Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS215987

Lisa O’Donnell

THE DEATH OF BEES

Tato kniha je fikce. Postavy, události a dialogy jsou výsledkem autorčiny představivosti a nelze je považovat za skutečné. Jakákoli podobnost se skutečnými událostmi nebo osobami, žijícími nebo zemřelými, je čistě náhodná.

Copyright © Lisa O’Donnell, 2013 All rights reserved Translation © Libuše Čižmárová, 2015 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být bez písemného svolení nakladatele reprodukována jakoukoliv formou ani prostředky mechanickými nebo elektronickými, ani fotokopírováním nebo zaznamenáváním na jakýkoliv nosič informací. ISBN 978-80-7411-126-6


Mým dětem, Maxovi a Christii


Poděkování

Velmi mnoho lidí mě podporovalo při psaní knihy Smrt včel a já jim budu navždy vděčná. Alexi Christofimu, svému usilovnému, zanícenému agentovi v Conville a Walsh. Zesnulému Johnu McGrathovi, který mi dodával odvahu a sebedůvěru, když jsem ji postrádala. Spisovateli Sergiu Cascimu, jenž přečetl první scénář, který jsem kdy napsala, a tím mě nasměroval na cestu, která mi změnila život. Programu Moonstone International 1999, kde mě učili nejskvělejší spisovatelé. Týmu Williama Heinemanna za jejich důvěru a nadšení. Michaeli Signorellimu za nadšení a věrnost. Všem v HarperCollins za jejich zdatnost a podporu.


Prolog

E

ugene Doyle. Narozen 19. června 1972. Zemřel 17. prosince 2010 ve věku osmatřiceti let. Isabel Ann Macdonaldová. Narozena 24. května 1974. Zemřela 18. prosince 2010 ve věku šestatřiceti let. Dnes je Štědrý večer. Dnes je mi patnáct. Dnes jsme na zahradě pohřbily rodiče. Žádného z nich jsme neměly rády.

9


Zima Marnie

I

zzy mě pojmenovala Marnie po své matce. Teď je mrtvá, vlastně oba jsou mrtví. Říkám jen, jak jsem k němu přišla, ke svému jménu. Máma měla nudné jméno, vůbec se k ní nehodilo. Byla Isabel a říkalo se jí Izzy. Měla se jmenovat Charlie. Myslím na ni jako na Charlii. Táta měl gayovské jméno, Eugene. Nikdy neřekl, že se mu nelíbí, ale já se vsadím, že ho nesnášel. Všichni mu říkali Gene, ale byl tak trochu Frankie, a Tommy, možná i Mickey. Mojí kámošce říkají Kimbo, pořád se pere a praštila by svůj vlastní stín, kdyby si myslela, že ho chytí. Jméno Kimbo vzniklo z přezdívky, kterou dostala, protože je totální magor, a už jí to zůstalo, jako varování: „Blíží se Kimbo, zachraň se, kdo můžeš.“ Další má kámoška je Susie. Jmenuje se vlastně Suzanne a dlouho jsme jí tak říkali, nikdy nás nenapadlo její jméno zkracovat, jak tomu bývá u dlouhých jmen, ale když nám bylo asi jedenáct, řekla nám, že už jí nemáme říkat Suzanne, ale Susie. Zdálo se jí, že to zní dospěleji a víc sexy, aspoň si to myslím. Její babička jí samozřejmě říká Snoozy, jako Ospalka, to je trapné jméno pro mimino. A pak je tady má sestra Helen, říkáme jí Nelly, a upřímně, já si myslím, že ani neví, že se jmenuje Helen, odmalinka je Nelly. Suprovější by bylo Nell, ale když se narodila, vypadala jako slůně Dumbo, takže se k ní výborně hodilo Nelly. Izzy říkala, že vybrat pro mě jméno byl děs; chtěla pro mě ně11


co jiného, něco vybranějšího, aby se na mě lidi podívali dvakrát, jako by něco propásli, když se na mě podívali poprvé, a tak vybrala jméno své matky. Dověděla jsem se, že horký favorit byla i Emma, a taky Martha, ale Geneovi se Martha nelíbilo, říkal, že to je slabé. Nelíbilo se mu ani Sam, protože nějaká Sam mu dala kopačky. Znal taky jakousi Siobhan, kterou srazil autobus, když se shýbla, aby z kraje chodníku sebrala vajgla. Geneovo oblíbené jméno bylo Elise, kvůli jedné písničce od rokové kapely Cure, ale Izzy je nesnášela, byla spíš fanda britské kapely New Order, a já jsem vyrozuměla, že ve hře bylo i jméno Elegia. Izzy říkala, že když jsem se narodila, byla jsem droboučká, nedonošeňátko rychle odvezli na jednotku intenzivní péče, kde mě devět týdnů drželi v plastové bublině a Gene a Izzy na mě chodili zírat přes plexisklo. To bylo nejbezpečnější místo, kde jsem kdy byla. Každopádně proto jsem Marnie a ne Eve nebo Prudence nebo Lucretia. Jsem Marnie. Příliš mladá na to, abych kouřila, abych pila, abych souložila, ale kdo by mi v tom zabránil? Lidi říkají, že Nelly je hodnější než já, ale to jen proto, že je padlá na hlavu. Je jí dvanáct. Miluje kukuřičné lupínky s kolou a seriály. Má ráda staré filmy s Bette Davisovou* a Vivian Leighovou. Miluje dokumentární filmy o zvířatech a všechno, co má něco společného s Harrym Potterem, je jím posedlá. Taky hraje na housle zásluhou Sarah May Pollockové, učitelky hudby, která každoročně vybírala talenty tak, že nás nutila poslouchat nahrané skladby. Mě nikdy nevybrala, abych hrála na nějaký nástroj, i když ráda zpívám a velice dobře umím držet tón, ale byla to Nelly, kdo poznal houslový klíč, což bylo potřeba pro hru na piano, nástroj, na který kašlala, spíš ji lákaly housle s přetrženou strunou, které si jen tak ležely na šedé umakartové desce stolu. Opravdu hraje skvěle a zakrátko jí slečna Pollocková housle dala, loňský * Ruth Elizabeth Davis (1908–1989), známá jako Bette Davis, americká herečka, jedna z velkých hollywoodských hvězd stříbrného plátna. (Pozn. překl.)

12


vánoční dárek, takhle je Nelly dobrá nebo tak dobrá byla slečna Pollocková, která s ní moc ráda hrála. Bohužel slečna Pollocková ze školy odešla, místo ní přišel pan Charker, trumpetista. Nelly pořád hraje jako mistr, říkal kdosi, a naše škola jí samozřejmě dává každé Vánoce prostor, členové správní rady pak většinou vzdychají obdivem, i když škola se vůbec nestará, aby někam pokročila, protože zatím nezaměstnali nikoho, kdo by ji dál učil. Ne že by to k něčemu bylo, když ona vlastně umí hrát bez not. Kimbo a Susie rády poslouchají, jak hraje, a já taky, kromě chvil, kdy zčistajasna housle vytáhne a začne Bachem, protože to umí, někdy v podzemce, jindy v knihkupectví na Sauchiehall Street, jednou v autobusu do Wemyss Bay. Nikomu to nikdy nevadí, protože je tak dobrá, ale mně je to tak trochu trapné, když ona fidlá ostošest a já vedle ní stojím se žvárem jako úplně cizí člověk, jako bychom k sobě vůbec nepatřily. Další malou Nellyinou vadou je, jak mluví. Většinou to zní, jako by mluvila anglická královna. Ona neříká máma, říká matka, a neříká táta, ale otec. Má v hlavě věty jako „Co se to k čertu děje?“ nebo „Co pro všechno na světě znamená tenhle povyk?“ Taky jsem slyšela, jak říká „Jsem zmatena“ nebo „No páni!“ Z toho bych se zcvokla. Pořád ji musím bránit před debily, co si myslí, že si dělá srandu. Taky nosí brejle, kulaté, jako Harry Potter; nedávno se do něho zbláznila a nosí je, jako by byly opravdové, až na to, že nejsou. Minulé Vánoce jí Izzy dala kouzelnický plášť, ale ona ho nosí jen po domě a jednou v něm šla vynést smetí. Pravda je, že Nelly je trochu potrhlá, ne retardovaná nebo tak něco, jen jiná. Nemá moc kamarádek, nesměje se často, a když s ní člověk mluví o něčem vážném, úplně ztichne, jako by to vstřebávala a pak si to v hlavě přerovnávala. Nevím, jak si to srovnává, vím jen, že jinak, než bych si to srovnala já. Taky všechno bere úplně doslova, takže se musí dávat pozor na to, co říká. Když například řeknu „ty jseš řádnej cvok,“ ona odpoví něco jako „můžu tě ujistit, Marnie, že jsem naprosto normální“. Upřímně, nevím, proč není mrtvá. Takhle by se nemělo mluvit, ani v Maryhillu ne. 13


Někdy to na člověka přijde, dokonce i na učitele, vůbec si s ní nevědí rady. Když začala chodit na střední školu, dali ji do třídy pro úplné kretény, ale v půlce školního roku ji odtud museli vzít, protože je tak strašně chytrá v přírodovědných předmětech. Je to úplný Einstein, a pak samozřejmě ty housle. Je mi jí líto. Ona si totiž nemůže pomoct, prostě je taková. Nic s tím nenadělá, prostě jako když řekla největší tvrďačce ze svého ročníku, Sharon Henryové, že by se „tam dole“ měla umýt, protože ona cítí, že „se znečistila“. Vážně. Nekecám. Naštěstí pro ni si Shaz myslela, že je to legrační, což znamenalo, že všichni ostatní směli říkat, že je to legrační, a ještě větší štěstí bylo, že u toho nebyli žádní kluci. Podle všeho pak Shaz popadla mýdlo a všem řekla, že se musí umýt „tam dole“, a pak dělala, jako že si umývá výše zmíněné choulostivosti. Následoval hysterický smích, který přerušila vzteklá slečna Morayová, protože chtěla všechny vypakovat, aby se mohla naobědvat. Teď pokaždé, když jde kolem Nelly nějaká holka z její třídy, dělají, jako že si umývají pipinu, nebo ji požádají, aby je „tam dole“ očichala. Nelly to nechápe. Řekne jim, aby si nedělaly starosti. „Jste úplně v pořádku.“ Ještě jsou jistě i další věci, jako to umanuté žvanění o něčem, co je obvykle úplně nepodstatné. Vzpomínám si, když umřel Steve Irwin, ten chlap přes plazy, tak asi měsíc o ničem jiném nemluvila. O Steveovi Irwinovi, vdově po něm, jeho dceři a samozřejmě o rejnokovi říčním. Kde ti rejnoci žijí. Jak ti rejnoci vypadají. Jak člověka může takový rejnok otrávit. Člověk má chuť ji zašlápnout, když takhle začne. Raději mám tu její posedlost Harrym Potterem, to je klidnější. Když si Nelly čte, nic neexistuje, ani já ne, to miluju, když si čte, já jako bych neexistovala, třeba celou hodinu. Myslím, že ta věc s Harrym Potterem jí připomíná Nanu Lou. Ta jí přečetla pár knížek, když se tehdy o nás starala, ale to už je dávno pryč. Teď je všechno jen na nás. Izzy a Gene jsou mrtví a nikdo nemůže vědět, co jsme s nimi udělaly. Určitě by nás rozdělili, mě by poslali do domova a bůhví co by udělali s Nelly. Mně každopádně bude za 14


rok šestnáct. Pak se mě nebudou moct dotknout. V šestnácti můžu mít dítě a vdát se, budu oficiálně dospělá a legálně se o nás dvě budu moct starat. Ve skutečnosti jsem se vlastně o nás starala vždycky. Vyměňovala jsem plíny, když mi bylo pět, v sedmi jsem chodila nakupovat, uklízela jsem a prala, jakmile jsem trefila do prádelny, a jako šestiletá jsem vozila Nelly v jejím mrňavém kočárku. Kolem věžáků mi říkali Mamušenka, z toho je vidět, jak byli Gene a Izzy k ničemu. Nikdy se o nic nestarali, vždycky bylo všechno na mně a pak i na Nelly, když byla dost stará. Nikdy tady nebyli pro nás, pořád byli mimo, ale teď aspoň víme, kde jsou.

15


Nelly

„D

obrý Bože, matko, tys mě k smrti vyděsila.“ Políbila mě na čelo a šla do zahrady. „Kam si k čertu myslíš, že jdeš? Venku mrzne.“ „Jsem v pohodě, neplaš se. Jen potřebuju trochu na vzduch.“ „No, tak si aspoň vezmi svetr. Nebo si tam přivodíš smrt.“

16


Marnie

I

zzy reagovala na Geneovu smrt naprosto nečekaně. Nedovolila nám, abychom zavolaly sanitku, jen tam ležela a mazlila se s jeho mrtvým tělem, hladila ho po vlasech a líbala na tváře, jako by ho doopravdy milovala. Když jsem to viděla, dělalo se mi nanic. Nazítří jsem se probudila, všude bylo ticho a já jsem myslela, že prostě zdrhla jako vždycky. Ale Nelly byla v kuchyni a krmila se kukuřičnými lupínky a kolou. Když jsem se zeptala, kde je Izzy, kývla směrem k zahradě. Měla jsem na sobě jen tričko a venku mrzlo, tak jsem popadla ještě svetr. Kousek od nás bydlí jeden úchyl, a čím míň vidí, tím líp, ale Izzy na zahradě nebyla a dveře od kůlny byly otevřené, tak jsem se tam bosky rozběhla a tam jsem ji našla, tam ji musela už předtím objevit Nelly, než se vrátila k cereáliím a bublinkám. Izzy se oběsila. Když jsem se vrátila do domu, Nelly ještě jedla. Řekla jsem jí, že Izzy je mrtvá. „No, je to v háji,“ odpověděla. Vysvětlila jsem jí, co by se stalo, kdyby na to přišla sociálka. Přikývla. Řekla jsem jí, že je musíme pohřbít na zahradě. „Myslíš, že je to moudré?“ ptala se. „Jistěže je to moudrý, ty náno pitomá.“ Než jsme je pohřbily, prohledala jsem jejich věci kvůli penězům. Gene měl půlku nějaké tablety a pár účtenek. Nevím, proč si 17


schovával účtenky. Taky měl bankovní kartu a PIN k ní, 4321, na nálepce v peněžence. Vážně. Izzy měla hrst drobných a nějaké cigarety, jedno telefonní číslo, pár tablet na spaní a na uklidnění. Cigára jsem si nechala a prášky vyhodila, ale pak mě napadlo, že bych za ně mohla dostat peníze, a tak jsem je vylovila z odpadků a prodala. Taky jsem si nechala její peněženku. Byla jsem s ní, když si ji kupovala. Calvin Clone. Měla tam čtyřicet liber. Díky Bohu. Jinak bychom umřely hladem, protože Gene měl na účtu starou belu.

18


Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents