Uplatnění zásady opatrnosti v bankovnictví

Provozně ekonomická fakulta Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Uplatnění zásady opatrnosti v bankovnictví Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Hana Bohušová, Ph.D.

Bc. Andrea Holišová 2008/2009

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé práce paní Ing. Haně Bohušové, Ph.D. za odborné vedení, rady a cenné připomínky, které mi poskytovala při zpracování mé diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem tuto práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně 14. dubna 2009

Abstrakt Holišová A., Uplatnění zásady opatrnosti v bankovnictví Tématem mé diplomové práce je zhodnocení jednotlivých druhů opravných položek, které finanční instituce mohou dle Vyhlášky č. 123/2007 O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelen a úvěrních družstev, použít. Na začátku této diplomové práce popisuji jednotlivá rizika, kterým banka ve svém podnikání musí čelit. Dále popisuji jednotlivé kroky vedoucí k vzniku úvěrové pohledávky. V části praktické počítám jednotlivé druhy opravných položek na fiktivním klientovi. Výše těchto opravných položek v sobě skrývají hodnotu snižující úvěrové riziko. V části diskuse vyhodnocuji výši a odůvodněnost těchto opravných položek na úvěrové riziko. Klíčová slova: Opravné položky, rizika v bankovnictví, úvěrový proces, solventnost, likvidita, rentabilita. Abstract Holišová A., Applying the principle of safety in banking The subject of my diploma thesis is to review individual forms of adjusting entries which can be used by financial institutions according to Regulation no. 123/2007, Regulation of cautious business of banks, saving banks and credit unions. At the beginning of my work I describe individual risks a bank has to face in the course of its business. Further on I focus on individual steps leading to an origin of a loan claim. In the practical part of the thesis I present calculations of individual types of adjusting entries based on a dummy client. The extent of such adjusting entries implies the value reducing the loan risk. In the discussion I evaluate the extent and validity of these adjusting entries in relation to loan risk. Keywords: Adjusting entries, risks in banking, loan process, solvency, liquidity, profitability

Obsah 1

ÚVOD .............................................................................................................................................................8

2

CÍL A METODIKA.....................................................................................................................................10

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED .............................................................................................................................11

4

3.1

Cíle bankovního podnikání ...................................................................................................................11

3.2

Rizika v bankovnictví.............................................................................................................................13

3.3

Výkazy obchodní banky a obecné postupy vedení účetnictví .........................................................17

3.4

Mezinárodní sjednocení zásad účetnictví............................................................................................23

3.5

Úvěrové riziko a úvěrový proces..........................................................................................................25

3.6

Regulace úvěrového portfolia a řízení úvěrového rizika ..................................................................46

3.7

Opravná položka ....................................................................................................................................49

3.8

Rezervy.....................................................................................................................................................61

PRAKTICKÁ ČÁST PRÁCE.....................................................................................................................63 4.1

Vznik pohledávky...................................................................................................................................63

4.2

Účetní zachycení vzniku pohledávky ..................................................................................................65

4.3

Zjištění skutečnosti .................................................................................................................................69

4.4

Diskuse .....................................................................................................................................................77

5

ZÁVĚR..........................................................................................................................................................80

6

POUŽITÁ LITERATURA..........................................................................................................................83

7

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A SCHÉMAT .......................................................................................84

8

SEZNAM PŘÍLOH .....................................................................................................................................85

7

1 Úvod V posledních 15 letech dochází k nárůstu zadluženosti obyvatelstva. Jedním z důvodů je nárůst množství peněžních ústavů a rozšíření nabídky jednotlivých produktů. Hlavní důvod je množství volných peněz v ekonomice. Výsada, kterou dříve oplývaly jen peněžní instituce, již dnes neplatí. Nejenom finanční instituce, ale i počet firem zabývajících se půjčováním peněžních prostředků roste (např. Cetelem, HomeCredit atd.). Snižování úrokové sazby, nárůst minimální mzdy, růst ekonomiky, nízká nezaměstnanost atd. jsou dalšími klíčovými důvody, které přispívaly růstu této zadluženosti. Těchto důvodů můžeme nalézt mnoho. Přes sociální důvody, politické důvody (uvolnění trhů) až po ekonomické důvody. Rok 2008 byl výjimečným rokem. V tomto roce se začala postupně projevovat i v Evropě finanční a hypotéční krize. Ta vedla banky k větší kontrole úvěrových žádostí. Banky začaly přesouvat své priority z úvěrové části, ale zaměřily se i na samotné refinancování a tedy na pasivní stranu bilance (nové produkty, atd.). Z počátku peněžní instituce při půjčování peněžních prostředků byly velmi přísné. Bank na peněžním trhu nebylo tolik, aby docházelo k aktivnímu hledání nových klientů. Vstupem do Evropské Unie a umožněním vzniku nových dceřiných bank, došlo k výraznějšímu boji o klienty. Nabídky jednotlivých bank se předháněly v nalákání nových a nových klientů. Nabídky produktů se rozšiřovaly nejen na straně aktivní – jako jsou úvěry krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé, hypotéky, americké hypotéky, eskontní úvěry atd., ale i na pasivní straně – jako jsou produkty běžné účty, vkladní listy, vkladní knížky, spořicí účty, investiční účty atd. Došlo i k výraznému posunu na trhu devizovém. Klienti začínají používat i obchody typu akreditivní

(podrozvahové)

obchody,

obchody

s cennými

papíry,

obchody

s devizami apod. Došlo i k výrazné informovanosti a zlepšení „finanční“ gramotnosti klientů. Vznik dceřiných firem ze zahraničí u nás, které přitáhly nejen zvyklosti ze svých finančních institucí, ale i znalosti jednotlivých manažerů (zaměstnanců) o jednotlivých 8

produktech, podnítil finanční instituce k větší snaze o hledání a utváření nových produktů na trhu. I oni přispěli k vyšší hladině nabídek v jednotlivých finančních institucích. Před několika málo lety bylo obchodování se zahraničím prováděno převážně jen přes finanční instituci Československou obchodní banku. Nyní je již většina obyvatelstva schopna přes svoji finanční instituci provádět transakce jako jsou výběry valut, platby do zahraničí apod. Jednotlivé výše uvedené důvody vyústily i k důslednější ochraně ze strany Centrální banky. Zažili jsme i několik finančních krachů bank z důvodů neplnění kapitálové přiměřenosti1, z důvodů vysoké, nepřiměřené zadluženosti, z důvodů neplnění kritérií likvidity a primárně díky nekvalitního úvěrového portfolia.

Tyto potom

vyústily v uzavření těchto finančních institucí. Úloha centrálních bank v tržním hospodářství je proto nenahraditelná. Nejen úloha centrálních bank, ale i správné posouzení rizik podnikání je zásadní úlohou. Jednotliví manažeři musejí být schopni posoudit jednotlivá rizika v podnikání, nastavit přiměřené ochranné prvky tak, aby nedocházelo k finančním ztrátám či přímo úpadkům. Hlavním nástrojem, který zobrazuje ekonomickou situaci je účetnictví. Účetnictví samo o sobě je zrcadlem jednotlivých rozhodnutí manažera. Zvolení správné či nesprávné strategie vidíme zobrazeno v jednotlivých finančních výkazech.

1

Kapitálová přiměřenost – jde o výpočet minimální výše kapitálu odpovídající součtu jednotlivých

kapitálových požadavků ke krytí rizik. V nynější době je zákonem stanoveno minimálně 8 %. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb.

9

2 Cíl a metodika Cílem práce je vyhodnocení aplikace zásady opatrnosti v bankovnictví. Zaměřila jsem se na stranu aktivních obchodů a to převážně na úvěrovou politiku banky. Při posouzení kvality těchto zásad využívám podkladů jak z účetnictví, tak z procedurálních kroků, které jsou při poskytování jednotlivých typů pohledávek v bankách používány. Hlavním cílem této diplomové práce je popis jednotlivých možností tvorby opravných položek z úvěrového portfolia. Práce se skládá z teoretické části a praktické části. V teoretické části začínám popisem jednotlivých rizik v bankovnictví, při čemž v další části se zaměřuji zejména na úvěrové riziko. Zde popisuji proces vzniku úvěrové pohledávky. V části praktické demonstruji na konkrétním fiktivním klientovi jednak jednotlivé kroky při vzniku dané pohledávky, ale důraz kladu na vytvoření opravných položek, které se k danému klientovi mohou vytvářet. Mou snahou je poukázat na dvě možnosti při tvorbě opravných položek a to dle Vyhlášky ČNB č. 123/2007. Dále poukazuji na zásady opatrnosti a to:
opatrnost při odhadu současných a budoucích jevů s přihlédnutím k rizikům a možným ztrátám,
nereálnost nadhodnocení aktiv a výnosů a podhodnocování pasiv a nákladů,
využití dostatečné tvorby rezerv a opravných položek. Při zpracování diplomové práce používám metodu deskripce, analýzy, syntézy a komparace.


Deskripce – opis, popis. Je tedy použita na popis dané problematiky, tedy celého úvěrového procesu,
analýza – rozbor, rozklad, postup od abstraktního ke konkrétnímu. Tato metoda je využita pro rozbor úvěrového procesu,
syntézu – spojení, sjednocení, systémový souhrn. Tu využívám pro hodnocení a sjednocení celého úvěrového procesu,
komparace – přirovnání, srovnání. Touto metodou vyhodnocuji hodnoty vytvořených opravných položek. 10

3 Literární přehled 3.1 Cíle bankovního podnikání Obdobně jako u každého soukromého podniku je nejvyšším cílem řízení banky maximalizace hodnoty firmy, v tomto případě tedy maximalizace hodnoty banky. Tento cíl je výchozím bodem pro jednotlivé manažery a vlastníky banky. Hodnotu banky ovlivňují investiční, finanční a dividendová rozhodnutí. Pokud se zaměříme na maximalizaci zisku jako o hlavním cíli banky, je třeba tento cíl chápat dlouhodobě. Tento cíl je realizován pomocí nejdůležitějších všeobecných postupů. Postupy vedoucí k maximalizaci zisku:
Řízení marže – maximalizace rozdílu mezi hrubým výnosem a úrokovými náklady.
Řízení nákladů – zahrnuje kontrolu nákladů a působí na minimalizaci všech neúrokových nákladů. Jde například o mzdové náklady, provozní náklady apod.
Řízení daní – cílem je minimalizace daňových nákladů.
Řízení likvidity
Řízení vlastních prostředků – optimalizace vlastních prostředků banky – kapitálu banky. (3) Při realizaci podnikatelského cíle tedy maximalizace hodnoty banky, musí manažeři najít optimální rovnováhu mezi rentabilitou, bezpečností, solventností a likviditou. Bezpečností je myšlena rizikovost jednotlivých produktů nabízející bankou.
Solventnost - je míněna schopnost banky hradit vlastní závazky a předcházet bankovnímu úpadku.
Likvidita - rozumí se schopnost banky vyplácet na požádání vklady, které si u ní věřitelé uložili.
Rentabilita – banky jsou podnikem, musí proto docilovat pro své akcionáře (vlastníky, družstevníky apod.) zisk. 11

Tyto cíle bankovního řízení jsou ve vzájemném rozporu.Tento rozpor lze jednoduše vyjádřit tím, že banka může být perfektně likvidní, ale v tomto případě bude udržovat veškerá aktiva ve formě pokladní hotovosti. Proto je velmi důležité správně řídit bankovní aktiva a pasiva a tím dosahovat cíle bankovního podnikání – rentabilitu, solventnost a likviditu. Nyní se podrobněji seznámíme s cíli bankovního podnikání. Rentabilita Bankovní rentabilitou se rozumí takové hospodaření, při němž výnosy převyšují náklady, a banka dociluje zisk. Zisk a bankovní rentabilita jsou hlavním motivem bankovního podnikání. Mají u bank stejný význam jako u ostatních podniků, neboť vyjadřují efektivnost obchodní činnosti banky a jsou zdrojem dividend akcionářů. Solventnost Pod solventností se rozumí platební schopnost banky uhrazovat ze svých běžných příjmů a rychlým zpeněžením vlastního majetku běžné náklady a závazky i v případech, kdy v jejím hospodaření došlo ke ztrátě.Solventnost umožňuje bance pokračovat v úvěrové a provozní činnosti a nepřenášet špatné výsledky hospodaření na vkladatele a věřitele, od nichž přijala půjčky. Největším předpokladem solventnosti je rentabilní hospodaření. Pokud banka efektivně hospodaří  dociluje tím zisku  má dostatečné peněžní výnosy pro provozní a investiční výdaje  uhrazuje splatné závazky převážně v bezhotovostní formě  je solventnost dodržena. Banka může zůstat solventní i v případech, kdy je výsledkem jejího hospodaření ztráta. Likvidita Banka obchoduje s penězi, které jí nepatří a jejichž majitelé je mohou požadovat od banky kdykoliv zpět, pokud svou dispozici s penězi dobrovolně neomezili. Likviditou je tedy schopnost vyplatit majitelům na požádání jejich vklady. Majitel 12

může požadovat, aby mu byl jeho vklad vyplacen v hotovosti. Aby banka byla schopna vyplatit přijatý vklad na požádání v hotovosti, proto musí část svých aktiv neustále udržovat v absolutní likvidní formě, tzn. jako pokladní hotovost. (1) Dalším hlediskem likvidity je poměr rychle likvidních aktiv na celkových aktivech, za optimální hranici je považován podíl 10 %.Mezi rychle likvidní aktiva patří vklady u centrální banky, hotovostní peníze, vklady u ostatních bank a krátkodobé cenné papíry. (12) Uplatnění zásad v jejich celku Jednotlivé zásady rentabilita, solventnost a likvidita jsou velmi spolu úzce spjaty. Bankovní rentabilita tvoří z výše jmenovaných zásad stěžejní princip, a proto může velmi nepříznivě ovlivňovat ostatní principy bankovního obchodování. Manažeři banky ve snaze dosahovat co největších zisků pro akcionáře se často uchylují k rizikovým obchodům, které jsou na samém okraji zásady solventnosti (jistoty). Obdobný problém, kdy dochází ke kolizi zásad, jsou obchody, které mají výhodnější úroky a zde se dostává rentabilita do konfliktu se zásadou likvidity, neboť v tomto případě banka má zájem o poskytování bankovních úvěrů s delšími lhůtami splatnosti bez zřetele na odpovídající objem a časovou skladbu svých peněžních zdrojů. Bankovní likviditu může ohrožovat i nedostatečné respektování zásady jistoty a solventnosti, jestliže banka poskytne úvěr komitentu, který svým hospodařením nezabezpečuje splacení úvěru ve sjednaném termínu.

3.2 Rizika v bankovnictví Zákon č. 21/1992 Sb., Zákon o bankách, ukládá udržovat trvale likvidní platební schopnost banky a zachovávat stanovený poměr kapitálu a rezerv k aktivům. Cílem regulátorů, u nás České národní banky, je působit na jednotlivá rozhodování bank, a tím maximálně omezovat / snižovat možná rizika v činnosti bank. Regulativy mají pomoci vést banku k vytváření dostatečných vlastních prostředků pro překrytí nečekaných výkyvů, k udržování přiměřené likvidity pro plynulé zajištění plateb a 13

k velké obezřetnosti při úvěrových obchodech pro zajištění návratnosti půjček. Při dodržování těchto regulativních opatření –(tj. pravidel, limitů, zákazů) vzniká základní problém při řízení banky, aby byl dosažen optimální zisk, potřebná likvidita a minimalizace rizik. Při hodnocení je nutno dodržovat tyto základní vztahy:
neúměrné snížení reálné hodnoty aktiv může vést k předlužení a potížím banky,
nedostatečná rentabilita může vést k redislokaci kapitálu banky,
méně riziková investice snižuje výnos a naopak,
krytí dlouhodobých pohledávek krátkodobými zdroji ohrožuje budoucí likviditu banky(Zlaté pravidlo). Banka při své činnosti čelí celé řadě rizik. Vedení banky a odpovědní pracovníci mají potom povinnost minimalizovat rizika. Jednotlivá rizika v bankovnictví:
úvěrové riziko – u tohoto rizika je třeba posoudit celkovou úvěrovou angažovanost2 vůči dlužníkovi (skupině dlužníků), rizikové faktory spojené s předloženou žádostí o úvěr, systém sledování platební schopnosti dlužníka a způsob zajištění úvěru,
riziko likvidity – je třeba vybudovat systém pro předpověď budoucích finančních toků, pro posouzení stability zdrojů, pro posouzení závislosti banky na mezibankovním trhu a pro zabezpečení alternativního přílivu zdrojů,
úrokové a kurzové riziko – zde je třeba vypracovat příslušné kalkulace ve vazbě na délku splatnosti, výšku hodnot, ověřit konkurenceschopnost banky,

2

Úvěrová angažovanost – jde o optimalizaci rozložení úvěrových a ostatních aktiv ve vztahu

k jednomu dlužníkovi nebo ekonomicky spjatých dlužníků – blíže Vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb.

14

provést analýzu předpokládaného pohybu úrokových sazeb a kurzů apod.; stanovit postup měření a běžného usměrňování úrokového a kurzového rizika,
devizové riziko – je třeba stanovit příslušné limity a způsob jejich kontroly,
provozní riziko – vychází ze zkušeností minulého období – četnost a váha chyb při provádění operací, složitost produktů apod.; v dnešní době je nazýváno jako Operační riziko,
obchodní riziko – u tohoto rizika je třeba ocenit možné chyby z právních rozhodnutí, z daňových a účetních operací aj.,
riziko platební schopnosti státu – sleduje a oceňuje rizika ze zahraničních operací, otevřenost banky nebo klienta banky vůči konkrétnímu státu, stanovuje limity úvěrové angažovanosti vůči konkrétním státům apod.,
spekulační riziko – jde o ocenění možností ztrát z přípustných obchodních spekulací

nebo

ztrát

z nečestného,

nezákonného

jednání

klientů

a

zaměstnanců banky,
poradenské riziko – s růstem požadavků na nejrůznější poradenskou činnost se zvětšuje, jde o režim výběru poradců, uplatnění získaných zkušeností apod. O hlídání jednotlivých rizik v bance se stará útvar řízení rizik. Klíčovou úlohou útvaru řízení rizik by měla být maximalizace hodnoty pro akcionáře, tj. tvorba co největšího dlouhodobě udržitelného zisku. K tomu je třeba rizika měřit, limitovat, kontrolovat a aktivně řídit. Tento útvar by měl být zodpovědný přímo vedení banky a pravidelně by jim měl předkládat výsledky svých zjištění. Přitom by měly být dodržovány tyto zásady:
oddělit obchodní činnosti, vypořádání a účtování obchodů, aktivní řízení rizik a měření rizik,
oddělení obchodů s tržními riziky od ostatních bankovních činností,
společný průběh procesu měření a řízení pro tržní rizika, likviditu, úvěrové riziko a provozní riziko. 15

Nástrojem pro řízení jednotlivých rizik je Řídící a kontrolní systém. Banka při řízení rizik je povinna zohlednit všechna významná rizika a rizikové faktory, kterým je nebo může být vystavena s přihlédnutím k povaze, rozsahu a složitosti činností. Řízení rizik zohledňuje vnitřní a vnější faktory včetně zohledňování budoucí strategie podnikání banky, vlivů ekonomického prostředí a cyklu a vlivů regulatorního prostředí. Řízení rizik zohledňuje kvantitativní a kvalitativní aspekty rizik, reálné možnosti jejich řízení a náklady a výnosy vyplývající z řízení rizik. Banka je proto povinna pro jednotlivá rizika stanovovat:
postupy pro rozpoznávání, vyhodnocování či měření, sledování, ohlašování a případné omezování rizik,
soustavu limitů používanou při řízení rizik, včetně postupů a informačních toků při překročení limitů,
zásady kontrolních mechanismů a činností při řízení rizik, včetně kontroly dodržování stanovených postupů a limitů pro řízení rizik a ověřování výstupů hodnocení či měření rizik. (6) Zároveň banka stanovuje strategii pro řízení rizik. Tato strategie je pravidelně vyhodnocována a případně upravována. Strategie řízení rizik stanoví:
vnitřní definice (vymezení, pravidla) rizik, kterým je nebo může být banka nebo družstevní záložna vystavena,
zásady pro určování (posuzování) významnosti jednotlivých rizik při jejich řízení,
zásady řízení jednotlivých rizik, v tom vždy rizika úvěrového, tržního, operačního, likvidity a koncentrace,
použité metody pro řízení rizik( úvěrového, tržního, operačního a koncentrace),
akceptovanou míru jednotlivých rizik, 16


zásady pro stanovení a úpravu pohotovostního plánu pro případ krize likvidity,
zásady pro vymezení povolených produktů, měn, států, zeměpisných oblastí, trhů a protistran.

3.3 Výkazy obchodní banky a obecné postupy vedení účetnictví Rozvaha Rozvaha obchodní banky (bilance) je účetní výkaz sestavený na základě podvojného účetnictví. Finanční instituce účtují podvojně a to i v podrozvahové části bilance. Účelem sestavení a analýzy rozvahy je zjištění struktury majetku, portfolia poskytovaných finančních prostředků bankou (aktiv) a zdrojů financování bankovních obchodů (pasiv). Platí stejná pravidla jako u podnikatelů účtujících podvojně a to: Celková aktiva = Celková pasiva Celková aktiva představují strukturu majetku banky. Celková pasiva představují zdroje financování.(9) Tab. č. 1: Rozvaha obchodní banky. AKTIVA

PASIVA

Pokladní hotovost

Závazky k bankám

Vklady u Centrální Banky

Závazky ke klientům (vklady)

Pokladniční poukázky

Závazky z emitovaných CP

Směnky (eskont)

Rezervy

Pohledávky za bankami

Podřízený dluh

Úvěry klientům

Kapitálové fondy

Cenné papíry

Rezervní a ostatní fondy

Majetkové účasti

Nerozdělený zisk

Hmotný a nehmotný majetek Vlastní akcie AKTIVA CELKEM

PASIVA CELKEM

Pramen: (9)

Podrozvahové pohledávky a závazky: 17


z příslibu úvěrů a půjček,
ze závazků a záruk,
z akreditivů,
z obchodních operací atd. Aktiva rozvahy banky představují hlavně finanční aktiva (pohledávky banky, úvěry a cenné papíry). Hmotná aktiva jsou poměrně nízká (cca 2 % bilanční sumy). (9) Aktiva jsou tedy odrazem věřitelského postavení banky. Pasiva představují zdroje financování bank, které sestávají z cizích a vlastních zdrojů. Bankovní pasiva jsou tvořena převážně finančními závazky krátkodobé povahy (více než 90 %). (9) Jak podrobná bude analytická evidence, záleží na samotné bance. Hledisek může být hodně. Nejčastěji z důvodů statistických je vycházeno z jednotlivých bankovních produktů. Bankovní produkty můžeme klasifikovat podle řady rozličných kritérií. Často voleným hlediskem pro kategorizaci bankovních obchodů je jejich odraz v bilanci banky.(7) Bankovní produkty vykazují některé charakteristické rysy:
Nehmotný charakter služeb – Bankovní produkty nelze skladovat, převážet, vážit. Banky jsou nuceni denně reagovat na poptávku svých klientů. Tato poptávka je impulsem pro inovace, které následně zvyšují kapacitu bank a projevují se ve vyšším podílu fixních nákladů banky. Dalším rysem je jejich abstraktnost – nejsou hmatatelné a viditelné. Dále banka nemůže své nové produkty patentovat. Výhody plynoucí z inovace bankovního produktu jsou velmi krátkodobé a trvají pouze do doby zavedení inovovaného produktu jinými bankami.
Dualismus – jde o spojení hodnotové a věcné stránky. Hodnotová stránka je dána jeho finančním objemem. Věcná stránka je výsledkem činnosti 18

personálních, technických a materiálních faktorů a lze ji vyjadřovat počtem produktů.
Vzájemná podmíněnost produktů – je způsobena samotným charakterem bankovního produktu, např. poskytnutí kontokorentního úvěru obvykle není možné bez existence běžného účtu klienta v bance. Útvar řízení aktiv a pasiv má za úkol řízení bankovní bilance, které zahrnuje plánování, usměrňování a kontrolu změn velikosti aktiv a pasiv, jejich složení, nákladů na zdroje a výnosů z aktiv tak, jak jsou zahrnuty v rozvaze a výkazu zisku a ztrát. V rámci tohoto procesu se průběžně provádí měření a řízení finančních rizik vyplývajících z obchodních aktivit banky. Řízení aktiv a pasiv banky je způsob řízení struktury rozvahy banky, na jehož základě se maximalizují výnosy při akceptování určité míry rizika ze strany managementu. Bankou přijatá strategie řízení aktiv a pasiv má dalekosáhlý vliv na:
řízení aktiv banky – jejich objem a strukturu,
řízení pasiv banky – jejich objem a strukturu,
řízení rozpětí úrokových sazeb – čisté úrokové marže,
řízení úvěrového rizika,
řízení likvidity banky, řízení kurzového rizika,
řízení neúrokových nákladů a výnosů,
řízení daní,
řízení podrozvahových aktivit. (10) Řízení aktiv a pasiv si vyžaduje informace, které pocházejí z vnitřních nebo vnějších zdrojů. Vnitřní informace by měly poskytovat všechno, co je nutné k určení pozice banky a vyhodnocení výsledků předcházející činnosti řízení aktiv a pasiv. Vnější informace umožňují propojení mezi minulým, současným a budoucím vývojem, což souvisí s ekonomickým prostředím banky. Např. cílem managementu bankovních aktiv je investování finančních prostředků tak, aby výnosy byly co nejvyšší, rizika byla přiměřeně omezena a použití 19

prostředků bralo ohled na stranu pasiv jako doba splatnosti, lhůty vázání prostředků atd. Výkaz zisků a ztrát Obchodní banka sleduje změny zisku prostřednictvím výkazu zisku a ztrát (výsledovky) za dané období. Tab. č. 2: Výkaz zisků a ztrát. 1. Přijaté úroky 2. Placené úroky 3. Výnosy z cenných papírů s proměnlivým výnosem 4. Výnosy z majetkových účastí 5. Výnosy z poplatků a provizí 6. Placené poplatky a provize 7. Zisk (ztráta) z finančních operací 8. Výnosy z finančního leasingu 9. Ostatní výnosy 10. Provozní náklady - mzdové a ostatní osobní náklady - sociální náklady - daně a poplatky hrazené z nákladů 11. Odpisy hmotného a nehmotného majetku (opravné položky) 12. Náklady na finanční leasing 13. Tvorba (použití) rezerv 14. Mimořádné náklady a výnosy 15. Hospodářský výsledek (zisk - ztráta) 16. Daň z příjmu 17. Čistý zisk (ztráta) Pramen: (9)

Čistý zisk – ztráta je rozdíl celkových výnosů a nákladů snížený o daň z příjmu. Čistý zisk je analyzován metodami:
statická analýza, která využívá údaje položek z výsledovky a rozvahy,
dynamická analýza využívá údaje v čase a zjištění trendu vývoje,

20


komparace, porovnání statických a dynamických výsledů s jinými subjekty. (9) Úvěrové riziko se projevuje k výši zisku v následujících směrech:
nutnost tvorby opravných položek a rezerv – banka je tvoří v případě, že má pochyby o schopnosti svého dlužníka splatit jistinu, popřípadě úroky z poskytnutého úvěru – opravné položky a rezervy vystupují ve výkazu zisku a ztráty jako náklad a snižují hodnotu pohledávky
snížení příjmů banky nesplácením úroků – nesplácení úroků klientem se projevuje jako neplánované snížení úrokových výnosů se všemi souvisejícími jevy – pokles úrokové marže, výnosnosti aktiv a výnosnosti kapitálu. Obecné postupy vedení účetnictví Ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, jsou banky povinny dodržovat stanovené zásady, principy a postupy vedení účetnictví. Znamená to, že banky:
účtují v systému podvojného účetnictví o stavu a pohybu majetku a závazků, o nákladech a výnosech a o svém hospodářském výsledku,
účtují o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, a to do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí,
považují za účetní období jeden kalendářní rok,
vedou účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku,
jsou povinny vést účetnictví za účetní jednotku jako celek,
účtují v peněžních jednotkách české měny, v určitých případech zároveň v jednotkách cizí měny. Při vedení svého účetnictví jsou banky povinny:
dodržovat účtovou osnovu a postupy účtování,
vést účetnictví úplně, průkazným způsobem a správně,
inventarizovat majetek a závazky, 21


sestavovat účetní závěrku popřípadě konsolidovanou účetní závěrku,
dodržovat uspořádání položek účetní závěrky a obsahové vymezení těchto položek, rozsah údajů ke zveřejnění z účetní závěrky a postupy konsolidace účetní závěrky. Účetní informace Údaje k hodnocení bank, tedy i údaje o dodržování základních regulativních ekonomických kritérií, se převážně získávají z podkladů účetní evidence – z jednotlivých účtů nebo z agregovaných údajů příslušných výkazů. Správnost a objektivnost hodnocení je možná pouze za předpokladu, že účetnictví poskytuje pravdivý obraz o hospodaření banky. (2) Základní zdroj informací z podkladů účetní evidence slouží příslušné bance k analýze dosahovaných ekonomických výsledků a k formulaci potřebných závěrů pro permanentní bezproblémové fungování každé banky i celého bankovního systému. (2) Základem celé statisticko-účetní databáze České národní banky je systém jednoznačně definovaných a popsaných informačních prvků, které odpovídají základním ekonomickým pojmům obsažených ve výkazech, jako jsou např. úvěry, zisk, základní jmění apod. Popis informačních prvků definuje jejich ekonomický obsah a má přísnou vazbu na účtovou osnovu. Při každé změně účtové osnovy musí být systém dolaďován a opravován. Věcný obsah informací je dán jednak vlastní potřebou banky, ale i potřebou bankovního dohledu České národní banky. Výběr jednotlivých ukazatelů (prvků) musí umožnit ekonomické hodnocení práce banky, hodnocení práce managementu a hodnocení toho, jak jsou dodržována regulativní opatření. Slouží i k hodnocení stability celého bankovního systému. Účetní informace proto hrají v etapách strategického řízení důležitou roli. I. etapa

Účetní informace jsou základem finanční analýzy v rámci vyhodnocení

ekonomické životaschopnosti. 22

II. etapa

Jednotlivé účetní výkazy jsou důležitým prostředkem přenesení

zvolené strategie do organizace banky. III. etapa

Finanční analýza již vychází z účetních informací. Slouží pro

rozhodování o tom, které taktické programy s největší pravděpodobností povedou k dosažení strategických cílů. IV. etapa

Zde se již spoléhá na účetní informace, jako možnosti kontroly

výkonnosti manažerů a obchodních jednotek. Proto a nejen proto je velmi důležité vytvoření analytického účetního systému. Jak dalece podrobně bude finanční instituce mít svoji analytickou evidenci, tak dalece může sledovat vývoj jednotlivých strategií, vyhodnocení jednotlivých produktů apod. Tím lépe je možné vytvářet statistické, manažerské výkazy. Samozřejmostí musí být i podpora bankovního systému. Pokud si bankovní instituce sice namyslí velmi podrobnou analytickou evidenci a její bankovní systém tak dalece nepracuje, dochází ke kolizi požadavků s realitou. Proto je velmi důležité při nákupu bankovního softwaru úzce spolupracovat nejen s obchodníky, ale i s osobami zodpovědnými za výkaznictví a účetnictví. Proto je oporou účetnictví bankovní systém. Nároky na daný systém jsou velké. Většina kvalitních bankovních softwarů je rozdělena do modulů, které jsou rozděleny dle jednotlivých oblastí obchodů v bance. Jde např. o modul pro cenné papíry, modul úvěrových obchodů, modul pasivních obchodů (vkladní knížky, běžné účty), modul pokladna apod. Tyto jednotlivé moduly jsou dále zastřešeny modulem hlavní kniha, která dané moduly sjednocuje.

3.4 Mezinárodní sjednocení zásad účetnictví Při rozvoji zahraničních úvěrů a internacionalizaci bankovní činnosti je vyvíjen tlak o sjednocení zásad účetnictví. Tento krok je vnímán ze strany mezinárodních bankovních

domů,

které

podnikají

v různých

částech

Evropy.

Pro

svou

konsolidovanou uzávěrku, pro srovnání a vyhodnocení výsledků, je vždy důležité, 23

aby jednotlivé státy používaly stejnou metodiku účetnictví. Pokud by tomu tak nebylo, tak jednotlivé srovnání, vyhodnocování výsledků by v rámci koncernu nedávalo smysl. Nejen samy banky, ale i klienti, akcionáři a investoři tlačí na jednotnost použití metod. Pokud nelze porovnat dané výsledky, nevzbuzuje to příliš důvěryhodnosti dané finanční instituce. V současném období jsou proto vyvíjeny intenzívní snahy sjednocovat koncepci a usměrňovat využívání norem a pravidel zásad bankovní činnosti zejména právě bank, které působí v mezinárodním měřítku. České účetní standardy pro banky a finanční instituce se již významně přiblížily právě mezinárodním účetním standardům IFRS. Domnívám se, že finanční náročnost a zejména neochota k prosazení změn, obava ze souvisejících rizik (ztráta dat, potíže při odladění systému), jsou hlavními důvody pro velice pomalé sbližování bankovních účetních software. Účetnictví je prostředkem spolehlivého měření aktiv, závazků, kapitálu, výnosů a nákladů, jakož i stanovení kapitálové přiměřenosti a také zvýšení tržní disciplíny prostřednictvím transparentního zveřejňování. Tržní disciplína požaduje spolehlivé a včasné informace o účetních metodách včetně metod oceňování aktiv a závazků, řízení rizik, rizikovém profilu a složení kapitálu. (4) Účetní standardy musí z regulačního pohledu splňovat tato kritéria:
musí přispívat k řízení rizik a kontrole,
musí podporovat tržní disciplínu tím, že se snaží o transparentní finanční výkazy a další informace o účetních metodách,
musí usnadňovat dohled nad regulovanými institucemi,
musí poskytovat spolehlivé informace o finanční pozici regulovaných institucí, 24


nesmí umožňovat alternativní zacházení (pokud se přesto umožňuje, potom musí být zveřejněno). (4) V zásadě však platí, že různá administrativní a jednotná pravidla jsou vždy rámcová a o vyvážené používání rentability, solventnosti a likvidity v jednotlivých případech musí pečovat ve vlastním zájmu každá obchodní banka. (1) Česká národní banka považuje za uznávané standardy zejména výstupy, které odpovídají následujícím požadavkům na vydavatele standardu, proces přípravy, způsob zveřejňování a aktualizaci standardu:
jsou publikovány stabilním a renomovaným subjektem,
jsou před vydáním veřejně připomínkovány takovým způsobem, že jak regulované subjekty (povinné osoby), tak Česká národní banka mají při vynaložení přiměřeného úsilí možnost zapojit se do procesu jejich přípravy, přímo nebo prostřednictvím svých asociací či jiných profesních uskupení,
jsou běžně (nekomerčně, bezplatně) a veřejně (přímo) dostupné, například prostřednictvím internetových stránek,
jsou v rámci finančního sektoru již univerzálně využívané, případně využitelné v blízké budoucnosti (například standardy pro nové produkty finančního trhu či standardy pro nové oblasti činností ve finančním sektoru nebo jeho regulaci),
vydavatel garantuje a provádí průběžné vyhodnocování publikovaného standardu a je-li to účelné nebo nutné, zajišťuje jeho případnou aktualizaci. (16)

3.5 Úvěrové riziko a úvěrový proces Ze všech rizik, která jsem popisovala v části Rizika v bankovnictví, patří úvěrové riziko k rizikům, které je právě v dnešní době nejvíce diskutované. Banka se musí chránit před nepříznivými důsledky vyplývajícími pro ni z úvěrových rizik. U úvěrového rizika banka při tvorbě úvěrové politiky zvažuje účelné řízení 25

svých aktiv a rozdělování poskytovaných úvěrů mezi jednotlivé dlužnické sektory, obory, státy apod. Úvěrová rizika trvají po celou dobu úvěrového vztahu. V období projednávání nového úvěru se dostává do popředí preventivní posuzování dnešní a budoucí bonity žadatele o úvěr. Po poskytnutí úvěru vyplývají pro banku rizika z případného zhoršení obchodní a finanční situace dlužníka a z porušování smluvních vztahů. (1) Vedle rizik, která vyplývají pro banku jako věřitele a nejsou spojena s osobou žadatele, patří inflační riziko, které má za následek zmenšení reálné hodnoty zejména dlouhodobých aktiv, dále kurzové zejména pro cizoměnové úvěry a úrokové, v případech, kdy na finančním trhu dochází k vzestupu úrokových sazeb. Ziskovost finanční instituce nelze do nekonečna zvyšovat. Je důležité, aby při vysoké ziskovosti byly dodržovány zásady opatrnosti v bankovnictví. Pokud chce banka úspěšně zvládnout úvěrové riziko, musí akceptovat základní integrální součásti systému jeho řízení, tedy:
identifikaci úvěrového rizika,
měření úvěrového rizika,
zajištění úvěrového rizika,
sledování úvěrového rizika. (10) Řízení úvěrového rizika na jednotlivých úrovních je založeno na stanovení úvěrových limitů, které jsou současně využívány jako jeden z nástrojů řízení úvěrového rizika a ve své podstatě vyjadřují míru rizika, kterou je banka schopna akceptovat. Tyto limity jsou kontrolovány a spravovány útvarem Řízení rizik. Existuje několik typů úvěrových limitů:
limity pro jednotlivé klienty a skupiny klientů – stanovené na základě politiky diverzifikace rizika a úvěrové angažovanosti,
limity pro odvětví – stanovené na základě ratingu odvětví,
limity pro země – stanovené na základě ratingu zemí, 26


limity kapitálové – ve vztahu k výši vlastního kapitálu banky. (10) Kategorizace jednotlivých pohledávek z finančních činností a tvorba opravných položek na ztráty ze znehodnocení (snížení hodnoty) těchto pohledávek se provádí dle Vyhlášky ČNB č. 123/2007 Sb. O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry. Smyslem opatření je jednotné posouzení rizikovosti úvěrových obchodů ve vztahu k určení nezbytné výše opravných položek a rezerv bank, což má přímý vztah k vývoji ziskovosti bank. Pohledávkami z finančních činností jsou podle § 194 této Vyhlášky zejména poskytnuté úvěry, pohledávky z finančního leasingu, pohledávky z vkladu, pohledávky ze záruky, pohledávky z akreditivu, pohledávky z faktoringu, zálohy na pořízení cenných papírů poskytnuté na dobu delší než 30 kalendářních dnů, pohledávky z prodeje cenných papírů s odkladem splatnosti prodejní ceny na dobu delší

než

30

kalendářních

dnů,

pohledávky

z prodeje

cenných

papírů

nevypořádaných do 30 dnů po stanoveném dni vypořádání. Pohledávkou za klientem se rozumí součet expozice3 a jejího příslušenství (nesplacené úroky, poplatky apod.). Klasifikace jednotlivých pohledávek se řídí § 195-198 této Vyhlášky: Bez selhání dlužníka 0 – Standardní Není důvod pochybovat o úplném splacení pohledávky, aniž by banka přistoupila k uspokojení se ze zajištění. Splátky jistiny a příslušenství jsou řádně hrazeny, žádná z nich není po splatnosti déle než 30 dnů nebo žádná z pohledávek za dlužníkem nebyla v posledních dvou letech z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována.

3

Expozice je součtem jednotlivých pohledávek (v případě aktivních expozic), nebo závazků (v

případě pasivních expozic), které má daný klient veden u banky.

27

Standardní pohledávky jsou účtovány v účtové skupině 21, zároveň v této skupině jsou i ty pohledávky, u nichž se ztráty ze znehodnocení stanovují portfoliově. 1 – Sledované S ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka je pravděpodobné úplné splacení pohledávky, aniž by banka přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s dílčími problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 90 dnů nebo žádná z pohledávek za dlužníkem nebyla v posledních šesti měsících z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována. Sledované pohledávky jsou zachyceny v účtové skupině 24. Se selháním dlužníka 2 - Nestandardní Úplné splacení pohledávky je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nejisté. Její částečné splacení je vysoce pravděpodobné, aniž by banka nebo družstevní záložna přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávka se považuje za nestandardní také tehdy, pokud jsou splátky jistiny nebo příslušenství hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 180 dnů. Nestandardní pohledávky jsou zachyceny v účtové skupině 24. 3 – Pochybné Úplné splacení pohledávky je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka vysoce nepravděpodobné. Její částečné splacení je možné a pravděpodobné, aniž by banka nebo družstevní záložna přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávka se považuje za pochybnou také tehdy, pokud splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 360 dnů. Pochybné pohledávky jsou zachyceny v účtové skupině 24. 28

4 – Ztrátové Úplné splacení pohledávky je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka nemožné. Předpokládá se, že tato pohledávka nebude uspokojena nebo bude uspokojena pouze částečně ve velmi malé částce, aniž by banka nebo družstevní záložna přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávka se považuje za ztrátovou také tehdy, pokud jsou splátky jistiny nebo příslušenství po splatnosti déle než 360 dnů. Za ztrátovou se také považuje pohledávka za dlužníkem ve vyrovnacím řízení, nebo pohledávka za dlužníkem, na jehož majetek byl prohlášen konkurs, ledaže jde o pohledávku za podstatou vzniklou po prohlášení konkursu. Ztrátové pohledávky jsou zachyceny v účtové skupině 24. Vyhláška ČNB č.123/2007 v § 49 upravuje situaci, kdy dojde k selhání dlužníka:
lze předpokládat, že dlužník pravděpodobně nesplatí svůj závazek řádně a včas, aniž by věřitel přistoupil k uspokojení své pohledávky ze zajištění,
alespoň jedna splátky jistiny nebo příslušenství jakéhokoliv závazku dlužníka vůči věřiteli je po splatnosti déle než 90 dnů; k této podmínce povinná osoba nemusí přihlížet, pokud částka po splatnosti není významná s tím, že práh významnosti stanoví povinná osoba s ohledem na to, jakou částku nevymáhá při odpisu pohledávky. (6) Impulsem, že dlužník pravděpodobně nesplatí svůj závazek vůči věřiteli řádně a včas, aniž by věřitel přistoupil k uspokojení své pohledávky ze zajištění, je podle § 49, odst. (3) zejména:
neuplatnění principu časového rozlišení u expozice (pohledávky), nebo-li příslušenství expozice se neúčtuje do období, s nímž časově a věcně souvisí,
provedení úpravy ocenění expozice (pohledávky) na základě významného poklesu úvěrové kvality zaznamenaného až po vzniku expozice,

29


očekávání, že expozice bude prodána s významnou ekonomickou ztrátou související s úvěrovou kvalitou,
souhlas věřitele s nucenou restrukturalizací expozice; nucená restrukturalizace nastává, pokud je dlužníkovi poskytnuta úleva, protože věřitel, tedy banka vyhodnotí, že by mu pravděpodobně vznikla ztráta, pokud by tak neučinil. Z ekonomických či právních důvodů spojených s finanční situací dlužníka mu tudíž úlevu, kterou by jinak neposkytl, udělil. Jedná se zejména o přepracování plánu splátek, snížení úrokové míry, prominutí úroků z prodlení, odklad splátek jistiny nebo příslušenství;
skutečnost, že byl podán návrh na úpadkové řízení vůči dlužníkovi,
skutečnost, že dlužník je osobou v úpadku, nebo je pravděpodobné, že se jí stane, s tím, že tato skutečnost nebo toto očekávání by mohly ohrozit nebo zpozdit splacení závazku dlužníka vůči povinné osobě nebo osobě v regulovaném konsolidačním celku,
skutečnost, že existují jiné relevantní a významné faktory včetně finanční a ekonomické situace dlužníka. Pravidla pro kategorizaci pohledávek:
Porušení smlouvy dlužníkem – Jde o prodlení s platbami jistiny nebo příslušenství – pokud je počet dní po splatnosti zjišťován před koncem kalendářního měsíce, je za účelem kategorizace k takto zjištěnému údaji připočten počet dnů zbývajících do posledního dne předmětného měsíce.
Restrukturalizace pohledávky – Tato nastává, když banka dlužníkovi poskytnula úlevu, protože vyhodnotila, že by jí pravděpodobně vznikla ztráta, pokud by tak neučinila. Z ekonomických či právních důvodů spojených s finanční situací dlužníka mu tudíž úlevu, kterou by jinak neposkytla, udělila. Jedná se zejména o přepracování plánu splátek, snížení úrokové míry, promítnutí úroků z prodlení nebo odklad splátek jistiny nebo příslušenství. Dle § 198, odst. 3 Vyhlášky ČNB banka restrukturalizovanou 30

pohledávku zařazuje v okamžiku restrukturalizace do podkategorie, ve které tato pohledávka byla nebo měla být zařazena před restrukturalizací. Je-li banka schopna prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před restrukturalizací poklesla, může ji zařadit do lepší podkategorie, pokud je zachován soulad v přístupu k pohledávce i pro účely kapitálové přiměřenosti; tím nejsou dotčena ustanovení, která vymezují standardní a sledovanou pohledávku.
Finanční situace dlužníka – banka nejméně jednou ročně posuzuje finanční situaci dlužníka.
Neaktuální analýza finanční situace dlužníka – banka považuje za problémovou i situaci, kdy u klienta po nadlimitní dobu nedisponuje výsledkem analýzy jeho finanční situace – např. neplnění informační povinnosti zadané bankou apod.
Další kritéria – vnější ekonomické, politické, právní, nesplnění závazků vůči státu, skutečnost, že dlužník je osobou v úpadku, exekuce, likvidace, vyrovnací řízení, úmrtí dlužníka, trestní stíhání apod. Pokud dlužník splňuje více kritérií současně je zařazován do nejhorší z kategorií. Při regulaci kvality a struktury úvěrového portfolia a řízení úvěrového rizika banka provádí:
Přísně a nestranně analyzuje všechny skutečnosti, které dají odpověď na to, zda banka vůbec vstoupí do úvěrové angažovanosti.
Po celou dobu trvání úvěrové angažovanosti monitoruje všechny skutečnosti a v případě odchýlení se od schválených podmínek přijímá nezbytná opatření. K vyloučení anebo alespoň omezení uvedených rizik přicházejí v úvahu a jsou nezbytná různá opatření a prostředky, které lze souhrnně označit jako zajištění úvěru. Vlastní účel úvěrového zajištění spočívá v podstatě: 1) V omezování vzniku rizikových situací, které banka provádí účelovými metodami, aby na nejmenší míru snížila nepříznivé případy, kdy dlužník nebude 31

schopen dodržet lhůty splatnosti úvěru anebo dokonce nebude schopen úvěr vůbec splatit. K těmto postupům patří:
zkouška úvěrové způsobilosti dlužníka,
limitování úvěru,
úvěrová kontrola dlužníka. 2) V možnosti banky uspokojit svou pohledávku i v případě, že přes veškerou péči a pozornost dojde během trvání úvěrového vztahu k platební neschopnosti dlužníka. Úhradu úvěrové pohledávky lze v těchto případech dosáhnout postihem jmění dlužníka anebo třetí osoby. Tomuto účelu slouží úvěrové zajištění. (1) Právním základem úvěrového vztahu je smlouva o úvěru. Smlouva o úvěru je uzavírána mezi bankou jako věřitelem a klientem tedy dlužníkem. V českém právním řádu je úvěrová smlouva upravena zákonem č. 513/1991 Sb, obchodním zákoníkem, v platném znění. Podle § 497 obchodního zákoníku se věřitel zavazuje, že poskytne dlužníkovi peněžní prostředky do určité částky a naopak dlužník se zavazuje, že tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí příslušné úroky. Jednotlivé kroky při poskytování úvěrového procesu v bance: 1) Žádost klienta o úvěr. 2) Zpracování úvěrového návrhu a prověření úvěruschopnosti klienta. 3) Ocenění zajištění. 4) Schválení úvěrového návrhu a zpracování smluvní dokumentace. 5) Čerpání úvěru. 6) Splácení úvěru. 7) Kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy. 8) Vymáhání, restrukturalizace pohledávek. Žádost klienta o úvěr Výchozím bodem každého úvěrového vztahu je žádost klienta (dlužníka) o bankovní úvěr. Žádost se podává na speciálních formulářích (dle specifik jednotlivých bank), 32

které klientovi usnadňují uvedení bankou požadovaných údajů. Tyto formuláře jsou doplněny přílohami. Zpracování úvěrového návrhu a prověření úvěruschopnosti klienta Metodika k prověřování úvěruschopnosti klienta je u každé banky různá. Jejím úkolem je snížit úvěrové riziko banky, plynoucí z daného úvěrového obchodu. Pro prověření klienta je využívána úvěrová analýza. Dle typu klienta (zda jde o klienta fyzickou osobu, fyzickou osobu podnikající, nebo právnickou osobu) jsou vyhodnocovány různé údaje. Výsledkem úvěrové analýzy finančního rizika je identifikace finanční schopnosti žadatele splácet úvěr. Základem je analýza finančních výkazů za několik posledních období. K požadovaným výkazům patří výkaz zisků a ztrát, bilance a výkaz cash flow. Banka si však může vyžádat další doplňující údaje o finanční situaci a majetkových poměrech klienta. Při obdržení podkladů banka prověřuje pravdivost, reálnost a jejich hodnoty ve vztahu k výši požadovaného úvěru a následně provede finanční analýzu. Ta spočívá ve využití poměrových ukazatelů. Jde např. o ukazatel rentability, ukazatel likvidity, apod. Tyto ukazatelé dávají výsledný pohled na finanční a majetkovou situaci žadatele– v oblasti likvidity, v oblasti ziskovosti, v oblasti kapitálové struktury apod. Při posuzování obchodního rizika banka posuzuje úvěrový případ v širších souvislostech a řeší problémové okruhy typu:
kvalita podnikatelského záměru, jeho zaměření vzhledem k úvěrové strategii banky, požadovaná výše úvěru,
charakter odvětví, resp. prostředí, ve kterém firma podniká,
charakter produktu či služby firmy,
kvalita vedení firmy,
forma a hodnota zajištění apod. (7) Fyzické osoby nepodnikatelé procházejí také prověřením bonity, ale ve zjednodušené formě. Důvodem je zpravidla menší objem půjček, nižší riziková částka úvěru apod. 33

Pro prověření úvěruschopnosti klienta je využita i informace v Bankovním registru klientských informací. Zde banka prověří, zda klient nemá již další úvěrové pohledávky u jiné finanční instituce. Bankovního registru klientských informací (BRKI) je vzájemná výměna dat věřitelů o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klientů členských bank. Databáze BRKI je podsystém Centrálního registru dlužníků a mezinárodního systému CERD4, který shromažduje pozitivní i negativní informace o prověřovaném subjektu za účelem získání uceleného obrazu hospodaření klienta a jeho finančních toků ovlivňující jeho bonitu. Po analýze je klientovi přidělen rating. Rating může být použit jako: 1) externí rating, který byl stanoven
zapsanou ratingovou agenturou,
exportní úvěrovou agenturou, která uveřejňuje svoje externí ratingy a dodržuje dohodnutou metodiku Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj s tím, že externí rating je vázán na jednu z osmi minimálních exportních

pojišťovacích

prémií,

které

stanoví

dohodnutá

metodika

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj5, nebo
exportními úvěrovými agenturami, které se účastní „Ujednání o pravidlech pro

státem

podporované

vývozní

úvěry“

v rámci

Organizace

pro

ekonomickou spolupráci a rozvoj. Pokud je klient hodnocen dvěma ratingovými agenturami, za směrodatný je považován horší z ratingů. Při existenci více než dvou externích ratingů od uznávaných agentur je směrodatným druhý nejlepší rating.

4

CERD - Zprostředkovává zobrazení údajů vedených v jednotlivých členských registrech státní

správy, bankovních registrů, databází soukromých subjektů atd. 5

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) – vznikla v roce 1961 jako nástupkyně

Organizace pro hospodářskou spolupráci v Evropě. Česká republika se stala členem OECD dne 21.12.1995.

34

Nejznámější ratingové agentury jsou Moody´s, S&P a Fitch. 2) interní rating – tzv. IRB přístup. Ten je možné použít pouze po předchozím souhlase oprávněného orgánu dohledu. Interní rating je tedy založen na požadavcích:
ratingové systémy poskytují smysluplné hodnocení charakteristik dlužníka a transakce, odůvodněné a dostatečné rozlišení rizika a přesné kvantitativní odhady rizika prováděné na základě jednotného přístupu,
interní ratingy a odhady ztrát a selhání použité při výpočtu kapitálových požadavků a přidružené systémy a procesy hrají významnou roli při řízení rizik a v rozhodovacích procesech, při schvalování úvěru, při rozložení vnitřně stanoveného kapitálu a při řízení povinné osoby,
má útvar, který řídí úvěrové riziko a který je odpovědný za její ratingové systémy, které jsou přiměřeně nezávislé a nepodléhají nepatřičným vlivům,
shromažďuje a ukládá všechna relevantní data, která poskytují účinnou podporu jejímu procesu měření a řízení úvěrového rizika,
dokumentuje své ratingové systémy, smysluplnost jejich konstrukce a své ratingové systémy ověřuje. (6) Pro interní rating je typické, že pokud banka tento systém využívá, smí použít pro výpočet rizikově vážených aktiv:
Hodnotu PD – Pravděpodobnost selhání, pravděpodobnost, že dlužník nedostojí svým závazkům během sledovaného období. Je dána ratingovým systémem banky.
Hodnotu LGD – Míra ztráty při selhání, podíl aktiv ztracených v případě, že nastane selhání, vyjadřuje se v %. V případě LGD = 1 výtěžnost, kde výtěžnost představuje podíl navrácené částky z celkové expozice v případě, že dlužník přestane plnit závazek.
Splatnost - představuje zpravidla nominální dobu splatnosti, udávanou v letech. 35


Hodnotu expozice – celkové množství aktiv, která jsou vystavena riziku v případě, že dlužník nedostojí svým závazkům. Ratingový systém přiřazuje hodnocenému klientovi ratingový stupeň z ratingové stupnice. Zároveň je pevně přiřazena hodnota pravděpodobnosti selhání protistrany během jednoho roku (PD). Hodnota PD je průběžně kontrolována a sledována. Jakékoliv výkyvy jak vnějšího charakteru tak vnitřního je banka povinna implementovat do této hodnoty. Pro klienty, kteří jsou vlastnicky propojeni, se vychází z konsolidovaných účetních výkazů. Pokud je hodnoceným (úvěrovaným) klientem mateřská společnost, je rating prováděn na základě konsolidovaných účetních výkazů celé skupiny. Nejsou-li k dispozici, provede se rating na základě individuálních výkazů mateřské společnosti s možností převzetí ratingu celé skupiny provedeného na základě interně (tedy bankou) sestavené konsolidace z dostupných individuálních výkazů členů skupiny. Pro dceřinou společnost je vytvořen vlastní rating na základě jejích individuálních výkazů. Pokud by však tento rating byl lepší než rating konsolidované skupiny, je třeba převzít rating konsolidované skupiny. Ocenění zajištění Smyslem zajištění je minimalizace rizika z nesplacení úvěrové pohledávky. Úvěrové záruky dávají bance možnost uspokojit úvěrovou pohledávku realizací sjednaných záruk v případě, že klient nebude schopen či ochoten splatit svůj úvěrový závazek. Kvalita zajištění musí splňovat tato kritéria:
jištění musí krýt jistinu i úrok úvěru,
objekt jištění musí být likvidní, velký důraz je třeba klást na kvalitu zástavní smlouvy,
je možné jistit blokací peněžních hodnot včetně případného kurzového rizika u stejného i jiného peněžního ústavu, 36


u nemovitostí je nezbytný znalecký posudek provedený znalcem nebo realitní kanceláří podle doporučení banky,
u movitých věcí dochází k jištění určitým procentem z reálné hodnoty podle charakteru předmětu, jako např. drahé kovy a umělecké předměty pod kontrolou banky,
u zásob a pohledávek jištění závisí na hlediscích bonity klienta, charakteru pohledávky a zásob; banka si stanoví míru možného jištění,
u cenných papírů a jejich portfolia jde o tržní cenu, o kvalitu skladby, kurzové riziko aj. (2) Úvěrové zajištění je zachycováno v podrozvaze banky. Pokud jde o zajištění typu blokace debetních operací na běžném účtu, tak tento typ zajištění není samozřejmě účtován v podrozvaze, je evidován na příslušném účtu klienta. Zvláštnosti účtování:
Účtování poskytnutých a přijatých zástav patří ke specifikům bankovního účetnictví, poněvadž tyto operace jsou součástí úvěrových operací banky.
Při evidenci hodnot zajišťujících úvěr převládají operace spojené s evidencí hodnot, které jsou přijaty jako zástavy. Banka je eviduje v podrozvaze, poněvadž nejsou součástí jejího majetku a po dobu trvání úvěrového vztahu zůstávají v majetku úvěrového dlužníka.
Důležitost evidence poskytnutých a přijatých zástav je promítnuta do faktu, že je jí v podrozvaze věnována jedna účtová skupina se souborem syntetických účtů členěných podle charakteru zástav. (11) Přijaté zajištění je účtováno na straně Dal účtu, poskytnuté zajištění na straně Má Dáti účtu. Schéma č. 1: Účetní zachycení zástavy nemovitosti. Syntetický účet 99 Pomocný účet pro zajištění

Syntetický účet 97 Zástava nemovitosti daného klienta

37

Jednotlivé druhy zajištění, které banka přijímá jako zajišťující instrument – např. osobní ručení, bankovní záruky, směnky, zástavní práva k věci movité, zástavní práva k věci nemovité, zástavní právo k pohledávce a cenným papírům. Předpoklady pro uznání zajištění k úvěrovým pohledávkám:
používané techniky a s nimi související uplatňované zásady a používané postupy vedoucí ke snižování úvěrového rizika zakládají nároky, které jsou právně účinné a vymahatelné ve všech příslušných právních řádech,
odpovídajícím způsobem řídí rizika, kterým je nebo může být vystavena v souvislosti s používanými technikami snižování úvěrového rizika,
bez ohledu na používání technik snižování úvěrového rizika provádí plné posuzování úvěrového rizika spojeného s expozicemi; jde-li o repo obchody nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, plné posuzování úvěrového rizika se týká čisté expozice vzniklé z těchto transakcí. (6) Je důležité kontrolovat splatnosti majetkového nebo osobního zajištění. Může nastat situace, kdy vypršení zajištění je dříve než splatnost úvěrové pohledávky. Základní podmínky pro uznatelnost zajištění jsou uvedeny v § 103 Vyhlášky č. 123/2007 Sb. a to: U osobního zajištění
osoba poskytující zajištění je dostatečně důvěryhodná tak, aby byla zabezpečena dostatečná jistota, že dosažená úroveň snížení úvěrového rizika odpovídá míře, v jaké je toto snížení uznáno a zohledněno při výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice, a
povinná osoba má jednoznačně stanovená kritéria ohledně poskytovatelů osobního zajištění.

38

U majetkového zajištění
zajištění je dostatečně likvidní a jeho hodnota je po celou dobu trvání zajištění dostatečně stabilní tak, aby byla zabezpečena dostatečná jistota, že dosažená úroveň snížení úvěrového rizika odpovídá míře, v jaké je toto snížení uznáno a zohledněno při výpočtu hodnoty rizikově vážené expozice,
věřitel je v případě selhání dlužníka, nebo osoby, která zajištění převzala do úschovy, k uložení, ke skladování nebo do správy, pokud to příslušný právní řád vyžaduje, zejména při prohlášení konkursu na jeho nebo její majetek, nebo při výskytu jiné stanovené úvěrové události, oprávněn uspokojit svou pohledávku v přiměřené době od okamžiku selhání nebo od výskytu jiné stanovené úvěrové události a
stupeň korelace6 mezi hodnotou zajištění a úvěrovou kvalitou dlužníka je nevýznamný.

6

Korelace znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z veličin

mění, mění se korelativně i druhá a naopak. Pokud se mezi dvěma procesy ukáže korelace, je pravděpodobné, že na sobě závisejí, nelze z toho však ještě usoudit, že by jeden z nich musel být příčinou a druhý následkem.

39

Schválení úvěrového návrhu Po zhodnocení finančního a obchodního rizika stanoví příslušný úvěrový pracovník celkovou rizikovost úvěrového obchodu a doporučí jeho realizaci či zamítnutí. Při tomto procesu je třeba postupovat obezřetně. Není možné proces schválení provádět jen pomocí číselný údajů vycházejících z úvěrové analýzy. Je nutné posuzovat celý úvěrový případ komplexně, slabiny v jedné oblasti mohou být vyváženy silnými stránkami v jiné oblasti klienta. Často vstupuje do procesu schválení subjektivní úsudek zkušeného úvěrového pracovníka. Stejně důležité je nezávislé posouzení úvěrového případu managementu banky. Výsledkem zhodnocení všech finančních i obchodních faktorů je návrh na poskytnutí (nebo zamítnutí) úvěru, který zpracovává úvěrový pracovník banky. Tento návrh s konečnou platností schvaluje odpovědný pracovník. V případě, že banka účtuje o schváleném úvěru, je tento krok zachycen v podrozvaze banky. Banka při svém účtování rozlišuje, zda daný „příslib“ je odvolatelný nebo neodvolatelný. Toto rozdělení má vliv pří dalším zpracování dat pro kapitálovou přiměřenost. Zaúčtování do podrozvahy je dnem podpisu smlouvy klientem. Schéma č. 2: Účetní zachycení odvolatelného příslibu úvěru. Syntetický účet 91 Poskytnuté přísliby z úvěrů

Syntetický účet 99 Pomocné souvztažné účty

Při prvotním zaúčtování se aktivum oceňuje pořizovací cenou. Čerpání úvěru V bankovní praxi existují v podstatě dva základní způsoby čerpání úvěru:
jednorázově – při nákupu nemovitosti, stroje apod.,
v částkách (postupně) – buď v pevných předem stanovených termínech, nebo
v plovoucích termínech, např. na základě klientem předložených faktur. 40

Způsob čerpání v konkrétním úvěrovém obchodě je určen především typem úvěrované investice a je stanoven v úvěrové smlouvě, čerpání úvěru klientem je zpravidla vázáno na splnění smluvních podmínek. Těmito podmínkami mohou být např. složení stanovené částky vlastních zdrojů na bankovní účet, potvrzení katastrálního úřadu o vkladu zástavního práva v katastru nemovitostí apod. (7) Schéma č. 3: Účetní zachycení čerpání úvěru. a) odúčtování příslibu z podrozvahy Syntetický účet 99 Pomocné souvztažné účty

Syntetický účet 91 Poskytnuté přísliby z úvěrů

b) přes běžný účet klienta Syntetický účet 21 Střednědobé standardní úvěry

Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

c) na jiný účet vedený u jiné banky v tuzemsku Syntetický účet 21 Střednědobé standardní úvěry

Syntetický účet 12 Clearingový účet

Splácení úvěru Podmínky a způsob splácení úvěru, tzv. „Splátkový kalendář“, určí banka po dohodě s klientem v úvěrové smlouvě. Stanovení splátkového kalendáře předchází finanční analýza ověřující předpoklady žadatele dodržovat splátkový kalendář, tedy především posouzení reálnosti očekávaných peněžních toků žadatele o úvěr. Mezi nejčastěji využívané způsoby splácení bankovního úvěru patří:

41


splácení

jednorázové,

kdy

úroky

jsou

klientem

spláceny

v předem

stanovených periodách a jistina je součástí poslední klientem realizované splátky,
splácení formou variabilních splátek, přičemž jednotlivé splátky zahrnují variabilní úrok a konstantní úmor,
splácení formou konstantní anuity, kdy se v jednotlivých anuitních splátkách mění poměr úroku a úmoru. (7) Schéma č. 4: Účetní zachycení čerpání úvěru. a) Splácení úvěru jednorázové Syntetický účet 21 Střednědobé standardní úvěry

Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků

Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků

Syntetický účet 71 Výnosy z úvěrů

b) Splácení variabilní a splácení formou konstantní anuity Syntetický účet 21 Střednědobé standardní úvěry

Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků

Syntetický účet 21 Střednědobé standardní úvěry

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků

Syntetický účet 71 Výnosy z úvěrů

42

Příslušenství k úvěrům (mezi něž patří např. časové rozlišení úroků) je účtováno ve stejné syntetické skupině jako úvěry. Kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy Po celou dobu trvání úvěrového vztahu provádí banka průběžnou kontrolu finanční situace dlužníka a sleduje, zda klient dodržuje podmínky úvěrové smlouvy. O provedených kontrolách vede banka písemné záznamy. Předmětem monitoringu jsou především následující skutečnosti:
sledování účelovosti úvěru, tedy zda klient čerpá úvěr v souladu se sjednaným účelem,
obchodní postavení a finanční situace dlužníka, především zda nedochází ke zhoršování tržních a obchodních podmínek klienta s negativním dopadem do jeho finančního hospodaření; v této souvislosti banka monitoruje a analyzuje i varovné signály, které mohly vést k problémovému úvěru,
dodržování splátkového kalendáře, tedy zda klient ve sjednaných termínech platí úrok a úmor,
jak se vyvíjí hodnota přijatého zajištění,
zda se z hlediska tržního prostředí nezměnily konkurenční předpoklady, a to jak tuzemské tak zahraniční. Smyslem bankovního monitorování je včasná identifikace problémového úvěrového obchodu, tj. identifikace situace, kdy se standardně vyvíjející úvěr mění na úvěr, jehož návratnost je ohrožena. Pokud je identifikace včasná, má banka možnost přiměřeným způsobem reagovat, aby pokud možno napomohla k normalizaci situace a zajistila tím návratnost úvěrové pohledávky. (7) Je nutné, aby banky svoji organizační strukturu přizpůsobila efektivnímu monitorování možných vznikajících rizik.

43

Méně závažné nedostatky porušování smluvních podmínek, jako např. opožděné splátky úroků či úmoru nebo nesjednané pojištění zástavy, může banka řešit předepsáním a inkasem finančních sankcí. V jiných případech, vyžaduje-li to změněná hospodářská situace dlužníka, může banka přistoupit k restrukturalizaci úvěru. Ve velmi závažných případech porušení úvěrové smlouvy může banka úvěrový vztah ukončit a požadovat okamžité splacení úvěrové pohledávky. (7) Výsledky monitorování by měly být shrnuty do zprávy pro vedoucí orgány banky. Monitorování by nemělo splynout s každodenní rutinní úvěrovou praxí. Je potřeba je chápat jako nástroj pro ochranu banky před jednotlivými riziky, které vyplývají zejména z toho, že se během platnosti vypracované úvěrové strategie a trvání jednotlivého úvěru mohou změnit původní předpoklady. Napomáhá včasnému odhalení strategického či koncepčního myšlení, a tak rychleji nastavuje správné výhybky pro optimální nasměrování bankovních aktivit a ke koncepcím přijaté úvěrové politiky. Monitorovací proces vyúsťuje do závěrečné etapy, která definuje stav úvěrového portfolia banky podle jednotlivých úvěrových pohledávek pomocí inventarizace a kategorizace pohledávek ve smyslu opatření ČNB a posuzuje nutnost tvorby opravných položek a rezerv jako zdrojů krytí úvěrového rizika. (10) Vymáhání, restrukturalizace pohledávek Prvním krokem při řešení problému je uspořádat si možnosti, které má banka k dispozici.
Pečlivé znovu prostudování podmínek úvěru a dokumentace Pečlivé prostudování dokumentace o poskytnutém úvěru, související dokumentace, korespondence a záznamů umožní pracovníku banky lépe porozumět pozadí vzájemného vztahu mezi bankou a dlužníkem.
Konzultace s úvěrovým oddělením banky

44

Je důležité podat úvěrovému oddělení jasné vysvětlení situace tak, jak ji vidí klientský pracovník klienta, vysvětlit potenciální rizika a prodiskutovat různé použitelné strategie.
Vypracování zprávy o sledovaném dlužníku Je vypracována podrobná zpráva o potřebě zvláštního sledování daného dlužníka.
Popis významných skutečností Je důležité zaznamenat vyčerpávající popis vztahů mezi dlužníkem, jeho pobočkami a dceřinými podniky na jedné straně a bankou a jejími pobočkami na straně druhé. Zaměření především na poskytnuté úvěry, akreditivy, záruky, pronájmy, kontrakty na zahraniční měnu, vklady atd.
Spolupráce s právníky Situaci podrobně konzultovat s právníky banky. V případě nutnosti je třeba se obrátit na specializovaného externího právního poradce.
Zapojení dalších pracovníků a oddělení banky Podle potřeby je vhodné, aby byl o věci informován vedoucí oddělení, vedoucí úvěrové sekce a vedoucí pobočky. Je důležité informování i oddělení cenných papírů, devizových operací, atd.
Posouzení zástav Pečlivě se musí prověřit zástavy na úvěr. Zda nevypršela platnost jednotlivých zástav, jejich aktualizace, vyčíslení reálných hodnot atd.
Zvážení možného konfliktu zájmů Právní oddělení banky se musí vyjádřit k existenci takového postavení, případně k existenci jiných skutečností, z nichž by mohl pramenit případný konflikt zájmů, jako například – banka vlastní akcie nebo dluhopisy daného klienta, banka poskytuje úvěry vedoucím pracovníkům atd. Schéma č. 5: Účetní zachycení převodu pohledávek ze standardních úvěrů do kategorie sledovaných pohledávek. 45

Syntetický účet 21 Střednědobé standardní úvěry

Syntetický účet 24 Sledované úvěry

3.6 Regulace úvěrového portfolia a řízení úvěrového rizika Při regulaci kvality a struktury úvěrového portfolia a řízení úvěrového rizika je třeba:
přísně a nestranně analyzovat všechny skutečnosti, které dají odpověď na to, zda banka vůbec vstoupí do úvěrové angažovanosti,
po celou dobu trvání úvěrové angažovanosti monitorovat všechny skutečnosti a v případě odchýlení se od schválených podmínek přijímat nezbytná opatření (změna ratingu bonity). (2) Každá banka by měla mít vypracovánu (a běžně aktualizovanou) úvěrovou politiku, která respektuje tato hlediska:
stav a vývojové tendence české ekonomiky vcelku i v jednotlivých odvětvích, na makroekonomické úrovni i v podnikatelské oblasti,
stav a vývojové tendence evropské a světové ekonomiky,
stav a problematiku restrukturalizace ekonomiky ve prospěch zvýšení celkové konkurenceschopnosti, zejména exportní,
politiku České národní banky, její opatření směřující ke stabilitě měny,
kritickou analýzu postavení vlastní banky v bankovním sektoru, s využitím všech údajů a skutečností, obsažených zejména v každoroční zprávě předkládané ČNB, především z hlediska plnění všech parametrů stanovených opatřeními ČNB k obezřetnému úvěrování,
monitorování všech jevů v bankovním sektoru, na peněžním a kapitálovém trhu, které mohou být signálem pro vylepšení postavení banky v bankovním sektoru i v celé ekonomice. Při regulaci této činnosti je využívána strategie banky. Jednotliví pracovníci všech útvarů by měli při své každodenní činnosti znát cíl banky, její momentální postavení 46

na trhu. Při tom využívají vnitřní standardy činnosti banky jako je udržení banky na trhu, vylepšovat nabídku bankovních produktů, uplatňovat princip čtyř očí, apod. Systém měření a sledování úvěrového rizika umožňuje zejména:
včasně, přesně a úplně zaznamenat všechny obchody tak, aby bylo možno podchytit veškeré s nimi spojené podstupované úvěrové riziko,
podchytit a vyhodnotit všechny významné zdroje úvěrového rizika,
stanovit způsob sledování expozic vůči ekonomicky spjatým skupinám,
měřit úvěrové riziko souhrnně za všechny obchodní jednotky a porovnávat míru podstupovaného rizika se schválenými vnitřními limity ve vhodné časové periodě i s ohledem na velikost a povahu podstupovaného rizika a regulatorní limity,
sledování finanční a ekonomické situace protistrany s ohledem na typ obchodů sjednaných s touto protistranou,
sledování plnění podmínek smlouvy protistranou,
sledování ocenění hodnoty zajištění,
sledování aktuálních problémů, které bezodkladně vyžadují opatření k nápravě,
sledování přiměřenosti výše opravných položek a rezerv. Zásady zmírňující úvěrové riziko akceptovatelné bankami při poskytování úvěru:
žádný úrok není dost vysoký, aby kompenzoval případné ztráty z nesplacení úvěru,
úvěrové riziko je spojené s každým úvěrem,
při poskytování úvěru banka musí především posuzovat bonitu klienta – dlužníka, jeho schopnost splatit úvěr včas a v plné výši,
čím delší je lhůta splatnosti a čím je objemově úvěr větší, tím větší význam má posuzování dlužníka,
nezajištěné úvěry lze poskytnout zcela výjimečně a jenom těm klientům, u kterých neexistují žádné pochybnosti o jejich úvěrové schopnosti, 47


hodnoty zajišťující úvěr musí banky „přeceňovat“ v závislosti na inflaci a s tím souvisejících změnách tržních cen,
i zdánlivě 100% zajištěné úvěry zpravidla obsahují určité riziko nesplacení,
v případě úvěrů poskytovaných do zahraničí je nezbytné posoudit riziko země dlužníka. (10) Banka udržuje ke krytí jednotlivých rizik přiměřený kapitál. Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku zahrnují kapitálové požadavky k:
úvěrovému riziku investičního portfolia a riziku rozmělnění investičního portfolia,
specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia,
specifickému akciovému riziku obchodního portfolia,
riziku protistrany u repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů,
vypořádacímu riziku obchodního portfolia a volným dodávkám,
ostatním nástrojům obchodního portfolia,
riziku angažovanosti obchodního portfolia. Vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb. dále rozděluje portfolia na investiční a obchodní portfolio. Obchodní portfolio je definováno jako nástroj za účelem obchodování a dosažení zisků z cenových rozdílů či rozdílů úrokových měr. Nesmí být omezena jejich obchodovatelnost. Investiční portfolio jsou všechny ostatní nástroje. Jednotlivé portfolia jsou dále rozlišovány v rámci jednotlivých expozic. Jedná se o expozice:
expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám,
expozice vůči regionálním vládám a místním orgánům,
expozice vůči organizacím veřejného sektoru a ostatním nepodnikatelským osobám, 48


expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám,
expozice vůči mezinárodním organizacím,
expozice vůči institucím,
podnikové expozice,
retailové expozice,
expozice zajištěné nemovitostmi,
expozice po splatnosti,
regulatorně vysoce rizikové expozice,
expozice v krytých dluhopisech,
sekuritizované expozice,
krátkodobé expozice vůči institucím a krátkodobé podnikové expozice,
expozice vůči fondům kolektivního investování, nebo
ostatní expozice. (6) Jednotlivým expozicím jsou přisuzovány rizikové váhy, které ovlivňují výši kapitálových požadavků. Kapitálové požadavky k úvěrovému riziku z investičního portfolia je možné použít standardizovaný přístup, nebo přístup IRB (dle interních ratingů viz výše).

3.7 Opravná položka Opravné položky se tvoří k účtům majetku v případě, že snížení hodnoty majetku v účetnictví:
je prokázáno na podkladě údajů z inventarizace,
není trvalého charakteru. Opravné položky se tvoří:
k pohledávkám

z finančních

činností

–

např.

z poskytnutých

úvěrů,

poskytnutých vkladů, z plateb ze záruk, akreditivů, faktoringu a ostatních finančních činností,
k pohledávkám z jiných než finančních činností – např. z dodavatelskoodběratelských vztahů, poskytnutých záloh, 49


k cenným papírům drženým do splatnosti a cenným papírům nabytým v primárních emisích a neurčených k obchodování,
k podílům v jiných než akciových společnostech, které nejsou považovány za účasti s rozhodujícím nebo podstatným vlivem,
k hmotnému a nehmotnému majetku. (11) Při stanovení opravných položek k aktivům banka může zohlednit jejich zajištění. Způsob účtování opravných položek:
jejich tvorba se účtuje na vrub účtů nákladů a ve prospěch příslušného účtu opravných položek,
jejich použití a rozpouštění se účtuje ve prospěch výnosů a na vrub příslušného účtu opravných položek. Opravné položky k cizoměnovým účtům aktiv se účtují v cizích měnách.

Schéma č. 6: Účetní zachycení tvorby opravných položek a jejich použití. Syntetický účet 24 Opravné položky

Syntetický účet 65 Tvorba opravných položek

Syntetický účet 24 Ztrátové pohledávky

Syntetický účet 24 Opravné položky

Opravné položky souvisejí pouze s očekávanými ztrátami. Očekávanou ztrátou se rozumí již existující ztráta. IAS 39 opravné položky, popř. přímé snížení hodnoty finančního aktiva, spojuje s nastalou ztrátou, aniž by byla již realizována, např. prodejem aktiva. Neočekávanou ztrátou je potenciální ztráta, tj. nikoli již existující ztráta. Toto rozdělení je důležité pro stanovení kapitálových požadavků. (4) IAS 39 obsahuje dva způsoby, jak zjišťovat, zda nedošlo ke snížení hodnoty aktiv. První způsob je založen na individuálním přístupu k pohledávkám, druhý způsob vychází z posuzování portfolií stejnorodých pohledávek. (4) 50

U pohledávek hodnocených jednotlivě se setkáváme s postupem ve dvou krocích. Nejdříve se pohledávky hodnotí jednotlivě, následně se ze stejnorodých pohledávek, u kterých nebylo identifikováno snížení hodnoty, vytvářejí portfolia a opět se zjišťuje, zda nedošlo ke snížení hodnoty pohledávek, tentokrát na portfoliové úrovni. Stejnorodost pohledávek za firemními dlužníky z určitého sektoru, úvěry ze stavebního spoření, překlenovací úvěry účastníkům stavebního spoření apod. Četnost a typy portfolií závisí na produktech účetní jednotky. K tomuto účelu slouží i analýza pohledávek v rámci řízení úvěrového portfolia. (4) Banka posuzuje, zda došlo ke snížení účetní hodnoty jednotlivých pohledávek nebo portfolia pohledávek s obdobnými charakteristikami vzhledem k úvěrovému riziku. Portfoliový přístup se uplatňuje u jednotlivě posuzovaných pohledávek, u nichž jednotlivě nezjistila znehodnocení (snížení účetní hodnoty). V tomto případě banka ještě posuzuje, zda došlo ke znehodnocení portfolia stejnorodých jednotlivě nezhodnocených pohledávek. Pokud banka nemá více stejnorodých pohledávek, portfoliový přístup neuplatňuje. Portfoliový přístup se může uplatňovat u jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek. Individuální přístup - objektivním důkazem znehodnocení portfolia stejnorodých pohledávek, k němuž došlo v důsledku událostí, které nastaly po vzniku pohledávek, je existence pozorovatelných dat, která indikují snížení očekávaných budoucích peněžních toků z tohoto portfolia, ačkoli toto snížení nelze ještě identifikovat podle jednotlivých pohledávek zařazených do portfolia. Indikátorem snížení očekávaných budoucích peněžních toků z portfolia stejnorodých pohledávek může být zejména:
zvýšení nezaměstnanosti v relevantních oblastech,
snížení cen nemovitostí v relevantních oblastech,
nepříznivé podmínky v odvětvích, ve kterých působí dlužníci,

51


zvýšení počtu dlužníků, kteří plně čerpají svůj limit, splácí své závazky v minimální možné výši. Individuální přístup řeší i ty pohledávky, u kterých je zřejmé, že došlo k selhání, tedy je důvod vytvářet opravné položky. Pokud tedy dojde ke znehodnocení pohledávky, banka provede úpravu ocenění. Vytváří opravnou položku. Alespoň jednou za čtvrtletí posuzuje banka dostatečnost a odůvodněnost vytvořených opravných položek. Ztrátu ze znehodnocení lze stanovit pomocí:
diskontování očekávaných budoucích peněžních toků,
koeficientů, nebo
statistických modelů. Opravné položky podléhají dokladové inventuře (alespoň jednou čtvrtletně) a při inventarizaci se posuzuje jejich výše a odůvodněnost. Jejich rozpouštění pro nepotřebnost se účtuje v prospěch výnosů. Používané metody výpočtu pro jednotlivé kombinace podkategorií pohledávek a celkové účetní hodnoty pohledávek za daným klientem shrnuje tabulka č. 3: Tab. č. 3: Používané metody výpočtu tvorby opravných položek.

52

Úvěrová pohledávka

Individuálně významné

Sledované a standardní pohledávky

Portfolia individuálně nevýznamných

Ohrožené § 197

§ 196

Opravná položka portfoliově posuzovaná

Opravná položka počítána pomocí diskontování peněžních toků, nebo pomocí koeficientové metody

Diskontování očekávaných budoucích peněžních toků Banka stanovuje v tomto případě ztrátu ze znehodnocení jako rozdíl mezi účetní hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněžních toků z pohledávky diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou7; původní efektivní úroková míra je efektivní úroková míra zjištěná v okamžiku vzniku pohledávky. Efektivní úroková míra odpovídá úrokové míře, kterou se diskontují očekávané budoucí peněžní toky až do splatnosti pohledávky, nebo je-li to vhodnější, do kratší doby a to na účetní hodnotu pohledávky. Při jejím výpočtu odhaduje očekávané

7

Efektivní úroková míra – je úroková míra, kterou se přesně diskontují očekávané budoucí peněžní

toky až do očekávané splatnosti finančního nástroje, nebo, je-li to vhodnější, do kratší doby, a to na účetní hodnotu finančního aktiva nebo finančního závazku při jeho počátečním zachycení.(4)

53

budoucí peněžní toky při zohlednění všech smluvních podmínek, zejména možnosti předčasného splacení a poplatků. Banka nezohledňuje budoucí ztráty ze znehodnocení vzhledem k úvěrovému riziku. Koeficienty Při používání koeficientů, banka stanovuje ztrátu ze znehodnocení pohledávky tak, že rozdíl mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství sníženou o uznatelné zajištění dané pohledávky násobí koeficientem:
0,01 – nižší než 0,2 v případě sledované pohledávky,
0,02 - nižší než 0,5 v případě nestandardní pohledávky,
0,5 – nižší než 1,0 v případě pochybné pohledávky,
1,0 v případě ztrátové pohledávky. V případě, pokud banka využívá časové rozlišení u ohrožené pohledávky, je ve výpočtu viz výše použita jistina pohledávky nezvýšená o naběhlé příslušenství a vypočtená ztráta se zvýší o částku rovnající se naběhlému příslušenství. S použitím

koeficientů

souvisí

ještě

další

zásady

pro

opravné

položky

k pohledávkám z příslušenství, k pohledávkám v pořizovací ceně, k pohledávkám vzniklým v souvislosti s postoupením skupiny jiných pohledávek:
uplatňuje banka nebo družstevní záložna u ohrožené pohledávky akruální princip, ve výpočtu použije jistinu pohledávky nezvýšenou o naběhlé příslušenství a vypočtenou opravnou položku zvýší o částku rovnající se naběhlému příslušenství,
u pohledávky oceněné k okamžiku uskutečnění účetního případu pořizovací cenou (např. u pohledávky nabyté za úplatu) se postupuje takto:


zjistí se, zda k okamžiku uskutečnění účetního případu, např. k okamžiku nabytí pohledávky, existuje rozdíl mezi pořizovací cenou pohledávky a jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství,




existuje-li tento rozdíl a má-li charakter: 54


diskontu tzn., že pořizovací cena pohledávky je nižší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, opravná položka stanovená jako u běžné pohledávky se sníží o diskont (popř. část diskontu, je-li diskont větší než opravná položka),
prémie tzn., že pořizovací cena pohledávky je vyšší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, opravná položka stanovená jako u běžné pohledávky se zvýší o prémii,
neexistuje-li tento rozdíl, banka stanoví opravnou položku jako u běžné pohledávky,
opravnou položku k pohledávce vzniklé bance v souvislosti s postoupením skupiny jiných jejích pohledávek banka tvoří v takové výši, aby jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství a snížená o vytvořenou opravnou položku nebyla vyšší, než by byl součet jistin postupovaných pohledávek zvýšených o naběhlé příslušenství a snížených o vytvořené opravné položky v případě, že by k postoupení nedošlo a banka by tvořila opravné položky k jednotlivým pohledávkám, pokud banka není schopná prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před postoupením poklesla. (4) Statistické modely Při zahájení posuzování portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek banka musí mít:
vytvořena

z hlediska

počtu

dostatečně

velká

portfolia

jednotlivě

nevýznamných stejnorodých pohledávek pro zajištění statistické významnosti ztrát. Do portfolia jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek banka pro účely využití statistického modelu zařazuje všechny své pohledávky daného typu, a to i ty, které se rozhodla vyřadit z portfolia jednotlivě nevýznamných pohledávek, protože měla dostatek informací pro posouzení jejich znehodnocení,

55


dostatečně dlouhé časové řady týkající se daných pohledávek, zpravidla srovnatelné

s průměrnou

dobou

splatnosti

jednotlivě

nevýznamných

pohledávek; délka časových řad u portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek s původní dobou splatnosti delší než jeden rok je však zpravidla alespoň jeden ekonomický cyklus, popřípadě alespoň tři roky, a
statistický model zohledňující časovou hodnotu peněz, všechny očekávané budoucí

peněžní

toky

spojené

s portfoliem

pohledávek

a

splatnost

pohledávek v portfoliu a nezpůsobující ztráty ze znehodnocení pohledávek v portfoliu k okamžiku uskutečnění účetního případu. Banka monitoruje skutečné ztráty spojené s portfoliem jednotlivě nevýznamných pohledávek a testuje správnost odhadu ztrát na základě nových údajů o skutečných selháních dlužníků v portfoliu ve vhodné časové periodě v závislosti na frekvenci splátek; v úvahu bere i informace o jednotlivě nevýznamných pohledávkách, které vyřadila z portfolia jednotlivě nevýznamných pohledávek, protože měla dostatek informací pro posouzení znehodnocení. Výpočet dle individuálního přístupu Za znehodnocenou jednotlivě posuzovanou pohledávku je považována pohledávka se selháním (dle definice výše). Banka stanovuje výši ztrát ze znehodnocení jednotlivých pohledávek primárně metodou diskontování očekávaných budoucích peněžních toků (§ 202 Vyhlášky ČNB), kde se opravná položka vyčíslí jako rozdíl mezi účetní hodnotou pohledávky a současnou hodnotou očekávaných budoucích peněžních toků z pohledávky (včetně realizace zajištění) diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou ke dni výpočtu opravné položky při zohlednění všech nákladů spojených s vymáháním pohledávky a realizací zajištění. Výpočet výše opravných položek probíhá měsíčně. Česká národní banka požaduje minimální frekvenci čtvrtletně. Jsou do něj zahrnovány pohledávky, které byly 56

předtím zahrnuty do procesu kategorizace pohledávek (aplikuje se limit významnosti). Výpočet – metoda koeficientů
vstupní parametry:
jistina pohledávky,
zadlužitelná hodnota zajištění evidovaná k dané pohledávce,
koeficient tvorby opravné položky,
naběhlé příslušenství – banka uplatňuje princip časového rozlišení a dle § 203, odst. (3) Vyhlášky ČNB zvýší vypočtenou opravnou položku o naběhlé příslušenství.
algoritmus výpočtu, který využívá Volksbank CZ, a.s.:
pokrytí pohledávky zajištěním (hodnota zajištění použita maximálně do výše jistiny pohledávky) s přihlédnutím k relačním vztahům počtu pohledávek ku počtu smluvně navázaných zajišťovacích instrumentů (1:n, m:1, m:n) – optimalizačním algoritmus,
vyčíslení nezajištěné části pohledávky,
Opravná položka = (Nezajištěná část pohledávky * Koeficient) + Příslušenství. Výpočet – metoda diskontování očekávaných budoucích peněžních toků
vstupní parametry:
očekávané budoucí peněžní toky (odhad proveden dle níže uvedených zásad),
původní efektivní úroková míra podle IAS 39 § 63/AG84-93 (pokud má úvěr pohyblivou úrokovou sazbu, jako diskontní sazba pro ocenění jakékoli ztráty ze snížení hodnoty se použije stávající efektivní úroková sazba stanovená podle dané smlouvy ke dni výpočtu opravné položky), 57


datum, ke kterému je diskontování prováděno, tedy datum konce předmětného měsíce,
účetní hodnota pohledávky k rozhodnému dni.
zásady pro stanovení odhadu očekávaných budoucích peněžních toků:
princip obezřetnosti (při nejistotě očekávat nižší a pozdější pozitivní toky, vyšší a dřívější negativní toky),
zahrnout negativní peněžní toky představující případné náklady na vymáhání pohledávky a realizaci zajištění,
výše peněžních toků z realizace zajištění musí korespondovat s účetně evidovanou hodnotou zajištění,
každému peněžnímu toku přiřadit datum, slovní identifikaci a indikaci jeho zdroje.
algoritmus výpočtu:
stanovení současné hodnoty očekávaných budoucích peněžních toků (diskontování),
stanovení

Procentního

faktoru

jako

podílu

současné

hodnoty

očekávaných budoucích peněžních toků k účetní hodnotě pohledávky – cílem je vyhnout se situaci, kdy by čtvrtletně fixovaná výše peněžních toků převýšila účetní hodnotu pohledávky v případě mezitímně provedené splátky,
Opravná položka = Účetní hodnota pohledávky * (1-Procentní faktor) Jednotlivé peněžní toky daného úvěru, se oddiskontují úrokovou mírou úvěru a efektivní úrokovou mírou podle vzorce: J IR (1 + ) 100 Kde:

DS − DD 360

J je splátka, IR je úroková sazba (buď na úvěru nebo efektivní), DS je datum splátky a

58

DD je datum, ke kterému diskontujeme.

Takto oddiskontované toky se sečtou. Z diskontování je vyloučena kapitalizace úroků (kapitalizované úroky navyšují jistinu). Současná hodnota úvěru je rovna součtu jistiny a časového rozlišení úroků a mínus časově rozlišená část poplatků, které nejsou ještě zahrnuty ve výnosech banky. Výpočet pro portfoliový přístup Za neznehodnocenou banka považuje jednotlivě posuzovanou pohledávku bez selhání, tedy neznehodnocenou individuální opravnou položkou. U těchto pohledávek banka podle § 199, odst. 2a Vyhlášky č. 123/2007 ČNB ještě posuzuje, zda došlo ke znehodnocení portfolia stejnorodých jednotlivě neznehodnocených pohledávek. Portfolio je tvořeno pohledávkami, které mají podobné charakteristiky úvěrového rizika definované použitým ratingovým systémem. Pomocí vhodného ratingového systému je dané pohledávce přiřazena ratingová třída. Do procesu výpočtu jsou zahrnovány všechny pohledávky bez ohledu na jejich velikost. Výsledné ratingové stupně všech ratingových systémů jsou jednotně mapovány na pravděpodobnost selhání (PD %). Z PD jednotlivých ratingových stupňů je odvozen Koeficient tvorby portfoliové opravné položky (%). Loss confirmation period (LCP) představuje odhadovaný počet dnů mezi vznikem ztráty ze znehodnocení a zachycením snížení rozvahové hodnoty pohledávky prostřednictvím individuální opravné položky. Portfoliová opravná položka je pro každou pohledávku každého portfolia vypočtena jako součin

59


nezajištěné části pohledávky (stanovena z účetní hodnoty pohledávky včetně příslušenství k poslednímu dni předmětného měsíce),
koeficientu tvorby portfoliové opravné položky,
podílu LCP ku počtu dní v roce (standard 360). Daňový efekt Daňově uznatelné individuální opravné položky může banka tvořit k nepromlčeným pohledávkám z úvěrů (úvěrovým pohledávkám) definovaným v § 5 odst. 3 zákona č. 593/1992 Sb., zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, v platném znění, za podmínek stanovených § 5 odst. 2 a 5. Pohledávkou z úvěru pro účely tvorby opravných položek se rozumí pohledávka z titulu jistiny a úroku, pokud vznikla z úvěru poskytnutého bankou nebankovnímu subjektu nebo vznikla plněním z bankovní záruky, za subjektem se sídlem nebo bydlištěm na území členského státu Evropské unie a smlouva byla sjednána jako smlouva o úvěru nebo smlouva o bankovní záruce. Banky mohou vytvářet ve zdaňovacím období:
opravné položky k nepromlčeným pohledávkám z úvěrů,
rezervy na poskytnuté bankovní záruky za úvěry poskytnuté bankami. (18) Celková výše tvorby za zdaňovací období § 5 odst. 2
opravných položek nesmí přesáhnout výši 2% ze základu, kterým je průměrný stav rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů vzniklých z titulu jistiny a úroku v ocenění nesníženém o opravné položky a rezervy již vytvořené a sníženém o tu část průměrného stavu rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů, která je zajištěna přijatými bankovními zárukami,
rezervy nesmí překročit výši 2 % průměrného stavu poskytnutých bankovních záruk za úvěry poskytnuté bankami.

60

Pokud banka nikdy netvořila opravnou položku k pohledávce z úvěru vymezené viz výše, může vytvořit opravnou položku až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky bez příslušenství, a to za splnění těchto podmínek § 5 odst. 6:
rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesahuje částku 30 000 Kč,
od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky uplynulo nejméně 12 měsíců a
ke dni tvorby opravné položky nepřesahuje u banky celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi z úvěru částku 30 000 Kč. O pohledávce, k níž byla vytvořena opravná položka podle tohoto ustanovení, je banka povinna vést samostatnou evidenci. Co se týče portfoliových opravných položek, které jsou individuálně významné, nejsou daňově uznatelným nákladem. U portfoliových opravných položek, které jsou individuálně nevýznamné, jsou již daňově uznatelným nákladem.

3.8 Rezervy Pro potřeby účetnictví je důležitá definice rezerv, podle které „rezerva představuje pravděpodobné plnění s nejistým časovým rozvrhem a výší“. Tvoří se v případě, že:
existuje povinnost (právní nebo věcná) plnit, která je výsledkem minulých událostí,
je pravděpodobné, že plnění nastane a vyžádá si odtok prostředků představujících ekonomický prospěch – pravděpodobnost musí být vyšší než 50 %,
je možné provést přiměřeně spolehlivý odhad plnění. Rezervy se netvoří na krytí obecných bankovních rizik a jiných nepředvídatelných rizik, k těmto účelům slouží fondy tvořené z rozdělení zisku nebo z jiných zdrojů. Způsob účtování rezerv:

61


tvorba rezerv se účtuje na vrub nákladů ve prospěch účtů Rezervy, a to ve výši, která je nejlepším odhadem výdajů nezbytných k vypořádání existujícího závazku,
použití rezerv se účtuje do výnosů se souvztažným zápisem na vrub účtu Rezervy. Rezervy podléhají dokladové inventuře a při inventarizaci se posuzuje jejich výše a odůvodněnost. Snížení rezervy pro nepotřebnost se účtuje ve prospěch výnosů.

62

4

Praktická část práce

V praktické části budou pospány jednotlivé kroky při vzniku nové pohledávky, její vznik včetně jednotlivých kroků, které probíhají na straně banky. Dále bude simulován případ, kdy klient přestává platit a přesouvá se mezi jednotlivými kategoriemi. Budou popsány jednotlivé účetní kroky a dále srovnám dva možné způsoby tvorby opravných položek, které může banka dle Vyhlášky ČNB č. 123/2007 vytvářet.

4.1 Vznik pohledávky Klient firma s.r.o., působící na trhu již 10 let, zamýšlí koupi další nemovitosti pro rozšíření stávajícího podnikání. Klient je u banky od začátku svého vzniku. Má běžný účet, na kterém má nastaven kontokorentní úvěr ve výši 1 milion korun. Tento kontokorentní úvěr je firmou využíván při krátkodobých výkyvech ve finančních výkazech. Zažádá u své banky o nový dlouhodobý úvěr na výstavbu nové nemovitosti. Vývojový diagram ukáže jednotlivé kroky, které probíhají uvnitř banky.

63

Předání podkladů od klienta bance (bilance, výkaz zisků a ztrát, CF) a dalších podkladů dle dispozic banky

Kontrola předaných podkladů

Žádost zamítnuta - předána informace žadateli (nesplnění základních podmínek banky např. chybějící doklady,

Prostudování předaných podkladů

Konec procesu

nevyplněné formuláře apod.

Předání jednotlivých výkazů na oddělení úvěrové analýzy k vyhodnocení

Zpracování úvěrového návrhu, převzetí výsledku z finanční analýzy

Dotaz na klienta do Bankovního registru klientských informací

Přidělení ratingu (aktualizace ratingu)

Rating klienta, je pro banku nevyhovující - zamítnutí,

Splňuje klient podmínky banky

Konec procesu

oznámení klientovi

Ohodnocení/Ocenění zajištění

Je zajištění dostačující ?

Zajištění není dostačující zamítnutí žádosti, oznámeno klientovi

Konec procesu

Zamítnutí, neschválení úvěrového návrhu. Důvody mohou být různé, např. snížený rating, dlouhodobé problémy z Cash Flow

Konec procesu

Vyhotovení úvěrového návrhu, předání úvěrového návrhu na oddělení schvalující žádost

Schválení úvěrového návrhu

Úvěr je schválen, předána informace klientovi, vyhotovení úvěrových smluv

Konec procesu, vznik pohledávky, úvěrová smlouva podepsána klientem, banka převzala zajištění

64

Tab. č. 4: Shrnutí vstupních údajů. Nastavení Výše Úroková sazba Metoda výpočtu úroků Kapitalizace úroků

Pohledávka Kontokorentní úvěr

Investiční úvěr

1.000.000 Kč

5.000.000 Kč

7 % p.a.

7 % p.a.

360 / počet kalendářních měsíců

360 / počet kalendářních měsíců Čtvrtletně na běžný účet (jednoduchá metoda) Vždy 1x do roka (pro zjednodušení výpočtu)

Čtvrtletně

Splácení

x

Délka

2 roky (střednědobý úvěr)

15 roků (dlouhodobý úvěr)

Poskytnutí 1.1.2008

Poskytnutí 1.1.2008

splatnost do 31.12.2009

splatnost do 30.06.2023

Nemovitost ve výši 5 milionů (tržní hodnota), banka je první v pořadí. Zástava vhodná (nemovitost je určena pro podnikání, obsahuje výrobní prostory i kanceláře).

Zajištění

Táž nemovitost pořadí zajištění 2. Jako další bude zastavena rozestavěná nemovitost. Bianko směnka8

4.2 Účetní zachycení vzniku pohledávky Účetní zachycení vzniku pohledávky shrnuje následující schéma č. 7. Schéma č. 7: Účetní zachycení vzniku pohledávky. a) Při schválení úvěru banka danou pohledávku zaúčtovala jako odvolatelný příslib. Syntetický účet 91 Poskytnuté přísliby z úvěrů + interní číslo klienta

8

Syntetický účet 99 Pomocné souvztažné účty

Bianko směnka - V případě, že dlužník nesplní vůči bance své závazky, je banka oprávněna doplnit

na směnku dosud nesplacenou dlužnou částku, včetně úroků a předložit ji k proplacení. V případě řádného splacení úvěru /i úroků/ banka vrací směnku zpět dlužníkovi.

65

b) Podepsání úvěrové smlouvy, dochází k čerpání úvěru a to na běžný účet klienta.

Úvěr

je

vyplacen

jednorázově.

Dochází

k odúčtování

odvolatelného příslibu. Syntetický účet 91 Poskytnuté přísliby z úvěrů + interní číslo klienta

Syntetický účet 99 Pomocné souvztažné účty

c) Připsání hodnoty úvěru na běžný účet klienta a zaúčtování zástavy nemovitosti. Syntetický účet 21 Dlouhodobé standardní úvěry

Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 99 Pomocný účet pro zajištění

Syntetický účet 97 Zástava nemovitosti daného klienta

d) Zaplacení

jednorázového

poplatku

(dle

podmínek

banky

za

zprostředkování úvěru). Tento poplatek klient zaplatil přímo na pokladně v bance. Banka daný poplatek časově rozlišuje po celou dobu trvání úvěru. Jeho hodnota je vyčíslena dle podmínek banky např. 0,5 % z úvěru a to pro náš příklad činí 25.000 Kč. Syntetický účet 11 Pokladna

Syntetický účet 21 Časové rozlišení poplatků

Syntetický účet 21 Časové rozlišení poplatků

Syntetický účet 71 Výnosové poplatky

e) Každý den je prováděno automaticky časové rozlišení úroků z úvěru. 66

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků

Syntetický účet 71 Výnosy z úvěrů

f) Kapitalizace úroků z úvěrů probíhá čtvrtletně (31.3., 30.6., 30.9., 31.12.) a to přímo na běžný účet klienta. Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků

g) Mimo kapitalizaci úroků z úvěrů, je klientovi čtvrtletně kapitalizován a poplatkován jeho běžný účet (debetní úroky, tak i kreditní úroky). Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků z běžného účtu

Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 21 Časové rozlišení úroků z běžného účtu

Syntetický účet 21 Běžný účet klienta

Syntetický účet 71 Výnosové poplatky z transakcí na běžném účtu

Obecný vzorec pro účtování úroků je následující: Jistina * úrok / 360 * počet dní v měsíci Klient je bezproblémový – opravné položky jsou tvořeny jako portfoliové. Klient je zařazen do ratingové třídy 3c (hodnocení Dobrá až střední bonita), která má dle parametrů dané banky koeficient PD nastaven na hodnotu 0,01 a LGD je nastavena na hodnotu 0,25. Banka každý měsíc reviduje hodnotu opravných položek u daného klienta. 67

Výpočet portfoliové opravné položky Obecný vzorec pro výpočet portfoliové opravné položky je: (Hodnota úvěru + příslušenství – hodnota zajištění) * PD * LGD V prvním měsíci 01/2008 byla vytvořeno opravná položka ve výši = 0, a to z toho důvodu, že hodnota zajištění převýšila hodnotu celkové pohledávky u evidovaného klienta: Hodnota úvěru

4.500.000 Kč

Úrok za první měsíc

+ 29.166 Kč

Hodnota zajištění

- 5.000.000 Kč

Hodnota PD

* 0,01

Hodnota LGD

* 0,25

Výsledek OP

0

Vypočtený úrok za první měsíc zohledňuje splátku, která proběhla 20.1.2008. Hodnota IÚ

Do data

Úrok Počet dní

Úrok

5.000.000 Kč 20. 1. 2008 0,07

21

20.416 Kč

4.500.000 Kč 31. 1. 2008 0,07

10

8.750 Kč

Úrok celkem

29.166 Kč

V případě, že by došlo k situaci, kdy by daný klient měl na svém běžném účtu vyčerpán kontokorentní úvěr v plné výši (1 milion korun), hodnota opravné položky by vypadala následujícím způsobem: Portfoliová opravná položka ke kontokorentnímu úvěru Hodnota úvěru

1.000.000 Kč

Úrok za první měsíc

+ 6.028 Kč

Hodnota zajištění

- 1.006.028 Kč*

Hodnota PD

* 0,01

Hodnota LGD

* 0,25

Výsledek OP

0 68

* hodnota zajištění je brána maximální hodnota pohledávky z hodnoty zajištění – v mém případě z hodnoty zajištění 5.000.000 Kč, je použita jen čás, tedy 1.006.028 Kč. Portfoliová opravná položka k investičnímu úvěru Hodnota úvěru

4.500.000 Kč

Úrok za první měsíc

+ 29.166 Kč

Hodnota zajištění (ponížená o čerpání u KK)

- 5.000.000 Kč + 1.006.028 Kč

Hodnota PD

* 0,01

Hodnota LGD

* 0,25

Výsledek OP

= 1.337,99 Kč

Schéma č. 8: Účetní zachycení tvorby portfoliové opravné položky. Syntetický účet 24 Opravné položky, analytický účet identifikační číslo klienta

Syntetický účet 65 Tvorba opravných položek

4.3 Zjištění skutečnosti Překlasifikování klienta do kategorie 2 V třetím roce (2011) se klient dostává do finančních potíží. Firma nedosahuje plánovaných zisků. Zakázek ubývá. Zjištění vychází i z aktualizovaných a klientem zaslaných finančních výkazů. Klient plně vyčerpal investiční úvěr. Kontokorentní úvěr nebyl splacen v řádném termínu (31.12.2009). Celková pohledávka za klientem je 4.461.677 Kč (hodnota úvěru k 31.12.2010) a 1.000.000 Kč z kontokorentního úvěru. Příslušný klientský pracovník v lednu 2011 z těchto důvodů klienta přesouvá do kategorie 2 – nestandardní pohledávky. Banka na základě nových výkazů klienta překlasifikuje do nové ratingové skupiny 4c (Velmi slabá bonita). Z důvodů nové kategorie / klasifikace, dochází k rozpouštění vytvořených portfoliových opravných položek

a

přeúčtování

výše

pohledávek

nestandardních pohledávek. 69

ze standardních

pohledávek

do

Schéma č. 9: Účetní zachycení překlasifikování klienta do kategorie 2. Syntetický účet 24 Opravné položky

Syntetický účet 75 Čerpání opravných položek

Syntetický účet 21 Dlouhodobé standardní úvěry

Syntetický účet 24 Nestandardní úvěry

Výpočet koeficientovou metodou První výpočet opravné položky je v 01/2011. Hodnoty pohledávek a zajištění jsou brány z účetního data 31.12.2010. Výpočet je následující. Celkové příslušenství, které je na daném klientovi vedeno, je v těchto hodnotách: U kontokorentního úvěru: 1.000.000 *31 / 360 *0,07 = 6.028 Kč Výše opravné položky u kontokorentu Hodnota úvěru

1.000.000 Kč

Hodnota zajištění

- 1.000.000 Kč

Hodnota koeficientu kategorie 2

* 0,02

Úrok za první měsíc

+ 6.028 Kč

Výsledek OP

= 6.028 Kč

Proč je hodnota rovna příslušenství? Dle vyhlášky ČNB č. 123/2007 se opravná položka při použití koeficentovou metodou vypočítává tak, že příslušenství tedy časové rozlišení úroků je připočítáváno ve 100% výši. 4.461.677,00 *31 /360 *0,07 = 26.894 Kč

70

Výše opravné položky u investičního úvěru Hodnota úvěru

4.461.677 Kč

Hodnota zajištění (ponížená o čerpání u KK)

- 4.000.000 Kč

Hodnota koeficientu kategorie 2

* 0,02

Úrok za první měsíc

+ 26.894 Kč

Výsledek OP

= 36.127,54 Kč

Schéma č. 10: Účetní zachycení tvorby opravné položky. Syntetický účet 24 Opravné položky

Syntetický účet 65 Tvorba opravných položek

Výpočet diskontování očekávaných budoucích peněžních toků pro klasifikační třídu 2 Nejdříve je nutné vyčíslit efektivní úrokovou míru. Její výpočet jsem prováděla pomocí software MS Excel a je přílohou č. 3 této diplomové práce. Obecný vzorec pro výpočet této hodnoty je:

Původní hodnota úvěru

Splátka

Splátka

k datu poskytnutí

(1 + Efek.urok.míra)n +

(1 + Efek.urok.míra)n

=

Kde v mém případě je původní hodnota úvěru rovna 5.000.000 Kč, splátky jsou v hodnotách 500.000 Kč, n je počet dní mezi dnem poskytnutí tedy 1.1.2008 a dnem splátky. Efektivní úrokovou míru vypočítávám z údajů, které mám na začátku poskytnutí úvěru. Má vypočtená hodnota této efektivní úrokové míry je rovna číslu 7,354 %. Při výpočtu opravné položky vycházím ze situace, kdy klient splatil již tři splátky. 71

Hodnota účetní

4.461.677 Kč

Hodnota dle efektivní úrokové míry (příloha č. 5)

4.461.478,57 Kč

Výše opravné položky

= 198,43 Kč

V tomto případě vychází dle této metody významně nižší opravná položka než dle koeficientové metody. Překlasifikování klienta do kategorie 4 Začátkem druhého kvartálu roku ( duben 2011) došlo ke kapitalizaci úroků na běžný účet klienta. Výpočet úroků za leden, únor, březen roku 2011 u investičního úvěru: Hodnota IÚ

Období

Úrok

Počet dní

Úrok

Úrok (k)

4.461.677 Kč

Do 20.1.2011

0,07

20

17.351 Kč

17.351 Kč

3.961.677 Kč

Do 31.3.2011

0,07

11+28+31

53.923 Kč

71.274 Kč

4.032.951 Kč

Od 1.4.2011

0,07

30

23.526 Kč

x

Kde: IÚ

je investiční úvěr

Úrok (k)

je kumulativní součet úroku.

U kontokorentního úvěru došlo k navýšení o splátku, která proběhla k datu 20.1.2011, celková výše kontokorentu je tedy 1 500 000 Kč. Z čehož ve výši 500.000 Kč je úhrada splátky. Jde o nepovolený debet na tomto běžném účtě. Hodnota úroků je tedy: Hodnota KÚ 1.000.000 Kč 500.000 Kč

Období

Úrok

Počet dní

Úrok

31.3.2011

0,07

31+28+31

17.500 Kč

17.500 Kč

20.1.2011 až 31.3.2011

0,18

11+28+31

17.500 Kč

35.000 Kč

Kde: KÚ

je kontokorentní úvěr

Úrok (k)

je kumulativní součet úroku.

72

Úrok (k)

Na běžném účtu je tedy celková výše zaúčtované pohledávky k datu 04/2011 rovna 1.606.274 Kč. V této hodnotě je zahrnuta splátka úvěru a kapitalizace úroků z úvěru. Klient je upozorněn bankou, že došlo k nepovolenému debetu na účtu a je vyzván, aby danou pohledávku splatil. Klient oznamuje, že se dostal do finančních potíží a není schopen řádně splácet dané pohledávky. Po tomto upozornění dochází k překlasifikaci klienta až do kategorie 4. Je vyzván bankou o zaslání svých finančních výkazů. Dochází i ke změně ratingové skupiny 5C (Špatná bonita). S klientem jsou vedeny pohovory o řešení dané situace. Po dohodě s klientem je jako schůdné řešení dohodnut prodej zástavní nemovitosti a uspokojení daných pohledávek. Zároveň je provedena revize hodnoty zástavního práva. Odhad znalců je nižší než se původně předpokládalo. Hodnota nemovitosti klesá z 5 milionů na 4 miliony. Dochází k opravě skutečné prodejní ceny v podrozvaze. Prodej nemovitosti bude realizován nejdříve až začátkem roku rok 2012. Jelikož dochází k překlasifikaci klienta, tak banka přeúčtovává danou pohledávku z nestandardní na ztrátovou. Schéma č. 11: Přeúčtování pohledávky z nestandardní na ztrátovou. Syntetický účet 24 Nestandardní úvěry

Syntetický účet 24 Ztrátové úvěry

Dále dle povinností stanovené Vyhláškou ČNB č. 123/ 2007 Sb. je nucena rozdělit hodnotu pohledávky na pohledávku po splatnosti a do splatnosti. Po splatnosti v našem případě je výše nesplacených úroků jak z běžného účtu, tak z investičního úvěru a splátka z investičního úvěru. Tak aby mohla správně dané hodnoty vykazovat, přeúčtuje dané úroky na zvláštní účty (analyticky rozlišené).

73

Schéma č. 12: Přeúčtování úroků (analytická evidence). Syntetický účet 21 Běžný účet

Syntetický účet 24 Ztrátové úvěry

Dochází k nové tvorbě opravné položky. Banka může účtovat výši opravné položky buď nárůstově, nebo vytvořenou opravnou položku rozpustí a vytvoří novou výši opravné položky z kategorie 4. Účetní zachycení je provedeno pro druhou z variant (viz schéma č. 13). Schéma č. 13: Nová tvorba opravné položky. a) rozpouštění dané opravné položky, které banka vytvořila pro klienta v době, kdy byl v kategorii pohledávek č. 2 Syntetický účet 24 Opravné položky

Syntetický účet 75 Čerpání opravných položek

b) tvorba opravné položky pro událost, překlasifikace klienta z kategorie 2 do kategorie 4 Syntetický účet 65 Tvorba opravných položek

Syntetický účet 24 Opravné položky

U výše opravné položky je možné postupovat metodou koeficientovou a nebo pomocí diskontování budoucích peněžních toků.

74

Výpočet koeficientovou metodou Pokud banka použije metodu koeficientovou tak její výše opravné položky bude následující: Hodnota úvěru

1.606.274 Kč

Hodnota zajištění

- 1.606.274 Kč

Hodnota koeficientu kategorie 4

* 1,00

Úrok za duben

+ 14.927 Kč

Výsledek OP

= 14.927 Kč

Kde úrok za duben je vypočten: Hodnota KÚ

Období

Úrok

Počet dní

Úrok

1.000.000 Kč

do 30.4.2011

0,07

30

5.833 Kč

5.833 Kč

606.274 Kč

do 30.4.2011

0,18

30

9.094 Kč

14.927 Kč

Úrok (k)

Kde: KÚ

je kontokorentní úvěr

Úrok (k)

je kumulativní součet úroku.

U investičního úvěru je výše opravné položky: Hodnota úvěru

4.032.951 Kč

Hodnota zajištění (ponížená o čerpání u KÚ)

- (4.000.000 + 1.606.274) Kč

Hodnota koeficientu kategorie 4

* 1,00

Úrok za duben

23.525 Kč = 1.662.750 Kč

Výsledná opravná položka Kde: KÚ

je kontokorentní úvěr

Výpočet diskontování očekávaných budoucích peněžních toků Zde využiji hodnoty, které mám. Aplikuji informace, které jsem obdržela od klienta a vím, že jednotlivé splátky již nejsou aktuální. Dle dohody s klientem dojde k prodeji

75

nemovitosti. Tuto informaci použiji na mnou vypočtené hodnoty efektivní úrokové míry a zjistím hodnotu opravné položky – příloha č. 6. Hodnota úvěru

1.606.274 Kč

Hodnota dle efektivní úrokové míry Výsledek OP

- 3.792.681 Kč = 0 Kč

Hodnota účetní

4.032.951 Kč

Hodnota dle efektivní úrokové míry

3.792.681 Kč – 1.606.274 Kč = 1.366.004 Kč

Výše opravné položky

Schéma č. 14: Účetní zachycení realizace nemovitosti. a) Pro zjednodušení je kupní cena zaslána bezhotovostně na pomocný účet banky v hodnotě 4 milionů korun. Syntetický účet 99 Pomocný účet pro zajištění

Syntetický účet 97 Zástava nemovitosti daného klienta

Syntetický účet 22 Pomocný účet banky

Syntetický účet 12 Clearingový účet banky

b) Odpis pohledávky Syntetický účet 24 Ztrátové úvěry

Syntetický účet 24 Opravné položky

Syntetický účet 22 Pomocný účet banky

Syntetický účet 24 Ztrátové úvěry

76

c) Zbytek z opravné položky, která je nad rámec odepsané pohledávky je zaúčtována do výnosů banky.

Syntetický účet 75 Rozpouštění opravné položky

Syntetický účet 24 Opravné položky

4.4 Diskuse Jednotlivé metody, které jsou v textu zmíněny, jsou v bankách využívány pro snižování úvěrového rizika. Vyhláška č. 123/2007 Sb. O obezřetném podnikání bank, spořitelen a úvěrových družstev, jako další metodu zmiňuje statistickou metodu. K této metodě je, ale potřeba mnoho údajů, sběru dat a analýzy těchto dat. Proto jsem zvolila pro srovnání jen metody koeficientovou a metodu diskontování peněžních toků. Metoda koeficientová je hojně používána pro svou jednoduchost. Je bankou využívána u těch pohledávek, které jsou v kategoriích 2 - nestandardní pohledávky a v kategoriích 3 - pochybné pohledávky. U pohledávek v kategorii 4 – ztrátové úvěry je více využívána metoda diskontovaných peněžních toků. Použití těchto metod je možné i podle hodnoty pohledávek. Pokud jde o menší hodnoty pohledávek, nemá smysl využití metody diskontovaných peněžních toků. Záleží na bance, jak se rozhodne a které pohledávky bude používat metodou diskontovaných peněžních toků nebo metodou koeficientovou. Při použití metody diskontovaných peněžních toků je velmi důležité využívání odborných oddělení, které mají na starosti vymáhání pohledávek. Zde vstupuje jejich odborný odhad, pravidelný kontakt s klientem apod. Výpočet efektivní úrokové míry je velmi složitý, proto je také velmi důležitá i technická podpora této metody. Jedině na základě kvalitně zpracovaných podkladů, zejména výstupů právě z Informačního systému, jsou schopny banky provádět obchodně politická rozhodnutí. K přípravě těchto podkladů se užívá převážně automatizované zpracování dat, kde jsou potřebné údaje prověřovány, zúčtovány, utříděny a vyhodnocovány. 77

Shrnutí závěrů, ke kterým jsem dle jednotlivých výpočtů došla. Tab. č. 5: Srovnání jednotlivých typů opravných položek u investičního úvěru Typ pohledávky - typ opravné položky (OP) Standardní pohledávky - portfoliová OP Nestandardní pohledávky - koeficientová metoda Nestandardní pohledávky - diskontování peněžních toků

Výše OP 1.337,99 Kč 36.127,54 Kč 198,43 Kč

Ztrátové pohledávky - koeficientová metoda

1.662.750,00 Kč

Ztrátové pohledávky - diskontování peněžních toků

1.366.004 ,00Kč

Rozdílem mezi koeficientovou metodou a metodou diskontování peněžních toků je časové rozlišení úroků, kdy u koeficientové metody vstupuje do výše opravných položek plnou hodnotou (100%). U metody diskontování peněžních toků, jsou brány jako splacené a jsou diskontovány. Dalším hlediskem je i dopad do výkazu zisků a ztrát a bilance. Pokud jde bance o maximalizaci zisku, raději přistoupí na metodu diskontovaných peněžních toků, kde výše opravné položky dosahuje nižších hodnot než u metody koeficientové. Je otázkou, zda pro kontrolu a snižování úvěrového rizika není vhodnější metoda koeficientová. Vhodnost jednotlivých metod prověřuje jak interní tak i externí audit, který posuzuje jednotlivé výše opravných položek u klientů, zda jsou dostatečné pro danou pohledávku. Proces řízení a správy jednotlivých pohledávek by měl být diferencován dle typu produktů a segmentů s ohledem na očekávanou rizikovost klientů. Výše opravné položky je až na konci celého úvěrového procesu. Již při vzniku a schválení úvěru by banka svého klienta měla důkladně prověřit. Schvalovací proces využívá pro posouzení ochoty splácet pohledávky sociální, demografické, oborové, data z žádosti o úvěr. Správnost odhadu pravděpodobnosti selhání by měl být pravidelně alespoň jednou měsíčně sledován. Vyhláška v případě přístupu IRB ke kapitálovému požadavku vyžaduje i pravidelné stresové testy, které prověřují 78

kvalitu daného portfolia. Zvláštní útvar Řízení rizik, který by měl být oddělen od prodejního a schvalovacího procesu, dohlíží na portfolio pohledávek s cílem definovat požadavky vedoucí ke změnám v procesech nebo úpravám metodické základny. Tento útvar sleduje a vyhodnocuje typ použití metody opravných položek na jednotlivé pohledávky pro potřeby krytí úvěrového rizika. Tento útvar sleduje problematiku ze širšího hlediska. V případě, že např. úvěr je cizoměnový vstupuje další riziko, a to devizové. Likvidní riziko je součástí celého procesu. Proto by měl tento útvar být zodpovědný přímo vedení banky a průběžně management banky informovat o zásadních změnách v portfoliu pohledávek ze všech možných hledisek. Řízení rizik je proto jedním z klíčových útvarů banky. Je nezávislým útvarem na ostatních oblastech banky, a to zejména z důvodu eliminace konfliktů zájmů. Pokud dojde ke schválení úvěru, nekončí proces hlídání a kontroly. Je nutné, alespoň jednou za rok klienta navštívit, seznámit se s jeho aktuálními problémy a při té příležitosti si vyžádat aktualizované materiály jako je bilance, výkaz zisků a ztrát, daňové přiznání, cash flow apod. Pokud přesto všechno dochází k problémům s nesplácením úvěrové pohledávky je dobré s klientem najít takovou cestu, aby oba dva aktéři jak banka, tak klient byli spokojeni. Cílem banky by v části úvěrového rizika, zdravé, dostatečně diversifikované a současně ziskové portfolio úvěrů. Tomuto cíli by proto měly být přizpůsobeny jednotlivé kroky v interním úvěrovém procesu.

79

5 Závěr Cílem mé práce bylo vyhodnocení jednotlivých zásad opatrnosti se zaměřením na úvěrovou politiku banky. Při posouzení kvality jsem využila jak účetnictví tak i jednotlivé procedurální kroky, které jsou při vzniku pohledávky v bance využívány. Dále jsem vypočetla různé možnosti tvorby opravných položek, které se velkou měrou podílí na snižování úvěrového rizika v bankách. Vyhodnocení této tvorby je v části Diskuse. Mou snahou bylo poukázat na možnosti této tvorby dle Vyhlášky ČNB č.123/2007. Dále jsem v praktické části popsala výpočet budoucí hodnoty úvěrové pohledávky. Tento výpočet je důležitý právě pro tvorbu opravné položky pomocí metody diskontovaných peněžních toků. Výše opravných položek reálně ohodnocuje hodnotu jednotlivých pohledávek a tím pádem reálně zobrazuje skutečný stav pohledávky v rozvaze banky. Pokud chce banka úvěrové riziko zvládnout, musí akceptovat základní integrální součásti systému jeho řízení, tj. identifikaci, měření, zajištění a sledování. Řízení rizika probíhá v bance ve více rovinách – na úrovni jednotlivých úvěrových obchodů, na úrovni úvěrového portfolia a na úrovni bankovního portfolia. (10) Vytvoření správné úvěrové strategie pro řízení úvěrového rizika musí stanovit zejména:
přijatelnou míru úvěrového rizika,
metody pro řízení úvěrového rizika,
soustavu limitů, kterou banka bude používat,
zásady pro vymezení povolených produktů, zemí, regionů, segmentů trhů a smluvních stran,
základní požadavky na organizační strukturu banky z hlediska řízení úvěrového rizika, včetně stanovení pravomocí, odpovědností a toků informací.

80

Vznik nových metod měření, nových technologií, strategií atd. by měli manažeři velmi důsledně kontrolovat nejen na začátku vzniku, ale provádět i vyhodnocení jim vytvořených strategií. Efektivní boj se všemi typy rizik bankovního sektoru je podpora specifických schopnosti a dovedností, tedy rozvoj:
systému strategického plánování a tvorby firemní kultury,
stylů a způsobů aktivního řízení a regulování rizik,
schopností předvídání rizik a vytváření kapitálových rezerv na krytí ztrát,
schopnosti promítnout rizika spojená s prodejem produktů do jejich ceny při zachování konkurenční pozice. (19) Banky v oblasti rizik využívají systémů limitů. Mezi nejdůležitější autoritu při řízení limitů a různých omezení patří Česká národní banka, které jsou legislativním procesem platné pro všechny finanční instituce v České republice. Druhou nejčastější soustavu limitů si vytváří banka sama a to buď přímo, nebo přebírá limity od své mateřské společnosti. Zvláštní pozornost je v poslední době věnována implementaci pravidel a postupů související s Basel 29. Je velmi důležité, aby ochrana úvěrového rizika byla nejen na straně bank, ale byla povinná i pro ty firmy, které se zabývají finanční činností. Nejen banky, ale i ony by měly důsledně prověřovat klienty, kontrolovat atd. Pokud tato kontrola nefunguje, nebo je nedostatečná, hrozí při větším množství ztrátových úvěrů k úpadkům těchto firem. Důslednost centrální banky v provádění kontroly řízení úvěrového rizika by proto neměla být zaměřena jen na finanční sektor, ale i na nebankovní sektor. Bankovní manažeři stojí při rozhodování o základních cílech banky, strategiích a provozních záležitostech v nadcházejících letech před mnoha volbami. Je třeba

9

Basel 2 – soustava limitů, která vznikla v Basilejském výboru pro bankovní dohled pro podporu

Kapitálové přiměřenosti. Banky v České republice ji musí dodržovat již od roku 1992.

81

pohotově a komplexně vyhodnocovat vnější a vnitřní prostředí a volit takové odpovídající řešení, které bude minimalizovat rizika při zachování cílů podnikání, ať jde o maximalizaci zisku, vedoucí postavení na trhu apod. Jedním z úkolů řízení manažerů je rozhodování a vyhodnocení dosahovaných ekonomických výsledků v členění dle jednotlivých produktů, klientů, segmentů a geografických oblastí. Dalším úkolem je vyjádřit potencionální náklady, které by vznikly při změně přístupů ke klientům. Tím myslím nové produkty, vyšší záruky u půjček apod. Banky se za poslední roky staly závislejšími na svých vlastních zdrojích. Technický pokrok ve zpracování dat vyvolal nové počítačové modely, které mohou signalizovat příležitosti a hrozby plynoucí z vnějšího a vnitřního světa. Od vrcholového vedení se očekává v posledních letech netradiční pohled, silné přesvědčení, odvaha směle postupovat vpřed. Přínosem své práce spatřuji v návrhu konkrétního metodického postupu pro tvorbu opravných položek v peněžních institucích na základě jak koeficientové metody, tak metodou diskontování peněžních toků a návrhu aplikace v konkrétním případě.

82

6 Použitá literatura [1] POLIDAR, V. Managment bank a bankovních obchodů, 1.vyd. Praha: Ekopress, 1995 [2] LÉR, L. Regulace činnosti bank, 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1997 [3] BARTOŠEK, K., FELSBERGOVÁ, D., JAROŠ, P. Bankovnictví v České republice, 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1995 [4] JÍLEK, J., SVOBODOVÁ, J. Účetnictví bank a finančních institucí 2008, 6.vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, ISBN 978-80-247-2575-8 [5] VAZ, L.a kol. Řízení nákladů v bance, 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1998 [6] Vyhláška ČNB č. 123/2007 Sb. O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry [7] KAŠPAROVSKÁ, V., VÁVROVÁ E., Vybrané kapitoly z komerčního bankovnictví a pojišťovnictví, 1.vyd. Brno: B.I.B.S. a.s., 2004 [8] Zákon o Bankách č. 21/1992 Sb. O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry [9] ŠEVČÍK, A., Bankovnictví I., 1.vyd. Brno: Masarykova Universita, Ekonomickosprávní fakulta , ISBN 80-210-3649-4 [10] PETRJÁNOŠOVÁ, B., Bankovní managment, 1.vyd. Brno: Masarykova Universita, Ekonomicko-správní fakulta , ISBN 80-210-3481-5 [11] PETRJÁNOŠOVÁ, B., Účetnictví bank, 1.vyd. Brno: Masarykova Universita, Ekonomicko-správní fakulta , 2004 [12] PÁNEK, D., Bankovní regulace a dohled, 1.vyd. Brno: Masarykova Universita, Ekonomicko-správní fakulta , 2003 [13] Interní směrnice Volksbank CZ, a.s. [14] PEERAER, M., Úvěrové obchody II.,1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1996 [17] Částka 19/2007 ze dne 6. srpna 2007 K pravidlům obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry Uznávané standardy [18] Zákon ČNB č. 593/1992 Sb. O rezervách pro zjištění základu daně z příjmu [19] CETLOVÁ, H., NEUMAN, J. a kolektiv, Bankovní strategie, 1.vyd. Praha: Bankovní institut, 1998 Internetové zdroje: [15] Internetové stránky http://old.mendelu.cz [on-line] [cit. 16. 3. 2009] http://old.mendelu.cz/~fin/bank2/Prezentace_KP_2007.ppt#273,17,IRB přístupy [16] Internetové stránky Bankovní registru klientských informací [on-line] [cit.2009-03-27] http://www.brki.cz/ 83

7 Seznam tabulek, grafů a schémat TAB. Č. 1:

ROZVAHA OBCHODNÍ BANKY.

TAB. Č. 2:

VÝKAZ ZISKŮ A ZTRÁT.

TAB. Č. 3:

POUŽÍVANÉ METODY VÝPOČTU TVORBY OPRAVNÝCH POLOŽEK.

TAB. Č. 4:

SHRNUTÍ VSTUPNÍCH ÚDAJŮ.

TAB. Č. 5:

SROVNÁNÍ

JEDNOTLIVÝCH

TYPŮ

OPRAVNÝCH

POLOŽEK

U

INVESTIČNÍHO ÚVĚRU

SCHÉMA Č. 1: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ ZÁSTAVY NEMOVITOSTI. SCHÉMA Č. 2: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ ODVOLATELNÉHO PŘÍSLIBU ÚVĚRU. SCHÉMA Č. 3: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ ČERPÁNÍ ÚVĚRU. SCHÉMA Č. 4: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ ČERPÁNÍ ÚVĚRU. SCHÉMA Č. 5: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ PŘEVODU POHLEDÁVEK ZE STANDARDNÍCH ÚVĚRŮ DO KATEGORIE SLEDOVANÝCH POHLEDÁVEK. SCHÉMA Č. 6: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ TVORBY OPRAVNÝCH POLOŽEK A JEJICH POUŽITÍ. SCHÉMA Č. 7: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ VZNIKU POHLEDÁVKY. SCHÉMA Č. 8: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ TVORBY PORTFOLIOVÉ OPRAVNÉ POLOŽKY. SCHÉMA Č. 9: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ PŘEKLASIFIKOVÁNÍ KLIENTA DO KATEGORIE 2. SCHÉMA Č. 10: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ TVORBY OPRAVNÉ POLOŽKY. SCHÉMA Č. 11: PŘEÚČTOVÁNÍ POHLEDÁVKY Z NESTANDARDNÍ NA ZTRÁTOVOU. SCHÉMA Č. 12: PŘEÚČTOVÁNÍ ÚROKŮ (ANALYTICKÁ EVIDENCE). SCHÉMA Č. 13: NOVÁ TVORBA OPRAVNÉ POLOŽKY. SCHÉMA Č. 14: ÚČETNÍ ZACHYCENÍ REALIZACE NEMOVITOSTI.

84

8 Seznam příloh PŘÍLOHA Č.1:

SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ KLIENTA

PŘÍLOHA Č.2:

VÝPOČET EFEKTIVNÍ ÚROKOVÉ MÍRY – VÝNOSNOST DO SPLATNOSTI

DANÉHO ÚVĚRU – EFEKTIVNÍ ÚROKOVÁ MÍRA. PŘÍLOHA Č.3:

VÝPOČET HODNOTY ÚVĚRU NA ZÁKLADĚ SMLUVNÍCH PODMÍNEK

(BEZRIZIKOVÁ INVESTICE) PŘÍLOHA Č.4:

VYUŽITÍ

EFEKTIVNÍ

ÚROKOVÉ

MÍRY

PO

TŘECH

SPLÁTKÁCH

VÝNOSNOST DO SPLATNOSTI DANÉHO ÚVĚRU – EFEKTIVNÍ ÚROKOVÁ MÍRA. PŘÍLOHA Č.5:

REALIZACE ZAJIŠTĚNÍ PODLE EFEKTIVNÍ ÚROKOVÉ MÍRY U ÚVĚRU

85

–

Příloha č.1: Splátkový kalendář klienta Základní údaje: Jistina: Začátek úvěru: Úroková sazba: 1. splátka: Celkem: Periodicita splácení: Splátka: Perioda účtování: Počet splátek: Poplatek: Datum

Splátka

5 000 000 Kč 1.1.2008 7 % p.a. 20.1.2008 8 197 332 Kč ročně 500 000 Kč čtvrtletně 17 6 250 Kč Úrok

Úmor

Stav dluhu

1.1.2008

0

0

0

5 000 000

20.1.2008

500 000

0

0

4 500 000

31.3.2008

0

81 569

480 556

4 581 569

30.6.2008

0

81 959

0

4 663 529

30.9.2008

0

84 332

0

4 747 861

31.12.2008

0

85 857

0

4 833 718

20.1.2009

500 000

0

0

4 333 718

31.3.2009

0

77 785

481 202

4 411 502

30.6.2009

0

78 917

0

4 490 419

30.9.2009

0

81 202

0

4 571 621

31.12.2009

0

82 670

0

4 654 291

20.1.2010

500 000

0

0

4 154 291

31.3.2010

0

74 645

481 900

4 228 936

30.6.2010

0

75 651

0

4 304 587

30.9.2010

0

77 841

0

4 382 428

31.12.2010

0

79 249

0

4 461 677

20.1.2011

500 000

0

0

3 961 677

31.3.2011

0

71 274

482 649

4 032 951

30.6.2011

0

72 145

0

4 105 096

30.9.2011

0

74 234

0

4 179 329

31.12.2011

0

75 576

0

4 254 906

20.1.2012

500 000

0

0

3 754 906

31.3.2012

0

68 385

483 453

3 823 291

30.6.2012

0

68 394

0

3 891 686

30.9.2012

0

70 375

0

3 962 060

31.12.2012

0

71 647

0

4 033 707

20.1.2013

500 000

0

0

3 533 707

31.3.2013

0

63 784

484 313

3 597 492

30.6.2013

0

64 355

0

3 661 847

30.9.2013

0

66 218

0

3 728 065

31.12.2013

0

67 416

0

3 795 481

Příloha č. 2: Splátkový kalendář klienta – pokračování. 20.1.2014

500 000

0

0

3 295 481

31.3.2014

0

59 615

485 240

3 355 097

30.6.2014

0

60 019

0

3 415 115

30.9.2014

0

61 757

0

3 476 872

31.12.2014

0

62 873

0

3 539 746

20.1.2015

500 000

0

0

3 039 746

31.3.2015

0

55 140

486 234

3 094 886

30.6.2015

0

55 364

0

3 150 250

30.9.2015

0

56 967

0

3 207 217

31.12.2015

0

57 997

0

3 265 214

20.1.2016

500 000

0

0

2 765 214

31.3.2016

0

50 873

487 302

2 816 087

30.6.2016

0

50 377

0

2 866 464

30.9.2016

0

51 835

0

2 918 299

31.12.2016

0

52 773

0

2 971 072

20.1.2017

500 000

0

0

2 471 072

31.3.2017

0

45 188

488 446

2 516 260

30.6.2017

0

45 013

0

2 561 273

30.9.2017

0

46 316

0

2 607 589

31.12.2017

0

47 154

0

2 654 743

20.1.2018

500 000

0

0

2 154 743

31.3.2018

0

39 652

489 676

2 194 396

30.6.2018

0

39 255

0

2 233 651

30.9.2018

0

40 392

0

2 274 043

31.12.2018

0

41 122

0

2 315 165

20.1.2019

500 000

0

0

1 815 165

31.3.2019

0

33 710

490 997

1 848 875

30.6.2019

0

33 074

0

1 881 949

30.9.2019

0

34 032

0

1 915 981

31.12.2019

0

34 647

0

1 950 628

20.1.2020

500 000

0

0

1 450 628

31.3.2020

0

27 613

492 414

1 478 241

30.6.2020

0

26 444

0

1 504 685

30.9.2020

0

27 210

0

1 531 895

31.12.2020

0

27 702

0

1 559 597

20.1.2021

500 000

0

0

1 059 597

31.3.2021

0

20 487

493 935

1 080 084

30.6.2021

0

19 322

0

1 099 405

30.9.2021

0

19 881

0

1 119 286

31.12.2021

0

20 240

0

1 139 527

20.1.2022

500 000

0

0

639 527

31.3.2022

0

13 136

495 569

652 663

30.6.2022

0

11 675

0

664 338

30.9.2022

0

12 013

0

676 352

31.12.2022

0

12 231

0

688 583

20.1.2023

500 000

0

0

188 583

31.3.2023

0

5 245

497 322

193 827

30.6.2023

197 332

3 505

193 827

0

Příloha č.2: Výpočet efektivní úrokové míry – výnosnost do splatnosti daného úvěru – efektivní úroková míra. Datum splátky

Splátka

Datum výpočtu

ST

n

STn

Diskont

21.1.2008

500 000,00

1.1.2008

1,07354

0,056

1,004

498 032,72

21.1.2009

500 000,00

1.1.2008

1,07354

1,056

1,078

463 916,32

21.1.2010

500 000,00

1.1.2008

1,07354

2,056

1,157

432 136,97

21.1.2011

500 000,00

1.1.2008

1,07354

3,056

1,242

402 534,57

21.1.2012

500 000,00

1.1.2008

1,07354

4,056

1,333

374 960,01

21.1.2013

500 000,00

1.1.2008

1,07354

5,056

1,432

349 274,38

21.1.2014

500 000,00

1.1.2008

1,07354

6,056

1,537

325 348,27

21.1.2015

500 000,00

1.1.2008

1,07354

7,056

1,65

303 061,15

21.1.2016

500 000,00

1.1.2008

1,07354

8,056

1,771

282 300,75

21.1.2017

500 000,00

1.1.2008

1,07354

9,056

1,901

262 962,49

21.1.2018

500 000,00

1.1.2008

1,07354

10,056

2,041

244 948,94

21.1.2019

500 000,00

1.1.2008

1,07354

11,056

2,191

228 169,37

21.1.2020

500 000,00

1.1.2008

1,07354

12,056

2,353

212 539,23

21.1.2021

500 000,00

1.1.2008

1,07354

13,056

2,526

197 979,80

21.1.2022

500 000,00

1.1.2008

1,07354

14,056

2,711

184 417,72

21.1.2023

500 000,00

1.1.2008

1,07354

15,056

2,911

171 784,68

30.6.2023

197 332,00

1.1.2008

1,07354

15,497

3,003

65 705,32

Suma diskontovaných peněžních toků

Pramen: Vlastní výpočty. Vysvětlivky: ST

Sazba testovací.

n

Počet roků k datu výpočtu.

STn

Sazba testovací umocněná na počet roků k datu výpočtu.

5 000 072,69

Příloha č.3: Výpočet

hodnoty

úvěru

na

základě

smluvních

podmínek

(bezriziková investice) ST

n

STn

Datum splátky

Splátka

Datum výpočtu

21.1.2008

500 000,00

1.1.2008

1,07

0,056

1,004

498 124,12

21.1.2009

500 000,00

1.1.2008

1,07

1,056

1,074

465 536,56

21.1.2010

500 000,00

1.1.2008

1,07

2,056

1,149

435 080,90

21.1.2011

500 000,00

1.1.2008

1,07

3,056

1,23

406 617,66

21.1.2012

500 000,00

1.1.2008

1,07

4,056

1,316

380 016,51

21.1.2013

500 000,00

1.1.2008

1,07

5,056

1,408

355 155,61

21.1.2014

500 000,00

1.1.2008

1,07

6,056

1,506

331 921,13

21.1.2015

500 000,00

1.1.2008

1,07

7,056

1,612

310 206,67

21.1.2016

500 000,00

1.1.2008

1,07

8,056

1,725

289 912,77

21.1.2017

500 000,00

1.1.2008

1,07

9,056

1,845

270 946,52

21.1.2018

500 000,00

1.1.2008

1,07

10,056

1,975

253 221,04

21.1.2019

500 000,00

1.1.2008

1,07

11,056

2,113

236 655,18

21.1.2020

500 000,00

1.1.2008

1,07

12,056

2,261

221 173,07

21.1.2021

500 000,00

1.1.2008

1,07

13,056

2,419

206 703,80

21.1.2022

500 000,00

1.1.2008

1,07

14,056

2,588

193 181,12

21.1.2023

500 000,00

1.1.2008

1,07

15,056

2,769

180 543,10

30.6.2023

197 332,00

1.1.2008

1,07

15,497

2,853

Suma diskontovaných peněžních toků

Pramen: Vlastní výpočty. Vysvětlivky: ST

Sazba testovací.

n

Počet roků k datu výpočtu.

STn

Sazba testovací umocněná na počet roků k datu výpočtu.

Diskont

69 156,11 5 104 151,89

Příloha č.4: Využití efektivní úrokové míry po třech splátkách – výnosnost do splatnosti daného úvěru – efektivní úroková míra. Datum splátky

Splátka

Datum výpočtu

ST

n

STn

Diskont

21.1.2011

500 000,00

1.1.2011

1,07354

0,056

1,004

498 032,72

21.1.2012

500 000,00

1.1.2011

1,07354

1,056

1,078

463 916,32

21.1.2013

500 000,00

1.1.2011

1,07354

2,056

1,157

432 136,97

21.1.2014

500 000,00

1.1.2011

1,07354

3,056

1,242

402 534,57

21.1.2015

500 000,00

1.1.2011

1,07354

4,056

1,333

374 960,01

21.1.2016

500 000,00

1.1.2011

1,07354

5,056

1,432

349 274,38

21.1.2017

500 000,00

1.1.2011

1,07354

6,056

1,537

325 348,27

21.1.2018

500 000,00

1.1.2011

1,07354

7,056

1,65

303 061,15

21.1.2019

500 000,00

1.1.2011

1,07354

8,056

1,771

282 300,75

21.1.2020

500 000,00

1.1.2011

1,07354

9,056

1,901

262 962,49

21.1.2021

500 000,00

1.1.2011

1,07354

10,056

2,041

244 948,94

21.1.2022

500 000,00

1.1.2011

1,07354

11,056

2,191

228 169,37

21.1.2023

500 000,00

1.1.2011

1,07354

12,056

2,353

212 539,23

30.6.2023

197 332,00

1.1.2011

1,07354

12,497

2,427

Suma diskontovaných peněžních toků

Pramen: Vlastní výpočty. Vysvětlivky: ST

Sazba testovací.

n

Počet roků k datu výpočtu.

STn

Sazba testovací umocněná na počet roků k datu výpočtu.

81 293,39 4 461 478,57

Příloha č.5: Realizace zajištění podle efektivní úrokové míry u úvěru Realizace zajištění podle efektivní úrokové míry u úvěru Datum splátky Splátka Datum výpočtu Sazba testovací

31.1.2012 4 000 000,00 30.4.2011 1,07354

Počet roků k datu výpočtu

0,75

Sazba testovací umocněna počtem roků k datu výpočtu

1,05

Diskontovaný peněžní tok

3 792 681,02