UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA OBCHOD S LIDMI

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE

Roman BINDAS

OBCHOD S LIDMI Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Olomouc 2008

Prohlašuji, že bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedl v seznamu literatury.

V Olomouci 1. května 2008 ………………………………………. podpis

Děkuji Doc. RNDr. Pavlovi Nováčkovi, CSc. za cenné rady, obětovaný čas a vstřícný přístup při vedení mé bakalářské práce.

Také děkuji Mgr. Jaroslavě Mlčouškové za korekturu textu.

Vysoká škola: Univerzita Palackého

Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Geografie

Školní rok: 2006/07

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student Roman B I N D A S obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce: OBCHOD S LIDMI H u m a n S l a ve T r a f f i c

Zásady pro vypracování: Cílem bakalářské práce je poukázat na skutečnost, že i navzdory ekonomické, sociální, kulturní i hospodářské vyspělosti zemí EU vč. České republiky, prosperuje na tomto území obchod s lidským artiklem a to navzdory všem úmluvám a legislativním krokům na ochranu základních lidských práv. Struktura práce: 1. Úvod 2. Metodologie 3. Základní definice 4. Popis stávající situace 5. Příčiny rozvoje obchodování s lidmi 6. Bezpečnostní aspekty 7. Prevence 8. Pomoc obětem 9. Závěr 10. Shrnutí – summary, klíčová slova – key words (v českém a anglickém jazyku) 11. Literatura 12. Případné přílohy

Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: Konkretizace osnovy (září 2007), rešerše dostupné literatury (říjen 2007), zpracování 3. – 5. kapitoly (listopad, prosinec 2007), zpracování 6. – 7. kapitoly (leden, únor 2008), zpracování 8. – 9. kapitoly (březen, duben 2008). Formulace závěrů, dokončení a odevzdání práce (květen 2008), realizace grafických příloh – průběžně. Rozsah grafických prací: v rozsahu úměrnému zadání

Rozsah průvodní zprávy: do 50-ti stran textu (10 – 12 tisíc slov) + BP včetně všech příloh v elektronické podobě

Vedoucí bakalářské práce: Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc.

Datum zadání bakalářské práce: 15. 6. 2007

Termín odevzdání bakalářské práce: 15. 5. 2008

vedoucí katedry

V Olomouci 1. května 2008

vedoucí bakalářské práce

Obsah:

1. Úvod ....................................................................................................................... 9 2. Metodologie .......................................................................................................... 11 3. Základní definice .................................................................................................. 12 3.1. Významné mezinárodní dokumenty z historie až do současnosti ................. 13 3.2. Současný stav trestně-právní úpravy obchodování s lidmi v České republice 15 4. Popis stávající situace obchodu s lidmi ................................................................ 17 4.1. Důležité okamžiky ve vývoji obchodu s lidmi z pohledu ČR ........................... 17 4.2. Problémy statistického pohledu a přibližná čísla ............................................ 18 4.3. Bilance zjištěných trestných činů obchodování s lidmi dle § 232a, dříve § 246 .............................................................................................................................. 19 4.3.1. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) ........................... 20 4.4. Charakteristika obětí ...................................................................................... 21 4.5. Směr obchodu................................................................................................ 23 4.6. Doklady .......................................................................................................... 23 4.7. Zaměňování pojmů „obchod s lidmi“ a „ilegální migrace“............................... 23 4.8. Migrační historie občanů Ukrajiny a Vietnamu ............................................... 24 4.8.1. Občané Ukrajiny ...................................................................................... 25 4.8.2 Občané Vietnamu..................................................................................... 25 4.9. Nábor ............................................................................................................. 27 4.9.1. Typologie zprostředkovatelů.................................................................... 27 4.10. Transport...................................................................................................... 29 5. Příčiny rozvoje obchodu s lidmi ............................................................................ 30 5.1. Rostoucí poptávka ......................................................................................... 30 5.2. Špatná životní situace v zemi původu ............................................................ 30 5.3. Rasové předpoklady ...................................................................................... 32 6. Bezpečnostní aspekty........................................................................................... 33 6.1. Drogy ............................................................................................................. 34 6.2. Zbraně............................................................................................................ 35 6.3. Zdravotní aspekty........................................................................................... 36 7. Prevence .............................................................................................................. 38

7.1. První Národní strategie .................................................................................. 39 7.2. Druhá Národní strategie................................................................................. 39 7.3. Třetí Národní strategie ................................................................................... 40 7.4. Zaměření prevence pro nastávající období 2008 – 2011 ............................... 41 7.4.1. Vzdělávání dětí, mládeže a škola jakožto nejbližší okolí jedince............. 41 7.4.2. Vzdělávání relevantních profesních skupin ............................................. 42 7.4.3. Spolupráce a preventivní působení zaměřené na zdrojové země ........... 43 7.4.4. Zaměření pozornosti obecních úřadů na využívání volného času dětí vyžadujících zvýšenou pozornost...................................................................... 43 7.5. Aktuální problémy k dořešení......................................................................... 44 7.6. Shrnutí kapitoly .............................................................................................. 45 8. Pomoc obětem ..................................................................................................... 46 8.1. Program podpory a ochrany obětí obchodu s lidmi ........................................ 46 8.1.1. Podmínky přijetí do Programu: ................................................................ 46 8.1.2. Krizová intervence – „doba na rozmyšlenou“ .......................................... 47 8.1.3. Cíle Programu: ........................................................................................ 48 8.1.4. Poskytované služby................................................................................. 48 8.1.5. Úprava režimu pobytu cizince/cizinky na území ČR ................................ 48 8.1.6. Ukončení účasti v Programu: .................................................................. 49 8.1.7. Vyřazení oběti z Programu ...................................................................... 50 8.2. První zjištěné skutečnosti............................................................................... 50 8.3. Nevládní neziskové a mezivládní organizace ................................................ 52 8.3.1. Rozkoš bez rizika o.p.s. (R-R) ................................................................. 52 8.3.2. La Strada Česká republika o.p.s. (LaS)................................................... 53 8.3.3. Sdružení česká katolická charita (SČKCH) ............................................. 53 8.3.4. International Organization for Migration (IOM) ........................................ 54 9. Závěr .................................................................................................................... 56 10. Shrnutí ................................................................................................................ 59 10.1. Summary...................................................................................................... 60 10.2. Key words (in Czech and English) ............................................................... 60 11. Literatura a ostatní zdroje ................................................................................... 61 12. Přílohy ................................................................................................................ 65 12.1. Skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a, ve znění novely č. 537/2004 Sb........................................................................................... 65

12.2. Přehled sankcí jednotlivých pachatelů odsouzených podle § 246 ............... 66 12.3. Úmluva Rady Evropy o boji proti obchodu s lidmi ........................................ 67

1. Úvod

Přestože otrokářství bylo již poměrně dávno postaveno do ilegality, existuje po světě dodnes a v některých oborech a regionech světa zaznamenává dokonce rozvoj. To je bezesporu alarmující skutečnost. Evropa bohužel není výjimkou. Právě naopak. Na starém kontinentu obchod s novodobými otroky doslova vzkvétá. V dnešní Evropě existuje prodej žen k nucené prostituci, prodej žen za účelem nedobrovolných sňatků, prodej dětí, ať už pro otrockou práci, adopci či pro kriminální cíle, jako je obstarávání lidských orgánů. U mužů tomu není jinak. Jen snad s tím rozdílem, že jsou primárně užíváni na práce vyžadující fyzickou sílu. U všech skupin se samozřejmě otvírá možnost k nátlaku páchat trestnou činnost.

Obchod s lidmi, jejich vykořisťování jak za účelem sexuálním, tak tvrdé práce (často v nelidských podmínkách) se ze strany všeobecného veřejného mínění stává předmětem jednohlasného zavržení. Zejména oblast obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování je považována za amorální. (Nucená) prostituce je z pohledu veřejného mínění něco nemravného, ve většině případů propojeného s podsvětím a tedy i rizikovou oblastí pro všechny zúčastněné. Málokdo si však uvědomí, že je nejrizikovější právě pro ty, kteří mají v celé hierarchii nejnižší postavení – např. pro samotné prostitutky. Ty často bývají vnímány jako

primární

problém,

jako

samotné

pachatelky.

Tedy

bytosti

hlavně

odsouzeníhodné, nikoliv oběti. O tom, že většina z nich se stala obětmi organizovaného zločinu, se už obecně neuvažuje. Pokud společnost před prostitucí zavírá oči, odsouvá ji a zatracuje, je prostituce všeobecně považována za okrajovou záležitost. Jenže okrajovou záležitostí není, je prostorem, kde se střetává organizovaný zločin ve všech nejznámějších formách od obchodu s kradenými auty, nelegálním prodejem zbraní, až po drogovou scénu (mnohé prostitutky jsou drogově závislé). Okrajová není ani v tom, jak nebezpečně a hrozivě připomíná státu jeho pokrytectví. Je jen otázkou času, kdy ji stát bude muset přestat ignorovat1. Problém se přehlížením a morálním odsouzením neřeší. Je 1

Špondrová Pavla, Obchodování s lidmi, problematika nucené práce. Brno : Liga lidských práv, 2006. 88 s. Práva v souvislostech. ISBN 978-80-903473-2-8.

9

třeba si klást otázky, co je všeobecnou příčinou, co nynější oběti do stávající situace dostalo atd. , a hlavně poskytnout na ně kvalifikovanou a pravdivou odpověď, i když se jedná o velice kontroverzní téma. Téma nucené prostituce se pro tuto práci stane zásadním, jelikož 60 – 70 % všech obětí (bez ohledu na věk či pohlaví) obchodu s lidmi směřuje do sex-byznysu.2 Na druhou stranu se nedá tvrdit, že obchod s lidmi je automaticky spojen jen s prostitucí. Dělníci ze zemí východní Evropy, šičky v ilegálních dílnách a všech možných provozech od výroby textilu až po výrobu drog pracující dvanáct a více hodin denně za minimální nebo žádnou mzdu tvoří také velice specifickou kategorii. Principiálně jsou ve stejné situaci jako skupina předchozí, mají na výběr pouze mezi bezpodmínečnou poslušností nebo těžkými problémy či fyzickou likvidací ze strany mafií, jež mají distribuci „pracovní síly“ do západní Evropy v režii.

2

Odhad z konference OSCE ve Vídni (2005) říká, že cca 30 % obětí je obchodovaných do odvětví jiných, než je sex-byznys.

10

2. Metodologie Cílem této práce je identifikovat a vyhodnotit situaci, stejně tak jako přispět k větší informovanosti o oblasti obchodu s lidmi za účelem nucené práce v České republice, především za účelem sexuálního vykořisťování.

Na základě informací získaných v terénu a studiem literatury se pokouším ve výstupu o celkovou vyváženou informaci z oblasti „human trafficking“ a to jak cizinců do ČR, tak Čechů do jiných zemí, hlavně na Západ, která by měla svou hodnotou pomoci zájemcům o tuto problematiku a přispět k lepší ochraně práv pracujících migrantů. Metodologie řešení této práce musí respektovat specifické potřeby výzkumu v oblasti obchodu s lidmi za účelem nucené práce. Ten je právem zasvěcenými považován za problematický. Jde totiž o jev, jehož výzkum (zejména sběr použitelných informací) významně komplikuje prostředí ilegality, kde se naprostá většina této problematiky odehrává. Velká část informací je soustředěna na ÚOOZ a označena stupněm „důvěrné“ nebo dokonce „tajné“. V žádném případě mi tyto informace nemohly být zpřístupněny. S tímto úzce souvisí získávání informací přímo od obětí. Tam narážíme na stejnou bariéru v rovině osobní i právní – protože jejich „odhalení“ by vedlo k výraznému zhoršení jejich životní situace. Citace opět není možná. Sběr dat v této oblasti komplikuje i složitý sociální a ekonomický kontext, ve kterém se poptávka po novodobých otrocích, popř. po levném zboží či službách vyskytuje. Při srovnání statistik různých – třeba i sousedních – států zjišťujeme takové rozdíly, že jsou pro tuto práci v podstatě nepoužitelné. Všechny tyto skutečnosti znesnadňují získání a kompletaci dostatku relevantních kvantitativních dat, proto se spíše zaměřím na porozumění podstatě těchto jevů.

11

3. Základní definice První mezinárodně všeobecně uznávaná definice obchodování s lidmi je obsažena v čl. 3 Protokolu OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, který je součástí mezinárodní Úmluvy o nadnárodním organizovaném zločinu (Protocol to Prevent, Suppress and Punish Trafficking in Person, Especially Woman and Children, supplementing the United Nations Convention against Transnational Organized Crime A/55/383). Článek 3 3 Vymezení pojmů (a) Obchodováním s lidmi se rozumí najímání, doprava, transfery, ukrývání nebo přijímání osob pod hrozbou nebo za použití síly nebo jiných forem nátlaku, únosem, lstí, podvodem, zneužitím pravomoci nebo situace bezbrannosti nebo za použití poskytnutí nebo získání peněz nebo prospěchu k získání souhlasu pro ovládání osoby jinou osobou, za účelem vykořisťování. Vykořisťování zahrnuje minimálně vykořisťování prostitucí jiných nebo jinými formami sexuálního vykořisťování, nucenou prací nebo službami, otroctvím nebo praktikami podobnými otroctví, nevolnictví nebo odstraňování orgánů.

(b) Souhlas oběti obchodování s lidmi k úmyslnému vykořisťování, uvedenému v odstavci (a) tohoto článku, bude neúčinný tam, kde byl použit některý z prostředků uvedených v odstavci (a); (c) Najímání, doprava, transfery, ukrývání nebo přijímání dítěte pro účely vykořisťování bude považováno za „obchodování s lidmi„ i v případě, že nebude zahrnovat žádný z prostředků uvedených v odstavci (a); (d) „Dítětem„ se rozumí jakákoliv osoba mladší osmnácti let.

3

Úmluva o nadnárodním organizovaném zločinu [online]. červenec 2001. 2005, [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: .

12

3.1. Významné mezinárodní dokumenty z historie až do současnosti 4

Mezinárodní úmluva o potlačení obchodu s děvčaty z 18. 5. 1904 První úmluva, která usiluje o potlačení obchodu se ženami a děvčaty. Upravuje však jen policejní zabezpečovací opatření proti tomuto obchodu. Úmluvou byla zároveň učiněna opatření, aby ženy mohly býti dopraveny zpět do vlasti, když o to žádají ony nebo jejich příbuzní.

Mezinárodní úmluva o potlačení obchodu s děvčaty ze 4. 5.1910 Jde již o skutečnou mezinárodní úmluvu tohoto druhu, byť její ustanovení jsou pouze rámcová. Jejím účelem je usnadnit stíhání mezinárodního obchodu se ženami, poněvadž tuto skutkovou podstatu činu tvoří celá řada jednání, jež se odehrají v nejrůznějších státech.

Mezinárodni úmluva o potírání obchodu s ženami a dětmi ze 30. 9. 1921 Po 1. světové válce byla utvořena Společnost národů. Radě Společnosti národů připadl dozor nad stíháním obchodu se ženami, k tomu byla jmenována zvláštní komise. Dosavadní zkušenosti ukázaly celou řadu nedostatků a potřebu revize předchozích smluv čelících obchodu se ženami. Novinkou je, že objektem může být nejen žena, ale i dítě obojího pohlaví. Významná jsou i ustanovení úmluvy, podle nichž je trestný i pokus a přípravné jednání směřující ke spáchání trestných činů uvedených v ČI. 1 a 2 úmluvy z roku 1910.

Mezinárodni úmluva o potírání obchodu se zletilými ženami z 11.10. 1933 Jedná se o doplnění předchozích smluv z let 1904, 1910, 1921 o potíraní obchodu se ženami a dětmi. V republice Československé byla úmluva vyhlášena pod č. 32/1936 Sb.

4

NEČADA, Václav. Obchodování s lidmi. In Trestní právo : ročník X. 1. vyd. [s.l.] : LexisNexis CZ s.r.o., 2005. s. 4-11. ISSN 1211-2860., převzaty názvy dokumentů, text upraven.

13

Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využíváni prostituce druhých osob ze dne 2.12.1949 Úmluva sjednocuje nejdůležitější předpisy dřívějších konvenci, ke kterým Československo přistoupilo již před druhou světovou válkou. Za její podklad byl vzat návrh vypracovaný Společností národů v roce 1937. Československo k úmluvě přistoupilo dne 14. 3. 1958, ale úmluva nebyla publikována ve Sbírce zákonů. Nabytím platnosti úmluvy mezi stranami přestaly platit předchozí mezinárodní úmluvy z let 1904, 1910, 1921 a 1933. Česká republika je smlouvou vázána jako nástupnický stát. Tento dokument ukládá všem smluvním stranám zejména stíhat a trestat osoby, které provozují nebo podporují obchod s lidskými bytostmi za účelem prostituce.

Úmluva o právech dítěte přijata v New Yorku dne 20. 11. 1989 v platnost vstoupila dnem 2. 9. 1990 Pro naši republiku vstoupila v platnost dnem. 6. 2. 1991. Je publikována pod č. 104/1991 Sb. Reaguje na potřebu zvýšené ochrany dětí a je jedním ze specializovaných instrumentů pro mezinárodní ochranu lidských práv, přijatých v rámci OSN v roce 1989. Článek 1 úmluvy stanoví, dítětem se rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Podle Článku 35 státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodeji a obchodování s nimi za jakýmkoliv účelem a v jakékoliv podobě.

Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestáni obchodování s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, kterým se doplňuje Úmluva OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu Text úmluvy byl po projednání Valným shromážděním OSN podepsán v Palermu v prosinci roku 2000. Česká republika se k němu připojila dne 10. prosince 2002. Uvedené dokumenty v této oblasti představují rozhodující krok. Účel protokolu definuje jeho Článek 2 takto: a)

prevence a boj s obchodováním s lidmi se zvláštním zřetelem na ženy a dětí,

14

b) ochrana a pomoc obětem takového obchodování, s plným ohledem na jejich lidská práva, c)

zahájení spolupráce mezi členskými státy za účelem dosažení těchto cílů.

Článek 3, v němž je definován pojem „obchodování s lidmi", je citován výše: viz. Článek 3, Vymezení pojmů

Rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie z 19. 7. 2002 o potírání obchodování s lidmi (2002/269/JVV) Odkazuje na Protokol OSN o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zvláště se ženami a dětmi, kterým se doplňuje Úmluva OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu z prosince 2000 a zdůrazňuje, že protokol OSN představuje rozhodující krok k mezinárodní spolupráci v této oblasti. Dále konstatuje, že obchodováni s lidmi je spojeno se závažným porušováním základních lidských práv a lidské důstojnosti a zahrnuje takové kruté praktiky, jako jsou zneužíváni a podvádění bezbranných osob, používáni násilí, pohrůžek, otroctví či praktik podobných otroctví a nevolnictví, využívání jiných osob k prostituci nebo jiným formám pohlavního zneužívání, včetně zneužívání v pornografii. Děti jsou bezbrannější a hrozí tedy u nich větši nebezpečí, že se stanou oběťmi obchodu. Rámcové rozhodnuti ukládá, aby každý členský stát Evropské unie přijal nezbytná opatřeni k zajištění trestnosti těchto činů.

3.2. Současný stav trestně-právní úpravy obchodování s lidmi v České republice Dnem 1. května 2004 se Česká republika stala členem Evropské unie. S tímto je spjata i poslední novela trestního zákona C. 537/2004 Sb. ze dne 24. září 2004, která nabyla účinnosti dnem 22. října 2004. Novela zrušila stávající ustanovení § 246 (obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku) a nahradila ho novým ustanovením § 232a nadepsaným „Obchodování s lidmi". Skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a, ve znění novely č. 537/2004 Sb., je k dispozici v příloze.

15

Stručně řečeno, trestný čin obchodu s lidmi musí vykazovat následující znaky:5 1) transport (zjednání, najímání, přepravování, přechovávání), 2) donucení (použití násilí, vyhrožování, lsti, podvodu, zneužití tísně, omylu nebo závislosti), 3) vykořisťování (sexuální nebo pracovní vykořisťování, sňatek, žebrání apod.).

Z citovaného znění skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a trestního zákona vyplývá, že tato rozlišuje obchodování s osobami mladšími osmnácti let (dětmi) a obchodování s osobami staršími osmnácti let, u nichž se trestní postih váže právě na použití násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti. Nové znění není formulováno zcela obecně, proto se vztahuje i na vnitrostátní obchodování s lidmi. Nová skutková podstata nepostihuje pouze obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku, jako tomu bylo dosud, ale také obchodování s cílem užití lidí k otroctví, nevolnictví, k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování.6

5

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY, Odbor bezpečnostní politiky. Obchodování s lidmi : Manuál pro policii ČR. Praha : [s.n.], 2006. 17 s. Citováno dne: 5. 1. 2008. Dostupný z WWW: .

6

Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. 2008 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: .

16

4. Popis stávající situace obchodu s lidmi Obchod s lidmi představuje velice rychle a dynamicky se rozvíjející odvětví. Navzdory tomu, že se nejedná o nový problém, proti němuž by nebyl lék, nabyl v posledních letech nových dimenzí.

4.1. Důležité okamžiky ve vývoji obchodu s lidmi z pohledu ČR Za velice důležité okamžiky ve vývoji této formy organizovaného zločinu bychom mohli označit rok 1989 a pád „železné opony“. V důsledku otevření hranic obchodování s lidmi v tomto regionu zaznamenalo skutečný rozkvět. V tuto dobu byla Československá federativní republika pouze zemí tranzitní, kde významnou roli hrála vysoká poptávka po „levných“ prostitutkách především ze zemí bývalého Sovětského svazu: Ruska, Ukrajiny, Běloruska. A také Bulharska atd.7 Ovšem už jen o pár let později začíná mít (teď už Česká republika) předpoklady, aby se ze země (již zdrojové) a tranzitní stala i zemí cílovou. Tohoto definitivně dosáhla svým vstupem do Evropské unie v květnu 2004, to představuje další velice významnou změnu. V kontextu organizovaného zločinu to nebyl přerod ze dne na den, ale postupná transformace trhu velmi flexibilně reagující na nové, měnící se podmínky. Jako prozatím poslední okamžik si dovolím označit vstup České republiky do tzv. Schengenského prostoru dne 21. prosince 2007 – tedy koncem minulého roku. Navzdory tomu, že se Schengenský prostor nerovná prostoru Evropské unie (třeba Irsko a Velká Británie, ačkoliv jsou členy EU, se k tomuto projektu nepřipojily), představuje tato skutečnost do jisté míry zjednodušení podmínek pro ilegální přepravu a pohyb osob, a tedy v praxi rozšíření pole působnosti pro jednotlivé organizované skupiny. V současné době, tedy v čase, kdy je Česká republika nejen zemí zdrojovou a tranzitní, ale i zemí cílovou, se na trhu Evropské unie zvýšil podíl středoevropských prostitutek pocházejících především z České republiky, Polska, Maďarska a Slovenska.8

7, 8

CEJP, M., et al. Organizovaný zločin v České republice III.. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 158 s. Dostupný z WWW: <www.ok.cz/iksp/docs/301.pdf>. ISBN 80-7338-027-7.

17

4.2. Problémy statistického pohledu a přibližná čísla Zasadit tuto problematiku do konkrétních nebo alespoň rámcových čísel již z podstaty věci lze velice těžko. Odhady se značně liší. Je to způsobeno mj. nejednotností metodologií a statistického sledování.9 Mezinárodní odhady také zahrnují pouze přeshraniční obchod s lidmi a netýkají se vnitrostátního obchodování. Velkou měrou k tomu přispívá latence a komplikovanost tohoto problému. Jedno mají ale všechny odhady společné – ať je hodnota odhadu jakákoliv, vždy se jedná o alarmující číslo.

Různé mezinárodní organizace jako třeba Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), Ministerstvo zahraničních věcí USA nebo Europol uvádějí, že ročně je celosvětově obchodováno 700 tisíc až 2 miliony (2,45 podle La Strada) osob. Z toho 300 – 500 tisíc lidí v rámci Evropy. Dle stejných odhadů se celosvětový roční příjem z obchodování s lidmi pohybuje v rozmezí 8,5 až 12 miliard EUR10.

Podle studie Mezinárodní organizace práce IOL je na celém světě 12,3 milionu osob obětí nucené práce, přičemž z tohoto počtu je 2,4 milionu osob zároveň obětí obchodování s lidmi za tímto účelem.11 Roční zisky pachatelů jsou pak odhadovány na 44,3 miliard USD12. Odborníci odhadují, že přibližně 75 % žen v českých nevěstincích je v místě zadržováno nedobrovolně a 90 % je k prostituci různými prostředky donuceno13. 9

I u nás existuje nejednotnost statistického zaznamenávání této problematiky, to komplikuje jakékoliv kvantitativní vyjádření. Např. policie ve svých statistikách udává všechny registrované trestné činy i s pachatelem neznámým za jednotku času (rok). Oproti tomu soudy ve svých statistikách mají jen uzavřené případy za jednotku času. Uvážíme-li jednak, že procento objasnění/vyřešení případů není 100%, že se proces snadno protáhne až do dalšího roku, do jehož statistiky bude zapsán, je zřejmé, že orientace v tomto je složitá.

10

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2005 – 2007) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

11

INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION (ILO), et al. Decent Work Indicators : Towards better Statistics on Forced Labour and Human Trafficking [online]. 1996-2008 [cit. 2008-01-05]. Anglický. Dostupný z WWW: .

12

BELSER, Patrick. Forced Labour and Human Trafficking: Estimating the Profits : Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work [online]. International Labour Organization, 2008 , March 2005 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: .

13

UHEREK, Zdeněk, et al. Žadatelky o azyl a obchod s lidmi : Výzkumná zpráva pro úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, oddělení pro Českou republiku [online]. Praha : Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2001-2007 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: <www.unhcr.cz/dokumenty/vyzkum_02.pdf>.

18

La Strada uvádí, že v Evropě nákupní cena ženy činí 1250 – 1500 EURO a cena služeb poskytovaných klientům se pohybuje kolem 250 – 300 EURO za hodinu14. Přestože uvedená čísla jsou pouze odhady, je z nich zřejmé, že se jedná o velice prosperující, rozsáhlé a dobře organizované struktury, jejichž existence je mimo jiné založena na bezmocnosti obětí (nelegální pobyt v cizí zemi, výhrůžky nebo verbální či fyzické týrání.

4.3. Bilance zjištěných trestných činů obchodování s lidmi dle § 232a, dříve § 246 Navzdory vysoké latenci obchodu s lidmi nejen na území České republiky uvádím pro ilustraci několik tabulek. Z dat se nedá objektivně usuzovat na vývoj obchodu s lidmi na našem území, ale je z nich vidět, jak se Policii ČR daří tuto závažnou trestnou činnost odhalovat a vyšetřovat.

Tabulka 1 Počty PČR zjištěných trestných činů obchodování s lidmi (dle § 232a, dříve § 246 TZ) Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zjištěno trestných 34 23 13 27 15 10 13 16 16 10 činů Objasněno trestných 34 22 13 25 10 9 12 11 13 9 činů Počty vyšetřovaných 49 38 21 26 12 19 30 18 11 18 osob Pozn. : údaje pro rok 2007 jsou k 30. 9. 2007

14

Zpráva o obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v České republice [online]. 2008 [cit. 200801-05]. Dostupný z WWW: .

19

Tabulka 2 Počty PČR registrovaných obětí obchodování s lidmi (dle § 232a, dříve § 246 TZ) Rok 2003 2004 2005 2006 2007 Ženy 2 3 10 7 5 Muži 1 0 0 2 1 Skupiny 8 10 6 9 4 Počet osob ve skupinách 50 69 27 63 23 Celkem 53 72 43 72 29 Pozn. : údaje pro rok 2007 jsou k 30. 9. 2007

Tabulka 3 Počty pravomocně odsouzených osob a uložených trestů za obchodování s lidmi (dle § 232a, dříve § 246 TZ) Rok 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Počet 5 25 16 15 20 5 12 20 2 4 odsouzených osob K nepodmíněnému 3 17 6 7 5 1 3 8 0 3 trestu K podmíněnému 2 8 10 8 15 4 9 12 2 1 trestu Pozn. : údaje pro rok 2007 jsou k 30. 9. 2007

15

4.3.1. Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Tento specializovaný útvar Policie ČR se mimo jiné zabývá soustřeďováním poznatků z činnosti obchodování s lidmi, jejich prověřováním, rozpracováním, odhalováním pachatelů a s tím souvisejícím prováděním úkonů v trestním řízení. V jeho kompetenci je také ochrana oběti i jejích rodinných příslušníků v zemi původu. ÚOOZ intenzivně spolupracuje se zahraničními kolegy (Německo, Rakousko, Dánsko, Holandsko, Francie, Velká Británie, Itálie, Švýcarsko, Slovensko, Polsko). Svou činnost dokládá mnoha úspěchy na poli boje s organizovaným zločinem, jako je obchodování s lidmi či nucená práce. Z aktivit a úspěšnosti ÚOOZ je zřejmá jeho nezastupitelná pozice v systému odhalování a potírání organizovaného zločinu.

15

Zdroj tabulek: Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2008 – 2011) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

20

4.4. Charakteristika obětí16 I když většinu obětí tvoří mladé dívky a ženy nucené k prostituci, je třeba si uvědomit, že podíl na obětech obchodování s lidmi a s tím mnohdy spojené nucené práce mají i muži (viz. výše Tabulka 2), ti zastávají práce zejména v různých odvětvích stavebnictví.

Navzdory různým zemím původu, vykazují oběti tyto společné znaky: •

oběť pracuje nebo je někde držena proti své vůli,

•

často nemluví jazykem země, kde se momentálně nachází,

•

oběť dostala nepravdivou informaci o cestě, životních podmínkách, charakteru práce a zacházení s ní,

•

oběť nemá kontrolu nad vlastním výdělkem, velkou část odevzdává svému zaměstnavateli a denně musí odpracovat pod pohrůžkou fyzického násilí určitou minimální částku,

•

je fyzicky trestána, odmítne-li pracovat/poslouchat,

•

oběti je odpírána strava, lékařské ošetření, popř. antikoncepce,

•

oběť je často (zejm. v oblasti prostituce) nucena k užívání drog nebo naopak jsou jí odpírány,

•

byly jí odebrány veškeré osobní dokumenty, popř. neví, odkud má ty stávající,

•

bojí se navázat kontakt a mluvit o své situaci, je-li přítomen její zaměstnavatel,

•

oběti je systematicky vyhrožováno fyzickým násilím na příbuzných v zemi původu,

•

bojí se požádat o pomoc, jelikož trýznitel oběti často namluví, že má u policie známé,

•

oběti jsou udržovány ve stavu permanentního strachu o vlastní život,

•

jsou také často prodávány a přesouvány z místa na místo, aby si nemohly vytvořit vazby s okolím.

Oběti jsou zpravidla ubytovány pohromadě. V jedné budově, místnosti, ubytovně se zamřížovanými okny, kde jsou pod neustálým dozorem, často ještě za pomoci

16

Zpracováno na základě informací z důvěrného zdroje a Manuálu pro policii ČR: Obchodování s lidmi Dostupný z: http://www.mvcr.cz/rs_atlantic/data/files/manual-obchod-lidi.pdf

21

kamerového systému. Není tedy možné v rámci vlastní bezpečnosti zahajovat hovory s ostatními. Do zaměstnání, pokud se toto nenachází přímo v místě ubytování oběti, jsou dopravovány soukromým vozidlem, většinou s ozbrojeným strážcem. Z místa pobytu smí vycházet jen za doprovodu osob, které je hlídají a dbají, aby oběti nenavazovaly kontakty s lidmi „venku“ a nepůsobily na pohled nápadně.

Přesto oběť vykazuje jisté typické znaky chování: •

nepřiměřená loajalita vůči „partnerovi“, „příteli“, „příbuznému“ – jak kuplíři či obchodníci nejčastěji vystupují,

•

oběť neprojevuje vlastní vůli,

•

dohled nad osobou oběti např. při lékařském vyšetření – obchodník či kuplíř vystupuje jako tlumočník.

V rámci projektu OSN byl také Institutem pro kriminologii a sociální prevenci17 zpracován dotazník na vzorku 10 žen, dle něhož byla vytvořena následující tabulka:

Dotazník Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Respondentka

Země původu

1

Ukrajina

37

nezaměstnaná

nezaměstnaná

2

Ukrajina

23

učitelka

nezaměstnaná

3

Česká republika

21

prostituce

mateřská dovolená

4

Vietnam

26

dělnice

nezaměstnaná

5

Slovensko

24

nezaměstnaná

mateřská dovolená

6

Česká republika

23

mateřská dovolená

nezaměstnaná

7

Bělorusko

28

nezaměstnaná

nezaměstnaná

8

Ukrajina

27

dělnice

nezaměstnaná

9

Česká republika

28

nezaměstnaná

nezaměstnaná

10

Slovensko

20

nezaměstnaná

nezaměstnaná

17

Věk Původní zaměstnání Současné zaměstnání

Tabulka a následující citace: TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana, et al. Obchodování se ženami z pohledu České republiky. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 158 s. ISBN 80-7338-030-7.

22

Z tabulky vyplývá, že oběťmi obchodování se ženami se stávají zejména mladé ženy, které (jak vypověděly) si chtějí zajistit lepší životní podmínky, najít dobrou práci a popř. založit rodinu v zahraničí. Všechny dotázané ženy očekávaly práci jako číšnice, kuchařky, tanečnice, barmanky, dělnice, servírky… Na otázku, zda byly uneseny, odpověděly, že vycestovaly dobrovolně, ale sedm z nich uvádí, že při tom byly oklamány. Osm z deseti žen v dotazníku vypovědělo, že se stalo obětmi zločinného obchodu.

4.5. Směr obchodu Co se směru migrace týče, je jasně patrný trend migrace z východu na západ. Ženy z České republiky jsou obchodovány dále na západ – převážně do Německa, Belgie a Nizozemska. Ženy ze Slovenska jsou obchodovány nejdříve do České republiky a pak popř. dále na západ. Ženy z východní Evropy jsou obchodovány do České republiky – pro ně je ve většině případů zemí cílovou. 4.6. Doklady18 Ženy z České republiky a Slovenska vycestují zpravidla na pas – na rozdíl od žen z východní Evropy a Asie nepotřebují víza. Ženy z východní Evropy a Asie si popř. musí doklady obstarat. Vesměs tvrdí, že jejich doklady jsou pravé. Při svém výzkumu jsem zjistil, že vyloženě nelegální doklady použila žena z Vietnamu, zaplatila za ně 6000 USD, a žena z Běloruska, které byl vystaven litevský pas za 300 EUR. Dělnice z Ukrajiny zaplatila za pracovní vízum 4000 Kč.

4.7. Zaměňování pojmů „obchod s lidmi“ a „ilegální migrace“ Při práci na svém výzkumu jsem se několikrát setkal se zaměňováním pojmů „obchod s lidmi“ a „ilegální migrace“. Je zřejmé, že tyto jevy mají některé společné

18

Tabulka a následující citace: TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana, et al. Obchodování se ženami z pohledu České republiky. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 158 s. ISBN 80-7338-030-7.

23

znaky – nelegální přechod státních hranic, pobyt v jiném státě bez platného víza či práce na území jiného státu bez povolení atd. To, domnívám se, je právě důvodem častého zaměňování těchto dvou pojmů. Tyto pojmy je třeba od sebe odlišit. Například: při ilegální migraci, resp. při nedovoleném přechodu státní hranice končí vztah převaděč – klient po překročení hranice. A to i případě, kdy klient má vybranou takovou zemi, k jejímuž dosažení je třeba překročit více státních hranic – organizované skupiny převaděčů si totiž díky dobré znalosti konkrétního místního prostředí klienta předávají. Ovšem v případě obchodu s lidmi tento vztah začíná mnohem dříve, v okamžiku tzv. „náboru“ (viz později) často v domovské zemi oběti, kde spolu pachatel a obět uzavřou smluvní vztah (v naprosté většině jen ústní formou) o zprostředkování práce v cizině. Překročení hranic je jen jakousi součástí širokého sledu událostí a je spíše jen začátkem zneužívání a ubližování oběti. Tento vztah končí také daleko později, zpravidla prodáním oběti v cizině poté, co si službu takříkajíc odpracuje. Čili: Obchod s lidmi vytváří řetězec, jehož součástí jsou nábor, přeprava, koupě, prodej, poskytnutí ubytování nebo převzetí dané osoby.19

Ilegální migrace může tedy za jistých okolností být jakousi částí či součástí systému obchodování s lidmi. Mnohdy to může být způsobeno neschopností splatit náklady spojené se službami převaděčů a následným dluhovým otroctvím atd. Ale v principu není možné tyto dva pojmy zaměňovat.

4.8. Migrační historie občanů Ukrajiny a Vietnamu Velice významným prvkem je také tzv. „migrační historie“. Tu můžeme nejlépe pozorovat u občanů Ukrajiny nebo Vietnamu. Tito tvoří nejvýznamnější část objemu migrace do České republiky a přes její území. Migrační historie tvoří klíčový předpoklad pro objem příchozích migrantů. Existují totiž osoby, které s prací v zahraničí v konkrétní zemi již mají zkušenosti z minula a jsou také schopny poprvé

19

UHEREK, Zdeněk, et al. Žadatelky o azyl a obchod s lidmi : Výzkumná zpráva pro úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, oddělení pro Českou republiku [online]. Praha : Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2001-2007 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: <www.unhcr.cz/dokumenty/vyzkum_02.pdf>.

24

migrujícím osobám poskytnout cenné informace přímo z prostředí trhu práce dané země nebo přímo předat kontakt na zprostředkovatele. 4.8.1. Občané Ukrajiny Migrace za prací je zejména na západní Ukrajině u lidí v produktivním věku běžnou věcí. S příjezdem zbytku rodiny do země, kde osoba pracuje, se v drtivé většině případů nepočítá, jelikož vzdálenost není tak veliká jako v případě Vietnamu, a tak je možné se domů vracet mnohem častěji, protože nižší jsou i náklady na cestu. Nelegální pracovní síla z Ukrajiny má v České republice bohatou historii. Ukrajinci jsou zaměstnáváni v rámci šedé ekonomiky zejména v oblastech, o které není ze strany občanů České republiky zájem pro jejich špatné finanční ohodnocení. Jelikož není zájem a místa jsou volná, vzniká ze strany zaměstnavatelů poptávka, na kterou tito reflektují20. Tak se vyvinuly dnešní široké skupiny zprostředkovatelů všech typů a úrovní působící ve více či méně formalizovaných útvarech s danou strukturou a hierarchií. Ukrajinci přijíždí „vybavení“ telefonním číslem nebo adresou ubytovny, kde dojde ke kontaktu s osobou nabízející práci. Zprostředkování se děje samozřejmě za úplatu. Jedná se o částku cca 1000 EUR za zprostředkování všech formalit. Z některých skupin se již vyvinuly oficiální zprostředkovatelské agentury, které formální cestou zajistí zprostředkování a přepravu. Cena v tomto případě je cca 500 USD za vyřízení víza, pracovního povolení a uzavření pracovní smlouvy – agentura nenese žádnou zodpovědnost za nedodržení pracovních podmínek zaměstnavatelem. (z výzkumu La Strada)

4.8.2 Občané Vietnamu U občanů Vietnamu je situace složitější. Vietnamci sem přicházejí za prací mnohdy kvůli existenčnímu ohrožení své rodiny ve Vietnamu (např. pozbyli „politické důvěryhodnosti“). Tam také posílají část své mzdy (tzv. remitence), z ní je rodina živa, dokud se nenašetří peníze na přesun do České republiky. Jelikož Vietnamci mají velice silné rodinné vazby, počítá se po „uchycení se“ vyslaného jedince s příjezdem zbytku rodiny. Těchto skutečností jsou si obchodníci s lidmi velice dobře 20

DRBOHLAV, Dušan. Mezinárodní migrace obyvatelstva – pohyb i pobyt [online]. Praha : Multikulturní centrum Praha, 2005 [cit. 2008-01-07]. Dostupný z WWW: .

25

vědomi a jsou jimi často zneužívány k vydírání a k vynucování poslušnosti oběti (následný

příjezd

zbytku

rodiny

tak

přímo

může

vést

k jejich

zneužití

v organizovaném zločinu). Logicky zde hraje velkou roli i vzdálenost. Cena přepravy tak tvoří nemalou část nákladů. Z důvěrného zdroje jsem se dozvěděl, že vyřízení všech formalit oficiální cestou k legálnímu pobytu a legální práci v České republice, získání pracovního víza a živnostenského listu atd. přijde občana Vietnamu na cca 120 000 Kč (po přepočtu na USD při kurzu 16 CZK / 1 USD se jedná o částku 7500 USD). Je zřejmé, že pro člověka, který se rozhoduje pro práci v zahraničí kvůli neutěšené životní situace a nedostatku peněz, je tato částka neúnosná.

Pro tohoto člověka se tedy rýsují v zásadě dvě cesty. a) Ta lepší možnost – na cestu se mu složí několik osob v domovské zemi, zpravidla to bývají příbuzní, kterým potom svůj dluh splácí. Ovšem ani zde nemá vyhráno, jelikož není jisté, že se mu podaří uchytit na trhu práce v České republice. Prozatím se ale ilegalitě vyhnul. b) Pokud ale nemá možnost tuto sumu peněz sehnat, nezbývá mu jiná varianta než oslovit „zprostředkovatele“. Ten mu vyřídí půjčku zpravidla mezi zprostředkovateli nebo zaměstnavateli, jež jsou téměř bez výjimky také vietnamské národnosti. U těch si pak musí svůj dluh odpracovat, to vede k zadržování mzdy a nebo uvrhnutí přímo do situace tzv. „dlužního otroctví“. Co se přepravy z Vietnamu do České republiky týče, používá se zdlouhavější pozemní cesta přes Rusko za využití služeb převaděčů nebo rychlejší letecká, ta je zajištěna přímo osobami z Vietnamu.

Další věcí, již bez zřetele původu osoby, o níž je třeba se zmínit, je fakt, že pokud do země přicestují na turistické vízum, které časem vyprší, začnou se snažit o legalizaci svého pobytu zde. To se samozřejmě musí zaplatit a to je vzhledem k vysokým částkám opět dalším možným počátkem problémů s dluhy či situace nucené práce. Pro legalizaci pobytu se využívá zejména žádostí o azyl, fiktivních sňatků, adopcí českých dětí nebo falešných prohlášení o otcovství. V tomto existují mezi Vietnamci a romskou komunitou v České republice silné vazby (pozn. informace z vlastní činnosti La Strada ČR) 26

4.9. Nábor V první fázi nemusíme rozlišovat, zda jde o získávání lidí za jiným účelem, než za účelem prostituce nebo právě za ním. Na počátku je zájem o práci v zahraničí při vidině vysokých (na poměry v domovské zemi) výdělků v cizině a zlepšení finanční a sociální situace oběti a její rodiny. Budoucím obětem zpravidla bývá slibováno finanční zajištění, vyřízení víz a pracovních povolení, ubytování atd. Jedná se vlastně o první kontakt s takzvanými „zprostředkovateli“, jejichž představitelé jsou velice rozliční nebo se vzájemně prolínají. Existuje mezi nimi rozdíl v rozsahu a kvalitě poskytovaných služeb, a tedy i jakási hierarchie.

4.9.1. Typologie zprostředkovatelů21 a) Zprostředkovatel – jednotlivec či skupina v zemi původu Jsou na nejnižší příčce hierarchie. Vyhledávají sami zájemce o práci v ulicích, popř. ve frontách před ambasádami a tipují jedince, u kterých je zřejmé, že vízum legální cestou jim nebude uděleno. Nabízejí tak zařízení administrativních záležitostí, jakou jsou např. víza. Popř. ještě kontakt na kamaráda v cílové zemi – který ale zpravidla neexistuje.

b) Zprostředkovatelská agentura v zemi původu Nepracují v „ulicích“, ale jsou už do jisté míry legálními organizacemi. Klientům nabízí hlavně legální vycestování ze země na turistické vízum. Pokud klient chce „něco víc“, projednají se v agentuře podrobnosti, uzavře se kontrakt a před odjezdem jsou předány potřebné dokumenty.

c) Zprostředkovatel - krajan se sociálním a kulturním kapitálem v Česku Patří sem občané cizích států, kteří již mají v zemi zkušenosti s prací, znají prostředí, kulturu a další lidi v cílové zemi. Většinou ještě mají kontakty na své dřívější zaměstnavatele a poskytují je dalším zájemcům o práci v domovské zemi. 21

Názvy jednotlivých zprostředkovatelů byly převzaty z: TOPINKA, D.. Výzkum obchodu s lidmi především za účelem nucené práce [online]. Havířov - Město : Intermundia o.p.s, 2003 , 2007 [cit. 2008-01-07]. Dostupný z WWW: .

27

d) Zprostředkovatelská etnická firma v Česku Etnické firmy jsou legálně založenými společnostmi, které vznikají a zanikají, aby na ně nebylo moc dlouho vidět. Oslovují je české firmy s poptávkou po pracovní síle. Jedná se o velice efektivní způsob, jak získat krajany k práci v cílové zemi – vesměs se jedná o nelegální pracovníky. Systém funguje tak, že např. česká firma osloví tuto zprostředkovatelskou etnickou firmu s požadavkem na určitý počet pracovníků na určitou dobu nebo úkol. Uzavřou spolu smlouvu se všemi detaily (práce 12 hod/den, 110 Kč hrubého/hod – aktuální data z mého města, pozn. autora.) a česká firma po provedení

práce

–

splnění

smlouvy

zaplatí

fakturou

práci

etnické

zprostředkovatelské firmě. Pak je už jen na ní, kolik ze mzdy pracovníkům zaplatí a jestli vůbec. Systém je nastaven tak, že si nikdo nestěžuje, jelikož podnikatel má provedenou práci za pakatel, zprostředkovatelská etnická firma v Česku vydělala a pracovníci/oběti jsou rádi také – že mohou poslat rodině alespoň část mzdy a že jsou všichni zdraví (důvěrné sdělení). Tento způsob se v poslední době velice rozšířil a produkuje velké daňové úniky.

e) Zprostředkovatel – kontaktér v Česku Tato kategorie je velice pestrá. Od velice „ochotných“ Čechů až po již dlouhodobě usedlé krajany, kteří zpravidla bez nákladů kontakt zprostředkují. I tak vzniká jakási forma závazku, jehož plnění může být v podstatě jakékoliv. Záleží na domluvě…

f ) Zprostředkovatel – tipař Další kategorie, se kterou jsem se osobně při svém výzkumu setkal. Jedná se o osoby, také na nejnižším stupni této hierarchie, mající nad sebou výše čí níže postavené mafiánské „bossy“. Tito lidé operují v azylových zařízeních a vyloženě vyhledávají jedince, kteří chtějí začít nový život. Zneužívají jejich upřímné snahy, a to vždy teatrálním způsobem, aby i zbytek osazenstva viděl, že se „pán“ rozhoduje, a vzbudil tak zájem i u ostatních. Po tom, co se ujistí o opravdovém zájmu budoucí oběti o nabízenou práci, nechá ji záměrně nějakou dobu čekat, aby pak celému osazenstvu ubytovny bylo sděleno, že tento muž/žena „vyhrál v loterii“.

28

Tipaře „dbající na image“ vesměs poznáte podle starého modelu auta některé luxusní značky, které k němu časem došlo z horních pozic hierarchie, ošoupané kožené bundy a pistole v podpažním pouzdře. V praxi jsem se setkal se zprostředkovateli typů c, d, e, f.

Taková docela i logická zajímavost z tohoto prostředí – zvláště u etnických zprostředkovatelských firem se velice dbá na chování a charakter osoby, která firmu reprezentuje. Pracovník musí vystupovat seriozně, být pracovitý, loajální a disciplinovaný! Neexistuje, aby nepracovali nebo se např. opili či dělali výtržnosti – byli by totiž velice rychle zpacifikováni samotnou mafií, která dbá na spokojenost podnikatelů/zákazníků a nenápadné vystupování jejích obětí. A občasné podlitiny, které jsem zahlédl na některých tvářích, svědčí o efektivitě užívaných metod. Výsledkem tohoto postupu je, že zaměstnavatelé jsou spokojení a ostatní vlastně ani neví, že v jejich okolí nějaká mafie operuje. A kde není žalobce, není ani soudce.

4.10. Transport V souvislosti s analyzovanou problematikou nutně vyvstává otázka, jak obchodníci s lidmi dokáží přemístit přes několikeré hranice takový objem lidí? Odpověď je asi největším paradoxem této práce. V okamžiku cesty „za lepším“ při překračování hranic tito lidé totiž ještě nevědí, že se stanou obětmi organizovaného zločinu. Jedou tedy buď oficiálně např. na turistické vízum nebo naplno spolupracují se svým doprovodem. Zde se také ukazuje další rys neuvěřitelné zákeřnosti, kterou se tato oblast „podnikání“ vyznačuje.

29

5. Příčiny rozvoje obchodu s lidmi Chudoba, vysoká nezaměstnanost, špatné životní podmínky, nedostatečné vzdělání a informovanost, špatný nebo spíše žádný přístup ke zdrojům, které by mohly vést ke zlepšení životních podmínek lidí žijících v politicky nestabilních a ekonomicky slabých zemích. Toto jsou asi nejčastější důvody, proč tito lidé souhlasí s pochybnou nabídkou práce v cizině. Z globálního hlediska je třeba ještě zmínit vesměs restriktivní migrační politiku, nerovnoprávnost pohlaví jak v zákonech, tak v praxi, feminizaci bídy, gender diskriminaci22 a diskriminaci rasovou.

5.1. Rostoucí poptávka Zcela jistě zásadním prvkem je také stále rostoucí poptávka po levné a hlavně nezdaněné pracovní síle zejména do výrobních odvětví průmyslu ve vyspělých zemích. Organizovaný zločin stále potřebuje přísun „čerstvých“ pracovnic hlavně do komerčního sexuálního odvětví, a tak hledá další a další zdroje, které uspokojí (zdá se) bezednou poptávku po levném sexu v zemích Evropské unie.23 Nedostatky sociálního systému a nastavení legislativy v jednotlivých zemích ruku v ruce napomáhají činnosti mezinárodních dobře organizovaných skupin, které lidský

artikl

dle

poptávky

dodávají

na

trh,

mnohdy

pod

hlavičkou

„zprostředkovatelských agentur“24.

5.2. Špatná životní situace v zemi původu Životní situace lidí v zemi jejich původu je velice důležitým – ne-li nejdůležitějším

–

aspektem

celé

této

problematiky.

Dostupnost

adekvátně

ohodnocených pracovních příležitostí v domovské zemi odpovídajících dosaženému stupni vzdělání či kvalifikaci nebo alespoň dostupnost pracovních míst je stěžejním bodem pro rozhodnutí hledat si práci v cizině. Proto je pro ně tak důležitá otázka existence stálých nebo dočasných pracovních příležitostí v jiných zemích. Pro 22

CEJP, M., et al. Organizovaný zločin v České republice III.. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 158 s. Dostupný z WWW: <www.ok.cz/iksp/docs/301.pdf>. ISBN 80-7338-027-7.

23

Obchod se ženami a nucená prostituce zůstává stále nejvýnosnějším artiklem porovnatelným snad jen s obchodem s drogami, který celosvětově zaujímá místo první, a ilegálním obchodem se zbraněmi na místě druhém (La Strada). Ovšem vzhledem k progresi obchodu se ženami můžeme začít spekulovat o tom, zda ilegální obchod se zbraněmi není již na místě třetím…

24

viz str. 27, Typologie zprostředkovatelů, bod b), d)

30

zlepšení své špatné životní situace jsou mnohdy ochotni podstoupit i riziko, že se stanou oběťmi organizovaného zločinu. Důležitou roli při hledání uplatnění hraje do jisté míry i již zmíněná kvalifikace, ta skýtá možnost širších možností výběru zaměstnání, tedy i vyšší pravděpodobnost, že si občan cizího státu např. v České republice najde zaměstnání legálním způsobem. A co více - nestane se obětí organizovaného zločinu. K tomuto je ale nutná jakási výchozí pozice, sociální a společenské zařazení, které lidem rozhled po těchto obzorech umožní. Z našeho pohledu by se tohle mohlo zdát samozřejmé – vyplývající již ze stupně vzdělání. Ale stačí, když proběhne válka. Zpřetrhá vazby, životy, vztahy. Najednou je všechno jinak.

Mnohdy těžká životní situace, nedostatek peněz (náhlá potřeba většího finančního příjmu, např. v případě ztráty zaměstnání partnera, nehody, úmrtí v rodině … a mnoha dalších nelehkých životních situací) a k tomu ještě žádné kontakty v zahraničí, které by bezesporu usnadnily hledání práce, vedou k tomu, že i člověk s vysokoškolským vzděláním, schopný profesionálních výkonů ve svém oboru, využije nabídek tzv. „zprostředkovatelů“ práce a vystaví se tak velkému riziku a nejisté budoucnosti. A to jen proto, aby čistě ze své starosti a zodpovědnosti pomohl sobě a svým blízkým, zabezpečil existenční minimum a později snad i něco více.

Sám jsem se při práci na jedné stavbě setkal s inženýrem ekonomie z Ukrajiny, který zde na různých místech již několik let prováděl pomocné práce, popř. obsluhoval míchačku. Byl zapleten právě do výše popisovaných mafiánských praktik, přitom již po pár větách bylo zřejmé, že se jedná o inteligentního člověka, schopného nahradit nejednu osobu na kterémkoliv úřadě. Bezvýchodná životní situace a jedno dobře míněné, leč špatné rozhodnutí ho dostalo do situace, kdy neměl možnost odejít. Stal se majetkem mafie stejně jako plno dalších lidí. Jakýkoliv pokus o odpor by nejspíše vedl k „nehodě“ na pracovišti. Nehledě na vděk, že alespoň zlomek jeho výplaty mafie posílá domů jeho rodině. Při naší krátké konverzaci zazněla z mé strany mimo jiné i slova „dobrovolnost“ a „svoboda“, a on mi na to řekl: „Pokud se proti tomu nepostavíš se samopalem v ruce, děláš to dobrovolně…“ Takto tedy vnímají lidé v tomto prostředí tyto dva pro nás běžné pojmy.

31

Ženy a děti tvoří velmi podstatnou část obchodu s lidmi a jsou vlastně tou nejzranitelnější skupinou vůbec. Z celosvětových přibližně 2,4 milionu obětí obchodu s lidmi tvořily 1,4 milionu ženy a děti.25

5.3. Rasové předpoklady Při širším pohledu na problematiku obchodování s lidmi si můžeme všimnout, že jistou roli zde hraje i rasa, přestože souvislost mezi ilegálním obchodem s lidmi a rasovou předpojatostí nemusí být na první pohled patrná. Vysoká komisařka OSN pro lidská práva Mary Robinsonová popsala stávající situaci takto: „Obchod s lidmi je ve své podstatě založen na diskriminaci. Jádrem ilegálního obchodu v rámci globálního sexuálního průmyslu je v podstatě to, že si muži z relativně prosperujících zemí platí sexuální služby žen a dívek - popřípadě mužů a chlapců - z chudších zemí. Nejedná se tedy pouze o otázku pracovních práv či otázku nerovného vývoje, ale především jde o základní lidská práva, neboť v zásadě jde o masivní a zhoubnou podobu diskriminace.“26 Jelikož naprostou většinu obětí obchodu s lidmi tvoří ženy, často ho zahrnujeme pod otázku rovnoprávnosti žen, a tudíž diskriminaci na základě pohlaví. Jen zřídka se bere ohled na rasový podtext obchodu s lidmi. Málo se diskutuje o tom, zda rasa či jiné diskriminační aspekty zvyšují pravděpodobnost, že určité ženy a dívky padnou za oběť obchodu s lidmi. Pokud se však soustředíme na to, které ženy jsou obchodem nejvíc ohroženy, neunikne nám souvislost mezi rizikem a rasovou příslušností a skutečností, že tyto ženy pocházejí z okraje společnosti. Kromě toho rasa a rasová diskriminace nepředstavuje jen rizikový faktor pro ilegální obchod, ale zřejmě i předurčuje, jak se s ženami bude v cílové zemi zacházet. Rasistická ideologie, diskriminace na základě rasových, etnických a pohlavních rozdílů navíc vytváří poptávku v daném regionu nebo cílové zemi, to pravděpodobně opět přispívá k obchodování s ženami a dívkami. (OSN, 2001)

25

INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION (ILO), et al. Decent Work Indicators : Towards better Statistics on Forced Labour and Human Trafficking [online]. 1996-2008 [cit. 2008-01-05]. Anglický. Dostupný z WWW: .

26

Rasové aspekty ilegálního obchodu s lidmi - především s ženami a dětmi [online]. 2001 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: .

32

6. Bezpečnostní aspekty

Obchodování

s lidmi

nepřináší

jen

nebezpečí

a

rizika

spojená

s vykořisťováním obětí, nucením k práci, vydírání atd., tedy s bezprostředním porušováním lidských práv. Problematika organizovaného zločinu je velice široká a zahrnuje mnohem rozsáhlejší souvislosti. I když se to na první pohled nemusí zdát, pole působnosti skupin organizovaného zločinu je ve většině případů rozšířeno do více oblastí trestné činnosti. Důvod je velice praktický a prostý. Je to snaha o maximalizaci zisku.

Organizovaný zločin je živý organismus, neustále se vyvíjí a stále hledá nové a nové možnosti a příležitosti, jak se zdokonalit a obohatit. (důvěrný zdroj) Organizovaný zločin se tak opravdu chová. Je velice flexibilní. Rychle se usazuje v příznivém prostředí, adaptuje se na nové situace a ochotně reflektuje nabízené příležitosti. (Cejp, 2004)

Významně mu v tom také pomáhá vysoká úroveň běžně dostupných technologií. Ku příkladu padělání některých úředních listin. Co bylo dříve v podstatě nemožné nebo vyžadovalo mnoho hodin práce či vyhledání „odborníka“ spojené s rizikem prozrazení plynoucím ze zapojení více osob, to je dnes otázkou několika hodin práce člověka zkušeného v práci s vhodným softwarovým vybavením v domácí kanceláři vybavené kvalitním zařízením - scanerem a tiskárnou. Tedy záležitostí několika tisíc korun.

Obchod s lidmi je zdrojem značných rizik nejen pro ČR. Skupiny mající na svědomí distribuci ilegální pracovní síly jsou často aktivní i v jiných oblastech páchání trestné činnosti v rámci organizovaného zločinu. Jde o

drogy (závislost obětí),

zbraně (donucení, likvidace), krádeže aut (transport), padělání (všemožné doklady), ale i o oblast ekonomickou (daňové úniky, deformace ceny pracovní síly, narušování rovnováhy pracovního trhu a demografické situace atd.). Podstatným rizikem, na které musíme brát zřetel, je i zdravotní problematika, zejména šíření infekčních nemocí typu HIV/AIDS, žloutenky atd.

33

Ve zkratce se nyní pozastavím u některých z uvedených oblastí.

6.1. Drogy Jednou z hlavních potřeb skupiny je ovládnout oběť. V případě, kdy ona sama s odvozem do ciziny či nucenou prací nesouhlasí, pachatelé poměrně často násilně nebo bez vědomí postiženou osobu omámí návykovou či psychotropní látkou. Vybudování drogové závislosti u oběti, zvláště pak u prostitutek, je z pohledu pachatelů ideální situací, jakousi investicí do budoucna, do hladkého průběhu akce pojistkou, že si zajistí větší poslušnost oběti. Drogu jí zpočátku poskytnou zdarma a když se časem „osvědčí v práci“, za „zvýhodněnou“ cenu. Oběť se tak stává doslova loutkou v rukou svých majitelů, zcela odkázanou na jejich vůli. Jednak si potřebuje prací zajistit finance na své žití, posléze na život své rodiny v domovské zemi; je v zemi ilegální pracující zpravidla na padělané nebo žádné doklady a je ještě k tomu drogově závislá. Výstižně tuto situaci obětí charakterizuje následující důvěrná výpověď: „… prostě ji držej na fetu. Nikoho nemá – teda myslím. Dělá za jídlo a fet. Problémy nedělá, nedostala by dávku a ještě by ji seřezali…“27

Je zřejmé, že distributoři drog se neomezují jen na „své lidi“, ale snaží se získat pro sebe opět co největší klientelu a zajistit si tak co největší zisk. To potvrzují dostupné statistiky (policie, celníků a ministerstva spravedlnosti), z nichž vyplývá, že trestná činnost spojená s drogami v ČR narůstá. Vývoj v této oblasti dokládá mimo jiné užší propojení zločineckých skupin polského a tureckého původu, v jejichž režii probíhá zásobování střední Evropy heroinem. V rostoucí míře je využíváno letiště Praha - Ruzyně jako křižovatky kokainové trasy (tzv. jihoamerická cesta), nejen pro tranzit, ale také pro cílový dovoz drog.28

27

Důvěrné sdělení

28

TRÁVNÍČKOVÁ, IVANA . Drogová kriminalita - včera, dnes a zítra. Kriminalistika [online]. 2001, roč. XXXIV, č. 4 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

34

6.2. Zbraně Pro základní orientaci v problematice uvádím nejdříve fakta týkající se jejího širšího kontextu. Problematiku střelných zbraní na území České republiky upravuje zákon o zbraních a střelivu 119/2002 Sb. Mimo jiné rozeznává různé kategorie zbraní a střeliva. Pro ozbrojování členů organizovaných skupin jsou užívány zejména zbraně kategorie „A“ uvedené v § 429. Jedná se tedy o zbraně, střelivo a doplňky zbraní zakázané

nabývat

civilní

osobou

z důvodu

mimořádně

vysokého

stupně

nebezpečnosti plynoucí z jejich charakteristiky. Není ničím neobvyklým, že ve výzbroji skupin organizovaného zločinu najdeme různé typy granátů, plně automatické vojenské zbraně či průbojnou nebo tříštivou munici.

Jak

již

bylo

řečeno,

drogy

a

zbraně

jsou

nejvýnosnějšími

artikly

v organizovaném zločinu. I zde mají zbraně velice důležité místo – svůj prostor. Zbraň neslouží jen jako obchodní artikl, ale jako symbol moci, dominance i jako pracovní nástroj určený k „umravňování“ obětí, k likvidaci konkurence nebo prostě k řešení rozličných problémů. „… prostě ti dá makarova k hlavě a můžeš si vybrat…“30 Je zřejmé, že jejich držitelé z oblasti organizovaného zločinu nemají žádný důvod váhat s jejich použitím. Podle statistiky Ministerstva vnitra České republiky dosáhl v roce 2007 počet zjištěných trestných činů spáchaných se střelnou zbraní hodnoty 836.31 (Z toho naprosto mizivé procento bylo spácháno legálně drženou zbraní). To je vzhledem k závažnosti věci vysoké číslo. Bezprostředně ohroženy jsou tak nejen samotné oběti obchodu s lidmi, ale i široká veřejnost, tedy v podstatě kdokoliv, kdo bude „ve špatnou chvíli na špatném místě“. Další

alarmující

nekontrolovanému

skutečností

transportu,

je

úpravám

fakt, a

že

tak

manipulaci

dochází

k naprosto

s takto

všeobecně

nebezpečným artiklem. 29

Zákon o zbraních a střelivu 119/2002 Sb. : § 4, písm. a), b), c) [online]. 2005 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

30

Důvěrné sdělení

31

Statistika Ministerstva vnitra České republiky – Zbraně a střelivo [online]. 2005 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

35

6.3. Zdravotní aspekty Neúměrně vysoký počet klientů, které musí žena donucená k prostituci denně obsloužit, v kombinaci s možnou drogovou závislostí jsou podmínky vytvářející ideální prostředí pro infikování se jakoukoliv pohlavně přenosnou nemocí, např. virem HIV nebo některým typem žloutenky z injekční jehly. O použití např. kondomu rozhoduje zákazník, tedy je vlastně jen otázkou času, než k nákaze dojde, jelikož právě sexuální styk tvoří 84,3 %32 z celkového přenosu HIV/AIDS. Počet nově infikovaných zřetelně stoupá, obzvlášť počty nově HIV infikovaných v některých zemích ve východní Evropě rostou explozivně33. Může za to mimo jiné právě nucená prostituce a již zmíněné aspekty jejího vnitřního světa. Podle práce MUDr. Jana Smetany z Katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany je oblastí s největším výskytem infikovaných osob virem HIV/AIDS v České republice (docela logicky) Praha, na druhém

místě

v počtu

nakažených

je

Středočeský

kraj

následovaný

Moravskoslezským, Ústeckým a Jihomoravským krajem34. Tedy s výjimkou Prahy zejména příhraniční oblasti, kde je sex-byznys rozvinutým odvětvím podnikání. Co se Plzeňského kraje týče, resp. česko-německého pohraničí, je zde evidováno stále více prostitutek nakažených pohlavními chorobami. Počet pohlavních chorob u prostitutek v Plzeňském kraji stále mírně roste, potvrdil přednosta kožní kliniky plzeňské fakultní nemocnice Vladimír Resl.35 Ostatní pohlavní choroby jako třeba syfilis také zaznamenávají značný rozvoj. V loňském roce se touto chorobou nakazilo 502 lidí nejčastěji se tato nemoc objevila opět v Karlovarském a Plzeňském kraji.36

32

SMETANA, Jan. Epidemiologie HIV/AIDS - Aktuální situace v ČR a ve světě [online]. [2008] , 23.4.2008 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

33

AIDS a prostituce v rozšířené Evropské unii : staré téma – nové cesty [online]. Plzeň : [2008] , 2004 [cit. 200801-03]. Dostupný z WWW: .

34

SMETANA, Jan. Epidemiologie HIV/AIDS - Aktuální situace v ČR a ve světě [online]. [2008] , 23.4.2008 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

35

SCHNAPKA, Zbyněk. Počet nakažených prostitutek v kraji roste [online]. Regionplzen.cz : Aktuality, 2004 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

36

Roste počet nakažených syfilis [online]. Novinky.cz, 2007 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

36

Zcela samostatnou kapitolou je psychický stav obětí, ty jsou ve většině případů v zuboženém stavu. Pokud mají to štěstí a dostanou se do rukou odborníků, čeká je dlouhá cesta k návratu do normálního života. V případech, kdy je odborná pomoc nedostupná, si oběti v beznadějné situaci mnohdy sáhnou na život.

37

7. Prevence Když v České republice krátce po roce 1989 propukl do té doby z pohledu našich tehdejších elit téměř neznámý fenomén obchodu s lidmi, nevěděly si s ním moc rady. To je mimo jiné také důvod, proč zaznamenal v poměrně krátké době takový rozvoj. Těžko za to tehdejší vládu kritizovat, když byla tehdy zahlcena prací na budování nového státu a procesu transformace centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní. To jsou úkoly tak náročné, že bohužel všechny tyto procesy ruku v ruce zapříčinily, že obchod s lidským artiklem zůstal dlouho mimo oblast oficiálního zájmu, založen ve složce „tabu“. Založení neziskové organizace La Strada Česká republika v roce 1995 bylo tím prvním pomyslným paprskem světla do sledované problematiky. Se svým programem v oblasti prevence obchodu s lidmi zaměřeným na širokou veřejnost i na úzké skupiny potencionálních obětí (mladé ženy a dívky, cizinky pracující v ČR apod.) je stále nejaktivnější nevládní organizací v tomto oboru. La Strada svou činností začala rozšiřovat povědomí o této problematice do té doby u nás v podstatě neznámé.

Ze strany vlády České republiky za nejdůležitější dokumenty prevence obchodu s lidmi považuji tzv. Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (dále jen „Národní strategie“). Jedná se o dokumenty vydané Ministerstvem vnitra ČR, odborem bezpečnostní politiky, které svým rámcem zastřešují všechny orgány činné v této oblasti a koordinují jejich činnost, práci a v neposlední řadě vytyčují cíle, jichž je třeba ve stanoveném horizontu dosáhnout. Národní strategie jako velice důležitý pracovní dokument nezůstává bez zpětné vazby. U konce platnosti každé z nich je zpracována tzv. evaluace, v ní dochází k vyhodnocení dosavadní práce provedené v rámci platnosti poslední Národní strategie a vyhodnocení plnění zadaných cílů, to nepochybně vede k větší efektivitě práce a větší úspěšnosti, ale také k reálné představě o vývoji situace v terénu, od níž se odvíjí zpracování Národní strategie navazující.

V lednu 2008 byla vydána již třetí verze Národní strategie pro období 2008 – 2011. V následujících subkapitolách si jednotlivé strategie analyzujeme, abychom si tak mohli ukázat důležitý vývoj, který na tomto poli probíhá. 38

7.1. První Národní strategie37 Dokument byl vypracován pro období let 2003 až 2005, má název Národní strategie boje proti sexuálnímu vykořisťování a věnoval se „pouze“ obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v souladu se zněním platné legislativy (ustanovení § 246 - obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku). Důvodem pro vznik první Národní strategie byla potřeba reagovat na alarmující skutečnost, že se Česká republika stala zemí zdrojovou, tranzitní i cílovou a vlastně se tak naplno zapojila do procesu obchodování s lidmi. To mělo za následek mimo jiné i fakt, že naše republika začala být v zahraničí vnímána jako země, která obchod s lidmi (ženami) toleruje a přímo tak přispívá k porušování lidských práv. Přijetí první Národní strategie je nejen důsledkem skutečnosti, že prakticky všechny monitorovací orgány lidsko-právních úmluv OSN se ve svých závěrech zmiňovaly o nutnosti přijmout opatření proti obchodování se ženami, ale také reakcí na řadu mezinárodních iniciativ a závazků, které Česká republika převzala či které vyplývají z jejího členství v mezinárodních organizacích jako EU, ale i OSN, OBSE a Rada Evropy. Hlavním úkolem první strategie bylo zmapovat dostupné informace o problematice obchodu s lidmi v České republice, zhodnotit legislativní a administrativní podmínky pro trestně právní postih pachatelů obchodu s lidmi a řešení postavení obětí a navrhnout efektivní opatření ke zlepšení situace38. 7.2. Druhá Národní strategie39 Dokument byl vypracován pro léta 2005 až 2007. Nese název Národní strategie boje proti obchodování s lidmi a od té první se nevyhnutně liší tím, že

37

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v ČR pro léta 2003 - 2005 [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

38

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v ČR pro léta 2003 - 2005 [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

39

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2005 – 2007) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

39

v době platnosti předchozí Národní strategie se Česká republika stala členem Evropské unie a došlo tak v rámci synchronizace právního systému k jistým změnám. Zejména mám na mysli poslední novelu trestního zákona C. 537/2004 Sb. ze dne 24. září 2004, která zrušila stávající ustanovení § 246 (obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku) a nahradila je novým ustanovením § 232a nadepsaným „obchodování s lidmi"40. To vnímám velice pozitivně, jelikož tato nová formulace významným způsobem rozšiřuje postižitelnou skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi. 7.3. Třetí Národní strategie41 Dokument byl schválen 23. ledna 2008, na období 2008 – 2011, má název Národní strategie boje proti obchodování s lidmi a ve své podstatě kontinuálně navazuje na kroky učiněné v předchozích dvou strategiích. Podle slov Ivana Langera se již nejedná o systémové nebo rozsáhlé změny, ale jde o úkoly nastavující efektivnější práci v rámci stávajících předpisů. Navržené úkoly směřují do oblasti práce justice jako celku, Policie ČR a spolupráce s dalšími orgány státní správy i nevládními organizacemi42. Obchodování s lidmi je závažnou prioritou dlouhodobého charakteru, proto se bojem proti obchodu s lidmi bude zabývat i Česká republika během svého předsednictví EU v roce 2009 – stejně tak jako Velká Británie, Rakousko a Finsko. Abychom mohli zodpovědně přistoupit k vytváření jakési obecné koncepce prevence obchodu s lidmi a boje proti němu, je nutné neustále získávat, kumulovat a vyhodnocovat nové a nové praktické informace z této multidisciplinární oblasti. Primární zodpovědnost sice nese stát na úrovni mezinárodní, národní i místní. To ovšem neznamená, že by se pozornost široké veřejnosti a příslušných nevládních organizací měla odvracet jinam. Právě naopak. Ve velice důležité snaze získávat cenné praktické informace z prostředí obchodu s lidmi hraje klíčovou roli spolupráce

40

Znění skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a, ve znění novely č. 537/2004 Sb., je k dispozici v příloze.

41, 42

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2008 – 2011) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW:

40

(a aktivní zapojení) všech složek napříč celým společenským spektrem od státní administrativy a exekutivy až po nevládní organizace.

7.4. Zaměření prevence pro nastávající období 2008 – 2011 Stejně cenná jako získávání praktických informací je jejich distribuce mezi veřejnost. Proto také podle poslední Národní strategie boje proti obchodování s lidmi prioritou v oblasti veřejné pro nadcházející období by měla být prevence zejména zaměřená na:

1. vzdělávání dětí, mládeže a školu jakožto nejbližší okolí jedince, 2. vzdělávání relevantních profesních skupin, 3. spolupráce a preventivní působení zaměřené na zdrojové země, 4. zaměřování pozornosti obecních úřadů na využívání volného času dětí vyžadujících zvýšenou pozornost.

Ad. 1 7.4.1. Vzdělávání dětí, mládeže a škola jakožto nejbližší okolí jedince Jak již bylo mnohokrát řečeno, děti jsou nejzranitelnější skupinou v tomto odvětví. Je tedy nezbytně nutné, aby jim byly poskytnuty relevantní informace z oblasti sexuálního vykořisťování, drogové problematiky, základních lidských práv, úskalí práce v zahraničí atd. Hlavně formou vhodně zaměřených přednášek. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy věnuje tomuto důležitému prvku v celkové koncepci prevence pozornost v rámci výchovně vzdělávacího procesu. Výše uvedená problematika je rozpracována v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní školu a je obsažena i v Rámcových vzdělávacích programech pro gymnaziální vzdělávání a pro střední odborné vzdělávání.

41

Ad. 2 7.4.2. Vzdělávání relevantních profesních skupin Učitelé Na stránkách MŠMT je pro učitele je zpřístupněna řada příruček a informačních materiálů43, zařazení problematiky obchodování s lidmi do studijních osnov posledních ročníků ZŠ, odborných učilišť a SŠ, účast odborníků na přednáškách…

Lékaři, psychologové Širší vzdělávání a aktualizace poznatků v problematice obchodu s lidmi. Právě tyto skupiny disponují cennými profesními znalostmi, které mohou přispět k včasné identifikaci oběti a její pomoci.44

Sociální pracovníci nevládních neziskových organizací (NNO) Školení a semináře o povaze a formách obchodování s lidmi možnostech identifikace, právech obchodovaných osob a existujících asistenčních programech u nás i v zemích původu, aby sociální pracovníci NNO a státní správy byli schopni identifikovat potenciální i reálné oběti, znali základní referenční systém pomoci obětem v ČR a věděli, na koho se v případě potřeby obrátit.

Orgány činné v trestním řízení Policie Snaha, aby problematika obchodování s lidmi, identifikace oběti, speciální vyšetřovací metody apod. byly součástí vstupního a průběžného vzdělávání policistů. Aby policisté byli schopni lepší identifikace obětí a sběru základních informací, popř. kvalitní pomoci specializovaným útvarům a byli schopni spolupráce s NNO.

43

Např. Sexuální výchova : Problematika dětské pornografie a její prevence na škole [online]. 2006 , 10. prosinec 2003 [cit. 2008-01-13]. Dostupný z WWW: .

44

Např. Vaníčková Eva a kol., Obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování : [manuál pro lékaře] Vyd. 1. - Praha : Česká společnost na ochranu dětí, 2005 - 87 s. : ISBN 80-239-4793-1

42

Soudci, státní zástupci Dobrá komplexní znalost fenoménu obchodu s lidmi by měla přispět ke zrychlení soudních řízení i k menšímu strádání obětí. Pro oběti je velice důležité vědět, kdy vše skončí a ony budou moci začít nový život.

Ad. 3 7.4.3. Spolupráce a preventivní působení zaměřené na zdrojové země Zaměstnanci konzulárních úřadů a diplomaté Zařadit problematiku obchodování s lidmi a možností jejího potírání do osnov diplomatické akademie a informovat na konzulárních poradách MZV o problematice obchodování s lidmi, aby zaměstnanci konzulárních úřadů a diplomaté využívali svých znalostí o obchodování s lidmi při kontaktu s potenciálními oběťmi. Dalším cílem je, aby národní ambasády distribuovaly dostupné tištěné informační materiály zástupcům konzulátů. Ti je mohou předávat potencionálním obětem a rozšiřovat tak důležité informace o národní legislativě a rizicích migrace (právní úprava týkající se práce, migrace a rodiny) mezi potenciálními migranty v zemích původu. Bude také vytvořen „adresář“ styčných osob na konzulátech problematických zemí, kam lze zasílat aktuální informace k činnosti na úseku potírání obchodování s lidmi v ČR.45

Ad. 4. 7.4.4. Zaměření pozornosti obecních úřadů na využívání volného času dětí vyžadujících zvýšenou pozornost Je důležité, aby děti vyrůstaly ve stabilním rodinném zázemí, které nebude poskytovat důvod obracet se ke krajním řešením. Toho by se mělo dosáhnout podporou snižování počtu opuštěných dětí a využívání jiných řešení než institucionální péče.

45

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2008 – 2011) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW:

43

Rodiče by měli být např. v rámci třídních schůzek informováni o bezpečné migraci a problematice obchodování s lidmi. Zaměření hraničních kontrol na nezletilé děti a děti cestující bez doprovodu, popř. s člověkem nebo osobami, které nejsou členy rodiny, popř. bez příslušných dokladů.

7.5. Aktuální problémy k dořešení •

Česká republika stále nemá zákon, který by prostředí komerčního sexu upravoval. Evropská směrnice, která se tímto zabývá, sice existuje, ale ze strany České republiky nebyla ratifikována. Podle Lenky Myslíkové z Odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra brání ratifikaci chybějící trestně-právní odpovědnost právnických osob, která není zakotvena v českém právním řádu. A tuto absenci vidím jako další vážný problém.

•

Z pohledu obětí obchodování s lidmi by bylo dobré, aby mohly zůstat na území ČR bez ohledu na to, zda přispěly k té které proceduře trestního řízení a stíhání. Resp. aby bylo přihlíženo k tomu, kde chtějí žít, kde chtějí mít svoje bezpečné zázemí a svůj normální život. (KRPÁLKOVÁ, Arcidiecézní charita Praha)

•

Délka

soudních

řízení.

Jsou

stále

velmi dlouhá,

v praxi pro oběti

organizovaného zločinu znamená, že jejich budoucnost je jakoby pořád odkládána, a není jasné, kdy to skončí, přičemž pro práci s tímto typem klientely je velmi důležité, aby ti lidé věděli, kdy to skončí. (KRPÁLKOVÁ, Arcidiecézní charita Praha) •

Český právní řád stále ještě nezná trestní odpovědnost právnických osob.

44

7.6. Shrnutí kapitoly Ze strany státu je třeba naslouchat odborníkům a pracovníkům v terénu a snažit se jim v rámci možností vyjít vstříc nejen v usnadnění jejich práce, ale i k zvýšení její efektivity. Především

patřičnými

změnami

legislativy

(vhodný

zákon

upravující

problematiku prostituce), systémovými změnami (systém soudnictví), politickým přístupem (zmírnění migrační politiky) a systematickou spoluprácí vládního i nevládního sektoru nejen při sběru, kompletaci, vyhodnocení a distribuci relevantních dat, ale i při vytváření podmínek pro výše jmenované činnosti. Dále je nezbytně nutné poskytovat široké veřejnosti dostatek informací (popř. informačních zdrojů) z oblasti sexuálního vykořisťování, drogové problematiky, základních lidských práv, úskalí práce v zahraničí atd., aby se zvýšilo všeobecné povědomí o této problematice.

45

8. Pomoc obětem Jelikož se jedná o závažný kriminální jev s velice širokým a závažným dopadem, je třeba snahu o eliminaci rozprostřít komplexně prostřednictvím preventivních a represivních opatření včetně systematické podpory obětí. Z hlediska čistě lidského je ochrana a podpora obětí první prioritou Národní strategie. Podmínkou účinné pomoci je koordinace aktivit všech subjektů, které se do problematiky mohou zapojit a přispět tak k řešení komplikované situace obětí. Systém spolupráce mezi subjekty byl stanoven již v rámci první Národní strategie v roce 2003 a za dobu svého vývoje prošel mnoha změnami. K dnešnímu dni je Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi založen na spolupráci Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva zdravotnictví, Policie ČR a nevládních (La Strada, Rozkoš bez rizika, Charita Česká republika) či mezivládních (IOM) organizací, které společně vytvářejí tzv. Národní koordinační mechanismus.

8.1. Program podpory a ochrany obětí obchodu s lidmi (dále jen „Program“)46

Program je zaměřen na všechny občanky/občany České republiky i cizinky/cizince, kteří důvodně uvedou, že se v ČR nebo v zahraničí stali oběťmi obchodování s lidmi.

8.1.1. Podmínky přijetí do Programu: • dobrovolnost a projevený zájem, podpis vstupního prohlášení, které obsahuje i souhlas se zpracováním osobních dat, • 46

přerušení kontaktů se zločineckým prostředím,

Kapitola zpracována zejména na základě informací z: Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2008 – 2011) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: ŠťASTNÁ, Anna, HůLE, Daniel, DAňKOVÁ-KASALOVÁ, Šárka. Evaluační výzkum: Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v České republice [online]. Demografické informační centrum, 2005 , 24. března 2006 [cit. 2008-03-10]. Dostupný z WWW: .

46

•

souhlas s ubytováním v azylovém bytě nevládní organizace minimálně po dobu dvouměsíční krizové intervence.

8.1.2. Krizová intervence – „doba na rozmyšlenou“ Tato procedura představuje vstup „cizích lidí“ do života oběti s cílem jí pomoci uniknout z její stávající životní situace. Musí jí být zabezpečeno ubytování, základní lidské potřeby, pocit bezpečí a možnosti volby. Uvedené kroky mají na starost především nevládní organizace za finanční podpory státu, jejich pracovníci se spolu s obětí pokoušejí nastolit její novou životní perspektivu. Vše výše uvedené má za úkol oběti poskytnout vhodné prostředí na rozmyšlení, zda chce spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení, či nikoliv. Tato „lhůta“ byla od listopadu 2007 prodloužena z jednoho na nynější dva měsíce. Program je založen na principu dobrovolné spolupráce a na přerušení kontaktu s kriminálním sektorem. Tento krok pro oběť není lehký, jedná se o „krok do neznáma“. Navzdory všem příkořím, které musí oběť v oblasti nucené práci snášet, ví, co si může dovolit, kde jsou meze, a do jisté míry – na základě svých nabytých zkušeností - již ví, jaký krok kam povede. Dalším faktem významně komplikujícím tuto klíčovou situaci jsou vesměs špatné zkušenosti s policií, které s ní oběti v (nejen) domovské zemi mají. Jednotlivci z řad policie jsou buď přímo zapojení do organizovaného zločinu (celníci, legalizace dokumentů…) nebo představují v očích oběti riziko správního řízení a následného vyhoštění, to vede k ještě horší životní situaci. Už jen z důvodu cenného svědectví, které svou hodnotou přispěje k vyšetřování, odkrývání a likvidaci této formy organizovaného zločinu, je zřejmé, že jednou z hlavních priorit všeobecné osvěty je zbavit oběti strachu z kontaktu s policií. Nabídnout jí výměnou za relevantní svědeckou výpověď v případě zájmu vstup do Programu, popř. legalizaci pobytu v České republice. V cizineckém zákoně47 je již speciální ustanovení, na základě kterého je možno legalizovat pobyt obětem

47

Zákon č. 326/1999 Sb. : o pobytu cizinců na území České republiky [online]. 1996-2008 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

47

obchodování s lidmi na území České republiky, a to za splnění podmínky spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. V duchu této oboustranně prospěšné spolupráce jsou stanoveny i cíle Programu.

8.1.3. Cíle Programu: • poskytnout obětem obchodování s lidmi podporu a zabezpečit ochranu jejich důstojnosti a lidských práv, •

motivovat oběti ke svědecké výpovědi a napomoci orgánům činným v trestním řízení při odhalování, stíhání, usvědčení a potrestání pachatelů trestných činů souvisejících s obchodováním s lidmi,

•

program dobrovolných návratů - zprostředkovat návrat českých obětí obchodování s lidmi zpět do ČR. Po návratu se mohou / nemusí rozhodnout k účasti na Programu.

Z potřeby komplexnosti je i nabídka služeb obětem koncipovaná tak, aby oběť mohla začít nový život.

8.1.4. Poskytované služby Tyto služby zahrnují okamžité vysvobození z kriminálního prostředí, dvouměsíční krizovou intervenci, úpravu pobytu na území ČR pro cizinky a cizince (viz níže), azylové ubytování, zdravotní péči, finanční podporu, doprovodnou sociální práci, psycho-sociální poradenství, psychoterapeutické služby, právní poradenství, tlumočení, pomoc při dobrovolném návratu do země původu a zprostředkování následné sociální pomoci, dlouhodobou sociální integraci, podporu při hledání uplatnění na trhu práce, rekvalifikační kurzy, možnost zařazení do programu ochrany svědka.

8.1.5. Úprava režimu pobytu cizince/cizinky na území ČR 1. fáze – krizová intervence Trvá dva měsíce a je věnována základní psychosociální pomoci. V této době se obět musí rozhodnout, zda bude spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení či nikoliv. Pro vstup obětí s nelegálním pobytem do Programu je třeba

48

podat žádost o udělení výjezdního příkazu na dobu 60 dní, to odpovídá délce krizové intervence. a) Pokud se oběť rozhodne nespolupracovat, je jí nabídnut dobrovolný návrat do země původu - odmítne-li dobrovolný návrat, následuje po vypršení platnosti výjezdního příkazu vyhoštění. Dobrovolný návrat je možný na základě žádosti kdykoli. b) V případě obětí, jež se rozhodly pro spolupráci, se postupuje do druhé fáze procesu.

2. fáze – příprava na sociální reintegraci: a) Spolupracující oběti po uplynutí doby krizové intervence podají žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území podle § 33 1b) zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. b) Po skončení trestního řízení je obětem nabídnut dobrovolný návrat do země původu.48 V případě odmítnutí postupuje oběť do závěrečné třetí fáze.

3. fáze – udělení trvalého pobytu na základě humanitárních důvodů Takto se děje v případech hodných zvláštního zřetele (např. vysoká důležitost oběti jako svědka, kdy je zřejmé, že organizovaný zločin bude mít vážný zájem na její likvidaci) nebo na vlastní žádost oběti. Trvalý pobyt z humanitárních důvodů uděluje Policie České republiky, odd. Cizinecké a pohraniční policie.

8.1.6. Ukončení účasti v Programu: a) kdykoliv na žádost oběti, b) u obětí, kdykoliv se rozhodnou pro návrat do země původu, c) na základě pravomocného odsouzení pachatelů.

48

O osudech obchodovaných osob, které se vrátily do země původu, existují kusé, nebo spíše žádné informace.

49

8.1.7. Vyřazení oběti z Programu • Pokud se prokáže, že se nejedná o oběti obchodování s lidmi. •

Pokud oběti kontaktují osoby ze zločineckého prostředí.

•

Pokud se oběti dobrovolně vrátí do prostředí, kde došlo k sexuálnímu vykořisťování nebo nucené práci.

•

Pokud oběti spáchají úmyslný trestný čin.

•

Pokud oběti poruší pravidla azylového ubytování, svévolně opustí byt nebo jinak poruší smlouvu s nevládní organizací o poskytování sociálních služeb.

•

Pokud oběti odmítnou další spolupráci s orgány činnými v trestním řízení.

•

Pokud oběti udávají nepravdivé údaje.

8.2. První zjištěné skutečnosti Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi existuje od roku 2003. Vzhledem ke stanoveným kritériím jím od té doby prošel poměrně malý počet obětí. Celkem jich do října 2007 bylo 61. Rok 2003 2004 2005 2006 Národnost Česká republika 2 3 4 Ukrajina 1 6 3 Vietnam 1 3 3 Bulharsko 2 4 Slovensko 3 1 Rusko 1 1 Rumunsko 3 Moldavsko 3 Makedonie Kyrgyzstán 1 Litva 1 1 CELKEM 5 11 17 14

2007 (do 25.10.) 4 2 1 1 3 2 1 14

CELKEM 13 12 8 6 5 5 3 3 2 2 2 61

Zdroj: Ministerstvo vnitra, Národní strategie boje proti obchodování s lidmi 2008 - 2011

50

Z těchto údajů se nedají dělat nějaké rozsáhlé závěry. Velice zajímavé jsou ale obecná konstatování plynoucí z již provedených analýz zadaných Ministerstvem vnitra, které cituji:49 •

obchodované osoby identifikované policií bývají méně motivované ke spolupráci, častěji porušují pravidla Programu a jsou z těchto důvodů vyřazovány,

•

délka setrvání v Programu se zvyšuje u matek s dětmi,

•

z 61 osob zařazených do Programu bylo 38 identifikováno policií,

•

u obětí, které identifikovaly nevládní organizace, byla úspěšnost zařazování do Programu výrazně nižší,

•

téměř polovina obchodovaných osob zařazených do Programu do r. 2005 byla mladší 25 let,

•

ve věku nad 30 let jich byla třetina. od r. 2006 věk osob zařazovaných do Programu stoupá – v r. 2007 to bylo již 5 osob z 12 starších 30 let,

•

Ukrajinky byly většinou mladší 25 let, věk Bulharek se pohyboval kolem 25 let, Češek a Slovenek kolem 30 let,

•

účast v Programu byla ve 24 případech ukončena repatriací do země původu (z toho 2 Češky repatriované ze Španělska, 2 z Velké Británie a 2 z Francie),

•

8 osob (1 žena a 7 mužů) bylo identifikováno jako oběti obchodování s lidmi za účelem nucené práce,

•

čím delší dobu strávila obchodovaná osoba v Programu, tím větší byl její přínos z hlediska poskytnutí informací,

•

vstup obchodovaných osob do Programu není rozložen rovnoměrně po celém roce, ale koncentruje se obvykle do určitých období, kdy se realizují větší policejní zásahy.

49

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2008 – 2011) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

51

8.3. Nevládní neziskové a mezivládní organizace Mezi zásadní aktéry na poli prevence a ochrany obětí obchodování s lidmi či nucené práce patří nevládní neziskové organizace. 8.3.1. Rozkoš bez rizika o.p.s. (R-R)50 Je nestátní neziskovou organizací (NNO) založená v roce 1992 v Brně. Hlavním cílem činnosti R-R je zabránit dalšímu šíření HIV/AIDS – tedy prevence a léčba sexuálně přenosných chorob (zkráceně STD, někdy také SPI) a HIV/AIDS. Cílovou skupinou jsou osoby s velmi rizikovým sexuálním chováním a životním stylem. Jedná se převážně o prostitutky (z erotických klubů i ulic), v menší míře pak o mladé bezdomovkyně a narkomanky (hlavně z pražských vlakových nádraží). V současné době má v péči 4400 klientek.

Nabízené služby: •

zdarma provádí lékařské vyšetření na HIV, syfilis a kapavku v pražské, brněnské či mobilní ordinaci ženám pracujícím v sex-byznysu,

•

sociálně právní poradenství – pomoc při absenci dokladů, řešení rodinných problémů a problémů s přizpůsobením životu v ČR,

•

nerušený a diskrétní rozhovor bez přítomnosti mužů,

•

zprostředkování kontaktu při problémech vyžadujících specialistu,

•

pro zájemkyně nabízí zapojení do divadelního souboru Rozkoš.

Ze stylu činnosti je zřejmé, že se R-R na Programu podílí vytipováváním obětí přímo v terénu. Po navázání kontaktu oběť předává dalším NNO, jako jsou La Strada o.p.s. nebo Sdružení česká katolická charita.51

50

Rozkoš bez rizika o.p.s. [online]. 2006 , 19. 2. 2008 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

51

ŠťASTNÁ, Anna, HůLE, Daniel, DAňKOVÁ-KASALOVÁ, Šárka. Evaluační výzkum: Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v České republice [online]. Demografické informační centrum, 2005 , 24. března 2006 [cit. 2008-03-10]. Dostupný z WWW: .

52

8.3.2. La Strada Česká republika o.p.s. (LaS)52 Je nestátní neziskovou organizací (NNO) založená v roce 1995 a je jedním ze zakládajících členů mezinárodní sítě působící v devíti evropských zemích – Nizozemí, Polsku, Bulharsku, Bělorusku, Moldávii, Makedonii, Bosně a Hercegovině a na Ukrajině. Veškeré aktivity La Strady vycházejí ze základních principů, jako je úcta k lidským právům, rovnost příležitostí, nediskriminační přístup, princip "empowerment" a ochrana zájmů obchodovaných osob.

Základní činnost organizace se soustřeďuje na tři oblasti: •

snaha o ovlivnění koncepčních a systémových opatření vlády v oblasti obchodování s lidmi ve prospěch obchodovaných osob,

•

prevenční a vzdělávací aktivity,

•

sociální pomoc obchodovaným osobám. LaS provozuje INFO a SOS linku určenou pro obchodované osoby i pro

širokou veřejnost. Na číslo +420 222 717171 se obracejí o radu osoby cestující za prací do zahraničí, ale také obchodované osoby hledající pomoc. LaS sama nevyhledává oběti v terénu, ale zaměřuje se na poskytování komplexní péče.

8.3.3. Sdružení česká katolická charita (SČKCH)53 Nezisková humanitární organizace Charita Česká republika je největším nestátním poskytovatelem sociálně zdravotních služeb u nás. Její velkou výhodou je rozsáhlá síť azylových zařízení po celé republice, kde je možné oběti ubytovat a poskytnout jim základní péči. Vzhledem k rozsáhlosti sítě je další výhodou fakt, že je možné oběť převést na druhou stranu republiky a zvýšit tak její bezpečí a ztížit alespoň opětovný kontakt s vykořisťovateli.54

52

La Strada Česká republika o.p.s. [online]. [2008] [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

53

Sdružení česká katolická charita [online]. 2004 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

54

ŠťASTNÁ, Anna, HůLE, Daniel, DAňKOVÁ-KASALOVÁ, Šárka. Evaluační výzkum: Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v České republice [online]. Demografické informační centrum, 2005 , 24. března 2006 [cit. 2008-03-10]. Dostupný z WWW: .

53

Charita poskytuje: •

krizovou intervenci a následnou podporu, tedy okamžitou přímou pomoc – klidné a bezpečné prostředí,

•

tekutiny, jídlo, ošacení, prvotní zdravotní a sociální pomoc,

•

chráněné ubytování s utajenou adresou,

•

právní poradenství,

•

sociální pomoc, poradenství a osobní asistenci,

•

podporu v péči o děti,

•

psychologickou podporu,

•

lékařskou pomoc,

•

duchovní podporu,

•

rekvalifikační a sebevzdělávací kurzy,

•

pomoc při návratu do země původu.

Nejznámější projekt SČKCH je projekt Magdala, který se systematicky zabývá problematikou prostituce a obchodu s lidmi ve Znojemském kraji. Cílem projektu Magdala je poskytnout co největšímu počtu žen, věnujících se prostituci, obětem obchodování a nucené prostituce dobré podmínky k rozhodnutí odejít z tohoto prostředí; chránit obecné zdraví, přispívat k snižování rizik šíření nebezpečných nakažlivých pohlavních chorob, především viru HIV.55 SČKCH provozuje nepřetržitou linku pomoci Magdala: +420 737 234 078

8.3.4. International Organization for Migration (IOM)56 IOM je mezivládní organizací s hlavním sídlem v Ženevě. Byla založena v roce 1951 a v současné době má již 118 členských států a 20 pozorovatelů. IOM nevykonává přímou práci s obětmi, ale spolupracuje se zahraničními partnerskými organizacemi a zajišťuje repatriaci obětí. Do procesu vstupuje

55

Špondrová Pavla, Obchodování s lidmi, problematika nucené práce. Brno : Liga lidských práv, 2006. 88 s. Práva v souvislostech. ISBN 978-80-903473-2-8.

56

Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) [online]. 2005 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

54

v závěrečné fázi, kdy se oběť rozhodne pro dobrovolný předčasný návrat do země původu.57 Ve spolupráci NNO La Strada a Charita Česká republika běží celostátní Informační kampaň proti obchodu s lidmi zaměřená na zákazníky prostituce. Součástí kampaně jsou i webové stránky www.rekni-to.cz, které s ohledem na svou kvalitu rozhodně stojí za návštěvu.

57

ŠťASTNÁ, Anna, HůLE, Daniel, DAňKOVÁ-KASALOVÁ, Šárka. Evaluační výzkum: Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v České republice [online]. Demografické informační centrum, 2005 , 24. března 2006 [cit. 2008-03-10]. Dostupný z WWW: .

55

9. Závěr

Bakalářská práce pojednává o obchodu s lidmi v evropském kontextu z pohledu České republiky. Jak vyplynulo z provedené analýzy dostupných dokumentů i konzultací s důvěrnými zdroji přímo v terénu, naléhavost boje proti této závažné formě organizovaného zločinu nejen že stále přetrvává, ba naopak nabývá na významu. Potírání tohoto druhu trestné činnosti je dnes ještě aktuálnější, než tomu bylo před dvaceti lety, tedy v době formování demokratického státu, kdy bylo studium tohoto fenoménu na našem území v počátcích. K dnešnímu dni je Česká republika nejen zemí zdrojovou a tranzitní, ale i zemí cílovou. Do řešení této problematiky se tak spolu se svými sousedy zapojila naplno. Největším problémem a současně také příčinou rozmachu obchodování s lidmi je stále trvající poptávka po levném sexu, pracovní síle a výrobcích ze strany států Evropské unie. Dle aktuálních odhadů se každoročně jen v rámci Evropy obchoduje 300 – 500 tisíc lidí. Celosvětový roční příjem z obchodování s lidmi se pohybuje v rozmezí 8,5 až 12 miliard EUR. Tento zisk je reinvestován do neustálého zdokonalování struktur organizovaného zločinu a zvýšení efektivity jeho fungování.

Obchod s lidmi představuje velice rychle a dynamicky se rozvíjející odvětví. Navzdory tomu, že se nejedná o nový problém, proti němuž by nebyl lék, nabyl v posledních 20 letech nových dimenzí. V roce 1995 sice začala působit nevládní nezisková

organizace

La

Strada

Česká

republika58,

která

je

doposud

nejvýznamnějším nevládním subjektem v oblasti pomoci obětem obchodu s lidmi, ale vzhledem k celkově neutěšené situaci byla v efektivitě své činnosti značně omezena. Neschopnost státu adekvátně reagovat vytvořila organizovanému zločinu velký prostor pro expanzi. Zhruba po roce 2000 situace v České republice došla tak daleko, že prakticky všechny monitorovací orgány lidsko-právních úmluv OSN se ve svých závěrech vůči České republice zmiňovaly o nutnosti přijmout opatření proti obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi.

58

viz. str. 53

56

Dalším impulsem byla také reakce na řadu mezinárodních iniciativ a závazků, které Česká republika převzala či které vyplývají z jejího členství v mezinárodních organizacích jako EU, ale i OSN, OBSE a Rada Evropy. Výsledky závěrů OSN a posléze vstup do Evropské unie a s tím související tlak na reformu české legislativy konečně přiměl české zákonodárce konat. Výsledkem byla tzv. První Národní strategie (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v ČR pro léta 2003 – 2005), jejímž úkolem bylo zmapovat dostupné informace o problematice obchodu s lidmi v České republice, zhodnotit legislativní a administrativní podmínky pro trestně právní postih pachatelů obchodu s lidmi a řešení postavení obětí a navrhnout efektivní opatření ke zlepšení situace. K dnešnímu dni již byla vydána Třetí Národní strategie (Národní strategie boje proti obchodování s lidmi pro období let 2008 – 2011), která navazuje na zjištěné výsledky v předchozích dvou a je tak dalším z mnoha tolik potřebných kroků ke zlepšení stávajícího stavu. Od roku 2003, kdy se situace na území České republiky začala legislativně řešit, zaznamenaly všechny zúčastněné subjekty právě díky novým možnostem daným novou legislativou na straně boje proti obchodu s lidmi výrazný posun k lepšímu. To je každopádně dobrá zpráva, ale je třeba si uvědomit, že i navzdory dílčím úspěchům jsme stále ještě na začátku dlouhé cesty a máme se hodně co učit a co zlepšovat. Například český právní řád stále ještě nezná trestní odpovědnost právnických osob, což umožňuje činnost tzv. etnických zprostředkovatelských agentur, které mnohdy vlastněné mafií dodávají na černý pracovní trh své „zaměstnance“. Další věcí je délka soudních řízení, která je pro oběti neúnosně dlouhá. Nebo kupříkladu Česká republika stále nemá zákon, který by prostředí komerčního sexu upravoval a vnesl tak světlo do této dosud neznámé oblasti, kde je za stávajícího stavu možné úplně všechno. Z uvedeného je zřejmé, že je třeba vyčlenit dostatek kapacit nejen v řadách Policie ČR, ale i v ostatních orgánech či subjektech věnujících se problematice obchodu s lidmi a věnovat velkou pozornost prevenci a ochraně obětí. A stejně tak je důležité neustálé odborné proškolování pracovníků kompetentních orgánů a organizací – ať už vládních, mezivládních či neziskových.

57

Důraz by měl být kladen na rozšiřování povědomí o existenci Programu podpory a ochrany obětí obchodu s lidmi59 v gesci Ministerstva vnitra v součinnosti s nevládními organizacemi. Informace o možnostech, které tento program nabízí by měly být cíleně rozšiřovány mezi potencionálními oběťmi i mezi zaměstnanci příslušných státních orgánů i nevládních organizací.

Jak již z textu vyplynulo, základem dobré prevence je i dobrá informovanost veřejnosti a to nejen rizikových skupin jako jsou např. nezletilí. Za stěžejní považuji poskytovat široké veřejnosti dostatek informací (popř. informačních zdrojů) z oblasti sexuálního vykořisťování, drogové problematiky, základních lidských práv, úskalí práce v zahraničí atd., aby se zvýšilo všeobecné povědomí o této problematice.

Téměř dvacet let praxe ukazuje, že přehlížením a morálním odsuzováním se problém nevyřeší. Je třeba konat. A to formou zmíněných cílených preventivních opatření. Vždy je levnější a efektivnější problému předcházet než potom muset čelit jeho následkům. A zde se za problém těžce platí. V tom nejlepším případě jen penězi.

59

viz. str. 46

58

10. Shrnutí

Bakalářská práce pojednává o obchodu s lidmi v evropském kontextu z pohledu České republiky. K dnešnímu dni je Česká republika nejen zemí zdrojovou a tranzitní, ale i zemí cílovou. Největším problémem a současně také příčinou rozmachu obchodování s lidmi je stále trvající poptávka po levném sexu, pracovní síle a výrobcích ze strany států Evropské unie. Dle aktuálních odhadů se každoročně jen v rámci Evropy obchoduje 300 – 500 tisíc lidí. Celosvětový roční příjem z obchodování s lidmi se pohybuje v rozmezí 8,5 až 12 miliard EUR, který je reinvestován zpět do struktur organizovaného zločinu ke zvýšení efektivity jeho fungování. Naléhavost boje proti této závažné formě organizovaného zločinu nejen že stále přetrvává, ale nabývá na významu. Česká republika reaguje na potřebu legislativního krytí boje proti obchodu s lidmi prostřednictvím tzv. Národních strategií, které jsou plně v souladu s legislativou Evropské unie a vytváří tak právní rámec a podporu nejen pro činnost vládních, nevládních i mezivládních organizací, ale i pro všechny ostatní subjekty účastnící se procesu odhalování, potírání a trestání této mimořádně závažné formy organizovaného zločinu.

59

10.1. Summary The bachelor’s degree thesis addresses human trafficking in Europe from the perspective of the Czech Republic. The Czech Republic today is not only a source and transit country, but a target country as well. The greatest problem and simultaneously the cause of the boom in human trafficking is the continual demand for cheap sex, labor and from producers in the European Union. According to current estimates between 300 000 and 500 000 humans are trafficked each year within Europe. The annual worldwide revenue generated from human trafficking is between 8,5 and 12 billion euro, which is reinvested back into organized crime to increase its efficiency. The urgency of the fight against this serious form of organized crime continues to grow. The Czech Republic has responded to the legislative needs to cover the fight against human trafficking by means of "National Strategies," which are in full compliance with EU regulations. These Strategies create a legal framework and support for governmental, non-governmental and international organizations as well as for all other subjects involved in the process of exposing, prosecuting and punishing this exceptionally grave form of organized crime.

10.2. Key words (in Czech and English) obchod s lidmi – human trafficking

otroctví – slavery

nucená práce – forced labor

násilí – violence

ilegální práce – illegal labor

drogy – drugs

prostituce – prostitution

zbraně – weapons

vykořisťování – exploitation

nezákonný účel – illegal purpose

týrání – torture základní lidská práva – basic human rights ilegální přechod státních hranic – illegal entry nelidské podmínky – inhuman conditions

60

11. Literatura a ostatní zdroje Špondrová Pavla, Obchodování s lidmi, problematika nucené práce. Brno : Liga lidských práv, 2006. 88 s. Práva v souvislostech. ISBN 978-80-903473-2-8.

NEČADA, Václav. Obchodování s lidmi. In Trestní právo : ročník X. 1. vyd. [s.l.] : LexisNexis CZ s.r.o., 2005. s. 4-11. ISSN 1211-2860.

CEJP, M., et al. Organizovaný zločin v České republice III.. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 158 s. Dostupný z WWW: <www.ok.cz/iksp/docs/301.pdf>. ISBN 80-7338-027-7.

TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana, et al. Obchodování se ženami z pohledu České republiky. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 158 s. ISBN 80-7338030-7.

Úmluva o nadnárodním organizovaném zločinu [online]. červenec 2001. 2005, [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: .

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY, Odbor bezpečnostní politiky. Obchodování s lidmi : Manuál pro policii ČR. Praha : [s.n.], 2006. 17 s. Citováno dne: 5. 1. 2008. Dostupný z WWW: .

Trestní zákon : § 232a Obchodování s lidmi [online]. 1996-2008 [cit. 2007-12-20]. Dostupný z WWW: .

Důvodová zpráva k trestnímu zákoníku [online]. 2008 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: .

INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION (ILO), et al. Decent Work Indicators : Towards better Statistics on Forced Labour and Human Trafficking [online]. 19962008 [cit. 2008-01-05]. Anglický. Dostupný z WWW: .

61

BELSER, Patrick. Forced Labour and Human Trafficking: Estimating the Profits : Declaration on Fundamental Principles and Rights at Work [online]. International Labour Organization, 2008 , March 2005 [cit. 2008-01-05]. Dostupný z WWW: .

UHEREK, Zdeněk, et al. Žadatelky o azyl a obchod s lidmi : Výzkumná zpráva pro úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, oddělení pro Českou republiku [online]. Praha : Etnologický ústav Akademie věd České republiky, 2001-2007 [cit. 2008-0105]. Dostupný z WWW: <www.unhcr.cz/dokumenty/vyzkum_02.pdf>.

DRBOHLAV, Dušan. Mezinárodní migrace obyvatelstva – pohyb i pobyt [online]. Praha : Multikulturní centrum Praha, 2005 [cit. 2008-01-07]. Dostupný z WWW: .

TOPINKA, D.. Výzkum obchodu s lidmi především za účelem nucené práce [online]. Havířov - Město : Intermundia o.p.s, 2003 , 2007 [cit. 2008-01-07]. Dostupný z WWW: .

TRÁVNÍČKOVÁ, IVANA . Drogová kriminalita - včera, dnes a zítra. Kriminalistika [online]. 2001, roč. XXXIV, č. 4 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

Zákon o zbraních a střelivu 119/2002 Sb. : § 4, písm. a), b), c) [online]. 2005 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

Statistika Ministerstva vnitra České republiky – Zbraně a střelivo [online]. 2005 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

AIDS a prostituce v rozšířené Evropské unii : staré téma – nové cesty [online]. Plzeň : [2008] , 2004 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

SMETANA, Jan. Epidemiologie HIV/AIDS - Aktuální situace v ČR a ve světě [online]. [2008] , 23.4.2008 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

62

SCHNAPKA, Zbyněk. Počet nakažených prostitutek v kraji roste [online]. Regionplzen.cz : Aktuality, 2004 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

Roste počet nakažených syfilis [online]. Novinky.cz, 2007 [cit. 2008-01-03]. Dostupný z WWW: .

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování v ČR pro léta 2003 - 2005 [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2005 – 2007) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

Národní strategie boje proti obchodování s lidmi (pro období let 2008 – 2011) [online]. Praha : Ministerstvo vnitra České republiky, 2005 [cit. 2008-01-04]. Dostupný z WWW: .

ŠťASTNÁ, Anna, HůLE, Daniel, DAňKOVÁ-KASALOVÁ, Šárka. Evaluační výzkum: Program podpory a ochrany obětí obchodování s lidmi v České republice [online]. Demografické informační centrum, 2005 , 24. března 2006 [cit. 2008-03-10]. Dostupný z WWW: .

Zákon č. 326/1999 Sb. : o pobytu cizinců na území České republiky [online]. 19962008 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: . Obchod s lidskými bytostmi : Otroci v Evropě [online]. [2008] , 27.10.2006. Dostupný z WWW: .

Úmluva Rady Evropy o boji proti obchodu s lidmi : CETS č. 197 – neoficiání překlad [online]. 2008. Dostupný z WWW: .

63

Organizace: Rozkoš bez rizika o.p.s. [online]. 2006 , 19. 2. 2008 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

La Strada Česká republika o.p.s. [online]. [2008] [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

Sdružení česká katolická charita [online]. 2004 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) [online]. 2005 [cit. 2008-03-13]. Dostupný z WWW: .

64

12. Přílohy 12.1. Skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a, ve znění novely č. 537/2004 Sb60 (1) Kdo přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá osobu mladší osmnácti let, aby jí bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let. (2) Stejně bude potrestán, kdo jiného za použití násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo vydá, aby ho bylo užito a) k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního obtěžování nebo zneužívání, b) k otroctví nebo nevolnictví, nebo c) k nuceným pracím nebo k jiným formám vykořisťování. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny, b) vydá-li takovým činem jiného v nebezpečí těžké újmy na zdraví nebo smrti, c) spáchá-li takový čin v úmyslu získat značný prospěch, nebo d) spáchá-li takový čin v úmyslu, aby jiného bylo užito k prostituci. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let bude pachatel potrestán, a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 těžkou újmu na zdraví, smrt nebo jiný zvlášť závažný následek, b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat prospěch velkého rozsahu, nebo c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.". 24. § 246 se včetně nadpisu zrušuje.

60

Trestní zákon : § 232a Obchodování s lidmi [online]. 1996-2008 [cit. 2007-12-20]. Dostupný z WWW: .

65

12.2. Přehled sankcí jednotlivých pachatelů odsouzených podle § 246 61 Jednotliví pachatelé analyzované trestné činnosti byli odsouzeni takto: 1. případ – sedm obětí – tři pachatelé – každý z nich 2 roky podmíněně se zkušební dobou na 3 roky 2. případ - jedna obět' – dva pachatelé - shodně 3 roky podmíněně s dohledem na zkušební dobu 2 let 3. případ – jedna oběť – jeden pachatel – 3 roky podmíněně s dohledem na zkušební dobu 4 let 4. případ – čtyři oběti – jeden pachatel (občan SRN) – 3 roky nepodmíněně a vyhoštění z ČR na 10 let 5. případ – jedna oběť (nezletilá) – dva pachatele – jeden 7 let nepodmíněně a druhý 6 let nepodmíněné 6. případ – tři oběti – jeden pachatel – 4 roky nepodmíněně 7. případ – dvě oběti – jeden pachatel – 3,5 roku nepodmíněně 8. případ – jedna oběť (nezletilá) – jeden pachatel – 3,5 roku 9. případ – sedm obětí – šest pachatelů – hlavní viník 4,5 roku nepodmíněně, další pachatel 3,5 roku nepodmíněné, další tři pachatelé shodně 3 roky podmíněně s dohledem na zkušební dobu dobou 5 let a pachatelka 3 roky podmíněně s dohledem se zkušební dobou 3 roky 10. případ – pět obětí – dva pachatelé – jeden 7 let a 10 měsíců nepodmíněně a druhý pachatel 3 roky nepodmíněně 11. případ – jedna oběť – (nezletilá) – jeden pachatel – 4 roky nepodmíněně 12. případ – jedna oběť – dva pachatelé – 3 roky podmíněně s dohledem na zkušební dobu 5 let a zákaz pobytu na území Teplice na dobu 4 let – oba pachatelé shodně 13. případ – dvě oběti – jeden pachatel – 4,5 roku nepodmíněně

61

TRÁVNÍČKOVÁ, Ivana, et al. Obchodování se ženami z pohledu České republiky. 1. vyd. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. 158 s. ISBN 80-7338-030-7. str. 151

66

12.3. Úmluva Rady Evropy o boji proti obchodu s lidmi neoficiální překlad

CETS Č. 197 Preambule Členské státy Rady Evropy a ostatní signatáři, uvědomujíce si, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy, uvědomujíce si, že obchodování s lidmi představuje porušování lidských práv a zásah do důstojnosti a integrity člověka; uvědomujíce si, že obchodování s lidmi může vyústit v otroctví oběti; uvědomujíce si, že dodržování práv obětí, ochrana obětí a boj proti obchodování s lidmi musí být prvořadými cíli; uvědomujíce si, že všechny akce nebo iniciativy proti obchodu s lidmi nesmí být diskriminující, musí zohledňovat rovnost pohlaví a také práva dětí; připomínajíce deklarace ministrů zahraničních věcí členských států na 112. (14. – 15. května 2003) a na 114. zasedání Výboru ministrů vyzývající k posílení boje Rady Evropy proti obchodu s lidmi; majíce na paměti Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (1950) a její protokoly; majíce na paměti následující doporučení Výboru ministrů členským státům Rady Evropy: Doporučení R(91)11 o sexuálním vykořisťování, pornografii, prostituce a obchodu s dětmi a mládeží; Doporučení R(97)13 o zastrašování svědků a o právu na obranu; Doporučení R(2000)11 o boji proti obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a Doporučení Rec(2001)16 o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním, Doporučení Rec(2005)5 o ochraně žen před násilím; majíce na paměti doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy: Doporučení 1325(1997) o obchodu se ženami a nucené prostituci v členských státech Rady Evropy, Doporučení 1450(2000) o násilí na ženách v Evropě; Doporučení 1545(2002) o kampani proti obchodu se ženami; Doporučení 1610(2003) o migraci spojené s obchodováním s orgány v Evropě; Doporučení 1663(2004) Domácí otroctví: nucená práce, au pair a nevěsty na objednávku; majíce na paměti Rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie z 19. července 2002 o boji proti obchodu s lidmi, Rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie z 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení a směrnici Rady Evropské unie z 29. dubna 2004 o povoleních k pobytu vydaných statním příslušníkům třetích zemí, kteří jsou 67

oběťmi obchodu s lidmi anebo kterým byla poskytnuta pomoc při nedovolené migraci a kteří spolupracují s příslušnými orgány; berouce v úvahu Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména se ženami a dětmi s cílem zlepšit ochranu, kterou poskytuje, a zlepšit jím zavedené standardy; berouce v úvahu ostatní mezinárodní právní dokumenty relevantní pro oblast boje proti obchodu s lidmi; berouce v úvahu potřebu připravit ucelený mezinárodní právní dokument zaměřený na lidská práva obětí obchodu s lidmi a zavádějící monitorovací mechanismus; se dohodli na následujícím: I. ČÁST – CÍLE, OBLAST, PŮSOBNOST, PRINCIP NEDISKRIMINACE A VYMEZENÍ POJMŮ Článek 1 – Cíle Úmluvy 1) Cíle této úmluvy jsou: a) předcházet a bojovat proti obchodu s lidmi, při zaručení rovnosti pohlaví; b) chránit lidská práva obětí obchodu, vypracovat ucelený rámec na ochranu a pomoc obětem a svědkům při zaručení rovnosti pohlaví, jakož i zajistit účinné vyšetřování a trestní stíhání; c) podporovat mezinárodní spolupráci při boji proti obchodu s lidmi. 2) Tato úmluva zavádí specifický monitorovací mechanismus na zajištění účinné realizace ustanovení smluvními stranami. Článek 2 – Oblast působnosti Tato úmluva platí pro všechny formy obchodu s lidmi, ať už národní nebo mezinárodní, napojené nebo nenapojené na organizovaný zločin. Článek 3 – Princip nediskriminace Realizace ustanovení této úmluvy smluvními stranami, zejména výkon opatření na ochranu a podporu práv obětí, musí být zabezpečena bez diskriminace z jakýchkoli důvodů, ať už pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národního nebo sociálního původu, spojení s národnostní menšinou, majetku, narození nebo jiného statusu. Článek 4 – Vymezení pojmů Pro účely této úmluvy: a) „obchod s lidmi“ znamená nalákání, přepravu, transfer, ukrytí nebo převzetí osob formou hrozby nebo použití násilí nebo jiných forem donucování, únosu, podvodu, lhaní, zneužití moci nebo bezbranného postavení nebo odevzdání nebo přijímání plateb nebo výhod k dosažení souhlasu osoby, která má

68

b)

c)

d) e)

kontrolu nad jinou osobou, pro účely vykořisťování. Vykořisťování zahrnuje přinejmenším vykořisťování pro prostituci nebo jiné formy sexuálního vykořisťování, nucenou práci nebo služby, otroctví nebo praktiky podobné otroctví, zotročování nebo odběr orgánů; souhlas oběti „obchodování s lidmi“ s plánovaným vykořisťováním uvedeným pod písm. a) tohoto odstavce je irelevantní, pokud byly použity jakékoli způsoby uvedené v písm. a); nalákání, přeprava, transfer, ukrývání nebo převzetí dítěte za účelem vykořisťování se považuje za „obchodování s lidmi“ i tehdy, když nezahrnuje žádný ze způsobů uvedených v písm. a) tohoto článku; „dítě“ znamená osobu mladší 18 let; „oběť“ znamená každou fyzickou osobu, která je předmětem obchodu s lidmi, jak je definováno v tomto článku.

II. ČÁST – PŘEDCHÁZENÍ, SPOLUPRÁCE A JINÁ OPATŘENÍ Článek 5 – Předcházení obchodu s lidmi 1) Každá smluvní strana přijme opatření na zavedení nebo posílení národní koordinace mezi různými orgány odpovědnými za předcházení a boj proti obchodu s lidmi. 2) Každá smluvní strana zavede a/nebo posílí účinné politiky a programy pro předcházení obchodu s lidmi takovými formami jako: výzkum, informace, zvýšení povědomí a vzdělávací kampaně, sociální a ekonomické iniciativy a školící programy, zvláště pro osoby ohrožené obchodem a pro odborníky zabývající se obchodem s lidmi. 3) Každá smluvní strana podporuje přístup založený na lidských právech a používá přístup rovnosti pohlaví a přístup citlivý k dětem při rozvoji, uplatňování a hodnocení všech politik a programů uvedených v odst. 2. 4) Každá smluvní strana přijme, podle potřeby, vhodná opatření k umožnění legální migrace, zvláště prostřednictvím přesných informací příslušných úřadů o podmínkách umožňujících legální vstup a pobyt na její území. 5) Každá smluvní strana přijme specifická opatření na snížení ohroženosti dětí obchodem, jmenovitě vytvářením ochranného prostředí. 6) Na opatřeních zavedených v souladu s tímto článkem se podílejí, podle potřeby, nevládní organizace, jiné příslušné organizace a jiné prvky občanské společnosti zaměřené na předcházení obchodu s lidmi a ochranu a pomoc obětem. Článek 6 – Opatření na zamezení poptávky K zamezení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování osob, zejména žen a dětí a která vede k obchodu, každá smluvní strana přijme anebo posílí legislativní, administrativní, vzdělávací, sociální, kulturní nebo jiná opatření, včetně: a) výzkumu nejlepší praxe, metod a strategií; b) zvyšování povědomí o zodpovědnosti a důležité úloze médií a občanské společnosti při označování poptávky jako jednoho ze zdrojů, který je příčinou obchodu s lidmi; c) cílené informační kampaně zahrnující, podle potřeby, mimo jiné, veřejné úřady a tvůrce politiky;

69

d) preventivní opatření, včetně vzdělávacích programů pro chlapce a děvčata během jejich vzdělávání, které zdůrazňují nepřijatelný charakter diskriminace založené na pohlaví a její ničivé důsledky, důležitost rovnosti pohlaví a důstojnosti integrity každé osoby. Článek 7 – Opatření na hranicích 1) Bez toho, aby byly dotčeny mezinárodní závazky ve vztahu k volnému pohybu osob, smluvní strany v co nejvyšší možné víře posílí také hraniční kontroly, které mohou být potřebné po předcházení a odhalování obchodu s lidmi. 2) Každá smluvní strana přijme legislativní anebo jiná přiměřená opatření pro předcházení, v co nejvyšší míře toho, aby se dopravní prostředky spravované komerčními dopravci používaly při páchání trestných činů stanovených v souladu s touto úmluvou. 3) Podle potřeby a bez toho, aby byly dotčeny aplikovatelné mezinárodní úmluvy, zahrnují tato opatření zavedení povinnosti pro komerční dopravce, včetně všech dopravních společností anebo majitele nebo provozovatele všech dopravních prostředků, přesvědčit se, že všichni cestující vlastní cestovní doklady požadované pro vstup do přijímajícího státu. 4) Každá smluvní strana přijme potřebná opatření v souladu se svým vnitrostátním právním řádem, ke stanovení sankcí v případě porušení povinnosti uvedené v odst. 3 tohoto článku. 5) Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření, v souladu se svým vnitrostátním právním řádem, potřebná pro zamítnutí vstupu nebo odebrání víz osobám zapojeným do páchání trestných činů stanovených v souladu s touto úmluvou. 6) Smluvní strany posílí spolupráci mezi orgány hraniční kontroly a to, mimo jiné, zavedením a udržováním přímých komunikačních kanálů. Článek 8 – Bezpečnost a kontrola dokladů Každá smluvní strana přijme opatření potřebná pro: a) zajištění, že jí vydané cestovní doklady nebo doklady totožnosti jsou takové kvality, že nemohou být snadno zneužity a nemohou být snadno zfalšovány anebo nezákonně pozměněny, kopírovány nebo vydány; a b) zajištění integrity a bezpečnosti cestovních dokladů nebo dokladů totožnosti vydaných smluvní stranou anebo ve jménu smluvní strany a předcházení jejich nezákonnému zhotovování a vydávání; Článek 9 – Správnost a platnost dokladů Na žádost jiné smluvní strany, smluvní strana, v souladu se svým vnitrostátních právním řádem, v přiměřeném čase ověří správnost a platnost vydaných cestovních dokladů, dokladů totožnosti, nebo dokladů, u kterých je předpoklad, že byly vydány jejím jménem a podezřelých z toho, že byly použity pro obchod s lidmi. III. ČÁST – OPATŘENÍ PRO OCHRANU A PODPORU PRÁV OBĚTÍ ZAJIŠŤUJÍCÍ ROVNOST POHLAVÍ Článek 10 – Identifikace oběti

70

1) Každá smluvní strana vybaví své příslušné orgány osobami, které jsou vyškolené a kvalifikované pro předcházení a boj proti obchodu s lidmi, pro identifikaci obětí a pro pomoc obětem včetně dětí a zajistí, že různé orgány vzájemně spolupracují i s příslušnými podpůrnými organizacemi, aby oběti mohly být identifikovány při postupu plně zohledňujícím specifickou situaci žen a dětí, které jsou oběťmi a, v přiměřených případech, aby jim mohla být vydána povolení k pobytu podle podmínek stanovených v článku 14 této úmluvy. 2) Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření potřebná pro identifikaci obětí ve spolupráci s jinými smluvními stranami a příslušnými podpůrnými organizacemi. Každá smluvní strana zajistí, že pokud mají příslušné orgány důvod se domnívat, že osoba byla obětí obchodu s lidmi, nebude tato osoba vyhoštěna z jejích území, dokud příslušné orgány nedokončily identifikační postup oběti trestného činu stanoveného v článku 18 této úmluvy a podobně zajistí, že takovéto osobě bude poskytnuta pomoc podle článku 12, odstavce 1 a 2. 3) Pokud věk oběti není jasný a je důvod se domnívat, že obětí je dítě, oběť se považuje za dítě a jsou ji přiznána speciální ochranná opatření během ověřování jejího věku. 4) Hned, jak je dítě bez doprovodu identifikováno jako oběť, každá smluvní strana: a) zajití zastupování dítěte opatrovníkem, organizací nebo orgánem, které konají v nejlepší zájmu dítěte; b) podnikne potřebné kroky k určení jeho/její totožnosti a státní příslušnosti; c) vynaloží úsilí na vyhledání jeho/její rodiny, pokud je to v nejlepším zájmu dítěte. Článek 11 – Ochrana soukromí 1) Každá smluvní strana ochrání soukromí a totožnost oběti. Osobní údaje, které se jich týkají, se uschovávají a používají v souladu s Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat (ETS č. 108). 2) Každá smluvní strana přijme opatření k zajištění zejména toho, že totožnost nebo podrobnosti umožňující identifikaci dětské oběti obchodování nejsou veřejně známy prostřednictvím médií nebo jakýmikoli jinými prostředky, kromě výjimečných okolností, pro účely nalezení rodinných příslušníků anebo podobného zajištění blaha a ochrany dítěte. 3) Každá smluvní strana zváží přijetí opatření, v souladu s článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve smyslu výkladu Evropského soudu pro lidská práva zaměřených na podporu médií, aby chránila soukromí a totožnost obětí prostřednictvím autoregulace anebo prostřednictvím regulačních anebo koregulačních opatření. Článek 12 – Pomoc obětem 1) Každá smluvní strana přijme legislativní anebo jiná opatření potřebná pro pomoc obětem při jejich fyzickém, psychickém a společenském zotavování. Tato pomoc zahrnuje přinejmenším:

71

2) 3)

4)

5)

6)

7)

a) životní úroveň vhodnou pro zajištění jejich existence, prostřednictvím opatření jako jsou: přiměřené a bezpečné ubytování, psychologická a materiální pomoc; b) přístup k nezbytnému lékařskému ošetření; c) překladatelské a tlumočnické služby, pokud jsou potřeba; d) poradenství a informace, zvláště pokud jde o jejich práva a služby pro ně použitelné, v jazyce, kterému rozumějí; e) pomoc při tom, aby jejich práva a zájmy byly uplatněny a zohledněny v příslušném stádiu trestního řízení proti pachatelům; f) přístup ke vzdělání pro děti. Každá smluvní strana přiměřeně zohlední potřeby bezpečnosti a ochrany obětí. Kromě toho poskytne každá smluvní strana potřebnou zdravotní nebo jinou pomoc obětem, které se legálně zdržují na jejím území a nemají dostatečné zdroje a takovouto pomoc potřebují. Každá smluvní strana přijme pravidla, na základě kterých jsou oběti legálně se zdržující na jejím území, oprávněny mít přístup na pracovní trh, na odborné školení a vzdělávání. Každá smluvní strana přijme opatření, podle potřeby a podle podmínek stanovených jejím vnitrostátním právním řádem, na spolupráci s nevládními organizacemi, jinými příslušnými organizacemi nebo jinými prvky občanské společnosti aktivními při pomoci obětem. Každá smluvní strana přijme také legislativní nebo jiná opatření, která jsou potřebná na zabezpečení toho, aby pomoc oběti nebyla podmíněna její ochotou vypovídat jako svědek. Pro výkon ustanovení tohoto článku každá smluvní strana zabezpečí, že služby jsou poskytovány na konsensuálním a informovaném základě při náležitém zohlednění zvláštních potřeb osob v ohroženém postavení a práv dítěte v podmínkách bydlení, vzdělávání a v přiměřené zdravotní péči.

Článek 13 – Lhůta na zotavení a reflexi 1) Každá smluvní strana stanoví ve svém vnitrostátním právním řádu lhůtu na zotavení v rozsahu nejméně 30 dní, pokud existují dostatečné důvody se domnívat, že dotčená osoba je obětí. Tato lhůta má být dostačující pro zotavení se a vymanění se z vlivu pachatelů a/nebo k přijetí informovaného rozhodnutí o spolupráci s příslušnými orgány. Během této lhůty není možné vydat rozhodnutí o jejím vyhoštění. Toto ustanovení nemá vliv na činnosti vykonávané příslušnými orgány ve všech fázích příslušného vnitrostátního konání, a zejména při vyšetřování a trestním stíhání příslušných trestných činů. Během této lhůty povolí smluvní strany dotčeným osobám zůstat na jejich území. 2) Během této lhůty mají osoby uvedené v odst. 1 tohoto článku nárok na opatření uvedená v článku 12, odst. 1 a 2. 3) Smluvní strany nejsou povinny dodržovat tuto lhůtu, jestliže tomu brání veřejný zájem nebo v případě zjištění, že postavení oběti bylo nesprávně určené. Článek 14 – Povolení k pobytu

72

1) Každá smluvní strana vydá obnovitelné povolení k pobytu osobám v jedné nebo druhé z těchto situací nebo v obou: a) příslušný orgán se domnívá, že jejich pobyt je potřebný z důvodu jejich osobní situace; b) příslušný orgán se domnívá, že jejich pobyt je potřebný za účelem jejich spolupráce s orgány činnými v trestním řízení. 2) Povolení k pobytu pro dětské oběti, pokud je podle právního řádu vyžadováno, se vydává v souladu s nejlepším zájmem dítěte a podle potřeby je za stejných podmínek obnovitelné. 3) Neobnovení nebo zrušení povolení k pobytu je předmětem podmínek stanovených vnitrostátním právním řádem smluvní strany. 4) Jestliže obět předloží žádost o jiný druh povolení k pobytu, dotčená smluvní strana vezme v úvahu, že tato osoba má nebo měla povolení k pobytu v souladu s odst. 1. 5) Se zřetelem na závazky smluvních stran, na které se odvolává článek 40 této úmluvy, každá smluvní strana zabezpečí, že udělení povolení podle tohoto ustanovení nemá vliv na právo žádat a využívat azyl. Článek 15 – Odškodnění a právní nárok 1) Každá smluvní strana zabezpečí, že od prvního kontaktu s příslušnými orgány, mají oběti přístup k informacím o příslušných soudních a administrativních postupech v jazyce, kterému rozumějí. 2) Každá smluvní strana stanoví ve svém vnitrostátním právním řádu právo na právní pomoc a bezplatnou právní pomoc pro oběti podle podmínek stanovených jejím vnitrostátním právním řádem. 3) Každá smluvní strana stanoví ve svém vnitrostátním právním řádu právo obětí na odškodnění od pachatelů. 4) Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která mohou být potřebná k zabezpečení odškodnění obětí v souladu s podmínkami podle jejího vnitrostátního právního řádu, např. prostřednictvím založení fondu na odškodnění obětí nebo opatření či programů zaměřených na sociální pomoc a sociální integraci obětí, které mohou být financovány z prostředků vyplývajících z uplatňování opatření stanovených článkem 23. Článek 16 – Repatriace a navrácení obětí 1) Smluvní strana, jejíž je oběť státním příslušníkem, nebo ve které má tato osoba v době vstupu na území přijímající strany právo na trvalý pobyt, ulehčí a přijme její návrat bez nenáležitého nebo neodůvodněného zdržení s ohledem na její práva, bezpečnost a důstojnost. 2) V případě, že smluvní strana vrátí oběť jinému státu, takovýto návrat se vykoná s náležitým ohledem na práva, bezpečnost a důstojnost této osoby a na stav všech právních postupů spojených se skutečností, že osoba je obětí, a vykoná se přednostně dobrovolně. 3) Žádaná smluvní strana na žádost přijímající smluvní strany ověří, zda osoba je jejím státním občanem, nebo má právo trvalého pobytu na jejím území v době vstupu na území přijímající smluvní strany. 4) Aby se ulehčil návrat oběti, která je bez řádné dokumentace, smluvní strana, které je osoba státním občanem, nebo ve které má v době vstupu na území

73

přijímající smluvní strany právo k trvalému pobytu, souhlasí na žádost přijímající smluvní strany s vydáním takových cestovních dokladů nebo jiného povolení, které může být potřebné pro osobu, aby mohla cestovat a opětovně vstupovat na její území. 5) Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření potřebná na zavedení programů repatriace zahrnující příslušné národní nebo mezinárodní instituce a nevládní organizace. Tyto programy mají za cíl zabránit tomu, aby se osoba opětovně stala obětí. Každá smluvní strana bude vyvíjet úsilí na reintegraci obětí do společnosti státu návratu, včetně reintegrace do vzdělávacího systému a na pracovní trh, zejména prostřednictvím získání a zlepšení jejich odborných znalostí. Se zřetelem na děti měly by tyto programy zahrnovat využití práva na vzdělání a opatření na zabezpečení přiměřené péče nebo přijetí rodinou nebo příslušnými pečovatelskými zařízeními. 6) Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření potřebná k tomu, aby obětem byl umožněn přístup ke kontaktním informacím struktur, které jim mohou pomoci v zemi, kam se vrátili nebo repatriovali, jakými jsou orgány činné v trestním řízení, nevládní organizace, právnické kanceláře a agentury sociální péče a to podle potřeby ve spolupráci s jakoukoli dotčenou smluvní stranou. 7) Dětské oběti se do země nevracejí v případě, že je náznak, po vyhodnocení rizik a bezpečnosti, že takovýto návrat by nebyl v nejlepším zájmu dítěte. Článek 17 – Rovnost pohlaví Každá smluvní strana se při uplatňování opatření uvedených v této kapitole zaměřuje na podporu rovnosti pohlaví, uplatňuje ji při rozvoji, výkonu a hodnocení opatření. IV. ČÁST – TRESTNÉ PRÁVO HMOTNÉ Článek 18 – Trestnost obchodování s lidmi Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření potřebná ke stanovení jednání uvedeného v článku 4 této úmluvy za trestný čin, je-li spáchán úmyslně. Článek 19 – Trestnost využívání služeb oběti Každá smluvní strana zváží přijetí takových legislativních a jiných opatření, která jsou nevyhnutelná ke stanovení využívání služeb, jejichž předmětem je vykořisťování, jak je to stanoveno v článku 4 odst. a) této úmluvy, s vědomím, že osoba je obětí obchodování s lidmi, za trestný čin podle jejího vnitrostátního právního řádu. Článek 20 – Trestnost činů spojených s cestovními doklady nebo doklady totožnosti Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatřená potřebná na stanovení následujících konání za trestné činy, pokud jsou spáchány úmyslně a za účelem umožnění obchodování s lidmi: a) falšování cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti; b) obstarání nebo poskytnutí takového dokladu; c) zadržení, odstranění, ukrytí, poškození nebo zničení cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti jiné osoby.

74

Článek 21 – Pokus o napomáhání či spoluvina 1) Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření potřebná k tomu, aby napomáhání při páchání jakéhokoli trestného činu stanoveného v souladu s článkem 18 a s článkem 20 této úmluvy, bylo označeno za trestný čin. 2) Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření potřebná ke stanovení pokusu o trestné činy za předpokladu, že jsou spáchány úmyslně v souladu s článkem 18 a s článkem 20 odst. a) této úmluvy, za trestné činy. Článek 22 – Odpovědnost právnických osob 1) Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření potřebná ke stanovení zodpovědnosti právnických osob za trestné činy v souladu s touto úmluvou, spáchané v jejich prospěch jakoukoli fyzickou osobou, konající buď vlastním jménem, nebo jako součást orgánu právnické osoby, která má vedoucí postavení v rámci právnické osoby, založené na: a) pravomoci zastupovat právnickou osobu; b) pravomoci přijímat rozhodnutí jménem právnické osoby; c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci právnické osoby. 2) Mimo případů už stanovených v odst. 1 každá smluvní strana přijme opatření potřebná ke stanovení odpovědnosti právnických osob, jestliže nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany fyzické osoby podle odst. 1 umožní spáchání trestného činu stanoveného v souladu s touto úmluvou ve prospěch takového právnické osoby fyzickou osobou konající jejím jménem. 3) Podle právních zásad smluvní strany odpovědnost právnické osoby může být trestně-právní, občansko-právní nebo administrativně-právní. 4) Tato odpovědnost nemá vliv na trestní odpovědnost fyzických osob, které spáchaly trestný čin. Článek 23 – Sankce a opatření 1) Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření potřebná pro zabezpečení toho, aby trestné činy podle článků 18 až 21 byly potrestány účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi. Při trestných činech spáchaných podle článku 18, pokud jsou spáchané fyzickými osobami, zahrnují tyto sankce tresty, včetně trestu odnětí svobody, které mohou vést k extradici. 2) Každá smluvní strana zabezpečí, aby právnické osoby odpovědné podle článku 22 podléhaly účinným, přiměřených a odrazujícím trestním anebo netrestním sankcím nebo opatřením, včetně trestů peněžních. 3) Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření potřebná pro umožnění konfiskace nebo jiného zabavení prostředků a příjmů z trestných činů stanovených v souladu s článkem 18 a článkem 22, odstavec a) této úmluvy, a nebo majetku, jehož hodnota odpovídá těmto příjmům. 4) Každá smluvní strana přijme legislativní anebo jiná opatření potřebná pro umožnění dočasného nebo trvalého uzavření jakéhokoli zařízení, které bylo využíváno k obchodu s lidmi, bez toho, aby byla dotknuta práva třetích stran konajících v dobré víře, anebo na zabránění pachateli dočasně nebo trvale vykonávat činnost, na jejímž základě byl spáchán trestný čin.

75

Článek 24 – Přitěžující okolnosti Každá smluvní strana zabezpečí, že následující okolnosti se při určování trestu za trestné činy stanovené v souladu s článkem 18 této úmluvy považují za přitěžující: a) b) c) d)

trestný čin úmyslně nebo z vědomé nedbalosti ohrozil život oběti; trestný čin byl spáchán proti dítěti; trestný čin byl spáchán veřejným činitelem při výkonu jeho pravomocí; trestný čin byl spáchán zločineckou skupinou.

Článek 25 – Předchozí odsouzení Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření stanovující možnost zohlednit při určování trestu konečné rozsudky vynesené jinou smluvní stranou ve vztahu k trestným činům stanoveným v souladu s touto úmluvou. Článek 26 – Ustanovení o netrestnosti Každá smluvní strana v souladu se základními zásadami svého právního řádu stanoví možnost neuložení trestů obětem za jejich zapojení do nezákonné činnosti v míře, ve které k tomu byly přinuceny. V. ČÁST – VYŠETŘOVÁNÍ, OBŽALOBA A PROCESNÍ PRÁVO Článek 27 – Žádosti ex parte a ex officio 1) Každá smluvní strana zabezpečí, že vyšetřování nebo obžaloba z trestných činů stanovených v souladu s touto úmluvou nejsou závislé na výpovědi nebo trestním oznámení podaném obětí, přinejmenším jestliže byl trestný čin spáchán zcela nebo částečně na jejím území. 2) Každá smluvní strana zabezpečí, že oběť trestného činu může podat trestní oznámení u příslušných orgánů státu pobytu, jestliže byl trestný čin spáchán na území smluvní strany jiné než té, kde má pobyt. Příslušný orgán, kterému bylo trestní oznámení podáno, pokud nemá v této věci pravomoc, bezodkladně předá věc příslušnému orgánu smluvní strany, na jejímž území byl trestný čin spáchán. Trestní oznámení se projednává v souladu s vnitrostátním právním řádem smluvní strany, na jejímž území byl trestný čin spáchán. 3) Každá smluvní strana zabezpečí prostřednictvím legislativních nebo jiných opatření, v souladu s podmínkami stanovenými jí vnitrostátním právním řádem, aby všechna uskupení, nadace, sdružení nebo nevládní organizace, které se zaměřují na boj proti obchodovaní s lidmi nebo na ochranu lidských práv, mohly během jednání o trestném činu stanoveném v souladu s článkem 18 této úmluvy pomáhat oběti a/nebo ji s jejím souhlasem podporovat. Článek 28 – Ochrana obětí, svědků a spolupracovníků se soudními orgány 1) Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření potřebná na poskytnutí účinné a přiměřené ochrany před možnou odplatou nebo

76

2)

3) 4)

5)

zastrašováním zejména v průběhu a po skončení vyšetřování a obžalování pachatelů pro: a) oběti; b) podle potřeby těch, kteří oznámí trestné činy stanovené v souladu s článkem 18 této úmluvy, nebo kteří jinak spolupracují s orgány činnými v trestním řízení; c) svědků, kteří vypovídají o trestných činech stanovených v souladu s článkem 18 této úmluvy; d) pokud je to nutné, členů rodiny osob uvedených pod písm. a) a c). Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření potřebná k zabezpečení a poskytnutí různých druhů ochrany. Může to zahrnovat fyzickou ochranu, přestěhování, změnu identity a pomoc při získávání práce. Oběti, která je dítětem, se poskytují speciální ochranná opatření při zohlednění nejlepšího zájmu dítěte. Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření potřebná, pokud je to nutné, na poskytnutí přiměřené ochrany před možnou odplatou nebo zastrašováním, zvláště v průběhu a po vyšetření a trestním stíhání pachatelů, pro členy seskupení, nadací, sdružení nebo nevládních organizací, které vykonávají činnosti uvedené v článku 27, odst. 3. Každá smluvní strana zváží přistoupení k dohodám nebo ujednáním s jinými státy za účelem vykonávání tohoto článku.

Článek 29 – Specializované a koordinační orgány 1) Každá smluvní strana přijme opatření potřebná k zabezpečení toho, aby byly osoby nebo orgány specializované na boj proti obchodu s lidmi a na ochranu obětí. Tyto osoby nebo orgány mají v souladu se základními zásadami právního řádu smluvní strany potřebnou nezávislost k efektivnímu a nezávislému výkonu svých funkcí. Tyto osoby nebo zaměstnanci těchto orgánů mají k výkonu těchto funkcí přiměřené vzdělání a finanční prostředky. 2) Každá smluvní strana přijme opatření k zabezpečení koordinace politik a činností ministerstev a ostatních veřejných úřadů proti obchodování s lidmi prostřednictvím vytvoření koordinačních orgánů, je-li to potřebné. 3) Každá smluvní strana zabezpečí nebo posílí vzdělání příslušných pracovníků o prevenci a o boji proti obchodování s lidmi, včetně školení o lidských právech. Školení mohou být speciální pro jednotlivé orgány a podle potřeby se zaměřují na: metody používané při prevenci obchodování s lidmi, trestní stíhání obchodníků s lidmi a ochranu práv obětí, včetně ochrany obětí před obchodníky s lidmi. 4) Každá smluvní strana uváží jmenování národních zpravodajů nebo jiných mechanismů pro monitorování činnosti státních institucí proti obchodu s lidmi a realizaci národních legislativních požadavků. Článek 30 – Soudní projednávání V souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména článkem 6, každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná opatření potřebná k tomu, aby v průběhu soudního jednání byly zajištěny: a) ochrana soukromí obětí a, podle potřeby, jejich totožnosti; b) bezpečnost obětí a jejich ochrana před zastrašováním;

77

v souladu s podmínkami podle jejich vnitrostátního právního řádu a, v případě dětských obětí, zvláštní péče o potřeby dětí a zabezpečení jejich práva na zvláštní ochranná opatření. Článek 31 – Judisdikce 1) Každá smluvní strana přijme legislativní a jiná opatření potřebná ke stanovení soudní pravomoci pro všechny trestné činy stanovené v souladu s touto úmluvou, pokud je trestný čin spáchán: a) na jejím území; nebo b) na palubě lodi plující pod vlajkou této smluvní strany; nebo c) na palubě letadla registrovaného podle zákonů této smluvní strany; nebo d) jedním z jejích občanů nebo osobou bez státní příslušnosti, které mají obvyklé bydliště na jejím území, jestliže je trestný čin trestný podle práva státu, kde byl spáchán anebo jestliže je trestný čin spáchán mimo území judisdikce kteréhokoli státu; e) proti jednomu z jeho státních příslušníků. 2) Každá smluvní strana může, v době podpisu nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení, prostřednictvím sdělení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, vyhlásit, že si vyhrazuje právo neuplatňovat nebo uplatňovat pouze ve specifických případech nebo podmínkách, jurisdikční pravidla stanovená v odst. 1 písm. d) a e) tohoto článku nebo jakoukoli jejich část. 3) Každá smluvní strana přijme opatření potřebná ke stanovení jurisdikce pro trestné činy stanovené v této úmluvě v případech, kdy se údajný pachatel nachází na jejím území a ta ho na základě žádosti o extradici jiné smluvní strany nevydá, a to výlučně z důvodu státního občanství pachatele. 4) Jestliže si více než jedna smluvní strana nárokuje jurisdikci pro trestný čin stanovený v souladu s touto úmluvou, zainteresované smluvní strany, podle potřeby, provedou konzultace s cílem určit nejpřiměřenější jurisdikci pro trestní stíhání. 5) Bez toho, aby byly dotknuty všeobecné zásady mezinárodního práva, tato úmluva nevylučuje trestní jurisdikci vykonávanou smluvní stranou v souladu s vnitrostátním právním řádem. VI. ČÁST – MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE A SPOLUPRÁCE S OBČANSKOU SPOLEČNOSTÍ Článek 32 – Všeobecné zásady a opatření pro mezinárodní spolupráci Smluvní strany navzájem spolupracují v souladu s ustanoveními této úmluvy a prostřednictvím uplatňování příslušných platných mezinárodních a regionálních nástrojů, ujednání dohodnutých na základě jednotné nebo reciproční legislativy a vnitrostátních právních předpisů, v nejširší možné míře, za účelem: - předcházení a boje proti obchodování s lidmi; - ochrany a poskytování pomoci obětem; - vyšetřování trestných činů nebo činností týkajících se trestných činů podle této úmluvy.

78

Článek 33 – Opatření vztahující se na ohrožené nebo nezvěstné osoby 1) Jestliže smluvní strana na základě informací, které má k dispozici, má důvod se domnívat, že život, svoboda nebo fyzická integrita osoby podle článku 28 odst. 1 je na území jiné smluvní strany v bezprostředním nebezpečí, smluvní strana, která disponuje informacemi, v takovémto nouzovém případě bezodkladně poskytne této smluvní straně informace, aby mohla přijmout přiměřená ochranná opatření. 2) Smluvní strany této úmluvy mohou zvážit posílení spolupráce při pátrání po nezvěstných osobách, zejména nezvěstných dětech, jestliže se na základě dostupných informací domnívají, že dítě je obětí obchodování s lidmi. Za tímto účelem mohou smluvní strany vzájemně uzavírat bilaterální nebo multilaterální smlouvy. Článek 34 – Informace 1) Žádaná smluvní strana ihned informuje žádající smluvní stranu o konečném výsledku akce uskutečněné podle této části. Žádaná smluvní strana rovněž informuje žádající smluvní stranu o všech okolnostech, které znemožňují vykonání plánované akce, nebo ji pravděpodobně značně oddálí. 2) Smluvní strana může podle svého vnitrostátního právního řádu poskytnout bez předcházející žádosti jiné smluvní strany informace získané v rámci svého vlastního vyšetřování, pokud poskytnutí takovýchto informací může přijímající smluvní straně pomoci začít nebo provádět vyšetřování nebo projednávání týkající se trestných činů podle této úmluvy nebo může vést k žádosti o spolupráci podle této části. 3) Před poskytnutím takovýchto informací může poskytující smluvní strana požádat, aby byly tyto informace považovány za důvěrné nebo aby byly využity podle určitých podmínek. Jestliže přijímající smluvní strana není schopna takovéto žádosti vyhovět, oznámí to poskytující smluvní straně, která poté určí, zda informace přece jen poskytne. V případě, že přijímající smluvní strana přijme informace podle určitých podmínek, je jimi vázána. 4) Všechny požadované informace týkající se článků 13, 14 a 16 potřebné k poskytnutí práv udělených těmito články, se poskytnou na žádost dotčené smluvní strany bezodkladně s náležitým dodržením článku 11 této úmluvy. Článek 35 – Spolupráce s občanskou společností Každá smluvní strana podpoří státní orgány a veřejné činitele, aby spolupracovali s nevládními organizacemi, ostatními příslušnými organizacemi a členy občanské společnosti při zakládání strategických partnerství s cílem dosáhnout účelu této úmluvy. VII. ČÁST – MONITOROVACÍ MECHANISMUS Článek 36 – Skupina expertů pro akce proti obchodování s lidmi 1) Skupina expertů pro boj proti obchodování s lidmi (dále jen „GRETA“) monitoruje vykonávání této úmluvy jednotlivými stranami.

79

2) GRETA je složená z minimálně 10 členů a maximálně z 15 členů při zohlednění vyváženosti pohlaví a zeměpisné vyváženosti, jakož i multidisciplinární expertízy. Jsou voleni výborem stran na funkční období 4 let, s možností zvolení nejvíce ve dvou po sobě jdoucích obdobích, a jsou vybíráni ze státních občanů států, jež jsou stranami této úmluvy. 3) Volba členů GRETA je založená na těchto zásadách: a) jsou vybíráni z osob s vysokým morálním charakterem, známých pro jejich uznávané schopnosti v oblasti lidských práv, pomoci a ochraně obětem, v akcích proti obchodování s lidmi, nebo které mají zkušenosti v oblastech stanovených touto úmluvou; b) zasedají a jsou nezávislí a nestranní při výkonu svých funkcí a jsou schopni vykonávat povinnosti efektivně; c) žádný stát nemůže mít v GRETA dva členy; d) měli by zastupovat hlavní právní systémy. 4) Postup pro volbu členů GRETA je určen v prvním roce po vstupu této úmluvy v platnost Výborem ministrů po poradě se stranami úmluvy a po získání jejich jednohlasného souhlasu. GRETA přijme vlastní jednací řád. Článek 37 – Výbor smluvních stran 1) Výbor smluvních stran je složený ze zástupců členských států ve Výboru ministrů Rady Evropy, které jsou stranami úmluvy, a zástupců smluvních stran úmluvy, které nejsou členy Rady Evropy. 2) Výbor smluvních stran svolává generální tajemník Rady Evropy. Jeho první zasedání se uskuteční v prvním roce po vstupu této úmluvy v platnost za účelem zvolení členů GRETA. Následně se schází kdykoli, jestliže o to požádá třetina smluvních stran, předseda GRETA nebo generální tajemník. 3) Výbor smluvních stran přijme svůj jednací řád. Článek 38 – Postup 1) Hodnotící postup se týká smluvních stran úmluvy a je rozdělený do kol, jejichž délku určuje GRETA. Na začátku každého kola se stanoví specifická opatření, na kterých se hodnotící postup zakládá. 2) GRETA určí nejvhodnější způsoby provedení tohoto hodnocení. GRETA může zejména přijmout dotazník pro každé hodnocení, který může sloužit jako základ pro zhodnocení provádění této úmluvy smluvními stranami. Tento dotazník je adresován všem smluvním stranám. Smluvní strany odpovídají na tento dotazník stejně jako na ostatní žádosti o informace od GRETA. 3) GRETA může požadovat informace od občanské společnosti. 4) GRETA může doplňkově organizovat, ve spolupráci s národními orgány a s „kontaktní osobou“ jmenovanou národními orgány a, pokud je to potřebné, s pomocí nezávislých národních expertů, návštěvy států. Během těchto návštěv mohou GRETA pomáhat odborníci na jednotlivé oblasti. 5) GRETA připraví návrh zprávy obsahující analýzu provádění ustanovení, na kterých je hodnocení založeno, stejně jako návrhy týkající se způsobu, kterým může dotčená smluvní strana řešit zjištěné problémy. Návrh zprávy se předloží k připomínkám smluvní straně, která je předmětem hodnocení. Její připomínky bere GRETA v úvahu při vypracování zprávy.

80

6) Na základě toho přijme GRETA svou zprávu a závěry týkající se opatření přijatých dotčenou smluvní stranou na provádění ustanovení této úmluvy. Tato zpráva a závěry se zasílají dotčené smluvní straně a Výboru smluvních stran. Zpráva a závěry GRETA se po jejich přijetí zveřejňují společně s případnými připomínkami dotčené smluvní strany. 7) Bez toho, aby byl dotčen postup v odstavcích 1 až 6 tohoto článku, Výbor smluvních stran může na základě zprávy a závěrů GRETA přijmout doporučení adresované této smluvní straně a) týkající se opatření, která se přijmou na provedení závěrů GRETA, a je-li to potřebné, pro stanovení data na podání informací o jejich provedení, a b) s cílem podporovat spolupráci s touto smluvní stranou na správné provádění této úmluvy. VIII. ČÁST – VZTAH K OSTATNÍM MEZINÁRODNÍM DOKUMENTŮM Článek 39 – Vztah k protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména s ženami a dětmi, doplňující úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu Tato úmluva nemá vliv na práva a povinnosti vyplývající z ustanovení Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména s ženami a dětmi, doplňující Úmluvu OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, a má za cíl zvýšit jí poskytovanou ochranu a rozvinout v ní obsažené standardy. Článek 40 – Vztah k ostatním mezinárodním dokumentům 1) Tato úmluva nemá vliv na práva a povinnosti vyplývající z ostatních mezinárodních dokumentů, jejichž smluvními stranami jsou smluvní strany této úmluvy, nebo se jimi v budoucnosti stanou, a které obsahují ustanovení o záležitostech spravovaných touto úmluvou, a které zabezpečují pro oběti obchodování vyšší ochranu a pomoc. 2) Smluvní strany úmluvy mohou za účelem doplnění nebo posílení jejích ustanovení a nebo ulehčení provádění v ní obsažených zásad vzájemně uzavírat bilaterální nebo multilaterální dohody o záležitostech souvisejících s touto úmluvou. 3) Bez toho, aby byly dotčeny cíl a účel této úmluvy a bez toho, aby bylo dotčeno její plné uplatňování jinými stranami, smluvní strany, které jsou členy Evropské unie, uplatňují ve svých vzájemných vztazích pravidla Společenství a Evropské unie, pokud existují pravidla Společenství a Evropské unie řídící dotčený předmět a jsou platné ve specifických případech. 4) Nic v této úmluvě neovlivňuje práva, povinnosti a zodpovědnost států a jednotlivců podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva v oblasti lidských práv a zejména, podle potřeby, dle Úmluvy z roku 1951 a Protokolu z roku 1967 týkajícího se právního postavení utečenců a zásady non-refoulement utečenců v něm obsaženou.

81

IX. ČÁST – ZMĚNA A DOPLNĚNÍ ÚMLUVY Článek 41 – Změna a doplnění 1) Každý návrh na změnu a doplnění této úmluvy přednesený smluvní stranou se oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který jej předloží členským státům Rady Evropy, každému signatáři, každému státu, který je smluvní stranou, Evropskému společenství, každému státu přizvanému k podpisu úmluvy v souladu s ustanoveními článku 42 a každému státu přizvanému k přistoupení k této úmluvě v souladu s ustanoveními článku 43. 2) Každá změna a doplnění navrhované stranou se oznámí GRETA, která předloží své stanovisko k navrhované změně a doplnění Výboru ministrů. 3) Výbor ministrů zváží navrhovanou změnu a doplnění a stanovisko předložené GRETA a po poradě smluvních stran této úmluvy a po obdržení jejich jednohlasného souhlasu může změnu a doplnění přijmout. 4) Text každé změny a doplnění přijatý Výborem ministrů v souladu s odstavcem 3 tohoto článku se předloží smluvním stranám ke schválení. 5) Každá změna a doplnění přijaté v souladu s odst. 3 tohoto článku vstoupí v platnost prvního dne měsíce následujícího po uplynutí lhůty jednoho měsíce po datu, kdy všechny strany informovaly generálního tajemníka, že ji přijaly. X. ČÁST – ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Článek 42 – Podpis a vstup v platnost 1) Tato úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, nečlenským státům, které se zúčastnily na jejím vypracování, a Evropskému společenství. 2) Tato úmluva je předmětem ratifikace, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení jsou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 3) Tato úmluva nabývá platnost prvního dne měsíce následující po uplynutí lhůty tří měsíců od data, kdy 10 signatářů, z toho 8 členských států Rady Evropy, vyjádřilo souhlas být úmluvou vázáni v souladu s ustanoveními předchozího odstavce. 4) V souvislosti se všemi státy uvedenými v odstavci 1 nebo Evropským společenstvím, které následně vyjádří svůj souhlas být jí vázány, vstoupí úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty třech měsíců po datu uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení. Článek 43 – Přístup k úmluvě 1) Po vstupu této úmluvy v platnost může Výbor ministrů Rady Evropy, po poradě se smluvními stranami této úmluvy a získání jejich jednomyslného souhlasu, pozvat každý nečlenský stát Rady Evropy, který se nezúčastnil na vypracování úmluvy, aby k této úmluvě přistoupil na základě rozhodnutí většiny stanovené v článku 20 písm. d) Statutu Rady Evropy, a na základě jednomyslného hlasování zástupců smluvních stran oprávněných být členy Výboru ministrů.

82

2) Ve vztahu ke každému přistupujícímu státu vstoupí úmluva v platnost v první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od uložení listiny o přistoupení u generálního tajemníka Rady Evropy. Článek 44 – Územní působnost 1) Každý stát nebo Evropské společenství může v době podpisu nebo během uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení, stanovit jedno nebo více území, na kterém se úmluva uplatňuje. 2) Každá smluvní strana může kdykoli později, na základě oznámení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, rozšířit uplatňování této úmluvy na jakékoli jiné území uvedené v oznámení, za jehož mezinárodní vztahy je odpovědná, nebo v jehož jméně je oprávněná přebírat závazky. V souvislosti s tímto územím vstoupí úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí třech měsíců od data doručení oznámení generálnímu tajemníkovi. 3) Každé oznámení podle dvou předcházejících odstavců se může, ve vztahu ke každému území určenému v tomto oznámení, zrušit oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Zrušení vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí třech měsíců od data doručení tohoto oznámení generálnímu tajemníkovi. Článek 45 – výhrady Ve vztahu k žádnému ustanovení této úmluvy není možné uplatnit jakékoli výhrady, s výjimkou výhrady k článku 31, odst. 2. Článek 46 – Výpověď 1) Kterákoli smluvní strana může tuto úmluvu kdykoli vypovědět prostřednictvím oznámení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 2) Tato výpověď vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí třech měsíců od data přijetí oznámení generálním tajemníkem. Článek 47 – Oznámení Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy, každému signatářskému státu, každému státu, který je smluvní stranou úmluvy, Evropskému společenství, každému státu přizvanému k podpisu této úmluvy v souladu s ustanoveními článku 42 a každému státu přizvanému přistoupit k této úmluvě v souladu s ustanoveními článku 43: a) každý podpis; b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení; c) každé datum vstupu této úmluvy v platnost v souladu s články 42 a 43; d) každou změnu a doplnění, která jsou schválena v souladu s článkem 41 a datum, kdy tato změna a doplnění vstoupí v platnost; e) každou výpověď učiněnou v souladu s ustanoveními článku 46; f) každý jiný akt, oznámení nebo podání informací v souvislosti s touto úmluvou;

83

g) každou výhradu učiněnou podle článku 45. Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zplnomocnění, podepsali tuto úmluvu. Dáno ve Varšavě 16. května 2005 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archívech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřený opis každému členskému státu Rady Evropy, nečlenským státům, které se zúčastnily na vypracování této úmluvy, Evropskému společenství a každému státu, který byl přizván přistoupit k této úmluvě.

84