ÚČINNÁ ZBRAŇ PROTI NEKALÝM OBCHODNÍM PRAKTIKÁM? Napsal uživatel Štefan Steiner

ÚČINNÁ ZBRAŇ PROTI NEKALÝM OBCHODNÍM PRAKTIKÁM? Napsal uživatel Štefan Steiner

Ladislav Skopal, Petr Rafaj a Michal Hašek předložili sněmovně na začátku prosince 2005 návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů. Ing. Ladislava Skopala, jsme požádali o stručné hodnocení předkládaného návrhu.

Již potřetí je snahou Poslanecké sněmovny dosáhnout sladění dodavatelsko-odběratelských vztahů v českém prostředí. V současné době je ochrana hospodářské soutěže upravena zákonem č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže. Předmětem je ochrana hospodářské soutěže před jejím narušením zakázanými dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení soutěžitelů a spojování soutěžitelů. Jiné formy jednání na základě tohoto zákona postiženy být nemohou. Účelem zákona o ochraně hospodářské soutěže je tedy chránit existenci účinné soutěže, nikoliv přímo zájmy jednotlivých soutěžitelů. K ochraně hospodářské soutěže přispívá rovněž obchodní zákoník v platném znění, který zakotvuje ochranu před nekalou soutěží. Předmětem ochrany před nekalou soutěží je ochrana zájmů fyzických a právnických osob, kterým dává celou řadu oprávnění – vedle základního oprávnění domáhat se, aby se ten, kdo se dopustil nekalého soutěžního jednání, takového jednání zdržel a případně odstranil závadný stav. Obchodní zákoník umožňuje, aby se nápravy mohli domáhat jednotliví soutěžitelé a spotřebitelé, ale i právnické osoby oprávněné hájit jejich zájmy, a stanoví, že v případném soudním řízení nebude muset spotřebitel – žalobce prokazovat, že došlo k nekale soutěžnímu jednání, ale bude naopak na žalovaném, aby prokazoval, že se takového jednání nedopustil. Na pomezí veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěže jako společenského a ekonomického jevu, která je v působnosti úřadu, a soukromoprávní ochranou před nekalou soutěží, která je v působnosti soudů, se nachází fenomén nazývaný obecně zneužívání ekonomické závislosti. Zneužívání ekonomické závislosti reaguje na skutečnost, že na trhu se pohybují soutěžitelé, kteří, ačkoliv nejsou dominanty ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěže, disponují takovou tržní silou, která jim umožňuje, aby si v rámci smluvních vztahů vynutili pro sebe jednostranně výhodnější podmínky. To vede k závažné deformaci tržního prostředí, neboť takoví soutěžitelé si mohou na ekonomicky závislých subjektech vynutit určitá plnění, pro která neexistuje adekvátní protiplnění. Typickou ukázkou takových praktik, může být chování některých tzv. obchodních řetězců, které mají možnost si takové nereciproční plnění (např. tzv. listovné, regálné apod.) na svých dodavatelích vynutit. V takových situacích nemůže soutěžní právo poskytnout ekonomicky slabším subjektům dostatečnou ochranu, protože se na takové praktiky vůbec nevztahuje. Ačkoliv již zákon č. 484/2004 Sb., který novelizoval mj. zákon č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, usiloval o posílení postavení podnikatelů vůči ekonomicky silnějším subjektům, zejména tzv. obchodním řetězcům, nebylo jím tohoto cíle dosaženo. Účelem navrhované změny stávající právní úpravy je tak zabezpečení důslednější ochrany hospodářské soutěže před jejím narušováním s ohledem na obchodní praktiky používané ekonomicky silnými soutěžiteli, a to zavedením právního institutu „zneužití ekonomické závislosti“. Chci sdělit, že obdobná právní

1/5


úprava byla zakotvena v soutěžním právu řady členských států EU, např. ve francouzském právu je zakázáno vykořisťovací zneužívání ekonomické závislosti, v německém právu je zakázáno nekalé bránění v obchodu silnými soutěžiteli vůči soutěžitelům malým a středním, kteří jsou na nich závislí, a v Portugalsku je zakázáno zneužívání ekonomické závislosti. Výslovně ve vztahu k obchodním řetězcům pak byl zákaz zneužívání ekonomické síly i na Slovensku. Navrhovaná právní úprava definuje pojem ekonomické závislosti jako vztah mezi soutěžiteli, v jehož rámci jeden ze soutěžitelů disponuje takovou vyjednávací pozicí, která mu umožňuje vstupovat do smluvních vztahů s jiným soutěžitelem za podstatně výhodnějších podmínek, než by tomu bylo bez takové vyjednávací pozice. Ekonomicky závislý soutěžitel je fakticky nucen na nevýhodné obchodní podmínky přistoupit, nemá-li jinou ekvivalentní alternativu pro nákup nebo prodej svých výrobků nebo služeb. V navrhované právní úpravě je současně ustanovení, které obsahuje demonstrativní výčet nevýhodných obchodních podmínek, jejichž akceptace je vyžadována po závislém soutěžiteli pod hrozbou odmítnutí nebo omezení dodávek jeho výrobků nebo výkonů. Právní úprava vychází z dlouhodobé diskuze mezi Úřadem pro hospodářskou soutěž, Potravinářskou komorou, Agrární komorou a Svazem obchodu a cestovního ruchu. Není v rozporu s předpisy a nařízeními Evropské unie.

Jak tuto situaci vidí další zúčastnění? O stanovisko jsme požádali Zemědělský svaz ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR a zástupce největších obchodních řetězců. Rozhovory s jejich představiteli naleznete na následujících stránkách.

Zemědělský svaz ČR

Dosud nedošlo k nastolení rovnoprávného vztahu prvovýroby, zpracovatele s obchodními řetězci. Není to problém jen zemědělců, ale souhrn připomínek členů Konfederace podnikatelských a zaměstnavatelských svazů. Tyto praktiky zahraniční obchodní řetězce používají v ČR, ve svých zemích by se je nemohli dovolit.

Příklady z praxe:

• Neplacení ve lhůtách splatnosti. Ustanovení novely zákona o ochraně hospodářské soutěže o 30denní lhůtě splatnosti postrádá sankce z porušení.

2/5


• Prodej zboží pod výrobními náklady. Opakující se akce vybraných druhů zboží, výrazně snížených pod vlastní náklady na přilákání zákazníků.

• Upřednostňování zahraničního zboží, omezení zboží české produkce. Nutné stanovit preferenci české produkce.

• Strategie pro rok 2005 – nezvyšovat ceny spotřebního zboží. Významné poškození zemědělské prvovýroby i zpracovatelů – nárůsty cen vstupů, elektrické energie, nafty, mezd apod.

• Obtížný vstup do obchodních řetězců. Řetězce žádají předem peněžní částky i v řádu statisíců na vymyšlené marketingové tituly, včetně tzv. regálného, pokud je zboží umístěno na výhodném místě.

• Udržovací příspěvek. V průběhu obchodu chtějí příspěvek na marketingový titul (nejrůznější akce, slevy apod.), není-li zaplacen, nové zboží se neodebere.

• Řetězce obchodují na principu komise, i když není komisionářská smlouva. Co se neprodá, vrátí se dodavateli.

• Příspěvek na reklamní letáky apod. Za nezaplacení řetězce odstupují od prodeje, i když je smlouva.

• Změna podmínek smlouvy v průběhu jejího trvání.

Výsledkem je dlouhodobá nerovnováha v příslušných cenových okruzích a dosahovaných maržích. V roce 2003 oproti 1993 vzrostly ceny zemědělských výrobců na 119 %, zatímco spotřebitelské ceny potravin na 132 % a ceny vstupů na 143 %. Podle časopisu Newsweek

3/5


vzrostl mezi roky 1992 až 2003 počet slevových obchodů v Evropě až dvojnásobně. Spotřebitelé opouštějí tradiční originální značky a uchylují se k nákupu zlevněných replik a kopií. Cílevědomým pěstováním pevných vtahů s omezeným počtem dodavatelů do slevových obchodů tak vytvářejí silnou ekonomickou pozici a vazby, jejichž výsledkem je proudový systém dodávek, které jsou konkurenceschopné. Je zajímavé, že takovéto porušování zatím nenastalo v USA. Slevové obchody firmy Planet se koncem roku 2004 podílely v SRN na trhu asi 27,6 % na celkovém prodeji potravin, v USA to bylo pouze 1,7 %. Zemědělský svaz jako člen Konfederace podnikatelských a zaměstnavatelských svazů se snažil dohodnout s řetězci i Svazem obchodu zásady korektního podnikání, Konfederace spolu s představiteli obchodníků dokonce pro tento účel založily sdružení „Korektní podnikání“. Za uplynulé dva roky se ale řetězce (s výjimkou jednoho) těchto jednání neúčastnily a na dobrovolnou regulaci těchto nekalých praktik nepřistoupily. Z toho důvodu Zemědělský svaz podporuje zákonnou úpravu a zákonné vymezení zásad, které by toto korektní podnikání měly nastavit. „Jsme si vědomi toho, že každá zákonná úprava se dá obcházet“, říká předseda Zemědělského svazu Ing. Miroslav Jirovský, „ale bude zde určitá norma, která vymezuje přístup k trhu a jakékoliv obcházení tohoto zákona bude možné postihovat. Když to nepůjde přímo přes ÚOHS, tak například mediálně. Chceme nastavit kritéria, která by měla umožnit českým podnikům, aby byly v rovnoprávném postavení vůči zahraničním dodavatelům nadnárodních řetězců.“

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR)

Ing. Zdeněk Juračka, viceprezident SOCR ČR, tvrdí, že navržená novela překračuje rámec Nařízení Rady ES č. 1/2003, je ve svých částech nekoncepční a zaváděním soukromoprávních prvků do veřejného práva znečišťuje právní prostředí. Jde o formulačně nepřesný text umožňující několik výkladů a ve svém důsledku s reálnou možností kontraproduktivního působení. Za připomenutí stojí, že prakticky totožný návrh v lednu 2004 ÚOHS odmítl. Navrhovaná právní úprava podstatu případného nekorektního jednání soutěžitelů neřeší. Speci.kace §§ 8 a 9 navrhované novely je nadbytečná. Dostatečnou ochranu účastníkům hospodářské soutěže poskytuje obchodní zákoník v ustanoveních zakazujících nekalou soutěž. Navíc důkazní břemeno v případném sporu leží vždy na případném rušiteli zákona. Již nyní osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena se mohou proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Je tudíž zbytečné a nevhodné dublovat stávající právní ochranu. Dostatečnou ochranu účastníkům hospodářské soutěže poskytuje i současné znění o ochraně hospodářské soutěže, zvláště ustanovení §§ 10–11, které definuje dominantní postavení. Vymezení dominantního postavení je klíčovým faktorem, který determinuje pro dodavatele jeho možnosti relevantního plnění jiným odběratelům a tudíž i jeho „nutnost“ uzavřít pro něj nevýhodnou smlouvu. § 9 směšuje některé prvky nekorektního jednání mezi soutěžiteli s věcně oprávněnými nároky kupujícího vůči prodávajícím, např. za

4/5


nadstandardně poskytované služby při prodeji. Zanalyzujeme-li si objektivně věcný obsah jednotlivých v § 9 uvedených ustanovení, stává se tento bezobsažným a tudíž zbytečným. Kromě uvedených obsahových vad má předložený návrh i řadu dalších nedostatků. Mezi základní patří nejednoznačnost a výkladová vágnost většiny užívaných pojmů a jejich praktického posuzování a hodnocení. Implementace takto pojaté právní regulace je nevhodná a odchyluje se od ducha minimalizace legislativních zásahů. Předložený návrh zákona svou podstatou eliminuje základní principy fungování trhu v oblasti uzavírání smluvních vztahů. Snaží se navodit „povinnost“ uzavírat smluvní vztahy s tzv. ekonomicky závislými soutěžiteli za zákonem definovaných podmínek, a to navíc bez vazby na konkrétní relace mezi nabídkou a poptávkou na daném trhu. Kontroverznost a popření tržních mechanizmů spočívá ve snaze zakotvení nároku či jakési „garance“ možnosti obdobného rozsahu plnění pro dodavatele např. jinému tržnímu subjektu, a to bez ohledu na reálné potřeby trhu. Takovéto ustanovení lze navíc snadno obejít tím, že stačí s takovýmto dodavatelem nejednat a nakupovat od jeho konkurence, což tomuto ekonomicky závislému soutěžiteli pravděpodobně nijak nepomůže a jeho situaci tudíž neřeší. V podmínkách převisu nabídky nad poptávkou nelze počítat s tím, že všichni výrobci a dovozci, případně poskytovatelé služeb, umístí trvale veškerou svou produkci či služby na trhu. Je tudíž logické, že se dodavatelé musejí umět vypořádat jednak např. s výkyvy poptávky, ale i s konkurenčním bojem. Tímto český obchod prochází již od poloviny 90 let až dosud bez jakékoliv legislativní ochrany, či podpory – viz problematika nezávislého obchodu. V podmínkách převisu nabídky nad poptávkou svádějí soutěžitelé na stejné horizontální úrovni konkurenční boj o podíl na trhu, a to usilováním o spolupráci se soutěžiteli na vyšší vertikální úrovni. Analogicky s filozofií prosazovaného návrhu zákona by tak měl obchod začít lobovat za povinné nákupy spotřebitelů v jejich obchodě, aby měl garanci odběru povinně nakoupeného zboží od dodavatelů. Toto ovšem je, na rozdíl od předkládaného návrhu, prakticky i teoreticky nepředstavitelné. Obchod je přitom na spotřebitelích rovněž plně ekonomicky závislý. Právní regulace má opodstatnění mezi soutěžiteli na stejné horizontální úrovni hospodářské soutěže. Na vertikální úrovni je žádoucí ponechat regulaci přirozeným tržním mechanizmům a omezit se zde v právní regulaci pouze na nekalé praktiky soutěžitelů. Zde je však důležité, aby se jednalo o plošný zákaz pro všechny soutěžitele na všech úrovních a nikoliv pouze pro „vybranou“ skupinu soutěžitelů. Podstatou takovéhoto zákazu, má-li být účinný a nemá-li deformovat trh, pak musí být nejen zákaz požadovat, ale současně i poskytovat předmětné nekalé praktiky a plnění (analogie se zákonnými opatřeními proti korupci, kde trestné je nejen úplatek požadovat, ale i poskytovat).

5/5

ÚČINNÁ ZBRAŇ PROTI NEKALÝM OBCHODNÍM PRAKTIKÁM? Napsal uživatel Štefan Steiner

Recommend Documents