Univerzita Palackého v Olomouci Katedra psychologie Filozofické fakulty
STRESOVÉ A JINÉ KRITICKÉ SITUACE, JEJICH VLIV NA PROŽÍVÁNÍ A JEDNÁNÍ ŘIDIČŮ
Závěrečná práce Postgraduální studium dopravní psychologie
Autor: Mgr. Inka Koutná Vedoucí práce: PhDr. Libuše Dokládalová
Olomouc 2012
Vysoká škola: Palackého univerzita Olomouc Fakulta: filozofická Katedra: psychologie Školní rok:2011/2012
ABSTRAKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE Postgraduální studium dopravní psychologie Jméno: Mgr. Inka Koutná Konzultant: PhDr. Libuše Dokládalová Počet stran: 45 Název práce:
STRESOVÉ A JINÉ KRITICKÉ SITUACE, JEJICH VLIV NA PROŽÍVÁNÍ A JEDNÁNÍ ŘIDIČŮ Abstrakt závěrečné práce: Práce je zaměřena na deskripci a následnou analýzu charakteru a rozsahu možných ovlivnění řidičů dopravních prostředků v zátěžových a nepředpokládatelných situací, jež jsou v rámci jejich povolání každodenní realitou. Cílem práce je tedy analyzovat a následně komparovat výše zmíněné skutečnosti, které mimo jiné ovlivňují životy jednotlivých cestujících či účastníků dopravy v obecném smyslu slova vůbec. Práce je strukturována do dvou hlavních a několik dílčích kapitol. První hlavní kapitola je zejména deskriptivní, zaměřená na definici pojmů použitých v dalších kapitolách a k interpretaci statistických údajů k jednotlivým tematickým okruhům. Druhá, hlavní část, je analytická, jsou v ní zpracovány vstupní údaje za účelem nalezení cíle práce a případné ověření hypotéz. Teoretická část je dále rozdělena do několika dílčích kapitol. V této části práce se jedná o nastínění situace u konkrétních řidičů. Především se bude jednat o teoretický přístup k jednání řidiče, který se ocitl ve stresující situaci. Zhodnocena bude dosavadní koncepce procesu náboru nových profesionálních řidičů. V praktické části práce je sledován detailně proces vlivu stresujících faktorů na činnost a rozhodování řidiče, který se ocitl pod vlivem pro něho kritické situace. Získaná data jsou dále komparativně posouzena v souvislosti s klíčovými okamžiky vývoje a situacemi, které velmi často ovlivňují systém reakcí řidičů při řešení komplikovaných situací. V práci jsou použity metody deskriptivní, analytické a komparativní. V jednotlivých částech se tyto metody prolínají a kombinují. První část využívá zejména deskripci, v analytické části jsou využity metody analýzy a komparace. Pro vizualizaci vybraných údajů jsou v práci použity tabulky zpracované v programu Microsoft Excel. Klíčová slova: -
psychologické předpoklady řidiče stresové faktory ovlivňující řidiče zvládání stresu u řidičů
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny řádně citovala a uvedla. Touto cestou chci poděkovat vedoucí práce PhDr. Libuši Dokládalové za cenné připomínky a konzultace. V Litovli 25. května 2012
…………………………………………..
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 3
1
Pojetí řidiče v dopravní psychologii - charakteristika profesionálního a běžného řidiče ... 5
1.1 Psychologické předpoklady řidiče ...................................................................................... 8 1.2 Faktory vyvolávající stres řidiče…………………………………………………………10
2
Jak se bránit stresu – obecné pojetí obranných mechanismů ............................................ 14
2.1 Jak zvládat stres ................................................................................................................ 15 2.2 Nevhodné řešení stresových stavů ................................................................................... 20
3
Dopravní psychologie ....................................................................................................... 21
3.1 Metody dopravní psychologie ........................................................................................... 25 3.2 Stres a nástroje jeho zvládání z hlediska dopravní psychologie ....................................... 28 3.2.1 Uvolnění a celková relaxace pomocí autogenního tréninku ........................................... 31 3.3 Stresové a jiné kritické situace, jejich vliv na prožívání a jednání řidičů ......................... 34
4
Dopravně - psychologické vyšetření řidičů ...................................................................... 36
5
Rozbor konkrétních případů.............................................................................................. 38
Závěr......................................................................................................................................... 41 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 43 Přílohy ...................................................................................................................................... 45
3
Úvod Závěrečná práce na téma: Stresové a jiné kritické situace, jejich vliv na prožívání a jednání řidičů, je zaměřena na deskripci a následnou analýzu charakteru a rozsahu možných ovlivnění řidičů dopravních prostředků v zátěžových a nepředpokládatelných situací, jež jsou v rámci jejich povolání každodenní realitou. Cílem práce je tedy analyzovat a následně komparovat výše zmíněné skutečnosti, které mimo jiné ovlivňují životy jednotlivých cestujících či účastníků dopravy v obecném smyslu slova vůbec. Práce je strukturována do dvou hlavních a několik dílčích kapitol. První hlavní kapitola je zejména deskriptivní, zaměřená na definici pojmů použitých v dalších kapitolách a k interpretaci statistických údajů k jednotlivým tematickým okruhům. Druhá, hlavní část, je analytická, jsou v ní zpracovány vstupní údaje za účelem nalezení cíle práce a případné ověření hypotéz. Teoretická část je dále rozdělena do několika dílčích kapitol. V této části práce se pokusím o nastínění situace u konkrétních řidičů. Především se bude jednat o teoretický přístup k jednání řidiče, který se ocitl ve stresující situaci. Zhodnocena bude dosavadní koncepce procesu náboru nových profesionálních řidičů. V praktické části práce je sledován detailně proces vlivu stresujících faktorů na činnost a rozhodování řidiče, který se ocitl pod vlivem pro něho kritické situace. Získaná data jsou dále komparativně posouzena v souvislosti s klíčovými okamžiky vývoje a situacemi, které velmi často ovlivňují systém reakcí řidičů při řešení komplikovaných situací. V práci jsou použity metody deskriptivní, analytické a komparativní. V jednotlivých částech se tyto metody prolínají a kombinují. První část využívá zejména deskripci, v analytické části jsou využity metody analýzy a komparace. Pro vizualizaci vybraných údajů jsou v práci použity tabulky zpracované v programu Microsoft Excel.
4
Byly stanoveny následující hypotézy, jejichž adekvátnost bude na základě textu práce potvrzena nebo vyvrácena: H1: Základní charakteristika profesionálního a běžného řidiče je ve své podstatě totožná. H2: Faktory vyvolávající stres řidiče jsou snadno popsatelné a lze se jim záměrným chováním vyhnout. H3: Dopravní psychologie je v českém prostředí uznávaným psychologickým odvětvím a její východiska jsou často využívaná nejen při řešení rozboru kritických situací, ale i jako prevence pro bezpečnou práci řidiče. H4: Stresové či kritické situace a jejich vliv na prožívání a jednání řidičů je jednoznačný. Profesionální řidič ovšem musí umět tyto skutečnosti překonat. H5: Vyšetření provedené na principech psychologie dopravy je relevantní vůči realitě a praxi řidičského povolání. V závěru práce shrnu a vyzdvihnu zásadní myšlenky. Závěrečné shrnutí by mělo představovat komplexní pohled na danou problematiku, kterou se pokusím zachytit pomocí komparace a analýzy jednotlivých elementů, jež danou oblast značně ovlivňují. Hlavní téma práce bude tedy podloženo řadou teoretických faktů, analýz a praktické komparace. Tyto dokáží zajistit celistvost práce. Doufám, že se mi – jak na základě dosavadních poznatků, tak i díky výstupům jednotlivých kapitol – podaří dospět k uceleným závěrům, přinášejícím alespoň zčásti nový pohled na danou problematiku.
5
1 Pojetí řidiče v dopravní psychologii - charakteristika profesionálního a běžného řidiče Téměř každý den řídí motorové vozidlo v České republice přibližně 1/3 populace. Nejméně 1x za týden usedne za volant celkem polovina populace ve věku nad 15 let. Podle statistik bylo zjištěno, že kolem třetiny populace naší republiky neřídí vůbec. Stále přetrvává skutečnost, že motorová vozidla řídí ve větší míře muži. Jedna pětina řidičů – mužů uvádí, že neřídí motorové vozidlo oproti polovině žen. Statistiky ukazují, že ve většině případů do auta denně usedají lidé, kteří věkově spadají do kategorie středního věku (30 – 45 let). Nejmenší počet řidičů představují lidé ve věku šedesáti let a více. V mnoha případech cestování prostřednictvím motorových vozidel souvisí s cestou do práce a zpět a dále za nákupy. Podle výzkumů je doloženo, že tzv. každodenní řidiči jsou zvyklí nakupovat v hypermarketech častěji než tzv. příležitostní řidiči. Přitom obecně platí, že na pozicích profesionálních řidičů pracují častěji muži a osoby vyučené. Podle celé řady dotazníkových šetření je mínění dotazovaných takové, že většina řidičů v podstatě nebere ohled na spoluúčastníky silničního provozu. Co se týká profesionálních a amatérských řidičů, názory se rozdělují do dvou primárních oblastí. Jedna z nich se domnívá, že profesionální řidiči jsou ohleduplnější než amatéři. Druzí si myslí pravý opak. Řízení jako takové je velmi náročné, jak pro profesionální, tak pro amatérské řidiče. Výzkumy se samozřejmě zaměřují zejména na vybrané skupiny řidičů (např. řidiče autobusů) a zkoumají rozličná specifika vybrané skupiny. Zjištění se zaměřují na popis různých situací, postupů a elementů apod. – překračování rychlosti, zvládání stresových symptomů či zneužívání návykových látek. Hmatatelným faktem zůstává rozdílnost v dosažené a podstupované míře stresu, který je odstupňovaný mezi řidiči profesionály a řidiči, jež se účastní běžného provozu jako neprofesionálové. Tomuto výzkumu se věnovali např. Hartley a Hassani (1994).
6
„Ti dospěli k závěrům, že ačkoli byly projevy stresu postiženy obě skupiny, více stresových symptomů se projevilo u řidičů nákladních automobilů. Zatímco stres řidičů nákladních automobilů byl více spojen s nároky profese (např. dlouhé hodiny na cestách, cesty v noci apod.), stres běžného řidiče byl spojen s psychickým zdravím, věkem, pohlavím a agresivitou.“1 Požadavky, které úzce souvisejí s řízením vozidla, jsou značně odlišné u profesionálních řidičů a soukromých osob řídících automobil. Profesionální řidiči jsou mimo jiné zodpovědní za desítky životů svých pasažérů (viz např. řidiči hromadné dopravy apod.). Rizikovost spatřuji zejména ve skutečnosti, že profesionální řidiči jsou za volantem celý den a v mnoha případech i v průběhu noci. Znamená to, že na rozdíl od běžného řidiče profesionál celou svoji pracovní dobu může pociťovat značnou tzv. emocionálně-sociální zátěž. Každý řidič se setkává s jinými řidiči, kteří reagovali na určitou situaci skrze naprosto nepřirozenou reakci. Ve velké míře se jedná o řidiče, které je možné charakterizovat prostřednictvím základních neurotických či psychopatologických symptomů. Obecně je mezi tyto řazena například podrážděnost, vznětlivost, neklid úzkost, snadná vzrušivost a roztržitost, nesoustředěnost, nespavost strach, egoismus, vztahovačnost, netolerance. V případě, že některý z řidičů trpí neurózou, která je potvrzena psychiatrem a po konzultaci diagnózy s psychologem, tak je ve většině případů nedoporučováno řízení motorových prostředků. Dělení řidičů2 Úzkostný řidič: je přecitlivělý a jeho jízda se projeví neklidnou a nejistou, trhavou jízdou a stylem řízení. Má sklon k přehnaně opatrné jízdě při pravém okraji vozovky. Jeho úzkost mu nedovoluje pružný styl jízdy, který je třeba v dnešním provozu. Zakomplexovaný agresivní řidič: se staví k ostatním účastníkům silničního provozu jako k soupeřům. Ustavičně srovnává a nevydrží klidně cestovat vozem. Jeho jízda je agresivní a rychlá. Neustále poruše předpisy, jedná impulzivně a bezohledně.
1
HORÁKOVÁ, M. (Centrum dopravního výzkumu Brno), červenec 2009.
2
HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní
nehodovosti. Portál: 2005. s. 110.
7
Explozivní cholerik: je vzteklý řidič, který si vybíjí svoje tenze na ostatních, pokud nejezdí podle jeho představ. Často používá klakson a bliká světly, aby upozornil ostatní na jejich pseudochyby. Ostatní účastníky považuje za nepřátele, a tak se k nim také chová. Výše uvedené typy řidičů lze charakterizovat jako lidi, pro které je řízení, ale v některých případech i samotná účast v podobě spolujezdce či chodce, jako účastníka silničního provozu značnou zátěží. Veškeré malicherné překážky, se kterými se během silničního provozu setkávají (nerovnosti silnice; kolona; nemožnost předjíždět apod.) jsou abnormálně posuzovány a doprovázeny vulgárním nadáváním nebo gesty, grimasami, blokováním ostatních řidičů a přenášení agresivity na své okolí.
8
1.1 Psychologické předpoklady řidiče Psychologické předpoklady profesionálních řidičů jsou oproti jiným povoláním dosti náročné. Jedná se například o následující psychologické předpoklady: úrovně obecných rozumových schopností včetně adaptace na změny osobnostní struktury včetně její integrity, psychické odolnosti, prvků agresivity atd. kvality psychických procesů signifikantních pro úspěšné zvládnutí vozidla, jako jsou pozornost, vigilance (bdělost, ostražitost; stav bělosti), paměť, latentní doba reakce na podněty atd. úroveň procesu rozhodování a další Obecně lze konstatovat, že psychická způsobilost k řízení motorového vozidla představuje především harmonizaci osobních psychologických charakteristik s požadavky a nároky, které od člověka vyžaduje bezpečné řízení motorového vozidla. Posuzování psychické způsobilosti řidičů se uskutečňuje prostřednictvím výsledků dopravně – psychologického vyšetření (viz kapitola 2.3 Dopravně psychologické vyšetření řidičů).3 Hlavní aspekty, které se zkoumají, s ohledem na psychologické předpoklady charakteru osobnosti řidiče jsou:4 vizuální orientační vnímání (pozorování, koncentrace, vnímání) psychomotorika (reaktibilita, koordinace) intelekt (paměť, logické myšlení, duševní obzor) zručnost při řízení vozidla emoční stránka (adaptabilita, úzkostlivost, agresivita) motivace a hodnotová orientace osobnostní vlastnosti včetně sociální dimenze osobnosti
3
REPČÍK. Dopravná psychológia. Bratislava: Alfa, 1990. s. 121.
4
Tamtéž.
9
Rozhodujícími hledisky posuzovanými v rovině dopravního chování řidiče jsou především níže uvedené:5 vizuálně-orientační chování – pozorování cesty, okolí, křižovatek, předvídání, reakce – přiměřené reagování na překážky, připravenost brzdit, koncentrace a pohotovost pozornosti, psychomotoriku, resp. techniku jízdy – pohyby volantem, koordinace pohybů na ostatních ovládacích prvcích, plynulost jízdy, styl jízdy – rychlost jízdy, způsob přejezdu zatáček, rizikovost a bezpečnost jízdy, disciplinovanost při jízdě – respektování předpisů, dopravních značek, omezení apod.
5
Více viz ŠTIKAR, J. a HOSKOVEC, J. a ŠTIKAROVÁ, J. Psychologie v dopravě. 1. vyd. V
Praze: Karolinum, 2003.
10
1.2 Faktory vyvolávající stres řidiče Vznik stresu Jednou z nejznámějších a často citovaných definic je tzv. Selyův koncept obecného adaptačního syndromu a biologické reakce organismu. Další později zformulovanou charakteristikou vnikání stresu byla tzv. Cannonova definice reakce na stres typu: boj či útěk – fight of flight nebo definice Lazarusova, která mimo jiné vychází i z individuálního procesu interpretace a hodnocení situace jako závažné či nikoliv.6 V obecné rovině lze vznik stresu popsat jako určitý souhrou různých faktorů, které jsou odborně označovány jako stresory. Stresory mohou mít původ:7 a) fyzický (v autě to může být hluk, vysoké teploty, nepohodlí, špatné ergonomické podmínky) b) sociálně-pracovní (u profesionálních řidičů například vysoké požadavky ze strany zaměstnavatele, práce na směny, pocity izolace, přesčasy, dodržování časových rozvrhů, zodpovědnost za převážené osoby a zboží) c) původ v samotné osobě řidiče (impulsivita, odolnost vůči zátěži, adaptabilita).
6
James, L., Nahl, D. (2002). Dealing With Stress And Pressure In The Vehicle. Taxonomy of
Driving Behavior: Affective, Cognitive, Sensorimotor. In Rothe, J. P.(Ed). Driving Lessons Exploring Systems That Make Traffic Safer. University of Alberta Press, Edmonton, Canada.URL: http://www.drdriving.org/articles/taxonomy.htm 7
HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní
nehodovosti. Portál, 2005. s. 21.
11
Jedny z hlavních konfliktních aspektů řízení, které lze definovat jako stresující činnosti, byly klasifikovány a zkoumány vědci z Havajské university (Leon James a Diane Nahl). Podle nich se jedná se „o imobilitu (ve smyslu tělesné pasivity, což ve srovnání s široce vnímaným přínosem auta – mobility, tedy možnosti pohybu – vyznívá jako paradox), omezování a regulace (řidič pod hrozbou trestu pokuty, odejmutí řidičského průkazu i svobody, ale také pro zachování vlastní bezpečnosti musí stále dbát na dodržování dopravních předpisů), nedostatek kontroly a pocit frustrace (uvěznění v dopravní zácpě bez možnosti se z ní dostat, pokud se nerozjedou auta před vozidlem), pocit nebezpečí (uvědomování si riskantních situací, ohrožení zdraví a života), uvědomování si materiální hodnoty vozu (vztek v případě škody na vozidle), další činnosti provozované v autě, rozptylující řidičovu pozornost (jídlo, kouření, telefonování, poslouchání hudby, výměna CD, konverzace s pasažéry), nutnost vždy se správně rozhodnout, nejednoznačnost situací (komunikace s dalšími řidiči pomocí gest, která nemusí být chápána jednoznačně, přispívá k stresu. Jak gestem vyjádřit například výraz „Promiňte?“…)“8 Mezi základní faktory, které vyvolávají stres u řidičů, obvykle řadíme například vysokou hustotu dopravy, dopravní zácpy, různé proměny počasí – náledí, nesnesitelné horko apod., chybné dopravní značení či velmi špatný stav komunikací. Jedním z hlavních předmětů tzv. dopravní psychologie jsou interpersonální vztahy, které se v rámci dopravy vyskytují. Jedná se především o skutečnosti, se kterými se setkává každý řidič ať profesionál či ne – viz celková agresivita na silnicích, chování spolujezdců, pracovní vypětí a jiné psychologicky vymezené stresory. Markantní jsou samozřejmě i individuální faktory, které stěžují stabilizaci chování příslušného řidiče: různé postoje nebo přesvědčení apod.9
8
James, L., Nahl, D. (2002). Dealing With Stress And Pressure In The Vehicle. Taxonomy of
Driving Behavior: Affective, Cognitive, Sensorimotor. In Rothe, J. P.(Ed). Driving Lessons Exploring Systems That Make Traffic Safer. University of Alberta Press, Edmonton, Canada.URL: http://www.drdriving.org/articles/taxonomy.htm 9
HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní
nehodovosti. Portál, 2005. s. 10.
12
Aspekty vedoucí k tzv. hostilitě10 a agresivitě na dopravních komunikacích:11
Imobilita - omezená schopnost pohybu v autě a s tím související pasivita vedoucí k nárůstu tenze
Omezení - omezení pohybu způsobené dopravním značením a s tím související úzkost
Regulace - neustálá hrozba postihu za porušování předpisů
Nedostatek kontroly - nemožnost svobodně rozhodovat o průběhu jízdy vlivem nedostatku prostoru k pohybu
Neustálá hrozba nebezpečí
Teritorialita - prostor v autě a kolem něj je vnímán jako vlastní území, které je neustále narušováno
Různost řidičů a neschopnost předvídat jejich chování
Nároky na rozdělenou pozornost - telefonování, mluvení, poslech hudby
Nepředvídatelnost dopravních situací
Nízká emoční inteligence
Nedostatek tréninku řidičů
10
Sklon k nepřátelským agresivním impulzům navenek, tendence ublížit jiné osobě nebo
skupině osob, nepřátelství. 11
JAMES, NAHL. Dealing with stress and pressure in the vehicle Taxonomy of Driving
Behavior: Affective, Cognitive, Sensorimotor - Taxonomy of Driving Behavior. University of Alberta Press, Edmonton, Canada, 2002. s. 50-60. Tamtéž: Driver Behavior as Skills and Errors in Three Behavioral Domains AFFECTIVE (+A) I've got to be careful here. Don't want to cut anybody off. AFFECTIVE (-A) I wish I could give that guy a piece of my mind.
SKILLS (+) COGNITIVE (+C) This person looks like he's in a hurry to get in. I better let him in. ERRORS (-) COGNITIVE (-C) I don't think people like that should be allowed on the road
SENSORIMOTOR (+S) (Gesticulating and smiling:)Go ahead. You go first. SENSORIMOTOR (S) (Yelling:) "You stupid idiot, why don't you watch where you're going!"
13
Stresové impulzy v dopravě z hlediska cestujícího:12
Agresivita
Špatní/nebezpeční řidiči
Tělesný zápach, zkažený dech nebo zapáchající jídlo ostatních dojíždějících
Nečistota a přetápění v hromadné dopravě
Zpoždění a provozní závady
Lidé telefonující příliš nahlas
Hrubé chování ostatních cestujících
Obecný adaptační syndrom vypracoval a zkoumal Hans Selye, více schéma v příloze práce.
12
Více viz např.: ŠPATENKOVÁ a kol. Krizová intervence pro praxi. Grada, Praha 2004.
14
2
Jak se bránit stresu – obecné pojetí obranných mechanismů
„Obranu proti negativnímu vlivu stresů lze schematicky naznačit několika liniemi, z nichž dvě leží v rovině psychiky a jedna v rovině těla. První linií obrany organismu je selektivní funkce vědomí. Omezíme-li funkci vědomí na významné podněty, můžeme odfiltrovat mnoho nepodstatných podnětů, na které v tomto okamžiku nemá organismus kapacitu. Druhou linií obrany jsou rozhodovací okruhy vědomé mysli. Přijme-li moje vědomí novou zátěž jako realitu, odpovědí na ní bude adekvátní změna chování, spočívající v přizpůsobení se nové skutečnosti. Třetí linií obrany jsou preventivní tělesné a duševní aktivity.“13 V mnoha odborných publikacích nalezneme popis stresu v podobě přirozené reakce našeho těla na podněty, které mohou nějakým způsobem ohrozit náš život. Pokud je naše tělo a mysl v tomto stavu, který vyhodnotí jako zdraví ohrožující, dojde k aktivaci řetězce reakcí, které vedou ke stresu. V této chvíli mozek vyšle signál do hypofýzy, která má za úkol stimulovat v lidském těle činnost nadledvinek, které uvolňují do krve adrenalin (epinefrin) a další stresové hormony. Dochází k prokrvení svalové hmoty a příslušných orgánů a souběžně s tím, je jim poskytnuta energie v podobě glukózy. Na druhé straně dojde k tomu, že se může při tomto procesu řetězení omezit činnost trávicího ústrojí. Tím dojde k aktivaci lidského těla a to je připraveno na odpovídající reakci vůči stresové situaci. V přiměřené míře je stres dokonce dobrý a prospěšný. Avšak pravdou zůstává, že nadměrná stresová zátěž značně zatěžuje organismus, a tělu by v tomto okamžiku měla být umožněna dostatečná regenerace. Velké množství stresu a málo odpočinku mohou vést k závažným zdravotním komplikacím. Nejprve se jedná o tzv. ztuhlost svalů, poté zvýšený krevní tlak apod. Určitá míra stresu a s ním spojené zátěže je pro člověka v pozitivním slova smyslu prospěšná a lze říci, že i důležitá (viz možnosti přežití, reakce na vliv vnějšího prostředí apod.). Nebezpečný pro zdraví člověka je ovšem tzv. chronický stres.14
13
14
BUCHTOVÁ, B. Psychologie pro ekonomy, 2004, str. 186. Zdravotní problémy člověka již v raném středním věku. Stres se projevuje v podobě:
úzkosti, deprese; bolesti hlavy či zad; problémů se zažíváním; únavy; nespavosti; ztuhlého krku. Typické jsou žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, infarkt, ateroskleróza. Dále může dojít k celkovému oslabení imunitního systému, apod.
15
2.1 Jak zvládat stres Základním předpokladem pro zvládání stresu je získání schopnosti, která našemu mozku bude signalizovat, že se stres blíží. Odborníci hovoří o tom, že mezi první signály, které nás upozorňují na vznikající stres, patří například napětí v oblasti krku a ramenou. Druhým bodem je zvolit si a naučit se způsob, kterým budu stres zvládat a dokážu se s ním vypořádat, což je velmi individuální záležitost. Možným způsobem je schopnost naučit se stresovým situacím předcházet anebo se jim částečně vyhýbat. Toto řešení není ovšem vždy možno aplikovat. Důležité je uvědomit si, jakým způsobem na stres reagujeme a snažit se tento ovládnout natolik, aby nemohl škodit našemu tělu či mysli v nadměrné síle. Existuje celá řada tipů a návodů, jakým způsobem se stresem vypořádat, níže uvádím některé z nich: Nelamte si hlavu s věcmi, které nemůžete ovlivnit Dostatečně se připravte na okamžiky, které pro vás budou znamenat stres Zkuste se dívat na životní změny jako na pozitivní výzvu a ne jako na hrozbu Pracujte na řešení konfliktů s ostatními lidmi Nebojte se popovídat o problémech s lidmi, kterým důvěřujete Nestanovujte si nereálné cíle (pracovní i osobní) Vhodně se stravujte Sportujte, relaxujte15 Věnujte se svým koníčkům
15
Během sportu nebo při dalších pohybových aktivitách dochází k uvolňování endorfinů.
Endorfiny (hormony štěstí) navozují pocit blaženosti, dobrou náladu a uvolnění. Po dlouhodobějším pravidelném cvičení se dostaví celkové zlepšení tělesné kondice, které úzce souvisí i s kvalitou psychické pohody.
16
Stres za volantem -zvládání stresu při kritických událostech Správné zvládání stresu v průběhu kritických stresujících událostí je stále více důležité v rámci specifických skupin zaměstnanců, jako jsou např. profesionální řidiči. Tito vykonávají velmi náročnou, zodpovědnou a nebezpečnou profesi. Běžně se střetávají s kritickými situacemi, se kterými je potřeba se vyrovnat v rovině duševní hygieny.16 Jak redukovat stres na silnicích při kritických situacích? „Vnímání stresových situací a kompenzace se s nimi je individuálním procesem, každý má svůj práh odolnosti nastavený jinak. Je ale důležité, aby řidič dokázal reflektovat své jednání, věděl, jak má stresu předejít, jaké jsou pro něj ty nejefektivnější způsoby vyrovnání se se zátěžovými situacemi.“17 Další vhodné nástroje, které by mohly napomoci eliminovat stres v dopravě, jsou technického rázu: kvalitnější povrch silnic, jejich údržba a rekonstrukce či obnova povrchů, přehledné a viditelné svislé a vodorovné dopravní značení, okolní prostředí bez zbytečných rušivých podnětů (úplný zákaz billboardů v ochranném pásmu všech tříd pozemních komunikací) apod. Klíčovou roli ovšem hraje lidský faktor - člověk a jeho způsoby myšlení, postoje a chování v rámci silničního provozu. Každý řidič by měl začít sám od sebe. Dnešní stresující doba evokuje i chování účastníků silničního provozu na pozemních komunikacích. Pro zvládání stresu za volantem je vhodné znát určité techniky, které mohou řidiči pomoci zvládat jeho povolání. Nejčastěji profesionální řidiči bojují s tzv. únavovým syndromem, který vzniká především díky dlouhému sezení za volantem a neustále vynakládané energii při sledování a vyhodnocování provozu na silnici. Únavový syndrom je se stresem velmi úzce propojen, jak ukázaly i rozličné vědecké výzkumné studie.
16
17
HANNELORE, F.: Spokojeně v zaměstnání. Praha: Portál, 2007. s. 11. Machin, A., Hoare N. (2001): Stress traits and coping styles as predictors of stress
symptoms in bus drivers. University of Southern Queensland, Australia.
17
Jakým způsobem lze předcházet tzv. únavovému syndromu, který vznikl pod vlivem zátěže, jsou následující:18 Vyhýbat se souvislému přetěžování a zásadně jezdit podle režimu Brát si na svá bedra pouze odpovídající množství práce či zodpovědnosti Bezdůvodně neplýtvat energií Dodržovat doporučené přestávky Řešit své starosti například systémem sdílení Automaticky se zabývat vhodným timemanagementem Snažit se o pozitivní prožitky svého života Starat se o své tělo i mysl
HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní nehodovosti. Portál, 2005. s. 71. 18
18
Pokud je člověk řidičem a i když jen pouze „svátečním“ typem řidiče, každý se setkal s větší či menší mírou agrese, v rámci silničního provozu. Agresivita na silnici vzniká z rozličných důvodů a zdrojů této agresivity může být celá řada. Do primární skupiny je řazena agresivita, která představuje soubor vlastností či názorových postojů řidičů. Tito řidiči jednoduše řečeno mají problémy s respektováním autorit a příslušných společenských norem či dopravních předpisů a to nejen po stránce profesní, ale i v rovině soukromé. Mnohdy vznikají zcela nesmyslné názorové pohledy například na zapojení žen řidiček v silničním provozu apod. Nepřátelské chování může být zapříčiněno například nízkým sebevědomím, sociálními fobiemi, problémy v mezilidských vztazích apod. Při setkání s agresivním a nevyrovnaným řidičem v provozu je potřeba, řídit se níže uvedenými zásadami, které je možné interpretovat a rozvíjet podle zkušeností a charakteru jednotlivých zúčastněných osob:19 Snažit se zachovat klid a vytěsnit negativní emoce Nereagovat obdobně, jako agresor – situace by se mohla ještě více zhoršit Vědět, že obecně platí, že lépe je zuřivci ustoupit Nenechat se strhnout k nervóznímu troubení, ironickým či vulgárním posunkům apod. Nevracet chování agresivního účastníka
19
HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní
nehodovosti. Portál, 2005. s. 58.
19
Statistiky uvádějí, že k selhání řidiče dochází v mnoha ohledech právě z důvodů nezvládání někdy až chronického stresu. „Třetina motoristů žije před nehodou v chronickém stresu a je otázkou času, kdy selžou. Stres je často způsoben nepříjemnostmi ve firmě, kde pracují nebo v partnerském či rodinném vztahu.“20 Pokud je zátěž dále neúnosná, řidič vypne a dojde k selhání. Této skutečnosti lze předcházet díky následně uvedeným a praxí ověřeným poznatkům: usilovat o sebepoznání a uvědomění vlastních slabin; synchronizovat svoje dopravní chování s realitou; předem počítat s nepříjemnými okolnostmi a pozitivně myslet; vnímat věci kolem sebe s nadhledem a poslouchat relaxační hudbu; provádět často krátké přestávky; zůstat klidný na výzvy netrpělivých účastníků provozu; mít dostatek spánku před jízdou a nepožívat alkohol. Zaměstnavatel ze své pozice může pomoci svým pracovníkům v prevenci proti psychosomatické zátěži a stresu. V současné době si zaměstnavatelé velmi dobře uvědomují rizika, která s sebou může zanedbání péče o tělesné a psychické zdraví svých podřízených přinést:21 řidič – zaměstnanec by neměl být přetěžován nesmyslnými nároky trvat na cestování v souladu s předpisy zabezpečit dostatek odpočinku a zajistit vysokou kvalitu technického stavu vozu pochopit řidiče a umět s nimi jednat, motivovat je a stanovit pravidla a kompetence školit profesionální řidiče a vždy je relevantně odměňovat nezatěžovat řidiče zbytečnou administrativou
20
HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní
nehodovosti. Portál, 2005. s. 64-65. 21
FRIEDEL, J. - PETERS-KÜHLINGER, G.: Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci.
Praha: Grada, 2006. s. 18.
20
2.2
Nevhodné řešení stresových stavů
Stavy způsobené stresem jsou lidmi řešeny mnohdy nesprávným způsobem. Člověk se jim nesnaží předcházet, ale naopak zkouší tyto stavy zahnat rychle do pozadí. V současnosti existuje celá řada rozličných ventilů, díky nimž je možné vypořádat se se stresem. Velké množství lidi hledá ovšem pomoc ve škále různých chemických látek a svým způsobem se není čemu divit, jelikož tyto dokáží přinést okamžitou úlevu. „Mezi nevhodné ventily patří léková závislost, která může vzniknout při podlehnutí okamžitému impulsu a potřebě, ale také při neznalosti a neinformovanosti dynamiky léků.“22 Přitom dosti rychlou závislost je možné vytvořit si na některých léčivech, využívaných pro uklidnění stresové, jedná se zejména o: Hypnotika (viz navození spánkového útlumu) Anxiolytika (ztlumení a zmírnění úzkostných stavů) Psychostimulancia (aktivace a regenerace psychiky) Souvislost věku a frustrační tolerance nelze opomíjet. V případě starších nebo dokonce „přesluhujících“ profesionálních řidičů může velmi snadno dojít k výskytu neschopnosti řešení aktuálních problémů. Malé dítě má nepochybně malou míru tolerance a v dospělém věku se zvyšuje, naopak ve stáří se opět snižuje. Mezi další souvislost patří životospráva a frustrační tolerance, která se při se nesprávném způsobu života snižuje a jedinci jsou adepti na vznik neuróz a psychosomatických onemocnění. Souvislost vidím i v intelektuální úrovni jedince, která dále souvisí s adaptační energií vynakládanou při řešení náročných situací. V tomto ohledu hraje svoji roli i výchova profesionálního řidiče, která značně ovlivňuje jeho schopnost obstát ve stresujících situacích. Charakter, výchova a celkově vzato životní postoje a názory člověka, který pracuje jako profesionální řidič, značně ovlivňují míru odolnosti tohoto vůči stresu a následnou frustraci.
22
FRIEDEL, J. - PETERS-KÜHLINGER, G.: Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci.
Praha: Grada, 2006. s. 42.
21
3 Dopravní psychologie Dopravní psychologie se zabývá základními aspekty a pojmy psychologie aplikované v dopravě. Jedná se například o systém člověk – vozidlo – dopravní prostředí, se zaměřením na psychologickou analýzu činnosti řidiče, jeho psychickou způsobilost pro řízení dopravních prostředků, včetně fenoménů, které mohou tuto činnost výrazným způsobem ovlivňovat.23 Objasňuje příčiny vzniku dopravních nehod a jednotlivé prvky zvyšující bezpečnost nejen řidiče, ale i dalších účastníků silničního provozu. Dopravní psychologie se dále zabývá například následujícími oblastmi: diagnostikou psychické
způsobilosti
k řízení;
výzkumem
a
rozvojem
dopravní
bezpečnosti
z
psychologického hlediska; vývojem metod výcviku řidičských dovedností; poradenstvím; diagnostikou psychické způsobilosti; problematikou účinnosti dopravně - bezpečnostních kampaní; alkoholovými a nealkoholovými drogami z hlediska vlivu na bezpečnost dopravy; agresivitou, agresivitou jako fenoménem dopravy z diagnostického, lékařského, edukačního a preventivního pohledu nebo informační zátěž dopravních systémů. Dopravní psychologie je jednou z aplikovaných psychologických disciplín. Historie a současnost dopravní psychologie je velmi zajímavá, avšak není předmětem mé práce. Otázkou zůstává budoucnost dopravní psychologie v celoevropském kontextu. Jedním z celé řady pojmů dopravní psychologie je mimo jiné termín „Driving task“ aneb deskripce toho, co obnáší činnost řízení dopravního prostředku. Důležitým předmětem této psychologické oblasti je tzv. ergonomie24 vozidel. Stěžejní pro předmět dopravní psychologie jsou následující elementy:25
23
Jedná se např. o výuku a výcvik v řízení vozidla, zátěž, únava, monotonie, sociálně
psychologické aspekty dopravy, typ pozemní komunikace a dopravního značení apod.) 24
Pojem ergonomie je převzat z anglického „ergonomics“, který vznikl spojením řeckých slov
ergo - práce, nomos – zákon, pravidlo. Ekvivalentními pojmy jsou: biotechnologie, human engineering, human factors. 25
Podkladem pro přehled byla studie: ŠTIKAR, J. a HOSKOVEC J. a ŠTIKAROVÁ J.
Psychologie v dopravě. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2003. 275 s.
22
1) PSYCHOLOGICKÁ ANALÝZA ČINNOSTI ŘIDIČE. Kognitivní procesy řidiče. Zrakové vnímání a zrakové klamy. Sluchové, hmatové a čichové vnímání. Vnímání vzdálenosti, hloubky a rychlosti. Paměť. Rozhodování. Jednání. Chyby při vnímání, rozhodování a jednání. Problematika spolehlivosti v dopravě. Problematika telefonování ve vozidle, konverzace s pasažérem či jiné činnosti ve vozidle a jejich vliv na pozornost. 2) DOPRAVNÍ PROSTŘEDÍ 3) PSYCHICKÁ ZPŮSOBILOST PRO ŘÍZENÍ DOPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ Měření zrakového vnímání. Dopravní psycholog jako součást systému práce s řidičem. Legislativa. Posuzování způsobilosti řidičů. Posuzované složky způsobilosti pro práci řidiče - profesiogram řidiče. Vliv zdravotního stavu na řízení vozidla. Řízení pod vlivem alkoholu, léků a jiných látek (kofein, analgetika, hypnotika, sedativa). 4) ZÁTĚŽ, ÚNAVA, MONOTONIE A BIORYTMY Zdroje zátěže a stresu. Informační zátěž u řidičů. Měření mentální zátěže řidiče. Definice a zdroje únavy. Vliv únavy na řízení vozidla. Monotonie a biorytmy. Režim práce a odpočinku, práce řidiče přesčas.
23
5) OSOBNOST A SOCIÁLNĚ PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY DOPRAVY Vztah k sobě a k ostatním, morálně volní vlastnosti řidiče. Očekávané a skutečné chování řidiče. Typologie řidičů. Emoce za volantem. Agresivita. Komunikace a hry v dopravním prostředí. Role a status řidiče. Davové fenomény a anonymita řidičů. Defenzivní a ofenzivní styl jízdy. Pasažéři ve vozidle. 6) PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY VÝUKY A VÝCVIKU Autoškolství z pohledu dopravního psychologa. Teorie řízení a zásad bezpečné jízdy z pohledu dopravního psychologa. Jízda za ztížených klimatických podmínek a v noci. 7) ÚČASTNÍCI SILNIČNÍHO PROVOZU 8) DOPRAVNÍ NEHODOVOST Obecná teorie dopravních nehod. Vyšetřování dopravních nehod. Vliv prostředí na vznik dopravní nehody. Kolizní plocha u křižovatek. Nevhodné značení. Překážky v rozhledu řidiče. Dynomény aneb umění předvídat nepředvídatelné. Možné příčiny chybného jednání. Chování řidiče v blízkosti a na železničním přejezdu. Teorie rizikový řidič a jeho náchylnost k dopravním nehodám. Rehabilitace problémových řidičů, práce psychologa s účastníky dopravní nehody.
24
9) BEZPEČNOST SILNIČNÍHO PROVOZU Jak vyplývá z výše uvedeného přehledu, v současnosti dopravní psychologie využívá různé metody analýzy a to s aplikací spolusouvisejících matematicko-statistických metod. Výsledky zkoumání aspektů dopravní psychologie jsou dále relevantně aplikovány do různých norem a předpisů, které by měly zajišťovat bezpečnost řidičů a ostatních účastníků silničního provozu. Z výše uvedeného lze učinit závěr, že nejdůležitější rolí psychologie dopravy je její schopnost aplikovatelnost. Následující graf ukazuje model stresu u řidičů autobusů (Raggatt, 1991):
25
3.1 Metody dopravní psychologie Metody dopravní psychologie mají svůj základ v systému psychologie práce a organizace. Hlavním cílem příslušných metod dopravní psychologie je zejména diagnostika a intervence v oblasti dopravy.26 Výše zmíněné metody je možno rozdělit do několika skupin, které se nyní pokusím stručně popsat.
A)
Metoda analýzy činnosti řidiče
Představuje metodu, která se zaměřuje především na měření parametrů, které charakterizují činnost řidiče většinou za pomoci počítače, filmu a grafů. Dále měření ovládacích pohybů při řízení volantem a jejich zaznamenávání. Měří se i aktivace řidiče v určitých podmínkách za použití elektroencelografu.27 Dále jsou touto metodou měřena pochybení řidiče ve vztahu k vnějším podmínkám tj. silniční provoz.
B)
Metoda zjišťování způsobilosti řídit dopravní prostředky
Metoda zjišťování způsobilosti řídit dopravní prostředky se soustředí na využívání různých testů a dotazníků, mezi které jsou řazeny testy inteligence, anamnestický dotazník, otázky pro řidiče apod. Existují mimo jiné i tzv. doplňkové testy či dotazníky.28 C)
Metoda výuky a výcviku
Tato metoda má tři východiska, které je nutno respektovat a to jsou: zmenšení subjektivní jistoty rozšířením informací o objektivních těžkostech jízdy, senzomotorické zvládání situací pro dopravu a kognitivní výuka.
D)
26
Metoda analýzy nehod a jejich příčin
FRIEDEL, J. - PETERS-KÜHLINGER, G.: Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci.
Praha: Grada, 2006. s. 65. 27
Elektroencefalogram (zkráceně EEG) je záznam časové změny elektrického potenciálu
způsobeného mozkovou aktivitou. Tento záznam je pořízen elektroencefalografem. 28
Sem patří například objektivní zprávy tj. výpis z karty řidiče a zdravotní dokumentace.
26
Jedná se o jistý druh analýzy, která je zaměřena na zjišťování příčin dopravních nehod v souvislosti s dopravním procesem. Rozbor nehod má být použit především k prevenci nehod. Tato metoda se jako jedna z mála zabývá i oblastí tzv. skoronehod. Podle odborných výzkumů, patří mezi nejčastější důvody vzniku dopravních nehod následující aspekty:29
E)
porušený tělesný stav včetně nedostatků smyslových orgánů
nedostatek úsudkových schopností a nedostatek znalostí
nedostatek zručnosti a pohybových dovedností
nedostatky v osobnostních vlastnostech
přechodné stavy, jako je únava, nevyspání, přechodné emoce
alkohol a jiné drogy
chronické a akutní abnormální duševní stavy a neurózy
činnost v časové zátěži
Metoda zjišťování pracovní zátěže
Metoda zjišťování pracovní zátěže
Charakteristika Jedná se o metodu, která je obecná pro psychologii práce a obsahuje tři fáze.
Jednotlivé fáze metody zjišťování pracovní zátěže Fáze screeningová
Má za úkol zjistit, zda vůbec existuje zátěž vyplývající z činnosti pracovních podmínek a zda je v souladu s příslušnou normou. V této fázi se provede kategorizace neuropsychické zátěže a vyhodnotí se.
Fáze cíleného šetření
Jedná se o upřesnění problému podle výsledků. Dále se zaměřuje na analýzu profesní náročnosti a vyšetření krátkodobých projevů pracovních zátěží v souvislosti s ergonomií pracoviště a hodnocení
29
REPČÍK. Dopravná psychológia. Bratislava: Alfa, 1990.
27
dlouhodobých účinků zátěže. Fáze strategie určení prevence
Určí, jak řešit zjištěné problémy a zda se zaměřit na jednotlivce či skupinu. Pokud jde o jednotlivce, tak lze identifikovat senzitivní osoby a poskytnout jim příslušnou péči v podobě psychoterapeutického zásahu a relaxace. Pokud se jedná o skupinu lze zlepšit ekonometrii pracoviště, zlepšit organizaci práce a střídat činnosti a potlačit tím monotónnost práce, zvýšit počet pracovníků, zařadit lepší režim práce a odpočinku. Další možností je výběr pracovníků podle psychologických kritérií a zvýšená lékařská péče.
Uvedené metody jsou využívány z toho důvodu, že jejich výsledky a zjištění, napomáhají propojit teoretickou rovinu zkoumané problematiky s praxí nebo například při školení řidičů. Lidé si velmi lehce zvykli na téměř neomezené možnosti pohybu v podobě osobní či hromadné dopravy. Řidičů a účastníků silničního provozu je stále více a napětí na silnicích stále roste a v určitých klíčových obdobích je stres v silniční dopravě značně hmatatelný. Proto je přinejmenším dobré vědět, že mne čeká dlouhé stání v koloně nebo zdlouhavá objížďka a existence těchto skutečností mne jako profesionála nemůže rozhodit.
28
3.2 Stres a nástroje jeho zvládání z hlediska dopravní psychologie Stres lze charakterizovat jako něco, co máme v sobě každý z nás zakořeněno, jako něco negativního a nežádoucího. Lidský život vyžaduje určitou zdravou zátěž, jelikož přiměřené zatížení lidského organismu aktivuje a povzbuzuje organismus a lidskou psychiku k rozličným činnostem. Například dlouhodobá frustrace může vést k nárůstu motivačního uvažování člověka a jeho následnému naplnění.30 Klasickým příkladem je neuspokojení základních potřeb u profesionálního řidiče (hlad, žízeň apod.). Takový řidič se musí nutně nasytit a to nejen z důvodu uspokojení základních lidských potřeb, ale také z důvodu dalšího bezpečného řízení vozidla. Pokud totiž řidič neuspokojí své pudy, stávají se tyto hlavním předmětem jeho myšlení a chování. Řízení se pro takovéhoto řidiče stává vedlejší záležitostí. Obecně lze konstatovat, že v současnosti jsou kladeny vysoké nároky na celkovou psychomotoriku31 řidičů a jejich neustálé vzdělávání. Důležitá je ovšem i tzv. zdravotní způsobilost. Řidič musí být stále v bdělém stavu, jelikož musí neustále reagovat na vnější podněty a možné kritické situace. Ke stresu a stresovým situacím vůbec lze přistupovat skrze různá pojetí. Do primárních hledisek řadíme mimo jiné stresovou intenzitu, jeho kvalitu či dobu trvání. V rovině řízení dopravních prostředků existují níže uvedené skupiny zátěží: Senzorická zátěž – závisí na požadavcích smyslových orgánů lidí. V dopravě se jedná především o zrak a sluch. Psychosomatická zátěž – váže se na psychické procesy člověka (paměť pozornost či tělesnou a psychickou zdatnost řidiče). Emoční zátěž – odvíjí se od situací, které způsobují stres. Sociální zátěž – jedná se o výsledek nekoherentních mezilidských vztahů.
30
NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. 2. vyd. Praha: Academia, 1998, s.
27-33. 31
Psychomotorika zahrnuje pohybové aktivity za účelem zlepšení obratnosti, posílení fyzické
zdatnosti a jejím cílem je bezděčné prožívání radosti z pohybu.
29
Silniční provoz je v současnosti značně frekventovaný. Mnozí řidiči jsou několikrát za den vystaveni nenadálým kritickým situacím, které zvyšují míru jejich zátěže. Jejich cílem je všechny tyto obtíže překonat a dosáhnout bez újmy stanoveného cíle. 32 Dopravní prostředky mají moderní design a celou řadu „vymožeností“, které řidičům dokáží zajistit maximální pohodlí. Nic ovšem nenahradí jejich bdělost, pozornost a další schopnosti, které musí být funkční, jak u řidiče kamionu, tak např. u traktoristy. Na řidiče působí celá řada tzv. stresorů (nadměrný hluk v kabině řidiče, přetopený interiér vozidla, dlouhá jízda, nedostatek spánku). Jedná se vesměs o podněty, které zapříčiňují vznik stresové situace. Tyto jsou charakteristické různorodostí a svými východisky. Podle ní dělíme příslušné stresové symptomy následujícím způsobem:33 Fyziologické symptomy bušení srdce, bolest a pocit sevření na hrudi nechuť k jídlu a plynatost s křečemi dolní oblasti břicha doprovázené průjmem časté nucení k močení úporné bolesti hlavy a migréna
Emocionální příznaky
32
33
prudké kolísání nálady
nadměrné trápení, neschopnost empatie
nadměrné snění a izolace od ostatních
zvýšená podrážděnost a úzkostnost
PLAMÍNEK. Sebepoznání, sebeřízení a stres. 2. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 56. BROCKERT, S.: Ovládání stresu. Praha: Melantrich, 1993, s. 17.
30
Behaviorální příznaky: nerozhodnost a časté nářky; sklon ke zvýšené nehodovosti a nepozornému chování při řízení auta; zvýšená konzumace alkoholu a cigaret; snížená pracovní výkonnost. Velkým problémem je mimo jiné tzv. únavový syndrom, který je úzce propojen se stresem. Odolávání stresovému nátlaku je pro řidiče dosti vysilující. Po prožitém stresu se dostaví úleva, která je často doprovázeno s oslabením funkčnosti obranného mechanismu. Vše je zastřešeno únavou. Jak se tedy vyhnout únavovému syndromu, který je způsoben silným působením zátěže, bez možnosti pravidelného odpočinku? Možných odpovědí existuje hned několik:34 nenechávat se trvale přetěžovat a jezdit podle režimu; nebrat si na sebe více práce a zodpovědnosti, než je nezbytně nutné; zbytečně neplýtvat energií; nezapomínat na přestávky; nebát se svěřit se starostmi-sdílená bolest je poloviční bolest; nezapomínat na organizování času time-management; užívat si pozitivních stránek života nebo pečovat o své zdraví a naslouchat svému tělu.
HAVLÍK, K. HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní nehodovosti. Praha: Portál, 2005, s. 71. 34
31
3.2.1 Uvolnění a celková relaxace pomocí autogenního tréninku Autogenní trénink představuje relaxační techniku, kterou zkoumal a dále vyvíjel Johannes Heinrich Schultz (1884 – 1970). Tento trénink vychází je založen na představivosti, která je prostředníkem k navození určitých tělesných stavů, které vedou k celkovému zklidnění, uvolnění organismu a mysli. Relaxace prostřednictvím autogenního tréninku těží především ze znalostí o hypnóze a sugesci (autohypnóze a autosugesci a z indického jogínského systému cvičení).35 „Základním principem autogenního tréninku je podle pomocí předepsaného sledu představ a slovních formulek, vyvolat stav blahodárného klidu, podobného spánku za využití koncentrace a relaxace. Tento stav je podobný sugescí vyvolaným stavům, např. hypnózou, a může stejně jako jiné autoregulační metody sloužit k posílení zdraví, zvýšení tělesné i duševní výkonnosti, tvořivých schopností, výbavnosti paměti, odstraňování duševní nepohody, k ovlivnění funkcí obvykle autonomních.“36 Slovní spojení „autogenní trénink“ lze přeložit jako sebeutvářející systematické cvičení. Jedná se tedy o systematický nácvik příjemného, hlubokého klidu a uvolnění lidského organismu a mysli. Autogenní trénink by měl u praktikujícího jedince navodit pocit zotavení jak z hlediska tělesného, tak i duševního stavu.37 Nácvik autogenního tréninku je otázkou zcela individuální. Je potřeba postupovat pozvolna a trpělivě od jedné úrovně cvičení ke druhé. Obecně platí, že by člověk neměl pokračovat dalším cvičením, pokud nezvládl to předchozí. Po zvládnutí příslušných cvičení v rámci základního stupně autogenního tréninku je možné časové navození klidu a uvolnění touto metodou značně zkrátit.
SCHULTZ, J.H., Autogenní trénink, Praha, Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, s. 33 – 41. 35
DROTÁROVÁ, E. a DROTÁROVÁ, L., Relaxační metody – malá encyklopedie, Praha, Epocha, 2003. s. 61. 36
37
HAŠTO, J. Autogenní trénink. Praha: Nakladatelství TRITON s.r.o., 2004. s. 9.
32
Z výše uvedených důvodů je tato technika doporučována právě profesionálním řidičům, kteří při výkonu své profese potřebují dosáhnout v určitých chvílích rychlého zklidnění, uvolněné a regenerace. V profesi řidiče nelze jednoduše předcházet kritickým a stresujícím situacím a je nutné pro další úspěšný výkon jejich práce možnost se uvolnit. Domnívám se, že základní stupeň autogenního tréninku může těmto osobám značně pomoci při zvládání stresového povolání a boji s únavou (viz noční přejezdy apod.). Základní stupeň autogenního tréninku pracuje především s uvolněním a zklidněním těla a mysli, vizualizace či imaginace jsou řazeny do výší úrovně autogenního tréninku. Stručná deskripce základního stupně autogenního tréninku Po uvedení do příslušné relaxační pozice (pozice drožkáře; pozice vleže) lze začít se cvičením. 1) Úvodní cvičení – uvedení do klidu 2) 1. cvičení POCIT TÍŽE 3) 2. cvičení POCIT TEPLA 4) 3. cvičení PROŽITEK SRDEČNÍ AKCE 5) 4. cvičení PROŽITEK KLIDNNÉHO SAMOČINNÉHO DECHU 6) 5. cvičení PROŽITEK TEPLA UVNITŘ (niterný pocit) 7) 6. cvičení POCIT SVĚŽESTI A CHLADU NA ČELE (psychický zážitek) 8) Závěrečné cvičení – aktivizace
33
Účinky autogenního tréninku Výzkum účinků autogenního tréninku byl opakovaně prováděn a došlo ke stanovení primárních poznatků, které se u praktikujících jedinců ve větší či menší míře obvykle vyskytují:38 intenzivní regenerace organismu, aktivní uvolnění, regulace a optimalizace spánku; zvyšování schopnosti soustředění, s následným zkvalitňováním výkonu v různých oblastech lidského života (práce, studium, sport, sex); prevence a léčba různých funkčních poruch; odstraňování či zmírnění bolesti; celkové zklidnění, harmonizace psychiky a tělesných funkcí nebo slouží k cílevědomým snahám o sebezdokonalení, odstraňování zlozvyků. Autogenní trénink navíc oproti ostatním relaxačním technikám umožňuje zacílenou přípravu na konkrétní stresové situace, které se vyskytují v každodenním životě lidských jedinců.39
38
DROTÁROVÁ, E. a DROTÁROVÁ, L., Relaxační metody – malá encyklopedie, Praha,
Epocha, 2003. s. 23. 39
Tamtéž.
34
3.3 Stresové a jiné kritické situace, jejich vliv na prožívání a jednání řidičů Stresové reakce v průběhu řízení vozidla mají značný vliv na samotného řidiče a jeho bezpečné řízení. Tím pádem je zcela jasné, že stresové reakce jsou přímo propojeny s výší hodnoty nehodovosti.40 Důležitým vlivem, jenž je u řidičů motorových vozidel hmatatelný, jsou i každodenní lidské obavy a starosti, ty vytvářejí jistou míru stresu, jež přímo ovlivňuje chování a rozhodování řidiče. Podle výzkumů bylo zjištěno, že tyto mají úzký vztah se zhoršením kvality řízení minimálně ve stejné míře, jako stresory vznikající nenadále v rámci rozličných kritických situací.41 Jedním ze základních typů chování, které lze chápat jako stresové a souvisí s kritickými situacemi, které pro řidiče vznikají během jízdy, je tzv. agresivní chování. To je často popisováno v odborné literatuře jako reakce na vnímaná omezení v dopravě. Souběžně se jedná o stresor, který působí i na ostatní řidiče a často je příčinou vzniku tzv. řetězové reakce. Klasickými příklady pro vznik agresivního chování je: nepřiměřená rychlost, styl jízdy, nerespektování dopravních předpisů, „lepení“ se na pomalu jedoucí automobily, trestání ostatních účastníků provozu např. nevhodným troubením, apod.42
40
Např. McMurray (1970, in Rowden 2006) sledoval po dobu sedmi let řidiče, kteří byli v
rozvodovém řízení a zjistil u nich zvýšenou míru nehodovosti a přestupků oproti běžné řidičské populaci. Procento dopravních nehod a přestupků vzrůstalo v období šesti měsíců před rozvodem, vrcholu dosáhlo tři měsíce po rozvodu a pak klesalo. 41
Např. Hill a Boyle (2006) se věnovali výzkumu vnějších charakteristik ovlivňujících míru
vnímaného stresu. Vymezili čtyři nejdůležitější faktory, kterými jsou počasí, viditelnost, interakce s ostatními a řidičské úkoly. Dále pak zjistili, že např. ženy, podobně jako řidiči s nehodami v minulosti, vnímali více podnětů jako stresujících. 42
Matthews (1991) uvádí, že agresivní chování v dopravě má souvislost s obecnou
predispozicí k agresivitě a hostilitě a výskytem stresových situací v běžném životě.
35
Mnohé výzkumy ukazují na skutečnost, že agresivní chování v dopravě se stává kulturní normou.43 Tyto hostilní řidičské normy si dle těchto autorů osvojujeme již v dětství jako pasažéři a v dospělosti tyto kulturní zvyklosti používáme. Odolnost vůči stresu je u každého člověka odlišná. V celé řadě případů řidič jednoduše nemůže pozměnit chování či přístup svého okolí. Proto je nezbytně nutné, aby on sám byl nositelem charakteru osobnosti, která dané stresové nebo kritické situace je schopna zvládnout, co možná nejlépe. Obecně lze konstatovat, že dobrými předpoklady pro zvládání stresu při řízení mají spíše řidiči s nízkou mírou neurotičnosti nebo vysokou frustrační tolerancí a celkově pozitivním charakterem. Společnost The Survey Shop and Opinium Research provedla v březnu 2010 průzkum pro pojišťovnu MORE THAN o vlivu mileneckých hádek na kvalitu následného řízení vozidla. Průzkum byl prováděn u 1 183 respondentů - britských řidičů, kteří se dostávají do mileneckých hádek. Z průzkumu vyplývá, že sedá-li člověk za volant po hádce s partnerem, zvyšuje se pravděpodobnost, že zapříčiní dopravní nehodu. Více než třetina (36%) respondentů totiž uvedla, že těsně po hádce věnují méně pozornosti řízení, zatímco dalších 19%
přiznává,
že
po
partnerské
rozepři
řídí
roztěkaně.
„Je naprosto zásadní, aby řidiči pochopili, jaké závažné nebo dokonce smrtelné následky může mít usednutí za volant ve stavu silného emocionálního rozrušení. Po vášnivé hádce s partnerem se mohou řidiči cítit stresovaní a nesoustředění, což samozřejmě ovlivňuje jejich řidičské schopnosti."
43
Viz termín „road rage“ (zuřivost na silnicích), jehož projevy jsou extrémní agresivní
výpady jako rvačky, hádky apod.
36
4
Dopravně - psychologické vyšetření řidičů
Dopravně psychologické vyšetření44 se a priory skládá ze souboru tzv. psychodiagnostických metod, mezi které řadíme: Anamnestické údaje řidiče: osobní anamnéza, vzdělání, pracovní anamnéza, užívání návykových látek, dopravní přestupky a nehody. Výkonové testy: Speciální zkoušky zaměřené k posouzení nedostatků, resp. poruch některých kognitivních schopností, sledují např. odpovídající postřeh, pozornostní komponenty, obecný intelektový potenciál, správnost rozhodovacích procesů, orientaci v náročněji strukturovaném prostředí, přiměřené psychomotorické tempo, kvalitu a kvantitu odvedeného výkonu, paměť (vizuální, akustická) atd. Testy osobnosti: Postihují osobnostní předpoklady, temperament, charakterové vlastnosti a postoje, relevantní pro bezpečné ovládání motorového vozidla z hlediska dopravního i klinického. Přístrojová zkouška: Jedná se o přístrojovou psychodiagnostickou metodu, umožňující prezentovat vyšetřované osobě soubor vizuálních a akustických podnětů s převodem na příslušné psychomotorické reakce, posoudit různé aspekty pozornosti, rychlost a kvalitu psychomotorické koordinace, procesy rozhodování, učení, pružnost, adaptaci a další významné proměnné.
44
Délka trvání dopravně psychologického vyšetření je 4 - 6 hodin, je závislá na důvodu
vyšetření a na celkovém rozsahu vyšetření (u učitelů autoškol a řidičů se zdravotní či trestní problematikou je vyšetření časově nejnáročnější).
37
Co je pro úspěšné absolvování psychologického vyšetření doporučováno, jako soubor základních aspektů, které by měly vést k úspěšnému zvládnutí tohoto vyšetření? Testovaný člověk by měl být vyspaný, odpočatý (večer před vyšetřením jít brzy spát); cítit se v plné psychické a fyzické kondici (neriskovat vliv počínajícího onemocnění aby bylo zamezeno jakékoliv indispozici - v takovém případě je lepší přeobjednat se na jiný termín); minimálně 12 hod před vyšetřením nepožívat alkoholické nápoje ani žádné jiné omamné látky; nebýt po náročné pracovní (noční) směně; nebýt před vyšetřením mimořádně rozrušen (např. konfliktem s dospívajícím synem, manželkou apod.); vzít s sebou nealkoholickou tekutinu k občerstvení (zvláště je-li vyšetření realizováno v letních měsících) či psací potřeby; případné korekční pomůcky zraku (brýle) a sluchu (naslouchadla).
38
5
Rozbor konkrétních případů
1)
USA Školní autobus, který řídil pětašedesátiletý řidič, se začal chovat na rušné dálnici
velmi podivně. Řidič ho neudržel v přímém směru. V autobusu bylo 24 studentů střední školy z Tacomy, stát Washington. Mezi nimi i sedmnáctiletý Emmanuel Williams. Ten jediný si všiml, že něco není v pořádku. Vstal ze sedadla a rychle přistoupil k řidiči, který za volantem jedoucího autobusu usnul. Williams ho probudil a zabránil tak jisté tragédii.
2)
Dlouhé kolony zpomalily včera dopoledne provoz na 141. kilometru dálnice D1.
Silničáři odklízeli následky nehody, při které se tu srazil autobus s plně naloženým kamiónem. Havárie, která na celé včerejší dopoledne zkomplikovala na dálnici provoz, se stala v pondělí časně ráno. Zprávu o tom přinesla televize Nova ve včerejších Televizních novinách. Řidič dánského autobusu zřejmě usnul a zezadu narazil do kamionu, který převážel tři nové dodávky. Do jihlavské nemocnice byli naštěstí jen s lehkým zraněním převezeni tři lidé. Zaklíněný autobus ve středových svodidlech vyprostili silničáři kolem desáté hodiny, ale provoz na dálnici byl zpomalen až do oběda. V obou směrech byla doprava stažena do jednoho jízdního pruhu. V úseku u Velkého Meziříčí jela auta téměř krokem, a tak se vytvářely několikakilometrové kolony. Někteří řidiči hledali únik polní cestou, jen aby se z ucpané dálnice dostali ven.
3)
Budapešť - Šest mrtvých si vyžádala dnešní nehoda rumunského autobusu v
Maďarsku, který se čelně srazil s kamionem se slovinskou poznávací značkou. Pět lidí zemřelo na místě, jeden na následky zranění v nemocnici. Informovala o tom maďarská média. Autobusem cestovalo 40 lidí, zranění utrpělo 27 z nich. Mezi oběťmi nehody, která se stala na silnici M70, je pět lidí z autobusu, včetně dvou řidičů, a řidič kamionu, který vezl náklad mletého vápna. Autobus směřoval z Rumunska do španělské Valencie. Většina cestujících v autobusu v době nehody spala. Podle lidí srážku pravděpodobně zavinil řidič autobusu, který usnul. Jeden cestující tvrdil, že muž nastoupil do vozidla nervózní a unavený, protože se teprve předchozí den vrátil ze Španělska. Vedení přepravní společnosti mu ale údajně nařídilo vyrazit na další cestu. Slovinský kamion se prý snažil světelným znamením upozornit řidiče autobusu, srážce však už nedokázal zabránit. Také policie se domnívá, že nehodu způsobil řidič autobusu. "Podle stop na vozovce lze předpokládat, že autobus před
39
srážkou přejel do protisměru," řekl podle portálu Nyugatmagyar.hu župní policejní náčelník János Tiborcz.
Příklad pochybení řidiče
Základní charakteristika stresové situace pro řidiče v konkrétní situaci
1
Vyšší věková hranice řidiče evokuje častější výskyt tzv. únavového syndromu při dlouhodobějším soustředění. Vyšší věková hranice, tak jak bylo naznačeno v textu mé práce, s sebou přináší celou řadu rizik, která je možno zaznamenat již na první pohled. Zaměstnavatelé by měli výt schopni na svých zaměstnancích pozorovat první změny a rizika, která jsou s vyšším věkem člověka stále markantnější (problémy s viděním, pamatování, rychlá únava apod.). Takovému zaměstnanci by měla být svěřována odpovídající práce (jízda na kratší vzdálenosti, jízda přes den nikoliv v noci atd.), jejíž výkon by zaměstnance nepřetěžoval.
2
Opět se jedná o usnutí řidiče za volantem, které způsobilo řadu komplikací. Na tomto případu je možno velmi dobře ukázat, jak se ostatní účastníci silničního provozu chovají těsně po automobilové nehodě. V mnoha směrech jsou dosti bezohlední a mnozí z nich jsou bez ohledu na složitou situaci značně agresivní. Pokud dopravu kolem místa nehody řídí policie, mělo by dojít k poměrně rychlému průjezdu. Toto ovšem není vždy možné a celá řada řidičů, kteří nejsou přímými účastníky silniční nehody, zkoušejí i za cenu porušení předpisů projet či nějakým způsobem vycouvat z kolony, kterou nehoda způsobila. Mnohdy situaci sami značně zkomplikují. V tomto případě řidič podle informací zřejmě usnul. Můžeme se pouze domnívat, zda se jednalo o klasický mikro spánek či únavu na bázi únavového syndromu nebo přepracování.
3
Zde se jedná o zcela klasický příklad nedodržování časového rozvrhu jízd s mezistupněm, který představuje dostatečný odpočinek. Od příkladu č. 1 je zde patrný rozdíl ve věku a možnostech řidiče. Problém spatřuji zejména ve skutečnosti, že v praxi se řidič, který si chce udržet své zaměstnání, jen těžko může s úspěchem obrátit na šéfa s námitkou, že dnes znovu nepojede, protože nebude dodržen čas na odpočinek a regeneraci. Zde je patrné, že praxe a teorie se od sebe značně v mnoha ohledech liší. Jde o to, že dopravní psychologie skutečně nabízí možnosti, jak zajistit bezpečnost řidiči i spolujezdcům v podobě dodržování určitých pravidel, praxe je ovšem bohužel zcela jiná.
40
Výše uvedený rozbor tří příkladů poukazuje zejména na skutečnost, že bezprostředně po nehodě nelze stanovit přesný důvod jejího vzniku, co se týká psychického stavu řidičů. Na straně druhé je ovšem velmi dobře možno sledovat chování ostatních účastníků silničního provozu, které mnohdy pro časovou tíseň vede k poměrně agresivnímu chování okolostojících řidičů. Nejčastějším faktorem, který řidiče přivádí do kritických situací, je únava, která má řadu podob a příznaků, tak jak bylo naznačeno v textu práce. Myslím si, že je skutečně stěžejní věcí předcházet těmto stavům, tím že se je naučíme rozpoznávat a zacházet s nimi (např. autogenní trénink atd.). Pravdou ovšem zůstává fakt, že stresory, agresivita a nenadálost je každodenní součástí života všech řidičů a bohužel jejich vývoj mnohdy ani člověk ovlivnit nemůže.
41
Závěr Lidský život je determinován celou řadou příslušných faktorů. Jedním z nich jsou i principy silničního provozu. V mnohých ohledech se nejedná o příliš jednoduše popsatelnou oblast lidské činnosti. Mnohdy je definování a řešení záležitostí souvisejících se situacemi ve světě dopravy spojeny s celou řadou problémů. Navíc v průběhu lidského života dochází k celé řadě změn. To co platilo před padesáti lety je dávno pryč, vývoj způsobil určité změny, které mimo jiné zasáhly také sektor dopravy. Zhodnocení současného stavu řešení stresových situací v silničním provozu (vznik a deskripce stresu a stresových faktorů; řešení stresových situací apod.) se zacílením na oblast profesionálních řidičů z hlediska dopravní psychologie, bylo hlavním cílem mé práce. Veškerá tato problematika byla promítnuta do pěti primárních hypotéz mé práce. H1: Základní charakteristika profesionálního a běžného řidiče je ve své podstatě totožná. Tato hypotéza nebyla potvrzena. Požadavky, které úzce souvisejí s řízením vozidla, jsou značně odlišné u profesionálních řidičů a soukromých osob řídících automobil. Profesionální řidiči jsou mimo jiné zodpovědní za desítky životů svých pasažérů (viz např. řidiči hromadné dopravy apod.). Rizikovost spatřuji zejména ve skutečnosti, že profesionální řidiči jsou za volantem celý den a v mnoha případech i v průběhu noci. Znamená to, že na rozdíl od běžného řidiče profesionál celou svoji pracovní dobu může pociťovat značnou tzv. emocionálně-sociální zátěž. H2: Faktory vyvolávající stres řidiče jsou snadno popsatelné a lze se jim cíleně vedeným chováním vyhnout. Tato hypotéza byla potvrzena. Na řidiče působí celá řada tzv. stresorů (nadměrný hluk v kabině řidiče, přetopený interiér vozidla, dlouhá jízda, nedostatek spánku). Jedná se vesměs o podněty, které zapříčiňují vznik stresové situace. Tyto jsou charakteristické různorodostí a svými východisky. Mezi klasické stresové symptomy jsou řazeny: fyziologické symptomy; emocionální příznaky či behaviorální příznaky. Mezi základní faktory, které vyvolávají stres u řidičů, obvykle řadíme například vysokou hustotu dopravy, dopravní zácpy, různé proměny počasí – náledí, nesnesitelné horko apod., chybné dopravní značení či velmi špatný stav komunikací. Jedním z hlavních předmětů tzv. dopravní psychologie jsou interpersonální vztahy, které se v rámci dopravy vyskytují. Jedná se především o skutečnosti, se kterými se setkává každý řidič ať profesionál či ne – viz celková agresivita na silnicích, chování
42
spolujezdců, pracovní vypětí a jiné psychologicky vymezené stresory. Na základě rozpoznání příslušných stresových faktorů lze zabránit vzniku stresové situace či alespoň zmírnit její průběh a důsledky pro lidský organismus a lidskou mysl. Eliminaci stresu spatřuji například v tzv. autogenním tréninku. Pokud se profesionální řidič naučí díky autogennímu tréninku zklidnit, uvolnit a regenerovat své tělo a mysl, může předejít značné řadě komplikací nebo zmírnit jejich působení na jeho organismus. H3: Dopravní psychologie je v českém prostředí uznávaným psychologickým odvětvím a její východiska jsou často využívaná nejen při řešení rozboru kritických situací, ale i jako prevence pro bezpečnou práci řidiče. Tato hypotéza byla potvrzena pouze částečně. Dopravní psychologie je v České republice známa v podobě jisté odnože psychologie již delší dobu. Dopravní psychologie se zabývá základními aspekty a pojmy psychologie aplikované v dopravě. Jedná se například o systém člověk – vozidlo – dopravní prostředí, se zaměřením na psychologickou analýzu činnosti řidiče, jeho psychickou způsobilost pro řízení dopravních prostředků, včetně fenoménů, které mohou tuto činnost výrazným způsobem ovlivňovat. Objasňuje příčiny vzniku dopravních nehod a jednotlivé prvky zvyšující bezpečnost nejen řidiče, ale i dalších účastníků silničního provozu. Nicméně je potřeba konstatovat, že systém dopravní psychologie je v českém prostředí stále ještě „v plenkách“. Postupem času a vývoje se ovšem stává uznávanou vědeckou oblastí, která má v naší společnosti své místo. H4: Stresové či kritické situace a jejich vliv na prožívání a jednání řidičů jednoznačný. Profesionální řidič ovšem musí umět tyto skutečnosti překonat. Tato hypotéza se potvrdila. Stresové reakce v průběhu řízení vozidla mají značný vliv na samotného řidiče a jeho bezpečné řízení. Tím pádem je zcela jasné, že stresové reakce jsou přímo propojeny s výší hodnoty nehodovosti.45 Důležitým vlivem, který je u řidičů motorových vozidel hmatatelný jsou i každodenní lidské obavy a starosti, které vytvářejí jistou míru stresu, jež přímo ovlivňuje chování a rozhodování řidiče. Podle výzkumů bylo 45
Např. McMurray (1970, in Rowden 2006) sledoval po dobu sedmi let řidiče, kteří byli v
rozvodovém řízení a zjistil u nich zvýšenou míru nehodovosti a přestupků oproti běžné řidičské populaci. Procento dopravních nehod a přestupků vzrůstalo v období šesti měsíců před rozvodem, vrcholu dosáhlo tři měsíce po rozvodu a pak klesalo.
43
zjištěno, že tyto mají úzký vztah se zhoršením kvality řízení minimálně ve stejné míře, jako stresory vznikající nenadále v rámci rozličných kritických situací. Pokud není řidič do určité míry schopen zvládat a řešit kritické stresové situace není oprávněn dále vykonávat svoji profesi. H5: Vyšetření provedené na principech psychologie dopravy je relevantní vůči realitě a praxi řidičského povolání. Tato hypotéza byla potvrzena pouze částečně. Psychologické předpoklady profesionálních řidičů jsou oproti jiným povoláním dosti náročné. Dopravně psychologické vyšetření se a priory skládá ze souboru tzv. psychodiagnostických metod, mezi které řadíme: výkonové testy; testy osobnosti; přístrojová zkouška. V současné době jsou již metody a systém vyšetření v rámci dopravní psychologie na velmi vysoké úrovni. Nicméně teoretický výzkum a postupy nemohou podle mého názoru plně simulovat nenadálou situaci, která řidiče překvapí, jako účastníka silničního provozu. Toto je ovšem problematika, která má přesah skoro do všech vědních oborů, které se zabývají výzkumem chování člověka v teoretické klidové rovině oproti neklidné a mnohdy stresově značně vypjaté realitě.
44
Seznam použité literatury BROCKERT, S.: Ovládání stresu. Praha: Melantrich, 1993. BUCHTOVÁ, B. a kol.: Člověk psychosomatická bytost. K problému lidské sebereflexe. 3. vyd. Brno: MU, 2003, 229 s. DROTÁROVÁ, E. a DROTÁROVÁ, L., Relaxační metody – malá encyklopedie, Praha, Epocha, 2003. FRIEDEL, J. - PETERS-KÜHLINGER, G.: Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci. Praha: Grada, 2006. HAŠTO, J. Autogenní trénink. Praha: Nakladatelství TRITON s.r.o., 2004. HANNELORE, F.: Spokojeně v zaměstnání. Praha: Portál, 2007. 199 s. HAVLÍK, K. Psychologie pro řidiče - Zásady chování za volantem a prevence dopravní nehodovosti. Portál, 2005. HORÁKOVÁ, M. (Centrum dopravního výzkumu Brno), červenec 2009. NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. 2. vyd. Praha: Academia, 1998. PLAMÍNEK. Sebepoznání, sebeřízení a stres. 2. vyd. Praha: Grada, 2008. REPČÍK. Dopravná psychológia. Bratislava: Alfa, 1990. SCHULTZ, J.H., Autogenní trénink, Praha, Státní zdravotnické nakladatelství, 1969. ŠPATENKOVÁ a kol. Krizová intervence pro praxi. Grada, Praha 2004. ŠTIKAR, J. a HOSKOVEC, J. a ŠTIKAROVÁ, J. Psychologie v dopravě. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2003. HARTLEY, L. R., HASANI, J. E.. Stress, violations and accidents [online]. Applied ergonomics, 1994, 25 (4), s. 221 – 230. URL: http://www.drivermetrics.co.uk/publications/Hartley_ElHassani_94.pdf Machin, A., Hoare N. (2001): Stress traits and coping styles as predictors of stress symptoms in bus drivers. University of Southern Queensland, Australia. James, L., Nahl, D. (2002). Dealing With Stress And Pressure In The Vehicle. Taxonomy of Driving Behavior: Affective, Cognitive, Sensorimotor. In Rothe, J. P.(Ed). Driving
45
Lessons - Exploring Systems That Make Traffic Safer. University of Alberta Press, Edmonton, Canada.URL: http://www.drdriving.org/articles/taxonomy.htm
Přílohy Obrázek - Fáze stresu
Zdroj: HARTLEY, L. R., HASANI, J. E. Stress, violations and accidents [online]. Applied ergonomics, 1994, 25 (4), s. 221 – 230. URL: http://www.drivermetrics.co.uk/publications/Hartley_ElHassani_94.pdf
