Neoficiální pracovní překlad
Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 118 o rovnosti nakládání s cizinci a vlastními státními příslušníky v sociálním zabezpečení, 1962 Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a která se zde sešla dne 6. června 1962 na svém čtyřicátém šestém zasedání a rozhodnuvši o přijetí některých návrhů týkajících se rovnosti nakládání s cizinci a státními příslušníky v sociálním zabezpečení, která je pátým bodem pořadu jednání tohoto zasedání a rozhodnuvši, že tyto návrhy mají mít formu mezinárodní úmluvy, přijala dne dvacátého osmého června roku tisíc devět set šedesát dva následující úmluvu, která se bude nazývat Úmluva o rovnosti nakládání (sociální zabezpečení), 1962 :
Článek 1 V této úmluvě a)
pojem „právní předpisy“ zahrnuje všechna pravidla týkající se sociálního zabezpečení, jakož i zákony a nařízení;
b)
pojem „dávky“ se týká všech dávek, přídavků a důchodů, včetně jakýchkoli doplňků a zvýšení;
c)
pojem „dávky poskytované podle přechodných úprav“ znamená buď dávky poskytované osobám, které již překročily předepsaný věk v době, kdy používané právní předpisy vstoupily v platnost, nebo dávky poskytované jako přechodné opatření s přihlédnutím k nastalým událostem nebo k období získanému mimo současné hranice území členského státu;
d)
pojem „pohřebné“ znamená jakoukoliv jednorázovou dávku vyplácenou v případě úmrtí;
e)
pojem „bydliště“ znamená obvyklé bydliště;
f)
pojem „stanovený“ znamená určený národními právními předpisy nebo na jejich základě, jak jsou definovány výše pod písmenem (a);
g)
pojem „uprchlík“ má význam, který mu dává článek 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků z 28. července 1951;
h)
pojem „osoba bez státní příslušnosti“ má význam, který mu dává článek 1 Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti z 28. září 1954. Článek 2
1. Každý členský stát může přijmout závazky z této úmluvy týkající se jednoho nebo více následujících odvětví sociálního zabezpečení, pro něž má zavedeny účinně fungující právní předpisy pokrývající vlastní státní občany na jeho vlastním území: a)
léčebná péče;
b)
dávky v nemoci;
c)
dávky v mateřství;
d)
dávky v invaliditě;
e)
dávky ve stáří;
f)
dávky pozůstalých;
g)
dávky při pracovních úrazech ;
h)
dávky v nezaměstnanosti a
i)
rodinné dávky.
2. Každý členský stát, pro který platí tato úmluva, se podrobí jejím ustanovením, pokud jde o jedno nebo více odvětví sociálního zabezpečení, u kterých přijal závazky Úmluvy. 3. Každý členský stát při své ratifikaci uvede, pro které či která odvětví sociálního zabezpečení přijímá závazky této úmluvy. 4. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může dodatečně oznámit generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, že přijímá závazky Úmluvy ohledně dalšího nebo dalších odvětví sociálního zabezpečení, které při jeho ratifikaci nebyly uvedeny. 5. Opatření uvedená v odstavci 4 tohoto článku budou považována za nedílnou součást ratifikace a mající platnost ratifikace ode dne, kdy byly oznámeny. 6. Pro účely provádění této úmluvy předá každý členský stát, který přijal její závazky ohledně některého odvětví sociálního zabezpečení, pro které právní předpisy stanoví poskytování dávek uvedených níže pod body (a) nebo (b), generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce prohlášení označující takové dávky poskytované podle jeho právních předpisů, které jsou považovány za: a)
dávky odlišné od těch, jejichž poskytnutí závisí buď na přímé finanční účasti chráněných osob nebo jejich zaměstnavatele, nebo na určité době pracovní činnosti; nebo
b)
dávky poskytované na základě přechodných úprav.
7. Prohlášení uvedené v odstavci 6 tohoto článku bude učiněno současně s ratifikací nebo současně s oznámením podle odstavce 4 tohoto článku; pokud jde o právní předpisy přijaté dodatečně, bude prohlášení učiněno během tří měsíců od data přijetí těchto právních předpisů. Článek 3 1. Každý členský stát, pro který platí tato úmluva, poskytne na svém území občanům kteréhokoli jiného členského státu, pro který platí tato úmluva, rovné nakládání podle svých právních předpisů jako se svými vlastními občany, a to jak pokud jde o pokrytí, tak i pokud jde o nárok na dávky ve všech odvětvích sociálního zabezpečení, u nichž přijal závazky Úmluvy. 2. V případě pozůstalostních dávek bude rovné nakládání poskytováno také pozůstalým po občanech členského státu, pro který platí tato úmluva, bez ohledu na státní příslušnost těchto pozůstalých. 3. Nic z toho, co je uvedeno v předchozích odstavcích tohoto článku, nezavazuje členský stát, aby ustanovení těchto odstavců o dávkách v určitém odvětví sociálního zabezpečení použil ve vztahu k občanům jiného členského státu, který sice má právní předpisy upravující toto odvětví, ale rovné nakládání občanům prvního členského státu neposkytuje.
2
Článek 4 1. Rovnost nakládání, pokud jde o poskytování dávek, bude zaručena nezávisle na bydlišti. Nicméně rovnost nakládání ohledně dávek v určitém odvětví sociálního zabezpečení může být podmíněna bydlištěm, jedná-li se o občany členského státu, který podmiňuje poskytování dávek v tomto odvětví bydlištěm na svém území. 2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku může být poskytování dávek uvedených v odstavci 6 písmeno a) článku 2 - s výjimkou léčebné péče, nemocenských dávek, dávek při pracovním úrazu a rodinných dávek - podmíněno tím, že oprávněná osoba bydlí na území členského státu, podle jehož právních předpisů dávka náleží, nebo v případě pozůstalého, že zemřelý tam bydlel, po dobu, která nesmí být delší než: a)
šest měsíců bezprostředně předcházejících uplatnění nároku, jde-li o dávky v mateřství nebo dávky v nezaměstnanosti;
b)
pět po sobě jdoucích let bezprostředně předcházejících uplatnění nároku, jde-li o přiznání dávek v invaliditě, nebo bezprostředně předcházejících úmrtí, jde-li o přiznání dávek pozůstalým;
c)
deset let po dosažení věku 18 let , které mohou zahrnovat pět po sobě jdoucích let bezprostředně předcházejících uplatnění nároku, jde-li o dávky ve stáří.
3. U dávek poskytovaných na základě přechodných úprav mohou být stanoveny zvláštní podmínky. 4. Opatření nezbytná pro zabránění souběhu dávek budou podle potřeby obsažena ve zvláštních ujednáních mezi zúčastněnými členskými státy. Článek 5 1. Kromě toho, co je obsaženo v článku 4, každý členský stát, který přijal závazky plynoucí z této úmluvy ohledně jednoho či více odvětví sociálního zabezpečení, zajistí jak svým vlastním občanům, tak i občanům kteréhokoli jiného členského státu, který přijal závazky vyplývající z této úmluvy ohledně jednoho či více stejných odvětví, poskytování invalidních, starobních a pozůstalostních dávek, jakož i pohřebného a důchodů při pracovních úrazech, jestliže bydlí v zahraničí, za předpokladu opatřeních přijatých za tímto účelem, je-li to nezbytné, ve smyslu článku 8. 2. V případě bydliště v zahraničí může být poskytování dávek v invaliditě, stáří a pozůstalých toho typu, o kterém hovoří článek 2 odstavec 6 písmeno a), podmíněno účastí příslušných členských států v systémech zachování získaných nároků, o nichž pojednává článek 7. 3. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na dávky přiznávané podle přechodných úprav. Článek 6 Kromě toho, co je obsaženo v článku 4, každý členský stát, který přijal závazky plynoucí z této úmluvy ohledně rodinných dávek, zajistí jak svým vlastním občanům, tak i občanům kteréhokoli jiného členského státu, který v tomto odvětví přijal závazky plynoucí z této úmluvy, poskytování rodinných přídavků na děti bydlící na území kteréhokoliv takového členského státu, a to za podmínek a v mezích ujednaných mezi dotyčnými členskými státy. Článek 7 1. Členské státy, pro něž platí tato úmluva, budou za podmínek sjednaných dotyčnými členskými státy podle článku 8 usilovat o účast v systémech pro zachování získaných nároků a nároků, které jsou podle jejich právních předpisů nabývány občany
3
členských států, pro něž platí tato úmluva, a to ve všech odvětvích sociálního zabezpečení, v nichž dotyčné členské státy přijaly závazky z Úmluvy. 2. Takové systémy mají pro účely získání, zachování a obnovení nároků a pro výpočet dávek zajistit zejména sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo bydliště a dob za takové považované. 3. Náklady takto stanovených invalidních, starobních i pozůstalostních dávek ponesou podle ujednání mezi dotyčnými členskými státy buď členské státy společně, nebo členský stát, na jehož území mají poživatelé dávek bydliště. Článek 8 Členské státy, pro které platí tato úmluva, mohou plnit své závazky podle ustanovení článků 5 a 7 buď ratifikací Úmluvy o zachování penzijních nároků migrantů z roku 1935, nebo vzájemnou dohodou o provádění ustanovení této úmluvy mezi dvěma jednotlivými členskými státy, anebo uzavřením jakékoli mnohostranné či dvoustranné dohody realizující tyto závazky. Článek 9 Ustanovení této úmluvy mohou být pozměněna dohodami mezi jednotlivými členskými státy, které se nedotýkají práv a závazků jiných členských států a obsahují ustanovení o zachování nároků v průběhu nabývání a nároků již získaných za podmínek neméně příznivých, než jsou podmínky stanovené Úmluvou. Článek 10 1. Ustanovení této úmluvy se vztahují na uprchlíky a osoby bez státní příslušnosti bez podmínky reciprocity. 2. Tato úmluva se nevztahuje na zvláštní systémy pro státní úředníky, zvláštní systémy pro oběti válek nebo na veřejnou pomoc. 3. Tato úmluva nevyžaduje na žádném členském státě, aby její ustanovení používal ve vztahu k osobám, které jsou podle mezinárodních instrumentů vyňaty z jejich národních právních předpisů o sociálním zabezpečení. Článek 11 Členské státy, pro které platí tato úmluva, si za účelem usnadnění provádění Úmluvy, jakož i provádění jejich příslušných právních předpisů o sociálním zabezpečení, navzájem poskytnou bezplatnou administrativní pomoc. Článek 12 1. Tato úmluva se nevztahuje na dávky splatné před vstupem Úmluvy v platnost pro příslušný členský stát v odvětví sociálního zabezpečení, v jehož rámci se dávka vyplácí. 2. Rozsah, v jakém se tato úmluva vztahuje na dávky způsobené událostmi, které nastaly před jejím vstupem v platnost pro příslušný členský stát v odvětví sociálního zabezpečení, v jehož rámci se má dávka nadále vyplácet, bude stanoveno mnohostrannými nebo dvoustrannými dohodami, nebo, jestliže neexistují, právními předpisy příslušného členského státu. Článek 13 Tato úmluva nebude považována za revidující žádnou ze stávajících úmluv.
4
Článek 14 Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu tajemníku Mezinárodní organizace práce k registraci. Článek 15 1. Tato úmluva je závazná pouze pro ty členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byly generálním tajemníkem zaregistrovány. 2. Vstoupí v platnost dvanáct měsíců po datu, kdy generální tajemník zaregistroval ratifikace dvou členských států. 3. Poté pro každý další členský stát vstoupí tato úmluva v platnost 12 měsíců od data, kdy byla zaregistrována jeho ratifikace. Článek 16 1. Členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, ji může vypovědět po uplynutí deseti let od data, kdy vstoupila Úmluva poprvé v platnost, sdělením generálnímu řediteli Mezinárodní organizace práce , který jej zaregistruje. Taková výpověď nenabude účinnosti až do jednoho roku po datu, kdy byla zaregistrována. 2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let uvedených v předchozím odstavci, bude vázán Úmluvou po další období deseti let a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí deseti let za podmínek uvedených v tomto článku. Článek 17 1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce registraci všech ratifikací a výpovědí, které mu byly členskými státy Organizace sděleny. 2. Při oznámení členským státům Organizace o registrace druhé ratifikační listiny, která mu byla předána, upozorní generální ředitel členské státy Organizace na datum, ke kterému Úmluva vstoupí v platnost. Článek 18 Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zaregistroval podle ustanovení předchozích článků. Článek 19 Správní rada Mezinárodního úřadu práce v době, kdy to bude považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je účelné předložit na pořad jednání Konference otázku její úplné nebo částečné revize. Článek 20 1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu, pak, neustanoví-li nová úmluva jinak: a)
ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na výše uvedené ustanovení článku 16, jakmile nová revidující úmluva nabude účinnosti;
5
b)
od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však v každém případě zůstane v platnosti ve své aktuální formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly, avšak neratifikovaly revidující úmluvu. Článek 21 Anglické a francouzské znění textu této úmluvy mají stejnou platnost.
6
