Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta. Michal Jantoš. Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Michal Jantoš

Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným Diplomová práce

Olomouc 2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným vypracoval samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje. V Olomouci dne 19. 3. 2014 …………………………………. Michal Jantoš

2

Já, níže podepsaný Michal Jantoš, autor diplomové práce „ Zánik účasti společníka v SRO, která je literárním dílem ve smyslu zákona č.121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu § 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, správci: Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, Olomouc 771 47, Česká republika ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích v informačních systémech Univerzity Palackého, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uživatelům služeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní složka Univerzity Palackého, kterou je Informační centrum Univerzity Palackého. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla podle zákona č. 121/2000 Sb. Prohlašuji, že moje, výše uvedené, osobní údaje jsou pravdivé.

V Olomouci dne 19. 3. 2014 ……………………………….. Michal Jantoš

3

Poděkování: „ Rád bych na tomto místě poděkoval Doc. JUDr. Ludmile Lochmanové, Ph.D. za odborné vedení při psaní této diplomové práce, za cenné rady, připomínky, trpělivost a čas, který mi věnovala.“

4

Obsah Seznam použitých zkratek .......................................................................................................... 6 1. Úvod ....................................................................................................................................... 7 2. Právní a majetková charakteristika SRO se zřetelem na postavení společníka ...................... 9 2.1 Právní úprava podle obchodního zákoníku ...................................................................... 9 2.2 Právní úprava podle zákona o obchodních korporacích ................................................. 12 3. Zánik účasti společníka v SRO obecně ................................................................................ 14 4. Zvolené způsoby zániku účasti společníka v SRO ............................................................... 16 4.1 Smrt společníka .............................................................................................................. 16 4.2 Zánik společníka – právnické osoby .............................................................................. 21 4.3 Zrušení účasti společníka soudem .................................................................................. 23 4.4 Dohoda o ukončení účasti společníka ............................................................................ 28 4.5 Vyloučení společníka rozhodnutím valné hromady ....................................................... 30 4.6 Vyloučení společníka soudem ........................................................................................ 34 4.7 Vystoupení společníka.................................................................................................... 38 4.8 Převod podílu.................................................................................................................. 44 5. Následky zániku účasti společníka v SRO ........................................................................... 50 5.1 Uvolnění podílu .............................................................................................................. 50 5.2 Vypořádací podíl ............................................................................................................ 55 5.3 Povinnost odevzdat kmenový list ................................................................................... 60 5.4 Ostatní následky ............................................................................................................. 61 6. Závěr ..................................................................................................................................... 62 Použitá literatura ....................................................................................................................... 65 Shrnutí ...................................................................................................................................... 69 Summary................................................................................................................................... 70 Klíčová slova/Keywords........................................................................................................... 71

5

Seznam použitých zkratek LZPS - usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. ObchZ - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013 ObčZ – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013 NOZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 ZOK – zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), účinný od 1. 1. 2014 OSŘ – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ZŘS – zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, účinný od 1. 1. 2014 ZoÚč – zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů ZoP - zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů ZoVR – zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, účinný od 1. 1. 2014 SRO – společnost s ručením omezeným AS – akciová společnost NS – Nejvyšší soud České republiky V jednotlivých částech práce se zabývám vždy nejprve právní úpravou v ObchZ a následně úpravou v ZOK. Části práce, které jsou zpracovány podle ObchZ, jsou napsány v minulém čase, protože ObchZ pozbyl účinnost 31. 12 2013. V některých případech to však vzhledem k textaci není možné, nicméně je vždy jasně rozlišitelné, které části práce jsou zpracovány podle ObchZ, a které podle ZOK.

6

1. Úvod Pro svou diplomovou práci jsem si zvolil téma Zánik účasti společníka v SRO. Jedná se o téma velmi zajímavé, ale navzdory tomu je velmi málo zpracované a existuje jen několik publikací, které se věnují výhradně tomuto tématu. Většinou je toto téma zpracováno v komentovaných zněních ObchZ a ZOK, kde se mu nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužilo. Dalším důvodem, proč jsem si toto téma zvolil, je skutečnost, že SRO je nejčastěji využívanou formou obchodní společnosti u nás a k zániku účasti jejího společníka dochází prakticky denně. Cílem této práce je podat ucelený pohled na některé způsoby zániku účasti společníka v SRO a upozornit na změny, které vyvstaly s účinností ZOK, zejména pak na právo společníka vystoupit ze společnosti jednostranným právním jednáním. Detailní rozbor všech způsobů zániku účasti je co do rozsahu spíše tématem pro rigorózní práci, a to je důvodem, proč se v této práci věnuji pouze některým způsobům zániku účasti společníka v SRO. Zvolené způsoby zániku účasti se snažím podrobně rozvést, upozornit na nejproblematičtější otázky, poukázat na názor doktríny a judikatury na problematické otázky a také vyjádřit vlastní názor na danou problematiku. V tomto směru je výjimkou kapitola týkající se převodu podílu společníka, která by si při detailním rozboru všech problematických aspektů vyžádala polovinu rozsahu diplomové práce. Z tohoto důvodu se věnuji převodu podílu pouze povrchně a upozorňuji na ty nejzákladnější náležitosti převodu podílu a nejčastější sporné otázky, které se při převodu podílu vyskytují. Tuto práci jsem systematicky a logicky rozdělil do čtyř částí. V každé části se zabývám nejprve právní úpravou dané problematiky v ObchZ a poté následuje srovnání s právní úpravou obsaženou v ZOK. Považuji za nadbytečné opakovat v části zpracované podle ZOK ty skutečnosti, které zůstávají oproti úpravě v ObchZ nezměněny, a proto se zabývám pouze nejvýznamnějšími změnami, kterými právní úprava jednotlivých způsobů zániku prošla v souvislosti s rekodifikací soukromého práva v ČR. V první části se věnuji obecné charakteristice SRO se zaměřením na právní postavení jejich společníků. Pokouším se vystihnout SRO jako obchodní společnost tzv. smíšeného typu, která vykazuje znaky kapitálových společností, ale i některé znaky společností osobních a dále se pokouším vystihnout, jak se tato skutečnost projevuje v právním postavení jejich společníků.

7

V druhé části práce nahlížím na zánik účasti společníka SRO v obecné rovině. Snažím se vysvětlit, v čem takový zánik spočívá a následně podat možná dělení způsobů zániku účasti. V třetí části práce, která je nejrozsáhlejší, se zabývám zvolenými způsoby zániku účasti společníka. Konkrétně se jedná o smrt společníka, zánik společníka-právnické osoby, zrušení účasti společníka soudem, dohodu všech společníků o ukončení účasti, vyloučení společníka valnou hromadou, vyloučení společníka soudem, vystoupení společníka a převod podílu. Ve čtvrté části práce se věnuji problematice následků zániku účasti společníka v SRO, zejména pak uvolnění podílu a právu společníka na vypořádací podíl, které jsou nejvýznamnějšími následky zániku účasti společníka v SRO za jejího trvání. Práce je zpracována především metodami analýzy, deskripce, komparace a syntézy. Ke zdrojům, které jsem při tvorbě této práce použil, patří knižní publikace, odborné články, právní předpisy a rozhodnutí českých soudů, zejména NS.

8

2. Právní a majetková charakteristika SRO se zřetelem na postavení společníka 2.1 Právní úprava podle obchodního zákoníku Společnost s ručením omezeným je obchodní společností a z toho plyne, že je právnickou osobou, tedy samostatným právním subjektem odlišným od svých společníků. Legální definici obchodních společností obsahoval § 56 odst. 1 ObchZ, který stanovil, že „obchodní společnost je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak“. Dlužno podotknout, že tato definice nebyla nikterak přesná, neboť SRO a AS mohly být založeny i za jiným než podnikatelským účelem. Obchodní společnost lze odlišit od ostatních právnických osob pomocí tří hlavních znaků, kterými jsou seskupení osob, smluvní základ a účel1. Obchodní společnosti se tradičně dělí na osobní a kapitálové. Lze se také setkat s dělením obchodních společností na osobní, kapitálové a smíšené2. Právě poslední kategorie plně vystihuje podstatu SRO, neboť se v ní projevují jak prvky společností osobních, tak prvky společností kapitálových. Definici SRO podával § 105 odst. 1 ObchZ, který stanovil, že společnost s ručením omezeným je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku. Společnost s ručením omezeným byla vždy podnikatelem, neboť se zapisovala do obchodního rejstříku3. Mohla však být založena i za jiným než podnikatelským účelem, nicméně i přesto byla za podnikatele považována. Doktrína uvádí, že se jednalo o podnikatele z hlediska právní formy4. Společníci SRO však nebyli podnikateli pouze z důvodu své účasti v ní5. Jak již bylo uvedeno výše, SRO se řadí mezi smíšené typy obchodních společností; jedná se o kapitálovou společnost s prvky osobních společností. Mezi prvky, které jsou typické pro kapitálové společnosti, lze zařadit: 1) Povinnost společníků podílet se vkladem na základním kapitálu společnosti. Obligatorní tvorba základního kapitálu je typickým znakem kapitálových společností. Jedná se o klíčovou majetkovou povinnost společníků SRO. Základní kapitál, který je tvořen vklady 1

Blíže k charakteristice obchodních společností viz ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 5-7. 2 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 7. 3 § 2 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 34 odst. 1 písm. a) ObchZ. 4 ELIÁŠ: Kurs obchodního…, s. 6. 5 ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 356. Rovněž také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4060/2007.

9

společníků, je rovněž, jak výše uvedeno, jedním z definičních znaků společnosti s ručením omezeným. Obchodní zákoník normoval v § 108 minimální výši základního kapitálu na 200 000 Kč a zároveň stanovil v § 109, že vklad společníka musel činit minimálně 20 000 Kč. Základní kapitál představuje výchozí majetek k zahájení podnikání či jiné činnosti společnosti. Jeho výše není nikterak vysoká, ale měla by zaručovat, že společnosti s ručením omezeným nebude zakládána tam, kde to není hospodářsky nutné. Tento úmysl zákonodárce zůstal v praxi nevyslyšen a díky kombinaci nízkého základního kapitálu, omezenému a v určitých případech žádnému ručení společníků se SRO zakládají i tam, kde by postačovalo podnikání fyzických osob6. 2) Omezené ručení společníků za závazky společnosti. Pro kapitálové společnosti je typické, že její společníci za závazky společnosti buďto neručí vůbec, nebo pouze v omezené míře. Omezené ručení společníků za závazky společnosti souvisí se splněním vkladové povinnosti společníků. Dokud nesplní všichni společníci svou vkladovou povinnost v plném rozsahu a následně nebude tato skutečnost zapsána do obchodního rejstříku, ručí společníci za závazky společnosti společně a nerozdílně, a to až do výše nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Zápis splacení všech vkladů do obchodního rejstříku má konstitutivní účinky a značí časovou omezenost ručení společníků, kvantitativní omezenost je dána rozsahem splacení všech vkladů a zápisem v obchodním rejstříku. Z právního hlediska je lhostejno, zda ručitelský závazek společníků existuje při nesplacení základního kapitálu při vzniku společnosti nebo při zvyšování základního kapitálu. Rovněž je potřeba připomenout, že ručení společníků je subsidiární, jelikož primárně je za své závazky odpovědná sama společnost7. 3) Pevná organizační struktura společnosti. Kapitálové společnosti vytvářejí pevnou organizační strukturu, která je tvořena obecně nejvyšším orgánem, statutárním orgánem a kontrolním orgánem. Mezi orgány společnosti s ručením omezeným patří valná hromada (nejvyšší orgán), jeden nebo více jednatelů (statutární orgán) a dozorčí rada (kontrolní orgán). Posledně jmenovaný orgán je však orgánem fakultativním a jeho zřízení musela podle § 137 ObchZ vyžadovat společenská smlouva nebo zvláštní zákon. Vnější a vnitřní působnost náleží jednatelům. Členy orgánů mohou být sami společníci, ale mohou jimi být také osoby stojící zcela mimo společnost. Naproti tomu znakem osobních společností je neomezené ručení společníků za závazky společnosti, společníci nemají povinnost podílet se vklady na základním kapitálu 6 7

ELIÁŠ: Kurs obchodního…, s. 170-171. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: ASPI, 2005, s. 191-193.

10

společnosti a osobní společnosti nemusí rovněž zřizovat jiné orgány společnosti. Statutární orgán je tvořen všemi společníky a ti se rovněž primárně8 podílejí na obchodním vedení společnosti9. V souvislosti s osobními společnostmi hovoří literatura o povinné osobní účasti na činnosti společnosti. V souladu s tím, co je uvedeno výše, lze nalézt v právní úpravě SRO prvky typické spíše pro osobní společnosti, tj. změna společenské smlouvy se může realizovat dohodou všech společníků, společenská smlouva může zavázat společníky k osobní účasti na činnosti společnosti aj10. Obchodní podíl představuje účast společníka na společnosti s ručením omezeným a z této účasti plynoucí práva a povinnosti. Toto vymezení obchodního podílu v sobě zahrnuje jednak kvantitativní stránku, kterou je majetková účast na společnosti – doktrína uvádí, že se jedná o velikost (výši) a hodnotu (cenu) podílu, a také kvalitativní stránku, která je představována souborem práv a povinností vznikajících jednak mezi společníky navzájem a také mezi společností a společníkem. Jedná se o práva a povinnosti majetkové (např. právo na podíl na zisku, vkladová povinnost) i nemajetkové (případný zákaz konkurence společníků). Oba druhy práv a povinností jsou od sebe neoddělitelné a tvoří jeden celek11. Vazba společníka v SRO na společnost není tak silná jako v případě osobních společností (typicky VOS), ale zároveň společník není společnosti odcizen tak, jako v AS. Projevy lze nalézt např. při jednotlivých způsobech zániku účasti společníka. Kupříkladu při smrti společníka osobní společnosti docházelo ex lege ke zrušení společnosti, pokud se společníci nedohodli na změně společenské smlouvy12, kdežto v SRO obchodní zákoník dědění obchodního podílu normoval, pokud se společníci ve společenské smlouvě nedohodli jinak. Rovněž ObchZ počítal s převodem obchodního podílu společníka na jiného společníka, což rozhodně není prvek osobních společností, kde ke změně v členské základně společníků muselo dojít změnou společenské smlouvy13. Převod obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným na třetí osobu musela umožňovat společenská smlouva, což rovněž 8

Typickým představitelem osobních společností je veřejná obchodní společnost. § 81 odst. 1 ObchZ dispozitivně stanovil, že k obchodnímu vedení je oprávněn každý společník v rámci zásad mezi nimi dohodnutých. Společníci si tedy mohli ve společenské smlouvě sjednat, že k obchodnímu vedení bude oprávněn pouze některý z nich. 9 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 5-7. 10 ELIÁŠ: Kurs obchodního…, s. 168. 11 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 1998, sp. zn. 2 Odon 46/97. 12 Podle § 88 odst. 1 písm. c) měla smrt společníka veřejné obchodní společnosti za následek zrušení společnosti, ledaže společenská smlouva umožňovala dědění podílu a nedošlo k odmítnutí dědictví, nebo zbylí společníci rozhodli podle § 88 odst. 2 ObchZ o změně společenské smlouvy. V obou případech museli zůstat ve společnosti alespoň 2 společníci. Obdobná situace nastala rovněž v případě, že jeden ze společníků vypověděl společenskou smlouvu nebo jeho účast ve společnosti byla soudem zrušena. 13 § 83 ObchZ

11

nepatří mezi charakteristické znaky kapitálových společností14. Jak vidno, obchodní podíl v SRO není bez dalšího volně převoditelný jako v AS. Tomu brání formální překážky spojené s jeho převodem. V souvislosti s tím se v odborné literatuře píše o tzv. animus societatis, tedy stálé a trvalé vůli společníka, směřující k zachování existence společnosti a jeho členství v ní. Společník tak nemůže společnost opustit kdykoliv se rozhodne15.

2.2 Právní úprava podle zákona o obchodních korporacích Zákon o obchodních korporacích, který je účinný od 1. 1. 2014 přináší do právní úpravy SRO nejednu zásadní změnu. Definici SRO zákon o obchodních korporacích normuje v § 132, který stanoví, že SRO je společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. I přes slovní změnu oproti definici obsažené v ObchZ zůstává tato definice podle důvodové zprávy materiálně nezměněna. V definici SRO již není obsaženo konstatování o tvorbě základního kapitálu, jelikož tato povinnost plyne z charakteru SRO a ze skutečnosti, že základní kapitál je tvořen souhrnem vkladů všech společníků plyne z § 30 ZOK16. Jistou odlišností může být způsob, kterým ZOK upravuje rozsah ručební povinnosti společníků za dluhy společnosti. Společníci nově ručí za dluhy společnosti solidárně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zápisu v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění, což představuje změnu oproti dosavadní úpravě obsažené v ObchZ, která vycházela z toho, že rozhodný pro určení rozsahu ručební povinnosti v případném soudním řízení je stav zápisu v obchodním rejstříku ke dni vydání soudního rozhodnutí17. Jak je uvedeno výše, ObchZ normoval, že společník může vlastnit pouze jeden podíl a i kdyby se společník podílel na tvorbě základního kapitálu více vklady, tyto vklady se sčítaly a výše obchodního podílu se odvíjela od součtu těchto jednotlivých vkladů. ZOK v § 135 dává možnost společníkům ve společenské smlouvě zakotvit vznik více druhů podílů a rovněž umožňuje, aby společník vlastnil více podílů, a to i různých druhů. 14

Nikoliv však má-li společnost pouze jednoho společníka, viz § 115 ObchZ. DVOŘÁK: Společnost s ručením …, s. 10. 16 HAVEL, Bohumil. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, s. 84. 17 LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s 645-649 (§ 132 ZOK). 15

12

Další novum představuje možnost SRO vydat kmenový list, který představuje podíl společníka na společnosti. Kmenový list je cenným papírem na řad a může být vydán pouze u podílů, jejichž převoditelnost není omezena nebo podmíněna. Dojde-li k zániku účasti společníka, jehož podíl byl představován kmenovým listem, ZOK stanoví společníkovi, jehož účast zanikla, povinnost odevzdat kmenový list společnosti (k převodu obchodního podílu dochází převedením kmenového listu rubopisem na nabyvatele). Co se týká výše vkladové povinnosti společníka, ZOK upustil jednak od minimální výše vkladu, která byla ObchZ stanovena na 20 000 Kč a také od minimální výše základního kapitálu, která musela činit alespoň 200 000 Kč. V § 142 ZOK je stanoveno, že minimální výše vkladu společníka je 1 Kč a v případě jednočlenné společnosti se bude tato částka rovnat základnímu kapitálu společnosti.

13

3. Zánik účasti společníka v SRO obecně Účast společníka v SRO je představována obchodním podílem. Obchodní podíl byl většinou představitelů právní vědy považován za tzv. jinou majetkovou hodnotu ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ18 a byl tak předmětem občanskoprávních vztahů. Je patrné, že účast společníka byla spjata s majitelstvím19 obchodního podílu. Zánik této účasti pak neznamená nic jiného než pozbytí obchodního podílu a všech práv a povinností s ním spojených20. Jednotlivé způsoby zániku účasti společníka byly stanoveny v ObchZ (přechod a převod obchodního podílu, zánik společnosti samé, dohoda všech společníků, zrušení účasti společníka soudem, vyloučení společníka valnou hromadou nebo soudem, výkon práv zástavního věřitele při zastavení obchodního podílu, v důsledku výkonu rozhodnutí, exekuce nebo insolvenčního řízení) a jeden speciální důvod (jednostranné vystoupení) obsahuje též ZoP. Společenská smlouva nemohla důvody zániku účasti rozšířit nebo zúžit21. Nabízí se mnohé dělení jednotlivých způsobů zániku účasti. Příkladmo lze uvést jejich rozlišení na obecné a speciální, přičemž rozhodným kritériem pro zařazení jednotlivých skutečností není fakt, zda je tomu tak u všech obchodních společností, ale povaha těchto skutečností a důsledky s nimi spojené. Mezi obecné způsoby zániku účasti lze zařadit: - smrt nebo zánik společníka - zánik společnosti samé - převod obchodního podílu.22 Mezi speciální pak lze zařadit: - vyloučení společníka soudem nebo valnou hromadou - zrušení účasti společníka soudem - dohodu o ukončení účasti ve společnosti. 18

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, ve kterém NS zaujal názor, že s „obchodním podílem je spjata majetková hodnota, která je ve smyslu § 118 odst. 1 ObčZ jinou majetkovou hodnotou (majetkem) a jako taková může být předmětem občanskoprávních vztahů“. Shodně také např. DĚDIČ, Jan., KUNEŠOVÁ-SKÁLOVÁ, Jana. Společnost s ručením omezeným z právního a účetního pohledu. Praha: Polygon, 1999, s. 225; ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 74. 19 Ústava však pojem majitelství nezná a používá pouze termín vlastnictví. 20 HEJDA, Jan. Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným. Praha: Linde, 2010, s. 17-19. 21 Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006, ve kterém Nejvyšší soud došel k závěru, že dohodou účastníků nelze zrušit smlouvu o převodu obchodních uzavřenou podle § 115 ObchZ poté, co došlo k převodu obchodních podílů a zápisu příslušných změn do obchodního rejstříku. V teorii ani praxi není pochyb o tom, že výčet způsobů, jimiž lze ukončit účast společníka ve společnosti je taxativní, přičemž dohoda o zrušení smlouvy o převodu obchodního podílu k nim nepatří. 22 DVOŘÁK: Společnost s ručením …, s. 201-202.

14

Dále lze rozlišovat zánik účasti společníka na základě právního úkonu, rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo na základě jiné právní skutečnosti nebo dále na zánik účasti bez právního nástupnictví a s právním nástupnictvím (tuto kategorii lze dále dělit dle toho, jestli právní nástupce nabývá svou účast přímo od svého předchůdce nebo nabývá uvolněný obchodní podíl)23. Nový občanský zákoník, přináší zásadní změnu v oblasti chápání obchodního podílu jakožto právního objektu. NOZ zavádí tzv. široké vymezení věci v právním smyslu24 a jako věc (a nikoliv tzv. jinou majetkovou hodnotu) je nutno chápat také podíl. Nadále již není nutné řešit problémy při analogickém používání ustanovení o věcech25. Podíl je podle § 496 odst. 2 a § 498 odst. 2 NOZ věcí nehmotnou, movitou. Zákon o obchodních korporacích rozšiřuje způsoby zániku účasti společníka v SRO o možnost jednostranného vystoupení společníka, pokud jsou splněny zákonem stanovené předpoklady.

23

Blíže k jednotlivým kategoriím HEJDA, Jan. Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným. Praha: Linde, 2010, s. 46-51. 24 DAVID, Ondřej, KINDL, Tomáš. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef a kol. (ed). Občanský zákoník. Komentář. Svazek I §1-654. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1158. 25 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 67.

15

4. Zvolené způsoby zániku účasti společníka v SRO 4.1 Smrt společníka Právní úprava dědění obchodního podílu po bývalých společnících – fyzických osobách byla upravena v § 116 odst. 2 ObchZ, kde bylo stanoveno, že obchodní podíl se dědí. Do dne 1. 1. 2001, kdy nabyla účinnosti novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb., byla právní úprava dědění obchodního podílu postavena na zcela opačných zásadách. Společenská smlouva musela dědění obchodního podílu připustit a zároveň se dědic musel o svou účast ve společnosti přihlásit do 1 měsíce od skončení řízení o dědictví26. Pokud se dědic k účasti ve společnosti nepřihlásil, bylo předmětem dědění právo na vypořádací podíl27. Společníkům byla dána možnost dědění obchodního podílu vyloučit ujednáním ve společenské smlouvě, pokud se však nejednalo o jednočlennou společnost. Toto omezení plynulo ze skutečnosti, že společnost bez osobní složky vůbec nemůže existovat a tato skutečnost tak je důvodem k jejímu zrušení a následné likvidaci. Jediný společník také může se svým podílem nakládat dle libosti, neboť jakákoliv omezení převoditelnosti obchodního podílu jsou v takovém případě neplatná a není omezován nesouhlasem ostatních společníků28. Pokud společenská smlouva dědění obchodního podílu vylučovala, přecházel na ní okamžikem smrti uvolněný podíl a byla povinna s ním naložit v souladu s § 113 odst. 5 a 6 ObchZ (viz níže). Z judikatury NS vyplývá, že společenská smlouva mohla dědění obchodního podílu podmínit. Nejvyšší soud došel k závěru, že „pokud zákon dává možnost vyloučit dědění podílu, potom není v rozporu se zákonem vázat dědění obchodního podílu na určitou podmínku“, v konkrétním případě šlo o souhlas valné hromady. Dále NS dospěl k závěru, že účelem § 116 odst. 2 ObchZ byla možnost společníků SRO, která je uzavřenější než AS a jejíž společníci se často podílejí osobně na její činnosti, ovlivnit, kdo se napříště stane společníkem namísto dosavadního společníka. Dále NS dospěl v uvedeném rozhodnutí k závěru, že ve společenské smlouvě nebylo možno podmínit přechod obchodního podílu na 26

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 388. Srov. KORECKÁ, Věra, POKORNÁ, Jarmila. Smrt fyzické osoby – společníka společnosti s ručením omezeným a její právní následky. Právní praxe, 1993, roč. 41, č. 8, s. 469 – 483. 28 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 84. 27

16

dědice tím, že se dědic ve stanovené lhůtě o dědictví přihlásí29. Společenská smlouva ale nemohla určit konkrétní osobu, na kterou obchodní podíl přejde30. Problematickou otázkou bylo, jestli je možné vyloučit dědění pouze některého podílu (např. většinového). Společníci mohli mít velmi dobré důvody pro takovou úpravu ve společenské smlouvě (např. vlastnosti konkrétních dědiců většinového společníka). Takové ujednání nepochybně zakládalo nerovné postavení společníků a dědiců. Sám ObchZ dával v úpravě SRO prostor k tomu, aby společenská smlouva založila nerovné postavení společníků (např. v § 114 odst. 1, kdy mohla být velikost obchodních podílů stanovena odlišně od poměru vkladu každého společníka k základnímu kapitálu společnosti). Pro dědění však ObchZ takovou možnost neupravoval. Argumentem a contrario lze dospět k závěru, že kdyby zákonodárce hodlal umožnit založení nerovného postavení dědiců, výslovně by to uvedl. V souladu se zásadami, na kterých byl postaven ObchZ (zásada stejného zacházení se všemi společníky ve stejném postavení, neurčuje-li zákon něco jiného) a v souladu s § 56a odst. 2 ObchZ, který zakazoval jakékoliv jednání, jehož cílem je znevýhodnit některého společníka, tak lze dospět k závěru, že takovéto ujednání nebylo možné31. S tímto názorem se ztotožňuji, neboť taková úprava by znamenala nepřípustné poškozování práv některých společníků. Podle mého názoru situace, kdy společníci chtějí zakázat dědění pouze některého podílu (např. majoritního) z důvodu obavy, že by dědic tohoto podílu mohl nepříznivě působit na společnost, může být vyřešena ve prospěch celku tím, že dědění obchodních podílů (všech, nikoliv jen některého) bude podmíněno souhlasem některého z orgánů společnosti, či ostatních společníků (viz judikát výše) a tím se zabrání, že se do společnosti dostane nežádoucí osoba bez možnosti ostatních společníků tuto skutečnost ovlivnit. Podle § 460 ObčZ nabýval dědic obchodní podíl ke dni smrti zůstavitele, nicméně nabytí dědictví bylo konkrétnímu dědici či dědicům potvrzeno až usnesením o dědictví podle § 175q OSŘ. Do doby než bylo ukončeno dědické řízení, se přiměřeně aplikoval § 156 odst. 9 a 10 ObchZ. Podle těchto ustanovení byl oprávněn vykonávat práva spojená s obchodním podílem zemřelého společníka dědic, a pokud jich bylo více, museli se dohodnout na tom, kdo z nich bude tato práva vykonávat. Případně, kdyby se nedohodli, byl soud tou instancí, která o tom rozhodovala. Absence tohoto ustanovení mohla mít pro společnost nepříznivé důsledky v situacích, kdy byl předmětem dědění většinový podíl a valná hromada tak nebyla 29

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 573/2006. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1080/2011. 31 BARTOŠÍKOVÁ: Společnost s ručením …, s. 83-84. 30

17

usnášeníschopná, nota bene v situacích kdy zůstavitel byl většinový společník a zároveň také jediným jednatelem32. Aktivně legitimována k návrhu na určení, kdo z dědiců bude vykonávat práva spojená s obchodním podílem, byla společnost. Praktičtější by však bylo, kdyby k návrhu byl oprávněn každý z dědiců33. Podle § 466 ObčZ nebylo možné částečné odmítnutí dědictví. Dědic, který se nechtěl stát novým společníkem, měl k dispozici dvě možnosti. Mohl odmítnout dědictví jako celek podle § 464 ObčZ ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy byl notářem jako soudním komisařem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Tato možnost však mohla být nepraktická, jelikož součástí pozůstalosti mohla být i věc pro dědice velice užitečná nebo celkově se mohl dědic připravit o značné rozšíření svého majetku jen z důvodu neochoty stát se členem společnosti. Další možností takového dědice bylo přijmout dědictví a následně ukončit svou účast ve společnosti. Dědic mohl využít některý z obecných způsobů zániku účasti společníka (např. dohodu všech společníků či převod podílu) anebo speciální možnost stanovenou v § 116 odst. 2 ObchZ, která umožňovala dědici navrhnout soudu, aby jeho účast ve společnosti zrušil, pokud nebylo možné po něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Dědic, který podal takový návrh k soudu do 3 měsíců34 od právní moci rozhodnutí soudu o dědictví, nebyl povinen účastnit se na činnosti společnosti, ani když tuto povinnost stanovila společenská smlouva. Toto ustanovení zřejmě reagovalo na situace, kdy dědic neměl jinou možnost (kromě odmítnutí dědictví), než se stát společníkem společnosti a nepodařilo se mu ukončit svou účast v ní. Zákon tímto rozlišoval mezi společníkem, jenž vstoupil do společnosti dobrovolně na základě aktivního projevu vůle (a žádal zrušení účasti soudem podle § 148 ObchZ) a společníkem, který se do společnosti dostal jen z toho důvodu, aby nemusel odmítnout celé dědictví. Mohla také nastat situace, kdy podíl zdědilo nezletilé dítě nebo dědic, který neměl předpoklady podílet se na činnosti společnosti. Jelikož tyto situace odlišoval i zákon, měl by je rozlišovat i soud při svém rozhodování. Soud by měl přihlédnout k vůli dědice a způsobu jakým se dostal do společnosti a postupovat mírněji než v případech podle § 148 ObchZ. Soud by měl více přihlížet ke konkrétní situaci na straně dědice35. Pro posouzení dané věci však budou jistě rozhodující konkrétní okolnosti každého případu. Pokud

32

Tamtéž, s. 85. DVOŘÁK: Společnost s ručením …, s. 140. 34 Pokud dědic tuto lhůtu zmeškal, mohl následně využít § 148 ObchZ a navrhnout soudu, aby jeho účast ve společnosti zrušil, nicméně pokud společenská smlouva stanovila povinnou osobní účast na činnosti společnosti, musel se dědic muset této povinnosti podřídit. 35 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1045. (§ 116 ObchZ) 33

18

by soud takovému návrhu vyhověl, účast dědice ve společnosti by zanikla právní mocí rozhodnutí, nikoliv ke dni smrti zůstavitele36. Obchodní podíl mohl připadnout více dědicům. V takovém případě se tito dědicové stali spoluvlastníky obchodního podílu, a to v poměru, v jakém jim byly usnesením o dědictví potvrzeny jejich dědické podíly. Z pohledu společnosti samotné vystupovali jako jeden společník. Práva a povinnosti spojená s obchodním podílem vykonávali prostřednictvím společného zástupce. Právní vztahy mezi těmito dědici se řídily podle § 114 odst. 3 ObchZ ustanoveními občanského zákoníku upravující spoluvlastnictví, tj. z právních úkonů týkajících se společného obchodního podílu byli oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně podle § 139 odst. 1 ObčZ, o výkonu práv a povinností spojených s podílem rozhodovali většinou hlasů počítanou podle velikosti podílů podle § 139 odst. 2 ObčZ. Dalším řešením této situace bylo rozdělení stávajícího obchodního podílu podle § 117 ObchZ a vzniku nových podílů. Nutnou podmínkou pro rozdělení obchodního podílu byl souhlas valné hromady podle § 117 odst. 1 ObchZ a zároveň musela být zachována minimální výše vkladu společníka, tj. 20 000 Kč podle § 109 odst. 1 ObchZ. Pro pořádek je nutné ještě zmínit, že společnost s ručením omezeným mohla mít podle § 105 odst. 3 ObchZ pouze 50 společníků a tato podmínka musela být rovněž splněna při rozdělení podílu. Rozdělení obchodního podílu považuji za zřejmě nejjednodušší řešení této situace, protože každý z dědiců se stane samostatným společníkem a nebude tak při výkonu práv a povinností s obchodním podílem spojených limitován názory ostatních spoluvlastníků podílu. Pokud nebylo žádného dědice nebo by všichni dědici dědictví odmítli a zároveň společenská smlouva by dědění obchodního podílu nevylučovala, přešel by obchodní podíl cestou odúmrti na stát podle § 462 ObčZ37. Právní úprava dědění podílu v ZOK zůstává nezměněna. Nicméně NOZ stanoví zcela nové instituty v dědickém právu, které se promítnou i do dědění podílu v SRO. Vzhledem k nové právní úpravě dědění v NOZ je nutné pojem dědic vykládat extenzivně. Rozumí se jím osoba, která příslušný podíl zdědila, pozůstalý manžel, tvoří-li podíl součást společného jmění a manžel tento podíl nabyl v rámci vypořádání společného jmění, a dále také odkazovník. Pro účely nabytí podílu se považuje za dědice také

36 37

DVOŘÁK: Společnost s ručením …, s. 140-141. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1946/2012.

19

nepominutelný dědic, je-li mezi ním a dědici uzavřena dohoda o vypořádání povinného dílu podle § 1654 odst. 2 NOZ38. Zachována je rovněž možnost dědice odmítnout dědictví ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí podle § 1487 odst. 1 NOZ. Nově je dědici také dána možnost zřeknout se dědického práva podle § 1484 NOZ. Tyto možnosti, jak se vyhnout nechtěné účasti v SRO jsou však velmi nepraktické (viz výše). I proto je nadále v § 211 odst. 1 ZOK zachována možnost dědice domáhat se u soudu zrušení své účasti ve společnosti, jestliže jsou dány důvody, pro které na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Pro podání je stanovena prekluzivní lhůta tři měsíce, která počíná běžet právní mocí rozhodnutí o dědictví podle § 185 ZŘS. NOZ připouští, aby přechod pozůstalosti na dědice byl podmíněn. V takovém případě dědic nabude dědictví až splněním podmínky a lhůta tří měsíců začne běžet dnem, kdy nabude právní moci rozhodnutí o nabytí dědictví následným dědicem ve smyslu § 194 ZŘS39. Současně je v ZOK nově stanoven zákaz takového dědice podílet se na činnosti společnosti, pokud se s ostatními společníky nedohodne písemně jinak. Úprava v ObchZ dědici umožnila nepodílet se na činnosti společnosti, úprava v ZOK volí cestu zákazu. Porušením tohoto zákazu zaniká právo dědice domáhat se soudu, aby jeho účast zrušil podle § 211 odst. 2 ZOK40. NOZ opouští koncepci odúmrti jako výrazu práva státní majetkové výsosti vyplývajícího ze státní svrchovanosti a přiznává státu postavení zákonného dědice41. Dědicem obchodního podílu v určitých případech může být i stát, a to se všemi důsledky, které vyplývají jak z dědického práva, tak z účasti ve společnosti. V návaznosti na výše uvedenou problematiku podmíněnosti dědění podílu je nutno uvést, zdali může společenská smlouva omezit, resp. vyloučit přechod podílu na dědice z určitého druhu pořízení pro případ smrti, popř. zcela vyloučit přechod podílu na základě jakéhokoliv pořízení pro případ smrti, tedy připustit dědění podílu jen ze zákona. Literatura se domnívá, že takové ujednání by v určitých případech mohlo být přípustné. Nicméně dodává,

38

SVOBODA, Jiří. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 970 (§ 211 ZOK). 39 Tamtéž, s. 971. 40 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 404 (§ 211 ZOK). 41 ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012, s. 664.

20

že by bylo třeba zohlednit každý případ individuálně a nelze tak zaujmout jednoznačné stanovisko42. Zákon o obchodních korporacích rozšiřuje aktivní legitimaci k podání návrhu na jmenování správce pozůstalosti, která je obsažena obecně v § 157 ZŘS. Podle § 42 odst. 2 ZOK je k návrhu na jmenování správce pozůstalosti aktivně legitimována obchodní korporace nebo některý z dědiců v případech, kdy se dědicové v době řízení o dědictví na výkonu práv spojených s podílem nedohodnou. Podle stejného ustanovení je pak správce oprávněn vykonávat všechna práva spojená s podílem.

4.2 Zánik společníka – právnické osoby Společníkem SRO mohou být taktéž i právnické osoby, pokud zákon takovou účast nevylučuje43. Také v případě zániku společníka-právnické osoby bylo možné ujednáním ve společenské smlouvě přechod obchodního podílu vyloučit. Domnívám se, že rovněž zde by bylo možné, aby přechod na právního nástupce zaniklé právnické osoby byl podmíněn (viz výše). Právnické osoby zanikají buď s právním nástupcem, nebo bez něj a pak musí proběhnout vypořádání veškerého majetku a závazků zanikající právnické osoby. Tento proces se nazývá likvidace. Právní úprava zániku právnických osob s právním nástupcem je upravena v ZoP. Tento zákon upravuje zánik právnických osob s právním nástupce při jejich fúzi, rozdělení a převodu jmění na společníka. Existují taktéž zvláštní zákony, které upravují právní nástupnictví po právnických osobách44. V těchto případech přecházel podle § 116 odst. 1 ObchZ obchodní podíl a s ním spojená práva a povinnosti na právního nástupce zaniklé právnické osoby a to na právního nástupce určeného nebo se mezi právní nástupce zaniklé právnické osoby rozdělil45. Právní nástupce nemohl přechod obchodního podílu odmítnout. Pokud společenská smlouva přechod obchodního podílu na právního nástupce vyloučila nebo pokud společník-právnická osoba zanikla bez právního nástupce, stanovil ObchZ pro tento případ použití § 113 odst. 5 a 6 a obchodní podíl přešel na společnost. Patrně

42

SVOBODA, Jiří. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 307 (§ 42 ZOK). 43 Pro příklad nemusíme chodit daleko. § 105 odst. 2 ObchZ zakazoval jednočlenným SRO být jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné SRO. 44 Takovým je např. zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku. 45 KOBLIHA, Ivan, KOZEL, Roman a kol. Obchodní zákoník: úplný text zákona s komentářem. Praha: Linde, 2006, s. 336.

21

jednoduchá byla situace, kdy existoval právní nástupce společníka-právnické osoby. Ten měl podle § 150 odst. 1 ObchZ právo na vyplacení vypořádacího podílu a situace tak byla vyřešena. V případech, kdy právní nástupce zaniklého společníka-právnické osoby neexistoval, probíhala likvidace. Během ní měl likvidátor naložit s obchodním podílem tak, jako s jiným majetkem právnické osoby, tzn. zpeněžit jej46. Pokud tak likvidátor neučinil nebo se mu nepodařilo obchodní podíl převést nebo jinak docílit zániku účasti ve společnosti, byl likvidovaný společník-právnická osoba stále společníkem SRO, a to až do doby svého výmazu z obchodního rejstříku a teprve tehdy musela společnost naložit s uvolněným obchodním podílem podle § 113 odst. 5 a 6 ObchZ a vyplatit vypořádací podíl v souladu s § 150 odst. 1 ObchZ oprávněnému příjemci. Na otázku, kdo jím byl, zákon neodpovídal. Z logiky věci bylo zřejmé, že jím byli společníci zaniklé právnické osoby, nicméně ti nebyli uvedeni v § 150 ObchZ jako oprávněni příjemci vypořádacího podílu. Na druhou stranu si tento podíl nemohla SRO ponechat, neboť by se takto mohla bezdůvodně obohatit. Řešení této situace se nabízelo v § 75b ObchZ, který upravoval tzv. obnovení likvidace v případech, kdy se objevil neznámý majetek. Soud v těchto případech na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka rozhodl o zrušení rozhodnutí o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti a jmenoval likvidátora. Po právní moci tohoto rozhodnutí zapsal rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení společnosti a osobu likvidátora47. Bývalí společníci zaniklé právnické osoby museli soudu navrhnout, aby likvidaci obnovil a oni se tak mohli dostat k penězům, které jim dle všeho náležely. Rovněž ZOK v § 42 odst. 1 normuje, že při zániku společníka – právnické osoby přechází její podíl na právního nástupce. Dále stanoví, že společenská smlouva může přechod zakázat nebo omezit. V souvislosti se zánikem společníka-právnické osoby s právním nástupcem zůstává zachováno to, co je uvedeno výše. Při zániku právnické osoby bez právního nástupce se rovněž vyžaduje likvidace. Podíl společníka-právnické osoby je součástí likvidační podstaty podle § 187 odst. 1 NOZ. I když likvidaci společnosti ponechávám stranou, považuji za vhodné, zmínit se o změně v souvislosti s § 75b ObchZ. Právní úprava likvidace je obsažena v § 187-209 NOZ. Tato část se zabývá obecně právnickými osobami, a jelikož ZOK nenormuje zvláštní úpravu likvidace (upravuje pouze 46

Tamtéž, str. 336. TRAURIG, Vojtěch, Pavel, KRZYSZTYNIAK, Katarzyna. Vypořádání obchodního podílu společníka, který zanikl bez právního nástupce. Právní rádce, 2008, roč. 16, č. 7, s. 23-25. 47

22

odchylku od této obecné úpravy v § 93 a 94), použijí se tato ustanovení i na obchodní společnosti. Právní úprava likvidace je s drobnými úpravami převzata z ObchZ48. Nově již nebude podle § 207 NOZ rozhodovat o obnovení likvidace společnosti soud v případech, kdy ještě nebyla společnost vymazána z obchodního rejstříku, objeví-li se dosud neznámý majetek společnosti nebo potřeba jiných nezbytných opatření. Tento druhý důvod je nově stanoven jako důvod pro zrušení rozhodnutí o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a obnovení likvidace podle § 209 NOZ. Jaké konkrétní důvody se však pod tím skrývají, ukáže až soudní praxe49.

4.3 Zrušení účasti společníka soudem Právní úprava zrušení účasti společníka soudem byla obsažena v § 148 odst. 1 ObchZ a od 1. 1. 2014 je obdobná úprava zakotvena v § 205 ZOK. Na začátek je nutno zmínit, že právní úprava tohoto institutu zůstala nezměněna, tudíž i po 1. 1. 2014 je použitelná judikatura, která se vztahovala k § 148 odst. 1 ObchZ. Obchodní zákoník neumožňoval společníkovi SRO, aby jednostranným projevem vůle ze společnosti vystoupil. Důvodem byla ochrana společnosti, věřitelů a také jistá uzavřenost SRO. Jak již bylo uvedeno výše, účast společníka v SRO byla představována vlastnictvím obchodního podílu, jehož výše se určovala podle poměru vkladu společníka vůči základnímu kapitálu, pokud společenská smlouva neurčila jinak. Jednostranný projev vůle společníka, kterým by vystoupil ze společnosti, by měl zásadní vliv na základní kapitál společnosti50. Pro zrušení účasti společníka soudem normoval ObchZ dvě podmínky. Předně byl tento postup vyloučen u jednočlenných společností, a to z toho důvodu, že účast jediného společníka ve společnosti byla zcela v jeho rukou a nebyl ve svém rozhodování omezen vůli jiných osob. Další podmínkou byl zákonný důvod. Ten byl vymezen v § 148 odst. 1 ObchZ velmi široce, když ObchZ stanovil, že společník mohl soudu navrhnout, aby zrušil jeho účast ve společnosti, „nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval“. Jaké konkrétní skutkové stavy byly podřaditelné pod tento široce vymezený důvod, bylo nutno hledat v judikatuře. Při hodnocení, zda lze na společníkovi spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, bylo třeba vzít v úvahu zájmy všech zúčastněných stran tedy společnosti, společníka, který zamýšlí svou účast ve společnosti ukončit a v neposlední řadě také ostatních společníků.

48

ELIÁŠ: Nový občanský zákoník s …, s. 139. Tamtéž, s. 140. 50 HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 55. 49

23

Všechny tyto subjekty totiž mohly být zrušením účasti jednoho ze společníků dotčeny51. Tento závěr vyplýval rovněž z judikatury NS, který ve svém rozhodnutí došel k závěru, že „při rozhodování o ukončení účasti společníka ve společnosti musí soud dbát jak na to, aby odepřením uplatňovaného práva nedošlo k neodůvodněnému zásahu do poměrů navrhovatele, tak na to, aby jeho přiznáním nedošlo k neúměrnému zásahu do práv společnosti, popřípadě jejích společníků. Ochrana poskytovaná soudem se musí vztahovat nejen na navrhovatele, ale i na společnost a ostatní společníky. V tom směru musí soud zejména dbát na to, aby újma způsobená kterékoli ze zúčastněných osob nebyla nepřiměřená, tj. aby důsledky zásahu do poměrů společnosti nebyly podstatně závažnější, než újma vzniklá navrhovateli z nepřiznání práva“.52 Někteří autoři shledávali požadavek spravedlnosti setrvání společníka ve společnosti v tom, jestli byly podmínky pro setrvání ve společnosti z objektivního hlediska únosné nebo neúnosné a zda vztah mezi náklady a výnosy byl přiměřený53. Toto pojetí spravedlnosti bylo vyjádřeno jako materiální54. Nicméně, jak vyplývá i z judikatury, se soud musel zabývat i nemateriální stránkou věci. Zcela typickým nemateriálním faktorem, který soud hodnotil při posuzování důvodnosti návrhu společníka na zrušení jeho účasti, byl zdravotní stav společníka a vliv, který na něj mělo jeho dalšího působení ve společnosti. „Pouhá účast v řádně fungující společnosti, ve které nevyplývají pro společníka z jeho účasti povinnosti, které jej stresujícím způsobem zatěžují, může jen stěží obecně způsobovat stres zhoršující zdravotní stav společníka; zpravidla bude nutno, aby k účasti společníka ve společnosti přistoupily další stresující faktory, např. spory mezi společníky, problémy v hospodaření společnosti, pracovní přetížení apod.“55. V tomto rozhodnutí NS zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, mj. i z toho důvodu, že odvolací soud sice zjistil, že společník trpí zdravotními problémy vyvolanými stresem, nicméně nezjistil, zda tento stres je způsobován účastí ve společnosti. V tomto rozhodnutí došlo k prolínání materiálního a nemateriálního pojetí spravedlnosti. Z výše uvedeného rozhodnutí podle mého názoru vyplývá, že NS by uznal jako důvod (a stavěl by je nad materiální pojetí spravedlnosti) pro zrušení účasti ve společnosti zdravotní komplikace společníka, nicméně tyto by musely dostatečně souviset s jeho účastí ve společnosti a nikoliv spočívat v jiných okolnostech (stáří, dopravní nehoda, nemoc), neboť 51

POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 666 (§ 148 ObchZ). 52 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2084/2000. 53 PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. Praha: Linde, 1995, s. 366 (§ 148 ObchZ). 54 HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 58. 55 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2084/2000.

24

stejně, jak byl soud povinen chránit zájmy navrhovatele, tak byl povinen chránit zájmy ostatních společníků a společnosti samotné a pokud společnost nebo ostatní společníci neměli vliv na zdravotní stav společníka, nebyl důvod k tak vážnému zásahu do poměrů společnosti a společníků, kterým bylo zrušení účasti společníka. Jiná situace by však nastala v případě, kdy by špatný zdravotní stav společníka bránil společníkovi v řádném plnění jeho povinností. Společníci si mohli ve společenské smlouvě sjednat povinnou osobní účast na činnosti společnosti, a pokud by společník nebyl ze zdravotních důvodů schopen tuto povinnost plnit, mohlo se jednat o důvod pro zrušení účasti společníka soudem, neboť zde mohlo dojít k závažnému poškození zájmů jak společníka, tak společnosti samotné. Z materiálního hlediska mohlo dojít ke vzniku škody na straně společnosti a k následným sankcím na straně společníka. Z nemateriálního hlediska mohlo dojít k dalším zdravotním komplikacím způsobených stresem, který vznikal při vědomí toho, že společník neplní řádné své povinnosti56. Dalším důvodem, který byl soudní mocí uznán, jako důvod pro zrušení účasti společníka soudem byla nerealizace předmětu podnikání společnosti. K tomuto důvodu bych rád poukázal na rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Brně, ve kterém došel k názoru, že „skutkovou podstatu pro zrušení účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným, spočívající v tom, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, naplňuje též stav, kdy nedošlo k realizaci činnosti společnosti a tím ke splnění účelu existence společnosti podle společenské smlouvy. Uvedenou skutkovou podstatu naplňuje rovněž stav, kdy nepřítomnost společníka znemožňuje ostatním společníkům vykonávat jejich práva a povinnosti vyplývající ze společenské smlouvy“57. V tomto případě soud uznal jako důvod pro zrušení účasti společníka skutečnost, že jiný společník porušil svou povinnost zajistit zahraniční přepravce (předmětem podnikání společnosti měl být provoz mezinárodního terminálového překladiště) a navíc se odstěhoval neznámo kam a ostatní společníci tak neměli reálnou možnost uskutečnit předmět podnikání bez onoho společníka ani zrušit společnost rozhodnutím valné hromady (podíl onoho společníka činil více než jednu třetinu a ke zrušení společnosti bylo potřeba dvoutřetinové rozhodnutí valné hromady). Soud zde uznal, že taková účast ve společnosti byla pouze formální. Jak uvedl Krajský obchodní soud ve svém rozhodnutí, i nepřítomnost společníka, mohla být za jistých okolností důvodem pro zrušení účasti společníka. Muselo se však dle mého názoru jednat o jakousi „kvalifikovanou“ nepřítomnost, která ve svém důsledku 56 57

HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 60. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Cm 33/93.

25

ochromila činnost společnosti a to ke všemu zásadním způsobem. Typicky se mohlo jednat o nepřítomnost většinového společníka, o kterém ani nebylo známo, kde se zdržuje, popř. který odmítal splnit své povinnosti vůči společnosti a ostatním společníkům (v tomto případě by zřejmě bylo vhodné nejprve využít žalobu na vyloučení společníka z důvodu porušování jeho povinností, viz dále). Pokud však společnost nevyvíjela žádnou činnost z důvodů rozporů mezi společníky, nebylo možné tuto skutečnost subsumovat pod zákonný důvod pro zrušení účasti společníka soudem, ale jednalo se o důvod ke zrušení společnosti a nařízení její likvidace podle § 68 odst. 6 písm. c) ObchZ58. Výše zmíněné rozhodnutí (viz cit. 49) s sebou mohlo nést i negativní důsledky, které se projevily při vzniku tzv. „mrtvých společností“. Soudy by měly při splnění zákonem stanovených podmínek takovýmto návrhům vyhovět a nedávat přednost ochraně věřitelů, čímž by rozšiřovaly kritéria důvodnosti návrhu společníka na zrušení jeho účasti soudem. Soudy by tak měly posuzovat naplnění kritérií pro důvodnost návrhu společníka a nikoliv hledět na to, jestli vznikne „mrtvá společnost“, případně jaké bude mít následky pro věřitele. Soud měl navíc možnost zrušit a nařídit likvidaci „mrtvé společnosti“ a to i bez návrhu, pokud nesplnila povinnost podle § 113 odst. 5 a 6 ObchZ59. S nerealizací účelu společnosti souvisí zmaření účelu účasti společníka ve společnosti. NS došel v jednom ze svých rozhodnutí k závěru, že „bylo-li vydávání časopisu Chovatel prokazatelně hlavním důvodem účasti společníka ve společnosti, přičemž ostatní společníci o tom věděli a byli s tím srozuměni, a přestala-li společnost uvedený časopis vydávat, resp. ukončila-li smlouvu, která ji k tomu zavazovala, aniž by k tomu měla vážný důvod, může takový postup být - podle okolností případu - důvodem, pro který nelze na společníku spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval“60. NS zde, podle mého názoru správně, zohlednil účel, za kterým společník do společnosti vstupoval a povýšil jej nad zájmy společnosti a ostatních společníků (finanční a osobní důsledky zrušení účasti jednoho ze společníků). V demokratickém právním státě totiž není možné kohokoliv nutit setrvávat v určitém společenství pro jiný účel, než za kterým do daného společenství vstupoval. Soud zde zohlednil skutečnost, že se změnil „status quo“, který byl rozhodující pro vstup společníka do společnosti.

58

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 389/2005. HEDRLÍN, Antonín. Zrušení účasti společníka soudem ve společnosti s ručením omezeným. Právní rozhledy, 1998, roč. 6, č. 4, s. 174-176. 60 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4613/2010. 59

26

Výše jsem naznačil problém týkající se vztahu zrušení účasti společníka soudem a vyloučení společníka soudem pro porušování jeho povinností. NS vyjádřil svůj názor v jednom ze svých rozhodnutí, že „pro porušení zákazu konkurence společníkem SRO se nemůže jiný společník domáhat ukončení své účasti ve společnosti soudem. Jestliže však některý ze společníků navrhl postup podle § 65 ObchZ a společnost jeho návrhu nevyhověla, nelze ukončení jeho účasti podle § 148 ObchZ vyloučit“61. Dodržování zákazu konkurence bylo jednou ze základních nemajetkových povinností společníka a NS nevyloučil, že její porušování, mohlo být důvodem ke zrušení účasti společníka, který se nedomohl sjednání nápravy jiným způsobem. Tedy lze říct, že možnost domáhat se zrušení účasti soudem, bylo možné použít subsidiárně k řešení situace, kdy některý ze společníků závažným způsobem porušoval své povinnosti vůči společnosti nebo ostatním společníkům a tento protiprávní stav způsobil, že na společníkovi nebylo možno spravedlivě požadovat, aby nadále setrval ve společnosti a trpěl protiprávní jednání ostatních společníků (příp. také společnosti), když se jiná možnost obrany ukázala jako neúčinná nebo vůbec nebyla možná. Tento názor NS bylo možné aplikovat také na jiná závažná porušování povinností ostatních společníků62. Co se týká dalších důvodů pro zrušení účasti společníka ve společnosti soudem, pak soud neshledal jako důvod pro zrušení účasti společníka podání trestního oznámení63, v dalších rozhodnutích dospěl soud k závěru, že odvolání společníka z funkce jednatele, skončení pracovního poměru společníka ke společnosti nebo odmítnutí odkoupení podílu společníka ostatními společníky nejsou důvody pro zrušení účasti společníka64 Domáhat se zrušení své účasti ve společnosti soudem mohl také dědic, který nabyl podíl ve společnosti podle § 116 odst. 2 ObchZ (k tomu viz výše). Co se týká procesní stránky, pasivně legitimována byla společnost, v níž chtěl společník své členství rozhodnutím soudu zrušit65. Účast společníka zanikla právní mocí rozhodnutí soudu. Jak již bylo uvedeno na začátku podkapitoly, úprava institutu zrušení účasti společníka v ZOK je nezměněna. ZOK stanoví společníkovi, jehož účast ve společnosti byla zrušena, jednu novou povinnost, která souvisí s možností společnosti vydat kmenový list. Společník,

61

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1997, sp. zn. 1 Odon 36/1997. HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 61. 63 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 789/2005. 64 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 194/2004. 65 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 1996, sp. zn. 3 Cmo 96/1996. 62

27

jehož účast zanikla, musí podle § 205 odst. 2 ZOK ve lhůtě bez zbytečného odkladu odevzdat společnosti kmenový list. Posouzení zda jsou v konkrétním případě dány důvody ke zrušení účasti společníka ve společnosti soudem, závisí na úvaze soudu a judikatura pouze stanovuje obecné postupy, k čemu by měl soud přihlédnout a ochraně, kterých zájmů by měl dát přednost. Taková rozhodnutí jsou velmi těžko předvídatelná, a proto lze jen souhlasit s názorem A. Hedrlína66, že by bylo vhodné, kdyby zákonodárce alespoň demonstrativním výčtem stanovil, které důvody považuje za přípustné pro zrušení účasti společníka soudem.

4.4 Dohoda o ukončení účasti společníka Dohoda o ukončení účasti společníka je projevem zásady autonomie vůle společníků, jakožto smluvních stran společenské smlouvy. Dohoda o ukončení účasti není smlouvou mezi společníkem a SRO, ale smlouvou uzavřenou mezi všemi společníky, kterou se mění společenská smlouva. Podstatou tohoto institutu je shodný projev vůle všech společníků, že konkrétní osoba, nebude ode dne účinnosti smlouvy (příp. od jiného dne) nadále společníkem společnosti67. Byla upravena v § 149a ObchZ. Tento způsob zániku účasti společníka nebyl v ObchZ upraven v původním znění z roku 1991, nýbrž byl do ObchZ doplněn zákonem č. 142/1996 Sb. Nicméně i před touto novelizací byla dohoda všech společníků o ukončení účasti některého z nich přípustná na základě čl. 2 odst. 3 LZPS68 a § 2 odst. 3 ObčZ69. Ke stejnému závěru došla také judikatura70. ObchZ stanovil, že dohoda musela být písemná a podpisy musely být úředně ověřeny. O obsahových náležitostech ObchZ nenormoval nic. Z povahy věci vyplývá, že dohoda musela obsahovat označení smluvních stran (tedy smluvních stran společenské smlouvy), identifikaci společníka, jehož účast měla zaniknout a rovněž určení podílu, který přešel jako uvolněný podíl na společnost podle § 113 odst. 5 a 6 ObchZ. Dohoda vyžadovala souhlasu všech společníků. Pokud byl, byť jen jeden společník proti, k uzavření dohody nedošlo. K jejímu uzavření mohlo dojít i při neformálním setkání společníků.

66

HEDRLÍN, Antonín. Zrušení účasti společníka soudem ve společnosti s ručením omezeným. Právní rozhledy, 1998, roč. 6, č. 4, s. 174-176. 67 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1284. (§ 149a ObchZ) 68 Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. 69 HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 59. 70 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 29 Cdo 408/2007.

28

Jelikož zákon stanovil, že je třeba souhlasu všech společníků, neuplatnil se případný zákaz výkonu hlasovacích práv podle § 127 odst. 5 ObchZ nebo nepřihlížení k počtu hlasů podle § 127 odst. 2 ObchZ. Dohoda nespadala do působnosti valné hromady, jakožto nejvyššího orgánu společnosti, nicméně jelikož zde dochází k setkávání všech společníků, je možné, že k uzavření dohody dojde právě na jejím zasedání. S tím souvisí otázka, zda mohl za společníka uzavřít dohodu zástupce, který zastupuje společníka na jednání valné hromady. Podle odborné literatury toto nebylo možné, neboť plná moc opravňovala zástupce jednat za zastoupeného ve věcech náležejících do působnosti valné hromady (hlasování, podávání návrhů apod.), ale uzavření dohody do této působnosti, jak je uvedeno výše, nepatřilo71. Právní úprava dohody o ukončení účasti společníka v ZOK je shodná s úpravou v ObchZ. V ZOK je dohoda o ukončení účasti upravena v § 203. K účinnosti dohody podle § 203 ZOK však je potřeba odevzdat kmenový list, byl-li společností vydán. Tato podmínka tedy kumulativně přistupuje k souhlasu všech společníků a dohoda nenabude účinnosti dříve, než bude kmenový list odevzdán72. Jelikož ZOK umožňuje společníkovi vlastnit více podílů ve společnosti, a to i různých druhů, vyvstává otázka, zda může společník ukončit svou účast pouze zčásti. Podle odborné literatury to je možné v případě, že tak stanoví společenská smlouva. Jinak ale nikoliv, protože účelem a smyslem tohoto institutu je podle odborné literatury souhlas všech společníků s úplným ukončením účasti ve společnosti, čemuž nasvědčuje také obligatorní písemná forma73. Domnívám se, že částečné ukončení účasti ve společnosti by mohlo být možné, i kdyby tak nestanovovala společenská smlouva. V § 1 odst. 2 NOZ se stanoví, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Z § 203 ZOK nevyplývá, že by odchýlení od zákona (částečné ukončení účasti dohodou) nebylo možné a tak nic nebrání smluvním stranám, aby se v konkrétním případě dohodly odchylně od zákona. Může se tak stát zejména v případech, kdy se společníkovi nepodaří převést některý z jeho podílů. S různými druhy podílů, můžou být spjata různá oprávnění či povinnosti a společník nemusí mít nadále zájem tyto podíly vlastnit. Nicméně je otázkou nakolik je takový postup praktický. Společnost bude muset pokaždé naložit zákonem předvídaným způsobem s uvolněným podílem a toto pro ni může být velmi zatěžující (rychlé 71

LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 932-933 (§ 203 ZOK). 72 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 394 (§ 203 ZOK). 73 LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 934 (§ 203 ZOK).

29

svolání valné hromady, dodržení zákonem stanovených lhůt). Pokud společníci souhlasí s částečným zánikem účasti jednoho z nich, je pro ně i pro společnost lepší rovnou podíl tohoto společníka rozdělit mezi ostatní společníky, nebo se dohodnout na jiném řešení.

4.5 Vyloučení společníka rozhodnutím valné hromady Vyloučení společníka rozhodnutím valné hromady v tzv. kadučním řízení je jednou z možností zániku účasti společníka z důvodu porušování jeho povinností. Druhou možností je vyloučení společníka rozhodnutím soudu. Rozsah důvodů, pro které byla valná hromada oprávněna společníka vyloučit, byl omezen na dva důvody. Jednalo se o neplnění základních majetkových povinností společníka. Konkrétně šlo o: 1) prodlení s plněním vkladové povinnosti podle § 113 ObchZ 2) prodlení s placením příplatku podle § 121 ObchZ Společenská smlouva nemohla pro tento způsob zániku účasti společníka stanovit jiné důvody74. Ad 1. Výše vkladu společníka musela činit minimálně 20 000 Kč podle § 109 odst. 1 ObchZ. Výše vkladu každého společníka včetně způsobu a lhůty jeho splacení byla obligatorní náležitostí společenské smlouvy. Celý vklad byl společník povinen splatit ve lhůtě stanové ve společenské smlouvě nebo nejpozději do 5 let od vzniku společnosti. Vkladová povinnost však mohla vzniknout i v souvislosti se zvýšením základního kapitálu75 a i v tomto případě bylo možné jako důsledek prodlení společníka vyloučit. Důvodem pro zahájení kadučního řízení bylo rovněž prodlení společníka s jednotlivou splátkou na splacení vkladu. Pojem „placení“, který byl uveden v § 113 odst. 3 ObchZ, bylo nutno vykládat extenzivně. Důvodem k zahájení kadučního řízení tak bylo rovněž prodlení s placením nepeněžitých vkladů76. Tato situace však mohla nastat pouze po vzniku společnosti při závazku společníka k novému vkladu nebo ke zvýšení jeho stávajícího vkladu a to z toho důvodu, že veškerý nepeněžitý vklad bylo nutno splatit před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku podle § 111 odst. 1 ObchZ. Ad 2. K tvorbě vlastního kapitálu dával ObchZ v § 121 společníkům možnost, aby ve společenské smlouvě stanovili, že valná hromada je oprávněna uložit společníkům povinnost přispět peněžitou částkou (příplatek) mimo základní kapitál. Rozhodnutím valné hromady vznikala společníkům příplatková povinnost. ObchZ dále stanovil, že celková výše příplatků 74

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1997, sp. zn. 1 Odon 36/1997. ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997, s. 125. 76 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1010. (§ 113 ObchZ). 75

30

nesměla překročit polovinu hodnoty základního kapitálu. Konkrétní výše příplatkové povinnosti u jednotlivých společníků se odvíjela od výše jejich vkladů. ObchZ upravoval v § 121 odst. 2 dobrovolné poskytnutí příplatku. V tomto případě bylo možné příplatek poskytnout, i když tak neurčila společenská smlouva, avšak jen se souhlasem valné hromady. Na dobrovolné poskytnutí příplatku společníkem nebylo možné aplikovat ustanovení ObchZ o vyloučení společníka. Mohly se případně uplatnit pouze sankce vyplývající ze závazkového vztahu. Nutno podotknout, že možnost vyloučení společníka z důvodů uvedených výše nebyla jedinou sankcí, které ObchZ stanovil. S prodlením společníka při plnění výše uvedených povinností spojoval ObchZ povinnost společníka platit úrok z prodlení ve výši 20 % z nesplacené částky podle § 113 odst. 2 ObchZ. Toto ustanovení bylo dispozitivní a společenské smlouva mohla určit jinak. Na rozdíl od vyloučení, povinnost společníka platit úrok z prodlení vznikala ze zákona, avšak jeho následné vymáhání, bylo ponecháno zcela na vůli společnosti77. Další sankcí bylo pozastavení výkonu hlasovacího práva společníka, který byl v prodlení se splacením vkladu podle § 127 odst. 5 písm. d) ObchZ. Samotné kaduční řízení nebylo obligatorním následkem prodlení s plněním vkladové a příplatkové povinnosti. Bylo na uvážení společnosti, zda jej zahájila. Společnost totiž mohla využít i jiný postup k nápravě tohoto protiprávního stavu. Mohla přistoupit k zahájení soudního řízení, k čemuž ji opravňoval § 131a ObchZ. Tato možnost však byla společnosti dána, i kdyby toto ustanovení v ObchZ nebylo. Literatura tak dovozuje z ústavně zaručeného práva domáhat se svých nároků soudní cestou78. Dříve, než se společnost rozhodla, zdali kaduční řízení zahájí nebo přistoupí k vymáhání pohledávky soudní cestou, musela zvážit, jak bude postupovat v obdobných případech. Bylo by v rozporu se zákazem zneužití většiny, popř. menšiny podle § 56a ObchZ a s poctivostí v obchodním styku podle § 265 ObchZ, kdyby společnost kaduční řízení v jednom případě zahájila a ve druhém nikoliv79. Podle mého názoru však společnost nemohla zůstat nečinná. Nečinnost společnosti, resp. jednatelů by totiž mohla být v rozporu s jejich povinností jednat s péčí řádného hospodáře. Proto se domnívám, že společnost byla povinna, zákonem dovoleným způsobem, svou pohledávku vymáhat nebo přistoupit k zahájení kadučního řízení.

77

HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 77. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 374. 79 ELIÁŠ: Společnost s…., s. 125. 78

31

Průběh kaučního řízení byl upraven v § 113 odst. 3 a 4 ObchZ (§ 121 odst. 1 ObchZ odkazoval na průběh kaučního řízení do § 113 ObchZ). Řízení se rozpadalo do dvou fází: 1) vyzývací řízení 2) vlastní rozhodování valné hromady Ad 1. Výzva musela obsahovat požadavek k plnění v dodatečné lhůtě, která nesměla být kratší než tři měsíce a pohrůžku vyloučení pro případ, že povinnost v této lhůtě nebyla splněna. Formální náležitosti stanoveny nebyly. Domnívám se, že z hlediska právní jistoty lze doporučit písemnou formu. Pokud výzva neobsahovala tyto náležitosti, byla relativně neplatná podle § 267 odst. 1 ObchZ a nemohlo dojít k platnému vyloučení společníka ze společnosti, neboť nedošlo k počátku běhu dodatečné lhůty k plnění a nebyly tak splněny podmínky vyloučení80. Výzvu jménem společnosti nejčastěji činil jednatel, který byl nejlépe informován o stavu splácení vkladů a příplatkových povinností společníky (srov. např. § 113 odst. 1 ObchZ poslední věta). Problém mohl nastat v případě, kdy společnost měla pouze jednoho jednatele, který byl zároveň také společníkem. Těžko se dalo předpokládat, že tento jednatel zahájí proti sobě samému kaduční řízení. Doktrína zastává názor, že v tomto případě mohla výzvu učinit usnesením valná hromada81

82

. Osobně se k tomuto názoru přikláním,

protože jinak by nebylo možné prodlévajícího společníka vyloučit a docházelo by tak ke znevýhodňování prodlévajících společníků, kteří jsou zároveň jedinými jednateli. Rovněž by byl popřen smysl a účel právní úpravy kaučního řízení. Ad 2. Samotné vyloučení společníka z výše uvedených důvodů patřilo do výlučné působnosti valné hromady podle § 125 odst. 1 písm. h) ObchZ. Tato skutečnost ale nebránila tomu, aby byl společník z výše uvedených důvodů vyloučen rozhodnutím soudu. Pak by, ale bylo nutné, aby byl společník ve výzvě upozorněn také na tuto skutečnost83. Judikatura se také vyjádřila k časovému omezení vyloučení společníka, neboť společník nemohl být ze společnosti vyloučen po splnění povinnosti, pro kterou měl být ze společnosti vyloučen84. Jelikož vyloučení společníka z výše uvedených důvodů patřilo výlučně do působnosti valné hromady, dovozuje doktrína, že jednatel byl povinen její zasedání svolat, neboť kdyby tak neučinil, šlo by svým způsobem o rozhodnutí o tom, že společník nebude vyloučen a toto

80

PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. Praha: Linde, 1995, s. 252 (§ 113 ObchZ). ELIÁŠ: Společnost s …, s. 125. 82 Opačný názor zastává ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 374. 83 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 1 Odon 49/1996. 84 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 1998, sp. zn. 1 Odon 132/1997. Toto usnesení sice judikuje pouze o splnění vkladové povinnosti, domnívám se však, že lze vztáhnout rovněž na splnění povinnosti poskytnout příplatek. 81

32

rozhodnutí jednateli nepříslušelo85. O rozhodování valné hromady nestanovil ObchZ žádné zvláštnosti. K vyloučení společníka postačila prostá většina hlasů podle § 127 odst. 3 ObchZ. Při počítání většiny se podle § 127 odst. 5 písm. b) ObchZ nepřihlíželo k hlasům společníka, který měl být ze společnosti vyloučen. Usnesení valné hromady muselo být pořízeno ve formě notářského zápisu86 podle § 141 odst. 1 ObchZ. Společník se proti usnesení valné hromady mohl bránit žalobou podle § 131 ObchZ, ve které se mohl domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady soudem. Soud vyslovil neplatnost usnesení, bylo-li v rozporu s právními předpisy nebo společenskou smlouvou87. Tuto žalobu bylo možné podat v prekluzivní lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se valná hromada konala. Právní úprava vyloučení společníka valnou hromadou v ZOK je obdobná jako v ObchZ s tím, že ZOK stanoví některé odchylky. Možnost valné hromady vyloučit ze společnosti společníka, který je v prodlení se splněním vkladové povinnosti, normuje ZOK v § 151 odst. 2. Obdobně se toto ustanovení použije na základě odkazu § 165 ZOK (prodlení s plněním příplatkové povinnosti). Procesní část vyloučení společníka v ZOK upravena není, ten odkazuje na ustanovení NOZ upravující vyloučení člena spolku pro závažné porušení povinností (§ 239 – 241). Rovněž NOZ stanoví v § 239, že před vyloučením je nutné společníka vyzvat, aby svou povinnost řádně splnil a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Stejné ustanovení pak stanoví, že výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li společnosti zvlášť závažnou újmu. Domnívám se, že nesplnění těchto základních majetkových povinností společníka může v jistých případech způsobit společnosti zvlášť závažnou újmu a v takových případech by výzva nebyla nutná. Vymezení těchto situací může přinést judikatura. Z procesní opatrnosti je ale vhodné, aby společnost vždy dodatečnou lhůtu k plnění poskytla. Důkazní břemeno o tom, že situace spadala pod výše uvedenou výjimku, by v případném soudním sporu totiž leželo na společnosti. Nově již není stanovena minimální dodatečná lhůta. Určení lhůty ke splnění povinnosti se ponechává na vůli jednatele. Délka dodatečné lhůty musí být přiměřená povinnosti, s jejímž splněním je společník v prodlení. Osobní poměry společníka, které mu

85

HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 85. § 80a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 87 Další důvody, pro které soud nevyslovil neplatnost usnesení valné hromady, byly stanoveny v § 131 odst. 3 ObchZ. 86

33

brání ve splnění povinnosti, jsou irelevantní a na možnost splnění povinnosti musí být nahlíženo objektivně. Návrh na vyloučení smí podat kterýkoliv společník. NOZ však stanoví povinnost, aby návrh obsahoval skutečnosti osvědčující porušení povinnosti společníkem. Společník, proti němuž návrh směřuje, má právo se s ním seznámit, vyjádřit se k němu a uvést skutečnosti na svou obranu. NOZ nově stanoví v § 241 dvouinstančnost rozhodování. V prvním stupni rozhoduje valná hromada. Společník, proti němuž návrh směřuje, se do 15-ti dnů ode dne doručení rozhodnutí může obrátit na dozorčí radu s žádostí o přezkum usnesení valné hromady. Tento postup je však možný jen v případech, kdy byla dozorčí rada zřízena, neboť její zřízení není obligatorní. Toto ustanovení je dispozitivní, společenská smlouva může pro přezkum určit jiný orgán, případně jej úplně vyloučit. Společník může nově vlastnit více podílů, a to i různých druhů. Vyloučení se tak bude týkat pouze těch podílů, k nimž se váže prodlení s povinnostmi uvedenými výše. Společenská smlouva pak může stanovit, že společník bude vyloučen ohledně všech svých podílů. Doktrína se v souvislosti s tímto případem domnívá, že společník má právo na náhradu toho, o co přišel v důsledku jeho vyloučení v souvislosti s podíly, u kterých splnil výše uvedené povinnosti, jinak by se jednalo o opatření obdobné vyvlastnění88. To je však podle čl. 11 odst. 4 LZPS přípustné jen ve veřejném zájmu, na základě zákona a vždy za náhradu. Dojde-li k vyloučení společníka, nezaniká tím jeho vkladová povinnost, pokud nedošlo k jejímu započtení. Společník totiž nemá právo na vrácení vkladu podle § 16 odst. 1 ZOK, a to i v případech, kdy byl ze společnosti vyloučen89. Výjimku pak představuje situace uvedená v předchozím odstavci.

4.6 Vyloučení společníka soudem Jak již bylo uvedeno výše, valná hromada může společníka svým rozhodnutím vyloučit pouze při jeho prodlení se splněním vkladové či příplatkové povinnosti a není možno ve společenské smlouvě stanovit další důvody. Na ochranu společnosti bylo v ObchZ v § 149 zakotveno právo společnosti podat návrh na vyloučení společníka soudem. Důvod byl stanoven velmi široce. Byl jím stav, kdy „společník porušuje závažným způsobem své povinnosti“. Společníkovi mohly povinnosti vyplývat ze zákona, společenské smlouvy nebo dokonce i ze zásad, na kterých byl postaven 88

HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 293 (§ 151 ZOK). 89 Tamtéž.

34

ObchZ, z jiných než písemných závazků převzatých společníkem vůči společnosti, popř. z jiných právních skutečností90. Povinnosti společníka bylo možné členit různě, např. na majetkové, nemajetkové, doplňkové, kvantifikovatelné a nekvantifikovatelné91. Již zmíněnou zásadou mohla být např. povinnost loajality společníka ke společnosti92. První podmínkou vyloučení společníka soudem byla závažnost jeho jednání (příp. také nejednání). Jaké porušování bylo ovšem možno podřadit pod závažné, bylo na uvážení soudu a pouze jemu příslušelo hodnotit, zda byl návrh společnosti důvodný93. Z toho vyplývá, že soud nebyl vázán ustanovením ve společenské smlouvě, které by vymezovalo povinnosti, jejichž porušení považovala společnost za závažné. Jistým návodem pro společnost při posuzování, zdali bude případný návrh způsobilým, mohl být účel založení společnosti, předmět podnikání, zájem společnosti na udržení konkurenceschopnosti na trhu a v hospodářské soutěži aj94. Hodnocení závažnosti tedy záviselo na konkrétním případě. Nejvyšší soud judikoval, že ani poskytnutí utajovaných informací společníkem třetí osobě k posouzení nemusí být důvodem pro jeho vyloučení95. S tímto závěrem soudu souhlasím, neboť v opačném případě by společník, který nedisponuje potřebnými znalostmi, neměl žádnou možnost přezkumu informací či kvalifikovaného rozhodování a docházelo by tak k jeho znevýhodňování. Na druhou stranu, v souladu se zásadou loajality, by společník měl být při těchto jednáních obezřetný a případně též třetí osobu smluvně zavázat mlčenlivostí. Jelikož důsledkem vyloučení společníka soudem byl zánik jeho účasti, musel se i předpoklad, tedy závažné porušování povinnosti, týkat výhradně vztahu společníka ke společnosti vyplývajícího z jeho účasti v ní. Společník mohl být se společností i v jiném právním vztahu než je onen „účastnický“. Mohl být kupř. zaměstnancem společnosti (pracovněprávní vztah), mohl být jednatelem společnosti (obchodněprávní vztah). Vyloučení společníka tak nebylo možné z důvodu porušení povinností jednatele či zaměstnance96. 90

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 1007/2005. Práva kvantifikovatelná jsou závislá na výši obchodního podílu, práva nekvantifikovatelná nikoliv. Srov. POKORNÁ, Jarmila. Základy práva obchodních společností s příklady a otázkami. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 52. 92 Tedy povinnost nečinit vůči společnosti úkony, které by měly negativní vliv na její podnikání, na realizaci jejího předmětu podnikání, resp. činnosti. Společník nesmí činit vůči společnosti takové úkony, které jsou způsobilé ji poškodit, a to jak ve směru ke třetím osobám, tak i ve směru ke společníkům. Srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 7 Cmo 269/2009. 93 THEOBALD, Hans Ulrich, BUDÍKOVÁ, Petra. Vlil společníka s.r.o. na vyloučení jiného. Právní rádce, 2012, roč. 20, č. 5, s. 34. 94 LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 936 (§ 204 ZOK). 95 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 396/2002. 96 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 7 Cmo 89/94. 91

35

Další podmínkou vyloučení byla opakovanost resp. trvalost. Z rozhodnutí Krajského soudu v Brně vyplývá, že „…společník musí porušovat své povinnosti nejen závažným způsobem, nýbrž i opakovaně, resp. soustavně“97. V tomto rozhodnutí soud zamítl žalobu společnosti, která se domáhala vyloučení společníka, který z účtu společnosti neoprávněně vybral částku 180 tisíc a odmítal ji vrátit. Soud uzavřel, že takovéto porušení povinností společníka je sice závažné, ale chybí zde znak opakovanosti, resp. soustavnosti a nelze proto žalobě vyhovět. Odborná literatura se s tímto názorem soudu neztotožňuje, neboť skutečnost, že společník odmítal částku vrátit a neoprávněně ji zadržoval, představuje další porušení povinností společníka. Tím, že z vlastní vůle společník udržoval protiprávní stav, porušoval svou povinnost soustavně98. Jiný výklad by vedl k závěru, že s podáním žaloby podle § 149 ObchZ je třeba počkat, až se společník tohoto jednání dopustí opakovaně. Tento závěr je však absurdní99. V souladu s výše uvedeným se domnívám, že požadavek opakovanosti, resp. soustavnosti by neměl být vyžadován v případech zvlášť závažného porušení povinností. ObchZ zde až příliš chránil společníka, který se dopouštěl jednání, které poškozovalo zájmy společnosti. V závažných případech by měl soud upřednostnit ochranu zájmů společnosti a ostatních společníků a problematického společníka vyloučit již při jediném porušení jeho povinnosti. Měl by vzít v úvahu skutečnost, že společníci, kteří se nedomohou vyloučení společníka (např. z důvodu, že vyzradí obchodní tajemství, poškodí společnost na trhu, upřednostňuje své zájmy před zájmy společnosti) a nechtějí s tímto společníkem setrvat ve společnosti (důvěra mezi společníky je bezesporu základem úspěšného působení společnosti), nemají často jinou možnost, než své podíly zcizit, případně žádat soud o zrušení jejich účasti (vzhledem k tomu jak přísně soud posuzuje, zda nelze na společníkovi spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval, budou takoví společníci ještě rádi za to, že ke zrušení jejich účasti dojde). Může tak nastat k absurdní závěr, který spočívá v tom, že škůdce dosáhne ukončení účasti ostatních společníků, kteří raději společnost opustí, než aby nadále setrvali v jedné společnosti s oním společníkem. Při jednorázovém porušení povinnosti, by společník taktéž mohl spoléhat na to, že společnost nemůže podat žalobu na jeho vyloučení a mohl by mít ze

97

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1995, sp. zn. 29/10 Cm 577/93. ELIÁŠ: Společnost s …, s. 127. 99 ELIÁŠ: Kurs obchodního…, s. 206. 98

36

svého protiprávního jednání prospěch, což je v rozporu s jednou ze základních zásad soukromého práva nemo turpitudinem suam allegare potest. Před podáním návrhu musela společnost společníka vyzvat ke splnění povinnosti a písemně jej upozornit na možnost vyloučení soudem. Z praktického hlediska bylo vhodné učinit oba úkony písemně a současně (např. doporučeným dopisem, doručením usnesení valné hromady apod.). Výzva a poučení musely předcházet žalobě společnosti100. Ve výzvě musela být popsána porušovaná povinnost, která byla soudem následně posuzována101. „K porušování povinností, ke kterému dojde po podání žaloby, lze přihlédnout pouze tehdy, jestliže jsou již v době podání žaloby splněny podmínky pro vyloučení společníka“102. Nabízí se otázka, v jaké lhůtě od doručení výzvy bylo možné od společníka očekávat, že bude opět plnit své povinnosti. ObchZ nestanovil pro splnění povinnosti žádnou lhůtu. Řešení této otázky nebylo možné stanovit abstraktně, nýbrž konkrétně vzhledem k charakteru zanedbané povinnosti a okolnostem jednotlivého případu. Porušoval-li společník povinnost např. osobně se podílet na činnosti společnosti, ač mu společenská smlouva tuto povinnost stanovila, bylo možné očekávat, že s jejím plněním mohl společník začít nanejvýš v průběhu několika dnů, pokud mu v tom nebránila mimořádná okolnost. Pokud však společník porušoval např. zákaz konkurence podle § 136 odst. 1 písm. c) nebo d) ObchZ (účastnil se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením, vykonával činnost jako statutární orgán jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání), nebylo možné od něj požadovat, aby tyto aktivity ukončil ze dne na den103. Pokud společník svou povinnost nesplnil i přes výzvu a upozornění na nepříznivé následky, mohla společnost podat žalobu na vyloučení společníka k příslušnému krajskému soudu104, jen pokud s podáním návrhu vyslovili souhlas společníci, jejichž vklady představují alespoň jednu polovinu základního kapitálu. Při určování kvóra potřebného k udělení souhlasu se podle § 127 odst. 5 písm. b) s přihlédnutím k § 186c odst. 1 ObchZ nepřihlíželo ke vkladu společníka, který měl být vyloučen. O souhlasu rozhodovala valná hromada. Jednalo se o obligatorní působnost valné hromady podle § 125 odst. 1 písm. o) ObchZ105.

100

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. 3 Cmo 110/1996. HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 92. Nebo rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009. 102 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 7 Cmo 89/94. 103 LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 937 (§ 204 ZOK). 104 § 9 odst. 3 písm. g) OSŘ. 105 PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. Praha: Linde, 1995, s. 371 (§ 149 ObchZ). 101

37

Aktivně legitimována k podání žaloby byla společnost106, která také nesla důkazní břemeno o tom, že byly splněny výše uvedené podmínky vyloučení společníka107. Účast společníka zanikla právní mocí rozhodnutí soudu. Právní úprava vyloučení společníka v ZOK přináší oproti úpravě v ObchZ tři změny. Nově postačí k vyloučení společníka soudem jednorázové, nýbrž zvlášť závažné porušení jeho povinnosti. Tuto změnu považuji za správnou z důvodů uvedených výše. Odborná literatura k tomuto uvádí, že v souladu se zásadou maius continet in se minus nemůže společník předpokládat, že společnost není oprávněna podat k soudu návrh na jeho vyloučení pouze při kumulativním porušování jeho povinností108. Společnost je v situaci, kdy porušení povinnosti společníka mělo následky, které nelze odstranit, osvobozena od povinnosti vyzvat společníka ke splnění jeho povinnosti. ZOK zde má na mysli faktickou sanaci, nikoliv náhradu vzniklé újmy109. Příkladem může být narušení dobré pověsti společnosti ve veřejnosti nebo u obchodních partnerů. Písemné upozornění, že společník může být ze společnosti vyloučen, musí být společností učiněno i v tomto případě. Také ZOK podmiňuje podání žaloby souhlasem valné hromady. K souhlasu s podáním žaloby se vyžaduje nejméně dvoutřetinová většina všech hlasů, jelikož se jedná o rozhodnutí valné hromady, v jehož důsledku se mění společenská smlouva podle § 171 odst. 1 písm. b) ZOK. Rovněž v tomto případě se podle § 169 odst. 3 ve spojení s § 173 odst. 1 písm. b) ZOK nepřihlíží k hlasům společníka, proti kterému má návrh směřovat. Na rozdíl od úpravy v ObchZ, ZOK výslovně stanoví, že se jedná o výlučnou působnost valné hromady.

4.7 Vystoupení společníka Ukončení účasti společníka v SRO jednostranným právním úkonem nebylo podle ObchZ přípustné. Tuto možnost však stanoví ZoP v § 376, který umožňuje společníkovi SRO vystoupit ze společnosti, pokud nesouhlasí se změnou právní formy SRO. Toto právo je přiznáno společníkovi, který - byl společníkem společnosti ke dni konání valné hromady, která schválila změnu právní formy - a hlasoval proti této změně.

106

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 7 Cmo 89/94. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 4. 5. 1995, sp. zn. 29/10 Cm 619/93. 108 LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 937 (§ 204 ZOK). 109 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 395 (§ 204 ZOK). 107

38

S posledně zmíněnou podmínkou však nesouhlasí odborná literatura. Podle ní může být značně znevýhodněn společník, který se z objektivních, omluvitelných důvodů nemůže valné hromady zúčastnit a pozbude tak možnost ze společnosti vystoupit. Jedinou obranou takového společníka by pak byla žaloba na určení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým byla změna právní formy schválena. Proto se odborná literatura domnívá, že toto ustanovení je nutno vykládat extenzivně a připustit možnost vystoupení i v těchto případech110. S tímto názorem nesouhlasím. Je sice pravdou, že by takto mohlo dojít k znevýhodňování těch společníků, jimž v účasti na valné hromadě brání objektivní a omluvitelná překážka, nicméně od společníků očekávám jistou míru profesionality. Takový společník má i jinou možnost, než jen osobní účast na valné hromadě. Pokud se nemůže zúčastnit osobně, může za něj jednat zmocněnec, který bude hlasovat podle jeho pokynů. Další možnost, jak může společník, který se nemůže zúčastnit valné hromady, hlasovat proti schválení projektu přeměny, normuje ZOK a je jí využití tzv. dohlasování podle § 174 ZOK. Společník zde může vyslovit svůj nesouhlas se schválením projektu přeměny do sedmi dnů ode dne konání valné hromady. Jestliže společník nevyužije alternativní možnost k tomu, aby projevil svůj nesouhlas, a nehájí tak dostatečně svá práva (v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt), nelze jej pak chránit výkladem zákona. Vystoupení musí být společnosti doručeno ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy byla změna právní formy schválena valnou hromadou. Usnesení o schválení změny právní formy může být přijato také mimo valnou hromadu (per rollam) podle § 19 ZoP. Pro tento případ ZoP stanoví, že lhůta 30 dnů počíná běžet dnem, kdy se společník dověděl o tom, že rozhodnutí o změně právní formy bylo přijato. Vystoupení musí být podle § 378 ZoP učiněno ve formě notářského zápisu. Toto ustanovení také stanoví, že vystoupení je neodvolatelné. Účast společníka zaniká dnem zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku. Zápis do obchodního rejstříku má v tomto případě konstitutivní účinky. Společníci se nemohou dohodnout, že účast vystupujícího společníka zaniká k jinému dni, neboť by tím měnili účinky zápisu do obchodního rejstříku a toto právo jim nepřísluší. Účinky zápisu do obchodního rejstříku plynou ze zákona111. Zákon o obchodních korporacích, na rozdíl od ObchZ, v určitých případech přiznává společníkovi tzv. abandonní právo112, tedy právo ze společnosti jednostranně vystoupit. 110

PELIKÁN, Robert. Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev. Komentář. 2. díl. § 180-389. Praha: Leges, 2010, s. 238 (§ 376 ZoP). 111 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2751/2007. 112 HEJDA, Jan a kol. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, s. 256.

39

Zákonodárce tak učinil s úmyslem otevřít SRO investorské veřejnosti, kdy garantuje, že společník nebude nucen setrvávat ve společnosti, když dojde k zásadním změnám ve společnosti113. V § 202 odst. 1 ZOK je stanoveno, že důvody pro vystoupení může stanovit pouze ZOK. Toto ustanovení je zřejmě nutné vykládat extenzivně, neboť striktní výklad by znamenal, že by nemohly být aplikovány důvody vystoupení stanovené v jiných zákonech (§ 141 NOZ, § 376 ZoP)114. Problematickým se toto ustanovení jeví i v souvislosti s následujícím odstavcem, který začíná slovy „Neurčí-li společenská smlouva jinak…“. Není tedy jasné, zda může společenská smlouva stanovit i jiné důvody pro vystoupení než uvádí ZOK nebo tyto důvody toliko zúžit. Doktrína není v řešení tohoto problému jednotná a nezbývá, než počkat, jak se k tomuto problému postaví judikatura115. Odpověď nepřináší ani důvodová zpráva. Ta sice konstatuje, že „jednostranné ukončení účasti výpovědí je rozšířeno na případy, kdy dochází ke kruciálním změnám ve společnosti – tato pravidla jsou dispositivní“, nicméně není jasné, jaký význam je přikládán slovu „pravidla“. Tímto slovem se nejčastěji myslí proces, v tomto případě tedy procesní pravidla vystupování společníka ze společnosti, která jsou upravena v § 164 ZOK116. Dispozitivnost tohoto procesu nicméně plyne z odst. 5. Pokud však slovem „pravidla“ jsou myšleny důvody vystoupení, pak bych se přiklonil k názoru, že společenská smlouva může stanovit i jiné důvody pro vystoupení společníka ze společnosti. Potom bych ovšem postrádal smysl odst. 1. Proto si myslím, že odst. 2 musí být vykládán s přihlédnutím k odst. 1 a to tak, že společenská smlouva může pouze zúžit (tedy stanovit jinak než ZOK) zákonné důvody a nikoliv stanovovat další, protože u nich to ZOK nepřipouští (odst. 1). Toho názoru, že společenská smlouva může stanovit i jiné důvody pro vystoupení je např. hlavní autor ZOK B. Havel117. I přes tento svůj názor se však domnívám, že by bylo vhodné zakotvit i jiné důvody pro vystoupení. Např. taxativním výčtem nebo dané ustanovení novelizovat a jednoznačně umožnit společenské smlouvě stanovit nové důvody.

113

HAVEL: Zákon o obchodních korporacích s …, s. 106. LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 931 (§ 202 ZOK). 115 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 393 (§ 204 ZOK). 116 LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 931 (§ 202 ZOK). 117 HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue, 2011, roč. 2, č. 12, s. 351-355. 114

40

Konkrétní důvody jsou uvedeny v § 202 odst. 2, § 164 a § 207 odst. 3 ZOK. Mimo ZOK jsou ještě uvedeny důvody v § 141 NOZ a § 376 ZoP, kterého se rekodifikace nedotkla a uplatní se i po 1. 1. 2014. Podle § 202 odst. 2 ZOK společník, který nesouhlasil s přijatým rozhodnutím valné hromady o 1) změně převažující povahy podnikání společnosti, nebo 2) prodloužení trvání společnosti, a hlasoval na valné hromadě proti, může ze společnosti vystoupit. ZOK dále normuje, že toto vystoupení se týká jen těch podílů, se kterými daný společník hlasoval proti. Ad 1. Povahou podnikání se v tomto případě rozumí jakákoliv převažující činnost společnosti nikoliv pouze podnikatelský účel založení, neboť SRO může být založena i za ideálním účelem. Převažující činnost společnosti se rovněž nemusí shodovat s formálním vymezením předmětu činnosti, který je uveden ve společenské smlouvě a následně zapsán v obchodním rejstříku118. SRO může být založena také za oběma účely současně. Pokud převažuje ten materiální a valná hromada rozhodne o jeho zúžení a rozšíření ideálního, nebo naopak valná hromada rozhodne o zúžení ideálního a rozšíření materiálního, může společník ze společnosti vystoupit119. K této změně může dojít také např. zcizením závodu nebo jeho části120. Ad 2. SRO může být založena na dobu určitou nebo neurčitou. Je-li založena na dobu určitou, lze její existenci vymezit datem či jinou skutečností (např. dosažením účelu). Pokud chtějí společníci zabránit zrušení a likvidaci společnosti, musí být společenská smlouva změněna rozhodnutím valné hromady. Zákon zde předpokládá, že společník může ze společnosti vystoupit, jen pokud nesouhlasí s uvedenými rozhodnutími valné hromady. ZOK, podle mého názoru, poněkud zmatečně stanoví na začátku odst. 2 požadavek prostého nesouhlasu s rozhodnutím valné hromady, na konci téhož odstavce stanoví, že společník musí hlasovat proti. Domnívám se, že pouhý nesouhlas společníka možnost vystoupení těchto důvodů nezakládá a společník nutně musí aktivně jednat a hlasovat proti těmto rozhodnutím. Nesouhlasím s názory části doktríny o tom, že společníku postačí vyslovit nesouhlas, neboť by tak došlo k znevýhodnění těch společníků, kteří se nemohou valné hromady zúčastnit a 118

HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 393 (§ 204 ZOK). 119 LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 928 (§ 202 ZOK). 120 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 393 (§ 204 ZOK).

41

aktivní hlasování proti není vyžadováno ani v § 164 ZOK, který se použije na základě odkazu § 202 odst. 2 obdobně121. K důvodům tohoto nesouhlasu srov. výše výklad k možnosti vystoupení v důsledku přeměn společnosti. Rovněž podle mého podmínka hlasování proti rozhodnutí je oproti § 164 ZOK stanovena navíc a tak nelze argumentovat obdobným užitím § 164 ZOK. Zákonodárce použil odkaz na § 164 ZOK z důvodu stručnosti, jelikož je v něm obsažena procesní část vystoupení společníka a nemusel tak opětovně normovat stejná procesní pravidla. Z tohoto však nelze vyvodit závěr, že zákonodárce nemůže při použití odkazu na proces stanovit jiné hmotněprávní podmínky. Vystoupit může jen ten společník, který zcela splnil svou vkladovou povinnost, která je vázána k těm podílům, se kterými hlasoval proti výše uvedeným rozhodnutím. Musí tak učinit v prekluzivní lhůtě jednoho měsíce ode dne rozhodnutí valné hromady o skutečnostech podle § 202 odst. 2 ZOK nebo ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že valná hromada rozhodla o skutečnostech podle § 202 odst. 2 ZOK podle § 174 odst. 3 ZOK nebo že bylo toto rozhodnutí přijato mimo valnou hromadu podle § 177 ZOK, jinak se k vystoupení nepřihlíží. Účinnost vystoupení je vázána na odevzdání kmenového listu, byl-li vydán. Jde tak o speciální úpravu k § 152 ZOK a prohlášení kmenových listů za neplatné v tomto případě není možné. Pokud tedy společník písemně společnosti oznámí, že vystupuje, ale neodevzdá z jakéhokoliv důvodu kmenový list, zůstává nadále společníkem, i když si toho nemusí být vědom. Vyvstává otázka, jak by se měla nastalá situace řešit. Domnívám se, že v tomto případě by měli jednatelé společníka vyzvat, aby kmenový list odevzdal a poučit jej, že pokud tak neučiní, bude nadále společníkem společnosti se všemi důsledky, které z této účasti plynou. Další důvod pro vystoupení společníka je stanoven v § 164 ZOK. Souvisí s uložením příplatkové povinnosti. ZOK předpokládá, že příplatkovou povinnost nelze společníkovi efektivně vnutit. Její uložení musí být umožněno společenskou smlouvou, s jejímž obsahem společníci při vstupu do společnosti souhlasili a tak nemohou tuto povinnost odmítnout, ale ZOK jim dává právo ze společnosti vystoupit122. Odlišností oproti § 202 ZOK je, že společník není povinen aktivně projevit vůli směřující proti uložení příplatkové povinnosti, postačí, pokud pro uložení příplatkové povinnosti nehlasoval. Tedy pokud se společník zdržel hlasování, případně se valné hromady vůbec neúčastnil. Společník může vystoupit s podíly, s nimiž byla příplatková povinnost spojena. Jelikož § 164 odst. 5 ZOK stanoví, že společenská smlouva může určit jinak, vyvstává otázka, zda může společník vystoupit i s těmi podíly, se kterým není příplatková 121 122

Tamtéž. Tamtéž, s. 309.

42

povinnost spojena a zda taková úprava nebude v rozporu s § 202 odst. 1 ZOK. Někteří autoři se domnívají, že tato úprava ve společenské smlouvě není možná123. S tímto názorem souhlasím, protože by se jednalo o vystoupení z důvodu, u kterého to zákon nepřipouští a nikoliv již z důvodu uložení příplatkové povinnosti. Pokud není s určitými podíly spojena příplatková povinnost, je pak logické, že z tohoto důvodu ani společník nemůže vystoupit. Dispozitivnost tohoto ustanovení tak spočívá ve vyloučení možnosti vystoupení nebo stanovení podmínek tohoto vystoupení odlišně od zákona. Prekluzivní lhůta jednoho měsíce pro vystoupení ze společnosti se použije i v tomto případě. Rovněž zde musí dojít k vrácení kmenových listů, pokud byly vydány. Nicméně ZOK s jejich navrácením nespojuje účinnost vystoupení. Účinnost je vázána na poslední den měsíce, ve kterém bylo společnosti doručeno vystoupení společníka. Vystoupení má zřejmě účinky ex tunc a tak se společník nedostane do prodlení s placením příplatku, i kdyby byl příplatek splatný v mezidobí124. Poslední důvod pro vystoupení společníka stanovený v ZOK je v § 207. ZOK stanoví, že podíl je bez dalšího převoditelný na jiného společníka, pokud tento převod společenská smlouva nepodmíní souhlasem některého z orgánů. Tímto orgánem může být valná hromada, jednatel(é) nebo také dozorčí rada. ZOK dále normuje, že souhlas musí být udělen do šesti měsíců, jinak nastávají účinky odstoupení od smlouvy. Tato úprava je dispozitivní. V úpravě převodu podílu v ObchZ neměl společník při neudělení souhlasu jinou možnost než se uchýlit k jednání se společníky, případně požádat soud, aby jeho účast zrušil. V těchto případech často docházelo k tomu, že společník byl „vězněm“ v SRO a byl jejím společníkem proti své vůli125. ZOK nabízí společníkovi možnost ze společnosti vystoupit v případech, kdy společenskou smlouvou určený orgán souhlas neudělí bez udání důvodu nebo se danou problematikou vůbec nezabývá. Rovněž v tomto případě je nutné vystoupení doručit společnosti ve lhůtě 1 měsíce počítané v tomto případě ode dne zániku smlouvy. Vystoupit smí pouze společník, který zcela splnil svou vkladovou povinnost, vystoupení nabývá účinnosti posledním dnem měsíce, ve kterém bylo společnosti doručeno vystoupení společníka a společník musí odevzdat společnosti kmenový list. 123

LOCHMANOVÁ, Ludmila. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 759 (§ 164 ZOK). 124 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 309 (§ 164 ZOK). 125 HEJDA, Jan. Právní úprava podílu ve společnosti s ručením omezeným v rekodifikačním návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue, 2011, roč. 2, č. 3, s. 76.

43

Mimo ZOK jsou stanoveny ještě dva důvody pro vystoupení společníka. První se týká změny právní formy SRO (viz výše). Druhý se týká přemístění sídla společnosti do zahraničí a je stanoven v § 141 NOZ. Zde je stanoveno, že člen právnické osoby (obchodní korporace jsou právnickými osobami), který s přemístěním sídla do zahraničí nesouhlasil, má právo ukončit členství v právnické osobě s účinky ke dni přemístění sídla. Domnívám se, že v tomto případě nebude zřejmě nutné projevit nesouhlas aktivním jednáním společníka (stejně jako v případě stanoveném v § 164 ZOK). NOZ nevyžaduje podmínku, aby společník hlasoval proti, ale jen projevil nesouhlas. Mohou nastat situace, kdy společník nesouhlasí s přemístěním sídla do zahraničí a je to o něm objektivně známo, ale z jakéhokoliv důvodu se aktivně nevysloví proti. V těchto případech by však na společníkovi leželo důkazní břemeno o tom, že skutečně s přemístěním nesouhlasil (např. prokáže, že vedl diskuse s ostatními společníky a zmiňoval svůj nesouhlas s přemístěním sídla). Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby společník aktivně hlasoval proti. Předešel by tak případným sporům. Zřejmě by bylo vhodné, kdyby NOZ požadoval, aby společník nehlasoval pro přemístění sídla. Tato podmínka je podle mého názoru výkladově nejméně problematická. NOZ stanoví, že vystoupení je účinné ke dni přemístění sídla, resp. účinnosti tohoto přemístění. Ta nastává zápisem nové adresy sídla do obchodního rejstříku.

4.8 Převod podílu Převod obchodního podílu patří k obecným způsobům zániku účasti společníka. Je jedním z nejčastějších způsobů zániku účasti společníka. Nicméně jedná se o problematiku velmi rozsáhlou, která by si při podrobném zkoumání vyžádala téměř polovinu rozsahu diplomové práce. Z tohoto důvodu se budu touto problematikou zabývat pouze povrchně. I přesto neopomenu zmínit právní základ převodu podílu, nejdůležitější soudní rozhodnutí a rozdíly v úpravě převodu podílu podle ObchZ a ZOK. Smlouva o převodu obchodního podílu byla podle § 261 odst. 3 písm. a) ObchZ tzv. „absolutním obchodem“, tedy bez ohledu na povahu účastníků smlouvy, se smlouva vždy řídila obchodním zákoníkem. ObchZ neobsahoval komplexní obecnou úpravu závazkových vztahů, proto se pro smlouvu o převodu obchodního podílu použila kromě příslušných ustanovení ObchZ v rozsahu, v jakém ObchZ neměl obecnou úpravu závazkových vztahů, příslušná ustanovení ObčZ126.

126

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 384 (§ 115 ObchZ).

44

Ne každý podíl byl převoditelný nebo volně převoditelný bez dalšího. Převoditelnost obchodního podílu závisela na tom, kdo jej převáděl a na koho byl převáděn. Zde se projevovala skutečnost, že SRO není typicky kapitálovou společností. Převod podílu na jiného společníka ObchZ v § 115 odst. 1 umožňoval, ale jeho uskutečnění podmiňoval souhlasem valné hromady. Toto ustanovení bylo dispozitivní a společenská smlouva tak mohla převod podílu na jiného společníka zakázat, podmínit jej souhlasem jiného orgánu než je valná hromada, nebo připustit jeho převod bez jakýchkoliv omezení. Společenská smlouva ale nemohla změnit předepsanou formu, obsahové náležitosti, důsledky převodu ani povinnost úředního ověření podpisů127. Převod podílu na třetí osobu musela umožňovat společenská smlouva. Ta mohla rovněž podmínit tento převod souhlasem valné hromady. ObchZ vylučoval jakákoliv omezení převoditelnosti v jednočlenné společnosti. Pokud byl vyžadován souhlas některého z orgánů společnosti (příp. společníků), mohlo se jednat o souhlas předběžný nebo následný128. Souhlas bylo nutné odlišovat od smlouvy samotné. Jednalo se o dvě různé právní skutečnosti, které musely nastat, aby obchodní podíl přešel na nabyvatele, tedy aby nastala účinnost smlouvy129. Neudělení souhlasu ale nemělo vliv na její platnost, a pokud k takové situaci došlo, smluvní strany byly smlouvou vázány, i když k převodu podílu nedošlo. Zákon nenormoval, jak měli účastníci takové smlouvy postupovat. Nejlepším řešením zřejmě bylo dohodnout se na zrušení smlouvy. K tomu bylo zapotřebí souhlasu obou smluvních stran. Z praktického hlediska bylo zřejmě nejlepší uzavřít smlouvu o převodu podílu s odkládací či rozvazovací podmínkou nebo dohodnout si možnost odstoupení od smlouvy z důvodu neudělení souhlasu v určité lhůtě130. Praktickým omezením při převodu obchodního podílu mohlo být předkupní právo ostatních společníků. Toto právo se jevilo nejužitečnější při převodech na třetí osobu. Mohlo být efektivním nástrojem k ochraně společnosti před nežádoucími osobami, ale také jako pojistka proti „uvěznění společníka“ v případech, kdy byla sjednána povinnost ostatních společníků odkoupit podíl společníka, jemuž nebyl udělen souhlas k převodu podílu131. K ochraně společnosti přispívala také společníkova povinnost loajality, ze které plynulo, že při převodu obchodního podílu byl povinen počínat si tak, aby tím neúměrně a neodůvodněně neohrozil další činnost a existenci společnosti, resp. aby právo převést 127

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1032. (§ 115 ObchZ). Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005. 129 POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 541 (§ 115 ObchZ). 130 ELIÁŠ: Společnost s …, s. 91. 131 Tamtéž, s. 95. 128

45

obchodní podíl nezneužil k obejití povinností, jež by mu jinak plynuly z případné likvidace či prohlášení konkurzu na majetek společnosti. Porušení těchto povinností mohlo mít v krajních případech za následek aktivní legitimaci k podání žaloby na určení neplatnosti převodu132. Dalším ochranným prvkem společnosti bylo zákonné ručení převodce obchodního podílu za závazky, které převodem podílu přešly na nabyvatele podle § 115 odst. 3 ObchZ. Typicky se jednalo o nesplněnou vkladovou či příplatkovou povinnost. Formální náležitosti smlouvy o převodu podílu byly stanoveny v § 115 odst. 3 ObchZ. Toto ustanovení stanovilo obligatorní písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. Projevy vůle nemusely být na téže listině podle § 40 odst. 3 OZ. Nedostatek formy způsoboval absolutní neplatnost smlouvy. Jedinou obsahovou náležitostí stanovenou v § 115 odst. 3 ObchZ bylo prohlášení nabyvatele podílu, že přistupuje ke společenské smlouvě, příp. stanovám. Přistoupení ke společenské smlouvě (zakladatelské listině) bylo nezbytnou náležitostí smlouvy též v případech, kdy se převáděl podíl v jednočlenné společnosti133. Další obsahové náležitosti byly dovozovány doktrínou a judikaturou. Jednalo se o označení smluvních stran a podílu, jenž měl být převeden134. Převod podílu mohl být úplatný i bezúplatný. Z tohoto důvodu, muselo být ve smlouvě určeno, že se jedná o převod bezúplatný nebo ve smlouvě musela být určená cena podílu nebo způsob jejího stanovení. Nedostatek této náležitosti způsoboval neplatnost smlouvy pro neurčitost, neboť zákon pro smlouvu o převodu obchodního podílu nestanovil postup pro určení ceny, nebyla-li uvedena ve smlouvě135. Cena podílu nebo způsob jejího stanovení nemusela být stanovena přímo ve smlouvě, ale bylo možné je uvést v písemné příloze136. Toto řešení bylo podle mého názoru vhodné, pokud chtěly smluvní strany utajit cenu převodu obchodního podílu. Příloha smlouvy se totiž nezakládala do sbírky listin podle § 38i odst. 1 písm. m) ObchZ. K převodu podílu došlo účinností smlouvy. Bylo potřeba rozlišovat účinnost smlouvy, která nastala mezi účastníky smlouvy a účinnost smlouvy vůči společnosti. Účinnost smlouvy mezi účastníky nastala, pokud byly splněny všechny předpoklady a podmínky stanovené zákonem, společenskou smlouvou a dohodou účastníků. Pokud nebyly stanoveny žádné podmínky, smlouva nabyla účinnosti v okamžiku, kdy byla platně uzavřena. Smluvní strany si mohly dohodnout, že účinnost bude vázána na splnění podmínky nebo uplynutí doby. 132

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 264/2001. 134 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1035. (§ 115 ObchZ). 135 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 392/2010. 136 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005. 133

46

Účinnost smlouvy o převodu podílu však nebylo možné vázat na zaplacení ceny obchodního podílu137. Účinnost smlouvy vůči společnosti nastala podle § 115 odst. 4 ObchZ doručením účinné smlouvy společnosti. Teprve až byla smlouva účinná vůči společnosti, došlo ke změně v osobě společníka a nabyvatel podílu mohl vykonávat práva a povinnosti společníka svým jménem a společnost po něm mohla požadovat plnění povinnosti spjatých s obchodním podílem. Do této doby by musel práva a povinnosti spojené s podílem vykonávat převodce svým jménem a na účet nabyvatele podílu138. Převodem obchodního podílu došlo ke změně společenské smlouvy a nebylo potřeba společenskou smlouvu měnit dalším rozhodnutím příp. dohodou všech společníků139. Převodem podílu zanikla účast společníka ve společnosti. Je třeba zdůraznit, že podíl bylo možné převádět pouze „en bloc“ a nebylo možné převést pouze některá práva či povinnosti s podílem spojená (výjimku v tomto směru představoval převod konkrétního podílu na zisku poté, kdy o jeho vyplacení rozhodla valná hromada společnosti)140. Společník, jehož účast zanikla převodem podílu, neměl nárok na vypořádací podíl vůči společnosti141. Z tohoto důvodu se domnívám, že drtivá většina převodů podílů je úplatných, protože cena podílu představuje „vypořádání společníka“. Právní úprava převodu podílu v ZOK je upravena v § 207-210 a přináší několik změn oproti dosavadní úpravě v ObchZ. Jinak ale zůstává nezměněna. Vzhledem k tomu, že podíl již není podle NOZ jinou majetkovou hodnotou, ale nehmotnou movitou věcí (viz výše), je režim jeho převodu podroben také § 1101-1105 NOZ. Nově bude teoreticky možné nabýt obchodní podíl od nevlastníka na základě dobré víry podle § 1109-1113 NOZ142. Převod podílu na jiného společníka podle § 207 již není podmíněn souhlasem valné hromady, jako tomu bylo v režimu ObchZ (tato úprava byla rovněž dispozitivní). Společenská 137

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 1241/2004. K tomu dovolací soud uzavřel, že nelze odložit účinnost celé smlouvy ve vazbě na zaplacení ceny obchodního podílu, neboť při takovém postupu by nevznikla nabyvateli obchodního podílu povinnost cenu zaplatit a plnění z neúčinné smlouvy by bylo plněním bez právního důvodu a nikoli plněním ze smlouvy a tudíž by nebylo ani možné, aby smlouva vůbec kdy nabyla účinnosti. Pro úplnost je třeba dodat, že ale je možné „odložit účinnost smlouvy“ ve vztahu k nabytí obchodního podílu. Jinými slovy nabytí obchodního podílu lze vázat na zaplacení jeho ceny obdobně, jako lze podle výslovného ustanovení § 445 ObchZ vázat nabytí vlastnického práva ke zboží na úplné zaplacení kupní ceny (výhrada vlastnického práva). Za situace, kdy ObchZ (ani jiný právní předpis) takový postup nezakazuje a takový zákaz nelze ani dovodit ze zásad, na kterých ObchZ spočívá (§ 1 odst. 2 obch. zák.) nelze totiž než dovodit, že takový postup je možný a dovolený. 138 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1038. (§ 115 ObchZ). 139 POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 545 (§ 115 ObchZ). 140 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3581/2010. 141 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 17/2010. 142 ČECH, Petr. SRO po rekodifikaci. Právní rádce, 2012, roč. 20, č. 5, s. 15.

47

smlouva však může tento převod podmínit souhlasem některého z orgánů společnosti, příp. jinak převod podmínit nebo dokonce jej vyloučit. Převod podílu na třetí osobu je upraven v § 208 ZOK. Nově již nemusí být připuštěn společenskou smlouvou, ale ZOK obecně stanoví přípustnost takového převodu na „extranea“143. ZOK dále stanoví jako podmínku převodu souhlas valné hromady. Rovněž toto ustanovení je dispozitivní a společenská smlouva může podmínit převod jinak nebo souhlasem jiného orgánu či jej dokonce vyloučit. V úpravě převodu podílu podle ObchZ mohlo dojít k situacím, kdy smlouva byla mezi smluvními stranami platně uzavřena, ale příslušný orgán společnosti neudělil souhlas s převodem podílu. ObchZ nenormoval žádné řešení této situace a její řešení ponechával na smluvních stranách. ZOK v § 207 odst. 2 a 208 odst. 2 stanoví pro případ, kdy příslušný orgán neudělí souhlas do 6 měsíců ode dne uzavření smlouvy o převodu, že nastávají tytéž účinky, jako při odstoupení od smlouvy. I toto ustanovení je dispozitivní a smluvní strany mohou ve smlouvě o převodu určit jinak (např. stanovením podmínky). Vyloučení této úpravy bez současného zakotvení podmínky či jiného vhodného řešení však považuji za velmi nepraktické. V případech, kdy není souhlas příslušného orgánu udělen, umožňuje ZOK společníkovi ze společnosti vystoupit (srov. výše). Zákon o obchodních korporacích nenormuje povinnost nabyvatele podílu, který není společníkem, prohlášením ve smlouvě o převodu podílu přistoupit ke společenské smlouvě. Stanoví v § 209 odst. 1, že nabytím podílu, přistupuje nabyvatel ke společenské smlouvě. Podle literatury to lze vykládat tak, že výslovné prohlášení nabyvatele podílu již není třeba, neboť takový důsledek vyplývá ze zákona144. Poslední novum spočívá ve způsobu převodu podílu v případech, kdy je podíl představován kmenovým listem. Převod podílu je uskutečněn převedením kmenového listu rubopisem na nabyvatele. Podle § 210 ZOK je nutné v rubopise jednoznačně identifikovat nabyvatele. Účinnost převodu kmenového listu vůči společnosti nastává oznámením změny osoby společníka a předložením kmenového listu. ZOK zavádí kmenový list, aby usnadnil vlastníkům podílů život a zjednodušil cirkulaci podílů. Nadále platí, že vlastník podílu se vždy

143

HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 400 (§ 208 ZOK). 144 HEJDA, Jan a kol. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, s. 263. (§ 209 ZOK).

48

zapisuje do seznamu společníků, resp. do obchodního rejstříku, a kmenový list tak není projevem anonymizace společnosti, ale jen dalším možným nástrojem její správy145. Domnívám se, že ZOK posunuje SRO o něco blíže kapitálovým společnostem. Myslím si, že SRO podle ZOK působí otevřeněji, než jak tomu bylo podle ObchZ, a to nejen usnadněním převodu na třetí osobu, ale také možností vydávat kmenové listy a možností vlastnit vícero podílů, a to i různých druhů.

145

HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue, 2011, roč. 2, č. 12, s. 353.

49

5. Následky zániku účasti společníka v SRO 5.1 Uvolnění podílu Uvolněním podílu se rozumí stav, kdy byl majitel obchodního podílu v důsledku právního úkonu, rozhodnutí orgánu veřejné moci nebo jiné právní skutečnosti, odloučen od svého podílu a nedošlo k přímému a trvalému právnímu nástupnictví146. Uvolněný podíl se v takovém případě podle ObchZ stal majetkem společnosti. Po 1. 1. 2001 se tato skutečnost jevila jako nesporná, ale do 1. 1. 2001, kdy nabyla účinnosti novela ObchZ provedená zákonem č. 370/2000 Sb., tomu tak nebylo a tato skutečnost byla doktrínou dovozována147. Nabývání vlastních podílu SRO bylo výjimečnou záležitostí a rozhodně k ní nemohlo dojít smluvně. To zakazoval § 120 odst. 1 ObchZ. Kromě případů zániku účasti společníka k tomu mohlo dojít např. děděním ze závěti. Pokud společnost nabyla vlastní podíl, práva a povinnosti s podílem spojené nezanikly, ale společnost nesměla vykonávat práva s tímto podílem spojená. Uvolněný podíl přecházel na společnost v těchto případech: - vyloučením společníka valnou hromadou podle § 113 odst. 4 nebo § 121 odst. 1 ObchZ - zánikem společníka-právnické osoby pokud společenská smlouva vylučovala přechod podílu na právního nástupce podle § 116 odst. 1 ObchZ - smrtí společníka pokud společenská smlouva vylučovala dědění podílu podle § 116 odst. 2 ObchZ - rozhodnutím soudu o zrušení účasti společníka podle § 148 odst. 1 ObchZ - prohlášením konkursu na majetek společníka podle § 148 odst. 2 písm. a) ObchZ - zamítnutím insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku podle § 148 odst. 2 písm. b) ObchZ - doručením vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě v řízení o výkon rozhodnutí nebo v exekuci podle § 148 odst. 2 písm. c) ObchZ - pravomocným nařízením výkonu rozhodnutí postižením obchodního podílu, nebo právní moc exekučního příkazu k postižení obchodního podílu po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti podle zvláštního právního předpisu, a byl-li v této lhůtě podán návrh na zastavení exekuce, po právní moci rozhodnutí o tomto návrhu, nebyl-li obchodní podíl převoditelný podle § 148 odst. 2 písm. d) ObchZ 146 147

HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 105. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Uvolněný obchodní podíl. Obchodní právo, 1998, roč. 6, č. 7-8, s. 13-18.

50

- rozhodnutím soudu o vyloučení společníka podle § 149 ObchZ - dohodou všech společníků o ukončení účasti podle § 149a ObchZ. Základní povinností společnosti bylo naložit s uvolněným podílem v souladu s § 113 odst. 5 a 6 ObchZ. Společnost tedy musela buď: 1) převést uvolněný podíl na jiného společníka nebo třetí osobu, 2) snížit základní kapitál o výši vkladu náležející k uvolněnému podílu, nebo 3) rozhodnout o rozdělení uvolněného podílu a jeho převzetí společníky v rozsahu jejich obchodních podílů. Na důležitost této povinnosti poukazovala možnost soudu zrušit společnost a nařídit její likvidaci v případech, kdy společnost tuto povinnost nesplnila ve lhůtě šesti měsíců ode dne zániku účasti společníka. Ad. 1. Z dikce zákona vyplývalo, že ObchZ upřednostňoval, aby uvolněný obchodní podíl byl převeden148. Převést uvolněný podíl směla společnost bez ohledu na to, zda společenská smlouva převod podílů připouštěla, příp. podmiňovala. V tomto směru byl § 113 odst. 5 ObchZ speciální a měl přednost před § 115 ObchZ. Převod se uskutečnil na základě smlouvy o převodu podílu, nikoliv rozhodnutím valné hromady. Rozhodnutí valné hromady bylo stejně jako u převodu podílu podle § 115 ObchZ, předpokladem účinnost takové smlouvy149. K rozhodnutí valné hromady byla zapotřebí prostá většina hlasů společníků přítomných na jednání valné hromady. O tomto rozhodnutí však musel být pořízen notářský zápis podle § 141 odst. 1 ObchZ. Za společnost jednal jednatel a to jménem společnosti, nikoliv jménem společníka, jehož účast zanikla, protože uvolněný podíl se stal majetkem společnosti150. Pro náležitosti smlouvy o převodu podílu platí vše, co bylo uvedeno výše. ObchZ nestanovil, že převod podílu musel být úplatný, ale úplatnost převodu se dala očekávat vzhledem k tomu, že společníkovi, jehož účast zanikla, vzniklo právo na vypořádací podíl podle § 150 odst. 1 ObchZ151. Podle mého názoru byla úplatnost převodu téměř „nezbytnou náležitostí“ (smlouva samozřejmě musela obsahovat ujednání o tom, zda se jedná o převod úplatný či nikoliv, jinak by byla neplatná pro neurčitost – viz výše) smlouvy o převodu podílu, neboť cena převodu byla pro společnost příležitostí, jak získat finanční prostředky k jeho vyplacení. Pokud by společnost podíl zcizila bezúplatně, mohla by se sama v důsledku 148

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1015. (§ 113 ObchZ). Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 7 Cmo 306/2008. 150 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Uvolněný obchodní podíl. Obchodní právo, 1998, roč. 6, č. 7-8, s. 15. 151 ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 375 (§ 113 ObchZ). 149

51

vyplacení vypořádacího podílu dostat do finančních potíží a v krajních případech by mohly finanční potíže společnosti vést k jejímu úpadku. Ad. 2. Pokud se nepodařilo uvolněný podíl převést na jiného společníka nebo třetí osobu, musela společnost snížit základní kapitál o vklad vyloučeného společníka. V § 108 odst. 1 ObchZ byla stanovena minimální výše základního kapitálu SRO. Pokud výše základního kapitálu společnosti činila 200.000,- Kč nebo by snížením základního kapitálu o vklad společníka, jehož účast zanikla, došlo k překročení této hranice, nebylo možné tuto variantu naložení s uvolněným podílem využít a společnost musela rozhodnout o převzetí podílu ostatními společníky. Na postup při snižování základního kapitálu se použili § 146 a 147 ObchZ. Valná hromada rozhodovala o snížení základního kapitálu dvoutřetinovou většinou všech společníků podle § 127 odst. 4 ObchZ. O tomto rozhodnutí musel být pořízen notářský zápis. Ad. 3. Poslední možností společnosti jak naložit s uvolněným podílem bylo rozhodnout o jeho rozdělení a převzetí společníky v poměru svých obchodních podílů za úplatu ve výši vypořádacího podílu. K přechodu částí podílů došlo již rozhodnutím valné hromady. Smlouvy o převodech částí obchodních podílů se neuzavíraly152. Rozhodnutím valné hromady tak bylo možné společníku vnutit část rozděleného podílu, i když s tím nesouhlasil. Opačný postup by znamenal, že společník by mohl odmítnout uzavřít smlouvu o převodu části rozděleného podílu a společnost by se musela domáhat u soudu, aby svým rozhodnutím nahradil projev vůle společníka153. Za převzatou část podílu museli společníci zaplatit. Doktrína dovozuje z § 113 odst. 6 a 293 ObchZ, že se jednalo o solidární povinnost společníků a ti se následně vzájemně vypořádali podle výše svých podílů. Jelikož se výše úplaty rovnala výši vypořádacího podílu, mohla jí společnost po společnících vyžadovat teprve tehdy, když znala jeho přesnou výši154. Pokud společnost nesplnila povinnost naložit zákonným způsobem s uvolněným podílem ve lhůtě šesti měsíců ode dne zániku účasti společníka, mohl ji soud zrušit a nařídit její likvidaci. Před tím než soud rozhodl o zrušení společnosti, musel společnosti poskytnout dodatečnou lhůtu ke splnění této povinnosti podle § 68 odst. 7 ObchZ. Společnost se mohla „zachránit“ tím, že danou povinnost splnila i po uplynutí šestiměsíční lhůty, jelikož uplynutí

152

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 7 Cmo 253/2012. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Uvolněný obchodní podíl. Obchodní právo, 1998, roč. 6, č. 7-8, s. 16. 154 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 1017. (§ 113 ObchZ). 153

52

této lhůty nemělo za následek nemožnost naložit s uvolněným podílem způsobem vyžadovaným ObchZ155. Dále považuji za vhodné upozornit na skutečnost, že pokud dvoučlenná společnost nabyla uvolněný obchodní podíl, bylo nutné na zbylého společníka nahlížet jako na jediného společníka. Z toho důvodu měl společník určité povinnosti, které by ve vícečlenné společnosti neměl. Jednalo se např. o povinnost činit rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady ve formě notářského zápisu156 nebo též doplacení celé výše základního kapitálu ve lhůtě tří měsíců podle § 119 ObchZ. Poněkud problematická situace vznikala, pokud došlo k zániku účasti jediného společníka. Doktrína se domnívá, že postup podle § 113 odst. 5 a 6 ObchZ nebyl možný a společnost bylo nutno zrušit, neboť zde nebyl nikdo, kdy by s uvolněným podílem naložil zákonem předvídaným způsobem157. Judikatura však došla v souvislosti se zánikem účasti společníka na základě vydání exekučního příkazu k závěru, že společnost, jejímuž jedinému společníku zanikla účast, může rozhodnout o prodeji obchodního podílu přesto, že je jí zakázáno pro případ nabytí uvolněného podílu vykonávat práva společníka158. V tomto případě by podle judikatury působnost valné hromady vykonával jednatel společnosti. Úprava uvolněného podílu v ZOK doznává zásadních změn. Předně se uvolněný podíl již nestává majetkem společnosti, ale ta s ním musí naložit podle § 212-215 ZOK jako zákonný zástupce společníka, jehož účast zanikla, a který je stále vlastníkem podílu159. Na jednání společnosti se aplikují obecná pravidla týkající se zastoupení obsažená v § 436-440 NOZ a pravidla týkající se zákonného zastoupení obsažená v § 457-464 NOZ. Podle § 438 NOZ může společnost pověřit nakládáním s uvolněným podílem (zejména prodejem) jinou vhodnou osobu. Zákon o obchodních korporacích stanoví odlišný postup při nakládání s uvolněným podílem: - je-li podíl volně převoditelný, společnost jej prodá nejméně za přiměřenou cenu a vyplatí společníkovi vypořádací podíl, který se v tomto případě rovná úplatě, kterou společnost za podíl utržila (po případném odečtení nákladů) - není-li podíl volně převoditelný, nebo se jej z objektivních důvodů nepodaří prodat, nebo tak stanoví společenská smlouva, společnost určí výši vypořádacího podílu a vyplatí jej 155

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 Cmo 783/2000. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 282/2010. 157 DVOŘÁK: Společnost s ručením …, s. 206. 158 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1028/2006. 159 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 405 (§ 212 ZOK). 156

53

společníkovi a následně společnost rozhodne o snížení základního kapitálu nebo přechodu podílu na ostatní společníky. Z textu zákona vyplývá, že prodej uvolněného podílu preferuje, ale dává společníkům možnost, aby tento způsob naložení s uvolněným podílem vyloučili ve společenské smlouvě podle § 214 odst. 2 ZOK. Způsob prodeje podílu není stanoven. Může k němu dojít dražbou, veřejnou soutěží atd. Cena podílu nemusí být stanovena znalcem, ale jelikož představuje vypořádací podíl společníka, ZOK předpokládá, že její výše bude alespoň rovna vypořádacímu podílu určenému podle § 36 odst. 2 ZOK160. Společnost musí podíl prodat ve lhůtě bez zbytečného odkladu podle § 213 odst. 1 ZOK, nicméně v dalším ustanovení je stanoveno, že pokud společnost podíl neprodá do tří měsíců, musí postupovat způsobem uvedeným v § 214 a 215 ZOK. Toto vymezení lhůt lze chápat tak, že společnost musí podíl zcizit co nejdříve je to možné, bez zbytečných průtahů, nejdéle však ve lhůtě tří měsíců ode dne zániku účasti společníka. Nově ZOK normuje předkupní právo ostatních společníků k prodávanému uvolněnému podílu. Pokud využije předkupní právo více společníků, rozdělí se uvolněný podíl mezi ně podle poměru jejich podílů. Tím, že ZOK poskytuje předkupní právo společníkům, chrání uzavřenost SRO161. Bez zbytečného odkladu poté co společnost uvolněný podíl prodá, vyplatí společníkovi, jehož účast ve společnosti zanikla, jeho vypořádací podíl (viz níže). Dalšími možnostmi, jak naložit s uvolněným podílem, je rozhodnout o jeho přechodu na ostatní společníky za protiplnění nejméně ve výši vyplaceného vypořádacího podílu, nebo snížit základní kapitál o vklad společníka, jehož účast zanikla. Toto rozhodnutí náleží do působnosti valné hromady a pro jeho přijetí je třeba dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků podle § 215 odst. 2 ZOK. Podle téhož ustanovení je nutné toto rozhodnutí vyhotovit ve formě notářského zápisu. Valná hromada musí rozhodnout ve lhůtě bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce od vyplacení vypořádacího podílu podle § 214 ZOK. Rozhodnutím valné hromady přechází vlastnické právo k uvolněnému podílu na ostatní společníky podle poměru svých podílů podle § 215 odst. 3 ZOK. Toto ustanovení je dispozitivní a nebrání odlišnému ujednání společníků. Z textu ZOK vyplývá, že možnost společnosti rozhodnout o přechodu podílu na společníky nebo snížení základního kapitálu, přichází v úvahu teprve v případě, že podíl není volně převoditelný, stanoví-li tak společenská smlouva nebo se jej nepodaří prodat. 160

Tamtéž, s. 406. HEJDA, Jan a kol. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013, s. 267. (§ 213 ZOK). 161

54

Neprodejnost podílu musí vyplývat výlučně z objektivních důvodů. Nepřichází tak v úvahu jiný důvod, např. neprofesionální jednání statutárního orgánu, úmyslné zmeškání lhůty apod. V těchto případech by se společnost dostala do prodlení, a pokud by bylo zjištěno a prokázáno, že výnos z prodeje podílu by byl vyšší než vypořádací podíl určený podle § 36 ZOK, odpovídala by společnost za škodu162. Pokud společnost nesplní svou povinnost a nenaloží s uvolněným podílem podle § 213 až 215 ZOK, soud ji i bez návrhu zruší a nařídí její likvidaci.

5.2 Vypořádací podíl Vypořádací podíl je peněžním vyjádřením hodnoty obchodního podílu v okamžiku zániku účasti společníka ve společnosti163. Představuje vypořádání, na něž má společník (nebo jeho právní nástupce) právo v případě, že jeho účast zanikne jinak než převodem nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí. Vyjadřuje míru zhodnocení nebo znehodnocení investice společníka, kterou poskytl společnosti v podobě vkladu do základního kapitálu164. Na rozdíl od podílu na zisku, kdy patří do podílu jak pohledávka na vyplacení konkrétního podílu na zisku, tak potencionální budoucí pohledávka na vyplacení dalších podílů na zisku, nepatří do podílu konkrétní pohledávka na vyplacení vypořádacího podílu, nýbrž tuto pohledávku získává společník nebo jeho právní nástupce za podíl165. Pokud zanikla účast společníka za trvání společnosti, nebylo možné společníkovi vrátit splacený vklad podle § 123 odst. 3 ObchZ. Jestliže přešel uvolněný podíl společníka na společnost, měl společník právo na vypořádací podíl podle § 150 odst. 1 ObchZ. Pokud uvolněný podíl na společnost nepřešel, ale účast společníka zanikla (typicky při převodu podílu), společníkovi nárok na vypořádací podíl nevznikl. Vypořádací podíl má svou kvalitativní a kvantitativní stránku. Kvalitativní stránka je dána jeho obsahem, tedy plněním, které může být peněžité nebo nepeněžité. ObchZ stanovil v § 61 odst. 1, že vypořádací podíl se vyplácí v penězích, pokud neurčila jinak společenská smlouva. Obsahem vypořádacího podílu mohl být i nepeněžitý vklad, který vnesl společník do společnosti, např. nemovitost. Problém mohl nastat v situaci, kdy předmět nepeněžitého plnění v mezidobí zanikl nebo došlo k jeho zhodnocení (společnost mohla na své náklady opravit sklad, který poskytl společník do základního kapitálu společnosti). Pro tyto případy bylo vhodné, aby předmět nepeněžitého plnění byl oceněn znalcem a došlo tak ke 162

HAVEL: Zákon o obchodních korporacích s…, s. 107. HEJDA: Zánik účasti společníka…, s. 107. 164 POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 312 (§ 61 ObchZ). 165 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 412. (§ 61 ObchZ). 163

55

spravedlivému vypořádání se společníkem a nedocházelo k neoprávněnému zmenšování majetku společnosti166. Podrobnou úpravu způsobu určení nepeněžitého plnění a jeho ocenění měla obsahovat společenská smlouva. Kvantitativní stránka podílu je dána jeho výší a hodnotou. Výše vypořádacího podílu se určovala podle § 150 odst. 1 ObchZ poměrem obchodních podílů. Společenská smlouva však mohla zvolit odlišný způsob stanovení výše vypořádacího podílu. Pokud by společenská smlouva zvolila kritérium, kterým by společníka bez věcného důvodu znevýhodnila, bylo by takové ujednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatné167. Hodnota vypořádacího podílu je vyjádření výše vypořádacího podílu v penězích určitou částkou168. Hodnota vypořádacího podílu se stanovila podle § 61 odst. 2 ObchZ ke dni zániku účasti společníka na základě vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené k tomuto dni. Totéž ustanovení dávalo společníkům možnost stanovit ve společenské smlouvě, že hodnota vypořádacího podílu se určuje z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného soudem. Pokud se měla hodnota vypořádacího podílu zjistit z vlastního kapitálu společnosti, musela společnost vyhotovit příslušnou účetní závěrku. Pokud účast společníka zanikla v rozvahový den169, sestavila společnost k tomuto dni řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku. Řádná účetní závěrka se sestavuje k poslednímu dni účetního období a v ostatních případech se sestavuje mimořádná účetní závěrka podle § 19 odst. 1 ZoÚč. Pokud účast společníka zanikla v jiný než rozvahový den (což bude podle mého názoru ve většině případů), sestavila společnost mezitímní účetní závěrku podle § 19 odst. 3 ZoÚč. Společnosti však často účtovaly o majetku v historických cenách, které se mohly od reálných hodnot majetku značně lišit nebo společnost mohla vytvořit neoprávněné rezervy či opravné položky a tím snížila výši vlastního kapitálu. Hodnota vypořádacího podílu, a tudíž i jeho výše, tak neodpovídala jeho reálné hodnotě170. Tímto nešvarem se zabýval i NS a došel k závěru, že účelem § 61 odst. 2 věty druhé ObchZ je, mimo jiné, umožnit společníkům volbu, zda v případě ukončení účasti některého z nich má být pro účely určení výše vypořádacího podílu

166

KOBLIHA, Ivan, KOZEL, Roman a kol. Obchodní zákoník: úplný text zákona s komentářem. Praha: Linde, 2006, s. 163. 167 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 111. 168 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. Praha: Polygon, 2002, s. 413. (§ 61 ObchZ). 169 Podle § 19 ZoÚč je jím den, kdy účetní jednotky uzavírají účetní knihy. Ty jsou uzavírány podle § 17 odst. 2 ZoÚč např. ke dni zániku povinnosti vést účetnictví, k poslednímu dni účetního období, ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace aj. 170 DĚDIČ, Jan. Obchodní podíl v exekuci a konkursu – současný stav a budoucnost (nezbytnost interpretace právní úpravy „effet utille“). Právní rozhledy, 2012, roč. 19, č. 15-16, s. 535.

56

zpracována účetní závěrka, či zda bude pro tyto účely vypracován znalecký posudek. Ačkoliv nelze pojmy čistý obchodní majetek a vlastní kapitál směšovat a ačkoliv jejich výše nebude obvykle zcela shodná, nelze – s ohledem na zásady proporcionality a poctivého obchodního styku – připustit, aby volbou jednoho ze způsobů stanovení výše vypořádacího podílu bylo dosaženo diametrálně odlišného výsledku než v případě způsobu druhého. Plyne-li z účetní závěrky, že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky je (např. v důsledku způsobu ocenění majetku) v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout171. NS podle mého názoru správně zdůrazňuje, že dispozitivnost norem nesmí být zneužívána a pomocí odlišné úpravy nesmí být měněn účel právní normy. Druhou možností jak stanovit hodnotu vypořádacího podílu bylo její zjištění z čistého obchodního majetku společnosti určeného na základě znaleckého posudku. Znalec byl pro tento účel jmenován soudem podle § 59 odst. 3 ObchZ. Jeho odměna za vypracování posudku se stanovila na základě dohody znalce a společnosti, nebo ji na návrh některé ze stran určil soud. Znalec při vypracování posudku zohledňoval i jiné faktory než jen účetní evidenci. Takovými faktory mohly být např. kvalita podnikatelského záměru, perspektiva společnosti, kvalita sítě zákazníků, technologie společnosti apod.172. Tím, že znalec zohlednil i tyto faktory, byla, podle mého názoru, tato možnost určení hodnoty vypořádacího podílu spravedlivější, nicméně byla spojena s dalšími náklady v podobě odměny znalce. Splatnost vypořádacího podílu byla podle § 150 odst. 3 ObchZ vázána na dvě kumulativní skutečnosti. Těmi byly: - naložení s uvolněným podílem v souladu s § 113 odst. 5 nebo 6 ObchZ (srov. výše) a zároveň - úplné splacení vkladu, který je spojen s uvolněným podílem. Jakmile byly splněny obě podmínky, byla společnost povinna vyplatit vypořádací podíl bez zbytečného odkladu. V určitých případech však podmínka, aby společnost naložila s uvolněným podílem v souladu s § 113 odst. 5 nebo 6 ObchZ, nemusela být nutně splněna. Pokud by společnost otálela s tím, jak s takovým podílem naloží, společník, jehož účast zanikla, by mohl marně čekat na vyplacení vypořádacího podílu. Danou problematikou se zabýval i NS a dovodil, že lhůta bez zbytečného odkladu začne běžet od okamžiku, kdy bylo s uvolněným obchodním podílem zákonem předvídaným způsobem naloženo, nejpozději však 171

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011. POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009, s. 312 (§ 61 ObchZ). 172

57

ode dne, kdy uplynula zákonná šestiměsíční lhůta pro dispozici s uvolněným obchodním podílem stanovená v § 113 odst. 6 ObchZ173. NS správně dovodil, že prodlení společnosti s plněním povinnosti podle § 113 odst. 5 nebo 6 ObchZ nemohlo jít k tíži společníka, jehož účast zanikla. Pokud jde o podmínku splacení vkladu, je lhostejno, zda tak učinil společník, jehož účast zanikla nebo nabyvatel uvolněného podílu. Osoba, které vzniklo právo na vypořádací podíl, ručila za splacení dosud nesplaceného vkladu nabyvatelem obchodního podílu podle § 150 odst. 2 ObchZ. Splatnost vypořádacího podílu nebyla závislá na schválení či neschválení účetní závěrky valnou hromadou nebo dokonce na tom, zda vůbec byla účetní závěrka vyhotovena174. Společenská smlouva mohla lhůtu pro splatnost vypořádacího podílu prodloužit. Pokud však společenská smlouva stanovila nepřiměřeně dlouhou lhůtu, bylo, podle mého názoru, potřeba posuzovat, zda takové ujednání nebylo v rozporu s dobrými mravy. Zvláště pak v případech, kdy zde nebyly objektivní důvody pro otálení s vyplacením vypořádacího podílu. V minulosti již byla NS vyslovena neplatnost ustanovení společenské smlouvy, které stanovilo sedmiletou lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu, a to pro rozpor s dobrými mravy 175. Úprava vypořádacího podílu v ZOK je poněkud odlišná od úpravy v ObchZ. Předně je potřeba říct, že úprava vypořádacího podílu je dispozitivní (až na skutečnost, že podíl nepřechází na společnost) a společenská smlouva může určit jinak176. Výše vypořádacího podílu je závislá na tom, jak společnost naloží s uvolněným podílem. Primárně ZOK stanoví v § 213, že společnost musí bez zbytečného odkladu, nejpozději však do tří měsíců od zániku účasti společníka uvolněný podíl převést a výtěžek prodeje pak představuje vypořádací podíl společníka. Společnost je podle § 213 odst. 3 ZOK oprávněna od výtěžku prodeje odečíst náklady prodeje a jednostranně započíst pohledávky za bývalým společníkem. Společnost je povinna vyplatit vypořádací podíl bývalému společníkovi bez zbytečného odkladu od prodeje podílu. Jelikož společnost nebude mít problém se získáním disponibilních zdrojů k výplatě vypořádacího podílu, měla by lhůta bez zbytečného odkladu činit několik dní177. V případech, kdy je hodnota podílu společníka značná a kupující není schopen zaplatit cenu podílu v přiměřené době, dalo by se uvažovat o tom, že tato pohledávka společnosti na 173

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3645/2008. DĚDIČ, Jan. Obchodní podíl v exekuci a konkursu – současný stav a budoucnost (nezbytnost interpretace právní úpravy „effet utille“). Právní rozhledy, 2012, roč. 19, č. 15-16, s. 536. 175 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 433/2004. 176 HAVEL: Zákon o obchodních korporacích s…, s. 107. 177 HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 407 (§ 213 ZOK). 174

58

zaplacení kupní ceny bude postoupena společníkovi, jehož účast zanikla. Podle § 36 odst. 4 ZOK nemusí být vypořádací podíl vyplácen v penězích, pokud tak stanoví společenská smlouva nebo dohoda mezi společníkem a společností. Jelikož by se jednalo o úplatné postoupení pohledávky, společnost by společníkovi ručila za její dobytnost a také za to, že v době postoupení pohledávka trvala podle § 1885 odst. 1 NOZ. Někteří autoři však nepovažují takový způsob určení vypořádacího podílu za spravedlivý. Tvrdí, že výše vypořádacího podílu je závislá na „šikovnosti“ jednatele(ů) společnosti. V podstatě tak dlužník určuje výši svého dluhu178. Po uplynutí tříměsíční lhůty počítané od zániku účasti společníka (nebo i dříve, stanoví-li tak společenská smlouva) se výše vypořádacího podílu určuje podle § 36 odst. 2 ZOK. Společnost má na vyplacení podílu maximálně jeden měsíc. Tzn., že společník musí obdržet vypořádací podíl nejpozději do čtyř měsíců od zániku jeho účasti. Tento způsob řešení je nutný k tomu, aby marným uplynutím tříměsíční lhůty nebyl uvolněný podíl fakticky „vyvlastněn“ bez náhrady s argumentací nemožnosti prodeje179. Podle § 36 odst. 3 ZOK se určuje hodnota vypořádacího podílu z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. Podle následujícího odstavce se v případech, kdy se podstatně liší reálná hodnota majetku společnosti od jeho ocenění v účetnictví, vychází z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce. Reálnou hodnotou se rozumí hodnota tržní, tedy částka, za kterou by byl majetek směněn mezi prodávajícím a kupujícím při transakci nezávislých subjektů po řádném marketingu, přičemž strany transakce jednaly informovaně, opatrně a bez nátlaku180. Zákonodárce tak uzákonil pravidlo, které již dříve dovodila judikatura. Společenská smlouva může stanovit i jiný způsob určení hodnoty vypořádacího podílu. Podle důvodové zprávy jej může stanovit pevnou částkou, nebo může též stanovit, že vypořádací podíl je roven nule181. Pokud společenská smlouva určí jiný způsob zjištění hodnoty vypořádacího podílu a tento způsob vychází nebo pro něj jsou hlavní účetní údaje, použije se i na tento postup korektiv uvedený v § 36 odst. 3 ZOK v případech, kdy účetní ocenění majetku společnosti je podstatně odlišné od jeho reálné hodnoty182. 178

ČECH, Petr. SRO po rekodifikaci. Právní rádce, 2012, roč. 20, č. 5, s. 15. HAVEL: Zákon o obchodních korporacích s…, s. 107. 180 BĚLOHLÁVEK, Alexander J., HÓTOVÁ, Renáta. In BĚLOHLÁVEK, Alexander J. (ed). Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 248 (§ 36 ZOK). 181 HAVEL: Zákon o obchodních korporacích s…, s. 43. 182 KUHN, Petr. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 89 (§ 36 ZOK). 179

59

Zákon o obchodních korporacích přináší společníkům možnost upravit způsob stanovení výše vypořádacího podílu odlišně od zákona. Tato skutečnost sebou nese podle mého názoru velké riziko zneužívání právní úpravy a znevýhodňování jak bývalých společníků, tak věřitelů v případech, kdy jsou oprávněnými příjemci vypořádacího podílu. Pokud budou společníci chtít upravit odlišně od zákona postup při určování výše vypořádacího podílu nebo jeho vyplácení, musí dbát na to, aby zvolená úprava byla v souladu se zásadami poctivého obchodního styku, rovnosti společníků a dobrých mravů. Význam těchto zásad, který jim byl přikládán judikaturou za účinnosti ObchZ se, podle mého názoru musí ještě umocnit v souvislosti s dispozitivní úpravou v ZOK.

5.3 Povinnost odevzdat kmenový list Zákon o obchodních korporacích umožňuje, aby byl podíl společníka představován kmenovým listem. Do účinnosti ZOK tato možnost neexistovala a podíl společníka mohl být představován cenným papírem pouze v AS. Dojde-li k zániku účasti společníka, jehož podíl byl představován kmenovým listem, je nezbytné, aby byl kmenový list odevzdán společnosti. Tuto povinnost stanoví ZOK při všech způsobech zániku účasti společníka vyjma převodu podílu, protože při převodu podílu je kmenový list převeden rubopisem na nabyvatele podílu. Pokud společník (případně oprávněná osoba, srov. § 206 odst. 2 ZOK) neodevzdá kmenový list ve lhůtě bez zbytečného odkladu od zániku jeho účasti ve společnosti, může společnost využít postupu podle § 152-154 ZOK a prohlásit kmenový list za neplatný. Společnost je povinna poskytnout společníkovi dodatečnou lhůtu k vrácení kmenového listu podle § 152 odst. 2 ZOK. Podle tohoto ustanovení se výzva musí učinit způsobem stanoveným pro svolání valné hromady, tedy musí být zaslána na adresu společníka uvedenou v seznamu společníků, ledaže společenská smlouva určí jinak. Součástí výzvy musí být taktéž upozornění na možnost společnosti prohlásit kmenový list za neplatný. Pokud nebude kmenový list odevzdán ani v dodatečné lhůtě, společnost jej podle § 152 odst. 3 ZOK prohlásí za neplatný. Prohlášení musí být zasláno společníkovi, jehož kmenový list byl prohlášen za neplatný a současně musí být toto prohlášení zveřejněno v Obchodním věstníku podle § 776 odst. 1 ZOK. Tento postup nelze, z povahy věci, využít v případech vystoupení společníka a dohody všech společníků o ukončení účasti společníka. Účinnost vystoupení i dohody je totiž podle § 202 a 203 ZOK vázána na odevzdání kmenových listů. Pokud tak společník neodevzdá kmenový list, bude nadále společníkem.

60

5.4 Ostatní následky Společnost s ručením omezeným se obligatorně zapisovala do obchodního rejstříku podle § 34 odst. 1 písm. a) ObchZ. Obligatorními skutečnostmi týkajících se SRO, které se do obchodního rejstříku zapisovaly podle § 36 písm. c) ObchZ, byly identifikační údaje o jejích společnících, výše vkladu každého společníka, výše podílu společníků aj. Při zániku účasti společníka muselo nezbytně dojít ke změně zapisovaných skutečností. Změna se mohla týkat počtu společníků, osoby společníka, výše základního kapitálu atd. Každá změna zapisovaných skutečností musela vyústit v aktualizaci skutečností zapsaných v obchodním rejstříku. K návrhu byla oprávněna v prvé řadě sama společnost podle § 31 odst. 1 ObchZ, pokud však zůstala společnost nečinná, byla aktivně legitimována také osoba, která na tom měla právní zájem podle § 31 odst. 2 ObchZ. Typicky takovou osobou byl společník, jehož účast zanikla. Návrh na změnu zapsaných skutečností musel být doložen listinami o skutečnostech, které měly být do obchodního rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládaly do sbírky listin podle § 32 odst. 2 ObchZ. Dalším důsledkem zániku účasti společníka byla změna společenské smlouvy, neboť obligatorními náležitostmi společenské smlouvy SRO byly mj. určení společníků, uvedení výše vkladu a podílu každého společníka nebo výše základního kapitálu a při zániku účasti společníka nepochybně došlo ke změně některé z uvedených skutečností. V důsledku toho musel jednatel společnosti vyhotovit úplné znění společenské smlouvy a uložit je spolu s listinami prokazujícími změnu společenské smlouvy do sbírky listin příslušného rejstříkového soudu podle § 141 odst. 4 ObchZ nebo rovněž § 38i odst. 1 písm. a) ObchZ. Společnost byla povinna vést seznam společníků podle § 118 ObchZ. Při zániku účasti společníka došlo ke změně v osobě společníka a společnost musela seznam společníků aktualizovat, jakmile jí byla taková změna prokázána. Výše uvedené povinnosti má SRO i podle ZOK. Jelikož nedochází k žádným změnám oproti právní úpravě v ObchZ, nebudu se úpravou těchto povinností v ZOK již zabývat. Pouze je vhodně zmínit, že právní úprava obchodního rejstříku a skutečností do něj zapisovaných je obsažena v ZoVR.

61

6. Závěr V souladu s cílem uvedeném v úvodu této práce jsem se snažil podat co nejucelenější a srozumitelný výklad problematiky zániku účasti společníka v SRO, a to jak podle ObchZ, tak podle ZOK. Snažil jsem se uvést názory různých autorů, pokud možno porovnat je a nakonec také vyjádřit svůj názor na danou problematiku. Opomenuta nezůstala ani bohatá judikatura českých soudů. Na základě toho co bylo uvedeno v předchozích kapitolách, je patrné, že výklad ustanovení zabývajících se zánikem účasti společníka není vždy jednoznačný a v praxi tak mohou společníkům vznikat potíže s ukončením jejich účasti ve společnosti. Proto se domnívám, že by si tato problematika zasloužila více pozornosti, než se jí v odborných kruzích dostává. Problematika zániku účasti společníka je ve většině případů komentována pouze v rámci komentářových publikací k ObchZ a ZOK. Výjimkou je v tomto směru publikace Jana Hejdy, který ve své monografii „Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným“ podává srozumitelný a ucelený výklad obohacený i o nejdůležitější soudní rozhodnutí a tato publikace je vhodná i pro podnikatelskou veřejnost. Účast společníka v SRO je představována vlastnictvím podílu. S podílem jsou spjatá práva a povinnosti společníka. Dojde-li na základě nějaké právní skutečnosti k zániku vlastnictví společníka k podílu, zaniká také jeho účast ve společnosti. Může se tak stát dobrovolně (při převodu podílu), nedobrovolně (při vyloučení), nebo zcela nezávisle na jeho vůli (smrtí). Podíl v SRO se dědí. Společenská smlouva to však může vyloučit. Totéž se týká přechodu podílu na právního nástupce právnické osoby. Pokud je tento přechod vyloučen, dědici, právnímu nástupci vzniká právo na vypořádací podíl. Úprava v ZOK zde nepřináší žádné změny oproti úpravě v ObchZ. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva v ČR doznalo velkých změn dědické právo a podíl tak může být nově předmětem např. odkazu. Zrušení účasti společníka soudem je rovněž v ZOK upraveno zcela shodně jako tomu bylo v ObchZ. Společník může navrhnout soudu, aby zrušil jeho účast ve společnosti z důvodu, že na něm nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval. Jaké konkrétní okolnosti pod tento důvod spadají, je na uvážení soudu a ty tuto skutečnost posuzují jedním slovem přísně. Soud totiž musí dbát na to, aby nedošlo k neodůvodněnému zásahu do práv společnosti a ostatních společníků. Z tohoto důvodu je soudní rozhodnutí o tom zda účast společníka zruší či nikoliv jen těžko předvídatelné a trvám na názoru, že by bylo vhodné

62

rozšířit právní úpravu zrušení účasti společníka soudem o demonstrativní výčet důvodů, pro které soud zruší účast společníka ve společnosti. Je jasné, že i kdyby tyto důvody byly uvedeny v zákoně, musel by soud v jednotlivých případech zkoumat, zda nedošlo např. ke zneužití zákonných důvodů nebo zda by nebylo zrušení účasti společníka v daném případě pro společnost nepřiměřeně tíživé. Nicméně by takový způsob právní úpravy byl vhodnější a srozumitelnější pro podnikatelskou veřejnost bez právního vzdělání. Dohoda všech společníků o ukončení účasti společníka nedoznala s účinností ZOK žádných změn. Nově však vyvstala otázka, zda lze tímto způsobem ukončit účast společníka jen zčásti. Podle mého názoru to možné je, nicméně jedná se o velmi nepraktické řešení z důvodu zbytečné zátěže společnosti. Dohodu bych jednoznačně doporučoval k celkovému zániku účasti společníka. Vyloučení společníka rozhodnutím valné hromady při tzv. kadučním řízení je možné pouze v případech, kdy se společník dostal do prodlení s plněním vkladové nebo příplatkové povinnosti. ObchZ obsahoval také procesní stránku věci. ZOK na procesní stránku věci rezignoval a odkazuje na příslušná ustanovení v NOZ. ZOK v určitých případech umožňuje upustit od jinak obligatorní výzvy společnosti adresované společníku. Další novinkou, kterou normuje ZOK je dvouinstančnost rozhodování v případech, kdy byla ve společnosti zřízena valná hromada. Vyloučení společníka soudem bylo možné podle právní úpravy v ObchZ, pouze pokud společník porušoval své povinnosti nejen závažným způsobem nýbrž i opakovaně, resp. soustavně. Tato skutečnost byla doktrínou podrobena kritice. ZOK nově umožňuje vyloučení společníka soudem při jediném porušení jeho povinností, ale jen tehdy, pokud toto porušení bylo zvlášť závažné. Zákon o obchodních korporacích umožňuje, aby v určitých případech společník ze společnosti vystoupil jednostranným právním jednáním. ObchZ tuto možnost nepřipouštěl a do účinnosti ZOK bylo vystoupení společníka možné jen v souvislosti s přeměnami obchodních společností. ZOK tedy tento způsob zániku účasti společníka zobecňuje a stanoví situace, ve kterých je tak možné učinit. Bohužel text zákona je při stanovení rozsahu důvodů pro vystoupení velmi nejednoznačný a i sám autor ZOK Bohumil Havel v komentáři k ZOK uznává, že na danou věc existují dva argumentovatelné a legitimní názory183. Z textu zákona totiž není jasné, zda je rozsah důvodů pro vystoupení společníka dispozitivní či nikoliv. Osobně se domnívám, že nikoliv. Tuto nejasnost považuji za velmi nešťastnou, neboť se 183

HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 393 (§ 202 ZOK).

63

jedná o nedostatek, který je podle mého názoru zjevný a mohl být odstraněn již při legislativním procesu. Nezbývá tak než počkat, jak se k danému problému postaví judikatura. V souvislosti s přijetím ZOK prodělal několik změn také institut převodu podílu. Převod podílu na třetí osobu již nově nemusí připouštět společenská smlouva, jako tomu bylo v ObchZ. ZOK dispozitivně stanoví, že s převodem musí vyslovit souhlas valná hromada. Převod na jiného společníka může být podle ZOK podmíněn souhlasem některého z orgánů společnosti, ale obligatorně takový souhlas vyžadován není. ZOK nově normuje postup smluvních stran v situaci, kdy určený orgán nedal souhlas k převodu podílu. V takovém případě nastávají podle ZOK stejné účinky jako při odstoupení od smlouvy. Mezi nejvýznamnější následky zániku účasti společníka v SRO lze zařadit uvolnění podílu a právo bývalého společníka na vypořádací podíl. Oba instituty prošly v souvislosti s účinností ZOK velkými změnami. Předně uvolněný podíl již nepřechází na společnost a nestává se jejím majetkem. Společnost s ním nakládá jako zmocněnec. V podstatě zůstaly zachovány možnosti, jak s uvolněným podílem naložit. Změnou je to, že ZOK více než ObchZ preferuje převod uvolněného podílu. S tím souvisí také právo společníka na vypořádací podíl. Pokud dochází k převodu podílu, je výše vypořádacího podílu totožná s úplatou, kterou společnost za převod uvolněného podílu získala. Pokud společnost rozhodne o přechodu podílu na ostatní společníky nebo o snížení základního kapitálu, určí se výše vypořádacího podílu z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka. ZOK společnosti umožňuje, aby si zvolila jiný způsob zjištění výše vypořádacího podílu. Rovněž ji umožňuje, aby společenská smlouva určila, že hodnota vypořádacího podílu je nula.

64

Použitá literatura Knižní tituly: 1. BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 660 s. 2. BĚLOHLÁVEK, Alexander J. a kol. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. 1. díl. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 991 s. 3. DĚDIČ, Jan, KUNEŠOVÁ-SKÁLOVÁ, Jana. Společnost s ručením omezeným z právního a účetního pohledu. Praha: Polygon, 1999. 751 s. 4. DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 2. díl. § 93-175. Praha: Polygon, 2002. 851-1743 s. 5. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: ASPI, 2005. 516 s. 6. ELIÁŠ, Karel. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektrum, 1997. 254 s. 7. ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005. 617 s. 8. ELIÁŠ, Karel a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. 9. HAVEL, Bohumil. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostrava: Sagit, 2012. 287 s. 10. HEJDA, Jan a kol. Zákon o obchodních korporacích. Výklad jednotlivých ustanovení včetně návaznosti na české a evropské předpisy. Praha: Linde, 2013. 782 s. 11. HEJDA, Jan. Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným. Praha: Linde, 2010. 258 s. 12. KOBLIHA, Ivan, a kol. Obchodní zákoník: úplný text zákona s komentářem. Praha: Linde, 2006. 1554 s. 13. PELIKÁN, Robert. Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev. Komentář. 2. díl. § 180-389. Praha: Leges, 2010. 245 s. 14. PELIKÁNOVÁ, Irena. Komentář k obchodnímu zákoníku. 2. díl. § 56-260. Praha: Linde, 1995. 767 s. 15. POKORNÁ, Jarmila, KOVAŘÍK, Zdeněk, ČÁP, Zdeněk a kol. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, 2009. 1079 s.

65

16. POKORNÁ, Jarmila. Základy práva obchodních společností s příklady a otázkami. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 137s. 17. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 1375 s. 18. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. 994 s. 19. ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I §1-654. Praha: Wolters Kluwer, 2014. 1667 s. Odborné články: 1. ČECH, Petr. SRO po rekodifikaci. Právní rádce, 2012, roč. 20, č. 5, s. 14-16. 2. DĚDIČ, Jan. Obchodní podíl v exekuci a konkursu – současný stav a budoucnost (nezbytnost interpretace právní úpravy „effet utille“). Právní rozhledy, 2012, roč. 19, č. 15-16, s. 531-539. 3. HAVEL, Bohumil. Společnost s ručením omezeným na úsvitu rekodifikace. Obchodněprávní revue, 2011, roč. 2, č. 12, s. 351-355. 4. HEDRLÍN, Antonín. Zrušení účasti společníka soudem ve společnosti s ručením omezeným. Právní rozhledy, 1998, roč. 6, č. 4, 174-176. 5. HEJDA,

Jan.

Právní

úprava

podílu

ve

společnosti

s ručením

omezeným

v rekodifikačním návrhu zákona o obchodních korporacích. Obchodněprávní revue, 2011, roč. 2, č. 3, s. 72-76. 6. KORECKÁ, Věra, POKORNÁ, Jarmila. Smrt fyzické osoby – společníka společnosti s ručením omezeným a její právní následky. Právní praxe, 1993, roč. 41, č. 8, s. 469 – 483. 7. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Uvolněný obchodní podíl. Obchodní právo, 1998, roč. 6, č. 7-8, s. 13-18. 8. THEOBALD, Hans Ulrich, BUDÍKOVÁ, Petra. Vlil společníka s.r.o. na vyloučení jiného. Právní rádce, 2012, roč. 20, č. 5, s. 34-37. 9. TRAURIG, Vojtěch, Pavel, KRZYSZTYNIAK, Katarzyna. Vypořádání obchodního podílu společníka, který zanikl bez právního nástupce. Právní rádce, 2008, roč. 16, č. 7, s. 23-25.

66

Judikatura: 1. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 15. 2. 1995, sp. zn. 29/10 Cm 577/93. 2. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Cm 33/93. 3. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 7 Cmo 89/94. 4. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 4. 5. 1995, sp. zn. 29/10 Cm 619/93. 5. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 1996, sp. zn. 3 Cmo 96/1996. 6. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. 3 Cmo 110/1996. 7. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 1 Odon 49/1996. 8. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 1997, sp. zn. 1 Odon 36/1997. 9. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 1998, sp. zn. 2 Odon 46/97. 10. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 1998, sp. zn. 1 Odon 132/1997. 11. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 7 Cmo 783/2000. 12. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2084/2000. 13. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 29 Odo 264/2001. 14. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 396/2002. 15. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004. 16. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 194/2004. 17. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 29 Odo 433/2004. 18. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 1007/2005. 19. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004. 20. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 221/2005. 21. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 29 Odo 389/2005. 22. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 789/2005. 23. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006. 24. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1278/2005. 25. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006. 26. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 1028/2006. 27. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 573/2006. 28. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 29 Cdo 408/2007. 29. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4060/2007. 30. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 7 Cmo 306/2008. 67

31. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2751/2007. 32. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3645/2008. 33. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 7 Cmo 269/2009. 34. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 392/2010. 35. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009. 36. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 282/2010. 37. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 17/2010. 38. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011. 39. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4613/2010. 40. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3581/2010. 41. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1080/2011. 42. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1946/2012. 43. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 7 Cmo 253/2012. Právní předpisy: 1. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 2. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12 2013. 3. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12 2013. 4. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. 5. Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. 6. Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 č. 2/1993 Sb. o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. 7. Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. 8. Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů. 9. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 10. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). 11. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. 12. Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

68

Shrnutí Tato diplomová práce s názvem „Zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným“ je členěna do čtyř kapitol. První kapitola je zaměřena na charakteristiku SRO a právní postavení jejich společníků. SRO vykazuje jak znaky kapitálových společností, tak znaky společností osobních a tato skutečnost se odráží na právním postavení jejich společníků. Druhá kapitola je rovněž obecná a pojednává o zániku účasti společníka v SRO v obecné rovině. Vysvětluje, v čem vlastně spočívá zánik účasti společníka, obsahuje výčet jednotlivých způsobů zániku a jejich dělení. Třetí kapitola obsahuje popis vybraných způsobů zániku účasti společníka v SRO. Postupně jsou rozebrány tyto způsoby zániku účasti společníka: smrt společníka, zánik společníka-právnické osoby, zrušení účasti společníka soudem, dohoda o ukončení účasti, vyloučení společníka valnou hromadou, vyloučení společníka soudem, vystoupení společníka a převod podílu. Čtvrtá kapitola je věnována následkům zániku účasti společníka v SRO. Obsahuje podkapitolu uvolnění podílu, vypořádací podíl, vrácení kmenových listů a ostatní následky.

69

Summary This thesis is entitled „ The termination of the participation of a partner in a limited liability company“ and i tis divided into four chapters. The first one focuses on the characteristics of the limited liability company and the legal status of it´s partners. The limited lability company shows characters of capital companies and also charactes of personal companies and this fact is reflected in the legal status of their associates. The second chapter is also general and discusses the termination of the participation of a partner in the limited liability company in general. It explains what actually is the disappearance of partner´s participation, enumerates the various ways of termination and division. The third chapter contains a description of selected methods of termination of the participation of a partner in the limited liability company. Gradually, there are discussed these methods termination of participation of a partner: the death of a partner, termination companion-legal person, cancellation by court, agreement on termination of participation, exclusion of a partner by general meeting, partner exclusion by court, partner´s appearances and transfer of share. The fourth chapter is devoted to the consequences of the termination of the participation of a partner in the limited liability company. Contains these subchapters: release of a share, share settlement amount, repayment stem leaves and other consequences.

70

Klíčová slova/Keywords společnost s ručením omezeným – limited lability company společník– partner zánik účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným - termination of the participation of a partner in a limited liability company smrt společníka – death of the partner dědění podílu - inheritance of share zánik společníka-právnické osoby - termination companion-legal person zrušení účasti společníka soudem - cancellation by court dohoda o ukončení účasti - agreement on termination of participation vyloučení společníka rozhodnutím valné hromady (kaduční řízení) - exclusion of a partner by the General Meeting vyloučení společníka rozhodnutím soudu– exclusion of a partner by the court vystoupení společníka - partner´s appearances převod podílu – transfer of the share uvolněný podíl - release of the share vypořádací podíl - share settlement amount kmenový list - stem leaves

71