Ellian Powell. Taky novicka z akademie. Jak na ní koukám...sakra, tady asi
budeme mít problém. Jak na ní koukám, není nic čím by vynikala, spíš naopak. Dle toho co tu je se vůbec divím, ţe prošla vstupním letem. Juj, to je zajímavý, hned první let s instruktorem rozbila stíhačku o přistávací dráhu, tohle bude fakt zajímavý. A tady dál, ten vstupní let taky dle toho co se tu píše nebyl bez problémů. Problémy s pokročilým manévrováním, problémy při přistání...tahle holka to nebude mít jednoduchý. Vezmeš si jí pod křídla, nebo jí mám jmenovat mím wingem já?" TJ se dlouze podíval na Tauron a několik okamţiků na to se trochu zašklebil. „Říkáš ţe rozbila stíhačku uţ při vstupním letu jo??“na chvíly se odmlčel potom se znovu usmál a pravil „Tak tu si ji beru já. Dostane takovou školu jaký jí ţádnej instruktor nenaučí“řekl Tom a pohodlně se opřel v křesle. Uchopil do ruky sklenku se zbytkem nápoje a jedním hltem ji vypil. „Tak ok,“ řekla Helen. „Je tvá, ale budeš na ni slušný, okish?“ pohrozila Tomovi. „V rámci moţností, ale asi se občas neudrţim.“ „Dobrá, to by bylo vše? Ano, bylo. A teď, pokud mě omluvíš, bych se zašla konečně osprchovat,“ řekla Tauron vstavajíc z pohovky, aby vyprovodila Toma. TJ odloţil poslední PADD opět na stůl, zvedl se z pohodlí ţidle a zamířil pomalu ke dveřím. Ty se v zápětí otevřely a Tom vyšel ven. Rychle se otočil aby ještě stihl něco říci Helen, ale ta stála hned za ním. „Tak zejtra se dohodneme na tom termínu kdy půjdeme s nováčkama do simulátoru,“ zašeptala jiţ unavená Tauron koukajíce Tomovi do očí. „Dobrou sprchu a pěkné sny,“ popřál Tom Helen a odebral se ke své kajutě. Cestou si ještě znovu v hlavě projíţděl ty profily nováčků, ale stejně nejlepší bude kdyţ si je zítra pěkně prohlédne... Created by 2PO. Helen Cain & 3PO. Thomas Jack Stormmage Název: Independent Autor: Jason Berm Lokace: kpaitánova pracovna, zasedačka marines Jason si krutě kráčel z CIC kde si vyslechl zprávu která byla sic určena nadporučíkovi Crossovi ale Jason ji stejně slyšel a mířil do zasedačky kam svolal svou skupinu na poradu. Mířil si to tvrdým krokem kdyţ tu se zastavil a zamyslel. Udělal tři kroky zpět a podíval se na nápis na kajutě podPoručík Alexei Stukov. Jason se opět zamyslel. A pak zaklepal. "Vstupte" ozvalo se z útrob kajuty ,,ahoj Alexi!" vyhodil ze sebe smutně Jason ,,Je tu něco co by si měl vědět, POjď se mnou do zasedačky." Sklopil Jason oči a otočil se k Alexovi zady a pokračoval svým krokem do zasedačky. "Copak pane Berme, problémek s panem Chadwickem?" kdyţ začal Berm odcházet (coţ bylo sice vzhledem k tomu ţe Stukov byl vyšší šarţe ne zrovna podle předpisů) tak se Stukov zvedl ze své ţidle a odebral se za Bermem. Cestou akorát řekl: "No kdyţ vy toho tak málo namluvíte, to je pak samý překvapení" ,,Jistě všichni uţ asi Víte co se stalo" Začal Jason
,,Musíme se postavit za našeho velitele" Jason se na chvíli odmlčel Sledoval reakce lidí z jeho skupiny, nebyl v tom moc dobrý a tak docela brzy pokračoval dál. ,,S velitelem jsem mluvil neţ šel k panu Johnsonovi a také mi sdělil co mu chce říct. a proto povaţuji jeho věznění za protiprávní." Opět se odmlčel a začal rozdávat pady. ,,tohle je operace Tobogán jestli je tu někdo kdo to nechce udělat nechť se zvedne a odejde" Zatímco ostatní četli z padu a pokyvovali hlavami Stukov se přitočil k Jasonovi jako by mu něco nebylo Jasné "Ehm, pane Berme. Doufám ţe jste si vědom případných následků a také jste si doufám přečetl zprávu o uvěznění pana Chadwicka." ,,Ano jsem si plně vědom moţných následků na moji hlavu" Jason sledoval to ticho které nastalo a pak se podvolil a pravil ,,Muţem?" za 2 minuty stáli společně se Stukovem přede dveřmi kapitánovi pracovny Natálie se právě chystala jít za Thomasem do zasedačky kdyţ se ozval zvonek. Obrátila oči v sloup, ať je to kdokoliv tak nepřichází ve vhodnou dobu. "Vstupte," řekla. Jason si se Stukovem prohodili POhledy a dle jejich plánu vstoupili do místnosti. Stukov stiskl svoji originální Parabelu vzor 1942 upravenou pro speciální střelivo které by ošklivě zranilo i Borga ale jinak na sobě nedal znát ţádné pocity ,,Přišli jsme nesouhlasit se zadrţením TA Chadwicka" Rázně pravil Jason přitom sáhl na svou katanu ještě z U.S.S. Hoper. Její ostří se blýsklo místností kdyţ byla vytaţena ze svého pouzdra. K údivu nejen Stukova ji Jason poloţil na stůl. Natálie si zběţně prohlédla oba dva mariňáky nahrnuvší se do její pracovny, aniţ by jevila jakékoliv známky překvapení. Potom se její oči vrátili k PADDu, který si před chvílí četla. "Poslouchám." Řekla suše. ,,Mluvil jsem s velitelem Chadwickem ještě před tím neţ odešel k panu Johnsonovi, Probírali jsme jeho rozhovor a musím říct ţe povaţuji zadrţení pana Chadwicka za protiprávní" Jason se nadechl pousmál se a pokorně dodal ,,Myslím si ţe pan Nadporučík Johnson jednal dle svého názoru a ne zcela správně byla byste tak hodná a dala to do pořádku, pokud chcete jsme připraveni se za našeho velitele Chadwicka zaručit" dokončil Jason
Nat se usmála: "Máte ponětí proč byl zatčen?" ,,Ano byl zatčen za to ţe vyjádřil svůj názor coţ je zásadní lidské právo ničeho jiného se nemohl ani dopustit " trochu tvrději spustil Jason jelikoţ to ţe si tu člověk ani nemůţe říct co si myslí ho pořádně vytáčelo "Ne," řekla Nat očividně duchem stále napůl u své práce a něco zapsala do PADDu. Tak tahle odpověď Jasona dosti překvapila chvíli přemýšlel a pak mu to došlo kam tím kapitánka míří. ,,Potom tedy přehrajte tu teď ten rozhovor. Na to máte právo nebo snad ne?" tvrdě se podíval do očí kapitánovi Jason Natálie poloţila PADD na stůl a opětovala jeho pohled: "Uvědomte si s kým mluvíte, serţante!" Řekla klidným ale varovným hlasem. ,,Madam při vší úctě nechtěl jsem se vás dotknout ale rad bych abychom to tu teď vyřešili a myslím si ţe přehrání toho rozhovoru by určitě dosti věcí vysvětlilo" Uklidnil se Jason Kapitán pozvedla obočí: "Nemyslím si, serţante. Nadporučík porušil základní zásady protokolu a subordinace ke svému velícímu důstojníkovi, kterým byl v tu chvíli nadporučík Johnson. To ţe skončil v cele bylo to nejmenší co se mu mohlo stát. To je vše co potřebujete vědět." ,,Madam je tu nařízení 2 hvězdné flotily a to porušil pan Johnson, proto ţádáme propuštění velitele Chadwicka, a zaprotokolování naší námitky do lodního deníku" klidně pronesl Jason i kdyţ uvnitř vůbec klidný nebyl ,,a pak je tu nařízení 22 to je v téhle věci řekl bych zcela zásadní" ozval se zezadu Stukov Kapitán se posadila za stůl: "Nejsem si vědoma toho, ţe by nadporučík Johnson porušil nařízení 2 nebo ţe by panu Chadwickovi bylo odepřeno právo vyjádřit se ve smyslu nařízení 22. Není zadrţen za své názory ale za způsob jejich prezentace. Vaše námitky budou zaznamenány, ţádost a propuštění se zamítá," řekla kapitán a obrátila se znovu k PADDu, na znamení toho ţe skončila. ,,ale madam myslím ţe zadrţovat velitele Chadwicka je proti zdravému rozumu, nemyslím ţe by byl nějak nebezpečný lodi či posádce, dokonce si myslím ţe by byl prospěšný " pomalu ztrácel naděje na úspěch Jason,,Jak říkám jsme připraveni se za něj zaručit" dokončil nakonec Natálie ještě jednou zvedla oči od PADDu: "Odchod," řekla tónem, který nepřipouštěl námitek. Jason sebral svoji katanu ze stolu a společně se Stukovem zamířil k odchodu
Zmáčknul interkom a oznámil ,,nastartujeme tobogan! za 2 minuty v zasedačce a vemte si helmy." po 2 minutách ,,Počítači vypni všechny senzory v místnosti" zahlásil Jason ,,Senzory jsou vyřazeny" ,,odteď jste všichni zde vázáni mlčenlivostí, a tato mise je jen ve vašem volném čase a jestli ho nechcete dat v šanc můţete odejít" zahájil svůj proslov Jason,, vy desátníku Meneli si vemte par chlapců a budete monitorovat vězení a pospěšte si" pokynul rukou k odchodu Jason,,a desátníku pouze monitorovat neţ dostanete další rozkazy"ještě pro jistotu dodal Jason ,,desátník Allison si vezme na starost doky vyberete tu nejrychlejší stíhačku která tam kotví a tu budete monitorovat, tak aby vás nikdo neviděl opět vyčkávejte na další rozkazy" rozdával úkoly Jason ,,a nakonec vy slečno Friesová vy tady tu zasedačku obsadíte a budete zde zpracovávat informace a pravidelně mně informovat a hlavně sem nikoho nevpustíte jasné?" ,,Jasné!" ozvalo se sborově Jason se mohl odebrat do kajuty, uţ si potřeboval odpočinout Kdyţ vešel do kajuty problesklo mu hlavou co měl ještě udělat i kdyţ to paradoxně nebylo v jeho pravomoci věděl ţe kdyţ to udělá Cross bude to konec Chadwicka a konec Maríny tak jak ji zná a tak zapnul obrazovku spojil se srubem v Kanadě který postavili společně s Klenem...dlouho čekal aţ po chvilce se potvrdilo spojení. Na obrazovce se objevil rozespalý Kwen ,,Proboha vis kolik je hodin!" byla jeho první slova ,,Mno doopravdy o tom zjevně nemám přehled" pousmál se Jason ,,Tak co chceš" Unaveně povídá Kwen aby mohl uţ co nejdřív jít spát ,,Ale ta tvá holka pracuje v Jagu u Maríny ţe?" ,,No jo no, ty s ní chceš teď ve 2 ráno mluvit s ţenskou ty jsi šílenec" ,,A můţu?" V tom se vedle Kwena objevila překrásná zrzka v krajkové noční košili a narozdíl od něj nevypadala tak sešle ,,Ahoj Jasone jakpak se vede?" pravila čile a probuzeně ,,Ale jo jde to aţ na par věcí" pousmál se Jason který pozoroval jak Kwen pomalu odchází a pronáší,,Aţ tu skončíte tak to vypni" ,,A copak potřebuješ v tuhle raní hodinu" vybídla Jasona k dialogu zrzka
,,Můj velitel je ve vězení a potřebuje někoho kdo ho z toho vyseká, Neměl jsem šanci s ním mluvit poněvadţ okolnosti jeho uvěznění jsou dosti zajímavé a myslím ţe to jeho zadrţení a zákaz návštěv značně podivné, a taky vím ţe ty jsi jedna z nejschopnějších právniček co znám tak ti volám" ,,Kdyţ to říkáš ty nemám důvod ti nevěřit, budu tam tak za 5-6h pokud mi nadřízený povolí pouţít našeho speciálního transportéru major Arlanda Bromma konec"obrazovka s krásnou zrzkou se vypnula a Jason šel spát s dobrým svědomím Created by srg. Jason Berm, por. Alexei Stukov Cpt. Natalia Youds
Název: "Kdyţ prší...část druhá" Autor: Natalia Youds Lokace: Zasedací místnost Zasedací místnost zela prázdnoutou. Po přítomnosti dvou kapitánů, kteří odešli tu nyní nebylo ani stopy. Zasedačka na Scorpionu se drţela zavedeného standartu, designéři interiéru tentokrát ţádné excesy nevymýšleli. Uprostřed stál dlouhý, leskle černý stůl ve tvaru pokrouceného obdelníku a kolem něj na deset pohodlných křesel, určených pro význačné hosty a nejvyšší důstojníky na lodi. Oba dva příchozí do téhle kategorie rozhodně patřili. Dlouhá stěna naproti vstupním dveřím byla celá prosklená (i kdyţ to samozřejmě sklo nebylo, tento výraz se v běţné řeči udrţel) a poskytovala tak kolosální výhled ven, obyvkle to bylo na hvězdy, dnes na stříbrno-zlatý vnitřek neznámé mlhoviny. Ze zasedačky vedly ještě jedny dveře, přímo do kapitánovi pracovny. Podél druhé dlouhé stěny byly stojany s modely lodí Flotily. Všem jim vévodil právě Sovereign. Nad nimi bylo několik portrétů známých historických osobností, Jonathan Archer, James Kirk, Sarek a vprostřed Spock, nový prezident UFP a flotilní admirál Paris, vrchní velitel Hvězdné flotily a SFMC. V čele místnosti byl velký instruktáţní panel a pod ním nenápadně skryt vstup do Jefreasových průlezů. Novinkou zasedačky byl holoemitor umístěný oprostřed stolu, umoţňující trojrozměrné zobrazení, čehokoliv co bude třeba trojrozměrně zobrazovat. Kapitán následovaná nadporučíkem Johnsonem vešla dovnitř. Ani Chris Honor ani Chadwick tu ještě nebyli. "Kapitáne, co máte v plánu ?" Zeptal jsem se a motal se kolem replikátoru objednávaje čtyři sklenice neperlivé vody, toliko klasický nápoj při jednáních. "Nemůţeme tu Romulany nechat pokud si nebudeme jistí, ţe nemají zbraň, která tohle všechno způsobila," odpověděla Nat. "Kapitáne, od admirála Telika jsem se dozvěděl aspekt, s kterým jsem vůbec nepočítal. Ţádná zbraň asi neexistuje, neboť v současném rozloţení moci mezi státy kvadrantu si ţádná ze stran nemůţe dovolit vlastnit superzbraň. Něco na tom asi bude." Prohodil jsem více méně mezi řečí a postavil sklenice na stůl, jednu do čela a zbytek na místa
okolo. Natálie se zahleděla z okna do hlubin mlhoviny. Byla překrásná. Bylo aţ děsivé jaké krása můţe vzniknou za pomoci nečeho s takovu silou. "Před několika dny jsem vás poţádala abyste prozkoumal sloţení mlhoviny a zjistil zda by mohla vzniknou po pouţití takovéto zbraně. Ještě jste mi neřekl na co jste přišel." Pokl jsem. "Nevznikla jinak. Došlo k katalytické gravitační reakci uvnitř hvězdy. Protoplasma, kterou vidíte za okny, která je tak snadno vznítitelná a vytváří ohromně silné tubulence, je jenom jeden z pádných důkazů. Došlo k pouţití hlavice s trilithiovou bází. " Natalii přejel mráz po zádech:"Vysvětlil vám Telik co tady tedy k čertu dělá ta mlhovina?" "Ne. Dokonce ani co tu dělala ta vědecká loď. Nevěřím, ţe letěla na vědecký seminář. V mlhovině jsme nalezly obrovská pole emisí přímo z jejich motorů. Pobývali tu déle neţ měsíc." Pronesl jsem a vyšel ven z místnosti přesvědčit se, zda všichni nečekají venku. Nikdo tam ale nebyl. "To na tvrzení, ţe si nelze dovolit mít superzbraně vrhá trochu stín pochybnosti, nemyslíte?" Pokračovala kapitán. "A fakt, ţe vyslanec opouští loď a přitom nevíme kdy ? Počítač sveřepě hlásí, ţe je ve své kajutě nebo pracovně, ale to je vyloučeno. Z můstku jsme zjistili, ţe biofiltry se vůbec nezanášejí CO2 plynem. Nikdo tam nedýchá. Počítač dostává klamné údaje o poloze vyslance. Myslím, ţe není na palubě a ani o tom nevíme. Netuším, jak ji opustil, ale pátrám po něm. To jediné mohu dělat." Zamračil jsem se. Narozdíl od kapitána, já měl Tarkina rád. Tušil jsem, uţ kdyţ jsem ho pouštěl dnes z pracovny, ţe ho čekají zlé chvíle. Navíc naše loď více méně v šachu tím romulanským korábem nemá moc navybranou. Kapitán mlčela a jenom tiše pozorovala ono mlhovinu oknem. Potom se jakoby odnikud objevil v její ruce PADD. Poloţila ho na desku stolu a lehce ho postrčila tak, ţe ladně doklouzal přesně před hlavního vědeckého důstojníka. "Tohle, je zpráva pana Sovika. Toho vulkánce, kterého nám Romulané předali. Zdá se, ţe byl podroben nějaké proceduře vymívání mozku nebo tak něco. Romulané ho ale zřejmě podcenili, protoţe náš ušatý přítel není zcela obyčejný vulkánský věděc, jak je vám moţná známo." Zvedl jsem PADD a snaţil se zastřít ten špatný pocit, který ve mně vytvořila poslední kapitánova věta. V tom všem zmatku jsem na Sovika dočista zapomněl a ani jsem nevěděl, jak na tom zdravotně je. A on uţ je i schopný vypovídat ... "Opravdu ne ? Neměl jsem šanci se s ním ještě bavit. O koho tedy jde, kapitáne ?" Displej plný textu jsem spíše očima prolétával a čekal na Natalin výtah.
"Nadporučík Sovik, je členem Flotily. Ještě nedávno slouţil na USS Poseidon jako hlavní taktický důstojník. Má za sebou mimo jiné několik druhů výcviku proti ovládání mysli, výmívání mozků a...podobným procedůrám jak na Vulkánu tak od SFI. Proto je v jeho případě velmi těţké je na něj aplikovat, a to i pro takové experty jakými Romulani jsou." Nat se odtrhla od okna, posadila se na roh stolu a významě pohlédla na Thomase. "Jejich expedice jenţ zkoumala pozůstatky nějaké prastaré lodi daleko odsud nalezla funkční exeplář zbraně, která vyuţívá protoplasmu a trilithium. A můţete hádat jaký je její účinek." Ohromený a zaraţený jsem se na kapitána podíval, potom ven z okna na protoplasmu, v níţ se naše loď tiše vznášela. "Oni ji odpálili ? Oni ji odpálili ???" Nemohl jsem uvěřit. "Vţdyť tím přilákali Romulany a pozornost všech ... to snad. Začne se nad touto koncepcí zbraně přemýšlet, aţ nějaký hrdina přijde na způsob, jak ji vyrobit ..." Začal jsem nervózně obcházet stůl a rovnat si myšlenky. Bylo to stejně k ničemu. Skutečnost prostě taková byla. "Co budeme dělat, kapitáne ?" Nat vydechla: "Nejspíš ji nechtěli odpálit. Museli mít mezi sebou agenta, který o tom Romulanské vládě řekl dříve, neţ vulkánská expedice dokázala podat hlášení Federaci. No a kdyţ přiletěla romulanská válečná loď, nechtěli aby zbraň padla do jejích rukou." Odmlčela se, jakoby hledala sílu na pro další slova. Thomas mlčel: "Romulané očividně nepřipustí, aby někdo jiný vlastnil takovou zbraň. Proto aţ na Sovika nikdo z Vulkánců nepřeţil, jeho potřebovali. Ale vypadá to, ţe sami sebe se rozhodli v tomto ohledu neomezovat. Podle dálkových průzkumů se na druhé straně romulanských hranic v posledních čtyřech měsících objevily hned tři supernovy." Tři ... "Tři ..." Posadil jsem se a svěsil hlavu. "Vypadá to, ţe tuto technologii ovládli. To je ... strašné." Zamyslel jsem se. Mám vůbec právo mluvit o tom ? Kaţdý můj krok brouzdající v těchto bahnitých mokřadách vydává všlenc nebezpečným lidem nebezpečné prostředky. Avšak ... "Kapitáne, jednou ... nedávno, kdyţ jsem studoval teoreticky problematiku podobné bomby, jelikoţ něco takového jsme vlastně uţ dopředu předpokládali, provedl jsem pár aproximací kosmologického oboru, kterému jsem se docela dlouho na akademii zabýval, na vyuţití této zbraně. Procesem velmi sloţitým, ale ne nemoţným, lze zničit podobným způsobem hvězdu na téměř libovlnou vzdálenost. Aniţ byste musela být fyzicky jakkoli přítomná. Proces likvidace hvězdy tímto způsobem by asi trval déle, neţ výbuch podobné bomby, ale nikdo by ho aţ do samého velkolepého konce neodhalil." Bohuţel, kdyţ tato myšlenka napadla mě, určitě naplnila mysl i mnoha jiným, na tento obor
specializovaným vědcům. Naštěstí se mi povedlo nepodotknout, ţe jsem vlastně ten princip povrchně a hlavně nechtěně uţ odhalil. "Uţ jsem to říkal vyslanci, nikdo jiný o tom neví." Po této větě jsem se sám uvedl do rozpaků, protoţe spíše reagovala na mou vnitřní řeč myšlenek neţ na to, co jsem doopravdy řekl. Zmateně ale mluvím často, takţe ... "Thomasi", oslovila ho kapitán vlídně. "Chci, abyste mi teď řekl pravdu. Má federace také takovou technologii? Pouţila ji v galaxii M104?" Její hluboké zelené oči se teď pevně upíraly na mladého důstojníka s výrazem ne nepodobným prosbě. Ono to stejně muselo přijít. "Kapitáne, je to trapné, ale ... v galaxii M104 jsem byl hrozně dlouho v hlubokém kóma. Poté mi velitel operace uţ ţádné důleţité úkoly nepřiděloval. Asi se zklamal." Sklopil jsem oči. Sice jsem to měl v záznamu, ale nijak jsem se neradoval z toho, ţe jsem to musel znovu zdůraznit. "Proto jsem následně uţ ţádný takový projekt nevedl. Ale několikrát jsem zaslechl, vyjma všechny neseriózní řeči poddůstojníků, ţe experimentovali s touto technologií. Vlastně ... myslím, ţe právě tam, protoţe to bylo zcela bezpečné. Ţádný z rivalů kvadrantu alfa nemohl o jejich pokusech vědět. Mno ..." Kapitán se zamyslela: "Ale vyslanec by o tom věděl, ţe ano?" "Kdo jiný." Ano, kdo jiný. Od chvíle kdy loď vstoupila do mlhoviny, nebo moţná spíš uţ od chvíle kdy vyletěla z doku byl vyslanec o vţdy krok napřed. Od začátku to byl on, kdo věděl mnohem více neţ říkal. Kostky byly vrţeny dávno před tím, neţ to mohli oni ovlivnit. Kapitán se zamračila: "Co by chtěli udělat Romulané, pokud by zjistili, ţe i Federace má technologii na ničení hvězd, nadporučíku?" Poloţila otázku, která byla ale spíš řečnická. "Asi by se dost radikálně začaly měnit mírové dohody v náš neprospěch..." Odpověděl jsem také zamyšleně. "Co můţeme dělat, kapitáne ? Jsme přeci u ohniska, teprve v zárodku toho všeho, musíme něco udělat." Snaţil jsem se pozbudit Natálii k nějakému náznaku, jenţ by vypověděl o tom, co hodlá dělat. Ta nějakou chvíli mlčela a sledovala výhled do mlhoviny. "Musíme se dostat na palubu Terrh a `vypůjčit` si jejich databanku. Jedině tak si můţeme být
jistí zda Romulané tu zbraň, případně kolik jich mají a co se stalo s vyslancem." V kapitánově hlase nebylo ani stopy po strachu nebo nedostatku víry, ţe se jim něco takového můţe podařit. Přesto si oba dva dobře uvědomovali co by to znamenalo. Scorpion byl moţná moderní a silná loď ale s lodí třídy Alpha-class se měřit nemohl. Byl by to souboj Davida s Goliášem. "Vypadá to jako jediná moţnost. Měli bychom tedy začít s přípravami. A vymyslet plán. Pokud je naše domněnka správná, Telik není na palubě. Měli bychom toho vyuţít, dokud se nevrátí a loď se tak nestane diplomatickou pevností." Snaţil jsem si vzpomenou na svůj pobyt. "Sub-komandéra jsem viděl. Rozhodně se nedá říci, ţe by překypoval agresivitou. Zdál se mi jako mírnější na standarty Romulanů." Neţ mohli v diskuzi pokračovat, tak je vyrušilo otevření dveří a v nich se objevil Chris Honor. Rozhlédl se po místnosti a spatřil jen dvě postavy, v první poznal kapitána Youds a v druhé nadporučíka Johnsona. A tu ho napadlo, co se ksakru, děje ? Jen 2 lidi, kapitán a veděc? Uvědomil si, ţe zapoměl na to, co se sluší a hned se to rozhodl napravit. Pozdravil kapitána a pak nadporučíka. "Kapitáne, dostavil jsem se sem na rozkaz nadporučíka Johnsona. Můţete mě řict co ode mě čekáte? Ale předpokládám, ţe to má co dělat s našimi romulanskými přáteli." Natálie kývla: "Vaše tušení je správné, posaďte se náčelníku. Ještě čekáme na..." Načeţ se ozval zvuk transportéru a přímo u dveří do místnosti se zmaterializovaly tři postavy, nadporučík Chadwick a nějací dva borci od bezpečnosti. Chadwick na ně pohlédl a pozvedl své spoutané ruce. "Párty skončila, co takhle si uklidit?" naznačil jim, ţe by bylo záhodno je sundat. Bezpečáci pohlédli na kapitána trochu tápavě, očekávajíc rozkazy. Nat se na naporučíka podívala. Nebyla nijak nadšená, ţe ho vidí, ale na tenhle úkol bude potřeba. Kývla na bezpečáky. Ti mu sundali pouta a odešli. "Nadporučíku, tímto vám vracím vaši hodnost a funkci. Sedněte si." Nadporučík se usmál na bezpečáky, kteří to viditelně dělali s nechutí. Kdyţ se tak stalo, přistoupili ke dveřím, zatím co si Chadwick promlíval zápěstí. Podíval se na kapitána, přikývl a posadil se za stůl. Stál jsem vedle kapitána a v hlavě se mi honilo plno myšlenek. Zaujatě jsem upřeně hleděl na osvobozeného vězně a sám sobě si zdůvodňoval, ţe bych vůči němu neměl být zaujatý. Jedno malé napohodnutí či nedorozumění přece hned ... Grrrrr. Jak ho mohla pustit ? Takovou obludu totálně bez zábran, hodnou převýchovy na letním skautském táboře. Pod dozorem tlusté narcistické do ekologie zblázněné vedoucí, co lpí na správné výţivě a skautském salutování. Tenhle člověk nás přivede do problémů ještě dřív, neţ skutečně nastanou... Opět jsem vyhladil tvář a razatním vnitřním zákrokem si vnutil představu, ţe je to můj oblíbený a soucitný kolega. Teprve po takové době jsem si uvědomil, ţe se nadporučík na
mne dívá zvláštním druhem vraţedného pohledu. I přes mé vnitřní odhodlání mne to trochu vyburcovalo. "Nadporučíku," pokynul jsem hlavou, "vítám vás opět v aktivní sluţbě." "Takţe," ujala se konečně slova Natalie aniţ by připustila, ţe tu nějaké napětí existuje, "budu stručná, pánové. Dostaneme ozbrojený oddíl na IRW Terrh a zkopírujeme jejich databanky, otázkou je jen jak to uděláme." Trochu rozpačitě z rozhodnutí, které jsem tušil, jsem klepl do panelu na konferenčním stole a na boční stěně se aktivovala moje taktická prezentace IRW Terrh. Obrovská majestátní loď rotovala podle všech os a jasně dávala najevo, ţe je velmi obtíţným terčem pro jakoukoli hrubou sílu. Bylo nadevše jasné, ţe pro úspěšnou akci je třeba přijít s elegantním a nenásilným postupem. "Vy jste se zbláznila kapitáne!" Vykřikl trochu drze Chris. Pak si to uvědomil a uţ klidneji pokračoval: "Chcete ji obsadit ? To bude aţ příliš teţké, čekal jsem nejakou stíhací akci, kdy ji budete chtít vyřadit, případne zničit,ale obsadit ? Zvlášť kdyţ tady Bigos," a podíval se směrem k Chadwickovi," nedokazal ani obsadit, vlastní loď, kterou dobře zná. A co teprve máme čekat od něho, aţ se dostane na loď, o které vůbec nic neví?" Chadwick se na něj podíval pln opovrţení: "Kdyby jsi poslouchal pořádně tak by jsi pochopil ţe ji se tam jenom dostaneme a něco si vezmeme, nebudeme nic obsazovat ty blbče! A mimochodem pokud by tohle byla cizí loď tak byste uţ byli mrtví," procedil skrze zuby Chadwick. "Takţe pane Chadwicku, jak se chcete dostat k počítačovému jádru o kterém ani nevíte kde leţí ?" Zeptal se Chris a pak pokračoval: "Jistě, nejde o obsazení celé lodě, ale přece jenom, postup bude muset být podobný obsazení, aby se vám nestalo něco podobného jako tady, škoda ţe vás netransportovaly rovnou do basy" a při vzpomínce na to se trochu uchechtl, ale hned se to snaţil zamaskovat zakašlaním. Nechal Chadwicka ať trochu popřemýšlí, ale aby mu nedal šanci na nějakou jedovatou odpověď, obrátil se na kapitána. Ta je oba napůl pobaveně napůl smutně pozorovala, byli jako malé děti. Vstala a přistoupila k panelu s Thomasovou analýzou Terrh. "Tahle loď je velká," začala moţná trochu zbytečným konstatováním. "Velká, ale to je tak asi všechno. 50 středně tezkých disruptorů, 26 tezkých disruptorů, 2 megadisruptory... celkový výkon 1.050.000 TW 30 standardních torpédometu třídy S3 a 5 pulsních torpedometů. Pokud by se opřela do Scorpionu nevydrţíme ani třicet vteřin. Ale jenom jedno počítačové jádro, a rozhodně ne výkonější neţ naše." "Vidíte, počítačové jádro mě vůbec nenapadlo. Rozhodně by se to mohlo dát na seznam slabin." Klepl jsem do dalšího tlačítka a displej se zaměřil na pohonný systém lodi. "Jak jsem se mohl nešťastně přesvědčit, jsou velice obratní a rychlí. Dokonce více neţ třída Sovereign. Je to pro mě takovou malou záhadou, jak to jejich konstrukce vydrţí ... moţná nějaké speciální materiály. To, co je podle mne dost důleţité, je také jejich zdroj energie.
Podle stopy, kterou zanechávají v protoplasmě mlhoviny pouţívají stále elektromagneticky svázané mikrosingularity ..." Nechal jsem tuto myšlenku chvíli volně plout vzduchem a poté dodal. "Tímto problémem se zabívají vědci Federace uţ hrozně dlouho. Díky mému pobytu na univerzitě jsem byl obeznámen s úplně aktuální teorií diskontinuit gravitačního toku. Je to tak čerstvé, ţe se to dále nijak nestihlo rozpracovat, ale je moţné, ţe bychom mohli přijít na způsob, jak jim ty černé díry trochu pocuchat. Pokud bychom všechno zvládli tak, jak bych si sliboval, mohlo by to znamenat několika sekundový prudký kolabs v jejich energetických rozvodech, neţ tos tačí kompenzovat jejich záloţní systémy. Dopad takového jevu uţ nechávám na vašich taktických schopnostech." Dovykládal jsem poněkud tiše svůj nápad a zpět vrátil obrazovku do původního stavu. "Jak dloho by takový výpadek vydrţel?" Zajímala se Nat. "Ani nevím, zda je ten předpoklad správný. Mno," zamyslel jsem se a poškrábal na čele, "takových pět aţ deset sekund ? Raději počítejte s těmi pěti sekundami. Pro jistotu." "Ok", řekla kapitán. "Tady je plán. Nadporučík Johnson se pokusí vyřadit jejich energetický generátor. Na krátkou chvíli tak přijdou o primární systémy. Toho vyuţije Scorpion spolu s podpůrnými loděmi a vypálí vším co máme a pokusí se vyřadit primární štíty a pokud to půjde i maximum zbraní. Potom se velké lodě stáhnout a na řadu přijdou stíhače. Bude důleţité aby se dostaly z hangárů v rekordním čase. Za jak dlouho to zvládnete pane Honore?" "Dostat všech 48 stíhačk z hangáru pod 3 minuty nepůjde, navíc nám situaci komplikují 3 nováčci. Jejich stroje jsou vítané, ale protoţe se 3 stroji navíc normálně nepočítá, bude to další komplikace. Pokud nám dáte dostatek času na výcvik, tak za 2 týdny bych to na 3 az 3,5 minuty stáhl, ale pokud trváte na tom, aby šly do akce co nejdřív, tak start plus čas na zformováni asi 5-6 minut, víc bych na ně netlačil, jinak by mohlo dojít k nehodě při startu a to by nabouralo harmonogram a to si nemůţeme dovolit." "To je moc," zamračila se kapitán, "musíme je dostat ven za 3 minuty. Pokud máte strach o nováčky nechte je startovat nakonec. Nějaké nápady jak by se to dalo zrychlit?" "Bohuţel ne kapitáne, nejde to urychlit, snaţit se startovat bez toho, aby se stíhačka napřed dostala na startovací místo, by způsobila ještě více problémů, nehledě na to, ţe by obrovsky vzrostlo riziko, ţe srazíme někoho z obsluhy." Chvíli přemýšlel a pak pokračoval. "ale můţeme odstartovat uţ předem a skovat se za naše lodě, pokud budeme mít minimální výkon, tak by nám mlhovina i velikost lodí měla umoţnit, aby se naše stíhačky ukryly před jejich senzory." "Thomasi?" Obrátila se Nat k nadporučíkovi. Uţ jsem měl na jazyku problém s mikroturbulencemi, které takový druh pohybu a všechny jeho zdroje prozradí skoro okamţitě. Včas jsem se ale zarazil vědom si toho, ţe poukazovat na to, proč něco není moţné, není známkou zodpovědnému přístupu ke kolektivní práci.
"Víte, pane Honore, ošetřit tuto verzi výsadku tak, aby se jednalo opravdu o nečekanou akci by znamenalo nainstalovat do kaţdé stihačky zvláštní emitor, který není zrovna jednoduchý na výrobu. Ten by generoval extrémně komplexní gravitační pole natolik sloţité, ţe ten algoritmus nezvládne dostatečně rychle počítač letounu spočítat. Jinak mě nenapadá ţádné jiné řešení, jak odstínit ty turbulence. Tahle varianta by bylo něco jako z bláta do louţe." "Jak moc náročný na výrobu, nadporučíku?" Usmál jsem se. "Mno, asi tak náročný, ţe bych musel interkomem hned zavolat mou sekci, aby na tím začali pracovat." Jakoby reflexivně jsem se rozhlédl, zda tu nesedí šéfinţenýr a pokračoval: "Spotřebuje to dost energie, samotná výroba i provoz. Při zpětné rematerializaci získáme pouze 0,8% vloţené energie. Je to dost drahý špás. Myslím, ţe si můţeme dovolit emitory asi tak pro 50% letounů. Co se týče výpočtů algoritmu, můţeme je podpočit hlavním procesorem ze Scorpionu, který by odesílal dílčí výsledky do kaţdého počítače stihaček." "50% je dost." Usmála se kapitán. "Polovina stíhaček se ukryje v mlhovině a polovina můţe startovat z hangáru." "S 24 stihačkama odstartovat do 3 minut nebude problém, zvášt pokud v nich budou sedět zkušení piloti a hangáry budou poloprázdné, to dost urychlí manipulaci i starty. V případě nouze, by to šlo i se 30, ale víc bych uţ radši neriskoval. Ale je tu jeden problém který mě trápí, pokud plánujete akci v brzké době. Značná část posádky jsou přece jenom nováčci, i kdyţ v poslední době jsem je hodně prohálněl, nejsem si jist jejich odolností. Pokud je budu po tom co tady skončíme s poradou honit do toho, aby byly starty bez problémů, bude nám chybet čas na nácvik na bojový výcvik a to samé v opačném případě. No a pokud je budu honit tak, aby meli dost natrenované jak na startech, tak na bojovém výcviku, nebudou mít ţádný čas na odpočinek a aţ by měli jít do akce, tak by padaly únavou." "V tom případě soustřeďte nováčky do lodí, které budou vybaveny emitory pole," řekla Natalie. Potom vstala z křesla v čele a pokračovala. "Velké lodě musí vydrţet dokud se z hangárů nedostanou všechny stíhačky. Pokud spojíme síly s letci z Archeru a Prophetu budeme mík k dispozici celkem asi 80 strojů. Pak se velké lodě stáhnou a bude to jenom na stíhačkách." Chadwick se uchechtl: "Co si myslíte, ţe stíhačky zmůţou proti nečemu takovému." Máchl rukou směrem kde tušil Terrh. Nat se usmála, očividně na tuhle otázku čekala: "Ta loď má sice hodně zbraní ale jejich zaměřovací počítač není lepší neţ ten náš. Dokáţe být velice přesný pokud pálí na jeden nebo dva cíle najednou ale 80 pro něj bude problém. Peregriny by se měli dokázat účině vyhýbat většině palby. Terrh je moţná manévrovatelný ale proti stihačům bude pořád velice neohrabaný." Popošla dva kroky směrem k oknům a pokračovala: "Úkolem stíhaček bude krýt invazní raketoplány s mariňáky. Budou muset vydrţet neţ pan Chadwick dokončí svou práci. Naštěstí
admirál Telik není jediný kdo má přístup k zpravodajským informacím a tak máme údaje o tom kde se můţete dostat k databázi." "Budu potřebovat asi stovku svých hochů." Řekl nyní očividně zaujatý Chadwick. Nat kývla. "Víme také, ţe na Terrh je asi stovka Romulanských stíhačů. Bez přípravy jim však potrvá nejméně 5 minut neţ odstartují první a dalších 15 neţ budou venku všechny. Do té doby musí být mariňáci zpátky, jinak se stíhače neudrţí." "Půjde to," řekl Chadwick. "Ale očekávám, ţe utrpíme ztráty. Jste na něco takového připravená, madam, tohle nebude nic pro citlivky." řekl a podíval se jí vyzívavě do očí. "Nejsem připravená na ztráty, jaké budou pokud Romulané pouţijí zbraň na ničení sluncí v obydlené soustavě," odpověděla. "Nadporučíku Johnsone. Vy se s lodí musíte drţet mimo dosah palby Terrhu dokud nebude po akci je to jasné?" "Rozkaz, kapitáne," kývl jsem a nemohl se zbavit pocitu, ţe to křeslo mě opět dostihlo. Avšak... "Kapitáne ?" Došlo mi to aţ teď. "Vy nebudete velet ? Co .. co budete dělat ?" Věděl jsem, ţe tohle je beznadějné. Rozhodla se vrhnout do bitvy i ona sama. Rozmlouvat to nemělo smysl. "Sám velitel Chadwick se jasně vyjádřil, ţe to bude velmi nebezpečné. Vidí to kaţdý. Nemůţete ohrozit bojeschopnost celé lodi, k níţ máte zodpovědnost." Uvědomil jsem si, ţe jsem to docela přehnal a snaţil se to urovnat. "Prosím, riskujíc svůj ţivot stavíte posádku do prekérní situace." Nat se usmála: "Vaše starost o mě mi lichotí nadporučíku. Ale ukázal jste se jako dobrý taktik. Já budu více prospěšná tam venku. Hmmm, zabrblal si Chris pod fousy "Kapitáne, tím, ţe budete velet, jste vyřešila otázku, kdo bude útoku velet, nepředpokládám, ţe vám to rozmuvím, ze doufám, ţe víte, co dělate není rozumné. Tak bych měl snad jen jednu otázku, na kdy plánute schůzku velitelů stíhaček z ostatních lodí a kde se bude konat." "Bohuţel, náčelníku ale tohle bude na vás. Nehodlám útoku velet. Od toho jste tu vy." Oznámila Kapitán. "Vezmu si k sobě dva dobré letce a trochu Terrh potrápíme ze zálohy." "Dobře kapitáne, ted mě jenom oznamte na kdy plánujete útok a pokud uţ nebudeme potřebovat nic dalšího, opustil bych tuhle poradu a svolal velitele letek, jak z naší lodě, tak i z vedlejších, abychom prodiskutovali taktiku a pak začali cvičit." "Útok začne zítra v 5:00 ráno." Znovu se podívala na hvězdy. Při představě letecké bitvy se v jejích očích objevila znovu mladická dichtivost, která tam uţ dlouho scházela.
"To bude vše pánové. Kontaktujte mne kdyby bylo cokoliv nového." Porada skončila a všichni si znaveně stoupli, popřál jsem kapitánovi hodně štěstí s tím, ţe bude potřeba a odebral jsem se do své kajuty konečně se vyspat po tom dlouhém dni pln dojmů a obav z nadcházejících hodin. Honor odešel také, jenom kapitán ještě chvíli zůstala. Tohle bude bitva jakou uţ dlouho nikdo neviděl, jenom kdyby se podařil i vítězný konec.
Created by: Natalia Youds, Thomas Johnson, Chris Honor, Thomas A. Chadwick Název: Špionáţní hra,...? Autor: Lokace: Kajuta S.V. Birkofa Jasona vzbudil ze snu komunikátor. 2 ráno proboha kdo muţe co chtít?" =/="Jasone tady nacelnik Birkof dostavte se do me kajuty"=/= Co ten clověk muţe chtít pomyslel si Jason a uţ se hrnul z postele, veděl ţe Birkof pracuje pro SFI ale co mu mohl chtít?.. V mţiku byl převlečen a uţ si to mířil do pracovny pana Birkofa. o 2 minuty později zazvonil na zvonek. Birkof seděl ve svém křesle u pracovního stolu a dumal jak bude rozhovor s Jasonem probíhat. "Dále," řekl Birkof Jason vstoupil do kajuty "Zdravím, serţant Jason Berm se hlásí," a upaţil na vojenský pozdrav. Kajuta byla ponořena do temnoty, jediné co Jason viděl bylo mohutné koţené černé křeslo, které bylo osvěcované jenom malou stolní lampičkou. Bylo k Jasonovi otočeno opěradlem a zpoza něj vystupovaly v pravidlených intervalech obláčky kouře. Kdyţ jeho oči přivikli přítmí viděl toho Jason z vybavení místnosti víc. Byla celkem velká. Pod velkým oknem bylo standartní lůţko s nočním stolkem. I zbytek vybavení byl celkem standartní, i kdyţ přeci jen tu byla jakási děsivě tajemná atmosféra. Nejzajímavější byl ovšem mohutný počítačový terminál pokrývající celou boční stěnu místnosti. Jen malá část z něho byla vybavena systémem LCARS, zbytek byl v neznámých symbolech a číslech. Jason tušil, ţe něco takového hned tak někdo ovládat nedokáţe. "Zdravím vás, serţante. Zjistil jsem o vás zajímavé věci." Tohle přivítání Jason sice mohl čekat, ale jeho naděje umírala poslední a teď ze sebe vyloudil jen: "Eh a jaké pak?" Hořce se pousmál a přitom přešel z pozoru do pohovu. Birkof se prudce otočil v křesle:
"Snad nejte nervozní, serţente?" Řekl zvýšeným hlasem. Jason se podíval náčelníkovi do tváře, kterou zatím na lodi viděl jen málokdo. Byl to muţ tak kolem pětadvaceti, střední postavy z dlouhými blond vlasy staţenými do culíku. Na první pohled nevypadal nijak zvlášť nebezpečně, ale z výrazu jeho tváře vyzařovala jakási tajemná autorita. Jasonovi to došlo přistoupí na jeho pravidla: "Ale kdepak," pousmál se tentokrát ale z duše. "Jak vam můţu pomoct?" Dokončil Jason. Birkof zcela klidně řekl: "Ale kdepak? Myslím, ţe máte velmi dobrý důvod být nervózní." Potom vyndal ze zásuvky PADD a poloţil ho na stůl, potom se podíval Jasonovi do očí. "Dozvěděl jsem se o vás velmi zajímavé informace. Chcete mi k tomu něco říci?" Jason uchopil PADD. Nebyla to ta oficialní verze, byla to spíš taková směska něco byla pravda něco ne ale v zasadě to byl jeho ţivot na Hopperu přitaţený za vlasy, i kdyţ tady to líčili jako předem naplanovaný čin. Jason hodil PADD na stůl podíval se Birkofovi do očí a pak se pousmál: "Co chcete, pravdu? Nebo tomuhle snad věříte?" Na poslední slova kladl maximalní důraz, ale s Birkofem to ani nehlo bylo vidět ţe má výcvik. Birkof opět o stupeň zvýšil hlas: "Chci slyšet vaši verzi, a ţadný keci okolo mě nezajímají!" Pobavil ho tenhle načelník. Myslí si ţe ho ma v hrsti. "A tohle je oficialní jednání nebo soukromé," zdrţoval rozhovor Jason a usilovně přemýšlel. Birkof se jen koutkem úst pousmál: "Tak ty malej hajzlíku. Ze mně si srandu dělat nebudeš! Uvědom si, ţe nejsem jen obyčejný člen této posádky, pro mě pravidla Flotily platí pouze oficiálně. Takţe to vybal nebo to budu řešit svými metodami." Birkof si dobře uvědomoval, ţe ví mnohem vác neţ Jason můţe vůbec tušit. Jason se zamračil opřel se rukami o stůl a podíval se Birkofovi do tvaře nemilosrděn a tvrdě. "Za prvé nejsem nějáký malý hajzlík a toto oslovení poţijete-li ještě jednou budu muset pouţít svých metod," odmlčel se Jason a opřel se rukou o katanu jeţ měl u pasu. "Muţu vám říct ţe jsem nikdy neplánoval ţádnou akci proti Hvězdné Flotile a pokud vám jde tedy o Hopper, mím jednáním jsem neohrozil ţivot ţádného z členů Federace," opět se
odmlčel a pak ještě dodal: "Jen by mně zajimalo odkud tuhle směsku máte?" Birkof se pomalu opřel do křesla, a situoval svou pravou nohu na levé koleno. Spojil své dlaně a propletl prsty. "Tak nabídnul jsem vám moţnost volby. A pokud si to neuvědomujete tak je zřejmé, ţe jste si zvolil tu těţší cestu." Ze zásuvky na druhé straně stolu vytáhl další PADD, zahleděl se do něj svýma modrýma očima a pronesl: "Jsem velmi dobře informován o vašich kontaktech s teroristickou skupinou, která svým názvem směšně paroduje Maquisty. Nicméně oba víme ţe její ideály i cíle jsou naprosto odlišné. Také je mi velmi dobře známo, ţe se dostali k poměrně dobře vybavené lodi. Pokud mi ani teď nemáte co říci budu mile rád pokračovat." Jason si vyslechl opět pár zpravodajských lţí. "Myslím ţe nemáte pravdu." Musel si přiznat ţe ten člověk má dosti nepřesné a hrubé informace které jsou pravdivé jen z části. "Smím se posadit ?" náhle se zeptal Jason jakoby bez tohoto svolení nehodlal pokračovat. Birkof se usmál: "Prosím," a ukázal na ţidli. Jason usedl na měkkou ţidli: "Myslím ţe vaše informace jsou velice nepřesné," odmlčel se na chvíli ale nechtěl Birkofa pustit ke slovu. "Nejprve k te skupině nejedná se o teroristickou organizaci spíš se tato organizace snaţí o odplatu za zabití svých přátel, coţ je vcelku pochopitelné. Maquisté si řikají protoţe tohle jsou jedni z posledních maquistů kteří zbyli jsou to ti stateční, kteří svuj boj ještě nevzdali." Na chvili se jason opět odmlčel jakoby sledoval Birkofa jak na něj tyto informace pusobí. "Pokud se jedná o moje kontakty, ano máte pravdu. Kdyţ jsem byl na Hopperu jako zástupce velitele, měl jsem tu čest mluvit s kapitánem tenkrát ještě ne příliš ozbrojené, avšak výkonné lodi MaR´soil, Jayem Masvim ale to se stalo ještě před mým vstupem do maríny. Od té doby jsem neměl tu čest se s nimi setkat." Odmlčel se na chvili a pak se provokativně zeptal "Chcete nějáké data o té lodi nebo máte vlastní z toho vašeho pofiderního zdroje?" "Víte," začal Birkof, "i já jsem kdysi mezi maquisty měl několik přátel a jejich osud mě také nenechal chladným. Oba dobře víme, ţe kapitán Youds není příliš schopný velitel. Nicméně mé pravomoce mi umoţňují ji velice snadno obejít. Pokud mi tedy chcete něco říci jsem přesvědčen ţe nyní je ta pravá chvíle." Tahle věta Jasona velice překvapila. "Podívejte. V době kdy jsem se setkal s Masvim byla ta loď vybavena 3-mi phaserovými bateriemi typu X a 8 mi torpédomety, ale byla plná vědců, kteří se intenzivně snaţili zkoumat
zbytky vraku USS Valiant. Loď byla samozřejmně vybavena maskovacím zařízením, které Maquistum bylo věnováno Klingony při klingonsko-cardasijské valce. Navíc disponovala velice vykonným jádrem a bylo zde spousta místa na phaserove pulsní kanóny otázkou, je jestli se jim jejich prace podařila." Odmlčel se Jason, to bylo vše co věděl ještě se ovšem chtěl na něco zeptat: "Máte nějáké další informace o jejich osudu?" zněla jeho otázka. "Neţ vám budu moci prozradit, co vím. Musím si být jistý, ţe vám mohu věřit. Řekněte mi jak to bylo na Hopperu. Ale pravdu." Jason se pousmál a poté se zeptal "A já vám můţu věřit?" "Myslím, ţe na tuhle otázku si musíte odpovědět sám," řekl Birkof. "Ale uvědomte si, ţe nemůţete hrát na obě strany zároveň. To je příliš vysoká hra. Buď budete pro Nové maquisty přítel, nebo nepřítel." "Podívejte, já jsem mariňák a jako mariňák se musím i chovat a bojovat za Hvězdnou flotilu. Jenţe vy byste se postavil proti příteli?" To byla úvaha Jasona, ktera ho evidentně trapila. "Dříve nebo později si musíte vybrat, komu bude patřit vaše loajalita." "Jsem naprosto loajální s velním a SFMC. Tím jsem si jist," hrdě prohlásil Jason. "Myslím ţe máte dost informací o Hopperu a rád bych věděl, k čemu vam tyto informace budou. Za události na Hopperu jsem byl vyloučen z SF, tak proč po takové době chcete vědět pravdu?" Ukončil své vypravění Jason. Birkofův pohled se zaměřil na krabici z doutníky uprostřed stolu. Příliš dlouho neváhal a jeden z nich vyndal, ukousl špičku a vyplivnul ji do prostoru. Poté si vkusně zhotoveným stříbrným zapalovačem značky Zippo připálil. Párkrát si pobafal a přitom zamyšleně hleděl do stropu místnosti. Poté se jeho pohled vrátil zpět k Jasonovi a řekl: "Myslím, ţe jsme si toho dnes řekli dost. Tímto bych rád náš rozhovor ukončil. Jen vás varuji, ţe ve Flotile existuje více lidí, kteří mají informace velmi podobné těm mím a oni se s vámi příliš bavit nebudou. Mohl by jste se jednou stát obětním beránkem. Proto si dejte pozor, ať uţ svou loajalitu nikdy nezměníte. Nyní se vraťte ke své práci, mám ale pocit, ţe to není naposledy co spolu mluvíme." Jason se zvedl a opustil tu místnost jak nejrychleji mohl a upřímně doufal ţe k dalšímu takto nepříjemnému trozhovoru uţ nedojde. Poté co Jason odešel z kajuty Birkof ještě jednou nasál do plic kouř z doutníku. "Co si o tom myslíš Nat?" Obrátil se do vzdálenějšího rohu místnosti. Z temnoty se vynořila další postava. Byla to kapitán Youdsová. "Předpokládám, ţe mu můţeme věřit.
Udělala pár kroků směrem ke stolu a opřela se o něj. "Jak jsi to všechno vlastně zjistil?" Zeptala se se zájmem. "Znáš, mě. Mám své metody," mrknul na ni spiklenecky Sergej. "A co se týče důvěry, souhlasím. Je zřejmné, ţe o své situaci není zcela informován." "Proč jsi mu to neřekl?" "Nepotřebuje to vědět. To ţe jsme MaR´soil dávno zničili, pro něj v tuto chvíli není naprosto podstatné. Ať su věří čemu chce, já si ho pohlídám. Navíc, pořád ještě musíme dostat kapitána Masviho." Nat se usmála: "Ještě něco, podle velení uţ není důvod, aby jsi tady byl inkognito. Vracím ti oficiálně tvou hodnost i funkci, majore. A teď uţ půjdu." A nyní uţ zůstal Sergej v kajutě zcela sám,...
Created by: maj. Sergej V. Birkof, srţ. Jason Berm, cpt. Natalia Youds Název: .:: Crazy Captain, or Plain? ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Marine CIC; 8. paluba „Do větví zřídka vzhůru rozrůstává se lidská rozšafnost, a tak vţdy znovu chce o ni ţádán být ten, kdo je dává.“ Očistec VII. Verš 121. – 123. Marine CIC; 8. paluba Dveře do mariňáckého CIC se otevřely a dovnitř nakráčel nadporučík Chadwick. Ihned přešel k velícímu a kontrolnímu centru. Pohlédl na SO a přikývl. Ten odběhl a přinesl na plány, které dal na strategickou desku. Chadwick zvedl sluchátko a přepnul na mariňácký okruh. „Hovoří velící. Všichni velící důstojníci nechť se dostaví do CIC. Opakuji, všichni velící důstojníci, nechť se dostaví do CIC.“ Poté pohlédl na úřadujícího SO, poručíka Aarona Kellyho. „Povolejte stopadesát muţů do zbraně a jejich velitele do zasedačky. Teď jděte.“ Kelly zasalutoval a poté ihned odběhl za svou prací. Nadporučík Cross, poručíci Stukov, Spencer, Kelly, Taylor a npor. Forbesová, nadporučík Michelle Forbesová z SoG, stáli nad strategickou deskou, kde byl rozvynut plán Terrhu. Chadwcik stál nad ním, Kellyho vedle se, a ukazoval hlavní části připravovaného útoku. „Tři týmy, Alpha, Bravo a Constellation. Vyrušíme jejich komunikaci, dostaneme runboaty na trup a prořeţeme se skrz.
Zde – “ Chadwick udělal značku poblíţ sekundárního okruhu kontroly škod. „Cíl Alphy, velící Cross, XO Spencer, pět a šedesát muţů. Zde -“ Chadwick ukázal na místo poblíţ pomocné kontroly střelby. „Cíl Brava, velící Stukov, XO Kelly. Také pět a šedesát muţů. A zde – “ Chadwick ukázal na místo svého týmu, paluba poblíţ počítačové unimatice. „ bez toho, aby si nás někdo všiml. Plán mojí skupiny vám můţe být ukradený, ale váš plán je jednoduchý. Obejít dekompresní protokoly a všechny ty bastardy vypustit do vesmíru. Pokud se to nepodaří, vaším sekundárním cílem je zajmout důstojníka či důstojníky od centuriona výš. Dotazy? Ne? Dobrá. Za dvacet minut v zasedačce, probereme to ještě se serţanty. Do té doby si to nechte projít hlavou a kdyţ tak se ještě zeptejte tam,“ řekl Chadwick a shrnul plán Terrhu do ruličky, kterou si ponechal v ruce a kamsi odkráčel. Poručíci pohlédli jeden na druhého. Ten plán byl šílený. (Special Operations Group; obdoba speciální jednotky, cosi mezi SWAT a US zelenými barety) Název: :: - Holografic Reality - :: Autor: Lokace: Holopaluba 3
Helen stála před holopalubou 3, pro následující čtyři hodiny to mělo cvičiště letců; a Helen si pro ně připravila něco zvlášť tvrdého. Jednoho se o rekonstrukci jedné z bitev, kterých se ona sama účastnila s Farstar, kdysi, za války. Všichni piloti se pomalu scházeli a dokonce jich bylo více, neţ jich být mělo. Narychlo jim totiţ přibyl jeden člen, který byl mimo rozpis. „Zdravím vás, loďmistře Dreamwe, jsem vaše velící, Helen Cainová. Jsem ráda, ţe vás tu máme. Budete wing Guse Hacketta, jeho volací znak je Yassur,“ rychle ho zasvětila, neţ tu byly všichni. Kdyţ se tak stalo, nechala se seřadit přede dveřmi, aby jim řekla něco k tomu, co je za těmi dveřmi čeká. Udělala důleţitou pomlku, aby zdůraznila, ţe to co řekne, je důleţité. „Dnešní cvičení bude tvrdé a moţná, ţe mnoho z vás tam naoko zemře. Ti, které tam budete zastupovat, někteří z nich, zemřeli reálně. Tato simulace a cvičení vás přenese do doby ne tak vzdálené, přesto velmi tragické – do Dominionské války. Loď, na které jsem slouţila, jednoho dne této krvavé války, skočila do pasti nastraţené Dominiem. Nebudu vám říkat, jak jsme přeţili. Já to totiţ nevím. A naším společným cílem bude dnes to zopakovat. Dnes, v tomto cvičení, musíme přeţít,“ odříkala to co chtěla říci a poté se odmlčela. „Rozchod. Tak, začínáme!“ 2375 – USS Farstar, real survival battle at past in holoprogram Helen si zrovna urovnávala nějaké PADDy ve své kajutě na Farstar, kdyţ zazněl ţlutý poplach a hlášení. = Všechen letový personál se ohlásí na stanovištích. = Rychle zanechala veškeré práce, kterou v tu chvíli prováděla a sama vyběhla ze své kajuty. Tam uţ stál jak CAG, tak i jeho XO, a popoháněli všechny piloty. „Dobře, jdeme! Jdeme!“ Helen spatřila svojí sestru, jak se na něco vyptává jejich XO, takţe k ní zamířila. „…co se děje?“ „Máme rozkaz k bojové pohotovosti, stupeň 1. Loď se připravuje ke skoku, po němţ startujeme.“ Nelen přikývla a otočila se na svou sestru. „Jdi do hangáru,“ rozkázala jí.
„Co?“ ohradila se Helen. Nelena se rozčileně rozhodila rukama, ale přesto se vrátila, aby vysvětlila svůj úmysl sestře. „Hele, si nejlepší pilot, kterého tu máme. Takţe jdi dolů a najdi se nějaký peregrine.“ „Konečně si to uznala!“ řekla pobaveně Helen a jala se dohnat zbytek pilotů, který uţ dávno mířil tam, kam teď mířila ona. Helen v hangáru spatřila jak Dreamwa, Stormmage, tak i zbytek letky, jak nasedají do stíhačů a připravují se ke startu. Podívala se nejbliţšího z nich a zvedla palec, jako ţe to zatím jde tak jak má. Poté zkontrolovala veškeré systémy, a překontrolovala i to, co tehdy neudělala a téměř se jí to stalo osudovým. Přesto…nenašla tam nic, co by vypovídalo o tom, co se tenkrát stalo. Pohlédla na šéfa paluby a pocítila, ţe loď vyšla z warpu. =/= Vše se zdá v pořádku, Tauron, přesto zůstaňte připraveni okamţitě vzlétnout, kdyby se něco podělalo. =/= =/= Tauron rozumí, veliteli =/= odpověděla Helen Greenwoodovi, CAGu na Farstar. Čekala a očekávala. Podívala se na chronometr a zjistila, ţe od toho, co přijde, jí dělí pouhé vteřiny. A pak to přišlo. Lodí otřásly dvě silné exploze a do toho zazněl červený poplach. = Tauron všech stíhačkám, ven, jdeme ven! = zařvala do éteru a sama rychle zaţehla impulsní motor, jehoţ odstředivý efekt jí vtlačil do sedačky. Její peregrine byl venku, následován mnoha dalšími, aby se ukal s nepřítelem, o něm nikdo neměl potuchy… = Catty za tebou, veliteli, jistím ti záda = ozvala se v komunikaci její wing, Joliet Greyová. Helen se pousmála. Do jejího výhledu se dostaly dvě bitevní lodě Jem‟Hadar a několik desítek Jem‟Hadarských stíhačů. Teď to všechno začíná…znovu. Název: Návštěva lodního poradce Autor: Martel Tarkin Lokace: Ošetřovna USS Scorpion - ošetřovna -----------------------------------Poradce Pavel Hotty zkontroloval dalšího pacienta. Pouze lehký otřes mozku, ţádné psychické poškození. Dopsal záznam a zvednul hlavu od PADDu. Na ošetřovně uţ nebyl takový shon. Lehké případy byli propuštěny do svých kajut a zůstávali pouze ti, kteří takové štěstí neměli. Pavel si všiml sestry, která zrovna vyšla z menší části ošetřovny, která slouţila pro léčení závaţnějších případů. "Málem bych zapomněl ....." Pomyslel si poradce a klepl PADDem do dlaně. Hned na to se vydal směrem ke dveřím. ............... Prošel ošetřovnou a vstoupil do místnosti pro dlouhodobé případy. Kupodivu bylo obsazeno pouze jedno bio-lůţko. Na to, čím loď prošla, to byl menší zázrak. Poradce v duchu poděkoval boţstvům Betazedu a zvolna přistoupil ke spící pacientce. Jeho telepatické smysly mu prozradily, koho uvidí, aţ odhrne závěs. Počínal si tiše, aby pacientku neprobudil. Konzul Madline Hans spala umělým spánkem, ale trápily jí noční můry. Její krásná tvář se
občas zachvěla bolestí a dlouhé hnědé vlasy měla přeleţené od toho, jak se občas převalovala. Čelo měla orosené kapičkami potu. Konzul spala umělým spánkem. V jejím nitru se však odehrával boj. Znovu a znovu přicházel ten stejný děsný sen... Byla krásná jasná noc. Hvězdy se třpytily na klenbě z nebes a dávaly najevo svou věcnou neutuchající sílu ţít. Malá Madline stála před domem svých rodičů. Mrazivou jasnou noc protínaly plameny. Jejich teplo se opíralo o její uplakané tváře. Jenom se díval, jak její rodný dům hoří. Znovu a znovu viděla vycházet své rodiče v doprovodu skupinky, jak je uvazují, a pak... ... nemilosrdně popravují. Ona stála opodál a musela tomu všemu přihlíţet. Chtěla jim pomoci, ale nemohla. Postava v povstalecké uniformě jí to nedovolila. Její stisk byl pevný aţ brutální. Pokusila se znovu vysmeknout, ale nešlo to.Odvetou za tento pokus byla prudká rána do hlavy. Kolena se jí podlomila a Madlina Hans spadla na zem. Do jejich očí se znovu vřítily slzy - slzy strachu a beznaděje. "Tak ty malá šmejdko. Jsi stejný parchant, jako tví rodiče." Křikl její dozorce a plivl vedle ní na znamení opovrţením. Madline byla stále na zemi a brečela více a více. Nevěděla, co bude, nevěděla,co jí osud přichystal... Poradce stál blízko Madline a cítil se, jako by proţíval její sen. Cítil její úzkost ale i zlobu. Takový umělý spánek jí nic dobrého nepřinese. Divil se, ţe si ošetřující lékař nevyţádal asistenci poradce, ale to bude řešit později. Teď je třeba pomoci tady. Pavel si sednul na okraj postele. Ze stolku, který stál vedle vzal osušku a navlhčil ji v misce. Potom Madline jednou rukou odsunul vlasy z čela a druhou jí jemně otřel obličej. Věděl, ţe se neprobudí, cítil by to. Teď byl čas na jeden trik, který se naučil od poradkyně Troy na Betazedu. Přeloţil osušku a dal ji na Madelinino čelo. Pak na ni poloţil ruku a soustředil se na tvé telepatické nadání. Její emoce se začaly pomalu uklidňovat ...... Z ničeho nic se však sen začal vytrácet. Ne ţe by úplně zmizel, ale začínal nabývat jiných, doposud nevídaných obrysů. Hořící dům se vzdaloval a odněkud se objevila i mlha. Jakoby značila, ţe tady končí jedna etapa a začíná druhá. Konzul Hans sebou trochu cukla, bylo to však jen mírné cuknutí. Kdyţ se mlha začala rozpouštět, viděla se Hans jako dívku ve věku vdávání. Místo toho se však rozhodla pro sluţbu Federaci. Náhle se objevilo osluňující světlo na obzoru a zaplavilo celý obzor. Konzul musela zavřít oči, světlo bylo aţ tak oslňující. Postupně se však začalo vytrácet. Na jeho místě se rýsovala obrovská budova, ne soustava několika budov. Nyní poznala San Francisco a Akademii Hvězdné flotily. Tady strávila příjemná léta, dá se říci. ....... jako rozbouřené moře, které se začíná uklidňovat při východu slunce nad obzorem a temné mraky se proměňují v prosluněné obláčky.
Pavel sundal ruku a osušku z Madlinina čela. Konzul Hans se vrátila zdravá barva do tvářiček. Poradce se ani nemusel dívat na monitor ţivotních funkcí aby si ověřil naměřené hodnoty. Madline teď dýchala daleko pravidelněji a s menší námahou. Pro jistotu se stejně podíval na tepovou frekvenci. I tyto hodnoty byli daleko lepší. Jednoduše řečeno, konzul Madline Hans, smrtící nástroj v rukou velvyslance Tarkina, spala jako nemluvně. Hlavní poradce Pavel Hotty se musel usmát. Takovou znal Madline asi málokdo, přesto nezapomínal na to, jak nebezpečná pro své nepřátele (resp. nepřátele velvyslance Tarkina) byla. Na jeho první setkání s Madline nešlo zapomenout .... Pavel si mezitím sedl do křesílka vedle postele. Rozhodl se na pacientku dohlédnout, protoţe její stav se mohl rychle změnit. V myšlenkách se zatoulal na přísně utajovanou základnu Galaxi, kde se poprvé setkal s tenkrát prokonzulem Madline Hans. Na tehdy řadového poradce to byli pěkně divoké okolnosti. Madline se chystalo napadnout a zřejmě okrást pár místních pobudů. Hůře si ale vybrat nemohli. Pavel zneškodnil jednoho, prokonzul zbytek. Celý incident netrval ani 20 vteřin ...... Další část Pavlova vědomí vnímala klidný tok emocí, který se rozléval od Madlinina lůţka. Poradce věděl, ţe usíná, ale také věděl, ţe jej probudí jakákoli změna v pocitech, které tak jasně vnímal. *********************** Po 2 hodinách *********************** Konzulovi se přestaly zdát sny, ano, začala se probouzet. Pomalu odlepila víčka od sebe. Musela je však rychle opět zavřít, neboť světlo z ošetřovny bylo poměrně ostré. Oči si musí zvyknout. Zkusila to tedy znovu. Bylo to mnohem lepší, poznala standardní ošetřovnu na lodích třídy Sovereign. Byla tu několikrát - jak jako pacient, tak i jako lékař, či asistent. Nebyla tu však sama. Vedle ní seděl, respektive v sedě spal lodní poradce. Obrátila oči v sloup. Tohle si nezaslouţila, tohle ne. Nechtěla jej budit, ale věděla, ţe by stejně neušla "výslechu". Proto svou ruku jemně přiloţila na ruku poradce... Madlininy klidné emoce ukolébaly poradce stejně spolehlivě, jako houpací síť zavěšená mezi stromy a pohupující se v mírném letním vánku. Moţná se jim zdál stejný sen a stejně, jako Madlinino tělo a duše čerpala nové síly, odpočíval i Pavel. Poslední dobou toho totiţ moc nenaspal. Jak se Konzul začala probouzet, sen se postupně vytrácel a poradce cítil, ţe je čas, aby se probudil. Navenek to vypadalo, ţe stále spí, ale byl při vědomí. Rozhodl se počkat, aţ se Konzul Hans sama rozhodne probudit. Vnímal jak se mění tok jejich myšlenek. Madline se probudila rychle a rychle si taky uvědomila poradcovu přítomnost. Speciální výcvik se nedá popřít. Pavel měl co dělat, aby zachoval váţnou tvář, kdyţ zachytil emoce, které se ho týkaly. Na hřbetu své ruky ucítil lehký dotek Madlininé dlaně. Teď to musel dobře zahrát. Hlouběji se nadechl a pomalu otevřel oči. Podíval se kolem sebe a jeho pohled se zastavil na konzulovi
Madline Hans, která si jej pobaveně prohlíţela. "Dobrý den, konzule, jsem poradce Pavel Hotty, jak se cítíte?", pozdravil poradce, upravil si uniformu a sedl si do pracovněji vypadající pozice, neţ bylo rozvalování na křesle. Diplomatka se vnitřně zasmála, kdyţ poradce hrál své probuzení. Chvíli zvaţovala, ţe by mu to vpálila. Moc dobře věděla, ţe poradce jiţ nějakou dobu nespal. Měla na to výcvik. Zvolila jen jen lehkou diplomaticky šťouravou odpověď. "Vím, kdo jste. A také vím, co jste zač. Lze tedy zcela logicky předpokládat, ţe jste testoval mé myšlenky. Ale hrál jste dobře. Vaše spaní by asi přesvědčilo hodně lidí." Nebylo to řečeno nijak zle, nebo zcestně. Dokonce se Hans na poradce i usmála. Uvonila trochu více místa na lůţku, aby měl poradce více pohodlí. Věděla, ţe je telepat, nebo alespoň částečný telepat. Nemusela se však bránit. Kdyby poradce nahlédl hlouběji, neţ je zdrávo, tak to zjistí. "Jinak je mi fajn. To víte, dobře odvedená práce." Pavlovi vůbec nevadilo, ţe jej Madline odhalila. Naopak byl rád. Prošla totiţ jeho malým testíkem Uţ vlastně neměl co zkoumat. Konzul je po psychické stránce v pořádku. A podle zdravotního záznamu je zdravá a v kondici. "Ano, lékaři neponechali nic náhodě a také jste měla štěstí v neštěstí." Poradce nemusel pokračovat, konzul si jistě uvědomovala, ţe z toho zásahu fázerem vyvázla dobře, vzhledem k tomu, z jaké blízkosti byla postřelena. "No to tedy!" Vyhrkla Madline, chtěla se uvelebit do lepší polohy, ale nešlo to. Tělo v sobě mělo stále dost anestetik, takţe musela čekat, aţ vyprchají jejich účinky. Přesto si však nedopustila poznámku. "Zdejší bezpečnost by opravdu měla své lidi dobře prověřovat. A především by si měli dávat pozor zasahující důstojníci, aby jim někdo nebral phasery." Hudrovala velmi rozčíleně. Kdyby se jí ten blbec dostal do rukou, tak by sama přetrhla vejpůl. Ne toho, co jí postřelil, ale toho, kterému byl ten phaser vzat. Taková hrubá nedbalost. Udělat toto někdo pod jejím velením... No, nedopadlo by to s ním dobře. Diplomaticky řečeno. "Jak se vůbec mají? Jsou ve vězení?" Pavel pomohl Madline "načechrat polštářky" a sedl si na okraj postele. "Poradce si většinou neudrţuje přehled o obsazenosti lodního vězení .... " Natáhl se pro svůj PADD a sedl si tak, aby na něj Madline viděla. "..... ale můţeme se na to podívat."
Konzul se podívala na PADD. Přečetla si příslušné stránky. Musela se opravdu usmát. Je lepší, neţ si myslela. Tolik lidí ve vězení a kapitán z toho jistě měla těţkou hlavu. Vyslanec Tarkin bude mít radost. Dobře odvedená práce. Pomyslela si Madline. "Vidím, ţe jsou tam snad všichni, co se té naší milé rvačky účastnili. Není nad pravou hospodskou bitku." Prohlásila sebevědomě. V podstatě však o nic nešlo. Nechtěla je nijak dusit a ani Tarkin se v podobném duchu nevyjádřil. Prokázali neschopnost bezpečnostních sloţek na USS Scorpion. Jistě kolem toho bude pořádný rozruch. Ale co s nimi. Povšimla si poznámky, ţe o jejich osudu má rozhodnout Martel. Ten chudák podporučík jistě musí strašně trpět tím, co udělal a co ho čeká. Sama si přiznala, ţe by se Tarkinovi nechtěla dostat do rukou. Nebyl nijak dobrým bojovníkem, ale velmi obstojným válečníkem. Stát v pozadí a tahat za nitky, případě sehrát svou roli. To byl on. "Ukaţte. Dám rozkaz k jejich propuštění a potrestání nechám na veliteli bezpečnosti." Poradce jí podal PADD. Konzul sice nebyla oficiálně ve sluţbě, ale to nebyla jeho věc. A tohle bylo pro dobro posádky. Cokoli bylo lepší, neţ trest od vyslance Tarkina. Konec kariéry ve flotile by byl jistý a Pavlovi by tím přibyli další pacienti, minimálně do doby, neţ se loď vrátí na základnu. Souhrou prstů na display PADDu docílila, ţe rozkazy byly odeslány. S okamţitou platností by měli být všichni účastnici bitky propuštění z vězení. DSRF si "potrestá" své účastníky sám. Zbytek je na veliteli bezpečnosti. Madline se znovu musela posunout. Přeci jen nebyla zvyklá leţet, její ţivot nebyl stůl, od kterého se rozhoduje, ale vykonávat to, co od daného stolu přijde. Svou pozornost však teď soustředila na Pavla Hottyho. "A co byste rád, poradče? Nějakou tu informaci o Tarkinovi?" Dodala pobaveně. Pavel se podíval na Madline. Je tak přirozeně krásná a elegantní při kaţdém pohybu, aţ se tají dech ....... a její mysl je jako vyladěný stroj na který je radost se dívat, kdyţ pracuje. Konzul Madline Hans opravdu poradce nepotřebovala. Po vyřčení její otázky vylétlo poradcovo obočí překvapením vzhůru, téměř po vulkánském způsobu. Měl na paměti slova admirála Sandry Back, aby se Tarkinovy vyhnul, ale tohle bylo něco jiného. "Myslíte, ţe vyslanec Tarkin potřebuje sluţby poradce?" Hans se musela usmát. Tarkin a potřebovat sluţby poradce. Ten kdyby se jednou dostal do rukou poradců, tak by ho jiţ asi nepustili. Maniodepresivni, paranoidní, megalomanský, hostilní a jistě by se našly další příjemné stránky jeho osobnosti. Jenţe jak odpovědět. Neuškodí, kdyţ si z Tarkina udělá srandu. "Ten by toho potřeboval. Jenom se obávám, ţe úřad prezidenta Federace by mu asi nestačil." Pronesla pobaveným hlasem Hans a uvelebila se v posteli. Přeci jen uţ se mohla trochu
pohybovat, respektive pohybovat se dle svého přání. "Sluţby poradce jsou zde pro kaţdého, prezidenta Federace nevyjímaje." Mrknul Pavel na Madline, které uţ úplně přestala působit anestetika. Nemusel být telepat, aby viděl její radost z navrácených schopností. Poradce byl spokojený, ţe je jeho pacientka v pořádku. "Asi vám nemá smysl říkat, aby jste se ve sluţbě alespoň nějakou dobu šetřila, ţe?" "To skutečně nemá cenu, nadporučíku Hotty, protoţe já stejně nastoupím do sluţby. Musím, je to má povinnost. Nemůţu se tady válet, zatímco můj nadřízený a moji podřízení pracují na bezpečnostni Federace a na jejich zájmech." Odpověděla poměrně stroze Madline Hans. Práce byla její ţivot, celý její ţivot. A moţná, jenom moţná to bude jednou ona, která si bude moci říci, ţe umřela při záchraně Federace. To by byla smrt, kterou by si přála. Obětovat se Federaci a jejímu dobru. Velvyslankyně Sakkath říkala, ţe se jí bude u Tarkina líbit. Ten zájmy Federace hájí do posledního dechu. A ten je moţná blíţe, neţ Madline tušila. "Takţe asi tak. To víte - sluţba je sluţba a povinnosti mě jistě volají. Tarkin není jeden z těch, co akceptují nějaké výpadky. Na druhou stranu - on sám je schopen několik dní nespát, či spát jen minimum, aby dosáhl svého cíle." Taková odpověď Pavla nepřekvapila, očekával ji. Madline ţila pro svou práci. Jen pro ni. Ţádné koníčky, zájmy, záliby. Přesto se nezdálo, ţe by jí to vadilo. Opravdu měla ráda svou práci, která ji naplňovala. "Dobrá konzule, popřemýšlejte o dovolené. Vyslanec Tarkin a Federace to bez vás chvilku vydrţí." Madline nakrčila svůj nosík na znamení vzdoru. "Aspoň to hned nezavrhujte a dejte na sebe ", mrknul na Madline poradce a měl se k odchodu.pozor "O ţádné dovolené nemůţe být v současné situaci ani myšlení, natoţ seriózní uvaţování, nadporučíku. Vy si také příliš dovolené neuţijete, ţe?" Nikdo si ji nemohl nyní jen tak dovolit. Situace byla napjatá více, neţ si moţná nadporučík uvědomoval. Celá posádka USS Scorpion a i valná část zástupců DSRF na tomto plavidle neměla tušení o hře, která se prostřednictvím nich hraje. Jsou jejími aktéry, ačkoliv to neví. Sama Madline měla jenom útrţky nutné pro výkon její části plánu. Nebylo toho mnoho, ale dokázala si představit, jaká bezpečnostní opatření provázejí celou tuto akci. Nepřiměřený zásah z venku by mohl znamenat hodně. Na palubě je však jen jedna osoba, která ví o celé operaci. Vyslanec Tarkin. Ten je však neznámo kde. "To ano, ale kaţdá mise jednou skončí ....."
A Pavel doufal, ţe dobře. To co Madline skrývala ve svých myšlenkách jen potvrzovalo Pavlovo podezření, ţe se tady hraje hodně vysoko. Ale nesnaţil se proniknout do jejich myšlenek, to nebylo třeba a taky proti jeho zásadám. "..... a i poradce si najde čas na dovolenou." "To víte, kaţdý máme jinou představu o dovolené. Já ji trávím pracovně, či účelně. Například posledně jsem byla na Orima II. Byla tam konference o mezidruhových vztazích a příjemná horská krajina. Skutečně doporučuji, poradče. Zkuste." Nabídla poradci konzul. Místo to bylo opravdu dobré, ale téţ velmi zrádné. Musel se jeden umět ohánět, aby tam nesklouzl, ale přesně to bylo to pravé vzrušení. Bez zajištění, bez civilizace, odkázaný sám na sebe. Skvělé. "Uţ je mi lépe, počkám na lékaře a nechám se uschopnit." "Děkuji " Rozloučil se poradce aza tip, třeba se tam někdy potkáme. Přeji hezký den. vyšel z ošetřovny. Konzul ještě chvíli leţela a uţívala odpočinku, avšak jiţ nyní musela zastat svou funkci. Bleskurychle si přitáhla počítačový terminál. Za pár sekund měla přibliţné povědomí o situaci. To znamenalo jedno – Tarkin není skutečně na lodi a vše začalo. Kritická fáze celé operace, připravované do posledního puntíku. „Hans Yavennovi, okamţitě se ke mně dostavte.“ Pronesla poté, co aktivovala interkom. Neţ přišel atašé, věnovala se čtení jednotlivých zpráv. Poţadovaný člen DSRF se ihned vydal na cestu, takţe na ošetřovně byl během pár minut. „Počítači, odpoj veškeré interní senzory v této místnosti.“ „Potvrzuji.“ Odpověděl počítač. „Kdy Tarkin opustil loď a v čem?“ „Je to jiţ několik hodin, madam. Měl jsem připravit jeho modul určený pro tuhle misi. Zatím jsme neobdrţeli ţádné informace od vyslance.“ „Dobře. Ať senzory a přijímací antény pracují, jak mají. Kaţdým okamţikem můţe od Tarkina přijít zpráva přednostní důleţitosti. Jakmile ji budeme mít, musíme neprodleně splnit rozkazy. Vyslanec je nechal ve svém počítači. Aţ přijde zpráva, půjdeme do jeho pracovny a rozkazy si přečteme. A NEPRODLENĚ SPLNÍME!“ Dodala Hans s nevídaným důrazem. Podle jejího (dozajista skromného) názoru se rozkazy nebudou líbit ani jí ani Hvězdné flotile. Ale ona tu není od toho, aby o nich diskutovala. Problém mohl být v kapitánovi Youds. Nemusela by mít pochopení pro nutné akce DSRF. „Co Youds?“ „Zatím nic, madam. Monitorujeme vše, ale zatím ţádné pevné rozhodnutí nepadlo.“
„Dobře, monitorovat dál. Potřebujeme znát kaţdý krok této posádky, aby nedošlo k nemilým přehmatům a nechtěným akcím.“ „Podle rozkazu, konzule.“ Odpověděl Yavenn poslušně, uklonil se a opustil místnost. Poradce nyní jistě bude informovat kapitána o tom, co se tady děje. Madline věděla, ţe neprošel hlouběji do jejich myšlenek, ale přeci jen emoce musel vycítit. Pokud nyní půjde za Youds, pak divadélko svůj účel splnilo. Pokud ne, tak je zase další člen posádky připraven na „milou“ stránku konzulovy povahy. Hana si však musela občas klást otázku, proč to všechno dělá. Nepochybovala, ţe tuto otázku si kladou všichni důstojníci Hvězdné flotily, všichni diplomaté DSRF a vůbec všichni vnímající jedinci. Na tuhle otázku si neuměla dát přesnou odpověď. Sice se uklidňovala pocitem, ţe to všechno dělá pro dobro Federace, ale chyběl tomu jakýsi konkrétní tvar. Ale na tuto otázku nacházela odpověď. Tarkin. On byl tím konkrétnem, on byl tím, kdo hájí zájmy Federace, tedy ten abstraktní pojem, a ona je jeho pravou rukou… Vytvořeno konzulem Hans (Martel Tarkin) a nadporučíkem Hottym. Název: vyřazení šéfinţenýra Autor: Tolbin Jaxom Lokace: strojovna/ošetřovna Před několika hodinami _____________________ Tolbin leţel v posteli, kdyţ se najednou ozvala siréna. Světla po stěnách kajut začala rudě blikat. Ihned vylezl, bleskově oblékl uniformu a uţ upaloval do strojovny. Neţ tam doběhl, loď se trochu zatřásla. Nic váţného, asi zásah nějakým slabším phaserem či disruptorem. Ve strojovně měli všichni napilno, jak uţ to bývá během bojových situací. Boj zřejmě trval dlouho, protoţe otřesy ustaly poměrně brzy. Za pár minut se ve strojovně ozval hlas nadporučíka Johnsona. =/= Johnson strojovně, potřebujeme přetíţit impulsní motory. 200%. Musí unikat obrovské mnoţství nerozpadlých iontů. Potřebujeme také maximální dosaţitelnou rychlost, bez připomínek. =/= Oliven vydal potřebné rozkazy a loď zrychlila. „Chudáci reaktory„ pomyslel si Tolbin. Chvíli nato lodí otřásl výbuch. Mnohem mohutnější neţ byly ty předtím, teď uţ se zřejmě Scorpion pustil do kříţku s rovnocenným protivníkem. Strojovnou neustále otřásaly výbuchy. Občas vypadla nějaká konzole, ale za chvíli byla opět nahozená. Všichni měli plné ruce práce, Oliven rozděloval týmy podle potřeby… Najednou, po jednom otřesu, se uvolnilo zábradlí jednoho ochozu přímo nad poručíkem Dortzem. Tolbin na něj vykřikl, ale bylo pozdě. Zábradlí Olivenovi padlo přímo na hlavu. Oliven se zhroutil v bezvědomí na zem. Z hlavy mu krev tekla proudem. Tolbin, který byl poblíţ, k němu přiskočil a zadal počítači příkaz: „Počítači, nouzový transport na ošetřovnu“
Nato oba dva zmizeli v transportním paprsku. Kdyţ se objevili na ošetřovně, ihned se poručíka chopili dva „bratři“ a poloţili ho na bioloţko. Tolbin ihned odběhl zpět do strojovny, ačkoli by velmi rád věděl, jak na tom poručík je. Byl na tom velmi špatně. Fraktura levé temenní kosti, vnitřní krvácení do mozku, poručík McKennely bude mít hodně práce. Tolbin opět doběhl do strojovny a opět se zapojil do práce. Ostatní inţenýři na něj tázavě hleděli, ale on si jich nevšímal a věnoval se své práci s chladnokrevností jemu vlastní. Kdyţ boj ustal, vydal se Tolbin na ošetřovnu, poptat se, co je s Olivenem. Kdyţ vešel, viděl, jak nad jeho tělem stojí lékař a operuje. Tolbin oslovil jednoho lékaře stojícího poblíţ. „Doktore, nevíte co je s poručíkem Dortzem?“ „Podle toho, co vím, je to s ním dost nahnutý. Snad se ho podaří alespoň udrţet v komatu. Ale zachránit ho můţou jedině někde na základně, tady na to nemáme kapacity.“ „Hm, rozumím.“ Řekl Tolbin a odešel z ošetřovny. Budou to muset ve strojovně zvládnout aţ do příletu na nějakou základnu bez šéfinţenýra. Název: pierre philosophale Autor: Jason Berm Lokace: USS Scorpion Jason šel lehce uvolněně po chodbě z pracovny taktickobezpečnostního důstojníka. Bylo 2:15, Jasonovi ulpěl pohled na kataně, rozhodl se vyřešit její problém a zamířil do strojovny. Tam by mohl byt nějaký inţenýr schopný vyřešit jeho malý problém. Dveře strojovny se se zasyčením otevřely a Jasonovy oči zpozorovaly impozantní jádro. Byla zde pouze noční směna, zpozoroval jednoho inţenýra jak sedí v křesle a pouze pozoruje jestli něco není v nepořádku. Nevypadal příliš zaneprázdněn ,,Jsem serţant Jason Berm můţete mi pomoci?" "S čímpak serţante?" zeptal se inţenýr. ,,Ale jeden můj přítel mi namontoval jedno speciální zařízení na moji katanu a zdá se mi ţe nefunguje tak jak má" prohlásil Jason "O jaké zařízení jde?" reagoval inţenýr ,,Jde o nestabilní štít, mate u sebe phaser?" provokativně zajiskřily Jasonovi oči "Ano, vzhledem k nastalé situaci jsme dostali phaser" odpověděl Tolbin ,,Můţete mně omráčit ?" poloţil otázku Jason "Prosím?" zeptal se inţenýr. Nevypadal nijak zaskočeně, ale evidentně ho to překvapilo. ,,Tak střílejte!" Vybídl pohledem Jason a ruku opřel o katanu kterou měl stále ještě v pouzdru a upřeně pozoroval ruku inţenýra která se neblíţila k phaseru typu II "Serţante, uvědomte si, ţe pokud vystřelím, byť jen na omráčení, spustím poplach"
Jason sáhl po komunikátoru ,,Berm bezpečnosti ve strojovně dojde ke cvičnému výstřelu" ani nečekal na odpověď kdyţ tu se ozvalo ,,Proč" Jason se podivil ,,Ze cvičných důvodů!"Zvýšil hlas ,,Ok" zazněl z komunikátoru hlas mladého muţe. Tolbin vytáhl phaser, nastavil ho na mírné omráčení a vystřelil potom ho opět nastavil na zabití jako byl předtím a zasunul zpět do pouzdra. Jasonova ruka okamţitě reagovala a těsně před výstřelem nablýskaná katana spatřila strojovnu. Paprsek se opřel do štítového zařízení které par chvil poté zkolabovalo Jasonova tvář se zkřivila bolestí jako by jí prošel elektrický proud. Jason padl na kolena a v místnosti se začal linout pach spálené kůţe. Katana byla odhozena na zem a Jason směšně poskakoval po místnosti a třepal s rukama. "Hm, působivé. Aţ na ty vedlejší efekty," usmál se Tolbin. "Měl byste navštívit ošetřovnu." ,, To je v pořádku později se tam zastavím" odvětil Jason a uţ tahal z kapsy obvaz kterým si omotal dlaně a opět uchopil Katanu ,,Nemohl byste se na to podívat?" Zněla jeho otázka "No s něčím takovým jsem se ještě nesetkal, ale zkouknout bych to mohl. Nic ale nezaručuji." "Za jak dlouho to potřebujete?" Jason poloţil katanu na stůl a sejmul z ni rukojeť pod kterou se ukrývalo důmyslné zařízení které však silně probíjelo ,, Mno ve 4 45 mam byt připraven" Pousmál se Jason nad tímto šibeničním termínem,, Víte dříve to dělalo aţ při nastavení na zabití phaserem typu III, ale nabíjel jsem to v průběhu útoku a od té doby mi to blbne" dokončil Jason svou větu "Počítači, čas." řekl Tolbin, který neměl ponětí, kolik je zrovna hodin "Jsou nula dvě hodiny, dvacet dvě minuty." "Proboha serţante za koho mě máte? Já jsem inţenýr, ne čaroděj!" téměř vykřikl Tolbin. Jason přemohl bolest rukou,,Pro mně je stejně nepouţitelná v tomhle stavu do boje ale kdybyste to stihl do třičtvrtě na pět byl bych velice šťastný" Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval ,,Ta katana byla se mnou zatím na kaţdé bojové akci" Upřeně se zahleděl na ten přístroj který skrývala rukojeť "Hm, mrknu se na to, ale jak říkám, nemůţu nic zaručit." ,,Mohu znát ještě vaše jméno?" rozpomněl se Jason "Loďmistr Tolbin Jaxom." ,,Já se teď pokud mně omluvíte na chvíli vzdálím a poté vám budu nápomocen jestliţe to pomůţe" spiklenecky se Jason podíval nejprve na své ruce a potom na Tolbina
Tolbin jen kývl na pozdrav. Kdyţ Jason odešel, vytáhl Tolbin své nástroje a začal rozebírat rukojeť. Nejdřív se musí podívat, jak to vlastně funguje a pochopit ten přístroj, neţ se v něm začne vrtat. Kupodivu to bylo velmi prosté. Někomu se podařilo vtěsnat generátor štítu do rukojeti katany. Ale pořádný zdroj uţ se dovnitř nevešel. Čas od času Tolbin překontroloval ukazatele na konzole, aby se přesvědčil, ţe nejsou nikde ţádné problémy, jinak se věnoval serţantovu zařízení. `Hm, to nebude nic těţkýho, na zásah dvojkou to vyladit stihnu, na trojku ale asi ne.` Přemítal Tolbin při práci. Po chvíli se do strojovny vrátil jiţ uzdravený serţant. "Serţante myslím, ţe vaše přítomnost zde není nezbytná," řekl mu Tolbin místo pozdravu Jason jen pokývl hlavou ,,OK, místo toho vám seţenu nějakou odměnu" a opět odešel. Jason seděl ve své kajutě a pročítal si znovu a znovu Padd s plánem budoucí akce tohle nemohlo klapnout říkal si projíţděl všechny ostatní paddy co měl o Romulanských lodích a pak si všiml jedné zajímavé věci zatímco štíty strukturální integrity by evidovali pokles tlaku a zacelily jakoukoliv díru a navíc by se uzavřeli i vzduchotěsné přepáţky na lodi ale pokud by se jim podařilo vyřadit filtry na klimatizaci nic by nebránilo tomu celou posádku uspat. Jason Vstal a zamířil za Chadwickem zkonzultovat tento plán a konfrontovat ho s jeho. Stál před jeho dveřmi uţ jednou zazvonil ale stále se nikdo neozýval Chadwick procházel chodbu se svým písařem a diktoval mu desítky věcí, které budou potřebovat "tam venku". Mířili k jeho kajutě, kde si chtěl ještě něco vyzvednout. Kdyţ slyšel hlas od svých dveří, pohlédl na osobu tam stojící. "Serţante Berme? Potřebujete něco?" oslovil ho a přešel ke dveřím, kde projel jakousi kartu u dveří. "Velící? Za deset minut v zasedačce, teď jděte. Serţante? Já čekám." ,,Pane četl jsem vaši zprávu a mam k ni jisté výtky"Spustil Jason na nepříliš překvapeného Chadwicka "Povídejte," popostrčil Chadwick svého podřízeného as přešel přitom ke stolu, kde se začal přehrabovat v paddech, které tam leţely. ,,dle mých informací je ten bitevník rozdělen velice účinně pomocí vzduchotěsných přepáţek nehledě na to ţe bychom museli vyřadit asi 3 protokoly coţ by nám trvalo asi 15 minut moţná víc" Jason se na chvíli zastavil jakoby chtěl aby jeho nadřízený nějak zareagoval ale pak pokračoval,,Vymyslel jsem alternativu" a podal Chadwickovi další pad Chadwick ho po oku projel. "Zamítá se," řekl rezolutně, poté se vrátil k těm svým a po chvíli jeden vytáhl. "Tady to je," řekl si pro sebe a ještě jednou vzal Bermův padd a pročetl ho. "Ne, ne ne. Tohle nevyjde. Těch patnáct minut mít budete. Kdyţ ne, máte záloţní plán. Kdyţ si během těch patnácti minut najdete čas do toho vzduchu i něco pustit, klidně si to zkuste. Ale máte své rozkazy. Teď jděte."
,,Rozkaz pane" Upaţil Jason a přešel do pozoru Berm došel ke dveřím, kde se ještě otočil. "Pane?" "Ano, serţante?" "Ta záloha,o které jste mluvil kdybych řekl ne..." "Říkáte ne?" "Ne úplně, ale rád bych šel do akce, pane." "Dobrá, jestli chcete..." "Byl bych rád." "Dobrá tedy. Ale nepotěšil jste mne. Tak jděte, já si to uţ zařídím." "To je v pořádku já tam pošlu nejlepšího ze svých muţů," řekl Berm Jason se otočil a zamířil ven z Chadwickovy kajuty Tolbin se zase zabral do práce. Ve 4.40 do strojovny opět vešel Jason. Jason vstoupil do místnosti v ruce drţel litrovou flašku s čirou tekutinou a postavil ji na stůl ,,Tak jakpak to vypadá šéfe" spustil Jason "Ještě moment... Tak, hotovo. Vydrţí to jeden zásah federačním phaserem typu II nebo jeho ekvivalentem. Phaser typu III uţ to nezastaví, ale oslabí. Pokud by se vám podařilo nastavit tu katanu vhodným směrem, pohltila by zbytek energie. Rozţhavilo by ji to tak, ţe uţ bude dál nepouţitelná, ale zachrání vám to zdraví." "A hlavně vás to nevyřadí z akce" ,,Jste schopný inţenýr moc vám děkuji tohle je malý dárek ze Země" a ukázal na čirou tekutina která se tvářila spíše jako 100% líh neţ jako pití byla to jeho poslední flaška musí si nechat poslat další. ,,pokud vám to mohu vynahradit ještě jinak poslouchám vaše přání ale nejsem zlatá rybka" pousmál se Jason "Kdyţ si na něco vzpomenu, dám vám vědět," usmál se Tolbin. Jason vzal svou katanu zamával s ní ve vzduchu jako by zkoušel jak je vyváţená a pak protoţe si všiml ţe celá strojovna ho sleduje ji schoval do pouzdra a zamířil ven Vytvořeno společně Lodním mistrem Tolbinem Jaxomem, Nadporučíkem Thomasem A. Chadwickem a Serţantem Jasonem Bermem.
Název: .:: Kataris on Ready Room ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Marine Ready Room "From the darkness, you must fall, failed and weak, to darkness all." BSG 2x08; Kataris Book Marine Ready Room Nadporučík Chadwick nakráčel do přípravny, následován asi tak deseti-dvanácti (reálně třináct) chlapcem, oblečeným do městské maskovací uniformy maríny s insigniemi poddůstojníka 3tí třídy. Přešli společně k pultu, nadporučík si za něj stoupl, chlapec se postavil vedle. Chadwick, neţ začal brífink, na stolek postavil popelník a zapálil si veliký a jistě kvalitní doutník. „Tak jsem koukal na výsledky vašich fyzickým cvičení na skále nad jezerem a ano, jeden z vás se vykoupal. Trochu moc brzy. Nevím, jak to mám chápat. Přetrhl své jistící lano, protoţe neuměl základní fyziku – a to kapitolu a tření. Takţe…kdo je ten milý plavčík který se spálil ve vodě, můj příteli?“ zeptal se a podíval se na chlapce vedle sebe. „Husky, pane!“ Místností se ozval smích a oči všech uvázly na jednom z specialistů, který se tomu odlehčenému pokárání zesměšněním smál taky. „Husky…potřebuješ víc volnosti? Větší rychlost? Nemůţeš se dočkat, aţ budeš na vrcholu; abys všem dokázal, jaký to jsi skvělý veliký chlapeček?“ dával Chadwick velikou ironii na poslední tři slova. Hromadné „ouuuuu“ v místnosti znamenalo politování všech chudáka Huskyho, který nejenom ţe byl setřen, ale i někde v soukromí si to pěkně schytá nějakým zlým alternativním trestem. Chadwick přikývl a na tváři se mu opět objevil úsměv. „Dobrá tedy! Bylo to směšně?“ zeptal se, čemuţ všichni v přípravně přikývli. „Byli jste skvělé publikum,“ pochválil je. „Mimo serţantů, rozchod.“ Vojáci z čety Bravo se zvedli a míjeli se s attaché Yularen, plukovníkem SFR* a vojenským attaché DSRF; který mířil za nadporučíkem. „V sálu příprav se nekouří, nadporučíku,“ sjel ho hned od začátku. Chadwick však Yularena znal a věděl, ţe můţe dost málo přímo proti němu udělat, takţe sice se špetkou respektu, ale s přemírou drzosti mu vmetl pravdu do tváře. „Můj sál, má pravidla, pane.“ Attaché pohlédl na chlapce po Chadwickovo levici a podivil se, jak tak mladý člověk jako on můţe nosit uniformu. „Kde je tvoje máma?“ „Mrtvá, a kde je tvoje?“ vrátil mu to ten chlapec, kde jmenovky na uniformě, coţ attachého překvapilo, se jmenoval Chadwick. Projel jím přitom vztek. Jeho rodiče zemřeli stejně jako rodiče jeho spolupracovnice na Prime Don. Ale dokázal spolknout svůj hněv, coţ provedl tak, ţe se prostě bez záchvěvu emoce otočil na nadporučíka, naprosto ignorujíce chlapcovu otázku. „Hledám Crosse.“ „Je půlnoc, nadporučík Cross má noční hlídku v CIC,“ odpověděl na něj chlapec, pohlédl na Chadwicka, který přikývl; načeţ odešel. Attaché šel za ním aţ k bočním dveřím, a kdyţ se zavřely, otočil se zpět na nadporučíka. „Jarhead se rozmlátí o skálu při výcviku a ty si z toho utahuješ?“ rozeřval se na něj, ignorujíce stále přítomné serţanty. Chadwickovi rysy ztvrdly a v tváři se mu objevila chuť po boji a krvi.
„Vřeštění na lidi nemívá vţdy ten poţadovaný efekt, pane.,“ tvrdě se ohradil a přešel k attaché tak, aby mu hleděl zpříma do očí.. „A asi jsem se to stejně na důstojnické škole nenaučil.“ „Všichni na lodi mají pravdu, nevíš kdy přestat,“řekl chladně attaché, načeţ ještě zdůraznil svůj rozkaz. „Od-stup.“ Chadwick ho ignoroval, a naopak si ještě přisadil. „Co se týče přestávání – moţná by jste měl navštívit kolegu flašku a uhasit ţízeň,“ řekl jízlivě, otočil se, přešel zpátky za stolek, vzal si doutník z popelníku, dlouze natáhl, vydechl a pohlédl na attachého s despektem. „A teď jděte z mého sálu, attaché; jestli nemáte nic na práci. Potřebujeme probrat podrobnosti naší mise.“ Kdyby mohl pohled zabíjet, ten Yularenův by Chadwicka dávno zabil. Attaché však byl starší a s vyšší mocí, a tohle mu jednou vrátí. Pro teď se otočil, a odešel ze sálu příprav mariňáků… *Starfleet Reserves – ‚aktivní‘ zálohy Flotily Název: Marvin Autor: Natalia Youds Lokace: USS Scorpion Kajuty pro hosty na palubě Scorpionu se pevně drţely standardů zavedených na lodích Flotily uţ celé desetiletí, jen snad byly o něco větší a lépe vybavené. Základ byl však stejný jako třeba uţ na třídě Constitution. Moţná aţ příliš elegantní rozestavění nábytku, několik neutrálních obrazů, velká okna s výhledem na hvězdy, vše bylo koncipováno tak, aby se zde cítil pohodlně jakýkoliv případný host, z kterékoliv rasy, jakéhokoliv vyznání nebo jakýchkoliv kulturních zvyků. Kdyţ se nad tím člověk zamyslel, pozadí jejich vzniku musely být stovky hodin práce psychologů, designérů a diplomatů. Všechno dohromady to ovšem způsobovalo, ţe byly strašně neosobní. Poručík Marvin Dante nebyl cizinec pocházející z prázvláštních kultur, věřící v mocná boţstva. Byl to obyčejný inţenýr Hvězdné flotily a tahle kajuta ho začínala docela štvát. Nebyl zvyklý jenom tak sedět a nic nedělat, zatímco kolem byla spousta práce, které by se mohl zhostit. Proto pro něj byla kapitánova zpráva vysvobozením. Celkem se nyní na palubě nacházelo téměř padesát trosečníků z USS Helpline a USS Bellerophon a ti čím dál více, stejně jako Marvin, touţili po tom nějak se zapojit do dění. Mnoho z nich se ještě nevzpamatovalo z traumat, která v posledních dnech proţili, ale podle vyjádření poradce Hottyho jim návrat k práci můţe jenom pomoc. Proto kapitán nakonec vydala rozkaz, ţe do skončení mise budou členové posádek obou lodí začleněni do posádky Scorpionu. Marvin měl dvojnásobnou radost, neboť mu byla svěřena funkce zástupce šéfinţenýra. Byla to trochu shoda okolností, neboť poručík Dortz si aţ dosud svého zástupce nevybral, Marvinův příchod mu tak přišel docela vhod. Poručík Dante si to proto se svým šťastným úsměvem rázoval přímo do strojovny a vesela zdravil kaţdého, koho potkal. Konečně se před ním otevřely dveře s označením "Hlavní strojovna". Vešel dovnitř. Tentokrát se ţádné velké překvapení nekonalo, protoţe na lodi třídy Sovereign uţ jednou, i kdyţ jen velmi krátce, byl, kdyţ Enterprise dokovala na základně Galaxy před pěti lety. Scorpion měl sice ve svých specifikacích magické slovíčko REFIT, ale v hlavní strojovně to kupodivu na první pohled příliš vidět nebylo. Marvin ale věděl, ţe tahle kocábka toho v sobě má nového mnohem více, neţ se můţe zdát. Tolbin pracoval u své konzoly, kdyţ do strojovny vešel poručík Dante. Tolbin se ohlédl ke dveřím, a kdyţ uviděl, kdo vešel, ohlásil jeho příchod posádce.
"Velitel na palubě" Pak k němu přišel a podal hlášení. "Pane, během boje nebyly poškozeny ţádné lodní systémy, zraněno bylo několik lidí, většinou lehce. Poručík Oliven Dortz byl však velmi těţce poraněn a je teď v péči poručíka McKenellyho. Jinak pouze mechanická poškození strojovny jako ulomená zábradlí ochozů a podobně." Marvin ještě stále nasával atmosféru strojovny a reakcí, které jeho příchod vzbudil si vůbec nepovšiml, místo toho jeho oči zkoumali umístění vstřikovačů antihmoty v honí polovině warpjádra. Na mladého Trilla se proto podíval trochu vyděšeně. Hned se ovšem vzpamatoval a bleskurychle uchopil jeho pravici a začal s ní třást. "Dobrý den, dobrý den,"spustil. "Jmenuji se poručík Dante, pro vás Marvin. Mám tu teď nějaký čas pracovat, pane." Řekl trochu spěšně. Cítil se trochu provinile, ţe neposlouchal co tenhle mladý muţ před chvilkou říkal, i kdyţ měl stále silnější tušení, ţe to asi bylo mířeno na něj." "Loďmistr Tolbin Jaxom pane." Řekl Tolbin. Po chvíli dodal: "Marvine." Bylo vidět, ţe je mu to trošku proti srsti. "Vím, jakou funkci zde máte zastávat. Teď se z vás ale pravděpodobně stal šéfinţenýr, protoţe poručík Dortz bude udrţován v umělém spánku aţ do příletu na základnu. Tedy alespoň podle toho, co mi bylo řečeno na ošetřovně." Marvin na Tolbina, pár sekund nechápavě hleděl. Ve své mysli se pokoušel dát si dvě a dvě dohromady pro jistotu několikrát vpýpočet zopakovat a pak ovládnout překvapení, které z výsledku vycházelo. Po chvíli dostal pocit, ţe ta proluka v řeči uţ pomalu začíná být trapná, ale on ještě rozhodně nebyl připraven pokračovat v rozhovoru dál. Proto řekl pořád trochu šokovaně: "Šéfinţenýr?" "Pokud na toto místo kapitán nejmenuje nikoho jiného, přebíráte prozatím funkci šéfinţenýra na této lodi." Vysvětloval Tolbin Marvin se znovu rozhlédl po strojovně. Ještě pořád se nemohl vzpamatovat z tohohle náhlého přívalu zodpovědnosti. Ještě před necelou minutou byl jedním s pasaţérů, který neměl nic moc co na práci a najednou se stal lodním šéfinţenýrem. To tedy byla raketová kariéra. Najednou si uvědomil, ţe ještě pořád drţí Tolbinovu ruku a tak ji s omluvným výrazem pustil. "Kdo tu velel doteď?" Zeptal se na jedinou věc, o které si myslel, ţe by mu mohla být alespoň částečně nápomocna v tom kde začít. "No... Jaksi... Teď tady zrovna zřejmě velím já... Sice tu nemám nejvyšší hodnost, ale ostatní inţenýři tady mě zvolili za velitele. Ţe prý se na to nejlíp hodím..." Trošku rozpačitě ze sebe vysoukal Tolbin. Kdyby Marvin Tolbina znal, určitě by se teď velmi divil. Taková rozpačitost u Tolbina rozhodně není zvykem. Jenţe Marvin se divil stejně. Divit se teď všemu kolem
sebe, tenhle svět se musel zbláznit. Za poslední rok toho hodně proţil. Na svůj věk toho ve volném vesmíru příliš nepobyl, většinu své kariéry trávil v docích prácemi na lodích, která na svou první plavbu teprve čekaly, aţ teprve loni se nechal zlákat na onu bájnou misi do M104. Nakonec byl jedním z těch štastlivců, kteří se z Excaliburu dostali ţiví. Ztráta té lodi ho hodně zasáhla, byla posledních několik let jeho ţivota, ale uděšoval se tím, ţe splnila svůj účel. bez ní by se domů nevrátil nikdo. "No, tak to z vás ani dělá mého zástupce ţe eh...," lehce naklonil hlavu aby viděl na Tolbinův límec, "...velící lodní mistře". Řekl Marvin a přitom se zase začal spokojeně usmívat. Pak zprásknul ruce: "Tak se do toho pustíme, co říkáte?" Tolbin se zarazil. Přece jen v skrytu duše doufal, ţe si poručík vybere jako zástupce někoho, kdo by lépe odpovídal směrnicím HF. Nějak se na takovouhle funkci necítil. Ale co mu zbývalo... "Ano pane," odpověděl pouze. Nový šéfinţenýr se krátce rozhlédl aby se zorientoval, hledal pracovnu velitele strojovny. Poté zamířil k ní. Tolbin pochopil, ţe ho má následovat. "Jste připojený?" Zeptal se Marvin. "Připojený pane?" Reagoval zmatený Tolbin "Trill. " Doplnil rychle Marvin. "Máte symbionta?" "Ach tak... My říkáme sloučený. Ano, jsem sloučený," odpověděl Tolbin s lehkým úsměvem nad poručíkovou neznalostí správného výrazu "Výborně!" Řekl Marvin radostně a dál se tímto tématem kupodivu nezabýval. "Mámě nějaké úkoly ze zhora?" "Zatím ne pane, ale předpokládám, ţe bychom měli dát strojovnu co nejrychleji zase do pořádku. Odstranit překáţející věci tak, aby se tu dalo zase normálně chodit. A taky by bylo potřeba opravit zábradlí na ochozu kolem jádra, aby z něj někdo nespadl, aţ se loď bude otřásat pod zásahy." Vyjmenovával Tolbin úkoly, které by se podle něj měly vyřešit nejdříve "Jistě, jistě, samozřejmě, zábradlí." Marvin se otočil na Jaxoma. "Udělejte to, aby to bylo do dvou hodin hotové. Já zatím zjistím co a jak." Tolbin odešel z pracovny a začal vydávat příslušné rozkazy. Členové směny se ihned pustili do práce. Zreplikovali součásti zábradlí, odřízli a dematerializovali to utrţené, které málem zabilo jejich bývalého šéfa a nainstalovali nové. Jiní zatím odklízeli různé trosky roztroušené po strojovně. Asi za hodinu a půl byly práce hotovy.
Created by: Marvin Dante, Tolbin Jaxom Název: .:: Marine Technic‟s ::. Autor: Thomas A. Chadwick
Lokace: On Head of every Marine & 1Lt. Chadwick Proti nudě a samotě se u Maríny pouţívaly doporučené techniky. Masturbace. Neustálé čtení těch samých dopisů z domova. Čištění zbraně. Další masturbace. Předrátování trikordéru. Hádky týkající se víry a smyslu ţivota. Detailní diskuze o všech ţenách, které kdy kdo ojel. Debatování o rozdílech, třeba mezi Kubáncem a Mexičanem. Nebo mezi Harleyem a Hondou. Mezi masturbací levou a pravou rukou. Další čištění zbraně. Studování objednávkového katalogu cardassijských ţen. Další masturbace. Plánování prvního grilování, aţ se vrátíte domů. Představování, co asi dělá vaše holka, jestli si to s někým rozdává v senu, anebo v aleji, anebo v hotelovém pokoji. Jaký je v tom rozdíl? Bůh ví, ţe nemáme na výběr. Alespoň pro někoho mají náhradní krev. Co by sis raději vybral? Špatnou modlitbu, anebo špatnou krev? Pro většinu problémů vydala Marína řešení. Jste-li nemocní, jděte na ošetřovnu. Jste-li zranění, zavolejte zdravotníka. Jste-li mrtví, hlaste se u pohřební registrace. Ztratíte-li hlavu...ţádné standardní řešení neexistuje. Ţádné... standardní... řešení... neexistuje. Jednou jsem udělal...nestandardní řešení. V M104. * Co bys řekl na to, kdybych tě za to všechno, co teď musím dělat, zabil? Uţ jsem ti říkal, ţe to byla nehoda. Nehoda. Přesně tak. Jako, kdyby mi náhodou spustila puška. Odkud pochází tví rodiče? Z Cottonwood Falls.
V Cottonwood Falls bude smutno. Uţ nikdy si svého malého chlapečka nepošlou pro koláčky. Řeknu, ţe to byla nehoda. Moţná strávím nějaký čas ve vězení, ale aspoň mi to zkrátí tohle kurevský čekání. A já vím, jaký to je, někoho zabít. Co to děláš? Jsem v pozici, které se říká střelba vsedě. Po střelbě vleţe je to pro účinné zabití, mezi námořníky nejoblíbenější pozice. Cílem je člověk, většinou nepřítel. Ale někdy můţe jít o kamaráda, nebo spojence. Můţeme tomuhle říkat střelba do vlastních řad, anebo vyjebání s kamarádem, anebo nechat se vyjebat kamarádem. No tak, Ari, byla to tvoje hlídka. Byl zrovna Štědrý den a já tam jen tak seděl a přemýšlel o domově. Nic víc. Co myslíš, Cortezi? Myslíš si, ţe bych mohl zabít nějakýho tvýho kámoše z tábora? Jasně, ţe bys mohl. Nehody se stávají. Nechápeš ani hovno, ţe? Nechápu ani hovno. Tohle není můj stan. Ve skutečnosti tady ani nejsem, Ariane. Co to děláš, kámo? Tahle M-116A2 útočná puška, je lehčená, vzduchem chlazená, energeticky poháněná, zásobníkem vybavená ramenní pulsní zbraň. Pouţívá energii stupně III, jejíţ síla je schopna zabít ve zlomku vteřiny. Tohle je moje puška. Opakuj po mně. Opakuj po mně! Tohle je moje puška. Přesně tak, přesně tak. Řekni ty zkurvený slova! Existuje jich hodně takových! Existuje jich hodně takových. Ale tahle je moje. Bez pušky neznamenám nic. Řekni to, ty zkurvený idiote! Ne! Tohle je moje puška. Existuje jich hodně takových, ale tahle je moje! Bez pušky neznamenám nic! Ne, no tak! Zavři, kurva, hubu! Zavři, kurva, hubu. Zavři, kurva, hubu a opakuj po mně! Tohle je moje puška. Existuje jich hodně takových! Beze mě neznamená má puška nic. Řekni to, kurva! Opakuj po mně! Opakuj po mně! Bez pušky neznamenám nic!
Neznamenám NIC! * Tehdy jsem nevystřelil. Fergus však ano. O den později. Neunesl to, ţe mu jeho vlastní přítel narval do obličeje hlaveň těţké phaserové pušky. Tak si tam narval svou pulsní pistoli. A zmáčkl spoušť... Název: :: - Holografic Reality P2 - :: Autor: Lokace: Holopaluba 3
Pro informaci a ujasnění, cvičení začalo těsně před diskusí starších velitelů a tento log se odehrává během tohoto zasedání. Farstar dorazila do systému Binare. Vědecký prohlédl konzoli a nahlásil stav. „Signál čistý, skok nás zbavil veškerého rušení. Nemůţu je zatím seřídit, ale pane, mám tu dva Danube, transpordéry souhlasí. Jsou naše. Senzory nehlásí ţivotní formy, ale můţe to být tím ţe nejsou seřízené.“ Komodor pohlédla na obrazovku a přikývl. „Pane Tarne, řekněte letové kontrole, ať vypustí SAR tým a přivede naše lidi zpátky domů.“ Poručík u navigační konzole přikývl a jal se provést zadaný úkol. Z hangáru Farstar vyletěly dva raketoplány třídy 11 a zamířili k runabutům, které volně poletovaly vesmírem. „Farstr, Red Devil…naši ptáčci vypadají v pořádku. Ještě nevidím dovnitř. Komodore…nemám s nimi ţádné spojení,“ ohlásil pilot prvního z nich, kdyţ se přiblíţili. Raketoplán označený jako „1108„ se přiblíţil k jednomu Danube a jiţ na vzdálenost několika metrů bylo jasné, ţe kokpit byl proraţen. „Farstar, obě posádky jsou mrtvé. Opakuji, všichni jsou…mrtví.“ Jak to poručík dořekl, na jeho pozici se objevili dva bitevní křiţníky Dominia. „Pane, dva bitevníky Jem‟Hadar na dostřel!“ ohlásil vědecký výsledek ze senzorů. Komodor hleděl na obrazovku, na které se zjevili ty dvě lodě. „Boţe…“ „Vypouštějí torpéda! Připravit na zásah!“ zařval vědecký. Farstar zaţehla impusní motory. Byla to past a nyní to bylo nad míru jasné. Komodor Nagala se vystrašeně díval na obrazovku na blíţící se smrt. Bitevní lodě Jem‟Hadar, jakmile se objevili poblíţ Farstar, odpálili plnou salvu torpéd, která se zakousla do štítů a trupu. Stíhače vylétávaly ze startovacích ramp a historie se právě začala psát… Bojový můstek USS Farstar – 2375; Ambush battle of Binari System Lodí otřásal zásah několika torpéd. Bojový můstek, nadporučík Garner na něm měl zrovna hlídku, byl prázdný. Poté se dveře otevřely a dovnitř se vpotácela kapitán Cainová, velitelka strategických operací. „Garnere, komunikace! Můstek neodpovídá. Chci vědět co se děje!“ zařvala ihned a Garner přiskočil ke konzoli vedle té, které se právě drţel. Zmáčknul několik tlačítek a bojový můstek oţil k ţivotu. Na obrazovce vedle Cainové, která oţila, se objevil status lodě. Bylo tam mnoho červeně blikajících sekcí, které hlásili poškození. Pravá gondola viditelně ztrácela plasmu, můstek byl zničen, několik palub bylo proraţeno. Dveře se otevřeli a dovnitř vběhl velitel taktiků, pohlédl na Cainovou, která přikývla. Poté ihned zaujal své místo za konzolí, následován zástupcem velitele operační a vědecké sekce. Cainová sama zaujala místo navigátora, jelikoţ byla pilotem stíhače v záloze a byla asi nyní nejvíce
kvalifikovanou osobou v místnosti k tomu řídit plavidlo. Ohlédla se na nadporučíka. Ten zmáčkl na konzoli tlačítko hlášení celé posádce, a jal se říci to, co viděl na svém stanovišti. Jeho hlas byl překvapivě pevný a smířený. „Komodor Nagala je mrtvý. Můstek této lodi byl zničen. Zemřeli s ním první důstojník, velitel taktiky a bezpečnosti, velitelé operačního a vědeckého oddělení, velící navigátor…seznam pokračuje.“ Cainová na něj pohlédla s neuvěřením. Slouţili pod komodorem jiţ třetí rok. On nemohl být mrtvý. Ne teď…kdyţ byl tak citelně potřeba. „Kdo je starší důstojník? Kdo velí?“ Nadporučík se nadechl, načeţ pohlédl na svou konzoli. „Operační, zajistěte, aby se tahle zpráva dostala po celé lodi. Priorita 1. Zpráva začíná…přebírám velení této lodi. Všechny postavení nechť nahlásí svůj stav a připravenost. Potvrďte.“ Operační přikývl a jal se dělat svou práci. Tím skončilo to, co Garner věděl, ţe má dělat. Cainová za něj zařvala na můstek. „Kontrola škod!“ Taktický zkontroloval svou konzoli. „Dvě další detonace při zádi, pane!“ Nelen sama zkontrolovala svou. „Warp pohon nefunkční, pane!“ Operační na to přisadil. „Uvázli jsme tu, pane.“ Tím bylo vlastně řečeno vše podstatné. A Garner byl viditelně vyděšený, jako osmnáctý v hierarchii velení se on, druhý výkonný důstojník strojovny stav velitelem plavidla. Ano, měl zkušenost s řízením čety opravářů v bitvě. Ale ne se samotnou lodí. Neznal vše. Nebyl plně připraven. Tohle se nikdy stát nemělo. Jednotlivý důstojníci na můstku mezitím se snaţili zachránit svá oddělení a organizaci posádky této lodě. Nelen kontrolovala stíhače a dávala jim rozkazy. = Dobře, Showboat, vezmi si rudou letku a vem to zprava! Catbird, ty si vezmi zelené, udeř zleva! Zbytek za mnou, jdeme na ně přímo! = Bylo příjemné slyšet hlas své sestry. Garner dělal to, co asi uměl ve všeho nejlépe. Staral se o to co se děje ve strojovně. Asi i velitel strojovny to schytal. To byla špatná zpráva. Ačkoliv...to muselo být jasné, kdyţ Garner jako třetí v hierarchii strojovny velí celé lodi. „Takţe matice je v pořádku? Tak to musí být senzor. Jen ho vyndejte. Prostě ho vytáhněte. Ne, ne, poslouchejte mě. Vytáhnout! Prostě vytáhnout!“ říkal jakémusi inţenýrovi ve strojovně. Lodí otřásl další výbuch, jenţ byl následovaný zvukem drceného kovu. To nebyl dobrý zvuk. „Zásah trupu torpédem, prošlo srze štít, pane. Trup poškozen okolo horního výměníku tepla.“ Nelen se zvedla ze svého stanoviště a přešla ke Garnerovi. „Tohle uţ dlouho nevydrţíme, jak dlouho jim to ještě bude trvat?“ „Nevím, asi mi nerozumí. Musím tam jít,“ Garner se otočil a pohlédl na Nelen. „Máte velení.“ Nelen s otevřenými ústy zůstala stát a ještě se ohlédla za Garnerem, který odešel, nejspíše do strojovny. „Ano, pane,“ řekla spíše pro sebe. Zbytek osazenstva můstku se na ní ohlédl a čekal, co řekne či jak se ujme své nové pozice. „Mám velení,“ řekla jim a více a spíše sobě. „Mám velení.“ Pohlédla na operačního. „Usedněte k navigaci a zavolejte někoho od sebe ať se ujme operačních věcí,“ řekla mu a její pohled sklouzl na t/b. „Zamiřte na nějbliţší křiţník. A otočte nás, ať drţíme horní část mimo jejich palbu.“ „Hoshi, kontaktujte Tauron a řekněte jí, ţe jsem převzala velení. Ať se zaměří na ochranu naší horní strany.“ „Ano, pane.“ = Dobře, Farstar, kryjeme ti záda! = ozvala se po chvíli její sestra. „Jem‟Hadar přímo před námi a rychle se blíţí, pane! Nemůţeme vydrţet takový nápor, kapitáne,“ ohlásil Hoshi stav. Nelen prohlédla obsah své konzole a jala se vydat další rozkazy.
„Kormidlo, drţte kurz. Připravte přední torpédomety k palbě salvami. Zamířit na centrální osu při warpjádru,“ rozkázala a pak si jako by pro sebe dodala něco pro povzbuzení. „Uvidíme, jestli to zvýší naše šance.“ Na konzoli jí vyjel stav warp gondoly. ‚Warp Drive inoperative„ jí bylo jasnou odpovědí. „Ale jestli to tam brzy nespravíme...jsme mrtví.“ „22 000, hlavní baterie je zaměřena,“ ohlásil T/B. Nelen pohlédla na obrazuvku před sebou a bitevní křiţník na ní. „Palte,“ řekla tvrdě, bez emocí mimo vzteku a odhodlání. Farstar srovnala kurz a v třech salvách vypálila všech svých jedenáct quantových torpéd, které mířili vpřed. Jem‟Hadar dostal notnou dávku a několik torpéd prorazilo štít a exploze z něj odtrhla kus trupu, a byl to nejspíše šťastný zásah, jelikoţ exploze se šířila a křiţník se rozpadal. Pro radost však nebylo místo. Jejich vlastní gondola se začala pod náporem poškození taktéţ rozpadat. Nelen přešla k zobrazení škod a pohlédla na operačního. „Hlášení.“ Operační k ní přistoupil. „Máme strukturální zlomy všude podél této čáry. Musíme zlikvidovat tyto ohně. Máme tu další dekompresy blíţící se k rozvodu plazmy v gondole, automatické hašení je nefukční, takţe to děláme ručně,“ řekl a otočil se na Nelen. „Jaké jsou rozkazy, pane?“ zeptal se. Nelen tápala. Tohle bylo těţké. Věděla, ţe v gondole jsou opraváři. Strukturální integrita se bortila pod náporem mnoţství poţárů, přetlaků a úniků. „Pane?“ Nelen se rozhodla. Nebylo jiné cesty. I za cenu mnoha ţivotů, a jistě i ţivota nadporučíka Garnera, který tam byl jistě také a korigoval situaci na místě. „Není uţ čas. Uzavři všechno před rámem 30 a zahaj nouzovou pohotovostní ventilaci všech částí gondoly.“ Operační na ní zůstal hledět. Ale stačil se ohradit. „Počkat. Inţenýři a mé oddělení tam má přes sto lidí uvězněných za rámem 34. Potřebuji minutku na to abych je odtamtud dostal ven.“ „Jestliţe to nezavřeme teď, ztratíme mnohem víc, neţ jenom stovku muţů. Zavři to. HNED!“ „Ale oni potřebují jen minutku!“ „Nemáme sakra minutu!“ zařvala Nelen a operační před ní udělal krok zpět. „Jestliţe se oheň a dekomprese dostanou k rozvodu, jistojistě ztratíme strukturální integritu a my ztratíme tuhle loď! Udělej to!“ Operační se nadechl. „Celé posádce, zapečeťte pťepáţky 25 aţ 40. To je rozkaz.“ Nelen i operační čekali, aţ se přepáţky uzavřou. Nelen poté zmáčknutím jediného tlačítka na konzoli spustila nouzovou ventilaci. Ti, kteří měli výhled na zadní část lodi, mohli vidět, jak z gondoly uniká vše - oheň, plazma, a lidé, kteří jí opravovali a hasili poţár. Na bojovém můstku se pouze kondice gondoly změnila z červené na zelenou. A tím to skončilo. Nic víc se nestalo, ačkoliv v ten okamţik zemřelo jistojistě sto lidí. „Strojovna hlásí zelenou! Warp pohon je online a připraven.“ Nelen si oddechla. „Ok, předskoková příprava. Přiveďte naše ptáčky domů.“ = Farstar, Stinger, za mnou je uţ jen domino. = řekl poslední pilot, který vletěl do hangáru. = A teď nás uţ odsud kurva dostaňte! = ozval se jiný pilot. „Všechna křídla na palubě, hangár zabezpečen.“ Nelen přikývla. „Skočte.“ Warp gongola Farstar se zaţehl a ona zmizela… =/= Velitel Honor Tauron. Kde jste? =/= Tauron se probrala ze svého zabloumání a otřepala se. Ano, Honor…říkal ţe půjde na nějakou poradu a ta jistojistě skončila a on to bude chtít probrat s veliteli letek. Ano. =/= Tauron veliteli, jsem u holopaby 3. Uţ končíme, takţe půjdu za vámi. =/= =/= Dobrá Tauron, sejdeme se v přípravně. Vezmi tam celou letku. =/= =/= Tauron rozumí. =/= řekla veliteli a otočila se kluky a holky ze své letky, kteří vycházeli z holopaluby. Koukali se na ní dosti podiveně. Ona, Tauron, veterán války s Dominiem, ona
vypadla ze simulace – coţ znamenalo, ţe byla sestřelena a jako jediná z ţivých pilotů zemřela. TAM…ona…zemřela… Helen ze sebe setřásla ten pocit a popohnala své lidi. „Tak hoši a děvčata, starej si s náma chce promluvit v přípravně, takţe všichni klusem! Jedeme, jedeme, jedeme!!“ Název: Hans, koupelna a postel Autor: Thomas Johnson Lokace: Nákladový prostor, laboratoře, koridory Nákladovým skladištěm, ne zcela zrale, se pohybovaly malé oddíly. Vojenské odění, latinské rozkazy planuly v ohni skrze a navzdory všemu klidu kolem, co se tak nepřímo a překvapivě rozprostíralo, upoutávalo nemalou pozornost. Mezi zadokovanými a roztříštěnými raketoplány se linuly těţké vize árie. Pronášela se pod svou tíhou toto sdělení a neustále, bez odkladu, vtírala do mezimolekulárního prostoru poněkud okatě. Nedivil jsem se, ţe to bylo nepříjemné. Samotnému by se mi to nelíbilo. Věděl jsem to, neboť jsem tam stál. Upjatý a překvapený, nečinný. Nikdy mnou nepozorované háky se posouvaly po stropě, překládaly náklad z jedné strany na druhou. Krabice kolorovaly mdlou šeď do jiných barev, neţ jsem znal. Teklo z nich cosi červeného a mne hned napadlo, ţe půjde o výměnný obchod s krevními bankami. Vracíme se k feudalismu. Kapitánka stála opřená o chloroformem potřísněném zábradlí v jednom z horních ochozů tak tiše, ţe jsem ji zpozoroval aţ teď. Snad ani zasmušilá, spíše ovdovělá o nějakou ... Tak to přeci nechodí, zarazil jsem se a hledal správná slova. Přišla neprodleně. Ano. Ztratila svou loď. Romulané se usmívali, byl to nezvyklý pohled, v něčem se i lišil tomu našemu, tuzemskému. Hrál na barvy okrově, nesnadně a násilně vyceněné zuby. Uprostřed skladiště jich byla dokonce celá skupinka, ručně pletené čepice z pravé ovčí vlny s nápisy USS Scorpion Paradise, vlaječky a místní jídlo v papírovém kornoutu. Jeden z nich poskakoval před nimi s fotoPADDem a snaţil se udělat nějakou lukrativní fotografii. V hloučku ve strnulé póze s naleštěným trapným americkým úsměvem objímal Romulany Thomas Chadwick a čekal, aţ vyletí sokol. Martel Tarkin stál v koutě a s podmračeným, moţná i v hlouby duše posmutnělým obličejem sledoval dění. Po boku romulanského komandéra vypadal odevzdaně, přec se to snaţil skrýt, a do obličeje se mu dostávaly nezvyklé rysy, pravděpodobně prováděl pro své a federální záměry velmi nepříjemné kompromisy. Hans mu objímala nohy. Asi ji takto s sebou vláčel celé věky, jelikoţ ve smrtelné křeči se nemohla pustit. Doktor McKenely byl operován svým pacientem a uţ nedýchal. Vedle seděl Sergej Birkof a snaţně o něco prosil Boha. Nepřišlo mi to příliš obvyklé, byť jsem o něm jenom slýchal od mých kolegů samé skeče v literární dílně tak ubohého charakteru, ţe si je uţ nepamatuji. Vypadalo to, ţe plátky své kůţe oblepuje sloupek výstuţe přepáţky, asi aby se cítil komfortněji. Pan Sovik tu nebyl. Jen jsem zaslechl něco o tom, ţe letí na nejbliţší veselé místo. Všichni členové bezpečnosti byli seřazeni dole v hangáru vedle poloprázdné várnice na biologický odpad a čekali svázaní, přidušení. Jejich velitel Bhaelin sh´Thaar neměl čím mluvit, aby jim dodal odvahy. Určité fragmenty jeho těla chyběly. Nadporučík Hotty se snaţil předejít mučení, filosofie vyhrála nad pudy. Visel z obruče jednoho z ochozů na laně, co se mu stáčelo okolo krku jako had, jako předzvěst moderního smýšlení, vize prosperity a disjunkce apokalypsy. Hromada tlela. Insignie a vyznamenání mariňáckého oddělení odpadávala, jak se tkáně
měnily v tmavé biologické roztoky rozpouštějící i poslední orgány po podlaze. Moderní chemie umí divy, takové představení pro vědce uţ trochu zběhlého. Divil jsem se neustále. Členy mé sekce potkalo něco ukrutnějšího. Nataţeni a dráty svázáni do rámů nádrţí na antihmotu jim prostupovala ... Neměl jsem dost touhy popisovat tyto stavy. Těsně, několik milimetrů před mou hlavou stála dosti velká hlavice. Věděl jsem moc dobře, co se stalo. Vzpomněl jsem si na to uţ před chvílí, ale ten tok ... jakýsi tok mi bránil mluvit o všem najednou. Donutili mě docela jemně k spolupráci. Dal jsem stvořit zbraň, o níţ jsem uţ jednou neopatrně mluvil. Ano! To bylo vysvětlení těch zvláštních, odbarvených pohledů z oken. Hvězdy pohasínaly. Teprve nyní mi přišla na mysl otázka, proč vidím všechno z podhledu. A velké. A tok. Hned jsem se však dovtípil. Je to pár minut, co mi uřízli hlavu. „... no ještě má čas. Nechte ho ještě chvíli ...“ Trhl jsem s sebou neznatelně. Otevřel jsem skelné oči. Leţel jsem s hlavou mezi lokty na laboratorním stole, tiché hučení přístrojů bylo v této chvíli lahodící. Narovnal jsem se a protřel oči. Můj zástupce zrovna stál kousek ode mne a s kolegyní se na mne dívali. Hned, jak jsem je mohl zaregistrovat, dělali, ţe mají svou práci a rozešli se. „Lltyame ...“ řekl jsem polohlasně směrem ke svému zástupci. Okamţitě byl u mne, moţná kvůli tomu, ţe čekal, ţe s ním budu chtít mluvit. „Ano, pane ?“ „Jak dlouho jsem ... spal ?“ Zeptal jsem se rozmrzele. „Jenom pár hodin, asi tři.“ Podíval jsem se do jeho očí a hledal posměch. Nebyl tam však ţádný. Vlastně mi ani nedocházelo, proč by tam neměl být. „Jak daleko jste s těmi,“ vstal jsem ze ţidle a bolelo mě celé tělo, „s těmi emitory ?“ Uyame se usmál. „Pracujeme na tom, máme uţ 20% objednávky, ale zjistili jsme tam nějaké disproporce v mikrovedení plasmy. „No, tak katalyticky reinicializovat ...“ „... koronální oblasti oscilátoru gravitačních vln. Já vím, pane,“ řekl Lltyame hrdě. „Promiňte, stále s vámi jednám nehodně vašeho postavení.“ Zabručel jsem si spíš pro sebe a přešel k analyzačnímu panelu pár kroků odtud. „Vypadá to, ţe budete hotovi za tři hodiny. Do započnutí akce zbývá...“ „Šest hodin, pane. Tedy skoro.“ „Jistě.“ Připadal jsem si rozespale neohrabaný. „Spolupracujte s inţenýrskou sekcí. Uţ to začněte montovat do těch strojů. Průběţně mě informujte. Musím si zařídit ještě něco neodkladného.“ „Rozkaz, pane.“ Poručík se otočil a uţ odcházel. Ostatně jako já. „Poručíku, ještě něco. To pátrání? Narazili jste na něco, co by naznačovalo, kde by byl ?“ „Ne, pane. Nic. Ani nemáme dost zdrojů ani energie. Loď se připravuje na výsadek.“ „Chápu. Pokračujte. Zatím nashle.“ „Na shledanou.“ Vyšel jsem z laboratoří a s ospalým výrazem se dotázal. „Počítači, kde je konzul Hans ?“ „Konzul Madline Hans je členem diplomatického sboru Federace hostující na palubě USS
Scorpion. Tento dotaz je nepřípustný z důvodu udrţení soukromí a suverenity diplomatického sboru.“ „Ruším nařízení, Johnson – 191 – Lambda – 427.“ „Nelze splnit. Autorizace nedostatečného stupně.“ Zaklel jsem v duchu nad svou roztěkaností. Uţ jsem neměl velící kódy. Budu ji muset najít jinak. Setřel jsem si poť z čela a rozešel se směrem k baru. „Počítači, koupelnu a postel. Na tyto souřadnice.“ „Příkaz neplatného formátu, zadejte ho prosím znovu.“ „Dobře, tak jenom postel ...“ Název: Thomas, Madline, Martel Autor: Thomas Johnson Lokace: Kajuta Thomase Johnsona Dnes jsem zahlédl, bylo to krátce po obědě, v jedné z táborských ulic scénu, kterou si zapamatuji. Viděl jsem mladou slepou slečnu, jak bílou holí skládá z úlomků svět. Konzul Madline Hans se konečně dostala z ošetřovny. Příšerné místo, z hlouby svého srdce je nenáviděla. Nic se tam nesmí, musí se být v klidu a pouze přátelské, nikoliv pracovní návštěvy. Tohle nespadalo do jejího "akčního" ţivota. Z úvah o ošetřovně byla konzul vytrţena zprávou od počítače. Nadporučík Johnson se po ní sháněl. Nevěděla, co si o tom má myslet, ale rozhodla se pro návštěvu u něj. Nebylo těţké nadporučíka lokalizovat. A z jeho pozice a předešlého směru cesty se dalo vyvodit, ţe míří do své kajuty. Musela se v duchu usmát, neboť to bylo poslední místo, kde by Thomase Johnsona čekala, jeho kajuta. Nebyl v ní moc často a podle jejího skromného názoru snad spával rovnou v laboratoři, aby mu ani sekunda výzkumu neunikla. Nečekala ani dlouho, kdyţ se ozvala kroky. Nadporučík přicházel. Počkala, aţ si začne otevírat dveře do svého apartmá, a pak k němu přistoupila zezadu. Chladným, necitlivým tónem jej oslovila. "Nadporučíku, přál jste si se mnou mluvit?" Trhl jsem s sebou a pak s předstíranou úlevou vydechl. Vidět konzula Hans by pro mě mělo být normálně potěšující, jelikoţ bych ji na lodi asi těţko hledal, ale v této chvíli, kdy jsem uţ básnil ódy na téma `postel`, jsem uţ v duchu zapřemýšlel, ţe mě prostě osud hodlá zničit. "Dobrý den, konzule. Ano, ehm, potřeboval bych s vámi něco projednat. Pokud máte čas, můţeme jít ke mně, kdyţ uţ tu jsme." Jemné ruční gesto a kývnutí hlavy naznačilo Thomasovi, ţe Madline má čas a můţe mu jej věnovat. Jako první vstoupila tedy do apartmá. Slušelo se, aby první šla dáma. Za ní šel Johnson. Sama se uvelebila v jednom z křesel, odkud měla výborný přehled o celé místnosti. "Nuţe? Co byste rád?"
Musel jsem se nepokrytě usmát nad tou scénou. Vyslancova pravá ostřílená ruka se rozvalovala v mém oblíbeném křesle a mluví se mnou, jako bych se za ní připlazil s prosíkem. Něco na té situaci ale sedělo. Asi to tak mělo být. Posadil jsem se naproti do druhého křesla a všiml si šálku studeného a uţ několik dní starého zeleného čaje, za tu dobu značně zhořklého, jak stojí u Madlina křesla. Stával tam normálně, kdyţ to bylo mé křeslo. V duchu mě napadlo a vykreslovalo se to doslova reálně, jak se konzul nahne a spontálně si usrkne čaje. No, opět něco pozitivního za tento den, i kdyţ jen v představě. "Konzule, situace se vyvíjí ne zrovna růţově. Bude mi svěřeno opět velení téhle ..." Na chvíli jsem se přerušil a vybavil si počet ţivotů, které vlastně nese. "... lodi. Tušíte asi, předpokládám, co se chystá. Oficiální stanoviska podléhají tam-tamům rychleji neţ cokoli jiného. Problém je to, ţe vyslanec není na palubě. To by, musíte to uznat, mohlo činit docela potíţe. Hlavně pokud bychom museli rychle opustit tuhle lokaci ..." Madline se podívala směrem na nevábně vypadající šálek. Uklízečka by zde byla opravdu dobrá. O situaci kolem lodi však nevěděla, neboť teprve opustila ošetřovnu. Rozhodla se příleţitosti vyuţít. Stejně by se o tom dříve, nebo později dozvěděla. Heslem dne jistě je, ţe není čas ztrácet čas. "Gratuluji, nadporučíku, kapitán jistě nemohla vybrat lépe. Co se týče vyslance Tarkina, tak naše kvapné opuštění této pozice by nemělo vadit. Jeho návrat na Scorpion je plánován na jiném místě." Zůstal jsem nehnutě s pootevřenými ústy, které ještě před malou chvílí měly co říct. Přímo mi vyrazila dech. Nyní uţ opravdu není argumentu, proč se po Tarkinovi shánět. "Aha, tak takhle je to vymyšlené. No, tak to s tím asi nic nenaděláme." Skončil jsem rychle a připadal si vyšťávený. " Jinak děkuji za vaši podporu." Dokončil jsem svůj dnešní poslední rozhovor. "Vymyšlené?" Dotázala se konzul s podivem. Neměla ţádné tušení, ţe by se Tarkin svěřil s jeho úlohou na této misi. Nadporučík Johnson ani nebyl členem SFI, či nějaké jiné zpravodajské organizace. Proč by ho vyslanec zasvědcoval do nutného plánu Diplomatického sboru Rady Federace. V tomto bude něco jiného... "Ano, vymyšlené." Nahnul jsem se a přitáhl si svůj šálek k sobě. "To ovšem nic nemění na faktu, ţe bych ho rád viděl uţ na této lodi. Máte s ním nějaký kontakt ?" Pochyboval jsem o tom. Zachytili bychom nosnou vlnu s diplomatickým kódováním. Prostě se tady o něj nikdo nestaral a to mě deptalo. Pokud se to tak dneska ještě dá říci. Plno věcí šlo tak nějak mimo mě. S chutí jsem se napil. Hans byla vnitřně poněkud vyvedena z míry. Člen Hvězdné flotily a starat se o Tarkina? Na druhou stranu - sám vyslanec drţel nad Thomasem Johnsonem jistou pomyslnou ochrannou ruku. Konzul uţ vycítila, ţe vztah Martela Tarkina k Thomasovi nebude skutečně jenom formální, či nebude zaloţen jen na tom, ţe Thomas je skvělý odborník, ale ţe zde budou i jisté
sympatie, moţná přátelství. "To je snad poprvé, co slyším, ţe se o vyslance někdo zajímá." Nadhodila Hans. Jejím úkolem bylo chránit Martela před kýmkoliv nepovolaným. Nadporučík Johnson představoval v této hře nemilou postavu. Z jejího hlediska to byl někdo, koho by se potřebovala v zájmu bezpečnosti vyslance zbavit. Nicméně, byl tu jistý příkaz ohledně Johnsona, který nemohla porušit. "Kontakt s ním, bohuţel, nemám. Musí vyřídit jistou záleţitost." Vyhlédl jsem z okna. Je to pravda. Ale co ta pravda byla ? "Existuje nějaká moţnost, jak ho povolat zpět, nebo zjistit, jestli je naţivu ?" Hleděl jsem při té větě ven a namlouval si, ţe uvidím zavlnění prostoru, jak v těsné blízkosti proletí nějaké maskované plavidlo. Hans pravděpodobně věděla hodně málo o tom, co já tuším. Ale bylo to úplně jedno, maximálně to na ni mohlo udělat dojem, ale to není zrovna to, co potřebuji. Spíše nějaká vize naprosté neinformovanosti by mi mohla přinést pár nových zpráv. A nebo naopak ? Ty úvahy byly na mne uţ dneska moc sloţité. "Ano, taková moţnost existuje, ale vyslanec Tarkin přísně zakázal ji, jakkoliv vyuţít, neboť by to mohlo vyvodit nechtěné reakce, nadporučíku." Odpověděla neutrálně Hans. Z hlasu se však dala poznat jistá dávka odstupu. Nebyla si jistá, kolik toho Johnson ví. Pro jistotu se podívala do PADDu, aby zjistila, jak na tom je. K jejímu údivu toho věděl dost! Madline měla k dispozici přepis rozhovoru mezi admirálem Telikem a nadporučíkem Johnsonem. Speciálně pro ni přiloţil Martel i přepis rozhovoru mezi nimi. Vnitřní senzory nemusela vypínat. Jiţ to udělala - taková denní rutina a pravidlo při jednání, u něhoţ si není nikdo jistý výsledkem. Zopakovat se pak dá podobné jednání vţdy. Prohlíţela si nadporučíka velmi pozorně. Ne, o účelu Tarkina zde nic neví. "Pokud však něco potřebujete, jsem pověřena vedením jeho úřadu v době jeho nepřítomnosti." "Je mi jasné, ţe k vám má tuto nutnou dávku důvěry." Prohlásil jsem a přemýšlel, jak dál. Díval jsem se pozorně na její tvář, aţ to začalo být trapné. "Víte, nějakou dobu jsem nad tím přemýšlel. Shola sporadicky. Tento sektor je značně neobydlený. Kdyţ jsem volal romulanský bitevník, vţdy se ozval sub-komandér a jeho nepřítomnost trvá přibliţně stejně dlouho jako ta Tarkinova." Nechal jsem ta slova viset ve vzduchu. Bylo mi jasné, ţe nemám šanci porozumět tomu všemu. Jediné, co mi zbylo, bylo dost nepříjemné a nechtěl jsem toho pouţít. Vypadalo to, ţe hned po tom, co mi hlava pukne bolestí a já se zhroutím vysílením, po tom, co zabezpečím loď daleko od mlhoviny, abych nechal kapitána a přepadový tým pochcípat na bojišti, poté budu moci vyhradit dostatek zdrojů na objasnění něčeho, za čemţ si myslím, ţe je mnohem víc, neţ se na první pohled zdá. Nebude to nic mělkého ... Ne.
"Jste na to příliš opatrní..." Vyklouzlo mi nechtěně. Obrátil jsem oči v sloup ze své blbosti. "Příliš opatrní?" Zeptala se konzul zcela otevřeně a s neskrývaným zájmem. Aspoň tak to vypadalo pro nadporučíka. Madline Hans patřila k mistrům v přetvařování. Není se čemu divit. K výkonu její práce to byla přímo nutnost. Mohla nadporučíka dohnat do kouta a zjistit potřebné informace pomocí nepříliš humanních metod, ale zatím to nepovaţovala za nutné. Moţná měl Tarkin pravdu, kdyţ tvrdil, ţe Hvězdná flotila se dá ovládat jedině za předpokladu, ţe se pochopí její slabiny. Opřel jsem se o stůl rukama a snaţil se dát najevo, ţe nemám postranní úmysly. "Konzule, já se nijak moc nezajímám o plody, které vyvstanou, ať uţ jsou ku slávě Federace či Tarkinově, jde mi o druhou tvář toho setkání. Je mi jasné, ţe je to setkání s Telikem, s kým jiným by se tady scházel. Hlavou se mi spíše linou neblahé myšlenky na to, co vyţaduje Telikova strana. Boţe, vţdyť je to Romulan ve vysoké funkci. Obávám se, ţe nechce starou čajovou soupravu po babičce, co mu právem patří. A tyto pochyby mě ţenou dál, vyjma toho, ţe bych nijak nevítal Tarkinovu smrt." Sedl jsem si zpět do křesla. Obličej jsem měl bledý. Spíše však neţ z tohoto rozhovoru z mého fyzického stavu. "Konzule, bohuţel, domnívám se, ţe se to dozvím. Dříve nebo později. Nerad bych ale porušoval plno nařízení. Co vyţaduje Telik ?" Madline se zahleděla na nadporučíka ledovým, ale přesto bodavým pohledem. V jejích očích se odráţela Thomasova podobizna, byla jasná, krásně čitelná, takový byl ten pohled. Chvíli zvaţovala, ţe by jejího hostitele přitlačila ke zdi s phaserem v ruce. Bohuţel, to nešlo, Nebylo by to vhodné a také by to bylo neefektivní. Sama konzul však nebyla schopna dát pravdivou odpovědět na otázku, co Telik chce. Toto tajemství zná jen Tarkin a příslušní diplomaté. Její názor byl takový, ţe Tarkin a Telik jsou zde spíše jako poslové, neţ jako vyjednavači. Kaţdý má přinést určitou smluvní komoditu, aby ji vyměnil za komoditu protistrany. To se však domnívala. Její rozkazy zněly jasně: Jakmile přijde kódovaná zpráva od Tarkina, vydat se neprodleně na místo určení a zajistit loď. K tomu měla však i speciální vysílací kód. Jelikoţ pracovala u rozvědky, tak věděla, ţe tento kód slouţí pro povely automatizovaným lodím malé třídy. "Pokud to bude nutné, dozvíte se to. Ostatně, myslím, ţe se dozvíte tak, či tak, ale musí přijít ten správný čas. Nemohu Vám potvrdit, s kým se vyslanec Tarkin setkal, ale dejme tomu, ţe je to skutečně vysoce postavená osoba. A Tarkin zná své pověření a, chcete-li znát můj názor, tak se mu nelíbí o nic víc, neţ Vám velet tomuto plavidlu." Podivil jsem se nad Madlininou dedukcí na téma `já a velení lodi`, ale neměl jsem uţ moc kapacit dál to promýšlet. "Alespoň tak. Děkuji konzule za váš čas. Pomohla jste mi při hledání cesty." Vstal jsem a zahlédl pravým okem replikátor.
"Pití si teď uţ asi nedáte, co ?" Zeptal jsem se nešťastně. "A proč tak nešťastně, nadporučíku?" Odpověděla s úsměvem na tváři Madline. Seděla v klidu v křesle, pozorovala mladého nadporučíka v modré uniformě, stojícího u replikátoru. Vyslanec však nechal ještě jednu věc, která byla uloţena v jeho kanceláři. "Nemyslím si, ţe byste měl důvod být nervózní, nebo nějak tak. Myslím, ţe je to všechno, co jste po mně chtěl. Nebo jste chtěl vědět, zdali má vyslanec Tarkin naději se vrátit?" Zeptala se celkem logicky Hans. Hledal jsem náznaky, které by poukazovaly na to, ţe si ze mně dělá srandu. Nikde nebyly, proto jsem jenom kývl. Konzul vstala ze svého místa v křesle, přešla kolem sedícího Johnsona i jeho šálku s "výborným" čajem a došla ke dveřím. Zde se zastavila. "Naděje je vţdycky. Otázka je, jak velká. Ovšem pro tento konkrétní případ..." Najednou se Hans zarazila a dlouze nadýchla. Nebyla si zcela jistá, zdali to chce nadporučíkovi říci. Měl na to však právo. Rozhodnutí nyní bylo na ní. Vyslanec Tarkin by si to přál a ve své postatě i ona. Nemuselo přeci vţdy fungovat rozloţení sil ve Hvězdné flotile a DSRF. "... pro tento případ nechal vyslanec Tarkin svou závěť. Jste jedním z dědiců." Pronesla chladně Hans a opustila místnost. Dveře se zavřely a já se pohnul aţ po hodné chvíli. Sepnul jsem ruce a hlavu do nich vloţil. Uţ jsem ani nebyl schopný vnímat ty intenzivní pocity lítosti, které mnou prolétaly. Velké lítosti nad tím, jak hmatatelné je nyní moţné úmrtí vyslance. Ještě větší lítosti nad tím, ţe neměl kolem sebe nikoho bliţšího, neţ jsem strohý - já. Otevřel jsem ústa. Uţ jenom kvůli tomuto ... uţ jenom toto mě morálně opravňuje k ... "Počítači, nahrát vzorek 0074 do interní paměti procesoru 4 a 5 hlavní laboratoře. Provést metalurgickou analýzu kaţdého elementu, posléze komplexní reprodukci všech elektronických fragmentů. Synaptická úroveň. Zasunout výpočty do spodní operační kaskády. Autorizace Johnson - 191 - Lambda - 427." Nikdo, kdo nebude moc pátrat, nepřijde na to, ţe pomalu analyzuji jeho kaţdou, kaţdičkou část. Potrvá to dost dlouho. "Přijetí poţadavku akceptováno. Autorizační kód přijat. Čas do kompletního ukončení procedury je 79 hodin 34 minut 15 sekund." Na obrazovce se objevilo grafické znázornění souboru dat a první políčko z obrovského mnoţství se rozblikalo. Sloupec vedle ukazoval, kolik logických jednotek bylo prověřeno. Ještě více vpravo se aktivovala vizuální analýza. Několik málo snímků Tarkinova raketoplánu při jeho krouţení okolo lodi působilo na monitoru choře.
Usnul jsem na stole. Vytvořeno Vyslancem Martelem Tarkinem a nadporučíkem Thomasem Johnsonem Název: .:: Day to Day ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Marine Ready Room Kajuta 4295; 30 minut před meetingem v sálu příprav Nadporučík seděl ve své kajutě a hleděl na plány romulanského křiţníku třídy Alpha, a nemohl přijít na jedinou moţnost, jak by mohl být jeho náčrtek plánu jen trošku proveditelný. Bylo toho tolik, co muselo být překonáno – strukturální integrita, štít, trup, prapor romulanských vojáků na palubě.Vţdy, kdyţ uţ se zdálo, ţe konečně něco vyřešil; objevil se problém dvakrát větší, který se větvil nejméně třikrát více, neţ ten předchozí. Stopadesát muţů. To je patnáct druţstev, tři čety, 3/4 jeho roty D-elta z praporu „Pride and Passion“ dislokovaném na SB Geneva. Thomas zívl a svinul jeden z plánů, aby se podíval na ten druhý. Přitom jeho pohled sklouzl na fotku, kterou měl postavenou na stole. Fotku jedné osoby, která byla mrtvá tak moc dlouho – a přitom tak krátce. Jediné osoby, která dokázal z TA „VuKa“ Chadwicka udělat slušného člověka. Na té fotce byli oni tři. Mia, Tom, Jakob. Byla to ironie, jelikoţ ta fotografie byla falso stvořené z fotek Thomase a Mii; a Jakoba a Mii. Thomasovi se přitom vynořila vzpomínka na to, kdy viděl Jakoba poprvé po M104. Jakob byl na YIMA*, a zrovna kontroloval jednoho z mladších serţantů, desetiletého Marka Browna, a jeho úkol – dohled na opravu runabotu Danube, kdyţ přes plochu posunu raketoplánů od velitelské budovy přecházel asi tak pět-a-dvacetiletý kapitán SFMC. V klidu došel k runabotu, u kterého stál on a serţant Brown, a počkal, aţ se na něj Jakob otočí. „Ty jsi Jakob Drazdić?“ zeptal se ten kapitán. Velící Jakob Drazdić přešel do vzorového pozoru, přičemţ kapitánovi zasalutoval. „Kapitán Chadwick, manţel Mii,“ oznámil mu kapitán. „Já vím, pane,“ odpověděl mu jednoduše Jakob. „Omlouvám se, pane, ale plánoval jsem se s vámi potkat teprve zítra kvůli...“ Jakobovi selhal hlas. Thomas ho chytil za ramena a přitáhl ho k sobě, načeţ ho nechal, aby poloţil svou hlavu na jeho rameno. „Nemusíš mi nic vysvětlovat.“ Thomas vzal veškeré plány i padd se svými poznámkami a uschoval to do stolu. Bylo přesně třicet minut po půlnoci a on uţ byl šest a třicet hodin na nohou. Za dvacet minut začíná brífink čety Bravo, a on musí vypadat fit. Vstal, shodil ze sebe uniformu a odešel do sprchy, aby tam uvolnil své ztuhlé tělo. Netrvalo to ani deset minut, a byl jako znovuzrozený. Doufal, ţe mu ten pocit vydrţí alespoň hodinu či dvě, ale někde tam uvnitř sebe věděl, ţe je to jen pocit a pocit můţe odejít tak rychle, jako přišel. Rychle vzal svůj padd a vyšel ze své kajuty. Projel kartou její zámek, jako to dělal pokaţdé, kdyţ odcházel, a zamířil ke kajutám poddůstojníků. Bylo to zvláštní, ale bylo to Jakobovo přání a Thomas nevěděl, jak by mu mohl říci ne. Takţe se tak stalo a jeho syn spal v jiné sekci lodě. Měl ještě devět minut, kdyţ dorazil ke kajutě 5790. Nechal počítač, aby mu potvrdil, ţe jeho
syn je v kajutě sám, a zazvonil. Hlas zevnitř mu povolil vstup a Thomas tak učinil. „Osm minut,“ oznámil hned ode dveří a Jakob, oblečený do kombinézy svléknuté a obvázané do poloviny pasu, pohlédl na svého otce přesně tím stylem, jakým obyčejně děti se dívají na své rodiče. Thomas ten pohled přehlédl a přešel k Jakobovo stolu a prohlédl si paddy, které tam jeho syn měl. Ty kódované rovnou odkládal, dokázal si představit co na nich asi tak je, a on sám, ač by mohl, je rozhodně kontrolovat nehodlal. Tohle byla jakobova věc a pokud chtěl, ať si tedy má takové věci. Osobní deník také rovnou odloţil, aniţ by do něj nahlédl a vzal si jen ty dva zbývající, na kterých byl domácí úkol jeho syna. „Tak jdeme.“ Jakob přikývl, paddy, které zůstaly na stole, odklidil a sundal ze sebe kombinézu, pod kterou měl normálně olivové tričko a maskáčové –urban- kalhoty. Blůzu s nášivkou YIMA, kterých mu po jeho studiu zůstalo spousta, hrdě nosil. Nyní jí vzal ze ţidle, kde jí měl rozloţenou, a oblékl jí v rychlosti na sebe. Kdyţ vyšli z Jakobovi kajuty, zbývalo jim pět minut do začátku brífinku. „Co škola?“ začal Thomas. Jakob se zatvářil uraţeně, jistě věděl, ţe otec ví. „Jde to, ale má to svý mezery. Ale ty zalepím a vyšvihnu to na lepší průměr.“ „To doufám,“ odpověděl TA a ukončil tak nutnou konverzaci. Jak procházel koridory, potkali nadporučíka Johnsona. „Nadporučíku…“ začal, ale Chadwick ho s úsměvem přerušil. „Je příjemné vás vidět,“ řekl. „Váţně?“ udivil se Johnson, přičemţ Chadwick s úsměvek odpověděl „Ne,“ načeţ si plácl s postavou vedle něj jdoucí a pokračoval v chůzi, i kdyţ nadporučík Johnson za jeho zády ještě cosi říkal, ale to on i Jakob ignorovali… Těsně po logu .:: Kataris on Ready Room ::. Něco se dělo. Kdyţ přišel Thomas pro Jakoba do konferenční místnosti důstojníků při sálu příprav, Jakob tam stál a vypadal jako by mu právě zastřelili psa. Něco drţel ve své ruce, ale kdyţ spatřil Thomase, okamţitě to schoval do kapsy. „Dáš si něco k pití?“ začal nadporučík, aby tak nějak zjistil, co se stalo uvnitř jeho syna, někdy mezi tím, kdy se společně bavili v sálu příprav a střetem s plukovníkem Yularenem. Jakob na něj pohlédl neutrálně. „Ne, pane, děkuji, pane.“ Mluvil čistě vojensky a dle protokolu. Thomas cítil, ţe se tu rýsuje nějaký dost špatný problém. „Proč si nesedneš, Jakobe?“ zeptal se Thomas, kdyţ přešel k baru a nalil si tam nějaký alkohol, zatím co synovi nalil nealko. „Mimochodem, gratuluji WO-3. Škoda ţe jsem tam nebyl.“ „Děkuji, pa-ne,“ odpověděl mu syn. Ten problém se začal rýsovat a to dost nepěkně. Thomas přemýšlel, co by najednou mohlo jeho syna tak vykolejit. „Slyšels něco Jadře, kdyţ jsem byl…víc co.“ „Proč se jí nezeptáš sám? To ti jde, mluvit s lidmi, viditelně. Hlavně s vyššími důstojníky, kteří nemají přímou jurisdikci. Takţe bude to vše?“ „Proč se mnou nemluvíš, Jakobe?“ zeptal se přímo Thomas, jeho hlas byl pln očekávání a odhodlání. Tvrdý a nesmlouvavý. TA za celou misi tímto hlasem promluvil podruhé. Ten hlas byl hlasem opravdového velitele. Ten hlas mluvil tak, ţe slova a oddanost, které jimi poţadoval, se nedali neříci. Jakob však odporoval. „A o čem chceš mluvit?“ řekl naprosto bez zájmu Jako a byl v těch slovech slyšet cynismus a nezájem. „O čemkoliv, stojíme a díváme se tu na sebe uţ pět minut.“ „Dobře, nemám ti co říct. Ne jestli se budeš chovat jako UKŘIVDĚNÝ FAKAN! Jsi VELITEL a jestli takhle si představuješ velení, no tak to potěš Boţe, uţ se nedivím, ţe furt sedíš v base. Vzpamatuj se!“
„Občas se nepříjemné věci stávají.“ „Tati, poslouchej, já -- “ „Víš, vše co jsi mi řekl během pohřbu -- “ „Tak o tomhle rozhodně mluvit nechci!“ „-- mi stále zvoní v uších i po roce.“ „DOBŘE!“ zařval Jakob, načeţ chvíli ještě přemýšlel, co dál říci. Poté se jeho grimasa stáhla do čehosi, co ukazovalo smutek nad stavem svého otce. „Dobře, protoţe -- protoţe víš co? Myslel jsem to váţně.“ „Mia měla na výběr. Všichni z druţstva měli.“ „ ‚Nikdo se nestane vojákem, dokud není hoden toho, aby ten vedle něho říci, ţe je hoden toho mu krýt záda„, nezní ti to nějak povědomě?“ „To není fér, synu,“ oznámil suše Thomas a upil ze své sklenice. „Ne, to není fér. Protoţe jeden člen tvé jednotky nebyl stavěn na to nosit uniformu.“ „Měla výcvik, jako my všichni tam.“ „Jeden z nich nikdy neměl být mariňák. Jeden z nich by se nedostal do galaxie M104, kdyby jí tam velitel, její muţ, nedotlačil!“ „To je hodně přehnané. Neudělal jsem pro ní víc, neţ bych udělal pro kohokoliv jiného.“ Jakob na něj hleděl s naprostým překvapením, jako by nemohl uvěřit tomu, co Thomas říká. „Ty mě neposloucháš.Pro-Proč ti to nedochází?! Mia NEPATŘILA do elitní výsadkářské jednotky posledního sledu! Prostě tam neměla být. Ona-ona to dělala jenom pro tebe. Postav se tomu. Tys jí zabil.“ Thomas tam stál, jeho tvář byla kamená a bylo vidět, jak se sebezapírá a drţí své pocity a myšlenky ukryty hluboko v sobě. „To bude vše, poddůstojníku, jděte do sálu příprav.“ Jakobova tvář neměla daleko k pláči a on se opakovaně nadechoval a vydechoval, jako by ještě něco důleţitého chtěl říci. Poté se otočil a odešel do vedlejší místnosti. Thomas se tvářil stále stejně, upil ze skleničky, kterou pevně vzal a mrštil s ní o protější zeď. „Kurva!“ Nadporučík Chadwcik stál za pultíkem, za jeho zády byly rozprostřeny plány romulanského těţkého válečného křiţníku třídy Alpha. „Plán útoku jiţ byl sdělen velitel vašim velitelům čet, kteří se s vámi o ně jistě podělili; ale máme dva problémy. První, mezi námi a vnitřkem lodi stojí pole strukturální integrity a my aţ na místě budeme muse provést jeho přerušení či přemostění. Je to věc, kterou nikdo před námi takto polně nedělal. Druhý, celý prapor romulanů, a moţná víc, stojí mezi námi a cílem naší mise,“ nadporučík se odmlčel, a po chvíli odloţil papír, ze kterého bral inspiraci. „Budu k vám upřímný. Neznáme ani počet, ani rozmístění bojových jednotek Impéria na palubě Terrhu. Ale indikace naznačují masivní přečíslení. Kapitán Youdsová převzala osobně ochranu nás všech, neţ se dostaneme na palubu lodě. Jak či proč provedeme samotné převzetí datového jádra Terrhu, teď opravdu nic neznamená. Na čem opravdu teď záleţí, ţe ty databanky potřebujeme pro další přeţití Federace a ţe musí být jasné, ţe z této mise se mnoho z nás nevrátí. Jsme na to trénovaní. Na to jsme i připraveni. Plňte své povinnosti, věřte svým kolegům, a dostaneme se z toho. Více informací, aţ budeme na místě. Děkuji,“ odříkal Chadwcik, pohlédl na serţanty odstoupil od stolečku. Zasalutoval jim, a odešel ze sálu příprav, připravit se na nadcházející misi. *Young Internate Military Academy – vojenská základně-střední škola US Army, v ČR nemá ekvivalent; dala by se popsat jako internační nápravně výchovná škola s vojenským reţimem. Pro mé mariňáky – dotazy a připomínky k plánu na ICQ, děkuji. Název: .:: Lords of War ::. Autor: Thomas A. Chadwick
Lokace: Výzbrojní klad SB 135
“Na světě je tolik zbraní, ţe postačí k tomu, aby jste vyzbrojili kaţdého dvanáctého člověka na této planetě. A já se ptám…jak můţu vyzbrojit dalších jedenáct?“ - Yuri Orlov; Lord of War USS Scorpion; kajuta MCO, před pěti dny a třiceti minutami… Kapitán Chadwick seděl pohodlně usazen ve svém křesle a hleděl do mission logů praporu, které měl před sebou. Po bitvě u Naae Danton měl prapor čtyři roty, z toho rota D, která měla nejvyšší počet stavů, byla přetransformována v rotu lodní maríny a přetransferována na SB 135 pod velení USS Scorpion. Zdálo se to být problematické a roztáhlé, přeci jen kvůli takové drobnosti se popsaly dvě logknihy, ale vzhledem k tomu, ţe na kapitána čekaly další tři, zdálo se, ţe tohle nebude konec. Kapitán došel na poslední stranu, zavřel desky a odloţil logbook 59 napravo, kde měl jiţ přečtené logy, a vzal tu s nápisem Delta Company * 60; kdyţ se ozval zvonek. Kapitán vzhlédl od logu a řekl jednoduché „Vstupte,“ načeţ počkal, kdo přichází do jeho kajuty. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila osoba, kterou tu rozhodně nečekal. Beyran Sitzard a jeho společnice - Anastasia Romanov, a lehce oba přešli ke stolu, u kterého seděl Chadwick. Ten povstal a nabídl jim místo vedle pracovního stolu – byly tam totiţ dvě protilehlé pohovky, které od sebe odděloval skleněný šestiúhelníkový stůl. Kdyţ oba usedli na pohovku, Chadwick přešel k replikátoru. „Hmmm….čekal jsem, kdy se tu objevíte.“ Beyran se usmál směrem k Chadwickovi. „Nezapomínáme na staré přátele, Tome,“ řekl a otočil se na svou přítelkyni a poté znovu na Chadwicka. „Dvě dojité peach-vodky, jestli můţeme prosit.“ Thomas Přikývl a nechal zreplikovat dvě vodky, které donesl svým hostům, načeţ si zpoza svého stolu vytáhl svou láhev a svou skleničku. „Tak co by jsi chtěl po starém příteli, Beyrane?“ „Dlouho o tobě nebylo slyšet.“ „Bylo to dost zamotané. Dlouhá historie.“ „Viditelně jsi za tu dobu výrazně povýšil,“ řekl Beyran a ukázal na Thomasovo výloţky. „Viditelně sis přilepšil,“ rozmáchl se a ukázal tak vůbec po celé kajutě. „A viditelně máš co nabídnout starým přátelům.“ „Sklady praporu jsou na stanici. Kde máš loď?“ „Na druhé straně stanice. Poblíţ skladů praporu.“ „Bude o tom vědět pár lidí, takţe to bude vypadat asi tak jako vţdy.“ „Neděláme to poprvé, TA, a kaţdý se dá koupit, jen musíš vědět jak.“ Thomas přikývl, hodil do sebe svou trojitou vodku a vstal z pohovky. „Tak jdeme dělat obchody. SB 135; sklady výzbroje SFMC, před pěti dny a jednou hodinou… Masivní opancéřované dveře výzbrojního skladu se otevřely s velikou pompou, jak se na sklad výzbroje praporu sluší a patří. Dovnitř vešel kapitán námořní pěchoty, dva civilisté; následováni CO praporu, který si zvolna počítal svůj „dluh společnosti“. TA procházel na PADDu výzbroj obsaţenou ve skladu a Beyran s Anastasií se prostě kochaly zásobníky se seřazenými puškami EVA, bednami s nápisem „Grenade / High Explosive“; „G-4“ aj.; které byly seřazeny za těmi zásobníky a i BVP, které byly seřazeny na konci skladu. Společně obešli po perimetru celý sklad a poté zamířili do chodbičky mezi pulty zásobníků EVA pušek.
„Kolik těch pušek tu je pro celý prapor?“ zeptal se Beyran. „Čtyřicet tisíc,“ oznámil velitel praporu, který šel zvolna za Beyranem a TA. Beyran pohlédl na Thomase, který to potvrdil, a poté se otočil na velitele. „Já nevím, ale na začátku jsem slyšel jedničku…a deset tisíc pušek pro prapor je dost málo veliteli…měl by jste si stěţovat a objednat další.“ „Thomasi? Coţe? To chcete…to je nemoţné, na to někdo přijde! Co budeme dělat potom?“ Thomas se ohlédl na Beyrana a poté se podíval na velitele praporu. „Co bychom dělali…prostě ho přibereme do party.“ Velitel praporu tou informací byl asi uspokojen, protoţe uţ nic nenamítal. Došly ke konci, a přešly na promenádu s bojovými vozidly. Thomas pročítal jejich počty a výzbroj, a také jejich moţnou cenu. „Máme tu dvě stě těţkých bojových repulsortanků. Kup jich šest a tady s plukovníkem ti dáme jeden zdarma,“ řekl tak pro pobavení a Beyran se zasmál. „To beru, to zní sakra dobře.“ Skupina došla k zakonzervovaným záloţním stíhačkám Peregrine. „Na to nemyslete, kapitáne; uţ takhle si toho tu bereme aţ moc. Nemůţeme ještě prodávat i moje bojové stíhače. To uţ je moc. Na to zapomeňte.“ „Polovina z prodeje jde vám, plukovníku. Buďme tady s B. a A. kamarádi a za pár měsíců klidně budete moci odejít na odpočinek na pláţe Althas Prime, jak jste chtěl…“ „Dobrá, dobrá, ale jen šest stíhačů. Víc jich nemůţu dát. A ještě chci záruku, ţe taky pan Sitzard „přibere“ případné problémové lidi, kteří se můţou ptát, jak to, ţe můj prapor nemá potřebné vybavení.“ „Šest bude stačit, TA,“ odpověděl na to Beyran a Thomas také souhlasil. „A tu záruku Vám také dáme, plukovníku. Přeci jen, vţdy se můţe říci, ţe jsme to nechaly na Naae Danton a vţdy se najde někdo od JAGu, kdo nám to bude věřit, protoţe se mu ta víra vyplatí.“ Prohlídka skončila. Thomas se obrátil na plukovníka. „Takţe dohlédněte na to, aby se všechno přeloţilo, plukovníku. Beyran vám dá vaší polovinu a poté můţeme všichni být šťastní.“ Plukovník se zašklebil stylem „To určitě“, ale přikývl a odešel koridorem opačným, společně s Beyranem, neţ jakým odešel kapitán TA Chadwick… Název: ::- Isn't way back -:: Autor: Lokace: Pilot Ready Room Helen šla několik kroků za „svými“ a tak zpola ucha poslouchala, o čem se baví. Byla to standardní směs drbů, pomluv a špíny, kterou někdo kdesi nějak vytáhl a roznesl. Bylo to nezajímavé, ale aţ kdyţ Dragas vytáhl něco, co slyšel u jakési praporčice u senzorů. „Slyšelas to, Jolly? Na senzorech zachytili nějakou poloviční transmisi mezi kapitánem a jedním velitelem. Zdá se, ţe Honor šel na kobereček kvůli tomu – kvůli tomu ţe asi půjdeme to té podělané romulanské plechovce.“ Helen toho měla právě dost. „HEJ!“ zařvala na ně. „Tohle není drbací trh! Kdyţ řeknou jděme, tak půjdeme. Jasný?“ Muţstvo se na svou velitelku podívalo tak, jako by jste jim právě naházeli hračky do kanálu. „SL*, vy něco o tom víte??“ zkusil to nováček, Dreamw. Tauron se otočila a pokračovala v chůzi. „I kdyby…tak vám to stejně neřeknu, protoţe cokoliv co můţe přijít, se dozvíte na brífinku za deset minut. Cesta uběhla v pohodě, ale Tauron počkala před sálem příprav. Kdyţ šly okolo Honor a
velitelé ostatních letek, Tauron k nim zamířila. „Veliteli? Mohl by jste na chvíli stranou?“ zeptala se velitele Honora, a ten přikývl. Ostatní velitelé odešli do sálu, a oni dva osaměli. Neţ měl Honor šanci se na cokoliv zeptat, Tauron se do něj pustila. „Jdeme na tu podělanou Alfu, Chrisi?“ uhodila hned z okraje. Honor se zatvářil dost překvapně a Tauron k tomu dodala. „Drby.“ „Tak těm drbákům řekněte, ať místo drbání, dělají něco uţitečnějšího, ale mají pravdu, jdeme po ní. “ „To mě poser. A to jako máme vědět aţ teď? Kdy se bude startovat?“ „A ty si myslíš , ţe jsi jediná překvapená ? Já sám jsem se to dozvěděl na brífinku. Plán a ostatní Vám řeknu v sálu příprav.“ Tauron na něj hleděla s jasným úmyslem mu zakroutit krkem, ale pro nyní a teď si to nechala sama pro sebe, otočila se. „Helen? Můţu tě o něco poprosit?“ zavolal ještě za ní Chris. Helen přikývla, aniţ by se na něj otočila zpět. „Nevyváděj při akci ţádné blbosti a vrať se domů v celku. No a abych tě nějak zneuţil, zopakuj jim taktiku, vím cvičili jsme hodně, ale jsou tu i nováčci, tak jen pro jistotu.“ Helen na to neodpověděla a odešla do sálu příprav. Chris vešel do místnosti, která byla plná. Snad je to poprvé, co viděl všechny piloty ze své perutě takhle pohromadě . Navíc tam byly piloti i z druhé federační lodě. Počkal aţ se šum trochu uklidní a pak jim potvrdí nebo vyvrátí jejich obavy. A tak začal s brífinkem. „Takţe…jak mnoho z vás ví, zaútočíme na romulanský křiţník třídy Alpha jménem Terrh. Bude to tvrdý boj a věřte mi, ţe pokud ze sebe nevydáte přes 200%, dopadne to pro vás špatně. Naším úkolem bude útok na samotnou loď, a téţ krytí výsadku..." A tu se ze sálu ozval někdo, koho neidentifikoval a zeptal se : „Výsadek ? To znamená ţe budem spolupracovat s mariňáky?" Chris se zaškareděl; skákat do brífinku, to se nedělá; ale co, však si ho pak provinilce podá jeho velitel. Ale pak se usmál a řekl : „Ano, bigoši** tam budou a mi jim budem krýt záda.“ A pak v klidu pokračoval "…a aţ oni splní svojí část, dovedem je zpátky domů a sebe taky. Naše část je následující: Rudí, vedení vlm. Cainovou se postarají o štíty a nejdůleţitější zbraně . Zlatí, běţně vedení Andersonem, ale teď vedení mnou, se postarají o stíhače, hangáry a pak podpoří rudé. Zelení vedení Vallenem budou rozdělení částečně mezi zlaté a rudé, budou fungovat jako krytí před případnými nezvanými hosty a pokud se nikdo takový neukáţe, budu fungovat jako posily pro útok.Ale je moţné, ţe budou jen pode mnou, záleţí na tom, jak budou pilně pracovat inţenýři a vědci. Ta věcička na které pracují je naše překvápko pro romulany a dá nám výhodu kterou nesmíme promrhat. Modří vedení vlm. Powelem z USS Archer se postarají o to, aby mariňákům ţádný ptáček, který by proklouzl mě nebo Helen, neublíţil. Tohle je základ. Přesnou taktiku vám objasní vaši velitelé letek, se kterými ji proberu na konci tohoto brífiku. Teď jestli mohu poprosit, velitelku rudých, vlm. Cainovou, aby sem šla a řekla nám něco o bojové taktice proti romulanským stíhačům.“ Helen se na něj zaškaredila, ale zvedla se ze svého křesla a přešla dopředu. Chris jí uvolnil místo u řečnického pultíku a ukázal jí na tabuli, kde se začaly generovat letecké manévry a taktika. „Takţe, dnes si povíme o naší taktické situaci. Před dvaceti devíti hodinami jsme zde v mlhovině narazili na nejmodernější křiţník Romulanského Impéria Terrh. Dal nám pěkně na prdel a ještě jsme zjistili, ţe tu Romulané kutí něco nechutně a to fakt moc nechutně odpornýho. Takţe se kapitán rozhodla zkopat prdel domodra prozměnu jim a my máme být čepel, zatím co mariňáci se postarají o svou špici. Proto také kapitánka poslala zbytek skupiny
pryč z mlhoviny, zatím co jejich vojáky a stíhače poslala na naší loď. Takţe teď uţ vám jistě došlo, ţe naším úkolem bude tady zůstat, zkopat romulany a ochránit mariňáky. Bohuţel, je tato mlhovina něco jako peklo. Inerční tlumiče tu fungují jen na dobré slovo a ještě v neděli, coţ znamená, ţe si občas nějaký ten manévr budeme muset odpustit. Také tu máme problém v tom, ţe tu na senzorech pořádně nerozeznáte vlastního od nepřátel, takţe nás jediný spolehlivý zdroj detekce jsou naše oči, takţe při střelbě čímkoliv je pouţívejte, laskavě, rozumíme si? Coţ také znamená, ţe musíme vaše oči vţdy našťopit, chceme-li, aby naše torpédo netrefilo někoho z našich. Sice to znamená roztáhnout se a být v menších skupinách, abychom neřízenou palbou pokryly co největší perimetr – a to po skupinách po dvou či čtyřech, dle rozpisu, který máte v paddech před sebou, stejně tak jako kompletní plán útoku dle těch přímočarých a suchých kluků z administrativy. Pamatujte, romulané jsou tam někde venku – a chtějí snadné cíle. Nedejme jim šanci,“ řekla Helen a chvíli se odmlčela. „A teď o taktice dva na dva. Romulané rádi rozdělují naše stíhače do jeden na jednoho, poté se opět spojí, zavěsí za jeden stíhač a poté doufají, ţe ho rozmáznou dřív, neţ se jeho wingmen stačí vrátit. Jedinou obranou je drţet se svého velícího, a nikdy ho neopustit. Také je dobré, kdyţ wing si občas zkontroluje záda, jelikoţ to samé co jeho velícího, můţe postihnout i jeho.“ „To bychom měli vědět, ne, velící?“ ozval se jeden z pilotů. Helen se na něj zaškaredila a přešla k jinému tématu. „Romulanské stíhače jsou sakra mrštný šmejdi. Neudrţíte je na mušce déle, neţ dvě vteřiny, takţe musíte v těch dvou vteřinách ho dostat do mířidel, vystřelit a zničit ho, protoţe jinak se otočí a on a narve vám plnou dávku do kokpitu. Prudké manévrování v téhle mlhovině vám jistojistě přinese dost zlou závrať – coţ vám asi nikdo tady nasimulovat nedokáţe; takţe proto vám to tu říkám, abych vás připravila na to, ţe se můţe stát, ţe budete svého velícího či wingmena muset vyškrabávat z kokpitu – a věřte mi, ţe vám to zabere nejmíň hodinu a ţe aţ potom zjistíte, co je to mít silnej ţaludek.“ Helen po tomto zmlkla a dala prostor myšlenkám pilotů. Otočila se na velitele Honora a cosi mu zašeptala. Ten přikývl a ona si šla sednout. Teď se toho ujal zase on. "Díky Helen a teď vám sdělím podrobnosti o naší misi a otázky si nechte na později." Chris jim sdělil podrobně to,co se dozvěděl od kapitána – Johnsonův plán na vyřazení štítu Terrhu, „rádobymaskovaní“ co robí vědci, o útoku, jak přímo z vesmíru, tak i s bojovým startem z lodi. Pak uvolnil místo velitelům letek, kteří jim přesně vysvětlili taktiku (cili helen vi o tom co věcičky dokazi), kterou se všemi společně probral před tím, neţ začal brífink. Pak společně odpoveděli na několik dotazů a nakonec prohlásil. "Pánové a dámy, sami dobře víte jak je naše mise důleţitá a ţe nesmíme zklamat. Za 14 hodin začíná útok a velitelé vás budou pěkně prohánět v simulátorech; ale kaţdému doporučuji, aby si alespoň na 6 hodin odpočinul - není nic horšího, neţ jít do boje unavený." A protoţe to bylo vše, začali se piloti rozcházet a odebírat do simulátorů. Ale neţ se všichni stačili rozutíkat zavolal „Pane Dreamwe, počkejte na mě, potřebuji s vámi mluvit. Ten zůstal stát a vypadal zaraţeně, asi přemýšlel co po něm velitel můţe chtít. Ţe by mu nevěřil proto ţe je tu nový ? Chris k nemu došela řekl : „Dreamve, předtím, neţ začne výcvik, hlašte se u náčelníka Mendika, ať vám ukáţe a předá mojeho peregrína.“ Na jeho překvapený výraz a neţ stačil cokoliv říct pokračoval „já si beru vašeho Void Sphinxe. Sám přece uznáte. Ţe by to vypadalo divně, kdyby měl beţný pilot takového pěkného ptáka a velitel ….škoda mluvit. Uţ před vyplutím jsem chtěl tyhle nové stíhačky, aby nahradily naše staré dobré peregriny, ale nebyl jsem vyslyšen, no aţ se vrátime, nedám pokoj, dokud nás nepřezbrojí. To je vše můţete jít.“ No a jak se díval zad odcházejícím Dreamwem, tak si říkal, ţe vzhledem k očekávaným ztrátám, přezbrojování bude schváleno bez námitek... *Squadron Leader
**hovorové označení maríny, běţní pěšáci (pozemní armáda) jsou blátošlapové Created by vlm. Helen Cain & vhf. Chris Honor Název: Kapitan a Poradce Autor: Pavel "homn" Hotty Lokace: USS Scorpion „Můstek“ Počítač charakteristickým zvukem potvrdil přijetí příkazu a turbo-výtah se tiše rozjel. Můstek, pomyslel si Pavel, jedno z magických slov, jedinečné místo na hvězdné lodi, kde se dějí fascinující věci. Ne ţe by se jinde neděli, ale na můstku hvězdné lodi mají události nezaměnitelný příznak. Turbo-výtah se zastavil na cílové palubě a hlavní poradce nadporučík Pavel Hotty vešel na můstek. Přehlédl osazenstvo, které bylo sloţeno z řadových důstojníků. Nikdo z velícího týmu nebyl přítomen, coţ bylo neobvyklé, zvláště vzhledem k situaci. Okamţitě začal vnímat emoce a atmosféru kolem sebe. Kázeň, profesionalita, pozůstatky vzrušení a strachu z poslední konfrontace s Romulany a také z té nadcházející, to vše poradce vnímal, díky telepatickému nadání. Sluţbu-konající poručík vstal z kapitánského křesla a chystal se Pavlovi předat velení. „Pokračujte, poručíku.“ Reagoval poradce a pokračoval do zadní části můstku. Zaujal místo u jedné z konzol. Doufal, ţe zde zastihne kapitána Youds nebo nadporučíka Johnsona. Oba se poslední dobou vyhýbali konzultaci s poradcem a Pavel usoudil, ţe právě překročili hranici „povolených“ triků, jak se vyhnout konzultaci. Věděl, ţe právě probíhá porada v konferenční místnosti. Aktivoval proto konzoly a začal vyřizovat papírování, neţ porada skončí. Pavel nečekal dlouho. Během necelých dvou minut se otevřeli dveře od konferenční místnosti odkud postupně vyšli pánové Chadwick, Honor, nadporučík Johnson a jako poslední i kapitán Youds. Kaţdý z nich měl docela jiný výraz v tváři, téměř jakoby právě byly kaţdý na úplně jiné poradě. Pavlovi telepatické smysly ale prozradili, ţe právě dospěli k velice závaţnému rozhodnutí. Thomas Johnson zamířil ke kapitánskému křeslu a kdyţ míjel Pavla pokynul mu uctivě na pozdrav, Honor s Chadwickem ještě o něčem diskutovali a jediná Natália se vydala přímo ke dveřím turbo-výtahu. Kapitán Natália Younds. Pavel na chvilku zachytil její myšlenky a věděl, ţe průšvih je na cestě. Rychle doklepl rozdělaný formulář a odhlásil se z konzole. Kapitán uţ mezi tím opustila můstek, ale poradce přesně věděl, kde bude. Kývnul na pozdrav důstojníkům na můstku a zamířil také k turbo-výtahu. Krátce si ještě prohlédl nadporučíka Chadwicka. I to byl ţhavý kandidát na konzultaci u poradce, kdyţ si zrekapituloval jeho „hodnostní čardáš“, ale to bude muset ještě počkat. Těsně před tím neţ se dveře výtahu s kapitánem na palubě zavřely objevila se mezi nimi
Pavlova bota. Pavel to stihl k turbo-výtahu na poslední chvilku. Kapitán na něj překvapeně pohlédla, ale poradce klidně nastoupil dovnitř a pronesl. "Hangárová paluba." Po té, co se turbo-výtah rozjel, pohlédl do očí kapitána Natalie Younds. "Holopaluba 1, řekla počítači Nat. Aţ poté se obrátila k Pavlovi: "Nadporučíku," pozdravila ho s mírným přikývnutím a milým úsměvem. Pavel se musel usmát svému omylu. Ale kapitán opravdu hodně myslela na svého stíhacího mazlíka, který odpočíval na hangárové palubě. „Kapitáne.“ Odpověděl předpisově. Nat vypadala opravdu překrásně a úsměv jí slušel, ale poradce se tím nenechal rozptýlit. Teď ne. „Máte prosím chvilku pro svého poradce?“ "Myslím, ţe teď mám trochu času..." odpověděla. „Děkuji, potřebuji totiţ poradit s jednou věcí, madam. K čemu je na můstku kapitánské křeslo? Nemyslíte, ţe je to zbytečnost, která jenom zabírá místo?“ Poradce se tvářil neutrálně a zajímala jej kapitánova reakce, hlavně ta emocionální. Nat se začala upřímně smát a podívala se na poradce poněkud upřeněji. Několikrát se sice setkali na poradách ale vlastně ještě neměli čas si spolu promluvit. "Vy jste Betazoid ţe?" Zeptala se, i kdyţ odpověď znala. „Částečně. Ale nemusíte být telepat, aby vám bylo jasné, kam směřuje má otázka.“ Zváţněla: "Jestli se mi právě chystáte říct, ţe nemám opouštět loď a raději zůstat na palubě, marníte čas nadporučíku. Výtah dorazil k cíli oba dva vyšli ven. Dveře na holopalubu byly vzdáleny jen pár kroků. "Věřte, ţe venku budu potřeba víc." „Nezpochybňuji vaše schopnosti jako stíhacího pilota, madam, ale vaše místo je na můstku v kapitánském křesle.“ Pavel se nerad přel s kapitány hvězdných lodí, ale i to byla součást jeho práce. „Jak si myslíte, ţe bude posádka bojovat bez svého kapitána?“ Natálie stiskla několik tlačítek na konzole a téměř okamţitě se objevil nápis "vstupte aţ budete při praveni".
"Nadporučík Johnson je dostatečně schopný velitel, aby to zvládl. Nemá za sebou o mnoho méně bitev na můstku neţ já." Vešla dovnitř, Pavel ji následoval. Ocitli se v prázdné, příjemně zařízené tělocvičně. Velká okna podél místnosti poskytovali příjemný výhled na jeden ze San Franciských parků. V dálce se vynořovala špička mostu Golden Gate. Poradce se podíval kolem sebe. „Moc hezké, vlastní program?“ Nat přikývla. "Je to autentická kopie. Ráda jsem sem chodila, kdyţ jsem byla na Zemi. Jenom tu normálně bylo víc lidí." Mezitím zmizela za tmavým závěsem, Pavel pochopil ţe se jedná o šatnu. Neţ se kapitán převlékla, prošel se po tělocvičně a podíval se z jednoho velkého okna. Iluze byla skutečně dokonalá. „Musím vás zklamat, kapitáne, ale nadporučík Johnson nemůţe velet při další bitvě, aspoň ne v tomto stavu. Navíc, jeho práce je v laboratoři, stejně jako vaše na můstku.“ Nat částečně vykoukla zpoza závěsu a ukázala na cestovní tašku leţící opodál. "Můţete mi to podat?" Na pár vteřin se odmlčela: "Thomas uţ jednou dokázal, ţe je schopen velet. A Scorpion v boji nebude dlouho. Viděl jste jaké je ta loď monstrum? Honorův tým je plný nováčků, budou potřebovat zkušené letce." Poradce přešel tělocvičnu a podal kapitánovi cestovní tašku. „Prosím.“ Ta opět zmizela za závěsem. „Víte, co by následovalo, kdyby byla vaše loď zasaţena nebo zničena?“ "Kdyby se to stalo, tak to piloti budou mít stejně spočítané," řekla. Nebyl v tom ţádný cynismus, pouze holé konstatování faktu. „To je velice pravděpodobné. Dále, to, ţe se chcete osobně účastnit jako pilot, pilotům na sebedůvěře moc nepřidá, nemyslíte?“ Tohle kapitána zaujalo, na něco takového dosud ani nepomyslela.: "Proč myslíte, nadporučíku?" „Budou se cítit pod drobnohledem a brát to jako určitý projev nedůvěry v jejich schopnosti. Místo, aby se plně soustředili na svůj úkol, budou podvědomě sledovat, jestli jste v pořádku. Tohle se jim bude honit hlavou, místo toho, aby se soustředili na jednu věc.“ „Ale měl bych pro vás jeden kompromisní návrh …“ Natálie vyšla zpoza závěsu. Místo uniformy měla teď na sobě krátké černé šortky a těsné
tílko. Přes klouby na prstech na rukou měla omotaný pruh látky. Zamířilo si to k na protější stranu tělocvičny. "Neříkejte." Řekla s úsměvem. Pavel ale cítil, ţe o jeho slovech přemýšlí. „Dejte jim pořádně zabrat ve výcviku a v simulátoru, ale při ostré akci buďte kapitánem na můstku, jehoţ hlas je povede do bitvy.“ Nat se zastavila a dlouze se na svého poradce podívala. V očích se jí blýsklo, ale potom nejistě kývla. Hned potom uţ ale zase rozhodně stiskla tlačítko na panelu na zdi. "Youds Honorovi." "Ano, kapitáne?" Odpověděl hlas z druhé strany. "Měníme plán. Za hodinu se hlaste s celou vaší posádkou na halopalubách jedna aţ čtyři." "Ano, madam. Budeme tam." Pavel se na kapitána usmál. Byla tvrdohlavá, ale to všichni kapitáni, ale navíc měla hlavu na správném místě a uměla ji pouţít. „Děkuji kapitáne, oni to zvládnou, uvidíte.“ Rozloučil se poradce. Nat ještě jednou kývla: "O tom nepochybuji. Tak zatím nadporučíku" A s těmito slovy se odebrala k jednomu s přístrojů. Název: :: - Fear & Tipple - :: Autor: Lokace: Mlhovina v sektoru 223 :: - Fear & Tipple - :: Kajuta velitelů letek; půl hodiny po brífinku v sálu příprav Ender Vallen, velitel třetí letky, vytáhl ze své skříňky helmu a hodil jí na stolek. Opodál opírající se Helen se smála. „Jsi tak nepřipravený!“ „Zmlkni!“ přikázal jí s úsměvem a ona sama šla do své skříňky pro další materiál. „Jsi nejhorší velící v historii, víš to?“ Letová paluba USS Scorpion; v ten samý čas Peregrine A5513C přistál a na letové palubě se připravovali na jeho přijetí. Kdyţ sjel dolů po rampě, a byl zatlačen do doku, vypadalo to jako běţný den a běţné přistání. Stíhací pilot loďmistr Reilly „Railgun“ Basster nechť se hlásí v doku 12B. Opakuji. Stíhací pilot loďmistr Reilly „Railgun“ Basster nechť se hlásí v doku 12B. Reilly vylezl ze svého stroje a ještě ho obešel, aby se podíval na jeho stav a stat. Mezitím se v hangáru udělalo mírně rušno. Nahrnula se tam totiţ skupinka rozjařených pilotů. Kdyţ je
Reilly viděl, rozjařil se téţ. „Hej, Railgune, to je tvé tisící přistání!“ Piloti došli k němu, jedna z pilotek ho objala, navlékla mu šerpu s nápisem „1000“, a poté ho ostatní piloti vyzvedli na svá ramena a začali zpívat. „Pilot ten se má tu fajn, ruka drţí knipl, oko letí v dál.“ Kajuta velitelů letek; v ten samý čas „Přílet…umělecká barva červená, odstín jedna!“ oznámil Vallen, dobíhající z technického oddělení. „Štětec?“ zeptala se „Tauron“ Cainová. „Štětec…??“ udivil se „Flat-top“ Vallen. Na to se Helen znovu rozesmála, zatím co Vallen otevřel plechovku. „Jsi fakt nejhorší z nejhorších.“ Letová paluba USS Scorpion; v ten samý čas Šéf Mending procházel hangár a kontroloval práci svých podřízených, přitom drţící padd a papírující důleţité věci, které musí být do útoku provedeny. „Pilot ten se má tu fajn, ruka drţí knipl, oko letí v dál,“ zaslechl spívající piloty, coţ ho vyrušilo a donutilo vnímat realitu. Pohlédl před sebe a viděl piloty, tak nosí Railguna okolo jeho stroje. „Co to je?“ zeptal se vedle stojícího technika. „Railgun má tisící přistání a nikdo nic neřekl? Vypadáme jako idioti!! Najděte vozík!!!“ rozkázal mu. „Ano, pane,“ byla jediná přijatelná odpověď. Technik pro něj odběhl, Mending se mezitím rozhlédl po hangáru. „Dovezte sakra někdo ten vozík!“ Kajuta velitelů letek; v ten samý čas Oba dva, Tauron i Flat-top, se se svými prsty rochnili v červené barvě a na helmu kreslili 1..0..0..0. „Jedna..nula..nula..nula,“ řídil práci Vallen. Mezitím do kajuty vešel velitel Honor. „Jste připraveni?“ zeptal se. Jak se oba ohlédli na něj, Helen se netrefila a shodila plechovku s barvou, která se rozlila. Vallen se snaţil, aby ho neušpinila. Honor se tvářil přesně jako otec vyčítající dětem hlouposti a Helen se smála. „Někdo to bude muset uklidit,“ oznámil jim velitel Honor a ukázal na louţičku šinoucí si to po podlaze. Oba, jak na něj koukali, ukázali na toho druhého a poté se otočili na sebe. Jak viděli, ţe oba ukazují na toho druhého, rozesmáli se a Helen Vallenovi srazila ruku. „Přestaň!" „Nebuďte jak malí. Jdeme!“ rozkázal Honor a vyšel z kajuty. Letová paluba USS Scorpion; v ten samý čas Šéf Mending společně s několika techniky vyklidil jeden vozík, poslal ho jednomu přihlíţejícímu pilotu a rozkázal mu jasně. „Vem ho do zábavy!“ Pilot ho dovezl k oslavujícímu zbytku a tak Railguna přeloţili do servisního vozíku na náhradní díly. Koridory USS Scorpion; v ten samý čas
„Říkal ti někdy tady velitel, co dělal při svém tisícím přistání?“ zeptala se Vallena Helen. „Nepamatuji si, ţe jsem ti o tom někdy říkal,“ oznámil obranářsky velitel Honor. „No jasně,“ řekla Helen a mrkla na něj. Letová paluba USS Scorpion; v ten samý čas „Pilot ten se má tu fajn, ruka drţí knipl, oko letí v dál. Marmeládu z nepřátel rád udělá, a medaili za odvahu si pak připásá!“ zpívali piloti na celý hangár, i kdyţ někteří technici nevzrušeně dělali dál svou práci. Piloti točili s Railgunem v kruhu a smáli se. Paleta protileteckých dron, které vezl jeden z techniků na své místo, se s trhnutím zastavila. Všichni se smáli a Railgunovi se uţ všechno rozmazávalo z toho, jak se mu točila hlava. Přeska se uvolnila a jedna z dron dopadla na zem. Její motor se zaţehl. Koridory USS Scorpion; v ten samý čas „Osobně…“ začala Tauron ale uţ to nedořekla. Lodí se ozval výbuch a rozezněl se poplach. „Pozor! Poţár na letové palubě. Pozor! Poţár na letové palubě.“ Helen, Vallen i Honor se rozhlíţeli okolo, kdyţ tu se Honor chytil iniciativy. „Jdeme!“ Letová paluba USS Scorpion; o dvacet minut později Vyšetřovatelka Hadrrienová z bezpečnosti hleděla na utrţený závěs a povzdechla si. „Únava materiálu. Staré vybavení. Jeden úchyt stačí, aby dron dopadl na palubu, aktivoval se a zabil dva piloty, a čtyři další poslal na ošetřovnu.“ Poté se ohlédla na šéfa a přešla k místu výbuchu. „Vím ţe to bude znít sarkasticky, ale víte…měli jsme štěstí, ţe to byla jen protiletecká drona a ne micro-torpédo. Kdyby to bylo torpédo, mohlo by roztrhnout kus lodi.“ „Nikdo nikdy neumřel na mé palubě. Byly nehody, ale nikdy úmrtí,“ řekl spíše pro sebe Mending… Sál příprav USS Scorpion; o chvilku později „Takţe, ztratili jsme šest pilotů. Reillyho Jacketa a Beanna Caldwella od zelených, pak daší 2 piloty ode mě, jednoho od rudých a jednoho od zelených, a za několik hodin odlétáme. Má někdo nějaké návrhy jak je nahradit?“ zeptal se unaveně Honor. Na to se přihlásil Powell z Archeru. „Pane, máme školní letku na palubě Archeru. Vím ţe to není mnoho, ale jsou to dobrý kluci. Schopní a nadšení do věci. Můţu jich šest sem nechat převelet. Bude to lepší neţ nic.“ Velitel Honor přikývl. „Dobrá, děkuji, velící. Pokud je to vše, můţeme si dát rozchod. A pak se tu všichni krátce před odletem Helen sejdeme a vše doladíme, protoţe to co se stalo, nám situaci zkomplikovalo.“ Všichni velitelé se začaly rozcházet a Chris si pro sebe řikal, ţe akce ještě ani nezačala, a on uţ musí psát dopisy rodinám. No, aţ se vrátí, napíše jich ještě mnohem víc, nebo to nebude jeho starost. Kajuta velitelů letek; v ten samý čas Tauron leţela na lůţku a do očí jí vstupovaly slzy. Ne pro piloty, kteří dnes zemřeli, ale pro osobní bolest, která jí zţírala srdce. Pustila PADD se správou o zničení Pegasusu, lodi její sestry a jejího přítele, před kterým se ani ne před šesti dny zasnoubila. Zavřela oči a vybavila
si jeho tvář. Slzy jí kanuly po tváři… Mlhovina v sektoru 223; 04:25 A.M. – čas útoku Scorpion stále dokoval na své připravené pozici a plnil startovací tuby novými stíhači s upraveným emitory pole. Tauron, jedna z mála zkušených pilotů, vedla tuto útočnou skupinu pod kódovým označením „Rudí“. Ostatní piloti se formovaly a ona, společně se svým wingem, tech. Joliet *Catty* Greyovou, oblétávala skupinu po perimetru, a kontrovala poslední drobnosti, které se mohli zde podělat. Bylo to v pořádku, takţe vydala signál ke zformování a odletu proti nepříteli, kterého nemusí přeţít. Ten nepřítel se jmenoval Helen Cainová. „Vstupujeme do sektoru 2-5-9,“ oznámila lodi a otočila svůj stíhač do kurzu. „Catty? Měj oči otevřené. Tam u té lodi to můţe schytat mnoho dobrých kluků a holek. Nebyla bych ráda, kdybys ty byle jednou z nich.“ „No tak pojď, Terrhu, ty malej škaredej romulanskem zmetku, bude párty!“ odpověděla jí odváţně Catty. „Jasně ,nemyslím si, ţe ti odpoví, Catty. Má radši večírky s překvapením.“ „Mno, tak potom mu překvapivě natrhneme prdel.“ „Jasně, to bude něco.“ „Cassie, nejmenovala se Cassie?“ spustila najednou Catty. „Kdo?“ zeptala se Helen. „Ta Raillyova holka.“ „Hele, Catty, uţ jsem řekla, ţe mi to je volný. Takţe na to zapomeň, jasný? Vyčisti si hlavu, protoţe jedině to teď budeme potřebovat, čistou hlavu.“ Kajuty pilotů, USS Scorpion o dvanáct hodin dříve Posádka kajuty 6923 vyklízela to, co bylo jednoho pilota z třetí letky, Reillyho Jacketa; pilota zabitého ani ne před devadesáti minutami. „To je hrozný co? CAP, oslava…a tohle. To si Reilly nezaslouţil. Kdyţ uţ smrt, radši u bitvy u toho romulanskýho zmetka.“ „Reilly byl dobrej. Moţná měl slabší ţaludek v bitvě, ale byl dobrej,“ ohodnotila ani-ne-svého pilota Helen, která pomáhala s vyklízením. „Ale třeba Beanno takovej ţaludek neměl. Caroll trvalo hodinu, neţ ho setřela z okolních stíhačů,“ ohodnotil Minic, jeden z jeho spolubydlících a kluk z Heleniny letky Pegasus. „Pamatuje si někdo jméno Reillyho holky?“ zeptala se „Catty“ Greyová, Helenin wing. „Ne,“ řekla rezolutně Helen. „Karen, myslím…“ řekl „Phantom“ Minic. „Umřela v M104, pamatuji si tu tvář tam odtamtud. Karen.“ „Ne, to ne, nebyla to spíš Carry?“ oponoval mu „Hot Dog“ Constanzza z Reillyho letky. „Copak na tom záleţí?“ zeptala se Helen. „“Co, pobrečíme si, pomodlíme se za jejich duše…“ „Vlastně…ANO, záleţí na tom,“ oznámila jí „Catty“ Greyová. Do jejich diskuse vpadli dva noví piloti. Celí rozesmátí se představili. „Nazdar!“ řekl jeden z nich a ukázal na toho druhého. „Tohle je technik Brandon „BB“ Baxton…“ Ten druhý ukázal na toho prvního. „A tohle je Kent „Jo-jo“ Clark,“ načeţ přešel k volnému a vyklizenému kavalci. „Jsme z leteckých záloh Archeru…vaši noví spolubydlící.“ „Vítejte!“ uvítala je „Catty“ Greyová. „Zrovna před tímhle letem Archeru jsme dokončili pilotní výcvik a na Archeru jsme byly pro
konečný let a trénink,“ řekl BB jejich situaci. „A jsme připravení nakopat nějakou tu romulanskou prdel.“ „To byl Beanno taky,“ oznámila mu suše Helen. „Kdo je ten…Beanno?“ zeptal se BB. Hot Dog odlepil jmenovku z kavalce a přitiskl jí BBmu na uniformu, aby si jí mohl přečíst; načeţ ho poplácal po ramennou. BB tu jmenovku sundal, pohlédl na ní a suše polknul, postavil se a vyděšeně pohlédl na ostatní. „Romulani si tě vykouří jak cigáro, chlapče,“ oznámil mu Minic. Mlhovina v sektoru 223; 04:38 A.M. „Hej, počkej Tauron, mám tu kontakt,“ ozvalo se Helen ve vysílačce. Catty. „Vidíš toho šmejda u toho velkýho šutru u okraje?“ „Negativní,“ oznámila Helen. „Teda, řekla bych, ţe byly časy, kdys ho viděla dřív neţ já.“ „Fajn, vem si ho. Xandrere? Máš velení, jdu krýt Catty.“ „Rozumím, velitelko.“ „Snad mi budeš stačit!“ řekla rozjařeně Catty a nahnala energii do motorů. Helen jí následovala. „Hlavně to neposer, Catty.“ Bar USS Scorpion, o 7 hodiny dříve Bar byl standardně nabušen piloty, čekajícími na akci, a popíjející vše od juiců po tvrdý chlast za který by se i Rusové styděli. „Taţe, jak mám rozmáznout takový esa, jakými jsou romulané?“ zeptal se Catty Jo-Jo. „Schovávej…“ „…se za asteroidy a mlhoviny. Za bordel, který se ignoruje – protoţe vypadá jako hromada neškodných šutrů. Pokud nerad bojuješ…tohle je přesně pro tebe, protoţe si pak můţeš počkat, aţ budou šance na tvé straně. A potom…jako by odnikud – BUM! Objevíš se a rozstřílíš je na kusy.“ „A pak můţeš skočit pryč, neţ se rozkoukají a vrátí úder,“ dokončila přednášku Tauron Catty. „Podle mě je to zbabělý…“ řekl Jo-Jo. „Tohle není kovbojská přestřelka za svítání….tohle je VÁLKA!“ řekla chladně Tauron od svého korbelu. „Nikdo nechce bojovat fér. Chce se přiblíţit za nepřítele, a zezadu ho přetáhnout po hlavě. Víš, romulané to chápou. A já taky. Taky proto to budu já, co na konci bude mít nejvíc zářezů.“ „Ty?“ ohradil se „Catty“ Greyová. „Tauron, ty s tímhle tempem budeš moci sotva jen chodit. Ne kdyţ leješ do sebe chlast tímhle tempem.“ Poté se Catty zvedla od stolu a vytáhla federální love. „mám tu…dvě kila, který říkaj, ţe já budu ta nejlepší. A aţ se tak stane, dáš mi napít ze svýho zásluţnýho korbelu a naliješ mi drink.“ Helen se na Catty otočila. „To se nikdy nestane.“ Bar začal skandovat Tauronin volací znak a Tauron se pokusila se postavit na nohy. Moc jí to kvůli alkoholu nešlo, ale její XO, Stormmage, jí pomohl na nohy. Helen se dopotácela k veliteli Honorovi. „Moţná bys měla přibrzdit,“ doporučil jí velitel. Helen do sebe nalila zbytek svého korbelu. „Moţná…“ začala a sebrala veliteli jeho láhev alkoholu. „A moţná ne,“ řekla a hodila do sebe i tu. „Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron! Tauron!“ znělo sborově barem a Tauron mezitím dopila Honorovu láhev, zaškaredila se a vrátila mu jí. Poté se otočila na osazenstvo a zařvala svůj záměr.
„Přistávám!“ načeţ roztáhla ruce a rozeběhla se barem. „Kontrolky…zelený. Rychlost-2-50!“ zařvala jak se rozeběhla a začala skákat po ţidlých. Jedna, druhá…a pak narazila na stůl, na který skočila, rozplácla se na něj a převrhla ho. Velitel Honor se zatvářil tragicky a zbytek baru se přátelsky začal smát s Tauron jejího neúspěchu. Té se v mysli objevil obraz muţe jejího ţivota…a do očí jí vstoupily slzy… Chris aţ se všichni dosmály řekl : „Pijte si tu jak chcete, ale varuji vás, ať se mi tu nikdo neoţere, jinak ho nepustím do stíhačky, protoţe oţralý pilot je daleko nebezpečnější sobě a okolí, neţ nepříteli“ a pak se podíval na Helen „A ty se dej do pořádku, jinak tě ven nepustím, vím co se ti stalo, ale nejsi jediná komu se to stalo. Pokud si budeš chtít promluvit, víš kde mě najdeš.“ Pak se podíval na ostatní a zařval „Obsluha, dones něco pořádného a ne nějaké patoky co tu máme.“ Mlhovina v sektoru 223; 04:40 A.M. „No jo, ten romulan má špatněj den!“ pokvintovala si Catty do éteru. „Našla jsem tvý skrytý doupě, ty šmejde.“ Přiblíţila svůj peregrine nepřátelskému stíhači a zahájila palbu, které ten romulan vţdy o fous unikl. „Dej svým dvěma stovkám a korbelu pusu na rozloučenou, Tauron!“ Na asteroidu, který zrovna míjela se aktivoval romulanský stíhač, wing toho prvního…návnady. Jak okolo Tauron proletěla, uvolnil svěrky a rozletěl se jim nakopat prdel… Mlhovina v sektoru 223; 04:42 A.M. Helen v klidu pozorovala, jak se Catty snaţí sestřelit nepřátelský stíhač. Uţívala si to, Catty, jelikoţ uţ oznámila Tauron výsledek. „Je můj!!“ „Něco je tu špatně, Catty,“ řekla Tauron. „Tohle nemůţe být v pořádku. Měl by skočit k Terrhu, nebo se otočit a střílet.“ „Uţ nic neudělá, Tauron, rozmázla jsem ho!“ zařvala dso vysílačky Catty. Tauron se však začala rozhlíţet okolo a hledat něco, co by jí naznačilo, v čem se skrývá problém. „Zkontroluji ocas,“ oznámila svému wingu a přetočila stíhač o 180º. Jak tak hleděla do světla mlhoviny, které jí oslňovalo, jednou rukou pustila knipl a přivřeným okem společně s palcem si to světlo zastínila. Ve výhledu se jí objevil romulanský stíhač, ani ne čtvrt kliku od ní, který jí pokropil dávkou. Tauron srazila řízení, ale i tak její stíhač utrpěl pod tíhou několik zásahů. Elektronika v kokpitu zajiskřila a jeden z motorů začal čmoudit. „Tady Tauron! Byla jsem zasaţena. Tauron! Ten bastard mě trefil!“ Trénink taktiky, sál příprav; o pět hodin dříve Na obrazovce se míhal obraz z palubní kamery federačního peregrinu, který ostřeloval jeden z romulanských stíhačů. Catty dávala rady, které do ní cpala Tauron jiţ několik dní předtím. „Musíte ho mít plnej zaměřovač. Jinak ho netrefíte,“ oznámila první poučku. Poté se otočila na obraz. „Vidíte? Zde…je moc daleko. Netrefí ho. Tenhle pilot je uţ mrtvej, a ani o tom neví.“ Catty se otočila na piloty v zasedačce. „Vidí někdo z vás, v čem udělal chybu?“ Zasedačka byla tichá. Aţ hrůzostrašně tichá. Catty svou odpověď nedostala. Tedy přejela obraz a najednou ho zastavila. „Vidíte ten odraz?“ zeptala se jich a ukázala přitom na jednu z méně znatelných teček. Poté obraz pomalu posouvala a pak zvětšila určitou oblast. Na obrazu se objevil druhý romulanský stíhač. „Zde. To je romulan. Kdyby se ten pilot nezaměřil na cíl, viděl by ho.“
„To byl druhý stíhač?“ zeptal se Jo-Jo. Catty přikývla a urychlila obraz aţ do konečného náletu dvou romulanů na nebohého pilota. Tam to stopla. „Tady to máte, chlapci a děvčata. To jsou ti zmrdi, který budeme zabíjet.“ Tauron stála tam, kde před chvíli Catty. Za jejími zády běţel ten samý záznam. „Pro ty, co chyběli na brífinku před pár hodinami, si povíme o naší taktické situaci. Před dvaceti devíti hodinami jsme zde v mlhovině narazili na nejmodernější křiţník Romulanského Impéria Terrh. Dal nám pěkně na prdel a ještě jsme zjistili, ţe tu Romulané kutí něco nechutně a to fakt moc nechutně odpornýho. Takţe se kapitán rozhodla zkopat prdel domodra pro změnu jim a my máme být čepel, zatím co mariňáci se postarají o svou špici. Proto také kapitánka poslala zbytek skupiny pryč z mlhoviny, zatím co jejich vojáky a stíhače poslala na naší loď. Bohuţel, tato mlhovina je plná prachu a šutrů, nehledě na samotná její oblaka. Také tu máme problém v tom, ţe tu na senzorech pořádně nerozeznáte vlastního od nepřátel, takţe nás jediný spolehlivý zdroj detekce jsou naše…“ „…oči,“ dokončila to za ní Catty. Všichni na ní pohlédly, ale Tauron se nenechala vykolejit. „Takţe při střelbě čímkoliv je pouţívejte, laskavě, rozumíme si? Coţ také znamená, ţe musíme vaše oči vţdy našťopit, chceme-li, aby naše torpédo netrefilo někoho z našich. Sice to znamená roztáhnout se a být v menších skupinách, abychom neřízenou palbou pokryly co největší perimetr – a to po skupinách po čtyřech, dle rozpisu, který máte v paddech před sebou.“ „Dvou, máme létat po dvou,“ oznámila Tauron suše Catty. „To uţ za mě plánuješ i mise?“ sjela jí Tauron. Catty vzala PADD, leţící před ní a nalistovala příslušnou stránku. „CAG chce, abychom se více rozptýlili. Je to v brífinku.“ Tauron se na Catty dívala povýšeně a jako by jí jednu chtěla vrazit. Přesto a s tímto pohledem, přišla k Catty, vzala si od ní PADD a podívala se na to na co Catty upozorňovala. Přešla zpět k obrazovce. „Dobře…takţe půjdeme po dvou.“ Otočila se na piloty. „Terrh a jeho kámoši čekají někde tam venku. Chtějí snadné cíle. Nedejme jim šanci.“ Tauron se odmlčela. Přikývla a pokračovala. „Nikdo by si neměl dělat iluze o tom, co nás čeká. Skok nás vyhodí v blízkosti samotného Terrhu, míň jak dva kliky od jeho trupu, kde se dostaneme pod těţkou palbu. Simulace naznačují, ţe hned během prvních minut můţeme očekávat ztráty okolo dvaceti procent. Proto byla tato akce označena jako 2-Alfa, tudíţ jen pro dobrovolníky. Pokud budete chtít pryč…teď můţete.“ Piloti po sobě koukali, ale ani jeden z nich se nezvedl k odchodu. „Jsem ráda, ţe si uvědomujete, ţe je to naše mise. Povinnost k lidem, kteří mohou zemřít, kdyţ nezískáme to co tam chceme. I tak je to stále 2-Alfa, aţ do odletu.“ Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil velitel Honor. Stommage se zvedl a zavolal na celou zasedačku. „Velitel na palubě!“ Následovali ho všichni sedící piloti. „Nebojte, nebudu mluvit dlouho…“ oznámil velitel Honor a pak pokračoval. „Nikdo se ještě nepokusil přepadnou romulanskou Alfu s tak málo lidmi jako teď mi. A uţ vůbec ne v mlhovině jakou je tato. Budeme tvořit dějiny jiţ jen tímto pokusem. Ale pokud u Terrhu zvítězíme…budeme tvořit budoucnost. Otázky?“ Jeden z pilotů se přihlásil. „Pokud zkopete zadek Terrhu, neţ se tam dostaneme, necháte nám jednoho romulana na hraní?“ Honor se upřímně zasmál té otázce. „Dřív neţ vy? Sakra…jestli tam budete aţ my dorazíme, nechám vám jich klidně plnou peruť. Dobře. Říkal jsem, ţe nebudu zdrţovat. Takţe, velící…pokračujte.“ Taktický cvičební kruh pro pilotáž ve stížených podmínkách; o půl hodiny později
„Víte co jsem vám říkala o romulanských stíhačích. Jsou to mrchy…takţe vy buďte lepší,“ odříkávala Tauron a poté pohlédla na Jo-Joa, který se v taktickém kruhu protáčel a ztrácel vše. Hlavu, ostrost zraku a i skoro své jídlo. „To stačí.“ Piloti vedle přikývli, kruh zastavili a sundali mu pásku z očí. Pak dali Jo-Joovi do ruky puslní phaser. „Střílej!“ řekla mu Tauron. Jo-Jo se snaţil zamířit, čemuţ z jeho směru ostatní piloti uhýbali a poté to tak nějak vyrovnal a vypálil deset střel. „Stačí!“ zařvala Tauron a nechala terč s obrysem romulana přisunout. Podívala se na něj a prostrčila prst jediným zásahem v něm, asi tak půl centimetru od horní lišty. „To není špatné…alespoň si trefil terč.“ „O dost lepší neţ můj první pokus. Myslím, ţe jsem sejmul támhle ty hodiny,“ pokvintoval to Jo-Jo. „Takţe jaký je rekord?“ zeptal se jeden z pilotů. „Čtyři trefy do hlavy,“ řekl jiný. „Děláš si srandu? Kdo to byl?“ podivil se Jo-Jo. „To já,“ řekla skromně Tauron. „Vadilo by ti, kdybych to i já zkusila?“ zeptala se Catty. „Vůbec ne,“ odpověděla jí Tauron s falešným úsměvem. Catty se protáčela jako před chvílí Jo-Jo. Zastavili jí, sundali pásku, dali do ruky phaser. Catty ho pevně chytila a desetkrát vypálila. „Dost!“ zařvala Tauron a nechala přisunout terč. Jeden z pilotů k němu přistoupil a spočítal zásahy. „Pět.“ „Jo!“ zařvala Catty a celá šťastná se usmívala od ucha k uchu. Mlhovina v sektoru 223; 04:43 A.M. „Tady Tauron! Byla jsem zasaţena. Tauron! Ten bastard mě trefil!“ Elektronika v kokpitu zajiskřila a jeden z motorů začal čmoudit. Tauron začala nahánět Catty. „Catty? Tady Tauron, kde sakra jsi?“ „Tauron, ztratila jsem tě z dohledu,“ ozvala se jí odpověď Catty. Romulanský stíhač za jejími zády zapálil další dávku, které Tauron v klidu uhnula, jak manévrovala mezi kosmickým smetím. „Tauron, jaká je tvoje pozice. Ozvi se, Tauron!“ „Primární i sekundární hydraulika funguje. Zvládnu to.“ „Tauron, nevidím tě! Kde kurva si?!“ „Zapomeň, Catty, tenhle je můj.“ „Nebuď idiot, Tauron, kde jsi?!“ Tauronin peregrine uhýbal nepřátelské střelbě a poté změnil směr do jedné rozsedliny na dost velikém asteroidu. Tauron se otočila za romulanem a podivila se, ţe jí i tam sleduje. „Asi si mě odněkud pamatuješ, ţe?“ zeptala se spíše sebe. „Takţe chceš po drţce, tak pojď ty šmejde! Pojď! Protoţe to ti za-mrda-čuju! Tentokrát tě sejmu jednou pro vţdy, to ti zaručuju!“ Romulanský stíhač kopíroval její pohyby, ale nemohl jí ani na chvíli chytit do zaměřovače, uţ jen kvůli terénu, kterým prolétali, a i kvůli němu po ní neodpálil ani torpédo. Posilovna; o čtyři hodiny dříve Tauron posilovala vzpíráním s kotouči o pro ní nepříjemně velikou hmotností. „No tak, no tak, Tauron, to stačí,“ řekl jí její XO, Thomas Stormmage a pomohl jí tu váhu dát do úchytu. „Proč se tak dřeš?“ Tauron na něj chvíli koukala a poté se zvedla.
„Catty je jen další mladá holka, co si snaţí udělat dobrý jméno. Jako ty, neţ ti došla ta zpráva o Taylorovi. Myslíš na něj někdy?“ „Proč? Je mrtvej,“ odpověděla chladně, i kdyţ to nebyla pravda. Kaţdý okamţik, kaţdou chvíli posledních deseti hodin myslela jen na něj. „Kdyby neměl šanci přeţít…“ začal Tom. „Nenalítla bys za Honorem a Youdsovou kvůli tomu, aby tě uvolnili a dali ti Danube, ne?“ „Myslela jsem…nevím co jsem si myslela.“ V mysli jí šly obrazy toho, jak jí Will poţádal o ruku a jak mu řekla…ano. Jak jí políbil a oba se nechala vést. Jak se s ním milovala a jak to bylo krásné… Umývárna; o půl hodiny později Tauron na sebe hleděla do zrcadla a urovnála si vlasy, a poté se napila vody, aby tak zahnala dehydrataci z alkoholu. Přišel za ní BB, mladík z rudé letky, který jí byl přiřazen. “Velící Cainová...pokud romulané na nás vyskočí...co mám dělat?” “Měj oči otevřený, aby se jim to nepovedlo,” odpověděla bezmyšlenkovitě Tauron. “Dobře, ale co pak, kdyţ to poseru a on mě zaskočí?” zeptal je BB a Tauron se mezitím znovu napila vody. “No tak! Přece Vám to v přípravnym namlátili do hlavy, ne?” “Já vím, pane, ale romulané...to je něco jiného.” “Oni jsou stejní protivníci jako kdokoliv jiný. Kdyţ na tebe naletí, otoč se jdi blíţ a pak zmáčkni spoušť.” “Otočit se, zmáčnout spoušť. Děkuji, pane,” odříkal si pro sebe BB a otočil se k odchodu. Tauron ho však ještě chytila za kombinézu. “Neutíkej, jinak zemřeš.” Jo-Jo tam stál a hleděl na ní. “Na co ještě čekáš?” zeptala se ho. “Na nic, pane,” řekl a odcházel, kdyţ si ho u vchodu odchytila Catty. “Pojď za mnou, chci si s tebou promluvit,” řekla mu a odtáhla si ho stranou. „Poslouchej, letíš s Hackettem na křídle, jsi Baxton, ţe?“ „Ano, volací znak BB, pane,“ odříkal Baxton. „To je dobře, je to jeden z nejlepších pilotů, co tu máme. Dělej prostě, co ti říká, a bude to fajn. Ať se romulani nepřiblíţí k maríně, ok?“ „Rozumím, pane.“ Catty přikývla a s tím pustila BBho za jeho povinnostmi. „Jdi do nich, tygře!“ Tauron se otočila, vzala svou tašku a odcházela z umývárny, kdyţ jí Catty zastavila. „Tauron!!“ Helen se zastavila a počkala, aţ k ní Catty dojde. Ta se do ní hned pustila. „Ten kluk potřebuje víc, neţ jen kopanec do zadku a hlášku z učebnice, jasný?“ „Pokud mu budeš dělat kojnou, tak klidně. Jeho kombinéza říká, ţe je kvalifikovaný pilot. Takţe poletí s námi a ostatními, či zůstane a my budeme oslabení. Tak co to bude? Tvoje rozhodnutí, Catty.“ Bar, hodina a půl před útokem, hodina před odletem rudé skupiny Tauron seděla s velitelem v opuštěném baru. Nebyl tu nikdo, mimo obsluhy, protoţe všichni ostatní měli něco na práci, něco co se týkalo útoku, který brzy teď přijde. Seděli spolu a popíjeli. Velitel byl umírněnější. Pil jen nealko. Tauron upíjela cosi ze svého korbelu. Velitel nevěděl ani co to bylo. „Víš co mě štve?“ začal najednou velitel. „Vím, ţe do dvou týdnů zapomenu jejich tváře. Nikdy si nepamatuju tvář někoho potom, co byl zabit. Ať se snaţím jak chci...prostě vyblednou.“
„Já si nepamatuji ani jejich jména,“ řekla mu na to Tauron a upila ze svého korbelu. „Jména? Tak se na to mrkneme. Reilly.“ Začal a Helen na něj prskla trochu svého pití, které před chvílí upila z korbelu. Chris se na ní podíval a Tauron zvedla prst. „Ten to koupil teď při tisícím přistání. Pak Beanno,“ Helen hvedla druhý prst a prskla na něj podruhé, na coţ se velitel na ní zaškaredil. „Přestaň s tím, ok? To není vtipný.“ „Ale je,“ odpověděla mu Tauron. „Víš...jak kapitán říká, ţe zachraňujeme Federaci pro zářnou...skvělou budoucnost. Pro naše spokojené stáří...kterého asi asi ani jeden z nás nedoţije. Nedoţije...protoţe chodíme tam ven pořád, a pořád, a pořád dokola. A jednoho krásného dne na nás nějakej kovovej zmrd narazí, kdyţ budeme mít blbej den a rozmázne nás po okolí,“ odříkala monolog Helen a poté se s cynickým úsměvem znovu napila. „Ta zářná budoucnost je stejně dost přehnaná,“ řekl jí na to Honor, načeţ nalil sobě, a pak Helen. „Proto...si musíme uţít, dokud to jde. Hned teď.“ Chris se na ní podíval a pozvedl svou sklenku. „Tak na to se napiju. Na to „hned teď“.“ Tauron si s ním přiklepla a oba si notně ze svých sklenek přihnuli. Kdyţ dopili a odloţili své sklenky, Tauron tu svou lehce promnula a podívala se do Chrisových očí. „Tak proč to neděláme?“ zeptala se. Chris se na ní podíval „Neděláme co?“ Tauron pustila svou sklenku, chytila Chrise a přitáhla se k němu, načeţ ho dlouze políbila. Oblečení v kajutě velitele Honora leţelo tak, jak se ho oba ve vzájemném objetí, a mezi chvilkami vzájemných polibků, zbavovali. Helen drţela Chrise pevně a její polibky byly blné vášně a chtíče. Šla na to dost rychle. To se Chrisovi moc ale nelíbilo. „Počkej...počkej, hej, počkej!“ zašptal, ale Tauron si toho nevšímala, padla na postel a Chrise si za sebou přitáhla. V její mysli se odehrával podobný okamţik, vzdálený jen pár dní a přitom tak vzdálený, kdy si jí bral podobně William, podobně jako teď si ona bere Chrise. „Helen, tohle není závod,“ ohradil se Chris. „Co je to s tebou?“ Helen na něj pohlédla a povzbuzovala ho. „Co je ti? Jsi ok?“ řekla a pohlédla na Chrise, který vyčkával. „Ale víš co? Kašli na to Chrisi.“ Zvedla se a Chrise odstrčila. „Hej, co se to s námi děje?“ zeptal se jí Chris. Helen se na něj podívala s nezájmem. „Není zádné my, Chrisi. Jasný? Chtěla jsem jen dobrej sex. Nic tu není! Chápeš? Nic.“ „Jasně,“ řekl Chris a obešel jí, aby si mohl sesbírat své věci. Helen praštila do stolu vedle postele a poté začala také své věci sbírat. Chris se posadil na postel, aby si s Helelen nepřekáţeli a snaţil se jí oslovit. „Hej,“ začal, a Helen po něm hodila svrchní kus jeho uniformy. „No to je fakt super, Tauron. Šukej nebo bojuj, jo? Dobře. Moţná jsem jen dobrej sex, Helen. Ale také jsem tvůj přítel.“ „Visím na mrtvym chlapovi, ok? A dost mě to...sere! Uţ ani nevím, co dělám.“ Chris od ní odstoupil a pohlédl se po kalhotech. „Taylor. Na Pegasusu. Ta zpráva o té zničené lodi, kterou jsme zachytili před pár hodinami.“ „Jo, ale William je mrtvý, tak co na tom záleţí.“ „Helen, prosím...“ „Já nechci tvou lítost, Chrisi!“ „Nelituju tě! Poslouchej, ty nemáš problém s mrtvýma chlapama. Ty nevycházíš prostě s těma ţivýma.“ Helen se zhluboka nadechla a potom Chrisovi vlepila facku. Chris to začal vydýchávat, kdyţ ho Helen chytla a dlouze a hluboce ho políbila. Chris jí objal, ale to ho uţ Helen zase odstrčila, vzala si kabátec od své uniformy a odešla z jeho kajuty. Sál příprav; čtyřicet minut před odletem rudé skupiny
Helen seděla v sálu příprav, s láhví v ruce a hleděla na záznam boje federačního pilota v peregrinu proti romulanskému stíhači, který ubýhal před ní, opíjela se a přemýšlela nad svým ţivotem. Kdyţ byla láhev plná jiţ jen z jedné třetiny, Tauron jí dopila na ex a poté nechla vyklouznout z jejích rukou... Mlhovina v sektoru 223; 04:46 A.M. Helen manévrovala v útrobách toho asteroidu, následována romulanským stíhacím esem, aţ doletěla na konec průrvy a vyletěla z něj. Romulan jí následoval a podařil se mu další zásah, který však plně vykryly štíty. Helen přetočila stíhač a obrátila směr kdyţ se stínila za asteroidem. Romulan to však vytočil a ačkoliv ztratil její záď, neztratil její trasu. „Tady jsi...Tauron, vidím tě! Jsem na cestě!“ ozvala se Catty. Tauronina tvář se stáhla do vzteku. „Ne!“ zařvala na celý kokpit, chytili vektorové usměrnění a otočila stíhač o stoosmdesát, zaţehla přídavné spalování a vyhnala svůj peregrine vstříc tomu, kdoţ jí pronásledoval. „Tak jo, ty romalnskej šmejde, uvidíme, jak tě baví hrát si,“ řekla si sama pro sebe a začala s protipalbou té palby toho romulana. „Jak se cítíš, ty zmetku? Jeden z nás uhne a já to nebudu!“ zařvala na romulanský stíhač, ačkoliv jeho pilot to slyšel jistojistě nemohl. „Tauron, vzpamatuj se! On neuhne!“ ozvala se Tauron ve vysílačce Catty. Letěli proti sobě, stříleli proti sobě, a jisto jistě se k sobě blíţili blíţ a blíţ. „Je to sebevraţda, Tauron!“ Sál příprav, patnáct minut před odletem rudé skupiny Helen se probudila a její pohled, značně ještě rozostřený, padl na Catty opírající se o řečnický stolek. „Útok brzy začíná. Copak, je pro tebe moc brzy ráno, Tauron?“ Helen se jiţ vzpamatovala a nasadila svůj cynický úsměv. „Co přesně mi tu naznačujete, crewmene?“ „Chci vám říct...velící...ţe moţná, kdyby jste celou noc nechlastala, uţ by jste byla v hangáru a vyřizovala si svoje věci osobně!“ Helen sep ostavila, příkývla Catty a odkašlala si. „Co tě štve, Joliet? Od té doby, co byl vyhlášen útok na Terrh, se do mě pořád jen naváţíš.“ „Kdyţ si přišla pozdě na brífink letky vůli opici, to bylo dost blbý. Ale kdyţ se vykašleš na svůj let?“ „Joliet, jsi vadná.“ „Já? Podívej se na sebe! Bylas ještě nedávno nejlepší pilot na lodi. A teď? Teď jsi jen oţrala, co poslal lidi na smrt!“ Helen se zatvářila váţně a přistoupila ke Catty blíţe, skoro tělo na tělo. „Co to děláš, Tauron?“ ohradila se Catty. „Co uděláš? Praštíš mě, Tauron?“ Tauron se přibliţovala a Catty od ní odstupovala, a Tauron se tvářila přímo chladnokrevně vraţedně. „Bojíš se, co?“ začala Tauron. „Reálně...NE,“ odpověděla odváţně Catty. Tauron to pokvintovala zamítavým zavrtěním hlavy. „Ty se bojíš pořád, Catty. Bojíš se, ţe skončíš, jako ten obrázek z Reillyho fotky. Jako malej...zapomenutej...obrázek, který si nikdo opravdu nepamatuje.“ Catty se Tauron zatvářila tak, ţe by stačil uţ jen reálný smích, aby se jí vysmála. „Proto po mě tolik deš, co?“ přisadila Tauron. „Aby si nikdo nevšiml, ţe se romulanů hrozně moc bojíš...“
Tak to Tauron dořekla, udělala krok a její úsměv se byl přímo provokativní. Doslova se jím Catty vysmívala. Ta se nadechla jednu jí pořádně vrazila do obličeje. Tauron si zkontrolovala nos i zuby, postavila se znovu tak, aby mohla pohlédnout Catty do tváře a její pohled zabíjel. Dveře do sálu se otevřely a dovnitř vešel velitel Honor. „Pozor!“ zavolal hned odedveří. Catty se od Tauron vzdálila a ta se snaţila, aby si velitel nevšiml krve řinoucí se jí ze rtu. Catty zhluboka oddechovala a snaţila se tvářit jako uličník, který rozbil okno ale teď se tváří ţe nic neudělal. „Co se tu děje?“ zeptal se Honor. Tauron na něj pohlédla s nadhledem. „Malá diskuse nad taktikou, pane.“ Honor se na ní podíval s pochopením. „Ta musela být ale ţivá.“ Velitel se odmlčel. „No, vzhledem ke změnám v letových skupinách vás dávám dohromady. Catty, poletíš v páru s Tauron.“ Catty se rozšířily zorničky. „Pane, já...!“ začala, ale velitelův pohled jí zase uzemnil. „Catty, jsi převelena k rudým. Minic tě nahradí na křídle mého nového XO, velícího loďmistra Vallena.“ Catty pohlédla na Tauron. Toho si Honor nevšímal a pokračoval v tom, co chtěl Tauron říci. „Máme tu párek kontaktů ve vašem letovém prostoru, a jistě to bude romulanská CAP, která si vyrazila na výlet, takţe chci své dva nejlepší piloty venku, aby je uvítali. Odlet za deset minut.“ Catty i Tauron přikývly a Catty odešla. Tauron se tvářila těţce váţně a povýšeně. Velitel Honor k ní přešel. „Tauron? Jsi v pohodě?“ zeptal se. Na to Tauron sklopila oči, ale po chvíli je zase hrdě vstyčila a pohlédla veliteli hrdě do očí. Letová paluba, pět minut do odletu rudé skupiny Tauron seděla v kokpitu a zapínala jednotlivé systémy stroje. Nasadila si helmu a kokpit se uzavřel. Technici natlačili její stíhačku do startovací tuby, kde její stíhačka za pomoci katapultu nabrala poţadovanou rychlost pro vzlet ve vzdálenosti menší, neţ jako by potřebovala normálně… Mlhovina v sektoru 223; 04:46 A.M. Tauron probíhalo hlavou vše, co se za těch posledních čtrnáct hodin událo. Smrt Beanna a Reillyho. Její půtky s Catty. Její neustálé chlastnání i svádění Honora. Její vzpomínky na Williama. Romulanský stíhač se blíţil. „Tauron? Blíţím se z pravoboku! Sedm na tvých deseti!“ Tauron však ten hlas neposlouchala. Blíţila se k romulanovi, a doslova jiţ jeden koukal do kokpitu toho druhého. „Tauron! Probuď se!“ řvala do vysílačky Catty. „Nemám co ztratit,“ odpověděla jí na to tiše Tauron. Na mysli jí vykanuly ty krásné okamţiky s Williamem, kdy se jen tak procházeli podzimem na Aerllonu. Jak mu slibovala, ţe se vrátí a ţe pak budou uţ jen oni dva. Ţe i kdyby byl na druhém konci galaxie, ona přijde. Ţe kdyţ něco slíbí, prostě to udělá. Jak jí Will políbil a pak nechal jít. Jak mu dala svůj ID tag. Jak jí políbil ruku, ve kterém ho svírala. Tauron otevřela oči. „K čertu s tím!“ zařvala a strhla řízení, takţe se těsně tomu romulanskému stíhači vyhla. Ten se otočil a pokračoval v palbě. „Nalákám ho k tobě, přímo před tebe. Snaţ se ho neminout, ty...“ Tauron však nenašla vhodný výraz a tak to tak nechala. Manévrovala, aby uhýbala palbě od romulana a letěla naprosti Catty, která byla na druhé straně astroidu. Kaňon, kterým prolétali,
jiţ brzy končil a slunce, které Tauron osňovalo, činilo podobný problém i tomu romulanovi. A najednou se to stalo. Tauron strhla řízení a její stroj vzletěl vhůru. Zpoza slunce se vynořil stroj Catty a ta napálila plnou dávku ro romulanského stíhače, který se jí snaţil vyhnout. Ustřelila mu jeden motor. Okraj kaňonu se však blíţil rychleji a stabilizace nefungovala. Romulan si o jeho kraj urazil druhý a poté se v kontrmelci o ten kus skály roztříštil v efektní explozi. „Whooooooooooo, hoooow!“ zařvala Catty, jako by nemohla uvěřit tomu, co se jí právě povedlo. „Tak se to sakra dělá! Tak teď jdeme zkopat prdel i tomu zbytku! Tauron? Whou!“ Tauron jí však neposlouchala. Hleděla na hořící zbytek romulanského stroje a přemýšlela nad bitvou, která teď přijde. Catty se zařadila do formace a Tauron skontrolovala chronometr. „Budeme muset přejít na warp. Warp dvě, souřadnicep posílám, Catty. Tak jdem.“ Created by vlm. Helen Cain&Chris Honor Název: "Kdyţ prší...část třetí" Autor: Natalia Youds Lokace: Mlhovina Červená dioda na stěně ve strojovně, stejně jako stovky jejích sester po celé lodi za doprovody výsraţného signálu znovu oţila. Znamenalo to jediné, přišel čas na pěkně hnusnou bitvu... Marvin stál na plošině v druhém podlaţí strojovny a cosi pokřikoval na dva důstojníky dole. Bylo aţ neuveřitelné jak rychle si tu zvykl, byl tu teprve den a půl a většina osazenstva strojovny by přísahala, ţe tu pracuje odjakţiva. Tak mezi ně zapadl. Všechno bylo připraveno na nadcházející události. Kdyţ se spustil poplach věnoval světlům jeden letmí pohled, potom rozhodně zavřel zásuvku s čimi u které právě stál. Kdyţ přejel rukou po straně panelu nenašel ani smítko prachu, ale cosi mu říkalo, ţe to tu brzy tak idilicky vypadat nebude. Věděl ale, ţe tuhle loď prostě udrţí v kuse. Konzul Madline Hans, zastupující vedoucí diplomatické mise, seděla v Tarkinově kanceláři. Narozdíl od Tarkina však nepreferovala takové přítmí. Některá světla si nechala zjasnit a také musela upravit zvuky fontány, jenţ byla umístěna v bohaté vegetaci v pravém rohu. V rukou drţela bezpečnostní PADD a neustále si četla své instrukce. Na celé věci se jí nebylo, jak jsou příkazy poskládány. Byly aţ příliš jasné, i idiot by je pochopil, ale za jejich jasností a bezkonkurenční dokonalostí byla znát temná aura finální dohry této diplomatické operace. Na jedné straně stála Romulanská říše, na straně druhé Federace Spojených planet. Jejich představitelé jsou teď na jednání, během kterého se uskuteční dost riskatní a zřejmě i velmi kuriózní obchod. Tedy aspoň se tak Hans domnívala. Atašé Yavenn neznal ani specifikace raketoplánu, jeţ měl připravit. Ona, Tarkinova pravá ruka, nevěděla, co je cílem této mise a co je tou obchodní komoditou. Měla před sebou jen pár čísel a pár prostých údajů, rozkazů, maje je vykonat, jakmile přijde Tarkinův signál. Všechny tyto myšlenky se jí honily hlavou. Otočila se v křesle směrem k oknu. Pohled na hvězdy ji však neuklidňoval, ne tohle skutečně ne. Nechápala u Tarkina dvě základní věci jak můţe sedět neustále v křesle a rozhodnovat od něj a jak můţe pohled na hvězdy někoho jen tak uklidňovat. Potřebovala se však uklidnit, neboť soustředění na její úkoly má nejvyšší prioritu. Ze své boty vytáhla menší, přesto výborně nabroušený obroustranný nůţ. Měla jej jiţ
od svých studií na AHF. Její dávný přítel, její věrný spojenec. Místnost potemněla. Standardní osvětlení bylo nahrazeno příšeřím a červeně zářícím světlem. Loď přesla do červeného poplachu. Co se děje? Blesklo jí hlavou. Ţe by Romulané zaútočili? Ne, to není moţné. Vyslanec několikrát výslovně zopakoval, ţe Romulané nezaútočí. Tak proč červený poplach? Vstala z jejího nového křesla a vydala se rovnou do centra dění. Lodní poradce nadporučík Pavel Hotty seděl v baru „Přední desítka“. Pozoroval velkým oknem oranţové mléko mlhoviny. Tento obraz nahradil po dobu mise obvyklou třpytivětemnou scenérii vesmíru. Uţ mu začínala scházet, tato vţdy přítomná a uklidňující kulisa. Cítil, ţe nejen jemu. Členové posádek vesmírných lodí se často dívali na jiskřivou krásu vesmíru a hledali v ní uklidnění po náročných sluţbách. Ani posádka Scorpionu nebyla výjimkou. „Nemůţeš spát?“ Pavel věděl, komu patří ten příjemný hlas. Otočil se a podíval se do Moničiných hlubokých očí. „Celá posádka je na nohách, kaţdá mysl na lodi teď září, jako světluška na noční obloze. Moc bych toho nenaspal.“ „Ach ta telepatie ….“ Monika se zatváří zkroušeně, přejde za Pavla a pohladí ho po bílých vlasech. Poloţí své ruce na jeho krk a začne s uvolňovací masáţí. „Hmmm ….. Kde jsi se to naučila?“ Vychutnává si poradce kaţdý její pohyb. Monika se jen usměje a poloţí svůj prstík na poradcova ústa. Později na cestě z baru. Monika a Pavel jdou chodbou k turbo-výtahu. Poradce domluvil se šéf-lékařem, aby sestry Janáčkovi v nebezpečných situacích pomáhaly v lodní nemocnici. V takových chvílích byla kaţdá pomocná ruka dobrá, ale Pavlovi šlo hlavně o to, ţe dostal barmanky na nejbezpečnější místo na lodi.
Vědecká sekce oplývala nadšením jiţ několik hodin. Byla přeplněná kolegy, kteří seděli kolem na sobě namačkaných konzol, a hlasitě se dohadovali. Bílé zdi pohlcovaly dokonale všechny zvuky, však přesto jsem měl pocit, ţe výborná pracovní nálada musí vzlínat a prosakovat do vyšších palub. Zvedl jsem hlavu od displeje. „Vypadá to, ţe máme další úlovek. Waflerová, prosím, přidejte tuhle tenzorovou kaskádu do algoritmu.“ Pokynul jsem praporčici, která uţ dobrou hodinu běhala z jednoho konce laboratoří na druhý a doplňovala počítačový program o další cenné databáze. Výkonné procesory naší sekce zurčely téměř slyšitelně, jak počítaly kaţdý myslitelný model rozestavení tří mnoţin: Scorpionu, Terrhu a kupy stíhaček okolo. „No, jdeme na další ... máte někdo nějaký tip ?“ Tentokráte se obličeje mých kolegů pokřivily. Dorazili jsme k onomu bodu, kdy uţ je třeba prolomit posledních 82 modelů. Stále
jsme je odkládali, protoţe byly neuvěřitelně komplikované. Nikdy mne věda nepřesvědčila tak dokonale o tom, ţe lidská úroveň matematiky prostě nestačí, ţe máme před sebou ještě nespočetně nových objevů, které změní koncepci lidského myšlení na další dekády let. „Nevěřím tomu, ţe Schifferovy aproximace jsou jediný krok správným směrem k řešení, který existuje.“ Prohlásil jsem a měl pocit, ţe se tím rouhám. „Měli bychom zkoušet nějaké opravdu triviální pokřivené geometrie. Téměř neřešitelné problémy si v jednoduché podstatě libují.“ Otřel si obličej minulý týden povýšený poručík. Přesně tento jeho přístup mě přesvědčil k doporučení kapitánovi na nedávném hlášení velitelů sekcí. „No, takţe modulární formy dle Rasminského a Eulerovy grupy ?“ Nadhodil jsem a mrkl na hodiny nade dveřmi. „Mohlo by to vyjít, pane.“ Pronesl skoro šeptem Jerry Lawkolský, jenţ stál opodál opřený o stěnu a zahleděný do vzoru tkaniny koberce. Jeho odhady a předpovědi, tedy pokud se jednou za čas rozhodl promluvit, mě děsily svou přesností. Stále jsem si myslel, ţe ten člověk nikdy do flotily jít neměl. Nic ho tu nečeká. Jeho naprosto nic. „Teď do toho jdeme o to horlivěji, Jerry.“ Usmála se na něj Anika Waflerová. Naznačil jsem, ať pokračují a poodstoupil, klepl do komunikátoru. „Johnson můstku, podáváme hlášení. Jsme zatím dost úspěšní, potřebovali bychom ještě tak ...“ „Pane, promiňte, ţe přerušuji, ale právě jsem vás chtěl zavolat na můstek.“ „Eh, dobře, uţ jdu.“ Řekl jsem nevrle a uvědomil si, ţe jsem si spletl hodiny a je o třicet minut později, neţ jsem myslel. Kapitán mě ţádala, abych byl na můstku hodinu před započnutím akce. Jelikoţ se organizace měnila uţ tolikrát, rezignoval jsem na jejím pochopení a nechal se vţdy zavolat. Podle posledního návrhu kapitán zůstává na lodi velet. Mávl jsem rukou, rychle se vyvlékl z bílého pláště a nasadil rychlý krok na můstek. Dorazil jsem téměř neprodleně. Dveře turbovýtahu se otevřely a já se pokusil o optimistický přístup. Naplánoval jsem si ho během jízdy. „Zdravím poručíku, něco nového ?“ Zeptal jsem se a usedl na právě uvolněné křeslo. „Nic, pane. Jinak ... ehm, stále měříme ty fluktuace EM záření ... ehm ...“ „Hm, ano ...,“ snaţil jsem se zakrýt rozpaky, protoţe tuhle analýzu pátrání po Tarkinovi jsem uţ dávno měl zrušit. Našel jsem si přeci jiný způsob. „Ale uţ můţete přestat, poručíku.“ Ten se usmál pod vousy a vydal rozkaz směrem k vědeckému výklenku. Chvíli ještě trvalo, neţ jsem si uvědomil ten divný pocit, ţe mě všichni sledují. Ohlédl jsem se a měl pravdu. Nikdo se ani nesnaţil uhnout pohledem. Nehledal jsem známky obav a přemíru otázek v obličejích, byl jsem si jimi jist. Povzdechl jsem si a vstal, otočil se k ostatním. „Moţná vás zajímá, jak si zatím stojíme. Řekl bych, ţe naše vyhlídky jsou více neţ optimistické. Z třiceti pětiset modelů jsme si u 3 418-ti z nich jistí, ţe naše operace chvilkového ochromení romulanské lodi emisí antigravitonů bude úspěšná. To je vlastně pravděpodobnost 97.657%.“ Ve zbytku případů, oněch 82 modelů, jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Dost moţná bude naše vzájemná poloha příliš nepříznivá a nic se nezdaří. Nebudeme pro vlajkový romulanský warbird ţádný soupeř. Znovu jsem seděl v kapitánském křesle a měl zodpovědnost i za jiné
věci, neţ jen fyzický stav lodi a posádky... „Věřím, ţe nenastane ţádný problém. Věřím předně vám. Dostaneme je. Jsme lepší!“ A proto si zaslouţíme více bolesti neţ ostatní ... . . . Kapitán vešla na můstek. Thomas bleskově vstal z křesla a ztěţka vydechnul. "Vše je připraveno, kapitáne. Čluny s mariňáky a stíhači, které jsme stihli všechny vybavit gravitačními emitory, jsou venku a čekají na signál," řekl zatímco si oba sedli do svých křesel. Natalie se rozhlédla po můstku. Byly tu ti nejlepší, co mohl Scorpion nabídnout, mistři ve svých oborech. Přesto na okamţik zapochybovala, jestli dělají správnou věc. Sama sebe ale rychle přesvědčila, ţe ano. "Všechny stanice, hlášení," řekl Thomas ze sedadla prvního důstojníka, na kterém se cítil trochu zvláštně. ‚Trochu„ bylo vlastně špatné slovo. První odpověděla Lorie: "Impulsní i warp motory připraveny. Manévrovací trysky rovněţ." Bhaelin stál za taktickou konzolí na můstku. Poprvé...poprvé od svého nenadálého povýšení na hlavního T/B důstojníka se dostal do sluţby na můstku a hned tak váţná situace... Pohlíţel na blikající konzoli, jako by ani nemohl uvěřit, ţe na tomto místě stojí on. Ale bylo to tak - Bhaelin byl hlavním takticko-bezpečnostním důstojníkem, Scorpion se připravoval k boji a první důstojník Johnson po něm chtěl hlášení. "Bezpečnostní týmy na svých místech a v pohotovosti." Začal sekcí, která mu byla blíţ, i kdyţ pro nadcházející boj moţná ne tak důleţitá. "Všechny phasery nabity a funkční. Torpéda v odpalovačích připravena. Štíty a strukturální integrita na 100%." Vysypal ze sebe. "Senzory a komunikace funkční. Ustanovil jsem spojení s veliteli letek a s doprovodnými loděmi," řekl George Legion. Ozval se ještě zbytek stanic a Thomas ještě jednou prověřil hlášení na své konzoli. "Všechny paluby hlásí zelenou, kapitáne. Můţeme začít," dokončil Thomas. Oči všech teď visely na Natali. Opřela se do kapitánského křesla a poloţila ruce na opěrky. Potom stiskla tlačítko intekomu. Ozval se klasický zvuk píšťaly. "Posádko, hovoří kapitán. Všichni dobře víte, co nás nyní teď čeká. Napadneme loď romulanského impéria Terrh. Měli jsme zatím pouze málo času na to, abychom se pořádně navzájem poznali, ale uţ teď dobře vím, ţe jste ti nejschopnější lidé, jaké mohla hvězdná flotila nabídnout. Dnes poprvé budeme bojovat společně jako jeden tým. A budeme bojovat nejen o náš vlastní ţivot, ale o ţivot a bezpečí kaţdého občana Federace. A proto musíme udělat všechno proto, abychom uspěli. Hodně štěstí vám všem, zlomte vaz! "
Kdyţ domluvila podívala se na Thomase kývla: "Tak se předveďte, nadporučíku." Thomas klepnul na svůj odznak: "Johnson vědecké sekci. Máte ještě něco nového ?“ „Ne, pane, je mi líto, ale...“ „To je v pořádku, poručíku.“ S nezměněnou tváří jsem vstal. „Počítači, spustit algoritmus Johnson omega jedna." V tu chvíli se loď dala podle předem naprogramovaných instrukcí do pohybu a všichni věděli, ţe nyní uţ není cesty zpět. "Spouštím gravitační puls," řekl Thomas a stiskl několik tlačítek na vědecké konzoli, kam mezitím rychle došel. Sluţbukonající podporučice odčítala nahlas průběh emise, Thomas údaje kontroloval přes její rameno. „Emise na 0 na 8 na 5,98. Tok 0,478 torrenů. Korelace pozitivní, 0.547 a 0.549 mikronadenů. Další emise na 0 na ...“ Pokračovala neúnavně. Nyní se dvanácti sekundová operace zdála desetkrát delší. Chvíli všichni mlčeli, poslouchali nic neříkající data a upřeně sledovali mamutí loď před sebou. "Funguje to!" Vykřikl George. "Zanamenávám masivní fluktuace v jejich energetických rozvodech. Senzory, maskování...štíty." "Teď poručíku!" Zavelela Nat To byl povel pro Bhaelina, aby svými modrými prsty spustil za pomoci konzole grandiózní ohňostroj. Stačilo pár stisknutí tlačítek a 12 phaserových a 4 torpédové hlavně začaly chrlit svůj ničivý obsah na gigantický romulanský warbird. Přes všechnu mocnou sílu phaserů typu XII se nezdálo, ţe by první salva zaznamenala o moc větší škody, neţ kdyţ moucha narazí do skla výletního autobusu... Alespoň ţe torpéda nějaké ty zásahy zaznamenaly...ale dvě vteřiny uţ byly pryč. "Palte znovu!" Druhá dávka torpéd a phaserových pulsů zamířila do místa, kde se měla podle propočtů balistického oddělení střetnout s romulanským generátorem štítů. Napětí na můstku by se dalo krájet. I Bhaelin zřetelně cítil, ţe je nervózní, jako pes, coţ se poznalo tím, ţe se levou rukou snaţil usilovně vytrhnout umělohmotné obloţení, coţ se mu, naštěstí pro údrţbu, nedařilo. K Scorpionu se svojí plnou silou připojili i obě doprovodné lodě a vypálily s phaserů a sérii torpéd. Většina s nich si našla svůj cíl na chvilkově bezbranném kolosu. Výpadek uţ trval asi pět vteřin. Scorpion vypálil potřetí. Několik projektilů znovu zasáhlo cíl ale většina se zastavila o masivní energetickou bariéru, které se před warbirdem objevila. A sakra. Hrklo to v Bhaelinovi. Konečně se mu "podařilo" vytrhnout onen kus obloţení, který měl tu smůlu, ţe se vyskytoval přímo tam, kde měl opřenou levou ruku. Jak je ta loď sakra křehká...
"Jejich systémy znovu naskakují, madam," ohlásil Legion. Nat se znovu obrátila k hlavnímu vědeckému důstojníkovi: "Nadporučíku?" Thomas ještě chvíli napjatě sledoval svůj monitor, potom s nepatrnou úlevou přikývnul: "Primární generátor štítů zničen. Sekundární štíty na 95%. Přišli o oba megadistruptory, 7 dalších disruptorů a 5 torpédometů. Místy narušení pancéřování, jinak nic uţ podstatného." Nat se usmála: "To by mělo trochu srovnat šance. Dejte signál Honorovi, ať začne z útokem. Zbytek stíhačů ať se co nejdříve dostane ven z hangárů." Na můstku na okamţik zavládla slavnostní atmosféra. První krok se zvládli, teď uţ je zdánlivě čekala jen maličkost. Oslava však netrvala však dloho. To, ţe teprve začali jim rychle připoměla série mohutných otřesů oznamujíc salvu, která právě dopadla na štíty. Všichni kdo na můstku stáli, s vyjímkou Bhaleina, se znatelně zapotáceli. "Štíty drţí." "Manévrujte tak, aby jsme kryli startující stíhače. Poručíku, zaměřte se na jejich motory. Palte phasery!" Z mlhoviny se vynoři shované stihače a jako rozzuřené vosy se vrhly na Terrh. Na můstku se ozvala z interkomu Helen Cain: "Jsme tu Scorpine. Zatím na nás tolik palby nejde, kryjeme transporty." "První stihače z druhé skupiny jsou venku, velitel Honor signalizuje," oznámil Legion. "Kapitáne, jsme skoro připraveni jim nakopat zadky, ale musíte nás krýt neţ budou moji hoši venku!" Nat stiskla komunikační tlačítko na velící konzole. Na chvíli jí projel podivný pocit, co si pamatovala vţdycky to byla ona kdo byl tam venku. "Nebojte se, veliteli. Ještě se nikam nechystáme! Honě štěstí." Poté se otočila na Bhaleina: "Palte podle libosti!" Andorianovi prsty se rozeběhly po konzole, a loď začala znovu chrlit blesky. Plnou silou se k ní připojily i obě doprovodné lodi. Malý Prophet odváţně manévroval v blízkosti mocného Terrhu zatímco USS Prophet si drţela větší odstup a pomáhala krýt strartující stíhače. Moment překvapení byl ale pryč, Terrh se konečně probral a teprve nyní se začal skutečně bránit. Jeho motory se zaţehly a z dvou křídel začal plnou silou pálit disruptory a torpédy po blíţících se síthačích. Většině zásáhů se piloti však vyhnuli. "30 % stíhačů z druhé skupiny opustilo hangár," řekl George. Loď se znovu několikrát otřásla, ale bylo znát, ţe na ní směřuje jenom zlomek palebné síly Romulanů. Thomas s obavamy hleděl na taktické schéma na své konzole. Na hlavní
obrazovce nyní bylo vidět jak torpéda Terrhu zasáhla dva ze stíhačů a ty se okamţitě vypařily. "Neberou to," řekl. "Musíme trochu víc přilákat jejich pozornost." "Poručíku," řekla Nat Lorii. "Manévrovací vzor Youds gamma!" "Rozkaz, madam!" Scorpion se za neustávající palby ze zbraní přibliţoval přímo k Terrhu a odváţně proletěl vysokou rychlostí mezi stíhači a jenom o pár metrů minul štíry romulanské lodi. Jako odpověď obdrřel uţ mnohem větší porci zásahů. Bhalein se pousmál: "Zdá se ţe se nám je povedlo naštvat, kapitáne." A po dalším otřesu doprovázeným zablikáním světel a konzol dodal: "Štíty na 70 %." "Co stíhače?" Zeptala se Nat. "Tři čtvrtiny jsou uţ venku a zapojují se do útoku. Zatím se jim daří úspěšně vyhýbat palbě, zdá se, ţe náš předpoklad, ţe jejich počítač nebude schopen zaměřovat více objektů efektivně byl správný." Další zásahy rozzářily štíty Scorpionu, palba nyní téměř neustávala. "Štíty na 50%!" "Vypadly řídící procesory manévrovacích trysek, přepínám na záloţní." Natali se zamračila: "Zaměřte se na jejich přední torpédomety, kvantová torpéda plný rozptyl!" Bhalein se zachmuřil: "Bez efektu, jejich štíty na 85%." Palba na Scorpion na pár sekund utichla, netrvalo dlouho aby si všichni uvědomili jak špatné znamení to je. George to ihned potvrdil: "Madam, Archer je bez štítů. Detekuji těţké poškození jejich zbraní a energetického systému!" "Zaměřte..." Neţ ale stihla Nat doříci větu zaplavil obrazovku jasný výbuch. Stařičký Excelsior skončil pod koncentrovanou palbou romulanského korábu v plamenech. "Známky ţivota?" Zeptal se šokovaně Thomas. "Několik únikových kapslí." "Pokračujte v palbě na Terrh. Musíme vydrţet do konce!" Řekla rozhodně Nat.
"Honor Scorpionu, všechny stihače jsou venku a připojují se k útoku a mám tu několik eskader startujících z Romulanské lodi." Další zásahy otřásly sovereignem. Na můstku to několikrát zajistřilo a několik konzol se nouzově odpojilo. Vylepšení pana Jaxoma zdá se fungovala. "Štíty na 35%, začínáme to schytávat kapitáne," řekl Bhalein. "30%," dodal po dalším zásahu. "Ten poslední zásah poškodil manévrovací trysky. Teď uţ ničemu neuhneme!," oznámila Lorie. "Jak jsou na tom invazní raketoplány?" Zeptala se Natalie. Musela křičet aby přehlušila zvuk palby. "Blíţí se k Terrhu, měli by přistát tak za třicet sekund!" Scorpion nyní schytával jeden zásah za druhým. Romulané ho chtěli potrestat za tenhle opováţlivý útok. Stíhače se mezitím v těsné blízksti pohybovali kolem Terrhu a raketoplánů tak, aby mu nedali ţádnou šanci zasáhnout raketoplány s marínou. Taktika romulanů se uţ přizpůsobyli situaci. Většina jeho těţkých zbraní se ani nepokoušela po stíhačích střílet, místo toho se zaměřily na Prophet a hlavně Scorpion. "Protření trupu na palubách 6, 12 a 15," nouzová silová pole na místě. Na palubách 5-15 je poškozeno EPS vedení, strácíme energii do předních phaserových polí...," George Legion nestačil vyjmenovávat škody. Umlčel ho nosník, který se zničeho nic zhroutil, zasáhl ho do hrudníku a odmrštil od konzoly. Nadporučík zakvílel bolestí. Na kývla na crewmana z bezpečnosti: "Na ošetřovnu. Thomasi, kompenzujte úbytky energie ze sekundárních systémů." Thomas bez zaváhání vstal z křesla prvního důstojníka a přesunul se k OPS konzole. "Zaměřují můstek!" "Lorie! Ostře napravo!" Křikla Nat naléhavě. Loď se stočila tak prudce, ţe ani interciální tlumiče to nebyly schopny plně kompenzovat. Všichni kdo na můstku stáli měli co dělat aby zůstali nanohou. Torpéda Terrhu zasáhla kamsi do talířové sekce. "Raketoplány?" "Dvacet sekund!" "Dante můstku," ozval se v interkomu Marvin. "Přehřívá se nám tady plasma. Raději bych odstavil jádro!" "Ani náhodou, poručíku!" Zamítla to ihned Natalie. "Bez warp motorů se odsud
nedostaneme!" "No, můţu přehřátou plasmu vypustit ven přes kolektory, ale jakmile přejdeme na warp usmaţí polovinu paluby 24!" Navrhnul Šéfinţenýr se zjevným skepticismem. "Proveďte," řekla kapitán nevšímajíc si vyděšených pohledů ostatních. Vybuchla další konzola, tentokrát u ní naštěstí nikdo nebyl. Začalo hořet. "Poţární systém nepracuje!" "Evakujte palubu 24, hned jak budou raketoplány u Terrhu ustupte do mlhoviny!" Čluny, chráněny stíhačkami, které se pro ně v několika případech neváhali obětovat se blíţily k trupu nepřátelské lodi. Palba Scorpionu společně s stihači narušila romulanské štíty natolik, ţe se mohli dostat skrz. Během pár sekund se tak také stalo a raketoplány přirazili ke trupu. "Jsou tam!" "Dostaňte nás odsud. Stíhačky ať se stáhnou mezi asteroidy! Teď je to na Chadwickovi." Scorpion obdrţel ještě obdţel několik zásahů na rozloučenou a poté se ztratil v hlubinách mlhoviny. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------Kupodivu jetě horší neţ účastnit se boje, je pouhé čekání na jeho výsledek. Nat si to teď dobře uvědomovala. Pokud nadporučík selţe, bude celé tohle jejich úsilí k ničemu, ještě hůř, situaci to pouze zhorší. Scorpion čekal na místě setkání uţ asi 3 hodiny. Stíhačky se sem dostali nedlouho po nich, a nyní byly zpátky v hangárech. Všichni se teď ale museli smířit s více neţ 30% ztrátami, které v bitvě utrpěli. Po mariňácích však stále nebylo ani stopy. Nat seděla ještě pořád na můsku a s napětím poslochala kaţdé pípnutí konzole. Čekání se však nakonec vyplatilo. Z pěti raketoplánů se vrátili dva, Romulané byli skutečně tvrdým oříškem i pro zkušené válečníky, jakými mariňáci bezsporu byli. Kdyţ přistáli na můsku se rychle objevil jeden poručík s Paddem. "Chadwick?" Zeptala se Nat. "Je na ošetřovně, ale bude v pořádku. Mnozí ale takové štěstí neměli. Naštěstí to stálo zato." Řekl a podal kapitánovi PADD. Ta si ho rychle prolétla očima. "Terrh?" "Podařilo se nám rozmístit tricobaltové náloţe. Hned tak se na něco nezmůţou, a vzhledem k tomu co jsme zjistili se o ně Romulanský senát asi potom postará sám. Nat ještě chvíli hleděla do PADDu. Pak vzhlédla:
"To myslíte váţně?" Zeptala se překvapeně. "Ano, údaje jsou jasné." "Zadejte kurs, musíme se k vyslancovi dostat co nejdřív. Jinak tohle všechno nebude k ničemu." Created by: Všichni zůčastnění :) Název: Tajný plán, část 3 Autor: Martel Tarkin Lokace: Asteroid, USS Amon, USS Scorpion Uprostřed prázdné jeskyně, sám stál vyslanec Tarkin v tváří tvář admirálu Galea´Rihanna Telikovi, jeho nevlastnímu bratrovi. Sourozenecká pouta však mezi těmito dvěma muţi nebyla. Nevěděli o sobě po desítky let, ale přesto si postavením stran vypěstovali vzájemný formální respekt, ale i neformální nevraţivost. Disruptor byl stále v admirálově pravé ruce. Vyslanec pro jistotu ani nedutal a snad ani nedýchal. Ţe by svou závěť skutečně nenechal zbytečně? Telik se v Martelově strachu přímo vyţíval. Konečně byla černá ovce rodiny, velký černý flek na vznešenosti rodu Telik na konci své kariéry. Nebude uţ na jeho rod vrhat ţádný stín, jak tomu bylo do teď. „Nyní si, Vaše Excellence, ujasníme vztahy mezi námi.“ Začal pomalu mluvit romulanský důstojník. Jeho slova se v jeskyni rozplývala a vytvářela dlouhou kaskádu ech. Bylo jasné, ţe jeskyně byla poupravena pro tento účel – účel nabytí strachu nepřítele. Toho si však Tarkin nebyl vědom, ve své podstatě si byl vědom pouze disruptoru v ruce admirálově a obsahu jeho slov. „Zaplatíš za všechno, co jsi způsobil mému rodu. To čekání se skutečně vyplatilo, Marho. Jiţ mě čeká jenom poklidný ţivot. Nebudu se muset starat o to, co můj milovaný bratr udělal a jak napravit jeho činy, které se tak neblaze podepsaly na jménu rodu.“ Ledový hlas a ocelové odhodlání. Tento důstojník byl skutečně připraven spáchat vraţdu bez jakýchkoliv rozpaků a přesvědčením, ţe jedná správně, ţe jedná pro dobro své Říše. Ani na okamţik však před nikým nepřipustil, ţe se jedná o jeho malou soukromou osobní pomstu. „Ale! Je tu jedno ale… Mám pro tebe velmi dobrý návrh, Marho. Přidej se ke své rodině. Poděl se o své znalosti o Federaci, Hvězdné flotile. Romulanská říše ví, jak ocenit dobré informace. Pojď se mnou na Romulus, tam budeš v bezpečí před těmi zmetky, přede všemi. A na oplátku ti krom slíbených výhod Říše pomohu s tvou osobní pomstou vůči všem, kteří ti ublíţili.“ Začal admirál. Rázem byl jeho hlas podbízivý, medový a láskyplný. Jako u otce, jeţ se stará o své dítě a jeho dobro. Na vystresovaného jedince působila vyřčená slova jako omamný prostředek. Droga, navozující pocit uvolnění a nekonečné svobody.
Martel Tarkin v daný okamţik skutečně podlehl těmto slovům a zvaţoval návrh svého o 110 let staršího bratra. Ten stále stál v jeskyni, jeho disruptor se však vrátil zpět do pouzdra. Na řadu přišla zbraň zvaná psychologie. „Ano, Marho, ano. Pomstíš se Jacobovi za to, jak tě zesměšňoval na Akademii a ty sis to musel nechat pro sebe. Pomstíš se i tomu idiotovi K´Marokovi za to, jak tě zmlátil kvůli tvému nečistému původu. Pomohu ti k postě proti Ricovi i Youds. Moji spojenci jsou mocní a pomohou ti, na mé přání ti pomohou. Budeš své nepřátele vidět na kolenách. Nikdo nás nezastaví.“ Odříkával dál svou řeč Aerv. Během ní se začal přibliţovat ke zcela konsternovanému Martelovi. Ten nebyl schopen slova, jeho mozkové závity pracovaly na plné obrátky. Vyslancův mozek se snaţil hodnotit informace a jeho emocionální stránka ho velmi táhla k tomu, aby nabídku přijal. Bylo by to přeci tak krásné – zničit všechny své nepřátelé. A za tak malou cenu – pouze pár slov, pár informací, za malou chvíli soustředění. Admirál vycítil rozpoloţení svého mladšího nevlastního bratra. Z toho důvodu začal ještě více přiráţet. „Správně. Jenom chtít, Marho, jenom chtít a staneš se někým. Nebudeš ţít ve stínu svého otce, nebudeš jenom pouhý vyslanec. Ne, na takové, kteří poskytnou hodnotné informace Impériu a mají talent, který ty máš, čeká slibná kariéra v Senátu, či jiných významných sloţkách Galea´Rihanna.“ Aerv ch´Rihan Telik nemluvil jen tak do větru. Kdyby Martela přivedl na svou stranu a dovezl ho i s jeho informacemi na Romulus, pak to očistilo jeho rod na věky věků. Informátor skrytý hluboko uvnitř federálního prostoru, roky nijak nepodezíraný a s poměrně cennými informacemi. Ukázka toho, čemu se říká dokonalý obchodní artikl. „Jenom chtít, Marho. Tvá rodina tě přijme jako ztraceného syna a konečně poznáš to, co jsi nikdy nepoznal. Lásku svých bliţních. Kdo na tebe čeká ve Federaci? Kdo tě tam bude mít rád? Kdo ti tam dá rodinu, věrné přátelé?“ Tohle bylo trochu moc. Romulan jiţ stál vedle Martela. Jeho pravá ruka byla na levém vyslancově rameni. Hlas byl stále více a více podsouvavější, uklidňující a libivý. Admirál skutečně věděl, co dělá. Modulace hlasu odpovídala délce jeho sluţby a jeho povinností. Uměl se svým hlasem přímo mistrovsky zacházet. „Není tam nikdo. Nikdo. Na Romulu tě čeká nový domov. Domov, který jsi nikdy neměl. Přehazovali si tě jako nějaký zmetek, jako nechtěného fracka, jehoţ osud je vlastně lhostejný všem. Tvůj otec, strýcové, všichni. Všichni se na tebe vykašlali a ty jsi zůstal úplně sám, vyslán na nebezpečnou misi s předpokladem, ţe se nevrátíš.“ „Ne, snaţí se ti jen všechno vsugerovat.„ Opakoval si Martel neustále dokola, ale jeho emoce, jeho city, jeho vize uţ se přibliţovaly Romulu. Novému domovu, kde mu snad budou schopni dát skutečný domov. I jenom naděje pro tenhle sen byla nádherně libivá, prostě dokonalá. Tam by snad mohl najít to, co ve Federaci nenašel. „Ano, správně, Marteli, správně. Federace ti zkazila ţivot, vzala ti tvé nejlepší roky a za její opováţlivost přišla tvá matka o ţivot. Ale to jí nestačilo. Musela zničit i tebe. Nedokázala se o
tvé bezpečí postarat ani na Akademii ani tady. Vyslala tě do nebezpečné mise, postarala se o tvé zničení, o promrhání tvého talentu. Je načase, aby začala splácet dluhy.„ Ozval se zčista jasna hlas uvnitř pochodu Martelových myšlenek. Vyslancův puls se jistě velmi zrychlil, jeho čelo se orosilo a vnitřní neklid nastolil svou hrůzovládu. Tento stav jiţ diplomat Federace znal. Stal se mu uţ jednou. V době, kdy byla jeho kariéra váţně ohroţena. Bylo to období strašlivých snů a nočních můr, probdělých nocí a nejistoty. „Není proč se vracet. Je čas, abys přijal znovu své pravé jméno a zaujal své místo v romulanské společnosti, Marho ch´Rihan Teliku. Uţ nemusíš skrývat svou tvář, dej průchod svým emocích a poslechni hlas srdce. Ví, ţe patříš mezi své, patříš na Romulus.“ „Ne-e.“ Pronesl klidně Martel. To klíčové slovo řečeno vláčně, jakoby snad nikdy neměla skončit jeho výslovnost. Jeho oči se dívaly do dálky. Vypadalo to, ţe je vyslanec duchem nepřítomen. Zato Aerv byl duchem přítomen ihned. Pocity štěstí a spokojenosti se rozplynuly v přívalu ostré bolesti v oblasti zad. Vyslanec neudrţel rovnováhu a jeho tělo se převáţilo. Cestou k zemi se úplně vytratily všechny Martelovy naděje na domov, zato se objevil admirál Romulanského námořnictva Telik tak, jak si ho Tarkin vţdy vybavoval. „V tom případě je na čase, abych zbavil tento svět jedné malé ušmudlané špíny. Chopte se ho!“ Z tunelu se vynořili další Romulané v imperiálních romulanských uniformách. Dupot jejich bot vnímal vyslanec mnohem intenzivněji neţ jindy. Jejich drsné ruce se chopily jeho rukou a prudce jej zvedly. Drţeli ho pevně, aby nemohl dělat nějaké problémy. Další pak nasměroval diplomatův zrak na admirála. Ten si dlouho podrţel pohled svého mladšího bratra. „Mohl jsi mít vše, zahodil jsi to. Impérium neopakuje své nedocenitelné nabídky dvakrát, ale to jistě víš. Jsi pro mě příliš velkou překáţkou při cestě nahoru. Je čas, abys zemřel. Ale jen tak tě nenechám zemřít. To bys měl moc snadné.“ Gestem hlavy dal Aerv rozkaz dalšímu Romulanovi, který se právě vynořil z tmy jedné z chodeb. V poklidu přešel k drţenému diplomatovi. Ve své ruce drţel obdobu hypospraye. Všichni si dokázali představit, co bude následovat. Aplikace látky nezpůsobila kupodivu ţádnou bolest. Ta se dostavila aţ za chvíli. Byla příšerná. Martelovi se zatmělo před očima, jak prudce byl jeho organismus napaden. Měl dojem, ţe jeho hlava hodlá puknout. Jeho nohy neustály ten nával bolesti a křeče v nich donutily, chtě-nechtě, diplomata Federace opět spadnout na zem. Tentokráte se však minuly účinkem i jeho ruce. Prudké, regresivní a nepravidelné. Romulanští důstojníci stáli v pozoru. Nedívali se dolů na vyslance, nýbrţ se dívali pouze na admirála, nebo aspoň jeho směrem. Zato admirál věnoval vyslanci dostatečně dlouhý pohled, vlastně několik pohledů. „Jen blázen by věřil někomu jen tak…“
„Enriov, máme hlášení z IRW Terrh. Byla napadena. Federálním jednotkám se podařilo získat naši záloţní databázi!!!“ Vyhrkl příchozí poručík. Toho si však Martel nebyl vůbec vědom. V daný okamţik zvítězila u admirála povinnost nad osobní potěchou. „Všechny naše lodě stáhněte zpět na území Impéria. IRW Nug´Irr ať se připraví k odletu. Na jeho palubě budeme za 10 minut. Takhle tedy dopadá úmluva Federace. Jejich vlastní vláda není schopna ohlídat ani své kapitány. Jak jiţ bylo řečeno, Federace potřebuje společného nepřítele, proti kterému by bojovala. Kdyby ho neměla, rozpadla by se ve vnitřních bojích. Ale nezůstaneme Hvězdné flotile nic dluţní. Najít vhodný cíl pro okopírování databáze. Napadnou, obsadit, vyvraţdit posádku a loď zajmout. Ať to provede loď, či lodě nejpozději do 30 minut od tohoto okamţiku.“ „Rozkaz, Enriov!“ Zahřměl poručík a zmizel v tmavém tunelu. Aerv se znovu podíval na svého svíjejícího se bratra. Začal k němu mluvit, jakoby ho Martel přes všechnu tu bolest slyšet. „Látka bude účinkovat asi ještě 5 hodin, pak… Pak přijde tvé vysvobození v podobě tvé smrti, drahý bratře. Pozdravuj ode mě ďábla, pokud existuje.“ Odfrkl Telik. Na jeho pokyn se všechny jednotky začaly stahovat zpět do lodi. Admirála se pak zmocnil zelený transportní paprsek. ********************************** Tou dobou; IKS Qu´Jag alias USS Amon ********************************** Maskovaný raketoplán Klingonské svrchované říše, propůjčen DSRF si v bezpečí temného, chladného vesmíru v klidu vykonával svou misi. Jeho vnitřek působil bez posádky dost frustrovaně. Jenom blikající konzole dávaly najevo aktivitu počítače, všechna světla byla zhaslá. Na jednom z vedlejších monitorů běţel odpočet. Rozhodně to byl tento monitor, který v současnosti vydával nejvíce světla do prostoru. 10, 9, 8…3, 2, 1. „Spuštěn protokol Tarkin-02.“ Ozval se hlas počítače. Přesně v ten okamţik oţily konzole a vnitřek stroje zaplavilo rozsvěcující se světlo. „Zahajuji dešifrování protokolu 12.“ „Protokol dešifrován. Zahajuji ověřování pozice.“ „Pozice ověřena. Kódové označení pozice zaneseno do kódované zprávy.“ „Zpráva zakódována. Probíhá odesílání.“ „Zpráva odeslána. Cíl: USS Scorpion, diplomatické oddělení. Kódová sekvence ukončena.“
*************************************************** O několik minut později, USS Scorpion, diplomatické oddělení *************************************************** Konzul Hans se dívala na majestátný koráb Romulanů, kdyţ se USS Scorpion začal stahovat mimo mlhovinu. Nevěděla, jestli je dobře, ţe ten koráb byl zničen, nebo ne. Nebyla si na této misi vůbec ničím jistá. Věděla však jedno. Vyslanec Tarkin je nyní mimo a ona nemůţe být s ním. Po jeho boku v nelítostné diplomatické bitvě. Musí sedět na téhle kraksně a tvářit se stejně jako on, tedy nedávat najevo nic. Tohle na něm Malidne obdivovala. Mohl třeba celý den sedět za stolem a číst zprávy, dělat z nich závěry a k tomu všemu ještě dokázat jen tak od stolu rozhodnout. Přesně tahle vlastnost konzulovi chyběla. Ona byla zvyklá jednat přímo, ne se uchylovat k intrikám a pochybným metodám. „Doručena diplomatická zpráva nejvyšší důleţitosti. Určeno: Konzul Madline Hans.“ Ozval se hlas počítače, zatímco na display počítače se místo loga Federace objevil tentýţ nápis. Konečně nějaká akce. Po zadání všech bezpečnostních a přístupových kódů se konečně objevilo tělo zprávy. Adresát: konzul Madline Hans Odesílatel: vyslanec Martel Tarkin Zvláštní příkaz 332-9283 DSRF Z pravomoci DSRF svěřené zvláštním ustanovením 14a pod číslem protokolu 83592-001 UFP a z pravomoci SFC svěřené zvláštním ustanovením 14b pod číslem protokolu 83592-001 SF se tímto s okamţitou platností USS Scorpion převeluje na zvláštní misi. Úkolem mise je získat raketoplán USS Amon za kaţdou cenu a v co nejkratší časové době. Všechny ostatní úkoly jsou podruţné. Tento zvláštní rozkaz nařizuje splnění mise i za cenu neposkytnutí pomoci jako odpovědi na nouzové volání. Po příletu na danou lokalizaci bude vyuţit speciální kód 1-12-93, svěřený konzulu Madline Hans, t. č. zastupujícího vedoucího diplomatické mise. V bezpečnostní schránce hlavního diplomatického důstojníka je bezpečnostní PADD s výše uvedeným označením. Podrobné instrukce budou nalezeny v něm. Rozkaz musí být splněn s okamţitou platností. Ţádné výjimky se nepovolují. Vyslanec Martel Tarkin Velvyslankyně Sakkath FADM. Josua Prince Dodatek zprávy: Kódové číslo 240. Název: Cesta do akce (part 1) Autor: Alexei Stukov
Lokace: USS Scorpion/Vesmír ==Kajuta poručíka Alexeie Stukova== Stukov ve své kajutě přemýšlel co si s sebou veme do akce... "Hmm, takţe jednu Parabellu, náboje, jednu pušku Kar98b s vylepšenou municí, jednu lékárničku, lopatu..." Chvilku se zapřemýšlí: "Co to dělám? Lopata mi je naprd." a tak ji zase dá do poličky. Celou úhlednou hromádku si narve do kapes (aţ na pušku, ta přijde na záda) kdyţ vychází z kajuty všimne si krabice ve které je fázer a puška 23. století. "No tak si vemu ještě ten fázer, aby se neřeklo." Ještě po očku mrkne na zrcadlo jestli má v pohodě účes a vyrazí k místnosti transportérů číslo 3. ==Kajuta serţanta Jasona Berma== Jason seděl ve svém pohodlném křesle pohupoval se, Stoupl si aby se převlékl a přichystal si věci na jednu z nejsloţitějších akcí v jeho ţivotě. V mţiku měl na sobě kombinézu kolem pasu zavěsil svou katanu a na krk Karabinu. Zamknul kajutu a Vyrazil k transportní místnosti číslo 3. O pár minut později: Alexei dorazil k transportérům první, záhy za ním se přihnal Jason. "Nazdar Jasone, jak se těšíš do akce?" Začal diskuzi Stukov. “No zdá se mi docela šílená“ Odpověděl Jason a krátce se zamyslel vzpomínal na daleko šílenější věci které dělal. “Mam jistý plán který by nám mohl pomoci“Jason podal padd Alexeii Alexei se kouknul na PADD... "No o tomhle Chadwick nic neříkal.." Jason trochu znervozněl... "A to se mi na tom líbí" Usmál se Alexei a hned na to i Jason. Kdyţ si Stukov prohlíţel PADD najednou se zasekl. "A doháje, něco jsem si asi zapoměl" a s těmito slovy se začal šasovat, kdyţ do toho zaznělo "Příprava na transport zahájena." "A doháje, kde to mám?" klel nahlas Stukov a Berm jenom nevěřícně koukal, kdyţ v tom se Stukov vítězoslavně zvedl a ukázal co hledal: Futuristický švýcarský noţík 23. století a s
ůsměvem řekl: "No něčim se tam dostat musíme ne?" Oba se zasmáli a odebrali se k transportu. // Během chvilky \ Transportní paprsek procházel Jasonovým tělem a po chvilce se Jason i se stukovem octli na palubě jiţ letícího runaboatu.Z venčí se ozývala palba. Občas se runaboatem otřásl zásah. ,,Dnes to bude rodeo!„ poznamenal Jason pobaveně. "To teda jo". Řekl Stukov s trochou satiry a trochou obav, kdyţ v tom se runabout znovu otřásl. "No já se s toho po*eru" zařval Stukov kdyţ se praštil o jednu vypnutou konzoli. To proto ţe dělal machra a nepřipoutal se... nebo spíš pozdě. "Hoši, začne tu bejt horko" zařval pilot našeho přepravního prostředku. Stukov a Berm si vyměnili úšklebky a nadále se snaţili drţet na nohou stejně jako zbytek skupiny v dalších runaboutech. Runaboat s sebou řádně trhl. Vzduchem proletěla jiskra a vypadla gravitace. ,,Hoši tak a máme to i s bonusem“ podíval se na zbytek mariňáku kteří levitovali vedle něj…otevřeli se dveře a Romulanské plavidlo bylo vcelku daleko. ,,co teď“ prolítlo Jasonovi hlavou. Jediná výhoda kterou Stukov v beztíţi viděl byla ta, ţe mariňáci nevylítali z runaboutu jako z jedoucího autobudu 20. století. "Sakra nahoďte to, nebo se mi udělá blbě" zařval někdo z mariňáků zřejmě poblíţ východu z vesmírného vehiklu. "Dobrej nápad" přidal se Stukov. ,,Myslím ţe to asi nepůjde jsme bez šťávy“ ozval se pilot ,, a sakra rychle ven“ Mariňáci se soukali co nejrychleji mohli z člunu Jason pobral par věcí aby mohli proniknout do trupu a uţ se soukal ven za ním byl uţ jen jeden pilot. Vylezl ven a snaţil se dostat k lodi která sice jiţ neměla štít zato se dala do pohybu. Za ním explodoval Runaboat a tlaková vlna ho odhodila na plast lodi. Štít Romulanského plavidla opět fungoval a Jason neviděl kolem sebe ţádný jiný runaboat. Jeho tělo ve výstroji klouzalo po plášti ještě par sekund a mrští to sním o štít. Jason se připravoval na svou smrt. Jason měl štěstí ţe se Stukov náááhodou přichytl na plášti a kdyţ kolem něj letěl Berm
akorát na něj chvíly tupě zíral a pak ho chytil se slovy "Copak pane Berme, jen tak se tu prolétáváte?" Samozřejmě s širokým úsměvem na obličeji. Jason se chytil podané ruky a konečně se mu povedlo připlácnout k plášti. Nebyla to nejlepší situace měli čím prořezat trup ale nedokázali obejít štíty strukturálni integrity. Jason se právě chystal poděkovat Stukovovi. Kdyţ tu se ozvalo ,,Ha tu je Geronimo!!! Hoši tam vzadu to tam budete dělat oheň nebo půjdete sem ke dveřím? !“ Jason se Stukovem jen spolu na sebe nechápavě pohledli. Sepsáno ve spolupráci s mariňáky: Serţant Jason Berm Specialista Geronimo Nergo Název: .:: Battle of Heroes ::. Autor: Thomas A. Chadwick Lokace: Mlhovina M223 Předchozích příspěvcích se událo… "Thomasi Chadwicku, s okamţitou platností vás degraduji na nadporučíka a odsuzuji k třiceti dnům pomocných prací ve zbrojnici pod velením crewmana Taylorové. Do té doby jste jako velitel pěších vojsk mimo sluţbu." "Ale to nemůţete," ohradil se ostře Chadwick. *** "Martine Crossi, tímto vás jménem SFMC povyšuji do hodnosti nadporučíka a přeřazuji na pozici zástupce velitele pěších vojsk na palubě USS Scorpion. Tady máte kopii rozkazu od generála Romanova pro případ, ţe byste se chtěl...," Kapitán se konečně začala usmívat. "...odvolat." *** "Pojďme k věci, ano? Přiznejme si nepříjemnou pravdu. To, co se dnes stalo, je selháním nás všech. Jsme vůdcové této lodi. Jako takoví musíme jít příkladem. Měl jste povolat mariňáky. Neměl by jste si tu hrát na hrdinu a ukřivděného chlapečka. A co by jste neměl dělat hlavně, je vyhroţovat vojákovi a zpochybňovat jeho jednání, schopnosti a respekt k lidem, kteří si ho buď zaslouţí, či ne, a kdyţ si ho nezaslouţíte, tak ho slepě nevyţadovat," Chadwick se zahleděl do Johnsonovo očí a svou pravou rukou rozdrtil šálek. Nerozbil, ale rozdrtil na velmi malé, skoro prachové částečky, které pak vysypal na jeho stůl. "Protoţe pak se můţou stát hrozné věci. A my nechceme, aby se takové věci udály. Nemáme čas na akademické debaty. Já mám informace, vy máte pravomoci. Oboje je v našich rukou velmi nebezpečným nástrojem. Jsem si jistý, ţe kdyby se výhoda mé strany dostala do těch správných rukou,
vyhrál bych. Ano, můţete oponovat, ţe tohle není vůbec jisté. Můţeme se takhle tu přetahovat o kost morálního vítězství jednoho nad druhým, o kost, která ani jednomu z nás nevydrţí byť jen jediný okamţik, či můţeme udělat kompromis. A to jsou jediné dvě alternativy. Tečka. Vy bojujete za mír a velmi dlouhou prosperitu, já bojuji za to, abych mohl zítra opět bojovat." *** „Tři týmy, Alpha, Bravo a Constellation. Vyrušíme jejich komunikaci, dostaneme runboaty na trup a prořeţeme se skrz. Zde – “ Chadwick udělal značku poblíţ sekundárního okruhu kontroly škod. „Cíl Alphy, velící Cross, XO Spencer, pět a šedesát muţů. Zde -“ Chadwick ukázal na místo poblíţ pomocné kontroly střelby. „Cíl Brava, velící Stukov, XO Kelly. Také pět a šedesát muţů. A zde – “ Chadwick ukázal na místo svého týmu, paluba poblíţ počítačové unimatice. „ bez toho, aby si nás někdo všiml. Plán mojí skupiny vám můţe být ukradený, ale váš plán je jednoduchý. Obejít dekompresní protokoly a všechny ty bastardy vypustit do vesmíru. Pokud se to nepodaří, vaším sekundárním cílem je zajmout důstojníka či důstojníky od centuriona výš.“ *** Vojáci z čety Bravo se zvedli a míjeli se s attaché Yularenem, plukovníkem SFR a vojenským attaché DSRF; který mířil za nadporučíkem. „V sálu příprav se nekouří, nadporučíku,“ sjel ho hned od začátku. Chadwick však Yularena znal a věděl, ţe můţe dost málo přímo proti němu udělat, takţe sice se špetkou respektu, ale s přemírou drzosti mu vmetl pravdu do tváře. „Můj sál, má pravidla, pane.“ Attaché pohlédl na chlapce po Chadwickovo levici a podivil se, jak tak mladý člověk jako on můţe nosit uniformu. „Kde je tvoje máma?“ „Mrtvá, a kde je tvoje?“ vrátil mu to ten chlapec, kde jmenovky na uniformě, coţ attachého překvapilo, se jmenoval Chadwick. *** „Plán útoku jiţ byl sdělen velitel vašim velitelům čet, kteří se s vámi o ně jistě podělili; ale máme dva problémy. První, mezi námi a vnitřkem lodi stojí pole strukturální integrity a my aţ na místě budeme muset provést jeho přerušení či přemostění. Je to věc, kterou nikdo před námi takto polně nedělal. Druhý, celý prapor romulanů, a moţná víc, stojí mezi námi a cílem naší mise,“ nadporučík se odmlčel, a po chvíli odloţil papír, ze kterého bral inspiraci. „Budu k vám upřímný. Neznáme ani počet, ani rozmístění bojových jednotek Impéria na palubě Terrhu. Ale indikace naznačují masivní přečíslení. Kapitán Youdsová převzala osobně ochranu nás všech, neţ se dostaneme na palubu lodě. Jak či proč provedeme samotné převzetí datového jádra Terrhu, teď opravdu nic neznamená. Na čem opravdu teď záleţí, ţe ty databanky potřebujeme pro další přeţití Federace a ţe musí být jasné, ţe z této mise se mnoho z nás nevrátí. Jsme na to trénovaní. Na to jsme i připraveni. Plňte své povinnosti, věřte svým kolegům, a dostaneme se z toho. Více informací, aţ budeme na místě. Děkuji,“ odříkal Chadwick, pohlédl na serţanty odstoupil od stolečku. Zasalutoval jim, a odešel ze sálu příprav, připravit se na nadcházející misi. *** „Ok, tedy…převelím skupinu mariňáků k ochraně můstku. Chci abys je vybral osobně. Naprosto spolehlivé. Naprosto loajální. Ty nejlepší. Tebe převelím taky. Řeknu kapitánovi, ţe tam budeš jako jejich velitel a ţe budeš dohlíţet na kooperaci z bezpečností, pokud by se něco
semlelo. Nebude se jí to líbit. Bude si myslet, ţe jsi špion a tak tě odstaví od velení. Ale přijme to. Chci, abys zůstal během útoku na můstku. Zůstaň u kapitána. Rozmísti mariňáky po klíčových postech na lodi a jednu skupinku si necháš na můstku. Po skončení útoku, přizvi si k sobě Colta, aby ti kryl záda. Bude tam vládnout povznesená nálada, bude se oslavovat, budou se poplácávat po zádech. Stráţe nebudou v pozoru, bezpečnost bude laxní. Zavolám si tě na privátní kontakt a aţ mě uslyšíš dávat ti rozkaz „vykonejte °code orange° “, rozkáţeš mariňákům ukončit to s veliteli sekcí, počínaje kapitánkou samotnou. Abys tomu rozuměl…chci, abys vytáhl svou zbraň, a střelil smrtící dávkou kapitána do hlavy…“ - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: - :: Thomas leţel ve vodě, jeho tělo, nadnášeno tou vodou, bylo naprosto uvolněné a nechávalo sebou si pohrávat vlnkami vody, které do něj naráţely. Thomas, obnaţený a skoro nahý, hleděl do oblak nebes, která se pnula nad jeho hlavou a s rozpaţenými paţemi pomalu se oddával těm pocitů rozlévajíce se po jeho těle. Najednou, jako by odnikud a přitom odevšad, začalo nebe ţhnout. Thomas, ačkoliv měl na očích sluneční brýle, svými paţemi se snaţil to světlo odstínit. Slyšel hluk, jako by to byly impulsní motory, které se rychle blíţily. Thomas jiţ viděl tu hořící pochodeň, vrak dávno slavného stroje, který se na něj řítil. Moţná to bylo poprvé, kdy si Thomas Chadwick přiznal, ţe přichází konec. Stroj se blíţil, čím dál víc a víc, a najednou… …světlo zmizelo. Thomasovo tělo plulo hlubokým vesmírem nedaleko Terrhu a okolo něj proletěl imperiální Scorpio, těsně následován federačním peregrinem, který po něm úpěnlivě pálil. Thomasovo tělo plulo a vzdalovalo se od trupu romulanské bitevní lodě. To byl konec. Kajuta velitel Chadwicka, dvě hodiny před útokem Nadporučík Chadwick seděl za svým stolem, přehraboval se dokumenty a přemýšlel nad nadcházejí akcí. Hannah leţela vedle, obnaţená a spící. Hlava mu trochu šla kolem, z vodky, kterou pil při konečné oslavě. Kdyţ na to pomyslel, bylo to osvobozující a povzbudivé, ten nápad na pre-misijním uvolnění v holosimulátoru s programem středo-novověké putyky byl velmi…pozitivní. Pro něj, pro muţstvo, pro všechny, kdoţ tam dorazili. Nadporučík uţ dávno vzdal dril svých podřízených. Bylo na nich jasně vidět, ţe Flotila po válce s Dominionem uvolnila regule pro bojový výcvik a tak nadporučík, mimo jednotky čtyřiceti muţů a ţen ze speciální jednotky a pár výjimek, více-méně jednotku čestné stráţe pro slavnostní příleţitost, ne útvar námořní pěchoty pro boj s nepřítelem. Dřív by to Thomase trápilo. Dřív mu záleţelo na kaţdém muţi, který byl pod ním. Kterému velel a který mu měl krýt záda. A teď? Teď tu sedí a v hlavě má počty, které musí přeţít na to, aby čestná jednotka pro padlé po konci mise mohla být kompletní. Ne myšlenky na to, jak by své muţe donutil k tomu, aby byly lepší, nedělali zbytečné chyby, které je tam budou stát ţivot. Thomas vzal sklenku, která mu stála na stole, a upil si další doušek alkoholu. Odloţil PADD na stůl a zvedl se. Přešel do loţnice a pohlédl na Hannah. Usmál se, přešel k ní a přikryl jí. Políbil jí na tvář, a poté odešel. Nadešel totiţ ten čas. Čas, kdy lidé budou umírat. O jedenáct hodin dříve… Specialista Malcolmová, jedna z vojáků Bermovo druţstva, se bavila se svým velitelem. Stála v jeho kajutě, a zatím co se Berm opíral o stůl, ona mu říkala svůj názor. „Ţádáš mě o pěkně podělanou věc. Ale my tu jsme…abychom zabíjeli. Řeknou střílej, tak střílíme.“
„Takţe to uděláš, Rio?“ zeptal se Berm. Ria přikývla. „Jo, udělám.“ „Rio…“ „Budu potřebovat krytí. A nikdo z těch, co zůstávají není důvěryhodný. Ale pochopím, jestli nikoho uvolnit nemůţeš.“ „No tak, Rio…umíš to i líp,“ pokáral jí Jason a Ria Malcolm přikývla. „Asi jo.“ „Lidé tohle musí mít, Rio. Důvěru. Tvoje slovo, a moje slovo. Pokud by jsme tohle neměli, ničím bychom se nelišili od lidí, jako jsou Youdsová či Romulané.“ Ria se na Jasona podíval, a objala ho. „Děkuji.“ Kajuta velitel Chadwicka, o půl hodiny později… Nadporučík Chadwick seděl za svým stolem a papíroval, kdyţ se ozval zvonek. Nadporučík vzhlédl ke dveřím. „Vstupte,“ řekl a počkal, aţ se dveře otevřou a do nich vstoupí ten kdo chce vstoupit. Dveře se otevřely a dovnitř vešla specialista Malcolmová. Došla k jeho stolu, a poloţila na něj PADD, který nesla v ruce. „Zprávy z výstrojního skladu, pane,“ řekla a přisunula ho k nadporučíkovi. Chadwick se zvedl a PADD si vzal do ruky. Usmál se na specialistu. „Tak teď tě tedy nechávají nosit zprávy, jo?“ zeptal se pobaveně. I ona se usmála, i kdyţ to byl spíše kyselý úsměv. „Mno, přihlásila jsem se dobrovolně. Jason mi řekl o jeho…ehm, misi.“ Nadporučík vzhlédl od PADDu a pohlédl na specialistu. „Přišla si mi to rozmluvit?“ „Jen jsem to chtěla slyšet od tebe.“ Nadporučík se zhluboka nadechl a poloţil PADD na stůl. „Rozhodnutí uţ padlo.“ Ria přikývla a pomalu odcházela z nadporučíkovo kajuty…a kdyţ pošla asi tak do poloviny cesty zpět, zastavila se otočila se zpět na Chadwicka. „Atentát? To je tvé rozhodnutí? Takhle ty tedy řešíš teď své spory s nadřízenými důstojníky?!“ „Pokud máš nějaký problém provést to, co ti zadal Berm, řeknu mu, ať najde někoho jiného.“ „V tom problém není, nadporučíku…“ „Nebudu o tom s tebou diskutovat, Rio, bylo to těţké rozhodnutí…ale myslím, ţe Tarkin měl pravdu. Je to nejlepší cesta, jak ochránit loď.“ „Tar..Tarkin? Takţe ty a Tarkin..to je?“ „Ano. Je drsnější, neţ vypadá. Takţe tohle je vše, co mám autorizovat?“ „Ano, pane,“ odpověděla Ria a převzala od Chadwicka PADD nazpět. „Děkuji, pane.“ „Specialisto? Rád jsem Vás viděl.“ Šatny maríny, hodina před útokem… Pozor všem mariňákům, předskoková příprava probíhá. Hlaste se všichni v sálu příprav za pět minut. Letko návnad, spojte se s CIC. Specialista Malcolmová uklízela své věci do skříňky a soukala se do podkladné BDU, na kterou pak přijde samotný ochranný oblek. Mariňáci vedle, jiţ v oblecích, kontrolovaly své zbraně a helmy. Taktická oddělení, nastavte parametry romulanské Alfy, a po provedení skoku zaměřte tuto loď. Specialista uklízela svou standardní uniformu, a neţ jí vloţila do skříňky, ještě naposledy pohlédla na insignie, které na ní měla. Nadechla se a uniformu do skříňky vloţila, pohlédla na sebe do zrcátka, které měla na vnitřní straně skříňky a pak tu skřínku zavřela. Připravit loď k bojovému skoku. Nastavit rudý poplach na všech palubách. Kdyţ se všichni z jednotky připravily, dveře do šatny se otevřely a dovnitř vešel jiţ také vystrojený npor. Chadwick. Mariňáci specialisty Malcolmové, kteří zůstávali na lodi, se
seřadili do řady. Nadporučík je přešel a na konci řady se na ně otočil. Přikývl specialistce. „Tak jděte.“ Vojáci společně se specialistou se za ním pustili, a prošli celým koridorem od šaten aţ ke konci, kde se cesta rozdělovala. Jedna vedla na můstek, druhá do hangáru. Specialista pohlédla na nadporučíka. Ten jí zasalutoval a přikývl. „Dobrý lov, specialisto.“ Ria přikývla. „Vám také, poručíku.“ Koridor u můstku, o pět minut později… Mariňáci se rozestavovali po okolí i po můstku a u dveří stála specialista Malcolmová společně s poručíkem sh´Thaarem. „Je mi líto, Bhaeline, ale nadporučík by se necítil pohodlně se svými mariňáky pod tvým velením.“ „Jo, to je mi taky líto,“ odpověděl jí na to Bhaelin a pohlédl na mariňáky oblečené v těch svých bojových oblecích s kompresními puškami v rukou. „Ujisti se, ţe mí bezpečáci i tví mariňáci znají svůj prostor odpovědnosti, v případě infiltrace romulanů. Poslední co potřebujeme, aby tu jeden střílel do druhého,“ řekl, načeţ předal PADD s rozkazem od Chadwicka zpět Malcolmové a odešel si po svých věcech. Ria na něj pohlédla. „Ámen.“ Někdy v ten samý čas… Kapitán Youdsová hleděla na sebe do zrcadla a prohlíţela si svou tvář, kaţdý její záhyb, kaţdou vrásku i kaţdou známku stresu, kterým teď kaţdý tu procházel. Ode své tváře přešla ke svým rukou, na které hleděla, jako by na nich hledala domnělou krev lidí či romulanů, kteří dnes v této bitvě zahynou kvůli jejímu rozhodnutí. Hladila si dlaně a hleděla na kůţi a kapiláry na nich. Na jizvy, které na nich byly. Nathalie Youdsová se podívala na sebe do zrcadla. Toho člověka v něm však nepoznávala… Kapitán Youdsová stála ve své kajutě a hleděla na nadporučíka Crosse, zástupce velitele maríny, kterého si teď doslova pět minut před dvanáctou pozvala, aby si spolu promluvili. Nadporučík, v plné výstroji, tam stál a hleděl na ní. Kapitán se na něj usmála a nabídla mu místo. „Posaď se.“ Nadporučík pomalu přešel ke křeslu, do kterého se posadil, brzy následován i kapitánem samotnou. „Zavolala jsem si tě, protoţe se chci dozvědět, proč mne Chadwick tak nenávidí,“ začala pomalu kapitán rozhovor, načeţ se napila ze sklenky vody před sebou. Cross na to jen zakroutil hlavou. „Nevím, jak Vám na to odpovědět. Nemyslím si, ţe to co on cítí, ţe nenávist je pro to to správné slovo.“ „Nechci se s tebou přít…“ kapitán pohlédla na Crosse a on na ní skoro společně. „…jen chci vědět proč.“ Nadporučík se nadechl a chvíli přemýšlel. „Je to, jak jste řekla kdysi při jedné ceremonii těsně po válce. Měla jste tam řeč, kterou jste si moc nepřipravila. Řekla jste, ţe Federace má své chyby. A ţe někteří lidé stále v ní ţijí pro to, aby se vzájemně zabíjeli. Pro hloupou pýchu či ukřivděnost. Řekla jste, ţe tito lidé ve Federaci se nikdy neptají PROČ si vlastně zaslouţí přeţít. Moţná ţe nezaslouţí.“ Battle of Heroes, begin Terrh byl jako ochromené zvíře. Jen tak vysel ve volném prostoru, zatím co Scorpion i jiné křiţníky do něj pálili ze všech svých zbraní. Na trupu Terrhu kvetly ohnivé exploze a phaserové výboje společně s torpédy protínaly okolní vesmír. Kusy jeho trupu odlétávaly do okolí vesmíru. Terrh však byl raněn, ale do usmrcení měl hodně, ale hodně daleko.
"Jejich systémy znovu naskakují, madam," ohlásil Legion. "To by mělo trochu srovnat šance. Dejte signál Honorovi, ať začne z útokem. Zbytek stíhačů ať se co nejdříve dostane ven z hangárů." Výsadkové runaboty maríny letěly plným impulsem k Terrhu. Nadporučík Chadwick stál v kabině pilotů a hleděl na přibliţující se trup. „Teď se prosím nikdo nepodívejte z okna,“ řekl si spíše pro sebe, a piloti zastavili motory a manévrovacími tryskami připravili člun na průchod štítem a následné dosednutí na trup. Jakmile prošli štítem, odhodili několik quantových bomb, jejichţ exploze prorazila trup – načeţ vznikly díry tak akorát veliké, aby jimi proletěl runabot. Ale nebylo jich dost. Runaboat pana Stukova muset trupem "po svých". „VuK ostatním, trup proraţen. Teď je uţ jenom naše.“ Rozumíme, VuKu, jdeme první! Výsadkový runabot přibrzdil a ostatní vletěli dovnitř trupu. Zpoza záhybu se vynořil romulanský Scorpio letící plným impulsem. Nebyla jediná šance, jak by se jim či oni jemu mohly vyhnout. Scorpio narazil do nákladového prostoru a mariňácký runabot zmizel v plamenech, roztrhán na dvě desítky větších či menších kusů, které se oddělily od jeho kabiny… „Kapitáne, přijímám nouzový kód z Marine 1. Je to automatický nouzový kód.“ Kapitán se podívala na Legiona. To nebyla dobrá zpráva… „Upozorněte záchranný raketoplán. Ať se podívají, jestli to někdo přeţil.“ Na můstku Archeru vládla bojová atmosféra. Moţná aţ moc…bojová. „Pozor posádko Archeru, připravte se pro vypuštění záloţních letek,“ odříkával komunikační. Kapitán se na něj ohlédl. „Upozorněte Scorpion.“ „Rozumím,“ řekl operační. „Upozornění pro Scorpion, připravte se na útočné krytí postupu stíhačů.“ Velitel Honor kontroloval bitvu na svém displeji. „Pozor Tauron, kryj Archer.“ Tauron rozumí, letko, drţíme rozestupy! Specialista Malcolmová stepovala před můstkem a ty blikající červená světla jí jiţ lezla krkem. Loď se otřásla. A poté znovu. Specialista to uţ nemohla vydrţet. „Proveďte rozestavení,“ řekla mariňákům a ti se okamţitě přemístili. Ona sama v doprovodu několika mariňáků vešla na můstek. Útočíme na romulanské Scorpiony. slyšela radiovou komunikaci letců. Pozor, jeden je dole! Mám ho! Drţ se! Drţ… Zkurvený toustry, nemůţu je setřást!! Specialista došla aţ ke křeslům kapitána, prvního důstojníka. Ohlédla se po jednom z mariňáků, který zaujal pozici za poručíkem u T/B konzole. „Pane sh´Thaare?“ najednou řekla kapitán, která si Malcolmové a mariňáků jistojistě všimla. „Ano, pane?“ „Ať phaserové banky 1-5 přejdou na palbu na jejich motory.“ Tělo nadporučíka Chadwicka plynulo prázdnotou vesmíru a on bez jakékoliv pohnutky se nechal unášet energií, která ho otáčela, posunovala a vzdalovala od trupu Terrhu. Pomalu,
vyrovnaně dýchal…a čekal. Občas se porozhlédl po blíţící se stíhačce a jak se tak rozhlíţel, všiml si protrţení vrchní vrstvy jeho obleku – porušení, ze kterého unikal vzduch. Chadwick se ho snaţil nahmatat rukou a ucpat ho alespoň tak nějak provizorně, ale nedařilo se mu to. Rychle přehmátl na taktik na svém zápěstí, který mu okázal nemilou věc. Oxygen – 9%. Chadwick si tak zamlaskl a porozhlédnul se po záchranném raketoplánu, který by tu někde měl přeci být. Jak tak sebou cukal, uvedl se do rotace, která mu jeho výhled změnila z trupu Terrhu na okolí. Viděl poškozený Prophet, těţce zkoušený Scorpion a explodující Archer pod tíhou vší té palby z Terrhu. Na můstku Prophet hleděl jeho kapitán pochmurně na svůj displej. „Nastavte sekundární baterie, palte dle libosti.“ Na můstku Scorpionu hrdě se tvářící kapitánka Youdsová. "Pokračujte v palbě na Terrh. Musíme vydrţet do konce!" Obě federační lodě se začaly odpoutávat od probíhající bitvy. „Stovky Romulanů zemřou. Stovky romulanů, Madline! Impérium nám nikdy neodpustí takový hřích!“ rozčiloval se plukovník Yularen v Tarkinovo kanceláři na Madline Hans a Atašé Yavenna. Madline hleděla na attachého a promluvila. „Myslíš, ţe nám historie někdy odpustí?“ „Historie odpouští všem,“ odpověděl jí Yavenn. „Neposlouchejte ho, konzule. Myslíte ţe si nějak teď můţeme ještě nějak pomoci? Myslíte, ţe tahle zlomená loď nám můţe nabídnout jen zlomek toho, co by nám mohl nabídnout Terrh?! Znám jednoho romulanského centuriona! Vím jak by se nám ještě dalo pomoci, abychom se vyhnuli holocaustu!“ „Víš co mi chybí nejvíce?“ přerušila ho Madline. „Budeš se smát, aţ ti to řeknu. Sport. Jo, tak to je. Dívala jsem se na ragby těsně před začátkem hry. Kdyţ jsem to stihl, koupila jsem místo v rohu stadionu. Nechala jsem sebou protékat emoce davu. Vlny a vlny emocí. Jako elektrický proud.“ „To je krásné…“ řekl attaché Yavenn a hleděl dál na Madline. „Vţdy jsem měla dva lístky. Jeden pro mě – a jeden pro Martela.“ Yularen i Yavenn se najednou zarazili…a hleděli na Madline tak najednou jinak…prazvláštně. Trvalo to moţná celé minuty, ale reálně to bylo jen několik prchlivých okamţiků. Yavenn jí podal ruku, a ona jí pevně stiskla… Marine 1, tady Scorpion, ozvěte se. Marine 1, Scorpion, ozvěte se mi. Můţete nahlásit svou pozici? Nadporučík Chadwick unášen dál od trupu nereagoval. Smířen se smrtí hleděl prázdně před sebe a hlas ve svém intercommu nevnímal. Marine 1, Scorpion, ozvěte se mi. Můţete nahlásit svou pozici? Jste tam někdo, prosím! Nadporučík uvolnil svou ruku a vzduch začal z jeho obleku opět proudit plnou rychlostí. Marine 1, Scorpion, slyšíte mě? Thomas leţel ve vodě, jeho tělo, nadnášeno tou vodou, bylo naprosto uvolněné a nechávalo sebou si pohrávat vlnkami vody, které do něj naráţely. Thomas, obnaţený a skoro nahý, hleděl do oblak nebes, která se pnula nad jeho hlavou a s rozpaţenými paţemi pomalu se oddával těm pocitů rozlévajíce se po jeho těle. Nebe neţhnulo a pocit uvolněnosti protékal jeho tělem. „Promiň, Hannah…“ zašeptal Thomas a zavřel oči. Terrh ještě pálil po stíhačích a po
Scorpionu s Prophetem, ale ti jiţ dosahovali svého úkrytu v mlhovině. Stíhačky romulanů pronásledovaly federační peregriny a nemilosrdně je masakrovaly, další romulanská peruť se dostala jen několik desítek metrů od Prophetu, kterému pod jejich palbou selhal štít. Jedna stíhačka Federace se najednou otočila a vletěla do romulanské bitevní skupiny jako uragán sama jen v prvním útoku zničila několik romulanských strojů. Byla však přečíslena a ačkoliv byla dobrá - unikala, střílela a zabíjela - najednou; snad jen náhodou jedna z romulanských střel zasáhla její kokpit. Stíhačka najednou přestala střílet, manévrovat a zabíjet. Teď uţ jen volně rotovala vesmírem...a romulanské stíhačky se opět dali do pronásledování Prophetu. Štít i motory mu jiţ dávno selhaly. Ony však pálily dál a dál, a trup Prophetu se pod tou tíhou rozpadal. Desítky těl členů jeho posádky byly náhle dekompresovány do volného prostoru, a ohnivé květy kvetly po kaţdém zásahu některou z romulanských stíhaček. Hrál do toho Beethoven a jeho Sonata quasi una fantasia, která podkreslovala jiţ tak ponurý okamţik. Strukturální integrita Prophetu selhala a loď zmizela v oslnivé explozi. Nadporučíkovi Chadwickovi došel právě vzduch a jeho plíce se snaţily marně se ještě naposledy nadechnout. Thomas zavřel oči a jako by v ten okamţik přestaly platit fyzikální zákony, jeho tělo začalo klesat pod hladinu. Lehce, pomalu, a poté najednou jako by se dostalo do víru, zmizelo úplně… Světlo osvítilo nadporučíkovo tělo náhle a bez jediného náznaku toho, kdo či co to je. On ho nemohl zaznamenat, jelikoţ právě umíral. Bylo to prazvláštní, ale i přes jeho snahu ho smrt nechtěla. Bylo to zvláštní. A moţná i pochopitelné. „Pane, velitel Honor hlásí masivní detonace. USS Prophet byl zničen.“ Konzol Hans se stále drţela za ruku s attachém. Společně ve výhledu sledovali zničení Prophetu. „Udělali to.“ „Teď!“ zařvala copilotka záchranného raketoplánu a začala resuscitovat Chadwicka. Ten se najednou nadechl sám, začal kašlat a mlátit sebou. Je v pořádku.Dost otřesený, ale v pořádku, opakuji, velitel Chadwick je v pořádku. Kapitán pohlédla na vědeckého. „Zaznamenávám mohutné detonace v oblasti, kde by měl být Terrh.“ Nathalie přikývla. „Gratuluji vám, pánové a dámy.“ Specialistka Malcolmová pohlédla ke vchodu na můstek na mariňáka. Ten měl ruku na spoušti. „Přejděte na ţlutý poplach,“ rozkázala kapitán. „Velitelé sekcí, podejte hlášení o poškození a ztrátách.“ Poručík sh´Thaar se pousmál na specialistku. „Jsem rád, ţe jsme dnes nepotřebovali tvé mariňáky.“ „Ano, ano, to já taky,“ řekla aţ příliš horlivě s příliš nuceným úsměvem. Ozval se však signál, ale to uţ byla Malcolmová na odchodu z můstku. „Signál na mariňáckém vnitřním okruhu, pane,“ oznámil operační. Specialistka se zastavila a kdyby jste jí viděli do tváře, nalezli by jste tam strach. „Velící poručík Cross na lince.“ „Přepojte ho,“ řekla kapitán, a sama si vzala náhlavní set pro vnitřní okruh. Gratuluji vám, kapitáne, ozval se Cross. „Gratuluji i Vám, poručíku. Bylo to důleţité vítězství.“ Specialistka Malcolmová se ohlédla na mariňáky, kteří stále byly na můstku. „Máte tam poručíka Stukova či serţanta Berma?“
Ano, předám vám serţanta. Kapitán chvíli počkala, neţ se jí ozval Berm. Tady je Berm. „Přemýšlela jsem o tom, o čem jste se Chadwickem bavili.“ Ruka specialistky sklouzla k její pistoli, kterou měla u pasu, přičemţ stále sledovala kapitána i sh´Thaara. „Nestačí jen přeţít. Musíme být hodni…přeţití.“ Kapitán se odmlčela. „To je vše.“ Ruka specialistky Malcolmové opět sklouzla z její pistole. To je moudré, paní. Děkuji. Kapitáne, je někde můj XO poblíţ? „Ano, to je,“ řekla kapitán a Malcolmová zbělela jak stěna. Její pohled přímo říkal, jak moc je vyděšená. Přesto přešla ke kapitánovi a převzala od ní náhlavní set. „Ano, pane?“ Gratuluji ti, Rio! „Děkuji, pane,“ odpověděla specialista. Kapitán se na ní zahleděla a zbytek osazenstva můstku téţ. Atmosféra by se dala krájet. Serţant Berm pohlédl na Crosse a poté i na příchozího Stukova, za nímţ kráčel oddíl mariňáků vedoucí svých několik zajatců ve vysokých hodnostech z Terrhu. To co říkala kapitán…byla pravda. Tak by to Chadwick moţná nakonec chtěl. Určitě. To je vše, Rio. Ria Malcolm přikývla a její vyděšené oči ztratily trochu z toho svého vnitřního strachu. Poručík sh´Thaar se na ní pousmál. „Vypadáš, ţe bys potřebovala drink, holka!“ Specialistka si oddechla a pohlédla na kapitána, na prvního důstojníka i na sh´Thaara a začala se děsivě a hlasitě smát. sh´Thaar pohlédl na kapitána a ta se jen pousmála. Zástupce velitele letky stál za řečnickým pultíkem a nadechl se ke své řeči o ţeně, kterou snad znal a přitom kdesi v podvědomí věděl, ţe o ní nevěděl nic. Thomas Jack Stormmage se porozhlédl k té malé skupince přihlíţejících a věděl, ţe tohle bude těţké. „…zemřela při vědomí, ţe její piloti a loď, které slouţila jsou v bezpečí…a ţe její mise tak byla splněna. Nic pro ní nebylo důleţitější, neţ její letka, podřízení a její mise. Jakmile převezmu velení nad letkou Pegasus, já Vám slibuji, ţe se budu drţet hodnot, které z ní udělaly tak dobrého a silného vůdce.“ Thomas se odmlčel a poté poodstoupil a dal tak prostor veliteli Honorovi. Ten přistoupil, aby řekl pár svých slov. „Já…znal jsem velící Cainovou jen velmi krátce, a tak budu mluvit téţ krátce. Čelila mnoha věcem. Dívala se jim rovnou do očí a necouvla. To je něco, co děláme často…váháme. Obáváme se. Kdyţ popřemýšlím, čím vším před a během útoku prošla, sama, jediná ţena ve svém stíhači, bez pomoci, bez naděje…nevzdala se. Neobávala se. Neváhala. Jednala. Udělala to, o čem si myslela, ţe to musí být učiněno, aby ostatní z její letky a lodi přeţili. Je těţké si to přiznat. Nebo to jen slyšet. Ale myslím si, ţe jsme byli bezpečnější s ní, neţ jsme nyní bez ní.“ Velitel Honor skončil a siréna oznámila uzavření přechodové komory. Ta se uzavřela, a tak vydala tělo velící loďmistryně Cainové vesmíru… Thomas leţel na ošetřovně a Hannah seděla u jeho lůţka, ošetřovala mu nějaká povrchová zranění, co měl na čele. „Tome?“ oslovila ho, kdyţ viděla, jak prázdný pohled má. Ten jen zamrkal očima, rozhlédl se okolo sebe a jeho pohled ulpěl na Hannah. „Tome, jsi v pohodě?“ zeptala se ona. Thomas zavřel oči. Nechtěl to vidět. „Jsi v pohodě?“ „Ne, vlastně ani ne. Porušil jsem své slovo…tobě.“ „O čem to mluvíš?“
„Umřel jsem tam. Umřel jsem, i kdyţ jsem věděl, jak moc mě budou mí lidé potřebovat.“ „Podívej se – vyvázl jsi jen o vlásek…to by sloţilo kaţdého,“ řekla Hannah a chytla ho za ruku. „Jasný?“ Kdyţ viděla, jak má stále prázdný pohled, a ţe to s ním nic nedělá, pokračovala. „Stejně si tam nebyl potřeba…takţe, buď rád ţe jsi to přeţil, jo?“ „O to jde, Hannah..“ začal Thomas, ale poté se hned odmlčel a pokrčil rameny. „Já to nechtěl přeţít.“ Hannah na něj hleděla a on hleděl na ní. Najednou jako by si neměli co říct… Jakob vešel do kajuty starších důstojníků a pohlédl na poručíka Sharon Valleri, jednu z koordinátorek strategických operací. Ta, kdyţ ho viděla, ho objala a oba se od srdce smáli. „Nemyslela jsem si, ţe tě ještě někdy uvidím…“ „To já taky ne.“ „Takţe, co bude teď, J?“ Jakob jí na to nedokázal odpovědět slovy. Tak jí pohladil po tváři, usmál se na ní a poté ji dlouze políbil… Created by Thomas A. Chadwick/Helen Cain, Lt. Cross a PO. Stommage; schváleno většinou zmiňovaných ;) Název: Me consecro - part 1 Autor: Thomas Johnson Lokace: Můstek, pracovna USS Scorpion Plešatí géniové na pomezí, do nebes vzlínající programování, trička od Seznamu.cz, ozáření na fyzikálním týdnu, úţasné moderní trendy výuky ješitnosti na českých gymnáziích, bojová nálada samolibých na celostátních kolech olympiád, zlořečená hamba snadného průlezu hmotou, rozsvícená čela a jahodové zvratky, vyprahlé v zrnité půdě medaile ocenění starostou města, dlouhá krvavá šerpa a jen jedna budoucnost. Kde hledat respekt, jak ho v sobě podnítit? Bez úklon, jenom slušně a jen jednou ... te consecro. Po obdrţení zásadních informací se konzul Hans v doprovodu svých bezpečnostních sloţek odebrala na můstek. Cesta k turbovýtahu byla známa a ještě k tomu dost krátká. Nemuseli ani běţet, přesto Madline vydala příslušný rozkaz k běhu. Celá jednotka se tedy dala do pohybu. Do turbovýtahu se všichni stejně nevešli, takţe se rozdělili na dvě skupinky. První tvořila ona sama se čtyřmi důstojníky. Neměli ţádné těţké phasery, ale jenom ruční phasery. Druhá skupina nešla ani na můstek, nýbrţ byla u jeho "bran". Konzul nevěřila v jasnost rozkazu, takţe v případě potřeby musela mít záloţní plán. Vystoupila z výtahu a rozhlédla se po můstku. Ten byl ještě v dost archaickém stavu, rozhodně nevypadal tak nablyštěně jako vţdy. Kapitána však nemohla zaregistrovat, a tak se rozhodla pro Thomase Johnsona, který stál poblíţ křesla velícího důstojníka. "Nadporučíku, mám zde pro Vás příslušné rozkazy." Vyhrkla Hans a podala, zřejmě zastupujícímu kapitánovi PADD s rozkazy. "Příslušné rozkazy, konzule ?" Otočil jsem hlavu, na tváři mi zasychaly malé stopy krve, zpocené vlasy se mi lepily na čelo a bylo znát, ţe se věci vyvíjejí nesnadně.
"Rozhodně teď nemáme čas na Vaše stíţnosti, nikdo nemá tolik pohodlí co vy." Zpátky jsem se věnoval v myšlenkách dilematu, kam převést skromné zásoby energie. Smetl jsem zbytky z obloţení a sedl si do křesla snaţíc se soustředit se na OPS problematiku. "Nadpourčíku, tohle jsou přímé rozkazy od generálního tajemníka Rady Federace a flotilního admirála Prince. Laskavě si je račte přečíst!" Madline mluvila ledovým hlasem, ačkoliv byla zastupujícím velitelem netaktně odbyta. V současnosti se však domnívala, ţe bude lepší jednat v rukavičkách. Případné neshody jenom zdelší průběh celé mise. A to, co je na jejím konci, bude asi hodně důleţité. Věnoval jsem Hans překvapený pohled a pokrčil rameny. "Dobrá, ukaţte ..." Vzal jsem si PADD a dal se do čtení. Sluţbukonající důstojníci podávali hlášení postaršímu poručíku z taktického oddělení, který rychle pochopil, ţe to bude asi na déle. "Konzule, potřebuji s vámi mluvit. Můţete se mnou do pracovny ?" Vstal jsem a na půli cesty ke dveřím se otočil. "Půjdete ?" Hans pokrčila rameny. Jeden rozhovor je méně, neţ celá ceremonie a dohadování o velení plavidla. Kdyby chtěla převzít plavidlo, musela byt vyuţívat hodně směrnice a navíc by akce mohla mít nedobrý dopad na jiţ tak bídnou morálku. Zničení IRW Terrh bylo z jistého pohledu výbornou zprávou, z druhého uţ tak veselou nebylo. Konzul Hans tedy zvolila cestu mírnějšího odporu. "Jistě. Jak račte." Dveře se otevřely a my prošli do přerývavě osvětlené místnosti. Dalo se jen velmi špatně poznat, jak vypadala dříve. Já jsem celou scénu prošel bez výraznějších emocí, jelikoţ jsem si ty své uţ zde odpykal, ale Madline byla trochu rozpačitá. Nikdy jsem to u ní nevídal. Vlastně, vyjma toho dne, kdy mi předala Martelovu závěť. "Posaďte se, pokud to křeslo ještě drţí." Povzdechl jsem si a shrnul ze stolu nepořádek. "Konzule, rozkazy pochopitelně hodlám do písmene dodrţet, ihned, jak se tu objeví kapitán, budou mu předány a jsem si jistý, ţe bude jednat stejně. Předpokládám, ţe jejich dopady jsou jiţ diplomatickou sekcí probrány." Vstal jsem a jakoţto pauzu mezi dvěmi dějstvími jsem hodlal vloţit vhodnou otázku `Co si dáte k pití?`. Jiţ po pár krocích jsem si uvědomil, ţe replikátor není přes trosky ani vidět, pokud vůbec funguje... "Nedávno jsme měli soukromý rozhovor, konzule. Rád bych pokračoval v témţe duchu, souhlasíte ?" Konzul Hans ještě neviděla takto zdevastovanou místnost. Diplomatická sekce byla poměrně bez větších škod. Zřejmě byl veden útok i na můstek a zřejmě se i tento útok neminul účinkem. Madline se posadila v klidu do křesla. Na otázku, zdali si dá něco k pití, jen pozvedla nechápajíce obočí, neboť si stačila všimnout, ţe replikátor jaksi není k dispozici.
"Dobře, ale nejdříve nastavte kurz. A pak si můţeme promluvit." Vybídla konzul Hans Johnsona. Sama byla zvědavá, co jí tento rozhovor přinese. "Diplomaté ..." Sykl jsem a skoro obrátil oči v sloup. "Johnson můstku, nastavit souřadnice, která vám posílám a znovu proskenovat oblast. Pokud narazíte jenom na jednoho přeţivšího, kontaktujte mě. Za deset minut potřebuji warp, ať se o to strojovna postará. Rozdělení energie nechte v jejích rukou." Pohlédl jsem do jejích zdánlivě neúprosných očí. Byla neklidná. Ani nevím, jak se to dalo poznat, ale nabýval jsem toho pocitu. Na mě by to vidělo i dítě. V tom byl drobný rozdíl ... drobný. Oba nás ale hnala stejná vůle. Věděl jsem, ţe se budeme chtít dohodnout. Musíme. "Více udělat nemohu, za deset minut odlétáme." Poposedl jsem si a zjistil, ţe sedím na mrtvé akvarijní rybce. "Naposledy jsme se bavili na téma Tarkinovi bezpečnosti. Říkala jste, ţe má v záloze nouzové plány. Vydání rozkazu a číselný symbol, který vás má zpravit o nastalé situaci. Nechci vědět, co všechno se stalo. Ale záleţí mi na tom, abyste mi sdělila, co je s vyslancem. Nazývejte to jak chcete. Ale ... prosím." Hans seděla napřímeně a já tušil ten rozpor v jejím těle. Tohle bylo trochu moc. Tarkina měla Hans ráda. Asi nejvíce ze všech svých nadřízených. Někdy sama přemýšlela, jestli by za něj obětovala ţivot jen kvůli povinnosti. Jeho nesmlouvavost a jednání s admirály Flotily bylo působivé, ale stejně tak dobře věděl, jaká je hranice, kdyţ něco potřebuje. Nebyl sice ukázkovým diplomatem a musel se ještě hodně učit, ale přesto všechno měl své osobní kouzlo. Kouzlo, kterým dokázal dostat na svou stranu dost jedinců. Znovu se podívala na Thomase. Uţ tentokrát v jeho kajutě nabyla dojmu, ţe Thomas a Martel jsou přátelé, i kdyţ u Tarkina se to nedalo říci na 100 %. Vţdy zachovával bezpečnou zónu vhodnou jak pro něj, tak pro druhého. Moţná to bylo i součástí jeho bezpečnostních opatření aby nikdo nemohl ublíţit jeho blízkým. Moţná také proto jedná tak, jak jedná. Obětoval svůj ţivot kariéře, ale ze záhadných důvodů. "Co je s ním? To bych sama ráda věděla, nadporučíku. Vypínat vnitřní senzory nemusím. Stejně jsou vypnuté - taková malá pojistka. Teď uţ Vám to říci mohu. Vyslanec se setkal skutečně se svým bratrem, ale to je jediné, co vím. A také znám Romulany. A nejsem si jistá, zdali ţije, či ne. Abych..." Těţce polkla. Kdyby Tarkin zemřel a ona u toho nebyla. Bylo by to pro ní velkým osobním selháním. "... abych pravdu řekla, tak je moţné, ţe jiţ neţije." Poklepal jsem prsty o desku stolu. Byl jsem v tom okamţiku, který jsem stejně čekal, ale nedokázal se na něj připravit, naštvaný. Velmi. "Hans, víte, kde je ?" Otřel jsem si čelo. "Vím, ţe letěl raketoplánem vybaveným maskovacím zařízením, nefederálním. O ten asi jde, ţe ? Mám hloupý pocit, ţe vyslanec nebude v něm, protoţe by z něho udělal dvojitý terč.
Musím, musím vědět, kde je ..." Nehodlal jsem připustit, ţe je mrtvý, unesený či disruptorem vypařený. Byla tu šance. A rozkazy, které máme od něj říkají, abychom ho nechali být. "Nevím, kde je." Odpověděla zdráhavě Hans. Také si uvědomovala, ţe vyslanec nebude na tom raketoplánu. Ale jak nadporučík přišel na to maskování? To bylo dost tutlané. Kde se stala opět chyba? A zase to byl on, kdo přišel na tak důkladně maskovanou akci. Ale pak si vzpomněla, no ovšem. Bezpečnostní záznamy a povrch raketoplánu. To mohlo něco prozradit a nadporučík prokázal, ţe je výborný logik. "Nevím, kde je. Ale vím, kde byl naposledy Telik. A pokud se nepletu, tak ten se dost dlouho vyskytoval na jednom místě. Nyní je jiţ ovšem na cestě do Romulanského impéria." "Poletím ho najít. Raketoplán vydával zbytkové nadyonové stopy. Nevím proč, jestli to byl záměr nebo nedokonalost toho maskování, kdyţ nebylo zapnuté. Mám ale šanci ho takto přibliţně lokalizovat. Chci se zeptat, jestli poletíte také." Bez průtahů. Sdělil jsem to bez průtahů a vlastně i bez velkého přemýšlení. Hans vyletěla z křesla jako blesk. Stála na nohou a probodávala Thomase jedním nepříjemným pohledem za druhým. Tohle překračovalo veškeré hranice. Ona měla taky Tarkina ráda, snad poprvé si to přiznala, ale nejdříve si musí splnit povinnosti, nemluvě o tom, ţe je to dost nebezpečné. "Jste blázen? Máte svou misi, nadporučíku. Vyslanec Tarkin to udělal jistě pro Federaci. Věděl, do čeho jde. Vaši lidé Vás tu potřebují, potřebují velitele, který je tady uţ několikrát zachránil a který prokázal, ţe má na to, aby velel." "Federace je mi jedno. Federace mu nikdy nic nedala. Dává jenom lidem, co usilují o své dobro, ne o dobro její!" Odsunul jsem křeslo a to narazilo do zadní příčky a ozval se pochroumaný zvuk. "A má mise ? Já nejsem velitel. Proboha, vydraţďování, neustálé vyvraţďování, na kterém se podílím. A posádka mě potřebuje ? Jejich kapitán je Youds, já jsem jen nějaký vědátor, co si podle nich na něco hraje. Kapitán je schopná velet, postará se o ně. A jelikoţ, jak sama říkáte, jsem jim zachránil několikrát ţivot, snad mám právo zachránit toho, koho mám rád, proboha. Kdo to nepochopí, je mi jedno, kdo to pochopí, schválí to." Připadal jsem si jako psychotik. Tenhle týden jsem k tomu stavu měl blízko neustále. Věděl jsem, ţe vyslanec pro mě udělal tolik dobr ... Hlavou mi bleskla idea, ţe ... ţe si vlastně nevybavuju ţádnou přímou okolnost, nic, co by vyplývalo z jeho bezprecedentního zájmu udělat něco dobrého pro mě. Ale to byla jenom prchlivá myšlenka, kterých jsem měl nyní v hlavě moc na to, abych ji izoloval. "Johnson hangáru 2, připravit raketoplán 11. třídy ke startu. Naloţit lékařské vybavení a a nabít zbraňové banky. Johnson konec."
Otevřel jsem skříň vestavěnou do stěny a vyndal výsadkovou uniformu a stočil ji do válce. Sebral můj osobní trikordér a vyndal ze zásuvky stolu ruční phaser. Všechny ty věci jsem s sebou nosil uţ od Akademie. Přesně tyto. Musí mi přinést štěstí. "Výtah na palubu hangáru je zablokovaný, průlezy bych se tam dostával moc dlouho. Lodi zas tak neuškodí jeden místní transport. Nebo snad dva ?" Otázal jsem se a vloţil do svého pohledu vše, co jsem v té chvíli mohl nabídnout. Strach, víru, odhodlání a hloupost. Nic víc ? "Blázne." Opáčila konzul Hans, kdyţ sledovala, co se děje. Nadporučík se začal balit, jakoby se chystal na výlet. Madline chvíli zvaţovala, co má vlastně dělat. Má ho prostě udat, zvolit delší variantu o převzetí lodi a splnit misi, nebo raději nechat toho cvoka, ať si dělá, co chce s tím, ţe moţná zachrání Martela. Tohle bylo skutečně trochu postavené na hlavu. Sakra, sakra, sakra. Navíc, ona sama loď opustit nemohla. Musela být na můstku, aţ dorazí na místo určení, aby mohla provést jí zadaný úkol. Přenést tuto odpovědnost šlo jenom její váţnou indispozicí, nebo smrtí. No tak fajn. Kdyţ uţ nemohla nadporučíkovi v ničem zabránit, tak by mu aspoň mohla částečně pomoci a zvýšit jeho šanci na úspěch. "Raketoplánem třídy 11 tam poletíte hezky dlouho, nadporučíku. Navíc, je riziko, ţe je tam nějaká menší romulanská loď, která by Vás ihned sestřelila." "Máte jiné řešení ?" "Přísahám, Johnsone, ţe si to jednou s Vámi všechno vyřídím." Pronesla konzul vraţedným hlasem. Obešla stůl a aktivovala počítač. Souhra jejich prstů docílila toho, ţe se na obrazovce se objevilo logo Federace místo loga Hvězdné flotily. Pak se znovu dala do práce a přímo před Thomasovýma očima se objevilo odchozí spojení. Následně se na obrazovce objevila postava ţeny ve středních letech v šedé uniformě kapitána Hvězdné flotily. "Tady je konzul Hans." "Konzul, kapitán Jane Mallok, USS Amsterdam. Co pro Vás mohu udělat?" "Kapitáne, vezmete svou loď do sektoru 22 u mlhoviny. Vaším úkolem bude hlídat oblast. Do oblasti téţ přiletí raketoplán třídy 11 z USS Scorpion. Vaším úkolem, kapitáne, bude hlídat jej a postarat se o jeho bezpečí, jasné?" "Naprosto jasné, madam. Budeme v oblasti za pár minut." "Děkuji, Jane." "Měj se, Madline. Snad se zase uvidíme. USS Amsterdam konec." Obrazovka znovu potemněla a na jejím displayi se objevilo znovu logo Hvězdné flotily.
Diplomatka se otočila na Johnsona, jenţ stál připraven k odchodu, ať s ní, nebo bez. "Více pro Vás udělat nemohu." "Madline, váţím si toho. Drţím vám palce, abyste to zde s kapitánem zvládla." Ještě neţ se dveře otevřely, pronesl jsem: "Konzule, přivedla jste sem tolik ozbrojených lidí za předpokladu, ţe si budete velení muset uzmout násilím ? Jelikoţ tu zůstáváte, máte velení lodi. Tedy do té doby, neţ se ho ujme kapitán Youds. Nashledanou. Někdy." Dokončil jsem vše, co jsem dokončit chtěl a vyšel na můstek, kde se ohlédl a rozloučil se tiše s vším, co jsem tu měl. "Vypadněte uţ." Zkonstatovala Madline. Velení převzít nemůţe. Loď uţ byla na cestě, takţe jiţ nikam nic nespěchalo. Nyní si musela promluvit s kapitánem Youds. Tento rozhovor bude asi těţšího kalibru, neboť Youds zná dobře Madline a ona zná dobře Nat. Vskutku se na tento příjemný rozhovor příliš netěšila. Spoléhala na jedno - na to, ţe kapitán ví, co je to zájem Federace. "Hans Youds, prosím, dostavte se do své pracovny, kapitáne." Název: Me consecro - part 2 Autor: Thomas Johnson Lokace: Raketoplán, asteroid daleko ztracený ve Vesmíru Raketoplán zarýval své čelo do mokré temnoty vesmírného vakua. Bolestivě namáhal své zraky a korigoval svou další cestu. Hvězdy měnily své postavení a oslepovaly zanikající atomy plasmy, molekuly, mechanické exkrementy člunu. V dálce se křivil pod ostříţím pohledem pás asteroidů. Kolize a nekromanie toho okamţiku, vše působilo bezvěrně a tiše děsivě. „Počítači, lokalizovat dráhu sledovaného raketoplánu v tomto čtverci.“ Klepl jsem na ovladač a na obrazovce se reálně namaloval pruh jdoucí nade mnou aţ k jednomu z asteroidů, poté změnil směr a odlétal pryč druhým směrem. Tušil jsem, ţe to bude tam. Jenom při pohledu na tu ve stínech a tmě jenom náznaky se projevující hordu kamení, co se pomalu otáčely, neúprosně a beze strachu stále ve stejném rytmu, odpočítávající kapky, co do nás někdo nalil, abychom ještě ţili ... jak tiše, v tom neproniknutelném klidu jak opouštějí těla, dostával se člověk do neměnné nálady v prachu se drsně a s vyschlým hrdle prodírající. A já letěl tam. Počítač zapípal náhle. Identifikovalo se biogenní uskupení vloţených parametrů. „Počítači, známky ţivota !“ „Nelze splnit, tok elektromagnetického záření je na 2.047 megaroentgenech.“ Vloţil jsem souřadnice a nastavil autopilota. Vstal z křesla a rychle zamířil do zadní, docela prostorné části člunu. Vyndal lehký skafandr a začal se do něj soukat. „Počítači, monitorovat všechno dění v sektoru. Jakoukoli aktivitu mi hlas, vyjma jedné
federální lodi.“ „Příkaz přijat.“ Jiţ důkladně oblečený, přešel jsem zpět do pilotní části raketoplánu, převzal řízení. Nasměroval ho na příletový kurz, velmi blízko vytypovaného asteroidu, aby byl moţný transport. Zpátky přešel dozadu a aktivoval transportní proceduru. /*/*/* Modré pole kolem mne ustalo a já byl zase schopen pohybu. Zapnul jsem baterii na zápěstí a vydal se podzemní roklinou. Trikordér křičel něco o tom, jak moc jsou stěny nestabilní, ale já ho neposlouchal. Hledal jsem to tělo. Uvědomil jsem si, ţe zde nejsou téměř ţádné nepříznivé podmínky a sundal si prosklenou helmu, která mě omazovala v průzkumu. Cesta se sniţovala čím dál víc do středu tohoto kolosu a já byl čím dál více bezradný. Kdyţ najednou jsem zahlédl větší jeskyni, rychle jsem se rozeběhl. Její obrovitý klenutý strop působil jako velká aula, jako katedrála nanebevzetí toho největšího mučedníka. Rozhlíţel jsem se všude kolem. Zde jistě jednali, našel jsem i několik stop, které byly obklopené nepošlapaným pískem. Bylo jasné, ţe se sem transportovali. Vyslanec ale nikde nebyl. „Vyslančeee!“ Zavolal jsem, ale věděl, jak malicherné to je. Trikordér neukazoval nic, co by ţilo, v okruhu několika kilometrů. Prolézal jsem celý prostor výdutě, nikde jsem ţádné tělo nenašel. Usedl jsem na jeden z početných kamenů. Sám v obrovské bublině vzduchu a masivu kamení. Sám v odlehlém sektoru galaxie. Sloţil jsem hlavu do rukou. Nemohl jsem připustit, ţe by ho unesli. Byla to ovšem jediná alternativa. Takové snahy. Zbytečně. Moţná, ţe pokračoval raketoplánem dále. Stoupl jsem si a odcházel pryč ... Rozmarná ironie hleděla na celou situaci s posměšným výrazem. Jenom padesát metrů dál, v malé chodbě se krčilo v nikdy nebe nepoznaných bolestech romulanské tělo, sípaje připomínalo dříve srozumitelné zvuky, víříc prach kolem sebe umíralo v tragice těchto okolností. Jiné tělo, lidské tělo odcházelo s nepořízenou, zklamaně a zarmouceně na transportní souřadnice na druhou stranu. Jedno tělo hynulo a v rychle se přiškrcující naději na svůj další ţivot podléhalo pekelným představám o rozkladných procesech tkání i mysli. Druhé tělo se trýznilo představou, ţe někde někdo hyne v rychle se přiškrcující naději na svůj další ţivot, podléhá pekelným představám o rozkladných procesech tkání i mysli. Poslední krůpěje, které moţná přes nepozemské bolesti procházely do chátrající a v koši se rozplétající mysli, naplňovaly existenci otřesným pocitem marnosti. Spravedlnost existovala jenom ve snadných snech filosofů a naivních vědců... „Transport.“ Hlas se rozlehl po celé délce spletitých chodeb. Tiché zabzučení dokončilo popravu naděje. Byl konec... Materializoval jsem se ve svém člunu a posadil se zhrouceně na podlahu. „Počítači, nový kurz sledující postup extrapolované dráhy sledovaného raketoplánu. Vpřed.“ Cosi se škrtilo. Těsně upadávalo. Loupalo se aţ na suchý morek, těsně kluzké povrchy kostí. Lnulo po mé duhovce. Cosi upadávalo a rozjíţdělo se. Cosi se probodávalo, vnořovalo,
chátralo a tlelo. Cosi se měnilo a vystupovalo na povrch. Nosný, křehký povrch dělící dva světy. Cosi se otáčelo a navíjelo pokoţku, kůţe se napínala tlakem. Lámalo se a prohýbalo do nepředstavitelných úhlů. Cosi měnilo barvu a lákalo rozkladače. Cosi nepřestávalo dunět. Cosi tam zůstalo. „Počítači, vše zastavit. Kurz zpět, maximální impulz.“ Sled akcí byl spíše mechanický. Zase jsem stál v asteroidu. Rozeběhl jsem se zpět do katedrály. Všiml jsem si toho, co jsem si vybavil v raketoplánu. Podvědomí zapracovalo nevěřícně rychle. Vzpomněl jsem si, ţe jsem zahlédl rýhu v prachu, něco, čemu jsem vůbec nepřikládal důleţitost. Teď jsem to pochopil. Doběhl tam. Byla to stopa zmítající se, plazivší se věci. Mířila do tunelu. Pokračoval jsem tudy. Za ohybem chodby se svíjelo Tarkinovo tělo. Seskočil jsem na kolena do měkkého prachu a nepoznával ho. Prsty a klouby se mu ohýbaly do nezvyklých úhlů, všechny šlachy vystupovaly na povrch, po tváři běhaly svaly tak zběsile, ţe ji zcela měnily. Mezi do sebe zkroucenými prsty jsem zahlédl několik chomáčů vlasů, dalších několik leţelo kolem vyslance. Na hlavě mu zely vytrhaná místa jako ostrovy, pod nimiţ vyvstupovala krev. Krev se rozprostírala i kolem. Jenom v malých skvrnách. Tarkin si očividně sám natrhával svalovinu, v šílených pozicích lámal kosti. Byl jsem několik sekund v šíleném hněvu konsternován. Vyhrkly mi slzy a ty spadávaly dolů na jeho tělo. Rozklepanou rukou jsem se ho dotkl. Jakmile jsem to udělal, chytla mě jedna mě jedna ruka a velmi silně se do mé zaryla nehty. Vytrhl jsem se a po ruce mi stékal prouţek krve. Hlava mi pulzovala, třásl jsem se z toho pohledu. Tarkinova tvář byla stále zběsile sebou trhající obrácená do prachu... Strhl jsem ze sebe lékárničku a aktivoval trikordér. Začal mechanicky pípat a já se prohrabával lékařskými nástroji. Vyhrabal jsem hyposprej a skoro ho neudrţel v ruce, nabíjel do něj jednu z látek. Nahnul jsem se k trikordéru, ale nebyl schopný číst. „Po ... počítači, stav ...“ Vykoktal jsem. „Silná intoxikace neznámou nervovou látkou na bázi ischopreninu, tetrakolininu a hyperglocia. Zaznamenána kontrakce všech nervových zakončení, disproporciace bioelektrických signálů. Hladiny neurotransmiterů, hormonů a enzymů mimo měřící škálu. Postupná degradace emgramů typu D, M7, K9 ...“ „Za jak dlouho nastane smrt?“ Utnul jsem hrozný výčet.¨ „K předpokládanému selhání celé nervově-ischemické soustavy dojde do 28 minut, 16-ti sekund.“ Na trikordér skapávaly slzy, tříštily se o sebe a slučovaly se do větších shluků. „Proveď analýzu toxinu. Jaká je maximální dávka I2-inoprovalinu pro Romulanský organismus?“ Našel jsem ho. Pamatoval jsem si, ţe jde o extrémně silné anestetikum, které můţe způsobit snadno smrt. „Jedná se o 24 kubíků dle Simurovy teorie, 22 kubíků dle Ramiského konceptu.“ Nabil jsem 24 mililitrů do hypospreje a rychlým hmatem aplikoval Tarkinovi do zad. Tělo se
trochu uklidnilo a zmítalo se mírněji, přesto však děsivě. „Analýza dokončena. Sloţení je 14,985% Deapromi-ischopreninu, 3,015% dia-neuro-promo tetrakolininu, 59,000% hyperglociua, nervové činidlo 2-6 bi-osmatin a ultratensin v postavení trans. Vytváření biechemické vazby s neurálními zakončeními po celém povrchu nervové soustavy dle konstrukce kooperativity, imderpulze pozitivní, 16% osmotického tlaku na jednotku povrchu, 87,63 kekratů bioschopendotických reakcí, rychlost přeměny amdestitinů na uperinum je 44 relativních jednotek. Vodíková vazba disproporciuje na UT2-, infinitezimální protolýza neurotransmiterů, Hecleova syntéza v řádu mikrotecranů a ...“ V polovině výčtu jsem to vzdal. Něco jsem uţ zapomněl a většinu pojmů jsem nikdy neslyšel. Zoufalý jsem se pokusil uchopit veliké tělo. Zmítalo se a zatínalo mi nehty do těla. Nemohl jsem Tarkina přenést na transportní souřadnice. Vzal jsem trikordér a aktivoval automatického pilota. Nařídil přistát na povrchu a transportovat zesilovače paprsku na transportní souřadnice. Počítač poslušně vše odkýval a já se za minutu vracel se zesilovačemi. Rozmístil jsem je kolem nešťastného těla a aktivoval je. Transportní paprsek přenesl vyslance na palubu, poté i mě. Vysunul jsem biolůţko a pokusil se vyslance na něj dostat. Počítač horlivě analyzoval toxin zatímco raketoplán mířil na souřadnice USS Amsterdam. Signál o pomoc jsem vyslal uţ před minutou, nikdo však neodpovídal a bylo jasné, ţe se sem nedostanou tak rychle. Tarkinovi zbývalo ne více neţ 16 minut ţivota, důleţité nervové spoje začínaly podléhat rozkladu. V totálním zoufalství jsem neviděl přes slzy v očích ani na obrazovky. „Počítači, existují antigeny, antitoxin na tento jed aplikovaný na člověka ?“ „Potvrzuji.“ „Účinkoval by na tomto organismu ?“ „Negativní, úspěšnost stejného postavení diskrétních vazeb je 0,0000045%“ Uhodil jsem pěstí do stěny. Musí existovat řešení. Tarkin mezitím dostával znovu velký nervový šok, jaký měl prve, jelikoţ I2-inoprovalin přestal účinkovat. Další dávka by ho zabila. Mohu mu uţ jenom nabídnout rychlejší odchod. Nabil jsem hyposprej se sto kubíky této drogy a napřahoval se k nějaké odhalené části těla, kdyţ mě napadla myšlenka děsivá. „Počítači, syntetizovat aktivní jed v Takinově těle do hypospreje. Aktivovat bioskeny i na mé tělo.“ Vysunul jsem si své lůţko. „Jakmile se toxin aktivuje na mé nervové soustavě, porovnej průběh reakce s reakcí ve vyslancově těle a extrapoluj modifikaci antigenu. Ihned mu ji aplikuj, poté mně aplikuj klasický protijed.“ „Varování, tento příkaz je v rozporu s neurální maticí nařízení 00074145/B, jelikoţ vás tento rozkaz přímo ohroţuje na ţivotě.“ „Ruším toto nařízení, autorizace Johnson – 191 – Lambda – 427.“ „Nařízení zrušeno. Aktivuji příkaz ... aktivní.“ Vzal jsem si materializovaný toxin v hypospreji a rychle si ho aplikoval do krku. „V případě napadení nebo disfunkci jakéhokoli systému vyslat další nouzové signály. Neustále upravovat kurz k aktuální poloze USS Amsterdam. V případě jeho zničení nepřátelskou lodí, aktivovat autodestrukci tohoto plavidla. Autorizace Johnson – 191 – Lambda – 427. Proveď“
„Autorizace přijata, procedura zahájena.“ Lehl jsem si na lehátko a čekal. Stále se nic neobjevovalo a já začínal mít pocit, ţe jsem něco zkazil. Při pohledu na Tarkinovo zničené tělo jsem nemohl zabránit, aby mé oči nebyly stále mokré. Zavřel jsem je. Po malé chvíli jsem nadskočil a ohnul se do předklonu. Spadl jsem na zem a vyhrkl. Sípavý zvuk se ze mě dostával přerývavě, nohy se mi začaly stáčet za záda, kdyţ jsem otevřel oči, neviděl jsem. Měl jsem je protočené dozadu. Zvracel jsem. To byla poslední myšlenka na něco jiného, neţ naprostou, vším protékající bolest. Vesmír se zmenšil na jediný pocit. Nikdy jsem se necítil tak krásně ... slzy mi uţ netekly ... Bolest začala postupně utichat. Martel ve své mysli nedokázal pojmout veškeré vjemy, které k němu dokázaly. V jednu chvíli měl pocit, jakoby viděl do samé podstaty své existence. Během chvíle se však tento pocit změnil na úděsnou bolest v dolních končetinách. A aby toho nebylo málo, tak se přidala palčivá bolest v oblasti hrudi, jako by mělo srdce přestat pracovat a někdo jej násilím přinutil k činnosti. Smrt byla jediným vysvobozením z tohoto stavu. Jak snadno se mohou přehodnotit priority, jak snadno se z nepřítele můţe stát přítel. Tarkin uţ předtím čekal nějakou strašlivou bolest, ale tohle předčilo veškerá očekávání. Jistě by i otrlí agenti SFI, či Tal´Shiaru měli minimálně pokřivený obličej, o těle nemluvě. Po pár sekundách lepšího stavu uţ bolest ani nebyla vnímána, mozková část informující o bolesti vypadla, nebo omezila svou činnost pouze na ty nejlepší záţitky. Jiţ nebylo cítit veškerou bolest, ale pouze tu nejsilnější. Hadrianium bylo velmi účinným prostředkem k nahnání strachu, získávání informací a v neposlední řadě skvělým nástrojem pro pobavení sadistických důstojníků Galea´Rihanna a Tal´Shiaru. Kdyţ uţ se zbývajícím smyslům Tarkina zdálo, ţe nemůţe být hůře, přišla ještě větší a agresivnější bolest. Ukazatelé všech biomonitorů ihned vystřelily nahoru k absurdním hodnotám. Martelovo tělo se vzepjalo ve třech osách, tak strašné to bylo. Počítač jenom klidně, strojově hlásil stav. „Aplikováno antigenum. Čas do celkového zbavení toxických látek 1 minuta.“ Jak se ta prudká bolest objevila, tak opět zmizela. Po ní přicházela strašná úleva. Tělo začalo reagovat na protilátku, v její částečné míře. Hodnoty se na monitorech začaly vracet do normálu, respektive do Tarkinovských normálů, neboť většina hodnot byla i bez nějakých jedů, patogenů apod. dost kritická. Ale tělo fungovalo výborně. Příroda někdy dokáţe divy. Vyslanec pomalu začal otvírat oči. Světlo však bylo příliš ostré a oči byly ještě částečně pod tlakem, jenţ způsobilo hadrianium. Automatickou obrannou reakcí bylo je zavřít. Ačkoliv byly účinky jedu jiţ pryč, bolest neustávala. Pouze byla niţší intensity. Na podruhé se Martelovi podařilo otevřít oči, aby se rozhlédl, kde je. Neţ to však stačil udělat, tak podvědomý reflex zařídil, aby se zrak upnul na epicentra bolesti. Prvním byla oblast pravé ruky. V jejím kloubu šla vidět otevřená zlomenina. Krev tekla ven jen velmi, velmi vlaţně. Obranné látky těla přeci jen nezačaly reagovat, jak měly. Nebo hadrianium zařizuje vyšší sráţlivost krve pro lepší poţitek z mučení? Pak se zrak stočil k nohám. Obdobná situace. Šaty byly roztrhané a na mnoha místech byly vidět oděrky, nebo rány, které si vyslanec sám způsobil, jak jeho ruce křečovitě svíraly vše, co jim přišlo do cesty
v naději, ţe se chytnou něčeho pevného, co je stabilizuje. „Dokončena předběţná detoxikace.“ Oznámil náhle hlas počítače. Teprve nyní si vyslanec Tarkin mohl uvědomit, kde je. Byl na palubě nějakého raketoplánu, federálního raketoplánu. Vše mu tady bylo povědomé. Mozek ještě nepracoval na plné obrátky, takţe na vydávání sloţitých příkazů neměl Mat ţádného pomyšlení. Jeho oči postupně prozkoumávaly místnost. Nikde nikdo nebyl, aţ… Aţ na podlaze leţely nohy důstojníka Hvězdné flotily. Zbytek těla byl z pohledu vyslancova kryt lůţkem. Ještě malátně si Tarkin vzpomněl na nějaké slova. Malátnost však také ustupovala. „Počítači, lékařský stav důstojníka Flotily na podlaze.“ Pronesl lámaně Martel. Několikrát se přitom potřeboval nadýchnout. Věta, kterou by jindy vyhrkl za pár sekund, nyní byla vyřčena aţ za desítky sekund. „Probíhá biosken.“ „Výsledek: Lékařský stav nadporučíka Thomase Johnsona: celková ochablost těla po pouţití lékařského preparátu 18/MCAC. Ţivot není ohroţen. Klasifikace stávajícího stavu: nemoţno určit. Nejbliţší podobná klasifikace stávajícího stavu: náhlá celková indispozice.“ Tarkin ani nevěděl, co má dělat. Tam dole leţel Johnson. Musel vstát a pomoci mu. Zapomněl však na jistou maličkost, tedy na zlomeniny a dočasnou neschopnost ovládat své tělo. Jen co se pokusil vstát, strašně zařval. Jeho zlomená ruka se ihned připomněla. Musel tedy zkusit starou metodu volání jména. To, co ovšem mělo být voláním jména, bylo spíše špatně nacvičením koktacím cvičením. Písmena se linula z úst diplomata velmi náhodně a bez větší harmonie. „Thomasi, Thomasi.“ Otevřel jsem víčka a oči se ani nepohnuly. Stále jsem sledoval jedno místo na podlaze a začal přemýšlet. Pohnul jsem rukou a zašátral kolem sebe. Cítil jsem podlahu a došlo mi, ţe jsem asi spadl. Pomalu jsem se vzpamatovával. Šlo to rychleji, neţ jsem předpokládal. Toxin nebyl ve mě příliš dlouho, abych si stačil ublíţit. Pohled na dolní končetiny mě však přesvědčil, ţe přeci jenom něco jsem stihl. Nohavice byly roztrhané a po lýtkách byly stopy zaschlé krve. V tom momentě jsem si uvědomil, ţe uţ vidím. Pokusil jsem se vstát, ale upadl jsem zpět na podlahu. Pokusil jsem se znovu, ale marně. "Po ... počítači, vyslancův stav ?" "Vyslanec Tarkin je mimo ohroţení ţivota. Antigeny účinkovaly, nyní je zastoupení toxinů v těle 0,000%." "Počítači, pře ... přenést program Kadet-Johnson02 z trikordéru do paměti počítače a aktivovat."
Trikordér pohozený v přední části raketoplánu zapípal a v prostoru nade mnou se objevila postava. "Jaké jsou důvody lékařské pohotovosti ? ... Eh, ahoj kadete. Jaký byl den ?" Začal familiérně PZH, kterého jsem v době svých studií nelegálně odcizil a trochu obohatil o pár podprogramů. Vzpomněl jsem si na ty časy, kdy jsem s ním udivoval své spoluţáky a kdoví koho ještě. "Marxi, ošetři vyslance." "To je ten, co leţí vedle tebe ?" "Jo." "Jasně. Pak kouknu na tebe, jo ?" Omdlel jsem vysílením. Trochu s podivem jsem se díval na PZH, který se objevil v raketoplánu. Byl to starší typ, nicméně jeho chování bylo opravdu vybroušené. Zřejmě byl ukecaný a moc by za to vyslanec nedal, ţe to byl Thomasův nejlepší kamarád na Akademii Hvězdné flotily. Někoho takového taky na AHF potřeboval. Měl sice své spoluţáky, se kterými se později shledával a rád je viděl, ale prostě tam neměl nejlepšího kamaráda. Byl takové to odstrčené škaredé kačátko. PZH se však dal do práce. Chvíli nechápavě hleděl na Thomase, ale velmi rychle mu došlo, ţe jen omdlel. Nyní se projevilo původní programování, protoţe hologram přímo nádherně obrátil oči v sloup. "To ho chytne, čas od času. Odpočine si." Pronesl klidně Marx, kdyţ pokládal nadporučíka na lůţko. Poté se jeho pozornost obrátila na vyslance. Chvíli si ho přeměřoval, jakoby nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Nasadil přátelský úsměv a chopil se svého řemesla. "Vypadá to hrozně, ale vyřídíme to v cuku letu. Nebojte se." Uklidňoval Martela PZH. Z části uţ se věnoval přípravku pro hypospray. "Tohle Vám lokálně umrtví jisté části těla. Nebude to bolest. Za starých časů se říkávalo, ţe to bude jako včelička. Takţe uţ letí." Prohlásil zdravotnický hologram. U Martela se začala projevovat jeho pravá povaha. Vypadalo to, ţe ani takové mučení nemůţe mladého, arogantního, namyšleného a všehoschopného mladíka vyvést do jiných kolejí. Místo aby hezky poděkoval, tak Mat jenom obrátil oči v sloup a lehl si. Podcenil však ještě povrchovou přecitlivělost těla, a tak pěkné upadnutí na lůţko bylo mnohem bolestivější, neţ obvykle. "Měl byste být opatrnější." A takové podobné hlášky okecával PZH během celého operačního zákroku. Martelovi uţ to lezlo na mozek více jak bolest. Uţ chápal, proč je Thomas Johnson občas dost zamlklý. Jestli si pouštěl tohle, tak neměl šanci ten jeho monolog ukončit. Netrvalo to ani moc dlouho, tedy podle Tarkinova názoru, rozhodně méně času neţ by čekal. Jistě bylo jeho časové vnímání
posunuto kvůli bolesti, které se mu pořád vybavovala. Ve svalech cítil tendence se znovu napnout a očekával další příval bolesti. "No a je to. To jsem ale šikovnej, co? A teď hezky odpočívat, jdu se podívat na naší Šípkovou Růţenku." Prohlásil odhodlaně Marx a vydal se na cestu k lůţku, kde leţel nadporučík. Ten leţel velmi klidně, jeden by řekl, ţe spinkal jako malé mimi. :-D Tarkin neustále ze svého lůţka sledoval Thomasův obličej. "Je to k podivu, ale já tomu nerozumím. Jak si mohl udělat to, co má na nohou. Já myslel, ţe to jeho sebedestrukční jednání ho uţ pustilo." Vzal koţní regenerátor a začal přejíţdět po mých lýtkách. "Tsss, ne ţe by mě to těšilo, ale býval nápadivější. To byste, vyslanče, ani nevěřil. To byly nápady. Heh, kolikrát jsem měl nutkání to fotit. Já vím, já vím. Nejsem cynický. Hehe. Mno, tak tohle uţ je hotové. Myslíte, ţe ho mám probudit. Já si myslím, ţe potřebuje jeho nervová soustava trochu odpočinout si." PZH si sedl na okraj lehátka a pousmál se a zaházel hlavou ze strany na stranu a leţérně si prohrábl husté kadeřavé vlasy. "Ne, ne. Měl lepší nápady. Jednou si vyřezal ţiletkou Gaussovu větu do předloktí. Sranda to byla, protoţe se mu vůbec nezdařil uzavřený křivkový integrál. Chápete ne, takový ten malý krouţek na integrálu. Heh. Páni, vy ale máte něco podobného, ukaţte ..." Chytil vyslance za ruku a studoval jeho rozdrápanou kůţi. "Já nejsem ţádný matematik, ale Lorentzovy transformace jsou trochu jinak." Zasmál se svému vtipu a trochu si protáhl záda. "Dáte si kávu ? Já ji pít s Tomem nesmím. Ale teď mám příleţitost. Tak dáte si ?" "Ne, děkuji." Odpověděl stroze Martel. Tak Thomas měl skutečně sebedestrukční chvíli na AHF. Nevěřil tomu, dokud tento hologram, který ho dobře znal, neřekl to, co řekl. Jak to asi mohlo vypadat? Čím to bylo? Johnson byl přibliţně ve stejném postavení jako Tarkin. Určitě byl také outsider třídy, ale s vynikajícím prospěchem. To se muselo nechat. T´Challo se ho jen nerad vzdával z AHF, kdyţ přišla ţádost k jeho převelení na USS Scorpion. "Probuďte ho." "Ale jo, pracuju na tom, kápo. Nesmíš bejt takovej hrr. Kaţdá věc má svůj čas, ut animam liberes, ut tenebras vincas ... A nabíííju sem půl kubíííku alanin-chloridůůůů jaááááaaaééééé... éééé." Prozpěvujíci si se v rozevlátých pohybech podíval PZH ledabyle na hodinky.
"Proboha, uţ je půl čtvrté, zase přijde pozdě na fyziku plasmatu. Víte, on má hrozné problémy s tím profesorem Modrovousem nebo jak se jmenuje. Jednoho dne za ním udatně Tom přišel a řekl mu, ţe se vyzná v ionizaci jako v rozmnoţování chrobáka nároţného. Ale to bych vám neměl říkat. Stejně jako to, ţe mě nikdo nesmí z jeho spoluţáků ani vedení vidět. Hehe." Aplikoval látku do mého krku. "Ani to, ţe mu ošetřuji jeho zranění, které si způsobuje. Prostě je to naše malé tajemství, ano ? Vymazal by mě, kdyby zjistil, ţe jsem vám to řekl. To víte, jsem trochu mluvka. Ale za to můţete vy, jste takovej přítulnej ..." Rozesmál se PZH a v rytmu samby došel vrátit hyposprej do lékárničky. V daný okamţik by snad Martel začal věřit v Boha, jen aby ten otravný hologram dal pokoj. Nebyl zvyklý na moc humoru a hlavně nebyl zvyklý na takovouto nucenou společnost. Většinu času trávil ve své kanceláři, dělaje svou práci - jak úřední, tak neúřední. Nevadilo mu být na zasedáních, jednáních a dalších oficiálních akcích, ale prostě jen tak sedět a vykecávat - to dělal spíše pro tvář. Madline ho tu a tam vyhnala, aby šel do společnosti. "Nikomu nic neřeknu." Zavrčel Martel. Jen aby měl pokoj. Thomas tento hologram naprogramoval tedy úplně skvěle. A nyní si Mat i uvědomil, jak se k němu Thomas Johnson dostal. Z dob AHF. No, nyní uţ asi věděl, kdo tehdy odcizil jistého PZH z ošetřovny. Tak tenhle mladíček byl jistě na Akademii pěkné číslo. Neuměl si představit, co všechno tam musel navyvádět, ale on Martel taky nebyl ţádné neviňátko - vloupání do zbrojnice, kanceláře velitele, porušení zákazů apod. "A jak je na tom?" "Přeţije to ..." Zahalasil vesele PZH. Bylo jasné, ţe si dělá srandu, protoţe jsem se pomalu začal budit. "Marteli ... eh ... tedy vyslanče ? Jak je vám ?" Motal jsem se chvíli v pololeţe, neţ jsem si sedl zpříma na lehátko. "Tome." Zvolil familiérní oslovení vyslanec. Bylo to zvláštní. Spolupracovali spolu jiţ roky, ale ještě ani jeden nenabídl druhému tykaní, nebo nějakou formu pro neformální rozhovory. Chvíli si jej prohlíţel. V jeho nitru zuřil urputný boj - věděl, ţe Thomas Johnson ho zachránil. Ţe to byl on, kdo sem přiletěl a zachránil ho. Ţe nyní bude existovat osoba, jíţ bude zcela oficiálně dluţit. Na druhou stranu - přijatelná osoba. Nadporučík nebyl jedním z těch, které by Tarkin nesnášel. A nebýt toho nepříjemného rozhovoru v jejich kancelářích, neměl by proti němu vůbec nic. Vůbec poprvé si nyní Tarkin uvědomil, ţe má asi nějakou osobu, co by se dala pokládat za kamaráda. "Dí-Dí-Díky."
"V pořádku. Odpočiňte si." Usmál jsem se a vstával. "Ale ... on je odpočatý, leţel celou dobu, co jsi byl omdlený, Tome, uţ musí být jako čiperka nebo mu zdřevnatí nohy. A ty máš uţ deset minut fyziku plasmatu a jsi tady. Myslíš si, ţe ho neumím ošetřit?" "Marxi, vypni se dřív neţ vyţvaníš něco, co bys neměl." "Takhle se prosím chová tak často, ţe aţ jednou kontaktuju úřad pro ochranu holoprogramových matrix, tak se teprv dovolám spravedlnosti, za kterou tady kaţdý den boju..." PZH vyprchal, jakmile se silová pole vypnula, a rozplynul se po fotonech do prázdna. Sundal jsem ruku z ovladače. "Je to takový starý typ, vţdycky se neradi vypínají. Navedu raketoplán k záchranné lodi, počkejte." Vstal jsem a zamířil k pilotním konzolím. Konečně byl ten hologram pryč. Ale v dobách AHF by za něj Martel asi dal taky hodně. Trochu nemotorně vstal. Na první pokus to hned nevyšlo. Štěstím bylo druhé lůţko, o které se dalo opřít. Nohy ještě odmítaly holou poslušnost, takţe se Mat raději přidrţoval stěny. Thomas jiţ seděl u pilotní konzole a nastavoval kurz. Martel přisedl na sedadlo spolupilota. Jenom se tak díval na krásný krutý vesmír a ty hvězdy v něm, vyzařující obrovskou vůli vyrovat se s jakýmkoliv problemem, jen aby jejich světlo dosvitlo co nejdále. Tarkin však nepromluvil. Pořád v něm byla ta vnitřní vlna emocí, ţe někomu něco dluţí. Moţná to je ten stav, o kterém mu říkala Sakkath, jeho otec i ten pitomý Norsimov. Moţná to je právě on. Stav, kdy se stáváš členem týmu. Thomas se podíval na vyslance a po dlouhém přemýšlení pronesl: "Vyslanče, některé věci se staly, některé věci se stanou. Některé věci se měly stát uţ mnohem dříve a jiných se bojím, ţe přijdou. Přál bych si, aby se nikdy nenaplnily, ale já cítím, ţe jsem uţ překročil něco, co uţ mě nikdy nepustí zpět. Musíte se bát, bát se toho, co přijde. Protoţe já vím, co to je. Proboha, vţdyť já to vím." Otočil jsem se a díval se chvíli z protějšího okénka. Všechn o se úţilo a za chvíli, teď nebo za týden či rok to přijde. A bude to ... nepřijatelné. Martel musel hodně přemýšlet o tom, co mu Thomas právě řekl. Neviděl jinou moţnost neţ jenom usyknout. "A co to má být, Tome?" "Nic příjemného." Aktivoval jsem naváděcí sekvenci a přes naše hlavní okno proletěla velká loď. "Nadporučíku, vyslanče, vítáme vás z USS Amsterdamu. Máte potíţe ?" "Nyní uţ jenom povrchové. Potřebujeme ale ošetření a rychle dopravit na USS Scorpion." "Dobrá, dokujte do hangáru jedna."
"Děkuji. Johnson konec." Kapitánka zmizela a já se znovu podíval na vyslance. "Avšak ne nepříjemnější neţ dvacet hodin v šachtě klimatizace s neustále zapnutým Marxem." Usmál jsem se a navedl raketoplán do hangáru. Boţe, tohle vůbec nebylo vtipné ... Sesmoleno vyslencem Marťou Tarkinem a nadporučíkem Thomem Johnsonem :):) Název: ::- Scars on heaven -:: Autor: Lokace: Bar a jiné části Scorpionu
Barem Scorpionu se nesl jásot a křik všech těch, kteří tohoto dne zjistili, ţe i zítra to budou oni, kteří se probudí do úsvitu nového dne. Tleskali si, gratulovali, a byli to oni, kdo proléval alkohol hrdly i okolím. Mariňáci, bezpečáci, piloti; ti všichni jako jeden muţ či ţena, bok po boku, oslavovali dnešní vítězství. Hlavně piloti. Mnoho z nich se nevrátilo. Mnoho z nich však zůstalo a mohlo oslavovat ty, kteří si to zaslouţí. Oslavovat za ty, jejichţ ţivoty vyhasly předčasně; v boji, pro lepší zítřek, který nikdy nemusí nastat. Do těch oslav se ozvalo zvolání. „Hej! Thomasi! Můj korbel nějak vyschl!“ Byla to Catty, Tauronin wing. Všichni zmlkli a pohlédli na Catty, která stála na stole s Tauroniným korbelem „Top Gun“. „Pamatuji si cosi, ţe někdo říkal, ţe mé rty se okraje toho korbelu nikdy nedotknou!“ Thomas Stormmage pohlédl zklamaně na Catty, ale vypravil se k ní a cestou vzal láhev jakéhosi alkoholu ze stolu, který míjel; přitom pohlédl na ostatní, kteří tomu jen tiše přihlíţeli. Nadhodil si láhev v ruce, nazvedl ji a obrátil její obsah do korbelu i vedle něj. „Zaslouţíš si ho, Catty,“ pronesl hrdě Thomas a pohlédl Catty do očí. Catty se usmála a celý ten její nastrojený výraz v ten okamţik z ní opadl. Thomas se otočil k ostatním, nadhodil si láhev v ruce znovu, aby jí mohl pozvednout k přípitku. „Na BBho, Jo-Joa, Reillyho, Beana, Dippera, Tauron – “ kaţdý v ten okamţik sklopil hlavu a při vyslovení kaţdého jména, jako by se v jejich myslích naposledy objevil obraz lidí, kteří jiţ mezi nimi nejsou. Kteří byly zanecháni vzadu, tam v bitvě o Terrh. „ – Flat-topa, Chuckelse, Jollyho, Crashdowna, Shepparda – “ Catty vstoupily do očí slzy. Mnoho z přítomných k tomu nemělo daleko, ale Catty, byla první, kterou to vzalo. „– Dashe, Flyboye, Stepchilda, Puppet, Fireballa – “Thomasovi na chvíli selhal hlas, ale poté, při pohledu na ostatní, získal znovu ztracenou sílu. „– Phantoma, Huskyho, Brenuse…“ Thomas dál mlčel, načeţ se vzedl od stolu velitel Honor a pozvedl svou sklenku. „Na všechny.“ „Tak pravíme!“ zařval nadporučík Cross a všichni po něm opakovali. Thomas Stommage tiše také, načeţ se napil z láhve, kterou drţel v ruce. „Mohla to udělat, víš?“ řekla hrdě Catty, zatím co kryla Chrisovi údery. Poté sama udeřila po veliteli, ale ten jí uhnul a poté opět začal s údery on. „Mohla toho romulana sundat sama – jít na průlet, rovnou na něj. Jen se potřebovala dostat trochu blíţ…“ „Tak proč to neudělala?“ zeptal se velitel Honor. „Asi by přitom umřela. Ten šmejd byl moc dobrej. Před pár dny by o tom asi ani nepřemýšlela. Šla by si pro slávu a doufala, ţe to nějak zvládne.“
„Přestaň si nadávat. Udělala správnou věc, tam u Terrhu, i tam v asteroidech, kdyţ tě zavolala. Romulan je zlikvidovaný. Ty ses vrátila celá. Tauron ne. Věděla co dělá, kdyţ to obrátila zpátky.“ „Proto to asi udělala. Měla stále v hlavě Taylora. Říkala mi to tam v zasedačce – najednou v sobě zjistila, ţe uţ ho necítí…ţe uţ v to, ţe je naţivu, nevěří.“ Velitel Honor se zastavil a pohlédl na Joliet. „Uţ neměla pro co ţít. My máme pro co ţít. Ne jen něco, pro co můţeme umřít.“ Catty uhodila po veliteli a ten jí to vrátil. Začali se pošťuchovat a Catty ho lehce šťouchla do břicha. „Ou!“ zařval velitel a skácel se komicky k zemi za vydávání naprosto nereálných zvuků. Catty ho ještě „dorazila“ a oba se smáli. Velitel Honor začal plácat do země, jako znamení, ţe se vzdává. Catty nad ním stála a v tváři měla úsměv… Velitel Honor stál v kapitánovo pracovně naprosto hrdě, kdyţ přišel říci to, co cítil. Stál tam, kapitán seděla za stolem, a nadechl se a dodal si důvěry. „Rád bych mluvil za všechny piloty Scorpionu o velící Cainové. Byla…rozrušená z náhlé ztráty svého snoubence, stejně tak i z následného střetnutí s romulanskou hlídkou v asteroidech. V bitvě nám vţdy kryla záda, byla první, kdo letěl do boje, poslední bojiště opouštěla…byla nám všem vzorem. Rád bych, pokud bych mohl, pane, rád bych jí za to, jak napomohla k záchraně ţivotů posádky Prophetu navrhnul na ‚Medaili Prezidenta‘.“ Kapitánka hleděla do jakési sloţky, kterou měla na stole a oni se na velitele Honora nepodívala. „Miloval jste ji, veliteli?“ Velitel Honor se mírně zamračil a nechápavost se odráţela v jeho aţ příliš výmluvném pohledu. „Prosím?!“ „Tauron, miloval jste ji?“ zeptala se znovu kapitán a teď uţ se od sloţky na Honora podívala. Velitel si olízl rty a viditelně přemýšlel nad tím, co teď řekne. „Měli jsme velmi blízký vztah, pane…“ řekl Honor a poté pohlédl kapitánce do očí. „Myslím ţe ano.“ „Kdyţ říkáš, ţe někoho miluješ, tak ho miluješ. To je láska. Pohledy. Myšlenky…byla android. Stroj. To je to, co ve skutečnosti byla? Stroj?“ zeptala se kapitán a ukázala veliteli sloţku, kterou měla na stole. Byly v ní dokumenty SFI, Tauronina fotka, její sluţební záznam i další papíry, ve kterých se psalo o projektu „Humanoid“. Kapitán hleděla na velitele a pokračovala v tom co říkala. „Mohla být Tauron…jen nějaká věc?“ Velitel Honor hleděl ho dokumentů a snaţil se s touto novou informací nějak srovnat. „Mě to tak připadá, kapitáne.“ „Pro nás byla víc neţ to. Pro mě byla víc, veliteli,“ řekla kapitán, zvedla se od stolu a obešla ho k veliteli Honorovi. „Byla to ţivoucí osoba. Na mé lodi. Ţili jsme a bojovali s ní bok po boku. Nemohla být pouhý stroj. Mohl jste milovat pouhý stroj?“ Velitel Honor sklopil své oči a potlačil slzu. Kapitánka Youdsová na něj hleděla s pochopením. Oni ona sama nevěděla, co je Tauron zač. Nevěděl to ani major Birkof. Nevěděl to aţ do doby těsně po bitvě, kdy Tauron „zemřela“. Pak to přišlo majorovi a ten to předal kapitánce. „Ne, pane. Asi ne,“ odpověděl tiše velitel. Kapitánka na něj dál hleděla a pak uhnula svým pohledem do země. „Tauron se obětovala pro záchranu lodi Hvězdné Federace, s vědomím, ţe zemře, zatím co jiní budou ţít,“ začala kapitán a přešla ke zdi, kde měla fotku sebe společně s veliteli z lodní posádky. Tauron jako velitelka letky tam byla téţ. „Bez jediného zaváhání se obětovala a zachránila tak mnoho ţivotů. Na tu medaili ji navrhnu, veliteli,“ řekla kapitán a sundala tu fotku s veliteli ze zdi. „Odchod.“ Velitel Honor pohlédl na kapitána a přikývl. Otočil se k odchodu. „Děkuji, pane,“ řekl a kdyţ byl u dveří, oslovila ho ještě kapitán. „Uvidíte ji znovu, veliteli.“
Velitel Honor se zastavil a otočil se na kapitánku. V jeho očích byl vidět šok. Nepochopení. Naděje. „Prosím?!“ „Existuje mnoho kopií, tak se to v té zprávě píše. Ještě ji uvidíte…“ Název: Nemathelimithes Autor: Jason Berm Lokace: IRW Terrh Modrozelená mlhovina ozařovala plášť romulanského bitevníku. Na jeho vnější straně se zdrţovala skupinka mariňáků. Snaţili se dostat k otvoru, který se podařilo Geronimovi Nergovi otevřít, a to nejen za pomoci Stukovova švýcarského noţíku. Jason se Stukovem ještě zdaleka nebyli u otvoru. A zatímco se dostávali k otvoru, ze kterého trčela ruka nějakého mariňáka ve snaze jim pomoci, bylo v helmě slyšet příkazy nejvyššího důstojníka, který byl jiţ uvnitř lodi a připraven zahájit akci. Konečně se oba dva dostali do světla zelené místnosti. ,,Taak a jsme tu“ pravil Jason Stukovovi uvnitř místnosti, kterou v této chvíli osvětlovalo červené světlo . Netrvalo dlouho, a byli v nějaké chodbě. Rovnalo se tu 10 mariňáků, kteří plně vyuţívali 4m široké chodby, jejíţ stěny byly pokryty zeleným polstrováním, ze kterého v pravidelných intervalech vyčuhovaly černé plnostěnné nosníky. Ozývala se střelba a situace nevypadala moc nadějně. Jason se rozhlídl. Nebyl schopen se v tom reji mariňáků vyznat a tak se dotázal. ,,Kdo tu velí?“ Ztopořil se mariňák který byl poblíţ zdi. ,,Desátník Kate Mallenstone“ Nyní mariňák upaţil. Skrz helmu prosvítal ustaraný půvabný obličej mladé brunetky, v jejich hnědých očích se zrcadlil strach a beznaděj, ačkoliv Jason nechtěl musel ty pocity jeţ čišeli z jejich očí vnímat, a nejen to. Tahle krásná brunetka počala zaměstnávat jeho mozek. Hlavou se mu počali honit nejrůznější představy které se však snaţil potlačit a to se mu taky pod tlakem nepřátelského prostředí povedlo. …Stukov jen pohodlně sledoval jednoho z jeho mariňáků, nechal Jasona aby mu bylo podáno hlášení, jakoby si chtěl trochu zjednodušit práci. Brunetka ihned začala podávat detailní hlášení. ,,Specialista Nergo pracuje na té přechodové komoře a dle jeho slov s tím co má mu to bude trvat alespoň 35 minut“ Jason jen pokýval hlavou. Všem uvnitř bylo vcelku jasné ţe situace se nevyvíjí tak jak má. ,,Čtyři muţi jsou na kaţdém konci chodby ale téměř všechny technické zásoby zůstaly v runabotu,“ dokončila svůj report Kate. Jason chvíli uvaţoval a pak se zamyšleně otočil na Stukova. ,,Tak co rozjedeme to?“ Stukov chvíli hloubal. Usmál se. Ano, dostal skoro sebevraţedný nápad, se kterým se otočil na Berma. "Jasone, nejsou tu na lodi nějaky průlezy kromě těch chodeb?" Jason se zamyslel a pak pravil, podávajíce zásobník jednomu mariňákovi: "No něco se tu najít musí, jinak si ho uděláme sami." "Skvělé, takţe uděláme dva týmy, já vás budu krýt a vy mi dáte přebytečný střelivo.... pokud náááhodou nějaký máte a já udělám výpad, který by je měl trochu dezorganizovat a vy jim vpadnete do zad..." počkal chvilku Stukov "Tak co na to říkáš?" Jason si vyslechl velitelův monolog. ,,Mam taky nápad,“začal Jason. ,,O palubu niţ je hangár, co kdybychom vedli hlavní útok na něj?" Na chvíli zmlkl, jako by čekal na reakci Stukova, který jen kýval hlavou. ,,Podle mých odhadů
by neměl být problém zmocnit se raketoplánu typu Scorpion a ten by se pak měl vytočit v normální chodbě. Pro moje lidi bylo povinné školení pro řízení tohoto raketoplánu před akcí.“ "Hmm, no dobře ale stejně se musíme odpoutat od nepřítele. Zvládneš to se svojí půlkou?" ,,Co mi zbývá?“ Pousmál se Jason a kdyţ tu zazněl vnější signál, muţský hlas udýchaně formuloval věty. Tady team Alpha jsme pod těţkou palbou potřebujeme podporu... hlas se na chvíli odmlčel aby poté znovu počal máme těţké ztráty potře.. Jasonovi spadl ze rtů usměv. Kývl na Stukova. Nebyl čas. Podal mu téměř všechny náboje ze své MIPPY. ,,Kate, vem další dva lidi a vyráţíme!“ zavelel Jason a opět se podíval na Stukova, který se jen pousmál... "No jen do toho" a vytáhl a nabil svůj Kar98b. "Do toho hoši, nakopeme jim zadky!!!" zařval Stukov na svůj tým, zatímco Berm hledal jinou cestu k hangárům. O minutu později: Tlupa osamělých individuí v bojových oblecích bloudila ve spleti černozelených chodeb jednoho z nejmodernějších romulanských křiţníků. ,,Safra kde to jsme“ mudroval Jason. ,,To je ten tvůj orientační smysl, “ řekla Kate a vyjela si ze svého taktiku mapu oblasti. ,,Půjdeme sem!“ zařval řádný maor Geronimo a spontánně udělal pár kroků a před ním se otevřely dveře, za kterými stál mladý Romulan, jeţ v tu chvíli vyvalil oči úţasem. Však taky proti perfektně vyškolenému mariňákovi neměl moc šancí. ,,Strojovna“ křikl vzrušeně Maor. Zčistajasna mocný paprsek uhodil Geronimovým tělem o protější stěnu. ,,Flash!!“ Oslepující granát vlítl do strojovny a voják skrze jeho helmu prosvítalo maorské tetování na obličeji vstal ze země… "Go! Go! Go!" Skupina mariňáků vpadla do strojovny. Strojovna nebyla obloţena ţádným polstrováním a byla zde v pohledu vidět oranţová nosná konstrukce. V interiéru obzvlášť vynikaly mohutné plnostěnné vazníky, které se rozprostíraly okolo vyvýšeného šestiúhelníku, kde pevně stála impozantní modrozelená konzole této vysoce výkonné lodi. Jason reagoval co nejrychleji mohl, jeho mozek se snaţil nevnímat tyto drobné detaily a jen se zaměřit na kontrastující modročerné uniformy. Jeho zrak vyhledával vhodné cíle.Zpočátku byli Romulani překvapeni a oslepeni nenadálým útokem, jenţ byl veden s velkou razancí. Jakmile se vzpamatovali, počali klást houţevnatý odpor. Další flash uţ neměl takový účinek. Cela skupina mariňáků se nyní krčila pod bočními konzolami v této nepříliš velké strojovně. Byla daleko menší neţ ta na Scorpionu. Jason nelogicky odloţil MIPPU a chopil se své nablýskané katany, která i teď v době phaseru budila respekt. Ve strojovně za hlavní ovládací konzolí bylo ještě zhruba 15 tvrdě bránicích se Romulanů. Jason se otočil ke svým mariňákům a počal rozdávat rozkazy. ,,Provedeme útok“ začal. ,,Georgi ty s Kate vyběhnete tak asi 2 s po mně. Geronimo ty nás budeš krýt“ Jason si upravil svůj modulátor na co nejvyšší výkon. H´vel Sh´rek stráţil strojovnu, srdce jeho milované lodi, ale teď po nenadálém útoku federačních jednotek se krčil za jednou z konzol ve strojovně a marně čekal na posily, které ne
a ne dorazit. Proti nim stálo docela málo federačních jednotek, tak zhruba 6-10, ale moţná uţ pobili téměř polovinu jeho skupiny. Hrek jen čekal, kdy jim dojde sila, nebo kdy udělají tu chybu, ţe na něj přímo zaútočí. To byla jeho jediná moţnost. V patře nad tímto měl strategicky rozmístěny vojáky, tak ţe kdokoliv se pokusí přeběhnout aţ k němu bude dozajista zastřelen. Ozval strašlivý zvuk podobný lidskému hlasu. Uţ uţ si chtěl H´vel Sh´rek zacpat uši, kdyţ tu pojednou zpozoroval nejspíš šílenou osobu v šedé kombinéze, která běţela proti němu s katanou v ruce. Počal střílet. Ale ostatní se drţeli za uši, a tak vystřelil jednu přesně mířenou ránu do hlavy. Osoba to vykryla katanou, která nejevila ţádné očividné známky poškození. Ještě jednou. Opět nic. Chystal se ke třetí ráně kdyţ tu se nesmírně horké ostří katany setkalo s jeho krkem. Pálivá bolest projíţděla jeho krkem a on cítil ţe ho toto monstrum právě připravovalo o ţivot. Před očima se mu odehrál celý jeho ţivot. Jiţ nic necítil, jen ještě chvíli jeho oči vnímali jak tělo toho monstra padá skoleno k zemi. Zatímco Jason strhl pozornost zbytku Romulanů ve strojovně, mariňáci stříleli okolo sebe. Jakmile Jason padl k zemi, opřela se nepřátelská palba do postavy George. Po pár dobře mířených ranách do helmy byl mrtev. Zbývali poslední dva Romulané, kteří se křečovitě bránili před hlavními vchodovými dveřmi. Kate, ač to dělala nerada, jim poslala malý dárek ve formě granátu, kterému se ti Romulané stali snadným terčem. Kate ihned přiběhla k Georgovi, leč jeho hlava v helmě nebyla. Se slzami v očích se přesunula k Jasonovi. Její oči byly plné slz, kdyţ zmáčkla komunikátor. ,,Hlásí se Desátník Kate Mallenstone, právě se nám podařilo obsadit strojovnu. Zajišťujeme ji pomocí výbušnin. Všechny důleţité funkce včetně podpory ţivota jsou vyřazeny.Vojín George Lee je mrtev a Serţant Jason Berm má těţce poškozenou kombinézu. Ţádáme palebnou podporu při přesunu do hangáru. Mallenstone konec.“ "Tady je nadporučík Cross, potvrzuji přijetí zprávy. Opevněte pozici a počkejte aţ dosáhneme svého cíle. Cross končí." Strojovna klidně hučela jakoby se nic nedělo, jen specialista Geronimo Nergo zajišťoval dveře. Pouze poslední vynechal a jako u ostatních 2 zvenčí nalepil nálepku DANGER MINES. Zvenčí nikdo nemohl na první pohled poznat které s těchto dveří jsou podminované a které ne. Kate se skláněla nad Jasonem kdyţ tu se ozvala vysílačka. ,,Stukov teamu Bravo B..Stukov teamu Bravo B..Tak snad uţ všichni nejste mrtví Berme!!!! No taak!“ ,,Tady Kate , George je mrtev. Panu Bermovi nefunguje vysílačka a cela jeho kombinéza je zdevastovaná. Ustupujeme do hangáru a potřebujeme palebnou podporu, ksakru!“ "Jsme na pozici, ztráty dvanáct muţů. Opakuji, Alpha je na pozici. Ztratili jsme dvanáct muţů. Dejte nám deset minut." Alfa tým stahoval informace z databanky. Prostor protkl krátký vzdech následovaný zasténáním. Kate otočila hlavu a její havraní vlasy jí při tom jednoduchém pohybu pohladily tvář. To Jason uviděl jako první po svém probuzení z hojivé temnoty zapomnění. Cítil bolest, ukrutnou bolest, avšak jako by ji dokázal vytěsnit do vzdáleného koutku své mysli natolik, aby se jeho myšlenky toulaly někam jinam. Chtěl se zvednout a zjistit, jak pokračuje akce. Proč tu vlastně tak sedí a pospává si? Má být někde jinde! Cukl sebou a zapojil svaly potřebné ke zvednutí těla od země, ale starostlivá černovláska ho přitlačila zpět. Lehce zavrtěla hlavou a její obličej se stáhl do přemýšlivého zachmuření.
Jasona to překvapilo. Proč by se neměl zvedat? K jeho nosu se dostal podivný zápach. Zatímco se jej jeho mozek snaţil identifikovat, ucítil, ţe se jeho ruka koupe v podivně vlhké tekutině. V koutku jeho oka se odrazila rudá barva. Stočil hlavu a celý se otřepal. Leţí v kaluţi teplé krve! V jednom hrozném otřesení dokázal odvrátit hlavu tak, ţe se díval na monotónní strop. Bolest se opět pomalu hlásila o slovo a po těle mu byla zima. Jeho hnědé kudrnaté vlasy získávaly nádech rudé a on to nevnímal. Nějak ani nemohl. Kate ho bedlivě sledovala a kdyby si odmyslela váţnost situace, musela by se smát. Seděla na jeho obnaţeném hrudníku a dívala se mu do jeho hlubokých modrých očí, které se šokem otevřely ještě víc. Přejela mu rukou po prsou a cítila jeho drsnou upocenou pokoţku s řídkými chlupy. Vypracované svaly se napínaly v nepravidelných záchvěvech a třásly se v marném pokusu o zahřátí. Musí mu být zima, uvědomila si; vţdyť má na sobě jen spodní prádlo (halící pouze ty nejintimnější partie). Její pohled k tomuto kusu oblečení automaticky sklouzl, ale ona ho ihned odvrátila. Její tváře se zabarvila dočervena. Její mysl jí zradila. Kdyţ tu tak seděla, uvědomila si, ţe Jason zase nění tak špatný chlap, jak si vţdy myslela. Z hlubokého přemýšlení jí vytrhl aţ Geronimův hlas: ,,Mělo by to drţet, a kdybychom měli hypospray, uţ by běhal jako čiperka. Ale teď budeme rádi kdyţ bude při vědomí.“ ,,Specialisto! Provedl jste nucené odvětrání celé lodi?“ trochu se zmátořil Jason. ,,Bohuţel to z můstku zablokovali“ sklopil oči Geronimo. "Tady je nadporučík Cross. Zajistěte strojovnu tricobaltovými náloţemi a stáhněte se. Primární úkol splněn a my jsme pod těţkou palbou, takţe nařizuji ustup!“ Nálada ve strojovně se znatelně změnila. Byla dokonce i uvolněnější neţ před tím. Na Kateině tváři se objevil úsměv. To dodalo Jasonovi lepší náladu, rozhlédl se kolem sebe a našel katanu. Kdyţ to zpozorovala Kate našla dokonce i pochvu, katanu do ni zasunula, zavěsila ji ke svému pasu a chytla zkrvaveného Jasona za paţi. ,,Serţante můţete vstat? Musíme pryč!“ ,,Tak tohle nepůjde,“ zkonstatoval zklamaně a zhrzeně Geronimo. Morálka opět poklesla a oba mariňáci usilovně přemýšleli, zatímco Jason leţel na podlaze. Z jejich tichého rozjímání je vytrhl aţ zvuk vysílačky. ,,Bravo B posílám vám souřadnice runaboatu. Máte 50s do odletu!“ HUD, který Kate vyjel v průzoru helmy, jí zobrazil nepříznivou pozici runaboatu. Kate změnila mapu na taktické a skenovací systémy. A pak se zhrozila. ,,Je to pěkně daleko!“ Geronimo, povahou nedůvěřivý, si na svém HUDu vyjel pozici, aby se mohl podívat na to, co znamená slovo "daleko". Pak jen zkonstatoval. ,,Se serţantem to nestihneme.“ Nastalo smrtelné ticho, které prolomilo Jasonovo odfrknutí. ,,Jděte beze mně je to rozkaz.“ ,,Tak to teda NE!“ vykřikla Kate a pustila se do vysílání nouzových zpráv. ,,Tady Bravo B pro Bravu A. Potřebujeme palebnou podporu a medika! Opakuji, nutně potřebujeme medika!“ ,,,Bravo A slyším, ale máme přímý rozkaz stáhnout se do runaboatu! Bohuţel.“ ,,Ale serţant Berm je raněn! Potřebuje pomoct, posílám souřadnice.“ ,,Bohuţel já s tím nemůţu nic dělat. Mám své rozkazy.“ Jason si celý dialog vyslechl a pak na Kate zařval. ,,Jděte!“ ,,Ne. Nikdy,“ autoritativně zamítla Kate. 50s bylo pryč a jeden poloprázdný runaboat opouštěl Romulanský křiţník. Geronimo sledoval HUD trikodéru, který ukazoval stále větší mnoţství infračervených zdrojů za jedněmi dveřmi. Docela rychle mu došlo, ţe se asi budou chtít dostat dovnitř a tak na prázdnou strojovnu akčně zařval. ,,Musíme odtud rychle pryč.“ Společně s Kate chytil Jasona za ruku a táhl ho ke dveřím. Těţko říct, zda byl Jason v té chvíli při vědomí. Jason nepatřil sice k nejtěţším členům posádky, ale rozhodně bylo třeba pořádné
síly, aby ho odtáhla aţ sem do úzké boční chodby. Kate i Geronimo si museli na chvíli oddechnout. Mariňáci se nacházeli v bezradné situaci. Jakýkoliv únik byl téměř nemoţný, jejich velitel nebyl schopen chůze a zanechával za sebou krvavou stopu. Pokud by je vystopovali a zajali Romulané, byli by podrobeni krutému mučení. Ani jeden z nich nevěděl, co teď. Ale brunetku po chvilce napadla revoluční věc. ,,Kde je ten hangár?“ ,,Myslím, ţe tudy,“ ukázal prstem Geronimo. Dvě osoby táhly třetí v červenobílém spodním prádle, jak nejrychleji mohli, kdyţ tu se ozval překvapivě komunikátor. Všichni tři mariňáci v něco takového ani nedoufali. ,,Tady je Stukov, Lt. Stukov, lokalizujte se!“ Tahle věta dodala všem třem tolik energie a nadějí, ţe Kate ani nemusela Jasona pokládat na zem aby mohla provést ten důleţitý úkon. ,,Zasílám souřadnice.“ Netrvalo to ani 15s, a přiběhli pouze dva mariňáci. I kdyţ se Kate tvářila trochu zklamaně, byla ráda i za tuto pomoc. Bylo ji jasné ţe jestli tohle udělal Stukov proti předpisů a riskoval tak jen kvůli jednomu z jeho vojáků. Jo, mariňáci, ti umí drţet při sobě. ,,Tohle doktor Ray Green,“ řekl Stukov a ukazoval na mariňáka, který uţ klečel na Jasonem. ,,Ztratil mnoho krve, ale jinak je vcelku v pořádku, pár hyposprayu ho postaví na nohy. I kdyţ bych zase nepřeháněl jeho moţné vyhlídky." Všichni přítomní si oddechli, i přes to drobné upozornění, ať jsou realisti. Ano, zdaleka ještě neměli vyhráno. Proti nim se objevila skupinka romulanů a Kate společně s celou skupinou poklekla a zalícila. Phaserová palba bubnovala o stěny této úzké chodby. Romulané byli v přesile, avšak prostředí hrálo pro mariňáky. I Jason v leţe střílel z MIPPY, kterou měl celou dobu zavěšenou okolo krku. Stukov naznačil dvěmi prsty proti útok a 4 mariňáci vyrazili dopředu, zatímco Jason pomalu pokulhával za nimi a opíral se o měkký povrch stěn. Romulanů nebylo tak moc, jak se zprvu zdálo. Palba ustala a Stukov byl hrdý na své mariňáky. Pak si uvědomil ţe stále ještě jsou daleko od domova a přenocovat tu rozhodně nehodlal. ,,Tak co teď?“ zeptal se Stukov Kate na plán. Kate jen pokrčila rameny koukla Na HUDD a pak se podívala za roh zatímco Stukov nedočkavě přešlapoval s jeho historickou zbraní v ruce. A pak se brunetka vrátila její tvář zářila úsměvem a ihned začala sdělovat radostné noviny. ,,Tady za rohem je hangár hlídá ho dvojce stráţí, jdete se mnou?“ ,,Ale jistě já jsem pro kaţdou srandu,“ ozval se Stukov. A pak společně s Kate vyběhli proti dvou stráţím, kteří neměli vcelku šanci. Za nimi šel Geronimo Nergo a Ray Green, jenţ nesli na ramenou Jasona (přece jenom to bylo rychlejší neţ ho nechat, aby se plazil podél stěny). Před nimi se otevřel hangár, byl téměř prázdný, jen v rohu parkovalo asi pět raketoplánů typu Scorpion. Nikde nikdo.
,,Máme štěstí," poznamenal Stukov. Celá skupina dorazila k raketoplánům. Byli dvojmístné. ,,Tak a kdo to umí řídit?“ zeptala se velice významně s obočím nahoru Kate. Jason zvedl ruku a k němu se přidali ještě Geronimo a Stukov. Otevřeli první raketoplán a do něj naloţili Jasona. ,,A kdo s ním poletí?“ zeptal se celkem znechuceně Geronimo. Kate na něj vrhla ještě znechucenější obličej a něţně pravila. ,,Já.“ Její snaha dostat se do raketoplánu však byla marná, v kombinéze to nešlo. Bylo třeba sundat si nástavbové části. Zatímco si čtyři mariňáci sundavali ze sebe chrániče a další "nepotřebnosti" ve skrytu raketoplánů, otevřeli se dveře a dovnitř vběhlo deset pilotů. Jeden z raketoplánů se na to otočil a začal po těchto romulanech střílet. První z nich dostalo zásah a ostatní zase rychle vyparkovali pryč. ,,Hezký,“ naskočila odstrojená Kate na zadní sedadlo raketoplánu, který ještě chvíli čekal na to, neţ se nalodí i Geronimo a Stukov. Jako poslední pomalu odlétal z hangáru Jason, a do toho se nenadále se otevřely dveře a za posledním raketoplánem vyletělo microtorpédo. Jason dupnul na plyn a prudce vyletěl z Alfy. Vytvořeno společně Jasonem Bermem a Alexejem Stukovem za palebné velitele Chadwicka. A za konzultací s Martelem Tarkinem. Název: Rozuzlení Autor: Natalia Youds Lokace: USS Scorpion Raketoplán typu 10 rychle stoupal řídkou horní vrstvou pozemské atmosféry. Kapitán Natalia Youdsová seděla na sedatle kopilota a kochala se výhledem z okna. Ne, ţe by se zrovna teď bylo čím kochat, byla vidět pouze světle modrá plocha, ale Nat nebyla za jedno zvyklá se vozit a za druhé tušila, ţe kaţdou vteřinou se musí opar rozplinout a objeví se hvězdy. Navíc ji nějak nenapadalo co jiného by mohla dělat. Poslední téměř tři měsíce strávila kromě několika krátkých návštěv v San Francisku téměř výhradně v Philadelpii. Byl to zvláštní pocit po té dlouhé době zase spát ve své vlastní posteli, v dome kde vyrostla. Stejně zvláštní pocit bylo mít
teď na sobě znovu uniformu Flotily, za toho čtvrt roku ji téměř nevyndala ze skříně. Konečně se objevily hvězdy, Nat musela uznat ţe některé věci prostě nikdy neomrzí. Neţ se dostanou do marťanského sektoru ještě nějaká doba uplyne a poručík, který raketoplán pilotoval nevypadal zrovna pouţitelně pro jakoukoliv konverzaci. Její myšlenky se sami od sebe vrátily o čtvrt roku zpátky, kdy ještě byla na palubě Scorpionu... "Alabama hlásí, ţe jsou oba připraveni k transportu," řekl transportní důstojník. Nat se narovnala a sepjala ruce za zády: "Energii." Na plošině před ní se objevil důvěrně známý proud hmoty. Během několika vteřin se postupně zformoval to konkrétních tvarů aţ ze sebe vydal vyslance Tarkina společně s Thomasem Johnsonem. Dvě postavy se materializovaly na své domovské palubě. Vyslanec Tarkin stál o něco mále vepřeději, zatímco nadporučík Johnson stál vzaději. Stačila chvíle, aby se Mat rozkoukal kolem. Jeho pozornost ihned padla na kapitána lodi. Změřil si ji od hlavy aţ k patě pronikavým pohledem. "Není nad to být doma." Utrousil Martel. "Ráda vás zase vidím. Oba." Kapitán se při tom slovu podívala na Martela, aby ho ujistila ţe to myslí váţně." "Kapitáne, pokud dovolíte šel bych do své kajuty. Potřebuji si trochu odpočinout. Zítra vám podám uplnné hlášení," ozval se Thomas hlasem, který nemohl nikoho nechat na pochybách, ţe ani trochu nepřehání. "Samozřejmě nadporučíku." Diplomat doprovázel odcházejícího nadporučíka pohledem, ve kterém bylo moţno odporozovat vděčnost. Byl skutečně rád, ţe ho zachránil Thomas. Na celé palubě mu bylo jenom pár lidí tak blízkých jako on. Z důstojníků Hvězdné flotily to nebyl ovšem nikdo. "Hezky si odpočiňte." Popřál odcházejícímu Martel příjemnou relaxaci a znovu se zastavil pohledem u kapitána. Ta nadporučíkovi věnovala rovněţ přání hezkého odpočínku a jeden ze svých povzbuzujících úsměvů. Nechtěně se také usmál nad nastálou situací. Thomas byl asi spojujícím článkem mezi Tarkinem a Youds. Jakmile však nadporučík odšel, vytratil se i úsměv. "Myslím, ţe uţ také půjdu, kapitáne." Naopak kapitán se usmívat nepřestala. V tomhle gestu byla natolik zkušená, ţe ani Martel od pohledu nepoznal jestli je to přetvářka nebo je kapitán skutečně ráda ţe je zpátky. Pravdou ovšem také bylo, ţe smějící se kapitán vypadala mnohem lépe neţ kdyţ se o totoéţ pokoušel Martel. "Samozřejmě, vyslanče. Jenom jedna věc, aţ budete hledat své kanceláře konzul Hans je
přesunula na palubu 3. Ve vašich kancelářích a v jejich okolí se vyskytl menší problém z vodovodním potrubím." "H´ten chRel." Proklel Martel nechtěně romulansky. Tohle se mu prostě musí stát vţdycky, kdyţ někam spěchá. Na palubě je výsledek jeho obchodu, ale jeho kanceláře jsou zatopeny. No bezva. Ještě ţe ta Hans aspoň něco zařídí za něj. Kdyby neměl ji, asi by mu pomyslně chyběla pravá ruka. Nemohl se však přestat dívat na kapitána a její blaţený úsměv. Jeho tvář byla zase naopak naprosto ledová, pokusy o úsměv raději rychle zavrhl, neboť v takové situaci vypadal buď bestiálně, nebo komicky. "Tak budu tedy muset na palubu 3." Kdyţ o tom zpětně přemýšlela, bylo tohle naposledy pro další tři dny, kdy kapitán Tarkina viděla. Tenhle člověk měl tu vlastnost, ţe se dokázal na dlohou dobu prostě zašít u sebe v kanceláři a nezáleţelo na tom, jestli to je přepychově zařízené křídlo lodi jen pro diplomatický sbor nebo provizorní spojení několika kajut pro niţší důstojníky s jejich jídelnou. To všechno se změnilo o tři dny později, kdy společně s dvěma členy stráţe napochodoval rozčileně na můstek a bez zaváhání si to zamířil přímo ke křeslu uprostřed. Vyslanec Tarkin si musel pročíst hromady hlášení a podepsat snad milion věcí. Příšerné. Na jednu část své povinnosti se však těšil, musel zajít na můstek. Konzul Hans na něm ihned poznala, ţe vyslanec dospěl k bodu, o němţ se i ona domnívala, ţe mu zvedne náladu. Četl to hlášení a hltal kaţdé slovo, nakonec se na jeho tváří obejvil úšklebek. Ten mu šel o mnoho lépe, neţ úsměv. "Stráţ!" Houkl Tarkin a v přístím okamţiku se v místnosti objevili dva důstojníci diplomatické stráţe. Martel sbalil PADD, dal si ho tuniky a upravil se. Na můstek se přeci chodí jen vhodně oblečen a upraven. Pak vyrazili na můstek. Dveře turbovýtahu sykly a konečně se před Tarkinem a jeho doprovodem objevil můstek. Neomylnými kroky vystartoval vyslanec ke kapitánskému křeslu. Kapitán jen na můstku pěkně uvítala. Nevěděl, zdali je potěšen, nebo řádně rozčílen, ale v tento okamţik se tyto pocity kombinovaly. "Zdravím vás vyslanče," řekla Nat které se špatně dařilo skrýt překvapení. "I já Vás, kapitáne. Mám jen jednu jedinou otázku - odkdy federální lodě útočí na plavidla cizí vlády bez důvodu?" Nat hodila očkem po okolí. Jeden z bezpečnostních důstojníků drţel ruku nápadně blízko svému phaseru, i kdyţ se snaţil vypadat, jako ţe je to momentálně nejpohodlnější pozice. Zdá se, ţe si posádka na podobné scény ještě nezvykla. "Do mé pracovny," řekla rezolutně. "Nebo co?" Odpověděl stějně rezolutně Martel.
"Jak malej harant," pronesl kdosi z osazenstva můsku. Nat naklonila hlavu na stranu. "Myslela jsem si ţe to budete povaţovat VY za vhodnější. Ale pokud chcete probírat informace, které SFI společně s DSRF označila za přísně tajné na lodním můstku, já svojí posádce naprosto důvěřuji." Kapitán mluvila tónem, který jasně dával znát, ţe na podobné tahanice náladu nemá. Martel nasadil svůj typický chladný výraz. Nebylo nyní ani náznaku po nějaké emoci. Nejraději by to však kapitánovi udělal, nejraději by to tady všechno probral pěkně před posádkou. Zná toho na Youds dost. Víc, neţ si ona sama myslí a víc, neţ by byla posádka schopna snést, ale ke své neskonalé lítosti musel zkonstatovat, ţe si to nemůţe dovolit, neboť musí chránit zájmy Federace. "Pokud je DSRF označil za přísně tajné, je mou povinností je udrţet v tajnosti." Zkonstatoval klidným halsem Tarkin a bez ohledu na kapitána šel do její pracovny. Nat pokrčila rameny a vešla dovnitř hned za ním. Posadila se do svého křesla a stiskla tlačítko na panelu. Potom ho prudce otočila aby na něj vyslanec viděl. "Tohle je kompletní databáze IRW Terrh," řekla jednouduše. "A?" "Jsou v ní obsaţeny plány romulanské zbraně k ničení sluncí, kterou vyvíjeli hluboko ve svém prostoru. Také jsou tam informace o rozkazech, které vydalo velení Tal´Shiar, jejichţ hlavním vykonavatelem byl admirál Telik. Jeho úkolem bylo zajistit jakékoliv podobné zbraně, které by mohla mít Federace nebo kterákoliv jiná z mocností. A to za jakoukoliv cenu." Nat se opřela do křesla. "Mé rozkazy zněly zajistit případné důkazy za jakoukoliv cenu." Zakončila svou řeč kapitán. Martel Nataly ani moc neposlouchal a šel si v klidu k replikátoru. Kdyţ k němu přišel, něco neznatelně zamulal a replikátor vydal svůj tradiční zvuk. Poté se Tarkin otočil a v ruce dva hrnky s černým čajem. Přešel ke stolu, kde seděla kapitán a postavil před ní jeden z hrnků. Sice osobně čaje moc nepil, ale v těchto situacích se jistě hodili. V absolutním klidu se také posadil do protějšího křesla a napil se. "Pozor, je to horké." Řekl zcela bezcílně. Pak se opět zadíval na velícího důstojníka. Zcela očividně byla spokejena se svou prací. Mat se však za krátkou dobu působení v DSRF naučil jednu věc, pěšák je vţdy obětovatelný. Proto vytvářel jakýkoliv dojem nepostradatelnosti a důleţitosti. Kapitán Youds si to zjevně neuvědomila. "A mohu se zeptat, kdo Vám ty rozkazy vydal?"
Nat vyrobila na své tváři jasný škleb, podle kterého Mat poznal její odpověď ještě dřív neţ byla vyslovena: "Je mi líto, vyslanče. Ale není v mé pravomoci vám tuhle informaci sdělit." "Jak myslíte, kapitáne. Ve své podstatě je mi to i jedno." Odpověděl vyslanec. Tahle informace byla sama o sobě bezpředmětou, neboť později se na to tak či tak přijde. A postup času dává pouze více moţností k jistým taktickým krokům. Nechtěl to nyní řešit. Měl mnohem, mnohem důleţitější práci, neţ tady kapitánovi něco říkat. Pokud měla rozkaz, tak ho měla. Jenom jedno musel vědět. "Pouze jedno nyní musím vědět, kapitáne, a to z hlediska Vaší bezpečnosti. Byla to Rada Federace?" "Jeden z vašich nadřízených, vyslanče." "Takţe to nebyla Rada Federace. Nezbývá mi, neţ abych Vás tedy, kapitáne, nechal zbavit velení a uvěznit pro válečný akt." Pronesl stoicky Mat a znovu usrkl ze svého šálku. Nat se usmála: "Souhlasím, ale otázkou je, jestli je v zájmu Federace abyste něco takového udělal." "Není to v zájmu Federace a ani v zájmu mém, kapitáne." Dal v odpověď Martel Tarkin. Nebude to nějaký blbý rozkaz, či nahodilá situace, aby Youds přišla o své frčky a o velení, ale bude to jeho cílevědomá vykonstruovaná akce, která ji zničí ţivot a kariéru. Nic jiného to být nesmí. Řekl si pro sebe vyslanec. "Není to v zájmu Federace z jednoduchého důvodu. Uţ asi 3 hodiny se na všech masmediálních kanálech Federace vysílají nadšené zprávy o statečné posádce USS Scorpion, která porazila mnoho násobně silnějšího nepřítele díky svému skvělému důvtipu, své vynalézavosti a také díky své skvělé sehranosti. Z hrdinů se nemají dělat mučedníci." Hrdinové...to bylo slovo, které by Nat nejraději neslyšela. Po té co se vrátili na Zemi obdrţela několik gratulací od admirálů i jiných funkcionářů. Jenomţe ona, posádka, dokonce i Tarkin byly pouhými nástroji v cizích rukou. Nebylo na tom vůbec nic hrdinského, v té bitvě zahynulo před 150 členů posádky Scorpionu, nemluvě o mnohem větším mnoţství Romulanů. Za normálních okolností by si Romulanská říše určitě nenechala napadení jednoho z jejích vlajkových plavidel jenom tak líbit, ale v tomto případě přes velkolepé výhruţky které veřejně zazněly celá záleţitost během několika týdnů postupně utichala. Nat mohla jenom tušit, ţe je to práce DSRF, který obratně operuje s informacemi, které se jim podařilo přinést. A kdo ví s čím ještě... Po této schůzce z Tarkinem byl zase dva dny klid. Loď jiţ byla více neţ napůl cesty zpátky k Zemi, kde ji jako odměna za dosaţený úspěch měl čekat přednostní refit v docích Utopia Planitia. Toho večera se však stalo něco neočekávaného.
"Madam, přijímáme prioritní zprávu ze Země na kódovaném kanálu." "Přepojte mi to do pracovny." Reagovala Natalie téměř mechanicky. Za poslední den to byla uţ alespoň třetí taková. "Je mi líto, madam." Odpověděl OPS trochu váhavě. "K jejímu otevření je potřeba autorizace stupně deset v kombinaci s diplomatickým kódem DSRF." "Coţe?" Ujelo kapitánovi. Potom zhuboka vydechla. "Můstek vyslanci Tarkinovi. Sejděte se se mnou prosím v konferenční místnosti." Martel uţ nějakou hlášku od kapitana čekal, neboť mu také došla tato podivná zpráva. Nikdy se ještě nestalo, aby k otevření zprávy byly nutné dva kódy, navíc dva tak rozdílné kódy.Situace to ale asi vyţadovala, takţe se vyslanec poslušně sbalil a odcupital od konferenční místnosti. Kdyţ vstoupil, kapitán jiţ čekala. "Kapitáne." Oslovil důstojníka Flotily formálně zástupce Federace a čekal, co se bude dít. Nat se kývla na pozdrav a zahleděla se na monitor s logem Federace. "Pane Tarkine, nějaké tušení o co půjde?" "Aboslutně ţádné tušení, kapitáne." Zavrtěl hlavou vyslanec. Poté oba přítomní udělali to jediné, co jim zbývalo, tedy ţe zdali své autorizační kódy. Počítač je souhlasně potvrdil a vzápětí se uţ na monitoru objevila tvář v diplomatickém úboru u kterého nebylo moţné přehlédnout pět zlatých šestiúhelníků označující diplomatickou hodnost. Na monitoru nebyl nikdo jiný neţ velvyslankyně Sakatath. "Excellence," pozdravila Nat s drobnou úklonou. Bylo to poprvé, kdy Martel slyšel kapitána pouţít tohle oslovení bez stop ironie. Poté co se uklonila Nataly, totéţ gesto učinil Martel. Téţ se lehce uklonil a rovněţ oslovil osobu, jejíţ tvář byla na monitoru. O těch nádherných pěti zlatých šestiúhelnících se mu mohlo skutečně jenom zdát. "Vaše Excellence." "Ráda bych Vám nejprve oběma pogratulovala k splnění vašich misí. Oba jste prokázali Federaci neocenitelnou sluţbu. Informace i zbrani na ničení hvězd i údaje o technologii fázového maskování jsou pro nás nesmírně cenné. Oba jste mé rozkazy splnili na výbornou." Nat nedůvěřivě pohlédla na Martela. Ale v přítomnosti generálního tajemníka Rady Federace se i ona dokázala kontrolovat.
V následujících několika minutách jim Sekatath znovu popsala celou jejich operaci, a oba tak zjistili, ţe skutečně byli pouze loutkami v hře, která se odehrávala někde úplně jinde a byla pečlivě naplánovaná jiţ od počátku. Z tohoto rozhovoru, se kapitán vzpamatovávala celé ty dlouhé tři měsíce. V duchu se zařekla, ţe uţ nikdy nechce mít nic společného s DSRF a nějakými jeho úkoly, přestoţe podvědomě cítila, ţe tomu tak nikdy nemůţe být. Tohle prostě byla Federace. Způsob jakým fungovala se zas aţ tak nelišil od jiných mocností, jenom to tak vypadalo. "Aţ se vrátíte na Zemi, kapitáne, budete vy i vaše posádka vyznamenáni." "Děkuji, madam." Odpověděla kapitán napůl nepřítomně. "A pokud jde o vás vyslanče," obrátila se na Martela, " s pravomocí mě svěřených Radou Federace vás tímto za vaše zásluhy jmenuji delegátem DSRF." Delegát! To slovo se v Martelově hlavně ozvalo snad 1000x. Znělo tak krásně, tak sladce, tak báječně. Kamennou tvář si však Mat musel zachovat, ať chtěl, nebo ne. Sakatath neměla příliš pochopení pro emoce a jejich projevy, ať uţ kladné, nebo záporné. Tarkin rychle musel zformulovat nějakou odpověď, ţádná se však nedostavovala. Myslet, myslet... Ale nic. Bude muset stačit klasika. "Děkuji, Vaše Excellence. Je mi ctí slouţit Federaci." V ten okamţik si však uţ delegát Tarkin vzpomněl na asteroid a na nabídku svého bratra. Mohla ho skutečně na druhé straně barikády čekat nějaká budoucnost? Lepší budoucnost? To uţ se asi nikdy nedozví, nicméně hodnost delegáta uţ není tak nízká. Hvězdy kolem se přestaly míhat v tom šíleném warpovém kolotoči a před raketoplánem jasně zářila oranţová atmosféra první plnohodnotné planety na kterou lidé vkročili a nebyla jejich domovem, Marsu. Z této vzdálenosti byly doky Utopia Planitia pouhou skvrnou, ale neuvěřitelnou rychlostí se zvětšovaly. Natalie okamţitě zapoměla na všechny útrapy minulé mise. Probudil se v ní znovu kapitán Hvězdné Flotily, výzkumník. Nemohla se uţ dočkat aţ ho uvidí. A nečekala dlouho. Hned v jednom z nejbliţších a také největších doků byl. USS Scorpion, třída Sovereign refit, díky ţádosti velvyslankyně Sekatath refitovaný v rekordním čase a momentálně nejlepší a nejsilnější ze všech sovereignů, které Flotila měla, včetně Enterprise. Nat uţ se nemohla dočkat aţ konečně znovu usedne do kapitánského křesla. Loď teď čekají mnohé změny. Byla vyčleněna z flotily Theta a z neoficiální pozice asistenční lodi DSRF. Teď uţ ţádný Tarkin na palubě, ţádné mise pro záměry vlády. Tentokrát poletí tam, kam se dosud člověk nevydal...
Vytvořeno Natalií Youds a Martelem Tarkinem Název: After party Autor: Jason Berm Lokace: Holosimulator
Mezi zasněţenými vrcholky hor, uprostřed borovicových lesů vyčuhoval ze sněhu staře vypadající dřevěný srub. Jason si s tvořením tohoto programu hrál pěkně dlouho. Moţná byl puntičkář ale tady aţ na sklep který trochu upgradoval všechno zcela sedělo se skutečností. Dokonce si počítač i sám od sebe zjišťoval jaké je počasí u Cree lake a to promítal do této holosimulace.
Jeho pohled spočinul na objekty zhruba 3 m před ním. Byly zde sněţné skútry a jedno psí spřeţení. Jason se chopil psího spřeţení. V jeho tváři se objevilo uspokojení jako by se dostal do svého ţivlu. ,,Heo“ Zařval a saně se rozjeli směrem ke srubu. Jenţe ne přímo Jason si chtěl ten pocit pořádně uţít a vychutnat. Saně na plošince před srubem vyváděly nejrůznější otočky. Slunce pomalu zacházelo za obzor a Jason si uvědomil ţe uţ by měl jít dovnitř do srubu. Setmělo se, Z mraku který lehce překrýval měsíc v úplňku se pomalu na zem začali snášet sněhové vločky. Jason vešel do srubu, usadil se v pokoji. Velkými okny které se moţná ani do tohoto prostředí nehodili pozoroval jak padá sníh, rozjímal o ţivotě a smrti a hlavně o poslední akci. Z jeho rozjímání ho vytrhla desátník Kate Mallenstone. Za čtvrt hodiny měla začít party a Kate Jason popadal o pomoc za barem. Byla z jeho skupiny. ,,Desátník Kate Mallenstone se
hlásí do služby pane". Jason neodpověděl jen podal Kate která byla ještě v pozoru skleničku vina a zavrčel ,,budeme si tykat ne?“ Kate souhlasně přikývla a usrkla červeného vína. ,,A Kate vem si něco civilního ok?“ tentokrát však kate souhlasně nekývala ale nasadila udivený výraz pak se otočila a odešla zřejmě do kajuty pro nějaké šaty. Jason se opět usadil v křesle. Sněţení zesilovalo a po chvilce se opět ozvalo typické zavrzání vchodových dveří ve srubu ,,Tak se pojď ukázat!“ zvědavě pravil Jason. K jeho zděšení se neobjevila Kate ale jakýsi Romulan co připomínal Tarkina a nebyl sám. Jason vytřeštil oči, zkoprněl, tohle byl člověk kterého tu rozhodně nečekal, a pokud tak by neměl pod paţí a v rukou flašky. Jason seděl a koukal na Tarkina jak na zjevení. Následovala chvilka ticha. Vyslanec Tarkin se rozhodl využít příležitosti a oddechnout si od každodenních i velkých starostí. Ve své kancléři, kde se připravoval na odchod, byl pouze v doprovodu konzula Hans, jeho pravé ruky a jedné z mála osob, které měl rád a kterým důvěřoval. Byla tu vždy, když jí potřeboval a jednala v jeho prospěch. Mnohdy nad rámec svých povinností. Někdy se až Mat divil, kolik lhostejnosti a krutosti v ní musí být. Měl však na paměti i slova jednoho významného muže - smrt jedince je tragédie, smrt miliónů statistika. A tento muž měl pravdu - když se něco stane jednotlivci, tak se vše kolem něj pitvá, ale když potká smrt miliony, tak se důležitá fakta o nich zastřou.
"Vzala jsem pro jistotu i nějaké pití. Nereplikované."
Mluvila Hana, aniž by si všímala toho, jak Martel reaguje. Martel si dál srovnával PADDy. Nemohl se rozhodnout, jestli mají být na pravém, či levém rohu stolu, kam dát počítač, co se zápisy, kam dát materiály apod. Nakonec to vyřešil jednoduše smetl všechno se stolu s tím, ať to vyřídí sekretářka. Madline na něj upoutala svůj vědecký hloubavý pohled. Tohle nebylo vyslancovo obvyklé jednání. Od té doby, co se vrátil z asteroidu s nadporučíkem Johnsonem, nějak Martel nemohl překonat psychickou zátěž. Konzul četla lékařské zprávy o tom, jak se Martel několikrát za noc budí a studuje, zdali není zase nějak zasažen, nebo tak.
"Samozřejmě, vyřídím jí to."
Konstatovala suše Madline Hans. Tarkin se svalil do křesla a otočil ke hvězdám. Měl jít na večírek, kterého si možná ani neužije. Budou tam všichni a přesto všechno, jenom pár vyvolených bude znát pravdu o tom, proč se musela odehrát takto strašlivá bitva, proč tolik plamínků života muselo zhasnout. Kvůli jedné velké politické mašinérii. Jedinou útěchou pro Mata bylo, že na tohle všechno dokázal velmi rychle zapomenout. "Má-máme všechno?"
"Ano. Vše podle Vašich pokynů a i něco navíc. Nevíme, jak dlouho bude probíhat tento večírek." "Tak fajn. Ukažte, taky něco vezmu."
Prohodil diplomat, když viděl, jak jeho pobočník pobírá různé flašky replikovaných i neprelikovaných nápojů. Každý vzal něco, ale museli se snažit, aby to všechno pobrali. Nakonec zhodnotitili, že nebude lepší vzít jenom ty nereplikované. Replikátor bude jistě přítomen i tam. I nereplikovaného alkoholu však bylo dost.
Cesta k opravenému holosimulátoru šla poměrně snadno. Dveře holomístnosti se otevřely a před diplomaty se objevila nádherná přírodní scenérie zimní krajiny. V dáli bylo možno vidět srub. Pár metrů od vstupu bylo hned několik dopravních prostředků. Vypadaly dost zastarale, takže se Madline a Martel raději nechali vézt hologramem. Ten celou cestu jenom mlčel a jednal, jakoby se nic nedělo. Konečně kola vozidla zastavila a srub byl pouze pár metrů před nimi. Začal se zvedat vítr a nově příchozí sníh padal s velkou intenzitou. Vyslanec i konzul rychle sbalili své věci a došli k srubu. Dveře se podařilo otevřít poměrně rychle i přes jejich masivní konstrukci. Po výzvě seržanta Berma tedy diplomaté vstoupili.
"Zdravím, je to otevřená společnost?"
Spustil Tarkin vůči zjevně zaskočenému Bermovi.
,,Ale ano“ pousmál se Jason povstal a podal Tarkinovi ruku ,,Jason Berm těší mně“
"Vím, kdo jste seržante."
Odpověděl mile Martel. Docela rád by podal ruku, ale všechny jeho horní končetiny byly poněkud zaplněné alkoholem. Proto popošel do místnosti a odložil svůj náklad na nejbližší vhodnou plochu. Pak se otočil k Jasonovi a ruku přijal.
"Vyslanec Martel Tarkin a tato milá dáma je konzul Madline Hans."
Představil Mat svou pobočnici. Upřímně by se divil, kdyby je seržant neznal. Podle jeho informací byli oba na palubě plavidla značně populární.
Jason pokynul prvním hostům aby se posadili na ratanový gauč.,,Mohu vám něco“ Zavrzání dveří na chvíli přerušilo Jasonovu řeč A to co jimi vešlo ji přerušilo trvale. Zatímco oba diplomate tu postavu z gauče nemohli ani vidět Jason vypadal jak dingo co poprvé vidí labuť. Do dveří vstoupila Kate. ,,Vypadá jak bohyně“ prohnalo se Jasonovi hlavou zatímco se k němu přibliţovala vysoká brunetka ve ţlutém topu.. Jason si najednou uvědomil co nedokončil,,na na nalít?“ Kate vstoupila do místnosti ve které seděl i Martel Tarkin. ,,Jakpak se ti líbím?“ zeptala se kate a udělal před Jasonem otočku. Její tělo vypadalo zezadu stejně dobře jako zepředu a Jason si povzdechl,,Jo je to skvělý fakt ti to sluší zvlášť ten top“ a pak se Jason jen tak pousmál. A Kate přešla k vyslancovi a rozverně pravila ,,Něco dobrého k pití?“ Nešlo si nevšimnou Bermova výrazu během příchodu této slečny, možná paní. Konzul ji sjela jenom jedním pohledem a nevěnovala jí dal pozornost, tedy aspoň ne očividnou pozornost. Martel vstal a přesedl si do křesla, zatímco jeho pobočnice zůstala sedět na gauči. Madline se v tu chvíli musel usmát sama pro sebe. Přeci ten Tarkinovský individuální duch přežívá.
"Ano, dám si whisky, děkuji."
,,Tu co jste přinesl“ pravila děsně roztomile Kate a to spíš na Jasona neţ na Tarkina Tarkin jen pokývl a Kate nalila 4 sklenky a usadila se na gauč vedle Madline. Po par minutách příjemného hovoru Musela kate vstat a nalívat za barem neustále přicházejícím hostům. Jason taktéţ jiţ uţ neseděl a
vítal rychle se mnoţící hosty.
Velké dřevěné místnosti nepravidelného tvaru vévodil masivní krb. Jeho příjemné rudé světlo vyhřívalo prostor i tváře shromáţděných členů posádky. Světlo lustru, který na tuto budovu působil až moc rustikálně, osvětlovalo jejich tváře které se barvili do žluta. Jason seděl v ratanhovém křesle s bílým potahem a pomalu ucucával whisky z broušené sklenici s emblémem lososa. Jeho mysl se soustředila jen a jen na Kate, jakoby ostatní hosty moc nevnímal, dokonce nevnímal ani přírodní scenérii, která se odehrávala za velkými okny této místnosti. Zelená polární záře osvětlovala společně s měsícem bílou noční krajinu, kde se objevovaly obrysy sobů a rosomáků. V posuvných dveřích, jediném vchodu do světnice, se objevila štíhlá postava kapitána. Jako vždy vypadala zcela nespoutaně, její tvář zářila blahem. Bylo to poprvé co ji takhle Jason viděl. Kapitán zamířila k dřevěnému baru, jenž byl elegantně utvořen z kuchyňské linky a nacházel hned vedle vchodu. Jason se postavil, teprve teď si uvědomil kolik je tu lidí, jeho pomalé ale jisté kroky mířili ke kapitánovi, který dosud unikal pozornosti ostatních. Vzal ji pod paží a kývl na Kate. Bylo to jejich znamení. Mezi hosty se začínaly objevovat skleničky s šampaňským. Jason a kapitán vystoupili po schodech nahoru do druhého patra odkud byla vidět celá ta obývací místnost jako na dlani.
To že nahoře stojí kapitán zpozorovali brzo i ostatní a místnost se rychle utišila:
"Zdravím vás. Jsem ráda, že se všichni dobře bavíte. Máte důvod, vyhráli jsme!"
"Ale neměli bychom zapomenout na ty všechny, kteří tu s námi nyní nejsou. To oni umožnili tohle vítězství. Takže nebudu to víc zdržovat." Kapitán pozvedla sklenici: "Na naši posádku!" Zazněl jásot a cinkot skleniček a zábava se rozjela na plné otáčky.
Po proslovu, který byl zakončen přípitkem, zamířil Jason ihned za Kate jeho tělo bylo plné emocí, které museli ven. Jeho nohy rychle sbíhaly z příkrého schodiště, kdyţ tu se najednou zastavili a Jason ztuhl. Všechno co chtěl říci nevěděl jak. Hlavou se mu honily tisíce moţností jak by jeho rozhovor s Kate mohl vypadat. A on nevěděl co má říct jako první. Jeho myslí prolítla myšlenka takřka revoluční. A Jason se opět rozeběhl ze schodů dolů. Avšak místo ke Kate zamířil na záchod. Jakmile se za ním zavřely dveře Jason si trochu oddychl a pak spustil ,,počítači uprav program Jason srub Alpha za běhu, Změň slet skladeb a následující skladbou bude Baby it`s cold outside od Toma Jonese“ Jason chvíli čekal na odpověď monotónního počítače, nakonec se ozvala kýţená věta ,,Provedeno“ a konečně mohl za Kate. Sám pro sebe si opakoval pořád dokola ,,Jsi chlap a máš odvahu“. Jakmile se dostala na řadu jeho písnička zamířil za bar. Celý navnaděn se podíval té brunetce do očí. Její hluboké oči mu toho moc neprozrazovali a Jason stále nevěděl zdalipak nedostane košem. Písnička dodávala prostoru naprosto jinou atmosféru, moţná ho i nabíjela a tak Jason začal ,, Zatančíme si?“ Na mariňáka se upřely nechápavé pohledy osazenstva baru, mezi nimi poznal Jason i jednoho muţe, měl podobnou minulost jako on, slyšel o něm spousty neuvěřitelných historek ale teď neměl čas se s ním ani seznámit. Jeho pohled se opět setkal s pohledem Kate. Avšak brunetka se usmála a podívala se na nejbliţšího sympatického hosta ,,Vezmeš to na chvíli za mně chtěla bych si zatancovat prosím“ k tomu přidala prosebný pohled a bylo vymalováno. Byl to Tolbin který s úsměvem odpověděl „Ale s radostí slečno“ Jason chytil okamţitě Kate za ruku „Jak jen muţe mít tak studený ruce“ prolítlo Jasonovi hlavou
Když Chris sledoval jak barmanka cela roztoužena přijala pozváni k tanci, řekl si, ze by to nebyl špatný nápad. Když se díval za odcházející Kate, tak si všiml vedle
něho sedící atraktivní ženy která právě dopíjela svoje 2 deci bílého. Podíval se na svoji sklenku a zjistil, ze už moc whisky tam nemá, tak ji do sebe kopl, a vyzval svoji sousedku k tanci. A ona celkem ochotně nabídku přijala. Ze by ho uniforma co mel na sobe činila neodolatelným ? O tom jak uniforma působí, už věděl své.. a tak přibil k jednomu tančícímu páru záhy i druhy a další se nechali moc pobízet a začali se taky přidávat. Nejen Jason s Kate si pořádně užívali, na parketu se objevily další čtyři dvojice které tančili až dlouho do noci. Jason tančil s Kate, Nat s Thomasem Johnsonem, Chris Honor s Anikou Waflerovou a ten kdo vůbec nejvíc překvapil byl Tarkin a Madline. Bylo už brzy z rána, když se rozloučil Kapitán a pan Johnson. A ve srubu už zbyly akorát dvě dvojice. Prostory se tiše linula hudba, a Místnost už ozařoval jen krb, kde dohasínala poslední polínka. Chris seděl v křesle a mu na klíně seděla hubená Anika. Její světle hnědé vlasy hladil Chris konečky prstů a něžně ji líbal. Jason stále tančil s Kate která si opírala hlavu o jeho rameno. Po chvilce oba dva přestali tančit, Kate zvedla hlavu a vášnivě políbila Jasona. Atmosféra se uvolnila a hudba se pomalu utlumovala, zatímco Jason a Kate zmizeli v ložnici v prvním patře… Vytvořeno za spolupráce téměř všech jmenovaných.