STUDIE. Seznam karpatského přírodního dědictví v Beskydech

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

STUDIE Seznam karpatského přírodního dědictví v Beskydech

v rámci projektu „Zachování karpatského přírodního dědictví v Beskydech“

2010


Zpracovali: Ing. Petr Konupka Ing. Vojtěch Bajer Ing. Martin Krupa ČSOP Salamandr Tvarůţkova 1805 756 61 Roţnov p. R. www.salamandr.info tel.: 571 656 456 email: [email protected]

2


Obsah 1. Úvod ................................................................................................................................. 4 2. Seznam karpatského přírodního dědictví ......................................................................... 6 2.1. Tvorba seznamu karpatského přírodního dědictví .................................................... 6 2.2. Výsledky.................................................................................................................... 9 2.3. Druhy a biotopy zařazené do seznamu .................................................................... 10 2.4. Definice karpatského přírodního dědictví v Beskydech.......................................... 12 3. Charakteristiky jednotlivých prvků ................................................................................ 15 3.1. Ptáci ......................................................................................................................... 15 3.2. Savci ........................................................................................................................ 19 3.3. Bezobratlí – hmyz ................................................................................................... 21 3.4. Ostatní ţivočichové ................................................................................................. 22 3.5. Rostliny ................................................................................................................... 24 3.6. Mechy ...................................................................................................................... 26 3.7. Biotopy .................................................................................................................... 27 4. Opomíjené druhy ............................................................................................................ 29 5. Pouţitá literatura............................................................................................................. 30 PŘÍLOHA 1 ........................................................................................................................ 32 PŘÍLOHA 2 ........................................................................................................................ 62 DÍLČÍ STUDIE 1 ............................................................................................................... 64 DÍLČÍ STUDIE 2 ............................................................................................................... 75 DÍLČÍ STUDIE 3 ............................................................................................................... 91

3


1. Úvod Tato studie je součástí projektu „Zachování karpatského přírodního dědictví v Beskydech“, který byl v roce 2009 podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Cílem projektu je zachování karpatského přírodního dědictví na území CHKO Beskydy. To je ohroţeno narůstající intenzitou hospodaření na některých místech, ale především jeho ukončením v méně atraktivních částech. Současný stav ještě zhoršuje rozvoj aktivit, které přírodní dědictví nevnímají jako hodnotu, která si zasluhuje pozornost či dokonce ochranu. Záměrem projektu není konzervace přírody a krajiny či vytvoření „skanzenu“. Dědictví není nic statického, je moţné jej dále obohacovat a rozvíjet v souladu s dnešními znalostmi a potřebami. Naproti tomu představuje kontinuitu, ukazuje identitu lidské kultury a nemělo by tedy být výrazně ochuzováno. Naopak je nutné o něj pečovat. K tomu se také Česká republika zavázala, kdyţ společně s dalšími 6 státy ratifikovala Rámcovou úmluvu o ochraně a udrţitelném rozvoji Karpat (dále jen Karpatskou úmluvu). Samotné péči však musí předcházet vytvoření seznamu karpatského přírodního dědictví, který bude souhrnem druhů a biotopů, které jsou pro oblast typické. Tak bude definováno, o co je vlastně nutné pečovat. Vytvoření seznamu karpatského přírodního dědictví na území České republiky je jedním z cílů fungující Pracovní skupiny Karpatské úmluvy. Tento seznam je nutné vytvořit „zdola“ a do jeho tvorby zapojit veřejnost, NNO i odborníky. Jedině tak nebude výsledný seznam příliš odborný a veřejnost bude přístupná se s takovýmto seznamem identifikovat. Bez tohoto ztotoţnění nemůţe být nikdy seznam efektivně aplikován, jak je moţné pozorovat např. v případě seznamu chráněných druhů. Proto není smyslem vytvořit seznam, který bude obsahovat velké mnoţství druhů, byť z pohledu ochrany přírody hodnotných, pro veřejnost však naprosto neznámých, protoţe by takový seznam nikdy nepřijala. Vnímání karpatského přírodního dědictví je z velké části subjektivní záleţitostí a v rámci projektu „Zachování karpatského přírodního dědictví v Beskydech“ byly provedeny první kroky ke vzniku seznamu přírodního dědictví za karpatskou oblast České republiky. I kvůli vysokému stupni ovlivnění osobním názorem je seznam koncipován jako otevřený, který bude moţné dále doplňovat a upravovat a tak by tomu mělo být i nadále. V opačném případě by opět došlo pouze k vytvoření seznamu, který však nikdy nedostane od veřejnosti příleţitost

4


promítnout se do praxe. Svým vznikem se však jedná o vzorový příklad pro definování karpatského přírodního dědictví také v jiných regionech. Studie obsahuje stručné charakteristiky jednotlivých prvků karpatského přírodního dědictví se zdůvodněním jejich výběru. Je definován jejich vztah ke karpatské oblasti a Beskydám. Třem druhů, u kterých je neuspokojivý stav nejvýraznější, jsou vypracovány samostatné dílčí studie.

5


2. Seznam karpatského přírodního dědictví 2.1. Tvorba seznamu karpatského přírodního dědictví Seznam karpatského přírodního dědictví v Beskydech vznikal fázově po dobu přibliţně 9 měsíců. Během tohoto období měla veřejnost, NNO i odborníci moţnost se k návrhu vyjádřit a dále jej doplnit. Základní návrh seznamu vytvořil ČSOP Salamandr na základě vlastních znalostí i konzultací s odborníky, některé další druhy byly doplněny za pouţití literatury. Základní návrh (viz. příloha 1) obsahoval celkem 101 poloţek – 39 ţivočichů (14 ptáků, 6 savců, 4 druhy hmyzu, 15 ostatních – obojţivelníci, ryby, plţi), 35 rostlin, 17 hub a 10 biotopů. Tento seznam byl umístěn na stránky www.valasskakrajina.cz, kde se mohli zájemci aktivně zapojit do jeho tvorby a úprav. Pro zvýšení informovanosti byly umístěny aktuality a odkazy na tematicky zaměřené servery – např. www.kvetenacr.cz, www.BioLib.cz, www.karpaty.net, www.ochranci.cz, www.EnviWeb.cz, www.ekopolitika.cz apod. ČSOP Salamandr také navrhnul slovní definici karpatského přírodního dědictví, která vycházela z výsledků dřívějších diskusí Pracovní skupiny Karpatské úmluvy. Návrh seznamu byl k dispozici ve dvou verzích. První verze představovala „online“ formulář, kde zájemci mohli doplňovat vlastní názor k zařazení jednotlivých druhů a to vybráním „ano“ (souhlasím se zařazením do karpatského přírodního dědictví), „ne“ (nesouhlasím se zařazením do karpatského přírodního dědictví), „nevím“ (netroufám si hodnotit – např. neznámý druh, nedostatek informací). Kromě hlasování bylo umoţněno vkládání nových návrhů a to právě z důvodu velkého vlivu subjektivního hodnocení a tedy moţného opomenutí některého druhu při tvorbě základního návrhu seznamu. Druhou moţností byl soubor ke staţení v aplikaci MS Excel. Zde kromě „hlasování“, jako v předchozí verzi, byl prostor také pro uvedení zdůvodnění nebo zaznačení, na jakém základě by druh měl být zařazen do karpatského přírodního dědictví. Na tvorbě seznamu karpatského přírodního dědictví se podílelo celkem 52 osob z řad široké veřejnosti. Vyplněných formulářů však došlo 432. Bohuţel naprostou většinu vyplněných formulářů nebylo moţné pro další zpracování pouţít, jelikoţ u nich existovalo velmi vysoké riziko, ţe jejich vyplnění a odeslání bylo účelové a výsledky by tedy byly velice zkreslené. Problém vznikl tak, ţe za vyplnění a odeslání formuláře bylo přislíbeno zaslání diáře, jako poděkování za spolupráci. Formulář i odkazy na moţnost spolupráce při tvorbě seznamu karpatského přírodního dědictví byly umístěny na tematicky zaměřených www 6


stránkách, odkud byl předpoklad, ţe se do aktivity zapojí pouze návštěvníci se skutečným zájmem o přírodu. Dle tohoto předpokladu také prvotně aktivita probíhala. Avšak některý z návštěvníků následně umístil nepřesnou informaci o diářích „zdarma“ na internetové stránky, které se specializují na poskytování odkazů na vzorky zdarma atd. Tato informace vytrţená z kontextu zvedla enormní zájem o vyplnění formuláře, resp. o diář. Přitom byla naprosto přehlíţena informace, ţe diáře jsou určeny pouze pro první stovku a navíc, ţe se jedná o poděkování za spolupráci. Takto tedy došlo velké mnoţství vyplněných formulářů, bohuţel bez moţnosti jejich dalšího pouţití. Naprostá většina formulářů byla odeslána s identickou odpovědí u všech uvedených prvků. Bohuţel popisovaný problém vznikl během víkendu a k nápravě mohlo dojít aţ v pondělí. Za tuto dobu tedy došlo velkému mnoţství reakcí. Po upravení informace, ţe diáře pro prvních sto hlasovatelů jsou jiţ rozebrány, zájem opadnul, coţ pouze potvrdilo domněnku o účelových reakcích. Byly tedy akceptovány pouze výsledky, u nichţ bylo zřejmé, ţe nevznikly pouze z důvodu získání diáře (porovnání data přijetí formuláře s datem zveřejnění informace na serverech o vzorcích zdarma apod.). Ze strany veřejnosti bylo do seznamu navrţeno další 24 prvků k doplnění, nejvíce rostlin (8). Kromě veřejnosti byly osloveny NNO z regionu a odborníci s různým zaměřením, aby se k návrhu seznamu také vyjádřili z hlediska svého zaměření. Celkem se vyjádřili 3 NNO, nicméně v případě jedné organizace došlo k samostatnému a nezávislému vyjádření dvou osob. Dále se k seznamu vyjádřilo 5 odborníků se zaměřením na botaniku (2 odborníci), entomologii, ornitologii a malakologii. Celkem tedy 9 odborných hodnocení. Původní návrh seznamu ČSOP Salamandr obsahoval celkem 101 prvků přírodního dědictví. Zástupci odborné veřejnosti navrhnuli do seznamu doplnit 112 nových prvků přírodního dědictví, nejvíce rostlin (35). U odborníků a NNO bylo posuzování zaloţeno na odborných multidisciplinárních znalostech a praktických zkušenostech. Proto bylo poţadováno také slovní zdůvodnění výběru, ne pouze vyjádření názorů, jako u široké veřejnosti. K tomu byla předem stanovena kritéria výběru, aby se jasně vymezil prostor, ve kterém je nutné se pohybovat při hodnocení, a prvky seznamu měly skutečnou vazbu ke karpatské oblasti.

7


Kritéria výběru: 1. Druh/biotop se vyskytuje v Beskydech. 2. Druh je karpatským endemitem, subendemitem nebo se v Karpatech vyskytuje významný podíl evropské populace. 3. Druh je vázán na typický karpatský biotop. 4. Druh je jinak spojen s karpatskou krajinou, tato vazba však musí být patrná a jasně definovaná. Základní podmínkou pro zařazení druhu do seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech, která musela být vţdy splněna, byl jeho prokázaný výskyt na území Beskyd, tedy splnění 1. kritéria. Přitom nejsou striktně myšleny pouze druhy nacházející se na území CHKO Beskydy, ale také druhy, které se vyskytují v blízkosti této CHKO na území ČR. Sledovaným územím je tedy CHKO Beskydy s přesahy, aby výsledky nebyly ovlivněny administrativním rozdělením, které vţdy nerespektuje přírodní a geografické souvislosti. Ostatní kritéria jiţ bylo moţné upravovat či doplňovat, ale vţdy s patřičným zdůvodněním souvislostí s karpatským přírodním dědictvím. Dalším úkolem zástupců odborné veřejnosti a NNO bylo vyjádření k definici karpatského přírodního dědictví, kterou vytvořil ČSOP Salamandr. Tuto definici bylo moţné doplnit či upravit nebo vytvořit zcela novou – vlastní definici, která dle názoru hodnotitelů lépe vystihne pojetí karpatského přírodního dědictví v Beskydech. Pochopitelně v případě souhlasu s definicí vytvořenou ČSOP Salamandr, bylo také moţné se s ní ztotoţnit. Výsledky získané od široké a odborné veřejnosti i NNO byly vzájemně porovnány a došlo k vytvoření návrhu seznamu, který uvádí druhy, které jsou vnímány širokou veřejností jako karpatské přírodní dědictví. Při tvorbě tohoto seznamu byly preferovány názory široké veřejnosti právě proto, aby byla dodrţena původní myšlenka na vytvoření otevřeného seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech, se kterým se veřejnost bude moci ztotoţnit. Odborníci v tomto případě zajistili odborné zázemí, které poslouţilo k porovnání názorů, dále jako rozhodující hlas u prvků, jejichţ zařazení do seznamu nebylo ze strany veřejnosti zcela přesvědčivé, při doplňování nových návrhů, které v původním návrhu ČSOP Salamandr nebyly uvedeny a k obecné úpravě prvků v původním návrhu (úprava názvů, sloučení dvou prvků apod.). Prvky, které byly do seznamu ihned zahrnuty, musely obdrţet minimálně polovinu kladných hlasů ze strany veřejnosti a to i po korektuře se zápornými hlasy, kdy jeden záporný hlas anuluje jeden kladný hlas. Poté byla stanovena tolerance tři hlasy pod potřebnou 8


polovinu kladných hlasů pro zařazení do seznamu a u těchto prvků došlo k jejich porovnání s názory odborníků a NNO. Pokud všichni, kteří daný prvek hodnotili, souhlasili s jeho zařazením do seznamu, pak byl i tento prvek, který jinak nesplňoval obecnou podmínku, zařazen do seznamu karpatského přírodního dědictví. V případě nových návrhů na zařazení dalších druhů do seznamu karpatského přírodního dědictví, byly akceptovány ty druhy, u kterých došlo ke společné shodě široké veřejnosti s odborníky a NNO. Počet hlasů, který tyto „nové“ druhy musely splňovat, byl stanoven na 1 hlas od široké veřejnosti a 2 hlasy od odborníků a NNO. Tento postup měl zajistit především to, aby se seznam nerozrostl o velké mnoţství dalších druhů, které by mohly být pro veřejnost neznámé, a zároveň se jednalo o druhy s vazbou na CHKO Beskydy. Seznam má reprezentovat názory více osob, nikoliv jednotlivce a tak bylo toto opatření nevyhnutelné. Tímto způsobem byly do seznamu nově zahrnuty 4 další druhy (3 ţivočichové, 1 rostlina). Pokud bychom do seznamu doplnili všechny nové návrhy široké veřejnosti i odborníků, seznam by se rozrostl o více neţ 130 dalších prvků, coţ je více, neţ byl celý původní návrh seznamu. U naprosté většiny se jednalo o ojedinělé návrhy, kdeţto my jsme hledali názorovou shodu.

2.2. Výsledky Výsledný seznam karpatského přírodního dědictví obsahuje celkem 39 prvků (viz. příloha 2). Oproti původnímu návrhu neobsahuje ţádnou houbu. Jediným druhem, který by do seznamu mohl být zařazen, je korálovec jedlový, který v původním návrhu nebyl a do seznamu by se dostal na základě návrhů veřejnosti a odborníků. Všechny ostatní druhy nesplnily dané podmínky a ani odborníci nebyli schopni tuto sekci objektivně vyhodnotit. Celkově byl zájem o hodnocení hub velice nízký, z čehoţ lze vyčíst, ţe se jedná o druhy, které jsou pro širokou i odbornou veřejnost velice obtíţně uchopitelné. Takové druhy je v současnosti zbytečné do seznamu zahrnout. Pokud jsou pro širokou veřejnost neznámé, těţko se veřejnost ztotoţní se seznamem, kde budou figurovat. Ve výsledném seznamu došlo ke spojení některých biotopů, vzhledem k jejich velmi úzkému vztahu, na který odborníci upozorňovali. Takto nakonec biotop „karpatské divočící říčky“ zahrnuje také „štěrkové náplavy v korytech řek“ a biotopy „karpatské bučiny s kyčelnicí ţláznatou“ a „květnaté bučiny“ byly shrnuty pod biotop „karpatské bučiny“. Tyto změny jsou však logické a seznam zjednodušují, coţ je ţádoucí. Biotop „sihly – mokřady“ byl

9


přejmenován pouze na „mokřady“, coţ stručněji vystihuje myšlený prvek – tedy obecně mokřady, různé typy pramenišť (svahová, lesní atd.), sihly atd. Nejpočetnějšími skupinami v seznamu přírodního dědictví jsou ptáci a rostliny, kaţdá po 10 druzích. Následují ostatní ţivočichové s 6 prvky, pak biotopy s 5 prvky a dále savci se 4 druhy, bezobratlí-hmyz 3 druhy a 1 zástupce mechu. Rozsah výsledného seznamu karpatského přírodního seznamu v Beskydech lze povaţovat za uspokojivý. Oproti původnímu návrhu se počet prvků podstatně sníţil, zároveň se podařilo zahrnout další, které v původním seznamu chyběly, ale veřejností jsou vnímány jako přírodní dědictví. Počet nově zařazených druhů zůstal na přijatelné úrovni a nedošlo tak k razantnímu navýšení počtu druhů v seznamu. Výsledný seznam koresponduje s názory široké i odborné veřejnosti. Názory veřejnosti byly preferovány, avšak v některých případech korigovány s názory odborné veřejnosti.

2.3. Druhy a biotopy zařazené do seznamu Pořadí druhů/biotopů je odstupňováno dle celkového počtu kladných hlasů (přední pozice=nejvíc hlasů). Detailní seznam karpatského přírodního dědictví je uveden v příloze 2. Ptáci: Strakapoud bělohřbetý Puštík bělavý Čáp černý Tetřev hlušec Orel skalní Datlík tříprstý Chřástal polní Kos horský Linduška horská Jeřábek lesní (návrh veřejnosti a odborníků)

10


Savci: Rys ostrovid Medvěd hnědý Vlk obecný Plch lesní

Bezobratlí – hmyz Modrásek černoskvrnný Střevlík hrbolatý Saranče vrzavá (návrh veřejnosti a odborníků)

Ostatní ţivočichové Čolek karpatský Modranka karpatská Rak říční Kuňka ţlutobřichá Vranka pruhoploutvá Mlok skvrnitý (návrh veřejnosti a odborníků)

Rostliny Šafrán karpatský Jalovec obecný Hořeček ţlutavý karpatský Tis červený Chrpa javornická Šalvěj lepkavá Oměj tuhý moravský Ladoňka karpatská Řepíček řepíkovitý (návrh veřejnosti a odborníků)

11


Mechy Šurpek moravský

Biotopy Jalovcové pasínky Jedlobučiny Karpatské divočící říčky Karpatské bučiny Sihly – mokřady

2.4. Definice karpatského přírodního dědictví v Beskydech Základní definice shrnuje obecná fakta i předchozí závěry Pracovní skupiny ke Karpatské úmluvě. Částečně tedy navazuje na diskuse, které se k tématu jiţ uskutečnily. Na tuto definici, kterou vytvořil ČSOP Salamandr, následně mohli navázat odborníci, NNO i široká veřejnost a dále ji rozvinout nebo upravit či vytvořit zcela novou definici, která lépe vystihne sledovanou myšlenku. Definice ČSOP Salamandr měla následující znění: „Karpatské přírodní dědictví v Beskydech představuje takové druhy a ekosystémy, které náleží a přísluší k zdejšímu regionu a krajině, jejímu rázu i životnímu stylu, který umožnil jejich existenci. Svou jedinečností přispívají k diverzitě celé oblasti tvořící západní okraj jednoho z největších horských komplexů Evropy. Karpaty hostí množství forem přírodního dědictví, Beskydy jsou v této souvislosti cenou pokladnicí, která významně přispívá k druhové pestrosti celého středoevropského území.“ Ze strany veřejnosti byly návrhy na definici vesměs stručné, které většinou vůbec nevycházely z návrhu ČSOP Salamandr. Mezi návrhy se objevily např. texty: - „Ţivá pokladnice Beskyd.“, - „Čistá příroda.“ -

„Moravský ráj.“

-

„Druhy a ekosystémy, které vytvářejí jedinečný ráz karpatské krajiny.“ 12


-

„Karpatské přírodní dědictví v Beskydech je součást komplexu unikátních ekosystémů a organismů, které tvoří pestrou a malebnou krajinu velké částí Moravy a je součástí její nezaměnitelné tváře. Jeho zánik by znamenal ochuzení o kus cenné přírody i kultury, která je pro toto území nezaměnitelná.“

-

„Karpatské přírodní dědictví v Beskydech jsou takové druhy rostlin, ţivočichů a hub, které se v této oblasti vyskytují (ţijí) a jejichţ výskyt je dán místními podmínkami, tj. zejména klimatem, geologickým podloţím, souţitím s člověkem a souţitím s jinými druhy rostlin, ţivočichů a hub. Jsou to druhy, které mají těţiště výskytu v této oblasti a bez nichţ si místní přírodu nedokáţeme představit. Jsou to druhy, na které jsme hrdí, ţe je zde máme a jimiţ obohacujeme světové přírodní bohatství!“

Definice odborníků nebo NNO jsou jiţ obsáhlejší a lze pozorovat inspiraci v původním návrhu ČSOP Salamandr. Někteří se dokonce ztotoţnili s původním návrhem. -

Karpatské přírodní dědictví v Beskydech představuje harmonickou mozaiku přírodních biotopů, které se střídají s biotopy ovlivněnými činností člověka. Specifické přírodní podmínky karpatské oblasti a generace místních obyvatel podmínily vznik druhově pestré a na pohled malebné krajiny, která je jedinečná v rámci celého středoevropského regionu (TKAČÍKOVÁ in litt.).

-

Karpatské přírodní dědictví Beskyd zahrnuje takové druhy a ekosystémy, které jsou charakteristické pro oblast na západním okraji Karpat, po staletí významně utvářenou člověkem. Beskydy tak představují horské území s jedinečným krajinným rázem a ekosystémy, které významně přispívají k druhové pestrosti v evropském měřítku (ČSOP JAVORNÍČEK in litt.).

-

Karpatské přírodní dědictví na území CHKO Beskydy je reprezentováno takovými druhy organismů a jejich biotopy, které jsou pro dané území charakteristické a významné z hlediska ekologického, geografického, ochranářského a historického. Nedílnou součástí historického hlediska je rovněţ činnost člověka, který je na tomto území jiţ po několik století významným krajinotvorným činitelem (KUPKA in litt.).

-

Za karpatské přírodní dědictví u nás je třeba povaţovat ty druhy a stanoviště, které jsou svým výskytem a rozšířením vázány na oblast Karpat (Beskyd) nebo se zde vyskytují častěji neţ v jiných oblastech. Zejména díky specifickým přírodním a 13


kulturním podmínkám, které umoţnily jejich vznik nebo setrvání oproti jiným územím. Jsou proto pro Beskydy typickou a viditelnou součástí zdejší přírody a krajiny (KOČÍ in litt.). -

Karpatské přírodní dědictví obsahuje dodnes dochovanou ţivou a neţivou přírodu Karpat příznačnou pro toto pohoří. To představuje druhy fauny a flóry včetně jejich forem vyskytujících se zejména ve význačných karpatských ekosystémech jako horské a podhorské listnaté lesy s bukem, jehličnaté lesy vyšších poloh, bezlesí na náhorních planinách, zemědělská krajina vytvořena v Karpatech tradičním zemědělským hospodařením, karpatské štěrkonosné říčky a venkovská lidská sídla tradičních zemědělců (ČSOP ORCHIDEA VALAŠSKO in litt.).

-

Karpatské přírodní dědictví je společné dědictví přírody a mnoho generací trvající činnosti místních obyvatel. Jedná se o unikátní souhru málo narušených přírodních lesních ekosystémů se svými reliktními druhy a tradičně obhospodařované pastevní kulturní krajiny, s unikátními společenstvy druhů bezlesí. Beskydy a navazující příhraniční pohoří se Slovenskem tvoří díky nepřerušené kontinuitě činností místních obyvatel a nepřístupnosti odlehlých lesů mezi nejzachovalejší, přirozené jádra druhové pestrosti celého středoevropského území (SPITZER, KONVIČKA, BENEŠ in litt.).

Jak je z mnoha návrhů patrné, nelze jednoduše vybrat ten, který by nejlépe definoval karpatské přírodní dědictví v Beskydech. A patrně to není ani účelné. Kaţdý uvádí vlastní charakteristiku, která má podobný základ, ale detaily se různí. To koresponduje se skutečností, ţe dědictví je vnímáno velice subjektivně, i kdyţ základní myšlenka o jeho jedinečnosti a nutnosti jeho ochrany je totoţná. Z uvedených textů by bylo moţné provést stručné shrnutí do krátké definice, ale i tak se jedná pouze další moţnost. „Karpatské přírodní dědictví na území CHKO Beskydy zahrnuje takové druhy organismů a jejich biotopů, které jsou typické pro zdejší region, krajinu a její ráz. Především specifické přírodní podmínky a po staletí přetrvávající lidská činnost umožnily jejich vznik nebo setrvání oproti jiným oblastem.“ Celý seznam karpatského přírodního dědictví je koncipován jako otevřený, kam je i nadále moţné doplňovat další druhy nebo z něj některé druhy v průběhu doby odstranit. Tím seznam můţe bezprostředně reagovat na aktuální potřeby a stává se tak dynamickým. Tím se také odlišuje od jiných seznamů, které si však veřejnost nikdy za dobu jejich existence

14


neosvojila. Uvedené návrhy na definici dokazují, ţe dosavadní postupy odpovídají většinovému názoru odborné i laické veřejnosti. Není však patrně moţné prosazovat jedinou slovní definici, protoţe by tím mohla být narušena myšlenka „otevřenosti“.

3. Charakteristiky jednotlivých prvků Druhá část studie navazuje na vytvořený seznam karpatského přírodního dědictví a uvádí stručné charakteristiky jednotlivých prvků zahrnutých do seznamu, se stručným zdůvodněním jejich výběru i souvislostí s Beskydami. Při zpracování této části byly vyuţity především informace a zdůvodnění získané v rámci hodnocení návrhu seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech od odborné veřejnosti a NNO. Vzhledem k mnoţství prvků karpatského přírodního dědictví, jsou uvedeny pouze základní informace, které pomáhají pochopit souvislosti a získat obecný přehled.

3.1. Ptáci Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos): Jedná se o druh, který je vázaný na staré bukové a jedlobukové porosty pralesovitého charakteru ve vyšších polohách (od cca 500 m n.m.). Většina populace v České republice se vyskytuje na území CHKO Beskydy. Jedná se tak o nejvzácnějšího zástupce ze skupiny šplhavců na našem území (ARION1 in litt., MANDÁK in litt., ANONYMUS 2010a). V odumírajících nebo odumřelých bucích hledá potravu, kterou tvoří především larvy tesaříka a také si zde tesá dutinu pro hnízdo. Nedostatek zmíněných starých porostů a jejich přeměna na smrkové monokultury je příčinou jeho úbytku.

Puštík bělavý (Strix uralensis): Jediná původní populace v ČR ţije v CHKO Beskydy. Zde se jedná o západní hranici rozšíření v rámci karpatského areálu. Je to druh typického karpatského biotopu a to pralesovitých bučin, jedlobučin a vzácně také smrčin. Puštík bělavý je indikátorem zachovalých karpatských horských lesů pralesovitého charakteru (ARION1 in litt., ARION2 in litt.).

15


Ţiví se převáţně drobnými savci, ale také obojţivelníky, ptáky a hmyzem. Hnízda si staví v dutinách starých stromů nebo obsazuje opuštěná hnízda dravců. Je to druhá největší sova v Česku – první je výr velký (ANONYMUS 2009a, ANONYMUS 2010b). Malá rozloha pralesovitých porostů je důvodem malého počtu puštíka bělavého.

Čáp černý (Ciconia nigra): Čáp černý je rozšířen po celém území ČR, je však vázán na zachovalé pralesovité porosty v blízkosti zarybněných horských potoků a říček. V minulosti došlo k silnému poklesu početnosti z důvodu přímého pronásledování. V Karpatech zůstala populace relativně málo narušená. Je to představitel zachovalých lesních porostů v Beskydech (ARION2 in litt., MANDÁK in litt., ANONYMUS 2010c). Jeho potravu tvoří především ryby, obojţivelníci, drobní savci a ptáci. Hnízda si většinou staví na statných stromech (buky, ale i smrky), výjimečně na skalách. V některých případech „přestaví“ opuštěné hnízdo dravce. Kromě malé rozlohy pralesovitých nebo starých a rozvolněných porostů, jsou ohroţení také rušením na hnízdech, neúmyslným odstraněním stromů s hnízdy, znečištěním vod a kontaminací potravy (ANONYMUS 2010c).

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus): Druh s výraznými nároky na prostorovou strukturu porostu. Vyţaduje jehličnaté nebo smíšené porosty s rozvolněnými částmi a mýtinami, s porosty borůvek a brusinek. V Karpatech se vyskytuje významná část evropské populace. Beskydy jsou jedním ze dvou míst v ČR (druhým je Šumava), kde se tetřev vyskytuje. Ještě v 19. století byly Beskydy vyhlášenou tetřeví oblastí, dnes je jeho výskyt velmi vzácný (ARION1 in litt., ARION2 in litt., MANDÁK in litt.). Potravu tvoří bobule, semena trav i dřevin, hmyz a v době nouze i jehličí. Hlavní příčinou rapidního úbytku tetřeva je především změna lesnického hospodaření. Pralesovité porosty byly na většině míst vykáceny a místo nich vysazeny monokulturní lesy. K tomu byla vybudována hustá síť lesních cest, která zpřístupňuje i dříve klidné oblasti a došlo k masivnímu rozvoji turistického ruchu. Vše ještě zhoršuje velké mnoţství predátorů (KŘENEK 2010) Tomuto druhu je věnovaná samostatná studie, která následuje v další části.

16


Orel skalní (Aquila chrysaetos): V Beskydech hnízdil ještě na konci 19. století. Byl však člověkem vyhuben. Následně byly pozorovány ojedinělé přelety, ale k zahnízdění nedošlo. Přirozené rozšíření a následné zahnízdění na území ČR nelze ani předpokládat, vzhledem k silné vazbě orlů na místo svého narození a další negativní faktory, které nejbliţší populaci orlů skalních (Slovensko) ovlivňují a to i přes malou vzdálenost 30 km, která mezi Beskydy a nejbliţším hnízdištěm na Slovensku je. Od roku 2006 probíhá v Beskydech repatriační projekt, v rámci kterého by do roku 2010 mělo být vypuštěno 15 – 20 mladých orlů skalních. Aktuálně je ve volné přírodě 13 orlů (ANONYMUS 2010d). Orli preferují jako potravu středně velké ţivočichy – zajíce, baţanty, koroptve, ale troufnou si i na lišku. Hnízda si staví na stromech nebo ve skalních výklencích. Většinou si páry postaví více hnízd, která poté nepravidelně střídají. Hlavní ohroţení představuje člověk a lidská činnost – např. pytláctví, nevhodné sloupy vysokého napětí, rušení ptáku na hnízdě, změny v krajině (pokles biodiverzity a menší potravní nabídka), ztráta vhodných biotopů (ANONYMUS 2010d).

Datlík tříprstý (Picoides tridactylus): Hnízdí pouze na několika místech v ČR. Obývá staré, především jehličnaté a smíšené lesy v horských oblastech (od 700 m n. m.) pralesovitého charakteru, proto se vykytuje především v porostech, které jsou jiţ chráněny v rezervacích. V Karpatech se vyskytuje početná populace (ČSOP Orchidea in litt., ČSOP Javorníček in litt., ARION1 in litt.). Potravu datlíka tvoří různý hmyz, především dřevokazný. Specializuje se na poţírání larev kůrovce - lýkoţrouta smrkového. Samice datlíka hnízdí v dutinách starých stromů. Druh je ohroţen kácením původních i nepůvodních starých lesních porostů, které jsou jeho domovem (MAČÁT 2010a).

Chřástal polní (Crex crex): V Karpatech ţije početná populace – aţ 4000 hnízdících párů. V ČR se vyskytuje na mnoha místech, v Beskydech však ţije nejpočetnější populace. Je to druh podhorských a horských luk (ČSOP Javorníček il litt., ČSOP Orchidea in litt., ARION2 in litt.). Ţiví se hmyzem a semeny různých rostlin. Hnízdo si staví v trávě, na zemi.

17


V minulosti zaznamenal tento druh významnou redukci stavů a to z důvodů intenzivního zemědělského

hospodaření

a

především

časných

senosečí.

Po

zavedení

agroenvironmentálních dotací a úpravách termínů některých zemědělských činností, začala populace chřástala opět narůstat.

Kos horský (Turdus torquatus): V Karpatech ţije aţ 20% evropské populace, která neustále klesá. V rámci ČR je v Beskydech jedna z nejvýznamnějších populací. Kos horský je druhem podhorských a horských oblastí s přítomností lesů, kde hnízdí a také luk a pastvin, kde loví potravu (ČSOP Javorníček in litt., ARION2 in litt.). Potravu tvoří hmyz, ţíţaly, bobule a ovoce. Hnízdo si staví v keřích nebo na stromech ze stébel a kořínků. Hlavním ohroţením je zarůstání horských luk a druhově chudé lesní porosty, tedy celkový úbytek vhodného biotopu.

Linduška horská (Anthus spinoletta): Druh krátkostébelnatých bitopů, zpravidla nad horní hranicí lesa. V Karpatech ţije početná populace. V Beskydech však hnízdí patrně pouze na třech místech a to jen díky imisním holinám na hřebenech a vrcholech nejvyšších hor. Po jejich zarostení nejspíš vymizí (ARION2 in litt., MANDÁK in litt.). Ţiví se různým druhem hmyzu. Hnízdo si staví v trhlinách mezi trsy trávy nebo v kamení. Úbytek a úplný zánik biotopů představuje největší ohroţení. Obnovení pastvy v hřebenových a vrcholových partiích Beskyd je patrně nereálné, proto lze předpokládat zánik tohoto druhu v této oblasti (ARION2 in litt.).

Jeřábek lesní (Bonasa bonasia): Beskydy jednou ze tří nejpočetnějších populací v ČR. Druh podhorských a horských jehličnatých, listnatých a smíšených lesů s bohatým keřovým patrem. Preferuje pralesovitý charakter porostů. (MANDÁK in litt., ČSOP Javorníček in litt., ARION1 in litt.). Potravu tvoří především pupeny a květy některých listnatých dřevin, dále plody - borůvky, brusinky, jalovec a také různý hmyz a plţi.

18


Jeřábek je velmi citlivý druh na negativní změny ve svém biotopu. Způsobené jsou především nešetrnou těţbou nebo celoročním vyrušováním návštěvníky hor.

3.2. Savci Rys ostrovid (Lynx lynx): V Beskydech je západní hranice souvislého výskytu karpatské populace. Jedná se o jedinou dlouhodobě ţijící populaci na území ČR. Po vyhubení na přelomu 19. a 20. stol. vznikla populace v Beskydech přirozeně, migrací jedinců ze Slovenska. Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou. Obývá jehličnaté a smíšené porosty středních

a

vyšších

poloh

Foto č. 1: Rys ostrovid (P. Konupka)

s bohatým

podrostem a nejlépe s přítomností skal, kde má svoje teritorium. Vzhledem k jeho plachosti, vyhledává méně rušené oblasti (MANDÁK in litt., ČSOP Javorníček in litt.). Rys je masoţravec. Loví drobné savce, zajíce i obojţivelníky, ale především spárkatou zvěř (především srnčí) a dále divoká prasata. Hlavní sloţka potravy je závislá na místních podmínkách a na tom, jak je potenciální kořist na rysa zvyklá. Hlavním nebezpečím pro rysa je člověk a to ve formě pytláctví, dále úbytek vhodných biotopů a zástavba v migračních trasách.

Medvěd hnědý (Ursus arctos): Beskydy jsou jediným místem ČR s pravidelným výskytem

medvěda.

Místní

populace

navazuje na karpatskou populaci a jedná se zde o západní hranici souvislého výskytu karpatské populace. Silná vazba tohoto druhu na původní karpatské biotopy (ARION1 in Foto č. 2: Medvěd hnědý (V. Kalousová)

litt., ČSOP Javorníček in litt.).

19


Je to všeţravec, ale většinu potravy tvoří rostlinná sloţka. Ţiví se lesními plody (borůvky, brusinky, jeřabiny, houby apod.), zemědělskými plodinami i ovocem. Z ţivočišné stravy jsou to především menší savci, ryby nebo různé mršiny. Medvěd však zvládne ulovit i větší ţivočichy – srnčí a jelení zvěř, zcela výjimečně hospodářská zvířata. Úbytek vhodných a klidných biotopů s dostatkem potravní nabídky představuje hlavní ohroţení. Dále pytláctví a zastavování migračních tras.

Vlk obecný (Canis lupus): V případě vlka je situace obdobná jako v případě rysa a medvěda.

Populace

vlka

v Beskydech

navazuje na karpatskou populaci a tvoří zde západní hranici souvislého výskytu. Vlk je velice inteligentní a plaché zvíře, které vyhledává klidné oblasti se zachovalými porosty i loukami, kde má dobrou moţnost úkrytu a dostatek potravy. Je to masoţravec, který loví především slabé a nemocné kusy. Jeho potravu tvoří

Foto č. 3: Vlk obecný (V. Kalousová)

zajíci, srnčí a jelení zvěř, divoká prasata. Výjimečně dochází k útokům na hospodářská zvířata a to především na nehlídaná stáda ovcí. Ohroţení opět představuje pytláctví, mizení vhodných biotopů, likvidace migračních tras.

Plch lesní (Dryomys nitedula): V Karpatech se nachází početná populace, v Beskydech ţije významný část celoevropské populace. Druh vázaný na zachovalejší lesy s prvky pralesovitých porostů. Důleţité je bohaté keřové patro a staré stromy s dutinami (ARION1 in litt., ARION2 in litt., MANDÁK in litt.). Plch je všeţravý. V jídelníčku tvoří největší část ţivočišná potrava – především hmyz, dále jsou to různá semena a plody lesních dřevin, pupeny a také tráva. Úbytek zachovalých porostů představuje hlavní formu ohroţení.

20


3.3. Bezobratlí – hmyz Modrásek černoskvrnný (Maculinea arion): Typický druh extenzivních pastvin. V Beskydech (oblast Horního Vsacka) se nachází nejpočetnější populace z celé ČR. Indikátor extenzivního hospodaření v zemědělské krajině. Pro svou existenci potřebuje nízkostébelnaté nezapojené trávníky s velkým mnoţstvím trsů mateřídoušky, která představuje důleţitý článek ve vývoji larev modráska (SPITZER, KONVIČKA, BENEŠ in litt., MANDÁK in litt., ARION2 in litt.). Ukončení tradičního hospodaření na mnoha místech vede k postupnému zarůstání vhodných lokalit dominantními druhy rostlin, čímţ se lokalita stane pro modráska nevyhovující. Kromě upuštění od hospodaření je dalším nebezpečím zalesňování původních pastvin a luk, které situaci dále zhoršuje.

Střevlík hrbolatý (Carabus variolosus): V ČR se vyskytuje významná část populace právě v Beskydech – z území Čech existují pouze historické údaje. Tento brouk představuje indikátor přírodě blízkých lesů se zachovalým vodním reţimem. Je to vlhkomilný druh, který je moţné pozorovat v blízkosti mokřadů, pramenišť nebo potůčků. Ţiví se dravě, za kořistí se také potápí (TRNKA 2010, ARION2 in litt.). Ohroţení představuje změna vodního reţimu a kácení v blízkosti vody s odstraněním kmenů, které potřebuje k vývoji a k zimování.

Saranče vrzavá (Psophus stridulus): Na území republiky se jedná o vymírající druh. V Beskydech ţije nejpočetnější populace u nás. Je to indikátor extenzivního hospodaření v zemědělské krajině. V oblasti hranic se Slovenskem saranče doposud prosperuje pouze díky tradičnímu hospodaření. Pro svou existenci potřebuje osluněné pastviny s niţší vegetací a dostatkem narušené půdy (MANDÁK in litt., ARION2 in litt., SPITZER, KONVIČKA, BENEŠ in litt.). Rapidní úbytek druhu souvisí se změnou hospodaření a zarůstáním extenzivních pastvin. Situaci dále zhoršuje zalesňování pastvin a luk.

21


3.4. Ostatní ţivočichové Čolek karpatský (Lissotriton montandoni): Tento obojţivelník je karpatským endemitem, který indikuje zachovalé prostředí s nenarušeným vodním reţimem. V Beskydech se patrně jedná o západní hranici souvislého areálu výskytu. Je vázaný na vlhké jehličnaté a smíšené lesy středních a vyšších poloh. K rozmnoţování potřebuje lesní tůně, zamokřené louky nebo kaluţe ve vyjetých kolejích od lesní techniky (ČSOP Javorníček in litt., ARION2 in litt., ARION1 in litt., KUPKA in litt.). Obojţivelníci jsou nejohroţenější skupinou ţivočichů na světě a to především kvůli mizení mokřadů, na kterých jsou závislí a které jsou nejvíce ohroţenými ekosystémy na světě. Kvůli vazbě na vodní i suchozemské prostředí, jsou negativně ovlivnění při většině antropogenních činností (KUPKA in litt.).

Modranka karpatská (Bielzia coerulans): Jedná se o plţe – slimáka, který je vázán na zachovalé lesní porosty Karpat – je to karpatský endemit. Nejvýznamnější výskyt v ČR je právě v Beskydech. Preferuje vlhké části porostů (KUPKA in litt., MANDÁK in litt., ARION1 in litt., ARION2 in litt.). Vzhledem k současnému výskytu tohoto

Foto č. 4: Modranka karpatská (M. Konupka)

druhu v porostech, které jiţ mají určitou formu ochrany, nelze hovořit o jeho akutním ohroţení.

Rak říční (Astacus astacus): Je rozšířen po celé ČR, ale v Beskydech jsou to méně regulované části toků. Tento sladkovodní korýš obývá především chladnější a čisté tekoucí

vody

horních

úseků

řek,

se

štěrkovitým nebo kamenitým dnem. Rak loví různé druhy ţivočichů a ţiví se také jejich

mrtvými

těly

nebo

rostlinami

Foto č. 5: Rak říční (Š. Kalousová)

22


(ARION1 in litt., ARION2 in litt., ANONYMUS 2010e). Slouţí jako indikátor čistoty vody, protoţe je velice citlivý na její znečištění. To znamená hlavní formu ohroţení pro raka říčního, společně s tzv. račím morem a nešetrnými úpravami koryt vodních toků (ANONYMUS 2010e).

Kuňka ţlutobřichá (Bombina variegata): V Beskydech je nejsilnější populace v rámci ČR. V celé západní Evropě populace kuňky ţlutobřiché výrazně klesá. V Karpatech prozatím populace nevykazuje tak dramatický vývoj. Je poměrně snášenlivá k velkému organickému znečištění. Je poměrně nenáročná a osídluje také kaluţe nebo zaplavené koleje (ARION2 in litt., KUPKA in litt.). Hlavní příčinou jejího mizení je likvidace prostředí a pouţívání chemie při zemědělských i lesnických činnostech. Velice negativní dopad má také zpevňování i málo uţívaných lesních cest, kde se hojně vyskytovaly kuňkou oblíbené kaluţe (ANONYMUS 2010f)

Vranka pruhoploutvá (Cottus poecilopus): Druh s výraznou vazbou na horský charakter toku – štěrkonosné říčky, čistá a rychlé tekoucí voda. Je to jedna z nejvýše vystupujících ryb. Je schopna se přizpůsobit částečné regulaci říček, při zachování

dalších

nároků

(MAČÁT

2010b,

ARION2 in litt.). Ohroţením je nešetrná regulace horní toků štěrkonosných řek a budování vodních staveb, Foto č. 6: Vranka pruhoploutvá (M. Krupa)

které upravují průtoky řek (zpomalení toku a kolísání hladiny).

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra): Vyskytuje se na celém území ČR, ale v Karpatech existuje nejpočetnější populace. Je to druh zachovalejších, především smíšených lesů v horských a podhorských oblastech s prameništi, studánkami nebo potůčky. Do tekoucí vody klade totiţ samice larvy (KUPKA in litt., ARION2 in litt.). Příčinou úbytku je změna druhové skladby lesů na smrkové monokultury, narušení vodního reţimu, chemizace a usmrcování jedinců v důsledku automobilové dopravy. 23


3.5. Rostliny Šafrán karpatský (Crocus heuffelianus): Je to druh karpatských luk a pastvin podhorských a horských poloh. Je vázán na extenzivně vyuţívané luční porosty. Po ukončení pastvy dochází postupně k ústupu šafránů, který není schopen konkurovat dominantním druhům bylin a zarůstání lokalit dřevinami (ANONYMUS 2010g). Tomuto druhu je věnovaná samostatná studie, která následuje v další části.

Jalovec obecný (Juniperus communis): Dřevina karpatských pastvin a strání. Větší počty se

vyskytují

především

na

lokalitách,

které

byly

obhospodařovány extenzivní pastvou. I kdyţ se nejedná o karpatský endemit, v

Beskydech jalovcové pasínky

charakterizují typický karpatský biotop, na který jsou vázány

další

vzácné

druhy

rostlin

i

ţivočichů

(TKAČÍKOVÁ in litt.). Jalovec, resp. jalovcové pasínky jsou v současnosti na mnoha

místech

velice

ohroţeny

absencí

tradičního

hospodaření v krajině, především pastvy, protoţe dochází k postupnému zarůstání bývalých pastvin. Foto č. 7: Jalovec obecný (P. Vlčková)

Hořeček ţlutavý karpatský (Gentianella lutescens subsp. carpatica): Jedná se o karpatský endemit. V ČR se vyskytuje pouze v Beskydech a Bílých Karpatech. Roste na krátkostébelnatých loukách, pastvinách a mezích. Druh je velmi vzácný a stojí na pokraji vyhynutí (TKAČÍKOVÁ in litt., KOČÍ in litt.). Tomuto druhu je věnovaná samostatná studie, která následuje v další části.

Tis červený (Taxus baccata): Dříve běţný druh přirozených lesů v Beskydech, především suťových. V minulosti rostl roztroušeně na celém území ČR. Jeho hlavní vazbou s Karpaty je, ţe dokládá dřívější pestrost beskydských lesů a původních karpatských lesních biotopů na území Beskyd (KOČÍ in litt., TKAČÍKOVÁ in litt.).

24


Ústup, který tis červený zaznamenal, souvisí především s rozsáhlou změnou v lesnickém hospodaření. Dnes se vyskytuje především na místech se zvýšenou ochranou. Druhu je věnována pozornost a jsou prováděny opatření v rámci záchranného programu tisu.

Chrpa javornická – Chrpa horská měkká (Centaurea montana subsp. mollis): Je povaţována za karpatský endemit. V ČR roste jen v moravských Karpatech – na několika málo lokalitách v hřebenové části Javorníků. Na slovenské straně hojnější. Roste na horských loukách, v lesních lemech a světlinách, nejčastěji na vlhkých a ţivinami bohatých půdách. (KOČÍ in litt., DVORSKÝ 2008). Je ohroţená především zarůstáním lokalit, které souvisí s ukončením tradičního hospodaření.

Šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa): V ČR se chová jako karpatský druh, protoţe nejbohatší populace tvoří na východní Moravě, kde je vázán na typické karpatské biotopy – jedlobučiny a bučiny. Druh je v Beskydech poměrně hojný a ani do budoucna nelze očekávat zhoršení stavu (TKAČÍKOVÁ in litt.)

Foto č. 8: Šalvěj lepkavá (P. Vlčková)

Oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum): Západokarpatský endemit. Na území ČR se vyskytuje pouze v Beskydech, zde především v Radhošťských Beskydech. Druh je vázán na vlhká stanoviště s mnoţstvím ţivin, nejčastěji prameniště a jejich okolí. Velmi často je moţné druh pozorovat na místech narušených lidskou činností např. okolí lesní cest a lesní skládky dřeva (KOČÍ in litt., TKAČÍKOVÁ in litt.). Některé lokality s výskytem oměje tuhého moravského jsou ohroţeny zarůstáním náletem dřevin nebo likvidací návštěvníky hor.

25


Ladoňka karpatská (Scilla kladnii): Jedná se o karpatský subendemit s výskytem ve vlhčích lesích od níţin do podhůří. V rámci ČR roste pouze ve středním Pobečví (např. Bystřička a Jarcová) a středním Pomoraví. Je vázána na typický karpatský biotop – karpatské dubohabřiny (TKAČÍKOVÁ in litt.). Přeměna původních druhově pestrých dubohabřin na monokultury smrku a některých případech záměry na rozsáhlejší stavební úpravy komunikací.

Řepíček řepíkovitý (Aremonia agrimonoides): Nejedná se o karpatský druh, i kdyţ na území ČR se tak chová. Roste pouze na severovýchodní Moravě. Vsetínsko je nejseverovýchodnějším místem jeho rozšíření. Je to druh světlých listnatých lesů, který je v Beskydech vázán na karpatské biotopy – jalovcové pastviny, orchidejové louky a karpatské dubohabřiny (TKAČÍKOVÁ in litt., KOČÍ in litt.) Druh není v současnosti bezprostředně ohroţen.

3.6. Mechy Šurpek moravský (Orthotrichum moravicum): Jediný mech zařazený do seznamu karpatského přírodního dědictví. Je to endemit Moravskoslezských Beskyd, který se vyskytuje pouze v údolí Černé Ostravice. Je to mech osídlující kůru starých listnáčů (PLÁŠEK 2009). Vzhledem k nedávnému objevení tohoto druhu, není doposud dostatek informací o jeho nárocích na prostředí a moţnostech ochrany. Jako stěţejní se zdá zachování starých listnáčů v lesích.

26


3.7. Biotopy Jalovcové pasínky: Typický karpatský prvek v Beskydech, který se rozvinul díky extenzivní

pastvě

jako

náhradní

vegetace po původních bučinách. Právě na tento biotop je vázáno velké mnoţství

entomofauny,

ale

také

velkého mnoţství dalších vzácných nelesních druhů. S ústupem tradičního maloplošného hospodaření, postupně zarůstají i jalovcové pasínky. Nové téměř nevznikají (intenzivní pastva,

Foto č. 9: Jalovcový pasínek – Halenkov, Hluboké (P. Konupka)

kosení nedopasků a dotovaná seč nedají semenáčkům moţnost růstu) (KOČÍ in litt., MANDÁK in litt., SPITZER, KONVIČKA BENEŠ in litt.). Jedná se o důleţitý krajinný prvek, který utváří charakteristický ráz Beskyd.

Jedlobučiny:

Původně

nejrozšířenější

biotop Beskyd, který je tvořen buky, mezi které je vtroušená jedle, někdy s javorem klenem. Jedná se o lesy bohaté na ţiviny, coţ dokládá bohaté bylinné patro. Jedlobučiny jsou velice druhově pestré porosty, na které je vázána řada vzácných druhů. Nejcennější zbytky původních jedlobučin

se

nacházejí

v maloplošných

Foto č. 10: Jedlobučina v pralese Mionší (P. Konupka)

chráněných územích. Zachovalejší lesy mimo rezervace jsou ohroţeny těţbou a přeměnou na druhově chudé lesy s převahou smrku (TKAČÍKOVÁ in litt., ARION1 in litt., ARION2 in litt.).

Karpatské divočící říčky: Rozsáhlé úpravy koryt většiny beskydských toků a to mnohdy provedených vysoko do hor způsobily, ţe se v současnosti jedná o velice ohroţený biotop. Unikátem v ČR je tak řeka Morávka, kde se v NPP Skalická Morávka zachoval úsek, který nebyl výrazně regulován. V současnosti se jedná o jediné místo, kde si lze prohlédnout 27


divočící štěrkonosnou řeku. Typické je velice široké a mělké řečiště se štěrkovými náplavy a tůněmi. Tok často vytváří více ramen. Jedná se o velice dynamický biotop, který se při vyšších průtocích zásadně mění. Celý biotop je důleţitým prvkem v krajině a jsou na něj vázány vzácné druhy, z nichţ mnoho lze spatřit pouze na málo místech ČR. Dílčím biotopem jsou zmíněné štěrkové náplavy, které jako stanoviště vzácných druhů (především rostlin) lze jen těţko nahradit.

Karpatské bučiny: Bučiny mají v Beskydech relativně vysoké zastoupení, oproti jiným částem ČR. Za typické pro Karpaty lze povaţovat pouze některé květnaté bučiny (asociace) bučina s kyčelnicí ţláznatou , která se vyskytuje pouze v Beskydech. Je to nejzápadnější výběţek svého výskytu, který jinak leţí především ve slovenských a polských Karpatech a v horách Zakarpatské Ukrajiny. Jako biotop je cenná i výskytem kyčelnice ţláznaté, jejíţ západní hranice areálu rozšíření probíhá oblastí Moravy (KOČÍ in litt., TKAČÍKOVÁ in litt.). Další typickou bučinou pro Karpaty je bučina s kyčelnicí devítilistou (rovněţ asociace), která se však vyskytuje i dále na západ ČR (KOČÍ in litt.) Karpatské bučiny jsou nenahraditelným biotopem velkého mnoţství vzácných druhů.

Mokřady: Různé formy mokřadů jsou typickým jevem pro valašskou krajinu, který souvisí především s geologickým podloţím. Proměnlivost a biodiverzita mokřadů závisí především na chemickém sloţení vody. Lidská činnost v krajině však značně pomohla k rozvoji pestrosti a to zejména pěnovcových pramenišť (velký obsah vápníku), svahových mokřadů atd. Na kyselých pramenech dochází

Foto č. 11: Mokřad s rašeliníkem (P. Konupka)

ke vzniku mokřadů s rašeliníkem. Jsou to velmi cenné biotopy, které na sebe váţou velmi vzácné druhy organismů. Zároveň zabraňují odvodňování krajiny. Druhová pestrost mokřadů je ohroţená především absenci tradičního hospodařené v krajině a znečištěním vody (především organickým), ale mnohé mokřady jsou ohroţeny přímo existenčně. V minulosti to byly pokusy o jejich odvodnění a zúrodnění půdy, dnes jsou to stavební záměry nebo přímo jejich zaváţení. 28


4. Opomíjené druhy Třetí část studie tvoří detailnější zaměření na tři druhy ze seznamu karpatského přírodního dědictví, které jsou nejen ochranářsky velice zajímavé, ale z pohledu ČSOP Salamandr rovněţ opomíjené a to i přes skutečnost, ţe jsou zákonem chráněné. U těchto třech druhů je uveden jejich popis, nároky na prostředí, výskyt, ohroţení a moţné způsoby ochrany a různé zajímavostí, které se daného druhu týkají. Informace jsou vţdy vztaţené na území CHKO Beskydy a snaţí se zachytit a popsat také aktuální situaci s daným druhem či předpoklady do budoucna. Vzhledem k obsáhlosti problematiky, je tato část řešena ve formě třech samostatných částí, které představují dílčí studie 1, 2, a 3.

29


5. Pouţitá literatura Foto na titulní straně – hořeček ţlutavý karpatský (M. Krupa) ANONYMUS 2009a. Na Šumavu se vrací dříve vyhubený puštík bělavý. Tyden.cz [online]. 2009-08-03 [cit. 2010-04-20]. Dostupné z ANONYMUS 2009b. Šafrán karpatský. CS.wikipedia.org [online]. 2009-10-09 [cit. 201005-17]. Dostupné z ANONYMUS 2010a. Druh měsíce února - Strakapoud bělohřbetý. ZOOZlin.eu [online]. 2010-02-17 [cit. 2010-04-20]. Dostupné z ANONYMUS 2010b. Puštík bělavý. CS.wikipedia.org [online]. 2010-03-04 [cit. 2010-0420]. Dostupné z ANONYMUS 2010c. Čáp černý - tajemný obyvatel hlubokých lesů. Capiweb.cz [online]. 2010-01-02 [cit. 2010-05-03]. Dostupné z ANONYMUS 2010d. Rozšíření v ČR. Orelskalni.cz [online]. 2009-09-01 [cit. 2010-05-03]. Dostupné z ANONYMUS 2010e. Rak říční. Rybicky.net [online]. 2010-05-14 [cit. 2010-05-17]. Dostupné z ANONYMUS 2010f. Kuňka ţlutobřichá. CS.wikipedia.org [online]. 2010-03-27 [cit. 201005-07]. Dostupné z KŘENEK, D. 2010. Tetřev hlušec. Silvarium.cz [online]. 2010-02-17 [cit. 2010-05-03]. Dostupné z MAČÁT, Z. 2010a. Picoides tridactylus – datlík tříprstý. NaturaBohemica.cz [online]. [cit. 2010-05-07]. Dostupné z MAČÁT, Z. 2010b. Cottus poecilopus – vranka pruhoploutvá. NaturaBohemica.cz [online]. [cit. 2010-05-07]. Dostupné z 30


TRNKA, F. 2010. Hygrocarabus variolosus – střevlík hrbolatý. NaturaBohemice.cz [online]. [cit. 2010-05-07]. Dostupné z DVORSKÝ, M. 2008. Centaurea montana L. subsp. mollis (Waldst. et Kit.) Gugler – chrpa horská měkká. Botany.cz [online]. [cit. 2010-05-17]. Dostupné z PLÁŠEK, V. 2009. Šurpek moravský, nový mech popsaný z Beskyd. Beskydy - zpravodaj chráněné krajinné oblasti. Ročník VI, číslo 2/2009, s. 15. ČSOP Salamandr, Roţnov p. R.

31


PŘÍLOHA 1 Základní návrh seznamu karpatského přírodního dědictví s konečným počtem hlasů

32


"Zachování karpatského přírodního dědictví v Beskydech" Návrh seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech

HODNOCENÍ VEŘEJNOSTI A ODBORNÍKY

Základní informace Tento materiál charakterizuje aktuální vývoj okolo návrhu seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech, jehož základní podobu, včetně výchozí definice, vypracoval ČSOP Salamandr. Jedná se tedy o důležitý počáteční krok, kterým má být zahájena konstruktivní diskuse nad jeho obsahem. Karpatské přírodní dědictví je z velké části vnímáno subjektivně. Není tedy možné a smysluplné, aby seznam karpatského přírodního dědictví byl odborníkům a veřejnosti předložen a tím celá věc považována za ukončenou. Takový postup by byl kontraproduktivní, protože by vyžadoval osvojení „cizích“ návrhů, což by v praxi nikdy nepřineslo užitek těm, kterých se to týká – karpatským druhům. Právě proto jsme s námi vypracovaným návrhem seznamu karpatského přírodního dědictví v Beskydech oslovili veřejnost, odborníky i NNO, aby se rovněž do tvorby seznamu zapojili a svými reakcemi ovlivnili jeho finální podobu. Jedině tímto způsobem dojde k tomu, že seznam bude reflektovat názory veřejnosti i odborníků a výsledek nebude složitou přírodovědnou studií. Zároveň se zvyšuje pravděpodobnost toho, že nedojde k opomenutí některého druhu, který dotváří krajinu v Beskydech.

Informace a odkazy na náš návrh seznamu karpatského přírodního dědictví byly umístěny na stránkách www.valasskakrajina.cz, www.salamandr.info, www.kvetenacr.cz, www.biolib.cz, www.karpaty.net, www.enviweb.cz, www.beskydy.cz a www.ekopolitika.cz. Jak veřejnost vnímá jednotlivé navržené druhy, lze posoudit na následujících listech. Vedle každého druhu/prvku je uveden názor odborníků.

Na stránkách www.valasskakrajina.cz probíhá anketa, která se zabývá karpatským dědictvím. Uvádíme konečné výsledky z 06. 01. 2010 Má smysl definovat a pečovat o karpatské dědictví? Rozhodně ano, je jedinečné a není dostatečně chráněno 17% (44 odpovědí) Ano,ale jen ochranou opomíjené druhy 21% (55 odpovědí) Ne,o druhy je dostatečně postaráno (národ- ní legislativa...) 6% (15 odpovědí) Rozhodně ne, je to účelová a duplicitní akce, nemá smysl 35% (91 odpovědí)

Veřejnost Počet hodnotitelů celkem: Počet hodnotitelů s vyplněnými iniciály (diář): Povolání student zemědělství lesnictví ochrana přírody jiné neuvedeno

52 41

16 1 2 9 24 52

Odborníci Mgr. Jana Tkačíková - botanika, biotopy (v textu JT) Mgr. Martin Kočí, Ph.D. - botanika, biotopy (v textu MK) Ing. Jiří Kupka, Ph.D. - hmyz, ostatní živočichové, mechy a kapradiny, biotopy (v textu JK) Mgr. Martin Mandák - ptáci, savci, hmyz, ostatní živočichové, houby, biotopy (v textu MM) RNDr. Lukáš Spitzer - hmyz, bitopy (v textu LS) RNDr. Ondřej Konvička - hmyz, biotopy (v textu LS) Jiří Beneš - hmyz, biotopy (v textu LS) 76/06 ZO ČSOP Orchidea - ptáci, savci, hmyz, ostatní živ., rostliny, biotopy (v textu O) ARION sdružení přírodovědců a ochránců přírody - kompletní hodnocení (Daniel Křenek - v textu A1, Jiří Pavelka - v textu A2) ZO 76/17 ČSOP Javorníček - ptáci, savci, hmyz, ostatní živ., rostliny, biotopy (v textu J)

Definice ČSOP Salamandr Karpatské přírodní dědictví v Beskydech představuje takové druhy a ekosystémy, které náleží a přísluší k zdejšímu regionu a krajině, jejímu rázu i životnímu stylu, který umožnil jejich existenci. Svou jedinečností přispívají k diverzitě celé oblasti tvořící západní okraj jednoho z největších horských komplexů Evropy. Karpaty hostí množství forem přírodního dědictví, Beskydy jsou v této souvislosti cenou pokladnicí, která významně přispívá k druhové pestrosti celého středoevropského území. Doplněno - veřejnost Živá pokladnice Beskyd. Karpatské přírodní dědictví v Beskydech je součást komplexu unikátních ekosystémů a organismů, které tvoří pestrou a malebnou krajinu velké částí Moravy a je součástí její nezaměnitelné tvářě. Jeho zánik by znamenal ochuzení o kus cenné přírody i kultury, která je pro toto uzemí nezaměnitelná. Beskydy jsou koncem Karpat - ty opravdové karpaty jsou (zatím) daleko na východě - u nás je to jen taková "ukázka". Příroda je tu ještě karpatská, lidé díky globalizaci čím dál méně. Jedinečná biodiverzita v srdci Karpat, která si zaslouží pozornost a péči, jakou si tato vzácná lokalita zasluhuje. Karpatské přírodní dědictví v Beskydech jsou takové druhy rostlin, živočichů a hub, které se v této oblasti vyskytují (žijí) a jejichž výskyt je dán místními podmínkami, tj. zejména klimatem, geologickým podložím, soužitím s člověkem a soužitím s jinými druhy rostlin, živočichů a hub. Jsou to druhy, které mají těžiště výskytu v této oblasti a bez nichž si místní přírodu nedokážeme představit. Jsou to druhy na které jsme hrdí, že je zde máme a jimiž obohacujeme světové přírodní bohatství!:-)

Druhy a ekosystémy, které vytvářejí jedinečný ráz karpatské krajiny. Fauna, flóra i nerostné bohatství typické pro ChKO Beskydy. Dedicstvo otcov zachovaj pane! Významné a jedinečné druhy a prvky živé a neživé přírody v Beskydech. Čistá příroda Zachování fauny, flory a neposkvrněné přírody pro další generace. Moravský ráj. Je nutné chránit, chránit a zase chránit. Je třeba co nejvíce uchovat pro další generace. Karpatsko-beskydská divočina. Doplněno - odborníci Karpatské přírodní dědictví v Beskydech představuje harmonickou mozaiku přírodních biotopů, které se střídají s biotopy ovlivněnými činností člověka. Specifické přírodní podmínky karpatské oblasti a generace místních obyvatel podmínily vznik druhově pestré a na pohled malebné krajiny, která je jedinečná v rámci celého středoevropského regionu. (JT) Karpatské přírodní dědictví je společné dědictví přírody a mnoho generací trvající činnosti místních obyvatel. Jedná se o unikátní souhru málo narušených přírodních lesních ekosystémů se svými

reliktními druhy a tradičně obhospodařované pastevní kulturní krajiny, s unikátními společenstvy druhů bezlesí. Beskydy a navazující příhraniční pohoří se Slovenskem tvoří díky nepřerušené kontinuitě činností místních obyvatel a nepřístupnosti odlehlých lesů mezi nejzachovalejší, přirozené jádra druhové pestrosti celého středoevropského území. (LS) Za karpatské přírodní dědictví u nás je třeba považovat ty druhy a stanoviště, které jsou svým výskytem a rozšířením vázány na oblast Karpat (Beskyd) nebo se zde vyskytují častěji než v jiných oblastech. Zejména díky specifickým přírodním a kulturním podmínkám, které umožnily jejich vznik nebo setrvání oproti jiným územím. Jsou proto pro Beskydy typickou a viditelnou součástí zdejší přírody a krajiny. (MK) Karpatské přírodní dědictví na území CHKO Beskydy je reprezentováno takovými druhy organismů a jejich biotopy, které jsou pro dané území charakteristické a významné z hlediska ekologického, geografického, ochranářského a historického. Nedílnou součástí historického hlediska je rovněž činnost člověka, který je na tomto území již po několik století významným krajinotvorným činitelem. (JK) Karpatské přírodní dědictví Beskyd zahrnuje takové druhy a ekosystémy , které jsou charakteristické pro oblast na západním okraji Karpat, po staletí významně utvářenou člověkem. Beskydy tak představují horské území s jedinečným krajinným rázem a ekosystémy, které významně přispívají k druhové pestrosti v evropském měřítku. (J) Karpatské přírodní dědictví obsahuje dodnes dochovanou živou a neživou přírodu Karpat příznačnou pro toto pohoří. To představuje druhy fauny a flóry včetně jejich forem vyskytujících se zejména ve význačných karpatských ekosystémech jako horské a podhorské listnaté lesy s bukem, jehličnaté lesy vyšších poloh, bezlesí na náhorních planinách, zemědělská krajina vytvořena v Karpatech tradičním zemědělským hospodařením, karpatské štěrkonosné říčky a venkovská lidská sídla tradičních zemědělců. (O)

NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - ptáci Barevné vysvětlivky k hodnocení odborníků 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 50% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí

Český název

Latinský název

Karpatské přír.dědictví ANO NE NEVÍM

CELKEM

Čáp černý

Ciconia nigra

40

7

5

52

Datlík tříprstý*

Picoides tridactylus

32

4

16

52

Chřástal polní*

Crex crex

31

4

17

52

Kos horský

Turdus torquatus

33

7

12

52

Lejsek bělokrký

Ficedula albicolis

23

5

24

52

ODBORNÍCI A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ne, A2 ne, MM ano, J ano, O ano

Lejsek malý*

Ficedula parva

22

4

26

52

Linduška horská*

Anthus spinoletta

30

4

18

52

Orel křiklavý*

Aquila pomarina

30

7

15

52

Orel skalní*

Aquila chrysaetos

39

8

5

52

Pisík obecný

Actitis hypoleucos

14

5

33

52

Puštík bělavý*

Strix uralensis

37

1

14

52

Strakapoud bělohřbetý*

Dendrocopos leucotos

39

2

11

52

Tetřev hlušec*

Tetrao urogallus

39

7

6

52

Ťuhýk obecný

Lanius collurio

30

9

13

52

A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ne, A2 ne, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ne, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ne, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano

Doplněno - veřejnost Bramborníček hnědý krkavec skorec vodní holub doupňák jeřábek lesní

Saxicola rubetra

1 1 1 1 1

Doplněno - odborníci Budníček lesní Datel černý Holub doupňák

Phylloscopus sibilatrix Dryocopus martius Columba oenas

Jeřábek lesní*

Bonasa bonasia

Krutihlav obecný

Jynx torquilla

Kulíšek nejmenší*

J, O Glaucidium passerinum Nucigraga MM, J, O caryocatactes Cinclus cinclus MM, O MM, O Aegolius funereus A2 Hirundo rustica A2 Picus canus

Ořešník kropenatý Skorec vodní Sýc rousný* Vlaštovka obecná Žluna šedá

O MM MM, O MM, J, O, A1, A2

* Prioritní druhy Iniciativy pro karpatský ekoregion

A2

NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - savci Barevné vysvětlivky k hodnocení odborníků 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 50% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí

Český název

Latinský název


CELKEM

Kočka divoká*

Felis silvestris

29

11

12

52

Medvěd hnědý*

Ursus arctos

45

3

4

52

Myšivka horská

Sicista betulina

26

8

18

52

Plch lesní

Dryomys nitedula

30

7

15

52

Rys ostrovid*

Lynx lynx

48

1

3

52

ODBORNÍCI A1 ne, A2 ne, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ne, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano

Vlk obecný*

Doplněno - veřejnost Vydra říční* obce Valaška Doplněno - odborníci Plch velký Rejsek horský* Vydra říční*

Canis lupus

44

Lutra lutra

Glis glis Sorex alpinus Lutra lutra

1 1

MM MM A2


4

4

52

A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano

NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - bezobratlí Barevné vysvětlivky k hodnocení odborníků 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 50% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí

Český název

Latinský název


CELKEM

ODBORNÍCI

Čmělák pyrenejský*

Pyrobombus pyrenaeus

26

5

21

52

A1 ano, LS ano, MM ano

Jasoň dymnivkový

Parnassius mnemosyne

27

7

18

52

A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ano

52

A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ano, J ano, O ano

52

A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ano, JK ano

Modrásek černoskvrnný

Střevlík hrbolatý

Doplněno - veřejnost mravenec lesní roháč obrovský střevlík zlatolesklý

Maculinea arion

Carabus variolosus

44

37

1 1 1

1

1

7

14

tesařík alpský* tesařík obrovský tesařík piluna saranče vrzavá

1 1 1 1

Doplněno - odborníci Bělopásek dvouřadý Drabčík huňatý Drabčík sršní Chroustek Klínatka obecná Klínatka vidlitá Kornatec Kovařík Majka Marše Turkova Mol chorošový Okáč kluběnkový Ostruháček švestkový Pabourovec pampeliškový Páskovec dvojzubý Perleťovec maceškový Roháček jedlový

Limenitis camilla Emus hirtus Emus hirtus Amphimallon assimile Gomphus vulgatissimus Onychogomphus forcipatus Peltis grossum Ctenicera heyeri Meloe rugosus Tetrix tuerki Scardia boletella Erebia aethiops Satyrium pruni

LS LS MM A2 LS LS, A2 MM

Lemonia taraxaci

LS

Cordulegaster bidendata Argynnis niobe Ceruchus chrysomelinus

Saranče vrzavá

Psophus stridulus

Strumičník zlatooký

Osmylus fulvicephalus

MM MM LS MM J MM, J

MM, J LS, A2 LS LS, MM, A2 MM

Střevlíček

Pseudoanophthalmu s pillosellus stobieckii

A2

Tesařík

Poecilium glabratum

LS

Vážka jasnoskvrnná Vřetenuška mokřadní Zelenáček velký

Leucorrhinia pectoralis Zygaen trifolii Jordanita notata Eubria palustris

* Prioritní druhy Iniciativy pro karpatský

J A2 LS LS

NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - ostatní živočichové Barevné vysvětlivky k hodnocení odborníků 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 50% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí

Český název

Latinský název


CELKEM

Modranka karpatská*

Bielzia coerulans

37

1

14

52

Řasnatka žebernatá

Macrogastra latestriata

17

2

33

52

Velevrub tupý

Unio crassus

25

2

25

52

Vlahovka karpatská

Monachoides vicinus

19

1

32

52

Vrkoč Geyerův

Vertigo geyeri

12

1

39

52

Vřetenatka hrubá

Vestia gulo

12

1

39

52

Vřetenatka Ranojevičova moravská

Vestia ranojevici moravica

16

1

35

52

Vřetenatka šedavá

Bulgarica cana

10

42

52

Vývěrka slovenská

Alzoniella slovenica

13

38

52

1

ODBORNÍCI A1 ano, A2 ano, MM ano, JK ano, J ano, O ano A ano, MM ano, JK ano A1 ne, A2 ano, MM ne, JK ne, O ano A ne, MM ne, JK ne A ne, MM ne, JK ne A ano, MM ano, JK ano A ano, MM ano A ne, MM ne, JK ano, J ano MM ne, JK ano

A1 ano, A2 ano, MM ano, JK ano, J ano, O ano A1 ano, A2 ano, MM ano, J ano, O ano

Čolek karpatský*

Lissotriton montandoni

47

1

4

52

Kuňka žlutobřichá*

Bombina variegata

37

7

8

52

Sekavčík horský

Sabanejewia balcanica

15

1

36

52

Vranka obecná

Cottus gobio

26

5

21

52

Vranka pruhoploutvá

Cottus poecilopus

28

3

21

52

A1 ano, A2 ano, MM ano, O ano

Rak říční

Astacus astacus

38

4

10

52

A1 ano, A2 ano, MM ne, JK ano, J ano, O ano

Doplněno - veřejnost hrouzek Kesslerův mlok skvrnitý netopýr? pstruh potoční srstnatka karpatská vrápenec?

(Trichia lubomirskii)

Doplněno - odborníci čolek horský Triturus alpestris Romanogobio hrouzek Kesslerův kessleri Lacerta agilis ještěrka obecná Zootoca vivipara ještěrka živorodá

1 2 1 1 1 1

O A2 JK JK

A1 ano, A2 ano, MM ano A1 ano, A2 ne, MM ne, O ano

Salamandra salamandra Lehmania podkornatka karpatská macroflagellata Anguis fragilis slepýš křehký Coronella austriaca užovka hladká Natrix natrix užovka obojková vrkoč bažinný Vertigo moulinsiana Vipera berus zmije obecná mlok skvrnitý

A1, A2, JK, J JK JK JK JK JK JK, O


NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - rostliny Barevné vysvětlivky k hodnocení odborníků 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 50% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí Karpatské přír.dědictví ANO NE NEVÍM

Český název

Latinský název

CELKEM

ODBORNÍCI

bika žlutavá

Luzula luzulina

18

1

33

52

JT ano, A ne, MK ano, J ne

čistec alpínský

Stachys alpina

22

2

28

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ne JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ne, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano, O ano

hlavinka horská

Traunsteinera globosa

21

4

27

52

hořeček žlutavý karpatský

Gentianella lutescens subs. carpatica

36

1

15

52

hvězdnatec zubatý

Hacquetia epipactis

20

3

29

52

JT ano, A ne, MK ano, J ne

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano

chrpa javornická

Centaurea mollis

33

2

17

jalovec obecný

Juniperus communis

43

4

5

52

kontryhel grúňský

Alchemilla gruneica

24

3

25

52

kozlík celolistý

Valeriana simplicifolia

24

1

27

52

krtičník žlaznatý

Scrophularia auriculata

12

2

38

52

kyčelnice cibulkonosná

Dentaria bulbifera

21

8

23

52

kyčelnice žlaznatá

Dentaria glandulosa

24

5

23

52

ladoňka karpatská

Scilla kladnii

25

1

26

52

lilie zlatohlavá

Lilium martagon

27

4

21

52

oměj tuhý moravský

Aconitum firmum subsp. moravicum

27

3

22

52

ostřice šupinoplodá

Carex lepidocarpa

12

2

38

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano JT ano, A ne, MK ano, J ano JT ano, A ne, MK ano, J ano JT ne, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ne, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano JT ne, A1 ne, A2 ne, MK ne, J ne JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano JT ne, A1 ne, MK ano, J ne

JT ne, A1 ne, MK ne, J ne

ostřice vrchovištní

Carex paupercula

11

1

40

52

pryšec mandloňovitý

Euphorbia amygdaloides

20

5

27

52

rosnatka okrouhlolistá

Drosera rotundifolia

27

6

19

52

střevíčník pantoflíček

Cypripedium calceolus

28

3

21

52

suchopýr pochvatý

Eriophorum vaginatum

19

7

26

52

suchopýr širolistý

Eriophorum latifolium

13

3

36

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ne

suchopýr úzkolistý

Eriophorum angustifolium

16

1

35

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ne

suchopýrek nízký

Trichophorum pumilum

14

2

36

52

JT ne, A1 ne, MK ne, J ne

světlík modravý

Euphrasia coerulea

18

světlík slovenský

Euphrasia slovaca

15

2

32

52

37

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ne JT ne, A1 ano, A2 ano, MK ne, J ne JT ne, A1 ano, A2 ne, MK ne, J ne JT ne, A ne, MK ne, J ne

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano

šafrán karpatský

Crocus heuffelianus

42

šalvěj lepkavá

Salvia glutinosa

31

4

10

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano

17

52

JT ano, A1 ano, A2 ne, MK ano, J ne JT ne, A1 ano, A2 ano, MK ne, J ne JT ne, A1 ne, A2 ano, MK ne, J ne, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ne, O ano JT ne, A1 ano, A2 ano, MK ne, J ne, O ano

tis červený

Taxus baccata

38

7

7

52

vemeníček zelený

Coeloglossum viride

13

2

37

52

vrba šedá

Salix incana

24

5

23

52

vstavač kukačka

Orchis morio

27

5

20

52

zapalice žluťuchovitá

Isopyrum thalictroides

15

4

33

52

JT ano, A1 ne, A2 ano, MK ano, J ne

52

JT ano, A1 ano, A2 ano, MK ano, J ano, O ano

židoviník německý

Doplněno - veřejnost hořec tolitovitý jedle bělokorá lýkovec jedovaty

Myricaria germanica

20

2 1 2

2

30

okrotice bílá okrotice dlouholistá původní druhy ovocných dřevin řepíček řepíkovitý zvonek klubkatý

Cephalanthera damasonium Cephalantera longifolia

1 1 1

Campanula glomerata

2 1

Doplněno - odborníci hořeček žlutavý pravý

Gentianella lutescens subsp. lutescens

JT

dymnivka dutá

Corydalis cava

A

hořec tolitový

Gentiana asclepiadea

hořeček brvitý

Gentianopsis ciliata

chrastavec Kitaibelův

Knautia kitaibelii

jedle bělokorá

Abies alba

kamzičník rakouský

kozlík trojený kruštík bahenní mečík střechovitý mléčivec alpský okrotice bílá okrotice dlouholistá ostřice chlupatá pětiprstka hustokvětá pětiprstka žežulník pcháč bělohlavý

Doronicum austriacum Symphytum MK tuberosum Valeriana tripteris MK Epipactis palustris JT, MK, O Gladiolus imbricatus A2 Cicerbita alpina JK Cephalanthera alba O Cephalanthera longifolia O Carex pilosa JT, MK Gymnadenia densiflora O Gymnadenia conopsea O Cirsium eriophorum MK

pcháč potoční

Cirsium rivulare

kostival hlíznatý

MK A MK A1, A2, MK JK

JT, A, MK

prstnatec bezový

Dactylorhiza sambucina

JT, MK, O, A1, A2

vrba lýkovcová vrba slezská vstavač bledý

Dactylorhiza fuchsii Tithymalus strictus Aremonia agrimonoides Eupatorium cannabinum Senecio subalpinus Galium schultesii Cruciata glabra Gentianella ciliata Calamagrosti pseudophragmites Salix daphnoides Salix silesiaca Orchis palens

vstavač mužský

Orchis mascula

JT, MK, O

vstavač osmahlý záraza žlutá

Orchis ustulata Orobanche flava

O MK

prstnatec Fuchsův pryšec tuhý řepíček řepíkovitý sadec konopáč starček podalpský svízel Schultesův svízelka lysá trličník brvitý třtina pobřežní

O MK JT, MK MK MK MK MK O A, MK JT MK A2

NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - houby Tato část nebyla oslovenými odborníky detailně posuzována

Český název pečárka Annina muchomůrka drsná mozkovka rosolovitá hnojník strakatý hnojník lesní penízovka Konradova vláknice jurská ryzec Romagnesiho ryzec řídkolupenný bedla ohňopochvá helmovka dvojvonná šupinovka elegantní šupinovka ježatá holubinka lepkavá holubinka mdlá štítovka stinná štítovka Thomsonova

Latinský název Agaricus annae Amanita franchetii Ascotremella faginea Coprinus picaceus Coprinus silvaticus Gymnopus fagiphilus Inocybe adaequata Lactarius romagnesii Lactarius ruginosus Lepiota ignivolvata Mycena diosma Pholiota elegans Pholiota squarrosoides Russula viscida Russula veternosa Pluteus umbrosus Pluteus thomsonii

Doplněno - veřejnost korálovec jedlový

Karpatské přír.dědictví ANO NE NEVÍM 21 2 29 19 2 31 16 36 11 1 40 14 4 34 18 1 33 13 1 38 17 1 34 13 3 36 20 2 30 13 1 38 16 36 16

1

35

52

17 17 10 12

2 3 1

33 32 41 40

52 52 52 52

1

Doplněno - odborníci hřib horský hřib Moserův hřib siný

Boletus subappendiculatus Boletus rubrosanguineus Gyroporus cyanescens

CELKEM 52 52 52 52 52 52 52 52 52 52 52 52

MM MM MM

korálovec bukový korálovec jedlový lošákovce rezavého

Hericium clathroides Hericium flagellum Hydnellum ferrugineum

A1, A2 A1, A2 A2

NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - mechy a kapradiny Barevné vysvětlivky k hodnocení odborníků 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 50% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí

Český název

Latinský název

šurpek moravský

Orthotrichum moravicum

Karpatské přír.dědictví ANO NE NEVÍM 34

Doplněno - odborníci kapradina laločnatá Polystichum aculeatum kapradina Braunova Polystichum braunii

A1, JK JK

tlustožebřec proměnlivý Cratoneuron commutatum

MK

vlahovka vápnomilná srpatka prostřední

MK MK

srpnatka fermežová šikoušek zelený

Philonotis calcarea Drepanocladus cossonii Hamatocaulis verniculosus Buxbaumia viridis

MK MK

18

CELKEM 52

ODBORNÍCI A ano, MM ano

NÁVRH KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH - biotopy Barevné vysvětlivky k hodnocení odborníků 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 50% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 51 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí

Český název


CELKEM

Dubohabřiny

27

11

14

52

Jalovcové pasínky

44

1

7

52

Jedlobučiny

41

3

8

52

Karpatské bučiny s kyčelnicí žláznatou

35

1

16

52

Karpatské divočící říčky

38

14

52

Květnaté bučiny

34

15

52

3

ODBORNÍCI JT ano (karpatské dubohabřiny), A ne, LS ano, MM ne, MK ano, J ne, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ano, MK ano, J ano, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ne, MK ano, J ano, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ano, MK ano, J ano, O ano JT ano, A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ano, MK ano, J ano, O ano JT ne, A1 ano, A2 ano, LS ne, MM ano, MK ano, J ano, O ano

Přirozené smrčiny

27

9

16

52

Sihly - mokřady

33

5

14

52

Suťové lesy

26

8

18

52

Štěrkové náplavy v korytech řek

30

6

16

52

DOPLNĚNO - veřejnost původní horské samoty s vlivem na okolní krajinu (ovocné stromy, pastviny, kamenné hráze vymezujícíc pozemky atd.) květnaté spásané louky skalní útvary karpatský divočící les rašeliniště Doplněno - odborníci "Náhradní nelesní vegetace" Luční mokřady Mokřady s pcháčem potočním Orchidejové louky Suché květnaté louky, květnaté extenzivní pastviny a meze s porosty šípku hlohu a trnky. Svahová luční prameniště Svahové sesuvy a nátrže Štěrkové náplavy v korytech řek - bez vegetace

1 1 1 1 1

MM LS A1 JT A1 JT MK MK

JT ne, A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ano, MK ne, J ano, O ano JT ne, A1 ano, A2 ano, LS ano, MM ne, MK ano, J ano, O ano JT ne, A1 ne, A2 ano, LS ne, MM ne, MK ne, J ne, O ano JT ne, A1 ne, A2 ne, LS ne, MM ne, J ano, O ano

Štěrkové náplavy v korytech řek Petasites kablikianus Štěrkové náplavy v korytech řek - s Calamagrostis pseudophragmites Štěrkové náplavy v korytech řek - s Myricaria germanica Štěrkové náplavy v korytech řek vrbové křoviny Vlhké louky Výslunné, nadprůměrmě proteplené "stepní" pastviny a louky na svazích s rozptýlenou zelení, mezemi, extenzivními sady ap.

MK MK MK MK MK

A2


PŘÍLOHA 2 Výsledný seznam karpatského přírodního dědictví s uvedením počtů hlasů

62

VÝSLEDNÝ SEZNAM KARPATSKÉHO PŘÍRODNÍHO DĚDICTVÍ V BESKYDECH Vysvětlivky k hodnocení odborníků 1 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 2 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 3 51- 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali souhlasí 4 50 - 75 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 5 76 - 99 % z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí 5 100% z odborníků, kteří daný druh posuzovali nesouhlasí

ANO 39 37 40 39 39 32 31 33 30

Veřejnost NE 2 1 7 7 8 4 4 7 4

NEVÍM 11 14 5 6 5 16 17 12 18

Rys ostrovid* Medvěd hnědý* Vlk obecný* Plch lesní

48 45 44 30

1 3 4 7

3 4 4 15

47 42 40 23

1 1 1

Modrásek černoskvrnný Střevlík hrbolatý Saranče vrzavá

44 37

1 1

7 14

43 36

1. 2. 3. 4. 5. 6.

1 1 2 1 1 3

Čolek karpatský* Modranka karpatská* Rak říční Kuňka žlutobřichá* Vranka pruhoploutvá Mlok skvrnitý

47 37 38 37 28

1 1 4 7 3

4 14 10 8 21

46 36 34 30 25

1. 2. 3. 4. 5. 6. 8. 9. 10.

1 1 1 4 1 3 1 1 4

šafrán karpatský jalovec obecný hořeček žlutavý karpatský tis červený chrpa javornická šalvěj lepkavá oměj tuhý moravský ladoňka karpatská řepíček řepíkovitý

42 43 36 38 33 31 27 25

4 1 7 2 4 3 1

10 5 15 7 17 17 22 26

42 39 35 31 31 27 24 24

1.

1

korálovec jedlový

1.

1

šurpek moravský

34

1. 2. 3. 4. 5.

1 2 1 1 3

Jalovcové pasínky Jedlobučiny Karpatské divočící říčky Karpatské bučiny Mokřady

44 41 38 35 33

Pořadí

Odborníci

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

1 1 1 1 2 1 1 1 3 1

Strakapoud bělohřbetý* Puštík bělavý* Čáp černý Tetřev hlušec* Orel skalní* Datlík tříprstý* Chřástal polní* Kos horský Linduška horská* Jeřábek lesní

1. 2. 3. 4.

1 1 1 1

1. 2. 3.

Celkem kladné 37 36 33 32 31 28 27 26 26

18

1 3 1 5

7 8 14 16 14

43 38 38 34 28

CELKEM 39 PRVKŮ

Tučným písmem jsou uvedeny prvky, s jejichž zařazením do seznamu karpatského přírodního dědictví souhlasila i odborná veřejnost, kurzívou jsou označeny nové návrhy.


DÍLČÍ STUDIE 1 ŠAFRÁN KARPATSKÝ (Crocus heuffelianus) MIZEJÍCÍ KLENOT JARNÍCH LUK

64

ŠAFRÁN KARPATSKÝ

(Crocus heuffelianus)

MIZEJÍCÍ KLENOT JARNÍCH LUK

A – úvod Šafrán karpatský byl jednoznačně zařazen mezi karpatské přírodní dědictví, ať už podle názvu nebo fialových koberců kvetoucích rostlin známých ze slovenských hor. Při bližším zkoumání však narazíme na příliš mnoho otazníků – roste u nás vůbec šafrán karpatský? Je zde původní? Kde vůbec roste a jak je o něj postaráno? Můžeme jej tak zařadit mezi opomíjené druhy karpatského přírodního dědictví.

B – popis, ekologie a biologie CROCUS HEUFFELIANUS – šafrán karpatský

Čeleď: Iridaceae – kosatcovité

Rozšíření: Vzhledem k taxonomické problematice a záměně s Crocus discolor není přesně známo. Podle některých zdrojů se vyskytuje pouze na východním Slovensku a Ukrajině, podle jiných zejména na Slovensku, zasahuje i do Polska a ČR, kde roste roztroušeně zejména na Moravě a bývá někdy považován za nepůvodní.

Ekologie: Roste od nížin až do alpínského pásma (130 – 2000 m n.m.), těžiště rozšíření je na loukách a pastvinách od podhorských poloh do subalpínského stupně. Roste na lesních světlinách, trávnících v kosodřevině i na vysokohorských holích. Vyžaduje vlhké, humózní půdy.

Popis: Trvalá rostlina, vysoká 3-15 cm. Listy úzké, čárkovitě kopinaté, holé nebo jemně chlupaté s bílou středovou žilkou. Květ je jeden, od bílé po tmavěfialovou, blizny jsou tmavěžluté. Plodem je tobolka. Kvete hned po roztátí sněhu, někdy i z pod sněhové pokrývky, a to v závislosti na lokalitách, od března do dubna, v horách až do června. Samotná doba květu trvá 5-8 (14) dní.

Rozmnožování: cizosprašná rostlina, hlavním opylovačem je včela medonosná (Apis mellifera). Hlavním reprodukční cyklus je generativní, poprvé však rostlina kvete až v 5. či 6. roce, zatímco vegetativní, který je rychlejší, je velice vzácný.

Záměny: Velmi podobný šafrán spišský (Crocus discolor), určování na základě morfologických znaků (okvětní lístky na konci špičaté / zakulacené a v ústí brvité / holé) je nespolehlivé.

Taxonomická problematika: Původně byly populace chápané jako druh Crocus heuffelianus, později byly

západokarpatské

populace

vyčleněny

do

samostatného

druhu

Crocus

discolor

východokarpatské jako Crocus heuffelianus. Podle některých názorů (napr. Flora Europaea) je druh začleněn do širokého okruhu Crocus vernus.

a

Ohrození a ochrana: Druh je ohrožen především sukcesí (ukončení tradičního obhospodařování luk), zástavbou (např. horská střediska) a menší populace i přenášením rostlin do zahrádek. V České republice je Crocus heuffelianus kriticky ohrožený (C1) a zákonem chráněný druh (§2), chráněným druhem je i v Polsku jako Crocus scepusiensis (MIHALY et KRICSFALUSY 1997, ANONYMUS 2010).

C - výsledky Taxonomie druhu V pojetí starších českých autorů byl šafrán karpatský uváděn jako Heuffelův (Crocus heuffelianus), přičemž byly rozlišovány 3 formy concolor (okvětní lístky čistě fialové), nivea (okvětní lístky čistě bílé) a versicolor (okvětní lístky s tmavou skvrnou V). Současně byly rozlišovány i 2 rasy scepusiensis (Tatry a střední Slovensko) a Babiogorensis (Babia Góra a Kościelisko), ty však byly později sloučeny jako poddruh Crocus heuffelianus subsp. scepusiensis (KRIST 1934, DOSTÁL 1989).

Maďarští botanici však rozlišují 2 variety Crocus heuffelianus a to var. heuffelianus (zahrnující výše uvedené formy) a var. scepusiensis.Zatímco v pojetí polských botaniků byly již od začátku rozlišovány 2 druhy Crocus babiagorensis (scepusiensis) jako západokarpatský prvek a Crocus heuffelianus jako východokarpatský prvek (PILOUS 1975, MIHALY et KRICSFALUSY 1997).

Nejasnosti ve vymezení variety / poddruhu / druhu na základě morfologických znaků či geografického rozšíření snad pomohla vyřešit až cytometrická analýza, pomocí které byly rozlišeny 2 druhy Crocus discolor (=scepusiensis, Babiogorensis), který má počet chromozómů 2n=18 a Crocus heuffelianus s počtem chromozómů 2n=10 (BRIGHTON 1976, MURIN et HINDÁKOVÁ 1984, ANONYMUS 2010).

Nutno podotknout, že narozdíl od východoevropských botaniků, západoevropští botanikové (ANONYMUS 2001) zařazují Crocus heuffelianus do komplexu Crocus vernus a to jako poddruh vernus, který sjednocuje fialově kvetoucí šafrány, dříve uváděné jako samostatné „druhy“ -napolitanus (italský), scepusiensis (spišský) a heuffelianus (karpatský).

Původnost druhu Starší autoři o původnosti druhu nepochybovali (KRIST 1934), později se objevily názory na nepůvodnost v Krkonoších (PILOUS 1975), následně pak na výskyt v celé ČR - severních Čechách, severní a východní Moravě vysazen či zplanělý (KUBÁT 2002). Na základě toho byl druh v Katalogu zavlečených druhů flóry České republiky zařazen jako dočasně zavlečený s odůvodněním úmyslného zavlečení pro pěstování (PYŠEK et al. 2002).

Argumenty pro NEPŮVODNOST (se zaměřením na lokalitu Zubří) -

významný horský prvek v nepříliš typickém biotopu

-

velmi málo zbytkových populací, často v blízkosti zástavby

-

atraktivní druh, jejichž pěstování a obohacování místní květeny bylo na přelomu 19. a 20. století v módě

Argumenty pro PŮVODNOST (se zaměřením na lokalitu Zubří) -

lokality navazují na slovenskou populaci, jsou sice na okraji areálu ale ne mimo (na rozdíl od krkonošské populace)

-

nalézají se na zbytcích přírodních stanovišť (břehové porosty) nebo v extenzivních sadech, které navazují nebo navazovaly na břehové porosty (potok zde až do cca 1921 překládal řečiště, následovala novodobá výstavba, v té době zahrada = oplocená jednosečná louka)

-

již v době objevení (1926) a v následujících letech zde rostly „koberce“ šafránů, což potvrdili i dosud žijící pamětníci, kteří se v místě narodili (p. Martínková, nar. 1925 a p. Randus, nar. 1926)

-

údolní populace jsou běžné i na Ukrajině (šafrány zde rostou i v nadm. výšce 200-250 m)

Který druh roste v moravských Karpatech? To se odvíjí podle taxonomického chápání druhu, zatímco podle starších českých a polských autorů to je Crocus heuffelianus, podle slovenských botaniků však Crocus discolor. Ti v roce 2008 prováděli cytometrické analýzy a studovali počty chromozómů populací šafránu karpatského na Slovensku. Na základě výsledků došli k závěru, že na Slovensku rostou dva velmi podobné taxony, avšak s rozdílným počtem chromozómů. Na východě Slovenska (a také na Ukrajině) to je šafrán karpatský (Crocus heuffelianus) s počtem chromozómů 2n=10, zatímco velmi početné populace na středním a západním Slovensku zasahující na východní Moravu a do Polska patří k šafránu spišského (Crocus discolor), s počtem chromozómů 2n=18, který je považován za západokarpatský endemit (DÍTĚ 2009). Z toho vyplývá, že populace v přírodní památce Zubří a okolí by mohla patřit spíše k šafránu spišskému (Crocus discolor), což však bude možné potvrdit pouze cytometrickou analýzou.

Kde druh roste a jak je o něj postaráno? V České republice roste v Krkonoších, u Opavy a v Beskydech, dříve byl uváděn i od Hranic na Moravě. V Beskydech se vyskytuje na 5 místech ve 3 katastrech (Horní Lomná, Zubří a Novém Hrozenkově), starší výskyt na Gírové v Mostech u Jablunkova (KRIST 1934) nebyl potvrzen.

V Beskydech je nejdéle známou lokalitou Zubří, která je spojena s botanikem Vladimírem Kristem (1905-1942). Ten jej zde objevil už v roce 1926, následně ho sbíral do herbářů (např. 2.4.1928, MZ Jihomoravské muzeum ve Znojmě; 1930 - Flora exsiccata Reipublicae Bohemicae Slovenicae 497/I.) a v roce 1934 publikoval odborný článek o šafránech Československé republiky (KRIST 1934, ANONYMUS 2009, LOSKOTOVÁ 2010).

Možná i odbojová činnost a tragická smrt botanika v koncentračním táboře přispěla ke zřízení nejstaršího maloplošného území v dnešní CHKO Beskydy - přírodní rezervace Zubří (zřízeno 1948, později přehlášeno na přírodní památku). Ta se nachází na mezofilní louce v zahradě u domku č. p. 173 v údolí Zuberského potoka v nadmořské výšce 395 m. Celková výměra rezervace je 0,14ha. Od doby vyhlášení byla louka užívána s určitým omezením. Bylo zachováno kosení, ale zakázáno hnojení, odvodňování, vypásání, trhání a vyrývání rostlin. Po změně majitele v osmdesátých letech 20. stol. došlo k poškození území novou výsadbou ovocných stromů, skládkováním stavebního materiálu a založením několika ohnišť. Tyto zásahy vedly ke zmenšení početnosti šafránu (Anonymus 2010b). PP byla dále poškozena povodněmi v roce 1997 a 2009, kdy byl odplaven kousek břehového porostu v místě s bohatým výskytem (viz. příloha č.1). Silně negativně na rostliny také působí intenzivní kosení, které je vzhledem k nízkému trávníku zřejmé, byť je orgány ochrany přírody zakázané.

Tab.č.1: Početnost kvetoucích Crocus heuffelianus v PP Zubří Rok Počet

do 1978* 1984 2500-5000 1730

2005** 2009 1000 420

2010 240

* změna majitele - první zmínky o negativních zásazích a úbytku šafránů, pro dané období odhad početnosti dle dobových fotografií a údajů o hustotě, neboť literatura uvádí pouze "velmi hojný" a pamětníci "modrý koberec"

** zřejmě včetně nekvetoucích jedinců

V danou dobu však existovala asi 200 m severně ve starém sadu další vitální populace čítající několik stovek kvetoucích rostlin. I zde však po změně majitele došlo v 90. letech k rapidnímu snížení populace téměř na nulu. Proto bylo s ohledem na záchranu druhu provedeno mapování na všech historických lokalitách a dále na vytipovaných potenciálních lokalitách. V roce 2010 tak bylo nalezeno 12 mikrolokalit o celkovém počtu 750 ex. kvetoucích rostlin. Detailní přehled těchto lokalit je uveden v příloze č. 2.

D - závěr Současný stav populace šafránu karpatského v k.ú. Zubří lze ve srovnání se stavem před pouhými 15 lety označit jako katastrofální. Týká se to bohužel i chráněné přírodní památky, což lze chápat jako selhání ochrany přírody. Pro zachování druhu je potřeba zvolit efektivní způsob ochrany na stávajících perspektivních lokalitách, zejména zastínění lokalit a extenzivním kosením (maximálně 2x ročně). Pokud se výzkumu týká, bylo by vhodné detailně zjistit počty kvetoucí a nekvetoucích rostlin, což vzhledem k dlouhému cyklu rostliny, ukazuje co se na lokalitě v nedávné době stalo a na druhou stanu co nás čeká (tedy minimální podíl nedospělých - nekvetoucích rostlin věstí de facto zánik populace). Velice důležité je rovněž provedení cytometrické analýzy, která by rozhodlo, jaký druh zde vůbec roste. Bohužel nechybí mnoho a z šafránu v Zubří se může stát legenda. To by byla nesmírná škoda nejen pro ochranu přírody, ale i samotnou obec, která tím ztratí jedno z mála lákadel pro turisty, které může nabídnout.

E – použité zdroje ANONYMUS 2001. Crocus page – Crocus vernus vernus. Thealpinehouse.uk [online]. 2001-11-29 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z ANONYMUS 2009. Databáze herbářových dokladů ve sbírkách České republiky. Mzm.cz [online]. 2009-01-31 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z ANONYMUS 2010. PP Zubří. Nature.hyperlink.cz [online]. 2010-02-26 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z BRIGHTON, C.A. 1976. Cytological problems in the genus Crocus (Iridaceae): I. Crocus vernus aggregate. Kew Bulletin 31/1:33-46. DÍTĚ, D. 2009. Crocus discolor G. Reuss – šafrán / šafran spišský. - Botany.cz [online]. 2009-02-26 [cit. 2010-04-08]. Dostupné z DOSTÁL, J. 1989. Nová květena ČSSR. Vol.2. Praha CHYTIL, P. 2006. Rezervační kniha PP Zubří. - Depon. in Správa CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm, AOKP ČR. KUČÍREK, V. 1978. Ochranářské mapování – šafrán Heuffelův LOSKOTOVÁ, I. 2010: Encyklopedie dějin města Brna – Vladimír Krist. Encyklopedie.brna.cz 201004-16 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z MIHALY, A., KRICSFALUSY, V. 1997. Population biology and ecology of Crocus heuffelianus Herb. (Iridaceae) in Ukraine. Linzer biol. Beitr. 29/2: 641-681. MURIN, A., HINDAKOVA, M. 1984. Karyotaxonomia druhu Crocus heuffelianus HERBERT a C. scepusiensis (REHM. et WOL.) Borb. Na Slovensku. Zborník zo IV. zjazdu Slov.bot.spol., Nitra: 429-436. NEUSCHLOVÁ, Š. 1970. Chráněné naleziště Zubří. Mezinárodní biologický program IBP-CT. Ms., depon. AOPaK ČR, Praha. KOVAŘÍK, J. 1983. Chráněné naleziště Zubří. Inventarizační průzkum botanický dle metodiky SÚPPOP 1973. Ms., depon. AOPaK ČR, Praha. KRIST, V. 1934. Šafrány Československé republiky (náčrt zeměpisného rozšíření). Příroda 27:206209. KUBÁT, K. (eds.) 2002. Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha. PAVELKA, J., TREZNER J. 2001: Příroda Valašska. Český svaz ochránců přírody, ZO 76/06 Orchidea, Vsetín. PILOUS, V. 1975. Příspěvek k rozšíření šafránu Heuffelova (Crocuc Heuffelianus Herb.) a bělokvětého (Crocus albiflorus Kit.) ve východních Krkonoších. Opera Corcontica 12:163-175. PYŠEK, P., SÁDLO, J., MANDÁK, B. 2002. Catalogue of alien plants of the Czech republic. Preslia, Praha, 74:97-186. VESELÝ, J. 1949. Šafrány na Valašsku. WEISSMANNOVÁ, H. 2004. Ostravsko. In: MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek X. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.

F – přílohy Příloha č. 1: Fotodokumentace

Fotografie č.1: Kvetoucí šafrány v PP Zubří, kolem roku 1960 (foto: A.Trčková)

Fotografie č.2: Kvetoucí šafrány v PP Zubří, kolem roku 1984 (foto: M.Škrott)

Fotografie č.3: Kvetoucí šafrány v PP Zubří, 2010 (stejné místo jako předchozí, foto: M.Krupa)

Fotografie č.4: Celkový pohled na PP Zubří, 2010 (neznatelné šafrány se nacházejí mezi lavičkou a hromadou dřeva, dále jsou u potoka, v ostatních částech již chybí, foto: M.Krupa)

Fotografie č.5: Poškození PP Zubří v blízkosti vodního toku, 2010 (foto: M.Krupa)

Fotografie č.6: Šafrán chvíli před rozkvětem (foto: M.Krupa)

Příloha č. 2: Tabulka detailů mikrolokalit v k.ú. Zubří Označení lokality

1

2

3

4

Popis

Pod soutokem Hodorfského a Čertoryjského potoka

Soutok Hodorfského a Čertoryjského potoka

údolí Čertoryjského potoka

údolí Hodorfského potoka

První zmínka

Krist (1934)

Krist (1934)

Krist (1934)

Bližší popis

Bližší označení

PP Zubří (p.č. 2053 a 2054, č.p. 173)

1.1

2500-5000 (do 1978), 1730ex. (1984), 1000ex. (2005), 240ex. (2010)

od roku 1978 negativní hospodaření, 1997 a 2009 poškozeno povodní

vedle PP (p.č. 2056, dříve p.Cvillingerová)

1.2

330ex. (1970), 70ex. (2008), 120ex. (2009), 65ex. (2010)

ohroženo stavebními úpravami skládkování materiálu

p.č. 2150/1 a 2 (dříve p.Juříček)

1.3

300-400ex.(1984), 600800ex. (1994), 30ex. (2008), 3ex. (2010)

starý sad vykácen, intenzivně koseno

ostatní

1.4

15ex. (2008), 13ex. (2010)

roztroušeně v zahradách a břehovém porostu

p.č. 2162

2.1

13ex. (2008), 4ex. (2010)

břehový porost - ohroženo skládkováním biomasy, snaha o zástavbu

Dropávka (p.č. 3301/17 a 18)

3.1

-

Kučírek (1978) nezmiňuje, 2010 nenalezeno - dříve intenzivně využíváno jako pole, nyní louky

p.č. 2256

3.2

120ex. (2008), 80 ex. (2010)

starý sad, dříve pastva koz, nyní slepic

Potočiska (p.č. 2402 a 4.1 2406)

30ex. (1978), 40 ex. (2008), 35ex. (2010)

břehový porost, zarůstá ostružinou, 2006 vyryto 6ex.

p.č. 2544/6, 2547, 2604/2

4.2

220ex. (2008), 420ex. (2009), 220ex. (2010)

břehový porost, obecní pozemek, perspektivní

p.č. 2577/6

4.3

64ex. (2008), 80ex. (2010)

u potůčku na okraji louky u lesa, obecní pozemek, perspektivní

p.č. 2714 (č.p. 312)

4.4

50ex. (2008), 30ex. (2010)

extenzivní sad s potůčkem a slepicemi

p.č. 2730/1 (č.p. 313)

4.5

30ex. (1978), 50ex. (2008), 3ex. (2010)

2009/2010 provedeny nevhodné terénní úpravy

p.č.2801/5

4.6

4ex. (2008), 7ex. (2010)

břehový porost a okraj louky, určeno k zástavbě

Početnost

Kučírek (1978)

Poznámka


DÍLČÍ STUDIE 2 TETŘEV HLUŠEC (Tetrao urogallus) TAJEMNÝ OBYVATEL HOR

75

TETŘEV HLUŠEC

(Tetrao urogallus)

TAJEMNÝ OBYVATEL HOR

A – úvod Tetřev hlušec byl poměrně jednomyslně zařazen mezi karpatské přírodní dědictví. Je znám pro svůj impozantní tok, díky čemuž byl oblíbenou lovnou zvěří. Avšak s jeho úbytkem a ukončením lovu, se pozornost myslivců přesunula ke zvěři vysoké a ani ochránci již nemají mnoho možností, kde tohoto lesního kura zkoumat. Zůstalo nám tak mnoho otazníků, díky čemuž můžeme tetřeva zařadit mezi opomíjené druhy karpatského přírodního dědictví.

B – popis, ekologie a biologie TETRAO UROGALLUS – tetřev hlušec

Čeleď: Hrabaví

Rozšíření: Druh s palearktickým rozšířením, který se vyskytuje se v celé Evropě s výjimkou Pyrenejského poloostrova, východních a jižních Karpat. Především ničením vhodného prostředí a přímým pronásledováním člověkem vymizel v Evropě z řady níže položených oblastí, areál se celkově zmenšil, stal se silně disjunktivním a jednotlivé populace nabývají reliktního charakteru. V současnosti je všude ve střední Evropě na silném ústupu (HUDEC et al. 2005).

Ekologie: Tetřev osídluje jak jehličnaté, tak smíšené lesní rozvolněné porosty stáří 100 - 200 let, přirozené druhové skladby a věkové struktury,

prostřídané početnými ale nevelkými mýtinami či

rašeliništi s bohatým podrostem bobulonosných bylin a keřů a výskytem mravenišť, a to většinou v nadmořské výšce 800 - 1300 m n. m. Porosty vyhledávané tetřevem se mění v závislosti na ročním období - ideální stanoviště je druhově pestré a bohatě vertikálně i horizontálně členěné. Je tvořeno několika druhy dřevin, podle stanovištních podmínek jak jehličnany (smrk, jedle, borovice) tak i listnáči (buk, javor, jeřáb, bříza, olše, vrba). Nezastupitelnou funkci má i skladba spodního patra, a to nejen keřového (bez, líska, maliník, ostružník), ale i keříčkovitého (borůvka, brusinka, vlochyně, klikva, vřes). Dostatečné zastoupení různých bylin, trav a nižších rostlin, hlavně kapraďorostů a mechů doplňuje druhovou pestrost. Nesmějí zde chybět místa k popelení, ke sběru kaménků (gastrolitů), napajedla a zdroje živočišné potravy, zejména mraveniště. Složení potravy se mění v průběhu roku s nabídkou. Na jaře jehličí a pupeny stromů, jehnědy a pupeny lísky, břízy, osiky, vrby, květy devětsilu a borůvky. V létě bobule borůvky, maliny, ostružiny, jahody, mravenci, pavouci, larvy a kukly hmyzu. Na podzim bukvice, brusinky, jeřabiny, listy borůvky, později jehličí a pupeny stromů. V zimě jehličí a pupeny stromů, které oštipuje nejčastěji v korunách. U dospělých tetřevů tvoří živočišná složka přibližně 5 %, u mláďat v prvních dnech života 100%, později 40-70% (SANIGA 1993,1994,2002, ČERVENÝ et al. 2003, HUDEC et al. 2005).

Popis: Tetřev je statný pták, kohout téměř velikosti krocana a váze 3,5 - 6 kg, velmi tmavý, hruď z blízka leskle modrozelená, mohutný zobák. Slepice je menší, váží 1,5 - 2,5 kg, celkově červenohnědá s nápadnou živě rezavou plochou na hrudi. Zdržuje se na zemi i na stromech, kde oštipuje jehličí a nocuje. Létá zpravidla jen na krátké vzdálenosti, let je hřmotný a střídají se v něm fáze prudkého mávání křídly a delšího klouzání (HUDEC et al. 2005).

Rozmnožování: Pro tetřevovité je typický tok, při němž se samci shromažďují na tokaništích a soutěží o přístup k samicím. Tetřeví tok začíná nejdříve začátkem dubna, vrcholí 20. - 25. dubna a ustává 10. - 15. května. Období toku je závislé na stanovištních podmínkách. Tokaniště jsou nejčastěji smrkové, jedlobukové či bukové porosty starší 100 let. Počátkem května si slepice vyhledává místo pro hnízdění, o stavbě hnízda se však nedá hovořit. Slepice často zasedne na místě, kde není kryta. Důlek podobný hnízdu vznikne až pohyby slepice a obracením vajec. Slepice snáší 6 - 10 vajec, na kterých sedí 26 - 28 dní. Tetřev hlušec je pták velice citlivý na rušení, a to jak v době toku, tak v době hnízdění a vyvádění kuřat (HAVLAS 1962, SANIGA 2002, HUDEC et al. 2005).

Ohrození a ochrana: Stálý pták, který je v současnosti rozšířený jen v několika horských oblastech. V České republice dosáhla jeho početnost maxima v období 1910 - 15, od 40. let se rychle snižovala až do minima v letech 1985 - 1990 a od té doby lze pozorovat mírný nárůst (zejména na Šumavě). Nejprve došlo k vymizení z lesních celků ve vnitrozemí, malé izolované populace přežívaly v pohraničních horách. V současnosti u nás existuje jediná, relativně životaschopná populace na Šumavě, další výskyty jsou zaznamenávány v Beskydech, Jeseníkách a dále Brdech, Českém lese, Krkonoších, Králickém Sněžníku nebo ve Slavkovském lese. Pokusy o repatriaci nejsou příliš úspěšné. V rámci soustavy Natura 2000 jsou 2 ptačí oblasti, ve kterých je tetřev předmětem ochrany (Šumava a Beskydy), jinak podle zákona je chráněn jako kriticky ohrožený, stejně jako podle červeného seznamu (HUDEC et al. 2005).

C - výsledky Změny krajiny a tetřev Vliv člověka v severní části Moravskoslezských Beskyd můžeme z historických pramenů vysledovat od konce 15. stol., ale spíše počátkem 16. století v souvislosti s valašskou a pasekářskou kolonizací, které způsobily postupné odlesnění hor. Jako hlavní způsob hospodářského využití těchto pozemků bylo salašnictví a pastva ovcí a koz. Ve velkých lesních komplexech vznikalo množství polan a louček, a to i ve vrcholových partiích, některé přitom zůstaly dochovány dodnes. V té době zde prakticky neexistovalo lesní hospodářství a lesy se obnovovaly spontánně. Teprve tereziánský lesní řád z roku 1756 omezoval pastvu v lesích a určoval využití lesů v první řadě pro produkci dřeva – nejprve na výrobu dřevěného uhlí, později s průmyslovou revolucí jako palivo. V některých oblastech došlo k tak intenzivnímu odlesnění, že zde našel vhodné životní podmínky i tetřívek obecný, který vyhledává otevřená prostranství. Na vsetínském panství byl dokonce loven (1730 – 60: 13 ks, 1761 – 90: 2 ks, 1791 – 1820: 1 ks, NEKUDA 2002), poslední zmínka o hnízdění v Beskydech je z roku 1851 z Morávky (HUDEC 1965). Vývoj populace tetřeva Do druhé světové války byl tetřev oblíbenou lovnou zvěří, tokaniště a početnost se poctivě evidovaly. Postupně s poklesem početnosti a snižováním významu jako lovné zvěře se evidence začaly zanedbávat. S rapidním úbytkem v 60. letech se přítomnost tetřeva začala dokonce zatajovat. Myslivecké výkazy z té doby jsou proto značně podhodnoceny. Ve snaze tomuto předejít, prováděli autoři doplňkové či místní šetření. I tak zůstává mnoho údajů sporných (BOUCHNER et al. 1979, JŮZOVÁ et KRUPA 2006).

Graf č.1: Vývoj početnosti tetřeva hlušce v CHKO Beskydy a nejbližšího okolí (dnešní Ptačí oblast Beskydy, Horní Vsacko a nejbližší okolí; zpracováno dle přílohy č. 3 a 4) 600 600

588 celkem (dle souhrnných prací)

500

celkem (odhad na srovnatelné území) 400 425

413

322 316

300 236 200

227

231

231

100

60 33

51 18

0 1936

1938

1958

1962

1963-1964

1977

2000-2006

22 14 2007-2010

Graf č.2: Vývoj početnosti tetřeva hlušce v Severomoravském kraji dle JKS (údaje za 1965 a 1966 nejsou k dispozici, v tom Beskydy 50-60%, WOLF et KOKEŠ 1979, BOUCHNER et al. 1981) 400 350 300 250 200 150 100 50 0 1964

1967

1968

1969

1970

1971

1972

1973

1974

1975

1976

1977

1978

Použití JKS pro stanovení absolutní výše početnosti je problém, ale pro stanovení meziročních změn je vyhovující. Největší meziroční poklesy jsou mezi roky 1967/68 (-76ks), tedy -28%, z toho ale -31ks jde na vrub nesmyslného odstřelu (tzn. zůstává –17%) a dále mezi roky 1971/72 (-22%). Pokud se týká delších období, největší pokles je 1964-68 (-49% za 4 roky) a 1970-73 (-40% za 3 roky).

Graf č.3: Roční počty shromážděných pozorování tetřeva hlušce v CHKO Beskydy a nejbližšího okolí 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5

19 90 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10

0

Od roku 2003 je druhu věnována zvýšená pozornost a od roku 2004 dochází k vypouštění ptáků v Polsku (oblast Baranie Gory). Podíl pozorování vypuštěných ptáků na celkových pozorování lze těžko odhadnout, resp. lze pouze u ptáků se sníženou plachostí (v roce 2008 min. 5x, tedy 20%). S ohledem na lokalizaci pozorování na LS Jablunkov a celkový pokles populace, však bude podíl větší. Přesnější údaje by nám mohla poskytnout až telemetrie vypouštěných ptáků.

10 faktorů 20. stl., které tetřevům nepomohly

1.Lov Tetřev byl oblíbenou lovnou zvěří, zejména mezi šlechtou. Problémem bylo, že se lovili trofejní (nejstarší) kohouti, kteří byli geneticky nejhodnotnější. Příliš intenzivní lov oslaboval populaci (více něž 1/10, tedy 10% kohoutů), která se nestačila doplňovat z přirozeného přírůstku (ANDRESKA et ANDRESKOVÁ 1993). K lovu tetřeva docházelo velice intenzivně v 30.letech (1933-1938), kdy se lovila přibližně 1/7 (14%) kohoutů. Extrémním případem bylo Jablunkovsko, kde se v té době lovila 1/3 (33%) kohoutů. Další vlna byla v 60. letech, kdy docházelo mj. k poplatkovému odstřelu tetřevů zahraničními klienty Čedoku, a to i přesto, že tetřevi rychle mizeli. Z toho pohledu byl v roce 1967 v Severomoravském kraji naprosto nesmyslný odstřel 31 ze 148 kohoutů (tj. 1/5, resp. 20% !!!, na Beskydy přitom připadá cca 2/3). V 70. letech to byly již pouze kusy a vůbec poslední úlovek je z roku 1974 (HAVLAS 1962, BOUCHNER et al. 1981, JŮZOVÁ et KRUPA 2006).

2.Výstavba komunikací Tato aktivita se negativně projevují ztrátou a fragmentací biotopu, dále jednodušším pohybem predátorů a jiných rušivých faktorů (turisté). Velký nárůst lesních cest byl v 70. a 80. letech, kdy se zpřístupňovaly porosty v nejvyšších polohách pro tzv. imisní těžby (např. Kněhyně-Čertův mlýn, Smrk, JŮZOVÁ et KRUPA 2006).

3.Výstavba rekreačních chat, lyžařských areálů a jiných staveb U těchto staveb existuje souvislost s výstavbou cest, přechodně zde dochází ke zvýšenému stavebnímu ruchu, později cestovnímu ruchu či jiným aktivitám. Např. v roce 1956 byl na Lysé hoře přímo v tokaništi postaven lyžařský vlek (tzv. severní sjezdovka, v 70. letech následovala sjezdovka jižní, BARTOŠOVÁ 1999).

4.Těžba Zasadní faktor ovlivňující tetřeví populace je způsob hospodaření. V případě maloplošného, výběrného (různověkého) a podrostního způsobu hospodaření by nebyl problém. Velkoplošné, monokulturní, stejnověké a mechanizované hospodaření však nevytváří tetřevům dostatek zdrojů potravy, úkrytu ani klidu ((HAVLAS 1962, SANIGA 1993, HUDEC et al. 2005).

Tab.č.1: Přibližné rozlohy intenzivních těžeb v dnešních jádrových oblastech v období 1905-1985 Jádrová oblast Kněhyně-Čertův mlýn-Klíny

Smrk-Malý Smrk Malchor-Lysá hora-Zimný

Období

Bližší lokalizace

Rozloha (ha)

1905-1920

SZ a SV Kněhyně, Malá Stolová

95

1930-1945

V a JV Kněhyně, Vel. a Mal.Stolová

70

1979-1985

JZ Čertův mlýn, Tanečnice, V Kněhyně

70

1920-1940

V a JV Smrk, sedlo Smrk a Malý Smrk

80

1979-1985

S Smrk, Malý Smrk

100

1979-1985

Malchor, SZ Zimný

105

Travný-Malý Travný

Ropice-Kalužný-Ostrý

Malý-Velký Polom-Menší vrch

1910-1920

JV Travný

40

1935-1945

S a JV Travný, Malý Travný

45

1950-1965

J Travný

30

1979-1985

SZ a J Travný, Malý Travný

110

1905-1920

Slavíč

50

1930-1940

Smrčina, Kalužný

60

1979-1985

V. Lipový, JV Ropice, Smrčina, Slavíč

120

1915-1925

Malý - Velký Polom

95

1925-1935

Malý - Velký Polom (i v souvislosti s polomem)

55

1979-1985

JV Malý Polom, Čtyřicítka

40

5.Nárůst početnosti predátorů Od 50. let (HYBLER 1965), ale zejména v 70. a 80. letech se rozšířila kuna (Martes sp.) a liška obecná (Vulpes vulpes), v souvislostí s vakcinací proti vzteklině (ČERVENÝ et al. 2003). Tyto šelmy jsou schopny zničit až 25 % hnízd kurovitých (SANIGA 2002) a zvláště liška je hlavním predátorem vypouštěných (repatriovaných) jedinců (MARHOUL 2005). Od 60. let dochází nárůst populace prasete divokého (Sus scrofa), které se postupně během 70. let dostává i do vyšších poloh (HYBLER 1995, ČERVENÝ et al. 2003). Prasata jsou významným predátorem kurovitých, často zničí až 30 % hnízd (SANIGA 2002). V roce 1968 zahnízdil v Beskydech po 100 letech krkavec velký (Corvus corax), jehož populace na přelomu 70. a 80.let rychle narostla (ŠŤASTNÝ et BEJČEK 1990). Krkavec je významný predátor hnízd tetřeva a spolu se sojkou jich zničí až 20 % (SANIGA 2002).

6.Používání chemických přípravků U dospělých tetřevů tvoří živočišná složka přibližně 5 %, u mláďat v prvních dnech života 100%, později 40-70 %. Použití chemických přípravků však hmyz zabíjí a kuřata tak trpí nedostatkem potravy a hynou. Ovšem podkorní hmyz je pohromou pro lesní hospodaření. Obzvláště v suchých letech po nezpracovaných kalamitách či imisemi poškozených porostech došlo k jejich nebývalému rozmnožení (např. 1967/68, 1974/75). Např. na ploskohřbetku smrkovou byl v oblasti Vysoká (1972 a 73) aplikován pokusně plošný postři 10% DDT a 20% Metationen. Obdobně i na Rožnovsku v letech 1972 a 79 (BRHELOVÁ et al. 2006, HYBLER 1995).

7.Drůběží mor 26.4.1965 byla téměř v centru Rožnova odchycena krotká tetřeví slepice, která byla odeslána do pražské zoologické zahrady, kde záhy uhynula. Po bakteriologickém vyšetření bylo zjištěno, že příčinou úmrtí byl drůbeží mor (HYBLER 1965). V dnešním pojetí jde o ptačí chřipku, jakým způsobem se slepice nakazila a zda se jednalo o ojedinělý případ nebo šlo o lokální úhyn se nepodařilo zjistit.

8. Sportovně rekreační využívání lesů Zejména v poslední době se stává kritickým faktorem sportovně rekreační využívání lesů, ať už jde o výstavbu nových lyžařských areálů, nelegální motorismus (motocykly, čtyřkolky a skútry) a

v neposlední řadě freeride skialpinistů a snowboardistů. Na jedné straně malá snaha orgánů ochrany přírody o regulaci těchto aktivit, na druhou stranu podpora krajů a obcí rozvoji cestovního ruchu (financováno často z evropských dotací, např. Beskydami na čtyřech kolech, Beskydská magistrála) vytváří obrovský tlak na zbývající populaci a zřejmě bude do budoucna hlavním limitujícím faktorem (JŮZOVÁ et KRUPA 2006).

9.Polomy a jiné kalamity Vítr a voda jsou přirozenými faktory ovlivňující dynamiku ekosystémů. Dojde-li však k lokalizaci do zbytků vhodných tetřevích porostů či početně malých populací, projeví se přechodně velmi negativně. Srážkově bohaté roky a zejména chladné počasí v průběhu června se projevuje zvýšeným úhynem kuřat (např. 1964, 1969, 1976). Vichřice a následné polomy se projevují ztrátou biotopu -1925 Jablunkovsko (cca 350ha), 1957 Rožnovsko (cca 300ha), obdobně jako sněhové polomy 1963 a 1967. Tvrdé zimy doprovázené silnou námrazou ztěžují přístup tetřevům k potravě (1952/53, HAVLAS 1962, HYBLER 1995, BRHELOVÁ et al. 2006). Vůbec nejhorší údálost v tomto směru nastala v noci z 31.12.1978 na 1.1.1979 došlo během několika hodin k teplotnímu zvratu s rozdílem 30 stupňů celsia (+10 → -20), což způsobilo odumření porostů poškozených exhaláty v hřebenových partiích. Celkem bylo poškozen 2 700ha se zásobou 1 400 000m3 dřeva, kalamitní těžby byly vyčísleny na 2 500ha (BRHELOVÁ et al. 2006) z čehož v dnešních jádrových porostech 550ha (JŮZOVÁ et KRUPA 2006).

10.Ostatní důvody Změna klimatu - jedním z projevů je atlantizace klimatu, tedy chladnější a deštivější počasí v průběhu června a července, což zvyšuje úmrtnost kuřat v prvních dnech či týdnech života. Dalším projevem je globální oteplování způsobuje v Evropě posun areálů na sever a do vyšších nadmořských výšek. Modely predikují, že druhy, které mají těžiště areálu v severní Evropě, což se týká se i tetřeva, budou ubývat a jejich rozšíření se stane ještě ostrůvkovitější (VOŘÍŠEK et al. 2009). Důležité je rozšíření na velké ploše, tak aby jednotlivé skupiny spolu mohly komunikovat a v příznivých letech doplňovat ztráty z let nepříznivých. Klesne-li však populace pod určitou kritickou hranici hustoty, populace náhle vymírá. To je dáno tím, že nedochází ke komunikaci a rozmnožování, nebo pokud k němu dojte, tak v malých populacích jde o příbuzenské křížení a následuje degeneraci populace (BOUCHNER et al. 1979).

Ochrana tetřeva Od 50. let dochází k rychlému úbytku tetřeví zvěře (HAVLAS 1962, HUDEC et al. 1965, HYBLER 1965, SEKERA 1968). Už v danou dobu bylo známo, že neustále dochází k narušování životního prostředí této zvěře. Je třeba zachovávat stanoviště, zajistit klid, tlumit predátory. Bohužel, tetřev byl oblíbenou lovnou zvěří, tak byla mezi myslivci malá snaha o zastavení lovu. Ten byl ještě dlouho obhajován s tím, že je třeba odstřelovat staré kohouty, kteří narušují tok (TUKAČ 1964).

V 70. letech byly pokusy o ochranu starých porostů s tradičními tokaništi, kde měly být zřízeny tetřeví oblasti. Ve Vsetínských vrších se jednalo o lokalitu Vysoká, v oblasti Smrku potom lokalita Trojačka. Jenže tetřevi se z lokalit ještě před vyhlášením ztratili (BARTOŠOVÁ 1999). Teprve v roce 2004 došlo k uzavření Dohody o spolupráci při ochraně lesních porostů důležitých pro existenci tetřeva hlušce v oblasti Trojačky na LS Ostravice (platnost do roku 2014). Lokalita s výskytem tetřeva leží mimo ptačí oblast, jedná se o velmi odlehlé a klidné území o celkové výměře 270 ha (JŮZOVÁ et KRUPA 2006).

V roce 2004 byla také v rámci soustavy Natura 2000 vyhlášena Ptačí oblasti Beskydy, v níž jedním z předmětů ochrany je i tetřev hlušec. Cílem ochrany v této oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro druhy ptáků v jejich přirozeném areálu rozšíření a zajištění podmínek pro zachování populací těchto druhů ve stavu příznivém z hlediska ochrany.

D - závěr Početnost tetřeva hlušce v Beskydech klesala celé 20. stl., nejrychleji však v období 19621977 (zejména pak 1964-67 a 1970-73). Na úbytku se podílel souběh faktorů z nichž nejvýznamnější jsou lesní hospodaření (těžby, výstavba cest, použití chemických přípravků), lov (zvláště 1933-1938, 1967), nárůst početnosti predátorů (kuna, liška, prase, krkavec, hlavně v 70. letech). Budoucnost tetřeva v Beskydech je nejasná. Malá populace je více ohrožena nahodilými jevy, navíc vzrůstá zátěž lesů turistickým ruchem, který je podporován z evropských dotací. Na druhou stranu stále dochází k migraci ptáků ze Slovenska a Polska, kde je navíc dochází k posilování populace z chovu.

E – použité zdroje Foto na titulní straně této dílčí studie – tetřeví slepice (F. Jaskula) ANDRESKA, J., ANDRESKOVÁ, E., 1993: Tisíc let myslivosti. Tina, Vimperk: 290-307. BARTOŠOVÁ, D. 1999. Historie a perspektivy tetřeva hlušce (Tetrao urogallus L.) na území CHKO Beskydy. Správa CHKO Beskydy, msc. BOUCHNER, M., FIŠER, Z., HANUŠ, V. 1981. Výsledky inventarizace stavu tetřevů (Tetrao urogallus) v ČSR. Folia Venatoria 10-11: 51-67. BRHELOVÁ, E., KOTRLA, P., KOVÁŘ, P., RASZKA, R., AUSFICÍR, J. 2006. Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje. Ekotoxa Opava: 309pp. ČERVENÝ, J., a koll. 2003. Encyklopedie myslivosti. Ottovo nakladatelství, Praha: 566 pp. HAVLAS, M. 1962. Stavy tetřeva hlušce (Tetrao urogallus L.) a dnešní rozmístění tokanišť v Moravskoslezských Beskydách. Přírodovědný časopis slezský, XXIII, 1: 123-131. HUDEC, K., KONDĚLKA, D., NOVOTNÝ, I. 1965. Ptáci Slezska. Slezské muz. Opava: 134-140. HUDEC, K., ŠŤASTNÝ, K., a coll. 2005. Ptáci II/1. Academia, Praha: 262-295. HYBLER, J., BUREŠ, V. 1965. Dvě o tetřevu. Myslivost č.12: 182. HYBLER, J. 1995. Deník myslivce. 250 pp. JŮZOVÁ, B., KRUPA, M. 2006. Přírodě blízké hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů (tetřev hlušec a jeřábek lesní) jako předmětů ochrany v Ptačí oblasti Beskydy. Studie, dep. Správa CHKO Beskydy, msc. MARHOUL, P., VOLF, O., 2005: Hodnocení realizace prvních pěti let záchranného programu tetřeva hlušce v České republice. AOPK: 37 pp. NEKUDA, V. 2002. Okres Vsetín. TG Tisk, Lanškroun: 964 pp. PAVELKA, J., TREZNER, J., a coll. 2001. Příroda Valašska. ČSOP Orchidea: 218-219. SANIGA, M. 1993. Ecology of capercaillie (Tetrao urogallus) and forest management in relation to its protection in the West Carpathians. sJ.FOR.SCI., 49, 2003 (5): 229-239. SANIGA, M. 1994. K biorytmu a ochrane tetrova hlucháňa (Tetrao urogallus) v Malej a Veľkej Fatre. Tichodroma, vol.7: 17-25. SANIGA, M. 2002. Nest loss and chick mortality in capercaillie (Tetrao urogallus) and hazel grouse (Bonasa bonasia) in West Carpathians. Folia Zool., 51 (3): 205-214. SEKERA, J. 1968. Ubývá lesních kurů. Myslivost: 108. ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V. 1990. Krkavec velký v Čechách a na Moravě. Myslivost: 86-87. TUKAČ,V. 1964. Je možno udržet stavy tetřeví zvěře? Myslivost: 40. VOŘÍŠEK, P., KLVAŇOVÁ, A., BRINKE, T., CEPÁK, J., FLOUSEK, J., HORA, J., REIF, J., ŠŤASTNÝ, K., VERMOUZEK, Z. 2009. Stav ptactva České republiky 2009. Sylvia, 45: 1-38. WOLF, R., KOKEŠ, O. 1979. Rozšíření tetřeva hlušce v České socialistické republice. Folia venatoria, 9: 101-111.


Fotografie č.1: Optimální biotop tetřeva – rozvolněný porost s borůvkou, PR Smrk (foto: M.Krupa)

Fotografie č.2: Nevhodný biotop při běžném hospodaření - stejnověká monokultura (foto: M.Krupa)

Fotografie č.3: Tokající kohout v roce 2005 (foto: Kapsza)

Fotografie č.4: Nalezené pero z tetřeví slepice (foto: M.Krupa)

Příloha č. 2: Vývoj početnosti tetřeva hlušce v Beskydech

Havlas (1964)

Lesní závod (lesní správa) Ostravice Pražmo (Frýdek)

1936 103 112

1938 84 126

Hnojník Jablunkov

37 173

36 167

- (40) - (60) - (60) - (15)

celkem celkem (odhad) celkem - v tom: poměr pohlaví:

Frenštát Rožnov Velké Karlovice Vsetín

Hudec (1965) 1962 145 40 24 4 18

Wolf et Kokeš (1979)*

Bouchner et al. (1981) **

Krupa et Jůzová (2006)

tato studie ***

1977 28 18

2000-2006 7-9 4-7

2007-2010 2-7 3-4

0 (3)

7-13

9-11

0 (2) 0 (2) 5 (7) 0

0-1 0-1 0-2 0

0 0 0 0

51 (60)

18-33

14-22

5-9M / 1324F 1:2,6

4-7M / 1015F 1:2,3

- (40) - (60) - (60) - (15)

1958 135 47 8 8 29 - (45) - (45) - (5)

- (40) - (40) - (5)

1963-1964 89 28 21 13 10 34 36 - (5)

425 (600)

413 (588)

227 (322)

231 (316)

231 (236)

140M / 285F 1:2

132M / 281F 1:2,1

90M / 137F 1:1,5

83M / 150F 1:1,8

87M / 144F 1:1,7

Vysvětlivky: - autor údaj neuvádí (tzn. v dané oblasti neprováděl sčítání) 0 autor uvádí 0ks (tzn. v dané oblasti se sčítání provádělo, ale nebyla zjištěna přítomnost) čísla v závorce jsou odhadnuta na základě jiných zdrojů nebo vývoje populací (HYBLER 1995, PAVELKA 2001, BARTOŠOVÁ 1999) Poznámky: * vzhledem k metodice získání dat je početnost podle některých autorů podhodnocená (až o 40%) ** autoři přehodnotili početnost pro ČR v daném období uváděnou Wolfem a Kokešem (1979) ze 465ks na 742ks, jedině v Severomoravském kraji početnost snížili a to ze 135ks na 105ks. *** Kněhyně-Čertův Mlýn (0M/1-2F), Smrk (0-1M/1-2F), Trojačka (0-1M/0-1F), Lysá hora(0M/1F), Travný (1M/1-2F), Ropice, Ostrý a Slavíč (0-1M/1-2F), Velký, Malý Polom a Mionší (2M/3F), Čantoria a Gírová (1M/2F)

Příloha č. 3: Přehled pozorování tetřeva hlušce v Beskydech v období 2007 - 2010 Datum 4.4.2007 5.4.2007 29.4.2007 15.6.2007

Počet 1F 1F 1F 1M

Lokalita Muřinkův vrch, JZ svah (SK) PR Velký Polom Čertův mlýn, S svah Malý Polom masív Travného, mezi Visalájema a 23.9.2007 1M Zlatníkem 20.1.2008 1M Gírová, louky u osady Sťaté (st.přechod) 17.3.2008 1F Smrk (vrchol) a Malý Smrk (Jeřabičí) 31.3.2008 1M Úplaz 5.4.2008 1M+2F Krkavice 10.4.2008 1M JV Ostrý vrch 15.-17.4.2008 1M Muřinkův vrch 17.4.2008 1M Malý Stožek 29.4.2008 1M masív Tavného, Travný potok konec 4.2008 1M Velký Polom jaro 2008 1F Velký Polom jaro 2008 1F Malý Šošov jaro 2008 1F PR Plenisko začátek 6.2008 1F Bílá, Kladnatá 23.-29.6.2008 1F Skalka, JV svah, pod hájenkou Kyčera 5.7.2008 1F+pull. Smrk, nad PR Bučací potok 24.7.2008 1M Velký Polom, JV svah, údolí Kopytného pot. konec 7.2008 1M mezi Čtyřicítkou a Úplazem, Jestřábí potok 2.8.2008 1F masív Travného, nad Zlatníkem léto 2008 1F Šindelná, V svah, Planá dolina léto 2008 1M Malý Polom 22.-28.9.2008 1F Ostrý vrch 1.9.2008 2F Velký Polom 20.10.2008 1F Kostelky, JV svah, u Jarošova potoka podzim 2008 1M Bahenec masív Travného, JZ svah (pod. ch. začátek 11.2008 1M Barnoška)

Poznámka vyplašena z prameniště trus přepeřující ex.

Pozorovatel M.Krupa M.Krupa M.Krupa F.Lipowski

vyplašen na 5m z mladých smrků na vzdálenost 15-40m, asi pták z vypouštění stopy stopa

Zdroj

in verb.

L.Jonák J. Štěrba J.Bobřík F.Lipowski F.Lipowski toká na padlém buku Linhart F.Lipowski F.Lipowski trus starého kohouta D.Křenek toká na zemi Svitek Pírek Pyszko Michalík stopa v blátě 8cm, vedle tetřeví obl. Trojačka R.Franta J.Turek na malou vzdálenost, cca 5 pull. J.Stýskala zobe písek na lesní cestě, na 40m F.Turek F.Lipowski pozorování vč. pelichaniště L.Jonák F.Lipowski Kotala pozorována 2x Zavřel Riško pozorována v noci na lesní cestě F.Turek Sikora

in litt. Acrocephalus 25 Myslikovjan in litt. in verb. in verb. F.Lipowski in litt. in verb. in verb. Acrocephalus 25 F.Lipowski in litt. F.Lipowski in litt. F.Lipowski in litt. F.Lipowski in litt. in litt. Acrocephalus 25 Myslikovjan in litt. Acrocephalus 25 in verb. in litt. in verb. F.Lipowski in litt. F.Lipowski in litt. F.Lipowski in litt. Acrocephalus 25 F.Lipowski in litt.

v autě na 6m

Myslikovjan in litt.

Sabela

13.11.2008 15.11.2008 25.11.2008 2.12.2008 5.3.2009 8.3.2009 9.-13.3.2009 9.-13.3.2009 konec 3.2009 3.4.2009 3.4.2009 3.4.2009 3.4.2009 4.4.2009 18.4.2008 konec 4.2009 konec 4.2009 20.5.2009 21.6.2009 26.6.2009 1.7.2009 23.9.2009 konec 9.2009 konec 9.2009 25.12.2009 31.12.2009 19.3.2010 23.3.2010 11.4.2010

1M 1M 1M+1F 1M 1F 1M 1M+2F 1F 1F 1F 2F 1F 1F 1F 1F 1M 1M 1M 2M 1F 1F 1F 1F 1M 1M 1M+1F 1F 1F 1F

24.4.2010 1F 7.5.2010 1M 12.5.2010 1F

Bílý Kříž Gírová, Kubičkovski grůň (Zapověď) Hrčava Malý Polom Lysá hora, Butořanka Bílá, Klín Kyčera a Plenisko Gírová Smrček Úplaz, údolí potoka Úplaz Čtyřicítka PR Velký Polom, S svah Velký Polom, JV svah Smrk, JV svah (Studenčany) Malý Travný, JV svah hřeben Mituří a Okrouhlice pod Lysou horou Lysá hora, NPR Mazák Travný potok, 500m nad přehradou Lysá hora, Ivančena Kněhyně, JV svah Magurka, JV svah Smrčina Stožek Severka Velký Polom Smrk, J svah, u Smrkovské louky Lysá hora, Malenovický kotel Velký Polom Dobrá, fotbalové hřiště Gírová Ostrý, JV svah, Roviny

pozorován na 20m, asi pták z vypouštění (vzdušnou čarou 23km !!!) na vzdálenost 10m, asi pták z vypouštění na vzdálenost 5m, ptáci z vypouštění na vzdálenost 10m, asi pták z vypouštění trus několik hromad trusu u chaty

trus trus v mlazině a oštipy smrku trus na dvou místech trus na prameništi trus na svážnici trus

tok, zřejmě mladý jedinec

stopa a peří

chycen a vypuštěn, pták z vypouštění stopy i pozorování trus přelet do NPR Mazák stopa vysílený divoký kus, osazena vysílačkou a 29.4. vypuštěna v PR Travný potok (video) tok vyprovokovaný zvukem bagru

T.Peka V.Lorek F.Lipowski F.Lipowski M.Kutal D.Křenek F.Lipowski F.Lipowski Krupař M.Krupa, V.Kutílek M.Krupa, V.Kutílek M.Krupa, V.Kutílek M.Krupa, V.Kutílek J.Koleček M.Krupa, V.Kutílek T.Myslikovjan Rohan Jeništa T.Myslikovjan J.Bobřík T.Myslikovjan V.Kutílek F.Lipowski F.Lipowski F.Lipowski F.Lipowski V.Bajer, V.Kutílek Lojkásek F.Lipowski

Myslikovjan in litt. Acrocephalus 25 in verb. Myslikovjan in litt. in litt. in litt. in verb. in verb. Myslikovjan in verb.

Chlopčík, Orel F.Lipowski F.Lipowski

Myslikovjan in litt. in verb. in verb.

in litt. Acrocephalus 25 in verb. F.Lipowski in verb. Myslikovjan in verb. in verb. in litt. in verb. in verb. in verb. in verb. in verb. in verb. Myslikovjan in verb. in verb.


DÍLČÍ STUDIE 3 HOŘEČEK ŢLUTAVÝ KARPATSKÝ (Gentianella lutescens subs. carpatica) NENÁPADNÝ DRUH PASTVIN

91

HOŘEČEK ŽLUTAVÝ KARPATSKÝ

(Gentianella lutescens ssp. carpatica)

NENÁPADNÝ DRUH PASTVIN

A – úvod Nenápadný druh hořeček žlutavý zahrnuje tři poddruhy, z nichž dva jsou dva karpatskými endemity a s jedním z nich se můžeme setkat i v moravských Karpatech – hořečkem žlutavým karpatským. Dlouhou dobu unikal zájmů ochránců přírody, až se najednou zjistilo, že prakticky ze všech lokalit zmizel a tam kde se udržel, roste pouze v nepočetných populacích. Co způsobilo jeho vymizení? Kde se ještě udržel? Jak je to s jeho taxonomií a rozšířením v Evropě? Otázek kolem hořečku žlutavého karpatského zůstává na začátku 21.stl. stále hodně.

B – popis, ekologie a biologie GENTIANELLA LUTESCENS – hořeček žlutavý Čeleď: Gentianaceae – hořcovité

Rozšíření: Střední Evropa a sever Balkánského poloostrova. V tomto areálu se rozeznává několik subspecií, nominátní poddruh se vyskytuje ve větší části areálu, subsp. carpatica a subsp. tatrae jsou karpatskými endemity. U nás roste velmi vzácně jen nominátní poddruh a subsp. carpatica, a to jen ve východní části Moravy (Beskydy, Bílé Karpaty, PODEŠVA 2007).

Ekologie: Rod Gentianella – hořeček zahrnuje jedno až dvouleté druhy, endomykorrhitické, vázané na stabilně disturbovaná bezlesí, kompetičně slabé, což souvisí s vysokými nároky na světlo a požadavkem na půdy chudé dusíkem. Roste na pastvinách a krátkostébelných loukách, na mezích, v pásmu od pahorkatin do hor (BRABEC 2003). Optimálním managementem je pastva domácími zvířaty (nejlépe ovcemi), přijatelnou náhradou je kosení. Ale ani relativně ideální management nemusí vést ke stabilitě populace. Příčinou jejich ubývání je většinou změna v obhospodařování travních porostů (intenzivní pastva skotu, hnojení, přesetí travní směsí, sukcese), nicméně ubývají i v místech, kde se radikální změny neodehrály (ZAHRADNÍKOVÁ 1999, REITSCHLAGER 2000, BRABEC 2003). U hořečků je velmi časté meziroční kolísání počtu kvetoucích rostlin, proto nelze v současné době malé populace považovat za neperspektivní. To souvisí s existencí semenné banky, kde si semena uchovávají klíčivost určitě 7 let (BRABEC 2003), možná až 10 let (REITSCHLAGER 2000).

Popis: Dvouletá bylina, 3 - 40 cm vysoká, lodyha přímá, jednoduchá nebo jen nahoře větvená, listy úzce vejčité, horní listy lysé, stejně jako kalich, kališní cípy kratší nebo stejně dlouhé jako kališní trubka, zářezy mezi kališními cípy ve tvaru úzkého U nebo téměř V, květní obaly 5-ti četné, koruna modrá až modrofialová. Subsp. lutescens kvete od června do července, subsp. carpatica od srpna do září (října). Plodem je tobolka (KIRCHNER et KIRCHNEROVÁ 2000, KUBÁT et al. 2002).

Rozmnožování: Pro hořečky je důležitý je proces opýlení, neboť nemá schopnost vegetativního rozmnožování. Zatímco hořeček Gentianella lutescens lutescens je opylován především včelami z rodu ploskočelek (Lasioglossum), hořeček Gentianella lutescens carpatica je opylován zvláště čmeláky (rod Megabombus) a včelou medonosnou (Apis mellifera). U Gentianella lutescens lutescens lze předpokládat větší podíl nahodilého opýlení (JŮZOVÁ et KRUPA 2008).

Záměny: Velice podobné jsou druhy Gentianella germanica a Gentianella praecox. První je však na území ČR vyhynulý a druhý se vyskytuje pouze v Čechách a na západní Moravě (KUBÁT et al. 2002)

Ohrození a ochrana: Druh je ohrožen především sukcesí (ukončení tradičního obhospodařování luk) Oba u nás se vyskytující poddruhy hořečku žlutavého jsou velmi vzácné, silně ustupují z většiny původních lokalit, subsp. carpatica stojí téměř na pokraji vyhynutí. Oba poddruhy jsou hodnoceny jako kriticky ohrožené (C1), zákon je chrání však jen kategorii silně ohrožených (§2).

C - výsledky Taxonomie druhu Původní název druhu byl hořec karpatský (Gentianella praecox), u něhož byly rozlišovány 2 sezónní formy (variety) praecox a carpatica. Později došlo k přejmenování na hořeček žlutavý (Gentianella lutescens) s rozlišením dvou poddruhů ssp. lutescens a carpatica. Mezi uvedenými poddruhy - letní (aestivální lutescens, 3-5 lodyžních článků, z nichž druhý je nápadně delší) a podzimní (autumnální carpatica, lodyha s více než 5 články) byly staršími autory pozorovány pozvolné přechody, takže v rámci poddruhu lutescens jsou ještě někdy rozlišovány 2 formy - typica (tupé listy lodyžní, dlouhé články, kvete do července) a serotina (přiostřené listy lodyžní, četnější a kratší internodia, kvete do srpna), která pak tvoří přechod k poddruhu carpatica. (KRIST 1933 KIRCHNER et KIRCHNEROVÁ 2000, KIRCHNER et KIRCHNEROVÁ 2002, KUBÁT et al. 2002). Opylovači hořečků Výzkumy opylovačů byly zatím prováděny pouze na malém vzorku z jedné lokality Javorníkách (CHKO Beskydy). Nověji byla objevena početná populace v Bílých Karpatech (MLÁDKOVÁ 2009) a bylo by vhodné provést srovnávací studii. Na Gentianella lutescens carpatica bylo pozorováno 115 jedinců hmyzu (7 řádů, 16 čeledí), z čehož 67 jedinců (1 řád, 2 čeledi) bylo podle chování a předpokládaného dopadu na opýlení zařazeno mezi opylovače (JŮZOVÁ et KRUPA 2008).

Graf.č.1: Opylovači Gentianella lutescens carpatica na lokalitě Kýchová (JŮZOVÁ et KRUPA 2008)

včela medonosná (rod Apis ) 37%

samotářské včely (rod Lasioglossum ) 12% čmeláci (rod Megabombus ) 51%

Kde druh roste a jaká je jeho početnost? Počet lokalit výskytu byl rekonstruován podle literárních zdrojů (KRIST 1933, TOMÁŠEK 1979, KIRSCHNER et KIRSCHNEROVÁ 2002, JŮZOVÁ et KRUPA 2008, KRUPA 2009) a shromážděných herbářových položek (viz. příloha č.2).

Graf.č.2: Počty lokalit s kvetoucími Gentianella lutescens carpatica na území CHKO Beskydy 16 14 12 10 8 6 4 2 0 1884-1950

1951-1975

1976-2000

2001-2010

Pro nejstarší období je počet lokalit větší, ale vzhledem k malé intenzitě výzkumu, zůstaly neobjeveny, resp. byly objeveny později (celkem jde o min. o 22 lokalit, KIRSCHNER et KIRSCHNEROVÁ 2002 ). V současné době roste na 2 lokalitách, přičemž na jedné nepravidelně do 10ex. a na druhé kolem 150ex (viz. graf č.3).

Graf.č.3: Počty kvetoucích Gentianella lutescens carpatica na lokalitě Huslenky, Kýchová (Hluboček) 180 160 140 120 100 80 60 40 20

09 20

08 20

07 20

06 20

05 20

04 20

03 20

02 20

01 20

00 20

99 19

98 19

97 19

19

96

0

Jak je o hořeček postaráno? Na konci 70. let bylo známo 9 lokalit, přičemž minimálně na dvou se nacházely bohaté populace a byla zde snaha nějakým způsobem hořečky zachovat. Zájmová plocha fytogenofondu Žárné (Valašská Senice) byla již počátkem 80. letech udržována pomocí brigádníků, na přelomu 80. a 90.let se s údržbou skončilo a lokalita velice rychle zarostla. Ještě v roce 1992 zde kvetlo 15 ex. posledních letech nebyl výskyt již potvrzen (KYSLINGROVÁ 1988, KIRSCHNER et KIRSCHNEROVÁ 2002, JŮZOVÁ et KRUPA 2008). Dále se jednalo o navrhovanou přírodní památku Zbeličné kopečky (Huslenky, Kýchová), která měla větší štěstí, neboť zde hospodařil majitel pozemku. V současné době pobírá na údržbu dotace z prostředků PPK, nicméně vzhledem k jeho dluhům, je pozemek s hořečky zastaven ve prospěch exekutora. Pokud se týká ostatních lokalit, výskyt hořečků zde nebyl ověřován, ale lze předpokládat, že zarostly (JŮZOVÁ et KRUPA 2008, ANONYMUS 2010).

D – závěr V současné době jsou v České republice známy pouze 2 lokality hořečku žlutavého karpatského, na kterých se vyskytují až stovky kvetoucích jedinců. Jedna se nachází v Bílých Karpatech, druhá v Javorníkách, přičemž na obou lokalitách jsou složité vztahy s majiteli. A jak ukazují zkušenosti, malé a izolované populace jsou velice citlivé na nahodilé negativní faktory. Bohužel, budoucnost hořečku žlutavého karpatského v České republice rozhodně nevypadá optimisticky.

E – použité zdroje ANONYMUS 2010. nPP Zbeličné kopečkyí. Nature.hyperlink.cz [online]. 2010-02-19 [cit. 2010-05-20]. Dostupné z PODEŠVA, Z. 2007. Gentianella lutescens (Velen.) Holub – hořeček žlutavý – Botany.cz [online]. 2007-07-09 [cit. 2010-04-08]. Dostupné z BRABEC, J. 2003. Studie hořečku mnohotvárného českého (Gentianella praecox ssp.bohemica) jako podklad pro záchranný program taxomů rodu Gentianella v ČR. ČSOP Silvatica, 79p.Nepubl. JŮZOVÁ B., KRUPA M. 2008. Opylovači hořečků Gentianella lutescens (ssp. lutescens, carpatica). Zpráva za rok 2008 v rámci projektu Zachování biologické rozmanitosti trvalých travních porostů v pohoří Karpat v České republice prostřednictvím cíleného využití nových zdrojů financování Evropské unie (UNDP-GEF 2255/1705), 12p. KIRSCHNER, J., KIRSCHNEROVÁ, L. 2000. 131. Gentianacea Juss.- hořcovité.-In: Slavík B. (ed.) Květena České republiky, 6:72-110. Academia, Praha. KIRSCHNER, J., KIRSCHNEROVÁ, L. 2002. Změny v rozšíření Gentianella lutescens subsp. lutescens a subsp. carpatica v ČŘ. Zprávy České Botanické Společnosti, Praha, 18p. KYSLINGROVÁ, D. 1988. Záchranná plochy fytogenofondu „Žárné“, k.ú. Val.Senice. Inventarizační průzkum vegetačního krytu. 6p.Nepubl. KLAUDISOVÁ, M. 2003. Studium vybraných fází životního cyklu Gentianella praecox subsp.bohemica a G. amarella subsp. amarella. Diplomová práce, Katedra botaniky Přírodovědecké fakulty uiverzity Karlovy, Praha, 86p. KRIST, V. 1933. Hořce Československé republiky. Sborník Klubu přírodovědeckého XVI., Brno. KRUPA, M. 2009. Monitoring hořečku žlutavého (Gentianella lutescens) na území CHKO Beskydy. Zpráva za rok 2009 v rámci projektu Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje, 8p. Nepubl. KUBÁT, K., (ed.) et al. 2002. Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha. MLÁDKOVÁ, P. 2009. Výprava za vzácným hořečkem. Naše příroda, 5/2009. REITSCHLAGER, J.P. 2000. Ekologické vazby a opylovací strategie ohroženého druhu Gentianella bohemica (hořeček český). Diplomová práce, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, České Budějovice, 42p. TOMÁŠEK J. 1979. Příspěvek ke květeně Javorníků. Zprávy Československé botanické společnosti 14/2: 117-142. ZAHRADNÍKOVÁ, J., 1999: Hořečky v Krkonoších – současný stav a péče o lokality. Ročenka správy KRNAP: 42 - 43.


Fotografie č.1: Pohled na lokalitu s hořečky (foto: B.Jůzová)

Fotografie č.2: Významným opylovačem je čmelák rolní (Megabombus pascuorum, foto: M.Krupa)

Fotografie č.3: Jedním z opylovačů je i čmelák lesní (Megabombus silvarum, foto: M.Krupa)

Fotografie č.4: Detail kvetoucího hořečku (foto: M.Krupa)

Příloha č.2: Databáze údajů o Gentianella lutescens carpatica po roce 1960 Číslo

Datum

Druh

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

25.9.1962 G. l. carpatica 23.8.1963 G. l. carpatica 7.9.1963 G. l. carpatica 1967 G. l. carpatica 29.8.1970 G. l. carpatica 27.9.1970 G. l. carpatica 21.9.1974 G. l. carpatica 10.9.1977 G. l. carpatica 18.9.1977 G. l. carpatica 9.9.1978 G. l. carpatica 1978 G. l. carpatica 1978 G. l. carpatica 1979 G. l. carpatica 1979 G. l. carpatica 1979 G. l. carpatica X.9.1988 G. l. carpatica

17

Mapovatel

Herbář

Lokalizace

Početnost

Poznámky

Duda Kilián Ráliš Dostál Kilián Duda Duda Tomášek Valchař Tomášek Valchař Tomášek Tomášek Tomášek Tomášek Kyslingrová

OP FMM, OP NJM PR FMM, OP OP GM GM VM GM GM GM GM -

vrch Konečná hřeben vrchu Beskyd Masarykova chata Pulčínské skály u Lidečka hřeben vrchu Beskyd vrch Konečná Pulčín Huslenky, okraj lesa, pastvina 2,5km JV obce Halenkov, Černé, louka na hřebeni Huslenky, Bařiny, stráň k údolí Kýchová, 2km V obce bohatá lok. Vsetín, nad Hutí, Trojúhelník Karolinka, pastvina 2km JV obce Karolinka, louka 1,5km VJV obce Velké Karlovice, údolí Pluskovec Velké Karlovice, Bukovina Valašská Senice, Žárné 20

10.10.1990 G. l. carpatica

Lustyk

BRNU

Huslenky, Hluboček, Zbeličné kopečky

horská louka 4km JV obce pastvina 5,5km JV obce záchranná plocha fytogenofondu 300 m n.m., JJV kóty Zbeličný (460 m n.m.)

18

26.10.1990 G. l. carpatica

Lustyk

BRNM

Valašská Senice, Žárné

pastvina (480 m n.m.), 1km JV kóty Františkův vrch (718 m n.m.)

19 20 21 22 23 24 25 26

1992 G. l. carpatica 1992 G. l. carpatica 1999 G. l. carpatica 10.9.2002 G. l. carpatica X.9.2005 G. l. carpatica 15.9.2007 G. l. carpatica 17.9.2008 G. l. carpatica 21.9.2009 G. l. carpatica

Lustyk Štromajer Štromajer Škrott Popelářová Jůzová, Krupa Popelářová Popelářová

-

Valašská Senice, Žárné Huslenky, Kýchová (Hluboček) Huslenky, Kýchová, 0,4km Z od samoty U Kučerů Huslenky, Kýchová, 0,4km Z od samoty U Kučerů Huslenky, mezi údolím Kýchová a Hluboček Huslenky, Kýchová (Hluboček) Huslenky, Kýchová (Hluboček) Huslenky, Kýchová (Hluboček)

Vysvětlivky: BRNM BRNU (dříve HB)

15 30 50 11 8 151 105 160

Moravské zemské muzeum v Brně Katedra systematické botaniky a geobotaniky, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně

FMM

Muzeum Beskyd Frýdek-Místek

GM (dříve OVM ZL)

Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně

NJM

Muzeum Novojičínska Nový Jičín

OP

Slezské zemské muzeum v Opavě

PR

Botanické oddělení Přírodovědeckého muzea Národního muzea v Praze

-

nejedná se o herbářovou položku, jde o literární údaj nebo ústní sdělení

nad obcí Bílá, severní svah, 850 m n.m. Bumbálka? 680 m n.m. nad obcí Bílá, pastvina herb. G. Praecox herb. G. Praecox ssp. Carpatica mezi údolím Černé a Provazníčkem herb. G. Praecox ssp. Carpatica herb. G. Praecox ssp. Carpatica

pastvina (480 m n.m.), 1km JV kóty Františkův vrch (718 m n.m.) 1,4km SSV od kóty Hrachovec (776,7) 1,25km SSV od kóty Hrachovec (776,7) 1,25km SSV od kóty Hrachovec (776,7) v tom 1ex. cca 200m JJZ

STUDIE. Seznam karpatského přírodního dědictví v Beskydech

Recommend Documents