T¤EBO≈SKO
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR âESKOBUDùJOVICKO
âeskobudûjovicko
1
CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST A BIOSFÉRICKÁ REZERVACE T¤EBO≈SKO
1 Rybníky Vitmanovské soustavy, v popfiedí Îenich s hnízdní kolonií kormorána velkého, vlevo Nov˘ Vdovec, za ním Vy‰ehrad a Stolec.
Na pfiedcházející stranû: Charakteristick˘m fenoménem TfieboÀska jsou rybníky. Na snímku Opatovick˘ rybník ve stfiední ãásti TfieboÀské pánve, v pozadí vystupují vrcholky severní ãásti Novohradsk˘ch hor.
510
CHKO TN 2
Chránûná krajinná oblast a biosférická rezervace TfieboÀsko zaujímá ãást TfieboÀské pánve mezi mûsty Veselí nad LuÏnicí a âeské Velenice v jihov˘chodní ãásti Jihoãeského kraje pfii hranicích s Rakouskem. Podstatná ãást oblasti leÏí na území okresu JindfiichÛv Hradec, okrajovû zasahuje do okresÛ Tábor a âeské Budûjovice. Jako oblast mimofiádného pfiírodovûdného v˘znamu bylo TfieboÀsko zafiazeno v roce 1977 v rámci programu „âlovûk a biosféra“ do sítû biosférick˘ch rezervací UNESCO. Chránûnou krajinnou oblastí o rozloze 700 km2 bylo vyhlá‰eno 15. listopadu 1979 v˘nosem Ministerstva kultury âSR pod ã. j. 22 737/1979. CHKO TfieboÀsko je oproti ostatním velkoplo‰n˘m chránûn˘m územím âeské republiky oblastí od stfiedovûku intenzivnû pfietváfienou a do znaãné míry pfiemûnûnou, i kdyÏ urãité její ãásti (ra‰elini‰tû, mokfiadní lesy, v˘topy nû-
kter˘ch rybníkÛ aj.) vykazují vysok˘ stupeÀ pfiirozenosti a ekologické stability. Vodní plochy rybníkÛ, fiek a jezer vznikl˘ch tûÏbou ‰tûrkopískÛ zaujímají okolo 15 % rozlohy chránûné krajinné oblasti. PfiibliÏnû 45 % plochy pokr˘vají lesy, necel˘ch 30 % území tvofií zemûdûlsk˘ pÛdní fond, zbytek pfiipadá na komunikace a lidská sídla. Do CHKO je zahrnuto 68 obcí a osad, z nichÏ vût‰ina leÏí na jejích hranicích. Nejvût‰ím mûstem je TfieboÀ se 7300 obyvateli, celkov˘ poãet obyvatel oblasti dosahuje 28 500 a hustota zalidnûní je 41 obyvatel na 1 km2. Podstatná ãást CHKO TfieboÀsko je tvofiena geomorfologick˘m celkem TfieboÀská pánev, v západní ãásti pfiedev‰ím ploch˘m akumulaãním pásmem podcelku Lomnická pánev a ve v˘chodní ãásti vyv˘‰eninami Karda‰ofieãické pahorkatiny. Dno pánve má mírn˘ sklon od jihu k severu. Spolu s pánví âeskobudûjovickou, od které ji oddûluje Li-
CHKO TfieboÀsko ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY
CHKO TN 3
511
âeskobudûjovicko KRAJINN¯ POKRYV
512
CHKO TN 4
CHKO TfieboÀsko ‰ovsk˘ práh, tvofií systém Jihoãesk˘ch pánví v jiÏní ãásti âeského masivu. Stfiední nadmofiská v˘‰ka TfieboÀské pánve je 457 m. PodloÏí je budováno horninami moldanubika. Ty tvofií nejen podklad sedimentární ãásti pánve v západní polovinû CHKO, ale vystupují na povrch v její v˘chodní polovinû v Karda‰ofieãické pahorkatinû a v navazujících územích patfiících jiÏ k soustavû âeskomoravská vrchovina, tj. k celku Javofiická vrchovina. Jsou to jednak metamorfity pfiedprvohorního stáfií (pfiedev‰ím sillimaniticko-biotitické a cordieriticko-biotitické pararuly a migmatity), jednak granitoidy (rÛznû zrnité biotitické nebo dvojslídné Ïuly a granodiority) moldanubického plutonu prvohorního stáfií. Tektonicky predisponovaná pánev je vyplnûna sedimenty druhohorního (svrchní kfiída: svrchní turon – campan) aÏ tfietihorního stáfií (neogén: miocén). Svrchnokfiídové sedimenty, pfiedev‰ím klikovské souvrství, jsou nejrozsáhlej‰í a nejmocnûj‰í v˘plní TfieboÀské pánve, místy dosahují mocnosti aÏ 300 m. Sedimenty tvofií rÛznû barevné pískovce, slepence, jílovce, prachovce, jíly a písky rÛzné zrnitosti a rÛzného stupnû zpevnûní. Na podstatnû men‰í plo‰e, pfiedev‰ím v západní ãásti CHKO, vystupují na povrch tfietihorní sedimenty neogénu. Jsou tvofieny rÛznû zbarven˘mi a rÛznû zrnit˘mi jíly, písky, diatomity a kfiemenci. Z kvartérních usazenin jsou plo‰nû nejrozsáhlej‰í pleistocenní pokryvy fluviálních ‰tûrkÛ a pískÛ (vãetnû Ïivcov˘ch pískÛ) v fiíãních nivách LuÏnice a NeÏárky o mocnosti aÏ 30 metrÛ. Zejména LuÏnice má v jiÏní a centrální ãásti CHKO zachovánu ukázkovou fiíãní nivu s nûkolika terasov˘mi stupni (zfietelnû lze v‰ak rozli‰it v terénu jen dvû úrovnû) a dochovanou dynamikou toku. K holocenním sedimentÛm patfií nejmlad‰í vrstvy fluviálních ‰tûrkÛ a pískÛ a nivní, deluviální a soliflukãní hlíny, sedimenty vodních nádrÏí, kyselé slatiny a oligotrofní ra‰eliny. Z hlediska ochrany pfiírody jsou pozoruhodné váté písky, vzniklé zfiejmû koncem posledního glaciálu nebo v postglaciálu navátím z naplavenin
1
LuÏnice a NeÏárky. TfieboÀská ra‰elini‰tû se vyvíjela od konce posledního glaciálu na místech s pfiíhodnou konfigurací terénu a málo propustn˘m podloÏím. âasto b˘vají definována jako ra‰elini‰tû pfiechodového typu, zejména v jiÏní ãásti chránûného území se v‰ak zfiejmû jedná o oligotrofní submontánní vrchovi‰tû v netypické rovinaté poloze. Ponûkud nejasná zÛstává pfiípadná role v˘vûrÛ podzemních vod pfii vzniku a udrÏování vodního reÏimu tûchto ra‰elini‰È. Ty hrají vût‰í roli u lokalit v severní ãásti území, které mají spí‰e charakter kysel˘ch, av‰ak Ïivinami bohat‰ích slatini‰È. Nejrozsáhlej‰í ra‰elini‰tû se nacházejí v okolí Tfiebonû, ·almanovic, Hrdlofiez, Mirochova a v blízkosti Záblatského a Horusického rybníka. Vedle nich existuje fiada men‰ích loÏisek, ve kter˘ch ra‰elina mnohde pfiechází do ra‰elinn˘ch zemin. Vzhledem k tomu, Ïe krajina TfieboÀska byla v prÛbûhu osmi staletí zásadnû pfietvofiena ãlovûkem, najdeme zde mnoho nejrÛznûj‰ích antropogenních terénních tvarÛ, mnohde dobfie zaãlenûn˘ch do pfiírody. PÛdní pomûry TfieboÀské pánve se v˘raznû odli‰ují od obdobnû utváfien˘ch celkÛ. V âechách jde o nejrozsáhlej‰í území, kde jsou pÛdotvorn˘m substrátem pfiedev‰ím nezpevnûné pfiedkvartérní sedimenty na úkor obvykl˘ch zvûtralin pevn˘ch hornin, pfiípadnû kvartérních pokryvÛ. TfieboÀsko je nejvût‰ím souvisl˘m areálem semihydromorfních a hydromorfních pÛd v âechách. V celé v˘chodní ãásti, mezi západní hranicí a tokem LuÏnice (od Îofiny Huti po Ve-
2
1 Umûl˘ odkryv svrchnokfiídov˘ch sedimentÛ – základní geologické stavební jednotky TfieboÀské pánve – v pískovnû u Záblatí. Profil horními vrstvami svrchního oddílu senonského klikovského souvrství s nezpevnûn˘mi bûlo‰ed˘mi kaolinick˘mi pískovci a proplástky pestr˘ch jílovcÛ. 2 ObnaÏené fragmenty zkfiemenûlého dfieva v sedimentech senonského stáfií. Zkfiemenûlá dfieva jsou v oblasti jedinou bûÏnû nacházenou fosilií.
CHKO TN 5
513
âeskobudûjovicko
1
1 Dynamika v˘voje koryta LuÏnice v mocn˘ch kvartérních ‰tûrkopískov˘ch sedimentech.
514
CHKO TN 6
selí nad LuÏnicí), v okolí Rap‰achu, Klikova a v severov˘chodní ãásti CHKO vznikly velké celky pseudogleje typického (místy také glejového, stagnoglejového) na jílovitopísãit˘ch a písãitojílovit˘ch pfiedkvartérních sedimentech, mnohde pfiekr˘vající nevápnité jíly (pfiípadnû jejich svahoviny). Pseudogleje jsou jiÏnû od Tfiebonû, západnû aÏ jihozápadnû od Suchdola nad LuÏnicí, rozdûleny rozsáhl˘mi ra‰elini‰ti s mocn˘mi pokryvy organozemû typické (glejové). Organozemû nalezneme také v jihozápadním v˘bûÏku Novobystfiické vrchoviny a v okolí Mirochova. Organogenní pÛdy jsou zde v cel˘ch âechách nejhojnûj‰í a vytváfiejí plo‰nû nejvût‰í souvislé celky. Vedle severoãeské pískovcové oblasti je TfieboÀsko druh˘m územím v âR s hojností hnûd˘ch pÛd – kambizemû typické (nasycené a její kyselé variety) – v relativnû nízké nadmofiské v˘‰ce. Znaãnou plochu pokr˘vají také extrémnû lehké pÛdy – kambizemû arenické. Vzhledem k podloÏí s v˘razn˘m nedostatkem úãinn˘ch dvojmocn˘ch bází (Ca2+, Mg2+) a obecnû nízk˘m obsahem Ïivin bylo TfieboÀsko pÛvodnû územím velkoplo‰nû oligotrofním. Celá oblast
byla dosycována Ïivinami ze zemûdûlské a rybáfiské ãinnosti aÏ v posledních desetiletích, kdy dochází k postupné plo‰né eutrofizaci pÛvodnû Ïivinami chud˘ch pÛd a vod. Vût‰ina území TfieboÀska patfií podle Quitta, E. (1971) do mírnû teplé klimatické oblasti, do klimatick˘ch jednotek s dlouh˘m tepl˘m létem a krátkou, mírnû teplou zimou. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu je ve stfiední ãásti území (TfieboÀ) 7,8 °C a prÛmûrné roãní úhrny atmosférick˘ch sráÏek dosahují 570 mm. Pro TfieboÀskou pánev jsou charakteristické ãetné inverze s bezvûtfiím a mlhami. V pfiízemní vrstvû atmosféry proto v zimû klesají teploty vzduchu ãasto aÏ extrémnû nízko a ve vegetaãním období mohou inverze zpÛsobit pfiízemní mrazíky. Pfiirozenou osou území CHKO a tokem odvodÀujícím podstatnou ãást TfieboÀské pánve je fieka LuÏnice. Délka toku v CHKO je 73,2 km, pfiiãemÏ v jeho horní ãásti aÏ po rybník RoÏmberk v délce 53,4 km fieka bohatû meandruje. V této ãásti nivy se rovnûÏ nachází pfies 500 trvale zvodnûl˘ch tÛní a star˘ch meandrÛ. LuÏnice na vtoku do CHKO má plochu povodí (P) 657,35 km2, s prÛ-
CHKO TfieboÀsko mûrn˘m dlouhodob˘m prÛtokem (Qa) 5,43 m3⋅s–1. Na odtoku z CHKO, pfied soutokem s NeÏárkou, kter˘ leÏí za hranicí CHKO, má LuÏnice P 1703,75 km2 a Qa 5,09 m3⋅s–1. Dal‰ím vût‰ím tokem je fieka NeÏárka, odvodÀující v délce 28,5 km severov˘chodní ãást CHKO. Na vtoku do CHKO má P 748,2 km2 a Qa 5,39 m3⋅s–1. Na odtoku z CHKO, pfied soutokem s LuÏnicí má NeÏárka P 999,64 km2, s Qa 6,48 m3⋅s–1, po zapoãítání prÛtoku Nové fieky 11,8 m3⋅s–1. Dal‰ím vût‰ím tokem je Draãice s povodím 152,09 km2, s Qa u ústí s LuÏnicí 1,10 m3⋅s–1. Vedle tûchto pfiirozen˘ch tokÛ je pro CHKO TfieboÀsko charakteristická sloÏitá síÈ umûl˘ch stok a kanálÛ. SlouÏí jak k vypou‰tûní, tak k napájení rozsáhl˘ch soustav rybníkÛ, které jsou krajinn˘m fenoménem oblasti. První rybníky na TfieboÀsku jsou zmínûny v dobû vlády Karla IV., ale nejvût‰ího rozmachu dosáhla v˘stavba rybníkÛ na pfielomu 15. a 16. století. Toto období je spojeno s osobností ·tûpánka Netolického, kter˘ zaloÏil Zlatou stoku a vybudoval celou fiadu velk˘ch rybníkÛ. Jeho souãasníkem a pokraãovatelem byl MikulበRuthard z Male‰ova, zakladatel chlumské rybniãní soustavy. Jakub Krãín z Jelãan pfievzal uÏ dobfie a úãelnû uspofiádané rybniãní hospodáfiství, aby je fiídil a roz‰ifioval ve sluÏbách RoÏmberkÛ aÏ do roku 1590. Rybníkáfiství se na ra‰elinn˘ch a písãit˘ch pÛdách TfieboÀska stalo v˘nosn˘m zpÛsobem zkulturÀování krajiny. Neprobûhlo zde hromadné ru‰ení rybníkÛ, které v 17. a 18. století postihlo ostatní rybníkáfiské oblasti âech. Dnes rybníky pokr˘vají více neÏ 10 % plochy CHKO. Z 465 rybníkÛ o celkové plo‰e 7 450 ha je nejvût‰í RoÏmberk o v˘mûfie 658 ha, mnoho dal‰ích rybníkÛ dosahuje rozlohy pfies 100 ha. Z umûle zaloÏen˘ch rybníkÛ vznikly lokality, které umoÏnily roz‰ífiení mnoha mokfiadních spoleãenstev s rozsáhl˘mi plochami litorálních porostÛ. Dfiíve oligotrofní a mezotrofní vodní nádrÏe se postupnû díky intenzifikaci hospodafiení staly nádrÏemi eutrofními aÏ hypertrofními a dnes v nich dochází k znaãnému
1
nepfiíznivému tlaku vysok˘ch, pfieváÏnû kapfiích obsádek na pfiirozen˘ rybniãní ekosystém. Západní ãást CHKO je od roku 1982 souãástí Chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod (CHOPAV) TfieboÀská pánev. CHKO TfieboÀsko leÏí ve fytogeografické oblasti mezofytikum. Vût‰ina území spadá do fytogeografického okresu TfieboÀská pánev, pouze na v˘chod území zasahuje f. okres âeskomoravská vrchovina. Potenciální vegetaci na humolitech tvofií pfiedev‰ím blatkové bory (Pino rotundatae-Sphagnetum), které porÛstají nejstar‰í ãásti ra‰elini‰È a uzavírají jejich v˘voj. Porosty tvofií borovice blatka (Pinus rotundata) s vtrou‰enou bfiízou p˘fiitou (Betula pubescens), v podrostu najdeme rojovník bahenní (Ledum palustre), borÛvku ãernou (Vaccinium myrtillus), b. baÏinnou (Vaccinium uliginosum), suchop˘r pochvat˘ (Eriophorum vaginatum), klikvu bahenní (Oxycoccus palustris) a kyhanku sivolistou (Andromeda polifolia). V podmáãen˘ch smrãinách (Equiseto-Piceetum, Mastigobryo-Piceetum) na obvodu ra‰elini‰È roste
1 Staré zazemÀující rameno fieky na Horní LuÏnici. Na snímku je dobfie patrná vysoká terasa nad fiíãní nivou.
CHKO TN 7
515
âeskobudûjovicko POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
516
CHKO TN 8
CHKO TfieboÀsko plavuÀ puãivá (Lycopodium annotinum). Z hub je zde nalézána lupenitá koÏnatka (Dermocybe sphagnogena), ‰upinovka Henningsova (Pholiota henningsii), klouzek Ïlutav˘ (Suillus flavidus), ‰afránka ozdobná (Tricholomopsis decora) a na dfievû choro‰ zubateãek zavû‰en˘ (Irpicodon pendulus). Na lavicích ‰tûrkopískÛ podél LuÏnice lze pfiedpokládat brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum), snad i s ostrÛvky acidofilních kefiíãkov˘ch borÛ (Dicrano-Pinetum), nejvût‰í ãást území na pseudoglejích kryly jedlové doubravy (Abieti-Quercetum). Tyto porosty v‰ak byly ãlovûkem vesmûs pfietvofieny v kultury borovic, resp. smrku. K nejv˘znamnûj‰ím druhÛm, které vzácnû pfieÏívají na dne‰ních okrajích kulturních porostÛ, patfií ãilimník fiezensk˘ (Chamaecytisus ratisbonensis), ostfiice vfiesovi‰tní (Carex ericetorum), ãern˘‰ ãesk˘ (Melampyrum bohemicum) a koniklec jarní (Pulsatilla vernalis). K typick˘m dfievinám zde patfií dub letní (Quercus robur), borovice lesní (Pinus sylvestris), bfiíza bûlokorá (Betula pendula), topol osika (Populus tremula) a jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia), z kefiÛ kru‰ina ol‰ová (Frangula alnus), v bylinném patfie kruãinka nûmecká (Genista germanica), k. barvífiská (G. tinctoria), pstroãek dvoulist˘ (Maianthemum bifolium) a ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides). Na chlumech mezi StaÀkovem a Novosedly nad NeÏárkou a na pravém bfiehu NeÏárky se místy dochovaly fragmenty lipov˘ch doubrav (Stellario-Tilietum). V kefiovém patfie roste líska obecná (Corylus avellana), v bylinném podrostu kvetou prvosenka vy‰‰í (Primula elatior), konvalinka vonná (Convallaria majalis), plicník tmav˘ (Pulmonaria obscura) a jaterník trojlaloãn˘ (Hepatica nobilis). V nivách se rozkládaly stfiemchové doubravy (spoleãenstvo Quercus robur-Padus avium). Nejstatnûj‰í duby letní dnes najdeme v rÛznû velk˘ch fragmentech pofiíãního luhu v nivách LuÏnice a NeÏárky. V nich jsou rozpt˘leny stromovité stfiemchy obecné (Padus avium), kefie kaliny obecné (Viburnum opulus), v bylinném patfie pfievládají kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica), metlice trsna-
1
tá (Deschampsia cespitosa), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa) a orsej jarní (Ficaria bulbifera). Vlastní toky a odfiíznuté meandry lemují porosty vrby kfiehké (Salix fragilis), v pobfieÏních hou‰tinách je bûÏn˘ brslen evropsk˘ (Euonymus europaeus), fiídce se objevuje srstka angre‰t (Ribes uva-crispa), v podrostu fiefii‰niãník HallerÛv (Cardaminopsis halleri) a dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia). Na místech s trvale stagnující vodou najdeme mokfiadní ol‰iny (Alnion glutinosae). Stromové patro tvofií vesmûs ol‰e lepkavá (Alnus glutinosa), v bylinném podrostu se najdou fiefii‰nice hofiká (Cardamine amara), fi. bahenní (C. dentata), starãek vejãit˘ (Senecio ovatus), lilek potmûchuÈ (Solanum dulcamara), ostfiice prodlouÏená (Carex elongata), o. nedo‰áchor (C. pseudocyperus), rozpuk jízliv˘ (Cicuta virosa), ìáblík bahenní (Calla palustris), bazanovec kytkokvût˘ (Naumburgia thyrsiflora), kapraì hfiebenitá (Dryopteris cristata) a kapradiník baÏinn˘ (Thelypteris palustris). Na svazích nad vlastní pánví jsou men‰í ostrÛvky bikov˘ch buãin (Luzulo-Fagetum), ojedinûle i fragmenty kvûtnat˘ch buãin (Dentario enneaphylli-Fagetum). V bylinném patfie acidofilních buãin pfievládají bûÏné acidofyty, v kvûtnat˘ch buãinách najdeme napfi. kyãelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata), vûsenku nachovou (Prenanthes purpurea), na jedné lokalitû i fiefii‰nici trojlistou (Cardamine trifolia). Na ra‰elinn˘ch prameni‰tích najdeme ostfiicovora‰eliníková spoleãenstva
1 Neodmyslitelnou souãástí krajiny TfieboÀska je voda – v potocích, fiekách, tÛních, mrtv˘ch ramenech aj., zdaleka nejvíce je jí ov‰em zadrÏeno v umûl˘ch nádrÏích – rybnících, které jsou v‰ak v naprosté vût‰inû velmi dobfie zaãlenûny do dne‰ní krajiny.
CHKO TN 9
517
âeskobudûjovicko
1169
1
4
2
3
1 Masnice vodní (Tillaea aquatica) je kriticky ohroÏen˘ druh, kter˘ vymizel z mnoha oblastí civilizované Evropy. Na pfielomu tisíciletí je v âeské republice znám pravideln˘ v˘skyt pouze na sádkách ·aloun u Lomnice nad LuÏnicí. 2 Nenápadná a kriticky ohroÏená sítina rybniãní (Juncus tenageia) je v poslední dobû v jihoãeském regionu známa jen z nûkolika lokalit v CHKO TfieboÀsko. 3 V‰ivec bahenní (Pedicularis palustris) je po rozsáhl˘ch melioracích krajiny v druhé polovinû 20. století nehojn˘m druhem mokr˘ch luk a zra‰elinûl˘ch okrajÛ rybníkÛ. 4 Charakteristick˘m mokfiadním lesním spoleãenstvem TfieboÀska jsou baÏinné ol‰iny (Carici elongatae-Alnetum).
518
CHKO TN 10
tfiídy Scheuchzerio-Caricetea fuscae. V poãáteãních stadiích ra‰elinûní v nich rostou ostfiice sklonûná (Carex demissa), vzácnû rosnatka anglická (Drosera anglica), r. prostfiední (D. intermedia), na fiadû lokalit r. okrouhlolistá (D. rotundifolia), plavuÀka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) a hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba). Pokroãilej‰í stadia s ostfiicí ‰lahounovitou (Carex chordorrhiza), o. dvoudomou (C. dioica), suchop˘rem ‰tíhl˘m (Eriophorum gracile), vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata) a hlízovcem Loeselov˘m (Liparis loeselii) existují jen jiÏnû od Horusického rybníka. Klasické ‰lenky s ostfiicí mokfiadní (Carex limosa) jsou v˘jimeãné. Pro oligotrofní tÛÀky jsou typická spoleãenstva bublinatek (Sphagno-Utricularion) se zevarem nejmen‰ím (Sparganium minimum), bublinatkou prostfiední (Utricularia intermedia), b. men‰í (U. minor) a b. bledoÏlutou (U. ochroleuca). V ãist˘ch prÛhledn˘ch vodách jsou hojné ponofiené „trávníky“ paroÏnatek (Nitellion flexilis). AÏ 40 cm vysoká je Chara braunii, v mûlk˘ch kysel˘ch vodách roste jemná Nitella confervacea. Ze vzácn˘ch makroskopick˘ch fias ruduch byly nalezeny Batrachospermum vagum a v fiece LuÏnici Lemanea fluviatilis. Na více místech s mezotrofními vodami lze najít porosty stulíku Ïlutého (Nuphar lutea) a leknínu bûlostného (Nymphaea candida). Leknínu bílému
(N. alba) se dafií jen na rybnících u Drahova. Z dal‰ích makrofyt zde najdeme stolístek pfieslenat˘ (Myriophyllum verticillatum), v chladnûj‰ích vodách rdest alpsk˘ (Potamogeton alpinus). Vody s pravideln˘m kolísáním hladiny vyhledává Ïebratka bahenní (Hottonia palustris). ObnaÏovaná dna s hrubozrnn˘mi sedimenty v nádrÏích s ãistou vodou podmiÀují existenci spoleãenstev svazu Littorellion uniflorae. K typick˘m druhÛm patfií pobfieÏnice jednokvûtá (Littorella uniflora), bahniãka jehlovitá (Eleocharis acicularis), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus) a úpor ‰estimuÏn˘ (Elatine hexandra). Pfii dlouhodobûj‰ím obnaÏení bahnitého nebo písãitého dna se vyvíjejí spoleãenstva svazu Eleocharition ovatae. Na bahnit˘ch místech roste mechorost trhutka Hübenrova (Riccia huebeneriana), ‰áchor tmav˘ (Cyperus fuscus), jitrocel chudokvût˘ (Plantago uliginosa), mochna norská (Potentilla norvegica), rukev baÏinná (Rorippa palustris), blatûnka vodní (Limosella aquatica) a sítina rybniãní (Juncus tenageia). Poãetnû bohaté jsou populace ostfiice ‰áchorovité (Carex bohemica) a puch˘fiky útlé (Coleanthus subtilis). Na sádkách ·aloun u rybníka Velk˘ Tis˘ rostou ve spoleãnosti ‰áchorku Ïlutavého (Pycreus flavescens) a pu‰tiãky rozprostfiené (Lindernia procumbens) velmi vzácné druhy masnice vodní (Tillaea aquatica) a protûÏ Ïlutobílá (Gnaphali-
CHKO TfieboÀsko
1
um luteo-album). Samostatné spoleãenstvo svazu Radiolion linoidis najdeme na vlhk˘ch jemn˘ch píscích. Pro nû je typick˘ stozrník lnovit˘ (Radiola linoides), tfiezalka rozprostfiená (Hypericum humifusum), nehtovec pfieslenit˘ (Illecebrum verticillatum), kufiinka ãervená (Spergularia rubra), k. ostnosemenná (S. echinosperma) a sítina hlavatá (Juncus capitatus). Rozsáhlé plochy v zaplavovan˘ch nivách fiek a ve v˘topách rybníkÛ tvofií rákosiny a porosty vysok˘ch ostfiic. V nivû LuÏnice a NeÏárky dominují pofiíãní rákosiny (Phalaridion arundinaceae) s chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea), kterou doprovází barborka pfiitisklá (Barbarea stricta), rozrazil dlouholist˘ (Pseudolysimachion longifolium) a rozsáhlé populace tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia). Na bahnit˘ch místech se znaãn˘m kolísáním vodní hladiny rostou kamy‰ník pfiímofisk˘ (Bolboschoenus maritimus agg.), ‰mel okoliãnat˘ (Butomus umbellatus), halucha vodní (Oenanthe aquatica), rukev obojÏivelná (Rorippa amphibia) a skfiípina kofienující (Scirpus radicans). Nejvy‰‰í hladinu vody a nejmen‰í kolísání jejího sloupce sná‰ejí rákosiny (Phragmition communis). Vedle rákosu obecného (Phragmites australis) jsou nápadné plochy orobince ‰irolistého (Typha latifolia), o. úzkolistého (T. angustifolia) a zblochanu vodního (Glyceria maxima). Rozlehlé plochy vysok˘ch ost-
fiic u rybníkÛ (Magnocaricion elatae) a v mûlk˘ch depresích v nivách fiek (Caricion gracilis) tvofií ostfiice vyv˘‰ená (Carex elata), o. ‰tíhlá (C. gracilis), o. ostrá (C. acutiformis), o. mûch˘fikatá (C. vesicaria), o. zobánkatá (C. rostrata) a o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), s pfiímûsí suchop˘ru úzkolistého (Eriophorum angustifolium), tfitiny ‰edavé (Calamagrostis canescens), zábûlníku bahenního (Comarum palustre) a smldníku bahenního (Peucedanum palustre). Na ra‰elinn˘ch loukách jsou plochy ostfiicovomechov˘ch porostÛ (Caricion fuscae) a ostfiicovora‰eliníkov˘ch spoleãenstev (Sphagno recurvi-Caricion canescentis) s ostfiicí ‰edavou (Carex canescens), o. jeÏatou (C. echinata), o. obecnou (C. nigra), o. dvoumuÏnou (C. diandra) a o. ble‰ní (C. pulicaris), starãkem potoãním (Tephroseris crispa) a pupeãníkem obecn˘m (Hydrocotyle vulgaris). ¤ídce se v nich nachází v‰ivec bahenní (Pedicularis palustris) a vrba rozmar˘nolistá (Salix rosmarinifolia). Z hub zde roste stopkov˘trusá prá‰ivka baÏinná (Bovista paludosa), kalichovka leptoniová (Omphalina epichysium) a vláknice za‰piãatûlá (Inocybe acutella). Na loukách najdeme rÛzné typy psárkov˘ch a bezkolencov˘ch luk (Alopecurion, resp. Molinion). Charakterizuje je bezkolenec modr˘ (Molinia caerulea agg.), doprovázen˘ ostfiicí prosovou (Carex panicea), ãertkusem luãním (Succisa pratensis), fiebfiíãkem bertrámem
2
3
1 V nûkter˘ch rybnících jsou zachována bohatá spoleãenstva vodních makrofyt. Na snímku ukázkovû vyvinutá asociace Potamo natantis-Nymphaeetum candidae s hojn˘m leknínem bûlostn˘m (Nymphaea candida). 2 Pupeãník obecn˘ (Hydrocotyle vulgaris) má tûÏi‰tû roz‰ífiení v jihoãeském regionu v TfieboÀské pánvi, kde roste na mnoha lokalitách. Mimo pánev roste spí‰e v˘jimeãnû. 3 Stozrník lnovit˘ (Radiola linoides) je charakteristickou, ale velmi vzácnou rostlinou vlhk˘ch písãin v pískovnách, ale i obnaÏen˘ch den ãist‰ích rybníkÛ.
CHKO TN 11
519
âeskobudûjovicko
1
1 Píseãnatka nejmen‰í (Arnoseris minima) byla v minulosti bûÏn˘m plevelem písãit˘ch políãek, dnes je v Jihoãeském kraji známa pouze z okolí Vlkova a Nové Vsi nad LuÏnicí v CHKO TfieboÀsko.
520
CHKO TN 12
(Achillea ptarmica), prstnatcem májov˘m (Dactylorhiza majalis), hadím mordem nízk˘m (Scorzonera humilis), v‰ivcem ladním (Pedicularis sylvatica), vzácnû hoficem hofiepníkem (Gentiana pneumonanthe), kosatcem sibifisk˘m (Iris sibirica), bradáãkem vejãit˘m (Listera ovata), vemeníkem dvoulist˘m (Platanthera bifolia) a vstavaãem obecn˘m (Orchis morio). V rozvolnûn˘ch písãit˘ch trávnících (Corynephorion canescentis) dosud roste kostfiava drsnolistá (Festuca brevipila) a k. vláskovitá (F. filiformis), vzácnûji trávniãka obecná (Armeria vulgaris) a vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria). Souãástí písãit˘ch pastvin byly otevfiené píseãné pfiesypy u Vlkova a LuÏnice, které pokr˘vá paliãkovec ‰edav˘ (Corynephorus canescens) nebo nahoprutka píseãná (Guepinia nudicaulis). Na písãit˘ch okrajích polí rostou my‰í ocásek nejmen‰í (Myosurus minimus), nepatrnec pískomiln˘ (Aphanes australis), píseãnatka nejmen‰í (Arnoseris minima) a na vlhãích místech drob˘‰ek nejmen‰í (Centunculus minimus). PÛvodní rozloha lesÛ dosahovala je‰tû ve 12. století témûfi 100 % plochy. Dnes pokr˘vají okolo 45 % plochy území. Z jehliãnanÛ (celkem 91 %) pfievládá borovice lesní (56 %) a smrk ztepil˘ (34 %). Z 9 % listnáãÛ jsou dubu 3 %, bfiízy 1 %, ol‰e 1 % a buku 1 %. Stanovi‰tní podmínky lesÛ v CHKO TfieboÀsko jsou pomûrnû pestré. Byly zde zaznamenány 42 soubory lesních typÛ v rozsahu od 0. (borového) aÏ do 5. (jedlobukového) lesního vegetaãního stupnû. PÛdní trofické fiady ovlivnûné vodou tvofií 65 % lesních pÛd, coÏ plnû dokresluje specifické podmínky TfieboÀska. Hospodáfisky je v˘znamná tzv. „tfieboÀská borovice“ se ‰tíhl˘m rovn˘m kmenem a kuÏelovitou korunou, která dorÛstá v˘‰ky aÏ 40 m. Duby byly od poãátku rybníkáfiství sázeny na hráze rybníkÛ a bfiehy vodních kanálÛ. Mnohé z nich jsou star‰í neÏ 200 let. Druhové bohatství ÏivoãichÛ vychází pfiedev‰ím z vysoké diverzity stanovi‰È. Pro extrémnû suché, písãité lokality jsou typiãtí zejména nûktefií blanokfiídlí, pfiedev‰ím kutilky, samotáfiské vãely
a hrabalky. Na vát˘ch píscích je bûÏná saranãe Sphingonotus coerulans a Ïije tu pavouk slíìák Arctosa perita. V píscích probíhá v˘voj listokazÛ Anomala dubia a Anisoplia villosa a chrousta mlynafiíka (Polyphylla fullo), dva poslednû uvedené druhy zde v‰ak v posledních dvaceti letech jiÏ nebyly zastiÏeny. Na písãit˘ch okrajích vodních ploch vãetnû umûle vytvofien˘ch pískoven Ïije stfievlík Nebria livida. ¤ada teplomiln˘ch, faunisticky zajímav˘ch druhÛ je vázána na teplej‰í lokality s listnáãi, pfiedev‰ím na staré duby na hrázích a ve fragmentech luÏních lesÛ. Jsou to pfiedev‰ím tesafiík obrovsk˘ (Cerambyx cerdo), krasci Eurythyrea quercus, Acmaeodera degener a Coraebus undatus, páchník hnûd˘ (Osmoderma eremita) a zdobenec Gnorimus variabilis. V borce oslunûn˘ch borovic na hrázích rybníkÛ se vyvíjí vzácn˘ tesafiík Nothorhina punctata. Ve zbytcích star‰ích borov˘ch porostÛ Ïijí vzácnû tesafiík zavalit˘ (Ergates faber), krasec mûìák (Chalcophora mariana), k. osmiskvrnn˘ (Buprestis octoguttata), krasec Buprestis novemmaculata a hladkokrovec Pytho depressus. Velmi cenná spoleãenstva bezobratl˘ch jsou vázána na rÛzné typy mokfiadních ekosystémÛ v nivách fiek, na rybnících i na dal‰ích lidskou ãinností vznikl˘ch vodních plochách, mezi nûÏ patfií napfi. rÛzné zaplavené pískovny, deprese vzniklé tûÏbou ra‰eliny apod. V tûchto biotopech Ïije jednak fiada cenn˘ch druhÛ, jednak poãetné populace ÏivoãichÛ bûÏn˘ch, v okolní odvodnûné krajinû v‰ak jiÏ mizejících. Jsou to pfiedev‰ím rÛzné druhy mûkk˘‰Û, kor˘‰Û, pavoukÛ, váÏek, po‰vatek, stfiechatek, chrostíkÛ atd. Na nûkter˘ch lokalitách dosud pfieÏívají zbytky pÛvodních poãetn˘ch populací raka fiíãního (Astacus astacus) a velevruba nadmutého (Unio tumidus). Îivotaschopné populace celoevropsky ohroÏen˘ch druhÛ mlÏÛ ‰keble ploché (Pseudanodonta complanata) a velevruba tupého (Unio crassus) v tocích LuÏnice a NeÏárky patfií mezi poslední v âechách. Na fiadû tÛní v inundacích fiek jsou bûÏní dva z na‰ich nejvût‰ích pavoukÛ, lovãík vodní (Dolomedes fimbriatus) a lovãík D. plantarius. V roce 1998 byl v zato-
CHKO TfieboÀsko pen˘ch porostech ostfiice zobánkaté na slatini‰ti u NeÏárky pfiekvapivû zji‰tûn pro âechy nov˘ druh váÏky – nejmen‰í evropská váÏka ‰idélko lesklé (Nehalennia speciosa). Pro Stfiední Evropu má v‰ak nejvût‰í v˘znam bohatá populace zelenoãerné klínatky rohaté (Ophiogomphus cecilia), která vymizela z fiady zemí. Îivotem je vázána na písãité fieãi‰tû meandrující LuÏnice a jejích pfiítokÛ nad rybníkem RoÏmberk. AÏ pûtilet˘ v˘voj prodûlávají larvy na‰í nejvût‰í váÏky, páskovce krouÏkovaného (Cordulegaster boltonii). JiÏ koncem kvûtna se na vodách slatin objevují váÏka ãárkovaná (Leucorrhinia dubia), v. jasnoskvrnná (L. pectoralis) a v. tmavoskvrnná (L. rubicunda), které se fiadí v âechách k nejvzácnûj‰ím druhÛm. U lesních cest s náletem osik je hojn˘ nejvût‰í denní mot˘l, bûlopásek topolov˘ (Limenitis populi). Na vrbách a topolech Ïijí housenky batolce ãerveného (Apatura ilia) a b. duhového (A. iris), noãních mot˘lÛ stuÏkonosky modré (Catocala fraxini) a snûhovû zbarveného hranostajníka bílého (Cerura erminea). Tam, kde se louky jiÏ del‰í dobu nekosí, létají hnûdásci kostkovaní (Melitaea cinxia), modrásci bahenní (Maculinea nausithous) nebo vût‰í m. oãkovaní (Maculinea teleius), jejichÏ housenky pfiezimují u mravencÛ. Na such˘ch travnat˘ch svûtlinách, v fiídk˘ch doubravách u fiíãních teras spatfiíme okáãe voÀavkového (Brintesia circe). V rozsáhl˘ch suchop˘rov˘ch a ostfiicov˘ch plochách na okrajích ra‰elini‰È a rybníkÛ skrytû poletuje okáã stfiíbrook˘ (Coenonympha tullia). U porostÛ tavolníku vrbolistého se v ãervnu masovû objevuje bûlopásek tavolníkov˘ (Neptis rivularis). V komplexech borov˘ch lesÛ Ïije bourovec mûsíãit˘ (Cosmotriche lobulina) a v podrostech borÛvky v âechách jiÏ témûfi neznám˘ b. borÛvkov˘ (Phyllodesma ilicifolium). Na vodních rostlinách, zvlá‰tû na rdestech, zevarech, stulících i leknínech se ukr˘vá zavíjeã vílenka leknínová (Elophila nymphaeata), v chrasticích ‰edavka bahenní (Apamea unanimis), ve vysok˘ch rákosinách ‰edavka hnûdoskvrnná (A. ophiogramma), rákosnice orobincová (Nonagria typhae) a na zevarech vzácná r.
1
3
2
zevarová (Archanara sparganii). Na rozsáhl˘ch blatkov˘ch ra‰elini‰tích se listy vlochynû Ïiví housenky dfievobarvce vlochyÀového (Lithophane lamda) a mÛry vlochyÀové (Anarta cordigera). Na kefiících rojovníku na âerveném blatu se setkáme s reliktními populacemi píìaliãky rojovníkové (Eupithecia gelidata), pouzdrovníãka Coleophora ledi, obaleãe Olethreutes ledianus a podkopníãka Lyonetia ledi. Na tento kefi jsou na TfieboÀsku z vût‰í ãásti vázány také housenky nápadné píìalky rÛznoroÏce borÛvkového (Arichanna melanaria). Na masoÏravé rosnatce okrouhlolisté Ïije housenka pernatu‰ky rosnatkové (Buckleria paludum), na suchop˘ru pochvatém klínovníãek suchop˘rov˘ (Glyphipterix haworthana) a mÛry travafika ra‰elini‰tní (Amphipoea lucens) a ‰edavka mokfiadní (Celaena haworthii), na klikvû se Ïiví housenky modráska stfiíbroskvrnného (Vacciniina optilete). Z v˘znaãn˘ch druhÛ obratlovcÛ se v ãist‰ích úsecích LuÏnice a Draãice dosud rozmnoÏuje mihule potoãní (Lampetra planeri), mník jednovous˘ (Lota lota), mfienka mramorovaná (Barbutula barbutula), vranka obecná (Cottus gobio) a sekavec podunajsk˘ (Cobitis elongatoides), dfiíve povaÏovan˘ za sekavce píseãného (C. taenia); ten v‰ak podle nejnovûj‰ích poznatkÛ v jihoãeském regionu vÛbec neÏije. Poãetné po-
1 Dospûl˘ exempláfi orla mofiského (Haliaeetus albicilla) na jednom z krmi‰È zfiizovan˘ch Správou CHKO TfieboÀsko. V CHKO hnízdí více neÏ deset párÛ tohoto dravce. 2 ·idélko lesklé (Nehalennia speciosa) – nejmen‰í evropská váÏka s velmi roztrou‰en˘m ostrÛvkovit˘m v˘skytem ve Stfiední Evropû. V âeské republice je známa pouze jediná lokalita v nivû fieky NeÏárky. 3 Tesafiík Nothorhina punctata je nenápadn˘ velmi skrytû Ïijící brouk, jehoÏ larvy se vyvíjejí v borce star˘ch oslunûn˘ch borovic s korní spálou.
CHKO TN 13
521
âeskobudûjovicko
1
2
1 Dfievobarvec vlochyÀov˘ (Lithophane lamda) je v˘skytem vázán na ra‰elini‰tû. Dospûlci se líhnou na podzim a pfiezimují v úkrytu pod opadávající borkou uhynul˘ch stromÛ. 2 Tesafiík obrovsk˘ (Cerambyx cerdo) je sv˘m v˘vojem vázan˘ na mohutné, dostateãnû oslunûné, solitérní a hrázové duby.
522
CHKO TN 14
pulace piskofie pruhovaného (Misgurnus fossilis) ob˘vají pfiedev‰ím tÛnû v Novofieck˘ch moãálech. Z dvanácti na TfieboÀsku Ïijících druhÛ Ïab patfií k nejv˘znamnûj‰ím ropucha krátkonohá (Bufo calamita), rozmnoÏující se dnes pfiedev‰ím v periodicky zaplavovan˘ch depresích v okolí pískoven. V nivách je bûÏn˘ skokan ‰tíhl˘ (Rana dalmatina), v okolí rybníkÛ na podmáãen˘ch loukách s. ostronos˘ (R. arvalis). Pro rozmnoÏování obojÏivelníkÛ mají v˘znam pfiedev‰ím tÛnû v inundaci fiek a zaplavené pískovny v lesích, kde se rozmnoÏuje ãolek obecn˘ (Triturus vulgaris), ã. horsk˘ (T. alpestris) a ã. velk˘ (T. cristatus). Obdobnû jako u obojÏivelníkÛ do‰lo v devadesát˘ch letech k opûtovnému nárÛstu poãetnosti populací téÏ u vût‰iny druhÛ plazÛ. Na nûkolika lokalitách se opût objevila uÏovka hladká (Coronella austriaca), bûÏná je u. obojková (Natrix natrix). Pro paseky v lesích je typická je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), která podobnû jako zmije obecná (Vipera berus) ob˘vá mnohde i velmi vlhké lokality. Na TfieboÀsku bylo zaznamenáno témûfi 280 druhÛ ptákÛ, z nichÏ nejménû 182 více ãi ménû pravidelnû hnízdí. Velká koncentrace rybníkÛ, vodních tokÛ a moãálÛ dûlá z TfieboÀska jednu z atraktivních lokalit Stfiední Evropy pro vodní a mokfiadní ptáky. Na hladinách rybníkÛ se v dobû migrací, pfiedev‰ím v podzimním období, zdrÏuje více neÏ 20 000 jedincÛ. Na vût‰ích rybnících hnízdí potápka roháã (Podiceps cristatus), spí‰e pro men-
‰í zarostlé rybníky je typická p. malá (Tachybaptus ruficollis). Poãty p. ãernokrké (Podiceps nigricollis), hnízdící vût‰inou v koloniích, se v posledních letech v˘raznû sníÏily. Poãátkem osmdesát˘ch let na TfieboÀsku vznikla hnízdní kolonie kormorána velkého (Phalacrocorax carbo). Velikost kolonie se pohybuje v rozmezí 80 –100 párÛ. Kdysi bûÏní bukaã velk˘ (Botaurus stellaris) a bukáãek mal˘ (Ixobrychus minutus) dnes hnízdí jen vzácnû. Dosud existují jedna aÏ dvû hnízdní kolonie kvako‰e noãního (Nycticorax nycticorax) s více neÏ sto páry. BûÏná je volavka popelavá (Ardea cinerea) hnízdící v kolonii s 200 aÏ 300 páry. Volavka ãervená (Ardea purpurea) je mizející druh, zatímco stavy v. bílé (Egretta alba) se zvy‰ují, v pozdním létû a na podzim lze pozorovat stovky exempláfiÛ. BûÏn˘ je ãáp bíl˘ (Ciconia ciconia), v˘hradnû v okolí lidsk˘ch staveb hnízdí okolo 15 párÛ. V lesních komplexech hnízdí do 10 párÛ ã. ãerného (C. nigra). V oblasti TfieboÀska hnízdí asi 200 párÛ husy velké (Anser anser). Rybníky Velk˘ Tis˘ a Horusick˘ jsou letními shromaÏdi‰ti hus, jejichÏ celkové poãty pfiesahují aÏ 12 000 jedincÛ. V podzimních a zimních mûsících se objevují stohlavá hejna seversk˘ch hus polních (Anser fabalis) a v men‰í mífie h. bûloãel˘ch (A. albifrons). Z hnízdících kachen patfií mezi nejv˘znamnûj‰í asi 50 párÛ hohola severního (Bucephala clangula) a více neÏ 25 párÛ zrzohlávky rudozobé (Netta rufina). Chránûná krajinná oblast je také pravideln˘m hnízdi‰tûm vût‰ího mnoÏství párÛ celoevropsky ohroÏené kopfiivky obecné (Anas strepera). Prosperující hnízdní populace více neÏ 10 párÛ orla mofiského (Haliaeetus albicilla) patfií k nejv˘znamnûj‰ím v celé Stfiední Evropû. Poãet zimujících jedincÛ dosahuje aÏ nûkolika desítek. V rákosinách rybníkÛ hnízdí okolo 50 párÛ motákÛ pochopÛ (Circus aeruginosus) a vedle dal‰ích osmi druhÛ dravcÛ v oblasti hnízdí také jednotlivé páry luÀáka hnûdého (Milvus migrans) a l. ãerveného (M. milvus). Podobnû jako v celé Stfiední Evropû do‰lo i na TfieboÀsku k v˘raznému poklesu poãetnosti tetfievÛ a tetfiívkÛ. Tet-
CHKO TfieboÀsko fiev hlu‰ec (Tetrao urogallus) vázan˘ na lesní porosty patrnû vymizel, tetfiívek obecn˘ (Tetrao tetrix) se na nûkter˘ch místech v˘jimeãnû objevuje. Vzácn˘ je rovnûÏ jefiábek lesní (Bonasa bonasia). Krátkokfiídlí jsou v oblasti CHKO zastoupeni pfiedev‰ím bûÏnou a hojnou lyskou ãernou (Fulica atra). Na rybnících hnízdí dal‰í ãlen této skupiny, chfiástal vodní (Rallus aquaticus). V moãálech Ïijí chfiástal kropenat˘ (Porzana porzana) a ch. mal˘ (P. parva), ktefií patfií mezi velmi vzácné. TfieboÀsko je migraãní zastávkou desítek druhÛ bahÀákÛ, se kter˘mi se setkáme ve vût‰ím mnoÏství v dobû tahu pfiedev‰ím na dnech vypu‰tûn˘ch rybníkÛ. Pouze nûkolik málo druhÛ hnízdí, mj. mizející bfiehou‰ ãernoocas˘ (Limosa limosa) a vodou‰ rudonoh˘ (Tringa totanus). Novû hnízdící vodou‰ kropenat˘ (T. ochropus) sná‰í vejce hlavnû do opu‰tûn˘ch hnízd drozdovit˘ch ptákÛ, v moãálech je pomûrnû bûÏná bekasina otavní (Gallinago gallinago) a v lesích sluka lesní (Scolopax rusticola). Jedním z hojnûj‰ích vodních ptákÛ v oblasti je racek chechtav˘ (Larus ridibundus), av‰ak jeho stavy se v posledních letech sniÏují. Dal‰í druhy rackÛ se pravidelnû objevují na tahu, v˘jimeãnû zahnízdí. RybákÛ obecn˘ch (Sterna hirundo) hnízdí v souãasné dobû asi 100 párÛ, pfiedev‰ím na umûl˘ch písãit˘ch ostrÛvcích. Asi 10 párÛ vzácného rybáka ãerného (Chlidonias niger) si staví hnízda na polehlé litorální vegetaci, obãas na umûl˘ch plovoucích podloÏkách. Na TfieboÀsku hnízdí osm druhÛ sov, mj. okolo 100 párÛ kulí‰ka nejmen‰ího (Glaucidium passerinum) a minimálnû 30 párÛ s˘ce rousného (Aegolius funereus). Poãet párÛ v˘ra velkého (Bubo bubo) se pohybuje okolo 10, pfiiãemÏ ve specifick˘ch podmínkách TfieboÀska tato na‰e nejvût‰í sova hnízdí na zemi, pfiípadnû ve star˘ch stromov˘ch hnízdech jin˘ch velk˘ch ptákÛ. Na rozdíl od lesních druhÛ sov se kvantita druhÛ hnízdících v zemûdûlské kulturní krajinû v˘raznû sniÏuje, mizí pfiedev‰ím s˘ãek obecn˘ (Athene noctua) a sova pálená (Tyto alba). Pro rozvolnûná ra‰elini‰tû a velké lesní paseky je typick˘ lelek lesní (Capri-
1
mulgus europaeus). V území CHKO pravidelnû hnízdí do dvaceti párÛ ledÀáãka fiíãního (Alcedo atthis) a opût zde zaãíná hnízdit dudek chocholat˘ (Upupa epops). Ve star‰ích lesích je bûÏn˘ datel ãern˘ (Dryocopus martius), v luzích a na hrázích strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius). Celkem v chránûné krajinné oblasti hnízdí sedm druhÛ datlovit˘ch. K charakteristick˘m zástupcÛm fiádu pûvcÛ patfií pfiedev‰ím nûkteré druhy mokfiadních ptákÛ, napfi. cvrãilka slavíková (Locustella luscinioides), s˘kofiice vousatá (Panurus biarmicus) a nûkolik druhÛ rákosníkÛ. V poslední dobû se roz‰ífiil slavík modráãek (Luscinia svecica) a krkavec velk˘ (Corvus corax). Na TfieboÀsku bylo prokázáno pfiibliÏnû padesát druhÛ savcÛ. V mokfiadních biotopech se na fiadû míst zdrÏují nepfiíli‰ hojní rejsec vodní (Neomys fodiens) a r. ãern˘ (N. anomalus), pomûrnû bûÏn˘ je hrabo‰ mokfiadní (Microtus agrestis). V oblasti Ïije prosperující populace vydry fiíãní (Lutra lutra) v poãtu 120 –150 jedincÛ, která patfií k nejvût‰ím a nejstabilnûj‰ím ve Stfiední Evropû. Poãátkem sedmdesát˘ch let se opût roz‰ífiil jiÏ ve stfiedovûku vyhuben˘ los evropsk˘ (Alces alces) a v souãasné dobû se zde pravidelnû rozmnoÏuje. Z lesnat˘ch oblastí ·umavy a Novohradsk˘ch hor novû do oblasti CHKO TfieboÀsko migruje rys ostrovid (Lynx lynx). Prokázáno tu bylo 15 druhÛ netop˘rÛ. První stopy ãlovûka na TfieboÀsku jsou datovány do stfiední doby kamenné (mezolitu). OstrÛvkovité osídlení registrují archeologové na TfieboÀsku také v neolitu, zejména kolem hlavních komunikaãních os (okolí fieky LuÏnice). Jádro oblasti v‰ak zÛstalo trvale neosídlené a pralesy zde vytrvaly aÏ do raného stfiedovûku. Stfiedovûká kolonizace území probûhla ve 12.–14. století. Prv-
1 Krasec mûìák (Chalcophora mariana) je na‰ím nejvût‰ím zástupcem ãeledi krascovit˘ch. Lze jej zastihnout na ãerstv˘ch borov˘ch kládách nebo pafiezech.
CHKO TN 15
523
âeskobudûjovicko
1
2
1
Seníky na Mokr˘ch loukách u Tfiebonû v dobû záplavy, kdy aÏ do tohoto prostoru zasahuje hladina rybníka RoÏmberk. 2 Historické jádro Tfiebonû lemované parkem, loukami a dubov˘mi porosty na hrázi rybníka Svût.
524
CHKO TN 16
ní usedlosti (jednoty, samoty) a vesnice s pevn˘mi pÛdorysy byly zakládány podél vodních tokÛ, zatímco vy‰‰í terasy byly vyuÏívány zemûdûlsky. V posledních 150 letech se plocha zemûdûlsky obhospodafiované pÛdy v podstatû nezmûnila. V druhé polovinû 20. století probûhly meliorace, které umoÏnily intenzivní rostlinnou v˘robu. V souãasné dobû je odvodnûno pfies 80 % zemûdûlského pÛdního fondu. Velkou dne‰ní zátûÏí jsou velkov˘krmny hos-
podáfisk˘ch zvífiat, zejména chov prasat (kejdování). Na mnoha místech zÛstala dochována vesnická stavení, kapliãky a boÏí muka s prvky tzv. selského baroka, které se na TfieboÀsko roz‰ífiilo koncem 18. a v první polovinû 19. století. Mûsto TfieboÀ je vyhlá‰eno mûstskou památkovou rezervací. RovnûÏ historické rybniãní soustavy a jejich ãásti, jako napfi. tok Zlaté stoky a Nové fieky, rybníky Svût a RoÏmberk, jsou chránûny jako historické technické památky. Nejv˘znamnûj‰í vodní a mokfiadní plochy, zahrnující mj. 70 % v˘mûry rybníkÛ, jsou od roku 1990 evidovány jako mokfiad mezinárodního v˘znamu podle Ramsarské úmluvy a od roku 1993 je dle téÏe úmluvy registrována i ãást zdej‰ích ra‰elini‰È. V CHKO bylo k 31. 12. 2000 vyhlá‰eno 31 maloplo‰n˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch území a 41 památn˘ch stromÛ (resp. jejich skupin). K vyhlá‰ení se pfiipravují PP Pískovna u Draãice a PR Trpnouzské blato. BIBLIOGRAFIE: 11, 12, 77, 78, 128, 170, 235, 263, 264, 265, 279, 289, 304, 307, 594, 621, 720, 722, 775
