TĚŠÍNSKÉ DIVADLO • ČESKÁ SCÉNA • ČESKÝ TĚŠÍN
c h arlot t e b ron të ová
Jana Eyrová
těšínské divadlo český těšín, příspěvková organizace ředitel karol suszka šéf české scény miloslav čížek dramaturg české scény ivan misař
charlotte brontëová
jana eyrová
překlad jarmila fastrová divadelní adaptace simona nyitrayová hudba leoš peteráč scéna a kostýmy alexandra a roman cihanski machovi dramaturgie ivan misař režie simona nyitrayová premiéra 6. září 2014 v 17.30 hod. v těšínském divadle sezóna 2014/2015 inscenace vznikla za finanční podpory ministerstva kultury české republiky a města český těšín
OSOBY A OBSAZENÍ jana eyrová adéla krulikovská edward rochester zdeněk hrabal brocklehurst / st. john rivers zdeněk klusák john reed / richard mason tomáš hába helen burnsová /adèle varensová / mary riversová jana ondrušková paní fairfaxová / paní reedová / diana riversová jolana ferencová blanche ingramová / rosamond oliverová / bertha masonová petra sklářová nápověda libuše berková inspice renata stysińská
charlotte brontëová *21.6.1816 - †31.3.1855
N
arodila se na faře v Thorntonu v severní Anglii jako nejstarší ze šesti dětí Patrika Brontëho a Marie Branwellové. Patrik Brontë se o pár let později stal vikářem na faře v Haworthu, kam celá rodina přesídlila. Matka Marie Branwellová zemřela velmi mladá, a tak se výchovy dětí ujal konzervativní otec, který si nepřál, aby se jeho děti stýkaly s nevzdělanými sousedy, a jejich výchova probíhala v úzkém rodinném kruhu otec – teta –hospodyně. Většinu času děti trávily ve svém pokojíku a nedostatek kontaktu s okolním světem si nahrazovaly vytvářením světa vlastního. Bavily se vymýšlením a vyprávěním příběhů, které se odehrávaly ve fiktivních zemích – Angrii, Gondalu, Gaaldine, Oceanii. Když bylo Charlottě deset let, otec se rozhodl, že dívky pošle do vzdělávacího ústavu v Yorkshiru.
Ústav byl určen pro dcery nemajetných duchovních a žil převážně z milodarů, což se projevovalo na „péči“ poskytované schovankám. V internátní škole panoval tvrdý režim, na nějž doplatily dvě mladší sestry, obě zemřely na tuberkulózu a domů se vrátily pouze Charlotte a Emily. Utrpení, které sestry v penzionátu prožívaly, vylíčila Charlotte v románu Jana Eyrová. Na svou dobu byly sestry Brontëovy velmi vzdělané, což se neslučovalo s tehdejší představou o ideální ženě hospodyni. Proto svou první společnou sbírku básní vydaly pod mužským pseudonymem Currer Ellis Acton Bell. Sbírka se nesetkala s velkým úspěchem, a proto se sestry rozhodly pro jiný žánr a samostatnou práci. Emily napsala svou nejznámější knihu Na Větrné hůrce, Anne vydala román Agnes Greyová. Charlotte nenašla pro svou prvotinu nazvanou Profesor nakladatele (kniha vyšla až po autorčině smrti roku 1857). Úspěch jí přinesl až její druhý román Jana Eyrová (1847), který jí otevřel dveře do londýnské intelektuální společnosti, a teprve pak Charlotte zveřejnila svou pravou identitu (dosud publikovala pod pseudonymem). Pobyt v nuzných podmínkách internátní školy poznamenal zdraví sester Brontëových. Nejprve zemřela Emily a vzápětí ji následovala Anne. Po jejich smrti žila Charlotte sama se svým otcem. Roku 1854 se provdala za vikáře Artura Bell Nichollse. V březnu 1855 Charlotte umírá; jako příčina smrti byla uvedená tuberkulóza. Byla pohřbena v rodinné hrobce v Haworthu. Dílo: Profesor (vydáno posmrtně 1857) Jana Eyrová (1847) Shirley (1849) Villette (1853)
vyznání jany eyrové… Mnozí mi to bezpochyby budou mít za zlé a řeknou, že jsem byla věčně nespokojená. Nemohla jsem za to – měla jsem v povaze neklid, pociťovala jsem jej někdy až bolestně. V takových chvílích mi bylo jedinou úlevou, když jsem se mohla procházet sem a tam po chodbě ve druhém patře, protože jsem v tom tichu a v té samotě měla pocit bezpečí a mohla jsem se v duchu zabývat nejjasnějšími vidinami, které se mi zjevovaly – měla jsem jich jistě mnoho a všechny byly obestřeny čarovnou září; v té samotě se mé srdce jásavě rozbušilo překypující touhou po životě a zároveň se tetelilo zmatkem. Ale ještě raději jsem v duchu naslouchala báji, která neměla konce – která vznikala v mé obraznosti a bez ustání se rozvíjela dál, podněcována představami o tom, po čem jsem toužila a co jsem ve skutečném životě nepoznala – o bohatých životních zkušenostech a ohnivých citech. Je marné říkat, že by lidé měli být spokojeni, mohou-li žít klidně: lidé potřebují, aby se v jejich životě něco dělo, a když takový život nemají, pravděpodobně budou o něj usilovat. Miliónům je souzen ještě tišší způsob života než můj, a milióny se mlčky bouří proti svému údělu. Nikdo neví, jaké vzpoury, kromě těch politických, klíčí v lidských masách zde na zemi. Všeobecně se předpokládá, že jsou ženy velice pokorní tvorové – ale ženy mají cit právě tak jako muži, potřebují nějaké pole činnosti, aby mohly uplatnit své schopnosti, stejně jako jejich bližní mužského rodu; když se jim ukládají příliš přesné meze a když jsou odsouzeny k úplné stagnaci, trpí právě tak, jako by trpěli muži. Je důkaz omezenosti, když jejich privilegovanější bližní říkají, že by se ženy měly výhradně věnovat jen vaření pudinků, pletení punčoch, hraní na klavír a vyšívání pompadúrů. Je důkaz tuposti, když muži ženy odsuzují, nebo se jim vysmívají za to, že se snaží umět víc a vědět víc než se ze zvyku považuje za nutné.
režisérka simona nyitrayová Pamatujete si na první divadelní hru, kterou jste viděla? Prvá inscenácia, ktorú si pamätám, je Tom Sawyer. Videla som ju v nitrianskom Divadle Andreja Bagara, keď som mala asi 11 alebo 12 rokov. Zrejme som predtým vide-
la aj iné hry, ale až táto mi utkvela v pamäti. Jaká byla vaše bezprostřední reakce? Bola som nadšená a fascinovaná celým tým úžasným divadelným svetom. Verila som, že na javisku existuje nejaká zvláštna, samostatná realita.
A tehdy jste si řekla, že divadlo a nic než divadlo? Definitívne som sa pre divadlo rozhodla po tom, čo som videla Shafferovho Amadea v podaní istého nitrianskeho hereckého zoskupenia. A chtěla jste být herečkou…? Vždy som chcela byť režisérkou, necítila som sa dosť peknou na herečku . Rada som si vytvárala vlastné svety. Kdy se Vaše touha začala naplňovat? Už na gymnáziu som založila študentský divadelný súbor a pripravili sme Dekameron v mojej adaptácii a réžii. Hneď po maturite ma prijali na Vysokú školu múzických umení v Bratislave na réžiu a dramaturgiu. A začali sa najkrajšie roky môjho života. A co dál? Bakalárske štúdium som absolvovala v Bratislave, kde ma učili skvelí pedagógovia: Ľubomír Vajdička, Emília Vášáryová, Milan Lasica a mnohí ďalší. Magisterské štúdium som sa rozhodla absolvovať v Brne na Janáčkovej akademii múzických umění po veľmi kladnej skúsenosti z predošlej polročnej stáže. Nastúpila som do ateliéru k Zbyňkovi Srbovi, kde ma viedli ďalšie inšpiratívne pedagogické osobnosti. Jaké bylo první pracovní setkání s profesionální scénou? Už na JAMU sme spolupracovali s profesionálnymi hercami – režírovala som Plešatú speváčku od Eugèna Ionesca s tímom šiestich profesionálnych hercov z Divadla Polárka a z Burateatru a považujem to za neoceniteľnú skúsenosť. Kde jste zatím režírovala? Režírovala som na JAMU v rámci rôz-
nych študentských a absolventských projektov, v Brněnskom Dětskom Divadle som pripravila dve inscenácie s deťmi, v Divadle Polárka som režírovala Petra Pana, tento rok som tiež debutovala v Českom rozhlase na Rádiu Vltava réžiou krátkej rozhlasovej hry Čistej vzduch. Venujem sa prevažne divadlu s deťmi a tiež dramaterapii s mentálne postihnutými a bezdomovcami, či s inými sociálne vyčlenenými skupinami. Proč jste si vybrala příběh Jany Eyrové? Príbeh Jany Eyrovej ma zaujal svojou nekompromisnosťou. Hlavná hrdinka je vzdelaná, mladá žena, ktorá je však bez prostriedkov a bez rodiny, musí sa prebíjať životom úplne sama, no napriek tomu zostáva verná svojim zásadám. V dnešnej dobe nás láka toľko vecí, produktov a vymožeností, že ľahko strácame vieru, zásady, presvedčenie, ideme za tým, čo nás práve zaujme. Jana Eyrová nám ukazuje, že existuje len jediná možná správna cesta – vytrvať vo viere, zostať sám sebou. Plánujete si budoucnost, nebo necháváte věcem volný průběh? Hovorím o sebe, že som človek plánu a v mojej profesii to zrejme ani inak nejde. Mám naplánované réžie na dva- tri roky dopredu. Ale v osobnom živote mám rada voľný priebeh . Co byste vzkázala divákům Těšínského divadla? Dúfam, že divákov naša inscenácia Jana Eyrová pohladí na duši. Príbeh Jane je veľmi emotívny, často sme v ňom svedkami vypätých a dramatických vzťahoch a situácií, vinie sa ním však neprehliadnuteľná niť nádeje, ktorá svedčí o tom, že všetko bude zase dobre. A to je veľká lekcia pre život.
redakce programu ivan misař foto karin dziadková design marian siedlaczek tisk proprint, s.r.o. český těšín program vydalo těšínské divadlo český těšín, příspěvková organizace zřizovatel – moravskoslezský kraj ostravská 67 737 35 český těšín tel. 558 746 022-23
[email protected] www.tdivadlo.cz
práva k provozování tohoto díla zastupuje agentura dilia praha vedoucí obchodního oddělení dagmar pavlíková vedoucí dekorační dílny kristina libosková vedoucí krejčovny helena prokopová vedoucí vlásenkárny jaroslava držíková jevištní mistr roman sekula vedoucí zvuku a osvětlení vladimír rybář
vedoucí úseku rekvizit josef kurek rekvizity milada zbončáková garderoba jana černá, pavla brijová světla czesław czakoj, martin valenta zvuk richard damek, michal maliniak jevištní technika jiří ponča, alfréd benek, jindřich tesarczyk, rostislav mišura, jiří gebhart
