TÝNEC NAD SÁZAVOU. bývalá manufaktura na týneckou kameninu čp. 2 STAVEBNĚHISTORICKÝ PRŮZKUM. zpracovali:

TÝNEC NAD SÁZAVOU bývalá manufaktura na týneckou kameninu čp. 2 STAVEBNĚHISTORICKÝ PRŮZKUM

zpracovali: Ing. arch. Jan Pešta (odpovědný řešitel, architektonická a stavební část) www.shp-pesta.cz Mgr. Tomáš Brabec (archívní rešerše) Ing. Tomáš Kyncl (dendrochronologie) září – prosinec 2009 1

Týnec nad Sázavou, bývalá manufaktura na týneckou keramiku, stavebněhistorický průzkum

OBSAH 1.

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE .......................................................................................................................... 5 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE OBJEKTU .............................................................................................................. 5 IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE SHP ..................................................................................................................... 6

1.1 1.2 2.

ÚVOD ............................................................................................................................................................ 7 POZNÁMKY KE STRUKTUŘE SHP ............................................................................................................ 7

2.1 3.

DĚJINY OBJEKTU – HISTORICKÁ REŠERŠE .................................................................................... 8 3.1 ÚVOD A STRUČNÉ DĚJINY OBJEKTU ...................................................................................................... 8 3.2 HISTORIE A STAVEBNÍ VÝVOJ OBJEKTU (CHRONOLOGICKÝ PŘEHLED) ...................................... 9 3.2.1 Manufaktura na kameninu na mapách a plánech ............................................................................. 9 3.2.2 Stavební vývoj ................................................................................................................................. 10 3.3 IKONOGRAFIE - ZHODNOCENÍ .......................................................................................................... 25

4.

PRAMENY ................................................................................................................................................. 27 4.1 VÝCHODISKO REŠERŠE ......................................................................................................................... 27 4.2 LITERATURA: ........................................................................................................................................ 27 4.3 ARCHIVNÍ PRAMENY (VČETNĚ NEGATIVNÍCH REŠERŠÍ): ........................................................................ 27 4.3.1 Muzeum Podblanicka ve Vlašimi .................................................................................................... 27 4.3.2 Městské muzeum v Netvořicích ........................................................................................................ 28 4.3.3 Státní oblastní archiv v Praze – Státní okresní archiv Benešov ...................................................... 28 4.3.4 Státní oblastní archiv v Praze ......................................................................................................... 28 4.3.5 Státní oblastní archiv Plzeň – pracoviště Klášter u Nepomuku ...................................................... 29 4.3.6 Ústřední archiv zeměměřičství a katastru v Praze .......................................................................... 30 4.3.7 Odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Benešov, oddělení památkové péče .. 30 4.3.8 Pohlednice v pohlednicové sbírce z majetku pana Františka Kavky............................................... 30 4.3.9 Národní památkový ústav – Ústřední odbornépracoviště středních Čech v Praze ......................... 31 4.3.10 Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby – archivní dokumenty k objektu č. p. 2 v Týnci nad Sázavou, bývalá továrna na kameninu .................................................................................................. 31 4.3.11 Národní galerie v Praze .............................................................................................................. 33 4.3.12 Archiv vlastníka objektu .............................................................................................................. 33 4.3.13 Dobové pohlednice ..................................................................................................................... 33

5.

ARCHITEKTONICKÝ POPIS................................................................................................................. 34 5.1 SITUACE ............................................................................................................................................... 34 5.2 DISPOZICE ............................................................................................................................................ 34 5.2.1 přehled dispozice ............................................................................................................................. 34 5.2.2 suterén (1. P.P.) .............................................................................................................................. 36 5.2.2.1 5.2.2.2 5.2.2.3 5.2.2.4 5.2.2.5 5.2.2.6 5.2.2.7 5.2.2.8 5.2.2.9 5.2.2.10

5.2.3

schody do západního sklepa č. 001 ........................................................................................................ 36 západní sklep č. 002 ............................................................................................................................... 36 schody do východního sklepa č. 003 ...................................................................................................... 36 chodba č. 004 ......................................................................................................................................... 37 sklep č. 005............................................................................................................................................. 37 chodba č. 006 ......................................................................................................................................... 38 sklep č. 007............................................................................................................................................. 38 sklep č. 008............................................................................................................................................. 38 sklep č. 009............................................................................................................................................. 39 sklep č. 010............................................................................................................................................. 39

přízemí (1. N.P.) .............................................................................................................................. 39

5.2.3.1 5.2.3.2 5.2.3.3 5.2.3.4 5.2.3.5 5.2.3.6 5.2.3.7 5.2.3.8

průjezd č. 101 ......................................................................................................................................... 39 prostor pod schody č. 102 ...................................................................................................................... 40 schodiště do 1. patra č. 103 .................................................................................................................... 40 východní díl – jiţní trakt č. 104 .............................................................................................................. 40 chodba a schodiště do 1. patra č. 105 ..................................................................................................... 41 východní díl – severní trakt č. 106 ......................................................................................................... 41 chodba č. 107 ......................................................................................................................................... 42 restaurace č. 108 ..................................................................................................................................... 42

-2-


5.2.3.9 5.2.3.10 5.2.3.11 5.2.3.12 5.2.3.13 5.2.3.14 5.2.3.15 5.2.3.16 5.2.3.17 5.2.3.18 5.2.3.19

5.2.4

patro (2. N.P.) ................................................................................................................................. 46

5.2.4.1 5.2.4.2 5.2.4.3 5.2.4.4 5.2.4.5 5.2.4.6 5.2.4.7 5.2.4.8 5.2.4.9 5.2.4.10 5.2.4.11 5.2.4.12 5.2.4.13 5.2.4.14 5.2.4.15 5.2.4.16 5.2.4.17 5.2.4.18 5.2.4.19 5.2.4.20 5.2.4.21 5.2.4.22 5.2.4.23 5.2.4.24

5.2.5

předsálí (foyer) č. 201............................................................................................................................. 46 schodiště do 2. patra č. 202 .................................................................................................................... 46 bar při sálu č. 203 ................................................................................................................................... 47 prostora (sklad) č. 204 ............................................................................................................................ 47 podesta a schodiště do 2. patra č. 205 .................................................................................................... 47 velký sál č. 206 ....................................................................................................................................... 47 chodbička po jiţní straně pódia č. 207 ................................................................................................... 48 chodbička po jiţní straně pódia č. 208 ................................................................................................... 48 jeviště č. 209 ........................................................................................................................................... 49 šatna č. 210 ............................................................................................................................................. 49 šatna č. 211 ............................................................................................................................................. 49 šatna č. 212 ............................................................................................................................................. 49 WC č. 213............................................................................................................................................... 50 vřetenové schodiště č. 214 ...................................................................................................................... 50 WC č. 215............................................................................................................................................... 50 chodba č. 216 ......................................................................................................................................... 50 pokoje v jiţním traktu č. 217 .................................................................................................................. 51 pokoj v jiţním traktu č. 218 .................................................................................................................... 51 prostory v jiţním traktu č. 219................................................................................................................ 51 pokoje v jiţním traktu č. 220 .................................................................................................................. 51 pokoje v severním traktu č. 221.............................................................................................................. 51 pokoje v severním traktu č. 222.............................................................................................................. 52 schodiště do podkroví č. 223 .................................................................................................................. 52 prostora č. 224 ........................................................................................................................................ 52

Podkroví (3. N.P.) a vyšší podlaží půdních vestaveb ...................................................................... 52

5.2.5.1 5.2.5.2 5.2.5.3 5.2.5.4 5.2.5.5 5.2.5.6 5.2.5.7 5.2.5.8 5.2.5.9 5.2.5.10 5.2.5.11 5.2.5.12 5.2.5.13 5.2.5.14 5.2.5.15

5.2.6

chodbička č. 109 ..................................................................................................................................... 42 chodbička č. 110 ..................................................................................................................................... 43 místnost (WC) č. 111.............................................................................................................................. 43 místnost (WC) č. 112.............................................................................................................................. 43 sál restaurace č. 113................................................................................................................................ 44 západní díl – severní trakt č. 114 ............................................................................................................ 44 západní díl – jiţní trakt č. 115 ................................................................................................................ 45 schodiště do 1. patra č. 116 .................................................................................................................... 45 západní sál č. 117 ................................................................................................................................... 45 vřetenové schodiště č. 118 ...................................................................................................................... 46 přístavba č. 119 ...................................................................................................................................... 46

předsálí (foyer) č. 301............................................................................................................................. 52 sklad č. 302............................................................................................................................................. 53 horní podesta schodiště č. 303 ................................................................................................................ 53 WC č. 304............................................................................................................................................... 53 chodba po jiţní straně pódia č. 305 ........................................................................................................ 53 chodba (sklad) po severní straně pódia č. 306 ........................................................................................ 54 prostora č. 307 ........................................................................................................................................ 54 schodiště do vyšších úrovní podkrovní vestavby č. 308 ......................................................................... 54 místnost č. 309........................................................................................................................................ 54 místnost č. 310........................................................................................................................................ 55 podkrovní místnost č. 311 ...................................................................................................................... 55 podkrovní místnost č. 312 ...................................................................................................................... 55 podkrovní místnost č. 313 ...................................................................................................................... 55 podkrovní místnost č. 314 ...................................................................................................................... 55 podkrovní místnost č. 315 ...................................................................................................................... 56

Podkroví (4. N.P.) ........................................................................................................................... 56

5.2.6.1 5.2.6.2 5.2.6.3

východní půda č. 401 ............................................................................................................................. 56 západní půda (nad velkým sálem) č. 402 ................................................................................................ 57 věţička č. 403 ......................................................................................................................................... 58

5.3 PRŮČELÍ ............................................................................................................................................... 58 5.3.1 severní průčelí ................................................................................................................................. 58 5.3.2 východní průčelí .............................................................................................................................. 59 5.3.3 jižní průčelí...................................................................................................................................... 59 5.3.4 západní průčelí ................................................................................................................................ 59 5.3.5 střecha ............................................................................................................................................. 60 5.3.6 Obvodová zeď zahrady .................................................................................................................... 60 5.3.6.1 5.3.6.2

východní úsek zdi s bránou .................................................................................................................... 60 jiţní úsek zdi........................................................................................................................................... 61

-3-


5.3.6.3

západní úsek zdi s bránou a zbytky zbořeného objektu .......................................................................... 61

DENDROCHRONOLOGICKÁ ANALÝZA ........................................................................................... 62

6.

6.1 ÚVOD ................................................................................................................................................... 62 6.2 ZPRACOVANÝ MATERIÁL ...................................................................................................................... 62 6.3 METODA DENDROCHRONOLOGICKÉHO ZPRACOVÁNÍ ............................................................................ 62 6.4 POUŢITÉ STANDARDNÍ CHRONOLOGIE A SROVNÁVACÍ LETOKRUHOVÉ ŘADY ........................................ 63 6.5 VÝSLEDKY ........................................................................................................................................... 63 6.5.1 Relativní datování ........................................................................................................................... 63 6.5.2 Absolutní datování .......................................................................................................................... 63 6.5.3 Rok kácení stromů – datování podkorních letokruhů ...................................................................... 63 6.6 ZÁVĚR .................................................................................................................................................. 64 6.7 LITERATURA: ........................................................................................................................................ 64 STAVEBNÍ VÝVOJ OBJEKTU ............................................................................................................... 67

7.

7.1 7.2 7.3 7.4 7.5

MANUFAKTURA PŘED VÝSTAVBOU DNEŠNÍHO OBJEKTU ....................................................................... 67 KLASICISTNÍ NOVOSTAVBA MANUFAKTURY .......................................................................................... 68 DALŠÍ ÚPRAVY V 19. STOLETÍ ............................................................................................................... 73 ÚPRAVY NA KONCI 19. A NA POČÁTKU 20. STOLETÍ .............................................................................. 73 ÚPRAVY BĚHEM PRVNÍ A DRUHÉ POLOVINY 20. STOLETÍ ...................................................................... 75

ARCHITEKTONICKÉ A PAMÁTKOVÉ HODNOCENÍ..................................................................... 78

8.

8.1 8.2 8.3 8.4

STAVEBNĚ-HISTORICKÝ A PAMÁTKOVÝ VÝZNAM OBJEKTU .................................................................. 78 SOUPIS NEJHODNOTNĚJŠÍCH PROSTOR .................................................................................................. 78 SOUPIS NEJHODNOTNĚJŠÍCH KONSTRUKCÍ A DETAILŮ ........................................................................... 78 SOUPIS HLAVNÍCH ZÁVAD ..................................................................................................................... 79

SMĚRNICE PRO BUDOUCÍ VYUŢITÍ A REKONSTRUKCI OBJEKTU ........................................ 80

9.

9.1 OBECNÉ ZÁSADY .................................................................................................................................. 80 9.2 ZÁSADY PRO VYUŢITÍ OBJEKTU ............................................................................................................ 80 9.2.1 přízemí ............................................................................................................................................. 80 9.2.2 patro ................................................................................................................................................ 81 9.2.3 podkroví .......................................................................................................................................... 81 9.3 ARCHITEKTONICKÉ A DISPOZIČNÍ ZÁSADY ............................................................................................ 81 9.4 TECHNICKÉ ZÁSADY ............................................................................................................................. 82 9.4.1 nosné stěny a příčky ........................................................................................................................ 82 9.4.2 klenby .............................................................................................................................................. 82 9.4.3 stropy ............................................................................................................................................... 82 9.4.4 krov.................................................................................................................................................. 83 9.4.5 střešní krytina .................................................................................................................................. 83 9.4.6 povrchy stěn .................................................................................................................................... 83 9.4.7 požadavky na nové konstrukce ........................................................................................................ 83 9.5 MOŢNOSTI BUDOUCÍHO DOPLNĚNÍ POZNATKŮ ...................................................................................... 83 10.

ZÁVĚR.................................................................................................................................................... 85

11.

PŘÍLOHY ............................................................................................................................................... 86

11.1 HISTORICKÁ MAPOVÁ DOKUMENTACE .................................................................................................. 86 11.2 STARŠÍ PLÁNOVÁ DOKUMENTACE ......................................................................................................... 86 11.3 HISTORICKÁ IKONOGRAFIE ................................................................................................................... 88 11.4 FOTODOKUMENTACE ............................................................................................................................ 90 11.5 PLÁNOVÁ DOKUMENTACE ..................................................................................................................... 96 11.5.1 dokumentace současného stavu .................................................................................................. 96 11.5.2 vyhodnocení stavebního vývoje ................................................................................................... 96 11.5.3 architektonické a památkové hodnocení ..................................................................................... 96 11.6 DVD .................................................................................................................................................... 96

-4-


IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE

1. 1.1

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE OBJEKTU

název objektu:

bývalá manufaktura na týneckou keramiku čp. 2

místní určení:

ulice Klusáčkova / Růţová

číslo popisné:

2

parcelní číslo:

st. p. č. 85/1 (objekt); p. č. 4656 (zahrada, ohrazení)

lokalita:

Týnec nad Sázavou

katastrální území:

Týnec nad Sázavou

obec:

Týnec nad Sázavou

okres:

Benešov

obec s rozšířenou působností: Benešov kód CZ2000:

16847

rejstříkové číslo ÚSKP:

15204/2-3970 (keramická továrna – továrna na kameninu)

-5-


1.2

IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE SHP

zpracovatel:

Ing. arch. Jan Pešta Rybářská 2281 NYMBURK, 288 02 tel.: 325 53 10 93 e-mail: [email protected] www: http://sweb.cz/shp-pesta IČO: 664 39 833 DIČ: 055-7305190486

architektonická a stavební část: Ing. arch. Jan Pešta historie objektu:

Mgr. Tomáš Brabec

dendrochronologie:

Ing. Tomáš Kyncl

objednavatel:

Historický klub, o.s. Klusáčkova 2 257 41 TÝNEC NAD SÁZAVOU

typ průzkumu:

standardní nedestruktivní

období pořizování dokumentace: září – prosinec 2009

-6-


2.

ÚVOD

Stavebněhistorický průzkum objektu bývalé manufaktury na týneckou kameninu čp. 2 v Týnci nad Sázavou vznikl na objednávku Historického klubu, o.s., v předstihu před plánovanými stavebními úpravami. Bývalá manufaktura na týneckou kameninu je zapsanou nemovitou kulturní památkou s číslem rejstříku 15204/2-3970. Areál manufaktury se do dneška dochoval v podobě, určované posledními stavebními úpravami ve druhé polovině 20. století. Tyto úpravy byly zejména v interiérech, ale i v exteriérech prováděny značně utilitárně, coţ vedlo k ochuzení autentické památkové podstaty a tím i k ochuzení výpovědní hodnoty objektu, moţností poznání a interpretace jeho stavebního vývoje. Rehabilitace objektu je na samém začátku, jak ukazuje zdařile realizovaná úprava informačního centra v přízemí. Podmínky byly pro provedení průzkumu relativně dobré. Objekt byl v době zpracování průzkumu přístupný v celém rozsahu, ovšem částečně obsazený nájemníky, coţ neumoţnilo hlubší průzkum konstrukcí. Stěny byly většinou (aţ na sklep a soklové partie severního průčelí) kryté omítkami. Stavba je však po dispoziční i konstrukční stránce relativně přehledná a provedení hloubkové sondáţe proto nebylo nezbytně nutné. Souběţně se stavební částí průzkumu byla zpracována historie manufaktury (Mgr. Tomáš Brabec). Současně byl proveden i dendrochronologický průzkum dostupných dřevěných konstrukcí – krovů, stropních trámů patra a základové konstrukce věţe (Ing. Tomáš Kyncl). Před zahájením průzkumu byla k dispozici plánová dokumentace (zaměření) všech podlaţí objektu, příčných řezů a fasád v digitální podobě (Agroprojekt Praha s.r.o., atelier Benešov, Ing. V. Balata, I. Sobotková, 12/2005). Zaměření je po věcné stránce provedeno kvalitně a v podstatě jej bylo moţné bez výraznějších korekcí pouţít po aktualizaci jako podklad pro plánovou dokumentaci SHP. Kromě toho bylo moţné vyuţít bohatý fond archívní mapové dokumentace. Provedení a úspěšné dokončení SHP by nebylo moţné bez mimořádně vstřícného přístupu majitele – pana Miroslava Němce, paní Zuzany Němcové a Historického klubu Týnec nad Sázavou. Dále děkuji svým spolupracovníkům – především Tomáši Kynclovi.

2.1

POZNÁMKY KE STRUKTUŘE SHP

Elaborát SHP vychází svou strukturou z metodiky SÚPP,1 reflektuje i aktualizovanou podobu metodiky. Vzhledem k typu objektu byl elaborát podrobněji strukturován. Zejména popisová část je důsledně tříděna na jednotlivé kapitoly, přičemţ vţdy jedna „logická“ prostora má svou vlastní kapitolu. Popisy jednotlivých místností mají pokud moţno shodnou strukturu. Kapitola začíná vţdy polohou místnosti ve vztahu k celku, dále je popisován základní tvar místnosti, následuje popis stěn v pořadí severní – východní – jiţní – západní, popis stropu (resp. klenby), případně dalších prvků (topeniště, vloţené konstrukce apod.). Odkazy na jiné kapitoly jsou značeny šipkou (název kapitoly). Místnosti („logické prostory“) byly pro potřeby SHP očíslovány trojmístnými čísly. Místnosti suterénu začínají nulou (místnosti č. 001 aţ č. 010), přízemí začínají jedničkou (místnosti č. 101 aţ č. 119), místnosti patra dvojkou (místnosti č. 201 aţ 214) podkrovní prostory začínají dvojkou (č. 301 aţ 313) a půdní prostory (přestoţe některé jsou na stejné úrovni, jako podkroví) začínají čtyřkou (č. 301 aţ č. 303). Číslování místností se neváţe na číslování v ţádné jiné plánové dokumentaci. Je vyznačeno ve všech půdorysech. Uvedený systém číslování má usnadnit orientaci v textové a plánové části SHP i nepoučenému uţivateli. Jednotnou formu popisu bylo vzhledem k racionální stavební podobě objektu moţné dodrţet také v případě jednotlivých průčelí. Popis začíná hlavním (severním, vstupním) průčelím, následují všechna ostatní průčelí po směru hodinových ručiček a dále pak vnější části areálu (ohrazení, brány). 1

MACEK P., 1997: Standardní nedestruktivní stavebně-historický průzkum, SÚPP, Praha; doplněné vydání 2001.

-7-


3.

DĚJINY OBJEKTU – HISTORICKÁ REŠERŠE zpracoval Mgr. Tomáš Brabec, 04 / 2010

3.1

ÚVOD A STRUČNÉ DĚJINY OBJEKTU

Manufaktura na kameninu v Týnci nad Sázavou byla zaloţena počátkem 90. let 18. století (prameny ukazují nejspíše na rok 1791, případně 1793) hrabětem Františkem Josefem z Vrtby (1759– 1830). Továrna zpočátku vyuţívala ke svému provozu objekty v areálu týneckého hradu, velmi brzy ale vznikla potřeba rozšíření výrobních i provozních prostor. Namísto původně zamýšlené přístavby byla nakonec postavena východně od hradního areálu nová monumentální jednopatrová budova obdélníkového půdorysu hlavním průčelím obrácená k severu. K výstavbě nové manufaktury není dochována ţádná dokumentace, informace o datu stavby nové budovy továrny čerpali dosavadní autoři zprostředkovaně ze zmínek v dokumentech úředního charakteru, z nichţ vyplývá, ţe továrna byla postavena ve druhém desetiletí 19. století, pravděpodobně v r. 1812. Přesto se nejedná o jednoznačný údaj, zajímavý je v tomto kontextu např. seznam tesařů „při stavbě nové budovy továrny“ datovaný rokem 1799, nebo opakované zmínky o původu budovy „z konce 18. století“ (bez bliţšího upřesnění nebo uvedení zdroje) v projektové dokumentaci související s adaptací objektu na kulturní dům v 60. letech 20. století. V roce 1830 se po smrti Františka Josefa z Vrtby stává vlastníkem továrny kníţe Jan z Lobkowicz (1799–1878). V 50. letech 19. století začal úpadek továrny způsobený zvyšujícími se náklady na výrobu. V průběhu 50. a 60. let došlo k několika neuskutečněným pokusům o zastavení provozu továrny a o prodej budovy – mezi uvaţované moţnosti vyuţití tohoto rozsáhlého objektu patřil ústav pro duševně choré, ţenské oddělení věznice, vojenský výchovný ústav nebo vojenský špitál. Výroba byla nakonec definitivně zastavena aţ v r. 1866, budova manufaktury však zůstala prakticky nevyuţita. V roce 1870 se správy konopišťského panství ujímá syn Františka Josefa z Lobkowicz, František Eugen. Od něj pak panství, vč. objektu bývalé továrny, kupuje v r. 1887 arcivévoda rakouský František Ferdinand dÉste (1863–1914). Zásadním obdobím z hlediska historie objektu je přelom 19. a 20. století, kdy nechal arcivévoda objekt bývalé továrny postupně přestavět na hotel, nejprve s kapacitou 8, později 23 pokojů. K této přestavbě se dochovalo několik souborů plánů, dokumentace této přestavby je ale poněkud torzovitá a není vţdy zjevné, které z plánů byly nakonec realizovány a v jakém rozsahu. I přes nové vyuţití budova od ukončení provozu továrny postupně chátrala, hotel navíc nevyuţíval celý objekt, ale především jeho levé křídlo. Zejména dlouhodobě nevyuţité části se během první poloviny 20. století ocitly v dezolátním stavu, na němţ nic zásadního nezměnili ani jeho dočasní vlastníci či správci (v letech 1919–1939 Československý stát, v době protektorátu Správa benešovských pivovarů, po 2. světové válce pak Československé státní statky). V roce 1951 se objekt stal majetkem MNV v Týnci nad Sázavou, který jiţ od počátku plánoval celkovou rekonstrukci, neboť stav objektu byl havarijní. Místo oprav došlo však pouze k několika provizorním opatřením bezpečnostního charakteru (ochrana před padající střešní krytinou a kusy omítky). S ohledem na tento stav se poněkud překvapivě zásadnější stavební úpravou stala v r. 1958 instalace střešní věţičky s hodinami. Na generální opravu MNV neměl prostředky a z dochovaných dokumentů je patrné, ţe hledal investora, který by byl schopen opravu budovy, která byla navíc památkovým objektem, realizovat. V r. 1959 byla pak správa objektu převedena na n. p. METAZ, který ve dvou hlavních etapách, v letech 1959–1963 a 1969–1972, provedl adaptaci na kulturní dům. Stavební zásahy z tohoto období měly podstatný vliv na současný stav objektu, neboť v rámci nich došlo k masivním zásahům do původní konstrukce budovy (aplikace ţelezobetonových vestaveb atd.) a k výrazným změnám jejího vzhledu

-8-


(vikýřová okna v části střechy, nové okenní rámy). V rámci první etapy z přelomu 50. a 60. let byly zároveň definitivně zlikvidovány hospodářské budovy ve dvoře objektu (tyto budovy jsou jako zcela zhroucené popsány jiţ ve zprávě z r. 1957) a ohradní zeď. Dokumentace oprav a přestaveb je ve srovnání s předchozími obdobími nejbohatší a zachycuje často cenné detaily ohledně dobového stavu budovy, přesto je ale dochována v neúplném stavu, navíc značně neuspořádaná. Co se týče písemné dokumentace, jde o několik vágně označených fasciklů uloţených na odboru výstavby Městského úřadu v Týnci nad Sázavou, v nichţ jsou dokumenty související s konkrétními stavebními zásahy chaoticky promíchány (s výjimkou fasciklu „KD Týnec – rekonstrukce levé části“, který skutečně obsahuje dokumentaci k této stavební etapě). Nejpodstatnějším výsledkem zpracování dochovaných materiálů je ucelenější chronologický přehled úprav ze 60. let 20. století. Kromě těchto materiálů je zde k dispozici také projektová dokumentace Průmstavu n. p., který byl v počáteční fázi přestavby hlavním dodavatelem stavebních prací. Stručný komentář k obsahu jednotlivých archivních fondů, včetně fondů, v nichţ byla rešerše negativní, je připojen v soupisu pramenů níţe.

3.2 HISTORIE A STAVEBNÍ VÝVOJ OBJEKTU (CHRONOLOGICKÝ PŘEHLED) MANUFAKTURA NA KAMENINU NA MAPÁCH A PLÁNECH Výrobu jemné kameniny v Týnci nad Sázavou zahájil počátkem 90. let 18. století František Josef hrabě z Vrtby (1759–1830). V nejstarší době vyuţívala manufaktura prostory v areálu týneckého hradu, včetně historického hradního jádra. Rozšiřující se výroba si však poměrně brzy vyţádala stavbu nové budovy, která by lépe vyhovovala vzrůstající produkci a potřebám podniku. Konkrétní rok stavby nové budovy továrny není bezpečně znám, údaje o stavbě továrny jsou odvozeny pouze od zmínek v archivních pramenech, z nichţ vyplývá, ţe budova byla vystavěna ve druhém desetiletí 19. století, nepravděpodobnějším rokem výstavby se zdá být rok 1812.2 To, ţe stavbu nové budovy lze zřejmě klást do druhého desetiletí 19. století, potvrzují do jisté míry i mapy, které výraznou budovu obdélníkového půdorysu (18,25 x 81,70 m) zachycují. Důleţité jsou z tohoto hlediska především podrobné mapy I.–III. vojenského mapování. Zatímco na mapě týneckého území z I. vojenského mapování (1764–1767) stavba pochopitelně ještě není, na mapě II. vojenského mapování (1842–1852) je hmota budovy jasně patrná, stejně jako na mapě III. vojenského mapování (1877–1879). Nejstarší katastrální mapou katastrálního území Krusičany, pod nějţ Týnec nad Sázavou spadal, je mapa stabilního katastru z r. 18403. Na mapě je zachycena budova továrny a jedno hospodářské stavení, které stojí ve dvoře manufaktury v kolmém postavení k hlavní budově při západním okraji pozemku. Stejný stav zachycují i pozdější katastrální mapy – průběţně aktualizovaná mapa z let 1872–19104 a mapa z r. 19105. Dodnes platné parcelní číslo pozemku, na němţ budova stojí, je 85/1. 3.2.1

Dále je ještě dochován situační plán týnecké manufaktury (Teinitzer Fabriksgebäude) a s ní hraničících pozemků z r. 18926 a dva nedatované situační plány Týnce nad Sázavou. Na

2

Podrobnější údaje k době vzniku manufaktury i výstavbě nové budovy včetně odkazu na archivní prameny viz dále v kapitole Stavební vývoj. 3 ÚAZK, Císařský povinný otisk stabilního katastru, 1840. 4 ÚAZK, inv. č. 3595. 5 ÚAZK, inv. č. 3595. U pozdější mapy evidence nemovitostí (tzv. souvislé zobrazení) mapový list č. 14, který zachycuje Týnec nad Sázavou, bohuţel chybí. 6 SUA Praha, VS Konopiště, mapy, inv. č. 18.

-9-


jednom z nich je objekt označen jako Alte Steingutfabrik7, druhý je moţné datovat někdy po r. 1900, neboť je zde budova manufaktury jiţ popsána jako Hotelgebäude8. Na plánech je, stejně jako na mapách, opět zachycena hlavní budova továrny a jedno k ní kolmo postavené hospodářské stavení v západní části dvora. 3.2.2 STAVEBNÍ VÝVOJ 1791: Nejstarší uváděný údaj o zaloţení týnecké manufaktury na kameninu Františkem Josefem hrabětem z Vrtby (1759–1830). Tento údaj se opírá zejména o konstatování vyšetřovací komise krajského úřadu z r. 1801, ţe týnecká továrna započala jiţ před deseti roky (bereits vor 10 Jahren ihren Anfang genommen habe)9 a o údaj konopišťského vrchního úřadu z r. 1841, který vysloveně uvádí, ţe továrna trvá od r. 1791.10 Podle jiných pramenů byla továrna zaloţena aţ r. 1793. Tato verze se opírá o údaj vyšetřovací komise z r. 1796, která se zmiňuje o tom, ţe hrabě Vrtba investoval do zařízení manufaktury od r. 1793 částku 9 000 zlatých11, a také o ţádost hraběte Vrtby guberniu z r. 1801, v níţ prohlašuje, ţe zaloţil podnik téměř před deseti lety.12 Výroba zpočátku probíhala v objektech bývalého hradu, hlavní dílna včetně dvou vypalovacích pecí byla umístěna ve vdovském sídle (téţ tzv. zámeček či starý zámek, později č.p. 47) zbudovaném r. 1762 matkou zakladatele manufaktury hraběnkou Annou Marií z Vrtby, rozenou z Klenového a Janovic, znovu provdanou O’Kellyovou de Gallagh. Další provozní a administrativní prostory byly v bývalém pivovaře a hospodářských budovách, mlýny na glazuru byly v románské rotundě.13 Prodej výrobků byl údajně zahájen v r 1794.14 1798: Zřízeny další výrobní prostory (stupník pro drcení surovin) ve mlýně na řece Sázavě (č.p. 4).15 1799: Dochován seznam tesařů v souvislosti se stavbou nové budovy továrny (Teinitzer … Steingutsfabrik Zimmermann Register bei der Neuenfabriks-Bau)16; pokud by se dokument skutečně týkal stavby nové budovy manufaktury (pozdější č.p. 2), šlo by o časově výrazně starší údaj, neţ odpovídá obvykle uváděným údajům, které vesměs kladou zahájení stavby nové budovy manufaktury do druhého desetiletí 19. st. Stejně jako u některých dalších stavebních úprav, o nichţ bude zmínka níţe, se můţe ovšem jednat o stavební práce v areálu hradu, který továrna vyuţívala pro svůj provoz před výstavbou nové budovy. kolem r. 1800: Provozní prostory stávající továrny zahrnují 16 zařízených místností (2 velké pece pro hrubé a 2 pro hladké pálení, velká samostatná pec a další velká pálicí pec v samostatném objektu, 2 menší pece pro pálení malovaných předmětů, zkušební pec, 2 šlapačky na zpracování hlíny, stoupa, 3 kotle na vaření surovin, stroj na vytáčení koflíků, velký lis), velké klenuté místnosti slouţící jako sklady výrobků a forem, mlýn na řece Sázavě, byt správce manufaktury a písaře, 13 bytů pro ţenaté odborné dělníky.17 1801: 17. listopadu továrně uděleno zemské privilegium opravňující k uţívání názvu „k. k. privilegirte Graf Vrtbische Teinitzer Steingutniederlege“ 18. V protokolu komise krajského úřadu v Berouně v souvislosti s ohledáním stavu továrny pro potřeby ţádosti o toto povolení 7 8 9 10

SOA Praha, VS Konopiště, mapy, inv. č. 199. SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/15, karton 13. NA v Praze, CG, Commerc., 1796–1805, 21/39. Viz Tywoniak 1958, s. 128. SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, sign. VII. C–13. Viz Tywoniak 1958,

s. 128. 11 12 13 14 15 16 17 18

NA v Praze, CG, Commerc., 1796–1805, 21/2. Viz Tywoniak 1958, s. 127. NA v Praze, CG, Commerc., 1796–1805, 21/39. Viz Tywoniak 1958, s. 127–128. Tywoniak 1958, s. 128–130. Tywoniak 1987, s. 16. Viz katastrální mapy (např. stabilní katastr 1840), mlýn má č. kat. 103. SOA Praha, RA Vrtba, inv. č. 119a, karton 11. Tywoniak 1958, s. 132–133. Originál privilegia uloţen v SOA Praha, RA Vrtba, inv. č. 170, karton 14.

- 10 -


1812:

1815: 1830:

1835: 1838:

1839:

nejstarší uváděná zmínka o nutnosti přístavby továrny19, místo níţ byla nakonec postavena budova zcela nová. Nejstarší uváděný údaj o stavbě nové budovy továrny. Datace vychází ze záznamu konopišťského vrchnostenského úřadu, ţe nová budova manufaktury byla „z gruntu nově vystavena“ r. 1812.20 Starší literatura21 klade období výstavby nové budovy továrny aţ do let 1813–1820.22 V kaţdém případě se ovšem nadále vyuţívalo i výrobních prostor na hradě (zejména vypalovacích pecí). O vyuţívání budov v hradním areálu pro potřeby továrny svědčí i pozdější záznamy o stavebních úpravách (např. stavby bytů), které jsou v archivních materiálech označovány jako in der Teinitzer Steingutfabrik, ale týkají se právě budov v prostoru hradu (viz např. dostavba budovy dnešního Městského muzea v r. 1839). Pro potřeby továrny zakoupen mlýn na řece Sázavě, č.p. 4 (jiţ od r. 1798 byl pro drcení surovin vyuţíván stupník při tomto mlýně, viz výše). Smrt Františka Josefa z Vrtby – univerzálním dědicem bezdětného hraběte a zároveň i vlastníkem továrny se stává kníţe Jan Nepomuk Karel z Lobkowicz (1799–1878)23, zakladatel křimické větve lobkowiczkého rodu. Částečný popis výrobních prostor, z nějţ si lze utvořit určitou představu o jejich dispozici, zachycen na základě inventárního soupisu vnitřního movitého zařízení z 27. 8. t. r. 24: a) skladiště, třídírna a balírna – 2 velké a 3 menší police, třídicí stůl, 2 nakládací fošny b) sklad materiálu – váhy, moţdíř c) šlapárna – stůl, 2 kádě, 4 nosidla, 2 míry d) palírny – různé police, káď na polevu, 5 stolů, lopaty, krumpáče, kolečka, 3 nepouţitelné mlýnské kameny e) místnost pro plavení hlin – 13 kádí, míra f) modelárna – 2 ţidle, 3 kruhy, ruční mlýnek, 4 stoly, moţdíř, váhy, skříň, police g) točírna – 17 hrnčířských kruhů, lis (+ další materiál, sádrové formy aj.) Podle dochovaného rozpočtu stavebních prací z 23. června, proběhla zřejmě oprava mlýna na řece Sázavě, který továrna dále vyuţívala.25 Zřízena třetí pec pro hladké pálení.26 Do továrny v Týnci také přeloţena účtárna, původně umístěná v Praze. Vestavba bytu (úřední zpráva z 15. dubna 1838 ve věci stavby bytu v týnecké továrně na kameninu (Amtsbericht in Betreff eines Quartierbaues in der Teinitzer Steingutfabrik)27. Podle dochovaného plánku měl byt vstupní chodbu, dva pokoje, kuchyň, spíţ a „Modelzimmer“ a sousedil s dílnou. Podle dochovaného plánu a přibliţného rozpočtu stavebních nákladů proběhla v tomto roce v týnecké továrně poměrně rozsáhlá vestavba dvoupokojového bytu. Přestoţe budova, jíţ se přestavba týká, je v materiálech označena jako týnecká továrna na kameninu (Teinitzer

19

Viz Jiřík 1927, s. 16–18. SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, sign. VII. C–1824; Srovnej Tywoniak 1958, s. 134. 21 Heber, F. A., Böhmens Burgen, 1848, s. 237. Odtud údaj přebírá téţ Jiřík 1927, s. 18. 22 Jiřík 1927, s. 18 vychází mj. ze skutečnosti, ţe stará budova továrny je např. zachycena ještě na týneckém výrobku datovaném 1818. 23 Jan z Lobkowicz se podle tradované verze stal dědicem Františka Josefa z Vrtby na základě toho, ţe mu poskytl pomoc, kdyţ se hraběti z Vrtby udělalo nevolno na ulici. Viz Kasík, S. – Mašek, P. – Mţyková, M.: Lobkowiczové, 2002, s. 54. 24 Viz Tywoniak 1958, s. 138–139. 25 SOA Plzeň, karton N 15, sign. C 27, číslo 35. 26 Tywoniak, 1958, s. 142. 27 SOA Plzeň, karton N 15, sign. C 27, číslo 58. 20

- 11 -


1851:

1854: 1855: 1856: 1866: 1870: 1887:

1899:

Steingutfabrik)28, podle přiloţeného plánu se zjevně jednalo o dostavbu budovy dnešního Městského muzea v areálu hradního jádra (č. p. 48). Nalezený archivní dokument potvrzuje předpoklad, který vyslovil i stavebně historický průzkum provedený r. 1976 29, ţe dostavba prvního poschodí západního křídla muzejní budovy proběhla právě v tomto období. Rozpočet zahrnuje poloţky za zednické, kamenické, tesařské, pokrývačské, truhlářské, zámečnické, sklenářské a kamnářské práce včetně příslušného stavebního a jiného materiálu v celkové sumě cca 3750 zl.30 Zároveň jde o doklad toho, ţe budovy v hradním areálu byly i v této době stále pouţívány pro potřeby továrny. V témţe roce opravena hráz při mlýně (č.p. 4), který manufaktura stále vyuţívala.31 Úpadek výroby způsobený zvyšujícími se náklady na výrobu – záměr zastavit výrobu a prodat továrnu státu. Uvaţovaný účel vyuţití jako ústavu pro duševně choré (budova nakonec shledána nevhodnou pro zamýšlenou adaptaci).32 Z tohoto roku je dochován také půdorysný plán provozních prostor manufaktury.33 Jedná se zřejmě o vůbec nejstarší dochovaný plán budovy. Nový návrh vyuţití budovy – ţenské oddělení praţské trestnice; prodej opět nerealizován, výroba v továrně pokračuje (zejména vedlejší výroba – drenáţní trubky).34 Zájem o vyuţití (nájem) budovy továrny i mlýna ze strany majitele přádelny bavlny v Brodcích, opět nerealizováno.35 Tovární budova opět nabídnuta k prodeji – vojenský výchovný ústav (znovu nerealizováno). Provoz továrny definitivně ukončen; budova nabídnuta zdarma státu pro vojenský špitál (ani tentokrát neuskutečněno). Správa konopištského panství přechází na Františka Eugena z Lobkowicz, syna Františka Josefa z Lobkowicz. Panství, vč. objektu bývalé továrny, kupuje od Františka Eugena z Lobkowicz arcivévoda rakouský František Ferdinand dÉste.36 V tomto roce bylo v budově manufaktury také zřízeno dočasné provizorní pracoviště prvního poštovního úřadu v obci, který byl do Týnce rozhodnutím ministerstva obchodu z 1. listopadu 1887 přesídlen z Nespek.37 V tomto roce vznikl záměr adaptace budovy bývalé manufaktury na byty pro dělníky.38 V souvislosti se zamýšlenou přestavbou objektu je dochován i plánek z 19. června 1899 zobrazující aktuální stav budovy (Die Steingutfabrik in Teinitz a.d. Saz. im jetzigen Zustande).39 Jedná se o jeden z nejstarších dochovaných plánů budovy. Zde je ovšem důleţité upozornit, ţe tento plánek je orientován obráceně neţ pozdější stavební plány (jako jediný je mapově orientován, zatímco stavební plány zachycují objekt z pohledu hlavní komunikace, tj. severního průčelí – vypalovací pece, které byly později zbořeny, jsou na plánku vyobrazeny

28

Baukosten Überschlag und Vorausmaas zur Aufstellung eines Stoibwerk überhals die Schlemme in die Teinitzer Steingutfabrik. SOA Plzeň, N 51, sign. C IV 53, číslo 3. 29 Líbal, D. [a kol.]: Týnec nad Sázavou. Hradní jádro. Stavebně historický průzkum 1976, s. 44,. 30 SOA Plzeň, karton N 51, sign. C IV 53, číslo 3. 31 Tywoniak, 1958, s. 143. 32 Tywoniak, 1958, s. 144, Tywoniak, 1987, s. 19. 33 Reprodukován u Tywoniaka 1987, str. 14–15 bez uvedení zdroje. 34 Tamtéţ. 35 Tywoniak 1958, s. 144. 36

NA v Praze, Hl. kniha DZ, K XXVII, fol. 328. Týnec nad Sázavou 2006, s. 126. 38 SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov (Tywoniak, 1958 cituje tento fond jako „Archiv Konopiště“), inv. č. 53, sign. XLII/15, karton 13. 39 SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/15, karton 13. Srovnej téţ Tywoniak, 1958, str. 134–136. 37

- 12 -


v levé části budovy, zatímco na dochovaných stavebních plánech jsou pece, resp. zbořeniště po nich, zachyceny v pravém křídle). Popis aktuálního stavu: jednopatrová budova obdélníkového půdorysu 18,25 x 81,70 m, vstup do budovy s vývěsním štítem s císařským orlem uprostřed čelní fronty, průjezd dělí přízemí na dvě části; v přízemí v pravé polovině bylo šest menších místností a jedna velká (původně zřejmě kanceláře a sklad), v levé části místnost se třemi velkými vypalovacími pecemi a tři další velké místnosti; v prvním patře dva velké sály a tři menší místnosti.40 Plány samotné přestavby (Skizzen zur Adaptierung der ehemailgen Steingutfabrik in Teinitz a.d. Saz. zu Arbeiterwohnungen)41 počítají se zbudováním celkem 42 bytů v přízemí a 1. patře. Tento projekt nebyl realizován a byl o rok později nahrazen záměrem adaptovat budovu na hotel (ubytovací zařízení) a hostinec. Dochován je i rozpočet stavebních prací z 11. 7. 1899.42 Je moţné, ţe některé ze zamýšlených stavebních úprav se promítly do projektu hotelu s hostincem (ovšem jiţ výčet demoličních prací potvrzuje, ţe skutečné pozdější úpravy nebyly tak rozsáhlé). Rozpočet zahrnuje tyto práce (výčet zahrnuje hlavní poloţky seznamu bez podrobného rozpisu částek): Demoliční práce proraţení 6 oken v přízemí 10 oken v 1. patře 4 dveří v přízemí 2 dveří v 1. patře 35 okenních parapetů v přízemí 45 okenních parapetů v 1. patře hlavní zdi pro odpadní (?) kanály západní příčné zdi v přízemí a v 1. patře kvůli chodbě dvou zdí v současném průjezdu demolice stěny schodiště (Stiegmauer) staré zdi u současného bytu proraţení východní zdi v přízemí a v 1. patře demolice příčné zdi u současného pultu(?) (Comptoir) dvou sloupů před současným tanečním sálem dvou komínů v podkroví hlavní zdi v podkroví a v 1. patře Demolice kleneb klenba v západní části bývalá kancelář současná kuchyně 2x pokoj místnost před současným bytem průjezd Zednické práce z lomového kamene kamenná základová zeď s běţnou vápennou omítkou Zednické práce v přízemí středové zdi vyzdívka dveří vyzdívka parapetů hlavní zeď 40 41 42

Zde zřejmě původně probíhala modelářská a točířská výroba, viz Tywoniak 1958, s. 136. SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/15, karton 13. Tamtéţ.

- 13 -


příčné zdi záchody a světlíky schodišťové zdi 32 okenních přepáţek Zednické práce v 1. patře středové zdi část hlavní zdi vyzdívky dveří (4x) Zednické práce z cihel v 1. patře 30 cm silné zdi (celkem asi 182 m) 15 cm silné zdi (celkem asi 139 m) záchody 20 okenních špalet Zednické práce z cihel v podkroví světlíky 18 komínů 6 štítů schodišťové zdi Výkopy a kanály (cihelné, vyzděné portlandským cementem) celkem asi 63 m Suché násypy – podlahy v přízemí celkem asi 293 m3 Suché násypy v 1. patře celkem asi 1009 (?) m3 omítky v přízemí a v 1. patře oprava fasády kamenné a cihlové dlaţby Celkové náklady na zednické práce jsou cca 12 350 zl. Kamenické práce 96 schodišťových stupňů Tesařské práce 126 + 42 kusů krokví a další související materiál bednění, nosníky, trámy Celkové náklady na tesařské práce jsou cca 5 550 zl. Pokrývačské práce Obyčejná cihlová krytina (celkem asi 1820m2) Truhlářské, zámečnické a sklenářské práce 4 domovní dveře 82 dveří do pokojů 102 dvojitých dvoukřídlových oken (světlost 90/160) 4 jednoduchá dvoukřídlová okna (světlost 90/160)

- 14 -


16 dvojitých dvoukřídlových oken (světlost 110/180) 16 jednoduchých jednokřídlových oken (světlost 50/100) 26 jednoduchých dvoukřídlových oken (světlost 80/180) 4 jednokřídlové dveře do podkroví 6 jednokřídlových oken do světlíků Celkový rozpočet stavebních prací, zahrnující zednické, kamenické, tesařské, pokrývačské, truhlářské, zámečnické a sklenářské práce, byl vyčíslen na téměř 30 tisíc zlatých. 1900: Postupná adaptace bývalé továrny na hotel a hostinec.43 Některé z dochovaných plánů k této adaptaci nejsou datovány, často se jedná o materiál, který má charakter konceptu. Vzhledem k torzovitému dochování stavební dokumentace není také vţdy zjevné, které z plánů byly nakonec realizovány a v jakém rozsahu. U některých materiálů zařazených ve sloţkách k této přestavbě je i sporné, zda se budovy bývalé manufaktury vůbec týkají, některé zjevně zachycují stavební úpravy bývalých továrních objektů v hradním areálu.44 Různé rekonstrukční záměry a etapy adaptace zachycují následující plány: 1. Projekt adaptace bývalé továrny na kameninu v Týnci (Heinz Gerl, Vídeň, nedatováno)45 – přestavba na hostinec. V přízemí je v levém křídle navrţen taneční sál, jeden hostinský pokoj a jeden pokoj označený jako „Extra-Zimmer“, byt správce, hostinec s kuchyní a spíţí a komůrka pro sluhu. V pravém křídle stáj pro šest koní a místnost pro kočího, sklad masa a piva a lednice (chladicí jáma). V levém křídle 1. patra 8 hostinských pokojů (4 na kaţdé straně středové chodby) a 4 kabinety (jakési malé pokojíky, rozmístěné mezi hostinskými pokoji), pokoj sluhy a předsíň nad vstupním schodištěm, které je v severozápadním rohu levého křídla. Počet hotelových pokojů odpovídá popisu stavu hotelu v rámci částečné úpravy objektu v r. 1904 (viz dále). 2. Adaptace továrny na kameninu v Týnci na hotel.46 Sloţka několika plánků (jeden z nich datován 15. 12. 1900, jeden datován 23. 9. 1900, další nedatovány). Z tohoto souboru plánů vyplývá záměr rekonstruovat pouze levou část objektu, která byla v lepším stavu. Významný je zde návrh adaptace staré továrny na kameninu a hostinec a letní byty (Entwurf zur Adaptierung deralten Steingutfabrik zum Gasthaus und Sommerwohnungen), který přináší velmi podobný projekt jako nedatovaný návrh Heinze Gerla (viz výše) – levému křídlu v přízemí dominuje taneční sál (rozdíl mezi oběma plány je v jeho umístění) a hostinec, v 1. patře je 8 pokojů a 4 kabinety. Hlavní rozdíl mezi oběma projekty spočívá v tom, ţe tento návrh nepočítá s rekonstrukcí pravé části přízemí (u Gerla adaptovaných na stáje a sklady) – na plánku jsou ještě vyobrazeny vypalovací pece. Radikální variantu představuje velmi zajímavý nerealizovaný návrh rekonstrukce (Plan zur Adaptirung [sic] der ehemaligen Steingutfabrik in Teinitz a.d./Saz. zu einem Gasthause), který počítá s ubouráním celé pravé části budovy. Tento záměr zachycuje půdorysný plán datovaný 23. září 1900 a návrh úpravy fasády a celkového vzhledu budovy. Podle tohoto návrhu měla být spolu s podstatnou redukcí hmoty objektu také sníţena a upravena původní mansardová střecha. První verze návrhu počítá ještě se zachováním střešní konstrukce, druhá verze, datovaná 15. prosince 1900 navrhuje kromě sníţení krovu také další stavební 43

SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/16, karton 13; SOA Praha VS Konopiště, inv. č. 146, 147, 148, 200. 44 Např. SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 147 a inv. č. 148 – Adaptace bývalé továrny na kameninu na hostinec (nepopsáno, nedatováno). Jde o plány pracovního charakteru s mnoţstvím rukopisných náčrtů a poznámek v samotných plánech i na rubové straně. Podle půdorysů budov je zjevné, ţe se o novou budovu manufaktury nejedná, u některých lze i určit, ţe jde např. o budovu dnešního Městského muzea. 45 SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 146. 46 SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/16, karton 13 [1900].

- 15 -


úpravy zachované části budovy, jako je zbudování tříosého rizalitu a také tympanonu nad novým hlavním vchodem (náhradou za původní hlavní vchod s tympanonem ubouraný v rámci zamýšlené demolice celé poloviny objektu). Druhá verze návrhu fasády obsahuje ještě plán adaptace sklepních prostor. 3. Další alternativu stavebních záměrů představuje zřejmě o něco málo pozdější plán adaptace druhé poloviny arcivévodského hotelu v Týnci nad Sázavou (Plan über die Adaptierung der 2ten Hälfte des erzherzoglichen Hotelgebäudes in Teinic, nedatováno).47 Jde o úpravu právě pravého křídla budovy na hotelové pokoje. V přízemí je projektováno 17 hostinských pokojů a byt portýra. V 1. patře dalších 23 pokojů (celkem 40 pokojů). V podkroví jsou další tři místnosti (vyuţití např. jako pokoje pro sluhy). Vzhledem ke stavu pravého křídla hotelu, který je dokumentován v souvislosti s úpravami provedenými v r. 1904 (viz dále), a také k opakovaným zmínkám z pozdějších let o tom, ţe pravá část objektu je částečně v rozvalinách, nebyl tento projekt zjevně realizován. Kromě těchto generálních stavebních úprav jsou dochovány i plány na úpravy dílčí. Plán stavby verandy v Týnci (autor plánu Kinzl, nedatováno).48 V tomto případě není jisté, zda se úprava týká budovy bývalé továrny, byť je zařazeno mezi materiály k této adaptaci. V kaţdém případě nebylo realizováno. Nákres na zřízení lednice (sklepa) v „hostinci čís. pop. [číslo není uvedeno] v Týnici n. S. patřící Jeho Cís. Výsosti nej[j]as. pana arcivévody Frant. Ferdinanda Rakouského“49 (Josef Hromas), 27. září 1898. 1905: Částečná přestavba interiérů objektu, realizovaná 29. 12. 1905 (podle protokolu o změně předmětu přestavbou pro berní účely sepsaného dne 9. 9. 1905 obecním úřadem v Krusičanech).50 Stavební povolení k úpravě objektu bylo uděleno 22. 5. 1904. Podle protokolu má budova celkem 23 obytných pokojů (oproti předchozímu stavu, kdy bylo obytných 8 místností51); místnosti byly způsobilé k uţívání (podle plánu) ke dni 16. 12. 1904. Uvedeno je také, ţe stavba byla provedena tak, ţe hlavní zdi zůstaly nezměněny, nové obytné místnosti vnikly pouze úpravou. K protokolu je připojen seznam místností v objektu (příloha 28a–d). Podle něj je zde celkem 23 místností způsobilých k obývání a 33 místností k obývání nezpůsobilých (sklepy, chodby, spíţe, záchody, půda, schody na půdu). V přízemí je jako obývání schopná uvedena šenkovna, kuchyně, sál a 4 pokoje, v 1. patře 10 pokojů, 4 „kabinety“ a 2 pokoje podkrovní. U devíti dalších místností v prvním patře je uvedeno, ţe jsou bez podlah a částečně i bez stropů, a tudíţ jsou vedeny jako k obývání nezpůsobilé. 1927: V soudobé práci o týnecké kamenině52 je stav bývalé budovy továrny popsán následujícím způsobem: „Budova tato, jejíţ pravé křídlo uvnitř jest následkem vybrání pecí a strojů v rozvalinách, slouţí ve svém pravém [!, má být správně levém] křídle účelům hotelním.“ 1940: Záměr (není dochována dokumentace k jeho případné realizaci) vnitřních úprav sociálního zařízení v přízemí a prvním patře objektu hotelu. Aktuálním správcem objektu byl v té době Protektorát Čechy a Morava–Správa pivovarů v Benešově. Ţádost o povolení úprav byla podána na Obecní úřad v Týnci n. Sáz. 5. listopadu t. r.53 K ţádosti jsou přiloţeny plány přízemí a prvního patra se zamýšlenými úpravami.

47

SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 200. SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 149. 49 SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 151. 50 Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“. 51 Odpovídá počtu pokojů navrţených v projetu adaptace manufaktury na hotel z přelomu 19. a 20. století (viz výše). 52 Jiřík 1927, s. 30. 53 Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“. 48

- 16 -


1948:

1951:

1956: 1957:

Zamýšlené úpravy byly Okresním úřadem v Benešově schváleny dne 11. 12. 1940. Podle komisionálního šetření je stávající stav popsán následujícím způsobem: 1. patro hotelu – 14 „cizineckých“ pokojů, záchody pro obě pohlaví jsou umístěny vedle sebe, ţenské záchody jsou osvětleny přes záchody muţů. Přízemí – dvě velké hostinské místnosti a taneční sál s místností pro netančící, záchody jsou nevhodně umístěny, protoţe chybí předsíně a nejsou dostatečně větrány. Schválené navrhované úpravy: 1. patro – v místě starých záchodů budou zřízeny dva sedací záchody s přímo větranou předsíní pro ţeny, zbylý prostor bude vyuţit jako místnost pro ukládání prádla; pánské záchody budou zřízeny na druhé straně příčné chodby (na chodbu hlavní), a to přepaţením přiléhajícího dvouoknového pokoje – v takto vzniklém prostoru bude v části u okna zřízen dvousedadlový záchod s přímo osvětlenou předsíní, ve druhé části vytápěná lázeň s vanou. Přízemí – v místě starých záchodů budou zřízeny pánské záchody s pisoárem, sedacím záchodem a přímo větranou předsíní; dámské záchody vzniknou v prostoru bývalé komory vedle sálu, kde bude vybourána střední zeď a dva přímo větratelné sedací záchody vybudovány v části u okna. Dále musely být podle stavebního povolení splněny tyto podmínky: sklápěcí ventilační křídla všech záchodových oken; v prostorách oddělených stěnami od přímého světla (lázeň u pánských záchodů v 1. patře a šatny u záchodů v přízemí) měla být v horní části těchto stěn zřízena okna nebo skleněné stěny; dělicí příčky mezi záchody neměly být vyvedeny aţ do stropu; komínová ventilace v koupelně (lázni); další poţadavky se týkaly elektroinstalace, včetně zvonkového zařízení v lázni, obloţení pisoárů a koupelny kachlíky, a řádného označení záchodů. V objektu zřízena sokolovna. Stavební povolení k adaptaci nevyuţitých prostor v přízemí západní části objektu (pravé křídlo) na tělocvičný sál s příslušenstvím pro potřeby místní Tělocvičné jednoty Sokol bylo uděleno 14. července, ţádost byla podána dne 20. května 1947.54 Z května 1947 je i přiloţený plán s navrhovanými úpravami. 15. ledna objekt hotelu usnesením Okresního soudu v Benešově převzal MNV Týnec nad Sázavou (předchozí vlastník Deutsches Reich, poté Československé státní statky).55 Z března 1951 je dochován návrh úprav příslušenství tělocvičny (WC, šatny a další zázemí) v přízemí pravé části budovy. 56 V dubnu roku 1956 začala údajně podle obecních kronikářských záznamů z iniciativy členů zastupitelstva rozsáhlá parková a stavební úprava svahu pod hotelem.57 Zápis o stavu budovy ke dni 8. 5. 195758 dokumentuje špatný stav objektu, přítomni představitelé obce a vedoucí státního hotelu. Mezi hlavními problémy ohledně stavu objektu je jmenována zejména „zpuchřelá“ střešní krytina, v důsledku čehoţ do objektu zatéká a jsou poškozovány střešní a stropní konstrukce, zatékalo i do pokojů, coţ znemoţňovalo jejich údrţbu. Dále byly konstatovány poškozené nebo chybějící okapy, a s tím související poškození fasády, „takţe kusy omítek, zejména tympanonu, padají na prostranství před hotelem a ohroţují bezpečnost chodců“. Poškození střechy bylo natolik váţné, ţe kromě omítky opadávaly na prostranství před hotelem i kusy samotné střešní krytiny. Zápis dokumentuje i stávající vyuţití objektu – mezi chodci ohroţenými padajícími kusy omítky a střechy jsou jmenováni „návštěvníci hotelu, kina a cvičenci“.

54

Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“. Usnesení Okresního soudu v Benešově, Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“. 56 Archiv vlastníka. 57 Týnec nad Sázavou 2006, s. 203. 55

58

Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“.

- 17 -


Vzhledem k nedostatku prostředků na generální opravu budovy bylo rozhodnuto pouze o provizorních opatřeních, která měla ochránit návštěvníky objektu před úrazem, byl ovšem diskutován i jejich negativní estetický účinek („znešvaření obce“) s ohledem na to, ţe budova tvoří jednu z dominant města. Opatření spočívala ve vybudování ochranného bednění nad všemi vchody do budovy, ostatní prostranství okolo budovy měla být opatřena zábradlím a výstraţnými tabulemi. [V říjnu téhoţ roku však tato opatření ještě nebyla provedena, viz dále]. Zpráva o prohlídce objektu ze dne 4. 10. 195759 – zjištění nejnutnějších oprav střechy a program celkových úprav budovy jako kulturního střediska. Jednání byli přítomni předseda MNV a předseda odboru výstavby ONV. Budova je ve zprávě charakterizována jako mohutná jednopatrová zděná stavba z 18. století [!], o půdorysu 82 x 18 m a tloušťce zdí 1,5 m. Popis stávajícího stavu: „V levém křídle se nachází v přízemí kino se šatnami a restaurace s kuchyní, v prvním patře je 14 zařízených pokojů. V pravém křídle je t. č. tělocvična, sklad nářadí, šatny, přípravna a klubovna. Ostatní prostory v přízemí a 1. patře nelze za nynějšího stavu pouţíti. V přízemí v pravé části je zbořeniště, kde byla pec pro vypalování majoliky... Pravá část patra je prázdná a ve špatném stavu. Strop v této části patra neexistuje...“ Budova je památkově chráněna, je zavedena voda, kanalizace a elektřina. Vedlejší budovy v dvorní části uţ se zhroutily. Konstatován je zatím dobrý stav střešní konstrukce, s tím, ţe je akutně nutná generální oprava střešní krytiny včetně laťování, dále zřízení ţlabů a odvodních rour, které v pravé části vůbec neexistují a v levé jsou poškozené. Plán navrhovaných rekonstrukcí (předpokládané náklady cca 2 200 000 Kčs) je rozdělen do několika etap: 1/ provedení provizorních bezpečnostních opatření (navrţených jiţ v květnu téhoţ roku, viz výše) 2/ etapa a/ (opravy nutné ihned) oprava střešní konstrukce, výměna taškové krytiny, zřízení okapových ţlabů a odvodních rour (předpokládané náklady 250 000 Kčs) etapa b/ výměna oken a dveří včetně úpravy ostění, obnova vnějších omítek, zajištění zdiva proti vlhkosti (předpokládané náklady cca 112 000 Kčs) 3/ adaptace prostor pro potřeby kulturního střediska (předpokládané náklady cca 1 800 000 Kčs) zřízení divadelního a společenského sálu s příslušenstvím – návrh na zřízení sálu ve výšce dvou podlaţí v pravé polovině budovy vybouráním klenutého stropu nad přízemím; v místě stávající tělocvičny by bylo jeviště výstavba kotelny u uhelny, rozvod ústředního topení – přístavba pravého křídla směrem do zahrad (nad kotelnou jevištní příslušenství – šatny herců, sklad dekorací atd.) vydláţdění prostranství před objektem, obnova ohradní zdi, sadová úprava pozemku 1958: V roce 1958 byla budova opatřena hodinovou věţičkou. Věţ o půdorysném rozměru 3 x 3 m byla osazena na stávající konstrukci krovu centricky nad hlavní vchod v říjnu 1958.60 Konstrukce krovu věţe byly přizpůsobeny mansardové střeše budovy, nosné trámy osazeny přes stávající konstrukci hambalků, rohové sloupy věţe procházejí celou výškou věţe a byly

59

Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“.

60

Věţ pro hodiny na hotelu v Týnci n. S. – plány stávajícího stavu, rozpis prací a technická zpráva, říjen 1958. Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“.

- 18 -


zavětrovány Ondřejovými kříţi a ţeleznými skobami. Věţ byla ošalována prkny (tl. 25 mm), oplechována, natřena v barvě střešní krytiny a opatřena hromosvodem. Nedávno vydaná publikace o historii města se zmiňuje o tom, ţe hotel v souvislosti s osazením věţičky dostal novou krytinu,61 z dochované dokumentace však rozsáhlejší oprava střechy nevyplývá, mezi přípravnými pracemi předcházejícími stavbu samotné věţe je uvedeno pouze rozebrání střešní krytiny na poměrně malé ploše, potřebné pro zamýšlenou přístavbu. Samotné hodiny o průměru ciferníku 1,5 m byly do věţe osazeny aţ o rok později.62 K nákresu hodinové věţe a související dokumentace (technická zpráva a rozpis prací) jsou jako příloha připojeny plány původního stavu budovy vytvořené v dubnu a květnu roku 1958 (Adaptace hotelu v Týnci n. S.: přízemí – původní stav, půda a krov – původní stav, hlavní fasáda, řezy, 1. patro – původní stav a situace, Okresní stavební podnik Benešov). 63 Dá se předpokládat, ţe plány zřejmě slouţily i jako podklady pro plánovanou celkovou rekonstrukci. V přízemí v levém křídle je na těchto plánech kino s projekční místností (přístavba u jiţní zdi budovy)64 a předsálím, šatna, restaurace s kuchyní, spolková místnost, kancelář a sklad. Nalevo od prostor kina je u východní zdi vyznačena další dřevěná přístavba65. Napravo od průjezdu je palivový sklad, „agitační středisko“ a tělocvična se zázemím. Důleţité je zde také vyznačení prostor, v nichţ byly původně umístěny pece („staré pece – zbořeniště“). V prvním patře je v levém křídle chodba s hotelovými pokoji, ve středové části prostory bývalého sálu přepaţené od zbývající části levého křídla provizorní dřevěnou příčkou. 1959: Administrativní dohodou ze dne 18. 3. 1959 byla správa objektu včetně stavební parcely převedena z MNV Týnec nad Sázavou na n. p. Metalurgické závody (METAZ).66 Z nájemního poměru byly vyňaty prostory sálu a předsálí, které slouţily pro projekce kina a pořádání kulturních akcí. Zachovány zůstávají i nájemní smlouvy s nájemcem tělocvičny (TJ Spartak) a restaurace (n. p. Restaurace a jídelny). 18. července 1959 ţádá METAZ o udělení stavebního povolení k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance závodu. Zahájení stavby se předpokládá v srpnu 1959, dokončení v r. 1961. Povolení bylo uděleno 12. srpna 1959.67 K této adaptaci je dostupná projektová dokumentace hlavního dodavatele stavebních prací (Průmstav, n. p.) z října 1958 – května 196068 (srovnej dále se zápisem o místním šetření ohledně prověření prováděcího projektu ze dne 18. 8. 1960).

61

Týnec nad Sázavou 2006, s. 204. Hodiny údajně zakoupila v r. 1942 místní kampelička, která je chtěla umístit na své budově. Z jejího majetku se v r. 1955 dostaly převodem do majetku Československé státní spořitelny, ta je pak 1. dubna předala n. p. METAZ, který se krátce předtím stal novým správcem objektu hotelu. Týnec nad Sázavou 2006, s. 208. 63 Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“. 64 Tato přístavba je zachycena jiţ na půdorysných plánech budovy vzniklých v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí záchodů v r. 1940. 65 Není známo, kdy byly obě přístavby zbořeny, stavební plány z následujících let je na rozdíl od této dokumentace stávajícího stavu nezobrazují. Dřevěnou přístavbu u východní zdi dokumentují ovšem ještě snímky objektu, pořízené zřejmě v r. 1963 po dokončení 1. etapy rekonstrukce. 66 Zápis o jednání o převzetí budovy, 18. 3. 1959. Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Týnec – kino“. 67 Ţádost o povolení stavby a Rozhodnutí o přípustnosti stavby. Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák Týnec“. 68 Průmstav n. p. – projektové středisko. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“, říjen 1958 – květen 1960. Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“. Dokumentace je podle nekompletní číselné řady na plánech neúplná a je ve velmi špatném fyzickém stavu. 62

- 19 -


Na souboru první části těchto plánů z r. 1958 je v levé části přízemí restaurační část – restaurace s výčepem, východem do zahrady a oddělenou formankou, kancelář kuchyně, spíţ, místnost určená pro manipulaci, přípravna a kavárna. Návrh pravé části počítá se zřízením hotelové haly, svatební síně (malý sál) a přestavbou stávající tělocvičny se zázemím na muzem. V levé části 1. patra je navrţeno 18 hotelových pokojů (z toho 5 na severní straně s vlastním sociálním příslušenstvím), v pravé části velký sál o výšce dvou podlaţí s jevištěm a galerií. V levé části 2. patra je navrţeno dalších 23 hotelových pokojů (z toho 7 na severní straně s vlastním sociálním příslušenstvím).69 V pravé části je na galerii sálu bufet. Druhá skupina plánů z června 1959 – května 1960 přináší mimo jiné návrh na změnu vnějšího vzhledu budovy spočívající ve zbudování vikýřových oken v mansardové střeše.70 Nově tyto návrhy také počítají se zbudováním 3. patra s dalšími 19 hotelovými pokoji v podkroví levé části objektu.71 V přízemí došlo oproti návrhům z roku 1958 k úpravám v restaurační (levé) části, kde je namísto původně navrţené kavárny zakreslena lidová jídelna, kavárenská restaurace je naopak navrţena v místě velkého restauračního sálu v nejvýchodnější části budovy. V prostorách zázemí restaurační části přibyla především strojovna vzduchotechniky. V suterénu pod restaurační částí jsou zakresleny sklady paliva a potravin. Neustálé změny prodělávaly záměry vyuţití pravé části přízemí, kde je v této variantě v prostorách bývalé tělocvičny a jejího příslušenství navrţena slavnostní síň a knihovna s čítárnou. V 1. patře je v levé části oproti variantě z r. 1958 (18 hotelových pokojů) navrţeno 15 hotelových pokojů a dvoupokojový byt s kuchyní (byt správce). V pravé části je velký sál s jevištěm a příslušenstvím (šatny, kancelář). V přízemí a v 1. patře bylo v jiţní zdi vybouráno několik oken (6 v přízemí, 4 v 1. patře).72 Ve 2. patře je v levé části navrţeno 20 hotelových pokojů (verze z roku 1958 navrhuje 23 pokojů). V pravé části je v prostorách předsálí velkého sálu pozměněna poloha bufetu. Poslední skupinu plánů tvoří návrhy terénních úprav. Zde je důleţité zejména zobrazení celkové situace, na němţ jsou zakresleny garáţové boxy, které byly zřízeny na místě bývalého hospodářského stavení, které bylo spolu s ohradní zdí zahrady v rámci této etapy rekonstrukce zlikvidováno.73 1960: Zápis o „místním šetření ohledně prověření prováděcího projektu“ adaptace hotelu na kulturní zařízení zaměstnanců METAZ, n. p. ze dne 18. 8. 196074 přináší popis předchozího stavu budovy a podrobný popis návrhu na rekonstrukci. Z textu návrhu na rekonstrukci vyplývá, ţe některé stavební zásahy byly jiţ k tomuto datu provedeny – zejména zbudování ţelezobetonového schodiště ze vstupní haly a navazující ţelezobetonové galerie, zbudování protipoţárních příček, nový ţelezobetonový strop ve zřícené části pravého traktu (viz dále), u mnoha úprav ale naopak není jednoznačné, zda jsou teprve zamýšleny, nebo jiţ byly provedeny. Popis stavu budovy – ve zprávě je (zjevně chybně) uvedeno, ţe „budova byla zaloţena koncem 17. století [!]“. Jednopatrová budova o půdorysu 82 x 18 m s mansardovou střechou, zdivo vesměs kamenné, v přízemí 150, v patře 120 cm silné, klenby valené, cihelné s okenními lunetami, mansardový rov bez středové podpory, krytina tašková, dvojitá z bobrovek. Stropy částečně klenuté (v přízemí), částečně trámové. 69

Tato část projektu nebyla realizována (viz dále). Realizováno pouze částečně – okna byla nakonec osazena pouze v pravé části (viz dále). 71 Nerealizováno (viz dále). 72 O skutečnosti, ţe v jiţní zdi směrem do zahrady nebyla původně některá okna, se zmiňuje i zápis o místním šetření z 18. srpna 1960 (viz dále). 73 Srovnej zápis o místním šetření z 18. srpna 1960 (viz dále). 74 Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Týnec–Kino“ [sic]. 70

- 20 -


V levém traktu budovy, kde je hotel, je v přízemí restaurace s kuchyní a příslušenstvím, kinosál a záchody. V suterénu je sklep na pivo, skladiště paliva a potravin. V patře jsou hostinské pokoje. Pod průjezdem uprostřed objektu je chodba a vedle ní nepouţívaný sklep. 75 V pravé části budovy je v přízemí tělocvična se samostatným vchodem, klubovna a záchody. Ostatní části byly před započetím rekonstrukce zbořeništěm (částečně vyuţívaným jako příleţitostné sklady paliva). V této části, zejména směrem do zahrady, nebyla údajně některá okna – ta byla v rámci této fáze rekonstrukce vybourána (obnovena), jak vyplývá z návrhů rekonstrukce přízemí a 1. patra a ze zápisu o uvedení do provozu ze dne 10. 12. 1964 (viz dále), pravá část budovy měla také částečně zřícený strop. Celý objekt je dlouhodobě podmáčen povrchovou vodou stékající z okolního terénu. Návrh na rekonstrukci počítá se zachováním rozdělení objektu levé restaurační části a pravé části s vyuţitím pro kulturní účely. Obě části mají samostatný vchod, hlavní vchod do pravé části je z průjezdu, pravá část má ještě nový samostatný vchod do stávající tělocvičny. Budova má celkem 6 samostatných vchodů (počítá se s jejich vyuţitím jako únikových cest). Pravé křídlo: přízemí – 2 klubovny (kaţdá o kapacitě 48 osob), malý sál (kapacita 100 diváků; podle projektové dokumentace z r. 1958 se zřejmě počítalo s jeho vyuţitím i jako svatební síně), WC pro malý sál, loutková scéna (adaptací bývalé tělocvičny, kapacita 80 dětí), WC pro loutkovou scénu. V části malého sálu, kde byla zřícená klenba, byl vytvořen nový ţelezobetonový strop ve tvaru původní valené klenby. 1. patro – předsálí s pokladnou a bufetem, velký sál (kapacita 400 sedících diváků) s jevištěm, šatnami a sociálním příslušenstvím. Po stranách mezi jevištěm a hledištěm osvětlovací kabiny, před jevištěm je sníţené orchestřiště. 2. patro – zřízena ţelezobetonová galerie se sloupy, které pokračují ţeleznými sloupy a vazníky podporujícími stávající mansardový strop. V podlaţí galerie je další WC a strojovna vzduchotechniky. Z hlavní vstupní haly (š. 4,5 m) bylo vyvedeno ţelezobetonové schodiště (š. 2,5 m) do velkého sálu, které pokračuje na nově zřízenou galerii, z galerie vede další ţelezobetonové schodiště (š. 0,9 m) do promítací kabiny a k hodinám na věţi. (Z hlavní vstupní haly je vyvedeno ţelezobetonové schodiště i do hotelové části – viz dále.) Další dvě ţelezobetonová schodiště (š. 0,9 m) jsou poblíţ vstupu do malého sálu a v rohu budovy směrem do zahrady. Všechna schodiště vedou z přízemí aţ na galerii sálu. Budova byla uprostřed rozdělena protipoţární příčkou aţ do koruny hřebenu, další protipoţární příčky byly zbudovány mezi promítací kabinou a velkým sálem a mezi hledištěm a jevištěm velkého sálu. Levé křídlo: přízemí – bude zřízena „lidová restaurace“, kavárenská restaurace, kuchyň s příslušenstvím, záchody (muţi, ţeny), oddělené záchody pro personál. Hlavní vstup do restaurace je „z ulice“, dále pak z „haly vrátného“, tři vstupy jsou směrem do zahrady. Na konci vstupní haly zřízena kuchyň pro grilování. Do hotelové části je také zřízeno ţelezobetonové schodiště (š. 1,35 m) z hlavní vstupní haly, kde je hlavní vstup do hotelu. Suterén – sklepy pro restauraci, sklep přístupný z hlavní haly, slouţící jako výměník pro ústřední topení. 1. patro – byt přístupný ze schodišťové haly, hostinské pokoje přístupné ze středové chodby. Pokoje směrem do průčelí mají vlastní vanu, záchod a umyvadlo, 7 pokojů směrem do zahrady má pouze umyvadlo, vyuţívají společné WC a koupelnu na konci chodby na východní straně. V této části také pokoj pro pokojskou a sklad prádla.

75

V tomto sklepě byla později zřízena kotelna.

- 21 -


2. patro – má být nově vybudováno s novými ţelezobetonovými stropy a sloupy. Zřízení dalšího bytu a 17 hotelových pokojů, z nichţ 9 má mít vlastní koupelnu a WC. (Zřízení pokojové části v tomto podlaţí bylo později oproti původnímu plánu zrušeno – viz rekonstrukce levé části objektu 1969/1970). 3. patro – 19 hotelových pokojů, z nichţ 9 má mít vlastní koupelnu a WC, pro ostatní společný záchod a umyvadlo na konci chodby. (Zřízení pokojové části v tomto podlaţí bylo později oproti původnímu plánu zrušeno – viz rekonstrukce levé části objektu 1969/1970). V krovu – prádelna, ţehlírna, sušárna a vzduchotechnika pro odvětrání kuchyně. Celková předpokládaná kapacita hotelu je 86 lůţek, dále se počítá se dvěma rodinami správců (viz byty v 1. a 2. patře hotelu). Objekt bude napojen na městský vodovod a odkanalizován, před a za budovou jsou umístěny celkem 4 poţární hydranty, dalších 16 je umístěno uvnitř budovy (v kaţdém podlaţí 5, ve 3. patře 1). Vytápění ústřední horkovodním systémem s přípojkou na závodní teplárnu METAZu, výjimkou jsou varné kotle na tuhá paliva a elektrický sporák v restaurační kuchyni a sporáky na uhlí v obou bytech. Elektrická instalace – přípojka vzdušným vedením se sloupovým transformátorem. Před hlavním průčelím bude vybudováno nové nástupní schodiště. Z jiţní strany (dvůr bývalé manufaktury) byl jiţ proveden odkop terénu ve výši cca 1 m (kvůli podmáčení budovy a zároveň úprava terénu pro zamýšlenou zahradní restauraci). V těchto místech bylo také zlikvidováno bývalé hospodářské příslušenství. Na jeho místě je plánováno zřízení garáţových boxů (zřízení garáţí na místě původní hospodářské budovy je zakresleno na návrhu úprav okolí budovy z 26. února 1960. Garáţové boxy mají být postaveny z cihelného zdiva s ţelezobetonovými stropy a opatřeny ţeleznými roletami. Zahrada bude oplocena drátěným pletivem na podezdívce, ohradní zeď demolována. 1963: Pravá část (kulturní zařízení) uvedena po rekonstrukci do provozu.76 Dokončení stavby bylo oproti původnímu plánu o rok opoţděno kvůli přerušení stavebních prací z rozhodnutí Krajské plánovací komise. Stavbu tak nedokončil původní hlavní dodavatel (n. p. Průmstav), ale sám investor.77 Zápis o uvedení do prozatímního provozu po adaptaci ze dne 10. prosince 1963 uvádí mezi hlavními úpravami obnovení propadlé klenby tzv. malého sálu, zřízení ţelezobetonových trámů pro ocelovou konstrukci, která vynáší zbudovanou galerii a střechu stavby, vybourání okenních otvorů a osazení oken, monolitické ţelezobetonové schodiště do velkého sálu, nouzové schodiště vyvedené v prostoru jeviště, ţelezobetonový strop nad stávající tělocvičnou pro jeviště. Popis rekonstruovaných prostor: Suterén – výměníková stanice připojená na horkovod ze závodní teplárny. Přízemí – vstupní hala, studená kuchyně, malý sál, soc. zařízení, šatna s pokladnou. V západním traktu tělocvična s příslušenstvím, která má být adaptována na širokoúhlé kino (starší verze projektu z r. 1958 navrhuje nejprve adaptaci na muzeum, v nové verzi rekonstrukčního návrhu z přelomu let 1959/1960 je zamýšlena úprava na slavnostní sál a knihovnu, v zápisu o místním šetření z 18. srpna 1960 se počítalo s adaptací na loutkovou scénu – viz výše). 1. patro – předsálí, šatny, bufet, WC, velký sál s jevištěm a příslušenstvím.

76

Zápis o uvedení do provozu ze dne 10. 12. 1963. Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby,

fascikl 77

„Kulturák – Týnec“. Tamtéţ, str. 2.

- 22 -


Galerie (2. patro) – výstavní prostor (zádveří), kuřárna, WC, vlastní galerie na ţelezobetonových pilířích. V zadním prostoru jeviště místnost pro uskladnění kulis atp., odkud vede i únikové schodiště. Podstřeší – místnosti osvětlovače a promítače se zázemím, trafo, expanzní nádrţ ústředního topení a montáţní lávky silnoproudu a slaboproudu. Na mezipodestě sklad rekvizit. Prostor osvětlen střešními okny. Z půdního prostoru vede dřevěné (ve zprávě z r. 1960 se hovořilo o pokračování ţelezobetonového) schodiště do kabiny s věţními hodinami. Konstrukce střechy a krytina byly zachovány v původním stavu, fasáda budovy byla v severním průčelí obnovena včetně osazení novými okny, restaurován znak hrabat z Vrtby. Pravá část střechy byla osazena vikýřovými okny (podle původního záměru měla být vikýřová okna realizována na celé budově, levá část střechy ale okny nakonec nikdy opatřena nebyla). Konstrukce vikýřových oken a horizontální dělení nových oken bylo schváleno památkovým úřadem. Adaptovaný objekt je napojen na vodovod, vnitřní kanalizace je napojena na septik (původně údajně plánovány dva septiky) připojený na stávající kanalizaci ústící do Sázavy. Přípojka elektroinstalace je provedena kabelem z venkovního trafa. Podle vyjádření projektanta byla stavba provedena podle plánu. Nebylo shledáno ţádných podstatných změn a odchylek proti schválené dokumentaci. Uvedení do trvalého provozu podmíněno pouze drobnými stavebními úpravami (osazení některých zábradlí, dokompletování sanitárního zařízení, osazení jídelního výtahu a dveřních prahů). Povolení k trvalému uţívání adaptované části objektu bylo uděleno dne 13. 12. 1963,78 za předpokladu, ţe budou splněny podmínky týkající se drobných stavebních úprav uvedené v zápisu z 10. 12. a některé další úpravy, zejména odstranění bednění v septiku a úprava okolí budovy. 1964–1967 (1970): Poslední samostatnou etapou rekonstrukce pravé části byla adaptace prostor bývalé tělocvičny na širokoúhlé kino. Záměry na vyuţití prostorů tělocvičny prodělaly četné změny. Projekt rekonstrukce z r. 1958 navrhuje nejprve adaptaci na muzeum, v nové verzi rekonstrukčního návrhu z přelomu let 1959/1960 je zamýšlena úprava na slavnostní sál a knihovnu, zápis o místním šetření z 18. srpna 1960 se zmiňuje o adaptaci na sál pro loutkovou scénu. O záměru dodatečné adaptace na širokoúhlé kino hovoří aţ popis rekonstruovaných prostor v zápisu o uvedení pravé části do prozatímního provozu ze dne 10. prosince 1963. Kino ovšem v objektu fungovalo jiţ předtím, a to na opačné části budovy, v prostorách adaptovaných později na velký restaurační sál. První zmínka o provozu kina v dochovaných materiálech je v zápisu o stavu budovy ze dne 8. 5. 1957 (viz výše), kdy jsou mezi osobami ohroţenými padající omítkou jmenováni návštěvníci kina. Kinosál v levé části přízemí je zachycen i na plánu stávajícího stavu z dubna r. 1958, následující rekonstrukční plány z let 1958–1959 uţ s ním ale nepočítají, místo něj byly navrţeny restaurační prostory. Existenci kinosálu v levé části přízemí zaznamenává ještě zápis o místním šetření z 18. 8. 1960. Adaptace tělocvičny na kinosál tedy začala zřejmě r. 1963, nejpozději 1964. Z této doby je dochováno několik nákresů dílčích úprav.79 Dva nákresy z května 1964 zachycují mj. i nově zbudovanou přístavbu promítací kabiny, plánek z června 1965 se týká elektroinstalace ve vstupních prostorách kina, dále je zde nedatovaný nákres týkající se finálních úprav vnitřních prostor (rozměry plátna, materiál opony, potahy stěn). Povolení ke stavbě širokoúhlého kina bylo uděleno 16. března 1967. K tomuto datu bylo ovšem zároveň jiţ uděleno i povolení ke zkušebnímu provozu.

78

Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – st. hotel)“.

79

Archiv vlastníka objektu.

- 23 -


Povolení k uţívání kina (podmíněné několika drobnými závěrečnými úpravami) bylo po konečné kolaudaci uděleno dne 11. května 1970.80 1969/1970: K rekonstrukci levé části budovy došlo na konci 60. let. K této etapě je dochována technická zpráva k dokumentaci rekonstrukce z ledna 1970 a soubor plánů z prosince 1969 – února 1970.81 Technická zpráva k dokumentaci rekonstrukce se vysloveně zmiňuje o tom, ţe tato fáze úprav navazuje na II. etapu [!, správně I. etapa] projektu, vypracovanou v letech 1959–1960. Oproti původnímu záměru bylo upuštěno od zřízení pokojové části ve 3. a 4. podlaţí a od technologické části zařízení kuchyně. V přízemí je navrţena lidová restaurace s přípravnou. Obsluţná komunikace je oddělena od návštěvnických tras. Před prostorem jídelny, kterou lze rozdělit skládací stěnou, je navrţen výčep se skladem. V části přilehlé ke kulturnímu domu je navrţena kavárna obsluhovaná z přípravny kuchyně. Ke kuchyňské části přiléhá kancelář vedoucího restaurace. Sociální zařízení oddělené pro hosty a personál. 1. patro – přístupné z nového schodiště zbudovaného v I. etapě. Navrţen je jeden dvoupokojový byt s kuchyní a sociálním příslušenstvím, místnost pro pokojskou, sklad prádla a 14 hotelových pokojů s předsíněmi. 6 pokojů je navrţeno s koupelnou a WC, pro 8 pokojů jsou navrţeny společné sprchy a WC. Ve stávajících prostorách je v suterénu sklad piva a zeleniny, chlazený sklad nápojů a strojovna chladírny. Spojení s přízemím je stávajícím schodištěm. Co se týče úprav jednotlivých částí objektu, nepředpokládají se terénní úpravy, v suterénu má být provedeno zvýšení dlaţby v chladírně. Obvodové zdivo zůstává stávající, střední zeď podporující stropní konstrukci je nahrazena válcovanými nosníky. Mezipokojové příčky jsou navrţeny s vyuţitím siporexu (z finančních důvodů byl návrh upraven na příčky heraklitové). Vnitřní omítky heraklitových stěn navrţeny rákosové, štukové, hlazené plstí, v sociálním zařízení a umývárnách obkladačky v různých barvách. Povrch ţelezobetonového schodiště je navrţen cementový s krytinou z PVC s hranami stupňů, soklík schodiště keramický. Strop nad lidovou restaurací navrţen ţelezobetonový, ostatní stávající. Okna budou vyměněna – tvar a dělení dle oken stávajících. Dveře jsou typové, zasazené do ocelových zárubní. Mezi plány rekonstrukce z prosince 1969 – února 1970 je i nákres pohledu na jiţní fasádu, z něhoţ je zjevné, ţe se (patrně v souvislosti s upuštěním od záměru zřídit hotelové pokoje ve 3. a 4. podlaţí) jiţ nepočítalo se zbudováním vikýřových oken ve východní části budovy. Za zvláštní zmínku stojí východní pohled, který zřejmě zachycuje záměr terénních úprav v okolí objektu včetně obnovy ohradní zdi se vstupní bránou (technická zpráva naproti tomu vysloveně uvádí, ţe terénní úpravy nejsou předmětem projektu!). Plány rekonstrukce přízemí a 1. patra z ledna 1970 a plán suterénu z února 1970 odpovídají popisu uvedenému v technické zprávě (viz výše). 1972: Rozhodnutí o uvedení rekonstruované levé části do trvalého provozu ze dne 4. 7. 1972.82

80

Stavební povolení ani povolení ke zkušebnímu provozu není v materiálech dochováno, všechny údaje jsou převzaty z Rozhodnutí o povolení k uţívání stavby širokoúhlého kina z 11. května 1970. Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Týnec – kino“. 81 Technická zpráva k rekonstrukci levé části objektu (1970); Plány na rekonstrukci levé části budovy z prosince 1969/února 1970; Rozhodnutí o uvedení stavby do provozu (1972). Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“. 82 Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“.

- 24 -


Rekonstrukce byla provedena dle schválené projektové dokumentace, s následujícími změnami: nad částí restaurace byl vytvořen nový ţelezobetonový trámový strop, z adaptace suterénu byla provedena jen zásobovací šachta. V přízemí byla provedena výměna oken, v celé levé části budovy byla provedena nová elektroinstalace. V přízemí byl zřízen výčep, lidová restaurace, sociální zařízení, sklad piva a schodiště do suterénu – vše napojeno na manipulační chodbu do nově adaptované kuchyně. Dále je zde kancelář, sklad potravin, příprava zeleniny a nevybavený chladicí box. Zatím nebyla dokončena kavárna. Uvedení do provozu je podmíněno pouze několika stavebními úpravami. Mezi podstatnější poţadované zásahy patřila oprava vnější omítky a úprava terénu kolem budovy. Další uvedená podmínka je, ţe při opravě střechy budou střešní okna v levé části osazena ve stejném provedení jako v části pravé. Vikýřová okna v levé části však nakonec nebyla nikdy realizována, byť byla původně plánována. Hlavním důvodem byla bezpochyby skutečnost, ţe nebyl nikdy uskutečněn původní záměr zbudovat hotelové pokoje v podkrovních prostorách (3. a 4. podlaţí) levého křídla. 1992: V roce 1992 byl vlastník objektu METAZ n. p. transformován na METAZ a. s. 2004: Půdorysné plány stávajícího stavu Společenského centra Týnec vytvořené v listopadu 2004 (Agroprojekt Praha, s.r.o.) zachycují s malými obměnami podobný stav jako po rekonstrukci provedené METAZem. V suterénu ve sklepě nalevo od chodby pod průjezdem byla dodatečně zřízena kotelna. V přízemí je v levé části velký sál restaurace, výčep, kuchyňská část a s ní sousedící kancelář, v místě plánované kavárny je v roce 2004 zakreslen salonek. Největší změny od dob dokončení rekonstrukce v r. 1963 jsou ve vyuţití prostor pravé části, v níţ je napravo od vstupní haly další salonek a v tzv. malém sále je zřízen discobar. Na konci pravého křídla zůstává kinosál včetně přístavby promítací kabiny, jehoţ stavba byla dokončena v roce 1970. V 1. patře je v levé části jeden dvoupokojový byt s kuchyní a sociálním příslušenstvím a 15 hotelových pokojů (oproti 14 pokojům v době dokončení adaptace levé části v r. 1972) – jeden pokoj (v severovýchodním rohu budovy) vznikl z místnosti pro pokojskou. V pravé části zůstává velký sál o výšce dvou pater, tj. zasahující i do 3. podlaţí.

3.3

IKONOGRAFIE - ZHODNOCENÍ

Ikonografie objektu tzv. Týnecké továrny na kameninu, resp. monumentální jednokřídlové stavby v současné době obrácené hlavním severním průčelím na jednu z ústředních komunikací města Týnce nad Sázavou a přemostění řeky, představuje pestrý soubor dobových zobrazení zachycujících proměny objektu v jeho nedlouhé historii jakoţ i dynamický vývoj okolní městské zástavby, která se výrazně podílela a stále podílí na jeho architektonickém účinu i urbanistické úloze. Nejstarší zobrazení pocházejí z doby krátce po výstavbě nového objektu továrny (povaţujme rok 1812 za rok vzniku nové budovy), kdy původní Vrtbovský majetek přechází na nově zaloţenou křimickou větev rodu Lobkowiczů. Litografie Jana Řehoře Gregera z počátku 30. let 19. století zachycuje celkový pohled na městečko Týnec s dominantami středověké obytné věţe týneckého hradu a vpravo od něj situované monumentální budovy továrny na kameninu. Podoba objektu továrny plně odpovídá dodnes dochovaným konstrukcím, tj. dvoupodlaţní jednokřídlová stavba s vysokou mansardovou střechou a výrazným středním tříosým rizalitem ukončeným trojúhelníkovým tympanonem. Oproti mladším zobrazením, s výjimkou další litografie Josefa Bedřicha Zwettlera z počátku 60. let 19. století, jsou obě boční křídla zachycena jako osmiosá, nikoli desetiosá, jak ukazují mladší zobrazení, a dokládá stávající stav objektu. Nicméně zmíněný rozdíl je třeba chápat spíše jako nepřesnost autora (dost pravděpodobně lokalitu osobně nikdy nenavštívil) neţli stav, který by předcházel pozdějšímu rozšíření objektu na obě strany, tj. východní a západní.

- 25 -


Zcela nový pohled na dosud pozvolna se rozvíjející město nabízí celá řada historických pohlednic z počátku 20. století, kdy klasické veduty nahradila stále více se uplatňující fotografie a s ní spojené nové reprodukční techniky. Nejstarší dochovanou pohlednicí je pohled na město od severovýchodu z roku 1898, nově zachycující téţ čerstvě zbudovanou ţeleznici (první vlak přijel do stanice Týnec nad Sázavou roku 1897), která obohatila panoráma města působivým ţelezničním viaduktem situovaným před pravotočivý meandr říčního koryta severovýchodně od městského jádra. Stanoviště fotografa bylo v tomto případě téměř identické s hypotetickým stanovištěm autora Gregerovy litografie. V té době byla budova jiţ bývalé továrny v majetku arcivévody Františka Ferdinanda dÉste a objekt byl podroben zpočátku dílčí přestavbě na byty pro dělníky a následně celkové adaptaci na hotel a hostinec. Navzdory téměř 70 letům, které od sebe dělí obě zobrazení, je zřejmé, ţe stavební aktivita, která Týnec nad Sázavou radikálně změní, se má teprve uskutečnit. Více méně identický obrázek podávají další černobílé či ručně kolorované litografie a fotografie z let 1900–1906. Pozoruhodný a mimořádně cenný je snímek zachycující celé severní průčelí budovy, publikovaný v reprezentativní publikaci Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, která vyšla místním nákladem roku 2006, kde je tento datován rokem 1910. Na základě podrobného průzkumu pramenu se však lze domnívat, ţe fotografie pochází z dřívějšího období a její vznik do značné míry koresponduje s dobou, kdy majetek získal arcivévoda Ferdinand, tzn. do let 1897–1899. Objekt je na první pohled ve velmi špatném technickém stavu s řadou havarijních stavů v ploše střechy i svislých zděných konstrukcí. Četná přízemní okna jsou doposud zazděna (demoliční práce na probourání zazděných oken a základní opravy jsou prameny spolehlivě datovány do let 1899–1900, kdy objekt částečně slouţil téţ jako dělnická ubytovna). Ţe jde s velkou pravděpodobností o fotografie z doby po převzetí majetku arcivévodou, podtrhuje přítomnost říšské orlice viditelně umístěné nad hlavní vjezd do objektu. Změna vyuţití budovy z bývalé továrny na hotelové zařízení a hostinec byla způsobena ekonomickou neudrţitelností provozu a následným několikaletým neúspěšným hledáním nové funkce budovy. Předmětem stavebních úprav se nicméně stala pouze východní – levá a střední část objektu. Západní – pravé křídlo zůstalo aţ do roku 1959 v rozvalinách bez dalšího vyuţití. Dílčí úpravou, která se podepsala na celkovém dojmu ze stavby bylo vztyčení na centrální osu umístěné hodinové věţe z roku 1958, coţ jasným způsobem dokládá z téhoţ roku pocházející fotografie města Týnce nad Sázavou, propagující novou poválečnou výstavbu. Sjednocení architektury hlavního průčelí objektu, včetně detailů profilace okenních šambrán a barevného odlišení ploch od štukových prvků spolehlivě dokumentuje řada snímků z let 1920–1945. Roku 1958 se vlastníkem objektu stal n. p. Metalurgické závody (METAZ), který přistoupil ke zdokumentování stávajícího stavu objektu a následné přípravě projektové dokumentace pro radikální přestavbu objektu na hotel, ubytovací zařízení, tělocvičnu, divadelní sál atd. Stavební činnost zahájená roku 1959 trvala čtyři roky a objekt byl roku 1963 předán k uţívání. Stavební činnost však pokračovala aţ do roku 1970, kdy bylo postupně zřízeno kino, lidová restaurace a další provozy volně navazující na jiţ fungující hotelový provoz. Z fotografií je patrná především radikální změna hlavní fasády, kdy klasická rámová okna umístěná v jedné rovině s fasádou a rámovaná nízkou profilovanou šambránou byla odstraněna a nahrazena dvojitými zapuštěnými okny s pravoúhlým rámováním jednoduchou šambránou bez další profilace či jiného členění. Zcela vypadl motiv centrálního klenáku v suprafenestře a předsazené okenní římsy. Podobně degradující zásah postihl i hlavní římsu oddělující jednotlivá podlaţí. Zásadní změny dostála téţ západní část střešní konstrukce, která byla opatřena vikýři s okny.

- 26 -


4.

PRAMENY

zpracoval Mgr. Tomáš Brabec, 04 / 2010

4.1

VÝCHODISKO REŠERŠE

Základní heuristika byla opřena o dvě nejvýraznější práce o dějinách týnecké kameniny: JIŘÍK, F. X.: Týnecká kamenina. Vrtbovská a lobkovická továrna v Týnci nad Sázavou. Praha 1927. TYWONIAK, J.: Nové příspěvky k dějinám týnecké kameniny. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 2, 1958, s. 125–153. Jiří Tywoniak se ve své práci pokusil zpřesnit některé Jiříkovy údaje, především na základě nálezu a předání nových archiválií z vrtbovských a lobkowiczkých panství Konopiště a Křimice a také z fondu dnes označovaného jako Rodinný archiv Vrtba Konopiště. Oba autoři přitom shodně konstatují, ţe původní písemná pozůstalost z činnosti správního aparátu továrny je zřejmě nadobro ztracená (Jiřík s. 7–8, Tywoniak s. 125). Rešerše byla zaměřena především na historii budovy a jejích stavebních úprav, ovšem s ohledem na celkové dějiny továrny na kameninu, zejména v jejím počátečním (vrtbovském) období. Základní popis budovy podává Tywoniak na s. 134–135, její vystavení je datováno obvykle do druhého desetiletí devatenáctého století, za konkrétnější údaj je Tywoniakem povaţován rok 1812. Obě práce hojně odkazují také k materiálu z provenience Českého gubernia a Krajského úřadu v Berouně, ovšem obě tyto dokumentace jsou pro informace ohledně stavebních úprav málo pouţitelné, neboť se jednalo především o správní a hospodářské záleţitosti.

4.2

LITERATURA: Jiřík, F. X.: Týnecká kamenina. Vrtbovská a lobkovická továrna v Týnci nad Sázavou. Praha 1927. Tywoniak, Jiří: Nové příspěvky k dějinám týnecké kameniny. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 2, Praha 1958, s. 125–153. Tywoniak, Jiří: Týnec nad Sázavou. Z jeho historie a současnosti. Týnec nad Sázavou 1987. Týnec nad Sázavou: K historickým kořenům města. Týnec nad Sázavou 2006.

4.3

ARCHIVNÍ PRAMENY (VČETNĚ NEGATIVNÍCH REŠERŠÍ):

4.3.1 MUZEUM PODBLANICKA VE VLAŠIMI Na základě konzultace s historikem PhDr. J. Nuskem byl prověřen katalog muzea a bylo zjištěno, ţe v muzeu se nachází pouze několik fragmentů forem na kameninu, největší z nich velký 26 cm. Výsledkem rešerše ohledně dokumentace stavby je pouze pohlednice z počátku 20. století zachycující budovu bývalé manufaktury a dva snímky budovy z 50. let. 20. století. Týnec, pohlednice 1906 Manufaktura, severní průčelí, foto p. Král, 1952 Manufaktura, detail severního průčelí, foto p. Král, 1952

- 27 -


4.3.2 MĚSTSKÉ MUZEUM V NETVOŘICÍCH Ačkoliv muzeum vystavuje poměrně velké mnoţství kameninových artefaktů z produkce týnecké manufaktury, ţádný dokumentační materiál k budově nebyl nalezen. Zjištění vychází jednak ze znalosti písemného fondu muzea, jednak z konzultací s vedoucí muzea H. Karešovou. 4.3.3 STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V PRAZE – STÁTNÍ OKRESNÍ ARCHIV BENEŠOV Vzhledem k tomu, ţe okresní archiv není správcem fondů skupiny velkostatků, bylo málo reálné očekávat nalezení nějakého většího souboru dokumentů k danému tématu. Rešerše byla provedena v těchto fondech: Okresní soud Neveklov. V tomto fondu je uloţen poměrně zásadní materiál ke stavu nemovitostí v 70. a 80. letech 19. století v souvislosti se zakládáním nových pozemkových knih a pořizováním výtahů z původních vrchnostenských pozemkových knih. Bohuţel materiál není dochován zcela v úplnosti. Týnec je bohuţel jednou z obcí, u níţ se tento materiál nedochoval. Vzhledem k tomu, ţe z evidenčních pomůcek k agendě zakládání nových pozemkových knih se dochovala pouze část původních registraturních obalů, lze předpokládat, ţe Týnec (respektive Krusičany, do jejichţ katastrálního území Týnec tehdy spadal) mohl být původně manipulován v samostatném fasciklu, který se nedochoval. Okresní úřad Benešov. Rešerše v tomto fondu byla zaměřena na stavební a obecní záleţitosti, které byly obě důkladně prozkoumány v úplnosti. V některých manipulačních obdobích byla také prověřena ţivnostenská agenda, v níţ lze v některých případech nalézt záleţitosti stavebních úprav, mnohdy i s plány celých budov. Zvláštní pozornost byla věnována období před přestavbou továrny na hotel. Výsledek je bohuţel opět negativní. Archiv obce Krusičany a Archiv obce Týnec nad Sázavou. Vzhledem k výše popsané skutečnosti, totiţ ţe budova a továrna spadaly výlučně pod pravomoc vrchnostenského úřadu, nebylo moţné očekávat nic zásadního ani v těchto dvou fondech. Tato domněnka se potvrdila; stavební věci, tvořící jedno inventární číslo v AO Krusičany jsou pouze torzem z původní obecní registratury nevelkého významu. Městský národní výbor Týnec nad Sázavou. Tento fond je poměrně rozsáhlý a zcela neuspořádaný a záleţitosti stavební dokumentace ve věcech budov dosud stojících by mohl obsahovat pouze náhodou. Přesto byla prozkoumána část fondu, která obsahuje mj. korespondenci stavebního odboru, rešerše ale byla negativní. 4.3.4 STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V PRAZE V tomto archivu byly zásadní pro celé bádání tři fondy. Jejich inventáře byly prostudovány a práce byla několikrát konzultována s vedoucím oddělení velkostatků a osobních fondů Mgr. J. Smitkou. Rodinný archiv Vrtba Konopiště. Celkem bylo prozkoumáno 14 inventárních čísel, z nichţ 6 bylo negativních. V tomto fondu jsou pouze prameny pro doplňující informace k hlavnímu tématu této rešerše, neboť se týkají především hospodaření továrny a samotné výroby. inv. č. 111, karton 10: Celkový přehled hospodaření továrny z roku 1806. inv. č. 119a, karton 11: Seznam tesařů na stavbě nové budovy týnecké továrny na kameninu, 1799. inv. č. 121, karton 10 [v inventáři karton 11]: Výpis z nařízení hraběte F. J. z Vrtby ze 3. ledna 1815 pro ředitele továrny. inv. č. 122, karton 10 [v inventáři karton 11]: Hospodářské výsledky továrny na kameninu z roku 1828. inv. č. 163, karton 14: Výkaz pojištění budov z roku 1831 (po smrti F. J. z Vrtby; zajímavá je relativně vysoká pojišťovací cena, srovnatelná pouze s dvory Chvojen a Dlouhé Pole; dokument výrazně poškozen). inv. č. 170, karton 14: Ověřený opis povolení kameninové manufaktury v Týnci z roku 1801. - 28 -


inv. č. 171, karton 14: Výkaz o počtu pálení v továrně za léta 1824–1830, vypracovaný 17. 11. 1831. inv. č. 172, karton 14: Seznam nářadí, koní a vozů v továrně z 16. 11. 1831, vypracovaný k datu 27. 8. 1830 (smrt F. J. z Vrtby). Velkostatek Konopiště. Celkem bylo prozkoumáno 21 inventárních čísel, z nichţ 13 bylo negativních. V tomto fondu byly za zásadní povaţovány především mapy a plány, ovšem průzkumu byla podrobena i některá inv. č. především z registraturního oddělení Commerciale. U inv. č. 147–149 je téměř jisté, ţe nesouvisí s pojednávanou budovou, ovšem plány jsou zařazeny do jednoho oddílu s adaptací (zřejmě následek pozdější manipulace). Mapy, inv. č. 18: Situační plán Týnce nad Sázavou z 26. 5. 1892. Mapy, inv. č. 146: Projekt adaptace bývalé továrny na kameninu, nedatováno [cca 1900]; měřítko 1:100, vytvořil Heinz Gerl, Vídeň. Mapy, inv. č. 147: Adaptace bývalé továrny na kameninu na hostinec, 3 kusy, nedatováno [konec 19. století?]. Ruby plánů s rukopisnými náčrty a poznámkami. Mapy, inv. č. 148: Adaptace bývalé továrny na kameninu na hostinec, 2 kusy, nedatováno [konec 19. století?]. Ruby plánů s rukopisnými náčrty a poznámkami. Mapy, inv. č. 149: Plán stavby verandy v Týnci, nedatováno. Autor plánu Kinzl. Mapy, inv. č. 151: Nákres na zřízení lednice (sklepa) v „hostinci čís. pop. [číslo není uvedeno] v Týnici n. S. patřící Jeho Cís. Výsosti nej[j]a. pana arcivévody Frant. Ferdinanda Rakouského“, 27. září 1898, autor Josef Hromas. Mapy, inv. č. 199: Situační plán Týnce nad Sázavou, nedatovaný. Mapy, inv. č. 200: Plán adaptace 2. poloviny arcivévodského hotelu v Týnci nad Sázavou, nedatováno [po r. 1900], měřítko 1:20. Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov. Jedná se o agendu ústřední správy majetku (spisy týkající se velkostatků Konopiště a Chlum u Třeboně) arcivévody Františka Ferdinanda d‘Este, který byl majitelem objektu v letech 1887–1914, a za nějţ proběhla přestavba objektu na hotel. [Jde o fond, který J. Tywoniak ve své práci (Nové příspěvky k dějinám týnecké kameniny, 1958) cituje jako „Archiv Konopiště“.] inv. č. 53, signatura XLII/15 : Adaptace týnecké továrny na kameninu na byty, karton 13 inv. č. 53, signatura XLII/16 : Adaptace týnecké továrny na kameninu na hotel, karton 13 4.3.5 STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV PLZEŇ – PRACOVIŠTĚ KLÁŠTER U NEPOMUKU V archivu je uloţen pro potřeby tohoto průzkumu důleţitý fond Ústřední správa Lobkoviců – Křimice. Z prostudování inventáře fondu a konzultací s pracovníky archivu (Mgr. Ivo Kadlec) vyplývá, ţe materiály vztahující se k záleţitostem továrny na kameninu jsou soustředěny jednak mezi manipulovanými spisy pod signaturou C – průmyslové podniky v kartonech N 15, N 51 a dále pak v rámci spisů nemanipulovaných v kartonu N 105, inv. č. 172–175. Časový rozsah dokumentů je cca 1831–1848. Doplňkově lze ještě zmínit materiály uloţené v kartonu N 27 pod signaturou P 39. Mezi materiály označenými jako Veřejné záležitosti je sloţka dokumentů týkající se účasti výrobků týnecké továrny na praţské průmyslové výstavě r. 1831, které se ovšem nevztahují ke stavebním záleţitostem. Ústřední správa Lobkoviců – Křimice. Prozkoumány byly všechny uvedené sloţky. Spisy vztahující se k týnecké továrně zařazené pod signaturou C obsahují vţdy několik desítek fasciklů. Aţ na výjimky uvedené níţe se jedná o materiály vztahující se k provozu a hospodaření továrny, výrobě a prodeji zboţí apod. Materiály obsahující informace ke stavebním zásahům a úpravám jsou evidentně dochovány spíše náhodně (nalezeny byly prakticky pouze tři sloţky: karton N 15, sign. C 27 číslo 35 a 58; karton N 51, sign. C IV 53, číslo 3).

- 29 -


V nemanipulovaných spisech je v kartonu 105, inv. č. 174 uloţena ţádost z let 1838–1841 o povolení zřízení skladu pro týneckou továrnu na kameninu ve Vrchlabí. Ostatní fascikly z toho kartonu (inv. č. 172, 173 a 175) se týkají finančních pohledávek za týnecké zboţí. karton N 15 sign C 27 číslo 35: Rozpočet nákladů na opravu mlýna (Überschlag oder Kostenverzeichnis über die dringenst nothwendigen Reparatur bei der Hochfürstl. Johann von Lobkowitzischen Teinitzer Mahlmühle...), 23. června 1835 karton N 15, sign. C 27, číslo 58: Zpráva o stavbě bytu v budově týnecké továrny (Amtsbericht in Betreff eines Quartierbaues in der Teinitzer Steingutfabrik) včetně plánku, 15. dubna 1838 karton N 51, sign. C IV 53, číslo 3: Rozpočet nákladů na vestavbu dvoupokojového bytu v týnecké továrně (Baukosten Überschlag und Vorausmaas zur Aufstellung eines Staibwerkes [sic; zřejmě Stabwerk(?)] überhals die Schlemme in die Teinitzer Steingutfabrik) včetně plánku, 18. března 1839 [jedná se o dostavbu budovy dnešního Městského muzea v areálu hradního jádra (č. p. 48)] karton N 105, inv. č. 172 : Spor Jana z Lobkovic s Josefem Neumanem... o neplacení za zboţí...

dluhu

karton N 105, inv. č. 173 : Finanční pohledávky týnecké továrny… karton N 105, inv. č. 174 : Ţádost o povolení ke zřízení skladu ve Vrchlabí pro týneckou továrnu na kameninu, 1838–1841 karton N 105, inv. č. 175 : Exekuční vymáhání pohledávky za týneckou kameninu od Straširybky, obchodníka v Praze 4.3.6 ÚSTŘEDNÍ ARCHIV ZEMĚMĚŘIČSTVÍ A KATASTRU V PRAZE K dispozici jsou tři katastrální mapy a plány katastrálního území Krusičany, pod nějţ Týnec nad Sázavou spadal, z 19. století a počátku 20. století. Všechny zachycují i budovu nové továrny. Jedná se o stabilní katastr (císařský povinný otisk, mapováno 1840), mapu z r. 1872 průběţně aktualizovanou do r. 1910 a mapu z r. 1910, která ovšem vychází ze zaměření provedeného v rámci stabilního katastru v r. 1840. U pozdější mapy evidence nemovitostí (tzv. souvislé zobrazení) příslušný mapový list (č. 14), který by měl zachycovat Týnec nad Sázavou, chybí. Katastrální mapy a plány Katastrální mapa 1840. Č. 3595 – Císařský povinný otisk stabilního katastru. No. 182, Gemeinde Krusiczan (Krusyčan) samt den Ortschaften Hamer, Dunawitz, Charzowitz, Podelus und Teinitz in Böhmen. Berauner Kreis, Bezirk Konopischt, 1840. Katastrální mapa 1872–1910 (průběţně aktualizováno). Č. 3595 – katastrální území Krusičany, Tejnice, mapový list 5. Katastrální mapa 1910. Č. 3595 – Krusičany s osadami Hrusice, Dunavičky, Chářovice, Podělusy a Tejnice v Čechách. Berniční okres Neveklov [přeškrtnuto a přepsáno na Benešov]. Litografováno [...] dle stavu původní mapy z r. 1910. Zaměřeno v roce 1840. 4.3.7 ODBOR ŠKOLSTVÍ, KULTURY A PAMÁTKOVÉ PÉČE MĚSTSKÉHO ÚŘADU BENEŠOV, ODDĚLENÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE Konzultace s pracovnicemi odboru byla bezvýsledná, ve věcech historicko-stavebních odkazují na příslušné pracoviště NPÚ. 4.3.8 POHLEDNICE V POHLEDNICOVÉ SBÍRCE Z MAJETKU PANA FRANTIŠKA KAVKY Byla provedena taktéţ rešerše v pohlednicové sbírce z majetku pana Františka Kavky z Benešova. - 30 -


Pohled na Týnec od severozápadu, prošlá 14. 10. 1901. Centrum obce s hradem a budovou hotelu, severozápadní pohled od řeky, prošlá 1905. Centrum obce s hradem a budovou hotelu severozápadní pohled od řeky, [poč. 20. st.], neprošlá. Pohled na Týnec od severozápadu, prošlá 1925. Dělená, levý horní snímek pohled na severní průčelí hotelu z mostu přes řeku (vydaná před rokem 1929), neprošlá Hotel a prostranství před ním z nadhledu, prošlá 1937 4.3.9 NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV – ÚSTŘEDNÍ ODBORNÉPRACOVIŠTĚ STŘEDNÍCH ČECH V PRAZE Líbal, D. – Heroutková, M. – Lišková, A: Týnec nad Sázavou. Hradní jádro. Stavebně historický průzkum. Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze, květen 1976. Fotodokumentace V. Uher. 54 s. + 35 fotografií, 14 příloh evidenční karta ústředního seznamu památek a) 1988–1989 Razím číslo rej. ÚS 3970/1-3 b) 2005 Biegel číslo rej. 15204/2-3970 – uvádí jako dobu vzniku manufaktury r. 1793 Soubor 4 fotografií (celkový pohled na Týnec n. Sáz. a detaily budovy bývalé továrny na kameninu) bez bliţšího popisu a datace. [Pozn. k dataci: snímky budovy továrny jsou pravděpodobně pořízeny v r. 1963. Budova je na nich jiţ osazena věţičkou s hodinami, která byla zbudována v říjnu 1958, pravá část střechy je opatřena vikýřovými okny (okna byla původně plánována i v levé části, nebyla však nikdy realizována), ze snímku je také patrná oprava severní fasády, osazení budovy novými okny a restaurovaný znak hrabat z Vrtby v tympanonu – všechny tyto úpravy byly provedeny v rámci rekonstrukce provedené v letech 1959–1963 (adaptace na kulturní dům, objekt byl po této fázi rekonstrukce oficiálně uveden do provozu 10. prosince 1963). Je pravděpodobné, ţe snímky byly pořízeny právě v průběhu r. 1963, krátce po dokončení 1. etapy rekonstrukce, svědčí pro to i nedokončené úpravy terénu v okolí budovy.] Pohled na hlavní průčelí bývalé manufaktury na kameninu od severovýchodního rohu budovy – detail hlavního vchodu s tympanonem, [1963?], inv. č. N098213 (příloha I–30) Pohled na hlavní průčelí bývalé manufaktury na kameninu od severovýchodního rohu budovy, [1963?], inv. č. N098214 (příloha I–31) Pohld na hlavní průčelí bývalé manufaktury na kameninu od severovýchodního rohu budovy – detail výchoní zdi s dřevěnou přístavbou, [1963?], inv. č. N098222 (příloha I–32) Pohled na Týnec nadSázavou od západu, nedatováno, inv. č. N159481 (příloha I–33) 4.3.10 MĚSTSKÝ ÚŘAD TÝNEC NAD SÁZAVOU, ODBOR VÝSTAVBY – ARCHIVNÍ DOKUMENTY K OBJEKTU Č. P. 2 V TÝNCI NAD SÁZAVOU, BÝVALÁ TOVÁRNA NA KAMENINU Schůzka na příslušném odboru byla sjednána s paní Ottovou, zástupkyní vedoucího odboru. Stavební dokumentace uloţená u tohoto odboru se skládá jak z dokumentace stavebního úřadu, tak z dokumentace bývalého odboru výstavby ONV Benešov, která byla na příslušné stavební úřady v minulosti delimitována. Stavební dokumentace k objektu bývalé manufaktury je uloţena ve čtyřech triviálně označených fasciklech, v nichţ jsou materiály k jednotlivým úpravám poměrně chaoticky promíchány. Dokumenty jsou v relativně dobrém fyzickém stavu (aţ na výjimky – zejména cyklostylové plány z 60.–70. let, případně nejstarší dokumenty z roku 1905). Časový rozsah souboru je 1905–1972, metráţ je cca 0,18 bm.

- 31 -


U některých plánů na přestavbu je sporné, zda byly realizovány. Ne vţdy je moţno najít příslušné kolaudační rozhodnutí či rozhodnutí o předání do provozu, často také nelze z materiálu samotného ověřit, zda přestavba proběhla přesně dle plánů. Níţe uvedené materiály jsou seřazeny podle pořadí, v jakém jsou uloţeny v jednotlivých fasciklech. fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“ Usnesení Okresního soudu v Benešově, č. d. 1248/50 o změně knihovního majitele domu č. p. 2 (nabyvatel MNV Týnec nad Sázavou) ze dne 15. 1. 1951. Oznámení Správy pivovarů v Benešově o zamýšlené vnitřní úpravě objektu (sociální zařízení v přízemí a prvním patře) ze dne 5. 11. 1940. Ţivnostensko-právní schválení stavebních úprav v hotelu Okresním úřadem v Benešově ze dne 11. 12. 1940. Plány přízemí a prvního patra se zamýšlenými úpravami sociálního zařízení, [1940]. Zápis o stavu budovy ke dni 8. 5. 1957. Protokol o změně předmětu přestavbou pro berní účely ze dne 9. 9. 1905 s připojeným seznamem místností. Povolení k trvalému uţívání adaptované části objektu ze dne 13. 12. 1963. Zpráva o prohlídce objektu ze dne 4. 10. 1957. Věţ pro hodiny na hotelu v Týnci n. S. – nákresy k projektu věţe, říjen 1958 (Okresní stavební podnik Benešov). Návrh adaptace části nevyuţívaných prostor hotelu na tělocvičný sál s příslušenstvím, květen 1947 (Podnikatelství staveb Frant. Štruml). Věţ pro hodiny na hotelu v Týnci n. S. – plány stávajícího stavu budovy (Okresní stavební podnik Benešov, duben – květen 1958), rozpis prací a technická zpráva (říjen 1958). Stavební povolení k adaptaci nepouţívané části budovy na tělocvičný sál s příslušenstvím ze dne 14. 7. 1948. fascikl „Týnec – kino“ Rozhodnutí o povolení k uţívání stavby širokoúhlého kina ze dne 11. 5. 1970. Zápis o převzetí budovy hotelu METAZem, n. p. ze dne 18. 3. 1959. Zápis o místním šetření ohledně prováděcího projektu na adaptaci hotelu na kulturní zařízení zaměstnanců METAZ, n. p. ze dne 18. 8. 1960. fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“ Rozhodnutí o uvedení rekonstruované levé části do trvalého provozu ze dne 4. 7. 1972. Technická zpráva k dokumentaci rekonstrukce levé části objektu z ledna 1970. Projektová dokumentace „Kulturní dům Týnec n. Sáz. (rekonstrukce levé části)“, Průmstav Praha – projektová a inţenýrská správa, prosinec 1969 – únor 1970. fascikl „Kulturák – Týnec“ Zápis o uvedení do prozatímního provozu po rekonstrukci, 10. 12. 1963. Ţádost o povolení stavby (adaptace) ze dne 18. 7. 1959. Stavební povolení k adaptaci (Rozhodnutí o přípustnosti stavby) ze dne 12. 8. 1959. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“, Průmstav Praha – projektové středisko, říjen 1958 – květen 1960.

- 32 -


4.3.11

NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE Greger, Jan Řehoř: Ansicht des Schlosses Teinitz an der Sasava in Böhmen. Malerische Darstellungen der österreichische Monarchie, [1833]. Inv. č. R 170471 Zwettler, Josef Bedřich: Teinitz im Berauner Kreis. Malerische Ansichten von Boehmen, [cca 1860]. Inv. č. R 133665

4.3.12

ARCHIV VLASTNÍKA OBJEKTU Návrh úprav příslušenství tělocvičny (WC, šatny a další zázemí) v přízemí pravé části budovy, březen 1951. Nákresy dílčích úprav k adaptaci bývalé tělocvičny na širokoúhlé kino (elektroinstalace, finální úpravy), 1964–1965. Půdorysné plány Společenského centra Týnec – stávající stav (I. PP, I. – III. NP), Agroprojekt Praha, listopad 2004.

4.3.13

DOBOVÉ POHLEDNICE Pohled na týnecký hrad od řeky (u pravého okraje snímku část budovy bývalé továrny), [20. léta 20. st.?]. Pohled na hlavní průčelí hotelu (bývalé manufaktury na kameninu) od severovýchodního rohu budovy, [30. léta 20. st.?]. Celkový pohled na Týnec n. Sázavou s novou zástavbou od severozápadu, [50. léta 20. st.?]. Pohled na Týnec n. Sázavou od severovýchodu přes ţelezniční most, vyd. 1898, prošlá 1899. Centrum obce s hradem a budovou hotelu, severozápadní pohled od řeky, [poč. 20. st.]. Pohled na Týnec od severozápadu, [prošlá prosinec 1899/leden 1900]. Pohled na Týnec – skleníky, 30. léta 20. stol. Celkový pohled na Týnec nad Sázavou z pravého břehu Sázavy, [50. léta 20. st.?]. Pohled na Týnec od jihozápadu – nového sídliště, 1958.

- 33 -


5. 5.1

ARCHITEKTONICKÝ POPIS

SITUACE

Novodobé město Týnec nad Sázavou, které nahradilo starší stejnojmenné osídlení, leţí v rozšířené kotlině na obou březích řeky Sázavy, která sem přitéká stísněným, místy skalnatým údolím od Zbořeného Kostelce. Od jihu se v týnecké kotlině do Sázavy vlévá Janoviský potok. Historická část dnešního města je rozloţena v poměrně příkrém svahu na jiţním břehu Sázavy. Svah klesá ze zalesněného návrší V Kozlovicích (312,4 m), resp. Tejnice (302,5m) do údolí. Na svahu je situován na samostatném výběţku návrší někdejší týnecký hrad s románskou rotundou, farní kostel a nejstarší, půdorysně neuspořádaná dispozice vsi, později města Týnce. Při západním okraji historického jádra jihozápadně od hradu, je na svahu nad Sázavou situován předmětný objekt bývalé manufaktury čp. 2. Téměř osově kolmo k objektu míří most přes Sázavu. Komunikace, vedoucí od mostu (Benešovská), se pod objektem zatáčí k jihovýchodu. Vlastní objekt bývalé manufaktury na týneckou kameninu je situován na výrazné terénní hraně, resp. terase. Objekt má obdélníkový půdorys s orientací delší osy téměř přesně ve směru východ – západ. Hlavní podélně orientované průčelí je obráceno směrem k severu, do ulice Klusáčkovy, sledující okraj terénní hrany. Na jiţní straně k objektu přiléhá zahrada obdélníkového půdorysu, zaloţená v mírně svaţitém terénu na úbočí vrchu Tejnice. Zahrada je obehnaná ohradní zdí, do níţ se vstupovalo na východě a západě dvojicí bran.

5.2

DISPOZICE

PŘEHLED DISPOZICE Budova má velmi komplikovanou dispozici, která je ve velké míře výsledkem novodobých adaptací ze druhé poloviny 20. století. Tyto adaptace do značné míry znečitelňují původní dispozici, přesto ji lze v půdorysu v hrubých rysech rozpoznat. Při číslování jednotlivých prostor byla snaha – pokud to lze – novodobé dispoziční zásahy vynechat a budovu chápat v rozsahu její tradiční podoby, dané klasicistní novostavbou a adaptacemi na přelomu 19. a 20. století. To však nebylo ve všech případech moţné, protoţe některé zásahy (zejména v partii velkého sálu v patře, jeho zázemí, schodišť apod.) jsou konstrukční povahy a tradiční dispozice byla v těchto místech natolik změněna, ţe ji jiţ nelze při popisu budovy pouţít. Při popisu dispozice byla snaha nereagovat na novodobé vestavby (příčky apod.), které do značné míry mění původní dispoziční rozvrh. Objekt má protáhle obdélníkový půdorys s orientací delší strany ve směru východ – západ. Budova je patrová, ve východní polovině s volným podkrovím, v západní polovině s půdními vestavbami. Budova je částečně podsklepena, přičemţ sklepy tvoří dvě oddělené, vzájemně nepropojené části. Západní sklep je situován přibliţně uprostřed délky budovy (přesněji východně od střední příčné osy), východní sklep zabírá v uceleném rozsahu východní část budovy. Půdorys přízemí má dosud částečně čitelnou původní dispozici, která byla příčně rozdělená na celkem 6 dílů nestejné šířky. V příčné ose je situován průjezd č. 101, procházející původně napříč budovou. Po stranách středního dílu (průjezdu) je dispozice bočních částí podélně dvoutraktová. Východně od projezdu jsou dva rovnoběţné klenuté trakty (jiţní a severní, č. 104 a 106). V místě styku s průjezdem je dispozice obou traktů narušena vestavbou dvou schodišť (č. 103 a 105), resp. prostory pod schodišti (č. 102). Dále na východ jsou ještě dva díly na půdorysu příčně orientovaného obdélníku. Vnitřní z nich (západní) je dále rozdělen na příčnou chodbu (č. 107 a 110), vnitřní podélně orientovanou chodbu (č. 109), menší místnost restaurace při severním průčelí (č. 108) a dvojici drobných prostor (dnes WC) při jiţním průčelí (č. 111 a 112). Krajní východní díl zaujímá jediný 5.2.1

- 34 -


velký sál restaurace č. 113. Na straně západní od průjezdu je situace podobná, ovšem oba podélně orientované trakty jsou v tomto případě delší (chybí zde vnitřní příčný díl). Severní trakt (č. 114) i jiţní trakt (č. 115) jsou podnes dobře čitelné, pouze do části jiţního traktu, přiléhající k průjezdu, bylo druhotně vloţeno schodiště s výtahem č. 116. Krajní západní díl tvoří, tak jako na východní straně, velký, příčně orientovaný sál (č. 117). Do jeho rohu je vloţeno novodobé vřetenové schodiště (č. 118), prostupující i do vyšších podlaţí. Z vnější strany je k objektu na jiţní straně připojena novodobá přístavba (č. 119). Suterén v hlavních rysech reaguje na půdorys přízemí. Do západního sklepa vede schodiště (č. 001) z průjezdu č. 101. Schodiště ústí do nevelké sklepní prostory č. 002, situované v severním traktu východně od průjezdu. Do východního sklepa vede novodobé schodiště č. 003 od západu, z chodby č. 110 v přízemí. Původní vstup tvořila chodba č. 004 severně od dnešního schodiště. Jiţně od schodiště je hlouběji zapuštěný sklep č. 005. Prostor pod východním sálem č. 113 je rozdělený na chodbičku č. 006 a 4 různě velké sklepy (č. 007, 008, 009 a 010). Patro má dispozici z velké části novodobě zformovanou, značně nepřehlednou. Západní polovinu objektu (v rozsahu přízemí od průjezdu na západ včetně) zabírá velký sál se zázemím. Ze schodiště (č. 103) se vstupuje do předsálí (foyer) č. 201, odkud dále pokračuje schodiště č. 202 do úrovně 2. patra (podkroví). V jiţní části dispozice na předsálí navazuje WC (č. 215), bar při sálu č. 203, sklad č. 204 a schodiště z přízemí č. 116, resp. do 2. patra č. 205. Vlastní sál (č. 206), prostupující aţ do 2. patra, má své funkční zázemí na západním konci dispozice. Zde je situováno jeviště (č. 209, rovněţ přes výšku dvou podlaţí), po straně pódia dvě obsluţné chodbičky a při západní obvodové zdi zázemí (šatny, WC) pro účinkující (místnosti č. 210-213). S ostatními podlaţími propojuje zázemí novodobé vřetenové schodiště č. 118, resp. 214. Východní polovina má dispozici zcela oddělenou a odlišně řešenou. Celá východní polovina je vyuţita jako chodba. Dispozice je řešena do podoby podélně orientovaného trojtraktu, s dlouhou střední chodbou (č. 216) a jednotlivými pokoji s funkčním a hygienickým zázemím na jiţní straně (č. 217-220), resp. severní straně (č. 221 a 222). Do patra vede široké otevřené schodiště č. 105 z přízemí, které dále pokračuje jako oddělené schodiště č. 223 na půdu. Obdobně jako patro i podkroví je ve východní a západní části zcela odlišně řešeno. Do západní poloviny podkroví zasahuje blok sálu, při jehoţ východní části jsou funkční a dispoziční prostory navazující na sál a jeho zázemí. V popisu dispozice jsou odlišeny jako 2. patro (3. N.P.), ačkoliv se ve skutečnosti nacházejí ve stejné výšce, jako půda ve východní části dispozice (4. N.P.). Při východní straně sálu č. 206 je vrchní předsálí (foyer) č. 301, přístupné schodištěm č. 202 z patra. Odtud vede obsluţné schodiště č. 308 do vyšších úrovní podkrovní vestavby. Dále je zde sklad č. 302, WC č. 304 a vrchní podesta obsluţného schodiště č. 303. Při západním konci sálu je dvojice chodbiček (č. 305 + 306). Při západní straně jeviště č. 209je zázemí pro účinkující (č. 307). Ústí sem vřetenové schodiště č. 314 z patra. V západní části jsou nad úrovní 2. patra ještě další vyšší půdní vestavby, přístupné po schodišti č. 308 – podkrovní technické místnosti č. 309 aţ 313. Půda (4. N.P.) je stejně jako patro rozděleno do dvou vzájemně nesouvisejících částí, východní a západní. Východní část tvoří volná půda č. 401, jejíţ podlaha je na úrovni podkrovní vestavby. Tato část je přístupná schodištěm č. 223 z půdy. Do západní části zasahuje objem vestaveb velkého sálu a navazujících prostor, takţe z půdy (č. 402) zbývá jen nízká partie nad úrovní hambálků a po stranách vestavby bloku sálu. Nad příčnou osou budovy je vztyčena věţička (č. 403). Úplný záhonec půdy je oddělen jako samostatný prostor (č. 404). Jiţně od objektu je prostor rozlehlé zahrady na obdélníkovém půdorysu. Zahrada je obehnána zdí a vstupuje se do ní dvěma branami – na východní straně klenutou, na západní bez překladu (ovšem původně téţ klenutou). K západní straně ohradní zdi byl připojen dnes jiţ zaniklý objekt, po němţ se dochovaly na stěně zřetelné otisky.

- 35 -


5.2.2

SUTERÉN (1. P.P.)

5.2.2.1 schody do západního sklepa č. 001 charakteristika: Půdorysně zalomené schodiště ve tvaru písmena „L“, zpřístupňující západní sklep z průjezdu č. 101. severní stěna: Na severní straně je schodiště plným profilem otevřeno do sklepa č. 002. východní stěna: Vřetenová zeď, přinejmenším v dolní části z kamenného zdiva, omítaná. jiţní stěna: Krátký úsek vnitřní podélně orientované dělící zdi, omítaný. Na něj přímo navazuje špaleta prostupu schodiště skrz vnitřní příčnou dělící (západní) zeď. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. Zcela vlevo (na jiţním konci) je průchod z průjezdu č. 101 s kolmými špaletami a rovným překladem. Na dolním konci přímo bez odsazení navazuje na západní stěnu sklepa č. 002. strop: Šikmý omítaný podhled, sledující stoupání schodiště. 5.2.2.2 západní sklep č. 002 charakteristika: Drobný sklep na přibliţně čtvercovém půdorysu, situovaný v severním traktu v dílu přiléhajícím na východní straně k průjezdu č. 101. Je přístupný schody č. 001 z průjezdu, schodiště tvoří samostatný blok v jihovýchodním rohu sklepa. Dnes slouţí jako kotelna a je zastavěn technologickým zařízením. severní stěna: Kamenná, nahrubo omítnutá zeď (nyní z větší části bez omítky), překrytá nízko nasazenou patkou klenby. V levé (západní) části, kde chybí klenba, dosahuje kamenné zdivo vyšší úrovně. východní stěna: Vnitřní příčná zeď převáţně z kamenného (resp. smíšeného) zdiva, nahrubo omítnutého (nyní z větší části bez omítky) s nevelkým podílem cihel. Oba konce v místě styku s klenbou jsou vyzděné z cihel. V severní části novodobě vylámaná kaverna. jiţní stěna: Kamenná, nahrubo omítnutá zeď (nyní z větší části bez omítky), překrytá nízko nasazenou patkou klenby. Je konstrukčně svázaná s navazující zdí schodiště. schodišťová stěna: Obvodová zeď vestavby bloku schodiště. Zdivo v dolní části kamenné, v horní kryté omítkou. Kolmo je napojen krátký úsek cihelné zdi s betonovým zakončením. západní stěna: Vnitřní příčná zeď převáţně z kamenného (resp. smíšeného) zdiva, nahrubo omítnutého (nyní z větší části bez omítky) s nevelkým podílem cihel. Je konstrukčně svázaná se severní obvodovou zdí a bez odsazení navazuje na zástěnu schodiště č. 001. V severní části novodobě vylámaná kaverna, dosahující hloubky aţ pod průjezd č. 101. Za kavernou je patrná dutina (sedlá zemina) pod podlahou průjezdu a vychází odtud průvan, patrně se jedná o prostor navazující na kanalizaci. Není pravděpodobné, ţe by se zde nacházely další sklepní prostory. klenba / strop: Valená půlkruhového profilu, vyzděná z cihel, nahrubo omítnutá. Na severní straně drobná výseč se strmě stoupajícím segmentovým záklenkem, patří k větracímu okénku. Západní část severně od schodiště (resp. severozápadní roh) má rovný ţelezobetonový strop s lichoběţníkovým otvorem. 5.2.2.3 schody do východního sklepa č. 003 charakteristika: Přímé chodbovité schodiště východo-západního směru, vedoucí z chodby č. 110 v přízemí do prostoru východního sklepa. severní stěna: Omítaná stěna, beze stop otvorů. východní stěna: V dolní části je schodiště plným profilem otevřeno do prostoru chodby č. 004, otvor má novodobý rovný překlad. Horní část stěny (na úrovni přízemí) je omítaná, otevřená mělkou nikou ve tvaru písmena „L“. jiţní stěna: Omítaná stěna, beze stop otvorů.

- 36 -


západní stěna: V horní části na úrovni přízemí je stěna otevřena vstupními dveřmi v nice s kolmými špaletami a rovným překladem do prostoru chodby č. 110. klenba / strop: Vrchní (západní) část na úrovni přízemí má segmentovou cihelnou valenou klenbu s vrcholnicí orientovanou ve směru sever-jih, navazující na shodnou klenbu prostoru WC č. 112. Dolní část má rovný novodobý ţelezobetonový strop. 5.2.2.4 chodba č. 004 charakteristika: Dvakrát zalomená chodba na půdorysu písmena „J“, situovaná v jiţním traktu druhého dílu dispozice od východu. Chodba patrně původně slouţila jako vstupní schodiště, a to aţ do zřízení současného schodiště č. 003. severní stěna: Východní rameno chodby je protaţeno dále k severu neţ západní rameno a je ukončeno vnitřní podélně orientovanou dělící zdí, přímo navazující na severní stěnu chodbičky č. 006. Do stěny je vloţen portálek do sklepa č. 005 – pravoúhlý s ostěním ze ţelezobetonových prefabrikátů. Západní rameno je ukončeno omítanou stěnou, oddělující prostor schodiště č. 003. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. jiţní stěna: Obvodová jiţní velmi silná zeď snad ze smíšeného zdiva, omítaná. V ose větrací okénko do jiţní fasády s kolmými špaletami, strmě stoupajícím segmentovým záklenkem a stoupajícím parapetem. západní stěna: Vnitřní příčná zeď, patrné je kamenné zdivo s příměsí cihel, omítaná, beze stop otvorů. vnitřní (původně vřetenová) stěna: Omítaná zeď, původně vřetenová, beze stop otvorů. klenba / strop: Východní rameno má plochou segmentovou valenou klenbu s vrcholnicí orientovanou ve směru sever – jih. Na severním konci je klenba ukončena níţe poloţeným segmentovým pasem. Jiţní rameno má plochou segmentovou valenou klenbu s vrcholnicí orientovanou ve směru východ – západ. Západní rameno má rovný novodobý ţelezobetonový strop. Klenby jsou cihelné, omítané. 5.2.2.5 sklep č. 005 charakteristika: Sklep na obdélníkovém půdorysu v severním traktu druhého dílu od východu, níţe zaloţený, neţ sklepy a chodby v jiţním traktu. severní stěna: Velmi silná obvodová severní zeď, z kamenného zdiva s nevelkou příměsí cihel, omítaná. V levém – západním rohu je větrací okénko do severní fasády s kolmými špaletami, strmě stoupajícím segmentovým záklenkem a stoupajícím parapetem. V pravé (východní) části je průchod do zásobovací šachty. Průchod prochází na celou šířku severní stěnou, má kolmé špalety vyzděné z cihel a rovný překlad a je na severním konci ukončen portálkem. Portálek je pravoúhlý s ostěním ze ţelezobetonových prefabrikátů, s osazenými vzpěrkovými čepy pro dvířka. Vlastní šachta je vyzděná z kamenného zdiva a shora je uzavřena plechovým poklopem. východní stěna: Vnitřní příčná cihelná dělící zeď, omítaná. V ose je rozdělená pilířkem meziklenebního pasu. V levé (severní) části u podlahy je zazděný drobný segmentově zaklenutý otvor a ve vrcholu větrací otvor, v pravé části zaslepený průchod ze sklepa č. 007. jiţní stěna: Vnitřní podélně orientovaná zeď, nahrubo omítaná. V levém (východním) rohu průchod z chodby č. 004 – dlouhý chodbovitý průchod s vloţenými schody, s omítanými špaletami, na obou koncích uzavřen portálky s ostěním ze ţelezobetonových prefabrikátů. Pravá stojka severního portálku chybí. západní stěna: Vnitřní příčná zeď, snad z kamenného zdiva, beze stop otvorů. V ose je rozdělená pilířkem meziklenebního pasu. V levé (jiţní) části při podlaze je nízká vyzděná lavice. klenba: Příčně je místnost rozdělená segmentovým meziklenebním pasem. Obě pole jsou zaklenutá segmentovou cihelnou valenou klenbou.

- 37 -


5.2.2.6 chodba č. 006 charakteristika: Krátká podélně orientovaná chodbička na obdélníkovém půdorysu v jiţním traktu krajního východního dílu budovy. Spojuje sklepní prostory č. 007, 009 a 010 s chodbou č. 040 na západní straně a schodištěm. severní stěna: Vnitřní podélně orientovaná mezitraktová zeď, omítaná. V levé části je dveřní otvor s rovným překladem (traverzy) do sklepa č. 007. východní stěna: Na východní straně je chodbička otevřená dveřním otvorem do prostoru sklepa č. 010 (dveře jednokřídlé rámové konstrukce novodobé). jiţní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. V ose průchod do sklepa č. 009 s rovným překladem. západní stěna: Chodbička je téměř celým svým profilem zaústěna do východního ramene chodby č. 004. Otvor má segmentový záklenek. klenba: Segmentová valená cihelná klenba, omítaná. 5.2.2.7 sklep č. 007 charakteristika: Sklep na obdélníkovém půdorysu v severním traktu krajního východního dílu, níţe zaloţený, neţ sklepy a chodby v jiţním traktu. Je druhotně rozdělen příčkou na chodbičku a vlastní sklep. V době průzkumu byl vlastní sklep nepřístupný. Sklepní prostora mohla vzniknout druhotným rozdělením původně většího sklepa č. 007+008. severní stěna: Severní velmi silná obvodová zeď. Dle dostupné PD je v levé části větrací okénko do severní fasády s kolmými špaletami, strmě stoupajícím segmentovým záklenkem a stoupajícím parapetem. východní stěna: Příčka, vloţená patrně druhotně do původně větší sklepní prostory, rozdělená dvěma pilířky meziklenebních pasů. Je z ní patrná jen krajní jiţní (pravá) část. Zde jsou dveře do sklepa č. 008 (novodobé v nice s kolmými špaletami a rovným překladem). jiţní stěna: Vnitřní podélně orientovaná mezitraktová zeď, omítaná. V západním rohu průchod s několika schody z chodby č. 006 s kolmými špaletami a rovným překladem (traverzy). západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná, rozdělená dvěma pilířky meziklenebních pasů. Je z ní patrná jen krajní jiţní (levá) část. Dle dostupné PD je v ose zazděný dveřní otvor do sklepa č. 005. dělící příčka: Novodobá omítaná, novodobé dveře. klenba: Příčně je místnost rozdělená dvěma segmentovými meziklenebními pasy. Všechna tři pole jsou zaklenutá segmentovou cihelnou valenou klenbou. 5.2.2.8 sklep č. 008 charakteristika: Sklep na obdélníkovém půdorysu v severním traktu krajního východního dílu (v severovýchodním nároţí), níţe zaloţený, neţ sklepy a chodby v jiţním traktu. V době průzkumu byl sklep nepřístupný. Sklepní prostora mohla vzniknout druhotným rozdělením původně většího sklepa č. 007+008. severní stěna: Severní velmi silná obvodová zeď. Dle dostupné PD je v pravé části větrací okénko do severní fasády s kolmými špaletami, segmentovým záklenkem a stoupajícím parapetem. východní stěna: Dle dostupné PD velmi silná východní obvodová zeď. Stěna je rozdělena dvěma pilířky meziklenebních pasů na tři pole. jiţní stěna: Vnitřní podélně orientovaná mezitraktová zeď, dle dostupné PD bez otvorů. západní stěna: Příčka, vloţená patrně druhotně do původně větší sklepní prostory, rozdělená dvěma pilířky meziklenebních pasů. Vlevo dveře z chodbičky v jiţní části sklepa č. 007. klenba: Dle dostupné PD je místnost příčně rozdělená dvěma segmentovými meziklenebními pasy. Všechna tři pole jsou zaklenutá segmentovou (pravděpodobně cihelnou) valenou klenbou.

- 38 -


5.2.2.9 sklep č. 009 charakteristika: Drobná sklepní prostora na obdélníkovém půdorysu v jiţním traktu východního dílu budovy. severní stěna: Vnitřní podélně orientovaná dělící zeď, omítaná. V dolní části patrné smíšené zdivo. V ose dveřní otvor z chodby č. 006 s kolmými špaletami a velmi plochým cihelným segmentovým záklenkem, bez výplně. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď ze smíšeného zdiva, omítaná. V ose v horní části zaslepený spojovací větrací otvor s rovným překladem do sousedního sklepa č. 010. jiţní stěna: Velmi silná obvodová zeď z kamenného zdiva, nahrubo omítaná. V pravé části je větrací okénko do jiţní fasády s kolmými špaletami, strmě stoupajícím segmentovým záklenkem a stoupajícím parapetem. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď ze smíšeného zdiva, omítaná. V levé části nízko nad zemí zaslepený spojovací větrací otvor do sklepní chodbičky č. 004. klenba: Segmentová cihelná valená klenba, omítaná. Při jiţní stěně zaslepený otvor ve vrcholu klenby. 5.2.2.10 sklep č. 010 charakteristika: Sklepní místnost na téměř čtvercovém půdorysu v jiţním traktu východního dílu budovy, v jihovýchodním nároţí. severní stěna: Vnitřní podélně orientovaná dělící zeď patrně z cihelného zdiva, omítaná. V levé části za vstupními dveřmi je drobná odkládací nika, v ose další nika – patrně zazděný větrací otvor do sousedního sklepa č. 008. východní stěna: Velmi silná východní obvodová zeď z kamenného zdiva, beze stop otvorů, nahrubo omítaná. jiţní stěna: Velmi silná jiţní obvodová zeď z kamenného zdiva, beze stop otvorů, nahrubo omítaná. V levé části je větrací okénko do jiţní fasády s kolmými cihelnými špaletami, strmě stoupajícím segmentovým záklenkem a stoupajícím parapetem z plochých kamenů. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď patrně z cihelného zdiva, omítaná, v ose rozdělená pilířkem meziklenebního pasu. V levé polovině mělká nika s kolmými špaletami a segmentovým záklenkem, patrně zaslepený větrací otvor ze sousedního sklepa č. 009. Vpravo vstupní dveře z chodby č. 006 v nice s kolmými špaletami a rovným překladem, dveře novodobé. klenba: Příčně je místnost rozdělená segmentovým meziklenebním pasem. Obě pole jsou zaklenutá segmentovou cihelnou valenou klenbou, omítanou. podlaha: Dlaţba z plochých kamenů nepravidelného tvaru. 5.2.3

PŘÍZEMÍ (1. N.P.)

5.2.3.1 průjezd č. 101 charakteristika: Průjezd (dnes zrušený) na protáhle obdélníkovém půdorysu, procházející napříč budovou v její střední ose. Je základním komunikačním uzlem přízemí. Druhotně je rozdělený příčkou do dvou částí. severní stěna: Obvodová zeď, omítaná. V ose (téměř na celou šířku průjezdu) vjezdový portál s půlkruhovým záklenkem v široké nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. Před portálovou niku je vloţena ještě novodobá prosklená příčka zádveří. východní stěna: Vnitřní příčná mezitraktová zeď, omítaná, v dolní části s novodobým obkladem stěn. V severní části novodobé dveře do prostoru pod schody č. 102 v nice s kolmými špaletami a rovným překladem, uprostřed novodobé dveře na schodiště č. 001 do sklepa a otvor na schodiště č. 103 do patra se stoupajícím převýšeným segmentovým záklenkem, v jiţní části průchod do východního dílu jiţního traktu č. 104 s rovným překladem a kolmými špaletami, bez výplně. - 39 -


jiţní stěna: Obvodová zeď, omítaná. V ose (téměř na celou šířku průjezdu) vjezdový portál s půlkruhovým záklenkem v široké nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, parapety dozděny a otvor zmenšen na dveřní. západní stěna: Vnitřní příčná mezitraktová zeď, omítaná, v dolní části s novodobým obkladem stěn. V jiţní části novodobé dveře na schodiště č. 116 v nice s kolmými špaletami a rovným překladem, uprostřed novodobé dveře do západního dílu jiţního traktu č. 115 v nice s kolmými špaletami a rovným překladem a zaslepený otvor do západního dílu severního traktu č. 114, vpravo široký otvor opět do západního dílu severního traktu č. 114, upravený na vestavěnou niku. klenba: Valená půleliptického profilu, omítaná. Na východní i západní straně je prolomena celkem třemi pětibokými výsečemi segmentového profilu – po jedné vţdy při severním, resp. jiţním konci průjezdu a jedna přibliţně v místě dveří na schodiště do sklepa č. 001, resp. zaslepeného otvoru otvor do západního dílu severního traktu č. 114. Na východní straně navíc v místě vstupního otvoru na schodiště č. 103 výseč oblého tvaru, převýšeného segmentového profilu. vnitřní příčka: V jiţní části novodobá příčka s dveřmi, nahoře prosklená. 5.2.3.2 prostor pod schody č. 102 charakteristika: Novodobě upravená prostora na nepravidelném půdorysu, vzniklá druhotnými zásahy do dispozice západního dílu severního traktu. severní stěna: Obvodová zeď, omítaná, okno v nice se šikmými špaletami a rovným překladem. východní stěna: Novodobá, půdorysně zalomená příčka. jiţní stěna: Půdorysně zalomená omítaná stěna, ve východní části mezitraktová podélně orientovaná zeď, v pravé části uţší příčka, vymezující blok schodiště do sklepa č. 001 a vestavěné komory. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, novodobé dveře v nice s kolmými špaletami a segmentovým záklenkem z průjezdu č. 01. strop: Novodobý omítaný, v severní části s rovným omítaným podhledem, v jiţní části se šikmým podhledem, odpovídajícím podhledu schodišťových ramen. V ose je strop podepřen hranolovým pilířem, vynášejícím dělící příčnou zeď mezi schodišti č. 103 a 105. 5.2.3.3 schodiště do 1. patra č. 103 charakteristika: Půdorysně dvakrát zalomené široké schodiště, vloţené druhotně napříč budovou do dílu východně přiléhajícímu k průjezdu. Spojuje průjezd č. 101 v přízemí a předsálí č. 201 v patře. severní stěna: Obvodová severní stěna, na úrovni patra okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. východní stěna: Druhotně vloţená vnitřní příčná dělící zeď (společná se schodištěm č. 105), omítaná. jiţní stěna: Druhotně vloţená vnitřní dělící zeď, nerespektující členění na trakty, omítaná. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. V jiţní části (na úrovni přízemí) je prolomena segmentově zaklenutým otvorem z průjezdu č. 101. V severní části (na úrovni patra) pravoúhlý otvor s rovným překladem a za ním příčka s novodobými prosklenými dveřmi do prostoru předsálí č. 201. strop: Nad podestami na severním, resp. jiţním konci plochý s rovným omítaným podhledem, nad středním ramenem se šikmým omítaným podhledem. 5.2.3.4 východní díl – jiţní trakt č. 104 charakteristika: Rozlehlá prostora na protáhle obdélníkovém půdorysu, situovaná v dílu budovy východně od průjezdu, v jiţním podélném traktu. Do severozápadního rohu vystupuje vestavba bloku schodiště č. 103. Celý trakt je druhotně rozdělen soustavou příček na celou řadu různě velkých prostor (kuchyně restaurace, skladiště apod.).

- 40 -


severní stěna: Podélně orientovaná mezitraktová dělící zeď, omítaná. V levém (severozápadním) rohu vystupuje druhotná vestavba bloku schodiště č. 103. V pravé (východní) části je poměrně nízká pravoúhlá nika, které odpovídá výseč (zbytek spojovacího otvoru do východního dílu severního traktu). Východně od ní, v severovýchodním rohu, je zazděný druhý spojovací otvor (viz východní díl severního traktu č. 106). východní stěna: Vnitřní příčná, poměrně subtilní dělící zeď, omítaná. Vlevo novodobé dveře z chodby č. 109, vpravo dveře do chodby č. 110. jiţní stěna: Silná jiţní obvodová zeď, omítaná. Stěna je otevřená sledem celkem šesti okenních a dveřních otvorů – zleva (od východu): dveře v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem (novodobá), 3 okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky, dveře v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, drobné větrací okénko v nice s kolmými špaletami a rovným překladem (zcela v pravém – jihozápadním rohu). západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, v pravém (severozápadním) rohu vystupuje druhotná vestavba bloku schodiště č. 103. Zcela vlevo nika se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem (nepochybně zrušený dveřní otvor), vpravo (v místě přiloţení bloku schodiště) průchod z průjezdu č. 101 s rovným překladem, bez výplně. vnitřní příčky: Soustava vnitřních příček, dělících trakt na soustavu různě velkých vnitřních prostor, příčky bez výjimky novodobé s novodobými detaily. klenba: Celý trakt s výjimkou bloku schodiště č. 103 v severozápadním rohu je zaklenut valenou klenbou půleliptického profilu, omítanou. Na severní straně je sled celkem tří výsečí různého tvaru – zleva (od západu) pětiboká výseč segmentového profilu – nepravidelná pětiboká výseč segmentového profilu a (nad nízkou nikou) trojboká výseč převýšeného segmentového profilu. Při jiţní stěně nad jednotlivými okenními, resp. dveřními otvory celkem 5 pětibokých výsečí segmentového profilu. 5.2.3.5 chodba a schodiště do 1. patra č. 105 charakteristika: Novodobě upravený prostor čtyřramenného schodiště s otevřeným středním zrcadlem, vzniklý druhotnými zásahy do dispozice západního dílu severního traktu. Na úrovni 1. patra je na jiţní straně spojena s chodbou č. 216. severní stěna: Silná obvodová zeď, na úrovni přízemí novodobé vstupní dveře v nice se šikmými špaletami a rovným překladem, na úrovni patra (resp. mezipodesty při severní stěně) dvě okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky (západní okno v nesymetrické nice). východní stěna: Na úrovni přízemí příčka s novodobými dveřmi do východního dílu severního traktu č. 106. Na úrovni patra příčka bez otvorů. jiţní stěna: Na úrovni přízemí plný podélně orientovaná mezitraktová zeď, omítaná. Na úrovni patra je na jiţní straně prostor schodiště (resp. vrchní podesty) otevřen celým profilem do prostoru chodby č. 216 (otvor s rovným překladem). západní stěna: Příčná zeď, omítaná. strop: V niţší úrovni šikmý omítaný podhled schodišťových ramen. Na úrovni patra nad podestou rovný omítaný podhled, v severní polovině šikmý podhled schodišťového ramene schodiště na půdu č. 223. Zrcadlo schodiště volné, otevřené. 5.2.3.6 východní díl – severní trakt č. 106 charakteristika: Místnost na obdélníkovém půdorysu, situovaná v dílu budovy východně od průjezdu, v severním podélném traktu. Druhotně byla místnost zkrácena téměř na polovinu a ze západní části oddělen prostor schodišť č. 103 a 105 a prostory pod schody č. 102. Dnes je opravená a slouţí jako informační centrum. severní stěna: Silná severní obvodová zeď, omítaná. Tři okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. východní stěna: Vnitřní, poměrně subtilní dělící zeď, omítaná. V ose zazděné dveře z chodby č. 107. - 41 -


jiţní stěna: Podélně orientovaná mezitraktová zeď, omítaná. Na levém – východním konci poměrně nízká hluboká nika s kolmými špaletami a rovným překladem, zbytek zaslepeného spojovacího otvoru do východního dílu jiţního traktu č. 104. V ose nika s kolmými špaletami a segmentovým záklenkem, zazděný dveřní otvor do téţe prostory. západní stěna: Vnitřní příčka, novodobé dveře z chodby a schodiště č. 105. vnitřní příčka: Vnitřní příčka novodobá. klenba: Valená klenba půleliptického profilu, omítaná. Na severní i jiţní straně vţdy 3 pětiboké výseče segmentového profilu. 5.2.3.7 chodba č. 107 charakteristika: Příčná chodba na obdélníkovém půdorysu ve východní části budovy, v severním traktu, vzniklá patrně druhotným zásahem do dispozice. severní stěna: Silná severní obvodová zeď, téměř na celou šířku otevřená půlkruhově zaklenutým otvorem vstupních dveří v nice se šikmými špaletami a půlkruhovým záklenkem. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. Vlevo novodobé dveře do místnosti restaurace č. 108, vpravo (na jiţním konci) průchod do téţe prostory (bez výplně). jiţní stěna: Na jiţní straně je chodba celým profilem otevřena do chodby č. 109. Otvor má rovný překlad (traverzy). západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, zazděné dvoukřídlé dveře do východního dílu severního traktu č. 106. vnitřní příčka: Vnitřní příčka lehká novodobá s dveřmi, oddělující jiţní konec chodby. klenba: Plochá necková klenba segmentového profilu, s vpadlým středním zrcadlem obdélníkového tvaru. 5.2.3.8 restaurace č. 108 charakteristika: Místnost na téměř čtvercovém půdorysu v severním traktu druhého dílu od východu. severní stěna: Silná severní obvodová zeď, omítaná, dvě okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. V ose novodobé dveře do restaurace č. 113. V pravé části novodobě zazděné dveře do téţe prostory. jiţní stěna: Vnitřní podélně orientovaná mezitraktová, poměrně subtilní zeď, omítaná. V levé (východní) části mělká pravoúhlá nika. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná, v ose dveře z chodby č. 107, v levé (jiţní) části průchod bez výplně z téţe chodby. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem. 5.2.3.9 chodbička č. 109 charakteristika: Vnitřní podélně orientovaná chodba na obdélníkovém půdorysu, situovaná jiţně od mezitraktové zdi, ve druhém dílu od východu. Druhotně rozdělená příčkami na 3 části – vlastní chodbičku na západním konci a dvě menší komory. severní stěna: Vnitřní, poměrně subtilní podélně orientovaná mezitraktová zeď, omítaná. V ose pravoúhlá nika s kolmými špaletami a rovným překladem, snad zazděný dveřní otvor z restaurace č. 108, v levé (západní) části pravoúhlý spojovací otvor s rovným překladem, kterým je zaústěna chodba č. 107. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná, beze stop otvorů. jiţní stěna: Vnitřní, poměrně subtilní podélně orientovaná zeď, omítaná. V levé (východní) části zazděný spojovací otvor do prostoru místnosti (dnes WC) č. 111, v pravé (západní) části spojovací otvor do chodby č. 110 (oba s rovnými překlady).

- 42 -


západní stěna: Vnitřní, poměrně subtilní příčná dělící zeď, omítaná. Novodobé dveře do východního dílu jiţního traktu č. 104. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. klenba: Plochá necková klenba segmentového profilu, s vpadlým středním zrcadlem obdélníkového tvaru. 5.2.3.10 chodbička č. 110 charakteristika: Příčná, poměrně krátká chodba na obdélníkovém půdorysu ve východní části budovy, v severním traktu, vzniklá patrně druhotným zásahem do dispozice. Novodobě je zcela změněna a rozdělena příčkami na jednotlivé kóje WC a předsíňku, jako chodba slouţí jen severní konec. severní stěna: Na severní straně je chodba celým profilem otevřena do chodby č. 109. Otvor má rovný překlad (traverzy). východní stěna: Vnitřní, poměrně subtilní dělící zeď, v pravé (jiţní) části redukovaná na široký otvor do místnosti – dnes WC č. 112 (otvor s rovným překladem, nyní zčásti opět uzavřený příčkou). jiţní stěna: Silná jiţní obvodová zeď, omítaná. Téměř na celou šířku je stěna otevřena oknem v široce rozevřené nice se šikmými špaletami a půlkruhovým záklenkem (okno vzniklo úpravou dveřního otvoru, analogického, jako na severní straně – viz chodba č. 107, severní stěna). západní stěna: Poměrně subtilní příčná dělící zeď, omítaná. Vlevo (na jiţním konci) a vpravo (na severním konci) novodobé dveře do východního dílu jiţního traktu v nice s kolmými špaletami a rovným překladem. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. klenba: Plochá necková klenba segmentového profilu, s vpadlým středním zrcadlem obdélníkového tvaru. 5.2.3.11 místnost (WC) č. 111 charakteristika: Drobná prostora na obdélníkovém půdorysu v jiţním traktu, ve druhém dílu od východu. Druhotně je rozdělená příčkami na jednotlivé kóje WC a chodbičku při jiţní straně. severní stěna: Vnitřní podélně orientovaná dělící zeď, omítaná. V pravé – východní části je původně spojovací otvor do chodby č. 109 s rovným překladem, nyní zazděný. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná, v pravé části dveře ze sálu restaurace č. 113 v nice s kolmými špaletami a rovným překladem. jiţní stěna: Silná jiţní obvodová zeď, omítaná. Mírně mimo střed stěny okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. západní stěna: Vnitřní příčná dělící stěna, z jiţní strany z větší části redukovaná na široký otvor do místnosti (WC) č. 112 s rovným překladem, otvor druhotně uzavřen příčkou. V pravé části (v šířce schodiště do sklepa č. 003) plná stěna. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. strop: Novodobý podhled. Nad ním je patrný plochý strop s rovným omítaným podhledem (prkenné podbití omítané na rákos), na dřevěných stropních trámech. 5.2.3.12 místnost (WC) č. 112 charakteristika: Drobná místnost na protáhle obdélníkovém půdorysu v jiţním traktu, ve druhém dílu od východu. Druhotně je rozdělená příčkami na jednotlivé kóje WC. severní stěna: Vnitřní podélně orientovaná dělící zeď vestavby bloku schodiště do sklepa č. 003, beze stop otvorů.

- 43 -


východní stěna: Původně jen široký otvor do místnosti (WC) č. 111 s rovným překladem, druhotně uzavřený příčkou. jiţní stěna: Silná jiţní obvodová zeď, omítaná. Vlevo okno v nesymetrické nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. Pravá špaleta niky druhotně odsekaná. západní stěna: Původně jen široký otvor z chodby č. 110 s rovným překladem, druhotně uzavřený příčkou. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. klenba: Velmi plochá segmentová valená, omítaná. 5.2.3.13 sál restaurace č. 113 charakteristika: Rozlehlý sál na půdorysu příčně orientovaného obdélníku, zabírající celý krajní východní díl budovy. severní stěna: Silná obvodová zeď, omítaná, 3 okna v nikách se šikmými špaletami a rovnými překlady. východní stěna: Silná obvodová zeď, omítaná, 4 okna v nikách se šikmými špaletami a rovnými překlady. jiţní stěna: Silná obvodová zeď, omítaná, 2 okna v nikách se šikmými špaletami a rovnými překlady, zcela vpravo namísto okna novodobé vstupní dveře. západní stěna: Vnitřní, poměrně subtilní příčná dělící zeď, omítaná. Zcela vlevo (na jiţním konci) novodobé dveře do místnosti (WC) č. 111, vpravo od středu zazděné dveře do místnosti restaurace č. 108 a dále vpravo novodobé dveře do téţe prostory. strop: Novodobý ţelezobetonový trámový se středním průvlakem. 5.2.3.14 západní díl – severní trakt č. 114 charakteristika: Rozlehlá, velmi dlouhá prostora na půdorysu protáhlého obdélníku, zabírající celý prostor západně od průjezdu č. 101 aţ ke krajnímu západnímu dílu (sál č. 117). Je druhotně soustavou příček rozdělená na 2 menší části (východní a západní) a střední díl s vestavbou komor a WC, kromě toho je oddělen ještě západní konec a severozápadní roh. severní stěna: Široká severní obvodová zeď, omítaná. Stěna je prolomena celkem sedmi okny v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky a jedním půlkruhově zaklenutým dveřním otvorem (ve třetí ose od západu) v nice se šikmými špaletami a půlkruhovým záklenkem, odpovídajícím záklenku klenební výseče. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. V levé (severní) části původně široký otvor z průjezdu č. 101, nyní zaslepený, vpravo vstupní dveřní otvor z průjezdu s novodobými dveřmi. jiţní stěna: Vnitřní podélně orientovaná mezitraktová zeď, omítaná. Zcela vlevo (v jihovýchodním rohu) a přibliţně uprostřed dvoje spojovací dveře do západního dílu jiţního traktu č. 115 (novodobé s rovným překladem), v pravé (západní) části dvě široké niky s kolmými špaletami (levá – východní s půleliptickým záklenkem, pravá – západní se segmentovým záklenkem), zbytky zaslepených prostupů opět do západního dílu jiţního traktu č. 115. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. Vlevo (v jiţní části) novodobé dveře do západního dílu – sálu č. 117, v pravé části nika s kolmými špaletami a rovným překladem do téţe prostory. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. klenba: Valená půleliptického profilu, omítaná. Na severní straně sled celkem osmi výsečí různého tvaru a profilu – zleva (od západu) široká pětiboká segmentového profilu, s oblým čelem půlkruhového profilu, pětiboká zaoblená půlkruhového profilu (nad vstupem), s oblým čelem segmentového profilu a ve východní (pravé) části 4 pětiboké segmentového profilu. Na jiţní straně ve východní části 4 pětiboké výseče segmentového profilu, v západní části (nad nikami, někdejšími prostupy) 2 velmi široké trojboké výseče půleliptického profilu, zasahující aţ k vrcholnici klenby.

- 44 -


5.2.3.15 západní díl – jiţní trakt č. 115 charakteristika: Rozlehlá, velmi dlouhá prostora na půdorysu protáhlého obdélníku, zabírající celý prostor západně od průjezdu č. 101 aţ ke krajnímu západnímu dílu (sál č. 117). Je druhotně soustavou příček rozdělená na velký sál (disko) v západní části a chodbu s vestavbou WC ve východní části, kromě toho do jihovýchodního rohu zasahuje blok schodiště č. 116. severní stěna: Vnitřní podélně orientovaná mezitraktová zeď, omítaná. Zcela vpravo a přibliţně uprostřed dvoje spojovací dveře do západního dílu severního traktu č. 114 (novodobé s rovným překladem), vpravo od středních dveří pravoúhlá nika s kolmými špaletami a rovným překladem (vestavěná skříň). východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. Vlevo (v severní části) novodobé dveře z průjezdu č. 101. jiţní stěna: Široká jiţní obvodová zeď, omítaná. Stěna je prolomena celkem osmi otvory v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky (7 oken a jedny dveře, novodobě upravené z okenního otvoru). západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná, beze stop otvorů. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. Vstupní dveře z chodby do sálu mají otvor hrotitého tvaru, jedná se o novotvar. klenba: Valená půleliptického profilu, omítaná. Na jiţní straně sled celkem osmi výsečí převáţně oblého tvaru a půlkruhového profilu, krajní východní výseč je pětiboká segmentového profilu. Na jiţní straně ve zcela vlevo (v západní části) široká výseč mělce oblého tvaru, půleliptického profilu (odpovídá zazděnému prostupu do západního dílu severního traktu č. 114), v pravé polovině dvě výseče oblého tvaru a půlkruhového profilu, krajní východní výseč je pětiboká segmentového profilu. 5.2.3.16 schodiště do 1. patra č. 116 charakteristika: Blok vřetenového schodiště s oblou výstupní čárou a šachtou nákladního výtahu v zrcadle, novodobě vloţený do jihovýchodního rohu západního dílu jiţního traktu č. 115. Součástí aparátu schodiště jsou i podesty. severní stěna: Novodobá stěna, dveře do západního dílu jiţního traktu č. 115. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, dveře z průjezdu č. 101 v nice se šikmými špaletami a rovným překladem (novodobé). jiţní stěna: Obvodová zeď, na úrovni přízemí otevřená menším větracím okénkem v nesymetrické nice se šikmými špaletami a rovným překladem. západní stěna: Novodobá stěna, bez otvorů. vřetenová stěna: blok novodobé výtahové šachty nákladního výtahu. strop: Šikmý podhled schodiště, nad podestou rovný podhled. 5.2.3.17 západní sál č. 117 charakteristika: Rozlehlý sál na půdorysu příčně orientovaného obdélníku, zabírající celý krajní západní díl budovy. Do jihozápadního rohu provedena druhotná vestavba vřetenového schodiště č. 118. severní stěna: Silná obvodová zeď, omítaná, 3 okna v nikách se šikmými špaletami a rovnými překlady. východní stěna: Vnitřní dělící zeď, omítaná. V levé (severní) části novodobé dveře do západního dílu severního traktu č. 114, napravo od nich dveře do téţe prostory. jiţní stěna: Silná obvodová zeď, omítaná, v pravém (jihozápadním) rohu vystupuje blok vřetenového schodiště č. 118. V ose široká pravoúhlá nika s kolmými špaletami a rovným překladem, jinak stěna v současné podobě bez otvorů.

- 45 -


západní stěna: Silná obvodová zeď, omítaná. Tři široké pravoúhlé niky s kolmými špaletami a rovnými překlady – v jiţní a střední nice jen větrací otvory, v severní novodobé dveře. strop: Novodobý ţelezobetonový trámový s průvlakem mimo osu. 5.2.3.18 vřetenové schodiště č. 118 charakteristika: Vřetenové schodiště, novodobě vestavěné do jihozápadního rohu budovy, propojující všechna podlaţí. Na úrovni patra plynule navazuje na vřetenové schodiště č. 214, vedoucí na úroveň podkroví. obvodová stěna: Omítaný válcový plášť schodiště. strop: Podhled schodišťových stupňů. 5.2.3.19 přístavba č. 119 charakteristika: Novodobá přístavba k jiţní fasádě v blízkosti jihozápadního nároţí budovy, v době průzkumu nepřístupná. S vlastním historickým objektem nijak nesouvisí, veškeré konstrukce jsou novodobé. 5.2.4

PATRO (2. N.P.)

5.2.4.1 předsálí (foyer) č. 201 charakteristika: Prostora na nepravidelném půdorysu (přibliţně lichoběţník, na severozápadní straně rozšířený o další lichoběţníkový výběţek), tvořící novodobě vymezené foyer velkého sálu č. 206 a současně komunikační uzel západní poloviny patra budovy. Je situován přibliţně v rozsahu nad středním průjezdem č. 201. severní stěna: Obvodová zeď, omítaná, 3 okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. Na levém konci je pravoúhlý otvor do prostoru schodiště do patra č. 103 s představěným zádveřím s prosklenými dveřmi, na pavém (jiţním) konci je pravoúhlý otvor na schodiště do 2. patra č. 202. Uprostřed je stěna vybraná širokou pravoúhlou nikou s kolmými špaletami a rovným překladem. Zcela na jiţním konci novodobé dveře do prostoru WC č. 215. jiţní stěna: Půdorysně dvakrát zalomená novodobá příčka s dveřmi a podávacími otvory do baru č. 203. západní stěna: Půdorysně dvakrát zalomená novodobá příčka se širokými dveřmi do velkého sálu č. 206, Do stěny jsou zapojeny celkem 3 válcové sloupy nosné konstrukce vestavby velkého sálu. strop: Ţelezobetonový trámový, s průvlakem v ose jiţního ramene západní stěny. Pod průvlak je vloţen hranolový pilíř. Severní část stropu má pod trámovou konstrukcí rovný omítaný podhled. 5.2.4.2 schodiště do 2. patra č. 202 charakteristika: Půdorysně jednou zalomené široké schodiště, vloţené druhotně napříč budovou do dílu východně přiléhajícímu k průjezdu. Spojuje předsálí (foyer) č. 201 v patře a předsálí č. 301 ve 2. patře. severní stěna: Obvodová severní stěna, na úrovni 2. patra jiţ bez otvorů. východní stěna: Druhotně vloţená vnitřní příčná dělící zeď (společná se schodištěm č. 105, resp. 223), omítaná. jiţní stěna: Druhotně vloţená vnitřní dělící zeď, omítaná. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. V jiţní části (na úrovni 1. patra) a v severní části (na úrovni 2. patra) pravoúhlý otvor s rovným překladem do prostoru předsálí č. 201, resp. předsálí č. 301.

- 46 -


strop: Nad podestami na severním, resp. jiţním konci plochý s rovným omítaným podhledem, nad středním ramenem se šikmým omítaným podhledem. 5.2.4.3 bar při sálu č. 203 charakteristika: Prostora na nepravidelném pětibokém půdorysu, přiléhající na jiţní straně k předsálí č. 201, resp. velkému sálu č. 206 a slouţící jako jeho zázemí. V době průzkumu nepřístupná. severní stěna: Novodobá, půdorysně zalomená příčka, velký otvor baru do prostoru předsálí č. 201. Do stěny je zahrnut válcový sloup konstrukce sálu. východní stěna: Novodobá příčka, dveře do předsálí č. 201. jiţní stěna: Novodobá podélně orientovaná zeď, otvor do skladu č. 204 a dveře na schodiště č. 205. západní stěna: Novodobá příčka. strop: Ţelezobetonový. 5.2.4.4 prostora (sklad) č. 204 charakteristika: Menší místnost na obdélníkovém půdorysu při jiţní stěně, v příčné ose budovy. severní stěna: Novodobá příčka, spojovací otvor do baru č. 203. V době průzkumu nepřístupná. východní stěna: Vnitřní subtilní příčná dělící zeď, bez otvorů. jiţní stěna: Jiţní obvodová zeď, v ose okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, v pravé části polovina okna v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, rudého mezi místnost č. 204 a schodiště č. 205. západní stěna: Novodobá příčka, půdorysně zalomená, dveře ze schodiště č. 205. Do příčky je zapojen kruhový pilíř konstrukce sálu. strop: Rovný s plochým podhledem. 5.2.4.5 podesta a schodiště do 2. patra č. 205 charakteristika: Blok vřetenového schodiště s podestou a s oblou výstupní čárou a šachtou nákladního výtahu v zrcadle, novodobě vloţený do dispozice. Navazuje na schodiště č. 116 z přízemí. severní stěna: Novodobá příčka, dveře do baru č. 203. východní stěna: Novodobá příčka, půdorysně zalomená, dveře do skladu č. 204. Do příčky je zapojen kruhový pilíř konstrukce sálu. jiţní stěna: Obvodová zeď, na úrovni patra otevřená v pravém i levém rohu vţdy polovinou okna v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. západní stěna: Novodobá stěna, bez otvorů. vřetenová stěna: blok novodobé výtahové šachty nákladního výtahu. strop: Šikmý podhled schodiště, nad podestou rovný podhled. 5.2.4.6 velký sál č. 206 charakteristika: Rozlehlý sál na nepravidelném, podélně symetrickém půdorysu, prostupující přes první patro do krovu téměř aţ po úroveň prvních hambálků. Sál spolu s navazujícím jevištěm a souvisejícími prostorami zabírá téměř celou západní polovinu objektu. Půdorys spodní úrovně sálu má poněkud odlišný tvar od půdorysu vrchní etáţe (galerie). Veškeré konstrukce sálu jsou novodobé. severní stěna: Na úrovni patra (spodní etáţ sálu) obvodová zeď, otevřená sledem celkem šesti okny v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. Na úrovni 2. patra (spodní části krovu) šikmý podhled střechy nad galerií, prosvětlená dvěma sdruţenými a třemi jednoduchými vikýři.

- 47 -


V levém (severozápadním) rohu na celou výšku sálu vestavba příčky, vymezující postranní prostory č. 208, resp. 306 po bocích jeviště a pódia. východní stěna: Na úrovni patra (spodní etáţ sálu) půdorysně mnohonásobně zalamovaná příčka, střední část půdorysně ustupuje a obsahuje vstupní dveře z předsálí č. 201. Do příčky jsou zavázány 4 válcové sloupy konstrukce sálu. Na úrovni 2. patra (spodní části krovu) tvoří stěnu příčka, před níţ je představěna sloupová konstrukce sálu. V příčce po stranách dvoje dveře z horního předsálí č. 301. jiţní stěna: Na úrovni patra (spodní etáţ sálu) obvodová zeď, otevřená sledem celkem šesti okny v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. Na úrovni 2. patra (spodní části krovu) šikmý podhled střechy nad galerií, prosvětlená třemi sdruţenými vikýři. V pravém (jihozápadním) rohu na celou výšku sálu vestavba příčky, vymezující postranní prostory č. 207, resp. 305 po bocích jeviště a pódia. západní stěna: Oba rohy jsou po stranách pódia na celou výšku sálu vybrány vestavěnými bloky, vymezující postranní prostory č. 207 a 208, resp. 305 a 306 po bocích jeviště a pódia. Střední část je téměř celým profilem divadelního portálu otevřena do prostoru jeviště č. 209, s rovným překladem. galerie (ochoz): Po třech stranách (severní, jiţní a východní) obíhá sál ve druhé etáţi galerie, s plným zděným zábradlím mírně kubizujících tvarů. sloupová konstrukce: Nosnou konstrukci sálu tvoří celkem 14 válcových sloupů, seřazených do dvou podélně orientovaných řad po šesti při severní a jiţní stěně a spojených průvlakem pod galerií, resp. do jedné příčné řady po čtyřech na východní straně sálu (krajní sloupy jsou společné s podélně orientovanými řadami). V dolní části jsou sloupy (6 ks na východní straně) vestavěny do příčných stěn, nebo se nachází mimo vlastní sál (viz předsálí č. 201 a sklad č. 204), v horní etáţi sálu jsou všechny sloupy volné. strop: Ocelová konstrukce stropu vyklenutého tvaru částečně sleduje šikmé plochy střechy, v horní části je opatřena akustickým obkladem. Nad podhledem vystupuje do krovu vloţená kostra z mohutných I profilů. 5.2.4.7 chodbička po jiţní straně pódia č. 207 charakteristika: Krátká chodbička v délce jedné okenní osy po jiţní straně pódia, rozdělená příčkou na vlastní chodbičku při jiţní stěně a drobnou lichoběţníkovou prostoru na severu. Obsahuje vyrovnávací schody. severní stěna: Novodobá, půdorysně šikmá stěna. Otvoru do prostoru pódia velkého sálu č. 206. východní stěna: Novodobá příčka s dveřmi, do stěny zavázán sloup konstrukce velkého sálu č. 206. jiţní stěna: Obvodová zeď, omítaná. Okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. západní stěna: Vnitřní novodobá příčná zeď, dveře do prostoru jeviště č. 209. vnitřní příčka: Novodobá. strop: Rovný omítaný, novodobý. 5.2.4.8 chodbička po jiţní straně pódia č. 208 charakteristika: Krátká prostora v délce jedné okenní osy po severní straně pódia. severní stěna: Obvodová zeď, omítaná. Okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. východní stěna: Novodobá příčka s dveřmi, do stěny zavázán sloup konstrukce velkého sálu č. 206. jiţní stěna: Novodobá, půdorysně šikmá stěna. Otvoru do prostoru pódia velkého sálu č. 206. západní stěna: Vnitřní novodobá příčná zeď, dveře do prostoru jeviště č. 209. strop: Rovný omítaný, novodobý.

- 48 -


5.2.4.9 jeviště č. 209 charakteristika: Rozlehlá prostora jeviště s provazištěm, prostupující svou hmotou přes dvě podlaţí aţ do úrovně podkroví, po první hambálky. severní stěna: Obvodová zeď, omítaná. Dvě celá okna a na západním konci ještě polovina třetího okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. V horní části, na úrovni podkroví, má podobu šikmého podhledu mansardové střechy, se sdruţeným vikýřem. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, novodobá. Střední část je otevřena širokým divadelním portálem do velkého sálu č. 206, portál přesahuje výšku patra aţ do výškové úrovně podkroví. Po stranách portálu dveře do prostor č. 207 a 208, resp. 305 a 306. jiţní stěna: Obvodová zeď, omítaná. Tři okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. V horní části, na úrovni podkroví, má podobu šikmého podhledu mansardové střechy, se sdruţeným vikýřem. západní stěna: Vnitřní příčka, novodobá. Zcela vlevo prostup na vřetenové schodiště č. 118 + 214. strop: Rovný s plochým podhledem, součást vestavby konstrukce sálu do podkroví. Na úrovni podkroví mají boční strany šikmé podhledy, prosvětlené (na severní i jiţní straně) vţdy jedním sdruţeným vikýřem. ochozy: Po obvodu pódia obíhají ze tří stran (severní, západní a jiţní) manipulační ochozy. Na severní a jiţní straně mají konstrukci, nesenou podélným průvlakem, zábradlí novodobé ţelezné. 5.2.4.10 šatna č. 210 charakteristika: Drobná prostora na téměř čtvercovém půdorysu při západní obvodové stěně budovy, v době průzkumu nepřístupná. severní stěna: Novodobá příčka. východní stěna: Novodobá příčka, dveře z pódia č. 209. jiţní stěna: Novodobá příčka. západní stěna: Obvodová stěna. Okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. strop: Rovný s plochým podhledem. 5.2.4.11 šatna č. 211 charakteristika: Drobná prostora na obdélníkovém půdorysu při západní obvodové stěně budovy. severní stěna: Novodobá příčka. východní stěna: Novodobá příčka, dveře z pódia č. 209. jiţní stěna: Novodobá příčka. západní stěna: Obvodová stěna. Okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, s ohledem na vyšší úroveň podlahy poměrně nízko poloţené. strop: Rovný s plochým podhledem. 5.2.4.12 šatna č. 212 charakteristika: Drobná prostora na obdélníkovém půdorysu při západní obvodové stěně budovy. severní stěna: Novodobá příčka. východní stěna: Novodobá příčka, dveře z pódia č. 209. jiţní stěna: Novodobá příčka. západní stěna: Obvodová stěna. Okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, s ohledem na vyšší úroveň podlahy poměrně nízko poloţené. strop: Rovný s plochým podhledem.

- 49 -


5.2.4.13 WC č. 213 charakteristika: Drobná prostora na obdélníkovém půdorysu při západní obvodové stěně budovy, rozdělená příčkami na záchodové kóje. severní stěna: Obvodová stěna, polovina okna v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. východní stěna: Novodobá příčka, dveře z pódia č. 209. jiţní stěna: Novodobá příčka. západní stěna: Obvodová stěna, beze stop otvorů. vnitřní příčky: Novodobé. strop: Rovný s plochým podhledem. 5.2.4.14 vřetenové schodiště č. 214 charakteristika: Vřetenové schodiště, novodobě vestavěné do jihozápadního rohu budovy, propojující všechna podlaţí budovy, vedoucí do úrovně podkroví. Na úrovni patra plynule navazuje na vřetenové schodiště č. 118 z přízemí. obvodová stěna: Omítaný válcový plášť schodiště. strop: Podhled schodišťových stupňů. 5.2.4.15 WC č. 215 charakteristika: Prostora WC, novodobě vestavěná do střední části patra budovy, západně od její střední osy, při jiţní obvodové stěně, rozdělená příčkami na záchodové kóje. severní stěna: Vnitřní podélně orientovaná zeď, patrně novodobá, beze stop otvorů. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, omítaná, beze stop otvorů, patrně novodobá. jiţní stěna: Obvodová zeď, omítaná, dvě okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. západní stěna: Novodobá, subtilní vnitřní příčná dělící zeď, vstupní dveře z předsálí č. 201. vnitřní příčky: Novodobé. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem, při západní stěně průvlak. 5.2.4.16 chodba č. 216 charakteristika: Dlouhá chodba na půdorysu protáhlého obdélníku, procházející podélně celou východní polovinou budovy a tvořící její komunikační páteř. Na západním konci je na severní straně otevřena do prostoru schodiště č. 105 z přízemí. severní stěna: Dlouhá podélně orientovaná vnitřní mezitraktová stěna je rozdělena do tří nestejně dlouhých dílů. Západní (levý) konec je otevřen plným profilem do prostoru schodiště č. 105, otvor má novodobý rovný překlad. Střední část tvoří silnější podélně orientovaná mezitraktová zeď, otevřená celkem šesti dveřmi do jednotlivých pokojů v severním traktu č. 221. Východní konec tvoří příčka, otevřená třemi dveřmi do jednotlivých pokojů v severním traktu č. 222. východní stěna: Obvodová štítová zeď, omítaná. Okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. jiţní stěna: Dlouhá podélně orientovaná vnitřní mezitraktová stěna je rozdělena stejně jako severní stěna do tří nestejně dlouhých dílů. Východní (levý) konec tvoří příčka, otevřená třemi dveřmi do jednotlivých pokojů v jiţním traktu č. 220. Střední část tvoří tenká podélně orientovaná mezitraktová zeď, otevřená celkem pěti dveřmi do jednotlivých pokojů v jiţním traktu č. 217, 218 a 219, západní (pravý) konec příčka, otevřená dveřmi di zázemí pokoje č. 217. západní stěna: Poměrně silný blok vnitřní příčné dělící zdi, beze stop otvorů, za ním je prostor schodiště č. 202.

- 50 -


vnitřní příčka: Prosklené dveře, novodobé. strop: Rovný plochý. Konstrukce stropu trámová s omítaným podhledem (patrno z půdy č. 401). 5.2.4.17 pokoje v jiţním traktu č. 217 charakteristika: Prostory (apartmán) v západní části jiţního traktu východního dílu budovy, rozdělené příčkami na celkem 8 místností. Část v době průzkumu nepřístupná. severní stěna: Na západním konci příčka, ve východní části subtilní mezitraktová zeď, celkem dvoje dveře z chodby č. 216. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. jiţní stěna: Obvodová zeď, celkem 4 okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. strop: Rovný plochý. Konstrukce stropu trámová s omítaným podhledem (patrno z půdy č. 401). 5.2.4.18 pokoj v jiţním traktu č. 218 charakteristika: Menší prostora na obdélníkovém půdorysu, situovaná napříč jiţním traktem budovy. severní stěna: Příčka, novodobé dveře z chodby č. 216. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. jiţní stěna: Obvodová stěna, okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. vnitřní příčka: Novodobá. strop: Rovný plochý. Konstrukce stropu trámová s omítaným podhledem (patrno z půdy č. 401). 5.2.4.19 prostory v jiţním traktu č. 219 charakteristika: Jeden pokoj ubytovny a hygienické zázemí v jiţním traktu budovy. severní stěna: Vnitřní subtilní podélně orientovaná mezitraktová zeď. Troje dveře z chodby č. 216. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. jiţní stěna: Obvodová zeď, dvě okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. strop: Rovný plochý. Konstrukce stropu trámová s omítaným podhledem (patrno z půdy č. 401). 5.2.4.20 pokoje v jiţním traktu č. 220 charakteristika: Trojice pokojů ubytovny v jiţním traktu v krajním východním dílu budovy. severní stěna: Příčka, troje dveře z chodby č. 216. východní stěna: Obvodová zeď, okno v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. jiţní stěna: Obvodová zeď, tři okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. strop: Rovný plochý. Konstrukce stropu trámová s omítaným podhledem (patrno z půdy č. 401). 5.2.4.21 pokoje v severním traktu č. 221 charakteristika: Trojice pokojů ubytovny v severním traktu v krajním východním dílu budovy. severní stěna: Obvodová zeď, tři okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. východní stěna: Obvodová zeď, dvě okna v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. - 51 -


jiţní stěna: Příčka, troje dveře z chodby č. 216. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. strop: Rovný plochý. Konstrukce stropu trámová s omítaným podhledem (patrno z půdy č. 401). 5.2.4.22 pokoje v severním traktu č. 222 charakteristika: Sled celkem šesti pokojů ubytovny, situovaných v severním traktu východní části budovy. severní stěna: Obvodová zeď, celkem 6 oken v nikách se šikmými špaletami a segmentovými záklenky. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. jiţní stěna: Vnitřní podélně orientovaná mezitraktová zeď, celkem 6 novodobých dveří z chodby č. 216 v nikách s kolmými špaletami a rovnými překlady. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, bez otvorů. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. strop: Rovný plochý. Konstrukce stropu trámová s omítaným podhledem (patrno z půdy č. 401). 5.2.4.23 schodiště do podkroví č. 223 charakteristika: Dvouramenné schodiště, situované v severním traktu východně od střední osy budovy, dispozičně navazující na schodiště č. 105 z přízemí. Stavebně není dokončeno. Částečně provedenou i nedokončené pokračování schodiště v krovu do vyšší úrovně hambálků. severní stěna: Obvodová zeď, ve spodní části omítnutá. Nad úrovní zrušeného stropu je na podestě patrná struktura kamenného zdiva, s nevelkou příměsí cihel. Na zdi je uloţena pozednice krovu (viz půda č. 401). východní stěna: Novodobá cihelná zeď bez omítky. jiţní stěna: Výstupní rameno ústí bez oddělení do prostoru půdy č. 401. Nástupní rameno je novodobou příčkou s dveřmi odděleno od podesty schodiště č. 105. západní stěna: Vnitřní novodobá cihelná příčná zeď, bez omítky. schodiště: Ţelezobetonová konstrukce bez povrchové úpravy. strop: Neupravený podhled ţelezobetonové konstrukce schodišťových ramen a podesty. 5.2.4.24 prostora č. 224 charakteristika: Drobná místnost na přibliţně lichoběţníkovém půdorysu, vklíněná mezi schodiště č. 205 na východě a sál č. 206 na západě. severní stěna: Krátký úsek novodobé příčky, dveře z baru č. 203. východní stěna: Příčná novodobá stěna schodiště, bez otvorů. jiţní stěna: Obvodová zeď, polovina okna v nice se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem. západní stěna: Novodobá, půdorysně zalomená příčka, obsahující sloup konstrukce sálu č. 206. strop: Rovný plochý. 5.2.5

PODKROVÍ (3. N.P.) A VYŠŠÍ PODLAŢÍ PŮDNÍCH VESTAVEB

5.2.5.1 předsálí (foyer) č. 301 charakteristika: Prostor předsálí na obdélníkovém půdorysu, komunikační uzel druhého patra budovy na úrovni podlahy podkroví. severní stěna: Štítová stěna středního rizalitu, omítaná, bez otvorů, po straně šikmý podhled střechy.

- 52 -


východní stěna: Vnitřní příčná dělící stěna, omítaná, patrně novodobá. Vlevo pravoúhlý otvor ze schodiště č. 202, vpravo troje dveře do prostory pod schody č. 308, na schody č. 309 a na WC č. 304. jiţní stěna: Novodobá příčka. západní stěna: Novodobá příčná subtilní zeď, oddělující prostor velkého sálu č. 206. Po stranách dvoje dvoukřídlé dveře do sálu č. 206. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem. 5.2.5.2 sklad č. 302 charakteristika: Prostora na obdélníkovém půdorysu při jiţní straně budovy. severní stěna: Novodobá příčka. východní stěna: Příčná dělící zeď, patrně novodobá, bez otvorů. jiţní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, polovina sdruţeného vikýře. západní stěna: Novodobá příčka, dveře z podesty schodiště č. 303. Do příčky vloţen kruhový sloup konstrukce sálu. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem. 5.2.5.3 horní podesta schodiště č. 303 charakteristika: Prostora na obdélníkovém půdorysu při jiţní straně budovy, ukončující shora schodiště č. 116 + 205. severní stěna: Novodobá příčka, dveře z galerie sálu č. 206. východní stěna: Novodobá příčka, dveře z podesty schodiště č. 303. Do příčky vloţen kruhový sloup konstrukce sálu. jiţní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, polovina sdruţeného vikýře. západní stěna: Blok schodiště a výtahové šachty, vlevo pravoúhlý výklenek, v ose otvor do výtahové šachty, vpravo prostup schodiště č. 205. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem, podélně rozdělený překladem. 5.2.5.4 WC č. 304 charakteristika: Prostor WC, situovaný při jiţní straně budovy, rozdělený na jednotlivé kóje WC. severní stěna: Podélně orientovaná dělící zeď, novodobá, bez otvorů. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, novodobá, bez otvorů. jiţní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, sdruţený vikýř. západní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, novodobá, dveře z předsálí č. 301. vnitřní příčky: Novodobé s novodobými dveřmi. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem. 5.2.5.5 chodba po jiţní straně pódia č. 305 charakteristika: Chodbovitý prostor na nepravidelném, přibliţně lichoběţníkovém půdorysu na jiţní straně budovy, v jihozápadním rohu velkého sálu. severní stěna: Půdorysně dvakrát zalomená zešikmená stěna, dva průhledy do sálu č. 206 po boku jeviště (pódia). východní stěna: Novodobá příčka, dveře z galerie sálu č. 206. Do příčky zapojen kruhový pilíř sloupové konstrukce sálu. jiţní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, sdruţený vikýř.

- 53 -


západní stěna: Vnitřní příčná novodobá zeď, v pravé části silnější. Vlevo dveře do prostoru ochozu jeviště č. 209. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem, navazující na šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.5.6 chodba (sklad) po severní straně pódia č. 306 charakteristika: Drobný prostor na nepravidelném, přibliţně lichoběţníkovém půdorysu na severní straně budovy, v severozápadním rohu velkého sálu. severní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, sdruţený vikýř. východní stěna: Novodobá příčka. Do příčky zapojen kruhový pilíř sloupové konstrukce sálu. jiţní stěna: Půdorysně dvakrát zalomená zešikmená stěna, dva průhledy do sálu č. 206 po boku jeviště (pódia). západní stěna: Vnitřní příčná novodobá zeď, v levé části silnější. Vpravo dveře do prostoru ochozu jeviště č. 209. strop: Rovný s plochým omítaným podhledem, navazující na šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.5.7 prostora č. 307 charakteristika: Novodobé technické prostory při západní nároţní valbě střechy. V době průzkumu nepřístupná. severní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy. východní stěna: Novodobá příčka, dvoje dveře z lávky jeviště č. 307. jiţní stěna: Novodobá příčka. západní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy. Jeden střední sdruţený vikýř a po stranách dva jednoduché vikýře. strop: Šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.5.8 schodiště do vyšších úrovní podkrovní vestavby č. 308 charakteristika: Novodobé dvouramenné schodiště do vyšších úrovní podkroví. severní stěna: Novodobá vnitřní stěna, na úrovni 4. N.P. dveře do místnosti č. 314, zcela nahoře (5.N.P.) vstupní dveře do půdního prostoru (půda č. 402). východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď, patrně novodobá, bez otvorů. jiţní stěna: Novodobá vnitřní stěna, na úrovni 4. N.P. dveře do místnosti č. 313. západní stěna: Vnitřní novodobá příčná stěna, na úrovni 3. N.P. dveře z předsálí č. 301, na úrovni 4.N.P. dvoje dveře do místností č. 310 a 312. schodiště: Ţelezobetonová konstrukce bez povrchové úpravy. strop: Neupravený podhled ţelezobetonové konstrukce schodišťových ramen a podesty. 5.2.5.9 místnost č. 309 charakteristika: Novodobá prostora nad schodištěm č. 202, resp. pod schodištěm č. 308, skladové zázemí. severní stěna: Vnitřní příčka, šikmý rub stropu schodiště č. 202. východní stěna: Vnitřní příčná dělící zeď (patrně novodobá), omítaná, bez otvorů. jiţní stěna: Vnitřní novodobá podélně orientovaná zeď, bez otvorů, do prostoru vystupuje ještě blok schodiště č. 308 s vřetenovou stěnou. západní stěna: Vnitřní novodobá příčná stěna, dveře z předsálí č. 301. strop: Omítaný podhled, rozdělený překladem v místě severní stěny schodiště č. 308.

- 54 -


5.2.5.10 místnost č. 310 charakteristika: Drobná novodobá prostora na přibliţně lichoběţníkovém půdorysu, přiléhající do rohu mezi jihovýchodní roh sálu č. 206 a schodiště č. 205+303. V době průzkumu nepřístupná. severní stěna: Novodobá příčka, půdorysně zalomená, obsahující sloup konstrukce sálu č. 206. východní stěna: Vnitřní příčná schodišťová zeď, bez otvorů. jiţní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, jeden sdruţený vikýř. západní stěna: Novodobá příčka. strop: Šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.5.11 podkrovní místnost č. 311 charakteristika: Střední, novodobá technická místnost (promítací kabina) ve vyšší úrovni půdní vestavby. severní stěna: Lehká novodobá příčka, dveře do místnosti č. 314. východní stěna: Novodobá příčka, vpravo dveře ze schodiště č. 308. jiţní stěna: Novodobá příčka, bez otvorů. západní stěna: Novodobá příčná zeď, promítací okénko do sálu č. 206. strop: Rovný plochý omítaný podhled. 5.2.5.12 podkrovní místnost č. 312 charakteristika: Novodobá podkrovní technická prostora, rozdělená příčkou do dvou místností, situovaná při jiţní straně budovy ve vyšší úrovni půdní vestavby. severní stěna: Novodobá příčka, bez otvorů. východní stěna: Novodobá příčka, vlevo dveře ze schodiště č. 308. jiţní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, dva drobné vikýře. západní stěna: Novodobá vnitřní příčná zeď, vlevo (na jiţní straně) průlez do prostoru půdy č. 402. vnitřní příčka: Novodobá, dva spojovací dveřní otvory. strop: Rovný plochý omítaný podhled, rozdělený podélně orientovaným omítaným překladem. Na jiţní straně šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.5.13 podkrovní místnost č. 313 charakteristika: Novodobá podkrovní prostora, rozdělená příčkou (vymezující záchodové kóje), situovaná při jiţní straně budovy ve vyšší úrovni půdní vestavby. severní stěna: Podélně orientovaná vnitřní novodobá zeď, dveře ze schodiště č. 308. východní stěna: Novodobá vnitřní příčná dělící zeď, omítaná. jiţní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, dva drobné vikýře. západní stěna: Novodobá příčka. vnitřní příčka: Novodobé, s novodobými dveřmi. strop: Rovný plochý omítaný podhled, rozdělený podélně orientovaným omítaným překladem. Na jiţní straně šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.5.14 podkrovní místnost č. 314 charakteristika: Novodobá podkrovní technická prostora, rozdělená příčkou do dvou místností, situovaná při severní straně budovy ve vyšší úrovni půdní vestavby. severní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, drobný vikýř. východní stěna: Novodobá příčka, vlevo dveře ze schodiště č. 308.

- 55 -


jiţní stěna: Lehká novodobá příčka, dveře do místnosti č. 311. západní stěna: Novodobá vnitřní příčná zeď, vlevo (na jiţní straně) průlez do prostoru půdy č. 402. vnitřní příčka: Novodobá, dva spojovací dveřní otvory. strop: Rovný plochý omítaný podhled, rozdělený podélně orientovaným omítaným překladem. Na severní straně šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.5.15 podkrovní místnost č. 315 charakteristika: Novodobá podkrovní prostora, situovaná při severní straně budovy ve vyšší úrovni půdní vestavby. Podlaha výškově rozdělena na vyšší severní a niţší jiţní část dle situace schodiště č. 202. severní stěna: Šikmý podhled mansardové střechy, drobný vikýř. východní stěna: Novodobá příčná zeď, bez otvorů. jiţní stěna: Novodobá podélně orientovaná zeď, dveře ze schodiště č. 308, novodobý komín. západní stěna: Novodobá vnitřní příčná zeď, vlevo (na jiţní straně) průlez do prostoru půdy č. 402. strop: Rovný plochý omítaný podhled, rozdělený dvojicí překladů. Na severní straně šikmý podhled mansardové střechy. 5.2.6

PODKROVÍ (4. N.P.)

5.2.6.1 východní půda č. 401 charakteristika: Rozlehlá, dále nečleněná prostora půdy nad východní polovinou budovy, přístupná novodobě vloţeným schodištěm č. 223. západní stěna: Pravděpodobně novodobá vnitřní příčná stěna (vnitřní štít), z cihelného zdiva bez omítky. komín: Jeden štíhlý komín obdélníkového průřezu, se šikmým zaústěním sopouchů při patce. blok schodiště č. 223: Novodobá vestavba bloku schodiště v severozápadním rohu půdy, stavebně nedokončená. Stěny cihelné bez omítky, konstrukce schodiště ţelezobetonová desková (schodiště pokračuje i do vyšší úrovně krovu). krov: Celá budova (resp. předmětná východní polovina) je zastřešena mansardovou střechou, na východní straně ukončenou valbou, rovněţ tvaru mansardy. Základem konstrukce krovu je základový rošt, tvořený vaznými trámy v hlavních vazbách. Vazné trámy jsou osedlány přes dvojice pozednic, spočívající na nizoučkých nadezdívkách. V mezilehlých (jalových) vazbách jsou vazné trámy nahrazeny krátčaty, začepovanými do výměn mezi jednotlivými vaznými trámy. V nároţích valby jsou vazné trámy uspořádány diagonálně. Přes vazné trámy a krátčata je osedlána prahová vaznice. Vlastní nosnou konstrukci spodní etáţe krovu tvoří velmi mohutné leţaté stolice (na velké rozpětí), se šikmými sloupky a rozpěrami. Rozpěry jsou odsazeny od horního konce sloupků (a tedy hambálků), tuhost v příčném směru zajišťují pásky, začepované do sloupků i rozpěr. Mezi konce sloupků jsou rozpěry podélného vázání (resp. vrchní vaznice), kromě toho jsou přibliţně v polovině délky sloupků ještě jedny podélné rozpěry (mezilehlé vaznice). Tuhost v podélném směru zajišťují mezi plnými vazbami šikmé vzpěry ve tvaru písmena „V“, přeplátované přes mezilehlé vaznice. Do mezery mezi rozpěry a hambálky jsou přibliţně uprostřed vloţeny ještě podélné střední vaznice. Na takto vytvořenou nosnou konstrukci stolic jsou poloţeny krokve spodní úrovně mansardové střechy, spojené spodními hambálky (které tvoří zároveň základový rošt vrchní úrovně krovu). Na jednu plnou vazbu připadají vţdy tři mezilehlé (jalové). Tvar střechy je v dolní části změkčen námětky. Na čela hambálků je načepována dřevěná profilovaná mansardová římsa. Mezi hambálky jsou vytvořeny na jiţní straně pomocí výměn celkem 4 otvory, svědčící o umístění zaniklých komínů. Vrchní etáţ krovu má odlišné konstrukční řešení. Základem je rošt spodních hambálků v kaţdé vazbě, které současně plní funkci vazných trámů vrchní etáţe. Do nich jsou v plných vazbách začepovány sloupky dvojice paralelních stojatých stolic. Nízké svislé sloupky vynášejí podélně orientované - 56 -


vaznice, tuhost v podélném směru zajišťují pásky, v příčném směru šikmé vnější vzpěry sloupků. Mezi stolicemi nejsou jiţ ţádné rozpěry. Vrchní krokve jsou osedlané přes vaznice vrchních stolic a jsou propojené ve všech vazbách vrchními hambálky. Jejich dolní konce jsou začepované do konců spodních hambálků. Do této základní konstrukce je vloţen vzhledem k velkému rozpětí v hlavních vazbách ještě systém věšadel, který je současný s vlastním krovem. Věšadla jsou tvořena velmi mohutnými párovými trámy, obepínajícími ze stran rozpěry i obě úrovně hambálků. Dolní konce věšadel jsou opatřeny kovanými třmeny, které obepínají plný profil vazných trámů. Třmeny jsou upevněny pomocí šroubů s kovanými čtvercovými maticemi. Téměř veškeré dřevo, pouţité na stavbu krovu, je ručně sekané. Výjimkou jsou některé sloupky leţatých stolic (a snad i věšadla), které jsou sice sekané, ovšem podélně ručně rozříznuté. Spoje jsou vesměs čepové, zajištění spojů tvoří dřevěné hřeby (kolíky). Patrné jsou rudkové čáry po značení os trámů („šňoření“). Bylo zjištěno i tesařské značení. Značení je provedeno záseky římskými číslicemi, Na severní straně je k číslicím připojena šikmá čárka (/), na východní valbě dvě čárky (//). Značeny jsou všechny vazby. Značení probíhá od východu na západ, aţ za střední osu (poslední zjištěná značka XXXII/ je jiţ v rozsahu půdy č. 402), resp. ve východní valbě od severu k jihu. Pouţité dřevo je jedlové a bylo dendrochronologicky datováno do rozpětí let 1810-1812. podlaha: Systém stropních trámů je skrytý pod podlahou a není viditelný, s výjimkou jednoho trámu na západním konci jiţně od schodiště. Vlastní podlahu tvoří široké dřevěné fošny, se spárami zakrytými lištami, případně překládané fošny, na které je uloţena nízká vrstva hliněné mazaniny. Dřevěné trámy, dostupné v místě poškození podlahy, byly dendrochronologicky datovány ve shodě s krovem do let 1810/11, resp. obecně někdy po roce 1792. Na západním konci, jiţně od schodiště, podlaha chybí a dnešní podlahu tvoří sníţený podhled místností v patře. Zde je patrné zdivo s omítkou, na níţ je otisk zaniklého omítaného podhledu, umístěného výše neţ dnešní strop. 5.2.6.2 západní půda (nad velkým sálem) č. 402 charakteristika: Rozlehlá, dále nečleněná prostora půdy nad západní polovinou budovy, přístupná novodobě vloţeným schodištěm č. 308. východní stěna: Pravděpodobně novodobá vnitřní příčná stěna (vnitřní štít), z cihelného zdiva, omítaná. vnitřní příčný štít: Západní valba je oddělena cihelným neomítaným štítem. vestavba věţe: Druhotná obedněná vestavba věţe v příčné ose budovy, přístupná po dřevěném ţebříkovitém schodišti. blok schodiště č. 308: Novodobá vestavba bloku schodiště při její východní straně, omítaná. krov: Nad západní polovinou budovy byl krov téměř identické konstrukce, jako nad východní polovinou. Rozdíl je jen v tom, ţe některé plné vazby mají v intervalu mezi sebou jen 2 mezilehlé vazby. Novodobě byla do spodní části krovu téměř aţ po úroveň rozpěr leţatých stolic vloţena novodobá ocelová konstrukce sálu. S tím souvisely velmi drastické zásahy do krovu – odstranění vazných trámů, většiny podélného zavětrování, zářez nové ocelové podpůrné konstrukce do šikmých sloupků a především vloţení obrovského objemu novodobé konstrukce, které zcela zásadně změnilo působení půdy. Krov západní části tvoří oddělený úsek od východní části a je patrně mladší (byť jen nepatrně) stavební etapou. Dá se předpokládat, ţe se shoduje s výstavbou během další stavební sezóny. Dělící linie probíhá přibliţně na úrovni západní hrany vstupního rizalitu, poslední vazbou východní části krovu je plná vazba na západ od věţičky (XXXII). Dále k západu bylo zjištěno poněkud odlišné tesařské značení. Značení je provedeno záseky římskými číslicemi, Na severní straně je k číslicím připojena šikmá čárka (/). Značeny jsou na rozdíl od východní části jen plné vazby. Značení probíhá od východu na západ, zjištěny byly vazby č. I/, II/, III/, IIII/ a V/. Pouţité dřevo je jedlové a bylo dendrochronologicky datováno do rozpětí let 1811-13, tedy o jeden rok později oproti východní části, pokud lze mít malý rozsah datovaných vzorků za průkazný. - 57 -


podlaha: Dnešní podlaha je plná jen ve východní části (v šířce středního rizalitu) a tvoří ji prkna. Nad vestavbou konstrukce sálu je vytvořena jen pochozí lávka v úrovni hambálků. 5.2.6.3 věţička č. 403 charakteristika: Vestavba věţičky na čtvercovém půdorysu. Konstrukce je štenýřová, zevně obedněná, ves spodní části otevřená. Věţička je druhotnou (novodobou) vestavbou do krovu. V době průzkumu je nepřístupná. obvodové stěny: Bedněné.

5.3

PRŮČELÍ

5.3.1 SEVERNÍ PRŮČELÍ Dlouhé, reprezentativně pojaté hlavní průčelí, obrácené směrem po svahu k řece Sázavě. Průčelí je (s výjimkou střechy) téměř symetrické. V ose je situován jen velmi mělce vystupující plochý rizalit, akcentovaný štítem. V ose v přízemí je hlavní vstupní (původně vjezdový) portál průjezdu č. 101. Otvor portálu má půlkruhový záklenek. Záklenek má omítkovou profilovanou archivoltu (dvakrát odsazený profil proloţený subtilním oblounem). Na horním i dolním konci se archivolty stáčí do subtilních jemných volutek. Ve středu je archivolta proloţena velkým lichoběţníkovým klenákem, s vypíchávaným povrchem. Po straně klenáku vyrůstají mezi volutkami archivolty naturalisticky pojaté listy. Zevně je archivolta lemována volutovými křídly, spuštěnými z průběţné římsy a dole ukončenými dostředně stáčenými volutami. Volutová křídla jsou bosována s naznačeným spárořezem. Celý portál je zarámován do téměř čtvercového rámce, pokrytého plochou bosáţí. Stojky portálu po straně otvoru jsou omítané (zdivo je smíšené s kamennou monolitickou patkou) a jsou uprostřed vertikálně proloţené ještě předstupujícím svislým pásem, předstupujícím před bosovaný vnější rámec. Shora jsou stojky ukončeny jednou odstupněnou pásovou římsičkou, skrz niţ vertikální pás prostupuje. Shora je celý rámec portálu ukončen bohatě profilovanou římsou, přes niţ prostupuje hlavní klenák. Shora je římsa nad střed portálu nasazen ještě segmentový fronton, lemovaný římsou shodného profilu. Vrata portálu jsou dřevěná rámová novodobá, částečně prosklená. Po stranách portálu je na úrovni přízemí vţdy jedno okno, jinak je fasáda hladká. Patro rizalitu je odděleno prostou průběţnou pásovou římsičkou. V patře rizalitu je celkem 5 oken. Všechna okna jsou šestitabulková (patro), resp. osmitabulková (přízemí), novodobá, rozdělená na vrchní a spodní samostatně otvíravá křídla. Zevně jsou okna lemována prostými pásovými šambránami. Shora je rizalit završen mohutně vysazenou, bohatě profilovanou římsou ve skladbě (zdola) kyma, odsazená deska, odsazený čtvrtobloun, deska. Římsa obíhá celý objekt v nezměněném profilu. Nad římsu je vyvinut nízký antikizující trojúhelníkový štít, lemovaný římsou shodného profilu. V omítaném tympanonu je bohatě rozvinutý štukový znak Vrtbů v typickém klasicizujícím podání. Základem je oválný štít s trojicí parohů (odvozených od znaku Hroznatoviců), zasazený ve vykrajkované kartuši se stáčenými okraji. Jako klenot je uţita hraběcí koruna s devíti perlami. Pod kartuší jsou na piedestalu ještě motivy svazku prutů se sekyrou (na levé – heraldicky pravé straně) a dělová hlaveň (na pravé – heraldicky levé straně). Zpoza kartuše vystupují ţerdi s vlajkami a kopinatými konci a celek je doplněn bujícími ratolestmi s poupaty. Po stranách středního rizalitu je průčelí řešené téměř symetricky. Levá (východní) část je v přízemí i patře celkem desetiosá. Omítka je hladká, patrně z větší část (alespoň na úrovni přízemí) novodobá. Zdivo je – jak je patrné v úrovni odsekaného soklu – smíšené, na východním konci s patrnými cihelnými záklenky zrušených sklepních okének. V pravé části je pak ještě nad úrovní dnešního chodníku patrný kamenný překlad prostého neprofilovaného ostění sklepního okénka západního sklepa.

- 58 -


V šesté ose od východu je prostý, půlkruhově zaklenutý portálek chodby č. 107, lemovaný jen pásovou šambránou, s novodobou výplní. V desáté ose zleva jsou vstupní dveře na schodiště č. 105 lemovaný opět jen pásovou šambránou, s novodobou výplní. Ve zbývajících osách v přízemí a ve všech osách v patře jsou okna, shodná jako ve středním rizalitu. Obdobně je řešena pravá (západní) část severního prč, s jedinou výjimkou, a to ţe zde chybí dveře v ose přiléhající z boku k rizalitu. Jinak i zde je v 6. ose zprava půlkruhově zaklenutý vstupní portálek. Všechna okna jsou šestitabulková (patro), resp. osmitabulková (přízemí), novodobá, rozdělená na vrchní a spodní samostatně otvíravá křídla. Zevně jsou okna lemována prostými pásovými šambránami. Patro je odděleno prostou průběţnou pásovou římsičkou. Shora je průčelí ukončeno bohatě profilovanou římsou ve shodné skladbě jako na středním rizalitu, obíhající spojitě celý objekt. 5.3.2 VÝCHODNÍ PRŮČELÍ Krátké čelní průčelí, obrácené směrem ke kostelu a týneckému hradu, resp. k přístupové komunikaci. V přízemí i patře je čtyřosé, členěné jen výřezy oken. Všechna okna jsou šestitabulková (patro), resp. osmitabulková (přízemí), novodobá, rozdělená na vrchní a spodní samostatně otvíravá křídla. Na rozdíl od severního průčelí nejsou lemovaná šambránami. Shora je průčelí ukončeno mohutně vysazenou, bohatě profilovanou římsou ve skladbě (zdola) kyma, odsazená deska, odsazený čtvrtobloun, deska. Omítka je hladká, patrně z větší část novodobá, bez nátěru. 5.3.3 JIŢNÍ PRŮČELÍ Dlouhé zadní průčelí, obrácené směrem do zahrady, přiléhající na jiţní straně v celé délce k budově. Průčelí je s ohledem na novodobé úpravy a přístavby mírně nesymetrické, ovšem dnešní stav rozvrhem neodpovídá přesně původní podobě. Průčelí je členěné jedině výřezy jednotlivých okenních a dveřních otvorů. V příčné ose je situován bývalý otvor portálu průjezdu, půlkruhově zaklenutý, nyní redukovaný na dveře a prosklenou okolní výplň. Nalevo (západně) od středního portálu je celkem 7 standardních okenních otvorů a jedno malé okénko do prostoru schodiště č. 116, mezi okny je jeden dveřní otvor s novodobou výplní. Levou (západní) část průčelí překrývá zcela novodobá přízemní přístavba. V pravé (východní) části je celkem 6 standardních oken, 2 okna standardních rozměrů vertikálně předělená a jedno menší větrací okénko, umístěné stejně jako v západní polovině po straně někdejšího středního portálu. Kromě toho jsou zde 3 dveřní otvory s novodobými výplněmi. Na úrovni soklu jsou otevřeny sklepní větrací otvory. V patře je v pravidelném rytmu celkem 25 shodných oken. Všechna okna jsou šestitabulková (patro), resp. osmitabulková (přízemí), novodobá, rozdělená na vrchní a spodní samostatně otvíravá křídla. Na rozdíl od severního průčelí nejsou lemovaná šambránami. Shora je průčelí ukončeno mohutně vysazenou, bohatě profilovanou římsou ve skladbě (zdola) kyma, odsazená deska, odsazený čtvrtobloun, deska. Omítka je hladká, patrně z větší část novodobá, bez nátěru. 5.3.4 ZÁPADNÍ PRŮČELÍ Krátké čelní průčelí, obrácené směrem do zadní kolmé uličky (Růţová). V přízemí bylo původně tříosé, ovšem všechny otvory jsou nyní zazděné a v průčelí je jedině po levé straně novodobý otvor dveří. Patro je tříosé, členěné jen výřezy oken. Všechna okna v patře jsou šestitabulková, novodobá, rozdělená na vrchní a spodní samostatně otvíravá křídla. Na rozdíl od severního průčelí nejsou lemovaná šambránami. Shora je průčelí ukončeno mohutně vysazenou, bohatě profilovanou římsou ve skladbě (zdola) kyma, odsazená deska, odsazený čtvrtobloun, deska. Omítka je hladká, patrně z větší část novodobá, bez nátěru.

- 59 -


5.3.5 STŘECHA Objekt je krytý jedinou mohutnou mansardovou střechou, na východním i západním konci plně zvalbenou. Tvar střechy je změkčen námětky. Obě etáţe jsou odděleny dřevěnou, třikrát odstupněnou římsou, načepovanou na hambálky spodní etáţe krovu. Krytinu tvoří bobrovky na hustém laťování (v šupinové vazbě). V ose střechy nad středním rizalitem vystupuje z hřebene věţička. Věţička je hranolová, čtvercového půdorysu, dřevěná obedněná, zevně pokrytá falcovaným plechem. Nahoře je prostor věţičky otevřen vodorovnými štěrbinovitými otvory se ţaluziemi, na čelní (severní) straně je osazen kruhový ciferník hodin. Věţička je ukončena jednou odstupněnou mansardovou střechou s výrazným přesahem, krytou rovněţ falcovaným plechem. Východní polovina střechy je bez vikýřů. Jedinou výjimkou je starší sedlový vikýř bedněné konstrukce, s přesahujícími čely vazniček a bedněným štítem, otevřený původně dvěma okénky (nyní je zde vývod vzduchotechniky). Západní polovina střechy je na všech stranách (severní, jiţní, západní) posázena ve dvou výškových úrovních (pod úrovní mansardové římsy) řadou mnoha vikýřů. Spodní vikýře, osvětlující horní úroveň velkého sálu a přilehlé prostory jsou buď jednoduché (s jedním oknem) nebo sdruţené (se dvěma okny), s omítanými stěnami, stříšky vikýřů jsou valbové s plechovou krytinou. Okna jsou šestitabulková dřevěná novodobá. Horní vikýře jsou opět buď jednoduché (s jedním oknem) nebo sdruţené (se dvěma okny), s pultovou stříškou, celoplošně oplechované a přisvětlují půdu nad velkým sálem a přilehlé technické prostory. Poloha vikýřů neodpovídá poloze jednotlivých oken vlastních průčelí, ovšem spodní a vrchní řada vikýřů jsou navzájem synchronizované. Na severní straně jsou ve spodní úrovni 4 sdruţené vikýře a střídavě mezi nimi 3 jednoduché, ve vrchní úrovni (částečně i nad středním rizalitem a štítem) pak celkem 5 vikýřů sdruţených a 5 jednoduchých. Na západní straně je v obou výškových úrovních uprostřed vţdy jeden sdruţený vikýř a na kaţdé straně vţdy jeden jednoduchý. Na jiţní straně je celkem 8 sdruţených vikýřů, v obou výškových úrovních, jeden pár zasahuje i do východní poloviny střechy za střední osou s průjezdem. 5.3.6 OBVODOVÁ ZEĎ ZAHRADY Zahrada obdélníkového půdorysu, přiléhající k celé délce jiţního průčelí budovy, je na východní, jiţní a západní straně ohrazena obvodovou zdí. Zahrada je symetricky přístupná dvěma branami z východní a západní strany. Při západní straně jsou zbytky odstraněné budovy. 5.3.6.1 východní úsek zdi s bránou Ohradní zeď, v dolní (severní) části konstantní výšky, v jiţní části stoupající podle proměnlivé nivelety terénu. Zeď je vyzděná patrně z cihelného a smíšeného zdiva, nahrubo omítnutá. Koruna je opatřena stříškou z cihel. V dolní (severní) části je stěna otevřena klenutou bránou. Brána tvoří samostatný, půdorysně i výškově vystupující blok zdiva. Otvor portálu je půlelipticky klenutý, čelní strana je orientována směrem k východu. Stojky portálu jsou zděné, omítané, s kamennými patníky a pásovými omítkovými římsičkami. Archivolta je lemována omítkovým pásem s naznačeným spárořezem kvádrování, ovšem tento pás nedosahuje aţ k úrovni patek záklenku, nýbrţ je ukončen cca v ½ výšky oblouku prostým seříznutím. Nad středem záklenku je vytvořen lichoběţníkový klenák s vypíchanou plochou, nahoře obloukovitě vykrojený. Otvor portálu je rámován ze stran plochými pilastry s římsovými hlavicemi, podloţenými ještě oblounovým páskem, s jednoduchými patkami profilovanými rovněţ oblounem. Čelní strana pilastrů je doplněna ještě vertikálním pásem s plošnou bosáţí. Shora je blok brány ukončen průběţnou, jednoduše profilovanou římsou, navazující na shodně profilované hlavice pilastrů. Nad římsu je vyzdviţen trojúhelníkový štítový nástavec (fronton), lemovaný po obvodu římsičkou shodného profilu. Po stranách štítu byly původně osazeny čučky – dochovala se koule na jiţní straně na jednoduchém kubickém soklíku, s probranou horní hranou. Na severní straně se dochoval jen soklík. Také ve vrcholu je čuček – poškozená koule na kubickém soklíku.

- 60 -


Zadní strana bloku brány je probrána širokou nikou se šikmými špaletami a segmentovým záklenkem, do níţ je vloţen otvor portálu. Zdivo je ukončeno novodobou betonovou (?) deskou, nad níţ vystupuje výrazně uţší zdivo štítového nástavce, uprostřed ztuţené vertikálním pilířkem. V bráně jsou osazena dvoukřídlá dřevěná vrata, která jsou JEDINÝM, byť poškozeným uměleckořemeslným prvkem v celém areálu. Vrata jsou svlakové deskové konstrukce – základ tvoří deska z nepříliš širokých prken, propojených vţdy čtyřmi svlaky (horní dva jsou šikmé), zadlabanými do dráţek. Vnější strana je pokryta dekorativní lícovou vrstvou (opeřením) – střední pole je skládáno do diagonálně kladeného kříţe, vrchní paprsčitě (do slunce) a spodní svisle Závěsy vrat jsou pásové novodobé, na rubu se dochovala odlévaná eklektická ţelezná klika s motivem lví hlavy, snad zde druhotně osazená (její poloha postrádá logiku). 5.3.6.2 jiţní úsek zdi Ohradní zeď, v celé délce téměř konstantní výšky. Zeď je vyzděná z cihelného i smíšeného zdiva, nahrubo omítnutá. Sporadicky je zesílena nepravidelně rozmístěnými ztuţujícími pilířky. Koruna je opatřena pultovou stříškou z cihel. 5.3.6.3 západní úsek zdi s bránou a zbytky zbořeného objektu Ohradní zeď, plynule mírně stoupající, vyzděná z kamenného a smíšeného zdiva, nahrubo omítnutá. Koruna je opatřena stříškou z cihel. V dolní části je brána v podobě volného vjezdu ve vynechaném úseku zdi, s novodobými vraty. Ve zdivu po stranách vjezdu jsou ovšem patrné cihly uspořádané tak, ţe tvoří patku segmentového záklenku – nepochybně niky portálu. Jiţně od brány je patrný zbytek odbourané stavby – ze zdiva kolmo vystupuje směrem do zahrady jizva, zbytek zbořené kolmé zdi, svázané konstrukčně s ohradní zdí. Napravo od této jizby je ve stěně patrná trojice těsně u sebe umístěných segmentových cihelných záklenků, stěna pod záklenky je vyzděná z cihel. Nalevo od jizvy je stěna cca v 1/3 výšky oslabena ústupkem, nad nímţ je zdivo jen velmi nedbale provedeno, s vyšším podílem cihel – patrně se jedná o patu zbořené valené klenby. V nadezdívce jsou viditelné i kapsy, snad po krovových vazných trámech. Tato část je na jihu (vlevo) ukončena půdorysným ústupkem, armovaným cihlami (stopa zbořené dělící zdi??). Dále k jihu je zdivo uţší, s vyšším podílem kamene, na jihu ukončené kolmým výběhem zbořené příčné zdi, konstrukčně provázané s obvodovou ohradní zdí.

- 61 -

Týnec nad Sázavou, stará radnice čp. 121 – stavebněhistorický průzkum

6.

DENDROCHRONOLOGICKÁ ANALÝZA Výzkumná zpráva č. 095b-09

Dendrochronologické datování krovů objektu bývalé manufaktury na keramiku v Týnci nad Sázavou (čp. 2)

6.1

ÚVOD

Náplní výzkumné zprávy je dendrochronologické datování dřevěných prvků. Ukáţí-li se jejich letokruhové řady spolehlivě synchronizovatelné s absolutně datovanou standardní letokruhovou chronologií, je výsledkem absolutní datování jednotlivých letokruhů zkoumaných dřevěných prvků. Pokud je zjištěn podkorní letokruh, pak je jeho datace rokem skácení stromu pouţitého ke zhotovení prvku. Rok skácení stromu ovšem nemusí být totoţný s rokem výstavby objektu, protoţe je třeba připočítat dobu potřebnou pro opracování případně i sušení dřeva. Obsahem zprávy je dendrochronologické datování dřevěných konstrukčních prvků krovů objektu bývalé manufaktury v Týnci nad Sázavou. Výběr vzorků pro datování byl proveden dle poţadavků objednatele.

6.2

ZPRACOVANÝ MATERIÁL

Vzorky byly pomocí Presslerova nebozezu odebrány z konstrukčních prvků krovů nad východní a západní částí domu a z konstrukce věţe. Celkem tak byly vzorky získány z 8 konstrukčních prvků (tab. 2). Determinace dřeva byla provedena pomocí běţných xylotomických metod (Schweingruber 1990) – 7 prvků bylo zhotoveno z jedlového a 1 z borového dřeva.

6.3

METODA DENDROCHRONOLOGICKÉHO ZPRACOVÁNÍ

Bylo pouţito standardních metod chronologie šířek letokruhů, popsaných mj.: Kyncl 2005, Cook & Kairiukstis 1990. Tyto metody zahrnují: a) měření šířek letokruhů b) relativní synchronizaci získaných letokruhových řad c) standardizaci letokruhových řad d) pokus o absolutní datování vůči standardním chronologiím jednotlivých dřevin

62


ad a) ad b) ad c)

ad d)

měření šířek letokruhů na vývrtech bylo provedeno pomocí polohového měřícího zařízení TimeTable s automatickým vstupem dat do počítače, letokruhové křivky byly navzájem porovnány a relativně synchronizovány. Soubory navzájem synchronních křivek byly průměrovány do sumárních křivek, před vlastním průměrováním synchronizovaných letokruhových křivek byly z jednotlivých letokruhových řad odstraněny dlouhodobé růstové trendy. Pro jejich eliminaci byla zvolena spline funkce o délce 25 let, pokus o absolutní datování byl proveden pomocí programu PAST. Tento program zahrnuje verifikaci dat a synchronizaci letokruhových řad se standardní chronologií. Při pouţití tohoto programu je míra podobnosti porovnávaných řad resp. chronologií posuzována pomocí korelačního koeficientu a koeficientu souběţnosti (Gleichlaufigkeit) po standardizaci pomocí vysokofrekvenčních filtrů dle Hollsteina (1980) a metodou Baillie & Pilcher (1973). Nalezená synchronní pozice byla ověřena v programu Cofecha, kde byl vypočítán korelační koeficient bez pouţití výše uvedených filtrů.

6.4 POUŢITÉ STANDARDNÍ CHRONOLOGIE A SROVNÁVACÍ LETOKRUHOVÉ ŘADY Pro datování jedlového dřeva byla pouţita standardní chronologie jedle pro Čechy (je-ce05 1131 - 1998), borovice byla datována pomocí standardní chronologie borovice pro Čechy (bo-ce05 1183-1998). Oba pouţité standardy byly sestaveny v Botanickém ústavu AV ČR v Průhonicích.

6.5

VÝSLEDKY

RELATIVNÍ DATOVÁNÍ Letokruhové křivky všech jedlových trámů byly sumarizovány do 91 let dlouhé průměrné chronologie označené R97tynec-manufakturaAB (graf 1). 6.5.1

ABSOLUTNÍ DATOVÁNÍ Porovnání sestavené průměrné chronologie se standardní chronologií jedle pro Čechy vedlo k nalezení spolehlivé synchronní pozice (tab. 1) datující poslední letokruh řady do roku 1812 (graf 1). Letokruhovou křivku borového trámu se datovat nepodařilo. 6.5.2

je-ce05 (1131 – 1998) R97tynec-manufakturaAB

9,58**; 12,1**; 75,8%**; 91 0,81 (t=13,03**)

Tab. 1: Hodnoty t-testu korelačního koeficientu po standardizaci letokruhových řad pomocí pětiletého klouzavého průměru (první číslo) a metodou popisovanou Hollsteinem (1980) (druhé číslo). Dále je uvedena hodnota koeficientu souběžnosti (GI) a délka překrytí srovnávaných letokruhových řad. V druhém řádku jsou uvedeny hodnoty korelačního koeficientu a odpovídajícího t-testu (t) získané v programu Cofecha. Hodnoty označené *) jsou signifikantní na hladině významnosti 99,5 %, **) signifikantní na hladině významnosti 99,95%.

ROK KÁCENÍ STROMŮ – DATOVÁNÍ PODKORNÍCH LETOKRUHŮ Podkorní letokruhy datující rok kácení pouţitých stromů se dochovaly na většině z datovaných prvků. Podkorní letokruhy byly jiţ zcela vytvořeny (včetně pozdního dřeva) coţ znamená, ţe tyto 6.5.3

- 63 -


stromy byly káceny v době vegetačního klidu (cca říjen – duben). Pouze v případě trámu R9738 se podkorní letokruh nedochoval. Ve východní části krovu byly pouţity stromy ukončené podkorními letokruhy přirostlými v letech 1810 a 1811. Konstrukční prvky krovu západní části datují podkorní letokruhy z let 1811 a 1812. Detailní přehled výsledků je uveden v tabulce 2.

6.6

ZÁVĚR

Krovy manufaktury v Týnci nad Sázavou byly zhotoveny z jedlí pokácených na přelomu let 1810/11, 1811/12 a 1812/13. Poznámka: V případě, že budou výše uvedené výsledky dendrochronologické analýzy zapracovány do odborných textů, je žádoucí, aby tyto byly před publikováním autorovi postoupeny ke kontrole. Důvodem je zamezení případným nepřesným interpretacím.

6.7

LITERATURA:

Baillie M.G.L., Pilcher J.R. 1973: A simple cross-dating program for tree-ring research. Tree-ring Bulletin 33: 7-14. Cook E.R., Kairiukstis L..A. (eds., 1990): Methods of dendrochronology. Kluwer Acad. Publ., Dodrecht - Boston - London. Kyncl J. 2005: Dendrochronologické datování dřeva. In. Vinař a kol.: Historické krovy II. Grada, s. 156-170. Schweingruber, F.H., 1990: Microscopic wood anatomy. 3. ed. Birmensdorf, WSL. 226 s.

V Brně dne 18. 11. 2009 Tomáš Kyncl

- 64 -

Týnec nad Sázavou, bývalá manufaktura na týneckou keramiku, stavebněhistorický průzkum objednal

Jan Pešta

kraj / okres

Středočeský / Benešov

nadmořská výška

adresa

Rybářská 2281 288 02 Nymburk

obec

Týnec nad Sázavou

zeměpisná šířka

telefon e-mail

[email protected]

číslo popisné

2

zpracoval

Pešta J.

datum odběru

22. 10. 2009

objekt

manufaktura na keramiku

datoval

Kyncl T.

číslo

způsob oprac.

značka

tloušťka cm

délka cm

ulice (orientační číslo)

WK

konstrukce

zeměpisná délka

popis prvku

poznámka

číslo vzorku

dřevina

počet letok. /běl

datum skácení

1

A

krov - V část

krokev č. 22 (dolní, jiţní)

R9735

jedle

77

1811/12

2

A

krov - V část

vazný trám č. 20

R9736

jedle

89

1810/11

3

A

krov - V část

vzpěra věšadla vazby č. 12 (jiţní)

R9737

jedle

66

1810/11

4

A

strop patra V části

stropní trám v pozici vazby č. 9 - část na S straně

R9738

jedle

68

1792+

5

A

strop patra V části

stropní trám v pozici vazby č. 9 - část na J straně

R9739

jedle

74

1810/11

6

A

krov - střední část

vzpěra věšadla vazby č. 23 (severní)

R9740

jedle

50

1811/12

7

A

krov - Z část

věšadlo plné vazby č. 2

R9741

jedle

79

1812/13

8

A

krov

základový práh věţičky

R9742

borovice 71

-

jedle

1812

R97tynec-manufakturaAB

R9736+37+38+39+40+41

91

Tab. 2: Přehled parametrů vzorků odebraných z konstrukčních prvků krovů manufaktury v Týnci nad Sázavou. Doba kácení použitého stromu je uvedena ve sloupci „datum skácení“ ve tvaru např. 1806/07 - strom kácen na přelomu let 1806 - 1807; 1792+ - strom kácen někdy po roce 1792 (vzorek bez podkorního letokruhu). V silně orámované části tabulky jsou uvedeny parametry sestavených průměrných chronologií.

- 65 -


Graf 1: Letokruhové křivky jedlových trámů synchronizované do chronologie R97tynec-manufakturaAB.

Graf 2: Porovnání průměrné letokruhové křivky jedlových trámů se standardní chronologií jedle pro Čechy (je-ce05). Letokruhové indexy sestavených průměrných chronologií (formát Heidelberg). HEADER: Keycode=R97tynec-manufakturaAB Length=91 DateEnd=1812 Species=ABAL Location=Týnec nad Sázavou PersID=TK Comment=R9736+37+38+39+40+41 DATA:Tree 119 134 120 61 103 90 106 84 116 81 118 96 108 114 105 112 88 98 78 94 88 106 102 107 79 72 92 151 150 97 121 76 101 90 108 97 88 102 93 66 64 106 84 106 76 99 115 124 123 124 162 104 139 77 92 87 88 57 78 68 71 107 91 106 118 136 143 93 65 64 84 81 97 75 146 118 131 94 63 97 116 110 144 130 105 99 81 81 97 88 66 0 0 0 0 0 0 0 0 0

- 66 -


7.

STAVEBNÍ VÝVOJ OBJEKTU

Stavební vývoj objektu je poměrně jasný a přehledný. K dispozici pro poznání stavby jsou jednak bohaté a informačně hodnotné výsledky podrobné archívní rešerše, dobře dokládající zejména mladší vývoj stavby od druhé poloviny 19. století (okolnosti vzniku zůstávají poněkud zamlţené), tak výsledky dendrochronologické analýzy, která datuje stavbu zcela jednoznačně do let 1812-13. Právě z přelomu let 1812-13 pocházejí nejmladší letokruhy odebraných vzorků dřeva z krovu. Stavební vývoj pak lze interpretovat jak díky dochovaným konstrukcím stavby (především valené klenby přízemí, kamenné zdivo), tak díky konvolutu dochovaných plánů jednak z doby přestaveb na přelomu 19. a 20. století (některé nerealizované) a dále z doby adaptací v 50. a 60. letech 20. století. Naopak bliţšímu poznání do značné míry brání realizované novodobé úpravy stavby (vybourané konstrukce, omítané stěny a stropy bez moţnosti jejich hlubší analýzy). Aţ na valené klenby (jak starší výsečové půleliptického profilu, tak mladší segmentového profilu) a některé detaily fasády (střední rizalit s portálem a tympanonem) stavba postrádá jednoznačně datovatelné stavební prvky a články, proto časová interpretace jednotlivých stavebních konstrukcí nemusí být vţdy bezchybná. Přesto nelze při rekonstrukci jejího vývoje postupovat jinak. Stavební vývoj v podstatě můţeme rozdělit do tří nezávislých hlavních etap. Kaţdá z těchto etap přitom měla, nebo mohla mít další mikrofáze, které jsou blíţe jen obtíţně rozlišitelné, coţ ovšem pro poznání vývoje stavby nemá ţádný další vliv. Jedná se o první fázi, která dala stavbě vzniknout (klasicistní novostavba ve druhém desetiletí 19. století), dále adaptace na hotel na přelomu 19. a 20. století a konečně moderní novodobé úpravy v 50. a 60. letech 20. století (dílčí adaptace byly realizovány i později).

7.1

MANUFAKTURA PŘED VÝSTAVBOU DNEŠNÍHO OBJEKTU

Manufaktura na kameninové zboţí v Týnci nad Sázavou vznikla dle současné úrovně poznání pravděpodobně roku 1791 za majitele konopišťského panství Františka Josefa hraběte z Vrtby. Dokladem existence manufaktury na kameninu je konstatování vyšetřovací komise krajského úřadu z r. 1801, ţe „týnecká továrna započala již před deseti roky“. Údaj konopišťského vrchního úřadu z roku 1841 výslovně uvádí, ţe továrna vyrábí od roku 1791. Objevují se i doklady svědčící pro mladší zaloţení, konkrétně rok 1793. Tato verze se opírá o údaj vyšetřovací komise z r. 1796, která se zmiňuje o tom, ţe hrabě Vrtba investoval do zařízení manufaktury od r. 1793 částku 9 000 zlatých. Pomineme-li moţnost zkreslení těchto dat dobou nutnou na zřízení podniku a zahájení výroby, můţeme se přiklonit spíše k prvému datu, tedy 1791. Pro další poznání stavebního vývoje objektu však tato data nemají větší význam. Nejstarší výroba totiţ probíhala v objektech bývalého týneckého hradu. Hlavní dílna včetně dvou vypalovacích pecí byla umístěna ve vdovském sídle (téţ tzv. zámeček či starý zámek, později čp. 47). Další provozní a administrativní prostory byly v bývalém pivovaře a hospodářských budovách, mlýny na glazuru byly umístěny dokonce přímo v románské rotundě. Prodej výrobků byl údajně zahájen v r 1794. K rozšíření provozů došlo v letech 1798 (stupník pro drcení surovin ve mlýně na řece Sázavě). Nepochybně staré budovy v areálu hradu se týkají i údaje z roku 1799, konkrétně seznam tesařů, kteří měli pracovat na stavbě nové budovy. Ţe by se jednalo o dnešní budovu, je naprosto vyloučeno, neboť výsledky dendrochronologického průzkumu dřevěných konstrukcí stavby zcela jednoznačně ukazují na výstavbu v letech 1811-13. Další historické údaje z roku 1800 dokládají stavební podobu manufaktury v areálu hradu a její vybavení – 16 zařízených místností (2 velké pece pro hrubé a 2 pro hladké pálení, velká samostatná pec a další velká pálicí pec v samostatném objektu, 2 menší pece pro pálení malovaných předmětů, zkušební pec, 2 šlapačky na zpracování hlíny, stoupa, 3 kotle na vaření surovin, stroj na vytáčení koflíků, velký lis), velké klenuté místnosti slouţící jako sklady výrobků a forem, mlýn na řece Sázavě, byt správce manufaktury a písaře a 13 bytů pro ţenaté odborné dělníky. Budova kapacitně evidentně jiţ na počátku 19. století nepostačovala, roku 1801 se uvádí poprvé nutnost

- 67 -


přístavby. I poté, co došlo k výstavbě nové budovy provoz manufaktury, vyuţíval další objekty, konkrétně mlýn na Sázavě (zakoupen 1815)

7.2

KLASICISTNÍ NOVOSTAVBA MANUFAKTURY

Nedostatečná kapacita výrobních objektů v areálu hradu byla nepochybně důvodem, proč došlo na počátku druhého desetiletí 19. století k výstavbě zcela nové výrobní budovy, a to ještě za ţivota zakladatele manufaktury hrabětem Františka Josefa hraběte z Vrtby (1759–1830). Pro stavbu nové stavby bylo vybráno staveniště na temeni planiny západně od areálu hradu. Podle starších map (I. vojenské mapování ze 60. let 18. století) bylo staveniště nové manufaktury do té doby bez zástavby. Novostavba, jak bylo výše uvedeno, je datována ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Prvním je údaj k roku 1812, podle nějţ měla být budova „z gruntu nově vystavena“ (záznam konopišťského vrchnostenského úřadu). Druhým pramenem jsou výše citované výsledky dendrochronologického datování. Krovy manufaktury v Týnci nad Sázavou byly zhotoveny z jedlí pokácených na přelomu let 1810/11, 1811/12 a 1812/13. I pokud připustíme rozdělení prací na více stavebních sezón, stavba musela být nejdéle roku 1813 hotova. Tyto závěry vychází ze zkušeností, ţe na stavbě se pouţívalo dle moţností čerstvé dřevo, které lze – na rozdíl od vyschlého – ručně opracovávat tesařskými sekerami. Předpoklad starší literatury, ţe stavba byla postavena aţ v rozmezí let 1813-20, vycházející např. ze srovnání dobových vyobrazení na kameninových výrobcích, je v tomto případě nutné korigovat. Stavba byla vybudována v jediné stavební etapě. K výstavbě se nedochovaly ţádné plány nebo jiné dokumenty. Představu o podobě její základní dispozici si však můţeme učinit jednak podle dochovaných konstrukcí a součástí dispozice a jednak podle mladších dochovaných plánů z doby před novodobými adaptacemi vesměs z přelomu 19. a 20. století. Nejlépe v tomto směru vypovídají plány přízemí a patra z roku 1899, před uvaţovanou adaptací. Budova byla od počátku vystavěna v dnešním objemu a půdorysném rozsahu. Byla jen částečně podsklepená, patrová, krytá mohutnou valbovou mansardovou střechou. Dispozice přízemí byla řešena jako podélný dvojtrakt. Dvoutraktové uspořádání bylo přerušeno jen v příčné ose průjezdem a na obou koncích budovy, kde byla vţdy jedna jediná velká, dále nečleněná, nepochybně plochostropá prostora. Zatímco východní prostora (v rozsahu dnešních místností č. 108+109+111+112+113) měla téměř čtvercový půdorys a obsahovala dva volně stojící vestavěné pilíře (patrně se nejednalo o komíny, spíše pilíře pod průvlakem), západní místnost byla uţší a měla příčně obdélníkový půdorys (sál č. 117). Východní čtvercová prostora slouţila dle plánu z roku 1838 jako sklad (Magazin). Komunikační osou budovy byl průjezd (č. 101), zaklenutý valenou klenbou s pětibokými výsečemi. Východní část dispozice mezi průjezdem a výše zmíněnou velkou koncovou čtvercovou místností tvořily dva podlouhlé podélně orientované trakty (severní trakt č. 102+105+106+107; jiţní trakt č. 104+110). Na plánu z roku 1899 jsou sice dále příčně rozděleny příčnými stěnami na menší prostory, můţeme však – alespoň podle kontinuálního řešení kleneb – předpokládat, ţe toto rozdělení je aţ druhotné. Pouze z části severního traktu, přiléhající k průjezdu, bylo vyčleněno jednoramenné chodbovité schodiště do 1. patra, pod ním bylo vedeno schodiště do západního sklepa. Oba trakty byly – na rozdíl od koncové východní prostory (skladu) zaklenuty valenou klenbou s pětibokými výsečemi. Jejich prvotní funkci bohuţel neznáme, patrně se jednalo o výrobní prostory (dílny, modelovny, případně sklady). Obdobná byla i situace západně od průjezdu. Také zde byla dispozice rozdělena na dva podélně orientované trakty (severní trakt č. 114; jiţní trakt č. 115+116), které však byly vzhledem ke kratšímu krajnímu západnímu dílu poněkud delší, neţ prostory východně od průjezdu. Rovněţ v tomto případě byly oba trakty zaklenuty valenou klenbou s pětibokými, v případě jiţního traktu spíše parabolickými výsečemi. Na západním konci byly oba trakty spojeny širokými klenutými otvory v dělící zdi, po nichţ se dodnes dochovaly velké niky. Právě v tomto místě, v jiţním traktu při dělící - 68 -


mezitraktové zdi, stály dle plánu z roku 1899 i některých mladších plánů 3 cylindrické vypalovací pece kruhového půdorysu. Z písemných pramenů ovšem vyplývá, ţe pece byly původně jen dvě (snad dvě západní), třetí byla přidána aţ roku 1838. Pece byly přístupné manipulačními otvory z jiţního traktu (č. 115). Tuto dlouhou místnost tedy spolehlivě můţeme určit jako palírnu. Podsklepena byla jen menší část objektu. Spolehlivě k první stavební etapě patří jen drobný západní sklep (č. 002) západně od průjezdu, zaklenutý půlkruhovou valenou klenbou. Nepoměrně rozsáhlejší východní sklep zabírá takřka celý půdorys velké čtvercové východní prostory (skladu). Dnes je rozdělený příčkami na mnoţství menších prostor a chodeb (č. 003-010). Dispoziční členění je ovšem nepochybně mladší a váţe se aţ k úpravě na hostinec. Není však pravděpodobné, ţe by celý sklep vznikl aţ při přestavbě na hostinec na přelomu 19. a 20. století. Silné obvodové kamenné zdivo a především kamenná ostění větracích okének v severním průčelí (dnes zaslepená chodníkem) svědčí o tom, ţe obvodové stěny sklepa patří k první časové etapě výstavby objektu. Sklep ovšem musel být plochostropý. Předpokládáme, ţe jeho vyuţití bylo vázáno na sklad, který se nacházel v přízemí. Mnohem méně se dochovalo z dispozice patra. Úpravy na přelomu 19. a 20. století a především pak novodobé v 50. – 70. letech 20. století zcela setřely historický rozvrh dispozice a dnes tedy nedokáţeme určit, zda se z původní stavby zachovaly alespoň nějaké pozůstatky dělících konstrukcí (spíše je pravděpodobné ţe nikoli). Patro bylo přístupné jednak po jednoramenném schodišti z průjezdu, situovaném přibliţně v místě dnešního schodiště č. 103 (ovšem s opačnou orientací) a snad ještě nějakým dalším manipulačním schodištěm, umístěným v krajním západním dílu dispozice, jehoţ existenci poněkud nejistě naznačují starší plány. Základní dispoziční rozdělení patra v hrubých rysech odpovídalo přízemí. Nad velkým skladem na východním konci budovy byla příčkou vymezena prostora stejného půdorysu, dále ještě rozdělená na větší obytnou místnost v jihovýchodním nároţí, chodbu na půdorysu písmena „L“ se schody na půdu a menší obdélníkovou místnost v severovýchodním rohu, která dle plánu z roku 1838 slouţila jako modelovna (Model Zimmer). Je pravděpodobné, ţe i větší místnost mohla mít podobnou funkci, roku 1838 sem byla ovšem navrţena vestavba bytové jednotky (viz dále). Prostor nad oběma podélně orientovanými trakty východní poloviny objektu i nad průjezdem tvořila jediná velká prostora, z níţ byl v severozápadním rohu vymezen blok schodiště s předsíní. Dle výše několikrát zmiňovaného plánu z roku 1838 slouţila jako pracovní místnost – tedy dílna (Werk Zimmer). Nad podélně orientovanými trakty západní poloviny objektu byla obdobná místnost, z níţ byl ovšem vykrojen jihozápadní roh nad vypalovacími pecemi v přízemí. Na plánech z roku 1899 je tento prostor nad pecemi otevřen do volného prostoru jiţního průčelí (jakoby zde vůbec nebyla obvodová stěna) a naopak zde nejsou zakresleny ţádné komíny. To se ovšem nezdá příliš pravděpodobné, zejména s ohledem na kontinuální provedení střechy. Spíše je tedy moţné, ţe se jednalo o stavebně oddělený, uzavřený a nepřístupný prostor, kterým procházely komíny vypalovacích pecí (předpokládejme vţdy jeden komín pro kaţdou ze tří pecí). Bohuţel ţádné ze starších vyobrazení nezachycuje objekt od jihu či jihozápadu, aby bylo moţné tuto partii stavby spolehlivěji rekonstruovat. Vnitřní prostor rozlehlé prostory patra zřejmě doplňovala nějaká rámová konstrukce s dřevěnými sloupky (podpěra středního průvlaku?), volně tudy procházel hranolový komín. K bloku v jihozápadním rohu se připojovala ještě menší prostora – vestavba snad lehčí konstrukce, podle analogií bychom ji snad mohli povaţovat za jakousi formu „šalandy“ (z našeho pohledu tedy jakousi denní místnost, případně kancelář). Krajní západní díl měl stejně jako v přízemí obdélníkový půdorys, jeho funkci neznáme (teoreticky je moţné uvaţovat opět o skladu). Podkroví tvořila od samého počátku nepochybně jediná prostora půdy. Obrovské dimenze hambalkového krovu ještě pozdně barokního typu leţaté stolice nenesou – aţ na stopy po výměnách v místě odstraněných, avšak nepochybně mladších komínů – ţádné doklady dělících konstrukcí. Pokud lze vysledovat systém tesařského značení (2 samostatné řady, číslované vţdy od východu), výstavba krovu probíhala ve dvou oddělených etapách, které mohly odpovídat snad jednotlivým stavebním sezónám. Dělící linie probíhá přibliţně na úrovni západní hrany vstupního rizalitu. Starší je snad východní polovina krovu (1812), západní polovina je dle výsledků dendrochronologického

- 69 -


datování i návaznosti na východní polovinu (značení probíhá opět ve směru od východu k západu, tedy od jiţ dříve hotového východního úseku k západní valbě) o rok mladší (1813). Jak vyplývá z výše provedeného rozboru, stavba byla zaloţena jako úplná novostavba na do té doby nezastavěném místě. Dispozice byla volena velmi racionální, podléhající typologickým potřebám stavby. O funkci jednotlivých prostor, bohuţel jiţ ne o jejich poloze v rámci objektu, si můţeme učinit představu dle dochovaného popisu, který je obsaţen v soupisu inventárního vnitřního movitého zařízení z 27. 8. 1830. Stavba obsahovala následující prostory a movité zařízení: a) skladiště, třídírna a balírna – 2 velké a 3 menší police, třídicí stůl, 2 nakládací fošny b) sklad materiálu – váhy, moţdíř c) šlapárna – stůl, 2 kádě, 4 nosidla, 2 míry d) palírny – různé police, káď na polevu, 5 stolů, lopaty, krumpáče, kolečka, 3 nepouţitelné mlýnské kameny e) místnost pro plavení hlíny – 13 kádí, míra f) modelárna – 2 ţidle, 3 kruhy, ruční mlýnek, 4 stoly, moţdíř, váhy, skříň, police g) točírna – 17 hrnčířských kruhů, lis (+ další materiál, sádrové formy aj.) Z první stavební etapy se tedy dochoval základ dispozice přízemí, rozdělené příčně na 5 dílů, se středním průjezdem a dvoutraktovými mezilehlými partiemi, obvodové stěny patra a dále monumentální krov mansardové střechy. Vnější podoba stavby se dochovala mnohem lépe. Stavba byla postavena v duchu pozdně barokního klasicismu. Hlavní severní průčelí bylo akcentováno středním rizalitem s půlkruhově zaklenutým bosovaným portálem. Rizalit byl završen nízkým trojbokým tympanonem s plastickým reliéfním vrtbovským znakem. Ve východní i západní polovině průčelí byl vţdy ještě jeden půlkruhově zaklenutý portálek. Ostatní průčelí byla řešena střídměji, jen pravidelným rastrem výřezů jednotlivých oken a horizontální průběţnou mezipatrovou římsou. Okna měla jednoduše profilované šambrány (v přízemí proloţené klenáčky) a parapetní římsičky. Dominantním prvkem architektury objektu byla vysoká a mohutná hmota střechy, dosahující větší výšky, neţ stavba samotná. Střecha mohla být pročleněna pultovými vikýři, jak ukazuje např. Gregerova veduta Týnce asi z roku 1833. Stavba byla od počátku opatřena rozlehlou zahradou obdélníkového půdorysu (původně se skoseným jihovýchodním nároţím), obehnanou kamennou zdí. Do zahrady se vstupovalo dvěma klenutými bránami, osově umístěnými na východní a západní straně. Klenuté brány měly stejně jako budova samotná barokně-klasicistní podobu, do dnešních dnů se dochovala jen brána východní. Součástí areálu byla i hospodářská budova s klenutým přízemím při západní ohradní zdi, z níţ se dochoval jen otisk na obvodové ohradní zdi. Tato budova je zakreslena jiţ na mapě stabilního katastru z roku 1840, jinak o její podobě nedovedeme říci nic konkrétního. Interpretace stavby z typologického hlediska je velmi komplikovaná. Pro továrnu (resp. manufakturu) na výrobu kameninového zboţí nenacházíme na našem území srovnatelné typologické analogie. K historii výroby keramiky a porcelánu je k dispozici poměrně obsáhlá literatura, vesměs se jedná o drobné statě, zaměřené spíše na vlastní výrobky, nikoli na architekturu staveb. Nejnovější je souhrnná stať B. Royové – H. Hlušičkové.83 Klasicistní manufakturní objekty, pracující vesměs ve vrchnostenské, ale i podnikatelské reţii existovaly od konce 18. století např. ve Vranově nad Dyjí (kamenina), Horním Slavkově (porcelánka), Chodově u Karlových Varů (porcelánka) i jinde, nejčastěji v západních Čechách. Analogie pro dispoziční řešení stavby ovšem postrádáme. Nutné je proto hledat analogie v obecné architektuře vrchnostenských výrobních staveb a manufaktur. Na konci 18. a v první třetině 19. století ještě typologie většiny výrobních staveb nebyla ustálena a odpovídala běţným hospodářským objektům, do kterých které byly implantovány výrobní provozy. Zajímavou analogií, která má k budově bývalé manufaktury v Týnci pozoruhodně blízko, je např. typové řešení budovy pivovaru se sladovnou od J. P. Joendla. Přední křídlo s pětidílnou dispozicí je řešeno symetricky se 83

Hlušičková H. (ed.) a kolektiv, 2002: Keramika a porcelán. In: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I., s. 136-152

- 70 -


středním průchodem, dvoutraktovými částmi po straně průchodu (sladovna a varna) a dalšími prostory na koncích křídla (spilka, hvozd).

Vzorový návrh pivovaru se sladovnou z tzv. Joendlova kopiáře z 20. let 19. století, půdorys přízemí a (nahoře) a 1. patra (dole).84 Určitou příbuznost nacházíme i v případě hospodářských budov sýpek, které byly v 18. a první polovině 19. století běţnou součástí vrchnostenských hospodářství a které se svým stavebním řešením blíţily „etáţovému“ provedení výrobních objektů předindustriálním éry, k nimţ můţeme řadit i manufakturu v Týnci. Odlišné je pojetí vnější architektury stavby bývalé manufaktury v duchu pozdně barokního klasicismu. Časově sice odpovídá jiţ klasicistnímu slohovému období, ovšem architektura stavby odkazuje ještě také na pozdní baroko, zejména monumentální barokní střechou. Vzhled stavby zcela zřetelně evokuje zámeckou architekturu, coţ bylo nepochybným záměrem neznámého projektanta budovy manufaktury. Monumentální jednokřídlá budova s výrazně horizontální hmotou se středním rizalitem završeným tympanonem a mohutnou mansardovou střechou nápadně připomíná několik pozdně barokních českých zámků. Přední místo mezi nimi zaujímá zámek v Dobříši, zejména jeho boční průčelí, na jehoţ stavbě se snad podílel i architekt František Ignác Prée (viz téţ dále). Obdobné řešení vykazuje z významnějších staveb i zámek v Buštěhradu, Chroustovicích, Jičíně, Lysé nad Labem, Petrohradu u Loun a mnoţství dalších, méně známých zámeckých staveb (na Benešovsku např. Ostředek). 85 Zámek Dobříš, zahradní průčelí.

84 85

Joendl J. P., 1829: Kupferplatten der Landwirtschaftlichen Baukunst. Praha. Převzato z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dob%C5%99%C3%AD%C5%A1_-_z%C3%A1mek.jpg

- 71 -


Zámek Buštěhrad, dvorní průčelí.86 Zámek Petrohrad na Lounsku, letecký snímek.87 Dalším významným inspiračním zdrojem, který musíme vzít v úvahu, jsou hospodářské stavby na panství Vrtbů a spřízněných rodů. Studie J. Ţiţky88 ukázala na existenci velmi pozoruhodné urbanisticky i architektonicky nevšedně řešené skupiny dvorů na panstvích Konopiště a Smilkov, která zde vznikla okolo poloviny 18. století. Společným rysem skupiny dvorů je pozoruhodná urbanistická kompozice, zohledňující kromě provozních vztahů i zjevné výtvarné zakomponování dvorů v krajině, s výrazně osovou vazbou (Benice, Mariánovice, Smilkov) a vstupními bránami. U některých se objevují prvky barokního klasicismu, včetně mansardových střech (Mariánovice). Zajímavá je v tomto případě kříţová kompozice hlavních os areálu manufaktury – podélně orientovaná osa spojuje obě zahradní brány, příčná prochází středním rizalitem a míří přesně k poloze někdejšího přívozu přes Sázavu. J. Ţiţka uvaţuje – byť okrajově – o moţnosti práce F. I. Préea na některých vrchnostenských stavbách Vrtbů, coţ by nás přeneslo mimo jiné i k výše uvedenému inspiračnímu zdroji, kterým je zámek Dobříš. Analogie samozřejmě nacházíme i u jiných soudobých hospodářských staveb, např. u křídla stájí a úřednických bytů v Ţehušicích, coţ je pěkná klasicistní architektura s vysokou mansardovou střechou a vstupním rizalitem završeným nízkým trojúhelníkovým štítem.

Žehušice, budova stájí a úřednických bytů.89

86

Foto J. Pešta, 2008. Převzato z: http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2487/2487253_e370db7b2afa1c20a49b7a1c27e2b978/images/Petrohrad_1_.j pg 88 Ţiţka J., 1994 (?): Hospodářské dvory na panství Konopiště. In: Památky středních Čech 7/1, s. 3-12. Praha. 89 Foto J. Pešta, 2003. 87

- 72 -


Vliv těchto moţných inspiračních zdrojů samozřejmě nelze přeceňovat. Jedná se o stavby z poloviny 18. století, na rozdíl od budovy manufaktury, vystavěné na počátku 19. století (asi 18121813). Na druhou stranu je nelze ani opominout. Týnecká manufaktura byla významnou stavbou, realizovanou ve vrchnostenské reţii významného českého šlechtického rodu – pánů z Vrtby. Tato skutečnost se nutně na objektu musela projevit, bez ohledu na jeho čistě utilitární výrobní funkci.

7.3

DALŠÍ ÚPRAVY V 19. STOLETÍ

O dalším vývoji stavby v průběhu 19. století jsme informováni jen sporadicky. Podle písemných pramenů byla roku 1838 zřízena třetí pec pro hladké pálení (pravděpodobně se jednalo o východní pec). Další adaptací byla plánovaná vestavba bytu do jihovýchodního nároţí patra budovy. Podle dochovaného plánku z 15. dubna 1838 měl byt vstupní chodbu, dva pokoje, kuchyň, spíţ a „Modelzimmer“ a sousedil s dílnou. Pozoruhodně podrobně je zakresleno řešení topeniště s komíny a tahovými kanály ve střední dělící zdi a pecí s kamny při jiţní stěně. Další dílčí úpravy mohly přinést vznik některých příček, zaznamenaných plány z přelomu 19. století, a to jak v přízemí, tak v patře. Protoţe se však tyto dělící konstrukce nedochovaly a nemáme k nim ani ţádné bliţší údaje, neumíme je přesněji datovat. Jiţ od poloviny 19. století se ale projevuje pokles výroby, způsobený zvyšujícími se náklady. Spolu s tím se objevila aţ úporná snaha najít pro objekt vyhovující nové vyuţití, která trvá v podstatě dodnes. Roku 1851 se v této souvislosti dokonce objevily úvahy o adaptaci stavby na ústav pro choromyslné; roku 1854 ţenské oddělení praţské trestnice; roku 1855 a znovu 1866 o vyuţití pro provoz přádelny v Brodcích a roku 1856 o adaptaci na vojenský výchovný ústav. Výroba nadále stagnovala, aţ byla v roce 1866 definitivně zastavena.

7.4

ÚPRAVY NA KONCI 19. A NA POČÁTKU 20. STOLETÍ

Nová kapitola dějin objektu se začala psát po roce 1887, kdy panství, vč. objektu bývalé manufaktury, koupil od Františka Eugena z Lobkowicz arcivévoda rakouský František Ferdinand dÉste. V témţe roce bylo v budově manufaktury také zřízeno dočasné provizorní pracoviště prvního poštovního úřadu v obci, který byl do Týnce rozhodnutím ministerstva obchodu z 1. listopadu 1887 přeloţen z Nespek. Mohutná, velkoryse dimenzovaná a současně nevyuţitá stavba nepochybně poutala pozornost správy konopišťského panství. Nové úvahy o vyuţití stavby se datují na samý konec 19. století. V roce 1899 byl objekt zaměřen Ludvíkem Štrosem. V témţe roce vznikl záměr adaptace budovy bývalé manufaktury na byty pro dělníky, pro který se dochoval půdorysný plán. Projekt počítal s téměř kompletní přestavbou dispozice na nájemní byty. Přízemí i patro bylo v plném rozsahu rozděleno na velké mnoţství bytových jednotek (celkem 42!), přístupných v obou podlaţích z podélně orientované vnitřní chodby. Tato adaptace by z původní stavby ponechala jen obvodové zdivo a část vnitřních příčných stěn, zatímco podélná mezitraktová zeď a tedy veškeré klenby by adaptaci musely ustoupit. Dochován je i rozpočet stavebních prací z 11. 7. 1899. Celkový rozpočet stavebních prací, zahrnující zednické, kamenické, tesařské, pokrývačské, truhlářské, zámečnické a sklenářské práce, byl vyčíslen na téměř 30 tisíc zlatých. Záměr nebyl realizován. Téměř současně se objevil i záměr adaptace stavby na hotel (ubytovací zařízení) a hostinec. Podstatně realističtější záměr zachycuje nedatovaný plán asi z doby okolo roku 1900, který zpracoval Heinz Gerl, Vídeň. Tento návrh počítal v přízemí východní poloviny se zřízením tanečního sálu, hostinského pokoje a jednoho pokoje označeného jako „Extra-Zimmer“. Dále zde měl být byt správce, hostinec s kuchyní a spíţí a komůrka pro sluhu. V západní polovině byla navrţena stáj pro šest koní a místnost pro kočího, sklad masa a piva a lednice. Západní konec se zbytky pecí a krajní západní prostorou nebyl vůbec stavebně řešen. Ve východní polovině 1. patra mělo být 8 hostinských pokojů (4 na kaţdé straně podélně orientované střední chodby) a 4 kabinety (malé pokojíky, rozmístěné mezi hostinskými pokoji), dále pokoj sluhy a předsíň nad vstupním schodištěm, které je v

- 73 -


severozápadním rohu levého křídla. Západní polovina patra nebyla do projektu zakreslena a patrně nebyla ani řešena. Počet hotelových pokojů odpovídá popisu stavu hotelu v rámci částečné úpravy objektu v r. 1904. Z roku 1900 pochází konvolut plánů na adaptaci bývalé manufaktury na kameninu na hotel. Z tohoto souboru plánů vyplývá obecně záměr rekonstruovat pouze levou část objektu, která byla v lepším stavu (v případě západní poloviny by bylo nutno vypořádat se se zbytky pecí a obecně výrobních prostor, coţ některé plány řešily razantně demolicí této partie budovy, jiné tím, ţe ji ponechaly beze změn. Významný je zejména nedatovaný návrh adaptace manufaktury na hostinec a letní byty (Entwurf zur Adaptierung deralten Steingutfabrik zum Gasthaus und Sommerwohnungen), signovaný stejně jako původní zaměření objektu Ludvíkem Štrosem, který byl s velkou pravděpodobností realizován, neboť se blíţí dnešnímu stavu zejména východní poloviny přízemí. V přízemí východní poloviny byl na konci dispozice navrţen taneční sál (č. 113) a hostinec. Jeho dispozice v podstatě odpovídá dnešní podobě stavby s nově provedenou příčnou chodbou (č. 107+110 – chodba byla vloţena napříč do východního konce dvoutraktové části dispozice), navrţeny jsou i dodnes dochované ploché zrcadlové klenby. V patře vzniklo 8 pokojů a 4 kabinety. Při východní stěně průjezdu v severním podélně orientovaném traktu bylo vloţeno nové dvouramenné schodiště, spojující obě podlaţí. Západní polovinu budovy plán vůbec neřešil – ponechal zde původní dispozici včetně torza vypalovacích pecí, a to v přízemí i patře. Další Štrosův plán (Plan zur Adaptirung [sic] der ehemaligen Steingutfabrik in Teinitz a.d./Saz. zu einem Gasthause), datovaný 23. září 1900, realizován nebyl. Počítal s podobnými úpravami východní poloviny, západní včetně průjezdu měla být zbořena s ponecháním přízemí ohradní zdi. První verze návrhu počítá ještě se zachováním mohutné mansardové střechy, která by byla zkrácena a na západním konci opatřena valbou. Fasáda měla být upravena novým jednoosým mělkým středním rizalitem a v přízemí plošnou bosáţí. Druhá verze projektu, datovaná 15. prosince 1900, počítala se snesením starého vysokého krovu mansardové střechy a jeho nahrazením poměrně nízkou valbovou střechou. Zajímavým motivem je úprava fasády se zřízením nového tříosého rizalitu a také tympanonu nad novým hlavním vchodem, který byl v podstatě tvarovou kopií ubouraného štítu původního středního rizalitu, a to včetně reliéfní výzdoby. Druhá verze návrhu fasády obsahuje ještě plán adaptace sklepních prostor (příloha 24b). Východní polovina budovy byla tedy s nejvyšší pravděpodobností někdy krátce po roce 1900 adaptována podle mírně modifikovaného Štrosova návrhu. Upraveny byly i sklepy pro potřeby hostince. Výsledkem této adaptace jsou nejen vnitřní dělící stěny a příčky v suterénu, přízemí a zčásti snad i v patře, ale také ploché neckové (zrcadlové) klenby v přízemí, segmentové valené klenby sklepů a snad i dřevěné rákosové stropy patra. Zde ovšem situaci s ohledem na novější adaptace nelze ověřit. U přestavby východní poloviny budovy se ovšem záměr adaptace nezastavil. Patrně nedlouho po realizaci rekonstrukce byl zpracován nesignovaný a nedatovaný plán adaptace celé západní poloviny budovy (Plan über die Adaptierung der 2ten Hälfte des erzherzoglichen Hotelgebäudes in Teinic). Tento plán v duchu starších návrhů počítal s úplnou likvidací vnitřní dispozice prostoru západně od průjezdu (vnitřní podélně orientované i příčné zdi, klenby) a jejím nahrazením hotelovou dispozicí se střední chodbou a pokoji na obou stranách, a to v přízemí i patře. V přízemí bylo navrţeno 17 hostinských pokojů a byt portýra, v patře dalších 23 pokojů (celkem 40 pokojů). V podkroví byly navrţeny další tři místnosti (pokoje pro sluhy). Zjevně naddimenzovaný projekt nebyl realizován. Roku 1905 byla provedena částečná přestavba interiérů objektu. Stavební povolení k úpravě objektu bylo uděleno 22. 5. 1904. Nelze tedy vyloučit, ţe se jedná o doklad dokončené adaptace, navrţené asi roku 1900 L. Štrosem. K protokolu je připojen seznam místností v objektu. Podle něj je zde celkem 23 místností způsobilých k obývání a 33 místností k obývání nezpůsobilých (sklepy, chodby, spíţe, záchody, půda, schody na půdu). V přízemí je jako obývání schopná uvedena šenkovna, kuchyně, sál a 4 pokoje, v 1. patře 10 pokojů, 4 „kabinety“ a 2 pokoje podkrovní. U devíti dalších místností v prvním patře je uvedeno, ţe jsou bez podlah a částečně i bez stropů, a tudíţ jsou

- 74 -


vedeny jako k obývání nezpůsobilé. Uvedeno je také, ţe stavba byla provedena tak, ţe hlavní zdi zůstaly nezměněny, nové obytné místnosti vnikly pouze úpravou. V popisu objektu z roku 1927 se uvádí, ţe východní polovina slouţí provozu hotelu, zatímco západní je v interiérech po vybourání pecí zdevastovaná. Z toho vyplývá, ţe od realizace adaptace roku 1905 se stav budovy výrazněji nezměnil. Z doby na přelomu 19. a 20. století a pozdější pochází mnoţství pohlednic a dobových fotografií, ilustrujících stav budovy. Oproti dnešnímu stavu se vnější podoba budovy lišila především existencí vnějších oken, osazených v líci fasády a dělených do „T“, zevně opatřených profilovanými šambránami (v přízemí proloţenými klenáčky). Podoba vrat a dveří bohuţel zachycena není.

7.5

ÚPRAVY BĚHEM PRVNÍ A DRUHÉ POLOVINY 20. STOLETÍ

Další úpravy byly realizovány průběţně během první poloviny 20. století, v době druhé světové války a těsně po ní. Z roku 1940 pochází projekt na realizaci vnitřních úprav sociálního zařízení v přízemí a prvním patře objektu hotelu, který byl patrně (alespoň zčásti) realizován. Zamýšlené úpravy byly Okresním úřadem v Benešově schváleny dne 11. 12. 1940. Po druhé světové válce se znovu objevily úvahy o moţném vyuţití zchátralé západní poloviny objektu. Z roku 1947 pochází projekt F. Štrumla na zřízení sokolovny, realizovaný roku 1948. Sokolovna byla zřízena v západní příčné místnosti (č. 117), která byla opatřena novým stropem, v navazujících prostorách dvoutraktové části bylo zřízeno zázemí sokolovny (šatny, WC, spolková místnost). Úpravy další části dvoutraktové části dispozice na rozšíření zázemí sokolovny byly realizovány podle projektu z roku 1951. Patro zůstávalo stále nevyuţito, jak dokládá zpráva z roku 1957, bylo bez zastropení. Přes uvedené úpravy a opravy byl stav budovy nadále špatný, jak ukazuje zápis z 8. 5. 1957. Mezi hlavními problémy ohledně stavu objektu je jmenována zejména „zpuchřelá“ střešní krytina, v důsledku čehoţ do objektu zatéká a jsou poškozovány střešní a stropní konstrukce, zatékalo i do pokojů, coţ znemoţňovalo jejich údrţbu. Dále byly konstatovány poškozené nebo chybějící okapy, a s tím související poškození fasády, „takže kusy omítek, zejména tympanonu, padají na prostranství před hotelem a ohrožují bezpečnost chodců“. Vzhledem k nedostatku prostředků na generální opravu budovy bylo rozhodnuto pouze o provizorních opatřeních, která měla ochránit návštěvníky objektu před úrazem, byl ovšem diskutován i jejich negativní estetický účinek („znešvaření obce“) s ohledem na to, ţe budova tvoří jednu z dominant města. Opatření spočívala ve vybudování ochranného bednění nad všemi vchody do budovy, ostatní prostranství okolo budovy měla být opatřena zábradlím a výstraţnými tabulemi. Roku 1957 se také začalo uvaţovat o celkové rekonstrukci objektu, která měla být rozdělena do několika etap: 1. provedení provizorních bezpečnostních opatření 2. oprava střešní konstrukce, výměna taškové krytiny, zřízení okapových ţlabů a odvodních rour 3. výměna oken a dveří včetně úpravy ostění, obnova vnějších omítek, zajištění zdiva proti vlhkosti 4. adaptace prostor pro potřeby kulturního střediska. Počítalo se zřízení divadelního a společenského sálu s příslušenstvím ve výšce dvou podlaţí (přízemí a patro) v západní polovině budovy s jevištěm v místě tělocvičny, coţ by přineslo vybourání dispozice přízemí včetně kleneb. Návrh obnášel i přístavbu směrem do zahrady a výstavbu kotelny. Realizace začala překvapivým krokem, který rozhodně nebylo moţné povaţovat za nezbytně nutný. V roce 1958 byla budova opatřena hodinovou věţičkou v hřebeni střechy, postavenou podle projektu V. Fulína. Přestoţe se jedná o ahistorický prvek, stavba získala díky věţičce dominantu s jistými architektonickými kvalitami. .

- 75 -


Současně s tím byl objekt v dubnu a květnu roku 1958 zaměřen (J. Mareš), nepochybně z důvodu plánované budoucí adaptace. Plány ukazují stav objektu před provedením novodobých adaptací a jsou tak cenným dokladem pro poznání historické dispozice stavby. Navzdory projektům na stavbu tělocvičny a jejího zázemí ze 40. – 50. let zde stále ještě v jiţním traktu západní poloviny objektu existovaly zbytky původních pecí (vyznačena poloha „staré pece – zbořeniště“). Jinak se dispozice příliš nelišila od adaptací na počátku 20. století, jen s tím, ţe velký hostinský sál na východním konci budovy byl vyuţit jako kino. Západní polovina stavby v patře byla stále nevyuţitá, bez stropu, otevřená do krovu. Z roku 1958 rovněţ pochází projekt na celkovou adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance závodu METAZ. Stavební povolení bylo uděleno 12. srpna 1959. Další projektová dokumentace byla postupně dopracovávána aţ do roku 1960. Projektantem byl podnik Průmstav, n. p.. Adaptace pak byla skutečně realizována s dílčími změnami oproti původnímu projektu a v podstatě přinesla jiţ dnešní podobu budovy. Z hlediska jejího stavebního vývoje to byla adaptace průlomová, neboť do historické budovy, dosud relativně autenticky zachované, vstoupila s razancí moderního socialistického průmyslového stavebnictví. Projekt ani v nejmenším nebral ohled na památkové hodnoty stavby. Dispozice, která tak vznikla, je principielně velmi „nečistá“ a utilitárně řešená. Nově, a zcela mimo logiku stavby, byla do východní poloviny vloţena dvě schodiště, další pak do západní poloviny. V přízemí západní poloviny vznikly provozy restaurace s novým stropem sálu a zcela utilitárně vloţenými příčkami do klenutých místností. Patro bylo upraveno na ubytovací zařízení. Nový strop dostal i sál v přízemí na západním konci budovy, později vyuţitý jako kino. Největším zásahem byla vestavba velkého sálu s pódiem, foyer a veškerým zázemím přes úroveň prvního patra a podkroví, zasahující aţ po úroveň hambálků krovů. Na úrovni podlahy půdy byla zřízena galerie, obíhající sál ze tří stran. Jestliţe vlastní architektonickou podobu sálu můţeme snad akceptovat prizmatem dobové architektonické tvorby a přiznat mu i jisté prostorové kvality (nebo alespoň snahu o vytvoření monumentálního reprezentativního prostoru), jsou zásahy do památkové podstaty stavby (a s nimi související stavební provedení) neomluvitelné. Vyřezání vazných trámů a vzpěr krovů, brutální vloţení nové ocelové konstrukce i schodišť se zapsalo do podoby stavby skutečně fatálně a nevratně. Architektonické prostředí zbývajících částí budovy (kromě sálu) přitom vzniklo značně sterilní, bez sebemenších výtvarných či řemeslných kvalit. Za jeden z mála koncepčních zásahů lze povaţovat doplnění zřícené části klenby jiţního traktu západní poloviny objektu. Stejně negativně se projevily také úpravy exteriérů. Okna byla zvětšena, profilované šambrány nahrazeny pásovými, výplně odsazeny od líce průčelí do hloubky špalet a celá budova opatřena nepěknou tvrdou omítkou. Západní polovina střechy byla ve dvou výškových úrovních prosvětlena hustě řazenými vikýři. Zatímco existenci spodních vikýřů lze z funkčního hlediska akceptovat (prosvětlují galerie sálu), pak funkce horní etáţe vikýřů je naprosto zbytečná a nepochopitelná, neboť ústí jen do stísněných prostorů lávek na půdě mezi pláštěm sálu a střešní rovinou. Ze zápisu o „místním šetření ohledně prověření prováděcího projektu“ adaptace hotelu na kulturní zařízení zaměstnanců METAZ, n. p. ze dne 18. 8. 1960 vyplývá, ţe některé stavební zásahy byly jiţ k tomuto datu provedeny – zejména zbudování ţelezobetonového schodiště ze vstupní haly a navazující ţelezobetonové galerie, zbudování protipoţárních příček, nový ţelezobetonový strop ve zřícené části pravého traktu (viz dále), u mnoha úprav ale naopak není jednoznačné, zda jsou teprve zamýšleny, nebo jiţ byly provedeny. Podrobné znění zápisu s výčtem dispozičních úprav přináší kapitola historie objektu. Roku 1963 byla západní část (kulturní zařízení s velkým sálem) uvedena po rekonstrukci do provozu. Dokončení stavby bylo oproti původnímu plánu o rok opoţděno kvůli přerušení stavebních prací. Krátce po dokončení následovala úprava sálu bývalé tělocvičny v přízemí na širokoúhlé kino v letech 1964-70. S tím souvisela značně nepěkná přístavba k jiţnímu průčelí (promítací kabina). Povolení k uţívání kina bylo po konečné kolaudaci uděleno dne 11. května 1970.

- 76 -


Další etapou rekonstrukce byla adaptace východní poloviny budovy, o níţ jsme se výše jiţ zmínili. Proběhla v letech 1969-70 podle několikrát upravovaných plánů. Platí pro ni stejné nešvary, jaké jsme viděli v případě západní poloviny budovy. Zejména ubytovna v patře s nešikovně vloţeným schodištěm představuje architektonicky značně odpudivé prostředí. Bohuţel vestavba schodiště přinesla likvidaci části dispozice včetně úseku klenby severního traktu východní poloviny objektu. Lze jen kvitovat s povděkem, ţe stavba nebyla realizována v úplnosti – nedokončena zůstala naštěstí plánovaná půdní vestavba do východní poloviny střechy, po níţ se dochovalo torzo ţelezobetonového schodiště. Rozhodnutí o uvedení rekonstruované levé části do trvalého provozu bylo vydáno dne 4. 7. 1972. Dluţno podotknout, ţe ani takto rozsáhlou a pro stavbu zničující se nevyřešily problémy s vyuţitím budovy, jak ukazuje její dnešní stav, kdy některé prostory mají vyuţití na hranici přijatelnosti (trţnice, herna). V této, modernizacemi značně znešvařené podobě se objekt dochoval dodnes. I přes svůj nenápadný zevnějšek je však jako významný historický objekt, bezprostředně spojený se slavnou minulostí týnecké kameniny, registrován v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek. Za jediné koncepční zásahy nové doby lze povaţovat úpravy po roce 1989. Týká se to především zřízení informačního střediska v části severního klenutého traktu východní poloviny budovy, které přineslo nespornou rehabilitaci této části stavby. Informační centrum tak představuje v podstatě jediné architektonicky přijatelné historické prostředí v celém objektu, nepočítáme-li východní půdu, nezasaţenou rekonstrukcí. Poměrně kvalitně byl obnoven také hlavní vstupní portál, který je dosud ponechán bez nátěru.

- 77 -


8.

ARCHITEKTONICKÉ A PAMÁTKOVÉ HODNOCENÍ

8.1 STAVEBNĚ-HISTORICKÝ A PAMÁTKOVÝ VÝZNAM OBJEKTU Areál bývalé manufaktury na týneckou kameninu čp. 2 v Týnci nad Sázavou je zapsaný v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem rejstříku 15204/2-3970, je tedy kulturní památkou ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb.. Bývalá manufaktura na týneckou kameninu je přes svůj vnější, poněkud nenápadný, modernizacemi poškozený a zanedbaný vzhled hodnotnou architekturou, typologicky velmi pozoruhodnou, s převaţující raně klasicistní dispozicí ze začátku 19. století, významně upravenou eklekticky na konci 19. století, dochovanou ve všech podstatných konstrukcích (obvodové vnitřní a dělící stěny, klenby, krov). ***** Z památkového i architektonického hlediska je bývalá manufaktura na týneckou kameninu hodnotná v rozsahu své historické dispozice (především klasicistní) a konstrukcí. Hodnotné jsou obvodové i vnitřní dělící zdi, klenby, krov a z architektonických detailů především vstupní hlavní portál, reliéfní znak ve štítu a kamenná ostění sklepních okének. Naopak silně rušivá je dnešní podoba fasád, s novodobou krustou omítky a s novodobými okny. Silně rušivé jsou přístavby k zahradnímu (jiţnímu) průčelí a vikýře (zejména zcela zbytečná horní etáţ) v západní části budovy. Zvláště interiéry, zasaţené modernizacemi, postrádají jakékoliv architektonické či památkové hodnoty a v některých případech působí značně rušivě. Prostory velkého sálu a jeho očního zázemí představují přes likvidaci veškerých souvisejících historických konstrukcí a detailů (především spodní části krovu) přijatelné architektonické prostředí, odpovídající průměrné dobové tvorbě 60. let 20. století. Novodobým obohacením stavby je hodinová věţička. Přehled nejhodnotnějších konstrukcí, architektonických a řemeslných detailů je uveden v následujících seznamech seznamu. Podrobné vyhodnocení jednotlivých konstrukcí a prostor je obsaţeno v plánové dokumentaci.

8.2

SOUPIS NEJHODNOTNĚJŠÍCH PROSTOR

průjezd č. 101 klenuté místnosti východní poloviny budovy – jiţní trakt (č. 104) a severní trakt (č. 106) klenuté místnosti západní poloviny budovy – jiţní trakt (č. 115) a severní trakt (č. 114)

8.3

SOUPIS NEJHODNOTNĚJŠÍCH KONSTRUKCÍ A DETAILŮ

obvodové a vnitřní dělící zdi, včetně okenních a dveřních nik klenba sklepa č. 002 klenba průjezdu č. 101 klenby východní poloviny budovy v jiţním traktu č. 104 a severním traktu č. 106 klenby západní poloviny budovy v jiţním traktu č. 115 a severním traktu č. 114 krovy v plném rozsahu, včetně mansardové římsy - 78 -


vstupní portál se všemi detaily tympanon severního štítu s reliéfní výzdobou (znak Vrtbů) se všemi detaily základ profilace hlavní římsy kamenná ostění sklepních okének ohradní zeď zahrady s východní bránou se všemi detaily

8.4

SOUPIS HLAVNÍCH ZÁVAD90

přístavky k jiţnímu průčelí novodobě upravená průčelí s tvrdou omítkou, bez nátěru, s chybějícími šambránami a rozšířenými okenními otvory novodobé okenní a dveřní výplně (v plném rozsahu) vikýře (zejména horní etáţ) v západní polovině střechy plechový lem štítu zaslepený jiţní portál průjezdu příčka uvnitř průjezdu č. 101 příčky vloţené do klenutých místností (zejména č. 104, 107, 110 a 114) celkové stavební řešení interiérů – zejména ubytovny ve východní polovině objektu, se všemi detaily blok nedokončeného schodiště vedoucího na půdu východní poloviny objektu celkové stavebně-technické provedení vestavby stropu sálu do krovu chybějící západní brána v ohrazení

90

Na tomto místě jsou sepsány pouze závady architektonického a památkového rázu, nikoliv závady ryze technického rázu, jako je např. celkově špatný stav omítek, zdiva, nosných konstrukcí a pod.. Přesto je rozsah architektonických závad tak velký, ţe jej nelze tímto jednoduchým seznamem ani zcela postihnout.

- 79 -


9.

SMĚRNICE PRO BUDOUCÍ VYUŢITÍ A REKONSTRUKCI OBJEKTU

Poznámka: Tato kapitola shrnuje názory zpracovatele SHP na další přístup k objektu. Jde výhradně o soukromé osobní doporučení, vyplývající ze znalosti objektu. Navržená opatření nenahrazují odborná vyjádření příslušných památkových orgánů a organizací státní památkové péče (městského úřadu v Benešově, Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště středních Čech v Praze a jejich příslušných nástupnických organizací) ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

9.1

OBECNÉ ZÁSADY

Areál bývalé manufaktury na týneckou kameninu čp. 2 v Týnci nad Sázavou je zapsaný v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem rejstříku 15204/2-3970, je tedy kulturní památkou ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb.. Veškerou stavení činnost, zásahy do terénu apod., je proto nutné v předstihu projednat s územně příslušným výkonným orgánem a organizací státní památkové péče a realizovat aţ na základě závazného stanoviska výkonného orgánu státní památkové péče. Areál bývalé manufaktury na týneckou kameninu je vzhledem ke svým hodnotám určen k památkové ochraně. Veškeré stavební úpravy by měly směřovat k celkové rehabilitaci této stavby a neměly by přinést další poškození kulturních, estetických, historických, památkových, ani dokumentačních hodnot objektu. Nutné je dbát na zachování půdorysu, zbytků původní dispozice a všech jeho hodnotných prostor, dále všech výše vyjmenovaných historických konstrukcí a detailů, zejména nosných i nenosných obvodových a vnitřních zdí, kleneb, stropů, krovů, architektonických detailů (portál, tympanon s reliéfním znakem) a dalších. Úpravy by měly přispět k potlačení, nebo úplné eliminaci výše uvedených architektonických závad (zejména druhotných utilitárních úprav průčelí a dispozice). Vzhledem k tomu, ţe většina novodobých, silně negativních zásahů je provedena nevratně (jejich realizace přinesla likvidaci historických konstrukcí, technologie pouţité na stavbě vylučují jejich odstranění), bude nutné se s tímto faktem smířit a nadále s ním pracovat. Např. prostory schodišť, vloţené velmi nešetrně a nešikovně do dispozice bude bezpochyby nutné i při budoucích adaptacích plně respektovat. Objekt jiţ nikdy nebude moţné plně rehabilitovat do stavu před novodobými úpravami. Nutné je tedy soustředit se na reálně moţné drobné konstrukce, které umoţní alespoň částečnou rehabilitaci stavby tam, kde to předchozí zásahy umoţní.

9.2

ZÁSADY PRO VYUŢITÍ OBJEKTU

Vzhledem k poloze v centru města i významné rekreační oblasti dolního Posázaví a vzhledem k obrovským prostorovým kapacitám objektu lze doporučit kombinovanou funkční náplň. Navrţené vyuţití by mělo vycházet z dispozičních moţností objektu, které jsou dané stávající historickou dispozicí. Náplň budovy lze doporučit např. tuto: 9.2.1 PŘÍZEMÍ východní konec budovy (č. 107 aţ 113): restaurace (vyšší kvality neţ dnešní), se situováním zázemí primárně do novodobě adaptovaných prostor a sklepa. Nutné je vyčistit dispozičně chodbu č. 107+110, umoţnit tak vstup do zahrady. východní část – jiţní trakt (č. 104): Bezpodmínečně nutné je vyčistit od příček klenutou prostoru, doporučuji jako rozšíření odbytové prostory restaurace ve vazbě na zahradu (zahradní restaurace, zahradní slavnosti…)

- 80 -


východní část – severní trakt (č. 106+105+102: zachovat stávající informační středisko; rehabilitovat prostor schodiště (kvalitnější stavební materiály) průjezd (č. 101): zpřístupnění zahrady průjezdem (obnovení jeho funkce), vazba na kulturní akce v zahradě západní část – jiţní trakt (č. 115): moţno ponechat bez větších úprav, posílit vazbu na zahradu. západní část – severní trakt (č. 114): pronajímatelné prostory vyšší kvality (výstavní prostory, kanceláře, obchody) západní sál (č. 117): pronajímatelné prostory vyšší kvality (multifunkční sál, výstavní prostory), moţno propojit se zahradou přístavba k jiţnímu průčelí (č. 119): odstranit bez náhrady 9.2.2 PATRO východní polovina stavby (č. 216-221): Ubytovací kapacity vyšší kvality, moţno s orientací na kongresovou turistiku (vazba na sál). Doporučuji zváţit moţnost úrovňového propojení sálu s ubytovací částí. západní polovina stavby: velký sál (multifunkční zařízení – kongresy, koncerty, divadlo, tanec), lze po architektonické korekci zejména předsálí bez větších úprav 9.2.3 PODKROVÍ západní polovina stavby: půda nad velkým sálem bez dalšího vyuţití. Velmi ţádoucí je odstranění horní etáţe vikýřů. východní polovina stavby: V tomto případě je nutné řešit s ohledem na celkovou koncepci stavby. Půdní vestavby jsou v případě historických krovů obecně negativním jevem, nejen kvůli zásahům do krovu, ale především z hlediska řešení nutnosti osvětlení (vikýře, střešní okna). Z hlediska ochrany krovu i samotné půdy je optimální ponechání bez dalšího vyuţití, případně jen k nenáročným skladovacím účelům. Přihlédneme-li ale k celkovému architektonickému řešení budovy, kde jsou vikýře spodní etáţe západní poloviny budovy fixované vestavbou galerie sálu, bylo by asi moţné posílit symetrii budovy zřízením odpovídajících vikýřů i ve východní části budovy, i kdyţ se jedná o památkově citlivé téma. Případné zřízení vestavby by tak muselo být kompenzováno redukcí počtu vikýřů v západní části budovy (zejména odstranění druhé etáţe vikýřů). Nabízí se zde, při splnění podmínek ochrany krovu, rozšíření ubytovací kapacity ve vazbě na případnou konferenční turistiku. Moţná vestavba se týká jen spodní úrovně krovu a rozhodně není ideálním řešením. Vyšší úrovně je nezbytně nutné ponechat volné.

9.3

ARCHITEKTONICKÉ A DISPOZIČNÍ ZÁSADY

V rozsahu celé bývalé manufaktury je nutné zachovat v celistvosti stávající historickou dispozici, včetně všech souvisejících dochovaných historických konstrukcí (stěn, kleneb, krovu) a detailů (okenní a dveřní niky). Vzhledem k tomu, ţe většina novodobých zásahů je provedena nevratně, bude nutné je nadále respektovat, resp. s jejich existencí smířit a snaţit se alespoň o rehabilitaci architektonického prostředí stavby, zejména odstranění výše specifikovaných závad. Především je ţádoucí provést tyto úpravy: Odstranit bez náhrady přístavky k jiţnímu průčelí (v místě západního sálu). Provést v dostupném rozsahu rehabilitaci průčelí. Optimální by bylo zúţení okenních otvorů na původní šířku. Za kompromisní povaţuji alespoň doplnění profilovaných šambrán (v přízemí s klenáčky) na všech průčelích, rehabilitace profilů říms v plném rozsahu a doplnění vápenné omítky, měkce kopírující nerovnosti podkladového zdiva. Omítku je nutné opatřit nátěrem (optimálně vápenným, kompromisně minerálním) ve světlém odstínu (např. okr, teple ţlutá apod.)

- 81 -


Černobílá fotografie středního rizalitu ze 20. let 20. století ukazuje s nejvyšší pravděpodobností na dvoubarevné řešení fasády, přičemţ základová plocha byla tmavší a detaily (šambrány, římsy, portál, znak v tympanonu štítu) byly světlejší – snad bílé. Sokl byl výrazně tmavší, snad se strukturovanou omítkou. Novodobé okenní a dveřní výplně doporučuji postupně po doţití nahradit kvalitnějšími, které by se více blíţily původní podobě budovy. Aţ do poloviny 20. století jsou fotografiemi dokumentovaná trojkřídlá okna dělená do „T“, přičemţ vnější byla osazena v líci fasády. Nutno ovšem upozornit na fakt, ţe okna byla oproti dnešnímu stavu uţší, současné otvory vznikly odsekáním špalet. Vstupní vrata v severním portálu je výhledově ţádoucí nahradit kvalitněji řemeslně vyrobenými – fotografie ze 20. let 20. století ukazuje vrata rozdělená vlnovitě prohnutým poutcem na spodní otvíravá křídla a vrchní prosklený nadsvětlík. Za nutné povaţuji odstranit vikýře horní etáţe v západní polovině střechy, které jsou z funkčního hlediska naprosto zbytečné!!! Spodní etáţ vikýřům nutné s ohledem na galerii v sálu ponechat, ovšem doporučuji alespoň částečnou redukci jejich počtu. Vikýře doporučuji změnit ze sedlových na pultové, doloţené nejstaršími vyobrazeními stavby. Plechový lem štítu na severním průčelí je nutné odstranit a celou stříšku štítu, včetně lemu štítu, pokrýt bobrovkami (na lemu kladenými do malty). Za velmi ţádoucí z hlediska rehabilitace historické dispozice stavby povaţuji otevřít průjezd v celé délce vybouráním příčky a zaslepeného jiţní portál do zahrady. Nutné je odstranit alespoň některé příčky vloţené do klenutých místností, zejména v klenutých místnostech (č. 104 a 114), resp. v chodbě č. 107+110. Celkové stavební řešení všech interiérů stavby (zejména ubytovny ve východní polovině objektu) je nutné postupně rehabilitovat s vyuţitím kvalitnějších materiálů, alespoň rámcově odpovídajícím historickému prostředí stavby (kvalitnější keramická dlaţba, dřevěné rámové dveře, štukové omítky, dřevěné podlahy v obytných místnostech a pod). Ohrazení zahrady doporučuji doplnit o chybějící klenutou západní bránu, která by měla být tvarovou kopií východní brány.

9.4

TECHNICKÉ ZÁSADY

NOSNÉ STĚNY A PŘÍČKY Nosné i nenosné stěny z kamenného, smíšeného a cihelného zdiva je třeba opravit tradičním zednickým způsobem. Pouţitá malta by neměla být tvrdší, neţ okolní materiál – nevhodné je tedy pouţití malty s vysokým obsahem cementu. Původní historické konstrukce stěn jsou sanované a vizuálně nevykazují statické závady. Případné statické závady je nutné řešit za účasti statika, znalého problematiky historických budov. 9.4.1

9.4.2

KLENBY Poškozené klenby by měly být vyspraveny tradičním zednickým způsobem - očištěny a vyklínovány. Poškozené klenby je třeba podepřít, rozvolněné partie zdiva je třeba opatrně rozebrat a po vyčištění spár opět dozdít z cihel. Nabetonování skořepin na rub kleneb je nevhodné. Původní historické konstrukce kleneb jsou sanované a vizuálně nevykazují statické závady. Případné statické závady je nutné řešit za účasti statika, znalého problematiky historických budov. 9.4.3

STROPY Většina stropů na stavbě je novodobá (ţelezobetonové konstrukce) a nevztahují se na ně ţádné regulativy. Dřevěné omítané stropy nad ubytovací částí patra je v případě poruch třeba

- 82 -


vyspravit shodnou technologií, při zachování nosné konstrukce – dřevěných hraněných trámů. Případná poškozená zhlaví trámů je třeba odříznout a nastavit (protézovat) šikmým plátem. 9.4.4

KROV Krov je nedílnou součástí historické konstrukční podstaty stavby a proto by měl být v plném rozsahu zachován, resp. tradičním tesařským způsobem opraven. Dřevěné prvky krovu by měly být po konzervaci zachovány, v případě potřeby je moţné poškozená zhlaví vysadit protézami, nastavenými šikmým plátem. Prvky s poškozenými oběma zhlavími, případně prvky s větším rozsahem poškození lze vyměnit za prvky shodného profilu, při zachování způsobu opracování a konstrukční podoby styčníků. Vikýře západní poloviny (horní řada) by měly být odstraněny. STŘEŠNÍ KRYTINA Na střeše jsou v současné době poloţeny klasické bobrovky na hustém laťování (v šupinové vazbě). Z hlediska zachování celkového vzhledu budovy je nezbytné tento typ krytiny i s její skladbou pouţívat i nadále. Vhodné je zachování alespoň určitého podílu přeloţené původní krytiny. Doporučuji i doplnění bobrovek na štítu, včetně jeho lemu. Jakékoliv jiné materiály jsou zásadně nevhodné. Vikýře západní poloviny (horní řada) by měly být odstraněny, spodní řadu je nutné akceptovat. 9.4.5

POVRCHY STĚN Stávající tvrdá omítka na stavbě působí značně negativním dojmem. Nově doplněná omítka by měla být prodyšná a nesmí být tvrdší, neţ podkladové zdivo. Optimální je omítka vápenná, kopírující nerovnost podkladového zdiva, s vodorovnou pásovou mezipatrovou římsou. Ţádoucí je obnovení profilovaných šambrán okenních otvorů, podle dochovaných fotografií. Nátěr fasády by měl být řešen v jediném nekontrastním odstínu. Doporučuji provedení teple ţlutého nebo okrového plošného nátěru, event. se zvýrazněným šedým soklem, aktivní články mohou bít bílé (portál, šambrány, římsy). V případě nálezu omítky se zbytky jiné barevnosti je moţné tyto závěry adekvátně korigovat. 9.4.6

POŢADAVKY NA NOVÉ KONSTRUKCE Nově vkládané příčky by měly být pokud moţno konstrukčně nezávislé na okolním zdivu i na klenbách. Veškeré nové instalace (zejména kanalizace, voda, plyn) je nutné řešit tak, aby nedošlo k váţnější kolizi s klenbami. Zásahy do historického zdiva by měly být minimalizovány, vhodnější je skrytí instalací za novodobými plentami. Charakter nových výplní otvorů (okna, dveře) musí odpovídat jejich poloze na průčelí, resp. v interiéru. Všechny výplně oken by měly být dřevěné, truhlářsky vyrobené (viz téţ architektonické a dispoziční zásady). Nové podlahy by měly respektovat tradiční řešení interiérů; vhodné jsou podlahy palubkové, z parket či vlysů, resp. keramické dlaţby. 9.4.7

9.5

MOŢNOSTI BUDOUCÍHO DOPLNĚNÍ POZNATKŮ

Podmínky pro nedestruktivní průzkum nebyly ideální, protoţe naprostá většina obvodových i vnitřních dělících konstrukcí byla skryta za neproniknutelnou krustou novodobých omítek. Novodobé zásahy jde v některých případech obtíţně odlišit a orientaci ve stavbě to dále ztěţuje. Proto bude jistě moţné přinést významné upřesnění poznatků průzkumu zejména v průběhu budoucích stavebních prací. Zde je výčet základních otázek, které by bylo moţné v průběhu stavebních prací zodpovědět: neznáme podobu, konstrukční charakteristiku a strukturu obvodového zdiva pod novodobými omítkami; kvůli tomu neznáme rozsah dochovaných konstrukcí nejstarší stavby - 83 -


neznáme prostorové uspořádání výrobních provozů velkou neznámou zůstává řešení prostoru komínů (nebo vykrojené části stavby?) v patře při jiţní straně západní poloviny stavby přesnou polohu pecí a jejich rozměry i stavební řešení by bylo moţné teoreticky odhalit pod podlahou dnešní diskotéky (č. 115) nevíme spolehlivě, zda východní sklep se ve svém obvodovém zdivu váţe jiţ k první stavební etapě neznáme podrobněji strukturu stropů patra východní poloviny stavby Na závěr je třeba připomenout, ţe poznání kaţdého historického objektu je sloţitý dlouhodobý a otevřený proces. Nové (a jistě překvapivé) nálezy je moţné v budoucnosti očekávat kdykoliv v průběhu stavebních prací. Proto je nezbytné dodrţet reţim pravidelných kontrolních dnů na stavbě, za přítomnosti profesionálního a zkušeného pracovníka státní památkové péče, který by případné hodnotné nálezy rozpoznal, zdokumentoval, vyhodnotil jejich závaţnost pro stavbu jako celek a zváţil vhodnost případné operativní změny projektové dokumentace. Spolupráce všech zúčastněných stran (investora, památkáře, projektanta i realizační firmy) je přitom samozřejmě zcela nezbytná.

- 84 -


10.

ZÁVĚR

Stavebněhistorický průzkum bývalé manufaktury na týneckou kameninu čp. 2 v Týnec nad Sázavou potvrdil očekávaný kulturně-historický, architektonický a památkový význam tohoto objektu. Přes svůj robustní zámecký vzhled se jedná v podstatě o pozoruhodnou technickou památku, jeden z posledních dochovaných objektů manufakturní fáze výroby v předindustriálním období. Hlavním výsledkem průzkumu je podrobná interpretace dosud blíţe nezkoumaného stavebního vývoje, doplněná o identifikaci hlavních hodnot objektu. Doufejme, ţe objekt nalezne po desetiletích nešetrných zásahů, chátrání a devastace v budoucnosti odpovídající vyuţití, které by přineslo plnou rehabilitaci jeho nesporných památkových kvalit a hodnot. Případná obnova si vyţádá aktivní účast a pochopení zkušeného projektanta, ale i odpovědných pracovníků památkové péče. Předkládaný stavebněhistorický průzkum by měl být jedním z prvních kroků k celkové rehabilitaci této zajímavé památky městské profánní architektury.

V Nymburce, prosinec 2009

Ing. arch. Jan Pešta člen Sdruţení pro stavebněhistorický průzkum

- 85 -


11. 11.1 1.

2. 3. 4. 5.

6. 7. 8. 9. 10.

11.2 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.

18.

19.

20.

PŘÍLOHY

HISTORICKÁ MAPOVÁ DOKUMENTACE Situace na mapě 1. (josefského) vojenského mapování z let 1764–1767, bez měřítka (originál st 1:28.800) [© 1 Military Survey, Section No. 143, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna; © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně – http://www.geolab.cz; © Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz]. Místo dnešní budovy je dosud nezastavěné. Císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1840, 1:2880 [Ústřední archív zeměměřictví a katastru, Inv. č. 3595]. Císařský povinný otisk stabilního katastru z roku 1840, originál 1:2880 detail – zvětšeno na 200% (1:1440) [Ústřední archív zeměměřictví a katastru, Inv. č. 3595]. Situace na mapě II. vojenského mapování z let 1819-58, sekce č. O_10_III [© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně – http://www.geolab.cz]. Situace na mapě III. vojenského mapování z let 1877 –1879, bez měřítka (originál 1:25000) [© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně – http://www.geolab.cz; mapový list 4053_4]. Situační plán Týnce nad Sázavou z 26. 5. 1892 (výřez - detail) [SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 18]. Situační plán Týnce nad Sázavou, nedatovaný – asi 90. léta 19. století [SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 199]. Situační plán Týnce nad Sázavou, po r. 1900 [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků, inv. č. 53, signatura XLII/15, karton 13]. Reambulovaná katastrální mapa z let 1872–1910, originál 1:2880 [ÚAZK, Inv. č. 3595]. Slepá katastrální mapa z roku 1910, originál 1:2880 [ÚAZK, Inv. č. 3595].

STARŠÍ PLÁNOVÁ DOKUMENTACE Plánek stavby bytu v týnecké továrně, 15. dubna 1838 [SOA Plzeň, pracoviště Klášter. Ústřední správa Lobkoviců – Křimice, karton N 15, sign. C 27, č. 58]. Plán budovy z 19. června 1899, zachycující stav objektu před plánovanou rekonstrukcí, L. Štros [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/15, karton 13]. Obsahově shodný plán, zachycující stav objektu před plánovanou rekonstrukcí, L. Štros [Převzato z: Tywoniak, 1958, str. 135]. Rekonstrukční půdorysný plán provozních prostor manufaktury z r. 1851, 1987 [Převzato z: Tywoniak, Jiří: Týnec nad Sázavou, 1987, str. 14–15 (bez uvedení zdroje)]. Plány přestavby bývalé manufaktury na byty pro dělníky, 1899 [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/15, karton 13]. Projekt adaptace bývalé manufaktury (východní části budovy), nedatováno (kolem 1900); měřítko 1:100, vytvořil Heinz Gerl, Vídeň [SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 146]. Návrh adaptace bývalé manufaktury na hostinec a letní byty, nedatováno (okolo 1900), L. Štros [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv.č. 53, sign. XLII/16, karton 13]. Půdorysný plán k návrhu rekonstrukce bývalé manufaktury na hostinec, 23. září 1900, L. Štros [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv.č. 53, sign. XLII/16, karton 13. Návrh úpravy fasády a celkového vzhledu budovy v souvislosti s návrhem rekonstrukce bývalé manufaktury na hostinec – první verze návrhu, 1900? [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/16, karton 13]. Návrh úpravy fasády a celkového vzhledu budovy v souvislosti s návrhem rekonstrukce bývalé manufaktury na hostinec – první verze návrhu, 1900?, výřez – detail severního průčelí [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/16, karton 13].

- 86 -


21.

22.

23. 24.

25.

26.

27.

28. 29.

30.

31.

32.

33.

34.

35.

36.

37.

38.

39.

Návrh úpravy fasády a celkového vzhledu budovy v souvislosti s návrhem rekonstrukce bývalé manufaktury na hostinec – druhá verze návrhu, 15. 12. 1900 [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/16, karton 13]. Půdorys východního sklepa v souvislosti s návrhem rekonstrukce bývalé manufaktury na hostinec – druhá verze návrhu, 15. 12. 1900 [SOA Praha, Ústřední ředitelství hohenberských statků Benešov, inv. č. 53, sign. XLII/16, karton 13]. Plán adaptace západní poloviny arcivévodského hotelu v Týnci nad Sázavou, po roce 1900 [SOA Praha, VS Konopiště, inv. č. 200]. Plány přízemí a prvního patra východní části se zamýšlenými úpravami sociálního zařízení přiložené k žádosti o povolení těchto úprav, 1940 [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Návrh adaptace části nevyužívaných prostor hotelu (západní část) na tělocvičný sál s příslušenstvím, květen 1947, Podnikatelství staveb Frant. Štruml [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Návrh adaptace části nevyužívaných prostor hotelu (západní část) na tělocvičný sál s příslušenstvím, květen 1947, Podnikatelství staveb Frant. Štruml, výřez – detail přízemí [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Návrh adaptace části nevyužívaných prostor hotelu (západní část) na tělocvičný sál s příslušenstvím, květen 1947, Podnikatelství staveb Frant. Štruml, výřez – detail příčného řezu a západního průčelí [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Návrh úprav příslušenství tělocvičny (WC, šatny a další zázemí) v přízemí západní části budovy, březen 1951 [Archiv vlastníka objektu]. Návrh věže pro hodiny na hotelu v Týnci n. S., říjen 1958, Okresní stavební podnik Benešov, V. Fulín [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Návrh věže pro hodiny na hotelu v Týnci n. S., říjen 1958, Okresní stavební podnik Benešov, V. Fulín, výřez – detail průčelí a příčného řezu [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Plány stávajícího stavu budovy (půdorys přízemí, patra a krovu), duben 1958, Okresní stavební podnik Benešov, Josef Mareš [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Plány stávajícího stavu budovy (řezy), duben 1958, Okresní stavební podnik Benešov, Josef Mareš [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Plány stávajícího stavu budovy (pohled od severu), duben 1958, Okresní stavební podnik Benešov, Josef Mareš [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Hotel Týnec (KD Metaz – státní hotel)“]. Projektová dokumentace k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (situace), říjen – prosinec 1958 Průmstav Praha [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (půdorys přízemí, 1. patra a 2. patra – vestavby do krovu), říjen – prosinec 1958 Průmstav Praha [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (příčné řezy), říjen – prosinec 1958 Průmstav Praha [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (situace), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, ing. Kozák [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (půdorys suterénu, přízemí, 1. patra, 2. patra podkroví), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, ing. Kozák [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (severní průčelí), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, ing. Kozák [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“].

- 87 -


40.

41.

42.

43.

44.

45. 46. 47. 48. 49.

50.

51.

52.

53.

11.3 54.

55.

56.

Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (podélný řez), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, ing. Kozák [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (příčný řez s konstrukcí sálu), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, ing. Kozák [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (příčné řezy sálem), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, ing. Kozák [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (půdorys suterénu – technologie škrabárny), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, Vamberský [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projektová dokumentace „Kulturní středisko „Metaz“ v Týnci n. S.“ k adaptaci objektu na kulturní zařízení pro zaměstnance n. p. METAZ (půdorys přízemí – technologie kuchyně), červen 1959 – květen 1960, Průmstav Praha, Vamberský [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „Kulturák – Týnec“]. Projekt dílčích úprav k adaptaci bývalé tělocvičny na širokoúhlé kino (podélný a příčný řez sálem), květen 1964 [Archiv vlastníka objektu]. Projekt dílčích úprav k adaptaci bývalé tělocvičny na širokoúhlé kino (jižní průčelí – západní část; východní průčelí), květen 1964 [Archiv vlastníka objektu]. Projekt dílčích úprav k adaptaci bývalé tělocvičny na širokoúhlé kino (plánek elektroinstalace ve vstupních prostorách kina), červen 1965 [Archiv vlastníka objektu]. Projekt dílčích úprav k adaptaci bývalé tělocvičny na širokoúhlé kino – finální úpravy vnitřních prostor, nedatováno (asi 1965) [Archiv vlastníka objektu]. Projektová dokumentace „Kulturní dům Týnec n. Sáz. – rekonstrukce levé části“ (půdorys východního sklepa) prosinec 1969 – únor 1970, Průmstav Praha – projektová a inženýrská správa, Škrdlová – Rydval [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“]. Projektová dokumentace „Kulturní dům Týnec n. Sáz. – rekonstrukce levé části“ (půdorys přízemí a 1. patra) prosinec 1969 – únor 1970, Průmstav Praha – projektová a inženýrská správa, Škrdlová – Rydval [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“]. Projektová dokumentace „Kulturní dům Týnec n. Sáz. – rekonstrukce levé části“ (jižní průčelí) prosinec 1969 – únor 1970, Průmstav Praha – projektová a inženýrská správa, Škrdlová – Rydval [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“]. Projektová dokumentace „Kulturní dům Týnec n. Sáz. – rekonstrukce levé části“ (východní průčelí) prosinec 1969 – únor 1970, Průmstav Praha – projektová a inženýrská správa, Škrdlová – Rydval [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“]. Projektová dokumentace „Kulturní dům Týnec n. Sáz. – rekonstrukce levé části“ (příčný řez východní částí) prosinec 1969 – únor 1970, Průmstav Praha – projektová a inženýrská správa, Škrdlová – Rydval [Městský úřad Týnec nad Sázavou, odbor výstavby, fascikl „KD Týnec – rekonstrukce levé části“].

HISTORICKÁ IKONOGRAFIE Greger, Jan Řehoř: Ansicht des Schlosses Teinitz an der Sasava in Böhmen. Malerische Darstellungen der österreichische Monarchie, cca 1833 [Národní galerie v Praze, inv. č. R 170471]. Greger, Jan Řehoř: Ansicht des Schlosses Teinitz an der Sasava in Böhmen. Malerische Darstellungen der österreichische Monarchie, cca 1833, výřez – detail budovy manufaktury [Národní galerie v Praze, inv. č. R 170471]. Zwettler, Josef Bedřich: Teinitz im Berauner Kreis. Malerische Ansichten von Boehmen, cca 1860 [Národní galerie v Praze, inv. č. R 133665].

- 88 -


57. 58. 59. 60.

61. 62.

63.

64. 65. 66. 67.

68.

69. 70.

71.

72. 73. 74. 75. 76.

77. 78. 79. 80. 81. 82. 83.

Zwettler, Josef Bedřich: Teinitz im Berauner Kreis. Malerische Ansichten von Boehmen, cca 1860, výřez – detail budovy manufaktury [Národní galerie v Praze, inv. č. R 133665]. Pohled na Týnec n. Sázavou od severovýchodu přes železniční most, pohlednice vydaná 1898, odeslaná 1899 [Archiv vlastníka objektu]. Pohled na Týnec od severozápadu, pohlednice odeslaná prosinec 1899 / leden 1900 [Archiv vlastníka objektu]. Pohled na Týnec od severozápadu, pohlednice odeslaná 14. 10. 1901 [Odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Benešov, oddělení památkové péče – pohlednicová sbírka z majetku pana Františka Kavky]. Pohled na Týnec od severozápadu, identická pohlednice z počátku 20. století [Archiv vlastníka objektu]. Centrum Týnce s hradem a budovou hotelu, pohled od řeky, pohlednice odeslaná 1905 [Odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Benešov, oddělení památkové péče – pohlednicová sbírka z majetku pana Františka Kavky]. Centrum Týnce s hradem a budovou hotelu, pohled od řeky, pohlednice, počátek 20. století] [Odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Benešov, oddělení památkové péče – pohlednicová sbírka z majetku pana Františka Kavky]. Pohled na centrum Týnce od severozápadu, 1905 [převzato z: Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, Týnec nad Sázavou, 2006, str. 130]. Pohled na centrum Týnce od severozápadu, pohlednice, 1906 [Muzeum Podblanicka ve Vlašimi]. Pohled na severní průčelí budovy, datováno 1910 [převzato z: Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, Týnec nad Sázavou, 2006, str. 115]. Centrum Týnce s hradem a budovou hotelu, pohled z pravého břehu řeky Sázavy, polovina 20. let 20. století [převzato z: Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, Týnec nad Sázavou, 2006, str. 142]. Pohled na severní průčelí objektu bývalé manufaktury – střední rizalit, 20. léta 20. století [Převzato z: Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, Týnec nad Sázavou, 2006, str. 151]. Pohled na severní fasádu objektu bývalé manufaktury, 20. léta 20. století [převzato z: Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, Týnec nad Sázavou, 2006, str. 208. Pohled na Týnec od severozápadu, pohlednice odeslaná 1925 [Odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Benešov, oddělení památkové péče – pohlednicová sbírka z majetku pana Františka Kavky]. Dělená pohlednice Týnce nad Sázavou, levý horní snímek pohled na severní průčelí hotelu z mostu přes řeku, pohlednice vydaná před rokem 1929, neodeslaná [Odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Benešov, oddělení památkové péče – pohlednicová sbírka z majetku pana Františka Kavky]. Pohled na střední část severního průčelí objektu bývalé manufaktury od řeky, 1929, [Převzato z: Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, Týnec nad Sázavou, 2006, str. 151]. Pohled na severní průčelí hotelu (bývalé manufaktury) od severovýchodu, asi 30. léta 20. století [Archiv vlastníka objektu]. Pohled na centrum Týnce z pravého břehu Sázavy, 30. léta 20. století [Převzato z: Týnec nad Sázavou – k historickým kořenům města, Týnec nad Sázavou, 2006, str. 317. Pohled na centrum Týnce od severozápadu, 30. léta 20. stol [Archiv vlastníka objektu]. Hotel (bývalá manufaktura), pohled z věže rotundy, pohlednice odeslaná 1937 [Odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Benešov, oddělení památkové péče – pohlednicová sbírka z majetku pana Františka Kavky]. Severní průčelí, celkový pohled od severovýchodu, foto p. Král, 1952 [Muzeum Podblanicka ve Vlašimi]. Severní průčelí – detail středního rizalitu, foto p. Král, 1952 [Muzeum Podblanicka ve Vlašimi]. Celkový pohled na Týnec n. Sázavou od severozápadu, asi 30. - 50. léta 20. století [Archiv vlastníka objektu]. Celkový pohled na Týnec nad Sázavou z pravého břehu Sázavy, asi 50. léta 20. století [Archiv vlastníka objektu]. Pohled na Týnec od jihozápadu – nového sídliště, 1958 [Archiv vlastníka objektu]. Pohled na hlavní průčelí bývalé manufaktury od severovýchodu – detail středního rizalitu, 1963 (?) [Národní památkový ústav, inv. č. N098213]. Pohled na hlavní průčelí bývalé manufaktury od severovýchodu, 1963 (?) [Národní památkový ústav, inv. č. N098214].

- 89 -


84. 85.

11.4 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51.

Pohled na severovýchodní nároží bývalé manufaktury – detail východní zdi s dřevěnou přístavbou, 1963 (?) [Národní památkový ústav, inv. č. N098222]. Pohled na severní fasádu objektu z pravého břehu řeky Sázavy, datováno 2008 [Archiv vlastníka objektu].

FOTODOKUMENTACE Celkový pohled od severovýchodu. Celkový pohled od severozápadu. Celkový pohled od jihovýchodu. Celkový pohled od jihovýchodu. Severní průčelí, celkový pohled od severozápadu. Severní průčelí, detail středního štítu. Severní průčelí, východní část. Severní průčelí, střední část. Severní průčelí, západní část. Severní průčelí, detail štítu. Severní průčelí, detail štítu, tympanon se znakem pánů z Vrtby. Severní průčelí, detail středního portálu. Severní průčelí, detail středního portálu. Severní průčelí, detail středního portálu. Severní průčelí, detail středního portálu. Severní průčelí, detail středního portálu, klenák. Severní průčelí, detail středního portálu, patka levé archivolty. Severní průčelí, detail středního portálu, patka pravé archivolty. Severní průčelí, detail středního portálu, patka levé stojky. Severní průčelí, detail středního portálu, patka pravé stojky. Severní průčelí, východní část, detail zaslepeného sklepního okénka sklepa č. 008. Severní průčelí, východní část, detail zaslepeného sklepního okénka sklepa č. 007. Severní průčelí, východní část, detail šachty do sklepa č. 005. Severní průčelí, východní část, detail zaslepeného sklepního okénka sklepa č. 005. Severní průčelí, střední část, detail zaslepeného sklepního okénka sklepa č. 002 s kamenným ostěním. Severní průčelí, severovýchodní nároží, hlavní římsa. Severní průčelí, jihozápadní nároží, hlavní římsa. Severní průčelí, levý roh středního štítu, hlavní římsa. Východní průčelí, celkový pohled od severovýchodu. Východní průčelí, celkový pohled. Východní průčelí, jihovýchodní nároží, hlavní římsa. Východní průčelí a navazující úsek ohradní zdi s bránou, celkový pohled. Východní průčelí, celkový pohled od jihovýchodu. Jižní průčelí, celkový pohled od jihovýchodu. Jižní průčelí, celkový pohled od jihovýchodu. Jižní průčelí, západní část. Jižní průčelí, východní část. Jižní průčelí, celkový pohled od jihozápadu. Jižní průčelí, západní část. Západní průčelí, celkový pohled od severozápadu. Západní průčelí, celkový pohled od jihozápadu. Západní průčelí, severozápadní nároží, hlavní římsa. Západní průčelí, jihozápadní nároží, hlavní římsa. Ohradní zeď, západní strana, pohled z vnější strany od severozápadu. Ohradní zeď, západní strana, brána (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, západní strana, detail brány – výběh zaniklého záklenku (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, západní strana, partie jižně od brány (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, západní strana, partie jižně od brány (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, západní strana, jihozápadní roh (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, jihozápadní roh (pohled z vnitřní strany). Zahrada, celkový pohled od západu.

- 90 -


52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113.

Zahrada, celkový pohled od severozápadu. Ohradní zeď, východní strana, brána (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail vrat (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail hlavice levého pilastru (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail hlavice pravého pilastru (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail klenáku (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail patky pravého pilastru (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail levé patky (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail pravé patky (pohled z vnější strany). Ohradní zeď, východní strana, úsek s bránou (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, východní strana, brána (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail vrat (pohled z vnitřní strany). Ohradní zeď, východní strana, brána – detail kliky (pohled z vnitřní strany). Suterén, schodiště do západního sklepa č. 001, pohled shora. Suterén, schodiště do západního sklepa č. 001, pohled zdola. Suterén, západní sklep č. 002, východní stěna a severovýchodní roh. Suterén, západní sklep č. 002, východní stěna a jihovýchodní roh. Suterén, západní sklep č. 002, jihovýchodní roh. Suterén, západní sklep č. 002, blok schodiště na západní straně. Suterén, západní sklep č. 002, severovýchodní roh. Suterén, západní sklep č. 002, jihozápadní roh. Suterén, západní sklep č. 002, severozápadní roh. Suterén, schody do východního sklepa č. 003, pohled shora. Suterén, schody do východního sklepa č. 003, pohled shora – dolní část. Suterén, schody do východního sklepa č. 003, východní stěna. Suterén, schody do východního sklepa č. 003, pohled vzhůru. Suterén, chodba č. 004, pohled k severu. Suterén, chodba č. 004, pohled k severu. Suterén, chodba č. 004, pohled k jihu. Suterén, chodba č. 004, jižní stěna, větrací okénko. Suterén, chodba č. 004, jihozápadní roh. Suterén, chodba č. 004, západní stěna. Suterén, sklep č. 005, celkový pohled k severozápadu. Suterén, sklep č. 005, celkový pohled k jihozápadu. Suterén, sklep č. 005, jižní stěna. Suterén, sklep č. 005, větrací okénko v severozápadním rohu. Suterén, sklep č. 005, východní stěna. Suterén, sklep č. 005, západní stěna, severní polovina. Suterén, sklep č. 005, východní stěna, severní polovina. Suterén, sklep č. 005, východní stěna, jižní polovina. Suterén, sklep č. 005, jižní strana, přístupová šachta. Suterén, sklep č. 005, jižní strana, přístupová šachta. Suterén, sklep č. 005, jižní strana, přístupová šachta, levá stojka ostění portálu. Suterén, sklep č. 005, jižní strana, přístupová šachta, pravá stojka ostění portálu. Suterén, chodba č. 006, celkový průhled k východu. Suterén, chodba č. 006, celkový průhled k západu. Suterén, sklep č.007, průhled jižní části k východu. Suterén, sklep č.007, průhled jižní části k západu. Suterén, sklep č.009, jihozápadní roh. Suterén, sklep č.009, severovýchodní roh. Suterén, sklep č.009, jihovýchodní roh. Suterén, sklep č.009, jihovýchodní roh. Suterén, sklep č.009, jihozápadní roh. Suterén, sklep č.009, jihovýchodní roh, kamenná dlažba. Suterén, sklep č.009, jihovýchodní roh, větrací okénko v jižní stěně. Suterén, sklep č.009, severozápadní roh. Suterén, sklep č.009, jihozápadní roh. Přízemí, průjezd č.101, celkový pohled k severu. Přízemí, průjezd č.101, celkový pohled k severu. Přízemí, průjezd č.101, celkový pohled k jihu. Přízemí, průjezd č.101, celkový pohled k jihu.

- 91 -


114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146. 147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155. 156. 157. 158. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 165. 166. 167. 168. 169. 170. 171. 172. 173. 174.

Přízemí, průjezd č.101, jižní část, pohled k severu. Přízemí, průjezd č.101, jižní část, klenba. Přízemí, průjezd č.101, jižní část, pohled k severozápadu. Přízemí, průjezd č.101, jižní část, klenba. Přízemí, průjezd č.101, jižní část, pohled k severovýchodu. Přízemí, průjezd č.101, jižní část, portál. Přízemí, průjezd č.101, severní část, portál – východní část portálové niky. Přízemí, průjezd č.101, severní část, portál – západní část portálové niky. Schodiště do patra č. 103, severní rameno – pohled směrem dolů (k východu). Schodiště do patra č. 103, východní rameno – pohled směrem dolů (k jihu). Schodiště do patra č. 103, východní rameno – pohled směrem vzhůru (k severu). Schodiště do patra č. 103, severní rameno – pohled směrem dolů (k východu). Schodiště do patra č. 103, pohled směrem dolů (k jihovýchodu). Schodiště do patra č. 103, východní rameno – pohled směrem dolů (k jihu). Schodiště do patra č. 103, severozápadní roh. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, pohled na klenbu – k západu. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, pohled k jihozápadu. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při severní (mezitraktové) stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenba při severní (mezitraktové) stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při severní (mezitraktové) stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při jižní stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při severní (mezitraktové) stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, pohled na klenbu při jižní stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při jižní stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při jižní stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při jižní stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při jižní stěně. Přízemí, východní díl – jižní trakt č. 104, klenební výseč při jižní stěně. Schodiště do patra č. 105, pohled z patra k severozápadu. Schodiště do patra č. 105, pohled z patra k severozápadu. Schodiště do patra č. 105, pohled na vrchní mezipodestu k jihozápadu. Schodiště do patra č. 105, pohled z mezipodesty k jihovýchodu. Schodiště do patra č. 105, pohled z mezipodesty k severovýchodu. Schodiště do patra č. 105, pohled z mezipodesty k severozápadu. Přízemí, východní díl – severní trakt č. 104, pohled k západu. Přízemí, východní díl – severní trakt č. 104, pohled k severozápadu. Přízemí, východní díl – severní trakt č. 104, pohled k východu. Přízemí, východní díl – severní trakt č. 104, pohled k východu. Přízemí, východní díl – severní trakt č. 104, severní stěna. Přízemí, východní díl – severní trakt č. 104, pohled k severozápadu. Přízemí, východní díl – severní trakt č. 104, klenební výseč při jižní (mezitraktové) stěně. Přízemí, chodbač. 107, pohled k jihu. Přízemí, chodbač. 107, pohled k severu. Přízemí, restaurace č. 108, pohled k severozápadu. Přízemí, restaurace č. 108, pohled k severovýchodu. Přízemí, restaurace č. 108, pohled k jihovýchodu. Přízemí, chodbička č.109, pohled k západu. Přízemí, chodbička č.109, pohled k východu. Přízemí, chodbička č.109, klenba, pohled k východu. Přízemí, chodbička č.109, klenba – západní část, pohled k jihu. Přízemí, chodbička č.110, nika (původně dveřní) na jižní straně. Přízemí, chodbička č.110, nika (původně dveřní) na jižní straně. Přízemí, chodbička č.110, klenba na jižním konci. Přízemí, WC č.111, detail stropu. Přízemí, WC č.111, detail stropu. Přízemí, WC č.112, detail klenby. Přízemí, sál restaurace č.113, celkový pohled k severovýchodu. Přízemí, sál restaurace č.113, strop, celkový pohled k severozápadu. Přízemí, sál restaurace č.113, severovýchodní roh. Přízemí, sál restaurace č.113, severozápadní roh. Přízemí, sál restaurace č.113, celkový pohled k jihozápadu.

- 92 -


175. 176. 177. 178. 179. 180. 181. 182. 183. 184. 185. 186. 187. 188. 189. 190. 191. 192. 193. 194. 195. 196. 197. 198. 199. 200. 201. 202. 203. 204. 205. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219. 220. 221. 222. 223. 224. 225. 226. 227. 228. 229. 230. 231. 232. 233. 234.

Přízemí, sál restaurace č.113, celkový pohled k jihovýchodu. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, východní část, pohled k severovýchodu. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, východní část, pohled k jihovýchodu. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, východní část, jižní strana s klenbou a výsečemi. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, východní část, pohled k západu. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, východní část, severní strana s klenbou a výsečemi. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, pohled k západu. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, jižní strana s klenbou a výsečemi. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, pohled k jihovýchodu. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, pohled k severovýchodu. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, severní strana s klenbou a výsečemi. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, severní strana s klenbou a výsečemi. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, jižní stěna s nikou. Přízemí, západní díl – severní trakt č. 114, západní část, klenební výseč v severní stěně. Přízemí, západní díl – jižní trakt č. 115, klenební výseč v jižní stěně. Přízemí, západní díl – jižní trakt č. 115, předsíň – pohled k západu Přízemí, západní díl – jižní trakt č. 115, předsíň – pohled k východu Přízemí, západní díl – jižní trakt č. 115, pohled k severovýchodu. Přízemí, západní díl – jižní trakt č. 115, pohled k severovýchodu. Přízemí, západní díl – jižní trakt č. 115, jihozápadní roh. Přízemí, západní díl – jižní trakt č. 115, pohled k západu. Schodiště do patra č. 116+205, západní rameno, pohled k jihu. Schodiště do patra č. 116+205, západní rameno, pohled k jihu. Schodiště do patra č. 116+205, jižní rameno, pohled k východu. Schodiště do patra č. 116+205, dolní podesta na úrovni přízemí. Přízemí, západní sál č. 117, strop, celkový pohled k jihozápadu. Přízemí, západní sál č. 117, strop, celkový pohled k severozápadu. Přízemí, západní sál č. 117, celkový pohled k severozápadu. Přízemí, západní sál č. 117, strop, jihozápadní roh s blokem schodiště. Přízemí, západní sál č. 117, strop, celkový pohled k jihovýchodu. Přízemí, západní sál č. 117, strop, celkový pohled k jihozápadu. Patro, předsálí č. 201, celkový pohled k severozápadu. Patro, předsálí č. 201, celkový pohled k severovýchodu. Patro, předsálí č. 201, severozápadní roh. Patro, předsálí č. 201, celkový pohled k jihu. Patro, předsálí č. 201, celkový pohled k severovýchodní roh. Schodiště do 2. patra č. 202, pohled směrem vzhůru (k severu). Schodiště do 2. patra č. 202, pohled směrem dolů (k jihu). Patro, velký sál č. 206, celkový pohled z galerie od severovýchodu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled z galerie od jihovýchodu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled z galerie od východu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled od východu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled z galerie od severovýchodu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled z galerie od jihovýchodu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled z galerie od jihozápadu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled z galerie od jihozápadu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled od západu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled od jihozápadu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled od jihozápadu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled od severozápadu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled od severozápadu. Patro, velký sál č. 206, galerie, pohled od jihozápadu. Patro, velký sál č. 206, celkový pohled od severovýchodu. Patro, velký sál č. 206, pódium, pohled od jihozápadu. Patro, velký sál č. 206, pódium, pohled od severozápadu. Patro, velký sál č. 206, pódium, pohled od severu. Patro, chodba po straně pódia č. 207, pohled k západu. Patro, jeviště č.209, lávka provaziště. Patro, jeviště č.209, pohled k severovýchodu. Patro, jeviště č.209, pohled k jihovýchodu.

- 93 -


235. 236. 237. 238. 239. 240. 241. 242. 243. 244. 245. 246. 247. 248. 249. 250. 251. 252. 253. 254. 255. 256. 257. 258. 259. 260. 261. 262. 263. 264. 265. 266. 267. 268. 269. 270. 271. 272. 273. 274. 275. 276. 277. 278. 279. 280. 281. 282. 283. 284. 285. 286. 287. 288. 289. 290. 291. 292.

Patro, jeviště č.209, pohled z lávky k severovýchodu. Patro, jeviště č.209, pohled z lávky k jihovýchodu. Patro, jeviště č.209, pohled k severovýchodu. Patro, jeviště č.209, jižní strana. Patro, jeviště č.209, jižní strana na úrovni podkroví (2. patra). Patro, jeviště č.209, severní strana na úrovni podkroví (2. patra). Patro, šatna č. 211, severozápadní roh. Patro, šatna č. 212, severozápadní roh. Vřetenové schodiště č. 214, horní konec na úrovni podkroví. Vřetenové schodiště č. 214 + 118, pohled k západu. Vřetenové schodiště č. 118, dolní konec. Patro, WC č. 215, jižní stěna. Patro, WC č. 215, jižní stěna. Patro, chodba č. 216, průhled směrem k východu. Patro, chodba č. 216, průhled směrem k východu. Patro, schodiště na půdu č.253, severní stěna s patou krovu. Podkroví (2. patro), předsálí č. 301, pohled k severu. Podkroví (2. patro), předsálí č. 301, pohled k jihu. Podkroví (2. patro), předsálí č. 301, severní konec východní stěny s otvorem schodiště č. 202. Podkroví (2. patro), podesta schodiště č. 303, pohled k jihu. Podkroví (2. patro), schody na půdu č. 308, výstuoní rameno. Podkroví (2. patro), schody na půdu č. 308, mezipodesta. Podkroví (2. patro), schody na půdu č. 308, vrchní podesta. Podkroví (2. patro), podkrovní místnost č. 309, pohled k severu. Podkroví (2. patro), podkrovní místnost č. 311, pohled k severozápadu. Podkroví (2. patro), podkrovní místnost č. 313, pohled k jihozápadu. Podkroví (2. patro), podkrovní místnost č. 312, pohled k západu. Podkroví (2. patro), podkrovní místnost č. 312, pohled k východu. Podkroví, východní půda č. 401, celkový pohled k východu. Podkroví, východní půda č. 401, celkový pohled k jihovýchodu. Podkroví, východní půda č. 401, celkový pohled k západu. Podkroví, východní půda č. 401, celkový pohled k jihozápadu. Podkroví, východní půda č. 401, severovýchodní roh. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, pohled směrem vzhůru od severovýchodu. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, pohled směrem vzhůru od severovýchodu. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, pohled směrem vzhůru od jihovýchodu. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, pohled směrem vzhůru od jihovýchodu. Podkroví, východní půda č. 401, celkový pohled od jihovýchodu. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, pohled směrem vzhůru od jihozápadu. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, pohled od jihozápadu. Podkroví, východní půda č. 401, detail větracího vikýře na jižní straně. Podkroví, východní půda č. 401, detail styčníku plné vazby na severní straně. Podkroví, východní půda č. 401, detail paty plné vazby na severní straně. Podkroví, východní půda č. 401, detail výměny v místě zrušeného komína na jižní straně. Podkroví, východní půda č. 401, detail styčníku plné vazby na jižní straně. Podkroví, východní půda č. 401, detail paty plné vazby na jižní straně. Podkroví, východní půda č. 401, detail styčníku plné vazby na jižní straně. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, detail nárožní vazby. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, detail nárožní vazby. Podkroví, východní půda č. 401, východní valba, detail nárožní vazby. Podkroví, východní půda č. 401, detail styku středního věšadla s hambálkem a rozpěrou plné vazby. Podkroví, východní půda č. 401, detail styku středního věšadla s hambálkem a rozpěrou plné vazby. Podkroví, východní půda č. 401, pohled k jihozápadu v místě dělícího štítu. Podkroví, východní půda č. 401, pohled k severozápadu v místě dělícího štítu. Podkroví, východní půda č. 401, detail výměny v místě zrušeného komína na jižní straně. Podkroví, východní půda č. 401, horní etáž krovu ve střední části s věšadlem a šikmými vzpěrami. Podkroví, východní půda č. 401, horní etáž krovu s postranní stolicí. Podkroví, východní půda č. 401, horní etáž krovu s výměnou v místě zrušeného komína.

- 94 -


293. 294. 295. 296. 297. 298. 299. 300. 401. 402. 303. 304. 305. 306. 307. 308. 309. 310. 311. 312. 313. 314. 315. 316. 317. 318. 319. 320. 321. 322. 323. 324. 325. 326. 327. 328. 329. 330. 331.

Podkroví, východní půda č. 401, detail paty středního věšadla s železným třmenem. Podkroví, východní půda č. 401, detail paty středního věšadla s železným třmenem. Podkroví, východní půda č. 401, detail paty středního věšadla s železným třmenem. Podkroví, východní půda č. 401, detail podlahy – skladba záklopu. Podkroví, východní půda č. 401, detail podlahy – prostup mezi stropními trámy v místě komína. Podkroví, východní půda č. 401, detail podlahy v západní části s prostupem příčné dělící zdi (vlevo). Podkroví, východní půda č. 401, detail podlahy v západní části s prostupem příčné dělící zdi. Podkroví, východní půda č. 401, detail podlahy v západní části s odhaleným bokem stropního trámu. Podkroví, východní půda č. 401, vazný trám v západní části, detail dlabu na vazném trámu (po odstraněném schodišti??). Podkroví, západní půda č. 402, průhled horní etáží směrem k západu. Podkroví, západní půda č. 402, průhled horní etáží směrem k jihozápadu. Podkroví, západní půda č. 402, průhled horní etáží směrem k západu. Podkroví, západní půda č. 402, průhled horní etáží směrem k východu. Podkroví, západní půda č. 402, průhled horní etáží směrem k jihovýchodu. Podkroví, západní půda č. 402, stolice horní etáže krovu, pohled od jihovýchodu. Podkroví, západní půda č. 402, východní část s vestavbou konstrukce věže. Podkroví, západní půda č. 402, detail vestavby konstrukce věže. Podkroví, západní půda č. 402, detail vestavby konstrukce věže. Podkroví, západní půda č. 402, schody do věže. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, detail věšadla se šikmými vzpěrami. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, detail věšadla se šikmými vzpěrami. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, detail věšadla se šikmými vzpěrami. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, detail výměny v místě zrušeného komína. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, detail věšadla se šikmými vzpěrami. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, detail styku věšadla s hambálkem, rozpěrou a rozpěrou podélného vázání. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, vrchní stolice s páskem. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, pohled na rozpěru a hambálek plné vazby na severní straně. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, pohled na rozpěru a hambálek plné vazby na severní straně. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, šikmá vzpěra věšadla, detail tesařské značky III/. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, vrchní stolice s páskeml, detail tesařské značky IIII/. Podkroví, západní půda č. 402, pásek vrchní stolice, detail tesařské značky V. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, detail styku krokví na ostřih. Podkroví, západní půda č. 402, horní etáž krovu, vrchní stolice od severu. Podkroví, západní půda č. 402, detail styčníku plné vazby na severní straně. Podkroví, západní půda č. 402, detail styčníku plné vazby na severní straně. Podkroví, západní půda č. 402, detail styčníku plné vazby na severní straně. Podkroví, západní půda č. 402, detail dlabu po odstraněné šikmé vzpěře podélného vázání na sloupku. Podkroví, západní půda č. 402, detail dlabu po odstraněné šikmé vzpěře podélného vázání a pásku příčného vázání na sloupku na severní straně. Podkroví, západní půda č. 402, detail dlabu po odstraněné šikmé vzpěře podélného vázání a pásku příčného vázání na sloupku na severní straně.

- 95 -


11.5

PLÁNOVÁ DOKUMENTACE

11.5.1

DOKUMENTACE SOUČASNÉHO STAVU

Dokumentace je vyhotovena na podkladě zaměření (Agroprojekt Praha s.r.o., atelier Benešov, Ing. V. Balata, I. Sobotková, 12/2005). Plánovou dokumentaci aktualizoval a upravil ing. arch. Jan Pešta, stav květen 2009. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

11.5.2

Půdorys suterénu – 1.P.P. Půdorys přízemí – 1.N.P. Půdorys patra – 2.N.P. Půdorys podkroví – 3.N.P. Půdorys krovu – 3.N.P. Příčný řez A, B Pohled od severu Pohled od jihu Pohled od východu, západu

1:100 1:100 1:100 1:100 1:100 1:100 1:100 1:100 1:100

VYHODNOCENÍ STAVEBNÍHO VÝVOJE

Dokumentace je vyhotovena na podkladě zaměření (Agroprojekt Praha s.r.o., atelier Benešov, Ing. V. Balata, I. Sobotková, 12/2005). Plánovou dokumentaci aktualizoval a upravil ing. arch. Jan Pešta, stav květen 2009. 10. 11. 12. 13. 14.

11.5.3

Půdorys suterénu – 1.P.P. Půdorys přízemí – 1.N.P. Půdorys patra – 2.N.P. Půdorys podkroví – 3.N.P. Půdorys krovu – 3.N.P.

1:200 1:200 1:200 1:200 1:200

ARCHITEKTONICKÉ A PAMÁTKOVÉ HODNOCENÍ

Dokumentace je vyhotovena na podkladě zaměření (Agroprojekt Praha s.r.o., atelier Benešov, Ing. V. Balata, I. Sobotková, 12/2005). Plánovou dokumentaci aktualizoval a upravil ing. arch. Jan Pešta, stav květen 2009. 15. 16. 17. 18. 19.

11.6

Půdorys suterénu – 1.P.P. Půdorys přízemí – 1.N.P. Půdorys patra – 2.N.P. Půdorys podkroví – 3.N.P. Půdorys krovu – 3.N.P.

1:200 1:200 1:200 1:200 1:200

DVD

Kompletní verze průzkumu ve formátu PDF a kompletní roztříděná fotodokumentace.

- 96 -

TÝNEC NAD SÁZAVOU. bývalá manufaktura na týneckou kameninu čp. 2 STAVEBNĚHISTORICKÝ PRŮZKUM. zpracovali:

Recommend Documents