Čtení o našem dění Čtení pro radost a pobavení Čtení od nás (pr)o vás
ZŠ a MŠ Svitavy, Sokolovská SOKOLOVSKÝ1KOKTEJL –
7. ročník / říjen 1 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
- listopad 2016
„Chování je zrcadlo, v němž každý ukazuje svoji povahu.“ J. W. Goethe
Milí čtenáři, ani jsme se nenadáli a máme tři měsíce školy za sebou (ale sedm dalších před sebou). Jsou to pořádné „fofry“, někdy nervozita i popohánění redaktorů kvůli termínu, ale nechceme vás připravit o dění na naší škole, tak vám přinášíme další vydání Koktejlu. Některé rubriky ještě nenastartovaly, jiné jsou v plném proudu. Jedno je jisté, o ingredience není zatím nouze. V podzimním dvojčísle vám představíme nové spolužáky; upozorníme na nutnost prevence; pobavíme se odpověďmi našich mudrců; připomeneme si Halloween; dočkáte se pokračování příběhu psí slečny Kiminky; podíváme se na „literární“ tvoření mladších i starších spolužáků; nepřipravíme vás o zábavu; pozveme vás na výlet; ohlédneme se za sportovní olympiádou ZŠ a za badatelstvím v mateřských školách a mnoho dalšího. Děkujeme za příspěvky a přejeme vám všem příjemné počtení. Doufáme, že si každý z vás přijde na své. A ještě něco! Užijte si pohodově adventní čas a těšte na další dvojčíslo v lednu! Redakční tým SK
Milí čtenáři, říjen a listopad jsou za námi a začíná nám poslední měsíc kalendářního roku. Nejdříve bych chtěla moc poděkovat všem, kteří se zapojili do sběrové akce papíru a plodin. I tentokrát se podařilo nasbírat veliké množství. Část výtěžku půjde opět tradičně na projekt adopce na dálku a zbytek bude použit v průběhu školního roku na nákup pomůcek, hraček nebo vybavení pro naše děti v MŠ a žáky ZŠ. Veliký dík patří dvěma paním učitelkám Ivaně Laškové a Jitce Macenauerové, které společně s žáky druhého stupně připravily zajímavé aktivity pro badatelská dopoledne ve svitavských mateřských školkách pod názvem „Když děti učí děti!“ Cílem je šířit myšlenku badatelsky orientované výuky, která jednoznačně motivuje děti i žáky k dalšímu studiu přírodních věd. Další dík patří MC Krůček, které v rámci realizace projektu nabídlo škole dobrovolníky na výuku cizích jazyků. Od listopadu pomáhají při výuce německého jazyka v osmé třídě rodilé mluvčí. Jejich jazykové dovednosti využíváme také v kroužku anglického jazyka. Na konci listopadu vyrazily naše dvě paní učitelky Petra Janků a Andrea Komůrková do španělské Anglesoly v rámci mezinárodního programu Erasmus+. Cílem tohoto programu je sdílení zkušeností v systému společného vzdělávání. A co nás ještě čeká v tomto roce? 30. listopadu se zúčastní žáci 3. – 7. ročníku Listování v městské knihovně, 2. prosince bude probíhat mikulášská besídka, kterou společně s našimi deváťáky organizuje pan učitel Luňáček a paní učitelka Pospíšilová. Na 6. prosince zorganizovala paní učitelka Andresová pro žáky druhého stupně muzikálové představení Mary Poppins v Městském divadle v Brně a 14. prosince na totéž představení vyjedou děti s paní učitelkou Půlkrábkovou. V týdnu od 12. do 16. prosince pořádá městská knihovna „Týden na podporu čtenářské gramotnosti“ a 21. prosince budou probíhat již tradiční vánoční dílny. Následující den ukončíme předvánoční čas třídními besídkami s předáváním dárečků. Na závěr mi dovolte popřát všem pěkný advent plný krásných vánočních tradic, nicméně stále plný školních povinností, které budou ukončeny 23. prosince, kdy nám začínají vánoční prázdniny. Alena Vašáková SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 2 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Školní hlášení
Program ERASMUS+ na naší škole
Od září tohoto školního roku jsme zapojeni po dobu následujících dvou let (tedy do konce srpna 2018) do mezinárodního programu Erasmus+. Na základě pozvání od naší bývalé partnerské školy (z dřívějšího programu Comenius) ze španělské Anglesoly jsme se stali účastníky projektu nazvaného WE FEEL, WE LEARN , což ve volném překladu znamená – Tím, že cítíme, se také učíme. Partnery ve zmíněném projektu se nám staly školy z tureckého města Karsiyaka a polského města Lodž. Jedním z cílů projektu jsou čtyři vzájemná setkání – ve Španělsku (na konci listopadu 2016), ve Svitavách (na jaře 2017), v Německu (na podzim 2017) a v Polsku (na jaře 2018). Smyslem celé akce je zapojení učitelů, žáků i rodičů z jednotlivých škol a výměna zkušeností na dané téma projektu. Získáme tím nejen cenné informace, ale také nové přátele a kamarády. V současné době se připravujeme na první setkání ve Španělsku, kde představíme naši školu, město Svitavy i Českou republiku. V rámci příprav probíhá také „soutěž“ mezi žáky pátých až deváté třídy o návrh na logo celého projektu. Čtyři nejzdařilejší výtvory budou vybrány a odvezeny do Španělska, kde se „utkají“ s dalšími návrhy o celkové logo projektu. A kdo ví, třeba to vítězné bude právě z naší školy! Další informace naleznete na webových stránkách školy. Po celou dobu projektu budou vyhrazeny panely na chodbě budovy Sokolovské, na nichž se dozvíte vždy aktuální údaje o projektu. Petra Janků a Andrea Komůrková
Koordinátorká škola ESCLA SANTA CREU, NGLESLA, ŠPANĚLSKO
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 3 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Prevence je nezbytná… O nebezpečí AIDS a dalších pohlavních chorob, jak si chránit své zdraví, čeho se vyvarovat a jak se zachovat, když… Na všechny otázky dostali odpovědi a prakticky si mohli mnohé vyzkoušet naši osmáci první říjnový týden v rámci projektu připraveného studentkami svitavské zdravotní školy.
Co ti projekt dal? Co tě zaujalo? Jak se ti akce líbila? Saša: Tato akce nebyla zábavná ani nudná, mám z ní takové smíšené pocity. Nejvíce se mi líbilo, jak jsme vymýšleli příběh. Tereza: Náš tým měl jméno – Dealeři prošlých prášků. Bylo to hezky udělané a zpracované. Nelíbilo se mi, že jsme museli dělat pantomimu a to mi nejde. Za odměnu jsme dostali propisku, brožurku, vizitku a ochranu. Bylo to super a chtěla bych to zopakovat. Tomáš: Akce byla povedená. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých faktů. Každé stanoviště mělo své specifikum. Studentky SZŠ byly velmi vstřícné a dokázaly vše patřičně vysvětlit a ukázat. Akci celkově hodnotím za povedenou. Sofie: Na přednášce Hrou proti AIDS se nám snažili vysvětlit hodně věcí a jejich následky. Říkali nám, co je správné. Myslím, že se všem líbila a každý se něco naučil. Denisa: Přednáška byla zajímavá. Na začátku nás rozdělili do skupinek a dostali jsme kartičky na body. Potom jsme obcházeli stanoviště a plnili úkoly. Některá stanoviště byla vtipná, tak jsme se nasmáli. Celkem jsem si to užila. Martin: Přednáška o HIV byla poučná a pěkně připravená. Bavila mě. Naučil jsem se mnoho nových věcí. Bylo tam pět zábavných a poučných stanovišť, kde jsme ve skupinách po šesti plnili úkoly a získávali body. Nakonec jsme dostali jako odměnu prezervativ. Byly to dvě dobře strávené hodiny. Aneta: Byla to skupinová práce, u které jsme se hodně nasmáli. Čekala jsem, že to bude horší, ale překvapilo mě to. Plnili jsme úkoly a hlavně jsme se dozvěděli něco o viru HIV a nemoci AIDS. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 4 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Kája: Rozdělili nás do pěti týmů po pěti až šesti lidech. Byla jsem v týmu „To je jedno“ s Anet, Eliškou, Tomem, Kubou a Vančou. Ptali se nás na různé otázky. Hráli jsme pantomimu a Tom s Kubou si špatně přečetli otázku, takže místo flirtování předváděli filtrování. Na každém stanovišti jsme získávali body a my jsme každé stanoviště oznámkovali. Vítězné týmy dostaly bloček a všichni vizitky a propisky. Líbilo se mi tam, bylo to zajímavé. Tomáš: Stanoviště byla zábavná a poučná. Nikdo nás nekritizoval za naše hloupé odpovědi. Na stanovištích nám bylo všechno vysvětlováno srozumitelně. Tato akce byla zábavná, hodí se do života. Bavilo mě to.
ROBOTIKA Funguje ve škole od září 2013 díky projektu SEMAFOR, jehož cílem je vést žáky k zvyšování zájmu o technické obory. Žáci se scházejí každou středu, seznamují se zde se základy robotiky a mechatroniky, pomocí praktických ukázek a tvorby jednoduchých robotů si vlastnoručně osvojují základy programování a automatizace. Někteří se ve svých schopnostech více a více zdokonalují. Pod záštitou paní učitelky Sirkové se vedení robotiky ujaly Eva Francová z 8. třídy a Tereza Bohuňovská z 9. třídy.
Robotika začíná každou středu v 13:30. Scházíme se v počítačové učebně, kde si každý vezme ze skříně svého robota, zapne počítač a začne ho programovat. Pracujeme ve dvou skupinách. Sedmáci dostanou zadání a na konci robotiky ukáží, co vytvořili. Šesťáci dostanou kratší zadání a po chvíli si na tabuli ověří správná řešení. V 14:45 přijde pan Bohuňovský, který má s programováním zkušenosti a který ochotně v kroužku vypomáhá. Přibližně deset minut před koncem hodiny uklízíme roboty do skříní a v 15:30 odcházíme domů. Eva a Tereza
Matěj Bárta z 6. třídy navštěvuje nejen kroužek robotiky, ale je také členem redakčního týmu. Využil toho a položil dalším nadšencům pro techniku pár otázek. 1) Jak se ti v robotice líbí? Martin: Dobrý, zatím to zvládám, ale až budeme dělat s roboty, tak to asi zvládat nebudu. Matyáš: Kroužek se mě moc líbí. Ondra: Baví mě to. 2) Máš už nějakou zkušenost s roboty? Martin: Ne, ale rád se to naučím. Matyáš: Ano, už jsem s roboty pracoval. Ondra: Ne, nemám. 3) Budeš chodit na kroužek i příští rok? Martin: Ano budu, zatím mě to baví. Matyáš: Zatím nevím. Ondra: Zatím nevím.
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 5 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Ohlédnutí za sportovní olympiádou základních Ve dnech 4. a 5. října 2016 proběhla na svitavských sportovištích škol a v tělocvičnách základních škol již druhá Svitavská olympiáda. I přesto, že byla tentokrát bez mezinárodní účasti (v loňském roce byli do sportovního zápolení přizváni Slováci z partnerské školy ze Spišského Bystrého), nic neztratila na atraktivitě. Sportovci ze sebe (podobně jako jejich slavné vzory před dvěma měsíci v Riu) vydávali maximum. Za svou snahu si vítězové odnesli medaile, diplomy a družstva i poháry. Naše úspěšné sportovce (a že jich nebylo málo) jsme jako škola ocenili a odměnili drobnými sladkostmi.
Mezi nejúspěšnější patřili: Na 1. místo dosáhli: chlapci 6. – 7. třída ve florbale Anežka Luňáčková a Jolanka Šimková v minivolejbalu (2. tř.)
2. místo získali: mix 4. – 5. třída ve vybíjené mix 2. – 3. třída ve vybíjené chlapci 4. – 5. třída ve florbale 3. místo obsadili: žáci 2. – 5. třída v atletice žáci 6. – 9. třída v atletice
Bohužel jsme některé sporty z důvodu nezájmu žáků (lépe řečeno žákyň) vůbec neobsadili, a tak naše škola v celkovém součtu umístění ze všech disciplín obsadila 5. místo.
Těm, kteří šli se svou kůží na trh a bojovali nejen za sebe, ale i za školu, ještě jednou děkujeme. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 6 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Lidskost – skromnost - úcta k člověku - pokora - dlouhověkost Všechny indicie jsou úzce spjaty s filmem a besedou o významné osobnosti Nicholasi Wintonovi, který v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království. Nicholas Winton svůj čin nepovažoval za nic výjimečného a nikdy o něm sám nemluvil. Náhoda v roce 1988 způsobila, že se o transportech ohrožených dětí z Prahy do Londýna dozvěděla jeho žena Greta tak, že nalezla seznamy dětí a přípříslušné dokumenty na půdě v domě, kde Wintonovi bydleli. Předala vše historičce Elizabeth Maxwelové, která zorganizovala setkání Wintona s „jeho dětmi“ v pořadu televize BBC That’s Life (Takový je život). Pozornost veřejnosti se k němu však upřela až po dalších deseti letech, když jeho příběh znovu připomněl režisér Matej Mináč ve filmu Všichni moji blízcí (1999).
669 dětských životů Rok 1939 106 let Výzva
Beseda a hlavně film, na který se vydali šesťáci a sedmáci, pohltil všechny v sále, nikdo ani nedutal a se zatajeným dechem sledoval osudy mnoha rodin před blížícím se vypuknutím druhé světové války. A věřte, že se na mnohých tvářích objevily stopy smutku, dojetí a slz. Životní příběh o lidskosti, slušnosti, pokoře, Vybral jsem si pana učitele Jaroslava skromnosti a úctě inspiroval šesťáky k tomu, Dvořáka, který mě učí v hudební škole na tubu. aby se zamysleli nad tím, zda je v jejich Je učitelem v ZUŠ ve Svitavách, kde učí mladé blízkém okolí člověk, kterého si pro tyto muzikanty hrát na dechové nástroje. Vede dětskou vlastnosti váží a který je pro ně vzorem. dechovku. Je hodný a nekřičí. Všechno nám vysvětluje. V dnešní době není těžké potkat Učí nás rád, abychom byli dobří hudebníci. Je také slušného člověka. I když si spousta dospělých městský zastupitel, kde se stará o kulturu ve myslí, že mládež je zkažená, já si to Svitavách. Hraje s několika hudebními soubory, je nemyslím. Za slušného člověka považuji společenský a dobrý učitel. svého kamaráda Kubu z florbalu. Mnoho lidí ho zná jako dobrého a slušného Když se potkáme na ulici nebo člověka. v obchodě, vždycky mě pozdraví. Ale to není Pan učitel Dvořák je pro mě jako kamarád, všechno. Jednou, když jsme jeli ze zápasu, který mi ukazuje správnou cestu do života. zapomněl jsem si v šatně boty. Celou cestu a Filip Kalvoda ani doma jsem si na boty nevzpomněl. Až Budu psát o mé babičce Jiřince, protože je večer u našeho domu někdo zazvonil. Byl to hodná, šikovná, pracovitá, slušná a vždy pomůže. Kuba s tátou, kteří mi boty přivezli. Moc jsem Kdykoliv, potřebujeme, tak si na nás udělá jim za to děkoval, protože mi ušetřili čas. Hlídává nás (mě a moji sestru), k tomu nám nejméně 500 Kč za nové boty. uvaří nějakou dobrotu a upeče buchtu. Také se Jednou mě na zápase trefili míčkem a stará o svoji starou maminku, které už je 87 let. hrozně mě to bolelo. Kuba ke mně přišel a Každý den jí něco dobrého přichystá k jídlu, povídá ujišťoval se, jestli jsem v pořádku. si s ní nebo jí koupí časopisy, aby měla co číst. Je Kuba je můj kamarád, a i když je moc hodná a ochotná. mladší než já, je mým vzorem. Myslím si, že v Jsem ráda, že takovou babičku mám, každém člověku je něco dobrého. protože každý takové štěstí nemá. Jirka Hroch Nela Mrázková SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 7 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Vybral jsem si osobu, která je mi již od malička velmi blízká. Je slušná a hodná, pokaždé se snaží pomoci. Je to moje babička. Slušnost. Myslím, že pro každého může mít jiný význam. Za slušného člověka považuji toho, kdo nejen pozdraví, poděkuje nebo poprosí. Je to i třeba pomoc starším nebo nemocným lidem, uvolnění místa k sezení v hromadné dopravě, podržení dveří nebo i pomoc s nákupem. Slušnost se projevuje i stylem života. Tím myslím živit se poctivě, nekrást a neubližovat druhým lidem. Babička pro mě představuje anděla, který to a mnohé jiné dělá, třeba že by v tu chvíli sama pomoc potřebovala. Mám ji moc rád. Libor Maděra Vybral jsem si moji maminku. Pokaždé, když mě něco trápí, najde si čas, aby mě vyslechla a poradila mi. Maminka pro mě dělá spoustu věcí. Například, když mi ve škole ubližovali, mluvila se mnou o tom, a tím mi velmi pomohla. Když se nevhodně chovám, upozorní mě a rozebere se mnou důsledky mého chování. Někdy mě rozčiluje svým vyptáváním, ale věřím, že to myslí dobře a má o mě jenom starost. Stejně se chová ke svému okolí. Maminka je pro mě vším a za nic bych ji nevyměnil. Kuba Zavoral Z mého okolí považuji za slušného člověka svého strýce Jiřího. Je to bratr mé maminky. Je inženýr elektro a pracuje jako manažér firmy Cetin. Vybral jsem si ho proto, že mluví slušně, chová se slušně a k tomu vede i své dvě děti. Nezažil jsem, že by někomu odmítl pomoci. Pomáhá dospělým, dětem i zvířatům. Ke všem je laskavý. Na přechodu zadržel dítě, které by bylo vběhlo pod kamion. Pomohl i opilému člověku, který v mrazu ležel na silnici. Zachránil kočku i koťata při porodu. I nám dětem pomáhá při výrobě různých her, opravuje nám počítače i tablety, poskytuje rady při učení. Strýce Jirku mám rád, vždy pro mě znamená jistotu a pocit bezpečí. Michal Pytlík Vybrala jsem si moji maminku, protože se o nás stará, vaří nám, se vším nám pomáhá, apod… Od mala nám vštěpuje, abychom za vše poděkovali, zdravili, nemluvili sprostě, nikomu nic nezáviděli a poslouchali rady starších. Je vše, co mám. Je moje rodina, mamka, kamarádka na celý život, vzor a celý můj život. Mám ji strašně ráda, celou moji rodinu mám strašně ráda, nemohla jsem si vybrat, o kom bych psala. Jolana Stupková
Budu psát o člověku, který je mému srdci blízký a je slušný. Vybrala jsem si svoji babičku Věru. Babička je pro mě příkladem, jak respektovat členy rodiny a vzájemně si pomáhat. Je spravedlivá, slušná a hodná. Babička nám někdy připomíná, ať nezapomeneme nikdy pozdravit, poprosit a poděkovat. Vybrala jsem si babičku, protože ji na mně záleží a rozdává tolik optimismu. Věřím, že ji taky budu pomáhat a budu slušná jako ona. Věřím, že tu babička bude s námi ještě dlouho! Lenka Kopečná Když jsem přemýšlel nad slušným člověkem v mém okolí, vzpomněl jsem si na svoji maminku. Proto jsem se rozhodl o ní napsat. Moje mamka se jmenuje Věra Paclíková, je jí 38 let a pracuje na vojenské škole v Moravské Třebové. Učí budoucí vojáky němčinu a francouzštinu. Svoji práci má moc ráda. Myslím si, že maminka je hodná a pracovitá. Když se na ni někdo obrátí s nějakým problémem, vždycky mu velmi ráda pomůže. Mně i mým bratrům se snaží vysvětlovat, co se má nebo nemá v určitých situacích dělat. K ostatním lidem je zdvořilá a usmívá se na ně. Má také dobrý vztah ke zvířátkům a k přírodě. Moji maminku mám rád. Když mě něco trápí, vím, že za ní můžu přijít a ona mi pomůže. Je pro mě jistotou a oporou. Miroslav Paclík
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 8 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Chtěl bych vám představit pana Václava Doláka, protože si ho velmi vážím. Je to jeden z nejslušnějších lidí v mém okolí. Otec Václav se narodil v červnu 1965 (51 let) a od roku 2002 působí v naší farnosti jako farář a děkan. Za dobu, co zde působí, pokřtil mnoho dětí, včetně mě. Stará se o celou farnost a bezdomovcům, kteří přijdou na faru, dá chléb s konzervou. V září nechal odlít zvon BEATUS ENGELMAR na oslavu blahořečení P. Engelmara Huberta Unzeitiga, který sám navrhl a který byl dán do věže kostela sv. Jiljí na hřbitově. Otec Václav mě seznámil s P. Engelmarem, který se narodil v Hradci nad Svitavou, byl farářem ve Zvonkové. Za obranu Židů byl zatčen gestapem, převezen do koncentračního tábora v Dachau, kde se staral o lidi nakažené skvrnitým tyfem. Sám se nakazil a v roce 1945 zemřel. Otec Václav učí kroužek náboženství, křtí, oddává, pohřbívá, zpovídá, stará se o kostely. Otec Václav je pro mne příkladem dobrého člověka, který mi vždy poradí a pomůže tam, kde je potřeba. Matyáš Kosina Rozhodla jsem se psát o mé babičce, která žije v Jimramově. Pravidelně za ní jezdíme. Babička žije s dědečkem v rodinném domku. Je tam hrozně pěkná příroda a vedle domu protéká řeka Fryšávka. Moje babička je velmi pracovitá, dobře vaří, peče, na zahradě pěstuje hodně zeleniny a chová i domácí zvířata, jako jsou králíci, slepice, kačeny atd. Tyhle věci ji moc baví a dělá je s láskou. Za to máme babičku moc rádi a velmi si jí vážíme. Jednou bych chtěla být také tak šikovná, jako je ona. Babička se nám vždy pečlivě věnuje. Únavu na sobě skoro nikdy nenechává znát. Apolena Štěrbová
Nikdy jsem si nemyslela, jak bude těžké odpovědět na otázku, jaké jsou vlastnosti slušného člověka. Tak mě napadlo psát o mojí mamince. U mé maminky se slušnost projevuje tím, že když ji někdo o něco požádá, udělá to s úsměvem. Pomáhá babičce posekat zahradu, shrabat listí, když je unavená. Chodí za dědou a babičkou, aby nebyli sami, povídá si s nimi a také jim pomáhá. Jednou, když moje sestřenice neměla kde bydlet, tak jí moje maminka nabídla, ať se k nám nastěhuje. Moje maminka nelže, mluví pravdu a nekrade a to u ní oceňuji. Moje maminka říká: „Chovám se k lidem tak, jak chci, aby se chovali oni ke mně.“ Anna Horáková
A ještě jeden příklad LIDSKOSTI – Japhet Kanime Chumba Možná si budete říkat, kdo to je, tak vám poradím, že nikdo slavný to opravdu není! A pokud pořád nevíte, tak vám o něm něco prozradím. Japhet je z předměstí Mombasy v Africe a je to můj, dá-li se to tak říct, nevlastní bratr. Je adoptovaný na dálku. Posíláme mu peníze na jídlo, oblečení, knihy do školy atd. Když jsme byli s bratrem malí, posílali jsme mu pořád dopisy a on posílal odpověď nám nazpět. Bylo to zábavné si s ním psát i bratra to hodně bavilo, jelikož byl skoro stejně starý jako on. Jenže teď už není moc času mu psát, ale on píše dál a dál! Snažím se mu psát, jenže ten čas vás pohltí tak, že to nestíháte! Ale dál o něm!! V posledním dopise nám psal, že našel na ulici psa a rodiče mu dovolili si ho nechat, jmenuje se John. Také má malé pole, na kterém pěstuje banány a nějaké citrusy.
Za peníze, co mu posíláme, si koupil v 10 letech matraci, aby na ní mohl spát! Když se nad tím zamyslíte, tak je tak na 80% jisté, že do té doby spal na zemi!!! Také určitě znáte to, když nedojíte jídlo a vaši rodiče vám řeknou: „Co by za to děti v Africe daly!“ Já myslím, že by za to daly možná krk, aby se pořádně najedly. Japhet má dvě sestry a jednoho bratra a všichni jsou adoptovaní, tak myslím, že se nemají nejhůř. Vím, nedá se říct, že se mají úplně super jako my, ale vím jedno, člověk si neváží věcí, které má, protože pokud by se ocitl tam, kde žijí tihle lidé jako Japhet, tak by nepřežili ani den!!! Jsem moc ráda, že mu se svou rodinou můžeme pomáhat! Thea Mačátová, 7. A
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 9 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Badatelské chvilky v MŠ
Ve školkách byla zábava. Děti mohly navštívit různá stanoviště. Např. na stanovišti s plazma lampou se jí mohly dotknout a dozvěděly se, že v plazmové lampě je směs argonu a dusíku a mnoho dalších informací. Na povrchovém napětí se děti dozvěděly, že když se do misky nalije voda a dá se na ni pepř a pak se kápne trochu jaru, tak pepř uteče na stranu misky. My z časopisu jsme měli sestavování elektrických obvodů, plazma lampu, magnetické rozpoznávání. Bylo to super a všichni, co jsme tam byli, jsme si to moc užili. Matěj Bárta, 6. A
Z mateřských školek nám napsali:
V pátek 4. 11. 2016 navštívili naši mateřskou školu žáci 6. ročníku ZŠ Sokolovská s paní učitelkou Laškovou. Připravili pro naše děti „ Badatelské dopoledne“ v rámci projektu „Když děti učí děti“. Akce byla velmi dobře připravena a byli jsme překvapeni perfektní organizací celého programu. Školáci byli aktivní, trpěliví, ohleduplní, ukáznění a velmi dobře akci zvládli i za přítomnosti 26 předškoláků naší MŠ. Chceme tímto poděkovat za vzdělávací program, při kterém se naše děti nejen poučily, ale i pobavily. Děkujeme. Zelendová Marie a Trunečková Lenka
Koncem října přišli za námi starší kamarádi s paní učitelkou Macenaurovou ze ZŠ Sokolovská. Připravili si pro nás 12 stanovišť, kde jsme zkoumali, měřili, ochutnávali, pozorovali, bádali a experimentovali. Bylo to super a těšíme se na další setkání. Zelená třída MŠ Československé armády SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 10 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
A jak si na svých stanovištích počínali naši spolužáci a jak se cítili v roli učitele? Kája Plíhalová - Povrchové napětí Ve školkách se mi moc líbilo. Děti se rády zapojily a věděly spousty odpovědí. Měly také spoustu otázek. Moc se jim líbil můj pokus. Měla jsem povrchové napětí. Hodně dětí si vybralo červené barvivo. Namočily tam párátko s jarem a líbilo se jim, jak se to rozprsklo. Děti byly hodné.
Tom Kudla - Chromatografie Některé děti byly chytré. Ty dvouleté byly ještě moc malé. Nejlepší bylo to, jak se bály, že jim upadne ruka. Celé to hodnotím pozitivně.
Eliška Mazancová - Neposlušné tělo V mateřské školce se mi líbilo. Pracovala jsem tam s dětmi. Měla jsem pokus, kde jsem jim ukazovala, jestli je tělo vždy poslechne, když chtějí. Většina dětí si myslela, že je tělo poslouchá, ale po tomto výzkumu si to přestaly myslet.
Verča Stránská - Dýchání Práce s dětmi mě baví, takže se mi ve školce líbilo. Měla jsem stanoviště s plícemi. Děti měly hodně otázek a myslím si, že je to také bavilo. Jsem ráda, že mám možnost takhle "učit" děti ve školkách.
Fanda Vraspír - Smysly (chuť, čich, hmat) Ve školkách jsem si poprvé zahrál na takového "vychovatele". Bylo to super, užil jsem si to. I když se některé děti trochu bály, hlavně ty mladší. Starší děti se nebály a vše většinou uhodly.
Honza Sauer - Sliz Ve školkách se mi moc líbilo. Děti se bály dát ruku do mé kouzelné kapaliny. Říkaly, že se bojí do toho dát ruku a nechtěly ke mě jít na stanoviště. Objevili se i 2 odvážní kluci, kteří u mě zůstali a už zase nechtěli jít na nic jiného.
Kristýnka Kvapilová - Srdce Dělala jsem pokus se srdcem. Děti udělaly 10 dřepů a poslechly si srdíčko. Děti byly moc šikovné. U některých dětí jsem musela dělat dřepy také. Ve školkách se mi líbilo.
Timča Drtilová - Mikroskopování V první školce se mi líbilo víc, protože mě děti poslouchaly a zajímalo je, co vidí v mikroskopu. Ve druhé školce byly děti moc malé a ani mě neposlouchaly, protože tomu ještě nerozuměly. Příprava „Badatelského dopoledne“ stojí paní učitelky Ivanu Laškovou, Jitku Macenauerovou a jejich svěřence nemálo času a energie, ale zvídavé a rozzářené dětské oči jsou to pro ně určitě největší odměnou, které se jim může dostat. S dětmi se v letošním roce setkají ještě několikrát. Myslím, že se takovým „badatelským týmem“, jaký máme my, můžeme chlubit široko daleko. Důkazem toho jsou i pochvalná slova ve svitavském informačním měsíčníku Naše město. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 11 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Naši noví spolužáci … Tak jako každým rokem, i letos bychom chtěli mezi námi přivítat nové spolužáky. Thea Mačátová s Natálií Břenkovou ze 7. třídy jich vypátraly devět, z toho 7 chlapců a 2 dívky. Jaký je pro ně přechod z jedné školy na druhou, jak si zvykli na nové spolužáky, učitele nebo co je u nás zaujalo, to všechno nás zajímalo. Odpovědi byly většinou stručné, ale alespoň tak.
1. Odkud jsi k nám přišel/přišla? 2. Jaké jsou tvé první dojmy z nového prostředí? Pavel Galaš, 6. A 3. Jak se cítíš mezi novými spolužáky? 1) Z Vendolí. 4. Jak na tebe působí nový třídní učitel? 2) 3) 4) Dobrý. 5. Co tě na nové škole nejvíce zaujalo? 5) Tělocvična. 6) Ne. 6. Obáváš se něčeho v novém prostředí? 7) Chození ven s kamarády. 7. Čemu se věnuješ ve volném čase? Tomáš Trávníček, 4. B 1) Z Janova. 2) 3) 4) Dobrý. 5) Bufet. 6) Ne. 7) Lítám akrobatickým letadlem.
Dan Lín, 4. B 1) Z Rudné. 2) Poprvé jsem měl strach, ale teď je to dobré. 3) Fajn. 4) Dobrý. 5) Interaktivní tabule, družina. 6) Starších spolužáků. Nic bych s nimi nechtěl mít. 7. Stavím modely.
Libor Maděra, 6. A 1) Z Vendolí. 2) 3) 4) Dobře. 5) Noví spolužáci, obědy a automaty. 6) Ne. 7) Pracuji se strýcem.
Miroslav Paclík, 6. A
Matěj Bárta, 6. A
1) Z Vendolí. 2) 3) 4) Skvělý. 5) Krásný prostředí, obědy a automaty. 6) Ne. 7) Hraní na počítači.
1) Z Vendolí. 2) 3) 4) Dobře. 5) Výběr ze dvou obědů. 6) Ne. 7) Hraní na počítači.
Kateřina Součková, 6. A
Karolína Konopáčová, 6. A
1) Z Javorníka. 2) 3) Dobrý. 4) V pohodě. 5) Spolužáci. 6) Ne. 7) Chození ven s kamarády.
1) Z Javorníka. 2) 3) 4) Dobrý. 5) Spolužáci. 6) Ze špatných známek. 7) Chození ven s kamarády.
Jaroslav Unzeitig, 6. A 1) Z Vendolí. 2) 3)4) Dobře. 5) Tělocvična, automaty. 6) Ne. 7) Hraní na počítači.
Všem nováčkům přejeme hodně štěstí, mnoho školních úspěchů, ať se jim daří a poznají spoustu nových kamarádů.
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 12 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Družina v akci …
PRO 4. B
Hry se stavebnicemi Za nepříznivého počasí rozvíjíme mimo jiné fantazii, logické myšlení a jemnou motoriku při práci s různými stavebnicemi.
Hurá za knížkami Zájem o knížky nás vede k pravidelným návštěvám městské knihovny.
…na Pražské…
Poslední teplé dny jsme využili k poznávací přírodovědné vycházce se zastávkou u rybníka na Rákosníčkově hřišti.
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 13 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Interaktivní výstava ve svitavském muzeu na téma – Vlaky, vláčky, koleje – zaujala nejen kluky, ale i holky. Jede, jede mašinka…
Malujeme – tvoříme… Četba pohádky „O poslední vlaštovce“ z knihy Eduarda Petišky – Pohádkový dědeček nás inspirovala k vytvoření koláže.
Výroba hravých zvířátek z keramických květináčů ve výtvarné dílně se obzvlášť povedla.
Za ŠD Pražská Jana Jenišová a Jana Valíková SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 14 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
…na Sokolovské… Halloweenské strašidlování Jednoho deštivého odpoledne jsme si vydlabávali strašáky z dýní. Nebylo to vůbec jednoduché, ale nakonec se nám přece jenom strašáci povedli a mohli jsme si jimi vyzdobit družinu při halloweenské oslavě. Převlékli jsme se do strašidelných kostýmů, připravili občerstvení, třídu jsme si vyzdobili lucerničkami a dýněmi a oslava mohla začít. Zaskotačili jsme si při strašidelných písničkách, zasoutěžili si při hrách a na závěr jsme si vyrobili netopýří škrabošku.
Ve sportovní hale jsme se seznámili se svitavským sportovcem a trenérem Martinem Volfem, který pro děti připravil ukázkovou hodinu boxu. Na začátek se všichni pořádně rozcvičili, poté si ve dvojicích zaboxovali do pytlů a nakonec si vyzkoušeli i zápas v opravdovém ringu.
BOX
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 15 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
I když nám počasí moc nepřálo, vyjeli jsme si na výlet vláčkem do Květné do jízdárny k paní Machové. Děti se zde povozily na koni, vyzkoušely si, jak se kůň správně vede. Dozvěděly se, jak se o koně pečuje, co jedí, kolik váží a jak dlouho žijí. Na konec se ještě pomazlily s pejsky. Při zpáteční cestě na vlak se na nás pousmálo štěstí, protože vysvitlo sluníčko a děvčata našla v lese krásné hřiby.
Bitva v knihovně? V říjnu jsme zavítali do městské knihovny na zajímavou besedu na téma „Jak to bylo u Hradce Králové“. Děti se zde zábavnou formou dozvěděly, jak to bylo s bitvou u Hradce Králové, procvičily si své znalosti při zajímavých úkolech a také si na památku vyrobily papírového vojáčka.
Angličtina jinak… Všude samá zvířátka… V takovém duchu se nesla první hodina angličtiny s rodilým mluvčím. Děti si při pohybových hrách a zábavných aktivitách procvičily názvy zvířat a pokusily se správně vyluštit obrázkovou křížovku. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 16 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Vaříme a kuchtíme… I když počasí nám už nepřeje a na vycházky to už moc není, my ve školní družině neleníme. Vrhli jsme se na vaření. Začali jsme asi nejoblíbenějším jídlem – pizzou ... a pokračovali už trochu zdravěji - křížalami .
Ve školní družině si nejen hrajeme, ale i bádáme… Navíc jsme se rozhodli přinést les do školy. A houby nám už rostou přímo před naší třídou 3. B. Nedalo nám to ani moc práce
Prasátka pro štěstí a tučňáci V měsíci listopadu jsme zahájili tvoření ve výtvarné dílně. Jako první jsme si vyrobili prasátka pro štěstí z keramických květináčů a za čtrnáct dní jsme zužitkovali odpadový materiál při tvorbě tučňáků z plastových lahví.
Bramborové hody Úplně poprvé jsme zavítali do cvičné kuchyňky a ukuchtili si v ní nějakou tu dobrotu. Práce nám šla pěkně od ruky a za odměnu jsme si pochutnali na bramborových plackách s povidly. Za ŠD Sokolovská Veronika Bobková a Kateřina Šimková SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 17 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Píšeme – básníme – tvoříme…
Piš, jak chceš a co chceš…
Prohlédni si obrázek. Jaké pocity v tobě vyvolává; co tě při pohledu na něj napadá; vymysli k němu příběh nebo jen část příběhu; piš, co tě napadne… Trošku neobvyklé a obšírné zadání dostali deváťáci během projektu o vodě. Nejisté pohledy byly důkazem toho, že jim to zpočátku dalo trochu zabrat, ale nakonec se našly i zdařilé práce.
Seděla naproti mně, v tom tichu se jí ptám: „Víno, nebo
Zdroj: https://www.google.com/
Nemůžu
odvrátit pohled od ruky
držící sklenici, do níž proudem vtéká voda. Komu ta ruka patří? Je to ruka člověka, jež chce uhasit žízeň, nebo někoho, kdo chce podat vodu žíznivému? Celé to na mě působí velmi sterilně, tak není od věci, že by to mohl být nemocniční pokoj, kdy syn či dcera chce obstarat svého nemocného otce či matku. No, kdo ví? Při pohledu na sklenici s vodou mi vysychá hrdlo a rád bych se napil. Přistupuji k nablýskanému umyvadlu, otáčím kohoutkem a sleduji, jak do sklenice vtéká čirá tekutina, jež vytváří směsici bublinek. Potřebuji hned uhasit žízeň…
Vidím,
jak někdo napouští do sklenice vodu. Voda je čirá. Vzduchové bublinky, které se tvoří ve vodě a postupně mizí nad hladinou, mi připomínají život, který je různorodý a který také jednou skončí a vyhasne. Sklenice napuštěná vodou je jako čisté sklo. Dalo by se přes ni číst jako přes brýle. Ten někdo si přestává prohlížet sklenici s vodou a začíná pít... Nikola Valentovičová
kolu?“ „Vodu, děkuji,“ odpověděla. Vstanu a jdu do kuchyně. Otevřu skříňku nad bílým umyvadlem a sáhnu po vysoké sklenici s kulatým hrdlem. Stříbrným nerezovým kohoutkem jsem nastavila teplotu vody. Naplnila jsem sklenici chladnou vodou až po okraj. Zastavila jsem tekoucí vodu a odcházím zpět, kde seděla ona… Lucka Petrová
Na obrázku vidím, jak pramen vody z kohoutku stéká do sklenice. V ní se začínají vytvářet bublinky, které stoupají na hladinu. Připomínají mi zrození života, snaží se dojít co nejdál. Pramen vody je krásně čistý a průhledný. Osoba, která sklenici napouští, má asi žízeň. Vody tekoucí do sklenice vytváří tlak a tím začíná být sklenice těžší a těžší, takže se na sklenici začínají objevovat otisky prstů. Kapky vody stékají po sklenici dolů. Najednou voda přestává téct a osoba se ze sklenice napije. Adéla Smetanová
Voda je tu s námi už několik milionů, ba dokonce miliard let. Životadárná tekutina, bez které bychom se neobešli. Teplá i studená… voda k pití, zalévání, vaření… Hodí se ke všemu. Má sílu pomoci, ale dokáže i ublížit. Z kohoutku vytéká také voda, ale může se lišit chutí, stářím… Je čirá, vypadající nevinně. Doslova z ní sálá magie. Cítím smíšené pocity z bublinek ve vodě. Je krásně vidět, jak chtějí vyplavat na hladinu a spojit se s venkovním vzduchem. Když vodě začne teplem něco ubližovat, tak zmizí, když zimou, tak se zabalí, zakuklí. Ničí skály, vytváří jeskyně, je okouzlující. Je to element téměř všeho, a my tak máme možnost považovat ji za bohyni. Michal Maljarčík
Voda je průsvitná tekutina. Nachází se všude na světě. Někde je jí nedostatek, někde přebytek. Voda teče, stojí, ale také padá nebo stříká. Námi nejpoužívanější formou vody
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 18 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
je ta z kohoutku, ať už na vaření, pití nebo na mytí. Právě voda z kohoutku je případ tohoto obrázku. Můžeme pozorovat proud stříkající vody do skleničky hranatého tvaru a ruku, která ji drží. Těžko říci, co s ní hodlá tento člověk udělat. Zřejmě vypít, ale to se nedozvíme… Ivo Teplý
Byl jednou jeden pán, ten ve velkém domě bydlel. Jednoho dne vymyslel plán, že by nový kohoutek chtěl. Jeho nápad se vyplnil. Poté, co domů přišel, vzal sklenici, jelikož žízeň měl. Chtěl ji naplnit, když tu náhle telefon zazvonil. Položil sklenici, ale vodu zastavit zapomněl. Voda kapala, kapala a tekla, když se otočil, zakřičel tak, že se paní v telefonu lekla… Karel Valta
O pokladu Letěli jsme s rodiči na Maledivy. Tam jsme měli krásný malý domeček ze slámy. Když jsme se ubytovali, napadlo nás, že bychom se mohli jít potápět do moře. Toužili jsme vidět žraloky lagunové. Věděli jsme, že pro lidi nejsou moc nebezpeční. Dají se z dálky pozorovat. Vybavili jsme se potápěčskými pomůckami a vyrazili jsme. Na břehu moře na nás již čekal zkušený potápěč. Viděli jsme spoustu ryb, korálů a žraloků. Najednou jsme zahlédli na dně moře truhlu. Doplavali jsme k ní a pokoušeli se ji otevřít. To se nám po dlouhé dřině povedlo. Co jsme uviděli uvnitř, nám vyrazilo dech! Truhla byla plná šperků a zlata. Začali jsme pátrat, koho ten poklad může být. Nevěděli jsme, co máme dělat. Na truhle sice byly nějaké nápisy, ale nedokázali jsme je přečíst. Vyplavali jsme na hladinu i s truhlou. Zodpovědně jsme jí předali majiteli domečku ze slámy s příslibem, že se pokusí dopátrat, koho poklad je. Blížil se již večer a my s hlavou plných nezodpovězených otázek ulehli ke spánku. Časně zrána jsme při snídani diskutovali, čí by poklad mohl být a komu chybí. Odpoledne se nám konečně dostalo odpovědi. Majitel slaměného domečku, kterému jsme poklad svěřili, rozluštil písmo na truhle. Byla tam jména jeho pradědečka a prababičky. V truhle se také nacházel dopis, kde bylo napsáno, že poklad je určen pro jejich prapravnuky. Schovali jej na dno moře jen z malého prostého důvodu, aby ho nikdo neukradl a aby se dostal do správných rukou. Majitel domečku nám velice poděkoval a jako odměnu nám slíbil, že za rok nás zve na návštěvu, ale už ne do malého slaměného domečku, ale do hotelu, který za poklad postaví. Hotel bude sloužit všem dobrým lidem, co pomáhají ostatním, a aby si každý, kdo v hotelu bude, užil krásy přírody a průzračného moře. Plní zážitků a dojmů jsme se vrátili domů a už teď se nemůžeme dočkat, až se za rok vrátíme. Budeme se opět potápět, ale tentokrát už skutečně za žraloky lagunovými, které jsme ošidili. V koutku srdce však budeme doufat, že znovu nalezneme další ukrytý poklad. Z našeho obrovského zážitku plyne důležité ponaučení. Nalezený poklad pomohl jeho majiteli ke splnění snu. Rozdávat radost ostatním lidem, je v životě velmi důležité. Karolínka Kilianová, 4. B SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 19 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Čtení na pokračování pro ty, co číst chtějí… Povídání o psí slečně Kimince (Pro ty, kteří si v loňském roce oblíbili příběhy Kiminky)
Díl 6. Nové auto Seděli jsme večer u televize, kde právě probíhal moc zajímavý večerníček o malých panáčcích, kteří se jmenují Křemílek a Vochomůrka. S Táňou se na večerníčky moc rády díváme, pán se nám pokaždé posmívá, že pohádky jsou pro malé děti, ale nám je to úplně jedno. Táňa taky někdy pochybuje, o pánově chování, které by určitě nenazvala dospěláckým, protože jeho nápady by prý přirovnala k splašenému koníkovi nebo k paličatému oslíkovi. No, já osobně si myslím, že ti dva si nemají co vyčítat. A tak jsme si ten večer krásně brblali, až do té doby, než začal v televizi pořad o autech. Pán nadšeně Táni ukazoval auta, vyskakoval z křesla a vysvětloval, že tohle auto by nutně potřeboval, protože je krásné a on jako chlap auto prostě musí mít. Nutno podotknout, že Táňa pána moc neposlouchala, protože si prohlížela časopis, kde se jí velmi líbily šaty a boty a kabát a kabelka a čepice a kalhoty, no prostě všechno. I ona usoudila, že všechny tyto nádherné věci nutně potřebuje, protože je holka, a tak se musí pěkně strojit jako princezna. Táňa po chvíli zavřela časopis a začala pánovi vysvětlovat, že na auto nemají penízky, ale na šaty, že by se nějaké penízky přece jenom našly a taky že máme kolo, tak ať pán jezdí na kole, protože pohyb je zdravější, než sedět v autě. S touto Táninou logickou úvahou jsem souhlasila, ale pán zřejmě ne. Urazil se, přestal s námi mluvit a odešel trucovat. Večer skončil neslavně, ale to jsme netušili, co se přihodí následujícího dne. Druhý den s námi pán moc nemluvil a po chvíli odešel s tajemným výrazem v obličeji. My holky jsme začaly vařit obídek a Pepa nám k práci pěkně prozpěvoval. Byl to příjemný den až do chvíle, kdy se ozval z ulice ohlušující rachot. Vykoukly jsme s Táňou z okna a zrovna jsme uviděly přijíždět pána v klepající se a řvoucí obludě. Když pán dorachotil až k domu, vystoupil z auta a vítězoslavně se podíval na Táňu a oznámil jí, že na tohle auto penízky byly. Následující dva dny jsem pána skoro vůbec neviděla, svůj čas věnoval svému autíčku. Opravoval mu motor, leštil kapotu, a dokonce autíčku koupil nové potahy. Pán zářil štěstím a Táňa rudla vztekem. A tak přišel den, kdy jsme mohli vyrazit v našem autě na výlet. Seděla jsem na zadním sedadle u okýnka, to abych měla dobrý výhled. S velikým rámusem jsme se rozjeli. Auto hulákalo, klepalo se, takže mi dělalo velký problém sedět u okýnka. Musela jsem dávat velký pozor, abych nespadla, ale potom jsem si zvykla a seděla jsem jako královna. Cesta se mi začala líbit a vůbec mi nevadilo, že kolemjdoucí lidé se za naším autíčkem otáčejí. A jak to všechno dopadlo? Na výlety jsme ještě jezdili asi dva měsíce, když najednou autíčko škytlo a už se nikdy nerozjelo. K radosti všech obyvatel naši ulice bylo zase ticho. Pán chodí zase pěšky nebo jezdí na kole a u toho žádný rámus nenadělá, akorát si stále něco bručí pod fousy. Táňa si přece jenom koupila nové šatičky a moc jí to sluší. No, a mně je po autíčku smutno, protože se mi cestování zalíbilo. Sice mi trošku narostl zadeček, ale jak říkala Táňa, vycházky mou větší linii uvedou do původního stavu. Ptáte se, co se stalo s autíčkem? No přece odešlo do důchodu, kde si odpočívá a nikdo ho nenutí jezdit. Narodilo se totiž v roce 1950 a jmenovalo se Wartburg. A kdo umí dobře počítat, tak musí uznat, že na důchod už mělo nárok. Tak ahojky dětičky a hodně sportujte, ať vám nenarostou zadečky.
Tak zase příště Táňa Gáliková
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 20 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Nevíš, co číst? od Katky
Nech si poradit
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti Autor: Ransom Riggs Překladatel: Bronislava Grygová Nakladatelství: Jota Místo a rok vydání: Brno, 2012 Počet stran: 358 Vybraný úryvek z knihy: „Prošel si peklem a měl právo na svá tajemství. Styděl jsem se, že mu jeho život závidím, když jsem si uvědomil, jakou cenu za něj zaplatil, a snažil jsem se radovat z toho, že můj život je bezpečný a obyčejný a že jsem se o něj nějak nezasloužil. Potom o několik let později, když mi bylo patnáct, se stala hrozná a neobvyklá věc, a od té doby to už bylo jen předtím a potom…“
Proč jsem si knihu vybrala? Doporučila mi ji kamarádka. Vybrala jsem si ji z toho důvodu, že mi připadala tajemná a zajímavá. A to také je.
Co se v knize odehrává? Jacob slýchával od dědečka příběhy o dětech s nadpřirozenými schopnostmi. Po smrti dědečka se rozhodne je najít. Najde časovou smyčku, vleze do ní a najde všechny děti, o kterých slýchával. Poté je ale napadnou stvůry a ukradnou jim jejich pečovatelku. Co se pak stane? Zachrání ji?
Kde a kdy se děj odehrává? Odehrává se chvíli na Floridě a zbytkem v Londýně a Cairnholnu v Anglii. Je těžké určit, kdy se děj odehrává, protože je tam hodně cestování časem.
Co se mi v knize líbilo? Líbila se mi ta událost, co se mezi postavami odehrávala. Různé rozpory mezi nimi, napětí, dramatické a strašidelné chvíle, ale pak i něco romantického.
Co se mi v knize nelíbilo? V knize mě upřímně nezklamalo nic, ale ve filmu mě toho zklamalo hodně. Za a) prohodili hlavní postavy a jejich schopnosti a za b) film moc nekopíroval knihu.
Kterou postavu z knihy mám nejraději a proč? Rozhodně Jacoba Portmana. Je to hlavní hrdina, který nemá strach jít bojovat se smrtelně nebezpečnými stvůrami jen proto, aby zachránil svou lásku Emmu a své přátele.
Jak autor docílil toho, že jsem o knihu neztratila zájem? Jelikož to popisoval s takovým šarmem a citem pro tento příběh. Miluji jeho vášeň pro psaní. Jak dokáže příběh zdramatizovat nebo naopak odlehčit tak, že je to k zasmání.
Upřednostňuješ film? Knihu-text či komiks? Zdůvodni: Rozhodně knihu. Miluji otáčení stránek knihy, dýchat vůni toho papíru a vžívat se do postavy, kterou mám ráda. To u filmu moc nejde.
Komu bys knihu doporučila? Někomu, kdo má rád strach a zároveň lásku. Někomu, kdo se rád ztratí z reality do příběhu knihy, kde existují magické schopnosti a cestuje se časem. Kateřina Ebertová, 8. A
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 21 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Co na to naši mudrcové? V minulém čísle nám naši nejmladší popisovali, jak se může vyjádřit radost. Tentokrát jsme si připravili zapeklitou otázku, která by dala zabrat kdekomu, oni si však jako vždy poradili.
Proč je citron kyselý? Druháčci paní učitelky Procházkové:
Prvňáčci paní učitelky Půlkrábkové:
Kuba: Je tam hodně vitamínů.
Nikolka: Je v něm šťáva, která je zdravá.
Vojta: Je zkažený.
Maty: Je v něm kyselá vodička.
Martin: Protože je žlutý.
Lukášek: Protože je v něm strašně kyselý
Elinka: Je dobrý na nemoc.
cukr.
Nelinka: Je tvrdý.
Johanka: Protože je v něm taková ta šťáva.
Šimon: Aby byl kyselý čaj.
Majda: Protože tam má nějakou kyselinu.
Kačka: Protože roste u moře.
Marťa: Protože má v sobě kyselou šťávu.
Róza: Jsou tam vitamíny.
Anička: Protože je žlutý.
Našli jsme o citronu: Často se domníváme, že to, co je na citronu kyselé, je vitamín. Ve skutečnosti je však kyselost citronu dána téměř výhradně kyselinou citronovou, jíž je v něm 6,5 až 10 %.
Citron (Citrus limon) je plod citronovníku, jde o významný zdroj vitamínu C. Céčko je velmi prospěšné pro naše zdraví, obzvláště v chladném počasí. Citron lze využít jako dezinfekční prostředek. Šťáva z citronu může být použita jako dezinfekce pro ošetření řezných h ran. I když je citron kyselý, můžeme ho využít proti překyselení organismu, neboť se i přes svoji kyselost v lidském těle chová zásaditě. Šťáva z citronů se používá do mnoha jídel nebo nápojů. Víte, že z průměrně velkého a zralého citronu o velikosti cca 6 cm vymačkáte až 45 ml šťávy? Nastrouhaná citronová kůra se často přidává do moučníků. Bílá vnitřní slupka citronu pomůže při bělení zubů. Šťáva zase neutralizuje zápach z úst. Dříve si dámy potíraly citronem rty, ty pak byly červenější. Potírání citronem zmírňuje záděrky na prstech nebo lámání nehtů.
Martínek: Protože mně nechutná. Adélka: Protože má v sobě kyselinu. Karinka: Protože má takovou chuť. Karolínka: Protože má vitamíny. Rozárka: Protože mi připomíná nějakou kyselinu. Lucinka: Protože má v sobě kyselou šťávu. Maruška: Protože tak narostl. Matýsek: Protože má v sobě nějaký vitamíny. Domča: Že tam je ocet. Niki: Protože to tak asi život zařídil. Terezka: Protože tak narostl. Zuzanka: Protože má barvu žlutou.
Druháčci paní učitelky Pešinové: Alička: Protože má vevnitř semínka. Kačka: Protože má takovou chuť. Barča: Protože se takhle narodil. Helenka: Protože tak vyrostl. To je od přírody. Štěpán: Protože je v něm kyselina. Matěj: Protože v něm jsou vitamíny, vitamín C. Ondra: Protože tak vyrostl a někdo to tak
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 22 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
vynalezl.
Za zajímavostmi a zábavou… S hlavou v oblacích …
Samotný vrchol stezky umožňuje nádherný výhledy na celý masiv Králického Sněžníku s malebným údolím řeky Moravy, v dálce pak lze vidět i hlavní hřeben Jeseníků, Suchý vrch a Krkonoše.
Jsou vám povědomé obrázky? Už jste také chodili s hlavou v oblacích? Pokud ne, tak neváhejte a vydejte se na Dolní Moravu jako Matěj Bárta z 6. třídy. Na Dolní Moravě se nachází mnoho zajímavých atrakcí jako např.: Mamutíkův vodní svět, Pískový svět, Adrenalin park, Bobová dráha a další. Podle mě byla nejlepší Stezka v oblacích, anglicky Sky walk, které se také říká Střecha Evropy. Ze Svitav trvá cesta zhruba hodinu a půl. Stezka se nachází v nadmořské výšce 1116 m, od země 55 m a je dlouhá 710 m. Tvoří ji lanový tunel a lanová podlaha, přes kterou se dá dívat dolů. Ti odvážnější mohou k cestě dolů využít parádní 100 metrů dlouhý tobogán s okýnky a několika klopenými zatáčkami. Doplňují ji informační tabule, kde se dovídáme spoustu zajímavostí, např. že stavba odolá vichřici silné až 200 km/h. Z tohoto výletu mám moc zážitků a všem to doporučuji.
Halloweenské malování
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 23 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Zajímavosti o Halloweenu
K Halloweenu neodmyslitelně patří oranžová a černá
barva. Oranžová symbolizuje podzimní sklizeň a černá značí temnotu a smrt. Dýně mají svůj původ v Irsku, kde do nich kdysi dávno lidé v průběhu svátku dávali svíčky, aby odehnali zlé síly a duchy. Staří Keltové věřili, že se o halloweenské noci po venkově potulovali duchové, a tak začali nosit kostýmy a všelijaké masky, aby nebyli duchy rozeznáni jako lidé. Každoročně se na Halloween v USA prodají sladkosti za 2 miliardy dolarů. Nejoblíbenější jsou čokoládové tyčinky, přičemž naprostou jedničkou je Snickers. Halloween je hned po Vánocích druhým nejúspěšnějším komerčním svátkem v Americe. Kdysi se věřilo, že černé kočky jsou spojenkyněmi všech čarodějnic, jejichž síly měly chránit. Pokud o Halloweenu spatříte pavouka, můžete si být jistí, že někdo blízký na vás dává pozor.
Netopýři jsou přirození nepřátelé nočního létajícího hmyzu. Netopýr se dožívá nejvyššího věku mezi všemi savci obdobného vzrůstu – průměrně až 32 let!
Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (Koledu, nebo vám něco provedu) a koledují o sladkosti. Svátek se slaví většinou v anglicky mluvících zemích. Tento svátek se zajímavou historií, přinesli do Ameriky Irové. Již ve své vlasti vyřezávali do vydlabané řepy nebo brambory strašidelné obličeje, které kladli na okenní římsy, aby od domu během noci Všech svatých odehnali duchy zemřelých. Proto se i převlékali do strašidelných kostýmů a dávali za domovní dveře sladkosti. V Americe pak místo chybějící řepy začali využívat dýně. K rozsvíceným vyřezávaným dýním se váže stará irská pověst o opilci a šprýmaři Jackovi, kterého nechtějí ani v nebi, ani v pekle, a tak bloudí světem s dýní s uhlíkem uvnitř. Halloweenské aktivity jsou oblíbené i u nás mezi družinovými dětmi a v hodinách angličtiny. Jolča Stupková a Timča Drtilová, 6. A
Halloween
je anglosaský SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 24 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016 lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před
A tyhle znáte? Jan Říha/horolezec/38 let Nevidí, a přesto zdolal 38letý Jan Říha už několik horolezeckých výzev – Kilimandžáro, Aconcaguu nebo El Capitan. Kromě toho vytrvalostně běhá a skoro pořád se usmívá. Rozhodl se také podpořit Nadační fond Českého rozhlasu. Honza se tak během sobotního koncertu Světlo pro Světlušku představil ve filmovém medailonu Zdenka Tyce. Můžete ho sledovat na Facebooku: Jan Říha nevidomý horolezec
Pavel Callta/zpěvák/27 let Pavel Callta se narodil 12. února 1989 na severu Čech v České Lípě, kde strávil 18 let svého života. Vystudoval SŠ se zaměřením na ekonomiku, turismus a cizí jazyky a od září 2009 nastoupil na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Studium po necelém roce nechal, jelikož do toho dělal ještě vysokou. S hudbou začal již od dětství, jeho celá rodina byla hudebně založená, každý člen rodiny hrál na nějaký hudební nástroj. Ve svých deseti letech zkusil hrát na piano a na trumpetu. Na kytaru se Pavel naučil hrát na letním táboře. Od patnácti let zpíval se svou kapelou v České Lípě. Pavel také v 10 letech sportovně plaval a tenkrát zvítězil sport nad hudbou. Svou hudební kariéru začínal s různými kapelami v pražských klubech. Když nastaly doma rodinné problémy, Pavel odletěl do Egypta pracovat jako delegát, rok na to do Turecka jako průvodce. Na podzim 2010 odletěl studovat do USA a hned se vydal na půl roku do Belgie. Tam zjistil, že v ČR startuje nová řada - Česko Slovensko má talent, a tak zkusil štěstí. Dostal se až do semifinále. Pavel nevěděl jakému hudebnímu stylu se dál věnovat. V červnu 2015 vydal své první autorské debutové album "Momenty", jehož kmotrou je Lucie Bílá. Pavel Callta tak získal díky svým největší hitům (Naštěstí, Mami, Zrzka, Terapeut,…) mnoho fanoušků, kteří Pavla, jak on říká rád: "božsky" milují!
Petr Lexa/ Hoggy/ Youtuber/ zpěvák/25 let Již při studiu základní školy se zajímal o divadelní herectví. Právě díky lekcím herectví, které navštěvoval, získal i roli na scéně divadla s otáčivým podiem v Českém Krumlově. V roce 2009 se začal více věnovat hudbě a natočil tehdy i první cover píseň, kterou uveřejnil na YouTube. Byl jedním z finalistů soutěže Hlas Česko Slovenska a dvojnásobným účastníkem soutěže Česko Slovenské Superstar. V roce 2015 se stal vítězem mužské kategorie Blogger roku. Na YouTube vystupuje pod přezdívkou Hoggy, která vznikla zkrácením přezdívku Hogwarts (podle Bradavic, školy kouzel z Harryho Pottera). Měl ještě jeden kanál, na který přidával své hudební cover verze, ale kvůli tomu, že začal působit ve skupině Slza, tak všechny smazal (skupinu Slza založil Lukáš Bundil, který při hledání vhodného zpěváka narazil na YouTube právě na Petra). Na svém YouTube kanále měl Hoggy v květnu 2016 přes 650 000 odběratelů. Thea Mačátová, 7. A SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 25 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Vtípky s Hurvajsem, Spejblem a Máničkou… Přijde Hurvínek k Máničce domů a řekne: „Máni, dáš mi tvoji fotku?“ „A proč Hurvínku?“ řekne pyšně Mánička. „Protože máme do školy přinést fotku přírodní katastrofy.“
„Hurvínku, já jsem byla už jako mimino inteligentní. V devíti měsících jsem běhala,“ chlubí se Mánička. „A tomu říkáš inteligentní?“ podiví se Hurvínek. „To já se ještě ve třech nechal nosit.“ „Hurvínku skloňuj slovo chodit,“ říká pan Spejbl.
Pan
„Chodím......chodíš.......chodí,“ říká pomalu Hurvínek. „Rychleji, Hurvajs!“ „Běžím.....běžíš.....běží,“ sype ze sebe Hurvínek.
ochrana zvířat?“ „Ano,“ ozve se ze sluchátka. „Tak okamžitě zakročte! Na lampě před naším domem visí náš listonoš a sprostě nadává našemu Žerykovi!“
Spejbl
vyčítá Hurvínkovi: „Teda Hurvajs, to od tebe
bylo ošklivé! Mánička ti upekla bábovku a ty jsi jí rozbil okno kamenem!“ Hurvínek si jen odkašle: „To nebyl kámen. To byla ta bábovka.“
Hurvínek šel na očkování, a křičí přes celou ordinaci. Spejbl ho uklidňuje: „Hurvajs, nekřič, vždyť ani nevíš, proti čemu tě očkují.“ „Vím. Proti mé vůli!“ rozčiluje se Hurvínek.
Ptá
se Spejbl Hurvínka: „Hurvínku, znáš rozdíl mezi
Spejbl telefonuje: „Haló, tady Spejbl, to je
„Tady čtu, Hurvínku, že v případě požáru mám volat 150,“ diví se Spejbl. „A co je na tom divného, taťuldo?“ „Za mého mládí jsme vždycky volali: HOŘÍ, HOŘÍ!“
Malování pro nejmenší Dokresli Máničku a Žeryka
nehodou a neštěstím?“ „Jo, znám. Když ztratím žákajdu, je to nehoda. Ale když ji najdeš ty, tak je to neštěstí.“
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 26 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Kdo je kdo? Hledej v tajence.
Míra Paclík, 6. A SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 27 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016
Pomáháme druhým…
… a s radostí!!! Na tomto čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Členové redakční rady: Matěj Bárta, Natálie Břenková, Kateřina Ebertová, Timea Drtilová, Thea Mačátová, Miroslav Paclík, Jolana Stupková Autoři dalších příspěvků: prvňáci paní uč. Půlkrábkové, druháci paní uč. Pešinové a paní uč. Procházkové, Karolína Kilianová, Eva Francová, Tereza Bohuňovská, šesťáci, osmáci, deváťáci, Táňa Gáliková, Petra Janků, Jana Jenišová, Jana Valíková, Veronika Bobková, Kateřina Šimková, Michal Luňáček, Jitka Macenauerová, Alena Vašáková Finální podoba: Petra Andresová Před tiskem přečetla: Monika Škraňková Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL – 28 – ŘÍJEN - LISTOPAD 2016