09/10
SPOLEČENSTVÍ LÁSKY, VÍRY A NADĚJE, VE KTERÉM JE KAŽDÝ DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ BOŽÍ MOZAIKY.
Devět let v Božích rukou Ještě před tím, než se v září 2001 uskutečnila první bohoslužba „nového“ Křesťanského společenství v Hradci Králové, absolvovali jsme s Patrikem Soukupem pastorálku KS na Dlouhém. Tenkrát se tam mimo jiné hlasovalo o tom, jestli bude hradecká skupinka o dvanácti lidech přijata za misijní skupinu KS. (Nikdo nebyl proti.) Tenkrát jsme tam mimo jiné poznali Erwina McManuse, pastora sboru Mozaika v Los Angeles. A od téhle pastorálky se píše historie jedné královéhradecké Boží skládanky – našeho společenství. Už devět let nás Bůh drží ve své ruce a dává nás dohromady. A já celých těch
devět let přemýšlím o církvi, která je Boží mozaikou. Co vidím? Z drobných obyčejných kousků vzniká něco fascinujícího. Jednotlivé kamínky mozaiky se sami o sobě mohou zdát natolik drobné, že je snadné přehlédnout, jak velký význam ve skutečnosti mají. Když se navíc dají dohromady, vzniká něco úžasného. Bůh dává dohromady střípky našich životů, aby si splnil svůj sen. C. S. Lewis kdysi řekl: „Bůh se může ukázat ve své skutečné podobě jen opravdovým lidem. A to znamená nejen lidi, kteří jsou dobří jako jednotlivci, ale také lidi, kteří jsou sjednoceni v určitý celek, kde se navzájem milují, pomáhají si, ukazují Boha jeden druhému. Protože tak si Bůh lidstvo představoval – jako hráče v jedné kapele či orgány v jednom těle.“ V odlišnosti je síla. Jednotlivé kousky mozaiky mají různé tvary, různé barvy, různou velikost. Stejně tak i lidé – jsou to rozdílné osobnosti, mají různou minulost, zkušenosti, zápasy, obdarování. Jsme stvořeni, abychom byli jiní, a přesto spolu. Neignorujme, že ten druhý je jiný a že je to v Božím plánu. Nesnažme se druhé předělat k obrazu svému – podle svých vášní či darů. Zkusme být daleko víc vděční za pestroba revnou církev a hledejm e v tom sílu – čím se můžeme navzájem doplnit. (Nejraději bych sem překopíroval celou 12. kapitolu 1. Korintským. Ve své Bibli ji ale máte. Znovu nad ní přemýšlejte!)
605 narozeninových slov úvodem
Jsme stvořeni pro spojení. Už na prvních stránkách Bible se dočteme o tom, že není dobré, aby člověk byl sám (Genesis 2,18). Žádná skládanka se ale nedává dohromady sama o sobě. Je v tom určitý záměr a je za tím – někdy i těžká – práce. Pavel napsal Koloským: Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, máli kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti (Koloským 3,1214). Taková láska nás stojí čas a energii. Rozhodněme se, že je budeme investovat. Není to jen dřina, ale také radost. Není bez zajímavosti, že v Bibli je radost spojena nejen s láskou, ale také s pravdou. Apoštol Pavel upozorňuje: Láska nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy (1 Korintským 13,6). Prosté povzbuzení k opravdovosti, k upřímnosti. Aby to byla radost, musíme být k sobě navzájem upřímní, říkat si věci do očí a ne za zády. Uvědomuji si, že každé podobenství pokulhává. I to moje. Dávat dohromady mozaiku či skládat puzzle – to je vlastně jen hra. Není průšvih, když vás přestane bavit nebo to vzdáte. S církví je to jinak. Není to hra, kterou rozdělanou šoupnete pod postel. Přesto má někdy člověk pocit, že neví, jak dál a chtěl by to vzdát. Nejde to bez pomoci zvenčí. To je poslední fakt, který chci o mozaice zmínit. Ježíš sám buduje svou církev (Matouš 16,18). On zná ten finální obraz a ví, jak jednotlivé kousky zapadají dohromady. Bez Ježíše nám to nebude dávat smysl. Proto mám k devátým narozeninám KSHK jedno přání: kéž jsme společenstvím, kde má Ježíš stále svolení hýbat s každým kouskem naší mozaiky, jak On sám chce!
Milí přátelé, po delší době držíte v rukou vydání sborového časopisu Mozaika. V novém školním roce bude vycházet s měsíční pravidelností, a nejen občas. Díky dotazníku ohledně služeb se vynořili noví služebníci do redakce časopisu. S nimi (a to se možná ještě někdo přidá) se to jistě podaří. Nově k sázení zasedl muž, který sazbu dělá profesionálně jako své zaměstnání – Tomáš Feldman. Už zářijové vydání přináší několik změn. První je datum vydání – zářijová Mozaika je k dispozici už v srpnu, poslední srpnovou neděli. Této pravidelnosti se chceme držet i do budoucna. Říjnová Mozaika tedy vyjde poslední zářijovou neděli; její uzávěrka bude o týden dříve – předposlední zářijovou neděli. Tak budete mít včas k dispozici informace o plánovaných akcích, stejně tak jako o blížících se narozeninách členů a přátel sboru. Dalšími novinkami jsou rubriky, respektive jejich pevné umístění. S informacemi ze sboru se budete pravidelně setkávat na této, tj. druhé straně zpravodaje pod názvem Střípky z Mozaiky. Prostřední dvojstrana bude patřit nové rubrice s názvem Rodinná pouta. V několika otázkách a odpovědích se vám představí vždy jeden manželský pár z KSHK. Na prahu školního roku odstartují Rodinná pouta dva středoškolští pedagogové Lukáš a Zuzka Vízkovi. Rubrika Polévka pro duši přinese recenze a články o knihách, filmech a kulturním dění všeobecně; stejně jako různé příběhy, inspirativní články a zajímavosti. Ani v budoucnu nebudou chybět články ze života našeho sboru či církve obecně. A nyní už ke střípkům ze sborového dění. Několik posledních staršovstev jsme věnovali hledání toho, po jaké církvi touží Bůh
– samozřejmě především v souvislosti s naším sborem. Uvědomili jsme si totiž, že na setkání staršovstva často řešíme pouze aktuální věci – ať už pastorační nebo technické. A že na hledání „kudy dál, Pane“ už nezbývá moc času. Proto jsme technické záležitosti omezili na minimum a vrátili jsme k intenzivnějšímu hledání Božího snu pro KSHK. S tím souvisí, že si na každém setkání přečteme kousek z knížky „It“ od Graiga Groeschela, která velmi prakticky mluví o Boží přítomnosti v církvi a jak jí otevřít dveře. Na našich setkáních nám Bůh připomíná, co vložil do DNA našeho společenství a že je potřeba za tím daleko cíleněji jít. Např. to, že klíčová slova pro náš sbor jsou domov a rodina, ale také pestrost a různorodost. Do toho se skvěle trefil Zbyněk Závodní s dotazníkem sborových služeb, který jste dostali. Jeho cíl jste našli v průvodním dopise k dotazníku. Ve zkratce: aby každý ze sbor stál tam, kde ho Bůh chce mít. Už v této chvíli, kdy už nějaký ten vyplněný dotazník máme k dispozici, je vidět, že se vynořují noví služebníci. Kéž se nám vyplněných dotazníků sejde co nejvíc. Jako starší nás v následujících týdnech čeká úkol, do kterého jsme se pustili už během prázdnin: sejít se s těmi, kteří jsou delší dobu se sborem v minimálním nebo žádném kontaktu. Takových lidí je asi osm. Přicházíme k nim s otázkou, jestli můžeme udělat něco pro to, aby byli v KSHK znovu doma. Jak z rozhovorů vyplývá, někteří cestu zpátky hledají, u jiných je členství ve sboru už pouze formalitou, a tak postrádá smysl. Až tato setkávání uzavřeme, budeme vás dále informovat. Zároveň si ve sboru můžete všímat nových tváří. Je několik rodin,
střípky z Mozaiky
které uvažují, že by se k našemu spole čenství připojily.
Na závěr k informacím ze staršovstva dodejme, že jsme se o prázdninách sešly jako čtyři rodiny starších, a to jen proto, abychom byly spolu. Před prázdninami jsme měli setkání týmu vedoucích (vedoucí skupinek a sborových služeb) na téma „Jak si připravit slovo na skupinku“. Před prázdninami proběhla anketa na téma Hledání „sborového“ misionáře. Několik let jsme pravidelně podporovali ACET. Jako starší jsme vnímali, že nazrál čas přesunout podporu někam dál. Z vašeho hlasování vyšel s velmi těsným prvenstvím Mešak Okumu (viz samostatný článek v této Mozaice), kterého budeme od září podporovat částkou 1.500, Kč měsíčně přes konto Nadačního fondu KMS. Blíží se chvíle, kdy bude Křesťanské společenství ČR s O2 Telefónica podepi sovat novou smlouvu na další dva roky. Na základě této skutečnosti se v této chvíli připravuje Dohoda o finanční odpovědnosti, která bude předána v průběhu září a října k podpisu všem účastníkům této VPN sítě v rámci KS Hradec Králové. S případnými dotazy se obracejte na kontaktní osobu Kamču Soukupovou.
A úplným závěrem alespoň krátký pohled do sborové pokladny. Příjmy za červen byly 47.927, Kč a za červenec 39.750, Kč; celkem příjmy: 87.677, Kč. Výdaje (hlavní složky: plat pastora, pronájem KD Médium, cestovné, režie kanceláře, dary): v červnu 39.475, Kč, v červenci 35.275, Kč; celkem výdaje: 74.750, Kč. Zůstatek (hotovost + bank. účet k 31.7. '10): 172.480, Kč.
9. narozeniny KS Hradec Králové
Neděle 5. září: Spolu… malí i velcí
Připojte se…
Rodinná bohoslužba, na které budeme pohromadě s dětmi – tentokrát na téma „Červená neděle“. Budeli to možné, vezměte si na sebe něco červeného – malí i velcí :)
Neděle 12. září: Spolu… u jednoho stolu
Začátek již ve 14. hod. V případě pěkného počasí společné grilování, budeli ošklivo, prostřeme si v Médiu. Od 16. hod. budeme pokračovat kratší bohoslužbou.
Neděle 19. září: Spolu… poděkujeme
Pod vedením chválící skupiny Naam & pěveckého sboru (CB Vysoké Mýto) budeme děkovat Bohu za všechno, co pro nás udělal a dělá. Narozeninové překvapení přichystáno…
Neděle 26. září: Spolu… s Danem Drápalem
Emeritní senior KS v ČR a přítel našeho sboru nesmí na oslavě chybět. Dorazí i letos a narozeninový dárek v podobě kázání určitě vezme s sebou.
hradecké žalmy aneb Hospodin je můj...
Uprostřed srpna jsme na nedělní bohoslužbě tvořili hradecké žalmy inspirované žalmem 23. Tento žalm psal David z pohledu svého povolání. A taky my jsme se pokusili podívat na Boha z úhlu našeho vlastního zaměstnání. A výsledek? Posuďte sami…
emafor. y stát a kdy je můj s in t, kd d o p s Ho y mám je . d k i, m Ukazuje jízdě připravit í značka. k n se mám je moje doprav u podle Něj. d in je d o Hospo dím, pokud p u lo r. b ě N ez a ý sm života. i sp r ávn Ukáže m ě ze spleti silnic vede na a m Vyvede východisko a n i Ukáže m lo. rest. ší moto ad ž ív li č jb o e p n d o a p ce. uje mě n u d ké ko r p a í d N a s mě r nále í mě n a U p o zo r n
it e l. ý uč s v i l cky trpě mů j l e v ž d y č e mu e j in n ě , a e t o , z j t pod r o ží H o s y d ů r a y s v ě t lu p á d v á N ě k o u mi v . mi d mi l á s k z u mí m s o b e m r a v u j e ů n e r o č ím z p e a p ř ip la . r ů k v e T t n í l c ič e n í, u z v lá d d n á á l v ž iv o t ic k á c k v r e á á , ž e ž n k a í a p r m o p :) ř ip o ch t a b y á l e mi p h l o u p á í t n s A ka n e o t áz
H o sp o d in kdykoli je moje pomoc k n ě mu , vo P o má h á mi nach lám. c o má m áz et ces tu, radí d mi, I kdybyc ělat. h si n ěk d y n evě rady, d ěl s n ě čím vím, že je mi na blízku. Vyvádí m ě Chci ho z nesnází. mít před p o všec hen čas sebou neustále . ,
H o sp o d in Uklízí v je můj dobrý p o mém živ otě a uk mocník. věci, kte azuje m ré je po i třeba je Za to uk ště líz Je nejle ení moc děkuji uklidit. pš ! můžu m ím pomocníke m, které ít. ho B ez n ěj by v životě ch nikdy nemo a h I kdybyc ni trochu čisto! la mít h uklíze la nejlep přípravk ším e nepořád m, v životě byc h měla je ek. n
Hospodin je můj programátor. . Nic mi neschází é m dí la n de Každý chyby. u uvádí Na přímou cest můj běh.
Hospodin je můj tlumočník, a když ke mně život promlouvá nesrozumitelným jazykem, dává mi porozumět a pochopit.
j mo h u se n a n ě čitel. u to j o ů r m p let, ch in je Hospod ž víc než 6.000 k pedagogický u te i x ta a s á do Má p r out, že m nic spolehn tí. íru a na m s a o n n l e a š v z ku aco mi v y p r Osnovy ěl. n a. nezapom víc, než já sam čil poslušnosti ě n n n a au Ví o m tního Sy s la v o h I své ošel. it i já. í jímž pr z utrpen se mohu teď uč že jsme zrušili o ř e, O d N ěh tak dob m á n je Ve škole y a prázdniny. i. pe v noc ázalo, vk i přestá í probíhá nejlé , protože se uk ta án Doučov obního Asisten u sama. n s d o i lá v ez D al m n ú ko l n . e d ju se je i n že a stále nastěhu u í, e n n e u č o d n ě Je se m dostanu vysv oc těším. m ou m n d ta je e s ž A ů. Už m o d u k N ěm
sborová dovolená 2010 Čtyři dny sborové dovolené 2010 (8. 11. července) jsme prožili v krásném prostředí penzionu U Čtyřlístku nedaleko přehrady Seč. Ohlasů se sešlo spoustu; vybrali jsme jich alespoň pár. Jana Švajdlerová: Byla to má první dovolená s Mozaikou, kterou jsem prožila od začátku do konce. A byl to pro mě moc krásný čas. Líbilo se mi hodně, že v podstatě všechny dovo lenkové aktivity sport, cachtání v bazéně, povalování na sluníčku i ve stínu se daly provádět v rámci areálu v těsné blízkosti a tak jsme mohli být všichni pořád blízko u sebe, neustále se potkávat. To byl pro mě milý a velký plus. Možná bych to spíš měla nazvat dobrým základem. A pak mě velmi těšilo, že i dvě sboru trochu neznámé mladé rodiny obojí moji přátelé tam nezůstali jako kůl v plotě, ale mohli navázat nové vztahy, prožít nová setkání aniž bych já musela něco aktivovat nebo se jim já sama jediná věnovat (neboť pro obě jsem na tom místě byla asi tou nejznámější osobou). Díky Pánu za to a také vám, moji sourozenci :). I oni mohli vyznat radost z toho, že s námi dovolenou prožili. Duchovní program skrze Káju Řežábka byl také velmi příjemný, obohacující. Halbrštátovi: Shodli jsme se, že tahle dovolená byla pro nás asi nejhezčí hezké prostředí, sešlo se tam vícero lidí, se kterými si máme co říct a s dalšími jsem se seznámili více než doposud.
sborová dovolená 2010 Míra Čapek: Po loňské absenci jsem se na letošní dovolenou opravdu těšil. Nejen na setkávání s Bohem, ale hodně i na setkávání s lidmi, jelikož během roku na to bývá jen maličko času a jelikož mi to chybí. Zpětně můžu říct, že se mi tam s vámi moc líbilo prostě jen tak být spolu a povídat si o důležitých i úplně nedůle žitých věcech. Jsem hodně rád, že jsem mohl aspoň maličko poznat i další lidi, se kterými jsme se doposud spíše jen míjeli. Prostředí bylo fajn (zahrada, bazén, lavičky...), výlety tak akorát a našel se čas i na volejbal či ringo (sláva!). Díky Ivanovi a Kamče za další fajnovou a zábavnou hru, která byla tentokrát (přesně podle zadání) hodně odpočinková. A příště zase více adrenalinu, jo? :) Moc pří jemné bylo i setkání s Kájou a Dášou a s tím, co nám přinesli (třešnička na dortu). Přišlo mi skvělé, že se podařilo dát dohromady jak dospělé, tak i teenagery a malé děti a že to dohro mady docela fungovalo. Že se (snad) všichni cítili být součástí jedné mozaiky, že to bavilo i malé i velké. Jen se mi trochu stýskalo po senio rech myslím, že by bývali byli ozdo bou dovolené. Vnímal jsem, že pro některé dospě láky bylo soužití s malými dětmi chví lemi zkouškou tolerance, kterou někdy úspěšně a někdy méně úspěšně skládali :) No, po pravdě řečeno, díky Bohu za každou takovou lekci. Církev není exkluzivní tichý klub pro moudré a nudné dospělé. Děti k nám jako ke společenství patří a bylo by chybou je někam zavírat a izolovat. O Božím království se učí od nás. Celkově jsem byl ze sborovky nad šený a drobným technickým problé mům jsem rozhodně nedovolil, aby mi kazily dojem. Veliké díky Kamče za organizaci, nasazení a péči. Také díky Růžičkovým za výlety i hru, Halbrštá tům za službu dětem, Kubovi, muzi kantům a všem dalším za službu i pomoc!
rodinná pouta
ZUZKA VÍZKOVÁ
Pocházím z Dobrušky, kde mám rodiče, sestru a bratra, po maturitě jsem se přesunula do HK studovat na češtinu a výtvarku. Na katedře výtvarky jsem taky před necelými 6 roky potkala svého (už rok) manžela Lukáše. Tři roky jsem pracovala v uprchlickém táboře, teď začínám třetí rok jako učitelka češtiny na gymnáziu Boženy Němcové v HK. Jaký mám vztah k zajícům Vzhledem k tomu, že zajíce všude možně kreslím nebo nalepuju, to vypadá, že mám tohle zvíře zvlášť ráda, ale ve skutečnosti je mi celkem lhostejný. Zajíce kolem sebe trousím proto, že jsem před pár lety z jakéhosi přetlaku nakreslila několik komiksových stripů o veverce a zajícovi, lidem okolo se z neznámého důvodu zalíbili, a tak už mi to zůstalo. Mnohem radši mám lidi (a taky je radši a častěji kreslím). Co se mi nikdy neo… Všechno se mi časem oposlouchá, okouká, očte, což nevadí, protože toho, co chci vidět, slyšet a přečíst je tolik, že to za život nestihnu. Jenom Bible se neočte... :). Proč není náš byt zařízen ve stylu IKEA A proč by měl být? Občas si lidi myslí, že když jsme oba s Lukášem vystudovali výtvarku, jsme kdo ví jací estéti. Nejsme. Doma máme užitečné věci a věci, které se nám líbí, bez ohledu na styl a původ. Skoro polovinu nábytku jsme si vyrobili sami (ten pěkný Lukáš, ten křivý a ošklivější já), je to lepší, než si všechno kupovat. Něco je zase z půdy, po babičkách (nejen našich). Když k tomu připočtu drobnosti, obrázky a umělecká díla od kamarádů rozvěšená po zdech, kupu knížek, posprejované panelákové jádro a 39 zelení bujících květináčů, zní to možná zběsile, ale já bych rozhodně nechtěla žít v katalogu IKEA. Jak se mě aktuálně dotýká Boží láska Prožívám velmi spokojené období v manželství, v práci, v církvi... To je přece nadstandard! Ježíš nám nikdy nesliboval, že se budeme mít pořád dobře. A já se dobře mám, za což jsem Bohu moc vděčná. Je to projev Jeho lásky. Do jaké služby mě Bůh volá Sloužíme starším dětem v našem sboru, věřím, že je to přesně to, co máme dělat. Momentálně ale přemýšlím nad tím, jestli mě Bůh volá ještě do něčeho.... Po čem mi voní KSHK Vůbec nevím, jak na tohle odpovědět. KSHK jsem přijala jako svůj domov a domov má vždycky důvěrně známou a přitom nepopsatelnou vůni. Jak nejlíp „dobíjím baterky“ Záleží na tom, co mě unavilo. Nejčastěji mě vyčerpají studenti, takže odpočívám o samotě při nějaké tvůrčí činnosti, na jejímž výsledku zas až tak nezáleží. V jaké době bych se chtěla narodit, kdybych nežila v 21. století Žiju přesně v tom období, kdy žít chci. Minulost mě neláká, budoucnost je skrytá. Kam se ráda vracím Ráda se vracím k našim do Dobrušky a tam, kde jsou kamarádi a blízcí. Jinak mě zajímají nová místa. Jak dobře se známe: Jaké by bylo Lukášovo zaměstnání, kdyby nebyl učitel? Nevím, jestli je možné nějaké „kdyby“ učitelství dal přednost před architekturou. Patrně by se hrabal ve veteránech. A nebo by byl politik. Ale to první stejně už dělá a to druhý se klidně může stát. Co na to Lukáš: Jaké by bylo moje zaměstnání, kdybych nebyl učitel? Chci jím teď být, nebyl bych jím leda tak, kdyby mě nikde nechtěli. No a pak bych si nějak poradil. Třeba bych mohl být filozofem, prezidentem zeměgule, řemeslníkem všeho druhu nebo žumpařem a popelářem (aby tady ti dva nechyběli).
rodinná pouta
LUKÁŠ VÍZEK
Narodil jsem se roku 1985 v Praze, kde jsem žil od dětství po gymnázium. V roce 2005 jsem uvěřil. V letech 2004 2010 jsem studoval peďák v HK matika a výtvarka. Dnes pracuji jako učitel matiky na gymnáziu. Moje zájmy: historie matematiky, současné umění, opravy všeho druhu a hra na elektrické ukulele a tahací harmoniku. Kdybych měl vytvořit svůj autoportrét, co by na něm určitě nechybělo Můj nos.
Jaká knížka mi teď leží na nočním stolku John Steinbeck: Na Plechárně a ještě jeden list papíru, který právě prohlašuji za knihu Tabulka hmatů na tahací harmonice.
Proč jsem se rozhodl studovat doktorát Rozhodl jsem se studovat doktorát z oboru Obecné otázky matematiky a informatiky na MFF UK v Praze, téma disertace Život a dílo Josefa Úlehly. Věřím, že se mi z života tohoto významného středoškolského učitele dostane mnohého obohacení pro moji práci. Kdybych dále nestudoval, možná bych zcela zakrněl a dveře, které mi doktorát může otevřít, by dále zůstávaly zavřené. K čemu se cítím povolaný od Boha V současnosti se staráme se ženou o program pro starší děti ve sboru. Vím, že nás (mě) Bůh teď povolal do takové služby. Vnímám, že jsem posílán do vedení někoho nebo nějakého celku. Moc by mě bavilo projít si od šéfování uklízečkám po prezidenta spojených států. Uvidíme, co mně bude v tomto připraveno. Jaká je moje „posvátná stezka“ Největší blízkost a porozumění Bohu zažívám na shromážděních při kázání. Nejvíce bývám zasažen slovem, které není příliš unášeno rétorickými kecy, ale jde přímo a výstižně ke středu.
Jak se stalo, že jsem v KSHK duchovně doma Co na to nejlépe říci, než díky Bohu. Modlili jsme se se Zuzou, do kterého společenství v HK patřit a vyšlo z toho KS. V tomto směru bych též poděkoval Jirkovi Matoušovi a jeho vedení skupiny scházející se každou středu u něho doma.
Jaký je můj nesplněný sen V posledních době zažívám, že v mém životě není prostor na kvalitnější sny, než jaká je realita. Zní to možná jako blbé, neoriginální křesťanské klišé. Ale skutečně, nikdy jsem si nedokázal představit, že ve dvaceti pěti letech budu mít Krista, krásnou ženu, společenství, vlastní domov a dvě auta. No, mohl bych si tu zanadávat na úroveň platu učitelů, ale to by bylo pod úroveň plátku Mozaika. Vždyť na pivo je a suchej chleba nejíme. Jakých lidí si vážím Trochu si to ulehčím, bez filozofických pindů (částečný výběr): Vážím si Zuzany Vízkové, jejích a svých (pra)rodičů, Adama Vízka, Kateřiny a Ondry Hojných, Pavla Anděla, Pavla a Lucie Doskočilových, Rudy Rouska, Jakuba Limra, Jirky Matouše, Jana Čermáka, Pavla Hájka, Bedřicha Smoly, Petra a Radky Řehákových, Zdeňka Půlpána, Bohdana Maslowského a Jindřicha a Martiny Bečvářových.
V jaké zemi bych si přál narodit se, kdybych nebyl Čech Jako kdybych byl tázán, jestli bych se chtěl narodit jako žena. Nechci myslet na jiná narození, jsem stvořen tady, a tak hurá do žití s pořádným mezinárodním, mezikontinentálním a meziplanetárním rozhledem! Jak dobře se známe: Co Zuzce zaručeně udělá radost? Neexistuje hmotný nebo nehmotný prostředek, který udělá někomu, třeba Zuzce, vždy zaručeně radost za každých okolností. Nevěřím na to. Mám pár tipů, které fungují celkem spolehlivě, ovšem, co kdyby to po vyzrazení přestalo fungovat? Co na to Zuzka: V tom nemám jasno ani já sama. Jsou to maličkosti... stačí mi, když je Lukáš se mnou.
NA NÁVŠTĚVĚ V CHATRČI Je zvláštní vidět, jak Bůh pozvedá to, co my jsme původně chtěli skrýt. Jak z malých a nepatrných věcí dělá věci veliké. Možná to souvisí s tím, jak Ho oslavujeme. Někdy vymyslíme projekt, který má ukázat boží slávu a velikost, ale ve skutečnosti slouží spíše k prosazení nás samých. Naopak jiné projekty, pro nás mnohdy na okraji zájmu, Bůh pozvedne a oslaví tak sám sebe nejlépe. Možná je tomu tak i s knihou Chatrč. Podle všeho ji autor Paul Young psal pro své děti a známé. Srozumitelným způsobem jim chtěl vysvětlit svůj vztah ke Stvořiteli, své chápání boží trojice, svůj pohled na boží milost.
"Boží milost není závislá na utrpení, ale tam, kde je utrpení, ji najdeš v mnoha podobách a odstínech." (z knihy Chatrč)
Při čtení je možno lehce sklouznout k prostému, avšak nebezpečnému dojmu, že Bůh je nekonečně milující a vše odpou štějící entitou, u které vám, zjednodušeně řečeno, všechno projde. Takové vnímání Pána Boha ovšem Paul Young ve své Chatrči nenabízí. Jeho boží podoba
"Utvořit si vyhraněné názory, ale být natolik slušný, abych nevymlouval ostatním ty jejich." (z knihy Chatrč)
Z docela malého nápadu pak, díky přesvědčování přátel a rodiny, a v ne poslední řadě jistě i díky právě té boží milosti, které je kniha plná až po okraj, mohlo vzniknout celé vydavatelství. Chatrč se jenom v USA držela rok a půl od svého vydání v žebříku 10ti největších best sellerů a jejího vydání se například v České republice ujalo docela světské vydavatel ství Euromedia, které provozuje prodejny Knižní klub. Pro člověka, který vnímá Boha Otce jako přísného šéfa, který hlídá každý sebene patrnější prohřešek a trestá vše, co není v jeho zákoně, bude Chatrč patrně těžko stravitelnou herezí. Naopak ten, kdo vnímá Pána Boha jako milujícího Tatínka s doširoka rozevřenou náručí, bude povzbu zen ujištěním, že takový pohled na Stvo řitele nemá sám.
MOKRO V DUŠI
Jednoho červencového rána jsem si tiše jako myška chystala batůžek na cestu, zatímco moje rodinka ještě spala. Těšila jsem se na své oblíbené místo uprostřed polí – na myslivecký posed, který se postupem času stal mou soukromou kaplí s proměnlivými freskami podle ročních dob. Kouknu z okna na předpověď počasí a napadlo mě: „Nechceš si přibalit pláštěn ku?“ Prohlédla jsem znalecky mráčky na obloze a povídám si: „Na co pláštěnku? Mraky jsou vysoko, z toho pršet nebude.“
představená třemi různými, avšak vdokonal é harmonii existujícími bytostmi, nahlodává stereotypní vnímání našeho Pána. Za své berou při čtení představy přísného dozorce či ospalého dědečka, lhostejného stvořitele i kámoše “pro co si zamanu”. Ostatně když se člověk setká s bodrou černoškou při těle “Taťkou”, představující Boha Otce; lehce éterickou překrásnou Asiatkou “Saraju”, zastupující Ducha Svatého; a docela obyčejně vypadajícím pomenším Izraelitou s přátelským úsměvem – Ježíšem – ani tomu nemůže být jinak. Na mírně kostrbaté a očekávaně vystavěné "skoro detektivní" zápletce tak autor otevřel
Ještě přidat do batůžku snídani a tiše zmizet venku. „A co třeba termosku s čajem?“ napadlo mě znovu. „Na co vařit čaj? Voda přeci stačí. Čaj a termosku budu tahat na podzim, až se ochladí,“ povídám si v duchu a beru z botníku holinky kvůli vydatné rose. Za pár minut už ťapu po cestičce za řekou a obracím svou pozornost k nebi. Mraky na obloze i v mém srdci zhoustly. Copak se to děje? V tomhle úvozu přeci většinou oklepávám z duše zbytečné starosti a cítím
polévka pro duši
okno hřejivému a svěžímu pohledu na boží trojici. Spolu s hlavním hrdinou se naučíme vidět, jak vlastně opravdová blízkost vypadá. Krok za krokem poodhalíme závoje vlastního srdce a naučíme se na to, co skrývají, dívat z pohledu našeho Stvořitele. Poznáme, jakou chuť má odpuštění. Od Taťky si necháme uvařit vynikající snídani, se Saraju projdeme zahradami vlastní duše a Ježíš – inu ten nás prostě naučí chodit po vodě. "Zloba je správná reakce na něco, co je velice špatné. Jen nedovol zlobě, bolesti a pocitu ztráty, aby ti bránily odpustit a uvolnit sevření." (z knihy Chatrč)
Čas, který strávíme v Chatrči, bude možná trochu bolet. Jako vše špatné ze starého života, když se zuby nehty snaží držet se nás na cestě do božího království. Mnohokrát budete údivem kroutit hlavou, usmívat se a možná i slzet. Ostatně když Ježíš chodil po Izraeli, málokterá mysl vůči němu zůstala chladná. Vždy vzbudil emoce. Mnohokrát kladné a mnohokrát i záporné, nikdy však lhostejnost. Čas v Chatrči působí podobně. Při čtení se vám docela klidně může stát, že kolem projde Bůh. Možná se i zastaví, prohodí pár slov... Byla by velká škoda nevšimnout si Ho. Zbyněk Závodní Název: Chatrč Autor: William Paul Young Vydavatelství: Euromedia Group, k.s. Mozaiková cena: 209, Kč Subjektivní hodnocení: 9/10 Pozn.: Citáty pocházejí z knihy Chatrč a autorem je Paul Zouny
polévka pro duši
úlevu, ale dneska to nefunguje. Kdo ví proč? Bůh ví, ale mně to zatím nedochází. „Nechceš se vrátit pro deštník?“ Divná myšlenka. „Přeci se kvůli pár kapkám nebudu vracet, to je jen přeháňka.“ S paličatostí vzdělaného osla zapínám bundu a pokračuji v cestě k vysněnému cíli na kopci v polích. Mraky na obloze i v srdci houstnou. Začíná intenzivní zalévání polí i mé vyprahlé duše. Během pár minut mi z vlasů tečou potůčky deště a fleesová bunda nemile prosakuje
mokrým chladem. S nebe visí provazy vody a jako hustá záclona mi zakrývají výhled na mou oázu klidu. Teď už to opravdu nevzdám. Stačí se prodrat kukuřičným polem a jsem v suchu. Kapky deště klepou na střechu posedu a já v srdci cítím klepání Někoho, kdo si se mnou potřebuje promluvit. Konečně mi to došlo! „Bože, Ty jsi nechtěl, abych promo kla skrz naskrz, viď? Ale já byla moc chytrá a teď tu před Tebou sedím jako zmoklý osel. Promiň, prosím. Když se s malým Kubíkem modlíme za počasí, je mi jasné, že s ním hýbeš Ty. Ale že se mnou o něm chceš mluvit předem, to mi došlo až hodně pozdě. Promiň, čekala jsem, že si budeme
Noe se připravuje na další perný den.
povídat, až přejdu trať, tam kde začíná moje modlitební cestička. Mluvil jsi na mě,
chtěl jsi se postarat o moje úplně obyčejné člověčí potřeby a já jsem Ti odpovídala, jako kdybys byl moula, který neví, co říká.
Je to ode mě hloupé, když určuju já sama, kdy Ti naslouchat a kdy máš být tiše. Ale nejspíš to není poprvé, co sice slyším, ale nevnímám. Je mi to líto..., ale nemohu Ti ani slíbit, že už to nikdy neudělám, i když bych si to moc přála.“ Promoklá bunda studila tak trochu nás oba, každého jinak. Chtěli jsme být spolu sami a nevyšlo to. Těšili jsme se na vzácné chvíle ve dvou. Kdybych si bývala nepřipadala moudřejší než On, nic by nám naše společné přání nezkazilo. A nebylo to poprvé. Je mi to líto. Olga Dašková Ilustrační foto: A. J. Alonso
humor
Cože, Noe?! Jenom dva mravenci na palubě?! Já a moje žena jich denně sníme kolem 60ti tisíc!
pozvánka
Kafé Kafekára vozovna
V Kopečku 89 vás srdečně zve na autorský večer
Filipa Zavřela
30. září od 19 hodin
Vstupné dobrovolné.
POUZE DOBRÝ ZVYK? Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu. Žalm 122,1
Uvěřil jsem před více než třiceti lety. Protože jsem ale vyrůstal v rodině, která navštěvovala sbor, chodil jsem na bohoslužby dost pravidelně už před tím. V podstatě jsem od svých asi deseti let s výjimkou roční vojenské služby většinu nedělí byl na bohoslužbách. Střízlivým odhadem jsem absolvoval přes 1500 nedělních shromáždění. To, že v neděli je normální jít do sboru, pro mě platilo stejně jako pro řadového člena, staršího nebo pastora (snad s výjimkou toho, že teď někdy kážu v neděli dvakrát a stihnu proto bohoslužby dvě J ). Má to cenu? Proč to vůbec dělám? Jsme určitě v jiné situaci než David a další věřící v době staré smlouvy. Hospodin pro ně symbolicky přebýval ve Stánku úmluvy a později v chrámě a zjevovala se tam Jeho sláva. Jít na toto místo znamenalo speciálně se s Hospodinem setkat. Radost, kterou zažíval David, my můžeme zažívat do určité míry kdykoli, protože nám Bůh dal svého ducha a chrámem Ducha svatého jsou nyní naše těla, jak píše Pavel v dopise do Říma. Přesto má nedělní shromáždění velký význam. Termín bohoslužba není úplně přesný, protože často na shromáždění slouží spíše Bůh nám ať už přímo, nebo skrze další lidi. Přesto i tam Bohu můžeme sloužit my. Skrze chvály a uctívání a i skrze službu
ostatním. Sloužíme Mu i jindy a na jiných místech, ale nedělní shromáždění je v něčem výjimečné. Bůh tam slouží nám. Jsou použity dary celého Kristova Těla. I ty, které my nemáme. Není to jen společná chvála a kázání, ale Bůh může skrze někoho poslat prorocké slovo nebo i další projev Ducha. Tělo funguje mnohem kompaktněji než jen v malé skupince. V Izraeli se měl před Hospodinem ukázat čas od času při různých příležitostech každý věřící a také se před ním měl ukázat celý Izrael. Prezentovali tak svou jednotu a sounáležitost. Ukazovali, že k sobě patří a že Bohu slouží společně. Bůh je při těchto shromážděních občas oslovil společně a máme zaznamenány různé příklady tohoto navštívení v Písmu. To je významný bod nedělního shromáždění. Společně do chrámu přicházely i rodiny. Staří, mladí i děti. Pro děti je důležité, aby viděly, že rodiče uctívají Hospodina a sklánějí se před Ním. Je to příklad pro jejich život a také příklad pro jejich případné budoucí rodiny. Někdy jsou rodiče v době puberty dětí zarmouceni, že děti se ze sboru ztratí. Pokud ale v dětství viděly, že nedělní shromáždění je v žebříčku priorit až za chatou, prací a fotbalovým zápasem, nelze se divit, že ani pro ně nebude příliš důležité. Problémem je někdy i nezdravě akcentovaná svoboda, kdy rodiče dávají dítěti vybrat, zda půjde do sboru nebo zůstane doma dříve, než by mu takovou volbu dali například v případě toho, zda jít do školy.
MEŠAK OKUMU SE PŘEDSTAVUJE
Meshack pochází z Keni, ale studoval teologii v Čechách. V roce 1998 se vrátil do Keni, s českou církví a přáteli stále udržuje kontakt, pořád umí česky. První léta v Keni léta strávil službou v muslimském městě Garissa, kde žijí převážně Somálci. Meshack tam vedl školu pro misijní pracovníky k muslimským etnikům. Po narození dvou dětí, Gedaliah a Marianne, se s manželkou Rose v roce 2000 přestěhovali do Ngong Hills. Meshack byl zodpovědný za evangelizační pracovní ky organizace World Vision International. V září 2002 jeho žena Rose zemřela na následky autonehody. Sám se staral o své dvě malé děti až do srpna 2005, kdy se
znovu oženil s křesťankou Jane. V červen ci 2006 se jim narodil syn Wayne Daniels. Na konci roku 2003 nastoupil do nové služby u anglikánské misijní organizace
pastýřský list
Bůh na shromáždění jedná často s jednotlivci silněji než jindy. Osobně pamatuji, jak jsem byl na shromáždění usvědčen z hříchu nebo přijal novou inspiraci a vedení. Přítomnost Božího ducha byla znásobena obecenstvím Božího lidu. Nedělní shromáždění je místo, kam mohu pozvat své známé, kteří ještě nevěří. Někdy je obava, že shromáždění jsou nerelevantní a že jim lidé nebudou rozumět. Když někdo jde do církve, tak předpokládá, že to tam bude jiné. Často lidem ze světa připadají shromáždění relevantnější než samotným členům církve. Ve shromáždění se jich může dotknout Boží duch jinak a často silněji, než jinde. Často nerozumí dobře kázání apod., ale setkání s láskou, zájmem a jednáním Božího ducha je proměňující a mnohé zastaví. Pro rostoucí sbory není až tak důležité, jak jsou jejich shromáždění relevantní, ale jak tam jsou rádi vlastní členové sboru. Určitě najdeme ještě další důvody. Vidět se se známými lidmi, sdílet se, strávit příjemný čas. Třeba máš ještě další důvody, proč v neděli do sboru přijít. Můžeš napsat svědectví do Sborového dopisu nebo ho říci přímo na shromáždění. Jít v neděli na shromáždění se pro mě po letech stalo už samozřejmostí. Prostě takovým dobrým zvykem. Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového dopisu KS Praha.
sborový misionář
Carlile College. Pracuje v jednom z největších chudinských slumů v Keni jménem Kibera. Žije zde okolo 600 tisíc lidí bez základní hygieny, mnoho z nich je závislých na drogách a alkoholu. Asi 70% jich je bez práce. Meshackovým hlavním úkolem je školit další pastory, jak efektivně sloužit těmto lidem. V dalších letech se Meshackova služba rozšiřuje do dalších slumů v Nairobi. Navíc slouží při zakládání sborů mezi kočovnými Masaji. V roce 2006 jsme jeho prostřednictvím rozjeli také nový projekt podpory chudých a sirotků. V lednu 2008 se Meshackovi a Jane narodil syn Andy Antonio Amani, v dubnu 2010 Teryy Benaiah.
VYTVOŘIT SI NÁVYK DŮVĚŘOVAT BOHU – 2. ČÁST Jak jsme řekli minule, je velmi nebezpečné se jenom snažit slyšet Boha, když neznáme Boží Slovo. Často se právě mladí křesťané dostávají do velkých problémů z tohoto důvodu. Není to proto, že by to nemysleli s Bohem vážně. Oni to myslí vážně, není většího ohně než u čerstvě obrácených. Ale protože toho ještě moc neznají, tak přichází satan a snaží se z toho ohně udělat nespoutaný oheň. Lidé ke mně přicházejí s tím, že jim Bůh řekl, že mají pro mě pracovat. Ptám se jich: „Kde jste se o volném místě dověděli, vyplnili jste žádost atd.“ A oni na to, že jim to řekl Bůh. Nemají kde bydlet, všeho se vzdali a teď stojí u mě v kanceláři. Hodně lidí je takhle podvedeno, protože neznají Písmo, myslí se, že slyší Boha, ale nemohou to ověřit s Božím Slovem. Nezáleží jak moc a často se modlíte a jak moc se snažíte povolat Ducha Svatého, ale pokud neznáte Boží Slovo, tak se dostanete do velkých problémů. Potřebujete znát Boží Slovo, protože Slovo nás učí moudrosti a zdravému rozumu. Zdravý rozum je dar od Boha. To je to o čem je kniha Přísloví, získání většího porozumění, prozíravosti, rozsuzování, disciplíny, získání moudrosti a potvrzování toho co hledáme. Nemáme dělat hloupé a neuvážené věci. Bible mluví o tom, že když se staneme křesťany, tak naše mysl bude proměněna a ne odstraněna! Dostáváte Ducha, který nese ovoce. My všichni chceme slyšet Boha. Je třeba následovat pokoj. Přestaňte poslouchat svoji hlavu, svoje pocity, svoji vlastní vůli, svoje přátele, přestaňte se snažit slyšet nějaké hlasy, ale zeptejte se sami sebe: „Co slyším uvnitř?“ Víte, že jedno z největších požehnání Nové smlouvy je, že nemusíme mít prostředníka, abychom mohli jít k Bohu? Přichází k nám a žije uvnitř náš. Dává do nás svého Ducha, Ducha moudrosti. Nejlepší cestou, jak slyšet Boha, je vědět, co říká Bible. A je úžasné, když se na něco Boha ptáte a On vám odpoví a slyšíte Jeho hlas. Ale to se neděje moc často, mně se to stalo asi jenom dvakrát v životě. Většinu času jen strašidelně mlčí. Důvěřujte svému srdci, nesnažte se všechno vždycky vyřešit ve své mysli. Židům 4,12 říká: „Boží slovo je živé a mocné a je ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč.“
Jenom Boží slovo dokáže oddělit morek od kosti, duši od ducha. Víte, můj duch může být často zmatený z toho, co slyší v mé hlavě, co slyší od Boha, od toho zlého, od jiných lidí, co chci vlastně já, co chce Bůh, co cítím já, co cítí Bůh? A opravdu to pro nás může být nebezpečná oblast. Ale není dobré se rychle rozhodovat na základě našich emocí a pocitů. Najednou se rozhodnete pro něco, z čeho je pak na konci akorát velký zmatek a chaos, protože jste nečekali dostatečně dlouho, abyste v tom prožili opravdový pokoj. Potřebujeme přestat rozhodovat se na základně svých pocitů a jít trochu víc do hloubky. Když půjdete až za to co vy
chcete, co si myslíte a jaké máte pocity a budete dělat to, co po vás Boží slovo chce, nehledě na to jak se cítíte, tak si rozvinete dobrý návyk a zlomíte ten špatný. Uvede vás to do oblasti plného požehnání a neobdržíte jenom to, co chcete vy, ale budete požehnáním i pro všechny okolo vás. „Mysl člověka plánuje cestu, ale díky Bohu, že on řídí naše kroky.“ Takže první návyk, který chci s vámi dnes probrat je: Utvořte si návyk studovat Písmo. Boží slovo je pokrm, který potřebujete pro vašeho ducha. Přísloví 18,14 říká: „Silný duch člověka snese nemocné tělo, ale kdo unese ubitého ducha?“
vyučování
Nevím, co se stane dnes, ani nevím, co se stane zítra, ale pokud budu silná v duchu, tak ať se stane cokoliv, budu schopná si s tím poradit. Dovolte, abych řekla, že váš život není nad vaše síly, ani vaše boje a problémy nejsou nad vaše síly, máme uvnitř v sobě moc celého vesmíru a popravdě, můžete dělat cokoliv, co potřebujete dělat, ale musíte být silní duchovně. Nemůžete čekat, až se dostanete do problému, a pak se duchovně posilovat. Potřebujete být duchovně silní už předtím. Druhý návyk je: Rozpoznání Boha v každé oblasti vašeho života. Je to jenom návyk. Ještě předtím, než budete cokoliv dělat, tak proste Boha o pomoc. Jdete do obchodu a už předem prosíte Boha o pomoc. „Pane pomoz mi, abych nekupovala věci, které nepotřebuji, jestli jsou nějaké slevy, tak mi je ukaž, pomož mi ušetřit čas, díky za tvoji pomoc atd.“ Vytvořte si návyk mluvit s Bohem o všem. To je to, co utváří opravdu blízký, osobní vztah s Bohem. Není to jenom o chození do církve každou neděli a pak na Boha zapomenout po zbytek týdne a dělat si věci podle sebe. Vytvořte si návyk pustit Boha do každé oblasti vašeho života. Přísloví 3,57 říká: „Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, On napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý sám u sebe, boj se Hospodina, od zlého se odvrať.“ Poznávat Ho jednoduše znamená, že nám bude záležet na tom, co si Bůh myslí. „Pane, je tohle to, co chceš, abych dělala? Je to ta nejlepší volba?“ A najednou si uvědomíte, že rozpoznáváte Boha. Začnete něco říkat, a najednou budete mít uvnitř pocit, že to asi není správné. Vyrazíte nějakým směrem a někde uvnitř ucítíte „tak tudy ne“. Slyšíte Boha! Je to Duch svatý, který ve vás začíná něco dělat, dává vám vědět, co není správné. Pohybujete se mezi lidmi a dostáváte rozpoznání. Mohou vypadat, že je na nich všechno v pořádku, ale vy cítíte, že není. Nebo to není dobrá společnost pro vás, nebo ani nemusí být nic špatného na tom člověka, ale ten vztah není pro vás. (Pokračování příště) Joyce Meyer Překlad: Blanka Novotná; ilustrační foto: Billy Alexander