Technika a
tělesné
a duševní zdraví
člověka
Rozvoj vědy a techniky v kvalitativním skoku, tj. vědeckotechnická revoluce, posunuje do popředí otázky spojené s prudkými změnami v životním prostředí člo věka a s novými nároky na kultivaci lidských síl. Lékařství je jedním z vědních oborů, který i se svou výkonnou složkou - zdravotnictvím - se musí bezprostřed ně podílet na celém komplexu přeměn v oblasti materiální, i ve vědomí lidí. Je zde relativně lhostejno, zda tuto výkonnou složku péče o zdraví, tj. zdravotnictví ("zdravotnická služba") budeme zahrnovat spíše do oblasti společenské spotřeby, nebo zda převáží hledisko bezprostřední účasti na udržování, rozvoji a obnově lidské pracovní síly. I když při úvahách o perspektivách vědeckotechnické revoluce máme na mysli hlediska celospolečenská, nelze přitom ztrácet ze zřetele, že společnost se skládá z jednotlivců. Této skutečnosti odpovídá i zaměření dnešního lékařství, kdy péči o jednotlivce (diagnostiku, therapii, klinickou prevenci) provádějí klasické klinické obory jako interna, chirurgie apod. Lékařské problémy skupin lidí - kolektia celé společnosti řeší skupina prevů ventivních lékařských oborů, jako je např. hygiena, epidemiologie a organizace zdravotnictví. Podmínky i důsledky vědecko technické revoluce pro konkrétní jednotlivce budou tak nesmírně variabilní, že je zatím nelze předvídat. Jeví se proto účel ným, aby k užší otázce "technika a těles né a duševní zdraví" bylo přistupováno především z hlediska větších celků, tedy kolektivů s jednotícími principy podmínek práce a života, resp. až z hlediska zdravotních podmínek celé společnosti národní či lidské. V průběhu vědeckotechnické revoluce je nutno očekávat, že lidé na jedné straně jsou jejími nositeli, tvůrci - přitom na druhé straně však změny životních a pracovních podmínek mají bezprostřední důsledky i pro ně samotné, včetně jejich zdravotního stavu. Lékař'170
JIIH VRBI\\fc Katedra hygieny fakulty všeobecného lékařství v PraI&:I~:
ským oborem, který se především zabÝvá zkoumáním vztahu mezi životním či pracovním prostředím a zdravotním stavem kolektivů, je hygiena, která se samozřej_ mě opírá i o poznatky všech klinickÝch oborů, i o tzv. teoretické obory lékařstVí (anatomie, fyziologie, lékařská biologie atd.), i o tzv. preklinické obory (patologická anatomie, patologická fyziologie), i o základní přírodní (fyzika, chemie) i technické vědy. V neposlední řadě má svým předmětem (zdravotní podmínky kolektivů) i bezprostřední vztah, a snad dokonce nejblíže ze všech lékařských oborů, ke společenským vědám. Proto v dalším bude převažovat hledisko tohoto lékař ského oboru - hygieny. Vliv industrializace na zdravotní podmínky K úvahám o důsledcích rozvoje vědy, která se v technice mění v sílu přemě ňující přírodu a tedy i člověka, musíme vycházet především z těch skutečností a poznatků, které jsou známy z minulosti i ze současnosti, ať už především domácích, nebo zahraničních z těch zemí, které v konkrétní přípravě (v předstihu vědy) i v realizaci (v technice) jsou dále než my. Hodnotíme-li z hlediska průmyslové hygieny dosavadní poválečný vývoj naší techniky, pak musíme především zdůraz nit důsledky extenzívního charakteru vývoje. Faktory, které by revolučně - skokem - měnily podmínky práce i života lidí, lze zatím najít spíše výjimečně než pravidlem. Především technologie klíčo vých odvětví výroby jsou v převážné míře klasické, to jest vycházejí z principů známých už na začátku 20. století. Jistěže kvantita v řadě úseků vytváří novou kvalitu, nicméně však dosavadní nahrazování fyzické síly lidí v průmyslu i zemědělství zaostává za revolučními přeměnami tříd ních a mocenských vztahů. V celkovém hygienickém pohledu na naši výrobu tedy
i'evládá obraz extenzívního vývoje, včet x plné zaměstnanosti až nedostatku pra.. evních sil, výstavby nových závodů i no'ch odvětví i zvyšování velikosti výkonů ~ojŮ a mechanismů. Z tohoto rozvoje výSobY i z revolučních změn ve struktuře r las tní společnosti vyplývá zatím celá řada ;l1sledkŮ i pro zdravotní podmínky, a to jak ozitivních, tak i negativních. Z positiv~ch je třeba připomenout zejména rozvoj vlastní lékařské péče (např. růst poč tu lékařů, bezplatnost a dostupnost zdravotní péče) i konkrétní výsledky v pronikavém snížení kojenecké úmrtnosti, úmrtnosti na tuberkulózu i jiné infekce, včetně praktické likvidace dětské obrny, íve významném absolutním prodloužení lidského věku. Dalším nesporným kladem z hlediska lékaře je pronikavé zlepšení standardu výživy, bydlení i odívání, což vše se u nás zejména díky odstranění bídy celých velkých skupin obyvatelstva v minulosti (průmysloví nezaměstnaní, špatně placené kategorie dělníků a větši na zemědělců) významně podílí právě i na absolutním prodlužování lidského věku. Při hledání budoucich cest je bezpodmínečně nutné si však připomenout ta fakta, která musíme hodnotit jako negatívní či dokonce varovná. Tento současný stav vznikl právě v důsledku kvantitativního rozvoje výrobních odvětví, bez pronikavějších změn v technologii vlastní výroby i v technologii zneškodňování čini telů znehodnocujících životní a pracovní prostředí. Tak např. těžba a zpracování energetického hnědého uhlí s novými elektrárnami v podkrušnohorské oblasti zvýšily koncentrace kysličníku siřičitého, spad popílku i znečišťování povrchových vodotečí chemickými odpady už dnes mnohonásobně nad míru, přípustnou podle domácích i světových zkušeností, či podle našich hygienických předpisů. Stejně tak rozvoj chemických závodů i v jiných oblastech pronikavě znehodnotil vodu v řekách. Změny technologií revoluč ního charakteru najdeme zejména v chemii, a přitom i chemie jako sektor je ve svých nepříznivých důsledcích stále jedním z nejzávažnějších výrobních odvětví. Další klíčová odvětví, jako energetika a černá metalurgie, spočívají v podstatě na principech výroby, známých již dříve, s kvantitativně rostoucími negativními dů sledky. Extenzívní rozvoj výroby v řadě
případů natolik přetěžuje přírodní mechanismy zneškodňování různých škodlívin v ovzduší, ve vodách i v půdě, že vede doslova k denaturaci životního prostředí, která zatím stále postupuje u nás rychleji než rozvoj technických protiopatření. Nelze přitom nevidět, že na této skuteč nosti se významně podílejí i chyby z oblasti plánování, ekonomie i řízení výroby, kde namnoze převažoval zájem rychlého, bezprostředního či lokálního efektu - produkce i za každou cenu, tedy i s krátkozrakým šetřením např. na investicích na čistírny odpadních vod, odpopílkovací zařízení, zneškodňování kysličníku siřičitého
atd. Kromě několika příkladů z oblasti výroby je nutno uvést i další zdroj stupňující se zátěže životního prostředí, kterým je doprava, přes nesporně pozitivní přínos elektrifikace a motorizace železnic. Na prvním místě je zde především silnič ní doprava s hlukem, výfukovými plyny, výpary z nekvalitních asfaltových vozovek, což vše je závažnou zátěží zejména pro městské obyvatelstvo. Přitom i zde nejde o věci, které by už dnešní stav vědy a techniky nedokázal vyřešit. Víme, že například poválečný rozvoj zejména hromadné silniční dopravy znamenal ohromný přínos pro společnost zajištěním dostupnosti a rychlosti spojení. Zachování dosavadních proporcí mezi důsledky pro společnost pozitivními a důsledky negativními by nás však v dalším vývoji přímo zdravotně poškozovalo. Přitom raději nemluvím o tzv. kultuře vlastního cestování, které zejména v městské hromadné pře pravě i v železniční dopravě osob je zdrojem fyzické únavy a přímé epidemie psychických traumat. Dalším významným faktorem životního prostředí vedle energetiky, průmyslu a dopravy je 'i výživa. Už na začátku uvedené pozitivní skutečnosti mají i zde své negativní stránky. Mám na mysli zejména zvýšení výživové úrovně především kvantitativní, které nejde souběžně s kvalitativními změnami. Tak např. spotřeba uhlovodanů (zejména mouky a cukru) i tuků roste při relativním zaostávání podílu bílkovin, ovoce a zeleniny, což vede masově ke kalorickému nadbytku s následnou nadměrnou tloušťkou. Varovné je, že k tomu stále výrazněji dochází už i u dětí. Pokud jde o pracovní prostředí, je současná situace podobná jako v přírodním 271
prostředí.
Pozitivní, pokrokové rysy pová- vedla k ohromnému, nebývalému Vzrůst lečného vývoje bohužel i zde s sebou neprašnosti, což spolu s těsnější vazbou str sou mnoho negativního. Tak např. v ze- člověk vedlo i k vzrůstu případů si mědělství pokroková zásada živočišné velkózy. Nebo ve strojírenství zavádění vý kovýroby přinesla řadu negativních dů konnějších strojů a některých noVý sledků epidemiologických a epizootologictechnologií využívajících pneumatickýc kých, takže sice mechanizací a společným a vibračních nástrojů, spolu s motoriza ustájením vzrostla produktivita práce i její vnitropodnikové dopravy, vibrační kultura v živočišné výrobě (přes stále níz- :r~~~portéry ~p~d. ;rede k neus:ále se zvy~. kou průměrnou dojivost), ale objevily se SUJlClm, hygienické normy prevyšujícínr problémy dříve v tak masovém měřítku hladinám hluku. To má samozřejmě dň, neznámé, jako třeba tuberkulóza skotu, sledky nejen pro sluch, ale zejména Pro brucelóza, plísňová. kožní onemocnění, to nervovou činnost a pro celkový zdravotní vše přenosné na člověka, takže podíl těch stav pracujících. to nákaz hraje stále větší, až převažující Lze tedy říci, že dosavadní rozvoj Vý_ úlohu v hlášených chorobách z povolání. roby na převážně extenzívních principech Přitom pro průmysl a zemědělství byly vedl k významným úspěchům ve zvyšovydány desítky předpisů, směrnic a na- vání životní úrovně. Opomíjení zdravot_ řízení, stanovících zdravotní podmínky ních hledisek však vedlo a vede na druhé práce. Ale právě tato až téměř inflace straně k takovým negativním důsledkům předpisů ukazuje, že zdaleka není všechno které do značné míry znehodnocují pozi~ v pořádku. Především ve vědomí hospo- tívní stránku a lze si právem i v této obdářských činitelů stále převládá snaha vylasti klást nej en otázku, ale už i přímo rábět za každou cenu. I pokud jde o saprokázat, že skutečně komplexní, propormotné předpisy a nařízení, včetně vlád- cionální rozvoj výroby i spotřeby včetně ních usnesení; často jim chybí operativní plného respektování zdravotnických aspek.. část, zajišťující finanční i kapacitní krytí tů by i v dosavadní, převážně technické ukládaných úkolů. Kromě toho v běžné evoluci byl společensky a zdravotnicky praxi i politické orgány často naléhaly efektivnější. na realizaci projektů, které hygienicky Výše uvedený přehled některých nejna, jsou vyloženě pochybné ve snaze realizo- léhavějších příkladů ze současných pří vat úspornější variantu. I prokuratury mých důsledků změn v životním a pracov-, často váhají s vyvozením postihu pro poním prostředí je nutno doplnit o některé rušení zákonů a nařízení, požadujících další skutečnosti z relativně vzdálenější ochranu životního prostředí. Vždyť nejed- oblasti, jejichž další vývoj však nutno mít nou jsou pokrokové zákony a vládní usne- plně na zřeteli. Je to zejména problém sení vzápětí znehodnocovány povolováním využívání tzv. volného času a rekreace. výjimek, které vlastní ideu právní normy Jistě je například nespornou skutečností podlamují (např. výjimky z budování čis ohromný rozvoj kolektivní i individuální tíren odpadních vod, nebo znečišťování rekreace, včetně vzniku rozsáhlých tzv. rekreačních oblastí, i rozvoj cestování. ovzduší plynnými exhalacemi). Bohužel i u pracujících samých je často Přitom se však zdá, že pěší turistika spíše kultura práce zužována na výzdobu pra- upadá a je nahrazována. sice příjemnější, ale zdravotně zdaleka ne tak prospěšnou covišť transparenty, květinami a nástěnka mi, či na úpravy trávníků s cestičkami a motorizací. Přitom cyklistika jako rekreač ní sport a cyklistická turistika téměř vypřitom vlastní pracovní prostředí je determinováno v rozhodující míře nevyho- mizela. Je třeba připomenout, že ideálem vujícím strojním parkem či zastaralou rekreace není pasívní odpočinek, tj.: jet technologií. Přitom se v řadě výrobních - sedět, či ležet a spát, ale aktivní odpočinek, tj. pohyb na zdravém vzduchu, odvětví objevují nové pracovní metody, postupy a technologie, které v určitém sport, rekreační tělesná práce, doplňující úseku představují skutečně revoluční prv- často jednostranné zatížení z pracovního ky ve výrobě. Uveďme např. postupující procesu. Dosavadní rozvoj vědy a techniky ovlivmechanizaci důlních prací. I zde se objevuje Z Wediskalékaře to "ale". Tak např. nil i vlastní lékařství. Zejména rozvoj, první léta nové techniky na. Ostravsku chemie, biologie, elektroniky, umožnil pro272
avé zpřesnem diagnostiky i zvysení ektivnosti léčebných postupů ve všech inických oborech. Lze říci, že snad právě e v lékařství, měl dosavadní rozvoj etnikY nejméně negativních stránek. Ale budoucnost má svoje úskalí, o nichž bue ještě zmínka. . Závěrem přehledu současného stavu problému "technika a člověk" je nutno z4ůraznit: současná lékařská věda zná v podstatě mechanismus působení nejzávažnějších negativních faktorů, spojených s dnešním rozvojem výroby, i kvantita. tivní odstupňování bezpečných limitů , ("hygienické normy"). Stejně tak se současná světová (ale namnoze bohužel ne naše) technika umí s těmito faktory vypořádat. Převedení těchto poznatků do naší reality je tedy otázkou především řízení a organizace naší společnosti, s vě deckým podkladem ve společenských vě dách.
Perspektivy vědeckotechnické revoluce z hlediska hygieny Informativní přehled o současné problematice nám umožňuje pohled dopředu, k perspektivě vědeckotechnické revoluce. Stejně tak jako u příkladů ze současného stavu, připomeňme napřed z hlediska lékařství to pozitivní. V předpokladech pro budoucnost očekává medicína celou řadu příznivých skutečností, působících přímo či nepřímo
na zdravotní stav společnosti. pronikavé zvýšení výroby a zlepšení materiálních podmínek života společnosti může vytvořit optimální podmínky k reprodukci lidské pracovní síly cestou zvyšování životní úrovně. Ovšem Už zde se objevuje otázka pro řadu věd ních oborů - od společenských věd až po lékařství: co vlastně je optimum pro životní úroveň? A jak ho dosáhnout? Jisté je, že to není ani zde prostý kvantitativní vývoj, prostá extrapolace vzestupných trendů spotřeby dnes už běžných hodnot. Tedy životní úroveň se nedá zjednodušovat na zvyšování spotřeby potravin na hlavu, počet televizorů, ledniček, osobních aut, na metry podlažní plochy v bytech atd. Je známo, že postupně nabývají půdu hlasy, že životní úroveň je otázkou nejenorn kvantit, ale i kvalit včetně vnitřních proporcí mezi různými kvantitami a kvalitami. Především
Lékař pochopitelně od vědeckotechnické revoluce na půdě socialismu očekává, že její smysl a cíl - vyšší životní úroveň celé společnosti - se projeví v lepším zdravotním stavu celé společnosti, včetně prodloužení absolutního a aktivního (pracovního) věku, ve snížení veškeré nemocnosti, ať podmiňované anatomicky či funkčně, i ve zvládnutí dosud nezvládnutelných tě lesných i nervově psychických chorob, jak jejich terapií, tak jejich prevenci. Dále očekává, že se souběžným rozvojem kultury a vzdělanosti poroste i zdravotnické uvědomění celé společnosti, takže péče o zdraví bude skutečně věcí každého jednotlivce, tedy ne jenom profesionálů - zdravotníků. Kromě těchto nejvýznamnějších pozitivních předpokladů, které lze očekávat pro zdraví společnosti, nás bohužel dosavadní zkušenosti domácí i zahraniční vedou k reálným obavám, které uvedu napřed všeobecně a pak na některých příkladech z různých úseků rozvoje nové techniky. Je třeba především počítat s tím, že rozvoj vědy a techniky bude i nadále v sobě skrývat nebezpečí nerespektování zdravotnických hledisek, což by v řadě případů i při prosté extrapolaci součas ného stavu mohlo vést ke katastrofálním důsledkům. Je nutno počítat s tím, že ke dnes již klasickým, pro zdraví negativním faktorům budou přibývat faktory nové, dosud neznámé jak ve své podstatě, tak i mechanismu i v možnostech, jak je zneškodnit. Je třeba i nadále počítat s tím, že ve vědomí nositelů nové techniky, jak vědců z technických oborů a projektantů, tak i realizátorů ve výrobě, včetně hospodářských pracovníků a ekonomů, budou namnoze stejně jako dosud silné tendence k převládání úzce výrobních či lokálně ekonomických zájmů, vyjadřovaných v pojmech produktivita práce, hrubý důchod, zisk, technická úroveň výrobků atd. Je nebezpečí v tom, že při nezbytně nutné další specializaci technických kádrů nebudou zejména vedoucí pracovníci s vysokoškolskou kvalifikaci dostatečně vedeni i vzděláni v tom, jak nejmodernější technika může mít i své stinné stránky pro zdravotní stav obyvatelstva i pracujících, a to i v souvislostech často velice vzdálených a nepřímých. Přitom i pro lékařské vědy se v důsledku rozvoje výroby a vnášení faktorů přírodě zcela cizích svou
273
kvalitou nebo intenzitou působení otevírá zcela nekonečné pole výzkumu: Bude tře ba vážit biologický dopad těchto faktorů fyzikálních i chemických, určovat limitní bezpečné meze (koncentrace, normy) i s respektováním adaptačních možností a vytyčovat požadavky (parametry) na techniky. Je pravdou, že lidský organismus má rozsáhlé schopnosti adaptovat se na nejrůznější podněty. Lze předpokládat, že na chemické či fyzikální podněty, které kvalitativně nejsou přírodě cizí (tedy s možností adaptace fylogenese), je adaptace při prostém kvantitativním stupňování jejich dopadu až po jistou mez možná. Současné tempo kvantitativního rozvoje techniky však ukazuje, že tato mez je už dnes běžně překračována, s negativními důsledky pro zdravotní stav (např. kysličník siřičitý, hluk). Kromě toho se však stále více budou objevovat fyzikální i chemické faktory, které v přírodě neexistovaly. Jsou to například zejména produkty syntetické chemie, které namnoze organismus člověka vůbec nedovede detoxikovat (metabolizovat), a na které se tedy vývojově nejstarší mechanismus humorálních regulací nedokáže adaptovat. V přírodě běžně vidíme, že po vyčerpání možností adaptace nastává selekce, což u lidské společnosti nikdy nesmíme při pustit. Přitom u nových chemických látek nejde však jen o adaptabilitu organismu lidského. Vždyť například běžné mikroorganismy v povrchových vodách nedovedou zmetabolizovat a tedy zneškodnit novodobé prací prostředky, takže je nutno omezovat jejich výrobu a usilovně hledat nové typy těchto látek. Nejsvízelnější otázkou však bude vážení dlouhodobých účinků na člověka, vyvolávaných kombinací faktorů, ať už např. fyzikálních s chemickými, nebo několika chemických, které se zpravidla ve svých účincích neoslabují, ale potencují. Pokusím se demonstrovat některé výše uvedené obecné úvahy na několika pří kladech technologií či výrobních odvětví, kde na světové úrovni lze mluvit už dnes o vědeckotechnické revoluci. Stejně jako tomu bylo v předchozích technických převratech, tak i dnes je základním získávání energie. článkem V technicky nejvyspělejších zemích vidíme v oblasti využívání chemické energie 274
přechod od uhlí k naftě a přechod od chemické
a zemnímu plYnu. energie na jader~ nou energii s perspektivou přímé přerně-..' ny nukleární energie na elektřinu. Už v posledních přibližně 20 letech sí nuk, leární energetika vynutila cílený výzkurn' v základních oborech technických věd, ve' fyzice a v chemii i v základních oborech lékařských věd, jako v biologii, genetice. a i v hygieně. Jsou obecně známy kata_ strofické důsledky pokusných atomových výbuchů, prováděných V ovzduší a pod vodou oceánů. Přitom však i každá jaderná elektrárna je zdrojem radioaktiv... ních exhalací, znečišťujících ovzduší, i radioaktivity odpadních vod i koncentrovg, ných radioaktivních odpadů, zejména vyhořelých palivových článků, které všechny je třeba zneškodňovat. V našich pomě rech je nesmírně záslužné, že s víceletým předstihem je prováděn podrobný výzkum, týkající se celého okolí naší první atomové elektrárny, což má zajistit stanovení všech nezbytných podkladů pro projekci i provoz. Je nezbytné, aby podobně bylo postupováno i u dalších objektů atomové energetiky i zařízení na výrobu, zpraco, vání a využívání radioaktivních materiálů. Vždyť jestliže o ohni říká staré pří sloví, že je dobrým sluhou, ale zlým pánem, pak daleko důrazněji to platí o atomové energii. Radioaktivní látky používané v průmyslu i laboratořích na rozdíl od naprosté většiny ostatních škodlivin vůbec nevarují naše smysly. Nezapáchají, nepálí, není j ~ vidět a v biologicky až nesmírně účinných kvantech jsou bez pří strojů zcela smyslově nepostižitelné. A přece zde už bylo dosaženo ve světové vědě výsledků, které umožňují v podstatě definovat riziko i přes první chyby spoutat radioaktivitu do bezpečných kolejí. Atomová energie, zvláště pak její další vývojová fáze, zatím jen předvídaná, dosud ale ani laboratorně a technicky nevyřešená, to jest využití energie plasmy, je záležitostí relativně vzdálenějších let. Bezprostředně však stojíme před někte rými změnami v palivové bázi zvýšením podílu ropy a zemního plynu. Jestliže však zejména v důsledku militarizace atomového bádání je povědomí o nebezpečích atomové energie celkem běžné, pak v našich poměrech je zdravotní dopad kvalitativních přesunů v klasické energetice podceňován a není ani u dosavadních, ani
předpokládaných zanzení zaručen. Byla e již uvedena zmínka o důsledcích pře vším kysličníku siřičitého pro podkrušohorskou oblast. Přitom v dovážené ropě rovněž vysoké procento síry, kterou de nutno odstraňovat a zachycovat ještě řed jejím energetickým použitím. Je dále vážné nebezpečí, že při výstavbě nových nezbytných rafinérií ropy bude vážně ohroženo jak ovzduší, tak i půda, podzemní vody í povrchové vodoteče. Při hustém osídlení naší krajiny, s nedostatečnými zdroji pitné podzemní i povrchové vody i s nedostatkem vody pro průmysl, by jednostranné úsilí jen k zajištění energie, bez respektování či dokonce bez preferování hygienických aspektů vedlo k nesporně závažným a nebezpečným důsled kůrrl.
K energetice zatím ještě vzdálenější budoucnosti patří i problémy dálkového pře nosu energií, případně i bezdrátového. Současné lékařství má již určité vědo mosti o biologických účincích elektromagnetického vlnění, vysokofrekvenčních polí či laserů, ale další technický rozvoj bude i zde stavět řadu zcela nových otázek i lékařským vědám.
Dalším průmyslovým odvětvím, které nejen v perspektivě, ale už v současnosti hraje klíčovou roli, je získávání materiálů pro zpracovatelský průmysl. Je to vedle staršího hutnictví i modernější chemie. U nás běžné technologie v hutnictví jsou spojeny s významným znečišťováním ovzduší prachem a kysličníkem siřičitým i znečišťováním odpadních vod zejména fenoly. Také příprava surovin pro prvovýrobu železa hrudkováním a aglomerací chudých rud je spojena s ohromnou prašností, kterou vídíme především v okolí Ejpovic, Mníšku i na Ostravsku. Přitom hygienické zajištění hutních výrob již při užití běžné technologie je velice nákladné. Je nutno očekávat (případně lze i prokázat), že nová revolucionizující technologie, jako kontinuální výroba železa v rotačních pecích, nebo už běžná výroba oceli v kyslíkových konvertorech, přináší nebezpečí ohromného zvýšení tvorby prachu i škodlivých plynů. Krátkozraká politika rievyUžívající zahraničních zkušeností a dovozu celých zařízení či zakoupení licencí by nás mohla přivést k dalšímu vážnému negativnímu zásahu do životního a přírodního Prostředí.
Pokud jde o barevné kovy, tak v našich kdy zásoby rud jsou malé, by se snad dal očekávat větší rozvoj výroby hliníku. Přitom naše hliníkárna na Slovensku zatím dokázala snad sdostatek výstražně zničit krajinu v širokém okolí, s průkaznými negativními důsledky pro zdravotní stav obyvatelstva. Vedle hutnictví už dnes se stává stále materiálu pro významnějším zdrojem zpracovatelský průmysl chemie, a to zejména těžká organická syntéza. Její úloha bude nesporně stále více vzrůstat. V popředí hygienického zájmu je zejména ovzduší, voda a půda. Lze předpoklá dat, že rozhodující surovínovou bází pro rozvoj chemie bude především ropa. Je nutno počítat s nejrůznějšími parami, plyny i pevnými substancemi z chemických závodů. Zatím bohužel nelze říci, že po hygienické stránce by nové kapacity byly vždy v předstihu zajišťovány. Rozvoj chemie bude poskytovat nové, vpravdě technicky revolucionizující materiály i výrobní postupy pro řadu dalších zpracovatelských odvětví průmyslu i pro zemědělství. Lze plným právem očekávat stále výraznější chemizací průmyslu a zemědělství. Při používání řady nových materiálů se však už dnes vyskytují a budou vyskytovat ve stále rostoucí míře i nové zdravotnické problémy. Kromě vysoké efektivnosti používání nových materiálů i agrochemikálií je nutno tedy počítat i s řadou případných nepříznjvýeh dů sledků. Tak např. v zemědělství je to pro člověka i zvířata užívání vysoce toxických látek (aplikovaných k hubení hmyzu, hlodavců, plevelů), z nichž některé ohrožují pracující při jejich používání, i konzumenta produktů, zejména residui v rostlinných produktech, i obyvatelstvo v okolí zamořených ploch, a to buď přímo nebo zamořením půdy a podzemní či povrchové vody. Pro zdraví konzumentů potravínářských výrobků není lhostejné používání řady cizorodých látek při výrobě či zpracování živočišných i rostlinných surovin. Tak např. v drůbežářství je už dnes nutno regulovat zvláštními předpisy přidávání antibiotik do krmných směsí. Podobně je tomu i s přídavky, používanými v potravinářském průmyslu ke vzhledové přípra-. vě, konzervaci či stabilizaci výrobků nebo i při používání nových obalových hmot. poměrech,
275.
Už při zavádění nových umělých hmot, v jejich výrobě nebo zpracování či používání i v domácnostech (nádobí, bytový interier) nebo odívání, je nutno pečlivě vážit jejich zdravotní dopad. Je pravdou, že právě základní technické vlastnosti (pružnost, trvanlivost, možnosti praní a čištění, produktivita práce při výrobě a zpracování) jsou namnoze lepší než u klasických materiálů. V praxi však už i dnes vidíme řadu potíží. Jsou to například nejrůznější formy přecitlivělosti, zejména s kožními projevy. Dále se při výrobě a zpracování nových umělých hmot objevují nejen suroviny a meziprodukty, nýbrž i další pomocné látky (katalyzátory, plastifikátory, změkčo vadla, barviva, stabilizátory apod.), jako látky přírodě cizí, které dokonce překra čují svým charakterem rámec klasické organické chemie uhlíku. Tak např. nové hmoty na bázi křemíku místo uhlíku jsou namnoze ve svých biologických účincích územím dosud neprobádaným. Přitom samozřejmě vítáme, že z umělých hmot mů žeme právem předpokládat vývoj látek prakticky s libovolnými vlastnostmi, které mohou nejen ve výrobě, ve strojírenství, ale i ve stavebnictví, kultuře bydlení i odívání vést k převratným změnám a umožnit technické řešení a realizaci zdravotnických požadavků v míře větší, než umožňuje dosavadní technika. Speciálním odvětvím chemické výroby je farmaceutický průmysl. Svým vlivem na životní prostředí skýtá podobné problémy jako ostatní chemická výroba. Specifická je však otázka spotřeby jeho produktů. Nikterak nelze podceňovat, že mezi řadou nových, přírodě zcela cizích látek, zatěžujících lidský organismus, mají významnou úlohu i léky. Zejména konzum analgetik a psychomimetik lavinovitě ve světě roste. Je dobře znám i z běžného tisku případ tisíců conterganových dětí, narozených v západní Evropě s těžkými vrozenými deformacemi. Stejně tak v lékařské literatuře jsou známy běžné neblahé důsledky chronického požívání analgetik s pyramidonem a fenacetinem. Jedním z důsledků moderní civilizace je nejen zvyšující se životní úroveň, ale i zvyšování konzumu prostředků, ovlivňujících psychickou oblast, ať už jde o odstraňování únavy, bolestí hlavy, zahnání strachu a úzkosti, zvýšení reakční pohotovosti ať
176
atd. Moderní lékařství bude muset jít d leko důsledněji cestou odstraňování vla ních příčin těchto jevů a nikoliv Potír ním až důsledků. Záměna příčiny s n sledkem pak vede např. i k tomu, že mís zneškodňování zdraví škodlivých exha z průmyslových závodů se objevují ten dence k požadavkům na vývoj léků, zne škodňujících škodlivé účinky látek z ex..' halací. Jistěže bude nutno i pomocí far.:.;;; makologie zvládnout důsledky nejrůzněj.:.~ ších nepříznivých činitelů. Moderní medi~''i'' cína musí však usilovat především o od" i stranění příčin, a právní normy naší spo, lečnosti musí i nadále zaručit, že konzum: těchto vysoce účinných léků se nebude' vymykat z rukou kvalifikovaných odbor.. níků - lékařů. Obecně lze říci k fyzikálním i chemic_ kým faktorům, které vyplývají z technic_ kého pokroku, že nás očekávají mnohé nejasnosti při zjišťování těchto faktorU, při prokazování a výkladu mechanismů působení, kde nejsvízelnější kapitolou budou dlouhodobě působící faktory nízkých intenzit a jejich vzájemná interference, sumace či potencování. Lze tedy shrnout, že nová technika kro, mě nesporných a převažujících přínosů skrývá v sobě i četná úskalí možností zvyšování zátěže organismu kvantem či kvalitou zdraví nepříznivých faktorů fyzikálních, chemických a biologických, a to v prostředí životním (příroda, bydliště, byt, odívání, výživa) nebo pracovním. Z klinických důsledků je nutno mít zvláště na zřeteli nejen dnes již běžné postižení dýchadel z dráždivých par, plynů a prachu se všemi 'jejich důsledky, ale zejména daleko závažnější poškozování zárodečné hmoty a buněčného dělení chemicky či zářením, což vede ke vrozeným vadám, k rakovině, k poruchám krvetvorby, a dále i vznik alergických onemocnění, zejména kožních, a poruchy nervové a duševní, vyvolané chemickými látkami, hlukem i užíváním či lépe nadužíváním ně kterých léků.
2ivotní
prostředí
a
civilizační
problémy
V dosavadním stručném přehledu vlivu techniky na zdraví jsme se zabývali faktory zevního prostředí povahy fyzikální, chemické, případně biologické. Moderní hygiena se však nemůže omezovat jen na
o skupinu faktorů (podnětů). Musí vě vat pozornost i prostředí společenské II kde rozhodujícím činitelem jsou vli'organizace či rytmu vlastní práce i žita; Zatímco u výše uvedených patonních podnětů fyzikální, chemické a bio. ické povahy se hygiena opírá o klínicé obory, fyziku, chemii, biologii, patolOgickoU anatomii, fyziologii i genetiku, tak zde se objevují a budou stále více prohlubovat a prolínat poznatky fyziologie vyšší nervové činnosti, psychologie, sociologie a dalších společenských a humanitních věd. Jsou to otázky u nás zatím poměrně málo studované, kde naše dosavadní industriální evoluce nám nedává namnoze možnost studovat řadu jevů přímo u nás, ačkoli v technicky nejvyspělejších zemích jsou tyto skutečnosti již běžnoU věcí.
Pokud jde o pracovní činnost lidí, je vzít v úvahu především rozvoj mechanizace a automatizace, zkracování pracovní doby, změnu vztahů mezi potřebou fyzické a duševní práce, a to nejen pouhé smazávání jejich rozdílů, ale zcela jednoznačnou převahu duševní práce nad tě lesnou; Progresívní technologie, realizující nejnovější objevy vědy a techniky, je možno v naprosto převážné míře uskutečnit pouze ve velkovýrobě (ve zpracovatelských odvětvích jen ve výrobě velikých sérií, s nezbytnou mezinárodní dělbou práce). Koncentrace výroby do velikých závodů nutně povede i ke změnám osídlení s novými nároky na vlastní bydlení, na dopravu, na služby. Vysoká produktivita převážně automatizované výroby povede ke zkracování pracovní doby. Materiální blahobyt i zvýšení podílu volného času se nesporně promítne přímo i nepřímo též do populačního vývoje. Stejně tak pronikavě vzrostou nároky na vzdělání, na organizaci společnosti, včetně politické a kulturní výchovy. Je však rozhodně relativně snazší uvažovat o změnách materiálních podmínek vývoje společnosti v důsled ku realizace vědy a revoluční techniky, než předvídat změny ve vědomí lidí. Zvláště v této oblasti totiž nelze dělat prosté analogie či dokonce přímo přená šet poznatky zvenčí, protože principy společenského řádu u nás a v technicky nejvyspělejších kapitalistických zemích jsou zásadně rozdílné. Právě zaměření politictřeba
ké a kulturní výchovy musí vést jak k rozvoji produktivních sil, tak ke zvládnutí vážných problémů etických a morálních, především na přechodné fázi cesty ke komunismu. Jednou ze zásad progresívní technologie je mechanizace. Už dnes však vidíme pří mo ve výrobě řadu jejích stinných stránek, zvláště není-Ii prováděna důsledně a Tak např. máme i domácí domyšleně. zkušenosti fyziologie práce s výrobou organizovanou v pevně vázaných linkách, kde pracovní tempo každého jednotlivce je více či méně vnuceno pohybem výrobního i montážního pásu. Vidíme i takové mechanizace sice vedla případy, kdy k pronikavé úspoře pracovních sil, ale pro zbývající pracovníky přináší zvýšení intenzity tělesné i duševní práce a zpevnění vazby stroj - člověk. Tak např. dokonale mechanizovaná linka na výrobu cihel končila jedním pracovníkem, který hotové cihly v několikatunovém množství za smě.. nu ručně překládal na vozík. Nebo mechanizace důlních prací vnucovala zvláště u pomocných prací vysoké pracovní tempo tam, kde úplná mechanizace je technicky buď těžko řešitelná nebo spíše není rentabilní, takže k činnosti nejmoderněj ších mechanismů je nutná i dřina s lopatou. Mechanizace může mít i vyšší formu v tom, že ve výrobních postupech kromě údržby dokáže zcela odstranit lidskou fyzickou práci. Lze pak tedy mluvit pří padně i o částečné automatizaci: přímá role člověka je omezena na obsluhu výrobního zařízení pomocí tlačítek, pák či jiných ovladačů na základě údajů pří strojů se sdělovači. Jsou však běžné pří pady nevhodného rozmístění ovladačů i sdělovačů, podstatně přesahující svým rozmístěním zorné pole, nebo jsou i ovladače nutící ke zcela nefyziologické poloze těla či končetin nebo přemíra ovladačů a sdělovačů přetěžuje pozornost a vede k rychlé únavě. Nejsou pak vzácností neurotické i psychické poruchy, případně s následným organickým poškozením (hyvředová nemoc, onemocnění pertense, srdečních tepen apod.). Problémy v rozjakož misťování sdělovačů i ovladačů, i osvětlení, barevné úpravy a klimatizace stanovišť jsou již poměrně dobře propracovány. Již s postupující mechanizací je nutno 277
počítat
zodpovědnějším
a vpravdě vědeckým přístupem k začleňování lidí do pracovního procesu' (průmyslová psychologie apod.) a s odstraněním .dosud převažujících administrativních metod. Jedině všestranně podložená volba povolání a aktivní výběr pro další organizovanou přípravu i doškolování vysoce specializovaných kádrů může zajistit rovnováhu zájmů individua a společnosti, to jest životní pohodu i optimální využití kádrů. Skutečnou budoucností výroby je však až automatizace. Ve své úplné formě před pokládá, že výrobní mechanismy jsou seřazeny do celků, které podle obsluhou stanoveného programu (parametrů) bez dalšího přímého zásahu člověka korigují i průběh jednotlivých operací. Podíl člo věka ve výrobním procesu se zužuje na programování a údržbu. Přitom však už i seřizování jednotlivých článků (např. úprava nožů u kovoobráběcích strojů apod.) může být automatická. Řídící a kontrolní role dělníka je nahrazena strojem, který údaje kontrolních přístrojů převádí do povelů jednotlivým agregátům. Automatizace umožňuje prakticky odstranit vliv nejrůznějších škodlivin (fyzikálních a chemických) na pracující. Už dnes jsou známy plně automatizované linky na výrobu i montáž velkosériových výrobků (např. motorové bloky, písty a klikové hřídele, radiové a televizní přijímače); nebo jsou v provozu kontinuální procesy výrob chemické povahy. Právě automatizace je tím nejrevolučnějším prvkem v nové technice s obrovskými důsledky i v mimovýrobní oblasti, tj. v celospolečenských důsledcích i v soukromém životě
s daleko
jednotlivců.
Automatizace právě v socialismu se nesmí stát samoúčelným idolem, ale nástrojem harmonického rozvoje společnosti. Člověk by měl být nejen organizátorem výroby a konzumentem výrobků, ale i ně čím víc. Právě v tom, v čem a jak bude něčím víc než konzumentem, je největší odpovědnost socialistické společnosti. Nejednou se objevuje i otázka, jaký vliv bude mít další rozvoj vědy, techniky, civilizace na duševní zdraví člověka. Tato otázka je často spojována s apriorní jednoznačnou představou bezprostředních negativních důsledků. Současné zkušenosti především psychiatrie však ukazují, že u nejčastějších du-
ševních poruch - neuróz, je naprostá vět šina případů vyvolávána vysloveně primi_ tivními faktory, s těžištěm v emočních konfliktech a v interpersonálních vztazích kde úroveň vědy a techniky a civi1iza~ je v podstatě pozadím, kulisou. . To znamená, že většina neuróz vznikala vzniká a bude vznikat bez přímé Příčin~ né souvislosti s civilizací včetně rOZVoje vědy a techniky. Nelze ovšem přitom zaměňovat častější vyhledávání a záchyt i počátečních forem onemocnění daným kvalitativním i kvantitativním rozvojem lékařských věd (zejména psychiatrie); s celkovou faktickou četností neuróz v populaci. Denní život ukazuje, že neuron, zující faktory se objevují daleko spíše právě z nedostatečného využívání vědy a techniky než z jejího nadbytku. Není pochyb, že spíše než již uvedený příklad masové psychické traumatizace v naší hro, madné městské dopravě má nesrovnatelně větší význam porušování pravidel vědec ké dělby a organizace práce i zásad vý_ běru lidí do konkrétních profesí a funkcí bez objektivního prověření jejich vloh a schopností. Ta menší část neuróz, která může mít přímé příčiny ve spojení člověka s technikou, je překonatelná právě jen dalším rozvojem vědy a techniky. Tak např. chronickou duševní únavu s neurotizujícími důsledky u operátorů ve velínech lze vyloučit buď úplnou automatizací, nebo vě deckým výběrem optimálně vhodných lidí, nebo organizací jejich práce i odpočinku či zkracováním pracovní doby a jejich střídáním.
Z hlediska perspektiv duševního zdraví je tedy rozhodující, zda rozvoj vědy a techniky, civilizace (včetně společenské organizace), je rovnoměrný a nakolik bude docházet ke srážkám mezi starými a novými formami jak techniky, tak i vě domí lidí. Ve funkční kapacitě šedé hmoty mozkové (která je vývojově mladší etáží regulačních mechanismů) čili i v duševní kapacitě člověka jsou dosud ohrom- né rezervy, jejichž vyčerpání není zatím v reálném dohledu. Tyto rezervy se projevují mimo jiné i v tom, že člověk si stále aktivně vymýšlí nové a složitější problémy, od nejjednodušších forem, jako jsou hádanky, hry, kvízy, až po nejsložitější a nejkvalifikovanější formy, jako je tvůrčí vědecká práce.
V třídní kapitalistické společnosti hrají vážnou roli nepřímé negativní důsledky rozvoje vědy a techniky pro duševní zdraví. Dochází' totiž zejména k neúprosným zásahům právě do těch nejprimitivnějších oblastí lidského vědomí, jako je především strach o existenci, nebo násilné porušení životního stereotypu apod. Ve společnosti bez antagonistických tříd lze však právem očekávat, že pokrok vědy a techniky nesmí a nebude ohrožovat duševní zdraví. 'Dokonce naopak: ochrana duševního zdraví, prevence většiny duševních chorob, tedy zejména neuróz, je možná jedině dalším rozvojem vědy a techniky. Ovšem vě deckotechnická revoluce musí jít ruku v ruce s vědeckou organizací společnosti, s proporcionálnim rozvojem všech civilizačních faktorů, nevyjímaje vědeckou děl bu práce uvnitř společnosti. Proto nelze zavírat oči před řadou právě těch nepřímých důsledků vědy a techniky, se kterými se i naše společnost bude muset vypořádat, a které by při neproporcionálním vývoji či bez dostatečného před stihu příslušných vědních oborů mohly pro duševní zdraví i celých velkých skupin znamenat vážné nebezpečí. Tak např. i u nás je třeba počítat s tím, že mnoho lidí v důsledku automatizace bude nutno převést do jiných profesí; právě u těchto lidí bude třeba zvláště pečlivě vážit jejich individuální vlastnosti a schopnosti, stereotyp změnit dosavadní dynamický jejich života. Výše uvedená poznámka o ohromných rezervách ve funkčních schopnostech mozku se týká především člověka jako druhu. Přitom však je běž ně známou zkušeností, že člověk jako individuum zejména s věkem se stále hůře adaptuje na nové poznatky i na změny ve stereotypech svého života. Konečně je nutno připomenout i další nepřímé negativní důsledky moderní techniky, jako je např. nebezpečí enormní koncetrace obyvatelstva ve velkoměstských aglomeracích, nebo zvyšující se životní tempo, podmíněné zejména náporem stále širšího okruhu informací všeho druhu i dostupností rychlé osobní přepravy. Poruchy duševního zdraví člověka, vyskytující se už dnes stále výrazněji v technicky nejvyspělejších zemích, jsou běžně zařazovány mezi tzv. civilizační nemoci. Platí však stejné zákonitosti pro socialistickou a kapitalistickou společnost? Sou-
dím, že přes všechny současné nedostatky má socialistická společnost nesrovnatelně lepší předpoklady vyrovnat se s nepřízni vými faktory a i na tomto poli prokázat svoji převahu. Až vyrovnání, či lépe před stižení úrovně vědy a techniky nejvyspě lejších kapitalistických zemí prokáže, nakolik jsou tzv. civilizační nemoci obecným zjevem, vázaným především na techniku a civilizaci, nebo zda rozhoduje společen ský řád, čili zda tzv. civilizační nemoci nejsou spíše nemocemi z kapitalismu než z civilizace. Ani na tomto úseku nelze však očekávat, že k prokázání převahy automaticky vystačí již dříve vybojované vítězství třídního zápasu o politickou moc. Lze tedy závěrem říci, že nejen pro technické a společenské vědy, nýbrž i pro lékařské obory a zejména pro hygienu přináší realizace moderní vědy v technice, až v technické revoluci, stále nové problémy, vyžadující rozšiřování a prohlubování kooperace s jinými vědními obory i rozvoj nových odvětví (např. kosmické lékařství) nebo hraničních vědních oborů (např. duševní hygieny, psychologie práce, zdravotnické výchovy atd.). Je nezbytné, aby v nové výrobní technice nebyl spatřován čarovný proutek, řešící všechny současnosti, protože výrobní problémy technika vždy přinášela a bude přinášet i četné negativní stránky, s nimiž je nutno včas, s předstihem počítat ve všech vědních oborech lékařství nevyjímaje. Nová technika ponese v nejbližší etapě s sebou zdravotně nepříznivé faktory povahy fyzikální, chemické, biologické i psychologické. S postupující mechanizací a automatizací lze však očekávat i technické eliminaci řady fyzikálních vyřešení či i chemických faktorů, zejména v pracovním prostředí. Do popředí bude však daleko více vystupovat potencionální nebezpečí nových činitelů, vyplývajících z organizace práce, pracovních i mimopracovních vztahů, pracovního i životního režimu, využití volného času, i z nezbytnosti kompenzovat úbytek tělesné práce těles nou výchovou a sportem. K eliminaci a zabezpečení prevence v úvahu přicházejících zdravotně nepřiz nivých faktorů je nezbytné: 1. Při rozvíjení všech, tedy i dílčích prvků technického pokroku je třeba z hlediska technických věd vidět už i možný rub, tedy aktivně uvažovat i možnosti 279
negativních důsledků. K tomu je nesové míře očekávat jako důsledek rea~ lizace principů technické zbytné zajistit i účelnou výchovu, pře jména automatizace. devším na vysokých školách technických směrů i v rámci postgraduálního Pro přechod ke komunismu, jehož ro školení. K řešení některých speciálních hodujícím článkem je věda a technika, j otázek je třeba více než dosud zajišťo lépe nezplošťovat si pohled vidinou vat výchovu specialistů (např. pro boj teriálního nadbytku a rozvoje materiální s fyzikálními škodlivinami, tj. s hlu- spotřeby, ale vidět i rub, který jsem Se kem, zářením, vibracemi, znečišťováním pokusil načrtnout z hlediska civilizačních ovzduší závodů a jejich okolí prachem, obtíží budoucnosti. Soudím, že krédem plyny a parami, i se znečišťováním vo- především hygieny: je tyto nové faktory dy). nejen objevovat, definovat, třídit a hodn~ 2. V lékařských vědách je třeba včas a it, nýbrž i všemi silami přispět též k elis předstihem, tedy přímo u zdrojů ro- minaci podnětů zdraví nepříznivých a dící se nové techniky, jako jsou vý- uplatnění a posílení faktorů prospěšných zkumné ústavy a experimentální provo- zdraví a růstu lidských tvůrčích sil. Pro zy, zkoumat biologické a zdravotní, po- tělesné a duševní zdraví nebezpečný rub tenciální a faktické důsledky nových moderní vědy, techniky a civilizace je nutfaktorů. Mimořádná role připadá právě no a možno překonat jedině vědou a tech~ hygieně jako vědě, jejímž předmětem nikou. Bez vědeckotechnické revoluce není jsou vztahy prostředí a zdravotního sta- možný další pokrok a rozvoj společnosti vu kolektivů. nevyjímaje vytvoření podmínek k tomu' 3. Ve společenských a humanitních vě aby také lékařské a biologické vědy mohl; dách je nutno v předstihu zajišťovat plnit svůj nejtěžší a nejodpovědnější úkol: průpravu ke zkoumání důsledků techaktivně formovat člověka i jako nejvyšší nické revoluce, nevyjímaje etiku lid- přírodní druh "homo sapiens". Právě toských vztahů v materiálním dostatku muto aktivnímu formování člověka je či nadbytku, pracovní psychologii, sotřeba v plánovité, vědecky řízené komuciologii a další. Mimořádný vztah má nistické společnosti vědeckotechnickou repropracování i praktické zavedení vě voluci podřídit. Bez spolupráce všech věd deckých metod pro výběr lidí do jed- ních oborů, zejména technických, lékař notlivých povolání podle jejich indivi- ských a společenských věd by se rozvoj duálních vlastností a schopností, a to nové techníky mohl jejím tvůrcům a nonejen po skončení školní průpravy, sitelům vymknout z ruky a místo spolenýbrž zejména i pro změnu již vyko- čenského pokroku se obracet proti nim návané profese, kterou je nutno v ma- samým.
táz:ky základních vztahů mezi rozvojem vědeckotechnické revoluce, jivotním stylem a hmotným životním
středí ČSAV
,prostředím
to Charakteristika problematiky a dnešního stavu životního prostředí Jestliže nám rozvoj vědeckotechnické revoluce staví před oči řadu principiálních otázek budoucích přeměn života člověka a společnosti jak v nejobecnější poloze poznání společenských i přírodních zákonitostí, tak v poloze konkrétních praktických vztahů člověka k přírodě, pak jednu . z významných skupin problémů tvoří otázky vztahu člověka a společnosti k hmotné skutečnosti, obklopující člověka při všem jeho počínání. Přitom už nejde o primární vztah člověka k hmotě jako k surovině zpracovatelné k výrobě výrobních nástrojů a spotřebních statků, ale i o vztah k celé hmotné skutečnosti světa jako k prostředí, v jehož rámci probíhají životní procesy člověka a společnosti, pro něž si člověk přírodu upravuje přetvá ří a činí ji tak způsobilou k obývání. Do těchto přeměn hmotné skutečnosti svě ta se pak promítají veškeré základní vztahy člověka k přírodě a společnosti. Tato člověkem přeměněná hmotná skutečnost světa stále intenzívněji a aktivněji ovlivňuje život člověka samého, jak se v procesu rozvíjení lidských kolektivů zvyšuje hustota zalidnění země, a jak stoupá v dů sledku rozvoje výrobních sil rozsah i intenzita přeměn přírody. Integrace užitnosti a obytnosti velkých oblastí hustě zalidně ných částí země se stává zásadním problémem hospodářsky rozvinutých ste.tů. Řešení tohoto problému vyžaduje novou kvalitativní úroveň vztahu člověka a společnosti ke zdrojům hmotného světa. Ukazuje se, že řešení je závislé především na těchto faktorech: a) na konkrétním stavu hospodářského rozvoje v oblasti průmyslu i zeměděl ství; b) na hustotě zalidnění jednotlivých územních celků; c) na přírodních podmínkách, v nichž se
280
ZDENĚK LAKOMÝ Kabinet teorie architektury a tvorby životního pro-
proces
hospodářského
rozvoje a zalid-
nění uskutečňuje;
d) na historicky vzniklých přeměnách pří rody lidskou činností v konkrétních územních oblastech; e) na společenském zřízení (na společen ských vztazích), životní úrovni a životním stylu lidí. Naléhavost tohoto řešení stoupá geometrickou řadou, jakmile jednotlivé faktory překračují určité, dosud ne zcela určené prahy. Například naléhavost tohoto řešení stoupá tam, kde je rozvinutá průmyslová výroba orientována především na těžební, hutní a chemický průmysl, kde zeměděl ství přechází od extenzívního k intenzívnímu hospodaření, kde hustota zalidnění překračuje určitou hranici (např. 100 lidí na 1 km"), kde je nedostatek některých základních surovinových zdrojů (např. vody), nebo kde klimatické podmínky nutí člověka překonávat dlouhá období zimy či horka, kde intenzita zemědělské kultivace nebo její jednostranné zaměření zbavila rozsáhlá území lesních porostů či jinak narušila přirozenou rovnováhu biocenóz, kde historicky vzniklá lidská sídla a dopravní tepny neodpovídají novým požadavkům výroby, kde společenské zřízení umožňovalo nebo umožňuje živelnou exploataci přírodních zdrojů a ztěžuje společenskou regulaci vztahu mezi člověkem a přírodou, atp. Přitom nelze vlivy jednotlivých faktorů lineárně sčítat. Jejich vzájemné spolupů sobení vytváří velmi složité vztahy, jejichž řešení nedostoupilo dosud úrovně exaktního postižení a syntézy jejich výsledného vlivu na život společnosti. V průběhu posledních dvou století (XIX. a XX.) se jeví velmi intenzívně a zřetelně akcelerující tendence dvou dynamických faktorů, pů sobící na přeměny hmotné skutečnosti ve smyslu hmotného prostředí. Je to jednak rychlý rozvoj výrobních sil v hospodářsky 281
