1
Tak tohle je Jůlie. Jůlie je žížala obecná. Jako správná žížala, je celá růžová, někdy trochu dočervena a její tělo
je
dlouhé,
válcovité
a
rozdělené do několika článků kroužků. Proto
taky můžeme o
Jůlii říct, že patří do kmene kroužkovců, což je skupina do které patří vedle žížaly třeba i pijavice, nitěnky a další podobní červi.
Když
spočítáte,
má
to
pořádně
těch
kroužků
Jůlie asi 135, možná 125, ale
Jůlie - žížala obecná
rozhodně je to něco mezi 100 až 180. Když se na Jůlii podíváte pozorněji, zjistíte že na začátku těla (mezi 32. a 37. článkem) má širší, světlejší proužek a tomu se říká opasek neboli Clitellum. A možná když bychom si vzali lupu, tak bychom si všimli, že na prvním článku má naše žížala ústní otvor (neboli příústí) a takový výběžek, kterému se říká hmatový prstík. Ten slouží žížale k orientaci.
A jak taková žížala vypadá uvnitř? Pro zjednodušení si můžeme představit, že se tělo žížaly skládá ze dvou trubic zastrčených do sebe. Jedna je menší a obsahuje trávicí systém žížaly a druhá je větší a tvoří ji svalová stěna. Prostor mezi trubicemi je vyplněn tekutinou. Na rozdíl od lidí, žížaly nemají plíce ani žádný jiný speciální orgán určený k dýchání. Žížaly totiž dýchají celým povrchem těla.
Při deštích často vidíme žížaly
jak vylézají na povrch, kde se pak pohybují. Dělají tak proto, aby se neudusily ve vodě, která se dostane do jejich chodbiček a tunýlků.
2
Když si na Jůlii sáhnete, zjistíte,
že
je slizká.
Na
povrchu těla totiž mají žížaly slizové buňky které vylučují sliz. Fůj, říkají někteří. Sliz je
ale
pro
žížalu
velmi
důležitý. Udržuje tělo žížaly vlhké a také spolu s malými štětinkami
jí
pomáhá
při
pohybu.
Slizká Jůlie
Jůlie měří asi 15 cm, což je na žížalu takový průměr. Žížala obecná totiž běžně dorůstá do délky od 9 do 30 cm. Někteří její příbuzní mohou ale dorůstat do mnohem větších rozměrů. Například sestřenice Jůlie Míla, což je žížala hlubinná a bydlí na Pálavě na Jižní Moravě měří skoro půl metru. Proč se ale o téhle Jůlii vůbec bavíme? Je to proto, že tahle Jůlie je hrozně užitečný živočich. Hned si povíme proč.
No taková žížala toho má za celý den docela dost na práci. Především si ale musí najít nějakou potravu. Potravou pro žížaly je
třeba obyčejná půda, nebo taky
živočichové, různá semínka a podobně.
spadlé listí, drobní uhynulí
A že jsou žížaly opravdu žravé. Za 24 hodin je Jůlie
schopna sníst tolik jídla, kolik sama váží. A to ani nemluvím o Jůliině příbuzné, žížale hnojní, nebo dokonce jejich sestřenici až z Ameriky žížale kalifornské. To jsou také dva druhy, které si lidé dávají na kompost nebo do žížalových kompostérů tzv. vermikompostérů, aby se jim všechny ty zbytky dříve rozložily. Pro krmení se Jůlie vydává na povrch většinou v noci a a co najde si schovává ve spletitých chodbičkách v zemi. Chodbičky mohou být až 3 metry hluboké. No a hned jsme u první záslužné činnosti žížal – provzdušňování, prokypřování půdy. Jak vlastně vypadá, když se pak Jůlie pustí do jídla? Trávicí ústorjí žížaly je trubice, která vede od úst až na konec těla žížaly k řitnímu otvoru. Hned za ústním otvorem je velký svalnatý hltan. Ten žížala vystrkuje z ústního otvoru a zachycuje jím kousky potravy. Potravu pak strčí zpátky do úst. Dál se pak potrava sune do žížalího žaludku, kde je zpracována. Poté putuje do střev a pak je vyloučena odpadními kanálky. Potrava, která takto v žížale prošla celým trávicím procesem se samozřejmě přeměnila na hovínka. Ta ale v případě žížaly obsahují mnoho důležitých látek a
3
živin, které jsou v půdě velmi potřebné. Vzniká tak humus, což je velmi kvalitní hnojivo. A to je tedy další přínos žížal. Přeměňují biologické odpady na hnojivo a zkvalitňují tak půdu. Ale jak už to v potravinovém řetězci bývá, žížala je také výbornou potravou pro některé jiné živočichy. Určitě jste mnohokrát spatřili kosa jak si v zobáku nese ulovenou žížalu. Kromě ptáků se žížalami živí také např. krtci nebo ploštěnky. Mravenci si zase rádi pochutnají na vajíčkách žížal. Zajímavou věcí u žížaly je určitě jejich velká regenerační schopnost. Jůlii se už několikrát stalo, že ji nějaký ten kosák chytil za ocas a jak sebou škubla, kousek tělíčka se jí utrhl. Ale představte si, že tento konec těla pak Jůlii zpět doroste. Musí si ale dávat pozor, aby se nepřetrhla přesně uprostřed, to by pak už neodorostla a zahynula by.
Jůlie má už skoro dva roky, což v žížalím životě znamená, že už je řádně vyvinutý dospělý jedinec. No a to už je na čase pořidit si nějaké ty děti – tedy malé žížalky. Žížala patří mezi hermafrodity neboli obojetníky. To znamená, že se o Jůlii nedá říct, jestli sameček nebo samička, ona je vlastně obojí. Může totiž produkovat zároveň vajíčka i spermie potřebné pro rozmnožování. Aby se z vajíček vylíhly malé žížaly musí je ale oplodnit spermie od jiné žížaly. To se děje tak, že když Jůlie potká jinou žížalu, přitisknou se k sobě opačnými konci (jako na obrázku). Na sliz, který se jim vylučuje z opasku pak nalepuje Jůlie
svoje vajíčka a spermie druhé
žížaly. Vajíčka se spermiemi oplodní a opasek Žížaly si vyměňují spermie vyloučí tzv. kokon. Kokon vypadá jako malinkatý hnědozelený citron, velký asi 2-4 mm a slouží jako pouzdro na vajíčka. V kokonu je celkem asi 20 vajíček, ze kterých po několika měsících vylezou malé žížaly. Většinou se však stává, že vyleze pouze jedna. Docela zajímavý živočich ta žížala, co říkáte. Shrňme si o žížalách pár faktů a zajímavostí: -
žížaly jsou největší přírodní recyklátoři biologického odpadu,
-
mohou žít až 15 let,
-
jsou to hermafroditi – tedy mají samčí i samičí pohlavní orgány,
-
vajíčka žížal mohou přežít v kokonu několik měsíců nebo i rok a to i ve velmi těžkých podmínkách,
4
-
provrtáváním chodbiček žížaly provzdušňují půdu,
-
produkují humus (žížalí hovínka!), který má neutrální pH 7 a je velmi kvalitním hnojivem,
-
přidáním hnojiva vyprodukovaného žížalami k rostlinám se množství živin v půdě zvyšuje až 10krát,
-
každý den mohou žížaly zkonzumovat potravu o hmotnosti svého těla,
-
v dobrých podmínkách mohou svůj počet zdvojnásobit za 2-3 měsíce,
-
na 1m2 půdy žije až 700 žížal.
A co je na nich nejlepší? Můžete je chovat doma, na zahradě nebo i ve škole! A teď si možná říkáte, když je jich všude tolik, proč bychom je měli ještě chovat? S chováním žížal totiž souvisí ještě jedna důležitá věc a tou je likvidace biologického odpadu.
Odpad neboli odpadky jsou všechny věci, které člověk už nechce a kterých se člověk zbavuje. Velkou část tvoří obaly od věcí, rozbité věci, zbytky všeho druhu. Na tvorbě odpadu se podílíme všichni a jeho množství se neustále zvyšuje. Každý čech vyprodukuje ročně asi 306 kg odpadu. To je opravdu hodně, když nás všech čechů je nějakých 10 miliónů. Dobrá zpráva je, že toho odpadu vyprodukujeme průměrně nejmíň z celé Evropy. Na druhou stranu jsou češi nejhorší v recyklování odpadků. Aby totiž množství odpadu tolik nerostlo a časem jsme si odpadky nezamořili celou planetu je potřeba odpadky recyklovat. To znamená třídit a účinně likvidovat, případně nějakým způsobem zase využívat. Ale to už určitě všichni víte, že ne všechny odpadky se hážou jen tak do popelnice a že některé odpadky se musí třídit. Takže máme popelnice na papír, plasty a sklo. Ale možná nevíte, že třídit se z odpadků dá ještě i biologický odpad. Biologický odpad jsou všechny organické součásti odpadků z domácnosti a zahrady jako například zbytky jídla, odřezky z ovoce a
zeleniny,
odumřelé rostliny, tráva, listí…. Prostě většina odpadu, který je z rostlin nebo živočichů. Tenhle odpad může každý také doma sám
jednoduše likvidovat a snížit tak množství odpadu na
skládkách. K likvidaci tohoto biologického odpadu se využívá právě kompostování. Je to nejlepší způsob jak se zbavit rostlinných a živočišných zbytků z domácnosti a zahrady. Kompostování má různé formy. Někdo má v rohu zahrady velkou hromadu kam háže posekanou trávu a zbytky z kuchyně, někdo má na to speciální nádobu, které se říká kompostér. Působením tepla a mikrooragnismů se odpadky na kompostu začnou rozkládat a přeměňovat na hlínu obsahující humus. Tento proces ale trvá několik měsíců. Aby se proces rozkladu a přeměny zbytků urychlil, dávají se do kompostu právě žravé a vždy hladové žížaly. Kompostování při kterém se využívá žížal se nazývá vermikompostování. Žravé žížaly se s chutí pustí do zbytků v kompostéru. Co sežerou vyloučí později jako hovínka, což je
5
vlastně humus. Takto je tedy odpad z domácnosti jednoduše přeměněn na kvalitní hnojivo pro rostliny v zahradě.
Na celém světě je známo asi 5500 druhů žížal. Je ale důležité vybrat pro chov ty správné. U nás se setkáváme hlavně s těmito dvěma druhy:
Žížalou obecnou – ta se nachází běžně v půdě. Žížalou hnojní – žravější druh, který se právě pro svoji velkou chuť k jídlu využívá k likvidaci biologických odpadů neboli VERMIKOMPOSTOVÁNÍ. Ideální pro takový chov je pak americká příbuzná žížaly hnojní – žížala kalifornská. Ta toho dokáže spořádat ještě mnohem víc a rychleji tak přeměňuje odpad na hnojivo. Žížala hnojní se běžně v půdě nevyskytuje. K životu potřebuje hodně bohaté potravy a proto je potřeba vytvořit pro její chov příhodné místem
podmínky. je
tedy
Ideálním nádoba
vermikompostování
na
neboli
vermikompostér,
kam
se
přidávají zbytky kuchyňksého a zahradního odpadu. Tyto zbytky dokáží měsíců
žížaly
během
přeměnit
na
několika kvalitní
hnojivo pro rostliny v tvém okolí. Kalifornské žížaly
Žížaly kalifornské se u nás volně nevyskytují a je potřeba je koupit např. od chovatele těchto speciálních druhů.
6
Vermikompostér Can-O-Worm
Budete potřebovat: 1.
Vermikompostér
Vermikompostér je velká nádoba, ve které budou žížaly bydlet a kde je budete krmit zbytky jídla a zahradním odpadem. Vermikompostéry jsou různé, menší, větší, kulaté nebo hranaté, s nohama nebo bez. Ideální je např. vermikompostér Can-O-Worm. Je malý, kulatý a můžete ho mít na zahradě ale také třeba na balkóně nebo ve škole. Vermikompostéry se skládají ze dvou a více boxů. Spodní box je box sběrný a ostatní vrchní boxy (může být jeden nebo více) jsou boxy pracovní. V pracovním boxu žížaly bydlí a také se zde přidává jejich potrava. Žížaly potravu žerou, přeměňují na humus. Jelikož zbytky a odpadky z kuchyně obsahují hodně vody,
žížaly kromě
dělání hovínek (tedy humusu) potom také hodně čůrají. Tahle jejich moč pak protéká pracovním boxem a stéká do sběrného boxu umístěného vespod. Odtud se pak může jednosuše stáčet do hrnce, láhve nebo kyblíku. Tato tekutina vyprodukovaná žížalami je stejně jako humus plná důležitých látek a živin a je tedy velmi kvalitním hnojivem. Po zředění vodou se může použít na zalévání rostlin doma nebo v zahradě. 2.
Podestýlku
Aby se žížaly v kompostéru cítily příjemně a připadaly si jako doma, je potřeba jim vytvořit podestýlku. Podestýlka může být z hlíny, humusu nebo jiného kompostu či rašeliny. 3.
Žížaly
Jak jsme si již řekli, ideální druh žížal pro vermikompostování je žížala kalifornská. Počet žížal, se kterým lze chov začít záleží na velikosti kompostéru. Pro vermikompostér Can-O-Worm je ideální alespoň 1000 žížal. 4.
Novinový papír, pytlovinu nebo jutu
7
Krok 1 Podle návodu sestavte vermikompostér. Vyberte pro kompostér správné místo. Žížaly mají rady stín a chládek a přímé horké slunce jim nedělá dobře. Krok 2 Dno prvního (spodního) pracovního boxu vyložte novinami (nebo jutou). Na noviny pak položte asi 8 cm tlustou vrstvu podestýlky. Krok 3 Na připravenou podestýlku vysypte žížaly a zakryjte je vrstvou vlhkých novin nebo navlhčené juty (pytloviny). Krok 4 Nechte žížaly pár dní v klidu, aby si zvykly na svůj nový domov. Potom můžete přidat první krmení. Zezačátku dáváme spíše méně, asi tak hrst.
Takto to vypadá ve vermikompostéru
1. Krmení Žížaly můžete krmit téměř všemi zbytky z kuchyně kromě citrusových plodů, které jsou pro žížaly moc kyselé. Také maso žížalám nesvědčí. Přidávat můžete i malé množství odpadu ze zahrady jako například kousky trávy nebo listí. Zbytky z kuchyně jako zelenina a ovoce obsahuje téměř 80% vody, proto není potřeba přidávat do krmení vodu.
8
2. Vlhkost Žížaly mají rády vlhké prostředí. Dbejte tedy, aby obsah kompostéru nevyschl a občas jej můžete pokropit vodou. Pozor ale aby nebyl moc mokrý, žížaly by se mohly utopit. 3. Vyvážené prostředí Žížaly nemají rády příliš kyselé prostředí. Proto žížaly nekrmíme citróny ani jinými citrusy. Jednou za čas proto také do vermikompostéru přidaváme trochu popela ze dřeva nebo jiného neutralizéru, aby se prostředí udrželo ve správných hodnotách pH. 4. Sběr kompostu – humusu Když se první pracovní box naplní humusem je potřeba přidat další pracovní box. Žížaly si postupně přelezou do nového boxu, kam se přidává potrava. Spodní box pak můžeme vyprázdnit a časem přidat jako nový pracovní box.
Jak jsme si řekli, humus vyrobený žížalami je velmi hodnotné hnojivo. Můžete ho použít jako součást hlíny při vysazování různých rostlinek nebo ho rozsypat kolem již vysazených rostlin, stromů či keřů. Také tekutina ze sběrného boxu je bohatá na živiny a používá se k hnojení rostlin. Tuto tmavě hnědou tekutinu zřeďte vodou v poměru 1 díl hnojiva a 10 dílů vody a pravidelně zalévejte rostliny nebo stromy a keře. Když se o svoje rostlinky takto postaráte, můžete se brzy těšit na velkou úrodu či bohaté květy!
9
1. Jak se jmenuje tlustší a světlejší část žížaly mezi 32.-37. článkem?
2. Čím žížala dýchá?
3. Myslíte, že žížala umí plavat?
4. Proč je žížala užitečná?
5. Proč žížaly chováme?
6. Který druh žížaly se nejčatěji chová a proč?
7. Jmenuj 5 věcí, kterými se můžou žížaly krmit.
8. Jak se dá využít kompost a tekutina z vermikompostéru?
9. Nakresli nebo vyfoť žížalu.
10. Správné odpovědia obrázky zašli e-mailem na adresu:
[email protected], nebo poštou na adresu: Katka Holaňová Lipová 288 251 62 Mukařov
10
Na konci prázdnin vylosujeme ze správných odpovědí 3 výherce. 1.
Cena - Ptačí budka – Postav si sám
2. Cena – Veselý trpaslík – namaluj si sám
3. Cena – Sada zahradního nářadí s opaskem
Jména výherců a obrázky nebo fotky zveřejníme na našich stránkách www.zdrava-zahrada.cz v sekci soutěž 31.8.2010.
11
12
