Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Trest obecně prospěšných prací Radovan NASADIL 2006
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Trest obecně prospěšných prací zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.“
…………………………………..
1
Osnova:
Úvod .........................................................................................................................3 I. Trest.......................................................................................................................5 1. Systém trestů .....................................................................................................7 2. Druhy trestů.......................................................................................................7 3. Účel trestů .........................................................................................................9 II. Problematika alternativních trestů obecně ........................................................... 10 III. Trest obecně prospěšných prací ......................................................................... 13 1. Platná právní úprava institutu OPP v ČR.......................................................... 15 2. Právní úprava institutu OPP ve vybraných zemích, jejich rozdíl oproti ČR....... 18 3. Zákonné předpoklady ukládání a vymezení obsahu trestu OPP ........................ 20 4. Uložení trestu OPP .......................................................................................... 22 5. Výkon, odklad a přerušení, upuštění ................................................................ 23 6. Přeměna trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody ................................ 25 7. Subjekty podílející se na výkonu trestu obecně prospěšných prací.................... 25 8. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací............ 28 Závěr:...................................................................................................................... 30 Příloha: tabulka a grafy........................................................................................ 32 Summary ............................................................................................................. 34 Seznam literatury:................................................................................................ 37
2
Úvod
Růst kriminality v tradičních i moderních formách trestné činnosti, jak před
rokem 1989, posléze ještě explozivněji po roce 1989, vyvolal potřebu změn
klasické formy kontroly zločinnosti. Bylo potřeba řešit otázky účinnosti trestů, zvláště pak účinnosti trestu odnětí svobody.
Masivní nárůst zločinnosti vedl ke zvýšení počtu vazebně stíhaných
pachatelů a k častějšímu ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody s vyloučením
podmíněného
propuštění.
S rostoucími
počty
pachatelů
docházelo k přeplňování stávajících kapacit věznic a nápravný účinek trestu zůstával bez efektu.
Jako možným východiskem se spatřovala reforma vězeňství v jeho
modernizaci ve směrech humanizace a liberalizace. Bohužel i zde očekávaný efekt nakonec nedošel naplnění. I takto zreformované vězení zůstávalo z ekonomické
roviny
nadále
velikou
zátěží
pro
státní
rozpočet.
kriminologické a sociologické roviny pak velmi drahou školou zločinu.
Z
Razantní aplikace trestů odnětí svobody nepřinesly očekávané snížení
kriminality a recidivy pachatelů. Začalo se hledat jiné řešení. Řešení spočívající v alternativě uvěznění, vedoucí k postupné redukci vězeňské populace a sociální integraci pachatelů.
Touto cestou se vydala západní Evropa v polovině sedmdesátých let.
V ČR k odklonu od klasického trestního řízení a k zavádění nových forem
trestů a opatření vykonávaných na svobodě došlo po roce 1989. K tomu, aby se trest odnětí svobody stal v plném významu trestem „poslední instance“
musela naše trestní politika projít řadou legislativních změn, kdy tento proces ještě zdaleka není u svého konce.
Jedním z hlavních cílů, ke kterým se mělo zavedením alternativních
opatřeních dospět, bylo snížení míry zasahování do osobní svobody pachatele. Proti zavádění nových alternativ jsou často vznášeny námitky,
mezi které často patří i názor, že alternativní opatření ve skutečnosti
nenahrazují trest odnětí svobody, ale že v praxi spíše zaujímají místo méně radikálních nevězeňských trestů. Obecné pravidlo upravující vztah mezi
vězeňskými a nevězeňskými tresty, které můžeme chápat jako výraz toho, že omezování ukládání vězeňských trestních sankcí je považováno za žádoucí, nalezneme ve švédském trestním zákonu. Stojí zde, že soud... by měl mít 3
především na paměti skutečnost, že trest má příznivě napomoci pachatelově adaptaci ve společnosti.1
Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz.
1
4
I. Trest
Smysl, oprávněnost, původ trestu provázejí lidské dějiny již od starověku.
Pro řadu vědeckých disciplín, např. filozofii, teologii, etiku, právní teorii, kriminologii, psychologii, sociologii a penologii, trest představoval a neustále představuje aktuální téma.
Valná většina laické veřejnosti si trest spojuje s odplatou za porušení
zákona, souboru pravidel podporovaných státní autoritou a mocí.
Nejobecnější charakteristikou podstaty trestu je, že představuje právní
následek trestného činu. Soudní trest nemůže následovat jiný právní delikt, než trestný čin nulla poena sine crimine. Taktéž pouze zákon stanoví, jaké jednání je trestným činem nulla poena sine lege. Soudní trest je vyjádřen, jak
ve svém druhu a výměře, tak v obsahu negativního hodnocení osoby
pachatele a spáchaného deliktu. Základním cílem trestu je chránit společnost před trestnými činy a jejich pachateli, jak přímo, že se fyzicky znemožní
pachateli ve spáchání určitého trestného činu trestem odnětí svobody, tak nepřímo hrozbou trestu, jeho uložení a následně i výkonu.
Kdo je oprávněn ukládat soudní tresty je stanoveno v Ústavě České
republiky a LZPS2, čl. 90 Ústavy, čl. 40 odst. 1 LZPS - jen soud rozhoduje o
vině a trestu za trestné činy. Soudní trest je charakteristický tím, že jeho
výkon lze zajistit státním donucením, proti vůli odsouzeného. Jde o zásah do práv a svobod pachatele trestného činu. Trestní represe musí být přiměřená a působit újmu v případech, kdy to vyžaduje naplnění účelu trestu.
Na trest, který má splnit svůj účel, jsou kromě individuální a generální
prevence kladeny i další požadavky. Trest, má-li změnit určité chování, musí
být individualizován, neboť co je pro jednoho trestem, druhého nechává lhostejným a pro třetího může být dokonce odměnou. Individualizace trestu lze alespoň u některých deliktů založit na převládající motivaci kriminálního chování a tím na motivaci subjektů obecně. Klíčem může být individuální
hierarchie hodnot. Hodnoty prakticky označují cíle motivovaného chování. Individualizace trestu je především nutná u recidivistů. Trest, pokud má být
účinný, musí být doprovázen odměnou. Zatímco trest blokuje nežádoucí Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.
2
5
chování (pachatelem je prožíván jako odmítání nejen jeho chování, ale i jeho
osoby), musí se odměna vztahovat k žádoucímu chování.Trest, nedoprovázíli jej odměna, nemá vliv na změnu cílů, jichž se snaží trestaná osoba dosáhnout, v mnoha případech má za následek pouze změnu cest, které vedou k témuž cíli. Odměnou je zde myšlen trestní rejstřík bez záznamu
za spáchaný trestný čin a možnost odsouzeného vykonat svůj trest na svobodě a nebýt vytržen ze svého sociálního prostředí. Ke zvýšení účinku prevence je nutno usilovat o neodvratnost trestu a k jeho uložení musí dojít
bezprostředně po provinění, aby mezitím nedošlo u pachatele k utvrzení
se o správnosti svého chování. Pro účinnost trestu je velmi žádoucí jeho spravedlivost a adekvátnost - nesmí být ani přísnější ani mírnější, než je nezbytně nutné k ochraně společnosti.3
Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz.
3
6
1. Systém trestů Systémem trestů se rozumí výčet jednotlivých druhů trestů, jejich
uspořádání a vzájemné vztahy mezi nimi.4 Výčet trestů je taxativní a soud je
nemůže při svém rozhodování rozšiřovat, nebo dokonce měnit. V článku 39 LZPS5 je řečeno: jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký
trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání
uložit. Zásady a podmínky ukládání trestů stanoví trestní zákon6 v obecné
části v § 23 a následujících, dále ve zvláštní části u jednotlivých druhů trestných činů.
V § 23, odst. 2, trestní zákon praví: výkonem trestu nesmí být ponížena
lidská důstojnost a v článku 7 LZPS5: nikdo nesmí být mučen ani podroben
krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
V sytému trestů České republiky dnes převažují tresty nespojené
s odnětím svobody a izolace pachatelů od společnosti. Předpokládá se, že u méně narušených pachatelů je jejich násilné vytržení z jejich přirozeného sociálního prostředí výchovně neúčelné. Své místo zde mají tresty
alternativní, které minimalizují zásahy do rodinných a pracovních vazeb a vylučují nebezpečí negativnímu ovlivnění ze strany více narušených osob.
2. Druhy trestů Tresty můžeme rozlišit na hlavní a vedlejší, např. odnětí svobody jako
trest hlavní a ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztrátu vojenské hodnosti,
jako trest vedlejší. Také můžeme rozlišovat podle toho zda můžeme určitý trest uložit samostatně, nebo pouze ve spojení s jinými. Zde je potřeba rozlišit možnost uložení více samostatných druhů trestů vedle sebe.
Jakmile je některý druh trestu nutné uložit ve spojením s jiným proto, aby
byl výkon toho prvního zajištěn, nazýváme jej, jako trest s náhradou, opakem
je pak trest bez náhrady. Můžeme členit tresty na výchovné a ostatní, tresty majetkové (peněžitý trest, propadnutí věci, propadnutí majetku - nelze uložit
Novotný, O., Dolenský, A., Jelínek, J., Vanduchová, M. Trestní právo hmotné, I. obecná část. Praha: Codex, 1997, str. 203. 5 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 6 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
4
7
peněžitý trest vedle propadnutí majetku) a tresty nemajetkové (všechny ostatní).
Dále na tresty spojené s odnětím, nebo omezením svobody (např.
nepodmíněné odnětí svobody, zákaz činnosti, obecně prospěšné práce), či nespojené s odnětím, nebo omezením svobody, ještě dále tresty na cti a ostatní.
Přihlédneme-li k osobě odsouzeného, dělíme tresty se zúženým okruhem
odsouzených (např. vyhoštění nelze uložit občanu ČR) a tresty s obecným
okruhem odsouzených. Dále důležité dělení na tresty ukládané mladistvým a dospělým. Mladistvému může soud uložit pouze opatření, které je trojího
druhu – výchovná, ochranná a trestní. Mezi trestní opatření ukládané mladistvým patří odnětí svobody a to jak nepodmíněné, tak podmíněné,
obecně prospěšné práce, propadnutí věci, vyhoštění, jestliže je mladistvý výdělečně činný peněžitý trest. U mladistvých existuje široká možnost upuštění od potrestání a zahlazení trestu. Trest mladistvého sleduje
především jeho výchovu se zřetelem k jeho osobním vlastnostem. Z tohoto důvodu je možné mladistvému uložit zvláštní ochranné opatření – ochrannou výchovu. Problematika trestní odpovědnosti a trestního stíhání mladistvých je řešena zákonem č. 218/2003 Sb.7
Taxativní výčet druhů trestů nalezneme v § 27 zákona 140/1961 Sb.8, kde
trestní zákon uvádí, že za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto
tresty: odnětí svobody, obecně prospěšné práce, ztrátu čestných titulů a vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, vyhoštění, zákaz pobytu.
Kromě těchto trestů lze uložit ještě trest výjimečný (upravený v § 29
trestního zákona), jako zvláštní formu trestu odnětí svobody, za který trestní zákon stanoví sankci odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let a trest odnětí svobody na doživotí,
podmínky jsou velmi vysoká a mimořádně
vysoká nebezpečnost pro společnost a obzvláště ztížená a beznadějná možnost nápravy pachatele.
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. 8 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
7
8
3. Účel trestů Účelem trestu se rozumí praktické, pojmenovatelné cíle, které má trest
plnit. Je možné klást vědomě důraz na některé aspekty účelu, které se v čase a prostoru liší, jde o racionální charakter.
Účel trestu v České republice je definován v § 23, odst. 1, trestního
zákona: účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej
k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
Základním cílem soudního trestu je tedy ochrana společnosti před
pachateli trestných činů. K tomuto cíli je ovšem nutné dospět dílčími cíli, kterými jsou individuální represe, individuální prevence a generální prevence.
Individuální represí se rozumí zabránění odsouzenému v dalším páchání
trestné činnosti a to buď přímo, že je mu fyzicky znemožněno páchat trestnou činnost trestem odnětí svobody, nebo vytvořením zábran tresty zákazu činnosti, pobytu, trestem vyhoštění, propadnutí věci. A nebo nepřímo samotnou existencí trestu v zákoně.
Individuální prevencí se rozumí pomocí výchovných metod působit na
kladné stránky osobnosti pachatele trestného činu. Tento cíl by se dal také s nadsázkou nazvat „trestní řeholí“, neboť jeho naplnění v
případech
odsouzených recidivistů a v prostředí přeplněných věznic, které naopak působí na negativní stránky osobnosti pachatele, je opravdu velmi těžkým úkolem.
Generální prevence má za účel zajistit ochranné působení ve vztahu
k ostatním potencionálním pachatelům trestné činnosti. Jde zvláště o včasné a spravedlivé (adekvátní) ukládání individuálních trestů za chování, které je
pro společnost nepřijatelné a je proto sankcionováno dle trestního práva, tímto také působit na potencionální pachatele.
V souhrnu uvedených dílčích cílů nalezneme základní sledovaný cíl,
ochrana společnosti před pachateli trestných činů.
9
II. Problematika alternativních trestů obecně
Boj s trestnou činností se v mnoha zemích projevuje hledáním nových
právních prostředků, které by vedle trestu odnětí svobody poskytly i jiné možnosti postihů pachatelů trestných činů. Trest odnětí svobody, jakkoliv je
kritizován pro svou neefektivnost, jak z hlediska nápravy pachatele tak z
finančních nákladů, má své místo v našem právním řádu, protože se ve
společnosti budou vždy vyskytovat pachatelé závažné trestné činnosti, před nimiž je společnost třeba chránit. Pro ostatní pachatele by měla být doširoka otevřená cesta alternativních trestů - cesta zjednodušení, zrychlení a zhospodárnění trestního řízení.
Alternativou se rozumí trest nespojený s odnětím svobody, který je soudce
oprávněn uložit v případech, ve kterých by jinak byl pachatel odsouzen
k trestu odnětí svobody. Alternativa nesmí v žádném případě zahrnovat ztrátu osobní svobody, nelze ji ani chápat jako zmírnění či jiné vylepšení podmínek
výkonu trestu odnětí svobody. Délka trvání alternativní sankce musí být
úměrná spáchanému trestnému činu a trestu odnětí svobody, který by byl uložen.9
Formy alternativního řešení trestních věcí je možno charakterizovat jako
specifické postupy využívané alternativně oproti standardnímu trestnímu
řízení a zvláštní formy reakce na trestnou činnost představující alternativu k tradičnímu trestu odnětí svobody. Hlavní důvody, které vedly k jejich
celosvětovému rozšíření, patří snaha individualizovat trestní postih, pozitivně motivovat pachatele trestných činů k životu v souladu se zákonem, aktivně
zapojit do řešení trestních věcí osoby poškozené trestnou činností, řešit
efektivně přetížení soudů a vůbec orgánů činných v trestním řízení, vypořádat se s nedostatkem kapacity věznic, zlevnit trestní i civilní řízení a najít účinné
formy prevence kriminality, to vše při zachování vysokých nároků na věcnou správnost a spravedlnost soudního rozhodování. Konkrétní cesty k dosažení
těchto cílů v jednotlivých zemích jsou ovlivněny tradicemi jejich právní kultury a v dílčích krocích se liší, východiska jejich uplatnění jsou však totožná.10
Zezulová, J., Kabátková, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č.6, s. 9. 10 Sotolář, A., Šámal, P., Púry, F., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck, 2002, str. 3.
9
10
Alternativní tresty lze rozdělit zhruba do dvou kategorií. Jejich společným
rysem je, že pachatele nezbavují zcela svobody, ale částečně zbavují nebo omezují jeho práva. První kategorie těchto trestů nespojených s odnětím svobody zahrnuje např. elektronické monitorování (Anglie, Nizozemí)
a kontrolovanou svobodu. (Francie a Itálie). Do této skupiny rovněž patří peněžité tresty, které zasahují do finanční svobody pachatele. Zejména
pokuty, vypočtené na základě denního příjmu odsouzeného, se stále častěji používají jako alternativa k trestu odnětí svobody.
Druhá kategorie se lisí od první tím, že se nejenom zaměřuje na negativní
omezení práv a svobod, ale mají také pozitivní obsah - úmysl bolestně
konfrontovat pachatele s trestným činem, který spáchal, a zároveň ho konfrontovat s jeho odpovědností vůči sobě samému a vůči společnosti tím,
že mu poskytnou příležitost vrátit něco pozitivního oběti nebo společnosti.
“Obnovující” (tj. do původního stavu věci vracející) justice (restorative justice) je nové moderní pojetí, z něhož tyto sankce vycházejí. Do této skupiny patří sankce jako náhrada způsobené škody, kompenzace oběti trestného činu, narovnání, kurzy sociálního výcviku, kurzy zaměřené na řešení problémů
pachatele s alkoholem za volantem, výkon bezplatné práce ve prospěch společenství a probace.11
Možnosti praktického uplatnění jednotlivých forem alternativního řešení
trestních věcí jsou v České republice, stejně jako ve všech ostatních zemích, limitovány právním rámcem, v němž se musí pohybovat.12
Transformační vývoj v oblasti našeho trestního práva po roce 1989 se dělí
na dva směry. První reaguje na nové formy kriminální činnosti ekonomického
a finančního charakteru, jako je praní špinavých peněz, tunelování bank a podniků, organizovaný zločin aj.
Druhý hledá cestu prostřednictvím
legislativních prostředků směřujících k depenolizaci a dekriminalizaci.
Alternativy trestu odnětí svobody nemají nevýhody odnětí svobody, jejich
výkon je spojen s nižšími náklady a nejsou překážkou pro opětovné začlenění pachatele do společnosti, pachatelé přebírají větší odpovědnost za svůj další život.
Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 12 Sotolář, A., Šámal, P., Púry, F., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H. Beck, 2002, str. 15. 11
11
Mezi současný výčet alternativních trestů v České republice patří:
upuštění od potrestání, podmíněné upuštění od potrestání s dohledem
trestem odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody
(i s dohledem), obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz činnosti, zákaz pobytu, propadnutí věci, propadnutí majetku, vyhoštění, ztráta čestných titulů
a ztráta vojenské hodnosti. U mladistvých jsou to pak druhy trestních opatření.
Z pohledu „de lege ferenda“ u navrhovaného trestního zákoníku13 je v
§ 59 definován nový alternativní trest domácí vězení, kde navrhovaná délka
pro kterou soud může uložit trest domácího vězení je až na dvě léta, nestanoví-li soud v
rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá
v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního
klidu a pracovního volna a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin; to neplatí, vykonává-li v této době své zaměstnání nebo povolání nebo
je-li mu v důsledku jeho onemocnění nebo zranění poskytována zdravotnická péče ve zdravotnickém zařízení; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. V
§ 68 stejného návrhu trestního zákona13 je změna již platného
alternativního peněžitého trestu ve smyslu jeho výměry , konkrétně tím, že
trest by měl být ukládán v denních sazbách, v počtu nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb a to ve výši nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč.
U obou návrhů jde o alternativní trest za přečin, jímž se dle § 14 už
zmiňovaného návrhu trestního zákona13 rozumí všechny nedbalostní trestné
činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do tří let.
Text vládního návrhu trestního zákona předloženého sněmovně 21.7.2004, schváleného ve 3. čtení dne 30.11.2005 a postoupeného dne 10.1.2006 do senátu, tisk 219/0. 13
12
III. Trest obecně prospěšných prací
Trest obecně prospěšných prací (Community service – překládaná jako
služba pro obec) byla poprvé zavedena ve Velké Británii již v roce 1972 speciálním zákonem o trestním soudnictví (Criminal Justice Act 1972). Podle
znění zákona je pojata jako samostatná trestní sankce, ukládaná za jakýkoli
trestný čin, za který zákon stanoví trest odnětí svobody. Okruh pachatelů,
kterým lze sankci uložit, je omezen pouze věkem (osoby starší 16 let). Obsahem Community service je povinnost odsouzeného (tedy osoby, která
byla shledána vinnou ze spáchání trestného činu) v době svého volna bezplatně odpracovat minimálně 40 a maximálně 240 hodin pod dohledem
příslušného probačního pracovníka. Nezbytným předpokladem výkonu
obecně prospěšné práce je předchozí souhlas pachatele trestného činu. Celkově je možné říci, že se tato sankce ve Velké Británii setkala s velkým
ohlasem, soudci ji považovali za skutečnou alternativní sankci. Kriticky je však poukazováno především na ten fakt, že ačkoliv hlavním cílem Commuty
service bylo nahrazení rozhodnutí obsahujících trest odnětí svobody, studie
Home Office ukázala, že tento cíl byl realizován jen v 50 % případů. Obecně prospěšné práce jsou ukládány převážně jako alternativy peněžitých trestů či krátkodobých trestů odnětí svobody.
Mimo Velkou Británii také řada dalších států, např. SRN, Rakousko,
Francie, Portugalsko a Holandsko, uzákonilo ve svých právních předpisech tuto sankci bez ohledu na její zákonnou podobu. Všem těmto právním
úpravám je společné, že pachatel musí odpracovat určitý počet hodin
stanovené práce bezplatně a ve prospěch společnosti. Obecně prospěšné práce pak má být užito jako alternativy trestu odnětí svobody a ne jako nějakého dalšího opatření spojeného s odnětím svobody.14
Uložení obecně prospěšné práce jako alternativy trestu odnětí svobody
není v rozporu s konvencemi o zákazu nucené práce ani s LZPS15 (čl. 9, odst.
2, písm. a). Dle definice Mezinárodní organizace práce jde sice o nucenou práci ve všech případech, kdy se pro ni občan nerozhodl dobrovolně a její
výkon je vyžadován pod hrozbou sankce, avšak Mezinárodní konvence OSN Zezulová, J., Kabátková, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č.6, s. 10. 15 Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 14
13
o občanských a politických právech uvádí, že zákaz vyžadování povinné práce nelze vztahovat na osoby, které jsou uvězněny na základě zákona, a ani osoby, které jsou podmíněně odsouzeny nebo podmíněně propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody.16
Z dokumentů Rady Evropy týkajících se alternativních trestů, zejména pak
trestu obecně prospěšných prací, je poukazováno na tuto formu trestů jako na jedno z
nejprogresivnějších opatření evropského trestního práva
posledních let. Alternativní trestání nabízí řadu možností pro budoucí využití a jsou do nich vkládány značné naděje odborníků.
čl. 8 Vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ze dne 10. května 1976. 16
14
1. Platná právní úprava institutu OPP v ČR Zavedení trestu obecně prospěšných prací (community service) novelou
trestního zákona provedenou zákonem č.152/1995 Sb. s účinností od 1.6.1996, bylo jednou z nejvýznamnějších změn v polistopadovém vývoji
trestního práva a rozšíření alternativ k trestu odnětí svobody. Tato změna se
promítla v ustanovení § 27 trestního zákona, kde je trest obecně prospěšných prací v taxativním výčtu druhů trestů uveden v písmenu b), druhý za trestem
odnětí svobody. V §§ 45 a 45a trestního zákona je vymezený obsah trestu a stanovené podmínky jeho uložení. Na hmotně právní ustanovení navazují procesně právní §§ 335 až 340 písm. b) trestního řádu,17 které upravují výkon
trestu obecně prospěšných prací. Novela trestního zákona č. 265/2001 Sb., přispěla k rozšíření možností, v čí prospěch trest OPP vykonávat (obecně
prospěšné instituce), a zavedla možnost soudu přihlédnout při ukládání trestu
OPP ke stanovisku pachatele. K těmto ustanovením je třeba připojit
Metodický návod pro okresní a obecní úřady k zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací vydaný ministrem spravedlnosti po dohodě s ministrem vnitra 22.1.1996.
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu této novely podmínky uložení trestu
OPP vymezuje tak, aby se trest uplatňoval u pachatelů méně závažných
trestných činů, na něž není třeba působit trestem odnětí svobody a zároveň nepostačuje nebo, či není vhodné uložení samostatného peněžitého trestu.
Trest obecně prospěšných prací spočívá ve výkonu určité soudem
stanovené pracovní povinnosti, kterou musí pachatel splnit osobně, bezplatně a
ve svém volném čase. Zásah do volného času pachatele a povinnost
pracovat bez nároku na odměnu představuje citelný zásah a újmu vůči pachateli. Při tomto trestu je práce významným výchovným prvkem, který má
přispět k začlenění pachatele do společnosti a k jeho pracovní adaptaci. Protože většinou půjde o práci vykonávanou na místech veřejně přístupných,
může být tento trest účinným prostředkem k dosažení účelu trestu, zejména u
pachatelů trestných činů vandalství a výtržnictví, nebo méně závažné
17
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
15
majetkové trestné činnosti, kde je žádoucí na pachatele působit i veřejným míněním.18
V české právní úpravě trestu obecně prospěšných prací může soud podle
§ 45 trestního zákona uložit trest
obecně prospěšných prací, odsuzuje-li
pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného
trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. Za podmínek uvedených v § 45 trestního zákona odstavci 1 lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve
zvláštní části tohoto zákona není stanoven. Může být uložen jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu. Nelze však uložit
trest obecně
prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody. Není zde však specifikováno,
i když v některých komentářích k trestnímu zákonu tomu tak je, že by vedle trestu obecně prospěšných prací nesměl být trest odnětí svobody podmíněně odložený. Ve formě kumulace alternativ by i takto mohl být naplněn účel
trestu. Trest obecně prospěšných prací záleží v povinnosti odsouzeného provést ve
stanoveném rozsahu
práce k obecně prospěšným účelům
spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov
a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají
vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou
zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům.
Dle § 45a může soud trest obecně prospěšných prací uložit ve výměře od
50 do
400 hodin. Při výměře trestu soud vychází z obecných zásad pro
ukládání trestů (hlava IV., odd. 2. trestního zákona). Současné ohlasy z praxe
však ukazují, že výměra trestu je velmi vysoká, a to nejen při jeho uložení v plné výši hodin. Je kriticky poukazováno, že zejména z pohledu pachatele
je konec tak rozsáhlého trestu příliš daleko a těžko představitelný. Tato skutečnost pak může vést ke snížení akceptace trestu, k nerespektování
uložených podmínek výkonu, k zhoršení pracovního tempa či dokonce ke 18
Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné – obecná část. 4. vydání. Praha: ASPI, 2004, str. 286.
16
ztrátě motivace.19 Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená
omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu,
aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu,
kterou
trestným
činem způsobil. Při ukládání
trestu obecně
prospěšných prací přihlédne soud ke stanovisku pachatele, k možnosti uložení
tohoto trestu a k
prospěšných
prací
neuloží,
jeho zdravotní je-li
soustavnému výkonu práce. Obecně
pachatel
způsobilosti. Trest obecně zdravotně
prospěšné
práce
nezpůsobilý je
k
odsouzený
povinen vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do
jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou odsouzený
a) nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné překážky,
b) se zdržoval v cizině, nebo
c) byl ve vazbě nebo vykonával trest odnětí svobody.
Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně
prospěšných prací
nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal
ve
stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek způsobu
jeho
v trest odnětí svobody a rozhodne
výkonu;
zároveň
přitom každé i jen započaté dvě
o
hodiny
nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den
odnětí svobody. Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.20
Dalším významným legislativním krokem je od 1.1. 2001 účinný zákon č.
257/2000 Sb. o Probační a mediační službě, zejména ustanovení § 4, 5 a 7 tohoto zákona, které vymezují činnost PMS, její součinnost se státními
orgány a dalšími institucemi a práva a povinnosti pracovníků PMS. Při své činnosti PMS vyváženě zohledňuje potřeby pachatelů trestných činů, zájmy poškozených a obětí a zájmy společnosti.
Zezulová, J., Kabátková, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č.6, s. 10. 20 § 45a Zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. 19
17
Závěrem této podkapitoly by bylo ještě vhodné ozřejmit pojem veřejně
prospěšné práce, který bývá často zaměňován za trest obecně prospěšných prací. Veřejně prospěšné práce jsou upraveny zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, kde se v § 112 praví: Veřejně prospěšnými
pracemi
se
rozumí
časově omezené pracovní příležitosti
spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných
budov
a komunikací nebo jiných obdobných činnostech
ve
prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po
sobě
jdoucích
kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody
úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek.
s
Jde tedy o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti o utváření nových
pracovních příležitostí, které vytvářejí obce a zaměstnavatelé na základě
písemné dohody s úřadem práce pro uchazeče o zaměstnání, kteří jsou poté v krátkodobém zaměstnaneckém vztahu a dostávají za svou práci plat.
2. Právní úprava institutu OPP ve vybraných zemích, jejich rozdíl oproti ČR Zákonná úprava se v mezinárodním srovnání různí a lze zjistit tyto možné úpravy: • • •
obecně prospěšné práce jalo alternativa trestu odnětí svobody
obecně prospěšné práce jako alternativa náhradního trestu odnětí
svobody za nedobytný peněžitý trest
obecně prospěšné práce jako soudem uložená povinnost při
podmíněném zastavení trestního stíhání nebo při podmíněném odsouzení.
Česká zákonná úprava trestu obecně prospěšných prací, který je
alternativou k trestu odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let
se na první pohled jeví v porovnání s ostatními evropskými státy, které trestu obecně (veřejně) prospěšných prací využívají, jako velmi liberální. V těchto státech je možno tento trest uložit samostatně pouze za bagatelní trestné činy, kde by jinak soud ukládal trest odnětí svobody do jednoho roku. 18
Například v Portugalsku lze trest veřejně prospěšných prací uložit v těch
případech, kde by eventuálně uložený trest odnětí svobody nepřesahoval tři měsíce a v Nizozemí trest odnětí svobody nepřevyšující šest měsíců.
V rozporu s touto zdánlivou benevolencí jsou zejména dvě skutečnosti:
1. Podle české právní úpravy může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin (§ 45, odst. 1, TrZ). Zahraniční právní úpravy stanoví sazbu trestu daleko nižší, zpravidla v rozmezí od 40 do 240 hodin.
2. Zahraniční právní úpravy vycházejí z poměrně širokého okruhu
činností, které lze v rámci trestu obecně prospěšných prací vykonat. Kromě prací ve prospěch obcí (práce v komunálních zařízeních, úpravy zeleně, ochrana životního prostředí) jde např. o pomocné práce
v nemocnicích, domovech důchodců, sociálních ústavech, církevních organizacích, spolcích na ochranu zvířat apod. Omezení spočívá pouze v tom, že „není možné práce vykonávat v
soukromých
zařízeních a podnicích, které jsou zaměřeny na docílení zisku.“21 Tomuto pojetí je česká aplikační praxe vzdálena.22
V Rakousku se s obecně prospěšnou prací setkáváme v rámci institutu
předběžného
zastavení trestního
stíhání mladistvého soudem.
Soud
předběžně zastaví trestní řízení pro trestný čin mládeže, jestliže je stav věci
dostatečně objasněným, na zavinění nelze pohlížet jako na těžké a potrestání není nutné k tomu, aby se obviněný zdržel dalších trestných jednání.
Zákon o soudnictví v trestních věcech mládeže (JGG) z roku 1988
upravuje dvě formy předběžného zastavení trestního stíhání. První forma je
předběžné zastavení na zkušební dobu od jednoho do dvou let. Druhou
formou je předběžné zastavení s podmínkou splnění jednoho nebo více úkolů. Jedním z těchto úkolů je provedení neplacené obecně prospěšné
práce. Trestem OPP nesmí být narušena školní docházka nebo příprava na budoucí povolání. Trest se ukládá na dobu nejvýše šest hodin denně,
osmnáct hodin týdně a nejvýše šedesát hodin celkem, nejdéle na dobu tří měsíců. OPP zde mají povahu ambulantní sankce.
21 22
Vanduchová, M. K novému trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1996, č. 7, s. 399-400. Hostaš, J. Několik poznámek k trestu obecně prospěšných prací. Právní rozhledy, 1999, č.7, s. 425.
19
Německé trestní právo nezná obecně prospěšné práce jako samostatnou
sankci. Podle úpravy v obecném trestním právu lze trest obecně prospěšné
práce uložit namísto vykonání náhradního trestu odnětí svobody (trestní
právo obsahuje základní tresty: trest odnětí svobody, peněžitý trest, náhradní trest odnětí svobody), nebo při zastavení vyšetřování při nepatrné škodě nebo při odkladu trestu na zkušební dobu (podmíněném odsouzení).
3. Zákonné předpoklady ukládání a vymezení obsahu trestu OPP Trest obecně prospěšných prací může soud uložit v případě, odsuzuje-li
pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož
horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že
výkonem tohoto trestu bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby byl na pachateli vykonán trest odnětí svobody. Za těchto podmínek lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve zvláštní části není stanoven.
Konkrétní povaha spáchaného trestného činu a možnosti nápravy
pachatele musejí vést k předpokladu, a to důvodnému, že trest obecně
prospěšných prací bude z hlediska dosažení účelu trestu (chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání
trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti) stejně efektivní, jako nepodmíněný trest odnětí svobody.
Povaha spáchaného trestného činu je dána charakterem znaků skutkové
podstaty a zejména pak konkrétním způsobem, jakým byla tato zákonná skutková podstata naplněna. Rozhodující je v každém případě stupeň společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu.
Obecně prospěšné práce jsou sankcí nepochybně více punitivní, než je
tomu u
podmíněného odsouzení, zejména v těch případech, jestliže
podmínění odsouzení není spojeno s určitými omezeními a povinnostmi. To je zřejmě také hlavním důvodem, proč ukládání tohoto druhu trestu nemusí
být nutně omezeno na prvopachatele. Z povahy trestu ale jasně vyplývá, že trest nelze uložit několikanásobnému recidivistovi, osobám s výraznějším protispolečenským
zaměřením
a
profesionálním
20
zločincům.
Obecně
prospěšné práce bývají obvykle koncipovány jako trestněprávní sankce,
kterou ukládá soud, protože byl spáchám trestný čin menší závažnosti a účelu trestu není nutno dosahovat odnětím svobody.23
Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 23
21
4. Uložení trestu OPP Trestní zákon24 v ustanoveních §§ 45 a 45a vymezuje podmínky ukládání a výkonu tohoto trestu. Soud
může
uložit
trest
obecně
prospěšných
prací, odsuzuje-li
pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného
trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. Za
podmínek
prospěšných prací
uvedených
v předchozím odstavci
uložit, i když ve
lze trest obecně
zvláštní části tohoto zákona není
stanoven. Může být uložen jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu. Nelze však uložit
trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí
svobody.
Trest obecně prospěšných prací záleží v povinnosti odsouzeného
provést ve
stanoveném rozsahu
práce k obecně prospěšným účelům
spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov
a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají
vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou
zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům.
Trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do
400 hodin. Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení
nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil kterou trestným činem způsobil. Při ukládání
trestu obecně
nahradil škodu,
prospěšných prací přihlédne soud
ke
stanovisku pachatele, k možnosti uložení tohoto trestu a k jeho zdravotní způsobilosti. Trest
obecně prospěšných prací neuloží, je-li pachatel
zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce.
24
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
22
Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně a
bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po
kterou odsouzený a) nemohl obecně prospěšné práce vykonávat pro zdravotní nebo zákonné překážky, b) se zdržoval v cizině, nebo c) byl ve vazbě nebo vykonával trest odnětí svobody.
Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se
hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
Uložená práce, která má být vykonána, musí odpovídat nejen potřebám
a schopnostem pachatele, ale i lokálním podmínkám. V souvislosti s tímto lze leckdy narazit na odpor a určité znepokojení obyvatelstva v místě výkonu práce, jedná-li se o pachatele trestného činu určité závažnosti. Okolí má
často obavy z možného konfliktu a automaticky se staví k celému institutu obecně prospěšných prací záporně. K úspěšnému výkonu práce je také potřeba pochopení spoluobčanů a určitý stupeň jejich tolerance. Základem je
skutečnost, že společnost by měla být informována o tom, že trest obecně
prospěšných prací je možné uložit pouze za méně závažné trestné činy místo krátkodobého trestu odnětí svobody a nemůže být uložen ani recidivujícímu
vrahovi či těžkému násilníkovi, protože tyto osoby jsou pro výkon tohoto
trestu naprosto nevhodné. Proto je třeba provádět výběr adepta na obecně prospěšné práce velmi pečlivě, na základě důkladné analýzy celkové situace. Kvalita vykonané práce a působení probačního pracovníka může kladně ovlivnit postoje společnosti. Nízká kvalita prováděné práce je špatným
příkladem a ani pachatelé sami v ní zpravidla nenacházejí uspokojení, neboť se jim nedostane potřebného uznání.25
5. Výkon, odklad a přerušení, upuštění Trestní řád26 upravuje v §§ 335 až 340b výkon trestu obecně
prospěšných prací.
Dle obecného ustanovení trest
obecně prospěšných
prací odsouzený vykonává v obvodu okresního soudu, ve kterém bydlí. Se
Šaštinská, Michaela. Obecně prospěšné práce, jejich výkon a význam v českém trestním právu [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://trestnipravo.juristic.cz. 26 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 25
23
souhlasem odsouzeného
může být trest vykonáván i mimo tento obvod.
Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat trest obecně prospěšných prací, stane vykonatelným, předseda senátu jeho opis zašle okresnímu
soudu, v jehož obvodu má odsouzený trest vykonávat. O druhu a místě
výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud v místě bydliště
pachatele. Přitom vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu a přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí.
Odsouzeného zároveň poučí o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí na obecní úřad nebo instituci, u nichž má
obecně prospěšné práce vykonávat, k projednání podmínek výkonu trestu. O nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací soud vyrozumí probačního
úředníka, který provádí kontrolu nad výkonem tohoto trestu; probační úředník při výkonu kontroly postupuje v součinnosti s příslušným obecním úřadem
nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány. Považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné,
může předseda senátu požádat o výchovné spolupůsobení, pokud nabídlo
záruku za převýchovu odsouzeného. Obecní úřady a obecně prospěšné
instituce sdělují své požadavky na vykonání obecně prospěšných prací okresnímu soudu, v jehož obvodu mají být
obecně prospěšné práce
prováděny. Zároveň jsou povinny mu sdělit každou podstatnou změnu
týkající se takového požadavku, aby soud měl průběžný přehled o potřebě těchto prací. Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací
probační úředník spolupracuje s obcemi a s obecně
prospěšnými
institucemi a provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný život.
Odklad a přerušení výkonu trestu obecně prospěšných prací je možný jen
za podmínek § 339 trestního řádu. V něm se praví: Předseda senátu na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon trestu obecně prospěšných prací, jestliže z lékařských zpráv předložených odsouzeným nebo vyžádaných s
jeho souhlasem vyplývá, že v důsledku přechodného zhoršení zdravotního stavu
není odsouzený schopen trest vykonat. Dále výkon trestu obecně
prospěšných prací na těhotné ženě a matce novorozeného dítěte předseda senátu odloží nebo přeruší na dobu jednoho roku po porodu. Z jiných 24
důležitých důvodů může předseda senátu výkon trestu obecně prospěšných
prací odložit na dobu nejvýše tří měsíců ode dne, kdy rozhodnutí, kterým byl tento
trest uložen, nabylo právní moci. Pominou-li důvody odkladu nebo
přerušení, předseda senátu odklad nebo přerušení odvolá. Doba, po kterou byl výkon trestu obecně prospěšných prací odložen nebo přerušen, nezapočítává do lhůty jednoho roku, v níž má být trest vykonán.
se
Upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací (§ 340a trestního
řádu) je možné jen tehdy jestliže je odsouzený v důsledku změny svého zdravotního stavu dlouhodobě neschopen tento trest vykonat.
6. Přeměna trestu OPP v nepodmíněný trest odnětí svobody Dle § 45a, odst. 4 trestního zákona jestliže pachatel v době od odsouzení
do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život,
nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za
jeden den odnětí svobody. Z této definice je jasné, že maximální délka náhradního trestu odnětí svobody může být 200 dní při nejvyšší výměře trestu (400 hodin).
Podle § 340b trestního řádu o přeměně trestu obecně prospěšných prací
nebo o přeměně jeho zbytku v trest odnětí svobody rozhodne předseda senátu na návrh obecního úřadu nebo instituce, u nichž mají být obecně prospěšné práce vykonávány, probačního úředníka nebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
7. Subjekty podílející se na výkonu trestu obecně prospěšných prací Na zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací se v souladu se
zákonnou úpravou27 podílejí: soudy, obecní úřady, státní a jiné obecně
prospěšné instituce, probační úředníci, zájmové sdružení občanů.
§§ 335 až 340b Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 27
25
V naprosté většině případů k uložení trestu obecně prospěšných prací
dochází v řízení u okresního soudu, formou rozsudku, nebo trestního příkazu. Vlastní výkon trestu obecně prospěšných prací zabezpečuje vždy okresní soud, a to i ve výjimečných případech, kdy tento trest uložil krajský soud, jako
soud 1. stupně. Místně příslušný je soud, v jehož obvodu odsouzený bydlí,
zde se i samotný trest vykoná. Nelze-li v obvodu místně příslušného okresního soudu, kde má odsouzený bydliště zajistit v dohledné době vykonání trestu, může se v případě souhlasu odsouzeného28 trest vykonat
v jiném obvodu jiného okresního soudu. Místně příslušný okresní soud je
příslušný k řízení a rozhodování o všech otázkách souvisejících s jeho
výkonem (vykonávací řízení). Tento soud rozhodne o konkrétním druhu práce
a místu jeho výkonu. Vychází z potřeby výkonu těchto prací ve svém obvodu a přihlíží k tomu, aby odsouzený trest vykonával co nejblíže místu, kde bydlí.
Opis rozhodnutí, podle něhož se má trest obecně prospěšných prací
vykonat, zašle předseda senátu ihned po nabytí právní moci okresnímu
soudu místa výkonu obecně prospěšných prací. Ihned poté, co je tomuto
soudu doručen pravomocný opis, je povinen učinit rozhodnutí ve formě
usnesení o nařízení výkonu trestu. Dále soud odsouzeného poučí o jeho
povinnosti dostavit se do 14 dnů od oznámení rozhodnutí na obecní úřad nebo instituci, u nichž má obecně prospěšné práce vykonat, k projednání podmínek výkonu trestu.29 Tento soud je dále příslušný rozhodovat o
odkladu,
přerušení,
upuštění
od
výkonu
v nepodmíněný trest odnětí svobody.
trestu
a
jeho
přeměně
Dalšími subjekty jsou obecní úřady a obecně prospěšné instituce. Obecní
úřady a obecně prospěšné instituce sdělují své požadavky na vykonání obecně prospěšných
prací okresnímu soudu, v jehož obvodu mají být
obecně prospěšné práce prováděny. Zároveň jsou
povinny
mu
sdělit
každou podstatnou změnu týkající se takového požadavku, aby soud měl průběžný přehled o potřebě těchto prací.
Trest obecně prospěšných prací vyžaduje, aby byl odsouzený v průběhu
jeho výkonu kontrolován a to jak z pohledu jeho výkonu, tak z pohledu
§ 335 věta druhá, Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 29 § 336 odst. 2, Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 28
26
řádného života a dbaní přiměřených omezení a povinností uložených mu
soudem. Zde své místo zaujímá Probační a Mediační služba ČR, zřízená zákonem č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě.
Probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným,
obžalovaným
nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s
odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování
odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým
podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů.
Mediací
se
rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení
sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost
směřující
k
urovnání
konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.
O nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací soud vyrozumí
probačního úředníka, který provádí
kontrolu nad výkonem tohoto
trestu;
probační úředník při výkonu kontroly postupuje v součinnosti s příslušným
obecním úřadem nebo institucí, u nichž jsou obecně prospěšné práce vykonávány.
Při získávání požadavků na provedení obecně prospěšných prací
vhodných pro odsouzené a při výkonu trestu obecně prospěšných prací probační úředník30 spolupracuje s obcemi a s
obecně
prospěšnými
institucemi a provádí úkony směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný
život.
Subjektem je nakonec i zájmové sdružení občanů, které nabídne-li záruku
za převýchovu odsouzeného a považuje-li soud výchovné spolupůsobení zájmového sdružení občanů za prospěšné, postupuje poté přiměřeně dle § 329 trestního řádu.
§ 27 b Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 30
27
8. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací Při výkonu prací, které byly odsouzenému uloženy, může dojít k úrazu
nebo majetkové škodě. Otázka odpovědnosti za tuto škodu, způsobenou při výkonu trestu, je pro některé zainteresované subjekty překážkou ukládání trestu obecně prospěšných prací. Zejména pracovníci obcí se obávají, aby
nemuseli hradit škodu, kterou by způsobil odsouzený, a často právě tento důvod uvádějí jako hlavní, proč nepředávají seznamy vhodných prací okresním soudům.
Otázkou náhrady škody se zabývá Metodický návod pro okresní a obecní
úřady k zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací.
Při stanovení podmínek odpovědnosti za škodu se postupuje podle
obecných předpisů.31 Předpokladem vzniku odpovědnosti je porušení právní
povinnosti, které je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. Odpovědnosti je možné se zprostit, pokud obec (či odsouzený) prokáže, že škodu nezavinila.
Pokud by obec zaviněně způsobila odsouzenému škodu na majetku, byla
by povinna nahradit skutečnou škodu i ušlý zisk. Pro určení výše škody má rozhodující význam cena věci v době poškození.
Jestliže by došlo ke vzniku odpovědnosti za škodu na zdraví, obec by
hradila
poškozenému
jednorázově
bolestné
a
náhradu
za
ztížení
společenského uplatnění, dále ztrátu jeho výdělku, a to jak po dobu pracovní neschopnosti, tak i po jejím ukončení nebo při invaliditě, případně i náhradu
za ztrátu důchodu. V souladu s platnými právními předpisy by obec byla též povinna hradit poškozenému náklady spojené s léčením. Kdyby došlo při výkonu trestu k usmrcení odsouzeného, jenž měl vyživovací povinnost, pak by obec v případě, že by za tuto škodu nesla odpovědnost, byla povinna
hradit peněžitým důchodem náklady těmto vyživovaným pozůstalým, pokud by nebyly tyto náklady hrazeny dávkami důchodového zabezpečení, které jim
v důsledku smrti jsou poskytovány. Dále by obec byla povinna hradit přiměřené náklady spojené s pohřbem.
Případy škody, kterou by způsobil odsouzený, by se řešily podle stejných
pravidel. 31
§ 415 Zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon, ve znění pozdějších předpisů.
28
Na škodu vzniklou v souvislosti s výkonem trestu obecně prospěšných
prací se nevztahuje úprava odpovědnosti za škodu podle zákoníku práce. To může být pro odsouzeného nevýhodné, pokud by u něj došlo při výkonu trestu k úrazu, který nebyl zaviněn, nemá nárok na náhradu škody, zatímco
zákoník práce přiznává v tomto případě právo na náhradu za ztrátu na výdělku, za bolest a ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené
náklady spojené s léčením a za věcnou škodu. Podle stávající úpravy by
poškozený, který kvůli úrazu vzniklému při výkonu trestu nemůže docházet do svého pravidelného zaměstnání, dostával pouze nemocenskou.
Zákoník práce32 ukládá zaměstnavateli v § 133 řadu důležitých povinností
v souvislosti s bezpečností a ochranou zdraví při práci, zatímco obec, jakožto
subjekt, který zajišťuje provádění trestu obecně prospěšných prací, žádnou takovou povinnost ve vztahu k odsouzeným k výkonu trestu obecně prospěšných prací ze zákona nemá33.
V Metodickém návodu je obcím doporučeno, aby v případě prací, které
vyžadují zvláštní znalost otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
odsouzeného před započetím prací na ně upozornily a o poučení pořídily písemný zápis, který má odsouzený podepsat.
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Malinová, K. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č. 4, s. 241-242. 32
33
29
Závěr: Cílem této práce bylo vyjádřit se v základních směrech k problematice
trestu obecně prospěšných prací.
Zavádění systému alternativních trestů do života je i po jejich právním
zakotvení dlouhodobým obtížným procesem nepřinášejícím bezprostředně viditelné a měřitelné výsledky. Na závěr práce bych proto chtěl stručně
shrnout klady i zápory trestu obecně prospěšných prací v současné právní praxi ČR.
Jako nesporný klad alternativního trestu obecně prospěšných prací se jeví
obnovování pout mezi pachateli a společností tím, že nedochází k vytržení pachatelů z prostředí, ve kterém žijí a jejich převýchova probíhá za aktivní
účasti veřejnosti a vede k pozitivní motivaci odsouzeného vést řádný život. Pachatelé méně závažných trestných činů jsou tak také uchráněni neblahého vlivu pachatelů závažnějších trestných činů odsouzených k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody. Jako další klad se jeví menší finanční nákladnost výkonu trestu oproti sankcím spojených s odnětím svobody.
K současným záporům souvisejících s trestem obecně prospěšných prací
by se dalo zařadit to, že ačkoliv je to nejužívanější trest v české justici, soudy jich ukládají ročně zhruba 13 tisíc34, trest vykoná jen asi 55 procent
odsouzených.
Chyba je zejména ve způsobu, jakým soudci tresty obecně prospěšných
prací ukládají. V drtivé většině se tak děje tzv. trestním příkazem a zcela bez konzultace s pracovníky probační a mediační služby. Což vede k tomu, že je ukládán nevhodným lidem - recidivistům, drogově závislým, lidem, kteří nejsou vůbec zvyklí pracovat a ztratili veškeré pracovní návyky, nebo mají nějaký handicap.
PMS ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti navrhla legislativní
změnu, podle které by nebylo možné uložit trest obecně prospěšných prací trestním příkazem, aniž by soud neměl nejdřív v ruce zprávu o dotyčném pachateli od probační a mediační služby. To by mohlo situaci výrazně zlepšit.
34
Viz. příloha: tabulka a grafy
30
PMS vytvořila také novou celostátní databázi všech svých klientů, díky
které je schopna soudům potřebné informace poskytovat. Nahlédnutím do tohoto informačního systému, který funguje od dubna 2005 má PNS možnost
zjistit skutečnost, zda určitý člověk není pro udělení trestu obecně prospěšných prací vhodný, protože ke stejnému trestu byl odsouzen již dvakrát a nevykonal ho.
Další současný zápor vidím v konzervatizmu a neochotě radnic. Řada
obcí a měst (v některých krajích až dvě třetiny všech evidovaných obecních a městských úřadů) totiž začala odsouzené odmítat. Lidem, kterým soud
obecně prospěšné práce uložil, tak hrozí, že nebudou moci alternativní trest do zákonem stanovené roční lhůty vykonat. Obce své postoje zdůvodňují
velmi nízkou efektivitou, která je mnohdy pod hranicí nákladů na administrativu spojenou se zaměstnáním takových lidí. Radnicím vadí, že jsou tito lidé nespolehliví, a odmítají je. Problém spočívá také v tom, že v
menších obcích nemají nikoho, kdo by vedl evidenci pracovních hodin a
vlastně celou administrativu s tím spojenou. Soudci chtějí vzniklou situaci
řešit jednáním se starosty a v případě neúspěchu se obrátit na ministerstvo spravedlnosti, aby problém řešilo legislativní úpravou. Podle vyjádření mluvčího ministerstva Petra Dimuna však není možné nařídit obcím
zákonem, že odsouzené musí zaměstnat. Řešení se hledá ve vytvoření lepších podmínek pro probační a mediační službu.
Podle mého názoru by se měla určitě zlepšit komunikace a vzájemná
spolupráce mezi všemi subjekty podílejícími se na výkonu trestu obecně prospěšných prací, tak aby tento trest mohl dosáhnout nejvyšší měrou svého účelu.
To by nakonec mohlo vést k
žádanému pochopení a toleranci
spoluobčanů pro tento alternativní trest zároveň i s jejich přesvědčením, že
tento trest lze uložit pouze za méně závažné trestné činy místo krátkodobého odnětí svobody. Myslím si, že nastavená horní hranice trestu nepřevyšujícího pět let by se i z tohoto pohledu měla snížit na 3 roky. Za těchto podmínek
bych se přikláněl ke snížení horní hranice výměry trestu obecně prospěšných
prací ze současných 400 hod na 200 hod. Ona viditelnost konce trestu by zvýšila samotnou motivaci pachatele méně závažného trestného činu
31
k vykonání trestu a dosažení odměny v té formě, kdy je na něj pohlíženo, jako by nebyl odsouzen.
Příloha: tabulka a grafy příloha č.1 – statistický přehled trestu obecně prospěšných prací uložených soudy v ČR v letech 2002 - 2005 OPP
Rok
2002
Rok
2003
Rok
2004
Rok
2005 Celkem
Praha
StČ
JČ
ZČ
SČ
VČ
JM
SM
ČR
2109 1189
867 1510 1998 1569 2166
2826 14234
1873 1046
984 1455 1855 1367 2273
3127 13980
2065 1125 1019 1562 1958 1680 2109 1382
961
912 1363 1634 1277 2275
3030 14548 3051 12855
7429 4321 3782 5890 7445 5893 8823 12034 55617
Trestní statistika soudů – krajské + okresní
příloha č.2 – graf statistického přehledu z přílohy č.1 Obecně prospěšné práce 16000 14000 12000 Praha
10000
StČ JČ
8000
ZČ SČ VČ
6000
JM
SM
ČR
4000
2000 0
2002
2003
2004
2005
Rok
Rok
Rok
Rok
32
příloha č.3 – graf vývoje ukládání trestu odnětí svobody a trestu OPP v ČR v letech 1997 – 2002, zdroj : www.spj.cz/opp/statistiky/graf_opp_os.html
16 000
Ukládání trestu odnětí svobody a trestu OPP v ČR 1600 12277 1776 14656 3215 15340 7084 14114 8835 12533 15368 9658
14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0
1997
1998
1999
2000
- trest obecně prospěšných prací,
2001
2002
- trest odnětí svobody
příloha č.4 – graf vývoje ukládání trestu odnětí svobody a trestu OPP v ČR v letech 2002 – 2005, zdroj : portal.justice.cz/ms/soubor.aspx?id=14761 Ukládání trestu odnětí svobody a trestu OPP v ČR
16 000
14234 12493 14548 13278 13980 14010 12855 14201
14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0
2002
2003
2004
- trest obecně prospěšných prací,
33
2005
- trest odnětí svobody
Summary Schlussfolgerung: Das Ziel dieser Arbeit war sich in den Grundhinsichten zu der Problematik
der Strafe der allgemeinnützlichen Arbeit zu äußern.
Einführen des Systems alternativen Strafen ins Leben ist auch nach ihrer
gesetzlichen Verankerung ein langfristiger beschwerlicher Prozess, der nicht unmittelbar sichtliche und messbare Ergebnisse mit sich bringt. Zum Schluss
der Arbeit möchte ich deshalb kurz Vor- und Nachteile der Strafe der
allgemeinnützlichen Arbeit in der gleichzeitigen Rechtpraxis der Tschechische Republik zusammenfassen.
Als unbestrittener Vorteil der alternativen Strafe der allgemeinnützlichen
Arbeit erweist sich Wiederherstellung der Bande unter den Tätern und der
Gesellschaft, dadurch, dass nicht zum Herausreißen der Täter aus der Umgebung, in der sie leben kommt, und ihre Umerziehung verläuft bei der aktive Beteiligung der Öffentlichkeit und führt zu der positive Motivation des
Verurteilten ein anständiges Leben an zu führen. Die Täter der weniger schweren Straftaten werden auf diese Art auch bewahrt vor der Nachteilige
Auswirkung der Täter der schweren Straftaten verurteilten zur Freiheitsstrafe ohne Bewährung. Als weiter Vorteil erweist sich niedrigere finanzielle
Kostspieligkeit an die Strafvollstreckung im Vergleich zu den Sanktionen, die mit der Freiheitsentziehung verbunden sind.
Zu den gleichzeitigen Nachteilen zusammenhängenden mit der Strafe der
Allgemeinnützlichen Arbeit könnte man einordnen das, dass wenn auch es
sich um am meisten benutzte Strafe in der Tschechische Justiz handelt, die Gerichte verhängen pro Jahr rund 13 Tausend von ihnen, ziehen die Strafe ungefähr nur 55 Prozent der Verurteilten voll.
Der Fehler liegt besonders in der Form, mit welcher die Richter die Strafen
der allgemeinnützlichen Arbeit verhängen. In der überwältigenden Mehrheit geschieht es mit so genanntem Strafbefehl und ganz ohne Konsultation mit
den Arbeitern des Probations- und Mediationsdienst. Was dazu führt, dass der Strafbefehl den ungeeigneten Menschen verhängt ist – Rückfalltätern,
34
Drogenabhängigen, Menschen, die überhaupt nicht zu arbeiten gewöhnt sind und die alle Arbeitsgewohnheiten verloren, oder ein Handicap haben.
PMD in der Zusammenarbeit mit dem Justizministerium schlug eine
gesetzgebende
Änderung
vor,
nach
der
nicht
die
Strafe
der
allgemeinnützlichen Arbeit durch den Strafbefehl auferlegen möglich wäre, ohne dass das Gericht zuerst das Bericht über dem betreffenden Täter vom
PMD in der Hand nicht hätte. Das könnte die Situation ausdrucksvoll verbessern.
PMD richtet auch eine neue ganzstaatliche Datenbank aller ihren Klienten,
dank der er fähig ist den Gerichten die notwendigen Auskünfte zu erteilen. Durch das Nachsauen in dieses Informationssystem, das seit April 2005
fungiert, hat PMD zum Beispiel die Möglichkeit die Tatsache festzustellen,
dass ein bestimmte Mensch nicht für Verhängung der Strafe der allgemeinnützlichen Arbeit geeignet ist, weil er zur gleiche Strafe schon zweimal verurteilt war und zog sie nicht voll.
Einen weiter gleichzeitigen Nachteil sehe ich in dem Konservatismus und
in dem Unwille der Rathäuser. Eine Reihe der Gemeinden und der Städte (in
manchen Bezirken bis zwei Drittel aller erfassenden Gemeinde- und Stadtämter) begann nämlich die Verurteilten zu ablehnen. So droht den
Menschen, den das Gericht die allgemeinnützliche Arbeit erlegte auf, dass sie nicht die alternative Strafe binnen von dem Gesetz bestimmten Jahresfrist vollziehen werden können. Die Gemeinden begründen ihre Einstellungen mit
sehr niedrigerer Effektivität, die oftmals unter der Kostengrenze der
Administration, die mit der Beschäftigung solcher Menschen verbunden ist, liegt. Die Rathäuser stören, dass diese Leute unzuverlässig sind, und sie lehnen sie ab. Das Problem besteht auch darin, dass sie in den kleineren Gemeinden niemanden haben, der die Arbeitszeiterfassung und eigentlich die ganze damit verbundene Administration führen würde.
Meiner Meinung nach, sollte sich sicher die Kommunikation und
gegenseitige Zusammenarbeit unter allen Subjekten, die sich an der Strafvollstrechung der allgemeinnützlichen Arbeit beteiligen, verbessern so, dass diese Strafe im höchsten Grade ihren Zweck erreichen könnte.
Das könnte zum Schluss zu dem gewünschten Verständnis und der
Toleranz der Mitbürger für dieser alternative Strafe führen, zugleich auch mit 35
ihrer Überzeugung, dass diese Strafe nur für weniger schwere Straftaten anstatt der kurzfristigen Freiheitsentziehung zu verhängen möglich ist. Ich meine, dass die eingestellte Strafobergrenze, die nicht fünf Jahre überstieg,
sollte auch aus dieser Ansicht auf drei Jahre gesenkt werden. Unter diesen Bedingungen
würde
ich
zu
der
Minderung
der
Obergrenze
der
Strafzumessung der allgemeinnützlichen Arbeit von gleichzeitigen 400
Stunden auf 200 Stunden neigen. Diese Sichtbarkeit des Strafende würde selbst die Motivation des Täter weniger schwerer Straftat, zum vollziehen
einer Strafe und zum Erreichung der Belohnung in der Form, wann an ihn geschaut wird, als wurde er nicht verurteilt, erhöhen.
36
Seznam literatury: Publikace :
Novotný, O., aj. Trestní právo hmotné – obecná část. Praha: ASPI, 2004 Kratochvíl, V., aj. Trestní právo hmotné – obecná část. Brno: MU , 2003
Sotolář, A., Šámal, P., Púry, F. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha: C.H.Beck, 2002
Novotný, O., Dolenský, A., Jelínek, J., Vanduchová, M. Trestní právo hmotné, I. obecná část. Praha: Codex, 1997
Přesličková, H., Gajdoš, R., Krutina, M. Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Český helsinský výbor, 2003
Inciardi, J. A. Trestní spravedlnost. Praha: Victoria Publishing, a.s., 1994
Články z časopisů :
Draštík, A., Hasch,K., Kabátová, I. K výkonu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1999, č. 4
Draštík, A. Ještě k výkonu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1999, č. 5
Vanduchová, M. K novému trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1996, č. 7
Hanák, V. Sazba trestu obecně prospěšných prací a jeho přeměna v trest odnětí svobody. Právní praxe, 1998, č.4
Foltýn, L. Výkon obecně prospěšných prací. Právní rádce, 1996, č.8
Hostaš, J. Několik poznámek k trestu obecně prospěšných prací. Právní rozhledy, 1999, č.7
Zezulová, J., Kabátková, I. Několik poznámek k alternativnímu trestu obecně prospěšných prací. Trestní právo, 1997, č.6
Pipek, J. Alternativní způsoby vyřízení trestních věcí. Právní rádce, 1999, č.2
Malinová, K. Náhrada škody způsobené při výkonu trestu obecně prospěšných prací. Právní praxe, 1998, č.4
37
Právní předpisy :
Ústavní zákon č.1/1993 Sb., Ústava ČR
Usnesení předsednictva ČNR č.2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád)
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a
soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů ( z. o soudnictví ve věcech mládeže )
Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákon Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, ze dne 10. května 1976 Interní akty řízení :
Min.spravedlnosti, min.vnitra, Metodický návod pro okresní a obecní úřady k zajištění výkonu trestu obecně prospěšných prací, vydaný 22. ledna 1996 Webové stránky :
http://server.juristic.cz http://portal.justice.cz
http://trestnipravo.juristic.cz www.spj.cz
www.vscr.cz
www.mvcr.cz/casopisy
http://www.psp.cz/forms/tmp_sqw/429b005f.doc :
Text vládního návrhu trestního zákona předloženého sněmovně 21.7.2004,
schváleného ve 3. čtení dne 30.11.2005 a postoupeného dne 10.1.2006 do senátu, tisk 219/0
38
Děkuji touto cestou
Doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr.
za cenné rady, náměty a připomínky,
které mi poskytla při vypracování bakalářské práce
39
