Uplatnění zásady opatrnosti v účetnictví podnikatelských subjektů typu bank

Mendelova univerzita v Brně Fakulta provozně ekonomická Obor: Finance

Uplatnění zásady opatrnosti v účetnictví podnikatelských subjektů typu bank Diplomová práce

Vypracovala: Vedoucí práce:

Bc. Irena Štěpánková Dr. Ing. Jana Gláserová

Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Uplatnění zásady opatrnosti v účetnictví podnikatelských subjektů typu bank“ vypracovala samostatně pod vedením Dr. Ing. Jany Gláserové, za použití literatury, která je uvedena v seznamu.

V Brně dne 12. května 2010

Podpis:

Poděkování Děkuji vedoucí diplomové práce, Dr. Ing. Janě Gláserové za odborné vedení, cenné rady a konzultace, které mi při psaní této diplomové práce poskytovala.

Abstrakt Cílem této diplomové práce je provést zhodnocení úvěrové politiky banky se zaměřením na tvorbu opravných položek k úvěrovým pohledávkám. V teoretické části jsou popsána pravidla tvorby opravných položek a rezerv a metody jejich stanovení dle Vyhlášky č. 123/2007 O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelen a úvěrních družstev. Dále jsou zde zpracována jednotlivá bankovní rizika a vysvětlen postup jejich řízení. V části praktické je provedena analýza úvěrových pohledávek a opravných položek ve vybrané skupině bank a navržena vhodná opatření pro předcházení vzniku rizikových pohledávek.

Klíčová slova: opravné položky, rezervy, riziko, úvěr, likvidita, regulace.

Abstract This master thesis deals with an evaluation of the credit policy in the case of a bank focusing on the creation of the adjusting entries of credit claimes. The rules for the creation of adjusting entries and reserves are described in the theoretical part of the thesis. This study is completed by the methods of their determination according to the regulation no. 123/2007 "O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelen a úvěrních družstev". The thesis also investigates particular bank risks and explains a method for their

solving.

The

practical

part

of

the

thesis

analyzes

loan

claimes

and adjusting entries in a chosen group of banks. Finally, the thesis suggests suitable precautions against contracting of risk claimes.

Key words: adjusting entries, reserves, risk, loan, liquidity, regulation.

OBSAH 1. ÚVOD........................................................................................................................... 7 2. CÍL PRÁCE A METODIKA........................................................................................ 9 3. PŘEHLED LITERATURY ........................................................................................ 10 3.1 Majetková a kapitálová struktura banky................................................................ 10 3.1.1 Rozvaha ........................................................................................................ 10 3.1.2 Bankovní podrozvaha ................................................................................... 12 3.1.3 Výkaz zisku a ztráty...................................................................................... 13 3.1.4 Úloha účetnictví v regulaci bankovních subjektů......................................... 13 3.2 Zásady řízení banky ............................................................................................... 14 3.3 Řízení vybraných bankovních rizik ....................................................................... 16 3.3.1 Finanční rizika .............................................................................................. 16 3.3.2 Obecné postupy řízení rizik .......................................................................... 17 3.3.3 Úvěrové riziko .............................................................................................. 20 3.4 Pravidla tvorby opravných položek a rezerv ......................................................... 22 3.4.1 Klasifikace pohledávek z finančních činností .............................................. 24 3.4.2 Individuální a portfoliový přístup hodnocení pohledávek ............................ 28 3.5 Metody pro stanovení výše ztráty ze znehodnocení .............................................. 31 3.5.1 Diskontování očekávaných budoucích peněžních toků ................................ 31 3.5.2 Koeficienty.................................................................................................... 32 3.5.3 Statistické modely......................................................................................... 33 3.6 Rezervy .................................................................................................................. 34 3.7 Daňové aspekty opravných položek a rezerv ........................................................ 35 3.8 Průběh úvěrového obchodu ................................................................................... 37 4. VÝSLEDKY A DISKUSE ......................................................................................... 41 4.1 Analýza úvěrových pohledávek ve vybrané skupině bank .................................... 41 4.1.1 Celková suma úvěrů a opravných položek ................................................... 41 4.1.2 Podíl opravných položek na úvěrech poskytnutých klientům ...................... 44 4.2 Analýza jednotlivých skupin rizikových úvěrů GE Money Bank a Komerční banky...................................................................................................................... 49 4.3 Příklad účtování poskytnutí, splácení a čerpání úvěru .......................................... 50 4.4 Diskuse................................................................................................................... 53

5. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 57 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................................ 59

1. ÚVOD Předmětem moderního bankovnictví je řízení rizik. V dnešním finančním světě neustále dochází k odstranění překážek pro volný pohyb kapitálu, nadto pokrokovější technologie tento pohyb ještě usnadňují. Prostřednictvím bank jsou zajištěny přesuny kapitálu, ale současně jsou banky vystaveny neurčitosti ekonomického prostředí a vysoké volatilitě ekonomických veličin. Proto je důležité rizika nejen vnímat, ale také řídit.

Bankovnictví lze označit jako obezřetné podnikání, neboť banka, která se nachází v roli podnikatele – obchodníka, si půjčuje peníze od veřejnosti nebo jiných bank a dále je půjčuje nebo investuje do cenných papírů. Prostřednictvím těchto zdrojů si chce zajistit maximální zisk, ze kterého jsou akcionářům vyplaceny dividendy. Cílem banky je tedy dosáhnout co největšího zisku s minimálním rizikem, které je kryto příslušnými rezervami. Pokud však banka není dostatečně kryta, pak není schopná vyplatit vklady u ní uložené. Aby nedošlo k selhání celého bankovního systému, centrální banka proto stanoví pravidla ekonomického chování bank a provádí dohled nad jejich dodržováním. Při výkonu svých činností se banky řídí zákony a nařízeními obecnější povahy, také jsou zapojeny do boje proti praní špinavých peněz.

O nutnosti neustále zkvalitňovat bankovní regulaci i dohled svědčí i řada krizí, které vyplývají z nezvládnutí nebo zneužití nových bankovních produktů, nových technologií v peněžnictví, z neúčinné kontroly i selhání lidského faktoru. Riziko platební neschopnosti dlužníka je již od počátku součástí bankovního podnikání, avšak s rozvojem moderního bankovnictví včetně aktivit s cennými papíry a dále s rozvojem derivátů a se vznikem dalších druhů rizik má každá krize stále větší dopad, nemluvě o nebezpečí vznikajícím v souvislosti s elektronizací bankovnictví.

Každá krize vede guvernéry centrálních bank a ministry financí k hledání příčin selhání a ke zdokonalení regulace, měření rizik a odpovídajícího krytí pohledávek kapitálem a rezervami. Specifika bankovního prostředí se potom projevují zejména v tom, že je regulován vstup do odvětví, jsou stanovena speciální pravidla pro činnost

7

bank, banky podléhají nástrojům centrální banky, zásahům regulatorního orgánu a platí pro ně systém povinného pojištění vkladů.

Cílem bankovní regulace je v rámci těchto opatření zajistit důvěryhodnost, bezpečnost, spolehlivost a efektivnost fungování bankovní soustavy. Bankovní regulace ze strany vlády nebyla cílená, ale vznikla v mnoha případech jako reakce na úpadky jednotlivých bank a bankovní krize, a to především z důvodu významnosti stability bankovního sektoru a hospodaření banky s cizími zdroji. Krach jedné jediné banky může mít negativní dopad nejen na bankovní sektor, ale na celou ekonomiku.

8

2. CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem této práce je zhodnocení úvěrové politiky banky se zaměřením na tvorbu opravných položek k úvěrovým pohledávkám v souladu se zásadou opatrnosti. Na základě skutečností vzniklých v souvislosti s realizací této zásady je provedena analýza úvěrových pohledávek ve vybrané skupině bank. Při zpracování bylo využito podkladů z účetnictví finančních institucí, zákonů a vyhlášek a informací z výročních zpráv jednotlivých bankovních institucí. Tyto zdroje jsou uvedené v seznamu použité literatury.

Práce je složena z části teoretické a části praktické. Teoretická část upozorňuje na nutnost obezřetného počínání bank při podnikání s cizími prostředky, neboť důvěryhodnost a stabilita kapitálového trhu je jednou ze základních podmínek pro fungování ekonomiky. Proto je nezbytné, aby byl bankovní sektor podroben regulaci a dohledu ze strany České národní banky. Dále jsou zde klasifikována jednotlivá rizika bankovního podnikání, přičemž důraz je kladen především na úvěrové riziko a jeho řízení. Následující část se vztahuje k tvorbě opravných položek a k metodám jejich stanovení. V závěru teoretické části je popsán průběh úvěrového obchodu.

Praktická část je zaměřena na úvěrové obchody probíhající ve vybrané skupině bank za sledované období. Hlavním cílem této části je názorný výklad aplikace účetní zásady opatrnosti zejména při tvorbě opravných položek. Uplatnění této zásady v sobě zarhnuje jak velkou odpovědnost pracovníků bank při každé úvěrové transakci, tak potřebu kvalitního řízení úvěrových rizik. Informace z výročních zpráv jednotlivých bankovních institucí jsou zde znázorněny v grafické podobě.

V závěru práce je provedeno mezinárodní srovnání úvěrů, které jsou v selhání a je zde vysvětlena pozice českého bankovního sektoru ve srovnání se zeměmi eurozóny, s ostatními zeměmi EU a zeměmi střední a východní Evropy. Dále je zde v grafické podobě znázorněn rostoucí trend jednotlivých úvěrů v selhání i úvěrů celkem včetně doporučení v oblasti řízení úvěrového rizika.

9

3. PŘEHLED LITERATURY 3.1 Majetková a kapitálová struktura banky Pro účely bankovního podnikání jsou třeba hmotné i nehmotné prostředky, které představují majetek banky. Majetkem banky se tedy rozumí budovy, technologie, bezpečnostní systémy, provozní vybavení, peníze na účtech atd. K pořízení tohoto majetku banka potřebuje finanční zdroje, které jsou z hlediska původu rozděleny na zdroje vlastní, což je vlastní kapitál banky, a zdroje cizí, což jsou bankovní závazky ke klientům, zaměstnancům a dodavatelům.

3.1.1 Rozvaha Souhrnný přehled o činnosti bank lze nalézt v jejich rozvaze. Tato bilance zachycuje na jedné straně přehled aktiv, jež vyjadřují konkrétní formy majetku, na straně druhé jsou účetně zachyceny zdroje, tedy pasiva banky. V konkrétních účetních skupinách pak pasiva představují jednak složky vlastních zdrojů a jednak typy bankovních závazků vůči cizím subjektům.

Z účetního hlediska se hodnota majetku banky rovná hodnotě bankovních zdrojů. Na straně aktiv je rozvaha uspořádána shora podle likvidity, a to od nejvyšší k nejnižší. Rozvaha se sestavuje podle předpisů ročně vydávaných ministerstvem financí. Tento předpis stanoví, které položky rozvahy obsahují zůstatky jednotlivých účtů. Konečné zůstatky rozvahových aktivních účtů vstupují do položek aktiv a rozvahových pasivních účtů do položek pasiv.

10

Tabulka 1: Rozvaha banky Aktiva Pokladní hotovost, vklady u centrální banky

Pasiva Závazky vůči bankám

Státní bezkuponové dluhopisy a ostatní cenné papíry přijímané centrální bankou

Závazky vůči klientům

k refinancování Pohledávky za bankami

Závazky z dluhových cenných papírů

Pohledávky za klienty

Ostatní pasiva

Dluhové cenné papíry

Výnosy a výdaje příštích období

Akcie, podílové listy a ostatní podíly

Rezervy

Účasti s podstatným vlivem

Podřízené závazky

Účasti s rozhodujícím vlivem

Základní kapitál

Dlouhodobý nehmotný majetek

Emisní ážio

Dlouhodobý hmotný majetek

Rezervní fondy a ostatní fondy ze zisku

Ostatní aktiva

Rezervní fond na nové ocenění

Pohledávky za upsaný základní kapitál

Kapitálové fondy

Náklady a příjmy příštích období

Oceňovací rozdíly Nerozdělený zisk nebo neuhrazená ztráta Hospodářský výsledek za účetní období

Aktiva celkem

Pasiva celkem

Zdroj: [2]

Mezi pasivní účty se počítají i účty opravných položek. Opravné položky je povoleno tvořit pouze k aktivům. Účty opravných položek mají zůstatek na straně D, ale vcházejí v rozvaze do aktiv za položku, ke které byly vytvořeny, a jejich hodnota se od uvedené položky odečítá, tedy ji snižuje. Není přípustné, aby její hodnota převýšila hodnotu položky, ke které je vytvořena. Protože jde o účty svým charakterem pasivní, ale vcházející v rozvaze do aktiv, nazývají se také účty kontraaktivními. Účelem je upravit nominální hodnotu původní položky v aktivech tak, aby odpovídala hodnotě v daném okamžiku reálné (např. nominální hodnota úvěru se pomocí opravné položky

11

upravuje tak, aby bylo vzato v úvahu reálné procentní riziko nesplacení a aby rozvaha vyjadřovala též reálnou hodnotu majetku). [2]

3.1.2 Bankovní podrozvaha Vedle obchodů, které nacházejí svůj odraz v bilanci banky, provádějí banky řadu obchodů, které nepředstavují bezprostřední, nýbrž budoucí pevnou nebo potenciální pohledávku či závazek. Proto se neobjevují přímo v bilanci banky, ale jsou vykazovány jako podrozvahové pohledávky a závazky. Za podrozvahovou pohledávku je daná podrozvahová položka považována tehdy, pokud se tato položka při přechodu do bilance stává aktivem. Naopak podrozvahové závazky se při přechodu do bilance stávají závazkem.

Jedná se o tyto pohledávky:


pohledávky a závazky z příslibů úvěrů a půjček, které vznikají v důsledku přijatých nebo poskytnutých, ale dosud nečerpaných úvěrů;




pohledávky a závazky ze záruk a směnek, které vznikají bance v případě, že přijme, resp. poskytne bankovní záruku nebo přijme, resp. poskytne akcept či aval na směnku;




pohledávky a závazky z akreditivů, které vyplývají bance z postavení beneficienta, kdy byl v její prospěch vystaven akreditiv, resp. postavení banky, která vystavila či potvrdila akreditiv;




pohledávky a závazky ze spotových operací, které zachycují pohledávky a závazky ze sjednaných, ale dosud nevypořádaných spotových operací;




pohledávky a závazky z pevných termínových operací, které vyplývají z otevřených pevných pozic na termínovém trhu;




pohledávky a závazky z opčních operací, které vznikají v důsledku koupě či prodeje opcí nebo jiných opčních instrumentů;




pohledávky a závazky ze zástav, které evidují přijaté a poskytnuté zástavy bankou jako zajištění jiných pohledávek a závazků;




pohledávky a závazky

z hodnot v úschově, správě a uložení, které

ukazují rozsah majetkových hodnot bankou předaných, resp. převzatých do úschovy, správy či uložení; [4]

12

3.1.3 Výkaz zisku a ztráty Tento výkaz je tvořen výsledkovými účty, tedy účty nákladů a výnosů. Avšak položky obsažené ve výsledovce nejsou tříděny dle druhového členění nákladů a výnosů, ale podle jednotlivých bankovních činností. Výkaz podává souhrnnou aktuální informaci o hospodaření banky, když porovnává realizované výnosy s vynaloženými náklady. Hlavním úkolem tohoto výkazu je tedy informovat o finanční výkonnosti banky za účetní období.

Tabulka 2: Zjednodušený výkaz zisku a ztráty Náklady

Výnosy

-

placené úroky

-

přijaté úroky

-

placené poplatky a provize

-

výnosy z cenných papírů (úroky, dividendy)

-

přijaté poplatky a provize

I. Hospodářský výsledek z finančních operací -

provozní náklady (spotřeba

-

materiálu, energie, opravy, mzdy)

výnosy z prodeje služeb a ostatních výkonů

-

odpisy

-

použití rezerv a opravných položek

-

tvorba rezerv a opravných položek

-

výnosy z finančního leasingu

-

náklady na finanční leasing II. Hospodářský výsledek provozní I. + II. Hospodářský výsledek banky z běžné činnosti

-

mimořádné náklady

-

mimořádné výnosy

III. Hospodářský výsledek z mimořádné činnosti I. + II. + III. Hospodářský výsledek za běžné období před zdaněním Daň z příjmu Hospodářský výsledek za účetní období po zdanění Zdroj: [2]

3.1.4 Úloha účetnictví v regulaci bankovních subjektů Regulaci a dohled bankovního systému lze označit za nejdůležitější činnosti institucí bankovní regulace a dohledu. Bankovnictví ve všech vyspělých ekonomikách

13

patří mezi nejvíce regulované odvětví. Mezi základní cíle bankovní regulace a dohledu patří:


bezpečnost, spolehlivost a důvěryhodnost bankovního systému,




podpora efektivnosti fungování bankovního systému,




zajištění potřebných informací pro klienty,




zajištění základní úrovně ochrany klientů. [10]

Každý dohled má značný zájem na podpoře zdravých a obezřetných účetních zásad, které podporují transparentnost finančních operací a také výkonnost, expozici vůči rizikům a řízení rizik. V účetním zachycení úvěrů, jejich případném odpisu a zejména ve velikosti tvorby opravných položek nebylo dosud dosaženo mezinárodního souladu. [5]

Prostřednictvím účetnictví lze nejen spolehlivě měřit aktiva, závazky, kapitál, výnosy a náklady, ale i určit kapitálovou přiměřenost a zajistit tržní disciplínu transparentním zveřejňováním. Aby byla zajištěna tržní disciplína je třeba včas poskytovat údaje o účetních metodách, řízení rizik, rizikovém profilu a složení kapitálu. Rizika jsou měřena spolehlivě jen pokud jsou odvozena z přesného oceňování.

Účetní standardy musí z regulačního pohledu splňovat tato kritéria:


musí přispívat k řízení rizik a kontrole,




musí podporovat tržní disciplínu tím, že se snaží o transparentní finanční výkazy a další informace o účetních metodách,




musí usnadňovat dohled nad regulovanými institucemi,




musí poskytovat spolehlivé informace o finanční pozici regulovaných institucí,




nesmí umožňovat alternativní zacházení (pokud se přesto umožňuje, potom musí být zveřejněno). [5]

3.2 Zásady řízení banky Banky jsou začleňovány do skupiny finančních zprostředkovatelů, tedy subjektů, které na ziskovém principu realizují tok finančních prostředků mezi ekonomickými subjekty. Základní formou bankovního zprostředkování je přijímání

14

vkladů od ekonomických subjektů a jejich alokace ve formě bankovních úvěrů. Bankovní podnikání je realizováno na dvou základních principech:


na principu návratnosti,




na principu ziskovosti. [7]

Banka nakupuje vklady a prodává peníze prostřednictvím bankovních úvěrů na principu návratnosti. Tím, že nakupuje vklady od veřejnosti, stává se dlužníkem, tedy vzniká jí povinnost v budoucnu uhradit takto vzniklé závazky. Prodejem úvěrů se stává věřitelem, tedy v budoucnu lze očekávat příliv peněžních toků. Proto je nezbytné vytvoření takových řídících a obchodně provozních mechanismů, aby byla zajištěna návratnost pohledávek a výnosů z nich plynoucích.

Dosažení určité míry zisku je důležitým předpokladem existence banky na bankovním trhu, ale zisk by měl dosahovat takové úrovně, aby byl zajištěn další rozvoj banky. V současné době, kdy na bankovních trzích působí nespočet subjektů, kteří si vzájemně konkurují, je třeba stavět svou obchodní strategii zejména na vztazích s klienty.

Aby banky dosahovaly zisků s minimálními riziky, měly by se obecně řídit následujícími zásadami. V konkurenčním prostředí může být za účelem dosažení vyššího zisku některá z těchto zásad porušena, potom se ovšem banka vystavuje riziku, které by mohlo ohrozit její další podnikání.


Zásada likvidity - banka by měla být schopna dostát všem závazkům vůči svým klientům, tzn. měla by být schopna vyplatit uložené vklady. Pasivní a aktivní operace banky by měly dosahovat přibližně stejné výše.




Zásada rentability - banka by měla provádět jen ziskové operace, nikoliv investovat do projektů neziskových či projektů s nepřiměřenými riziky.




Zásada jistoty - banka by měla minimalizovat možná rizika (rizika úroková, devizová, úvěrová a inflační) a dodržovat zásadu likvidity a výnosnosti.

15

3.3 Řízení vybraných bankovních rizik S každou aktivitou je nevyhnutelně spojena určitá míra rizika. Banky se při vykonávání své činnosti setkávají s celou řadou rizik, která mohou výrazným způsobem ovlivnit jejich chod. Banky tato rizika řídí a v případě jejich výskytu se snaží snížit jejich negativní dopady do hospodaření. Do řízení nejvýznamnějších rizik banky investují nemalé prostředky. Oblast řízení rizik není v současnosti ustálená, a ani vymezení jednotlivých druhů rizik není u různých autorů jednotné. Tato situace však není typická pouze pro české prostředí. [7]

3.3.1 Finanční rizika Obecně je možné rozčlenit bankovní rizika do několika skupin: 1. Úvěrové riziko – představuje riziko, že protistrana nebude schopná nebo ochotná splatit své závazky. Z těchto důvodů banka posuzuje celkovou úvěrovou angažovanost vůči dlužníkovi, prověřuje bonitu svých klientů a využívá různých zajišťovacích instrumentů, jako ručení, postoupení pohledávek, zástavu movitých a nemovitých věcí. Příčiny vzniku úvěrového rizika jsou dány celkovým vývojem ekonomiky, politickou situací či špatnými rozhodnutími banky. 2. Úrokové riziko – vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a jejich dopadu na zisk banky. Toto riziko je řízeno buď prostřednictvím termínovaných obchodů – swapů, futures, opcí, nebo přizpůsobením struktury aktiv a pasiv tak, aby měly přibližně shodnou úrokovou citlivost na změny tržních sazeb. 3. Měnové riziko – vyplývá ze změn měnových kurzů. Řízení tohoto rizika je analogií řízení rizika úrokového. 4. Riziko likvidity – představuje situaci, kdy banka ztratí schopnost dostát svým finančním závazkům v době, kdy se stanou splatnými nebo nebude schopna financovat svá aktiva. K zabezpečení likvidity musí banka na straně aktiv vytvářet takové portfolio, kde by byl dostatek likvidních prostředků a na straně pasiv mít takové instrumenty, pomocí kterých získá likvidní prostředky. Dále by měla vytvořit systém pro předpověď budoucích finančních toků, pro posouzení stability zdrojů a závislosti banky na mezibankovním trhu.

16

5. Operační riziko – představuje riziko ztráty vlivem nepřiměřenosti či selhání vnitřních porcesů, lidského faktoru nebo systémů či riziko ztráty vlivem vnějších událostí. 6. Ostatní rizika – mohou představovat změny podmínek regulátorem (regulatorní riziko), riziko neprosaditelnosti kontraktů (právní riziko), nedostatečnou velikost kapitálu banky vzhledem k podstupovaným rizikům (riziko kapitálové přiměřenosti), riziko ztráty dobrého jména (reputační riziko) a jiné.

Vzhledem k tomu, že banky z dlouhodobého hlediska maximalizují svůj zisk, musejí podstupovat určitá rizika. Pokud by banky omezily rizikové operace, popř. pokud by jejich činnost vedla k úplnému odstranění rizika, znamenalo by to pokles ziskovosti banky. Management tedy musí hledat vhodnou kombinaci ziskovosti a rizikovosti. Banky řídí podstupovaná rizika tak, aby jejich negativní dopad na hospodaření byl co nejnižší. [7]

3.3.2 Obecné postupy řízení rizik Banky v rámci svého podnikání rizika neustále sledují a vyhodnocují, aby v případě potíží mohly přijetím včasného opatření předejít možným problémům. Proces řízení rizik lze rozdělit do následujících kroků: 1. Identifikace rizika, která spočívá ve zjištění, kde a jak riziko vzniká. 2. Měření a vyhodnocování rizika, jehož cílem je riziko kvantifikovat. 3. Sledování, jehož úkolem je riziko pravidelně měřit a porovnávat jeho skutečnou velikost s velikostí požadovanou, resp. maximálně povolenou. 4. Omezování rizika, kterým se rozumí přijímání takových opatření, která by vedla ke snížení ztrát z podstupovaných rizik. Mezi způsoby omezování rizika patří zajištění nebo limity apod. [7]

Efektivním způsobem boje s komplexní rizikovostí bankovního sektoru je podpora specifických schopností a dovedností, tedy rozvoj:


systému strategického plánování a tvorby firemní kultury,




stylů a způsobů aktivního řízení a regulování rizik,




schopností předvídání rizik a vytváření kapitálových rezerv na krytí ztrát,

17




schopností promítnout rizika spojená s prodejem produktů do jejich ceny při zachování konkurenční pozice. [3]

Při regulaci kvality a struktury úvěrového portfolia a řízení úvěrového rizika je třeba přísně a nestranně analyzovat všechny skutečnosti, které dají odpověď na to, zda banka vůbec vstoupí do úvěrové angažovanosti. Po celou dobu trvání úvěrové angažovanosti by banka měla monitorovat všechny skutečnosti a v případě odchýlení se od schválených podmínek přijímat nezbytná opatření. [9]

Nezbytnou součástí řízení bankovního rizika je zavedení systému řízení rizik, a to v souladu s povahou, rozsahem a složitostí činností a s nimi spjatých rizik, aby poskytoval přesný obraz o míře podstupovaných rizik. Při řízení rizik jsou zohledněna všechna významná rizika a rizikové faktory, kterým banka je nebo může být vystavena. Dále se přihlíží k vnitřním a vnějším faktorům včetně budoucí strategie podnikání banky, vlivům ekonomického prostředí a cyklu a vlivům regulatorního prostředí. Řízení rizik zohledňuje i kvantitativní a kvalitativní aspekty rizik, reálné možnosti jejich řízení a náklady a výnosy vyplývající z řízení rizik.

Banka musí stanovit:


postupy pro rozpoznávání, vyhodnocování či měření, sledování, ohlašování a případné omezování rizik,




soustavu

limitů

používanou

při

řízení

rizik,

včetně

postupů

a informačních toků při překročení limitů,


zásady kontrolních mechanismů a činností při řízení rizik, včetně kontroly dodržování stanovených postupů a limitů pro řízení rizik a ověřování výstupů hodnocení či měření rizik. [14]

Povinnosti banky týkající se řízení rizik:


uplatňování strategie řízení rizik, která je přiměřená povaze, rozsahu a složitosti jejich činností,




zpracování konkrétních postupů pro naplňování této strategie,




zajištění pravidelného vyhodnocování a případného upravování strategie řízení rizik a veškerých postupů týkajících se řízení rizik,

18




seznámení zaměstnanců se schválenou strategií v potřebném rozsahu,




poučení zaměstnanců, aby jednali v souladu s touto strategií a z ní vyplývajícími postupy a limity.

Strategie řízení rizik stanoví zejména


vnitřní definice (vymezení) rizik, kterým je nebo může být banka vystavena,




zásady pro určování (posuzování) významnosti při řízení rizik,




zásady řízení jednotlivých rizik, v tom vždy rizika úvěrového, tržního, operačního, likvidity a koncentrace,




metody pro řízení rizik, v tom vždy rizika úvěrového, tržního včetně stresového testování, operačního, likvidity a koncentrace,




akceptovanou míru rizika, v tom vždy rizika úvěrového, tržního, operačního a koncentrace,




zásady pro sestavení a úpravy pohotovostního plánu pro případ krize likvidity,




zásady pro vymezení povolených produktů, měn, států, zeměpisných oblastí, trhů a protistran. [14]

Banka soustavně řídí riziko


úvěrové, tržní, operační, likvidity, koncentrace a




další významná rizika, kterým je nebo může být vystavena, zejména riziko reputační, strategické, spojené se zdroji kapitálu a financováním nebo spojené s účastí v konsolidačním celku, včetně rizika operací se členy téhož konsolidačního celku, ledaže pro banku nepřichází toto riziko v úvahu nebo není významné. [14]

Ke krytí rizik, kterým je banka vystavena, udržuje přiměřený kapitál. Strategie a postupy pro řízení rizik a strategie a postupy pro udržování kapitálu ke krytí rizik jsou ucelené a propojené. Při omezování a krytí rizik obezřetně zohledňuje faktory, které ovlivňují výsledky vyhodnocování či měření podstupovaných rizik, včetně vlivů

19




tvorby opravných položek a dalších úprav ocenění aktiv a tvorby rezerv k podrozvahovým položkám,




používání vlastních odhadů a modelů,




zohledňování výsledků testů, včetně vlivu výsledků testu úrokového šoku a dalších stresových testů, a




případného zohledňování efektů z rozložení (diverzifikace) rizik. [14]

Pokud však banka čelí vysoké míře podstupovaných rizik za předpokladu, že byly zohledněny vlivy mechanismů vnitřní kontroly a banka dále není přiměřeně kryta kapitálem nebo jiným způsobem, je nezbytné přijmout opatření k nápravě.

Regulace úvěrového portfolia v rámci činnosti banky i každého zaměstnance by měla obsahovat tyto záměry:


udržet podíl banky na trhu a při obezřetném přístupu k rizikům zlepšovat kvalitu úvěrového portfolia, snižovat podíl klasifikovaných úvěrů,




pružně optimalizovat strukturu klientů z hlediska jejich velikosti i lhůt splatnosti,




vylepšovat nabídku bankovních produktů,




stanovit zásady postupu a pravomoci jednotlivých organizačních útvarů a pracovníků, vnitřní úvěrové limity při dodržení pravidel stanovených ČNB,




uplatnit princip čtyř očí – na vypracování a schvalování úvěrového návrhu se podílejí dva zaměstnanci. [9]

3.3.3 Úvěrové riziko Úvěrové riziko patří v bankovnictví k nejvýznamnějším rizikům. Obchodní politika banky, finanční řízení a řízení rizik jsou zásadně ovlivněny regulačními pravidly obezřetného podnikání. Při řízení tohoto rizika závisí především na kvalitě úvěrové politiky, úrovni vnitřních standardů řízení úvěrového portfolia, analýze bonity klienta i úvěrového portfolia a monitorování celkové činnosti banky i jejích jednotlivých produktů. Přesto není systém řízení rizik dokonalý, mohou se v něm vyskytnout jisté trhliny. Banky toto riziko mohou omezit konzervativními úvěrovými postupy, avšak takovou politikou mohou přijít o potenciálně ziskové klienty.

20

Ke klíčovým faktorům, které ovlivňují úvěrové riziko, patří diverzifikace úvěrů, zajištění úvěrů a především způsob a podmínky, za nichž jsou úvěry poskytovány. Úvěry jsou přitom poskytovány v konkurenčním prostředí, vyšších výnosů je proto možné dosáhnout pouze přijetím vyššího rizika. Banka tedy může zvýšit očekávaný výnos poskytováním úvěrů rizikovějším klientům, resp. orientací na rizikovější produkty za vyšší úrokové sazby. [12]

Úvěrové riziko zahrnuje dvě základní složky:


riziko nesplnění závazku druhou stranou, které je dáno určením pravděpodobnosti vzniku ztráty,




inherentní riziko produktu dané určením výše ztráty, která nastane v důsledku nesplnění závazku druhou stranou.

Z hlediska faktorů, kterými je úvěrové riziko vyvoláno se rozlišuje:


systematické riziko, které spočívá v nejistotě, zda nastanou značné makroekonomické změny, které budou mít nepříznivý vliv na určité odvětví, určitou oblast nebo určitý stát; z pohledu banky souvisí s konkrétně vymezenou skupinou klientů, kteří podnikají v jednom odvětví či pocházejí z určité oblasti nebo země;




nesystematické riziko způsobené chybným rozhodováním banky u jednotlivých úvěrových obchodů. [1]

Analýza úvěrového rizika musí být založena na posuzování souladu zájmů věřitele na straně jedné a dlužníka na straně druhé. Zájmy těchto zúčastněných stran se někdy mohou jevit jako protichůdné a lze je posuzovat z několika hledisek:


obchodní zájmy – banky poskytují úvěry, jejich cílem je získat co největší podíl na trhu a obstát ve vysoce konkurenčním prostředí, kde o úspěchu rozhoduje zejména rychlost rozhodování a úroveň služeb;




ekonomické zájmy – úvěr je v moderní ekonomice nepostradatelný, tím, že banka prověřuje žádosti o úvěr a úvěruje potřeby svých klientů, spolurozhoduje o racionální alokaci finančních zdrojů;




ziskovost – získávat podíl na trhu nestačí, pokud nejsou úvěry ziskové;

21




riziko – řízení rizika předpokládá dobrou znalost trhu, zkušenost a uplatňování různých postupů, kterými banky zajišťují poskytované úvěry;




etická hlediska – při sjednávání úvěrových podmínek nesmí banka jednostranně využívat závislost podniku na úvěru, také podnik musí důsledně plnit podmínky, k nimž se zavázal v úvěrové smlouvě; [11]

Úvěrové limity Úvěrové limity patří k základním nástrojům řízení úvěrového rizika. Jsou navrhovány a schvalovány vrcholovým vedením banky. Úvěrové limity jsou stanoveny z toho důvodu, že není možné, aby banky rozhodovaly o každém jednotlivém úvěrovém obchodu. Dodržování limitů umožňuje bance jako celku nevystavovat se nadměrnému úvěrovému riziku a diverzifikovat úvěrové portfolio.

V bankovní praxi se vyskytuje celá řada limitů, mezi obecně používané patří:


limity k jednotlivým klientům a pro ekonomicky spjaté skupiny klientů – v tomto případě musí banka dodržovat kapitálové požadavky k riziku úvěrové angažovanosti určené regulátorem,




odvětvové limity, které se stanovují pro klienty podnikající ve stejném odvětví, neboť tyto subjekty podléhají stejnému riziku,




limity pro jednotlivé země.

3.4 Pravidla tvorby opravných položek a rezerv Banky vytváří na krytí očekávaných ztrát rezervy a opravné položky. Typy a tvorba opravných položek jsou v bankovních systémech upraveny odlišným způsobem, tj. není dosud využívána jednotná metodologie jejich tvorby, jak je tomu například při řešení kapitálových požadavků na krytí bankovních rizik. [7] Cílem je snížit ocenění pohledávky v účetnictví, kdy snížení nemá trvalý charakter. Účetní opravné položky se tvoří podle interní podnikové směrnice na základě skutečnosti, že se pohledávka stala rizikovou. Výše opravné položky odráží riziko vyplývající z možného neuhrazení pohledávky (nebo skupiny pohledávek).

22

Objektivními důkazy snížení hodnoty jsou podle IFRS/IAS zejména následující situace:


podstatná finanční tíseň dlužníka,




porušení smlouvy dlužníkem, což má za následek, že neplatí úroky ani splátky jistiny,




nárůst počtu neuhrazených splátek dlužníkem,




poskytnutí úlev dlužníkovi z důvodů jeho finanční tísně,




pravděpodobnost vyhlášení bankrotu dlužníka,




zhoršení národních či místních ekonomických podmínek, jež vyvolávají finanční tíseň dlužníka. [8]

V bankovním systému ČR se tvorba opravných položek a rezerv řídí opatřením ČNB. Pohledávkami z finančních činností se rozumí pohledávky z těch činností, které vyplývají z přidělené bankovní licence. Jsou to zejména poskytnuté úvěry, pohledávky z finančního leasingu, pohledávky z vkladu, pohledávky ze záruky, pohledávky z akreditivu, pohledávky z faktoringu, zálohy na pořízení cenných papírů poskytnuté na dobu delší než 30 kal. dnů, pohledávky z prodeje cenných papírů s odkladem splatnosti prodejní ceny na dobu delší než 30 kal. dnů, pohledávky z prodeje cenných papírů nevypořádaných do 30 dnů po stanoveném dni vypořádání. [14]

Do pohledávek se zahrnují i vybrané podrozvahové položky, jako jsou poskytnuté úvěrové přísliby, poskytnuté bankovní záruky, přijaté cizí směnky atd. Výjimkou jsou pohledávky vzniklé držbou cenných papírů, pohledávky z derivátů a pohledávky vzniklé z pracovněprávních a provozních vztahů. [7]

Pohledávkou z úvěru se pro účely tvorby opravných položek rozumí pohledávka z titulu jistiny a úroku, pokud vznikla z úvěru poskytnutého bankou nebankovnímu subjektu nebo plněním z bankovní záruky za subjektem se sídlem nebo bydlištěm na území členského státu Evropské unie. Přičemž tato pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru nebo smlouvy o bankovní záruce. [15]

Zajištění pohledávek Účetní jednotka může při stanovení výše opravných položek k pohledávkám zohledňovat jejich zajištění, které může mít zejména formu přijatého kolaterálu, 23

zástavy, ručení, záruky nebo úvěrového derivátu, pokud takové zajištění současně vyhoví následujícím podmínkám:


účetní jednotka má právní jistotu, že se při selhání dlužníka může ze zajištění uspokojit, např. realizací zástavy, prodejem kolaterálu,




účetní jednotka zohlední zajištění nejvýše v jeho čisté realizovatelné hodnotě, tedy pouze ve výši, která neslouží k zajištění jiných jejích aktiv nebo aktiv třetích osob, mají-li nárok na uspokojení před účetní jednotkou, a nejvýše do výše ocenění pohledávky v účetnictví; čistou realizovatelnou hodnotou zajištění je odhadovaná hodnota, kterou účetní jednotka obdrží po odečtení odhadovaných nákladů na realizaci zajištění; v případě, že účetní jednotka očekává realizaci zajištění v delším časovém horizontu, zohlední při výpočtu odhadované hodnoty také časovou hodnotu peněz. [5]

3.4.1 Klasifikace pohledávek z finančních činností Pohledávky z finančních činností se člení do těchto kategorií:


pohledávky bez selhání dlužníka,




pohledávky se selháním dlužníka.

Při posuzování, zda je pohledávka z finanční činnosti v selhání či nikoliv se nezohledňuje zajištění této pohledávky. K zajištění se přihlíží při vyhodnocení, zda došlo ke snížení účetní hodnoty pohledávky, resp. k vyčíslení ztráty ze znehodnocení. Zajištění tudíž neovlivňuje zařazení pohledávky do jedné z kategorií. Ovlivňuje však výši ztráty ze znehodnocení, resp. náklady na tvorbu opravných položek. [5]

Dojde-li ke snížení rozvahové hodnoty pohledávky a banka tuto pohledávku neodepíše, vytvoří k ní opravnou položku, která odpovídá očekávané ztrátě z rozvahové hodnoty pohledávky.

Kritéria hodnocení pohledávek jsou následující:


podle počtu dní po splatnosti pohledávky,




podle doby, po kterou banka nemá dostatek informací o finanční a důchodové situaci klienta,

24




podle doby, která uplynula od poslední restrukturalizace pohledávky, podle toho, zda je klient v konkurzním nebo vyrovnacím řízení




podle subjektivního hodnocení pohledávky úvěrovým pracovníkem,




podle dalších kritérií obsažených v opatření ČNB č. 9/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pohledávky bez selhání dlužníka Pohledávky bez selhání dlužníka jsou dále zařazeny do těchto podkategorií:


standardní pohledávky,




sledované pohledávky.

Pokud se k těmto pohledávkám při posuzování snížení jejich účetní hodnoty přistupuje jako k portfoliu jednotlivě nevýznamných pohledávek, nemusí se pohledávky bez selhání dlužníka na tyto podkategorie dále členit. Opravné položky se vytváří pouze ve skupině sledovaných pohledávek.

Pohledávka se považuje za standardní, pokud není důvod pochybovat o jejím úplném splacení, aniž by banka přistoupila k uspokojení ze zajištění. Dlužník řádně plní podmínky úvěrové dohody a nachází se v příznivé finanční situaci. Splátky jistiny a příslušenství jsou řádně hrazeny, žádná z nich není po splatnosti déle než 30 dnů nebo žádná z pohledávek za dlužníkem nebyla v posledních 2 letech z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována.

Pohledávka se považuje za sledovanou, pokud je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka pravděpodobné její úplné splacení, aniž by banka přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Banka nemá dostatek informací o finanční a důchodové situaci dlužníka. Splátky jistiny, úroků nebo poplatků jsou hrazeny s dílčími problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 90 dnů nebo žádná z pohledávek za dlužníkem nebyla v posledních 6 měsících z důvodu zhoršení jeho finanční situace restrukturalizována. [14]

25

Pohledávky se selháním dlužníka Pohledávky se selháním dlužníka se považují za ohrožené pohledávky, proto jsou zařazeny do těchto podkategorií:


nestandardní pohledávky,




pochybné pohledávky,




ztrátové pohledávky.

Nestandardní pohledávka je taková pohledávka, u níž je úplné splacení vzhledem k finanční a ekonomické situaci dlužníka nejisté. Avšak lze předpokládat, že tato pohledávka bude splacena alespoň částečně, aniž by došlo k uspokojení nároku ze zajištění. Nestandardní pohledávkou se rozumí i pohledávka, u níž vznikají problémy v souvislosti s úhradou splátek jistiny nebo příslušenství, ale tyto platby nesmí být po splatnosti déle než 180 dnů.

Mezi pochybné pohledávky lze zařadit takové pohledávky, jejichž úplné splacení je zejména s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dlužníka vysoce nepravděpodobné. Její částečné splacení je možné a pravděpodobné, aniž by banka přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Pohledávka se považuje za pochybnou také tehdy, pokud splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy, avšak žádná z nich není po splatnosti déle než 360 dnů. [14]

Pohledávka se považuje za ztrátovou v případě, že její úplné splacení je nemožné vzhledem k finanční a ekonomické situaci dlužníka. Má se za to, že tato pohledávka nebude uspokojena nebo bude uspokojena pouze částečně, a to nepatrnou částkou, aniž by banka přistoupila k uspokojení svého nároku ze zajištění. Ztrátovou pohledávkou se rozumí i pohledávka, u níž jsou splátky jistiny nebo příslušenství po splatnosti déle než 360 dnů. A také pohledávka za dlužníkem, na jehož majetek byl prohlášen konkurz, s výjimkou pohledávky za majetkovou podstatou, která vznikla po prohlášení konkurzu. O splacení této pohledávky banka usiluje až do doby, než je s jistotou prokázáno, že další splácení odepíše.

Banky jsou povinny čtvrtletně předkládat ČNB


hlášení o pohledávkách podle jejich klasifikace (jistina, úroky, propočtená snížená hodnota a vytvořené rezervy a opravné položky), 26




přehled klasifikovaných úvěrů podle zajištění,




hlášení o pohledávkách nesplacených ve lhůtě podle lhůt odpovídajících příslušné klasifikaci pohledávky. [9]

Zařazování do kategorií a podkategorií Pokud má banka více pohledávek z finančních činností za stejným dlužníkem a některá z nich naplňuje znaky selhání dlužníka, jsou všechny pohledávky za dlužníkem zařazeny do kategorie pohledávek se selháním dlužníka a v jejím rámci do stejné podkategorie pohledávek. Banka takto nepostupuje u pohledávek z finančních činností zařazovaných pro účely kapitálové přiměřenosti do kategorie retailových expozic, u nichž sleduje selhání dlužníka na úrovni transakcí. [14]

V případě, že pohledávka současně splňuje kritéria pro zařazení do více podkategorií, klasifikuje ji banka jako nejhorší z těchto podkategorií. Výjimkou jsou opět pohledávky z finančních činností, které jsou zařazeny do kategorie retailových expozic.

Restrukturalizované pohledávky jsou pohledávky, u nichž banka poskytla dlužníkovi úlevu, protože vyhodnotila, že by jí pravděpodobně vznikla ztráta, kdyby tak neučinila, a to například změnou plánu splátek, snížením úrokové míry, prominutím úroků z prodlení. Tyto pohledávky jsou zařazeny do příslušné podkategorie v okamžiku restrukturalizace, přičemž je důležité, kde tato pohledávka byla nebo měla být zařazena před restrukturalizací. Pokud banka prokáže, že došlo k poklesu rizika nesplacení této pohledávky vzhledem k jeho stavu před restrukturalizací, může ji zařadit do lepší podkategorie v případě zachování souladu v přístupu k pohledávce i pro účely kapitálové přiměřenosti.

Pohledávku, která vznikla bance v souvislosti s postoupením skupiny jiných jejích pohledávek, banka zařazuje při vzniku do podkategorie, ve které byl nebo měl být zařazen rozhodující podíl postupovaných pohledávek. Je-li schopna prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před postoupením poklesla, může ji zařadit do lepší podkategorie, pokud je zachován soulad v přístupu k pohledávce i pro účely kapitálové přiměřenosti.

27

Povinností banky je minimálně jednou za čtvrtletí provést kontrolu správnosti zařazení pohledávek do kategorií a podkategorií. V rámci této kontroly jsou podle výsledků zjištění provedeny příslušné změny v jejich zařazení. Prověřování správnosti zařazení může být provedeno i v delší periodě, nejméně však jednou ročně, pokud se jedná o objemově nevýznamné pohledávky, přičemž to musí odpovídat charakteru pohledávky nebo dlužníka. Pokud banka používá takovýto postup, je nutné prokázat dostatečnou obezřetnost.

Účtování pohledávek V případě, že pohledávka splňuje podmínky klasifikovaných pohledávek, nesmí být tato pohledávka nebo její část vykazována na jiných účtech než na účtech pro klasifikované pohledávky. Evidence klasifikovaných pohledávek je členěna na pohledávky po splatnosti a pohledávky do splatnosti. [2]

Banka vede sledovanou, nestandardní, pochybnou nebo ztrátovou pohledávku na příslušném účtu vždy v celé její dosud nesplacené výši. Současně organizační složka banky na stejný syntetický účet nebo pod stejnou kategorii zatřídí i všechny ostatní pohledávky za stejným klientem, přestože dosud nenastala doba jejich splatnosti (je tím určen stupeň jeho důvěryhodnosti). Vedle klasifikace pohledávek podle ČNB si banky vedou i vlastní klasifikaci, kde mohou vycházet i z klasifikace používané velkými auditorskými firmami. Tato klasifikace obvykle má podrobnější členění pohledávek, např. do osmi či deseti stupňů. [2]

3.4.2 Individuální a portfoliový přístup V souladu s vyhláškou ČNB banky posuzují pohledávky buď jednotlivě nebo uplatňují portfoliový přístup. To znamená, že sledují, zda došlo k poklesu účetní hodnoty

jednotlivých

pohledávek

nebo

portfolia

pohledávek

s

obdobnými

charakteristikami ve vztahu k úvěrovému riziku.

Jednotlivě hodnocené pohledávky Pohledávky hodnocené jednotlivě banka nejprve posoudí samostatně a zařadí do příslušné kategorie, přičemž hodnotí tato kritéria:


finanční a ekonomickou situaci dlužníka a její předpokládaný vývoj,




porušení smlouvy s dlužníkem, 28




provedení restrukturalizace pohledávky, přičemž za tuto pohledávku je považována taková pohledávka, u níž banka poskytla úlevu, neboť pokud by tak neučinila, vznikla by jí pravděpodobně ztráta,




vnější ekonomické, politické a legislativní faktory,




očekávání, že na základě finanční situace dlužníka dojde k soudnímu prohlášení konkurzu na jeho majetek,




kvalita zajištění pohledávky,




lhůta prodlení ve splatnosti pohledávky. [7]

V případě standardních pohledávek, tj. takových, u nichž nebylo identifikováno snížení hodnoty individuální pohledávky, se v druhém kroku sleduje, zda nedošlo ke snížení hodnoty pohledávek na úrovni celého portfolia stejnorodých pohledávek. Stejnorodost pohledávek je bankou odvozována od vztahu určitého typu pohledávek k úvěrovému riziku, například standardní pohledávky z hypotečních úvěrů na bydlení, standardní pohledávky z úvěrů ze stavebního spoření, standardní pohledávky v segmentu malých a středních podnikatelů atd. Tvorba těchto stejnorodých portfolií je dána obchodní a úvěrovou strategií banky, není specifikována orgány regulace a dohledu. [7]

Portfoliový přístup k tvorbě opravných položek Banka může posuzovat snížení rozvahové hodnoty portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek. Za nevýznamnou pohledávku je považována pohledávka, jejíž

ocenění

v okamžiku

uskutečnění

účetního

případu

nepřesáhlo

menší

z následujících hodnot:


pět milionů korun nebo




jedno promile celkové čisté částky rozvahové hodnoty aktiv. [7]

Portfoliový přístup se uplatňuje:


u jednotlivě posuzovaných pohledávek, u nichž se jednotlivě nezjistilo znehodnocení,




u jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek.

29

Při využití portfoliového přístupu musí banka prokázat:


dostatečně velké portfolio jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek k zajištění statistické průkaznosti ztrát,




dostatečně dlouhé časové řady jednotlivě nevýznamných pohledávek,




statistický model s požadovanými parametry pro kvantifikaci snížení rozvahové hodnoty portfolia pohledávek. [7]

Podle IAS 39 mubí být ztráta ze znehodnocení zahrnuta do výsledku hospodaření, a to buď přímo částečným odpisem pohledávky, nebo nepřímo prostřednictvím tvorby opravných položek. Opravné položky souvisejí pouze s očekávanými ztrátami, přičemž očekávanou ztrátou se rozumí již existující ztráta. IAS 39 opravné položky, popř. přímé snížení hodnoty finančního aktiva, spojuje s nastalou ztrátou, aniž by byla již realizována, např. prodejem aktiva. Neočekávanou ztrátou je potencionální ztráta, tj. nikoli již existující ztráta. [5]

Se stejnorodými standardizovanými pohledávkami banka pracuje v portfoliu. ČNB přitom stanoví indikátory předpokládaného snížení budoucích peněžních toků z daného portfolia. Identifikuje-li snížení rozvahové hodnoty tohoto portfolia, označí je jako portfolio pohledávek vyžadujících pozornost a akekvátně tomuto snížení vytvoří opravnou položku. [13]

Indikátorem snížení očekávaných budoucích peněžních toků z portfolia stejnorodých pohledávek může být zejména


zvýšení nezaměstnanosti v relevantních oblastech,




snížení cen nemovitostí v relevantních oblastech,




nepříznivé podmínky v odvětvích, ve kterých působí dlužníci,




zvýšení počtu dlužníků, kteří plně čerpají svůj limit a splácí své závazky v minimální možné výši. [14]

Účtování opravných položek Účty opravných položek jsou účty pasivními a při tvorbě opravné položky je tato tvořena souvztažně na vrub nákladových účtů č. 651 – Tvorba opravných položek. Rozhodnutí, o který typ opravné položky půjde, záleží na ustanoveních zákona § 5 č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších 30

předpisů. Rozlišení se provede analyticky. Opravné položky se tvoří jen při dočasném snížení hodnoty příslušného aktiva. Při trvalém snížení či zničení aktiva se provádí odpis na vrub příslušného nákladového účtu skupiny 66. Dosáhne-li aktivní položka tržní ceny vyšší než je uvedeno v účetnictví, opravná položka se netvoří, tato skutečnost se však uvede v příloze účetní závěrky. [2]

Úpravy ocenění Pokud dojde ke znehodnocení pohledávky, banka provede úpravu ocenění. To znamená, že pohledávku nebo její část, která odpovídá ztrátě ze znehodnocení, neodepíše a vytvoří k ní na tuto ztrátu opravnou položku. Dále by banka minimálně každé čtvrtletí měla posuzovat dostatečnost a odůvodněnost vytvořených opravných položek k pohledávkám a upravovat jejich výši.

3.5 Metody pro stanovení výše ztráty ze znehodnocení Ztrátu ze znehodnocení lze stanovovat pomocí


diskontování očekávaných budoucích peněžních toků,




koeficientů, nebo




statistických modelů.

Pro účely plnění pravidel obezřetného podnikání banka stanovuje výši ztráty ze znehodnocení stejnou metodou jako pro účely vedení účetnictví a sestavení účetní závěrky. [14]

3.5.1 Diskontování očekávaných budoucích peněžních toků Pokud banka používá diskontování očekávaných budoucích peněžních toků, ztrátu ze znehodnocení pohledávky stanovuje jako rozdíl mezi účetní hodnotou pohledávky

a

současnou

hodnotou

očekávaných

budoucích

peněžních

toků

z pohledávky diskontovaných původní efektivní úrokovou mírou. Přičemž původní efektivní úroková míra je efektivní úroková míra zjištěná v okamžiku vzniku pohledávky. [14]

Efektivní úroková míra odpovídá úrokové míře, kterou se diskontují očekávané budoucí peněžní toky až do splatnosti pohledávky, nebo, je-li to vhodnější, do kratší doby, a to na účetní hodnotu pohledávky. Při výpočtu efektivní úrokové míry banka 31

odhaduje očekávané budoucí peněžní toky při zohlednění všech smluvních podmínek, zejména možnosti předčasného splacení a poplatků. Jestliže nelze spolehlivě stanovit očekávané budoucí peněžní toky, použijí se smluvní peněžní toky. Při výpočtu efektivní úrokové míry nejsou zohledněny budoucí ztráty ze znehodnocení vzhledem k úvěrovému riziku. [14]

3.5.2 Koeficienty V případě, že banka uplatňuje metodu koeficientů, ztráta ze znehodnocení pohledávky je dána rozdílem mezi jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství, přičemž je zohledněno zajištění dané pohledávky, a vše je násobeno koeficientem


0,01 v případě sledované pohledávky,




0,2 v případě nestandardní pohledávky,




0,5 v případě pochybné pohledávky,




1,0 v případě ztrátové pohledávky. [14]

Banka zároveň prověřuje, zda ztráta ze správně zařazené sledované, nestandardní nebo pochybné pohledávky není vyšší než opravná položka stanovená za použití koeficientu vymezeného pro danou kategorii. Pokud je tato ztráta vyšší než opravná položka, pak je banka oprávněná zvýšit koeficient, ale jen tak, aby u


sledované pohledávky byl nižší než 0,2,




nestandardní pohledávky byl nižší než 0,5 a




pochybné pohledávky byl nižší než 1,0.

Použití vyšších koeficientů v rámci kategorie umožňuje přesněji vyjádřit znehodnocení pohledávek, k němuž se dospělo na základě detailnějšího interního hodnocení pohledávek. [5]

Jestliže banka uplatňuje u ohrožené pohledávky akruální princip, pak při výpočtu ztráty použije jistinu pohledávky nezvýšenou o naběhlé příslušenství a vypočtenou opravnou položku zvýší o částku rovnající se naběhlému příslušenství. [14]

32

Stanovuje-li banka ztrátu ze snížení účetní hodnoty pohledávky, zejména pohledávky nabyté za úplatu, která je oceněná k okamžiku uskutečnění účetního případu pořizovací cenou, postupuje se takto:


zjistí se, zda k okamžiku uskutečnění účetního případu existuje rozdíl mezi pořizovací cenou pohledávky a jistinou pohledávky zvýšenou o naběhlé příslušenství,




existuje-li tento rozdíl a má-li charakter: - diskontu, kdy pořizovací cena pohledávky je nižší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, opravná položka stanovená jako u běžné pohledávky se sníží o diskont (popř. část diskontu, je-li diskont větší než opravná položka), - prémie, kdy pořizovací cena pohledávky je vyšší než jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství, opravná položka stanovená jako u běžné pohledávky se zvýší o prémii,




neexistuje-li tento rozdíl, banka stanoví opravnou položku jako u běžné pohledávky.

Opravná položka k pohledávce vzniklé v souvislosti s postoupením skupiny jiných jejích pohledávek je tvořena v takové výši, aby jistina pohledávky zvýšená o naběhlé příslušenství a snížená o vytvořenou opravnou položku nebyla vyšší, než by byl součet jistin postupovaných pohledávek zvýšených o naběhlé příslušenství a snížených o vytvořené opravné položky v případě, že by k postoupení nedošlo a banka by tvořila opravné položky k jednotlivým pohledávkám, pokud banka není schopna prokázat, že míra rizika nesplacení této pohledávky oproti stavu před postoupením poklesla. [5]

3.5.3 Statistické modely V případě, že banka pro tvorbu opravných položek využije statistické modely, tvoří opravné položky k portfoliím stejnorodých jednotlivě nevýznamných pohledávek ve výši statistického odhadu ztrát z těchto portfolií vypočtených s použitím statistických modelů. [5]

33

Před vlastním posuzováním portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek banka musí:


zajistit statistickou významnost ztrát, čehož dosáhne vytvořením dostatečně velkých portfolií jednotlivě nevýznamných stejnorodých pohledávek; do tohoto portfolia zařadí všechny své pohledávky příslušného typu, i pohledávky, které měly být z portfolia vyřazeny, a to z důvodu dostatečného množství informací pro posouzení jejich znehodnocení;




disponovat dostatečně dlouhými časovými řadami týkající se daných pohledávek; tyto časové řady by měly být srovnatelné s průměrnou dobou splatnosti jednotlivě nevýznamných pohledávek; délka časových řad u portfolií jednotlivě nevýznamných pohledávek s původní dobou splatnosti delší než 1 rok je však zpravidla alespoň 1 ekonomický cyklus, popřípadě alespoň 3 roky, a




s použitím statistického modelu zohlednit časovou hodnotu peněz, všechny očekávané budoucí peněžní toky spojené s portfoliem pohledávek a splatnost pohledávek v portfoliu a nezpůsobující ztráty ze znehodnocení pohledávek v portfoliu k okamžiku uskutečnění účetního případu.

Banka

monitoruje

skutečné

ztráty

spojené

s

portfoliem

jednotlivě

nevýznamných pohledávek a testuje správnost odhadu ztrát na základě nových údajů o skutečných selháních dlužníků v portfoliu ve vhodné časové periodě v závislosti na frekvenci splátek. V úvahu bere i informace o jednotlivě nevýznamných pohledávkách, které vyřadila z portfolia jednotlivě nevýznamných pohledávek, protože měla dostatek informací pro posouzení znehodnocení. Také pravidelně ověřuje vhodnost statistického modelu a správnost nastavení jeho parametrů a prokazuje dostatečnou obezřetnost při používání těchto modelů. [14]

3.6 Rezervy Rezerva představuje pravděpodobné plnění, s nejistým časovým rozvrhem a výší. Je tvořena v případě, pro který platí následující kritéria:


existuje povinnost (právní nebo věcná) plnit, která je výsledkem minulých událostí; 34




je pravděpodobné, že plnění nastane a vyžádá si odtok prostředků představujících

ekonomický

prospěch

–

pravděpodobnost

vyšší

než 50 %;


je možné provést přiměřeně spolehlivý odhad plnění. [5]

Rezervu nelze tvořit na krytí obecných bankovních rizik a jiných nepředvídatelných rizik (v tomto případě se použijí fondy tvořené ze zisku nebo z jiných zdrojů), a také k rozvahovým aktivům. O rezervě se účtuje v měně, ve které nastane plnění. Pokud však účetní jednotka není schopna odhadnout měnu plnění, účtuje v českých korunách.

Rezerva se tvoří na vrub nákladů se souvztažným zápisem ve prospěch účtu rezerv, a to ve výši, která je nejlepším odhadem výdajů nezbytných k vypořádání existujícího závazku. Pro dosažení nejlepšího odhadu rezervy se berou v úvahu veškerá rizika a nejistoty, které nevyhnutelně provázejí mnoho souvisejících událostí a okolností. Rezervy lze použít pouze k účelům, k nimž byly vytvořeny. Použití rezervy se účtuje do výnosů a je vykázáno ve výkazu zisku a ztráty společně s náklady nebo ztrátami, na jejichž krytí byla vytvořena. [5]

Banka alespoň jednou za čtvrtletí posuzuje dostatečnost a odůvodněnost rezerv, které se v souladu s účetními metodami tvoří k podrozvahovým položkám, a upravuje jejich výši.

3.7 Daňové aspekty opravných položek a rezerv Rezervy a opravné položky, které banky vytvářejí jsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů v případě, že se jedná o:


opravné položky k nepromlčeným pohledávkám z úvěrů,




rezervy na poskytnuté bankovní záruky za úvěry poskytnuté bankami.

Celková výše rezerv nesmí přesáhnout 2 % průměrného stavu poskytnutých bankovních záruk za úvěry poskytnuté bankami. V případě opravných položek nesmí celková výše tvorby za zdaňovací období přesáhnout 2 % ze základu, kterým je průměrný stav rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů bez příslušenství

35

v ocenění nesníženém o opravné položky a rezervy již vytvořené a sníženém o tu část průměrného stavu rozvahové hodnoty nepromlčených pohledávek z úvěrů, která je zajištěna přijatými bankovními zárukami. Opravné položky musí být vždy přiřazeny k jednotlivým pohledávkám, rezervy k jednotlivým zárukám. Průměrné stavy se počítají z měsíčních zůstatků k poslednímu dni v měsíci a zůstatku k 1. lednu příslušného zdaňovacího období.

Jestliže však banka odůvodní vyšší tvorbu opravných položek a rezerv, může správce daně na základě žádosti banky tvorbu opravných položek a rezerv uznat v takto prokázané výši.

Pokud banka nikdy netvořila opravnou položku k pohledávce z úvěru může vytvořit opravnou položku až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky bez příslušenství, a to za splnění těchto podmínek:


rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesahuje částku 30 000 Kč,




od konce sjednané lhůty splatnosti pohledávky uplynulo nejméně 12 měsíců a




ke dni tvorby opravné položky nepřesahuje u banky celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi z úvěrů částku 30 000 Kč.

O pohledávce, k níž byla vytvořena opravná položka dle těchto podmínek, je banka povinna vést samostatnou evidenci.

Opravná položka je zrušena jestliže zaniknou důvody pro její tvorbu (pohledávka byla uhrazena), nebo pokud pohledávka, k níž byla vytvořena, byla promlčena. Opravnou položku banka použije ke krytí ztrát z odpisu nebo postoupení pohledávky. Rezerva slouží ke krytí ztrát souvisejících s realizací poskytnutých bankovních záruk za úvěry. [15]

V současnosti se dává přednost opravným položkám před rezervami všude, kde je možné rozlišit, ke které položce patří. Rezervy se od opravných položek liší tím, že

36

nejsou tak adresné jako opravné položky a také tím, že vstupují do pasiv. Nesnižují tedy bilanční rozvahovou sumu. Nesnížení na reálnou hodnotu představuje určité zkreslení.

Pro rezervy i opravné položky platí, že když byly vytvořeny na vrub nákladů daňově uznaných (došlo ke slevě na daních), rozpouštějí se do výnosů vstupujících do výpočtu základny pro stanovení daně z příjmů (sleva na dani při tvorbě musí být nahrazena následným zdaněním, tj. vytvoření tzv. připočitatelné položky). Rezervy a opravné položky vytvořené na vrub vlastního disponibilního zisku se opět rozpouštějí do výnosů nevstupujících do výpočtu základny pro stanovení daně z příjmů.

3.8 Průběh úvěrového obchodu Právním základem úvěrového vztahu je smlouva o úvěru, kterou banka uzavírá jako věřitel s klientem neboli dlužníkem. Podstatou této smlouvy je závazek banky, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch pěněžní prostředky do určité částky a na druhé straně závazek klienta vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

Průběh úvěrového obchodu lze popsat následujícími kroky: 1. Žádost klienta o bankovní úvěr. 2. Prověření úvěruschopnosti klienta včetně návrhu na poskytnutí (či zamítnutí) úvěru. 3. Zajištění úvěrové pohledávky a převzetí úvěrových záruk bankou. 4. Čerpání úvěru. 5. Splácení úvěru. 6. Kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy. 7. Uvolnění záruk bankou. [6]

Žádost klienta o bankovní úvěr Úvěrový vztah vzniká podáním žádosti klienta o bankovní úvěr. Žádost se předkládá na speciálních formulářích, včetně případných příloh. Každá banka uplatňuje určitou úvěrovou strategii, proto je před podáním žádosti vhodné konzultovat s bankou o možnostech poskytnutí požadovaného úvěru.

37

Prověření úvěruschopnosti klienta Metodika bank k prověřování úvěruschopnosti klienta nemá unifikovaný charakter. Má však jednotný cíl – snížit úvěrové riziko banky, plynoucí z daného úvěrového obchodu. V zásadě existují dva základní typy metodik k prověření úvěruschopnosti klienta. První z nich je úvěrová analýza u podnikové klientely a druhou úvěrová analýza fyzických osob. Při realizaci uvedeného procesu u podnikatelských subjektů banka prověřuje


finanční riziko klienta,




obchodní riziko úvěrového obchodu. [6]

V případě obchodního rizika banka na úvěrový případ nahlíží v širších souvislostech, přičemž řeší problémové okruhy typu:


kvalita podnikatelského záměru, jeho zaměření z hlediska úvěrové strategie banky, požadovaná částka úvěru;




charakter odvětví, v němž firma podniká, její podíl na trhu, klienti a dodavatelé firmy;




charakter produktu firmy;




kvalita vedení firmy;




úroveň vztahu mezi bankou a klientem;




forma a hodnota zajištění úvěru;




celkový stav ekonomiky;

Poté, co byla všechna rizika posouzena, následuje stanovení celkové rizikovosti úvěrového obchodu úvěrovým pracovníkem, který buď doporučí tento úvěr uskutečnit nebo ho zamítne. Obvykle je provedeno i nezávislé posouzení úvěrového případu managementem

banky.

Výsledkem

zhodnocení

rizikových

faktorů

je

návrh

na poskytnutí úvěru, který schvaluje odpovědný subjekt banky.

Zajištění úvěrové pohledávky a převzetí záruk bankou Zajištění úvěru je proces, kterým banka minimalizuje úvěrové riziko, plynoucí z úvěrového obchodu. Úvěrové záruky dávají bance možnost uspokojit úvěrovou pohledávku realizací sjednaných záruk v případě, že klient nebude schopen či ochoten splatit svůj úvěrový závazek. [6]

38

Obecně platí, že čím je úvěr rizikovější a čím je doba splatnosti delší, tím kvalitnější musí být způsob zajištění. Proto musí splňovat tato kritéria:


jištění musí krýt jistinu i úroky úvěru,




objekt jištění musí být likvidní (snadno přeměnitelný na hotové peníze, prodejný, kontrolovatelný a patřičně pojištěný), velký důraz je třeba klást na kvalitu zástavní smlouvy včetně hodnoty zastavené věci,




je možné jistit blokací peněžních hodnot včetně případného kurzového rizika u stejného i jiného peněžního ústavu (v tomto případě zástavní smlouvou),




u nemovitostí je nezbytný znalecký posudek provedený znalcem nebo realitní kanceláří podle doporučení banky,




u movitých věcí dochází k jištění určitým procentem z reálné hodnoty podle charakteru předmětu,




u zásob a pohledávek jištění závisí na hlediscích bonity klienta, charakteru pohledávky a zásob; banka si stanoví míru možného jištění,




u cenných papírů a jejich portfolia jde o tržní cenu, o kvalitu skladby, kurzové riziko aj. [9]

V bankovnictví se využívají různé formy zajištění úvěrových pohledávek. Zpravidla se používá klasifikace podle formy zajištění, a to:


osobní zajištění – ručení třetí osoby, která se zavazuje splatit poskytnutý úvěr, pokud tak neučiní dlužník,




věcné zajištění – dává bance právo na určité majetkové hodnoty příjemce úvěru.

Čerpání úvěru Po splnění smluvních podmínek (např. složení stanovené částky vlastních zdrojů na bankovní účet nebo potvrzení katastrálního úřadu o vkladu zástavního práva v katastru nemovitostí) dochází k čerpání úvěru. V praxi banka nabízí zpravidla tři způsoby čerpání úvěru:


jednorázově (v případě koupě nemovitosti),




v pevných částkách v předem stanovených termínech,




variabilně jako kontokorentní úvěr.

39

Splácení úvěru Na základě úvěrové smlouvy jsou stanoveny podmínky a způsob splácení úvěru (splátkový kalendář). Před stanovením splátkového kalendáře je provedena finanční analýza, která posuzuje reálnost očekávaných peněžních toků klienta žádajícího o úvěr. Obvykle jsou využívány tyto způsoby splácení úvěru:


splácení jednorázové, kdy úroky jsou placeny v předem stanovených periodách a jistina je součástí poslední realizované splátky,




splácení formou variabilních splátek,




splácení formou konstantní anuity, kdy splácení probíhá v pravidelných splátkách, které jsou po celou dobu splácení ve stejné výši, mění se pouze jejich struktura z hlediska podílu úmoru a úroku.

Kontrola dodržování podmínek úvěrové smlouvy Po celou dobu trvání úvěrového vztahu provádí banka průběžnou kontrolu finanční situace dlužníka a sleduje dodržování podmínek úvěrové smlouvy. O provedených kontrolách vede banka písemné záznamy.

Význam bankovního monitorování spočívá ve včasné identifikaci problémového úvěrového obchodu, tzn. banka je díky včasné identifikaci schopna zajistit návratnost úvěrové pohledávky, která byla ohrožena. Pokud dojde k porušení smluvních podmínek, řešením může být uplatnění finančních sankcí, přistoupení k restrukturalizaci úvěru (v případě, že se změnila hospodářská situace dlužníka), v závažných případech ukončení úvěrové smlouvy a okamžité splacení úvěrové pohledávky.

Uvolnění záruk bankou Poté, co klient splatí úvěr, zahrnující úroky, poplatky a provize, jsou záruky bankou uvolněny, a to podle způsobu zajištění úvěru. Tzn. buď jsou tyto záruky předány klientovi, nebo je podán návrh na výmaz vkladu zástavního práva v katastru nemovitostí.

40

4. VÝSLEDKY A DISKUSE 4.1 Analýza úvěrových pohledávek ve vybrané skupině bank Následující grafy vypovídají o obchodních aktivitách ve vybrané skupině bank. Jedná se o skupinu šesti bank – Volksbank CZ, Raiffeisenbank, Komerční banku, Českou

spořitelnu,

Československou

obchodní

banku

a

GE Money

Bank.

V jednotlivých grafech je zachycen objem poskytovaných úvěrů a k těmto úvěrům vytvořený objem opravných položek.

4.1.1 Celková suma úvěrů a opravných položek Rok 2007 Graf 1: Suma úvěrů poskytnutých klientům v roce 2007 (v mil. Kč)

Suma úvěrů poskytnutých klientům v roce 2007 (v mil. Kč) 74 850 30 567 97 064 Volksbank

304 938

418 428

Raiffeisenbank KB Česká spořitelna ČSOB GE Money Bank

418 415

V roce 2007 jsou celkové sumy poskytovaných úvěrů poměrně vyrovnané z hlediska rozdělení této skupiny bank na větší a menší poskytovatele úvěrů. Nejvíce úvěrových obchodů (graf 1) zaznamenala ČSOB, hned za ní Česká spořitelna, Komerční banka, Raiffeisenbank, GE Money Bank a Volksbank CZ. Co se týče objemu poskytovaných úvěrů patří Komerční bance třetí místo, avšak tvorbou opravných položek se stává bankou, jejíž úvěrové portfolio vykazuje největší rizikovost (graf 2), neboť v tomto sledovaném období vytvořila opravné položky v částce cca 10 mld. Kč.

41

Nezanedbatelná je i hodnota opravných položek GE Money Bank, která v roce 2007 poskytla úvěry v hodnotě 75 mld. Kč a vytvořila opravné položky ve výši dosahující téměř 6 mld. Kč.

Graf 2: Suma opravných položek vytvořených k těmto úvěrům v roce 2007 (v mil. Kč)

Suma opravných položek vytvořených k těmto úvěrům v roce 2007 (v mil. Kč) 406 5 515

2 095 Volksbank Raiffeisenbank

10 384

KB Česká spořitelna ČSOB GE Money Bank

7 299

6 810

Rok 2008 Z grafu 3 je patrné, že největší podíl úvěrových obchodů z této vybrané skupiny bank v roce 2008 vykázala Česká spořitelna, po ní následuje Československá obchodní banka, Komerční banka, Raiffeisenbank, GE Money Bank a Volksbank CZ. V případě opravných položek, které k těmto úvěrům jednotlivé banky vytvářely, je toto pořadí trochu odlišné. Nejvíce rizikové portfolium úvěrů nabízí Komerční banka, Česká spořitelna a ČSOB, v rámci skupiny menších poskytovatelů úvěrů (co se objemu týče) je významná i částka GE Money Bank, která je vzhledem objemu poskytovaných úvěrů poměrně vysoká.

42

Graf 3: Suma úvěrů poskytnutých klientům v roce 2008 (v mil. Kč)

Suma úvěrů poskytnutých klientům v roce 2008 (v mil. Kč) 85 882 39 913

138 705 Volksbank Raiffeisenbank

417 207

KB 364 040

Česká Spořitelna ČSOB GE Money Bank

461 424

Graf 4: Suma opravných položek vytvořených k těmto úvěrům v roce 2008 (v mil. Kč)

Suma opravných položek vytvořených k těmto úvěrům v roce 2008 (v mil. Kč) 854 6 399

3 481 Volksbank Raiffeisenbank KB

6 830 13 142

Česká Spořitelna ČSOB GE Money Bank

8 929

43

4.1.2 Podíl opravných položek na úvěrech poskytnutých klientům Graf 5: Tvorba opravných položek vzhledem k úvěrům poskytnutých klientům v roce 2007

Tvorba opravných položek vzhledem k úvěrům poskytnutých klientům v roce 2007 418 415

450 000

418 428

400 000 304 938

350 000

Suma úvěrů poskytnutých klientům (v mil.Kč)

300 000

Opravné položky k těmto úvěrům (v %)

250 000 200 000 97 064

150 000

74 850

100 000 50 000

30 567 1,33

2,16

3,41

1,63

1,74

7,37

0 Volksbank Raiffeisenbank

Česká spořitelna

KB

ČSOB

GE Money Bank

Graf 6: Tvorba opravných položek vzhledem k úvěrům poskytnutých klientům v roce 2008 Tvorba opravných položek vzhledem k úvěrům poskytnutých klientům v roce 2008 461 424

500 000

417 207

450 000 400 000

364 040 Suma úvěrů poskytnutých klientům (v mil. Kč)

350 000 300 000

Opravné položky k těmto úvěrům (v %)

250 000 138 705

200 000 150 000 100 000 50 000 0

85 882 39 913 2,14

3,61

2,51

Volksbank Raiffeisenbank

1,94 Česká Spořitelna

KB

1,64 ČSOB

7,45 GE Money Bank

Graf 5 a graf 6 zachycuje celkovou sumu úvěrů poskytnutých klientům ve vybrané skupině bank vůči vytvořeným opravným položkám k těmto úvěrům v procentním vyjádření v letech 2007 a 2008. Komerční banka, Česká spořitelna

44

a ČSOB jsou v této skupině bank největšími poskytovateli úvěrů, jejich úvěrové obchody v roce 2008 činily přibližně 400 mld. Kč, přičemž hodnota opravných položek vytvořených k těmto úvěrům se pohybuje okolo 2 %, u Komerční banky je to 3,6 %. Ve srovnání s Volksbank CZ, Raiffeisenbank a GE Money Bank jsou tyto hodnoty opravných položek nízké, neboť tyto banky poskytují mnohem méně úvěrů, ale výše vytvořených opravných položek se pohybuje také okolo 2 %. Výjimkou je GE Money Bank, jejíž hodnota opravných položek se vyšplhala až na cca 8 %.

Volksbank CZ Volksbank CZ působí na českém trhu již od roku 1993. Jedná se o banku, která se orientuje především na drobnou klientelu a soustředí svou pozornost na individuální potřeby a požadavky těchto klientů a nabídka služeb je odvozena od těchto požadavků.

V roce 2008 se projevily první známky nastupující recese a krize na finančních trzích, jehož následkem byl nárůst problémových úvěrů, což je možné vidět v grafu 1 a v grafu 2. Ve srovnání s rokem 2007 je možné pozorovat drobné zvýšení množství úvěrů, avšak nárůst opravných položek k těmto úvěrům byl téměř dvojnásobný. Banka na tyto skutečnosti reaguje změnou metody řízení úvěrového rizika. Dosud používaný standardizovaný přístup nahradí interním ratingovým systémem (IRB přístup), který odpovídá typu hodnoceného klienta.

Raiffeisenbank Raiffeisenbank poskytuje své služby v České republice od roku 1993. V dnešní době banka obsluhuje klienty v síti více než 100 poboček a klientských center. V její nabídce jsou obsaženy i služby specializovaných hypotečních center, osobních a firemních poradců. Banka je úspěšná i v období finanční krize, o příznivém vývoji vypovídá i řada získaných ocenění.

V roce 2008 byl završen dvouletý proces integrace s bývalou eBankou. Na zhoršenou situaci na mezibankovním trhu tato banka reagovala dočasným snížením dynamiky prodeje úvěrových produktů. Přesto však došlo k nárůstu objemu úvěrů oproti roku 2007, ale dá se říct, že současně s tím, jak rostl objem úvěrů, postupně docházelo k vyšší tvorbě opravných položek. Hlavní metody pro řízení úvěrového rizika v oblasti retailu jsou především aplikační a behaviorální scoring, případně rating. 45

Komerční banka Komerční banka je univerzální bankou, která nabízí širokou škálu služeb, a to v oblasti drobného, podnikového a investičního bankovnictví. Mezi produkty, které nabízí jsou i další specializované služby - penzijní připojištění, stavební spoření, factoring, spotřebitelské úvěry a pojištění. Těchto služeb v roce 2008 využilo téměř 1,63 milionů zákazníků prostřednictvím 394 poboček a 673 bankomatů po celé České republice a také formou telefonního, internetového a mobilního bankovnictví. V rámci pobočkové sítě banka vybudovala 20 specializovaných business center pro střední podniky a municipality a 4 centra pro velké podniky. Průměrný počet zaměstnanců v průběhu roku 2008 dosáhl čísla 8804, a to za celou skupinu KB. Komerční banka v roce 2008 dosáhla významného hodnocení, kreditní rating byl v některých případech vyšší než rating České republiky, což odráží kapitálovou sílu, výbornou likviditu a zdravé hospodaření této instituce. Na konci roku 2008 měla Komerční banka od agentury Moody’s Investors Service dlouhodobý rating v cizí měně A1 a Aa3 v domácí měně, od Standard & Poor’s A+ (A od března 2009) a A+ od Fitch Ratings. Penzijní fond KB měl v národní ratingové stupnici od Moody’s Investors Service stupeň Aa1.cz, což je nejvyšší možný rating pro penzijní fond v České republice. Přesto, že banka uplatňuje obezřetné půjčování a řízení rizika, během roku 2008 zaznamenaly náklady rizika významný nárůst v porovnání s příznivou nízkou úrovní v předchozích letech. Řízení rizik v Komerční bance je založeno na integrovaném přístupu, který zohledňuje pokročilé standardy řízení rizik, přičemž důraz je kladen i na předcházení úvěrovým podvodům. Banka dále usiluje o rozšíření používání statistických metod, a proto neustále zkvalitňuje modely odhadu očekávaných ztrát pro účely tvorby opravných položek. Komerční banka se tak stala první bankou na českém trhu, která aplikovala nejpokročilejší techniky řízení rizika. Avšak z vybrané skupiny bank vykazuje po GE Money Bank nejvyšší hodnoty opravných položek.

Česká spořitelna Historie České spořitelny sahá až do roku 1825, kdy byla založena Spořitelna česká. Na tuto Spořitelnu potom navázala v roce 1992 Česká spořitelna, jež si uchovala postavení na trhu, o kterém svědčí i počet klientů přesahující číslo 5 milionů. V roce

46

2001 byla v České spořitelně provedena rozsáhlá transformace, jejíž cílem bylo zkvalitnění všech klíčových součástí banky, tedy především zdokonalení produktů a služeb a zefektivnění pracovních procesů. Česká spořitelna se svou činností zaměřuje především na drobnou klientelu, malé a střední firmy a na města a obce. Na českém kapitálovém trhu patří mezi významné obchodníky s cennými papíry.

Rok 2008 byl pro Českou spořitelnu rokem velmi úspěšným, neboť podle počtu klientů i podle aktiv se jedná o největší banku v České republice. Klíčem k úspěchu byl růst úvěrových obchodů. Tento růst se projevil zejména ve vyšší tvorbě opravných položek k úvěrovým rizikům, tyto hodnoty se vyšplhaly téměř ke 2 %. Česká spořitelna při řízení úvěrového rizika uplatňuje metodu založenou na statistických modelech. Každé pohledávce z úvěrového styku s klienty je přiřazeno hodnocení na základě interního ratingu. Vzhledem k výši poskytovaných úvěrů vykazuje úvěrové portfolio České spořitelny relativně nízkou míru rizika, neboť opravné položky vytvořené k těmto úvěrům nabývají pouze 2 %, což lze označit ve srovnání s ostatními bankami ve skupině za nízkou hodnotu. Výše opravných položek je určena pomocí modelů založených na historické zkušenosti banky.

Československá obchodní banka Založení Československé obchodní banky se vztahuje k roku 1964, kdy tato banka

poskytovala

služby

v oblasti

financování

zahraničního

obchodu

a volnoměnových operací. V roce 1999 došlo k její privatizaci, přičemž majoritním vlastníkem se stala belgická KBC Bank. V červnu 2000 ČSOB převzala Investiční a poštovní banku (IPB). Obchodní činnost ČSOB je zaměřena na fyzické osoby (retail), malé a středně velké podniky, korporátní klientelu a nebankovní finanční instituce, finanční trhy a privátní bankovnictví. Klienti ČSOB jsou obsluhováni na 246 pobočkách v České republice.

V rámci pobočkové sítě ČSOB nabízí produkty a služby celé Skupiny ČSOB. Tato nabídka tedy zahrnuje i pojistné a penzijní produkty, financování bydlení, kolektivní investování a správu majetku a poskytování dalších specializovaných služeb. Služby spojené s obchodováním na finančních trzích poskytuje Patria, sesterská společnost ČSOB.

47

ČSOB je v této vybrané skupině bank jedinou bankou, u které došlo k poklesu objemu poskytnutých úvěrů ve sledovaném období. Avšak kvalita úvěrového portfolia je i nadále velmi vysoká, v roce 2008 dále upevňovala své vedoucí postavení na trhu. To dosvědčují i nízké hodnoty opravných položek, které tato banka vykázala jak v roce 2008, tak v roce předcházejícím.

Tato banka zavedla proces kontroly úvěrové kvality s cílem včas identifikovat možné změny úvěrové bonity protistran, a to včetně pravidelných kontrol zajištění. V rámci úvěrového procesu byly zavedeny interní ratingové modely, také je zde důsledně dodržováno pravidlo čtyř očí. Limity pro jednotlivé smluvní strany se stanovují pomocí systému klasifikace úvěrového rizika, který každému posuzovanému klientu přiřadí určitý ratingový stupeň (PD rating). Prostřednictvím nově vytvořených ratingových modelů lze stanovit úroveň případného rizika a tomu přizpůsobit úvěrový proces. V souvislosti s finanční krizí nedošlo v této bance k výrazným změnám v přístupu k řízení rizik, avšak banka důsledně kontroluje likviditu.

GE Money Bank Jedná se o jednu z největších bank na českém trhu, která se orientuje jak na občany, tak na malé a střední podniky. Strategie banky je postavena na neustálé inovaci, GE Money Bank se v mnoha případech stala první bankou, která představila nové produkty, např. elektronický výpis z účtu. Její úsilí je také zaměřeno na posilování své pozice na mezinárodně uznávaných hodnotách společnosti GE.

GE Money Bank zaznamenala v roce 2008 nárůst v zájmu o své úvěrové produkty. Toto úvěrové portfolio je ovšem ve srovnání s ostatními bankami více rizikovější, neboť opravné položky k těmto úvěrovým obchodům vytvořené nabývají přibližně 7 %. V roce 2007 byla implementována druhá generace interního ratingového modelu, která dále zvýšila jeho predikční schopnost. Klienti jsou tak zařazeni do jedné ze sedmi ratingových tříd, přičemž klienti v selhání potom do osmé ratingové třídy.

48

4.2 Analýza jednotlivých skupin rizikových úvěrů GE Money Bank a Komerční banky V níže uvedených grafech 7 a 8 jsou znázorněny jednotlivé skupiny rizikových úvěrů v procentním vyjádření ve vztahu k celkové sumě poskytnutých úvěrů ve dvou bankách za sledované období. Jedná se o GE Money Bank a Komerční banku, jejíž tvorba opravných položek je vzhledem k ostatním vybraným bankám poměrně významná. Jednotlivé rizikové úvěry jsou odstupňovány do kategorií podle výše rizika, které daná banka podstupuje.

Rok 2007 Graf 7: Podíl skupin rizikových úvěrů na celkové sumě poskytnutých úvěrů v roce 2007 Podíl skupin rizikových úvěrů na celkové sumě poskytnutých úvěrů v roce 2007 350 000

314 497

300 000

suma úvěrů standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové

250 000 200 000 150 000 100 000 50 000

80 365

83,6 8,9 0,7 0,2 6,5

91,6 4,4 0,7 0,6 2,7

0 GE Money Bank

Komerční banka

Z grafu 7 vyplývá, že přibližně 92 % úvěrových obchodů Komerční banky je bezproblémových, splátky jsou hrazeny včas, klienti se nachází v příznivé finanční situaci, bance tedy nehrozí riziko nesplacení úvěru. Asi 5 % úvěrových pohledávek KB je hrazeno s dílčími problémy, banka nemá dostatek informací o finanční situaci dlužníka. Ztrátové pohledávky KB činí 3 % z celkové sumy poskytnutých úvěrů.

Úvěrové portfolio GE Money Bank je poměrně rizikovější, standardní úvěry zde představují pouze 84 %, úvěry, které je třeba sledovat tvoří 9 % a úvěry, jejíž úplné

49

splacení je vysoce nepravděpodobné dosahují téměř 7 % celkové sumy poskytnutých úvěrů GE Money Bank.

Rok 2008 Graf 8: Podíl skupin rizikových úvěrů na celkové sumě poskytnutých úvěrů v roce 2008 Podíl skupin rizikových úvěrů na celkové sumě poskytnutých úvěrů v roce 2008 373 973

400 000 350 000

suma úvěrů standardní sledované nestandardní pochybné ztrátové

300 000 250 000 200 000 150 000

92 283

100 000 50 000

85,0 7,7 0,7 0,3 6,3

91,2 3,9 1,4 0,5 2,9

0 GE Money Bank

Komerční banka

V roce 2008 došlo v Komerční bance ke zvýšení objemu rizikových úvěrů, jedná se především o nárůst úvěrů nestandardních a ztrátových. V Komerční bance jsou opravné položky k těmto úvěrům tvořeny na základě současné hodnoty očekávaných budoucích peněžních toků.

Naopak GE Money Bank dosáhla v této oblasti lepších výsledků než v roce 2007. Snížila objem ztrátových úvěrů na 6,3 %. Přesto však byla nucena provést restrukturalizaci některých úvěrů, a to v hodnotě 185 mil. Kč. Při výpočtu opravných položek banka využívá jak statistické modely, které jsou odvozeny z historických zkušeností banky s nesplacením těchto pohledávek, tak metodu koeficientů.

4.3 Příklad účtování poskytnutí, splácení a čerpání úvěru Na základě úvěrové smlouvy byl s klientem sjednán střednědobý úvěr. Postupně je tato úvěrová pohledávka přeřazena do skupiny sledovaných pohledávek a je k ní vytvořena opravná položka. Účetní zápisy jsou provedeny z hlediska věřitelské banky. 50

Řešení Před samotným účetním zápisem o poskytnutém úvěru bude provedena účetní podrozvaha, a to z toho důvodu, že okamžik nabytí účinnosti smlouvy o úvěru a okamžik převodu peněžních prostředků na účet klienta je různý.

Pohledávka za klientem vzniká v okamžiku, kdy dochází k poskytnutí peněžních prostředků klientovi, ale současně se zvyšují závazky za klienty.

1) Došlo ke schválení úvěru, ale smlouva ještě nebyla podepsána – bez účetního zápisu. 2) Podrozvahová evidence – okamžik nabytí účinnosti smlouvy o úvěru, v účetnictví se to projeví poskytnutím odvolatelného příslibu. 91 – Poskytnuté přísliby úvěrů a půjček a půjček 2)

99 – Pomocné souvztažné účty 2)

3) Došlo k podpisu úvěrové smlouvy, úvěrový příslib je zrušen v rámci čerpání úvěru. 99 – Pomocné souvztažné účty

91 – Poskytnuté přísliby úvěrů a půjček

3)

3)

4) Úvěr je klientovi připsán na běžný účet u věřitelské banky. 22 – Běžné účty klientů

21 – Střednědobé úvěry 4)

4)

5) Úvěr je poskytnut klientovi v Kč na účet do jiné banky. 12 – Účty peněžních rezerv u centrálních bank

21 – Střednědobé úvěry 5)

5)

51

6) Časové rozlišení úroků z úvěru. 71 – Výnosy z ostatních úroků

21 – Střednědobé úvěry 6)

6)

7) Z běžného účtu klienta u věřitelské banky je převedena splátka standardního úvěru.

22 – Běžné účty klientů

21 – Střednědobé úvěry

7)

7)

8) Z účtu v jiné bance je převedena splátka standardního úvěru. 12 – Účty peněžních rezerv u centrálních bank 8)

21 – Střednědobé úvěry 8)

9) Klient má potíže se splácením úvěru, splátky jsou hrazeny se zpožděním. V důsledku pozdního splácení došlo k přeřazení standardního úvěru do skupiny sledovaných úvěrů. 24 – Sledované úvěry a ostatní pohledávky

21 – Střednědobé úvěry

9)

9)

10) Vytvoření opravné položky. 24 – Opravné pol. ke sledovaným a ohroženým pohl.

65 – Tvorba opravných položek 10)

10)

52

11) Pohledávka byla uhrazena, proto je opravná položka zrušena.

24 – Opravné pol. ke sledovaným a ohroženým pohl.

75 – Čerpání opravných položek

11)

11)

V případě, že je opravná položka ke sledovanému úvěru vytvořena pomocí koeficientové metody (v rozsahu 0,01 – 0,2 z hodnoty poskytnutého úvěru po odečtení přijatého uznatelného zajištění), je tato opravná položka daňově uznatelná. Z pohledu výsledku hospodaření se při tvorbě opravné položky snižuje zisk banky, neboť tato opravná položka je účtována na nákladovou stranu Má dáti. Její případné zrušení naopak zisk banky zvyšuje, jelikož je účtována na výnosovou stranu Dal. V bilanci banky je tato vytvořená opravná položka zobrazována s minusovým znaménkem a snižuje hodnotu poskytnutých úvěrů.

4.4 Diskuse Z provedené analýzy vyplývá, že podíl nesplácených úvěrů v průběhu let narůstá ve skupině šesti sledovaných bank. Důsledkem jsou dodatečné náklady banky formou ztrát ze znehodnocení úvěrů, ke kterým banky musí tvořit opravné položky, jejichž hodnoty v průběhu let také rostou. I přes poměrně vysoké ztráty ze znehodnocení úvěrů však je bankovní sektor dostatečně stabilní, což dosvědčuje i ukazatel kapitálové přiměřenosti, který se pohybuje nad regulatorním minimem 8 %.

Pro bankovní sektor byl rok 2008 stále úspěšným obdobím pro realizaci zisků. Finanční krize sice zasáhla i Českou republiku, avšak banky v České republice disponují dostatečnou likviditou, dostatkem zdrojů pro poskytování úvěrů z primárních vkladů a především také nízkým podílem nesplácených úvěrů. Proto důsledky této krize finanční systém ČR nezasáhly v takovém měřítku jako některé vyspělé země světa. Domácí bankovní sektor tedy není zdrojem rizik, neboť nárůst rizikovosti úvěrů je způsoben zejména vývojem v zahraničí. Avšak krize zapříčinila zpomalení dynamiky úvěrů, a to jak na straně poptávky, tak na straně zpřísnění úvěrových standardů.

53

V následujícím grafu je uveden podíl úvěrů v selhání v jednotlivých zemích od konce roku 2008 až do 1. čtvrtletí roku 2009. Jedná se o země eurozóny, ostatní země EU a země střední a východní Evropy mimo EU. Z obrázku vyplývá, že Česká republika dosahuje průměrných hodnot, nejhorší výsledky vykazuje Ukrajina, Rumunsko, Lotyšsko, Litva a Polsko.

Graf 9: Podíl úvěrů v selhání: mezinárodní srovnání

Zdroj: [18]

Bankovnictví vykazuje vysokou citlivost na hospodářský cyklus, v případě, že se ekonomika dostane do fáze recese, klesá zájem klientů o poskytování úvěrů. Rok 2007 lze charakterizovat jako úspěšný v oblasti bankovnictví, neboť zde docházelo k neustálému zdokonalování úvěrových portfolií bank. Na počátku roku 2008 se postupně začaly projevovat důsledky finanční krize, které vyústily zhoršováním platební morálky dlužníků. Banky jsou proto nuceny vytvářet k těmto úvěrům opravné položky, které snižují jejich zisk. Graf 10 ukazuje jak se během let 2002 – 2009 vyvíjely úvěry se selháním dlužníka. V roce 2002 byl započat trend snižujících se úvěrů v selhání, který s mírnými výkyvy trval až do roku 2008, kdy se začala zhoršovat finanční situace dlužníků. To představuje vysokou zátěž pro bankovní sektor v podobě tvorby opravných položek.

54

Graf 10: Podíl úvěrů se selháním dlužníka na celkových úvěrech

Graf 11 znázorňuje celkovou sumu úvěrů a ostatních pohledávek za klienty v letech 2002 – 2008. Od roku 2002 dochází k neustálému růstu úvěrových pohledávek. Avšak velký podíl na trhu mají dlouhodobé hypoteční úvěry, které jsou zajištěné nemovitostí, a tudíž je zde míra nesplácení velmi nízká. Tato růstová tendence bude nadále pokračovat, přesto, že došlo ke zpomalení dynamiky poskytování úvěrů.

Graf 11: Úvěry a ostatní pohledávky za klienty celkem (v mil. Kč)

55

Doporučení v oblasti rizikovosti bankovního podnikání V současné finanční krizi je záměrem každé banky snižovat své náklady a rizika, proto je třeba, aby došlo k určitému zpřísnění podmínek poskytování úvěrů. V době, kdy se ekonomika nachází ve fázi růstu, firmy expandují na zahraničních trzích, dochází k růstu úvěrových obchodů a riziku se nepřikládá takový význam. Avšak tento růst nemůže trvat věčně, ekonomika se postupně dostává do fáze recese, kdy se zvyšuje rizikovost obchodů. V této chvíli banky zjišťují, že musí dojít k mnohem přísnější kontrole klientů a riziku přikládat vyšší pozornost. Avšak důsledné sledování rizika by mělo být prováděno jak v dobách, kdy ekonomika expanduje, tak v období recese. Příkladem může být situace v USA, kdy na hypoteční úvěr dosáhly i sociálně slabší skupiny, které potom nebyly schopny dlouhodobě dostát svým závazkům.

Banky na českých trzích disponují výhodou vysoké likvidity a poměrně stabilního systému, která chrání českou ekonomiku před značnými zásahy finanční krize. Avšak vzhledem ke zvyšujícímu se tempu růstu úvěrů v selhání, je třeba na problematiku poskytování úvěrů nahlížet s rostoucí opatrností, a to:


pravidelně monitorovat i varovné signály, které by mohly vést k problémovému úvěru,




nabídnout klientovi možnost restrukturalizovat úvěrovou pohledávku, pokud existuje vysoké riziko nesplacení,




kontrolovat

budoucí

vývoj

ukazatelů

likvidity

a

ziskovosti

u problémových klientů.

V rámci České národní banky byla provedena analýza vývoje české ekonomiky, ze které vyplývají pro českou ekonomiku tři scénaře budoucího vývoje. První scénář vývoje – základní vypovídá o zvýšení celkového objemu úvěrů v selhání o 150 mld. Kč. Na základě druhého scénáře – optimistického by se úvěry v selhání měly zvýšit o 122 mld. Kč, v případě, že dojde k naplnění třetího scénáře – pesimistického, nárůst těchto úvěrů bude 177 mld. Kč. Tomu odpovídá i dodatečná tvorba opravných položek.

Přes tyto negativní skutečnosti, které se projeví zejména v hospodářských výsledcích bank, je kapitálová přiměřenost a likvidita na takové úrovni, že riziko insolvence je minimální. Avšak banky by přesto měly důsledně dodržovat pravidla obezřetného podnikání a riziku přikládat dostatečný význam. 56

5. ZÁVĚR Tato práce je zaměřena na uplatnění zásady opatrnosti v účetnictví bank. Jejím cílem je zhodnocení rizikovosti úvěrového portfolia a tvorby opravných položek ve skupině šesti bank za sledované období.

V teoretické části je popsána majetková a kapitálová struktura banky včetně jednotlivých výkazů. Aby byla zajištěna ziskovost bankovního sektoru, měly by banky hospodařit s půjčenými prostředky na základě zásady likvidity, rentability a jistoty. S každým úvěrovým obchodem je nevyhnutelně spojena určitá míra rizika. V bankovním odvětví je nejvýznamnějším rizikem riziko úvěrové. Úkolem banky je toto riziko identifikovat, měřit a vyhodnocovat, sledovat a omezovat. Při řízení rizika musí banky důsledně dodržovat vyhlášku č. 123/2007 Sb. O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.

V případě, že se pohledávka stala rizikovou vytváří banka na krytí očekávaných ztrát rezervy a opravné položky, jejichž cílem je snížit ocenění pohledávky v účetnictví. Pohledávky z finančních činností se člení na pohledávky se selháním dlužníka a bez selhání dlužníka, přičemž jsou dále podle finanční situace dlužníka a jeho schopnosti splácení klasifikovány jako pohledávky standardní, sledované, ohrožené, pochybné a ztrátové. Opravné položky jsou k těmto úvěrovým pohledávkám tvořeny buď individuálně nebo portfoliově, a to podle toho, zda došlo k poklesu účetní hodnoty jednotlivých pohledávek nebo celého portfolia. Výše ztráty ze znehodnocení je potom stanovena buď metodou diskontování budoucích peněžních toků, nebo metodou koeficientů, či na základě statistických modelů.

Poskytnutí samotného úvěru předchází proces prověřování úvěruschopnosti klienta, což obnáší sledování a hodnocení finančního rizika klienta a obchodního rizika úvěrového obchodu. Poté je pohledávka zajištěna vhodnou formou, záruky jsou bankou převzaty. Banky všeobecně nabízejí různé způsoby čerpání a splácení úvěru.

V praktické části bylo provedeno zhodnocení rizikovosti úvěrového portfolia šesti bank – Volksbank CZ, Komerční banka, Raiffeisenbank, Česká spořitelna,

57

GE Money Bank a ČSOB za rok 2007 a 2008. Tyto banky sice zaznamenaly nárůst úvěrových obchodů, avšak neustále narůstá podíl rizikových úvěrů, které jsou v selhání. Nejrizikovější portfolio bylo zaregistrováno u Komerční banky, a dále také u GE Money Bank, jejíž ztrátové pohledávky činí 7 % z celkové hodnoty poskytnutých úvěrů. Lze očekávat, že finanční krize, která zasáhla i Českou republiku dále tyto hodnoty ještě ovlivní. Důkazem je neustále rostoucí rizikovost poskytovaných úvěrů, proti které banky bojují především kvalitním systémem řízení rizik a zpřísněním kontroly dlužníků.

Nejčastějšími podvody, kterým musí banky čelit jsou:


falšování dokladů o zástavě (falešné listy vlastnictví, nadhodnocený odhad nemovitosti),




nepravdivé informace o zaměstnavateli,




upravování příjmů (zfalšované výplatní listiny),




předkládání cizích dokladů totožnosti.

V předchozích letech tato opatření nebyla nutná, banky byly příliš benevolentní v poskytování úvěrů a kontrola dokladů nebyla tak přísná. Narůstající počet bankovních podvodů vyústil v založení speciálních kontrolních systémů jako například bankovní registr klientských informací BRKI. Tento informační systém nabízí jednotlivým uživatelům nejen pohled na současný stav zadlužení klienta, ale také zpětně na historické hodnoty za poslední 4 roky.

58

6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy [1] BABOUČEK, I. a kol., Bankovní regulace a dohled. 1. vyd. Bankovní institut vysoká škola a. s., 2002. 188 s. ISBN 80-7265-053-X.

[2]

BALOUŠEK, R. a kol., Podvojné účetnictví v bankách. 2. vyd. Praha: C.H.

Beck, 2007. 265 s. C.H. Beck pro praxi. ISBN 978-80-7179-663-3.

[3] CETLOVÁ, H., Bankovní strategie. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 1998. 116 s.

[4] DVOŘÁK, P., Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. 2. vyd. Linde Praha, a. s., 2001. 471 s. ISBN 80-7201-310-6.

[5]

JÍLEK, J., SVOBODOVÁ, J., Účetnictví bank a finančních institucí 2009.

7. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 584 s. Účetnictví a daně. ISBN 978-80-247-3048-6.

[6]

KAŠPAROVSKÁ,

V.,

VÁVROVÁ,

E.,

Vybrané

kapitoly

z komerčního

bankovnictví a pojišťovnictví. 1. vyd. Brno: B.I.B.S., a. s., 2004. 149 s. ISBN 80-86575-78-0.

[7] KAŠPAROVSKÁ, V. a kol. Řízení obchodních bank: vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2006. 339 s. ISBN 80-7179-381-7.

[8]

KOVANICOVÁ, D., Finanční účetnictví – světový koncept. IFRS/IAS. 5. vyd.

Polygon, 2005. 544 s. ISBN 80-7273-129-7.

[9] LÉR, L., Regulace činnosti bank. 1. vyd. Bankovní institut, 1997. 157 s.

[10] NEHYBOVÁ, M., Regulace a dohled nad bankami. Brno: Nehyba, 1999. 110 s. ISBN 80-902645-5-7.

59

[11] PEERAER, M., Úvěrové obchody II. 1. vyd. Bankovní institut, 1996. 164 s.

[12] POLOUČEK, S. a kol., Bankovnictví. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 716 s. ISBN 80-7179-462-7.

[13] PŮLPÁNOVÁ, S., Komerční bankovnictví v České republice. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická Nakladatelství Oeconomica, 2007. 338 s. ISBN 978-80-245-1180-1.

Zákony a vyhlášky [14] Vyhláška č. 123/2007 Sb., ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb. O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry.

[15] Zákon č. 593/1992 Sb. O rezervách pro zjištění základu daně z příjmu.

[16] Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. O pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstvech a obchodníků s cennými papíry.

Internetové zdroje [17] Petr Čermák, Analýza, [online]. [cit. 2010-04-26] Dostupné na internetu:

[18] Miroslav Singer, Česká ekonomika a krize, ČNB, [online]. [cit. 2010-04-28] Dostupné

na

internetu:



[19] Výroční zpráva 2008 (dle IFRS), Volksbank [online]. [cit. 2010-04-15] Dostupné na

internetu:


54140_Vyrocni_zprava_Volksbank_CZ_2008.pdf>

60

[20] Výroční zpráva České spořitelny za rok 2008, Česká spořitelna [online]. [cit.

2010-04-15]

Dostupné

na

internetu:



[21]

Výroční

zpráva

Raiffeisenbank

a.s.

2008,

Raiffeisenbank

[online].

[cit. 2010-04-12] Dostupné na internetu:

[22] Výroční zpráva za rok 2008, ČSOB [online]. [cit. 2010-04-10] Dostupné na

internetu:


investorum/Vyrocni-pololetni-zpravy/Vyrocni-zpravy/VZ_CSOB_2008.pdf>

[23] Výroční zpráva za rok 2008, GE Money Bank [online]. [cit. 2010-04-15] Dostupné na

internetu:


2008.pdf>

[24] Výroční zpráva za rok 2008 včetně hospodářských výsledků, Komerční banka [online].

[cit.

2010-04-10]

Dostupné

na



61

internetu:

Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Tabulka 1: Rozvaha banky Tabulka 2: Zjednodušený výkaz zisku a ztráty

Seznam grafů Graf 1: Suma úvěrů poskytnutých klientům v roce 2007 (v mil. Kč) Graf 2: Suma opravných položek vytvořených k těmto úvěrům v roce 2007 (v mil. Kč) Graf 3: Suma úvěrů poskytnutých klientům v roce 2008 (v mil. Kč) Graf 4: Suma opravných položek vytvořených k těmto úvěrům v roce 2008 (v mil. Kč) Graf 5: Tvorba opravných položek vzhledem k úvěrům poskytnutých klientům v roce 2007 Graf 6: Tvorba opravných položek vzhledem k úvěrům poskytnutých klientům v roce 2008 Graf 7: Podíl skupin rizikových úvěrů na celkové sumě poskytnutých úvěrů v roce 2007 Graf 8: Podíl skupin rizikových úvěrů na celkové sumě poskytnutých úvěrů v roce 2008 Graf 9: Podíl úvěrů v selhání: mezinárodní srovnání Graf 10: Podíl úvěrů se selháním dlužníka na celkových úvěrech Graf 11: Úvěry a ostatní pohledávky za klienty celkem (v mil. Kč)

62